(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Zeměpis a statistika Ruské říše"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



n 



+ + 



M 



+ + -I- 

M 
4- + f 



m 



M 



-♦- + + 

lA M 

4- + + 

^ -♦- + 

H 

-♦- ^ 

^á 



i 



' f 



1 



Zeměpis a statistika 



Knské Me. 



Sepsal 



Josef Erhen^ 

e. 1. ftofessor na vyšších reálných školách českých 
• éMÉit statistiky na polytechnickém ústavě zem- 
ském v Praze. 



Qj^iu^ 



V Praze. 

Vftladem kněhkupectví I. L. Kober. 

1868. 



sS 



OK 



OOÍí £ 



tiskem Rohlíčka & Sieverde t ^raže. 



íorzs'^^ -«?3c> 



Uvedení. 



Báyno již cítěna u nás potřeba obšír- 
nějšího díla geografícko-statistického o mo- 
hutné imperii Ruské, kteráž jsouc největ- 
ším státem na světě, zároveň zůstala posud 
yedle skrovné Černé Hory pohříchu jediným 
zcela samostatným státem slovanským. Ňe- 
mrázal-li se však druhdy nikdo v sepsání 
a vydáni díla tak žádoucího, tož zajisté le- 
žela příčina jednak v málo skvělých pomě- 
redb nakladatelství na vědecká díla u nás 
^bhgjejich vůbec, jinak 1 v skrovném do- 
;tenství našeho učeného světa ve vě- 
:eměpisných i statistických, kteréž, 
\'\x vůbec staré, u nás v Rakousku 
ichách náležejí rozhodně mezi nejno- 

^bínaje se již od mnoha let studiemi 
lěpisu a statistice Rusi, uvítď jsem 
s potéšením čestnou příležitost k se* 
větší práce za tímto směrem, kteráž 
zejména přibližováním-se našeho vý- 
jeho Slovníka naučného ke článku „Ru- 
Áó" v létě r. 1866 naskytla. Tak povstalo 
(rAchodem r. 1866 a 1867 (ano z části i 




1868) & na základě zdejéfch, jakož i mnoha 

jiných, z Rusi schvAlné objedaaných pra- 

men&v dílo toto, jež dříve ji£ některé zrláátnf 
články (jako ve zprávách učené společnosti 

zdej^ na r. 1866, v časopise musejním t. 

1866, IV. a 1867, L, pak v časopisu Živé 

1866, ses. 4.) předcházely, a kteréž v celé 

vlastně zeměpisné a malým dílem i v sta- 
ukopisBé hotovo bylo, 
lého roku i u nás s 
7 Ruského státu stn- 
lí-h tudíž práce tato 
h tedy i nedQstatkův 
Da, tožpoaloužíproto, 
e dávno již vyřknuté 
iť vzájemnosti slovan- 
dle možnosti i neJQo- 
lati hledél, kteréž vě- 
nalezne i pojmeno- 
vané' Rozumí se ostatně samo 

v Naučném Slovníku dle urča 

mohla se veSkera práce tato si 

nalézají se tudíž v tomto zvlágti 

(jehož vyjití ostatně již v ř(jnu 

mluveno bylo) nejen přečetné 

vědecké doklady, nýbrž i (poku 

které nejnov£;jSf pomQcky teprvi 

N. SI. do^y) mnohé číseMé i vě( 

ano některé partie (jako na p 

Sibiře, stát o zdvižení obyvatelsl 

jBOU nejen rozšfteny, nýbrž i dol 

dělány. 

Jelikož při periodické povaze SI K. 



I 



čas k důkladnému vylíčení téměř neobsá- 
hlého toho předmětu, jakým jest y pravdě 
kolosální stát Ruský, sotva byl by vysta- 
čil, převzala slavná redakce N. SI, zejména 
p. Jakub Malý sám, spracování posled- 
ního statistického oddílu^ to jest „Zřízení 
státního^^ (a sice hlavně na základě Schnitz- 
lerova díla -Uempire des tsars" ni. 1867 
a raského ,;Spravočného krěstného Kalen- 
dara'' na rok 1867); — a z mého pera 
pocházejí tudíž v této části jen rozličné 
doplňky, jakož i úprava její dle nejnověj- 
ších dát^ která zvláště z ruského statistic- 
kého ročníka na r. 1866 a z rozličných ča- 
sopisův a p. sebrána a spracována jsou. 



V Praze dne 1. února 1868. 



Josef Erben. 



í1 



'í; 



A. Poměry přírodní. 

/. Poloha, 

1. Rafiky stát rozkládá se. ve ávon dílech sy^ta, 
v Erropě Á v Ámi, a sica v obou rozlohou nepřetr- 
fitott od 16« 10'—188<» ^ých. délky paMi. (fi. Sfto 30'— 
a)8» i^csh. d. Ferrské), pak od 87« 40'— 78<» 4' sev. 
í3k;» tady více než 178° dtíky a46»Sířky. a) Nej- 
leTemějfií bod řiSe nalézá se y Ámi (mys sey.- 
T^ch. í31i Čeljustín), nejjiŽnéjSi rovněž v AbU 
(tni As t ar a pH záp. břehu Kaspijského moře), 
m loolefalý ostrovům Gramant^ým v Evropé a 
M«i Pradhoa v Gr&nlandu, tento Smyrně, Palermu 
>Lia6tb(mu v Evropě, Washingtonu, Sv. Ludviku 
i §7. £\rantišku t Americe a jižnějSi Jarkanda i 
^Dga v Asii. NejvýchodnějSi bod Roaka je 
lúoreň nejvýchodnějšim místem Asie (tak zv. mys 
východní, v zemi Cukodftv); nejzápadnější bod 
^ nalézá se v ras« Polsku u města Pyzder na hrani- 
^ pruských. O ^) Nesmírné toto prostranství sp&- 



Ml I I >■ 



^ Do reku 1860 bylo v Bniku 16.4^ míst astrono- 
iniokyneb trigt^nometrícky ur^no (dle úředního 
seznamu). Z toho připadalo na iMastní evrop- 
ské Rusko 18^75, aa Polsko 820^ na Finlan* 
dii 458, na Ktrkazsko 904, na ostatní ruskou 
Asii 827^ naí nishou Ameriku 44; odtud při- 
padá T edto ' eisařství . teprv na 24 Q mil 
z« jectea u rče ný" bod, v as^kém Ruidcu dokonce 
na 327 Q ^* Boku 1868 uveřejněn y$ak do- 
plněk k onomu seznamu, 4000 novýdi posiei, 
men r* 1860-^65 uréenýob, obsahující. 



sobice vSak neméně ohromné vzdálenostivřífii 
samé. I^má vzdálenost od nejzáp. bodn k nejv. y Aaii 
obnáiípřes 1866 m. zem Spis., od nejsev. knejjižnéj- 
šimu 593 m. zem., t. j. 233 a 74 dní pSSi cesty, S m. 
na den počítajíc. Od mjsu bílého (nejser. bodu 
Bnska evropského) až do Sevastopole na Krymu 
počítá se přímou čarou 380, zKoly na hranice per- 
ské 690, od mysu severových. v Asii k hranicím 
Eytaje 4t3 mil, kda^N^ nejvétli vzdálenosti na př. 
v rakouském státu toliko 146 (na Šířku) a 161 mil 
(na délku zeměpisnou) dosahuji* Ze sídelního města 
Ruského císařství, z Petrohradu, je do Taganrog^a 
(při moři Azovském) 240, do Mezenč 186, do Var- 
šavy 155 mil. Již Moskva, jakkoH pravý střed 
řífie, je od Petrohradu 97 mil vzdáleha, NiSni Nov* 
gorod 150, Kazaň 2Ó6, Jekatetinburk 840, ToboPí^ 
421, Irkutsk 859, Jakutsk 1247, Oehotbk 1S97 mil 
čili 9783 verst. Do Petropavlovska (na KaAČatce> 
čítá se z Petrohradu 1941 mil čili 1^.593 veMt, s 
Kališe 2057 mil (14.400 verst) čifi^ 257 dni pdif a 
21 dni a noci železničné ces^ (4 mfle na 1 had« 
počítajíc), z Kalifi« do nejvzdáienSjSiho mista v 
Amursku je okolo 2200 mil. K nejbližiiaiu miata 
při hranici pruské je % Petrohradu 96, při hranici 
rakouské 150* turecké 168, francouzské 255 ail. 
(Z VídnS k Bavorům 27 a k neJvzdálenSjSim nd* 
stům v Sedmihradedi 110 — 115 m.). ů) Eosvrni 
se samo sebou, že při této ohromné rozloze jsou 
délka dní a nocí, jakdž i čas východu m 
záp. slunce, a todiži veškera počasí deviá vn^ho^ 
váné rozdílná. Tak má na př. v čas pravého po- 
ledne v Pj^HlŽi — Varšava 1 h. 14 m. 47 s; o^votediié, Pe- 
trohrad 1 h. 51' 46"", Moskva 2 h. M' 65^Tobol*8k 
již 4 h. 23' 45'S Tomsk 5 h. 81' 18", btat^E 6h. 
47' 44^ Ochetsk 9 li. 23' 34" večei, Pétrof arlovský 
port 10 hod. 25' 20", o. s^. Vavřince 10 h. 40' v 
noci. ' — Nejdelší den trvá na Hové 2íemi akoro 
10 ne^SI, v Kole 42 dni, v Arehanfelskn %\ hodin 
48 m. (nejkratší 3 h. 13'), v Petěrbarka 18 hod. 
30' (ii^'kratSí 5 h. 300, t CharkevŠÍ 16 h. $', v ^1 
Bakově 14 h< 50'. ^ ď) Hranice Baskéh^ ^sař- 
ství v EvropŠ a v Asii máji v rovné čála ' délku 



íí. 



UM míi čiU S lita a 13 čbi plU tientf (6 mU m 
Iw eiiBjÍD), káošto velkafa obvodaj <ir4 takou- 
^itb hmiio např.jm 1138 m. (r. 18«t)B.Ul dmi 
ďifiss vynálL S ortobo JSlila [jipadá na nofBU 
IkMij (bes oatrovA) S600, na inchon hranid 2SS6 
mil (v Rakouska je^ 349 tut mof«). N«jd«lif Ja 



na£ nyn. BftkúDsko, (Ctoit tšW uď IVUieia, ITkrAt 
vetH nai evropRká Sást Velkobrítaké Hie a njmlglU 
krilomtvf Itiliké, ISkrit tÍOÍ než Pnuko t n»v« 
radóse í*é a lOSkr&t TStíf dsí Čechy. ■) 

■ ■■ //. PUda. 

Půda Rnakého cfsařitrí prochácl na DMinImélA 

proítranEtTl roz\ohj jeho tJbidí formami krsjiini6h6 

trarti a geolo^ckého eloSanf, s nfm sonTiriJho, ail 

k nfgkrajnĚjafin roidíHlm a protÍTáni. Meri Dtítnami 

CbTalinstého moře, pod poTrchnf oceánu poltrtonými, 

&ž k nebetri^ným anéžným vplikánflm Kavkazn, AJ* 

t&ja 1 'amerických pobřeSiných bor, jaké to roE^fl^ I 

Od tanarovitýcli nižin Tinjanakýcb a Sibiřskřcb, od 

vítraýcb a pfsei^ných stepí Kir^sAýcb, od snoho- 

travných a eoluých stepi Chvalinakých a roBiáUých, 

peBtroa travoa B T^i fconE porostlých Bl«pt okra- 

jiosfcýchi od tropických a bahnitých ufSin Min^rel;i 

skýcli, od lesnatých a jeserných planí Finlandský ch 

až k pustým roklinným planím a sliS£ným mlhavým 

vrcholům Kavkazu a horoucím kníelilm EamifatSkým 

i Knrilským, jaký to ohromný skokl A protííj tyto 

nalétajf se nejen zbasta vedle sebe (niiinj chva- 

linské a Kavkaz, stepi Krymn a Jailské hory atd.), 

nýbrž, coi zvi. charakteristické jest na pfidS Btiska, 

a nimi i jednostejné peolo- 

epřetríití proílory 10— W.OOO 

Neméně procházejí geolo^ 

IpBsffejHm rozvoji vSetoi do- 

A prastarých rulových a svo- 

nohiitným mořským a HSfaým 

ňipUvflm i Svým sopk/m. 

^ Siui. I. Jakkoli geologické 

na zemíkonlf' základem boro- 



imperii rns 
Ctas\t. Im 



rťkB v rozloze 24.209 Q m. z., ktertó vSak 
smtoaTou ajedoDCenýrá stiífiin Beverosmerickým 
t. m. postoupena jeit 3 n( óbnáSel poTrch ve- 
škerého císařství 4.00M7Q m. «. 



pisnélio tram jejiiio, &tad£l y jlstám ohledti od vlast- 
niko p&dopisa nerosInSné , jeví přeee .ntjvětši dásC 
evropské Basi (kromě Uralu, Kavkazu a Ktymskéko 
pofaoři) {^ vii roznaaitosti geolog iokýcti dtvárdv 
od vodoroTiiého skoro bes v^imky aloženi j.e^éh v 
oďka tak Velikou jednoduchost, ano jedno* 
tv&rnost, že rozdíly krajinéko rázu a tvaru půdy 
je^ 8 nemenSlm právem též na zemépisaé poloze, 
tudíž na podneM a i jiných fysických činitelích za- 
kládati lze, odkudž potřeba nastává, g e o 1 o g i c k é p o- 
mšry OTropské Rusi zvi. o sobě vyliSti. Tyto 
prokazuji velikou pestrost a rozmanitost. Nebol shle- 
dávaji se v Evropské Rusi vSecky známé útvary 
geologické buď v týchž členech, jako v střední a zár 
padni Evropě, buď ve vrstvách rovnomocných. Ka 
veSkerém ohromném prostranství Ruského cisařstvi^ 
pokud k zemiSti vlasMich homatin nenále£i, jsou 
viak spousty a vrstvy vSech domácích útvarftv (sni 
prahory nevyjímajíc) skoro bez vy^ky vodorovně 
uloženy a materiál vrstev, i pslaiozoickýcfa i|tvarft 
objevuje se věti^m dílem eo měkký, sypký a kyprým 
nemaje skoro nikdež krystaliinického slohu , tak 
ie mejstarSí vrstvy na pohled nejmladSim se podo« 
baji^ toHko skamenělinami podsteitně íse rozezná vajícidi 
Toliko Kavkaz, Ural a Krymské i Polské hoir a jittéi 
k nim náležité a poboW vysočiny vykazuji veokou 
rozmanitost v uloženi, nachýleni a odklonu vrstev, 
velikou hutnost skal a početné metamorfičké sjevy, 
kteréi^ v ohroáiném rozlíření vulkanismu své původy 
mají, jehožto stopy vÍ9k ve vlastni Rusi jediné na 
aaoické útvary se obmezuji. ZvIáStě pak náleŽi se- 
verní a střední Rusko výhradně do řady azoických, 
palaio- a mezozoických útvarův, kdežto v menM jižní 
polovici jeho s malou výjimkou kaino- i antoopo- 
soidLé vrstvy uloženy jsou. 

1. Prahorní Čili azoická půda evrop- 
ského Ruska ^pokrývá na severu okolo 12.000, na 
jihu ok. 2000 Q m. a., t. j. přeli 14 % veSkeré 
rodíohy jeho. a) Zvlá^ě skládají na severu cjsáé 
v^kovévodství Finlandské, jakož i nápadní část 
gubernie Arohaugelské (i s p. o. Kolským), pak se- 
verní díl gub. Olónecké a nejsevernější konec gtlb» 



6 



Petřohnidiké mohtifÉé sponity iuly jimoi^asO* 
vité o détnýoli o^*fidáéh (a €^wm 8licU>i|,>%if)cem m 
křéitiexietlÉ s gmáátjr), ktélréi od setr^dlp. k^ jtlio- 
rýdi. běží A TétSiín dilém livisle « nfeh jikd«záp. áa> 
chýleny a Setnými prorrami od sev.^výeh* k jih0-> 
záp. prosfompenj json. S ruloti střídá áe téš ^vUulteá 
hrobozmá žula, která též prorV^ vyplfii^je^ dile&t i 
n^jyySSi prosiiny na rulových planiiiitdi ^ zvláStS 
pak skalibté břehy jeťer skládá. Ka seiFoniiia a asá* 
padiifm břehu jezera Ooéžflkého (až k j. SegU & 
řece Atidé), pak na sereru j.Ladožbk^ho^jsdcož i na 
početných jiných místech (zvláité u Kaýanjv Ule** 
horku a Tocneje) objevuje se v podobě hřbetůvv áá 
jiho-vých. táhnoucích, též žele no kamen, hrďbe* 
i drobuozmý^ kterýž áb porfyrA, syenitů i bfídEce 
jinorazóvé přflcháfeí, a dílem i (jako žula) v oeitíúo^ 
tělých skalácji i balvahech se jeví, a s nfihož telí 
Ostrovy v zálivu Čuchonském (mezi Frederikahame&i 
a Narvou) dožeay jsou. Památné jsou . též breeci^ 
a slepeíťce z«lenokameilné v chobotu Solomenském 
(blíže Petrozavodsku), jakož i mladší siliuvké a de* 
romské Vrstvy podél tselé hraničné čáry tbhoto. pra^ 
hcímího zemiStě vlivem vyvření těchto plutoiišl^ch 
hníet V buliŽBÍky, mramory a křemehcevé is^íály 
(^ďobuě to v našich Brdech) přeměněné se hýli 
spatřují. Nesčíslné Hčné prorty a jezérňé kotliny, 
směru těchto zeleni>kamenů róvnoliěžné, k oómž v 
jistém i>hledu kromě j. Lado^kého a Oněžskéhó i 
vipadní zálivy moře bílého i záliv čuchonský po* 
jSítati sluSí, jsou tudíž současné a totožné s vynt^ 
knutÍM a zdvižet^m se těchto píntonských hmot, 
kteřéS též Sfiůsobily zaačiié, na 10—15 mil široké 
sníženi půdy mezi j. OnSStokým a zálivem Čuf 
choasl^m (jižně řeky Svím), jehož prostor móonou 
vrstvou starších i mladších oaplavemin pokryt jeist, 
a jehožto stopy kž k bilémtx moři sledovati se dají, 
(ř&lostrov mefiri hubami Unsko^u a Uchtsfeou je rov- 
něž čtwtohorni.) *) V ji žní Kusí je veliký prosttír 
a^adiiíeh vysokýdi átépí jihbrUských ód OvrbSe 
směrem jihovýchodním (na Zit<»nir*, Berdlyčev, Zve* 
nigořodku a Nik^oi') až k Be^djaxMka ' a Mai^ 
pclfi ^ři řece Kalmjutu) šířkou 16-^20 mil půdou 



prahodTitii hit^G^^ zvli^rtila skládá, buď yStSi 
I^Pisada živce, buď křemene^ ol^sahajici (nesd^dka i 
ni ž^eeo bohatá) a čaito Ý křemencovou skálu 
přec&o^icíy ktecáž pak pUstkj mastku, Hd^ji slidy 
arítL Čet|?bě fitíridá Sie s rulou i svor (granáte- 
notný}, a a ním pospolu jeví se vždy žulovitá rula, 
fTmkljící živcem nali^át^vé barvy, uačervenalým 
křemenem a stopami tu^ku^ Velmi zhusta jeví se 
t6i (ji^oli podřízenS) žula v rozličných odrůdách 
(irltíftě s r^žcvým živcem a vyhlacenými zrny kře- 
mene a j.), a na mnohých místech Gako okolo Ži- 
toimře, Berdyčeva i při Kalmjusu) pronikají ji i ridu 
e(Hiky diorítických i ^yenitických kamenů (bohaté 
jinorazem), nebo též hlinité porfyry. Směr tSchto 
yrabor jde od západu na sever pod úhlem 15^ Qe 
tedíž Kavkaisským prahorám rovnoběžný) , na- 
ehýl^ jich je východní pod velikým 4hlem, často 
siislé. 

2. Za Sorokou vpadlinou při j. Ladožském počíná 
prostor útvavu silurského, kterýž od ústí ř- 
Srim Sffkou vždy rostoucí (od .2 — 10 m.) po jižní 
i^isti gubernie: I^etrohradské a celou Estonií se pro- 
dluží^ severní Část Livonie, jakož i ostrovy Dag 
a Oesel a j. menSí pokrývá. Nejspodnější vrstvy 
tohoto útvaru 9 kterýž lOQO Q m. vyplňuje, sklá- 
di^ísezměkké, modré nebo světlo zelené a dělné hlí- 
ny ^ z podobných břidlic (často slídovitých), kteréž 
k spodnimu silurskému útvaru náleží a 
dmdó rostíinstvo nosí. Na ně naléhají mocné vrstvy 
yápencových pískovcův (ungulitových , bělavých i 
jtnié červených), nad kterýmiž úzký pruh zeleného 
púkovce^ (a konodonty), ps^ tmavozelené neb černé, 
^^Čué bHdlice (graptoMthové) se prostírají, zvláStě 
y Cstonii mocné. Nejvýše leží tenké vrstvy hlini- 
tý a sÍQni6ho (často chlqritického) vápence, uRu- 
^v „pleta** řiečeného (orthoceratitového), l^terýž 
řadn silurských Členův (vesměs spodních) na pe- 
^ně končí. Na ostrově Oeslu a Dagu objevuje 
ie yiak svrcbni silurský útvar v podobě sli- 
>ú^eh a dolomitických vápencův, s kterýmiž se ča- 
sto tenké, slídovité pískovce střídají. Silurské vrstvy 



8 

ruské jsou skoro bez ^f Jímky hórivontAlnS uložefr^ 
a k jihu nebo jiho-vých. slabě nacTiýleny ^}, 

3. Útvar devonský pokrývá t severní Rttsi 
prostor více než 7000 Q mi a prostírá se prahena, 
12 — 16 mil Širokým, od mjsa Voroúora smSredi ji- 
hozápadním na Archangersk až k j. Oněžskému -ě. M 
řece Sjazu, odkudž pak značná' šíře nabývá (36-^ 
60 m.), pokrývaje střední a záp. žást g. Novohrad- 
ské (kdež z něho skoro celý Valdaj složen jest); 
jižní díl PetSrburské, skoro celou g. Pskovskou, Vi- 
tebskou, Livonii a Kuronii. Jižní hranici jeho tvoří 
čára od Rosjen (blíž Němna) na Vidzy, Lepel' é. 
OrSi, odkudž pak se mezi Sibolenskeéi a Roslaví 
k jiho-vých. na Žizdru, pak mezi Běleví ' a Of^em 
až za Don nad Voroněíí rozkládá (Sfírkou 8*^-20 
mil), pravou geolog, osu - mezi starSími útvary tíe»- 
verní, a mladšími jižní Rusi tvoře. NejhlubSi vrstvy 
jeho skládají deskovité vápence (světlé i (Servené), 
pak červené nebo zelené sliny a hlíny a deskovité 
pískovce (onyno mnohdy až áo hloubky 4—600', 
jako u Staré Rusy ve ValdajSku, kdež jsou behaty 
na solná vřídla) ; nejvýSe ležŽ vápence (zelené i čer- 
vené), opět se sliny se stířídající, a četnými otisky 
spiřifer a terebratul znatelné. V Kuronii vyskytují 
se zvlášť ještě lilinité. Červeně a zeleně kropené 
vápence a písky (zvL při řekách), v jStn^ (Orel- 
ském) pruhu však charakterisuje se devoni^ká půda 
zvláště tenkými vrstvami nažloutlého, často dolomi- 
tického vápence, kterýž se se sliny a Železitými pf^ 
skovci (zelenými i žlutými) napořád střádá] ňí vá- 
^enci toědnatému (Zechstein) velice se podobá; Zvi. 
bohaté jsou všecky vrstvy na otifeky a skameněliny 
ryb téhož útvaru (10 druhů). Podéí hranie útvari 
silurského a prahomího přibližují se členy též sou^ 

*) Též v krajině ok. Liguma (v gub. Vilenské); 
pak na sev. břehu j. Ladožskéiío i Ouěžského 
(na několika místech) vycházejí vrstvy spodní 
' silurské na den, tuto mnohonásobně přeměněné ; 
a Část hornatiny polské ok. ^ieleo náleží téS 
k spodnímu silurskému čili vlastně kambriokéftm 
(azoickému) útvaru. 



stavy k podobě středního dtraru devonského, má- 
jiee ftkamenftUny £ifelské (což též o bélomořských 
břemich půloatrova Kolského platí), vSndež jinde 
pannjf rovnomocniny yrdiních devonských (Čili ía- 
ménakýcb) vrstev^ 

4. Útvar kamenoahelný má v evropské 
Saň nemenSi roBiohn co devonský (ok. 6000 Q m.), 
jakkoli kromS Uralu ve dvon oddělených pánvích 
se objeTi:ge a v celé evropské Bosi kromě Uralu a 
Budého prostoru při hranicích Krakovských eo 
spodní odděleni t.útvaru seukasuje. První 
pánev má na severu a v stfeda podobné uložení, 
eo útvar devonský. Počínaje na severu mesi my- 
sem Yoronova i ústím řeky Meseně, prostírá se 
iířkoa vidy rostoucí (od 10—12 mil) na Syskoj, 
KargopoP a Bělozersk a k příěným údolím řeky 
Mology a Msty, odtud tvoří pak vých. díl Valdaj- 
tikfch hor a vyplňuje vlastní stírední Bus, t. j. celou 
gub. Moskevskou, pak části gnb. Novohradské, 
Sfflol^iské, Kalužské^ Tulské, Bjasan^ské, Vla^rniť- 
ské a Tver'ské, jakkoli svL ok. Moskvy, pak ve Via* 
dimiraka mohutnými vrstvami jurského útvaru po- 
kryta jest. Při samých branidch tohoto útvaru v 
stíMní Buši leží: na záp. Boroviěi, Toropec, Do- 
rogobuž, při jihu Odejev, Bogorodick a Banenburg, 
při Tých. lEyažsk a Sapožok, při sev. Susdal, Kářja- 
SUB a Béžetsk. Vrstvy této soustavy náleží v8ak na 
veSkerém tomto velikánském prostoře k spodnímu 
útvaru kamenouhelnému, jehožto ěleňy jsou 
obyéejaé (svl. pak ve středu) nažloutlé písky a ky- 
pré pískovce (obsahující zvL otisky Stigmarie ficoi- 
des), pak mocaé vrstvy Živičných břid&c, stítfdáji- 
deh se s plásty nečistého a křemelitého uhlí (hně- 
dten podobného). Na nich leží hlinité sUny roz- 
ličaých barev, kteréž vůbec ve veikeré Buši věrní 
průvodcové vŠech palaiozoidkých (i permského) 
útvarů jaou, pak spo<faií vápence (obyčejně hnědý 
oebo JBarudlý)4 kterýž zvláStě četnými skameněli- 
nami productus giganteua se charakterísuje. Střed- 
níjn a nejrozfiiřenějším členem kameno' 
uheL útvaru je vSak bílý vápenec (Moskev- 
ský), nejkrásnějšímu hrubému vápenci podobný (vy- 

2 



10 

značený zvi. skamenélinami l^iri/er m09quenst9)^ 
který éím dál k severu, tím vke samoten sŮBtá^á, 
éaito dolomitický sloh prokazuje, a zhueta i p«oky 
pcucourku zavírá. Nej trohnéjším členem útva- 
ru je pak jiný vápenec bělavý i nažloutlý, skoro 
výhradně z fusulin složený (i s pazoilrkem) , kter^ 
v střední éásti Rusi méné rozšířen j€tet, za to vSas 
krajinu při velikém, ohbu Volgy mezi StavropoH a 
Syzrani výhradně skládá a tuto i s vrstvami pěkné 
liihog^fícké břidlice « soutodého tnfovébo slepenee 
se s&dá. .Vfiecky tyto ělény i^odnfho útvaru ka- 
menouhelného nalézaji se též vjihoruské p4nvi| 
kteráž rozlohou asi 600 Q m. ve vých. části gub. 
Jekateríttoslavské a v jižním dílu země kozákův 
donských mezi dolním Donoem a Samarou (délkou 
35 a šířkou 10 — 16 m ) se rozkládá i velkým bohat- 
stvím Živičného uhlí i anthraoitův (onoho zvi, na 
seVé-záp.y těchto na vých.) vyniká. Nejrozštírenějil 
je tu sifední a svrchní vápenec Moskevský a IV)- 
volžský, kteréž tuto však tikíavé a živičné se býti 
jevil za to však (s Živičnými rovněž břidlicemi a 
pískovci) mocné uhelné i authracitové sluhy prová^ 
zejí, jichž stifední a severní Rus v těchto Členech 
nemá. Jiný rozdíl mesii spodním útvarem kameno- 
uhelným v střední a jiSní Rusi záleží v tom, že 
onde jsou vrstvy větším dílem vodorovně uloženy^ 
ano tuto (vlivem sousední žulové planiny a pluto- 
niekých zjevův v ní) mocně nakloněny i zohýbány 
se býti jeví, jakkoli na obojím prostoru též ul«Žení 
(na vých.-jihovýeb.) zachovávají. (O spodním a 
svrcknim kameno|(hel. lítvam v Uralu íTimaaských 
horách viz níže.)/ 

5. Kej rozšířenější útvar v Rasi je však 
útvar permský, kterýž i odtud své jméno vede, 
a po jihovýchodní, střední a severní Rusi ohromncm 
rozlohou téměř 26.000 Q m. se prostírá. Jižní a 
stííední Ural provází šířkou 60 m. od údolí ř. Uralu a 
Samary až k příčnému údolí řeky Kamy aVjatky^ 
vysýlaje na jihozáp. a jíhových. dpy 6—10 mil ši- 
roké až k řece Targ^unn (k Volze) a j. Amtekému* 
Od údolí střední a dolní Vjatky klad« se na záp. 
šířkou ubývající (od 80--10m.) poříčím celéstíí-edaí 



11 

é 

Volgy a dolejší éekeniy a ííúíogy až k' Usfja^ě 
(v gnb. Novohradské), odtud j« opSt íHří 65 — 75 
HUTosložon k«0vem pooelémpořfói vytni a střednf 
Dvrny (severní) až za Mefieň, za kterýmž jeStě ho< 
ř«jSi Sm Timanského křbetn provási, a Sirekým 
cipem podél d(^ej#{ÍK> Mezena (kterýž v něm celý 
bá^, jako Vjatka) moře bilého se dotýká. Kromé 
tehe vyckázi jeSté v po6etný.cb ostrotoeh- v gab. 
Astraehaňské na jevo, jakoS i v pbři6i Donoe bliše 
Baehmnta. Viecky gubernie Podnralské, jakož i 
středni Povolžské a na severu gubernie Vologdáki i 
Arehangelská mafi buď Výbradňéf bodf všeliké á^- 
stenství v m^oberevném zemiSti jeho. Vrstvy jsou 
vindei, kromě Podoralska, Élcoro vodcrrovně nio- 
ženy ; různobarevné piskotce (iM, ttíáé a «eton^ i 
žíhané), břidlice (vétdimdíMm též rudé), červené a 
selené sliny (i s tnfy), řídSeji deskovité, Šedé vá- 
p6B<se (Často v podobá slepeneův nebe i vápene&v 
mědnatf^dli) stíFídají se rozmanité mezi sebdti) uza- 
vírajíce zvláSlě v Pod«nilí mohutná 1 o lisíma sá- 
dry, soli kruiné i médi, aČkoHtyto (evi. sádra) 
v celém zemilti nikdež nescházejí. ^ I v evropských 

■) y Podm^sku zvláité (v g. Perm^ské a Oren- 
bnrské, dílem i Samařské) leží mlspedaěji mo* 
hutná ložii^a siÁry^ načež následnji wstv^r m- 
déhO) hnědého i Mnného pískovce a slepe&cet 
pak sHny a vápencie (jak výSe tíFečeno) s ten<- 
kými slnhami uhlí. T tomto oddneaí je ' r a d a 
měditá (větším dílem msďaohit a^ modrá rada, 
' ale i ryzí měď a kyzy) n^moenS^íy kdežto od- 
dělení druhé (střední), z hlín a sHnův složené, 
kteréiž mnoho tkameiíělého Mví a početné vrstvy 
vápna i břidličného uhlí chovají, na měď již 
méně bohaté jest. Tt&tf^ odděleni (nejvyfiií)) to- 
liko vápenné sliny n. tniy obnášející (bez ska- 
meněHn), vyškytá se je» na vySiích pláních a 
vrcholecb. Měď bývá obyčejně pískovcům a slí- 
nftm pHměSéna, Hdčeji vyškytá se v hnízdech 
pospolu se zbytiky zkamenělých stromům větví, 
a strácá se asi na 60 *mil od Uralu na západ 
docela. I sádra provází Ural aŽ k 6(^8. š. 



lá 



stepech Rirgizův a r stepech AsiraehanVkých vy* 
skjtigi se sem & tam ojediněné vrchj, s permskýcb 
sUnů a Yápencfi slepené. Jediný Trch V. Bogdo 
(y gab. Astrachadské), jehofi sviúi i vrchol se ki^mS 
hrabýeh pískovců, buUžniků a pestrých sUnů z Se* 
dého vápence skládá (lasturo véma váponci podob- 
ného), nenáleží z těchto samotných vrchův do parm- 
ského útvaru, nýbrž jest jediným, ovšem posud sik^ 
badným representantem triadiokého útvaru ve 
vlastní Rusi. Za to náleží část polské homatín}' 
nad Eielci a okolo Sěrakova při hranicích Krakov- 
ských ro^odaé k útvaru tríadickému. 

6. Méně zna&á (jakkoli vždy ro^ze kameno- 
uhelného útvaru celkem rovná) jest rozSířenost 
útvaru jurského. Útvar tento, skoro po vSech 
nižžích kondinádi řiie toliko střednímu Ooli- 
thu (éitt tak zv. Oxfordským vrstvám) náležitý, 
skládá se hlavně z rozlitých, větSím dílem tma- 
vý<^ nebo nažloutlých břidlio, slínú a pískoveův, 
obsahujících otisky a skameněliny ammonitů, belem- 
nitft, gryphaeú a terebratul. Pískovce i sliny bý- 
vají často b(^até na Železo (a zároveň na skáme- 
nSlíny inoceramfiv, po nichž se pak. nazývají), i po- 
dobili se též někdy (zvi. okolo Moskvy) zelenému 
pískovci anglidLému. V Povolží jsou sliny veUce 
žívi&ié a chovají téŽ hnízda nečistého uhlí, v Oren- 
bursku pak objevme se i světlý, křemenitý písko- 
vee^ a zde bývají též vrstvy jurské obyčejně po- 
kryty ^^^<^>°^ ýremenú a buližnfkúv (a provázeny 
p^kBými sliýemi, jako zvláStě v tak zvaných Tětj- 
ui^ých horách), kdežto v ostatní Busi pestré 

Často v Sířcc 12 — 16 mil, ale výsky tige se i na 
xápadě vSudež až za Dvinu a Piněgn. Solná 
vřídla i sluhy a kahany krušné soli (pře- 
často 50', u llecké zažčity přes 300' mocné) 
jeví se viude s oi pospolu, neméně památné 
jsou Četné jeskyně v sádře i alabastro, z 
nichž jeskj&ně Kungurské, v tak zv. Ledne Hoře, 
celou soustavou víee dež 100 skgí roid. výše 
a délkou ^^ míle tveřící, pak ledna jeskyně u 
llecké záštity zvi. prosluly. 



13 

tíiaj mocnou pokrývku jich tvoři. Liu jihož i 
■[Mdiii oolitb acbizí led; ve vlutoi rovné Bnsi do- 
cela; toliko nuly ostrůvek jurského útvaru 
okolo IijuDift (pM Donci) a Svatéhory vykazuje 
M avýtni hutnými a křemenitými vip«ad co dobo- 
oalý Člen arrchniho oolithu, kterýž táž na 
lipadS polské hoToatlnj Badomskou a Čf- 
itochoTskoa f Siati akl&di, a tudii tvar; nuké 
M aipadoevTopskýuii spojuje (tuto obsahuje táž uhlí). 
ProBtranatvi, kteréž střední oolith ruský po- 
krývá (ftsi 7900 Q m.), neni tou mérou iouvítlé, 
jako ono jiných utvuů. Hejvětii rozlohu mi viíi 
T «eveiový'chQdní Bu«i, kdež od Plesa i Kinežmj 
(pH atředói Vofase) pruhem, napořid se JÍHcfm, na 
tev.-výdi. poHSím dolní Uuže, Vfitlu^, Malomy, 
Luay, Sjňa. i Keltmy délkou více neŽ 100 mil až 
k v;iui Piimé v Fodttrali le táhne, odtud pak ve- 
íkuým poKčim PeČorf mezi llmanem a Uralem až 
k mofí Karskému se prostírá. Též půlostrov Ka- 
sin a přilehlá krajina mezi Českou hubou a sáli- 
vem HoBeňským až k Tímanu a ního je složena. 
Heulf ostrovy jeho nalézal «e pak evL v gub. 
Hoakeraké, j^Iž atfednl Část, a <zvl. hftrky okolo 
Uoakvy) celá z niho se skUdá, — ok. Malého Jaro- 
(laTce a Zarajska, a na jihu bllíe lijnina, též ttad 
úttlm řeky Uralu, pak v Povolži, kdež vysoký břeh 
řeky od Byzraní až k VolŽ'Bku, pak o Saratova 
tUádiýi. DUežitéjlI jaou dva dloahé, aČkoU as- 
Uroké prahy (na 6—20 mil) jurského útvaru v ji- 
hovýobodni Buši. První táhne ae (délkon 80 mU) 
od Eoljatina i Dmitiova při středni ToUe rovnou 
íáron k Simbirgku, leže až k Mnromu a Melenkáin na 
kamenonhalnim útvaru , druhý provází jížof hra- 
Bic« permakélio útvaru v Podurali od pramenAv 
Iigic« a Kemelika (k Volae} ai k vrchoviíti řeky 

ý ualésá se jako rieoky 
tni Buai, kdež též okolo 
f souvialé rozloze pokrývá 
tiřednl a uižnl Volgon od 
i (odkudž rovnou čárou do- 

aftm řeky Sálu, tvoře tu 



14 



vysoký břeh starého třetihorního moře) s jedná, A 
mezi Novoarchangerskem, Kurdkem, Obdjanj, Char- 
kovem a řekou Orlem (nad Jekaterinoslavf) s druhé 
strany, v kterémžto prostoru ovSem na velmi Čet- 
ných místech mocnými vrstvami starSich eocenich 
a dilnWálnich hlín a piskův pokryt jest, tak že pod 
nimi scela se ztrácí (jako zvláště mezi Ajdarem a 
vyMm Donem, mezi tímto a Chopěrem i Medvě- 
dicí, mezi dolejším Doncem a Yolgon, i podél bře- 
hů v této). ZvláStě mocné vrstvy diluviální pokrý- 
vají jej vSak na celé (přes 70 mil dlouhé) Čáře od 
Sapožka, RjaŽska až k Simbirsku a Stavropoli na 
Volze. Za podobným mohutným prostorem tfeti- 
homí (eocení) pŮdy, kteiáž celé poříčí dolejií I>e8ny, 
středního Dněpm (mezi N. Bělicí a Čerkesy) i dol- 
ního Prípété pokrývá, a na sev. až keKromům (ji- 
žné Orla) vybočuje, — objevují se op6t vStSí i menSf 
ostrovy křídového útvaru, viudež nad nižií v těchto 
stranách půdu třetihomí vynikající, jako mdzí vySnf 
Děsnou a SoŽem, při hořejSí Qoryni a Styru, při 
hořejSím Bugu (Viselském), četné též pH vySním 
Němně(zvl. ok. Bialystoka a Grodna). Na krajném 
západě ruském jsou konečné části planin výSepoI- 
ských (okolo Pulav a Měchová) z kříd. dtvaru slo- 
ženy (hl. B bělavých slínů a vápnitých zelených 
pískovců), jenž na vých. pak provází poduralský pruh 
jursk^o útvaru v podobné délce a rozloze a lemuje 
též planinu Ust-Jurtskou mezi Aralským a Kaspij- 
ským mořem. Kdežto v království polském křídový 
útvar větSím dílem z tenkých, bílých nebo světlých 
slinuv (často tak zvaným kvádrovým čili zeleným 
pískovcům podobných) se skládá , objevují se na 
v9e<}h zmíněných prostorech vlastního Ruéka po^ 
dobné četné Členy co v západní Evropě, toliko žb 
pískovec je velmi rozmanitý (i hrubozmý, žele^itý 
a slídovitý), a že sliny a huny (jako při siariích 
útvarech) zvláětě mocně a péstíi vystupují. Vlastní 
křída je asi tak ulomena, jako v jižní Francii a Ně- 
mecku, t. j. ve velmi nestejnf eh stuhách, kabahech 
a hnízdech (tak je u Luganskéfao blíže uhelen Do- 
neckých 6-^700' mocná, u Kurska jen V a p.), a v 
nestejné geol. polote i jakosti, vŽ^ ale hojně roE9ff«n«. 



15 

8. KfoniS rozlehlých tfetiíiornich prostorflr, prjvS 
iiaiua£«iiých a kffdoíý ůtvta tnakf boí provftzejí- 
eioh, bnif na velká VEd&lenoatl pokrýrfrjidch, náleží 
jeStS asi 15.00(0 >"■ P*^? '■"ské k útniru třeti- 
hornimn. o) Kdežlo vS»k ony prostory (asi 3600Q 
m. veliké) skládajíce se vindež z křeiaenitých pi- 
■kovcAr pfaíitých a hnědých slfnůr, pak z hlín n 
pUkftv, — i v akatnenělinách tkx eocenf na nobí 
noal (majice nejvítií podoba k paHžské pftnvi); jaou 
Úletihonil vrstvy vjiíl <^áati homstiny polské, pak 
plMiin a dolejších stepi Ukrajinských mezi niinim 
Dngprem i Azovským mořem (u BerdjaaiAa i Ta- 
ganroga), jakož i roviny Beasarabie rozhodně mi- 
ooDnf, b) Tyto mají povahu více vipsncovon, sklá- 
dajíce se kromS blín (ztI. i plastických), piskA a 
[rfiskorcj^v mořských Qej&tníji s cerilhiového i ooli- 
thického vápence t. j. z týchž tvarfi, co třetihorní 
iásti dcdejSloh Uher, Haliče, Moldavy atd., tak U 
jen pokraíovánim středoevropského mioceniho útvaru 
le býti jeví. — c) Pliocení a postpliocení 
tnuy evropské Eusí, kteréž v hromadě asi líOOOQ 
u. pokryvní, mají vlak v západní, severní a jÍídI 
fátti řlla velice rozdílný sloh i tvar. KdeCto na zi- 
padn uiaké pahoríiny a roviny království Polského, 
jakož i střední Litva a Bílá Rus (mezi Pripeti a 
Tilijf) až k vyini Destifi k poraze tak ivuié severo- 
nSmecké nížiny ae pHdražnjí, skládajíce ee bromS 
rosliCaých hlín a piskBv nejvýS jen z vápencAr ler- 
pnltiMvých a z hruhýeh vápencSv mofských i sladko- 
vodnýcfa (h hoinými sluhami hnědého uhH); kdeíto 
v severní Rnsi snížená krajina od j. OněŽského a)! 
k zálivo Čacbonskému mocnými itgrky a lastaro- 
výrai -átesy a hlínami pokryta jest , a pH dolejíí 
Dvinfi a Peíoře nemalé prostory ze sádrOvitých a 
dafautrovýcíi sllnAv ae skládají: troH jižní kon- 
fi íerném, azovakém a kaspij- 
ufiném) břehu Volgy skoro aJ 
scela jiný g^olo^cký a oro- 
ín tento velikánský, na SOOOQ 
a dilem velmi skrovnS jen nad 
výšený prostor j«ví se co bývalé 
m mofe poloslané vody, které) 



16 

y pUoceni i dilavialni době v následcích dirojttio viíe- 
obecného posdviženi (platonickými hmotami Kavkazu 
a Uralu spůsobeného) pozneniJilu k vysaiení pHSlo,. 
a jehožto zbytky nynějSí Kaspijské i Aralské moře 
8 noflčislnými jezery v Kirgizských, Sibiřských i Astra- 
chan*8kých stepech se býti osvědčují. Vysokým kra- 
jem tohoto moře (kteréž ostatně i přes největií díl 
Toranu se rozkládalo a tudíž větší povrch nyaéj- 
ěího středního moře mělo) byly za dob plioceoich 
křídové a eoceni vysočiny jižní Rusi, za dob post- 
pUoceních však, kdež povrch tohoto moře po prvním 
zdvižení půdy na dvé se roztrhnul (Ust-Jurtem) — 
staly se jím dolní Části nynějSích stepí Chersoďských, 
Nogájskýchf jakož i uižSi Podkavkazí mezi ústím 
Kubáně a Tereka, pak Ust-Jurt. Neboť všecky 
tyto vyšší stepi (rovné nebo pahorkovité) sklá- 
dají se z modrých slinuv a hlín a nažloutlého vá- 
pence tufového (od Murchisona stepním vápencem 
nazvaného), jehož skameněliny jsou podobné živou- 
cím lasturám moře Kaspijského. Postpliocení 
dno tohoto moře (podnes jest půda tato v sou- 
sedství moře kaspijského co do výše pod hladinou 
oceánu položená), kteréž nyní vlastní stepi Astra- 
chaii^ské, Poduralské a dílem i Kirgizské a Turan- 
ské obsahuje, a za diluvialní doby k vysušení přišlo, 
— ukazuje se ve svrchních vrstvách svých jediné 
jen z tufu (pak ze štěrku a písků v) býti složené, 
jejž skoro výhradně trusky lastur tvoří, jichž polo- 
vice aspoň živé posud v moři Kaspijském. Z této 
doby pocházejí hL též pozůstatky mamontův, nosorož- 
cův i pravěkých zubrův, kteréž se Četně ještě v těchto 
tufech nalézají, a náplavem říčným z Uralu, kdež 
tyto obrovské tvory za diluvialid doby živše dra- 
hým oním zdvižením nepochybně vyhynuly — druhdy 
sem se byly dostaly. Do doby druhého toho zdvižem 
náleží konečně vzídk četných, posud živoucích ba- 
hnitých sopek na p. o. Kerčském a Tamaňském 
(jediný to úkaz vulkanismu v Evropské Rusi), ja- 
kož i nynější dobývání soli v stepech Podkavkaz- 
ských na solnatosti půdy z těchto dob hlavně se 
zakládá, d) Zajímavým ještě a pro krajinný ráz Rusi 
yelice důležitým úkazem z doby diluvialní jsou erra- 



17 

liek6 b«lTanj a itiii j, kteréi t ohrMsnům množ- 

ttri, T c^ aevwni, atfediii a sip. Basi (e .nAlea^jf, 

taie vSsk jen a£ k Timann, k hořeli Keltnt * 

lUltmí, tuto U k dolni Větltue » Oce, a na ^n 

•i k ToToaěii, Penasjm, (HudikoTa, K. Mlín ft 

k ř. FripWa, ke Kiskovn, Jsou! rétMia dllent fn^ 

nitoTé, iBl»vé, Eettaokameané i.poi^roTé (co ^da 

Skandinávie a Flnlandie, jich vlasti), kteréž z Vít- 

itho dflu T pmiicb Bmérem. od aevvii na jih nl»' 

iaoy ae býti ef>atfi^i, a EJevoé stopy aloieni pod 

vodoQ (dOnvialního moře) nasobS noif. i) Z. dob dihi- 

rialuiho poko^ vellkýeb čistí levernf i •třednf 

Baai pochásf též v nirodo-liOipodátBkém ohledn ve- 

UeedUežitýiikaz dilavialaicb nápUrfiv, jimii 

Marií útvary técbto končin na vĚtíba dile (maobd; 

■i k mocnoatí cslýah pahorkOvin) pokryty se býti 

ukaBigi. Zvi. pamÁtný japakna jižnf Ruii obyčejný, 

v aipádni £napS vSak tcela aesnámý ůkai černé 

lemě, kteráž od Frntu n>Bai Eamsncem podolským 

a KiiinSveBi jiřkoQ 56—136. a důikoa 308 mil na 

východ ai k ObSÍImu Bjrta i Ucaln ae tábne, ijtjií 

toúoka. TUL 16.800 Q m. se pá£i. Hlína tato, i pf etr- 

Gtt u Ur^m (níže Jekaterinbi^D a j.), .po celé 

jiiní Sibiři ano i v Kligiaské stepi se objevujíc, je 

dle nových yýsknntfiT.BDpreelita výtvorem aetlelébo 

bajoďio roftlinetva atepaíbo a doby til. aUaviitní, 

}«lia£ vďikA sondrinbrt kyseliny kfemikoT^ (Bkozo 

70*/,)ak7tličnikablinitéliotl3'&%)sdasik«n(oi«aiii- 

ckých litá jev oí 6-4 %)p&vodem jest onébájefiné úro- 

daoati, kterouž krajiny a cI atoíené, jakkoli vítilai 

ie i dOasvad 

idy neoi^č^- 

avéhopdao- 

kíího, při boj- 

líné kyprosti 

býti nem&le. 

. noháttťýiJi 

kteréž tým* 

oa povrchoS 

xnačnt ryli 

rvetké dilky 

iovi úiti řek 



18 



(jsdco ftvl. pfii Yolofty Feéoi« tt Dvia^^ ^ojéajiQll 
nlámi přbudftv fičných, a mořských, jalcož i v^lH^^ra 
vj^psd^ánfm fe* jflionnikých áioři (i. j. tazo^Ékéko, 
dersihb i ^asprjského) Kai^in^'! «6 i limatto^tá i ote* 
yřen&étii řek vidy no^rými <ti€bo •vStSiiui týlp^tmi 
(bttgry)^ kosami a přesný ; povstávají podobným úa* 
mykáním sOiná jezeorana bře^ch Kfyma^ ^ore Ka- 
spického i VLEWBkUio i mělčeji tamtéž přista^^y nuiké 
É velkou rychlostí. Příboje a ledy zimni spůsobujf 
též na vyhdkýefa břeEÍeh zvi* moře soTem&o I íití^ 
néhoiak šv. obry vy, t, j. na 1000' až na % ^eivty 
Široké a kamenité' výmoly, jimiž břeSiy ociSdi ttíéH 
Bvl. se charakterisígL Uvnitř feem$ spůsobajf 
vedra i sncha iletni zvláStě na mladSí půd^ jihonuiké 
poěetné triiliny, kteréž v následcích velikých saSM 
zimních a povodni jarních s podivnhodnon rychlosti 
se zvStšnji, tak že půda tato nesčíslnými roklemi 
{ovrágff áli beUky zvanými) prostoupena jest, kteréž 
měníce skoro kaJdým rokem smér a podobu, na ve* 
Hkím njmn ^ommnikaoe bývají a Mtxce se pomalti 
ai k řekám, žlabem jejich každoroSné vdfiké mn^žiství 
výborné prstík moři nnážeji. Tím vysvětluje se hlavně 
i všeobecné nážování a povlovné srovnávání pftdý 
ruské, ovSemviStoleticfa teprr patmějěí. I |)rom'ěiiy 
pády, lidskou prací z^áStS v severní Ruin od 
BtJ»^ávaa ^Asobované (mýtěním les&v, vysulováním 
moéálův a t. d^) jsott vpři primHivnosti ruské půdy 
zvi. v oněch krajinádi mnohem rozsáfal^í a patr- 
nější nežli v jiných, ode dávna osidlenýok i vsdé<^ 
Laaýeh krsýinách evropských. 

IL Boropisné poměry wropškéhů Btuh^itson pIR ^M 
racmamtosti igeolog^. dožení půdy za pří^Snnafi, vfl^ 
vapodxtenuiými , piřede j^n celkem dosči jednodnohé 
a B^ýnoobrazoé* Na velkém rozměru oljjevt^se ve- 
iUsera evropská Bus až po Ural, Kavkae i KrymiBké 
a Foiské hory to nesmírný (94.^00 Q m.) aggvegat 
planin,, ro^, ^oiteěných nii^ a pahorkovfai, je« mu 
éeveroÝých. dvěma hornatinami prostoupených, ^»- 
kteréž mnohotvárně mdzi sebou se snídajíce, i nej* 
vySiími body svými nikdeŽ nad 1400' nevystapii^y 
a neméně v následcích rozdflnosti polohy zemi^^iéné 



19 



Itoým trarem a skitpeiistdm rostlInalyA^ jftko áčUiky 
řori^ébčo g>eolog. íloženi prftčly meisi 8«bDtt' <?( iroc* 
diný«li kda^ináisfa říSe sé roáseftaiáila^ v y frr » ř «j í06 
tedj ósebilélHrajebnusy. t^a t&skto sloii^h aákla^ 
é»tk di^i 86 te^rv eeHHNti náiieáajlci ero^rafiek^ 
i vlasteé pnrodni) oblasti o^vopské Euti 
máYailtt 1. Čttdská jezerai piaaitift^ 2. tttndro* 
a S. lesní plaoiny anfžiny severoruttké, 4» lÁMíy 
TbÉiÉiské, 6. tysoiSSna Váldajská , 6i planiny bahi^ 
^é, T. plaainx^^^^^^^P^^^^^ * béloraské> 8. pl^« 
tmy ár: pahorku viny stíte^roské, 9< 'hory porolžskét 
10. hihoiFý břeti Yolgy, 11. plaiány Zá^líské a ObSéi 
syrt, 1^ TjrsoSmy poíské, 13. planina ^odolvká a 
Ttljňská, 14. prahopnf planina Ukrajinská, 16. Y^lfili 
1 10. nSĚSí Btepi jikóroské, 17. pohoří tí»pxuké. -^ 
Ural (9 horami PavOhoi) i Kavkazské homatíny 
tf«#i EYláitni svět o sobě, niležíee roVnou mircni 
BfTopé i - Affii, o^ndd^ i arláltnfho^ sjdHnávimi sa- 

1. Gnéská j^OBerai plaHi«iA obsakaje v»- 
ftitdii prahofiií půdn y flOTeíxysipadní Rui^, t. j. e«lé 
▼Aoi^offlitvi Finlaudské, -pak^středaí a 66V. ^íáaiC 
e. 016n<)eké i i^adtií díl ^^ArdfangolNiké i b p* <^. 
hoikňcfÉi. VcOikán^^ý prostor tento (přesiaOOOQ m* 
i « jesery)^ ttcízlohia rí^oitského mocnářství o dobrých 
1200Q m. ^řevySnjíd, ^ něhož vSak jen ^laistnf riiE*> 
laadie a Tokdí i Onéiidkého v následcíeh Stravova 
mOénl stBpňoffrého (mezi r. 1881-^1858) a^rae«mi 
%|i<aui i iiéhii rndcého hypsometridky enámy jsotr, 
jifri se ce]kem go mlová pkoiíBa (via iuibo]fo)^prftm^ 
j«a dOO' nad moře vyvýSesá, a 'V^ak na tli strany 
(k -rfehoátBtj sápada a jihn) povlovně att k méřim 
a k j. Oněži^ému (Petrozavodjik 3880 ^^ tfvažajittiw 
a) Stř«iďem y«Skeré planiny táhne se směrem 
od j^okkyadn aa severovýchod , a «^k)e ^ BjSited- 
boite až k Pjwvozeni a Topozern široká vyvý*- 
ieninar pftdy (větSím dílem e Snly složená a prŮffl. 

^ Výil^ v tomto oddělení ft>zámějí se veiqaěf t 
roriíýeh.^iliangl. stopách, 1' :£: 0*8047 mtitrtr, 
iíH 1' paHžskán: 1-0805 ruských. 



20 

oOOhvíOOO' Ty«oká), kteráž nc^en píé^ vodní mpň^ 
sobi4«» ^f\>^Í i si^« uižii Čá«t od yyML' a je^mni 
výohodni odjluČtajo. VyvýSeniné této, kiorᎠdílem i 
yf^ 8p^ob$ přotržitýdi hřbet&r roBlíčnýoh • jniaň se 
jetí (Suomw ' — »«dlka, Kainun — Mlki a j.), -^- 
přibýyá eároFoň f ýie na sever, tak Že na př. plor 
tomidcá Jdrajiiia ok. j. Ulejského i kaioesiiého (aer 
jména i břbót.Kaiii«n8ký) již 8—900' výSe nkasige^ 
nad kterous' jednotlivé osamotnělé (též plutoniolBé) 
chlamj) jako Teíríharju 1005, 8aukko. 107^ SUmté 
939' a j. v,,— do výSe skoro i 100' vynikají h) Sú- 
méně jsou i neséíslné jezerní kotliny této piámzgr 
ve středu a na výckodě často podobnými hřbe€(jr 
p1id»níekými (z .pcúrfyru, zelenokamene, granitli, sj^" 
nitu i břidlice jinorázové) smérem od severo^rýcdi^íiv 
k jihozápadu od sebe odděleny, kteréž ovSent 
skrovftou rel. výši mají (lOOr-300') a mís^ v poahé 
skupiny ohlumův, skal i bludných balvianŮY (cvl. okj 
Yyborka i lilelsingforsu ku podivu četnýidi) ae pro* 
měňují, ale srázností svou, jakož i slemenitostí hře*- 
ben&v a smělými vůbec (pro rychlé větrání) kontu- 
rami pěkný pohled t>08kytují. VySší těchto hřb^tíkv 
jsou na jihu Hameň- selka (se štítem Hapu ^n*) 
a hřbet Salp«ký, ve. středu iSávonský a Karj^aK 
ský hřbet s chlumem. Lehto 862', hřbet. ¥iir«k« 
ský a Manský na severových. (až 1000* vy8oký)| 
hřbet Sivalský mezi j. Kitkou a ř. Eemem a j; 
F. e) Hřbefy tyto* kteréž spůsobem ostrožen od aev« 
i do joB^a Oněžského .ještě vnikají, proválejí týmš 
směrem hluboké prorvy a kotliny, v kterýdi 
nesčíslná tmavomodrá jezera (počet jich páčí ee na 
viček než 4000), až na dno průzračná, s dlouhými 
ohebol;y,< mysy, ostrožnami a skalnými ostrovy nlo* 
žetta jsou. Četné řeky (s malebnými prahy a sjapy) 
spOftýC je n^zi sebou a s mořeny a veliké toto blu^ 
dišiě sk^ balvanův, jezer a blat, jež Schlozeť pří- 
padně EvropskcHi E^anadou nazval, -^ pokrý- 
vají ^ad to i ro^áhlé lesy (na p. o. Eolském větším 
dílem již jen slatinné tundry), hlavně z borovic, smrků, 
bříz, jeřábů a osyk složené, kteréž s vlhkosti a mlha- 
Yosti vzduchu, 8 tiiďiým, skotovodnýtti obyfatelstvem 
a četnými jednodvorci (skoro beze vsí a a řídkými 



I ^^ 

I nSaty) ▼ p^kaém pHrddnfm somhhuRi ne WlÉkmtLJi, 
(Q Jezera sama, J^baauí i tuleni bobstá, jsou dW 
pélehy krajiny t rosličn^ výSi prosté, ód 800' (jtóo 
j./i 812, Knrk 810, Pasie 7^6^ a j.) aš do 100" i 
mJM nad úrovni mořskoti. (Jeví 149, SSUk I46| 
F^a 90, j. Ladožské 59' atd.); 132 jích je hypso- 
mtíbncky ustanoTeao. e) Yýie 66^ a. S. ^iye vrdio* 
vliti ř. Kemy (sápadni) počínají TSakJésevajiŠryehle 
le elráeet a b jeeemí planiny stává se pojednoti 
přes 1600^ yysoká šálová hrbatina lópařská, 
je^kto kupy a liřbet^ až d» 2000' i výie se sdvi- 
háji (chlum Salvas má ITiSO, Onnas 2a&4's J^id 
\íte8 2230^ vet Bnentekis 1430^ výSe), a kteráž k j. 
Eaarskémtr ($9 1 mocným a ISlvokým b řkií ťe m ' S a- 
olským zavřena jest 

2. TundroTité planiny a nřlSiny^ ruské 
obsahují na s^verovýcb^ evropské Rusi prostor sou- 
vislý 6600Q m. é. Jsout to nízké (150* prům,) ro- 
v^y aebo (zVl. na vých.) rozsáhlé, nad širokou ni^ 
Šinou Pe^ry do prosté výSe 2 — 'SOO' ^e zdvihor^ícl 
nerovné planiny, kter^ na véčnS zamrzlé půdft 
ikrovnou vegetace travin, mecků a lifiegniků, i aě* 
kterýs keřův vykazirjř a četnými jezery i lajdAnl 
(t j. mSlkými, bezrybnými vodojemy, zimou až na 
^0 zsfflsrzlými) posety jsou, a výSe poknrého krabu 
▼ gubernii Archangeťské (dilem i na p/ oc Eolském) 
po obou stranáeh "Hmanského břbetu vSti^n dfiem 
na jundíém útvaru se prostírají. Tundry Eaninské 
jsou hornaté a kamenité^ podobaé i tundry • Timan^ 
ské (čili malosemské). TÍmdra Lapta (při nejdoleji^ 
PsČefe) je nízká, tuudra v^kozemská (mezi Pečo- 
KMi aÓral^ prům. 2-^800^ vysoká, i Širokým a 
rozvětveným hřbetem Velkozemským (od domácM 
Stittojedův Qarkajagan nazvaným) prostoupena, 
kterýž na sever (ve vrehoviStí ř. Paríina) i 700^ 
výie dosahuje, na výehbdě i s Uralem spojen jesl, 
a na svazkb svýeb z^áltŠ četnými plesy se vyzná* 
Suje. Ka sev«ro'«ý'<^h. zavírají hory Paiehoi a Pai-di^á 
řéSfláé (vi9 o nich p^ Uralu) tento smutný a n^ 
pust^fi prostor Bifsf ) 1' na jihu tyuikalf s aSho tíá* 
ktirt^^vyW, ale krátké hřbety, jako Piseto, Adtd: a }. 
Ale noJ4u orégraftckým tvarefái, uýhtíť zViéšté roi- 



32 



etUttilTMn rosMftávi^i se isknšj títíúů tiuid«r ^^ 
«6be; lejména jaou (dle Btfcetlita) ry^hi a iMOnar^ 
Bílé tumxy téméř docela. holé, gaehé tuBidi^ avtIáW| 
mechy a lHejníky (meai BímtíC llSejnik mI^ Uaiml 
to pastra stád sob&v), málo Tlhké wrlim hnátem 
polóryvkou plonika (polpiríohum), vlhkd pak (tedjr 
cyláŠtó n{«ké n. podhorai) raSeliaikem (•phagtmm^ 
poroitlé* Tundrj travnaté pokrýFá pak haatý ptá^ 
jejž o^fioe ša<^orovité trávy dili ostřioe « mtí»y 
okládaji. Nízké vrbiny a chvojky jsóa jediné dřo>mé 
rostliny nebe ckraatíny na nich; kromě toho ikládá 
hUBté niiké kele Evíéfif jsmTadina, yřesý vojomttc 
(Mtim pniluatre) a broižny vSeeh druhův^ Le«y (Mj 
bářského rátou) posftnpnjí ostatné údolím Bek hhiboko 
do tnnder, ano táhnou se údolkn Hnsiao^ Í^aky> IXk- 
áigj a Peéorf 1 akoro .a£ k samému moři. 

S. Za Širokou snii^eninon půdy mesi $• 
Onéfakým (229^) a ř. Oněgon (Konorěckoj 2U% 
kteráž :na úOvarn ^voaském spoléhajíc, roaaihlými 
bléíty, lesy a jeasery (negvétSí j. Ando, VodlomKeno) 
a úplným skoro nedůstatkem bludných balva&ů.v vy^ 
inačena i několika dlouhými lávami (a diluvialníob 
lastar až do 600^ vý&e a mocnosti) prostoupena jofli 
(sníženina Padožská) -^ ro^ádají se na vý- 
diod a seveilovýchod nepř^edné lesní> plaiainy a 
nižiny severo^ruské, pohořím Timanským do 
dvoa nestet^né Tolikých i jtnoobraBných prostorůir 
odděleaé, J€|íicbŽ roaloha na 10.500 Q m. se ceniti 
Bí&že. nápadní oro^rafickou hranioi jiúleh tvoH Val- 
di^é hory, na jih dosahají až k níaké, jakkoli Ur 
roké přeáéti vbdní (k tak zv. Úvalům), kteráž fxňísí 
atířadní Volgy od oblastí Pokory a Pviay oddélvijo, 
deflEem útvaru íurského a hranic g. Vologdské pvotí 
Yjateoké a Kostromské se přidcžujie; na .yýjtodé 
dostupují až k Uralu. — Yeliký proator tento jeiit 
skoro výhradaž rovinou, místy vlnitou, prim, sott^a 
dOO' 'ttaá m. vjvýšeftou, která hlavni k mc^ seneih 
almn .se svažuje; jinak ale na: všecky atraii(y {i k 
Tinamu) ^^volaž •» vyvyS^je. 9^i N<u;aáp,adaJ^jKí 
áil iý^i^h, Knrgoredaké až: k avirfi) m i^H^mv 
Tichtíatké aB6Ioiorské na disvonskim úliArs 
ar iia^%tfefaoTÍitlr řekiábology, Saá^A ^jaetv^p^ožen^ 



£8 

jao« sk^ro n«p$«tršit^ 1q8«iii (JA&tS i týohš i tr«m& oo 

w ginti«B<BI riáéBpým^ ▼ mváfh aU i lip^ • olSe) • 

FHsih lými Wty aiaočá^j, ioutlými jdzfirj, nei&^sl* 

Bými poMcj & řídkýool yeuúcenif teprr nezi dol^ 

nioá. j. Jjšdtiskfm a Oněžským naslává iJírodnějSí a 

»^U krajina a větgixm sidij (Olóaec ITd", Ladéj- 

Boíe pa^»a.j.); na východě (oaútvant kiaMtto«tk«l- 

néim) oastapnje néoo y^í <dOO'), též leanatá^ f^« 

iasléji etidl^óá planiaa hiké půd^.. (Béloseraká) 

a ^^éĚkfud ři&iými jezery (>. Bílé, Vožaké, Knbeck. 

Éké» XifUSafc4), kteráž z^yláště na aer^r a^ážena jest 

O^gra^OeS Kaffgopol dS6% b) Na atřednim 

neJTé^iíiB pvoatxaii8iTÍ, kteréž odtud na výr 

died aš k Tiaiana a Uralu ^ prameneck Pedo^ 

doaahmje (yologo4 8ké a Jafenaké plár 

ninj) paBTijí i^aké, pahorkorité pláně (3— éOO'), 

akoro -v^^umáa^ k útVara peraiakéiaa náležité (jen 

aavamS řeky Pezj a Cylmy k jura kámu), ktef éž, 

m&nd kianice lesův k aetiaru aáká, haatýoái ieay a 

Žet n ýu t i akopinami i řadami Mudnýoh balranův, 

itizkii a kHaitého i pise&a^o náplavn pt>krytj japu. 

Tyto^ jakož i íady piaditýck pahovkůr, mají yéUim 

d&oa amSr na jih nebo jiho^východ, a rozesnávajt 

sa i roatlinatyem (tíz niže) od lesných plwun i 

hlatsýoh porofltHn^ kteréž tm ale ješti doati £idké 

JMm^ Široká údolí loohátnýck řek, vkteiých řidké^ 

ale TeHké reanloe a na jihu jeStě nékterá Kozsi^á 

^leriná mésta <y<do|rda 400^, Uaijng 360", Uji'ay 

aaFiak d28',Toťma 36ť, V<d'sk, lenkurak, Bolvfúe^ 

goáali 985' a..Jaraiiak) ae naléaajl, vynikají Jcráa* 

nými lukami i úrodnými poli (hluboký náplav jejich 

je bnď píaek, buď, a to yětSim dílem, hlína, ano 

poílél dolniO^yiny níže ůatí ViLgp až k m<^ — yy- 

■k]tti9« ae Searsá zam 1), kteréž i /na blízkých atrá- 

nieh i rovinách ae rozkládají. Yidálené břehy řek 

jaon větSím dílem vysoké (50 — 100' rel.) a pridiy, 

pipii|e i t<a*né aátočin^ (přUafcy) , v ř^áeh acela 

eii^dajaék l^áale^Hcam irozaálútýek jáxnísh záplav 

jaaiL balvany a riiěřkor v údolích i Bia planinách hnatS 

romaMf Mů^ÚK^í hiMít (kurta afealiafeé-a úleacmté. ^) 

li'. Ut l»Í' > » — t*Ý*. 



^) tfa aemam jnaji podél řeky. £8aanAbQcak .474', 



24 



Vo Tr^hoviSii VyČefdy a M«š^nS pažitu^i 
již nepřetriité blatné pralesy, kterói^již i e slbiř^ 
skýoh modřínů čiU listrenů slošeny '>JBOu^' ai k jii* 
nimu Timana se táhnou, a remSŽ poya>fa,ii; yý* 
chodui poloTice této ko&diny[8eT«*nsikéakládajL 
c) Tato t j, 2000 Q mil veUká nižina Pe«ory, 
meiá Timanem , Uralem a ledovitým m<^em. pólo* 
ien4^— je až ke hranici dřev skoro jediným pustým 
a blatným pralesem, vSndeŽ již jen z bororic, sikiř. 
cedrů Čili limb (pinuš c«m&r<t), listirenů, sib; sosen a 
jedlí Se skládajícím, jen při řekách semo tamo (svL 
od Zyijanůy) osídlená, vStSím dílem pod 200^ pólo* 
zená a k Uralu a Timanu viak yolnč se vryhijiid 
(^vySni PečořemáUsť'Volo8nica;652', ^ři středni 
Podderw lOaSKoSva 163,U8t*-Usatéž 158' '). Hoi^o- 
dářstYÍ, luka i pastríny jen při řekách, až kSd^eey. 
S.d)Jižní vyálí<aBÍrel.SOO-- 400')150m. dlouhý 
a iiroký kraj (na 5** 20 mil) yeSkerého tc^oto 
nejpuit^iího okresu Rusi, t nSmŽ se naJeaá yrcho* 
yiSté i předěl ySech y^ích levých přitokůy Volgy 
a severomořských řek, nazývá se vůbec Úvaly, 
je ravndž. co ntí^na PeČory na litvam juririíéni. 
roEložen a jeví se t podobě lesnaté ÍTětSím dílem 
blatné a vlnité planiny s řídkými, rovněž pořié* 
Aými vesnieemi a jediným městdm Kikol^am. 
IMhněr. výše jehoobnáSí G— 900' nad mořem, i a£^ 
koU jeho hypsometríeké poměry jsou velmi málo 
mámy, má přece GrjaO£v«c na feápadě (v g. Tolo* 
godské) 745\ výcb. končiny 8-* 900' výSe. Tamtéž 
má vlak mezi ř. Vogulkou a Volosnioí 617» j« Čuso^ 



Tul^oPskoj 536, VoleSskij 157, Cholmogory W 
prosté vyfie, v čemž se sVah stíFeéu těchto plá* 
nin nejlépe zračí. 4 

') Isni vynikají sem a tam některé niaké hů^^i; 
TětSím da^m átaiřitea ťítvar&ái, t. j. kameliou^ 
helnému a dovonskému uálefité, meii niím 
Bi4* -pověstná Brufiuá hora (165^ nad Bočo* 
rou, níže Ust-Ščugora), kteráž svým výborným 
^brnaným kamenem skoro eriou Rus sásébí^e* 



25 

yoj© 4S1'. NiŽínu Peřory oddSIaje od stiředního 
kraje a Meseňských nížin 

4. tak BY. Ti manský křbet, tábnoncf se smě- 
rem od jihoyých. k sey.-západui a sice od pramenův 
Vymu, VySegdy a Ižmy až k dští Indigy do moře 
sevemifao. Délka 100 m., šířka 6 — 20 m., velikost 
ok. 2500 □ m. Jižní širší čásf až k prorve 
řeky Cylmy je vlastně lesnatá (z sibiřských dřev) a 
dílem též jezeřitá planina, naniŽ jen (pokad známo) 
na jiho-vých. i jibo-záp. dosti nízké hřbety stojí, 
jichž nejvyšší kupy (Cetlas , Pokju ve vrchovišti 
Vymn, pak Nal-deg při nejhořejší Vyčegdě) asi 
1500' výše dosahnjí. Nižší Částí těchto planin na 
jiha (jaké Očparma prftm. 300' vysoká se štíty 
i 800', a parma Sluda) jsou ještě na permském 
útvaru (s bohatými ložisky sádry při řece Vymu), 
na sev.-vých. však náleží ke kamenouhelnémn spod- 
nímu (a sice jediné Moskevských vrstev), jakož i 
k devonskému dtvaru týchž ělenův, co v ostatní 
Bnsi. Hřbety severní však jsou prahorní (svor i 
žula), a při řece Uchtě jsou též stopy svrchního 
silurského útvaru, černé totiž, měkké a hlinité i 
Idremenité břidlice, naftou proniklé a Často ohebné, 
a dle skameněliu domanikové. Za řekou Oylmou 
má Timan toliko šířku 5— 12 mil, a skládá se s 
týcbž útvarů co jižní, toliko s tím rozdílem, že se 
tu vedle spodního útvaru kamenouhelného i svrchní 
objevuje, charakterizovaný zvláště bílými křemeni- 
týiaai pískovci (jako millatúne grit v Anglicku). K 
tomu přistupují ještě plutonické horniny, kteréž od 
pramenův řeky Suly až k mysu Černému šířkou 2 
mil se táhnou, a vedle růžového granitu (v němž 
tormalin místo slídy zastává) obzvláště z tmavých 
čécBdových hmot, sloupovitě i deskovitě odměšených 
se skládají. Čediče tyto zavírají též Stoky man- 
dlovee, a jsou prostoupeny žilami chalcedonu s dru- 
sami amethystu. I orografický charakter 
se v. Ti manu je rozdílný jiži^ho. Máť totiž po- 
dobu hřbetů v, jež jižněji devonské pískovce 
a ^ny, ' výše pak ony plutonské hmoty skládají, a 
na tódr Je nejen Timan nejvyšší (ok. 2000'), ale i 
UR>^ •lemenitý a srázný. Jakési pokračování to- 
Buiko. 3 



26 



hoto hřbetu jeví se v sev. části p. o. Kaoinskélio, kde£ 
od mysu Mikulkina až keEaninu nosu podobný ska- 
listy hřbet týchž kamenů v se prostírá (tak sv. Še- 
šechodské Čili Šemaehovské hory, aš 1000' 
vysoké) a spftsobem stěn k moři se svažuje. KonečnS 
jest severní Timan již bezlesý , za to ale na lázich 
a planinách pSknými pastvinami pokrytý, kdežto 
vySši kupy a pláni jeho arktický ráz (kamenitých 
tunder) v každém ohledu nosi. 

5. Za lesni sniženinou mezi Bílým jez. a řekou 
Mstou počíná hornatina Valdajská, kteráž od 
údolí řeky Msty mezi Borovici a Vel. Novgorodem 
šířkou 8 — 15 m. na jih až k Toropci a ^evu se 
rozkládá, prostranství asi 600 Q m. vyplňujíc. 
Celkem jeví se Valdajské hory co planina dosti mímS 
rozčeřená (směrem na jihovýchod) a prftm. 800' vy 
soka, jejížto nižSí rovnějSí Části až k čáře od Bo- 
rovic k Toropci na jihozápad vedené k střednímu 
útvaru devonskému, výSší řady pahorkův a ojedi< 
něné kupy však k svrchnímu připočísti sluší ; ostatní 
prostor jižně oné Čáry náleží k spodnímu útvaru 
kamenouhelnému, a kupy jeho skládá bílý pískovec 
Moskevský. Severozápadní díl Yaldaje charakteri- 
zuje se ještě některými ložisky sádry i solnými 
vřídly (v staré Buši), jižní díl však zvláště uhlím 
(viz nahoře). Severní díl je nadto nižSí (prům. 800'), 
ale kopičtější, kdežto jižní sice o 200' výše leŽí, 
ale větší měrou plánitý a jen některými nízkými 
(200' rel.), ale dosti sráznými hřbety prostoupen 
jest. Za to dodávají tomuto početné jezemé kotliny, 
hojná říčná údolí se skalistými stráněmi a pěkné 
lesy (ostatně po celém Valdajsku rozšířené a vedle 
Finland. dřev již i z dubů složené) mnohé přírodní 
krásy. Památné jest též postavení Yaldajskýeh 
hor co hlavní předěle vodstva ruského, pokud oblast 
Dviny i Volgy v sobě obsahiýL Popova gora, 
nejvyšší známý bod Valdajská, 1112'.^) 

O Důležitější výšky ve Valdaji, hustě též 
bludnými balvany pokrytém, jsou: na severu 
vrch blíže Usť-Vo^ny 777', Borovenskwa (při 
železnici) 627', V^Jdaj 636', Jedroyo poblíž 830'; 



27 

6.- Na Eáp. spooSti ■• Vald^ýská bornatína do 
EnaSné (asi 6 m. široké) 8 ni ženiny půdy (Noy^o- 
rodské) f j«ž nesčíslnými j^toky řek Lovatu i Yolchve 
pro8toti|>ena jest, a jejížto nejnižší Část j. Ilmeňské 
(107'), jakož i dosti veliká blita (na sev.-záp. Kovobra- 
dn) vyEnačnji V této InČné a úrodné nížině leŽí Cbolm 
(ok. 2OO-0, Staraja Busa(178') a V. Novgorod (172'), 
a sa ni zvedá se na západ, sever i jib půda opšt a 
nastupuje zemištS planin baltických. Rozsáhlé 
tyto planiny (asi 6000 □ m. veliké) prostírají se po 
celé západní Rasi, dokud útvar devonský a silurský 
sáhá, až kmoři (od Petrohradu až k Libavě) a za- 
sahuji jižním krajem svým až za starou Žmuď a do 
ser. končin ^b. Yitebské a Yilenské, jakož i k 
nim veliké ostrovy, před zálivem Rižským polo- 
žené, počísti sluší, a) Severovýchodní díl to- 
hoto prostranství (sniženina Pskovská) je les- 
natá pahorkovina, ok. 200' výšky nad mořem a čet- 
nými říčnými údolími směrem od jihu na sever 
prostoupená (Ostrov 200', Pskov 155'), načež k se- 
veru (y gnb. Petrohradské) blatné roviny následují, 
prům. též jen 200' vysoké (Půlko va 247') a vysokým 
bř^em k moři se spouštějící. Za sníženinou spo- 
jených jezer Pskovského a Cudského (93') a blat- 
nými lesy při řece Narve zdvihají se planiny 
Estonské a Livonské. b)£stonie a severní 
Lávonie až křeceEmbě a Tenasilmn je 2—400' vy- 
soká rovina (vesměs na silurském útvaru) se ska- 
Hstými, sráznými břehy (100' výše), nad kterouž 
pahorky i jiné výšiny 40 — 60' se zvedají.*) Neckovitá 



v jižním dílu č. v tak zv. Volchoňském 
lese planina mezi Velím a Seližarským jezerem 
968', vrch uMolvatic 822', prameny Volgy 900', 
planina nad nimi 1018', Ostáškov 721, j. Sterž 
1065, Polnavo 1000', Mjaskovo 1050', ^rch u 
Kozlovice 1009' ; avpahorkovině Tver'ské 
(^a výdiodě), jejíž n^'nlžŠí Částí železnice od 
Petrohradu běží, — Vyšnij Voločok 579, Tver' 
367'. 
^) iie^ala na severovýchodě 440' , Magdal 322', 
vrch lif Agdalský 630' (nejvyšší místo v Estonii), 

3* 



28 

údolí jsou mo^lovitá. Široké údolí řekj Tenasil- 
mu i Emby má ySak prům. jen 150' výSe*/) blatná 
nížina řeky Pernavy vSak je sotra 100' vysok4 
(Sv. Jaknb 75). c) Ostatní Livonie až k řece 
Dviné (na devonském útvarn) objeynje se co yelmi 
nerovná) Širokými údolími řek a jezemými kotlina- 
mi protrhaná a řadami pahorkův od sev.-vých. na 
jihozáp. prostoupená planina o 2 plasách. NiŽSí 
plasa vystupuje dosti sráznS z vůkolních sníženin 
do výSe 2—400', na ní pak stojí plasa o 6— TOO' 
(zvi. na jihových.), kteráž v planině řeky Avy i r 
HaanhofiBké 800' a více dostupuje. Lesnaté kupy 
a hřbety na těchto pláních mají i 1000' výSe. ^ 
Vůbec střídají se v Livonii bez ustání mo^ly, lesy, 
pole, pahorky, nižíny, lesy jehličné i listnaté (ony 
z borovic a smrků, tyto z bříz, olší skalních, osyk 
a dubů složené), písčiny, Štěrkem a balvany pokryté 
plochy, bláta i pískovcové skály, d) Za blatnou 
sníženinou dolní Dviny a Avy, v kteréž Riga 
(114') a Jelgava (13') leží, zdvihá seKuronie co 
planina něco málo nad 200' povýSená (břehy jen 
80' nad mořem), z kteréž jen na řídkých místech 
hřbety čili vySSí planiny až do výSe 400' vystupuji 
(jako vrch Krevu na jihozáp., nejvySSí místo v zem!, 
Hasenport má 315', Zabeln 260' atd.), v níŽ ale 
bláta i jezera (menSi měrou lesy) jeStě dosti četný 



vrch Wesenberský 425', na jižním svahu (v 
Livonii) Torma 260', Pahlen 194', Sv. Jan 256', 
kopec Emmo 576'. 

O Derpt 220', Felin 142', j. Vircské jen 111'. 

^ Jako vrch Mu na 1127', Gaising 1087', WoUa 
946', Nesaul 941', druhý a čtvrtý na planině 
Avské. V' nižSích polohách mají na severu 
Karkus 310', vrch Lenart 665', ve středu Modrá 
hora 424', 6t. Marienburk (na pl. Hanhofské) 
628', na jihu Vendy 853, Šuja 810, Lasdohn 
456, Tirsen 630' (vSecky na pl. Avské). V údolí 
řek mají na př. Wolmar 75', Ruja ale 200', 
jezero Burtoecké (na záp.) 138', j. Werrské 
246' výíe atd. 



29 

jgoa. e)StAri Žmnd (gub. Kovenská, jeStS na 
devonském útvam) je lesnatá, slabě zalidněná ro- 
vina, 2 — 300' vysoká, i zvláííté na levern a jihu 
povlovnS svášená;^) v piostí^d země zdvihá se viak 
hostými pralesy obrostlá planina Šavlenská, rel. 
3—400' vySii a útvaru silurského (viz nahoře), v 
kt^éž máji Telši (na záp. kond) 623', Lnkniky 
722', Kelmy 618', a v podhoří Šavly 428' a Chvej- 
dany 492' výSe. Podobná výSe zachvacuje na vý- 
chod jeStS i devonský útvar a v této planině (Vidž- 
ské) , četnými jezery vyznačené, kteráž mezi Drují 
a Dunaburkem (298') nad Dvinou strmi, máji Novo* 
Alexandrovsk 628', Dryáviaty 553', Vidžy samy 
566'. Severni Yilensko a guber. Vitebská 
i Angastovská jsou lesnaté roviny, na malá jezera 
i řeky bohaté, ale prům. jen 3 — 400' vysoké, kteréž 
jak do Žmudě tak do Pskovska (ve vrchoviSti Lo- 
vatu) povlovně se svažuji. *) 

7.Planiny liteV8ké,běloruské a polské 
obsahigi vSecku tiřetihorni půdu na záp., i pokrývaji vice 
než 4500Q m. Hluboké piitiny těchto rovin střidaji se 
s četnými vyfiSimi pláněmi nebo pahorkovinami, kteréž 
jioa hlinité, blatné i jezemé; písky pokrývají téŽ 
nizké výSiny, břehy řek provázející. Přes 60% půdy 
jsou lesy, skládající se též kromě dubů a j. stromů 
planin baltických již i z habrů a četných keřů. 
Do oblasti těchto planin náleží největší díl gub. 
Yitebské a Vilenské, pak gub. Grodnenská i části 
gub. Minské a Mogilevské, jakož i severní nízká 
éást království Polského, a) V jižním Vileasku, 
pak v severním Minsku a Grodnensku, kteréž jinak 
též 400' výSe nepřestupuji — rozkládají se lesnaté 
planiny a pahorkoviny, rel. 3 — 600' vysoké a na 
severu i sev.-vých. poHčnými močály i jezery obrou- 
bené, kteréž vfiak vesměs z mocných vrstev dilu- 



^) Na severu mají rozličná místa okolo Evětek 
129—313' výSe, na jihu Kovno 216, Jairagola 
206' a j. 

») Kalvarya 367', Augustovo 450', Vilno 388', 
Kofljany 458, Disna 425, Yitebsk 470' a j. 



30 

viálnich posůstávaji, kdeSta podhorní krigina 2tn>«> 
tohorniho útvara jest. Jsoat to planiny LepeTská 
700', Novohradská 1000', Slonimská. 800\ 
pahorkovina Lidská 600', a nejvySSi pl. M i n s k á Č. 
Osmjanská až 1100'. Pověstný prales Bialo- 
věžský, kterýž vrchoviSté Narve v sobe savirá, 
má yiáy jeStě 620' výge.*) b) Planiny tyto provází 
na jih vidy jeátě 5—600' vysoký rovný kraj až 
na 6 — 8 m. šiře;^) pod nim však poČiná vzdálí asi 
10 — 16 mil od Prípétě (a sice již na eocenim útvaru) 
rozsáhlá sniženina Podlešská, Sfi^kon 10—80 
mil od středního Dněpru (mezi ústím Bereziny a 
Teterevce) celým poříčím Prípěté a Mnchavce na 
záp. až k Břestu Litevskémn se prostírající. Pový- 
Sení její nad mořem obnáSí málo přes 400',^) a roz- 
sáhlé pralesy, bláta, rokytna i plavná, jezera, pře- 
četné potoky a řeky do stmměnův a chobotův ae 
dělící, Činí krajinu tato (přes 1000 Q m. pokrýva- 
jící a z písku, promé$enéh« a černou zemí, složenou) 
jednou z nejpamátnějších v £vropě. c) Planiny 
polské čili Mazovské a Kujavské, po obou 
březích dolejSího Bugu, Narve, Visly a Varty polo- 
žené, jsou větSím dílem rovinou, vPlocku a jižním 
Augustovskn lesnatou a močálovitou, ve VarSavsku 
a severním 14'ubelsku hustě osídlenou a vzdělanou, 



*) Na pl. Lepelaké, v kteréž ř. Berezina i Vilija 
se temeni, má Lepel* 721, SaroneČ 701, Var- 
hany 746, Miadsul 724' ; na pl. Minské č. Osm* 
janské Smog^ony 802', dva kopce u Olšan 881 
998', SvěČki 1028, Zálesje 1054, Dubovo 1118' 
a nejvyšSí bod nad Minskem 1091' (Minsk sám 
687'). Na pl. Novohradské má Novgorodok 
1030', na pl. Slonimské Zělva 723 , Tarasovcy 
901', v pahorkovině Lidské Černiki 553'. 

2) V něm mají: Rinki 696', Jodčiči 692', Gat 
527', Osojuica 523, Bolotčiči u Slucka 655' a 
jiných více. 

») Průplav Královský prfim. 468', Šlapaň pH 
vySním Pripěti 504', Pinsk 436 (jinak též 452'), 
StoUn 600', Mozyr ok. 400 a p. 



31 



iXkoú i tn bláta (podél řek) a píštiny dosti rozsá- 
hlé nescháseji. Přům. týSe tohoto asi 900 Q m. 
velikého kraje drSf se vétSfm dilem mezi 2—400'; 
Kajavy jsou yšak vySSi než MazovSe. ') Skupiny 
dilaviálnfeh pahorkŮT a planin nalézají se zvláště 
hlii Lomže (tak av. Červený bor, přes 700'), u 
Sokolova v gnb. Ljubelské (6770, n Ravy polské, u 
Kaliie (Chelmce 605') a n Konina PaniSevo 641') 
a j. v. 

8. Středornské planiny apahorkoviny 
pokrýviýi velikánský prostor od střed. DnSpru a'již. 
Vald^jska na výefa. až k střední Volze, na sev. až k 
Ůval&n, na jih až k vysokým stepem jihoruským, do 
nichž téměř n^ozorovaně přecházejí. Tento nej- 
lidnatéjSi kraj rus. říSe, 18.500 Qra. veliký, vnémŽ 
zároveň s přechodem výhradně chvojnýeh lesův do 
Inpenatých i lesnatosti od severu na jih rychle 
abývá, má prfim. výěi 600', ale orografíckon po- 
dobn ^ vSi rozmanitosti útvarův geologických ne- 
nmoho rozdílnou, a) Západní gubernie to- 
hoto okrají (Mogilevská, Čemigovská, pak se- 
verní Čásf Kijevské a Poltavské), většim dílem na 
tfetihomím, díl^m i na UFídovém útvaru položené, 
mají podobu rozsáhlých rovin, místy (jako 
zcjm^A v Čenúgovsku) mírně rozvlněných a prům. 
600' vysokých, se svahem věak rozhodně jižním a 
jihozápadním. Údolí řek jsou hlnboká, a břehy 
pravé vesměs vysoké (100 — 200'). Spůsob stavby 
vefinie a měst (s silným Židovským obyvatelstvem), 
rozdílné od velkoruského hospodářství Šlechty i se- 
dlákův, a jiné poměry národní i hospodářské (viz o 
tom níže) ěiní je krajem, od velkoruských gubernií 
na pobled rozdílným. NejvySSí jsou roviny v Mo- 
gílevsku (Gorki jeStě 680') a Čemigovsku (Mglin 
730', Starodub 758', Novgorod Sěversk 694' , Glu- 
thov 725, Erolevec 650') ; při dolejSí Děsně má vSak 
Baturin 474, Čemigov 518, jeStě jižněji Kyjev 476' 
(úroveň Dněpru 297'); v severním Poltavsku má 



^) Onde mají na př. Bialystok 456', Lomža věak 
825', Plock 329, tuto YarSava 314, Sochaěev 
261' výSe. 



32 

Lochvica 431^ b)QuberiQÍe středoruské, kru- 
hem okolo Moskevské položené, jejichž p&4a hlavně 
k útvaru kamenouhelnémn náleží, jsou rovněž 
úrodné a lidnaté roviny, více hospodářskými 
a národními zjevy od bélo- a maloniských, ale i 
tvarem půdy rozdílné, a) Severní končiny (větSi 
díl (cub. Tverské, Jaroslavské, Vladimiřské a Nížego- 
rodské) jsou v celém tomto okrají nejnižSí (prům* 
400'), majíce svah na sever a lišíce se od ostatních 
i barvou pňdy (jsouf hlavně na permském útvaru), 
i téměř nepřetrženou horizontálností její (toliko v 
Tver^sku, kteréž jest hlavně na kamenouhel. útvaru 
položeno, je pfida nerovná i kopčitá). Zároveň jsou 
údolí mělčejší a širší, a tudíž i zálivnější (vTver'- 
sku zvi. rozsáhlé močály od VySního YlaČku až k 
Tveri y prohbí železničném i jinde'). /?) Gub. Ma- 
skveská, sev. Tulská aKjazan'ská, pak 
jižní Nižegorodská náleží též ještě k poříčí 
Volgy, jsou hlavně též rovinami, ale výhradně již 
na útvaru kamenouhelném (tedy s bílou a hutnější 
půdou), a mají již hluboká i pěkná údoU a prům. 
výši 600'^) Charakteristické jsou na těchto rovinách 
též pěkné hůrky a dolovíte malé planiny, z piakovců 
a slinů jurských zvi. složené, kteréž na př. u Mo- 
skvy (Vorobjeje vské hory), u Borovská, Veřej 
(vrch Kamenka 879'), Rževa, Zarajska(65O0, iProň- 
ska se zvedají (rel. jsouce 100—200* vys.), kteréž 
pak zvláště v Nížehradsku mezi oběma Ardatovy 
největší rozlohu mají (pahorky Lukojanovské 
8 — 900' vysoké), y) Na rozhraní útvaru kamenouhel- 
ného a devonského táhne se od Smolenska (800, 
dle Veselovského 1000) naMeščovsk, KozePsk, Odejev a 
Jefremov až za Don (uLebedjan) přetržitá i ši- 
roká řada diluviálních pahorkův (kupo- 



') V této oblasti má na severu Perejaslavť Zaleskij 
387, Nižnij Novgorod, jakkoli na vysokém břehu 
Volgy položený, 490', Vladimír 600 (dle Vese- 
lovského 550'), Murom 255', Arzamas 421' výše. 

2) Moskva die rozličných udáni 386' až 604*6', 
Klin 700', Vjazma 687, Sěrpucho? 688, Temní- 
kov 670 a j. 



33 

▼itých a vlnitých dle Ďlasia i trachta), kteréž 1--200' 
▼ýSe dosahuji a od Smolenska i Orla daleko vidi- 
teltty jsou. VýSe jejich obnáSi u Jelně 862, okolo 
Me&^vska 750—830' (Mosalfk 766, Teplovo 8350, 
mezi Odejevem a Krapivnou, kdež je Ůpa hlubo- 
kým údolím prolamuje 859^ (Odójev sám 804), mezi 
Bolchovem a Kozelskem, 864', na veliké a lesnaté 
planině Jefremovské i 900'. *) I roviny na 
severu a jihu této středoruské vyvýSeniny 
drží se ve výši 7—800'.*) <ř) 1 jižní ÍAsť gub. 
OrloTské, jakož i gub. Kurská i severní 
Voroněžská, výhradně skoro k útvaru křídovému 
náležité, zachovávají, jakkoli již v pořiČí Donu i 
Desny leží, podobné výSe 6— 700' i rovinného tvaru, 
na kterémž jen pofídku vySSi (kfídové) pahorky a 
pláně se zvedají, jako planina O školská, mezi 
^ Oskolem (745'), Koročí (787') a Timem položená, 
na kteréž má Bolnceva 893, Skorodnoje 875' výde.') 
«) Podobně znamenají rozsáhlé prostory, dilu- 
viálními (mylné tfetihorními) hlínami a písky kří- 
dový, rovně uložený, ale jen 4 — 500' vysoký útvar 
gubernií Penzenské, Tambovské, Voro- 
něžské i Saratovské pokrývající — vesměs 
vySií (2 — 300' rel.) pahorkovinu. Sem náleží Ši- 
roká, přetržitá pahorkovina, od Rjažska i Sapožka 
až k Volze se táhnoucí (skoro na 60 mil), v níž leží 
na jih Tambov (ok. 470'), na východ Penza (586, 



') Jefiremov sám 857', na jlhozáp. vrch Dement- 
jeva 909', jiný 880' a j. 

^ Tak má na př. na severu Bofdanovskij (u Ka- 
lugy) 783', (Tula v dolině Upy ovSem jen 470' 
dle Veselovského ) , Jepifan 750 (jinak též 
775'); na jihu má Michajlovka u Roslavě 710', 
Backino a Žizdry 675', Brjansk 654, Orel 
744' (dle Veselovského jen 450'), Jelec 792'. 

*) Ostatně má v tomto okraji na záp. Putivl' 709', 
Tmběevsk 700', Dmitrovsk 820' (pahorkovina 
soujmenná až 870'), Kursk 801, krajina ok. Běl- 
gorodu přes 700, Yoroněž 525, OstrogoŽ8k648' 
výSe. 

4 



34 

a nedaleko Kamcnecký kopec 860'), a rozličná místa 
u Serdobska (687—7270, vrch u N. Serdoby 863'. 
Vose Orlovských pahork&v leží též pahorky a pla- 
niny, mezi dolejSím^Chopěrem a Donem se zveda- 
jící (Bobrov 625', Čigla 560', a rozličné polohy ok. 
Petrovského 542 — 773' výSe), podobně i ty, jež mezi 
Donem a vyŠnim Ajdarem, a níže mezi Ealitvou 
a Čirém se rozkládají, a pravé břehy nižního 
Donu ještě vysokými stráněmi lemnjí.') I mezi Med- 
vědici a Chopěrem jsou podobné diluviální výSiny, 
6 — 800' vysoké.^) Ve phytogeogfrafickém i klimatickém 
ohledu poSítá se sice tento jihovýchodní kout Velko- 
ruska (aspoň na jih Borisoglěbska 1 Saratova) k 
stepní půdě, z orografíckých i geologických pH^ín 
možno jej věak k středoruským krajinám přiřaditi, 
neméně i C) onen vysoký trojhran (tóřídového 
útvaru), kterýž za nižním Donem na jih až k Ma- 
nyči se rozkládá, poříčí řeky Sálu tvoří, a k ponu 
jsa svážen, na východ 600—800' vyíokými ErgeA- 
skými pahorky od solné stepi Astrachaňske od- 
dělen jest.*) Ergenské pahorky jeví se co starý (re- 
lativně na vých. též 6—800' vysoký, ale povlovně 
svážený) břeh dřevního tíFetihomího a diluviálního 
moře jihoruského, a toho spftsobu jestiť též 

9. Pravý, tak zvaný horský břeh {gor- 
nyj hereg) dolejSÍ Volgy. JiŽ od Nižního Nov- 



^) V tomto okresu mají na severu Koladěvka 678^, 
na vých. Nižně-Čirskaja 485, Pjatisbjanskaja 
596, a v končinách Donu na jihu Tararina 550, 
Kuftftčev 600 a jeitě nad samou řekou Oym- 
Ijanskaja 464'. 

2) V nich má na př. Bakur u Petrovska 863, 
Koleno -Arkadsk 762, Birjukovka 797 a některé 
vySiny u Borisoglěbska (při stoku Vorony a 
Chopěra) 604' a více. 

*) Při západním svahu těchto pahorkův mají Je- 
renceva 400, JakSíbej 510, Zavětnaja 535, Tor- 
govaja 470, Běmotnaja i Krěstovaja 600 a 616', 
a Kormovajá, toliko 3 míle od Manyfie vzdá- 
lená, jeStě 420' výše. 



35 



gorodn (490^, Jefaož vyš&i Íí&ěÍ má yelikolepé polo- 
lení na Tysokém ostrohu) aŽ poSimbirsk je pravý 
břeh Volgy napořád vysoký (6-— fOíV), ji^koli kra- 
jma na jih až k oněm jurským pahorkům yStSím 
dílem rornou se býti spatřaje (na permském útyani). 
Nad Simbirsk^n (tam kde jurský útvar aS k Voke 
doeabnje) počínají však Sirií lesnaté planiny pravý 
břeh Volgy bez přetržení provásetí, které nejen nad 
sápadni pahorkoviton krajinoa o 100 — 200' vyvý- 
šeny json (tedy 6— SOC prosté výSe mají), nýbrž i 
skal^tými stráněmi a srázy k Volze se spouštějí, 
a takto památný a při četných zátoČInách velebné 
Volgy, kteráž napořád tŠsnS tohoto břehn se přidr- 
inj«, nad mim velikolepý kontrast klovému, vesměs 
■ísk^n (-f 60 až — 48') břehn tvoří, kterýž jest 
na 10 — 20 m. na vých. větžfm dílem nepřetržitou luč- 
Bo« revinou (odtud lugwyj hereg). Na tSchto pla- 
ninami stojí, a sice skoro bez výjimky blíže jich 
povolžského kraje co vSŽáté hradby (dle výpovědi 
Cnstina) malebné lesnaté hřbety a osamotnďé chlu- 
my (ral. 4éž jeStS 2—300' vyšlí než ^planiny samé), 
kteréž velikostí diváka toho jeŠtš zvětšují a četnými 
roklemi vylH*ázděny jsou. Jména Jejich jsou roz- 
ličná, jako: Tctušské, Štíěí, Undarské, Kašpnrské, 
Čentomtanské, Děvičí, Zmijné, Urdiumské, Liščí 
atd. *- BQNbety a vrchy tyto náležejí větším dikm jur- 
skému útvatu, kdežto planiny samé útvaru záp. kri^in 
násladi^í, jsouce tedy křídové, tí^tihonií nebo iJuviálné. 
a)Vy8žityto liřbety nalézají sezvi. uBulgoj ar (přes 600' 
vys.) « Tetuš mezi Sengileji a Syzraní, níže mezi 
Syzraní a Jekateriuogradem, kdež největší výše do- 
sahuji (jako vrch Bělyj Ključ 1160', nejvyšší 
známé místo v glředním Busku vůbec) , pak mezi 
Samlovem a KamyšineB. ^) IS^bet mezi KamySinem 
a Sar^jloa jé však již toHko 6-700' vysoký,^ a 

') Místa v podhoří: Jelšimka 980', Maza 1126, 
^oiboffe u C^valynska, Archiusigeťsli; 768, Ústi- 
tiovka 967, Bybuška 8^ , Dobrinka 1063, Te- 
teretjatka 1077, Guseika ÍOIO' a j. v. 

2) Neí^Síí štít 718', jiný na sev. 602*, na jihu 
493', Lipovka 687, Prolejka 453' atd. 



jižně Sarepty, odkudž Volga již Bmérém na vých. 
k moři se ubírá, zdvihaji se v ose těchto hřbetův 
holé a suché Er^enské pahorky (viz nahoře), odtud 
ještě 30 rail na jih se táhnouei. /?) Planiny sá- 
no é jsou na záp. nejen jeStě 7— 9(K)' vys. (Vsjevo- 
ložéina 926', CarjevSčina 838', Osarky 1029, Krju- 
kovka 976', obě u Atkfurska a j. v.), a veliká města 
povolžská, pokud při řece samé neleží (jako Sa* 
mara 43', Syzraň 36', Chvalynsk 18', Carícin 16' 
a j. v.) mají též vysokou, plasovitou polohu (Saratov 
390', KamySin 360', Sarepta 425' a j.). Délka re- 
Skerého horského břehu Vol^ od Nižního až k 
Sareptě obnáSí 210, níže Simbirska pak 100 e. m. 
10. Luhový břeh Volgy, který již vlastně 
proti Nižnímu Novgorodu (na permském útvaru) eo 
rozsáhlá jako moře rovina počíná, je sice až k ústí 
Kamy několikráte výSinami, až k Volze dosahují* 
čími, přetržen (na jednom takovém ostroha leží Ká- 
zán ve výši 116', d]e Veselovského vSak 280')^ Ji- 
žně ústí Kamy má vSak luhový břeh až k ústí 
Samary napořád šířku 10 — 15 mil a tvoří pěknou, 
luěnou a úrodnou diluviální kotlinn (kotlinaSpas- 
ská) asi 800 Q m. povrchu, kteráž se pť&m. jen 
asi 50' nad mořem naleeá, ěernou zemí pokryta 
jest, a geologicky i orografícky co nejseveméjěí zá- 
toka diluviálniho moře Kaspijského se jevi« Za To- 
liký m ohbem Volgy nad Samarou (okolo skal. a pla- 
niny, z vápenců kamenouheluých lE^ož^é) a za sou* 
těskou, protějším vysokým břehem permským (na 
2 m. délky) tuto vytvořenou, otvírá se údolí Volby 
znova, i na$tává druhá diluviální kotlina 
(Volž^ská) podob, rázu eo první, ale jedtě nižSí oež tato 
(úroveň Volgy u Chvály nska + 20, u Saratova jíž — 12 
prosté výíe), kteréž vSak na jihu prstní Šířky 10 m. 
napořád ubývá, tak Že od ústi Větěiho Irgize až k ústí 
Jeruslana (výše Kamyšina, kdež Volga — 23') lu- 
hový břeh toliko prům. Šířku 2 mil ukazt|je , jsa 
takto výběžky ObSdího Syrtti (na permském útvaru) 
zoužen. Odtud je levý břdi Volgy jiě jen západní 
končinou rozsáhlých ftt^ Astrachaňských (s rázem 
zcela stopním a bezřeký), jichž prostředkem «e pak 
Volga níže Sarepty přímo ubírá. VýSiny nad Voli- 



*37 



skými kotlinami na vých* vytukajiti náleží již co 
▼ysoký kraj k půda * 

11. PlaninZávolžských Čili Kamských 
a Običíko Syjrtu. Frmi obsahuji veikerou 
permakoa půdu na výcb. Volgj (od ústi Unže poč- 
Bonc) až k Uralu, a prostiraji ae od Uval&y na jik 
až k řece Kineli a Demě (tato přítok Ufy, ona Vol- 
gy), odkudž Obšči Syrt co vyági široký kraj jejich 
až sa řeky Ural a Hek aa jih dosahi\je, rozkládaje 
se rovněž mezi Volgou a nejjižnějšim Uralem, tak 
že yedle gub. Yjatecké veškery podoralské gubernie 
větiinom k tomuto zemišti náleží, a) Velikánské tyto 
planiny (12.000 Q m.) jsou prům. 400' vysoké a 
náležíce k jedinému poříčí Kamy máji hlavní svah 
západní, jakkoli tento co výslednice dvou svakův, 
severního a jižního, se jeví. Kovnéž vyvyšuje se 
půda k Uralu samému. O Údolí mohutných řek jsou 
větším dilem široká, a neroVné planiny gub, Vjat- 
ské a P^cmské hustými lesy z borovic , sibiřských 
sosen a jedli (vedle nichž však Upy jsou nad míru 
četné) poki^y, kdežto v gub. Orenburské čím dál 
na jih i záp» lesův ubývá, tak že jižní svahy, jakož 
i meijzápadnější nízké (nejvýš 150') výběžky ObšČího 
Syrtu jsou již bezlesé a travnaté, n. slanČáky. Mezi nej- 
hořejší Kamou a Vjatkou, jichž údolí jsou tuto ro- 
vnoběiná, na sev. a od Bngulmy (722) až k vrcho- 
visti Zalmyše (k řece Uralu) táhnou se na 10 — 20 
núl vySSí hřbety (asi 4 — 600' rel.) , jichž hypjjometr. 
poměf^r. však nejsou urČitěji známy, b) Průměrná 
výše ObšČího Syrtu dosahuje sotva 600' a 
některých vyvýšenin na něm 700 — 760' * rela- 
tivní výše však nad nízkými stepmi Astrachaňskými 
je ještě dosti zna^á (2—300'). Charakteristické v 
OÚČím Syrtu jsou: plasovitost jeho na jih (celkem 
možno tři plasy rozeznávati, každá z jiného útvaru. 



I p>ii 



') Tak má na severu Vjatka 440', Meletskoj (blíže 
Malmyše) rovněž 440', Oerdyn 528 (dle Veselo v- 
ského 600'), Solikamsk 239, Perm' 499 Qin&k 
335), Kungur 449' , jiŽnšji Askino 536', Ufa 
500 (dle VQ9el. 560'), na západě však Menze- 
Unik 397', BogurusJan (při Kineli) 311' výše. 



38 

permskélio, jurského i křídorého slo£enA) a Široká 
podélná údolí, bohatá ua sádru a 9Ů1, lu^á a po- 
měrná dosti hluboká (y nich má Orenburg' 220 
[dle VeseloTského 386'], Ilecki^a aaSčita 328, Uralsk 
1620 1 j&kož i některé vySši hřbety, kteréž bvI. ve 
yrchoviSti řeky Kamelika směrem od Tých. na sáp. 
se táhnou (se Stity Bělyj Lob, Iska a j.)* 

12. Rozdílný od krajin poduralských je rAs a 
povaha nejzápadnějších kon^ evropské Rusi, ue- 
jména stírední a jižní éásti království Polského, po- 
kud řekou Vislou na vých. i aev. ohraničena jeat. 
Krajinu tuto , přea 1000 Q m. velikou , vyplňuje 
větSim dílem zvláštní hornatina, v pravém smy- 
slu slova polská, též pod jménem S^doměřské 
známá. Mnohotvárná tato hornatina skládá se ae 
dvou Částí , ze S^oměrské totiž (na vých.) a Kra- 
kovské hornatiny (na záp.), kteréž planinou Mé- 
chovskou mezi sebou spojeny jsou. m) Hornatina 
Si^doméřská, krajinu mezi řekou Nideu, Ka- 
mionou a Vislou vyplňující, jeví se co ústřední, 
lesnatá planina (Kieleeká) ok. 1500^ vysoká, 
hlavně se svoru složená, nad ktero«ž východně 
Kielec (866') dva ostré křemencové vyŠži UHiety 
se zdvihají, Lysá Góra s Lysicí (prům. 1900' 
nad mořem) a Kamion a Góra (ok. lOOO'). Najiho- 
výeh. zdvihá se planina Kieleeká povlovně z údoli Visly 
u Si^doměře , na ostatních stranách je však horami 
a hřbety triadického útvaru obstoupena (z nichž 
hřbet DaleSický má ještě 1000' výše), na kteréž k 
jihozáp. (ok. Pinčova) následuji nižší (8~~900') pla- 
niny opukové a pahorčiny tíretihomí i piStíny di- 
luviálni (zvi. ok. Stobnice a Stašova). Za údolím 
Kamione na sever prostírají se planiny jurského 
útvaru, hl. pískovce svrchního oolithu, hornatou 
pftdu okolo Konžských a Radomě, jakož i ejedinéaé 
vrchy při PlUci až k Ravé ja^tě skládajíce (ĎábH 
hora blíže Piotrkova má ještě 900^ v^). Nejvyšší 
štít Kamenné hory má 1262^, vreh sv. Kateřiny 
2021', Lysiea2020', Lysá 1867', Mědná hora 1014'.') 

') Na pliminách a v horských údolích mají Chu- 
diny ftlO*, na vých. Lagoy 950, Opator 634, 



39 

6) Západní & Krakovská i Tarnovická hor- 
natina skládá se na jihu, kdež i na půdu Krakov- 
skou dosahuje, hlavně z tríadickýoh vápenců a slinu, 
porfyry prostoupených, (mezi nimiž kamenouhelný 
piskovec bohatá ložiska výborného uhlí skrývá) — 
na sev. pak rovněž z planin jurského pískovce, 
kteréž hlavně ok. ȧstochova se rozkládají, ale i 
údolí Yaurtj až k Sieradzi provázejí. V jižní 
ěásti, kteráž má hlavně podobu pahorkoviny, mají 
hřbety a kupy 13-1600'. O V severní éásti má hora Ja- 
novská 1316', Jasná hora Č^stochovská 980', Vie- 
luň ještě 690'. c) Planiny Miechovské, na 
jihn obou homatin rozložené a vzájemně se spojující, 
jsou hlavně ze zelených miocenich piskovcův a sli- 
nuv složené, 7 — 800' vysoké (zvi. navých.), lesnaté 
a bohaté na rokle i doly, a vSak i většími kotlinami 
dilnviálními prostoupené , jako ok. J^dřejeva i Žar- 
novee.^) Jihovýchodní kout Polska, čili jižní Lu- 
hlinsko, náleží však již k 

13. Planině Volyňské a Podolské. Pla- 
m'na tato, počínající nad střední Vislou a dolejším 
Sanem, rozkládá se odtud a od údolí Haličského 
Dněstm na výeh. až k vřehoviSti Goryně a k údolí 
Bugu (Čemomořského) , dosahujíc na sev. až za 
údolí Yepře k Radzynu (v gub. Lubllnské) a k sni- 
ženině Podlesské, a přecházejíc na jih povlovně do 
stepi Cherson^ských. Velikost 2600 O i^íí* ^ ho- 
řejší a střední Besiurabie, jakož i největší část kní- 



ves Zagdaňsko 1076 (hora Zagdaňská 1317'), 
úroveň Visly v S^doměři 412'. 

*) Ncj^šší známý bod v této jižní části je vrch 
Fodsámči u Og^odzince (1517); vrbh Losnica 
nad Krumlovem má ok. 1400', vrch Dorota u 
Grójec 1267, Targomia u Sievieře 1333' výše. 
V nižších polohách mají Gděšin 845', Slavkov 
1257, PiUca 968'. Úroveň Bílé Přemzy v Slav- 
kově leží 875, v ústí do Visly 741' nadmc^m. 

^) V tědito planinách má na severozápadu OlkuS 
1236', na severovýchodu J§^ejev 721, Žamo- 
vieo 826' výše. 



40 

íectví Moldavskébo i Bukoviuy uáleží k tií po£ita.ii. 
Orografický tvar její jest rovina, z mioceních hlav. 
v^peneův složená, na sev., rýcb., ale zvláště na 
jih svážená, prflm. 800 — 1000' vysoká. Hluboký 
údolí (v jejichž stráních a luzném nebo blatném 
žlabu se vSecky starSi útvary i prahomí objevují) 
prostupují ji zvi. směrem jižním a severním, kdel^to 
na planině samé nesčíslné pahorky nebo i vySSí 
(dílem křídové, t. j. z Karpatského gaultu i čisté 
křídy složené) chlumy a hřbety (2—300' rel.) rac- 
aety jsou, kteréž ^rětsinou směru od záp. na vých. 
se přidržují a srázným svahem i ostrými kontarami 
(zvi. na sev.) k přírodní lepotě krajiny sepřiČiňují. 
Lesy (skoro výhradně listnaté, t. j. z habrů, dubd 
a bříz, na záp. již i z buků složené), drží se vét- 
Sím dílem jen pahorkův a strání ve vrchoviSti řek 
a potokův, kdežto na planinách samých úrodná (dí- 
lem Černozemná) pole se zámky a parky Šlechty, 
velkými (ale nečistými) městy a pěknými vesnicemi 
se střídají, kteréžto poslední větSím dílem na li- 
zích a stráních údolí a roklí v sadech ovocných 
položeny jsou. NejvySší čásť veSkerého prostora 
(z kříd. pískovců složená) jest planina Křeme- 
necká č. Ovrátynská (dle Eichwalda, Křemenec 
1336', Krupy 1117', Gurniki 1113', FelStýn 1160', 
Dubno 1026'), Na severozáp. (v Ljublinska) má 
Frampor 1110', Krásnobrod 1120', Ljublin 607', 
ZamoSČ 626', planina Janovská ok. 1070 (St. Unt 
tamtéž 1060), Bilgornj 664' výše. Ve vrchoviSti 
Styru a Qoryně obnáSí jeStě výíe Torčina873', 
Vladimíře Volyňské 568, Lucka 780, a nejsevcměji 
Kovle 575'. VhořejSím Podolí má Starokon- 
stantinov 900', TereSpol' 1016', planina nad Pros- 
knrovem 1160, Snprunkovci 1106', KopajgorodjeStě 
ok. 1000' výSe. V jižním Podolí čítají Popel- 
juchi 880, Olgcpor 740, Balta 760', v hořejSí 
Bessarabii Ketros 780, Bělcy 798, Čutulešti 1082, 
v d olej Si KSiněv (v údolí) 280 a na počátku 
stepi Kezeny jeStě 847'. 

14. JC^iže než planina Volyňská i Podolská leží 
prahomí planina Ukrajinská (1800 Q m. ve- 
liká), kteráž na západ vSudeŽ k těmto přiléhá, n4 



41 

T^rkod pak Oiti i 8eT«r) píiroieaých meii útviura 
prahoTiuho se drží. Jsouc celkem o 2—300' niíU, aež 
planiny Fodolaké, má i ona svah jiíoí a východni, 
údolí jeStě hlnbii (re). 2 — 300'), & támSř bes vy 
jímkj itráni akslistých. Lob/ (habrové a dubové, 

Etk borové) jsou jen na aeveru a. ve středu (v g. 
ijevtké a scveroim díla Cheraon'ské i Jekateriao- 
illvské), jižní E&at pak splývá a miocenimi vápenci 
na jihosáp. a starSimi lítvarf na jihovjch. v neko- 
Deíiioa trávnatou step. ') — Ostatni prostor atepDÍ je 
si k DnSpru jen ve výSi 3—400', sa nim pak, kdeí 
se k pr&m. Tyv^íenosti východních kamenoukeluých 
a křídových stepí bliží (leíe zároveň v okraji pluto- 
uíekých přeměn), edvíbá se pfida opít do průměrné 
výSe 8-^800', mající odtud ríi pahorkoviny. 

15. TySSl eili travné stepi jihornské 
proatirBJí se od dolního Prutu u Galbiuy a Formosu 
a podél nynějSí hraniSné tkrj proti Uoldavskémn 
Fodnnají (r. 1856 odstoupeném a, kteréž má vesměs 
jií půdu diluviálni) sš k Akjermaan ; odtud dríí se 
jižní mese jejích vysokého mořskélio břebn až k Cher- 
iDoi. Odtud jde ÍŠára hraiii£ná přimo na N. Askauií 
k limana i. Moloíné, odliadž opSt vysoký břeh moř- 
■ký pHroEenou i geologiokon jích hranici aí k dstf 
Donu tvoří. Od N. Cerkaska jo jižní branica miocs' 
ttiho a křídového útvaru (t, j, pravý břeh ř, Manyie) 
i lemem vysoké «t«pi, kterouž pak na vých. pahorky 
Erganské a horský břeh Volgy až k TolŽskn vytvořuji. 
Severní hranice, vyiuaíeoá přestinim les&v, 
ovocních Btromův a poJ!etim vysokých travin (tedy 
více phytogeografická i fysiognomícká) dríí se celbem 
křivé eáry od Kiíinéva na Dubosary (pří Duěstrnj, 
BaltD, Homaň, Nový Kirgorod a Eremeníuk (L j. 
politické celkem hranice g. Chenon'ské), postupuje 

]u£iny je Fiistov (na jihoEÍp. 
ýii 760, Žiloméř ve výii 740, 
odtud) 810'; ve stfedu mají 
laně) 780', Chmélovoje (bliíe 
X>, Maksorin (d Aleksandrie) 
mž Újezdě) 682 a blije Dně- 
Bomankovo 610' výSe. 



42 

odtud podél Poltavy a£ k Char'kovn, odtud na Vol- 
éansk, Birjué a Ostrogožsk až ke Korotojaku a Dona ; 
za Donem vybočuje se obloukem podél ř. Biljug^a 
skoro až k Tambovu, padá odtud přes Vorona až 
k BalaSovn, a jde niže na Atkarsk a Ozerky až 
k Volžsku, kdež s východni mezi stepní se schází. 
Velikánský tento prostor (přes 7000 Q m.), kromé 
vlastni jižní Rasi též celou oblast Donských kozá- 
kův i (^ti sousedních gubernií Bělo-, Málo- i Velko- 
ruskýoh i Povolžských obsahující, má ovSem celkem 
podobu roviny, ne vSak bez rozsáhlejších vyvýSenin 
půdy, jakož i s Četnými a likalistými pahorky (kH- 
dovými), hlubokými údolími a nesásln^i rytvinami, 
jejichž oblastí zvláStě step se býti vidí. Výborná pole 
(nebot veSkera step je skoro půdou čemozemnou) 
stíFídají se s nepřehledným mořem vysokých travin 
a keřův, i s Četnými kurgariy (mohylami) a lid, pří- 
bytky a hospodářství jeho mají svou zvláStnost a 
historickou osobitost (o čemž viz niže). V geologi- 
ckém ohledu odívá step viecky skoro starSí i mladší 
útvary pospolitým rouchem 6 — 8' vysokých travin 
a keřův (s podrostem 1 — 2' vysokým), tak Že hy- 
pso-metrické poměry (kromě vysokých břehu v 
říČných) málo rozmanitosti poskytují. Celkem vSak 
jsou tyto následující: a) Třetihorní (miocení) 
step čili step BesB arabská (téŽ Budžacká) a 
Podolská na záp. snižuje se od vých. a sev. na 
jih celkem od 800 až do ŽOO'.*) h) NejjižnSjSÍ 
kraj a mořské břehy těchto stepí (z pHoceniho 
vápence stopního složený) mají v celé délce své od 
Bolgradu Bessarabského až k Donu jen 200 — 100' 
výSe.^) c) Prahorní Čili Záporožská step má 

^) Rezeny z KiSiněva mají totiž 847', N. Kau- 
Sany u Bender 704\ Tarutino 680, Taraklia 
bliž Prutu 685', Domaněvka i Kantakuzenka 
blíž Bugu vSak již 450 a 412', Lepeticha níže 
Nikopole 260, kolonie Nassau n Moločné 374' 
• výíe. 

*) U vnitf země vykazuje totiž Kodnicevo (Anto- 
novo) nad Oděsou 266', Nikdajev 160^ (jinak 
85, ř. Ingnl 9'), Cherson' 100 (jinak 80, Dněpr 



4i 



sice od DnSpru až k Ing^nlci jen 3 — 400' pr&m. 
v., jak nahoře již ře^no; za Ingulcem zredá se 
vSak půda opSt značnS až do výSe 6*800^*) d) Něco 
niŽSí je eoceni step Poltavské gubernie čiK 
tak zv. Divoké pole starých Polákův, totiž 600' 
pr&iD. VySSí vSak (o 100' a více) jsou stepi Char*- 
kovskA i Voroněžská (v faromadS též Ukra- 
jinské zvané) na útvaru křídovém a skalistými 
hřbety čisté bílé křídy od jiných rozeznatelné.*) e) 
líejvySíí vSechstepí zůstávají vSak vedle onžch, 
kteréž v guberniích Povolžských a oblasti Donských 
kozákův (již vý8e vypsaných) se rozkládají, stepi 
mezi Samarou a mezi Doncem prostřené a mocně 
vypnuté nad vůkohií krajinou, jichž půdu hlavně vá- 
penec kamenouhelný skládá, tedy kamenouhelné neb 
Lugan^ské stepi. Zde mají sice na severozáp. 
planiny ok. hořejSi Samary (Dněprovské) jen 600', 
permská vysoSina Bachmutská 700' výSe ; při vySním 



4'), N. Askanie 100, N. Čerkask 117' (úroveň 
Dona 38'). Na břehu mořském má Odšsa 160 
(dle Veselovského 177), Oíakov 126, Tagan- 
rog 134'. 

') Tak má onde Arbuzinka 525, Jeljanec 400, 
Olgopor Qráfský 360, Solenoje blíž Voznesen- 
ska 365, Kamenka 370, N. Yoroncovka blíž 
Kikopole 310, Nikopoť sama 250, Bělenkoje 
413' výSe. Za Ingulcem vSak vykazují mezi 
KremenSukem a Jekaterinoslaví Mišurin 687, 
Romankovo 610, Vodena (více na záp.) 620, 
Jekaterinoslav vSak toliko 210', — výšiny za 
Dnéprem pod JPavlogradem 600', Voskrěsenka 
760, Petrovskaja nedaleko ř. Kalmjusa 800, 
Karaď 656'. 

2) V stepi Poltavské má totiž Poltava 500', Kon- 
stantinograd 660, Yjazovsk 530, v Gharkovské 
stepi však Char'kov 660 (dle Veselovského jen 
360'), Voldansk 420, K. Duvanka 640, Kolo- 
davka (v új. Starobélském) 608, Slavjanoserbsk 
ok« 600 a na výeh. Korotojak 620 a Ostro- 
gožsk 470'. 



44 

Mjusu vSak leŽi Černuchino ve vfU 1143', nedaleká. 
Ivanovka ve výii 1200', Bovenki 1186'. JeSté sá^p. 
svah má 700' prům. vysokoati (Laspa 700'), vých. 
(k Donu) 5 — 600' (Kundrjuíevskíya 660') , kdežto 
jižní 4— 500 ge drží.*) Severní kraj, v jehož údolí 
leií Lnganv 330' výSe, svažnje se od 800' (Uspen- 
skoje 760'j do 500' k Donci (Slavjanserbsk 500'). 

16. Nižší diliKrymské aEaspické stepi 
evropské Rusi rozeznávají se nejen složením půdy 
své (jsout totiž výhradně z tufŮv ČiH hiin a piskův 
postplioceních zvláStní jakosti složen^r), nýbrž i kra- 
jinným tvarem a hjpsometrickými poměry značně 
od vySších stepí. Jsonf to suché, nízkými, slanými 
travinami (zvi. v gub. Astrachaňské a sev. Stavro- 
polské) porostlé, vlnité nížiny plné suchých úvalů y, 
roklin a dolin, s četnými sice pahorky, kteréž ale 
nejvýš 50—100' rel. výSe mají, jsouce na východě 
i dílem devonské a jurské, a přečasto s brdy vátého 
písku, slanými mo^ly a jezery se stýkají. Ne&tné 
řeky mají tichý a Často přetržitý tok, vysychají Aapoň 
částečně za letních veder, a dosahují málo kdy ústi 
do moře nebo jiné větSí řeky. a) Step Krymská 
(900O m.) počíná vlastně na čáře od ústí Dněpru 
až k limanu ř. Moločné (viz nahoře), a rozšiřiye se 
v podobě vlnité p&d^ balkami i slanými močály (ač 
zřídka) prostoupené, přes šiji Perekopskou až k Djiir- 
menu, jsouc prům. jen 50' nad morem a spadajíc 
nízkými břehy k moři. Za Djnrmenem vyvyšuje se 
však na celé čáře od Bákala až k Čakulu na jih 
dosti rychle a skládajíc se odtud výše již ze str- 
ních vápenců v, má již bohatší travnatý pokrov (i 
role) a ve středu Krymu 400' (Ajbar 447'),. a dosa- 
huje v podhoří již 7 — 800' prům. výše (Symferopol 
834'). h) Stepi Kaspijské, rozloha více než 
10.000 Q ^* mající, rozkládají se od Černého moře 
až k Azovskému, a od Kubáně a Tereka (kdež však 
mají ráz vyšších stepí, jsouce ještě pestírejšími trávami 
porostlé) až k Ergenské vyšší stepi a podél kraje 
jejího a horského Mehu Volgyaž k Obščímu Syrtu, 

') M.Kirsanovináto400', Krěpkaja 457', Darjev- 
skoj 565, Kerčinskaja na jihových. 676'. 



45 



uhajice přes ř. Ural aŽ k horám Magodžarskýra a 
planinS Usť-Urtské na východě, a) Ji2ní dfl těchto 
nepřehledných stepi Šili step Stayropoťská 
nebo N o g a j 8 k á, Many^m na boy. ohraničená, má 
y stiřední Části své č. podél silnice od N. Čerkassku na 
StaTTopol ještě dosti značnou výSi, totiž f50— 360', 
tnižnje se ySak rychle jak k četným limanfim Azor* 
•ko-mořským, tak na východ k Manyči a Kumě, tak 
ie břehy Manjče nedaleko biforkaee jeho již jen 23' 
nad mořem json, a četné ovragý čili bsdky okolo 
dolejSi Kfxmy a Hojdaka, jakož i dolina Tereka již 
značně pod povrchní mořskon leŽf, a brda vátého 
pisku tamtéž sotva 40' prosté výSe mají.^) b) Step 
KalmykŮY (mezi vých. Many čem a Volgou) je 
iotva W prům. nad okeanem, a levé břehy povolžské 
mají až k Jenotajevsku sotva 20' pr&m.;^) odtud mají 
již oba břehy jen negativní výSi*), podobně co přímoří 
Kaspijské na 5— 35 mil Siře. Solná jezera jsou v obou 
stepech jeStě velmi řídká, a novějSího původu (vý- 
hradně jen vyluhováním soli z pAdy povstalá), tím 
SetnějSí jsou bugry (t. j. výspy a kosy v řekách 
i pomoři, sladkovodným náplavem povstalé a tudíž 
pěkně obrostlé, tak jako krajní břehy řek), jak ve 
Yolze, tak v přímoří, majíce vesměs směr od záp. 
k yftíáoán a bohaté na sůl ilmeny (t. j. plesa i zá- 
livy) mezi sebou, c) Předu ral ská step Kirgizův 
(č. liukjejevské ordy) mezi Volgoo, Syrtem a ř. Uralem 
▼yznačnje se vedle obecných vlastnosti nižších stepí 
svláStě rozsah, rynpísky (č. nesčíslnými, 14 — 35' 
▼ys. pahorky vátého stepňíbo písku) , kteréž tu do- 
hromady asi 150i)Q na* pokrývají, slanými močály (tak 
zv. c h u n d u k y), několika ojediněnými vrchy a kopči- 
nami starSich útvarů v, jakkoli sotva 1— 200'rel. výSe 



*) Hujducká záštita má tu — 26', Staryj Juman 
— 61, Kialjar —27, Čéruyj Rinok -- 71' výše. 

^) Zejména Slodm*ki 32', Starickaja 26', Čéruyj 
Jar 49', ale Kopanovskaja již O'. 

*) Sěroglazinskaja — 5, Lěbjažinskaja — 12, Sej- 
tovka — 20, Astrachaň — 36' (dle Vcselov- 
skébo —40'). > 



46 

(mesi nimiž KvLpoySBtný V. a M. Bogdo^ Čap^Si^) a. 
zagar, tyto dva vlaistiiS niz&é, ze sádry složené a liolé 
kopčiny o 50 — 70 kupácli), keneČnS rossálilými slan- 
čáky (zvláfitě na záp. a při dolejSím Uraln),jalkož i 
četnými solnými jezery, z nichž zvi. j. Jelton a 8a- 
sknnČat ohromným bohatstvím výborné soli své (co Je- 
diné ještS zbytky starého moře, kdežto ostatní jezera 
nového původu jsou a podnes se tvoří) vynikají. Pod 
ObSčím Syrtem mají tyto stepi vždy jeStS ok. ^00^ 
výfie (Talovskaja nad M. Uzeném 192') a stará slaná, 
jezera též vysoké břehy, ale snižují se rychle jak 
k Volze, tak k moři Kaspijskému. cf) Zauralská 
step Eirgizův (menSi ordy) má tytéž vlastnosti, 
je však néco vyšší (na vysní Embé 300', pod Ust- 
Urtem 100—250' a t. d.) a jeSté bohatší na slaná 
jezera, močály a řeky (méně však písčitá). Ojedí- 
néné vrchy i menší kopčiny na ni dosahají 5>— 600' 
absol. výše (jako Ak-Murnn, Bakyr), zvi. pak tak zv. 
Inderské pahorky, hlavně ze sádry složené (dle 
Qoebla). 

17. Z vyšších stepí Krymských zdvihá se po- 
vlovně na jihu půiostrova co mocná hradba velikolepé 
pohoří Krymské (Jaila-Dag , t. j. alpské bory 
n. beskydy). Pohoří toto, majíc délku 26 a S^ku 
1 — 6 mil, skládá se ze dvou širokých hřbetů v, jur- 
skému útvaru všech Členův náležitých, z kterých 
četné skalisté a holé štíty do rel. výše 100—200' a na 
jihu srázné krŠe vynikají. Vých. hřbet, prům. 3500' 
vysoký, má Četná, hluboká sedla (zvi. silniČné sedlo 
Aljuštské) i rozlitá jména (KariJiň-Jallai Postrofíl, 
Voron-Kiya, Sandyk-Kaja, Karasan-Oba i Kara-dag) 
a štíty, skoro 4000' vysoké (zemena chlum De- 
mirdži, sKarabinskými alpami tak zv. Šíji Samař- 
skou spojený). Západní, jemuž Rusi Vozvyienafa 
Jaila říkají, zvedá se do prům. výše 4000' (štít Ki- 
mal-Agerek 5001', Babagan, Ai-Petri a j. ve výši 
4200' a více); mezi oběma pak stojí ▼ ouplné sa- 
motě mohutný a hřibovitý chlvm Palat-Gorá 
(tatarsky Čalrpr - dag) , do výše- 4964' se pnoucí. 

*) V.Bogdo má 558' (močál pod ním — 19'), nej- 
vyšší kupa Čapčačiho 341' výše* 



47 

Ďstné Bkuligté rossocbyi na severa s hlavního brda 
jybŮkajici^ nálete větSfm dfleoS již útyarn křídovému 
(nookomských vivtev i zeleného pískovce, často s pra- 
ven křídou), kterýž ve východním brdu i na hlavní 
hřbet se klade. Numnlitové vápence a pískovce ("dílem 
i miocení) tvoří pak jeStě nižSí, ale pěkné podhoří, 
kteróŠ horský prostor Krymu proti stepem zavírá, 
na sáp. roklinaton planinu Sevastopolskou (město 
160' výSe), na vých. planinu Arabatskon (500' prům. 
vysokou) skládá^ a na jihovýchodě ještě Širší břeh 
mořský (ok. Sudaku a Feodosie) tvoří, kdežto na 
jiho - záp. (na Jaltském břehu) srázné stráně Vy- 
soké Jaily skoro až k saméi^iu moři dopadajL Cha- 
rakteristické jsou též v krymském pohoří pěkné lesy 
(níže B vzácných v Rusi buků i dubů, výše ze smrků 
taiirických složené), zvláště na místedi méně pří- 
stupných (mezi nimiž zejména pověstný Ajanský les), 
alpské pastviny na hlavních hřbetech (i na Palat- 
hoře), pěkná příSná údolí na sev., zvláště pak na 
bujné rostlinstvo bohatý břeh jižní, pravá to Itálie 
ruská (s četnými villami a zahradami ruských vel- 
možův, pověstnými kláštery a starožitnostmi řeckými 
i janovskými atd.). Památní jsou též na p. o. Kerč- 
dcém (i protějším Tamaňském) četné a dílem po- 
sad déjné sopky blatné, jakož i na severním i jižním 
svahn Vysoké Jaily četné zůstatky staré vulkanické 
finnosti (skály čedičové a trachytové, teplá vřídla 
a p.) se nalez2\jí. 

B, Zcela jiný svět, od nekonečných rovin, pa- 
horkovin a nízkých hornatin vlastní Rusi svrcho- 
vané rozdílný — tvoří ve všech ohledech fysické 
geografie Kavkaz sk o, jakkoli i toto při veliké roz- 
lehlosti své z několika značně rozdílných krajin se 
skládá. Nedůležitější člen půdy této jest 

ZVlastní hornatinaKavkazská, alpské po- 
hoří, avSak kolosáln^Sích jeStě rozměrův, než jsou 
Alpy evropské, přes to všecko v celosti své od vzorné 
práce a vytrvalosti ruskýoh učencův skoro tak dobře 
snámé a zobrazené, jiiko ony^). Kavkazská homatina 

>■■■■ mm ■■^■^ Mm ■ ■■ ■ ^ 

') z četných map domácích ruských i cizích učenců 
(semena Ki^eiita) vyniká zvláště veliká mapa 



48 



má délku vke než 100, Sirku 8 — 40 z. mil, a po- 
krývá prostor asi 4200 □ m. z., tedy dvakráte Vetóí 
semište Alp evropských, a o ^/^ větši zemiStS kar- 
patského. Celkem jeví se Kavkaz co kolosálná pla- 
nina , nes JSi sinými přičnými ůdolimi a roklemi 
směrem na sev. i jih vybrázděni, na jejimS jižním 
kraji po celé délce pohoří vysoký, sleménitý a roz- 
soSný čeřen (i trojčlenný) se vypíná, k némuž na sev. 
i na jih četné i mnohotvárné hornatíny rozdílného 
sloha a tvaru se přidružují. Geologicky je (dle 
Kocha) vlastní hornatina Kavkaz. trojČIennou hřbetní 
homatinon, pokud totiž vedle hlavního čili ústředního 
hřbetu, kterýž z plutonických a vulkanických hmot 
(žuly, syenitu, zelenokamene , trachytu a porfyro, 
onyno zvi. na záp.) se skládá, — též kraje Č. stěny 
oné Široké prorvy, z které hlavní hřbet vyniknnl, — 
co pohoří a planiny státi zůstaly. OvSem že jsou 
tyto z usazených hornin, zejména z břidlic hlini- 
tých, z břidlic a vápencův devonského spodního 
útvaru, pak z jurských vápencův (na skameněliny 
chudých) složeny. Ve středu Kavkazu jeví se tato 
trojčlennost nejzřejměji, kdežto směrem ke koncům 
této osy zdvižení, kdež tlak z dola slábnul nebo jen 
Částečné průlomy spůsobil, ony tři členy se povlovně 
v jediný (devonský a jurský hřbet) slévají. Křídové 
a tíretihomí (zvi. numulitové) tvary jsou ná severo- 
záp. a jihových., kdež Kavkaz se snižuje a konČí 

— jedinými skalami horotvornými. Z pobočných hor- 
natin je vlastně severní nejmocnějSí a nejrozvilejSí, 
kdežto jižní čili vlastně jihozápadní ve spojení sjino- 
rodou, tak zv. Arménskou homatinou brzo vcházejí. 
Trachytové n. žulové rohy a homole vnitřního hřbetu 
(u Oeetincův chochy č. koky řečené) jsou větSím 
dílem obloženy (tak jako velmi zhusta i hřbet samý) 

— prvotní pokrývkou svou, i j. hlinitou břidlicí, 
kteráž i tento s pobočními hřbety v podobě zvrŽí 

Kavkazu v 25 listech (I" =r 2 versty), od gene- 
rálního Štábu Kavkazského vojska vydaná, pak 
plastický zeměvid (reliéf, pro císařskou rodinu 
shotovený) veSkerého hbrstva (1" iz: 10 verst), 
jediná to práce svého spůsobu v eelém wvětě. 



49 

2iBto spojwjé, Setná kotfkiná iSdoU takto vytvořajfc. 
Podobné Kvrže a iíje vBnikly krom^ toho ve střoda 
kavkasské homatínj i odtud, že jednotlivé ^sti 
prvotní pokrývky se odtrhly a do výSe posdviženy 
bjly, řimž vulkanické hmoty se přelily a takto opět 
nové krohy horské spůsobily. — Při jižním položeni 
Kavkazu drží se Sára snéhová celkem výSe 
10.000', povznáší se vSak na rozl. místech, zvláStS 
na vých. z místních pHČin i do 12.000' a více. L e- 
doTee jsou ve veSkerém pohoří sice četné, ale jen 
na hlavním hřbete (nikoli na planinách), a tudíž 
pro úzkost a sráznost jeho mají jen skrovnou roz- 
lohu. I vzhledem k jezerům zůstává Kavkaz za 
Alpami pozadu, jelikož tato jsou celkem málo četná 
i malá, jakkoli je8té ve výSi 7000' se vyskytují. Za 
to je Kavkaz mnohem méaé schůznéjSí než Alpy, 
ačkoli soustava údolí je celkem oné v ústfedních 
slpách podobná ; nebof přesmyky (n Rusův 
pereva^ řečené), jakkoli velmi četné (zvláStě na 
západě) nalézají se teprv ve výSi 4 — 11.000'; i 
pověstná silnice Vladikavkazská přemáhá výSi 7500' 
(viz níže). 

1. Ústřední Čili vysoký Kavkaz počíná 
na záp. (nad Anapou) co nerovná, 6 — 8 m. dlouhá 
a přes 3000' vys. planina, k jižnímu pobřeží srázně 
se svažující, z křídového útvaru vSech členův slo- 
žila, a) Štítem Kenispurem (v 36^ vých. d.) zdvíhá 
se vžak v ní již ústřední hřbet, kteráž na 50 mil 
délky k vých. co mohutný lem Široké planiny až 
k sontěsce ř. Ardonu (v 41® 50' v. d.) nepřetržitě pro- 
váži Tento díl ústf edniho Kavkazu může se Č e r k e s- 
ským Kavkazem nazývati, a) Západní konec jeho 
(AbadzeSský Kavkaz) až k hoře OStenu (sk. v 
38® v. d.) je úzký slemenitý hřeben 6—8000' prům. 
vysoký, nad planinami severními asi o 1000', nad 
plasovitými jižními vSak o 4 — 5000' srázně vystu- 
pující a z křídových vápenců a břidlic složený, kte- 
réž mladšími vulkanickými horninami prolomeny a 
proměněny jsou. fi) Horou OStnem (vKavkazuCe- 
beldinském) počínají vSak již břidlice hlinité a 
spodní devonssý útvar, z kterýchž veSkeren ústřední 
UFbet i 8 planinami hlavně složen jest, a zároveň 
Bniko* 5 



50 

vyvySnj© se onen již do yýSe 10.000', kteráž k Elbo- 
rnsu povlovné až do 14.000' roste. Hřbet stává se 
sároveň SirSim, výše Štítná však snačnějši (až do 
15.900') a Štíty samé, těsně vedle sebe co iiroké ku- 
žele, snby a jehlance (Nahar 16.118', Baltakaja 
15.913') řadou stojící, a od pramenův ř. Mdzymty 
věcným sněhem pokryté , dávají hlavnímu hřbetu 
velikolepého pohledu, kterému zvláStě tam, kde svá- 
žené, převrácené i přeměněné vrstvy devonské mohut- 
nými jehlami granitu, porfyru, dioritu, jaspisu atd. 
prolomeny jsou (jako ok. sedla Achbyrckého i Agu- 
sedžského) divokosti snaéně přibývá. Rozsochy jsou 
velmi četné, svah na jihu mnohem sráznějSi. b) Pod 
40° v. d. vyniká z hlavního brda v podobě planiny 
kolosální rozsocha Elbrusu, paprskovitě se roz- 
dělající, 10.000' vysoká a z hlinitých břidUc složená, 
jejíž nejvySSi Štít Elbrus (u Porsňv Kafdag, 
u domácích horalů též Ožga-Makua = h. štěstí i 
Džin-padišá = kníže duchů) v podobě Širokého tra- 
chytového kužele (s jezemým sopouchem) do výSe 
18624' se vypíná, vůkolní Štíty jeStě o 3000' pře- 
vySujíc. c)Za Elbrusem přestávají (ve Sván etskóm 
a Račinském Kavkazu) planiny skoro docela, 
měníce se v nepřetržený, Široký a rozsochatý hřbet, 
12-11.000' výSe, jejž HdčejSÍ již Štíty o 2 — SOOC 
převySiyí. Din-tau, druhý Štít Kavkazu dle výše, 
a na vých. Adai, z porfyru hl. složený, — dosa- 
hují vSak jeStě 1(5.941' a 16.239' výSe. d) Mezi sou- 
těskou Ardonskou (nad Unachem) a Darielskou táhne 
se ve směru hl. hřbetu 8 m. dlouhé i rozsoSné brdo 
Kazbecké, prům. 12 — 13.000' vysoké, četnými 
Štíty pyroidickými (zvláStě trachytov^mi) protrhané 
(Teplý 14.600', Sirhubanom 13,686' a j.), na jehož 
východním konci dva mohutné trachytové kužele, 
Qimari 16.660 a velikán Kaz bek 16.660' stojí, 
Širokým, ale 14.000' vysokým sedlem spojené, e) Za 
hoi^skou kotlinou Kazbeckou, v kteréž se prameny 
Tereka sbírají a kterouž nákladná silnice od Vladi- 
w^kazu běží, osUtní Rusko se světem aákavkaz- 
ským spojující — zdvihá se z hlubokých propasti 
pověstnou Křížovou horou ípřes 9000', nejvvSSí 
bod sUnií&iý v ní 7660' dle Parrota) a tak «v. Cer- 



51 

venými horami (od rudého porfyru) ústřední hřbet 
Kavkazáký znora, kterýž pak již bez planin, ale 8 
po^tnými krátkými rozsochami, pod jménem Ka- 
chetského a Širvanského Kavkazn bez pře- 
tržky až za Šemachu se táhne, stoje jižním úpatím 
svým od Tchelavě (2420') k vých. již vSnde na štěp- 
ných rovinách Kachetských. a) Od Křížové hory až 
k vrcha Barbaln má tento snSžný hřbet, horami 
Chevsurskými nazývaný, jeStS 1 3.000' výSe s říd- 
kými Štíty. ^) Zahvězdovitým(trachytovým?) Barba- 
lem vSak (10.800'), který již pod čáron sněhovou 
leží, až k Amsalu (11726') drží se (v horách Da- 
ralagozských) hřbet 1 OOO' prftm. vy výSení (Štít 
Šavikldemá vSak 11.300'). y) Odtud má ústřed. Kavkaz 
opžt přes 11.000' výSe hřbetni a 12.000' Štítné (Mači 
12.436' a j. v.)ažk^albusu (13.636' pod 46° v. d.), 
kterýmž na krátko hřbet do sněžné výSe sk. 18.000' 
vystupuje (Bazar-dusi 14.713', Šá dag na rozsoSe 
IS.SaO*), odtud pak až k Baba dagu (11.928') na 
10.000' klesaje, cf) Tímto vrchem je vSak hlavní hřbet 
již geologicky ukončen, a pokračování jeho na mlad- 
Sích útvarech Spadá rychle od 8000' (GamiSti 8915', 
Kolgojas 6975', Dibrar 7248', Čermodagar 4625') až 
na 3000' výSe (BondurSan 3015), nařež již toliko 
nízké (1500') pahorky mezi blatnými sopkami ApSe- 
ronskýini až ke Kaspijskému moři směrem hlavní 
osy se rozkládají. V jižním podhoří mají jeStě Cho- 
varefry 1360', N. Zakataly 1780', Njucha 2450', Še- 
machá 2230', Marasy opět 3520* výSe. 

2. UstíFední Kavkaz je na vSech stranách asi na 
2 — 3 m. Sir, pasem jurského útvaru obklopen, 
který na sev, k liasovým členům (s bohatými slnhami 
výborných lignitftv) náleží, na jihu pak oolithický 
jest (a hnízdy Spatného uhlí). Jeho vrstvy jsou vSude 
v sousedství plutonických hmot hlavního a poboč- 
ních hřbetu mnohonásobně zvráceny a přeměněny. 
Na jihu skládá tento útvar větSím dílem jen krSo- 
vité rozsochy (jediný rozdíl Činí ostrý hřbet Sa- 
mursakanský nad údolím Inguru, který je 10.000' 
vysoký), pak planiny na jihozáp., maje i na sev.- 
^cÍl podobný výkon. Na severozáp. lemuje ySak 
co přetrží^, do vnitra ostře svážený hřbet (9— 10.000" 

5* 



52 

yýSe prosté a 2000' rel.) pod jménem kabardin- 
ských hor roklinaté planě hlavního UFbetu, roz- 
kládá se po svahn krSův Elbrosa a podobnS po 
yysokýeh planich Cerkeských na severozápadn. 

3. Mnohem znamenitější json rozloha i hj- 
psometrické poměry křídového útvam, kterýž 
nejen na svahu a rozsochách úslředního pásma ni- 
kdež neschází, nýbrž i v podobě vysokých, nescbůcL- 
ných a skalistých hornatin na jihozáp. a sev. jeho 
se objevuje a podobně co jurský útvar, hl. z meta- 
morfických břidlic a vápenců se skládá. &) Na sev.- 
záp. táhne se pod jménem Černých hor 8000' 
vysoký, dolinami pHtokův Kubánských přetrhaný a 
srázný hřbet od Elbrusaaž kvrcho visti řeky Chod ze, 
a před něj kladou se na severových. ještě ťti nižSi 
hřbety, zvláště pak b) krásami přírodními pověstná 
hornatina Pjatigorská, též BeS-tau řeSená, 
kterouž ^tné kužele trachytové a j. pronikají (nej- 
vyšší 4590': v údolích má Kislovodsk 2873', Pjati- 
gorsk 1860'). c) Na sev.-vých. rozkládají se směrem 
od jih.-záp. k sev.-vých. pod jménem Čečenských 
a Lezginských hor (v kterých domácí kmenoTé 
úsilí ruskému ještě až do nedávná Stastně vzdoro- 
vali) mohutné hřbety křídového útvaru, výškou a divo- 
kostí nad Kachetský Kavzkaz značně vynikající a za- 
vírající se roklinatými horami Dagestanskými č« 
tak zv. Horskouzemí Kusů v (kteréž jsou již eocení 
a sice numuUtové, ale pravé bladiŠtě skal, rokli a 
lesův) proti nízkému břehu moře Chvalinského. V 
oněch má hřbet Kistský, naproti Kazbeku počí- 
nající, 10.000', kolosální hřbet Ičkerský, s Bar- 
balem souvislý, 12.000' hřbetné a přes 13.000' štítné 
výše (Maistis 13.425. Tebulos-Mta 14.760', Kaču 
14020' atd.); v horách Bogozských a KaraS- 
ských jsou rovněž ještě některé štíty 13.000' vy- 
soké (Barjatinský 13.127'), i v Kazikumických 
a Kyrských zdvihají se (Jílem jižná vápenci nu- 
mulitovém) některé Slity do výše 11.000' ^Ostraja 
11.900'). d) Na jihozáp. svahu Čerkesského Kavkazu 
zdvihají se rovněž křídové (i miocení) hory Min- 
grelské a Imeretské, co řady hřbetův s ústi^d- 
ním hřbetem Kavkizským větším dílem rovnoběž- 



53 

nýchy ale « nim a mesi sebou nmohonásobiiS spo- 
jóiýeh, kteréž plasovité (s výSe lO.OOO') na jih k 
B&dně Siónské se syažnji a z^láfitS velikými kotli- 
nami svými, jakož i podélnými údolimi řek (ve- 
amSs ve výSi 1600—3600') se vyznamenávaji, jež (po- 
dobně co y Alpách) sontěskami do příčných pře- 
cházejí , v nižním běhu řek opět tvar podélných 
na se berouce, e) Památnějfii jeStě, jakkoli značně 
niiSí (8— 7000') jsou hory Kartlinské, mezi vy- 
Bokým Kavkazem a širokým údolím vySní Kury 
(v něm Crori 1996') se rozkládající, kteréž jsou rov- 
něž Urídového i numulitového útvaru, se UFbety a 
planinami jižního i východního směru a četnými do- 
Hnami (největSí údolí Aragvige, v kterém má město 
DuSet jefitě 2920' výSe). f) Na východním konci 
jejich rozkládá se kopčina Tchelavská, blat- 
nými sopkami svými a jinými sopečnými zjevy po- 
věstná (v ni m. Tchelav 2430', m. Signach 2487'). 
K zi^ada jsou hory Kartlinské proti Imerethii 6000' 
vysokým hřbetem Korduchtským (č. Lichým) 
ohrazeny, kterýž ze starfiích plutonických skal (zvi. 
lelenokamene a porfyru, co Kavkaz, jde i z trachytu 
a melafyru, jižní pak ze žuly syenitické) jsa složen, 
juBkými vápenci obstoupen, a na sev. a již. konci 
nejvyfiSi (i 10.000'), vysoký Kavkaz spojuje 

H. 8 vysočinou Arménskou. Vysočina tato, 
k ncjpamát. na světě náležitá, avSak jen asi Iřetínou 
roalohy své (ok. 1500 Q m.) k Rusku přisluSicí, 
jeví se co mohutná skupina vysokých planin, Širo- 
kých a vysokých údolí, alpských jezer a kotlin a 
nii^útnýeh, i nad sněžnou čáru vynikajících skupin 
a hfbetnv horských. Věecka vysoká půda její na 60 
Bf. délky a Šířky skládá se bez výjimky ze starSích 
a mladších vulkanických hornin vSech druhův; to- 
liko na. svahu hor a v dolích vyskytují se dle Abicha 
palaiozoické (zejména silurský a spodní devonský) a 
noíladfii útvary, z nichž křídový a třetihorní (eocení 
á nnmnlitícký) nejrozSířenějSí jsou. a) Na severo- 
láp. zdvíhají se z lesnaté nížiny Biona, kte- 
lál co výtvor rozl. deltových naplavenin se jeví, co 
moený hřbet Yachaňské hory, (též Větrné h. 
ř©€ené) 8—9000' vysoké (Taginauri 8766', jiný Štít 



54 

93400t které aŽ k vjSni Kuře se táhnou, a se syeni- 
toyým hřbetem Kordochtským ve8pojen{jsou(sedlo 
Suramské, jimž sikiice od Kataíse na Tiflis běži, 
má tu 2886' výše). Od Kury na východ až nad TiflÍB 
(14780 prostírají se5) hory Karakajské 8—6000' 
vysoké 8 vyhaslou (jezerní) s o p k o u Ardznevanem 
9060' a štítem Kára -kaj a 9351'. Ve východním 
podhoří ve vrchoviSti Chrámu má pevnost Calka 
jeSté 4950' výfie. c) S Ardznevanem souvisí na jihu 
rozBOchatá sopečná skupinahoryAbulu (10.825') 
s velikým sopouchovým jezerem Toporazvanem. d) 
Hory tyto, společně s pohraničnými hřbety Ad- 
Žarským, Posgovským a Čyldyrským (štíty 
8—9000' vysoké, nejvySSi 973O0 obklopují vys. ko- 
tlinu Mechetskou s vrchovištěm Kury, kteráž se tu 
ze tří sopouchových jéz. sbírá (v oné mají Acbalkalaky 
6350', Hertvis 3564', Achalcych 3380' výše), e) Vy- 
soké kotliny Hajdarbeckou a Kurzalskou 
(v oné má Dželal-Oglu 4600'), v nichŽ se nalézá 
vrchoviStě BorČaly, zavírají rovněž 8000' vysoké vul- 
kanické hřbety Pambacké s kužel. Štítem Aga- 
ganem, 9846' vysokým (sopouchové jezero jeho má 
9300' výSe). /) S nimi souvisí 10.000' vysoký a sle- 
menítý hřbet Šamšadilský, na jihových. se tá- 
hnoucí (štítMurgaz 9788'), jemuž až ke Kuře rozsáhlá 
křídová hornatiua se předkládá, četnými příčnými 
dolinami prostou; ená (v nejdolejSím podhoří blíže 
Kury mají tu Sainatbogly 1035' , Jelisavetpol Čili 
GaHclža 1450') , na jejímž vých. konci rozsochatý 
Ina^ do 11.057' a GamyS do 12.270' strmí, a) Za 
vyŠnim Terterem, avšak s onou ve spojení, rozkládá 
senajihuhornatina Karabagská, mezi Erivaní 
a Suší na záp. a vých., pak mezi Terterem a střed- 
ním Arasem rozložená, co velikolepé skupení mo- 
hutných (9— 11.000' vysokých) a klikatých brd i so- 
pečných skupin, z kteréž řeky na všecky strany se 
rozbíhají. V ní má na sev. Kirk-kiz 9330', Mich- 
tjukan 11.883' a jezerný S a r y j e r 11.700 výše, 
kteréž všecky k sopečné soustavě planiny Azrik- 
ské náleží. Na záp. dosahuje Kizildara 11.830', a 
nad samou planinou Erivanskou se pnoucí Ach-dag 
12.711' výše. h) Za údolím Bergušeta na jihu sedí 



55 

kolosální sknpiiiy vrehu Kiiki 10.282^, Araiina 
10.262' a veiikáii Kapudžik s j«diným jehlanoo- 
▼ým Štítem 12«865' vjíokým, y$ecky vysokými sle- 
Bienj mem sebou spojené.^) i) Timto vystapiige se do 
veliké ^odoé a bezlesé planinjErivaňské, prů- 
měrně 3000' vysoké ^, a odtud na sever do vySiího 
jeité pobraniéného údolí ř. Arpy (Aleksandropol 
éili Gamry 5080^, na vých. pak přes nízké výbSiky 
Aeh-daifa do vysoké kotliny N. Bajazetské, v 
níž velikolepé alpské jezero Qok &, Sevanga 
ve výK 6370' spočívá, vůkol nejvySiínd hřbety a 
Stfty KjLrabagskýdíhor (relat. 6 — 6OOO0 obstoupené. 
h) Y sevwním rohu planiny Erivaňské zdvihá se jeitě 
•opeéaá skupenina Alagozn se sopoudiem a 
dflma jdilanci 13.436' vysokými, a co ťteú baSta 
této svéé>pověstué a posvátné krajiny na jihu za 
Arasem (v relat. výSi 9—10.0000 1) velikánská sku- 
lÁaa vyhaslých sopek V. a M. Ar ar a tu, od kteréž 
se na severozáp. po hranicích tureckých jeStS 8000' 
vysoký UFbet Bajezidský (s vyhaslou sopkou Tak^- 
lem) táhne. Menší Ararat má 12.865' výie a je te 
vzdálenosti asi 2 m. slemenitou, 9000' vysokou Šijí 
■ y. Araratem spojen, na nimž z roklinatých strání 
a kamMÚtýeh a sněžných planin i malých lodníkův 
tři jeMancovité ětíty (nejvyšěi 16.870') k nebesům se 
ijAaajL m) Jižně deltového ústí Kury zdvíhá se 
v új. Lrenkoran'8kém 7-8000' vysoké a roklinné p o- 
hoři TalySské (rovněž starií plutonické, Kulatai 
7780', Kemjurkul 8220'), k soustavě Arménské nále- 
žité, 8 kterouž na perské půdě mohutným křídovým 
pohofim Kara-dag spojeno jest, přisluSíc toliko Če- 
řeném a vých. lesnatým svahem svým k ruské řiSi. 
IIL Ostatní Část Zákavkazska náleží vůbec knižSí 
půdě. Na záp. rozkládá se při dolním Kioně 1) ni- 



■> Ve východním podhoří má ŠuSa jeStě 3680, 
na jihu v Širokém (6 — 7 m.) a suchém údolí 
Arase Ordubat 3120', Nachičevan 2960' výSe. 

"«) Na ní má Talyr 4770', Kulp 4200', Erivan* 
SSSO', kláStér Ečmiadzin 2840' (jinak 3055'), 
Aralych 2600^ výSe. 



56 

Zina Imeretská, pr&m. ještě 400' vysoká (hl. na 
eocenim útvaru a naplaveninách) a tropickými téméř 
pralesy i bohatým rostlinstvem blatným (při řekách) 
vyznaSená.*) 2. Na vých. prostírají se mezi širokým 
a úrodným údolím Alazana i Knry prům. 1500' vy- 
soké, horké apnsté stepi Gruzinské. Sev. ^ást, 
mezi Alazanem a Jorou položená i dále je^tě na 
jihových. až k ř. Tarjanu se prostírající, nazývá se 
Upadarskou, druhá nižší mezi Jorou a Kiď ou 
Kiirajskou stepí, na oné zdvíhá se malá (10 Q m., 
též eocení) hornatina V. aM Širáku, (Chorchet 
647(1) na této hornatina B o s d a ^ (i^^j^* štít 32060* 
3. Pod nimi pak rozkládají se na jihov. až k mofí Chva- 
Hnskému nízké stepi . Širvanské, na západě za 
celý rok pestrými travinami pokryté, na vých. ste- 
pem Astrachanským podobné s hojnými slančaky i 
rynpífcky, a v staré deltě Kury též se slanými je- 
zery (mezi Kúrou a Bulgarem leží horká step Má- 
ga nská). 4. Od nové, napořád rostoucí delty Kury 
až za p. o. Apšeronský rozkládá se asi 300 Q m. 
veliký (ikres blatných sopek Širvanských, kteréž 
se v podobě nesčíslných menších i větších kuželů 
(nejvýš lOO' vysok., obyčejně pod 30') jeví, a nafto- 
vými vřMly provázeny jsouce (tak zvané svaté ohně 
Persův, ] teréž zvi. okolo Bakova i na některých 
ostrovích Chvalinského moře se nalézají), této kra- 
jině zvláštií pověstnosti dodávají. Ostatně jest celý 
tento okres již pod povrchní mořskou (Baku — > 57 '> 
meteorol. si ), neméně i břeh TalySský (Lenkoran' -^75). 
5. Rovněž leží nízké břehy Dagestanské, aěkoli 
místy vápei cové výběžky hor až k moři sáhigi (jako 
u Derbentu. pak vrch Be^parmák 1850' a j. v.) tak* 
též již větš m dílem nevysoko nad úrovni moře Ka- 
spijského (Djrbent — 15). 6. Sopky Tamaňské, 
kteréž rovn( ž co protější Kerčské, do oboru Kavkazu 
náleží (v jehož geoloe. ose rovněž i Krymské hory 
leží) — jsou pověstné nejen četností, nýbrž i moc- 
ností a výší svou. Jedna sopka blatná má v so- 

') Katais A- podhoří má 670' (dle Chodzka toliko 
470'), Bija 674, Sugdidi 273, Osurgety 355', 
Redut-Kaló 20', Poti 15' výše. 



t>1 

poaclii^.syéin pr&inii; ;190', jioáv|,6P' yýia a pr&m&r 
300^, i^Qzi^Mbdn^Si 2.nicli» sopka Éakii-oba, moc- 
ným TýbiKďi#9i zx. 179i4 «y1. povéstni, iií426^' výíe. 
C Xřejti, osobitý př|rodni okres ra9kého cs^bí^ 
tvoři ho mat i na. Ura]8k4« jaonc po ,An46ch 
Ac^ětiimipoledBÍkovým pohořím .na světe, a rozlila- 
dajíc «e se.vS^mi podřízenými íHenjevými od.69Víi° 
až k 48 V2** 8.. í. Čili qdpramenův ř. Kary na severu 
a£ k Btepnim kon(Sii)4m moře Axalského, t j. 20ti 
8tii|^ z^mépiané šiřky. Délka j^ obniií ta4lž 
(i^ot hlavni hřbet se několikráte k sev.-záp, a 8ev,- 
vých* aahýbá).^oro. 500 mil sem^i/snýoh, Sirka 
dzIC se vředem k veškerému orograf., i. geolog. 
xemiSti této mohutné Jbomatinj (kteréž se. di a^i 
na7000Dm. o4ha!dnpnti) obyčejně 40 mil, pbmejroje 
se vSak ve vlastním .pohoH na ^--20 mil zeípěpis- 
ných. a). Co . do orografícké povahy jeví se IJral 
býti hřbetnoa horn^tinoU). v severní a jii^n^, ^sti 
nnoho^Q^nnou, a qiedvyiSí, v st^edpí pak větSím dílem 
jednodachon i^ zirQ;ve^ ni^ší. Mnpho^enné části 
jsou plan i nftint rozmanité me«i, sebou spojené a bo- 
Wé na podélná úcMi, a^e | .pjŘvSaými ; ďoU^iaup 
(svláSté na severu) rozryté. ye$kera , hornat^a. je 
nad to na výoh. I záp, provázela Širokými (^0 m9 
i více) i^aninami a pahprko vinami, kteréž vSak na 
^tr^n^ avropeké jinou, . ty^ost gei^pgickou i . oro* 
fra^ckoi:^ nosí,, než na výohodium lili sitbířskét^ 
svabu hornatiny* P04pbné jiSí se i krajinný ,rá4i a^h 
T^Kfieh , střednipb í jižních, pddílův pro ^najSnou 
Siúřko aemépisnou 1^ za jinými příčinami od sebp, 
jakkoli zem$4lovpjé poměry Uralu v celé rozloze 
jeho celkem totožný jsoi;. , Pobočné členy Uralu 
pak jsou bml skutečným, pokračovánimt j^* 1>^ 
jen i?ice . orografíoky , jemu pHřadě^é, a geologicky 
rozdílné, b) fiozjdélení lJxil^ na severtPi (odaSVs 
-^0«), sti^ední (60-"56Vt^)» jižni (56Ví— 6l«) a po. 
boČn^ členy shoduje se c^kem s proatoii orogra- 
áckou poyahou . mohutné této, hra^y mezi Asií a 
£vropoa* Jioépon^^ fysické a hospodářské, j^ož 
i snadnější {^ehl9dnost omlouvají roz<déleni jiné, 
jakéž H<^fman9 navrhoval (1356i) a pro^edJU Dle 
n^o déU se vlastní Ural do 5 končin: 1. Ura,l 

6 



m 

SamojedAv od ^SVz-^B?^ v kteréms l^enívtco Étk" 
lých flidel a kterýs tolika r lůtó od tam<i|«á8Jkýéli 
sohoYod(ly narBtěvoTán bývá. 2. Ural Ostjá^kýv 
mesi 67 — 63* serv. i. č. od ^rámeaŮY Jelee až k pra- 
menům IlySe doBahující, hlavné od Os^acirýek 
kmenŮT osazený něho navitévovaný. 8. Ural Y^- 
gnlský, od 68—6072° s. S., od praméhŮT Ilyíe 
až k DeniSkmu kameni, co loviStě TogtllAv. 4. 
Ural ruBký «ili rudný od 6OV2— 6iVi* •• «• oá 
pramenrftv jižní Sosv^r a DeniSkitía kamene aft k 
pramenftm ř. Urale a Uje. S. Ural BafikifBký 
odtud aS k přiřuému údolí ř. Urale' ^i ai k ray- 
aob^&iíkn pevnOBti Ouberiinské a Uralské. Co kre^ 
mě této rozkyfaj se nalesá JBóti jiS p o b o S n é Sieny 
Uraln, k nimž zejm. náleží l.vyBoSitij severo- 
a sápadokir? Í2rBké najihn, na bot. pak horna> 
tina P a i-c k i řečettá, a kondénS ostrovy* V a j g a ^ a 
Nová Země. c) Geologioké poměry vláat- 
nífao Uraln jsoa. celkem jednodnché, jakkoli v ^^ 
drobnoi^t^h kn podivů pestt^ a sapleténé, att0'(dlé 
slov HttmboMta i linrebisona) pravé blndifitě geOf 
lo{titké, jehož sajimaVé poměry mnoholetým ilsilnýan 
práčem oněch něéncftv, jakož i Rose, Pachta, H<H^ 
m^rséna, Meglickéfao, Romanovského, Hofinaana 4 
mnoha jiných podtfilo se poznenáhla osvětliti a^ty^ 
skoumati. YeSkera vlastni homatina Uralská skíá^ 
ůé. se totiž hlavně s metamorfíckýoh Wdlio tiiaáli' 
kovýth a chloritových, křemenců (qitárcitft) a ůxršť 
te^rů, kteréž s oson pohoří, Inocněji nebo slsfběji 
nachýlenou, rovnoběžné uloženy ' a od. mnohotvár- 
ných granitů, syenitů,, hadců, dioritů a porfyrftt 
pozdviženy, proÉitottpeny á prolomeny jsob. PoEdvifaý 
aprůl^omy tjýioděly se r. rozliěných ěáddh a V rotti 
směrech, veléměs ale v dbbě; kamenouhelué ^i 'Ur- 
Sitěji mezi Usazením vápence kamenouhdlného atak 
*V. milUětone JSfriiUt <idkudŽ tedy přeměněné vrstvy 
Uralské jen psdaiozoiekým tvarůmí náleží, zejména 
útvaru prahomímu, zvláětě svom a břidlicím hHnt- 
tým, pak útvavn silurskému, svrchnímu devon^émli 
a spodnímu kamenouhelnémn. VSecky átvary tyto, 
s nimt ale i svrchní kamenouhélilý « v řídkých 
astrovíeh i juÉiský (svřcíml) nalézají se léž v pod- 



5& 

Wrftía prostota Uralu, a 8i«e asoieM (íovnSř. 
s fdMimftitkfek přemtoé^é) na východě, paUio- 
a meaofUMeké skovo vyhradila jflm na aáp., kdež 
plaaíny a paiborkoTioj (HdScýi hřbety horské) skli- 
dí^ T Skc^ 10-.16 mil podél odé seměpisiié 8if kj 
Uralu 8 nim rovnobéšuň uloieué ; Jakkoli i starií čleay 
iijídi, ▼ oboru působeni plutouicky^h hmot jeho ležioe 
— dflem přeméněnj, vesměs alo silně nachýleny (i pod 
4hle«i TCM' a viee), ano aiis^ (syL bliie osy) i ]^e- 
vtieeny býti ae spatíNijí. Hlavni hřbety XJralské 
^driuji ae Stoe skoro výhradně oněch metamor- 
Mýeh rical, kdežto* phitoni^é horniny n^vke roe- 
soehy a poboční l^baty, nobo i ňlahy ctných údolí 
ýOěafth i podélnýeh eUádi^i; ale t^ proniki^í též v 
rosí. směfM^b i Úavní hlbe^, a uM nc^en početné 
a velkolei^é útosy^ rohy a tsosky na nioh i v plaai- 
náeh, nýifri i éšÓŘO nejvyiěí body kuUnina^ni v nej* 
pflslříilfiich podobách^ ^tož ke kráse krajinné nej- 
více se^přiěiSiúi. d) V a48lodcich těchto proměn a 
ohronňs^ch převrat&v geologických Jsou tudíž n^eu 
hominy, sniohž pi^da Uraúkého ^emiStě se skládá, 
viuÁsš velmi roamanílé a Uval vyniká též bohatstvím 
asjroaUfi^ěižI^h: a ^Mobitých aerost&t nýbrž též po- 
věstným po ooléw světě pol^huániin korrův, rud a 
kopanla^ i kiásqu. .^ajinnou. % oněoh jsou avl. 
sliafpdEt«eqfstMJ^é a acj^zsjimaiviyfii : nojpestiNjií odr&dy 
grai^tů, «yenit&^ por^yv^v aj«iramor]ílv — hadcové 
břsídHeo.a tr«pty., jžiyc^ovitý z^el^aiOkimen 
(bAý a BOkmýK »a Kaěkanapru a na jinýeh ětítech, 
oaonm^aa oKtrotě |Miyi^podo)»ný (snlohútnými hla- 
těmi -jinorá^ovýmij, v á pe n!0 e a^Hdlice, do jaspisA a 
k|esMiO!& rohotýeh v sousedství porfyrt a. aelsnoka- 
maník ^měněné, skily granátové, poyfyreai 
Mleo^«»oiiiiýin přeměněné ^vL u Poiropavlovska), 
cUaritíel^ khul»enoo>a čqtiM hatué vápence kame- 
noahfilAé s peckami ohakedonu, zvláět v severním 
tJralii.<ok* ýeíSory); sropr s, granáty (avt u Zla- 
ton»sv»fcélM»X hrvhosraá žula (avl. nad řekou Čer- 
nou tamtéž),, skála klN»m60cová hělavé nebo naěer- 
venalé 'barry • velikými avantiiríny (avl. v Mijasském 
Urail«>atd« Vrstevnatá žnlajílmen^kých hor 
nad řekou Jli^aaem (odlwl mljasehit sváni) 



chovA v sobe (t pdckáoh a žilách) křwA tSektd 
DejvStři bohiUstTÍ jtBýoh<^ác»ý(^n6roMl&lAiíi3«lcý«^ 
jako: £}aioHth,'«bdolith; Kánkrinit, PiBtaeit, Tiu^ 
maUn^ efrkou, topas, korand, ^atit, momacit, IHar 
uit, pyrochlor, A^eschykrít, Uranotantal, Cerkiňlt, 
Mengit, ilm^nii a j. pestré křemeny^ živeé, kazívtei, 
vápence klencové , jinoratsy, sHdy atd. Památné 
jsou též vř^fcvy t^ýbornébo brnsného ka- 
mene pepřové barvj, kteréž spodnf útvar kameni 
nhelný sevemíbo Uralu na isáp. velmi zhusta provA- 
zeji, ale i v jižnim dosti Často se nalézají. Télniiž 
útvaru náleží pískovce Artinské (p^ ho¥i^ 
Seir^e), co Žerno Vy po celé Růst hledané, kdisžto 
žernovyKolSedftneké trachytickýin (skřovitým) 
slohem svým pověstným uhetrský^ (z^Heďtalje^se 
prodobi^í. eV B o h a Ctv 1 k o v Ú ^ v Uralu je po cáéai 
svétS na slovo vzaté (zlato, stříbro, plattua, íaM; 
Žéliezo a J.) a) Zlato dot^vá se skoro výliPáNbi^ 
jen z jiloTi^f, kteréž diluvklniím náplavem' )s<yn' a 
•hlavné zef Stěrku berného, dolointticvého V^eftée, 
dílem i (zvi. na "záp.) z ohlorhickýoh, mastkoiřýeh, 
křemeubových i plutoniokýoh * trMek ae sklédi^, 
ča$t6 80^-40^ mocných á vrstvami hlíny pokfytýdi. 
iJiloviSté tato i(jichž pftvod je sonSasnjf^ dobé dBu- 
^ální v Uralu) i^lézajt' sé- hlavně ira straně "fiMf- 
^^ i OIbsahují též pOVésteou platinu, HdS^' též 
ďiaukanty (^vláBtS U E¥Stitovo)sdviŽen«ka, tét u 
Jekaieéhibuito; iét^nlika i VerehtíěJUi«aska)i U^é- 
rnoM%áp)ávu vyžflidujé^ místy 1 ^ravi^dtié dolévúbí 
(jako u 'Krést&vozijyiženska/ Boj^oilovlka,' MiJMka a 
^j?hdo>.' Ostótnfe; 'Jeftť alatb . áa vých.'! v gtánftl- 
«liý«h; ' jakož^ i' <JfnýCh phitonických kaménecAt 4 ^ 
tuřtdlkífth hlhiitý«h V podobě -trn pé^ vcAiltých pro 
Ktor«ch tií«vřen^.''Štěirk a arápl^r, ittmý^ 'plrani 
obsahuje,- vkládá M vBak skoro ^fbradně' b bádée, 
^lenokanieáeF nebo jin«^ráMdvé ikaly - (pdcháaí' > tedv 
z' Sié^v^liich Mtů sdusedn{eh)'á ma Vhndháy '<*vl. 
ok^lo Tag^Ma) AoenOftÝ 10'^ia^ ^ ZiéŽatMf ttnmli 
Jeho^íjsOúchkiritléké tt křWnenité mitstkovlflyřidlf^a. 
•^)'J^^ÍP 'VlástáfbdíifJrtitu vyškytá s(e tě' křeblcých 
'ooúkáolý ř kabanedh ^'toatf^ném kámdié,- feterýš se 
vtuftť zelenokamen^^u (Sb*di|/«<»i) '». fVstov- 



61 

nWii 'tfkpn T^iee p»^bá, »im rudon midwiu 
pronikaot JMt > do meUitBOrSekého Útvaru TrébnS- 
■Uferakého náUží. Pamitné jsou t tfiahto doleeh 
kkban; malachttoTÍ rndj, mnohéy ohromaé 
tnoCBosti (jako riniiniin Tagílskn). r) J«iU psniát- 
níjií jaou stratografieké pomér^ ž » 1 e s a m a- 
gnetovíbo, ■' n Slíbí »e v Uralu mnohdy tabořkti 
cdé hixry (jnko Bl&g^dat i Blagodatka u Tnrln- 
skůho) Aládaji, a kuréž se vSadež svítlou pTaof 
dobývá; Henl pochybnosti, io kov tento v pedobi 
ttavé lehntinj •« Berné f jrfel a prolomit starý 
■deiMkJtareii, t jebožjMaiém fotiiedstvl ee Tídy 
nalMt — ao- tekrstá ' lAva oebo BOpačut blito po 
sniiminácb' růkohifch se rozlil, jlohi orog;raficbémD 
tnra sa viadei-pKspGaobnJe. Ubil kameané ja 
■vlifitfi ns líp. (tfedtiiho Uralu dosti hojné a nJleU 
tvftitoilon itvinl baraenoukelnímu, raislinj jsoB 
po oelém Btřednfm- Uralu ohrameá loiiika. 

LUral gamojfldský (mes! SdVj— 6T°) idvf^ 
hi ee « tnndřofítých niíin 100— fiW. rpiókfcb ve 
Tieboviíiti Ear;aj. lUalých přftokflv láHm Karakého ao 
prhta.moo' vy»., ^urtý a glammittý-UlratB poíetnýiíii 
" 'aiBi»přiČDýffliatilina«i.NeJBOí.íýbéiekieho, 
Mý. KoQStantiDOv-káineil, mi výlka 

iho (8O0')drtí 

18)8') a jiSuíji 
e kritký Wbet 
ny prům. ýýU 
, ^énét (b Obi) 

též do Týie 

1 rodcb irých 
ít povlomě až 
Ut&vi mn<Aem 
>4'); 1 tato rtojt 
ií bFbst Jeo'- 
37190. Za rao- 
ktbrýžua výek. 

početné itftr 
miBt, y blavoim 
Ice), a podini 
,T. í.). a) Taato 
n joduodVcbým 



břbatewi, mml JPea4rymottA«^erkomem(98^) Ultíkú 
2600^ vysokým; yjata]^^ vSak. t» ta ryóhle clo 
prtsn^ výše 4000' (sev. ťAiyar 4752')^ drží «e otei4 
až k pramenům Vojkaraké (pod 6$^ výSe 3200' 
(0ev. Chord-jujes 4021, iUtm 3649"). b> Za iir#koii 
a křbetnou planin on Vojkarekou, na které 
má Nerabl 3086', Pariie-keu 2714' atd., nalésise na 
jihu v hlavním hřbetu hluboký klanec (fí&nl) KaU 
velovský (160^0* ^^ kterýmiž hřbet Unabký opět 
•rÁzně 86 scvedá a drže ae výže 3000', v Šířce toliko 
3 mil až k pramenům Nja9u ee táhne,; maje dettté 
$tity znadnáreL výSe (jižní Pal^jar 3550'). o) ^eecUMn 
mezi řekou KoŽemem a Lemvon (237i8'} m^ý^rá 
hoinatina op^t značné Siře (9-^10 m.)i kteráž ve 
vrchovišti Suckeije (k Sosvě) a Pátka i na 20 mil 
^stupHJe^ a. zdo rojokládaji se podál poSetnýck 
rQZ8ooh hlavního hřbetu mohutná hřbety pobodá w 
rozličných 8mčreet^. jakkoli ncóvylil a nejdiročc)iÍl 
e oním zároveň béží. a) mávni hřbet má tu sioe 
3500—4000' ^výSe (štít Syrty 4163 na aobůteé 
rozeošer Manja-ur 3789, §admaha ur 4X20% jsa 3 
hlubokými převily prorvaný, ') /?) P o b oč n í h ř b e ♦ v 
západní (jako Saledttké hory, 8yrt^ S«h]|j» m j.) 
strmí vžak jeitě do zna&^jši výSe, kterái k m^ 
v^tSím v Uralu náležL Zejm^ia má velikoliípá 
Bablja* kteráž co ^emenitý hřbet alpské podoby ▼ 
dálee {» mil rovnoběžné s hL hřbety se táhne a k 
ptírfyrové breocáe, tak ^v. Si^lomenskiémn kameni 
k nerozeznání podobnéii ae nakládá i avl. na napu 
9t nízkých blatných rovin do reL výiie4000' aráanjfi 
tysiupwje, v nejvy$Sím štítu svém 5142^ ^/^^ kdežto 
východní peboŽní hřbet Kvosm-iNer nejvýš 2307' 
4Q9ab^je. c) I od vrchoviStě Pátka až k yrehoviSii Ilyde 
a SosTjissůstává hlavni, i^bet. vyfilím poJ^nim kárth 
tem v délce 25 mú na dLpadd pitevásea, jež 15 
mil dlouhé údolí vySního Šdugora i 28 mil dk>«hé 
úáqU ř# ChatemaUe (oboje podélná a průméni^ 800' 
vývýSená).od sebe oddéli^e^ a) Hlaval hřbdt je Itt. 
více jen průměrný 2500' vyeoký a 6 hlobol^ými 

,*) Charntský převal má. 2778', Vangerský 2796', 
Páteoký 2468' výše. 



ftertlj foarjtý (t j«ijiiom ■ aivh leíí jaiero S o* 
bachtar ve Týši 1690')y ■ toliko ts :atřBda e. uft 
jitnlin konot douhnji oěkteré Sttt^ 3009' a, rice 
(Pěti ilW. MoB-jolping 8081, lipka-nr 3197'). « 
Za ta noai sipadul luřbel pobof^, tsk BTMé Pod- 
íoremski hor^, jaa 3 — tOOO' vysoký, Bft iot. 
konci avém nejvyíŠi ítiteé iBlikány TsSkerého Uralu, 
■tL dvonitftný Tiil-po* 5G40 a &3S0' Lui VoDtmit 
4351 a j., iju hlnbokýmBedlem Srugaptskj'm 
prolomen (2931') a v proBtředka vůbec jon 3300' 
vywký (Lwke-nr 3978', Pjrva 2664' aj.), ui jeit£ 
■a jižnim konci akalisti Štíty opdt přes 3000' vy- 
■oká (jako Halmer-Sale 3982', Iljuader 3303' aj.v.). 
i) FlaoiBy « paliorkoriay, kteréji tyto 2 dilf 
Hmuiho Urftlu aa sip. i oa výcb. proviEejí, jion 
•uafinfi od beke roEdiloí. Kdiižto lápadni roriny 
vitila) dílem z«itSiku kamflno uhelných (avrchnichi) 
a lilBrakýcíi Uidlio i ilíafi h skládají, « kterýob 
■MB K tam (m«ii 64 — M") jen nízká pahofky ¥7- 
Mapiýf, h1. z ooioh pískovuftv a alepanců kameno- 
nhaliiýck p«přoró barvy slodené, kteréž výSe vipo- 
MMttiý bniauý kámen poekytají (n^lapii na tak iv. 
Brnané hoře blít* UsťáSugara nad Pedorau, 
wlkadí ae akoro vajiiera Bos sisobiye, a va vjíi 
IH'>: JBosTýdioilní (ObdorakéaBereiovaképlanm]!) 
UavnS prjúiORii (žnlové) a liíí a« od oaieb B«jau 
vAOi Týii (onde 3—400', tuto T>— 900', jako jam 
Sncbesja-Psnl 1)30' a j.)- a roalehloati, nýbrž i.po- 
'riovnějfilm mahem, kdéíto zapadni roviny aibl« k 
Fa&So le skULa^l.'), Sev^ni končiny ebon (podél 
k tuudrovité, jiln^B 
pak hmtými leay (e 
drn) prorostlé » mo- 
), ooi také o údolíoli 
uina) pod Uf ve výiá 
m 1840', ojk h. Sále 
doU Eoienia) ale ve 



64 

rýái iOOO* (^240'); poslední Wk (lUivetiovf) o4^ 
ksá se pfí ppsmeaooh Kaxy (ped 6H^ a. fi. i v 636' 
▼ýše)^ Po^Sený hřbet sevemiho Učaln je tudíž 
buď jen meohy (sví. sobinu) a vůbecr lurktíokov. ve- 
getati porostiý; bnď zcela holý a skalistý, ooi o 
vfiecb TjSSIoh štítech plati. Pro horká léta i skrov* 
Bou Sirku pohoři nezůstávají Bviiby ani ná nejvjS* 
Siek StítecU ležet, a Ural je tudíž: i ledovoůy prost, 
jakkoli snéhy t rokQch a slu^di (jůk(^ na Sab^i 
a j.) nikdy neroztávaji. 

3. Ural Vogulský, med 63— 6OV2" pólo- 
zený, skládá sesixse z jediného nepřetríUtého hřbeta, 
jejž ale na záp. nesčíslné krátké hřhetj pobo&á 
provázej^, a) Hlavní hřbet, skoro < vSudež jen 
(2600^ vysoký a podél 77. poiednáka béžíci (a. sk^ro 
jen syenitic^ý a žulový, kdežto poboSni hřbely 
hlavně přeměněné silurské skály jsou), charakteri- 
zuje se vSak nesJSislnými kupovitýiai Hity a bal- 
vany, kterýmiž čeřen poset jest, jakož i četnými 
krši a na sev. i hlubokými převály. Z těchto má 
Kfpkartenský 1460\ Nejlenaký. 1468^, Kdský 1471' 
výfie, kdežto ^ední nemnoho pod výškou hřbetnoa 
zůstávají (Janský 2^Íl8,vFotuornský 2493, Pe&>r- 
•eký 24880 * ^ i^^ ^^^ ^irokf ěeřen skoro bez 
'sedel rovnou ěarou se táhne; NejvyšSí štíty na sev. 
a ve stfedu nepřevyšuji skoro nikdež 3200' (jako 
Minč-or 341T, Man-Kvoťnjér 8043, Jengale-éa^l 
8l]6S', Jany.^aěet 8205' a j.), toliko štít PnoAr 
líengit při pramMiéeh Lozvy má 8600'. Za feo 
dosahují ve vrchoviSti Yišery Jalpingner 8920> ft 
Išerim 8187' výše. b) Jižně jiéh rotidádi se 
rovný a široký hřbet Uralu (2006' vysoký) v ěet^é 
rozsochy.* 1 pobočné hřbety, dotud jen krátké, . jak^ 
koU dosti vysoké (Emba 2600, Halisery-ěiiohl B2Q0' 
tt j.) nabývají; též značné délky (10^-^ mil),.tre* 
iice dosti širokou (8 — 15 m.) hřbetnou\ia lesnatou 
hornatiaa (Akčimskou), četnými podélnými 
údolími (Sosvy, Jazvy, Višery atd.) vybráaděnou. 
e)^ Nejvýš z pobočních hřbetů, jett^ VoskY^Ben- 
Sfeý: fařbe t (30000, ^ jehož jižním Íránci se spou- 
sty skai a jezernýeh lesivKoliomkých mohutný 
štít DeniSkin Kámen do. výše 5027' se vypínat 



65 

d) Z nižších štit& hlavního faíbeta zaslohige jeitě 
připomenuti Fečerský Stit (čili Pečer-jatolach- 
čachl), 2887' vysoký a z chlorit i slídových břidlic 
složený, v jehož lůně vřidla Pečorj (nejv7SSí2í93') 
se nalézají a z něhož velikolepý pohled do divo- 
kého temného údolí Loz vy a na vých. do zelených, 
lesnatých rovin Sibiřských (s jednotlivými jezery) a 
dále do nekonečných žlutých stepí Obských se 
jevL Nedaleko něho strmi štit Bolvano-iz (25620> 
na jehož zeleném temeni 8 filoupovitých kužel&, na 
hlavu postavených (z chlorit, křemence) se vypíná, 
odkudž i jméno vrchu (h. model) pocházi. e) Pla- 
niny poduralské na vých. máji ráz podobný, 
co ony pod Os^áckým Uralem se rozkládající ; z 
užSích rovin západních (Pečorských a Eolvinských), 
6 — 600' vysokých, vynikají v pokračováni planin 
Podčeremských podobné, lesnaté a dolovíte planiny 
co plaay Uralu, o 3 — 500' rel. vyšší, na kameno« 
nhcdném (spodním i svrchním) útvaru položené, kte- 
rým Idžid-parma (mezi Uyčem a Podčeremem) 
aYysokaja parma říkají (mezi Ilyčem a Yi- 
Serou) a které směra Ural&ké hornatiny se přidr- 
žuji. Za sedlem Trojicským na předělí Malmasu a 
Yagramu, v jehož údolí nejsevernější (nyní opuště- 
ný) závod raský Petropavlovský leží,počíná 
4. UralKuský čili rudný, kterýž odtud 
aš k 54^)2^ sev. š. co střední část veškerého 
pohoří se rozkládá, maje dobrých 85 mil délky, 
kdežto délka severního ^u 150 mil obnáší. — Ye 
vrchoviSti Turje, Kakvy aTylého, tedy na severním 
konci hornatiny, rozkládá se sice ještě hřbet v mo- 
hutný, asi 18 mil v objemu mající Bog oslov- 
ský uzel horský, přes 4000' vysoký (a z mast- 
koTých břidlic a křemencových skal složený), na 
jehož východě pověstný kámen Eondžakov- 
ský mezi jinými zelenokamennými a syenitovými 
štíty do alpské výše 5235' se vypíná. Hranice 
lesů v je na něm již ve výši 3000' (3072 na jižním, 
a 3024' na sev. svahu). Ůdóli jsou větším dílem 
ve výši 6—700' (Bogoslovsk 631, Pavdinakoj 728' 
atd.) — Jižně odtud má však hřbet Uralský již 
jen 2000' prům. ^ý^e i na místě alpského rázu se* 



66 



vemiho Uralu nastupuji tu Široké a lesnaté hřbefy 
a vjsoké {haniny, kteréž poleduikotým smírem se- 
řáděny -a nesčíslnými pHČnými dolinami vybrácélény 
jsou, a kteréž početné tíFbety pobočné ▼ rodičných 
směrech provázejí a podélnými údolími od sebe od- 
děleny jsouce, celému pohoří Šířku 10—12 mil dá- 
vají. Planiny jsou větším dílem slatinné , ádoli 
zhusta ještě blatná i v jezerné kotliny dosti často 
rozstoupeuá, početnými hutními závody, mnohdy i 
velkými prňmyslnými všemi a městy (zví. na vých.) 
oživená. Svah veškeré hornatiny na záp. je velmi 
povlovný, na vých. skoro ještě větši měrou, tak že 
pocestný od záp. přichodicí téměř nevěda ma pité- 
děl vodní a tudíž přes hlavni hřbet se dostává. 
Kulminačni body jsou s řídkými výjimkami 
jen balvany nebo skalami plutonických hornin vy- 
značeny, kteréž z pěkných lesův vynikají. Za to 
mají údolí, kteráž větším dílem ve výši 5—700' 
se nalézají a větším dílem vysokými stráněmi neb 
útesovitými stěnami lemována jsou a četné záto- 
činy a soutSsky vykazují, mnohé krajinné krásy. (Nej- 
památnější jsou pověstné rokle řeky Čusové 
mezi Eunovským a Ust-Koiviaskou, vysokými stě- 
nami a útesy sianého vápence kamenouhelného le- 
mované.) a) Severní díl Uralu rudného od práme- 
nftv Lobvy až k pramenům Vyje a Bi«ortu čili 
Vrchoturský Ural má ještě v hlavním hřbetu 
výši 2400' (zvi. na obou koncích), ale více podoba 
planin. V něm strmí Pavdinská hora do výše 
31S5, Magdalinský kámen do výše Zdil* (v pro- 
středku); na jihu dosahuje pak veUkolepý K ač ka- 
nár, hlavně ze živcovitého zelenokamene (bílého 
a zeleného s velikými augitovými hlafmi) složený, 
jehož n« jihozáp. směřující prorvy magnetovým že- 
lezem vyplněny jsou, ještě 2849' výše. Pustá smě- 
sice skal a balvanův, pokrytých šípkem, kakostem 
a jinými bylinami, a četné zubaté a věžité štíty 
vrchu obnovují v této krajině poněkud alpský ráa 
severu, a zlatné a platinu é naplaveniny v údolích 
zvyšují hospodářskou důležitost její. b) Ural Tu- 
ři nský má jižně Kačkanara jen prům. výši 1600' 
(Sinaja gora [záp J 1929', východní 1707'), vyvyšuje 



67 

se v^ak nad Nižním Tagilskem na krátko zase do ' 
2000' (Bělaja gora 2257'). Krásná i ezerná a živá údoli 
▼ySni Tury a Jazvy, kteráž pod jeho lesnatými stra- 
nSmi leží, jsou na yých. lemovaná malebným hřbe- 
tem Kušvinským (400'pom.)i z živco vitého jino- 
rázoyého porfjru, z něhož malebné kupy pověstných 
želesných hor Blagodatě, Blagodaťky a Teplé hory 
do výSe 1100' se pnou (Blagodať má 1154, Teplá 
h. 1118', j. KuSvinské 6420- c) Ural Tagirský 
(od pramenův Yyje až k Jekaterinbarku) klesá ve 
výE své až na 1000' (u N. Tagilsta má již toliko 
1218') a stojí tudíž jen 3—400' nad vůkolní kraji- 
nou (N. Tagirsk 660', VySni 780', Jekaterinburk 
872' a j.), kteráž četnými Širokými hřbety (zvi. ve 
vr(ďiOviSti Kježe) a pěknými podélnými a pr&mysl- 
nými dolinami s jezery (j. Tavatujské, ve výSi 1028') 
prostoupena jest. Nejvyšší celého revíru je h. Be- 
rezovska (u Bilimbajevska) 1360' ve hřbetě sou- 
jmennám. Sedlo Talicské, kterýmž hlavní sil- 
nice Uralská (na Jekaterinburk) hlavní hřbet ta- 
kořka v rovině přemáhá, má 1160' výSe. f) Ural 
Jekaterinburs ký Čili Kazlinský, kterýž se 
odtud na jih až k příčnému údolí Aje a Mijasa u 
soutislém pokračování klade, jeví se co jediný hřbet, 
kterýž na počátku ve Vlčí hoře náhle do výSe 
2430' se vypíná, odtud pak opět asi na 1600' 
klesá (vrch Azov 1852'), konečně pak ve vrcho- 
viSti Ufy povlovně (po délce 12 mil) až do 3000' 
se zvyšuje. Zde pak končí d) Ural střední podob- 
ným mohutným a velikolepým uzlem horským (Ural 
KiČimský), kterýž hlavně ze svoru, syenitu a 
selenokamenft na vápencích a mramorech se skládá, 
a mezi jehož četnými štíty (Sugomak, Mijas, Kiskan 
ald.) ivláítě trojštítný Ťaganaj (jeden štít 3688', 
druhý okrouhlý 3823', třetí 4083, hřbet 3112' vy- 
soký;, ze skály křemencové složený a v smělých 
konturách nad vůkolní lesní krajinou strmící, pak 
rilohútná.Jurma (3234') velikolepý pohled na vď 
kotai krajinu poskytujL e) Mohutná vysočina Ki- 
^Duiká Je na všecky strany hlubokými roklinami a 
&titUUQÍ fék vybrázděná, na sev.-záp. přikládá se 
k ní vSak rozlehlá lesná pahorkovina, až 



68 

1000' i více yysoká i z metamorfíckých palaiozoi- 
ckých vrstev (silarských, devonských a kamenouhel- 
ných) složená, kteráž i Ural Eazlinský na vých. až 
k středai Ufó a SylvS provází (na Sffka 15^20 m.) 
a od přilehlých na záp. permských rovin, do nichž 
ostatně povlovně přechází, krajinně dosti se liSí. (Kl i- 
novská hora má ta 1062, Berezovská mezi Klinov- 
ským a KirgiSanskem 1230' výSe dle Humholdta«) 
Na vých. má však podhorní krajina jiný ráz. Ne- 
přehledná totiž rovina (asi ve výši 700'), lesy él 
bujnými travinami porostlá a četnými zámožnými 
všemi a lidnými městy (Turinsk, Irbif, KamySlotr, 
Šadijansk a j. více) rozkládá se na pestrých gra- 
nitech (zvi. růžévých), slídových a chloritových bři- 
dlicích a vápencích se žílami bílého živce do neko- 
nečné dálky na vých., a dosáhajíc často jezemými 
kotlinami až do vnitra hor, i jsouc sama krásnými 
údolími (zvi. Isětu a přítoků jeho) prostoupená, ob- 
sáhaje četná jezera po 60—80 mílích délky jeStě aŽ 
k IrtySi a Obi. 

5. Vysočina Kičimská, kterouž stejným právem k 
střed, i již. Uralu počítati možno, je jako spojným čle- 
nem obou. Jižní čiliBaSkirský UralmávSák 
od střed, a sev. zcela rozdílný ráz. Jižně roklinných, 
malebných a živých dolin Aje a Mijasu (tento 861' 
u Mijaska, onen 1517' n Zlatoustovského nad mo- 
řem, dle Terleckého), kteréž jsou příčné — počíná 
se totiž Ural vějířovitě dělit, a rozpadává se do 
množství přetržitých hřbetů rozličné výSe a délky, 
kteréž dlouhými podélnými údolími mocných a čet- 
ných přítokův Kamy, Urale (i Tobola) od sebe od- 
déleny jsouce, a držíce se směru najihozáp. a jiho- 
vých. Často y planiny se rozstupují, nebo i lesna- 
tými a nerovnými pláněmi mezi sebou spojeny jsou. 
V pékných příčných údolích obracují se řeky mezi 
mohutnými velikány horskými na západ, a příjemné, 
na toky a jezera bohaté krajiny, od přívětivých 
BaSkirů obývané i četnými hutními závody a pev- 
nostmi od Rusův osazené, nalézají se v milé pro- 
tivě k poSmourným a nepřívětivým lesům stíFedního 
a severního Uralu. I rostlinstvo jak y lese tak na 
pastvinách i lukách je mnohem pestřejší a bujnějSí| 



69 



i nábýrá povlonxS povahy jiSni (vk níže). Ne- 
métiS liSi se jišnf Ural od seyernfho i střednáio tím, 
Se TyiSi IdFbety a kalminaSni body jeho vůbec ni- 
koli na východní, nýbrž na západní stranS se na- 
leEa|i. I před$l vodní, v ostatním Uraln nezvratnS 
hlavního hřbetn se držící, který není nikdež prolo- 
mily, tvoří v jižním velice křivolakon Sárcu Zá- 
roveň je jižní Ural nejSirSí konSinon veSkerého po- 
h<^, i rozkládaje se mezí stfední BSlon a dolní 
Ufon i SalmySem na záp. a údolím ř» vySní Urale 
na vých., prokazuje Sířkn 30 mil, kdežto délka jeho 
(od pří&iého údolí Aje a Mljasu až k stíFední 
Urali) 65 mil obnáší. Rftznojmenné hřbety a pla- 
mný jeho json hlavnS sedmerými smSry za sebon 
nloženy, a vSak tím spůsobem, že jižní končiny v 
jedinou rozsáhlon planinu se spojují a hřbety střední 
a západní nejvySSí jsou. a) Ural Zlatoustov- 
ský, vrchoviSté Mijasu, Aje a Jurezana obsahující, 
a 8 Ki^mským velikolepý celek tvořící, je vlastnS 
nejzajímavější i na kovy a nerosty nejbohatší Mst 
UršálOf i nejlépe proskonmaná. Plutonské a vulka- 
nieké i metamorfíeké usazené horniny nalézají se 
ide v nejpestíFejSím protýkání a rozvití, i objevují 
spoln nejrozmanitější tvary orog^afícké, geolo^cké 
i mineralogické. Mezi podélnými i přísnými doli- 
nami řek jeho, kteréž krásou přírodní vynikají, zve- 
dly se početné hřbety smělých kontur i značné výSe. 
a) Kej východnější hřbet, hory Ilmenské, bo- 
haetvím vzácných nerostů, drahokamů i kovů po- 
věstné (viz nahoře), mají délku 10 mil, prům. výSi 
2000' (Kruglaja sopka 2159, Kumač 2042^, 
Tjsoký převal mezi Veselovskem a Maskarlínskem 
2015') — a skládá se hlavně z deskovitých, vrst- 
venajeh granitů (mijascitů). Na východním úpatí 
jétío letí. v pěkné Žulové hrbatíně četná jezera, k 
vrehoviltí Kojélgy náležitá, na záp. děli jej podélné 
úibli ř. Mijasu ^ijaskoj 992', Veselovsk 1230', j. 
Ájďm svaté 1393') fi) od hřbetu UraMau řeče- 
ného. EÚFbet tento je značně vySSí (přes 3000'), hl. 
se srom (s yielkýmí Žilami křemence) a skály kře- 
mflBfiOvé (hjělavé a růžové barvy, s avanturíny^ slo- 
lettý, kt<MréS se z drobu i pískovců přeměněná býti 



70 



jerí (ypstvy mají nachýlení 70 — 80°), Jeho «leine* 
nitý čeřen ee sráznými Štíty a hromadami trosek 
křemencové skály (zvi. na Štítu, Ur alská čili Ale- 
ksandrovská sopka řečeném 2689') svažují se 
příkře k Zlatoustovskému (1317'). Nej^SSí Sfít ce- 
lého hřbetu, kterýž po nSm též své ji;néno mívá, 
jest velikolepá Uren g a, 3820' vysoká (hluboký 
převal v ní mezi Zlatoustovským a Mijaským 
má 1946' výSe). Na severovýchodním konci Uralu, 
v horách Sarystanských (nejv. Štít 2430') ob- 
jevují se útvary žulové mezi svorem i vápenci mra- 
morovitými, jakož i hlinité břidlice s žilami zlatného 
křemence i granátové skály, hadcem (diallogovým 
a tak zv. listvenit obsahujícím) objaté a sevřené. 
V podélném nerovném údolí vy Sníh o, Mijasa, 
neménS krásami přírodními jako bohactvím mSdi a 
zlata pověstném, skládají se Četné pahorky a skály 
hlavně z hadců, zelenokamenů a takových porfyrů. 
NejvySSí z nich, tak zv. S v. Hora BaSkirův (AuS- 
tau), zdvíhá se nad soujmenným jezerem do výSe 
2038'. y) Za luČným údolím vySního Aje táhne s Ura- 
lem rovnoběžně až nad Zlatoustovský hřbet Kosa- 
turský (2590'), kterýž je ze svoru, na hlavách vrstev 
T skálu křemencovou proměněného, zelenokameny a 
trapy proniknutého i granáty obsahujícího, složený, V 
úpatí jeho při Hčce Černé jeví se žula s beryly, v 
blatném údolí Jezmy křemencové a slídové skály 
s železnými rudami, d) Odtud na záp. rozkládá 
se za údolím řeky Šatky (Satkinská hut 1039') a 
T poříčí dolního Aje SiroKá hrbatina (Satkinská), 
větSím dílem s metamorfíckých silurdcých i kame- 
nouhelných vrstev (mnohonásobně zvrácených a ze- 
lenokameny i trapy prostoupených), prům. 1200' 
vysoká* z kteréž jen místy některé vySSí chlumy 
(SUja, Ulkumaly a j.) vystupují, a kteráž sesperm- 
skými planinami okolo Ufy pomalu spojuje, c) S 
jižními konci Uralu i Kosaturu stojí ve spojení dva 
krátké hřbety, jich osy i geolog, slohu zcela se dr- 
žící, totiž Ui-taS (2699') nad prameny Urale<2109') i 
Uje, a Sjuratský hřbet se soiýnienným horským 
jezerem (ve výSi 2178') a Štítem Bolonichou 
(S877'); nad oběma strmí pak na jihu mohutný chlum 



71 



Ire mel 5040^ vysoký (drahý eo do yýSe v jišnim 
Urmla), klavnS ■ křemeneoyé ekálj složený, nad 
▼Hdly BSlé a Jorezana z vysokých pralesftv vyni- 
kiýe. C) Na záp. ve vrchovišti Jorezana a Sima 
rozUádá se hornatí na Si maká (z metamorí. 
kaazeaft silurského, devonského a kamenoohelného 
útvaru sloi^Bá), ▼ kteréž sice planiny jii převládají, 
aie vSak ňéně jeStS vysoké chlamy m hřbety se 
zdvihají. Zde má nejvySSí Štít hřbetu Lnkaše 
S227, Ma tkala 2647', nejvyXSÍ Štít hřbetu Suché 
3833' (převal přes nSj 3{^3'). Chlum Uvan je 
3646% jedmi St£t mohutného Nurg^uie 4318, druhý 
4605' vysi^ý. Také proti nízkému údolí dolní Ufy 
(Ufa 5000 >avídl se homatína tato jeSté 1800— 
2000* vysokými hřbety, jako Černé hory (Kara^ 
tan), UmaraS-; Ořechová hora a j. v. b) Část 
Urala, kterouž památné, přes 60 mil dlouhé údolí 
ř. Bělé na tírech slaranách s nesčíslnými pHlukami 
svými objímá, a kteráž na sev. s homatinou Sim- 
skoa vSudež souWsí, pokrýyá prostor skoro 1000 
Q BQu veliký i ačkoli pro rozlehlost i rozmanitost 
svoii8pole^.jmenanemá, mfižese Sterlitamackou 
nazývati, ležíc hl. v Újezdu tohoto jakkoli vzdále- 
nou máta. Homatína tato, vesměs na přeměndBých 
palaioaoickýeh vrstvách Uradských spoléhající, je po 
Zlafeoiiatovéké nejvySií dást jižního Uralu, i zacho- 
vává zcela povahu její orografickou, skladnic se z 
kmtSieh hřbetů (obyČejnS 5--6 mil dlouhých), kte- 
réž svláitS na sev., kdež jsou i nejvySSi (ve vrcho- 
vSžti Inaera), velmi Setoy se bytí jeví a vesměs od 
sev.-vých. na jihozáp. nebo jih se prostírají. Řeky, 
vebd ^tná a vodné, mají rovněž jako v Zlato - 
Mtonrské homatinS s počátku podélné, pak příéné 
6d^ kterýmž vStSím dílem hornatínu na západe 
opeuKtSjL •) Hejsev. hřbety (hory BSlorScké), 
poctáliiými dolinami vyfiního Jurezana, Hgana i 
Tymajeodsebe oddělené, jsou: 10 m. dlouhý a vy- 
setý Bae&ty, s Jremelem souvislý a jako tento 
hL a Uřemencóvé skály složený; na záp. hřbet M a- 
lak a Nary (tento 4269' vysoký), kterýž údolím 
f|ÍDÍlM Kfttovta od chlumu Sigalgy (48780 oddě- 
lní jesi JeHě západněji stoji chlumy a l^bety, 



72 

Čigandag, Knrad a Merdek ře^né, mesi se- 
bou souvislé a též 3 — 4000' vysoké. Hřbet B ach ty 
konči se na jih podobným chlumem oo Iremel, po- 
věstným Jaman-tanem (t j. horou dachftv), kte- 
rýž má 5400^ výSe (dle Chanykova) a skládaje se 
B křemencové skály (přeměněných silnr. piskovcft) 
jest nejvjSfií v jižním Uralu. /?) Střední hřbety 
(hory Uzanské), údolím vySního Ineera odonSch 
oddělené, jsou téŽ geologické i orografícké povahy 
co Bělorěcké, t. j. hlavně ze silurských metamorf. 
drobft a západněji z podobných břidlic, vápenc& a 
pestrobarevných pískovců silurských i devonských 
složeny, říd&ji již v skálu křemencovou obracených, 
ale ve velikých úhlech nakloněných (i 70*), mnohdy 
i převržených. Nízký hřbet, krásné údoU Bělé u 
Uzanska provázející , nazývá se Julský,>a je V 
ose Bachtyho. Západněji jdou' krátké hřbety I Sik 
a Jnrma (3 1 16' dle Chanykova), pak chlumy Sal- 
tu z, Tuča (8661) a nejvíce na zap. dlouhý hřbet 
Zilmer-dag (8137' dle Ohan.), kterýž již jen 5m. 
od dolní Bělé vzdálen jest, ku kteréž nízká pahorko- 
vina z vápenců kamenouhelných se táhne, y) Jižní 
hřbety (hory Avzjanopetrovské) jsou opět 
dlouhé, ale nedosahují již nikdež 3000'. Podél řeky 
Bělé až k jižnímu ohbu jejímu táhne se Uřbet Ka- 
lu (nejvySSí Štít 2756' dle Chanykova), z tvrdých, 
křemencových pískovců složený. Za údolím ř. Nu- 
guSe, kteréž je v prostých vápencích a břidlicích, 
táhne s ním rovnoběžně 10 m. dlouhý hřbet Ala-> 
tau, asi 2000' vysoký, z břidlic a drobů silurských. 
Za ním na záp. leží již až k Bélé lesnatá pahor- 
kovina, z břidlic devonských i kamenouhelných 
složená, nad kterouž nejzápadnější vrch Uralský, 
Akri-tau (též Jelau) řefiený a ok. 1800' vysoký 
se zdvihá, na němž se od paty až ke fitítu vSecky 
3 palaíozoické tvary jihozápadního Uralu opětuji 
(pískovce silurské a devonské a vápence kameno- 
uhelné). c) Vyso^na mezi údolím řeky BěléavySní 
Urale (řeky) na vých. se roskládajici á skoro vý- 
hradně v Újezdě čili oblasti Yerchněuralské 
položená, může se též dle této pevnosti nazývati. 
VySui běh Bělé, v podélném (26 m, dlouhém) údolí 



73 

BS silurském přemSnSném útvaru vStSim dílem se 
dSjícf , odděluje ji od Uralu Sterlitamackého. 
U d o 1 i toto, neJTČtSí a nejživějSf v celém jižnim 
TJraki» je průmémS 1200' nad mořem. ^) Homatina 
sama sachovává jeStS ráz brdný, skládajic se z 
dlouhých (8 — 10 mil) brd, jimž na jihu výSe ubývá. 
a) Hřbet KarataSský, mezi nejvySSf BSlou a 
vySní UraM i Mindakem, 2000' vysoký (nej- 
vySií Stft 25000 náleží k hlavní ose Uralu, jsa 
MavnS s břidlic masťkových a sklovitého, křemen* 
eového SToru (dle Helmersena) složený. /?) Zasedlém 
BélorSckým (asi 1600') táhnou se v několika níz- 
kých brdech (1800—2000') až k planině Kanani- 
kolské (v délce 12 — 14 m.) malebné hory K r a- 
c k é, hlavně z černých vápenců a břidlic silurských 
(metamorfíckých) složené, kteréž nad Kananikol- 
ským jeStě 2164' dosahují, y) Ve vrchoviSti Urale 
táhne se na' jih aŽ k prorve Mindeka několik níz • 
kých (15OO0 hřbetů, Mindecké hory řeěených, 
jichž nejyýchodnějSí tvoří pěkné, holé kupy z por- 
fyru a capové breccie i v jaspis přeměněné bři- 
tce; střední a nejvySSí, tak zv. Březové hory 
jsou ze zeleného porfyru augitového a mandlovce, 
zi^padni B porfyru zelenokamenného a jiorázového 
složeny. Za Bfindekem až k prorve řeky Kizile 
vyvstává é) mocný hřbet MuSty, na východním 
svahu hl« z hádce a břidlic s Žílami křemence, na 
ědrenu z břidlic mastkových a křemencových slo- 
žený, kteréž až za EarataS se prostírají. Mezi Vrch- 
nim a VětSím Kizilem prostírá se «) hřbet Kry- 
kiy^ asi 2500' vys.,j zcela téhož slohu, jižně pak 
vyvstává mohiitné pohoří Irendyk, v délce více 
než 12 mil na jih se táhnoucí (též v hlavní ose 
Uráhi) — 2600' vysoké a četnými nížSími brdy 
rovnobě&iě provázené. Hlavní hřbet skládají skoro 
▼ýteradně živeovité tvary, do zelenokamene přeoho- 
oei, pák břidlice a breccie poríyrové, kdežto po- 

^ 2řÍdU Bělé mají totiž (na Iremelu) 1964' výěe, 
Bělorěekoj 1644', Uzanskoj 1357', Ea^nskoj 
1820', Avsjanopefarovskoj (vySní) 1233', Temi- 
třflpfo ok. 1150' výíe, 

Bosko. 7 



74 

bo&iá brda z porfyrů s jaspisy, a koryta meei nimi 
z břidlic složena jsou. NejvySSi Štít hl. hřbdtn. 
Kotlán čik řečený, pod nímž j. Tolkaš t lesní 
samotě a ve výSi 1683' leží, skládá se z hutného 
euritu a má 3086' vfU (dle Hdmersena 3135')* Štít 
Achtulja 2572'. C) Východní svah Kryktyho a 
Irendyka až k ř. Uralu je pSknou pahorkoTinon, 
12 — 1500' vysokou a Četnými jezernými kotiinami 
prostoupenou, v kteréž se prosté tvary spodního 
útvaru kamenouhelného (zvi. u KiziPska a Úrtasim- 
ska i Orška), sniženiny půdy skládající, s rozmani- 
tými metamorfíckými tvary, pak s nejpestřejšími 
porfyry stiřídají, jež bohatou vegetaci nosí, jaspi- 
sovými břidlicemi, mandlovci s chalcedony a živcem 
(zví. jižně Kizirska) provázeny jsou, zhusta sloupe- 
vité se odméSuji a často železo magfuetové uzavírajL 
Ť}) ZvláSté hojně nalézá se toto na vrchu Ulutazu, 
kterýž naproti ústí vrchního Kizile na sev.-výcfa. 
pevnosti Magnitné za řekou Uralí stojí a 1936' výSe 
má, jsa nejjižnějším vrchem magnetovým v Uralu. 
&) Na sev. při řece Šertimi v tik zv. Kozácích 
Lhotách (KozáSija ďo^t) je chudě obrostlé Široké 
údolí téměř poseto nízkými trapovými hřeby a ku- 
ŽeH, jež přeměněnými (a co bílý práSek sypkými) 
vápenci kamenouhelnými obdány jsou (úkaz to zcela 
podobný sopečnému vůkolí Jorula v Mechicku). Na 
jihu řadí se podél řeky Tanalyka porfyrové pahorky 
ve vySSi hřbety (1800'), Irendyku rovnověžné. d) 
Jižní končina vlastní Uralské hornatiny 
čili krajina přes 800 Q m. veliká mezi střední 
Uralí, Tanalykem a střední Bělou, kteráž hlavně 
poříčí Sakmary obsahiye, jeví se již jen co aggre- 
gat planin, četnými nízkými brdy nebo chlumy v 
ose Uralské prostoupený, a) Planina Spasská, 
mezi SalmySem a Ikem položená a nejni£ií (800'), 
náleží již k permskému utvarj, skládajíc se hlavně 
z hlinitého, zelenavého pískovce, kterýž i^elmi chu- 
dou vegetaci nosí. Stepní tento ráz je přeruSen 
jediné četnými (ale též suchými) řad^nf pahorkův 
i samotných chlumů, s nichž některé, jako Nákaz 
na sev. a Kizljar na jihu okolo 1800' výSe do- 
sahují. Mezi dolejSí $akmarou a ř, Uralí jsou po- 



75 



iňbné chlumy v stepni Itri^S, jako Adj, Giijaly 
lOdCy aj. fi) Mezi údolim Ika (7 kterémž mají pra- 
lAQny iB^síího Ika 1799% úroveň Ika u l^aMkébo 
již jen 364") roskládá se až k jiži^m wfbéikttm 
Irendy^ planina Kananikolská a Preo* 
braženská, ze silnrskýoh, devonských akiuneno- 
uhelných pískovců a břidlic složená, na kteréž 
seéisínéy ostré, ale nízké břbetj vápence kameno- 
nh^ného amSrem od sev. na jih stojí, s IxAatoQ ve- 
getací, hojnS k^ i stromy porostlé, které ale již 
málo «top platonických ]^mSn ukaznjí (meai nimi 
nejvySší json t^ zv. G o v m a j s k é). Nejjižněji 7 ohbii 
Sa^iary stojí pověstný vrch Yerblnžja gpora iFe- 
émf (dle podoby velblouda) jako poslední výběžek 
pahorků Govmajských (9290* Jiný chlnm nad IHn- 
skon má jeStS 1376' výSe (za Sakmaron). Na pla- 
HÓfcž této mají Eananikolskoj 1487', Preobraženskoj 
1430% pískovcové skály naj^roti Spasskn 1244' a p. 
}r) Nerovná planina Guberlinská, jihovýchodní 
roh vlastního Uraln pod Irendýkem tvoHci, Iná ok. 
IKK)' relativní (nad údolím Urale) a 1200' prosté 
výše, i jeví se nesSlslnými holými a skalistými pa* 
korky býti posetá, kteréž jsou skoro výhradně ze- 
lenokamenné a hádeové (sasbestem nebo diallogou) 
i hHnitýiii trapem, spoustami bílého magnesitu (gur- 
hoftimu dle Eekžarova) provázené, a hlubokými ro- 
kkmt v řady s jižním směrem rozdělené, tvoříce 
tsk pravou osu geologickou Urak. Svah této dobře 
porogtlé planiny na jihu a vý<^. je povlovný, na 
sáph Qt, údolí Sakmary) srázný. Na jižním svahu 
jsou ncgvyěSi pahorky jen SOO' vysoké, na planině 
samé máji přaiéény řeky Gaberle 1366', rovina mezi 
Tomtkon a Guberlí 129^ nejvySSí skály ok. 1330^ 
výie. i) Krajina ok. Oraké má již stopní ráz 
a je aidáStě opět břidlicemi (devon, a kamenouhel.) 
sfými, y jas|ii8 proměněními (vedle zelenokameae, 
terýž pak^cy sldádá), velice p«nátná. «) ŮdoH 
řeky Urale, přes 100 mil v Uralské hornatině 
ikmhéf JB s-poěáftu (jako vSeeka údolí řiěná v již. 
JJHÍm) p^á&ki (^ mil) až k Orské (odtud fiak 
táhna m údoH Oru v též úžiabiaě na 30 mil délky 
na jíh)» a bkrnaě v pluMnickém kameni, 00 údoU 

7* 



76 



Ora; od Orské &£ k Orenburkn te^ pak řeka v Ši- 
roké stepn{,ů2labinS permského ňtvsan, V údolí podM- 
néin mají VerchnětJrarsk jeSté 1244', pernost Kitír- 
skaja 913', Urtasimskaja 631', Oriovskaja 599', Ta- 
nalyckaja 593', Orskaja 557; v údolí příčném má 
Chabarnoj 475', Guberlinskaja 463', Orenbark 220* 
vý8e. 

6. Za Shrokým údolím Urale rozkládá se podél 
celého jižního pohoří Uralu až k údoH Kumaku a 
dolního Om v Šířce 10 — 12 mil pustá, stopní kra- 
jina, kterouž Trojickým a Severo - Kírgizs- 
ským Uralem nazvati možno. Celý tento, do- 
brých 1200 Q m. veliký prostor je viastnS nízk4, 
pustá i neúrodná hrbatina, v ose Ilmenských hor 
ležící, kterouž hlavně pestrobarevné a hrubozmé 
granity, co nejmladší plutonický a přemSňujíd Sien 
Uralských útvarův (dle Čajkovského) skládají. Óetné 
(v§t%ím dílem holé a skalisté, jen sem a tam pe- 
lyňkem porostlé) pahorky granitové a syenite vé v 
smérech svých často od hlavní poledníkové osy se 
rozcházející, nazývají se v nejvyšší řad6 své, kdeJč 
předěl vodní (mezi UraH a Tobolem) tvoří, DSa- 
byk-Karagan, a jižaéji Kara-edir-tau a majf 
prům. výSe 1200'. V suchých dolinách (větSím d£- 
lem příčných), vycházejí přeměněné vrstvy palaio- 
zoické vlech 3 útvarů na jevo, pod velikými úhly 
nakloněné i svislé a zel^okameny, trapy, syenity, 
granity Řidčeji porfyry) proniknuté. Každý z čet- 
ných hřbetův je (dle Murchi^ona) jakýsi obraz Und- 
ských hřbetův v malém, podle kterých se přispůso- 
buje. Ve vodnýdr údolích na záp. i oá výoh., kte- 
rýmiž přítoky Tobole i Urale se ubírati, a v níohS 
^^im dílem černá země se objevuje, jsou při boj- 
nějSí vegetaci a tučných pastvinách i polrch ne- 
Četné osady Kozákův Kirgizských, jména dle bo« 
jiě< z poslcÁiních vítězných válek francouzských ne- 
soucí (jako Leipsig^ Areis, Paříž, Waterloo atd^)* 

7. V ose Džabyk-Karagana, jakož i v ose Iven- 
dýka (prostfední) a v ose Bjrackých pahorkům leži 
▼ poHčí X>ru a hořejlíh<» Ilka jéaě ^čnáho údoli 
Urale stepní hrbatina, kterouž za jiŠní pokračováni 
Uralu považorati sluší. Hrbatina tato, prům. též 



) 77 

jen asi 1000' vyioká a ok. 900 Q m. Telikii, Širo- 
kými údolími Otu a Ilka na 3 d&y rosdélená, leii 
leela v semiSti HenSi ordy Kirgizftv (může se tedy 
sápadokirgizským syrtem nasýpati), u) Zk- 
padni část její vpořiČí řekyOhobdy, má povahu 
planiny Spasské, jsonc hlavně permskoti, i souvisí 
8 ObšČím Syrtem na sáp. (nejvyfiSí vypnuliny na- 
lývaji se Ui-taS a BeS-tamak). fi) Střední 
ěást (meň Ukem^ Ořem a vySní JEknbou) je od po- 
doby Preobraženské a Gaberlinské planiny, jsouc 
eddTonnajihusespojfyíeiďi pruhův (pH pramenech 
Bmby) obecnými tvary vylSího Uralu v podobě ska- 
U^tďi hřbetů prostoupena (totiž chloritické a mast- 
kevé břidlice, skála IďemencoTá, hlinité břidlice a 
v^^ience, provázené křemeneem rohovým, jas^sy a 
dolomity). Stírední tato planina je prům. 800' vy- 
■oká i stojí tudíž 2— dOO' nad údolím Emby (ně- 
které měřené body od Chanykova vykaEují dH 
ji&ilm kraji jejím 727, 618, 682' a na tak zvaném 
Dširkském hřbetě i 900' výSe). NejvětSi rýfiiny 
Bssýn^i se Urkač a Katenedyr. y) Planina 
východní je ▼ ose Džabyk-Earagana (kteráž s 
drtdiými osami nad Embou konverguje) nejvyfiSí (ok. 
1200^) a má nejvíce podobu horskou od četných 
hřbetů svých. NéjvySSí na sev. nazývají se J a- 
man-tau a jsou bez pastvin, pusté a ztroskotané 
(aejvySSi vrch na sev* je Aral-Tj uba). Ve vrdio- 
vliti Ora i Taldyka přidává se k nim jiný 480— 
$00* Tysoký hřbet (dle Pandra), kterýž se nazývá 
horami Hugodžarskými, a v němž aěkolik 
itítů jmenovité známo jest, jako Kunduzdu, Alabas, 
Á^vk a nejjižněji Namaž, kterýž již nad planinami 
Usť-Urta stojí a poslední jižní vartou světa Ural- 
di^o jestt 

8. Ka nejkrignějším severovýchode evropské 
Bosi stojí hosry, u Samojedův Pai-choi řeě«ié, 
kteráž l^renck a Ho&iann, tak«d^ka první jich vě- 
deŠti nálezcové a vyi^oumatelé, k Uralu poěíti^í. 
a) Homatina Chojská má délku 15, Sfiřku 2—6 mil, 
a vyvstává ve dvou hřbetech z pustých a nízkých 
tonder Vě&emských , s jiohŽ syrty nízkou vypnu- 
Bnon, Njamdachoi řečenou, podél řeky Silový 



78 

na jihorých. sonvisf . Řeka Oja ^li VMiká dSií ji 
piutýin údoUm svým do 2 dálfty. a)B«vernf hřbet, 
Tlastni hory Chojské, je souvislý, má prům. 
výH 900' (6— f 00' réí. nad TAkdaimi tonárami) a 
nosi itily, ai ISOO' vysoké (nejvySSi Stit More- 

Sai m4 1S18, dle Sdíreaka UlO', Syeha-pail20i' 
le téhož), fi) Jižni hřbet, Pai-dajá ředěný, 
je kratSi a přetržitý, a vlak 2—300' vytti (nejvýš 
Stit 1661', štit Hardara 1152' dle Sehren<^a). JeXtS 
na vých. nalezigi se až k posledním výbéžk&m ser. 
Urila jednotlivé krátké IMety a ehlnmy, 600—1000^ 
vysoké (jako Jodenej vét8íl073, Pensa 1045, Tnnje 
711' a j. v.), kteréž homatinii tnto s Uralem spo- 
juji b) áiojské aDajské hory jsou vgeolog. ohledu 
jakési výtvory pobočnfiio idvižení Uralu, s jehoito 
hlavni osou nfael asi 70' tvoří. Neboť i ony sklá- 
dají se a metamorfíckých vrstev sOnrskýoh a de- 
vonských, kteréž evl. zelenokamenem posdviženy a 
přeménSny json. NejSastéji skládají se Stfty jejioh, 
avl. Dajských hor, se skály křemencové (a ty jsou 
ostrým podob a atroskotané), kdežto ostatní tvary 
prosté a nepřemSn^né na hřbetech a svasích se jeví, 
kteréž miýí okroohlejží podoby. Za to jsou údolí 
(zvi. přísní) útesovitá i pvstá. 

9. V ose Chojských hor leží též ostrov Yaj- 
gaS a jižní díl dvojostrova Novozemského, 
Icdežto severní díl osu vlastního Uralu opá^. Jak* 
koli o geologickém výednimn těchto pustých konSin 
Rusi vlastnS ředi býti nemAže , přece opodstatňují 
skromné geologické vědomosti o nich (zvi. Sdíren- 
ckori a BKrovi děkované) domněnku, že k soustavě 
Uralské náleží. Jižní a východní břeh ostrova 
Vajgače skládá se ze srázných skal břidlíéných 
(jsouf to h1. metamorfické břidlice chloritové a mast- 
kové), kteréž 1 na východním břehu ostrova Nové 
Země (dle Kruzenstema) vysoké útesy tvoří a i 
vnitř ostrova vludež se náležití. PodM západaíhe 
přistupnějiího břehu téhož ostrova táhne se vysoko 
pohoří (nejvySSí itít 3802'), v němž v rozličných 
přeměněných vrstvách porfyr jinorázový hlavní úkol 
vykonává. 



79 

D. Ašijtké Bměko, ^) Prvfé a přárodnf hranice 
enopakého i asijského Baska na Vých. znamenají 
se fMiořim Uridským, homatinon Mngodžarskon 
a Btepni planinon Usť-Urtem. Horj Mngodšarské 
nAleži jeStě k sonstavS Uraln (yiz nahoře). S jii- 
nimi výběžky jejich sonvisi 

Z planina, Usi-Urt řečenái ktoráS od hoiy 
Kamaxn na jihoEáp. co TCO' vysoký břeh nad yyS- 
Sfani stepmi Embinskými nastává, táhnonci se na 
jihosáp. a£ k Mrtvémn knltokn moře Kaspijského. 
a) Jižní (posud jen hypotetická) stráň této planiny 
jde od jiži^o chobotu moře Aralského (j. Aibu^ir) 
rovněž na jihozáp. k Černému kultnku (Karabugaz) 
m. Kaspiji^ého, rovnoběžně s opuitěným dávným 
ie&tíkn řeky Amu. Na záp. tvoH Usť-Urt větííim 
dílem 600' vysoké břehy moře Kaspije^ého, na vých. 
podobně m. Aralského, na sev.-vých. viak ztrácí se 
povlovné v písěíté pouití, Bolfiija Barsuki ře- 
toié. Prům. výie této planiny je tedy sotva 600^ íířka 
SO— 40 m. s., délka ok. 60 mil. YeSkeren prostor 
jsjí věi^ (ok. 5000 Q m.) má ráz pusté, zcela bez- 
vodé A rlnité stepi, s éetnými jezery a bláty sol- 
i^mi (evL na sev. a na záp.), místy i rynpísky 
(jako na sev. pouSt Sam^ na jihozáp. zvi. Karyn-jaryk, 
Dardža a j.)* VySSi ěást stfední a severní je eocení ; 
západní (mezi mrtvým a ěemým kultukem, kdež 
má N. Petrovsk 100' rfih) a jižní díl o 1—200' 
nišií, skládi^íeí se z týchž stopních vápenců, tuř&, 
Mksy a písk&v co niŽ6í stepi ruské, legitimuje se 
tbn rovněž co bývalé dno diluviáLoího moře Ka- 
q^i^ého, jehožto souvislost s mořem ledovitým 
(silurským) přes stepi Turkmanův, Kirgizův a zá- 
padní áib^ rozšířeností onoho útvaru i po těchto 
rozsáhlých končinách n3mí nade vSecku pochybnost 
dokásána jest. Severní a slřední Ust*-Urt nemá 
osti^něy poknd známo, žádných znaěnějSídi vyvý- 
ienin. b) Za to zvedají se z nerovných prostorů 
aifiiífao Ust*-Urtn na p. o. MangiSlaku směrem od 

^ Hypsometrická čísla tohoto oddělení rozumějí se 
y pař£&ikýoh stopách; ruské stopy jsou vSudeŽ 
zejména uvedeny. 



80 

záp. na yýeh. co ofttroyy býv. moře dva asi 1000' 
rel. vySšf hřbety horské, Ak-Tau (t. j. bílé hoiy) a 
Kara-Taa (černé hory) řečené, onen se orisnýřh a 
holých křídových skal, tento hl. z y^encův jorykých 
složený, c) JeStě jižnSji za písčitým p. o. Dardži 
(po obou březích býv. ústi řekj Amu) zdvíhají se 
5000' vysoká a 2^3 m. dlouhá brda V. a M. Bal- 
kánu (nejvyšSí fitít Dirfaem), z vulkanických skal 
složená, které rovněž jeStS zátoku Balkánskou na 
sev. skalistým krajem lemují a jurským útvarem 
obklopeny jsou, ležíce ovSem v čáře vulkanických 
výkonů Kavkazu, jemuž hory tyto i geology, slože- 
ním se podobají. 

IL Nížiny asijského Ruska pokrývají pro- 
stor skoro 88.000 Q m. z. a rozkládi^í se sk. výhradně 
na záp. t. j. v zemi Kirgizftv a tak zv. záp. Sibiři* 
Západní hranice jejich tvoří hory Mngodžarské a 
východní planiny i pahorkoviny podnralské, na jiho- 
západě spojují se se stepmi Turanskými, na jiho- 
východě pak vnikají hluboko v podobě údolí do 
hornatin Kokanských, Thian Šaoské i Altajskě. Na 
severovýchodě tvoH přirozenou hranici mezi nižlnon 
a krajinami při dolní Tomi a Čulymu až k ř. Tazu, 
kterýž již v tundrách jde, — blatnými pralesy »a- 
rostlá vyvýSenina půdy, přes 200 mil dlouhá, kte* 
rouž syrtem Jenísejských Ostjákův nazý- 
vati možno, a kteráž celkem hranic gub. Jenisejské 
a Tomské, a níže i Tobolské se přidríSuje, jejíž hy* 
psometrické poměry vSak níže hor Kemčugskýeh 
známy nejsou. Nižina Sibiřská skládá se cel- 
kem z pěti hlavních části, kteréž jsou: 1. 
stepi Kirgizské, 2. stepi mezi Altajem a Buským 
Uralem, 3. lesnaté a 4. tundrovité nižiny severo- 
sibiřské, 5. nižina řeky Jeniseje. 

1. Stepi Kirgizské ») přes 26.000 D ínil 
veliké, počínají na jihozápadě v souvislosti se stepi 
Chivskou a Bucharakou, dosahigí na západě aŽ k 
horám Mugodžarským i za hořejSi Tobol, na jiho- 
východě a východě do vSech sousedních hornatin (v. 

*) Dle Ohanykova, LevSina, Vlangali*ho, Boma- 
novskélio i Hagemeistra. . 



81 

« 

níže), na ftevem pak mezi Tobolem a Ir^em až 
k Hnii sibiřské od ZvSrínogoloYska na Petropavlovsk 
k Om'sk% odkudž pak ř. IrtyS aŽ k Zajsanskémn 
jeiera za BeveroTýchodni hranici jejich se považuje. 

a) Jižní Sásf, až aa ř. Sjr a dohoř Eokan- 
ských se prostírající a nepochybně 3 — 400' vysoká 
(Baimsk 500')* je velkým dílem od povahy pravé 
ponSti, majíc na vápencích (nepochybně stepních) 
a na na sMnech vápnitých (zrnitého složení) půdu 
bučF vátým nebo stálfm pískem , buď slančáky i 
slanými bláty a jezery pokrytou. Prostranství, ryn- 
pís^ pokrytá, mění ustavičně povrch svůj a jsou 
skoro v8í vegetace prázdná (toho spůsobu je zvi. 
step, řečená Beďpak-dala, tj. poušť hladu mezi 
jezerem Balchašem a ř. Sarym), kdežto na stálých 
píscicii vždy rostou dostatečné trávy i malé keře 
pro potravn stád kočovníkův (ovec, koní i velblou- 
dův), a v nich nalézá se dosti přesná voda, a to 
v neveliké hloubi. Slaných blat nalézá se tu ok. 
25.000 Q verst, — suchých slančáků , po každém 
deSti korou hlatí solných oidepite^né bělosti pokry- 
tý<ďi, je naopak množství nesčíslné. Nejvíce jezer 
(slané, hořké i hořkoslané vody) nalézá se v sever^ 
nich a západních končinách stepi (viz níže), na 
východě vSak rozkládá se mohutné jezero Bal- 
chafi, vůkol písečnou stepí obstoupené, jehožto 
břehy ohromnými rákosy zarostly jsou, za který- 
miž na několik mil Síře od jezera skupiny a háje 
sakaanlův se nalézají. Podobně jsou břehy neČet- 
nýeh řek těchto pouStí, zvi. pak ř. Čuje saksaulo- 
vými keři porostlé, kteréž odtud (v tak zv. stepi 
Sáry 'K um) na 75 verst délky až k Syni, rovněž 
v rákosných březích se plížícímu, bez přetržky v 
podobě chrastin i hájkův se táhnou. Kromě pouSti 
hladové jsou i pouSť Kentarlau (na severu j. 
BalchaSského), pak poušti za dolním Syrém, větším 
dílem již na půdě chanství Chivského položené, jako 
Kyayi-kum a Kara-kum (t. j. bílý a černý 
písek) oejpustéjšími a v pravdě nebezpeČnýn^ okresy 
celého t<^o stopního prostranství. 

b) Zcela jiné povahy je střední díl stepi 
Kh^zské. Zde rozkládá se podél 49<> s. š. délkou 

8 



82 

3 stnpňlbr semSpisných a lířkoti 20—90 ndl široká 
TyvýSenina půdy, kteronž východo-kirgizským 
87 rtem éíU vrchovinou nazvati možno, na ni£ 
viak domácí i cizí geografové jméno JBdnoho z před- 
aSjSícfa hřbetů jejích přenáSejí, nazývajíce ji Ildij- 
ským syřte m (n Kirgizův Ildigis-syrt , t. j. ne- 
konečná vypnulína). a) Vrchovina tato skládá se % 
bezpo^etnýeh hřbetův a hfív (t. j. skalistých pahor^ 
kův), kteréž se skoro výhradně smém od východu 
na západ přidržují, náležíce nepochybně k soustavě 
vzdálených hor zadoasijskýeh (t. j. Altaje a Tarba- 
gataje). StarSi (zvi. karaenouhelné) i tíFetihomí (též 
stepní) vápence, pískovce a hlíny, na záp. též (ve 
vrchovině Ulutauské) svor, a na vých. břidlice hli- 
nité nalézají se všudež pozdviženy, prolomeny a 
proměněny žulou, živcoritými porfyry i zelenoka- 
menem (tento zvi. na záp.) ; a na granitu, kterýž 
nyní hlavně hřbety hor skládá, je večera vrchovina 
směrem od sev. na jih často proražena rovnoběž- 
nými řadami křemenitých břidUc i skal, podobají- 
cích se pozůstatkům stěn 2 — 6 sažeň tlouStě. Na 
průlomech jsou kromě poríyru skály jaspisové nej- 
ČetnějSí, a veSkera vrchovina je v sousedství oněch 
bohatá nastiFíbrné i olovné, pak zlaté a mědnérudy 
(v podobném uložení, co ve vých. Altaji), kteréž se 
jtí^ i na někcďíka místech, zejména v okruhu Ba- 
jan-Aulském, Karkarallnském na vých., a v Ulutau- 
ském na záp. báňskou a hutní prací (onde za pomocí 
kamenného uhlí, tuto též za pomocí lignitův, útvary 
starSí i mladší v stepi provázejících) dobývají a 
plaví, p) Četné hřbety této soustavy, nad 
vůkolní vypnuliny půdy vůbec jen do 5 — TOÓ' rel. 
výše se pozdvihující, jsou větSím dílem bezfcpojeuí 
mezi seboa, mají (zvi. na granitu) okrouhlé podoby, 
stráně však tam, kdež četná říčná i potočná údolí 
mezi nimi se nalézají, ůtesovité, obryvité a vysoké. 
Vrcholy (buď kupovité, bud skalisté) stojí často na 
koncích hřbetův a v podnoží jich i dále v stepí na- 
lézají se Často ojedinětié chlumy i kupy (nejčetněji 
na záp. ř. Išima i na vých. pod Areatskýml ho- 
rami), ku kterýmž jezemé kotliny přiléhají. Časté 
jsou též skalisté hřivy, a ty obyčejné jen v 50—100* 



řel. výše. K ej z n áia § j š i Jsou kř b e t y východní 
a zapadni, nejvyšSí vSak zdají se býti hory v pro- 
stiredka celého syrtn. Ka yýchodS stojí zejména 
vysoký břbet Tarbagata jský, hl. z drobno- 
zmého granitu (a břidlic mastkových i hlinitých a 
vápenců kamenouhelných) složený, jež porfyr i ja- 
spis proráH, bezlesý a ve štítu Tas-tau do výše 
9700' se pnoucí. Na sev.-vých. rozkládají se po- 
věstné hory KoTbin^ké, na stráních dbvojným 
lesem porostié a zyl- na jihu na zlatonosné rozsypy 
i jiné rudy bohaté , s nimiž břbet Eiindygatajský i 
hory AVdžanské souvisL Tamtéž táhne se z vých. 
na záp. dlouhý hřbet Afkatský, a v ni^m dva 
vrcholy 2330 a 2530' vysoké (dle Schreneka) a blízký 
chlum Arkatský 1580' výSe. Bohaté na kovy vrchy 
Čingišské pozdvihuji se sice již nad vdkolnístep 
jen do 500 — 700' výše, jsou holé ale v údolich lesy 
březovými, osykovými a vrbovými (zejména tak 
2v. talnikem =: salix arenaria) a topoly porostlé. 
Ve vTchoyišti ř. Bokanazu prostírá se vysoký hřbet 
Bemirdži*tau, z& nim pak ve čtveruhelníkn 
mezi tvrzemi (příkazy) Akmolinským , Bíijan* aul- 
skýnif Elarkaralinským i Aktauským obkličují vrcho- 
viitě ř. ISima (t. j. údolí ř. Nury a Čubaje) i Sa- 
lylio četné (žulové) a utesité hřbety (Ku, Boktau, 
Kent, Inlaly, Ermentau, Ildigis s rozsochou Irenej- 
skon a j. v.)| kteréž u Karkaralinska i 3000' výŠe 
dosahují a pěkným sosnovým lesem zvi. na sev. 
stráních (hory Karkaralinské i na hřbetě) pokryty 
jsou, kdežto v údolích i hlubokých roklích (ovrá^ 
zich) topoly, osyky a břízy rostou. V nižších po- 
lohách a v Širších údolích je všudež v celém tomto 
zemišti hor Karkaralinských (na sev. až na 12 mil 
daleko) mocný úrodný náplav, hojné potoky a proto 
i výborné luhy, ano již i zemědělství, od Kirgizův 
provozované. — Vrchy ve vrchoviSti Tur- 
ga i e (Arganaty, Terekty a j.) jsou nejnižší všech 
(3—400' reL) a větším dílem sudiié, ale bohaté na 
měď a rudy stříbroolovné ; vrchy na záp. Išima 
i ve vrchoviSti Abugy pak rozpadají se do množ- 
ství nízkých chlumů a kup, kteréž m^í nízký a 



84 

sakrnSlý sosnový les, ale v podnoží břtzy a osyky, 
a půda ^rnozemnon. 

o) Seyerni díl stepi Eirgizské má opSt ^i- 
sté stepniráz i objevnje se co vlnitý prostor, vlnám 
ctrnnléfao moře podobný, kterýž hlavně vodorovné 
plásty rozl. hlín a pisků skládají, pod nimiž dasto 
mocné kabany sádry, jakož i kosti a znby mamon- 
t&v, turů, buvolů a p. se nalézají. Mezi Om'skem 
a Petropavlovskem je v8ak veškera povrchnost čer- 
nou zemi pokryta , jejíž mocnost vzdálením se od 
hor vůbec roste , a kteráž níže jen při řekách • se 
jeví. Sem a tam prostupují step ploské hřivy, kte- 
réž u řek mívají náhlý' sklon i jsou vesměs neú- 
rodný. Za to je step mnohem četněji vlhkými bal- 
kami proryta, držících se vétSím dílem směru od 
sev. na jih, a v nich vyškytají se porůznu březové, 
osykové i sosnové lesíky, ku kterýmž se výSe dlouhé 
bory přidávají. Obyčejně se při koncích jejich na- 
lézají též jezera s rákosným a blatným vůkolím, 
kteráž zvi. okolo ISima, pak v nízké vpadlině řeky 
Tnrgaje i Irgize (k sniženině Aralsko^Kaspijské ná- 
ležité) četná i pateřovitě mezi sebou spojena jsou. 
Řeky, pokud v nízkých březích tekou, pak přesno- 
vodná jezera mají (od zátop jarních) pěkné luhy, 
chrastiny i hájky bříz, osyk, topolů a jiv po bo- 
cích, v nižSích místech jsou vůbec dobré pastviny, 
kdežto na vyšSích stepech jen rozličné druhy sole- 
nek, kypec, trnky atd. rostou. 

2. Nižina mezi Altajem a ruskýmUra- 
lem až do 66° sev. i., asi 15.000 Qm. obsahující, 
dělí se do 2 dosti rozdílných částí, a) Západní 
čásf Čili krajina mezi planinami ruského Uralu a 
ř. Irtyiem je nížinou, vždy jeStě okolo 4—600' nad 
m. povýSenou a dosti hojně již nasídlenou (při ře- 
kách i jezerech), v kteréž ráz vysokých stepí na- 
pořád jeětě převládá, a kteráž i orografícky severní 
díl Kirgfisské stepi napodobuje, jejíž severním kon- 
cem vlastně se býti vidí. Představujeť totiž (dle 
rozličných dat, u Hagemeistra sebraných) ote- 
vřenou rovinu s nízkými a ploskými vypnulina- 
mi , na kterýchž směrem od západu na východ 
řada četných chlumků stojí (na jih náhle svá- 



85 

Siených) a tten kterýmiž Sd Mrazné doliny Č. balky 
(sde pádě ndbo padúnjzyaoé) kladoa. V téchto 
stffdají fle Inhy s chrastinami, hájkj i mlazim les- 
idm, kdežto na plánich vedle výborných pastvin 
(vy«<Aotravnýeh) háje březové (i s osikami) se roz- 
kládají, starSi s mocným dřevem.^) a) Na západe 
(v Kurganské, Jalntorovské iTjnmenské rovině) tá- 
hnoti se mocné lesy chvojné a smíSené (ony ze si- 
bffských sosen, jedli, smrkft, řidčeji též z listve&ů 
a limb, tyto též zároveň z bříz, osyk, topolft i lip 
složené) od Uralu až k řece Tobola, dílem i (na 
piskách) na pravý břeh její, stojíce dílem na blá- 
tech, ale střídají se též (zvi. při řekách, kdež jsou 
vSndeŠ četné osady a kraj, na 50 — 100 verst ote- 
vřený) fle vzdělanou půdou Čemozemnou. fi) Krajina 
mezi dolejSím Tobolem a Irtyšem výše m. ISima 
čiH step liimská vyznačuje se vedle obecných 
vlastností tohoto oddělení zvláStě množstvím ma- 
lých jezer, větším dílem přesné, ale žluté a ne- 
zdravé vody, kteréž zvláště na jihozáp. Četné jsou ; 
ona má sice výšiny písčité a jesepoVité, ale v pá- 
dech a údolích řfčných (naplavenou) čemozem, i 
náleží tudíž k bohatším kraj&m Sibiře, f) Na se* 
vero východě, t. j. v koutě mezi Irtyšem a dolejSím 
ISimem, čili v stepi Tjukalinské, jsou naopak 
(pro větší vlhkost vzduchu a tudíž mocnější rosti- 
telnost stepní vegetace) výšiny větším dílem tlustým 
slojem čornozemním pokryty, kdežto doliny mají 
jen půdu jilovitou nebo i slanou, což i na severu 
podél Irtyše mezi Tarou a Tobolskem se opakuje, 
jakkoli krajina posud lesy silně zarostlá jest. 
bj Východní část čili step Kulundinská, 
Ba rabínská i Yasjucranská rozkládá se (dle 
Qoljajeva) za širokou (všudež aspoň na 1 verstu, 
níže Om^ska na 5 verst), luhovitou a vrbami, to- 
poly i jívami hojně porostlou dolinou řeky Irtyše, 

') Vůbec jeví se nižina tato vzrftstu lesnímu již 
rozhodně příznivou, pokud totiž lesy samy se 
zachovávají i našívají, kdežto ve vlastní Kirgiz- 
ské stepi i staré lesy po krajích schnou a mlazí 
samo úlkdež se nevytvořuje. 



86 

kterouž i ná levém břehu 12Q-~300' vysoké pténS 
povzdálí provázejí. Pravým, jeStě vySSim^ přímo 
k řece spadajícím a skalistým břehem Irl^^e po- 
číná a) step Kulundinská, na sev. až k jeze- 
rům Čanům, na jih až k ř. Aleji, na vých. piÚ£ až 
k nízkým výšinám rozložená, kteréž ve vzdálenosti 
20 — 60 verst levý břeh řeky Obi provázejí. Step 
tato je nejvyšší celého tohoto okr^'í (průmérně asi 
800—900', nebo{ Semipalatinsk v údolí Obi má ještě 
708'), vesměs na půdé hlinité, písemné nebo slané; 
ona je též rovná i téměř bez svahu (nejzřejměji na 
sever), a prostředkem svým paralellně k IrtySi řa- 
dou slaných jezer prostoupena, v nichž anebo ▼ 
píscích řídké a mdlé řeky její (vesměs směrem k jiho- 
záp. tekoucí) se ztrácejí. Rovnoběžně k řece Aleji 
táhnou se v jihových. koutě stepi řady písečných, 
nízkých a lesem sosnovým obrostlých pahorkftv, 
mezi nimiž jezerné doliny se kladou, z nichž se 
některé přítoky Obi (zvi. Kasmala a BamauFka) 
sbíraji Jediné v této končině je něco osad a ho- 
spodářství, kdežto ostatní Čásf Kulundinské stepi je 
zcela bezlesá i pustá. ^) Step Vasjuganská, 
v poHčí Omi, Tary, Čuláka i obou Vasjuganftv se 
rozkládající, jeví se naopak co rozsáhlé, nepřetržité 
a rovné bláto, pokrývající se při zátopách vodou i 
představující tehdáž veliká, přesnovodná jezera, po 
kterých jen po loděch je přechod možný (největší 
mezi nimi jezera Cany , Abyškan i Suché j.). Na 
blatných rovinách . rostou toliko talnik, na suchých, 
vyšších březích řek (zvi. Tary a Tartasa) jsou však 
mocné lesy sosnové, na nižších (jako podél ř. Omi) 
lesy březové. Sídel v této nezdravé, nepochybné 
pod 300' položené stepi (Kainsk na počátku Barabj 
má 288') posud není, jakkoli při náležitém vysušení 
zemědělským okresem býti slibuje, y) Step Bára* 
binská vyplňuje ostatní prostor až k Obi, i stojí 
co do povahy své jako uprostřed mezi oběma právě 
jmenovanými stepmi. I ona tvoří jednotvárnou ro- 
vinu (asi 400 — 500' vysokou), prostoupenou směrem 
odsev.-vých. k jihozápadu četnými dolinami (páďmi), 
v kterých jezera i bláta (tato někdy s hořkou solí), 
rychle vysýchající a v pěkné luhy se proměáujíd| 



87 



— Ťose^iUUia Jfoti, a v ktexých sem a tam téš řeky 
v rákosných, blatných žlabedi tekoa. VySSi pr<H 
ftranstva Baraby jsou Tesměs tlnstým slojem č«rao- 
semě pokryta, bustě báji i lesy z bříz a osyk (zde 
kolky zvaných) poseta, podél hlavní silnice od 
Omska k Barnanln, ale i blonb již do stepi Tsemi 
osazena. Podobně je i krajina okolo Tomáška na 
5 — 8 mil vůkol ěernozemná, neméně i široké, luěné 
hfehj ř. Čulyma, a všudež v tomto noj východněj- 
ším cípu stepi ráz její zemědělstvím skoro doko- 
nale vyhlazen. V poříčí řek Keta, obou Juganův, 
Demjanky a Kondy, tedy ok. 57 a 68 '^s. š. počíná věak 
3. Přes IS.OOOQm.velikýokrés blatných a 
lesnatých nižin Sibiřských (urmany i<aj- 
gami nazvaných), kteréž až k hranici rostitelnosti 
tosní na sev. se prostírají, na záp. s Uralskými 
pralesy souvisí, na výeh. pak až k syrtu Ostjack^u 
se táhnou, pokud nižina stačí. Při řece Obi a 
Uralských přítocích jejich jsou letní jurty Vogulův 
i Ostakův (a některá ruská sídla) a tuto je krajina 
známější ; mezi Obi a Jenisejem rozkládá se vSak pro- 
stor téměř úplně (až na 30 — 40 m. od ř.) neznámý, vět- 
Sím dílem Md<^us<ý s ohromnými pralesy na blatné 
půdě, jichž ani noha odvaž* ruských promySleníkův 
posud se nedotkla. Pralesy tyto jsou ovSem sos- 
nové, jedlové, limbové i Ustveničné, s dostí roz- 
manitým podrostem, ale řídnou již výfie 63^ zna- 
čně, proměňi^ice se povlovně v chrastiny nízkých 
dřev, týchž druhův, z kterých lesy se sklář 
dj^í (viz níže). Pravidelné lesy přestávají viak 
jii na čáře od vrchoviStě Sosvy (z Uralu) na Kon- 
din&k k Vvcbnímu Inbatsku (při Jeniseji),— pod Bwe- 
savém (297^, dle Hoffraanna jen 88') již i hospodářství 
polní, a na sever a východ odtud prostírá se již 

4* okres tu ti der sibiřských (celkem asi 
6Í.000O m. veL, z čehož na z^. Sibiř asi 6000Q 
m. připadá), kteréž až k Obdorsku ještě sem a tam 
kosodtevinou a křovitými břízami, vrbami a sibíř- 
ikýai cedrem porostly jsou, odtud na sev.-záp. i 
sev«-vých. pak jen travnou vegetací a mechy za 
krá^ch paiTiých let nesou. . TuAdry tyto dosahuíí 
podéd eelého nízkého pomoří Sibiřského až na 20 



88 

mil do vnitťa země, plny jsouc« sladkoTodnýeli hlu- 
bokých a rybných ples, mělkých ale velikých mlák 
(jimi zde lajdy říkají) a prostoupeny jednotlirými 
vySSííni pahorky. V pomoří samém, kteréž jest 
od ústí Obi až k úslá Jeniseje nízké, odtud až 
k ústí Leny vysoké, pak aŽ k mysu Východnímu 
opět nížinou, objevují se sem a tam holé skalisté 
vrchy, hřívy a balvany, zřídka přístavy a rejdy. Za 
to vycházejí tu sluhy kamenného i hnědého uhlí 
na jevo ohromné mocnosti, a v ústích řek leží bo- 
hatá ložiska kostí a koster mamont&v, nosorožců, 
losů, turův, buvolův atd., kteráž i na řídkých pro- 
tějších ostrovedi se objevují (zvi. na Ijaohovských, 
kdež i ve vrstvách uloženy jsou). Že i břeh mořský 
se ponenáhlu zvětiuje (nejen při deltových ústích 
řek), je podáním domorodcův, nýbrž i neomylnými 
zjevy dokázáno. Y uluse Žiganském na př. ok. ústí Le- 
ny dává se starý břeh, asi 7 mil od nynějSího vzdá- 
lený, řadami dřevního náplavu atd. sledovati, i na 
nynějším břehu tvoří se mělčiny, hluboko do moře 
se táhnoucí, kdež nový břeh se tarasy ledu a j. po- 
znává. 

5. Nížina ř. Jeniseje, ok. S600Q m. ve- 
liká, počíná u Erasnojarska (525' rus.), Šili vlastně 
po nedlouhé těsnině níže t. m. okolo ústí ř. Kana, 
zasahujíc hluboko do Sernozemné doliny jeho, i pro- 
stírá se odtud na délku více 340 m. až k ústí Jeniseje. 
Pravý břeh je sice větSím dílem nízkými pahorky 
povážen i lesy březovými zarostlý a mezi všemi Dub- 
českým a Sumarokovým (ok. 61" s. š.) dostupují 
po obou stranách vysoké, skalisté útesy ^li hřivy 
(dle Hansteena) až k břehu Široké zde na 2 míle a 
ostrovně řeky: levý břeh tvoH vSak celkem vSu- 
deŽ rozsáhlou (na 10 mil) rovinu, kteráž při řece 
ruskými všemi osazena, povzdálí pak lesy lupena- 
tými i smíšenými zarostlá jest i vSudež až daleko 
za Jenisejsk (296' r.) jilovitou i éernozemnou, tedy 
znaSnč úrodnou půdu ukaziige. Okolo ústí Pod- 
kamenné Tung^sky rozSiřige se rovina, viudež již 
mocnými lesy smíšenými i chvojnými na blátech 
porostlá, na oba břehy až do 20—30 milSffe, i na- 
bývá níže Tnruchanska, kdeŽ na právo poslední 



89 

rýfiina pěá jménem Tlustého no«tt k řece přista- 
pige (i kdež pida jen na 3' hlonbky rozmrza), po- 
vlovně ráz blatné tandrj, jakkoli lesní rostítelnost 
a 8 ni i sidla mská i zimni jurty {zimovja) při řeee 
skoro až k ústi jejíma nikdy nepřestávají. Dolina 
Jeni8€J^ odděluje (dle Rittra) v pravdě západní Si- 
h& od střední a východní jak t orografíckém i»k 
Idimatíokém i rostlinném ohledá, pokud za ní na 
východ povlovně flora evropská i západosibiřská se 
z^cí a do forem daurskýoh přechodí, a nové sou- 
stavy horské, jakož i osobité klimatické poměry 
nastávají (viz níže). 

IIL Ostatní (jižní a poduralská) část záp. Sibiře, 
ji^ož i stf ední a vých. Sibiř je kromě břehův mořských 
a dolního poříěí některých řek rozhodně vysočinou. 

Vysočiny Sibiřské pokrývají tudíž přes 
170.000 Q m , a náležíce k nejrozličnějším sousta- 
vám, objevují velikou rozmanitost orografícké i kra- 
jinné podoby, hypsometrickýeh i geologických Tmé- 
ně phytogeografíckýoh i zvffecích) poměHiv, jsou 
viak v každém ohledu posud málo proskoumány, 
jakkoli cesty rozličných domáeich i cizozemských 
učencftr, zvi. Pallase, Míddendorfá, Humboldta, Le- 
deboura, Schrenoka, Hofi^ana, Radda a Čichačeva, 
Guljajeva, S^ienova, Meglického a j. m., i některé 
vládou i geogrs^kon společností ruskou vedené 
výpravy (zejména poslední od r. 1855 — 1859) mnoho 
světia o těchto ohromných prostorech rozšířily, kteréž 
výbornou organisací ruské zeměpisné společnosti 
čím dál jasnějším se stává. 

1. Eokanské, nedávno dobyté homatiny, jakož 
a krajiny ZabalehaSské náleží k alpské sousta- 
vě Thi]^-Šanu, kteráž mezi ZarafSanem a plani- 
nou Výdiodoturkestanskou na jihu a poH^m j. 
Dzajsanu na sev. se prostírá, skládajíc bc hlavně z 
četných hřbetůr horských, směru od záp. na vých. 
se přidržujících, mezi kteréž nižiny od záp. dlou- 
hými jazyky vSudež vnikají, a) Thian-Šan (t. j. 
nebeské čiH vlastně nebenosné hory) počíná vlastně 
nad Samarkandem pod jménem Súzigránských hor, 
k němuž se i hned sněžný (tedy přes 8000' vys.) a 
rudný Ak- dag (t. j. Bílé hory) připojuje, tvořící 



90 

předěl meá. ř. Syrém a Kohykem, jakož i nepo- 
chybně brso i jižní hranici ritskoa. BomSž po> 
hraniční (již i protít Eytaji) je Terek-dag (iíh 
Kaigar-davan) , jemuž dále na yýeh. M u z-d a g 
čili Musart Hkají. S tíbnto je nepochybně spojen 
hřbet Taben mesi hořejfiim Syrém a Narynem me 
próstirajíei Při pramenech ř. Čnmgola a jlný<sh 
přítokův hořejšího Syrn počíná dyouhřbetné a snesné 
pohoří b) vlastních Nebeských hor Qiíaaí 
hřbet sonvisí s Musartem i Tabenem), kt^éž ^^h 
skon kotlinn velikého jezera Isykn (t. j. teplého, 
ve v'»i 4200' položeného) na jihu objímá a na výeh. 
v d8° v. d. opět v jediný sněžný hřbet se sráŽí, příč- 
ným údolím ř. Aku prolomený, na jehož počá^m a 
ohromnýdi ledovcův sněžný štít Tengri-chan (t* 
j. kníže duchův) do výSe 20.000' strmL Mesi oběma 
hřbety leží vysoké údolí řeky Naiyua. Z kotliny 
Isyckt', kteráž má ok. 25 m. délky a 8— 10 m. i^ky 
(j. Isyk 21 m. délky a 7 fití^y), a na jihu nižftim 
<přes 11.0000 podhořím Thian-Šana s nesčíshiými 
přísnými dolinami lemována jest — vystnptge se 
velkolepým jezemým údolím k sedlu lO.SOO' vy- 
sokému (Kok-džar řečenému a blíže Tengri-chanu 
položenému), na němž již jalovec i karagenovó 
k^e svých hranic docházejí, — a do prorvy ř. Aku, 
odtud pak k bohatým, jižní vegetací vyznamenaným 
krajům měst turkestanských (Turían i Aksu). 

2. Planinou Karkarskou, 5 — 6000' vysokou, sou- 
visí na vých, kotliny Isyeké s Thian-Šanem mo- 
hutné, rovněž sněžné a ledovcové pohoří Ala-tau 
t. j* vysoké hory), a sice z ai Ij sk é. a) I toto pohoří, 
kotlině Isyeké severní hranice dáv^ící, má dva 
sněžné hřbety (z žuly větSím dílem složené), kteréž 
hlubokými údoUmi řeky Čilika i Kebika (onen k 
Ilji, tento k Čigi tekoucí) odděleny, ale mezi nimi 
sn^biou š^í spojeny jsou. Nad roviny a stepi, na 
sev.-záp. položené, strmí pohoří toto srásně 1 sm^é 
spůsobem hradeb a ze stíredu vyniká Štít Talgar- 
nyn-Tal-Čakn, přes 14.000' vys. Sedla*jsouv těchto 
horách ve výSi 8—10.000' (sedlo Almatskó 10.200) 
a příčná, lesy (jedlovými) zarostlá údeU ve výii 
4—7000'. b) Jižní hřbet Ala-taua spojuje se 



91 

u j&oeáp. 86 Bet«adm hřbetem Nebeských hot, 
wftw^Shj^t ySak 8 rossoohou tohoto yedie kotliny 
igfíM cbnihoiL, v niš ř. Oaj se sbinL Tato, obra- 
eajifr 86 jeu taá na mfli yedáli od nc^padnějSiho 
fdiobotn onoho jezera z jího-sip. k záp., tvoři nej- 
snada^^ a nejobjdejn^jSi dr4hn k malebné kotlině 
lajcké, ktmáž ostatně jen od kočovních Boijntftv 
(ě. BiBentkfch Kirgnův) jest obývána, c) ÚdoU 
rpěniho a stiMnih^ Otýe provámejí vlak rovněž vy- 
soké a hřbetné hory (7— 8OOO0) na sev. totiž po- 
hoH Mai-belské| Četné itíty msjici, jehož sápadní 
▼ýfiny pod jménem Arkarlynských hor v «tepi hla- 
dové s» stráocji, *- na jihn pak mnohočlenné hřbety 
roxličnýdi jmen (Ketmentnbja , Kara-Bura, KirgiB^ 
ský Ala-tau atd.), t nichž přítoky lu^ejiího Sýra 
(litUs, ČirČik a Naryn) pěkná, jakkoli jen od ko- 
ěovBÍkův obývaná ádolí na p&dě Kokanské vytvo^ 
ř^ji. d) Za ihrokým (10 m.), horkým, a lesy i keři 
dosti doU^ obrostlým i nízkými porfyrovými pahoi^ 
(IdOO — 19OO0 prostoupeným ale neosídleným údo- 
lím leky f^ (jdiož úroveň má vžak jen 1000' 
^e) -^ roskládOi se 

8. opět jiná veliká homatina, totiž pře díl ský 
ěili Dsungarský Ala-tau. a) Hornatina tato, 
na aer.-vých. až ke kotlině j. Aly toliko hranic 
msko-kytajských, ale v sněžné výSi 10—12000' ae 
plidcžcgfeí, náleží sajisté se Širokým roivětvenim 
svým na záp. docela na ruskou pAdu (k oblasti 
Semipalatinské). Z četných a širokých hřbetů této 
části (severní Kopalský má 7600', prostiřední Džan« 
gis-Agač řečený, 4600', jeden z jižních, tak zv. 
Alamaaský, &»8000' výie), kteréž přesmyky roz- 
ličiiíé výie (AralwDždský má 6700', Altyn-Imelský 
4S7O0 niezi sebou spojeny jsou a před něž na sev. 
vytoká (ok. 3000') planina Džonkská se klade — vy- 
ehásejí k záp. četná, s počátku vysoká údolí (v jed- 
nom má tvrz Koksa 3000', v druhém má Karatal 
SOOO' výSe), malebná i úrodná, s četnými řekami, 
kteréž společně a údolími a rovinami přítokův Ikkých 
tBfdom, úrodnou i bohatou krajina vytvořijjí, . — již 
Buové Sedmiříčným krajem nazývají, a kte- 
ráž právě jménem Sibiřské Itálie honositi se 



92 

mfiže.^) b) K sev.-sáp. přetihád vi&k seámiřCéiiý 
kraj Y horkoQ, slanou a pis^tou step, Tníž mnohé 
z jeho nepočeúiých alpských řek se stráeejí (toliyko 
ř. Ilja, Karatal a Lepsa dojdou BalehaSe) a hluboká 
sniženina, y niŽ ohromné j. BalchaSské, ji^oš i. j. 
Sasyk i Ala leŽi,^) odlučuje jej skoro docela od ostať* 
niho Sibiřského sréta, do něhož toliko na 2 drahách, 
totiž ti^oUm Čuje a cestou na holé a skalisté pa- 
horky Arganatské (mezi Balchaiem a Sasykem}, 
z tohoto d&ležitého, četnými tvrzemi ruskými (nej- 
větfií Kopal a Yěrnoje) opanovaného kraje se proniká, 
d) Co se geoloff. složeni dotýče, skládají se hlavni 
hřbety vdSkeré této soustavy (dle SemenoTa, který 
vůbto tuto krajinu poprvé důkladné proskoumal), 
jakož i planina Džonkská skoro výhradně jen b 
granitů a syenitů, kteréž Často zelenokameny pro- 
k>meny jsou (jako při Kok-džarském sedle, t pod- 
hoři Nebeských hor, v Almanském hřbetu). KižSi 
hřbety, jakož i vnitfní svahy hlavních podvojných 
hřbetů, skládají rozličné vrstvy palaiozoické (zvi. 
silurské a kamenouhďné), dílem i por()rry, kteréž 
T Kopalském hřbetu i žuly prorážejí, a v nich je 
Žlab lije též vétSim dílem uložen. Břehy Isyka 
skládají se ze slepenců, sourodých horninám hlavnich 
Urbetův, kdežto nižSí roviny i stepi jsou Tesmés 
alluviální. 

4. YeSkera vysočina Sibiřská, rozkládiyici se 
mezi údolím Aleje a vyiní Obi na záp. a mezi pra- 



') Ka severních stráních bor stojí zejména mocné 
lesy jedlové (jižní jsou holé a jalovcem ob- 
rostlé), údolí jsou široká (až na 6 i 10 verst, 
zvi. ř. Karatola i Aka) a větším dílem Čemo- 
zemná (v nich rostou zvi. břízy, topoly a ja< 
bloné), a tudíž k rolnímu a lučnímu honxv 
dářství výborně spůsobná. I jižni ovoce daři 
se vSnde. 

'^) Šrenk naSel sice úroveň Balchaie na tSOQ^ n. 
m , což vSak s výií sedmiřičného kraje se ne- 
sromává ; v podh(^ jeho má totiž dle Ylangali^ho 
tvrz Kopal 490, Arasanský piket jen 385' rus. 
výíe. 



93 

měny Člnlyiiiiana i Abakana a vrchnim Jenisejem 
ita yféh, a ř. Čolymem na aer, poSitá se orogra- 
fiokyk sonetayěAltajské. Délka veškeré sonstavy 
pá^ 86 as! na 60 mil, Sirka na 60 — 80 mil, povrch 
na 4500 □ m. Jižní polovice veSkeré této vysoíiny je 
vlastni hornatina Altajská, pověstná svým 
bohaetvím slata, ale neméně bohatá na rozličné jiné 
kovy i nerosty. Tato čásf AHajských hor má celkem 
poéobn ^íetnýchhřfoetůvro2l.výíSe(3— lO.OOOO, kteréi 
vysokými planinami (2 — 6OOO0 t gold nazvanými 
a Setnými doly vybrázděnými, mezi sebon spojeny a 
nifitfm podbonm na sever a západ lemovány jsou. 
Hřbety výSehorské, z prahor (zvi. žuly, svoma 
blin. břidlic) i palaiologických vrstev složené a haste 
porfyry, řfdéeji zelenokamenem proniknuté, kteréž 
svL na stráních všude se ukazují, — mají směr od 
leveroBáp. k jihových. a vyzdvihují se skoro ze všech 
4ran (kromě na jihu, kdež stoji vysoká planina před 
nimi 8 j. Zajsanským v 1800' výše) z nížin nebo hlu- 
bokých ádoH (Bamaul má 360', [dle Veselovského 
404' ms.], step Platovská 802', j. Kolyvanské 710', 
Usťkamenogorsk 790', Semipalatinsk 708' výše dle 
Humboldta). K nim připojují se okolo jez. Tele- 
ckého a za údolím dolejší Bije vějířovitým jaksi 
uložením a se směrem od jihu na sever jiné hřbety 
rozličné výše, kteréž celkem orografický pohled 
Uralu (díe Hagemeistra) živě nápodobují, a jež i 
8 geologických příěin (dle podstatného mínění So* 
kolovského) k meridianovým soustavám Uralu, Zailj- 
ského Alataua, Bolora i j. přirovnati sluší. Hory 
tyto, j«ž na rozdíl od jižního, Vysokého Altaje Niž- 
ním nebo Kuzneckým Altajem ( v širším 
slova smyslu) nazývati možno , skládají so totiž 
hlavně z břidlic mastkových a chloritických, pak ze 
staršíeb palaiozoiekých , zvi. pak ze spodních a 
vrchních kaménouhelných vrstev, pozdvižených a 
přeměněných žulou, syeneem, dioritem, a porfyrem. 
Vefani řídké jsou však v nich hHnité břidlice, kte- 
réž naopak ve Vysním Altaji společně se svorem 
hlavni porody hdtní skládi^í, jsouce tn podňaty, pro- 
lomeny a na rozaáhlé prostory jako přelity žulou, 
^krse kterouž se přečasto i porfyr, tento pravý ru- 



H 

cknoiee vySniho Altaje ij9ko v Zailjskám Álataua 
i Kirg^ských horádi), prodral i na nich spŮBóbem 
svétralých kup nstanovÚ. Od rozličností této tou- 
stavy má^Yyéii Altaj hlavnS jen kabasy a oookj 
rozličných md (alata, slřibra i mědi), kdežto Nižní 
Ba podoba Uralu zylášté bohatými roasypy alata i 
stříbra a ohromným bohaotvím kamenného uhH ') 
se vyznačíme, jsa nyní hlav. banským revírem v Altaji. 
Bo^ltf enoBti hlinitých břidlic a horízontalnějifmit nlo - 
itísá žuly lze (dle Stepanova) téŽ připsati, že hřbe^ 
YySního Altaje jsou více okrouhlé, než skalisté, že 
v něm nalezigí se rozsáhlé náhorxií roviny a žiroké 
doliny ří^é, že svahy hor json povlovnéjSí a málo 
kameny zavalené, že pramenů v nSm nemnoho, a 
že řeky v něm větším dílem ze slatinnýeh plání a 
jezemých koryt se sbírají, a lesy, stojíce na mělkém 
toliko nánosu a Stěrku, vývratné a tenkodřinné b% 
býti jeví a při východním směru hor hlavně jen na 
severníeh stráních se zachovávají, kdežto ji^ od 
žarův letních a hornatých větrů stopních yětiím dí- 
lem slabě obrostlé nebo dokonce holé jsou, kdežto 
▼ Nižním Altaji <^ak vSeho skoro se vyškytá. 

a) Ka základě rozdělení Hnmboldtem učiněného 
možno ve VySním Altaji následující části roze- 
znávati : 

a) Nejjižnější pohrauiČný hřbet jsou tak zvané 
Kurčumské alpy čili (dle Humboldta) Nary- 
m s k é b ě 1 k y (t. j. alpy) , nejvySSí cdého AI- 
aje, se sněžniky a ledovci (hřbetnávýSe asi lO.OOo?) 
fi) Za údolím Buchtarmy a ve vrchoyižti ř. Katyuě 
strmí vysoké a hmotné skupení tak zvaných Sajiu- 
gemských hor (čili Velkého Altaje), ktaréá 
I rozličných sněžných hřbetů a planin (jimž Hom- 
boldt jméno Čujských, Katynských dOW, Tm^nuán- 
ských a Urbinských bělek dává) se skládá, i s něhož 
nijvySSí posud měřaié Štíty, (nedostupná, velikalepá 
Bělucha o 2 jehlancích lasaO', sloupy Katyn- 

^) Tak má zejména Kuaneoká katfenotikelná pá- 
nev i^^ 56 m. délky, 14 m^žfiBty, a tudli pěea 
800 Q m. povrehu* 



96 



skými ř6čeaýeh,a IlaUz-Kanam 10.4^4' ^inak 
10.736]) vyniklo^ Štít Boziypaný kámen je po- 
yěetný avými jeskyněmi, v kterých véíké mnoistfi 
berylÁT a jiných pestrobarevných hlatf posud se na- 
leiá. y) Jiná hřbetná pohoH na seVé nebo záp. jsou: 
Koksaňské (SOCKť) a Ubinské hory, s pa- 
Bkáineii 6700' vysokou planinou Koksuňskon, 
kteráž co kamenitá ponSt se objevuje, na povrchu 
breocií jaspisů, chalcedonů, karneolů a j. v. pokrytá, 
pod niš bndlice, pak vrstva tmavého jaspisu, a ko- 
neěné krásný červený -poiriyr se shledává ; b é 1 k y 
Terektinské (mezi Urusí a Katyni) a Kor* 
go n s k é (tyto s áetnými zubo vitými snSžniky, z ni ýii 
jeden na TISA* a se soujmennou planinou) mezi Ca- 
ryiem a prameny Koksuna; pak Tig^erjecké 
bělky (6700^) a hory Komárské (podél ř. Aleje 
prům. 1850^ vys.) spovéstnou Zméjnou gorou 1244', 
druhdy n^ohatSim to radníkem Altaje, s tak zv, 
Sinnon a Běvennou sopkou (ona 4135') a j. v. á) 
Na sev, rozkládají sejeStS hory Ku rajské,^) Aj- 
gulacké, Seršalské, Anujské (lyto nejvyšSi 
A bSlky), pak BaSalacké, kteréž mezi ř. ČulySma- 
nsm. Bijí, pak Obi a ČarySem rozestaveny jsou a 
malebné Hčné j. Telecké (ve výSi 1600') obsahují. 
Na pravém břehu j. Teleckého zdvíhá se (v. reL 
výii jen 50'), mohutná n^orní rovina, Gorbu ře- 
čená, kteráš za počata N. Altaje považovati se může. 
b) Nižní Altaj, obsahující skoro 7r. veSkeré 
Altajské soustavy, má kromS st^né planiny Qorb- 
ské skoro výhradně ráz hřbetův, mezi kterýmiž četná 
podélaá i Široká údolí se stelou i některé velké ko- 
tHay ae rozkládají, a) Mezi Bijí a největiim pra- 
vým přítok^n jejím, ř. Lebedí, táhne se od j. Te- 
leckého na sev. hřbet Sandypský (asi fMMM)', 
San^pský post 933' dle Helmersena), mezi Mtaei 
a EojMiomou vyěěí tířbet Kondomský, kterýž nad 

— I I 1— ^— ^ni^» 

o lyto jsou vlastně stopni planinou, ve výSi 5615' 
IdSÍBÍ, a 25 verst výSe ve vrchoviSti ř. Čuje na- 
leze se itižii břidličná i solná pl. Čujbká, 
9^ M» dlouhá a 6' široká, al& k pastvinám i>H' 
ho4ná« 



96 



Knsneckou kotlinou 8 nizkými atráněmi již stoji, 
podobně co hřbet Soluna ký, kterýž a ním ro- 
vnoběžně mezi ř. Mrasí a Torní se táhne. Pod je- 
jich lesnatými stráněmi leží rozsáhlá kotlina Kuz- 
necká, yesměs na kamenonhelných pískovcích asi 
ve výši 650' položená, kterouž vSndeŽ mocné vrstvy 
Černé země pokrývají, jež výborná luka i pole vy- 
tvořují* fi) Proti severozáp. uzavírají ji hory Sá- 
la irské, z četných, nepřetržitých, rovných a zcela 
stejných hřbetův složené, kteréž jen prostřední výSi 
(ok. 2500', Salairské stříbrné doly 1546') mají, 
překrásné pastviny a bohaté lesy (z bříz, sib. cedrů, 
topolů, jiv , kruSin i akacií) vykazuji a v nichž 
zvL silurské břidlice i vápence porfyrem, žulou i 
zelenokamenem protrhuuty a přeměněny jsou. y^ 
Na severových. spadá ke kotlině Salairské rovněž 
s lesnými stráněmi mohutné pohoří Ala-tau čili 
Knznecké hory (v užším smyslu), přes BO mil dl., 
v ústředním hřbetu svém složené obzvl. z židy a 
syence, ku kterémuž nižfií hřbety, ze svoru a mast- 
kových břidlic přiléhají (porfyry, hlinité břidlice, 
pak kamenouhelné vápence a pískovce jaou toliko 
v úpati hor). Při pramenech obou Teraí a Kije má 
hlavní hřbet výši přes 7000' a je tudíž vesměs sně- 
hem pokryt, ale i na severozáp. vynikají z něho 
četné Sněžníky (u Tatarův ta 8 kýly řečené). ') }«) Ka 
východ přikládá se k horám Ala-tau až za ř. Aba< 
kan a k Jeniseji ještě rozsáhlá (na 15—20 široká) a 
mnohotvárná hcvrnatína, kteráž jsouc hustými a 
blatnými lesy zarostlá, vrchoviště řek Abakana, 
obou Jnsův i Čaryše obsahuje, a jen v některých 
Částech svých známa jest. Na jihu prostírá se po- 
dél ř. Abakana a levých pHtokův jeho (zvL Ujbata 
i Karaauka) tak zv. step Abakanská, ok. 3 m. 
široká i přes 20 mil dlouhá, vlastně to prostranné 
ádoU této řeky a přitokův jejích (asi ve výši 1406'), 
na hlinitých břidlicích rozložené, a četným hmbo- 
zmým Merkem (mezi nímž množství jaspisů) po- 



^) Sněžná čára nalézá se na sev. svahu^tajakých 
bor vůbec ve výši 6600^, patro lesův do«ilhuje 
\dle Rittra) do výše 5200', 



97 



byte, tedy od podoby holcův altajskýcli. Rostiin- 
stFO chudé t. j. suché, dílem slané trávy, v úpadech 
sví. kosatec modrý, na rovině (rozprýskané a nesči- 
sinými děrami myfif rozryté) zvi. rozrazily, svizele, 
sítiny a j.), slaná jezera, Sasté slančákj, po deštích 
snéhobílé, v podhoří vSak výborná ^ernozem a odtud 
i ruská sídla, kdežto na stepi jen Kojbalové ko- 
ěnfL — Naopak je vysoká n^orní rovina nad Čer- 
ným Jusem, Sagajskou planinou Šili stepí 
zvaná i od Eizilských Tatarů obývaná, od vlhkosti 
a vysoké polohy již méně suchá, jezerná, a má 
pělmé pastviny i lesy. Z ní vychází na sev. k Ma~ 
ríinsku mocný a lesnatý hřbet Arginský, z ka- 
m^iouhelných vápenců a pískovcův rovněž složený 
(a selenokamenným porfyrem i žulou proniklý) a na 
zlaté rozsypy bohatý; na záp. jeho táhnou hory 
Kijské, v geolog, ohledu velice zajímavé (hlavně 
syenitické, ale jinak vSech hornin, co Ural), na 
r^chodě pak rozkládají se mezi ohbem Čulyma i 
Jenlsejem (nad Krasnojarskem) hory Kemčug- 
• ké podobného zase složení, co Arginské, ale moc- 
ným nánosem na sev. pláních svých pokryté (s le* 
sem výhradně listnatým), na nichž podél silnice 
Tomské mocné sloje Šernozemné leží, kteréž i pod- 
nožný okruh Aéinský i Krasnojarský nejbohatším 
krajem východní Sibfi^e učinují. 

c) Údolí v Altajských horách jsou roz- 
dílné povahy i rozdílné výSe. Ve vysním Altaji 
jsou údolí sice větším dílem podélná, ale dosti těsná 
i vysoká, což obzvláště o přítocích Irtyše, jakož i 
rylní Katyně a Bije platí. Přímé přítoky Obi mají 
naopak široká údolí ^'akkoli příčná) , což též k Ni- 
žnímu Altaji se vztahuje, jehož hlavni údolí jsou ovšem 
vesměa podélná. Jel^ož je hlavní svah veškerých 
ddolí Altajských k západu, není tudíž divu, žestepní 
podnebí a s ním i stepní vegetace, a zejména i 
starý výtvor její, totiž Černá země, hluboko do všech 
ádolí Altajských (ano i výšehorských) vnikají, čir 
nice je ovšem svrchovaně úrodnými, ěemuž^ ovšem 
stepní podnebí často opět samo překáží, a) Údolí 
Irtyše má zejména aŽ do Ust-Kamenogorska ska- 
liité stráně po obou březích, kteréž zvi. níže Usf* 
BiiBko. 9 



98 

Bnchtarmínska velikolepý, nad míru divoký pohled 
poskytnji (při nejrozmanitSjSícli barvách rozl. skal), 
odtud pak až k Semipalatinsku jen na pravém 
břehu se vyškytají (levý je luhový). /?) Dolina 
ř. Buchtarmy, jakkoli dosti Široká (i na 2 
versty), má přece skoro vSudež obryvité skály (mé- 
nS lesův), a je zvi. nad ústím řeky velekrájsná. 
(V údolí tomto má Fikalka pod pl. Cholsun'skou 
3951' r. dle Helmersena, KorobySeosk 2148, Vrchní 
Buchtarminsk 21210. y) Dolina ř. Urby je výSe 
Široká i úrodná (u Ridderakého mdníka 2850' r. 
n. m.), blíž ústí (ČeremSansk 1436' r.) vSak tSsná 
i kamenitá, dolina Uby naopak (v ní má Losi- 
cha 1096', Šemanajcha 1016' r. výSe). d) Dolina 
Aleje má jako řeka již stepní ráz a je Široká i 
nízká (u Loktevska na vySním Aleji 939' ruských), 
ale Semozemná , dolina Čary Se i jeho příto- 
kův, InS a Bělé, chráněná horami,, z kterých se 
ze zna^é výSe spouStí (v ní má ČeSulicha 2300', 
Séntelek 2777, Usf-Tylatinskoje 1242', Kolyvanský 
závod 1200') je zároveň malebná, vlhká i Semo- 
zemná. «) Dolina řeky Obi, počínající vlastnS 
níže Bijska (660' r.) je Široká, i má proti obySeji 
vSeeh řek sibiřských levý břeh vysoký a lesný, 
pravý vSak luhový, a je vůbec též Semozemná i 
dosti vlhká (v ní má níže jeStěBarnaul 360',Tomsk 
již jen 800' výSe). í) Naopak je dolina ř. InS 
zcela stopního rázu, ovSem ěemozemná. Široké 
údolí řeky Tomi (na 4 — 5 m.) tvoří vSak sko-' 
tlinou Euzneckou jeden z nejúrodnějších krajft Si- 
bffe, což i o údolí Čulyma platí, kteréž zvlá8t$ 
svými krásnými luhy proslulo. 

d) V krajinném ohledu náleží Altajské 
hory k nejkrásnějším na světě. Smělé fbrmy le- 
sklých sněžných Stitftv, pestré barvy a podoby 
skal, rozsáhlé planiny, buď sněhem nebo slati- 
nami pokryté, buď kamenité nebo i útesy a balvany 
prostoupené, — krásná, Široká údolí se sráznými 
stráněmi, bystré řeky a potoky s prahy a slapy i 
četná říčná jezera spftsobují v celém pohoří velikou 
rozmanitost a pohledy plné přírodní krá^, ku kterýmž 
se i pěkné role a louky, ji^oŽ i hojné lesy při^Sňují. 

5. JeStě větSí rozlohu nežli zemiStě Altajské 



99 

mi Bemiitě ^i oblast Sojinských hor. Hor- 
natína tato, pokrývig*icí ok. 6500 Q m., prostírá se 
mflsi vTSnim a stírednim Jenlsejem na sap. a mezi 
ř. Selengoo, j. Bajkalským a Yrchni Tungiiskou na 
▼ýeh. a sev. Hory tyto, kteréž hlavně hřbetnon 
bomatínii, se směrem od vých. na záp. představuji, 
jsou v západní části své ještě větSím dílem (dle 
Bittra) od orografícké podoby Altaje; v středu a 
na východS vití jsou horské porody, jež Sojanské 
hory skládají, silně nakloněny, stráně i doliny ka- 
menité, iUty téměř pyramidální, temena hor holá i 
áteňtá, lesy (složené hlavně ze sib. cedrů a list- 
venic) husté, svrchovaně blatné, ano neprůchodné 
a bohaté na prameny, z kterých řeky povlovně se 
sbíriýí. Následkem toho je nejbliŽSi severní podhoří 
hor Sojanských aeobývané, taJ^ jako výSehory samé, 
ano i pastuchové nevycházejí nikdy na hory, kte- 
réž pouze jen domácí zvěrolovci, a to pro neschůd- 
nost krajiny jen na sobích, nebo i zlatomyjci na- 
vStěvujL Okolo j. Bajkalského vSak nabývá So- 
janská homatina opět mímějSí podoby. Temena 
hor stávigí se tu často SirSími a rovnějšími, na nichž 
se tedy bohaté pastviny (hole) vytvořují; široké ko- 
tliny výfiehorské jsou častější a jezerné , údolí po- 
délná, jakož i rozsáhlé, ojediněné chlumy se množí, 
a neméně vyškytají se na stráních horských četná 
jeiemá koryta, kteráž výtoky svými vodnost této 
končiny rozmnožují (na př. jezero IPčir a j.). 
a) Hlavni část této málo posud známé a toliko 
po částech (zvláště podél řek, na jihovýchodě pak 
cestami Radda a poslední výpravou geograf, spole- 
čnosti ruské) známé homatiny jsou vlastní hory 
Sojanské (u Mongolů Jergik-targak-ťajsra, u Tata- 
rův Ak-Taskyl jmen.), kteréž ve vrohoviSti uulyšmana 
i A>>ftkAnA 8 Alti^skou soustavou ve spojení, a příč- 
ným údolím vrchm'ho Jeniseje na dví prolomeny 
jsonce, délkou skoro 200 mil co vysoký (6—90000 a 
sněžný hřbet potočitě podél hranic rusko-kytajských 
až k prorve Selengy se táhnou. Záp. díl aŽ k Jeni- 
Hji nazývá se Šabinský hřbet; část odtud aŽ 
kffdiOTOti řel^ Beje (jednoho z pramenitých tokův 
Jeaiscge) je vlastniJergik; mohutnému alpskému 

9* 



100 

poboří pak (s letnými rozsocliami), kteréiS odtnď aií 
k alpskému jezeru Kosovu se rozkládá a blíže nebo 
sněžný Štít Munku-Sardyk, 11.400' ruských vy- 
soký (de Badde) a nemnoho nižší Manku- daban 
nese, — říkají Ňukutské bory; ostatní výcbodn£ 
konec pak, kterýž až k prorve Selengy co Žulová 
planina se táhne, — nazývá se Gurbi a nejvých. 
Eguden-čao čili Udensong. 6) Při pramenech 
ř. Kisira (Čili Bola, k Jeniseji) a Udy čili Čuny, 
kteráž pod jménem Tasjejevy do vrchní Tungusky 
padá, rozkládá se ve spojení s hlavním hřbetem roz- 
sochatá hornatina, K a 1 p a k-f a j g a řečená (5 — 6000' 
vysoká), z kteréž největSí ií&st přítokův velikých řek 
Kana a Biijusy pHčnými údolími mezi vysokými 
hřbety vytéká (v údolích mají zlaté rýže při vySni 
Birjuse 3980' rus., Bělgorje ok. 8000', nejvySSí zná- 
mý Štít blíž stanice Udinské 7400' r.).c) I ok. Mun- 
ku-Sardyka kladou se mohutná brda (ačkoli rovnobSž- • 
ným směrem) před hlavní hřbet, jako Butogol- 
ské hory (vrch téhož jména 8160' rus,) , svými 
doly výborného grafitu pověstné ■ — , za údolím Ki- 
tého slemenité hory Tunkinské, které skoro až 
k Irkutsku se táhnou a ostrými Štíty svými skoro 
až k sněžné čáře dosahují (dle Meglického), jižnS 
pak jmenovaná již planina Gurbská^ s kterouž 
opět na východě hřbety Chám ar ské ve spojeni 
jsou (nejvySSí Štít soujmenný, z něhož četné rozsochy 
se rozbíhají, má 6900' rus. výSe). d) Střed téchto 
hor tvoH jaksi planina Choř oj ská (5373' rus.), 
z kteréž se řeky Oka, Kitoj, Irkut a Eche-gol čili 
vySní Selenga na vSecky strany rozbíhají (v údolí 
Oky má Okinskij 3987', v krásném údolí Irkuta 
Turan^skij 2760', Simkinskij 2415', Tunka 2264', Mots- 
kaja již bUže Irkutska 1310' rus. výSe). e) Podél 
severního břehu j. Bajkalského táhne se od údolí 
Angary (vněm Irkutsk vevýfii 1270' r.) až k sever- 
nímu chobotu jeho 3 — 4000' vysoký hřbet žulový, 
tak zvané hory Vrcholenské čili Bajkalské, 
které na jihových. srázným svahem (z ruly, mastko- 
vých a chloritových břidlic i krystal, vápenců slo- 
ženým) k jezera, ve výSi 1263' rus. nad m. polože- 
nému, se spouStějí, i ostrov Olcbonský v nSm tvo- 



101 

řfea. Podobného geologického složení zdají se též 
nSai ťok. 3000') hory od ústí řeky Barguzina až k 
Vrduu Angaře a podél této táhnoucí, Č. tak zv. Bar- 
gUEinské hory býti, kterýmiž se horská kotlina j. 
Bajkalského na jih i na vých. nzavírá. Podobné je též 
/) geolog, složení i ostatních Sástí sou- 
stavy Sojánské. Hřbety skládají se všudež 
hlavně ze žuly, místy i ze syence a porfyrftv, kte- 
réž prvotní tu hlinité břidlice (i svor) a vSecky 
skoro azoické i palaiozoické vrstvy (obzvláště však 
kamenonhelné) prolomily a mnohonásobně přemě- 
nily. V podhoří mají svrchní a spodní kameno- 
uhelný útvar zvi. ohromné rozvití, a po nich běží 
Moskevská silnice v celé délce své. Co se jedno- 
tlivých snámějfiíeh částí hor do týče, mají na vý- 
chodě dle Meglického aspoó hory Tunkinské zcela 
totéž složení, co Yrcholenské (břidlice jsou vSak 
na jižním srázném svahu) ; hory Chamarské jsou 
vfiak zcela žulové nebo syenitické, ale zeleno- 
kameny a porfyry dioritovými četně prostoupené; 
totéž složení mají i vSeeky blízké části Sojan- 
ských hor (i Mnnkn • Sardyk), jichž severní svah 
ale má podobné , svisle stojící břidlice , co hory 
Tunkinskéy kteréž i v mnohých přibajkalských údo- 
Ueh (jako v Slu(^'anském a Kultuckém) vycházejí na 
jevo. Břidlice, hlíny, droby i vápence si- 
lurské vycházejí, pokud posud známo, jen při pra- 
menech Leny (na sev.-záp. svahu Yrchnébajkalských 
hor, jen asi vzdálí IV2 míle od jezera), pak při již- 
ním svahu Tunkinských hor na jevo, tamtéž i de- 
vonské vrstvy (s památnými slojemi v sádře uBala- 
ohanska). K vrchnímu útvaru kamenonhel- 
né mu náleží údolí Angary, skoro od jezera až da- 
leko ssa Irkutsk a vrstvy jeho (pískovce, lupek i 
ilepence) vycházejí též pod vysokým řičným nápla- 
vem feky Selengy a východních břehů jezerních na 
jevo. Jediné stopy vulkanických hornin (o 
kterých a o vulkanickém původu j. Bajkalského se 
í?L Ermanovi tolik zdálo) tvoří lávy čedičové při ř. 
Nudjanoe, zvi. pak v údolí Irkuta (ok. Tunkinska), 
káei 2 řady nízkých homoli tvoří, a na jižním svahu 
Sardyka, Rovněž stalo se před tím nebývalé spojení 



102 



ř. Angary (za jejižto starý yrohni b$h ř. Irkut po- 
važovati slašf) s jezerem v následcícli protrhnatí 
úzkého žebra, kteréž druhdy vymletý žlab nyn. An- 
gary od jezera oddélovalo. g) E soustavS Sojanské 
počítati ovSem též jeStS slaSi četné hřbety a nižSí 
lesnaté homatiny, kteréž mezi středním Jeni- 
sejem i Angarou, jakož i mezi touto a Bajkal- 
skými horami na novéjSích mapách ruských (zři. 
Schwarzové, ředitele poslední vědecké výpravy v tSchto 
krajinách a j.) se vykazují a kteréž podhořím 
Sojanských hor nazývati možno. Ovšem Že i 
ony jsou hlavně jen po řekách i podél silnic lépe 
známy, a) Břehy Jenisej e, jehož poříčí až po 
Erasnojarsk k tomuto podhoH nueží, jsou tu ve- 
směs vysoké (pravý vSak vySSí a kamenitějSí levého), 
často soutěskami sevřené, jinde zase do travných 
kotlin rozstoupené, zvi. pak od hranic až k Sajan- 
skémn postu skalisté a srázné, i skládají se vSudež 
z ruly a hlinitých břidlic, podejmutých žulou ipor- 
fyrem, na kterých i pěkné sosnové lesy rostou, p) 
Krajina ok. ř. Usa i Oje jeví se co náhomi rovina, 
naopak jsou končiny ok. ř. Tuby hornaté (hory 
Tnbinské), majíce těsná větSím dílem údolí, lesy 
lupenaté i listveničné, na nižších a širších plani> 
nach pěkné černozemné role i v údolí řeky (ne 
však přítokův jejích) již i dosti ruských sídel (vý- 
ška 1500 a 2300' rus. dle Hofmanna). y) Nižší ná- 
horní roviny Kanského okruhu (Kansk 663^ 
jsou na záp. hlinité a černozemné, i mají lesy lupenaté 
(ovšem hlav. březové) i hojná sídla, vyšší na vý- 
chodě jsou písečná a blatná s lesy chvojnými. ů) 
Naopak je Nižněudinský okruh na jih silnice 
Moskevské (N. Udinsk 1138 r.) již pustý a zarostlý mo- 
hutnými lesy chvojnými, na sev. stí^ídají se v něm vys. 
chlumy a hřbety s úrodnými, dílem černozemnými 
(zvi. mezi ř. lejí a Okou) rovinami, níže ještě po- 
dél Ůdy jsou opět ohromné lesy a málo osad, tak 
jako vůbec břehy všech levých přítokův Angary, i 
břehy Angary samé jsou větším dílem těsné a ska- 
listé (hlavně pískovcové), pěkné sice, ale poměrně 
málo osídlené, e) Prostrannější je ovšem hořejší 
údolí Angary níže Irkutska, majíc tudíŽ i hojnou 



103 



oddlenoaty a nad nim na výcii. a severovýchod tá- 
knou fse až k Leně nevysoké, bezlesné plánS Ki> 
renské (400' porn. nad Irkutskem, ss devonských 
i kamenonhelnýoh pískovců) s těsnými, lesnými do- 
Unami (zvi, ř. JVgy a Hima), kteréž se ale v nižním 
h&m řek roaSiřuji (zvi. při Ilimn) a čemozemné 
jsou, tak jako nižli hory a pláně ve vlastním okroha 
Irkntském. Okolo černozemného údolí řeky Kudy 
na sev. Irkutska rozkládá se rovná step Man- 
inrská, úrodná a dílem též Sernoaemna, kteráž 
na vých. již k lesným horám Vrcholenským , na 
jihoaáp. pak k horám Březovým přiléhá. 

6. JeStě méně povědomý jsou vysočiny, kteréž 
meai Jenisejem a Lenou na se v. dolní Ang a- 
ry se roakládají, jimiž veliké ř. Nižní Tunguska i Yi^uj 
tekouy a z nichž i četné i mocné toky (jako Cha- 
tanga, Anabara, Olenek a j.) moře severního do- 
ehásejí. Tolik však jisto jest, že, jakkoli nejsou vy- 
soké (údolí nejvrchnější Leny je již jen mezi 1900 — 
ISOC výěe) a jen některé zejména známé (jako 
yiljnjské mezi Lenou a Yiljujem, Syvermské 
nad Nižní Tunguskou a j.): — přece vSecka roz- 
sáhlá a blatnými pralesy porostlá krajina stře- 
dosibířská mezi nižní Lenou a Jenisejem je až 
do pmhn tunder vysočinou, hlavně z kamenouhel. 
plskovcův (s bohat. slnhami uhlí) složenou a moc- 
nými nánosy pokrytou, vedle kterých se i vápence 
a devon, pískovce (š kam. solí) vyškytají, a) Řeky 
Podkamenná i Nižní Tunguska mají skoro výhradně 
vysoké, skalisté břehy, páeje a prahy, a řeka Lena 
teée (i 8 Yi^ujem) větdím dílem ve vysokých bře- 
zích (výSe úrovně její u Yitimska ještě 750', u Ja- 
kutska 250', Jakutsk v dolině, na 20 verst široké, 
985' rua^), kteréž bud? co lesnaté stráně horské, buď 
co travnaté stepi, a níže Žiganska co smutné tun- 
dry (ale vždy se skalistým krajem) se jeví, a výše Ja- 
kutaka až k výtokuAldana od velikolepého ustroje- 
ni 1 architektonické smělosti 700' relat. vysokých 
a ■ mdýeh (devon.) pískovcův (se sádrou) složených 
lkal (tak sv. Loňských aloupů) pověstný jsou. 
6) Ještě níže Žiganska táhnou až k moři po pra- 
Tém břehu řeky pahorky Orulganské čili Cha- 



104 

raulaSfiké, 1300^ vysoké, kteréž na železo, ahlí, 
sádru a křemen bohatý a skoro ySudež jeStS lesem 
zarostly jsou. 

*1, yýchodn{ Sibiř ^li prostraustvi mezi j. 
Bajkalským, nižním Vitimem, sfředni a dolní Lenou 
na záp. a poříčím ř. Aldanú a ostatních řek, k moři 
severnímu , bobrovému i Ochotskému jdoucích, je 
posud jen. v Zabajkalské oblasti, v poříčí Aldann a 
podél řek severomořských blíže známé. Prostranství 
toto, sk. 100.000 Q m. obsahující, lze rozvrimouti 
na patero rozdílných orografíckých oblastí. 

a) Vysočina Zabajkalská (též Daurská), 
největší díl soujmenné oblasti obsahující, počíná po- 
dél ř. Selengy úrodnou stepí Tamčinskou, kte- 
ráž v podobě širokých, černozemnýeh údolí až k V. 
Udinsku se rozkládá, hřbetem Chamarským od je- 
zera Bajkalského oddělena jsouC (v ní má Ejachta 
2449, ústí řeky 1819' výše). Od pramenův Ononě 
dosahují až k Selenze lesnaté výběžky roz- 
sáhlé hornatiny Kentajské, která vSak hlav. 
na Eytajské půdě se rozkládá. 

Ostatní krajinu až za Udu, Ingodu a Šilka 
na sev. a za údolí Ononě na jihu vyplňuje mnoho- 
tvárná hornatina Nerčinská, v niž vysoké 
planiny s Četnými hřbety, od jihozáp. na severo- 
vých. táhnoucími, se stíňdají. Hlavně skládají se 
hory Nerčinské z azoických a palaiozoických vrstev, 
zejména z hlinitých břidlic, silně vápencem proni- 
knutých, kteréž obzvláště na severozáp. nejmocněji 
se jeví, kdežto na severovýchodě vápence a pískovce 
a vápnité břidlice všech palaiozoických vrstev, nej- 
vrchněji tuto pak kamenouhelné pískovce převlá- 
dají, kteréž jsou tu posledním členem usazených 
útvarův. Útvary tyto (vesměs chudé na skameně- 
liny) nalézají se nejčastěji v nižších polohách (i 
jsou tu vesměs bohatý na zlaté rozsypy, na zlaté, 
stříbrné a měděné a j. rudy), kdežto hory a řídké 
ojediněné chlumy nejvíce z žuly složeny jsou, k 
nimž se zelenokámen a porfyry druží, prolomivše i 
přeměnivše na mnoze usazené horniny, pokud tyto 
výšiny pokrývají. Horské hřbety, větším dilem 
na jih povlo/ně se svažující, na sev. však srázné, 



105 

— mÍFaji vůbec pohleď plochých hřbetův, pokud z 
Qsaiených hormn se skládají, na ||futonském ka- 
meni jsou ySak skalisté i kamenité s četnými fitity, 
kteréž od rychlého zvětráni žaly rozmanité podoby 
na se přijímají, a hojné, blatné ovrágy (rokle) vy- 
kasují. Výška jejich je vSudež 3 — 4000\ planin 
obyčejně 2000' (Nerčinsk 2230' r.). — Údol i řek 
máji obyčejně Šířku 2, 6 i více verst a představují 
prostranné pastviny, často černozemné a vůbec tra- 
vinami o 2 i 3' výše pokryté, kteréž se však na 
mnohých místech v prostranné (slané, písečné, ka- 
menité i černozemné) stepi rozstupují, mající druhdy 
(jako při Arguni a Šilce) 3 — 10 mil šíře. Lesy 
jsou na horách i v podhoří vůbec hojné a mocné 
(nejkrásnější podél ř. Arguně, která co pravý vele- 
tok 2 Kytaje přichodí), stráně i planiny horské jeví 
se pak zvi. z jara na sev. svahu na velké prostory 
bagurnikem {rhododendron dauriewn)^ na jihu pak 
růžovým kobercem kvetoucích divokých mandlov- 
níků {amygdaltut mana)y nebo i, jako v teplém okraji 
Ononě i Arguně, též sibiřským aprikosem pokryté, 
a) Na sev. zavírá se celý Nerčinský kraj, osobitou 
svou florou (daurskou) pověstný, mocným nepřetr- 
žitým hřbetem, kterýž předěl mezi poříčím Se- 
lengy na záp. a poříSm Ononě a Ingody na vý- 
chodě tvoří a v podobě vrchoviny s kupami me- 
ohem pokrytými se objevuje a dQem i nad sněž- 
nou Čáru dosahuje (tedy přes 60000* Tungusi říkají 
mu Jableni-Daba , Kusové Jablonnyj chrěbet, 
kterýž jak se zdá mezi prameny Menze a Ononě 
s Kentajem souvisí. /?) Na jihových. jeho stojí při 
pramenech Ingody mohutná alpská skupina hory C o- 
kondo, 6 m. v objemu mající, se Stity 8300' vyso- 
kými, které z nesčíslných jehel zvětralé žuly se sklá- 
diýi, 8 jezery a četnými řekami. Nižší je hřbet 
Odón-čélon reČený, turněmi žulovými pověstný, 
pak hřbetná homatina, mezi Šilkou i Arguni se roz- 
kládající, kterouž NerČinským rudohořím na- 
zývají a v niž i krásné mandlovce a sledy trachytů. 
Čedičů i láv se vyškytají, y) Mezi Odónčélonem a 
údolím Cheruluna rozkládá se vysoká step Agin- 
ská B několika slanými jezery (mezi nimi zvláště 

10 



L 



106 

jezero Tarej), ku kteréž jeStS vysoké stepi v roz- 
loze 400 O mil náleží, zcela podobné altájiským 
holcům (s vrstvami jaspisů a t. d.). Aginská step 
má Sirku okolo 14, délku vůbec 4^ mil, a jeví 
se, rovněž co přilehlá na jihu Turg^nská step (do 
14 mil dlouhá i široká) co řada prostranných, 
malovodných, rovných i bezlesých dolin, kteréž 
nízkými vjpnulinami (s onSmi holci), na olovné 
i midné rudy bohatými, od sebe odděleny jsou 
a zřídka při řekách (zvláStě při Onon-Borze) i 
lesy vykazují. Při hranicích Kytajských stávají 
se stepi tyto pís^tými 1 s brdy vátého písku a pře- 
cházejí nepochybně do stepí Gobijských. á) Se 
hřbetu Jablonného sstnpuje se na sever po vyso- 
kých sedlech (sedlo ^Podvoločnaja" na sev.-vých. 
Čily 3804' r.) do památných planin Vitimských, 
kteréž (dle posledních výprav Lopatina i kn. Kra- 
potkina z r. 1865 a 1866) podél vyšního Vxtinia 
od pramenův Irgena i Choloje až za ústí Kalara i 
Kulakana v délce 65 a v Šířce 25—40 mil nepře- 
tržitě se rozkládají, pokrývajíce tudíž prostor více 
2000 Q m. z. Planiny Vitimské nalézají se vesměs 
ve výSi 3000 — 3300', majíce zcela povlovný svah 
na íiev.-vých. a jih, skládají se výllradně ze žuly, 
na kteréž se vSak v záp. a sev. končinách sledy 
sopečné dějnosti objeviyí (zejména proudy lav, mo- 
hutné balvany trapu, množství strusek i kupy so- 
pouchovite, nejvíce ve vůkolí ř. Amalatu). Planiny 
tyto, jimž posud rovných na Sibiři nenalezeno, mají 
bez výjimky podobu rozsáhlých rovin, vlnitými vy- 
Sihami žulovými pokrytých , kteréž mělké doliny 
směrem od jihozáp. k severových. prostupují, jicM 
řeky proměňují po velkých deStěch celou kra- 
jinu v rozsáhlé močály, ku kterýmž bohaté luhy 
pHléhaji Jen některá údolí, zejména na měkkých 
vápencích, jsou hluboko vyryta (jako údolí ř. USoje) 
i v nich objevují se dosti mocné rozsypy zlatné 
(obzvl. při severních řekách). Pahorky jsou nízký- 
mi chrastinami listvenice a sobích mechů pokryty, 
kdežto při řekách se zvi. nízké břízy objevují. Ok. 
údolí Vitima (ve výSi 3020' r.), jehož břehy jsou 
mocnými vrstvami bílého křemele pokryty (naníěmŽ 



107 

vSiidež borovice, jediné na těchto pláních, se obje- 
▼BJe), — je krajina suiši a má pěknějši lahy, 
kteréž jinde jsou močálovité. Památné jsou též 
JSetné balvany (bludné, ze žuly, hlinitých i diori- 
tickýeh břidlic i z krystall. vápence, jakož i jiné 
místní y zvi. čedičové) , kteréž ve všech mělkých 
údolích Četně se nalézají a z černé země jejich vy- 
hledají. Severně řeky Amalatu a dolní Cypy zdvi- 
há se půda opět a rozkládá se mezi horami Bar- 
gozinskými a údolím řeky Olekmy 

b) Vysoká hornatina Yitimská, kdežnení 
(dle Usoljceva i Orlova) žádných planin, nýbrž pře- 
četné, 6 — 8000' vys. (tedy již holé n. sněžné) a srázné 
hřbety, od záp. na vých. se prostírající, k jejichž 
soustavě též jezerné hory Ovokitské (na sev.-vých. 
Bajkala) náleží. a)Nejvyšší jest hornatina tato v h o- 
rách Kalarekých, kdež Usoljcev (r. 1855) výSi 
sedel na 3600' a vý^ štitův skoro na80Ó0' ustanovil. 
/?) Na sev.-vých., kdež hory tyto asi 15 — 8 m. od 
střední Leny po^^nají , ;ialezl Erapotkin výSi hor 
ok. pramenův ř. Kovaly ^00' rus., a údolí jeStě v 
Června mohutnými plásty ledu pokryté. Hřbet na 
na pravém břehu Vitima ve vrchovišti řeky Čaje 
^ory ČnjskéX má dle něho 4260' výše, skládá 
se z tvrdého buližnika, žulou podňatého a vystu- 
f^ sk. do 2300' r. relat výSe. y) Na levém břehu 
dolního Yitima (tuto ve výSi 787' rus.) táhnou se 
směrem od jihozáp. k severových. (jako všecky hřbety 
této soustavy) mohutné hory Mujské, ze tí:í ro- 
vnoběžnými hřbetů složené, z nichž severní (Eer- 
pintký) má 4200, prostřední, podél levého břehu 
Muje táhnoucí, 4900' (sedla v něm 4200') ; jižní je 
dokonce přes éfiOC vysoký (se sedly ve výši 4600'). 
Pláště divoký je proslředuí čili Nadmujský 
hřbet, kterýž sice od severu volně vystupuje, na 
jižním svahu však holé, útesité i obryvité stráně 
(z žuly, ruly a buližnika) ukazuje, na kterýchž ani 
mechy se nedrží, sestupujíce dolů na balvany v 
údoM. Jej prolamuje ř. Vitim na vých. několika 
prahy (Paramskými dle Schwarze), a za širokým 
údolím ř. Muje, kteréž údolí ř. Irkuta připomíná 
(jako hřbety Tunkinským horám se podobají) zdvihá 



108 

se jižní hřbet (bory Ovokitské) opét V podof>ě 
stěny, maje na jižní stráni ale jíž hojnějSí Tege- 
taci, mechy, lifiejníky i nízké Ustvenice, kteréž tů- 
bec zde nejčetněji se jeví (a vedle nich břízy, cedr 
a po potocích též vrby, chvojky, jedle i mochny), 
ů) Pod horami Ovokitskými rozkládá se ve výfii 
3300—3400' blatná planina ř Cypy, v kteréž 
mezi četnými přítoky jejími, v těsných dolinách te« 
koncími, nízké výSiny s jezemými kotlinami se hro- 
madí, jižně kterýchž pak vySěím krajem již pláně 
Yitimské se zdvihají. Podél dolního Vitima a stíFedni 
Leny snižují se Vitimské hory však rychle (o 2000^, 
za to ale je 

c) poříSí hořejšího Aldana opět pravou 
alpskou krajinou, ovšem hlavně jen pro vysokou 
Sirku zeměpisnou. Četné a mnohojmenné 
hřbety, kteréž v této hornatině, směřujíce hlavně 
od jihozáp. na severovýčh. , s vysokými pláněmi 
a nesěislnými říčnými dolinami se slřídají, dosahají 
zvláSté ve vrchovatí Aldanu a Giluje, při řekách 
Tymteně, Konamě i Utamě největší výše ^6—7000') 
snižují se pak (asi pod 146 v. d«-a 56 sev. S.) asi 
na 6000^ přijímají odtud však podobu mohutného, 
nepřetržitého brda, kteréž pak pod jménem <Q S ta- 
nového hřbetu aŽ k moři Ochotskému (k habS 
Ud*ské) a odtud směrem severovýčh. aŽ do vrcho- 
viStě ř. Ochoty (kdež má jeStě 4000' výše) délkou 
130 mil se táhne, z palaioz. vrstev, podňatých žu- 
lou, syencem a dioritem, se skládajíc. Hornatína, 
kteráž krajinu mezi ř. Amgou a Aldanem vyplňuje 
S. hory Amgské, má ještě štíty přes 5000' vys. i 
ledníky (dleBulyševa), neméně jsou e) ohromné, les« 
naté, a níže pólového kruhu vesměs tundrovité prosto- 
ry v severních končinách oblasti Jakutské a přímoř- 
ské (obývané od Jakutův, Jukagirův a Čukodův) 
skoro až k moři vysočinou rozličné výše, nad kte- 
rouž i rozložité hornatiny (jako Yrchojanské a 
SerdoČinské, pak Tolymské a Karsgačské hory a j. y.) 
vždy ještě do výSe 2—3000' dosahigl, a kteráž vy- 
sokým krajem asi na 7 — 10 mil od nízkých břehův 
moře Ochotského do vnitra nastává. Zvi. je hor- 
natína Vrchojanská (dle Meglického) hl. s pi- 



109 

ikovc& a bliilUc silurských (prolomených potfyry) slo- 
iena a na 0I070, stříbro a Železo ?elice bohatá. Kra- 
jinu ok. hnbj Čannské, jakož i díl země Čuko- 
éft? pokrývají rovněž již pusté tundry ; proti mysu 
Jakjďiskému asi na 20 m. na sev. leží jak se zdá 
ostrov obývaný, o jehož osídlení se jeStě pověsti 
mezi domácím obyvatelstvem zachovaly. — Vni- 
třek země Čukočftv je (dle Billingsa) pustou 
homatínou, věčným sněhem i ve vyšSích údolích po- 
krytou; i niŽií doliny jsou větším dílem již holé, 
toliko říéná i jezemá údolí mají chudou vegetaci. 
8. O poměrech orografických velikého Amur- 
ska, jakož i východní Mandžurie (v hr. 
11.000 □ ™0 j® posud při všech četných výpra- 
vách jednotlivc&v (zvláště Maaka, Schrencka, Ma- 
ksimoviče, Budiševa, PeSéurova, Orlova a j.), kteréž 
se však hlavně jen na údolí řek, na pomoři a ostrov 
Sachaljan obmezovaly, dosti málo známo, že se oro- 
grafický obraz jeho s těží toliko v hlavních rysech 
nakresliti dá. ^) a) -Vlastní Amursko Čili kra- 
jina mezi Stanovým hřbetem, mořem, řekou Amu- 
rem až ke stoku Arguně a Šilky, je převahou půdy 
své vysočinou, v kteréž se hřbetná pohoří (větším 
dílem směru od záp. na vých. čili vlastně sev.-vých.) 
s planinami stíidaji. a) Lesnaté hřbety mají vět- 
ším dílem (dle Mi^simoviče) přes 2000' výše; nej- 
vyšší zdají se býti: Kokchaja a Barukchaja 
při hořejší Zeji a Silindžim , Mevandža při Tu- 
guru, četné rovnoběžné hřbety (dle Schmidta), tá- 
hnoucí se podél řeky Bureje, malým ChinganOm Čili 
Burejskými horami nazvané a j. v. — Hory, 
k břehu A můra bl^e přistupující, jsou hlavně 
práh orní, zvláště četně objevuje se svor, žula, 
syenit i břidlice (též mastkové, za ústím Usurího) 
s jaspisy, kameoly i acháty (v písku říčném zvi. 
hojně pod Kamarským se nalézajícími). Řídcí jsou 
vápenec a pískovce, zvi. kamenouhelné (jakkoli 
uhelné sluhy nejsou mocné), pak triadické a tfeti- 

^) Geologická mapa Amurska od Schmidta i Glehna 
(r. 1866 v Petrohradě) i & dotyčným dílem ne- 
vešla mně posud v povědomost. pEbn* 



110 



borní, kteréž se T^ecky (dle Schmidta) cvl. hojnS 
ve veliké rovině mezi Zeji, Bureji a Amorem na- 
lézají. Valkanických tvarův není nikde; toliko v 
horách Adarasských (mezi mořem a nerjdo- 
lej$im Amurem) nalézají se porfjrry a mandlovce. 
/9) Údolí Amnra (v zemi přes 800 m. dlouhé) 
je větSim dílem široké (5-^6 mil), ano mezi Zejí a 
Bnrejí pravou rovinou 10 — 16 mil Širokou (i údolí 
těchto řek jsou prostranná), toliko aŽ k Albasinu 
(ve výSi 1242' rus.) jsou 2 — 800' vysoké svorové 
břehy, kteréž pak mezi Easatkinou a Nikolajev- 
skem, kdež jižní výběžky Burejských hor a Mandžur- 
ského Dou-Altyna řečiště zužují — opět na8|ávigí; 
podobně prodírá se Amur mezi ústím Goryně a Ma- 
riinskem horami. — b) Mandžurská Část obla- 
sti přímořské (ku kteréž ostatně i dolní poříčí Amum 
se počítá) čili krajina mezi Usurim , nižním Amu- 
rem a mořem je rovněž vysočinou, kterouž a) 
směrem od jihu na sev. hřbetné pohoří Sichot- 
ské (4— 6000' vysoké) prostupuje. Východní svah 
jeho je mnohem sráznějSí a jen 6—8 mil od moře; 
nejvySSí štíty jsou na severu, zvi. tak zv. Dandon 
Chasa a j. ^) Dolní běh Usuriho děje se bes 
rozdílu v lesnatých horách (dle MaksimoviČe), a hory, 
až k řečišti přistupující, jsou i 1000' vysoké (tak 
zv. Sumurské), kdežto levý břeh je vždy nižfií a 
rovnější. Na planinách jsou (dle BudiSeva) ▼ 
těchto severních končinách veliká jezera, rozsáhlé 
lesy i močály. Na jihu ústí ř. Emy rozkládají se 
po obou stranách travnaté (místy i smíšeným lesem 
zarostlé) stepi; v nejjižnějších končinách nastává 
hornatina s vysokými hřbety a velikým jezerem, 
Hanchai čili Kenka řečeným, kteréž má 6000 Q 
verst výměru a 6 — 6* sazen' hloubky. Podnebí zdejií 
je však jiŽ mírné a rostlinstvo již. rázu (pod 46** 8. S.). 
y) Východní, na 6 — 8 mil široké přímoří s čet- 
nými příčnými údolími je (dle výpravy Bemadakiho) 
plné pozůstatků bývalých rozsáJilých jllovišf, opu- 
štěných tvrzí i měst, kteréž nepochybně všecky bý- 
valému rýžování zli^ta v těchto končinách (které 
ještě před 800 lety kvetlo) původ svůj děkují, c) 
Ostrov Sachaljan je rovněž větším dflem vy- 



111 



soky i hornatý, ale více jen ▼ tostlinoslovném i 
Mologickém ohledu mámy (viz níže), vyniká však 
nocným vyvinutím útvam kamenonhelného a má 
bokactvi výborného nhli. Nejvyšší hory jsou na 
sev.Hiáp., kteréž i snéžné výše dosahují. ^) 

9. Nejpamát. díl Sibiřského světa je snad ok. 
6000Q m. veliký p. o. Kamčatka. a) Celý vni- 
třek půlostrova toho je lesnatou, pustou a blatnou 
vysočinou, jejíž nejvyšší éásť směrem půlostrova 
samého v podobě přetržitých břbetův a skupení 
Trehův běží a hlavně ze žul a porfyrův složena 
jest, kteréž nejstarší útvary celého půlostrova, t j. 
roil. tvrdé břidlice (nejvěéí ^st Kamčatské vyso- 
Sny skládající) přeměnily a pozvedly, b) Boky 
TyioSiny samé skládají se na všech stranách (již 
poblíže přímoři) z fřetihorních břidlic, pískovců, 
fápenců a slínů, kteréž čedičovými homolemi a ku- 
pami (zvi. ve východním přímoři) téměř posety jsou, 
a jimi též pozdviženy, v uložení svém zvráceny a 
přeměněny byly. Tyto Čedičové tvary stiřídají se 
tamtéž (jakož i dílem na záp.) s mohutnými so- 
pečnými kuželi z trachytu a j. starovulkánských 
láv a hornin, jichž mol^útným a rozsáhlým vyvře- 
ním starší i mladší usazené vrstvy opět mnohoná- 
•obně převráceny i zeměněny býti se spatřují, c) 
Z této všeobecné zponsty starých sopouchů vynikly 
konečně posledním (pátým) zdvižením nové, posud 
ještě déjné sopky, kteréž co mohutné sněžné ku- 
iele nad četnými a krásnými přístavy východního 
fotiMtí. dílem do sněžné výše strmí, a na jihu a jiho- 
lip., jakkoli pořídku, též vystupujíce, břehům Kam- 
čitky velikolc^é krásy dodávají, d) Z četných těchto 
mladSíeh sopek (jichž Ditmar 38 poznal) a z kte- 
lýdi ještě 17 v činnosti se nalézá (dle Pavlovského 
jen 16), je sopkaAva Čínská nejznámější, 8360' 
tysoka (dle Ermana) a Vesuvu podobná; nejvyšší a 
nevětší je sopkaKljučevská 15.040'. a) Důleži- 
tiijii (Sďiné sopky na vých. jsou ještě: sopka Š e- 
▼elučí, mohutný stoh 9898' vysoký (Aetně po- 

^Mfc^J*^— — ■ ■ I I II 

*) Bfapa jižního a stfedního dílu t. ostrova vyšla 
od Rudanovského r. 1866 v Petrohradě. 



112 

dobiiý), jehožU) sopouck na seV.-yých. zbořen j«8t; 
8. Tolbačinská 7bOO' b ohromným soponchem; 
U s o ň 8 k á 8opka s ohromným, na 1 m. v proměm ma- 
jidm soponchem; Jupanorská 8. 8496' (dle 
Liitke^. Z vyhaslých sopek json nejvySSi: Ufi- 
kinská 10.988', Krěstovská 9000', Kronocká 9955, 
(dleLutke), Korjakská 10.518' (dle Lutke, 11.090' 
dle Ermana), Povoratnaja s. 7742' (dle Beeehey^ho), 
Viljučinská 6330 (dle Lutke, 6918 dle B.), pak 
ostrov Chléb ať kin, v hubě Avačinské ležící, 
celý z láv složený. /9) Z e sopek západních (jichž 
Ditmar jen 5 uvádí a to vesměs mrtvých), je sopka 
Šišelská a Bila a s. Eleuleken nejvyšší, s. Pirožní- 
ková nejrozsáhlejší, e) Vystupování sopek je vSa- 
dež spojeno též s jevením se horkých a sír- 
ných vřídel, jichž Ditmar na 21 místech vy&ítá, 
a kteréž zvláště četně (-f- 54 až -|- 85<> B. vřelosti) 
v sousedství sopky Usoňské vznikajL f) SopeSná 
Činnost na Kamčatce objevuje se ostatně teprv 
na sev. pod 62^ s. š., a sice nejprve jen vary. Mezi 
58 — 57° nalézají se první, nyní již vyhaslé sopky; 
od 57** však na jih , tedy na Čáře, kteráž ve svém 
prodloužení sopečných Aleutských ostrovů se do- 
týká, až k jižním mysům z^mě, odkudž řada živých 
sopek Kurilskými ostrovy na Japonské pokračuj e, 
je východní pobřeží bohaté na sopky. Nejhustěji 
jsou sopky nasety mezi 64 — 55°, vary ok. 53°. Sol- 
fatary a ložiska síry nalézají se porůznu od 62° 
na jih v starých sopouších anebo při varech. Sopky 
západní jsou řídké a osamotnělé, a bez výjimky již 
vyhaslé. 

g) Co pokračování sopečné soustavy na Kam- 
čatce jeví se ostrovy Kurilské, kterých se 
25 řadou od jihu na sev. v délce 160 mil počítá a 
jichž největší (Eunasir a Jetorop) již k Japonsku 
náloži Ostrovy tyto jsou vlastně jen hřbety nebo 
kužele a kupy staršího i mladšího původu vulkán- 
ského a dice téŽ povahy a téhož času, co na Kam- 
čatce. fiumboldt počítá (dle zpráv Kmsenšterna, 
Golovina a j.) na nich 8 — 10 živých sopek (Pavlov- 
ský 11), jichž nejvyšší a nejsevernější je na ostrově 
Alaidu, 12—15.000' vysoká. Část těchto ostrovů 



113 



jioa holé skály s6 strmým břehem, vétSioa jich je 
Tisk lesnatá i úrodná. 

///. Vodopis. 

Vodopis Ruského císařství Je jednou 2 nejskvě- 
lejších stránek zeměpisu jeho a má v národním 
koBpod^ství jeho takové důležitosti, jako ▼ málo 
kterých pokročilejších státech na světě. Moře ruská 
jsou sice, j^o Černé a Baltické, buď vnitíhodmi 
mofí, na kterýdiž (jako cejmena na Černém moři) 
i politické poměry (následkem posledního míru pa- 
řížského od r. 1856) i fysické nedostatky (jako sa- 
mrzáni, mělké nebo skaUsté a škeróvité břehy, kle- 
sání úrovně, jako při Azovském) volnou plavbu 
itenČají a vSelijak obmezují; moře severní, vlastní 
to ruský oceán, je kromě nejd&ležitějSího zálivu 
8?ého, t. j. moře bílého a v jistém ohledu 1 moře 
bobrového — položením zeměpisným i fysickou po« 
▼ahou svou rozvilejfiímu obchodu téměř zcela ne^ 
pHstapno a jen bohatou zvířenou svou národnímu 
hospodářství v skutku prospěšné; ano i Tichý oceán, 
k némuŽ ruské cis. v Asii dlouhým břehem bezpro- 
středně přiléhá, objeviýe aspoň v severozápadní 
Sisti své (v moři Ochotském i průlivu Tatarském) 
nedůstatky a nesnáze moří vnltírních : ^za to vyni- 
kají zvL severní a stíF ední krajiny velikého cařství 
jak v Evropě^ tak v Asii bohatostí hlubokých a 
rybných jejser rozmanité velikosti, mezi nimiž i 
pravá vnitrozemní moře (jako Kaspijské, Aralské, 
Bajkal, Balchaš, Isyk, Ladoga i Oněga) se nalé- 
cají; v jižních stopních končinách říše jsou nesčíslná 
jeiera, obsahující nevyvážitelné bohactví soli; mo- 
kutné, ano dílem největší na světě veletoky s ne- 
i&hiýnd vodnými j^ítoky otvírají volnou a živou 
^iho výtvorům domácí práce na všecky strany a 
^ všech moří přilehlých. I ačkoli řeky asijské i valná 
^t evropských k ledovitému moři severnímu se 
berou nebo do ruských moří vnitřních padají, ná- 
Iti^ přece téměř s veškerým poříčím ano i ústím 
*vým (kromě jediné Yisly a Němnu) k državě cí- 
sařství , jsouce tudíž řekami veskrz domácími , a 



114 



tvoHce 2 nesmírné državy státní i hjérogttAekf 
celek, jehož rozsáhlé končiny s nejhlnblim vnitrem 
nejsnadněji spojuji a opět v příbuzné sobě fysická 
okresy rozkládají. K tomu přistupuje ještS snadná 
spojitelnost řek a tím i poříčí rozličných mořských 
oblastí nejen y hořejSím, nýbrž i y dol. bČhu řek 
za pomocí průplavův, což nejen svrchovanou mSrou 
o řekách evropského Buska, nýbrž i o asijských 
řekách platí; rozsáhlé lesy ve vSech horských, střed- 
ních a podarktických končinách říše a rozličný 
Čas roztávání sněhu ve velikánském poříčí řek je 
zároveň původem ustavičné a nehynoucí vodnosti 
jejich, tak jako rybné jich bohactvi, jehož těžení ani 
pouta ledová při průmyslné statečnosti Rusftv ne- 
překážejí, je pověstné a posud téměř nevyčerpatelné. 
A, MoHy zejména /. Moře Baltické, pokud 
je k Rusku přičísti náleží, má v jižní části své 
povzdálí břehův baltických provincii (mezi Kuronii 
a Gotland^n) největší svou hloubku, 128® vid., ano 
ještě při vchodu do zálivu Čuchonského vždy 50®; ▼ 
tomto však drží se hloubka mezi 4 — 6® (nejhlubší 
místo 17®); záliv botnický má sice prům. 21®, n 
ostrovův ale někdy jen 3 — 4®. Prům. hloubka celého 
moře je 52®. Zavřenost, nedostatek přílivu a odUvu, 
kterýž ovšem nepravidelným (zvi. z jara a na pod- 
zim větry od výeh. a jih.-vých. spůsobeným) vy- 
stupováním povrchně jeho (mnohdy až na SViO 
velmi nedostatečně naluraženo bývá, sfarovná solná- 
tost (13 : 1000 vody), od zavřenosti jeho jakož i mno- 
hosti sladké vody z řek (kt^rýchje 250) pocházející, 
a následující z toho snadné zamrzání jeho (na 2 — 3, 
v Čuchonském zálivu i na 4 měsíce) — stenčují 
hospodiU^kou důležitost tohoto moře pro Rusko. Rov- 
něž klesá (hlavně snad zdviháním se Norska, vy- 
pařováním, jakož i náplavem říČným) úroveň jeho 
(ročně o V2'S ▼« 100 létech 4—5'), i fauna jeho stává 
se Čím dál tím více sladkovodní (specif. tíže obnáSi 
1-014). Břehy moře Baltického (336 m. dlouhé) 
jsou v Rusku až na Kuronii vesměs vysoké (100 — 
2OO0f v Botnickém zálivu lesy obrostlé a světlárnami, 
tvrzemi atd. téměř poseté, ale v celé délce své ve 
Finsku od Torneje až ke Gustavs varnu, a odtud až 



115 



do Vyborka nesSiBliiými hřeby (2iH Skér&mi) a rohy 
{(porásené, kteréž Yjezá do přÍBtavŮT bez průvod- 
ď<di (locmanů) témSř nemožným éini. Přes to 
Tieeko jsou pHstaTy velmi četné a dobré, neJlepSi 
SreaboiiBký a Raotsinsalmský. Podél vysokého (2OO0 
břeha Estonského, jemuž glinty říkají, je téŽ ně- 
kofik hřebův a rohů; za to jsou mezi západním 
břehrnn Estonským a přilehlými ostrovy (v tak zv. 
yalkém snnda) nebezpečné měMny, neméně i v zá- 
livu Bižském. 

U. Moře Černé má sice břehy ruské vétSím 
dflem vysoké (skoro vSudež na 100—160') a srázné 
(• tak zv. obiyvy), ale nedůstatek dobrých a bezpeč- 
ných přistavův (i OdSsský je umělý a otevřený a 
J€ii 6—17' hluboký), vyjmouc jedině jižní břeh Kry- 
Biii, jehož horská povaha výborné přístavy a rejdy 
Tytvořige, ode dávna již od Řekův, Janovských aj« 
niívané (nejlepSí Sevastopolský a sousední Bala- 
klavský, Jaltský, Sudacký a j.). I přístavy Podkav- 
kanké zanáfiejí se itěrkem a náplavem horských 
bystiKo; lepší jsou Mingrelské (zvi. Potí, Anaklia, 
Bednt-Kale), jakkoli nižinné. a) Hloubka Černého 
mÍQ je sice značně vědlí, než baltického (120—250 
metrů = 63— ld2<> vid.), neméně i solnatost (15 : 1000), 
ale přece možno je mělkým nazvati, odkudž i čas^ 
bodře a mhly jeho stávají se záhubnějSími, než na 
otevřeném moH. Sev. břehy zamrzají (v Oděse i na 
3 měs.) a veliké limany řek, kteréž ovSem přeloženi 
pHstavův do vnití^ země dovoltgí (jako Nikolajevský, 
Ch«rBon'ský, Akkjermanský a j.) zavírají se rychle 
kosami a přeňypy, tak že jich zachování velkého 
i^&ladu vyžaduje, b) K nedostatkům moře 
perného náleží též schodek příHva a odlivu (proudy 
jioa ale mocné) a červ loďní (teredo navalis)^ kterýž 
bděm v přistavích severních jen krátkého žití (prům. 
Í«n 8—10, v baltickém až 20 let) dopHvá. PrůHvem 
to vraty Kerčskými souvisí moře Černé s jediným 
itoem svým c) mořem Azovským, kteréž jest 
T pravdě toliko slaným jezerem (6: 1000) i za takové 
T úředních zprávách ruských se pokládá (povrch 
i^o páčí se úředně na 637 V2 D m.). KejvětSi hloubky 
Aionikého moře jsou jen 7 — 8 vid. sáhů (ve vratech 



116 



Kerčskýeh jen 130) tak že do ného lodě toliko skror^ 
néjSi těžnosti vniknouti moboa, a nové pHstavy^ 
jeho, jakkoli rychle vzkvétající (jako Berčyansky 
Maríupor, Taganrog, Jejsk) mělčejí napořád znaSně 
(u Taganroga je již hloubka sotva 2** vid.), úkolu 
svému jen neúplně dostávajíce. Břehy moře Azov- 
ského (od prosince až do dubna zamrzlé) mají 
délku 176 mil a jsou na se v. vysoké (300'), ostatně 
nízké a mění se napořád četnými kosami, d) Zá- 
padní záliv jeho, tak zv. Šivai čili Hnilé moře, 
je vlastně slaný močál, kosou čili střelkou 
Arabatskou, 14 mil dlouhou a 2' vysokou, od 
moře samého oddělený a 45 Q m. veUký, jehož rá- 
kosné břehy nesčíslná hejna vodního ptaetva oži- 
vují, H kteréž 300' širokými a mostem opatřenýixu 
vraty GeniČeskými s mořem otevřeným souvisí, a 
jehož břeh Krymský se napořád mění. 

IIL Ledovíte čili Severní moře, kteréž se 
čárou aspoň 2000 mil dlouhou ruské državy dotý- 
ká a v němž největší ruské ostrovy (Nová země 
na př. 8 veUkost království Polského), jakkoli ves- 
měs liduprázdné, leží (kromě ostrovftv moře Bílého 
a Beringová), — je sice při březích evropských i 
asijských bohatě rozčleněno, ale jen na 2 — 3 měsíce 
letni plavbě přístupno. Solnatost jeho jest násled- 
kem zamrzání též menSí, než otevřených oceánů, 
specif. váha právě proto ale větSí (1*027). a) Nej- 
západúějši výběžky proudu golfového dotýkají se sice 
nepochybně (dle Petermanna) sever, břehův Nové 
Země a v pokračování svém i mysu Čeljuskina, ostro- 
vů Novosibirských a snad i mysu Jakanského, spůso- 
bnjice tu (ovŠem ve vzdálenosti 50-^60 mil zem. od 
vlastních břehův evropských a Sibiřský<ďi) skoro za 
celý rok volné moře (tak zv. polynji Busův), ale 
pro odlehlosf jak evropských tak asijských břehův 
od pasu tohoto dobrodějného proudu, jakož i pro 
ohromné množství ledních ker a chrsův, kteréž se 
z nesmírné oblasti severního oceánu ústím velikých 
řek jeho (zvláště asijských) v květnu a Červnu do 
něho dostávají a podél mělkých břehů nasazuji — 
obmezuje se plavba v Bílém moři nejvýS na 3, 
při asijských březích sotva na 2 měsíce, ano před 



117 



{tstím řek aidjskýdb nezmizí clirsy ledne nikdj do- 
cela, moře pak Karaké, jeŽ Nová Země obloukem 
nsavirá a do něhož Ob i Jenisej nesmirné sponstj 
ledu z jara a y letě navážejí — stává se takto 
prav ý m kotlem ledovftým, v němž plavba skoro 
úplně se ni£i b) I moře Bobrové, v samém po- 
ěátka stadeného arktického proudu položené, bývá 
též jen nejvýš na 3 měsíce ledu prosté, c) Zato 
nezamrzá moře Bílé, nejdůležitější to ělen oceánu 
seyemlho, uvnitř i v hrdle svém nikdy zúplna (a 
plavba je tudíž i 6 měsíců, jakkoli s velkými ob- 
tížemi« možná), ale břehy jeho jsou jen 6 neděl (v 
ěerven(á a srpnu) ledu úplně prosté. NejvětSí hloubka 
jeho je sice i 112°, ale četné mělčiny, úskalí (tak 
Bv. rohy) stěžují plavbu i v příhodné době. d) E 
obecným nesnázem moře severního přistupuje jeStě 
mělkoet moře samého poblíž břehů (dle Yrangla 
obySejně jen 20°) a nízkost břehů v samých v asij- 
ské i amerieké Rusi, i opadávání úrovně mořské, 
okolo ústí řek asijských, jakož i na m. Jakanském 
ip.o.KoIském pozorováno. Ustavičné letní mlhy a 
hrozné bouře podzimní a zimní (zvi. na asijských 
březích), jakož i proudy místní (ve vratech a v sou- 
sedství ústí říčných) stěžují rovněž i plavbu krátkou 
v době jinak příznivé. Za to je nevyvážitelné bo- 
haetví moře severního na rozličné ssavce, zvláStě 
na tulené, pak ryby a ptactvo náhradou dostatečnou. 
IV. Řetěz ostrovův Aleutských tvoři jižní hranici 
moře Ledovitého nasev.-záp., kterouž Idiny severní, 
při p. o. AljaSském a Kamčatském obyčejně na dlouho 
se hromadící, nikdy nepřekročují a za nimi počíná 
oblast Tichého Oceánu, jehožto část západní a 
východní je však značně rozdílná. Na záp. tvoři 
jeStě zavřené a zamrzající moře ochotské s ta- 
tarským průlivem jakýsi okres arktický, jehož Idiny 
zároveň se soi^menným studeným proudem, odtud 
vycházejícím, až ke Koreji a ostr. Kjusju se dosta- 
vila ; podél jižních břehův ostrovův Aleutských dává 
se vlak již mocný (rovníkový) proud japonský teplé 
vody znáti, kterýž podél jižního břehu Aljašky a 
bývalé državy ruské v Americe daleko se rozlévá. 
Ottatpé Tichý oceán vůbec nepoměrně teplejiijest 



118 



tOTerního. Tak m& moře na březfcli bývalé ruské 
Ameriky prům. 5*8*^ B. za nejstudenějSiho mét-ee, 
kdežto moře Bobrové, Ochotské a japonské vétSim 
dílem jen 1*3° B. i níže vykazují. Hes to vlečko 
json viak poměry plavební i v záp. končinách Ti- 
chého oceánu mi^ohem přiznivéjšíi než v moři Bo- 
brovém, něho dokonce severním, i Sas plavby trvá 
7 — 8 mésícův do roka i déle. 

B. Jeztra ruského císařství, pokud je za vni- 
třozemná považovati možno (tedy s vyloučením moře 
Ea8p^'ského i Aralského, nlkoU vSak Azovského), 
obsahují v Asii i Evropé aspoň 6630 Q m. , coS 
Činí l-67o veSkerého povrchu cařství. Z toho při- 
padá na evropskou Rus 4600 Q m. čili k 5% ve- 
škeré rozlohy její (z toho ok, 3000 Q m. ve vlastni 
Finlandu, v ostatním císi^tví ok. 1042 Q m.), 
na as^*skou asi 2000 (ve vL Sibiři 1358 Q m.), na 
Kavkazsko 41*4 Q m* >• 

/. Moře Kaspijské, kteréž v plném slova 
smyslu ruským mořem nazvati lze, jelikož Rusko 
skoro vefiker^^m jeho během vládne, má ^dle Iva- 
iincova) povrch 8413*26 Q m. zeměpisných, leži 
vSak (průměrem z 3 nivellování) 85*6' rus. čili 78*77' 
ipú, pod úrovní oceánu, a) Co hlavní zbytek sla- 
ného zálivu moře severního má moře Kaspijské 
jeětě značnou solnatost vody (v 1000 díleeh 14 
dílův rozl. solí, z nichž 7s kuchyňské a V4 hořké 
soli, t. j. chloridu horečnatého), kteráž je vSaJc vedle 
poměrné mocnosti , sladkovodních přítokftv v rozlič- 
ných končinách moře též velmi rozdílná. Tak mají 
zejména končiny jeho okolo ústí Volhy, Tereku a 
Kury, Urale i Emby, zvláStě pak huba Enzelinská i 
Astrabadská nmohem menší solnatost, ano dílem i 
sladkou vodu; naopak jsou kultuk černý, Kajdacký, 
Bekturli-ISanský č. Aleksandrovský , ano i Mrtvý 
kultuk a nimi i veliké množství menŽích, zvL na 
východních březích tak slanovodné, že se spíže 
solným jezerům podobají, na kteráž se též zavirá- 
ním kosami a přesypy napořád proměnigí (což již 
i s jinými Částmi se stalo), b) Zvláště je Černý 
kultuk, nyní jen úzkými vraty s mořem souvislý, 
Uk solí nasycen, že se již nyní ohromné pánvi 



119 



Mďné (220 Q ^» veliké) podobá, v kteréS vedra 
á^fiá BŮl odpsyhijf, odkudž nejen (dle Jerebcova) 
ifto jeho mocněn vnrtvon solni pokryto jest, nýbrž 
i firot sviřed y nSm skoro docela přestal, e) Z 
pH^ rozličných je i hlonbka moře Kaspijského 
?elmi rosdilná. a) V celé severni kotlině jeho, 
po ^e od PetroYska k Aleksandrovskn vedené, je 
následkem řičných náplavů a navátím stepniho 
pisku hlonbka velmi skrovná (vSndeS pod 10 moř. 
laien* = 60' ms.); podobně má jižní hluboká ko- 
tlina, ostatek moře obsahující, vSudež podél břehůy 
ú na 2 — 10 mil menSí hloubku, než 10 sazen' a 
to irláSté tam, kde je břeh stopní, tak že v tako- 
▼ýeh polohách (ovSem i y seyemí kotlině) i sama 
brini&ií dára břehu a moře dle větrůy ustavičně 
se m^ V severní kotlině rozkládá se kromě toho podél 
p. o. Mangiělaku a Busačího yeliká měl lasturová, 
na kteréž Činnost moře skupinu ostrovůy (tak ev. 
Toleníeh a Kirelských) yjtyořila a podnes ježte 
troří, jakož i největší část nízkých ostrovů moře 
Kaspijského v ustayičné Činnosti moře půyod 
iv&j má, yyjmouc jediné ostroyy okolo p. o. Apleron- 
ikéko (Svatý, Žily, Nefťanské a 2 braiři), kteréž mají 
prameny naftoyé a ohně, ležíce v ose Kaykazského 
yiúkanismu. fi) Prostor jižní kotliny, kterýž 
jest od hranice čáry nejyětší mělkosti až na 10 — 15 
(na sey. i na 20) mil do ynitř/ yzdálený, má prftm. 
Uenbkn 10 — 100 sažeň, ostatek moře drží se hloub- 
ky 100 — 200 sažeň, a ySak tím spůsobem, že se v 
něm na sev. mezi 41— 42 V2®, a na jihu mezi 37 V2^ 
40* sev. i. dva okresy nejyětSí hloubky 
n^ořské vytvořuji, v kterých hloubka od 200 až 
na 400 niái stoupá (největiií posud měřené hloubky 
j«0« v sev. okresu 421, v jižním 422 sažeň). d) 
Měl Činy jsou v již. kotlině nečetnéajen na skrov- 
ný prostor obmt zené, za to roste delta Kury značně, 
eoi o deltě Volgya zvláětě Tereku jeětěvětií měrou 
pM, kdež moře v 100 letech asi o 30 verst čili 
^7 aile od břehAv ustoupilo (pozorováno ve va- 
^jass, Cemyj Binok řečené), e) Ze vžech těchto 
olnlnoití vydíásí, že plavba po m<^i Easpijském 
tfielnýBii nesnázemi zápasí, k čemuž ještě přistu* 



120 



pnji silné y^try (zvi. severni), ^asté bouře, zamr- 
záni sevemf mSlké kotliny, jakož i nemnoho dobrých 
přfstayŮY (asi 50). Za to je bohactvf moře toho na 
ryby, ptactvo a j. mořské živoŽichy pověstné a dů- 
ležitým pramenem výživy a zámožnosti vůkolnich 
obyvatel (viz níže). 

11. Moře Čili jezero Aralské, z podobných 
přiSin co moře Easpijské, ruským jezerem, leží nyni 
ve výSi 24*9' psrf. (dle Struve, Bntjakova a j.) nad 
oceánem, a má rozlohu 1267 Ql m. z. I jemu při- 
sluSi podobné vlastností, jelikož původ jeho je ten- 
týž, co moře Easpijského. NejvětSi hloubky jeho 
jsou na záp., kdež je břeh vysoký (při Usť-Urtu) 
a vynáSeji až 200' pař. (nejvétSi měřená hloubka 
208' pař.) ; v prostředku je 90' hluboké, ostatni kon« 
Sny jsou vesměs mělké, břehy nestálé (v 10 letech 
postoupil břeh východní o 0*3 — 0*6 zem. mil dle 
srovnání Boršéeva), nesčíslné písečné ostrovy na 
východě, nejvíce' zálivů a ostrožen, jakkoli proměn- 
livých, na severním břehu; solnatost asi taková, 
jako při moři Kaspijském, zvláStě slané zátoky na 
severu (zejména Palskievičova, Perovského a Saiy 
Čaganak) i na jihu (j. Ajbugir), největší ostrovy 
Kug-Aral, Barsa-Kilmez a ostrovy Carovy (zvi. Ni- 
kolaje), které jsou vSecky vysoké (od hojnosti ostro- 
vův též jméno jezera). 

UL Slaná jezera Ruského cís^stvi, v hosp. 
ohledu náramně důležitá, nalézají se vesměs na 
půdě býv. moře Sibirsko-Kaspijského, t j. tedy v 
guberniích Astrachajiské, Stavropolské a Taurijské, 
pak v zemi Čemomořských a dílem i Donských 
kozákův (na jihu) v Evropě, dále na svazích Usť- 
Urta, ve stepech Eirgizských, v oblasti Semipala- 
tinské a v z^adních guberniích Sibiřských, a sice 
po ohromném prostoru asi 50.000 Q m. rozložené, 
pokrývajíce (i s m. Azovským) samy asi 1940 Qm. 
půdy. a) Počet jejich dá se tím méně určiti 
(obnáSi ale zajisté mezi 6000^8000) , že nejen 
vysycháním úroveň jejich se napořád níží, ana se 
jezera nynější nejen povlovně v solná bláta i luhy 
proměňují, nýbrž v sousedství vnitřních a měl- 
kých moři rnských (jako při západním a východním 



121 

• 

l$éim Krymu i při jiSnim břehu Asovskélio mdFef 
|£ niských březích Kaspijského iArálského moře) 
I^firoieným zavíráním menSích zátok jejich nová 
jeiera poy8táyi^'í, Ijmauj řek (jako zvL na severo- 
sápadním pobřeží Černého moře) se zavírají a menSí 
a QŽSí jezera (jako zvi. t stepech Eirgizských) čá- 
Bte&iým vysycháním na více jezer se rozStěpují. b) 
Jiné obecné vlastnosti těchto jezer jsou mél- 
kost, tvoření ostrovů, ostrožen, kos a přesypů. Není 
pochybnosti (jak zejména Bálr o jezerech Astrachaň- 
skýdi skvěle dokázal), že všecka původ svůj bývá- 
lémn moři děkují, jsouce tudíž buď skutečné zbytky 
jeho, v hlubSích pimvích pozůstalé, buď že stahová- 
ním a vyluhováním se soli z vůkolní slané, stepní 
půdj nebo řek stopních, v nich se ústících, povstá- 
vají, c) Nejbohatší na takováto slaná je- 
iera je v Rusku evropském gub. Astrachaň- 
úiif kteráž má 8*48 Q m. z.. Krymská, kteráž (i s 
m. Hnilým) má 55*37 Q m. z. a Kubánská oblast 
B 13 67 m. z. takových jezer (gub. Bakinská v Zá- 
kavkazí má jich jen 1*78 Q m.)* V asijském 
Rusku má jich nejvíce oblast Kirgizských kozá- 
kflv (asi 500 Q m.)* jakkoli udáni úřední schází ; v 
oblasti Semipalatinské pokrývají 66880 Q m. z., 
v gub. Tomské 59*40, Tobolské 24 90 (v onom ěisle 
obsahují se vSak i sladkovodníříčná jezera), v oblasti 
Orenburských kozákův 34*93 Q m. z. Iv mělkém 
pHmoří moře severního náleží nepochybně některá 
jezera k tomuto druhu; jako jezera mezi ústím ř. 
Jany a Čendona v Asii, a j. v. 

d) Největší a nejdůležitější těchto je- 
zer: a) j. Jelton a Baskuměat v g, Astrachaň- 
«ké a j. BalchaSské v oblasti Semipalathiské, Pleso 
Jeltonské má (dle Bergstrassra) 3*72 Q m. a ne- 
vyvažitelné hohactví hlacené soli, kteráž se na dně 
jeho ve výročních vrstvách, plasty černé hlíny 
od sebe oddělených, usazuje avylamováním v množ- 
ství 4 — 5 mil pudů (dříve i 10 a 11 mil. p. dle po- 
třeby) do roka dobývá. J. Baskumčatské, pod 
velikým Bogdem položené a 45 verst v objemu ma- 
jící, tudíž rovněž asi 3Q m. veliké, chová v sobě 
J6Sté výbornější blaoenou sůl, kteráž přes 98% či- 
Bnsko. 11 



122 

• 

0té kachynské soli vydává (Eltonská sůl jen 96%), 
ale již od r. 1808 nedobytá se seatchovává. Berg- 
stráflser vypočítává kromě toho jeSté 36 těžených 
solných jezer v Astrachaňsku (v celku jich tam je 
přes 2000), kteréž 72—96% čisté soU vydávají. — 
Jezero Balohaiské, asi ve výši 250' piď. nad 
mořem, je po moři Kaspijském a Aralském největfii 
slané jezero v Rusku, má délku 600 verst, a Sirka 
i 80 verst, největSi hloubku 70^ Povrch jeho páčí 
Koppen na 402*2, Chanykov na 543*7 Q m. 'z. 
Břeh je vysoký, svážný a rákosný, voda zvi. pH 
březích hořká a slaná, v&bec ale čerstvá i pila, 
nebot hlavní přítok jeho, řeka Bja (280—1000' Si* 
roka, 12 — 50' hluboká) dováží do jezera takové 
množství přisládlé vody, že jím původní solnatost jeho 
značné se rufií. V též kotlině co j. Balchašské, leŽí 
na vých. jeho býv. Části, jez. Sasycké a Alské. fi) J e- 
cero Sevangské (též Erivanské i Gokča) v ra- 
ské Arménii a j. Jsy (čili Isyk-Kul) jsou sice vý- 
Sehorská jezera alpského rázu, ale pravá plesa i 
odtud od Hčných jezer rozdílná, že slanou voda 
chovají. PrvnějSí leží ve výSi 6870' rus. (čiU 
5973 piď.) a má dle Overina povrch 18*28 Q m. b« 
a (dle Schnitzlera) 1538' p^. největší hloubky; 
toto má polohu 4691' rus. nad m. (dle Semenova) 
délku 161, největší šířku 50 verst a povrch 116 Q 
mil veliký (dle Golubjeva i Venjukova) a 72 příto- 
kův, kteréž ale na 3 měsíce zamrzají, jakkoU je- 
zero vždy ledu prosto zůstává (odtud jméno jehozi: 
teplé j.). Voda jeho jq násolná i jasnomodrá i ne- 
pije se ani od lidí, ani od dobytka. Bouře zimní 
překážejí plavbě, kteráž ostatně pro nedůstatek stá- 
lých sídel při břehu je skrovná. 

IV, Sladkovodná jezera jsou rovněž vru- 
ském císařství náramně četná. Číslo jejich lze tíže 
ještě udatí, než číslo slaných jezer, ana nalézajíce 
se ještě s velké části v krajinách nepřístupných a 
neznámých, zůstávají na mnoze posud nepo vědoma. 

1. Počet jejich je však zajisté ještě větší, než 
onen slaných j., a může se asi na 8 — 10.000 odhad- 
nouti, z čehož asi polovice na evropské Busko vy- 
padne. Původem této četnosti jsou rozsáhlé 



123 



tinnany a tnndrj seycanf, kteréž povahou svoa i 
jiloyitostipůdyyznikániizachoyáTáni jich nad mira 
podpomji, vedle obecné korytností planin i rosso- 
ehatých hřbetův prahomích, kteréž po evropské i 
asijské Basi zvIáštS rozSiřeny jsou. Proto také se- 
verní tondrovité a lesní gubernie jak v EvropS, tak 
v Asii mají jich nejvíce, ano i v lesnatých pláni* 
nach Litevských a Běloruských i baltických, i v 
samém Polsku jsou posud dosti hojná. 

2. Z hornatin ruských mají jich Valdajské, Al- 
tajské a Přibajkalské nejvíce, v Uralu jsou 2svl. na 
východních poduralských planinách Setné (jakkoli 
vesmSs malé), Kavkaz jich má nejméně. Ve Fin- 
landii, zvláště v střední a jiŽni, pokrývají skoro po- 
lovici povrchu (tedj asi ok. 3000 mil, a jediné tu 
jich je zajisté přes 2000); Oloněcká gubernie má 
větSieh jezer přes 1500 (s povrchem 341*10 Qm. z., 
bez j. Ladožského), Archangerská 1145 s povrchem 
243 27 □ m.; v Kuronii pokrývají 3*04, v Livonil 
66-68, v gub. Novohradské 47*16, v Pskovké 17-96, 
ve Vologodské 7*96 Q m. z. JeStě g. Tverská má 
jich 6-38, Vitebská 471, Vilenská 303, Minská 1*34, 
Kovenská 2*75 Q m. z. V střední Buši objevují se 
nejníže jeStě v gub. Kostromské (1*84), Jaroslavské 
(105), Bjazaňské (M8), Vladimirské (0*91) a na 
Volyni (0-49). Vysoké stepní gubernie jich již do- 
cela postrádají, za to objevuji se v dolnídi stepech 
zase ^tná slaná jezera. V Poduralsku pokrývají 
jezera v gub. Permské (hlavně na sibiřské straně) 
3*90 Q m. z«, v Tobolské (se slanými dohromady) 
24-90, v Tomské (taktéž) 59*40, v Irkutské 570-40 
(ovšem s mohutným Bajkalem), v Kavkazsku jich 
povrch o sobě není znám (se slanými na sev. pá^ 
se vSiúc na 41^41 Q m., z Čehož v Eubaiíském okresu 
13-67, v Bakinské gubernii 1*08, Erivaňské 24*88, 
Eutaisské 1-78). 

3. Věecka větší jezera t. druhu mají neoce- 
nitel>iOU důležitost pro národní hospodář- 
ství jak bohatostí ryb, tak podporou, kterouž ob- 
chodu v rozlehlých končinách císařství ruského po- 
intují, jakkoli i ona bez výjimky téměř dle země- 
piané polohy své na kolik měsicuv zamrzají. Jsout 

11* 



124 



pak povahou svou bnóf plesa, co2S svláStS o vSech 
lesních a tundrových jezerech (kteréž poslední ovSeno. 
json vStšfm dilem jen pouhé lajdy £ili mláka) platí, 
dílem i říčná (zvi. vSecka vySSí sladkovodná jezera). 
4. K největším a nejdůleSitějSím ná- 
leží: a) j. Ladožské, nejvStSí řiíné v Evrop§, 
332-10 D m. z. pokrývající (nejvStSí hloubka 1165' 
pař.), 60' rus. nad m. položené, 8 vysokými, lesnými 
břehy (toliko na jihu v délce 28 mil jsou bláta a 
roviny^; b) j. Onžžské, 159'32 Q m. veliké (ve 
výSi 222'), 654' hluboké, s detnými choboty na sev. 
a malebnými tamto břehy, ob5 jezera ř. Svirem ve 
spojeni a pro obchod Petrohradu s vnitřní Rusí neo- 
cenitelné důležitosti (v. níže) . c) Z jezer Finland- 
skýchjsou nejvétSí a nejdůležitější: 1. j. Saim- 
8 k é, 240' nad m. položené , přes 33 □ m. veliké, 
jsouc řekou Voksou ve spojení s j. Ladožským a 
tudíž i OnSžským, neméně i s největSí Sástí výcho- 
dofinlandských jezer; j. Ulejské, 8 mil dlouhé, 
va výSi 366', řekou soujmennou rovněž s mořem i 
jinými jezery ve spojení, a j. Enarské, 380' 
nad m. a 69 □ m. veliké, kteréž íetnými řekami 
s vnitrem, a řekou Pasvigem důležité spojení s vý- 
borným zálivem Varangským má. — Z velikých 
jezer na vých. Sudské planiny (v gab. Arcban^eV- 
fké) mají veliká jezera Sěgo a Vygo důležité 
říčné spojení mezi sebou, s mořem (řekou Vygem) 
a jez. Oněžským . (řekou Kumsou) a tím samým i s 
baltickým mořem a střední Rusí; rovněž jsou od 
soustavy j. Kutna, kteráž řekou Kemem k Bílému 
moři vytéká, jen krátkým vlakem (mezi ř. PanSn- 
gou i Andou) odlouSena. d) Jezero Bílé (v g. 
Novgorodské) 20*4 Q m. veliké a nejvýS 30*7' pař. 
hluboké (dle Schnitz^era) s nízkými břehy, prostíFed- 
kem syého výtoku* Šeksmy, k oblasti Volžské ná- 
ležité, ale prostředkem KovSe s ř. Vyteprou a tudíž 
opět se soustavou vSech severozápadních jezer, i 
řekou Baěmou s Oněffou spojené. Náméně nalézá 
se ve spojení i s j. Kubenským, asi 15 Q mil 
velikým, jehož výtok, Suchona, k soustavě Pežory 
náleží, a hlavní přítok, ř. Kubina, krátkým vlakem 
od Vagy, tudíž od soustavy sev, Dviny oddělen 



J25 

jest. e) Z letných jeser Valdajských, kteréž 
86 ke krajinné kráse této homatinj nemálo přiči- 
ňují, je Seližarské j.největSÍ (3-62 Q m., 7—36' 
^tí, hlonbkj a 861*4' pi^. výSe nad m.^ a s čet- 
nými choboty a ostrovy svými nejpěknější, náležíc 
výtokem svým, Seližarovkon , k soustavě Volgy, 
která ta sama též několik jezer vytvořuje, f) Je* 
šero Ilmenské, velikým výtokem svým, Voíchví, 
k soustavě LadoŽského jezera čili Něvy náležité, 
má 16*79 □ m. z. rozlohy a 101*6' pař. výše nad 
mořem, a souvisí (tedy i veliké poříčí Yolchve i 
Lovatí) prostí^dkem Msty, jejího jezera (blíž V. 
Yoločka) a ř. Tvercí s Volgou. g) J. Čudské (ji- 
nak Pejpns), 66*25 □ m. povrchu, 90' p. výSe a 
43' p. nejvě^í hloubky mající (dle Éoppena), je nej- 
větfii jezero na záp. Rusi s luČnými, nízkými břehy 
a kultukem, Pskovské jez. řečeným, a řekou 
Emmou (Čili Embou) ve spojení s j. Vircským 
(4-96 m., 108' p. výíe, 24' hl.), z něhož na záp. 
ř. Bělina (Fellin) k Pernavě teče, tak že j. Čudské 
jsk touto, tak přímým výtokem svým, ř. Narvou 
— ve dvojím spojeni s baltickým mořem se nalézá, 
k) Jezera Ural ská, velice četná, ale větSím dí- 
lem jen skrovné rozlohy, nalézají se hlavně jen mezi 
55 — 60® s. S., a sice na východním svahu Uralu, 
buď v horských korytech, buď v četných kotlinách 
podhomích planin, jsouce po prostoru asi 5000 Qm. 
dosti četně rozsetá (zvi. v gub. Perm'ské), a jsou 
vesměs řičná. Vedle krásy krajinné mají zvlášté co 
stavy a nádržky vodní Čili stavy pro závody hor- 
nické, větším dílem k nim přilehající, velkou ho- 
spodářskou důležitost. Povrch největších nepřevy- 
šuje ani 1 □ m., a největší jsou: j. Tavatuj- 
ské v poříčí Nejvy ; j. E a zlínská (Silač a 
Irtěp) v poříčí Isětě, spojená stokou s malebnými 
jezery U finskými (pod Jurmou ležícími), kteráž 
ř. Mijas tvoří ; j. Mijasovo a EasjagaČské, 
(s kteórýchž ř. Kojelga vytéká), pod Ilmeňským hřbe- 
tem položená a j. v. i) Z j.. Kavkazských je 
málo které blíže známo; zvi. památná jsou jezera 
sq^ochová v Arménii, jako Tabisčurské pod 
Ardmevanemi Toporazvanské pod Abulem a v 



126 

Kaykazn vlastním pověstné j. Tane ▼ Chevsnríi, ve 
výši 7417' ros. (dle Buprechta), z jehožto stfeda 
mohutný sloup vody obČasnS vystupuje, a j. v. x) 
Z jezer Altaj ských požívá j. Telecké Č. zlaté, 
(Altyn-kul) 1600' vysoké a ok. 3 Q ^' veliké, alp- 
skou krásou svou velké pověsti neménS i malé j. 
Eolyvanské (v poHČí Oaryše), žulovými skalami 
svýnú nejdivnějších podob zvláětě proslulé, k) Z ji- 
ných jezer Sibiřských je zvi. j. Bajkalské nej- 
větSia nejdůležitější. Jsouc ve výši 1245' ve veliko- 
lepé kotlině horské položeno (v. nahoře), má 570*4 Q 
m. z. povrSnosti (dle Eoppena) a 120^430' hloubky, 
délku 84 a šířku 2—11 m. a ok. 266 m. objemu. Vedle 
sladkovodnosti a podivuhodné průzračnosti objevuje j. 
toto vlastnosti všech horských jezer, jako náhlé ná- 
dory vody, náhlé a prudké větry (nejnebezpečnější 
jsou jižní) a bouře (i zemětřesení). Kromě toho 
vyniká bohatostí ryb i jiných zvířat (i tuleňů), snad- 
ností a důležitostí plavby (od května až do listo- 
padu, dílem i do prosince) a velikostí řek, do něho 
se vlévajících. Skalnatý ostrov Olchon, vedle 
' jiných 14 menších v něm se nalézající, je 14*8 □ 
m. veliký, a z četných pHstavův a rejd jeho je nej- 
jistější př. Listveničný (ruského lo<&tva, při 
ostrově t. j.), Eultuk , Buguldějka , Duskučinský, 
Turkinský a Golousťský. 

CŘeky. Bohactví Ruského císařství na vodj 
tekuté je rovněž tak proslulé a na slovo vzaté, jako 
četnosfc a rozsáhlost jezer jeho. a) Ovšem že b o- 
hactví toto je nestejně rozděleno, tak že zejména 
nízké stepní končiny jak v Evropě tak v Asii od 
přírodní povahy své jsou v pravdě na tekuté vody 
chudé, kdežto střed, zejména však lesnatý a jezerný- 
sever v Evropě, hojností a mocností řek rovněž tak 
vyniká, co celá Sibiř, pokud není stepní půdon, 
kdežto v Eavkazsku na sev. a jihu suché krajiny 
se objevují se středem, na tekuté vody nad míru 
bohatým, b) Neocenitelné, od vlády ruské dávno 
(již od časů v Petra Velikého), ano i od národa sa* 
mého (zvi. od Novgorodských kupcův) od pradávna 
pozorované a zužitkované přednosti ruských řek 
v Evropě jsou vedle přirozené vodnosti a tudíž dlouhé 



127 



spl&ynosti jejich, neveliké jich vedilenoBtl od sebe 
jak ve yrdíioviStí, tak i v jiných tratách běhu je- 
jich, tak že po krátkých a nízkých ylacich (od pra- 
dávna již známých a užívaných) snadno z jednoho 
poříčí a tím i z jednoho moře k drohémn se do- 
stati lze jest, kteréž přírodní výhody novéjSí vláda 
ruská založením příhodných průplavův (viz níže) 
ivýSiti hleděla. MenSí měrou hospodářská výhoda 
tato platí o řekách asijských, větším dílem jen ro- 
vnoběžně k jedinémn moH severnímu (k tomu pak 
jeStě v hornatém terrainu) tekoucích, ačkoli i tuto 
■plavné přítoky veldFek značně k sobě se přibližigí 
a opět snadno spojitelnyjsou. c) Jinou velikou před- 
nosti hospodářskou vyznačují se řeky ruské í odtud 
id v sobě posud veliké bohactví ryb chovají, 
jakož i tím, že stepní i arktické řeky přirozenými 
vodiči jsou teplejšího podnebí a tudíž i bohatší flory 
a fauny, kteráž jimi i v nejpustějších jinak krigi- 
nách solných stepi a tunder arktických až k mořem 
dostupnje. d) Jaký předůležitý úkol konečně řeky 
ruské co přirozené, ano v lesních i arktických pu- 
itinách ruských s počátku jediné dráhy spojo- 
vací a dopravovaď při dobývání, osazování i ve 
veSkerém hospodářském pokroku nesmírného pro- 
stranství, mocnému žezlu ruských panovníkův pod- 
daného, od pradávna konaly a posud konají, o tom 
nejen historie ruská skvělého svědectví poskytuje, 
nýbrž i současný rozvoj rozšíření Buši (v Amursku 
a j.) 8 tímto úkazem v nejužším spojení se nalézá. 
Ano směle tvrditi možno, že osídlení, zveličení a 
hospodářské zvelebení staré i nové Rusi vedle pH- 
rozené statečnosti národa zvi. velkoruského, vedle 
decentralisujících prospěchův staré soustavy údělné 
a vedle věhlasné i energické iniciativy nové ruské 
vlády (nejen od Časův Petra Velikého, nýbrž hned 
E dob Aleksěje Michígloviče , ano již Joana III), 
hlavně neocenitelnému daru nevyrovnané hydrogra- 
fické soustavy ruské a rozumnému jeho užívání co 
společný výsledek připsati náleží, e) Vedle těchto 
velikých, podnes účinných výhod zůstáviýí dlouhé 
lamnáni ruských (i nejjižnějších) řek ajezeri veliké 
látopy a obecné i jiným tokům nedůstatky 



128 

(jako prahy, peřeje, mélČinj atd.) vždy jen ménS 
patrné a Skadné a váží tím ménS, jelikož ruské řeky 
i nejvnití^nějSim a nejvzdálenějším krajinám ruského 
císařství volný průchod ke Irem oceánům zemským 
(k Atlantskému, Severnímu a Tichému) a prostřed- 
kem říČného spojení s největSími jezery kontinentál- 
nými, jako jsou moře Kaspijské i Aralské, i nej- 
kratší cestu k Indii poskytují i poukazujL 

i. E oblasti Atlantského oceánu náleží 
všecky přítoky moře Baltického i Černého. Ruská 
oblast moře Černého obsahuje velikostí svou 
(33.400 Q m.) asi 24% veškeré rozlohy evropské 
Rusi a lOVo Kavkazska Charakteristické vlastnosti 
řek této mořské oblasti jsou vedle vodnosti a ryb- 
nosti vysoké a rokytné břehy pravé, jakoŽ i slapy, 
prahy a peřeje jejich tam, kde vyšší a hutnější pla- 
niny jihorus. prorážejí, pak velké záto&ny Čili příluky 
a ústí limanovitá, s rozličnými tvary těchto. Nej- 
větší poříčí mají ř. Dněpr 8170n m. (dle Schnitz- 
lera, dle Roona 8500), Don 7990 (Schn.), Bug 1450 a 
Kubáň 900 □ m. z. (oba dle Schn.); z poříčí Dně- 
stru 1470 Q m. velikého (dle Rittra) náleží do Rusi 
asi 800 □ m. z. ; poříčí Riona má asi 300 Q m. z. ; 
na ostatní poříčí přímých pHtokův moře Černého 
připadá tudíž jen 13.790 čiU 41% vší oblasti, i 
jsout řeky tyto, pokud stepní, málo Četné, ani£ 
vodné, — pokud Eavkazské a Krymské — četné 
sice, ale horské bystříce. 

1. K poříčí Prutu a tudíž k oblasti Dunaj- 
ské (před r. 1856 též od části Ruské) náleží jen ťtzký 
pruh při záp. hranici říše v Bessarabii (asi 200 O^ ) 
kdežto žádná z jižních řek Bessarabských Dunaje 
samého nikdež nedosahuje. 

2. Dněstr dostává se nad Chotímí (u Okop) 
na půdu ruskou, má odtud v nesčíslných přílu- 
kách délku asi 130 mil (veškera délka 214 mil dle 
Stuckenberka), veskrz splavných. Šířka jeho ob- 
náší na hranicích rak. 250', uBender (v letě) 
1700', hloubka 7V2— 26'. Plavbě nepřekážejí ani 
tak peřeje (jen jediný nad Jampolí, tak zv. Fro- 
to, 2000' dlouhý), jako časté brody a mělčiny 
v letě (u Bender někdy jen 6' hloubky) , zvláště 



129 

70 yjšnim běhu, v nižním pak četné ostrovy. 
Mělký liman jeho (3 — 60i kterýž zamrzá, je 6 mil 
dlouhý a prftm. 1 míli Široký a přesypem od moře 
oddělený, mezi nímž 2 hrdla (Cařhradské a Očá- 
kovské) vytékají. Přítoky jeho jsou (od blízkosti 
Bugu a Prutu) nečetné a velmi nepatrné^ největSí 
? Podolí (na levém břehu), pak Beut (při něm Org- 
jejev) na pravém. Voda je nažloutlá i nepitná. — 

3. B u g má délku 107 m. (dle Stuckenberka), v 
hořejěím běhu 550', blíže ústi 14.500' šířky a u Ni- 
kolajeva 20 — 60' hloubky; pro četné peřeje (až k 
Yoznesensku počítá se jich 160), útesy, ostrovy a 
kameny v řeČiSti není splavný. Nad Nikolaj evem, 
nfi^ jehož společný jeho s Dněprem liman počíná, 
rozvini^e se vSak velikolcpá plavba ; nejdůležitější pří- 
tok jeho je Ingul, 35 m. dlouhý, rovněž nesplavný. 

4. Dněpr, po Volze nejdůležitější řeka evrop- 
ské Rusi a historicky téměř nejpamátnější — má 
prameny y lesnaté a blatné krajině új. Bělského v 
gab. Smolenské, délku 243 mil (dle St.), přímou 
ysdálenost od pi^menův 92 mil. Y letě obnáší 
Šířka jeho u Smoleňska 950', u Mogileva 450, v g. 
Mmské ok. 1200', u Kyjeva 2400', u Křemenčuka i 
s ostrovy' 5400, při prazích (zejména na Surském) 
mO'. Hloubku má až do Orše 2—20', níže 3—18, 
až do Kyjeva 9 — 16, níže Jekaterinoslavě 4 — 26', 
nad Chersoní i 40'. Při zátopách vyvySiye se o 20' 
nad letní úroveň vyšního běhu, u Kyjeva o 28', v 
prazích jen. o 7—12', v limanu o 6'. Pod Jekaterino- 
slaví (mezi Locmanskou, Kamenkou a Kičkami) 
leží v délce 10 m. pověstné prahy (či vlastně peřeje) 
jeho (9), v kterých mezi vysokými skalistými břehy 
a zátory Čili přebory (je jich tu též 9), a v kamenitém 
Žlabu planinu jihoruskou proráží, spadaje na této 
trati o 130'. I ve vysním běhu nalézají se peřeje mezi 
Smolenskem a OrŠí (a mělčina u Kobyljak), rovněž 
mezi EjremenČukem a Jekaterinoslaví , kdež se 17 
zátorů počítá. Kromě těchto závad v řečišti sa- 
mém, jež posud ani hrázemi, ani náhony obejíti 
nebylo možno, překážejí volné plavbě též husté 
lesy pobřežní (zvi. výše), nedůstatek chodnika, četné 
inlýny lodní (od Klsten až ke Kyjevu 76), množ* 

13 



130 

ství shnilých dřev v řeí5iSti a mělíSmy, jen 2' hloubky 
mající, — Níž© prahftý rozStěpnje se Dněpr do pra- 
vého bludi8tS rukávů a výsp, níže Chersoně pak 
rozSiřuje se takořka v zátoku svíce než 40 ostrovy, 
za kterýmiž poííná vlastní liman, asi $□ mil ve- 
liký, 6 mil dl. a 2 m. Široký, kterýž blatnými neb 
písečnými kosami a přesypy zavřen jest, mezi ni- 
miž řeka 10 hrdly (z nichž jen 6 splavnýcb) k moři 
se prodírá. Z četných přítoků Dněprovýcb jsou důleži- 
tějM na pravém břehu a) Drut, 36 m. dl. pltem 
splavný, b) 77 m. dlouhá Bere z in a (délka splavnostl 
53 mil), pod Borisovem 60—70' Široká, kteráž r 
Širokém (6000') a lučném údolí vStSím dílem teče. 
c) Pripěť (pol. Prypieč), z četných pramenných 
Čili bližních řek se skládající (z nichž největSÍ Styr) 
mezi Ratnem a Gorodkem v blatném a rovném te- 
rainu lesňv Finských do nesčíslných roztokův se 
dělící (inezi nimiž Hnilý Pripěť iStrumín největSi), — 
má délku 110 mil (splavnosti 70 ip.)i spád prům* 
3' na 1 m., a nSkolik mocných přítokův (jako Styr 
64 m., Goryn* 100 m., Sljuč 86 m., Pina 22, Ja* 
siélda 36, Ptřč 36 mil dlouhý), kteréž průplavy se 
soustavou Dviny i Němna spojeny jsou; d) Tet e- 
rev 84, Roá 34, Ingulec 64 m. dlouhý, nad Cher- 
soní se ústící. Na levém břehu teČe do Dněpru: 

a) Sož, 70 m. dlouhý a pH výtoku 6—7' hluboký; 

b) Desna, 121 m. dlouhá, v letě obyčejně 1200' 
Široká, 4 — 7' hl. (z jara i 14') a níže Brjanška 
splavná s mohutným Sejmem, 80 m. dl. ; c) 50 
m. dlouhá Sula, d) 70 m. dl. Psjél, kterýž zjara 
mívá Šířku 10.000', v letě vSak mnohdy jenť 70'. 
e) Vor ski a, 57 m. dlouhá, 60— 260' (u Poltavy) Ši- 
roká; f) Samara, uhelným krajem ruským jdouc, 
36 m. dl. Níže Jekaterinoslavě přestávají již vSe^ 
cky přítoky levého břehu (pro step) až na je^ou ř. 
Koňskou. 

6. Don, nejsplavnějSí ze vSech přítokův mo- 
ře Černého, jehož délku Stuckenberg na 236, splav- 
nost na 94 mil udává, a jehož prameny od ústi 
102 mil vzdáleny jsou , nemá v tiché , bělavé 
a neprůhledné vodě své nikdež ani kamenů, ani 
proudů nebo vírů, jakkoli břehy jeho jsou větším 



131 

éň&Tň vysoké a skalami křfidovými lemované. Šířka 
jÚLO n Korotbjak obnáSi 800^ u Eačalinské ste- 
niee, kd«ž od něho konSapřežná želoEnice k neda- 
leké (2 m.) Volze odbíhá — pře» 2000'; níže Čer- 
kttska má SÍH 1700—2600'. Hloubka jeho bývá 
15—40' (jarní úroveň vSak i 6^). Pod Roštovém, 
kdež dehové ústí jeho počíná, délí se do 2, pod 
Aaovem do 3 řoztokův" (Don, Kálaná, Kntnrma), 
kteréž do 21 stroměnů se rozbíhají, S-— 7' hlouby 
majíce (celá delta má 9V2 in. Síře)« Moře Azov- 
ské může se pak ješté za jakési drahé, limanité 
ústi jeho považovati. Zpětných levýchpřítokftv 
jeho jsou nejdůleŽítéjSí: a) Vorondž, 50 m. dl., 
«ž450' Široká (u Yoroněže 1300'); b)Choperfl 
Deséíslnými př3itkami, přes 100 m. dl., pravá stopní 
to řeka, v letě mělká, s jara (v čas plavby) lim. 
liroká (v letě ve vysním toku 700—850, v nižním 
wtva 600'), s vysokým (600') pravým břehem, ne- 
početnými kurgany vyznačeným, a s přítoky Vo- 
roQou (61 m. dl. a 260' 6ir.) a Medvědicí (61 
m.); c) II o vij a, 36 m. dl., 2 mile od Volhy se prý- 
štící a s ní rovnoběžná; d) Sal, 70 m. dlouhý, ale 
co stepní řeka bez užitku; e) Manyč, nejpamát- 
nější ze vžech stopních řek, vlastně údoÚ čilibalka, 
od Donu až k moři Easpijskému se táhnoucí, v je- 
jímž žlabu se nalézá v prostředku dlouhé jezero 
MauyČské ; v západní Části její táhne se řetě« jezer 
Boimslých, na vých. rozštěpuje se údolí do 2 žla- 
bův s četnými, ale nespojenými (v letě) jezery; v 
prostředku asi celého údolí (nad jez. ManyČským) ústí 
se ř. Kal a US, od Kavkazu z výSe 950' přichodící. 
Odtud nastává vidliee Čili bifurkaee Manyče. S 
jara totiž a na- podzim teče odtud Manyč (západní) 
k Donu, a východní k jezeru Kaprův (j Sasta), 
odkudž se do slaných močálův n^o do nížiny Kumy 
loslévá, vlastním tokem moře Chvalynského tudíž 
nedosahujíc Veškera délka západního i východ- 
ního Manyie obnáší asi 140 mil; k plavbě a žá- 
doucí kanWsaoi (emojeni černého m. s Kaspijským I) 
ndní však pro nedůstatek vody a rozdílnost hypso- 
metrickou příhodný. — K důležitějším pravým pří- 
tokům Dona náleží a) rychlá Sosna, 30 m. dl.. 



132 

b) veliký Do ne c, 100—146 m. dl., ve vySnim bělia 
8 nesSislnými přílnkami a 3' hluboký, v letě sle 
njkdež přes 1000' široký, jelikož obyčejně v úzkém 
řečišti, skalami křídovými (na právo) lemovaném, 
povlovně se ubírá. Ústi má deltové (ve 2 hrdlech) 
do Donu, z jara stojí 20— -28' nad letní úrovní a 
zatápí nízké dolní břehj až na V2 ^* šířkj po obou 
stranách ; největSí přítok jeho je O s k o 1, 43 mil 
dl., též stepního rázu. 

6. K u b a ň, z Kavkazu přichodící, ve vysním běhu 
horská, v nižním stepuí řeka, má délku 88 m., 77 
m. pitní, 63 lodní splavnosti. Její ústi je vlastně 
deltové (ve 2 hrdlech) i limanovité, s několika 11- 
many dílem v Černém (1. Eizilgačský) dílem ▼ 
azovském moři položenými. Přítoky její levé jsoa 
ěetné a mocné (největii Dělaja), jako Kavkazské. — 

7. Ř. Rioni, pod Adajem ve výši 12.000' na již. 
svahu hřbetu Eavkazského se sbírající, je až po 
Eutais pravá bystříce horská, odtud řekou stepní, 
velikolepými pralesy a plavný se beroucí, asi 45 m. 
dlouhá, níže Eutaisu splavná, a v ústí (u Poti) i 
mořským loděm přístupná. Největší pHtok Čevi- 
sov. — 8. Ingur, ústící se u Anaklije, a ok. 36 m. 
dlouhý, má podobné poměry. — 9. Z Eavkazskýeh 
bystříc, k Černému moři jdoucích, jsou největíí ř. 
Kodor a Bzyb. 

11. Oblast moře Baltického má v Bosi 
velikost 18.000 čili 18% evropské Rusi. Z četným 
(260) přítokův jeho má největší poříčí ř. Visla 
(3578 dle Rittra), jakkoli z něho sotva ^/g , t. j, 
2860 Q m. k Rusi náleží; pak následuje poříčí zá- 
padní Dviny (2180 □ m. z. dle Schnitzlera) a Ně- 
mna (2100 dle Denzlera). Poříčí Něvy má však 8 
velikými jezery, kteréž k němu přičísti sluší (ze- 
jména Ladožské i Oněžské a vých. Fiolandské), 
4200 O m. (dle Denzlera), — poříčí Narovy (a j. 
Čudským i Vircským) asi 940 □ m., poříí^ Kemy, 
kt^éž několik jezer obsahuje, rovn^ asi 800 Qm« 
Na ostatní řeky zbývá tudíž ok. 6000 D m., a z 
těch jsou finlandské řeky největší a nejvodnějSí. 
(E poříčí Odry náleží ř. Varta v záp. čáati krá- 
lovství Polského.) Řeky této oblasti, sbírajíce četné 



133 



pikoky své buď z rossihlýeh leaných a bUtných, 
buď z jezemýcb prostorů, yjnikaji nad přítoky moře 
{erného velikou vodností, nejsnadnějiim ano již 
přirozeným (prostředkem jezer) spojením mezi se- 
bou, json ale pro Sasté překážky y řečišti (zvL 
prahy a slapy) méné splavné, než ony. Ústí jsou 
dílem deltová, limany scházejL 

1. Visla náleží středním během (od Zavichosta 
k AleksandroYu) v délce 135 m. (veSkera délka 153 
m. dle Hcqaeta) k cis, Bnskémn, jsouc nejdůležitější 
řekou Polskou, jejíž ústí pohříchu v cizích rukou 
jest Za to náleží (kromě Sánu) nejdůležitější pří- 
toky její do Ruska, jako zejména a) na pravém 
břehu B u g, asi 100 m. dl. (dle Stuck.), tichá (spád 
2*5' na m.), splavná, i 400' Široká řeka větSím dílem 
T hčné dolině tekoucí, s hl. přítokem Muchay- 
cem, kterýž tak zv. královským průlivem s Pinou 
^jen jest, — a velikou Narvi, kteráž má délku 64 
m., dle původu svého ještě mocnější a stálejší vodu 
než Bng (šířka v ústí 480') a od Tykočina splavná 
JBonc, z větších přítoků Bobr (pol. Bebř) a Vkru 
přijímá, b) Z levých přítoků Visly je nejdůleži- 
téjSí Pilica, 42 m. dl. a Bznra (30 m.), průpla- 
vem Kerským s Vartou, a tudíž s poříčím Odry 
spojená. 

2. Němé n, nejvýš 140 m. dlouhý, 300—960' 
firoký (zjara při pruských hranicích i 2000'), bohatý 
na ostrovy (36 se jich v Busku poČitá) , ale i na 
p^eje a mélčiny (mezi Kovnem a Grodnem), od- 
kud lodě i pltě bez locmanů na něm obejíti se ne- 
mohou, jelikož i hloubka velmi nestejná (v dolním 
béhu 1—21'). Ústí jeho, tak jako ústí Visly, je 
deltové a na půdě pruské. Z Četných, ale malých 
I^itokůvjehoje a) ř. Šara, 40m.dl., průplavem 
Oginským, jakož i jezerem svým (VygonoviČím), 
i něhož z jara yoda i do Jasiéldy odtéká, s touto 
ft tadíž s poříčím Dněpra spcjená, ^— pak Vilija 
(U m. dl. 4 — 21' hl.) se Sv. Jarou největší; b) malý 
M přítok jeho^ ř. H a n č a (též Černá Hanča) 10 
nul dlouhá, je malým průplavem Augustov- 
ským 8 Bobrem ve spojení. 

3. Dví na vzniká společně s Volgou aDněprem 



134 

na té^ plaiiinS (v tljezdS ÓstaSkdvtkéiíi) vd vý^>800^ 
má až k Rize skoro vinde vys. a strážné břeby, žlab 
gkaliíalý, peřeje i prahy (62). Délka její obnáSf 
142 m. (dle Scbnberta), pHmá vzdáleiiost od praménd 
70 m., délka splaTnosti na 120 mil. Ostroril po- 
lítá se skoro 60, ústi je deltové, ale mMvé. I její 
při toky nejson veliké, nejdůležit^jSi Ljn^esa é. 
Varcbita, 14m. dl. s velik. záplavami v hoř. běbu (na 
3500' g.)» Ulj a ž. Ulanka (též Jaša) a Dxsna, vSecky 
v přiruz. nebo umělém spojeni bnď s DnSprem, buď s 
Dřinou. 

4. Narova, 10 mil dl., 400 —• 2000* íiroká 
8 rychlým spádem (9' na 1 m.), s památnými lirahy 
(tak zv. Jaulské, výSe m. Narvy), kdež na fci^átké 
tratí o 20' v 6 prazích (nejvySSí 14') spadá, s pří- 
tokem Pljusou, 40 m. dl. — je vlastně vodnatý 
výtok velikého jezera Čudského, kteréž hlavně řekou 
Velikou (43 mil dl.j ústí deltové 8 50 ostrovy) 
povstává, a do něhož se od záp. ř. Emma č. Emba 
(doiejSí) 15V2 °»« ^^'í obyí^ejně přes 5^ hl., vlévá; 
tuto je výtok j. Vircského, kteréž hlavně ř. v řehní 
Emba tvoH (11 Vj mil dl.), a dó něhož se též od 
záp. ř. Tanasilm vlévá. Tato vychází z iňalého j; 
Bělinského, z něhoŽ ř. Bělina nepHmo k Pemavě, 
a tudíž k moři baltickému jinou stranou odtéká é 
' 5. Ke v a sice jen sotva 9m. dlotihá řeka, avSak 
jakožto hlavní výtok velikolepé soustavy jezemí, do 
nichž četné i mocné řeky se -ústí, vyniká vSemi ěini'- 
teli mocnosti. Šířka její obnáší pi^i výtoku z j, La- 
dóžského u OrjeSka 3700'; a jakkoli se brzo zase 
na 1400' zužuje, má př&ce v deltovém ústí svém (v 
samém Petrohradě) v 5 hrdlech, 9 ^trumneeh a 11 pra^ 
livedi 1 mili Šířky. Hloubka, nahoře obyčejně 46 — 
60', zůstává i v hrdlech mezi 18 a 30', VeHké po* 
řičí její obsahuje 25 větSíeh jefeer, a to nejroztá-* 
hlejSich v Rusi, a dosahuje prostředkem Lovatn na 
jih až na 6 mil od Vitebska^ ňa seteřO-vých. pto- 
stíFedkem Vodly až k hraničen g. Archang^elské, na 
severozáp. až do severní Finla^dic, tedy na 100 — 130 
mil v pámé Čáře; rilaVní řeky soustavy její , json 
na jihu: a) Lovaf, 56 mil dlouhá, a3t 14' hluboká, 
JuČnými rovinami a krásnými doubravami tekoucí ř., 



135 



ŮÉÚ 06 deltovým lifttím do j. Ilinenského, s n^ož 
coVolchov' vytéká; V o leh o y* je 86 mil dl., 840— 
Í%W Široká, i mívá 6—60' hloubky a mírný spád 
(60' na eelý běh), tak že výborné splavnosti jeji 
jen viry (blíže j. Ladožského, do kteréhož se ústí) 
j^kážeji b) V o d 1 a považuje se obyčejně za ho- 
řejSi běh Něvy a má 23 m. d., 36—2460' Šířky (jako 
výtok j. Vodla) a 88 prahů; c) Vytěgra, pro- 
stfedkem průlivu Mariin skéh o s Eovší, a tu- 
díž se soustavou Volhy spojená, má 11 mil délky 
a rychlý spád* d) Svir, 26 m. dl., 680-1400' 
Široký (spád 188' s několika prahy) spojuje přímo 
j. Ladožské a Oněžské. e) Vodstvo východo- 
finl andských jeeer stéká do Ladogy pro- 
stfedkem ř. Voksy, 24 m. dl., 800—1000' Široké, 
místy i 140' hluboké (t. j. kde v jesera se mění), 
kteráž má vSak přetržitou plavbu zvi. pro pověstný 
slap Imatrský, kdež ř. na délce 2200' o 94' se 
snižuje a při tom 36' svisle padá ; proto vychází i 
j. Sajmskébo průliv, přímo k Vyborku na 8 m. vedený. 

6. Ěeka Ulejská má délku 44 mil, je 
jako výtok soujmenného jezera (též Ulsa řečeného) 
velmi vodná, má vSak již ve vySním běhu, jako 
vSecky j ezemé řeky Plnlandské, Četné prahy i slapy. 

7. Ě. Ke m' je 66 m. dlouhá i sbírá vody sev. 
Finlandie, kdežto 8) ř. Torn ej ská, 63m. dl.,je s 
přítokem svým Mnoniem (86 mil dlouhým) skoro 
napořád pohraničnou řekou i má rovněž prahy a slapy. 

III, Oblast moře Ledového čili Sever- 
ní ho obsahuje skoro celou vlastní Sibiř (ok. 207.000 
Qm.) a celé skoro severní i díl stíFedniho Ruska v 
ETropě (23.100 ^')' Rozloha její je tudíž přes 
230.100 Qm., t. j. 61% veSkerého císařství, 76% 
asijské, a 237o evropské Rusi. Řekv její náleží k 
nejmocnějším na světě. Nejdůležitější jsou, a sice 
v evropském Rusku: 

1. B. Tana, pohra ničhá proti Norsku, 87 m. 
dlouhá, v úzkém údolí horském tekoucí, ř. Pac Čili 
Pajas, co 14 m. dlouhý vodnatý výtok j.Enarského, a 

2. Tul o m a, 60 m.dL s Kolon, kteráž v Širo- 
kém, chobotném ústí svém ne^e^SÍ přístav ruský v 
těchto stranách (př. Kolský) tvoří. 



136 

3. Řekj Nivat Kovda, Kem a Vyg asi 
31 mil dlouhý a památný svými práh/ Oi<^^ ^^j' 
▼yiií je 20, vysoký slap Zolotec) — jsou rovněi 
výtokj velikých soustav jezemých, majíce rovněž 
všecky vlastnosti Finlandských řek. 

4. Oněga má délka 96 mil (dle Stacken- 
berka), nazývigic se ve vySnim běhu (až k jezera 
Yoskému, 6 mil dlouhéa 2 Široké) Voži, odtud až 
k jezera Lačskému Svidem, a je kromě 4 ■ prahův 
splavná. 

6. Dví na má poHči 6120 Q m. a skládá se 
vlastně ze dvou velikých bližnich řek, zř. Suchonj, 
kttfáž co Kabina v djezdu VěPském vzniká, po 20ti- 
milovém běhu j. Eubinské tvoří, a odtud s četnými 
ostrovy (29), prahy (posud ještě 89), a délkou 75 mil 
co Suchona dále se ubírajíc, spojige se ve skalna- 
tém údolí u Usťjuga s Jugem, 144 mil dlouhým, 
ftOO' širokým (s 19 přílukami) a rychlým (a však 
bez prahův), přijavši výŠe ještě 20 mil dlouhou 
Yologdu. OdUstjuga nazývá se spojená řekaDvi- 
n o u, majíc odtud ještě délku 89 mil, v letě 2000—2500' 
šířky a 20—50' hloubky. Od Kubinského jezera 
je splavná, tak že délka veškeré plavby na ní 166 
mil ob|;iáší ; z jara má zátopy až do 20' výše nad 
letní úrovni, a ústí deltové obsahuje 4 hrdla. Nej- 
důležitějším přítokem na levém břehu je a) Yaga* 
61 mil dlouhá, vevrchoviSti na mocné přítoky velmi 
bohatá, na 46 mil splavná, i v ústí přea 2000' ši- 
roká, tudíž pro obchod velice důležitá; b) na pra- 
vém břehu rovná se mohutná VyČegda, 157 mil 
dlouhá (na 130 m. splavná, jakkoli s četnými měl- 
Činami) při stoku s D vinou bez mála této samé 
mocností. Z Četných a velikých přítokův jejích je 
(na levo) a) severní Keltma, 20 m. dl, a na 
18 splavná, průl. Kateřinským s jižní Keltmou 
(ke Kamě jdoucí) — a se soustavou Volhy ve spo- 
jení, /9) Ě. Sysola, 70m.dl.,pH stoku 1000' široká 
— též na 50 mil splafná i lybná, y) Na právo má 
ř. Vym 44 m. délky. Slabší než Yyčegda je c. ř, 
P i n ěg a , poslední pravý přítok D viny, 70 m, dlouhý, 
ule z pusté krajiny příchodíci. 

^. Ě. Mezen má 2180 Q mil veliké pdřiči 



137 



(dle Sdmitzlera), 84 mil délky (dle Stuck.), 2400' 
iffe, 7 — 14' hloubky a dva velké přítoky, zejména t 
I Yažkn (77 m. dl., na 14 m. splavnou) a v p. 
lipadní Pižmn a přes 40 m. dloohoa Pezo. 

7. Pečora je po velikolepé sevemi Dvině 
nejmocnější z přitokův sev. moře v Evropě; nebot 
poíiči jeji je 3090 Q m. veliké (dle Schnitzlera), 
délka 286 m. (Stuck.), splavnost 107 mil, přímá 
vzdálenost od pramene 90 mil. V ústí má hloubka 
20—30', 9m. širokou deltu (s 10 hrdly, největší te- 
čelec přes 1 míli Široký) hrozné vzkrytí ledu (v květ- 
nu nebo červnu) a velikolepé lesní břehy. Větších 
přitokily jejích je 16 (mezi nimi y p. Usa, ok. 100 
m. dlouhá, rychlá, hluboká i r ústí 2700' široká, ▼ 
levo zvi. Ižma, 54 m. dl., Cylma asi 36 mil dl.) 
12 jich je střední veUkosti a přes 120 malých. 

Od ústí PeSory až k Obi, tedy na prostoru přes 
230 mil dlouhém, není ani na vých. ani na záp. 
Uralu přítoku přes 20 mil velikého; tím mocnější 
JBoa řeky severomořské v asijském Rusku, 
mmena 

1. ř.Ob\ jejížto poH£í páčí Dentzler na 57800, 
Roon na 64.000 Q m. z. Délka toku jejího obnáší 
dle Picqueta 682*5 m. , přímá vzdálenost od pra- 
mene 319—270 mil. VrchoviStě Obi je v Altíýi, a* 
největší pramenité řeky: Katyn', ve výši 9692' 
vnukající a krásou údolí svého pověstná, — a Bij a, 
s j. Teleckého , kteréž má 26 vodných přitokův, 
vycházejícL AŽ k Bamaulu (404' n. m.) je spád 
Obi veliíii náhlý, odtud nad obyčej malý. U Koly- 
vaně obnáší letní šířka jeji 5000', při ústí Irtyše 7800' ; 
ta jarních i letních záplav (v květnu od vzkrytí 
leda ^vlastního, v Červnu a červenci od tání sněhu 
v horách) mívá Ob' při ústi Sosvy i 7 mil šířky, 
podobajíc se tudíž pravému moři, z něhož jen \Tchoie 
Ifis&v vynik^*L Od ústí Jugana a Irtyše rozštěpuje 
íb do Četných strumnů s nečíslnými, lesy zarost- 
lými, ale neosidlenými ostrovy, kteréž i jinde často 
v řece se nalézají. Jsouc nejrybnější řekou ve ve- 
ikeré ruské říši (dle Pallase), je zároveň ze všech 
idjských řek nejvodnějši a nejsplavnější (beze všech 
prahft a značných mělčin), odtad, jakož i směrem 



138 



svého běhá a hospodskou rozdílností krajin, k 
pořídí jeijíma náležitých, i nejdůleŽitéjSÍ ř. asijského 
Ruska. Přítoky Obi nejsou sice porn. četné, aniž 
mocné; za to a) sbírá jediná ř. IrtyS takové bo- 
hactvi vod, zvláŠté z Uralu, a svádí je do Obi, že 
se za jakousi bližní řeku této považovati může. 
Délka jeho obnáSí na ruské půdé 260--280 m. (dle 
Bittra však celý IrtyS 450, odkudž hy na ruský 
běh 400 mil 'pHpadalo) poříčí je asi 28.000 Q m. 
veUké, Šířka při ústí 4200' (místy i o 800' větSí;, 
břehy v stepi 20 — 30' vysoké. V středním stopním 
běhu (od Usťkamenogorska až k Om'sku) scházejí 
přítoky, za to jsou v nižním běhu zvi. hojné, ze- 
jména a) ř. Išim, 100 m. dlouhá, ale stopního rázu ; 
neméně fi) ř. Tobol, asi 200 m. dl., nestejné šířky 
(celkem však úzká), bez prahů, s nejlidnějŠimi v 
Sibiři břehy, a s vodnými Uralskými pHtoky Ujem 
(67 m. dl.), Isětí (70 m., — doni Mijas), Túrou 
(90 m., do ní Tsígú a PiSma 70 m. dl.) a 60 m. 
dl. Tavdou. fi) V právo horskář. Buchtarma 
i 50 m. dloubá Om\ b) Po Irtyši jsou nejdůleži- ^ 
tější levé přítoky Obské ještě ČaryS ve vysním, 
Konda a Sosva v dolním běhu, z pravých při- 
tokův (pokud známy jsou) vynikají splavná Tom', 
77 — 88 m. dl., Čulym, též přes 70 m. dl., Ket, 
pustými lesy se beroucí, níže Vag a Kazym. 

2. Podobně co Irtyš, kterýž jezerním vrchovištěm 
svým (j. Zajsan a Kyzylbaš) do Kytaje náleží, 
vzniká i Jenisej pod jménem Eema asi na 2 m. 
od břehu j. Kosova v Eytajské Dzungarii, bera se 
na více než 80 mil délky (s poříčím větším, než 
jest poříčí Padské v Evropě) rozsáhlou, říčnou a 
jezerní kotlinou výšehorskou. Od vstupu na ruskou 
půdu až k ústí svému má Jenisej ještě 580 mil (dle 
Stuckenberga) délky, 340^«' až do 3 mil šířky, v 30 
mílích svého nejnižšího běhu (níže Erěstovska) po- 
dobá se pravému zálivu (bez ústí deltového) s čet. a 
velk. ostrovy. Poříčí jeho v Rusi páčí Stuckenberg 
na 33.000 (Dechen a Boon celé na 48.600 a 47.000) 
Q m. z., odkudž se řeka tato nejmocnější v Asii 
býti jeví. Hloubka je všudež značná, 11 — 90' a vice. 
a) Levé přítoky jeho (zvi. Abakan, Sym a Turukam) 



139 

oqjflon důležité, za to má tři mohutné pravé pH- 
toky^znichž b) Angara čili Yrohni Tnngaska 
od výtoku syélio e j. Big'kalského až k ústí 240 
nál dlouhá (St.), 1600—8500' široká i yětgim dílem 
7chlotoká, řeku Jeoisej (pětkrát slabSí) rodností 
I^Tyiuje. I poříčí její má asi Vé poříčí Jeniseje. 
Zt yrchní jcgí běh slóší nyní (kdež sama z jezera 
Bajkalského vychází, měvSi v dilnviálni, nebo snad 
J6^ pozdější době své osobité prameny nedaleko 
jdsera) ř. Selengu považovati, kteráž co Iga též 
jeitvýtokem velikého jezera Kosova i na půdě ruské 
co mocná horská řeka jeStě 76 mil dlouhá (s ústím 
deltovým a s přítoky Chilokem a Udou). E pra- 
menovým přítokům Angary (totiž kj. Bsgkalskému) 
náleží téžř. Barguzin atakzv. Vrchní Angara, 
k přítokům stíředního běhu (v 1.) horská ř. Irkut, 
Mm. dl. a ve velikolepém údolí tekoucí, 600' ▼ 
ostí Široká (s 30 přítoky), — a přes 70 m. dlouhá Oka 
B leji (ústí uBratského Ostroga), av p. ř. Ilim; z 
pfítokův nižního běhu je (v l.)tak zv. Uda-Čjuna 
^ Tas jej, okolo 100 m. dl. s 188 přítoky, nej- 
mocnější. I Angara má prahy (12), jakkoli tyto 
plavbě nemnoho na překážku jsou, tak že břehy 
její značně nyní se kolonizují a brzo k nejUdnějSím 
y Rusi náležeti budou, c) Méně důležitá (pro hor- 
natost a studenost krajiny) je Podkamenná (ČiU 
střední) T u n g us k a, 116 m. dlouhá, — mnohem větSí 
a TodnějSí, ale z podobných příčin rovněž málo uží- 
vaná d) Nižní Tunguska, ze sousedství Leny 
příehodící, 2—300 mil dlouhá, v ústí 4600' široká, 
v níž vody více než 80 přitokův se sbírají. 

3. Ř. Pjasina, nedaleko dol. Jeniseje z j. sou- 
jmenného vychodící, asi 70 m. dl., ř. Taj my r (po- 
dobného původu), C h a t a n g a, asi 1 00 m. dl., A n a- 
bara, dle rqzl. neurčitých udání 140—180 m. dl, 
Olenek (270 m. prý dl. ?), v nižním běhu 1 verst 
Široký a 28' rus. hluboký (dle Chitrova) mají, jakkoli 
^ mocné řeky, přece skrovnou důležitost, jelikož 
jen 8^10 neděl bývají ledu prázdny a vůbec již v 
^^f&mu lesním vznikají a v tundrovitém tekou. 

4. L e n a (u Jakutů Ebe, t. j. bába řečená) v sou- 
w^tvi Bajkalského j. vznikající, nemá sice tak ve- 



140 

liké pořiéi, jako Jenisej (dle Dentzlera 37.100 Qm.), 
aniž té délky (605 mil dle St.), je alB od četnosti 
a mocnosti přítok&v svých nejvodnějSi a po Obi 
nejsplavnějŠí řeka asijské Rusi. Přímá vzdálenost 
její od pramene páČí se na 349 m. (dle Dentzlera), 
Šířka a Jakutska na 1 — 2V2 m« Zm ▼ ^^^ & ^ j^"^ 
k čemuž zejména přečetné ostrovy (524 , z nichž 
278 větších) se přidiňají. U Žiganska bývá oby- 
čejně 2 m. široká a 55 — 70^ hluboká, níže je ožSí 
i mělčejší (u Baluna Vs ™* ^* ^ 35—55' hloubky, 
v ústí iVam. š. a 15—23' hl. dle Chitrova). Ústí 
není deltové, nýbrž Široký liman o hloubce 28 — 84' 
s četnými výspami a přesypy. Splavnoíft počíná 
již blíže Usť-Kutska, plavba však obyčejné u Ver- 
choleiiska. Jedinou překážkou její jsou v letě mSl- 
&ny a útesy. Přítokův Leny počítá se 325 i 500, 
kteréž v středním běhu skoro výhradně tundrovitými 
nebo lesnými pláněmi tekou, v nižním běhu pak 
příčné hornatíny, prahy a peřeje prorážejí (dle Schwar- 
ze). Z nich je na p r a v é m b ř e h u nejdůležitější a) 
Kirenga, 66m.dl., b) Yitim, jehož délka na 300 
mil se páčí (pro přiiuky), a kterýž v ústí širší jest 
než Lena. c) Olekma, 200 mil dL a v ústí 2150' 
široká i 14' hl. (s Tugirem); d) Aldan, největší 
z přítokův Leny vůbec, též ok. 300 m. dlouhý, 
přes 14' všudež hluboký a z jara na 20' vystupu- 
jící s přítoky Učurem a Mají (140 m. dl.). — 
Levé přítoky jsou větším dílem jen 20 — 30 m. d., 
jediný Viljuj může míti ok. 200 mil délky. 

5. Mezi ústím Leny a m. Beringovým ústí se ještě 
následující větší, již v pásu tundrovém větším áHem. 
běžící řeky, zejména: a) Jana, 150 m. dl. s ústína 
deltovým (10 strumnů) a tuto 72 ^* široká, b) 
Indigirka, 200 m. dl. (St.), u Zašiverska vždy 
1800' široká, v skalnatých, srázných březích te- 
koucí, s poříčím 5400 m. (dle Den.), c) Eolyma, 
143 m.dl. (St.), 3600', pod Nižněkolymskem 6000' 
široká, s ústím deltovým (3 hrdla), nejsplavnějŠí a 
nejrybnější řeka těchto končin (s poř. 6700 []] m.) 
a s přítoky Omolonem (100 m. dl.) a Y. a M. 
Anjusem; d) 155 m. dl. Anadyr, z ř* Bělé a Ja- 



141 



benky složený, jediný veliký pHtok m. Bobrového 
nazáp. s poř. 3960Qm. 

IV. K oblasti Tichomořské, kteriS asi 
88.000 Q ™- ^ asijském Rnskii počítá, náleží ve- 
lk«ré Araorsko i s břehem Mandžnrským, pak ostrov 
Sachaljan. Moře Ochotské má sice Četné pří- 
oky , ale žádný skoro nepřevySnje délku 30 mil ; 
jediná Uď má délku asi 45 mU. Podobně json 
pro horySihatské veSkery přítoky japonského 
moře 8 — 10 mil dlouhé bystříce. 

Jediná mocná řeka je A m u r, kteráž ale fa- 
ktory mocnosti své a přírodní i hospodskou důle- 
žitostí svou i poříčí svého k nejpřednéjSím v Rusi 
náleží. Poříčí Amura , na 37.000—63.660 Q m. 
počítané (dle Semenova i Grasmiillera) , náleží 
aspoň se 16.000 Q mil k říSi Ruské a je pro 
ranmčjSi podnebí, bohactví rostlinné, živočiSné i ne- 
rostové, jakož i pro zemépisnou polohu svou neo- 
cenitelným {Přírůstkem ruské říSe. Z bližních řek, 
■ kterých Amur se skládá, je Š i 1 k a se vSemi pří- 
toky svými (Ononí, Ing^odou a j.) sscela ruská 
(délka její páčí se od stoku tSchto na 58 m., SflFka 
v ústí lÓOO'); druhá, Cherulun čili Arj^un* ře- 
čená, náleží asi na 60 mil dolejSího, rovnéž zcela 
splavného béhu svého, též k Rusi. Od souvodnč 
t$chto řek má vlastní Amur jeStč 430 m. délky (dle 
Radde, celý béh 570—580 mU, t j. délka Misisi- 
piho) a může se po nčm nejen odtud až k ústí (t. 
j. na 375 m.), nýbrž nahoru až do Ingody (až k ČítS), 
tedy v délce 530 m. po parolodčch plouti. Hloubka 
je vSudež značná, limanovité ústí ale teprvvkvStnu 
ledn prosté. Z přítokův Amura je v 1. nejdůležitější : 
ZeJa,Bureja č. Njoman, Kuru, Goryn* aAm- 
gnn\ kteréž na vSecky strany volnou cestu do vnitř- 
ního Amnrska otvírají; v p. Sun^ari, jehož po- 
řiď je nejťb^dnčjSí a nejosidlenSjSí v těchto kon- 
inách, a p<^aniční Usuri, oba splavué a pro 
spojení 8 jih^n důležité. 

F. Obi asf jezerná je v ruském císjídFství na 
sáp. asijské državy jeho a po veliké části jižního a 
^SMvSho Ruska evropského rozložena i dosahujíc 
ptačím Yolgy hluboko do vnitra tohoto, může se 



142 



asi na 83.700 Q m. odhadnouti, což jest přes 22% 
veSkeré rozlohy Rusi. Ovšem že se oblasf tato roz- 
padává do tolika menších, kolik jest jezer samo- 
statných s přítoky jejich. Jezera, kteráž jich 
stíred tvoří, leží skoro bez výjimky na půdě stopní, 
jsou tedy solná i řeky, jakkoli mnohdy veliké, 
mívají vftbec všecky nedůstatky stopních řek, tedy 
mélkost i suchost a špatnou vodu, ovšem i nejistou 
plavbu, vynikají však za to rybností a jsou vůbec 
pravé okresy a středy rostlinného i živočišného ži- 
vota a lidského hospodářství v těchto krajinách, 
poskytujíce též, pokud jsou větší, došli snadné spo. 
jení se vzdálenějšími končinami prostředkem plavby, 
To však platí vůbec jen o menších oblastech jezer- 
ných a může se jen částečně vztahovati k obUistem 
j. Easpijského i Aralského, kteráž jsou pravými 
moři, a jejichž ohromná rozloha i nejrozmanitéjši 
výjevy přírodního i lidského života podmiňuje. Tak 
zejména jest poříčí Volgy nejrozvitějším členem dr- 
žavy ruské a kolébkou nynějšího státního i národ- 
ního života v nesmírném císařství. Důležitější těchto 
oblastí jezerních jsou pak zejména: 

1. oblasf j.Balchašského, přesdOOOQm. 
a pro rozmanitost půdy (výšehory, stíredohoří, úrodná 
rovina, step) i poměrnou početnost řek a teplé pod- 
nebí osobitého Života schopna (dvakráttak veliká, jako 
starý stát český). Její hlavní řekou jest ř. Ilja 
(Tli), kteráž má jediné na půdě ruské délku 80 m. 
(8t.), poříčí asi 900 Q m. velké (tedy takové , co 
Čechy), vzdělané a osídlené údolí (obzvláště ještě 
v Eytajsku), výše rychlý spád a ústí deltové, asi 
7 m. široké. Splavnájest Ilja od Euldže. Z ostatních 
Četných řek, z hor Alských vychodících, dosaht^í 
jen 3 ještě úrovně BalchaSe. 

2. Oblasf j. Isy (čili Isyka) je vlastně jea 
horská pánev asi 200 Q ™* veliká (lakomě j.) s 72 
horskými bystřicemi a nemá pro vysokou polohu (přes 
4200' rus.) a zavřenost svou aspoň na ten čas ho- 
spodářské důležitosti. 

3. Oblasf j. Saumalského a Tátské- 
ho. Tuto tvoří řeka Čuj, 70 mil dlouhá, pravého 
rázu stepního^ s^ smlSonou vodou , sčetfiými při- 



143 



tíky ve vySnim béha» kdež na ^4 m. od j. Isiho 
Tiniká, jsoac s nim mělkým (nmSlým) průlivem 
spojeni (poříčí Čaje asi 1000 mil, splavnost ne- 
ftálá). V nižním běhu přijímá Čaj stepní řeky 
Tju len dyny n (40 m. dl.) a Sáry. 

4. KBuské oblasti j.Aral8kého,asi 40.000 
Q m. z. veliké, kteráž se ale jen na 2 řeky (Syr 
i Ama) obmezaje, — náleží v nynějSí dobS již skoro 
celé poříčí ř. Syni (14.700 Q m. dle Dentzlera), 
kteréž jest pro raské panství v Asii významné dů- 
ležitosti a zemí od prastarých časův koltorní. Řeka 
sama, 170 mil (dle Stackenberga) dloohá, je hlavné 
posad jen v dolejSim béha lépe vyskoomána. Jak- 
koli mápřílaky a mSlčiny (a místyjen3V2'bloabky) 
a v nízké stepi mnohonásobně běh měnívá, — je 
přeee skoro celá splavná (parolodmi). Břehy, 
jakkoU větěím dílem baď močálovité a rákosnébaď 
slanoa trávoa, křovím i chrastím porostlé, jsoa 
přece na mnohých místech i v dolejším běhá omělým a 
nad míru bedlivým svlažováním vzdělané a neoby- 
čejně úrodné. I přítoky jsoa značné, zvi. pravé, a 
v horském běhá "řeky. E toma je výtok jiných 
větSích řek stopních málo od Syrá vzdálený (jako 
Č^je jen na 5 — 6 mil), a tadiž snad v čas příští 
potřeby i spojitelný (?). Níže tvrze Perovské vy- 
chází ze Syrá několik ztracenýeh Čili jalových ra- 
men, z nichž se na záp. aŽ k jez. Aralskéma staré 
opuštěné ře^tě Syrá na délka 86 m. (ve vzdálí 
6 — 12 od nyn. běhu) táhne. 

VL Oblast moře Easpijskéh o je nejen 
nejdůležitějěi ze všech jezernýeh oblastí v Evropě i 
v Asii vůbec, nýbrž i největší a nejdůležitější je- 
aemí oblast na světě. Velikost její obnáší celkem 
asi 48.000 O m., z čehož zajisté 44.000 na Basko 
^padigí; z této rozlohy náleží však evropské Rasi 
a Kavkazsku 39.500 Q m., na asijské části raské, 
tem příslaSné, připadá tadíž jen 4500 Q m. Pří- 
činou toho jest úplný nedostatek tekutých vod na 
eelém Ust^-Urtu, jakož i na velikém prostora mezi 
jihovýchodním břehem moře Kaspijského a řekou 
Amu položeném (t. j. asi 8000 Q m.). I jinak pro- 
kazuje pblasf tato stepní povahu svou tíni) že moře 



144 



Easpijské při ySí ohromné délce břeliův svých (ok. 
700 mil) vůbec jen 8 velikých řek přijímá, z nichž 
6 (Kúra, Těrek, Knma, Volga, Ural, Emba) 8 ce- 
lým pořiSim svým Basku náleží. MenSí (přímé) 
potoky a řeky jsou jen v přilehlých homatinách 
(v Podkavkasí a v severoperských horách čili Albors- 
ských) Četné, na celém břehu vSak od ústí Tereka 
až k výtoka Emby nemá moře Kaspijské vůbec ji- 
ných stálých přítokův, než 5 ovSem velkých řek, a 
východní břeh pražádných (kromS perského již 
Atreka). Podobné nemají veletoky moře Easpij- 
ského v dolním béhu stálých přítokův (kromS Kury) 
a přijímají tu na sebe vSude povaha stopních řek 
se vSemi nedůstatky jejími, k nimž v jistém ohledu 
i deltové ústí náleží, n vSech obecné. 

1. K. Knrasbirá vodstvo Kavkazské, Armén- 
ské i Adzerbejčanské , a je tndíž skutečným vele- 
tokem. Délka její obnáSí 121 mil (dle St., dle Schn. 
ISO), poříčí zajisté přes 1800 Q m., z čehož jsou % 
mské. Pro horskou povahu svou i četných přítokův 
svých (proudy, prahy atd.) je Eura jen na 36 mil splavná, 
vyniká vSak rybností, zvláSté v deltovém ústí svém. 
Hloubka hlavního tečelce je tak značná, že i nej- 
yM{ moře Kaspijského lodi i 6 m. nahoru (až k Salja- 
nům) dostati se mohou, a) NejdůležitSjSí levé pří- 
toky jsou Ara^va, alpským údolím svým památná, 
pak Alazonas Jorou, mající až k ústí povahu horské 
bystříce; b) v právo vtéká do Kury již asi 10 mil 
nad deltou mohutný Ar as, delSí (150 mil) a bez 
mála tak mocný, co Kúra. Starý, samostatný vý- 
tok jeho do moře (jeStČ za Strabona) mSl podle ša- 
chovaných stop býv. řeČiStČ (dle Baera) smSr od 
Vejsal přímo na ^ch., tak že nynéjSí řečiStČ řeky 
Kanaby i dolního Bulgaru a západní roh huby Ky- 
zylgaČské v č^e jeho leží. 

2. Těrek, poříčí 900 Qm. (dle Schn.), délka 
57 m., je až ke Kizljaru (k deltovému ústí svému) 
horskou bystíFicí a tudíž nesplavný, níže Mozdoka 
f476' r.) běží již ve 36—70' vys. stopním břehu. 
Přítoky četné (zvi. Málka aSunža), ale rovnČž bystíFice. 

3. JeSté ménČ vody má v nižním běhu ř. K a m a, 
podobajíc se tu v letS jen řad$ jezer, jakkoli mo- 



145 



cné hjBŮice horské přyfmá a délka její 70 mil 
obnáSf. 

4. Volga je nejyStSí řeka v Evřop8, a íáro- 
ren nejdůležitSjSi v celém mském eisařstW. Délkn 
její udává Stackenberg na 507 mil (Schubert na 
670, jiní na 430—617), velikost poříčí Roon na 
80.000 (jiní na 24.800—30.500) □ m. ^., splavnost 
lodní obnáSí 424 mil, 8ířka i hloubka json rozdílné. 
Niže j. Pjavského je řeka 160—200' Široká, n Tveře 
700*, u Mology 2000', u Niž. Novgoroda 2800' (s 
jara 2V2 mil) , n Kosmodemjanska 6000', od Sim- 
birska aS do Singileje přes 1 m., a NSvropole přes 
20.000', mezi Samarou a Syzrani 1—3 m., n Saratova 
6000-15.000', u Černého Jaru hlavní teCelec 3600', 
tentýž uAstrachaně 2250— 6C00'. Hloubka vySní Volgy 
meri Tveří a Rybinskem je již tak značná (10—12 
i 16'), Že parolodS 1 V2 — 2' ponoru po ní bezpečné 
plouti mohou; u Kižního má řeka ^1%'^ n Samary 
8, y ústí 4—7', ale v Astrachani 70' hloubky. Pa- 
mAtné a pro hospod^ský i státní rozvoj Ruska 
▼dmi důle^é je méněni smSrův béhu (celkem pět- 
b'át, přímá vzdálenost ústi od pramene jen 210 
ml). Přiluky nejsou příliS četné (za to má Sa- 
mařský oheb 20 m. délky a 3 m. průměru), vlastních 
prahův neb proudův v řečiSti není, častější jsou 
ostrovy, pak tak zv. závodí čili voložky (t. j. cho- 
boty) a roztoky, kteréž řečišti vody ujímají. Hlavní 
nepřátelé splavnosti jsouvSak ovragy, po celém po- 
M Volgy nejvíce v Rusi rozšířené, pHmo nebo ne- 
přímo do ní se ústící, kteréž náplavem svým jarním 
reéiště zanášejí a omělčují. Jimi zveličuji' se ze- 
jména též záplavy Volgy, kteréž úrovně její o 20 — 
60' z jara povyšují. Již nad.Cariciným počíná vlastně 
oblast ústí Volgy rozstupováním se řeky do dvou 
BtromnA, Ach tuby (níže Berekot řečené) a 
Volgy, kteréž nesčíslnými roztoky mezi sebou spo- 
jeny jsou a pravé bludiště ostrovů v obsahují, 1 — 4 
m. široké. Berekot jde mezi Korduinským a Erá- 
B&ým Jarem ve 3 strumneoh samostatně do moře 
(největší je Rička) ; vlastní Volga počíná se již nad 
ABto^haní dělit do hrdel, jichž se přes 70 počítá 
(ft velikých), a kteréž mnohonásobně mezi sebou 
Boíko. 18 



146 

gpojenj JBon. MeDSim Umanovitým stramnfljyi H-^ 
kají ilmenět kteréž mezi sebou v tak zv. jerUcy se 
spojuji, a mesi nimi leží zeela rovnoběžně iiesči- 
ilné, dlouhé a úzké ostrovy {i^g^)i větším dílem 
porostlé a hejny ptactva vodního oživené. Památná 
jsou ve vrchoviSti Volg^y četná jesera (Seližarské 
největší), z nichž feka již v hořejěím běhu vodooBt 
svou bére. Břehy Volgy jsou nejosidlenějSí v oelóm 
Rusku a nejživější, tak jako plavba a rybolov v řece 
nejčilejší a nejvýnosnější v celé Evropě (viz níže). 
Přítokův Volgy je zajisté mezi 6—600, jak^ 
koU jen až po Saratov (200 mil nad ťUtím); pravý 
břeh nepropouští tu pro svou výSi a uzavřenost (v. 
nahoře) skoro žádných přítokův k řeee, kteréž tu- 
díž vesměs k blízkému Donu jdou; na levém pře- 
stávají pro rozsáhlou st^ níže KamySina též vše* 
cky přítoky, jsouce již od ástí Samary velmi řídké. 
Za to náleží vodnaté přítoky středního a vyiního běhu 
k největším ř. v Rusku. Ka levém břehu úetí 
se do Volgy a) Seližarovka, co výtok soujme- 
ného 7 — 85' hlubokého, chobotného jez^>a, — 5 m, 
dlouhá, ale vodná i splavná. b) Tverca, 25 mil 
dlouhá, s nevelikým sice spádem (v hromadě 212^ 
a výborným koněchodníkem, ale s prahy a kosamL 
Se Mstou, a tudíž s poříčím Něvy, je průlivem 
Vy Sně Vol o čským spojená; rovněž je c) ř. Med- 
vědice, 36 m. dl. a splavná. d) Mologa, veli- 
kým obloukem k Volze tekoucí a splavná, má 82 
m. d. a přítok Čagadoči, kteráž ji průlivem 
Tiohvinským s Tich vinou a Sjazem, tudíž a La- 
dožským jezerem spojuje, e) Seksna, z j. Bílého 
vycházející, výSe Kovža řečená, i touto nejen s 
Vytegrou (viz nahoře) a s j. Ladožským, nýbrž i 
8 j. Kubinským a výSe průlivem Kubinským 
se Suchonou spojená, — má délku 58 m,, v úatí u 
Rybinska Sířktt TOO' a pro své vSestranué spojeni 
nemalou hospodářskou důležitost (zvLzaČasu vyiii 
vody z jara). Přicházejíc z lesiu s^eroruských, 
mívá značné záplavy s jara (u Rybinska i 40' nad 
irovní letní), podobně co f) ř. Kostromka 40 
m. dl. (z jara v iistí i 66' nad úrovní), g) Uu^a 
50m.dl., až 300' Široká, aVětluga, 93m.dl.,vůatí 



147 



600' Sir., pó n^ 86 nesmírné množstvi dřivi a j. lesnléh 
plodm plaví, — náležlrovnSSjeStě do obvodu tScfato 
éeltaýbli řek lesnieli. h) Kam a jo nejvd^í levý při- 
tek Volgy, Velikánskýai (10.000 Q m.) a íotnýáii 
■plavnými řekami prostoupeným poHčim svým, 
snadnou splavnosti (která nemá v ře&Sti jejím ani 
nejmenSi překážky), stálen a hlubokou vodou a 
nejživSjií poVotee plavbou nadmíru dftležitá a ná- 
rodnímu hospodářství v Rusku prospěSná, nebof se 
jí celý obydlený Ural nejsnadněji s vnitrem a jihem 
Ron spojuje. Délka její obnáSí 243 mil (St.), přímá 
vzdi^enost od pramene, od něhož 8 míle níže již 
jest splavná, 87 mil, hloubka v dolním toku 15 — 50'. 
Kama sbírá vSecky řeky, kteréž od 150 mil dlou- 
hého středního Uralu na záp. se obractjí ; obzvláStě 
k ní tekou a) jižní Kel' tma, se severní KéltmoU 
(a tudíž i 8 Dvinou) průlivem Jekat erini- 
ným spojená, fi) KoFva (též ViSera), ok. 70 mil 
dl. s pHtoky i 50 m. dlouhými a nemnoho od vr- 
(^vilHě PeSory vzdálená, y) 50 m. dl. Kosva, ů) 
]^es 100 m. dl. Čusovaja, mezi Kalinským aGo- 
ro&em velekrásnou soutěskou (na 6. m. délky) te- 
koud, «) Bělaja, asi 140 m. dlouhá, u Ufy 1200, 
vťbtf 2000' ^okáil4' hluboká, sDju mou (50 m.) 
a pfílukovitou Ufou (110 m. dl.), do kteréž by- 
stfíce AI, 37 m. dl. (ale na 30 m. splavná), pak 
40 m. dlouhý Jurjusen se úaÚ, Z pravých 
přítoků Kamy je největší f) Vjatka, 150 mil 
dlouhá, pod Vjatkou i 3fK)' Mroká, 10—16' hluboká 
a pro tíchý běh a volné řečiště výborně splavná, s« 
živou plarbou. VýSe jarní vody obnáXí na ní 14 — 
82'. Mezi sty splavnými přítoky jejími je Cep ca 
60 m. dl., Malona 50 m. a J. m. i) Poslední 
levé přítoky Volgy jsou : Větží Oereměan, 40 m. 
dl., Sok 36 m., Samara 54 m. dl. s Kinelem, 
pies 40 m; dL, VětSí a MenSí Irgiz, onen přes 
120 m. dlouhý, 100 — 170' liroký, ale hluboký s liď- 
nfttým břehem. 

Pravé přítoky řeky Volgy přicházejí 
vesměs fe nejlidnatějších křajův Susi a z vlastního 
Btítoáu jejího, a) ŠoSa 23 iii. dl., ale jen tea h\ 
líi. 8|rtatíiá. b) ^Otořofer, týfté Šark i VěfeS^ řé- 

13* 



148 

Sená, má asi 27 m. délky a je pravou fabri&ii ře- 
kou 8 přístavem na Volze (v Jaroslavi). c) O k a 
je nejdůležitéjSi pravý pHtok Volhy a mohutni řeka, 
182 mil dlouhá (dle St.) spoH^im 6000 O m. (Schn.) 
a pravou životni žilou staré Rusi. Již od Orla 
jsouc splavná (bez proudů) má v ústí svém (u Niž- 
ního) 3000' íířky, a hloubku až do 20' (u Orla 2'), 
pravý břeh je při ní, tak jako u Volgy, horný, le- 
vý nízký a lučný, jejž z jara daleko zatáp^. Z pra- 
vých pHtokův jejích je nejdůležitSjSí a) Úpa, 40 
m. dl., fi) Pronja 26 m., a y) MokSa, ok. 80m. 
dlouhá, v ústí zHdka přes 400' Široká, s početnými 
pHlukami a závodími, ale se snadnou plavbou, roz- 
sáhlými lípovými lesy se beroucí, se znaSnými přítoky 
(zvi. Ona, 60 m. dlouhá i na 30 m. splavná). Na 
levo ústí Ae do Oky: é) Žizdra, 25 m. dl. a hlu- 
boká, mo^lovitým údolím tekoucí, «) Ugra, 55 m. 
dl., C) Moskva, v lučných březích tekoucí, 61 m. 
dlouhá, nad Moskvou 300', níže 500' Široká i dobře 
splavná (bez prahů i proudů), ale málo již (pro 
spustlost lesů v poříčí jejím) hluboká. 17) Kljaz'ma, 
80 m. dl., má u Vladimíře 500', u Gorochovee 850' 
Síře a hloubku až do 14', avSak s četnými mSlČi- 
nami, Čímž plavba značně se stěžuje. NejvětSí pří- 
toky její jsou Nerl', 35 m., Těza 22, Luch 27 
m. dl. a vSecky splavné. — d) Sura je 140 m. dl., 
od Penzy splavná, ale v řečiStl plná naplavených 
stromů, 8 Alatyrem (40 m. dl. , ale v pustých 
březích tekoucím) a Pjanou, skoro 50 m. dl. 
a v pramenech jen 4 m. od Volby vzdálenou, e) 
Svjag teče na sever rovnoběžně sVolgou (sa hor- 
ným břehem, u Simbirska jen míli stranou Volgy) a 
ústí se do ní po běhu 50 m. dlouhém, f) TeriSka, 
36 m. dlouhá, má podobný běh. 

5. Řeka Ural, za hranici proti Asii považo- 
vaná, má poříčí 5000 Q mil veliké (Schn.), délku 
86 mil (dle St., Arsenijev dává jí vSak délky 430, 
Roon 190 mil, což nejspíSek pravdě se podobá), ústf 
deltové ve 4 hrdlech, podobný, jakkoli obrácený 
směr běhu co Volga, (protož přímá vzdálenost od 
pramenů v, kteréž jsou ve výSi 1943' pař., dle Arie- 
nijeva 210 m.), a je v nižním běhu řekou 8tepni« 



149 

Splatnost počíná od Orenborka, (odkadž má již spád 
j^ IVz' na 1 m.), a jakkoli je slabá, vyniká řeka 
aspoň znamenitoa rybnosti. Nejdůležitější přítoky 
jsou a) Sakmara, přes 55 m. dl. a v ústí 550' 
lir., kteráž běží skoro zcela s ní rovnoběžně, b) 
pak r 1. asi 60 m. dl. Hek, stepní zcela řeka. 

6. Em ba vzniká asi ve výSi 700' v horách 
Mogodžarských, má sice přes 60 m. délky, je vSak 
v každém ohledá stepní řekou. 

7. Z větších stepních řek, kteréž mají směr 
rozhodný k moři Kaspijskému, a vSak jeho nedo- 
8ahx\|í, nebo nejvýS, slanými moěály s ním souvisí, 
jsou zvi. ř. V. a M. Uzen přes 30 m. dl., ř. Ulu- 
Uil, ok. 40 m. dl., kteráž dvěma hrdly do slaných 
j. Černého a Samařského (vKirgizské stepi) se vlévá, 
pak ř. Sagfiz, do slaného močálu Tentekského te- 
koucí, kterýž řadou několika jezer aspoň s jara s 
Kaspickým mořem ve spojení se nalézá. 

X>. Minerální zřidla Ruská jsou jen na 
evropské půdě, v Kavkazu a na Kamčatce povědo- 
mější; není však pochybnosti, že i v hornatinách 
sibiřských jsou četná zřidla, kteráž buď jeStě ke 
všeobecné platnosti nepřišla, buď vůbec ještě nepo- 
niána zůstávajL 1. V evropském Rusku je po- 
sud 14 železitých, 24 sírna^ch a 11 solných zří- 
del známo. Skrovný tento vzhledem k rozloze carství 
počet vysvětluje se ovšem hlavně tím, že ve vlastním 
Rusku hlavně palaiozoické a mladší útvary se nalé- 
zají a vulkanické útvary buď docela scházejí, buď 
jen velmi pořídku vystupují a staršího původu jsou. 
Ncrjvfee známy a navštěvovány bývají: a) Sírná 
zřidla v Baldonu v Kuronii, v Podajcích (blíže 
Šmordan) na Látvě, v Kemrech v Livonii, zvláště pak 
pověstné (cárské) lázně Sergijevské v gub. Sa- 
■larské, kdež se nalézají čtyry prameny značné sir- 
natosti (dle analyse Klausovy [u Murchlsooa] mají 
f* 1 pintě vody 1*46 gramův sirovodíka, 12 92 gr. sí- 
ranu vápenatého (sádry), 1*57 síranu horečnatého 
(kdftésoli), 2*65 kyseliny dusičňaté, 1*98 uhličitanu 
W^Muatého (křídy) a j. v.)ý jakož vůbec v celém 
iiixiHi ř. Soka (všecko na devonském útvaru) síra se 
oalezá, a druhdy i u Sírného Hrádku (Sěmyj Go- 



150 

rodok) Y znajl^ných mnoistvich se téžila. KárStěva 
Ifíxni Sergijevských, kteréž se na 3 — 4 versty, ve 
vůkolí v^ary svýníi znáti dávají, — je největší se 
vSech lázní ruských (2—3000 hostí do roka). 6) Ze 
železitých zřídel ruských bývají nejvíce hle- 
dány (a jsou nejsilnější) lázně Lipeoké (ocelitá 
zřidla, », velikým bohatstvím železa v této kra- 
jině souvislá). VětSÍ návStěvu mívají též vřidla 
v Andrej opolí (v gub. Turské, alkal. vřídlo žele- 
zité, teploty 400 R), y Xveři (2 želez, vř.) a. ve Vý- 
sekově (rovněž g. Tver^ské); pak v Moskvě (hlinité 
vř. žel.) a ve vůkolí, jako zejména v Demidové 
(indii. ocel. vř.)i v Eotnievě (asi 7 m. od Moskvy, 
tak zv. Apraksinovo vř.) a v Semenovském (11 m. 
od Meskvy^ 4 vř.), konečně v Lovize ve Finlandii 
(žel. kysdika). c) Oblíbenější solná zřidla mají: 
Slonsk v g. VarSavské, Druskeniki (v gub. 
Grodnenské), Staraja Rusa (jodovito-bromoviié 
solné prameny, 9 a lO*' R. teploty), Orel (pramen 
soli hořké a gíauberové), Dubograd (v g. Poltav- 
ské, podobné 4 prameny), pak S a r e p t a (muriat. 
soli glaub.) v g. Saratovské a Slavjansk v gub. 
Char'kovské (zř. hořké soli), d) V Arensburka 
na o. Edu jsou solné a slatinné (símé) lázně, rov- 
něž v Sakském na Krymu (též sírné) a v Astrachaní. 
e) Umělé vody minerální jsou v Petrohrade, 
Moskvě, Kijevě, Oděse a v Rize. Ostatně nedá se 
(kromě Sergijevska a Lipecka) návStéva všech těchto 
lázní s onou v stírední a západní Evropě ani poro- 
vnati (obyčejně se drží mezi 2 — 500 hostmi). /) Z 
mořských koupelí mají největší návštěvu Hap- 
salské a Revelské v Estonii (3 — 4000) hostí, pak 
Oděsské (500 h.). 2. Mnohem znamenitější a po« 
měrně četnější jsou minerální zřidla v Kav- 
kazu, kteráž pohoří toto v značném, posud nevy- 
skoumaném množství po obou svazích jeho prová- 
zejí a ve vulkanismu kavkazském původ majL Dle 
toho jsou tato zřidla větším dílem vary n. sírnaté 
teplíce, nebo i kyselky velké mocnosti., a) Z jihokav- 
kazských jsou zvláště Tiflisské pověstné. Na se- 
verníiň svahu náležití se vřidla hlavni ve dvou sku- 
pinách a) v BeSských horách, kteráž jsou buď 



151 



t^Uce a vary 24— 72<*K* teploty,buďmuriat BÍrná?vřídla 
(až 4*0" sirovodiku v 1 libře vody), buď i solné pra- 
meny a kyselky. Památné jsou zvláště vary pod 
horou MaSukou (u Pjatigforska), z nichž (posud 
jich je ok. 20 otevřeno) Aleksandrovo vřidlo vyniká, a 
kteréž, tak jako Vamacovské a Kalmycké, slouží ke 
koupáni , kdežto Alžbětino a Michajlovo vřidlo se 
piji. Pod Železnou horou vzniká 8 alkal. sol- 
ných vřídel; v Železnovodsku (ve výSi 1800') je 24 
teplých ocelitých vřidel. Pod Solenouhorou prýSti 
se početná solná, pod trachytovým kuželem hory 
Kunské několik símých var&. Kozácká vesEsen- 
tuky (na záp. Pjatígorska) má četná alkalická 
^dla teploty + 12 až + 14° R. Kislovodská 
kyselka (ve výSi 2374^ podobá se mocností Spaa- 
ské. *) fi) Vřidla skupiny Tereckó jsou hlavnS 



^) Dle sdělení Dr. Frankla (ve zprávách geogr. spol. 
Vídeňské z r. 1864) obsahují vary Pjatigor- 
ské (vůbec evropským komfortem upravené) 
na 1 libru vody 30 granů pevných látek, mezi 
nimiž 11 05 chloridu sodnatého, 8'5 soli glau- 
berové, 8 gr. uhličitanu vápenatého, něco sody 
i magnesie. Ze vfiech těch varů (o teplotě 23 
až 38° R.) vychází množství sírovodíka, smíře- 
ného 8 dusíkem a kyselinou uhličitou. Nejpa- 
mátnější var je tak zv. Bolšij proval, pravé 
to jezero, 100' dlouhé, 46' Široké a 42' hlub. a 
30°R. t. — Žele znovodské prameny, lepSí 
než Pyrmautské, jimž nejspíše se podobají, jsou 
velmi bohaté na kyselinu uhličitou (32 — 71%) 
a mají v 1 libře vody lA — 21 gr. pevných Čásli, 
mezi nimiž 8-2--9-5 soli glaub., 4-6— 6*9 uhli- 
čitanu vápenatého, 2*2 — 2*9 chloridu sodnatého, 
0*3 — 0*8 uhličitanu železnatého. Esentucké 
prameny obsahují též něco bromu i jodu, K i- 
slovodská kyselka {Narzon řečená) je ná- 
ramně mocná (za 1 minutu 100 věder), má v 
100 dílech vody 95-87o kyseliny uhličité, te- 
plotu \\^ R., a 17 gr. pevných částek (v 1 lib. 
vody) t. 5*6 soli glauberové, 8 6 uhličitanu vápe- 



152 



sirné vary, ale i naftové prameny. Mezi nimi vy- 
niká zvi. var Kateřinin 65« R., Pavlův 69<» R. a 
Petrův 72® R. (dle Hermanna). VStSí návStSvě v 
lázních Eavkazských) kterýmž vedle krásy krajinné 
a zdravého vzduchu i evropského pohodli v každém 
ohledu se dostává, překáží jediné vzdálenost od 
lidnatSjSich končin Rusi. b) Z četaých vřídel Ar- 
ménských (též sírných a varů) jsou Abas-Tuman'- 
ské (blíž Achalcychu) nejpověstnější. 3. V řidl a 
na Kam^atce jsou, jak již výSe řečeno, vesměs 
vary nebo sírué teplíce, a provázejí východní řada 
sopek od 62^ s. S. až k mysu Lopatce. Ditmar je 
na 21 místech ohledal a nalezl na př. na dolejSím 
běhu ř. Semjačika vřídlo 32'' R., u vesnice Málky 
var 66® R., u vesnice NaČiky var 62® R., u řeky 
Paratunky na 3 místech vary 38—56® R. horké a 
t. d. Ověem Že se při pustotě a vzdálenosti Kam- 
čatky o dosavadním výhodnějším užití těchto vří- 
del nedá ani mluviti. 4. Ve vlastní Sibiři jsou 
obzvl. nad míru hojná slaná vřídla; jiaé minerální 
prameny nalézají se věak výhradně jen na východní 
Sibiři. Zejména je v NerČinských horách nesčíslné 
množství chladných vřídel i varů v, sírných i kyse- 
lých. Nejpověstnější jsou Turkinská sírná vří- 
dla na jih Barguzina, kteráž mají již i úpravu lá- 
zeňskou i hojný počet hostí (nejmocnější var má 45® 
R. t.). Ve vrchoviSti Irknta, Oky a Ije jsou též 
oiineral. vřídla. 

1 V. Podnebí. 

Podnebí Ruska není posud, jakož při ohromné 
rozloze Hše ani jinak býti nemůže, ve všech kon* 
činách jejích dostatečně proskoumáno. To platí 
zejména o Sibiři, zvláště o střední a východní, kdež 
štace pozorovací jsou nejen velmi řídké, nýbrž i 
pod vlivem rozličných místních okolností, — pak o 
Eírgizských stepech, kdež jich posud skoro ani není, 

natého, 0*03 uhličitanu železnatého a 21 soli 
kuchyňské. 



)53 

V cdlém císařstvi bylo do r. 1867, kteréhož pov&itné 
dflo sekret^e akademie nauk K.yeseloY8kého ^) 
tískem yydánOi jen 147 míst, a kterých stiFedni te« 
ploty s yětSi nebo menší jistotou udány býti mohly, 
I ^hož na evropskou Buši a Kavkazsko 121, na 
Sibff 26 připadalo. Je-li tento poČet vzhledem k ce« 
lemu státu nedostatečný (nebof tepry na 2900Q m. s. 
připadala meteor, štace, vrus. Asii i Americe dokonce 
na 12.360 Q m.), tož jevi se Čislo meteor. Štaci v 
evrop. Rusi (1 na 880Q m. e.) celkem dostatečné býti, 
aváži-li se totiž, že pH veliké jednotvárnosti půdy 
j«jí podnebni poměry jednotlivých mist za mnohem 
vétSi okres platiti mohou a právem plati , než v 
střední nebo západní Evropě. 

A. Teplota^ YeSkera Bus evropská a asijská cha- 
rakterÍBUJe se v následcích ohromné rozlohy sucho- 
lemské podnebím kontinentálným, i náleží 
nejen od severní celkem polohy své, nýbrž i od vzdá- 
lenosti své od moře atlantického a teplých proud&v 
jeho, pro nedůstatek rozčlenění zvláště v Sibiři, jakož 
i pro severní a vnitrozemský svah půdy a otevře- 
nost obecnou na sev., jakož i zavřenost Sibiře na 
jih k studenějším prostorům zeměkoule. 

1, Dle zákouův, Humboldtem a jinými dávno jiŽ 
tulených, od Dove pak vyslovených a Veselovským 
poprvé s užitím nejpřesnější mathematické methody 
(a se znamenitou ostrovtipnosti a důmyslností) vzhle- 
dem k Busku v jednotu sebraných, doplněných, po- 
tvrzených a opravených, ubývá ve veSkerém 
císařství Buském teploty nejen směrem 
od jihu na sever, nýbrž i směrem od záp. 
k vých. postupně i rozhodně. Tak ubývá dle 
jeho nepopiratelných výskumův výroční prům. te- 
ploty v evropském Busku mezi 40-^45® vých. d. Pa- 
řížské od jihu na sev. o 0*35, mezi 56— 60<' o 0*81, 
mezi 64 — 70^ o 0*44*^ B, v celém evropském Busku 
tedy na 100 verst s jihu na sev. o 0*37<' B, v Sibiři 



O O Wimali Ro8$U (v Petrohradě 1867^. Vese- 
lovský uvodí ostatně v obSírných přuohách k 
svému znamenitému dílu stiřední temperatum 
152 míst, a jiné poměry i o jiných jeStě místedi. 



154 

nepOcliybnS jeSté vétSí mSrou. Ubýváni výf. prini. 
teploty od zap. na vých. je sice poměrně menši, ale 
neméně rozhodné. Okolo 47^ s. 8. ubývá totiž tímto 
směrem v evropském Ruska výr. prům. teplota o 
0-20, ok. 65® o 0'18, okolo 60* s. i. o 0-16* R, v ce- 
lém evropském Rusku tedy na 100 verst od záp. na 
vých. o O* 18® Ri tak že v evropském Rusku směrem 
vodorovným schodek 1°R, prům. výr. teploty udává 
se při vzdálenosti 278 verst od jihu na sev., a 555 
verst od záp. na východ. — V západní Sibiři je ubý- 
vání teploty směrem od jihu na sever nepochybně 
větší, ale rovněž pravidelné a povlovné (odnižinného 
tvaru pády jeji),. kdežto ve střední- a východní pro 
hornatost jižních a více nížinuý nebo plánitý tvar 
severních končin, k moři ledovému otevřených, mno- 
hem znaSnějšíjest, a zároveň méně pravidelné. Ý býv. 
americké Rusi pak jeví se, zvi. v přímoří, již zcela jiné 
zákony tep., než v soulehlých končinách Sibiře, ▼ 
kterých i KamČatka a poněkud i celá nejvýchod- 
nějSi Sibiř se účastňuje, tvoříc přechod k severní 
Americe. 

//. Následkem toho mají isothermy ruské ve- 
směs směr od záp. na jihových., a sice Čím severněji 
tímsvisleji, v čemž hory Uralské, poměrně nemnoho 
vysoké, nýbrž ani Eavkazské hory, jako od záp. na 
jalových, prostřené, žádného rozdílu nečiní, jakkoli 
krajiny pod těmito položené a jimi od sev. chráněné^ 
vždy celkem a poměrně teplejší jsou, než kdyby 
oněch nebylo. Naopak povyšuji se ve severovýchodní 
Sibiři a dílem již i v Amursku isothermy opět k sev.- 
vých., a dosahují v býv. ruské Americe opět vysokých 
Sirot a) Isotherma 12® R., nejteplejší v Rusi, jde 
od seven^ch břehův černého moře přes Imeretii a 
údolím Kuru až k Lenkorani a krajiny tyto, zvi. 
roviny a údolí, jsou nejteplejší ve veškeré ruské 
imperii. V jejím sousedství má Aralych (u podešve 
Ararata ve výši 2600' —9-8, TSflis ve výši 1500' 
— 10-3, Lenkoran' 11*5, ajiž. 3167' vysoko ležící Eri- 
van'8*5®R. h) Isotherma ll^po^á uRedut-Ealé 
(11*6), a jdouc na Kutws (11*8), Šemacbu (ve výši 
(2390'+9-l«R;) a Baku (ll-6« R), klesá odtud již. ko- 
tlinou moře Kaspijského k Persii. c) Isothermu 



155 

10* pMštaviiJi nepochybné jen některé doliny Kav- 
kazafeé, k aev^ se otvírající, a jižní břeh Krymských 
hor (Nikita 9*5, Sevastopot Od^R), kdežto severní 
I^ředhoří obou homatin (EUslovodsk ve výSi 2600' — 
7-3, Simferopor ve výSi 834' — 7-8), jakož i nejzá- 
padnSjSi cíp Krymu (Koslov) leŽi pod isothermou 
9*. d) Isotherma 8® vy stopujíc z Moldavy jde na 
KiSiněv (8-2), Oděsu (7-7, OhOTSOn' 7-6, Nikolajev 
7*7) a středem i jihovýdbodem Krymu (Feodosia) na 
J^ateňnodar, i odtud vyiními stepmi Podkavkaz* 
skými (Georgijevsk 8 6, Pjatigorsk 8*0) až k ústí 
Terekn (Kizljar SS)* Protéjií Novopetrovská 
p&ynost (na p. o. MangiSlaku) má 8*7^ R. prům. 
výr. t. Odtud na vých. náleží krajiny chanatu Chiv- 
ského, pak nynější ruská ^ovincie Turkestanská ne- 
pochybně do oblasti této isothermy. e) Isother- 
ma. 7®, východíc z Haličská, jde výSe Kamence 
Podolského (7*2) obloukem přes východní záliv Azov- 
ského moře až k Astrachani. V jejím sousedství 
máji Pulkovka (dvůr 60 verst nasev. Oděsy) 6*8, 
JekatenLnoslavská učební ferma (hospodářský dvůr) 
5*9, Jekaterinoslav sama 6*6, kolonie Orlov 6*6 
(líoIČanská), Berdjansk i Taganrog 6*5, Novočerkask 
6-4, Afitrachan.' 7*6, Niž. Čirská stanice 6*8, odkudž 
na> vých* k oblasti této isothermy přiléhají : sev. ko- 
tlina, katpijského moře a nepochybně též krajiny jižně 
dolejšího i stíredního Sýru položené, pak oblast 
SedíoúříSná a údolí lije (v něm má K u 1 d ž a 
dle Golulrjeva 7*4^ R, prňm. výr. teploty), f) Iso- 
therma. 6^, příchodíc z Poznaňská, jde středem 
cařstvi polského (Varilava 5*9, Kielce 6*2) a padá 
odtud na Žitomir* a Lugan^ až k ústi řeky Urale. 
y oblasti její leží tedy Podlesí a sev. Podolí, jakož 
i g»b. jihoruské (Berdyčev 6*1, Kijev 5*6, Ostér 
[Čeming. g. 5*9]. LDgaň 6*3), step Kalmykův, pak 
jižní končiny stepí I^kizských (Raimsk6*25) a vů- 
kolí jez* Balcha^ského. g) Isotherma 5^ vstupuje 
z vých. Prus na půdu Litvy (Kovno 5'4, Vilno 5*3, 
Grodao 5*0 s Svisloč, v gubernii grodnenské 5*0, 
firěst 5*1)« a* klesá odtud rychle na Minsk, Čer^ 
irigov, ChAťkov 5*3, (Poltava 4*9, Volčansk 50), 
Cari€in 5*1 (Krutec, vSaratov. g-, 4*9), odkudž pak 



156 



jižního svahu středokirgizského syrtu nepoehybnS ne 
přidržoje. Táž objevuje se opSt na ostrovích Tlin- 
kitských v býv. r. Americe, kdež má z pHčin výSe 
uvedených i od poměrné teploty moře (zde 6*3® R) 
N. Archangersk, pod 57*3° sev. 8. položený, 
5*07"R. prům. výr. teploty.*) ?i) Isotherma 4® pa- 
nuje hlavně v jižních baltických a jižních velko- 
ruských a dolejších povolžských guberniích, avšak 
i na již. břehu Finlandie (Abo3-7, Sveabork 36 R.) 
jdouc od Rigy na Vitebsk, Orel, Saratov a Uraťak, 
odkudž středokirgizského syrtu se přidržuje a v zá- 
livu Petra Velikého (dle BudiSeva + 4'8), pak v býv, 
r. Americe a na březích mezi ústím ř. Mědné a o. Ci- 
čagova opět se objevuje. V její oblasti mají mezi 
četnými místy, jichž teplota ustanovena , zejména 
Mítava 4-8, Riga 4-7, Pskov 3*8, Derpt 36, Vitebsk 
3-5, Smolensk 3.7, Voloklamsk 3*5, Gorki 3*9, Jel- 
nia 3.7, Kaluga 38, Tula 3*6, Orel 3.91 (též 4-2), 
Kursk 40, Koroča 40 též 4-2), Voroněž 4-7, Tam- 
bov 4*0, Zamartyn (gub. Tambov.) 3*8, Tambovská 
íerma (u Lípeeka) 4*3, MorČansk 3*8, Saratov 4*6, 
Samařská ferma 3*6" R. i) Isotherma 3® padá 
z jižní zábřežní Finlandie směrem jihovýchodním na 
Petrohrad a odtud středními velkoruskými guberni- 
emi a Simbirskou i sev. Samařskou gubernií až k 
střednímu běhu ř. Urale, odkudž na východ nepo- 
chybně k sev. svahu středokirgizského syrtu přiléhá. 
VAmursku pak náleží do její d^lastiiidoU Sungariho 
(při stoku 2*4° R. dle Bu^Seva) jakoŽ i břehy pod 
horami Sichotskými, kteréž na jihu mt^í i 4°R. p. y. 
t., v býv»r. Americe pak východní ostrovy Aleutské 
(Iluluk na o. UnalaSce 3*0° R.) a jižní břehy p. o. 
Aljašky i ostatní býv. r. * Ameriky. V oblasti její 
mají Voro (ve Finlandii) 2*6, Helsingfors 8*0, fCron- 
Stat 2*7, Petěrburk 3*0 (z 321etého prfUřizu), Bal- 
tiSport 3*4, Revel 3*3, Pellin 3 '2, N. Novgorod 3*1, 
Vladimír* 2*6, Moskva 3*4, Kostroma 2*5, Nižni 

*) Klimatické poměry bývalé ruské Ameriky při- 
vozují se zde proto, poněvadž jsou, jak již výle 
řečeno, v nerozlučném svazku s podnebím nej- 
východnějSí Sibiře. pEbn. 



157 



Novgorod, 3*0, liak (v Kazan^ské g.) 2 6, Penza 
d*l» Mariinská kolonie (Saratov. gub.) 2*7, Ural^sk 
3 3, Orenbnrk 2'6'* R. k) Do oblasti Isothermy 
2® náleží stfedni Finlandie, gubernie Olonecka, 
západ g. Yologodské, sever g. Kostromské a Vjat- 
ske , vltší část g. Kazaňské i Orenbnrské, pak stepi 
mezi hořejSim Irtyfiem a Tobolem Šili severní stepi 
na půdě Kirgizův. V jejím obvodn mají na záp. 
Karlo 1-6, Vitasari 2-2, Vologda 2-2 (ferma 20), 
Yjatka 1*8, Kazaň 2*2, Eazaňská ferma 2*1, ale 
U£a (nepochybně v místních příčin) 2'6<' R. Taktéž 
ádolí středního Amura, slíedni část ostrova Sachal- 
jann, jižní Eamčatka (Petro pavlovský 2*3^ R.) 
a snad i záp. ostrovy Aleutské náleží do oblasti jejL 
1) Isotherma 1° R. má oblast svou (nepochybně 
od sousedství moře baltického a bílého) v severní 
flnlandii i na p. o. Kolském, v severní a sti^ední 
části g. Olonecké a západ.Archangelské, vstíředních 
a jižních končinách g. Perm'ské (před i za Uralem), 
pak y stepech mezi Tobolem a dolejším ISimem, a 
odtud údolím hořejSího Irtyše (v stepi Kulondinské) 
až do jižního Altaje, kdež vS^ údolí nepochybně 
teplejší json. Taktéž východní břehy střední Kam- 
čatky (Milkovol*3) a údolí dolního Amura a hubu 
Bristolskou v býy. ruské Americe sluší sem přičísti. V 
oblasti této má na záp. Uieoborg0'5, Kajanal*2, Kola 
vždy jeětě ok. 0*6, Petrozavodsk 1*3., Archangersk 
0*6, Sorvyčegodsk 0*9, Usť-Sysorsk 0*7, Usťjug 
Yeliký 1*1, Slobodskoj 1*4, Usolje 09 (v permskó 
gub.), PySminsk (tamtéž) 0*9, NižnětagiUsk 0*7, Je- 
katerinburk 0*4, (ale Zlatoustovský od vysoké po- 
lohy v 1230' —0*1) a v Tobolské gubernii Turinsk 
1*0, Kurgan 10, Him 0*6® R. — Vysoká poloha 
Enontakisu (1450') a místní okolnosti v Tornejispft* 
sobují tuto prům. v.t. — 0*4, onde —1*6 (i 2*2)<» R, 
na osídlených místech Finlandských neobyčejný to 
úkaz. f») Pod isothermou O^R. leží severových. 
kout evropské Rusi, severní Ural výše Bogoslovska, 
stíredni část g. Tobolské a Om^ské (se stepí Barabin- 
•kou), největší dfl Altaje, ale i všecka údolí jižní 
hornaté Sibiře (kteráž však mají místy i vyšší teplotu) 
& nepochybně i záp. Kamčatkaasev. svah pobřežních 



158 

alp Amerických, híí není-li tu jeStó nižii teplota^ 
což se aspoň z nedostatku vzrůstu stromův souditi 
dá. ') y evropské Rusi má totilř Piněga (v Archan- 
gelské gub.) 0*3, Čerdyn 0*8, Solikamsk 0'1 (Vi- 
simo-Utkinsk a Bogoslovek [ve vysokých polohách 
870 a 660'] ale již —0-6 a ~0-9'), v asijské Rusi 
Tobola 0-2, Tara 0-2. Kainsk (v Tomské g)— 0*6. 
Bamaul 00, Verchněudiosk 0*0, Irkutsk — 0»4. 
n) Isotherma — 1 R. nalézá se v nižiicb polo- 
hách evropské Rusi toliko v nejsevernéji^ch konči- 
nách nížiny PeČorbké, je ale panující po celé SibíH 
severně 60 i 59® s. S., ano objevuje se ve východní 
Sibiři již v horách Vitimských a Burejských (t j. 
ok. 58® s. š.), — odkudž pak nepochybně- na sev. 
Sachaljan se táhne a přetínajíc severaí KamČalku 
a o. Nunivok poříčí řeky Kuskokvina v oblast svou 
pojímá, y oblasti její je posud jediné místo s do*> 
statečným pozorováním, totíž Tom^sk, mirjíd — 0*8 
prům. v. t o) Isotherma — 2® R. zachvacuje nepo- 
chybně záliv Pečorský a nejsevernější Ural a spou- 
štějíc se do poříčí ^svy a jdouc údolím Obi a Ča- 
lyma, prostírá se s oblastí svou po údolí dolejSí An- 
gary, vyini Leny i yitíma i jdouc vrehoviStěm Zefo 
i Bnreje a hubou Urbinskou k Nikolajevskn v ústi 
Amuru (dle BudiSeva — 2*05® R.) a mořem Ochot*- 
ským, zdvihá se na o. Karagu (v moři Bobrovém) 
a odtud do středu býv. ruské Ameriky, t j. do pořiČi 
ř. Juny a Jukona. p) Isotherma — 3®R. jde z huby 
Perevozné přes Ural k?Berezovu ( — 3-4®), odtud k po^ 
řičí podkamennéTungtisky, dolního yitima i k jižnimn 
svahu Stanových hřbetův, do zálivu Uďského (Ud*- 
skoj ostrog — 3*7) a podél břehftv Ajanskýoh (Ajan 
— >2 9) do moře Ochotského, odkudž se al k 60^ 8<. 
d. povyfiuje a přes záliv Nortonův do býv. r. Ame^ 
řiky vstupuje (Ikogmiut pod 61® a, 8. má — 3*R). 
q) isotherma — 4® R.jde z o. yajgače k hrdlům 
Obi, odtud do země Uimpských Tungmiův (mezi Pod* 



*) Isothermy, jež Do ve ve dvou prácech svých ( Vét* 
breittmg der Wíkrme 1852 a Klimatoloff, Beiir^ 
1867) vzhledem k asijské i americké Rusi uvádíi 
jsou vesměs nízko a povSechně v^enyé 



159 

kamennou i Kižoi Tang^skon), dále k Lene okole 
stoku Vitima a odtud k seTeroimu svahu Stanového 
hřbetu a hor Lamutskýoh, na Ochotsk ( — 4-0) do 
jiznich končin hub Oižiginské a Penžinské a přes 
Eátiv Nortonftv do býr. r. Ameriky, kdež nepochybné 
se ještě asi k 63*^ povySuje. r) Ze Špicberk 6. Gra- 
mant k jihozápadnímu břehu jižního ostrova Novo- 
lemského (kdež má Mělká huba — 5*8®) spouští se 
isotherma — 5** až k jižnímu břehu moře Karského, 
odkudž pak jižní díl zálivu Obského, poříčí Nižní 
Tongusli^, horního Viljuje a dolní Olekmy, vyš- 
ního Aldana i zemi Lamutftv a Eoijakův přetíná 
a zálivem Eocebuovým na sev.-vých. běžL s) Iso- 
thermy — 6 a — 7** jdou z východních Oramant 
k Matočkinu pr&livu ( — 6.7), mořem Karským, p. o. 
i zálivem Ob'ským, pod hory Syvermské, k vyšnímu 
Yiljuji, k ústí Olekmy a poříčím středního Aldana 
avrchovištěm Eolymy k údolí Anadyra i odtud blíže 
Ů6^ do ruaké Ameriky, ť) Isothermy — 8 a — 9* 
počínají ▼ lednem moři Earském (huba Kamen- 
ka na jihovýchodě. Nová Země blíže Karských vrat 
má — 7*6) a jdouce sev. dílem p. o. i zálivu Ob'ského 
dotýkají se dolejšího Jeniseje (Turuchan'sk ok. — 9® 
£.), odkudž se snižaji na jihových. až k Jakutsku 
(— 9*1 z 171etého pozorování). Odtud drží se dol- 
ního Aldana i jdou zemí Cukočskou k severním 
břehům někd r. Ameriky, u) Isotherma — 10® obsa- 
huje jižní díl p. o. Tajmyrského (severní má pro znač < 
nou yystouplost svou nepochybně od účinkův proudu 
golfového teplejší podnebí ok. — 9® B, tak jako 
sever o. Novozemského), poříčí vysní Ghatangy a 
Leny t Újezdě Žiganském a vystupuje odtad na 
sev.-vých. přes Nižíí Eolymsk ( — 10*0) do moře le- 
dovitého. v) Ostatní krajiny Sibiřské (t j. mezi 
dolejší* Chatangou a Indigirkou) jsou po ostrovích 
Parry^ho (nad seremí Amerikou) nejstudenější kon- 
ěimoB zeměkoule, padajíce do oblasti isotherm 
— 11 až — 18 (Usť-Jansk — 18*0), z kterých snad 
•evemi Iňéiiy ottrovůr Novosibirských činí výjimku. 
P&vodem toho jest proud golfový, kterýž sedle hy- 
pothesy Petermannovy též na nich dává znáti. 

IIL Jinak, nežli prům. výr. teplota roční, jeví 



160 



se prftmSrné teploty jednotlivých poSasí 
ročních. Zde akazige se rozhodná kont in en> 
tálnost podnebí evropské i asijské Rusi mS* 
rou svrchovanou, a) Zimy jsou zejména celkem 
6krát delSí, než v západní Evropé, trvajíce y jižní 
Rusi 100—107 (Orlov, BerdySev), v severních bal- 
tických provinciích 150 (Petěrburk 161), v středo- 
ruských guberniích až 160 (Vladimir* 157), v sever- 
ní Rusi 170—180 dní (ArchangePsk 174, Usť-Sysoťsk 
tolikéž), v střední SibíH 160 až přes 200 dni (Ir- 
kutsk 168, Jakutsk 224). Následkem toho jest doba 
ostatních počasí ročních značně krátká, prfóezem 
(z pravé jmenovaných míst) v. hromadé jen 208 dni, 
z čehož na jaro 67, na léto 75, na podzimek 66 dni 
vypadá (v jižní Rusi na jaro 57, na léto 133, na 
podzimek 75 dni, v střední 57, 89, 61, v severní 
84, 36 a 71, v Irkutsku 72, 63, 62, v Jakutsku 45, 
51 a 45 dní), kdežto v západní EvropS počasí tato 
114, 108 a 109 dní obsahují (středním vývodem s 
dotyčných teplot Gdaňská, Berlína, Vidné, Harlemn, 
Paříže a Londýna), b) Zejména trvá jaro v jižním 
Rusku od prostředka března až do prostředka i kon- 
ce května, v střední od polovice dubna do prostředka 
května (v baltických prov. od polovice dub. až do pro- 
středka června), v severní od prostředka nebo konce 
dubna (v Archangelsku) až do prostředka nebo konce 
června, v Irkutsku od polovice dubna až do polo- 
vice června, v Jakutsku od polovice května do pro- 
středku června, c) L é t o končí se v severní evropské 
Rusi již prostředkem srpna (podobně v lakutsku), 
v střední polovicí září (v baltických provinciích jiŽ 
počátkem téhož m.), v jižním Rusku koncem záři 
(v jihozápadní již prostředkem t. m.), v Irkutsku 
ale již první polovicí srpna, d) Podzim trvá v jižní 
Rusi až do prostředka listopadu (v jihozápadní jen 
do počátku téhož měsíce), v střední Rusi do konca 
října (v baltických provinciích až do první polovice 
listopadu), v severní Rusi i stfední a západní Si- 
biři do první polovice ř^na, ▼ severní Sibiři jen do 
konce záH (v Jakutsku od 31. července do 14. září 
starého, čili od 18. července do 2. záH nového stylu). 
Podzimí^ i jara mívají při tom obyč^nČnižSí prům« 



161 

teplotu, než v západní Evropě, ZvláStS pak je EÍma 
též mnohem krutSjSi, než v západní EvropS, léta 
pak mnohem teplejSí, tak že Sím dál na yých. ze 
západní Evropy do vnítíFní Rosí a odtud do Sibiře, 
tím jsou zlmj studenější a léta poměrné teplejší, 
t j. pod týmiž rovnoběžníky. Zároveň pak roste smě- 
rem od záp. na vych. délka zim (kteréž jsou tudíž 
po vSí ruské říší nejen poměrně kruté, ale i dlouhé), 
a skracuje se čas léta; rovněž roste směrem od 
záp. na yých. krutost zimy rychleji, nežli teplota 
letni. Tak činí rozdíl mezi pr&m. teplotou zimní a 
letní okolo 46 Vj sev. S. v Oděse 18*9, v Ohersoni 
20-0, v Astrachani 234, v Raimsku 28-2<> R. (v zá- 
padní Evropě v týchž Sirotách jen 11 — 13°, zejména 
v La Rochelli a Ženevě). Okolo giřky 61 Vi® ^ini 
rozdíl letní a zimní prům. teploty ve Varšavě 16*3 
(v záp, Evropě, t. j. v Londýně, Elberfeldě, Go- 
tinkách, v Dobrohoře, Drážďanech a ve Vratislavi 
jen 10— 14'6), v Kursku 21*3, v Saratově 24-3, v 
Orenburku 27-1, v Irkutsku 27*9, vNerčinsku (ovšem 
ve výSi 223O0 34-4« R. V Sífí mezi 66V2— 56V2 a 
mezi 41 až 156° vých. d. obnášejí tyto rozdíly 
z četných míst (13), jež Veselovský uvodí, 16*4 
(Jelgava) až 27 0° R. (Tomsk) a 23'6 (Ajan, v Mo- 
skvě 22-3, v Kazani 24*8 atd.), v záp. Evropě jen 
8*2 až 14*5 (z Šotlandska až do Švédska z 8 
míst). V Sirotách mezi 6172—64° s. S. Činí rozdíly 
tyto ve Voru 18*7, v Usť-Sysolsku již 23-1, v Be- 
rezově 28'7, v Jakntsku 42*6° R. f) Následkem toho 
mají v evrop. i v záp. a stírední asijské Rusi isothery 
(t j. čáry stejné prům. výroční teploty) vesměs směr od 
jihozáp. na sev.- vých., isochimeny(t.j. čáry stejné 
prům. t. zimní) vŠak v témž prostranství směr, jim 
zcela protivný, a více k isothermám rovnoběžný. 
Ve východní Sibiři vSak (počnouc asi od po- 
říčí střední i dolní Leny) klesají isothery opět značně, 
kdežto isochimeny Čím dál do býv. r. Ameriky, tím 
více se zvedají, t. j. nej východnější, zvláště pak 
přímořské končiny asijské Rusi, jakož i býv. r. Ame- 
rika mají již poměrně mírn^ši zimy, ale chladnější 
léta. Příčiny toho hledati ne tak v jsoucnosti dvou 
tak zvaných polův největšího chladu (v Asii Jakutsk 



162 



— 33-7, v Americe z^liv Disasterův — 32'1), kteréř 
jsou Tždy vice jen mistni (jak Veselo vský « sott- 
ČasnS i Dove přijímá *), nýbrž rtom, Se býr. r. Ame- 
rika, jakož i východní končiny asijské Rusi, přilé- 
hající k teplému tichémn okeinu, koBtinentálnosti 
pftdy i podn^í vétií neb menSí méron ztráccrjí. 
Přímořská poloha jejich amirňi^e tudíž zimu, léfta 
viak jsou proto nepomémé chladndj8i, že krajiny 
přiléhající k moři fieringoru, jímž arittické Idlny 
letní dobou do tichého okeánu se hrnou (sdíržujíce 
se nad to v něm nepoměrné déle od zavřenosti jeho, 
než v severním atlantském okeánu), — od tohoto dkasnt 
jakož i od stálého pólového proudu studené vody 
značného snížení své letní teploty aakou9eji Ochot- 
ské, jakoži severní japonské moře pak, jsouce mořř 
zavřenými, drží svou ledovou pokrývku mnohem 
déle, jakkoliv stranou proud v arktických Idia leží, 
i působí tudíž rovněž na snížení teploty léta iskrá* 
cení jeho, kdežto zimy (ač daleko ne tou měrou, 
jako na východním bř^u KamČatky a na jižních 
březích ruské Ameriky) vždy jsou přece poměrně 
mírnějěí, než v stíredni a západní Sibiři i ve vzdále- 
ných od moře končinách přimorské^ oblasti i Amurska. 
1. Dle výměru Yeselovského (a pro Asii i býv. Ame- 
riku ruskou dílem dle Bova) jsou tudíž isothery 
ruské následující: a) Do oblasti is^thery 20 
a 19*^ R. náleží údolí ruské Arménie (Aralych 20*1, 
Erivan' l^H)) , jakož i roviny dolní Kury i Ara»e 
(Tiflis 18-6, Semacha 18-4, jakkoli ve vysoké poloze, 
BuSa ve výši 3860' vždy ještě lé-6) a jižní břehy 
moře Kaspijského (Derbent i9*5, Baku 20*0, Len- 
koraň 19*7) ; ale i horké stepi okolo Tereks i Kumy 
íKízijar 18*7, Georgíevsk 18*5) i Astrachaíňské (N.- 
Čirsk^a stanica 19-2, Astrachaň 19*8) a UsMJrt 
(Novopetrovské 18*8) mají podobně horká léta, kto* 
ráž se odtud do kotliny Aralskéfao moře i do po- 
říčí dolního Sýru (Raimsk 19*8) a sedmiříčneho 
kraje rozSiřojí (Euldža dleGoluběva 18*4). Hornaté 
Turkestansko má nepochybně jen okolo 18® prúm. 
t; letní, b) Isothera 18® vyskytuje se v nižní 

») Srovnej Klimul, Beitrdge od Dove str. 24 a 60, 



163 



Imeretii (Bedut-Ealé 18*2 i 17*9, Kutais 18*4], 
▼ oblasti kozákův Čemomorských, pH Hápadnim 
tfany^ a seyemích březích moře Kaipíjského, od-> 
kndž do stepi jihokiTgizských i Balchaši poohodi. 
Jižní břeh Krymu (Sevastopol 17*0) a seTemí 
l^hj moře Černého i AzoTského (Oděsa 17*2, Ni- 
kolajev 17*4), Cherson' 17*3, Taganrog 17'0, Novo- 
Mask 17*4 mají od účinku moře sníženou letní 
teplota na 17,^ kteráž ve yysoké Simferopoli jeStě 
HiaŽněji kleaá (15*4®) a v stepech Taurický<A ne- 
poehybnS jen le** vynáší (Orlov 16*2). c) Isothera 
17* Tstapige u Kišínéva do Rusi evropské, kterouž 
u Ilecké záštity (tj. 3° severněji) opouStí. V její 
oblasti má Kišinév 17*9, Ostér 16*9, Jekaterinosiav 
171 (ferma 16*5 a 16*6), Lugaň 17*6, Krutec 17-3, 
Caiycyn 17*5® R.,Ural'sk 17*3. Odtud navých.mají 
sereraí stepíKirgizské a vysní IrtyS nepochybně tytéž 
pom&ry letní teploty, d) Isothera 16® jde od Ka- 
mence Podolského na Orénburk i odtud do stepi 
líimských a IrtySských v Sibiři. V oblasti její 
mají Kamenec 15'8, Char'kov 15*5, (Poltava jen 
14.9), Nikolajevka 16*6 i 15*3, Voroněž 17'6 (Ko- 
roéa však jen 14*4), Saratov 16*5, Samařská ferma 
16-5, Orenburk 15*9, Tara 16*6, Kurgan 15^® R. 
e) V oblastí isoth^ry 16<> leží Berdyěev 14*9, 
Kije? 14-8, Kursk 14^5, Orel 14-8 (i 15*2), Kaluga 
15*0, Tambov 14*9 (ferma 15*7), Morčansk 156, 
Voléansk 16'0 (i 14*8), Penza 16*1, Mariinská ko- 
lonie (v Saratovské gubernii) 14*8 , Ufa 15*7 (ji- 
nak jen 14*0, Zlatoustovský yěak jen 11 '9), ale 
i krajÍQy nad dolním Ifiimem, při stoku Obi a 
Onlyma (Tom*sk pro blízkost Aitaje má sice jen 
13-2, Kainsk ale 14-6 R.) {^ horním Jeniseji, Udě 
i Angaře, odkudž isothera tato nepochybné hned 
oa jih se spouští (Vrchně* Udinsk 14*7) a okolo 
^m Petra Velikého teprv zase na ruské půdě 
w objevuje (pod 43° s S.). Údolí Altiye, jakož i 
lioř Sojánskýdi a jiných, k jich soustavě náležitých, 
°^ již jen prům. teplotu letní 14 i 13° (Barnaul 
U'0, Irkutsk 13*1), a neméně i hory Kentejské a 
miny za Jablonným hřbetem (Nerěinsk 12*8) vlivem 
ponebí horského, f) Isothera 14° obsahuje krá- 



164 



lovstTÍ Polské (VarSava 14*0, Kielce v podhomi 
poloEe 12*8), gnb. Litevské (Kovno 14 8, Orodno 
13-9. Svisloč 14-4, Breat 14*1, Va'no 13-9), severní 
končiny g. sti^edoroských (Gtorki 13*8, Voloklamsk 
13-8, Smoleďsk 14*7, Jelnia 14*6, Moskva 14-6, Vla- 
dimiť 14' 8, Nižní Nevgorod 14*6, Eostroma 14*5, 
Vjatka 13*8 [jako na jih rozsáhlých lesův Ural- 
fikých položené], Zamartyn 14*5, Kazaň 14*4 (ferma 
14*2), Išak 14*5) i poduralských (Jekaterinburk a 
Niž. Tagirsk vSak jen 12*4 a 13*2 od vysoké po- 
lohy). VSibiH náleží do oblastí její střední Tobol- 
ská i Tomská gubernie, (Tarinsk 13*8, Tobolek 
14 0, ISim 14*0), pak krajiny pH dolní Angaře i 
vrchní Len$, odkudž pak na jihovýcb. svisle se 
spouští a v údolích hor Sichotských i na ostrova Jesa 
opět se objevuje, g) Isothera 13', vycházejíc b 
vých. Pruska, drží se jižních baltíct^ch provincii 
(Jelgava 133, Riga 13*5, Derpt čili Jurjev 13.2 i 
12-8, KronStadt 12*9, Petrohrad 12*7) gub. Novgo- 
rodské f^. 12-6) a Vologodské, (Vologda 14*0, ferma 
12-9, Usťjug 13 6, Vrchovážský posad 130, PyS- 
minsk 13-2) východní Vjatecké (Slobodskoj 13*6) i 
severní Perm'ské (Čerdyn 131, Visimoutkinsk 13*0, 
Bogoslovský vSak jen 12*4, Solikamsk 1 1*0), odkudž 
odkudž k stoku Tobola i Obi přechásí a pustých 
krajin podél 60® sev. S. nepochybně se drží , vy- 
stupujíc až k Olekminsku, odkudž opět na jiho- 
východ padá, tak Že nejvýS jen jižní eheb Amora 
i přilehlá údolí do oblasti její tuto náleži h) Iso- 
thera 12® obsahuje pobřeží baltických provincii 
(Reveť 12-5, BaltiSpórt 11*9) a Finlandie až k Yase 
(Sveoborg 12*3, Helsiugfors 12*0, Abo 12*7), odkuds 
pak do vnitra Finlandie a Rusi severovýchodním 
směrem vstupuje, tak že do j^í oblasti stiFední Fin- 
landie, (Voro 12*2, Vitosari 120), pak jižní kon- 
činy gub. Olonecké a severní g. Vologodské (SoV- 
vyČegodsk 12 5, UstsysoFsk 12*2) i roh Permské 
(SoUkamsk 11*0) náleží. V Sibífí vystupuje od Be- 
re80va(ll*6) skoro až k Jakutsku (11*6), tpouSti 
se vSak odtud z příčin výše jmenovaných na jihových; 
až do homatin Amnrských (Uďský ostrog 12*0; a 
k dolnímu hrdlu Amuru samého, i) Isothera 



165 



W jde od Tomeje (11-5) na Uleabork, KarlS (obS 
11*5) a Eajann (11 1) k moH bílému. E oblasti 
její ySak zdaji se náležeti i severní Finlandie (Enon- 
tekis 10*7) i Kolský p. o. (E 11-6). odkndž pak se 
ďrží jižních břehfty moře bílého (Piněg sice 10*1, 
Archangelsk ale 11*4) a yýSe Archangelska přechází 
pak na sev.-vých. až k Uraln (okolo 65* s S.) a 
rfie Berezova k dolnímu Jeniseji i LenS (níže Ja- 
kntska), odkudž do hrdel Amuru spadá. TeprT jižní 
EamSalka má opSt podobnou teplotu letní (Milkovo 
11*5), kteráž v býv. r. Americe jen na nejjižnéjSím 
břehu (ok. ústi řeky Steeokinovy) teprv zase se 
objevuje. V Evropě má jeStě vůkolí velikých jezer 
(OnSžského a Ladožského), podobně sníženou letni 
teplotu (Petrozavodsk 10*6). k) Do oblasti iso- 
thery 10® náleží kromS severovýchodního koutu 
Rusi evropské krajina mezi zálivem Ob'ským a nej- 
dolejSí Lenou (podél 68*^ s. S.), krajiny pHIndigirce 
a Eolymě, odkudž isothera tato objevuje se teprv 
na jihovýchodním břehu KamSatky (Petropavlovský 
10*4) a na ostrovích Tlinkitských v Americe (Novo- 
archangelsk 10*1). 1) Erajiny při moři Ochotském 
a západní EamSatka mají jen prům. letní t. 8 a 9^ 
R, (Ochotsk8*9, Ajan 8*6), podobné i končiny podél 
700 y stíredni SibíH (Usť-jansk, Niž. Eolymsk 8*3), 
ale i na záp. ostrovích Aleutských i na jižním břehu 
býv. r. Ameriky panuje podobné chladné léto. m) Vý- 
chodní ostrovy Aleutské mají jen teplotu letní 7^ 
B. (Iluluk 7*1), rovněž prostředek země Čukočův 
a konfíny Sibiřské podél 71° s. S. (Usť-Jansk 6*6o 
B). Severní půlostrov Tajmyrský (pro Širokost svou 
na jihu) má jeStě letní teplotu skoro 6<* B. (5*8) po- 
dobně snad i země Čukočův a severní svah alp pří- 
mořských v někd. r. Americe, pak jižní ostrovy v 
moříBerinfi^ovn. n) Na ostrovích novozemských má na 
záp. Mělká huba 3*2, Matočkin Sar 2*9, huba Ea- 
menka pH Earském moři vSak toliko 1*6® B„ jako 
vůbec Earskémoře již pod isotheru 1 — 2® B. padá 
(ale ne 4~ ^^ ^ isethermy červencové, jak Dove 
klade j^tě 1857), ostrovy N. Sibffské pod isotheru 
4® B., podobně i ostrovy a břehy moře Beringová. 
Yniéni býv. ruské Americe dává Dove ieotbermy čer- 



166 



věncové 8— 12« (Ikogmiut+8 pod 61® a. I.), coář 
ale pro snaSnou úzkost býv. r. Ameriky a pro obec- 
noa cbladnost severo-amerického kontmetita v létíS 
nevidí se pravdě podobno. 

2. Isocbimeny Ruské řiSe jsou z pfí^ výSe 
vyložených skoro vesmSs pod O, tak že vSecka mista i 
krajiny západní Evropy, v nižSícb polohách se na» 
lezajíď, mají vStSí prům. teplotu zimní, než které- 
koli místo ruského cžu'ství, s vyjmutím jediné nej* 
jižnSjSích konSin jeho. a)Míngfrelská nížina 
totiž má vlivem moře berného nejmírnSfSí zimu ▼ 
celé Rusi (Redut-Kalé 61 a 5 3, vySSí Kutais 4*7), 
ale již nížina Kury i Arase, v kteréž chvalinské 
moře, jakkoli bez mála tak veliké, co Semé, jako 
vnitrozemské jezero zimy nikterak nezmírňuje, 
jeví se kontinentálnost podnebí v nepomémS nižSim 
stupni prům. teploty zimní. Tam má totiž Lenko- 
raňjen-[- 3.3, Baku 3'1, Derbent2'5, vysoký Hflis jen 
1*6® R. ZnaSně povýSená místa v Kavkazu a na 
planinách arménských mají jjiž velice tuhou zimu. 
(Šemachá — 2*3, Pjatigorsk — .2'4, Kislovodsk —2*7, 
Alagir — 1'9, Aralych pod Araratem — 1*1, Aleksan- 
dropol' — ve výSi 4818' již — 6-8, Erivan' —6-7, ŠuSa 
vSak jeStS + 1-6® R. b) I jižní,' podhorské 
břehy Krymu mají jeŠtS prům Srní teploty zimní 
-T 2®Ř.(i Sevastopol + 1*8), ale již severní podhoH 
má jen málo přes O® R. (Simferopol 0*7) a v ostatní 
Taurii jsou již zimy — 1 aŽ — 1'5* R. průměrní 
teploty; krajina okolo ústí Tereka a protějSí břeh 
chvalinského moře má též jeStS málo přes — 1 
prům. teploty zimní (Kizljar — 1*6, N. Petrovské — 
— 1*0), a podobně snad nejjižn^M doliny Turkestan* 
ské (též dle Dova). Ód okeánské polohy pak, 
jakož i vlivem teplého proudu japonského mají ostrovy 
Aleutské (dle Dova), jižní břeh býv. r. Ame- 
riky (Hnluk 0-0) jeStě zimu o V mírnějíí, 
jižnější pak ostrovy Tlinkitské jeStě teplejSÍ (N. 
ArchangeFsk +0*7). c) Břehy moře ěerného, stepi 
Manyěe a Kumy, a Severní Tnrkestansko leží jii 
pod isochimenon — 2° R., tak jako království 
polské a západní konSiny g. Podolské i Bessarabie. 
ííebot tuto má Varíava — 3-3 (Kielem jen -^1*4), 



167 



lUmMiec —8*0, KiXin^y —1-6, omde O«UÍ0a — 1*7 
(nečUlelcá Ptilkorkii --dO), vmtíbSjií NikofaijeF 
—Bii, Cai«r§on —2-7 (kolonie Orlor — 3'1), Geor- 
gStf^k -*-2*6R. d) Isoehimena —3 a —4® R. 
fpouiti B6 ■ jihoTý^^odnilio Šrádska po vyBtou* 
plých břeoich baltiekého moře (Abo ^ 4*3, Sve- 
iboi|^ — 2'9t Helsingafors ak — 6*1) do Knronie 
I Lifonie. i obsahuje gubernie Iiitev«ké, sápad. 
ji;ubeniie Bělomflké a nejji£n$jfif dil Malornských, 
jakoi i jižni Astrachaňskoui i Tyákytk se krom^ 
levernfiio Turkestandta tepnr okolo záliru Petra Ve* 
IQd^ho a na jižnieh i^ezicb oitrova Sacbaljanu, pa- 
dfljic y býv. r. Americe nepochybná do údolí jiŽoidi 
hor pobřdSnich. V oblastí její má totíš Jelgraya — ^3*1, 
Bíga — S-7, Leglech --4*3, Kovno —8, Vilno —3.6, 
Grodno — 3*8, Br^st —3*5, SvisloC —4*4, Orter 
—4*6, Berdyíey —2-9, Kijev —4*2, Taganrogr —4*4, 
Aleksanorovská stanice — 3'3, A^íbrachaň — 41® R. 

e) Ifloehimena — 5 a — 6° R., kteráž je v zá- 
padní i severozápadní EyropS y nízkých pelokách 
yftbee aejvétSí (—6*5), obsahuje y Rusi jiži^ Fin- 
lan^ ^bemii Petrohradskou, Estonii (kromS zá- 
pad. ÚFeh& a ostroyů), záp. a jihozápadní a ^ásť 
jižních gubernií yelkoruských a aeyemí Astrachaií- 
sko, 4>dkudž seyemím břehem moře chyalinského 
a seyemím Chlyskem do oblastí SedmiříJSné a údolí 
Sje (Kioldža —6*2® R. dle Oolubí^va) padá, pak na 
březích Jlandžuri a v jihoyýehodní Kam&atce zase 
•e jeyí a mořem Beringovým k seyemíma svahu pří- 
mořsl^i^ alp Ameriekých se povyžaje. Do oblasti 
jeji padají y eoropské Rusi : Revel — 4*9, BaltiS- 
port —4*6, Fellin —4*7, Voro— 6*5, Petrohrad -61 
(ale KronXtadt —6*7), Koygorod —6.7 (a 6*9), Pskov 
— 4-9, Derpt —61 (i ^6-8), Gorfd —6-7. Vitebsk 
«*-«'l, Smolentk tolikéž (i —6-9), Kaluga —5*8, 
Char%OT i Poltaya —6*1, Vol^^ansk —6*8, Lugan' 
6*4, Jekflterinoelay —6^ (ferma — 6*7), Noroler- 
katk *^6'3; na EanSatce Petropaidovský — 6*2®R. 

f) Ifoehimenj ^^7 a — d® R. spouStí^^í ee z 
severovýcj^ Syédska{dle Dova) dostíFednl Fifilaadie, 
fbM^Kují JMeraé krtiny gub. Oionecké i PetSr- 
boniké, fáfiAdní 2á^ g. YolQgodeká, g. yelkoraská 



168 



y uiSim smyslu sloTa, jiSní a slřední gubernie po* 
Tolžské, odkudž stepmi dolního Uralu a Emby k 
mpři Aralskému a dolnimu Sýru a BalchaSi proobá- 
zeji. Odtud na yých. objevují se zase na pfidS 
ruské v jižním údolí AmUru, na sev. Sacbaljanu, na 
jihozápadním a východním břehu EamSatky a ▼ 
jižních planinách býv. r. Ameriky (isotherma lednovil 
dle Dova sice aŽ na p. o. NortonovS, ale též mezi hubou 
ČugaSeva i ostrovem ČiSagova). V oblasti její mk 
v evropské Rusi Vitasari 7.*3, Petrozavodsk — 8*1, 
Vologda ~8'4 (ferma —8-7) Kostroma —8*3, Vla- 
dimír' — 8*3, VolokMamsk —7-2, Moskva — 7*7, Jel- 
nia — 7-1, Tula —7-2, Morčansk —81, Orel -6*6, 
Kursk —6*8, VoronSž —7*7, KoroČa —6*5, Tambov 
— 7*1 (ferma tolikéž), Zamartyn — 6*6, Saratov — 7'1, 
Krutec —7-3, Nikolajevka --6*8 (i — 6-6), Caricyn 
— 7*6, — • při dolním Sýru Raimsk — 8*4, na Kam- 
čatce MiVkovo — 7*2° R. g) Isochim^ny — 9 
a —10° R. vstupují z Gramant od mysu severního 
do severní Finland'e(Uleabork — 8*9, Kajana^8*6), 
a přes západní zálivy moře bílého k Archangerska 
( — 10' 1), odtud střední gubernií Vologodskou, i Vjat- 
skou (Vjatka —10-2) do krajin Kasaňských (Niž. 
Novgorod — 8'6, Kazan ale —102, ferma —10-7, 
ISak —9*6) i západní g. Orenburské (Ufa —9*1 i 
— 8*9). Pak obsahují západní končiny hořeiSích gu- 
bernií povolžských (Penza — 8*9, Samařská ferma 
— 9*8, Mariinská kolonie — 10*0) a spouStějí se 
vySSími stepmi Uralskými do jižních step Kirg^z* 
ských a k jižnímu Altaji , na výehodě vystupují 
pak stfedem Amurska sev. Eamčatkou do vnitra býv.' 
ruské Ameriky h) Isochimeny — 11 a — 12* 
R. jdou ze záp. břehu Nové zemS (mSlká huba 
— 11*7) do nejsevernější Finlandie a p. o. Kolského 
(Torneo — 11*4, Enontekis — 12'6), odtud do střední 
gub. ArchangeVské (Vrehovažský posad — 10*7), do 
východní Vologodské, (Ustjug —10*6, Ustsysolak 
—10-9, Solvyčegodsk -11*0) do východní Vjatské 
(Slobodskoj — 10*7) a do Permské gubernie (PyS- 
miňsk —10*4, Solikamsk —12*8, Čerdyn — 12*6, 
Ůsolje —12*4) a odtud po obou stranách Uralu 
(JekateHnburk —12*0, Nížnítagilsk —12*4, Zlato- 



169 



utovskoj — 12'6) na Orenburk ( — 11*2) a Urarsk 
(—11-0) do stepi Eirgizských a jižníha Altaje i 
odtud Mongolii, středním Amarskem a severní Kam- 
Satkoa do jižních rovin bývalé ruské Ameriky. 
O V oblasti isochimen —13 a — U® leží jižní 
díl ostrova Nové Zem$ (h. Kamenka v Earském 
průlive — 12'8» R.), nížina Pečory, Vogulský Ural 
(Bogoslovsk — 14-2), Tobolsk (—13-5), ISim(— 13-5), 
Kurgan (tolikéž), step Barabinská (Eainsk — 14*5, 
Tomsk — 13-8), Altajskéhory (Barnaul — 13-9), pak 
severní MongoUe, severní Amursko a KamSatka, a 
v býv. r. Americe dolní poříčí Kvičpaka (Ikogmiut 
pod6l®s.S.— 13»R).k)Isochimeny— 15 a— 18» 
R. spouštějí se Earským mořem (MatoČkln Sar — 15*2,) 
k Uralu Samojedskému (Yisimo-Utkinsk ve výSi 
870' — 16«1) do poříčí Sosvy Zauralské (Tara — 15-9) 
a nrmany stíFední Obi k jihosibirským hornatinám, 
jichž údolí vždy mají zimu — 15 i — 16^ R. krutou 
(Irkutsk — 14-8[, VerchnS-Udinsk — 15*2, vysoký 
Kerčinsk ale — 21*6), vystupují opět do sev* Amur- 
ska i rovnoběžné s isochimenami — 13 a — 14^ přes 
jižní moře Ochotské (Ajan — 15*0) a severovýchodní 
Kamčatku do vnitra někd. r. Ameriky. 1) K oblasti 
isochimen — 17 a — 18^ R. náleží nejsevernější 
Ural, dolní Ob'sko (Berezov — 17*1), střední Jeni- 
sejsko, poříčí vySní Leny, ddolí .hořejSího Amura, 
hory Burejské, břehy severozápadního moře Ochoť- 
ského (Ochotsk — 17*9), země Čukčův a záliv Nor- 
tonův v někd. r. Americe, m) Oblast isochimen 
— 19 a — 20® R. obsahuje poříčí Jeniseje (Turu- 
chansk — 20*2), dolní Tungusky, Vitima, jižní a 
a vých. svah Stannových hor (Uďský ostrO|^ vSak 
— 22*3), severní díl zeměČukČův a jde zálivem Nor- 
tonovým na jihových. do býv. r. Ameriky, n) I s o- 
chimeny — 21 až — 24® prostírají se vTajmyrsku, 
v poříčí stiFední Leny a Olekmy, v poříčí vySního 
Aldana, pak mezi vySním Anadyrem a hubou Ča- 
unskou, odkudž pak obloukem do ruské Ameriky 
mezi mysem Barrova i Lisbouma se spouětějí (dle 
Dova). o)Voblasti isochiraren —24 až —30® leží 
poříčí Olenka, Viljuje i Leny okolo ástí Olekmy, 
středního Aldana, Kolymy ^Ňižně-Kolymsk — 26*2) 
RoBko. 15 



170 

ftjindigirlnr. p) KobL isochimeny -30 až— d2<^E. 
náleží pondi dolní Lenj, níže ústí Tolbačina a po- 
HSi ř. Janj. Isochimenj fyto kladou se (dle Dova 
na základe náhledův, od Brewstra nejprv vyslovených) 
vejité okolo Jakatska, kterýž jakýsi východní pol 
největšího chladu představuje ( — 31*1 B. dle ITletého 
průřizu), kdežto Usť-Jansk (—30-2) ještě přízni- 
vější polohu má, v kteréž ovšem účinek moře nelze 
neznamenati. Od ledna pak počnouc, kterýž má r 
Jakutsku — 33*7® R., stěhuje se nejvěéí chlad 
(ovšem čím dáldo léta, tím absol. mírnější) od Jakutska 
na vých. do amerického kontinentu, tak že prům. 
teplota měsícův jarních a letních čím dál odtud na 
vých., tím jest menši, a nejmenší na celém světS 
pr&m. teplota letní (-|-0'4^ B. v přístave Bínse- 
laerském) na ostrovích Parry^ho a ve vchodu Smitho- 
vě a Ba£Snově se ocitne, kdežto veškera kontinen- 
tální Sibiř, čím dál na západ, tím teplejší léta má. 
(viz nahoře), což i o měsíci červenci zvláště platí, 
q) V Jakutsku má totiž červenec vždy ještě -f- Í3*4, 
v Berezově + 15*1, y Tobolsku 16'0, v Taíe do- 
konce 18*0 i ve vyiokém Nerčinsku 14*3° B., kdežto 
přímořský Ochotsk na vých. v týž měsíc jen 10*1, 
jižnější Ajan tolikéž, teplé Mirkovo (pod 54° 45' 
8 š.) 12-2, Petropavlovsk (pod 53<») 11'6» B. pHUn. 
t čce vykazige. V býv. r. Americe má pak Ikogmiat 
prům. t. července jen -f- 8» Huluk + 7*0 (v srpnu 
však 9-4), N. Archan^elsk + 10-4® B. (v srpnu 
10*7), kteréžto nízké teploty ve veškeré Buši teprv 
v Sílách 70 a více stupňů.v a to při ledovitem 
moři se okazují. Nebol Ustjansk (pod 70° 55') má 
ještě 9-2, Tajmyrský půlostrov (pod 71° 5') 7-4° B. 
průměrné teploty m. července. Toliko okolní břehy 
Karského moře, tohoto nevyrovnaného ledového 
kotle a právě Idinami nevíce naplněného — > mi^í 
v onom měsíci jen 2 — 1° B. (Kamenka -\- 1*9, Ma- 
točkin šar 3*5, mělká huba 4*0). 

3. Jakkoli jsou poměiy teploty a zákony jejieh v 
evropské i as^ské Buši veliee jednoduché a stejno- 
obrazné, ano nejjednodušší na veškeré souŠi zemské, 
ukazi^í přece směry isother i isochimen k někte- 
rým osobitostem v jednotlivých končinách Bai}« 



171 



a) Tak máji 2^'meiia od vlivu moře U^hj balti- 
íkf ch provincii neobj^jnS níikoa teplota letni, a 
roy&ěž i jami (od samrzáni t^oŽ moře), Simž i 
směr iBotíiery 12^ se objasňuje, která jen břehův 
tohoto moře se drži, kdežto mista, málo jen mil 
od l^ehŮY vzdálená nebo vnitř zálivu Ču- 
cbontk^o položená, již o 1 až 2® vySii teplotu 
letni vykazuji, Čim^ i ve výkonecb hospod^tvi 
lelflkého před pobřeznimi křivinami o 14 diá napřed 
bývajL b) Podobné poměry vykazuje břeh 
bilého moře, kdež zemědfilstvi následkem toho 
již nemožným se stává, ano dále na jih až k po- 
lovému knúiu a misty i výSe dosahige. c) Naopak 
mají všecky stepi ruské, nejen jižní nýfoiž i 
sápado8Íb.,a niŽSí roviny v slední Sibiři nejteplejSí 
léta a zimy v celé Buši, a vzr&stáni teploty 
směrem od sev. na jih ukazuje se v stepech mno- 
hem rychlejší býti, než v jiných Částech velikého 
císařstvL Tak na př, roste sti^edni letní teplota 
mezi Char^kovem a Jekaterinoslaví, asi o 1^/,^ fiiřky 
od sebe vzdálených, o 1*03® E. (v jiných ^tech 
pod týmž poledníkem o 0*10^0*45), mezi Kázaní 
a Penzou o 0*80,. mezi Cariciným a Astrachaní o 
0*75 (jinde pod týmž poledníkem jen o 0'23— 0*47), 
m^ Išimem a Haimskem (na 10^ od sebe vzdá- 
lených) o 6*8^ B. a p., čehož příčinu v evr. Buši, 
kdež {eet ten vzrůst, jak vidno, jeStě větSi, dle pod- 
statného domnění Veselovského v barvě černé zratiě, 
již tyto stepi větěim dílem pokrytyjfou, hledati sluší, 
é. Bozdělení teploty v směru svislém 
děje se v Bmii, následkem horkých let a jedno- 
tvárnosti půdy , nepochybně mnohem povlov- 
néji, než y Evropě střední a západní, 
jakkoli k náležitému ustanoveni hranic jeho 
není posud dostatečných dát před rukama. Sjromě 
vysokých míst v Kavkazu, Uralu i asijských ho- 
rách, již výše uví|denýeh (jako Zlatoustovskoj v 
Uralu, TSflifl, I^atigorsk, Kislovodsk, Alagir, Řemn- 
ehá a ŠvS& v Kavkazu, Erivaň i Aleksandropol v 
AraiejQfkých horáiďi, pak Irkutsk, Vrchně Udinsk a 
Kerfiinsk t sébířskýd^ horách) jsou totiž poměry 
teploty známy z kasáray na hoře Kvinamské v Kav- 

16* 



172 

kasu (ve výSi 776O0i kdeXyýr. prAm. t obniSi 0*^ 
prům* t. zimni — 9*9, j&mi 0*4, letni 8*7, podzimní 
3*1® R. a) Z porovnáni tSchto mist b nižSimi a 
ipola bližSimi vjcházi, že vůbec prAm. teplota vý- 
ročni ponižuje se vertikilnim smSrem v Rusi ol^B. 
teprv ve výši 8 — 1000' (v jiných Sástech Evropy 
vůbec při 700' výSe), tedy znaSnS povlovnSji. b) 
Následkem toho jsou i patra rostlinstva v 
evropské Rusi a v Sibiři (kromS východního po- 
moři) znaSnS vySSi (v Kavkaze o 3— 4000'výSe, 
než v sevemSjSich ovSem alpách, ale i o 500 — 1000' 
výSe, než v sonleblých Pyrenejich), tak jako i ho- 
rizontální hranice jehosevernSji (pro horká 
léta) vůbec se tu nalézají, než v zapadni Evro- 
pě, a zvláStS v Americe, c) Zejména pak jsou 
horká léta mská příčinou, že Čára snShová re- 
smSs značné vý8e počíná, a to v asijské i evrop- 
ské Rnsi, než kdekoli jinde na světS v týchž ze- 
měpisných polohách, k čemuž se ovšem i skalistosť 
vyfiSich Stitův a hřbetův ruských (při kontinental- 
nosti podnebí neobchodná) i sráznost jejich (zvláSť 
v Uralu a Kavkazu, při Uralu též skrovná Sirka 
celého, zvi. severního pohoří) nemálo přičiňuje. Ná- 
sledkem toho leži Ural i s nejvySSimi Stlty svými 
vesměs pod čarou věčného snShu, kdežto v Norsku 
(dle Buchá a Forbesa) sněžná čára pod 61® s. S. 
nalézá se již ve výSi 6640' rus. (t. j» ve výSi Tel- 
posu Uralského, kterýž je již pod 63® s. 8., ale bez 
věčných sněhův), pak pod 71® ve výSi 2640'. V Kav- 
kazu je sněžná čára ve výSi 11.640' r., v alpách 
severních ve výSi 8749, v středních ve výfii 8960, v již- 
ních ve výSi 9900' (dle Sohlagintweita), v Pyrenejich 
(dle Martiusa) asi ve výfii 8900 a 10.000' (hranice lesův 
ve výfii 7920, t.j. o 600' výSe, než v jižních alpách), 
d) Následkem toho nalézají se též v Rusi stále obý- 
vaná sídla (ano i vesnice) celkem nmohem výfie, než 
v západní Evropě, zejména v Kavkazu, v kterémž 
Abioh 13 míst uvodí, ve výfii 6240—8366' rus. se na- 
lézajících (prům. tedy ve výfii 7280'), kdežto v alpách 
(dle Sohlagintweita) nejvyfiSí obývaná místa (a to jen 
rudníky a hostince) ve výfii 6400 a 6700' (v sever- 
ních a jižních) se shledávají, e) Výjimku tvoH 



173 

oySem se vSech těchto pomSrův nepochybně jižni 
hornatí ny Sibiřské pro zna<čnou hromadnost 
svon, yýSi a od převládáni Širokých hřhetftv a pla- 
nin aspoň potnd, pokud v nich rozděleni teploty 
svislým směrem, poměrné něco rychleji se děje, a 
v8ak vždy tak, že patra rostlinstva i Sára sně- 
hová pro svrchovanou kontinentálnost Asie vždy 
jeStě výSe jsou, než v podobných Sirotách západní 
Evropy. Východ ni břehy sibiřské pak (isp. 
o. Kamčatkou) představuji nepochybně povlovný pře- 
chod do opačných poměrův býv. r. Ameriky, kdež 
ovSem jižni břeh z vytknutých přičiň od severních 
planin a homatin svrchovaně zase se líSi 

5. Co do druhých ěásti roku, zejména vesny aje- 
seně, kteréž jsou v hospodářských ohledech ovSem 
méně důležité, než zima i léto, tož shledává se po 
celém ruském císařství bezvýmineěný zákon, že 
ona počasí jsou tuto vesměs kratSi a studenější, než 
v západní Evropě, ale že jim též ubývá teploty 
iměrem od záp. k vých. a) Tak je na př. prům. 
teplota jami pod 48° s. S. v Kamenci 7*4 , v Jeka- 
terinoslavi 6*5, v Lugani 5*8, v Caricině 4*9 (v Raim- 
sku pod 46® jen 7.4), kdežto v týchž polohách v záp. 
Evropě Pařil 8*3, Stutgart 7*8 vykazuje; podobně 
mají okolo 55® s. S. Appelgard (v Šotlandii) 5*7, 
Kodaň 4'7, Kovno ještě 4*7, ale Moskva 2*8, Kazaň 
1*8, Zlatoustovskoj — 0*5, Kainsk — 0-9, Tomsk 
— 1*3. b) Podobný zákon platí o podzimku; 
nebof okolo 48® sev. S. vynáSi pr&m. t. tohoto po- 
časi v Va^i 9*0, v Stutgpartě 8*0, v Kamenci 7*8, v 
Jekaterinoslavi 7*9, v Lugani 7*2, v Caricině 5*7, 
(v Kainsku 6*4), okolo 55® y Appelgatdě 67, v Ko* 
dani 6*3, vKovně 6*0, v Moskvě vSak 3*8, v Kazani 
3*2; v Zlatoustovském 0-2, v Kainsku — 0*4, v 
Tomsku — 1'1. c) Od vlivu moře pochodí. Že v 
tomto s^koně i východní břehy Sibiřské, Kamčatka 
i r. bývl Amerika nečiní výjimky, kdež je vSude 
zvláSt temperatura jami značně nízká. Ajan (pod 
56®) má totiž pr&m. t. jami — 3*5 podzimní — 1*6 
(Odiotsk — 3*6 a — 3*3), Petropavloský (pod 53®) 
+ 1-2 a -t-2*6, Mirkovo (64®) jen —1*8 a +2*7, 
Ikogmiut (pod 61®) — 5 a — 1. Toliko jižní 



174 



břehy býr. t, Ameriky mají značnS teplé jaro, 
zvi&H ale podzim (Iluluk skoro pod 54^ má -f-0*7 
' a 4-2, N. Archangelsk pod 67* jeStě 4-0 a 6'7« R.)» ^ 
d) Studené počasi zimní zachvacuje tedy 
y prodlouienosti své, na vých. rostoucí, Sim dilk 
výeh.y tím více i podzim a jaro, a že pak 
zároveň, Sím dál na vých. do kontinentu, tím více 
i žáry letní rostou, tož z toho vychází, že Sím 
hloub kontinentální ^sti ruského císařství n a 
vých. (a v jistém ohledu i na sev.), tím náhlejší 
jsou přechody zimy v léto a léta v zimu, 
a zejména probuzení se přírody s jara zvi. 
kvapné a ku podivu mocné, o čemž všickni 
cestovatelé (i Wrangel o severních končinách Si- 
biře) 8 pravým udivením vypravují. OvSem že i 
ostatní chod vegetace, zvláště i vadnutí její, jsou 
nejobyčejné rychlé, což o stepech jihoruských (od 
Kohla, Gobla a j.) dostatečné dolíč^o jest. 

IV, Co se dotýče teploty jednotlivých 
měsíců, tož i v ruském podnebí, tak jako vSudež 
na světě, bývá měsíc Červenec nejteplejší, 
měsíc leden nejstudenější, a) Toliko na 
východních březích Sibiře, pak v moři 
Beringově a v býv. r. Americe opožďuje se 
dle zákona postupu největšího chladu, výše polo- 
ženého, od záp. na vých. největší zima o jeden i 
dva měsice, tak že v Petropavlovském je nejstude- 
nějším měsícem únor (s teplotou — 6*2 R. proti 
lednu s — 5'2) ; v Ikogpniutu též únor ( — 16 proti 
lednu s — 13) , v Suluku pak již březen ( — 0*6 
proti únoru a lednu s 0*1 a 0*2) nejstuden^Sím 
měsícem, kdežto nejmenší teplota v N. Archangel- 
sku opět do ledna připadá (v lednu -I* ^% v únoru 
0*3, v březnu 1*8° R.). Podobně opozďaje se asffoň 
na jihu býv. amer. Rusi největší teplo ; tak je v Uu- 
luku nejteplejší měsíc srpen (4- 9 '4), v N. Archangel- 
sku rovněž (10'7). b) OvSem že jsou prům. te- 
ploty letních měsícův v evropské Rusi 
a západní i střední Sibiři mnohem vyšší, než v 
soulehlých krajinách západní Evropy, prům. teplo- 
ty zimních měsíeův však jeStě větším po- 
měrem niý.Sí, kteréžto poměry rostou, čím je kra- 



175 



jiná Týt^odnSjSí. Toliko břehy moře Ochotského » 
Beringová i býr. r. Amerika jsou opét b toho pra- 
vidla TTJmnty. Tak má na př. Seryenec intún, 
t. okolo 50* 8. S. v KijevS 16'6,v Char'kovŽ i6'6, 
v Caricíné 18'6, v Knldži -|- 19*9 ; v polo«e okolo 
56» vKovBě 14t-8, v Smolensku 14'9 (i 15-6), t Moskvě 
16*6, y Kazani 16'6, r UťS 17-1, v Kurganu 16-4, 
y ISÍma 15*9, y Uďském ostrogn ySak již jen 12*9, 
y Petropayloyském 11*^, y Mi&ovS 12 2, y Ilulukn 
70, y N. Archangelsku Í0'6. Okolo 60® s. S. 
má na záp. Petérbork y měsici červenci prům. 
12-8 (v červnu 13'6), Vologda 15-4, Čerdyň 14*6, 
jižnějSi Toboťsk 16*0, Tom^sk 14-8, Jakntsk (ok. 62® 
}^t;S13*4), ale Ikogmiut jen -f- 8; okolo 65<» má 
Uleoborg 13*1, ArchangePsk 12*7, Berezov 16*1, 
Tomchansk ok. 14° R. JeštS na Tajmyrském p. o. 
je teplota červencová 7*4, vUsf-Jansku 9 2, jakkoli 
ta yUy moře v každém ohledu se osvědčuje. Vzhle- 
dem k lednové teplotě máKijev — 5*2fChar*koy 

— 6*9, Caricin — 8*9, Kuldža — 7*8 ;' p o d 56® Kovno 
— 8*2,Smolen8k — 7*2,Mo6kva— 9*3, Kazaň--10*9, Ufa 

— 9-4 (v únoru— 9.9), Kurgan — 16*7,Kim — 16*5; 
okolo 60* Petrohrad —7*3, Vologda —8*5 (v úno- 
ru — 9^), Čerdyn —16*7, Tobolsk — 15*8, Tom'sk 
17-4, Jakuftsk — 33*7 (v pros. — 30*9, v ún. — 28 5, i 
▼ březnu jeStě — 18*4), okolo 65® má Archangersk 

— 11-4, Berezov — 19*1 , Turuchansk —221. V 
UsC-jaosku má leden — 31*5, v Niž. Kolymsku —29*1, 
kdefito konečně na břehu Oehotského moře leden 
velice studený jest (Ajan — 16*7, Ochotsk — 19*4), 
má Petropavlovský port již jen — 5*2 (v únoru 

— 6*2), Iluluk O*?, N. Archangeisk 0*2® R. 

F. Kontinentálnost podnebí ruského (vyjmouo 
krajiny, Často již jmenované) ukazuje se též v 
chodu teploty, t. j. v postupném přibývání i 
ubývání jejfm, a sice nejen vzhledem k jednotlivým 
měsícům, nýbrž i k pětidním, ano i k 24 hodinám. 
V celém kontinentálním prostranství Rusi zjevuje 
se totiž (z porovnání měsíoův a 5tidnoví z 13 míst 
u Veselovského) ten obecný zákon, že čím dále 
od západních břehův Rusi na vých. do kontinentu, 
tím různost v střední temperatuře dvou za sebou 



176 



jdoucích dni stává se sna^n^Si, s čehož dále ten 
zákon vychodí (ovšem také pro kaŽdé konti- 
nentáJni podnebí platný), že v sápadní, ano jeSté 
v sifední Bosi evropské (zejména jeSté pod poled- 
níkem Petérburka, Moskvy i Luganě) povySuje se 
z první polovice ledna (kdež největSi chlad pfípadá) 
teplota denní s po^tkn povlovně, pak rychleji, na- 
posled (do léta) opět povlovněji, Čím dal odtad na 
vých., tím celkem rychleji, až v svrchovaně konti- 
nentálním Jakntskn teplota denní skoro stejnou by- 
strotou se zvětSuje od doby nejmenSí až k době nej- 
větlí temperatury. Podobným během snižuje se též 
nejvySíí teplota (v 2. polovině července připaděí) t. 
j. v západní fiusi (jako v západní Evropě) povlovně, 
rychle a opět povlovně, v Jakutsku pak s podobnou 
bystrotou upadá, s kterouž se byla povýSila.*) I 
směrem od sev. na jih roste v Rusi (vyjmouc jiho- 
sibířské hory a Často zmíněnou oblast tichého oce- 
ánu) rozdíl mezi teplotou denní, jak vzhledem kpo- 
výSení i ponížení jejímu. 

VL Následkem toho jsou i krajnosti te- 
ploty v kontinentálním prostranství ruské říSe 
proti západní Evropě nadmíru veliké, a ro- 
stou tu nejen směrem od záp. na vých., nýbrž i 
od sev. na jih. a) Tak obnáSí prům. nejvySSí 
teplota v Usťjansku jeStě 30*8 R. (vsoulehlém 
Enontekisu jen 20*8), v Berezově 27*6, v Jakutsku 
28-6; vPetěrburku 24*8, ve Vologdě již 29*0; v To- 
boPsku 30-0, vTom'8ku 300 (v. N. Archangďsku 
jen 24*8); veVilně 26*0, v Moskvě 2í)0; veVarSavě 
28-0, v Orlu 28-8, v Tambově 31-6 , ve Voroněži 
32-2, ve vysokém Irkutsku vždy jeStě 31*6, v Char- 
kově 29'1, vJekaterinoslavi 33*0, vNikolajevě 300, 

*) Obecné po celé západní Evropě anomálie 
teploty, t. j. návrat chladu v první polovici 
května (okolo tak zv. ledných mužů) nalézá se 
i v Rusi evropské, jen že tuto dříve nastupuje 
(v Petrohradě dle24-letého vývodu mezi 8 — 12. 
květnem, v Praze 11. a 12. t. m.). Příčinu její 
hledá Veselovský jediné ve větrech sev.-vých., 
týmž Časem digících. 



177 



v Aitrachani 29'8, y Kizljarn 36*0, v Knldže to- 
likéž. Naopak jsou maxima v sev. moři (i Ochot- 
ském) velmi skrovná. Tak na N. Zemi známa 
json (od Baera) max. v mělké hubS -f- 14*5, v MatoSkinS 
iarn 9*5, v h. Kamence 5*9^ R. b) Méně pravidel- 
ný jest onen sákon vzhledem k nejmenSí teplo- 
tě, jakkoli vŽdj ještě platným zůstává. Tak je 
prftm. nejnižší teplota ve Varšavě — 25*0, ve Yilně 
— 27*8, v Gk)rkách — 28*1 ; v KiSiněvě — 22*5, v 
Jekaterinoslavi — 26*0 , v Astrachani — 290 , v 
Knldži — 250, v Jakntsku pak — 41.17 a p. V h. 
Kamence na N. Zemi pozorováno minimum — 32, 
v MatoSkině šara — 37*5® R. c) Toliko v krajinách 
evropské Bnsi, ležidch na jihozáp. od Sáry, vedené 
na Vitebsk, Voroněž a Saratov, a odtud nepochyb- 
ně podél nejjižnějšího Uralu a na jih syrtu středo- 
kiri^sskélio — nezamrzá rtuf nikdy (t. j. nevysky- 
tují se nikdy mrazy, vyšší — 32® R.j. Za to, čím 
dáJe odtud na sev.-vých., tím častější bývá zamr- 
zání rtutL Tak byly na př. v Petrohradě již 
mrazy — 30 a —81® R. (jen jednou — 33), v Moskvě 
i — 33*8, T Kazani — 32^ ve Vjatce — 34, v Niž- 
nětagilskn i — 37*5 , v Jekaterinburku — 36 , v 
Zlatoustovském ^37*2, v Bamaulu — 41*9, v Usf- 
jansku — 43*5, v Berezově — 45, v Jakutsku i — 48 
(r. 1838). V Berezově houstne již i líh, skla v 
oknech loupají se, i stěny se rozstupují. VTobbrsku 
zamrzá rtuf v pros. a lednu i po 14 dní (s rána i 
veSera), v Bamaule každodenně v lednu i prosinci 
(někdy i v úiioru) v Jakutsku pak, kde mráz — 32 
je scela obyčejným zjevem, zůstává rtuf zamrzlá 
průměrně každý rok 35 dni (r. 1837 i po 109-dní 
zamrzala!), což vůbec jsou největší posud pozorova- 
né mráxy v celém světě. 

VIL Velikou nehodou pro selské hospodářství 
ruské jest jiný následek kontinentálnosti ruského 
podnebí, t. j. pozdní mrazy jarní a časné 
podzimní, jakož to při rychlých přeměnách te- 
ploty, při nedostatku lesův y^ štěpných, a rozsá- 
hlosti blat v severních guberniích ruského císař- 
ství ani jinak býti nemůže; a) Vůbec připadá v 
přibal ti ckých stranách poslední mráz (z 

16 



178 



prflm. iiaeí) do konce dabna, a první podzimní do 
sačátini siří (ye Flnlandti poslední mrasy r saSál 
kn čenma, první zase již prostředkem srpna), tak 
že tato. 115 — 162 (ve Finska jen 70) dní bez ao5- 
nich mrazů s jistotou o&kávati lze. b) V sever- 
ních stranách evropské Basi bývají poslední 
mrazy mezi začátkem a koncem května, první pod- 
zimní okolo 1. záH (v Jarenska již začátkem srpna), 
tak že bezpečný čas orbj jen 95 — 130 (v Jarenska 
jen 69) dni trvá. c) Ve východních gnberni- 
ich evropské Rasi bývá první mráz mezi 24. srp- 
nem a 13. zářím, poslední mezi 8^27. květnem 
(čas orbj tedj 93 — 153 dni, v Zlatoostovském jen 
89 dní), d) V centrálních ^aberniich padá- 
vají poslední mrazy do Časn mezi 24. dubnem a 
10, květnem, první mezi 5. — 28. žiUrím (počet bez- 
mrazných nod tedy jen. 118 — 152); y západních 
g^uberniích poslední mezi 9. — 30. dnbnem, první 
mezi 19. záHm a 5. říjnem (čas bez mrasův tedj 
142—179 dní), e) V jižním kraji až pod Kav- 
kaz připadají poslední mrazy mezi 10. b^^z. a 11. 
dnh., první mezi 22. zářím a 14. list (v Sevasto- 
poli, doba bez mrazftv tedy 164 — 249 dní), na Sibi- 
ři a sice v Bamaoln 6. kvétna a 4. září, y Ner- 
činska 12. května a 3. září (čas bezmramý tedy 
121 a 114 dní), f) ZvláStě časté, ano téměř kaž- 
dodenní mrazy no6ií i po nejteplejších dnech 
(následkem značného sál^ světla) v y š ky t aj í se na 
hranicích orby v severních guberniích evn^ké 
Rasi i Sibffe, tak že ony při teplých létech y 
sev. Rasi json větší překážkoa orby než zeměpisná 
poloha. I v Btředomských a východních gabeniiích 
uhodí někdy mrazy v května i srpnu, jakkoli tuto 
hospodářství od nesčíslného množství hmyzu' jinak 
chrání, kteréž by žeň mnohdy učinilo nemožnou 
(dle výpovědi Sabarova). Nejvíce pak jsou p od- 
vrženy mrazům blatné gubernie raské, jako s 
části Árchangelská , Vologodská, Olonecká i Ko- 
stromská, pak rozlité krajiny Baltických provincií 
zvi. Finlandie, kteráž má 3261 □ m. blat a jezer, 
t. j. 477o, a 2542 Q m. č. 36-87o ies*^, a v kteréž 
žádný rok žeň čili sklízení nebývá bezpečné. Po- 



179 

dobným aehodAm podléhá blatná krajina gubernie 
líBní&é a Yolyňíké, tato klasická strana blat g) 
Naopak jsou břehy černomořské téměř beE 
mrazŮY, kdežto ▼ guberniích stopních počet mrasŮT 
je právS od přílišného sálání světla neobyčejné ve- 
liký. Vůbec náleží pak pozdní mrasy jarní (v 
březnu, dubnu a květnu), jakož i mrazy v z^ (a 
dle okolností i srpnové) připsati ochlazeni vzduchu 
následkem větrů severovýchodních, v týž Čas ob- 
zvláště po Rusi dujících, kdežto ostatní mrazy jediné 
v sáláni světla Čili příliSném ochlazení půdy svůj 
původ mají. 

Vlil. Zajímavým a pro veSkeré hospodářství polní 
a lesní nad míru důležitým následkem severní po- 
lohy a kontínentálnosti Ruói je ťtkaz půdy 
věčně zamrzlé, a) Počnouc od Mezené (pod 
65* W 8. S.) až do Berezova neroztává ve veSkeré 
Rusi od této čáry na sev. a sev.-výeh. v dolejSích 
slojích zamrzlá půda nikdy, a věčně zamrzlé sloje 
jsou odtud tím bliŽSi k povrchu, čím strana je se- 
vemějěí a' zároveň východnějěí. Od Berezova pak 
jde tato íS&ra i^ezdem Turuchanským až k Leně 
nsfíA Vitiinem a Olekminskem (ok. 60®), odkudž pak 
opěf M sev. se povySuje a i polární krajiny ruské 
AmerSEy obsahuje, b) Tak v Mezeni odmrzá 
letem půda jen na 6' (ruských), v Berezově na 
^~6^, r Jakutslcu sotva na 2', v Turuchansku na 
P/^', v KSněkolymsku na WU v Obdorsku sotva 
na povrchu. TlouSfka slojí věčně zamrzlých ob- 
náSf pak v Mezeni i 2 sazně (dle Šrenka), v Bure- 
šově (dle Abramova) 2', u Obdorska (dle Pallase) 
1 — 2 sazně (1 sazně =z84'' rus.), u Jakutska pak 
(dle Middendorfa) 6—700', dle Petersa i 1000' 
nnlcých. c) Ve veSkerém Finlandsku, i na p. o. 
Kolském rozmrzá půda úplně; nebof i v Kole ne- 
nalezl Reinike i v hloubce 4' zamrzlé půdy. OvSem 
Se ale i onde, ^no i v baltických provinciích (v 
močálovitý<^ končinách) bývá půda do června, a 
místy i do Července zamrzlá.. Jelikož .ale málo 
které rostHay k zdaru svému více 2*3' (ČiH 1 ar- 
iíaa) půdy potřebují , tudíž i krajiny s věčně 
zanHndoti p^dou, pokud tato až do oné výSe nedo- 



180 

■A 

sahaje, jsou k semSdSlstvi příhodné, kteréi^ se i y 
Mezeni i v Jakntskn s prospěchem provozuje. Lesní 
ntromj a keře potřebují jeSté menSí hloubky k 
vfsrdstu svému, tak že ve vůkolí Berezova sibiřské 
cedry (pinua cembra) vždy jeStě výSe 7 sažeň, 
modřín 8 sažeň, ve vůkolí Obdorska jeStS 4 sažnS 
výSe dosahuje, a hranice lesní tudíž až do ústí 
Jany i Eolymy dostupuje. Ov8em že kořeny stromů 
a keřů pak do Síře se rozkládigí. 

IX. V stranS takové^ jaká jest Busko, v kteréž 
nejen řeky, jezera i jiné vnitřní vodojemy, ale i 
moře zamrzají, jest důležité znáti čas zamrzání 
i vzkrytí (Čili odtávání) řekijezer. a) Je- 
likož zamrzání vodojemův děje se vždycky několik 
dni po tom č^e, co teplota denní trviJe byla klesla 
pod 0^, a rozmrzání tehdáž, když se. byla s jara 
po několik dni povýSila něco přes 0°: toŽ nezávisí 
ovSem čas zamrzání ani od prům. teploty zimní a 
* čas rozmrzání od prům. t. jarní, aniž oba od prům. 
teploty měsícův, ovSem ale od prům. teploty dní, i 
též od jiných místních okolností, jakož i od veli- 
kosti vodojemu samého, b) Tak jako v evropském 
a kontinentálním asijském Rusku ^hlad podzimní 
rozprostraňuje se od sev.-vých. na jiho-záp. a s jara 
teplota od jiho-záp. na sev.-vých., tak i týmž po- 
řádkem děje se celkem ledostav a ledoplav 
po veSkerém ohromném prostranství kontinentální 
Rusi, jakkoli v některých létech bývají značné od 
toho zákona odlichy. c) Z 81 míst HČných, jichž 
tabule Veselovský uvodí, děje se zamrzání řek v 
Rusi a v kontinentální Sibiři (z mnohaletých pi*ůří- 
zův) mezi 1. říjnem a 28. prosincem (ř. Enontekis 
v Loparech i Dunaj u Hálce v Turecku), tak že 
jich postupné od sev.-vých. na jihozáp. zamr- 
záni prochází dobou 88 dní, v opačném pak po- 
řádku jich postupné vzkrývání se vyžaduje 
Čas 112 dní, od 1. a 4. února totiž^ (Dunaj u Gal- 
ce) až do 6. června (jezero Mando ve Finsku), 
d) Tak zamrzá na př. Dněpr v Jekaterinoslavi 
prům. 13. prosince (a rozmrzá 24. února), Visla 
ve Varšavě 10. prosince (a vzkrývá se 5. března), 
N ěmen u Kovna 10 prosince (a vzkrývá se 10. bře- 



181 

Kiia), NSva v Petěrbarkn 13. listopado (vzkrýrA 
se 9. dubna), Don (7 Aksajské stanici) 23. listo- 
padn (vzkryti 10. března), Volga v Astrachani 
29. listopadu (vzk. 16. března), Volga y Eazani 
8. listopadu, v Jaroslavi 10., v Tveri 9. listopadu 
(▼zkr. 10., 11. a 5. dubna), Moskva v MoskvS 31. 
Hjna (vzkr. 1. dubna), Suchona ve V. Ustjuze 
31. Hjna (vzkr. 17. dub.), sever. Dvina v Archan- 
gelsku 23. října (vzkr. 2. května). V Sibiři za- 
mrzá S 7 r v Baimsku 20. listopadu (vzkryti 22. bře- 
zna), Ilja a Euldže prostíPedkem prosince (vzkryti 
. prostííedkem března, dle Goluběva), IrtyS v Tobol - 
sku 24. října (vzkr. 20. dubna), S o s v a v Berezové 
19. října (vzkr. 14. května). Jen i sej v Jenisejsku 
11. listopadu (vzkr. 24. dubna), Lena v Jakutsku 
21» Hjna (vzkr. 13. května), On On' (u Olovného 
rudnikn) 3. listopadu, Silka u Uspenského mona- 
stýra již 20. října (vzkryti obou 22. dubna), Am u r 
u Nikolaj evska v polovici září (vzkr. začátkem kv. 
dle Schrencka), záliv Ochot ského moře u 
Ajana 16. listopadu (vzkryti 29. května) atd., kte- 
rážto čísla tedy vesměs i nejen věr oj atnost po- 
čátku zamrzáni a vzkryti, nýbrž i počátku 
a konce plavby ukazují, což pro národní hospodář- 
ství velice důležité, d) Ovšem menSi řeky zamrzají 
mnohem dříve než veletoky, ale (ed prudkosti vody) 
též dříve sevzkrývají. Vzhledem pakk vySnímu a niŽ. 
běhu velkých řek, nevzkrývají se tyto s vrchu, nýbrž 
to dlvisí od směru ř. a od vlivu délhy i Šířky. Tak 
řeky 8 jižním směrem toku , ■ jako Volga , Kam, 
Don, Dněpr atd. rozmrzaji dřivé v nižním běhu, 
pak y západním, nejpozději v severovýchodním, 
kdežto naopak řeky se severním směrem toku nej- 
dříve ve vrehovišti se trhají (t. j. v jižní a západní), 
pak teprv v severní části, čili v dolním běhu a tak 
i přítoky jejich (jako v poříčí severní Dviny a j.). 
e) Bovněž je, čím dál k se v. a sev.^výoh., tím 
větii denní teploty zapotřebí, aby ledo- 
plav vzniknul, a zároveň tím delSího účinku 
jejího. Tak např. ř. Gnilopiaf vKiSiněvé trhá se 10 
dní po tom, co teplota janií povýSila se přes nullu. 
Nera 11, Sysola přes 18, Sev. Dvina přes 24 dni 



182 

po tom, tak 2e v Sas vzkrytí t^hto řek dontikuje 
již temperatura 1-4, 3*2, 2*6 a 4*7** E. ▼ místech 
dotyčných. — f) Následkem toho je doba, po 
kterou řeky ruské pod ledem zůstávají 
(Sili ▼ kterém je plavba nemožná) v Rusi relice 
rozdílná a prodlužuje se celkem směrem od jíhozáp. 
na sev.-vých. Vzhledem k Rusi evropské pokusil se 
Veselovský o přehledné zobrazení její na mapě s kři- 
vými Čarami, jež isopagickými nazývá. Dle 
toho trvá zejména čas ledny na řekách jihos^padnf 
Sásti evropské Rusi od Visly až do doliďho Dněpra 
prftm. jen 80 dní, v krajinách ležících v sousedství 
Jelgavy, Eovna, Turova, Kijeva, Jekaterínoslavě, 
Novo^^ei^aska až k Astrachán! prům. 100 dni. 
Oblasf isopagické čáry 130 dní jde od 
Revele na Vitebsk, Orel, Voronéž, Saratov až k 
dolnímu břehu ř. Uralu, oblasf isopagícké čáry 
160 od Bj5meborka ve Finlandsku a stíranou Pe- 
trohradu do Kostromy, Nižního Novg^rodu až k 
Orenburku; pod isopagickou čárou 180 dní 
leží Uleabork, SolvyČcgodsk, Usolje, Jekaterinburk ; 
stťany na sev. a sev.-vých. odtud mají jiŽ vodojemy 
své 190 i přes 200 dní zamrzlé (jako v ArchangelVku 
Dvina 191, ř. Tomea 206, ř. Kola v hořejSím bShu 
199, ř. Tana 226, ř. Muonio u Enontekisa 228 dní). 
Směry isopagických linií jsou tudíž isochimenám ru- 
ským skoro rovnoběžný, ano často s nimi skoro totožný. 

B, Větry, Co do směru a povahy vládnoueí^ 
větrů, není již na ohromném prostranství ruské 
říSe oné stejnoobraznosti , jakáž se vzhledem k 
teplotě celkem shledává. 

/. V onom ohledu rozděluje se celá Rus dle dů« 
kladných výskumův Veselovského (ze srovnání vě- 
trných poměrů v 70 místedi) do nákedojídch o b 1 a- 
stí: 1. Oblast jihozápadních větrův, 2. oblasf vý- 
chodních větrů, 3. přechodní oblast mezi těmito 
oběma, čili oblasf větrů severozápadních, 4. oblast 
severních větrův, 6. oblasf větrů místních, 6. oblast 
severních mussonův, 7. oblaBf severovýehodtíího 
passatu, kteráž s druhou v jedno s^adá (viz níže). 
1. K oblasti větrův jihozápadních naletí 
veškeré prostranství západních, stí^dních, sever- 



183 



nich a východních gubernií evropského Huška , Ja- 
kož i záp.Sibíř až asi k meridianu Altajských hor, a 
na yých. k hraniční líáíe stepí jihorus. rovnoběžníku 
Tary na jih (t. j. asi do 67® s. S.). Neboť nejen ve v8ech 
místech evropské Rusi, do této strany padajících, pře- 
vládají vétry jihozápadní, nýbrž tyto jsou i na vý- 
chodním svahu Uralu (v Bogoslovsku, N. Tagilsku 
a Jekaterínburku), ano i v Kurganě, ToboFsku a 
v Bamaulu nejobyíejnSjSL Příčinu tohoto, se stfed* 
ni Evropou totožného smSru hledati jest hlavně v 
rovinném tvaru evropské Buši a západní Sibiře a 
kontinentální povaze jejích, v kteréž nízký celkem 
Ural nestačí učiniti podstatného rozdílu. Ovfiem že 
v celé této oblastí druhé maximum směru 
větrů v padá na severovýchodní větry, čímž se i 
sákon převládání dvou atmosférických proudů, t. j. 
rovníkového a pólového a vzi^*emné jich vystfida- 
vání se v severních Sirotách naSi polokoule i vzhle- 
dem k Buši zúplna potvrzi]g6. 2. Stepi jiho- 
roské, podkavkazské , Kirgizské i IrtySské až k 
rovnoběžníku Tary (57®) náleží k oblasti větrů 
východních, po nichž druhé maximum na větry 
jižní připadá, kteréžto oboje větry jsou i v malé 
Asii, jakož i ve východních kotlinách moře střed- 
ního rovněž převládající. 3. Jelikož vSak celá 
stiFedni i východní SibfiF až k břehům moře Ochot- 
ikého a Beringová k oblasti severních větrův 
náleží, tož jeví se východní větry v stepech Kirgiz- 
ských a jihoruských jen co polární proud, ve 
středni a východní Sibiři v prvotním směru jeStě 
dující, následkem vSak otáčení se země povlovně 
ve východní proud čili vítr obrácený. Následkem 
toho jest i jižní Rus ve větSím klimati- 
ckém svazku se Sibiři, kdežto slředni a se- 
verní Rusko evropské těsněji k stí^dní Evropě při- 
léhá (srovnej s tím poměry teploty). — 4) Krajiny, 
v kterých vzdufiný proud východní stéká se s jiho- 
sápadním t. j. stepi Bessarabské, Poltavské, Voro- 
něžské, g. Saratvoská i Samařská, pak OběČi Syrt, 
údolí středního Uralu a stepi podél politícké hrani- 
ce země Kirgizův a západní Sibiři tvoři přechodní 
oblast mezi východním a jihozápadním větrem, v 



184 



kteréž od fltjku obou proudy se více ménS převra- 
cujf, tak že v některých létech severovýchodní, v 
jiných (a to nejvíce) 'severozápadní větry tuto pře- 
vážně dují. Hranice tato jest zároveň i vtom ohledu 
proměnlivá, že se v některých letech více na sev., 
jindy více na jih rozSiřuje, jak pozorování v dotyčných 
místech evropského i asijského Euska dosvědčují. 
5) V jižní Sibiři ukazuji se vlivem hornatosti 
její a při sKrovném poČtu stanic pozorovacích velmi 
rozmanité poměry. Tak v Irkutsku převládá 
hlavně severní a pak jižní, na Bajkale sev.-vých. 
a jiho-záp., v NerČinsku západní vítr. Z toho 
lze souditi, že jižní či vlastně jihovýchodní 
Sibiř (s vyloučením Altaje) tvoří osobitou 
oblast, v kteréž dle obecných zákonů proudfi. vzduS- 
ných, nepochybně celkem severní, a pak jižní větry 
převládají (tak jako v Jakutsku), jsouce ale záro- 
veň směrem údolí řičných, vlivem hřbetů, planin 
atd. vfielijak přeměněné. 6. Porovnávání směru větrůy 
za rozličných počasí ročních v Archangelsku , v 
Usťjansku, Nižněkolymsku, v Beringově zálivu, v 
Petropavlovském a na Sitie přivodí k zajímavému 
^evu, že veSkery břehy moře severního, moře Be- 
ringová i tichého oceánu leží v oblasti etezej^ 
ských větrův č. m o ns u n ů v (severních), a) Ve vSecí 
těchto končinách dují totiž v zimě převážně větry 
východní, letem pak západní větry, a sice v 
tom spůsobě, že větry po březích severního a Be- 
ringová moře v zimě (i na podzim) vějící jsou se- 
verovýchodní a v letě severozápadní, na Si^e pak 
Čistě východní a západní. Příčina tohoto, v ind- 
ském oceánu již od starodávna známého zjevu 
(jehož odkrytím vzhledem na Rusi jediné Veselovský 
se zasloužil), — jest onde, jako i tuto rozličná 
záhřevnost kontinentův a moři letem i 
zimou, k oněm břehům přiléhajících, i ona (Sni 
tiidíž podnebí vých. EamČatky a břehův jižních v 
ruské Americe přímořským. b)I vnitřní moře 
ruské, zejména černé a seíverni baltické (výsledkem 
pozorování v Oděse, Chersoně, Taganroze, v Be- 
dut-kalé, pak v Uleoborku i Abě) mají pH březích 
svých m o n s u n y, pokud na obou v zimě převládají vý- 



185 

chodní, T letS zapadni yStry, na BaltickéQi moři 
viakjen vbotnickém siliva, kdežto i sevemi i yý- 
chodni břehj moře Černého v oblasti monan- 
n&v leží. 7. Naopak není severovýchodni vítr, 
vedle čistě východního a jihovýchodního větra v 
jižních stepech sibiřských (jižně rovnoběžníka Tary 
t j. 57® s. i.), pak jiboraských stepech a na Eav- 
kazské Šiji sa celý rok vějicí, nic jiného, než se- 
verovýchodní passat, kterýž v Sibiři okolo 
57® B jihozápadního prouda, mocným severním 
proudem východosibířským obráceného , vzniká, i 
odtud v každém ročním počasí Širokou stepní sní- 
ieninou čili vpadlinou Aralskou, Kaspijskou i Čer- 
nomorskou duje, a přes Malou Asii a východní díl 
stíredniho moře do AMkj se přenáSí, odkudž pak 
proudem rovníkovým oteplen a obracen co jihozá- 
padní vítr do západní Evropy a vnitřní i severní 
Bubí a zapadni Sibiře se navracuje. Ony krajiny 
ruské náležejí tedy nejen též k oblasti severový- 
chodního passatu, nýbrž jsou pravou a vlastoi 
kolébkou jeho, jak Vesel, v souhlase s theor. 
míněním Dova s mathem. jistotou dokázal, nikoli 
pak Afrika dle zastaralého náhledu Humboldtova. 
IL 1. Tím spolu vysvětluje se nejen shodnost 
jakási klimatická v jižních stepech evropské 
Rusi, nýbrž i ten zjev, že v nich v létě pře- 
vládají větry západní, zimou pak vý- 
chodní. Nebot zimou, kdež passat, táhna vůbec za 
denními oblouky slunce, v nižSích Sirotách se objevuje, 
řídi nepochybně vysoké hory Eavkazské směr jeho 
k záp. i severozápadu (vítr východní a jihovýchod- 
ní), kdežto v letě při zvýSené síle passatu vzdu- 
chový proud přímo na jihozáp. se žene, a tudíž 
proudy jihozápadní, jakkoli s nim smíSené, přece 
převahu ndržnjí. 2. Opak toho ukazige ovSem 
oblast jihozápadních větrů v evropské i 
asijské Rusi. a) Tam je v zimě střední směr větrů 
napořád jihozápadním, a při tom odkloňuje se více, 
nel výroční prům. směr, k jihu. — Jižní větry dují 
zároveň častěji severních a při tom, čím dále na 
východ, tím jich převaha jest roshodnějSi, a rovněž 
uvéličnje se převaha západních větrů nad východ- 



186 

nifflif Sltn klonb vkomtizient rugký. b)y letě ale ▼ 
této oblastí jižní rétry aemaji přerahy nad sever- 
nimi, ano tjto átiji častSji, nežprmi (zvi. v Moskvě 
a VladimfiK, na Uralu a v sáp. SibíH); eápadni 
vSak udržnjf svou převahu nad rfchodnimi, nevfiak 
takou mSrou, co v slmS. Zejména ukasuje se pak 
tu ten sajímavý zjev, že stfedni směr větro v 
zimě (jih 54^ záp.) staví se téměř svisle k obecné- 
mu směru isochimen v evropské Rusi a záp. Sibiři, 
stíFední směr větru v letě pak (sev. 78^ záp.) padá 
pod úhlem k isotherám, tak že oba tyto zjevy na- 
lézají se tudíž ve vzájemném nerozlučném spojení. 
3. Ve východní Sibiři duji konečně v každém 
počasí ročním severní větry s rozhodnou pře- 
vahou nade všemi ostatními, kteréž jsou na př. ▼ 
Jaktitsku dvakrát silnějSí, než jižní větry. 

///. Co do vlivů v^ětrů vna^teplotuvzduchn, 
tož ve vSech končináeh Rusi , i v samém N. Ar- 
chang^ersku (jako vfcelém světě) je teplota vzduchu 
při severních větrech nižfií , než u j^nich. 1) A 
vSak nejstudenějším větrem nebývá v Rusi 
vSudež severní a nejteplejSím ne jižní, nýbrž nejsta- 
denějSí kloni se něco od sév. k vých., a nejteplejSí 
od jihu k záp. Toliko v jižních stopních guberniích 
evropské Rusi bývá nejteplejší vítr ne jiho-západ, 
nýbrž jihovýchod (t. j. kontinentální vítr). Z ostatních 
větrů povySují jihovýchod, jih, jibozáp. a záp. vSudež 
teploty, sev.-záp., sev., sev.-vých. a vých. jí poni- 
žují, i. Vzhledem k ročním počasím, bývá 
v letě nejteplejší vítr v evropské Rusi 
a v záp. Sibiři blízko k jihovýchodu, v zimS 
blízko k jihozáp.; shodneš tím přesmykii^^e se nej- 
chladnější vítr od zimy k letu od sev.-výd^. 
čili vých. skoro na sev. Čili sev.-záp., tak že v 
stíFedEd složnosti body obzoru, shodi:gicí se s nejte* 
plejSím větrem v zimě a v letě odstávají od sebe o 
Ů0\ a ony nejchladnějšího větru v těchto počasíeh 
o 68^ obvodníka kruhu horizontového. $. Rovněž 
jsou rozdíly v stavu teploměru při roz- 
ličných větrech v zimě mnohem znii^ 
něj Si než v letě, a dři severním a jižním iro«- 
dílny v rozl. Sirotách i délkách zejména tak, že větry 



187 



severni a yýchodní, vftbec nejstndenSjSí jak v Rnsi^ 
tak skoro po celém světě, ztrácejí své surovosti, čím 
dále na jih a záp. se sponStějf , tak £e již v jižni 
Hnsi, zvi. ale Y jihozápadní, jako vůhecvzáp. Evro- 
pě, již i dvakrát jsou teplejěí než na sev. a sev.- 
vých., čímž i vůbec vliv větrův na teplota v Rusi 
mnohem vážnějším se býti jeví, než v střední a za- 
padni Evropě. 4. Ve východní Sibiři panuji 
svrchovaně v tom ohledu rozdílné poměry, jakkoli 
nejsou posud dosti vyjasněny. V Jakutsku ze- 
jména je nejtepleji! vítr v roce jih 84® vých., nej- 
studenější sev. 1® záp.; v zimě však je nejstude- 
nější vítr tentýž, kterýž v letě jest nejteplejSi (jiho- 
vých.), sev.-záp. pak nejstudenější Idtem, a nejte- 
plejší zimou. Naopak je v IT. Kolymsku (dle 
Wrangla) jihových. vítr v zimě nejteplejSi, podobně. 
i v Berezově. 5. Osobitým větrem jihoruských stepí 
bývá tak zv. horoucí vítr, kterýž, jak se zdá, 
v jihovýchodních stepech samých vzniká (v Sara- 
tovské gub. z jihových.), a až do Krymských stepi 
i do jižního Podkavkazí (tuto vých.-sév.-vých.), ně- 
kdy až do Kijeva i Voroněže se rozSiřuje. Vítr 
tento zdvíhá se obyčejně zrána nebo odpoledne 
(nejvíce v červenci, tedy v době největších paren, 
ale mnohdy od května až do záři) i prodlívá muohdy 
do půlnoci (v Imeretii i 6 — 8 dni). Horko při něm 
bývá nesmírné, vzduch stopním prachem naplněn, 
a záhuby jeho zvi. y skopovém dobytku, ale i na 
obilí i mladých stromich bývají značné. I stepi 
Kirgizské mají podobné větry. — 

IV. Vliv větru na vlhkost vzduchu řídí 
86 ovšem i v Rusi obecnými zákony. 1. Ve výroční, 
složnosti jsou v Rusi nejsušší větry severní, severo- 
západní a severovýchodní, a největší vlhkost vzdu- 
cku spůsobují větry jim protipoložené , tedy jih, ji- 
hozápad a jihovýchod. V letě však bývá i západní 
yftr jedním z nejsušších , východní někdy i jedním 
z nejvlhčích. 2. Důležitější jest vlivvětrů na áe^t, 
t j. na shuStěni vodních par, ve vzduchu stále se 
nacházejících, z čehož senavěrojatnostdeStě pH 
jistých větrechsoudití může. a) Na veškerém prostran- 
itví ruského kontinentu, až do břehův Leny, jsou 



188 



jako y západní EvrepS (tedy t délce 140^ zemSp. 
dílky) nejdeStnéjSí vS try jihozip., z^. ajiž., 
a nejvýS bezdeStnými sev.-vých., sev. a vých. 
b) DeSfnost neztrácejí onyno větry sice nikdy, avSak 
Um dále na sev. a vých. (k Archangerska a Ja- 
kutsku) se pozdvihuji, tím rychleji amen Suje 
se deSfnost jejich, poněvadž jednak se již 
v jižních a západních stranách vodních par svých 
de$těm zbavi:gi, jinak, ve vyiSíeh Sirotách ochlazigice 
se, k př^ímání par, tuto i v menSím množství ve 
vzdachn se nacházejících, méně spůsobnými se sta- 
vajL 3. Jelikož ale sever přeměňuje se povlovnS v 
niŽSich Sirotách a západnějSích délkách vlivem otá-. 
cení se země v sev.-východ tedy ovSem v západní 
Evropě, a v jistém ohledu již i v jihozápadní Rusi, 
jsou vétry sev.-vých. a vých. nejméně deStné, 
v Rusi pak vlastní a v Sibiři severní. 4. Větry 
sev. a sev.-vých. jsou vSak i v sev. a vých. stra- 
nách Rusi a Sibiře deStnějSi než v západní Rasi 
a západní Evropě, poněvadž onde v sousedství 
moře severního, od něhož vějí, jeStě se nalezigi, tato 
vSak v kontinentu. Zvi. pak v jihoruských stepech 
pH severním větře neprSi rozhodně nikdy, nejvýS 
jen někdy v zimě jdou s ním sněhy. 5. Vzhledem 
k vlivu větrův na deSf v rozličných po- 
časích ročních ukazuje se, že věrojatnost deStS 
při vSech větrech v Rusi, vyjmouc jediné nejjižnější 
a nejsevernější končiny (^changersk a Jekateri- 
noslav), je v letě větSí, než zimou. V zimě pak 
padá sníh v severní a střední Rusi evropské 
i záp. Sibiři při obecné surovosti zim nejvíce pH 
jihozápadních yětrech (v záp. Evropě při severních, 
any tyto snížení teploty spůsobují); v jižní stop- 
ní Rusi naopak v zimě severní, sev.-vých. a vých. 
větry, usilujíce chlad, přinášejí s sebou sníh, který 
zřídka bez nich jde, any v letě tytéž větry co suché 
spůsobigi zde zásuchy. 

F. Vzhledem k síle větrů platí i pro Rusko 
obecné pravidlo, že převládající větry bývigí 
větSím dílem i nejsilnější. Vlete pak bý- 
vají věbry vůbec nejslabSí, v zimě a na podzim 
nejsilnější. 1. Jelikož ale nejen hory, nýbrž i ne- 



189 



vjfloké ehltimj i Typnnliny a lesy mívají zntJínf 
ylÍF na Y^try, tož e toho vychodí, že větry v Ruska 
QvropBkém i asijském, kteréž velikou převahou jsou 
rovnými, hospodaří mnohem silněji, než v hornatých 
stranách Evropy, ano v l^iku samém dávají se 
mnohem silněji Enáti v stepech, co svrchovaně bes- 
lesých a celkem nejrovnějších ^tech Rusi, -^ 
než y stranách ostatních. 2. HíSnám těmto sluší 
též připsati tu okolnost, ie bouřlivé větry v 
Rusku dostihují často straSných rosměrův a pro- 
stírají se nezřídka též po velikých prostranstvích* 
Tak na př. obsahovala bouře dne 27. — 29. listopadu 
st. st. r. 1850 se udavSí, prostranství 2800 Q m. (ve 
střední Rusi), vichr z 6. června 1849 přes 15.000 
mil (stíFední a záp. Rusi) a p. a) ZvláStě pak zdá 
se, Se vichry nikdež v Rusi nebývigi tak časté a 
nlné, jako v stepech, zvláStě ve východních, v 
ZávolŽí, po březích Kaspijského moře a v Kirgiz- 
ských stepech. (V Ufě z Šletého průřízu bývá jich 
prftm. 13 v roce, nejvíce r. 1836= 16, r. 1841 jen 
9). b) Prudké tyto větry nazývají se v Rusi i v Si^ 
bffi burany, i lid rozeznává burany letní a zi- 
mní. Letní rozeznávají se neobyčejným znojem 
a hustým prachem stepním, kterýž stojí a krouží 
ve vzduchu na nepřehledném prostranství a všecky 
skuliny příbytkftv naplňuje. Zimní burany jsou 
provázeny sněhem a meteleeí i značným snížením 

Sloty, tak že lidé divokou zimou buranův a utr- 
cením umrzují na několik šáhův od sídel, mnohdy 
i na ulicích, nehnuvSe se skoro ani z místa. Oren- 
burským buranům říkají meteT, jestli sníh pH 
Biéh jde s hora, pakli jde s dola (od země), na- 
i^^í se prostě burany. I stepi £áp. Sibffe, stepi 
Altajského okruhu (i planiny Přibajkalské a j.) a 
stepi Kirgizské mají podobné burany , kteréž 
s^ na dobytku tamních kočovníkův, jenŽ slepě 
^Fed nimi ubíhá, i do četných rytvin a balk se vrhá, 
ohromných Škod spůsobují. — > Tak spůsobily bn- 
maj r. 1816 v doIejSím Povolží Škodu 150.000 ru- 
M na dobytku, r. 1827—24 tamtéž 170.000 rublů, 
aikoda téhož roku v ordě Bukjejevské Kii^zův 
{působená, obnáSela isy^ míli. rublů, c) Záliv Novo- 



190 



brosflijský (& Saohnm-Kiilský) má, podobnS co výdi. 
břehy jadersk. moře, též svou b o r]a, kteréž i nejinak. 
Ede říkají. I ona je«t zde míftním vétrem, rovněž 
od yých. a sev.-vých. přieházejícim a orografíckými 
poměry přilehlé ěásti Karkazu spůsoben^, kterýž 
zvláStě v zimě tn doje, teplota až na — 16^ pooi* 
Zuje a veliké Škody na loděch i příbytcích spáso- 
buje. Jiné okolností bom předcházející nebo pro* 
vodící, jako úplná tíSina vzduchu a ásté nebe před 
ní atd., jsou tytéž, co v Krasu a při moří jader- 
ském. 3. SmrSti jsou, tak jako na celém světě, 
i v Rusi velmi řídké, a následky jejich rovněž tak 
BtraSnét jako jinde, kde se vyslŤ^y (Yeselovský 
uvodí jich 5 z r. 1844—1855). 

VI. Z toho, co posud o větarech v Rusi řeěeno, Ise 
soudit, že vliv větrAv na podnebí v Rusi je 
ne méně váŽný, co v jiných prostorech seměkoole. 
1. Převládání jihozápadních větrův v Rusi evropská 
i v záp, Sibiři náleží předevSim připsat, že v letě 
krajiny tyto tak dobře, jako západní Evropa, mají 
střední teplotu vySSi, nežli vSeoky jiné končiny 
zemékonlCf v týchž Sirkách položené. Ale i v si mě 
leží za týmiž příčinami evr<^ská Rus až do Ká- 
zaně a k ústím Donu jeStě v oblasti největSího 
tepla na zeměkouli v týchž Šířkách, kdežto ovSem 
v týž čas Sibiř, ani západní nevyluči^jíc, náleží k 
oblasti největSího chladu, čehož pHČinu nejen v te- 
plotě vzduchového proudu jihozápadního, nýbrS i ▼ 
mlhách, jeho vlhkostí spAsobených, hledati sluSí, 
kdežto zimní dni v Sibiři jsou jasné, a tudíž sálá- 
ním tepla se země zveličují chlad. 2. Že vSak 
ncjdeStnějSí větiy jihozápadní ztrácejí již v sápaání 
Bvropě velkou část své vláhy, tož s toho již před- 
kem následuje, že množství deStě směrem na 
sev. a sev.-vých. v Rusi postupně se zmen- 
Buje,oož na zemědělství má velikánský- vliv. Jelikož 
pak východní a severovýchodní větry v Rusi jsou 
nejméně deStivé, toŽ nedůstatek deSt&v v stepech 
jihoruských, v kterých východní větry sa celý rok 
převládají, v tom podstatného a prostého objasnění 
svého dochází (viz o tom níže). BezdeStí stttpí 
je zároveň téŽ příčinou jich svrchovaného beslosi, 



191 



ft stálost i ofliivýdiodiiich yStrův tamté! hjri spolu 
ob|Fd^iiS hU^i pří(^aa zásuch i tím i ne úrod 
Y stepech. Že rovněž následkem značného ztJ' 
Sovini i snižování teploty větrové v Basi mívigí 
sna&iý a mnohonásobný vliv na rostlinstvo, 
rozumí se samo sebou; ony jsou zejména i původem 
tohoy že krajnosti teploty v stepech jsou znaSnéjSí, 
než T jiných stranách Buši, ano i toho, že v stepech 
mnohdy skrovné vzdálenosti místní k sev. a sev.-tých* 
spůsobují zna^é rozdíly v parnech letních a mra- 
seeh zimních (na př. Char*kov a Poltava, Jekáte- 
linoslav a ferma, Cherson a Orlov, Kazaň a ferma 
i j. Y., o nichž viz nahoře). 3. Bovněž inívj^ 
větry v J2«si tak jako v celé Evropě vliv na pro- 
měnlivost teploty měsíčné v rozličných 
léteohf obzvláětě v zimě, kdež nízké oblouky slu- 
nečné sílu a směr větrftv změňovati nestačí. Že 
by ostatně dle zákona, Dovem vysloveného, i v 
lúisi a Sibiři měsíčná teplota v rozličných létech 
směrem od pólu k rovníku se zmenšovala, nepotvr* 
zige se dle vývodův Yeselovukého pro kontinent ruský 
nikteraký jelikož tyto rozdíly v teplotě ve veSkerých 
končinádi Buši jednostejnými býti se ukazují. 

(7. Vláha, Po teplotě a větrech nic tak nechá- 
Faktorizuje podnebí nské, jako množství deitě a 
rozdělení jeho po ročních počasích. 

L a) Již množ ství par vodních, udržu- 
jících se ve vzduchu a spůsobujících ochlaaením 
svým ááét, jest po veěkeré Buši menší, než v za- 
padni Bvropě, i umeniuje se zejména postupně 
směrem od západu na východ, od západních 
hzanic evropské Buši (a ovSem již od břehův 
atlantského oceánu) až do nejzadnějších končin 
i^ýehodní Sib^e. Tak obnáší na př. sj^edni pruž* 
Bosft par vědních ve vzduchu v Londýně 8*39'^' rus>, 
ve ViiWíavě 2*70, v Kyevě 2-67, v Orenburku 200, 
T BamanJu 1-95, v Nerčinsku 1*^''' r. b) ZvUště 
pak uaienši^ -ee množství vodních par ve vzduchu 
ssrfffltn od aág. na výeh. mnohem rychleji v letě 
•ik > mm^ l^užnpst jich obnáší totiž na př. zi- 
9^0n oa oD^ch místech 2*3a, 1*32, 1*34, 0*64, 0^58^ 
O-tir', létem A*64» 4*47, 4*26, 3*84, 3*38, 380, v 



192 



Jakntska 3*14 linii ruských. — PříSinn toho hle- 
dati nepochybně v tom, že páry vzdoSné smSSnji a 
rosmnožnji se též parami z velikých řek a stoja-^ 
tých Yodojemůy ruských, kteréž naopak v simS jsoa 
vesměs zamrzlé, c) Z pravidla i zákona toho 2in£ 
výjimku Eavkazské krajiny, zvláStě pak 
jižní svah, kdež je (od blízkosti dvou velikých vo- 
dojemftv, Óemého totiž a Easpijského moře, jakoií 
i od lednikův a lesův Eavkazských) množství vod- 
ních par (čili pružnost jichj ve vzduchu nejen vůbec 
větSí, než v kontinentálním Rusku, nýbrž i znaSnS 
větSí, než v samé západní EvropS (v Londýně neb 
Bruseli). Tak obnáší výr. prům. pružnost par v 
Lenkorani 433, v Bakově 4 08, v Redut-Ealé a Ka- 
taisu 3-99 a 3*93, v Derbeutě 3-76, v Tiflisu 3-06, 
v Pjatigorsku i Aleksandropoli vždy jeStě 2*63 a 
216"' rus. (v zimě 2-20— 0*96, v letě 6*65—3.46"' 
rus.). — d) Tím samým směrem, totiž od záp. na 
vých., roste naopak suchost vzduchu a dosa- 
huje z přirozených příčin (od vých. větrův) ve ste- 
pech největší výSe. Tak obnáSí na př. vGor- 
kách pom. vlhkost vzduchu (t. j. prům. výr.) 0*80, 
v Orenburku již jen 0*66, (v zimě 0*87 a 0*76, v letě 
0*73 a 0*55); v Poltavské gubernii naSel ji vSak 
Humboldt v srpnu 0*16, v Eargizské stepi (týmš 
Sasem) Chanykov dokonce jen 0*08, a tato suchost 
je v Eyzyl-Eumské i Eara-Eumské stepi Eirgizské 
nepochybně jeětě větSí. Tím se nejen bezvodnost 
stepí jihoruských a zvi. Eargizských nejlépe ob- 
jasňuje, nýbrž i rychlé vypařování a mizení jezer 
v týdbž stepech, zvi. mají-li přesnou H, sladkou vodu. 

//. Rosa je po věí stfední a severní Rusi pro 
blatnost a lesnost její, a horkých let v ní vesmSs 
velmi hojná, a tudíž žádoucí náhradou skrovných 
celkem deSfftv. A vSak stepi následkem velké 
suchosti vzduchu i tohoto dobrodiní mají velmi po 
skrovnu, ano dílem skoro docela jeho postrádají 
(jako Tavrické a Chersoňské stepi, i Závolží). 

IIL I mlhy, tato oblaka na zemi, jsou pK 
suchosti vzduchu v Rusi celkem skrovněj^, neS 
v západní Evropě, jakkoli mnoho od místních 
poměrův závisí, a) ZvláStě jsou podrobeny 



193 



^Ustýffi a hustým mlli i^m krajiny pfí mořích bal- 
tíckém a etL seyemim, co moHcÁi stadených. Ze- 
jiBMia pokryto jest moře Beringovo ustavičnými 
mlhami, a mlhy na S^amčatee jsou hlami příélnou^ 
že obili tam nedosráTá. Seyerni Sást moře Bilého 
pokrýrají dle Remika mlhy od poetku jara aŠ do 
jervence skoro bez ustáni, jsouce hlavni přihnou 
nebeape&é plavby v téch stranách, tak jako mlhy 
Baltického moře vůbec jsou snámy a tak Častý, ie 
Petrohrad má do roka vice dni mlhavých, než 
sám luondýn, v tom ohledu zle povéstný (totiž ISl, 
Londýn jen 84), což oviem vedle přímořské polohy 
též blátfim připsati duBi, aa nichž Petérbnrk za- 
ložen jest. I v Revli, Felliné a Rize obnáSí počet 
dpi mlhavých do r. jeXté d9, 42 a 64 (v Archan- 
l^ťsku 36), kdežto ve vnitřní Basi vSudež již jsou 
řídké (věaim dílem mezi 13 a 28). ZvláSté řídké 
jsou mlhy na stepech (Symferopol 10, Ufa 9, ale 
ostromá a přímořská Asiraehaň 15), čehož příčinou 
je nejen suchost vzduchu, nýbrž i stále zde digící 
vétry, kteréž mlhy ihned rozhánějí, b) Vzhledem 
k rosdélení výr. Čísla mlh po ročních po- 
časích ukazuje se ovfiem i o Buši, že v zimd a 
na podzim nejvíce bývá mlhavých dní, v létČ a s 
jara nejméně, ano v stepech inízí v létě povzdálí 
moře mlhy skoro docela (v Ufě v létě jen 1*6, t 
Simféropoli 0*1, v^ Samařské fermč 0*0). c) Tak zr. 
suché mlhy (ndm. Hóféenrauch^ v Rusi nazvané 
vétíám. dOem suchými mlhami, jinde též pomochami, 
jugoQ, lunou i nebeským kouřem), nejsouce ovŽem 
ii&uými hydrometeory, ukazují se v Rusi násled- 
kem rozsáhlého mýtění lesův, na severu, pak Častých 
požárftv lesních i požárův stepních (od letních ve- 
áer% konečně též od sžihání kubiSí v PHbaltíckých 
krajfob a požárův mechu v tundrádi i od stepidho 
prachu rovněž tak čaátě, jako v západní Evropě, 
ano i častěji, a dosahají při rovinném tvara Rusi 
mnohdy velikibiských rozmérův. Tak suchá mlha 
r. 1856 (21.-28. června) pokiyla v Rusi skoro 
26.000 Q mil, mlha stopního prachu (v Bemipala- 
tinudm r. 1866 od Abramova pozorovaná) prostor 160 
verst Široký a 60 verst dlouhý atd. 
Rutko, 17 



194 



IV. DefitS & Bněliu má e?r. B^isko (s'65mkt 
střed, vývodem z mnohaletých posorováof) do roka jen 
18'^ 5'^ ruských, z čehož na zimu 2*72, na jaro 3*86, 
na léto 7.08 a n& podzim 4*60'^ ros. vypadá. I>eSt- 
ných a snéžných dni do roka jest 119.4, v zioiS 
28*4, 8 jara 29*3, v letě 31*6 a na podzim 30 1. Ná- 
sledkem toho náleii Bus evropská, ale ovfiem i kon- 
tinentální Sibiř (jen s 7 misty pozorovaeimi) nejen 
do oblasti letních deSfftv, nýbri i též do pro- 
stranstev zeměkoule ménS deStivých. 1. Ne- 
hledé k rozdílnostem, místními poměry spůsoben-ým, 
dá se celkem ruské císf^ství do následujících 9 
oblastí deStných rozděliti: a) Západní kruj^ 
obsahující gubernie Polské, Litevské, Bělo- a Mu- 
loruské, vykazige se značnou poměrně defit- 
ností. Počet dní deStnýeh a sněžných do roka 
146'6y v zimě 36*1, s jara 37*4, v letě 38 6, na 
podzim 34*4^ Výr. množství deště a sněhu 21-68'*^ 
v ročních počasích 3*06, 4*75, 8*37, 5*40" ruských. 
Nejméně dní deštných i množství deStě mívají Cíorki 
116*6 a 18*28'', nejvíce Varfiava 152*5 a 23*21". 
b) Přibaltický kraj rovněž se značnou 
deStností. PoČet dní deitných a sněžných (pr&m.) 
139 5, v zimě 34*5, s jara 31*0, v letě 35 2, v je- 
seni 38*8; množství deště v též doby 2V1Í, ^'^ 
3-68, 7 25, 6*55" ruských. Nejvíce dní deSteiých 
mívá Petěrburk 150^6, nejméně Uleobork 96*8; nej- 
větší množství deště a sněhu Bi^ (24* 10"), nejméně 
Helsingfors (17'88'0* ^) Severní a centrální 
gubernie evropské Buši s dostatečnou deiít- 
noBtí, totíž Í14'6, 26*9, 28*1, 298, 29*7 dní a 
.20-46, 3:21, 6*18, 7*39, 4*68" ruských. Maximuj 
dní v severních guberniích 181*9 (Yologda), jniai- 
mum 113 (PdTozavodsk), — v střeďukh 153*^ (Kumk) 
a 84*5 (Nikolajevka ve Voroněž. gub.). Maximnm 
výr. deště v sev. gub. má Arohangersk (asi 24"), 
jnittimum 17*09 (Vologda), v centrálnýeh 26*99 
(Moskva) a 1560" (Kýev). d) Východní ^^ 
bernie a obstojnou deštnosti. PrAm. ďslo 
dní lia-ěy v zimě 22-6, s jara 265, v letě 34>4, ▼ 
{>odzim 30*0; množství deště i5 5^, 1*66, 314, B*30, 
8*44". Maxima UM dní (Orenburk) a 19.41" (S*- 



lí»6 

muBkJ farma), minlniB 62*6 dof Ofarínilut ferma, 

Kuaň 90-S, Samtuski f. TI '9) a IS.Ot)" (MaríinsU 

ferma). Ovfiem íe mají podnralské kooSinj 

pomSríifi znaípijSi deStna&t (ZlatguBtovskoj ljl-8 

dní a. 17-47", BogoeloTflk 17-27"). K této oblastí 

niloži QepocbfbnS téŽ Eápadní Sibiř ai po 

áJUj , kdež m& liim 169 S, Torinsk 9S-0, Bar- 

naal 107'1 dufdaStných do roka (prům. tedy 1S4-7), 

. ___ -1.6, a jwa 38 7, 23 0, 26-8, T 

na podzim 46 0, 20'0, 29-6 dní 

celoroiní mi ToboKak 20-75, 

0, letni 990, podzimní 6-15, 
3-68, 6-90, 2-98", Barnanl 

1, 2-77". e) Jižní gttber- 
tkrovnoa vláha. Pr&m. 

im s aníhem obnáil lam totii 
ara 23 3, v leU 202, aa pod- 
lim 176. Mnoistvf deitS t též dab; 1155, 2-02, 
2-57, 405, 2'91" riw. Uajtiiňum jednoho i druhého 
zjevu obuiSi tam 97-9 dni (Aleksandr. stanice) a 
24-89" (Palkovka aOáfsj, ovSem pro blíikost moře), 
■Diaimniii T4-1 dni (v EisinívS) a 408" (v Astra- 
cbáni). E této oblasti uáleŽi též stepí Eaapij- 
ské (NovopetrovBké 3-S8") a Kirgiivké (Etúmd 
3'77") a nepochybné též Irtjiské, kteréž tudíž nej- 
íuSSI kraj představiyí. f) Víchodní Sibiř • 
Tn itřni ÁmorEkotvoři rovník východní oblari 
obstojné, jak es zdá, dílem i dostateíné vláhy {zvL 
v íoosedství sev. moře a v horách.) CíeIo dui se 
araíeninoa do roliá obuiií totiž y Irkutsku 6S'E, 
ve Vrchnéndinsku 9E-8, v Neríinskn 69 7, v J&- 
knUku 90-2 (prům. tady pro vých. Sibiř r7-£>5), v 
ůmé y týchž mísfech 9-5, 170, 25-0, 110, s jara 
23-8, 20-e, 280, 23-6, v letŽ 50, 17 3, 25-7, 11-7, 
na podzim 22'4, 165, 21-9, 294. TýSe de^lé a anehn 
obniíi výročnS vNerffinskn 17-11, v Jatcutsku 9*94", 
v poJCasícb ročních onde 032, 1-T6, 1176, 8 28", 
tuto 1-29, l'3a, 396, 3-33", g) Naopak tvoH Zá- 
ksvkazí oblast nejdoitnějíl v celém Buikn. 
T čemž jnénS poloha meň dvéina mořema, jako zvi. 
hor; samy účinku mají. Príun množatví deítfi oh- 
nili Iq totiŠ do r. 3S-9", v zJmS 7-02", s jara .7"3. 
17* 



196 

T letí 11-8, US podíim 8-6". NBJíipidnSj 1 1 

Btran/ mají riak i deltnost 66 — SO" (Bedat-Kttlé 

63-ST, KnUú fi7 14", Alsgir 64 G7), která na výcli. 

rychle ubýiá (Tlflif 20-00, Šemacha 14'62, Baka 

jen l5'72, ale Lenkoran od místních pomarB 47"76")t 

ala na aev. yždj jeltS je xas-Sak (Pjatigurik jeStS 

36-57", Derbent 16-09). b) FodoboS bohatými 

na deKtS jflon břehy moře Berin^Ta i mořoOchot- 

tkfUíO (Ájan 34-66", Ocbotak sice jen 4-10) a. tndfi 

1 tvím rých. břah Eameatky (Fetropavlovaký 66'29"}. 

EvTuhoraDÍ vBah jižnf břeh býr. t. Ameriky (Sitchft 

87-99" I}, kteréí todlž se Záksvkazlm etI. 3 oblaati r el- 

kfi deltnoati Bkládajl. Co do rosdSleQÍ deltfi ns 

roiiiipoJ!aB[ia& Ajan vaimSl-43, b jara 287, vletS 

14-83, na podzim 1G.63" deltS (Ochotsk 0.47, 0'7S, 

1'92, 0-95), PatropavloTBký 17-26, 17-66, 4-84, 16-63 

a Sitcha 22-75, 19-16, 14.68, 31-10", odkadž tíž aa- 

jtmavý ilkae vychodí, le ve Tých. Kamíatce a ns 

jiinfch březích Ameriky maké v letí nejménS prgf- 

ví, a ie tudíi tyto krtiny poEtnpní v oblast 

daSfAv zimních pFsch&iaji , kdežto Odiotské 

moře B břehy svými jeStS k pomírBm kontlnenta 

leTeroaBijského i vlemského se pfispAaobnje. — 2. 

Z pomírČiT větrů a vodních par v Busku, jakoi i 

B cÍBel, přiví položených, vychici, Ío ve veSkeri 

- BoBÍ kontineDtilDÍ a£ k břehflm moře Ochotskího 

.vkasí ne vyjí májo, 

: deitnýoh , tak i 

Ip. na Týphod. 

idílenf deKAv 

pAsobn, £e la ivy- 

, ameninje sonSet 

-evlidají podaimol 

to nad míra do- 

reder qeva v Bust 

duí piry mořské, 

kcintinento, v letí 

: a sráSet se mo- 

ihlainjf a anShem 

yjest i ta okol- 

tlm m«nS soě- 

. , ,,_.-_, _ T tom stapni, Sa 



197 

V Záhajkali (na př. ▼ Nerčiiiflka) projde mnohdy 
eelá zima bez snlho. Skrovnost sněhu v stepech 
Aralských i Kaspijských má ovšem ten fifastný vý- 
sledek, že dobytek i v zímS podnožný krm svfij v 
iirém nachází. Naopak mtgi, jak vidno, břehy moře 
Ochotského, vých. Kam^atka a nepochybně též býv. 
ruská Amerika velmi sněžné ajiŽni břehy této velmi 
defitné zimy. 3. Zvládtě pak skoupé jsou deitě 
po vSecfaen čas roční v stepech jihoruských, a ještě 
vySěí měrou v stepech Aralských i Kašperských. 
Hlavni příčinou toho jsou větry severovýchodíaí (čili 
passat), jak s vrchu vidno, za celý rok těmi stra- 
nami dující, kteréž nejmenní vSech větrův množství 
vodních par v sobě obnášejí, a od vpadliny Aralo- 
Kaspxjské na jiho-záp. podobné účinky na dalším 
toku svém k rovníku provozují, a tak dobře pft- 
vodem jsou stepi a pouští Turanských, Iránských, 
Arabských i Sahary, jako stopního kraje ru- 
ského. Ano (dle domnění Dovova) náleží těmto 
větrům připsat nízkost a stálé klesáni povrchně vo- 
dojemftv, v jich směra ležících, kteráž jest tím nižší, 
ěim vítr jest suSSi (srovnej výSi povrchní moře Aral- 
ského, Kaspijského i Mrtvého). Ano snad i veškera 
vpadlina AraJsko-Easpijská co vyschlé dno diluvial. 
moře děkuje jim původ svůj zároveň s přiměřeným, 
zdvižením geologickým, jež bývalý tento záliv se- 
verního moře nejdřív veUkým vnitíhiím mořem uči- 
nilo. I bezlesí stepi má dle odůvodněného mínění 
Veselo vského v těchto poměrech hlavní původ sv^. 
Že pak stepi jihoruské mají větší poměrně množ- 
ství deště, než stepi Aralo-Kaspiiske, to vysvětluje 
se jich přiléháním jednak k moři Černému, jinak k 
oblasti deštných větrův jihozápadních. 4. Zajímavá 
je téš ta okolnost klimatická, že vnitřní moře 
ruská, ano i samo Baltické, Černé a Bílé, mají 
poměrně akr oyný vliv na deŠtnosl a)y Bílém 
a Černém moři jsou pozorováni v tom ohledu posud 
nedostatečná, tolik ale o poslednějším jisto jest, že 
deStnosf v Podkavkazí, kteráž náleží k největ- 
ším ▼ Evropě, sluší přiřknout ne tak jemu samému, 
jako hlavně západnímu a jihozápadnímu svahu vy* 
iokých, lesných a sněžných hor Eavkázských, po 



108 

kterých se ochlazené na nich proudy vzdaSné, od 
z4p. p¥!chodid, dolfl deStém spouStějL Nebof za 
horami Snramskými na vých. je deStnost již poměrně 
skrovná (Tiflití 20*0") a ubývA v stepech Qruzin- 
ských i na jihovýchodním svahu Kavkazu Yelmi 
rjchle (Šemachá 14*5| Baku 13'7'S Lenkoran* vSak 
pod vysokými lesnými horami položená, zase 4 7' 7''). 
Podobné poměry jsou na severniiíi svahu Kavkazu, 
ale deStnost je tu i na sev. záp. mnohem skrovuějSi 
než v Imeretii a Ming^relii (Pjatigorsk 26*5), protože 
se tu jen suché severovýchodní větry na stráních 
Kavkazu ochlaztgi. Následkem toho má východní 
Derbent již jen 16*0', a Petropavlovská tvrz, vfieho 
vlivu Kavkazu již vzdáledá, jakkoli při mofí Kas- 
pijském položená, sdílí již osud nejsuSSích stepí, 
majíc deStnost 3-88''. (Podobně tvoří i Uralské 
hory jakýiň předěl deStův, neboť jest na vých. sva- 
hu dešnost vétSÍ [srovnej Zlatoustovsk a Bogoslovskj 
než na přilehlých západních krajinách [srov. Ufu, 
KazaňJ). — b) Při moři Baltickém ukazuje se 
zajimurf rozdíl, že břehy Finlandské, dostávající 
teplý a vlhký vítr jihozápadní přímo přes moře, 
jsou deStnějSí, neŽ ostatní Baltické previticíe, v 
nichž je jihozáp. více Suchozemským větrem ; vedle 
toho bývá v těchto (jakož i v Peter burku) největší 
deStnost v letě, ve Finlandii pak na podzim. 5. Za- 
jímavé jsou též rozdíly v Rusi vzhledem k množství 
vody, jedním deStěm spadající, £ili vzhledem k ti- 
chým deStům a lijavcům. Y Kuši veSkeré 
jsou ovSem n6jhoj)iěj9í defitě s jara i na podzim a 
nejskrbnějěi zimou. Řídké deště v stepních 
guberniích jsou však vždy bohaté na voda, 
jakož na 1 dešt tamtéž 2 4—3 0'^' připadá, kdežto 
jinde (na př. v deštném jinak Petěrburku) jen I •4'". 
V stepech jsou tedy deště obyčejně lijavci, a tiché 
i dlouhé deště jsou tu zcela neobyčejné. Následkem 
toho bývá tudíž bezďeští a záíucha v stepech 
velmi dlouhá (ku př. v Taurii obyčejně 3 mě- 
síce, ale i 20 měsícův, i v samém TaSkendu dle 
gen. Romanovského též 3 měsíce), a lijavoá Vzta- 
hují se též obyčej ně jen na skrovné prostranství, ná- 
sledkem čcJioŽ čas žní b^vá v stepech velice roz 



im 



éňnf, 6. KoneČh^ dokaciije poro vn á ni sily 
deStáv (t j. množstri delíté, t jeden ttféžný nebo 
deStný den padajícího) v Rnskn se aápadníEyro* 
potí, Že kojnóBt každého deSté eměrem od 
záp. na výeh. se nmenSnje, z ^^eboŽ ovšem 
stepi éiní výjimku, již mají mák) deštných dní, ale 
hojné deSté. Ovšem že tndíi letni povodně, 
jež ve Francii, v Itálii a j. v sáp. E vropS bývají 
časté a nebezpedné, v Rnskn docela s c házejí. (Za 
to json naopak povodně jarní z rozl. pří^n nad 
mirn rozsáhlé.) Bovněž jest v nestepných gnber- 
niicb raských stiMni prodlonŽitelnost zásnch menši 
než v záp. Evropě, a tudíž naděje na delší líehé 
a úrodné deště větší, než onde, což Veselovský 
zeela důvodně dokazuje. Za to jest síla vypař o* 
vání v Rusku větší, neŽ v západní Evropě a zve- 
Kěaje se rovněž směrem od sáp. na vých. i na ji- 
hových., jako horka i sucha. 

V. Krupobití jeví se skoro všudež v Rusku, 
pokud statí pozorování, ano i v nejseverněj* 
Síeh místeoh (jako Uleoborku, Archangel*sku, na 
břeiiu Kolském i NiŽ. Kolymsku, t. j. až do 65 i 
70^ B. 8.), tak že domnění Munkovo, že by hranici 
krupobití na sev. tvořil 60^ s. š., docela jeví se 
nepodstatným. Avšak výroční číslo krupo- 
bití je maěně menší ve vší kontinentální Rusi, 
nežH v záp. Evropě, a zvláště při březích Atlan- 
tického oceánu. Nebot, kdežto zde obnáší do r. 
10—20 (dle Kamtze), v Němeokn ještě 5*2, bývá prů- 
měrně v evropské Rusi jen 2*8 krupobití 
v roce. Toliko Sevastopoť má od přímořské a 
teplé polohy své číslo bez mála tak velké, co Ně« 
meeko, totiž prům. 4*6 do reka. 1. Ano fe porov- 
náni rozličných míst, z nichž poměry krupobití 
blíže známy ji^u (Veselovský^ uvodí jich 19, ale jen 
s evropské Rnsi), vychází, že celkem od západu 
na východ, ' a v jistém ohledu (vyjma SevastopoQ 
i ze sev. na júi umenŠuje se výr. počet 
krupobití v Rusku, tak že celkem shodnost to- 
hoto zjevu s poměry deště pozorovati lze. Tak mívá 
např. (z noínoholetého priltí^ezu) Arehangelsk 7*0, Elron* 
itat 6*7 (Petrohrad ale jen %S i Revel), Moskva 



200 

3-0, Gorki4'3, Kank 3.9, SaratoTS-O, KoTOČerakAsk 
1* 8, koL OrloT 1-6 kropoblti pr&m. do roka. V pří- 
mořských polohách i při ▼nitřnkh mořích 
je éhdo kropobití yidj snaéaéjií (tok i TÁstrmcháni 
3'7), royoéi se snámých příčin ▼ podhoři (Niž. Ta- 
gíTuk 4-5, Jekaleriabnrk 3*4). 3. Čim hloub do 
kontínentn, tím TÍee sméňige se i poéet krupo- 
bití vshredem k jednotlivým počasím v 
foce. Tak mají sáp. břehy Evropj nejvíce knijpobití 
fl jara (39*6% všech) & v aimé (33%) nejméně v 
letě (70%), Německo jiš nejvíce v letě (46-77«) a 
nejméně s jara (10'3%), v Rasi padá ale roahoda$ 
číslo největii do léta (61'2%X kdežto jaro má 
jen 29*9, jeseň 25*4, aima jen 3'6%, eoŠ poBtopné 
od sáp. na vých. se BvétSoje. Sevastopol na- 
opak má též poměry, co atlantické -břehy Evropy 
(v letě jen 4*3%, v nmě 47*9, na podaim 28*2, a 
jara 19*6%). d) Jako je viak krapobid svrchovaně 
místním sjevem, tak jsoa i místo i knginy v Kosi, 
které pomérn ě Častěj iím krnpobitím na- 
vitěvovány bývají. Sem náleží nejen hornatá místa 
T Rasi (jako hornatá Ldvonie čili tok sv. livonské 
Ďvýcary, gub. yolyáská,g. Vladimírská Čili pahorky 
Lakojanovské, vypnolina Orelská, Orenburský Ural 
a j. dle orčitých posorování), nýbrž i lesné a blatné 
krajiny RnsL 3. Co do měsíc&v vycháai aesto- 
tisticl^ch přehled&v krapobití, vydávaných vžnrnala 
ministerstva vnitřních sáležitostí v Raška, že nej- 
více krapobiti adává se vceléříSi od kvétn« 
do srpna, a sice tak, Že v května asi Vt vSech 
dní t. m., v června a Červenci ok« % a v srpna Va 
viech dní jest taková, žeprochásí v nich vidy někde 
v Rasi krapobiti. Škody pak pr&m. výročně jím ▼ 
v říii &idaé (s lOIetého pr&řesa) obnášejí 1% 
milí. rnUů (nejvýš 3 miU., nejméně 400.000 rablů). 
Nejmenší bývá číslo krapobiti v severních 
gabemiloh (1*6), největší v středních (76*^ 
pak vjižních (65*6) do roka. Západní gabemie 
mívigí 62*6, severovýchodní 41*2, jihovýchodní 17*0, 
Kavkas 13 4, severoaápadní 6-2, Sibiř 60. Ovšem, 
ie Čísla tato vahledem k přeroaliČaé rossáhlosti osí- 
dlené a vadelané půdy jsoa velmi reUtivni, 



20i 



jD. B<rt0ky, Poaorovánl botdFek jett jako v 
sápač^ Evropě, tak i ▼ raské imperii posad ovlom 
nedostatečné. V evropské Bosi udává se cel- 
kem (kromé Kavkazu a Uralu) stíFednim vývodem 
2 83 miit do roka 11*5 bouřek, z Sobož na zi- 
ma připadá 0.0, s jara 2*5, v letě 8*3, na podzim 
0*7 bouřek, t j. 0*0, 22, T2 a 6% všech výročních. 
Znamenžto jest, že vzhledem k jednotlivým oblastem 
dislo bouřek do roka je skoro vSadež stejné. Tak 
máji baltické gubernie celkem 9*2, západní guber- 
nie 12*5, eeverni 83, centrální 13*9, jižní 12-6, 
východní 12 5 bouřek obyčejně do roka. I v jed- 
notlivých počasích ročních je číslo bouřek dosti po- 
dobné ve všech končinách Hie v Evropě. 1. Jak- 
koli tedy rozdíly v tom i onom ohledu nikdež ▼ 
rovné Rusi a právě pro tuto vlastnost její nejsou 
v^ké, předco možno z porovnání rozličných dát 
uzavírat, že číslo bouří umeňěnje se z jihu 
na sev., a vSak jen z ceútrálních gubernií, 
ti^ že stopni gubernie jihoruské mají menSí Čislo 
bonří, než tyto, čehož příčinou jest patrně duchost 
vzduďiH nad nimi, kteráž nepřipouStí, aby se Často 
tak náhle obracováni vodních par v mlhavé buňky 
dělo. Že by z toho mohlo vzniknout nahromaděm 
elektřiny. 2. Zajímavé, ale zcela přirozené je téS 
pozorovaná, že Čislo bouřek s jara i na pod- 
zim od sov; na jih se zveličuje, tak že se 
vrirftstáním seměpisné lířky bouřky ^m dál, tím 
vfoe «e soustředují na jedinéí léto, ano jen ua čas 
nékoHk neděl (na př. na Lopařském břehů dle Baj- 
nike jen na červenec a půl srpna). Že by ostatné 
70 nebo 75^ s. fi., jak Arago se domníval, tvořil 
hranici vSedi bouři (za kterýmž totiž prý již více 
se nestávají), dokazuje se být lichým. Nebot i v 
Samojedských tundrách v r^ské Laplandii, v Ob- 
dorsku, na Tajmyrském půlostrově (pod 71^ i 73 V4 
B. i.), na N. Zeini, ano i na Gramantech (pod 75* 
s. S.) pozorovánv jsou boid^e od roz]. zpytatelů, 
ano na ostrovích ledovit^o moře jsou (dle Wrangla) 
' jeitě ča^jži a krutějii, než na pevnině. 3) Že by 
konečné bouřky na výdi. čáry od Brontjemu na 
Krakov a Budín až k ústím Dunaje (jak Berghaus 

18 



202 

v, meUorologiokém dílu Atlanta svého udává) 
kromě léta se nikdy neudávaly, jest rovmSS nepod- 
statné, jakkoli tolik jisto, Že čím dál na východ 
do kontinentu, tím řídSejSi zimou hýv^í. 
Tak p090i:ovái|y jsou, na rozličných mastech cápadni, 
stirední i východní Rasi bquřkj ve všech/ měsících 
od října až do března, 4. Yjjímky ase skrovného 
počtu bouři v Rusi č i ni přirozeným pořádkem 
věci hornatiny ruské, kdež je číslo bouři vždy 
značnější. Tak, msýí Uralské hory. (sifed* 
nim vývodem ze 4 míst) 17-4 bouří do roka. (Zla- 
toustovskoj i 20'4, Jekaterinburk 26*0), v ámě 0*0, 
s jara 1*5, v letě 13*6, na podzim 0*6, tedy raiač- 
nějSí číslo, než kterékoli strany Rusi, což zvláětě 
porovnáním s poduralskými krajinami (U£a 10*2, 
JPerm^ 17*3) ještě rázněji se jeví. Ostatní poměry 
však, výše dotýkané, jsou i tu totožný s ostatní 
Rusí. O Eaykazsých horách není posud dosta* 
tečných dat. 5. Neméně zdsgí se být poměry 
bouřek v Sibiři jiné, než v evropském Rusku; 
určitých výsledkův nelze však se dohádati, pro ne* 
důstatek pozorování Ze 4 míst Sibířsk^h má. 
totiž Barnaul (horská poloha) 22*5 bouří do roka, 
Išim 13*4, Irkutsk 8*5, Nerčins^ viak (snad od 
příliš, vysoké polohy) jen 3*1. Rozdělení na počasí 
j^ tu totožné s evropskou Rusi; tak má BaiBaul v. 
zimě 0*0, s jara 2*8, v letě 18*5, na podzim 1^. 
bpuřek; Išim 0,0, 1,7, lV7y 0*0* , Irkutsk 0*Oiy 1^0^ 
7*5, 00, Nerčinsk OrO, 0*26, 20, 0*5 bouřek. 6.- 
Porovnání . poměr&v bouřek v Ruú s oněmi v zá^ 
padni Evropě utrvz^je konečně jb poaci^ vláhy ten 
zákon, že číslo bouři z jihu na sever v. 
značném stupni ubývá, a rovuiěž, jak již. 
výše řečeno, od záp. na vých. v míře uhnáni se 
v konjtinent vůbec se umenáige, k čemuž i data o 
Irkutsku i Nerčinsku se vztahují. Zvláště pak 
umenS^je se postupně číslo zimních a podzimních 
bou řisměrem od jsáp. aa výdu v hloubi, kontinentu, 
a bouře. Čím dál, tím vke soustředi^^ se v létá a v 
jaře. V Rusi podobné poměi^, co při břesfieh střed* 
ního moře. vyi^ytují se, jak se^zdá, jen v Sevasto- 
poU a na východních . březích Černého moře. 



5í03 



V. Křtěnu. 



Y^ proskoQtnáoi krětttnj* Teliké ři8e niak^ 
obrátí krooi>é Btsúr^o Pallase i Gmelina od tí^nř* 
kýeh 50' l«t deliii uČeftei dottácí i cizi bedlivoii 
piáoi, i podařilo se vňkJM^ ťtsíbiým ssaliám Lede* 
bovra, marSalka Bieberst^a^ Ermana-, Brantbai 
Lelnuuma, €k)ebla, Bnnga, Middendorfa, Koebi^ 
ToriSaiiiBova, Blasia i Rapreohta, pom^^eji ▼ n^^ 
roslij^iějSi^ éástecb řiie nejen jasněji pdznatí, nýbrž 
i do podrobná proskonmati a k vd^ejnosti při-roditÍ4 
K próoem^tdcl^ a jiných nSensAr ^) řadi se ▼ po- 



i^terfa^ 



>) Tak psaU séjména jeSté : Qifibert a Jnndail o 
floře Iitev«ké, — Martisý Stepanoř a DvígirfM* 
Id^* o floře Moskevské, ^ Leyinin, Bobolerskij 
a W«himaan o flc^ Petrol^adské , Grindél a 
Fríebe' o kvetené bahickýcii gubéraJi,. Wirsen: 
a Plita o floře Finlándské, lÁce a bartín ae 
Sascra o floře E^elskév Flora Arélymgelskou 
popsal Biekter, flom ^Sanud^eéskou lEaproebtv 
yjateekoit«>Tainbovskoii Majer, flora Kostroai* 
skioui liagsf Voiogodskon Mežákor, Kazaňskom. 
KoiimnÍNTk'ookij , dmolenskon TerechoV-, Pen* 
císskoti M<nro0or, VorontCsbon s OrloYskon Ta- 
raékwi, Orio^kon o sobe Poganka, Kijevskou' 
Třautvettera Mertensy Poltavskon ATgustínovié, 
BamfeoTSkotf Galin. O flo^ Tolyn^ské, Podol* 
ské^a Bessambi^é (i Odésáké) ^Teřejnili d&klad- 
mk^téetA- Tlaidemt a Besser^ o floře Bessarab- 
ské snrláštTavdin, o floře Tavrijsko^Karkázské 
marSálék z BieberSteina, ofldFe Krymském sdÉé 
Clarise, ^teyen a Léyeillé (n Pemidova), o floře: 
Kátléazské Mayer, o floře' BeStanské Godet, o 
floře Kaspijsko-ELavkazské Eicbwald, o fldFe 
Donské SeménoV. Flora áJtajskou popsali 
Laddtwnr, Mnjer a Bimge a pOtdéji Vdrbkikij, 
flora Bajkalsko-daurskoriÉ Tcúrěaninov, Selengin- 
•kon K<ďbei|^, Trailtvetter (a Middendorfa) Taj- 
mymkon ai^tíckon flora. OeHstvá obfiirná díla 
o floře ySeraské jsou: stariiod Pallase (1784), 



204 



t ^ 



slední době ▼ýskumy, od Radda, Schmidta, 0-lehna, 
MaksimoYÍČe, PefiČnrova, Lopatkiiia, a opět Bnprechta 
a j., zvi. na Kavkazu a vAmturska a y jihovýchodní 
SifofiK vůbec uSinéné, kteréž na květena v těchto 
vzdilených neb neschAdných končinách říSe ja0ně|- 
iiho Bvětla vrhají, kdežto o Finlandii a LopiU^^ 
koo&ny dávno jii starý Linné a Wahlenberg, o Pol- 
sko obzvláště Vaga se byli saskmžiU. K přinaěřo* 
némn rozděleni Basi na botanické oblasti přistou- 
pil nejprve Ledeboor, jehož pak Trautvetter vhledMn 
k evropské Rasi (v práci ovSem nedokoBěané) ji- 
ným spfisobem následoval. ^) 

VeSkera imperie Baská pro velikon rozl^hiii 
svou náleží do 5 velikých říSi rostlinných z onéoh 
38, jež nejnověji Giesebreeht na základedii čisté kli* 
matických, jakožto nejrozhodnějších, po veikeré 
souii zemské rozeznává, a) Tondrovitá okresy evrop- 
ské i asijské Basi s přílehlýnú ostrovy severním čili 
ledovítém moři tvoří rostlinnoa říSi arktieko- 
ajlpskoď, ka kteréž oviem nejvyiší vjiinj Kay- 
kasa, a roal. hor v Sibiři přičísti slnSi b) Celá 
ostatzií Bus evropská až k hranicím stepí a celá 
ostataí Sibiř kroméstepní až do hranic Kjtiýských 
jsoa nejrozsáhlejší členy rostlinné říSe evropsko- 
sibířské. o) Naopak jsoa stepi j&eraskó a Si- 
biřské, ale i jižní Ural, východní díl Krymských 
hor, Kavkaz i největSí díl Zákavkazi i Tnrkestan- 
sko celé díly veliké rostlinné řiSe stepni, kteráž 
po vnitfi^ i přední Asii až nad břehy jítfedomdřské 
se prostírá,, jež zase d) svou osoUton kvěieaa, t. 
j. středomořskou mi^ v níž í Buskédrž^^ to- 
liko Imeretie a Mingrelie, jiikií břeh Krymu a idastní 
hory Krymské podíla m;yí. e) Naopak sdílejí se na ji- 
hovýchodě Sibiře hory Sichotské, poříčí Usosiho, jižní 
část Amurska i o. Sacha^jana a též ostrovy Kkmliké ▼ 

novějSí od Ledeboara (1B42—1847) a^ Traut- 
vettra (1840--46), o floře Sibiřské staré dílo 
Qmelinovo (1747—69). 
') Viz dflo: E.B.Traatvetter, Die pflanzengMgrt^- 
fitehen Verh^inisse dea europ, RtusUmde* Riiřa 
J^a48 a 1861. 8 stitty. * 



205 



kvetené iCytajsko-jap onské, kteráž celkem 
podobné poBtáiTeni ▼ roitiinstvé východui Asie n 
osobuje, co květena ' středomořtká v přední Asii a 
jižni Evropě. K tomu přistnpnji ještě flory moř* 
ské, Bojmena roatlinaá řiSe siředuUio-moře, sever* 
nibo a tichého oceánu, kteráž ovftem vahledem k 
Rusi ve floru éernomoískou, baltickou atd< se pro- 
měňuje^ k nimž se i osobitá flora aralo-kaspijská 
řadL 

Sucho zemská květena ruského cí- 
sařství řadí ee ovšem k sobě ve vidě oněch 5 v^- 
kých říši, kteréž však, jsouce toliko svrchovanými 
abstrakcemi, opět do větších oblasti se roepadají, 
jejichž pospolité poměry a charakterist. anaky jsou 
již mnobem ^tnéjší oněch. Ale i v těchto oblá* 
stech rozeznávati sluši užší okresy, kteréž nejen od 
prostých zákonův klimatických, jako od rozdělení a 
míry teploty, vzdušných proudů, množství vláhy atd.| 
nebo od zákonův endemiekýeh původ svůj vedou, 
nýbrž i na ^edk>gickém složení a orografíckém tvaru 
půdy, na účincích vod tekutých, na ptenášení rostlin 
atd. se zakládají, a tudíž k rostKnné fysiognomil 
krajiny, o níž nám Mavně tuto se jedná, nejrozhod* 
něfi' se přičiáují^' 

A* BíŠe arkticko-alpské flory obsahuje v 
evropské Rusi kromě prostoru vlastních tunder- 
(avšak s vyloučením Kolských) též severní Tiwaa 
výše prorvy ř. Cyfany, nejsevernější (Samojedský) 
Dral, hory Chojské ^tedy v hromadě 7600 Q m.), 
ostrovy Kolgújev, Vajgač, Kovozemské a* jiné menší 
mezi ústím Pečo#y a o. VajgaČsm položené (t j. 
vespolek asi ^00 Q ni* 2')i tak že rozloha její v 
evropské Bnsi skoro na 10.000 Q m. vystupiye. Y 
Sibiři tvoří jižní končiny její rovněž tundry, jichž 
jižní hranice Čarou ed ústí Obi k ústí Taza & Je* 
niseje, pak k stoku ř. Ohatangy s Ketou, odtud 
pak výše břehu řek Undže a Fmru až k Balu^ 
mi nad Lenou, dále na východ až k Ust-Jansku, 
Nížně-Kolymsku a k údoH Anadyra se - ob* 
mezují, odkudž říše tato i s 'ostrovy, v severním 
moři položenými, na půdě Sibiřské ok. 28.0000 ta. 
6m 10% vii rozlohy její pokrývá, tudíž ve ^eékeréiigi 



206 



rnském cisařstvi ok« 36«O00Qm» ^ lB%^Mpiíáy 
obsahuje, jsoue ovSem Tegetaci din^opskonsibiiřsk^u, 
zvlá&té pak lesní, kteráž s T^řdíoviStě řek t áéoUeh 
jejiehi vétSim dílem až k moři sestupnje, miK^oná- 
8<ď»né přetržená i změněná. Kromě toho iatí TOf^taee 
arktiekio-alpflká ve složoosti se sákonj o rozSii^ováQi 
se rosttinttva dle pater yýěe^^ týmiž nebo obdobnými 
tvary též půdu, pod sněžníkj a* ledoTtti nejvyžěieb. 
hor Kaykazských, Altajských, Alatanských, Eentfl^ 
ských, y Stanoyém hřbetn, y horách Amgskýeh, i 
i ntn sopkách y Kamčatoe á Alentech se prostirajiisá, 
a> dáyá se poněkud i na nejyyšžíeh štiteoh Uťahi (wl. 
s«yemiJbo)iyjÍQýeh yyšdiek horách Sibiřských naáti* 
-^Jelikož charakteristické rostliny její,. t.j. 
BvL rozL mechy listínatéá jaterní, Uisit^íky (licken)^ 
lomikameny {$axifragu)^ některé- ki^oe, ptaj^nce^ 
ostřice, Sicfay ^emjMiT^?*), yřesy (€nctne<M)t.j. B^yíce 
babnitkj^ ^^es obecný,. pak odury {oMolea^ i pěMÍi^ky 
(9húeU>dendr4m)j yůbec rostliny yelikých' květů >. y ja»>>. 
nýfih . barvách, pak vrby — celkem vSudež , po řfži 
této jak y hortBontálném,. tak svislém "Směm stejný 
JBoaci,-a vegetace todíž po vSi ohromné voidoBe její 
celkem .sfjejnoobraaná', stačí tedy v ni (dle Rq- 
prechta) hlavně dvě oblasti arktické flory rOBeznávatí, 
totiž oblasl arktickon ě. polární a obL alptkoOf kte- 
réž Trautvetter oblasti alpi^ýeh ěill arktidkýoh pa- 
stviflt á oblasti nízké břízy nazývá. 

Z Oblast arktiokých pastvin obiatoje 
v Rasi evropské toliko ostroyy Novozemskéy ostrovj) 
Viijg^aě, Kol^njev, hory Ohtjjské a Vrtá SamojeA* 
ský, ačkoli tyto tři již mnoho rostlin zokneauníské- 
Mízy i siUřských dřev zachovávají. . Na £Kbifi pH-. 
skiSí sem liepochybně jen p. o. Tajmjmbý a -snad 
i^ ostrovy N. Sibiřské. — Oblast tato, vyinaČeDáavť 
chovaným nedůstatkem stromů i keřů, aao^ (JAko r 
viň: na Nově Zemi) nedůstatkem vegetace < vůbeo, 
jeví ráz- svůj (dle Baera i Ruprechta^ zvlálK jeit6> 
v tMn, že rostliny jeýi sotva nad půdu* s* pov^fýi; 
(na N. Zemi ku př. sotva dat 4 — 5'', i dřevné rostt^ 
Uny, jako vrby, jen do též* výSe^ rozkládajíce se ▼ 
kořenech ovfiem do Síře i 12', v tloultá vá&k nej*-' 
výS do 2'Ot ^ počet a tudíž i pospolitost jednotr 



mÍm i^temCrlónalů, poa latifiora, poelieaníha, rem^r 
llfiora i ňmilit. VSecky oBtMni druhy roitlin vkú- 
ďých oalesají se též v obvoda tnnder, at. Kolgig«T 



208 



dosahuje pak téŽ i hetula nana, juntpenu com., arcto- 
štephyloš (Up, i empetrum nigrům, S florou Kolga- 
jevBkoa pak srovnává se též flora hor Chojských i 
nejseyernějliho Uralu, d) Na p. o. Tajmyrském, 
kterýi ▼ stíPednich končinách svých jefttS pastSjSim 
se býti jeví (ne tak v přímoři), neŽ N. Země, a je- 
hož přesmutné tnndry hlavně z obecných i v Evropé 
a nažlantlých mechů i Hšejnfků se skládají, mezi ni- 
miž jen při tekutých vodách trávník se vytvořuje 
— nalezl Middendorf 124 druhů arkt. rostlin , b 
nichž toliko 3 Tajmyrsku vlastní jsou (zvi. liSejník 
štereocaulon paschale); 40 je jich středoevropských 
a 80 sibiřských , pohraniéným horám Kytajským 
společných, tak že i tu shoda s rostlinstvem nej- 
bližších vysokých hor se ukazuje. 

i/. Oblast nízké břízy čili vlastních tnn- 
der prostírá se po vSí ostatní řiSi arktického rost- 
linstva až k jižní hranici tun der jak v Sibiři, tak v 
Rusi evropské. Tnndry kamenité (srov. nahoře), 
pokud nejsou vSeho rostlinstva holé, pak vyfiSÍ 
stráně a hřbety Samojedského a dílem i Vogulského 
Uralu, náleží ovSem více k oblasti arktických SiH 
alpských pastvin počítati, pokud na nich rostliny 
její ovSem jen v menším počtu druhův se vyšky- 
tají; za to přisluSí vSecky tundry suché, vlhké i 
hHnité (travné) rozhodně k oblasti nízké břízy, po- 
dobně i nižSí stráně i údolí hor severoruských a 
sibiřských. Oblast tato má sice jiŽ hustý, ale vždy 
jeStě velice nízký pokrov rostlinný, a jo rovněž je- 
ště (kromě údolí, v nichž lesy skoro až kmoH do- 
stupují) beze všech stromů a vyšších keřů. V ní 
stíndají se hrbaté slatiny raSelinné s močály, jezery, 
lajdami a tundrami, kteréž jsou buď lišejníky (zvi. 
sobími), buď pleníkem, raŠeliníkem a trávami (zvi. 
Šachorovitými a sitíhými) porostlé a po kterých cvl. 
vřesovité rostliny, oblasti arkt pastvin nejvíce ještě 
scházející, jako bahnitka (andromeda), vřes (calluna 
vulff.), rojovník (ledům palustre) arozličné druhy 
brusnic (vaecmta), velmi hustě rozsety jsou a vedle 
vrt> již i břízy v podobě vyšších keřů se objevujL 
a) Tundrv Samojedské (hlavně od Buprechta 
líčené), jakož i tundry severosibířské (od 



Uíddéndorůi itL \ T^tayaía. ptoskoomané) j«ou 
na druhy rostlinná celkem valmi chudé, pokad totiž 
na př. Kaprecht v tímdrávh evropských Somojedftv 
jeu 3T& druhů jeTuoíQubaých lotUiu o&Čital, zuichž 
ala 16S diuhů buď oblasti &rkt. psatriii, buď okresu 
leinimn pfíslnii, tak sta jen SOd jevnosaubaýuh 
druhův floře tunďec vtabtnS n&leií , i kterýuh jsa 
98 druhův v oblasti arkt. pastvin posud nalezeno 
nebylo. Eromé výia jmenovaných keřů, jež v tou- 
drich hranice své docházej, a k nimž i jalovec i 
nízkou břízu počisti sluií, jsou okresu tomuto jeité 
(vihledem k 1. oblastí) tflixiaé vlastni (ilt Bu- 
prechta i Schr^cka): ranuocuíus hyperboreut, Iha- 
Uelrum IiVieiii, delphiaium eiatum, eodtUaria Wali- 
ki^i^rgii i arclivt, arabit alpina, diaaúau tuperbun, 
tUliaria bortalU, gramiiiea i cara»loidei, poten^lia 
úiiMrťna, apiraea uhnaňa, tpiíobiuia patu»tre i an. 
gatli/ol,, eaititriehe ttrna, kippurit maritima, eoitiO' 
itíinum FUch., liboauiti* arci,, cornu taeeica ^eu 
před Uralem), galiam trifidwn i boreide, aardotaaa 
lamigata, tixJoUunt d 
phíUnufn norfffl^ctvn (l 
loUieca lupma, Ugulai 
iMMCetum vaig. , dri 
aíp. i Du^otufn, dh*^ 
ItieHlaiia turop-, genii 
gjfnáandra SuM., veei 
tialL i p, jfKptruA C'i 
migia i»iandica (aa zi 
Uma ScAostiopnuum , 
paL i marií., jwteut 

cortXE pitiia, coHeieena, lagopiaa i giareosa, eZj/mui 
tfsn., poa diitan; praínniii; defiexa, iceraclada i 
piiHgtra, ttiteium n6^ aitlluixaiit/tum odor., hUro- 
chlúa ^orealurpAjmia a^^ Goipadium Lalif., calama- 
jretba lanceoL i Dsaekampňoidei , agroilU rubra i, 
polgmorpha, phaca /rig. i oreboida, Braya gUtbeiia 
i mita, necíarobolhrium tiriaíu/u, aiopKCunu alp., 
t^ňfraffa ůroncA,, atteniitia bpr&ttlisj sedům quadň- 
jitlint, Jioelena birtuia, neoyaya niaplea, aadromeda 
tttragOKa, epilobiura tatifol., trolUns atiat., IhaXictrtoa 
nJp-) pedtcutuíM ttti*icůlor i eurtaí dioica. Eoatlinf 



tyto jsou sice velkým dilem i Kolským tntidřám 
vlastní, v Samojedskýdi ttindťáeh (a v ^bířskýob) 
vSák jediné nalezajf se (dle Rtrprechta): ranunctUu8 
SttmbjedarUm i glabriušculuě ^ cutretná BdurardsH^ 
viola mičtoúeras^ pamcatna ohtu9Ífloraj dianihaš děnt^ 
sttgina intetmedia^ ttellaria dauriůa i Etdto,^ eerctHi" 
um FÍ8cher, a incanumy pachyplenrum alp., seHeH& 
átet.f coťtuěéi Aiatth.., poíeníonium pulehůllwn, pfeu^ 
regyiie rótata, myoMtiš latifol,^ satix nsptoMy a 
osmero druhův lipnice (poik), b) Ural, pdcud k 
oblasti břízy nízké náleží, má (dle Brantha h Ru- 
precliu) jen 104 druhy jevnosnnbných rostiin, z 
nichž 68 v tundrách Samojedst^oh se nalézá* Ze 
souvlastních jemu druhův památný jsou svl. Batt" 
aia fifp.f diiMpenna lapp.., pedieularis lapp, (i MMÍe- 
Hca), viola hiflora^ aalix UtMiiá, poa alp,^ §axifraffa 
fiťv., zvi. pak ff€tótrolpchni$ ural.^ drúba Samof^d.^ 
épilobium Ural, a z vlastně sibiřských ůpilohium la- 
tifoL, iódum quadrifidum^ nardosmia Q-méíiin a Si€^ 
versia glacialis, 

B, S počátkem plného vzrůstu stromův podfná 
na severu v evropské i asijské Rusi rostlinná řiSe 
evropsko-sibířská, a konéi se na jihu vSudeft 
tam, kdež zároveň s objevením se rozhodných stopl 
stromovitý vzrůst opět přestává, vyjmouo jediné 
ruské Ámursko i o. Sachaljan, kdež flora tibtíhiká 
bez prostředku stepí přímo do flory kytajsko-japon- 
ské přechodí. Ohromný prostor, kteráž rostUnstvo 
této říše vyplňuje, obsahuje v Rusi evropské skoro 
70.300, v Sibiři 192.700, v obou tedy v hromadě 
263.000 Q m., což činí 61% rozlohy veSkerého císařství 
v nynějfti rozloze jeho. Rostlinstvo této řlie, 
kterouž se imperie ruská co pravý člen Evropy le- 
gitimuje, je ovSem hlavně toté*, co u nás a v B^ad-> 
ni Evropě vůbec, charakterisujíc se tedy převahou 
rostlin křiiatých a okoliénatých, skupenstvím travin, 
sbírajících se jiŽ v skutečný drn, — stromy a keři 
efavojnými a lupenatými (s lupením se měnídm), 
kteréž již v lesy, chrastiny a háje se shromaždnjí, 
kdežto tundra i step jsou nejen bez lesů, nýbrž i 
bez travníkův. Jakkoli má však Bibíř i evropská 
Rus, pokud obě k této HU náleží, rostliny její co do 



211 

^edí skoro ySecky poIrpoHté (áno i se sAp. Evropoti), 
' pannj{ přece vzhledem k drahům i odrůdám mezi 
nimi značné roedilj, tak že předevifm celá řiáe tato 
na půdě ruské do dvou velkých oblasti se 
rozpadává, totiž do obi as ti e vr opsko-rnské 
a do oblasti sibiřské, jichi první převládá- 
ním rofltliti čekankovitýoh a isápadoerropskými 
druhy stromů v lupenatých i chvoj ných, druhá zvi. 
převahou kozincovitých (astragcdeae) a pcháSovitých 
{cynareae)y pak rozdílnými druhy zvláště chvojných 
dřev se vyznamenává, tak že zvláště lesní rostlinstvo 
sibfl^ké má na pohled jiný ráz, než evropskoruské 
i naSe vůbec. 

L Oblast evrop skoruská má rostlinstvo 
nejpodobnější z celé imperie uaSemu západoevrop- 
skému, ano takořka s naším totožné. Ona nevzta- 
huje se však na veškeren pravé vytknutý prostor 
evropské Rusi, kterýž jinak v říší evropsko*si- 
burské podílu má. Nebot lesné planiny Jarenské, 
celý Timan, nížina Peěorská, slřední a východní 
Úvaly a veškerou skoro rozsáhlý prostor planin Zá- 
volžských i 8 Uralem náleží poěiťat k sibiřské ro- 
stlinné oblasti. Tudíž prostor oblasti evropsko- 
ruské (Sní nejvýše asi 48.300 Q m., kdežto sibiř- 
i^á rostlinná obiasf se asi po 214.700 Q m. rozkládá. 
Příčinu této shodnosti vlastně ruského rostlinstva 
s naším západoevropským hledati náleží především 
v rovinném hlavně tvaru evropské Rusi, jakož i v 
té okolnosti, že spoleěně Se záp. Evropou tvoří 
oblast jihozápadních větrů v, jichž moc na východě 
a severovýchodě (t. j. v počátcích rostlinné oblasti 
sibiřské) ováem již značně ochabuje, zaměňujíc se 
tu jako v záp. Sibiři již poněkud s větry severnínii, 
pod jichž vlivy ostatní hlavně Sibiř se nalézá. 
- Neméně je (jak z klimat, přehledu vidno) kontinen- 
tálnost podnebí v západní a střední Rusi menší 
než v záp. konéináeh rostlinné oblasti Sibiřské, vlhkost 
vzduchu i vláha hojnější, coŽ vše bez pronikavého 
vlivu na rostlinstvo nemůže se obejíti. Ovšem že 
zároveň s ubýváním úsilí jihozáp* větrů a hojnosti 
vláhy, jakož i usilováním kontinentálnosti směrem 
k východu a sev.-vých. též takové západoevropské 



212 



tvary rostlinné, jež delSiho úSinka tepla potřebi^t 
nebo krajnosti teploty yých. Rasi nesnesou, po- 
vlovně na půdě evropské Rusi se Etráceji, pou&tě- 
jice misto bytelnějším rostlinám iflbiřským. Tento 
díl Evropské Rasi je tedy vlastně ohromnou přechodní 
oblasti vegetace západoevropské do osobité sibiřské, 
ale rovnou měrou i do arktické a stopni, kterýžto 
charakter se i v podnebí, ano i v národním a ná- 
rodohospodářském i v státním oliledu v ni zraČi* 
1. Tudíž mají nejzápadnější končiny 
evropské Rusi, t. j. hornatina polská, západ. Vo- 
lyně a záp. pláně Podolské i celá skoro Bessarabie 
(zejaiéna až k čáře na £jrasnostav, Kovel*, Luck, 
Rovno, Ostrov, Chmelník, Braclav, OlgopoF, Da- 
bosaiy, Kišiněv až za ř. Jalpuš) rostlinstvo zcela 
naše, náležíce téŽ kokre au buku {/agua sylvatiea), 
kterýs, odtud na sev. a vých. v Rusi nikdež se více ne- 
nalei&á (kromě Krymských hor a Kavkazu). Pěkné lesy 
těchto končin, ovšem silné již spustošené a v Podolí 
nejvíce po vrchovišti řek a na horských hřbetech se 
prostírající, jsou větším dílem lupenaté, a to z buků, 
dubův (a sice quercM peďuncuícUa 1 rohur) a bříz 
obzvláště složené, kdežto smíšené lesní porostliny 
kromě toho sosna, smrk a jedle evropská (ahie$ ex* 
celta) skládí^jí, tato v ostatní Rusi západní taktéž 
neobyčejná. Nad to vyškytají se v těchto stranách 
(dle Va^) jediné v Rusi, ovšem ale jen až k hra^ 
nici stepi Bessarabské, jiné západoevrop. dřeva i 
rostliny, jako modřin (^orúc ewropaeaj^ pryšec (a sice 
ewpkorbia platyphylla i Jalcatá) , kozlík č. teruna 
{vtderianeUa dmtata)^ jdráb polský (jpyrut torminaUs)^ 
mochna skalní (poUntilla rupestriů), zápalice (Uo- 
pyrurn thalioiroicUs)^ barvínek {demaUs viUUbá) 
pryskyřnik polní, náprstník (digitaUs piirpurea), 
kvétel čili čistec {Unaria elatina i eymbaíariayf ťte- 
zálka {hyperieum kumifuntm)^ kakost hnědý, kru- 
činka chlupatá čili janoveo {genUéa fihsa i šcoparia) 
a hřimbaba {pyrethrum parthen^um). Jelikož jsou 
však veškera severní Bessarabie, jakož i krajiny 
podél Buhn i ve vrchovišti Goryně éemozemné, má 
tento okres buku i osobité rostlinstvo černé zemé 
(o němž viz níže). Neméně vyškytá se v něm na 



213 



jih ^ry od Mogileva (PodolsVého) k Braclavi a 
Perejaslavi (při T)něprn) též javor tatarský (arer 
tartarieum)^ jakoŽ ta zvi. v jiSiofm Podolí a Bessa- 
rabii na jihu pravého břehu Dnéstni až k Rybničí 
a odtňd v stopním ovSem kraji jižn$ Siry naBaltn 
a2 k Nikolajovu jediné ve vlastní Rusi (jako v néf- 
teplejSím kraji jejím) kukuřice na rolích, é hojnou 
ťbrodou se roští, a výnosné vinařství se provozuje, 
any dýnS i arbusy na jih Buhu v celém okraji na 
polích i zahradách v Sirém dozrávají. 

2. Ostatní vých. čásť Podolí a VolynS, pak 
kroměstepní ^sf Ukrajinské planiny, náhomí ro- 
viny Kijevské a Černig^ovské, konečné planiny bé- 
lomské, Litevské a polské náleSí k okresu habru 
{earpinus hettdu9\ pokud totiž néco na sev. a vý- 
chod jich habr již více na Rusi se nevyskytá (čarou 
lotiž od Polangf na Aleksandrovsk k Vitebsku, odtud 
pák na Causy k Sosnici a přes Zybkov a Yaťki do stepí 
Poltavských, kdež jej sem a tam jen co keř viděti). — 
Z okresu předchozího schází tém krajinám kromS 
rostlin, zvi. vzpomenutých, již buk docela, a dub 
trňák (quereuš rohur) vyskytuje se v nich jen- na 
jih a «ápad Sáry od Kovna na Yilno, k OrSi a odtud 
na jih k Óausům a na nějakých 5 mil východně 
levého břehu Sože a Dněpru až ke Eanjevu vede- 
nou, odkudž se směrem na jih.-záp. větěím díl^m hranice 
stopni přidržuje. Rovněž nemají severní končiny t. 
okresu na sev. čáry od Qrodna k Minsku a Mou- 
lovu javoru polního více (ocer eampe8ire\ kterýž je 
jinde v tomto okresu velice hojný; z následujícího 
okresu nedosahují sem pak již bříza nízká (hetula 
nana)^ aniž voskovník (myriea gah). V okresu 
tomto docházejí i hranice své od záp. bílý a černý topol , 
jmel (maeum alhum), ptáčnice {prunus nvium) a 
břečtan (hedera hélix), Lei Bialověžský má 
odtud i poněkud zvi; rostlinstvo, pokud se v něm 
též (dle Giliberta) i brslen ěirolistý (evonymuš laH^ 
foUwi), řeSetlák horský {rhamnua alpina) i chvojčina 
bahní (erica teirálix) vyskytují, jež na Rusi nikdež 
jinde se nenacházejí. Jižní končiny tohoto okrají 
mají též javor tatarský, a níže Žitomiře, Kijeva i 
Čemi^ova též doru černozemní, borovice viak, jdoucí 



m 

v prvním okrem nt, jih jen k Tiohovilti G01711Í a 

k hofejíluiu Buga, Dedotahuje i t tomto c^eau 
hranice stepní, jakkoli v nSm blamS chvQJná latf 
(xtL na piStiní.cb) z ni ae aklád^'!. 

3. Viechea prostor sipadni a střed. Buai od meoí 
•tepnluh na jibu a balt. moře na zipadě ai k Sífe 
vedení od PotArburka aú k Cudovu a podíl lerého 
břehu ř. Míly ke Koljaziuu nad Tolffou, odtud pak 
na Gostov k Plesu (té£ n Volgj) aŽ k Makarjeru 
při Unii (t. j. ai k sekero východu i hranici dabu 
obecnébo =: quercut peduHculata) , odtud kacefaě 
podél jiiíiif hranice sibírekéhn modřinu fili list- 
venice (jiinus titiix sib., kteráž od atj-£uěho bodu 
toho na Semenovo a CarjerokakíaJBk povzdilí 
Volgry a odtad na írsk, Mamad^S a Baiialinsk k 
Ufě a do jižního Uralu zabihij — moiuo nazvati 
okreBam dubu (quertvt peiíinculaía), pokud 
strom tento nejen v tomto okraji nojrozJtřea^'${ 
jest, nýbrž i na aevar jeho jen jako pohostiou bb 
nalazi, jakkoli se i v jižni Finlaudii, jakoi 16—10 
mil na aev. oné jiíni bránice sib. cedru až do Uralu 
i Sibiře ještS porAznu vyskytuje. K okresu dubu 
nAleži tedy veSkery baltické provincie) Žmuď i se- 
verní ÍÁst g. AugustovBké, Vueuské i Minsku, Val- 



215 



memi se v^skykile; ji tím tvoři stíředoruské pUmii^ 
a pal^orko^ny užii sase okreB, od eápadniho snačn^ 
rozd&ý (vis niže). Krajinám oném je téŽ je^tó 
i^astoi i j«vor tatar^ý, kdežto javor polní na^ever 
jea až k ^fáře od Hogileva na Or^l, Talu a výle 
BjazaniS ai ke Kasimovn dosahuje, odtnd pak na 
vfeh. ííkty podél ř. Ony a Tambova i^ k N. Cho- 
perská více 8e nedrží. HovnS přestávají v tomto 
<^reaa tna jihu borovice, kteréž sice větSím dílem 
kriýe atepnlho se pHdržjji, ano jej v pořídí mnoha 
lek^i překro^jí, ale meei Charkovem a Yoronižf 
vysokým obáonkem ažsa Tulu od hranic ste^ii ustupují. 
Rovněž nalesají v celém tomto okresu se západních 
dvou okresů jeStS střemehj, bříza keřnatá {bttula 
frutieoea), svída {cornut sanguinta) ^ brslen brada- 
viSný {evomf^mus verrucosua)^ vrba bílá i ohebná 
{gaUx alba i viminaUs), bez černý (teunhucuš nigra) , 
Setné druhy malinika (bvL ntbus suhereetus i sub- 
snarmtis) a j. v. své hranice severní a dílem i jižní. 
Chlupatky, tis, ti'nky, brslon obecný, kruSiny, ro- 
kytnik, jasan i hloh vyškytají se zde naposled ještě 
na Busi ve velké hojnosti, jsouce potom severuéji 
již jen řídkými hostmi, a planá jabloň {pifrua malna) 
je jefitě v tomto okresu hojná i obecná, dochází 
ale (a a ní i sadiúFstvi) v severních konČixiách jeho, 
t. j. ^Uu'ou, z -vnitiFka Estonie k Narvě^ Lugovu, 
Novgoroda, a odtud na Tv6r\ Vladimír', Gorochovee, 
KoBBdodemjansk a Kazaň a odtud na Sergijevsk k 
Irte^skémn (pH ř. XJrali) vedenou — své severní 
a východní hranice na Kuši. 

i. f^landie, ano veSkeren svět prahor^ch 
planin čudských a přilehlé k nim na vych. a jih 
planiay siliurské a devonské i blatné sníženiny půdy 
(vejmiena PudoŽská, pi^ pl. Tichvinská i Bělozerská, 
ktoréž srovn«j nahoře), ale i kamenouhelnýa|)ekrm- 
skýkrAJ, obsahigícd lesué planiny Vologodaké a sáp. 
Úvaly -^ skUdšjí dohro|]^dy nejsev^ernějSí okres 
evropsko -cuské vegietace, jsouce (dle l^^utvcit- 
tra) okresem bílé ^řívzy (hetuLa alba), — Břcisn^ 
•boámlcké iuram^ této oblasti tvfd osta^ na jih 
•evfirvi ma^e buku obecného (v^ pahoře), na vých. 
4>ak ai^dní hramee listvenice {pmut Iwrigo flib*)^ 



216 

kteráž od tistf ř. On^gy k jee. Undukémn a LaŽ- 
skémti 86 spouSti, odtnd pak na jího-výoh. zahýbajfo, 
na BlagověSí^enskoje (při ř. SuchonS) a meisi ču - 
clilomoti a Kologrivem k Makarjeru až blíže Nií. 
Novgorodn se ponižuje. '•— Severní hranice tohoto 
okresn stýká se vSndež s hranicí arktické říSe, do 
níž rostlinné tvary jeho, tak jako do sibířs^^é oblasti 
povlovně přechodí, na víájem se protýkajíce. Tak 
má zejména zvláSf Lopařsko rnské i sev. Finlandie 
na mnoze arktické tvary, kdežto Sibiřské sosny a je- 
dle 2. pichty i jiné tvary roztrouSenS až k Petrohra- 
du (dle Ruprechta), i dále ve vlastní Finlandii se 
nalézají, a) LesyFinlandské skládají se vý- 
hradně jen z borovice, kteráž le víibec po severo- 
západní a střední Rnsi nejrozŠiřenŠjií strom, pak 
ze sosen naSich (picea vu^g.), bříz, osyk a jeřábův. 
Jiné dřevné rostliny jsou tisy (taitus hacea(a\ chlu- 
patky (rihe» uva crtspa), trnky, brslen (evom/mus euro- 
paeus), řeSetlák (rAomn««9 caM.), záp. i střed, okresům 
rus. též vlastní, nedosahujíce vSak příliS daleko na sev. 
Nejjižněji ve Finlandii nalézají se též jeStě, až poHdku, 
jasany (fraxinus eojccZ.), rokytník (hyppophai rham,\ 
hloh, i lípy a jilmy, ale žádné duby, leě jen v s*^ 
mémpřímoří. Něco severněji jdoujeS^: pl&náhruSka, 
klen (aeer platanoidea) , jehoŽ hranice vůbec v ro- 
vnoběžné řáře hranici dubu obecného asi povzdálí 
6 — 6 mil severněji po Rusi provází, vrba obecná 
(scdix fró,gilÍ8\ líska , řeřaby finské i skandinávské 
(sorhus fenica i seandicá). Až do středu Fin- 
landie pokrajují: olSe (alnus gluHnosa), kaliny, 
kruSiny , zimolez ( lonicera coerulea ) ; a ž k j e z. 
Ima nde rs ké mu: lýkovec (daphne mezereum), 
meruzálka (rihe» ntg,), jiný druh zimolezu (fe». «y- 
loateum) , skalník (eotonecuter vulg,) ; až k h a b S 
Kolské jdou I střemchy, sosny, borovice; až k 
ledovému moři: jeřáb, olge bílá (alnu8 ineana)^ 
některé druhy vrb, jež vůbec jsou i tuto nejroslíře- 
nějŠí stromy a keře (zvi. soUix hastata i phylidfiMii)^ 
osyky a chvojky {juniptruaeomm.), b) V východ- 
ní ch sníženinách i pláních toBoto okresu 
jsou sice lesní a dřevné rostliny hlavně tytéí, co 
ve Finlandii, ale pro meiiSí jich elevací, teplejíi a 



217 

kypřejSi pftdu a zvi. horí^jSf léta a ménS mrazůy 
pozdních i časných povySuji se .středoniské tvary 
rostlinné do nich mnohem severněji, tak že lesy, 
paseky i trávníky jsou mnohem pestřejší, než ve 
Finlandii. Tak jdou zejména plané hruše až k 
Vologdě, olSe lepká {alnua ghUinosá) až k j. Oněž- 
skému, za jez. Bílé, Eubenské a Vologdu (olSe 
skalní jde vSak až k hranici rostitelnosti dřev), vazy 
(uhnus effiusa) až k Petrozavodsku , Kargopoli a 
Toťmě, lípy na severozáp. sice jen až k ř. 8 víru, 
ale na sev. až k Árchangerskn , Šenkurskn a 
Erasnohorsku, a to v značné hojnosti, c) V kon- 
činách těchto nalezaji se též severní hranice země- 
dělství a sice poměrně k Sibiři (viz níže) značně 
povýšené. Jarní pšenice vyšívá se a poskytnje 
bezpečnou úrodu ve Finlandii sice jen při jižních 
březích a nemálo severněji, t. j. jen k a&te od Aha 
k Tavastehúsu ; odtud pak jde severní předěl její po 
šiji Earelské až k hranicím g. Novohradské (do 
lesů Tichvinských), povyšuje se však k severový- 
chodu za jezero Bílé ař^ k SolvyČegodsku. Severní 
předěl žita drží se celkem íí&rj od Pajaly (při 
stoku Torneje a Muonia) až k ústí ř. Kalgy do 
moře Bílého, na jehož vých. břehu od kureckého 
nosu na Mezen' a údolím Pezy a Cylmy až k Uralu 
běží. Ječme U) a s ním konec všeho zemědělství, 
vede se pak (aČ jsou tu vůbec již žně nejisté) až 
do Čáry od vysní Taný k zálivu KandalakŠenskému 
a dále na východ od ústí Mezéně až k Uralu, jak- 
koli jej toliko v údolích řek osívati možno. 

II. Oblast sibiřská, obsahující vedle vlastní 
Sibiře a celého skoro Uralu a Timanu též planinu 
Jarenskou, nížinu Pečory, vých. a střední Úvaly, 
pak největší díl plání ZávolŽských, — má v rost- 
linstvě svém na pohled zcela jiný ráz, než střední 
a severozápadní Rus evropská. Bozdíly tyto záleží 
však v tom, že druhy stromů, keřů a dilem i tra- 
vin a zelin jsou v mnohém spůsobu jiné, než tuto, 
a k tomu v mocných skupeninách se vyskytající, 
tak že pospolité s evropskoruskou oblastí druhy pod 
videm této osobité vegetace Často se ztrácejí, jak- 
koli čeledi jich jsou i na Sibiři totožné. 
•^ Busio. 19 



218 



Zejména jsou následnjici druhy rostliA 
důležitŠjSich , ob^vláStě k fysiognomii krajin se 
přiéiňujícíeh , společné oblasti Sibiřské i 
Rusi střední a severozápadní a tudíž i větším dí- 
lem západní Evropě, a) Ze stromů lupena- 
t ý c h je zvláště nejrozšířenějším stromem celé oblastí 
Sibiřské naše bříza v rozličných driízích, skláda- 
jíc vSudež mocnr. lesy Čisté i smíšené do značné 
výše (viz níže) a zvi. též na Kamčatce, a dosahu- 
jíc na se v. co jemik {hetula nemá) až k Obdorsku 
a ř. Boganidě (dle Middendorfa), tedy až k 72 V2® 
sev. S. čili až k samé hranici lesní rostitelnosti, a 
na jihu až do 47^ s. š. Jeřáb {sorbus aucuparia) 
jde až k Obdorsku a na Jeniseji až do 64^ sev. S. 
i dále všude na východ. Taktéž je o s y k a (popu- 
lu8 tremula) po celé Sibiři rozšířena, neméně olše 
šedivá (alnu8Íncana)f bílá a keřnatá {al, fru- 
ticosa), jež jde na sev. až k Bog^anidě. Nad míra 
hojné po vší Sibiři i mocné vzrůstem svým jsou 
nn&e střemchy (prunus padus)^ kteréž na Obi až 
k Samarovu, tedy aŽ do 61*' sev. š., po Jeniseji až 
k Turuchansku dostupují i na Vitimu četný jsou. 
Zvláště rozšířeny a k severu nejvýše aŽ do tunder 
(viz nahoře) postupující, jsoU vrby nejen naše, ný- 
brž v početných jiných druzích, kteréž nižší, blatná 
i vlhká místa všudež na severu (až k 68*^ s. S. a 
dle Wrangla i výše) i jihu provázejí, ale i na písči- 
tých půdách stepí osobité tvary přijímají (talník, 
zz.8álix arenariá). Podobné poměry místní vykazuji 
topoly (popidug nigr A i alba na sev. též až do 
68® s. š.), které však za Irtyšem již řidčejší jsou. 
Tis {taxu8 haccata) i jilm skalní {ulmua morUana) 
vyskytuji se též až do Amuřska. /?) Z chvoj- 
ných stromův našich je nejrozšířenější bo- 
rovice (pinu8 8ylvJ)y a to po celé Sibiři, ana i 
v Zabajkalí, Amursku i na Kamčatce mezi lesními 
dřevy se vyskytuje, a na písčitých polohách Vitim- 
ských hor i planí (dle Poljakova) ještě samočisté 
lesy skládá. Společně se sib. jedlí (abiea nbirica) 
jde borovice v záp. SibíH něco výše 67® na sever, 
na Jeniseji až k 66® s. š., na jihu až do stepí (do 
47® s. S.), ale v horách Alatauských jsou oboje, 



• 219 

svl. pak jddle, zase i t ííkt^ch. lesích mocnS rozSiřené 
a jedle dostupuje tu až do výSe 6500' a zmizí te- 
prv Te výSi 7700^ (v Altaji nejde njni výSe 4000', 
sosna jen do 3000^, jakkoli ostatky jich výSe viděti). 
f)Z keřův naSi ch jde zi mol ez (Zomcera coeru' 
lea i xyloatmm) na Jeniseji až do 64%^ s. š., na 
sev.-vých. až k Viljujsku i Olekminsku a je i ▼ 
Zábajkali a Eam^atce; lýkovec nalézá se aŽ k 
Bajkalu, skalník {cotone<Mter) až pod Erasnojarsk 
i u Bajkala, kaliny (í>ihumum opulus) až k řece 
Amze i Aldanu a v samém Amursku, řeSetlák 
S. kruSina {rhamnus frangula) ale sotva až k Baj- 
kalu. Naopak je hloh krvavý (crataegm^ aangui- 
neá) až do Kam^atky rozšířen (dle Georgi'lío), rov- 
néž bez Červený {samhuoua racemoaa)^ kterýž 
ale teprv ve východní Rusi počíná. Pěknou ozdo- 
bou vS^ech horských strání Sibiřských, zvláSt& již- 
ních, je nízký mandlovník {amygdaltu nana, u 
Rusův dikij persik), kterýž ale na sever (dle Pal- 
lase) nemnoho za 50^ sev. šířky se povyšuje. ^) 
Užší okred rozšíření mají z našich stromů a 
kd^ zvi. lípa, kteráž je sice na evropské straně 
až k čáře nad Sorvyčegodsk, Ust SysoFsk a jižně 
Čerdyně až k ř. Túře hojně rczšířená i mocná, — co 
nízký strom jen až k ř. Tomi, na sever pak ve 
vých. Uralu ale jen až do 59° a po IrtySi toliko do 
37 verst níže Tobolska (dle Pallase) dochodí, ostatně 
pak ještě co keř na jednom ostrově Jeniseje (dle 
Hagemeistra) nalezena byla, a na jih jen až do 
hranic Jalutorovského okruhu (dle Slovcova) dosa* 
hn^e. Třešně ásíi se ještě v Išímském oliiruhu, 
tamtéž jsou ještě i j abloně, ale se Špatným plo- 
din, velmi hojné vŠak v Tarbagataji i Alatauských 
horách, kdež se i do značné výše pozdvihuji. Li- 
Bksí(ooryUu8 avellana) i dub nejdou ani za Ural, 
rovněž i náš smrk (cíbies tíixifoUa)^ jalovec (juni- 
perus coinm,\ vazy, javor polní i tatarský a olše 
lipká, kteráž ovšem před Uralem od Vologdy až 
nad Yětlugu, Nolinsk, Sarapul' a odtud až k Zla- 
toustovskému dosahuje. «) Z jiných užiteč- 
ných rostlin ii?iSieh inřijí všeobecné po Sibiřské 
oblasti rozšířeni zvláště medvědice, rojovoík, četné 

19* 



220 

druhy mochnovitých keřův a rostlin, obzvUStž jahod- 
ník (sahradní i lesní), vSecky druhy malinika, nej« 
více moruSka {mhus chanKHmorus), maliny obecné 
i skalni (ruhua ěaxatilia)^ ostružiny (r. fruticostbs) 
a mochny samé — pak meruzálky (rtbea) a brus- 
nice {vaccinie) vSech spůsobův, kteréž na otevřenSj- 
iích mistech i v lesích samých ohromné prostory 
pokrývají, majíce v severních prostorech důležitý 
podíl v potravě obyvatelstva. Z nich jde malina 
v odrftdS ruhus arcticua (u Rusův krýahiiká nebo 
knjazeniea) ovSem jen až do Tnruchan^ska, brus- 
nice vSak a moruSka přes tundry až k Ledovému 
moři. C) Pospolu s jahodnými keři jdou na sever 
i trávy, obyčejné týchž druhův, co u nás, a roz- 
koSné, drnové luhy prostírají se jeSté daleko níže 
Jakutska (až do 66^ s. S., ok. Turuchan^ska* i Bere- 
zova vgak již více jen místy), i při březích Ochot- 
ského moře (pro značnou vlhkost vzduchu těchto 
krajin). V jižních horách, obzvláSté v Altaji, do- 
stupuji dužné traviny na alpských holích i do výSe 
6000, v Alatauských až do 7000', podobné i na Kam- 
čatce. fj) PSenice jarní roští se na evrepské stra- 
ně Sibiřské rostlinné oblasti jen aŽ do čáry od Soť- 
vyčegodska k Vočinskému pH ř. Sysle a odtud nad 
Solikamsk; v Uralu až k zeměp. Šířce Vrchotuří 
(sk. 59°), v ostatní Sibffi ne výSe 58«, ačkoU jak 
v TohoFsku, tak v Eirensku na Leně obyčejně do- 
zrává (dle Hagemeistra). Severní hranice úrody 
žita, (ozimě jen v záp. Sibiři a Tomáškem a Nížně- 
udinském okruhu, jinde vSndež pro nedůstatek sně- 
hův zimních toliko jaře) drží se vSudež v Sibiři 
západní 60<» s. S., ve východní 60 Vz®* ale v Kam- 
Čatce Žito pro mrazy zřídka dozrává. Ječmen jde 
nemnoho severněji (srovnej nahoře), proso má vSu- 
deŽ jižnější hranice, než pSenice, obzvláStě pak po- 
hanka, kteráž se nejvýS do 56® s. S. roští, ačkoli 
jižně odtud vSudež co divoká tráva zvi. v Podal- 
taji a Minusinském okruhu veliké prostory nepře- 
tržitě pokrývá. Dýně i arbusy drfí se v Sirém 
též jen k 66® s. S. a na východ jdou jen aS do 
Minusinského okruhu. Celkem nedosahuje země- 
dělství na evropské straně do 66® s. S., v Uralu 



221 

málo přes 59*^ {tijt k Bezsonov^ nad ř. Lalí, dle Er- 
mana), ▼ Sibiři vůbec sotva do 60^, jakkoli jeS- 
men místy se urodí mnohem sevoméji, jako na 
evropské straně a Chorabichy při Pe^ře (pod 65^ 49' 
s. fi. dle Yeselovského, dle Stnckenberka i a Sjemže 
pod 66^10' 8. S.), na Obi až k Demjansku (pod 
59 V2 s. S.), na Jeniseji a Indigirce až při 64*^ s. S., 
Žito na Leně až do Jakntska (62® s. S.)* V Uralu 
povyšuje se z^nědélství až do 3600^, y Altaji až 
do výše 3900' (ve Fikalce), ve vrohoviSti ř. Čuje 
až do 4000' výSe, tak že pro Sibiřskou oblast vů- 
bec 3000' může se považovat za hranici pa- 
tra zemědělství, ů) Len dali se jeitě výše 
Toboťska, ale ne v Kamčatce, kdež naopak ko- 
nopí pékně se urodí. Náramně rozSířena je zvi. 
v SibíH naSe kopřiva žáhavka (uriiea dioiea)^ 
pak kopřiva konopná {u. cannabina)^ z kterých 
až do Kamdatky tkaniny zdělávají. — Zelí, ře- 
pa, mrkev, ředkev i brambor a j. podobné 
rostliny daří se ještě v Mezeni a Berezově, s těží 
však v Jakutsku, Ochotsku a Petropavlovském 
portě, v Obdorsku jen ředkve a vodnice (a to velmi 
malé, sotva 2 unce těžké, dle Pallasa). Z rost- 
lin barevných je zvi. naše mořena a srpek 
{serratula tínctorta) všudež po Sibiři obecná. 

Naopak scházejí oblasti Sibiřské z 
charakteristických druhův rostlin evropských (po- 
kud tyto totiž až do stírední a severozáp. Rusi roz- 
šířeny jsou) výhradně náš smrk (picea vulg,)^ ja- 
vor polní, ptáčnice {prunu9 avium) a rokytník {hyp- 
paphae rhamn,)^ kdežto celá řada jich (viz nahoře) 
již na Uralu se ztrácí, což v záp. Sibiři až do Je- 
niseje dílem pokračuje. Za Jenisejem však počí- 
nají se Evropsko-Sibiřské tvary rostlin směňovat i 
se zadoasijskými , jakkoli flora tato rozhodnějším 
videm teprv v Daurii ^^ Zabajkalí (za Jablonuým 
a Stanovým hřbetem) a v Amursku se objevuje, kdež 
sice vždy ještě tytéž čeledi a rody převládiýí, ale v 
rozdílných již cbruzích. Obecné však veškeré 
oblasti Sibiřské a cbaraktecické vyšší 
rostliny jsou zvláště jisté druhy sosnovitých 
. cO^v, k studenému podnebí zvi. spůsobných, ze- 



222 

jména listvenice (pimu larix m&.), cedr sibiř- 
ský čili limba (pinus cembra)^ paktakKvanápiehta 
{abies ěibirica) a jedle sibiřská {pieea oboviUa), — 
ChTOJné lesy^ sibfi^ské oblastí skládaji se yándež 
kromě nafii boroyice a jedle až do nejkrajnějšibo 
sereru a výobodu i až do předěle vzrůstu stromův 
na horách z těchto mocných a tvrdých dřev, kte* 
réŽ jim zvláštního pohledá dávají, a) Nejrozšiře- 
nějši a nejbytelnější je listvenice, jejíž dřevo 
s těží dá se otesávat a kteráž je vSudež i při výroční 
pr&m. teplotě — 10® ještě vysokým mocným stro- 
mem, protož se hlavně jen studených krajů přidr- 
žuje. Její severozápadní a jižní hranice v £vropě 
a Uralu byly jiŽ výše vytknuty; v Tobolské gufa. 
jde listvenice na jih vůbec jen do 57® s. š., ve 
střední a východní však mnohem jižněji (v NerČin- 
ské oblastí až do 61® s. Š.), tak že všecky jižní 
hornatiny sibiřské hustými lesy jejími na vyšších 
stráních naplněny jsou. Na severu vyskytuje se i 
v tundrách co kosodřevina (rus. slanec) společně 
s břízou i cedrem (až do 70 — 72® s. š., na Kam- 
Čatce však jen až do 56®). Na horách počíná vždy 
teprv v značné výši husté lesy skládat (tak v AI- 
taji teprv ve výši 4000', jakkoli se i v 2500' výše 
již vyskytuje), kteréž v horách Aldanských vždy 
ještě ve 2—8000' výše potrvají, na Altaji pak v 5500' 
výše již přestávají, načež listvenice co kosodřevina 
ještě do 6000' dochodí. fi) Cedr má podobné roa- 
sáhlé rozšíření co listvenice, dostupuje však do 
Evropy před Uralem jen obloukem od Ust ŠČugora 
na vysní Timan a vrchovistěm Vygu až k Usfjug:Q 
a odtud nazpdt přes vrchoviště Luzy a Vjatky a 
pod Permí k Uralu. Na horách jde však ještě výše 
než listvenice (v Altaji co kosodřevina až do 6700'). 
Bovněž je ve východní Sibiři cedr slaběji rozšířen 
(zvl.^za Jablonným hřbetem), a schází zejména mezi 
ř. Lenou i Aldanem docela, vyskytuje se vsak za 
tímto až do břehův Tichého oceánu v podobě keře. 
y) Pich ta jde vůbec aŽ do 68® sev. š. a je na 
západě po celé sev. Rusi evropské porůznu roztrou^ 
Sena (ano až kř. Volchvi), celkem však řídčejší, než 
tistvenice a cedr, ale vyskytuje se mocnýini lesy. 



223 

rovnSž teprv co liatveniee 've BSia^é yfU (t. j. 4000 
a 5000'), poyýSajic se v Altaji v leflidm Bkapenstvi 
(dle Iiedeboura) až do 5270' ras. á) Vlastni a obe- 
cně Tozšiřený je y Sibiřské oblastí druh jalovce, 
tak Bv. vřesk (ras. vereak^ Juniperu9 lycia aty- 
loša čili sobina) , kterýž vSadež na vysokých ho* 
ráeh, ve vodorovném roziiřeni od hor Kirgizských 
(kdež je zvi. nad míi'a hojný) až do tunder roste, 
a po semi až do objemu 6 sažeň se stele. Eromé 
toho jsou obecné po vši Sibiři, u nás ale 

teznámé stromy neb keře: rozmanité drnhj 
b (zvi. aeUix May acuminata, Smithiana i j. m.) 
a Bvid (jcomuasang,y pymolea^foUo^ viminaliay atipu- 
Uurisy caprea)y olie sibiřfiká {alnua fruHcoaa), sib. 
dřin (comua aibJ), zelenec horni {atragene alp»)y sib. 
r&že (roaa aeicularia), sib. tavolnik (spiraw cha" 
maedryíoUa)y zvi. druh topolu Čili tak zv. o s o k o ř 
(r. dMHata^aoa0kof*j'zz.poptUu8 6aZsamtyera), všudeŽ 
po jižni Sibiři (zvlrpak v údolich Altajských a na 
Kamčatce) hojně rostoud, ale až k Vitimu rozSi- 
řená— sib. jilm Č. břest {uLmiaa pumila)^ sib. aka- 
cie čili bobovnik (též goroehoviky caragana aib,)^ zvi. 
v jižních horách vŠudež hojná a mnohonásobného 
užitku poskytujici. e) Z jiných užitečných rostlin 
je v Sil^ ještě vlastni tak zv. zelenka {iycopodium 
comptZana^timriiplavuň chvojka) a tak zv. žlutý ko- 
řen čili zavtah (ataiiee tataricum) a reveň sibiř- 
ská {rheum undtiUitum), po Altaji v Sojanských ho- 
rách hojně rostoucí, ovšem odrůda vlastní řevně, 
kteráž v Sibiři nikdež posud se nenašla. Užitečná 
z četných liliacei je zvi. tak zv. sarana {Ulittm 
martagony čili lilie zlatohlavá), pak kandik (ery- 
éhroniam děna comt), zvi. po Jeniseji obecný, konečně 
rozličný česneky, zvi. v Altaji rozmanité, mezi 
nimiž česnek medvědi {allium uramwn) a j, Z ji- 
ných rostlin jsou zvi. ještě charakteristické: kru- 
hatka {cortuaa Calypao)^ malinik sev. {ruhus arcticua) 
Mohringia UUerifoliay jiná fiala {viola umbroaa)^ ji< 
stý svízel (jgaUum tr\fidufn)^ Oinnay rozl. druhy ostřic 
(zvi. earex pedtformia, orthQatacih^a i rhynchophyaá) 
jistá Vratička {MrycMum virginianum), eUnobeUUaj 
pa9fif^a anomala i j. 






224 

Jakkoli oblast Sibiřská osobuje ohromné pro- 
stranství f přece . jevi se v ni skoro až k Ja- 
blonéma a Stanovému l^betu celkem taková jedno- 
obraznost rostlinstva, že ani nižší hornatiny Sibiřské 
v tom ohledu nečiní rozdílu a vřadění jich do 
zvláštních okresů rostlinných není dosti podstatným. 

1. Tak liší se severoruské lesní planiny a nížiny 
od záp. i střední Sibiře hlavně jen větší hojnosti 
evropských druhů a odrůd rostlin. Ural má ještě 
nápadně evropskou vegetaci (ku př. ze 196 composit 
108 stejných se středoevropskými) a je vůbec zvf,. 
v střední části své rozhodnou hranicí mezi sibiřskýma 
i evropským rostlinstvem, zvi. nižších rodův a druhův, 
pokud totiž kromě výše vytknutých za něj vůbec 
i kručinka (genUta tinct.)y jetel chlumní {triýolium 
montanum) , čarovník čilí opaka ( drcaea alpina ), 
chrpa {centaurea eyanuě) i star^^ lesní {šenecio ne* 
morensia) nepřechodí. Lesy Uffiské skládají se na 
sev. hlavně z listvenic, cedrů, picht, sosen, břís, 
osyk a jeřábů, jižnější též z lip, vazů i klenů {acer 
platanoidei)x duby jdou v horách (ovŠem jen na jihuj 
až dorel.výše 6—700', lípy, jilmy a kleny do 1000'. 
Patro alpské schází v Uralu středním a jižním skoro 
docela, ano i lomikameny vyskytuji se tu ovšena 
jen na nejvyšších horách, za to má je (čili vl. 
arktické) Ural severní (viz nahoře). Charakteri- 
stické jsou ve středním a jii. Uralu na vyšších 
hřbetech, kdež nejvíce celík obecný, rdesno (polygo- 
nům biatorta i alpinum) , pak mrvka (festuca ovina) 
se rozšiřuje, — zvlášť jistý druh šatru {gypsopkila 
uraií,) veliké prostory pokrývající, vrby (saUx glauca 
i caeaia)^ pak gymandra aJUaica^ rožec {úeraaiiwn 
alp,\ hvozdík peřestý {dianthusplumariuB)^ popelník 
(a sice cineraria campeatria i aibiriea), jisté druhy 
sasanek (zvi. anemone nareiaatflora)^ vrbka úzkolistá 
{epUobium anguatifolium) f druh mázdřince (pUuro- 
apermum uráUnae) a porostlík {puplewrum). Vedle 
toho jsou (dle Lehmanna a Bunge) zvi. hojné alpské 
rožce {ceraatium alp,\ dryjadka horní {dryaa octo- 
petala), zimolez severní {Urmea borealiajy pochybek 
{androaace JUiformia)^ pryskyřník {ranunoulua 
Furahii), hvozdík (dianthua auperbtía), viiveo (pedi- 



225 

cklaris versieolor), zápeřnik (eriophorum vaginadum i 
polystachyon)f ocáskovec (alopecurtM aZp.)Je8tiřábiiik 
{hieradum alp.)y brusnice {vaccimtim uliginomm) a 
jiné víc. 

2. Květena Alt aj ská, odLedeboara,May- 
era a Bunge zvi. proskoumaná, je a) v otevřenějších 
dolích sev. a západních až do výše skoro 1200' nej- 
více Btepního rázu, bohatá zvi. na chocholičnaté a 
okoli^naté bjlinj jak evropských, tak osobitých 
odrůd, jako jsou na př. hlaváček {adonia vemalia), 
sasanka otevřená {anemone patena)^ pelyňky česne- 
kovité i Satry {gypaophila^). Tak jako tyto pokrý- 
vají i ceratocarpus arenarius a dvourožka {diotia 
ceratoides) celé prostory. Na slané půdě ukazigí 
se rozličné solenky z Čeledi Folycnemum^ Atriplex^ 
Ohenopodium^ Frankenia^ 2'cunarixy Salicortiiof Ha- 
hcnemum ve velkém množství, podobně Choriapora 
aib, a dioHa atripUcoidea, Jižněji objevuji se ještě 
velmi hustě sněženky (amarylUa tatarica)^ Rindera 
tetraspis^ řidčeji marulky (zejm. Nepeta aibirioá) a 
oa pahorcích pěkný Eremerua. b) V nižších po- 
lohách horských, a sice až do výše 4500' je 
flora altajská naší evropské nejpodobnější, a vůbec 
obecně sibiřského rázu, ačkoli i tu některé zvláštní 
druhy i odrůdy často se vyskytují, kvetouce bujně 
nejvíce na skalách n. na travných pláních a i při by 
stíHcích horských (jako zvi. geniiana aquatica^ cor- 
Uua JlícUhiolif cardamine mcbcrophylla ^ aaxifraga 
geum^ pedicuíarts reaupinata a j.), kdežto mírné 
svahy a lázy horjské nebo řídké l[esy obecné evrop- 
ské byliny ukazují, c) Močály a slatiny tohoto 
patra migí sice hlavně též evropské blatné rostlin- 
stvo, ale již osobité tvary, zvláště liliovitých a 
pryskyřníko vitých, mezi nimiž zvi. významné jsou: 
Banunculua polyrhizoa^ adonia vemalia, aibirica i 
villoaat paeonia hybrida^ anemone patena , coerulea^ 
aUadca a j., omithagulum anguloaum i uniflorum^ 
tudipa altaica i McoZor, erythronium děna canUy co- 
rydalia nobilia, braeteaía i íongiflora^ — leoniice ať 
totca, tři druhy kosatce (iria ruth.y glaueeacena n. 
flamaiimá). Jiné zvi. vzácné jsou ancbroaace filifor- 
mia^ viola trieolori oý*., jiné 3 druhy pryskyřníka {ra^ 

20 



226 

nunculu8 eymhalariae^ longicatUis w., natans n.) gert" 
tiana barhata^ ctrsium OtheUnif potenHlla muUifida, al- 
lium uliginosum n. a pod stromy n. keři též primuia 
aib.,iphacaexaltataf pedicularis spedosa ij. d) Kromě 
výSe vytknutých rostou ješté na skalách vzácné 
Dracocephalum origanoidůa , peregrinum pinnatum 
(a j. dva druhy), patňnia sibirica, androsace daay- 
phyUa^ onosma Qmélini^ Sibbaldia altaica, Swertia 
dichotoma^ theaium rupestre n., SttUera aUaiea, se- 
dům JEwersHf siXene cUtaica (a j. druhy), linaria al- 
taicOf množství mochen (zvi. transsylvanica i šericea), 
hesperia apríca, centaurea sibirica a j. v. e)Na lu- 
kách jsou jeStě bolševník (heracleum) s výši muže, 
seseli athamantoidea , sylibum cernuum , zvonky, 
stračky, oméje, kýchavice, jistý rebříček (achillea 
impatiena), více druhův žlutuch, kozíbrada východní 
{tragopogon orientalis) a 2 druhy vSivců (zejm. pe- 
dieularia elata i hojná a krásná pedicutaria probos- 
eidea). í) Kde údolí v značné výSi serozSiřují(jako 
údolí vy^ního ČarySe, Koksuné a j,), nastupuje 
opět step ní ráz, ale dílem rozl. druhy, jako 
zvi. cónvoVovltia Amcmi^ gentiana OUberi, nové druhy 
mochen a Sauaaurti, pak peucedanum vaginatum, aster 
aUaicu8f více nových pelyňků i rozrazilů, více druhů 
kačince {Itontodon) a p., a na solné půdě též glaux 
marťftma (sivěnka mořská), g) Ve výši 4500 až do 
6500' čili až do hranice lesní ztrácejí se evropské 
rostliny znaéně, Činíce místa vlastně altajským. 
Zde rostou nejvíce a v rozličných odrůdách, zvL všivec 
(pediculana)^ toten (sanguisorba alp.)^ rozrazil (var, 
densiflora), 5 druhů hořce, Swertia obtuaa^ athaman- 
ta compactay 8ib« len, jistý zimolez (lonicera hiapida) 
primula niv, i Pallasii^ viola altaica, uniflora i 
pinata, aaxifraga hirculus^ meapilus unifioraf poten- 
Hlla maeranthaf aguiUgia glandolyaa, dracocepkahant 
aítaienačy Linnea borealia^ pfdomis alpina a j. m. 
h) Stepní planiny (holce), v této výši položené (nej- 
vySSí 5759' pař.), mají v chudém rostlinstvě svém 
některé nové druhy aaksaula (anabaais), keřovitou 
lebedu {atriplex), jiný keřovitý druh merlíka {che- 
nopodium) 3 zvláštní kociby {zygophylla) ^ několik 
keřo vitých pelyňků a oxytropiask p. i) V patře nad- 



227 

lesném rostou kromě zaruži, vrbek a kendíka, 
kteréž jsou ve vSech patrech hojné, a kromě vrb, 
jalovce, břizj, mišpnle {mespilus unifl,) a dryjadky 
{dryas octopetala) následující charakteristické a jen 
tomuto patru souvlaiitní byliny, jako: eriopkorum 
Chamisšonis n,, athamanta cnniía, Cla^tonia ogu- 
Hfoliaf zase jiné hořce, Sihhaldia procumhengf Lu- 
zula upicata^ Oxyria reniformia^ Biehersteinia odora, 
jiné opět lomikameny a mocímy, jiné knotovky 
(iychfUs), papavernudictwle^ gymnemdra bicolor, nové 
druhy vesnovek a rozrazilft atd. Vůbec poznal Le- 
debour v Altaji 1600—1700 jevnosnubných bylin 
(mezi nimi 100 trav a Id^žatých, 130 lušti natých, 
321 složnokvětých a p.). 

3. Podobné Altajským horám i Uralu jsou rost- 
linné poměry hornatin slředosib., jen že evropské 
druhy číin dále na vých. Jeniseje, tím více mizí 
(tak mají na př. hory ok. Bajkalu mezi 168 kom- 
positami toliko 64 středoevropských), až konečně 
v Zábajkalské oblasti Čili staré D aur i i objevuje 
se již největší počet charakteristických evropsko- 
sibiřských druhů, a dílem i čeledi — vyměněný 
za jiné více méně příbuzné, kteréž t zadní Asii vůbec 
rozšířeny jsoa. Tak má Zábajkalí (dle Turčaninova, 
kterýž vůbec floru Daurskou nejdůkladněji popsal) 
svůj zvi. dub (quercuB mongolica)^ zvláštní lípy {ti- 
Ua cordata) a jilmy {uímu8 pumiUa)^ jiný druh 
olši (zejména álnus sibmea čili hirsuta)^ jinou lišku 
(eoryllus heterophytta) , jinou odrůdu mandlovníka 
Č.persika (amygdaluspedunculatá), javoru (zejména 
acer dedyle)^ vrb (zvL salix depreěsa)^ jinou hruši 
(pyrus bacoctta)j která tak zv. Kytajská jablka dává, 
taktéž jiný řešetlák (rhamnus dauricum) , jiný hra- 
chovník Qm.. caraganamicrophyUa) SL'pOYé8tnf bagul- 
nik (pěnišník = rhododendron dauricum). Rovněž 
vyškytá se v Daurii jiný druh zimolezu {Umicera 
ehrygantha)^ oduru (azalea pallida)^ 3 nové mocbny 
(zvi. potentiUa asptrrimay olopetala i tenella\ jiníS, 
meruzálka {ribea pulcheUum) ap. Zrádu oko- 
lí čnatých (kterých má vůbec Dauríe 148 druhů 
v 27 čeledích) nalézají se tu 1 zvi. druh kmínu, 
1 druh porostlíku (bttpleurum)^ 2 zvi. sesely {libo- 



228 



notis i6seUňde9 i villosa)^ 2 zvi. drahý koromače 
(cnidium)^ 3 Sabríny {conioselina\ 2 zvi. druhy smld - 
nika (jpeucedanum), Z ostřic je 10 nových druhů atd., 
z užánek {cynoglosium) , kterých je 24 druhů, náleži 
jen 7 Evropě a p. jakož vůbec flora Daurská mocný 
přechod do flory vnitroasijské i Kytajské ukazuje, 
jakkoli v ní celkem vždy evropsko-sibířské tvary 
převládají. 

4. Tvary Daurské (řídííeji vSak Amurské) rozšiřují 
86 i po březích moře Ochotského, pokud poměry 
teploty toho dopouštějí. P. o. Kamčatka má však 
mnoho zvláštního, tak že jej i za osobitý okres 
považovati možno, jakkoli v něm evropské rostliny 
(srovnej nahoře) mnohem vyšší měrou převládají, 
než v Daurii nebo v Amursku. a) Lesy skládají se 
(dle Ermana) hlavně z bříz (zejména betula Er- 
fftani), dílem též z osokoří, a v podrostu těchto 
objevuji se nejvíce hloh rudý, trnky, zimolez a vrby, 
nejvíce však zvi. druh tavolníka {Spirea kaméatica)^ 
kterýž i výše 10' dosahuje a pěknými bílými květy 
se vyznamenává a vůbec význačnou rostlinou na 
Kaměatce jest. Podrost březových lesův, na vých. 
pobřeží skoro výhradných, tvoří vSak nejvíce zakrnělé 
Šedivé olše, cedry a plané hruše (pyrus sambuct- 
folia). Lesy chvojné vůbec jsou velmi řídké (Er- 
man našel jen jeden u mysu Eronockého) a sklá- 
dají se ze dvou odrůd sosen, a v podrostu hlavně 
z růží sib., zimolezu a množství brusnic a malin. 
b)Při vodách tekutých jsou houStě olší a bříz, i 
moěály jsou břízami lemované. Na luzích a la- 
kách je vzrůst rozmanitých travin velmi mocný, 
tak že i keře zakrývají, a mezi nimi jeví se zvi. 2 
osobité druhy lilií (lilium kamcatkenae y fritillaria 
kamd,) 8 výši muže, jakož i jistý druh žlutých 
starěků {aenecio eannabifolius) a červených vrbek 
{epilobium angusHfolium) hustě na lukách k nemalé 
jichozdobě. c)Napa8ekách a lesních luzích 
nalézá se množství tmavomodrých kosatců, a zá- 
roveň množství chocholiěnatých , mezi nimiž zvi. 
hyězdnik a řebříček, pak mlíč sibiřský {aonchus 
J»ť6.). Olše jdou na Eamčatce vůbec do výše 2900, 
vrby (aalix arcHca) až do 5000'. Jedlé rostliny jsou 



229 



tytéž, co v ostatní Sibiři, rovněž i vláknité (srov. 
nahoře). 

C. Ří§e rostlinstva stopního obsáhaje 
v imperii ruské přes 58.000 Q mil z. čili 16 "/o 
všeho povrchu imperie, s čehož na vlastní Bus 
evropskou ok. 19,000 Q m. vypadá. Severní hra- 
nice její skládá se celkem v jedno s hranici stepí, 
avSak touž měrou, kterouž rostlinstvo evropské mezi 
sib^ské vniká a naopak, — podobným též, ano 
větším ještě prostorem šiří se stepni rostlinstvo na 
sever, východ i západ (méně na jih) po evropské i 
asijské Buši (srovnej níže), tak že by se velké pro- 
story zví. střední Buši vlastně do této říše rost- 
linné vřaditi měly. Kromě vlastních stepí nižších 
i vyšších jak v Evropě, tak v Asii i Zákavkazí při- 
sluší k ní též v širším slova smyslu i hornatina 
Eavka^flká i Arménská, odkudž se daleko do vnitra 
přední Asie prostírá ; všecky pak horuatiny jihoruské 
i sibiřské i Ural mají v ní dolinami svými i vyš- 
šími pláněmi značného podílu. Říše tato shoduje 
se celkem s klimatickou oblasti severovýchod- 
ního passatu (srov. nahoře), kterýž (jsa též hlav- 
ním nositelem semen) zároveň v ní všudež celkem 
totožné klimatické a následkem toho i rostlinné 
sfjevy . sp&sobuje, kteréž pak hlavně jen dle geolo- 
gické i hypsometrícké rozdílnosti půdy, vlivem te- 
kutých vod a spůsobeným jimi nasazováním rostiin 
jiných oblastí atd. rozličné změny berou a tudíž i 
do rozličných oblasti se rozpadají. 

Z Oblast vyšších stepí obsahuje nejen 
všecky tak zv. vyŠŠí stepi v Evropě i Sibiři, tedy 
i Išimskou, Barabinskou, podhorni stepi Kirgizské 
i Alatauské, vyšší části stepi Abakanské, stepTam- 
činskou, Manzurskou, Turginskou i Aginskou, ný- 
brž krátce řečeno, všechen čer nožem ný pro- 
stor evropské i asijské Buši. Nebot rost- 
linstvo černé země ruské je dle vysloveného již 
ode dávna (zejména již od Pallase a Giildenstaedta), 
Buprechtem ale na neomylnou pravdu povýšeného 
mínění nejen totožné s rostlinstvem vyšších stepí 
ruských (a třeba tedy oblast tuto vlastně nazývat 



230 



oblasti černozemnou), nýbrž vSecky krajiny 
čeruozemné, mimo prostor vlastních vySSích stepí 
v Evropě i Asii položené, nejsou ničím jiným, leč 
vzdělanými stepmi, v nichž posad ještě rostlinstvo, 
vyšším stepem vlastní, převládá, majíc však hojné 
příměsky rostlin jiných oblasti a okresův jak od 
vlivův přírodních, tak zvi. od kultury lidské, pod 
níž vůbec rostlinstvo stepní ku podivu rychle mizí. 
Pokud však Černá země nejen vlastni vyŠSi stepi 
evrop. (ne však Zákavkazské) pokrývá, nýbrž na se- 
ver jich hluboko do vnitřní Kusí, do Uralu i do 
Sibiře vniká ^), obsahuje oblast její více než 18.000 
□ m. z. ve vlastní Rusi evropské, v Sibiři však nedá 
se posud s jistotou ani odhádati. Tak jako ale 

^) Srovnej s tím rozšířeni černé země v Sibiři, 
výše vypsané (dle Hagemeistra). V Evropsi^é 
Rusi je však dle Ruprechta rozloha černé země 
ještě větší, než mapaMeyendorfova(JSartojpro- 
myUenoati Roasii) a po ní mapa stát. ekon. 
atlantu z r. 1856 i mladší Petzholdova (z roku 
1861) udává, a oblast její pokrývá tudíž ne 
16.700, nýbrž mezi 17—18.000 Q m. v jediné 
Rusi svropské. Zejména objevuje se tu černá 
země kromě souvislého prostranství svého (k 
severu až do ^čáry od Dubna na Berezno při 
Sluči, Kijev, Cernigov, Kursk, Orel, Tulu, Rja- 
zaň, Eolómnu, Easimov, Temnikov, Sergač, 
Buinsk a v celém Saratovsku a Ufímsku) dle 
Ruprechta v početných ostrovech ještě v Mos- 
kevsku, Eazaňsku, ano v samém Yladimirska 
a Jaroslavsku (i na všech kurganech a tak zv« 
sopkách severoruských), na jihu až do hranic 
vyšších stepí vůbec, nýbrž i vně jich na oné 
sk. stepi Nogajské, za dolním Manyčem, ve 
všech skoro údolích jižního Uralu, v Předkay- 
kazí v Stavropolsku (zejména v předhc^i Kav- 
kazském ve výši 1680—2430' dle Abicha), v 
Zákavkazí však posud jen na jednom místě 
(blíž Achalcycha). I černozemná půda v banátu 
Rakouském je nepochybně totožná s černozeoxi 
ruskou. 



231 



Černá země zetleuim stepaiho posavadniho rostlin- 
stva na starém mezo- i kainozoiickém kontinentu 
jiho- a středoraském i sibiřském povstala, a sice 
průchodem několika tisíců let za starší doby dilu- 
viální (zejména ještě před usazováním se samých 
bludných balvanů v, kteréž se vesměs severně bře- 
hův tohoto starého koátinentu ustanovily), tak usa- 
dila se černá země náplavem řek a šířením se sou- 
rlastního jí rostlinstva řekami, větry atd. i vně 
svého původního zemiStě na nižších (pod 6—700') 
prostorech, za doby postdiluviální teprv zpod moře 
vyniklých (jako sev. i jižní Rus atd.), nedospěvši 
tu ovšem větším dílem nikdež k té mocnosti (10 až 
12 i 20' hloubky), kterouž se v pravlasti své vy- 
znamenává. Proto má i tato pravlasf její, t. j. 
vyšší stepi Buské i Sibiřské, nejen prvotní rostlin- 
stvo čemozemné, nýbrž ono je v ní i mnohem roz- 
manitější, ryzejší a od klimatických poměrův (vel- 
kých veder, skrovné vláhy a t. d.) mnohem moc- 
nější, než na oněch nižších prostorech středo- i ji- 
hornskýeh a sibiřských. Klimatické poměry tyto 
(kteréž srov. nahoře) spůsobily však z pravlasti éerno- 
zemné zabráněním vzrůstu stromův, chudobou pra- 
menův atd. zároveň step, jejíž charakter se na 
sekundami oblasti ěemozemné (jako pod vlivem ji- 
hozápadních větrů, jiného geolog, složení půdy atd. 
stojící) na sev. povlovně ztrácí, kdežto nizkéstepi 
evropské i asijské, jako za pozdní diluviální a dí- 
lem i alluvialní doby co dno mořské vysušené (a 
podobně i vzdálenější černozemné končiny nižší ve 
vnitřní Kusí) v primitivní černé zemi a. osobitém 
rostlinstvě jejím hlavně jen potud některého mají ouča- 
stenstvi, pokud některé částí jejich (jako hory Kir- 
gizské, Mugodžarské a j.) co ostrovy z povrchně 
tohoto moře Kaspijskosibířskéhó vynikaly. Černo- 
zemné rostlinstvo ruské na vysokých stepech je tedy 
konečně nejen autochtoní, nýbrž i prvotní (primární) 
florou v Rusi, podobně co flora arktická, alpská i 
flora horských lesův a slaných stepí (viz níže), 
nýbrž ono nalézá se v největší intensivnosti právě 
ve výši 600—1000' a výše (v Altaji, Kavkazu i 



232 



Urala až přes 2000')) kdežto vSndež jinde je při- 
stěhovalé, ^) 

1. Vlastní yySši stepi, nechť se nalézají 
kdekoli na Rusi i v Sibiři, jsonce na protiva ostat> 
nich černoEemných krajin pod vlivem yětrů severo- 
východních, a v jižních Siroi-^ch i svrchovanS kon- 
tinentálním podnebí položené, nabývají rázu svého 
co takové hlavně absolutním skoro nedůstatkem 
lesův a stromil vůbec, kteréž se skoro bez výjimky 
v nich (pokud neanavená lidská píle k roštění lesův 
nepřihlédá) jen co chrastiny a keře jeví, pak vSeo- 
becným pokrovem svým rostlinným, t. j. skupenstvím 
přerozmanitých, vysokorostlých, dřevných, zůnovi- 
ť^ch a travných rostlin, kteréž černé zemi vůbec 
vlastní se býti jeví. — V podletí , dílem i v záři 
(po hojnějších deStech, kterýmiž se vegetace na 
^átko zase zotaví) podobají se totiž vysoké stepi 
Ruské , Sibiřské i Podkavkazské (kdež vSak ne 
jediná černá zem toho jest původem) nepřehlednému 
rozvlněnému moři 6 — 8, někdy i 12' vysokých, pe- 
strokvětných trav, od kteréhož jen křoviny (většim 
dílem na kraji dolin n. na jich stráních rostoucí) a 
poříční rákosná plavná, pak husté nyní již v stepech 
zvi. evropských role pšeničné, řepkové, burákové 
atd. se liSí, a z něhož toliko sem a tam plané 
hruSe a Četné kurgany (větším dílem posud kamen- 
nými sochami ozdobené) nemnoho vynikají. Vyšší 
rostliny mají vždycky podrost IV2 — 3' vysokých 
nižších (větším dílem vlastních to trav), ale bez 
pažitu a v hustých, často nepronikavých chomáčích, 
což i svrchovanou měrou o křovinách platí. Vyšší 
stepi ruské mají tedy povahu severoamerických 

') Dle nového (r. 1865) lučebního rozboru Bor- 
ščeva (z 11 míst) má černá z. 61*79 až 96*62^0 
rozl. prvkův nespalných, v kyselině solné ne- 
rozlučných; 1-51— 28-22% nespalných, v této 
rozlučných, pak 1-86— 9*997o spalných prvků, 
konečně vody hygroskopické 0*51 — 6*88 na 100 
dílův sušené (při 100<> C) černé země. Nejvíce 
nalézá se v ni kysličníku železitého, Železná* 
tého a hlinitého. 



233 



savan a prairii, liší se od obou vSak hlavnS tím, 
2e v savanleh lesíky jsou vůbec SetnSjSí, v prairiích 
pak že skutečné trávy hlavní Část rostlinstva tvoří, 
kdežto na stepech Černozemnýeh právě tyto jsou 
podřízené, a) Vyšší rostliny irtepí rus. náleží totiž 
hlav. do Čeledí a rodů složnokvětných, chrastavcovi- 
tých, slizo vitých, okoličnatých, motýlovitých a pyska* 
tých,a jeví se velkým dílem bodláčím a mohutnou su- 
nou (u Busův vftbec burjanem řečenou), všecko vy- 
soké, mocné, strunkovité a rozstouplé, kdežto nižší 
podrost hlavně do čeledí vlasnatých a opeřených 
přísluší, a tedy nejvíce vlastních krmných trav ob- 
sahuje, ano burjanu (jehož mocné stvoly ostatní 
vegetací nejdéle přetrvají i na podzim nad úplně 
pastou a prašnou stepí samojediné vládnou), Rusové 
hlavně za palivo, při stavbách a vůbec rozmanitým 
spůsobem užívají. Nejvíce padají zburjana do očí: 
rozličné pelyňky, divizny, prýště (euphorbia), ře- 
bříčky (nejmocnější meid nimi tarkany = aehillea 
plarmiea)y vlastni bodláky a dřevnaté jetely, z květ- 
natých nižších zvL tulipány, hyacinthy, sněženky, 
kosatce, šafrány, hlaváčky aj., z trav sveřepce, ječ- 
menky a kavil, největší souvislé prostory pokrýva- 
jícL /?) Elromě těch skládají zvi. fysignomii vysokých 
stepí (dle Kocha) a sice v podobě burjanu nebo 
zůnyyysoké: z čeledi složnokvětných (ovšem 
bL bodláky) echinops aphaerocephalus ^ siUybum 
nutriarmm^ onopordon aeanthium, carduus criapua^ 
epitracki/8 aerrvXata i lanceolcUa, cirsium arvenMe^ 
lappa major a tomentoaaj cichorium IníibuSj lactuea 
ScariolOf senedo Doric^ uuKrophyUus^ Jacohea i cru- 
ea$foliu9^ — tanacetum vulgare, artemisia absynthium^ 
fndg. i proceroůf pyríUhrum eorymbosum ^ xanthium 
apinosum i Strumarium, tnula Mtllenium a gcUatilla 
punctata, Z rodu chrastavcovitýeh jsou zvi. 
charakterist : diapacua lacinitcUiMf cephalaria tatarica 
i eentaurioides, z okoličnatých: eryngium cam- 
peatre i pianům^ libanotía «i&., ailaus Besaerij feruta- 
go dylva^ ferula tatar,^ peucedanum ruth,^ pa^tinaca 
tativaf heradeum «ť6., sphondylium^ siler trilobunif 
eenthnacus 9ylv., ehaerophyllum btUboaum^ carchrys 
lajCTÍ9pa^ cmiíummaculatúm,^ Z rodů slíznatých: 



234 

lavatera thuring. i hiennU^ althaea off,, canábina i 
ficifolia^ málvaAlcea i sylvr^ z čeledi motýlovi- 
vých: mellilotus coerutea^ alba i off,^ glycyrrhiza 
glanduíifera i echinata^ go^9<i off.^ 2 pyskatýeh 
pak: scdvia, austr., sylv, i pratensisj nepeia pannO' 
nica i violácea, staehys recta, phiomis pungens a ^- 
heroia, y) Zftna nižSí (čili dumaja tráva, jak 
nižSim z&nám Rusové řikají) skládá se hlayBé z 
IV2' ^^' rostlin a sice z čeledí pcháčo vitých 
{cynareae) carduuě nufans i acanthoidesy carlina vvlg. 
xerathmwum annuum', z čeledi chocholičnatých: 
aster AmelluSj erigeron canadensiSj linosyris zejm. vulg. 
i vilosa, inula conyza, očulus Christi i britannicaj — 
anthemis rtUh, i colula, achillea nobilis, Gerberi a 
miltefo'mm, gymnochyne miUefoliata, matarida ino* 
doro, heHekrysttm arenarium ; z čeledi Čekánko- 
vitých: sonchus asper^ taraxaeum off.y scorzonera 
taurica, tragopogon majory pratetms a ftoccosus, Z 
Čeledi pyskatých jsou na stepi zvi. co nižSi 
burjan rozSířeny : mentka rylv, i prát, , origanwn 
vulg. , thymus MarschaM, i odoratissimuSy nummul^ 
i aerpyllum^ — acinoa thn/moideSy clinopodium vulg,, ne- 
peta catariay glechoma hederaceuniy dracocephalum 
moldavicay marrubium peregrinum i vtílg.y betoniea 
off.y ttachya rectOy leonurus cardiacay prunella gran- 
thfl, i vulg.y scutellaria altissimay laffiium album, 
ballota nig.y teuerium ehamaedrys a poltům, Z m Ot 
týlovitých zůn mají zvláSté mocného rozSířenf: 
onobrachys sativfty coronilla variay mcia crocea i «€- 
piumy mnoho kozincovitých, zvi. aětragálua eiceVy 
mnoho tolic (medicago)y ononia Columnae i hircina\ 
z okoličnatých: trinia Kitaibelliy faUaria Bivini, 
p aegopodium podagraria, carům Carviy pimpinella #a- 
xifragoy aeseli varium, camp. i tortuosurriy mmina 
leiogyna, cnidium venosumy daucua CarotOy caucalfg 
daucoidea, Z kří Žatých, poknd jsou ni^Sí zůnon, 
náleží sem: barbarea vulg. i arcuatoy lundria redi- 
vtvoy berteroa incanay alyssum calydnumy ro8tr. i 
minimumy keaperis matron.y sisymbrium off, a jiné 
4 druhy, erytimum atridum i anreuniy camelina aa- 
tivay capsella b. p , lepidium draba i lalifol,, nnapis 
arvennisy crambe tat. i asperay buniaa orient, (tyto tři 



235 



poflledni Často co borjan). (f) Tťávj jsou větSim 
dílem z ^ledi' a rodů naSicfa, a náleží hlavně k 
rodům mjlka (lolium) ^ ječmenky (elymu8)j mryky 
(Jesiíiea) , svd^epce , kavilu {ttipa ) , lipnice {poa}^ 
bojnka (phleum), pšenice (iriticum), ocáskovoe (oZo- 
pecuruá) á Skorpiny (Koehleria)*^ Taktéž vyškytají 
se velmi často krmné trávy z rodu a čeledí kako- 
sta, sIízQ, resedek, m^nek {nsperula)^ merlíka, 
pryšce, rdesna, jitrocela a limonky (plumhago), t) 
Stromy a keře, ovšem hlavně jen ve vlhkých 
rytvinách a údolích, skládají zvL duby (nejvíce 
quercus seaailifiora , pedunculata i puheacena ) , četné 
vrby (Koch jmenuje 9 druhův), břízy (zvi. heUda 
alba)y pak olše {alnua glut.)^ topoly (obzvl. charak* 
teristický Černý topol, ale i pop, tremula i áíha)^ 
bealisty {ephedra vulg,)^ moruše (jen moru$ tcU.)» 
Nejvíce náleží však keře do řádu motýlo vitých, 
jako kručinky (sarothamntis $cop,)^ čilimníky {eythi- 
muj 6 druhův, zvi. Labumum &nigricana)^ hrachov- 
ní^ {carag9naýrutesGens) ; pak stí^emchy, višně (e^a- 
na&ser<uuě)f mandlovník, hlohy {orataeguš oxyctctmtha 
i monogyna)y skalník {cotoneastBr vutg»), jabloň a 
hmše ve velikém množství. Zrůžovitých tvoří keře 
EvL tavolník {spiraea erenata)^ rubua caesius i fru- 
Mcdfiuay rosa pimpenellifolia^ canina i rtU)iginosa\ 
dále jsou tu: řešetlák (rhamnua cath, i frang4\ 
škumpa ( rhus cotínua ) , brslen ( evangmus europ,)^ 
tamaryŠ^ (tamarix tetrandrá), dříštal {berbůris vulg.) , 
též náš javor polní i tatarský, kustovnice {Igcium 
rtUh.)y pak bezy (aambtims nigra)y a kaliny {vibumum 
optdus i Lantcma)* Nejrozšířenější z keřů v je nahoře 
v samé stepi zvi. hloh, kdežto ostatní keře, z nichž 
ještě nejspíše topoly a vrby stromovitého vzrůstu 
dosahují, po údolích v křoviny a houštiny nepro- 
niklé se skupují, do nichž i borovice sem a tam 
(zvL v poříčí Donu) se spouští, jakkoli houštiny tyto 
málo kdy přes 100—200' průměru dosahují. Sku- 
tečné lesy nalézají se v celém prostoru stopním je- 
diné na křídovém útvaru, s neproniklým podrostem 
Evl. Hsek a hruší. 

2. Zajimavo jest, že široké údolí středního 
Amur%''JAkož i^ungariho a Ussuriho mají 



236 



(dle MaksimoviSe^ Scbrencka i Badda) rás skuteč- 
ných prairii, pokud na nich mocné rostliny 
tr.ivné převládají s četnSjSimi též lesíkj lupenatýml, 
jakkoli je ovSem k vegetační oblasti Kjtajsko-ja- 

{tonské počítati sluáí (viz o tom níže). Taktéž oddé- 
uje Koch stepi .Nogajské od ostatních stepí 
Černozemných, nazývaje je pravými pampami, 
jejichž ráz (totiž úplná suchost v době letní, ze- 
jména v červenci a srpnu, a hojnost rostlin cibulo- 
vitých i hlízovitých) zvláStČ na západě těchto kra- 
jin černozemných (t. j. na pevnině gub. Tauríjské) 
nejrozhodněji se jeví. Nejobyčejnější rostli- 
nou v pampách Nogajských jsou oviem kavil 
vláskovitý (stipa capillattij u Rusftv kiper*)^ kte- 
rýž obyčejně přes polovici , — a kavil peřitý 
{st. pennata, u RxiaňY selkovaja trava)^ jenŽ V4 vieho 
prostoru stopního pokrývá, a kteréž lároveň do- 
bytka tamního hlavní potravu skládajíce, některém 
orchideám se podobají, jež nasazováním cibulovitých 
pupenů se rozmnožují, což ovSemukavila vzhledem 
k pupenc&m jen jedním směrem t. j. po větru ae 
děje. Jiné charakteristické a hojnějSí trávy jsou 
tu : featuca ovina, bromuš tectorum, Koderia cmtotoi, 
i gUkttea; řidčeji vyškytají se elymua sabulosus^ irt" 
ticum junceum a cristtUum^ eiyspú €dop$eur<nde9^ 
Beckmannia erucaeformist eragrostU pilo$af poa col- 
lina^ bfdbo9a i pratensUf bromut tterUis, tnolUsy 
squarroBua i arvemia , pak nějakých 6 druh&y 
ostřice, jež Koch vypočítává. Kromě travin jsou s 
jiných Čeledí pampám Nogájským obecné: dian^iU9 
guUatuSf gypsophila panniculata, malva roiundifoUa^ 
adonia vsm., poteniiUa argentea^ leotUiee aUaica^ 
medieago a€Uivat írifolium repstM, melilotua offie,^ 
falcaria Bivini^ pimpinéUa aaxifraga^ rozl. druhy 
svízele (zvi. galium verum, Motugo a humifuaum)^ on- 
themiš Cotula^ cuihiUea Gerberi a mť^/o2t«m, gymno^ 
dine miUefol.., arttínina auatrí<tca, mařit, i pont,.^ 
linotyrU villosa, tnula germanicaf pvlicaría dy$$e»t,^ 
taraícacum off.^ aonchua aaper, centaurea acab. i dif- 
Jnaa^ thymua Marachall., aalvia nutana i praL, 2a- 
mium amplexícaule, marrubútot peregrinum^ Unaria 
vulg.y euphorbia Oerard,, tenuifolia^ Eaula^ — ataíioe 



337 



ioL i Uttif.f aaZsola ktiU, irU pumtlu^ ttdipa sylv. 
i Oeiner^ muacari leucopketeum, aUiwn rotundum^ 
fia/oum i panniculatum. Zvi. charakt rostlina pro 
stepi i pampy ruské jeyypaophUapanicuiata (v svě- 
žím pohledá Íater)y kteráž uscbnnvSí, na podzim od 
lodjhy 86 odlomi a v podobě kulovité růže po ste- 
pech (jako tak ev. růže JedSská) rStrem hn^a bý- 
vá (pi^ půrekatipole^ kaíHm, katún a p. u Rusů), a 
předmětem četných národ, pověsti se stává. Po* 
dobný vid mívá i sápá bodlavá (phlomis pungenB)^ kte- 
réž Rnsoyé železňák a zap, jinak též kačhn a p. řikaji. 
3. Ostatní o^res Černozemni na Rusi 
liSí se od flory stepal hlavně jen stromovitým ro- 
stlinstvem a čím dál na sever, tím bohal^im pH- 
měskem flóry středoruské (čili okresu dubu) nebo 
fibffské ( i daurské), pokud totiž černozemné a zároveň 
kroměstepní krajiny v Asii nebo Evropě se nalézají, 
a) Za charakteristické rostliny Čemozemnýeh 
krajin (zři. evropskoruských) uvodí Ruprecht: 
z čeledi spoluložných centaurea Bieber$teinii 
a con^.^ tragopon orienty galatélla punct. ^ seneda 
aureusy erucaef, icamp,^ serratula wronata^ artemÍ9Ía 
proeůra i ausLf jurinta^ ábaynthium^ dchorium^ py- 
reihrum corymboíum^ closinoaptrmum {P%cri9\ xylcy- 
Hmum iat,y conyza hirta i mtdia^ oiter amellua^ lino- 
tjfria viUosaj scarxonera ptfrp,, echinopa, sphaerocephf 
earduus mUans^ drsium incanum (orv.), taraxaeum 
pabistre, mtdgedium ccíctUiaefol, eaealia hatt.^ lac- 
tuca sccn-olaf špekisites apur,y hieradum sih.j mídge- 
dmm tat.f anthium 8pin,j puUcaria vtdg, Z rozlič- 
ných trav nejhojněji tak jako na stepech nalé- 
zají 86 štípa pen, i cap,y alopécurua nigrieenuy me- 
Uea alÚBS.y ěcoloehloa horealia , 'hrachypodium ^h. 
1 ptn., 2 6 Saohor ovitých zvi. acrtpm mark,, 
carex stenophylla i aupina^ eyperua flaveacena. Z 
jiných čeledí jsou tu zvláStě, a sice z okolič- 
natých eenolaphium^ eryngiwn pianům, falcaria, 
fhaerophyUum huJhoaum^ aium landfolium, hupleurum 
aur,, laserpitium laHfol. a oatericum pratenae ; z Č e- 
ledí motýloYÍtých aatragaUta dcer i hypoglot- 
tí«, medtea fale., genista tind., trifolium fragíf,, ele- 
gána i aZp., oacytropia piloaa, lathyrua (itfter. i piai- 



238 



form.<i (mohryehts $aLy vieia pistform,, ononishircina\ 
z čeledi lilio vitých aUiwn angul,, glób* i atrict,, 
Itlittm martagon, iris furcata^ asparagus^ hycusinihus 
pallens ; so zronkovitých adenophora^ z Čeledi 
růžovitých sanguisorba , z mařenko vi tých 
galium rubeide^y (Mpenda tineL, z křižatých 
8Í%ymbrium junceum^ nasUtrtia aust, i ancepš, z p 7- 
skatých echium rubruniy prunéLla grandifl.j lami- 
um macuLy lyeopus exalt.y ajuga gener,^ leonuru9 
marmb.y z marnlkovitých stachya annua, phlo- 
mÍ8 tub, i nepeta nuda, z prySc ovitých euphor- 
bia proeeroy z koukoloví týoh dianthus Segui- 
ret, atrorub, i cartus,, gypsophiUa panieulátay ěapo- 
naria lychnia chalcedon,^ ailene ehlorantha i supina, 
z pry 8 kyřnik ovitých fhalictrum ^nus, udoni$ 
vem. i anemone sylv.y cl^matis recta z podrážco- 
vitých amtořocW«, z láskavco vitých (xmoriin' 
thu9 retroflexUSy z piplovitých cynoglosaum pul^ 
monaria anguatifol.y z diviznovitých verb€iseum 
lychn, i phoen.y z šalvějovitých salvia ver^, •« 
rozrazilo vitých veronica spuria, z Inovitých 
linum fiav.y z chras tavco vitých seahioaa ochro- 
leuca, cepTuU. tat.y ztřezálkovitých hypericum eleg, 
1 hirsutuniy z hli zo vnik o vitých gratiola, oro^ 
branche in Angélica, ceratocarpua, z okřehkovi- 
tých lemna gibba, ze slízovitých cdthetea off., 
Lavatera ťhurřnú, ^ z kak o sto vitých geranium 
9ang,j z áj mni k o yH f ch. enrydaliscetva, ze spo- 
rýSovitých verbena qý., ze vstávačo vitých ,, 
Jterminium monorehis, ^gÚĚĚffO^ Omelinif z li 1 k o- 
vit-ých datura, z t3nPo vitých vincotoxicum 
a p: b) L e 8 y na černé zemi jsou hlav. složeny z Up, 
dubů, javorft (acer pleUanoidea), jilmů ostrolistých {ulm^ 
camp. 8éábra)j ale nemívají vůbec žádných conifer, 
jiné charakteristické stromy a keře čemozemní 
jsou: líska, brslen (evonymus t?6rr.), topol Černý, 
bílý (i púpulug laurifolia)y hrachovník i tílimnik, 
ze slívovitých amygdalua nana, oh€tmaeeér€t8U9j 
prunua inatitiay z růžovitých tavolníky {apiraea 
erencUa i obU>ngi/oL), hlohy, mochny (potentiUa alba 
i einerea)j % bezovitých aambueua nigra, % vr- 
bicovitých lythrum virg,' 



-V 



839 



%. 



StepS nižSf, ktdmlt i slané stepi nák^, 
maji tice již ráz pouSti, jakkoli na nich i (Eemá 
lemě (slaaá) se olrjeyuje. Rostlinstvo těchto stepá 
je vétČua dUern chudé a vlastně stepni i snáSi se 
hlavně v nízkých a suchých trávách , ve velkém 
počta soknek, pak ve zvi. keřech i stromech, kteréž 
eím dál nairýoh. i jih, tím jsou četnějěi a rozmanitější. 
a) Nejžasleji ohjengí se rozličné solenky 
( irláitě saUola 4»rbuscv,la , atraphaxia spinosa ) 
kozince, Tostliny křížaté, zejména řeHSnaté fjako, 
vesnovky, rakve, osívky [draha]y fitěni&iíky, peníz- 
ky, materny a j.)i pak kocibovité {gygophyllaeae^ 
jichž Lehmann (vyd. Bnnge) 16 druhův nalezl, mezi 
nimi zvi. nadsedy {tribtUus) a kociba vl. {zygophyUum 
í^agOf r. éerpogonik). Četné jsou pelyňky {artemiHoy 
itL monogyna) a scorzonery (hadí mord, nejvíce 
tifmphftmn off.y u Rusův živokost Žili solnyj ko- 
rm] a j. ZvláStS charakteristické jsou (dle Pal- 
lase) na pisSinách bezlisty {ephedra monostaehya 
i j.), nízké kosatcď(ín» nana i gramini/olia) a fialy 
horské {cheiranthua mont), na Žerných hlínách 
natemy {hesperís trUtíaý^ kozinec {aaPragalus cic^ri 
hamoius) , ruměnice {onosma eckinoidet) , na s u- 
ehých rovinách snědky (omithggalliim umhelL)^ 
kakány (eiram&e orientalis)^ rozrazily (zvi. veronica 
•uť.), pryskyřníky (ranuncu^us illyr, i Icmug,)^ při 
I^nýd) vodách řeřichy ( lepidium perfoliaium ), 
ožanky (teuerium chamaedria) a j. m. H 1 a v n í a 
lároveň ^ni trávy jsou osinatec {ariatida pen- 
sato) , ječmenka (eíymus samhulosua) , chundelka 
(JanagrošHs splendens), pěenice sveřepá (triticum 
orient.) a sveřepec stiřeSný i komolý (bromua tectorum > 
a inermiš}. Okolo vod přesných i slaných jsou celé 
Iwy sí^né i rákosné, (zvi. druhu phrckgmiteay oby--* 
íejně 16^-20' vysoké), při tekutých vodách, kdež 
▼itbec na luzích jeví sé vegetace nad míru pestrá, 
rostou zvL tsunaryipcy (8 druhův u Lehmanna, obzl. 
^ttnarix ramosiasima), hrachovníky, topoly a vrby 
rozmanité i 20' vysoké (srovnej nahoře). ZvláStě 
diarakteristický strom je kromě ammotíiamnua Lehm.^ 
i pověstný sd,isň.ul(anaba9Í9 amodendron), kterýž 
Hm o sobě svazku pťutův zelenýcTi 6—7" tlustých 



240 

B6 podobaje, v Usf-Urta a na východ j^o <iQlé 
lesy skládá, i 16' vysoké. Jiné keře na vlhčej- 
ších místech rostoucí, json rozl. tavolníky, hlohy, 
trnky, mandlovníky a hrachovníky. Na osídle- 
ných místech roští i daH se pro horkost letní 
v asijských i evropských stepech vSudež arbusy, 
melony, broskve, víno, ale i fíky a marhany, kteréž 
ovSero proti zimním mrazům pokrývati se musí. 

b) Clans rozeznává (n Goebla) hlav. Čtyryokre- 
sy rostlinné na nižSích stepech, zvi. Easpijských, se- 
jmeua rosUnstvo na půdé hlinité, slané, na pískách 
a sádrových prostorech (pahorcích , srov. nahoře), 
a) Okres hlín, na severu Kaspijských stepí níz- 
kých zvi. rozSiřený, v Eirg^zských stepech více k 
horám i řekám přiléhající, — znaČí se zvi. pestrými 
pelyňky, kteréž společné s jinými chocholiČnatými, 
jako zvi. B řebříčky (Achillea Oérheri) a kopretinami 
(pyreihrum millefol.) a j. v hustých chomáčích o 
V4 — 1' průHzu pohromadě stojí, i^a ostatní holé, 
hnSdoŽluté půdě jiným druhům místa dávajíce. Po- 
dobně, co pelyňky, skládají i některé motýlovité 
(jako zvi. rozl. kozince, nejvíce astragalus pTiyfio- 
des^ teaticulatua i diffusus) po větSich prostorech 
hustSí porostliny. Na jiných místech jsou rozličné 
hlízovíté rostliny, jako tulipány. Česneky, kosatce, 
mnoho křížátých i piplovitých (zvi. četné druhy 
brutnáka), kt^ž obyčejně jarní pestrokvětou vege- 
tací tvoří, a k nimž i okoličnaté, pyskaté a trávy 
se druží, jež ale vSccky málo kdy přes 1' výSe do- 
sáhnou. ^) Na slané půdě, po stepech nižSích 
vSudež roztroubené (srov. nahoře), je okreé pravých 
Bolenek, kteréž, rozličným Čeleděm náležíce, v srpna 
teprv (po více než 2 měsíčné suchotě na stepech) 
a rostou a jednotvárnou vegetací veSkerou v listopadu 
zavírají. Nejobecn^*ší solenka je halo<memum siro- 
bifaceum (i na slanČácích nejpustějších), kromě toho 
falsola davifolia (kteráž i 23— 427© sody dává dle 
Goebla), saUola káli^ Kochia prostrata i sedoideě^ 
amUola hrachiatay ?iaUmocnemÍ8 erastifolia i volvox^ 
šaUola tamariscina, lariána^ herlxieea i lantU/í a j., 
šolieomia herhaeeaj airipleXj verrucif,^ camphorotma 
ruOí, a j. m. y) Na, pískách (i vátých chlumech)i 



241 



kteréž relké prostorj zvi. y Kirg^SBkých stdpeeh po- 
krývají, jeví se při vétSf vlhkosti (pro hllnitoa pod- 
pAdu) nejen hojnSjSí vegetace; nýbrž i vysoké tra- 
viny (5—60 pokrývají roBsihlé prostory, mezi nimiS 
ivI. čet^é drohy jeSménky, sveřepce, lipnice, mrvky^ 
inimé 2 druhy kaViln a z Sachorovitých ostiSce nej- 
hostSjSí json. V úŽlabinách json vedle liliovítých 
(zvi. Sesneků) a motýlovitých i keře a honXtiny, 
ivl s osyk a topolů bílých, vrb, Sknmp, hlofin a 
tak zv. kyselce {coUigonum n. pteroeoccus aphyl- 
htt Pallasii) složené, vlečky ale nejvýS 6' vysoké. 
d) Na sádrových pahorcích stepí Astráchan- 
skýcb i Kirgizův (srov. tyto) je též rostlinstvo rozma- 
ni^jií a vykazuje I některé zvi. tvary, jako mega- 
earpaea laein.^ McUthiola tat.^ Molueela íuber.^ 
rhinopetcdum Karelini^ aatragaluě Pall. ; řídSejií json 
kontiee vesicaria, eotyUdon Livmii y zygophyttum 
Biehweildnj etstragcdui amarus i psiglottiSf diehoglcť 
tU lineari/oUa , Eversmanmia suhpinosa , Kdlpinía 
Knearig, 

c) Celkem shledali Goebl a Klans v stepech 
Easpijských 1011 dmhfl jevnosnnbných , z nichž 
488 (z 59 čeledí) stepi vlastní json; 528 vyškytá se 
jich i v ^mozemných, kavkazských a j. krajinách. 
Heó vlastními převládly! merlíkovité s 57 dmhy (!), 
ehoeholiSnatých je 68 dr. (Vt vSech), křižatých 56 
(V,), trav 44 (Vii), motýlovitých 35 (V^^), piplovi- 
tých 24 (*/2o)» Sachorovitých 16, okoMnatých a kon- 
kolovitých po 14, pyskatých 10 atd. Se střední 
Evropou (Německem) je tn jen 188 dr. spoleSných. 

///. VSirSím slova smyslu možno k floře stepní 
tíi floru Kavk azskou podítati, s níž i flora 
východních končin hor Krymských sou- 
UasL Nebo< vypo^tává již Claus (r. 1848) ve 
íloře stepí Kaspijských 812 druhů i Kavkazu spo- 
le&iých, kterýžto poěet následkem novéjSích vý- 
ikomův ▼ Kavkazu značně jeStě vzrostl. Při tom 
▼iem vykazuje ^ora Kavkazská mnoho jeitě evrop- 
ského, což zvi. o keřích a stromech platí, kdežto 
jiboďlpadni svahy vlastního Kavkazu a hor, Imeretii 
a IQngrelii otádejídeh, i^ejmý přechod do stále ze- 
lené flory ztředomořské zobrazují, jež v nižině Min- 
Botko. 21 



242 

grelské jijl roabodnS vládne. Bohatá je též K&y- 
kazská flora na rostliny osobité, jakkoli tyto celkem 
(dle Rnprechta) k přijímání užších okresův rostlin- 
ných a vnitř Kavkaisn samého nepostarají. Jediné 
TalySsko má floru perskou > kteráž v Eavkazska 
nemá skoro žádných representantův. 

1. Vlastní Kavkaz vykaziýe vSudež až do 
výSe 8300' (na chránSných místech vSak i do výSe 
9000') mohutné lesy buků, jasanů a javorů, kteréž 
ovSem v Osetinsku, zvi. ale v Dagestansku větSím dí- 
lem spustoSeny jsou, tak že tuto bag^lník kavkazský 
{rhododendron caueanum) nedůstatek paliva nahra- 
zovati musí. a) Lesy tyto složeny jsou aš do 
výSe 2700' hlavné z krásných dubův {quercu8 robur 
a iberica) , habrů {oarpinua orient.) , buků , klenů 
{acer plat.)^ lip {Hlia parvifl, i caucasioa)^ olSí (oZ- 
nu9 dentíeulata) s podrostem zvi. mocných rokytoi- 
kův (hippopháé rhamnoidet)^ brslenů (evonymua la* 
HfoL), řešetláků (rhcvmnuš frang» i eatL)y klokočí 
{staphylea pin,), kalin (vibumuth orietU.)^ čilimníků 
(ífyíiitM calycinuB) a zimolezu ilonicera eotr, a iberi- 
ca), — ku kterýmž se v Kachetiniském Kavkasu a 
v Bosdagu Evl. vysoké kapradiny (s výSi muže), 
obrovské rostliny ekolíSnaté, rozl, zeliny a keřniUé 
ostružiny druží, jež lesy tyto i jezdci těžko prostup- 
nými činí. Ve výSi 5400' počínají smíSené nebo 
čistě chvoj né lesy, kteréž v západním Kavkazn 
z borovic a jedlí {picůOi orierAaUa\ ve východním to- 
liko B borovic se skládajíc Charakteristický strom 
lesů jlupenatých, jukkoli řídký (pouze jen na 2 mí- 
stech vzrůstu stromovitého) je tak zv. z é 1 kv a (druh 
jasanu = p^fiera Biehardi nebo téŽ Zelkava orenatú)^ 
lesů chvojných pak tak zv. č i c h r a {ahies Nard- 
mamiťana), kteráž zvi. při pramenech Riona (dle 
Bi^rechta) mohutné le«y tvoří. Jiné rozSířenějSi 
stromy a keře, kteréž (dle Kocha) aŽ do výSe 
6000' a více vystupují, jsou jisté vrby (salix hippo- 
phaS folia i prunifoUa), bezy (sambuout nigra i e5u- 
^^\ jalovec, jiné driúiy kalin (vihumum lantana)^ 
a co mocné kdře dřevné jeStě borůvky {fK»ceinium 
myrL) & kavkazský bagnlník, pak památný čiSnák 
(t e ge n • k rus. zz paHiurui aeuUaíua), Dle Rnprechta 



243 



tfeba yldsnim patře jeStS zvláStní vkalný okres 
roMEiiáT&tí , kterýž ctnými rostliaami se cba- 
rskterizaje, men mmii jistý iater {gypBopkUa areď 
oides) a noTý druh pnpkovce {ampíalodě8) nejpa- 
mátnéjSí jsoa. b) Patro alpské za^^oá na Kar- 
kase vélSim dílem hned nad palrem lesním, a do- 
stnpnje v podobS krásných drnův — kteréž dlouhý- 
mi, daleko viditelnými prahj mezi Ijsými skalami 
do yýSe snSžné se vlekou a větSím dílem z ocas- 
koYce {alopeeurítš PaUaěit) a mrvky (Jettuca ovina) 
se skládají — nejen až k hranici snéžné, (v jižním 
Dag^estanu dokonce až do 10 — 11000', na Elbrusu 
a Kazbekn jen do 10.231' r.), nýbrž proniká i tnto, 
tak ie (dle Bnpreohta) hořejií hranice rostlinstva, 
na Kavkazu vlastné ani určiti se nedá. Z alp- 
ského toho patra je nyní již ok. 1000 rostlin zná- 
mo, mezi nimiž jsou Setné i charakteristické druhy 
s dďedí zvonkovitých, prvosenkovitýeh, viivců, ko- 
zlíkovitých, chrpovitých, pořezů (jurinea), vesnovek, 
hulboeapnoa (kohxolee?)^ sněženek, silenek, trípleu- 
ro$permum, prfttržníků (hemMría)^ a j. v. Co vzá- 
cnosti těchto výSehorských kon&n jeví se zvi. 
taphroěperinum^ SoboUwkia^qfnoglotgum AoZosartcttm, 
hetpniea. nivea, symphaimdra OsěůUca a viola mtmta^ 
dávno již od Stevena i marSálka Biebersteina nale*. 
zené, a nejnověji (1861) též Woodna, aUěsuruě^ 
pleuroplUis a paederola, JeStě ve výSi 13.000' na- 
lezl Ruprecht ve vých. Kavkazu dosti mnoho alp- 
skfch. i sněžných bylin, a v horách Bogozskýeh ro- 
stou jeitě ve výSi 13.127' r. aaxifraga nbiriea a 
leddea geogrúfica, na Kazbeku ve výSi 12.666' jeStě 
cera^šium Kazhtk. e) Nad míru bohatá je vegetace 
nižiíoh, pod 3000' položených knýin (planin, údolí 
atd.) ve vlastním Kavkaze, zvi. na straně julúií, po- 
kud stepi nezačínají, a) V lesích i kromě nich 
vyškytají se vSudež moruSe {morus dlha\ dřin {cornus 
ma$cula) y česnek, ptačízob (liguttrum vu/ý^, bez 
{$amb. niff.)y buky, lípy^ slívy (prunuš insíUia)^ hlohy 
(zejm. eráiaeguš oxyeoc,^ monoayna i mdanococcc^^ 
ptáčnice, brsleny, jalovce, topoly bílé i černé, vrby, 
olie (avl. aLnu9 dentieulaid^^ hložiny (sZaso^tntts a»- 
guitif,)^ ikumpy {rhua eotinua)^ tamarySky (zvi. ta 

21* 



244 



mafix gaU.)^ pak deome iheneá^ javor tatarský a 
poySstný Sipižnfk (zyzyphns vulq,), jehožto plody 
(n Grasincův unabt) yámi jsou chutné a •hledané. 
13) Jinépolnf i lesné rostliny charakteristické json dle 
Kocha na př. ve vůkolí Gor (v Gmsii) eatiabiš 
sativa, etíphorhia tnierantha i Balicifol., •ptnaeta iner^ 
miš^ polygonům alp,^ xanthiifm »trum,^ gnapJialhtm 
candidisnmumj xeranthemnm ' raéUaťum^ drsium rigi- 
dwn i penieullaůumf leontodon comictdeUuSf serontinus i 
bessarahicus, Ufcopai$ pieta^ echium itaUcum^ 9ÍEÍphora^ 
$erpyllaeeaf reseda orihoůtyla^ dianthuB fimhAatus^ sty- 
gophyUum FahagOj delpMnium divdricatum ^ linwn 
marginatum^ ástragalus cauoarícus a j. x) Okolo 
Crchinvaln (▼ ůdolf Ljachvy) nalezl Koch na 
př. heradeum cyelocarpum^ libanoHš sih.^ lasemiHtnn 
hiapidum^ eutragalus flaccidus, soneJmš eácaUfol,, Sie- 
ge%bwkia ibericá, digitális nervosa ^ r#zliěné druhy 
rdesna atd. d)Y DSavských vápencových horách 
rostou Evláfitě: stachys lanata^ eampamda lamifolia^ 
eentaurea intermedia^ aerrtUtUa quinque/oliof eirsium 
ohvallcUum^ penidllatum i nemorale, sisymbrium Oo- 
InmnaBj crvsimum aureum^ helleborus orient, a j. a 
kromě kera v Kavkasskn chybných i pyru9 e^oa- 
agnifoliay ceUÍ9 orient, a rota ibenca, e) D olej Si 
Ossetinsko charakterizuje se na př. rostlinami 
jako cohhieum spec*y crociu Suvorov,^ aUium longi- 
spaťhum, zvi. druhem rumex pratj cirnum erythroli- 
peff a jinými druhy chrp (jako eentaurea Oanea i 9a- 
lteifolid)i zvi. druhy Šalvějů i hořců (jako salnia 
gluíin,, vertic. a viridis^ gentiana pneumoranthe a 
aeptemfida)y sílen, pryskyřniků atd. V hořejSim 
Ossetinsku nalezl pak zvi. Koch jeStě: daHaea 
cannábina^ eehinopa sphaeroide»j eentaurea oehro^ 
leueaf earlina vulg* i caucasieay acabioea columb, i ba- 
nati eampatkila lactifl.^ zvi. druh hlizovníka, itetaea 
tpicata^ eardamine impatíens^ gt^dega orient, a j. 
f) Okolo Tiflisu, tedy již na počátku stepi 
Gruzinských, které vůhec stále zřeným pokrovem 
vynikaji, rostou zvliSf : Setné druhy kosatců 0ako 
zvi. irie eauearíca^ paradoxa i reticuL)^ eroeue vartV 
gatua i věmu9j merendera eaueasieáf gagea ehloran- 
thoj Puikima ecylloidee^ neyUa amoemula^ hyadnthui 



245 



paradoxua^ Muteari raeem.^ eomoiUm i ctUatum^ peta* 
»it$Ě vulc^. i hybrida^ cydamen vemole, nepěta Muš- 
«mt, rosí. diuhj vocblice {ěcandix)^ rmygdalus tu- 
cona, calepina Corvini^ arabiě auric, itoHs planisi- 
Ugna^ erpsimum leptophyUum i detUatum^ eorydališ 
angusúfoUa i Bieh«r$teimij gymtiogramma Ceterach á 
j. y. g) Západní Kavkaz jeví na jižním svahu 
svém již zjevný přechod do rostlinné říSe sti^edo- 
mořské. Od končin, kdež hory Suramské s hlav- 
ním hřbetem Kavkazským se spojnjí, dále na západ 
má rostlinstvo na Kavkaze i ve vySiích končinách 
jeho ráz vegetace stále zelené, a v této části nd- 
ehají se 8 Mastně kavkazskými tvary již vavřín, 
střecha bobková {louroeeraaua), vonné břečtany, 
péniiník pontický (rhododendron p&nticum)^ lýkovec 
pont. (dophnepontica), tis, zimostráz (6«2tM), aTedle 
abiea Nordmanu. a picea orient, i Česmina (iUx), ») 
y Bačinském Kavkazu ok. On jsou zvi* jeStě 
vedle charakteristických tvarův kavkazských i stíre- 
domořské a j. evropské rostliny, jako ipiramthtM 
Qíutumn*, tJusium humifuíum^ peucedctnum fiUh,y pa* 
šHnacaarmena, papaver dulnum i Ictevigatum, helian* 
themum vtdg, i grandifl, , mes^^iéeě Smitíiii^ iu* 
niea saxifraga^ iUx <iffnifol*y oialta pont.^ smilax 
ezeels($y eupkorhia macrocenis^f eynoglonum pioium^ 
Bta^iys ť&erica i pubescent , eUomig Sim^ena,^ dichro* 
cepJtala ěonefd/úLt Telwkiá 8pec., hederit Mix ool- 
chiea^ adtantum capiU, , doronicum cottco^., aconitum 
natutum^ mulegdium prenanth.^ 9oábioia bipintuUOy 
veronicq pedune, , datura tíramonium, rubua plaíy- 
phyUus i 8<mciiuSy nieotiana rusticay pyruš torm, i Aria, 
fi)Y Liečgumskn (ok. Chotevisu) nalezl též již Koch : 
Froriepid nuda^ anthemia rige$cenš ^ andropogon 
iĚchc^rmum^ mUiuni efftuum^ eonyaa gquarr,^ fiUtffO 
rv:^ ůiigeron canad,^ malva «^«., lotus comic^, 

2* V y s očin a Arménská spojuje celkem ftoru 
vl. Kavkazskou s florou severoperskou i stopní florou 
vnitroasijskou i stíredomořskou. a) Již v poříčí 
dolního Chrámu (ok. Agdža-kalé) jeví sekrom$ 
jilmu obecného i ulmui auberoaa^ kromě javoru obec^ 
ného aeer t6encti% prurM% dhí^ricatq, apiraea hy- 



246 

pendfúUa i emnata^ siaymbrium (heštíU, m^Uocus 
linifoliu9, hypeeoum pend.f trio Xr., Uwigma tommU,^ 
ehoritpora tůnetlúf holostewn marffineitum i Im^rum^ 
gwaniwn lin$(ur%íobwn , oMragcUmš fabeteena i hra- 
ehyearpu$^ qjugQ diiaf icuieiUávia ortení., lasioaporq 
lamtta, rozl. druhy kozlíka, kosatců eorydnU* mar- 
»ehall,, dentaria qtmque/oUa i folhUa temia, ranun- 
chIm orůophilušy anemone apemrma^ poUniUla saUs* 
burg.f viola coUinOf ktíhraea tquamm,^ prrmula mctcro- 
oalyXf orduš aambudna^ Uusula weota atd. b) V 
horách Pambackých roitou ssvl. dbecné jilm 
yjaokf (fdmus excelsa)^ mandlovníky {aanygd, nana i 
ťfMTúfta), rihea orÍ€nL<t náš lýkovec i skalník, ranun* 
culuB poiyrhisíoé i napelUfol,^ anemone ťUbana^ arábia 
alp, i a&ida^ rozl. druhy rozrazilů, eoodmá gloMca^ 
hgaacyamus orienty euf^rbia (mygdaioiděM^ troUius 
»omchetUcu»j frUtilaria ^tpv^., aeaUria tíong,^ ois- 
droaace (úborna^ rozl. zvláštní drohj vŠivoe, ostřic, 
vesBovek atd. c) Na Arménských pláníoh, 
▼ kterých se zvL vegetace stepní s domácí silně 
směšujo, shledávjíjí se vSudež zvL a) v údolí ř« Arpy 
rozL dróhj kosatců, kozHků (zvi. liaUriana te&er. i 
vaZ enanéUa monodon), kozinců (zvi. astragaíu* adun-* 
cutfalbicauUs^ lamger AsomoheUcusAJ,)^ ůulipa Qesnůr^ 
thůšium ramůtttm, ewphorbia €urmena^ anUtvmM pU- 
rjfgantha, míjfoaotia fn(mt,<t eerinthe maetd.^ caccima 
^auca^ gymnandra stoUnifol,^ cereatium ruderale, odon- 
torrhina tortuoaa^ aetkionema Buxb,^ draboptÍB oema, 
ficaria fascicuL^ ephedra monostaehya, eonsinia jna- 
cropéera, lycopút jncto, buniaa oritnt,, li$wm austri" 
acunif camtUna TnMrocarpa,^ ranuneukis elegam i hunU- 
ti« aid. /?) Na jižním svahu Alagozn rostou 
■vL iri$ €hielden»tuedt,f ixiolinon PaUasUf caiabroůa 
aquat,^ allium ampellopraaum^ lilium monaddphumf 
omithogalum pyrenaicum, asparagaa verUe,<f ůuphor' 
bia Oerard.^ Sxovitaii i vir gala , acropiUon Ficria^ 
crepiš parvifl,y caHUptUtě cucuU.^ Bockelia aieUtU., 
verbascum formošftm^ veroniea denU i biloba^ draco* 
eephaUtm Ettyach., erůtnoataehga heiniata, heracleum 
paětinad/oLf rhamnu$ Pallaa,^ diatUhua LiboackiUt,^ 
Conringia planiailiqua a p. f^) Okolo Erivaně 
jsou zvi. ohari^terístické : poa peniea^ Koehia hit- 



347 



iopifůLy aeropUlan Piůriš^ cmeuě henědiěí.^ pyrtArum 
myriqphyU,, ohamomiU& pusiUa^ galium Begietum^erU' 
data i j. druhy, »ymphjfandra arměna^ paHinaea da- 
íiyaMÚUL, paganum htarmala^ gypsophUa deganf, rOBl. 
íníhj hvozdika, glaucium cormccc^., Malcolmřa ttfri* 
eana, henperis Števeng, iHb., četné druhy trýsle (ery- 
mmum\ hnlevnika (ěyšimhrium)^ vesnovek atd. &) O k o** 
lo Eémiadzina dávaji se zvi. znáti Setné druhy 
Sairů, caiahroěa oquaL^ Scheberia talia ^ Koelpinia 
edtU. , podoěpermum eanum , oUgochaůta éUvarieata^ 
earduttB nervosuš^ chamomiUa praeeoXf achUUa dlbi- 
eauUa^ arUennaria n^ňcun€Ut^ convohidue Béaaerí, tola* 
tmm p&nicum^ maerubium persicum^ scrophudaria be- 
tatde^úL i Ant^ dorartia orient, j phelypaea armena^ 
tjfmpodiwn simplex^ dúuous ptUekerrimus, tamarix cu- 
preinformia, holosteum diekůtomumy Sameraria ar* 
mena^ Barbaréa plantag., anemone narůissiflora i vil' 
lonaatma^ giytyrrh%»a glandulifera , galtga oriente i 
rosí. zvi. druhy kozinee. «}Udoli Arasu (stepni) 
cbarakteri0uj{ zvláSí poa persicay aeluropuě la^vis^ 
tritioum 9quarr,f irÍ8 notíia^ ataticě tatar.y queríú 
hišpan*, Béabioěa linifoliu, áičwdÁmia xeraníhem,^ car* 
dmu nervosu8y hamulosua i simplex , rozl. druhy 
meeaýeh pelyňk& a řebřiČků (zvi. achiUea aeUiceá)^ 
půerotheea bifida, amebia Comuůi^ eelaia Suvorov,^ 
týugaehia Schreh,^ zixiphora tenuior^ rozrazily (žtK 
Veron, gentí€moidě»)j lepirodicris hcdoateoidea^ zvláStni 
síleny, moohny, tama.ry8ky, kakosty, hibiscua Byriek" 
CM^ eamelina laxa^ noyé druhy trýzle, OuenÁeria 
tíeHg*j Boemeria hybrida^ paeotUa off, i tenuifoiia^ 
kozinee (zvi* astrag. Helicacabus)^ atrophaxis api- 
nota^ anohraehya vaginalis, ^) Okolo Kulpu nalezl 
Koeh BTláSt: aolaola eric, gUtuca^ araaoina kcdogetoa 
Ktílpianua^ haUmoenůmon Kulp, a j., Ambérboaodo* 
rataf ieátia coai€Ua i iberica, nigella foenidaeea i ver* 
rueoaa aj. m. d)Sey6rni i východní hory 
Arménské, bohatší na vody i deStě, vyniki^í zví. 
rostUnamí, jako : aeeale morUanutríf allium cardioate- 
mon^ betc^ trigyna, ůr&pia tib, i lodomrienaity lactur' 
ca alHttimay iaptana intermědia, trigeron eaucat,^ 
pyredtruin amen, i b<Utamita^ heilichrytum (rozl. 
druhů), velké množství pestrých ehrp, svízelft a 



248 



zvooků, asperfda Áparinej onosma, •crtoettoi, betomea 
grandifl, i orient,, eryngium gigcuU, Futmrohria seti- 
foL, ěiUnis cárvifol.^ kippomdrcUhrum eriipumj ange- 
lica durOf fendago seU/ol , zonmia orient, , prangoM 
fertU.f rU}e8 eilic^um^ rosí. mochnami, růžemi, lomi- 
kameny (evI. scbxifraga orient,)^ silenami, hyězdikj, 
ertmogone cueuhaloidtH ^ holoBieum da/uricuniy linum 
nervoium i hirínUum^ pctpaver commtUátum atd. 

IV. Flora Taljšská, jakkoli jen dolními 
9tepmi GruzÚQUBkými od 89U8ediii flory Kaykazské 
oddělená, jevi předce tak skrovné podobnosti k floře 
této, a je rovněž od obecné flory stepí Kasp^jských 
tak velice rozdílná, že vlastně osobitou oblast tvoří, 
jakkoli ji s floron Gilanskou i Masanderamskou, 
kteréž jsou s ní totožný, v nejširfiím slova smyslu 
asi tím právem k floře stepní přičísti možno co flora 
perskou a floru černozemnou. Původem s^vláSt- 
nostl a zároveň veliké pestroty a bcgnosti této kvě- 
teny je nepochybně vedle sousedství Persie nejvíce 
jiiní a zvláštní poloha tohoto pobřeží Kas- 
pijského, kteréž s převysokými horami svými na zá- 
padě a jihu proti směru severovýchodních větrů 
oblasti Kaspijské ležíc, — pomocí těchto hor větry 
k srážení a spoufitění hojnějších par vodních moře 
]Bjispijského nutí a tudíž mnohem větší vláhy do- 
stává, než Kavkaz východní a než viecko ostatní 
pobřeží moře toho vůbec (srovn. podnebí). K tomu 
přistupuje též hojnost tekutých vod, z lesných hor 
vycházejících, jakož i účinkové jižního klimatu, 
a) Břeh č. nižinaTalyfiská, jakkoli pro přímé 
sousedství její se stepmi Gruzinskými i mnoho tva- 
rův stepních v ní se objevuje, ukaziýe v překrásných 
lupenatých lesích svých skoro již vid tro- 
pický, a) Lesní stroony tyto jsou skoro výhradně 
v druzích svých od evropských, ano i od filavkaz- 
ských, často i v rodu a Čeledi rozdílné. Hlavně 
skládají les duby (ale quercus ea$taneaefolia i mo* 
creuUhira), 3 rozdílné od naSich druhy javoru (nej- 
četněji aeer Hyrcanum laeium), olše (tUnus obcordu' 
to), naše buky a východní habry {carp. ortentalU)^ 
vazy a lípy, ale též Farrotia pertica^ pteroearya 
cauconco, žilková Biehardi a cetíU austraUif mezi 



249 



nimiž porůznu se spatřuji ořechy a íiky (snad jen 
zdiyoSUé), hojnSji moru8e. Mocné keře réyové ju 
bře^fany obvinuji stromy až k vrchol&m. j9) Na svě- 
tlých místech tvoři neproniklé houštiny zvi. roz* 
líčné druhy naSich keřů lesních, zejm. hlohy, miSpule, 
hruSe, slívy a kdoule, dílem i vrby, kdežto na nižších 
výslunných pahorcích Číšník {paliurus acideatut) a 
marhaník převládají. Zimolezy, dříny, zimostráz, 
řeSetláky, Ustnatce (ruscus, u Kusuv myšja věcha) 
a žanovec (colutea) i jasmín míchají se tuto i onde 
v keřovou vegetaci* a tvoří podrost pestrých lesův. 
Při tekutých a pramenitých vodách neproniknutelné 
houštiny ostružm a malin, propletené často plamen* 
kem a biserovitými rostlinami (smilacinae). y) Na- 
opak scházejí vSudež vodokleny východní, rovněž 
acacia Julibrissin, taktéž větším dílam chvojné stro- 
my, břízy, jasan, naše obecná olše, růže, tavolníky 
i čimyšniky (caragana). é) Pro vedra letní a bez- 
mrazné zimy roští se zde vŠudež i citrony, rýže, 
bavlna, sesam a j. jižní rostliny, moruše vedou se 
výborně a četně, a dále na jih vMazanderamu za- 
chovají se i palmy datíové v šírém (v Asterabadě, 
v Ažrefě a na p o. Potémkinově). 

b) 1 ve vyšších polohách horských 
(nad 3O000 je rostlinstvo vždy ještě bujné a rozma- 
nité, jakkoli již velká část keřův, výše vzpomenutých 
a ze stromův pterocaya, břestovec, ořechy vlaské i 
buky (a s nimi i réva ^ břeČf an) scházejí. Lesy 
tohoto patra, kteréž je v horách TalySských 
nejvyšší (v horách Mazanderamských vŠak ve výši 
8000' ještě zajímaé v botanickém ohledu patro alp- 
ské nad sebou má), — jsou taktéž ještě výhradně 
Inpenaté a z dřev nižšího patra složené, z kterých 
pa^ ve výši 6000' ještě i zelkva, olše i Parrotía se 
strácejí. Za to jeví se tu tis obecný, pak skalník 
a brslen, zvi. pak tvoří česmina (Uest aquifoU) celé 
přirozené ploty na pokrají lesův, kterým jistý druh 
dříStálu {berberia) co hlavní podrost vlastní jest s 
nímž habr východní nejvýše až za hranici patra 
lesního vystupuje. Četný je tu rovněž i jalovec a 
sice jak obecný, tak sibiřský (juniperu8 a<ibina)t 
který husté, malé houštiny skládá, tak jako jmeí 

22 



250 

obecný (viacum alhum)^ nižšíma patru scházející, co 
cizopasnik po bucích a habříeh ySudež se stele. 

D. Vlastni pohoří Krymské, jakož i nížina Min- 
gfrelská s nižšími horami ▼ sousedství svém pHsluŠi 
k rostlinné říSi středomořské, jejímž pů- 
vodem uznává Griesebach hlavně letní passat, aspi- 
rací Sahary vznikající, kterýž dobu vegetační na 
měsíce přetrhuje^ ale pro mírnost zimy kratSi doby 
květu a vzrůstu na podzim, delší s jara dopouští. 
Říše tato charakterisnje se zvi. převládáním pyska- 
lých a koukolovitých rostlin, četnými druhy stromů 
a k^^ vždy selených^ vysokým vzrůstem trav, ale 
beas trávníků, zvi. pak květenou zimní. Rovněž jsou 
byliny motýlovité, luštinaté, drsnolisté, lilie, vavřino- 
vité a slízovité (na záp. i eistovité) v ni obecné, 
mnoho zelin akřovin ostnatých a trnitých, a stromy 
Často B tuhým a lesknavým listím. Na východě, 
kdež keře z Čeledi pyskatých převládiyí, vytvořuje 
se v ni zvL oblast, ku kteréi i Krymské hory i 
Mingrelie náleží. 

1. Rostlinstvo jižního břehu horKrym- 
ských, pokud k oblasti podalpské nenáleží, jevi 
se nejpěkněji v lesích, kterýmiž zvi. Vysoká- Jaila 
porostlá jesl. a) L-esy l^to, zvi. mocně ▼ údolích 
a na méně přístupných stráních horských vachovaaé, 
skládi^i se zvi. z našich obecných a Krymských 
dubů (s měkkovlasým ]jstemz=.quercus pube9cen»% z 
našeho i východního habru {carpinua het, i orient.)^ 
javorů polních i tatarských, pod kterýmiž mocný 
podrost dřínů (comua maac), sUv {pruniua inat)^ tr- 
nek (prunua apin.) a několika druhů hlohu (svl. 
crataegua mtíaněcqrpoy ale i er. oxpctegnřha imonogyná) 
a mocného jalovce (jumperua rt^^oena)^ cedrovitéma 
jalovci (juniperua oxyceéĚruá) podobného, pak našich 
břečtanův, ptáčnic a mišpuli se rozšiřuje. Kromě 
býlí a četných kapradin je zvi. eharakteristíekýf 
nich cizopasný j m e 1 {acreuihohium Biebersteina), kte- 
rýž jalovec Ki^mský vSudcž provál. Jiné byliny 
lesní i polní niÚeŽi nejvíce k trávám, rostlinám py- 
skatým, křižatým a pcháčovitým, jakož vůbec ráz 
stepni následkem sousedství step samých a konti^ 
nentaloosti podnebí též v tom se okazuje, že vše* 



251 



ckj stromy i na jižním pobřeži Krymn rády v keře 
se převrhnji (tak má na př. kmen dobu Ejymikého 
T podhoří jen 4 — 6' výSe, bez jen 12—16' a p.). 
Rovněž posornje se, Že híáykoyité seHny y lodyhu 
vyrážejí, a vSecko rostlinstvo y&beo za letních mě- 
sicův se zastaví:^ procitnonc ovSem t září k no- 
vému života, kterýž až do ledna potrvá. — /9) Jiné 
charakteristické stromy a keře v jižním 
Krymu jsou zvi. břestovec {eelHs arient.)^ domácí 
řeák {jnataeia mutica), pěkný jahodník (arbtUtu aU' 
drachne), zvi. pak krásná domácí sosua {pinus tou- 
rica)y kteráž, jsouc přímořské sosnS (pinus mortltma) 
podobná, mocné lesy na výšehoráeh skládá. Ostatně 
je jižní břeh Krymský pro výbornou polohu a cel- 
kem méně excessivni podnebí, než je «tepi máji, ke 
vií akklimatisací velice příhodný, jakoáf to zahraj 
a parky císařské a Šlechtické (zví. v Nikitě, Ore- 
andě a j.) zjevně- dosvědčují. Z četných čeledí a 
druhův cizokrajných, jež Koch uvodí, zdomácn^y 
v zahradách zdejších obzvláStě, na př. z Kavkazu: 
GlediiSia caapiai^ píerocairpu9 cauc, rhododendron 
porU.^ dzalea pord.^ hedera colch, i ptiii«# Notdman' 
mono, ze sev. Ameriky rozl. duby (zvi. quercu9 coe^ 
einea i pUiiMirís)^ magnolie , Glediiie , vejmutovka, 
Elanad. jedle, ze Špaňěl pinHa pinsapo, z Baleár 
huxua baleariea, z Kanárských ostrovů vibumum 
rugoemmy oreodaphne foetens a rostliny vůbec zeviech 
diiů světa, kromě čistě tropických (zvi. palem a 
kapradin). Č esmina i dub cer jsou zde na již. 
řehu Krymu rovněž obecné, olejník ale málo se 
bdaří,za to jdou všecky druhy vína a vSeoko jižní 
ovoce výborně. 

2. Mnohem hojnější a rozmanitější je rostíin- 
stvo středomořské v Imertii a Mingrelii, kdež 
nejen výr. průměrná, nýbrž i teplota každého po- 
časí ročního, ano každého dne je nejen mnohem 
vyšší než na jižním břehu Krymu, nýbrž i chod te- 
plo^ pravidelnější a vláha mnohem bohatší (srov. 
podnebí). Ovšem že se tu domácí rostlinstvo s Kav- 
kazskou i Arménskou florou značně míchá, k če^ 
maž i četné cizokriýné akkKmatisované rostliny při- 
stupují, a) Již v Mingrelii je v krásných lesích 



252 

lupenatých z keř&v azaUa ponUcaj naSe kaliny i 
daphfteglomeraia zcela obecné; mocné kapradiny 
jsou tam yétSiin dílem již druhů našich, jako zyl. 
lastrca dilatata i filix mas^ (Mpidium ýeUx Jemina, 
struthiopteria german.^ pteria aquilina, y ohromném 
množství a obroyské yelikosti zyl. polypodium vúlg. 
atd. /?)V Imeretii mají rozsáhlé blatné lesj, údolí 
Biona provázející, takořka tropickou yegetaci s ne- 
proniknutým podrostem kapradin a cizopasných 
rostlin. Podzimní vegetace vykazuje tu vždy 
jeSt$ v plném kvetu rostliny, jako erocua apec.^ nts- 
eua aetdeatua, amaranťhua ctdsemdena^ euphorhia mi- 
crantka^ aucciaa auatr,^ centaurea ibericOy artemiaia 
annua, gentiana pneumonarUhe^ verbaacum Blattariay 
leotmrua marrubiastrunij mentha pulegiumt meUaaa oý., 
teucrium hyrcanieum, rcMunculua lomatocarpuay rubtia 
aanctus a j. V podzim kvetou okolo Pot (dle 
Kocha) jeStě phragmitea penUeuaj enphorhia ParO' 
liíMf aeneeio rup.^ lyainutehia dubia, verbeíacum gnO' 
photdea, eryngium maritímum^ glaucium ItUeum^cakle 
marit,f eruca aativa^ ranuneulua sceleratua a j. y) Bo- 
hactvi těchto konŠn Zákavkazských na rozličné a 
jižní ovoce je vůbec známo* Vinné kmeny dosa- 
hují zde tlouStí 3—6'', olejník co strom daíl se 
ySudež i na horách, yavřiny jeví se rovněž co mo- 
hutné stromy, střemcha vavHnová má obecné roz- 
šíření atd. Jakkoli uhodí i t Kavkazu někdy tuhé 
mrazy, přece je ímertie 1 Mingrelie pro akkli- 
matisování cizokrajných užitečných i ozdobných 
rostlin svrchovaně příhodná. V zahradách stojí 
ySndež stále kvetoucí živé ploty pestrých růží vzá- 
cné stromy, jako Favtovrda^ catáCpa^ aterouUoy Urio- 
dendrothy mi/rty^ cryptomeria japonicay cipH^e, ka- 
melie; magnoUe velkokvěté tvoří celé aleje, beze 
vSí ochrany na zimu ostávající. V Suchum-kalé 
dosahuje acada JuUbriaaia tloufitě 3', a cedr Hima- 
liyský (eedrua deodara), roste a Kytajská xarUhoce" 
raa aorbifolia květe i nese ovoce y Sirém. V Ku- 
taisn je portugalský dub eer velmi již obecný a 
pataiflora cUata i fragraria indiea stojí nad míru 
bujně. Vysoké kmeny Lagetatrownie indické kve- 
tou ai do podzimka, chimonanthua květe v zimě, 



253 



jako vůbec v íibdridtu listopadem nová vegetace po- 
číná V Kavkazsku je nejen tffcina cukrová, nýbrž 
i bavlnik akklimatisován (viz níže), v Qorii i éa- 
jovnik (thea ainerais), rovněž počíná i akklimatáso- 
váni kafrového stroma a j. v. 

E, Pořiči stíředniho Amuni níže ústi Zeje až 
k Sofijsku a vysoko nahoru do údolí levých pHto- 
kův jeho, pak poříčí Usuriho i břeh Mandžurský s 
jižní částí ostrova Sachaljana přislnSi k rostlinné 
řiSi Kytajskojaponské, kteráž je v jistém 
ohledu Hši středomořské odtud podobná, že půvo- 
dem jejím v Kytaji a Japonsku ukazuje se býti 
doba deštní, v podleti následkem obrácení se 
monsunu na teplé a suché jaro následující, kteráž 
rostlinstvo znovu obživuje, a krajinám těmto tudíž 
jakési dobrodiní tropův přináSí. a) Již níže Usfí 
Strěločné, kdež vSude jeitě Černá země údolí 
Amura provází, mění se dosavadní daurská vege- 
tace značně, pokud rozličné lilie, tolity (asclepiat)^ 
pivoňky a ilvíixichj (thcUietrum)^ v DauriijeSté velmi 
řídké, v plné síle vystupují, a lupenaté stromy, 
Amursku vlastní, hojněji v lesích již smíšených se 
ukaznjí s charakteristickým též podrostem, v němž 
zvláfitě tavolníkya planá réva Amurská vynikají, 
a) NížeZeje jsou výšiny a užší údolí levých 
pHtokův Amuru již mohutnými pralesy, výhradně 
Inpenatými, porostlé, kteréž se hlavně z daurského 
mocného dubu {quercus mongoL^ ale větším dílem 
nahnilého), ze zvláštních lip {Ulia mamdBlvurica)^ 
jasanů yjraxmu^ mandsh,')^ několika nových druhů 
javorů (zejm. acer dedyle^ ginnala, tegmentosum a 
mono), bříz (betida Maackii) a ořechů (juglana 
mandaJu) a ok. Bureje jiŽ i z domácího korkového 
stroma (pMlodendron Amurense) skládají. Pod- 
rost těchto lesův tvoří zvlášť naše osyl^, kaliny, 
daurské řeSetláky, brsleny, domácí* i Eamčatské ta- 
volniky, ale též domácí druh dříštalu (berberis 
Ajnur^, bř,ečfana ostnatého (u domácích ýun^ucA/t= 
hedera seníiosa), lísek (eoryllus mandahJ), zvi. pak 
Kytajský ginseng (panax seBsilifolia^ u domácích 
hankfframkura), tmavozelená krásná Maackie Amur- 
Bká (dom. Chotola) i lezavá Maximovičia Amur. (dom. 



254 

chociUa), Taktéž vyskytuje se y tSchto nižSich le- 
sích zvláStni jedlá hruSka {pi/rus spůctabilú), kteráž k 
nejkrásnějšim stromům domácím náleží, i domácí 
slíva (prunua glcmdulifolia) i tirešeň. Husté jsou též 
rozličné druhy kapradin (3 — 4' vysoké), na vlh- 
kých miste ch řeřichy (cartf amtne), laSťovičníky {che- 
lidonium)y dále Naumburgia thyrsiflora^ Lobelia sessUi' 
folia^ symplocarpus kamčtxticusy náS rojovnik, brusiny 
a mnoho jiných našich, kamčatských i domácích rost- 
lin. Na suchých místech rostou naše zůnyjako 
kaklik (geum urhanum),. 9iochna husí, tobolky, ma- 
teřídouška, vrbky, kaliny, ale i zvi. užitečné a vy- 
soké kopřivy (urtica nivea) atdl /9)VySáí lesy, 
jimiž hory Burejské a všecky vyšší homainy 
Amurské až k ústi řeky pokryty jsou, mají tsioe 
ješté ráz povšechně sibiřský, jsouce výhradné chvoj r 
né a nejvíce z cedru sibiřského složené, a spojiýí ve- 
getaci Ochotskou, EamČatskou a sev. Sachaljanu s 
Daurskou a hřbetu Stanového. Ale 1 do nich vni- 
kají kromě Černých bříz domácích i jiné diarakte- 
ristické druhy keřův a stromů zdejších, jako ze- 
jména dom. jeřáb {sorbus 8amhticifolia)t jedle ajaaská 
{9tqps Ájan.\ zvL pak pověstný kd^ Ealomikta 
{tarockoítigma Kalomiktá)^ ano cediy samy jsou dí- 
lem i dom. druhu (tak zv. pinua cwahra mandsh.)^ 
kteréž též vysoké lesy hor Sichotských skládajL 
Vůbec jsou lesy Amurské nad míru pestré (Buprecht 
čítá přes 100 druhů keřův a stromův), kdežto ro- 
stlinstvo alpského patra má ráz Stanového hřbetu i 
Ajanských hor. y) Široké údolí jižního Amura 
samého, jakož i levých přitokův jeho mezi 
Zejí a Amguní a přilehlé náhorné roviny objevují 
však nezvyklý v Rusi. ráz prairii čili travných 
stepí, kteráž je též širokému údolí dolního Sunga- 
riho i Ussuriho vlastní. Všecky rozsáhlé roviny 
tyto jsou 6 — 8' vysokými trávami, větším dil^n. z 
rodu rákosu (calamagrostis) porostlé, od nichž na 
sušších místech rozsáhlá skupenství šedých pelyňků, 
modrých vikví a mlíčů {mulgedium) se li^ a nad 
něž tu malé lesíky osykové, na vlhkých prostorech 
a blíže řek houštiny vrbové, na břehu samém pak 
10' vysoké lesy rákosné vynikají. Ch ar aktéři- 



255 



stická je na téchio jednotvárných praíriicli zvi. 
okolo Amnra samého 6 — 8' yjsoká kongola umhtUáf 
okolo jegíž 2 — 4" tiasté lodyhy se svlaČce, vikve, 
cbebule (menispermeaie) i vysoké glossocomie otá- 
čejí. Při Sun^arim a Ussurin, kde vegetace 
vůbec je jeStš bujnějSí a pestírejši, jeví se zvi. do- 
mácí rozličné cuscu^y, leguminosy, scrophularie, pak 
krásná růžová Bemadia eeilloides (Kytajská). Po- 
vzdálí Ussuriho roste pak zvi. jeítě jiný druh 
hra$ky plané (pi/rus Uasuriensis)^ ki^ný domácí še- 
řík {íyringa Amur,) 30' výie a kr Asná stromovitá Andia 
mandah, (a dom. též gungguchli řečena), b) Ostrov 
Sachaljan má v severní části (výše 49® s. S., 
vegetaci hlavně kamčatskou, kteráž se celkem s 
mladší (ti^horni adilaviální) vegetací i býv. ruské 
Ameriky shoduje, zakládajíc se na souvislosti severní 
Asie i Ameriky za doby třetihorní. V jižním 
užSím dílu ostrova a zvi. na západě objevuje se 
vSak vegetace kytajsko-japonská ▼ pestřejším ještě 
rozvití, neS v Amnrsku «amém. Dle Schmidta i 
Glďina, kt^ž naSachaljanu ek. 500 dr. rostlin shle- 
dali , jsou lesy tohoto dílu větším dílem sice 
chvojné, ale stále zelené a obzvl. z sosny ajanské 
{pieea Ajan.) a jistého druhu jedle, od pichty si- 
biřské rozdílné, složeny, ku kterýmž se na stráních 
a v údolích lupenaté stromy přidávají, čím dál na 
jih, tím rozmanitější; západní hory jsou však hlavně 
lesy březovými {betula Ermatd) osazené. Vysokého 
^ésvL nikdež není (i na jihu jeví se jen v podobě 
keře), za to jsou hory (i východní) všudež bambusem 
(Kurilským) hustě obrostlé. Kromě keřů a stromů 
Amnrekých (jako fraximiB mandsh,, phellodendrony 
jufflans mandsh^ vitis amur., trochostigma^ břečfanu, - 
javorů Amursých, jeřábu, ginsengu, chotoly, chocilty 
atd.) objevují se zde zvláště rozl. druhy bříz, vrb 
(8 dr.), topol vonný (populua suaveolens)^ olše (alntia 
Mnuúí i alnobetulafrutioo8a)ydimorphantku8m€md8h. 
i herbíieea, éleuťherococcua sentiosus , jiné Aralie (s 
listy javorovými), rozl. druhy tavolníka (6), nové 
druhy pěniSníka, růží (rosa rigoěa, cinnamonea i sp, 
nova% rozl. střemchy (zvi. prunua podus, MaacJcii 
a nová tf eSňovitá), 2 nové hortensie (hydrangea) atd. 



256 

• 

Eeř& evropských, ale i s obměnami daurskýmt a 
kamčatskými, je zde velké množství, rovněž vystu- 
paji i Seledi rostlin ve velmi zajímavých Číslech. 
Tak nalezl Glehn brusnic 9 druhů, liliovitých a le- 
gnminos jen po 10, rdesnovitých 13, tí^atých a 
vstavaěovitých 16, okoliénatých a rftžovitých po 18, 
pryskyfníkovítých však 25, trav a šachorovitých po 
30, složnokvětých až 50 druhův a p. c) Z uži- 
tečných a vůbec hospodářských rostlin jmeno- 
ati sluSí v Amursku i na Sachaljanu kromě výde 
vzpomenutých zvi. ještě tabák (příjemnější než 
americký), pepř Červený, rozličné cibule, a česneky, 
konopí divoké, kdyně, kteréž divoce rostou, tak jako 
oves , ječmen, proso , zelí, ohnice, zvL pak katrán 
(crambe orienL)^ jehoŽ sbírání pro silný odbyt jeho 
(do Eytaje) bývá na pomoH Mandžurském velmi 
bedlivé i výnosné* c) Vůbec nalezli Schrenk a Maak 
v Amursku 903 druhy rostlin, z nichž 143 oblasti 
této vlastní jsou, 527 vyškytá se jich též v Daorii, 
293 vé' východní Sibiři, 163 na Mongolských stepech 
a 276 v Eytaji (ok. Pekinga), odkudž tedy sousední 
tyto krajiny 41-7. 64*9, 30 a 28-4% své flory i v 
Amursku zastoupeny mají. 

VI. Zvířena. 

Cís^ství Ruské účastňuje se na velikánské roz- 
loze své v 6 říších zvířeny suchozemské (dle rozdě- 
lení Schmardova), totiž v říši arktické, v Hši středo- 
evropské (Čili lépe evropsko-sibířské) a stíFedomořské, 
pak v říší stepí Kaspijsko-Aralských, v říší vnitro- 
asíjské a japonské , kteréž všecky zajímavé shody v 
rozloze své s řiŠemi rostlinnými ukazují, zakládajíce 
se ovšem na týchž fysických zákonech, co tyto, ale 
i na poměrech květeny samé. — Z říší mořské zví- 
řeny přísluší k ruskému císidFství podíl v říší sever*- 
ního, atlantského a velkého oceánu , pak v říší 
stfedomořské. 

i. Kíše zvířeny arktické čili říše srst- 
naté zvěře a vodního ptactva obsahuje v evropské 
Rusi sev, Finlandii, p. o. Kolský a všechen prostor 
tunder a lesův severoruských i . se severním a stíreď- 



257 

nim Uralem, pak nejv^tSi díl Sibiře ai 4o nrmanů 
{^ středním Obi a pohraničních homatin proti Ky- 
taji, což Činí rozlohy ok. 200.000Q nus. č. 68% veikeré 
imperie. Seyemí končiny této nejrossáhlejŠí na Rusi 
řiáe živoČiSné charakterizují se zvi. liikou ledovou 
Čili pescem Kosův {canU layopu»\ jižní díl, od hra- 
nice lesův počnouc, zvi. pupenožravýini kúrami les- 
nimi (teíraonidae). Břeh mořský, jakož i sladké vody 
a jezera slaná jsou na celém prostranství ptáky vod- 
ními (zvL plavci) oživeny. Živočichův je celkem 
málo (co do čeledí a druhův), za to panuje mezi 
nimi náramná spolčivost a přechodnost (st^ování). 

1. Ssav«i této řile v Buši náleží jen 8 řádům, 
totiž přežívavcům, hlodavcům a Šelmám, kteréž se 
větším dílem pro srst honí, a Čeledi jich jsou hoj- 
nější, druhy vfiak diudé a vStSím dílem opolné t j. 
na arktickém prostranství obou zeměkoulí roziířené, 
řidčeji obdobné. 

a) Z řádu Selem, a sice a) masožravých, jsou 
evropáké i asi^jské Buši společní: liSka ledová, 
kteráž se pHmo v hranici tunder drží a tudíž pra^^ 
yfm zastupitelem arktioké říSe jest, — medvěd le- 
dový (ursus tnaritímtui), jen v pomoří a na ostro- 
yich arktických se držíd, a medvěd obecný {ur- 
hu arctoa)f po celém prostranství arktické řiSe hojný. 
Vlkův je kromě poiiČí Leny, kdež jich skoro ani 
nevidět, vSudež hojnost, domácí psi jsou zvláStě 
viem severním kočovníkům nezbytečně potřební, 
n&d míru užiteční a tudíž u nich, jako i u Busův 
(k honbě, lovu zimnímu atd.) vSudež obecní, a ovSem 
ctných plemen. Z čeledi kunovitých jsou zvi. roz- 
iiřeni (ale jen v oblasti lesní a odtud na jih) kuna 
lesní (mutela nutrtes) a sobol, avSak tak, že 
obyčejně jeden druhou zastupige, nalézajíce se to- 
liko v Uralu a záp. Altaji pohromadě. Tchoř (mu- 
ttda ptUofius) je vSudež v evropské i asijské Buši, 
sib. tchoř pak (rudosrstný, r. kolonok) nalézá se 
jen na východ Jeniseje. JeStě hojný je posud h r a- 
nos taj («!. erminea), Hdké ale již vydry, a sice 
jkk norek (m. ItUreola) tak obecná, kteréž jen do 
66* s. i. dochodí, podobně, co lasice. Na Kamčatce 
jeyí se i moh^ vydra (KaUm = enhydrU lutria)^ kte- 



260 

celé řeky) až ke Kulevatskému pogostu (dle Hage- 
meistra). Tichý oceán naopak vykazige velké bo- 
hatství všech drah& mořsl^ch ásavcův. — Jezero 
Ladožské má též své tulené. 

2. Z ptákův json zvláSté charakteri- 
stické řady v arkt. krajinách plavci a v&bec 
vodni ptáci na severu, a na jihu kury č. kuroptve, 
dokud lesy sta^ Ovšem že počet druhův % jiných 
čeledí a řádů čím dál na jih tím více přibývá : 
a) Z kuroptvíje nojobyčejnější sněžná kuroptev 
(tetrao uivalis), pak tetrao saliceti, hlušci, tetřivky a 
jeřábky (t« bonasia) a j. druhy. Vodní ptáci, 
všudež v nesčíslných hejnech po březích mořských 
a řičných hnízdící, náleží hlavně do čeledí p o- 
táplic (colymbidae, 5 druhů colymbns v sev. Si- 
biři, 3 v evrop. Buši, 2 a 3 dr. roháčů =: podiceps), a Ik 
(2 dr. v sev. Sibiři a 2 na N. Zemi), racků a buř- 
ňáků (v severní Sibiři 4 druhy larus, 2 dr. sterna, 
v sev. evropské Rusi 2 a 1, na N. Zemi 5 a 1, pák 
druh lestris a 1 procellaria). Ještě četnéjjSi jsou 
kachny, ovšem velkým dílem přeletavé (v sev. 
Sibiři 22 druhů, naN. Zemi 3, tuto i přeletavý 07 • 
gnus musicus, v evropské Buši severní 11). Hus 
známo v sev. Sibiři 4 dr. (mezi nimi 3 dr. mergns), 
v evropské Buši 6 (med nimi 2 dr. mergus), na 
M. Zemi 2 dr. Pelikánů všudež jen po 2 druzích 
(carbo i sula, ale žádný na N. Zemi), b) Z ostat- 
ních čeledi a druhů jsou charítkteristické svU 
ledn'ákové (halcyonidae), křivonosky, brko- 
slavi a z dravců obzvláště kalousi. Z řádu 
dravců jsou známi na př. v sev. Sibiři 4 druhy 
(mezi nimiž 3 sokoli), z sev. Buši však 11 (z nichž 
2 orli, 4 sokoli a 5 sov), z lezou v Sibiři i sev. 
Buši kukačka i 2 d. žluny, z pěvců na Sibffi 
toliko vrány (4 dr.), skřivan (alauda alp.), koni- 
pásek (motacilla Calliope), moudivláček a 1 sýkora 
(parus sib.) , brhlik a dle Krapotkina ve Vitimských 
horách i drozd, hejl, pěnice slavíková i strnad. 
Sojka zlověstná (garrulusinfáustus) je zvi. významná. 
V evropské Buši jsou pěvci již Četnější a vy- 
škytá se tu čtvero druhů havranů, (i garrulus in- 
faustus), 4 dr. pěnkav, 4 dr. strnadů, 2 dr. skřivanů, 



261 



2 dr. konipasft, 3 dr. liadn^ek, 3 dr. sýkor (t42 
paras sib.), 2 druhy drozdft, skorec, bSloUHb (sazi- 
eola oenanthe), 4 dmhy pSnio a 4 dr. laStovek, 
které£ ovSem i Sibiři jižnljSi nescbásejí. Z bab- 
ňáků Šitá Middendorf v se v. Sibiři 4 dr. knUků 
(diaradrins), 11 druhů slok (mezi nimi 2 dr. zele- 
nonohých != totanas), pak 9 dr. trlikaSek (tringa), jichS 
86 Y sev. Buši evropské po 4, 4 a 5 nalesá. 

3. PÍ aii i obojživelníci json po arkl obi. velmi 
řídcí a obmezují se na několik hadftv, pak na 2 je* 
štěrky a 1 drah žab (vipéra beras, colnber natrix, 
sootoca vivipara, lacerta croeea, pak raná tempo- 
raria), kteréž postupně na. sever se ztrácejí. NaN. 
Zemi není již žádných plazův. 

4. Veliké je bohatství ryb jak mořských, 
tak sladko vodních po vSí arktické oblasti jak na 
evropské, tak na sibiřské straně Rusi, i tvořit právě 
ony nejdůležitější pramen obživy obyvatelstva, jak- 
koli dosti nestejně po řekách i jezerech, do nichž 
dílem z moře na hora postapnjí, — rozděleny se 
býti jeví. 

a) Hlavně převládají ovSemryby z ěeledi lo- 
sosů (aeipenserídae), a to v takovém množství a 
rozmanitosti, zvi. v Sibiři, že ta přečetné droby i 
odrůdy jich se loví, v západní Evropě větSím dílem 
zcela neznámé. Přítoky bělo mořské a se- 
verního oceánu v Evropě (zvi. Dvina) vyni- 
kigí bohatstvím obecných lososů (u Rusův waiga)^ 
lipanů (r. cha/rkíz^ salípo thymallus vexillifer), ale i 
buýeh lososů (r. neVma = s. Nelma čili též core- 
gonus leucichtys) a sigú (coreg. ozyrrhynchus ve 2 
odrůdách), omnií (salmo migratorins), zvi. pak tak 
zv. korjuUk (s. eperlanus) ve 3 odrůdách, z nichž 
vlastní korfuska (s. eperl. Pall.) a tak zv. ncígyía 
jen do ústí řek z měře pfíchází, aniUk pak (s. 
spirhynchus Pall.) po všech řekách i jezerech se- 
verornských trvale a nad míru hojně se rodí. V 
menSieh a bystřejiích řekách jsou zvláSt naSe pstra^ 
by, v Archangersku kumia řečené, kterýžto název 
ale dle Dánilevského i jinému zde obecnému druhu 
(salmo tratta) se dává. — Kromě koijuSek nafezaji 
se tytéž dnúiy lososů i v sibiřských příto- 



262 



cích ledovítého i tichého oceánu, v^jmono 
Ob* a soustava jeho (pro stepni její ris a mutnoa 
tedy a dilem i hnilon vodu), kdež zejména tajmeni 
(salmo fluviatilis) a charinzi již fídcí json, omnl^ a 
pstruzi docela scházejí, za to však (dle Hageaei« 
stra) některé osobité druhy se objevují, jako ze- 
jména 8 nelmou muksun (s. Muksun), syrok^ pok* 
iěgor i <íokurj které i v IrfySské soustavS se vy^ 
skytají. Ostatní řeky sibiřské mají již veliké bo- 
hatství lososů vSech druhů (toliko Lena je vůbeo 
na ryby mořské chudá pro dlouhou zavřenost hrdel 
jejích Idinami), muksun však v nich daleko nahoru 
nepostupuje. Největším b<^atstvím druhů lososův 
vyniká však zvi. Ochotské přímoří i Kam^atka, kdeX 
k obecným po Sibiři druhům i njarka^ Hr, frieďma^ 
gorhuha i lornkay zvi. pak přehojná ket přistupuji. 

b) Charakterističtí pro arktické kraje Bu«i 
jsou též jesetři. Kromě sterledě (sterljaď r» 
r= acipenser ruthenus) scházejí sice jesetfi ariit, 
plase evropské Susi docela (a i sem, totiž do Dviny 
dostávají se sterledě vlastně z ř. Kamy prostíM- 
kem průplavu Kateřinina); za to jsou jesetři tím 
hojnější v řekách Sibiřských, zvL v Obské sou- 
stavě, milujíce vodu mutnou, a vedle nich Bevrjugm 
(ac. stellatus) i pravý jesetr (ac. sturio), kterýž tu 
váhy 2 — 3 pndův (a sterleď i délky IV2 aršina) do- 
sahuje. 

c) Ještě hojnější jsou kaprovité ryby (cy- 
prinida) po vší sev. Rusi i Sibiři, mezi nimiž zvi. 
karasi, líni (tinca vulg.), řízky (u Rusův pmMa č. 
piskar* =z gobio vulg.), cejni (r. leié = abramis 
brama), a podleš^ci (abr. blicca), boleni č. uklůfky 
(aspius albumus) a v záp. Sibiři i éebaka obecni 
jsou, nejobecnější pak v severní Rusi 3 druhy pk>- 
tice (sejm. leuciscus idns = r. jaz^ 1. latifrons =: 
r. poéýawik a 1. rutilns = r. aoroga), v Sibiři z nich 
zvláště jazi. 

d) Z jiných ěeledi ryb má arktická Bns i 
Sibiř ve velkých množstvích štiky, ze Stítohlavýeh 
rmíce a kurii (cottus quadrícornis a c scorpius), a 
okounovitých Mastní okouny, pak ježdíky.'(r. jeri^ 
kteříž v soustavě Jenisejské délky V/^ verSkt^ dg- 



263 



sfthují), z treskoyitých mnikj (r. ndUim)^ z okatic mi« 
haM ři&Lon (r. nanaga zzij^tromyzon ňuY,) a množ* 
itvi menších dmbů ryb rozl. čeledi. 

e) Z vlastně mořských ryb loví se vd 
velkém množství v bílém moH a výfie i v sibiřském 
moři sledi (clupea harengus) a ve vSech velkých 
řekáeh i lososnice čili placka (alosa vulg), v bílém 
a Novozemském moři rozl. tresky (a sice vl. treska 
zz gadns mprrhna, pertuja = g. callarias, ve- 
liká fUMtaga i a^jka) a platýsi (n Rnsfiv kanibala^ 
a sice plenronectes platessa, flesus i rhombus ma- 
xhnos), králík sleďový (gymnétras glesne), pak ze 
sUzonnů tak zv. vlk mořský (a Bnsův zubcUka iz 
anarhichaa lupns). 

5. Hmyzu je v ai^tichém pasa Rusi a Sibiře 
pro horká léta mnohem více, než by se očekávati 
dalo. OvSem že počet čeledí a druhů je chudší, 
než v teplejších krajinách, za to ale pospolitost 
ohromná. Hmyz, obyčejně vSech čeledí co u nás, 
jde až do 70° a výSe (jako branchipes stagnalis, 
i^us productus, gammaruB pulex, dytisons margina- 
lis, a zvL snccinea amphibia), i na N. Zemi shle- 
dává se jeStě 10 druhů hmyzu, mezi nimiž jen 3 
cizopasné. Celkem jsou brouci jeStě dosti hojni, 
obzvláště běhavi; naopak scházejí čeledi čemokří- 
dlých a krkonósných, větSí hovnivali, čeledi antho- 
phagus, bruchelus, coprís a č. dynastidův. TětSina m o- 
týlů nachází se i v mírném pásu. Z rovnokřídlého 
hmyzu nacházejí se tu jen některé druhy Švábů, cvr- 
čků a kobylek (acridia). Polokřídlýhmyzje četnějSí, 
jsou to ale zvi. Štěnice (oimicida), kterýmž se některé 
mSice (aphidida), křísy č. cikady a vodoklopi (hy- 
drocojrysii) přidávají. Si {okřídlých je velké množ- 
ství^ mefsi nimi i více severních tvarů (v Lopařsku 
na př. 119, z těeh 30 domácích). Z žilnokříd- 
lých tvoří lumci praví i nepraví (idm^monida) i 
v sev. Rufi největií množství, pak vosy a vČeíy. 
Nejčetaějii je v druzfoh a ohromných rojích pohro- 
madě oviem dvojkřídlý hmyz, a mezí nimi 
obsvL komáři, mouchy a ovády, kteréž největSi ob- 
tíží lidu a dobytku zvi. v lesích a při vodách jsou, 
před kterýmiž Člověku jen škraboSkou, hovadu to- 



264 



liko út^etn spasiti se jest. Pavouků i stonožek 
je málo (yice vSak v evropské Bnsi), z kronžkovi- 
tých Servft je naSe dStovka nejobecnSjSi, mSkkýSi jsou 
hojnSjSi v .EvropS, než v Sioiři. — Raků není v 
arkt. oblasti; zví. v Sibiři jich neznají (dle Ilage- 
meistra). 

11. K říSi zvířeny evr opsko-sibfřské 
poSítati sluší stíFední Sus od ^b. OlonScké, Vo- 
logodské a sev. Perm^ské (S. od hraniSné ííáry vy- 
sl^tiní se sobův) na jih a západ až do stepí solných, 
tak že vySSí stepi jihornské, jižní a střední Finlan- 
die a jižní Ural vždy jeStě v objemu jejím ee obsahují. 
V této rozloze možno říSi evropskosib. zvířeny, 
kteráž se převládáním hmyzožravých Selem, brouků 
stfevelců (carahicint) • a krátkokřidlých drabSíků 
{itaphyUni) charakterizuje, asi ok. 84.200 Q m. S. 23 % 
veSkeré imperie přiknouti, ačkoli tvary její opŠt 
v krymských horách, na Kavkaze a prostfedkem 
západní (Semozemné) Síh&e i v jihovýchodní, ano (i 
v týchž druzích) i v Amursku hojnS se vyškytají, s 
^hož znaSnS smíSená fauna v onSch končinách 
vzniká, kdežto do stepí Sernozemných opSt zase b 
oro^afíckých, klimatických i botanických pří^n 
mnoho tvarův stepí Kaspijských přechází a se roz- 
šiřuje. (V této rozloze 104.200 Q m. z. «íli 28% 
vSi imp.). 

1. Zvláštnosti Rusi vzhledem k vlastním 
stíFedoevropským tvarům, i u nás obecným, jsou 
celkem velmi skrovné. Celkem jeví se tSchto mén$ 
na Rusi, nebo nSkteré nové Šili obdobné druhy. 
Vzhledem k arktickým tvarům panuje i v stíFedni 
Rusi a jižní Sibiři již mnohem vStSí boha.to8< řádů, 
čeledí i druhův, a při krajnostech podnebí a rovin- 
ném tvaru půdy napořád jeStS velká spolSivosf i 
přeohodnosf, kteráž zůstává v záp« Evropě vždy 
skrovná. PředevSím nastupuji i v Rusi a jižní Si- 
bffi ze s savcův jiŽ netopýři, kteříž vlastni 
arkt. HíS scházejí, a kteříž viickni k čeledi pravých 
netopýrů a podkováků (rhinolophus) náleží. V Si* 
bffi je jich vlak jen 9, v Rusi ok. 14 známo a siee 
vžudež naSich druhů a) Ze Selem hmyio- 
žr a v ý eh má střední Bus taktéž méáě druhův 



\ 



365 

ottl s&p. ETTop* (tato 10), TS T^feh itepBcIi v^Aj- 

tqjf se jii jen 4 druhy, krtek, ježek, rejaek a ehoekid 

Sii deamui ^ myopile moacbaU, ktei^ pří Dodii 

a VoIeb lije a tÍcb Btepnf jest, roTiiSJí jako t jižní 

Sfbfři obecný ježek jiným dŤnbetn (sricireiiB auritna) 

ae samSilLnje. Čel my masožravé json na Bvsí 

^rtéž co n nis, toliko ie bb t hojnSjiim poftti yj- 

' - " - • rldch, medíSdech a liJkíoli plsti. 

, Kavkaz íjiínf SiblF mají vsdle 

nh rras (lejm. felis cerraria), 

ichiii, la to ichiBi naie divoká 

,m Rasi docBis, objeraje aerlak 

)vn!Í jevf se roBomacbj ! lobo- 

im jitníji, nei v ser. Evropi, 

tif teploty letn! a menií lidn»- 

pospolitých vylílch traroch i»i- 

. , jich vErťiBtQ tnííí limy nepfe- 

káž^f. Ve T^Stcfa stopecb i Bevsméji vyBk y taji se 

i norek (mnatela Intreola) i přerSika (m. aarmatíca) 

k oatatnfm knnim. fi) I hlodaTci JBon jak t 

dmsleh, tak v jednotlivcích velmi íetní a liit Be od 

sipadoeVTOpakých poletnchon, ayaly, v láp. Evropí 

jií ffdkými, bobikem, kterýí již na Viale to obje- 

vnJB a fifm dál na východ, tím hojníjifm bb atává. 

Naopak jBou plchové Um dál na vých. tim Hdčqjíif, 

JBdiný myoing gUa jda ai k Volse. Za to JBon 

mySi Bkika»4 (maeropoda, avl, tarbfk^ dipiu sagit- 

ta) a krtomyli, jako vlaBtní stepni zvířata, evI. * 

jižní lín«i i jiJL SibfH roiSiFeny; avt. jde elobios 

talpínna na aevar až do GB b. I.; slepec (apbalaz 

^phlnB) jen najihn. Myli atfedoBvropakf (6) i polní 

(7) nslBBigf ae vlečky i na Basi, kdež na jiho-výchi 

B hraboift byppadsHi Biniathas ze Btepl ieiti le vy- 

■kytá. Kromě naleho křeSka Jdou le stepi Kaspij- 

akých jeíta jiní 3 dmhy do jižní a líp. SiblTe. 

BoMfi JBOQ rovnSi již i na Roei Hdci, aajlci nali 

(ai do BB* B. i.) re výoh. Knai taktéž; >a to j«oa 

■) Zqmena má jlini SibS 6 druhů divokých ko- 
iSeí, ovCem a niskými stepmi spoleínýtÁ, totiž 
felíB lyni, jnbata, cervaria, catolyni, mannl a 



2ÓS 

lepus yaríabďis i aqulloneus Rusi i již. Sibiři vlastní. 
V Daarii Tjskjtá se kromě toho i jiný domicí sa- 
jíc (lepus danricus), pak 2 dr. piStudi (lagomys alp. 
i pasillns), kteréž i vSem |horám vlastni jsou. ^) 
/) Z tlustokóžnýcb je divoký vepř svL v jižních 
stepech při řekách hojný, vySSí jeStě mSrou v Si- 
biři až k Bajkalu. Přežívá vci jsou vSadež i 
na Rnsi titíž co naSi, toliko los, který záp. Evropě 
schází, jevi se v lesích Novohradských i Litevskýeh 
(až do lesa Bialověžského) posud, jakkoli poři&u, 
v Sibiři je ovSem velmi hojný. Za to jsou naSi 
jeleni i srnci v evrop. Rusi jiŽ velmi vzácní, zubr 
(bos bonasns) napadá se v Kavkazu jeitS divoký, 
v lese BialovSžském v oboře, kamzík a kozorožec 
střílejí se rovněž jeStěna Kavkaze. Sajhy, jakkoli 
niŽSím stepem vlastní, docházejí v ^tuýcli stádech 
jefitě až do vysokých stepí evropských i sibiřských. 
— Bajkalské jezero má téŽ své tuleně. 

2. Co se ptactva dotýče, ubývá i na Rusi m 
arkt. oblasti poSet ptákův vodních vzhledem k 
hejnům jednotlivcův, menSí měrou druhy jejich; 
naopak usiluje se převaha ptáků suchozemských ▼ 
Čísle čeledi i druhů směrem na jih značně. Z 
dravců, je zvi. počet nohů větSí, než v arkt. 
obi. (o 4 dr.), též s o v je více, mezi nimi zvi. v e j r, 

*) Zejména jsou v jižní Sibiři následující hlo- 
davci, kteréž o stopním jejím rázu svědčí: Z 
veverek jsou tu naSe veverka, burunduk i po- 
letucha, syslů 3 druhy (spermophillus cittUos, 
gnttatus i rufascens), bobák, ze skákavýoh mySi 
vl, tarbík Čili jerboa (dipus sagitta), a jiné 2 
'druhy (scircetes deeumaaus a se. spieulum, s 
krtomySi elloblus talpinus, králík ookor (síplmeas 
aspalax), 7 druhů vlastních myií (mus decu- 
manus, caraco, rattus, musculus, sylv., a^^^ 
rius a minutua), 4 druhy křečkův (críeetus ira- 
mentarius, songarus, furunculus i accedula), 9 
druhů hraboSů (mezi nimi též hyppudeua am^ 
phibius, saxatiUs, gredalis i alliarius, pak 2 dr. 
■mintiUus), 2 dr. lumíků (myodes obenaia a U- 
gurus), bobr, zigíců 3 druhy a 2 pUítachj. 



267 



který arkt. plase docela scbási; áokoloré jsou 
zyL Setni, a na horách i orlovém Drnhj pěvcft 
json taktéž mnohem hojnSjSi, na místě naSeuo sla- 
vika je viali: jiný drah (Insciolá pMlomela) na Rusi 
obecný. Velmi Setní json Špačkové v rovinách a 
plavneoh stepních, taktéž drozdi, kHvky, strnadi a 
laStovky, z krasoperců (calopterida) zvi. vlhy, 
mandelfci, rorejsi a kozodojové, dudci i ledňáčkové, 
již. Bttsi a SibiH vůbec vlastnějSf, než naSim krajinám, 
Knrj a holubi stávají se £[m dál na jih, tím 
rozmanitější (zvi. četnj jsou křepelky, kuroptve a 
hrdlíce) a ve vySSích stepech přistupují k nim již 
i osobité druhy (pterocles arenarins) ; kury lesní 
drží se vSak jen ve vySSích lesích. Z lezců jsou 
zvL datlové četní a rozmanití, z kurovitých 
bahňáků (aleetorida) jsou 3 dráhy dropův (otis) 
v jižní Buši, kteříž v hejnech zvi. na stepech vySSích 
se vyškytají. Bahňáků je mnohem více druhův, 
než na seyeru, zvL čápův, jdFábů (a sice grus oi- 
nerea i virgo) a volavek, mezi plavci jsou peli- 
káni (a sice hlavně obecní) zvláSf charakteristickým 
tvarem, kteříž v přečetných hejnech při vSech řekách 
jižních se zdržuji. Jihovýchodní Sibiři schá- 
zejí sice již mnohé středoruská druhy i odrůdy pta- 
ctva, jakož má vůbec jižní Sibiř již mnohem 
větSí bohatství řádův i druhův nejen pro teplej Si léta, 
než je má západní, nýbrž zvláStě i odtud, že již 
na Inramcích živočiSné řiSe vnitroasijské i Kytajsko- 
japonské položena jest a že v ní tudíž četné ^uhy 
jižnější se okazují, jakkoli ráz sibiřský značně jeStě 
převládá (zvi. v zimě i Vg)- Tak čítá Radde 
v jižní Sibffi (vl. jihovýchodní) 286 druhů ptáků, 
z nichž 45 Sibiři vlastně náleží, ostatní hlavně 
evropské jsou, čili vůbec říSievropskosibířské v Sir- 
Sím smyslu pHsluSí. V D aur i i ku př. seznal 
Již Pallas zvi. velké bohatství vodních ptáků (pH 
Bajkžila, zvi. hus, kachen, též jižní anas falcata), 
labutí, potáplid velkou (= colymbus arct., u Rusův 
gagara), laStovfcy (zvi. břehule), z pěvcův 2 cácorky 
(zvL motacilla daurica), křivky (loxia sib. i domá<n 
loxia eotcineny, fringilíá rosea, mezi havrany též 

23* 



268 



domácí kavkn (corvns daiiricn») aj. m. I dropi 
přicházejí s jara do Daurie. 

3. Plazů i ob oj živel ní kuje celkem na střed. 
Buši yelká hojnost i rozmanitost (zvi. žab a jeSté- 
rek), i počet druhů usiluje se rovněž směrem na 
jih, kdež zvi. k želvS evropské (emjs europaea) i 
některé želvy stepni přistupuji (viz níže).. 

4. Ryb sladkovodných je veliké množství v této 
plase Rusi a Sibiře (druhův ok. 90), z kterých k a« 
provité asi třetinu vSech (v záp. Evropě až ^/^) 
skládají. Po nich následují zvláSt lososi a okouni 
a v čeledi těchto zvi. okoun říČní, jezdík (acerina) 
a candát (lucioperca sandra), kterýž právě Rusi a 
Sibiři je skoro výhradně vlastní. Rovnou měrou 
jsou rozšířeni v jíhoruských řekách (zvi. ve Volze) 
jeStě jesetři, nejvíce sterledi (acipenser rufh.), 
ale i rozL jiné dnúiy, jako nikdež jinde v Evropě. — 
Štiky, pak mníci (lota vulg.) jsou i na Rusi obecni, 
velmi hojní i jsumci, ovSem nejvíce silurus glanis. 
Ze Stítohlavých ryb jsou i na Rusi pulec (cottns 
gobio) i koliSka (gasterosteus trachurus) nejobec- 
nější, z ouhořů i nás ouhoř. a) V jezeře Čud- 
ském, kteréž vSak vůbec na ryby již velice schu- 
dlo, je nyní nejhlavnější rybou (dlo Baera) snětek 
(spirhyhchus Pall.), pak sigové, rjapuSky (salmo 
muraenula), t okounů vl. okoun a candát (r. mi- 
dak\ z kaprovitých cejn velký a podust (cypr. 
vimba), a do řek jeho přicházejí i tajmeni, jtikoi 
vůbec baltické moře hojnost lososovitých ryb & sle* 
ďův (i makrel) vykazuje. ^) I v SeliŽarském jezeře 
jsou snětkové velmi Četní, yySní a stířední Voli? a 
(až po Eazaň) i soustava její je vSak na ryby již 
dosti chudá, charakterisi^e se vSak kromě lososovi- 
tých ryb též jesetry (nejčetněji sterledi), a bohat- 
ství její i rozmanitost ryb zvětSuje se Čím doleji k 
moři, tím rychleji, f) V j iž n í Si bí ř i, kteráž rov- 
něž co severní, k oblasti moře ledovitého náleii, 
jsou ovSem tytéž čeledi a druhy ryb , co tuto, ob- 
jevují se však přece rozl. osobitosti. Ták mi^ 
Altajské potoky množství pstruhů v rozl. druzích a 
odrůdách, jezero Telecké na záp. množství sleďů, 
jezera Oanská zvi. karasů a Štik v náramné hoj- 



269 

nosti, svl. pak ▼3niik£ Bajkal rozmanitosti a bo- 
hatfltvim ryb. Zvlá8tě kojní json ta i v Selenze (a 
Bargnsiné) vliastni jesetífi (ale na miste sterledft 
jiný stfedni drah, zde dalbciSa řečený), pak rozl. 
lososové, zři. tajmeni, sigové, charlazi a lenkové 
(salmo eorégonoides), omule t ohromném množství 
(i osobitých odrůd), — pak Štiky a z kaprovitých 
jazi (obzvl. sorogy), pak okoani a mnici (Halimi). 
Památná i Bajkalu sou vlastni je tak zv, golomjanktí 
(comephorns Bajkal.) z Seledf piskořů, která oso- 
bitým tvarem svým a tukem vyniká. 

6. Z ostatních nižších živočichů? tvoří 
střevelci (carabicini) a krátkokřidlí drabčíci (staphy- 
Hni) i na Rusi diarakt. tvar, kterýž se ^m dál na 
sever i jih , tím více ztrácí. I střední Bus a již. Si- 
bíř oačastňuje se v množ. aphodiadei a sphairidiadei, 
kterýmiž středoevropská Hše zvi. se vyznamenává. 
Méně četní jsou hovniválové (scarabaeida), vzácni 
již éemokřídli (melasoma) i krkonosní (vesicantes). 
Křísy (cicadaria) docházejí na Rusi a SibfiK v tomto 
okresu skoro své sev. hranice (totiž asi 52* s. S.). 
Čmelíci jsou vSade velmi hojní, vSely v ohromných 
rojích viudež v lesech až do stepi. Tvary motýlů 
jsoa tytéž, co v záp. Evropě. Z měkkýšů pře- 
vládají ěeledi Arion, limax a helicaea. Poměrně 
ěetnější, než v záp. Evropě, jsou na Rusi ěeledi 
carocola, vitrína, bulimus i achatina, které vlastně 
jižnějším krajům náleží, taktéž pupa i clausilia. Ze 
sladkovodných lastur jsou i na Rusi planorbis lym- 
naeas, paludina, nerítina, valvata, anodonta, unio 
a cyclas nejobecnější. 

III. fiiSe zvířeny ka spij sko - aralské 
srovnává se skoro úplně v rozloze své na půdě 
Rusi evropské i asijské s rostlinnou říši nižších 
stepi, pokrývajíc tudíž, co tato, přes 61.200 Qm. z. 
ěili 16% veškeré imperie. Jelikož vŠak m<ýte 
Kaspijaké i Aralské aj. jezera t. stepí mají faunu dí- 
lem sladkovodui, kteráž do všech přítoků v jejich se roz- 
šiřuje, náleží ijejich vodní prostory ktéto říši přiřaditi. 
Tak jako však shodná s ni říše rostlinná, má i ona 
svrchovaně osobité tvary živočišné, kteréž ovšem 
do souaedních stepi vyšších a dílem i do hornatia 



270 

sousedních přechodL Cfa&rakteiistícké y ni jsou 
obzvláště aajhy, pak rejskové, krtomySi, mySi ská- 
kavé a firaboši, jako vůbec i tropické stepi obdob- 
né tvary vykaEUJL 

1. Jakkoli poměry geologické, orografícké, 
podnebni i rostlinné podobné co v arkt. krajinách 
zdaru živočichův na stepech méně pHhodny jsoa, 
přece je i tu život zvířecí pro žáry letni a podle 
osobité organisace zvířat, velmi čilý. a) Hlodavcii 
v druzích bohatší, než v střed. Rusi a stíFodni Evropě 
vůbec, ale též mnohem četnější v jednotnícich a 
vyšší měrou ještě plodnější a spolčivějSí, stávají se 
zde pány půdy. Veverky vlastní pro bezlesi stepi 
scházejí sice, za to pHbývá počet druhův jiných 
hlodavcův směrem na východ tak značně, že ve 
stepech Kirgizských a Turkestanských již 6 druhů. 
syslů, 2 druhy tarbíků (zejména dipus sagitta i 
lagopus), 6 druhů jiné myši skákavé (alagdagazi: 
(seircetes, zejm. jaculus, vezillarius, aoontion, eiater 
i platyurus) vesměs hlízami četných liliovitých rošt* 
lín zdejších se živící, — 4 druhy pravých myši (i 
potkan), pak krtomyš (elobius talp.), 4 druhy kře- 
čků, 2 dr. zvi. myší běhavých (meriones), 3 druhy 
lumíků (zvi. myodes lagurus) a 4 dnúiy hraboSů 
(hyppudeus, mezi nimi zvi. druh smintilliis lóriger) 
8 podivuhodnou hojností a rozmanitosti rozšířeny 
jsou. K tomu pHstupuje též čeleď rhombomys^ 
v £vropě neznámá, ve 3 druzích, a dikobraz (histrij; 
hirsutirostrís), kterýž zvláště v stepech Turkestan- 
ských je hojný. Při řekách tichých a malovodných. 
i Četných jezerech je náš bobr všude posud Četným 
zajíc obecný, i od severu ziyíc sibiřský, prohán^í se 
po stepech (zvi. blíže hor), a 2 druhy piSťuch (la- 
gomys pusillus i ogotana) a v stepech čemomoř- 
ských a kaspijských i slepec (špalax typhlus, ve3 dr.) 
a nahorách Kirgizských a dále na záp. i bobák do- 
plňigi Četný národ hlodavců v těohto pustých kra- 
jích. /?) Nejbližší k nim, podobné organisace i po- 
dobného života, a tudiž po nich n^ČetnějSi z ssavoů 
jsou hmyzožravé šelmy, jako zvi. rejsek (6 
druhů v Eirgiz. stepi, z niehž je sorez pulchelloa 
iouvlattní), náš krtek, ale ježek v jiných 2 druzích 



271 

(i^m. erinaceuB aurítufl i hypomeUsy; i chochul č. 
desman (mjogale moschata) je témto stepem vlatini, 
jakkoli i seyeniS jich se yyskytá. ý) Šelmy ma- 
sožravé jsou celkem obmezeuSjSi. Tak schází pro 
nedůafatek lesůr aa př. medyéd, a jak se zdi i 
rys'; za to J80« menii dravé kočky rozmanité (v 
stepech Kirgízských a dilem i Kaspijskýdi felis ju- 
batá, catolynx, servalina^ v Tnrkestanských i felis 
chaos a f. manul), kteréž viecky i do stepi ISim- 
ských a do Baraby jdou. I tygr je v rakosináeh 
KirgÍBakých jezer a řek usedlý (dle Hagemeistra) 
a dochází na kořisti až do stepi ISimské a Kulim- 
ÓHuké. Ylk je (dle Hagemeistra) v celé Sibiři 
nejhojn^Ší na stepech K^gizskýcb, lišky jsou tu 
ve 3 druzích (cams vulpes, corsac, melaaotas), 
z nichž je korsak neobyčejně hojný a často sněho- 
bílý. I naše vydra je v stepech nízkých hojnějSi, 
než jinde v Buši, četné je plémě kun (7 druhů), 
mezi nimiž i naie kuna lesní i skalniy tchdlr, lasice, 
převěaka (mustela sarmatica) a hranostaj, i norek 
(m. lutreola), tak že jen sobol z celého plemene 
schází. Taktéž je tu náš jezvec obecný, d) N e- 
topýři srovnávají se docela s naěimi rody, jsou 
ale v druzích četnějSí (čeleď rhinolophus má sice 
jen své 2 druhy, čeleď vespertilio ale 8, z nichž je 
veepertilio turcomannus souvlastní) i v jednotnících 
hcjaějěí. •) Divoký vepř (sus scrofa, v Sibiři 
kaban) zdržuje se Četně v rákosných lesích u jezer 
stepních, a dosahuje v Kirgízských stepech i 10 — 15 
pudův tíže. ^) Z přežívavcův je velbloud, a 
sice dvoului>ý, nejdůležitějším vedle koní a ovcí 
domácím zvířetem všech kočovníkův nižších stepí 
a zvi. u Kalmykův a Eirgizův hojný (někdy zcela 
bílý). Jednohrbých velbloudův č. dromedárův, kte- 
říž nejsou krajností podnebí tou měrou snášeli ví, 
málo celkem se drží. Jeleni všech druhův scházejí 
pro nedůstatek lesův skoro docela, celkem i kobar, 
za to vyškytá se divoká otce č. argali (ovis am- 
mon) na horách Kirgízských nejhojněji z celé Sibiře, 
taktéž napadá se i kozorožec (v Sibiři srna), ač 
velmi zřídka (dle Hagemeistra). — Vlastní jsou 
témto stepem sajhy, zvi. pravá sajha (antilopě 



272 ^ 

sajha), kteráž je sice na sáp. řidčejSi, v KirgiB* 
sl^ch stepech ale posad v stáidech i 10.000 hlav se 
jeví a společně s jiným řidčejSim druhem (antilopě 
subgatturosa) nedůstatek jelen&y nahrazuje, f^ Z 
jednokopytných je divoký kůň jak vniááich 
stepech ruských tak i Kirgisských vefaá hojuÝ (tato 
plemene turkmenského) ; Mongolský divoký k&ň 
(džigetai) nepřichází vSak do nkký<£ stepL Na he- 
ráoh KirgiEskýoh vyškytá se i divoký osel (kulak), 
který ale v horách Alataaských již v snaSném 
počtu se drži. O) Z mořských s savců sdriojíse 
tuleni (phoca caspia) posud jeStě vmoH Kaspijskénu 

2. Ptákův je čím dál na východ, tím méaé 
na stepech nižších (pro silné žáry a suchost letní), 
i JBOut větSím dílem stěhovaví. Z jara dostavují se 
sice Četní bahnáci i plavci, mezi nimiž i včtený 
plameňák (flamingo), který se vSak při chvalinskénA 
moři za celé léto zdržige. V čer^u a červenci 
zmizí však množství druhů, a pořídku shledávají se 
jeSté ze suchozemských ptáků zvi. břehule, konipásek 
(motacilla alba) i strnad (emberiza citrinelLa) a 
některé jiné druhy. Stálí a zároveň významní a 
Četní obyvatelé stepí jsou rozličné stopni kury 
a holubi, jako zvi. petrocles arenarius, pak pa- 
mátná sadža (syrrhaptes paradoaras), která i po 
vysokých stepech . Mongolských až do Paorie ros- 
šfi^ena jest. Kavkazský tetřev (tetrao caacasiciiB) 
není stepem vlastní, nýbrž drží se v podlesí, čet- 
nější jsou nepochybně laStovky skalné (glareola), 
pi^ zvi. dropi (otis) a jiní nevlastní běžid. 

3. Naopak je počet obojživelníků a plazů 
v nižších stepech značný a rozmanitý. Ze životné 
říše této je posud 60 druhů obou tí^d známo (dle 
Eichwalda), mezi nimiž 22 ještěrek, 19 hadův, 8 želvy 
a 6 žab. Z ž e 1 v je charakteristická zvi. demys cas* 
pia, kdežto vedle obecné evropské želvy testado 
ibera i na jihu Kavkazu i dále do malé Asie se na- 
lézá. Z ještěrek této HSe přináleží Kavkazu stelUo 
canc, gymnodaoiylus casp., ei^)repis princeps, po- 
darces i yelox a j., východnému břehu moře Kaspij- 
ského i Aralskému jezeru 2 druhy phrynooephalus, 
druh trapelus a megalochilus ; jiné droby (mesi nimiž 



273 

jedovatá, 6-^8' dlouhá jeStěrka ^Mammosaurtlft oas- 
piQs) JBOu obSma společni. I v hadech ukazuje 
se shodnost a podobnost s malou Asii, ano samou 
Syríi i EgTptem, jak to při stejností klimatických 
sákonftv Y těchto stranách (srov. nahoře) ani jinak 
býti nemůže. Mesi jedovatými hady vynikají moc- 
ností a krásou zvL trigonocephalus Halys, velikolepá 
Tómyris oxiana ("naji podobná), kteréž více Kavkazu 
se přidržuji, kdežto Tyria Najadum, haemorrhois 
trabalis, coelopeltis Dione i vermiculatus více Ka- 
spijským stepem vlastní jsou, a tropidonotus-Hydms 
a nejčetnější vSech i od starodávna (za Pompeja) 
známá tropídonotus Persa (odrůda užovky vodní) 
vSudež v hojném poStu se nalézají. — Vlastni 
obojživelníci jsou počtem i druhy chudSí než 
v jijhií Evropě, i vykazují v druhu raná tigrina jiho- 
asijský a v druhu raná cachinans jiný i zcela oso- 
bi^ tvar, který i v nízkých stepech evropských 
obecný jest *) 

4. Ryby, kteréž v moři Easpijském jsou n^- 
pestíejSi, a z něho do věech přitokův jeho (nejéet* 
něji do Uralu, Volgy a Kury), a to vysoko nahoru 
přechodí, jsou sice (dle Eichvralda) větSím dílem 
i sladkovodné, přece vSak jak pro solnatost moře 
Kaspijského, pro původ jeho a dřevní souvislost jeho 
s mořem černým jsou tvary mořské v něm veloii 
četné a větSina s mořem Černým pospolitých. Žra- 
loci a rejnoci scházejí moři Kaspijskému docela. Za 
to jsou jesetfi a kaprovité ryby nejčetnější, mezi 
oběma však i druhy, jež i v nioři Černém i azov- 
ském, nebo v řekách do nich se ústících; hojně se 
nalézají. Tak vyčítá z kaprův Eichwald 6 druhů, 
jen v Kaspijském moři a přítocích jeho lovených, 
(z nichž cypiinus persa a chalybeatus jen v jižní 
kotlině a v ř. Kuře) ; 13 jiných 'druhů kaprův na- 

') Ka Krymu nalézá se z obojživelníků zvláSt 
pestrá ropucha (bufo variabilis). Z plazů jsou 
známy4jeStěrky (lacerta viridis, taurioa igram- 
mica, potom lacerta apoda čili pseudopus Pall. 
= ieUopuéik r.), z hadův 2 užovky (colluber 
hydros a trabaUs); ssželv jen obecná evropská. 

?4 



274 

lezá se i v černém moři* Z téhož řádu jsoa je$té 
3 druhy piskořů (cobitis) i mřenft (též naSe mřenka) 
8 černým mořem společný, cobitis carpio vSak jen 
v Kaspi jakém moři. VSecky ostatní ryby Kaspijské 
loví se též i v moři Černém, jako: sleď Easpijský 
(clupea caspia) i atherina caspia, d^le z čeledi moř- 
ských piskořů 3 druhy vL mořských piskořů a druh 
bentophilus macrocephalus , z chvostožábrých 
(lophobranchia) 2 mořské Irauíčky (syn^athos ni- 
grolineatus i caspius), zjesetrů 8 druhů, mezi ni- 
miž nái jesetr (acipenser sturío) a béluga (a. huso) 
nejhojnéjší. (Via o tom ostatně statistiku.) ') 

5. Mezi členovci, s kterýmiž se i nižší fauna 
krymská mnoho shoduje, vykazují k o r ý š i málo 
zvláštního (ku př. gammarus caspius, stenosoma pa- 
sillum, astacus leptodactylus a j.). a) Hmyz na- 
leží skoro vesměs k naSim čeleděm, ale driúiy na- 
opak jsou vétším dílem jen obdobné; m^ČetnSjlí 
jsou rovnokřídlí a zlomenokřídlí. Motýlův jsofi 
některé osobité čeledi (jako papilio machaon, 2 druhy 
Pamassius, 4 druhy Argynnis, zvi. Aglaja, Palea, 
Euphrosinae i Ataliae, pak Érabia Stubendorfu) ; 
mezi brouky (kteréž ve východních stepech Kirgiz- 

*)KuBká jména obecnějších ryb Kaspijskýt^ 
jsou následigíci: % jesetrů, jichž větŠí druhy 
vůbec nazývají se červenou rybou {Jcravnaja 
ryba) je ruská hUuga ao. huso (menší nazývtá 
se gorhufa\ osetr = ac. sturio, Mterljac^ =z: ac. 
rutnenus» Hp ao. Šipa, aevrjuga ac. stellatus 
(dle JSichw.), bSloglazka ac. helops, oalbaSa ac. 
danricus, bělorybica ae. Giildenstaedtii (?). yět$í 
kapry a okouny nazývají Rusové častikovou 
lybou (Uralšti kozáci černou), i jest zejména 
Bazan náS kapr obecný, vob{ja cyprínus Jeses, 
kutum cypr. cepHalus, ierecha c. aspius, Sem€^a 
c. clupoides, taraiC c. vimba, íí^chor^ga c eul- 
tratus, sapa c. ballerus, ain^ga c. favenus. Sledi 
říkají též bíien^kay cottus gobio nazývá se bj- 
iekf pstruh guatera atd. Naši sumci a lososi 
jsou též v Kaspijském moři velice hojni, ne- 
mají však zvláštních druhův. 



275 

ských a v Podaltaji Schreack a Gebler popsali) vy- 
nikaji Kvl. někteří velicí a pestrobarevní stiFevlci. 
b) Vlastního bmjzn mají stepi tyto nemnoho 
zvláštních tvarův. Vůbec jsou komáři na záp. pro 
nedůstatek stojatých Vod Hdcí (hojnějfií v Eirg^iz- 
ských stepech), za to Štěnice a bl^hy velmi četné 
(a tSchto na Krymu 2 zvh drahý). — Ze stonožek 
je Jolas sabulosns, scolopendra morsitans, a scnti- 
gera longipes nejobecnSjSí, mezi pavouky objevují 
se za veder letních některé jižní tvary, jako zvláStní 
štír (scorpio caucasicus), obecný pavouk štírovy 
(solpuga araneoides) a zvláStní pavouk polní (lycusa 
songarensis), na Krymu i scorpio ocitanícus, vlastní 
tarantule v stepech Nogajských až do Oděsy. Měk- 
kýšů suchozemských a sladkovodních je ve via- 
stoích stepech málo druhův, nejvíce z Čeledí cardium 
a pholadomya (dle Middendorfa 10 druhů). Bohatší 
jsou měkkýši slanovodní, zvi. v moři Kaspijském, 
kterých Eichwald ze 7 čeledí vyčítá, mezi nimiž Hy- 
panis laeviuscula i vitrea, pak mya edentula tomuto 
moři vlastní jsou. Ostatní jsou a Čeledí paludina, 
neňta, cardium, Dreissena a mytilus. 

IV. V říši zvířeny středomořské, kte- 
ráž se dle Schmardovy soustavy hlavně hojností a 
rozmanitostí broukův nestejnoČlenných (heteromera) 
vyznamenává, miýí z Ruské imperie podílu nej- 
více Mingrelie s Imeiretií i ruská Arménie (v shod- 
nosti s říší květeny středomořské). Ale i v jižním 
Krymu a ve vlastni homatině Kavkazské přiměšují 
se pestré tvary živočišné říSe této k domácím step- 
ním i stíFedoevropským vetší ještě měrou» než se to 
na hranicích jiných HŠí stává, tak že obmezeuí 
říše této v končinách oněch stává se posud nemož- 
ným* Celkem dala by se rozloha její na půdě ruské 
imperie nejvýš asi na 1400 Qm. ČiUna 0*5% veškeré 
impéria odhádati. 

1. Při nedůstatku pramenův, ano nedosta- 
tečné dílem známosti £auny přední Asie a Persie 
nedá se povaha podílu toho vzhledem, k Buši s plnou 
jistotou určiti.*) Tolik však jisto vzhledem k ssav- 

*) vrabec tiFeba zde podotknouti, že pro časné np" 



276 

cům, že a) netopýři t^hto knyib ňiskýcli foV- 
nSž jen čeledi podkováků a pravých netopýrů ná- 
leží, jsonce y^ak v druzích mnohem obmezenějSí, 
než v jižní, ano i stíFední Evropě. (Zejména mají 
tyto krajiny tytéž 2 druhy rhinolophus, co již. 
Evropa, ale jen 3 druhy vespertílio, kteréž jim jsou 
zase s říší stepní a již. Sibiří společné.) — 
fi) Ježkův je naopak tré druhů, evropský totiž, 
sibiřský (er. auritus) a 1 zvi. druh (er. concolor), 
kdežto jižní E^opa jen obecného ježka evrop- 
ského vykazuje. Rejsek a krtek jsou obecni evrop- 
Stí (jen po 1 druhu), medvěd a jezvec téŽ, kun je 
6 £>uhů (ovSem bez sobola) ; jestli vSak syrská 
rhabdogale mustelina aŽ do Arménie se vztahuje, 
neznámo. Vydra je naSe obecná^ za to má Čeleď 
pncholů (viverrida) svého po této HSi zástupce i 
v Arménii, totiž známou cibetku (viverra zibetba). 
Z psovitých Selem je náS vlk jeitě hojný; taktéž 
liška i korsak, přistupuje k tomu v$ak zde i Šakal 
(canis aureus) a c. melanotus, jakkoli nejsou tak 
hojní, jak v Persii a Mesopotamii. Lev i tyg^, kteříž 
jsou rovněž v Mesopotamii obecní, scházejí Arménii, 
za to jsou jiné menSí kočky (vzdaŽ ostatních 7 dr. 
Mesopotamských?) dosti rozSffeny. y) S důstatkem 
lesův nastupuje z řádu hlodavcův opět vevei^a 
a sice ve 3 druzích (se. vulg., russatus i caucasi- 
cus), syslův jsou dva druhy docela zvláStní (sper- 
mophilus musicus a concolor), rovněž plchův (my* 
oxus glis a dryas), i sviSf (nepochybně bobák) a 
z krtomySÍ slepec. My Si je 41 druhů . (mezi nimi 
zvi. Četni potkani i brysy), křečků téŽ, z nichž 
druh cricetus frum. i accedula s střední Rusí a jižní 
Blbíříse srovnává, druh cr. nigricans i auratus oso-^ 



dojití rukopisu květeny a zvfi^ny ruské, od 
jednoho z předních znalcův naSich slíbeného, 
musil jsem se v sestavení i těchto partií, inimo 
obor mých studii ležících, sám uvázati a je v 
dosti krátkém Čase vykonati. Pročež již čte* 
n^ menSÍ snad přehlednost těchto partií, jakož 
J nahodilé se snad při vSí opatrnosti omyly la- 
skavě omluveny měj. pEbjh 



27Í 

bity jsou. firaboSů jsou 2 ^uky, vodní lirabofi 
totíž a zvi. druh (hyppndeus sociaíis). Z lomikft 
jen mjodes lagums. NáS obecný bobr, dikobraz a 
2 dndiy zi^icft (ná8 i sibiřský?) uzavírají řadu hlo- 
davců, kteří v těchto krajinách pro stepní jich vel- 
kým dílem ráz (srov. nahoře) poměrné jeStě velmi 
Četný jsou. á) Divokých jednokopytníků není, 
s ilustokožných je divoký vepř aspoň v Imeretii 
velmi Četaý ; e přežívaveův objevují se opět 
.vlastni jeleni, a sice cervus elaphus, pygargus 
i dáma, i kterých daněk je středomořské oblasti 
vůbec vlastní, c. pygargus i v jižní Sibiři obecný. 
Pro stepní povahu Arménie jeví se tu často i sajhy 
(tvl. antilopě subgntturosa), pro sousedství Kavkazu 
a výSehorský ráz Arménie i Mingrelie též kamzik, 
kosorožee (a sice capra caucasica), pak 2 div. kozy 
(totiŠ c. Pallasii i aegagrus) ; divoká ovce (ovis orient.) 
nalesá se vSudež po horách. 

2. Ptactvo je aspoň z Arménie (dle výskumův 
Dicksona i Bossa) podrobněji známo. Z dravců 
jsou hojny jestřáb (accipiter Mngillaríus), černý 
hmák (milvus ater), 2 druhy pochopův (circus pal- 
lidus a ruřos), 3 druhy sokolů, totiž poStolka, pak 
ostfíž a faloo subbuteo , ze sov avodí se jediná 
noctna indica. 

Pěvců je velké množství (Dickson uvodí 57 
drahů), mezi nimiŽ mnoho naSich i obdobných; jich 
počet v Imeretii je nepochybně jeStě větSí. Zvláfitní 
jsou budytes melanocephala, phoenicura ruticilla i 
tithys, curnica cinerea, erithaca rubecula, sylvia 
byppolaia, saliearla cetti iphragmitis, coccothraustes 
vidg. i chloris. Četné jsou zvi. druhy strnadů (4), 
pěnkáv (též 4, mez! nimi firingfilla sanguinea), skři- 
vanů (6), drozdů (3), vran (3) atd. Z holubů je 
zvL obecný náě doupňák, že stepních holubů uvodí 
le jen obecný stepní kur (pterocles areu.), z lezců 
jen nás datel, v^ohlav a žežolka. Kury jsou četné 
(ale chudé na druzích), mezi nimi zvi. bažant a ku- 
roptev skalní. Vodního ptactva je zvi. v Ime- 
retii vďíké množství ; ale i v Arménii vyčítá se 28 
Idnihův, mezi nimiž zvi. významný jsou plameňák 
(hojně v Imeretii), bílá volavka, kolpík (ale platale^ 



I 



278 



leacorbodia)j zapornia pulsilla, dafila caadacatai 
chaolelasmuB streptera, rhynchapsis clypeata, ze 
isluk limosa melanora, pak zvláStni jdždík (himan- 
topujs melanopterus, kromé 2 obecných i u nas dra- 
ho), drop (otis tetrax), tadorna ratila i tonoselený 
ibÍB (ibis falcinella), kterýžto ale sotva sa arménské 
horj zalétá. NejČetnějSí z nich json i naSe čeledi 
a drohj, jako kachny (zvL anas boschaB)| roháč (po- 
diceps, 3 drohj), čejka (2 druhy, van. cristatos i 
keptuSka), kulik (2 dr.), racek (2 dr.). Pelikán se 
neuvodi. 

3. Plazi a obojživelníci jsou i v těchto 
východních končinách říSe středomořské Četny^ 
jakkoli zvi. v Arménii pro vysokou polohu a dílem 
alpský ráz její poČet druhů i jednolníků nepochyb- 
ně značně se umenSuje. Charakterističtí Jsou ztL 
gekové, v ostatních říSích na Buši vSudež schá- 
zející, mezi nimiž zvi. druh ascalobotos. Mezi 
rybami převládají vždy jeStě kaprovité, a to zvi. 
v těchto východních končinách řífie stiFedomořs^ié^ 
Jestli se vSak četné druhy mesopotamských i syr* 
skýčh ryb (63 od Kočího popsaných, z nichi 61 
nových) i na Arménii vztahují, těžko udati. Nepo- 
chybně má poříčí Arase tvtlž poměry, co poriČÍ 
Kury (tedy Kaspijské), pončí Kolchických řek ySak 
hlavně ryby Černomoi^ké, pokud jsou i sladko- 
Yodními. Tak uvodí zejména Danilevsl^ (v stati- 
stice průmyslu rybného v Kaspijskěm moři) eo přední 
ryby v Arasu bělugy, jesetry, Šípy, sevqugy, sumce, 
fiemaje, naSe kapry, candáty (sudaky), cejny (leSče), 
pak chaiamy tedy vesměs skoro Kaspijské ryby. — 
Jezero Sevangské charakterisuje se pak kromě 
tak zv. učasí a chramulí (od ř. Chrámu nazýva- 
ných) zvi. bohatstvím a rozmanitostí pstruhůr (8 
druhův), kteříž vesměs jsou velicí a rozaflní od na- 
šich evropských. 

4. Jiné nižSí tvary živoČiSné jsou ne- 
pochybně i v krjginách středomořskýoh , k ruské 
imperii náležitých, podobně rozmanité, co y jiných 
končinách ŽivoČiSne říSe této. Mezi vlastním hmy- 
zem jsou brouci a z nich zvi. nestejnočlenni (hetero- 
;paera) nejčetnější a nejrozmanitějfií| a to v Čeledi 






24 9 



čemokHdlýeh a krkonosných. Stfevelci jsou již 
HdČejSi i kratkokHdli drabČici. Motýlů mnohé nové 
tvary^ Ze žilnokřidlých vyniká syl. čeleď oelonites, 
s jiných řádů isvl. cantharis oríentalis, mylabris cras- 
sicomis a jistá odrůda droha melontha occid. Z 
pavoukovltých jsoe zvi. štíři Četní* Jaké tvary irán- 
ských brouků a motýlů, kreréž Kollar a Redten- 
bacher popsali, i do těchto končin imperie ruské 
dochodi , není známo. Měkkýšů suchozemských 
je více než v sibířskoevropské říši, přesnovodných 
však méně. Z plžů četní jsou hlemýždi vlastní 
(hdUces), dvouzubí (clausilia) a bezzubí (anodonta). 

V, Stepi sibiřské, v poříčí vyšního Amura, v po- 
říčí Selengy a Jenis^e (step Abakanská) se rozklá- 
dající, neméně i v jistém ohledu pohraničně hřbety 
Sibiřské ku. Kytiýi a vysoké Turkestansko mají 
účastenství ve zvířeně říŠe vnitroasijské 
Čili vySněasijské, která se obzvláště hojností a roz- 
manitostí divokých jednokopytníkův charakterizuje. 
Ovšem že i na tomto obmezeném prostoru (asi 
3500 Q ^* z. Čili sk. 1 7o veškeré imperie ruské) — 
míchají se osobité tvary říše této tak silně s faunou 
jihosibířskou, že i tato skut převahy vněm nabývá, 
odkudž odděleni jejich od ostatní řiŠe sibiřské více 
je snad geografické, než zoologické. 

1. Ss^vci těchto končin Sibiře jsou jak k ži- 
vota stepnimuy tak k životu ve značných výškách 
spůsobni. a) Z š e 1 em masožravých vyškytá se v lesích 
medvěčT obecný, 5 druhů kun (i sobol a mustela 
alpina), vydra obecná i norek, liška a vlk (dvojích 
druhůy obecný a zvL vyšehorský canis alpinus), 4 
dniby dravých koček, tygr, ačkoli jen východem 
z vnitřní Mongolie, pak felis cervaria, f. Irbis i ma- 
nul, kdežto v Altaji jen 2 poslední posud seshlidly 
(dle KarelUnihó). /9) Z hlodavců je obecná naše 
veverka, ale i burunduk (tamias striatus i uthen- 
0is, v Altaji jen první), sysel (a sicia spermophílus 
erythrogenys a Bversmanii, v Altaji jen tento) a 
svist (nepochybně bobák), kterýž se zvi. v horách 
Tarbagatajských i Alataujskýc)i ve velikém množství 
nalézá (tarbaga = svist). Ze zajíců je zvi. to laj 
(Uipos Totaj) v celém tomto okresu domácí (i vAi< 



280 

taji), ale i sibiřský zjgíc (1. variabilis) je hojný; 
piSfucha (a sice v dmsich lagomys ogotana i alpi- 
nus) je pak zvi. y TamČinské i Targinské stepi nej- 
obecnějším videm, i v Altaji hojná; z mjSí vlastních 
nvodí se zvi. hraboS skalní, z krtómjSi slepec 
krtný (spalax talpinus, zvlášť v Altaji) a z králik& 
co koř (siphneus aspalaz) v tomto olóresn. O mj- 
Sich skáká vých (aspoň v končinách ruských) nic neni , 
známo, rovněž scházejí bobr, dikobraz i plchové. 
y) Charakteristický tvar vysokých stepí a hor těchto 
končin skládají j ednokopytni ci, kteří zdo 
vSickui i divocí jsou, jako kůň (equus cabaUus) i 
džigetaj (eq. hemionus), kterýž na západ až do 
Kirgizských hor dochodi, v stepech Zabajkalských 
vSak i v četných tabunách se vyškytá (v Altaj • 
schází). Osel divoký (equus onager) Čili kulak do- 
chází někdy až do Abakanské stepi, je vSak v Ala- 
tauských horách nejČetnějSí. b) Po koních, ano 
iiad ně užitečnějií jsou přeŽívavci těchto stepí 
a sice jak velboud dvoubrbý - (též zdivočilý), tak 
ovce (i divoká v rozličných druzích), kabar, rovněž 
tak Četný, co ve východní SibíH vůbec, pak zvi. 
sajha, a sice ve 2 druzích (antilopě gutturosalHogd- 
sonii) u velikých stádech, jelikož se právě z vnitiF- 
nich chudých stepi Mongolských k severnímu jich 
kraji tlačí. Jeleni (a sice sob a los, srnec i vlastní 
jelen) drží se jen vysokých lesův, a jsou řídcí a 
značně menší, než v sev. Sibiři. Rozličné divoké 
kozy (capra sibirica v Altaji, pak c. altaica) vysky- 
tují se též v horách. Himalájský Jak fbos gnin- 
nieús), i v Kynlynu pozorovaný, nedochodi snad ani 
do Mongolie samé, buvolové vedou se ale Četně ti 
Buijatův. 

2. Ptactvo bylo v končinách těchto hlavně 
od Radda v posledních letech pozorováno, kterýž 
tu . 103 druhy nalezl, z nichž vSak jen 2 (syrrhaptes 
paradoxns i alauda mongolica) stepem těmto vlastní 
jsou; 84 jich je i v Evropě, 19 v Asii, z nichž 11 
8ib£H náleží a 6 i v Indii a Japonsku nalezeno 
bylo. Ovšem Že převládají hlavně stepní kury a 
holubi, ale při solných jezerech i řekách je 
yodoí ptactvo velmi hojné 1 dosti rozmanité , 



281 



méú nimž 2yÍáStó ^jky, ilaky (i selenonohé), 
husy a kachny počtem yjnikaji. Z pévcft vy- 
škytají se ▼ nížSich vodných údolích adáfif cacorky, 
strnadi, pSnkavy (b nichž čížkové zde přesimnjí) 
a j. Nejčetnější json v letč skřivani (i pH slaných 
jezOToefa)) a sice jak skřivan horský (alauda alp.)i 
sibiřský a jihomský (a. calandra), tak svl. mongol- 
ský, kterýž v timé v dosti četných hejnech pohro- 
madě se di^. Křepelky hývají sde jen výjimkon, 
což i o hrdHcieh (zde avl. druh, c. t. gelastis) platí. 
Z dravců divizí se zvi. znáti sokolové, a sice 
nejčetněji jistý drah kaní (buteo ferox), pak luňáci, 
pochopové a jestíNLbi (astur palombarins). Ale i 
skahd orel není řídký (a s ním i aqoila naevia) a 
nalesi v srnách n. sajhách hojné potravy. Ze sov 
I^sim^je v stepech Zabajkalských sova sněžná 
(stryz nyctea), jiné druhy json řMké. 

3. O plážích i obojživelnících ví se 
velmi málo, jsont zde věak vSudež velmi řídcí, což 
vysoké poloze těchto stepí i nedůstatku vod při- 
psati lze. By b y náleží nepochybně druhům v Amuru, 
SélMiEe a Bajkalu, v Jeiiiseji, Ilji a t. d. obecným, 
hmyzu též je poskrovnu; zvi. schází dvojkHdlý 
hmyz (dle Timkovského) skoro docela. 

VI, AmuFsko ruské tvoří s pomořskou ob- 
lastí Maadžurskou i o. Sachaljanem jakousi pře- 
chodní oblast do živočiSné říSe japonské 
a nepochybně i Kytajské, a sice podobným spů- 
sobem, co v květeně své. Odtud je tedy i zví- 
řena jeho neméně památná co ona, a výskumům 
Schrencka, Maaka i Badda náleží předevSim děko- 
vati, že nyní v podrobnější známost vdlla, než 
■tma Kytajská n. Japonská. OvSem se výskumy 
jejich hlavně vztahují k ssavcům a ptákům, ale i 
o rybách i jiných nižSích živočiších nejsou vědo- 
domosti, jimi na světlo vyneSené, zcela chudé. 
ZvUStní jest, že jako v květeně tak i ve fauně 
tvary evropské a jihosibířské společně s některými 
arktickými značně převládají, ale i kytajsko-japon- 
ské (méně vnitroasijskě) jsou dosti hojny, odkudž 
ta zvláštní smíšená fauna povstává, kteráž čím již* 
"^ji, tím stává se hojn^ši a rozmanitější. (Velikost 



282 



živQČiSné oblastí AmorBké asi 6000 Q m. č. V^/^ 
váí imperie.) 

1. Celkem jsou, 8 savci AmufStí ^cbš Sdledi 
a druhŮT, co v severni a ztL jižní SibiB, ale i co 
v slžedni Evropě, ano v Amorsku vyskytuji se opět 
rozličné druhy vnitro-evropsk^ kterf aspoň středni 
Sibiři docela scházejí. Bozhodnš nových druhův 
tu je velmi málo (tak nalezl Schrenck jen 2 zcela 
nové druhy myší polních, jež arvicola Maximoviřii 
a Amurensis nazývá), za to shledávt^i se tu vedle 
evropských a sibiřských nejen japonské n. kytaj- 
ské, nýbrž i jisté přechodní tvary z jedněch do 
druhých, z čehož velká bohatost Amurské sví- 
řeny i rozmanitost vychodí. Z netopýrů (vfiecky 
z Čeledi rhinolophus a vl. netopýrů) je zvL pamAtný 
vespertílio mystacinus, kterýž v Evropě jen do 
Ukrajiny a Kavkazu dochodi, tuto ale opět Setaě 
se vyškytá. Z hmyzožravýeh dravců je tu 
vedle sibiřského opět náS ježek, z masožravýoh 
vedle naSeho medvěda, jezevce i japonský (mdes 
Anakuma), vedle četných kun sibiřských a roaa- 
machy i japonský sobol (mustela brachynra), vedle 
vlka sib. též japonský (oanis h^dophylax, ale i 
canis procyonides, a c. viverrinns)^ vedle sib£Fskýtďi 
i stopních dravých koček též bcngalský tygr, kterýs 
okolo ústi Ussurího i přezimuje a z Amurska aŠ 
do Ochotského přímoH se pouStí, ano i na Sachal* 
janu se objevuje. Z hlodavců jsou zde viecky 
druhy jihosibířské i pištudba (lai^mys hyperboreua), 
bobák, poletucha a j. m., z tlustokožnych kromě 
naěeho vepře divokého i japonský (sus leucomystax). 
Přežívavci jsou zvi. Četní i rozmanití, zvL jeleni 
(i srnci, ale i sob i los), kobar pižmový, sajhy a 
mezi těmito vedle druhů vnitroasijských i japonská 
(antilopě crispa Japan.). 

2. P ta c t v o Amurské jeví se býti jeStě roz- 
manitějším, než ssavci, zvi. pak převládají v nSm 
jižní tvary (aspeá v letě) mnohem četn^i, než i^ 
ssavcích. Úask znal z Amurska jen 190 druhůvy 
Radde uvodí však (1864) již 328 druhův, mezi kte- 
rýmiž je 33 dravců, 18 lezců, 128 pěvců, 17 kuro- 
vitých, 64 bahuáků a 68 plavců. Y zimé bývá 



283 



ptaeivo Amurfké sice skoro výbradikě evropskosi- 
biřské, toliko b&žant (phasianus torquatus) připo- 
míná Kytaj ; y letě pak přiletí takové nmožstvi 
jižního ptactva, že počet japonských a vůbec jiho- 
asijských ptákův^) dostoupí až na 43 druhů čili % 
všech. OvSem že ptáci tito hlavně jen při jižním 
Amnrn a Ussnrim, pak v přimoři se zdržuji, málo jich 
přechodí též doDaorie, ještě méně až k Jablonnéma 
hřbetu. N^památn^ěí z nich je zosterops chloro- 
notua (až uovohoUandský i africký), pak pericrocotns 
cínereus a colius (oba tropičtí) a jÚiokytajský brhel. 
Docela nový druh je salicaria (Calamodyta) Maa* 
ckii, kdežto salicaria a^on od jižního Amuru da- 
leko dolů i nahoru po řece zalétá. Druhy evrop- 
ské, kteréž Sib^ scháaejí, v Amursku pak opět se 
vyškytají, jsou lUavně holub posměšný (columba tv- 
soría), bílý čáp, bílá volavka, straka sivá (pica cy- 
ana) a z pěvcův pěnice alpská (aocentor alpinus). 
a) ii dravců jsou nejčetnější rozliční sokoli, luňák, 
jestřáb, v zimě obyčejně veverek vyhledávající, zvi. 
pak sovy, a sice sova uralská, brahujní, sejček a 
výr. Z holubů jsou tu všecky druhy evropské, 
na severu i sadža a kur stepnL /?) Pěvci jsou 
nad míru Četui a oživují lesy Amurské až vysoko 
do hor severních. Z nich zvi. hojně vyškytají se 
severní brkoslavi, lejskové (zvi. sibiřská muscicapa 
dnereoalba) pak rozl. pokřovky ^ylvidida), zvi. pěn- 
káva slavíková, i sýkory více druhův, z eacorek 
obecní konipáskové, všeho způsobu drozdi (slavík 
ale jen sibiřský) ; z pěnkav vynikají zvi. pěkní 
hejlové aibiiltí (pyrrhula long^cauda, barvy nacho- 
vej společně s- naŠím hejlem, růžoví vrabci, křivky 
a rozmanití strnadi (zvi. • emberiza personata i ele- 
gána). S^ivani jsou jihosibířšti (srovn* nahoře), 
mezi nimi i mongolský, zedníkové nአŠoupálek i 
brhlík; špačkové (a sice sturnus cineraceus) oživvgí 



') Druhy tyto jsou nejen, z Kytaj e, Japonska, % 
Himaláje n. Přední Indie, nýbrž až z o. Fili- 
pových, z Moluk, Zondských ostrovů, ano až z 
K. Holandska! Mongolským stepem náleží z 
toho jen 9 druhův souvlastně. 



2óá 



Y ohromném množství rákosinj Amnrské, provázeni 
vždy několika nezbytnými strážci svými (pastor 
stominns). Havrani jsou vSech druhů naSich i si- 
biřských (i sněžná vrána = corvns pyrrhocorax) ; 
zvláStě i^tny jsou v lesich Barejských z nich 
sojky vSech 3 <hrahů, pak brhel (oriolos). f) Kři- 
kavyjsou nejvíce mandelíkem, vlhami, pěknými 
dudky a hojným v rákosinách Amurských ledňáčkem 
naším zastoupeny, k nimž se naii rorejsové a zvláětní 
kozodoj (caprimulgus jotaca) druží, jemuž Rusové 
od nočního klepavého zvuku jeho-kuznec (t. j. 
kovář) říkají, d) Lezci jsou naěimi obecnýníl 
druhy zastoupeni a mezi nimiž zvi. četní vijohlavi, 
datlíci vSech druhů, žežulka pak je sibiřská. Z 
kurovitých p t á k ů je nejvzácnější bažaat ky- 
tajský, koroptve jsou všeho druhu (i sněžné a velké 
altajské). «) Četná jsou plemena bahňáků i 
plavců. S východoindickými i vnitrokytajskými 
druhy kachen (zvi. k. mandarinBká= anas galeri- 
culata) vystíKdají se zde na zimu potáplice sevemi; 
k japonským tlumačům (sterpsilas) druží se ado 
stálý východoevropský kolpík (platalea leuoorhodia), 
zelená i bílá volavka, menší bukač, jeřáb (gras oi- 
nerea) a malá trlikaČka (tringa minuta) i rozmanité 
sluky a sojky i chřestaly (nejčetnější zvláštní ralli- 
na erythrogastra). 

3. Málo známi jsou plazi a obojživelníci Amur- 
ští, z nichž Badde jen jistý druh dlotihé, pestet>ba- 
řevné užovky jmenuje. Větší ryby náleží hlavně k 
lososovitým {zvi. salmo lagoeephalus i s. Próteus) a 
jesetrům (obzvl. acipenser sturio a ruská kaluga= 
ac. orientalis), ale též severní bělucha (delphinapte- 
rus leucas). Nad míru rozmanitý je hmyz a čle^ 
novci vůbec a vynikají pestrými barvami, dílem i 
velikostí svou. Z brouků jsou zvi. napadni a pěkni 
rozličné druhy z rodu Bombylixa Brachu s, 
Lampra, Gaptocycla i Astynomos, z mo- 
týlů orahy Aglia Tau. (zvi. hojně rozšířený), roz- 
liční mollové bodlákoví, Limenitis, velké Sa- 
turn i e, překrásný papilio Maaokii a nesmírné množ- 
ství nočních motýlů, mezi nimiž jlhokytajská od- 
růda obrovského druhu Tropaea (v jiných odrůdách 



286 



týck. Indii a severní Americe vlastní) crl. překva- 
puje. Z jiného hmyen vjtiikaji zvláSt veliké mouchy 
B dmhn Eristalis i Anthrax (tyto s černými křídly), 
v jižních prairiich pak drží se veliké roje ovad i 
komárů, a napadá nesčíslné množství sselehých ko- 
bylek^ Památné je též vyškytání se rakův v celé 
sonstavS Amnrské, kteříž jsou ale značné menSi i 
UadSí než evropSti; tamtéž je (dle Hagemeistra) 
množství perlových mnSlí ohromné dmhdy velikostt 



B. Statistika. 

statistické vylíčení ruského cfst^tví podléhá 
dílem podobným, dílem jeité vétSím nesnásem, než 
geografické popsání jeho. Nesmírné prostory, po 
kterých císid^tví rosloženo jest, a vychodíd z toho 
veliké VEdálMH>sti, jakož i rozdílné poméry podnební, 
rozmanitost a rozličný stupeň vzdělaností při ná- 
rodech, ruským státem v pospolitou obec sloučených, 
a četné společenské zvláštnosti jejich, posavadní ne- 
dostatečnost prostředkův komunikačních a jiné, více 
i méné závažné příčiny stČžují velice sbírání i osvěd- 
čení dát statistických, pB nichž tedy nikdy takové 
přesnosti a úplnosti očekávati nelze, jako v pokro- 
čilejších a zvláSté menSích státech střední a zá- 
padní Evropy. Co se vedení statistických výskům ův 
i uveřejňo^v^ní jejich čili organ isace statistiky 
v ruském císařství dotýče, jest.podnes i tane- 
hoda, že se v správném ohledu stát ruský de tří 
rozdaných částí, totíž do Polska, finská a vlastní 
císařství rozpadává, kteréž měly dosud vedle oso- 
bité správy své i osobité Hžení a veden! statisti- 
ckých výÉkumův, jichž výsledky dle rozdílného plá- 
nu i rozdílnými dobami posud do veřejností se po- 
dávaly. Ale i vzhledem k vlastnímu císařství jsou 
rozdíly potud, pokud i toto na 9 Ýelké správné 
oblasti, totiž do vlastního císařství v Evropě, do 
náměstnictva Kavkazského a Sibiře se rozpadává, i 
pokud statistický materiál z těchto dvou správ- 
ních oblastí obyčejně za <>ním , kterýž k vlastní 
imperii v Evropě se vztahuje, v každém ohledu po- 



286 

smán zastává; tak Síe sroyaánf }eho v jediný pře- 
hledný a son^asný celek i pro vlastni císsdFstvi je 
úlohou ye větSině statistických pom^rftv posud ne- 
provedenou. 

a) JižnrSeni povrchná rozlohy dtžavj 
Btátn ruského a jednotHvých správních okresů jého 
spoléhá na pramenech nestejné dověrnosti a urči- 
tosti, pokud totiž jen skrovná ííást císařství (totiil 
jen asi 5% državy evropské) trigonometricky sa 
pomocí nových, přesných nástrojův vyměřena jest, 
a při nemožností i skrovném praktickém užitku 
pravidelného katastrování půdy v císařství — data 
do ohoru tohoto spadající, vétSim dílem jen na sjem- 
kách vojensko-topografíckého depotu, na vyměřo- 
vání obecních zeměměřičův, ano pro veliké pro- 
story (zvi. skoro pro celou Sibiř) jen na planime- 
trických výpočtech lepSích a speclálnějíích map se 
zakládají, jakkoli činnost povolaných k topografi- 
ckým práčem organův v Rusi je neunavená, v kaž- 
dém ohledu ' vzorná a nejnákladnější v Evropě* 
b) Statistika obyvatelstva zakládá se v 
Rnsi též na nestejných pramenech, totíž na tak zr. 
revisích obyvatelstva, na správních a políčeních 
spiscích a na současném sčítáni skutečného objrva- 
telstva. Poslední, v západních státech evropských 
obyčejný a vůbec jediný přesný prostředek k na- 
bytí dát populačních, dá se vSak od překážek pro- 
stomích, podnebních a pro zvláStnost společenského 
života v Rusi nejvýS jen ve městech a v některých, 
Bvh baltických guberniích nebo v guberniích rázu 
sibiřského (jako jsou v Evropě i Archangelská a 
Poduralské gubernie) provésti. Data pak^ od poli- 
cejních a obecních organův poskytovaná, mají při- 
rozenou povahou svou mnohé mezery i nedůstatí^y, 
revise konečně vykonávají se v Rusi jednak pro- 
dlením mnoha let (3 — 20), a majíce toliko finanční 
účel, vztahují se jinak hlavně jen na vyěetření počtu 
mužských poplatných hlav, považujíce viecky ostatní 
poměry obyvatelné za vedlejSL ^) 



O Od r. 1723 až do r. 1856—58 bylo ppsnd to- 
liko 10 revisi^ tak že jedna průřizem teprv na 



287 



c) I bezpeiné číselné vjSetřenf poměrů v 
národohospodářských y c{s.podléhá velikým ne- 
BDÍbem« jelikož pornSvy jmění, výtSSka surovin a vý- 
roby pr&mjslné, ano i tržby a iikládaných na né po- 
platkův jsou vRnsi zcela jiné, než v záp. Evropě, tak 
že hlav. jen stát. data o správě a vláaě a v 
jistém ohledu i o prostíFedcích obchodn, hmotného i 
mravního blahobytu a osvěty pro vládu ruskou jsou 
v každém ohledu na snadě, a tudíž i nade vSi po- 
chybnost vySelřena, vyložena i k veřejnosti podána. 

d) Ostatně jsou nyní ve vSech gnb. zvi. vládní 
statistické odbory vřízeny, kteréž nejen sou- 
časné popisy obyvatelstva dle potřeby vykonávají, 
nýbrž vSecka, prostfedkem rozličných nižiích stát. 
organŮY (jsko jsou farní, obecní, okresní čili vo- 
loirtné a iS^ezdné ^i krajské, městské, policejní a 
jiné osobité správy) docházející statistická data do 
centrálního statistického komitétu v Petrohradě (již 
r. 1854 zaraženého, r. 1858 pak nově upraveného) 
sasýlají, kterýž potom ve srozuměni s jinými sou< 
řádnými stát. orgány (jako jest ministerstvo ,císidF- 
ského domu a j.) tato data sdělává a v rozličných 
speciálních i přehledných láncích a spisech (jako 
jest zejména od roku 1866 i statistický ročník 
k veřejnosti podává. Spisy tyto vztahovaly se sic 
posud jen k vlastnímu císařství, budou věak i př 
nastávajícím splynutí Polska s ostatním tělesem cí- 
sařství brzo i tento oddO státu , jakož i Finlandii 
v obor líčení svého pojímati. 



I. Rozloha i osidlenost. 

1. Boská říěe dělí se nyní dq následujících 
•právních obvodův s dotyčným počten obyvatel : 



13 let připadá. Obyčejně trvá každá revise 2 
i 3 léta, tak že výsledky její Inikdy nejsou 
soniSasné. 



■3 2fi""£:2f2!2°'í33'^!?"H 



í a 



Ct ^l9 W30>^^tH>^^{>j 







289 






«0 ^ kO o op 
op o 74 ^ ^ 

di "^ Ó ó> ló <©' 






09 T-l 



*-• ©« ^H 



99 



10 b^O>««Vt<> ^ 0» «0 00 ^ fe* 

,-i03Ti<wooo5<^kO«Heo^ 



lO ^ )0 O Q 
O) b* 00 00 ^4* 
<D 0« CO ~ 



O eo CO Od *-4 
- , _» , d» o» o» iH fco 

COOO<l«^GViO<OCO 

• •• ••••% 

G9^«^^^io««eoeo 
v-ieaooa^ooooico"^ 

00>00«06<l004aCdaO 

^^ ■ m ^ ^ mt #> •> 

N •^ «H tH T«4 »-l tH 



<OOQO t<*0«lt^«O^Cd«H9«0« 

0>00-^kOri4 0d^-^tO-4^ 

«O»O00Tř0>M — r-|O00«« 
'< •• • • •>• • • • • • 

flOOOOOO^-lOOtiO-^OtOeOt* 

kO^•co«o«-l«-•«^^<■0>aoaoco 



<o^ o»oo o 

"^fO »o t^ «• 

• ••■•---- 

^ co *^ t* ^ co Oi^ i> cti fc* 
(MQ009t0O(Ne0^-t«a«-i 

v4 09/M «0 



^ o t* 09 tH Ht C4 <0 «0 00 t« 10 « <<*< OO 04 

00 O (M r^ co 1 00 tH ^> oo T-* CO to CO 00 e« •^ 

•••••. ••••••• • . • • 

^^ I 00 O O 01 CO e«co40.co CO 00 

I OOíO t* Oi-«-«ď:*-»« op "^ — ' 



<ť» o »^ 00 © 



o lO t« ť- co 10 

oe 0« aOOO ^ ť- 

t* t» ^ o> ví o 



91 09 0><0 co 

• * • •■ - • 

co 



t» 00 

^ 10 co 



^««oo-ío»^oo-»-iw-hJ 
^^t«<i^eii^ooo^co 

*H •-• 00 



0»eOXOl009090e9t*0 

O9iioco«ooo^ooaocoi«o« 
.oteoovooooocoo 

I 00 b* 09 CD "^jl O) co co 

e0O9b-C0O)C0O>0^T-I^Cb 
COO>00^COCO€OCOt»^^ 
09 «H 



5 ^ 00 56 




s 



«H^o«e9e<io99909e9oie9 

Bnsko. 



o o »H ©9 ÍO-^ •ť>«0»*» 00 9i 

09 OO 90 co co CO co CO CO cO cO 

26 



3d0 



S2.ggg|rs2J:«g 
^r ^^ giy .í^gf ay ^» gp qq ^ 



CO 
lN04(MkO<ŇQD^eOl>lbÓ 

^•H er(M.o b^-^i* »o iH eo ee O' 
0«oaoeo^-4oy«-^MTH<o 



^ooOboeooivHAkOeoeo 

-00 QOr^t* OiViG ^ •H 5j iH 
'»0 b- -"d^OOS t-íO^^ b- fc» *-* 

t»OiO^^O>t<-<Nv-HOt*eO 

e^«D*-t»OQOb-<M4M^<nok 



-o »-c w ♦-r©r<o iH *o tH 00 <o 00 
r^ 2? TL^ fiOt*o«oo»OQOtH 

«- o «0f 1C5 no «0 C« o « 0> o iH- o 
g W i-»-»a i-» l> flO «0 00 ?M <N w <-r 



r-t íH 



D 



W . »H t<- 1-4 C« 




o»QpTHThcp(NOopoaoo«, o 

co 00 kO t« (N o *O"fl0 <0 iH c« oa 
tH •- 0> e^ tH fc»'0 <0')50 ^ kO o 

»0 ao 91 >0 eqrcQ &« ^ <0 ^ lO O 



od 
co 



co 






co 



.g 



co 

«? 

00 

co 



2 13 



e 

I 




o o 

d ' ^ 



t 



s:SKKf:C&,Cc: 



<^ <i^ <^ "^^ ^ ^ ^ <^ ;$ 




"'Stí 



w 



291 



h) Královští FoUké. «) 



Gnbeniie Rosloh* 

v Q Dtt. t. 

1. AugastoTská 842 

2. Ijablinská 563 

3. Plocká 303 

4. Badomski 438 

5. TarSavski 672 



Ob^Tatelft 
r. 1860 

636^31 
967-206 
661-903 
946-737 
1,728.090 



na 



Součet 2318 4,8i0«466 



liidnateii 
1 D"aflL 

186t-23 
1717-94 
1854-46 
2161-50 
2671-66 

2088*20 



c) YeHcoknOkeboi Fkilánd^ké, ^) 



Gubernie Soiloha 

1. Abo-Bjomeborská 488 



Obyratelů 
r. 1861 



2. Kaopgská 

3. NylandflU 

4. St. Ifícbalfká 

5. Tayaaiehťúiská 

6. XHeoborgaká 

7. Yasská 

8. Yiborgski 



800 
284 
4^1 
343 
3012 
767 
779 




20r^2ír. 
16Í.681 
160.718 
1631647 

176,684 
fjg?>.7ff7 

277.144 



Lidnatost 

nalQm. 

- 628-92 

1869)269 60 

690-78 

349-69 

447-96 

68*66 

373*49 

866*76 



Součet 



6844 l£717.168 



260-89 



^) S otázkou vSech ftá^td^ ^od <i neosMlené 
N. ZemS) staví se dle (stát. rolníka na.r. 1866) 
povnSnost errop^ké Rusi na 4,176.286*4 Q yerst 
aii 86.262*77 Q m. sernSpisných, a lidnatost 
▼ystoupi tudíž na 706 lidí na 1 Qm. ^SU 14*3 
na 1 □ yerptu. 

*) Dle kalendáře Petrohradského (yládního) za r. 
1866. Popis obyvatelstva r. 1866 vynesl viak 
6,3$6.210 obyv. (dle Jotimalde SfiL PeU 1866, 
12. liltop.), tedy Bdnaloat 2^2*08. Cisaiským 
úkaEem od 19. č. 31. prdsinee 1866 roicCKleno 
jest^jiejnoviji Polsko do 10 gttbemií, toUždo 
gub* -YarSaydíéy KiďíSskÓ, řiotrkovské, Radom- 
ské, Kielecké, Iniblinské, 8iedleoké,Plocké, Lom- 
žak# a Suvalecké^ kteréž tudíž t^bee jen po 
lovíiní cDsIohu inaji bývalých 5 giil)ernií. 

^) Dle vlád. |C|defi4. ^fMvhradskébo «a r. 1865. 

26* 



292 



I 



á 



h> <Kf< t» 

*— ' CO »0 <N 

^ » 00 CO 
o« ei <i^ 



s 



« « t- co _ 

cS <e «o coo 

^S «<NCÓ 

5 . eoxí co 



D 



M 

Od 0> 09 

^- O (O 

• • • 

»o -^ ga 

• lO Ok O 

fl co ^- o» 
*^ tri tH 



c6 

,0 



tO CO CO 



^^2 



M ► 



S o 



COOO •« 



•"a 



li. 

• • • 

— M co 



H< 01 lO CO «H o» 
o cpco ^ o» fc» 

th t» í-i le »o t- 

fH 1-4 (O >0 O) tO 

eo GOtb ;o ^- o 



s 



o 

0» 



<«i« ^- 1« t« OD «e 

e« <Mi <0 p o« oii 

»0 CD G<l eO 09 iH 

• . • • • • 

ej p ř>- li ^ eo 
«P)!* t» o&o« « 



«b o 

2 S 

0« 



d» ib ^ Ód ó» 09 

»0 t» 00 Ok 09 co 
QiO co «N40 co 



***<>• o H< «P tH 

• • • • • 

vH co T-' 0>. fc^ <^ 



co 
o» 

o» 



s 



co co 00 <<« 

•^ oooo t- 



o co 

co tH 



«0 **> 09 t« lO co 

Ok 09 ^ Iťd 99 tH 






00 
Ok 






4 
OD 

c6 

i 

► 
CD 



1? 

• ••••• « 

^«»Cpt«OD^ O 




S 



00 

co co 

CD 09 



co 09 
Ok 09 

Ok Ok 

Ok tO 

00 tH 
09'^ 



:3 



s 

t 

QQ 

S 

* 

s 

o 
'O 

s 

o 

M 



4 

O 



3S J 

s 



Ok lO 

co tH 



>I9 



to 

00 







3 «>■« 91 » 91 « •«i e 



I t^" 



I 

li 

II 



391 

' Vaikefa roiloba rmkého clikřitví 

T STTOpí ft Aaii obniii tedy 369.83a'4 Q ra. b. 
DI« úředničil UbhcTlafc I r. lS66,^ter^ rozlohu 
Pfďaka D& Í2ST-81, Fiotandie na B8T0, Kavkazskrn 
na 8033 78 □ mil ndiTají, íyitonpUo by toto filalo 
na 370,04209 Q mil ■. (nebo 17,893.735Q yers^, 
k JSemni j«il6 přisloít pofiisti Tarkestanako , na- 
ti 6281 O mil (dle Ven- 
oslohA T«ákeri imperie na 
VTýfiUa. 

iT» Te veíkeré imperii ob- 
shož víak aa obyvatelitra 
ipaki Ruai, Sibílo a Eav- 

,. lio jídra řiSa, anosTfitaoao- 

bMho, 69,969.tiU hlav připadi. 

Tibledam k Torkeitauikě obUiti, kteriž má 
ok«1o 2 míli. obyratel (Vambéry pifii t«tií obyř. 
veAerébo Koksnska na vice aei3iňitl. hlay), jakoi 
i k T^ročufm přfrAtt^&ai lidnatostí od pfirtébovAnf 
a přebytku porod&T nad úmrtfmi udÍTá tadíi ofi- 
cioani iaiopii VEeho de la Pretst nun t Bnuselii 
r. 1866 počet viebo obyratohlTa t imperii ne bee 

K^flUty k r. \Sittí»í 80,226.430 hlav, (beibýv. r. 
eriky ad 60,163.130 hlav), ( £eboi by rynikU 
liínatoal S!0 hlav pro válkeré dE^stvi v ay- 
nJSjií TOzloie jeho. 

- 8. Dle tohoto roEvrha dSlila le přťd proflincem 
r. 1866 ruski imperie do 70 gabeniif, 13 oblasti 
a i vojenski twaii, ■ (Aot oa evropskou Btu 61 
pib., 1 obi. a 1 voj. lemi, na SibiT i g., 8 oblaati 
(i • Turk«tanakem), nft EaTkauko & g., 3 «b]. a i 
M«řiiení pomd aemS předaly, Nejvetli vlaeb gu- 



*) VeojnkoT vj^wSetl vSak dle IstÍbÚ geog.np. 
roka 1SS6 rodoha abffe-(f s Tnrkeátanem) oa 
S6e.8IS Q m. Ůbacam- od 10- & 83, Sae 1861 
Ainje (e ortatnfi art. gen. gnbematorstvi Tnr- 
keitanikí, jemni b# 1 celý kraj SedmiříJSný ai 

' k horám TarbagatajA^, pak koníSny obta«ti 
Mb. KirgiBŮT jižně j. Mnibela a Cobam a řek 
Saryho a Cnje přideinjf. OblaiU má míti dvi, 
tetu Syr darinakoQ a SedmOíenoo. 



m 

■ 

bernll i obíastí evřopsicýcfi á KáVkátkiiVýob byls 
Archángelská , nejmenM N^landská {nríá otieni 
Polské). NejrStdi y9sk té ^íech gnbernii á /oblastí 
v říSi jsou Sibiřské, z ntehS txn, př. Jaktttská o\ňtai 
rOTná se skoro veSkerémn prostranství rl. ertopiké 
Rusi bez gnb. ArdiangeMéi' á ň^metiif t oněcbj 
Tomská, převy^aje prostranství KavkaBského ná^ 
méstnictví. ZvláfitS pak mďo r. 1869 7 gnb. rú^ 
ských rozlohu vlče než 10.000 □ m., 13 gub. o^d 
10—2000, 12 od 2—1000, 56 g. od 1000— 500, á 
11 gubernii méné BOO □ m. z. Velikost Í000a4 
fHK) Q m. z. je tudíž normální velikost 
gubernii ruských, zvláStS pak centřálhích vell- 
koruských, málo- i běloruských a západnféh. Gu- 
bernie tyto jsou věak zároveň nějlidnatéjií v Butft, 
a v míře událení se od tohoto 'sti^du Osídleni iee^ 
lém císařství roste velikost giíbernil pOstnpnS, ták 
že gubernie tře^o odděleni jsou vésméé fara^il^é 
s cenlrálními, gub. drtihého oddělení již znaěně^ 
těchto vzdálené. Největii gubernie jsou již nttjpii- 
stějSi, jako Archangdská (jediná v evropské Rusi), 
a ostatní sibiřské. KaiPlkazské gubernie á oblasti, 
pak Polské a Finlaudské (vyjnia Uleaborskou) řos^ 
dělují «e mezi 4. a 5. řadOu. O 

3. 0ubemie i oblasti evropské Rusi rozpadají 
se v ohledu správním a sf^dním opět na Ú5 ezdy, 
vfitíbflK a v zemi Donských a Čerriomorských kd^ 
zákftt též okrugj, ve fHnIandii vikářství zvan^. ^ 
Cislo ví ech Újezd* a ofcrugů V fSSi hýió t, 
1863: v evropských g. a oblastech 464; VEavkav- 
ských 6i, v Sibffských 47, v Polska 39 (liyní r»ak 
86), re Pinlandil 46, v hromadě tedy 667 (nyiií 
708). Středním číslem mají gubernie ruské 8—9 
ťgezdft, nejvíce g. Poltavská, ČemigOvská i Kur^ká 

») Gubernie Fi^dandské nazývají se. léna (IAne)\, 
i jsou po nynějších polskýéh celkem nejmeníi 

vffla. • ■ M 

*) v Kurlandii říkají ť^ezdům hejtmanství, ▼ Li- 
YOnli LaridfferkfU , a tyto'jsotl jeStě na menSí 
okresy (smfrřích sdudft zn Fríedměg^erkhí) roz- 
díleny. 



296 

^ 15), ncgméaS g. BihíMsA (vftbec po 5) i Sta^ro* 

1)0M4 gubernie (d). 07iem že j^ dle toho i ros- 
eha lijezdův nad míru rozdílná. V&bec m&že se 
Hoi, Že číslo újesdáv tím jest yétSí, čím yětSi je 
gubernie a .sároveň lidnatSjSjL Správa každého 
^esdu soustřeďuje se v jeho újesdném &U okružném 
íněstě, při 2emž jsou ovSem ySecka gubernská i 
oblastná mSsta se skromými výjimkami i újezd- 
aýmí. Celkem bjlo r, 1863 ve vlastním Ruském 
císi^tví 658 újezduých měst (v Polsku 39, njaí 
85^ Te Finiandií 4^ vikářských síddi), z nichž bylo 
68 zároveň gubernská nebo oblastná (v evropské 
Buši 484 ^a 49, v Eavkazku 28 a 8, v SibíH 46 a U). 
4. Osídlená místa éili sídla ruského cís^d^ 
ství jsou při jeho ohromné rozloze, rozdílnosti obyva- 
telstva dle národnosti, •a rozdílného historického roi* 
rUi Části, z kterých se država císařství skládá, 
v/^lmi, rozmanitá, jak v názvech, tak v skupenství 
^vén\ a výstavnosti. V Polsku jsou města i md- 
stypy a vsi dle západoevropského zpftsobu, ve Fin- 
1 and i i uení zase skoro žádných vsi, nýbrž jedno- 
dvorce, k jedné ťaře přispané, tudíž jakousi cír^ 
kevní i politickou velkou obec skládající. Podobně 
i v kriginách, od vlastních Litvanfb a LotyŠův oby- 
jfauých, tedy i v Kueopii i jižuí Livonii, jakož i v 
ptepniob guberniích jihorufkých je velmi málo vesnic, 
a větSím dílem jen dvory, V císařství vlast 
ním, kdež oviem xvl. n západních, druhdy s Pol- 
ským státem spMených guberniícl^ a v Kavkassku 
opět ii>ooho rozduův se spatřuje, —dělí se osídlená 
místa na m^ta (gorody)^' posady, městečka, před 
městí {prigorody)^ slobody, kolonie, stanice, sela (t. 
j» sídla) i selce (sedlce), derevně a sídlení {9elenýa), 
Xíf láSbé rozmanitý jsou po provinciích názvy dvorftv 
a samot, k hospodářským účel&m odhodlaných, 
jakoQhutor7;,myi7 (podmyzkyapolúmyzky), formy, 
výselky a folvarky, dsaďby, poměstí a j. v.Ó* Rovněž 
pestrojmenné jsou jiné samotj, kteréž k církevním 

O Porady jsou skoro jen ve velkoruských gu- 

,, berniích, psk v jižních (stepníoh) a v Sibiři, 

městečka jen v Polsku a býv. polských ga- 



a ilu^im^ k pTtimyúoT^ A obdiodiiiiit poměrftm 
•6 TitohajL Tábory tatanikých a moag<okkýoh ko-* 
fomikA? naiýraji ae objécjné a^iy* jplattné lÉamy 
hibitkami^ natUgi (=z noclehy) jaon vStií I mmM 
tábory wwX. te?eF08ibiřskýcli koéoTiifků (JakntA, 
Tnn^iiaů a j.). 

1^ Celkem počítalo ae roku 1868 měat* 
tkýeh aidel ve ylaatniiii efsAřatTÍ 
S^17^ % debož bylo mSst 697, posadft 47, mMeček 
1612, pledměati (o sobe Sitanýoh) 61. V evropské 
láatí oáaařatví nialeaaio se -599 m^t, 74 poMdů, 
1500 mSfteSek a 61 předměstí , v hromadě 2207 
Běetakýehsídel, ykaTkaaském námésfnictTě 
19 méat, 12 městeček, v Sibiři 69 měst, ▼ Tur- 
keataaě 3 města. V Polsku bylo r. 1862 *- 
462 mést (dle lliU«tíiia, meai mmi 228 yládnich a 
129 soski^mnioh), ve Finlandii 32 měst, "pe 
reěkerém oisařstyi tedy i a Turkestanem 
1901 městské sídlo. 

b) Sel»kýeh sídel i. j. skuteěných yětttcb 
i meniícli yesaie, počítalo ser. 1868 y eyropské 
ěásti ylMtaí imperie 218^807 (kromě toho jeltě 
99.960 roaličnýck ektipení stayeni a samot); V 
Kaykasaku (r. 1861 ďe SM>aiekého) 8240 yesBle^ 
y Sibiři (r.l866) 11.664 yesnle (luromadon tedy ve 
yL impecUok. 840.000), yPolsku (1862) 22^7 ysí; 
Ofěem £e m &iel * těchto nejen ySeoky dvovy a sa<{ 

benňích (i baUiekých) ; oboje rovnají se nalim 
měatysům. Slobody jsou ye&é jednoutidné 
yesnioe (od eyobodníU laloSené) rr nalim Uio* 
tám. Ko loniemi nasýrají se od Němcáy 
saloiené syobodné ysi- ' (a Vaátf říie i y *Kay* 
kazsku),' stanicemi yesnice e yojeniMiým 
(koaáekym) oli^atalstyem (yěliim dílem veliké), 
sela i selise Json ysi Csraí nebo yůbee s dr- 
kyemi, derevně a sídelní yesnice be» ko^ 
•telů. Myi^ Json nale éyery poplnšní, fermy 
hospodářské dyory učební č. iknsné, yýselky 
a fohrarl^ royna^ se nafim íonrerkAm, n a a ďh y 
a poměatí json dnory a lámky Heolltické 
(Ij^ yo yi^ ony krvmě ysi). 

26 



298 

lAOtfy i^brS i; vloeka pienáidná ndla ^ auly a 
xuuil^f ko&)irnyc4ir (icteréš na 100.000 kibitek 
po^iiitaji) vyloudeta jsoa, při čemž na tísice Q Biď 
šftepmck a tundroritýoh prostraňalvi bez «tálýcb 
aidel vAsiiivBvropé (lad při řekách a na pelnt^ 
lesův) se nacházejí. • 

' c);Dle těchto hromadných a jiných podrobných 
správ pioipadá ve* vlastni erropské Snsi na 1 jgfaber<k 
Bii nebo oblast 12-^13 tněst a 30^*^3 misteSek nebo 
posadty, Y kavkaaskto náméstnictrě h — 6^ v 8i« 
biři tói 5^6 měst^ a po tSí imperii U— 1^ mistskýiď^ 
ddei (TPcaskadO % va Fiid|indii nejménét j.3-^4)^ 
NeJK^ioe mi^i. vlastních méat kvcuně Polska •fobenrie 
západní, druhdy k Polskn náležitá^ kda2 vAbee je 
měslrtr^ stav. fenaČaěji rozHlý, obzláštd g. Groá6]íi« 
•ká (26)^ Ai» i jihoraflké gubernie a povoliďcé, 
kdež json národohospodářské pomScy roi^ilí méat 
avlálté příhodný, mají též znainé díslo měst (Char* 
kovská i Chersonská po 18^ Eéatromriká, Podolská 
í PolUvaká po 17, Tavrijká 16, Peňnská 16). Nej- 
ttiéné městských osad vůbec Balezá se oviem ▼ 8i^ 
bířskýcht pak v jihovtuA:ý£h stepních, dílem i < v 
kavkaaal^ch gab«ni^h la 'oblasteeh. Poaady l]»- 
lezisji se v 19 gabemiíeii enropské Bnsi (skoro vea* 
měs velkoraských), méstoSkav 18 gnbémlioli IBJvpop- 
ských a ve 4£avkazskýth. Nojvíee jich mw^ býv; 
polské a Htevské gnbiimie (Vitonskl na př. |^^ 
200, Eovenská 180 a j.), dílem i baltické provincie , 
ve. volkoracÉýxih není tento potoníUttý - mHb. i ná- 
sov městkých sídel Bsámý. Mmémé pŤipadá 1 
měst.akái osada.<v evsopské Basi i teprv >Ma' 40*8 
O «D..z..(l město na U&^|s Q m.), v Eaidcazsku 
na 76 Q m.. (1 něsto naOdVsQ m.),*v.6ibffi do- 
koAiOel městskáťieaada <i město) na ^4338 O °^* z* 
(i a Xorkottantlaom). Naopak jo v Polska Již na 
5 iQ-m. t .měíttská 'osada^ ve Finlandii rzaAo> ieprv 
nai214)Q m* «. {Vlastaioh vsí připadá ▼ ovrop- 
skýoh igubociáíc^ a oblastedi po.jed^to^m na 0*4 Q 

f) ^ejmeiuk b^ r. .1(862 v %. Yaria^aké 148 , v 
g* Badotnské il3vi Ljubiku^éi 104^ v. Hocké 
vlak jen 43, v Angastowské 44 asést a měcrteček. 



S99 

ft). s., ▼ KavkAsskn ra^miŽ na 0*4, y SIbffi (bes 
Tarkestaiwka) teprv na, 1S6, ir Polska jep na 0*1 Q 
n. c. OvSem 2e aa Čísla tato maohrá přísnivSji 
Ffneaon, o^azi-li se od jednotlivých, velkých dil^ 
imperie i rozloha vod vniílřnich, jako& i prostorj, 
ponse jen od kočovníkův . obývaná (jako Kiif^ioiká 
oblast a j.) a vzhledem ke guberniím a i^ezdům 
boéon teprv značné rozdíly, jiohš pHSinj vjNik hlavné 
zase ▼ severní nebo stepni poloze, pak v hvtori- 
<^ch, národních a národohospodáBikýoh (zvl« ko- 
loniálni^) poměrech se snáfi^L 

d) Číslo domftv čili staveni spisuje se posud 
pro veliké překážky prostorné jen ve méstských sí- 
dlech. Při 10. revisi (r, 1856) napočítalo se ve 
vlastním cis^ství (ale toliko v 605 městech a 28 
posadách a městečkách) 582.094 d., pak 4956 ko- 
stelů ^i vlastně drkvi pravoslavných a 96.048 krámův 
{laveky, E čehož na městská sícUa v evropiAié Buši 
pfípadalo 507.215 domův, 4588 církví, 83.360 krámů, 
ma Kavkaaská 45.600 d., 184 c, 10.121 kr., na Si- 
biřská 29.279 d., 184 c, 3467 krámův. Stát ročník 
z r. 1866 obsahuje na r. 1863. čísla domův z více 
neŠ 2700 měst, posadu, předměstí a městeček . vlast- 
n&o císařství, neuvodí však čísel hromadných, poně* 
vadž seznam i^teni jeStě úplný. Z čísel na r. 1856 
vydíáBÍ, že cdkem ve vlastni impedi může se na 
1 město 840 domů, 7--8 kpstelů a 140 krámův 
počítati, čímž |iž veliký rosdíl mezi městy vlastně 
raskými * aápadoevropskými na jevo nadbuizL 

e) Zejména jsou městské oaady vlastně rus- 
ké, zívláiUě visk města co do výstavnosti 
(b«ď si v Evropě, buď v Sibiři nebo Podkavkazí) 
pravidelná, veliká, prostranná i volná a buď výhrad- 
ně nabo největším dílem ode ^eva stavěná, kteréž 
na atepech zvlášť v«^řovice a cihly nahražigí. ') 

') O prastrannosti a výstavnosti měst 
roských svědčí meei jiným avl* data ae stát. 
řečníka k r. 1863. Tak má na př. moderní 
Peter burk 8538 domův, mosp nimi ale přece 
jen 3892 kamenných, Mqskva 14,691 domů, 
ale jen 4996 kammených, Charkov, jakkoli 



a) Dloahé ulice s plofy a ičlmi a dřeySn^i domj i 
dvory stfidaji se %* sahradami ovocnými a zelenář- 
skými, i yeUkým! námSstimi (p^a^aďW), která máji 
vlctdež velmi chatrnou dlažbu, nebo i bes ni jsoUé 
Celné církve s 3, 6 i 13 věžemi a evonicemi (a 
pe0tiy>barevnými báněmi i s poslacenými Uííži aře« 



na kri^i stepí, 6679 d. (ale jen 1169 kam). 
Poltava 3361 (322 k.), Voroněž 4400 d. 
(jen 603 kam.)) Astrachaň 4638 d. (419 
kam.), SaratoY 6461 (431 k.), Perm 2778 
(73 k.), N. Novgorod 3113 (687 k.) Kasaň 
4211 (641 k.) Vologda 1673 {Ih k.), Ar- 
changelsk 2290 (110 k.), Mogilev 2936 
(296 k.), Kijev 6853 (702 k.), Kov no 1881 
(250 k.), Žitomir 1936 (207 k.)aj. — Nao* 
pak má v baltí<^eh provinciích a ▼ s<^DUBed- 
stvi Bevel 1807 d. (686 k.), Biga 4876 
(818 k.), Jelgava 1211 (114 k.>. , Yilno 
1903 (993 k.). Kamenec Podolský 2071 
(687k.), KiSinSv 6213(a2804 k.}, Cheraoň 
4898 (1040 k.) Niko laje v 6327 (4662 k.), 
O děs a 7413, renněs kamenných. V Sibiři 
má na pK Toboisk 2620 domft (s toho jen 60 
kamenných), Tomsk 2797 (96 k.), Irkutsk 2464 
(83 k.); v Zabajkalské, Amurské i Při* 
mořské oblastí vůbec ani kamenných domft není. 
V Předkaviottí (na stepech) jsou jeitě tytéi 
poměry co v jižní Buši; jediný I^atigersk co iá* 
zenricé m. má mezi $82 stav. 212 kam., Jejsk je 
celý od kamene. VZákavkasí vlak má Baku 3033, 
áemacha 4614 vemněs sděných domů, Derbeat 
3850 (3420 kamenných), Erivaň 2506 vesměs 
kamenných (a vSecka mista v MingveUi i Arme^ 
nii vůbec), Hflis vSak med 9066 domj jen 72 
kam., a podobně vSecka města v této gubernii. 
— Oprosirannosti městBuskýeh svěděi též 
poměf stavení k ^bývi^cím v nleh; tak při- 
padá na př. v Petěrburini na 1 stavení sice 
63 lidí, v Moskvě ale jen 23, v Oděse 16 , v 
Irkutsku 11, vTiffisu 6 lidí, a v malý^ městech 
' jeitě méně« 



801 



iJhy) a výstavaSjlí kamenné budovy vládní nebo 
Boiúúromni (svl. kapecké), xnU jednotvarnosfc celku, 
ano sp&sobnji z daleka při veÚkQsti měst (kteráž 
ale málokdy json hrazená) pohíed na nS v skutku 
velikolepý a mnohdy i velebný , (jako evI. při Mos- 
kvě, Kijevě, Nížegorodě, Saratovu, Ustjugu a j.)* 
Města gubemská, kdež zvL kamenné budovy četoy 
jsou (obytně -visás. jen v hlavních ulioich a ná- 
městích) mají již TÍce pohled měst západoevrop- 
ských, což též o některých přístavných městech a 
vSech pevnostech, pak o baltických městech platí, 
jakkoli tato těsností svou a vysokostí domův i sta- 
rožitoou výstavností ráz staroněmeckých měst nosí. 
Polská města jsou těsná, malá i špinavá (větSím 
dílem ode dřeva), Kavkazská rovněž, ale více 
kamenná i od perské výstavnosti Čili mohamedánské 
vůbec, se slepými zdmi domův a p., ale s bazary 
jSli hoBtínými dvory, kteréž i v ruských městech 
nikdež nescházejí). ^) Bus ké vesnice neliší se 
výstavností svou, zvL mezi Yelkorusy, od <^ec- 
ných měst, jsouce větším dílem v ulicích postavené, 
prostranné i volné, a m^^íce jednopatrová dřevěná 
staveni s barevnými okenicemi a vysokými lome- 
nicemi {téremyy o 1 pokoji s řezbami),' ano dvé sta- 
vení vedle sebe (letní a zimní) s velkými dvory. 
Vesnice maloruské jsou více již do kruhu sta- 
veny (Vyjmouo slobody), mi^í ní^é domky s pečín- 
kami i zahrádkami, dřevené nebo z vepřovic i ple« 
tíva (ypři^^ách) zděliuié, — ale všecko čistě obílené 
nebo veselými barvami natřené. Vesnice polské 
jsou naopak velice chatrné i nečisté, což i o kav- 
kasských platí, jakkoli tu zase auly horalův (t. j. 
kamenné vesnice s vysokými, nepřístupnými domy se 
střílnami a p.) opět zvláštní výstavností vynikigí. 
Turkestanská města jsou t4ž rázu perského a vesměs 
hrazená, i vesnice mivají 1^'ádby kamenné a pole u 
vnitř. Ýi Z kočovních, zvěro- a.rybolovných 
km«náv přibližují se rybolovci nejvíce kt usedlé- 
mu obyvateJstva, majíce při rybných řekách (zvi* 
v Sibiři) stálé vesnice o 2-^S domcích (faloHch)', 
nejchatrnější jsou stany Bvěrolovcův, zvL Tun- 
guisů, kteří málo kdy dvou dni déle na jednom 



302 



mistS se sdržtijf. Rovn^ bývají nejsevernější gobo- 
vodci skoro v ustavičném stehováni, kdežto Ostjact 
i Vodici mají v lesích dřevSné simní jnrty, i t 
malé vsi (anlj) sestavené. — 

n. Obyvatelstvo. 

Žádný stát na světě nejeví takové rozmanitosti 
v rozličných poměrech obyvatelstva, jako Rnsko, 
i nikdeŽ není odtud ovšem takové bedlivosti při 
sbíráni, sestavování a vylíčení jejich zapotřebí, jako 
právě tuto, jakkoli přiznati se náleží, še právě 
nauka o obyvatelstvě, kteráž v jiných státech evrop- 
ských je nejdokonalejším odvětvím statistiky, pro 
veliké překážky v času a prostoru, posud ještě v 
ruském císařství mnohých mezer a nedůsftatkftv y 
každém ohledu vykazuje. 

A, lÁdnatůst. Císařství ruské, co celek po* 
jaté, náleží ovšem k nejméně zalidněným státům 
na zeměkouli. Toliko Persie, britská Ameríka, pak 
všecky skoro státy středo- a jihoamerické mají menií 
lidnatost, než ono. AviSak porovnávajíc Ruské 
císařství s jinými, co do rozlohy poněkud aspoň 
souměrnými díly souSe zemské, převySujeť ono vždy 
jeStě lidnatosti svou značně východní Afrika (140 
obyv. na 1 [71 m. z.), severní i jižní Ameriku, (104 
a 74), Brasilii (56), zvi. pák pevnina Aostrabkoa 
(8) a Polynesii (121 obyv. na 1 Q m. pAdj.) 

1. Vzhledem k administrativným d^ 
lAm R. c. zůstává ov9em z^ Sibiři jen 9 samostat* 
nýeh dilův zeměkoule (mezi nimi franc. Guyana 86 
14, stát Oregonský s 12, Austialie s 8, britská Kohim- 
bie B d obyv. na 1 Qm.)* ale jiáí vl. císařství v Evro- 
pě vzdor své ohromné rozloze předčí dobře 198 států 
a samostatných dílů zeměkoule lidnatostí svoaCmezi 
nimiž Zadní Indii s 598, Tare<^ou Asii s 608, Švédsko 
s 501, Tureckoa říši <ieloa s 446, slředni Amedku 
s 277, Egyptskou država s 241, Sjednocené státm 
Severoamerické s 227, Mexiko s 226 obyv. na 1 Q 
m.), a Polsko stojí v tom ohledá na 67. místě mezi 
vžemi samostatnými 253 ^tmi zeměkoule. 
< 2. Vzhledem ke guberniím jsoat i^ovftem 



303 



gtiberAie a oblasti SibfiFské je^ak pro pftdn stepni, 
lesnoa nebo védně ismrzlon a výšehorskou, jinak k 
pHSin podnebnfch a historiekýcb (t. j. co mladá, 
z' Evropy teprv prftehodem 260 let osazená Žásť cí- 
sařství) nejpnstéjfiimikonéiDami Rasi, kterýmž jen je- 
dna nejsevernSJšf ^bernie^evrop. Rusi, totiž Arch- 
angelská, se vyrovnává, ano skoro jen v průřfett 
HcbatostiveSk^ Sibiře zůstává, b) I Eavkazské 
náměstnictvo je při vSí jižní poloze své, z ]j)ři- 
Čin výš«horské p&dy a stepí, a pro staleté téméř 
narodili boje slabě zalidniSno, zůstávajíc i za prů- 
měrem vlastní Rnsi; mořálovitá, lesná severní i je- 
zemá Fi n 1 a n d i e pak převyiuje lidnatostí svou jen 4 
severní a step ní gubernie vlastní Rusi, aékoK 
ovSem lidnatost její po odrážce jezer (asi 2000 Q 
m,) skoro na 406 ob. na 1 Q m. se postaví, při 
ěemS viak vfdy jen 6 gmbemií vlastně mskýciíi za 
ni zůstává. c)ye vlastní Rusi evrop'ské jeví se 
a) hlav. á středy největSf £. bohaté lidnato- 
sti (mezi 2000—2800 obyv. na 1 Q m.)» kteréž se 
okolo 2 kistořiekýtih stíFedů ruského císaJ^tví, Ky* 
jeva totiž a Moskvy hromadí, a 7 gubernií (Moskev-^ 
skoUjTúlskou, Kurskouna sov. Kijevskou, Charkov.^ 
Poltar. a Podolskou na jihu, (první 8 velkoruské, tyto 
maloroské) obsahují. Z nich' pak jsou průmyslná 
g, Tnlská (2é22) a Moskevská (2699) vůbec n€$lid- 
natějěf ve ve^kcnré Rusi, ani býv. VarSavskou nevy* 
jímajíc, která jest nad to i něco větSí jedné i druhé* 
fi) Mezi dvěma těmato slředy rozkládá se prostor 9 
gubermí .2. třídy o silné lidnatosti, t. j. 1500 
—2000 obyv., kteréž spdeěně s oněmi (jen Jaro<> 
slavská ležf '2ia sev.y Kalužská, Orelská a Čemigov- 
ská na záp., Rjazanská; Tambov^ Penz<. i Voroněž- 
ská na výóh.) nefstarSí, a tadiž i nejlépe vzdělané 
a ncjprŮmysliilJSí krajiny vlastního císařství shla- 
dili,' kterýtíiž se ita jih malá sioe, ale úrodná 
BesáraTSbiO) na t&p, pak králotství polské s podoba 
nod, ano vyěěí ^jóltě něco prům. Hdnatostí «o 
zbytek jinostátního stíredu důstojně ^ bok Staví. 
f)Nazáp.t 86Té a >výdi. obkládá velkóruský slřed HMq 
řada 8' gttbe^rnil -s Hdnaiosiií 8. třídy (1600 
— -1000), vesměs též velkoruskýtih,* kteréž buď jU( 



k staroroskému sUtm náležely (jako Mogil^vaki, 
Smoleňská, Tverská, Vladimiřská a Nižegorodská)^ 
buď co Pov olžské končiny (Kazaň., Simbirgká,^# á ' 
'^j ^^aÉVMMQn^ zvláštními podmínkami národního bo- 
^ hactvi vynikají, a tudíž již od XVI. stol. lid ruský 
k osazováni vábily a podnes rychle vzkvétají. Po- 
dobně táhne se od moře (g. Ghersoňská) až k j. La- 
dožskému řada jiných 8 gubernií, kteréž podobnou 
větSí lidnatost svou (též od 1600—1000) buď velké 
úrodnosti své a přímořské poloze, jako g. Ghersoň- 
ská, buď přiléháním k novému stíredu ruské říSe 
(g. Petrohradská), a staré kolonisací německé (bal- 
tické provincie), buď postavení svému 'co pravlast 
Slovanská (g. Yolyňská i Kovenská) nebo co střed 
starého státu Litevského (Gródenská i Yilenská) 
děki:gí a přechod z Buši do Polsky a záp, Evropy 
vůbec tvořL <f)Mezi nimi a starou I^usi leží 4 gu- 
bernie lesné a blatné (Estonská, Pskovská, Viteb- 
ská i Minská) s lidnatostí 4. třídy (1000--600 
oby v. na 1 □ m.), podobné i na sev.-vých. velko- 
ruské skupiny (Eostromská i Vjatecká, nad to velikou 
rozlohou vyjiiksyící), kdežto g. Saratovská, Jekáte- 
rinoslavskávi Tavrlc^á, též do této třídy náležité, 
úsilnému usazování se buď v úrodných stopech, 
buď v přímoří a Povolží nové své obyvatelstvo 
(teprv hlavně z konce minulého století) a poměrně 
velkou svou lidnatost děkují. <) Severní a východní 
lesnaté gubernie (Novgorodská, Oloněcká, Vologod* 
ská, Permská i Orenburská) i s Finlandií a stopni 
oblast Donských kozákův mají na ohromných pro- 
stranstvích svých jen slabou lidnatost 6. třídy 
(500—100 obyv.), ktoréž se i nejstepnějií okres 
Buši, t j. velká g. Astrachaňská poněku4 přibli- 
žuje, kdežto g. Archangelská na svém, jen na záp. 
orbě přístupném prostranství toliko podél řek usedlé 
obyvatelstvo ukazi:ge a nejpustějiím okresem na 
pevnině evropské vůbec se býti j^vi a společně se 
vžemi guberniemi Sibiřskými lidnatost ohudou 
(6. tíHídy) ukazuje. 

8* OvSem že jsou rozdíly lidnatosti eo do 
Újezdů v zvláště v lesnatých a stopních guberniícht 
kteréž nad to i největší rozlohou vynikají) nad 



806 

alrn veltké, I opakiqi ne dílem i t prftuyaliiýoh 
gabemiioh atředoruakých. Tak mi g. Vologodaká 
v rocli&iých i^aideofa lidnatost 1300 a 34, Koetrtna- 
ttí 1700 a 200, Ferm'aki 800 i 60, EazaňsU 
3200 a 600, prOmyslná Vladimifská 2600 a 1000. 
SížeerorodBki 2700 a 500ft t d. «) If ejlidnatíjli 
Te vlastním cís^bItI jsou OTÍeui újeid; tL tfdaloieh 
m^t Tok má Petrohradaký lidoataiit 17.1&2 hUr 
" " ■ Hoíkevský 90í§ (bw 
jezd po nich ja Eiii- 
}00), pak BerdrSevaký 
dJBíd Tnlaký, Kolo- 
ikey.), Zéa'koTský a 
Charkoviký. fi)V Si- 
Ij KorgaQský a Jalu- 
9D 391 a S98 hlav), T 
rastanu, 1974), Bakin- 
720), TiSisBký má t 
oatL J-) Za to mqji T 
Bevemíeb a východních ^bemiich evropské Ruň ■ 
ietné ^eid; pod 100, ano pod 60 bl. lidaatotti 
(UbEsa^aký jea 6, Eemski 10, a I sám Astracbaďaký 
ti mlatem jen 66),' v Sibiři nSkterí okio^ (jako 
'nirnchaJUk, Vrcbojanský i Eol/meký) ani 1 bl. na 
'wan JBOa nfikleré tAxagy 
m. (f) VAbec nelze pak k 
n, tak i T £ást«cb j^icb 
ih i uárodohospadářekých 
10 k cemim sápadoeTTop- 
ohem větiií lidnatoet, aei 
reiterj epoleiSeatká pomiry 
daleka nqjson tak oblíme, jako v Baů, kdež i při 
lidnatosti 1600ob.lidnatěaaaBt si atéžqje, kdeí přai 
70.000 Q m. aili S'L miU. ítveroových verst, jako 
v Btadaném pasu leiící, k oudleni icela se oehodí, a 
k tomu Sibiř vflbsc k erropsků iiásti v takorim asi 
pomíra stojí, eo daleký západ (,£ar-WeBt") k sjed- 
noceným stit&m saveroameiickým. 

i. T^Híeni poměru mSatskáho ob;- 
TatalstVB k vesnickému 6. lépe újezduímn 
podléhá T Bnai pro nedostatek osobitých statisti- 
ekýdk apráv o objvatelBtví iatnýoh jettS posadft » 



906 

mSfiteSek jistým nesnázem. N&sledkem toho nelse 
jinak, než obyvatel8t70 posadftv a mSsteSek k oby- 
vatelstvu ůjezdnémn pfíSiBti, kamS dle převahy ze- 
mědělské ávnosti také vStSím dílem dld práva ná- 
leží, a) Dle toho obnáSel počet městských obyvatel 
v evropských gaberniích vlastíií imperie r. 1863 ve 
599 městech 6,087.070 hlav; v Sibiřských gabemiiclk 
a oblastech r. 1863 (v 59 městech) 252.514, v Eav- 
kazském náměstnictvC t. r. (ve 39 městech) 349.912 
hlav, což činí 9*9, 5*4% a'8'4 vSeho obyvatelstva v 
dotyčných dílech imperie, ve veSkerém císařství vlast- 
ním pak 6,689.496 hlav íL 9'0®/o vSeho obyvatelstva 
jeho. V Polskn obnáSelo r. 1862 (dle Miljutína) 
obyvatelstvo ve městech 1,216.285 Uav, veFinlandii 
r. 1861 toliko 107.742 hlav. Srovnali se pak měst- 
ské obyvatelstvo s újezdným, přijde na 1 obyv. 
městského v celé imperii 10*8, ve vlastni 
imperii 12*3, v evropské Rusi 9*0, v Kav- 
kazsku 10-8, v Sibiři 17-3 obyvatel ůjezd- 
ných, ve Finlandii 14*3, v Polsku pak již ná 
1 měst. obyvatele ani ne 3 (určitě 2*9) venkovských 
(ovSem s městečky). Městský stav v Buši je 
tedy celkem vSudež slabý (nejslabli v Sibiři a ve 
Finlandii, nejsilnější v PolStě), yyniki vSak ve vel- 
koruskýoh krajích (i v samé Sibiři) zámožnosti, 
kdežto málo- a běloruská, {eStě větSi měrou pak 
polská města pod tlakem četného v nich židovského 
obyvatelstva málo prospívají (viz o tom niže). ^) 
b) Z gub. ve vlastním <iísařství má Petro- 
hradská pro veliký počet obyvatelstva v stoUčném 
městě a menSi lidnatost v kraji největSi poměr 
městského obyvatelstva k újezdnému, totiž 56 : 100. 
Za podobnými při^ami připadá i v Moskevské gu- 

^) Čísla tato zvěHi se poněkud, při5te-]i se k oby- 
vi^telstvu vlastních měst i obyvatelstvo posadu 
a městeček, což možno nyní na základě zpráir 
stát ročníka aspoň přibližitelně učiniti. Dle toho 
ustanovil by se počet městského obyvatelstva 
na r. 1863 ve vL imperii asi na 8,760.000 Ulav, 
což čini 12*5^0 ▼Sdho obyvatelstva Čili na 1 
městského obyvatele 7 iSjezdných. 



307 

bernii na 100 liýtednýéh obyyatel 28 m^^stfkých. 
Po tSchto 2 Étoličných guberniích máji jen jeHé 3 
(Ghersoňská, Taturická i Bdssarabská) pro přimoř* 
skon poloha svou více než 20®/o městských obyra- 
tel (n» 100 újesdných 27, 21 a 17 městských); 12 
gabemii připadá do 3. Iřidy s více než 10% měst. 
obyr.; jsoni to větiim dílem těž přímořské, ale 
i jihomské gnbemie, kdež step Tjžaduje větM sou- 
stfedění ve městech. Hesi 10-^6% má 26 gnb. 
evropské Rosí, méně 6% veliké a slabě zalidněné 
gubernie severní a východní, ale i g. Samařská i 
Voroněžská, kdeŽ výnosné semědělství převládá. 
Kavkazské i Sibiřské gubernie drží se též prj&m. 
ěísla eísařství (10— 67oX toliko Tiflisská, Šemaohin- 
ská i Erivanská mají 10— 167o Zabajkalská oblast 
a Jakntská mají viak pod 5% městského obyva- 
telstva. 

5. Hromadění obyvatelstva dj^^se ovšem 
i v Rusku zvláště ve městech, jakožto vládních, 
tržních i dílem historických a zeměpisných stfedech 
větších kriýin; ale i vesnice velkoruské náleží z 
příčin zachovalého čele^íího i obecního zřízení vů* 
hec k větSim sídlům počítati, což nejvyiSí měrou d 
Povolžských selech a derevníoh, jakož i o stanicích 
Kozáokých, pak i o vSech vesnicích průmyslových 
platí, kteréž zvlášť v gub. Vladimířské a Nížego- 
rodské mnohdy 10—20.000 žitelů vykazt^í. Celkem 
nalézalo še ve veškerém císařství roku 1866 (dle 
vládního kalendáře i stát. ročníka) 877 osad, kte- 
réž přes 2000' obyvatel měly, a takto se rozdělovaly : 



808 

R O 2 



G« 



09 



1-i 09 






I 



. I 



©>« 



S 

09 



lOO 



0« 



a" 



G« 



>So- 



OD 



to eo 



OD 

«0 



CO 

t- 



Ol 



09 






^ e« 



OD 
9« 



O 
O 



t-40 O 
09 



<0 



•9 r-t 



I I 



UL 

50.C00— 
25.000 


04 


04 


- 


Š 


J^o* 












2 - 1 


^ 

w^ 


1 1 




^ 










. přes 

00.000 

obyv. 








^ 


« 1 1 


^ 


-^ 1 


■* 


t-i 1^ 












• 1 • ■ 


t « 


• • 


1 • 




h8 


»t4 




-0^ 


ND 


• d • ' 

*« • • 

lil- 


s : 

m > 


S • 

^1 


M ► 






o 00 








>> > 


>> 


>►► 


► 



809 



Do I. třídy n&leželj: Petrohrad 539.476, 
Moskva 361.627, VarSava 162.806, Odfisa 118.870. 

Do II. třídy: KiSinSv 94.124* Riga 77.468, 
Vilno 69.464, Kijey 68.421, |7ikoIajey 64.661, Ka< 
laň 63.084, Saratov 62.923, TifLU 60.776, Tula 
66.679, Berdyčey 63.169, Char'koy 62.066. 

D o m. t ř í d 7 : KronStat ^8.413 , Mogilev 
48.206, Astrachaň 42.832, IHžnij Novgorod 41.643, 
Voroněi 40.967, Cheraoň 40.169, Žitomir 88.293, 
TamboY 36.029, Orel 34.973, Kaluga 34.668, Sa- 
mara 347131, Lodí (v Polsku) 31.664, Poltava 31.346, 
Minsk 30.149, Revel 29*434, Akkjerman 29.346, 
SostOT nad Donem 29*261, Kozloy 28.613, Kursk 
28.566, Tyer 28 623, Irkntsk 28.000, Vitebsk 27.866, 
Dunaburk 27.826, Jaroslayl 2l7.741 , Jelec (gnb. 
Orel*8ké) 26.606, Orenburk 27.623, Penza 27.263, 
Grodno 26.187, Šemachá 26.148, Jelisayetgrad 26.067. 

Do IV. třídy: gimbirsk 24.837, Volžsk (y 
Saratoy. g.) 24.346, Taganrog 24.304, Koyno 23.937, 
Krraaenčok 23.106, Smolensk 23.091, Jelgava 22.746, 
Bendery 22.448, Rjazan 22.279, Jekaterinburk 21.777, 
Kostromá 21.415, KerS Jenikalé 21.414, Kamenec 
Podolak 20.699, Brest Litoysk 20.666, Sjeraň (y g. 
Simbirské) 20.814, Nacha (v Z&kaykazí) 20.633, Tomsk 
20*983, ŠoSa (y Zákavkazí) 20.397, Cerkasj (kijey. 
g.) 20*887. 

Do V., VI. a VII. třídy náležely t. j. měly 
přes 16.000, 10.000 nebo 6000 obyvatelů (dle gube- 
rnii) ; 

V g. Arcbangeldké: Archangelsk 19.178, 
Solombala (selo) 11.748; 

V g. Astraebaňské; Caijey, Krasnyj jar; ^ 
y obi. Bessarabské, Chotin (18.826), Ataki 
(posad), Bělcy,Soroki,TurJaek; yg. Černigovaké: 
Něžin 18.008, Glucboy (11.464), Starodub (11.007), 
ČemigoT (10.628); Berezna, Borzna, Dobrjanka 
(posad) , Klímova (posad) , Klincy (pos.) , Korop, 
Kroljevec, Lnžki, Mglin, Kosovka (p.) , Novgorod 
S^versk, Kovozybkov, Sosnica, Voronok (p.); 

*) Místa, bez Sísel zde u Vedená^ &íta)a jen b &Í 
JO.OOO obyvutel. 



í; 



v lemi DouBkjho Tojaka: N<iT<><S«a4mik 
(17.066), pak ítanice PjatiibJMubúa i Starý Cer- 
kMk; 

T g. Grodnensk«: Béloitok (16.6fi8), Slomm 
. . . . _ ^ VttlkoviBkj 

[■ (14.987), Lflb«- 
, Bvtmy (12,925), 
I, pak B&Iovodik, 
',SUyJMuk(96U>, 

Ldminká ^16.693), 
■js, AnaojST, Ba- 
H^aki, No7ajft 
Tomii^orod, OCa- 
(9263); 

k (16.887), Cglií 
(11.273), pak BomuioboňBoe-ijbsk a Roatov (9677); 
v g. Jekaterinoelavaké: Jekateríuoalav 
(19.903), NacbiSsTaD (11.833), Áxoy (p.) 10.946, Ho- 
TomoakoTEk (lO.ODÍ), pak Bachmat (9896), LugaiS- 
■kij, Mandpol, Hikopol (p.), Pavlo^d; 

v g. Kalnžaké: Žizdra (10.083), BoroTak, Eď 
Eel'tk, Meífiorak ■ SochiniJSi i 

T g. Kazaňski; KoamodeniJaDak a Óabok- 
■arj! 

T g. Koitromfká: OaUS; t g. Eovenaki: 
gaTU (15.896), Bo^enj (t3.40ft), Foiier«Í, TelSi, 



vg. Knron8ké:I,Íbava(99T0); Tg-EnrtkA: 
BSlgorad (14680), Bttxji Oskol (10.780), pakEo- 
nia, Hiropolje (9611), Obojaň, PbtíTl, B^lsk; 

»g- Kyj«»íké: Uman' (18.981), VaaaTiOT 
(11.877), ZveDigorodka (1 1.010), KaqJ*?, Lipoveo, Ka- 
domyil. Škvíra, TariUSa, Ďigiria (9667) ; 

v g. Livofiiké: Derpt (13.826), Pemava; v g. 
UiDBké: Bobmjík (18.938), I^nak (11.071), Botíhot, 
ilotjT, NesTii, HovgOTodok, Sluck (p.) ; 

v g. HoKilevakí: Qomel (12.640), Šklov 
(p. 11.665), BjcfaoT, DnbroTDa (p.), Hatislavl, OrSa, 

y g. MoikflTaké: Kolomiu, (IMIS), Swgi- 



iůvíkn (p. 14954), S&pB^pv (10.872), Dmitrov, Fa- 

tlowldjV); 

▼ g. Nižehradské: Arzamas (12.285), PoSin- 

ki; v g. Novgorodské: V. Novgorod (17.665), 
Staraja Rasa (9616), Borovici, Tichviii, UstjoŽna; 

▼ g. Oloněcké: Oloněc (11.431); Tg. Orel- 
ské: Livny (13.674), Mcensk (13.6 19), Bnansk 
(18.241), Dmitrovsk, Karačev (9943), Sěvsk, Trulx- 
6eT«k; 

v g. Orenbtirské: Ufá (16.460), Mjasskíj 
savod, Zlatoustovskíj (9640), Satkinskij závod, Ste- 
rOitamak, Trojick, Oeljabinsk; v zemi Orenbur- 
skýcli kozákův: Uralsk (10.820); 

vg. Penzinské: Saransk (12.738), Kerensk, 
Kraanoslobodsk, Mokianj (9037), Nižoij Lomov 
(9630,) Verch. Lomov, Trojick; 

vg. Permské: Perm' (19.240), Kangar (11.812), 
Jngovskij závod (10.167), Alapajev, Motovilichinskoj 
závod, Obvinsk, badrínsk; 

v g. Pod oIiké:BaIta (14.629), Vinica (11.061), 
Bar, Braclav, OhmSInik, Gajsin (9630), Lítán, Mo- 
gilev DnSstrský (9464), Olgopol, Proskurov; 

v g. PoUavské: JPerejaslavl (10.047), Priluki 
(10.584), Boríspol, Chmělov, Gadja^ Gradižsk, Eo- 
beljaki (9649), Eiinkov, Lochvica, Mirgorod, OpoSno 
(p.), B^Setilovka, Romny, Zeňkov (9398) Zolotonoša; 

v g. Pdkovské: Pskov (16.807), Toropec, Vel. 
liuki; y g. Rjazaňaké: Skopín (13.440), Easimov 
(11.054) JegorjevBk, Ranenbuťk, Zarigsk; 

v gab. Ski. Pétérbnriké: Carskoje selo 
(10.687), Gaéina, N«rva, Petérhof; vg. Samařské: 
Biigol^nia, Bozalnk, BognruBlan , Nikolajevsk, N. 
Uzeňsk ; v g. S a r a t o v s k é : Knzošck (13095), Da- 
bovka (12.^82), Chyalynsk (10.947), Atkarsk, BalaSov, 
Kamyiin, Petrovfk (9229), Serdobsk (9585), Caricya ; 

v g. Simbirské: Alatjr (956^), Ardatov, Sio- 

T z. Smolenské: Vjazma(12.580), B$loj, Dor 
logoboi^ Boslavl*; 

vg. Tambovské: Horlíansk (15.776), Lipsek 
(12.790), jporiflOglSbBk (9060), Jelafma, Kadom, Kir- 
ianoV| Lebedjaň, Šack, Témnikov, tJsmaň; v g. Ta v* 



312 



r i j B k é : Simferopol (17.061), Karasubazar ^6.606), 
Berdjansk (12.101), Bachčisaraj (11.136), AíeSki, Jev- 
patoria, Feodosia, Melitopol, Sevastopol (8218, před 
r. 1866 přes 40 000 obyv.); 

V g, Talské: Bělev, Bogorodick, Jefremov ; 

▼ g. Tverské: Ržev (18.746), Toržok (16463), Vy- 
Snij Yoločok (13.873), OstaSkov (10.488), Běžeck 
Koljázin, KaSin, Staríca; 

v g. Vilenské: Sv§cany: vg. Vitebské: Po- 
lock (11.740), NSver, Veliž ; 

v g. Vjatecké: Vjatka (14.706), Jelabaga, 
Sarapni, Slobodskoj ; v g.Tladimírské: Vladimir 
(12.948), Alekfiandrov, Ivanovo (sSlo), Murom, Pere- 
jaslavl (Zalěsskij), Šuja, Snzdal; 

▼ g. Volyňské: Starokonfltantinov (11.712), 
Křemenec (10.449), Dabno, Novgorod (Volynsk), O- 
strog, Ovroč, Radzivilov, Rovno, Zaslavl, Yladimii! 
Volyňskij; 

v g. Vologodgké: Vologda (18.984), Usťjug 
Velikij ; v g. Voroněžské: Korotojak, Ostrogožsl^ 
Pavlovsk, Zadonsk, Valujki. — 

V království Polském (r. 1860) a sice v 
býv. g. Augustovské: Suvalki (12.673), Lomia, 
Avgnstovo, Kalvarya, VilkovySki, Vladislavov ; v býv. 
g. Ljublinské: Ljnblin (19.064), Bilgoraj, Chelm, 
Kaziměř, Mi^džyřeč, Siedlce, Vlodava s Orcbovskem ; 

v g. Plocké: Plock (13.351), Makov, PřasnyS, 
Serpc; v g. Radomské: Radom (10.073), Staiov; 

▼ g. YarSavské: Zgieř(12.510),EaliS (12,586), Pio- 
trkov (11.209), Čfstochov (9236), Březiny, Konin, 
Kntno, L§čica, Oziorkov, Zdanska Vola, Sieradž, 
TomaSev, Torki, Vlodavki. — ' 

Vevelkokniž Finlandském (roka 1861): 
Helsingfors (19.668), Abo (15.267), Bj5rnebork, IJle- 
abork, Vibo^. 

V Kavkazském námSstnictvS (ar. 1866): 
Stavropol (17.363), Jelisavetpol ($. Gandža, 15.191)» 
Alexandropol (č. Gamry 14.935), Achalcych (14.722), 
Baku (13.392), Erivaň (12.170), Derbent (11-43 1), 
Mozdok (10.896), Kuba (10.773), pak Kizljar, řja- 
tígorsk, Signacb (9008) a Telav; v zemi čem o- 



313 



mořských kosákůy: Jejgk (16.747), Jekaterino- 
dar (9504) a Temrjok. 

V Sibiři: Omsk (19.467), Tobolsk (18.361), 
ZmSjnogorsk (14.904), rjamen (12.593), Bamaol 
(11.297), Krasnojarsk (9997), Petropavlovsk (v g. 
Tobolaké, 9090), Bíjsk, Jakutsk, Jenisejsk, Ejachta, 
Kopal (▼ Zulské obi.), Nikolajevsk (v Amnrskn 
5495), Semipalatinsk, Tara. — 

yflbec máji jihoniské i nékteré středomské (Tam- 
bovská, Knrská, Tverská) , pak Povolžské gubernie 
skoro samá veliká mSsta (nad 5000 objy.), Polsko 
(kromS g. VarSayské), Fínlandie, baltické provincie 
i Zákavkasi vétSim dilem malá mSsta. V severe- 
ruských lesních gabemiich a v Sibiři jsou zvláStě 
nepatrné méstské osady (pod 1000), a velkými més^ 
vétSím dílem jen gabemská nebo báňská, což též o 
Uraln platí. 

B. Národnost 1. Číslo apomSry. Z pH^ hi- 
storických, jakož i při ohrcHnné rosloze državy ru- 
ského státa ve 2 dílech svSta á velikém poStu oby* 
vatelstva je i národnost tohoto velmi roimanitá. Oby- 
vatelstvo imperie náleží ke 3 plemenům lidským, a 
▼íce než 80 čeleděm dle mluvy, kteréž se asi do 
500 kmenův rozpadají. Počítá-U se Eavkassko k 
as^ské Sásti imperie, kamŽ dle národopisných po- 
máův svých také právem náleží , vzniknou ná- 
iledujíd hromadná ásU na r. 1860« ^) 



^) dle Sehnitziera (na základS prací E(5ppenových), 
a dle jiných pramenů, zvi. éuschena a Erckerta 
(1862). 

Busko. 27 



314 



vu 

•^ a 

4> •p^ 



O o 

o ' 

o 

• • 

oo 
o o 

co 'H 

Ti« r-l 




o 
© 



g 



e o 

~ o 
o 

• • 

oo 
o ■ 



o 
o 
o 

m 

o 
oo 



o 

o 



o 
o 
o 

o 



• ■i4 












00 
P3 


c»- 

o o 


o 


o 


^ 




o o 


o 


o 


§ 






o o 


o 


o 






• • 

o o 


• 

o 


1 ^ 


• 




ao 


o o 


o 


1 


•• 






co 0% 


9% 






ce 


©J 


co 




00 




> 













I t 



I I 



00 

S 

o 

S: 



o o 

S8 
Sg 

o 00^ 
©ÍO 



O <:> o 

8SŠ 

« • • 

goo o 
l> O 



O 
O 

le 



O 

o 

<^ 

o o 

o 00 
C^ 00 



© 
o 

© 

00 



g § 



o 
© 



»o 



ta 

a 
o 



o 
> 
o 

5Z5 



44 * 



>« 

n 



.« 00 






•ES 

flO 






> 
«0 

Od 

op . 
O 00 



O 
O 

.O 

> 
•0 

a 

eS 

O 
OD 



ne 

pl4 



>Q 



M 

O 

«0 

► 

00 





•rfj 

OX 00 O 

"5 — 






JM 
OD '0 

4i 






ft-i í2'0 



di 



00 

o 



■** #? 

a>3 



^ t- 



tí 'ja ►» 



©j co 



<N 



315 



Ooo 



99 
I* 



91 



O 
O 
O 

• 

o 
o 
eo 



ss 

o o 

•o 



o 
o 

8S 



<3 

o 



i I 



I I 



o.o 

w d 



o 
o 
o 

eo 



o o 

o o 

S^ r-l 



oo 

Oeo 


S 


o o 

§ i 


o 
o 


g 


o 


g 


O 


eo 


=»l 


»o 


<^ 




• 


g -^1 




'^ 


á 


wt 


co 


^ 


t» 


■ 




eo 






^ 


co 






^ 






«í3 

>o 

«D 

>N 

^^ 

O 






j« • .2 • 

f £ • 

s >• ► - 



B 
O 





ď 
^ 



-s 



fe ^ R S 

(D O M 



Ž" 



^ li" 



eo 



K> 
o 



M 

00 

o 



•g 

o 
.a 



O 






00 QQ 



na 
o 

a 



*«8 ♦ 

M 

oo gt 

* .0 









27* 



314 



•4> 
4) .p^ 



O o 


III 


oo 


o 00 1-í 


oo 


S^5 


Tt< 1-4 


12 rí» 


^ r-l 


lO 







s 

kO 
»0 



e o 
o o 
o o 

• • 

o o 
o 



o 
o 
o 

• 

o 
oo 



o 

o 



o 
o 
o 
o 




00 



o 



o o 


oco 


8S 


ssi' 


Sg 


^gg 


O G4 


(N '^ 


91 Q 


g ^ 



«0 




s 

o 

00 



o 
o 

o 

9 



o 



o 

► 
o 

5Z5 



co 

B 

o 

40 

'O 



•o 





o 






CÍO0 



"0 
OD 

s 

O 

> 



> 

•I 



1 

.0 

« 

•0 



> " 

-a 'o 



o 
o 

.a 

•0 

>> 

•0 



O 
OD 



ne 

pl4 



>Q 



► 

•0 



> 



©•0.3 

t»> 



^ í*? 



2S. 



3>3 






e^ co 



1-1 (N 



ŘS Si 



UM 



• u 






iá™ 



318 



"2 gg 


o 
o 


g 


tH 


• 


« Ol lO 


s 


o 

1-f 


► a 




t» 


o*" 




w^ 


► 




. 



00 




m 

na 

d 



■ > 

r-l 9« 



•í3 

a 

KO 



ne 

OD 

> 
O 

>es3 

> 

H 



m 
O 

d 
-o 

o 

d 



MB 

d 
o 




P4.fi - 
■B O 

^ 5 ©^ 

© ^ w p 



^ípí^^ «^ 



819 

z přehledu toho yjchásí, že pH tSÍ pestrota ná- 
rodností y rnském cÍBi^tvi Seleď slovanská pře- 
vládá ohromným Číslem skoro 60 millionův hl«r, 
t j. 79*3%, kdežto vSecky ostatni t htomadé jen 
néco přes 15 milí. vleho objratelstva (€ili 20*1%) 
skládají. ZdáSté pak tyoří národ Rnský v po^ 
557, milí. hlav (čili l^'b% vSeho obyvatelstva) tak 
mocný národní střed , že krom£ říše Kytajské nena- 
lesají se v žádném státě na svSté ppdobné národní 
poměry. Pováži-li se pak dále, že ádná jiná čeleď 
národní ani na 6% všeho obyvatelstva HSe nedo- 
Btapnje (viz níže), že Rusové (kromě Finlandie a 
Polska) v evropské části císařství přes 8§%, v Si- 
biři skoro 707o & i^a Kavkazakn vidy jeSté 20% 
vieho obyvatelstva skladní, prostupujíce starSími i 
novověkými osadami svými (rolnickými, městskými 
i vojenskými) Široké pole jinorodcův čili ciiích ná- 
rodností na vSecky strany, jsouce při tom vflbec v 
70 guberniích a oblastech rosšířeni a majíce v 50 
jich převahu; toŽ není se vůbec neudolatelnému 
vlivu ruské řiSe od časftv sjednocení národa velko- 
mského (v XV. věku) diviti, a ustavičné vsrftstáni 

^) T. j. BaSkirů čili Ba&kurtftv 392.000, MeSčer- 
jakův 80.000, Turkmen& 7300 (dle K5ppena). 
Schnitzler čítá však 508.000 B. a 86.800 Mei- 
čeijáků. Všech Tatarů ve vlastní imperii evrop- 
ské je dle Buschena 1,668.000, kter^ počet prý 
ale 10 7e 86 rozmnožiti musí. 

^)Stebnický počitá v Kavkazském náměst- 
nictvě, ale na rok 1861 a> Busáv 814.935, b) 
Qruzincův 835.830, c) Arménův 504.228, d) Ta- 
tarských kmenův 932.330, e) Abasincův (t j. 
Abchazů, Samursakanců a Cebeldinců) 102.000, 
f) jiných horskýdi kmenův v Terské a Dage- 
stanské oblasti (t. j. Kabardinců , Osetinců, 
Čečenců,Le8ginců,'Eumykůvaj.) 748^149 hlav. 

») K tomu asi 3000 AngUčanů (větším díl^n jen 
co cizinců, dleKoppeaa). Z románských kmeikiv 
Čitá Koppen též okolo 3500 fVanconců (co ei- 
zinců i kolonistů) a 1500 Arbanasů B\i Škor 
petárů (na Krymu). 



320 

jcrjl i va naSieh dnů objerf se co nutný výitedek 
ohromné této hmot^ národní, výbornými vlastnostmi 
nadané a jedinoa vůli neobmeseného panovníka ří- 
zené a vedené. 

2. Pole národnosti Ruské, a) Nevyrov- 
naná převaha národa Ruského nad ostatními pře- 
četnými národnostmi říSe jeví se i v semSpisném 
rozloáeni čili v poli národností jeho. Pole toto ob- 
sahuje v evropské části vlastního císařství ok. 
70.000 □ m. z. čili 78% velkeré rozlohy jehoj v 
Polsku je ovSem kromě vládních mSst jen jiho- 
východní kout země čili krajina mezi Bugem a 
Vepřem od Rusův (Malorusův) od pradávna osa- 
zena, ve Finlandii pak není vůbec osad ruských. 
y Kavkazském náměstnictví je země černo- 
mořského vojska skoro jen od Rusův (hl. Malorusův) 
obývána. Kromě toho táhne se v podhoří a při 
březích Kaspijských na 8 — 12 mil Široký práh osad 
ruských, kteréž i podél všeeh silnic (zvi. podél hl. 
Kavkazské) a po řekách do vnitř hor vnikají. V 
jižním Podkavkazí a v Arménii mají pak 
viecka města i důležitějSí jiné osady Četné obyva- 
telstvo ruské. Ve vlastní Sibiři možno skoro 
víecky osady za čistě ruské považovati; o jakémsi 
rozdělení země na pole národní, jakož i o rozhraní 
národním nelze vnak při pustotě ohromných pro- 
stranství a pro kočovní, dílem i toulavý život věech 
nerudých kmenů v čili jinorodců vůbec ani mlu- 
viti, jejichž Újezdy pastevňí a lovecké ostatně skoro 
viudež (kromě země ČukČův), z^láStě podél řek 
a silnic ruskými osadami prostoupeny jsou.- Y obi. 
Semipalatínské obmezují se osady Rusův pouze jen 
na řeky (zvi. na Irty š), všemi Kirg^izůvjich kromě 
kraje Sedmiříčného a tvrzí (pHkazú)^ co středů 
správních, vůbec není; v Turkestansku pak je 
počet Rusův i v městském obyvatelstvě nepochybně 
posud velmi skrovný. 

b) V největší moei čili intensivnosti 
vystupuje tedy národnost ruská ve vlastním evrop- 
ském iiísařství, ověem dle toho zákona, Že jí Směrem 
ze starého veikoruského stfedu HSe na vSecky strany 
postupně ubývá, a) Jedenáctero velkoru- 



321 

ských gubernií, (totiž jAfóslavtká. Kalťtšská, 
KoEtromská, Konká, Moskevská, Orelská, Rjasaň- 
ská, Smolenská, Ttilská, Vladimlrská i Voroněžská), 
kteréž jsou vůbec i nejtidnatSjSf na vlastni Bnsi, 
mají v obyvatelstva svém přes 99% Rusův, k če- 
muž se pouze jen 2 maloruské gnbernie 
(Poltavská i Charkovská) přidružuji, fi) K témto gu- 
gerniim přikládá se ftjiných drdbé řady s intensiv- 
nosti více něž 95%, z nichž 5 (Země Don. v. 8 97*5, 
g, Tambovská s 97 O, Penzinská s 96*1, Pskovská s 
98'7 a Novgorodská s 95*2%) jsou velkoruské a jen 
jedna (Oemigovská 8 98*6^/o) malomská. y)S těmito 
velikými okresy největži intensivnosti souvisí 6 gu- 
bernií 3. řady, zejm. na se?, g. Yologodská (s 93.5) i 
Archangelská(s 92*5) — pak g. Nižehradská (93*5) 
a Tverská na záp. (94*6), — Jekaterinoslavská (hL 
malomská s 93*6%) a v jistém ohledu i Chersonská 
(s 89*3%) na jihu, kdež vSud^ state^ost ruská jak 
v starých, tak nových dobách půdy sobě dobyla i 
staré domácí obyvatelstvo poruštila. Z týchž pří- 
fin, jakož i pro četaé ruské osady v Uralu náleži 
do tétp řady i g. Pormská s intensivnosti 94*4%. — 
é) Z tohoto velikého skupenství na vSecky strany jeví 
se již rychlejší ubývání intensivnosti Rusův. Na 
východě, totiž v PovolŽí, zachovali zbytkové bývalých 
tuzemcův Čudských a pozdějších Tatarů jeStě svou 
národnost, podobně i Čudové na sev.-záp.; na zá- 
padě pak přiměžuje se na půdě državy býv, státu . 
polského k domádmu živlu Málo- a Bělorusův ve 
městech a ve $lechtě živel polský, a ve městech i 
po všech mocný živel židovský. Následkem toho 
obnáfií intensivnost Rusův (Velkorusův) v guberniích 
povolžskýeh (ve Vjatecké, Samařské, Saratovské a 
Símbirské) již jen málo přes 85%, v g. Oloněcké 
jen 82*1, v Petrohradské vždy jen 84*8%, V Mogi- 
levské 85*8, v Kyjevské 82*8%. «) Gubernie páté 
řady (málo- a běloruské) msjí ve svém obyvatel- 
telstvě již jén mezi 7a-80«/o Rusův, jako Koven^ 
5U(Z24),^-Minská (71*9), Volyňská (76*l),"TTó"- 
doÍ8ká(též 76*1% rovněž- i Bessarabie (75*7%). 
t) K Šesté řadě náleží 3 gnb., mající v obyva- 
toUtvě svém 50 — 707o Rusův, zejména na vých, 

28 



322 

Kawiská (56*1) a Orenbnrská (61*9), ns jiti, Tav- 
né (61*2). 4. Ve vSech ostatních gnberniich 
(skoro veMoaSs západních) j e národnost Bnská 
již ymenSinS; tak zejména skládá ještě přes 40% 
obyyatelstva r g. Astrachaáské (45*4, kdd^ ovSem 
Basoré hlavnS jen na pobřeží Volgy se obmezojí), x ^ 
pak v Grodnenské (44*6) a Vltebské (¥»^ Přes 6 i 
20% Rusůy poííti se jeStě v g. yUenské (27-8) 
a ▼ Livonií (20 8); v Kuronii skládání vSak Basoré 
již jen 16*6, y Estonii li'6% víeho obyvatelstva. 
Příánon toho jeovSem celistvost národa Litevského 
v těchto krajích, jakož i silný živel německý a 
Sudský, tento pod vládou dnUtdj Švédskou zacho- 
vaný *). 

c) V Sibiři ubývá intensivnost Busů? v slož- 
nosti s postupem kolonisace těchto krajův směrem 
od záp. na vých., v zvadni SibíH i na sev. a >ih, 
tak že tedy zapadni Sibfi^ je nejruětějSí, majic přes 
95% Busftv ve vSem obyvatelstvu, přímořská oblast 
celkem nejméně ruská (vždy ale přes 607o Busů 
při skrovném ^sle jinorodcův). Vůbec je Sibiř 
větši měrou ruská, než evropská Bus sama, jakkoH 
nikdež té neslýchané intensivností Busův nedosti- 
huje, 00 tato. NejslabSi počet obyvatelstva Bu- 
ského má země Kirgizův (sotva 107o)» svláStě pak 
Turkestansko (ató 3— 67^). — 

3. Pole oatatnich Slovanův, kteříž v 
říSi jen 4,478.600 hlav (čiU5-9% vSeho oby vatelstva, 
v. evrop* Buši 7*3 7o) čítají , je ověem již poměrně 
obmezené, jakkoli právě oni po vlastních Buších 
národností nejmocnější jsou. a) N^příbuznějSí Busům 
Slované, totiž Srbové, jsou vlastně vystěhovaloi % 
jižních Uher z r. 1760, i obývají nyní asi počten 
1400 okolo pramenůvlngulu a Ingulee mezi Křemen- 
čnkem a Torgovicí v g. Jekaterinoslavské. V témž 
Újezdě (za dlouhý Čas Nová Serbie řečeném) 
sousedí s nimi i Bulhaři, též za oněch časův zde 
se usadívSi.2) VětSi je počet kolonistů Bulbarskýeh 

^) Výpočty a roovrh t«ito učiněny jsou na zá- 
kladě čísel jinorodcův^ u Buschena uvedených. 
2) Nová ruská etnografická mapa Slovanstva (vyd. 



82.3 

kteří po r. 178S % vlasti své se byli rfstěhoviUi, 

a v jihoiápadzii Beitárabit, ▼ Cfaerson^ska a ▼ Ta- 

vrii y rosliéných dobách se osadili. V g, Oherson- 

ské naleoají se od r. 1783 v 6ti malých újesdeeh 

nad Oděsoo a Nikoli^evem (nyní v poSta 11000): 

T Bessarabii json ve Telkém ijezdé ok. Taraklio až 

k hramcioi (od r. 1812); Koppen udárá jich po^t *■ 

zde na 70.000 hlav k r. 1850. Od r. 1835 jsoa ▼ 

podhoří TaTríekém (ta jen nyní ok. 1300 hlav) pak s 

na pevnině nadNogajskem mezi ř. Molovou a Berdou, 

tak že jich vSeeh poČet r. 1850 ok. 86.000 hlav obnáSel. 

Z Betsarabských mnoho po mita pařížském s r. 

1866 opét k Turecka připadlo, b) Poláci jsoa 

oviem ve vlastním král* Pokkém panajicí národno* 

sti, skládigice ta přee 69% vieho vbyvatelstva. 

Odtud rozfiiřeDi jsou po 9 bélo- i maloruských i li- 

tevakýefa gubesniích co částedi býv. státe polského 

jeSté &km 1^046.947 hlav (dle Boschena na zá- 

kladS matrik drkevnich), což éinf l'77o obyvatel 

vlastní evropské imperie. Skládajit zejména jeitě v 

g« Orodenské %^%y vo Vilenské 18'4, v Podolí 12*9, 

ve Volyni 12 2, ve Yitebsku 9 2, v Kyjevsku viak 

jen 4-6, v Mogilevsku 3*2, v Kovensku jen 2*7% -^ ^ 

vžeho obyvat^tva guberaského. V g. Petrohradské éM^"^^^^^ 

ěítá se jich (na základě dat Koppe^ových) 19.000, 

v Kuronii 13.000, ▼ JekaterinoBlavsku 8.000, v Li- 

▼ónu3200, vQherson^sku 730, v Estonii 15. Poéet 

Pol4k'&v v Sibiři není znám; vynáiel prý ale od r. 

1863 až do poslední amnestie přes 30000 hlav. 

4. Pole Litvanůvy kt^ž na vlastní Litvany 
a liOtýSe se rozdělují a 2*3% vSech obyvatel Hie 
^dádají, obsahuje kromě celé Koronie též jižní Li- 
vonii (v obou jen LotýSi), kdež ostatně dosti letný- 
mi německými Újezdy protrženo jest, dále celou g. 
Kovenskou (býv. Žmuď, bez Němcův), záp. polovici 
g^Vilensklé a severní díl g. Grodenské, ale i seve- 
roz^adní díl g. Yitebské a největší čáisť bývalé g. 
Avgustovské v kfáL Polském. V g. Kovenské a v 

lil I I !■ < ■ 

r. 1867 v Petrohradě v rozměru 1 : 4,200.000) 
aenvodí všiJe v tomto okresu ani Srbů, ani 
Bulharův více. 



324 

Livonii VTfltupnji Litvaaé s intensivnosti 71%, ve 
Vilenflku sUoii 46, v Livonii 35, v Grodnensku 22, 
vQ Vítebsk^ 117o vSeho gube^nského obyvatelstva* 
Kromě toho poéitá se jich v Minsku 65.000, v Ky- 
jevsku 88.000, ve Volyní 21.000 Wav, t. j. 65 % 
v Minsku. a ostatních něco přes 1% vSeoh obyvatel 
téehto gubernii. V Mogilevsku Čitá se přes 1000, v 
Pskovsku 500 Xiitvan&v. 

5. S Číslem neruských Slovanů drží be^ mála 
rovnováhu číslo čudů v. v ru!ské říši, skládajících 
5'17o vSech obyvatel. Pole j^ich, druhdy po celé se- 
verní a východní Bosi prostřené, je tisidletým úsi* 
Um ruských výbojův a j^olonisací, jakož i potata- 
řenim njní již valnS steidČeno, vždy vSak dostť veliké. 

a) Oudové eáp^dni Č. baltičtí mají nejsou- 
vislejší pole, kteréž kromě ylastní Ftnlandie, tÁ^ 
záp. končiny g. Archangelské (i s p. o. Kolským) 
a g. Oloněcké, západní díl g. Petrohradské a ee«> 
lou £stonii i severní Livonii t j. ok* 10.000 F) m. 
obsahuje. Ale i v g. Novgorodské a Tver'ské (ze- 
jména ok. Yaldjje^ v lesích Tichvinských, pak ok« 
Běžecká) jsou Četné Újezdy Čadův cto zbytky býv. 
obyvatelstva tuzemského. Ve Fialandii je viak 
břeh mezlLoyizoua Abem* pak mezi Ohristiiiestadem 
a Karlebym.i ve všech od Švédův hlavně osazen, a 
v g. Petrohradské i Oioněeké protrhají pole Čadův 
^né osady Bnsův (zvL. okolo jezer), v livonii a 
Estonii i Němcův. Největii intensivnost 
záp. Čudův objevíce se ovSem ve Finlaodii^ kdež 
skoro: 827o vfieho obyvatelstva skládají; i v^ Estonii 
čini ještě 80*8.% vSech obyvatel (co Estonci),^ v Li- 
vonU je jich ještě 38-4% (též Estonců), v g. . 01^ 
něcké 17'9% (Kareleův), v Petrohradské 9*27o (^^ 
Estonc&v i Kareleův), v g* Tvwské 5*5% (Karelp 
cův),. v gub. Novgorodské 3'4"/o (též Kareleův). 
^ston<ři gubwnie Vitebské tvoří již jen 1*8%, Ka* 
relciig. Pskovské l'17o, Lopaři a Karelci g. Arok«- 
angelské (ok. 3400) jen lO^/o, Karelci g. Jaroslav- 
skó (při ř. Medvědici) 0'1% vSeho gubernského 
obyvatelstva. Celý p. o. Koldtý jakož i sev. Fin- 
landiejsou zvi. jenodLopařů obývány, sev. dp Ku- 
ronie však od Livoncfi (počtem 0'B\). 



325 



b) Východní & UralŠti a Povolžiti 
Čadové jsou yétSim éisldm jen ibytkové bývalého 
Setn^o asamoBtatného obyvatelstva Čudského těchto 
krajin a objevnji se vSudež jen větáim dílem y 
menších neb větSích Újezdech ethnogprafíckých. Kej* 
souviBlefSi je jeétépole Zyrjanův, kteří ve vý- 
chodních končinách g, Archang<^lské a Vologodské 
(Bojmena od ř. Lnzy, Jarenska i ř. Važkj na vých. 
aŠ do Podnralí mesi ř. Usou a prameny Pedory) 
8 intensivností 6-9 a 6-6% obývají. — Vofákci 
a Permjáci mají ▼ g. Vjatecké intensivnost 
lí-l^/o, v g. Permské víak jen 2'67o» objevují se 
ale i ve východní Easaáské. Zejména obývají Perm- 
jáci ve vétSích újeadech nad Slobodským, pak na 
he^ejSi Kamě a Obvd n Óerdyné a Obvinska, Vot- 
jáci (s Bezermjany smíieni) v g. Vjatecké ve vel- 
kém Újezde od Qlazora siž k Jelabuase. — Ostatní 
Čndoré PovolžSti, totiž Čeremisi, Mord viní a 
ČnvaSi nalézají se v roztronSených větSích úje* 
zdech gnbemie Kazaňské, kdež ješté 24*6% váeho 
obyvatelstva skládají (mezi nimi 300.000 ČnvaSů a 
72.000 Čeo^misů) , pak v gnb. Saratovské (16*57o« 
Mordvíni a ČnvaSi), v g. Kížehradské (4*6%) nej- 
více Mordvíni, kteří jeStě na levém břehu Volgy v 
g. Tambovské počtem 48.500 (č. 2*4%), a v Penzin- 
ské počtem 10.600 (č, 0*8%) se objevují. ') 

c) ZauralStí Čudové, t. j. Vogulci i 
Osiáci, jsouce výhradné jen kočovníky, obývají 
pro podnebni poméry severní Sibiře ohromné pro- 



') Zejména obývají Čeremisi ve velkém od 
Bi»ův protrhaném Újezdě (ve Vjatecku a Ko- 
stromsku) od Jaranska i Urdžuma aŽ k- Volze 
n Čeboksar (v JB^azaňsku), pak v malých Úje- 
zdech ok, Erasnoufimska v Permsku, Čuvafii 
ve velkém Újezdě od Čeboksar až sk. k Tagaji v 
sev. Siitiblnku a jiho-záp. Kazaňsku, pak ok. 
Boguruslana v Samarsku ; Mordvíni mají četné 
Újezdy u Kadoma v Tambovsku, u Trojická i 
GorodiSče v Permsku, u Arzamasu a Lukoja- 
nova v Nížehradsku, pak zvi. u Alatyra v Sim- 
birsku, viadež ta se stýkajíce s Tatary. 



326 



storj v z&padni Sibiři, jakkoli počet jich je velice 
skroYBý a pořádkem vSech národ&v bLadnýdi apíie 
se zmenSuje než zrětinje. a) Vogalci scjméoa ko- 
čuji po oboa stranách Vogoltkého Uralu, od pra- 
menův Lemv7 až ksřidl&mPesj a najikó-yých. až 
k SosvS (nad Vrchotoři) v g. Archangelské, Veio- 
godské i Permské, jakož i v roaleblých nrmaneoh 
g. Tobolflké mezi Tavdoo, dolejií Tobolí a poyidálí 
40—60 od Obi až k ústi j^mB. fi) Odtud po levém 
břehu dolní Obi až k Berezoru (kdež Vogalci až 
na pravý břeh Obi se prostírají) a aasé výSe jeho 
skoro až k Tobolskn, od této áíy pak přes Ob^na 
výoh. až k Bafabinské stepi (tedy v g. Tobolské i 
Tomské)) potuluji se na prostranství nějakých SOOO 
O m. ObStí Osťáci (počtem sotva 23.000 hlav 
dle Erekerta) ; na levém břehu Jeni8€je od Jenisejska 
až k Turuehaásku jsou pak kočovné a lovecké 
okresy Jenisejskýoh Osfákův, (v hromadé 
něco přes 26.000 hlav). 

6. Samojedi (jen 0*01 Vo viieeh objvatď 
říše) jsou nejseveméjší obyvatelé v evropské i as^- 
ské Rusi a vedle Eskimakův i n^polárnéjSi oby- 
vatelé veškeré zeměkoule. Proto, jakož i pro ne- 
zbytné kočovní a lovecké živobytí je počet jejich 
nad míru skrovi^^ a tenčí se napořád. V rozsár 
hlýeh tundrách evropské Rusi (v g. Arshaim^ké) je 
jich sotva 4500, v Asii obývají počtem 5000 hlav 
krajiny ok. lálivu Obského pod jmenon Jurákftv 
(dle Castréna), pak p. o. Tajmyrský od dolcjSiho 
Jcniseje až k zálivu Chatangskému (tak zv. Tav- 
gové). Ale i podél vylniho Jeniseje až k ťi»tí 
Kana, podél ř. Tomi a Čulyma v Podsi^ansku a 
Podaltigsku nalesají so Samojedi jihovýchodní, též 
Samojedi Osfačti na záp., a. na vých. Koj- 
bali, Sojoti a Kanačinci zvaní), kteH ftkrov- 
ným počtem 2400 hlav zde lovecký vítiím dílem 
život provoz^^ jakkoli Kojbali pro život i kroj 
svAj (počtem 1400) též k Tungusům se ČítajL 

7. Tataři Ruského císařství tvoři podnes 6*2% 
všeho obyvatelstva. 

a) Tataři evropské Rusi jsou zbytkové 
bývalé zlaté ordy Kapcacké, pod jejímž pawtvím 



327 

BostíL tíSe tak dlouhá stenala. Vlastním polem 
jejich J8oa tedj gubernie, kteréž na půdě starých 
chanáfŮY Easaňského, Astrachaňsk^o i Krymského 
se rozkládajL t. j. zvláště gubernie Kazaňská, Sa- 
mařská, Orenburská i Astrachaňská, pak g. Stav- 
ropolská i Tavrie; ale i před Yolgou vyskytuji se 
ještě dosti četné Újezdy Tatarské ve vSech guber- 
niích východních, ano některé gubernie býv. polské 
říSe mají též v hromadě přes 5000 Tatarův, jejichž 
předkové do oněch kr^gin za velkoknížete Yitolda 
přesaaeni bylL a) Z vlastních Tatarův, kUtí. 
nyní kromě Nogájců vůbec již k usedlým nebo polo- 
usedlým počítati se mohou, měnili Nogajci nej- 
Setněji a nejdéle sídla svá, až teprv od r. 1770 v 
nyně^í oblasti své, t. j. v Podkavkazí, v BeStauě a 
nad ř, Kalausem v koČeviStích, velice již obměněných, 
se ustanoviU. ^)BaikiřiaMeščerjáci jsou vlastně 
Čadové poduralití (Ostaci), ktdFiž pod tilakem zlaté 
ordy tatarský jazyk prcali, a vůbec ve všem se 
potati^HlL /) V nejvěSí intensivnosti vystupují 
rosUční tito národové Tatarští v Tavrii (vlastni 
XMedlí Tataři a Nogajci), kteH tu před posledním 
stěhováním do Bulharska (po r. 1856) ještě 275.000 
hlav Čili 45*37o všeho obyvatelstva sldádali; v g. 
Orenborské tvoří Tataři ještě 34-7% všeho obyva- 
t^tva (t j. 640.000 hlav, mezi nimiž 400.000 Ba- 
Skirů a 80.000 MeSčeijaků), v g. Kazaňské 32*1% 
(i j. 310.000, skoro výhradně čistých Tatarův]^ 
v g. Astrachaňské 29 9% (z toho vlastních Tatarův 
jen 21.000, ale 82.000 Eirgizův). V g. Stavropolské 
je (dle ďErckerta) 96.000 Nógajcův (t .j. 27-0% 
všeho obyvatelstva, v Tavrii jen okolo 33.000), pak 
39.000 Knmyků (dle Kocha, dle Subaněva ale 
183.800 hlav). Z povolžských gubernii má ještě g. 
Samařská 83.900 (č. 4^-9%), g. Simbirská 67.700 
(5'67o)f ř. Saratovská 116.000 č. 6-8«/e Tatarův 
(větším dílem čistých). Jeětě v g. Permské činí 
Tataři 3*0% (hl. Baškm a Meščeijáci), v g. Pen- 
mnské 2'87o> ve Vjateeké 2*7%, v Nížehradské 
1'8% všeho obyvatelstva. V Tambovsku je jich jen 
11.500, v zemi Donského vojska 1000, v I^azansku 
470 a Kostromsku 260 (dle Buschena). Dle d*Erckert« 



328 



^tíl g. Minská, zejm. okolo Minská, NasviSe a NoV* 
gorodka) 2120, Vilenská 1874, Grodenská 8i9 
(a Sokoiky, Sloníma a Srisloče) Kovenská 415, 
Podoli 46 (u Braelayé), Estonie 12 a kráL Polské 
820 Tatarfty, tak zraných litevskýoh a polských, 
kteří až na 300 již katoličtí jsou. 

Tataři vlastní jsou hlamé rozSířeni na ce- 
lém Krymu, kdež jich vSak stát. ročník na r. 1863 
již jen 96.672 (t. j. mohamedánův) počítá. Na vý- 
chodě nalézají se Četné Újezdy Tatarské v gub. 
Permské mezi Osou a Krasnoufimskem , v celém 
dolejším Kazaňsku , pak v severním mezi Mal* 
mjSí a Kázaní; též v g. Simbirské, Samařské a 
sev. Saratovské obývají všudeŽ v četných malých 
Újezdech, v Penzinské zvi. mezi Témnikovem a Kra- 
snoslobodskem', v Rjazaňské ok. staroslavného Kaai- 
mova,' v Tambovské zvL u Jelatmy a Šaeka i n 
Tambova samého, v Nížehradské mezi Kurmjsem 
i vých. Ardatovem. V Astrachaňsku jsoa u Oarjeva 
i KamennéhoJaru, u AstrachanS samé a nad ústím 
Volgy(tak zv. Kundrovfitf Tatf^ kočovní). Kočov** 
ní jsou též Tataři mezi Kumou a Terekem v Sta* 
vropolsku. — Oblastí Bafikirův je vlastně celý 
jižní Ural od Osj a Kungura na jih (tamtéž obý^ 
vají ve 14 roztroušených Újezdech iMeSčerjáoi); 
ale pole jejich je četnými osadami ruskými věudei 
protrháno. I v g. Samařské nad Větiím Uzeném 
jsou osady Baěkirů (co kozáků). 

b) Ta'tařl asijské Rusi jsou kromě Kir- 
gizúv a Turkmenův vystěhovalci z evropské Bosi 
po časích dobytí carství Kazaňského i Astrachaň- 
ského. a) Eirgizi, jichž počet udává Oppen k 
r. 1866 na 1,251.000 hlav (s Tnrkestanskem je jich 
nyní IV2 ""ilO obývají na prostranství 1276 □ m« 
v g. Astrachaňské mezi dolní Yolgou a Uralí (tak zv« 
Bukjejevská č. vnitf ni orda., teprv od r. 1805, 82.000 hl.), 
pak ve vlastní oblasti Eirgizských kozákův a v 
oblasti SedmiřfČné na ohromné prostoře 34 641 Qm« 
zeměpis, a počtem 1,169.000 hlav. Na tomto pro* 
storu dělí se na Semipalatinské (poddimé) Kirgizy 
o 19.000 hlavách, na Kirgizy stiřední (850.000 hlav), 
menfií a větSí ordy (ona 650.000, Uto 100.000 hlav), 



S29 



a na tak zv. Dikokamenné Eirgisy Č. Bogj (okolo 
jez. Isyka), kteřiŽ ee kozáky nenazývaji a toliko 
600.00' hlav Žítají. Ve výehodních horách Turke- 
stanskýxsh obývaji též Kirgizi (tak Ey.^rní) počtem 
50.000 kibitek 2. 260.000 hlav, kterými Mongolové, 
takjakoDikokamenýmBuruti, říkají, fi) Vlastní 
sibiřští Tataři obývají co usedlí (hl. na záp.) 
a ko^vni kmenové krajinu od ř. Tnry a Tobole až 
za vySní Jenhej pod pestrými jmény a názvy. Tak 
iMLzfvaji se Tataři ok. ř. Tur/ (dílem křesfanStí) 
Turalinci, jiní jsou Tataři EuzneČtí, O binci, Ču- 
lymStí 6, Tutalové a j. m. NejčetnéjSi jsou Tataři 
v stepi Barabinské d. Barabinci, pak Teleuti| 
ok. jez. Teleckéfao, kterýmž též od smíSenosti ja> 
zyka jich s mongolským BMý^h Ealmykův přezývaji. 
Počet Tatar&y v gub. Tobolské obnáSi váak jen 
20.000, v g. Tomské 29.000, v Jenisejské 22,000. 
NejvzdálettějSi Vétev Tatarů jsou Jakuti £. Bo- 
chove (jak sami se zovou), obývající co kočovníci 
(s černými koní), neb co lovci a rybáři po iíré obla- 
sti Jakutské, kamž nepochybně od Bajkalu se pře- 
stěhovali, í^o jich rychlé vzrůstání páčí poČet jich 
ďErckert k r. 1862 na 200.000 hlav, t kterých 
okolo 1500 v pobřeží Ochotském a 500 v g. Jeni- 
sejské se nalézají. V celé vlastní Sibiři je 
tedy jen 271.000 Tatiurův Č* 5-97o vSeho obyvatel- 
stva, f) ZákAvkazStí Tataři, jichž číslo 
d*£r«ďcert na 800«000 klade (což se Stebnickým cel- 
kem se srovnává), nalézají se buď co kočovníci 
v stepech Kurskýtih, buď co osadníci na všech i 
ve městech. Ve veikerém Kavkasském náměstnictvě 
tvoří Tataři 22-4% víeho obyvatelstva. *) 

c) Turci č. Turkmeni jsou ve vlastním cí- 
sařství 'jen skrovným Číslem zastoupeni. K($ppen 
čítá jích k r. 1851 toliko 7300, totiž v Povolžských 
guberniích na horském břehu, kdež jim i Karakal*' 
pakův t j. Č^^oklobouků přezývaji. V Turke- 
Btanu rui^ém b^li př6d dobytím jeho Turci Uzbečti> 

^) V Tarkestanska (t j. v celém Eokansku) ^tá 
Vambéry též 6— 600a kibitek vlastních č« 
Kipčáckýeh Tatarův (t. j. asi 80.000 hlav). 



330 



panujícím nArodem, V jakém či^le ta posud sůstall, 
Beni mámo, 

8. Národové & Kmenové IcavkufBlKii (i 
s ^rmenj jen 3*9% vSeho obyv. HSe) j«on bnď 
zbytkové roslidných národů.v, ktd^ž v 4obAch pra* 
dávných přen Kavkaz do Evropy m Aiie se pdrehá- 
néli, bn^ jsou pHfitěhovaloi z do^ povdéjSiob a 
uskoky. Dle KÍaprotha mluví hlavné 7 jazyky, 
totáž Kartvelským, Abchazským, ČerkeAsl^ýmt Oso- 
tinským, Ubyfiským, Iiesginským a ČeSansk^oi (a 
Klaprotbfi MiSčidkým), jejichž i^buznost s jinýwi 
jazyky (vyjmouc Kartvelský a Osetínsl^, kteréž 
jsou arské) posud dokázána neni Na tomto zá- 
kladě rozděluje BeTgtf obyvatelstvo vlastních 
hor Kavkazský^ s vyjmutím Tatarův ^edkav- 
kazských na 7ro kmenův, totiž: 1. Abohazy, 2. 
Cerkesy, 3. Ubycby, 4. Osétince, 5, Ce&nce, 6« 
TuMny, Pšavy & Chevzury, 7. Lesg^ce, ku kterýmž 
v podhoH vlastní Qruzinci přistupují. 

a) Cerkesi č. Adigové, jichž po^t Berger 
na něco přes 290.000 (k r. 1858) udává» ktieřiž 
viak od té doby následkem valného atěhováni do 
Bulharska nepochybně velice zřídli^ — obývali n^qj- 
západnější Kavkaz, sev. svah a podhorní roviny 
jeho od ř. Kubáně až k řeee Bělé, » na jižním 
svahu hor i v přímoří od Anapy až k ř. ŠaSe & 
býv. tvrzi Lazarevské, tedy celou malou Kabardn a 
(Siat velké Kabardy mezi ř. Terekem a llalkout 
podhorní krajinu mezi ř. Teberdon, Kul)4u^ Laboa 
a Bělou a levý břeh Kubáně až k noJKf pídk jižní 
svah záp. Kavkazu. Z 11 kmenfLv jejicii byl až 
do r. 1858 nejmocnější kmen Šapsugftv (0 100*000 
hl.), pakAbadzechů (AQJOOO), Kabardinc^^ (též něco 
přes 40.000) a Natuchažoů č. Natuchiýeftv (20^)00). 
Ostatní kmenové měli oby^jnjě jen mezi 4 — 8000 
hlav. 

b) db y obové měli sidla svA v hornaté a 
lesnaté ikrajině «áp. JB^vkaau a ▼ již. podholí jeho 
mezi ř. Chostem a Šachem až k ř. Bzyhu* oh^vláfitč 
v roklinách pl^ ř» Uby«hu. Země jejich byla ^ 
do poslední doby pravým ohniitěm viech ná^esd&v 
a boj&v s Busy. Počet jejich udává Berger na 



331 

25.000 ve 3 kmenech (vl. Ubjli, ŠaioTé s Vardani), 
a bojovný kmen tento byl pokrevenstrim i přísahou 
8 Abadiechy spojen. ') 

c) Ahchazi Č. Asegové náleží k domorodým 
obyvatelům Kavkaso, a mají sídla svá po obon 
svazích záp.Kavkazo, a sice mesi ř. Bzybem a Jngnrem 
na jih, a mezi ř. Chodzem (k Labe) a Elborazem 
na sev., protrhigíce tuto zemiSté Čerkesftv. Číslo jloh 
ndává Berger na 145.000 a nejmoenějSi z jich 14 
kmenftv jsou vl. Abchazové (mezi Bzybem a Ka- 
Hdigou, pocitem 94.000 hlav), Sadzové mezi Ša- 
chem a Medzymton (17.000 hL), pak Samursa- 
kanci (me^i Kalldigou a Jngnrem, sk. 10.000 hl.y 
aCebeldinci ve vrchoviSti Kodoru, kteří jeSté 
něco přes 9000 hlav číti^í. Též Abasinci, pod 
Elboruzem ve vrehovifiti Kumy a Podkumka, pak 
mezi yyšní Labou a Kubání zůstávající, a na Kum- 
ské a Kubánské rozdělení, ^taji jeité něco přes 
6000, Baiibej evci (ve vrchoviSti Laby a Urupa) 
2700 hlav. 

d) O s e t i n c i, dle Klaprotha, potomci starých 
Alanův, tedy Arové é. Indogermanové, kteří vfiak 
od kronikářův grnzinských za kolonii zajatých 
Qruzinců se považují, přebývají Čtyřmi kmeny a 
počtem 27.000 hlav na sev. svahu Kavkazu při 
vysním běhu ř. Urucha (Digorci), Ardona (Valad- 
Úr(d), Y údolích řek Fijagdora i Svadona na záp. 
Qruzinaké silnice (Kutatové) a v údolí Tagurském i 
na rovině pH ř. Tereku, Tenaldonu a Kiriině (Ta- 
gauři). 

e) ZemiStěm Cečeneův, kteří sami sebe 
Néschié^ t, j« národem nazývají, je veSkera krajina 
mesi ř. Aksiyem, Terekem a mezi horami Malo- 
čeČenskými h* ^dskými, která se ř. Goltou do 
Menfií a YětSi GeČně rozděl^je. Mezi 21 kmenv 
Čečenskými, z xiichž ostatně nejvýchodn^Sí již smí^ 
Senou řečí s Kumyckou a j« rozprávějí, jsou nej- 

') Ethnogr. mapa zr. 1867 ndává již celý západní 
Kavkaz od ř. Bzyba a vySní Kubáně na zá- 
pad zcela pros^ Čerkesův i Ubychův, a má 
jej barvou národnosti Buské naznačený. 



332 

mocnSjSí Kistinci (bliŽSi a vedáleni, nSco přes 
20.000, při vjiní Argani i Ase), a Če<S<!tnci 
nad ř. Sunži (19.000), pak Ičkeriiici(vevrcho- 
viSti Aksaje a Cfaulcfaulova, 16.000 hlav), Šn ba- 
sové (nad Argani, též Í5.000), Nasranovci 
(mezi Snnií a Terekem, 9500 hlav) a Čarbelci é. 
Tatbntroyé (též nad Arguni 6000] a Šarovoi 
(přes 7000 hlav). Číslo viech Čečeticův udává Ber- 
ger na 117.000 hlav. 

f) Tušinci, PBavi a Ohevzuři mluví sta- 
rým jazykem gruzinským (jakkoli Klaproth jich 
řeč k Čečenské počítá) i mají sídla svá ve vrcho- 
viSti Alažaoiho a Jory (Tušinci) na severním, — pak 
nad přítoky Aragvaje i Jory na již. svahu Kavkazu 
(Pšavi) i v roviné Ercské ve vrehoviití Aragvaje i 
Argupu (Ohevzuři). Počet vSech dle Bergra 11.600. 

g) Lesginci č. obyvatelé Dagestana jsou nej- 
mocnějším národem Kavkazským, čítajíce v něja- 
kých 40 kmenech skoro 400.000 hlav. V Tarkiu' 
sku jich je zejména přes 60.000, v MechtiUinském 
chanství 20.000, v Avarsku 26.000, v Kojsabsku a 
Afldalalsku 23.000, v Andských horách 16.500 atd. 
Zemifité Lesginc&v srovnává se úplně sDagestanem, 
vztahuje se tedy na sev. až k Andským horám a 
k ř. Sulaku, na vých. až ke Kaspijskému moři, na 
jih a záp. odděluje je hlavní hřbet Kavkazský od 
ostatních horských okresův. Od homatosti zemiStě 
toho rozpadá se řeč Lesginská do množství různo* 
řečí, kteréž vSak 4 podřečím, totiž Avamkému, Ka- 
zikumyskému, Akufiinskému a Eyrinskému podřa- 
diti se dají. 

h) Kromě TuSinc&v tvoří též přechod do ja- 
zyka Gruzinského č. Kartvelského (kterýž je indo- 
evropský) řeČ S vanu v, kteří v tak zv. Svanetn é. 
ve výSehorské krajino ve vrdiovidti řek Ingura i 
Coohaliho (k Bioní) v 1600 dvorcích z&stávaji , a 
jejichž jazyk aspoň ti^tínu < gruzinskýeh ktanenův 
obsahuje. 

i) Vlastní Grúzinci čili Karthli, jak sami 
se nazývají, jsou nejstarií a vedle Busův a Tata- 
rův (viz nahoře) nejmoonějSí národ v Zákavkasí* 
YeSkeré Zákavkazí od Černého moře aŽ k horám 



333 

dildjrskýin ft ř. Cbramn na jHiii a do stepi Upadar- 
akfeh je hlavně od nidli obýváno. Obyvatelé na eip. 
vl. Gmzie č. Karthlinie, Kachetie a Imeretie nasý- 
vaji se Kartlinci.a mluví nejéfštéjSim jaBjkem; 
jiné jest podřeči v Mingrelii, v Odifii a Garíi č. ji- 
hozápadním díla Imeretíe a v Lasístanu. Počet 
Qranncftv ndává Schnítsler (dle Erckerta) na 960.000, 
Stebnický toliko na 835.000 hlav. 

9. Počet Mong^olův je vBusku velmi skrov* 
ný (tvoH totiž jen 0*5% č. dle Erckerta 9 viaLo oby- 
vatelstva říie), pole jejich vSak, ponSvadž jsou skoro 
bea výjimky kočovníci^ dosti rossáhlé. a) Y evrop- 
ské části císařství obývají toHko Kalmyci č. 
015tové, r. 1771 % Asie (z gub. Tomské) sem 
se {^řistíhovavSí, kteříž okolo 120.000 hlav čítají 
(dle Bnschena jen 110.000 hlav, ale kromě Stavro- 
polská), a v stepi mezi Manyčem východním a zá- 
padním až k hořejSímn Sálu a dolní Volze (pak za 
dolní Volgon až k pastvinám Bokjejevské ordy) 
kočují. Z tohoto čísla jich je v g. Astrachanské 
88.000 (č 23*8% vSeho grub. obyvatelstva), v zemi 
Donských kozákftv (tak zv. branní Kalmyci) 22000 
hlav (t j. 2*3%), v g. Stavropolské jeSté ok. 10.000 
hlav. Jižné na Krymu nalézají se Kalmyci sem a 
tam mezi městským a vesským obyvatelstvem (dle 
KSppena), v g. Tomské je jich v Podaltajsku též 
ještě ok. 6000 hlav. /^ V g. Irkutské a v Zabaj- 
kálské oblasti kočuje od ř. Ije až k Ononi mon- 
golský kmen Burjatův, jehož počet ďErckert na 
874.000 hlav udává, z čehož 74.000 na g. Irkutskou 
a 200.000 na oblast Zábajkalskou připadá, r) Z 
Mongolův Kalkských a Čakarských, kíM 
ve vlastni Kytajské Mongolii kočičí, náleží pod 
svrchovanost mské imperie asi 2OO.0N0O hlav (dle 
ďErck^rta). -^ 

10. K plemeni Mongolskému, a sice k čeledi 
Mandžnrské, náležejí též Tungnsi a vlastni 
Mandžnři (v hromadě jen 0*08% vSeho obyv. r.) 
onino co kočovníci nebo bludní lovci, tito co ko- 
ČovbígI nebo usedlí obyvatelé v jihovýchodní Sibiři 
i Amitrsku obývající. Tungusův čítá d*Erekert 
70.000, z čehož 20.000 do Amnnka, 25.000 do Při- 



334 



mořské oblastí, 12j()00 do oblastí Jakatské a 10.000 
do Zabajkakké náloži V gub. Irkntské je jich jen 
1600, y Jenisejské ok. 1600, vesmSs bludných. Ve- 
likánské zemiSté těchto, yétSim dilem v rodinách 
jen koČigíoích a toulajicích se kmenův rozkládá se 
od TTchoTifitS Nižní Tnngnsky (kdež json tak bt» 
nimpStí Tangn8i)na" jiho-yýchod poří^m hořejfi£ 
Lenj, Šilkj, Vitima, Olekmj, Aldana, Zeje i Bnreje 
až k Amuru, načež v poHSi Snngariho nastapnji 
výhradné vlastni Mandžuři, kteHž y Anrarskn jen 
poHdku se nalézají. Ale i přímoři Ochotské je od 
Tung^sův bludných obýváno, kdež jim Lamu ti 
říkaji, ani v poH^ Usuriho kmenové jejich jméno 
OroSanův, podél Amuru jméno Goldův nosí. 

11. Mezi národy, kteří stíředu svého kromé ruské 
řiSe mají a ku kteiýmž, ovSem v iirfiím sloVa smyslu, 
i Srby a Bulhary, jakož i Turky 1 Mongoly při&ti 
by náleželo, stoji na prvním místě Arménové. 
Schnitzler počítá jich v ruské imperii 383.000, Bo- 
denstaedt a ďErckert viak 400.000. Z toho pHpadá 
na Evropu, kdež jsou Arméni jen kolonisté anebo 
jen kupci, v rozličných městech, zvi. bývalé řífie 
Polské i v Tureckých druhdy kr^^inách usedli, — 
toliko 38.000 hlav. V Stavropolsku (ve městech) je 
jich 10.000, v g. Jekaterinoslavské, kdež jim celé 
město Nachičevan náleží, a kdež i v BostověaGri* 
goriopoli usedlí jsou, po^tá se jich 15.000, -^ v gub. 
Astrachanské (zvL v Astrachani samé) 6300, v Ta- 
vrii po městech 3600, v g. Chersoňské (zvi. v Beri- 
slavi) 2000, v Bessarabii též tolik, pak několik set 
na Podolí, v Moskvě a Petrohradě. Vlastním semi- 
itěm jejich v Bud je ovSem Arménie, kdež jsou hlav- 
ním obyvatdstvem|, jako v Somketsku (Sa-Mochet) 
před horami v osadách až k ř. Kuře, a kdež se jich 
v hromadě přes 296.000 hlav počítá. Vůbec tvoři 
Arméni, jichž číslo v Kavkazském náměstnictví Steb- 
nický na 604.224 hlav (a nepochybně nejpravdi- 
věji) udává, dle toho 12-17o ▼^bo obyvatelstva Kav- 
kazského. 

12. S Armény, jež ostatně Pott meň Aiskom 
čeleď počítatí se váhá, jsou kromě Osetinc&v (vis 
nahoře) nejpříbuznější : a) T a d ž i k o v é, též Bacharci 



335 



á &utf sváni, ktoií e» PeMové, od vláirtí B^é vtéA- 
lení^ srláiié r Tmraiiflks i Tttrkestanflkn nejsiluéjli 
jsDQ, ft tiťdíž' i Taiíiott a nejpokročit«jBi ČAeť use- 
dléhe obyva^lstvá v ru8k4m Turkestansku* skládají 
(tam jich bode okolo Va >nil ). Po jihozápadní Si- 
bift « Y Zákavkaaí (zvK ▼ býv. dirvanskn a Talyi- 
8k«) jo jich vé městeeb ok. 8500, v Evropě, evI. v 
Attrachafii^il okolo 600 hlav, oviem výhradnd ku- 
pcův ft |AfŮlD/8lníkův. 6) V arménských horách i v 
fliepocb Htmkýcb nalézá se též dle ďErckerta ai^ 
11.000 Knrdftv, kteří vStfiím dílem ke kočovnímu 
obyvateivtva náleží, e) Ylastníeb Indův, výhradnS 
jen ktipoftt (tedy Bramanův) je zvi. v Astrachani 
(^ KÍteppena) ok. 50 hlav, v některých asijských 
měiteek nnkýcb též toKk. Cikáni ovBem jsou v 
etvepí^é Rusi mnohem četnějSÍ, tak že Schnitzler 
jich pe^det na 60.000 hlav vynáSí. Kejvíee jimi jsou 
navitívenj gubernie druhdy k polské i turecké HSi 
Báležltéy jiAco Bessarabie, kdež jich je 18.700, a Tav- 
íS«ř (7700) i g. Chefsonská (2000) ; ale i ve Voro- 
něžskv ^tá se jich 2<K)0, v Kursku a Moskevsku po 
1600, M akotú Žádná ^bernie evropská i kavkazská 
jiefa není prázdna^ jakkoli v ostatních jen velmi 
skrovnýlBftl čísly se vyškytají. Jen málo kteří přeSIi 
z tonllivélio živc^ylá k usedlé živnosti. 

13. Z éelédi Eo manské (0*77o víeho obyv. 
iSM) jstML v Rusku nejčetnější východní Romanové 
ČiR feufmtlAi a) Rum>uni obývají v souvislosti s ná- 
roéofm pórem Meldftvskýcfa rodákův svých jen v Bess- 
arábff, kdež Bcisohen počet jieh na 410.000, Erckert 
ntt 99ÚM0 udává, tak ie tuto předním jsou obyva* 
teltttvéitit U«Hctí 40^60^/o vfiecb ; ovSem je tuto ze- 
mitě jídi^ zvi. na jihu prostoti^eno Čétnýiiii tijezdy 
jiftmrodett. zvi. Rusův a Bulharův. V g^. Cherson*ské 
mtii jeStá 7».000 hlav (dle Buselíena, 95.000 dle 
d*ISMKéťtsř)i obývá^ce vSudež za Dněstrem v souvi- 
HkfmA é déiwarabskýttfi, rovněž v Podolí 42.000 hl. 
(dl« AAatUi i BuMhetoá). V Jekaterinóslavsku jsou 
jen kolonisty z dob ca^ce Kateřiny, a usazeni v 
^5«tAý«^ Tesiíiicick Zvi. v újezďě Baebmntském (1 1 .000 
lÉ. dl6Bw« 13.000 dle 4'£.). 6) Řekové Ý Rusku jsou 
uskokové před Turky, za dob rozličných válek Tu* 



336 



reckýeh (wl. e onSch v mínalém frtoleti vedených), 
a usadili se avláSté ▼ jižnieh provinciich ruských. 
Počet jich obnáSi nyní ok. 60.000 hlav. NejvětSi se- 
miSté od nich obývané je nad Maríúpoli, pak ve 
vrchovi$ti ř. Vlci v Jekaterínoslavsku, kdež áe jich 
32.000 po(Eítár; 5->6000 hlav je jioh (dilem ze star- 
iích dob) v Eavkazskn, bnď po městech, buď v při- 
měří (Min^elském). V Tavrii (svl. v K^(Si a Jeni- 
(kalem i Feodosii) i s Arbanasy (od Potémkina v 
Bali^lavS usazenými) počítá se Řekftv 2300^ v Čerm- 
govsku (u Něžina a v mSstě samém) ok. 2000 a toli- 
kéž v Bessarabiit pak nékolik set ve mtotech Por 
dolských. I Petěrburk, Moskva (i Oděsa) mají néeo 
kupcův řeckých, c) Mezi francouzskou r^^oluci usa- 
dilo se i nékolik tisíc Francouzův po matech 
ruských, a jeStě E5ppen udává díslo jich k roku 
1838 na 3600 (co cizincův), kteréž se ale valné již 
Btenčilo. 

14. Z čeledi germánské {Vl% vSeeh obyv. říie) 
zasluhuji kromě Angličanův, jichž číslo KI5ppen 
na 3000 páčí, a kteříž zejména v Petrohrade četní 
jsoUf zvláštního povšimnutí Švédové a Němci, 
a) Švédové^ bývalí páni Finlandie, a na více než 
80 let i ostatních baltických provincii, nalézají se 
v Rusku posud jeStě v počtu 212.000 hlav. Ve Fin- 
landii jsou ověem nejč^nějSí, obývajíce na jižním 
břehu mezi Ročensalmem i Abem, a na západním 
mezi Kristinestadem až ke Qamla-Karlebymn (kdež k 
nim vSudež smíSené okresy přiléhají), pak ve vSe<^ 
městech; počet jich páčí tute d*£rckert na 186.000 
hlav čili 107o obyr- Finlandie. V g. Petrohradricé 
(býv. Ingrii) čítá jich Koppen 6160 (zvi. nad Jaat- 
burkem na záp.), ^) v Estonii 4714 (nejvíce po městec 
a mezi svobodnými sedláky), v Livonii 425; ale i 
v zemi Donskýdi Kozákův bylo r. 1861 dleKéppeaa 
168 Švédů, několik též v Kuronii a něk<^ik set y 
Sibiři (vypovězencův) .6) Němci, vjižnioh baltíclr^ 
provineiíoh již od XII. a XIIX. stol. usedli, a druhdy 

^) Ethn. mapa z r. 1867 má v8ak ok, Jiunburka 
jen Němce, a neklade do gub. Petrohradské vft- 
bee Žádných Švédův. 



387 

pini tSebto semf, v jiných líAsieth řfiíe co kolo- 
nisté, ve mSstech co knpci, řemeslníci, nČend a t. d. 
tvoři nyni dosti značnou Sásf obyvatelstva Ruska. 
a) Počet jich udává Schnitzler ve vlastním císařství 
na STS.OOO, 300.000 v král. Polském a 6000 v Kav- 
kassko. D*Erckert vynáSí číslo jich na 915.000, dá- 
vaje i Finlandii 5000, kdeSto jich počet tam sotva 
300 hlav obnáSi. Schnitzler vySetřil číslo jich (hh 
srovnáním Koppena i Erckerta) nejvýS na 717.000,, 
a rozdělaje je takto : v Polsku 300.000, v Samarsku 
a Saratovsku 130.000, v Livonii 60.000, v g. 8kt 
PetSrbnrské 60.0CO, v Kuronii 40.000, v Chersonsku 
30.000, v Tavrii 27.000, v Estonii 18.000, v Jekáteri- 
noslavsku 15.000, v Bessarabii 13.000, vMoskevskn 
(ve mžstč) 10.000, v Kovensku tolikéž, ve Vitebsku 
a Kavkazsku po 6000, ve Volyni 4000 hlav. Ostatně 
je v kaidé gubernii evropské Rusi nějaký počet 
Němcftv, nejméně v Kostromské (60) a v zemi Don- 
ského vojska (20). /9) Ověem že pole jejich je docela 
přetržité , jelikož kromě měst a po fabričných i 
báňských závodech, hl. jen v osadách selských co 
kolonisté obývají. Znamenitější nebo ČetnějSí Újezdy 
jejich nalézají se kromě baltíckých provincií íkdeŽ 
Šlechta i města k něm se Čítají) na záp. zvláSt v 
gub. Petrohradské a v Černigovské (u SuražeaKo- 
notopa). V novoruských gaberníích jsou zvi. Četní, 
zejména jsou v Tavrii ve 3 větSích Újezdech okolo 
Melitopolé a u Perekopa, pak četně v sev. podhoří 
Krymském; v g. Jekaterinoslavské v 5 Újezdech ok. 
Mariupole, n Aleksandrovska i Jekatftrinoslavě samé, 
v Poltavsku ve 2 malých Újezdech u Poltavy a Eon- 
stantínograda, v ChersonVku v 7 větSích a 3 menSích 
Újezdech pod Voznesenskem , u Berislavě , podél 
Dněstm od DnbosAr a^ k Oděse au Jelisavetgradu, 
v Bessarabii v jednom velkém Újezdě, ok. Tarutina, 
a na Volyni v 21 malých Újezdech, zvláSf v pro- 
stiPedku gubernie. Na vých mají g. Saratovská a 8a^ 
marská pospolu 2 velké Újezdy Němcův po obou 
březícli Volgy a 1 menSi (^od a nad Saratovem), 
pak v Sareptě. V Orenbursktl nalézají se Němci u 
Ořenburka samého, v Stavropolsku blíž Pjatigorska, 
v Zákavkazí v il^ezdě Jelisavetpolském a okolo 
Rnsko 29 



nfltao. Vflio^j Tíliké, jeCsikony raskí oudnikflin 
poskytiiji, dfl«in i amloiivf i velmoli s j. přiioiTě 
pomGrj, podpírttlf s podpořili poditM aBaioTání se 
NSmcfiT po kr^iuich Kaských, ktaříi ovletn dle 
uidenbnrskýiDi 



sin spoleínoiti 
•oUkfeb, J8oa 
ib 00 svUitnl 
Hyí ďErckert 
jpiin od roka 
1.600 na Kar- 
1,872.000, dle 
163) u vlastni 
irem ■ FoUkft, 
: «a tS gnber- 
kladfi rozkasn 
iSeni, njiil pak 
iMOVSti unejf. 
Uoy. Polikého 
aji gnb. ilogi- 
95.803 Ě. 121), 
ká (104.007 á. 
^b. Korenlká 
:73 Čili 10-0), 
á (97.830 Sm 
irabie (93.S90 

rni^nkn 3*9, 
■2, T PolUvBkn 
Ctb. Jak iTchlé 
jižníah atbo 
S r. 18S8 (dla 

JM ll-X'/„ V 

9, v CemigoT- 
m l-7%TÍeho 
lil le jiob po~ 
irabii a Vilea- 
rtkolim tvft^ 



389 



16. Severovýchodní Asie rnská je kromS vlastních 
Rusův výhradně jen od kmenůV čUi nirodkův buď 
Sistéi had míchané čeledi Americké obývaná, 
kterém ovSem dle podnebních pomérftv zemiStě svého 
velmi skrovnými éísly yjstupnjí (tvoříce toliko 
0*01% vSeho obyv. r.), ale přece k domorodému oby- 
vatelstvu Buské imperie n&eží. K nim přidísti sluií 
přede vSím a) Jukagiiry, kt^í (dle Erckerta po- 
Stem 2500) v severovýchodních končinách Jakutské 
oblasti od dolní Jany si k dolní Kolýmé, ale i sa 
ní aS k Čaunské hnbS ae soby kočují. Od vySní 
Indicky a Kolýmy až k severovýchodním lálivům 
moře Ochotského a moři Beringovn prostírá se b) 
zemiStě Korják&v (2750 hlav ^le ď£.), kteH se 
na Kamence, Parence, Palance, Ůkince i Oljutorce 
(dle Ditmara) rozdělují, a přes 20.000 sobův cho- 
vají, c) Meesi Koijáky a Juka^^ leží oblast 
ČnkČův, kteří na sáp. jsou kočovníci (se soby) 
a tak, jako Koijáoi i Jukfigiři více mongolského ple- 
mene, na výoh. vfiak usedlí, a tu již Eskimáci. d) 
Domorodým obyvatelstvem Kamčatky jsou Kam- 
Čad ale i, kteří sami Itulmeny se nazývají, dílem 
usedlí jsou, a počtem 3500 zvláštní čistotou mravův 
(dle Ermana) se vyznamenávají. — e) Ostrov 8a- 
chaljan, pak ostrovy Kurilské i některé krajiny na 
Kamčatce jsou obývány od Kúrilcův Čili Ainův, 
jak sami se nazývají, kteří vSak takořka na vy- 
mření jsou. 

C, Náboženství. 1. Tak jako národnost oby- 
vatelstva Súského cÍBsistvi nejpestřejší obraz po- 
skytuje, tak je i náboženství veliče rozmanité, na- 
lézajíc se též větSím dílem vo shodnosti podivu- 
hodné i s národností. Na základS udání Arsenijeva 
na rok 1852 a porovnáním rozličných dat, mezi r. 
1750—1860 uveřejněných, dá se (dle Schnitzlera) 
následující číselný přehled vyznavačů rozlič- 
ných věr ve veSkerém Ruském císařství na r. 1860 
sestaviti : 



29* 



340 



1. Praroslavných církve ru- 
ské (i řecké) . . . . 

2. Bozkolniků y pravoslavi 
8. Sjednocených Busůtr . . 
4. E^avoBl. Arménů . . . 
6. Sjednocených Arménů . 

6. Katolíků římských . . 

7. Evangelíků angsp. ▼. . 

8. Evangelíků reform. v. • 

9. Menonitů a Hermhnt- 
ských 

10. Židův 

11. Mahamedanův . . . . 

12. Bndhovců 

13. Bramanovců . . . . 

14. Oebrů $ili Parsů . . . 
16. JezidoTCŮ 

16. Šamanovou . . . . . 

17. CikAnův 



Prosté Sis. 


Porn. 8Í8. 


69,600.000 
660.000 


78-8 
0-8 


216.000 


0-2 


367.000 


0.4 


18.600 


002 


6,410.000 
3,066.000 ») 
34.000 


8*6 

40 

004 


16.000 


002 


1,800.000 
3,000.000 *) 
262.000 ») 
100 


2 3 
3-9 
0-3 


100 


— 


4100. 


^— 


160.000 


0-2 


60.000 


0-08 ' 


76,461.800 *) 


— 



O Nyní (na r. 1863) obnáSí jich číslo ve vSí im- 
perii přes 3,800.000 hlav, z čehož ve Finlandii 
1,620,000 v Polsku 288.000. 

2) Mezi nimi ok. 600.000 Sijovcův (starovgrců). 
Dle vládní statistiky z r. 1863 vynáSel by vSak 
počet vgech mohamednnův přes 4V2 lúill. , ■ 
čehož 660.000 v Eavkazsku a IV2 milí. v Asii, 
Kirgizy v to počítajíc. 

*) Ve shodě s vlád. prameny na rok 1863 ale 
300.000, z čehož přes 100.000 y Asii ruské. 

*) Stát ročník uvodí na rok 1863 ve vlastní 
evropské Rusi: 61,117.971 pravoslavných 
(ruské i řecké církve, t j. 83*9\), 801*746 roikol- 
níkův (č. Í.S%\ 34.683 «. 0-06»/; Arménův Ře- 
hořových, 2,840.703 římsko-katoUckých (4*67o), 
2,083.162 protestantův obojího vyznání (3'4<*/„), 
1,631.766 židův (26), 2,091.861 mohamedanův 
(3-6% a 200.284 pohanů (0 3%). Rřestané čí- 
tají tedy 67,178.264 čili 93*9 všeho obyvatel- 



341 



, 2. Kř e s ia II& 7 je tedy ve veSkerém visařstrf 
70,175 500 blav, a převaha jejich po celé Hfii tak 
značná, Se 93.0% vSeho obyvatelstva řiSe jim ná- 
leží, a ostatni vyznáni dohromady jen 5,376.300 
hlav íSm 1% čítaji. — ZvUitS ale do očí bije 
ohromná převaha pravoslavných vftbeč 
(60,427 000 čili 800%), a pravoslavných ru- 
ské yírj svláStě, kteráž tadiž právem panuji- 
cím a státním náboženstvím v císařství jest, proti 
kterémuž vSecka ostatni vysnáni v náramné nien- 
iině 20% z&stávají. Druhým co do mocnosti 
je vyznáni katolické, třetím protestant* 
ské (8 sektami svými 3,104.000 ^li 4 06%), čtvr- 
tým muhamedánské a pátým židovské, 
'^ickni pohané v řídi nečiní dohromady více, 
než 476 300 hlav čili 0.6 'Vo vS^ho obyvatelstva ci^ 
sařství. K tomu náleií připomenouti, že v Šech 
cizí<^h vyznání v řvíSi co rok ubývá, vy- 
jmouc jediné židovské, jehož vzrůst toliko silnému 
rozplozování židův přičísti náleží. Tenčení se vy- 
znavačův katolické víry přihnou jest nejen lisili 
církve pravoslavné, nýbrž i snahy vlády, jejímiž 
rozkazy (zejména oním z 25. března r. 1839) ne- 
jen sjednocené vyznáni v zemích kromě království- 
Polského (poČítavfií tuto dříve přes 1 mUl. hlav) 
přestalo, nýbrž i přistupováni katolíkův, sjednoce- 
ných i protestantův na víru pravoslavnou všemožné 
se usnadňuje. Ubývání mohamedanův a zvlášté 
pohanův je čestným svědectvím pro úsilí církve 
pravoslavné, jakkoli upříti se nedá, že při velikých 
territoriálních nesnázích a kočovním živobytí býv. 



štva, jinověrcá jen 3,731.055 hlav čiU 61%. 
y Kavkazském náměstnictvě čitá Stebnický na 
rok 1860 — pravoslavných (ř. a r. c ) 1,615.053, 
rozkolnikův 56.601 , Arménův Řehořovských^ 
491.356,á.katolických 12.872, řim. katolíkův 3479, 
protestantův vůbec 5777, křesťanův všech tedy 
2,185.157 hlav; mohamedanů 1,944 651 , židů 
16.138, pohanů 11.521 0'mověrců tedy 1,972.310), 
tak že tu na 100 křesťanů připadá 90 jino- 
věrců, na 100 pravoslavných 53 jinověrcův. 



842 



pobanův velká Sást u rBě praToslsmé dostateČnS 
jeSté Tynčena i utrnena neni. 

3. Zajimavi i důležitá jest ta okolnost, 2e spů- 
sob fiáboženstvi s náro dnostímnobonásobnS 
▼ sonblasu se spatřuje. Tak jsou zejména vSi> 
ckni Velkomsové bez výminky pravoslavní, 
taktéž Bnlhaři, Srbové, Řekové i Rúmnni. 
Malorusové náležejí nyní jen v království Pol- 
ském jeSté k sjednoceným, přistoupivSe druhdy V 
západoruských provinciích jen z přinucení k unii s 
církvi katolickou, a i onde ubývá poČet jejich nyni 
tím rychleji, ^m se autonomie král. Polského ruší. 
Poláci jsou ve vSech částech HSe (vyjmoue skrovný 
počet protestantův augsp. ihelv. vyznání, starých tó 
dissidentův) rozhodnými katolíky římské církve, 
taktéž s většího dílu vlastní Litvané. — IiO- 
ty Si naopak i ona* část Litvanův, jež v baltických 
provincích usedlá jest, jsou protestanty augSpur, 
vyznání, tak jako jich býv. němečtí páni. Čudové 
západní, vyjmouc Část Kardcův a jiné zbytk7 
kmenův, v guberniích stareruských usedlých (kte- 
fiž jsou pravoslavní), — pHznávají se co býv. pod- 
daní Mečových a Švédův vesměs k víře protestant- 
ské augSp. vyznání. Čudové východní pak. 
jak povolžStí tak podurálHi i zaurálětí, co dávní 
poddaní ruských carův, jsou pravoslavní, jakk<^ 
mezi některými znieh (zejména mezi Čeremisy, Ču- 
vaSi i Bezermjany, za 8 sta let pod jařmem ordy 
KapČacké potrvavšími) i mohamedánská víra se 
zbytky starého pohanství dílem se zachovala a nej* 
východnější Čudové, jako Vogulci i Osljáci, vedle 
pravosl. viry rozličných pověr pohanských hojně jeěté 
se nezřekli. — Samojedi jsou v severních, těžko 
přístu{^ných sídlech svých jeStě pohané s hnusným 
iamanstvím, na jihu však, vgub. Tomské, již pravo- 
slavní. Muhamedány jsou zvláStě vSickni Tataři 
(a z potattdFenýc^ Oudů posud daSkiri i Me fi- 
če rjaci), vyjmouc litevské a polské, kteří ode- 
dávna již katolíky se stali, a Jakuty, ktdFí pro 
vzdálenost od ostatní národní hmoty tatarské a 
různost svou se poznenáhlu polďestili, jakkoH hoj- 
nost pohanských obyčejův zachovávají. Taktéž při- 



348 



2D4vajise skoro vlickni horalé KsTklEiaiti /vrl. 
zÁpadni, pod sTrchoYfiaiosti porty bf^Si) k spastieaiii 
nibošenstvi mohamedáDŠkémti, v kterémž při^ miio* 
hých kineneeh Qako při Svanecb, Osetíseich , Čeden- 
cieh i PSavcich) Četné sbjticy býr. řeckého kře- 
sfanstri se znáti dávaji. Grnsinei jaoti YŠioknl 
pravoslavní Qteoké církve, rovněž Sásf SamiirsiJcan- 
skýeh Abehasft počtem 23.000), Arméni taktéž 
(domácího čili Řehořova vyznání), kr(Hné sáp. ^* 
bernii ruských (drnhdj polských), a dílem i Zá« 
kavkazí, kdiež jsou sjednoceni. Monopolové vieck 
kmenův jsou budhovei, taktéž Mandžnři, naopak 
json Tungusi vStiím dílem fetiiníci čili iamanovci 
(jen skrovný díl jich drží se Budhovy nebokřesfan- 
ské viry), podobné viiekni kmenové americké a 
mongolsko-amerieké čeledi, vyjmoue Jokagiry, kte-i 
ří dte jména aspoň k pravoslaví se pHznáv^úí* In* 
dové, v Buskn usedlí, jsou bramanevci, Ku rdi 
Jezidovci, P e r 8 o y é (vyjmoue skrovný počet Gebrft, 
kteří jsou staré Zendské víry) a Tadžikové ov- 
iem mohamedáni (ale Sijovci), Turkmeni rovněž 
(sunovciy, tak jako Tataři. Némoi rufití, jako 
buď do baltických provincií náležití, buď ze sever- 
ního Německa skoro výhradně se přkltěhovavSí, jsou 
vSudež hlavně protestanty (i v Zákavkazí), a to 
nejvíce augšp. vyznání, Švédové taktéž. Boz kol- 
nic i (20*^30 sekt, mezi nimiž zvi. popovci a bez- 
popovdy molokáni duchobof oi , pak tak zv. Skopci^ 
poslední dvě silně pronásledované), jakožto z luna 
církve pravoslavné vySli, nalézají se jenom mezi 
Velkomsy (nejvíce v, g. Vologoddké a NovgorodskéX 
ale i meziSlarelci g. Archaagelské. Poéei tajných ros- 
kolníka páčíBuschen na více n^ž 2 ntill., stát. roč. 
(y úvodu) na 8—9, jiní na 10— 11 milL hlav. Prote- 
stantští sekt^ nalézají se jen mezi německý mi 
kolonisty, zejména v Sareptě {Herrmkuti)^ a v 
g. Tauríjké a Jekaterinoslavské (tak zv. Chorttcké 
i Moločanské kolonie menonit&v). 

4. Bozdělení náboženství dle prostoru 
vycházi na jevo již z pole jednotlivých národností. 

B^ Ye vlastním císařství evropském, 
kdež Rusové ohromnou převahu drži, přiznává se k 



344 

|iábošeo8tTÍ iďasianskému 67,178.254 2itelůt.j.93'9% 
ySefao obj^atelstra, a meá těmi je i 8 rozkol- 
níkj 51,919.716 prayoslavnýeb r. cfrkre, tj. 90*87o 
yiech křestaoůr vůbec a 85'27o vS^cb obyvatel. V 
Sibiři neni mimo pravoslarné skoro žádného ji- 
ného křestaoBkébo Yyznkni (vyjmono katolické Po- 
láky a protestantské évédy), a při skrovném Siaíe 
zvláStě pohanských jinórodcův může se pofiét pra- 
voslavných na dobrých 3,360.000 hlav odkádatí, oož 
činí skoro 80% vSeho obyvatelstva. — V Kavkas- 
ském náméstnictvé obnáii (dle Btebniokého) 
počet křestanův 2,185.157, což tedy jen 52% víebo 
obyvatelstva ^ní, tok že tnto převaha křtsfanstvi 
jen 2% se jevi. OvSem že v čísle křesťanův má 
pravoslavná víra mské a řecké církve převahn, Čítajíc 
1,615.000 vyznavačův (a s rozkolníky 1,671.000 hUv), 
čiH 73% vieoh křesťanův. — V Polsku mají sase 
katolíci^ poknd se k nim i sjednocení Bnsov^é poči* 
tají, převahn značnou, čítajíce 3,815.136 hlav (r, 
1859) ČiU 8 IVo (katolíci HmM 76^5% vžeoh oby- 
vatel), veFinlandii pak protestanti, knlmž skoro 
veikeré obyvatdstvo země kromé Rusův náleží (t. 
j. 1,580.000 hlav ČiU přes 92%). 

b) Vzhledem k menSím správním pro- 
storům ukazují se shody s národností jeStě moc- 
néji, než na velikých, a) V evropské čáatl 
císařství nfdezá se (dle stát. ročníku na r. 1866) 
pvo Tatary a Čudy tcdiko v |^b. Orenburské kře- 
sťansrtví v meniiné, pokud k němu totiž jen 45*91® 
všech obyvatel sluší; v g. Astrachaňské čítají již 
křevCvné 70*87ot y Kazan'ské 71*4, v Tavru 80*6 ')• 
Tyto 4 gub. jsou tedy hlavní oblastí islámu 
v evropské části imperie, majícího zde intensivnosť 
49*4, 7*8, 27-2 a 16^%, kteréž ostatní ^b. nikdež ne- 
dosahují; neboť kromé toho mélyg. Samařská r. 1863 
jen 10*4, Simbirská 7*8, Penzin8ká4'2, Perm' ská 4*0, 

^) JeštS r. 1858 čítalo se t Tavrii jen 386.112 kře- 
sťanů č. jen 56-1%, a 289.170 č. 42*9% Mohame. 
dáttů. Následkem stěhováni se Tatarů do Balgaría 
stimčil se počet Mohamedánů do r. 1866 al na 
96.572 hlav. 



345 

Vjat&ká 3*9, Nilehradská 2 d^Tambovsk^ 0*8% Mo< 
hamedanův v Čudském i Tatarském obyvatelstvé 
avém. — /?)GubernÍ6 As tr achaňská je taktéž 
hlavni oblasti pohanstvi v evropské Rusi, 
pokud totiž 76.336 Kalmykův aj. (t. j. 22-97o všech 
obyvatel) k almu se pHsnávalo. V g. Oreuburské 
bylo r. 1863 jeStě 67.049 č. 3-9%, v zemi Donského 
vojska 2*2% H. 21.885 hlav, v Kazaňské, Permské a 
Vjatské jen 06% pohanftv (pod 10.000 hlav). Již 
v g. Samařské je 92'27o křesťanův, v Simbirsku 
91*4%. |r) Naopak máji zase pro mocnost židovského 
živlu 8 sápadnich (druhdy polských) gobernii též 
zase jen 87 — 90% křesťanův, a představuji tudíž s 
Polskem hlavni oblast Židovského nibo' 
žeastvi a sice nejen v evropské části císařství, 
nýbrž v imperii vůbec (srovn. s tím Židy), á) Ve 
vieeh ostatnieh 35 guberniích a oblastedi evropské 
vlastni Rusi, jakož i v Poláku a Finlandii skládají 
křesiané značně přes 95, ano v 25 guberniích a ve 
Finlandii přes 99% v$eeh obyvatel. «) Ve s?ožno8ti s 
intensi vnosti národa Ruského má mezi křesťany sa* 
mými víra pravoslavná v evropské Části 
vlastního cinmivi vétSinu v 44 provinciích 
a sice takovou silou, že v 15 guberniích je mezi 
křesťany přes 997o pravoslavných, ve 14 přes 95, 
v 8 (na výdu i záp.) jeStŠ přes 90, a ? 5ti západ- 
BÍeh (totiž v Petrohradské, Grodenské, Minské, Vo- 
lyn*6kéaTavriJ8kég.) vždy jeSéě 80—90%. JeStě ve 
Vitebskučítá se mezi křesťany 62'87o pravoslayných, 
v Grodensku 61*9 ; ve Vilenskv vSak &ni pravoslavní 
p jen (od převahy katol Poláků a Litvanů) 23*6%, 
v protestantské Estonii jen 16*1, v Kuronii a Livo- 
Bii (rovněž hlavně protestant^kýdi) 3*8%, v Koven- 
•ku (pro kat Litvany) dokonce jen 3*3% všech 
křesťanův. () Katolická víra má tedy v evropské 
části císařstvi kromě Polska hlavní zemiStě své jen 
v g. Kovenské (s 96%), ve Vilensku s 76, ve Vi- 
tebsku a Grodensku g 36 a 337oy (v druhých zá- 
padních gubeoniích jen med 12—5%) viech křesťa- 
nův. .Baltické provincie jsou konečně vedle 
Finlandie předním zemiStěm víry prote- 
stantské, ana v Kuronii a Livonii akoro 96%, v 

30 



346 



Estonii 86, v g. Petérbmrské jeitS 12% ySéch kře- 
sťanův obsahnje. 

c) y Kavkazském náměitníctv S je dle 
Stebnickéfao křesťanství y Zákavkasi vmenSiné 6% 
proti ostatnim věrám, držíc v Předkavkaxi naopak 
jeStě větSinu 437o« RovnSŽ je tato mezi křesťany 
skoro 947o pravoslavných, v Zákavkazi jen 78% 
(s vjloučenim Ormínův). Nejvíce křesťanův vůbee 
m4 g:. Kutaisská (927o)7 pak Knbaňská oblasť (78Vo)i 
g. Tiflisská (76), Stavropolská (69) a ErWaňská 
(fi^Vot ^to hl. Ormíni, y ostatních sami skoro pravo- 
slavní Rusi a Qmzinci). V Dagestanu naopak je 
mezi obyvatelstvem přes 98% mohamedanův, v Ba« 
kinské g. přes 80, v Abcházii tolikéž (jen 5700 
křesťanův), v Terské oblasti 657o muhamedanův. 

d) Ze Sibiřských gnbernií a oblastí 
m4 Jakutská oblasť a g. Irkutaká nepochybné přes ^ 
987o křesťanův, Jenisejská i Tobolská přes 95, 
Tomská přes 90, oblasť Zabajkalská, Přímořská i 
Amnři přes 86% křesťanův, skoro bes v^jiniky 
ovSem pravoslavných. Y oblasti Sesiipalatiniké 
bude zajisté též jeStS přes 80% pravoslavnýeh, 
obi. Sibiřských Kirgizův má však již sotva 2---8, obi. 
Orenburských Kirgízův sotva 8% křesťanův {Hravou 
slavných. Oblastí tyto jsonť tedy vedle Dagestatin a 
gub. druhdy persli^h zemiitém nejintensiwějSíhe 
mohamedanství rovnon měrou, co Turkestansko, 
kdež k mohamedanství zajisté více než 96% t. j. 
viickai domorodí obyvatelé se přiznávají. -^ 

P. Poměry pohlavní. V žádném státéevrop^ 
^ém není tolik rozdílův, častých změn a odchylek 
od přirozené rovnováhy obou pohlaví, jako právě 
v státě ruském a v jednotlivých, vělžích i menších 
přírodních i správních okresech jeho. Příčiny to* 
boto ^evu jsou velmi četné a rozdílné, i majf na 
něj nejen vliy přirozené poměry národnosti, ovšem 
v Rusi velice rozmanité, nýbrž i náboženství^ veli- 
ká samovolná i nueená přechodnost obyvateietra, 
zvi. velkomského, rozsáhlé prostory státu, jež zdr* 
žování se často mnoholeté, kromě domova při roa- 
ličných průmyslových i tržních živnostech vyžadiígl, 
dále veliká rozmanitost živností i stavův samýd. a 



347 

jifté poměry porodsi a úmrtm ynieii,;ji jtnéinittiií 
Mbo mébě závažné příčiny a původy. K tomu pH- 
sti^njo jeité ta (Polnost, ie piri rtii^ch čili popi- 
sech Tnbec jen moždcé oibyvatelstvo se Čitá, že 
syláSté plí národoeh kočornkh a bludných nejen 
pohknmi poměr, nýbrž i hromadné číelo obyvatelův 
vice jen odhadem se ndárá, ano TŮbec ani s bea** 
pe&iostí vySetiHti se nedá, že konečné při ohrom- 
ných prostranstvích a vsdáienosteeh v říši mnohá 
sapřeni se sbihajL 

1. Dle ářednieh sípráv vyšetřilo se při takzvané 
10. revisi (z r. 1867 i 1868) vé skutečném oby- 
vatele tvé usedlém a dílem i v kočovním veškeré 
řfte(krom$Finlandie) při hromadném čísle 68,931.728 
hUv — 33,666.824 mažskýoh a 86,276.904 žen- 
skýdi, tak že ve vešk^ říM eďkem na 100 mnž- 
^h 104 žen^Eé (čiU nřčitéji na 10.000 mužskýeh 
10.481 šenskýtth) připadá, a ii^iž ženské pohhufi 
■ad BMd^ým o 1,620.080 Uav převaha drží. V 
evropské části idastniho eisařstvi zvláště čítalo 
se tobo roku 29,867.422 mn&^ýeh a 29,963.880 
ženských, t j. na 100 m. 102 ženské (č. nditíUi 
na 10.000 mnžskýoh 1<K208 žen^), rckn 1868 na 
80,082.790 m. 30,826.619 ž. čiH též na 100 muž. 
108 iwiské. V Polskn byW r. 1869 -^ 2,298.046 
m. a 2,466.4»9 ž. ^č. na. lOwOOO m. 10.738 ž.), v 
CaTkaEském náméiit ni otvě (roku 1666) 
1,619.220 m. a 1,387.777 ž. čili na 10.000 m. 9135 
ženských, v Sibiři (též r. 1866) 1,738.814 m. a 
1,614.601 ž. čiH na 10.000 m. 9888 ž., r. 1868 pak 
mniakýdb 2,360.147 a 2,266.662 ženských ^]i na 
100 m. 96 ženských. V Rnsku potvrzuj se tedy 
I ve velkém sákon vSeevropský, ano v jistém 
ohledn i vžesvětotrý, že smiveÉi od z^. na výdL, 
zvlažte pak směrem od sev. na jih převahy ženského 
pohlaví nad mažským ubývá, wA konečně opak po- 
měra toho na jihu i vých. nastává. 

2. a) PřihlédBouoim nejprve^ k tI* s tni e t ro p- 
ské Rnsi, je^ižto poměfy pohkivni nejbezpečněji 
z veik«*é říze a ncjín^něji vySetfeny json, zjeví se 
nám vzhledem k jednotlivým guberniím 
značné rozdíly a oddiylky. e^ Porovná>li se ze- 



348 

jméma předevSím ^selný pom^ obon pofal«7Í ve 
m Šatech, kterýž obnáSel r. 1858 — 3,040.297 m. 
a 2,641.771 ženských, r. 1863 pak 3,286.961 nw a 
2,801.109 ž. (t. j. na 100 m. jen 86. ž.), shledává 
se odchylný ode víieoh měst západoevrop^ýdi 2^y, 
že ve městských osadách ruských nepřevvěoje po* 
hlaví ženské poetem svým znaéně pelilavi mňžské, 
jako onde, nýbrž právě naopak , ano ve iraěstech 
ruských na 100 mužských toliko 85 ženských, (r. 
1858 jen 83 ž. «ili uréitěji na 10.000 m. 8860 ž.) 
připadá. Při^ina toho jest řídkost měst ruských, 
fomodný jich charakter co středftv vlády, vojenské 
správy a obchodu, a vzdálenost jejich od sídel ven- 
kovských, kteráž spůsobuje, že ve městech vždycky 
velká éást venkovského mužského obyvatelstva, v 
roxiiěných živnostech (co dělníci, služ€d)n{ci, vozo- 
tajové, kupci atd.) na delší !5as sé idržuje. Nej- 
větSí měrou to oviem platí o ^elníoh a vůbec vel- 
kých, pak zvláitě o tržnídi a přímořských 'městedt, 
kdež z míst, 100 i 200 mil a více vzdálených, éetné 
mužské obyvatelstvo jinostranné se nalézá. Ná- 
sledkem toho připadalo tedy r. 1863 na př. vemé^ 
stech gub. Moskevské na 100 mužských jen 66 ž^i*- 
skýeh, v g. Petěrburské na 100 m. jen 66 ž. ^), v 
Estonii 73, ve městech g. Tavrijské 79, vBessarabii 
78, ale i ve Volyni jen 75^ v Minsku 74 ž. na 100 
m. Ještě ve městech 18 ^bM^nií (zejména prostran- 
ných povolžskýeb, jižních a východních) nalnaalo 
se jeii 80^90 ženských na 100 miížskýoh. Vy- 
jímhu z tohoto obecného zákona £ini je- 
diné gubernie Pérmská (102 ž* na 100^ n.) a 
Kurpnie (107 ž.), pak g. Jaroslavsk^á i Via- 
dimiřská, kdež oblíbený obchod haasírsl^ měst- 
ských obyvatd někoHka újeadův ok« 60^000 muž- 
ských (taJc EV. ofin&v) i na léta domom odeisilja, 
a kdež tudíž ve městech ženské pohlaví iiž v ro- 



^) B. 1866 nalézalo se dle úředních zpráv t je- 
diném Petrohradě 1^7^000 jinostranných muÚiv 
(ěili 28% vželio obyvlit^tva tohoto města) na 
rozliěných službách a živnostech. B* 1868 pži- 
padalo tu na 100 m. dokonce jen 62ŽeiM]^ýdlil 



349 



vnevise sespatírujo, nebo i roshodnoa, anosnaSnoH 
přeyahn árM (na 100 m. připadá tu v 'gub. Jařen 
slavBké 11^, v ^b. Yladiínirolié 99 ženich). K 
t$mto i^bližnji se jeité nejyieje g. 8Qvern£| kdež 
vdká stabilnosf obyrateUtva z přiČin podaebnieh 
panaje a kdež má Arohang^ká 97, Olonécká 96, 
Vologodská i Kostromská dokonce 99 ž. na 100 m. 
(Yjatecká však jen 68 ž., nepoehjbnS spH&nplavbj 
pOTolžfiké). ^ Opak poměro pohlavního mést nka- 
znje se v újezdnem Čili yenkovském obyva- 
tel stvS. Zde pHpadalo r. 1863 na 26,796.829 m. již 
28,025.410 ž. é. na 1000 m. vůbec 1045 ženských. 
NejvétSi převaha ženského pohlaví bnde 
ovSem v takových gubemiii^, kteréž své mužské 
obyvatelstvo do.bliždieh aebo vzd^enéjŠích velkých 
míŘst sa obehodem^ službou, dovosem atd. nebo vů* 
bee do Imperie vysýlaji^ TiJc odpovídá ohromný 
schodek Ženského obyvatelstva v Peirolnradě a ve 
městech též gubeisne převaee ženských ve venkov- 
ském obfvatelflitvé v g. Oloněoké (na 100 m* 111 
ž.), Novgorodské (105), Vologo^ké (109), Tv^rské 
(110), Smolenské (106) i Pskovské (106); schodek 
ženských v Jáoskevskyoh městech a Tolských (zvi. 
v Moskvě a Tule samé) doplňuje se převahou žen- 
ských na venkově v g. Jaroslavské (112. ž. na 100 
<m.), Kostromské (llfit nejvíce v celé Buši), Níže- 
hradské (tlQ), Moskevské (108), Permské (11]) i 
Vjate«dcé (112). Venkovské obyvatelstvo mužské s 
g. Bimbirské (107 ž> na 100 m.) i Samařské (105) 
medká ncpiee za obchodem obilním a j. v Astra- 
cháni («de m, 100 m. 98 ž.), sedláoi LivonStí (zde 
na 100 m. 109 ž; na venkově) a KuronStí (111 ž.) 
v BiKé a p. Fřevalia . značná ženského obyvatel- 
•f^a nad muŽskýfti jeví se též z příčin přechodnosti 
mužův do měst ve venkovském obyvatélstvé gub. 
Areh*ngelské<na lOOm. 108 ž.), i Permské (111), 
naiOpak jeví se ▼< jiži^oh- některých guberniích^ jala> 
v PodoU a Bisasaiabii (98 a 91 ž. na 100 m.), v 
Tami {90)4 ▼ Jekaterinoslavska (99), Chersoňí^ 
(92) i AsteacJMtňsktt (98 ž. na 100 m.) a pHčin ne- 
,podkybně národních (zejména pro Sumuny a Ta- 
tary, n l^erýeb^e poměrně mnohem více cblapeůr 



360 

rodí, tedy i vétii přebytek muStkého pc^lavi ift- 
dtivá, v Astraehaňsku též pro četné kosáky) — i 
v obyvatelstva yenkovském převaha mnžakéíio po- 
hlaví, kteráž silnoa tam právě přeehodnosti mtiiův 
do měst přímořskýeh (co vozatajův) ani mienabýti 
nestačí, oož právě k příro^um příčinám zjevně po- 
ukazuje. 

b) V Kavkazském náměstnictvě uka- 
zují tytéž příčiny přírodní i společenské vfív svfkj, 
kterýž v jižních ^berniích evropské Bnsi převahu 
mužského obyvatelstva nad ženským nejen vo mě- 
stech, nýbrž i ve venkovském obyvatelstvě, tedy v 
guberniích vůbec usilnje. Tak není v ce- 
lém náměstnictvě ani jediné gubernie nebo oblasti, 
v které by ženské obyvatelstvo nad mužským čí- 
selně převahu drželo. Jakousi rovnováhu jeví j« 
diná g, Bakinská (na 100 m. 99 ž.) ; již v zemi 
Cemomorakého vojska je toliko 95 ženských na 100 
m., v g. Stavropolské 91, v Tíflisské 90, v Šema- 
chinské 86, v ostatních 87 ženskýoh na IM m. ve 
věem gubemském obyvatelstvě. Jakkoli jepro'menlí 
vzdálenosti v Kavkazsku a ^Si jiné národní povaze 
kmenův tamějěich přechodnost obyvatel mnohem 
meněí, než ve vlastni impeiii, fedy ukazuji města 
celkem i tu mnohem větii nadbytek mužského oby- 
vatelstva, než venkov. Tak mají 1m př. měiža 
g. Stavropolské na 100 m. jen 66 ieaskýofa (proti 
93 v ůjezdedi, nepo^ybně proto. Že jsou jaksi vo- 
jenským středem Kavkazu); z ^cbž j^Hěin mají 
města Kubánské oblasti (Čilí Černomorského vojska) 
86 ž. na 100 m. (proti 97 na venkově). V g. Ku- 
tajské připadá ve městech na tOO m^ 88, v Bakis- 
ské a Brívaóské 89, v Šemadnnské 91, v Tifliiské 
95 ž. na 100 m. (v Újezdech týekž gubernii 87, M, 
87, 88 a 89 ž. na 100 m.). 

c) T Sibiři dávají se poměry vlastně nnká a 
mnohem větfií intensivnosti znáti. Kdežto ve veikefé 
državě r. 1863 připadalo na 100 nu 96 ženskýdi, 
bjrlo ve městech 79, v okruzích 97 ž» na 100 muŠ- 
tkýoh. Kromě g. Tobolské pak, kdeŽ mužské po- 
hlaví je v meniině (na 109 m. popadá tu lOf 1í.\ 
není ani jediné gubernie nebo oblasti, v které by 



351 



ŽMiské pofalayi počtem za mašským nesůstávalo. 
Oy8«m jsou Tedálenesti osidlenýck míst y Sibifí 
■mohem TětSi, města po ninohein Tětiicfa prosto- 
rech rozseti, ne£ ve vlastni Rusi (vis nahoře). K 
tomu přistupuje i ta okofaiost, že i z evropské Části 
imp^e zde množství mužského lidu městského i 
selského za rozličnými obchody a prftmjslj na 
kratfii i delSi dobu se zdržuje (nebo druhdy za doby 
nevolnietví i posláno bývalo, zvláfité k báňské prá- 
ci), a že vyhnanci čili trestanci jsou vétSím dilem 
mužStL liúEtéž {^íenáSeni Kozákův (jako posledně 
naAmnr) a dobrovolné (a pokud nevolnictví trvalo, i 
nucené) kolonizováni rozličných krajin rozmnožuje 
počet mužských i na venkově valně, a Sibiř má 
vAbec povahu vSech kolonizovaných zemí, kteréž, 
byt i sebe starěi (jako sjednoceQé obce severoame- 
rické) vždy nedůstatkem' ženských trpí. Největií 
je ve městech převaha mužských v oblasti Amur- 
ské (19 ženských na 100 m.!), pak v oblasti Pří- 
mořské (S7 ž. na 100 m.!), co v nejmla^ch kolo- 
niích ruského národa; téŽ v 8emipolatinské oblasti 
(65 ž. proti 91 v Újezdech). V Irkutské gubernii, 
kdež b'kutsk co hospodářské i politieké centrum 
Sibffe i obchod Kjachtinský mnoho evropského i 
sibfiřského lidu mužského vábí a zdržuje, nalézá se 
na 100 m. jen 87 ž. ve městech (proti 89 v Újez- 
dech), v Zábjkalské báňské oblasti 70 ž. na 100 
m. (proti 99 na venkově), v Tobolské gubernii, kdež 
obdied s líSvropeu je nad míru živý, mají města na 
100 m. 8a ž. (proti 105 v okruzích), v Tomské (s 
velkým báňským průmyslem) 83 proti 98 v Úje- 
zdech, v Jenisejské 88 ž. na 100 m. (proti 90 v Úje- 
zde^), y Jakutské oblasti 90 ženských na 100 m. 
ve městech a 95 v okruzích. U kočovníkův 
vůbec přepadá viudeŽ pohlaví mužské, jak srov- 
nání čísel pohlavních s ěášLy kočovníkův jednotli- 
vých gubernii okaztge, pří čemž právě není se za- 
mlčeBi ženských báti, j^ikož daně jen na mužské 
se vztahujL Aspoň má Jakutská oblast, kdež živel 
městský i ssiský je nad míru slabý a počet ko- 
ěevnUtův snad poměrně největSí v Sibiří, na 100 
m. 94 ž,, Jenisejská 90, v oblasti Amurské připadá 



352 



v okrasich 89 m. na 100 ž., v PřimdFské jen 84, 
a v oblasti Sibiřských Kirgizftv 89 £. V ruské 
Americe Čítalo se r. 1856 na 100 m. též jen 77 
ženských (▼ skntečné poddaném obyvatelst^é). 

3. Vzhledem k pohlavním poměrům ▼ 
jednotlivých sta vích nkaanje se porovnAoim 
prostých čísel , níže (při stavícb) uvedených , v 
evropské Basi (kromě fHnlaadie a Polska) ten sjev, 
že ovSem ve všech stavích kromě vojenského pře- 
vládá pohlaví ženské, a vSak velmi rozdílnými Či- 
slj. — Tak zejména mezi dědičnou Šlechtou 
připadá na 1000 mužských 1002 ženských, mezi 
osobni na 1000 m. 1020 ženské, mezi ducho- 
venstvem 1030, mezi sedláky 1045, mezi 
měifany 105'0 ženských (u vojska ovSem na 
100 m. 82 ženských, a to jen proto, že v něm 
ovSem Kozád se čítají). V jednotlivých tří- 
dách měitan&v převládá viudež pohlaví ženské, 
kromě kupcův (gildských), kdež připadá na 100 nu 
98 ž. a cechových, kdež je tento poměr jako 100 : 99^ 
kteréžto číslo zejména četným přípiskám sedlákův 
kegildám i cechům se vysvětluje. Mezi sedláky 
je největší převaha ženského pohlaví nad mužským 
při ůdělnýeh (nalOOOm. 1067 ž.)t P^k u korunních 
(1047), posléze u poměSčiČich (na statcích iletshtl- 
ckých, 1040). 

4. I náboženství jeví jakýsi vliv na po- 
hlaví, zejména tu, kdež s ním jistá národnost sou* 
visí, nebo kde2 se z něho (jako zvi. u Mohame- 
dáuův) osobité poměry (t. j. v sňatcích a p.) vyvi- 
nuji. Tak je na př. ve vlastním císařství v Evro* 
pě pohlaví u Arménův římskokatolických skoro v 
úplné rovnováze, u pravoslavných převládá ženské 
pohlaví poměi«m 100 : 102, u zjevných rozkolná- 
kův 100 : 109, u protestantův 100 : 106, u Židů 
100 : 104. U mohamedanův naopak , kteHž ověem 
jsou dílem kočo^í a k tomu jižní národové, při- 
padá na 100 m. ' toHko 97 ženských, u pdianův 
(výhradně kočovních) na 1)00 m. 99 ženských. 

iS. Stavy. V žádném státu evropském nemá 
statistika stavův takové důležitosti, jako v Rusku. 
Úředně rozeznávigí se sice j^ či^ři stavy, jakoi 



3d3 



vSsdež y Evropa totiž Šlechtu, knéŠstvOi měStoné 
a sedláci; ale nejen že rozdíly mezi nimi jsoA nad 
mim ostré, dflem i takořka kastové (jako při stavu 
kněžském), nýbrž i ve sborn každého stavu nalé- 
zají še ietná i rozdílná skupenství a jsout mlUiony 
občanův, kteříž jprávné buď ke dvěma nebo tíPem 
těchto stavův naleží, anebo které ani k jednomu 
z nich počítati nelze. Nad |to třeba říci, že přivě 
néjdfilelitějží stavj v Rusi, totiž městský a selský, 
nalézají se njni v rozhodné přechodní době svéha 
rozvití, kteráž ovšem konečně k úplné asimilací 
vSech rozdílných Živlův jednoho i druhého vésti 
musí. K tomu přistupuje jeStě rozdílnost vnitfní i 
společenská vSech 4 stavův v jednotlivých větších 
Částech řiSe, druhdy osobitý státní i národní život 
měvSích, nehledíc k tomu, že v četném kočovním 
a bludném objvatelstvě císařství buď rozdíly sta- 
vovské se ještě nevyvinuly, buď že zase zcela jiného 
spůsobti jsóif, než při obyvatelstvě usedlém. 

1. Stát ročník na r. 1866 udává k r. 1863 v 
49gtibemiích vlastního císařství v Evropě: 

Šlechty dědičné ... 677,477 hlav.č. X'X1% 
Šlechty osobní i služebné 296.675 „ 0*48 

Duchovenstva . . 
Měšťanův .... 
Sedláků .... 
Vojenských lidí . 



o 



Cizinců 

Osob jiných stavů 

y hromadě 



611.064 „ 0-99 „ 

4,794.175 „ 7-87 „ 

49,484.666 „ 81-24 ^ 



4,046.619 „ 6*64 „ 

86.611 „ 0-14 „ 

912.093 „ 1-53 „ 



60,969.309 „ lOO-O 



n 



^ V království Polském bylo roku 1862 
dle Miljutina: 

Šlechty vůbec (nižSí i vyšší) 196.584 hlav č. 3-93% 

Kněžstva rozl. vyznání 6.^60 „ 0*13 „ 
MěSCanův (i se židy ve 

městech) ..... 1,261.698 „ 25*36 „ 
Selského obyvatelstva (i 

se židy) . . . . . 3,606.951 „ 70*58 ^ 

V hromadě ... 4,972.193 hlav 100*00% 



354 

a. Ve Finlaudi! uvodí LrademAnn kr. 1S45: 

Šlechty 2.697 hlav. 017 % 

Kněžstva (obojího pohlaví) 

i 8 osobami přísfaSnými 19.130 „ 1*20 „ 
MěSťanův vlastních (t« j. 

bez rodin) ..... 14,09« „ 0*93 , 

Sedlákův 1,327.437 „ 88'17 , 

Lidí jiného zaměstnání . 141.899 „ 9*^3 „ 

V hromadě . . . 1,505.159 hUv 100*00<»/« 

4. T Kavkazském náměst- 
nictvě je Šlechta buď jeStě neu- 
znána (jako a horalft), bnď k Šlechtě 
vlastního císařství přiřaděna. Oby- 
vatelstvo městské obnáSí (dle $teb- 

nického na r. lé62) 349.512 „ 

Obyvatelstvo selské (dle ťiřední sta- 
tistiky na rok 1863) 1,414.813 » 

5. y Sibiří je rovněž číslo 
Šlechticův, kteříž ostatně vSickni 
(kromě ťiředníkův Šlechtěných) v 
evropské Rusi domorodí jsou, ne- 
známo. 

Kněžských osob bylo r. 1862 ... 52.000 bittv 

Městského lidu .•.,.... 252.514 « 

Lldn flelského (dle vládní statistiky 
na rok 1863) 1,645 731 „ 

6. Ačkoli čísla tato jsou dílem neúplná, dílem 
k rozličným rokům se vztahují, dá se přece Číslo 
jednotlivých átavův ve reSkerém císař- 
ství na r. 1863 následujícím spůsobem přil»lí2Á« 
tělně odhadnouti: 

Šlechty vSeho spůsobu . 1,000.000 hlav č. 1*4% 

Kněžských osob . . . 700.000 „ 0*9 n 

MeSfanů v SirSím smyslu 6,500.000 „ 8.5 „ 

Selského lid u .... 57,500.000 „ "^^'^ n 

V hromadě 7~; . 65,800.000 tlav. S6'S% 
Přirazí-li se k tomu jeStě 

číslo vSech kočovníkův 4,112.000 n 6*3 „ 



355 



a fltáléhp vqjeka prarídel- 
néfao, ii6praTÍdelnéko i 
počet próptUítSsý^ ro* 
jákftv i s TO^natni . 7,100.000 hlav g. 9-2% 

vznikne fiouíet , . . . 774OI2.OOO hlav 6. 100-0®|o 

kterýž s počtem vSeho skutečného obyvatelstva ci- 
sj^stvi na rok 1863 se srovnává. 

/. Šlechta (chorianstvo). Stav Šlechtický má 
v cisiúFstvf ruském rosiiČné odstíny, kteréž buď na 
historických a národnich základech spolehtgi, buď 
výsledkem Činovnictvi, Petrem I. zavedeného, 
se býti jeví. Dle tohoto zákona, dne 24. ledna st. sf, 
1722 vydaného (toftcř o rangack řečeného), Pavlem 
a nejposléze pak MikoláSem (úkazem od 23. června 
1845) změněného, rozděluje se vyšSí civilní i vojen- 
ská služba statni, ku kteréž ostatně vSickni vlastně 
ruStí šlechtici dle rodu zavázáni jsou, na 14 činův 
(esu tříd dietních). S 6ti nejnižSími (od 14—9. tfidy) 
je od činu . praporeČníka aŽ do činu štábního ma- 
jora ve vojenské službě spojeno osobní Xlechtictví 
{liínaje dvoijanstvo), v civilní pak (t. j. od Činu 
kollejního registrátora aŽ do činu titul, rady) — to- 
liko čestné dědičné měSfanství: osobni Slechtictví 
nastupuje pak teprv s 8. a 6. mdou (t. j. s Činem 
koU. assesora až do činu koUej. rady). Ostatních 
8 tiříd ve službě vojenské a 5 ve službě civilní (t. 
j. od Činu státního rady nahoru) dává právo Slech- 
tíctví dědičného (potomstvenoje dvorjanHvo), Nej- 
prvnějSím 3 třídám dává se titul „vysokoprevoz- 
choditelstvo,** čtvrté titul „prevozchoditelstvo," 6 — 
8mé titul „vysokorodných," ostatním 6ti titul „bla- 
gorodných.* 

1. Šlechta vlastního císařství, ostatně 
dle shiŽby, dílem i dle statkův i v jiných Částech 
Hfie (kromě Hnlandie) bytující nebo usedlá, je tedy 
dědičnou čili urozenou (^otomstvennou) nebo o s o b ní 
(Uíínou). Do ělechty dědičné přijati jsou též 
něktdH rodové (zvi. knížecí) z býv. státu Gruzin- 
ského a Mingrelského, některé rody z Polského krá- 
lovství nebo Finlandie. a) Buschen přijímá na rok 
1860 ve vl. imperii 437.326 šlechticův mužského a 



356 

436.828 ženského rodu, v bromadS tedy 874.154 
hlav. Dle stát roSnika na rok X866 ohaáši éíslo 
šlechty dédičné ve ylastním ci$BhA?i 677.417 hlav 
(338.187 mužských, 339.230 ž.), číslo Šlechty osobni 
(i s rodinami) 276.675 hlay (147.300 m. a 149.375 
ž.), v hromadě tedy 974.092 hlav, t j. l*397o všeho 
obyvatelstva evropské Části vlastního císařství, tak 
že tedy tuto 1 šlechtíc na 65 obyvatel připadá, 
číslo to ovšem největší v Evropě, kteréž dle pft- 
vodu svého napořád roste. Kníže Dolgorukov 
páčí ve své rodoslovné knize ruské šlechty (ř. 1854 
vyšlé) číslo j^í na 220.000 rodin, z nichž okolo 
35.000 bydlí v Petrohradě, 6000 v Moskvě, b) Šlechta 
dědičná užívá buď predikátu, buď ho při ní není* 
Predikátu knížat (s títulem ,^sijatelstvo^ a „svět- 
lost") užívá 72 rodin, z nichž 39 vede původ svůj 
přímo po meči od Ruiikovců č. od starých údělných 
knížat ruských, 8 z velkoknížat Litevských, 3 ze 
starých chanských nebo murzových rodův Tatar- 
ských, 4 z Qruzinských; 16 jich obdrželo kuižecl 
titul po r. 1707 za rozličných císařův Ruských. 
Titulu brabec íh o, vůbec nového v Rusi (teprv 
od časův Petra Velikého) užívá nyní 63 rodův, ti- 
tulu baronův říšských (taktéž nových) jen 10, 
jakkoli vSickni šlechtici baltických provincií titulu 
baronského sobě osobují. Mezi dědičnou šlechtou 
bez predikátu je 11 rodin, kteréž jsou Ruri- 
kovci, ale titulu knížecího ztratili, a 76 jiných, 
kteréž již před r. 1600 k bojarským rodinám ru- 
ským nebo k šlechtě jiných zemí náležely. Vůbec 
je starších rodin Šlechtických, v tak zvané 
barchatné (sametové) knize zapsaných, přes 1800, z 
nichž 737 do staré Rusi, 120 do provincií balti- 
ckých, 877 do Polska ilátvynáleži a 52 teprv nověji 
z jiných zemi přijato bylo. c) Vlastníků stát- 
k ů v vQ šlechtě (poméSČikú) počítá Dolgorukov 
120.197 (tedy jen 547o všech rodin) ,' kteříž před 
zrušením nevolnictva v Rusi 1861 více neŽ 11 milí. 
muž. chlapův č. duší, tedy skoro 23 milí. poddaných 
a 120 milL desjatin půdy drželi. *) Při tom vSem 



^) Povolení k majorátům dává se od časův cí- 



357 



nebyl i před r. 1861 stav jmSnf ilechtj m- 
8ké celkem vfce neš prostředni. Fřés 4^.900 
vlastníkův (tedy skoro 867o ^8ech) měli jen po í— 21 
doSleb (v hromadS 389.586), 36.193 (t.j. 30VovSech) 
po 21—100 dttSfch (v hromadě 1,697.914), 20166 
vlastníkův (t.j. přen 16%) po 100—500 dnSích (v hro- 
madě 8,974.629), 2462 vlastníkův £11 2% vSech 
mesi 500—1000 (v hromadě 1,697.691). Velikých 
vlastníkův, držících přes 1000 dnSÍ, bylo jen 
1896 8 8,074.083 dnSemi, t. j. jen něco přes 1% 
všech, tak 2e na malého vlastníka první třídy při- 
padal průměrný výrobní důchod 63 rnblů (8 rnblů 
s 1 dnSe poéítajíc), na vlastníka 2. iřfdy 371 rublů, 
3. třídy 1576 rbl., 4. tf. 5191 a 5. tf. 17.617 m- 
blův (průHsem vSech vlastníkův na jednoho oviem 
4968 mblův). Ale i důchody velikých vlastníkův 
strácejí své hojnosti, pováSí-li se, Se mnosí c nich 
(jako Stroganovi, Demidovi, Jakovljevi, Orlovi, Vo- 
roncovi, PotoStí, Braničtí, Paninové a j.) měli mezi 
20—80.000, Šeremeíjevi dokonce 120.000 O^"^ «<í*- 
vají 200.000) dněí. K tomn vázlo rokn 1859 jménem 
dlnha44.166 vlastníkův na hypotéce 7,107.1<^4 dněí 
. (na půdě o cennosti asi* 2000 milí. rnblů sedí- 
cích) v jediné cís«^ké bance přes 425 V2 milí. rn- 
blů, tak £e skoro viech Vs statků a sk. % dnSí v zá- 
stavě se nalézalo. Na velikon njmn jmění vlast- 
ního i národního je též chtíě ilechty majetné, 
svl. nrozené, ntrá(^eti svých peněz v cizině (v lá- 
zeiiskýeh místech západoevropských, na cestách, v 
feímě, v Paříži a jinde), kteréžto vycházení ze země 
i mnolioleté někdy hovění sobě v ciziněje tak mocné, 
že se r. 1864 počítalo vůbec 250.000 lidí, za hra- 
nicemi H5e meSkavSícfa (větSinon ělechta) a že v 
jediném Paříž! stálý počet Rnsův 50.000 hlav toho 
rokn obnážel. ^) 

saře lliknláie jen výmineČně, a není jich mno- 
ho; přes 20 v celé Rnsi vlastní. 
') Co se rozdělení dědičné Šlechty po gu- 
berniích evropské Rasi dotýče, kteráž je tn sk. 
výhradně též poměSČiČí, ukazují ovžem západní 
gubernie (druhdy Polevé) největSí čísla. Tak 



m 

2. Šleehta králoytlví Polského, TasmSi 
nrosená (erbovní), ^tala v, 1862 dle Mik. Mi^atiiitt 
196.584 hlav, t. j. á% vS^io obyvatelstva, tak še 
v království Polském 1 Šlechtíc na 24 obyvatele 

Sřipadá. Šlechta Polská děli se na dv$ třidy. 
: první čiU vySSí glechté náleží ok. 6500 rodův s 
25.170 ďeny (mezi nimi r. 1862 — 7204 mnžských 
vladi^ftv domn); v druhé třídé obsaženy jsou ro- 
diny nižSí Šlechty (asi 35-^36,000)^ kteréž 40.898 
předních členův a 171.414 hlav čítaly. Následkem 
reyisí erbův r. 1840 je vSak právo Sleiďitické vět- 
Sině nižSí Šlechty pdřeknuto, tak že tito nyi^ jen 
v řadě svobodných vlastníkův pozemkův věl^im dí- 
lem se nalézají, a r. 1860 vůbec jen 77.343 osob 
práva Slechtid^ého mělo, z nichž 14.776 ve Yar- 
Savě, 20.665 v gn^bernii VarSavské, 17.197 v gmb, 
Badomské, 11.000 v^b. Ljoblinské atd. přebývalo* 
Vlastnictví Šlechty obnáSí v Polsku toliko 
1,798.603 jitra (rak.) poiemkůy s robotnýmí druhdy 
sedláky v cennosti 2,961.368 rublů, tak že na 1 
rodinu jen 48'8 jiter v cennosti 72 rublů připadá, 
nečítajíc v to 53.643 ohniSt Čili domkův, z kterých 

čítá Šlechta gub. Rovenské 94.653 hlav ^Ull 
14-67o ▼Seho oby v. g., Slecbta g^Jlinské 73.018 
hlav Čili 7-3%, g. Vilenské 60.. 92 hL č.6 7%. 
V Grodnensku jsou A% obyvatelstva Šlechtici 
(36.211 hL), v Mogileviku 4-1%, ve Vitebsku a, 
Volyni 2-7 a 2-27o» v Podolí, Chersoňsku & 
Smolensku je$té přes lVo» '^ Eijevsku 0*9, v 
Čemigovsku 0*8%. Ve velkomakých guber- 
niích je neijvíce dvořan potomstvenných v zemi 
Donského vojska (11.179 hl. čili l-27e). V^k y 
Kursku (0-6% «ili 12.484 hL). V gub. Petro- 
hradské (ovSem hl. v Petrohradě samém) je 
47.559 dvořan Čili 40%, v Moskevsku jen 
10.777% čili 0*9. Podobně má g. Petrohradská 
nejvíce činovniků (36.264 hl. čili 3^0), Moskev- 
ská jen 14.281 (&U 0-97o)» mezi 1-2% je či- 
novníků jen jeStě ve Volyňsku, Poltavsku a 
Chersoňsku I přes VaVo ▼ Rijevsku a ČSemi- 
govsku, tedy avl. aaae v aáp. a již. guberniích. 



m 



fe fin^a odladila. Dle tobo je jmi ni ilechty 
Polflké yeboi skrovné, a zadlošováni jeho po- 
krajuje velmi ryčUle. K lio0pod^řské skáze jeji při- 
8iňi:gi se ovŠem též sna&iS časti povstání, v kte- 
rých klavnS nižii Šlechta vždy velmi horlivého po- 
č(ua bitfe, A následující na n& konfiskace a jiné re- 
presidie, tak 2e nejen po^t šlechty se menSí, ný- 
brž i statky jcji do rokoa Bašův a Němcův rychle 
l^obázcjí. 

8. Šlechta veleknížect ví Finland- 
tkébo je bnď domácího, větSím dílem vfiak Švéd- 
ského původn (tak jako Šlechta gubernií baltických 
je skoro bez vyjín^y německá) a skládá se (dle 
Betna) z 228 rodin, z nichŽ 9 má predikátu hra- 
bědUbo a 31 baronékébo, ostatní rytířského. PoSet 
ďenův jejich obnášel před okupací ruskou, totiž r. 
1805 — 2534, r. 184§ pak 2597 hlav (dle Linde- 
maana). Výsady a práva její, z r. 1723 datující 
a od ruské vlády uznaná, snáSejí se v svobodě od 
daní osobních čili z hlavy {Fáterí/rihet)^ v právu, 
dižeti allodiálné itatky {AllodialfrUlté) , v přisluS- 
nosti k zvi. soudu dvorskému a v zastoupení na 
sněmích aejstarSím Členem rodu. Jmění její je při 
obecné svobodě sedlákův platících sluSné, a hospo- 
dářství (tak jako Šlechty baltických provincií) spo- 
řádané a t^rL vývozem dřiví z rozsáhlých lesův 
výnosné. 

4. Šlechta v zemích Kavkasských, po- 
kud od Buska je uznána (t. j. Oruzinská), vede 6e 
▼ řadách Šlechty ruské. A vSak mnozí £oralé Kav- 
kasStí, zejména Svanové, Čerkesi všech kme- 
nůvy UbySi i Oselinci mají svou domácí šlechtu, kte- 
ráž 06 knížecím titulem znamená, a jsouc velmi 
2etDá« fsa vlastníka vší půdy se považovala a vět- 
ším dílem poddaný lid v pravém otroctví udržovala* 
Šlechta Svanftv Tmezi nimi staří knížecí rodové Da^ 
dianův i DadiŠMUanův , kterýmž až do letoSního 
roku Vs Svanetie v podruSí Buském náležely) je 
inezi ruskou Šlechtu přijata, rovněž i některé ro- 
diny horalův, již před r. 1861 se poddavSíoh. Vy- 
itěhováním ostatně poSet šlechty, zvL Čerkeské 
i Ubyiské, valně se sten^. 



360 

5. V Sibiři je ]f>oSet Šlechty majetné velmi 
skrovný, i obmeznje Be hlavnS jen na gub. Tobol- 
skou aTomskou, i jsonf to vSecko rodové, v evrop- 
ské Rusi nsedlí. Před zmšenim nevolnictva bylo tu 
jen 80 statkův pomŠS^iSich s 1295 dnSemi (z toho 
ve vých. Sibiři jen 1 statek s 63 duSemi). ČetnéjSí 
je ovSem činovnictvo. Národové koČovni, ze- 
jména vSiokni TatarStí, ale i Ealmyci, mají téS 
svou Slechtn v rodinách dědičných pohlararft kme- 
nův, kterýmž Tataři mnrzové a diani (tito jsou 
představeni celé ordy, oninokmenftv),Kalmyci taidži 
Hkají (vrchní náčelnik nazývá se tnto chung^-taídŽi). 
Ostatni kočovníci MongolStí i amerického plemene 
mají jen Volitelné náčelníky (rovněž i CadStí a 
samojedStí kočovníci), kterýmž zejména BorjatS 
dzai-sang Hkají. 

11, Duchovenstvo. PoČet duchovních osob 
obojího pohlaví obnáSi vq velkerém cíii^ství okolo 
700.000 čili 0-^»/o vSech obyvatel, tiředné se v8ak 
ani Židovití rabíni, kteří obecnou židovskou daň 
platí (vyjmouc karaimské, kterých je 29), ani kněž- 
stvo pohanské v řadách duchovních osob nevede. 
Počet duchovních osob v evropské části vlastního 
dsařstW vynáSí stát. ročník k r. 1863 na 611.054 
osob, z nichž je 294.465 m. a 316.589 ženských. V 
počtn duchovních osob vlast c&sti, (kromě Eavkazska), 
kterýž Buschen k 1858 na 652.769 osob (312.495 m. 
a 840.274 Ž.) uvodí, naleeálo se 596.528 osob pra- 
yoslavné víry (i s ďáky Čili zpěváky, akolythy 
a kostelníky duchovního stavu), mezi nimiž 281.501 
mužských, 315.027 ženshých. Kostelníkův svět- 
ského stavu (Č. služebných bratiFí a sester) bylo 
18.142 osob (9767 m. a 8375 ž.); duchovenstvo 
rozkolnikův (popovcfiv) obnáěelo 1414 hlav 
'(678 m. a 741 ž.). Katolického duchoten- 
stva bylo jte 4147 (mnžských) , arménského 
774 (539 m. a 235 ž.), evangelického vyzn. augfip. 
2786 (1881 m. a 1405 ž.), vyzn. helvetsk^o 130 
(59 m. a 71 Ž.), m uhamedán ského 28.840 
(14.428 m. a 14^20 ž.). ') 

>) Počet duchovních osob nedostnptge v Žádné 



361 

1. DtiehoyenBtyo pravoslavné dSli se 
na bflé, L j, svStské a na éemé, i. j. řďiolni. 

a) Světských duchovních (^ popův n. 
tvjaiSenikév) není více, než 50.000, pooet to celkrai 
nedostatečný, tak že každým rokem četné vakance 
bývají (r. 1836 přes 13.000, r. 1842 dle Haxthan- 
seoa přes 2000 prázdných míst). Počet církví 
pravoslavných obnáSel r. 1866 v městech evropské 
části vl. císařství 4588, Sibiře 184, Kavkaseského 
námčstnietva tolikéž, tedy v hr. 4956. V celém 
vlastnini císařství je znaČnČ přes 50.000 církvi 

b) Černé duchovenstvo čítá 15 — 16.000 
osob obojího pohlaví v 581 klášteřích (m&nastyrech)^ 
% nichž je 463 pro mnichy a 118 pro jeptiSky, a 
kteréž se dělí do 3 tříd. Pontnické kláStery (s po- 
zůstatky svatých) nazývají se lavry, mezi nimiž 
nejpověÍBtnějSí jsou IVojicko-Sergijevská, posvátná 
veěkér&oin pravoslavnému národu, Pečerská lavra v 
Kijevě, Simonovská i Voshresenská (t. j. božího 
vzkříSení) v Moskvě , Sv. Aleksandra Něvského v 
v Petrohradě a Solovecká na soiymenných ostrovíeh 
v Bílém moři. Lavry nazývají se též stavropigial- 
nými monastýry, i jsou přímo sv. synodu, t. j. nej- 
vySSímn dudiovnímu úřadu v Busku podřízeny. 
ňFedstavení kláSterův, kteříž se vesměs jedinou 
přísnou řeholí sv. Basilia Hdí, jako v řecké církvi 
vftbee, nazývají se archimandrity (stavropigien- 
Ití jsou inMováni), je -11 konvent větSí; představení 
malých konventftv šlovou ig uměny (t j. převory). 
y čele ženského kláStera stojí igumenja t j. i^e- 
vorka. Kromě mnichův (monachů), kteříž se na- 
zývají jeromonachy (t. j. svatými mnichy) , když 
co býv. světští kněží po ztrátě svých manželek Qe- 
likož se světští knězi po druhé ženiti nesmějí) vitou- 

gubernii ruské ani 2% vSeho obyvatelstva. Nej- 
více jich bylo r. 1863 v g. Vladimirské (20.844 
hlav), mezi 1 a IVaVo ^^7 J**^^ J*^ ?• Orlov- 
ská, Tverská, Moskevská (l*3%),Kurská, Tam- 
bovská. Voroněžská, Kijevská i Podolská, tak 
že duchovenstvo je dosti stejně po imperii roz- 
děleno (aspoň v Evropě). 

Bnsko. 31 



362 



pili do kláSterft, — jsou jeStS do&ti Setni po tSí 
I^usi, roynSž poQsteTnid {pu»tynikt)y pak tak >▼• 
schimnfoi (t j. andS18tíX kteří v kliSt«řich i o 
samotě velice přísný život vedou* PravoslaT- 
ných knSSí v Polsku, jithž počet se ta nyní 
eároveň s církvemi po vsích rychle vzmáhá, Čítolo 
se r. 1869— -37 (na 34 církvích) a 47 sluhů kost^- 
níeh, pak 23 řeholníků. 

2. Duchovenstvo arménské církve 
pravoslavné (íili Řehořovy), kteráž byla teprv 
r. 1836 v Rusku náležitě zřícena, i pod patrian^ou 
B zvláštním synodem v EČmiadzině (pod Araratem) 
stojí, — je též světské a duchovní, i Sítalo se roku 
1858 v celém oísařství 1307 kněží a 1717 dáků a 
sakristanů, z Čehož přes 2200 hlav na Kavkazsko 
připadá. Ono spravnje 619 kostelův a 310 kapel, 
pak více než 40 kláSterův, kteréž Čítaly roku 1863 
toliko 133 mnichův a 34 jeptiSek. Duchoven- 
stvo sjednocených Arménův je počtem velmi 
skrovné (má jen 44 církví), tak jako počet jeho 
vyznavačův (viz nahoře), kteří od pravoslavné církve 
dosti jsou pronásledováni. 

3. Duchovenstvo římsko - katolické 
čítalo ve vlaiítním císařství r. 1860jeitě 4839 
mažských a 1618 ženských osofo (i s kostelníky a 
p.) Světských duchovních čítalo se 1990, 
kteříž 2264 kostelů a kaplí spravovali, mezi nimiž 
jen něco přes 900 farníchJ KláSterův bprlo jieStě 
112 s 2200 Členy obojího pohlaví, mezi mmi žen- 
ských 51 s poáem asi 600 jeptlSek. &omě zá- 
padních provincií, kde£ se jeStě asi 2^2 milí. hlav 
(Poláků a Litvanův) k náboženství římskokatoli • 
dcému přiznává, jsou jen jeStě v Moskvě, Petro- 
hrade a Oděse katolické kostely. — Katolické du- 
chovenstvo v království Polském Čítalo roku 
1862 jeětS 4942 osob obojího pohlaví i s služebníky 
kostelními a klášterními, a důchody jeho páčily se 
vždy jeStě na 1 milí. si. polských. Kostelův 
farních ^tá se 1639, filiálních přes 196 a 382 ka- 
plí. Kněží světských přes 2200. KláSterů 
bylo r. 1862 jeStě 193, mera nimi 152 muž. (19 ti 
řehol), #1940 mnichy,-«a 41 žen. s469 jeptiikami. 



363 

KMedkem á&»teiifltyf knttstva, svl. řeh^íiilie, 
y povstání poslectofm^ bý}« dkaMOsi od 8. list IMi 
dflem pro úSastenstvi toto, dílem pro nedůsl«tok 
ktÉonického poStu členův (8) amlebo 110 mužských 
klášterů a 4 žeáské (s S92 řebolalky a mniíkami), 
tak že iiTiiéjSí' číslo Idážterůr jen 42 mašskýek a 
37 ženských s 1400 dleny asi obnáií. RusoVi 
sjedfioceni m^ i. 18<2 r P<ylskm 269 církví 
farních, 7& filiakdcfa a 50 kaplí, duchovních málo 
přes 200 a 5 mužských kUUterft s 18 mnichy. 

4. Kostélftv evangelíků au^ip: vysaán i 
fitá se ve vl. císařství 874 a 801 modUtebnio, 
oviem nejvíce v baltických provinciích. Duchovnícli 
osob čítá úřední statistika na r. 1863*^8688, men 
nimiž bylo 1766 mužských a 1780 ženských, nej.-* 
více v Livenii (662). Jediné v bsdtickýcb provin- 
dich je 264 paSlorstvi, a počet vieoh pastorův ve 
vlastní imperii obnáSi okolo 480. Ve Finlandii 
čítá se ok. 600 kostelů a 6800 osob duchovního 
8t»vu, 87 proboiství č. děkanství a- 212 p^átorství; 
v král. Polském 61. f^umleh kostelů, 11 filiálních, 
600 módlitebnie a 62 pastorství. Evangelíci helv* 
vyznání mČli r. 1863 ve vlastním císid^tví (jen 
ve Yilenská, Grodenské a Kovenské gubernii, pak 
v Moskvé a Petrohradě) 32 kostelů a 4 modlitebny, 
a 180 osob duchovních (69 m. a 71 ž.). V král. 
Polském m%jí 6 kostelů, 1 fil., 10 modliteben a 
7 pastorův. 

6. Duchovenstvo židovské, v řadČ du- 
chovních osob vůbec neptané,' obnáSelo r. 1868 ve 
vlastním císařství 4866 odob (2480 jts. a 2436 
ž.). RabíUův bylo ť. 1842 — 964, synajřog 604, pák 
2340 modliteben. V království Pjolském mig£ 
židé 680 «ynagt>g a modlitebnic (dle Jáiljutina) a 
862 hřibcrtovů, {rak 294 rabínů * 623 podratínů a 
jiných osob v ^ámu pHslnhtgícich. (O Karaimech 
vis nafadFe.) 

6. Duchovenstvo muham eda nské^ 
čítj^íci ve veSkevém eísdřství přes d0.20Q hlav (m. 
i ž.), 2 nichž pi^s 16000 vlastní službu nábožen- 
^eu vykonává, mělo v. 1842^648a meče^ a 620 
medres čili íkol ve vlsstním císařství (kiomč Kav- 

81* 



364 

ktMkh)t jiohX ncJTice ▼ KaBažstra a ▼ Tavrii se 
nalézá; r kráL polském hjlj r. 1662 2 meSefy e % 
imamj. 

7. Badhistekýoh kné£i (\9m) ^ítá se 374 
(na r. 1863, dle Basohena 267) ve ▼!. oísařstvi kromt 
Kavkasaka, poSet knSži lamanikých je scela ne- 
mámy. *— 

ii/. 8 1 a ▼ m S 8 1 B k ý. Tento důležitý ttředni 
stav, na kterémž ve stíFe^ a sápadni Evropě a v 
koloniálních státech, s Evropy sápadni aaloi^ýcb, 
moc statni a pokrok národohospodářský i spoleČen- 
slr^ vůbec UavnS spoléhá, je skoro ve viech Sástech 
eisařstvi nejen Siselné slabý, nýbrž i velmi spoře 
po ohromném prostranství HSe roztronSený (viz na- 
hoře) a k tomu vStSím dílem jeStS tak různorodý, 
že daleko ježtS k takové důle^tostí nedospěl, kteréž 
v západní Evropé již od Sašův Xil. i XUI. století 
požívá, a která posad jeStS každým témSř rokem 
se stává závažnSjSí. 

1. Městské obyvatelstvo vlastního cí- 
sařství (kromS Finlandie, Polska i Kavkazska) je 
vlastně neslonSený posud aggregat lidí, nějakým 10 
stavům náležitých, kteříž jen ěasného nebo ěásteS- 
ného účastenství v záležitostech obce mnjí, «a jichžto 
zájmy json velkým dílem i rozdílné, nlavní příči- 
nou toho jest, Že města ruská nejsou průmyslnými 
středy krajin, jako v západní Evropě Ta tuto již 
dle založení svého), nýbrž správními, vojenskými a 
nejvýie obchodními stí^diXti větěích nebo menSích 
okresův, a s dvou tfetin teprv od ěasův Petra Ve- 
likého (zvi. za dob Kateřiny II., kteráž jich ok. 260 
aaloi^la, větěím dílem z bývalých klášterských slo- 
bod) k naříz«)n{ vlády povstala. Charakteru prŮ- 
myslného (kterýž jim ostatně za dob staroruských 
mnehem větší měrou náležel) zbavuje jidi hlavně 
ta okolnost, že sedlád ruití migí nejen velmi skrov- 
n^ potřeby vlastního pohodlí a blahobytu, nýbrž že 
při zauhovalostt ěeledního i staroslovanského obec- 
ního ^zeni selský stav ruský věeeky potiFeby své 
ji^ v obydlí, tak oděvu a p., pospolitou průmyslo- 
vou prám domácí i obecní sam sobě vyrábí, ano i 
snaěný přebytek toho do obchodu pouStí, tudíž od 



3t)5 

města nikterak nezávisi. Z těehto příčin, jakoX i 
následkem bývalého podcbinitvii v kterémt stát i 
yrchnosti mské svých |>oddaných k potipoHté fabríSné 
neb domáei výrc^S užívali, jsou v mnohýeh gti- 
bemiich raský<ďi spifie vesnice a vesnické okresy 
liH bývalá panství průmyslovými stíFedj, než mtsta 
Muna, vyjmonc Moskvn, Taln, Tver, Jaroslavl. Vla- 
dimír a málo jtnýefa (vis o tom o^itataé níSe). Nad 
to nhraSuje Šlechta ruská své potřeby ilomácí i spo 
lečenské vStí^ím dílem posnd jeitě s citosem^a, 
v 5emž je pobříohn i jiné vygií stavy (avl. úřed- 
nictvo i kupectvo) následují. Pr&mysl není tedy, 
prostředkem a spojidlem obyvatelstva měst r. a pfí • 
lehlých k nim krajin, a vládní i obchodní sájmy na- 
plžnjí je nad to různorodnými i nestálými Hvly, 
kteréž s domácim obyvatelstvem měst ^«tých sty^ 
kův málo sobě hledí, a s ním nikterak jeStě nespí- 
naly, tím méně, any i ěkoly městské ^em ntavům 
nebyly posud přístupny. 

Statut městský (gcrodovojě poloienie) , od 
Kateřiny II. r. 1785 oktrojovaný a od Alexandra!. 
r. 1801 zákonem řiSe profaláSený, r. 1824 a později 
zaMikulá9e(z7Ur. 1882 a 1846) doplněný i proníéBěný, 
rozeznává ovSem v obci městské (^oredškcje ehMéeMtúo) 
jen 6 tříd obyvat^stva, které téŽ v konskriptních 
knihách městských {gorodonija ohyvatel'ak^a knigi) 
se vedou, totiŽ: 1. skuteční obyvatelé měst (n««to- 
jMije ohyv<U^y tolik co naSi usedli měltané; 3. 
členové kupeckých tříd éili gild (gildahij€)\ 8. ee- 
chovni lidé {eeěhóvyje) a řemeslníci (t. j« dělníci 
kromě cechův); 4. přespolní a cizí kupci a obohod- 
nici {inostrann^é i intig<trúdnyJ9 go9H)y 5. iestní 
měStané Í^oeetnyJ€ iU immityje gnusdane), 8. vlastní 
mě$tané'(m^ií^n^ ěíli lépe £'amáři, bospódětí a p. 
a r&žnoěineí (raetnoííinci) t. j. úředníci nižií nebo 
rodiny čestných měětanfiv, umělci, spisovatelé, uči- 
telé atd. Kremé toho bývá vSak i člnovnictvo, pak 
ilechta urozená ve městech, zvl« v dlouhých zimách 
velmi četná, a s ní vždy (aspoň před zruěenim nevol- 
nictva) dosti četné zástupy služebníkův; koneiSně 
rozmnožují obyvatelstvo měístské posádky vojenské. 
Četní vysloužilci vojenStí i civilní, dělníci a náden- 



366 



níei; i poéet přeapolnfch sedlákův {votaU^v^ obvoě 
niku a p.) bývá i na delSi ča9 ve městech snainý. 

a) Poiei osedlých měšťanův řídi se o- 
▼Hm dle éisla domův i posemkův k města připsa- 
ných a neni sevrub snámý, obnáší však nyní ve 
▼lastnim císařství Kajisté ok. 560.000, a rodinami 
2,800.000 hlav. Ovšem že v tHdě této obsahuji sd 
trlastně lidé všech stavů i tříd městských. 

b) Kupcův všech 3 gild poěitá Bascbanve 
vl.imp. (i s rodinami) toliko 431.834, zniehž je 223.514 
mnžských a 208.320 ženských, stát. roěňik uvodí 
však k r. 1863 jen v evropských guberniích vl. im- 
perie46d.996 gildských kupcův, z nichž 235.137 m. 
a 230.823 ž., což dini 9*77a^ všech měšťanských Udí.') 
Jšouť to vlastně kupci vyšších tfid, jelikož s pro- 
vozováním jich živnosti výkas znaěného jmění ěiU 
lépe běžného obchodního kapitálu spojen jest. V 
tfetí gildě jsou kupci s l^j^i^em aspoň 2400 rublů 
papírových, v druhé ^aspoň s 6000, v první aspoň s 
15.000 rubly. Kupci první giídy, jichž počet 
málo nad 1200 vystupuje, směji provozovati veltržbu 
po celé říši sé zbožím domácím i zahraničným, a 
zároveň i drobnou tržbu ve městě i v Újezdě, jsou 
bankéři a dodavatelé vládni (liferanti), a dle vůle 
apoti^eby i fabrikanti. Kupci druhé třídy mají 
sice právo neobmezené veltižby s domácím zbožím^ 
cena zboží cizozemského, jimi do obchodu daného, 
nesmí však býti vyšší 90. 000 rublů pap., rovněž ne* 
nugí pr^va zakládati směnárny a pojištovny. Číslo 
jich nebývá vyšší v celé říši 3000 hlav. Kupci 3. 
gildy, jichž ^slo obnáší okolo 70-75 000, jsou 
ylastaě naši detailisté, kt€^ vŠak v prodeji cizo- 
zemského zboží jsou obmezeni na zámluvy, u kup- 
cův 1. a 2. tHdy uěiněné; i& to ale oprávněni, dr- 
žeti hospody, loděf závody pro výrobu tkanin rezl. 
drubu, vykládati zboží na trzích a jarmarcích a t 4* 
Kupci všech tříd i rodiny jejich jsou prosti daaě 
z hlavy i služby vojenské, mají své zastupitele v 

I I 11 1 I' > i n — — »■ 

') Dle statistiky Trojnického je ve vlastním cisař- 
atví nyní v hromadě 132.200 vlastních Jkup? 
eiv všech 3 gild* 



867 



městském yýbocu i přisežni znalce při Boudé měst- 
ském. Za to plati daň IVz— 4% b {^Hbláiených ob- 
chodních kaintálfty. Gildy kupecké jsou pHstnpny 
vSem stayfim i cizozemcům (i bývali též mužikom, 
pokud tito povolením pána svého se vykázali), i 
jsout mezi nimi i z tHdj* býfr. nevolníků, při velkých 
obchodních vlohách národa velkomského, náramní 
boháči, kteří přes to vSecko mnohdy ani psáti ne- 
umějí a stíFídmý v každém ohledu život vedou. 

c) Nejblíže kupcům stojí hosté, t. j. obyčejné 
cizozemští kupci, kteří vedle práva volného vyzná- 
ni i východu z říSe mají právo viech ťtiá kupeckých 
(s týmiž daněmi ) i právo zastoupení ve výboru 
městském. Poěet jich není větSí než 500 rodin (dle 
Schnltzlera) , co se totiž vlastních kupcův dotýče, 
jinak připadá z čísla jinostrancův vůbec, k r. 1863 
vykázaného (8&611 hlav, totiž 47.464 m. a 39.147 ž.), 
nepochybně největSí počet na města, pak na roz- 
ličné Šlechtické závody průmyslové, zvi. v jižních a 
západních guberniích. Tak má na př. ^. Kovenská 
7750, Minská přes 3900, Grodenská přes 3600, Vi- 
lenská 3400, Kijevská 3300, Podolská, Yolyňská i 
Bessarabie přes 2000, Charkovská přes 1000 jino- 
strancův. NejčetnějSí jsou oySem jinostranci v Pe- 
trohradě (v gubernii vůbec Í7.156 !), r Moskvě (v 
gub. 4981), pak v přistavných městech, zvi. v Rize a 
Oděse, jelikož obchod zahraniční hlavně v jich 
rukou jest. Tak měla Livonie roku 1863 — 7750 
jinostRancův , gub. Chersonská 7176, Tavrie 63&Í, 
Kuronie 2972 jinostrancův. ^— 

d) Cechdvní a řemeslníci tvoří dle nalich 
náhledův vlastní prŮmyslný živel obyvatelstva měst- 
ského na Rusi. Práva i zřícení cechovních jsou táž, 
eo druhdy ú nás. Ttián řemeslníkův skládají tova- 
rySi a dělnici fabriČnit kteříž ovSem daně živnosten- 
ské neplatí (ovšem ale vl. mistíK cechovni). Shromáž- 
dění cechův, kassy cechovní a p. jsou i ua Rus 
pravidlem, a představení cechův sedí ve městském 
sástupitelstvě. y evropské Č á s ti císařství, 
v kteréž statut městský platí, bylo dle stát. ročníku 
r. 1863 jenom 260.346 cechovních a řemesníkův 
(133.118 m a 127.228 ž.), t. j. 54% všech měšťan- 



368 



skýchlidi; v celé vlastni imperii čítalo sedle 
vládni statistiky téhož roku 278.388 hlav (145.629 
m. a 132.759 ž.), což zřejmě ó slabosti malého 
průmyslu městského svědči. 

e) Vlastni měštáné jsou v Rusku lidé, pro* 
voíujici obchody niŽSiho druhu, jako drobné kupe- 
ctví v materiálním eboží (a vyjmutím vSak čaje i 
koloniálního eboží, leda kromě města), a držitelé 
hospod, restaurací, kaváren, kořalen, lázni, lodi a p. 
Mě&tané nejsou vyňati z dané z hlavy, aniž z 
vojenské služby i mají celkem též povinnosti co se- 
dláci. Doplňujíce se lidmi zvi. selského stavu, propu- 
štěnci vojenskými, cizozemci a p. a neměvěě posud 
pospolitých zájmův amž podilu v správě městské, 
stojí při nedostatku vzdělaní dle výpovědi znalcův 
(zvi. Haxthausena) na nízkém stupni mravní za- 
chovalostí. PřípoČtou-li se k nim vSickni měSfané 
z baltických a západních (druhdy polských) guber- 
nií, kteříž jsou ostatně dílem dle západoevropského 
spdsobu organizováni, vystoupí číslo jích v evropské 
části imp. (dle Buschena) i s rodinami na 3,749.559 
hlav (1,724.051 m. a 2,025.508 ž.), dle stát. ročníku 
na r. 1863 na 4,032.530 hlav (1,954.935 m. a 2,077.595 
ž.), což činí 84-1% vSech měšťanských lidí.^) 
B&znočinci,^teřiž se též do této ti^dy čítají, 
jsou vlastně skupenstvím různorodých živlů, rozlič- 
ných práv i výsad požívajících, mezi nimiž nejčet- 
něji nižší úřednici civilní (zvi. kanoelářStí a nižiíí 
poStovni), domácí učitelé, umělci, herci, dělníci a 
řemeslníci z fabrik a hutí koruniíích a j. se nale- 
zbíL Buschen čitá jich o sobi 420.406 (222.210 m. 
a 198.196 ž.), stát. ročník 912.093 (484.170 m. a 
427.923 ž.), v kterémžto čísle ale též lidé nepH- 
psaní posud k žádnému stavu, k v uěkt. guberniích 
i jinorodci a vůbec i schodky k hlavním číslům 
stavů se obsahují. Yšickni různočinci jsou od pla- 
cení obecné daně osvobozeni (i^e ne vSickni od 



') Trojnicki čítá vSak 1,434.700 měStanův 
vlastních (bez rodin), v kterémžto čísle se kromě 
cechovních a měStanů též čestní měŠfané ob- 
sahuji. 



369 

ftluŽbj vojeaské) m mohou se pod ji&ými výhr»» 
dami i jinýeh Živnosti (j»ko olevřeni •oakrom- 
jQÍeh ú»tav4, atelierů a krámů a p.) a to bezplatně 
přidržeti. I propuštěni vojáci (a drahdyina svoboda 
pnSténi sedláci) se dle Schuberta k nim poéítaji. Za- 
stoopení v obecném výboru nemá tato třida» 

f) Čestné měětansiv<^, sřiaené eisařským 
úkazem od 10. dubna 1832 (s dodavkj od r. 1846X 
jevi se co prostředni ěili spo^iovací &»a vSeeh tříd, 
a to se sknteČným prospěchem měst niskýeh. 
Osobnými (lidnými) čestnými mě Stany 
stávají se vSiekni absolvovaní posluchači rnskýok 
universit (s dobrým vysvědčením), nm^i « akade- 
mie vjSliy cisosemstí učenci, umělci, obchodnici, 
kapitalisté i fabrikanti. Dědičnými {půtonutvem- 
n^mi) čestnými měSfanj stávají se &bvikanti 
domá<^ i cizi, pokud jsou buď radami obehiodoimi 
neb průmyslnými, buď vyznamenáni řádem ruským, 
buď a kupeckých rodin 1. nebo 2. títídy pooháseji, 
kteráž sa 10 n. 15 let beEÚhonliě oněm g^Idám ná- 
ležely; rovněž uČend, ha universitách ruských na 
doktory nebo mistry povýSení, pensiooeři akadeniie 
uměni, pak naturatizovani učímci, umělci, obchod- 
aid a fabrikaůti oiBOzemiti (po 10 letech). Čest- 
nými měitany dle prátar^dtt stávají se 
synové dě<fiČných čestnýek měStanů a synově Úeeh- 
ticův osobnieh. I Ž i d ům je při vdký^ zásluhách 
o stát nebo vědu a umění a p. čestoé méHanirtvo 
{Přístupné, jakkoli jen v^ufoennich^ káež jim- právo 
zdržovati se přisluSí. Senáit rožhoidi^e v záUžitosti 
čestného měěfanství a uděluje diplomy. Počet čest- 
ných měi<imův udává Busefaem toHko^ na 1&838 
(9074 m. a 7764 ž. osob), stát. roč. eStá k r. M%S 
17503 dědičných (8876 m. a 8624 ž,) a 17.801 osob- 
nidi (8955 . m. a 8846 ž.) t. j. 0*37 a 0^^% vieofa 
obyvatel měst stavu, v hromadě tedy 35.309 osob 
čm 0-75«/o. — 

g) Oo se pak práv měšianův vůbec éo- 
týČe, snáiejí se přede věím ve volném nakládání s 
jměním, buď dědietvfan, buď výdělkem naby^m, v 
0voboďněm dfžeuí poz«nkŮv i statkův větÉch.(ale 
bez nevolníkův) , v právě otevříti krámy a duny 

32 



670 

sidadiStS « p. bes zviáSfniho povoleni. Obec má 
po^vo fleháaeti ie 8 povol^nmt politické sprÁvy 
každý třetí rok k w)lbám i poradám o záležitosteeb 
obecných. Právo hlasu mají jen ti méSfané, kteH 
J8^ S6 let stáři a plaií dané. Právo městské je 
spojeno 8 taxon 100 r. Následkem oÍBař. éfcaeftv 
r. 1861 a 1662 je ostatoé stav městský re veSkeré 
imperii (kromi Fínlandie) Co do zřiéeni svého v 
době přechodni, a siddni města Petěrbork a Moskva, 
pak Oděsa máji již od r. 1665 své nové statuty (o 
kterých vis niže při ^správě^), kteréž spřihodsými 
proměnami, jeS obce samj navrhnonti máji, i v ostat- 
niďi městech cisařstvi provedenj bndoa. 

h) Vzhledem k hospodářskému stavu 
měst ruských jsout vůbec města v násleKk^h 
povahy své, výSe vytknuté, a právě snad pro nevy- 
rovnalost stavův živá, lidná i bohatá, i obyvatelstvo 
poživa skutečného blahobytu. I obecné jměni je vět- 
iim dilem dosti znaěné (o statcieh městských viz 
niže). Tak obnáSely např. důchody Petrohradu 
0^. 1863 přes 3,662.000 rublů stHbra, důchody Mo- 
jikvy I,e69i000, Oděsy 1,162.000 r. štír. Riga měla 
téhož r. důchodův přes 957.000 r. stř., Tifiis 306.800, 
N. NccFgOBod 2J0.000, Kijev 303^000, Charkov 185.<ee«, 
Asiraohaá 166.000, Kaaan 160.000, PoUava 142.000, 
Saratov 120.000, Rybinsk 112.000, Ei-oněUt 100.000, 
ifkgianrogpřeB99.000jrilno06 000 ArchaBg<eldc 95.000 
r střjMeai 50-*900.00r. duch. měly Simbirsk(8^4M)0), 
OrelfKuřsk, SamarayChersoň, Voroněž, Jařoslavl,£i^- 
iněv, Hostov Dráský a Berdjansk. Přes 20X)00 dů- 
chodův mělo 45 T^ěst (v SibiK jen Irkutsk, Tomsdc 
A ^ojiěkosavsk), přes 10.000 n ^stř. 59 měst (imeai 
Bimi jen 4 sibiřská) a z 679 měst,: jei stal tfóiSnik 
k r. 1663. tivodf, nebylo leě 16, kteráž měla po 500 
.t* výro&tick důohodův (a to mez! nimi 9 z Qrod- 
iMuské g.). Ovibm jsou io nejvice sídaloá^ přístavná 
města, kteráž velikým důchodům se těSí« ale i pvů- 
•Éysliiá města i r«iměž i povelžská, kteráž vůbec 
n^cfaleji v Rusi vzkvétaji, vykazuji ziMiěné áh- 
chochr. Městům baltických pr<yvinoii po- 
dlaha k sámožnosti veóae Sťastpé pok&y jejich táž 
jolné zřaseni obecnéi, skoro docela . jeibě od staro • 



371 

dinu sachovalé (vis siKe), kteréž ovienD dle rsorn 
bývalých lianaeatakýoh měst ndmeckýdi (obsvláltě 
Bakovce) spořádáno jest Právem iÓžekým Hdi ge 
města Vindava, Libava, GoMiog a Hasenport, a 
podobným Jelgava, Revel i Derpt I Bessarabská 
města měla dosud rozdíloé od velkoruBkých zříseni. 
2. Města . západních gubernií čini v společen- 
skýxih i právních poměrech svých přechod do měst 
polských. Mésta tate, od koruny neb Slechtj 
průchodem více než 500 let vysazená rozličnými 
městskými právy němidckými (obivl. magdeburským), 
máji tudíž ve ve8ka>ém společenském i právnim 
dH«eni svém podobu našich měst, povahu tudíž si* 
del průmyslu i obchodu, kterýmž administrace již 
z ohledův (Setnosti jejich (462 r. 1862) jen skrovnou 
měrou větSí živostí dodává; 223 jich závisí přímo 
od koruny^ 229 byla vlastnictvím soukromnim. 
Města polská jsou tudíž nejen četná (1 na &Q m.), 
nýbrž i stav městský v království, kterýž (dle Mil- 
jutina na r. 1863) 1,216.285 hlav t. j. 253% vidio 
obyvatelstva čitá, nalézá se v zna<{né větSině proti 
stavu městskému ve vlastním císařství. Kromě 
duchovenstva a šlechty, zvi. jdrobnó, která je v ném 
vSndež četná, skládá se městské obyvatelstvo v 
Polsku hlavně z obchodníků a řemeslníků vSeho dru- 
hu (vesměs ještě v ee^y spojených), faforikaatů a 
dělníkův, pohříchu ale skoro s polovid ze Židův, 
kteří n^í skoro všeeken obchod drobný i větií, a 
vůbed všecky výnoso^^ živnosti, jako hospody, 
fabriky^ peněžné obchody a p. v rukou svých ^). 
Ačkali se upříti nedá, že Židé hlavní, ano skoro 
výhradnou ^oc, kapitály tvořící, B«jen v Poli|ftě, 
nýbrž větším dilem i v městech zápiadníoh provin- 
cií vuských ťdruhdy polskýeh) skládají, předce právě 
toto výlučné hremadění kapitálův v jedné, náfoo- 

>) Na r.. 18^ počítá Miljutin v eelém království 
672*022 o6ob ži^dbl^h se průmyslem a 912.838 
obchod^n. % oněeh je Okolo 70.060 dělníkův 
labríčných a^ 105«65ť vlasinfíeh řemeslníkův a 
jieh plkučídi. Ifaproti Umn 640.388 židův (I), 
ovšem asi s % v méitech usazených^ 



372 

ieQ8t7Ím i mravem rosditné^ třfdé obyvatelstva, 
spftsobBJe velikou chadoba mSst polských a úplnoa 
závislost všech ostatních tiKd městských od tohoto 
cizího, assímilaci vždy yzdorajícího živla, kterému 
jediné drahý, v PolStě rovnéfi cizí živel, t.j. Němci 
(ačkoli hlavně jen v průmyslných městech asazeni) 
jakoasi rovnováhu držeti se snaží, jelikož Velko- 
rasové co výrobně obyvatelstvo v polských městech 
posad velmi slabi json. V menSich městech 
zabývá a živí se nad to í velká čásť měifanftv 
(dle Miljntina 48.890, a s rodinami 277.388 t. j. 
22.8% všeho městskéha obyvatelstva) též rolnictvím, 
kdežto- Židův rolnických je toliko v celém království 
jen 3925 (!). s rodinami 27.971 hlav. Proto jsou i 
města polská , i menSí města západoruských gu- 
bernii v&bec seělá, neěistá i chudá (jak obce, tak 
soukromníci), čehož ovSem nejen Živel židovský, 
nýbrž i Šlechta sama, kteráž jeho usazování a 
ěfrení se nejen vŽdy podporovala, ale i z křesťan- 
ského lidu nad právo těžila, — hlavni vinu nese. 
— Nové zřízení měst polských, poskytu- 
jící jim větěí autonomie, kteréž císi^. úkazy od 2. a 
26. března 1861 provésti se mělo, bylo revolucí 
polskou zaraženo, i nevstoupilo posud v skutečnost 
(viz o něm též níže). 

3. Ve Finlandii je stav městský celkem 
sióe slabý (viz nahoře), ale města jsou rovněž středy 
průmyslu a obchodu, i vykazují mnohem srovnalejŠí 
obyvatelstvo, než ruská. Rovněž platí v nich sta- 
tuty starého městského práva Švédského, dle kte- 
rého moc v rukou vlastních měSfanův leří. Města 
8 právem skladním {Stapdretht) mají o 1 poslance 
více ve sněmích. YKavkazskémnáměstnictvě 
jsou města buď dle práva ruského (jako vBecka 
skoro v Kedkavkazí), buď dle starého zřízení per- 
ského i řeckého vysazena. I v Turkestansku 
je staré právo domácí zachováno, toHko.majíi tuto 
politické úřady kontrola záležitostí obe<mýoh. Oby- 
▼atelstvo městské skládá se v Kavkazsku i tuto 
hlavně z řemeslníkův a obchodníkův vieho druhu, 
jako v celé kroměruské Asii. (O roslíření stavu 
městského viz ostatně nahoře.) 



S73 



IV. stav selský (kresťjantkoje toělovýé), 
NejvětSi dfl obyvatelstva řiie ruské náleží k stava 
sdskémn. ye vlastaim císařství evrop. éiní sedláci 
81*247ot ▼ irálovství Polském 70-68, ve Finlandii 
88*17, v Kavkazském námSstnictvé a v Sibiři při 
snačném čísle kočovníkftv, pastýřských horalův i 
bludných kmenů vždy jeStě 34 O a 35-67o a ▼ celé 
říši 67 V2 inil. hlav é. 74*6% vSeho obyvatelstva. 
Oviem že k stava selskému též největSi díl vojska 
nepravidelného, jakož i velkou část vojenských pro- 
poStěnců počífÁti náleží, Čímž by mocnost jeho na 
více než 61 mil. hlav č. skoro 80% vSeho obyva- 
telstva říSe se povýšila. > 

Jak při veSkerých- poměrech společenských 
v Rasi, tak náleží i v stavu selském rozeznávati 
sedláky vlastního císi^tví od sedlákův v Polska a 
ire Finlandii, jakkoli i při onSch veliké rozdíly, 
zejména mezi sedláky baltických provincií, síbflr- 
sk^mi, západoraskými i Kavkazskými a t. d. se 
shledávají. 

1. Před r. 1861, kterýž zrolením nevolnictví 
vefikeré druhdy télesnS poddané, ale i volné sedláky 
v přechodní jakýsi stav uvedl, z něhož ovSem po- 
vlovně svobodný i majetný stav selský vytvořiti se 
má, nalézali se sedláci ve vlastním císař- 
ství v rozličných stapních poddanosti, kteráž ovSem 
byla výsledkem staletého a v rozličných částech 
eís^tví mnohoobrazného processa společenského. 
Vzhledem k společenskému postavení sedlákův byly 
před r. 1861 a jsou dílem i podnes 3 velké tfídy 
s četnýini odstíny a přechody, totiž a) sedláci na 
vlastní půdě, b) Sedláci řiSStí, c) sedláci na statcích 
Šlechtických. 

a) Počet sedlákův na vlastní půdě 
osedlých, ovSem vesměs svobodných, byl před 
r. 1861 poměrné skrovný. Bez kozákův nebyl ve 
vlastním císařství vyěSí 3 mil. hlav. K nim náleží 
předeviím a) tak zv. jednodvorci (pdnodvórci)^ 
kteréhož ná^vn před r. 1861 se užívalo vůbec pro 
viecky nefilechtěné volné vlastníky půdy (kromě 
kapcův), nechf si jí buď v obecné pospolitosti podle 
yelkoraského obyčeje (zemlja duSevaja)^ buď y 



374 



soukromnim vlastnictvi požívali (z, <M)érinaj^, B. 
1850 ditalo se (dle materialůy pro etat R. na r. 
1858) jednodvorců ye všem císařstYÍ 1^91.980 muž- 
ských hlav (č. dnSi), i bjliť v 27 gabemiich evrop- 
ské £u8i (hlavně v jižndch, východních a dílem i 
severních), pak v g. Stavropolské, Tobolské, Tom- 
ské a Jenisejské usedlí* Z nich mělo 737.998 pilda 
dnSevou, 453.982 pfidu Čtvrtní, a sice buď vlastoi, 
buď poměstnou (t. j. koruně náležitou), kteréž 
tedy jen v jakémsi dědičném nájmu (za obrok) 
užívali. Nejčetnější jsou podnes ti jednodvorci, 
kteří co potomci bývalých pohráni čných strážníkův 
proti Tatarům Krymským (v XVI. a XVJI. století 
osazených) hlavně na hranici stepní a na půdě čer- 
nozemní, a nejčetněji v g. Voroněžské, Kuraké, 
Tambovské i Orlovské usedlí jsou a vesměs k ná- 
rodnosti velkoruské náleží. Jednodvorci zá- 
padních gubernií (druhdy polských) jsou vlastně 
potomci býv. drobné Šlechty polské i litevské v 
těchto krajinách, kteříž svého šlechtictví listinami 
neprokázali. Jednodvorci tito tvfňi též zvláštní obce, 
pokud 100 a více rodin jich v sousedství se naleaát 
i neplatí daně z hlavy (poduSného). Jich nejbližší 
byli tak zv. volní sedláci (krestjúnie šobiůptn- 
nikl) t. j. bývalí nevolníci, kteříž buď smlouvou 
(výkupem) nebo soudním nálezem volnými se stali, 
a buď vlastní statek sobě zakoupili, buď od koruny 
nebo od býv. pánůy svých přidělený dostali. Tito 
sedláci platili sice podušné, ale žádného obroku, 
a tvořili, kde jich vice byle, i zvláštní obce, nebo 
byli korunním i soukromním statkům připsáni. J|ný 
druh jednodvorcův činili a činí dílem podnes tak 
zv. Masilci v Bessarabii (t. j. potomci úředníkův 
býv. knížat Moldavských), pak Rap t ač i tamtéž 
(t j. potomci kaěží), kteHž rovněž své statky maj(, 
a kromě malých poplatkův k rozličným slqžbám 
státním zavázáni jsou. Přechod do stavn kozákův 
Činí bývalí maloruští kozáci čili jednodvorci 
v gub. Poltavské i Černigovské, kteříž po 
zrušení starého kozáckého sdpízení (r, 1775) a po 
přestěhování bývalé síče Záporožské na KuIImudl (r. 
1792) v těchto krajinách posrastali a nyní od obe<9- 



375 



ný^h sedlákův niSiin se aeliiit saohov&vi^ioe oyiem 
rědomi svého býv. stavu a považujíce se sami za 
Šlechtice. Za půda svou jsou dle koaáckého spA- 
sobu powid vássáni k dlouhé službě vojenské a platí 
2 ruble stř. podudného b reviaské (t j. mužské) 
duSe. Podobné jsou pomSry astrachailskýchf ural- 
sl^ch, kubánských, tereckýoh a sibiřských koaákův, 
kteří též mesi jednodroree se Čitají (ne vSak ko- 
láči donStí, o nichž vis níže). Vůbec bylo r. 1860 
nejvíce jednodvorcův v ^. Kurské (262.526), Voro- 
něžské (218.324), Tambovské (227.123) a Orlovské 
(140.068), pak v Saratovské (58.101), nejméně v 
Závolžských a severních, pak v sibiřských (v To- 
bolské 4320, Tomské 225, Jenisejské 12 m. hlav), 
v kterých jsou jednodvorci (kromě severních) skoro 
vesměs přesídleni, tak jako v Stavropolsku. fi) K 
svobodným sedlákům lítají se též Tataři v gub. 
Tayrijské, kteří buď soukromni statek mívjí, buď 
obecní vlastnictví půdy podle ruského spůsobu mezi 
sebou zavedli. Ovíem že jen soukromni majitek 
jejicli odprodati se smi, a to jen s povolením vlád* 
nim. i jednodvorci, výSe jmenovaní, směli jen na 
jednodvorce ,prodigem /loukromni majitek svůj pře- 
nésti. V jistém ohledu éítaji se i vSioknijino- 
roďci, buď usedlí buď ko&>vní, i dle zákona do 
třičtyr . svobodných selských vlastníkův, pokud , na 
korunních a soukromnich stecích usazení nejsou 
(o kočovnících viz ostatně níže).. I židé počítají 
se zákonem mezi volné jinorodce a su^^í v guber- 
niíchf do kt^ch jseu .připuštěni, i nemovité jmění 
držeti. 

b) Pod jménem říSských sedlákův roz- 
umějí se podnes v nej$iriím smyslu slova vSickni 
ledláci, na statcích bud koriuutich, buď císařských 
usedlí, a) Korunní sedláci {gosudaratvenj/Je 
křesťane) jsou sedláci, na statcích státních čili ko- 
rnnqicb {kazétmýdi) usedlí, i považovali se všickni 
zákonem již od starodávna za volné. Pokud dle 
itaroruského, národního názoru jakož i dle státního 
práva ruského národ tTuský v osobě svého care za 
vlastníka veSker4 p4<ly ^ císařství se považ^ige, 
suýí statky korními v říŠi ohromnou rozlohu (viz 



376 



O tom niže) a jsou i v Polska následkem konfiskací, 
neméně i v Kavkazska a t d., veliké. E^romé semfi 
Donských kozákůr, kteráž je bnd ylastnictTfm obcí, 
baď celého yojska donského, nalézají se statky ko- 
runní ve TSecfi gnbemiích erropských, a celá Sibiř 
kromě Újezdů kočovníkův je též půdou koruny. 
Počet korunních sedlákův je tudíž vo vlastnioL cí- 
sařství velikánský, i obnáSel »před r. 1861 přes 25 
mil. hlav (z toho v evropské éásti císařství 22,060.909 
hlav t. j. 37 Vo v8ech obyvatelů). Ve složnosti s roz- 
lohou korunních statkův po guberniích bylo ovSem 
nejvíce korunních sedlák^.v v g. Oloněcké, Vja- 
tecké (přes 80%), pak v g. Archangelské, Voroněž- 
ské, v Bessarabii a Tavrii (80— 60*/© vSěch obyvatel 
gubernie); mezi 40—60% měly jich g, Vologodská, 
Permská, Samařská, Peuzinská, Tambovská, Černi- 
govsHá, Kurská, Poltavská, Charkovská i Jekaterl- 
noslavská. V Simbirské činili jen 6*8% víedi oby- 
vatel, v zemi Donského vojska bylo jich vůbeo jen 
94 (r. 1858). Gubernie závolžské, Utevské a sev. 
středoruské měly jich mezi 20 — 40, jižní středoruské, 
baltické a ootatní (jihozápadní) maloruské jen mez! 
10 — 20% vSečh obyvatel. Vzhledem k vdlkerémn 
obyvatelstvu gubernií byli tedy ovšem korunni s^ 
dláci nejčetnější ve vSech jižních, povolžských a 
východnich, Čili vůbec ve stepních guberniích ^ jako 
v rozličných časích dobytých; kdež ovSem na pusté 
půdě, vládě připadlé. Čilá kolonisace průchod svůj 
měla, — pak v severních lesních guberniích, kteréž 
skoro celé od starodávna koruně náleží. Nejméně 
jich bylo poměrně v baltických a býv. polských 
guberniích, kdež veliká větěina půdy ode dávna 
šlechtě přisIuSí. Sedláei koruiini, čili vlastně obce 
jejich, byly do r. 1864 jen uživatelé & dědičné ná- 
jemnice půdy korunní, ža kterouž jisté n^emné 
{ohrok, nejvySěí 2 r. 86 kop. stiF., nejnižií 2 r. 15 
kop. stř.), pak zákonnité poduSné (86 kop.) z každé 
revisské Č. mužské duie a jiné přirážky k daním 
(jako 9 kop. na stavbu silnic, k vzájemnému po^- 
Itěni proti ohni a krupobití 9 kop. z duěe) platiH a 
rozličné zemské povinnosti (ubytování vojska a t.d.) 
vykonávali; k nimž ostatně i vliekni sedlácl sará* 



377 



ftáni jsoQ. — Pomirj sedlákův korannich ▼ 
9 nápadních (druhdy polských) a baltíckýoh 
gabemiich byly potad od velko- a maloraských roz- 
dílné, pokud jen nSkteré ěásti statkftv v nájemném 
^eni obci nebo jednotlivcův (kdež ruského obec- 
ného zHzeni není) se nalezalj, za néž tedy jednot- 
livci i obec robotu vykoná váli, neplatíce obroku. 
Sedláci sibířSti byli až na 13oO hlav vesmis 
korunní, sedláci kavkazití taktéž (až na 80.000 
hlav). Ke korunním sedlákům poéítaU se též stálí 
dělnici a řemeslníci, připsaní k rudným a 
solným báním korunním v g. Permské a Sibiři 
(v Evropě 267.000, v SibíK 301.489 hlav r. 1863),* 
pak na poštovních stanicích s přikázanou půdou a 
povinností povozní usazeni sedláci (jumééici)^ jichž 
se r. 1888 jeStě 41.696 mužských hlav čítalo, a 
ktdH zvL při silnici mezi Petrohradem a Moskvou 
usazeni byU (v g. Novgorodské 10.573, v Tverské, 
Moskevské i Petrohradské přes 6000 m. hlav), — 
konečné tak zv. Icúhnani (r. 1838 jefitě 115.236 m. 
hlav), zvláště v lesnatých guberniích usedlí a k 
práci dřevařské v lesích, pro státní loděstavbu vy- 
hraž^iých, zavázáni, kteréž obě třídy vůbec všech 
poplatkův (nikoli ale služby vojenské) svobodny 
byly. Rovněž náleželi k sedlákům korunním též 
všickni cizozemští kolonisté, jako na statcích 
korunních usedlí {t, 1863 -— 449 653 osob, totiž 
229.542 m. a 220.111 ženských), kteH již tehdáž 
velkých výhod požívali (zejména svobody od služby 
vojenskéf a Meaonité i od civilní) a z nichž jca po- 
volžšti Kěmci obecni zřízení ruské, tedy pospolitost 
půdy u sebe zavedenou méli, pak korunní sedláci 
(rumon. oarani) v Bessarabii. /?) Sedláci úděl- 
ni {udUnifje kresůjane) jsou sedláci, na statcích cí- 
sařské rodiny usedlí, kteří před r. 1861 za nevolné 
se považovali, ostatně ale též zřízení obecné, tytéž, 
výhody, ale něco větší povinnosti měli (na př. 8 
rublů 60 kop. z těhla), než sedláci korunní. Nale- 
zajíi se toliko, tak jako statky císařské, jen v 22 
guberniích Evropské Rusi, totiž ve všech severních, 
všech východních (kromě Permské), v severních 
itředoruských (kromě Jaroslavské), pak v Orelskéi 



37a 



Mogile76ké, Vítebsl^ a Vilenské gtibernii. Po^et 
jioh obnáfiel před r. 1B61 (r. 1868) 2,018.481 hlav 
(966.780 m. a 1,062.701 ž.) 2. SA% vSeho obyva- 
teUtva. V g. Simbirské činili 4S'S% víeho obyva- 
teldtva (494173 hlav), v Archangrélské 20*77o, v 
Novgporodské, Samařské a. Kosiromské ;^8 lO^tt 
v Petrohradské, Vladimirské a Nižegorodské přes 
6%, ve Vilenské a Mogilevské pod 1%, v ostatních 
mezi 1 — fk\ vSech obyvatelův. 

b) Sedláci na statdch soukromnich (l;re«^'aBe 
pom^iUcije — poméícik :=. statkář) byli před r* 
186 1 bnď též osobně volni , bnď tMesnS poddáni, 
a) PoSet volných byl ovSem skrovný, a nále- 
želi k nim předevSím vSickni paniti sedláci v bal* 
tických provinciích, kteH z vlastnU>o sneSeni Kieohty 
a prošlými z toho císařskými úkazy od 6. Serviia 
1816 a 6. ledna 1820 na dédiSný nájem a roboty 
dáni jsou a r. 1863 v hromadě 1,267«991 hl. (v Li- 
vonii 670.666, v Kuronii 324.482, v Estonu 272 944) 
Sitali. Rovněž byli v západních gubemiíeh někt^ 
jeánodvorci, v Újezdě Tyraspolském pak (v g. Podol- 
ské) též cizozemští přistěhovalci č. kolonisté na 
statcích ělechtiekých, ovSem pod jistými vplnýnú 
úmlnvami. Taktéž byli osobně svobodnými skoro 
vSickni (kromě 11.681 r. 1868) poměičičí carani 
v Bessarabii (proti robotě 12 dní do roka a desátka 
B polí a dobytka i některým jiným povinnostem), 
pak tak zvaní polovníci, t. j sedláci, na odvod 
polovice žni na sonkromních st£.tcích, zvi. g. Yolo- 
godské nsedli <r. 1838 vSak již toliko 3300 hl.), ko- 
nečně sedláci na stateiiďi kupeckých (jelikož 
kupci i města toliko statky bez nevolníkův ki^o- 
váti směli), kteréž třídy vesměs pod úmluvami a 
s právem volného odstěhování se na st^tcí<^ po* 
měSčtčích seděli, fi) Přes 90% vSech poo^Sčiěieh 
sedlákův bylo před r. 1861 (kromě provineií jsal* 
tických) tělesně poddanými lidnii (kfipostnyipe)* B, 
1861 ěítalo se jích jediné v evropské ^á«ti ei? 
sařství 22,543.277 hlav & 38* 17^ trsech obyvatelŮ7> 
7 Kavkazsku něco přes 60.000, (z toho v g. Sta- 
vropoUké 6848 sedlákův a 866 dvorových), t Si- 
biři vSak při skrovném poiStu statků v Žlechtickýcih 



379 

(29 v E^adnJ, I ve vých. Sibiři) toliko X7hO hlav 
(« T tom počta 456 dvorovýcli). Ve abodŠ b počet- 
nosti t, velikoatí statkftv pomSífiílch po Basi íítalo 
se nejvice krřpoBtnýcb t bývalých polských (zvi. 
jižnidi), pak v iďedoruských gabernilcb. Jako buď 
k býv. srisKikrfttickéma «táta Polakinia, buď k dr- 
žava Btarého státn Moskevského Diležitýcb. Tak 
mSI;- sejmena r. 1868 g. Sraolenská, Tiilská, Ka- 
luíská, Minská i MogilevBki pomáí^efch sedlákův 
nerobtých £0—70"/* všecb ob-jvatcl (Smoleaski se- 
jmeua 761.187 í. 69'l°/o), Voljuě, Podol! a Kjjev- 
sko, pak g. Vitebská, Pikovská, Tverská, Jaroslav- 
ská, Eostromská, Vladimiřská, Nižeerorodská i Rja- 
Novgorodská, Moskevaki, 
.e£ne Orelská, TamboTská, 
-60% ílecbtických nevol- 
ih jiŽDÍch a výcbodnloh, 
ruských, do kterých jiŠ 
I T XVUI. století ilechta 
{, od carův (etI. od Jeká- 
nu, lástnpy avýok sedli- 
liojoé iJenáíela, je po£et 
:aaíný. Tak míly g. fiim- 
Čeroigovská, Knraká, Pol- 
8 též 36-60% aevolnikt 
paaikých, a vSecky OBtabii jiini, kromě Taarie a 
Bessarabie, ale i Petrohradská g., Permská i Volo- 
godská 20— 367„. Naopak měly ve shodě b rot- 
lohon komoakli statkův víeok; ostatní 9 {^ber- 
nil evropské Bnsi bnď pod 20% (jako Eazaňská, 
Orenburská, Samařská), ano krumě Tauiie (11.063 
Mav 6. 6'9*'/n) dokooce jen pod 6%, Archangelská 
i pod l*/g (t. jen 40 hlav) panských aevolnibfiv. 
y) Dle obíaiiBkého zákouaika ruského (povístného 
tvodu, již od Kate£in; II. poEatého, od MikoláSe 
dokončeného) tozeinávali se na lákladé rozvoje ne- 
volnictva v Buši vlastni sedláci pomSífiiíf, pak 
dvorští S. služební lidé, koneCué k závod&m Slech- 
tíckým připsáni sedláci a koupené n. v;ménSná 
détí a jiní nevolnici některých asijských kočovní- 
kův. Sedláci poméSíiňi i d v o r 5 1 i (livoroojjí, 
t j< k osobním službám q pánův zvoleni neTolnici) 



340 



uáleželi osobné i s půdou, ku kteréž byli připsáni, 
pánu svému, kterémuž byli povinni posluSnostf v 
každém ohledu v mezecb zákona, a pod jehož soud 
ve vSech vScech civilních příslušeli. Pán mSl vSak 
povinnost, o výživu i blahobyt sedláků svých 
se starati, ručil za vykonávání povinností jich 
k státu a jnél se jich zastávati i odpovídati za n§ 
v jistých zákonem vytknutých pHpadech. Při 
prodeji pozemkův musilo se aspoň po 4V2 dese- 
tině pro každou hlavet zachovati, jakož vůbec, pro- 
dej krěpostných lidí, jakož i zástava jich bez zemé 
byly od časův císaře MikuláSe přísnS zakázány. 
y případech nehospodářství pána i nahromadění 
nedochodův z panských statků i seSlosti poddaných 
nastoupila vŽdy sequestrace. — K výživě poddaných 
a dosažení náležitých důchodů ze statkův dávali 
vrchnosti obcem krěpostných lidí svých buď celé 
statky panské, buď jen části jejich k přiměřenému 
rozdělení mezi poddané členy obce podle tjag^el 
nebo duSí do užitku. V prvním případě platily obce 
vrchnosti své ohrok (vždycky na penězích), v dru- 
hém vSak vázány byly k robotě (Ďarí^wa, rahotá^ též 
tjaglo a izdélijé) na panském údělu, a sice za ti^í 
dni v témdni vůbec po řadě, v čas Žní nebo v ji- 
ných pilných případech i celá ves, t. j. každý sta- 
tečný člověk v ní. Z 10 milí. poměSčičích duSi 
(t. j. mužských) bylo před r. 1861 něco přes S mil. 
na obrok odkázaných {phroiSných)^ a skoro 7 mil. 
izdélnýoh (robotuých). Robotní země nalézaly se 
nejvíce V západních gub,ernifch ruských (t. j. v dr- 
žení polské Šlechty), ale i ve východních guberniích, 
kdež z nedostatku odbytu hospodářských plodin 
pán pro vyplnění státních poplatkův část statku 
pod vlastní správu (gospotUkaja zapaSka) brával, 
v jižních guberniích poroučel se pak pro snadný 
a výnosný vývoz obilin spůsob roboty sám se- 
bou, jako na černozemní půdě vůbec. K zvýšení 
obroku, pohříchu žádným zákonem nevyměřeného, 
přidržovali poměščíci poddaných svých ještě k rozl. 
Jiným živnostem kromě statku, t. j. zvi. k obcho- 
dům, ku kterýmž je náklonnost i schopnost ve 
yelkoruském lidu vůbec veliká, ale i k řemeslům a 



m 



jiným rozmAni^m iSivnostem dle osobité ichopliottí 
krSpostnébo, nebo užívali jicb k práci to TlMtnicb 
fabrikách a jiných sávojiech (btI, banských a hut- 
ních), ano pronajímali je i do cizích sávodův. KrS- 
postní mohli tedy na průkazní list svého pána ve 
vtech končinách říSe za rozličnými živnostmi se 
.zdržovati, k cechům řemeslnickým i ke gildám ku- 
peckým připsáni býti a t. d., z obchodních živností 
nesměl jich pán nikdj proti vůli jich nazpét povo- 
lati. iHři tom docházeli kréposf ní v rozl. obchodech 
mnohdy velikého movitého jmění a bohatství, ovSem 
též k velkému užitku pánů svých (nemovitého 
jmění nesměli vSak až do r. 1848 držeti), kterými 
pak početní z nich z člověčenství se vykupovali, 
k Čemuž od r. 1845 též plné právo měli. Násled- 
kem výkupův, dobrovolného uvolnění krěpostných 
(nebo též pro jisté zločiny pánův), přiřaděním k 
vojsku a nápadem nebo koupí statkův panských od 
koruny tenčil se počet krěpostných již před r. 1861 
značně, tak že tito na př. při osmé revisi (r. 1838) 
jeStě 44%, při desáté (1857—68) již jen 37% víeho 
obyvatelstva skládali. — Celkem byl stav k r ě* 
pestnýoh před r. 1861 na velikých statcích 
nejen snesitelný, nýbrž i často v pravdě skvělý 
(jako na statcích Šereme^evých, Demidových, Or- 
lových, SanguSků, Dolgorukových a j.), na ma- 
lých, a zvláStě dělených statcích větSím dílem 
velmi těžký a smutný. Přílišná nádhera n. i chu- 
doba malých Šlechticův vedla tuto mnohdy k ne- 
lidskému trýznění poddaných a ke vSel^akým hnus- 
ným Spekulacím s krěpostnými, jakou bylo zvi. 
{uronigímáni jich do práce fabričné n. báňské, ku- 
pování a prodávání statkův na výdělek, při čemž 
sedláci sami obyčejně kupní cenu sehnati musili, 
a t d. Největší nehody a strasti stavu krě- 
postných záležely vůbec v libovolném uklá- 
dání obroku i roboty, při rozsáhlosti ruského 
hospodářství, při krátkosti doby hospodářským prá- 
eem příhodné a vzdálenosti trhův obilních v Rusi 
(mnohdy na 2—400 verst), zvláStě obtížné, — pak v 
obyčejné nepřítomnosti pánův na statcích, za kte- 
ré! krěpostní do rul^pu lakomých lUřfdmkův zúplna 



382 



vjá&m byli, SímS téS i bUt koranníob & ůdSfných 
sedlákův svláStS trpSl. Kadto byly rSecky ialoby 
sedlákův na pánj (vyjmono udáváni velesrady a p.) 
přísně sakázány, úřady pak ť^eadná a gnbernské 
nemély žádného práva, míchati se do při páttftV 
8 poddanými, leč v případě nepravého v poroba 
vsetí {ukriplentje) volného člověka, v případě tě* 
lesného skaženi krěpostnich, v případech schásení 
statků v, při zločinech jak pánů, tak poddaných a p. 
Výhodon byla krěpostným hlavně bezpečnost 
výživy,, jelikož pán je v čas neúrody a p. &7iti, 
semene, náčiní atd. poskytovati musil, pak právní 
zastupitelství pánův dle přání poddaného, volnost 
výživy jiného spůsobu bez kontroly pána, poknd 
se obrok, ovSem dle schopnosti obročného obyčejně 
vysoko vyměřený, řádně odváděl, — vedení i vyučo- 
vání jich od pánův k zlepSení práce fak rolnické 
tak řemeslnické, obecní sýpky, sem a tam i sátoSny, 
některé Školy a p., od panův v obcích zavedené. 

2. Počet sedlákův v království Pol- 
ském obúáSel r. 1859 (dle statistiky Miljntina) 
3,442.808 hlavy obojího pohlaví ve 22.308 vesni- 
cích a 11.095 dvorcích i samotách, kteréž do 3069 
obcí (gmin) rozděleny byly. Z obci náleželo před 
r. 1864, kteréhož amSení roboty v Polska provedeno 
bylo, 892 státu č. koruně (s 8446 skutečnými všemi), 
a 2877 soukromníkům a sice tak, Že z počtu vsi, 
v nich obsaženém, přisluSelo 837 k rozl. majorát- 
ným panstvím, 228 církvi, 122 rozličným závodům 
a společn&stem, 88 jistým městům, 17.887 pak ji- 
ným menSím i větSím vlastníkům 91eohtiokým, kte- 
rých bylo 196.584 (i s rodinami, z t<^o oviem 
171.414 hlav niŽSÍ Šlechty, vySSí 25.170). Jii r. 
1794 (5. května) prohlásila sice tehdejší vláda ná- 
rodní (za KoSčiuSka) osobni svobodu sedlákův, 
konstituce fhmcouzská, pak r. 1807 tehdejSímu v^- 
kému knížectví VarSavskému vydaná, nejen zruBeni 
nevolnictví, nýbrž i rovnost vSech ohČanův před 
sákonem (ČI. 4.) ; a konstituce z r. 1815, pro nové 
království kongresové vypracovaná, přijala téS zA- 
konem osobní svobodu a volnon přechodnost se- 
dláka i movitého jmění j<3ho, ti^ že již před ro^em 



383 

18<U nebylo v Polsce skutečných oevoInikAT. Za 
to pozůstala OTSem yeliká větSina sedlákův ▼ po- 
měra obroku neb robofy k býv. vlastníka svému 
(ovSem B právem výkupu) a bez vlastni půdy, ale 
což borSiho v následcích konstituce od r. 1807, 
(ovSem a na Štěstí neprovedené) ocitla se velká čásf 
sedlákův polských beze vSech potemkův, tak že 
ústavou touto skuteěně ^tný proletariát selský (tak 
zv. batřakové a nádenníci) vytvořen. R. 1859 čítalo 
se samostatných vlastníkův selských 
(větSím dílem prostředkem výkupu) 21.944 (i s ro- 
dinami), Židů na vlastních pozemcích (též s rodi* 
namí) 27.971, vysazených sedlákův (tak zv. ioltyiův 
Č. Šolcův dle něm. práva) 8285 (i s rodinami), ho- 
spodských, mlynářů, kovářů a j. na vlastni nebo 
obecni půdě (i s rodinami) 73 058 hlav, v hromadě 
tedy 131.2^8 selských lidí, kteří na vlastní půdě 
seděli, a 3*8% vSeho selského obyvatelstva tvořili. 
VSeiďien ostatní selský lid byl buď v po- 
měru robotném n. obročném na statcích ko- 
runních n. Šlechtických, buď v osobních služ- 
bách svých vrchností za plat neb i na bezplatné 
užívání půdy, buď v stavu selského prole- 
tář i á tu. Půdy korunní a vrchnostenské užívalo 
profi obroku č. Hiňi 809.252 domorodých se- 
dlákův (i s rodinami), proti robotě 845.659, proti 
obroku i robotě 186.750,/- v hromadě 1,841.661 ě. 
bS% vSeho selského obyvatelstva; kolonistův 
(větším dílem německých) na Šlechtické n. korunní 
půdě bylo proti obroku 51.575, na obrok i robotu 
20.725, v hromaáě 72.300 hlav. Na panských 
díro r ech sedělo (větSim dílem s přidělenou sobě 
půdou) služebnýeh lidí 58.874 (Šafářů a p.), tak 
že počet obročných, robetnýeh n. vůbec služebných 
lidí panských (i korunních) obnáSel r. 1859 — 
1,972.335 hlav, t. j. 577o vSeho selského obyvatel- 
stva. Ostatek t. j^ 1,339.210 selských Hdi, tedy 
skoro 40% viech sedlákův, nemělo pražádné |iůdy 
k výživě své. Z těch nalézaly se sice 160.403 osoby 
v slažbě panské oo komorníci, zahradníci a p. (i 
8 rodinaaii), tedy od pánův živení, ále 1,17^.8)97 
lidi (mezi nimi 666.016 vlaetnich baArakův t j. 



384 



druhdy pftQských sedl&k&, 296.749 nádenufků a 
216.042 jiných) byli jediné na ^isnon práci ná- 
dennickon, n& dílo ve fabrikách a p. odkázáni, tak . 
že ylastni proletariát selský v Polsce přes 
34% vSebo selského obyvatelstva obnáSel. Ačkoli 
cisařským ákazem od 26. kvétna (7. Června) 1847 
jakýsi počátek k zlepšeni stavu tohoto bidného lidu 
učiněn byl, přece jsou blahomysln^ zámSry jeho 
vSelijak překaženy a batraei polští setrvali tudíž ai 
do r. 1864 v tak smutných okolnostech, že protí 
nim nevolnictví poméSČičích sedlákův ve vlastním 
císařství bylo velice Žádoucím postavením. Ale i 
poměry obročných a robotných v Polsce byly při 
neurčitosti roboty i obroku, při velikém počtu 
Šlechtických vlastníkův a tedy skutečné chudobfi 
většiny těchto, při velké rozdrobenosti statkův 
(ovšem i často jediné vsi), při zadluženosti malé 
šlechty a skrovné hospodárnosti její, mnohem horši, 
než na Rusi — a jakkoli ,cÍ8i^ským úkazem od 16. 
(28.) prosince 1858 náležité inventury všech sel- 
ských závazkův pomalu i na Polsce Qako před tím 
v guberniích západoruských) provedeny jsou a tím 
značné zlepšení stavu této ťtiáj nastalo, ukázalo 
se přece nadání sedlákův vlastní půdou proti vý« 
kupu i v Polsce ještě větíSí měrou, než na Buši, 
nezbytným býti, coŽ ovšem po povstání polském 
z r. 1863, a právě následkem jeho mnohem ry- 
chleji a důkladněji provedeno, než tuto (viz o tom 

níže). < 

3. Nejskvělejší kromě Sibiře byl před r. 1861 
stav sedlákův ve Finlandii. Sedláci Fin- 
landští, počtem IV2 mil. hlav, a v 30.000 dvorcích 
přebývající, jsou od starodávna (zejména zákony 
z r. 1789, od Gustava III., krále švédského, da- 
nými) vSiokni osobně volní, jsou buď samostatní 
vlastaíd půdy, buď korunní, buď panští. Sedláci 
samostatní (Skatte-B^der) migí proti obecným 
ve Finlandii dávkám selským svou vlastní půdo, a 
počet jich rozmnožuje se dopuštěným výkupem 
druhých každým rokem. Sedláci korunní 
(Krono - Bonder) , nejčetnější všech , jsou dědič- 
nými nájemníky půdy korunní za stálou, stejnou 



385 

a lif^koti Činži, i nemohou být s nf vypneeni, lé€ 
ir pHpAclS mnoholetého neplacení nájemného. Za 
eétm trojího nájemného výročního atávali i stávají 
sé podnes samostatnými vlastníky půdy užívané, a 
vstupují do třídy první. I sedláci na statcích Šlech- 
tických (Frátse - B5ncter) jsou svobodní nájem- 
nici půdy na základě volných a určitých ůmluv 
é pány svými, a výkup půdy stojí též na jich vůli 
i možnosti. Dle toho nemohly se opravy v zHzet^ 
selském po r. 1861 na sedláky Finlandské vztaho- 
vati, kdež nad tó koruna na svolení 'stavův (sněmu) 
vázána jest; a protož není tu od r. 1861 Žádných 
podstatných proměn v stavu selském. 

4. Jíž za císídFe Alexandra í, činěny jsou 
od vlády rozličné kroky k uvolnění krěpostných 
Hdf. Zn panování Nikolaje zabývala se vláda be- 
dlfvIJ otázkou selskou, přihlížejíc jiŽ zvi. za mini- 
stra Kiseleva a později Bibikova k onplnému uvol- 
nění krěpostných (tajné komitéty z r. 1826, pak 
18S6, r. 185^, pak 1844 a 1848), i uveřtjněno jest 
celkem 108 úkazův, tímto směrem se nesoucích, jichž 
nejdůležitější byly úkaz z r. 1842 {od 2. dubna st. 
sť.), určující povinnosti obvázaných sedlákův a dá- 
vající jitai právo volných smluv s vrchnostmi, jiné 
dva s r. 1847 (od 11 srpna i 8. lístop.) o právě 
sedHlkův,' vykoupit! se pH dražbách statků i o za- 
kupování takových statků od státu, pak zavedení 
inventářů čili gruntovních kněh v západních gu- 
berniích (nejprve r. 1844 pokusem na 6 let) a j v. 
Teprv AI fe x au ď er II. přistoupil rozhodně po ukon- 
čení války na Krymu k úplnému řeěení feto nej- 
důléiit^í pěfeonomické otázky v císařství; ježto se 
průchodem Kasu, zvi. od dob zavádění šlechtických 
f^bHk na. Rtisi (po r. 1820) bylo tím více stálo' 
mfňi jíi ifn í , ano utiskování a těžení z tělesných i 
dáiérnfeh schopností poddahých bylo velkým dílem 
již příHSné a neH^ské, a v^oury sedUkův s ubíje- 
ním panův, úřednácŮ t pálénfnr značně se mitožily 
(do^ rok^a prům. 13), i pb&t trestancův za posledních 
deset let sef byl zdvojnásobnil (r. 1865 bylo jich 
324.8^ I>. T březnů r. 1865 vyslovil se velikomyslný 
imperator při návitěvě korunovační v Moskvě rozhodne' 



83S 

řro imšenf Bevolniútvl » jelti téhoi rokn idHsaa 
oiTrhQ ml.nistr* vnitra Lantkibe protatlm tajný 
komitét, jebož fileuf b;liBludor, UaraTJer, Korr, 
Eoifovoev, Orloy a j., a kterýž r. 1867 (8, lei) svá 
aedSai sapofal a lebrav 4etný malerial, t arpna, t. 
r. pro postupné Eraíeui neToluictvf ta prohliáil. V 
ledoD 1858 proiiláieii poiaradnl tajný komitit aa 
blavnf T i&Iaiitasti seUků, a iHienj oo 
pomocné sbor; STliStnl zemský oddíl (teKukif otdSi 
pK statistiokém komitétu ministeratTa vnitra i stI, 
odbor pro Ekonieui nivrhŮT dmancipaČnfoh, od gu- 
banských upravení (gbortlv) Uecht!ckých oSekirMr 
nýob, kteréf viudeŽ ee aaíalj k cisaiskéma vyivinl 
■cb&iet. Mezi tím piogla ro>li«ni naři.enl 

Erocatlmni, jako r. 1856 sruSeoI doutTadnkli 
oloDii, r. 18G8 (ao.eervca] nvolnéní sadlikfrv údSI- 
ných a j., zvIiltS pak at^izeni, imSfujioí k tcmii, 
ab7 vielijakým poknsAm, pfekaiiti ikajoly yiidj 
(jako pnítéof dobrovolné nevolnikSy bei pFidáol 
půdy a p.) nadřje na výdedek poloinna byla. Prfl- 
«bodem r. 1868 &iaí. 1869 seBly sa u komitétn ni- 



887 



Obsah 17 oaéoh sákoiiů ěiU přédpiiii 
je Báaledaíí^s 

jl) Předpisy yleobeoné prohlalnjl vedle 
Jednohlasného usneSanf (Iraberaskýdi upraveni lupi- 
nou svobodu esohni jak sedláků tak dvorovýdi, a 
dávají <^i>éxna tfidám úplná práva obdanská i staví 
je po projiti doby přechodní pod sondy vieobeoaé. 
ZfláitBÍ předpis (dmhý) o dvorovýeh váie 
tyíOf zůstati jeité sa dvě léta v shtžbě pH dosavad- 
idth pánech, ale xa msdn, od pána samého vjmé' 
řeaou, po kteréacdl ftase nastoupí jich úplná volnost 
hee přidáni půdy k výživft, iSíe tiž bes náhrady 
pánům. Dvorovi jsou nejen na čas přechodní, ný- 
bri na daliíoh 2 i 6 let (dle toho, pokud k obei 
městská nebo seUé připÍMUi se di^i) ode vieeh 
Státiád^ i zeaiských povinností a dávek, nýbri i od 
služby vojenské osvoboseni, vyjmoue daň 1 mblu 
sa každou duii. Dvorovi kocáiův orenburskýeh a 
liralskýoh mohou tóž posemky nadáni býti, pokud 
k stava kosákův připsati se dají. ^- Dal Si přeil- 
pisy vSeobeoné uvozují rt^é sřizení obeené i 
volostné {mir^cif^ i veleHnoje upravlenfe) do vfieoh 
sel^cý^ sídel na statcích poměžétéíoh, kde ho po- 
sud nelilo (jako^ na roboteícfa), a sřisují pospolu 
se svláStnám předpisem (ěHfVitým) avláltni ářady 
ájesdtté i gfuberttfké k provedení eftancipace 
sebké, totiž tíůA smirdiho (nUrůvíif pmridnik\ éjesdaé 
smírci rt>ory (<i^fmdnyrfů nín'ěiffffě tfesc^), a g^bernský 
ťUhid prú vdei seMé (ýubemsktfje po kriě^émhym 
éěíam pH$mÍ9é9Ííe). fímírii.od ^ubernatorů a 
řadQT 81e6hti*kých. poměléiků gubernie na první a 
léta jmeAovatoi (obyčejné mladáí žlefhtioi)^ poadSji 
Bfiážtvotettí odileofaty i sedlákAr (se služným 160^.) 
vyiednlí a reahodij^ vieéky spory mesi poméidíky 
a sedláky, potvitejí vSeeky úmluvy j^ich, vyfiMtJi' 
1(ylo jakož I <(totýfiná, nařiseaá vládní^ i jseu sárovefl 
soudcové poUoejiá <(až dsr 80^ rub.); Smírčí sjea^ 
dy Čili sbory, složené ze vSech smírčích jednoho 
újeado A a 1 vládaibo kemisaře, jsou ped předšed- 
nielvcUn i)66hliekého mari^Uka l^eadu ^iihou in- 
stamsi ¥ aálažitsfltech emanetpaee i vykladači do- 
tyčných vákonův v připad9(Á poi^ybaýehv Ou^ 

83* 



S98 

beraský úřad pro vScf selské, kterýS pod 
předsednictYim gnbernátora s marSálka gubeniského, 
I náčolnika kasenné pala^ (t. j. komory pro správa 
konmnich statků), b yladniho prokurátora a sa 4 
pomifi^fků gubernie (od ministeretTa Tnitra a od 
mariálkŮY lijezdnýdi po 2 dosasených) skládati se 
má, je nejen poslední instanci re vSoech yybaTeni, 
nýbrž potvrzuje též důležU^Si úmlnvy mes! s^dlákj 
a poméičíkj a rozhoduje v záležitosteeh skládáni 
í^el y obce, a obcí yeyolosti, jakož i o yým^u ro* 
bot a p. Zyláitní předpis (též étvrtý) nsU* 
noyi^e též zřízení nrbářů éili grnntoyních 
knSh {ustavná ja gramota) na ySech posayadních 
statcích, t. j. základních náyrhily o uspořádání vSmIi 
hospodáďřských i selských poměrů na statku, kte* 
réž od pomSSČÍkůy (nebo y jich Hknayosti od 
smírčího, ale pod trestem 1 rable za dnSi) bnď o 
ylastní ůjmé, bnčf ye srozumění s obcí selskou (ala 
s podpisem představených, svědků a smír^o) y 
době 9tí měsíců podati a ve dvou letech y skutek 
uvéstí se mají. K revisi a vjřízení toho volí obce 
po 8 -6 znalcích (dobrosovistnyjě) , a mají yŽdj i 
zeměměřiěe přizvati. Potvrzení urbářů, jakož i uve* 
dění jich v právní platnost, děje se od smfrSího a 
po pHpadě od sborů smírčích nebo od gubemského 
prisutstva. V době prvních 6tí let mají sedláci i 
pán právo, žádati novébespečné sm^^Foní posemkův. 
b) K výživě soxilákůy poyinen jest (dle 
předpisu třetího) poměiČík pustítí obci n. jed- 
notlivcům (dle místoiho zřízení obeeniho) nejen 
yěedcy dvorce selské (unadéknafa u$Sdló9t)f nýbrft 
i dostatečnou Čásť plodné půdy k dědičnéimu iiší« 
vání Čilí nájmu protí robotě nebo obroku dleůmlu* 
yy; o Xem^ dotyčné předpisy nejwrdit^ií vyn^saemf 
obsahují, a což vlečko hlavitií obsah urbářův tvoří* 
Tak stávají se sedláci na čas povinnými, ^) mohou 
věak jak dvorce, tak i (s tůM poměiJSka) rotní půdu 

>) Obrok obnáSí nyní 3 ruble z jediné desetiny, 
a může se po 30 letech anova vymfřftí, robota 
záleží aa 3 desetiny v 40 duMli anúMé, a $0 
dneeh ženské práee. 



Sří9 



i jaté éiiody yýkupeín na sebe ndbe na obec do- 
didlčniého TlaBtnktTÍ , la pendžítoa pomoci státu 
nebo i be» ni, přerésti, a vi4onpiti talUo i y dobé 
pnrnlch 2 let do ttaTu volných leltfkých vlastníků 
6tatkn (krištjaně aoběůDtnniki). Pokud vlak časná 
povinnost trvá, je býv. pán nejen sákonným vlast- 
nikeoi itsedlosti i půdy, nýbrž vykonává téS práva 
wchnosti, ale jen co ochránce obíee (s kterouž pro- 
středkem starosty vyjednává) a opatrcvatel veřej- 
ného pořádku bei soudní moci co do práva trestního, 
kteréž toliko smírčímu přisiuií. Podle rosličnosti 
dosavad. selských poměrů v rozl. Částech říze 
obsahují co do proměněni panského statku v nájemnou 
držebnost nebo vlastnictví obce neb jednotlivců do- 
tý&ié předpisy též rozdílná ustanovení. 

a) Předpis ěestý platí pro 29 gubernií 
velko ruských, pro část Černigovské a 
Gharkovské, pro B gubernie Novoruské 
(totiž Jekateriuoslavskou , Tavrijskou a Cherson- 
skou), pak pro běloruskou gubernii Mogilev* 
skou a část Yitebské, kdež vludež yelkoruské 
poměry zemědělské i obecni v obyčeji jsou. V 
tědito guberniích zůstává obec držitelkou a po 
případě výkupu i vlastnicí vží přikázané půdy (fia- 
cíéřtt, toliko dvorce jsou rodinné); půda je tedy 
obecúii {-mrskafa cemZ/a)^ ovSem s právem volného, 
občasného rozdělení (peredll) dle duli, nebo jak- 
koli jinak. (viz níže), ale též s ručením z« konáni 
viech povinností státních. Obec má vSak právo, 
proměniti na vždy zemi obecní (mirskou i duSe- 
vou) v osobní (Čtvrtní), ale toliko se svolením 
dvou třetin vSech otcův rodin (hospodářův čili 
vládyk), a do r. 1870 též s přivolením bývalé 
vrchnosti. Co se velikosti nádělů (dle zákona 
na t dttži revizskou čili mužc^ou, nikoli na ^aglo 
vypočtených) dotýče, kteréž v hrcmadě do věčného 
^eni a po případě do vlastnictví obce se pouStějí, 
záleží ovšem tato na volné úmluvě poměSčíků a 
obd. A vlak naděl duSí nesmí být menfií, než 
zi&on vůbec vyměřaje, zvláltě pak nesmí být ta- 
kový naděl zmenfien, který, byv před zraěenim ne- 
volnictví v držení dnSe, zákonné velikosti nedosa- 



ÉSO 

hoje. V přípftdé neshodnatt se pomiiSf fcá 
i o-bci déii zájmena sákon všecka půdu v gober- 
niiob, výSejmmioYiiiiýdi, do tři přas (proetránslvi 
^li oblasti), dle jakosti prsti, totíé •d^ plasy j Čenio- 
zenmé, stepni a ostatni. KaŠdá obkMt je aase » 
obledův disposiéni pftdj, lidnatosti atd. rosdélena 
do krajŮT, první do 8, drahá do 12 (toliž fr veftko- 
ruských a 7 novora8kýeh)i třetí do 9li, v kterých je 
velikost nádélu v^mi rosená (v stopni plase vétli 
než jinde), tak Že průměrně na 1 dněi B — 4 
desetiny půdy připadají (maximnm 8 deset., mi- 
niinnm 3d.)> Je-li duSevá Čiti mírská semé, před 
zruěenim nevol oictvi v brčení ohee byvSi, menií^ 
než součet novýek nádllův dle duSe, musí obee na 
ní př*68tati; byla-li větší, než zákonné maximum, 
musí obec přebytek pánu navrátiti , jakko>li teprv 
po pétíletém užívání. Ná^děl obsahcge pak pomze 
jen plodnou půdu (ale i slftněáky, jichž se viak 3 
desetiny na 1 desetínu. orné půdy poěitají) s vy- 
loučením lesů v, kromě oněch, jeŽ v 5ti okresek 
stepni půdy se nalesají nebo rodiniun selským 
vlastně náležely, a kromě chrastin, pokud tyto vnitř 
posemkův selských leží. Disposice nad neplodnou 
půdou náleží seela poměS^ku. K usedlosti po- 
stoupené náleží kromě stavení i aahrady, chmehu- 
ce, konopná pole, ouly, pastviitě i napajedla, meie 
pak obce co sídla sůstávi^í nezměněné, ovžem ie 
i vdecka vlastně obecní stavení připadiyí obci, trži* 
i tě (návsi) naopak json majitkenr vrchností, ate 8 
oupinou volností sedlákův. Ačkoli poměi^ěík aů- 
stává vlastníkem lesův, je přece celkem věude ai 
do r. 1870 povinen, palivo a stavivo jim poskytovali, 
aváak spůsobem a cenou volně smluvenou; jen 
kde úmluva státi se nemůže, roahodnje ^smiréá. 
R. 1870 odpadá tento závazek poměfičíka. Kde 
toho okolností vyžadují, může se i směna po- 
zemkův i nsedlostí státi, leČ vždy v sti^é 
cennosti jejich ; v jistých případech (hlavně s hospo- 
dářských nebo z horniekýoh příčin, jelikož nerosty 
i v selské půdě býv. poměSčíku náleží) může p»« 
měěčik i po Čase vybaveni směnu takovou dle prá-> 
va žádati. Ostatně nemá se až do r. 1870 š£Uié 



přMtéhov^tií 'sedlákůr do jiné osad/ státi, teprv 
petom je 8t£hoTÍni rohié. — Práro honby a 
rybolovn zůstává ▼ objemu celého býr. statku 
jen vrehnosti, totíko ▼ krajinách, kde rybolov je 
dfiležitou iivnostr seélákdy, musí jim poméiSfk po* 
díl ▼ rybolovu pustiti, ov8em proti ^nži. Za ikody 
OK obecné půd^ svěH u^néhe, ptati poméi^k ná- 
hrada, taktéž "mají sedláci právo, Škodnou zvěř na 
své pÁdě sabijetí. 

fi) V g. Poltavské a jisté části Černi- 
govské i Charkovské, kdež je hospodářství 
étvrtné čUi drorové robySeji, a sedláci na celolániky 
a pololáníky {pgoródnihu 1 j. se spřežením a bez 
ného) dle polského spůsobu s6 délí, d$je se (d 1 e p ř e d- 
pisu sedmého) vydání usedlostí a nádSIA dle 
rodin (Šili ohniSt, rovnéžtak i rozdělení nové roboty 
n. obroka na dobu Časné obvázanosti. Rovněž má 
se zachovati Vzhledem k nádělu stav před r. 1861 
v mezech minima i maxima, vyj mouč ujezd kon- 
stantinogradský, v kterémž pro stepní polohu mají 
sedlád právo na zákonné maicimum. Rodiny selské 
podrží též své dosavadní podíly lesní, pán vSak Vs 
vií plodné půdy. Staré poměry roboty zůstanou, 
toliko povinné dovozy obilí vrchnosti k trhům pře- 
stavili rokem 1862. 

r) V g. Kyjevské, Volyňské a Podol- 
ské, kdež již r. 1848 držebnost sedlákův inventáři 
náležItS nstanovena byla, i kdež 3 tiřídy robotných 
sedláků se nalézaly, jsou Irfto Inventáře (dle před- 
pisu 8.) též základem nádělův i vSech robot, kte- 
réž jednak uleveny jsou. Staré naděly sice zůsta- 
nou, za to děli se každý na hlavní, t. j. na use- 
dlost a plodnou půdu, za kteréž se až do výkupu 
robota ruSnf vykonává, — a na dodatečný, za kterýž 
se Spřežením volů roboti, ačkoli jej každý hospo- 
dář zavrhnouti může. Podobně též v hořejSí sku- 
pině provincií. ^ 

ď) V g^ Vileufiké, Grodenské, Koven- 
ské, Minské a části Vitebské gubernie, 
kdež rovněž inventární zřízení se nalézá a půda 
mezi roztrouSené dvory dělena jest, má (dle před< 
pisu 9.) též inventární pořádek v nádělech i use-* 



m 

dlos|«ch EŮstatL toliko ▼ robote nastáyi^ an«Siié 
úlevy. PoniěS&lk má i tu sice právo n& Vt ▼^^ 
plodné p&dy, vSak půda^ ▼ aživáni sedlákův jsoucí, 
nesmi nikdj o více než Vs smeni^aa býti, jelikož 
ostatních Vs nezrnSitelnou ^tací sedlákův k poji- 
štěni jich blahobytu tvořiti miýL Úlevy a opravy 
y robotách do konečného vykoupu mají se též svláSt* 
nimi komisemi provésti. 

ě) Vzhledem k malým statkům po yfií 
řiSi (t j. takovým, kn kterýmž při }0. revisi nic 
více než 20 duSí připsáno bylo) nstadoyuje 10. 
p ř e d p i 8) že nejsou drobní poméščici povinni k 
nadělám pro takové sedláky své, kteHž před vy- 
jitím manifestu žádných neměli. ^ Sedláci bez uá- 
déiu uvolňují se pak dle řádu pro dvorové (viz na- 
hoře) a mohou na korunní země přesídleni býti (pod 
týmiž skoro yýhodami, co cizí kolonisté), sedlákům 
naděleným pak nemusí smírčí tolik přiřknouti, 
kolik obnáSi zákonné minimum y dotyčné krajině. 
I tito sedláci mohou snádělem svým .a se svolením 
'býv. pána ke korunním obcem připsáni být^ saČež 
páo v náhradu obrok, 6ti procenty kapitalizovaný, 
obdržeti má. I koupení celých takových statků od 
státu je nařízeno na přání poměščika. 

^) Sedláci, k soukromním závodům 
(fabrikám i hutím) připsaní, podléhají (dle před- 
pisu 11. a 13.), pokud měli naděly nebo pokud byli 
(tvorovými, předpisům vSeobecným, tabrični práce 
jich stává se však volnou prací, z kteréž neplatí 
po 2 letech již žádného obroku, a y této době jen 
na měsíc napřed (nikoli na Vi foku, jako dříve). 
S povolením pána i sedláků mohou slobody, při 
závodu sě tvořící, v posady proměněcy býti 

ij) Podobná ustanovení platí (dle předpisu 12.) 
pro sedláky, připsané k soukromním do- 
lům, hutěm a solním báném v gub. Permské, 
z nichž ti, kdož mají nádély, podrží je i mohou je 
dle obecných pravidel, ti, kdož jich nemají, za vý- 
kppuou sumu kapltalizoyaných dní práce vykoupiti. 

O) Sedláci na poměšČičích zemích v zemti 
donského voj ska vybavují se (dle předpiaa 
14.) sice též dle sákonů, pro stepoi gubernie 



etin&ch , přeatČhovini ledíáků při neatejnodti 
dÍBpoeÍ£ni pftdj po kr^ich je i proti T&li jich dis 
potfBby pHkAíAno , dvorovi rnnsi sa dáti ke Ko- 
■ikfim pHpBftti , malí iMtkáii dosUviuI náhrady 
I TMi Ifého vojska, i dilc v;b&- 

Tfloi úřAdj. BovnSi Be obrok 

na d( iti zmacSuje ua 6 i 1 rubl. 

. iÍ6iil v g. Stavropol- 

iké erůí k stapiil pfidí nileíi, 

máji la daSi, getul TÍnaři vlak 

v ^e Pjaligoríkéra mjyi t níl- 

tídí i pozůstati, a pak za vý- 

mSnn jiaoa vinií^non půdu obdržtúi b po^ebnými 



■) Skrovný poiot nerolnfků v Si-, 
bfři, kdež bjlo nevolní ctvi pro □epfítoniitoit féoA 
velini l«bké, obdrži 8 — 15 áeaetia nádSla dle hlav; 
(předpiu 16.)) puti ai do výkupu jen 8r, obroku, 
a maboa se dle obecných pravidel vykoupiti. Upraya 
jich poinSr& přisluií újexduýoi uptaTitBlatT&ni bei 
dízeni usiríich aid. 

1) Nevolnici BetiarabSti (ale lúkoU 
oeTolúi cikáoi} , jichž Jen 100 leoiídélBtvlm bo la- 
býraki, vstupuji dle předpisu 17, v poměry ea- 
ran&7, nebo vybavitji bs lUe Bpůsoba dvorovýuh, 
platíce na % léta obrok, když pH pána neK&stanou, 
a mohouce pak téí nádílem opatířuni a osaEsnibýti 
na povinuoBti caranův. 

c) Výkup usedlosti a (s pHvoleDfm po- 
m^fika) i Dádélův děje se (dle předpian 3.) 
po celém vlastnim cisatatTÍ celJcem na itejná pra- 
vidla. Usedlosti i nádély mohou bud oubraem a toOr, 
{sině od celé obce, buď od hospodářův ailijt -Vjr 
koupeny býti, a to na eJJiladě volné s obou Btraa 
úmluvy. Kde tito viak doafd .nelze, plili násle- 
ďajici pravidla; 1. Výknpni cena .ustanovuje 
se nisobenim zákoqného obroku lOVitmi, tak íe 
■a kaidý rubl obroku platí bp )(; r. 67 kup, a. Hrn- 
■Ktdni yýka.pnl eena, pro viecky- - UMdlosti a 
obce i a výhonem (t, J. obeonitn pasbriUšm) rypo- 
84 



3d4 

^bí, má se od obce rozděliti dle urb^ 8 potvr- 
zením poměS^a (nebo po případě sporu s potvr- 
zením smírčího n. sjezdu) po jednotlivých usedlo- 
stech. YykoupMi se v obci s zemi duSevou sedlák 
sám, má přidati na každý rubl výkupní ceny 30 k., 
podrfií za to vSak právo pespolitého uSiváni vý- 
honu Kromě rozličných ulehčení, jako sproStění' 
od kolkft a p., poskytuje stát v připadl vy- 
koupeni usedlosti i náděiu pospolu značné pe* 
nežité podpory. Stát převezme totiž 80% ceny 
výkupní, kteráž co dluh obce n. sedláka na use- 
dlostech i nádělecfa jejich hypotiiekárně se zjisti a 
cestou amortisace 6 kopejkami z ruble v 49 letech 
(na místě vfieho obroku) se umořuje. PoměěČik 
obdrží od státu a banku říSského po srážce dluhův, 
státu povinných (viz nahoře), úpisy, které se 5 a 
6V2 sd sta zúroknjí (resp. 1 ze sta amortizují). 
Ostatních 20*/© č. Vs výkupní ceny odvádí obec n. 
sedlák přímo pOměSčíku, a sice buď najednou, 
nebo v ji9tých výroČných lhůtách dle vsšájemné 
úmluvy. 

d) Následkem Částečné zámožnosti ruských 
sedlákův, zvi. na velkých statcích a v slobodách prů- 
myslových, jakož i při velikomyslné podpoře vlády 
vzalo nejen vybaveni, nýbrž i vykupování 
krěpostných velmi rychlý průchod, a) Již 19. 
únorem 1863 stali se vSickni dvore ví (779.000 duSí) 
zcela volnými, i přestěhovali se dilem do měst nebo 
zůstali při pánech svých na sluSné výminky mzdy 
i jiného opatření, fi) Dne 1. (13.) března 186^ 
vyiel následkem polského povstání rozkaz cí- 
sařský, vztahující se ke g. Grodenské, Kovenské, 
Yilenské a části Vitebské, v kterém výkup se 
pHmo nařizuje V n& podobné výminky, 00 dobro- 

Zejména mají komise vyvažovači i hned ve vý- 
kupné se proměniti, vSecky závazky písemní 
jsou 1. květnem 1863 zrušeny, sedlácí sobstren- 
ttými, robota v Časný obrok proměněna (se 
írážkou 20 k<^. na 1 rubl), který odvádí se 
vrchnosti ne přímo, nýbrž prostířodkem kas 
újezdnýoh. 



d«5 

rtAaf Týkap v ostatní Basi, a razlum leato vvliriSea 
úkasem od 80. května na g*. K^jevskoa, Po- 
dolflkoo a YolyfiBkon, a ákaiem od 2. Hstopada 
téi na g. Minakon, MogHoTskoa i ostatek Vitebiké. 
y) y následcích vSeho toho postoupilo dilo ▼]fbaTeDÍ 
tak rychle, že y červenci r. 1864 na velký ďi 
statcích jen 8 ústavných i^ramot (a g, Ko- 
stromské a Novgorodské) jeité nebylo ve skutek 
uvedeno. Ostatní vjHaené t. j. 111.588 vstahovalj 
se na statky, na nichž Žilo 10,010.220 doií t. j. 
99*797« vSech poměiéidích dafii na velkých statcích 
(10,013.478 hlav). ObSírnéjíí správy byly týmž «a- 
semo 109.768 gramotách, vstahnjídeh se na 9,776.017 
doií. Z těch snělo 74.828 na 6,266.311 dnií éasně 
jeité obvázaných, 36.435 na 4,609.706 dněí, kteří 
již se byli stali vlastníky. Z těchto mělo jiš 
2)062.610 půdn čtvrtní n. duSevou úplně vykonpe- 
non, a sice 428*676 bez pomoci státní, ostatní s 
tonto pomocí (skoro vesměs ve vlasti^m. císařství) ; 
zbytek, t j. 2,457.006 sedlákA, nejvíce v západních 
{provinciích, neměli jeitě pro kvapnost rozkazův 
výknp svůj vyřízený. Od vlády stvrzených vý- 
kupných soaluv bylo tím Časem 13.630, z nichž 
se 8201 na statky obročné (s 989.380 selskými 
duiemi), 6069 na statky robetné (s 590 999 d.) a 
870 na statky v záp. guberniích (s 4.^.706 d.) vzta- 
hovaly, a jímž za pomoci vládní oviem 6,223.406 
desetin půdy vlastnictvím sedlákův se stalo, na 
kterých půjčka výkupní 163,864.465 rublův zjiStěná 
senalezala. i)Z malých statků bylo týmž časem 
17US58 gramot hotovo, kteréž se na 180.417 Časně 
povinných sedláků vztahovaly (t. j. 99*7% vžech 
na madých statcieh) a jen 46 nebylo jeSté doilo. 
Z těch statkův viak by4 stát již 4704 s 33.906 se- 
dl^ zakoupil, vyplativ 4,978.196 rublů kupné 
ceny. -^ «) Dne 1. června 1865 (tedy 11 měsíců 
později) býk) již 5,062.864 duží^ t. j. 50-5% viech 
piomá&Čioh, vykoupeno^ zejména za pomocí kre- 
ditních: ústavů vládních 2,822.369 daSí, bez ní 
445.459 (vesměs vélkoruskýíďi) a 2,296.026 duSí 
v vápadnícb provin<^ch. Z tčohte bylo viak jen 
174.183, z prvnídi 2,148.186 duií, při niohž smlouvy 



3d& 

8Í6n$. Q> lOQ.OOO duSí sa pomoqi vládj nejb 
vla^tal Je vykipujV, může »e říci, ie v £ef vna 1867 
pO$eť vykoupených duSi asi .7V2 mUiooH, t . j^ •/4. 
í^kf> 7^7o ySech obnáší, tak že tedy již. ptea 
S^,25Q.(W depetia půdy 9a 1 doSi ^SVz p^men 
polítaje) ve ylasti^ietvi .mirskéiQ i»ebo čtvrtním ,hfy^ 
8«d}ilKŮ poméščl^ch se nalesá, a že. tudíž voUJi^ 
dílo emaneipace . r^s^é^ s nimž na sipadě EviK>py 
nejvýS jen rakouské vyřazována pozemků v z r» 
1348 a n^sl. poněkud porovnati se dá,. ve2V«rol^^ 
t j^ do r. 1870 dokonáno býti může* 

e) K dovrSeni jel^o Tyd^ «) dne 6. hřea, 
186X úkajB, kterýmž se robota podivná na st^t- 
cích korunních . v daň i^runtovní j^^méúxfi^ 
(pozelnsjff dě^^i r, 1865 platili korunu! sodlái^ 
následkem toho již 31. jni| r« daněi gruňte?iií» d- 
j^n 10 mil. pdufiuébo) a v násadě pdbro kprui>aí^^t> 
vykonpití< useodloBt i naděly avé, pr^al«M«- i oaioi- 
strovi goaudaretvených imuS^ste^jse ukjádá, přiéd> 
ložiti návrh o úpravě výkjog^u toho, Ukenem od 
17. pros. 186'<i pvel^láieni jsou sedlácl na.ko-' 
ruc^cb báních a závodech roVUi^ za voln4 
a. výkupné pod podpbnými výminkami, co sedlácl 
koruE^uL Bozkazem od 26. dervna, 1^68 jsou cí- 
sař ití dTOTevi za údělné sedláky prohláSonl 
(jaipičíci i iašmani byli se již před r, 1861 v ka*. 
runuí proměnili), dne S. ^veoce 1863 pak proSel 
ozkaz o vSeok sedlácích údělných (jiá x^ 
1858 uvolněných, ^imž císi^ská rodina samit vnoř 
následov^ byla vytkla), vedle kteréhož údě]|4 po 
2 letech máji se sÚti vlastníky proti. zapUceoi. 6tí 
procenty kapitaUzovaněho dosavadního obrodu y 
49 letních annuitách (tedy podobně, co poměQéidí) 
Týmž roakazem vztažen tento spůsob výkupu 
i na korunní sedláky. Průchodem r. 1864 
zruSenO téi^ nevolnictví vZákavkazi, kdetH^ 
IXQj^e^ky již prvé sedlákům co vlastní byly ná^r 
žj^ya kdež tedy jen robota i jiné poviímosti (be* 
toko velmi určitě vyměřené) odhadnuty a od vlády 
podobným pořádkem, co ve vlastní Rusi, poměi^í 
kům odkoupeny jsou. ^> V království ^OJk 



387 



Bk^sa vySeL byl jíl 1. í^q» 186i úJuii, kterými 
se robota «mSuje t^ reškora inventoFaná půda se- 
dlákům do vě^éko nAjmu (emfyteatickébo) proti 
dani graQtOT&i dává* Po překopáai ySak povstáai 
polského, vydány jsou za odměnu věrností sedlákův 
(oviem téi na ^teaSeni moci odbojné ílechty i dn- 
cbovenstva) 2. březnem. 1864 étyři úkazy, jež 
ostáno vnjí, i^ sedláci dnem prohláSeni oněch stá- 
vají se plnými vlastníky půdy, již časně v n^*mu 
drží, sproštěqi jsouce aároveů všeeb povinnosti 
k pánům. Ve lhůtě tU let mohou i takových po- 
zemkův žádati nazpét n. vyměniti je sobě, kteréž 
od projiti úkazu od 26. května 1846 v drženi měli, 
jež ale. posd^i v drženi vrchnosti se byly dostaly. 
S vlastnictvim poeemkův je spojeno i vlastnictví 
vií nsedUisti i věeho inventáře, ale i odkrytých i 
neodki^tých nerostů v půdě selské, čehož ve vlastní 
Roní pohlichu neni Honba i rybolov na půdě 
selské je obecní^ . rorněž právo propinační (jehož 
důi^ody vSak prouitím státu se odvádějí v náhrada 
býv. vrchnostem). Na miste dosavadních rozličných 
poplatkův, vrchnostem odváděných, nastupuje grun- 
tovní daň státní, kteráž ale na 2 třetiny dosavad- 
ních dávek se zmeněcge. Náhrada vrchnostem 
d^e se v ten spůsob, že se jich dosavadní důchody 
B roboly a obroku odhadnou, z oněch sleví vrchnost 
Va, » těchto Vst ostatek se 6% kapitalisuje (t. j. 
16% násobí) a za kapitál, takto dobytý, obdrží 
vrchnosti státní úpisy, kteréž se 4% zúr okují a 
1% umořují. Tím nabyli konečně i sedlád polští 
po dlouhém . utrpení ouplného vlastnictví, a to na 
lepii mnohem výmínky, než v Rusi samé (důchody 
ileidity «o tím oviem o polovici zmenšily) ; zbýv^ 
tedy k plnému dokonáni velikolepého tohoto díla 
po vSÍ Rusi vyřknutí práva, aby i poměěčiči 
sedláei v baltických provinciích za pomocí 
státu pinými víastniky usedlostí a půdy své státi 
se mohli, což tim snáze snad provésti by se dalo,, 
ana ileehta sama výkQpu sedlákův přeje, ano po 
r. 1861 již I pH úvěrných ústavech . svých velKé 
summy (Šlechta „estonská zejména ImiL rublů) kdi- 
sponoí sedlÁk&m na levné úroky pro výkop vykázala. . 



398 

5. Co se^isel rosliCnýdi tříd staytt^ 
selského k posledních let dotýée, mMy at dle 
stát. rodnika následujícím spůsob^m : 

a) R. 1869 čítalo se ye rlastni Rnai 
evropské 23,138.191 hlav sedlákův koran- 
ních (11,301.846 mužských a 11,835.346 ženich) 
t. j. 46-7% víech sedlákův, v Sibiři 1,344.131 
osob t. j. 81%, a v Kavkaissku 1,341.195 í. »5% 
vfiech sedlákův. Ve složnosti s rozlohou kamenných 
zemí (korunních statků) po ^beraiích (o čemž vis 
níže) bylo jich nejvíce v g. Vjatecké (1,788.026 
osob), v Kijevské (1,431.402), Voroněžské (1,263.468), 
Kazaňské (1,225.566), Permské (l,0ft7.884), Pol- 
tavské (970.947), Samařské (965.354), Tambovské 
(957.929) a Kurské (883.125). Přes 700.000 měly 
jich jeStě g. Char^kovská i Bessarabie, přes 600.000 
g, Černigovská, Jekaterinoslavská i Peneenská, přes 
^2 mil. g. Voiogdská, Saratovská i Tver^á, pod 
luO.OOO jen g. Mogilerská a Simbirská, pak £stotii« 
(2132), kteráž Čísla ovSem s OBémi na r. 1858 
celkem bc srovnávají (viz nahoře). 

b) Údélných sedláků (i jiných vědomstev) 
čítá stát. ročník k r. 1863 --8,326.084 hlav (1,624.799 
m. a 1,701. 285 ž.), vesměs v Evropě, nejvíce v g. 
Simbirské (539.832 hlav), Samařské (272.106), Oher- 
soňské (296.963), Vjatské (247.803), Char^kovské 
(214.236) a Novgorodské (200.444), v kterých dvou 
posledních guberniích z býv. vojenských kolonisti, 
(kantonistů) povstali. V Bessarabii, v g. VileBské, 
Vitebské, Volynské, Kurské, Minské, Pskovské, 
Bjazaňské a Černigovské , pak v Kurenii jiek ne^ 
bjlo, v Estonii a Livonii, pak v g. Mogilavské, 
Penzenské a Tulské byli počtem velmi skrovní <pod 
100 hlav). Rovněž není jich v Sibiři, ani v Kav- 
kaasku. 

c) Sedláků na statcích poměěČičfcfa 
(ovSem tehdáž již buď jeStě Čaaně obvázaných^ buď 
sobstvennývh) čítalo se 1863 23,022.390 osob 
(11,277.318 m. a 11,745.072 ž.>, tedy bez mála 
tolik, co gosudarstvenných, č. 46*5% vieeh sedláků 
vlastní imperie v Evropě; v Sibiři bylo jich jen 
1295, v Kavkazsku 62.772, v hromadě t«dy 



399 

25,087.477 osob. Čfsla jejich t evropské Rasi 
jsoa celkem v složnosti 8 oněmi od r. 1859. Tak 
sejmena měla jiob g. Podolská 1,215.192, Yolyňská 
899.208, Tulská 800.257, Smolengká, Tambovská, 
TVerská, Rjazaňská, Orlovšká, Nižegrodská, Moskev- 
ská i Enrská přes 700.000, Mogiievská, Minská, 
Vladimiřská a na jihu Saratovská, Poltavská i 
Permská přes 000.000, Jaroslavská, Černigovská, 
Kostromská i Kalužská přes V2 ™il- ^^^y- Naopak 
měly ve shodě s převahou korunních statků : Tavrie 
34.532, g. Kijevská i Oloněcká přes 14.000, Astra- 
chaňská 12.977, Bessarabie 3060, g. Archangelská 
jen 476 sedláků na býv. statcích panských, vSecky 
ostatní ale aspoň přes 200.000 hlav. 

F) Zdvižení obyvatelstva. Postupné vzrů- 
stáni obyvatel v celé řiSi ruské nelze s plnou xir£i* 
tostí udati ve vSech částech jejích. Čísla nade bu- 
dou tudíž namnoze jen přibližná. 

/. Přechodnost. Jakkoli není posud urči- 
tých a na větSí řadu let vztahujících se dát o pře- 
chodnosti obyvatelstva v císařství, byla tato i je 
posud zajisté od vlivu osobitých společenských a 
národohospodářských poměrův na Rusi veliká, ano 
snad nej vetší v Evropě. Rřirozená pohyblivost i 
náklonnost lidu velkoruského, hledati sobě výživy 
kromě domova, podporovaná nad to rozSiřením ná- 
roda velkoruského a vládou jeho po řiSi a mocným 
vědomím národní pospolitosti, — jeví se ode dávna 
nejmocnější pákou přechodnosti. Vycházeni na 
obrok, pronajímání se do fabrik, kteréž zvláště za 
doby nevolnictví bylo obecné , ano v krajinách 
lidnatějších nevyhnutelné, spfisobilo ohromnou fluk- 
tuaci zvláště selského obyvatelstva do jiných gu- 
bernii a do měst (jak k tomu již data o poméra 
pohlavním v srovnání měst a venkova ukazují). 
Tato sotva se umenšila i po zrušení nevolnictví, 
jelikož naděly časně po'ňnných f sobstveaných se- 
dláků musí se 'vůbec za skrovné prohlásiti (nebof 
1 desetina = 8037 Q** našich č. 1-9 našich jiter), 
a jelikož správné dodržování obroku dosavadním 
páiÁům nebo annnit vyvažovači půjčky vládě — todíi 
EvýSeuou Činaost sedláka, ovšem pH skrovnosti ná- 



400 



dělůy hlavnS jiným obchodem mimo domoy nesbytnS 
sob$ vjí^áhá. Nad to jest i tržba na Rnsi nad 
mim živi i náklonnost i rosboduá schopnost ná- 
roda velkomského k ní vůbec známá , a veliké 
vzdálenosti v imperii činí tndíŽ přechodnost za pří- 
činou tržby i do času zvláště intensivní. Oviem 
nejmenSi bude přechodnost v západních, 
druhdy polských provinciích, kdeŽ výminky uvol- 
nění jsou zvláště příznivé (ačkoli tu přečetné ži- 
dovské obyvatelstvo silně přechází) , pak v Kav • 
kazském náměstnictvě, v guberniích uralských, ve 
Finlandii a Polsku, největší však v g. Jaroslav- 
ské a Yladimirské (za příčinou afínův), v přímoř- 
ských a stopních guberniích, pak v zemích koza- 
ckých vojsk, kterých vždy velká Část je na posád- 
kách kromě oblasti, konečně v Sibiři, kdež, nehle- 
díc ani ke kočovním a bludným kmenům, ohromné^ 
vzdálenosti, povozky, oblíbené promyšlování rybou 
a zvěři atd. velkou a intensivní přechodnost i Ru- 
sův sobě vymáhají. ^ Ovšem že jest přechodnost 
pohlaví mužského značně větši, než při po- 
hlaví ženském, přechodnost po selském a městském 
stavu nej větří při šlechtě (k vůli přebýváni zi- 
mnímu v gnbernských a sídelních městech, pro 
obecnost služby státní a pro vycházeni za hranice), 
největší dle národnosti pH Velkorusích, Ži- 
dech, Arménech a Tatarech (jako rozhodně kupe- 
ckých), nejmenší nepochybně pH Malorusích a Po- 
ládch (kromě Šlechty). 

11, Stěhování, a) Vzhledem k veškerému cí- 
sařství Ruskému rozmnožuje se obyvatelstvo jen 
zcela nepatrným dílem prostředkem přistěho- 
váni se z ciziny, jakkoli jsou zákony přistěho- 
valcům, zejména selským, nad míru .přízoivé(12leté 
osvobození ode všech dani, úplné od vojenského 
stavu, bezplatný materiál na stavbu usedlosti, ve- 
Skeré hospodářské náčiní, potah i semeno na první 
yýsevek zdarma, výkup přidělených pozemkův 
teprv po 12 letech prostředkem postupného amor- 
tísování v podobě přirážek k daním, vlastni správa 
obecni a t. d.). Za Časů v KateHny 11. následkem 
Úkasu od r 176S a z iniciativy vlády bylo sice 



4U1 

atihoráni soaSaéjli (Ntaoi porýnSti v Por«lži, a 
první MeaoQité v Chortiú v g. J«kateriaosiavaké) ; 
I. 180^ přÍBtělioT&li se jiní Menonité k ř. iíoloííáéf 
po TSech válkách ruských Řekové, Romiiiii i Bul- 
haři do čemomořských provincii a t d. Ale uyuí 
vásne atěhováal zemédělského obyvatelstva do Bnsi 
docela, a vláda, miuuvši se s očekávaným vUv0in 
kolonistů na zvelebeni liospodářstvi v Buši (jediní 
Menonité čini z toho čestnou výjimku* majiee vzorné 
hospodářství, sázené lesy a t. d., kdežto ostatní 
kolonisté zcela dle Velkorus&v se zřídili), nečiní 
žádných kroků, získať cizozemce pro kolonisaei* 
Nynějdi přistěhovalci do Basi jsou tedy hlavné us- 
tele a vychovatelé (nejvíce Francouzi, jakkoli nyní 
již tento škodný směr značně ochabuje), učenci 
(zvL z Němec), hudebníci (če^), převahou pak 
kupci, řemeslnici a dělnici. Za posledních 13 let 
neobnáSel počet přístěhoviiloův dle úředních zpráv 
v celku nic více než 6000 osob (tedy v 1 roce 
pr&řizem sotva 500 osob), mezi nimiž byla polovice 
Němcův (a z těch 1044 z Prus), přes 600 Angli* 
čanův, tolikéž Francouzů, 410 z Turecka (Srbův a 
ňeků), 300 Italianů, 291 ŠvýearA, 210 osob z Ba- 
koňská a t^ d. Obchodních lidí bylo mezi nimi 
1269, řemeslníků a fabričných dělníkův 2600, uči- 
telů a vychovatelů 631 (dla pohlaví jen 464 žen- 
ských při všech vystěh'>valoích). Hojný je nyní nepo- 
chybné počet při:)t^hovalců do Polska, lúímž děl- 
níci íabriČní, obchoduíei i kupovatelé statků ze- 
jména z pruských zemí již před polským povstáním 
hojné se hrnuli, a jehož následky tuto immigrad 
nepochybně ještě zveličily. 

b) Stěhování uvnitř říše, t j. na stálé 
usazení, tedy nikoli pouhé přechody z jedné gub. 
do> dmhé, — bylo naopak před r» 1861 z podniknutí 
vlády samé, jakož i z vůle poměščikův dosti živé, 
jakkoli vůbec určitých dát se nedostává, a) Tak 
vyžadovaly výboje ruské, jakož i vystěhování se 
Čerkesův a Tatarův za posledních let přenášení jak 
korunních sedlákův (do TavriO} do Zákavkazí, do Se- 
dvíiříčné oblasti i do Amurska), ti^ zvláště též kozá- 
kův (jako části Sibiřských na Amur i do Sedmi* 



402 

řičné oblafltá); ale ipQiiSSSilíOvépřMt8hov&iraH jdStS 
za posledních let sedláky na vÝnosnSjfii statky 
stepní n. porolžské, do dolft a závodft r stepech i na 
Uraln a t. d. Stěhováni takové přestalo ovSem 
aspoň na statcích poměSČíSich dd r. 1861 docela s 
to tím spíle, jelikož do r. 1870 vfiecko stěhování 
sedláků a býv. statkft zakázáno jest (viz nahoře). 
fi) Zvláitě důležité je v8ak posýlánf tre- 
stancův {éšylnjcK) do Sibiře, skrovnou mSron 
na práci v dolech a závodech, jako hlavnS na skn- 
teénon kolonisaci {poselenije). Dle officiosní sta* 
tlBtiky Hagem^strovy (vyd. r. 1864 ve 8 dílech), 
posláno do Sibiře v 30 letech ťod r. 18^— 1852) 
na nálezy soudní 128 231 lidi obojího pohUvf, na 
pouhý rozkaz, vlády mezi r. 1822^1845 82022 
osob (70.910 m. a 11.112 ž), tak že prům. do roka 
▼ této době 4207 a 8566 éili každým rokem přes 
7000 osob (r. 1851 a 52 jen po 1637 osobách) do 
Sibiře odkázáno, neéítajic rodin ssyiných, kteréž 
dobrovolnS za nimi se přistěhovaly (v otié 80leté 
době asi 20 000 hlav). Dle toho vůbec možno ^^ftat, 
že obyvatelstvo Sibiře mezi r. 1 822 --1852 o 200.000 
hlav (mezi nimi 40.000 ženských), tedy prŮm. 6700 
osobami do roka prostředkem ssylky se rozmnožilo, 
neMtajic dětí ssyhiýeh, mezi tínl v SibfiFi se naro- 
divěich, jakkoli upHti se nedá, že počet ssyfných 
hlavně dlouhou cestou do Sibiře (která druhdy i2letii 
trvala I), méně zmíráním v zemi samé před úplnou 
akklimatísací valně f)e stenčuje (asi o 1 pětitm dle 
Haxthausena). I uvnitf Sibiře udávají se pak meni 
ssylnými £. neSfastnými přesídleni, pokud ttovýťh 
provinění se byli dopustili, nadeŽ pak buď dO s^v. 
končin nebo na katorgu (těžkou práci) odsouzeni bý- 
vají. ^) Kromě toho bylo i přestěhováni korafioitrb 
sedláků, jednodvorců a t d. z Evropy do Sibiře 
znaěné (neméně i sedláků dodolů, voj. propufitěnců 
a p.), jichž ěislo Hagemeister v d01e£é době na 
50000 páěl. 

*) Nejvíce neSfastnýdi nalézá se v severnlcli kon^ 
ěináeh g. Tomské a v g. Jenisejské, kdež pře6* 
V» vieho obyvatelstva skládigí. 



403 

c^ V" y g ťí ii O V á n f, vyj mouč emigraci s Pólftka 
za posle^ídi revolncf nebo navrácení se Jfnostran- 
eftv zase do vltfsU, nedije se z Rnsi pravidelným 
během, jelikož vnitíF ohromné řfSe jeví se důstatek 
a moŽnoUt výživy v každém obleda. Krymská 
válka a nejposléze podrobení Kavkazn spůsobilo 
mocné st^ování se Tatarův z Krymu a Čerkes- 
ských kmenův z Kavkazu, ov8em s dopuStSním 
vlády, kterými Eus nepochybně o 400.000 oby- 
vatel schudla. ^ ObmySlené v kvStnu 1867 na* 
vráceni se asi 2000 rodin Čerkesských z Albánie i 
Bulharska nepotkalo se se svolením vlády ruské, 
čehož není Ktovati, ovšem ale vystěhování se Ta- 
tarův Krymských, kteříž pilnými zemědělci se 
druhdy byli osvědčili. 

I JI. Sdatky. Podstatná data o sňatcích vzta- 
bigí se na Kusí posud jen k vlastnímu císařství, a 
tu podléhá jich náležité sebrání i vyčíslení mnohým 
nesnázem. TH četném obyvatelstvě nekřešfanském 
zapisují se sňatky vůbec ne dosti spolehlivě, což ov9em 
svrchovanou měrou o bludných a kočovnících se- 
verních (zvi. v Sibiři) platí', ale i při sňatcích 
Židů a Mohamedanů, kteréž policejný úředník na 
všech (stanovój přistát)) zapisuje, nejsou zápisky 
vždy dosti svědomité. Ačkoli pak mají nejen váckni 
křesfané, nýbrž i Židé a Mohamedánl své farské 
okresy (prichody), nesrovnávají se tyto u vyznání,' 
kteráž jsou i^a Rusi v značné menšině, a tudy 
velkým dílem v diaspoře, — nikdy s rozdělením poli- 
tickým ; tak na př. zasnubují se protestanti z 4 i 5 
g^ubemií mnohdy v jednom chrámě, sňatky litevských 
Tatarův zapisují se na Krymu, Kazaňských v Oren- 
burku, sňatky katolíkův velkoruských v západních 

^) Může-li se vůbec udání ethnogr« mapy Buské 
z r. 18&7 «a pravé přijmouti, že v Kavkazsku 
není víc© Čerkesův, ani Ubychův, toŽ by scho- 
dek obyvatelstva Rusi v těchto stranách obná- 
Sel 315.000, v Tavrii pak (srovnáním dát z r, 
1868 a 1863) 1T9.000, — v hromadě tedy 494.000 
hlsv, nehledíc ke vzrůstu obyvatelstva, próza" 
tím se zběhlému. 



404 

prayin^li Atd. BovnSi je nemoino, 4rabá i 
třetí maaželstvi (vdov i ydoyců) od prvnich od- 
děliti, anebo ppjmutí více žen na jednou (jako a 
Tatarův) od obyčejného zasnoubeni se a t. p. ^ej- 
beapečnéjSi jsou tudiš data o sňatcích právo- 
slavných (ale opět ne o rozkolnicích), pH kterých 
dle 50tiletého středního vývodu (dle Sohnitzlera) 
ve vlastni imperii připadá 1 sňatek na lOi hlavj. 

1. Buschen udává pro vlastní imperii ▼ Evropě 
(pro veškeré obyvatelstvo) 106 sňatků na 10.000 
obyvatel , (tedy na 100 oby v. 1'06), Schnitzler pro 
Polsko 58 sň. na 60 000, proFialandii It na 12.000 
(tedy 96 a 91 na 10.000 oby v.); statistické tabely 
na r. 1856 připomínají v Kavkazském náměstnictvA 
89, v Sibiři 72 sňatkův na 10.000 obyvatel (v evrop- 
ské Buši 97); což by vydalo pro veikeré cí- 
sařství 90-6 sňatkův na 10.000 hlav (dle 
stát tabel ale 95 0). 

2. Ve městech evropské ^ti imperie nalézá 
Buschen poměr méně příznivý, než na venkově, 
totiž 1'04 proti 1*05 na 100 obyvatel, čemuž na 
opak stát. tablice odporují (ve městech 1*03, na ven- 
kově 0*96). Poměr sňatků městských a selských v 
Kavkazsku je 0*79 a 0*90, v Sibiři naopak, totiž 
1-08 a 0-70. 

a) ZvláStě silná je a) přeyaha sňatkův 
venkovských proti městským v některých gub. 
sev-, kteréž mají značný průmysl selský (jako jsou 
zejména Vologdská, Vladimirská, Jaroslavská i 
Moskevská, 75 až 89 proti 37—67 na 10.000 hlav), 
jakkoli ovSem jinak prostým Číslem (od severní po 
lohy a vlivu jejího na výživu) skrovný jest Bovněž 
jsou v Chersoňsku, Bessarabii, Jekateriuoslavsku, 
Aslrackaňsku, v Mogiievsku, Černigovsku, Koven- 
sku a Minsku, jichž četné obyvi^telstvo městské 
nepochybně velkým dílem z vesničanův, na čas tu 
meSkajících, složeno jest, — sňatky na venkově 
větší než ve městech (110->151 proti 85—118). 
/?) Naopak je pro hojnost Židů i na venkově ve mě- 
stech západních gubernií číslo sňatkův v obou 
málo rozdílné a zároveň (jako vždy při Židech) 
TŠudež silné (taktéž přes 100), neméně i v přístep- 



405 



nlth a poYolSských číll nfzkýcb gubcrniicli, v kte- 
rých ve • mSstS t na vsi oby7atel8tvo iyclile napo- 
Hd přibývá, a vSecky živností městské i selské 
krěton. Převaha sňatků městských nachází 
se naopak v gnbernifch poduralských (v Permské 
144 protí 108, v Orenburské 111 proti 88), kdež 
báňské závody mají městskou povahu, pak vTau- 
rii a baltických provinciích (102—159 protí 90—95), 
dílem i v Btepnich gabemiích pro mocnost měst- 
ského obyvatelstva. — 

b) V Sibiři ukazuje se (hlavně též pro nedů- 
statek dát z venkova) ^islosňatkův ve městech v9n- 
dei rozhodně v převaze nad venkovem , nejvíce v 
Jenisejské (1*29 proti (ySSy nepochybně od velkého 
po^ta ssylných i ko^vníků), nejméně v Irkutské 
(0*67 protí O 74 na 100 obyv.). 

c) y Kavkazském náměstnictvě jsou 
sňatky na opak vSudež ve městech řidSí, vyjmouc 
jediné města Tíflisské (rnbernie, kdež 1*43 sňatků 
na 100 hlav protí 0*73 na venkově se ukazuje. 

3. Přihlíží-li se toliko ke guberniím vůbec, 
shledává se aspoň v evropské Rusi velká rozdílnost 
při kolikostí sňatkův mezi obyvatelsf.vem. a) N e j v í c e 
sňatkův do roka bývá v Samařské gubernii 
(193 na 10.000 obyv., na venkově 191, ve městech 
dokonce 253 1) , kdeŽ nedávným teprv rozdělením 
výborné stepní půdy a osídlením, jakož i příznivou 
polohou pomořskou věecky živnosti rychle vzkvétají a 
túéSÉ snadnějěí výživa i blahobyt zakládáni rodiny 
moiftějiím Činí. E ní nejblíže přistupují 
gubernie Ghersoňská, Jekaterínoslavská, Bessarabie 
(přes 120 sňatků na 10000 obyv.), ale i g. Grod- 
nenská a Minská (pro Židy), pak Permská, Kazaň- 
ská, Astrachaňská, Voroněžská, Ohar'kovská, Pol- 
tevská i Černigovtká (110 sň. na 10.000 obyv.), 
po nich pak kromě Kovenské (zase pro židy) Po- 
dolí, Kyjevsko, Mogilevsko, O^elsko, Kursko, g. 
Sántovská i žerně Kozákův donských (přes lOOsň.), 
tedy věecky zemědělské gub., kteréž v oblastí ěemé 
semě leží, a vůbec od Karpat aŽ k Uralu na sevi- 
yých. se rozkládají, v kterých tedy výnosné hospc- 
ÚHM a tržbaznaéně uzi^vírání sňatkŮv usnadňuje. 



406 

fi) NejménS sáatkÍT býri r ríMata.im. Uoai, 
najiha tétoplasji ve Vladimiraka a baltproviDoifch 

řlltí přes !J0, v MoBkevBka, JaroslsTsku , Noro- 
ladíkn, Petrobtadaku i Archangdsku vSak jii pod 
80 na lO.DOO objr. (v ArchangelBku jcu 66 na 
10,000 objT^ v Moeketsku 78, v Petrohradská 74, 
Te fflístedi samýub jen po 63 a 79). r) T Sibiři 
nbývi ííbIo sóalbCv směrcai nejen od jihu na sev , 
nýbrž i od tip. na v^ch. (v Tomiké g. 89, t To- 
.bolBké 87, T Jeníaejaké ^6, t IrknUké 7a, v Ja- 
knUké 61, t Zab^kalska 61, b oitatoicb oblasti 
necf ifalo Báatkflr známo) oviem sáfOTečtieEDadaosti 
vfíivj a Bo stářím kolonisacs, jako vůbec převaba 



olrkMnl i kdninlMMifvnf nMbjtaS vlonditi >e 
mi»L odkodi Sfilq poi>odAv, dle rozličných výpoi- 
tfiT djrahdj odivtMi, lotiž 66ft na 10.000 6. 1 porod 
U 1& abjffttei ii^^« k pravda ae podobi, 

1. VihledNii k Teideiaui porodfiv po ga- 
berniic ti moliou^a B)raTropikí Rubí oelkem 
4 aknpinj roiSEiiáTati, a) Hejrice porod&v odivi 
i» v ^. S«ratovBké (608 na 10.000 obyvatel), a 
bi Eqniana a nim. kalaidat& (8 porodfir na 100 
lidí). M4«Í fi— 6 porodftr na tOO obyTatel 
i^kaiqje 17Kub«mi^ t j. 4 povoliaké [kromě Ea- 
Mi«ké), ftak Vjatacki i Pemuki, Honkainki, TuUki 
i Tamboraki a T MiiTiiIosti oaUtnl 3 již. veLkoriuki 
(Qrakki, EQKká, Voroněžská), DakCeraigovflki,FoL- 
Unki, CliaT'kovski, CherioAak&i JekaterinoaUrski. 
iblaBti mají po 4 — 6 
nove 2 guberaíe lá- 
, TÍflcky 3 g. balti- 
dei as T&bec jen 3 
. PřiSioj toho j*oa 
ejicb, » jejichž fislj 
porodfiv T Bhodnotli 
ká, Tambanki. Ni- 
maji mnoíitri po- 
ňatkůr (sidtu^ ua- 
li, kdež velitý po- 
luje) jin^ objasnili 
tinami y g. TiUnkor- 
iífBle jinoiedvAv) a 
skvé g^, Tulské i 
ÍT&bec j* poSet žeu> 
oanil, mž ve vl«stiil 
iíadaoeti. N^jvítii 
itki porod&T T gah. 
ikTjenisqBké (448) 
laků UtÁ ae porn Srn £ 
T, v Jakutaki SSS 
jlhani T úplni aloi- 
itnich oUaati nebylo 
imSataict tS do- 

'j Tiblodem k pravotlaTným (ovian nej- 



408 

laHovBlf porody jen v g'. StovropoTské (U&tuS ni- 
a\&), pak T g. BftkioHké (nejbotiatil on ičatkf) 
přeí 4 Ds 100 objv. (íejmeDft 4t9 ■ 4-24); lEntsis- 
ská frabernie mA jen S (□rítit^'! S'S7), ostatní jen 3 
porody na 100 ot^atelíl {nríitSJl 3-61— 3-70). 

S.Codopoblavfje aríem i na Basi po- 
Cet rodírifcb se chlapctlv rětSf, nní dívíat, alo vyl- 
ilm pomírem, neí t lipadnl EvropS. T evropskě 
Rnii i^ipadi na 100 tnnSských robat 96 ženských, 
(nríStóji 9660), y Sibiři 94 (94-28), v Kavkaiskn 
89 (89-SO), ve vlastní imperii teňj 96 (Sili 9533 
děviatnalO.OOOcliUpcBv). a) Podle gabernif je 
pomSr tento v evropski Rasi dosti rofáílný, a 
»Bak celkem tak, íe 23 g^ibernll, zejména 2 balti- 
ekí, ArcbaDgel9k& i OlonScká, pak 10 velkoroskí-ch 
(to středa a na jiha), P. 
toTská i Samařská), 6 re 
mají 96—100 dívíal na 
na vlecb atrauách jen 9( 
Jekaterinoslavaké a Vile: 
převakn nad porod; ch 
101-76), což je oviem i 
nepochybní » křivých 
TÍrcfi) a v jiných omylech 
kapském náoiSstnict 
ron akoro vSndo více cl 
evropské Rasi, nejvice 
sňatcích mi tytéí poml 
96-S3 divčat na 100 ebl. 
nejménS v Tíflisské (T7-i 
Sernomorsklhn nkaznje i 
co T ^b. Víleaské a 3 
se totiE na 100 chl. 10 
při iem£ na kfívi ndár 
kiini pomysliti nél^e. c) : 



v^ Dseďtýdi) Typoilbd vlak Ha^metistW ll*t 

E radův na 100 obyvatel, a nice z l8Tét£ho prft' 
a. Tedy je poSét porodflv na Sibiři n pra- 
voslavných jeStS větii, nei! v Etisi evropskt, 
Goi Uki E vStifm obecným blahobytem obyva- 
Tatebtva taanOio le sravBivi. 



409 

eo přeyahon roská smibS téš pomSrftm mateřiké eb* 
Btě; má ale celkem čísla nižif. Nejvíce déyéat roái 
se porn. Sislem y gab. Tobolské (98) a Tomské (^) ; 
T gnb. Jenisejské a v oblasti Semlpalatinské připadá 
T porodech 92 dérSat na lOO chl., v oblastí Pří- 
mořské 91, Jinder meri 85 a 88 déÝ^ (nejménS t 
Jakatské 86'2i). 

3. I Tihledem k mSstům a újeEdům 
(^i yenkovn) jeví se jsk v Sísle porodův rftbee, 
tak v poklavném poměra rozeneftv Setné rosdflj* 
a) V evropské Rasi vůbec je první rosdíl skrovný 
(4*83 porodův na lOOoby. ve mistech, 4*89 naván* 
kpvě), rovnSš v Kavkauka (3*91 a 3*74)^ sna^ý 
ale v Sibiři (4*96 a 3*54), což ale snad vysvětlení 
svého v nedostatku dát z újeedův nalesá. Po ga b er- 
niích naopak jsou znaSné rozdíly ve viech správ- 
ních obvodech, a) V evropské Rasi mají jen g. 
Yilenská, Tambovská iJekaterinoslavská stejný po- 
měr porodův mezi městy a venkovem. Y největ- 
ěím počtu gubernií rodí se viak (právě v opak se 
západní Evropou) více dětí ve městech, nei na ven* 
kove, nepochybně snad právě proto. Že jsou města 
ruskí skoro výhradně správníini a vojenskými středy 
svých krajiUé (Kejvětií je převaha porodův ve mě- 
stech proti venkovu v gub. Kurské, Voroněžské, 
Rjazaňské, Saratovské a Samařské, totiž 6i8— 8*42 
proti 6*92.) OvSem ve 20ti guberniích naopak bývá 
poměrné méné porodův ve městech, nei na ven- 
kově, mezi nimiž Bessarabie v popředí stojí (2*67 
ve měvteeh proti 4*84 na vMíkově), což ve vzá- 
jemném styku poměrem sňatiiůvse nalézá (srovnej 
'Oakoře). fi) V Sibiři naopak je vSadež rozhodná 
j^vaha porodův ve městech nad venkovem, nej* 
větSí v g. Jenis€|jské (6*31 proti 4-25), a zvi. v Zabt^* 
kidaké oblasti (6*14 proti 2-97); rovnováha je skoro 
v g. Tobolské (4*19 a 4-01). y) V Kavkazsku je 
teomé g. Bakinské (kdež .na 2*99 porodů ve mě- 
stech 4*32 v' Újezdech připadají), pak g^Stavropol- 
ské (4*11 a 4*20) převaha porodův též ve městech, 
nejmocněji v Tiflisska a Erivafisku (646 a 6*14 
j^róti 3*33 a 3 46). b) Vzhledem k poměrů 
mužských robat k žeaiíkým po mělteah 
Rosino. 36 



410 

a na renkoTS nkasnje fte po errop. Brnsi eei- 
kem ten zAkon, še vSndež tam, kde ve městech je 
yfoe porodůr, neš na venkově, bývá poměr pohlavioi 
v robateoh na venkově i ve městech stejný, naopak 
mivaji převaha chlapci tam, kde počet porodftv 
větfií na venkově, než ve městech. /9) V Eavk aa- 
ském náměstnictvě je naopak počet ženských 
robat na venkově vindež ro^odně menif, než ve 
městech (o d — 13 při 100 rozených, zejména vgnb. 
Erivaňské a Kntaisské), vyjmouc jediné g. Bakin> 
skon, kdež na 87 děvčat ve městě připadá 95 na 
venkově. V Sibiři rodí se rovněž viudeŽ ve mě- 
stech více děvčat v poměru k okružnému obyva* 
telstvu, a sice s rozdílem o 1 až do 9 (v Tomské 
g, a Tobolské). Na Kamčatce vSak připadá na 100 
chlapcův ve městedi 121 dívek, na venkově jen 80 
(nrČ^ 80*96), což činí rozdii v opáČném smyslu 

41 hlav. 

4. Při značném čislé porodův na Rusi je po« 
čet nemanželských děti vAbeo skrovný. V 
evropské části cfsařstvi (o kteréž toliko bes« 
peČná data k rukoum jsou, nejbezpečnější o g. Ja- 
loslavské a Nížegorodské) čítá se vftbec dle Ba- 
sohena na 100 numž. dětí 4*34 nemanželských (čUi 

1 na 500 obyvatel) , kdežto věeoky ostatai státy 
evropské mi^í aspoň 7, vftbec 8, a Rakousko 11%. 
Ale tak jako je i v záp. Evropě rozdělení neman- 
želských porodů vftbec velmi nepravidelné, ano vět- 
Sím dílem místní, tak i na Rusi, kdež se vžak 
evfop. maximum i minimum nalézá a) Mort[va 
má zejména mezi 100 porody 37 nemanžolskýiďi 
(2% vioe než Pid^íž), kdež ovSem na ohromný dám 
naíezenoft (viz niie) polovice vSech připadá ; *— ml- 
nimnm nalézá se t gubernii Saratovské (0.87%, a 
z toho jen 0*49 na venkově), a) Mezi těmito farajnostmi 
stoji ostatní gubernie v tom pořádku, že g. Mo- 
skevská i Petrohradská (kdež jsou zejména 'n€jvětií 
města v Rusi, a největííí domy nalezencftv) mají 
I^řes 10% (jotenovitě 11*45 a 1^*09), 8 soveroiá- 
I^ádní<di (ale ne Euroníe a Livonie), pak g. Jaro- 
slavská i KostTMaská a země Douského vojdca mezi 
5--4e%, g. Tirerská, RjaMrňská, Bessarabie, Tauria 



411 



a g. (Mottěoki i ^etky 4 jlbovýohodni (Cáiajkká; 
OreobofilQát SMMuniká i Astrtcbaňskl) metí 1 a 
9%t Mtalni mezi. Q^6% nemaaMských pórMHW* 
^)Přidiira skrovného j>odta těehto ve S. skf^pktS 
gubernii náloži hledati jednak ▼ hojném pofitu ta^ 
tarského a ribec mohamedánského objvaieliitra ▼ 
nich (nefooC korán itiánje snadně přibUžorini m 
obojihó pohlayi před sňatkem), pak yzhledem ke 
křettandcémn obyvatelatm -^ aVl. ve inadnoéti sa- 
monbeni, tedy ve velikém ahodném poetu aňatki 
y těchto gnbeniiioh. Po^t skrovný nemaidíelskýdi 
porodŮF y Tyer*8kn vysyětlnje se blkkostí Petr<^ 
hradského i ^eskeyského domu nalssenefty, naopak 
má snaSné ěislo jejich y guberniidi pryni řady pří- 
činu svou ve yelkém počtu roskolnikůy (sejmeoa 
bexpO'pofye& a skopců) ▼ těchto gaberniieh, jiehš 
děti právě {HPo vysnáni otoAv sa nemanielské i ve spis^ 
eioh liředbieh se vedou, b) Přihliži^li se k ros- 
děleni nemanželských porodův po mě* 
stech a venkově, migit města ovSm převaha 
nad venkovem a sice tak, že ve městech vAbeo joa 
100 porod&v 1^*76, a na venkově toliko ^4 se- 
manželských připadá. <l()Na prvním místě stoji 
ovSots lioskva (87*77%) , měsla Donského vojska 
(zejména N. Čerkassk , 2S56) a Petrohrad (diOěO 
proti a^OS, 6*07 a 1*8S na venkově), pa^c městu v 
Jaroslavbku (přes ÍB%\ ve Tilensku, SmoleBsku a 
Yologodsku (ples 13)^ ve Tjateckn a ÁrohangeldE^ 
(přes 11, ve 3 posleduicb hlayně pro roEkolniky^)^ 
města v Simbirskn, Jekaterinoslairskli, Koroku, Via- 
^mbrnkuaSTovodiradsku (přeslO^g). /9)Na posled- 
ním miste (pod &<>/o) jtoQ iněsta v Tulskn (4 66)^ 
Saratovskn a Samarsku (4*23 a 4^84), wl. pak t 
Tvtf^^sku (iL85) a t BessftrabH (8*63 proti l*i«). Tuln 
kdež právě abooný pr&n^sl netoitíiželským porodAm 
hrubě' přÍ2ttřf)ý jest, povyíii|e evSem y pověsti M^-» 
skva, tak jako Tveť fen Petrohrad, y) Celkem aůstává 
tentýž pořádek ^tri»eraií i vdiledem k městtun v 
platoosti («a ^miž ^^ičinami) co nadioře, pleyaha 
ale noBfcanželskýeh porbdAv ve městeóh isad venloo^ 
vem Čili roodil ěísla jejidi je vSudež shdro velmi 
maěaý, c^&jně o »^6i^ fúe 4 o 18 až A$%f t 



418 



HnaM práTS tUt Tojenak^hft i pdiiiektíH> rásn měst 
hledati iiále£í« o) Oitaině je pomSr pobtarai pfí 
neisaiiželskýeh dětech- skoro ySadeŠ tentýš, oo při 
mmnieUkých, toliko ve mésteoh jsou četné omďilftca^ 
kteréž ale jsou spifie Tyjlmkami, i nedáyaji tadiš 
prára tvrditi, še bj v nemanželBkýdi porodech (jak 
Qoetelet soadi) miáeké pohlaví nad ienským ^Fe- 
▼ládalo. 

y. ÚmrtL PoSet yýročnýdi úmrtí obnáli ▼ 
CTTopiké čiati imperie dle Bnsi^enových vývodfi. 
d*43^lti éi^ 343 úmrti na 10,000 obyratelů, dle eta- 
ti^ckých tablic na r. 1856 YŠak 8*49%, na sákladS 
lOletého Yývoda od r. 1838 do r. 1847 1 úmrtí na 
27-3 éiU 3-657e> ^1« JeSté delSleh 1 na 80--8d, nej- 
příznivci 1 na 36 lidi. V Kavkasekém aá- 
méstnictvé, jakožto ▼ semi jižid (ale nepochyb- 
né též přo nedostatečná dita) obnáSel tento pomSr 
r* 1866 toliko 2-71%^ ▼ Sibiři roynéž pro nedo- 
statečnost dát (ale i pro yétSí blahobyt celného 
obyvatelstva vfibeo) týmž časem 2 25^/^, (Dle Ha- 
gemeistra, jakkoli on data svrchované nedostatečnýnú 
bytí nznává, udalo se na sákladé 18tiletého pr&to« 
%u v {H^avosl. obyvatelstvé 1 úmrtí na 29*6 hlav 
čili 3-88% O Dle toho nmírá tedy ve vlastním 
císařství každý rók8'39% všech obyvatel, 
▼ ťolskn (v katoHekém obyvalelstvé prám. s r, 
1847-*1859) 2-39, ve Finlandii (ale toliko meai 
protestanty, ^ř. odr. 1851—1859) 4*05, v celém 
císařství tedy asi 3*27%. 

1. Vehledem k roadélení úmrtí podle 
čísla obyvatelů, a to po guberniích jeví ee 
v Buši opét veliké roadíly, kt^éž v roilifiných ^•. 
Činádi původ svůj mají. a) V evropské Rtiti drŠl 
se poměrný počet úmrtí mesi 4*80% (v Pernudcé gn « 
bemii)ji mesi i'92^o (▼ semi Donského vojslui). 
I^es 4 úmrtí na 100 obyvatel mívá jeité 7 guber- 
nií, totiž Vi^godská, Yjatská, Nížc^orodská, Moe- 
keveká, Tulská, Ordská, Vorenéiská (totiž 4*11, 
4*11, 4*23, 4 34, 4 17, 4*03, 4*00). Meň 8-*2 úmr- 
tími na 100 obyvsatel vykasojt 12 gabemií, ccjmena 
na aáp. GredendEá a í^itebská, pak viedky 8 bal- 
tické ifubemie^ ze stiFe^ícb Kálužská i Fenvestká, 



413 



se sevemleh Archangelski, » jišnicli Podotí, Bmsa- 
rabie, TaTríe a g. J^aterinosla^iká. ZemS Don- 
ského Tojska má nerjpřísuiiTéjSf poměry , ottatiiieh 
28 gabemii přicbžoji te celkem itředaiho Čísla, 
majíce tadfž mesi S--^% úmrtí. Příčiny velkého 
Usítk úmrtí ▼ prmí řadě gnbernií nedají se Těadeš 
dosti jasně posnatii lileží ale nepochybné ▼ g. Mos- 
kevské a TiáskA, jakož i vPerm^ské a Nížeg^roddté 
y snadné hutní a hibričné prúmyslnosti těchto krajiov 
v 'Orelské a Voroněžské snad ve velkém poětn býv. 
ki^^KMtných, při kterých úmrtí vždy jsou hojnějfií. 
b)y Kavkasském náměstnictvé bylo r. 1866 
nejvíce úmrtí v g. Stavropol&é (8 41) a v Bakinské 
fB*87%), nejméně t Kataisské (1*46), ostatní guber- 
nie nedosahují stí^edního ěísla, mají ale vidy přea 
2\ úmrtí, e) V Sibiři převyěovala téhož r. úmrti 
stieední číslo celé lemě toliko v g. Tobolské (3'467»), 
pak v Jenisejské (2*81) alrkutské (2*62%), v ostat- 
ních nedosahovala ani 2%y z čehož právě na ne- 
dostatečná data souditi Ise, jelikož ostatní oblasti 
jsou právě v hospodářském ohledu méně pokročilé 
aTomská pro rozsáhlé hornictví i některé nezdravé 
krajiny (viž níže) zajisté vyfiSí čírio úmrti míti 
musí, než se ťUř^dně vykazuje (t j. jen l'&87o)* 

2. Co se rozdělení úmrtí po městech a 
kraji dotýče, je oviem a) i v Bosi výroční počet 
úmrtí větií ve městeeh, než v kraji (prům. 8*99 
proti 8*38%). Některé gubernie, jako Livonie, 
Yitebská, Oloněcká, Kostromská, Orelská, Kurská, 
Yoroněžricá , Jekaterinoslavská , zemé Donského 
vojska, pak g. Perm*ská a Samařská^ mají skoro 
ještě jednou tolik úmrtí ve městech svých 
než v kraji (t 3*97 až 7*28 v zemi Donského voj- 
ska a Permsku proti 1*88 — 4*70 na venkově v obou). 
Čehož původy na livonii a v Oloněcku hlavně snad 
v plavectví, na Perm'sku v báňské práci záleží, v 
ostatníeh dosti zjevný nejsou. V jihozápadních 
guberniích, zejména v Mogilevské, Minské, ve 
Volyni a v Podolí, v Kyjevsku a Chersoňsku, pak 
též v Kuronii) Nížegorodsku, Čemigovskn, Smolensku, 
Kidužskn, Tubku, Vl^dimiťsku, Jaroslavsku, ?etěr- 
bursko, Yologodrira i Astraehaěskn je pcfčeť úmrti 



414 



ve městech i na TeakovS skoro stejný (t j. liií se 
jen o 20—30 na 10.000 obyvatel), t gnberniioh 
Sioskevské, Yjateoké a v BessarabH pi^ nmirá právS 
na venkovS značné víoe lidí, ne2 ve mSsteek (totiž 
S-22, 8-60 a 1^% V^^ ^^^^t ^'^^ » 2*69%). PH- 
Stna toho objasní se při Moskevsko a Petrohradaku 
hlavně tím, že manželské déti s porodnic obou mést 
hlavné na venkově umírají a ta se sapismji,jako£ i 
ie úmrtí vojOnské posádky od policie nedosti sfiíráviiě 
se sapisnjí. y Jarollavskii aVladimir^skn json toho 
opSt afini p&vodem, ve Vjateckn četné přeohodai 
obyvatelstvo jiného dmhii (plavci, bnlá<n t. j« lod$- 
tě« a j.), jichž úmrtí, v cimné se adúvajieáy i ta se 
Bi^isnjí; Bessarebie konečné má vůbec neobyčejné 
populační pom^y. b) Y Kavkazském námésfe* 
nic tvé má se poměr úmrtí v« měste<^ proti úmr^ 
tím v kraji jako 3*17: 2*60, je tedy rozhodné horil, 
než na vlastní Rotí, coŽ n^ochybné za^řeností, 
těsnosti a nečistotě měst, ale též větSí. úplnosti dát 
z nieh připsala sloSí. Méně úmi^ ve městedi nei 
v kraji udává se toliko v g. Bakinské (2*89 proti 
dt4&%)^ jakási rovnováha je jen v Stavropolsku 
(8'66 proti 3'397o)» tedy v nfjražfeějSí ipabernii ce^ 
lého K»vkazska, v Erivaásku je tento poměc 8:61 s 
2*24, v Kutaisskn 2*75:1*38, v Tiflbsfcu dokonce 
4*28 proti 1*93, což ovSem od Udnatosti Tiflisu p9* 
chodí, c) V Sibiři umírá ve městech (Čili vlattnS 
umřelo r. 1853, jelikož i tu střední vývody seháseji) 
4*05% lidí, na venkově 2*14%, poměr to tedy v^ioe 
nepříznivý pro města, kterýž ostatně hlavně téi 
na neplnosti dát z venkova se zakládá. AvSak i v 
evrop. Rusi umřelo téhož roku ve městech 4*66 a v 
kraji S'87% Udí, ověem též následkem současné 
vojny. Nejméně příznivý je tento poměr avláStě ▼ 
Tomsku (4*38 proti 1'40| te<^ Skrát tolik ve měste<ďi> 
co v knýi), pak v Jenisejsku (4'83 proti 2*67 %)y v 
Zábajkalské oblasti (3-80 : 1 79) a v Irkntské ga- 
bemii (3*86 : 2*41). V Tobolské g. jsou úmrti ve 
městech a v krigi skoro v rovnováze (3^49 : 3*40), 
z ostatních data scházejí. 

8. Úmrti dle pohlaví bývají po celé iinpe* 
rii tak jako věudež větii při pohlaFÍ mužskéniy 



41§ 



nežli při ženském. Ka rok 1856 udávají stát ta- 
blice na 100 m. 94*62 ž., pro evropskou Rus na 
100 m« 96*20 ž., pro Kavkaeské náméstmctvo 86*43, 
pro Sibfi^ 86'73 ž. lučinou velice nepřiznivého po- 
měra toho pro mnžské pohlaví je v Kavkazskóm 
náměstnietvě nepochybně a2saYřenost i zahálka žen- 
ských n mohamedŮY, v Sibiři vedle toho převaha 
mužův mezi ssylnýmí a sedláky v dolech, v obou 
pak nedostatečnost a neúplnost dát, u ženských 
tím větSí, jelikož revisi nepodléhají. 

a) Pro evropskou Rus zvláště udává 
a) Buschen tento poměr na lOO : 96*88, kterého prů- 
říza se odkem 35 gubernií přidržuje, majíce celkem 
95—100 úmrtí ženských na 100 mužských. VětSí 
je úmrtí pohlaví ženského než mužského v g, Eur- 
ské, Jaroslavské, Yladimir^ské, Kostromské a Ko- 
venské (100*21 až 104-60 ž. na 100 m.), kteréž 
kromě Kurské vůbec téŽ značnou převahu ženského 
obyvatelstva nad mužským vykazují. Naopak mají 
Bessarabie, g, Orenburská, Astrachaňská, NiŽebrad- 
ská, Vitebská i Kuronie toliko 90—95 výřečných 
úmrtí ženitin na 100 m., Chersoňská i Tavríe jen 
88*83 a 89*45, Fetěrburská dokonce jen 76*01 žen- 
ských na 100 m. Ůpliié rovnováze obou pohlaví v 
únortích i^bližují se jefitě (s 98 až přes 997o) » 
f^la výfie jmenovaných Yolo^ská, Smolenská, Ka- 
lužská, Tulská, Poltavská^ CharkoTská, Tambovská, 
a na záp. jediná Grodenská. fi) V Kavkazském 
náměsnictvě mají g. Entaisská i Stavropolská přes 
96 a 95, Bakinská 91, země vojska černomořského 
přes 83, g.Erívaňská již jen 77*25, Tiflisská dokonce 
jen 69*17 úmrtí ženských na 100 úmrtí mužských:. 
y)V Sibiři je nejvySSí poměr v g. Tobolské, kteráž 
v&bec nejvíce k evropské Rusi se blíží, totiž 91*19: 
100, g. Tomská a Irkutská, obi. Jakutská, Semipala- 
tinská a g. Jenisejská mafí mezi 82-- 87, oblast Si* 
bířských Kirgizův a Zabajkalská přes 72 a 73, 
oblast f^mořská jen 67*25 úmrtí ženských na 100 
m. Na- sákladě dát Hagemeis trových ob' 
náiel by vSak středním vývodem 18 let (1834— 1851) 
tento poměr ve vší Sibiři kromě Přímořského kraje 
iiU eparehie haměatské u pravoslavných na lOO 



416 

m. 8616 i., T této (10 letým pr&řúem b r. 1841—1860) 
77 ženských. 

b) Z porahy měst vychodí, 2e po ySí impe- 
rii umírá ye městech poměrně jeitě méně 
ženských než v krajL Takscjmenave vlast- 
ním císařství nmírÁ ve městech na 100 m. 
jen 85*99 ženských, na venkově 98-41 (dle Bnsché* 
na, dle stat tabel umřelo r. 1856 73*46 a 98*68%, 
což tím jest divnější, ani měšťané vojenské služl:^ 
prosti jsou), v Sibiři 80*98 a 87*42, v Kavkasském 
náměstnictvě 85*67 a 86*53, po vSí říSi 73*93 a 
97*82 ženských ve městech a po krigi aa 100 muž- 
ských. a)NejvétSí rozdíly (přes 15) jsou v tom 
ohledu v g. Petrohradské (68*88 proti 85*61), Pskov- 
ské (7696 proU 99*19), Kostřomské (88*71 a 104*60), 
Poltavské (84*14 proti 101*50), NJžeforodské (72*83 
a 95*10), Vjatskó (79*28 proti 99*99), v Estonii 
(83*16 a 100.87), v Mogilevské (79*58 a 99-44), Ví- 
lenské (83*32 a 98*73), Grodenské (83*57 a 100-9*2), 
Minské (72*16 a 100*89), na Volyni (7789 a 99*47), 
v PodoU (80*06 a 97*05), a v Chersoňsku (79-72 ft 
97 65), tedy obzvláStě v Eápadníeh guberniích, fi) V 
Sibiři jeví největší rozdU Kam^tka (45*67 proti 
84-37!), pak oblast Semipalatinská (69 26 proti 99*05, 
tedy skoro 20), v ostatních drží se rozdíl 3 — 5, v 
Zábajkalsku jsou úmrtí ve městech a v kraji vzhle- 
dem k pohlaví sk. v rovnováze, y) V Kavkazsku 
je v Kutaissku úplná rovnováha, v Erívaňskn při- 
padá. naopak na 100 m. úmrtí ve městech 89*81 ž«, 
na venkově toliko 74*92, v Tiflisku dokonce na 
87*74 jen 64*46, v ostatních guberniích je rozdíl 
mezi městy a venkovem 15 al 18 (t. j. o tolik 
více na venkově) , Sehož příčiny vůbec těžko udati. 

4. Úmrtí dle věku nedají se z příčin, již- 
při sňatcích vyložených, pro vSecky části imperie, 
ano ani pro vSecka vyznání s bezpečnou věrojat- 
ností vy počisti, ačkoli se mnozí již o toto vyčíslení 
jakož i o sestavení tabel úmrtnosU dle věku po- 
kusili. Nejznámější jsou v tom ohledu pokusy Stiss- 
milcba (1775) Hermana (1819, na základě vývodův 
z r. 1798—1814), Žernova (1843), Buma (1845), 
Kadinského (1857) a Boschena (1865), kteréž vSak 



417 



více ménS na nedoiti přesném, dílem přllii Širokém 
materiála se zakládají. Nejnověji (1866) do^el aka- 
demik B «nj akoYskij, obmeziv se toliko na bez- 
pečná data o pravoslavném obyvatelstvo, ovšem veti- 
kon větSimi v^ imperii tvofícim, a spoléhaje jediné 
na matrikách, jakož i na přesné, od něho opravené 
mathematické methodě, — vesměs bezpečných vý- 
sledknv o tomto důležitém předmětu, kteréž 1 ve 
zvláštních prácech k veřejnosti podal. O 

a) Dle něho nmírá v pravoslavném obyvatel- 



stvŠ vlastní imperie v Evropě s 


s 10.000 rozencův 


obého pohlaví 




a zůstává 








tedy na živu 


mezi 


— 5 rokem 


4067 


5933 


n 


6—10 „ , 


367 


5566 


n 


10- 15 „ 


182 


5384 


n 


15- 20 „ 


189 


5196 


n 


20- 26 „ 


223 


4972 


n 


25— 80 n 


249 


4723 


n 


80— 35 „ 


268 


4465 


n 


86— 40 r, 


325 


4140 


• 

n 


40- 45 « 


367 


3773 


n 


46- 60 „ 


424 


3349 


n 


60— 66 „ 


401 


2948 


„ 


66— 60 „ 


469 


2489 


„ 


60— 66 „ 


616 


1973 


II 


66— 70 n 


550 


1423 


M 


70- 76 „ 


650 


873 


A 


76— 80 n 


422 


461 


ff 


80— 86 „ 


294 


167 


1, 


85— 90 n 


113 


44 


n 


90— 95 „ 


34 


10 


« 


96—100 a výSe 


10 






Z tablice této vychází, že ovšem jest smrtelnost 
děti pod 5 rokem v Rusi, jako vSudeŽ na světě, 
silná, pokud jich přes 40% op^t zemře, a tudíž jen 
něco přes 59% na živu ostává. Nejsilnější jeví se 

^) Viz jeho Opyt o zakoiiách smertnosti v Rusii^ 
pak jeho Tablicy amqrtnosti i narodotKMelemjn^ 
vyiSisUnyJa dlja Bosii. Skt. P. 1866. 

36 



4id 



pak smrtelnoit v stáří 60—75 let (5-1— 6-6%), — 
a ▼ letech, tžmto nejbUžSích, t. j.46— «0{4-2— 4-5%) 
a 75—80 (4-27o). Nejpříznivější poměry úmrtní 
obrazuje pak vdk mládenecký (10 — 25 let, zejména 
jen 8 1'8— 2*2®/o úmrtí), r Žemž vesměs jen účinek 
stejných pe celém světě zákonův fysických zname- 
nati lze. Porovnají-li se ale tato £ís1a s vývody, 
od rozličných n^ncův (zejména Davillara, Síiss-' 
milcha, Vargentína, Eetle a j.) pro rozličné státy 
evropské vykázanými, shledává se, že na př. v Rusi 
je smrtelnost dětí před 5. rokem BÍlD;^ějSí jen vzhle- 
dem k Švecii (kdež dle Vargentina z 10.000 rozenc& 
v 5. Tokn 6473 na živu zůstává), rozhodně ale slabSí, 
než v Německu (5790 přeživších 5tý rok) a Francii 
(5832), jakkoli ovšem všecka tato data již znaSně 
stará json. Podobně zftstává poměr přežívajídch ná* 
sledající léta — v Basi napořád přímivým 'vzhledem 
k těmto 2 zemím (vzhledem k §vecii ovšem nao- 
pak), ano Qsilnje se právě v nejstatečnějším věku 
(mezi 25—50) tak značně, že ve věku od 25 — 30 
rozdíl mezi Buší a Francií 341, mezi Rusi a Ně- 
meckém 843, — v 30— 35 věku 425 a 375, v 35^40 
věku 446 a 400, v 40—45 v^n 432 a 383,, v 45— 
50 věku vždv ještě 478 a 349 obnáší, pozdějších 
létech pak více zase se přibližuje. Tím samým jeví 
se i obecný u západoevropských statistkův náhled 
(nejnověji jeŠtě Buschenem (pakovaný), jakoby po- 
měry smrtelnosti na Buši byly velice nepříznivými, 
co nepodstatný a na nedostatečných pramenech i 
methodě založený. 

b) Vzhledem k pohlaví jest ovšem i na 
Buši příznivější poměr smrtelnosti v jistém věku 
celkem na straně ženských, a však se zajímavými 
rozdíly, kteréž Bunjakovský tabelami i diagramy 
vyložil a objasnil. Tak umírá v pravoslavném oby- 
vatelitvě vl. imperie t Evropě : 



41^ 







2 1000 


a eftatává 


na Hra 






muž. 


žen. 


muž. 


žen. 


do 5 rokn 


407 


386 ' 


593 


614 


T 10 


rt 


87 


37 


556 


577 


„ 16 


n 


18 


18 


588 


559 


„ 20 


rt 


19 


19 


519 


540 


« 26 


v 


22 


22 


497 


518 


, 80 


j» 


26 


27 


472 


491 


,86 


n 


26 


28 


446 


463 


, 40 


rt 


32 


35 


414 


428 


n45 


•n 


37 


3T 


877 


391 


» 60 


n 


42 


45- 


335 


346 


, 56 


li 


40 


35 


Ž96 


811 


n 60 


n 


46 


39 


249 


272 - 


, «6 


rt 


52 


51 


197 


221 


n 70 


n 


5& 


51 


142 


170 


, 76 


n 


42 


62 


87- 


108 


, 80 


n 


29 


51 


45 


57 


, 86 


n 


11 


87 


16 


20 


, 90 


ti 


4 


15 


5 


5 


, M 


n 


4 


4 


1 


1 


».96 


v 


1 


1 


-* 


..• 


a výí( 


d 






■ 


• 



Yývody tyto nkasiiff, že úmrtí v ranafin dét* 
ském vSkn (pod 5 let) jsou i na Kaši při Ženském 
pohlavi slabiív než pH mitži^ém, naéeí nastane 
xoviiOTáfaa mesi obo^kn pohlavím, kteráž ve veku 
mládeneckém a^panetiském do 25 roku trvá, ano i 
ve veka dospalém (až do 50 lét) m^o se m^ní, ale 
ta ▼ prospěěh nmžskéh^ pohlaví. Od 55. roku vSak 
2iM 8 poČinajichn věkem stareftv je příetíivý pomér 
nortelnosti rozhodně jiŽ na straně ženských, vyrov- 
nává se opět poněkud v době mezi 651-70 rokem, 
j^vrhne se pak takovou měrou v prospědh ús^Í^ 
i^ch, že rosdíly v ůmrti^ jsou i znaéáě větif^ 
než ve v^m nejinitlejiim, až teprv v nejvySfiíkn lid' 
ském stáři meai oběma pohlaVími opět rovnováha 
ve zbytcích úmrtí se «jevír Ffíěiny těchto rozma^ 
Bitých i^evů j«o« oviem v^oe sajimavé, 'dali se 
TÍak dofstt tnad«o doo^sliti^ uvážf-li se, že ^foeo 



4áo 



na ivStě re státech spořádaných bývá smrtelnost 
vStií při mužském pohlaví i v outlém vékn, 2e do 
25 věku oboje pohlaví celkem nalezává se v týchž 
poměrech vychování i Sefamosti fysických sil, že v 
letech dospělosti na mužské pohlaví celkem sice 
větSí namáhání fysické i duSevní naléhá, než na 
ženské, toto vSak, pokud i v těžké práci se účast- 
ňuje (jako na Rusi v převážném značně selském 
stavě), slabSí síly fysické s sebou pHnáSÍ, nad to i 
povinnostmi ženy (co roditelky i vychovatelky dStí) 
oslabované. Čehož účinky se pak postupně v po* 
zdějSím jeStě věku stařen mnohem ůsilněji obje- 
vují, překracigíce věk, — kdežto muži, zachovavSí se 
při síle, i nejpozdnějSího věku větSím Číslem 
dožívají. 

e) Vzhledem k ostatním částem imperie není 
posud nikdež dostatečných vyčíslení a vyvedených 
z nich zákonůvr Toliko pro Sibiř uvádí Hage* 
meister podle lOletých prúřízAv (z r. 1841^1850) 
podobná data smrtelnosti, a viak jen vzhledem i. 
mužskému pohlaví. Dle nich umřelo v Sibiři tou 
dobou chlapcův do 6 let 337qi od 5—10 let 
4-0%, od 10— 16 let 2-0%, mladíků meri 15.— 30. 
rokem 5*9%, mužův mezi 30 — 45. r. 6'2%» mezi 
45—56. r. 6*6%, starců mezi 60—76. r. 5*2, 
mezi 75—100. r. 2*3, v stáří přes 100 let 0*02%. 

d) Vidét i z těchto dát, porovnaných s evrop. 
Rusí, že po vSí imperii je smrtelnost dětí pod 6tým 
rokem velmi silná (k čemuž se ovSem nedostatečný 
dohled rodičův, zvL při průmyslové a polní práci pH 
býv. robotách zejm.. hromadných, pHtíůuje), inaČně 
slabSÍ v Sibiři. Naopak dosahuje velká Část pravo- 
slavného národa vysokého stáří, v Čemž ovSam 
střídmost a veliká otužilost hlav. Činiteli jsou, tak 
^e v tom ohledu kromě Šfédska žádný stát v £f ropě a 
Buší se měřiti nemůže . (každoročně bývá na Buši 
$00—900 úmrti ve věku výěe 100 let, ano dosti 
Četní jsou i lidé 130 . i 140 let, ivL v Tambovsko, 
Saratovsku, Penzinsku, Jekaterinoslavsku, v Bema" 
rabii, v g. Tobolskě, Jrkutské a j.). 

e) Kromě blatných poloh v sev. a aáp. Buši a vKu- 
taissku, které zimnice plodí^ je ostatně podnebí v evrop. 



421 



Rusi ySndeá sdravé, v^tii méroa témSř jeitS r Si- 
bffi, kdež ovSem (dle Hagemeistra) tíri mistni cho- 
roby le vyBkjtaji, zejm. tak sv. oynga na severu, 
a etI. v Ochotském pHmoH, nohy na Leně, a tak zt. si- 
biřská jizva (jazva) zvi. v stepi barabinské. ^) 
Že ovSem na Rnsi při skrovném poČtn sdravotních 
opatireni (viz o nich niže) je smrtelnost vůbec mno- 
hem vStil, než bj při vétfii pokročilosti rtom ohledá 
býti mohla, rozumi se samo sebon. NejvětSi je pak 
dle stavů vůbec nepochybné při bludných, rybo- 
a zvěrolovných i koČornich národech, kteři při sti- 

Cynga (skorbnt) je nemoc obyčejná n kme- 
nův rybolovných, tedy zvláfité v sevemi Sibiři, 
kteříž hlavně rybného pokrmu, a to často ne- 
svěžího, požívají. Zoby (kretinstvi) jsou roz- 
šířeny ▼ obyvatelstvě těsného, skalného ildolí 
sti^dni Leny na 1000 verst níže Kačugské při- 
stane, a mají původ svůj (podobně co v Evro- 
pě) ve vlhkosti vzduchu sevřeného mezi vyso- 
kými skalami a tudíž v nedůstatku slunce, pak ve 
vápencovitosti skal a pramenův jejich, t— ijsout 
tak dobře endemické i domácí, jako t Evropě, 
nechytajíce se příchozích. Sibífský mor č. 
jizva vztahuje se nejen na dobytek hovězí a 
koně, nýbrž i na Člověka a na vSecky Živo- 
čichy domácí a divoké, ano i na ptáky a ryby, 
i záleží ▼ podkožních i nadkožních 'ledech, 
rychlém ubýváuí sil, rozlučováuí krve a v ji- 
ných tyfosních zjevech. Příčiny této záhubnó 
nemod nejsou posud dosti vyskoumány, spolé- 
hají ale i v Sibiři tak jako v Něrieích při Labi, 
i v Údolích jižní di přítoků Dunaje, v nížinách 
uherských i franckých, — > ve vlhkosti vzduchu a 
současném parnu (proto, jizva jen v letě se vy- 
škytá), pak v Spatném, shnilém pokrmu a vodě, 
v ne^stých chlívech a p. Sibiřský mor- vy- 
škytá se y Sibiři nyní každoročně na četných 
místech, buď původně, buď nákazou, i bývá 
často zavlečen i do evropské Rusi, zejména r. 
1888 až do g. Kovogorodské, kde se od té do- 
by často obnovxge. 



422 



horáni syém obsvláitS Tiem liiy&m snrOTého nebo 
horkého podnebi podléhaji, pak při Mylných a býy. 
sedlácích poměSčičfoh, při kterých vůbec od býr. 
pánů málo o zdraTOtní opatrování dbáno (o konm- 
ních i údělných platí pravé opak), kone&ié nepo- 
chybná při průmyslovém obyvatelstva » jak mést* 
ském tak selském. ^) 

VI. 1. Průměrný vék udává a) Spasskij (ve 
Sb<Mmíka) z průřezn 6ti let (1843— 1848) pro veSkeré 
císařství na 20*4 léta, coš byl by ovSem velmi nepři' 
znivý poměr, jemuž skoro v pokročilejlích státech 
evropských není rovno. 

b) Naopak shledal Bunjakovskij na zá- 
kladě svých pramenův vzhledem k pravosl. obyva- 
telstvu ve vlastní imperii evropské střední vék 
pro rosence mužské 30*87, pro rosenoe ženské 82*46 
let, pro 6tileté díté mužské 46*28, ženské 47*08, pro 
lOtileté m. 44*17, ž. 44*94, pro mládence 20tiiletého 
36*95, SOletou pannu 37*68, pro dospělé 4(H6té, a 
sice mužské 28*60, ženské 24*68, pro starce a sta- 
řeny 60tileté 12.80 a 18*12, 76l6té 6*02 a 615. V 
Petrohradě je prům. věk 24*7 let pro mužské^ 24-8 
pro ženské pohlaví, v Moskvě vSak 26*3 a 29*9, 
oož jsou na velkoměstský život svrchované pří« 
inivi poměry, nejsouce i v Petrohradu (zlépovéstném 
pro blatnou polohu svou a nestálost podnebí) horSí 
hlavních měst evropských. 

2. Vérojatnou délku živt>ta vypočetli 
Yeselovskij (na r. 1850 a 51), Kadinsk^, Spas- 
skij a Bunjakovsky. 

a) Dle výpoětův Spasského má v celé říSi 
dítě pětileté naději na stW 41 let, v Moskvě chla- 
pec pětiletý na 41*3, děvSe pětileté na 45*1, v Pe- 
trohradě na 33*2 a 41*3 léta. Naopak vySetřil Bun- 
jakovskij věrojatnost života (£ili tívotnost) ro* 
béte mužského na 24, ženského na 28 — 20, 51etého 



^) Pro vojsko ruské vypoéetl Bunjakovskij při 
středním stavu armády v poetu 1,224.629 mu- 
žův (s ^^ož na pravidelné 818.100, na nepra- 
vldeUié27ia^00 a na lodlstvo 50.000 muš&v při- 
padá) éíslo výročních úmrtí na 19.000 é. 1*6%. 



423 



ehlspce na $0, dSyČete na 60— -51, lOletého chlapce 
na 47, děv^te na 48, 20tiletélio mládence na 39, 
panny na 40, 40tiletého muže na 24, ženy na 25 
—26, 60tiletého starce na 11—12, 60tileté střeny 
na 12—13, 65tiletého starce i střeny na 5—6 let Po- 
rovnaji-li se data tato, v každém ohledu dokona- 
lejší, než -li jsou výskumy Spasského, — s podob: 
nými poměry v jiných větSích státech evropských, 
tož jeví se životnost v Buši značnějSi sice než v 
Němcích (18 let pro rozence ob. pohl. dle Siiss- 
milcha) a Francii (20 — 21 dle Duvillara) a skoro 
na rovni se životností v Rakousku (26*4 při muž. a 
29'1 při ženském roběti), je ale nižŠi, než ve všech 
ostatních evropských státech. Naopak je životnost 
v Moskvě nejpříznivější ze všech, sídelních měst v 
Evropě, Petrohrad převyšuje v tom ohledu jen Lon- 
dýn (35.4 pro 5tileté dítě), zůstává však za ostat- 
oimie pozadu. 

b) Spasskij uvodí též obšírnou tablici, dle kte- 
réž na př. 100.000 pětiletých chlapcův dosahují věku 

v eelé říši v Petrohradě v Moskvě 
10 let 87.239 97.523 96.724 

20 let 74.801 80.279 83.483 



30 let 


62.802 


50.218 


63.601 


40 let . 


50.832 


. 28.945 


48.808 


50 let 


37.736 


14.360 


33.166 


60 let 


24.821 


6.878 


20.044 


70 let 


12.270 


2.728 


9.964 


80 let 


4.199 


767 


2.949 


90 let 


927 


114 


548 


95 let 


317 


45 


144 



E ěehož zjevně vychází, že umírání chlapcův i mla* 
dikův je mnohem větši na venkově, než ve městech 
sídelních, ovšem sdravotnými prostíFedky náležitě 
opatírených, ano v dospělém věku i v stáří obyva- 
telstvo, venkovské zase mnohem déle se zachovává* 
Zvláště pak vynikají příznivé poměry Moskvy proti 
oněm v Petrohradě, ano dílem i proti venkovu ^Já, 

3* Porovnáním dát porodních a úmrtních dá se 



424 



pro kaSdý rok stav obyratelatva dle ▼Skn b velikott 
▼ěrojatnosti vyČisliti. Pokus takový aSínil též Bon- 
jakovskij, vjáslív nejeti stav obyvatelstva dle veka 
pro každý rok, nýbrž vehledem k r. 1862 pro žen- 
ské am. pohlaví zvláStě. Dle vývodův jeho nalézá ae 
zejména v pravoslavném obyvatelstva evrop. Rusi 
každý rok mezi 1000 Udí obého pohlaví v stiH 

od O— 1 r. 38 lidí od 26— BO r. 80 L 

od 1— 2 „ 31 od 30—36 „ 71 

od 2— 3 „ 80 od 36—40 „ 62 

od 8— 4 „ 28 od 40—46 , 62 



od 4— 6 » 27 od 46—60 „ 42 

od 6— 6 n 20 od 60—56 „ 34 

od 6— 7 „ 26 od 66—60 „ 30 

od 7— 8 ^ 24 od 60-66 ^ 28 

od 8-- 9 „ 24 od 66—70 „ 14 

od 9-10 „ 22 00 70—76 „ 8 

od 10-.16 « 109 od 76*80 „ 4 

od 16—20 „ 101 od 80—86 „ 2 

od 20--26 n 91 od 86—90 „ 1 

od 90r.avýSel 

kteráž Čísla, na př. s Francií porovnaná, jsou ovSem 
ve vfiech stadiích vSka dospělého (výSe 30 let) pro 
tuto příznivější, aS možno-li vftbec dátftm o Fran- 
cii (dle Duvillara z r. 1806 uvedeným) plné víry po- 
skytnouti. OvSem že se pak na těchto a jiných 
stát. základech pro každý rokSíslo k vojska do- 
spělých muŽ&v, přibližitelné Číslo k práci neschop- 
ných, pracujících a polopracoýících atcL v říSi. i čá- 
stech jejich s velkou věrojatností určiti dá. 

Vil. Vzrůst obyvatelstva děje ae i na Basi 
ovSem hlavně výročním přebytkem porodův nad 
úmrtími, ale též přebytkem přistěhovalcův nad 
vystěhovale!. — VySSí průměrný věk jeví se rov- 
něž důležitým, ano nejstálejším Činitelem povlov- 
ného, ale důsledného vzrůstu obyvatelstva. Je- 
likož vzhledem k veSkeré říii je počet při- 
stěhovaleův skrovný, má tedy předeviím váhy pře- 
bytek porodův nad úmrtími co první základ vzrůstá 
obyvatelstva, a) Vzhledem k tomuto činiteli roimno- 



42d 

ŠQJe M B 661ětého průřesni (od r. 1790 až 1846) dle 
Anenijevakaidým rokem obyvatelityo vlast ni 
ři8e o 1*43%, obyvatelstyo Finlandie (b 
ISletého prAřezu s r. 1838—1851 od Schnitslera 
ndiněného) o0'6d7o» o by vat eis tv o Polska (dle 
T^goborského aa sákladé lOtiletého průřezu od r. 
1829—1899) o 1-3%, což rjdi pro vefikeroa 
ři8i ovSem nesiejoé vyvedený poměrný var Asi 
obyvatelstva 1-10% «ili 110 na 10.000 oby- 
vatel každým rokem, Což jest při rossáhlosti 
řiie velice přianivý, ano ve větSich státech aápadni 
Evropy nikdež nedostižený poměr. OvSem že bývá 
v rozličných dobách i vzrůst tento od vlivu 
éasných poměrů národohospodářských, politickýcbi 
elementániioh 1 zdravotních velmi rozdílný. Tak 
obnáSel vzrůst obyvatelstva ve vlastním cisařstvi v 
periodě od r. 1796—1800 ročně 1*28, v následnjicí 
době od r. 1801-1806 již 1-86, od r. 1821 až 1825 
1*34, naopak v době od rokn 1846 až 1862 
jen 0*89, v době válek francouzských (1807—1816) 
dokonce jen 0*56, hned po nich zase (od r. 1816 
—1820) 1*40%, jelikož po vakách přirozeným po- 
řádkem ol^vatelstvo silně se zasnubnje a množí. 
Rovněž byl r. 1856 (dle stát tablic), tedy mezi vál- 
kou Krymskou, varůst obyvatelstva jen OSb%j roku 
1858 věak aspoň v evropské ěásti vlastního císid^' 
Btví (dle Buschena) 1*44%. Dle toho zdvojná- 
sobuje se obyvatelstvo řiSe ruské v době 70 — 80 
let, tak že r. 1940 ěitati může imperie v nynějSi 
rozloBe své 160 míli. obyvatel. 

1. Vzhledem k jednotlivým částem 
říSe je oviem vzrůst obyvat^stva velice rozdílný* 
Pro vlastní císařství v Evropě shoduje se 
ěíslo Schnitzlerovo (1*43) úplně s číslem Basche- 
aovým (1*44), pro Sibiř vypočetl Hagemeister vnitřní 
vsrftst obyvatelstva (bez ssylných) z doby 28 let 
(od r.. 1823—1851) na lll%y r. 1856 byl tu vSak 
ld77o a vKavkazském náměstnictvě l'047o. 
V evropské Části ři8e mají (dle Buschena) n ej- 
větfií vzrůst, oby vatelstv a gubernie ji žní 
apovolžské, v kterých snadná výživa rozmno* 
žuje číslo sňatků, a tudíž i porodův. Gubernie totiž 



42S 

Oherseáská, T«yiie, JekaterlnoilaTiAá , Poltav^á, 
Chor^kovahá, eemě Donského Tojska^ g, PenoMiski, 
SaratoYiká, Samařská i Aitrachoňská, ledy 10 ^• 
bemii jižních a povolžských majf rfroiid pom, 
Txrůst obyvatelstva více 2% (Penaendká jen 2*06, 
Chersoňská ale 2*77, SaniarskA dokonce 2*78). V gn- 
berniioh Orenbnrské, pak ▼ Kazaňské a g^bii^ské, 
y 11 středních, pHmo k oněm pryní řady přiléha- 
jících, y 6 západních (totiž ^e Vitebské , woden- 
ské, Minské, Mogilevské, Kyjevské a v Podolí), pak 
y Bessarabii na jihnÝ a ▼ Noygorodskn i Ealoi^ n» 
ser., tedy y 2/, hlavně středních a sápad- 
nich guberniích, roste obyvatelstvo a / — 2%, 
Ve vSech ostatních 16tí guberniích,, tedy 
ve všech 3 severních, v Permské, r 7 stířednich (neí« 
sevemiji položených), i v samé Moskevské a Pe^ 
trobradske, ve 2 baltických, pěM ve 9 aápaidiiáek 
(t. j. v Kovenské, Vilenské a yolyňské> nedoeahiif« 
vnitiFní vzrůst obyvatelstva ani 1%, a tak jako je 
Samařská nejrychlejší , jeví se býti Yologodsléá 
(0*25%) nejpovlovnější ve vzrůstu přirozeném sv^i^ 
obyvatelstva (Moskevská má jen 0*69, Petrohrad- 
ská 0*77% vzrůstu, Archangelská vždy jeětě 94^/o). 
2. Tak jako města mají menlf počet sňatkův 
a porodův, větSÍ pak výroSní ěíslo úmrti, neá kraj 
(vis nahoře), bude ovSem vzrůst obyvatelstva jejich 
prostředkem přebytku porodův menfií, neŽ vzrůst 
kraje. Ye městech obnáSí totiž revropw Rasi Ši- 
šlo v z rů s t u toUko 0*84, v k r a j i i*5i, te% skoro o 
pol. méně. — OvSem že ve městech, kteráÉ více siatků 
a porodův nebo méně úmrtí vykasfají, než dotyčný 
kraj, bude i vzrůst obyvatelstva větfií, než v tomto, 
což zejména platí o g. Moskevské (l*10^/o prcH 
(yů») a Vitebské (241 proti l-877o)^ kterémuž Síria 
se jen z daleka jefitě přibližují g. Poltavská, Bjt^ 
zaňská i Volyně, kdežto vSecky ostatní gubernie 
mají rozhodně menSí vzrůst ve městech, neŽ' v kraji, 
svrchovaně pak g. Smolenská (0*36 proti 1*18), Ní« 
žehradská (0*41 proti 1*17), Kazaňská (0-36 proti 
1*62), Saratovská (1*43 proti 2*56), SMaarská (1*89 
proti 2*83), Astrachažská (0 99 proti 2*66!), Mogi- 
fevská (0'68protíl*77), Minská (0*33 a 1.88), Beasa-^ 



427 

fabie (0*66 imxti 2*14), Ghmoňski (1*22 yroti 385!) 
a Jekat^riaófllaTBká (0*9^ proti ^63%), kdež je nu 
Teokotyé Tirůst obyvatelatva 2- i Skráte větfii, než 
▼e mSataeb. 

3. a) JeatU ae vSak obyvatelalvo mSst makýeh, 
pokud tato jen poněkud přianivé podmínky živno- 
stenské vjkasuji, vůbec znavně rounnožaje, což by 
se srovninim podta jicb skutečného obyvatelstva aa 
rozHf^i^eh fevúi a pří jiných sečteních snadno do* 
kázati dalo^ tož déje se to ovSe^^ jako i při mě- 
stech západoevropských (a«vl. francouzských), hlavně 
prostředkem immigraee diJU př^idlením se ^ z ven- 
kova, k čemuž povaha měst ruských, ji^o tržních 
i politických středů, poměry bývalých obročnich se- 
dláků, náklonnost k obchodu, a jiné, již výše při 
stavu městském a imniigraci samé vzpomenuté pří- 
^y zvláště napomáhají, b) Zajímavé bylo by též 
sledovati vzrůst kočovníkův a j. polousedlých 
a bludných kmenův, kdyby na to bylo atatečných 
dokladův. Z rozličných pozorováni a podstatných 
výpovědí znakiůy! vychází ovšem na jevo i objas- 
ňuje B% dostatečně hospodáj^skými i mravními okol- 
nostmi kočovních. Že oni prostředkem přebytku po- 
rodův nad ámrtíaii velmi skrovně se rozmnožují, 
ano nejméně pokročilí z nich (srovnej ,)národnost**) 
i zjevné hynotL Pro mužské pohlaví čili podatné 
duše kočovníkův Sibiřských obnášel (dle dát Ha- 
gemeistrových) přírůstek od r. 1823 n. 1824 až do 
r. 1861 (tedy v době 29 let) pouze jen >6-777o I 
(ale bez Přímořské oblasti), tak že v té dobé vý- 
ročně jen o 0*59% *o rozmnožovali. Nejsilnější byl 
vzrůst jejich v g, Tobolské (za tu dobu o 35%), v 
Irkutské a Jakutské (247o)r kdežto kočovníci v Je- 
nisejsku vzrostli za plných 29 let jen o 0*8, ko- 
čovníci v Tomsku jen o 0*087o í í Ovšem jsou ko- 
čovnioi prvních 3 gubernií hlavně Tataři a Čudi, a 
větším dílem na jihu se potulující (Burjati gub. 
Irkutské pak polousedlí) , kdežto poslední 2 mají 
nevíce jen v severních končinách svých rybolovce 
a kočovníky, k tomu zvláště k Samojedům a Tun- 
gusům náležité. — c) Jak rychlý je konečně vzrůs^t 
obyvatelstva v Sibiři za pomoci obou hlav- 



428 



nloh jeho faktorft, t. j. pl>ebjtka poród&v nad úmiv 
tími a immigraoe (sajlných, sedláků, kosáků atd.) 
i příroseoého mnoseni se tento, ridět s ^el, ktertLi 
avodí Hiigeuieister (II. atr. 60), dle kterých mno- 
žilo se y oné 29tUeté períodS, pdlyě yspomenaté, 
kaSdoročnS obTratelstvo Sibfte (kromt Zabajk. obi., 
Kamčatky a stepi KirgÍBské) prům. o i'25%, asiee 
tak, ie y gub. Tobolské pHbýyalo roČně 1*40%, y 
Tomské 1*37, y Irkutské 1^86, y Jenisejské 1*35, y 
Jakutské oySem jen 0*857ot * ^^oš oyicm na ssylné 
a j. kolonisty a přiielce yftbeo |en la celý ten Sas 
260.000 May (L 11% pro Tiechen tento hlayni pro- 
stor Sibiřský yjpadá. 



m. Národní hospodářstyL 

A, Přehled povieehný a rozd&eml ttáíu, 

Yeliké rozdíly y jakosti p&dy a podnebí , roi- 
díly národnosti a rozdílný konečné histoiícký rosyoj 
yytyořily zruš. státu desatero národohospo- 
dářských oblastí, jejichž osobitý ráz prese yiecfcn 
administratiyní jednotyárnost podnes jeitě tryá i y 
nejrozmanitějších poměrech národního hospodářvtyf 
posud jeitě syou moc objeynje. 

1. Králoystyí Polské a 9 západoruských 
gub. (gubernie totiž Komenská, Yilenská, Vitebská, 
Grodenská, Minská, Mogilevská, Volyně, Podolí ay 
jistém ohledu i g. Kijevská), kteréž s ním od XIV. 
století měly yětSím dílem spolehnou historii, skládají 
západní národohospodářský kraj Rasi, 
kterýž hromadnou rozlohu 11.889 Q m. z. a 17,728.000 
obyyatel při prům. lidnatosti 1500 hlay obsahnje. 
Zde jsou yeSkery poměry národohospodářské ježte 
podle západoeyropského rázu, kterýž éim dál na 
yýohod, tím rychleji á dokonaleji do osobitě ruské' 
ho přechodí. Půda je zde přiměřeně mezikomnn, 
duchoTonstyo, Šlechtu, města a nyní i mezi selský 
lid rozdělena, ale pro hojnost Šlechty je yelkých stát- 
kůy poměrně málo, a přečetné malé statky, mnoho- 
násobně zadlužené a tudíž nedostatečnou yfiemn po* 
hodu zyyWé Šlechtě výživu poskytující , nalesají se 



499 

odtud , Jakeš i iiMedkem ú^(a«tOBstvi t dřevaíeli 
a v poslednim povstáni , velkým dílem ▼ skutek 
aém přechoda z rukou býv. vlastníkův do držení Ba- 
•&v,Némcrftv at d^ Selské statky jsou rovněš 
malé, v Polska čásf sedlákův běse viech pozemkův, 
odtad sice hojnost dálných sil, kteréž ale při skrov- 
ném vzdélání polského sedláka, jakož i dosavadní 
iMteSnostijeho, kratoa a slaletba porobou savinéné, 
semSdělské živností posud málo prospívají. Ná- 
sledkem toho jo aemédělství posud dosti nedbalé 
(i Sehož skoro jediné velké statky výjimku Siní), 
jakkoli pro přirozenou úrodnost i hojnost plodné 
půdy a snadný odbyt za hranice dostatečnou vý« 
živa i^iStige , což svláSté o vlastním království 
Polském platí, kdežto západornské gubernie Tvy* 
jmouc Podolí) pro mnohem řldSí lidnatost (tato prum. 
jen 1300 1. na IQm.), pro velkou vzdálenost trhův 
aj. závady k rosteni jiných hosp. plodin, t. j. lnu a 
dflem i konopí též přihlížetí musí. Chov dobytka 
je zvláSt£ v Podolí a na Volyni hojný a výnosný, 
lesní hospodářství při bohatosti lesův posky- 
tuje taktéž velkého užitku, aa to zůstávají rybolov 
a myslivost celkem podřízenými živnostmi. Při 
rosvitosti atavn městského a vžilém se sápadO" 
evropském zřízení jeho i hojností dělných sil nejen v 
něm, nýbrž i v přebytku nemajetného selského lidu 
(batrakův), při hojností vodních sil a lesního i mU 
nerálniho paliva i kovův (zvi. železa^ zinku, mědi 
atd. aspoň v království Polském) jsou sice pěkné 
podmínky průmyslové výrobě poskytnuty, kteráž se 
v skutku a se zdarem zvláStě v Polsce jak řemesl* 
ně, tak labričněprovoauje; a vedle měst je i Šlechta 
k nezbytnému díl«ni ivýSení důchodův svých činným 
úéastDÍkem vprůmyslu. Nedostatek vSs[k kapitálům 
vBomi, kterýž při obecném namnoze ještě (zvL v zá- 
padoruských provinciích) naturálním hospodářství 
naiA>ytný jost$ jeStě větSí měrou vlak soustředěni 
kai^álů v rukou Židův a jiných cizozemcův (z^r 
Néuncův, právě tímto nedůstatJÉem hlavně přiláka- 
ných) — činí podnikání průmyslové výroby domo- 
rodému obyvatelstvu na mnoze obtížným, jakk<4i 
upříti «o n^dá, že právě pro pHzuivé podmínky pH* 



430 



rozené a pro rossAhlý tA do Tiiltra oliťomné řflfe 
Buské prftmysl vSeho druhu irl. ▼ Polsce (a tem^ 
dělský zvi. y jihoBápadnich guWruilch) k snafoé 
rozviloBti dospěl, kteráž i s velkonakými thhrikitf 
8<astné závoditi dopouBtf. Za to obmezuje se ^Sinnf 
obehod zahraničný hlavně jen na suroviny polního 
a lesního, dílem (jako v Polsku) i báňského ho- 
spodářství, a pH hojnosti i výborné jakosti jieh, 
jakož i při ladnosti vodních a poměrné (vzhledem 
k vlastní Rusi) hojnost suchozemských dopťavova* 
cích prostí^dkův yzniká prospěSný poměr v cenno- 
sti vývozu domácího k cenností pnvozu cizozMU- 
ského zboží. Vnitřní obchod je při velikých vzdá- 
lenostech i v tomto kraji (zvi. na východě jeho) 
nad mim ěllý, nalézá se vXak pohříchu, tak jako I 
zahraniěný, skoro výhradně v Tukou Židův (a dflen 
i Němcův), následkem Sehož rozdělení movit^o 
jmění mezi obyvatelstvem je velmi nestejné, ano 
možno říci, Že kromě Hechty vySlď a někoHka větíifch 
měst i duchovenstva byl aspoň před r. 1864 stav 
obecného blahobytu v domorodém obyvatelstvě nejen 
velice kledý, nýbrž i vůbec málo potěšitelný. 

2. Baltické gubernie (v hromadné rozloze 
1737 Q m. z. s 1,813.000 obývati a lidnatosti 
1000 1.) tvoří jak polohou svOu, tak historickým 
rozvojem svým druhou osobitou hospodáÉrskou oblast 
Busi< Zde má mezi domorodým obyvatelstvem ži^ 
vel německý od starodávna společenskou {^Fevabu, 
dKzení městské, obecní i Dechtícké spoléhá ves* 
ňtěs na řádeéh sice staroněmeckých a vůbec méně 
rozvilých, než v Němcích samých, kteréž věák nie 
méně Nitačily města i Šlechtu na zusíěný stupeň 
vzdělanosti a blahobytu povýlHí, jehož odlMk i v 
stavu selském, nad to jiŽ na poěátku t. stc^leti z ne- 
volnictví vyváznuvito, aspoň poněkud se obráiL 
PHspůsobováni spoleěenského a státáeího živola 
Buši k západoevropskému od ěasŮv Petra Yelké^o, 
při němž již z těch dob hlavně ěleehty i mMtipi«' 
ský<ďi živlův z balt protindí až nad potřebu hfýůM 
užíváno, dalo nad to i Slechté i městské inte^genai 
těchto krajin znaěný vliv na veěkeren moderní roz- 
voj Buši, z oěhož tyto stftvy a v jistém oAiledo i 



481 



nmS sama mnohonásobnfi kořistily a podnes j«ltl 
koBstL Následkem toho, jakož i od přknivé tržní 
polohy avláitě přímořských měst baltických a od 
energické samoeíanosti obon stavůr je hospo- 
dářské položeni mSst i ilechty balt gnb. snad 
MJskrélejSi v eelé Rusi, jakkoli veliká jmSni json 
1^ této mnohem řidČcjii, než na Rusi, ano i na 
Polsce. Stav selský naopak, jsa dlonho veliee oti- 
skován a nud toicid národnosti, nemá daleko té 
pHrocené schopností, hospodářské statečnosti a ne- 
bolel tndiž anř toho blabobyta, co sedlád velko- 
raStí vzdor nedávné jeSté nevolnosti své, k demnž 
i to i^Btnpi^e, že sedláci balt. gabemií posnd vlast- 
ai půdy nemaji a tudiž s onou láskon k roznmné* 
mn hospodařeni se neneson, kteráž ve vSeoh okol- 
nostech je hlavním adrojem trvalého blahobyta. 
NáAledkem toho je i hospodářství vlastné selské 
porad Qiálo pokročilé (naopak Šlechtické), oboji 
viak pro snadnost a hojnost vývozu velmi výnosné, 
rovněž i lesní. Rybolov i zvěrolov poskytojl sice 
leptí a bezpečnější výživn, než v západaidi gnber^ 
aiich, tentí se ale přirozeným pořádkem značně (i 
v baltickém mdPi), hontíotví vSak je z přiČin geolo- 
gických (srov. naJioře) celkem nepatrné. Průmysl 
naopak jeví se velice rozvily a rozmanitý, a pro 
poměmon řídkost měst (n porovnáni s býv. polskými 
gnberaiemi), důstatek kapitálů v, snadnost i samo« 
dějnost odbyta je nejen řemeslnický průmysl posncl 
mad nejvýnosněji! v Rasi, nýbrž i fabričný průmysl 
voHc# rozvily a vedený nejen od městského obyva- 
telstva, nýbrž i hojně od Šlechty na základě vlast- 
ního výtěikn zemědělských surovin nebo i k zvý- 
iení jeho. Příznivá poloha baltických měst a dávné 
wpojjnd jich se západem evropským usiluji velice 
zahiraai&ai obchod, pro nějž je velký dfl západní a 
stíMníRasi prostranným, vděčným a dávným trži- 
Stem, Jakkoli roasáhloM jeho se od vzkvěta Petro^ 
hfUMbi a ruského průmyslu vůbec valně stenčila. 
8« Finlandiě jeví se co kraj hospodářskému 
Msvoji ostjUního tělesa Ruského jeStě dzejSi, než 
jswi gubernie baltické. Jsouc proti severní Rusi 
vysokém, pustou, lesaatoq a jeaemoa konČiaoa uzat 



432 



vřena, mSla F. prostiFedkem úekélio moře ode dáTnft 
86 Švédskem mnohem živ^jSi styky, než li e vlastáim 
státem rnským, kněmožteprv od 60 let náleží, la- 
čhovávajfc podnes jeSté svou osobiton ůstam, od 
Švédska pHjaton, za jehožto koloniálni semi se t 
jistém ohledu považovati může, tak jako baltické 
provincie jsou starou kolonií nSmeckoo. PomSry 
hospodářské jsou vKak ve Finlandii mnohem méoS 
příznivé než tuto. V rozdělení p&dy panuje siee 
Sfastná rovnováha meai jednotlivými stavy i koru- 
nou samou, ale zemědělství nalézá se od nepři- 
znivých poměrův podnebních (viz nahoře) i pro ne* 
dostatek plodné a úrodné půdy y nemnoho skvělém 
položení, jehož nehody se poněkud jen skrovnou 
osidleností země, skromnými potírebami obyvatelstva 
a hojným výnosem lesního hospodářství i bohatého 
rybolovu zmenSují. Ačkoli Finlandie vzhledem k 
nerostovým plodinám není pravé chudá ^ přece je 
průmysl, jemuž se jednak dělných sil lidských ne* 
dostává a kterýž i stará konkurence ze Švédska 1 
nava z Buši samétlaSí, celkem málo rozritý, lUira- 
žuje vSak v mnohem ohledu již potíĚebu domáoL 
Za to nalézá tržba ve vývozu lesních a rybných 
plodin a v živém dovozu jinostranných tovarův hoj- 
ného a výnosného zaměstnání, tak že právě ona 
yedle lesního hospodářství, rybolovu, námořní služby 
a dílem i chovu dobytka jeví se býti nejbohatším 
pramenem národního blahobytu, kterýž, jakkoli bývá 
jen prostíFední, předce je stálý, dobře založený a 
rozdělený i i&stavním zřízením pHm&eně podporo* 
váný. 

4. Severní Rus £tl! gubernie Archangelská« 
Olonecká i Vologodská (v hromadě 23.842 Q m. i. 
a 1,655.000 obyvatel, tedy prftm. lidnatost 88 1.) je 
vlastně nejstarííí kolonie statečného národa yelko- 
ruského a se státním i společenským rozvojem jeho 
tak srostlá, že rozdíly v hospodářském životě obon 
^oro jediné na poměrech podnebníck spolélIajL 
Sam ojedí a Lopaři drží se sice podnes v ťLských 
mezech obvyldého života kočovního, kteréhož aelae 
se jim i^ surovosti podnebí a neplodooafí půdy^ 
pokud ivěro- a rybolov poněkud jeStě ytatčí , ujk 



433 

snadno d^d, ^mSivySSí pokrok národohospodářský 
skoro scela vylouSen zůstává. Za to možno Zyv- 
janj považovati již za usedlé, pokud totiž svSrolov 
jen vedlejším zaměstnáním jich z&stává a chov do- 
bytka (hovězího), Jakkoli dosti volně, přece již 
pospoln se zeměddlstvím se provozuje. Je-li vSak ho- 
spodářský stav jinorodcův těchto snesitelný, může 
se naopak přiVelkorusích těchto končin o skuteS- 
ném blahobytu rozprávěti. Jsou6é vSudeŽ při čet« 
ných, velkých a splavných řekách usedlí a pokud 
k stava městskému nenáleží, skoro výhradně ko- 
runními sedláky, požívají Rusové těchto končin 
vfiech oněch výhod, kteréž vůbec přebývání na stat- 
cích státních skoro beze vSí migetné Šlechty, ale také 
se skrovnou kontrolou, a tudíž důstatek půdy plodné 
vSeho druhu a laciné,ano bezplatné dílem požívání vSech 
úhod jejich, bohatý posud rybolov i výnosný do- 
dnes zvěmý průmysl řídkému celkem obyvatalstvu, 
hl. při řekách a podél silničních tratí soustíředěnému, 
poskytovati s to jest. Kromě toho je plavecká i 
vozatajská přísluha, práce dřevařská a j. v roz- 
sáhlých lesích státních pěknou doplňovací živností 
vSeho Selského obyvatelstva těchto lesných krajův, 
kteréž v mírském zřízení velkoruském mocné pod- 
pory v oiíamotělostl své požívá. Zřízení toto, kteréž 
právě v těchto končinách, podobně co veSkeren 
uSlechtilý BtarorUský mrav, nejpřesněji i s zřízením 
čeledním sé zachovalo, podporuje, usiluje a zvelebuje 
zároveň rozSířený domácí průmysl, který je v 
selském obyvatélstvě severní Rusi zcela obecný á 
^ím dál na jih, tím rozmanitější, a ku kterémuž 
sedlád při vzdálenosti řídkých nad to měst, při dra- 
hotě tovarův průmjslných na Rusi vůbec , a při ne- 
dostatku hotových peněz a potřebě jich k uhraze- 
ní poplatkův státních, ano pnrodou samou, t. j. dlou- 
hými a krutými zimami a dlouhými jich nocmi ne- 
zbytně odkázáni jSou.^ V těchto okolnostech, jakoi 
i při obecné povaze ruských měst, kteráž se i na 
tomto severu nezapírá, je ovSem průmysl řemeslnický 
slabý, živějíí něco^bričný, jakkoli hlavně od státu 
a to nejvíce v Oloiiěcku vedený ; za to nalézají mě- 
sta v postavení svém co střediStě vládní i tržní bo- 
Rntko 87 



434 

hs.tf j^amen výživy a blahobytat a mnohá k nich 
(jako tlstjufi^, vologda Totma a j.) zachovala podnes 
památky byv. bohatství a slávy své, kteráž jim > 
polohy jich při hl. trati Sibířsko-Eytajského obchodň 
vzeSla. Ostatně je obchod jak vnitřní tak cahra- 
niSný (vývozem hl. lesních i rybných plodin za- 
městnaný) posud velice živý a vedle rybolovství, 
kteréž ^im dál na sever tím předaSjSí a samostat- 
nější živností se stává, hlavnim pramenem stálého, 
všeobecného blahobytu obyvatelstva, 

5. Střední Rus, obsahující 18 stíFedo • a dílem 
jihoruských gubernií (i s ^stm g Kgevské a Cer* 
nigovské, ale též g. Petrohradskou) má co národo- 
hospodářská oblast rozlohu 18.714Q m. z.> 24,276.000 
oby v. a lidnatost prům. 1300, jakkoli tato mezi 
2800 (v Tulsku) a 470 (v Novgorodsku) se kolísá. 
Rozsáhlý kraj tento, již v této rozloze největší stát 
v Evropě, je pravým jádrem a středem říše, ▼ němž 
národ velkoraský ze sebe samého i za pomoci kul- 
turních živlův západoevropských k n^mocn^Símu 
a nejdokonalejšímu rozvití vSech svých bohatých 
schopností se propracoval, a odkudž nejen všecky 
rozsáhlé prostory nynější imperie sobě podrobil, 
nýbrž i, což více, zkolonizoval , zřídil a, svelebil, 
zásobiýe se při tom i pěknými výsledky dlouhého 
státního i společenského žití Malorusův. Sever to- 
hoto rozložitého^ krige (t j. střed a východ g. No- 
vohradské a severní kon^y g. Vjateeké i Kostrom* 
ské) náleží sice k lesnímu prostranství severomskému, 
maje s ním pospolité poměry hospodiUFské, a v něm 
zachovávají se téŽ i zbytky býv. Čudského obyva- 
telstva těchto krajlin, kteréž i v Tver^skég., a na jihu. 
ve Vjatecké i v NíŽehradské, Penzenské a Tambovské 
se vyškytají a s Tatary dílem již se míchají ; ostatek 
však je skoro výhradné velkoruský a v pravém 
smyslu slova hospodářský a průmyslový kraj Im- 
perie, a) P ů d a náležela posud s více než 7% Icoruně, 
ostatek je mezi šlechtou, měsfy a nyní i selským 
stavem rozdělen \ obsahige oyŠem na severu a dílem 
i ve středu pozemky jen stíFední jakosti oo do úrody, 
na Mu vŠQdež ale ^$eraosemnÍ. Onde panuje vSude 
tro^onné hospodářství (nc^jseTerněji \ po^fě^né čili 



Mi 

obmfifíii, jal|o n yStm letním pioatraiut*!}, tatq 
retkým dflera jil vaJiié BtepBÍ (vis o tom níIe), k 
pfida ja akord Tiudež mlrskia dMevá b prftTidslným 
jKidSlo viním Qft tfhU nsbs dole. b) Pfea to vlečko 
VfplácC i.e ve stiFedu BemfidAUtTl lépe, než t 
jižnloh provinciích , jejich! ohrmoné úrod^ prs 
vidáleuoit trbA moFaký^ doBtatsSnébo odbjtu le 
nedoBtávi, kdaíto ve vlutuich itfednich gabermfoli 
Vojni onillanoBt, poietnoit mÍBt, Ucini doprav* v 
roavStvané souiUvě ToUnké a tílaé prAmjslové Lk- 
měBtnánl oli;vatebítva zároveň a velkými a sídel' 
o;^mi mČBtj cenj obili povjSuje. Vadoi tomu je i 
v íevemim kraji hoapodářatvl milo bedliví, buď Ža 
ménji se vyplácl, neí livaoat prftmjglovi i tríní, 
ku kteréž velkamaki obyvatelstvo jak ohati ■ 
schopnostmi, tak nSkdejífm DrSenim koruny i piofli 
se nese, buJ le i snadná konkurence ■ jiinich gn- 
btmií i tuto cen; na plodin; petnl pouiÍDJe. Rovnéi 
je Btav i chov dobytka ve stfednfeh guberniicb ne- 
doatatečaý, na jihu vlak t pH£ÍQ rossállloBti plodni 
p&df , BvJ. Ink i pastvin bojný i výnosaf ; rybolov 
má v oelém rossáhlém okriyf jeltě valiki dAIeli' 
toati, cvJSrolov štrád se J!ím dál na jih, tím vioe 4 
je tn vQbecjii výhradog pápAv. c) Boimanité json 



436 

■IratefiDS }ií T mooném roititf. Četní llBohta m- 
lého tohoto boapodířakého oktiji je p&k vadla vli^, 
kupcŮT a mlíMnQv iiBJÍ^nuíjjfm podnikatelem pra- 
DfRlové výrobj, k Semuž pK obecním mlrakém k 
íelednlm Eřisen! ft bývalé obecnosti otroka (kromB 
CemoEsmnibo kri^e) přÍBtnpnJB v Belgkém obfva- 
telstvS i mocný promysl domŠcf t pFikladním roi- 
dMenim prAce a krásnon, mfrským iříienlm podpo- 
rovBDDu organisacf, kteříž vedle přshojníbo aapoG 
od roUn 1620 úSastenstřl selského lidn ve fabrícné 
výrobe poskjtuje pestré prameny výiivy a vytvo- 
řuje obecný bUhobjt i íáateínoa zámožnost, ■ kte- 
TOiit atav jmřnl v západornských provinciích ani ■ 
daleka poravnatí se nedi, a kterU nislcdkam 
vybaveni poaemkdv dftsIednS te níiluje. ASkoU toto 
vybaveni znaSný kapitál meii íleobtn pnstilo a na- 
pořád jeStě poníti, jehož ona privĚ k zvýleol vý- 
roby prflmjBlné i k avelebei^ posemkův avýoli, 
druhdy vStŠim dítem ■ vlastni správy obcem pen- 
Iténých, uilrá, — přece je nedostatek hotových ka- 

pltálftv avIáStS v jiínim ' 

uatarálním hospodářství j 
a ijlatává podnes zároveíi 
koa vEdálenoiiti trbSv a t 
(odpadnutím roboty jeStS 
don prGmyslu v celé střed 
obivfáStS, kdeSS I prostfed 
jaoa řfdíejSf, neŽ na sefei 
svláSte tJíko Bjfidné. d) f 
bn kteréž jako ke vlem i 
národ velkornský vSecli i 
aobnost i chut osvédEnje, 
nad mim iivA, i v pravda 
Tébo kraje snědni Bnai nj 
zapadni i baltické gnbem 
■ Moskity a NlŽehradUkél 
dzozemskS snroviny a to v 
fconfinách THe. 

6. J«-lt stfeclni Ens v Slritm smyslu jlora nej- 
prtímyslnéjjim, niijtržn^llm a aáróvefi luaJSní ae- 
mSdílakým křikem imperie, toS naaývati slnli j i - 
ini Rua předním zemSdSIským krajem řlie- Te- 



437 

liká tato oblast hospodářská, kteráž kromS 2 noror 
ruských gubernií (t. j. Char^kovské a Poltavské) ce- 
loa jižní Rus i Přeďkavkazí obsahijje (t. j. 11 gub., 
y hromadné rozlose 17.076 Q m. z., s 10,440.000 
obyy. a lidnatostí 674 hlav na 1 Q m. z.) — byla 
sice yelikým dílem za starých dob rozvilým zemi* 
Stem státního i národního života Malorosův, po- 
zději 8 části držayou svobodných obcí kozákův má- 
lo- i velkomských) je vSak teprv z druhé polovice 
minulého století i s panovavSími zde národy Tatar- 
skými žezlu ruských imperatorův podrobena, i kul- 
turní dějttostí ruského národa navrácena, a) Půda 
náleží v ní sice ještě sk» s 10% koruně , ,ale i 
Šlechta má tu od štědrosti býv. carův ruských Setná 
i rozsáhlá panství (již před zrušením nevolnictví 
skoro vesměs ve vlastní režii a na robotu), a veliké 
prostory náleží nejen osvobozeným nyní sedlákům, 
nýbrž Četným zvi. v Cha]r*kovskn a Poltavsku jedno « 
dvorcům, kozákům kubánským a t^ským, ano celé 
veliké obci donského kazaČího vojska, onde větším 
dílem co země čtvrtní s obecním -zřízením malo- 
ruským, tuto co země duševá; kočovníci pak v 
Astrachaňsku a Př^dkavkazí kočují na půdě ko- 
runní, ujčitě vymezené. Jakkoli jihovýchod tohoto 
okrigí, t. j* největší díl nízkých stepi, má půda 
neúrodnou, t. j. pastvinnou, na kteréž i ^ příčin -pod- 
nebních a pro nedostatek tekutých vod kočovní 
Uvo% ELalmykův i Tatarův úplnou zvůli má, — přece 
jsou skoro % této hospodářské oblasti půdou svr- 
chovaně plodnou, t.j. černozemní. b) Odtud, jakož i 
pro splavné řeky a blízkost moře, zůstane povždy 
zemědělství n^přednějši a nejvýnosnější živno-* 
stí této rozsáhlé plasy, kteráž každoročným pře- 
bytkem ohromné úrody své celou Evropu (dle vý- 
povědi Haxthausena) živiti s to jest a která již od 
60tí a více let přibývající každým rokem množství 
obilí a jiných zemědělských plodin prostředkem 
čemomoř^kých i azovskomořských pHstavův do 
jižní a nejzápadnější Evropy pouští. Při tom všem 
nevede, a při množství půdy orné, velké vzdále- 
nosti^ vesnic i měst od sebe a při nedostatku mkou 
Udský<^ nem&ie a od b^ečné téměř úrodnoatt ^Sef'- 



438 

DOflemDé prsti Ďemusi le ani vésti vemSd^lstvf s 
onou bedtivosti a Setrno^ff kteréž je i^i hastém 
saUdnéni >a ménS tSrodné pftdS vSndež jinde sapo- 
^ebí, což tím spiSe se omlouvá, ano jiŽ nynijli 
přebytek ebiH bývá skoro pravidelné vétfií, neŽ 
pefytávka zabramčná. Následkem toho spotřebuje 
se i velké mnél^ství obili k pálenictví, a hospodáři 
Šlechtičtí přihUížejí též k roštění buráka, řepky, ta- 
hUkn^ vína atd. dle pravidelného tvýSení svých dů- 
chodů?, c) Ňa tédhto zemédélských plodinách, jakož 
i na surovinách , % olMromného a zároveň velice 
snadného zde chovu dobytka (pro hojný |»odnoŽnÍ 
krm v lete i v aim^ každoroční těžených, zakládá 
se též mooný již průmysl krajin éernozemníeh, 
který je kromě řemeslnického v bohatých a lidná- 
^h městech i^istě fabrí^ný, a jemuž se hlavně jen 
lidských sil nedostává, jelikož kapitály běžné jsou 
zde pro snadnost odbytu mnohem hojnějěi, než v 
nadstepní éernozemní plase, kteráž právě pro ne- 
dostatek odbytu takořka vlastním tukem se dusí. 
noJQOst ovci jak pH kočovnících, tak tenkorovných 
na Šlechtických panstvích, u sedláků i kozákův 
(zřídka u jednodvorců, ktM vůbec nedbalí hospo- 
dáři jsou a statkův svých větěím dílem pronajlmajf 
a mrhají), — usiluje i vlněný průmysl v této plase, 
a bohatství uhelen Doneckých i na SelBzo nahra- 
zuje aspoň poněkud nedostatek paliva i kovů v 
těchto stopních krajích i smenfiuje drahou potřebu 
obojího se střední Rusi. Za to je v ostatních to- 
varech průmysliiých jižní Rus od střední -závislá i 
BŮstane jí nepochybně na vlastní prospěch r^iáj^ 
t^ím lacii^jSí budou tovary stí^domské úplným pro- 
vedením navržených a dílem již stavených železnic, 
d) O b oh od pohybuje se tudíž hlavně v proAeji a vý- 
vozu rozmanitých plodin hospodářských i tovarův 
hospodářského průmyslu, a v koupi středoruských 
(^dka nyní již cizozemských) tovarů, jakož i zboží 
koloniálního ve městech přímořských, kteráž odtud 
rychle bohatnou, jakkoli i vnitřní větSí města oo 
skladiště domácích plodin a výrobkův, zboŽi -zámoř'- 
sicého i středoruských tovarův rychle vflkvétajf a 
blahobytem oplývirjí, kterýž je v demwemiiíeh okre- 



1489 



MCh TŠadeS obecný, a zavedením ^I. hospodářských 
BtrojŮY, dnSev^ho děleni půdy (aspoň dokad lidna- 
tost enaČně se nepoyýSf) a rozmnožením železnic 
rýekle se nsilovati mnsí. 

7. Východní Rns, obsahující gubernie Po- 
Tottské (4) a Poduralské (2) v hromadoS rozloze 
19.7S7 □ m. z. a s 10,440.000 obyv. (lidnatost 720, 
v Povolžských ale 1126, v Uralských 315) má rov- 
něž ráz staré koloniální državy národa Ruského (od 
XVI. st), kterýž v ní býv. podmanitele své i zbytky 
národŮv Čndských, od nich potatařených, pod své 
panství přivedl, a sem!, v níž před tím á^evní jeji 
obyvatele hlavně po koCfovnicku sobě vedli nebo 
nejvýš na polousedlý život sebe byli povýSili, — v 
krátké době osadami svými pokryl, v bohaté nivy 
proměnil a na rozsáhlém prostranství jejím vSecky 
pokro^lejSf Živnosti * provozovati se jal. Proces 
tento trvá ještě podnes zvi. v guberniích povolžských, 
kteréž nyní rychleji jeSté vzkvétají, než jihoruské. 
Fří^Snou t. rozkvětu je neméně úrodnost půdy (vět- 
Sím dílem černozemní, i v.Podurali)a pnadný odbyt 
zemědělských plodin po Volze do stepi Kirgizských 
1 Astrachaňských, nýbi% i výnosný posud nad míru ry- 
bolov ve vSech skoro guberniích, pak bohatství kóvův, 
kteréž z býT. osamotělých sávodův postupem čaiiu 
lidnatá, zámožná a vším pohodlím evropského ži- 
vote opařená města a posady vytvoHlo. a) Pů d a ná- 
leží i 8 297o koruně, na kteréž je vSudež přebytek 
pozemkův, jež sedláci ruští (ano po příkladě jich i 
Mordvíni a němečtí kolonisté a dílem i TatsúK) ve- 
směs v inírském zřízeni a duSevém dělení drží, pro- 
vosujice ovšem hospodářství nemnoho vzorné, vždy 
ale se značným výroČným přebytkem obiJí a jiných 
plodin, což i o kozácích TJralských platí (Baškiři 
jsou ale skoro ještě poloviční kočovníci). Rybolov 
náleží v Povolži a při řece Uralu i v moři Easpij- 
Ékhú. posnd k předním živnostem a provozuje se 
tuto od kozákův v jistých dobách na komando spo- 
lečně, i zvěrolov nabývá v lesech Uralských 
opět podobné důležitosti, .co na Rusi severní, chov 
dobytka má totéž postavení c6 v jižní Rusi. b) V prů- 
myslovém ohfedn jsou i Povolžské gubernie 



440 

frSiitSm střední Bqsí, odkudž zboří po Vx>lse liusi- 
něji jeStě dostati, neina jihu; pří tomvSem nescbá- 
sejí i rozmanití pr&myslo^á podmknutí, oršem hlavně 
na hospodářství založená (neméně i řemeslný prů- 
mysl ye městech, i od Tatarův vedeným a domácí, 
ve velkých ale vzdálených všech), Ural pak má nej- 
rozsáhlejší a nejvýnosnější hornictví a hutnictví v 
celé imperii, jsa jako záložnou snrovýdi i obdělaných 
kovů pro veSkeren vnitroruský i bližSí průmysl, a 
zásobi:ge nad to i palivem stepní strany povolžských 
gubernií, c) O b ch od má ovSem skoro zcela povahu 
vnitírniho, pokud obilí po Volze dolů pro rozsáhlost 
imperie vždy jeStě do ruských kriyinjde a pokud dosta- 
veni zboží koloniálního a tovarův průmySlných (vý- 
hradné ruských) též z vnitra (hlavně z Moskvy a 
Nižního) se děje, a velká ěásf obchodu sabranidxaiho 
(t. j. 8 Kytají n. Turanem a.Perslí) jen v mezech 
průvozu se drží, nehledíc k tomu, že i obchod, s 
Sibiří, kteráž má v Irbiti (v g. Permské) důležité 
skladiště a trhy, rovněž průvozný jest, jakkoli se 
Ural báňským výtěžkem svým Činně v něm úěastňuje, 
8. Zákavkazí má posud jeStě ráz země do- 
byté, v níž Rusové hlavně pány (t j, úředníky a 
vojáky), jsou, .a hospodářský stav jeho je posud T 
následcídi staletých bojův a nepokojův jeStě dosti 
kleslý a nemnoho utěšený, jakkoli stav turecké Asie i 
tur. Evropy, porovnaný s úímy daleko za níoi zůstává. 
Moudrá opatřeni vlády ruské, kteráž důležitost a 
cennost Zákavkazí co docelujíoího členu ruského ná- 
rodního hospodářství (pokud totiž jižní země tato 
má ráz jakési zámořské a subtropické kolonie ruské) 
dávno již uznala a k zvelebení zemědělství jeho nej- 
rozmatějSím spůsobem (akklimatžsováním a t. d.) 
přihlíží, — mohou vSak při schopnostech Gruzinc.ů 
a Tatarů a následkem pHStí snad a rozsáhlejii ko- 
lonisace ruské (německé kolonie málo posud se 
osvědčily) a hlavnS povzneSením vzdělanosti domo- 
rodého obyvatelstva bohatou zemi tuto za nedlouho 
na ten stupeň hospodářské rozvilosti povýšiti, ku 
kterémuž ji, jak sezdá,příroda sama ustanovila. Posud 
jsou však Tati^ větším dílem koČovni, Ch::uzinoi za- 
nedbáni, nedávno podmanění horalé polodivocí a 



441 

loopežni, Arméni pak, přebývající bUvnS ve vjso- 
kýdi horách a na vysokých stepech, nebo nesoucí 
se v nlžSím kraji a ve městech za obchodem, ne- 
jsou dílem 8 to, takového výtěžku z půdj Zákav- 
kazské dobyti, jaký se od ni právem očekává. I^es 
to vSecko vykazuje zemědělství v některých 
plodinách, jako ve víně, jižním ovoci a rýži, pře- 
bytek, a obilí i chov dobytka uhrazuje aspoň vlastní 
potřebu, hedbávnictví je rozvité a rybolov posud 
větším dílem znamenitý ; i zvěrolov má ještě dosti 
důležitosti, a překrásné lesy vySehorské i nižinné 
mohou nejen zásobovati průmysl i dosti rozsáhlý, 
nýbrž i značný přebytek stavebního dříví pro jižní 
stepní Rus a přunoH poskytovati. ASkoli je Kavkaz 
i vysočina Arménská nepochybně na rozličné kovy 
a nerosty bohatá, přece je hornictví teprv v sa- 
mých začátcích, průmysl pak má, vyjmouc řídké 
fabriky vládni n. soukromní, zcela jen ráz obecného 
řemeshiého průmyslu orientálského, kterýž skoro 
jen o uhrazeni místních potžeb pracuje, t obchod 
je posud hlavně jeu vnikni, jakkoli jiŽ mnoho plo- 
din Kavkazských (po Černém i Kasp. moři) až dp 
vniti^ Rusi se dováží, odkudž země v značném 
množství (hlavně prostředkem Moskvy a Novohrad- 
ského trhu) ruskými toyary průmyslnými sebp zá- 
sobuje. 

9. Sibiř má posud je^^tě až do krajních pře- 
dělův severních a východních ráz. ohromné koloni- 
ální državy ruské, v kteréž postup kolonisace od 
západu na východ jasně sledovali lze. 

a) Turkestansli^o je sice zemí nedávno teprv. 
na veliké Štěstí své dobytou, má vSak svou staro- 
dávní orientalskou vzdělanost, obyvatelstvo v kaž- 
dém ohledu statečnější a pokročilejší než jsou zá- 
kavkazSti národové, — totiž Kirgizy při ř. Sýru, zvi. 
pak perské Tadžiky, kteří výnosné zemědělství za 
pomoci umělého svlažování půdy, rozmanitý prů- 
mysl východního rázu i. nad polfebu země provo- 
zují a k tržbě touž měrou spusobni jsou co iúrmeni 
a Židé, nad nSž ale solidností i pHčinlivostí vyni- 
kají. Ffi tom vSem.mMÍ i ruské průmyslové tovary 
^)i y Turkestanpki;!, kteréž zvi. vývozem bavlny, 

38 



442 



kaXdým rokem již (z dob poslední bavlnické Mse 
▼ sev. Americe) se nsilnjfcim, jakoŽ i rostSnim rosí. 
jiných jižních plodin podobnou dAleŽitost Sasem 
svým pro mské průmyslové hospodářství míti mŮže, 
na kterouž se Zakavkazi připVavnje. 

b) Podobné poměry pobíhají mskoú kolonisací 
v SedmiříČné oblasti Turkestanského g^bernatorstvi 
tavládati ; naopak je vlastní Eirgizská step 
posud ještě rozsáhlým koČeviSiSitn schopných jinak 
i osobně statečných Kirgizův, kteří sice hlavně ruským 
(povolžským a sibiřským) obilím a rusk.prflmy sinými 
tovary se zásobují za výměnu zvi. koži ovSích, koní 
atd.ý ale při řekách a v horách stfedokirgizských i 
dosti pravidelné a umělé (též pomocí svlažování) 
zemědělství aspoň Sástečně provozují; pro svrcho- 
vaně stepní ráz zemiStě Kirgizův nebude v5ak lze na 
usedlé Živobytí jejich brzo pomýSleti. Oviem že má 
rozsáhlá i bohatá na kovy a uhlí stiFedokirgizská 
hornatina již své uhelny a hutní závody a za ne- 
dlouho mohou v ní kolonisací Rusův nebo jiného 
schopného kmene asi tytéž poměry nastati, co v 
Turkestansku anebo Altajském báňském okruhu. 

c) Západní Sibiř, jako nejdříve od Rusův ko- 
Ionizovaná část ohromného cářství Sibiřského, jevi 
se následkem toho i co nejrozvilejSí člen jeho a 
sice od podoby zauralské severní Rusi. Ona je nejosi- 
dlenějSí a nejlidnatějSi část Sibiře, v ní mají Ruso- 
vé největší převahu nad jinorodci a v ní jsou i ruské 
hospodářské poiněry dle možnosti ú^nné a zdoko* 
nalené. a) P ů d a náleží ověem největSim dílem korané 
a jelikož je zvláStě v poříčí řel^ Tobola i v Altaji 
osidlenost silná, panuje tuto s obecným ovSem i po 
ySí ostatní Sibiři zřízením mírským jeStě rozdělení 
pozemkůy na dufie (ovSem s velikými a vzdálenými 
naděly), kteréž již v ISimské a Barabinské stepi a 
ve vií východní Sibtfi jeví se pro množství půdy 
plodné, v disposicí jsoucí, a pH obecném buď step* 
ním, buď podsečném hospodářství zcela zbytečným. 
P) Jřti této zvůli a dostatku výživy je ovSem z e m S« 
děl s tví (pokiid provozovati se může) Melice poho« 
diné, přece vlak při hojnosti a rozsáhlosti krijin 
^raezemných ^srov. nahoře) vyvodí se snadno tak 



tnfXni plebjUb, le lip. Sibiř D«jen Altajský 
biříikf kraj, aetend oasdy ruské (pB Obi) a blií^f 
i TEdálené JÍDorodce, nýbiž i Eirgizskou etep & 
Ural obilím a jinými požitky aemídSlskýnii lieo- 
buje- Vedle (emědílitil j« chov dobjtka vSeho druha 
ai TjBoho QB BSTťr hlavním pramenem vfíirj, po 
nich jeSU i^bolov a zrSroloT, kteréž oatataS po rSI 
kroměstepní Sibiři k pfedufm žirnoítem nŇleži, jak- 
koli jedDun Q. drahým výluí!nS n. puspolu toliko 
jinorodci koíovní i polonsedlf ae obíimji, kteříž 
nad to vStSím dílem na seTem cboveni sobSv, na 
jihn pak koni, skopovéha i kovizího dobjtka ae za- 
bivší, O lesním hospodUsM není ovíem jíž v lá- 
padui Sibiři ani řeči, apoiidaaějií JB ponéknd t 
Altaji, kterýl bohatým hornictvím svým azsiloženým 
aa n^ butnim a j. průmjslem tvoH OBObitý hoapo- 



444 

noBtech je tržba velice výnoinou živnosti nejen 
v západní, nýbrž po vgí Sibifí, jakkoli Be dQem v 
rukou evropských Rusův (ano i drobný podomovnř 
obchod) nalézá, a velká část obyvatelstva městského 
bohatne tímto odvětvím hospodářským,^ pH kterémž 
i sedlák velikých výdělkňv povozy svymi docházL 
Vůbec je blahobyt nejen v západní, nýbrž i po celé 
Sibiři mezi Ruskými obecaý, ano panuje vftbec sku- 
tečná zámožnost, kteréž i ssylní, polepSivSf se pod 
přísnou kázní úřední, v několika letech snadno se 
domáhají. V SibíH osvědčuje se vzdor severní po- 
loze a krajnosti podnebí platnost obecných zákonův 
národohospodářských , dle kterých Široká zvůle a 
osobní statečnost kolonistův brzo nad ryziprírodon 
vítězí a trvalého blahobytu neomylně sobě dobývá, 
d) Ve východní Sibiři udrželi se jinorodci 
většími čísly poměrně k Ruským, než v Sibiři za- 
padni, i jsouť v ní tím samým jakož i od mocnějSÍ 
jěStě koloniální povahy jeji rozličné primitivní živ- 
ností rozSířenějSÍ než tuto. Tak jsou zde kromě 
Jakutův, Tatarův a Burjatův a nejčetných Itulmenův 
vSickni ostatní jinorodci i pouhými rybo- a zvěrolavci, 
kteréž živností na ohromných prostorech volně pro- 
vozovati mohou. I pro Rusy mají živností tyto^ zvi. 
pak zvěrolov větSí jeStě důležitost než na Sibiři zá- 
padní. Za to jsou prostory, k zemědělství spůsobné 
na východní Sibiři řidSí. hranice jeho obmezenějSl, 
při tom vfiem je vSak vzhledem k řídkému obyva- 
telstvu posud taková hojnost půdy ornéa^lem vý- 
borné (černozemi^é) v krajinách zemědělských, že 
vlastnictví její je takořka neobmezené a hospodář- 
ství tedy zcela volné ; kde vSak zemědělství se ne- 
vyplácí, poskytuje kromě rybolovu (skoro vfiudež 
ještě volného) chov dobytka (zvi. hovězího i koní) 
ve velikých stádech (tabunách) při neobmezené pa- 
stvě lesní nebo stepni dostatečnou výživu i zámož- 
nost. Proto vede se též výnosné hornictví velkým 
dílem jen prostředkem ssylných, kdežto svobodný se- 
dlák ryžováním zlata (v poříčí Jeniseje i střední Leny 
jeStě velíce výnosným) nejraději se zabývá. Průmysl 
nemá ani dost rukou, ani běžných kapitálův, tak 
že východní Sibtf velkou část potřeby své i z eyrop- 



■k£ Shňi imperie utinďovAti mail (hUmS pro«tiF«d- 
oictrlm IrkntBka), kdeíto výroani tržba hlavné jen 
na výtěžek tvěrolovn a béáakého prílmyalu se ob. 
mezaje. Tržba pr&Toznt (do Kjtaje a nazpét a ' 



B. Vlatmclpi pi^. ' 

L AJE do r. 1S6Í, kterým obdrželi i sedtid, 
drabd; DeTolpí, práro na akuteíné asvobodn^Tlast- 
nictvi pozsmkAT, náležela oviem Taikers půda na 
ohromném prostora ruské imperie buď korunS, bnčT 
ilechMakým vlastníkům, med kteréž vjlstěm ohledu 
i císařskou rodinu poiftati sluší, buď městským 
obcem a jednotoik&m e mSatakého stava, bnďskrov- 
némn počta tebdáž již svobodnýcb sedlákův, med 
kteréž i jeduodvorce jak civilní, tak vejenskí (ko- 
záčků) přiřaditi oáleKí. KonefinS Tjslnpnjo i ko- 
lácki obec donskěbo vojska co vlastník pAd;, ná 
kteréž podobuS, co na ilcehtickýcli statcích , nevolni 
sedlici usazeni býti mohli, kdežto mSitaná (L j. 
KÍstské obce a kupci) A jednodvarci toliko půdu 
ti směli. 

u n □ í íili a t i t n ! (kaiéanaja, 
( aemíja) obsahovala v jediné 
il impeiis dne 1. ledna r. 1669 
řehledu, r. 1861 od ministerstva 
ti vydaného) po 47 guberniícll 
Udesjatin, což Cin! 424,757.14$ 
1 □ m. zeměpisných '). Panství 
Q.tedj přes 497g čili skoro po- 
I imperie v Evropě, přes 24% 
i% rozlohy veSkeré vlasloi im- 
\j více Qpž 4krát vétif než aji 
a. 46kr&t větii než celé Oechj I 
ft těchto ohromných panstvích 
0,2ai.9T7 (9,735.746 mužských 

') 6022-396 desjatin =10 m. Mmepiené; 1 da- 
^'atÍDa=24ao sažeú = 3037 vid. Q sáhů, tedf 1-9 
nd. jiter. 



446 

a 10,418-233 ienských), todf iitit-rim, neiTcelých 
Čechj.ch, ta.i ta žAdný itit evropiký nsdoa&bOTal 
ani třetího dflu rozlohj toho, co na Bnai kamnofm 
psiiBtrim se nazývi, ftiAduý i oštalDÍuh stitA evróp- 
ífeých, kromS velmoůl, SpAněl sTarecka, nevyrov- 
niral se počtem obyr&teUtra «v£ha ani Stvrtáma 
diln obyratelstvA tohoto panstrí, K tomu viak Iřeb* 
nvUitJ, že komna mi priro vlutnictTÍ jeiti n* 
4,691.210 desj&tin v rozličných guberniích niBkýefa 
(etI. lápAdnich a východních), kteréž na t«n Su t 
dT^enl aonkromnim la roil. pr&VDÍmi tituly BB na- 
lézají, £• aa díle též la vrchní vlutniu viípfldjko- 
Sovnikftv, ivéro- a rybolovcflv ve vSech íistoch im- 

Íeríe a vůbxo celé vlastní Riblře povaí^je, £e 
onefoi i v Polsku, ve f^nlandii a v Eavkacskn ko- 
ninni panství téí velmi Cetni jaon (v Poltka arfiitS 
1,266.088 políkýcb jiter řill 126 Q mnt.j, ekoro 
S'6% roitohy celého krílovatrí); pák vyitonpf ovlem 
vlastnictví koruny ve vili imperii ní vice než 277.000 

am. E. ■ 27 milí. obyvateli, tak ie vftbeo Tl*/« 
roalohy vlastní imperie vtantnictvíni koruny a 
pfet ii% obyvatel imp«He přímo jf poddaDým ba- 
■ývatl ae mfižel — 



daly, 
byly. 

bf lo I 

tO,03C 
17,Slf 
1,217, 



■) Oatalekobyvateia, tj. 774.81*hla», jeůn ťlřod- 
níci komnuí, kupci a jiné tfídy ve měatech, re- 
*úl nepodlŮhajfci (ařovn. ňahdřě), pak vojid 
propolteni 1 ódpnítShl, -tioÝj vojenaké, vojsko 
(Inžebné i 



447 



7017, na jednu ves 1489. Jedno "Idlo mílo vůbec 
dvoir&v 30, 1 dvůr průřezem 8 a I sídlo 224 sku- 
tečných obyvatelů. 

b) Ovfietti %e korunní půda je po onSch 47 
gnberniíeh vlastní Rusi evropské (t j. kromě 
Simbirské g, a země Donského vojska, kteréž ne- 
mají vůbec kazennýeh zemí) velmi nestejně rozdě- 
lena. — a) Nejrozsáhlejší jsou panství korunní 
v severní plase Rusi (t. j. v 7 sev. guberniích), kdež 
jich je ztiačně přes polovici vSech (určitěji 67.3^0 
Šili 128,231.619 desetin); na východní gabeinie (8) 
připadá z veSkeréhd Čísla kázenných zemi 22*5% 
(ěiU 60,298.189 des.), na jižií 8-247o (18,411.521 v 
14 guberniích), na střední 7-2«/o (Čili 16,086.216 
des. v 13 gub.), na západní vSak jen 4*7% čili 
10,528*848 des. ve l4 guberniích. Příčiny toho 
hledati náleží hlavně v historických poměrech, po- 
kud totiž jižní i východní gubernie co stepní a ko- 
čovní prostory a výbojem získané krajiny, podobně 
co severní lesní a tundrovíté končiny mnohem méně 
vyvinuté poměry vlastnictví při sloučení jich se stře- 
dem imperie vykazovati musily^ než tento a zá- 
padní, ode dávna lidnatějSí a od Šlechty maloruské, 
Utevskě i polské záhy již opanované krajiny, q) 
Yzh ledem ke gubernií m samým a jich hro- 
madné rozloze ukazuje se celkem shodný zjev, že 
kázeané země ve 4 severních, t. j. v Archangelské, 
Vologdské, Vjatské i Olonecké, pak v 1 východní 
^azačské, v kteréž nad to nalézá se jeStě 2,291.02a 
desetin sporných zemi) skládají přes 757© rozlohy 
jejich (určitě přes 97, 90, 88, 75 a 81%); ve 3 
východních (totiž v Astrachaňské, Samařské a Perm- 
Bké s 60, 66 a 62%) a ve Voroněžské (51*4%) činí 
kázenné země přéé 50*/o vlíeho prostoru těchto gu- 
bernií ; 16 gubernii stíredních a jižních (a z východ- 
ních SaratoTská, ze západních pákKuronie, g. Ko- 
venská, Yilenská a Grodenská) jsou ještě 8 50-- 25% 
rozlohy své kázennými (mezi nimiž TavHJ8ká,Tam- 
bovská,, Saratovská i Kurská jeStó s výge 40%) ; — 
18 gubernii západnieh, a ze stíredních Kostroijiská, 
ďaroslavskfi, Tvér*ská, Tulská i KaluŽská mají to- 
liko ^5— Í0% kázenných zemi v* rozloze své, kto* 



44$ 

réž v gab. Orenbnrské již jen 9*2, ▼ g. PoUsveké 
8-6, v Mogilevské 8*3, v Estonii jen Vl% yél roz- 
lohy obsahuji. Vůbec Síni kázenné země y severní 
plase 80-8«/o vfií roslohy jeji» v jižní 43-9, ve vý- 
chodní 43*6, v slředni 28*1, v západní vSak jen 

c) Kázenné zemS evropské Rasi obsahnjí 
163,024.919 desetin půdy plodné (72*9%) a 
60,531.474 des. neplodné (27'07o)> ale v tom rozdě- 
lení, že v 39 guberniích Činí půda plodná přes 90% 
prostoru jejich (z toho v 24ti přes 957«)f kdežto 
jen některé blatné (4) a nížestepní (3), pak Archan^ 
gelská gubernie s tundrami s^mi značně nepří- 
znivý poměr v tom ohledu vykazují. *) Na půdě 
plodné převládají ověem lesy, kterých r. 1858 bylo 
107,064.887 deejatin, t j. 65.8% víí půdy plodné, 
kdežto jiné úhody zemědělské toliko 55,960.031 des. 
čili 34*2 % obsahovaly. Ovšem že kázenné země 
hlavně v guberniích severních a východních sklá 
dají se z velikých a souvislých lesních prostorů (onde 
Činí lesy 69*4, tuto 22*6%); ale i západní plasa je- 
jich má jeStě 4-00(o lesův, střední 3*5, jižní však 
toliko 0.27%. Rozdíly mezi guberniemi a zvláStě 
mezi Újezdy jsou vSak tak značné, že na př. v g. 
Vologdské lesy zigímají 967o vSeho prostoru káz. 
zemí, v Olonecké 85*4, Permské 74*8, v Petěrbur- 
ské 67*0, ve Vjatské 61*5, a vůbec ve 4 guberniích 
(totiž ve Vladimirské, Kurlandské, Nížegorodské a 
Novohradské) jeStě pres 50%, kdežto Chersoňská 
jich jen 3*7, Bessarabie 2*66, Jekaterinoslavská jen 
1*8, Astrachaňská jen 0*79% na. viem prostranstvě 
kázt zemí vykazuje. 

d) Cennost (nejnižší) všech plodných kamen- 
ných zemi páčí MikSevič k r. 1860 na 4237,581.000 
rublův, v čemž se cennost půdy orné s 895,400.000 
rublů (1 des. po 11 rublech), lesův s 3268,250.000 

^) Zejména je na kázenných zemích v g. Mogi- 
levské 89*4% půdy plodné, v Estonii 87*9, ▼ 
Samařské g. 84*7, v Livonii 80*8, v Minské g. 
79*4, y Baratovské 74*3, v Astraehaňské jen 
09*8 a v Archangelské dokonce |en 38*2^/^ 



r. (i 30 r.) m kapiUliMTUtý Yfuoa leaA, ml^fl, 
tov&reu tíd. ■ 183,93].011 rabU Absahujn, ooi b^ 
vydalo Sll^TS.OSO raUft 6%ního rfioSoiho výarao 
(hmbábo). Ve abatsiuoiti obnáiel výnoi tento pro 
nedoatatéSné, tao dilem nenolné iiiiickovini IssíIt 
a pro nedplái loodíleoi ocných leml i ■ j. pHOii r, 
1866 jen 47 milí. rublů, z Čebož však jqd 32,6fi0.00O 
r. fiiflt^bo výnosu do poklkdnics itátnl la doatoto. 

e) Co ae Bkutei<iiiho drženi lemí ki- 

■ eaa jch dotýCe, cibtává ovíem vúki, 6Ast jejioh 

jak pro uhrazení Touliduýtli j^mýcb .potřeb ttát- 

nich (pro flotu, lávodj statni ald.), tak i pro ai- 

tohu i s přifiin oedoatatku ob;v. jeitě v pHmém 

držení slitním; ostatní p^ drží korunui sedláď 

li aj. povinnostem buď v 

Abyt^B.éai {írtipolotnÍBí) 

tni teiii ftátsi aOitavtP- 

.047 desetin čili 4547, 

žto ve vUdnutí sedlákův 

8% ae- naJesslo. V so- 

byvateliitvo vůbec velmi 

jríce pfidf jeitl v režii 

inné lemě v oaěoh bra- 

ie, kdež potirebf flo^ a 

d to i b jv, vojenaki to- 

r, driela vlida r. 1868 

,1 ve východních gnber- 

a hutni aávodf taktéi 

(pro dílnfky) vyhnrfeno 

mué Mxaé jeitě 4f('17i> 

idf. stitn avltíti pHmo 
málo, — : akoio vlečka 
rozdělÍBaa, tak že onde 
57. vií kAa. B. * přímém 
iltda, fi) Z p&d;, kie- 
stní potiřébe v^aienoa 
kův 99,814.651 des. fiti 
ch toliko 1,767.392 des. 
že to jsou hlavní lesy, 
e, a Ičch bylo t. r. ce- 
fiUi 94'77, víebo vlMtnl 



450 

k&senného prostranstvA , kďel^ omí půfla jen 
5,807.260 áes. ^i 5-8% obsahovala. Naopak je 
poéet zemé neplodné, t»d ylády sedlákftm přidělené, 
k TŮH po1e|T^em jeji (nehledíc k mao^m rětfiímu 
poetu iita^«Í>, silnic, vod atd. na přidělených, než 
na tL kamenných semich) nmohem «naénij$i, pokud 
tu totiž množství neplodné půdy 58,764*082 des. Šili 
48*18 a HMo plodné ůOfiW.%64 des., tedj toliko 
51«82% (a v ni toliko 12,659.488 des. lesůy) obná- 
Selo. ^) Z plodné pftdj pak drželi sedláci sami 
62,594.222 des., ostatek 616.042 des. byl vydáfi ob* 
cem selským buď pro zaduli, buď k uhrazeni rozl. 
potřeb obecnieh, buď k přidAeni Jich vojenským 
propuSténcAm, lesni stráiK atd. 

f) Oo se spftsoboi vládnuti semSmi se^ 
dlákům přidSlenými dotýče, jest ovSem pfl- 
kaená země skoro výhradné mirskou O&í du 
ievou (aspoň ve vSedi velkoruskýéh guberniích), 
t. j. v jmenovitém drženi obci, tak jako vůbec mir- 
fl^é feřizeni bylo před r. 1€61 na korunnicfa statcích 
nejen ncjsachovalejSi, nýbrž i vSeébecné a sfikonem 
přikázané, a zřízení toto přijali nejen vétifina Ču- 
dův a Tatarův, na státni<!Ai zemích usedlých, nýbťž 
i dflem kolonisté němeéti (v BaratovAu a Samsr- 
sku) a slovanské kolonie, jakkoli zákony k6lotiisa6nl 
Jhn spůsob zřízení obeeného ůkréj{ na vůlL ^ Z 

>) OvSem Že jsou též země, ko($ovním Hamoje- 
důin, Ealmykům, Tatarům atd. zůstavené, vel- 
kým dilem neplodné; tak ěítá se v oněch 
^99.416 desetinách, kteréž Xalmykům v 
Astrachaňské g. zůstavenyjsou, 4,088.725 dese» 
tin neplodné půdy a p. 

>} Kolonisté přivolžěti (Ntoc!), kteří oviem 
jako VSickni koknoSsté na kázennýeh zemidii 
za Irorunni sedláky se považuji, měU r. IIHM 
708.767 des. plodné půdy (z toho jen 42.1^ 
•áes. lesův) a 540.877 des. neplodné půdy v dr- 
ženi svém a přebývscli v <g. Saratovské ve 54 
vesnfcich o 2694 dvořidi, v g. samařské nak v 
69 vesnieídi o "8602 ^vořich, kteréž onae 64 
T žesti, atuto 69 obci v pitt volostedi sklidiďl 



451 

obeenélio dišenf {ifcj^de pak seniS přldlSteBá fno^ 
stíNi^kem svédooútóho 'př'ed!choBÍiio foimSřaná a na 
tteýné Klfiee losdéleni (inadéljr) a koneésého to%* 
tosováni jidi ttieá jreTÍaské {mužské) duS« nebo maú 
téhla (t. j,' rodiny) do drioai a uži^ni )«dttotHTých 
ěeledi ndbo hospodářůry a viak/ takerým spůsobom, 
Že n«9en pastviátě ^výhenj) B&stáyaji obvonými ^- 

(po^ koloiiie^y onde 11^845, teto 8^.148, ski. 
ob. Tžak 116.167 a 8^J66 Íil»r). ¥ Besáa^ 
rab i i byle r. 1858 kolonistů rózl. národnosti 
(aroT. ni^ře) 61^626 Tevicikýeh daSi ob. pobl^ 
(sk« obyy. všaik 63.607 bďar), kteréž obývati t 
68 Tesoíekh o 141.426 dvoMch (y 68 oboicb po 
6 volostech), a 466444 desetijt pl. p. (y tom 
jen 38 des. lesů) a 6000 des* k . odbeoni potřen 
bě yykáaána mšli (nepl. p. 7287 des.); y^ J e* 
katerinoslayBku po&kalo se ylastnkh^ ke- 
lonistA 23ii67 (skitt obyr. 24.688), a siee ▼ 
68 f!secb o 2807 dyoredb (53 obokái a 8 y^A* 
st»di), jimž 94*547 des. pl. p. (679 d. lesft) a 
7939 des. nepl. p. (pak k obecním potřebám Á«d 
to 5492 des.) náleželo, kromě tobo koloniso-' 
yanýeb židůy ^US8 (sk. obyy. 10.167) y 15 
ysicb a obeieh a 1 ylasti o 460^dyoreeh, kteříž 
vládli půdou 27.832 des. (neplodné 232 des.). 
V. Tavri^ské sedělo t. r. 'aa 174.031 des. 
půdy plodné (z tObo 1328 des. lesůy) a 15.668 
der. p. nepl. (k tomu ještě 27.784 des. půdy k 
obecným potřebám) 41.297 reyiaj duší eo kolO'- 
nistůy (8k« obyy. 41.860) ve 92 Vsích (tolikéž 
-obeieh a 6 ylest^ch), kteréž y hromadě .6026 
drorůy ^taly. 0ub. Ohersonská měla r« 
1868 kolonistů 53.6^ (sknt. obyy. 64.316)^ 
ktaři 47 ysí a obcí (y ylasteoh a o 6733 
dyoreíeh) drželi a 239.612 des. ph>dilé půdy ^y 
tem 3466 des. lesůy) a ^373 ^s. neplodné půdy 
(kromě t» 6117 des. k obecním piotírebám) při-< 
děleno měli. Kromě t. bylo tu osazených ži- 
dů na 86.711 dés. <^odné a 2718 neplodné 
půdy ypočtn 16170 (sknt. ob. 165^0), a to y 
20 ysích a obeidi o 1962 dvoxech. 



462 

nfhti i jistá íílbí posdmkův ylech ůhod v miiotě 
pro mužské potomstTO» jakož i pro ohrazeni roaliě- 
nfck obecních potřeb se y^faradi a ponechá a znova 
na výpověď pronajme. Nové děleni (taktY, peredtí} 
á^e se bnďvjisi^ch občasných dobách (8 — 12 let)^ 
nejobjécjndji vísJe v době nové revise (tedy prftm* 
ve 13 letedi), a vždy^ předchád je nové vjměřeni 
posemkův, i od selských zeměméřiSův vétSím dílem 
(dle Hazthausena) s veHkon i^^nosti vykonané. 
Užívání lesův je však posp<^té, rovněž co ožíváni 
výhon&v, zvěro- a rybolov (pokud ob<á přikázán 
jest), ale i o sMiokosy (^li louky) dělí na mnoze 
účastníci v ten spůsob, že vjírčité dobysenoseč od 
celé oboe se vykonává, i seno v st«|jné díly mezi 
duie se rozdělí. U kozákův uralskýeh je vSak 
vedle držení půdy od vSí obce s nádtiy duSevýmf 
nejen společná senoseČ (p^kteréž každý kozák naděl 
svůj sám sobě obseká a to v jeden určitý den), 
nýbrž 1 společný a občasný rybolov v řece Uralu 
i moři Kasp^ském, jdiož zajímavé a starožitné 
obyč^ (neméně i obyčej společnéi senoseče) od 
Uaxtííausena a zvi. Danilevského obšírně popsány 
jsou. ^) 

g) Kromě zemí vlastně kázennýoh i od vlády 
korunním sedlákům pultěnýdi, nalézaly se však v 
obvodu korunních panství i zeůiě ve skutečném 
vlastnictví jednotlivců i obcí (semZt šobfttDenn^a), 
kteréž jsou budí pokupné, buď čtvrtní. Pokupnými 
zeměmi nazývají se všecky pozemky, prostředkem 
koupí do vlastnictví obcí nebo jednotlivcův (podle 
práva kupního, kteréž měU korunní sedláci co svo- 
bodní lidé již před r. 1861) právně přešlé, kdežto 
země čtvrtní jsou pozemky, od býv. carův raských 
předkům nynějšídi jednedvorcův ťco i^ážcům hra- 
nic) v dědi&ié vlastnictví darované, jakkoli tito jimi 
buď 00 duševou nebo skutečně čtvrtní půdou vlád- 
nou (srovn. naholo při selském stavu). . Kdežto ze- 
mě pokupné nalézaly se na všech korunních pan- 

*) Viz O tom Haxthausen, Studien díl III. str. 167 
a ^ást, pak úřední spis: Ixdédwatv^a o^ěOiUH 
janU ryb<Uo9*Wa v BmHL DÚ. IIL 



453 

ftvlchf s tudíž ve vidob 47 g^bendf^ a <^biMte«h 
s&ledAvaji se semS čtvrtní toliko v gr^bemiích, na 
hranieiek starého eářství Moskevského. VSecb 
se mí sobstvennýoh (jelikož se úředné poknpné 
i čtvrtní v hromadě vykeisiijí) bylo r. 1868 v 42 
gabemiich ruských (t j. kromé Archangelské, Vi- 
tebské, Easaňské, Mogilevské a Livonii, kteréX 
aemSly vůbee na kás. půdé semí sobstvennýeh) — 
a,273.641 desetín (z toho 831.179 des. leflftv). Ne|- 
é^tnějSí JBoit sobstveimé zemS v %, Samařské 
(6476.679 des), v gr- Poltavské (1^7.042 des,)* 
pak v Čemig^vské (468.427), Tavrijské (372.923 
des.), OrenbBrské (222 681), Voroněžské (200.4dl 
des.). Novohradské <134.744) a Oharkovské (101.676 
des.); jeStě g:ab. Astrachaňská, VilenskA, Tologd* 
ská, Pskovská, Rjasanská, Petěrbarská a Jarodav- 
ská Čítal j přes 60.000 desetin sobstvenné půdy n 
vnitř komp£»ův panství státních, kdežto v ostatní^ 
gabemiich byla Číslo oné velmi nepatrné. 

2. Vlastnictví sonkromní, pokud již v pan- 
stvích koranníoh se neobsahuje, nebylo ovSem před 
r. 1861 daleko tou měrou známo a nad pochybnost 
vyvýšeno, co rozloha i poměry zemí kázeuných. Z ne^ 
dosiatíEu pramenftv o rozloze a poměrech soukrom. 
vlastnictví v imperii třeba zde jen na některých 
správách o vlastnictví ds. rodiny a ěléchty přestatř. 
á) Statky císařské rodiny (udUnifja 
témU) jsou po rozMčných Částedi imperie roztrou* 
Ifeny a zajisté záaČné, jakkoli veUkost jejich určitě 
snáinft není. B. 1858 nalézalo se na nich 1,646.460' 
sedlákův^ (788.770 mužských a 811693 ženských, 
tehdáž jovSem jeStě nevolných), pak 84.961 lidí svck 
bodnýclk, rosličnébo saměstnááí (41.S21 m. a 43.630 
ž.) , tak že skutečné obyvatelstvo jejich 1,630.411 
hlav čítalo. Obi>ok vynáěel 67, milí. rublů, daň 
gruntovní (pottmaPnyj vhor) 1,276.800 rublů > od- 
kudž cennost jejich aspoň na 166,616t.000 rublů 
^MČítajíc ovSem rybo- a dvěrolov, sávo^ atd.) od^ 
hadnouti se dá. ' Soudíc dle počtu sedlákův úd^ 
i^eh^ jak j« stát. ročník na r. 186S vykazuje, ne« 
bylo v Bessarabii, pak západních baltio^cli a ně- 
klarýcli itř«d^>u9Í^ob gmntiích (sc^tuéaa v gub» 



4M 

VUenriU, Vitébdíé, Volyňaké, y zokii DonAéltt 
v<Q'ska, taktéí v g. Órodenské, ▼ KnrooU, ygoll. 
Kvrsk^ T Livonii, v g. Miaské a Mogilevikéy pak 
y g» PeoMoské^ Pskoviké, ^jasaňaké, Tulské, Oar^ 
ttigoy9ki a Btionii) rádných statků oisařaké rojttny, 
kteréž naopak milý ve VladimiřBka , ye Vjatski^ 
Kottromaku , Noyohradskn, Oreubur^B, Pemska, 
Samařská, Saratovsku, Simbiraku, Obackoysku a 
Ohenioňskíi, tedy y severomských le«niob, uralskýdi^ 
poyolžskýob a jižních gnbeniiich -^ ana&ieii xos-r 
lobm po^U^iee ta 1-^500.000 sedláků úd^^ýeh. 

b) Statky Sleebtieké obsahovaly před v, 
186t o) y evropské ř.áati vlastni imperie 
192>880.61S desetin (i j. 44*ů^/o roalohy její) na 
103.788 panstvích, kteréž (dle Trojnického) 103-194 
vlastnikvn náležely* jakkoli podet oprávněných 
vlastníků krdpostných sedláků byl yétŽi (srov. na« 
hcíe ^ žLechté). Oennost vSech statků Šlechti'* 
ckých páčí se na 1932,184.810 rublů, jakkoli yýnot 
jejich pro peaaěry obrodné . nebe robotoí byl mno- 
hem větlí, neš úrok z tohoto kapitálu. (O ostati 
nich poměrech srovn. ^Šlechta'' a „sedláky**). /9) 
Stav fildchtíckýoh statků v Sibiii vychází a toho, co 
o nich povědíno při nTolnění sedlákův a vyvaao- 
váni poaemkův. V království Polském nán 
leželo r. 1861 ělechtě. 17.837 statkův ^^ili panatfi 
ve výměra 1,848.936 jiter polských £iH 186 Q m>^ 
ktsréž 8,931.868 roblů výročně vynáiely, nepo^tajia 
v to 68.643 ohniit, ^nži platících. V tom číale 
bylo 447.634 p. jitef miyorátaím panstvím ruských 
Šlechtických rodi% m kterých jim 166J901 r. yýv 
raěaícih důchodův filo. . i ' ' 

c) O ostatních stavech staiSí jen to po^ 
dotknouti, že dachoveaastyo kláStemti ve vlastní im** 
perii nemělo od r. 1788 žádných statků v, o«&s»i «]» 
dachoveofitvo kUltemí v království Polském a.tte-i 
poébybmě . i armenskéi, aspož v Zákavkad* PoMl 
sdbstvenných salských pvmi byl "jpAeá r. 1861 v^lsai 
sktovný.y effropské ě^sti imperie, totiž nepochybná 
ne mmeho přes M72.641 desetiny, výSa ^áaasě* 
v kterýdi enaá i městské země obsaženy j«#a. 2kr. 
mě vo^k keiárfikých povašoi^al^ pé isl«d«J^ aa kát. 



456 

mewůAt yjjmoiic jediné icmoj ďonskMio Tojt^ kte^ 
sáí je v celé veliké rozloze své (přea 14,143.000 
des., mezi oimiž orné půdy 3,609,000, Henokoraé 
8,800.000, lesů 321.000 desetin) svobodným vlast* 
nictvim veškerého kozačihe donského vojska i co 
taková se spravuje a v nidély dává. Podobně mají 
kozácl nralSti, orenbarStf Kir«riz'kozáo{ , kozáci si« 
biřStí a kavkazSti (čili v Terské a Kubánské obl.> 
hronxadné vládnuti půdy, jim ve velké hojnosti při- 
kázané, jen Že s tím rozdílem, že koruna za pra^ 
vou vlastnici její se považuje. 

IL Následkem zrufiení nevolnictví r» 
1861 a uvedeného Jím též v skutek vybavení po** 
zemkův nalézá se ovSem aspoň v evropské části 
vlastní imperie vlastnictví půdy v stavu ohrom* 
ného a vSestranného přechodu, kterýžto proces 
aspoň, jak nadéje jest,^r. 1870 v přímých násleď^ 
eich svých ukončen býti může, Bude-li proces tento 
ve vSedi stadiích svých rovnoměrný, může se po- 
čet vlastníkův půdy (ovSem v mezech rairského 
dřizení) jen v evropské Části vlastní imperie o 24 V2 
milí., hlav rozmnožiti a selské obyvatelstvo vlastní*' 
kem aspoň 85,750 000 desetin (37, desetin na X 
mužskou hlavu počítá je) se státi, odkudž by pak 
vlastnictví státní na. 193,996,000 de a vlastnictví 
ilechty při nejmeniím n* 153,360.000 des. stenčiti 
só mosile. 

O. Rybolov, 

Rybolov ie na Suaí jeStS tak důlelUton a i^Miii 
Živností, a vytéžek jeho tak velikánský, že v kaž- 
dém ohledo zvláštního sjednáváni zasluhuje. Vý 
hradně živí se jím sice kromČ vlastní eh rybářův od 
řemesla, pa viech Částech imperie přehojných, to- 
liko Xiamnti, Koijáci a usedlí při březích Tichého 
oceánu Cukči (dle Qagemeistnt) \ za to je rybolov 
v iirSim slova smyslu (t, j. i lov meřskýeh ssavců) 
tak nezbytnou Živností vSech severnich kočovníkův 
i usedlých B««ův v arktických krajináeh ruské im- 
perie, že bez uého jedni i druzí pH nedoflatjRU ze- 
médáství, drahoté dováleného obilí % ekrQfuém 



46e 

rftíSňm ehovn dobytka a a«Jittě t nerydajní dflem 
■TÍraé promjSlesoBti nikterak obitáti oemobon. PFi 
poietnosti voá a Jeser a Hdkém celkem abjratelstrn 
jion tí^ veikery raiy ratké poměrní k lipadnf 
Evropě jBltí bohat; na ryby, abohaetrl toto asilnje 
■e T evropské BnsI i průmjslního a lidnatého etí^n 
na Tlecký abímy, kdežto t Sibiři od lápadn ns 
Týchod hojnoit ryb nbývá. 

Nejd&leiitíjSf a nejyýBOBnJíjSí je pomd rybolor 
kromS SernomoHké oblasti a oblasti moře baltického 
■rroboTftiion mSroa t oblasti moře Bllího, Easpij- 
■hého a v Síbifí, i t áotýiofcb moHcb samých a 

Soměry jeho vidSty te vlidí samí tak váinými býti, 
B je iTláitnfml kOnůBomi, výborní, zřízenými, t 
letech ISSl— 1B56 Tyskonmati dala '). 

I. SyboloT T moři Easpijakém obsáhaje 
riecky ruské břehy jeho. jakoí i yfecky řeky do 
Dílio se ústlcf až do zna<!né vzdilenosti od moře. 

1. Vlastnictví vcd tíchto a privo lovu je 
velmi roEdUné. 

a) Viecky skoro vody Zákavkazshé, totií 
od hranic perakýeh lif. do jiža{cb hranič okr. Bakin- 
skébo, ř; Eoraž skoro po Ti dis a velki <!ís('Ára«ti 
JBon BÍce dflem vlastnictvím vládním, dHem rozlič- 
ných pánftv Bonkromnicb, ale nalez^fi Be od r. 1847 
v nikoa jediného nájemnfkla a rodiny jeho (knpce 
Ariakaniho), kterýí lov na nich svými lidmi ca 
řidný plat a jistou praemii z I knsa velkých ryb 
provozovati divá. 

b) Vody aa sever odtnd ai k ústi ř. Uralu 
JMfl sloe htavnt ve vlaatnictvi ŤUdy (kSsny) nebo 



457 



v drženi vojska Kavkazského (kozákflv), ale též t 
rakou rozlišných vlastníkův soukromnich, kteřf lov 
větSím dílem svými lidmi podobné co kozáoi pro- 
vozují, kdežto vláda jej v oréitých cenách prona- 
jímá. Hlavní vlastaíci jsoa ta kromS vlády a kav- 
kazského vojska též Samchal (kníže) Tarklnský, a okolo 
ústí ř. Volgy a výše po ní i na východ hrdel jejích 
rodina SapoŽnikův, kláSter SpasopreobraŽenský v 
Astrachani, hrabata KaSeleviBezborodko a knížata 
Jnsupovi, kteří bnď sami svými Hdmi v nich loviti 
dávají, buď sedlákům pHbřeŽným i méifanům Astra- 
chaňským a Krásnojarským v nich loviti dopon- 
itějí, ovSem na odvod úlovu proti smluveným na- 
před nízkým cenám rozl. druhů 17b, pH 2emž 
Setná spronevěření se udávili, kterýmž i vydržo- 
vaná od vlastníkův stráž vodní (takzvaní raxjezdni^ 
stojící každoročně okolo 100.000 rublů) s těŽí za- 
braňovati stačí. 

c) Právo lovu v deltovém ústí řeky Uralu 
od Kurchajského rukávu až do hlavního tečelce 
řeky a po celé řece vůbec přisluSí jediné Uralskému 
kozaČímu vojsku, i jestit tento úSastek jedním z 
nejlepSích co do výnosu lova v celé oblasti moře 
Kaspijského. 

d) Od hlavního hrdla Uralu až do p. o. Man- 
g^laku jdou tak zv. Embinské vody, v kterýdi 
je lov volný pro každého proti biletům, kteréž se 
v Astrachaňské rybné kpmiesí (úřední) zakapujf; 
toliko blíže pevnosti Alexandrovské (druhdy N. Pe- 
trovské) je malý úŠastek moře obyvatelům této pev- 
nosti vyhrazen. 

e) Ostatek východního břehu moře Ka- 
spijského má lov v každém ohledu volný ; rybolov je 
tu ale málo Živý, jednak pro menSí rybnost těchto 
končin (jelikož moře je tu svrchovaně slané, a řek, 
do ného se ústících, úplný nedostatek), nýbrž též 
pro nebezpečenství, hrozící lovcům od pobřežníďi 
kočovních Tnrkmeuův. Rovněž je lov v šírém' moři 
(obyčejně od hlubiny 6 sažeň do vnitf) svrchovaně 
volný, ačkoli i on daleko tolik nevynáSÍ co lov' na 
břehu západním. Lov na ji^ím břehu moře Ka- 
spijského náleží ygak k Persii. 

Boflko. 39 



4M 

3. Kjby, T nu^ Kaipljikiiii a pfttocjeh jeho 
loT«Dé, pktff, i^ jii TýÍB fefieno (arovn. i^triřenn") 
blavní do íeledi kaprft a jeietrflv, kle i mmci, iti- 
ky, okouni, loMisi a aledijíoa taTelaii£«tnLft)BQÍtí 
ijbolovci roiezDávaji hl&mS 2 aknpinj rjb, totii 
uJc iT. čerrenoD rjbou {Hramaga tírba)i ktarii 
větii dmh; jesetrb obsáhaje, pak Sastikovon 
rybo, kteráž Uralit! kozáci. ÍSeraá ijba Hkají, a k 
iďžie sk.vieck; kaprovití rTbj.jakoi íníktcré menU 
rjhj jiných íeisdí poSitajl. Z j e>etr& pftk jtov 
D^předuěji! druhy (podle raskjch uiarů) bilmg», 
oiilr, itaijad, Hp, tevrjuga, bilogliaika, iaUittla, AŤo- 
tnoperka a bllí>rybiea. b) Eteíetná jton rjhj km- 
p rovité (íutikoTé), jako lejmeuft man (niá 
kapr), Uiě (cej n), voblja, Smanja , itutiini a a ma- 
lých druh&T jejich Sereeha, (opa, podltiiik, tStga, 
karoai a Hni, foroti (podanstav), ^Aonja, pítkoK « 
mřeni. 81e<I& jsou tu 2 druhy, sleď kaapíjaký (r. 
MÍ'ď i bílenka) a druh alAtrina , kterýž od obec- 
ných sleitt ivlÚinlm jménem se neroEeEn&Ti ; ■ 1 o- 
sosfl vlastaí Ioto«, le Btftohlavýcb byíek (puleo, 
cottus gobio), a okonnll niS okonn řiSný Crat. 
okn), candát (rus. niďajfc) 
(perea aiper Poií.). Moř 
3 dmhj, které ae ale t řei 

Sodobní i Bumd (oRub&ti 
ide gtuUra) velmi bojuý.' 
ietně, trL aa ostroricb mo 
ft. Co ae dloTu sam£h< 
míra bojuý, jakkoli bas ni 
fiče naloriti by aa mohlo, i 
■Icého ft KoíeruikoTa (ua i 
péiooati) uloví BB T Eaapijil 
dďi jeho kromí úÍMtko Ura 
kaidoroíně BOO-600.000 



l'/» miu. pudŮT, v Uralik 

miÚ. pudft, v hromadě tedy nepochybně i pfea 8 miíT. 
pnd&r. Kromě toho dobývá ae ■ tichto jeaetreH- 
týoh lyb kleje výroSui 1000— &600 pndA, jikry do 
106.000 pudit a n* Uritlakém iStJttkn jeltě 16.000 



4A» 

(pom^T JMb váhy k váie tyhy mi se eo I : 600 » 
1 : 9*5) ; konečné sofii a soli 86 s ni sadků? (nuu 
Vfotyga) 5 — 6500 pnd&. b) Vzhledem k úlovn Časti* 
koYé rjby nalori se yýroČni candátů (iWaM) 
12—45 míli. kusů Čili 2,850.000 pud&v sftřednim či* 
riem (Táhn 1 candáta na 4 lib. z. počitiýic), cej- 
n&v (leiéA} do 18—40 mil. kosů čili středním číslem 
1,825.000 pudů. c) Lov sledů vydá kaidoročnČ 100 
—160 miU. knaů čili stírednim číslem 3,250 000 pa- 
d&y (á i — IV2 lib. r.), z niofaž se vSak jeo asi V« 
solivá a ostatní na tok vyviúh^ Úlov sumův pá^ 
Danilevsky na 195—200.000 pndův, lososů na 17— 
40.000 pndův, bČlorybice 8 --60.000 p., kaprů vůbec 
na 160.000 až i 8 milí. kusů č. 200.000 pudů (kus 
po 5 librách). Štík bývá po 25—80.000 pudech, 
voble až i 20 milí. kusův čili 250.000 pudův (kus 
po V2 U^O* ^ Uralském ůČastku moře a v řece 
sanoé nlovi se nad to jeStČ 800—900.000 pudů ryby 
Častíkové. Úlov ostatních malých ryb, méné 
česných, páčí se na 25O.JO0 pndův. d) Pličte-li 
se k červené rybě i sterleď (výr. 1 milí. kosův), tož 
vyBtoupi množství výročního úlovu jejího (zároveň 
s výtčžkrai z ní kleje a jiker) na 2,200.000 pudů, 
Častikoyé ryby bývá v hromadíS 4,175.000 a s Ural- 
ským úlovem tá^ ryby přes 5 milí. pudů, sleďú 
3,350.000, ostatních ryb 1 milí. pudŮT. Dle toho 
vynáší tedy rybolov Kaspijského mpH a pižníoh pří-r 
tokŮY jeho v hromadě přes 12niill. pudů f věži ryby, 
pak 1^^ 100.000 pudův tuleuůjiehžv Čas lovu jeden 
lovec í 500 kusů denně ub^i. e) Př^me-li se ko* 
nočně podle i^ěetiFe&ých cen mísU^ cennost vSeho 
úlovu červené ryby na 3,600.000 rublů, cennost jÍt 
kry z ní dobývané na 1,560.000 r., cennost kleje 
na 54aO00 r., cennost yjaugy na lOO.OOQ n, tož 
představuje užitek z červené ryby každoročně sumrau 
5,800.000" rublů etř. — Cennost výr. úlovu candátů 
páčí Danilevskij na 850.000 r., c^nů na 400.000, 
sumcův na 250^000, solenýdi sleďů na 480.000 n 
a tuku 9 nich (výr. 100—260.000 pudů) na 360.000 
r» Lověemaje (Vsmill, kusů) vyná&i 30.000 r., vobU 
50.000 r., voel. malé zyby 50.000 r«, vií uralské 
lyby častíkové a drobné 560.000 r. a tuleňů 300.000 

39* 



460 

r ttblů. f) Dle tohoto ooenSnf vystoupí výro&ii een- 
nost ůloTQ ryb r Kaspijském moři nalOVt 
milí. mblft, cennost to, kteráž úlov norských lov- 
cův v 8írém oceáně (8—9 míli. pndú výroSnS) sna* 
čně převyínje. 

4. Spůsob lovQ kaspíjského je ovSem velmi 
roEmanltý, celkem vlak provoznje se n Bnsův velmi 
dokonalýimi a důvtipnými stroji, i lodě mají ktomn 
konci roEHSnon a pHměřenon úpravn. Pořádek a 
org^nisace lovu je taktéž celkem dobrá, tím víee, 
jelikož vlastníci i nájemníci k trvalému prospěeho 
svému v8adež přihlížejí a při kozáčkem vojsku Kav- 
kazském i Uralském přísné předpisy strany &Mn a 
spůsobu lovu bedlivě se zachovávajL Podobně mitjí 
závody rybné, větSím dílem pH ústích řek po- 
ložené, v kterých se vybírání ryb, suiení, solení, 
vaření kleje a tuku rybího vykonává, celkem velmi 
přiměřenou a dokonalou úpravn, coi svl. o býv. 
státních (kásťenných) platí, kteréž ovSem nyní v ná- 
jemném držení soukromníkův se nalézají, a) Nejpřed- 
nější těchto závodův (vataga, téŽ promysl fedenfch), 
je tak zv. Boi\f promysl a závod Akuia^ oba při 
hrdlech Kury (v tak zv. Saljanských vodách) « v 
kterých se lybný lov a průmysl Kurských vod a 
přilehlých čásií moře Kaspíjského soustřeďdje a v 
kterých se zvláSf skoro dvě tíFetiny vlech jesetrů a 
sevijng Kaspíjského moře loví. Podobné pověst- 
ností požívá též vataga Óůrnyi Rynok řečená, při 
nejsevernějším hrdle ř. Tereku (tak sv. Prorve) po- 
ložená, v kteréž se rovněž lov těchto kon^a moře 
(tak EV. vod Černorynských, kázni náleáStýeh) sou- 
střeďuje, b) Lov ve vodách těchto pronajímá se od 
vlády za výr. nájemné 100.600 rublů, vody Zák«v- 
kazáké (í s Saljanskými) za 812.000 r., vody mesi 
jHž. hranici Astraehaňské gubernie až, do oatrova 
Ctyr bugrů (tak zv. Černěvé) i s tak zv. UJSužnými 
a Spasoryěanskými (kteréž leží ježte severněji) sa 
168.600 r., vody pak Vsjevoložské za 72.000 rublů, 
tak Že vláda jediné z pronájmu svých vod v moři 
Kaspijském výroěního éistého důchodu 68A.100 
rublů bére, neěítajfc výr. přQem s biletů prodávm- 
iiý^h na lov ve vodách Bmbinskýcb a ČeMskýeh, 



461 



IL RyboloT rmoři Bilémaiiřa^lé kU^- 
hftm evropské Rusi Části Sirého ooewra sevemiho, 
jakož i v řekách oblastí jejich má- sice nemenfii dft- 
ležitost pro obyvatele těchto seremich konSin Rusi, 
ano vStSi jeSté, než rybc^ov y moři Easpijském; 
ale bohatství moře, severního na ryby jest k ne- 
porovnání skrovnéjSí a výsledky rybolovu vněm 
a přítocích jeho sůstávaji tudíž daleko za oněmi t 
oblastí moře Kaspijského. a) Příéiny toho záleží 
(dle Danilevského) hlavně ve větM chudosti orga- 
nických a zvi. rostlinných látek v moři Bílém a 
vSech studených Částedi severního ooeána, kteráž 
jednak pochodí od menSí celkem rozlohy oblasti 
moře toho vzhledem k severní Rusi až po Ural, 
jinak též od studeného podnebí, kteréž nedopoufití 
úplného a rychlého zetleaí organických látek a tedy 
i zanáSení jich řekami, jako se to dítí m&že a v 
skutku děje v teplejěích podnebích, t. j. na |^. v 
střední a jižní Rusi, &U v oblastí moře Černého a 
Kaspijského. Rovněž scházejí moři severnímu a 
ústím řek jeho (nejvíce deltovým) menší, mělčejSí, 
a tím samým t^lejSi zátoně a huby, kteréž jittak 
vedle moSálů a jezer nct^pAsobnějSi jsou k vyve^ 
dění rozU vodiďho hmyzu a menSídi druhů lastur 
a rakft, kterýmiž se mladé ryby zvláitě živí. b) Ná- 
sledkem toho jsou vSecky skoro vlastní přítoky Bí- 
lého moře chudý na ryby, toliko výlov z Dviny do*, 
stačí obyvatelům příbřežním, kdežto sousedé ostat- 
ních řek ryby kupovati musí, oož svL o ř. Mezeni, 
Cyrmě a Peze i o březích Kandalakfienského zálivu 
platí. Toliko Pečora posýlá do obchodu přeby- 
tek výlovu, ačkoli potřeba v rybě u příbřežníoli ol^« 
vatel jejich (kterých dohromady je málo přes 8000 
hlav) je skrovná, c) Naopak je břeh Murmanský 
(t sevorní pomoří p. o. Kolského) v^ce bohat na 
ryby a má vůbec tytéž poměry, co Norsko, nalézaje 
se 8 ním společně ještě pod vlivem proudu golfo- 
vého, kterýž pro teplotu svou a původ svůj- v kra- 
jinách tropických ještě bohatství rozL organic^^ 
látdc T sobě obnáší i a?láStě veliká množství sleďů 
a třesk živí. Moře samo, v kterém se vůbec orga* 
uické látky nakupují, — je ovšem behatiU na ryby. 



462 



nté řeky i jesera, ale i lo? t n^m na rosL mořské 
marce potkjtcge vidy jeiti a napořád hojný výr 
t»ek. 

1. Přední a nejČetnějSi ryby, kteréž le 
v rnské oblasti seyeraiho ooeánu lovi , jsou rosí. 
vlastnS mořské ryby^ pak ryby i čeledi loeosů, ryby 
kaprovité viak řidéeji, jejichž misto zde rosliéné 
odrAdy drahá tig (coregonns, z čeledi losos&v) za- 
starají, kterýž k obýváni y tSchto Todách mnohem 
spftsobnéjií jest, než vlastni kaprové, živici se skoro 
jen rostlinnými látkami. K tomu přistupují ježte 
z jiných čeledí štiky, se Stítehlavých revoi a kerči, 
náíteré druhy okonnft, okatioe (minoffif), a a vlastně 
mořských ryb sledi, tresky, platýsy a ze slizoonA 
snbatka čili vlk mořský (srov. ostatné nahoře při 
zvířeně). a)Jsouf viak vzhledem khojaéjŠimu vyšky- 
tání se těchto ryb mnohé podstatné rozdíly 
mezi dlouhými břehy moře severního a bílého a hub 
i zálivfi a řek jeho. ei)Tak vyskyta|e a loví se p 1 a- 
týs {kambala) ve 8 druzích svýdi, totiž vL kam- 
bála, ohromný pcUtut (i 15 pudů tíže = pleoronectes 
hypoglossns) , pak jeři (pl. limanda) po vSeoh bře- 
zích moře severního i bílého i V ústích PeČory 
(paltas je vžak břehu Murmanskému vlastní). ^> Tře- 
sk a (a sice zvi. navai^a) drží se hlavně při jižním 
a výehodoím břehu moře Bílého a odtud na ^ohod 
až do ústí PeČory, kdežto vlastni tresky i dfuh 
Bofda (jinak 9ajka), a pUtíuj (gadus Aegiefinus) jen 
pH Murmanském břehu v značnějSím množství m 
jeví, výohodněji již nedochodíc, pertuja pak (drobná 
treska) jen v zálivu Kandalakském se chytá. Žid- 
Čejií jsou při břehu murmanském již mořiti okouni 
a mořský natím č. mensA: (brosmins vulg.). v) Sledi 
a siee 2 odrůdy (menfií i větěí) loví se skoro výhradné 
jen při jižních březích moře Bílého, okolo Bolove 
ckých ostvovúv a na KandalakSenském bř^o, kdei^ 
zub alka jen sporadicky na murmanském Čili ru- 
ském břehu, pak v zálivu Kandalakženském a při 
jižním břehu Terském se dopadává. cf) Obecný lo- 
sos (zde teM^a) je avláif hojný, pH viem Tverském 
i Kandalakském břehu, pak na východě Kuby Pe- 
Čorské, a tíhne i hojně a vysoko nahoru do vieeh 



463 



řek a ři^k mořských, svláStě do velikýob pHtok&v 
jeho, kdež vSadeš obzvláSté strojeným přehraženim 
řeky (tak iv. atUxíty) se loví. K&rjuikm (salmo 
eperlanns) lovi se nejhojnSji yhabéDvinské aOnéš- 
aké, i dále na sápad po tak zv. Korel'Bkém břehu, 
kumSa (salmo tratta) tamtéž, pesiamka i iMJva vlak 
jen při muirmanském břeha a přítocích jeho. Omiuli 
(s. migratorÍQs) Iotí se skoro výhradné jen y Pe- 
Soře a Meseni, neiVma vlak též jeSté v K Dvině, 
nikoli ale západněji. — Rozličné odrAdy sigůy, 
jako kromé PeČorského siga (eoregonus Polknr), 
pelJ€KÍéy ěira (cor. nasutus) i tak zv. zeTdi a smt' 
r^V, jsou jediné řece Peéoře a přítokům jejfm vlastní; 
jinde je sig velmi řídký. e)Zjesetr&v chytá «e 
sterleď ponze jen v Dviné a Peéoře. Lov kapro- 
vitých ryb je vůbec podřízený , okatice chytá se 
zvládf vústíDfiny. — b) Na březích moře Bílého a 
severního, na východ ústí í) viny, na ostrovech So* 
loveckých, na o. Bfrožovci, Ealgnjetě a v Části Ter^ 
ského břehu provozuje se lov taleňův, kterýž záro- 
veň vedle lovu rozl. jiných mořských ssavcův i na 
Nové Z^ni znamenitý jest. 

2. Ze viech těchto ryb mají Větií důležitost i 
národohospodářský význam toliko sledi, lososy, pak 
tresky (zvi. navaga) a sterledi; nebof jen tyto do- 
stávají se k vývozn z míst lovu, a kromé nidii je- 
ité okatice, kteráž se v Onéze marinuje a do Pe- 
trohradu dováži. Ostatní ryby jdou skoro jen na 
místní potiFebn. 

a) Sleďů uloví se do roka na břdzíoh, výSe 
jmenovaných i hloub v moři, do -200 milí. kusův č. 
500.000 pudů v. Meniísleď (baitické salakuScezzolu- 
pea sprattus, podobný) je však mnohem hojnéjSí, 
než obecný druh (norský), ták že výroční výtéžek 
jeho ▼ hubé Sorocké a Pomorské (v ústi ř. Vygu) 
i 160 miU. kusů čili 300.000 pudův obnáfii. Sledi 
bélomořití přicházejí pod rozličnými jmény (jako 
Jegoijevftkých, záledních, Ivanovských a jesenních, 
t j. podle doby jich lovu) do obchodu a sice buď 
mraženi, budf solení nebo uzení. Solení vSak cel- 
kem je nedostatečné i uzení přiliS rychlé a dílem 
i neúplné. 



464 

Mraženi celkem jsou aejlepii , pák nseol ; oba 
gpůftobj připrafy provozuji ae vSak jediná v hubé 
Sorocké a Pokrovské, jinde je soleni v obyčeji (n^*- 
bedlivější v SoloTeckém monastým). 

b) Lososů (^ecaýcb), kteréž též dle doby úlovn 
naiývigi zakrojkami, mezení 2. ttadami a oséňmi (t. 
j. jesennými) — ulo?i se do roka prftřízeiB n^výí 
20.000 pndův a to větfiím dilem prostíredkem zi- 
borů v řekácb. Lososi, pro obchod nstanoyeni, solí 
se vždycky a nakládigi bnď v beékich, boď po 
kasech. Nejlepší jsou PeČorští (tak zv. porogýé), 
pak Dyinští, — nejšpatnější PonojStí. 

c) Sterleď přislnŠí vlastně jm Dvinské sou- 
stavě, tak jako s i g o v é Peéorské, kterýeh se tuto 
však do roka (i s vlastním lososem) obyčejně jen 
1000 pudův v cennosti 3000 rublů ulovi, jakkoli 
bývají léta, v kterých výtěžek lova i na 20.000 
pudů (t. j. 60.000 mhlů) se povýší. Hojnější je 
lov omnií na Pe&ře^ pH kterém vždy aspoň na 
27—30.000 pudův této ryby poptati lze (v cennosti 
32.000 rublů). Následkem toho nebývá tedy na dolní 
Pečoře (t. j. ve vlastech Ust-Oylemské a Pustoserské) 
▼ýr. výtěžek z rybolovu větší 48—60.000 rub., t j. 
17 r. na 1 osobu, výtěžek to 2krát menši, než ■ 
ř. Uralu, kdež přece lidnatost je 12krát silntějšL 

d) Velmi dmc^žitý je lov rozličných trio- 
se k, jak v^Bílém moři, tak avl. na Muro^anakém 
břehu. Nav agy uloví se na vzpomenutých mistech 
Bílého moře i 10 milí. kusův do roka, takže mnohdy 
lovci i 2000 ^ufiův denné dostati se udá, jakkoli 
lov vesměs udicemi se provozuje. Výroční výlov 
třesk (a sice vlastních, pak piktují a 8i^'dy) a vedle 
nich i platýsův (t.j. paltusů, kambaly mořská 
a jerŠŮ) na Murmanském břehu -r- obnáší 600 — 
800.000 pudův f soudíc aspoň ppdle vývozu těchto 
ryb do přístavů Arcbangeláíé gubernie, kdež kaž- 
dx)roČné množství lodí a Murmanského břehu s ná* 
l^adem i 426.000 pudů těchto ryb i plodův jejich 
Cjako sádla troškového i troškových hla«, tresek 
pak samých přes 838.000 pudův) v hromadné een- 
uosti 36.%000 rublů (dle výpočtův Danilevskéko) 
přistává. 



466 

»} TibledNn k loru moíikýoh aBa*c&r 

nepouítějl Bs Botové do lovn velryb, Jakkoli dostí 
hojných T Uchto koni^nich, A viecky ďoiavádnl po ■ 
kcwy vlády, jií od £asftv EklKHny 11. k povzbuzeni 
tohoto výnouiého odvStvi mořského lova Sininé, 
potkaly te poand b neEd&rem. Jinak mi Be lov 
(nl*ňfi, kto^ch je v moři flesernlm tré dmhfiv, 
totiž t&k IT. n«r'pa (phoea antílala, řídfeji ph. ui- 
ttUíaa), mořský i^Io {pk. barbata) i Ivmn (ijtoxia 
^ph. groetúaitdiea), pak lov mržA, pliskavic (zde 
bi^igit) a tevjaki {cytlophora criitala). Lov mďiftv 
provoioje «e však toliko pH břeEieb N. Zemfi, o 
Tajgaíe a Kol^jera, tevj&kAv pH Marmámkém 
Iďeha (kteH vlak téi nSkdy do BUého moře is- 
eháieji), kdežto nerpy a moiiti i^íci taktéž jen 
■porádioky ■ břehův se aťHl^i mebo i níkdy meiI 
■tidy lyaounflv se nlovl.— Jestíí t^dy lysoun ja- 
diný jnoř»ký Baavec z čeledi taleňCv, jahoi lov na 
nukýah bíeaích roMáhlejiim apŮEobem ie provozuje 
* také v akatkn laaini ee rjpláol. Jakkoli lysoon 
(vé EÍmoJ etěbovW (k vůli rodént mladých a po- 
jímání «e) nepoobyboě i na 
KaninskÉho půloBtrova vxtal 
huby], dochizqjí lyionni p 
ohromných Btádach nejvioeii 
pak a jara (od konce dn.)pf 
ledŮT a mladými ivými, na 
ver opSt ae unii^i, držíce i 
ladových ker, kteréž iiiale< 
jakož i oaobítých proudil v 
ném kolébáni ge mesí výcb 
hetn jefao povlovní z more ] 
až do proatíedkn května vj 
loho má nejeo Zinml, ÍÍ«K 
■ hnbaini Dviuskou a Mei 
atanatvl v lovu lyaounfl a a 
nýbrž i pioiejii eáat Teraki 
ževBC i Solovecaké oaltovTi 
as pravidelné na nich odVoi 
a&oU le fulew od čaan av 
iátka liatopadn) vSadež a b 
jíee oriem t léto zimní dol 



tuku. 03 IcoDc 
pravidelným ■ ^ 
bfenia ve velkých tazmSrech na. Ztrnním « protíj- 
ilm Terském bfehn, odtad »í do konca dabna r 
Uezeňtkéin eíIítq, poidéji pak, aikoli jit ■ menSIni 
dfasteoBtrím MiiJftJi i Tid&IenSjíích ruských osad- 
nikilv, — i na KaDinikim břehu. 0) První dobu 
lovu naiývajt domácí vývlaíaým lovem (jeli- 
kož Bs tu střelenA zviř, jak itari tak mladá, v tu 
doba pro biuvn anti xetend a bílty sraná, na břeh 
vyvllkí)) druhou Uítinakým lovem (jelfkoí t 
ůstl Meceně hlavní la provoaiije), tiíetf Kamili- 
ným lovem (od mfanKanniína t Kaninsk^ lemi). 
rá prvním lovn je stfediitSm jeho vei Zolotinjea. 
na Zimnim břehu, poEději ves Redf na tak sv. 
Nerinském břehu (odtuď naiývá se tento lov Hm- 
nSbřeiným a Kedovikým), — pH druhém ústí ř. Me- 
aeni, kdeS je více vaí, při třetím pak m;s Ka- 
nldiu, na jehoií břehu ae ala toliko aimnl baráky 
nalézají. VýtSŽek prvního lovu finf kromS starých 
l^goaafir ivl. telenci a IjSIcí, jichž ko£e mivá ucg- 
ři drnhém a třetím lovu 
(t j. mladfd g oblínajid 

ůSaítňujl ae nejea oby- 

1 vii, nýbrí i vidálenSjif 
ch, UezeiSakýoh a Piní*- 
LoFaaí (t.j. obyvatelé Po- 
la bývá na jediném vý- 

promgil) obyčejně 3006 
lohromadS, kteříž potravo 
>li a p.) uosí. I^knpnlci 
Lrcbsn^lBka. Tuk se nej- 
lamých seikrabi^e a na 

lamolek), pak v kotlích 
;bytek pak (ftariía řefianý) 
k EV. Seruá vorvaí). Dva 
obyčejně 1 '/j p. Ci«4 vor- 

B liber íemé vnrvanS. — 
elencSv dává píknou ko- 
h ivffat i na obnv i po- 
r mrlflv, rBbee nejstn 
'ovoiuje M bUvnC a dH- 



4>íl 

z6Bě jen na N. Zemi, neai ale již Mnoho výdxttnýt 
liezi dOtými a 40tými lety, kde bylo jefité v těchto 
končinách veliké množstýí mořské Bvěice, dojíždélo 
tam v letě b jediného Pomořského břehu i 80 lodi. 
Nyni bývá odtud naN. Zemi 5 — 6 lodi, ačkoli se i 
jiní sousedí moře bílého a PeěorStí v něm úéast- 
ňuji. Lov vztahuje se však skoro výhradně jen na 
jižní ostrov novozemský, při němž fl,e začátkem 
července počíná, odkudž pak promyšleniei konoem 
srpna za mrí^, mezi tím do studenějšího moře Kar- 
ského uchodivšimi, se pouštějí, kteréž pak při ná* 
vratu jejich tím časem opět v Železnýeh vratech 
ubíjejí. Počátkem srpna, kdež mrži od N. Země 
bývají již vzdáleni, zabývají se promySlenici kromě 
lovu nerpalysounův též lovem holcův (aalmoalpifutšj^ 
kterýž druht^ značn^í ještě výtěžek, než lov mržův 
samých, poskytoval, f^o nebezpečnost lovu Novo- 
■emskáho (od ledových i-hrsův a tuhého podnebí a 
p.), jakož i pro nynější řídkost mořské zvěře tamtéž 
dávají se obyčejně nyní jen nejodvážlřvější lidé k 
němu najímati (mezi kteréž se zvi. obyvatelé vsi 
GhridinA v KandalakŠenském zá!tru počít;\jí), a lov 
tento vázne nyní vůbec, neméně i lov na Graman* 
těch (Špicberkách), kteréžto ostrovy Busové druhdy 
též silně navštěvovali. Bovněž osvědčilo se přezi^ 
mováni na N. Zemi, kterýmž byae ovšem lepší vý- 
sledek lovu pojistiti dal, svrchovaně záhabným. *) 
d) Lov plískaviee (hělugy), kterýž se ve všech 
skoro záUveoh moře Bílého, Timanského břehu i v 
Pečoře převozíme (a sioe nevody i udicemi), byl by 
ovSem pro cennost zvi.. tuku jejich velice výhodný, 
při bystrotě však a ryehjk)sti těchto zvířat nevede 
se ovšem se stálým a hojným úspěchem. «) Veške*- 
ren výtěžek výročního úlovu jeaořských ssavcův v 
m<^ Bílém a severním páČi Danilevský dle vyvá- 
ženého s Archangelska tuku (který skoro výhradně 



^) V posledních leteeh vzmohl se .vSak lov mržův na 
N. Zemi opět. Tak dalo se tu r. 1865. 13 loM 
se 106 muži nalézti, kteří 600 k. mržů, 26 1^ 
soimů a 360 k., holcův . ulovili a 6^60 pudů 
TOrvaně vytěžili. < 



466 



la hranice jde) aá na 70 — 80.000 pndflv rý- 
rodné, s Seho na Zimní břeh a KedoTský prAmysl 
50.000, na Ustínský lO.OOO, na ostatní prAmysly 
tolikéž vypadá, oož v hromadS i s kožemi asi cen- 
nost 145.000 rnblft vydá. 

3. Ori^anisaoe rybo- a mořského zyěroloTu 
v oblasti severního oceánu je celkem dosti dokonalá 
i vede se zcela podle ruského . spůsobn , t. j. lov 
pobřežní podlé obcí (mírův) se stejným rozdělením 
výtéžku mezi účastníky, lov pak vzdálenější, zvláit 
ale lov tuleňův i mržův, prostředkem artěl&v (éili 
burz), kteréž se druhdy při Ustinském prftmysla i 
v jedinou velikou burzu (2000 i více účastnik&v) 
sbírali. Nyní je právě Ustínský priLmysI poněkud 
desorg^izovaný, kdežto artěle Zimněbřežské zvláftC 
příklfMlně sobě po&ínají. Účastníci jsou hlavně Ba- 
sově, při ekipi^i bývají váak i Samojedi, Karelci 
a Lopaři. — Naopak jsou nástroje loví&v dílem 
nedokonalé, co zvlažte o udicích, ale i o loděch 
(tak zv. ínjakáeh) platí, kteréž by anglickými udicemi 
a velice příhodnými norskými ločbni (j^mi) nahra- 
diti náleželo. Roi^ěž žádoucí bylo by pro yětSí 
jistotu lovu mořské zvěře zřídit viudež po východ- 
ním břehu Bílého moře hlídky (věže pozorovací), s 
kterých by časné městiětě zvěře bezpečně určiti se 
dalo. Neméně nedostává se k větSím výpravám 
potřebného kapitálu, pročež Danilevský zřízeni bank 
zvi. mezi Pomorci, zejména vKemi a Sumském po- 
sadě navrhuje. K zvýžení přijmuv, na opravu těchto 
pvůmysl&v nezbytně potřebných, žádoucí by též 
byla větií volnost obchodu s nejsevernější Norvegií, 
kamž ruStí kupci (ale posud jen 1. a 2. gUdy) 
ruské suroviny hospodářské na směnu sled&, tuku 
lybího a p. zavážejí. 

Od několika let zřízena jest podnětem vlády 
též zvi. společnost pro lov sleďA a velryb na 
moři Bílém a výSe (sídlem v Archangdsku)| která 
vSak málo svému určení dostává, zabývajíc se to- 
liko odkupem ulovených sleďft, kterých též jen do 
4 — 5000 pudflv solívá a dopravi^je. K ovga&isaeí 
lovu velryb viak posud ani nepřistoupila. — 

III. Poměry rybolovu na moři Balti- 



469 

ckém a v oblastí jeho byly r. 1851 od fládni ko- 
mise , zvláSté k iomu sřisene (pod oáSelmotrim 
akademika Baera) dříve ještě vyBkoomáuj, než po- 
měry rybolovu na mořioh Bílém a Easpijském. 

1. Co se moře samého dotýČe, amenSnje se 
ov8em přiroseným pořádkem věci i v něm bohatsvi 
ryb) a však velmi povlovně, ano možno řici| 2e vý- 
těžky lovn v minulém století byly dle porovnaných 
správ ehudší, než jsou uynějěi. E^avním předmě- 
tem lovu v moři samém jsou tak zv, ěcMoutícy (clu- 
pea sprattus) Čili sledě baltické, kterých je> posud 
taková hojnost, že jich na př. jediné ve 2 vsích, na 
břesich balt. moře ve vých. Estonii položených (to- 
tiž Peddis a Asserín) výročně ok. 5 milí. kusův S6 
naloví. Veškerý lilov její v sev. části Balt. moře 
až do ústi Dviny páčí se na 300.000 beček čili 
130.000 rus. čtvrtí. V tomto lovu účastáaje se od 
jara do aimy skoro všecko selské obyvatelstvo bal- 
tických břehův a přilehlých ostrov&v. Po salakuS- 
kách mají velkou důležitost IdCky (scomber), menSí 
to druh Qleď&v, makrelám podobný, kterýž n^hoj- 
něji rovněž v Estonii se loví a pífpravovaný vedle 
salakušky nejen důležitou potravu přímořského oby- 
vatelstva tvoH (kiťka ovšem zvi. vyšších tříd), ný- 
Ihtž ve velkém množství do vnitř Rusi se 9^ýlá. 
liOv ostalď^h ryb zdejších, mezi nimiž lososi n^jr 
hojnější jsou a nejvěláSl též cenu mají, bývá méně 
hojný a výnosný. 

2. Jezero Cudské a řeky, s ním ve spojeni 
jsoucí, vynikají zvi. bobatstvim in^thSív (spirhynd&us 
PalL), kterých se ve vůkolí jezera do 200.000 be- 
ček (v xsennosti % milí. rublů štír.) nalovL Velmi 
hojná je též papuíka (salmo muraenula), kterýchž 
jediný lybák Čudského jeaera výročně do .60— 70.000 
kusův dobudejakkoli jich z nedůstatku soli ve velmi 
nízkých cenádi (1000 kusů i po 22 kop.) prodá- 
vati musí.. N&opak umenšil se počet jiných ryb^ 
kt^éž při březích jezera jikry kladou, jako i^^jmeaa 
eejnů (leSčů) , ^tnoíiltf čili{ sáp (cyprinus ballerus) a 
vůbec oennějSích kaprovitých ryb, tak že vSeeky tyto 
druhy již velmi Hdké jsou, ano skoro docela zmi- 
zely. Příčinou toho je hlavně lov drobných rybi* 



420 



^k této ^ledi (zde chocfalfky svaných) velkými ne- 
vody 8 drobnými smyčkami, kterýž je tak obecný, 
že jedhié do Petrohradn před r. 1851 se jich okolo 
10 000 beček výročně zaaýlalo. Lososi vstnpaji jiS 
řidčeji do jezera z moře, podobnS json i sigové, 
Okouni a candáti {sudakp) řiácU tak že by nasa- 
zováni těchto velice hledaných v Rusi rybných dru- 
hftv žádoucí bylo, k čemnž již i vlÁda přihlédá. 

3. Co se organisace lovu v Baltickém moH 
a oblaati jeho dotýče, tož děje se rybolov větžfm 
dílem od příbřežních obyvatel proti nájmu jeho od 
vrchnosti (i od vrchnosti samé) a p., a to jen od 
jednotlivých rodin; toliko Rnsové, kteřiž zejména 
na západním břehu Čudského jezera pro velikou 
rybnost jeho v minulém století i na začátku tohoto 
silně se byli usazovali, provozuji jej mírem nebo i 
artSlmi, ku kterýmž se vsedáleuějií obyvatelé s pH^ 
fořeSnými (kterých je při j. Čudském ok. 30.000 hlav) 
zvláSt pro podzimní lovy spojují. Nejstatečnější me- 
zi rybáři Čudského jezera jsou obyvatelé Talap- 
skýoh ostrovův Rusové, kteří přes 2000 rybářův mesl 
sebou mají, a v j'ejichž rukou se nejen nejvýnosnější 
lovy jezera, nýbrž i překupování, dostavka ryb atd. 
nalézají. 

IV. Je-li rybolov v dolejSich oblastech moH 
evropsko-ruský^^ jednou z předních a výnosnějliok 
Živností, tož platí to vy9ěí jeStě měrou o Sibiři. 
Ohromná rozsáhlost země této a hojnost řek a je- 
zer, s druhé straoy pak mi^olidnost a niiSí hospo- 
dářský stav její, jakož i množství jinorodcftv jwm 
hlavními původy veliké váhy této živnosti. Ovsem 
Že jsou, jak výěe řečeno, mezi zapadla a východní 
Sibiří, ale i v meněích čibtech obou značné ros- 
\áíly jak v druzích ryb, tak i v hojnosti jejich, ale 
též i ve spůsobeoh lovu a účastenství v něm. a) Tak 
je rybolov v západní Sibiři u mnohých plemen 
Os^aekých i Samojedských výlučnou živností, kdežte 
^ Bajkalském jezdre zase četná sídla Rusiív čistě 
rybářskou povahu mají, při Ochotském moři pak 
opět pobřežní jinorodci (srovn. iTahoře) zaměstná- 
ním tímto jediné se obživují. Rovněž jsou v si- 
padni Sibiři v celém polici dolní Obi všecka 



4?1 



lepli m^a rybolorná (neménS i zTéroloretíká) jino- 
rodcům od vlády r plné vlastnictví odetzdána i oni 
mají je podle plemeA a rodin v stejné díly mesi 
sebotl rozdělena, provodíce při rotsmnoženi objva- 
telslra ob^Sasně nový předěl. Naopak přisluSi na 
Irtyii od ústí Naryma až do OmVka právo lovu 
výlučně nsazenémn tam vojska řadových kozákův, 
kteříž i rrbolovem v jezerech Kirg^zské stepi s Kir- 
^zy samými výluéně ho sdílejí. ^) Ve Východní 
Sibiři pak Je právo rybolovu i vlastnictví loviSt 
sice též některým severnito jinorodcttm co nezbytný 
prostiředek jich zachoVání přiřknuto, ale pro pře- 
vaha Tungus&v, kteříž hlavně jsou zvěrolovci, nad 
ostatním jinorodým obyvatelstvem stává se tu ry- 
bolov skoro zúplna volným, jakkoli není pťo menSí 
bohaítství ryb daleko tak výnosným, co v Sibiři za- 
padni r)Příélny toho hledati hlavně vtom, že řeky 
západní Sibiře jsou větším dílem stopního rázu s 
povlovným tokem, mutnou TOdou, obsahující množ- 
ství organických a ttidiž ryboživných látek, což pH 
bornatosti východní Sibiře je naopak, kdež i kamd<- 
nifé řečiStě kladení jiker rozličně překáží. Nad to 
je počet jezer ve vých. Sibiři velmi skrovný, kte- 
rýmiž právě zase západní Sibiř oplývá. 

1. •& e k a O b * s pHtoky svými platí vůbec za neg- 
lybniŽgSf ř^u v celé Sibiři a kromě Volgy t celé 
imperii ruské. 

a) Bohatství Obi záleží hlavně v pestrých 
dnutich Jistých lososovitých ryb, mez! nimiž nelttia^ 
inuksunf eýrokj Sůkur feéž čokur), pyidfcm nejěet- 
irtjjSí JsoU', k 'nimž v menších množstvích též okouni, 
(tialiml), -jesetři (zejm. vlastní jesetr, tevrjuga i sterl- 
f^ a slédl přistupují. Kromě iekurů a pyždjanů, 
pak sleďů vyškytají ée vSécky ostatní i v IrtySské 
soustavě, kteráž nad to i na sterledé bohatá jest. 
Výěe Berozóva jsou' i kaprovité ryby ve vSí Obské 
soustavě hojné, zvi. jati a plotvy {cyprinus erythro- 
phialmuš)y karasi, Ihii, cejni, uklejky a souvlastní 
kbakff, — tréskovitých miíik {ndltm), ze Stítohla- 
výeh řevci a kerff, konečně Štiky a okouni. Z moř- 
ských emavcňr Idví né v hubě Obské a nejdtílejSí 



«2 

Obi toHko pliskavice, aS dofti Hdko, jcjiehi kflše i 
tak 86 ztI. od jinorodcův spotíFebuje. 

b) Rybolov y hubě Obské provosuje ae 
skoro výhradně od sousedních Ostjakův a Samoje- 
dův, od kterých mSti knpci a promySlenici, i^chá- 
lejiei v dobé letního lovu zvL 2 Beresova a Tobol- 
ska, sásoby ryb odknpnjí Čili vlastni za tovary vy- 
měňnjí. PromySlenici vSak pronajijnají jinoro4cům 
sdojSíni své veliké ,nevody a jiná lovecká ná^Sni 
proti odvodn jisté části úlovn ryb, kteréž pak onino sami 
připravují (odtud jichjmenoj^roio^f). Rovněž je rybo- 
lov ve viech přítocích dolníObi, z nichž zvL Sosva a 
Sygva na ryby (lososy a kapry) velmi bohatý jsou, 
v přímém vládnutí Osfakův a Vogolc&v. Jinde pro- 
najímají jinorodci loviitě svá ruským kapcům i 
promySleníkům, vétSím dilem na několik let napřed 
proti odvodu potíFebných tovarův, potravních věci i 
částí úlovu, při čemž se v&ak velmi časté nepo- 
řádky úplným vylovením loviStě, zavřením ústí 
pfitokAv Obských a p. vyskytijí, tak že již mnosi 
jinorodci ve velkou závislost od Rusův upadli, o) 
Lov na pronajatých loviStích provozují pak Rusové 
buď dle svého spŮ5obu (t j. prostředkem artělí 
nebo i najatých lidí) sami, buď j^ dávají od jino- 
rodcův pod dohlídkou provoditi. Každoročně nalézá 
se v niHnách Obi do 30 lodí z Berezova, z Tobol- 
ska pak 15 lodí větSích i menSich (tak zv. doěÍ€' 
nik&v a kajuk)^ kteréž po 40 a 70 — 150 lidí pojmouti 
moliou i pro nákkd 3000 a vétSí na 7000—15.000 
pudův upraveny jsou. fi) Množství úlovu je a 
příčin proměny řečiStě v Obi za jarních záf^avi 
pro rozdílnou dobu ledoplavu atd. též velmi roz- 
dílné (jakkoli ryb v Obi vůbec neubývá), i obsahi^e 
v dobiých letech i 10.000 pudův jesetrův (r. 1846 
dle Abramova jen 7000 p. v cennosti 9100 r. stf.), 
2000 p. sterledí, nelm 25.000 kusův, muksunů áo 
800.000, syrků V, milí., iekurů 700 000, podjazků 
600.000 kusů, itik 20.000 pudů, což hromadné 
cennosti 200 000 rublů dosahige. y) Ryba větSim 
dilem silně se soli (u jinorodců jen suií a adi), 
ačkoli sůl není právě výborná; taktéž dobývá ae 
jiker celkem jen málo, protože ryby vétiím dilem 



473 

pro posduí poměrná dobu lovu jsou již bee jiker, 
kleje bývá též nemuoho; za to je toku hojnosti 
jakkoli jen z jesetrův vlastních bývá čistý a dobr^, 
yýtěžek výroční odváží se s části pHmo z nížin 
Obských přes Ural do Archangelska, větSím dílem 
vSak přiveze se po odrážce spotřeby místní do 
Tobolska, odkndž se Ve j^^o buď na jarmarkách 
Tobolské gubernie rozprodá, buď i k potřebě Ural- 
ských závodů do Permské gubernie dostavuje. 

c) Na přítocích dolní Obi loví jinorodci 
skoro výhradně sami, a vŠak pro uzavírání ústí 
řek za dobj velkých lovů letních na Obi, jakož i 
pro nedostatek dokonalejšího náčiní bývají úlovy 
jejich větSím dilem nedostatečné ; naopak je 1 o v 
na četných jezerech Tobolské i Tomské gu- 
bernie zcela volný a provozuje se s velkým úspě- 
chem od ruských posidlencův, pro kteréž vůbec, po- 
kud podél Obi níže ústí Čulyma aŽ k Obdorsku 
usedlí jsou, rybolov již z příčin chudého zemědělství 
stává se důležitou a přední živností. Jezera oněch 
gubernii, jakož i v Éirgizské stepi jsou svrchovaně 
rybná, pokud ovšem nevysychají. Zvláště vynikigí 
bohatstWm ryb jezera Čany, kdež se do r. i 150.000 
p. ryb naloví,'pak jezera E^ainského okruhu, kdež 
výroční výlov i na 30.000 pudů dostupiige. Jelikož 
Kirgizi rybolovem se nezajímají, dojíždějí kozád z 
linie Klrgizské sami na lov do Kirgizských jezer. 

d) Na vysním Irtyši zabývají se Kozáci 
skoro výhradně kromě služby své a chovu dobytku 
jen rybolovem, jednak pro nemožnost zemědělství v. 
těchto stopních končinách, jinak též pro velkou vý- 
nosnost rybolovu, kterýž mnohým i několik set 
rublů ročního pfíjmu poskytuje. Též na j. Z a j- 
sanském mají Kozáci Semipalatinští dle úmluv s 
Kytajskou vládou právo lovů, a každoročně od- 
pravuje se tam ,a na černý IrtyŠ komando 86 
mužův, kteří tu za celé léto až do ř^na loví a zvi. 
jesetrů a sterleďů v značném množství nabývají^ 
tak Že z těch úlovů obyčejně 10.000 r. výročních 
důchodů do kassy štábní se dostává. Zvláště též 
bývá příprava kleje, jikry i vjazig (zde halyky zva*! 
ných) na těchto lovech příkladná. 



474 



2. Jeniiej je sice řeka viadei ns rjby bohatil 
a viak rybolov ▼ dolejíím bSha jejim podl&i hlaTnS 
té záradě, Se feka relmi sáhy samná (t sáři), 
nisledkem ^ho2' promySleníei miti s Jenisejska 
neodvažtgí se sami na lor daleko niže Jenisejska, 
bojíce se sanmnntí na spá