Ziva : casopis pro biologickou práci

ZVVA.

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ.

Redaktorové :

Prof. Dr. Jan Purkyné a Jan Hárejcí.

ROČNÍK PRVNÍ,

Pomocí Matice české.

: W E"n=2 82.
Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském (Semináři.

1853.

" k

ODZAOAIÁA 21402

- :3wonotdnhsjl

ADONÁK sw a Degaréí no 1

Šdass' sdižaMí ivomod i.

P o
4 A A
| BS |
i . k č

i sr “

+

Čtenářům ku konci roku.

Dokončili jsme šťastně první běh Živy, podporováni jsouce vřelým
oučastenstvím českého obecenstva, kteréž laskavě přijalo, co jsme dle sil
svých podali. Úloha naše nebyla snadná, a z toho nechť jsou omluveny
některé nedostatky, které přísnější soudce v listech těchto nalezne.

Měli jsme při zvláštních okolnostech všeobecného vzdělání v naší
vlasti a při stavu naší literatury hlavně dvojí úlohu, za jedno aby se u nás
známost přírodních nauk s prospěchem rozšířila, a pak, aby se mezera v
literatuře naší vyplnila. Není potřebí dokazovati, že u nás dnem ode dne
více se rozšiřuje přesvědčení, že také přirodozpyt, naleží podstatně do oboru
vědomostí, jakých každý vzdělaný člověk nabyti ma, Čilý život a veselé
vlnění pospolitého obcovaní zakládá se nyní nejvíce na pokroku přírodních
věd, a blaze národu, v jehož lůně tyto vědy horlivých pěstovatelů mají.
Čím většího významu a důležitějšího vlivu na nynější vzdělanost přírodozpyt
ma, čím větší a důstojnější jest zástup učňů a mistrů, kteří neunavnou silou
starou temnou říši výjevů nové světlé říši pojmů podrobují, tím důležitější
nastává i pro nás úloha, abychom každému, kdo po tom touží, podali po-
moci a prostředků, jimiž by se v té velikolepé práci zúčastniti anebo aspoň
výsledků jejich zmocniti mohl,

Nestačí v tom ohledu ale pouze povrchní zprávy a hravé, nedosta-
tečné milkování s přírodou; vážný ráz doby naší požaduje vážné, neunavné
úsilí. Z toho ohledu byly podniknuty podrobnější práce, které se v letošním
běhu Živy uveřejnily a které i příště jednou z hlavních úloh jejích býti mu-
sejí. Doufáme tak v delší řadě let, nakloní-li vážené obecenstvo i dále pod-

niknutí tomuto svou přízeň, nabyti širšího a důkladnějšího základu, nežli

„Jaký jsme dosaváde měli, abychom na něj spolehajíce i s pokroky jiných

národů zároveň kráčeti mohli. Zpytování vlasti naší zůstane sice, jako v le-

tošním běhu, v popředí našeho úkolu, a však, pokud síly naše stačí, budeme

IV

vždy hleděti k tomu, abychom i všeobecný obor přírodozpytu, na němž se
domácí zakládá, vzdělával.

Nemyslíme, že nám někdo namitati bude, proč o té neb oné zdánlivě
nepatrné věci podrobněji a uzkostlivěji pojednáváme ; v přírodě nekonečné
není nic nepatrného, aniž jsou potřeby člověka jediným měřítkem jejím.
Povšechné, bezohledné poznání a pochopení všeho, co se smyslům jeví, jest
ulohou přírodozpytce. ;

Vzdávajíce ku konci upřímné díky za laskavé oučastenství obecenstva,
kteréž úlohu naši nám usnadňovalo, projevujeme ještě jenom přání, aby-
chom pracemi našich přírodoskumců hojněji podporování byli, Zvláště
prosíme velevážené pany na venkově, aby zprávy o přírodních památno-
stech svého okolí nám zasílati a tím k rozšíření domácích a všeobecných

vědomostí přispívati ráčili.

V Praze dme I. prosince 1858.

Redakce,

(Obsah věcní.
Články hlavní.

Číslo Stránka
Obsahu všeobecného neb smíšeného.

Rozhled v oboru veškeré přírody, Sepsal Dr. J. Purkyně. 1 i
Zimní spánek přírody. Od Dr. V. D. Lambla (k tomu tab. 3.) sta — 15
Člověk « příroda. Sepsal Dr. J. Purkyně.. - - Z., Alinad „ob, sazdj 129
Život“ pod voden. Od Em. Purkyně . : 9 257
Nerostopisné, ©
O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách. Od Jana Krejčího. 2 33
-= n = = větš -= == == 4 97
dk = = = = =ŇE n- Ď 146
E = = = — => — k 6 168
= = = — - -= = m = 7 213
= = = = — — jhioá —(k tomu tab. 15) 12 353
Horstvo Velebitské (k tomu mapa) . - ssl 4 107

O vlivu nejmenších ústrojných tvorů na vyvinutí se vnslet (pozemských, 0d prof
Dra. A. E. Reussa 2 čaahsl 3 9 261

js a 2 EO Ao AoE D5 o oba A1“ 55
Rome 90- Mao kne V O MR SAL O EA, lo he o oje Kek 289
Rosilinopisné.
O semenech rostlin. Sepsal Em. Purkyně . . . . . . « « «+ «.. +. 2 49
Klíčení. Sepsal Em. Purkyně e MUJ Are: Mbee MV 7 a Mont n 104
O zrostu bylin. Od Julia Saxa (k tomu tab. 7) Sp Poté ře: dne ŘE C 139
s —" — — (k tomu tab. 10 111). . . 2. -0.08 229
— = == ©, ES (kitomntab. 43). Je% Kraj, x 6, VO 299
"65 jj = I— ktomu tab. "Fy VK. 1300 108 OUPO 333
Lesy. Od Em. Purkyně r pprodřík rd koho zo: yn sako S rem og ků 306
Fan = — o Seo o PKS" AO PO V SOKOL So ot oddmatl C 324
Mitabaka i, Od -EmreParkynbn td o eb oo el ey a a BO 365
Živočichopisné.
ČÁP -z kuse jie, Mest eu: Salsten « Její o Oda dam z jl 7 0eápath, opdnáe z meat A 9
Vrabec . - S JM O o 41
Rak. Od ale. Saxa «“ om "tab 5 a © 2 < Běl nesl 3 71
Lašťovka, zvěstovatelka jara.. - : -2 W918 Vanenl „Mogauiy žovta 5 136
Ranní zpěv ptactva v letě : ate u Eat ka -6 161
Blenejší. Sepsal Em. Purkyně (k an tab. 8x O -tao láVešjtáh: „er 6 175
k — — — — .— — =... 0.2 zlé! sky 7 205
Liška-.+. pcs je sako, ya = Erie páá v sjě 7 196
Cizopusnici člověčí. Od Dra. Karla Spotta « 3 7 200
— =. — -— — 8 237
Kukačka POE A moč úzletře, 8, oaělys uloviž -44 sva S 225
O kostře hlavy amrčí, zvláště králičí. Sepsal Jindřich Wichmann (ktomu tab.12) . 9 272
, Kanárek.. Od J. Krejčího dam = P5 ZN on <nosí je la ENDÁ 326
Fysiologické.
k O smyslech vůbec. Sepsal prof. Dr. Jan Purkyně . - ec 38h l © 163
W Místopis čili topologie. smyslů vůbec. Sepsal prof. Dr. Jan Purkyně sen ohuotJT 193
Aa = z == m o = = — 0 al 361
i
| Hvězdářské.
E O kometách: Od-Dra. V. Htáňoše toa soli, kakozaode Aboltondori u. ein 309
P O padajících hvězdách. Od Dra. V. Kuneše < -< -< < « < - -+ + 406 M1 344
Meteorologické.
0 vě a ledu. (k tomu tab, 4) Z c ao ONO OC 44
-= sc — = — — - (0008 DO ODS Dě VÍ . aiiib (5 3 65

VI

Číslo
O povětrnosti, Od Dra, V. Kuneše . . . BE ge ol o oko dbá A oa ode)
— — — -— = A; a Oko ROS R seo 4
— — — — -i olla m Jere 76, © sbteblcj sn
— — — -— — A E OCR" 9
pe — — — k „M (12
Přehled povětrnosti od roku 1852, dle meteorologických pozorování Pražské hvězdárny.
Od Dra. V. Kuneše be or „AA om OŘDKSžun 3
= —a == a = = = 4
Cestopisy.
Cesta do Banátu. Od Ant. Fryče ©. < <.. Pyro z 4
— — — — — — 1 Tee ageihsth salě -fall © senat, koa“ zo
— — — — — -— ONE -M0 © -ho VS Kone NON 6
Výlet do Tater. Od Em. Purkyně 8
Životopisy.
Nástiny životopisů českých přírodoskumců. Od Dra. Viléma Rud. Weitenwebra:
Ic JaniSyatopluk Preglž -u <- m. 2 ně ře yo + orě > lesa : 1
II. Karel Bořivoj Presl k 4 ho 2
Dodatek k životopisu Karla Bořivoje Presla «, Pulárámo ce 2ě 3
NIL Kašpar hrabě Šternberk 6
— = — zě e ojikoy Rog ot 24) datohdákoů kotle
Dodatek k životu Kašpara hraběte Šternberka << © + 04060 9
IV. Tadeáš Haenké + "84o > 107 pe + < Medkměl ol 11
Drobnosti.
Obsahu všeobecného neb smíšeného.
Řemeslo a věda- . « dn 4
Roční rozdělení živola v přírodě se jevicho se fanovis tě botanického a hmyzoslov-
ního. © Od P. Dvorského . . odamy O
Procházka z Prahy do Malé Chuchle.“ 04 Julia Saxa (k obi tab. DI 7
Nerostopisné.
Kounická skála, Od J. Krejčího (k lomu tab. 4 a2 ... AO 45m
Malachit v červeném pískovci u Chrasti nedaleko Českého Brodu. (04 J. Krejčího 2
Zkamenělé stromy v okolí Plzenském. Od Dra, F. J. Smetany . « « « 6
Povětrné železo Žamberské. Od Jana Krejčího pe)
Malachit u Skalice stříbrných hor nedaleko Sázavy. Od Tana (Krejčí 10
0 porfyrech Vltavského údolí u Prahy. Od Jana en Aa -+ end
Tuha u paty Sumavy v Krumlovsku . a ST vas c'ej. koda) Mno MAMNUO
Rosilinopisné.
Polní plíseň. Od Jana Krejčího ©. ©. < « < < < 4 +4 © ej
O nemoci vinných, hroznů a rev <... 4 4 +4 +. Szké pšlolavodadyn „násotcsá l
Živočichopisné.
Popis chřestejšového ocasu. Od Dra. Jana Čermáka „1
Ze života lašťověk. (Od Fr. Špatného S B
Menažerie, Od Em. Purkyně . . o ela Šalet „česke +1 yfaěno aja MNE
Jedovatá zbraň povouků. Od Dra. Jana Čármáka L 100.blh © dával“ jinde
Zajíc. Od Fr. Špatného . s 9 o Sny ye c ne 2
Výjevy ze života zvířat. Z vlastní: zkušenosti sděluje J. Malý. -.*.. 3
KE da nj = HL — zl úlezlite „Vntmas. ven vk 4
= eB3e = : = = —. sort) > dojůnnilé
K článku „Ze života vlašťovek.“ Od „Dra. A. Fabiana . - « « +- + * + 3
Jelen. — Myslivecky pop od Fy- Špatného © < © © « -54 « > « sA
= — l kzoí k Ú sěka sojevave MĚ
— = — — „nada úyoa -ojzolos101« iliš zsdklle
k: = Break 51 ; „10
— — — — — — on3 4 oo „12
Vážka čtyrskvrná, jinak šídlo. Od Dra. Karla Špotta < . - « + + *« 8
Popis. a drobnohledné skoumání dvou aa mumiíj „4 „oxl-jě osivo 9
0 jednorožci “ : čans -W e.u1s P 12
Palaeontologické.
Dinotherium giganteum, u Abtsdorfu nedaleko České Třebové nalezené, Od Julia Saxa 10
Hvězdářské.
Nový důkaz otáčení se země okolo své 05y < <- « «« ++ + « + « 3

Slránka
53

117
178
279
375

86
121

122
154
181
- 245

VII

Číslo Slránka

Hospodářské.

Dojem vlídnosti na dojný dobytek. Od J. Krejčího. . . « < « « « . . 4 30
Zdali jsou krtkové na lukách ke škodě nebo k užitku . . . . ... « « , 8 250

Učené zprávy.

Musejní,
Zpráva o sbírce ptactva. Od Ant. Fryče . . . Dee oko o yt zí 90
Zpráva o činnosti přírodovědeckého odboru národního Musea Css Pryeote kcn c 383

Lilerární.

Návěští o přírodovědeckých knihách dva 32
lí = = 2 64
ry jh jš = SS So Sa S Po o deda 4 128
= = = . . 5 159
=. = — oky Ano Obilěsí *ocetk -VA o le (153) 10 7 224
add SA 18 Wa dřezy o dělerátlcc ab uáeatojke kraso 8.256
k = = — odk VY O LY VŠ jeden ena : : 9 288
Bředbeznovnávěšhéai 39 Juhani Moj oioabese else. non Saně: OU 320

ČL

Obsah posloupní.
Rozhled v oboru veškeré oky Sepsal Dr. J, p P v obe 00 Valko 1

« Čáp Pe i : Bad s ES aka aa dor: 9

Zimní. spánek přírody. (od Dra, v. D. Lambla. za 15
Nástiny životopisů. českých p Od Dra. Viléma Rud. Weilenwebra. ké Jan

: Svatopluk Presl M 21
Drobnosti, (Kounická kálké — Popiš chřeštšjšového ocasu. — (Ze života vlaitovek. « —
Dojem vlídnosti na dojný dobyték. — Menažerie. — Návěští o přírodověde=

ckých knihách a časopisech) ©. W- násl „ki)v pohýjy Jena stasDů: Mi B

K tomu tab. 1, 238

(. 2.. 0 kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách: Od Jana Krejčího- -< ©.. +. 33
+ Vraboc z4/se 3 Jose PAWadyst soil; esné load ečašůlýs gis srs s 41
PERO IA: EYS Ake sedí č fav baaMos ee. aso ea A5 54 Naerně, da U Ne; SKa eaašno a mo VÁZ
0-semenech rostlin. Sepsal Em. Purkyně < « -< © -+ 4+% 49
O povětrnosti. Od Dra. V. Kuneše. I. rakaoijE ralěssde: 53
Nástiny životopisů českých přírodoskumců. u Karel Bořivoj Presl 5 RO PO
Drobnosti. (Jedovatá zbraň pavouků. — Malachit v červeném pískovci u Chrasti nedaleko
Českého Brodu. — Zajíc. — © Návěští o přírodovědeckých knihách.) „160

M K tomu tab. 4.

ANETTE 20007 SON S pak ods nem bo 042; oddaní ot Id čas 285
05- Rak. Od Julia Saxa - © : S You NĚ! „iy * 65 2 dasad -ey DUA

Dodatek k životopisu Karla Báživoje Presla' PZT) 83

a Přehled povětrnosti od roku 1852, dle meteorologických pozorování Pražské Prostara:

. Od Dra. Vojtěcha Kuneše —. + bee Zin -96 te HMM 86
Zprávy o sbírkách přírodnických českého. Nkézns Zpráva o ki ptactva 90
Drobnosti. (Výjevy ze života zvířat. (Z vlastní zkušenosti sděluje J. Malý. — K lání

»Ze života vlašťovek“. — Jelen. — Myslivecky.popsán od Fr. Špatného. — Nový
Ř důkaz otáčení se země okolo své o08y.) © « © «.* %.e. + es 92

č K tomu tab. 5 a 6.

0. 4. O kamenném a hnědém uhlí,- zvláště v Čechách. © Pokr. < < -97
k: * Klíčení. Sepsal Em. nětad G va, „KE one sonoy Avelný zdisoleylke tz 104
4 Horstvo Velebitské , . zed; ul lákií zodtřalajcě * doojeltsn ds šedi 107
: O povětrnosti. IL, : ZPĚT OVA ROVNO Root kvě et 6 5 3 117
ře“ Přehled povětrnosti od- r. 4852. Dok, bdva)v.v Štštys leo onědňích s nednadsas- 0) -6424
= Cesta do Banátu. Od Ant. Fryče < - . 122
+ Drobnosti. (Výjevy ze života zvířat. Pohr — Jolen. Pokr. — Řemnsly a eh — -Návěští M

' 2.20" dzoayěyroc (» —* 180

o přírodovědeckých knihách.) ©. «.«.* «.«
K-tomu mapa horopisná.

Člověk a příroda. Sepsal Dr. J. Purkyně rokom Starmie © WábyeN © vane Je 29
Lašťovka, zvěstovatelka jara —« « 5 oo c OOP SO kN
Rozmluva o růstu bylin, Od Julia Sara Sa © CNC oo Čí oé
O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách, ' Pokr. can: dz E -0 cda 46
Cesta do Banátu, Pokr. 60 P o pudl AMO Ev at 3 O

Č. 6.

Stránka
Drobnosti. (Polní plíseň. — | Roční rozdělení života v přírodě se stanoviště botanického ©
a hmyzoslovního. — | Návěští o přírodověděckých knihách:) < «- s% < „ 158

K tomu tab. 7.

Ranní zpěv ptactva v letě -. . Z SONS B O oo
O smyslech vůbec. Sepsal Dr. Jan Purkyně ev o P oo O
0 kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách. Pokr. SALE NÉ toky uo, > Cox NARO
Hlemejžď. Sepsal Emanuel L JRkán okay 38 je, poh ite s „ 85
O povětrnosti. II.. : Bye: žár oráia oiroa - „178

Cesta do Banátu. Dok. . PŘEBROM 3 181

Nástiny životopisů českých přířodáskamců. u: Kašpké hřábě Štenbén: by Jošk 185

Drobnosti. (Zkamenělé stromý v okolí Plzenském.— Výjevý ze života zvířat. Dok. Jelen, = Páke: ) 189
K tomu tab. 8.

„ Místopis čili RES smýslů vůbec. Sepsal prot Dr. Jan Káptee: o be 0

Liška . - : *€ SAE 33b, © ON
Cizopasníci člověčí. od Dřa. Kařla Špota Ao O OM OU AsE C
Hlemejžď. Dok. . . . A oa 2D
O kamenném a-hnědém uhlí, zvláště V j "Čevhéch. Poke.. bos 223
Nástiny životopisů českých přírodoskumců, III. Kašpar hrabě Šternberk. Dok, PO

Drobnosti. (Procházka z Prahy do Malé Chuchle. — Návěští o přírodovědeckých knihách.) 224
K tomu tab. 9.

ČÍ 8. Kukačka z 2 3420 „3 ed U 0 Jnegoé. yholiše dzddévy. urodu v- bolilkast - K2DA
O*zrastu bylin: © Od-Juha Baxa. -Ir -> 4 (se 6 4 1m © 68 (ee caen 08 0lcn O MIK nake
Cizopasníci člověčí. 'Dok. < „káunal. C V. al LO bovíz snabgz Jmnil- 237
Výlet do Táter. Od Em. Paríkýně a UW, i 245

Ox
©

Č. 10.

Drobnosti. (Vážka čtyrskvrná jinak šídlo. — Zdali json krikové x na Jukách ke škodě udi
K úžitku. — Povětrné železo Žamberské. — Návěští o přírodovědeckých knihách.) 254
K tomu tab. 10 a 11.

« Život pod vodou.- Od Em. Purkyně. - - 20 ygeh kasu o MNE,
O vlivu nejmenších ústrojných tvorů na slyvalekí se vritev remských. Od prof. Dra.

A. C. Reussa . . . Ďonl z- munnavanl: (0 0 RL
O kostře hlavy ssavčí, zvláště koshčl: " Sepsal Jindřich Wichmann še © 0300 soda- ee
O povětmosti. IV. . + de abal u uděde: 07 a
Dodatek k životopisu Karla hrabste“ Šterbejiiy ai- nauk- (282
Drobiostř. (Popisa drobnohledné skeumání dvou osyptských mom. -= — Návěští o přírodo-

vědeckých knihách.) - - b : 4 eeosvik valááll -Laa

K torie tab. 12.
Křemen |- PO o va té © SN o ovbll adidas <
0 zrůstu bylin. 11. 2 + vede AR 13 1 o on 5 o NE
Lesy. Od Em. Purkyně ZL ze oehosha ee ob alE ste VĚ RP E ON SENN
O kometách. Od Dra. V Kunéka -W S sil IK) *eí = 803

Drobnosti. (Malachit u- skalice stříbrných hoř nědaleko Sázavý. Anča giganteum,
u Abtsdorfu' nedaleko České Třebové naležené, — Jelen. Pokr. — Letošní škůdce
pšeniční:- — Předběžné návěští.) ......- ae vánojsí sellob(k » + 300
K tomu táb. 13.

. Lesy. Dokohič. : $ Vzonačnsu jndsal No snályu alugit.az*gegi$Yy * do + Be
Kanárek. Od J. Krejčího ptě : g - R Oh
© vlivu nejmenších- ústrojných ivoré na jyvináté se vrslov pozemských, Dok. „ > E
O zrůstu bylin. IV... . k sele MĚ
0: padajících hvězdách. Od Dra. v. Knňeše: vk Bký dada l
Nástiny životopisů českých- přírodoskumců. IV. Tadeáš Haonko aE „ 346

Drobnosti, +(0 porfyrech Vltavského údolí u Prahy, — (0 nemoci vinných hroznů a „gov) 350
: K tomu tab, 14.

se "kamenném a hnědém. uhlí, zvláště v. Čechách. Dokonč. 2o tryjškýů shatdssg - 383

: Místopis: čili topologie smyslů. vůbec. P n Dr, Jan Barkyně. Doke +; ++ . 361
pa 22 v okr je ! iva mtoviš ws vvstyší ohen CS
O povětrnosti. - V.. a 4 a cO
Drobnosti. (Jelen. Dok. — Tuka; u paty ač v ;3Kramlovsku. — 0 jednorožci. —
Zpráva o činnosti přírodovědeckého odboru národního; Musea« —— Návěští.)> 380

ŽIVA.

ČASOPIS PRÍRODNICKÝ.

Redaktorové: Prof. Dr, Jan Purkyně a Jan Krejčí.
Číslo 1. Leden 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasilá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř,

Rozhled v oboru veškeré přírody.
Sepsal Dr. J. Purkyně.

Octnuvše se v cizí, hornaté, lesnaté krajiné, cítíme především polřebu porozhlé-
dnouti se v jejím okolí, zdali tu na blízku jaká řeka, do které menší potoky splývají,
který hlavní jest směr jejího toku, na které straně obzor zraku do dálky se otvírá, na
které uzavřen jest vršinami neb pohořím, To pak vše ještě nestačí ku pravému oriento-
vání se v krajině této, kdybychom i mnoho dní v níse potulovali, jestliže nezdvihneme
oka k nebesům, a neobrátíme-li pozor na pohyby světel nebeských, Zvláště pozorovati
sluší místa na obzoru, kde slunce vychází, kde zachází, kde vrcholu své dráhy dosahuje.
Tím stanovíme strany světa: východ, poledne, západ, a naproti polední půlnoc čili sever.
Z takového rozhlédání se v krajině cizí prostředkem východu slunce (solis orientis)
povslal asi název románský orientovati se, zorientování, jenž obdržel konečně měšťanské
právo ve všech takměř jazycích vzdělané Evropy.

My se také chceme zorientovati v krajině nám z větší čásli cizí, temné, neschodné,
nemající vchodu ni východu známého, totiž v nesmírném oboru přírody, obkličující nás

. se všech stran svými podivení působícími výjevy, ozývající se i mluvící k našim smy-

slům, k našemu rozumu i citu tisíceronásobnými hlasy a kynulími.

Jest to úloha ohromná, aniž ten, kdo ji aspoň tušením pojmouli v stavu jest, vidí mo-
žnost dopátrati se jejího konce. A však zmužiti se třeba. Nedosáhneme-li stanoviska nej-
vyššího k porozhlédnutí se v nesmírném oboru přírody, což ovšem jen svrchovaným svě-
toduchům dáno jest, zůstávají nám ještě mnohá stanoviska a hlediště nižší, k nižší naší
lidské obmezenosti se hodící, z kterých jakýž takýž rozhled zevnilřní a upamatování se
ve vlastní útrobě dáno nám bude.,

Všechno což jest v přírodě, živé nebo neživoucí, ovědoměné nebo bezvědomé, má
své slání v prostoru, v času své trvání a své proměny. Prostor pak i čas, umem po-
jatý, jest nekonečný i nesmírný. Kdyby totiž i dáno bylo, kteroukoliv stranou skutečně
prostorem se pohybovati, nikdy bys konce nedostíhl. Aniž vhloubav se do minulosti
počátku času dosáhneš, aniž v budoucnosti jeho konce se domyslíš, Pomyšlení té i oné
nesmírnosti jako závratem nás jímající pudí silně k navrácení se ku prvotnímu místu, k
NE

2

nynějšku, a tak z nekonečnosti bězměrné očtneme se sami u sebe v slředišti míry, hranic
i mezer, a ukojíme svou mysl v povolném vyvijení a trvání našeho pozemského všed-
ního živobylu. Takovým spůsobem ustanovujeme a zorientujeme se v naší přítomnosti.
Co zde jen vduchu pojato, názorněji rozmysliti dáno, když okem hvězdářským na pro-
stor všehomíra pohlédneme. Především třeba meřítek známých použiti, abychom pojali
velikost naší Země, Průměr její pod rovníkem činí 1719 mil zeměpisných, obvod tam-
též 5400. Střední vzdálenost Země od Luny (měsíce) udává se na 52000 mil. Střední
Země vzdálenost od slunce jest 20,666800 mil. Vyvolíce však sluneční kouli co stano-
viště dalšího rozměru nalezáme, že průměr její obnáší 192936 mil, tak že Země'i s
Lunou v jejím vnilřním prostoru kolovati by mohly. Od slunce pak planeta Merkur vzdálena
jest 8,000000 mil, Venuše 15,000000, Země jak známo skoro 21,000000, Mars 31;489000,
střední vzdálenost malých planet novějších (Vesta, Juno, Ceres, Pallas a t. d.) činí asi
55 milionů, vzdálenost, Jupitra 107,521000 , Satlurna 197,129000, Urana 396,423000,
Neptuna 624 milionů mil.

Tak jsme dostihli končin sluneční naší soustavy. Odtud odvážíme skok k nej-
bližší hvězdě stálici, Máloť jest jich dosud, jichžlo vzdálenost podlé možnosti vyměřena,
toliko asi třiatřicet. Slřední jich vzdálenost od slunce mezi sebou obnáší asi milion
slunodélek (1000000>X<20,000000 — 20,000000,000000, = 20 bilionů). To nám zase po-
skytuje měřítko k měření soustavy mléční cesly. Známoť, že kolem nebeského klenulí
prostírá se pás mlhavý, mléční cesta zvaný. Silnými dalekohledy rozpadává se celá ta
mlha v nesčíslný počet hvězdiček, stálic, podobné povahy jako naše slunce, Všechny
tylo hvězdy činí ouhrn jako jednoho tělesa hvězdného (hvězdiskem bych je jmenoval),
jenž podlé výčtu Herschela staršího přes 20 milionů hvězd počítá. Tolo hvězdisko roz-
loženo jest v prostoru všemírném v podobě plásli okroublé, z vícera kruhů soustředních
složené. Slunce i s zemí nachází se nedaleko jeho slředu. Oustřední pak slunce podlé
Maedlera zdá se býti jedna hvězda ze souhvězdí Plejad (kuřátek), asi Alcione. Díva-
jícímu se z našeho stanoviště pozemského v šíř tohoto hvězdiska zdá se, že hvězdy
jeho jsou více sblížené a huslěji seté, poněvadž těmi stranami největší počet jich za
sebou stojí; v hloub pohlédajícímu jen pořídku se ukazují.

Z toho pochází, že tato plásť okrouhlá, ze samých hvězd seslavená, jen jako kruh
nebo pás celou nebeskou dutinou oločený se nám ukazuje, a toť nazýváme soustavu
mléční cesly. Jest ona přeohromné velikosli. Podlé přibližujícího se výčtu Herschela,
když se vezme zřetel na jejich zmenšení podlé dálky, a přijme se, že skoro v stejné
vzdálenosti od sebe rozstaveny jsou, udává se rozměr naší soustavy mléční v hloub na
455 hvězdodálek (20 bil. < 155 = 3100 bilionů), v šíř pak asi na 5 „krát tolik (3100
bil, < 5'/, = 17050 bilionů). Můžeme si pomysliti, že takových hvězdisek v nesmírném
všehomíra prostoru v nedoměrných mezerách více rozloženo jest. I v pravdě ukazuje se na-
šemu oku dalekohledem ozbrojenému něco podobného ve spůsobě hvězdných mlžek a
hromádek, jichžto hvězdářové po rozličných stranách nebes přes 3575 napočítali, jenžto
v poměru na rozložení mléční cesty, skoro příčně k ní, v kose Bereničině a v Magel-
lanových oblacích, jako ve dvou protivách nejvíce nahromaděny jsou, což ukazuje, že
tam všemírný prostor lěmi hvězdisky nejbohatěji naplněn jest. Povážíme-li, že každé
takové hvězdisko nejméně tak veliké jest, jako hvězdisko naší mléční cesty, a že vzdá-
lenost jednoho od druhého asi v podobném poměru jest, jako průměr slunce ke vzdále-
nosti stálic okolních, duch lidský ani nestačí ku pojmutí tak ohromného počtu, O těchto

5)

hvězdiskách, jichžto podivných podob přírodopis rovná se nemálo přírodopisu našich
rostlin i zvířat, jindy obšírněji promluvíme, nyní budiž na tom dosti, že nám poněkud
posloužily v snaze naší, nesmírný prostor všehomíra jakkolivěk rozměřiti. Povznesše se
takto guadriliony guadrilionů mezerami od jednoho hvězdiska k druhému, i do všeho-
míra pobloudivše od svého pozemského stanoviště, vyhledejme sobě zase to naše
hvězdisko, mléční cestu, a tam mezi těmi dvacíli miliony to naše Slunce, a v jeho blíži
naši zemičku, a tam lo naše rodiště, milou vlast českou, v srdci Evropy položenou.

Ač naše cesta byla předaleká i závratná, nemůže se říci, žebychom byli se vy-
mknuli z dráhy přirozeného myšlení, k jakému zkušenost i důmysl dosaváde vedl nej-
znamenitější astronomy našich časů. Aniž z toho jakási zmatenost na mysli pochází,
nýbrž tím vělší světlo i rozhled ve světě i tím pevnější ustanovení se na místě tomto
pozemském, prozřetelností boží k vykonávání našich živolních úloh nám propůjčeném,
Jistě že poznání nekonečnosti všehomíra nás podobně přivádí k poznání k nekonečnosti
mysli naší, ač v úzké schránce živobytí lidského uzavřené; ano nekonečnost ne sama
sebou se poznává, než právě svou protivou, totiž konečností.

Buď nám dovoleno podobným spůsobem porozhlédnouti se také v proudech časů,
jakými se vykonávají pohyby těles nebeských, a které podobně slouží k rozměru dnů
života našeho. Kdyby člověk chtěl jen tak úsobně čas měřili, beze všeho porovnávání
s událostmi vnějšího světa, sotva by se mu as podařilo pochytnouti jej, an tichým kro-
kem uchází, a zastavili, aby se poměřili dal, ani tehdáž, kdybychom tepání svých žil
na pomoc vzali. Lépe by to šlo, kdybychom kus dráhy našimi kroky odměřené k tomu
© použili. Starým národům sloužily píseční hodiny k vyměření nevelkých chvil, potřebných
k vykonávání jistých záležitostí. Však tím vším jen velmi obmezených mezer časů ob-
saženo, ač v mysli tušení neuslupné se ozývá, že čas ani minulostí ani budoucností ob-
mezen býti nemůže, Dále pokročilý výměr času béře za měřítko střídání se dnů a nocí.

Jest to v pravdě míra času nejpevnější, nejurčitější, neboť dávno i nejdrobnější
zkušeností hvězdářův známo jest, že kroužení Země okolo své osy tak stejné a pravi-
delné jest, že i po tisícilelích v něm ani nejmenší změny poznati se nedá. Kdybychom
sobě vyvolili jistou hvězdu stálici o půlnoci v polední čáře stojící, a pozorovali čas je-
jího návratu, což podlé našeho spůsobu časomíry činí čtyryadvacet hodin, a třeba mnohá
tisíciletí to pozorování opakovali, vždy by se bez nejmenší úchylky v tu samu dobu
hvězda k svému místu dostavila.

Nejpatrněji poskylovaly se našim předkům k vyměření času běh Luny a její
změny. Od jednoho novoluní (novoměsíce) k druhému uplynulo vždy 29'/, nebo skoro
30 dní, což znamenáno jmenem měsíce; takových skoro dvanáct opakovalo se u Egypfanů
od jednoho rozvodnění řeky Nilu k druhému, čímž nejpry rok se ustanovil. Jak mile
lidé znali časy roční, použili jich léž na vyměření věku lidského i věkův lidského dějin-
stva, i pozorováno prvníkráte, že život náš trvá 70 i na nejvejš 80 let. Brzo však fan-
fasie se vmísila v ten časoměr, bez míry bažíc po ponětí jakémkoliv nekonečné minulo-
sti i budoucnošti. Bájesloví pohanské požadovalo pro své bohy a jiné nadlidské bytno-
sti též nadlidské odměry časů, Ano odvážilť se i člověk, objem trvání všehomíra za-
mysliti, U Indů, nejstarším národu to v dějinstvu našem, vyznačeno trvání světa na
12000 božských let, z nichž každý rok 360 lidských zajímati měl, cožby činilo podlé

lidského počtu 4,320,000 obyčejných roků, Onu mezeru času (12000) rozdělili zase na
4 *

4

člyry věky světové, jmenem džugy. První svělověk Kriladžug zajímal 4000, druhý Tre-
datžug 3000, třetí Dvapordžug 2000, a čtyrtý Kalidžug 4000 božských let, což. dělá
ouhrnkem 10,000 let. Zbývajících 2000 let božských rozděleno na čtyry časy mrákot
mezi každým svělověkem, mezi prvním a druhým 800, mezi druhým a lřetím 600, mezi
třetím a čtvrtým 400, po čtyrtém pak ještě 200 božských let, po jichž ukončení násle-
dovati má všeobecná zkáza světa. My pak se teprv nacházíme na počátku čtvrtého z
těchto věků.

Všecky čtyry věky, shrnuvše je v jednu dobu, jmenovali Mahadžugam. Takových
1000 veledob činilo teprv jeden den života Bramy, jenž trval sto let, skládajících se z
„365 takových dnů, což činí (4,320000X1000) 2krát (den a noc) X 365 (rok) 100krát
(celý žívot) = 315,360000,000000; načež svět se zničí, až zas nový Brama opět z Vi-
šnova lotosu a s ním nový svět se zrodí. Takových smrtí již přestál Brama 10001, po
po věky věkův z nova se zrozující. Však kdež by měla konce fantasie, z nekonečného
zřídla čísel čerpající ?

Vraťme se k mírnějšímu sčílání času, jakým aslronomové velepohyby nebeských
těles ustanovují. Známo, že tečka rovnodenství v zvířetníku (toliž to místo na nebi,
kam se Slunce co rok 21. března navracuje) proti obrazům hvězdným od východu k zá-
padu pokračuje, tak že za 71'/, roku skrz jeden stupeň celého kruhu nebeského (eklip-
tiky), jakýchž 360 počítáme, se pohybuje, což činí po oběhu všemi stupni 714, X360—
25.740 let, perioda času, jenž se velkým platonským rokem zove. Máme tu tedy mno-
hem větší měřítko času, nežli nám obecní rok a jeho částky poskylují. Jest jich ale
více takových. — Úhel, kterým se ekliptika s kruhem rovníkovým křižuje, činí nyní
bez mála 23'/, stupňu. To ale není po všechny věky stálá jeho velikost, onť se zvět-
Šuje i zmenšuje postupem času, tak jakoby jeho kruh se potácel, kolísaje se-ků ploše
kruhu rovníkového. To polácení ale odbývá se velmi povolně, Podlé vyměření aslo-
nomů střídá se onen úhel mezi 20 a 27 slupněmi, k oněm se snižujíc, k těmto vystu=
pujíc, což trvá 65,000 let, Za našich časů úhel ekliptiky ještě pořád se zmenšuje, i
bylo by 140.800 let potřebí, aby až rovníkového kruhu dosáhl, k čemu však nikdy ne-
přijde, an úhel, podlé výpočtu, dosáhnuv 209 zase se olvírali počíná, až 279 dojde, od-
kudž zase svírání jeho nastane, a lak dále v slřídavém potácení. Jiná perioda seku-
lární (věková) měří se zdlouhavým pokračováním dlouhé osy oběžní dráhy zemské, je-
jížto jeden konec ousluní (perihelium), druhý odsluní (aphelium) zaujímá. Pohybování
to osy dlouhé stává se podobným směrem., jako Slunce ročně ekliptikou pokra-
čuje, totiž od zapadu jihem k východu, K tomu oběhu potřebuje velká osa země-
dráhy 20,930 let, za který čas k lomu samému místu v ekliptice se navrátí. Jaké
působení mají tyto sekulární pohyby na počasí (zimu a lélo) Země maší, na jiném mí-
stě obšírně se vyloží. Konečně zmíniti se třeba o slřídavém sbližování i vzdalování se
teček excentricity čili výstřednosli oběžní ellipsy (krejžice) zemské. Slunce toliž co
střed oběhu zemního, v jedné z těchto teček umístěno jsouc, jednou se blíží k druhé,
pak zase od ní se vzdaluje, což střídavě se děje. Mezera času toho slřídání obnáší
bez mála 48,000 let. Kolikráte asi tečka rovnodenství již oběhla kruhem rovníkovým,
kolikráte se její úhel zoužil a zase rozevřel? kolikráte kolem oběhly tečky apsidové
dráhu zemskou ? Kolikrát výstřednost Slunce se rozšířila i zoužila? Zde stojíme- před
těmito ohromnými světo-hodinami, kterými jak velikánské pohyby těles nebeských, tak
i mihání se vlásků, tvorů nejdrobnějších, se vyměřuje.

tý

Však vralme se zase ma naši původní půdu, ma kouli zemskou, kde nesčíslné
výjevy na uplývání času, na návraly dob podobných, jichž za měřítka použili lze, nám
ukazují. Nejnápadnější v našich krajinách jsou proměny v přírodě, oběhem jednoho roku
ve všech živlech i ve všem tvorstvu se vyskylující, jakož jsou počasí jara, léta, pod-
zimku a zimy, v krajích podrovníkových čas dešlě a jasných nebes, Přihlédnouce blíže
nacházíme, že každý úkaz ve svělé živelním, úslrojném i neústrojném, má svůj počátek
a konec, své třvání. Pohyby světla, tepla, eleklřiny, zvuku, padání těles pevných, vání
vzduchu, tečení vod, příboj a odboj moří, vše má sobě vyměřený čas, jímž prostorem
se žene. t

Zvláště pak tvoření a vyvinování, podobněž hynulí a mření těles živoucích pra-
videlnými časoměry se odbývá; všemu živolnímu, náhodou-li nebylo porušeno, původně
určeno jest jeho trvání. Polní bylinky, křoví i stromoví až k velikánům dubům, lipám;
tisíciletým bahobabům afrikánským, podobně v živočišstvu od mušek jednodenních až k
stověkým slonům a velrybám, všému čas živolní pravidelný vyměřen jest, tak že se lomu
ani divili nesmíme, že pověra věků minulých v pohybech a poslaveních hvězd řídidlo
vyhledávala; kterým by příběhy živola lidského a jeho trvání se spravovalo. To se děje
na povrchu kůry zemské. © Než vstupujeme-li do vnilřku jejího, tu se nám teprv otvírají
listiny předvěkých dějin, jaké jen nahoře dolčenými veleměrami hvězd vyměřiti by se
daly, kdyby se nám základního měřítka doslávalo.

Z hornických zkušeností známo jest, že čím hlouběji se prokopáváme korou zem-
skou do útrob jejich, tím více leploty přibývá, tak že podlé rozličných místností po 75'
až do 110“ (střevíců) hloubi teploměr vždy o jeden stupeň (Celsiúv) vystupuje. Kdyby ta-
kovým způsobem, jako k pravdě podobno, tepla napořád přibývalo, vystoupilo by po 15,000“
(6 mil) již tak vysoko (1363"C.), že by nejen všechna voda v páru se proměnila, ný-
brž i větší část skalin v lekulinu se obrátila. Z toho lze soudili, že jádro Země zcela
tekuté a řeřavé býli musí, a že jen její kůra několik mil tloušlky, jak dalece ochladla,
v stavu pevnosti se nachází. Jiná znamení na' povrchu zemském, zvláště pohoří složené
zé skal shlacených vodoprázdných, ukazují nám na lo, že ony co řeřavé tekutiny, (jako
dosavad lávy sopek) ohromnými rozpuklinami na povrch se vychrlily, a že někdy celá
zeměkoule i s jejím povrchem v stavu tekutém a řeřavém se nacházela. Dále pak vznikla
otázka, jakové časů délky by potřebí bylo, aby kůra zemská tak dalece vychladla a se
srazila, jako se nám nyní představuje. K vyskoumání toho sloužily koule jisté velikosti,
potažné líže a hulnosli, jako naše Země. Zhotovila se k té zkoušce koule z čediče
(basaltu), jenž skoro stejné hulnosli jest jako naše Země, v průměru dvou střevíců,
rozpálila se na 340% nad nullou, i nechala se ochladnouti až na 459 pod nullou. Čas
ochlazení koule čedičové a velikost její v porovnání s velikostí Země daly výsledek,
že by tato k podobnému ochlazení 353 millionů let potřebovala, z čehož pochází, že za
2000 let jen 0 '/993“ stupně se ochlazuje, což i s jinými výzpyty a výpočty se shoduje.
Nalezají se v našich krájinách ve vrstvách zemských zvířata i rostliny (palmy, kapradí
a L d.) nyní jen ještě pod rovníkem (279 C. střední teploty) živoucí, z čehož souditi lze,
že někdy též u nás stejná teplota (279 C.) panovala, ano že po celém povrchu země,
bez obledu na stupně šířky a na rovník, bez mála stejná teplota rozložena byla, která
od slunce nezávisíc z oustřední teploty Země svůj původ brala. I dáť se podlé hořejší
analogie vypočítali, jak mnoho času uplynouli muselo, až země do 109 C. střední teploty
krajů našich vychladla, což činí 1,291,772.

Podal jsem tedy zas příklad jiného, ač jen důměnlivého prostředku, jakým člověk
do nekonečnosti věků vniknouti může, Však dosti na tom, vraťme se již k naší nejbližší
přítomnosti, a ohlédněme se dále v oboru přírody, přírody naší pozemské. Pohlédněme
předně okem zeměpisce na kouli zemskou. Zříme ji z části ozářenou sluncem, z části
zatmělou, a však v tento čas, v první polovici ledna, ukazuje se točna (pól). jižní k
Slunci nakloněna, i panuje tam až do jisté šířky stálý den, totiž slunce ani nevychází
ani nezapadá, nýbrž za celý den skoro v stejné výši nad obzorem se vznáší. Naopak
tomu jest točna severní od Slunce odyrácena, i panuje tam neustálá noc. Pak ještě po-
znamenali sluší, že Země v ten čas, ačkoliv u nás zimno bývá, jest k Slunci přiblížena, čili
v ousluní svém se nachází, pročež také sluneční kotouč, z podrobna vyměřen, něco delší
průměr okazuje. Na severní polokouli panuje zima, na jižní léto. Však nežli dále naši
zeměkouli obhlédneme, vyvolíme sobě slušné stanoviště, kdeby ani příliš blízka ani příliš
vzdálena nebyla, jak to činívají lidé dívající se na obraz, toliž u vzdálenosti asi trojná-
sobného průměru rámce, tedy, an země průměr 1719 mil obnáší, 1719 X3 = 5157 mil.
V této vzdálenosti budiž nám dáno oblétati volně po všech stranách celou zeměkouli.
Spatříme tu na jedné i na druhé polokouli, vznášejíce se stejnou rovinou s rovníkem,
rozložené pevniny, zde Afriku s Asií a Evropou, tam Ameriku, mezi nimi velké oceany
a mezimoří s nesčíslným počtem ostrovů, několika velikých, ostatních menších a mej-
menších. Ohromná pevnina starého světa dosahuje šikmo od jiho-západu k severový-—
chodu, an na polokouli nového světa Amerika od severu k jihu skoro přímo vybíhá. Yzne-
seme-li se nad točnu severní, uvidíme, kterak tam všechny pevniny se sbližují, an na
jižním hledišti ostrými konci od sebe odstávají; lam převládá živel zemní, zde vodní.
Ještě ouplněji vyskylnou se protivy zemní i vodní, budeme-li oblétati největším kruhem,
jenž jde blízko břehů východní Asie, řeže poloostrov Malaku, běží okolo konce jižní
Afriky, Allantickým mořem, dosáhnuv Ameriku jižní její třetinou přechází na její, břeh
Oceánu Tichého, a podél Ameriky slřední a západní k svému počátku u východní
Asie se navracuje. Točnu severní tomu kruhu náležející zajímá z větší částky Britanie,
jižní nachází se v moři mezi jižním Novohollandskem a jižní točnou. Vznášejíce se: nad
Albionem spatříme největší spoustu pevnin, nad mořem u Nové Hollandie největší spoustu
vodstva. Na zemích vidíme pohoří dílém sněhy a ledy pokrytá, snich sestupující proudy
velikých, malých řek; po oudolích a rovinách, zvláště na blízku vod, zelená se všecko
rostlinstvem. Severní Afrikou a střední Asií táhnou se ohromné pouště písečné, četnými
oasami poseté. K točnám, severní a jižní, bělá se všechno sněhem a ledem. Oceány
pak Tichým, Indickým, Atlantickým , proudí se neustále vody mořské. Hlavní proud
přichází od točny jižní, neboť na ní živel vodní, studeno, ledy a sněby odvěčné převlá=
dají. Vychází podél celého kraje putujících ledových ker ve valném množství se rozpouště=
jících, i dělí se na dva prameny; jeden, a to větší, proudí podél západních břehů Ameriky
až k Mexiku, obracujíc se celou svou šíří do Oceanu Tichého, kde směrem příčním od
východu k západu Indickými ostrovy se prodíraje, vchází v moře Indické, odkudž okolo
předhoří Dobré Naděje žene se do Oceanu Allantického, kdež ohromným. vírem,
potkav se s proudy točny severní, koluje a podél západních břehů Afriky k druhému
pramenu se navracuje, kterýž, odděliv se od prvního na konci jižní Ameriky, spojí se
s podobným pramenem, po jižním pomezí Indického moře a podél jižních břehů Nové
Hollandie proudícím, až pak zase k počátečnímu proudu se mavrálí. Tímto během pře-
chází dvakrát, v Tichém i Allantickém Oceánu, oupaly slunce nadrovníkového a donáší

7

zahřáté své vody do moří polokoule severní, která z té i z jiných příčin nad jižní
něco teplejší jest.

Jiný zase velkolepý výjev poskytují nám časy mořské (©egeiten, angl. tide, příliv
i odliv), vzdmutí moře oučinem Luny i Slunce, pokračující po Oceanech dlouhýmí, vše-
lijak ohnutými valy od východu k západu, a na pobřezích pevnina mezi ostrovy mnoho-
násobně se lámající a nahrnující. Také se v nás při ohledu na zeměkouli vzbuzuje žádost
dověděti se něco o hlubinách mořských. Jsouť ony pro potřebu plavců všemožně pro-
skoumány, k nejhlubšímu však ještě nedosáhnuto ; jen to se tvrdili může, že jak vysoko
se pnou nejvyšší hory pevnin, tak hluboko i. ještě hlouběji sestupují propasti mořské,

Ještě jeden Oceán ,. a „to neviditelný; pokrývá veskerou zeměkouli: jest to
obor vzdušný čili almosféra, Nespalřujeme lu žádnou povrchní hladinu , jako na
mořích, i zdáloby se, že bezprostředně splývá s élherem mezihvězdním, což však pravdě
nepodobno, ano raději přijmeme, že opar vdušní, jako jiná hmota tekulá, svou vlastní
souvisloslí a přitahováním země v jednu ohromnou kouli se shrnuje, která. podobně
vlastním povrchem ohraničena jest, jako lo u každé volně padající kapky vody vidíme.
Dno vzdušného Oceanu jest povrch celé země, výška jeho udává se asi na 30 mil, kde
ješlě světlo sluneční za soumraku se odráží, Přijímání ještě vělší vysokosti vzduchu
bylo by se znamenitým jeho ztenčením spojeno, na 100 mil byla by řídkost ještě jen sep-
tilionek dolejší hutnosti, -tak že by to všechno naše. ponětí ©. hmotnosti přesahovalo,
Koule vzdušní na točnách svých podobně i více ješlě splesklá bude, jako koule zemská,
anať při kroužení její osy svah rovníkový na tak outlou a plachou tekutinu ještě více
působiti musí, než na vodu nebo na látku zemní, Možná také, že opar vzdušní z vícera
vrstev různé tekutosli ano i jakosli se skládá. Pohyby povšechné a změny hutnosli at-
mosféry poznáváme nejlépe prostředkem Wlakoměru, jiné: hmotnější a částeční vánky,
větry, vichřice, hmalem a hýbáním se těles jiných. Celý obor vzduchu nachází se v ne-
ustálém pohybování a kolování, Pod rovníkem vzduch zdola rozpálený vynáší se vzhůru,
a pak poochladna hořejšími vrstvami k sevěrní i jižní točně splývá, kde naopak vzduch
chladný od točen dolejšími vrstvami k rovníku se hrne, To kolování však nestává se
přímými směry od točen k rovníku, nýbrž z příčiny kroužení země, šikmo od severo-
východu na severní, od jihovýchodu na jižní polokouli. Tím se spůsobují s obou stran
rovníku stálé vělry pasátní (živé větry), nejpravidelněji nad Oceanem Allantickým a
Tichým vanoucí; mezi oběma, kde vzduch se zase vzhůru vznáší, nachází se pásmo
tišin, střídajících se s nenadálými bouřemi. Zvláštní proudy přehorkých vělrů vydává
poušt Zahará. K jihozápadní Africe vanoucí zove se Harmatan, jiný, Siroko zvaný,
žene se do Ylach přes moře Středozemní a t, d. V Indickém Moři panují v opáčném
směru pasatním tak zvané Monsony, měnící se po půlletích. Jinak na pobřežích oslrovů
a pevnin střídají se větry od mořské s odzemskými. Pravidelná tato povělrnost mezi
obratníkama v našich šířkách. všelijak se mění, což zvláštnímu poučení o povětrnosti
ponecháváme. — Vzduch jest rodiště oblak, mlh, dešťů, bouřek a všelikých výjevů
eklektřiny. Jeho prostředkem děje se ono velikolepé všeobecné kolotání vláhy pozemské.
On ssaje do sebe vystupující páry ze všech povrchů vod, z nesmírných hladin mořských,
zvláště podrovníkových; a roznáší je po pevninách a ostrovech, kde dílem v oblaka se
proměňují, dílem po vrcholích hor se srážejíce napájejí zřídla potoků a řek, a podává
tím obživující vláhu rostlinstvu i zvířatům. — Známo, že vzduch složen jest z kyslíku
a dusíku. Tím slouží hlavně k udržování života všech tvorů po-zemích i ve vodách,

Obraťme se k uvažování všelikých sil a sílin, jenž, jako po všemmíru rozpro-
střeny jsou, zvláště také na Zemi činnost svou vyvádějí. Tíže vede. Zemi stálou dráhou
okolo Slunce, točí ji okolo osy, udržuje Lunu v jejím kololání, přitahuje a soustředuje
všechny bmoty pozemské. Světlo sluneční ozařuje a hřeje kouli zemskou, tvoří její
počasí, a vybízí život v rostlinstvu i živočišstvu. Elektřinu známe jen v hromu a blesku
vzbouřeného vzduchu, zdá se však, že elektřina galvanická u vnitř kůry zemské po je-
jich vrstvách různorodých vlivem tepla i vláhy značnou činnost provozuje.

Pohlédněme ještě jednou se svého vyvýšeného stanoviště na kouli zemskou. Po
všech mořích vidíme veliké množství lodí evropských, zanášejících se obchodem i jinými
správami. Na každé se nachází kompas (střelka magnetní); jímžto svou cestu řídí. A
hle! na každém místě po žemi i po moři střelka magnetní jinak a jinak postavena jest,
aniž směr severojižní, mimo jednu hlavní čáru, přísně zachovává. Spojíme-li v mysli
odchylky všech slřelek až k jejich ouplným obratům na jedné i druhé polokouli, zrůstají
nám z jich ouhrnu čáry křivé povrchem země pobíhající, jimiž i jinými podobnými roz-
položení sil magnetních se ukazuje. Podlé jejich rozpoložení ustanovují se čtyry točny
magnetní, severo-amerikánská a sibiřská na severu, na jihu novohollandská a jihoeameri-
cká, i vyzrazuje se tím, že zeměkoule sama jako dvojnásobní magnet považovati se dá.
Však sestupme zase na povrch Země, vnikněme myslí do jejího vnitřku, Střed její sa-
má směsice pouhých kovů tekutých, snad podlé své tíže vrstvami se obalujících, od
středu k zevnitřku vždy lebčejších. K povrchu hmota, ač tekutá, již okysličena jest, v
níž tvoří se látka žul, basaltů, porfirů, novějších lav. Nad nimi konečně splývá kora
látek vystydlých, shlacených, všelijak prolomených a zpřevracených a tekutými dolejšími
prohnaných. V lůnu jejich spočívají vrstvy splavenin starších i novějších, útvar po útvaru,
připečených sem a tam v sousedstvu látek oustředních, řeřavých, roztopených. Nej-
zevnitřnější povrch pokryt jest vodami, aneb kde nad ně ostrovy neho pevnina vyniká,
nahou skálu nebo zeminy, písek, křídu, hlínu, prsť ukazuje. Prsť pak jest nejnovější
útvar zetlelých látek rostlinních i živočišních. Každé souvrství chová v sobě stopy vy-
mřelého světa, rostliny a zvláště misky měkkýšů. Skoumání těchto skamenělých zbytků
náleží k nejzajímavějším odvětvím přírodoskumu. Větší čásť pevnin a ostrovů pokryta jest
rostlinstvem, v němž tráví život všeliký živočich. Však i ve vodách velkých, zvláště v
poblíží břehů, všechno hemží se životem, jen oustřední ohromné tuně Oceanů, jako pu-
stiny středozemní, spoře jen a náhodou živoky nmavštíveny bývají, anebo tam snešena
jsou velikánská pole řas vírem proudících mořských vod.

Nejbujnější rostlinstvo se rozkládá okolo rovníku v sousédstvu velikých řek Ori-
noka, Maraňonu v jižní Americe, Nigru v střední Africe, Indu, Gangesu, Bramaputru v
přední a zadní Indii. Zde největší rozmanitost rodů a čeledí, největší číslo jednotlivých
tvorů. Kde nejhojnější rostlinstvo, tam nejvíce bejložerců, a za nimi nejvíce dravců.
Mohli bychom zde obšírněji rozprávěli o květinách i zvířenách pásem studených,
středních i pásma horkého, jmenovati vlasti, čeledí i rody rostlin a zvířat, to však budiž
jinému místu ponecháno, jenom ještě o člověku krátce promluvíme, Úlověk, hlava ve-
škerého tvorstva pozemského, duch vtělený, postavy panovnické, přímé, tváři k nebesům
zdvižené, rodí se nah i neozbrojen, aby sám péči měl o oděv, a rozumem zbroje a vše-
liké nástroje ku práci sobě zaopatřil; žádá v letech mladistvých trvalého pěstování, až se
k ouplnému vědomí lidské své důstojnosti vyvine, kdežto zvíře pudem vedeno již v prv-
ním mládí jakési samostatnosti nabývá. Neníť obmezen na potřeby tělesní, dobývání po-

9

travy, rozplozování rodu, nýbrž se stejnorodými sesbřatřiv tvoří národy, stály, církev,
trudí se vyššími ideami duchovními, právem, vědou, umou, náboženstvím, jež v život
uváděli a v něm udržovali všemi silami tělesnými i duševními snažně se namáhá, ano i
vezdejší život nasazuje, aby je v skutek uvedl. Takovou činností jednotlivých osob i
celých obcí tvoří se vlastní ústrojí vyšší, jeden celek z jednotlivců složený, jako jedna
vyšší osoba, jako jeden muž. Víra, láska, pravda, krása jsou tohoto ústrojí vnitřní hý-
batelé, spolu vzaté jsou podstatou lidskosti, duší celého člověčenstva.
V následujícím článku chceme vyložiti poměr člověka k přírodě jej obstupující.

(A p).

Přílulně a dílem dotíravě přidržují se k člověku tří občané říše povělrné, kteří, ač
v službu a manství jeho nevstupují, předce rádi v oboru sídla jeho se drží. Jest to čáp,
vlašťovka a vrabec. Jsou to takřka svobodníci na půdě jeho, prostředkující přechod
od podrobené okřídlené družiny k svobodnému státu ostatních křídlatců. Ovšem to platí
vlastně jenom o čápu a 0 vlašťovce, neb člverák vrabec jest jenom dotíravé chlapisko a
trpí se toliko, dokavad neruší příliš nestydatě hostinského práva, Všickni tři náležejí
ale ke sboru nohsledů, jež zástupy zvířectva dílem k službě, dílem co komonstvo ke
dvoru panovníka svého — člověka — odeslaly. Ode dávna přivlastnili si tito soudruhové
člověka mnohé z jeho zvyků, a ode dávna obcuje om s nimi jako se starými sousedy a
věrnými přátely. K tomuto vzájemnému poměru přidružila se z části i jistá posvátnost:
člověk totiž poznav v obletajících soudruzích ochranné neb varující tvory, soustrastné při

— jeho radostech a bolech, obrátil se k nim s obzvláštní uznalostí a věnoval jim vděčnou
péči a úctu.

Klademe z nich na přední místo čápa.

Čáp jest urozené krve, vysokorodý; na střechách, lomenicích, na věžích a ka-
lancích, vysoko nad hlavami celé obce rozkládá se jeho hnízdo. Často slouží mu za
stanoviště také silnovětvý ufatý strom, jasan, jilm nebo dub, na blízku u domu nebo
dědiny, ale vysoko to musí býti, neb čáp miluje volný, neobmezený rozhled s hůry po
svém panství, po lukách, rolích a bahnech.

Přijde-li s prvním teplým březnovým vánkem čáp nazpět do své dědiny, jásají
děli a staří se radují. Popěvky a písně vítají dlouho pohřešeného přítele bohdala *), staří
znají ho již dávno co soudruha, a děti, s nimiž jest především spřátelen, skáčí radostí, neb
teď jim přinesl podstatnou čáku mileného jara, teď již se nevyhnutelně započnou dlouho
odkládané hry a radovánky. Čápi jsou zde; a V radostné jistotě tvrdí se: jaro jest zde.
A jakou dá hned látku ku pozorování! což se nemluví o jeho chůzi, letu a hnízdě,
o jeho nápadech a kouskách, o jeho bojích a besedách! Věru podivný jest to pták a
hoden vší chvály. Patriarchou, vojevodou, lékařem, soudcem, prorokem: vše v jedné
osobě jest čáp; kdož se mu v tom z ptactva vyrovná ? 2

») Z části dle D. H. Masiusa, Naturstudien, Leipzig 1852.

7) U Slováků nazývá se čáp bohdal; odtud snad má své jmeno Bohdalec, vršek u Michle ne-
daleko Prahy; Bohdal u Jetšovic a podobná jmena, jakož i od čápa místní jmena Čáp, Čá-
pov a t. d. se odvozují.

10

Již la jeho poslava, jakou jeví důstojnost a význačnost! Na vysokých nohách,
vězících v úzkých Strakonických punčochách, (a věru sídlí také na Strakonickém zámku),
kolíbá se statné jeho tělo, oděno v bílý kabátek, černě lemovaný ocas jest krátký a,
ufalý, tím delší a pružnější ale krk, na němž sedí hlava v tiché a povážlivé důstojnosti.,
Nad vysokým čelem přiléhá peří z tuha a hladce k hlavě, jako pozorně učesané vlasy;
hnědé oko dívá se na svět jasně a upřímně, ale spolu šibalsky z černých brejlových
oblouků, a obličej ukončuje se jako dobrý vtip. dlouhým nosem, významně ozbrojeným
silnou a ostrou špičkou. Chůze, postava, spůsoby poukazují na zatvrzelého pedanta
zrovna jako z doby naší arcibáby, div ještě že nenosí kordisko a že netancuje menuet.
Zdá se, jakoby pocházel z předešlého století a,dle kroje od Domažlic *).

Obíraje se vážným přemýšlením, kráčí zpříma a důstojně, jako na špalíčkách,
svými strouhami a lučinami; po každém kroku vyzdvihuje pozorně a v stejné odpočí-
tané době nohu vysoko k tělu, takřka aby před každým nepatřičným -přívěskem se
ochránil, kdežto při tom hlava a krk s nejsměšnější vážnoslí sem a tam se kývá. Muž a
žena, čáp a čápová, kráčejí tak mlčky, jako párek filosofů peripatetických, nějakou chvíli
dále, až najednou čáp svůj špičalý zobák jako harpunu na zem mrští a tučnou břichatou
žábu popadne, klerá trávíc volně u břehu rodinné louže, neočekávaný hrob v břiše filo-,
sofa nalezá. ; .

Čápová vyzdvibne při tom hlavu, a zakroutí se jako k upejpavé pokloně. Jest
to honba pozvolná, tichá, ale přece pilná. Nic je nevylrhuje, leda, že by se kdosi
zvědavý příliš přiblížil nebo něco neobyčejného se objevilo. Pak se zastaví, přitáhnou
jednu nohu k břichu a obejmou ji druhou, krk se maláhne zvědavě do výšky a-oko
míří bystře na předmět, rušící poklidnou procházku,

V této postavě, která při vší podivnosti své předce čápi důstojnosti ničeho nezadá,
zůstanou státi několik minut beze všeho pohnutí vážně jako sochy, až se přesvědčí, buď že
bez nebezpečenství mohou lovili dále, nebo že moudrá opatrnost úlěk požaduje; Nyní
se ale celé tělo rozkolíbá a takřka z rovnováhy připraví ; důstojná usedlost zmizí, a čáp
namahavě chce se do výšky vynésti. Těžké tělo ale jedva se zdvihá; z počátku vy-
vede několik neobratných skoků, klátí roztaženými perutěmi, nohy natáhne zrovna do
zadu, a jen kolísavě vznáší se sotva nad půdu. Na jednou ale, jakoby se byl zpamato-

9) Rod čápů (Ciconia, Bechstein) náleží jak známo k ptákům bahním. K podstatným znakům
tohoto rodu náleží zobák rovný, napřed zůžený, bez brázdy nosní, a mnohem delší nežli
hlava. V Evropě se zdržují dva druhy, mající tu zvláštnost, že zobák jejich jest stlačený
a hlava a krk opeřeně.

Čáp bílý (Ciconia alba, Bechsteiu) jest bílý, ocas ale a perutě má černé, nohy a
zobák červené. Délka 3'/, stř. © tomto zde jednáme,

Čáp černý (Ciconia nigra, Linné) jest černavý ; hruď a břicho má bílé, nohy a zobák
červené; délka 3 stř. © Nehnízdí nikdy na domech, nýbrž na stromech.

Mimo to se počítají k čápům ještě Marabu (Ciconia Marabu, Temmink) a čáp ame-
rický (Ciconia Mycteria), které se rozeznávají od obou předešlých tím, že mají zobák troj-
hranný, hlavu a krk lysý, jakož i mnohem větší výškou. Marabu, žiji
dosahuje výšku 6—7, stř., a chová se pro vzácná péra na; ocase co domácí zvíře ve velikých
hejnech ve vesnicích u Kalkuty, kdežto se také volně po ulicích prochází, Peří z ocasu jeho
používá se co šperku velmi váženého. Čáp americký žije v jižní Americe,

11

val a pouta přetrhl, vyzdvihne se flegmalický blatošlap kolmo do výšky a pluje v po-
větrném moři krásně a svobodně nejrozkošnějšími obraty a oblouky“ Užaslé oko pozo-
rovatele sleduje ho pořád výše a výše, teď spočívá jak bez pohnulí roztažen ve vzduchu,
jakoby se nesl svou vlastní tíží, teď vyšvihne se několika pohyby křídel ještě výše, až
se konečně v šikmém šroubovém letu spustí dolů k hnízdu svému, vysoko nad střechami,
kdežto hladová rodina klepáním zobáků radost svou nad jeho návratem jeví.

Tím vstupujeme v domácnost čápa a poznáme hned patriarchální žřízení a tak-
řka člověčí uspořádání její. Především jest čáp pečlivý a věmý manžel a slarosta,
ačkoliv ne bez otcovské přísnosti a pánovitého velitelství. Jako u stěhovavých národů
stepí hlava rodiny vytáhne napřed, aby vyhledal novou paslvu, a pak se navrátí, aby
čeleď svou na vybrané místo dovedl, a doraziv opět při slavném provolávání první tyčku
ke stanu do země sám vráží: tak i čáp táhne napřed, jednu nebo dvě neděle před sa-
micí, a ohlíží se u nás, je-li všechno v starém pořádku — jsou-li novosnoubenci, jaký
se hodí pro ně nový, pohodlný stánek. A mašel-li staré omšené došky s opuštěným
hnízdem, je-li na dvoře ještě ta stará studnice a vedle ní ty samé košaté stromy, pro-
hlídl-li kolem krajinu, pak zmizí na krátko, a objeví se brzo s milou polovicí, uváděje
ji podivnými poklonami, s veselým rachocením jakožto hospodyni do starého sídla *); ne-
prodleně přistoupí se pak k potřebným opravám, nebo dle potřeby k vyvedení nové
budovy. Tím se patriarcha náš znova v statek svůj uváže a po domácku se zařídí;
načež nastupují nové, utěšené starosti manželské, V líbánkách a v lovení ve svém há-
jenství uplynou jim milé doby manželské. Ale poklid domácí nezachová se vždy v této
idyllické tichosli. Závist, žárlivost, zrada a úsilí nerozsívají své zlopověstné símě jenom
v rodině člověka, vlírajíť se i v pokojný stánek čápův. Nezřídka vyskytne se v mezech
zděděného majetku úskočný soudruh, násilím proti všemu právu zmocňující se lučin a
bahnisek; nezřídka přibližuje se neženatý hejsek a obletá žádostivým zrakem samici,
která doma v nepřítomnosti svého pána o budoucí rodinu, uzavřenou ještě v škořápkách,
se stará. Která ze slabého pokoléní může odolati všem Istivým úkladům ? Proto se
slaví opalrný čáp příšně a mužně proli úsilnému vábení nápadníka, a povslává krulá
půtka. Již zdaleka, vraceje se z lovu, vypátral samec soupeře svého, a mohúlným
prudkým letem pádí ke svému hnízdu, ochránit dům +a ženu. Již je doslíhl, alé ztuha
za ním následuje odvážný ženich, Čáp se skrčí, siče namíří hrotnatý zobák proti od-
půrci a rozkřídlí perutě k mrštnému odrazu. Však útok jest tak silný, jako bránění. Oba
bojovníci zasazují si mohútné rány v hruď a plece, v divokém vzteku popadnou a ne-
pouštějí se, vyletí vzhůru, při čemž racholí rány křídel, jimiž na sebe dorážejí; -divoký
Šumot a praskot naplňuje povětří, hluboké bodnutí raní jednoho, -ten utíká, šumným
Jetem pronásleduje ho druhý, a oba zmizí pak v dálce.

A však boj není ještě u konce, brzo zastaví se strany nepřátelské, a nový úsilný
zápas naslane. O závod přeletují se bojovníci, dotírají na se útokem a odrazem, a
přibližují se opět k hnízdu. Však samice dosavad tichá (snad nerozhodná), sedící tiše
v domácím stanu, horlivě zaklepá svým zobákem, jakoby manžela pobádala k vytrvalosti.

*) Že ten samý čáp se vracuje do toho samého hnízda, potvrzují čápové, jimž se daly obojky
na krk. Jeden, sídlící v Polsku, obdržel obojek s nápisem: Z vlasti polské. © Přiletév pak na-
zpět měl pod timto nápisem přídavek: Pozdravení z Uher, a jiný turecký, bezpochyby toho
obsahu, že byl i mézi Turky.

12;

Nadarmo nezaslechne manžel pobídnutí toto. Ještě několik pádných ran zahučí v povětří,
ještě jednou křižují se v posledním tuhém polýkání ostré zobáky, a již padá přemožený,
soupeř poraněn a unaven k zemi, zanechaje pole statnému manželu. Boj jest vílězně
rozhodnut, dvůr a rodina jsou zachráněny, a čáp vílčz slaven ode všeho pokolení svého
co stalný rek a obhájce.

Běda ale, dopuslí-li se samice skutečné nebo jen zdánlivé nevěrnosti, (podloží-li
se jí pošetilostí lidskou k. p. vejce kuří); bez slitování propadne pak přísnému, krva-
vému trestu.. Na vyděšený křik manžela oklamaného shromáždí se celý sbor dlouho-
nožců, aby se spáchaný zločin ohledal a spravedlivý soud odbýval. Jest to takřka zákon
krvavé pomsty, dle něhož se shromážděný sbor řídí, každý oud pohaněného, kmene
vráží svou zbraň do prsou nevěrnice,

Jenom samec sám — a lo jest zvlášlní významná stránka pamětihodného ptáka —
neoučastní- se v této krvavé pomstě. Stojí opodál, smutně sténaje, jakoby cítil bolest
dvojnásobnou, nad hanbou vlastní rodiny a nad smutným koncem kleslé soudružky ;
navždy opouští pak ves a krajinu, která spatřila polupu jeho.

Ostatně „jest ale čáp povahy mírné a klidné, a jako pod hradem rytíře ráda; so
hostí družina manů a ochrany žádoucích, popřává i čáp vrabci a vlašťovce hostinného
útulku pod svým ochranným sídlem. V důstojné klidnosti dívá se na dovádivý nárůdek
jej obletající a žádná dotíravost neb rozpustilost není v stavu jej rozhoršiti. *) Vůbec
jeví čáp více, než který koli jiný plák náklonnost k životu domácímu.

Jak již podotknuto, jest čáp pečlivý, a při vší přísnosti dobrosrdečný otec,
laskavý ke své rodině a vděčný ke svým roditelům a dobrodincům. Proto již staří Ře=
kové pojmenovali ho ptákem pobožným, a vystavili ho za příklad domácí ctnosti. Své
děti prý si béře na záda, a vylétá s nimi na procházky, uče je při tom užívali dorůsta-
jících perutí; takléž stará se vnouzi více o svou rodinu, nežli sám o sebe, a rozšířená
jest pověst, že sedláku, na jehož dvoře hnízdí, každoročně vyhazuje dar — takřka jako
nájemné — a sice první rok péro, druhý rok vejce a třetí rok jedno mládě. Kam čáp
přiletí a kde se usadí, tam prý nevypukne oheň, a kdyby se tam v noci zňal, učiní prý

* čáp. strašný povyk, až se lid vzbudí a oheň. uhasí; a kdyby oheň z komína již ven šle-
haly sedne prý na komín nebo zacpe ho svýma křídlama, až se oheň udusí “).

Zvítězí-li ale živel divoký, neopustí čáp svou rodinu v hníždě, nýbrž raději za-
hyne s ní, nemůže-li jí pomoci. Tuto svou lásku k dětem svým přenáší i na děli lidské,
které opět k němu zvláštní náklonnost mají. V jižních Čechách, kdežto v okolí ryb=
níků rád se zdržuje, panuje pověst mezi dělmi (která jinde ovšem jen o vranách platí),
že přináší děti mužského pohlaví, vrána ale zase holky, buď komínem buď otevřeným
oknem, a že je klade do kolébky. Proto spalřují v něm děti, jako ve vráně, mudrce,
jemužto jest známo tajemství původu jejich *).

5) Ano někdy jest i velikomyslným ochraucem těch, kteří se důvěrně pod ochranu jeho utekli.
Kočku, která se přikrade k hnizdům vrabčím, pod sídlem jeho ukrytým, potrestá zobákem
svým důtklivě, že jí navždy podobné choutky zajdou.

9) Proto- také dávají mu Čechové stará kola na kalance, jež čápové proutím proplétají a drnem
prokládaji, připravujíce sobě. z nich hnízda.

7) Chlapečkové kladou na okna cukr, aby přiletěl čáp a přinesl bratříčka, holky též, aby jim

přinesl setřičku,

13

Také čistota náleží k domácím pravidlům čápa a takořka k národní povaze jeho;
ostatně jest k zachování slušnosti nevyhnutelná, neboť každá skvrna bílý šat jeho tím pa-
trněji hyzdí. Proto užívá neustále svého zobáku, který mu slouží co kartáč a hřeben;
-brzo zde, brzo onde čistí se a něco poopravuje, jednou na kabátu, pak na náprsníku,
jindy zase na punčoše. Při tom nezůslává čistota obmezena jenom na zevnitřek, čáp
nenáleží k těm, kteří nosí bílý kabát na špinavé košili. Každou chvíli se koupá, a umělý
jeho zobák slouží nezřídka i k vnitřnímu propláchnutí. Klystýr nevynašel nikdo jiný nežli
čáp. Proto také přikládá mu báchorka právem úřad léčitelský, jejž zároveň se strýcem
jeřábem ve sboru křídlatém řádně zastává,

Jesli patrno, že čáp v počínání svém objevuje velikou podobnost s člověkem ; prolo
jej vidí rád člověk a on člověka. Bezpečně a přílulně kráčí v sadu a luhu rolníka; a
hnízdí se u prostřed dědin, na zámky a věže, ba v severních námořských městech chodí
„veřejně po ulicích mezi davem lidstva, žádaje od každého, s nímž se potká, aby se mu
vyhnul: prochází se od trhu k lrhu, od studně ke studni, zde ohledává koš, tam mísu,
zkrátka cílí, že jest mezi svými *).

Ale i při této přílulnosti zná si čáp přece vážnost a úplnou, svobodu, ba i jistou
nádyladu zachovali. Jakkoli snadno krolne a opoutati se dá, jest nenávist „svobodného
čápa k chycenému a zkrotlému tak veliká, že, jak očití svědkové potvrdili, nezřídka
hejna čápů odrodilého otroka přepadají a do smrti upichují.

To nás vede konečně k velkým státním záležitostem, k válkám a porolám. Oboje,
války i soudy porotní jsou udaje velmi vzácné; neb dle své povahy jest čáp mírný, po-
kojemilovný, a řád obce jeho spočívá na zákonech svobodné, ale dobře zřízené jednoly.
Nikdo z čápů nedychlí po válečné slávě; nikdo nepokouší se o samovládu. Ale čas od

F) Spatřujeme čapi hnízda na zámků Poděbradském, Brandýsském, Protivínském, na staveních
okolo Vysokého Chlumce, Třeboně, Dokz a t. d. Náš statečný vypravovatel zvyků národních,
p. Krolmus, sděluje vé svých staročeských pověstech, že druhdy nikdo se nesměl opovážit
na čápy střiletí, sice že by ho lid byl ukamenoval. Úcta k čápům jest hluboko založena v
mysli českého nepokaženého lidu; toho, kdo na ně střílí, potká prý neodolatelně neštěstí a
bída. Některé příhody potvrzují tato víru. Na zámek jistého šlechtice přiletělo pět čápů,
i chopil se on hned ručnice, aby. je zastřelil. Prosby manželky, děti, služebnictva nic ne-
prospěly a stará chůva jeho též nadarmo prosíc prorokovala, že za pět let příjde o statek,
usmrti-li čápy. Ale šlechtic, pověrou touto tím vice rozdrážděn, popadl dvě dvojky a sku-
tečně všech pět čápů srazil. Od té doby ale, jak lid vypravuje, bynulo pořád víc a víc
jeho hospodářství; a dříve nežli prošlo pět let, přišel skutečně na úplnou mizinu, ovšem ne
pro pouhé zastřelení čápů, ale jak lid dobře tuší, kdo pohrdá přírodou, pohrdá i lidmi, a odtud
pak zkáza !

Půvabná pověst připojuje se k znaku staročeské rodiny Počepických a Dobřenských,
užívajících za erb bílého čápa s černými křídly v poli modrém. Stojiž zde ta pověst tak,
Jak ji Paprocký uvádí. „Jisté, ne nový jest mezi národy slovanskými erb panův Počepických,
ale právě starožitný, jehožto první původce byl mládeneček nějaký, kterýž divným působením
božským ušel z ruk pohanských a dostal erbu tohoto způsobem takovým: Při počátku rozší-
ření víry svaté v krajinách národu slovanského, když proti ukrutným pohanům bojovali Slo-
vané, po nešťastném svedení bitvy byl zajat jeden ze strany křesťanské od pohanův a pro-
dán do Misurije. Přihodilo se za času podzimního, kteréhožto čápi z krajin studených do te-
plých se odbírají, že letíce skrze krajinu dotčenou usedlo jich veliké stádo na místě jednom;

14

času zruší se i v této pokojné obci šťastně poměry socialní: buď se přeplní přílišným
rozmnožením krajina živná, buď se zakalí nedostatkem potravy mírný život; a na spo-
lečnost hrnou se pak nehody, které v zápělí svém mívá nedůh novověký, pauperismus.
Nouzí a hladem puzen dolírá kmen chudý, prolelářský, násilně na požehnanější krajiny
kmene bohatšího. Na čas sice popřeje se kmenu přistěhovalému pobylí v bahnech a
vodách žaborodních, když ale množstvím přišlých polyfagů hrozí nebezpečenství samému
kmenu pohostinskémn, shromáždí se sněm, staří rozvažují 0. prostředcích k zachování
obce; a konečně se při všeobecném bouřném rokování rozhodne válka. V uzavřených
houfech táhne pak branné mužstvo do pole a setká se v tuhém polýkání se zástupem,
který zoufale bojuje o první potřebu života, o potravu vezdejší. Vítězství a porážky se
střídají, a mnohý udatný vojín raději co rek padne, nežliby se útěkem zhanobil, až ko-
nečně síla anebo množství jedněch rozhodne boj ku prospěchu svému. Poražený kmen
odtáhne pak co nejrychleji do krajin dalekých, vítězové ale rozkotají sídla nepřítele
poraženého.

Když parnem letním bahna a kaluže vypráhnou, a havěť studenokrevná do vlhkých
ukrytých míst zalézá, opouští čáp kraje otevřené a ubírá se do lesů, kdežto u pramenů
a potoků, na mýlinách a mokřinách se prochází. Když ale i tam při naslávajícím jesenu
(v srpnu) potrava se přispoří a zlatoperý brhel, bílý konopásek, šedý vijohlav a zástup
pěvců okřídlených k odlelů se chystá nebo již se odebral, slétají se i čápové na lukách
a odlehlých mýtinách, a rokují o cestě do druhé své teplejší vlasti.

V takovýchto dobách se stává, že příležilě i veřejný soud se odbude. Jest to soud
dle práva stanného. Slelše se na louce, procházejí se čápové při horlivém klepotu zo-
báků a sestupují se v malé houfy, podezřivě se dívajíce na jednoho z příchozích, hu-
beného a slabého. Klepot zobáků. jest vždy horlivější a procházení vždy rychlejší, až
konečně celý houf v široký kruh se rozstoupí, v jehož středu stojí skroušeně a osudu ©
svému oddán delinguent, na němž jediná vina slaboty a neschopnosti k vykonání daleké
cesty spočívá. S rozkřídlenými perutěmi vrazí konečně všickni na ubožáka, i usmrlí
ho svými zobáky, aby nebyl sobě a kmenu na obtíž při cestě naslávající *).

a pohané vyběhli k- dívání a ten rytíř také s nimi. A vida, jak se pohané čápům diví, dí
k nim: Není tak divný pták, však jeden z nich každého roku mladé má na domě mého otce ?
Na to odpoví pohan, kterýž byl vězně toho koupil, s kunštem: jestli-že to jest ten tvůj čáp,
kterýž se hnízdí na domě otce tvého, zavolej ho; přijde-liť k tobě a pozná tebe, jistě propu-
štěn budeš ode mne a do své vlasti přijdeš. Klekl rytíř na kolena svá, žádaje skroušeně
milosti božské za vysvobození z ukrutnosti pohanské, a maje doufání silné k pánu Bohu, vše-
mohoucí nkazujíc moc pohanům, vzhlídl na poníženou prosbu srdce truchlivého, I slyše čáp
hlas volajícího, přišel k němu. Což spatřiv pohan učinil zadost přípovědi své a rytiře pro-
pustil svobodného, kterýž navrátiv se do krajiny své, na věčnou památku takové lásky božské
obdržel to při kniželi svém, že jest čápa za znamení rytířské on i potomci jeho užívati mohl,
což až, posaváde při rodu tomto se spatřuje; a mnozí jsou rodové vzáctní v Čechách a
v Němcích a v Polště, kteříž toho erbu uživají.“

Znamenlté jest podívání na hejno čápů v mýtině: lesní se shromážďující. Střelí-li myslivec do

5

nich, neodlétnou, nýbrž spatříce poraněné nebo padlé bratry zarachotí divoce křídly a dí-
/- vají se všickni upřeně na myslivce, jako s výčitkou, proč je zákeřnicky vraždí, a, lovec někdy
zvláštním citem dojat tiše se ubírá dále, Stává se také, že nepřítele svého s odvážnou

ndatností následnjí a k útěku přinutí,

15

Nyní ale najednou a kolmo vyzdvíhnou se čápové do nedostížné výšky a obrátí
let svůj k zemi polední. V záslupech někdy tisíc hlav počítajících a v nepřelrženém
letu spěchají bez přestání, zastavujíce se jenom u břehů italských, odkud pak za krátký
čas moře Siředozemní přeplují. Jednotlivé houfy zůstanou sice v jižní Evropě, v Čaři-
hradě, Seville a v jiných městech, kdežto mají svá zimní stanoviště. Jiné obrátí se do
malé Asie, kdežto v nesčíslném množství v. městech a dědinách hnízdí. Vždy ale zů-
stává hlavní střediště jejich údolí Nilské, kdežto právě se objevují v čas po odpadnutí Nilu,
v jehožlo bahně nesčíslné množství plazů se hěmží. Tu jej zná hnědý synek Egypfana
tak dobře, jako rusovlasý pasák český.

V ohromném množství sídlí také v Algirsku. V Boně a v Konstantině sedí na
každé mešilě, v Maskaře pokrývají hnízda jejich opuštěný palác Ab-del-Kaderův. Arabové
myslí, že čáp jest zaklený marabu (duchovní osoba), jejž Allah za trest hříchu jeho v ptáka
proměnil. Proto prý sídlí nejraději na mešilách, a stojí-li na jediné noze vysoko na
báni, praví se o něm, že rozjímá; kývá-li probudiv se hlavou, tvrdí Arabové, že se modlí,

Tak i zde přilnul čáp k mravům a obyčejům národním. Radostně vítá ho Evro-
pan z jara, a severní Afričan v jeseni.

Zimní spánek přírody.
Od Dra. V. D. Lambla.
(Viz tab. TIL)

Širá krajina sněhem pokrylá, jen zde onde skřehlými brázdami zoraného pole
černě skvrněná. Slunce na východě rozlévá purpurový nádech po bílé hladině; všude ticho,
nikde hlasu, nikde pohybu, nikde známky. života. Aj, tu černá chmura na nebi se roz-
prostírá, zde příčerná svá křídla rozkládá, tam tmavé opony na tesknou puslinu spouští.
Řezkým fičením vítr oblaka rozráží, než v tom se mračno trhá a hustá chumelice se
sype na širou zem, zalemňujíc celé okolí. Jako chaos v děsném“ rozkvašení hrozí divý
živel bouřním počínáním celý povrch země zadusiti, tisíceré střely ledové šléhají každou
větev bezlistého keře, každou hroudu, každý kámen na osiřelém poli. Než brzo se zase
uchlácholí vzleklost vichřice, již jen tenouce práší a slabé klky i hvězdy sněhové k
zemi padají, vysokou vrstvou sněhu pokryté — chladný sever chmuru dále zanáší.

Ticho a poklid nastal opět, a kam oko sáhá, uzří povrch země bílým leskem
oděný. Červánky na západě dávají růžové políbení skvělé krajině, a ostatní obloha usmívá
se barvami, které jsou odleskem zardělé hladiny, A když měsíc vzejde na nebeské báni,
čisté jako rybí oko, a zástupy třpylících hvězd v klidném družstvu světýlka svá k zemi
posílají, zdá se, že celá obloha z posvátného ticha se raduje. V háji, kde jindy ve vůni
„a listův šumění hejna bzučicího hmyzu se štěbetáním plactva o závod dováděla, jest nyní
jako v zasvěceném chrámu, kde po hlučném zpěvu, po skončeném «modlení jedině
ticha pobožnost zůstala. Jako oblouky gothické čnějí tady velebné klenby větví chvojo-
vých, na nich co římsy a všeliké okrasy — návěje sněhové, mezi nimi tajné chodby v
labyrint sestavené, zde a tam nádherné arkády a pyramidy ze stříbroleských střechýlův
zbudované, nade vším hluboké tajemství jako v kristálovém palácu bez obyvatelův. Slyš!
co to šustlo, že se tamhle celé sklepení ozdobné gallerie sesulo? — I toť osamělý

16

havran, který se po celý den pod sněhovými mračny houpal, od pole k poli poletoval
a nyní na větvi jedlové odpočinek hledá; jediné zachvění perutí postačuje, aby se. po-
větří otřáslo a sloupy sněhové a vysoko nanešené návěje se zrútily. Však to jediné
bylo porušení hlubokého poklidu a míru, již pak zase všude ticho a mrlyo,

Mrtvo? Snad by v skulku byla vyhasla poslední jiskra organického života, v těchlo
místech druhdy tak čilého? Snad by nebylo ani památky bujného ruchu a hemžení, ani
stínu těch barev, které pole a háje oživovaly ? — Ó nikoliv, sněhová kora povrchu zemního
není umrlčí rubáš přírody, nýbrž zpanilý oděv a teplé roucho všeliké organické bytosli,
chránící je od řezkého větru a ostrého mrazu, aby se bezpezně a bez pohromy na od-
počinek odebrali a zimnímu spánku odevzdati mohly.

Co je ten zimní spánek přírody? Pohlédněme tedy blíže a podívejme se, kterak
to vyhlíží pod sněhem na polích a nivách, kde jindy pestré kvítí rozhoštěno bylo; kte-
rak v lese a v háji, jindy tak hlučném a zvučném, nyní jako opuštěném; — kterak v
potocích a řekách, které jindy pěnivým hrkotem šuměly, nyní pak ledovou korou kryté
jen někdy praskolem se ozývají. —

Pod sněhovou vrstvou spatříme zahnědlou zeleň vysmáhlé trávy, přelámaná a schoulená
stébla rozličných rostlin v nepravidelné směsi; kořeny jejich ale chovají v sohě šťávu a
v nich se udržuje skrylá známka organického života. Semena mnohých rostlin vypadlá
z rozpukaných plodův leží porůznu na zemi na pohled co mrtvá tělesa; a však klíčko
skrývá v každém naději budoucího stébla, a tuhá korová pokožka chrání vnitřek seménka
před přílišným mrazem.

Jak pečlivě je tu postaráno o zachování úllých pupenův, které budoucího léta v
listy se rozvinou! Některé pupeny drobné a neúhledné co písečná zrnka, k, p. u slivoně
a třešně, chráněny jsou obalem tvrdých šupin, které na povrchu lysé a hladké, čím dále
do vnitř, tím více pravým lístečkům pupenovým se podobají; — -u jiných nalezáme, že
takové opupení dělá huňatá plsť neb hebounké pýří, a takový kožich zasluhuje u pupenův
pojmenován býti přezimniště (hybernaculum); — u některých stromův zase, k. p. u
maďalu (Aesculus hippocastanum) čili divokého kaštanu pupeny lepem jsou ošaceny, a
tak všude nacházíme počasné ústroje, jimiž příroda zárodky budoucí zeleni před. pohro-
mou chrání. Sám silný kmen lesních stromů dostává huňalý kožich z mechu, a nezřídka
pozoruje se, že lišejníky a kostnaté mechy nejhustěji na severní slraně vysokého kmene
bujní, kde totiž bývá třeba nejsilnější záštity proti ostrému vělru.

Podivu hodnou otužilost jeví naše obilí a horské rostliny, Na podzim zaseté klíčí
velmi záhy a zelená se ještě před zimou co rukojemství budoucího roku, ano při dobrém
počasí dosti bujně. roste, až najednou mrazem zaražeňo náhle zatáhne, Ve zmrzlé or-
nici nebo pod vrstvou sněhu prospí pak obilí vzešlé všechny studené měsíce a probudí
se opět teprva v březnu. Ve švýcarských alpách u Zermatu bylo jedenkráte ječné pole
dvě léla pokryto ledovištěm, a přec zase vyrazilo bujně v třelím roce, když led roztál.
A když Charpentier r. 1823. přišel pod Mont-Blankem v údolí Chamounix k místu, které
pět let bylo pokryto ledovou korou, nalezl tam přece bujně rozložený jetel (Trifolium
alpinum, T. caespitosum), horské kuklíky (Geum montanum) a rožce (Cerastium latifolium).

Naopak ale naše lesní stromy, borovice, jedle a t, d. neupadávají v zimní spánek,
nýbrž bdí po celý svůj život, činíce vždy zelené čili u nás tak nazvané černé lesy.
Zima, jak se zdá, jim ještě lépe svědčí nežli letní parno, proto také milují studené kra-
jiny a chladné půdy, lak i na vysokých horách a v severním pásmu jsou represen-

17

tenti organického života; úzké tuhé listí jejich (špendličí), trvající obyčejně tři léta,
odbývá dýchání mnohem pozvolněji, nežli široké listí ostatního stromstva.

A jaké rozmanité tvorstvo nalezáme zde ve hlubokém spánku pohroužené na vše-
likých stromech, na větvích a na kmenu, za korou a pod kořeny ukryté! Některá vajíčka
hmyzův vidíme beze vší zášlity přilepená na větvicích stromův a kéřův , hlavně vajíčka
motýlův, jichžto housenky na ovocních stromích žijí. Nalezáme nejenom u pupenův
ovocních stromův, nýbrž i u pupenův lípy, habru, buku, jilmu a ořechu maličká vajíčka
hnědého motýlka (Acidalia brumata), z nichž se hned při prvním vypučení housenky
vyléhají a do pupenův zalézají. Jsouť to tytéž housenky, co se v létě na dlouhých nit-
kách spouštějí se stromův, aby se do země zaryly a v pupy se proměnily. V červnu
vylíhne se pak motýl, který opět vajíčka klade na nejoutlejší větvice k pupenům nej-
mladším. Hle zde na mladých větvích borovice spalřujeme na konci kulaté nádory, na-
bubřené harhule, rozříznuvše je nalezneme v hich malé housenky (CČoceyx resinacea), a
jiné těmto podobné v šišce smrkové (Coceyx strobilana) již hluboko zažrané ale tuhé,

Z jara se zapřádají a pak se z nich vyvijí malinký tmavohnědý motýlek se slří-
brným krajem. Za koru, jmenovitě do hlubokých rozpuklin a skrytých štěrbin, zalézá
síla rozličných broukův (Lebia, Carabus, Curculio): v tomto zákampí a v koberci vlhkého
mechu přezimuje zkřehlý a zluhlý hmyz, upadávaje již velmi záhy ve spánek, v němžto
ze křidlatých hmyzův jen tvrdší brouci tuhé mrazy přečkávají, kdežto větší díl hmyzův
běh života svého již před zimou dokonává, a na stupni vajíčka housenky, pondravy a
pupy jednu nebo dvě zimy prožili musí. — Popalřle zde na vosu, klerá ve spánku zim-
ním jako kost stvrdla a mrtvému lělesu se podobá: když na zem padne, zacinkne jako
kousek skla, proto ale přece jen dřímá a tajný života podnět v sobě chová, který se při
poznenáhlém mírném ohřání probuzuje a hmyzu před nedávnem na pohled mrtvému
všechnu samohybnost navracuje. Čmelákův a vos, vletě ve družstvě živoucích , na
podzim větší část se rozlétá a hyne ; jednotlivé samice přečkavše ve skrytém útulku zimu,
probuzují se z jara a každá z nich se pak stává zakladatelkyní nové obce. —

Také vy, mouchy domácí, ačkoliv v leplém u nás pokoji po různu poletujete,
přece zimnímu spánku neodoláte ; však je na vás viděti ospalost a pohybu zdlouhavost;
jindy tak bzučivé a neodbylné, nyní skoro ani památky své smělosti nemále, a z celého
nemotorného chování je palrno, že je vám třeba odpočinulí. Jděte jen zase spat, zalezte
do škulin a šlěrbin za obrazy, police a lrámy, spěte pokojně, chcete-li se jara dočkati! —

Mravenci za příkladem tvrdých broukův prospávají zimu v podzemních chodbách
svých příbytkův.

Včely ale udržují si společenským přezimováním tolik tepla, že nesluhnou, a když
venku temperatura klesne na 49 R,, v oulu mívají 249 i 270.

Plži (hlemýždi, šnekové) připravují se před zimou vesměs k dlouhému spánku. Za-
lézají do skulin a do děr, vlahují se nazpět do ulit, vápenných domkův svých, a zavírají
se lam zluha přilehajícím víkem (příklopem), aby jim ani povětří ani svěllo ve spánku
nepřekáželo. Tak prodlí čtyry měsíce od listopadu až do března bez polravy, bez po-
hybu, až je jarní slunce zase probudí. Pamělihodné jsou přípravy, kterými sek zimnímu
spánku chystají. Udeří-li v listopadu nebo v říjnu první mráz, přestanou se plži pásti,
slezou se na malých pahorkách, na kraji příkopův nebo v huslých křovinách u velikém
počtu, a vyhledají si příměřený útulek, Především vyprázdní svá střeva a žaludek, ukryjí

©

iu:

se pod travou, pod mechem nebo pod opadlým listím, vydlabují si otáčením ulity pomocí
masité nohy a lepkavé pěny jamku nebo důlek v zemi. Na pěnu z nohy vyloučenou přile—
puje se množství země, opadlého listí a podobných drtin, které pak po straně opět stí-
rají. Tímlo způsobem nahromadí kolem sebe zed, kterouž konečně tím samým způsobem
stropem opatřují Jak mile jsou s brlohem hotovi, vláhnou nohu nazpěl do skořepy, a
nabravše vzduchu do průdušnice pevně škořápku uzavrou. Brzo na to vylučuje se z
kraje pláště množství bělavé tekutiny, která na povrchu tvrdne a vápennou desku činí. Když
je první víko hotovo, vytvoří se pod ním v malé vzdálenosti druhé, dále třetí a čtyrté,
pokud totiž zima větší nebo menší. V mezerách mezi každým víkem zůstává něco vzduchu,
z něhož plž při svém probuzení z jara tráví. V březnu nebo v dubnu, jak mile slunko
zahřeje, procitne plž ze dřímoty, prolamuje tlakem nohy přeponu za přeponou, tráví
zalím ze vzduchu v mezerách uzavřeného, až pak i poslední víko prolomí, a doslav se
k bílední z dlouhého postu se zotaví. :

Podívejme se nyní, jak to asi vyhlíží na dně rybníkův, řek a potokův, ledovou
korou pokrytých, a někdy až na malý zbytek ve hlubině zamrzlých.

Ryby zůstávají v zimě jako v letě větším dílem čilé: na den je často viděli ka-
pry houfně do bahna zaryté a jako slanečky stěsnané; zdá se, že pospolitost jejich,
jako u včel, k tomu přispívá, že zimě lehčeji odolají. Také ouhoři milují společenství. —
Když voda až na dno zamrzne, stuhnou a skřehnou také ryby, a však bez pohromy, jakoby
jen ve spánek pohroužené. Zamrzlí mohou se kapři a štiky s ledem vysekati a z místa
na místo na suchu přenášeli, aniž pří tom zahynou.

18

Roztáje-li led poznenáhla, přicházejí ryby opět k sobě. V menších rybnících je
ale zamrznutí celé hladiny na délší čas rybám nebezpečné, poněvadž se při ouplném
odloučení od vzduchu udusili mohou. Proto vysekávají se na rybnících do ledu díry,
okolo nichž se pak ryby rády shromáždují. — Jako símě rostlin tak i jikry, ryby a žáby
ztuhnou a zamrznou v ledu, nepozbývají tím ale nikoliv schopnosti k životu, neboť z jara
se z nich vyrojí zástupy rybica pulcův. Podobně i mlži (žabí misky) zarývají se hluboko
v bahno, a prospí zde nejtužší mrazy. ;

Plazi našich krajin upadávají vesměs do tuhého, 4 i 6 měsíců trvajícího spánku.
Žáby aropuchy zalézají do děra do bahen, zkřehnou a ztuhnou, dlíce bez polravy,
bez dýchání celou zimu. A hle, tu ve spánku i nepřátelé pokojně vedle sebe odpočívají
a žába nemusí se báti svého zákeřníka hada, který nedaleko v dřímotě přezimuje. On
zalézá tak jako i ještěrky, co možná hluboko pod zem do děr, kam mráz neproniká,
svinuv se v kotouč ztuhne a nalézá v zimním spánku svém jen tenkráte smrt, když te-
plota ve skryši jeho na 0% R sklesne.

Ptáci, majíce teplou krev a velmi čilé živobytí, nepodlehají obyčejně zim-
nímu spánku, nýbrž někteří s námi navzdor sněhu věrně bdí a v sousedství našich by-
tův přezimují, větší čásť ale, jak mile jim chlad a nedostatek potravy zahrozí, záhy na
podzim do teplejších krajin se odstěhují. Někdy ale překvapí i tylo, k. p. vlaštovky
(Hirundo rustica), tuhý mráz, načež na půdy, do věží nebo do jeskyň zalézají a v skře-
hlosti zimu přečkají ; nezřídka byly také břehule (Hirundo riparia) v děrách u břehův řek
a potokův nalezeny. (Chcete-li ubožátku život zachovati, neberte ji do teplé světnice,
neboť náhlé ohřání ji usmreuje, a pakli se i poznenáhla probudí a zotaví, oživme přec
bez naděje, že by se v novém kroměpřirozeném stavu nového léta dočkala.

9

19

Prohledejme ještě některé skrýše, které slouží mnohým ssavcům za brloh a
přítulek v zimním spánku. Z těchto přezimují takovým způsobem jezovec, ježek, rýs-
kové, všickni netopýři, křeček, sisel, plch a vzácný v Šumavě host medvěd. Jejich br-
Joh je buďto díra a podzemní skrýš mezi kořeny lesních slromův, anebo doupě ve vy-
hnilém pařezu a v dutinách kmenových anebo ve zdí, v opuštěných hradbách, zbořeni-
nách a na podobných místech. V brlohu nalezáme člvernožce schouleného v kotouč,
hlavu skrčenou ke břichu , zadní nohy natažené přes nos; tělo, na podzim obyčejně
4lusté, tučné, po celou zimu ztuhlé a chladné, jest z jara při procitnutí hubené a vy-
chudlé. VY háji nalezáme pod kyprou zemi zarytého ježka, tak bezcilně ztuhlého, že
při dotknutí bodlin velmi nepatrně se schoulí a zježí; vezmem-li ho však do teplé svět-
nice, probudí se a bude chodit jako pitomý, brzo na to, jídla sobě málo nebo
nic nevšímaje, bude hledati nějaký brloh, bude chtít prchnouti, a nepuslíme-li ho na
svobodu, aby přirozenému pudu a toužení po odpočínku vyhověl, bez pochyby vyhladoví
a pojde. — Křeček je proti němu pravý labužník a neodkládá luto vlastnost někdy ani
v zimním spánku svém; celé léto shání na břicho, celý podzim snáší potravu do zásoby;
širší než delší požívá nashromážděného obilí až do poslední chvíle, kde naň přichází dřímota,
z této ale sám někdy procilne, a lu první starost jeho bývá o potravu, aby se mu ne=
zkazila, aby mu nikdo na ní nepřišel, a když ji do žaludku uloží, usne zase. Jezovec
podobně probouzí se někdy v zimě a chodí hasit žízeň. Netopýři neopouštějí obyty
své; na věžích a zvonicích, pod krovem nebo v rozbořených zdech jakož i v jeskyních
leží pohromadě, někdy celé kollegium netopýrův zkřehlých a omráčených, jakoby při
posledním nočním kvasu celé družstvo byl očaroval,

Jak podivuhodný jest tento úkaz v přírodě, že rostliny a živočichové ve výročním
odpočinku a v dřímotě zímu přečkávají! Kterak je ale možná, když polravy nepřijímají,
nejedí, nepijí, nedýchají ase nepohybují, že navzdor přeúllé své ústrojnosti tolik mrazu
snášejí a po tolika měsících opět k čilému životu se probuzují? Jsou-li pak rozmanité
zábyvy (funkce) takových organismův jen v skutku přelržené, že se lak podivuhodně
zase v harmonii navracují? Rostliny nemají lislí, aby dýchaly; nemají vláhy, aby mízu
vsákaly; dřevo slromův je zkřehlé, lomné a nedopouští mnoho pohybování: a přece
nemůžeme říci, že by život rostliny byl vyhasl a harmonie úslrojnosti zahynula. Život
rostliny se toliko uskromnil a na malý obor úkazův obmezil. Jako trávy a nízké bylin-
ky, tak také kéře a stromy „zatáhnou“, to jest míza v kořen sestouplá nejeví na po-
vrchu žádným úkazem známky života, vylrhneme-li však rostlinu ze země a prohléd-
neme-li pozorně vnitřek pňův, nalézneme kořen a vnitřní vlákna lodyhy a kmene poně-
kud šlávnatá; zde tedy sok prostředkující zrůst rostlin do vnitř ucouvnul, zevnitřní ale
vlákna, koráb a celý povrch za ochranu slouží vnilřku.

Taktéž i zábavy živočichův jen zvolněny jsou a odbývají se pomalounku, skoro ne-
patrným pohybem; tak k. p. dýchání u sisla v letě za minutu 14150 krát, ve spánku zim-
ním toliko 15krát se děje, taktéž oběh krve nad míru zdlouhavý, výměna šťav v celém
těle velmi skrovná. Zažívání u mnohých živočichův i za dřímoty zimní, ač velmi zdlou-
havě, pokračuje, jak o tom svědčí žaludek a střeva, v kterých někdy nalezáme věci záživné,
žluč a jiné moky; u jiných zase přestává zažívání docela, slřevo se celé sevrkne,,
svraští, blány se tuhým slizem slepí, a zdá se jakoby svého průtoku zcela pozbyly, od-
kudž chybná pochází domněnka, že takovým živočichům za spánku zimního střevo srůstá,

2 *

20

Hlavně jim látky výživné poskytuje přes zimu tuk a lůj, klerý se jim na podzim nejvíce
v bedrách okolo ledvin jakožto vnitřní potravárna ukládá, poznenáhla pak přes zimu mizí,
při čemž celý organismus tak dlouho udržuje, až se z jara živočich zase probudí a čer-
stvé potravy hledali může,

Někdy vás ale, milí tvorové, počasí přece zmýlí. Slunko se zasměje a líbezným
paprskem vás zahřeje, sníh osákne, a vám se zdá, že je to Vesny přivítání, ten lahodný
jih (scirocca) co přes nivy a háje vane. Hle, tamhle se ježek protahuje a zabručiv něco
nerozumného, počíná si nohy rovnati.k chůzi, tuhle poletují někteří procitlí chrousti a
motýlové; vždyť se i pupeny oklamaly, rozvíjeti se počaly, broskve i do květu hnaly.
Běda vám však, ubozí, jestli procitnutí toto dlouho trvá anebo jestli několikkráte se opa-
kuje, neboť ani nejtužší mráz neuškodí vám tolik, co časté a kvapné střídání teploty.

Za spánku zimního lze strom snadno přesazovali, a s dřímajícím poupětem daří se
očkování velmi dobře. Ty samé stromy ale, k. p. buky, lípy, vrby a j., které snesou zimu
259 a více pod 09, probudivše se z jara při nepatrných mrazích mrznou a hynou, Proto musí
se keře, které záhy pupeny ženou, ještě dokud dřímají, s přiříznutými kořeny jenom zvolna
na zem nakloniti, a teprva později, aby je jarní mrazy nezarazily, pořádně zasadili. —
Zalíbení v čerstvém listí a pestrém květu naučilo nás pěstovati mnohé rostliny tak, že
musí — spánku a odpočinku výročnímu nepodlehajíce — v zimě v letě oko naše živými
barvami těšili. Naše skleníky a zahřevárny chovají mnoho takových potěšitelných úkazův,
které klamou zimní počasí a v neobyčejnou dobu, navzdor nejkrutějšímu mrazu, za kylici
slouží, některé před časem i ovoce vydávají. Tolo potěšení dělají si lidé i v některých mí-
stech pod Šumavou, kde skleníků ani neznají; vesničanky uříznou si na začátku měsíce
prosince prut třešňový, poslaví ho ve chlévě do vody, a do vánoc na něm mají poupala a
květy rozvité; s takovým rozkvěllým proutkem chodí na jilřní, a který mládenec se nej-
dříve přitočí a ku květu přivoní, dostane ho za klobouk.

Ku konci nesmíme opominouli přidali k tomuto rozjímání zajímavý obrázek Sale-
burských alp v zimním rouchu, kterak nám sdělen byl od přívětivého a vznešeného pána,
který tam prožil v důstojnosti církevní mnohá léta. Homole a lazy velikánův horských
v zimě nemívají vždycky nejstudenější teplotu, neboť jak mile jih na ně zavěje, roztaje
sníh, na horách se objevují černé pruhy osáklých strání, a tu na výsluní, kde se záře
sluneční kolmo zaráží, v teple mnohem lahodnějším nežli v hlubokém údolí rostliny pod
sněhem živoucí (Gentiana tristis) svěžím lístkem i květem oko příchozího překvapují. Ve-
liký Untersberg, proslulý tolikými pověstmi a báchorkami v lidu, skrývá kromě toho v je-
skyních a slujích svých mmohé romantické skupení přezimujícího tvorstva. Na 7%. února
I. 1833 připadá návštěva, o níž tuto podotknouti chceme, v jedné takové jeskyni blíže Fůr-
stenbrunnu: stěny zde vybudované z ohromných desk a plástev vápenných, kleré vr-
stevně horu skládají, zde onde ale rozpuklinami a štěrbinami proryté, vělší, menší dutiny
obkličují, leckde také v mezerách a škulinách rozdrobenými sutinami vápencem a hlinou
vyplněny bývají. Jeskyně u Fůrstenbrunnu je čím dále do vnilř tím užší a těsnější; strop
n stěny sbíhají se tu ostrým uhlem v zadním konci, tak že se z počátku přímo, později
shrbeně kráčeti a ku konci jen skrčeně prolézati může, A hle, tu viděti sklepení sluje
kolkolem pavučinami opředené, na nich pavouky dlouhonohé, vedle těchto piplice, větší
obyčejných, zakuklené a zapředené pupy a některé motýly, mezi nimiž léž jeden nočák
(Noctua libatrix) v několika exemplářích se nálezal, Podivné to družstvo pohromadě! Ye

21

slujích sice na mnoze po celé léto led se udržuje, v této ale bylo v zimě mnohem vlažněji
nežli venku, a přece nebyla nikterak chráněna, žádnou překážkou od zevnitřka uzavřena.
Překvapí-li zima dokonale vyvinutý hmyz, nějakého brouka nebo motýla, přitáhne k
sobě nohy a křídla, položí týkadla k tělu a ztuhne docela, tak že je bez citu. Ale hmyz,
který příjemné teplo v jeskyni vyslídí, zaleze si tu do nejzazšího kouta, a tak se tu sejde
a ve vší tichosti hospodaří ono družstvo beze spánku přezímující,

Nástiny životopisů českých přírodoskumců.
Od Dr. Viléma Rud. Weilenwebra.

Zvláštním významem doby naší jest pozornost, která se všeobecně přírodním vě-
dám věnuje. Vědy tyto, sáhající hluboko do potřeb života pospolitého, stávají se čím
dále tím více takřka středištěm vzdělání národů evropských, jejichž duševní převaha
hlavně na vědách těchto spočívá.

Ve vlasti naší, která se u prostřed Evropy skví hojností darů přírodních, měly
vědy tyto od dávných dob svých nejvřelejších ctitelů a pěstovatelů, kteří ale jako jinde,
druhdy jenom porůznu nebo v uzavřených kruzích činnost svou projevovali. Nyní však,
když tyto vědy exaktní neodolatelnou silou všude průchod a platnost si zjednali, kdežto
mladší pokolení čilou snahou náuk přírodních se zmocňuje, jesti vděčnou úlohou vrste-
vníka slarších a clihodných badatelů, aspoň v náslinech činný a nejvíce skromný život
jejich ušlechtilým a, snažlivým mladíkům co poučný vzor před oči postavili, Kdo si
ostatně důkladných a zevrubných vědomosti v kterékoli vědě zjednali chce, nesmí na tom
přestati, aby si sady a pravidla její přivlastnil, nýbrž musí se i s dějinami télo vědy se-
známiti. Zvláště musí se obeznámiti s během života vědeckých mužů, neb pochopení
spisů jejich nemálo se často usnadní poznáním okolnoslí a pohmútek, u prostřed nichž
spis nějaký povstal.

Vlasť naše, otčina národů dvou, honosí se přírodoskumci, jejichž spisy v obou
řečích těchlo národů, v české i německé vyšly. S uznalostí stejně vděčnou budeme tedy
jednati o spisovatelích v obou jazycích, neb koříme se zásadě, že věda celý svět svou vlaslí
zove, a že lím více se rozšíří, čím více jazyků ji velebí. Kocháme sei ve spisech psa-
ných jazykem německým, i oceňujeme a vážíme si všech mužů, kleří svěllo vědecké
rozšiřují.

Rozum ať slouží celému svělu, srdce ale vlasti, — — Přehlédajíce nyní řadu vla-
stenských skoumatelů přírody, jsme věru v rozpaku, s kým započíli, máme=li zacho-
vali pořádek chronologický , nebo máme-li je seřaditi dle odvětví vědeckého,

Jedno i druhé má ale své obtížnosti a požaduje velikých příprav, Odhodláme se
tedy raději promluviti o mich ve souřadí volně uspořádaném, obracujíce zrak svůj k no-
vým i starým dobám, a způsobem tím k rozmanitosti těchto listů přispívali.

Každý zajisté se mnou souhlasili bude, poslavím-li na první míslo ony dva bralry,
z nichžto jeden vzornou výtrvalostí v české literatuře neocenitelných zásluh si získal,
druhý pak co znamenitý botanik v čele pěstovatelů české květeny jmeno své důkladnými

22

pracemi navždy proslavil, myslím totiž Jana Svatopluka a Karla Bořivoje Presla, jež před
nedávnem nedlouho po sobě smrt přílis záhy nám odňala.

I. Jan Svatopluk Presl.

Jan Svatopluk Presl, doktor lékařství, c. k. professor přírodopisu a pří-
pravních věd na medicinské fakultě vysokých škol Pražských, direktor c. k. přírodo-
pisní sbírky universitní, skutečný úd cís. akademie věd ve Vídni, k. české společnosti
náuk, průmyslní jednoty, pomologické a hospodářské společnosti, skutečný úd českého
vlastenského Musea, úd výboru musejního pro vědecké pěstování jazyka a literatury
české, dopisující úd c. k. lékařské společnosti ve Vídni, c. k. hospodářské jednoty v
Krajině a t. d., narodil se v Praze dne 4. září 1791, a sice v tom samém domě (N. C. 470,
na Starém městě), ve kterém po uplynulých 57 letech a 7 měsících dne 6. února 1849, po
nemoci jenom několikadenní, na zapálení plic zesnul.

Otec jeho, Jaku b Presl, usedlý měštan Pražský a mistr špendlikářský, usla-
novil ho jakožto nejstaršího ze 7 dělí vlastně ksvé vlastní živnosti, ale mladistvý Jan
ušel tomu osudu, který by jej vědě a vlastenecké literatuře byl bezpochyby odcizil,
malou Istí své matky, která z něho kněze míti chtěla. Pod důvodnou záminkou; že by
syn k řemeslu byl příliš slabý, přemluvila totiž otce; aby mu, nežli nastoupí řemeslo, ©
aspoň několik škol navštěvovati dovolil. Sotva byl ale 43letý Jan na Novoměstském
gymnasium třetí školní ročník nastoupil, umřel otec jeho a o řemesle nebylo dále žádné
řeči. Když napotom Presl den ode dne rozhodnější náklonnost ku přírodním vědám
ukazoval, a jmenovilě na fakultě filosofické co horlivý sběratel rostlin a hmyzů se ob-
jevil, připustila konečně rozvážlivá matka, aby syn její studiím lékařským se věnoval.
Ve svém 20. roce nastoupil tedy náš Presl místo do bohovědecké do lékařské fakulty,
studoval anatomii pod Il em, botaniku pod Mikanem mladším, zoologii a mine-
ralogii pod Jos. Mayerem. Mezi lím vykonával, v průvodu svého o tři léta mladšího,
taktéž nadaného bratra Karla Bořivoje, velmi často výlety botanické a entomolo-
gické, a to nejenom do okolí Pražského, nýbrž i do vzdálenějších krajin českých.

Tenkráte připojili se horliví mladí botanikové k důkladnému znalci české květeny
Václavu Bennonu Seidlovi, úředníku při c. k. účtárně, k němuž po takových vý-
letech s vzácnými a nesnadno uslanovitelnými rostlinami docházeli, jakožto k příteli,
který je ve vědecké snaze jejich vždy ochotně slovem a činem podporoval.

Do té doby padá také první odkrytí Preslovo na poli vědeckém. Obá bratří vrátili
se totiž z botanického výletu do okolí Stiřímského a pospíchali jako vždy s hojným svým
výlěžkem k příteli Seidlovi. Mezi rostlinami nasbíranými nalezala se také podivná
travička, kterou ani důkladný znalec Seidl zpočátku uslanoviti nemohl, až konečně
po dlouhém ve spisech hledání a porovnávání se přesvědčil, že rostlinka tato ještě
nikde není popsána a tedy že jest docela nová. Seidl pojmenoval tuto trávu Coleamtus
subtilis (Schmidtia utriculata Sternberg); zajímavý to druh, který vědeckou svou plat-
nost podnes podržel, a jinými rostlinoznalci již také na jiných místech se vynašel"). Ne-

*) Učený můj přítel, p. prof. baron Leonhardi nalezl ji mezi jinými také v okolí Marianských
lázní u silnice Kynžvartské, u černého rybníka nedaleko Slavkova (Schlaggenwald) a u ryb-
nika horního na statku Plavském v Budějovsku.

23

dlouho potom usnesli se oba bratři vydávati společně pod názvem: Vegetabilia eryplo-
gamia boemica exsiccala, rostliny tajnosnubné, od nich nasbírané, usušené a na papír
přilepené, a sice ve svazcích po 25 kusech. Skutečně započli již v březnu 1812 svazky
tyto vydávali, načež v Gnedělních lhůtách 6 svazků po sobě vyšlo.

Študovav v následujících letech předepsaným způsobem chemii u prof. Christ.
Jos. Freissmutha, fysiologii u Jos. Rottenbergra, pathologii a materiam me-
dicam u Ondř. Vavrucha, soudní medicinu u Jos. Beruta, porodníctví u Ant
Jungmanna, pathologickou therapii u prof. Hoegra, a sice všechny ty předměty na
universitě Pražské, podrobil se konečně r. 1816 přísným zkouškám, v nichž dokonale
obstál. Dne 24. srpna t. r. zastával Presl „svou inaugurální dissertaci, znamenitou pil-
noslí spracovanou: De generis Lauri speciebus in officinis medicis usitatis (Pragae 1816,
46 str. v malém 8.), a byl dne 27. srpna za doby universitního kancléře, knížete arci-
biskupa Václ. Leop. rytíře Chlumčanského z Přestavlk, za rektorství prof.
Aloisia Mart. Davida, za direktorství Dr. Ion. Matušky a za děkanství Dr, J a'na
Havlíka, od professora Ondř. Vavrucha ve velké síni Karolínské slavně za dok-
tora lékařství promovován.

Již v posledním roce svých veřejných studií (1815) podrobil se náš Presl s
chvalným prospěchem konkursní skoušce k obsazení stolice přírodopisu a technologie
ve Lvově *). Hned po dosažení doktoratu vyvolil si jej professor František Xav. Berger
za svého assistenta při stolici zoologie a mineralogie na universitě Pražské, kteréžto
místo po dvě léla zastával a všemožně ku prospěchu svému ve vědě a k dotvrzení se v
Ikeorelických a praktických stránkách svých milých přírodních náuk použil. Roku 41818
obdržel Presl professuru toho samého predmětu v Holomouci a bratr jeho Karel assi-
stenství u prof. Bergra, a když sotva rok potom Berger v plném květu svého věku (13.
listopadu 1819) zemřel a stolice jeho na universitě Pražské se uprázdnila, zadal Presl
o toto místo, jež také vysokým rozhodnutím od 19. května 1820 obdržel, Tím dosáhl
Presl cíle svého nejvyššího přání a záhy dostal se na místo, na které teprva v daleké
budoucnosti naději si dělal,

V zimním běhu školního roku 1821 započal prof. Presl své přednášky na lékařské
fakultě vysokých škol Pražských a zastával úřad tento s neunavnou horlivostí po celých
28 let; zároveň měl pod svou dohlídkou, jakožlo direktor c. k. přírodní universitní sbírky,
kabinet přírodnický, který hlavně jenom nerosty obsahoval, an mimo to v tom kabinčtu
jenom málo jiných přírodních vzácností se chovalo, Následkem několika návrhů vysoké vládě
podaných poštěstilo se mu konečně, podporovanému direktorstvem lékařským, že ob-
držel dovolení, založiti také zoologický kabinet pro universitu. K prvnímu nakoupení
vykázal se mu r. 1829 jenom roční příspěvek 160 zl. a k cestování 100 zl., kterýžto

*) Presl sám připomíná udaj tento v předmluvě k technologii následujícími význačnými slovy: „Ode
dávna, ano mohu říci od svého dětinského věku vždycky jsem jakousi náklonnost k tak dů-
ležitému odvětví lidských vědomostí v sobě choval, k čemuž nepochybně vychování mé v dílně
řemeslnické mnoho přispívalo. "Tím i základ položen k dalšímu mému běhu. Nepřestával jsem
řemeslnické dílny navštěvovati, na všecky práce se dívati a výrazy sbírati. "Toto usnadnilo
mi náramně v konkursu, kterémuž já, študuje lékařství v pátém roce I. 1815 se podrobil, a
v němž vedlé přírodopisu také technologia, podle tehdejšího zřízení stolice učitelské u fakulty

filosofické, byla předmětem“

24

výkaz teprva r. 1839 na 300 zl, zvýšen byl, ježto by po 10 let každoročně na rozmmo-
žení sbírky obráceny býti měly, a spolu najednou k větší koupi 4500 zl. se vykázalo.
Že ostatně Presl za čas poměrně krátký, za 20 let, kabinet zoologický navzdor všem
překážkám na důslojný stupeň vyzdvihl, dá se jednak vysvělliti z neunavné jeho horli-
vosti, která překážkami spíše podněcována nežli seslabována byla, jednak také prospěšným
spojením s nejznamenitějšími přírodními kabinety evropskými, odkud výměnou a koupí
mnohé vzácné předměty pro sbírku sjednal. Podporou vládní vykonal k tomu účelu
několik cest do Vlach až do Neapole, do Švýcarska, Tyrolska, Štýrska, do Uher a Polska,
do Berlína, Hamburku a t. d., a obdržel též několik znamenitých příspěvků od cís. král.
dvorního přírodního kabinelu ve Vídni, V sestavení a uspořádání četných zakoupených
a jinak obdržených přírodnin pomáhali mu chvalitebnou pilností assistenti na čas usta-
novení, zvláště bralr jeho Karel, pak doktoři Linhart, Ramisch, Glůckselig,

Amerling, Schmidt, Nikrl a Pečírka.
Zastával-li professor Presl stolici učitelskou se vzornou a neunavnou bedlivostí,

a vykonal-li v ohledu tom více nežli svou povinnost, staly se zásluhy jeho o rozšířo-
vání přírodních věd v Čechách a o zvelebení české literatury zvláště neocenitelnými. Se
vší horlivostí své pevné a nezlomné povahy věnoval sily své nově vykvětající vlastenecké
literatuře a stal se za krátko jedním z nejvýlečnějších pěstovatelů jejich. Nemůže ovšem
býti úmysl náš, do podrobna rozbírati celou řadu četných a důležitých spisů jeho a
dle zásluhy je oceňovali, nýbrž musíme se prozatím spokojiti výpočtem jejich. Vyjmouce
dva spisy, které společně s bratrem Karlem v latinském jazyku sepsal a vydal, totiž
mimo „Flora čechica“ (1819) a „Deliciae pragenses“ (1822) jsou spisy Preslovy pouze české.

Kdo jenom poněkud zná okolnosti, v nichžto se znovu vykvětající jazyk český v
době této nalezal, snadno pochopí, jaké odhodlané resignace a pevné vůle, jaké bystrosli
ducha a neunavné činnosti, jakých rozsáhlých reálních a filologických vědomostí, zvláště
z oboru slovanských jazyků, bylo potřebí ke spisování přírodovědeckému, Všechny
tyto vlastnosti byly v šťastný celek sestředěny v Preslovi, k čemuž se přidružily ještě
vroucí vlastenství a obětovná nezišlnost,

An v té době, ve kleré se také 0 založení českého vlasteneckého Musea (1818—
1819) jednalo, v Praze několik na slovo vzalých a o slovanskou národnost pečlivých
učenců žilo, povstal mezi nimi za krátký čas spolek, kterýž si obral za důstojný před-
měk vědecké snažení také do české literalury uvésti,

Ve spolku ctihodných těchto mužů nalezali se oba Preslové, Josef a An-
tonín Jungmann, Purkyně, Hanka, Václ. Al. Svoboda a jiní, Z počátku
měl spolek ten smělý záměr, založili v Praze jistý způsob slovanské akademie;
když ale více nežli rok o tomto předmělu bylo rokováno a pro ten čas nemožnost vy-
vedení jeho se objevila, usnesli se vlastenečtí mužové na tom, vydávati v mateřském ja-
zyku časopis encyklopedický, aby se ukázalo, že také jazyk český v oboru vědy volně
pohybovali se může. Tím způsobem povstal r. 1821 „Krok,“ k němuž napsal prof.
Purkyně úvod, jednající o záměru a chodu tohoto časopisu. V té samé době zapo-
čal neunavný a podnikavý Presl pracovali na svém znamenilém a krásném arcidíle, na
Rostlináři, kterýž jmeno jeho ve všech slovanských zemích proslavil, a v jehož vy-
dání také náš vysoce zasloužilý vlastenec hrabě Bedřich Berchtold se oučastnil.
Spis ten, z čisté lásky k národu slovanskému sepsán, na každé stránce nese stopy hlu-
bokého důvlipu a učenosti Preslovy.

25

Abychom ukázali v pravdě neobyčejnou pilnost Preslovu a zásluhy jeho o českou
literaturu, uvedeme zde v chronologickém pořádku všecky jeho samostatné spisy, ja-
kož i pojednání v časopisech roztroušená,

I Dissertatio inauguralis de generis Lauri speciebus in officinis medicis
usitatis. Pragae 1616, 46 slr. v malém 8.

II. Flora čechica, indicatis medicinalibus, oeconomicis technologicisgue plantis.
Květena česká s poznamenáním lékařských, hospodářských a řemeslnických rostlin.
Auctoribus Dr. J. S. Presl et C, B. Presl, Pragae in commissis apud Calve, Předmluva
XVI a 224 str. v 8.

II. O přírozenosti rostlin, aneb Rostlinář obsahující jednání 0 ži-
vobytí rostlinném pro sebe a z ohledu jiných živoků podle stavu ny-
nějšího znání, k rozšíření přírodnictví, v potažení na užitečnost v
rolnictví, hospodářství, řemeslech, umění i obchodu a vztahovaním obzvláštním na lé-
kařství. Vydán trudem B. Všemíra hraběte z Berchtoldů a Jana Svato-
pluka Presla, V Praze u K. V. Endersa. 1820. Oddělení první. 324 str., ve velikém 4-

IV. O přírozenosti rostlin, aneb Rostlinář pro lékaře, hojiče, hospodáře, lesníky,
umělce, řemeslníky a vychovatele. Vydáván Bedřichem VYšemírem hrabětem
Berchtoldem a Janem Svat. Preslem. V Praze 1821—35. 49 svazků. Každý
svazek se 4 obrazy v malém folio,

Presl vystavil v tomto díle nové uspořádání přirozených řádů, které se uchylo-
valo od soustavy De Candollovy, tenkráte panující. Bohužel není dílo toto ukončeno.

V. Krok. Veřejný spis všenaučný pro vzdělance národu če-
sko-slovanského. Vydáván přispíváním mnoha učených vlastenců od J. S. Pre-
sla, V Praze k doslání u Kunze atd. 1821—40. — 13 svazků, 4 vždy v jednom dile.
— Pojednání od vydavatele samého původně sepsaná aneb z cizích jazyků přeložená
jsou následující: V I.dílu: 1. Popsání Příbramce, kopaniny nové (str, 110—112). 2. Po-
psání a rozdělení kopaniny Vranek tak nazvané (str, 112—114). 3. Přehled prací nej-
znamenitějších v hvězdářství, meteoroznanství, siloskumu a lučbě r. 181%. 4. Rozlou-
čení Příbramce. © hledání chemičné žluči chorobné. 5. Popsání kusu pně palmového,
skamenělého. 6. Navržení soustavy živočichů dle tříd, řádu a rodů. "%. Pytevní oba-
dání spodní čelisti kachní, husí'a labutí. 8. Stručný přehled nálezů v hvězdářství, ze-
měpisu at. roku 1818 udělaných. 9. Přibývání 'tepla v hloubce a vysvětlení tímto pů-
vodu sopek. 40. Zprávy o živočiších ohromných nebo obrovských zkamenělých a až
dosavad žijících (z Hespera). — V dílu II: 41. Přírodopis nerostů (s 3 obrazy). 12. Po-
psání hlatí tyčkovce (Arragonit) v Čechách se nalézajících. 413. Popsání a vyobrazení
několika zkamenělých korýšů (s 3 obrazy). 144. Hlista v brouku, krajiník zlatý (Calo-
soma sycophanta) zvaném nalezená, 15. Některé znamenitosti přírozené v zemi řecké, 16. O
lidech země požívajících (str, 476—479). 4%. Něco o platíně (str, 479—480). V dílu
II: 18, Cesta na Elbrus, nejvyšší horu Kavkazskou (str, 61—82). 19. O. příčinách
moru a 0 prostředcích k jeho vyplemenění, Dle Pariseta (str. 89—109). 20. O ostrovu
jenž nedávno v moři středozemním povstal (str. 109—128). 21. Vidlořep (Dicranurus),
nové pokolení hlist, s obrazy (str. 160). 22. Evropa v nástinu přírodopisném. Dle J.
Fr. Schouva (str, 235—259 a 401—428. 23. Přírodopis nerostů; krystallografie (str.
259—282). i

VI. Deliciae pragenses, historiam naluralem spectantes. Edilae a J, S. et C. B.

26

Presl. Vol. I. Sumtibus Calve 1822. (Více nevyšlo). Od J. S. Presla jsou články:
3) Additamenta ad faunam protogaeam, sistent. deseriptiones aliguot animalium in succino
inclusorum (str. 191—210), a 4) Manlissa prima ad floram čechicam, sistens diagnoses
et deseriptiones duodevicinti plantarum novarum, Čechiae indigenarum (str. 241—231):
VII Lučba čili chemie zkusná. Z nejlepších spisovatetů vybral a prosto-
národně přednesl J. S. Presl. V Praze 1828, u Josefy Vetterlové z Wildenbrunu.

VIIL Barona Cuviera rozprava 0 převratech kůry zemní ao0
proměnách v živočišstvu jimi způsobených. Podle 5. vydání přeložil a rozmnožil J. $.
Presl. V Praze 1834 ve velikém 8vu se 4 obrazy. (320 str.) Jest to překlad zname-
nitého spisu francouzského přírodoskumce, který nejenom ve Francii mnohokráte vyšel,
nýbrž i do přemnohých evropských jazyků přeložen jest. Jakožto důležitý přídavek jest
pojednání: Ustanovení ptáků, kteréž staří Egypfané ibisy jmenovali (str. 181—204).
I přídavky od překladatele J. S. Presla vyvyšují cenu té knihy, jsouť : 1) O kostech slo-
nových, kavaly masilými a jinými tkaninami měkkými přikrytých. 2) O rozšíření velikých
valounův a balvanův skalních. 3) O oučincích pohybované vody na tvar zemního po-
vrchu. 4) Dýny stvrdlé. 5) Působení moře na břehy. 6) Novější tvoření kamenů v
moři (dle Jamesona). 7%) Kamenožilcové. 8) Zdali všeobecné přibývání nebo padání moře
za čas letopisů se pozoruje (die Noggeratha), 9) O slapech písčitých (dle Jamesona).
10) Pořádek všech útvarů horních, kůru zemní skládajících, a spolu i ostatky zvířat,
kteráž v nich se nalézají. 11) Krátký životopis Cuviera.

IX. Ssavecto. Rukovět soustavná k poučení vlastnímu. V Praze 1834. Jesli
věru co litovati, že Presl v soustavním spracování ostatních tříd živočišstva, jejichž vše-
obecný přehled již v Kroku podal, nepokračoval; ovšem byly okolnosti pro vydávání
vědeckých spisů v českém jazyku tenkráte málo prospěšné.

X. Obšírné prostonárodní učení 0 řemeslech a umělostech,
čili Technologie všeobecná a obzvláštní, k poučení a prospěchu všelikých stavův, kterouž
sepsal Dr. J. H, M. Poppe, a přeložil i rozmnožil J. S. Presl. Nákladem Jednoty ku po-
vzbuzení promyslu v Čechách. Tři díly, V Praze 1836—3%. Díl první: technologie
všeobecná. Díl druhý a třelí: technologie obzvláštní.

XL Nerostopis čili Mineralocgie. Rukovět soustavní k poučení vlast-
nímu. Vydal J. S. Presl. S. 1677 výkresy na XLI obrazů představenými. V Praze
1837. XVI a 627 str. ve velikém 8. — Dílo vělmi pilně sestavené s použitím celé
nerostopisní literatury, pro tu dobu, když vyšlo, nejúplnější.

XIL Časopis technologický Jednoty ku povzbuzení promyslu v Čechách.
Pod redakcí J. S. Presla. V Praze 1838—39.

XII. Všeobecný rostlinopis čili popsání rostlin atd. I. díly. V Praze
1846. str. XXXI a 2072. Musejních spisů číslo XXIII. Novočeské bibliot. č. %.

« XIV. Počátkové rostlinosloví. V Praze 1848. str, VI. a 564. Musejních
spisů č. XXIX. Novočeské bibliot. č. 10. K tomu náleží 32 obrazů.

Konečně vzdělal J. S, Presl do spisu Religuiae Haenkeanae, svým bratrem K. B,
Preslem redigovaného (Pragae 1830 I. sv. sešit, 4. a 5.), oddělení šachorovitých a trá=
vovitých rostlin (Cyperaceae a Gramineae) v latinském jazyku.

Všecky tyto spisy Preslovy jsou tím záslušnější, poněvadž Presl při uveřejnění
jejich s nesčíslnými překážkami a obtížemi bojovati musil, aa bez předchůdce mezi svými

27

krajany sám první celé názvosloví utvořiti musil. Od konce šestnáctého století nevyšlo
mimo několik lepších příropopisných zlomků nic, co by důstojné místo zaujímalo a Preslovy
co pramen sloužiti mohlo. Věda ale mezi tím znamenitě byla pokročila, nové netušené
obory se otevřely, a přírodopis žádal rozsáhlého názvosloví. Ze všech jazyků nehodí se
na štěstí žádný tak snadno k tvoření nových názvů, jako slovanský. Při hluboké zná-
mosti své mateřské řeči, jakož i polského, ruského a jihoslovanského nářečí bylo Pre-
slovi ovšém tvoření nových názvů snadné, a v skutku provedl názvosloví všemi odvětvími
přírodních náuk. Musíme ale puristické době naší zkvětající literatury připsati, že příliš
ouzkostlivě každý název zčešťoval, než ačkoliv nám mnohé z jeho názvů nyní nepři-
měřené se býli zdají, nesmíme přece tuto práci jeho na ujmu neocenitelných zásluh
jeho o české vědecké názvosloví za nedůkladný pokus považovati, neboť každý soudný
učenec český ví nejlépe, že jeho práce jsou základem všech nynějších vědeckých
podniknutí v tomto oboru.

Zásluha jeho zvýší se nemálo i tím, že vedle své neunavitelné pilnosti a neohro-
žené vytrvalosti větší část svých spisů beze vší podpory, sám na svůj náklad vydal, a
jak se snadno při okolnostech naší literatury uzná, se znamenitými oběťmi. V celku
obnáší objem vydaných jeho spisů více nežli pět set tištěných archů, a mimo to se vy-
našly po jeho smrti ještě některé velmi důležité rukopisy, k. p. slovník hosřpelnetakí:
zeměpis národní, zlomky zoologie a j.

Také jakožto skutečný úd k. české učené společnosti byl Presl činný, an neje-
nom sezení přírodopisné a filologické sekci pilně navštěvoval, nýbrž i také několik před-
mášek měl. Tak mezi jiným přednášel v přírodopisné sekcí dne 22. října 1840 o po-
užívání žilek na křídlech motýlů k rozvržení jejich, a ukázal několik výkresů, od něho
samého zhotovených, Taktéž ukázal Presl v sezení dne 2. máje 1845 zuby pravěkého
nosorožce (Rhinoceros tichorhinus), které se i s lebkou toho zvířete v hlinité vrstvě u
Vysočan nedaleko Prahy vynašly; držel mimo to také ještě jiných přednášek.

Zvláštních zásluh o všeobecné vzdělání získal si Presl také jakožto úd vlasten-
ského Musea, kdežto v blahodějném a krásném sboru pro vědecké pěstování českého
jazyka a literatury zároveň s Palackým, Jungmannem, Šafaříkem a Hankou k nejčinnějším
údům náležel, a jmenovitě pro účely Matice české r. 1831 zřízené horlivě účinkoval.

Konečně budiž ještě o politické činnosti našeho Presla promluveno. Neb ačkoliv
při životě svém skromném, pouze vědě a zvelebení českého jazyka věnovaném, nikdy si
3 politiky nevšímal, byl přece, bezpochyby na důkaz úcty, které zvláště u českého obecenstva

požíval, r. 1848 do tak nazvaného Svato-Václavského sboru vyvolen a později co vy-
slanec Novo-Kdynský do říšského sněmu poslán. Ve Vídni a Kroměříži oučastnil se
pilně v sezeních, a však neobrátilna sebe pozornost žádnou veřějnon řečí. Konečně byl
také od měšťanů Pražských do výboru měsiského vyvolen.

Ve vděčné mysli každého Slovana, zvláště ale Čecha, vybudoval si Presl věčný
pomník, než i věda slaví jmeno jeho, ustanovivši novému rodu rostlinému jmeno Preslaea.
jež slavný Martius v řádu Asperifolieae (Preslaea Spr. a Schleídenia Endl.) uvedl. Opic
vytvořil též z druhu Mentha cervina nový rod Preslia, který v několika botanických spi-

© sech jest přijat,

28

Dr; o %bDNONS 31,

Kounická skála,

Tři čtvrti hodiny od Českého Brodu ve směru severním leží vesnice Kounice s knižecím
Lichtensteinským zámkem. Nad vesnicí touto vyzdvihuje senevysoká skála s prastarými lomy, v nichžto
se dobývá bílý drobnozrný a velmi pevný pískovec, který se dobře hodí k stavení a k hotovení soch.

Vrstvy této skály leží vodorovně na pískovci červeném, mírně k severu nakloněném, Pi-
skovec červený prostírá se v okolí Českobrodském a Černokosteleckém až ke granitovým hřbetům
u Raděšína a Vyžlovky, jižně pak až ke Skalici. V novější době stal se pamětihodným slojemi mala-
chitovými, jež ponejprvé odkryl čekatel z české hlavní školy pam Hašek, o čemž ostatně později
důkladněji pojednáme

Útvar červeného pískovce tohoto souhlasí zůplna s červeným pískovcem, v Permské gubernii
v Rusích velmi rozšířeným a dle toho Permským útvarem nazvaným.

Kounická skála ale souhlasí s útvarem křídovým, který v středních a severních Čechách
piskovcem a opukou v znamenité rozsáhlosti jest zastoupen.

Skála tato stala se v nejnovější době zeměznalectví českému veledůležitou proto, že se v
ni vynašly mohůtné kmeny ohromného kapradí, dosaváde jediné svého druhu. První kmen vynašel
slavný hrabě Kašpar Sternberg asi před 30 lety a pojmenoval jej Lepidodendron punctatum, kte-
rýžto název jest později proměněn v Protopteris Sternbergii. Roku 1849 poštěstilo se mně dobýti z
této skály opět několik kmenů tohoto kapradí a mímo to docela nový kmén jiného kapradí, které se
podobá kmenu kornoutně (Cyathea), zastoupeného několika druhy v jížní Americe a v západní Indil.
Stromy kapraďní tohoto způsobu dosahují až na 24 stř. výšky, a podobají se zdaleka krásným
palmám. Dle tloušťky Kounického skamenělého kmenu dá se souditi, že i pravěký kmen tento dosáhl
znamenité velikosti, neb při tloušťce 6 palců mohl až na 30—40 stř. vysoký býti.

Z hmoty rostlinné nezachovalo se na něm ničeho, nýbrž skládá se z drobného piskovce a jest
poněkud na plosko stlačen. Povrch jest pokryt jako u živých kornoutní šupinami, které objevují
pravidelně rozestavené tečky, poystalé cévami do listů vnikajícími. Neb šupiny představují podkladky, na
nichž listy spočívaly. Přiložený výkres podává v poloviční velikosti věrný obraz tohoto kapradí. (Viz tab, I.)

V srpnu lonského roku vynašel jsem v té samé skále opět nový druh, který se přibližuje
ve své podobě Sternbergově Protopteris, ale od mí podstatně jiným uspořádáním teček na šupinách
se rozeznává. Jest takléž na 6 palců tlustý a poněkud stlačený. Nesouhlasí se žádnon známou ani
živou ani skamenělou kapradinou, a jest taktéž, jako před tím podotknutý kmen, v pískovec proměněn,

a musí se ve vědě pod novým jmenem uvésti.

Kapradí kmeny tyto nalezly se na slabounké“ uhelní sloji, která se táhne bezprostředně pod
pevným pískovcem, sáh pod ním leží vrstva modrošedého jilu s otisky rostlin v našem křídovém útvaru “
obyčejných. Nálezy tyto poukazují tedy znovu na tropické rostlinstvo, pokrývajíci v pravěku vlast naši,
a jsou mimo to pro svou novotu a neobyčejnost velmi zajímavé. : oh

Přítel můj, pan Max. Dormitzer, kustos v národním Museum, důkladný znatel skamenělých
rostlin, ustanovil oba druhy jakožto nové, a sice jeden pod jmenem Alsophilina Kauniciana, Dormilser,
druhý co Oncopteris Nefhoalli, Dormilzer. První, totiž Alsophilina Kaumiciana, náleží k onomu oddělení
stromovitých kapradin (Cyathea), unichž jednoduché svazky cev řapíku na jízvě listnív mnoho jednotli-
vých svazků se rozpadávají. Stopy těchto cev jeví se na výkresu (tab. I.) řadami teček, Rostlina
tato vyznamenává se velmi hustě vedle sebe stojícími listy, ve 12 kolmých řadách na kmenu
rozdělenými. Druhý rod, totiž Oncopleris Nettwoalli (tab. II.), vyznačuje se zase hliznatě vypouchlými
jízvami listů, na nichž cevní svazky. řapiku rozděleny jsou ve dva srdcovité větší a v řadu tečkovitých
menších svazků. Rostlina tato tvoří přechod od kornoutových kapradin (Cyathea) k vymřelému řádu
Protopteridů, které se podkovitým rozdělením cev na jizvách listních vyznamenávají. — Kr,

E eo ší

A

sf. EPýÝ E“

Popis chřeslýšového ocasu.

Chřestýš (Crotalus horridus, die Klapperschlange), jehožto vlast jest výhradně Ame-
rika, náleží k nejznámějším jedovatým hadům. Ilad tento stal se na slovo vzatým méně prud-
kostí svého jedu, kterýž nezpůsobuje rány nebezpečnější, nežli jed mnohých jiných hadů, nýbrž spíše
jistým způsobem řehtačky , kterou se přede všemi ostatními hady vyznamenává. Řehtačka tato čili
chřestidlo nalezá se na konci ocasu a jesti příčinou, že had při otřásání jeho vydává zvuk, upomí-
nající na šramot, broušením nožů na pískovém brusu tvořený. © Zahlidne-li had nějaký živý tvor
nebo znepokojí-li se jinak nějakým předmětem, ozve se chřest ocasu a prozradí se tím nebezpečná
přítomnost jeho. Člověk nebo zvíře, upozorněné tím způsobem, ujde snadno blízkému setkání, neb chře-
stýš nepronásleduje člověka, aniž jej bez příčiny uštkne, nýbrž brání se jenom, když jest pronásle-
dován, nebo mstí se za ublížení.

Chřestidlo jest dle své látky a dle svého vyvinutí zvláštní způsob pokožky, asi tak jako drápy,
nehty, chlupy a rohy jiných zvířat. Onoť se skládá z jistého počtu ojedinělých dutých článků, spo-
jemných mezi sebou zvláštním způsobem, o němž tuto promluvíme, a má v celku homolovitou s obou
stran stlačenou podobu. Velikosti článků ubývá stejně od dolejška k volnému konci, a po každé straně
táhnou se po boku více nebo méně hluboké rýhy, které chřestidlu dodávají podobu, jakoby se skládalo z
dvou ne docela souměrných a srostlých částí.

Počet těchto článků jest mezí 1-—-12. Pozorovaly se prý druhdy chřestýši s 20, 30 ba i
41 články. Počet článků jest patrně ve spojení se stářím hada, tak že se z něho na stáří souditi
dá. Bezpochyby obdrží had po každém nebo snad po několikerém svlékání kůže o jeden článek více,
Nejdolejší článek jest nejnovější a největší, poslední člínek ale, tvořící volný konec, jest nejstarší a
nejmenší. Tvar každého jednotlivého článku má podobu kužele dole otevřené a po straně stlačené, a
článek sám jest dvěma hlubokými, kolem do kola běžícími rýhami, jakož i poboční kolmou rýhou na
tři sudé, měchýřovité vybouliny rozdělen, kterých shůry dolů co do velikosti ubývá (0b, 1.).

(0b. 1.)
A B Poslední článek, který ale ne zřídka chybí, má však jenom jednu
. příční a po každé straně též jednu brázdu, tak že jenom mna
dva sudé oddíly se rozvrhuje, z nichžto hořejší větší jest nežli

V dolejší. (0b. 2.)

A. B.
Pohled zpředu. Pohled ze strany. 40 d (Obr. 3.)

Články tyto jsou pak tím způsobem spojeny, že každý z mich
svýma dvěma dolejšími oddíly volně ale uzavřeně objímaji dvě hořejší vybou—
liny předešlého. Naznačíme-li konečný článek jakožto první, objímá se druhý
tímto prvním, třetí druhým a t. d. Jenom dolejší oddíl každého článku,
jakož i celý poslední článek leží velně. Spojení toto představuje se v kol-
mém průřezu na obraze 3. Oddíly u vnitřku jsoucí mají bělavou barvu a
jsou méně průsvitavé, nežli oddíly na zevnitřku, kdežto chřestidlo jako z
kroužků záležeti se zdá, jejichž počet od počtu článků závisí. (Obr. 3.).
Povšimněmež si k. p. čtvrtého kroužku. Nejdříve zevnitřku objevuje se
dolejší sudá vypouchlina čtvrtého článku, a bezprostředně jí obejmuty na-
lezají se střední podvojné vypouchliny pátého článku, a v tomto vězí ko-
nečně hořejší podvojná vypouchlina šestého. Zvláštní způsob tohoto spo-
jení jest příčinou, že se může chřestidlo velmi silně porouchati, aže předce
souvislé zůstane a k chřestění upotřebiti se dá.

30

Nejdolejší článek sedi jako klobouk na posledním obratlu kůží potaženém (viz obr. 3. A) a
připevňuje celé chřestidlo k ocasu, který si vidlicovitě ukončuje.

Povšimneme-li si chřestidla od užší strany; objeví se ma dolejší ploše vypouchlin po každé
straně malý výstupek, který zaléhá na hořejší ploše zpodnější vypouchliny © do podobné jamky.
(0b. 4. a 3.u a a b). Zajmuté podvojné vypouchliny členů jsou dle tvaru svého dosti zevrubné
otisky objímajících části, Poboční výstupky a jamky nalezají se tedy více neb méně pa-
trné na všech vzájemně se dotýkajících částech oněch tři oddilů, které u vytvoření
1(ba kroužku se oučastní. Způsobem tím mohou se tedy články ve všech možných směrech
g Á s jistým obmezením pohybovati. Chce-li had chřestění způsobiti, začne velmi rychlým sta-
3 4 hováním svalů ocas otřásati, kterýžto pohyb chřestidlu od článku k členku se sdělí. Při
n tom pohybuje se konec ocasu mimo to zvolna od jedné strany ke druhé. Otřásáním tímto,

8

s 4 co nejrychleji vyvedeným, chvějí se tenkostěnné, pružné a rohovité články stejným způso-
bem a vytvořují zvláštní chřestot.

Konečně podotýkám ještě starou zkušenost divochů amerických, že v deštivem počase chřestot
hada slyšeti není. Cestování v lesích v čas deštivý jest tedy velmi nebezpečné, a cestovatel musi
se každému v cestě ležícímu kmenu velmi pilně vyhybovati, poněvažd chřestýši nejráději pod nimi leží
a přítomnost svou v dešti neprozrazují.

Zkušenost tato dá se, tuším, velmi jednodušně z fysikálních příčin vyložiti. Duté články vy-
plní se totiž při dešti vodou a ztratí tak schopnost ku chvění, i nezpůsobují žádného chřestotu.

Dr. Jan Čermák.

Ze živola vlašťovek.

Z jara 1852 proletovaly dvě vlaštovičky dům pod č. 224 na Smichově, hledajíce v něm pří-
hodného místečka, kdeby vystavěti mohly své hnizdečko. Našli jej v předdomí nad oknem. Pilně no-
sily bláto na hnízdo. Sotva základ (asi šestý dil hnízda) vystavěly, nastalo veliké sucho a trvalo
"několik dní. V tom čase nenosily bláto na hnízdo, poněvadž nebylo k nalezení v patřičné vazkosti.
Pročpak ho nenosily od břehů Vltavských ? Tam bylo snad tuze písčité, a tedy ho k stavbě hnízda
potřebovati nemohly. Smutně obletoval páreček základy svého lůžka, obávaje se, že je snad před
snešením vajíček nedodělá. — | Na to spadl hojný déšť a bláta bylo zase dosti na cestách. Tu na-
stalo hemžení okolo začaté stavby hnízda. Osm vlaštovek přiletělo na pomoc. V největší rychlosti
přinášely pomocnice bláto a za den byla stavba hnízda dokončena. Na jaký způsob žádal páreček
těch osm vlašťovek o pomoc, jaká to byla úmluva 7 Tu nelze udati.

Když se mladé vylihly, sedával páreček nedaleko hnízda na dvéřích u pažení. Někdy se při-
tulil milostně sameček k samičce, jindy zase byl k ní zadkem obrácen a někdy seděl na vzdáleném
místě, nevšímaje si samičky. Vypadalo to tak, jako kdyby se byly na sebe hněvaly. Z toho by se
dalo souditi, že má pernatectvo také své manželské mrzutosti. —

Zděluji výsledek toho pozorování s tím přáním, aby milovníci ptactva na tento případ svůj
zřetel obrátili, a kdyby se v jejich okolí cos podobného vyskytlo, to uveřejnili, Fr. Špatný.

Dojem vlídnosti na dojný dobytek.

Zahradnická jednota v Londýně sděluje ve svých zprávách, že pouhé obyčejné dojení k znač-
mému výtěžku mléka nepostačuje. Čím vlídněji a opatrněji s krávou se zachází, tím více a tím lepší
mléko dává. | Surovým nakládáním, tlučením a hašteřením stává se znamenitá njma výtěžku. Pohla-
dí-li se ale zvíře, rozpráví-li se s ním jemně, a nápodobňuje-li se při dojení ssání telátka , obdrží

“

31

se mnohem vice. Z toho se vysvětluje, proč jedna a ta sama kráva rozličným dojačkám rozličné
množství ba rozličný druh mléka vydává , proč mírná a dobrotivá hospodyně s kravamí lépe pořídí
nežli hašteřivá a zlostná. Mléko, které se dojením obdrží, není všechno nahromadéno ve vemenech,
nýbrž pří dobrém dojení přichází tam zponenáhla z cev mlékových, ba část mléka vytvoří se teprv
při dojení samém. © Takové mléko jest nejlepší, dává dobrou a sladkou smetanu, kdežto hrubé děvče
obdrží jen hubenou, bíle zbarvenou tekutinu,

Nový to důkaz, že vlídnost již sama sebe odměňuje, ale surovost a vášnivost se trestá.

Kr.

Menašerie

Staří Římané dívali se zápasům dravých zvířat ve svých arenách. Našemu vlídnějšímu po-
kolení ukazují se zase zvířata, na svobodě sobě jindy nehrubě přiznívá, v nejmilostnější shodě, a sice
nikoli ve velikolepé areně, v které by se co v širé prostoře nejevily tak nápadné ctnosti pokoje mi-
lovných dravců, nýbrž v dost obmezené kleci, kde ve společnost blízkou stěsněny nevyhnutelně stále
se potkávají. Leč vstupme do boudy divy zavirající, které na všech rozích cedule obrázky okrá-
šlené vyhlašují. Obraz prarodičů našich v ráji, v přirozené velkosti vymalovaných u kassy, napl-
ňujé tušením o blaženém spolužití zvířat, kteréž u vnitř nás očekává. Hubou hbitý Berliňan všem nově
přibylým hned vysvětluje obsah velké kleci stojící přímo udvéří: „Tu jest strašlivá hyaena od před-
hoří Dobré naděje. Když toto zvíře nemá coby vražditi a pleniti mohlo, vyhrabává mrtvoly ze hřbi-
tovů.“ (Ubohé bázlívé zvíře to vždy hrává v menažeriích takovou strašíci rolli). „Tř její nepřítel
vlk, a vedle něho často od něho pronasledovaná ovce“ a t. d. Divoký (?) pes, liška, sup ze severní
Ameriky, kočka, pejsek, kuřata, kachna, výr, orel skalni (mořský), krkavci, sup Sumatranský (Bra-
silský) vše to v jedné kleci, V druhé, mnohem menší nachází se kočka s bílou krysou.

Berliňan každých pět vykládá minut vše dle pravdy se zanicením oněm lidem vlastním, lépe
a důvěrnějí než mně a komukoliv by možná bylo. Nelze upírati, že žvířata všecka mají něco velmi
nuceného v celém svém chování, a netěžko poznati, že s přirozenou divokostí i přirozenou živost
ztratily ; nicméně ale ony výsledky vychování vždy zůstanou podívuhodnými úkazy. Co první otázka
každému se naskytuje: jak bylo možná udusiti původní těchto dravců pud, zápasiti s rovnými
a usmrcovati a požírati slabší? Snad některému z diváků napadne, že jen nedostatek masité po-
travy přinucuje tyto dravce zaopatřovati si pokrm loupeží a vraždou, a že pán menažerie ne-
dostatek tento snadno nahraditi může masem z řeznických krámů a takým způsobem hřích překaziti.
Druhému přijde na mysl, jak sám svého psa a svou kočku od půtek zdržel hojným bitím v pravý čas.
Konečně připomenou si jiní množství čtených i vídaných historek, kde zvířata rozličného rodu stala
se nerozlučitelnými, když od první mladosti své spolu vychována byla. Tak jsme již našli tři pro-
středky k jednomu cili a výjev svorné klece již nemá tolik podivuhodného pro nás.

Že dvě zvířata spolu vyrostlá též v přátelství žijí, má za příčinu, že obě hojnou potravou opa=
třená nepotřebovala si záviděti aniž jedno druhé sežirati, čím též se dokazuje, že prirozeného nepřá-
telství mezi zvířaty není, nýbrž že okolnosti teprv je k tomu nutí. Obrafme se ale k těm, která v
stáři teprv do jedné Klece přinešena jsou.

Instinkt zvířat i člověka jest menší neb větší počet představ, které spolu s télem zrozené
bezvědomou činností se jeví, zřízeny jsouce k zachování, rozplemenění a pohodlnosti onoho těla. Každý
uzná, že žádným krocením pud přirozený nemůže zničen býti, nemá-li život neb zdraví spolu se
zničiti. (Tak člověk instinktem puzen zavírá oči neb mžiká, hrozi-li jim nebezpečenství. Silnou vůlí
arci je otevřené držeti, ale též zrak při tom ztratit může. Zmírniti ale instinkt a proměniti pro-
středky k jeho ukojení jest ovšem věcí, již přiměřeným způsobem lze prověsti, Vlk svým pudem není

32

nucen vrhalí se na ovce; uspokojí-li se jen hlad jeho masem (zvlášť skopovým), může i k tomu přiveden
býti, aby s ovcemi v dobrém sousedství žil. Nepřátelské postavení zvířat proti sobě pochází
z bázně aneb ze závidění neb z chtivostí po mase druhého. Bázeň jednoho mizí spolu s chtivostí dru-
hého, a též závist nemá již příčiny, když jedno zvíře jak druhé potravu svou nalezá. Ostatně pomáhá
bití, zakořenělou dlouhým zvykem nenávist zapuditi a nutnost přátelství jim dokázati, neboť bití

o všem přesvědčuje, Em. Purkyně.

Návěští o přírodovědních knihách a časopisech.

Týdenník, časopis pro polní, lesní a domácí hospodářství.

Vydáván od c. k. vlast. hospodářské společnosti v království českém. Redaktor Dr. F. S. Kodym.

Časopis tento, veden od nějakého času naším Kodymem, který již několika výbornými spisy
způsobnost svou k pravému populárnímu spisovatelství osvědčil, vyniká den od dne výborností ob-
sahu a plynným srozumitelným slohem. Mimo hospodářské články obsahuje též pod názvem Světozor
pojednání přírodovědní v užším smyslu, kteréžto články pro venkovské čtenáře velmi dobře sestaveny
jsou. Přejeme tomuto časopisu též pro lacinou cenu jeho (ročně 2 zl. 30 kr. stř.) všeho zdaru.
Pěstování chřesti (šparglu) v Mladé Boleslavi, dle dvacelilelé skušenosti sepsáno od Jana

Sámala, české i moravskoslezské slěpařské i vinařské jednoty člena. 1852.

Jest to knížečka malá, ale výborným, jednoduchým a plynným způsobem psaná. Pan Šámal,
na slovo vzatý štěpař a zahradník, majitel vzorné zahrady v Mladé Boleslavi, vykládá zde své zku-
šenosti s ohledem na pěstování chřesti tak pochopilelně a skromně beze všeho vypínání, a náhledy
jeho jsou n 4 přiměřené přirozenému vývinu. rostlin vůbec, že knížečku (nto každému ctiteli dobré
chřesti co nejvice schváliti můžeme.

Jak sám p. spisovatel ku konci uvádí, záleží ale tajemství čili lépe následování přírody, dle
něhož se dobrá chřest vychovati dá, v lom, že se mladé rostlinky mělce sází a náležitě osamotí,
semena ale z nejtlustších ročních matek vyberou, že se sad chřestový pilně pleje, často mrví a již
několik neděl před sv. Janem s odřezáváním se přestane. Způsobem tím obdrží se bez velikého na-
máhání a bez velikých útrat každoročně hojnost přetučných chřestových výhonů, z nichž“ často 12,
ano i někdy 8 na libru se vejde, a při jejichž spatření, jak se říká, srdce radostí v těle skáče,

Kdo by se o tom očitě přesvědčiti chtěl, (oho vyzývá p. Šámal, aby zahradu jeho v Mladé Boleslavi

navštívil,
« Dověděli jsme se, že p. Sámal také knihu o šlěpařství sepsal, která prý původností my=
šlenek e pochopitelným slohem vyniká. Doufáme, že pan spisovatel snadno nakladatele najde.

Obraz Kvěleny. Návod k poznání přirozených řádů vostlin, od Jana Krejčího. S 48 dřevo-

rylinamě v Praze. Tisk a sklad Jaroslava Pospišila. 1852.

Kniha tato náleží k nejvkusnějším a nejlacinějším (40 kr. stř.), které činný naklada=
tel posledního roku byl vydal. Vykládá se v této kníze, dle vzoru znamenilého anglického bota-
nika Lindleye, na jednotlivých známých a obyčejných rostlinách vždy celý řád rostlin a poměry
jejich po zemi. Kniha jest sestavena se zvlášíním ohledem na krásnou pleť, jejíž pozornost ke krás-
ným dítkům Květeny spisovatel obrátiti se snaží. Však i při prvopočátečním vyučování v gymmasiích
a reálních školách může se knihy této s dobrým prospěchem použiti, neb uvádějíc rostliny zrovna jak
jsou v přírodě, a spojujíc výklad ústrojů s výkladem řádů samých, neodstraší kniha tato, jako ně-
které jiné, suchým výpočtem mladistvého, čilého ducha, nýbrž uvede jej u prostřed v květoucí luhy.

o =

EEG

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově ulici č. 188 v Praze.

w

9 6

ZIVA.

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ.

Redaktorové: bal Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí
Číslo 2. Únor 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř.

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách.

Od Jana Krejčího.

Článek první

ÚŮ v oo d

Palivo, a sice hojné a laciné palivo náleží k nejdůležitějším podmínkám národního
bohatství. Není potřebí dokazovati tuto sadu, každý soudný průmyslník a hospodář jest
dostatečně o tom přesvědčen,

Až do posledních desíliletí honosila se Česká země znamenitým množstvím lesů,
ba byly krajiny, kde dříví pro nedostatek odbytu od věků hnilo a znova rostlo; měli
jsme také pralesy. Když ale květoucím průmyslem a neustále rostoucím počtem obyva-
telstva lesy lak se zlenčovaly, že dorůstek jejich pořád více pozadu zůstával za polře-
bami ode dne ke dní se zvětšujícími, obrátila se pozornost ku pokladům podzemním,
k palivu minerálnímu, které, an ho druhdy jen v kovárnách a při některých yd
průmyslu užíváno, takřka nepovšimnuté v horách našich spočívalo.

Nalezlo se, že více než 307) mil vlasti naší jest pokryto útvarem kamenného
uhlí, a snad asi 100 a více [] mil útvarem hnědého uhlí a rašelinou.

Jest to bohatství mnoha miliard, bohatství nevyčerpatelné. Od několika 100000
centů vystoupil roční výtěžek uhlí za krátký čas až nad 40 milionů centů, začalo se
ho již používati při velikých průmyslních podniknutích, při sklářství a železnictví druhdy
jenom na dříví odkázaném, a jest se nadíti, že v příštím desíliletí výtěžek tento se
více nežli zpětinásobní,

Chvalitebná horlivost podnikatelů obracuje v nynější době zřetel svůj k dobývání
tohoto pokladu: den ode dne otvírají se nové doly z většího dílu s dobrým prospěchem
a mine-li se někdy nákladné podniknutí se žádoucím výsledkem, jesti toho příčinou právě,
přílišná horlivost, která neohlížejíc se dostatečně po vědeckých pomůckách, na takových
místech naději svou zakládá, kde dle povahy hor ničeho se nalezti nemůže,

Následujícími články chceme dle možnosti přispěti k rozšíření pravého náhledu v
útvary uhelní, chceme výsledky dosavadního vědeckého skoumání čtenářstyu našemu

zkrátka a pokud možné důkladně vyložili, 3

94

Česká země předslavuje, nejenom dle své horopisní, nýbrž i dle zeměznalecké své
povahy, uzavřený celek,

Kolem do kola jest obstoupena nejstaršími útvary, granitem a starými břidlicemi,
z nichžto se skládají pohraniční hory: Šumava, Krkonoše, Zďárské a Krušné Hory. Hory
tyto jsou prastaré a bezpochyby vytvořené dlouho před vyskylnutím se rostlin a zvířat,
neb se v nich nenachází ani památky z pravěkého tvorstva ústrojného, Hory tyto jme-
nují se tedy právem prahory.

V úžlabích a rozsáhlých prohlubinách těchto prahor usadily se v době, ve které
krajiny naše ještě mořem pokryty byly, rozličné vrstvy, které nyní vělší díl středních a
severních Čech pokrývají.

Část těchto vrstev obsahuje v sobě skamenělé zbytky a olisky zvířat mořských
nyní docela vymřelých, a spočívá bezprostředně na prahorách. Látka vrstev těchto -0b-
jevuje se nám co kamení břidličnaté nebo křemenilé a vápenilé, a vyznačuje se obyčejně
silným nakloněním. (Celá krajina od granitových vršků u Českého Brodu a Říčan až k
Janovicům u Klatov, od Příbrami až za Rakovník skládá se z takových vrstev břidlična-
tých, křemenitých a vápnilých, a skameněliny v ní obsažené neobjevují se v Čechách
v žádném jiném kamení, Soujem všech těchto vrstev můžeme tedy jediným jmenem na-
značiti. Mohli bychom útvar lenlo pojmenovali úlvarem břidličnatým, ale poněvadž se
i v jiných útvarech břidlice vyskytují, použijeme jmena nyní ve vědě všeobecně uvede-
ného: útvar silurský, odvozeného od národu starých Silurů v Anglii bytovavších,
kdežto týž úlvar jest rozšířen, i

Dle dosavádních zkušeností neobsahuje úlvar silurský v Čechách žádného ka-
menného uhlí. Pochopíme lo snadno z lé okolnosti, že se v něm nacházejí skoro vý-
hradně skameněliny mořských zvířal, z čehož jest palrno, že jest ušazeninou a že tedy
rostlinstvo v době jeho u nás růsli nemohlo. Skamenělé zbylky rosllin jsou v útvaru
silurském velmi vzácné, a vyskylují-li se, mají podobu mořských řas (Fukóidů).

V jednotlivých prohlubinách a úžlabinách toholo útvaru, zvláště v Plzensku a Ra-
kovnicku, jakož i u oupalí Krkonošských hor bezprostředně na prahorách, nalezáme
vrstvy pískovce, z většího dílu hrubého, v němžto vrstvy kamenného uhlí uloženy jsou.
Útvar tenlo, jejž útvarem kamenouhelný m nazýváme, spočívá na prahorách nebo
na vrstvách silurských pod malým úklonem. Skameněliny zvířecí jsou v něm co nejvzácnější,
za to ale převládají jmenovitě u vrstev uhelných otisky. rostlin, a sice takových, které
jenom na zemi nad vodou, v sousedství řek a močálů v teplém povětří růsti mohly. Po-
znáváme z toho palrně, že úlvar tento není z moře, nýbrž ze říčních a jezerních vod
usazen. Rostlinstvo v úlvaru tom pohřbené jest látkou uhelných vrstev a vyhynulo na
zemi dočela. |

Útvar tento jest hlavním skladištěm kamenného uhlí. Nad ním spočívá na
mnohých místech, jmenovitě u oupalí Krkonošských hor, u Šaclíře, Trulnova, Náchoda
a t. d. pískovec červený, s vrstvami uhelnými a vápennými, v nichžto vedle otisků rostlin,
ku předešlým podobných, také olisky zvláštních ryb se vyskytují. Útvar tento jest zna=
menitě rozšířen v Rusích, jmenovilč v Permské gubernii, a jmenuje se dle toho útvar
Permský. Dle skamenělin jest to úlvar, který se vylvořil na pobřeží pravěkého moře,
kde se pozemní rostliny s mořskými zvířaty smísili mohly.

V útvaru tomto jest v Čechách dle dosavádních zkušeností sice také kamenné
uhlí, ale slabé a k dobývání neprospěšné.

35

Vrstvy toho útvaru jsou také mírně nakloněné, jako vrstvy útvaru kámenouhelného,

Nad nimi leží ale vrstvy pískovce a nečistého vápence (opuky) skoro vodorovně,
a obsahují znamenité množství mořských zvířat: mušlí, šneků, raků, také mořské ryby
© a sem tam malé sloje jílu s otisky rostlin pozemních, z části sosnám jihozemním po-
dobných. Jmenovitě se vyznamenává množstvím drobnohledných škořápek (Foramini-
fera), zvířat, jaká podnes jenom v moři žijí. Útvar tento pokrývá velikou část středních,
severních a severovýchodních Čech a pojmenován jest dle křidových vrstev, které sice
ne u nás, ale v severnější Evropě se objevují, útvarem křidovým.

Útvar tento, chovaje v sobě skamenělé zbytky mořských zvířat vedle otisků po-
zemních rostlin, musil se patrně též na břehách pramoře tvořili, kdežto se mořská zví-
řata s naplavenými zemskými rostlinami usaditi mohla.

Útvar tento obsahuje též vrstvy uhlí, ale velmi slabé, a dosaváde se dobývání
jeho prospěšným neukázalo, ačkoliv na mnohých místech pokusy se staly.

Z části nad tímto útvarem, z části na jiných vrstvách leží v Loketsku, v okolí
Teplickém a Oustěckém, jakož i v rovině Budějovské vrstvy pískovce a vápence s mo-
hútnými sloji hnědého uhlí, které dle hojných otisků a skamenělin patrně povstalo
z lesů ořechových, olšových, vrbových, sosnových a t. d., zkrátka ze stromů k dnešním
stromům podobných. Útvar tento nazývá se útvarem hnědého uhlí a náleží k nej-
bohatším skladištěm minerálního paliva.

Konečně se tvoří na povrchu země nade všemi útvary rašelina z rostlin dole
odhnívajících a nahoře neustále rostoucích. Na Krkonoších, v Šumavě, okolo Ranska
a jinde máme ještě mohútné ložiště tohoto dosaváde málo oceněného paliva,

Shrneme-li tedy vše dohromady, máme u nás v Čechách tři hlavní ložiště uhelné
látky, co palivo upolřebitelné: v útvaru kamenouhelném, v útvaru uhlí hně-
dého a v slatinách rašelinních.

Budeme o každém z těchto útvarů jednali zvláště, a při každém vyložíme ky
zvláštní poměry a znaky, dle nichž se poznati dá,

A. Útvar kamenouhelný.

L Doba tvoření. Rozdíl mezi pozemními a pomořskými útvary.

Útvar kamenouh elný (Steinkohlenformation) má své jmeno, jak již podo-
tknuto, od kamenouhelných vrstev čili slojů, které mezi vrstvami pískovce uloženy jsou.
Uhelné vrstvy tylo proslírají se nezřídka v rozsáhlých krajinách, střídají se spolu mno-
honásobně, a poněvadž patrné stopy původu svého z pravěkých rostlin obsahují, vzbuzují
domněnku, že na zemi naší před časy mnohem bujnější rostlinstvo býti musilo, nežli v
nynější době. Jak dlouhá ta doba byla, v níž se kamenné uhlí z rostlin tvořilo, dá se
poněkud z toho domysliti, kolik let potřebuje nynější les k svému vytvoření a kolik
lesů potřebí bylo k utvoření jediné vrstvy uhelné, na několik střevíců mocné“"), kdežto v mno-
hých uhelných krajinách několik set uhelných vrstev pískem a jílem rozdělených se nalezá.—

!) Elie de Beaumont (Comptes rendus de VAcadémie des sciences, I. Aoůt 1842) uvádí násle-
dující rozpočet:

Poměrní váha kamenného uhlí obnáší v průměru 1,30; poměrní váha dřeva, z něhož naše
lesy se skládají, může se v průměru na 0,70 vyceniti. Vysvítá z toho, že by objem dříví,
kdyby se až k hutnosti kamenného uhlí stlačilo, dle poměru 130; 70 čili 1,0: 0,5385 umen=

3*

96 n

Ačkoliv ale nesmíme se domýšleli, že kamenné uhlí povslalo z lesů dnešním lesům po-
dobných, nýbrž z rostlinstva rychle a bujně rostoucího, musila doba tvoření tohoto útvaru
býti předce ohromná, na tisíce let počítající. :

Útvar kamenného uhlí počal se již tvořili, když ještě větší část země mořem po-
kryta byla; neb větší díl uhelných krajin v Anglii, Belgii, Rusku, severní Americe ob-
sahuje v nejdolejších vrstvách mohúlné sloje vápence, v kterémž se množství mořských
mušlí, korýšů a ryb nalezá. Teprva když moře opadlo, vyvíjely se na povstalé bahnité
půdě rostliny, z nichž nynější sloje kamenného uhlí povstaly, Útvar tento, s vápencem
bohatým na mořské tvory, jmenujeme kamenouhelným útvarem pomořským, V Če-
chách a sousedních zemích, v Moravě, ve Slezsku a Sasích takového útvaru není.

Kamenouhelné úlvary lěchlo zemí neobsahují ani stopu zvířat mořských, nýbrž
jenom, ačkoliv velmi zřídka, stopy a otisky zvířat pozemních (škorpiony, brouky atd.), hlavně
ale olisky rostlin bahenních. Můžeme se tedy domýšleli, že útvary lylo se usadily z
jezer sladkovodních, a že ledy na těch míslech, kde nyní krajiny kamenouhélné se
prostírají, v pravěku mohúlná jezera se nacházela. Útvary tyto beze stop mořských
zvířat můžeme tedy pojmenovali kamenouhelné útvary pozemní neco sladko-
vodní. Takové útvary, jak již podolknuto, objevují se v Čechách a v sousedních ze-
mích. O nich tedy budeme výhradně jednali. Ostatně souhlasí oba útvary, pomořský i
pozemní, ve svých hořejších vrstvách, pokud kamenné uhlí obsahují, velmi dobře, a jenom
v dolejších částech jeví se odchylky. Větší část toho, co bude vyloženo, platí tedy také
o útvarech pomořských, toliž anglických, belgických, ruských atd,

šiti se musil. Dříví ale neobsahuje při stejné váze s kamenným uhlím stejné množství uhlíka,
nýbrž má-li se jen na uhlík ohled bráti, musí se z váhy jeho ještě část odejmouti. Dle roz-
boru Regnaulta obsahuje kamenné uhlí 90—80 procentů uhlíka, čili v průměru 85 proc.
Syrové dříví má ale v průměru jenom 36 pr. uhlika. Má-li se tedy jisté množství dřeva
beze ztráty uhlíka proměniti v kamenné uhlí, musí se onen nahoře uvedený poměr proměniti
v 1: šÉ čili 1: 0,4235. Kdyby se tedy hranice dřívi (a lo beze všech mezer) proměniti
měla v kamenné uhlí, umenšil by se objem dřeva k vytvořenému uhlí dle poměru 1: 0,5385
X0,4235—0.2280. Množství dříví, které roste na jednom hektaru (2779,98 [7] sáhů), jest sice
velmi rozličné, ale v 25letém lese dá se v průměru na 80 krychlových (kubičních) metrů usta-
noviti, porazi-li se totiž všechno bez rozdílu. Váha jednoho krychlového metru dříví obnáší
v průměru a s ohledem na mezery asi 330 kilozrammů, což by v celém hektarn lesa obnášelo
59500 kilosrammů (1 kilogram — 1,786 liber). Dáme-li tomu, že dříví to má v průměru
poměrní váhu 0,70, obnášelo by celé dříví dle objemu 85,86 krychlových metrů beze všech me=
zer. Rozložime=li tuto hranici po celém lese, aby co souvislá vrstva bez přetržky celou půdu
kryla, obdržíme vrstvu jenom 0,008486 metrů mocnou“ Uvedeme-li dřevěnou vrstvu tuto
dle rozpočtu nahoře uvedeného na kamenné uhlí, nebo zmnožíme-li 0,008486%X 0,2280,
obdržíme — 0,001935, totiž vrstvičku ani ne 2 millimetry silnou (1 meter—=10 decimetrů=
100 centim.—1000 millim.—3,163532 střevíců).

Není k víře podobno, že by nejlepší lesy třikráte více dříví obsahovaly, nežli dobrý 25letý
les; pročež by všecky lesy v průměru vrstvu sotva 6 millimetrů mocnou kamenného uhlí utvořily.
Rozsáhlost známých uhelných vrstev obnáší ve Francii '/,,, celé země. Vezme-li se nyní
ohled na neúrodnost mnohé půdy, přijde se K úsudku, že by ani dobrý hnstý les, který by
celou Francii pokryl, tolik kamenného uhlí nepodal, coho ve vrstvě 2 metry silné obsaženo jest.

Jak mnoho lesů bylo by ale potřebí, aby utvořily vrstvy uhelné 10, 20 ha i 30 metrů silné ?

37
I: Kamení, z něhož se vrstvy úlvaru kamenonhelného skládají.

Dokavad se jiných pomůcek neznalo, považovalo se kamení za hlavní znak, dle
něhož se útvar poznali dá. A bohužel ke škodě mnohých horlivých podnikatelů kla-
dou nejvzdělanější horníci dosaváde hlavní váhu na kamení při hledání tohoto útvaru,
Kdekoliv spatřují černou hlínu v pískovci uloženou, již laké kamenné uhlí očekávají.
Nemůže se ale dosti vylknouli, že hlavně jenom poměry uložení a skameně-
Liny podstalné znaky každého útvaru jsou, Pravý útvar kamenouhelný leží totiž v Čechách
na starých křidlicích nebo na silurském úlvaru a jest pokryt zemními nebo křidovými vrst=
vami; obsahujeť pak zvláštní olisky rostlin pravěkých, o nichž zvláslě jednati musíme,

Kamení, z něhož se vrstvy útvaru kamenouhelného skládají, jest pískovec v roz-
ličných odrůdách, jemná listnalá břidlice (lupek) a někdy také vápenec, Podobné ka-
mení vyskytuje se ale laké v jiných útvarech, nemůže tedy býti rozhodujícím znakem,

Nicméně pojednáme předce o všeobecné povaze tohoto kamení, zanechajíce si
však podrobnější popis k zvláštním pojednáním, v nichžto časem svým jednotlivé uhelny
české a moravské popsali míníme.

V útvaru usazením z vody povslalém, jako v úbvaru kamenouhelném, rozeznávají se
přede vším dva způsoby sraženin : pískovilé nebo zrnilé, povstalé rozdrcením a rozmělněním
starého horstva, pak hmoly povstalé z lálek ve vodě rozpuštěných a chemickou činností
sražených. Tyto hmoty obsahují obyčejně vápenec nebo křemenec, a jsou v českých útvarech
našich dosti vzácné, tím hojnější ale v dolejších vrstvách pomořských uhelných krajin.

Pískovec útvaru kamenouhelného vyskyluje se v nesčíslných odrůdách, které
ale mnohem více se shodují, nežli na první pohled se zdá, neb rozdílnost jejich záleží
hlavně ve velikosti zrna. Dle toho, co jsme právě o původu pískovců podolkli, pozná-
váme, že pískovec představuje kamení z rozdrobených kousků“ a zrn slaršího horstva
slepené, Jsou-li úlomky a kousky tylo dosti veliké, aby se póvaha jednotlivých ustanoviti
dala, pozná se snadno, že lo jsou kusy oranilu, ruly (Gneiss), svoru (Glimmerschiefer),
břidlice, buližníku (Kieselschiefer) a křemence, toliž kusy takových hornin, z nichžto pod-
ložené horstvo se skládá. V mnohých případnoslech dá se i původní ložiště takových
úlomků. poznati, jako n. př. kusy zelencové břidlice a ruly v pískovci u Šaclíře, které
pocházejí z oupalí Krkonošů, nebo kusy buližníku v pískovci u Volvovic, Buštěhradu
a Radnice, které pocházejí z kamýků v léchlo míslech dosavad vyslupujících., Povstal-li
pískovec z granitu, ruly a jiných kamenů, v nichžlo křemen a živec v patrných zrnech
vylvořeny jsou, objevuje pak nezřídka jislou podobnost s límto kamením; živcová a kře-
menová zrna více méně ošoupaná a okulacená, slídovými lístky promíchaná a křemeno-
vou látkou slepená, představují pak žernov, podobný oranitu. Žernov tento, vyznamená-
vaje se pevností a luhostí, láme se u Žehrovice, Dokez atd., a upotřebení jeho k mlýn-
ským kamenům, k slavení vysokých pecí, ku prácem kamenickým jest všeobecně zná-
-mo. Žernov tento naznačuje se laké jmenem arkosa. Je-li zrno pískovce menší a
převládá-li křemen, stane se kamení mnohem pevnějším a představuje pak pravý písko-
„vee, kteréhož obyčejně co staviva se užívá., Je-li ale zrno nejjemnější, takřka na prá-
"šek rozemleté, ztrácí kamení svou pevnost, jest kypré a sypké, slídové lístky objevují
„se v něm obyčejně hojněji, a v dolech bývá pak důležitou překážkou a nemilým hostem,
„poněvadž průkopy nákladným pažením chrániti se musí.

Přehlídne-li se v dolu nějakém všechna tato rozmanitost pískovců, shledá se oby-

38

čejně, že hrubokusé odrůdy, tak nazvané slepence čili konglomeraty spočívají nejhlou-
běji, hrubé žernovy u prostřed a drobnozrný pískovec a kypré vrstvy nejvýše. Uspořá-
dání toto souhlasí z úplna s fysikalními příčinami.

Pískovee, který jest tak jemný, že se jednotlivá zrnka jeho jenom s těží poznati
dají, bývá obyčejně břidličnatý, totiž dá se v tenší neb hrubší listy šlípati. Břidličnatost
tato pochází jmenovitě od slídy hojně přimíchané, jejížto lístky obyčejně jeden směr
podržují a břidličnaté plochy pokrývají. Pískovec tento naznačuje se jimenem pí-
skovce břidličnatého. Barva jeho bývá bílá, šedá nebo zažloutlá, jako barva
hrubozrných pískovců ; při tom jeví ale často náklonnost, spojili se s jemně rozdělenými
uhelnými částkami, a obdržuje tím barvu černavou,

Tyto jemnozrné a břidličnaté pískovce střídají se obyčejně s malými vrstvami
uhelné břidlice čili lupku (Schieferthon), v němžto se břidličnatost obyčejně ještě
patrněji vyvinutá spatřuje. Plochy jednotlivých listů této břidlice naznačují se obyčejně
proměněnou barvou, která od nažloutlé do šedé a černé zabíhá, jakož i proměnou zrna
a tvrdosti, nebo větší a menší schopnosti nasycovati se vodou, což vše na příčném
lomu způsobuje pruhy, které se zároveň celou vrstvou táhnou.

Uhelná břidlice čili lupek bývá někdy slídou promíšen, ale obyčejně jest slída
tak nepatrná, jako ostatní části složiva. Břidličnatý sloh této břidlice způsobuje se
sice také zárovným uložením slídových lístků, ale také uložením mnohých skamenělých
a otištěných rostlin, které obyčejně v tmavější barvě na hlinité hmotě lupku vystupují.
Hlinitá podstata těchto lupků prozražuje se obyčejně teprva po nějakém čase, když na
místě vlhkém nebo na haldě leží, lupek pak vssaje do sebe vodu a nabobří, i rozlu-
puje se v jednotlivé tenké listy, které se snadno odděliti dají, a na omak, zrovna jako
jil nebo hlína, mastné jsou.

Skoumá-li se složivo lupků mechanickým rozborem, totiž oddělí-li se od látek ve
vodě se rozpouštějících látky pevné, pozná se, že se skládají skoro vždy z hlíny, kře-
menu a slídy, jenom že tyto částky velmi jemné a malé jsou. i

Ještě častěji, nežli drobnozrný pískovec, bývá lupek uhelnou látkou zbarven. Čím
více této látky obsahuje, tím nesnadněji dá se lupek v listy rozštěpovati a tím více ob-
sahuje zbytků rostlinních. Zbytky tyto, kmeny, větve nebo listy leží skoro vždy na
vrstevních plochách rozeslřeny, a pozorují se tedy nejčastěji na podélném lomu.

Lupek jest hornina, která nejčastěji provází sloje kamenného ullí; nezřídka vy-
skytuje se také u prostřed těchto slojů, a tvoří v nich dlouhé čočkovité listy nebo dělí
je na dvě části. Lupky tyto do kamenného uhlí vložené bývají uhelnou látkou nejvíce
proniknuty, a v každém dolu uhelném může se snadno řada hornin nasbírali, které pa-
trný přechod z drobnozrného pískovce do lupku a kamenného uhlí představují.

Uhelná břidlice čili lupek jest tedy poslední stupeň zrnitých sraženin v kameno-
uhelném útvaru, jejichž zrna vždy jemnější jsou, čím blíže sraženiny u sloje uhelního leží.

Pískovee všech těchto odrůd převládají v útvaru kamenouhelném daleko nad ostatní
horniny. © Čím bohatší ale jest útvar na uhlí, tím patrnější bývá také přimíšení uhelné
látky do pískovců těchto, Šedé a černavé. odstiny barev jsou tedy: význačnými znám-
kami útvarů na uhlí vélmi bohatých. Ve vrstvách, chudých na kamenné uhlí, převládají
barvy světlejší, žlutá a červená, jak to palrně v mnohých na ublí chudých vrstvách našeho
kamenouhelného útvaru, k. př. u Žehrovic a Dokez, u Manetina a Mirešova spatřujeme.

Nejvýznačnější zůstávají ale vždy skamenělé rostliny a otisky jejich, které jme-

99

„novitě v lupku nejhojněji nahromaděny jsou. Zbylky lylo záležejí hlavně v otiscích
listů, kleré z vělší části upomínají na listy kapradin, nebo v větvech, stéblech a kme-
mech, buď podél rýhovaných , jako kalamily, nebo na příč šupinami a uzlinami v pravi-
delném rozeslavení vyznamenaných, jak se to k. př. u některých slromovitých kapradin
(u cykasů) v jižních krajinách rostoucích pozoruje.

V následujícím jednom oddíle pojednáme podrobněji o těchlo pamětihodných sto-
-© pách vyhynulého svěla, a ukážeme, v jakém poměru k celému útvaru tomuto jsou.

V útvaru kamenouhelném rozeznávají se ale mimo lo ještě dvoje horniny méně
podslalné a rozšířené nežli předešlé, ale důležité pro své upotřebení, totiž hrnčířský
jíl a živičnalá (biluminosní) břidlice,

Hrnčířský čili plaslický jíl nalezá se v mnohých ložišlích kamenného
uhlí. Sloh jeho jest celistvý, a hmola jeho rožřeďuje $e snadno ve vodě, čímž se dobře
rozeznává od lupku, který leprva dlouho na povělří ležeti musí, nežli se loupati dá. Jíl
tento tvoří vrstvy na 1—3 slřevíce mocné, Nejčistější odrůdy mají barvu šedou, ale
přimíšením uhelných látek zčernají docela. Také železnou červenou rudou bývá jíl tento
někdy promíšen, i používá se ho pak co červené rudky, jako n, p. u Zvoleněvsi. Jíl
tento jest u Radnic a na jiných místech velmi důležilý pro hrnčířství, jmenovitě se ho
používá k holovení křivolí a džbánů na kyselinu sirní, k dělání kelimků atd.

Nejmohútnější sloje jílu loholo nalezají se ale v útvaru pomořském, jmenovitě v
Anglii a Belgii, kdežto laké nejlepší odrůdy jeho se vyskytují. Ž ivičnatá (bitumi-
nosní) břidlice jesl ale zase skoro jenom na pozemní útvary obmezena. Jest to
břidlice černavá, slohu jednostejného bez palrného oddělení složiva; na první pohled
nerozeznává se sice od lupku, jest ale celistvější, méně štípatelná, a zapálena hoří dý-
mavě, Již malé kousky, do plamene svíčky držené, zapalují se a zanechávají po vyho-
ření lupenitou břidlici. Hořlavost talo pochází od zvláštního oleje (Bitumen), který se
destilací z télo břidlice dobýli může. Olejem tímlo, jehož množství 2—10 procentů
obnáší, jest břidlice veskrze proniknula.

Živičnaté břidlice tylo nalezají se na některých místech v uhelništích Radnických
a Rakovnických. Jmenovitě jsou silně vyvinuly v okolí Semilském a Vrchlabském, kdežto
na popel spálených všeobecně k mrvení se používá. Semilské břidlice tyto náležejí ale
do útvaru Permského, neboť roku 1846 a 1849 nalezl jim v nich množství skameně-
lých ryb (Palaeoniscus), ježto nápadně souhlasí s rybami měděné břidlice Mansfeldské,
která k Permskému útvaru náleží. Též u Oslovan v Moravě vyskytuje se taková živič-
natá břidlice, klerá bezpochyby laké R Permskému útvaru připočísti se musí.

Obyčejně leží živičnaté hřidlice v nejhořejších vrstvách kamenouhelného útvaru;
kdežto takřka pravé sloje kamenmého uhlí zastupují a zároveň s lupkem a břidličnatým
pískovcem samostatné souvrství tvoří.

Sloje kamenného uhlí tvoří v porovnání s-celým útvarem jen malou část vrstev,
ale poněvadž celý útvar právě jenom jimi svou neocenitelnou důležitost obdržuje, pro-
mluvíme o něm zvláště v následujícím oddílu a obrátíme pozornost svou ještě k jiným
horninám a nerostům, kleřé v podřízených okolnostech v útvaru kamenouhelném se vyskytují.

Nejdůležitější mezi těmito vrstvami jest hlinitá ocelová ruda (Sphaerosiderit).
Ruda tato jest obyčejně šedá nebo žlutavě šedá, celistvá, někdy také poněkud břidličnatá.
má podobu stvrdlého jílu, od něhož se ale větší váhou, jakož i tím snadno rozeznává, že
kyselinami polita vře. Nejčastěji -vyskytuje se tato ruda v ploských koulích a peckách

40

nebo ve tvarech ledvinovitých, a bývá jako n, p. u Radnic, v lupku řadovitě uložena; v
některých zemích, k. p. v Anglii, tvoří také mohútné a souvislé vrstvy.

Ruda tato jest vždy více nebo méně jílem promíchána, nějčistější odrůdy obsa-
hují ojedinělé pecky. Kde se častěji objevuje, jako n. p. u Radnice, mohla by se
s prospěchem k dobývání železa upotřebiti, ačkoliv jí tam daleko- není v takovém množ-
ství jako v útvarech pomořských.

Průměrním rozborem objevilo se v Radnické ocelové rudě tvaru kulovitého :

Železnatce (Eisenoxydul) . . . « « . . 49,38 procentů.

Uhličnatkysy a4Mo v věk 1 . 32,48 >
WNápna. © 05% BŘE ob 14 5 710 V >
Hlíny . „13,10 i

Kyseliny kostíkové, živice, voda, ztráta « . 3,50 p

100,00 procentů.

Nedostatek této železné rudy v útvarech pozemských činí hlavní rozdíl mezi
uhelništi českými a anglickými, a má spolu hlavní oučinek na průmyslní cenu anglických
uhelen. Větší díl anglických uhelen má ve svých dolech vše pohromadě, čeho k do-
bývání železa potřebí jest; tou samou šachtou těží se současně palivo, železná ruda a
výborný jíl k stavení pecí, z čehóž pochází neobmezená činnost průmyslní, poněvadž
uhelné doly velkou část svého výtěžku v podobě litého nebo kovaného železa odbývají,

Železná ruda v útvaru uhelném jest patrně chemickou sraženinou, která se kolem
pevné látky nějaké, k, p. kolem kousku rostliny usadila a soustředně nahromadila.

Podobná chemická sraženina jest také vápenec, který u nás ovšem pořídku se
nalezá, n. p. v uhelnách okolí Slanského. Vápenec tento tvoří slabé vrstvy barvy šedé
nebo hnědé, sloh jeho jest celistvý a někdy obsahuje nezřetelné stopy skamenělých
rostlin.

V útvarech pomořských jest ale mohútně vyvinut a tvoří, jak již podotknuto, nej-
hlubší vrstvy celého útvaru. Údolí anglická, ve vápenci tomto zarytá, vyznamenávají se
romantickým skupením a úbočí jejich prostoupena jsou nesčíslnými jeskyněmi. Podobný
vápenec rozkládá se také v severní Americe,

Též křemen objevuje se nezřídka co chemická, hlacená sraženina. Vrstvy pí-
skovce kyprého a sypkého střídají se s křemenitou pevnou, jako slitou horninou, při
jejímžto tvoření patrně křemenitá látka ve vodě rozpuštěná nalezati se musila, která
sraženou hmotu slepila a na některých místech výhradněji se vyvinula. Ve všech našich
českých uhelnišlích nalezají se takové křemenité horniny; u Mozolína nedaleko Votvovíc
vystupují v podobě větších skal na stráních údolí. Nezřídka objevuje se takové pevné
kamení u prostřed měkčího pískovce, a tvoří v něm pak koule nebo nepravidelné pecky.

V útvarech pomořských tvoří takový křemenec často mohútné vrstvy, jmenovitě
v severní Americe. K obyčejným nerostům útvaru kamenouhelného nmáleží také kyz,
známá to sloučenina železa a síry, vyznačená mosaznou barvou a velikou tvrdostí a
křehkostí, Kyz tvoří buď koule buď potahuje svými hlatěmi rozsedliny lupku a ka-
menného uhlí, v němžto se ale velmi nerad spatřuje, poněvadž pak uhlí při hoření sir-
natý zápach rozšiřuje. Kde-.se ho více vyskytuje, jako n. p. v lupku u Votvovic, pou-
žívalo se ho druhdy k dělání kyseliny sirné a skalice. "V okolí Slanském a Rakovnickém
vyskytuje se v lupku a v kamenném uhlí ileštěnec (Bleiglanz), sloučenina to olov a

41

a síry, ačkoliv mnohem řidčeji. Jest ale pamětihodno, že na jednom kusu, který se
v národním Museum chová, kapradí list v leštěnci jest otisknut. Oba tyto nerosty, kyz
a leštěnec, jsou též chemické sraženiny, a původ jejich v těchto okolnostech pochopí
se snadno, pováží-li se, že voda, v níž sirany železa a olova (schwefelsaure Eisen- und
Bleiverbindungen) rozpuštěny jsou, organickými lálkami kyslíku svého se zbavují a v
sloučeniny kovu se sirou se proměňují.

Lučební proměnou kyzu, opětným jeho okysličením a rozložením povstává v
mnohých dolech sádrovec v krásných hlatích; jaké se k, p. u Votvovic, Radnic,
Buštěhradu a jinde již vyskytlý, pak zvláštní nerost tvaru perovitě nebo ledvinovitě slo-
ženého, kterýž v sobě siran hlinitý s vodou obsahuje a v nerostopisech pod jmenem
Keramohallit se uvádí. V Buštěhradu se dosti často vyskytuje.

Konečně může se uvésti ještě vápenec, který v příznivých okolnostech ve
škulinách uhlí a lupku krásné hlati tvoří, jako n. p. v některých uhelnách Rakovnických
a Slanských. Tím jsme podotkli nejdůležitější kameny, z nichžto se útvar kamenouhelný
skládá, nyní obrálíme pozornost svou v druhém článku k slojům kamenného uhlí,

K nejobyčejnějším ptákům a spolu k nejchytřejším náleží vrabec *). Kdekoliv stojí
chýše, vedle níž se -prostírá kousek pole, sídlí také vrabčí havět. Často se uhošťuje s
vlašťovkou pod jednou střechou, ale mení rozdílnějších sousedů. Vlašťovka jest jako
vyšnořená panenka, vrabec ale sprostý, ošumělý pobčha. Na něm není nic uhlazeného
a čistotného, nic Jehkého a půvabného, jako na vlašťovce, která všude jest vítána co mile
vídaný host. Vrabec jest sprosták, proletář se vší drzostí a s celým šibalstvím nízkého
svého rodu. Všude jest nenáviděn a pronásledován, a již v písmě svalém stojí: „Ne-
koupí-li se pět vrabců za dva halíře ?“ Špinavé barvy oděvu jeho, šedivý kabát, rudo-
hnědé nadhlaví a umouněné vousy, jakož i podsedlá postava,. hrčivý let, chůze, hlas a
posuňky, vše prozrazuje nízký rod a nízkou mysl. Ale nenáviděný Paria mstí se za to
bezohlednou, v pravdě cynickou nestydatostí na lidech a zvířatech, Nic mu není sva-
tého; jmění cizí, krásné umění, mrav a zvyk, autorita a úcta jsou mu neznámé,
všechno béře lehkovážně, všechno tupí a špíní; jej nepoutejí ani svazky pokrevní, ani
cily přátelské, Vrabec jest atheista, spustlý kommunista, ale chytrý, obratný, neunavný.
Kdyby nebyl tak drzým a špinavým, mohl by pro své čtveráctví snad aspoň u mnohých
obliby najíli, ale každá jeho dobrá stránka zatemněna jest hrubým sprostáctvím,
: Stavení hnízda, u jiných pláků dílo vytrvalé lásky a umělosti, nedělá mu žádných
starostí, Závistně oblétá čislý a pevný domek vlašťovky» který pohodlně jest vystavěn

') Z části dle Dr. H. Masiusa.

7) Vrabec náleží mezi ptáky zpěvavé, do čeledi pěnkav (Frincillida). Ptáci této čeledi vyzna-
menávají se před ostatními pěvci svým krátkým, kuželovitým, nevroubkovitým zobákem, u ko-
řenu silně stluštěným ; hořejší čelist zobáku bývá buď rovná, bud mírně zahnutá. Silný tento
zobák slouží jim k oloupání a rozlouskání tvrdých semen a pecek, jimižto staří se skoro
výhradně živí, kdežto mláďata hmyzem se krmí.

42

v nejpříhodnějším místě, odkud přehled na dvůr a silnici se otvírá, Hrubým násilím
© vrazí naň v dobách neostřežených, tak že překvapení vlaslníci odlítnou obyčejně bez
dlouhého odporu, a vrabec brání se pak v dobytém sídle s drzou zuřivostí, domáhá-li
se vlasťovčí rodina opět svého majelku. "Toť ovšem pěstní pravo, ale jiného nezná ne-
svědomitý neznaboh. Ale ovšem bývá někdy za to krulč potreslán, neb náhle, když
sedí na vejcích, přiletí několik vlašťovek a zazdí ho za živa v zákeřnicky dobytém sídle.

Někdy se dolíravě uhostí také pod hnízdem čápa nebo kavky, takřka jako podruh
u bohatého dvořáka; však nebývá“ vždy jisto v sousedství takových pánů. Musi-lí pak-
sám předce k práci se odhodlati, odbude ji brzo a nedbale, i zanechává potom všecku
ostatní starost samici, která zde ješlě není emancipována a s níž spíše co s otrokyní
nežli co -se soudružkou nakládá.

Ba vrabec jest kommunista i v manželských poměrech. Bez vyšších citů lásky
hoví jenom svým chlíčům a žije v pustém souložnictví, v mormonském mnohoženství ; s «

Peruť ruční (brky na ruce) skláda se z 9 brků: běhák (dlouhá lysá část nohy) jest zpředu
tabulkovaný a mírně dlouhý. Peří ptáků těchto bývá někdy pestré, obyčejně jest ale více méně je-
dnobarevné, šedé. Některé druhy vyznamenávají se zvláštně vytvořeným zobákem, jmenovitě křivka
(Loxia), která hlavně na severu žije a u nás v zimě se hnízdí, nebo také se vyznačují uměle vysta-
veným hnízdem, jako tkadleček (Plocius textor) na Senegalu, kdežto si splete hnízdo v podobě
měšce, dole troubovitým vchodem opatřeného a na tenkých větvích zavěšeného ; též jihoafrický re-
publikán (Plocius socius), žijící společně pod střechou na stromech zavěšenou, pod niž si na sta
hnizd vystavuje. Do čeledi této náležejí následující rody a druhy:

Pěnkava (Fringilla L.) ; zobák s rovnou hořejší čelisti, délka jeho větší nežli výška, výška větší
nežli šířka. Sem se počítá: Čížek (F, spinus L.), stehlík (F. carduelis L.), čečetka
(F. linaria L.), konopka (F. canabina L.), jiřice severní (F. montium Gem.), zvo-
nek (F. chloris L.), pěnkava (F. coelehs I.), jikavec (F. montifringilla L.), pěn-
kava podhorní (F. nivalis Briss.) a kanárek (F, canaria L). i :

Strnad (Emberiza L.); hořejší čelisť zobáku užší nežli dolejši, dráp na zadním prstu delší nežli
prst, druhý a třetí brk nejdelší. Sem se počítá: Strnad obecný (E. citrinella L.),
strnad cvrčivý (E. cirlus L.), propáska (E, miliaria IL), jola (E. hortulana L),
strnad rákosní (E. schoeniclus L,).

Vrabec (Pyrgita Cuv.): hořejší čelist zobáku mirně zahnutá, Sem náleží: Vrabec (P. dome-
stica L.), oupolník (P. montana L.), březovka (P. petronia L).

Heil (Pyrrhula Briss.); hořejší čelist silně zahnutá, zobák ze všech stran klenutý, krátký. Sem
náleží: hejl (P. rubricilla. Pall.). hejl ořešník (P. enucleator L.), zvon ohlik (P.
serinus I..).

Křivka (Loxia L.); obě čelisti se na konci křižují. Sem náleží: Křivka obecná (L. cur-
virostra L., křivka bavorská (L. pytiopsittacus L.). :

Dlask (Cocothraustes Cuv.); zobák kuželovitý, velmi tlustý. Sem máleží: Dlask (C, vulgaris
Pall.) a rýžovník (C. oryzovora L.), zástupce našeho vrabce v Indii.

Sněhule (Plecthrophanes Meyer); zadní dráp delší nežli prst, hořejší čelist vyšší nežli dolejší.
Sem náleží. Sněhule (P. nivalis I.).

Tkadleček (Ploceus Cuv.); zobák větší a delší mežli u ostatních pěukav. Pták tento, obmezen
pouze na krajiny teplé, vyznamenává se umělými hnízdy. Sem se počítá: Republikán
(P. socius Lath.) v jižní Africe, tkadleček (P. textor Gm.) na Senegalu,

Vdovice rajská (Vidua paradisea Cuv.); žije v Africe,

45

chlípnou náruživostí rozmnožuje potomstvo po celé vsi, a promrhávaje sílu životní před
časem záhy se vysílí a stárne *).

Při své nesytosti nepřipouští sobě předce strachu o každodenní potřebu. Příliš
líný, aby sám potravu vydělával, sklízí všude, kde nesil. Na poli žitném, v stodole i na
sejpce jest stůl jeho vždy prostřen, a dokud rolník jen zrnka na poli neb ve dvoře má,
přiživí se i vrabec. Om a strnad — slrýc jeho — jsou neodbylnými nezvanými hosty
rolníka. © Vrabec ozobá první třešní na stromě a poslední také vyslídí. Při tom má
své zvláštní labužnické choutky. Žádný hrožen neoklobá celý, nýbrž lítá od hroznu ke
hroznu a vybírá si nejlepší zrna; na lusky nejraději chodí, dokavad jsou měkké, a na
klasy, dokavad jsou plné mízy. V zimě mu ovšem takové hody přejdou, a pak upokojí
svůj hladový žaludek ledačím, sbírá ve smeli a na hnoji všeliké drobty a šupiny, přiživuje
se při obroku koňů; chytá pavouky a jiný hmyz, a zvláštně z jara, dokavad se obilí ne-
vymelá a dokavad mladé krmí, sbírá housenky po stromech, čímž aspoň poněkud škodu
nahražuje, kterou jinak na poli dělá. Jest viděti, jak užitečným ptákem by mohl býli,
kdyby aspoň v letě choutku svou jenom na hmyz obmezil, Ale zrno obilní jde mu nade
všecko, Za rolníkem poleluje na poli, za mlatcem přiskakuje na mlat, za pacholkem do
konírny, ba vtírá se i do komor, vše vyslídí a kde co na zobák najde, to vezme a odletí.

Ba vyskytly se také příklady, že holoubátkům vole proklobal, aby měkká zrna z
nich dobyl. Tak se tedy slává darmožrout tento zlodějem, lupičem, vražedlníkem, hromadí
hřích na- hřích, a toť jeho běh života. Lid má skulečně vrabce vůbec za škůdce , zlo-
děje a chlípníka ; též praví se, že jest velmi hněvivý a žárlivý, pročež bývá prý časlo
mrlvicí raněn. V pravdě spadává často se střech, křečmi strbán,

Zahnízdí-li se potula na nějakém místě, nemůže ho ani násilí ani lest vypudili.
Na darmo nezachází s člověkem ; přiučil se od něho šibalství a nabyl odvážné mysli, neb
zlý příklad nalezá také mezi. ptactvem více následovníků, nežli příklad dobrý. Kdo chce
vrabce chyliti, musí si na to záhy povstati! Chlapců se varuje, kdekoliv je spatří; a
shýbne-li se kdo po kamenu nebo hroudě, v okamžení jest ten tam. Ostatně nedá se
drzý chlapík tento ničím tak snadno zastrašili nebo vyděsiti. V ohledu tom není pouze
skeptikem, nýbrž úplným nevěrou ; se zpupnou dovádivostí sedá si na nos a na natažené
rameno vlajícího hastroše, který má oslříhati úrodný sad. V slínu jeho úmyslně rád si
hoví a právě tam nejvíce loupí, tím jistěji, čím více jiné ptactvo se straší. Ušel-li šťastně
brokům ručnice nebo rozpiaté síli, remlětí a čimčaruje úštěpně, a celý nezbedný houf
posmívá se pak neobratnému lovci ze své skrýše. A jak jednotvárný, nepříjemný jest
hlas vrabčí. V babylonské směsi ptačích hlasů nalezne se málo zvuků tak nelahodných,
jako v jednotvárném nářečí jeho. Celá tulácká sprostota jeví se v jeho zvucích. Vrabci
ovšem zdá se býti krásným zpěvem, on nikoho raději neslyší, nežli sám sebe; neustále
opakuje své čim čim rara! štilip! štilip! a právě tenkráte nejhlasitěji, když libý zpěv
slavíkův nebo sedmihláskův nejsladčeji se rozléhá. Jestiť to znak plebejské mysli! Pravá,
jediná cena, cena krásných vloh a něžného cilu jest sprostáku nejodpornější. Každý
má býli vrabcem:; toť rovnost těchto sanskullottů.

Kdo by se ještě divil, že v příbytku jeho mír a láska nepanuje? V domácnosti
jeho, může-li o ní jinak řeči býti při životě jeho potutelném a hýřivém, vládne závist,

——————————

3) Vrabec líhne třikráte do roka a samička snese vždy po 6—8 vějcích,

[P

44

podvod a zlomyslnost, jen k šibalství se spojuje v společný houf, v příbuzenstvu ale a
v domácím obcování jest jenom svár a hašteření, Jen málokdy zahnízdí se vrabec vlí-
dnější mysli u omříženého okénka uvězněného muže a stěbetá mu o naději a útěše, neb
zahostiv se pod krovem osamotnělé kaple děkuje Tvůrci, že ani vrabce bez svaté své
vůle se střechy nespustí.

Tři čtvrti léta žije vrabec v hojnosli. V zahradách, na lukách a sadech rejdí a
drancuje; jasné dny léta a jesení traví docela na polích, a v houfech veselých obletuje
snopy a mandele,

Je-li ale poslední snop odvezen, rozhostí-li se na poli a sadě pustota a octne-li
se tam jen ve společnosti vrány, kavky a sýkory, pak se odebéře nazpět do svého
zimního sídla, na ulice a návsi, do dvorů a slájů, i naslává mu truchlivý půst. Dová-
divý chlubílek umlkne, zima a hlad, hořčí to hosté, dorážejí naň a zapudí všechnu jeho
rozpuslilost. Tu sedí skrčen v kruhu svých hladových bratrů neladně rozčepýřen; s hlavou
staženou mezi plece, a jen umouněný zobák a černé oko číhá z kožichu. Jindy, když
hustá chumelice bouří, hledá si osamotnělý úlulek pod lomenicí za komínem, a když
mrazem krovy praskají, sedá si na střeše do sluneční záře, nebo smutně klobe na za-
mrzlé okno o almužnu, Ale jak mile první jarní slunéčko se usmívá a sníh na' střechách
se taví, hej, jak se hned probudí lehkovážná mysl; úšlěpný pokřik a bujné poletování
počíná opět, vrabec jest znova starý vagabund.

Postní čas uplynul a veselý bezstarostný život opět nastává, vždyť je jaro a zlá
zima už je přečkána, vždyť mu dobrý otec zase stůl připravil!

A tak i my zjara hlas toholo šelmy ve sboru jarní ouvertury ptactva uvítati mů-
žeme ; vždyť je to také hlas, klerý konečně velebí Tvůrce svého, pročež mu i konečně
dopřejme jeho lazaronství, neb i v národu ptactva, jako mezi námi, musí býti pán a
proletář. i

Vždyť je, když to kolem vezmeme, k tomu vychován; a nadto jediný nás v
městě upomíná na veselé sbory venkovského ptactva, i také proukazuje některé dobré
služby.

© smě han "a ted
(Viz tab. IV.).

1

Zima bez sněhu a ledu jest jako jaro bez kvělu a léto bez ovoce. Podivnou
ovšem máme létos zimu, již skoro celá uplynula bez mrazu a sněhu, a v prosinci, právě
když v jiný čas sněhová vrstev zem kryje a řeky naše ledovou korou se potahují, spa-
třili jsme jarní kvítka vyrážeti, hmyz se probouzeti a jiné úkazy nastávajícího jara, jako-
by příroda z obyčejných svých kolejí se byla vymknula a jiné pořadí časů ustanovila.

Měli jsme článek tento o sněhu a ledu již k prvnímu číslu přichystaný, a čekali
jsme jen z té příčiny, že v lednu aspoň sněhu napadne. Ale i teď máme poloviční
jaro. Však že před sebou ještě únor máme, neodložíme předce toto pojednání; snad
ještě to, co omeškáno, se dohoní,

45

Zajímavé úkazy lelošní zimy vyložíme později v obšírnějším jednání se zvláštním
poohlídnutím se na léta minulá. Nyní obrálíme pozornost svou ke všeobecnějším poměrům
ledu a sněhu. Ve volně vedené rozpravě chceme © zimních těchto hostech pohovořili,
o původu a vplyvu jejich na tvorstvo pozemní, jakož i o jiných poměrech, které je pro-
vázejí. —

První olázka, která se nám v ohledu tom namílá, jest olázka o původu sněhu.
„ Jak povstává sníh? Každému jest známo, že povstává mrznutím vodní páry ve vzduchu
se vznášející. Sníh jest zmrzlá voda. Na povrchu každé hladiny vodní vystupuje do po-
větří neustále jemná neviditelná pára, která jako vzduch celou zeměkouli zvláštním oborem
objímá. Pára tato stává se viditelnou teprv proměnou teploty. Dle stupně tepla v po-
větří mění sé množslví této vodní neviditelné páry, která jest dokonalý plyn, každé
okamžení. Teplejší vzduch obsahuje více, studenější vzduch méně vodní páry. Nekles-
ne-li teplola pod 0" R., vytvoří se z páry, kterou vzduch obsahovati nemůže, bublinky
a ty se nahromadují v podoby oblak, volně plovoucích v povětrném oceánu. Klesne-li
ale teplota pod 0“ R., stuhnou bublinky vodní, co oblaka nad námi se vznášející, a pro-
mění se v sníh.

„Jdeme-li v zimě po polích zasněžených, a vezmeme-li hrst sněhu do ruky, bude
se nám zdáli, že to kyprá látka, ale zvláštních poměrů tvaru na sněhu nepozorujeme.

Jinak to ale, pozorujeme-li paďání sněhu při veliké zimě. S podivením spalříme,
že každý chomáček se skládá ze skupení krásných hvězdiček, ba někdy padá sníh v po-
době samých tlakových pravidelných hvězd,

Právě tylo hvězdičky jsou původním a pravým tvarem sněhu. I sníh obyčejný
skládá se ze samých úlomků a nahromaděním lakových tvarů ; pod drobnohledem pozo-
rujeme to na každém napadlém sněhu. "Tvar tento není nahodilý, nýbrž řídí se dle slá-
lých a určitých zákonů. Voda, přijímajíc mrznutím pevné skupenství, sráží se v pravi-
delné tvary, v kristaly čili hlati, Ale právě dle zmrzlé vody, řecky zo jtě nazvané,
pojmenovaly se i ostatní hlacené pere. tímlo ME

čky až i veliké zpeřené kusy. Právě na „to food udkáh jeví .se největší pravi-
delnost, u hrubých shluků ale více již mizí. Základní tvar všech těchto pravidelných
skupin jest šestiboký jehlanec, který ale obyčejně v šeslibokou desku se stiskne. Deska
tato nebývá ale dokonale vyvinula, nýbrž v pravidelné hvězdy proměněna, které nejpo-
divnější rozmanitost jeví. Sněhové jehly a hvězdičky vzbudily již dávno pozornost pří-
rodoskumců, a již Kepler popisoval je ve spisu: Strena seu de nive sexangula. Frkf.
1611. Po něm obrátili ještě mnozí pozornost svou k tomuto předmětu , mezi jinými
zvláště Angličan Scoresby , který v důkladném díle (Aů account of the arelic regions
with a history and description ol the northern Whale-Fishery, Edinb, 1820) krásnými
výkresy je představil. —

Nejpravidelnější tvary povstávají při tuhé zimě, a ačkoliv u větších shluků sně-
hových pravidelnost nesnadno poznati se dá, spatří se předce i na nich, že jednotlivé
jehličky pod úhlem 60—120" srůstají. Na jehličkách ojedinělých pozoruje se vždy še-
sterečná pravidelnost, neb ačkoliv jsou přemalinké, dá se pod drobnohledem přece na
nich poznati šest hran. Ostatně srůstají ale obyčejně v podobu šestipaprskové hvězdy
a rozmanitost tohoto zrůslu jest nekonečná.

46

Nejčastěji se pozorují listnaté hvězdičky, obyčejně velmi tenké, průsvilavé a
velmi jemné. Mezi nimi se objevují docela jednoduché hvězdičky se šesti paprsky
(obr. 6), které v jediném bodu pod úhlem 60" se stýkají. V mírnější zimě jsou tyto
hvězdičky větší, v tužší zimě menší, a pak se k ramenům šesterečným též pod úhlem
609 přikládají jiná tenounká vlákna a hlatičky sněhové, čímž se podoba přerozmanitě
mění (obr. 2—5.). Též obyčejné jsou šesliboké lístky, které svým zrůstem nejkrás-
nější skupeniny vytvořují (obr. 7.—18.). Největší rozmanitost ale povstává, spojí-li se
hvězdové tvary s těmito lístky a obdivovati musíme se pak tvořivé fantasii přírody, která
na základě tak jednoduchých vzorů již nepřehlednou rozmanitost vyvésti umí, neboť
každý tvar dá se vždy na pravidelný šestihran uvésti (obr. 2. — 17)).

Vzácněji, nežli tylo ploché hvězdičky, vyskytují se skupeniny, v nichžto neleží
všechny hlatičky v jedné ploše, nýbrž dle rozmanitých ploch se rozbíhají. Hlatičky tyto
nedají se tak jako předešlé na papíru představili, a rozstupují se na dva způsoby. Jedny
obsahují u prostřed lístek, z jehož obou ploch a z krajů hran jehličky pod úhlem 609
nakloněné vybíhají. Průměr těchto podivných skupenin dosahuje někdy ', palce, i pa-
dají často při teplotě — 49 až — 69 C. Jiný způsob obsahuje uprostřed kulaté ja-
dérko s paprsky na všechny strany se rozbíhajícími (v průřezu obr. 16.), Paprsky
těchto kulatých hvězd zdají se záležeti ze samých tenounkých .šestibokých jehlanců nebo
hranolů, neboť někdy, při zimě ne příliš od 09 C vzdálené, padají takové jehličky v ne-
smírném množství, i vyskytují pak se mezi nimi, ačkoliv porůznu, také úplně šestiboké
jehlance (obr. 15.). Ješlě vzácnější jsou šestiboké hranoly s hvězdami nebo lístky kol-
mo spojené (obr. 13. — 14).

Poněvadž voda ve vzduchu co pára se vznášející a voda na zemi tekutá jest
jedna a tatéž látka, vyplývá samo sebou, ze i led, na řekách nebo jinde se vylvořu-
jící v podslalě ten samý tvar míti musí, jako. sníh.

Kdož nezná podivné listnaté a keřovilé nákresy, které mráz v krásné ale podivné
rozmanitosti na oknech vykouzluje ? Původ těchto mrazových květů vysvěllí se velmi
prostě, jako původ sněhu, Páry v teplém pokoji se vznášející zlrácejí u studeného skla
svou roztažlivost, srážejí se v kapkách na okně a. zrmznou. Nadýcháme-li na zmrzlé
okno, abychom vrstvu ledu již utvořenou odstranili, můžeme poznenáblý zrůst ledových
nákresů velmi dobře a pohodlně stopovati. Obyčejně se tvoří zpočátku podlouhlé nitky,
na něž se ze strany jemná vlákna pod úhlem 60% přikládají, tak že po nějakém čase
v podobu pírka se zvětší. Mnoho takových pírek, jejichž základy k sobě pravidelně pod
úhly 60—120—309 se přikládají, spojí se pak ve větší péro nebo list, jehož silnější konec
obyčejně dole na tabuli se nalezá. V skoumání jednotlivých ploch a hran jest ale na
přemalinkých hlatičkách, z nichžto se ledové nákresy tvoří, skoro nemožné,

Příznivější okolnosti k takovému skoumání vyskytují se někdy na ledových ram-
pouších, které se velmi zponenáhla na ochráněných místech; k. p. v jeskyních, pod slře-
chami a jinde tvoří. Vyšel jsem si v lednu r. 1850 na procházku při teplotě — 2“ R,
U rybníka v Dolní Krči nalezl jsem u mostu rampouchy ledové, jejichž povrch nebyl
všude zaokrouhlený, nýbrž na konci více kostrbalý, Povšimna si blíže jednoho rampou-
chu, spatřil jsem na konci jeho pravidelný šesliboký sloupec, ukončený plochou šesti-
hrannou, šesterečnými rýhami opatřenou. Podobný úkaz popisuje Daniel Clarke (Trans.
of the Cambr. Phil. Soc. 1821) „a jiní; Smithson pozoroval a měřil hlati ledové, na
nichž ustanovil mimo sloupec šesliboký také jehlanec šestihranný, jehož osní hrany

47

1429 30“ a poboční hrany 80" obnášely. Dle toho nelze pochybovali, že hlali ledové
náležejí do hlatní soustavy šesterečné čili tak nazvané klenčové (rhombočědrisches Sy-
stem). Chceme-li led v prvních jeho počátcích překvapili, postavme měkkou, čistou
vodu do otevřené skleněné báně za okno do pokoje netopeného. Skoumáme-li tuto vodu
čas od času citlivým teploměrem a hustoměrem, poznáme, že teploty její pořád ubývá,
hustoty ale neustále přibývá, až konečně při teplotě 39, 5 R. voda své největší hustoty
dosáhne *). Nyní se tvoří na kraji nádoby dlouhé hlatičky, obyčejně v nakloněné po-
slavě ke stěnám nádoby, a na jehličky tyto usadí se jako jemné zpeření z každé strany
řada jiných hlatiček obyčejně pod úhlem 60; pernaté skupeniny tyto se stýkají a pro-
slora mezi nimi vyplní se taktéž rozličnými skupeninami jehliček, až celá hladina sou-
vislou korou se potáhne. Potom počne led také na dolejší straně se sesilovati, ale je-
dnotlivé částečky a hlaličky ledu nepřilehají k sobě ztěsna a nepřetrženě, nýbrž ve hmotě
ledové povslávají prázdné nebo vzduchem naplněné dutiny, které činí led neprů-
hledným.

Docela stejné úkazy. spatří pozorný skoumalel také při mrznulí velikých hladin
vody, k. p. na rybníkách a jezerech. Někdy ale přetáhne prý se celá hladina okamžitě
jako na pokynulí nějaké kouzelné moci, souvislou vrstvou, jakoby se průhledné tkanivo
na hladinu bylo hodilo. - :

Známo jest, že led představuje obyčejně jednostejnou celistvou hmotu, na níž
není ani stopy hlaceného slohu ; mimo lo ale vyskytuje se led ještě v některých jiných
pamětihodných poměrech tvaru.

Tak nazvané kroupy mají nezřídka sloh soustředně miskový a skládají se ze
střídavých průhledných a mdlých vrstev ; led na vysokých horách, tvořící rozsáhlá le-
doviště, má sloh zrnitý, jako nějaká hornina, a též mořský led objevuje se v paměti-
hodných okolnostech, o nichž obšírněji pohovoříme.

s "Mimo Ivar. jest nejpamělihodnější přirozená vlastnost. zmrzlé vody poměrní
váha její.

„ Led toliž čili zmrzlá voda jest lehčí nežli voda, a prolo na ní plove, kdežlo
přece tělesa při svém lu hnutí laké obyčejně větší váhu obdržují. Dle průměru desíti
skoušek (Kastners Archiv I. 99.) obnáší poměrní váha ledu 0,9268.

Jak důležilá Lato vlastnost jest, poznáme hned, jak mile si představíme, že by
k. p. led těžší byl nežli voda. Následky toho byly by znamenité, Každoročně zmrzly
by řeky, ba i moře v severních krajinách až na dno, a možná, že by i u dna po celý
rok zamrzlé zůslaly. Neb těžší led usazoval by se vždy na dno, a jak by se na povrchu
ledová kůra utvořila, sklesla by také pod hladinu. Velemoudře zřídil ale Bůh tvoření
ledu. Jak jsme již nahoře podotkli, hustne voda tím více, čím jest studenější, až u 39,
5 R. své největší hustoty dosáhne. Pak se opět roztahuje až k 09R., načež ještě více

- se roztáhnouc v led se: promění. Vysvitá samo sebou, že voda na hladině až k 3",5R.

— W

vystydlá ke dnu klesá a teplejší nahoru vysloupne, což tak dlouho se opakuje, až
všechna voda k tomuto stupni prochladne. "To požaduje delšího času a lím se tvoření
ledu o něco opozduje. V hlubinách však zůstane voda delší čas hustější a ludy i te-
plejší nežli na povrchu. Kdyby voda chladnulím hned všude až k 0“ R. klesla, promě-

*) Voda se stáhne o 0,00028 dil svého objemu.

48

nila by se v jedinou ledovou spoustu a všechny ryby musily by v ní zahynouti. Každý
úkaz má však svou podstatnou, v hospodářství přírody hluboce založenou příčinu,

Jinak to ovšem jest ve vodstvu při velké zimě rychle se pohybujícím, k. p. v
řekách se silným pádem. V těchto promíchá se voda studená a teplá, a dno a povrch
stejně se ochladí. Rybáři, mlynáři a lodníci věděli již dávno, že se led v rychle te-
koucích vodách také na dně tvoří a pak se odlrhuje a na povrch vyplývá, ačkoliv mnozí
fysikové ješlě o tomto udaji z theorelických důvodů pochybovali, Led takový na dně se
usazující jest ale mnohem řidší, nežli led na povrchu se utvořující. Viděl jsem sám ry-
bářské koše v zimě ve Vltavě až na 6 stř, hloubky ponořené, v nichžto se množství
ledových kuliček a děrnatých desek usadilo, Nezřídka umášejí ledové kry pod vodou
se ulvořivší veliké kameny do výšky, a veliká část ledových kusů plynoucích v zimě na
řekách má týž původ.

Zrovna opak toho pozoruje se ve vodě docela tiché, k. p. v nádobách s úzkým
krkem uzavřené. Stojí-li k. p. v zimě voda v lahvici za oknem, zmrzne někdy teprva při
— 39 R., ba i při stupni ještě hlubším. Nejmenším otřesením promění se ale okamžitě
v ledovou hmotu,.

Neodolatelnou silou prostraňuje se led ulvořený. Pozorovalo se, že voda v sil-
ných železných nádobách uzavřená při svém zmrznulí jako slabou skořapinu stěny jejich
roztrhla, Železná půma, 12*/, palců široká se slčnami na 2 pal. tlustými, roztrhla se s
silným praskotem a veliký kus ledu prodral se škulinou. Při 179 R. vyrazila se zálka
2'/, lib. těžká až na 62“ dálky, a okamžitě vystoupil z otvoru roubík 4 pal. dlouhý. Síla
tato dá se až na 2,648,000 lib, vypočílali.

Z toho vysvětluje se snadno pukání a lrhání s mohúlných kmenů, k. p. dubů a
buků, v tuhé zimě; z toho pochází též rozpadávání se skal, jmenovitě z jara. Voda
totiž, vnikajíc zponenáhla i do nejjemnějších škulin, uvolňuje nejdříve souvislost jedno-
tlivých kusů, a v zimě mrznouc a tedy se rozšiřujíc tlačí je pořád dále od sebe, až'ko-
nečně rovnováha se zruší a balvany s oubočí skal dolů ze řítí, S kolmých skalnatých
břehů nad Vltavou u Stěchovic a nad Morání u Kamýka, Orlíka, v divoké Šárce, u Chuchlí
a jinde, padají každoročně ulržené balvany dolů a na některých místech do řečiště
Vltavy, které pak z jara pro plavbu jest nebezpečné. —

Poněvadž tvoření sněhu a ledu závisí od nízké teploly, musí zeměpisní šířka a
výška krajiny nejhlavnějšího vplyvu na rozšíření jejich míli.

Čára věčného sněhu a ledu opisuje kolem země oblouk, který spočívá na točnách a
zponenáhla k rovníku až na 16—17,000 stř. se vypíná, Krajiny severní, jmenovitě
ale polární, jsou tedy zvlášlním domovem sněhu a ledu. Zanechajíce rozpravu 0 rozší-
ření a jiných ještě poměrech sněhu a ledu době jiné, obrátíme se nyní ke krajinám, které
objevují velikolepé úkazy sněžní a lední, totiž k severním stepám ruským a sibiřským,
k točnám a vysokým horám věčným sněhem pokrytým.

My zde v kollině české, jmenovitě letos, jsme ovšem příliš vzdáleni od říše ledové,
nicméně není od místa pohovořili v době, kde zimní příroda na severu neobmezeně
vládne, o úkazech jejich.

Obrátíme se v příšlím článku k stepím ruským, které, ač z veliké části jižněji po-
loženy nežli Čechy, předce jsou pravým domovem ohromného sněhového příkrovu a
rejdištěm proslulých šněžných bouří,

49

Ovsemenech rostlim*
Sepsal Em. Purkyně.

Když sníh pole pokrývá, tu po vesnicích rozléhá se hřmot cepův, ale rostliny
lesní, které suché i zvadlé ze sněhu strmí, bez mlátící lidské ruky nemají starosti o své
potomstvo. Dávno již vítr semena jejich unesl, i majíť na příští jaro a léto svou okrasu
pojištěnu. Zdá se nám mrtvým býti celý rostlinný svět za času zimního, než život uza-
vřel se do malých zrneček, čekaje až jen mrazy přestanou, by zase po luzích a rolích
se jevil. Již v jeseni rostlinstvo odumírá, sníh pak jen příkrovem je pokrývá. Kdyby
s pohledem na zralé pole na mysl nám nepřišlo, že chléb a pokrm tisícův konečně teď
v bezpečí, věru zlaté klasy mrtvé by se nám býti zdály jako sláma. Života prázdná se
nám zdá býti zralost naproti bujné zelenosti listí a pestré nádheře květů, leč každý,
jenž ví, že z kvítka teprv se rodí ovoce, tím se upokojuje, že rostlina tenkráte vyko-
nala práci svou, když docela dozrálo semeno, tisícerou náhradu poskytující za smrt
matky. Dokazuje-li již barevný květ, že rostlina lepších šťáv vynaložila na upředení si
svatebního roucha, než k utvoření zelených listí potřebovala; připomíná-li nám skladkost
ovoce, že ještě sladších a silnějších látek obětovala na zrůst plodu nežli na květy: tuť
pak snadno každému napadne, že nejlepší podíl všeho dostanou semena, ano že dříve
vyrostlé části rostliny snad jen k tomu sloužily, by šťávy pro semeno nepotřebné
vyloučily.

Z toho uzavíráme, že semeno jest nejdůležitější část rostliny, květy pak i plody
že jsou jen pouhá zbytečná ozdoba. Také pochopíme, proč rostliny, rostoucí v nehrubě
příznivé půdě, na svých šatech uspořují, skromné jen a neouhledné kvítky a plody tvo-
říce; dějeť se to pro lepší výživu semen, jichž v hojnosti mívají. Uznáváť člověk v plné
míře důležitost semen , více sice v tom ohledu, že mu potravu poskytují, než v ohledu
na rostlinství, ale též v tomto posledním, poněvadž z nich vyplývá naděje na opětné ba
hojnější žně. Rostlina do těchto malých zrneček nahromadila všecky sytící šťávy, jež jen
ze země vyssáli mohla, a jakkoliv též lislí co salátu a zevnitřní obálky semen co ovoce
rádi požíváme, přece nejživnější a proto nejdůležitější naše rostlinní potrava záleží z
chleba a z vařiva, jako bobů, čočky a hrachu; chléb zhotoven jest ze semena obilního, vařivo
poskytují semena rostlin luštinovitých. Z řípy a ze zrnek Inu olej tlačíme, z hořčičních
zrnek hořčici děláme, a jak mnohonásobné ještě jest semen upotřebení, Všecky příklady
užívání semen v hospodářství ukazují, že v semenech nacházejí se látky, kterých
v ostatní rostlině v té hojnosti a čistotě není, sic by již dávno lidé ten moudrý nápad byli
měli, celou rostlinu bobu anebo pšenice na potravu bráti na místě zrnek, Ony látky ale,

*) (Tab IV.) Pro snadnější srozumění užívá se u všech obrazů těch samých liter k mna-
značení jednotlivých dílů semen. R) znamená kořínek kelní rostliny, c) první kelní listy,
() pírko neb poupátko kelní, a) bílek semenní, t) skořepinu semenní, ») kelní dirku, u) pu-
pek neb jízvu pupeční, ca) kalich, který u některých rostlin semeno zaobaluje. Fig. 1. se-
meno bobu. Fig. 2. semeno lískového ořechu. Fig. 3. semeno svatojanského chleba. Fig. 4.
semeno mrkve divoké (u které dvě semena ve ztvrdlém kalichu vězí). Fig. 5. semeno rost-
liny našemu oleandru podobné (kde pupek v tenké vlásky se rozdělil). Fig. 6. semeno
smrku (s větším počtem kelních lístků). Fig. 7. semeno smetanky, ac) ovocní škořepina;
Pp) pozůstatky kalichu. Fig. 8. semeno ječmena. Fig. 9. semeno javoru. Fig, 10, semeno
bramboru. Všecka semena jsou vždy v celosti a v průřezu vypodobněna.

4

—“

50

pro které obilí a jiné k potravě sloužící rostliny sázíme, ano uměle vzděláváme, aby větší
hojnost semen na outraty listí a pně,vyvinuly; ony lálky jsou přede vším škrob a olej.
Škrob činí. hlavní část obilí (mouka naše jest pouhý škrob, ačkoliv. toho-slova vvobecní
mluvě jen k pojmenování škrobu z bramborův a pšenice vydobytého. se, užívá) , čočky,
kaštanů a hrachu, bobů a lískových ořechů; olej zas nachází se v semenech všech
rostlin, řeřichovitých (ku kterým řepka náleží) a v zrnkách „ovocních stromů , máku a,
vlaských ořechů. Škrob záleží z maličkých ztneček naplňujících buňky (ceelly), z kte=
rých se rostliny skládají.. Zhusla se nalezají škrobová zrnka v buňkách listův , buňky
semen ale takořka jím zacpané bývají; a jmenovilě jsou to u kaštanu, hrachu buňky
ony, z kterých po vsazení jich do půdy první se jevící listy záležejí, které zajisté již
každý viděl, alespoň u bobů. (Fig. c.) U jiných semen, jako n. p. u zrnek pšenice,
žita, ječmene buňky se škrobem tvoří hmotu kel semenní obkličující. (Fig. a.) Kel se-
mena neb kliček jest ona čásť, ze které později celá mladá rosllina; vyrůstá. U obilí
tedy jen obálka příští rostliny „u rostlin luštinovitých ale již částky pozdějšího zárodu
(první listy), dávají nám škrob, jenž tvoří živnou a krmnou čásť, chleba i jiných, potrav.
Jako škrob v zrnkách, tak olej v malých kapkách v buňkách +rostlinních se nachází.
Některá semena naplněna jsou olejem aelherickým neb voňavým, který; ač, ne v takové
hojnosti, i v listech se vyskytuje,

Tímto olejem stává se, že iřené lislí rosmariny, lavendule, mateří doušky zápach
rozšiřuje. U něklerých semen zase, jak n. p. u semen mandlí, švestek, třešní, olej onen
jest jedovatý, tak nazvaný olej hořkých mandlí, neboť v hořkých mandlích se. oleje toho
v takové míře nachází, že malé zvíře, jako myš, králík, veverka, jedinou z nich se může
otráviti, Olej, jak jsme již podolkli, naplňuje buňky rostlin, ve kterých vůbec se na-
chází, v malých kapkách ; skrob zase tvoří v nejhojnější míře buňky listů kelních v se=;
menech, jako v mandli, ve Inu a ve vlaském ořechu, aneb tlustou obálku okolo klíčka
onoho semenního, jak u kokosového ořechu, kde kel v poměru k velikosti semena jest
velmi malá, tak nazvaný sýr kokosový. Tak též u máku obálka kelní dává olej.

Škrob i olej (i jiné látky méně neb více užívané v hospodářství, které v rostli=:
nách a zvláště v semenech se nalezají), zhotovuje si rostlina z látek ze země vssaných,
i jsouť jí velmi potřebné k růsta a živobyti. Proto též nashromážděné v semínku příští:
rostlince hned nejpotřebnější šťávy poskytují, tak že malé zrno, od matice odpadající, zá=:
sobou na první cestu zaopalřeno jest. V oslalních částech rostliny bývají škrob, olej a:
jiné méně důležité látky, které semena naplňují, vodou promíchány, která k jejich tvo-
ření nápomocna a z půdy od roslliny vssána byla; odkud také pochází šťávnatost plodů:
i listí. V semenu ale ony látky skoro beze vší vlhké hmoty se nacházejí, a to proto,
aby se více zrnek škrobových a kapek olejních do buněk semena umístiti mohlo, než do
buněk listův, skoro docela šťavou naplněných. Že semena tolik moku nechovají, neděje
se proto, aby člověk potravu v zrnkách nacházel, tak jako včela nenaplňuje pro lidi své
plástvy medem; ano obsah semen některých jest pro nás nechutný ba jedovatý. A však
z té příčiny, že bez vody takořka naplněno jest suchými neb mastnými, lálkami krmí-
cími, semeno, zralé tak brzy se nevysuší, kdyby po odpadání hned do, příznivé půdy
nepřišlo, a lepších časů dočkali se může, beze proměny, svého „obsahu. „ Semeno dozrálé
jest celek, neodvislý od mateřské rostliny. Listí a květy od kmene ulrhnuté brzo vadnou,
než semeno mnohá léta se zachovali může, aniž sílu ku klíčení tralí. Mnoho zde i tvrdá
kůra okolo semena přispívá. Její Iwrdost neb měkkost, tenkost neb hrubost má za pří-

ol

činu rychlejší neb pozdnější růst kle. Tak n. p. semeno kávovníka ve své vlasti hned
po. dozrání do země vsázeti se musí, nemá-li zahynouti, kde naopak zase pšenice, v ra-
kvích egyptských mumií nalezená, která tedy nejmíň 2000 let ležela, klíčila, jak mile
do půdy zaseta byla, docela jako jen rok stará zralá pšenice,

Klíčení semen ale nestává se nikoliv pro množství v semenu zachovaných krmných
látek, ačkoliv látky tylo veledůležité jsou k dalšímu rostu. Semeno kromě látek , o
nichž několikkráte již se zmínka stala, ještě maličkou rosllinku v sobě zavírá, rostlinku
s listy a s kořínkem. (Big. r.)

Zárodek příšlí mladé rostliny tedy již na mateří rostlině učiněn jest, a odpadlé
semeno rovná se sazenici nebo pučící ratolesti, na jiný kmen štěpené, neboť v semeně
již nachází se poupátko ba i kořínek, který sazenici a štěpu schází. V zemi se změk-
čuje vlhkoslí tam vždy v plné míře panující škořepina semena podlé své tyrdosli v del-
ším neb kralším čase. U broskve, vůbec u semen stromů ovocních, pokrývá semeno ještě
tvrdá kůra, která jest zkostnatělá vnilýní blánka plodu, čím se změkčování opozdňuje.
Když mokrost až do vnilřka semena pronikne, začíná se pučení tím, že kořínek kle se
prodlužuje, škořepinu proráží a do země vniká. Potom se zvětšují lístky kelní a docela
škořepinu odvrhují. Lálky krmné semeno naplňující, přistoupí-li voda , růstu rostlinky
volně poráhají, více ještě než v zemi schovaní krmící živlové, kteří později slarou
rostlinu živí. Z toho se vysvělluje časné a silné pučení semen i do samé vody vlo-
žených. Všecky tyto výjevy popíšeme později ve zvláštním článku; co zde praveno,
zdá se nám dostačovati k vysvětlení jednotlivých částí semenních, které zde nejvíce na
zřeteli máme.

Kůže semenní zevnitřní , jak již dříve podolknuto , jest rozličné hutnosti , jakož
i rozličnými barvami a výrůstky u jednotlivých rodů rostlin ozdobena, Též jsme již o

„tom se zmínili, že u semen slromů ovocních zdřevěnělá vnitřní blánka plodu zrnka ne-

rozlučně obkličuje. Mimo to ještě více jest semen , která ještě nad sebou části
plodu neb celý plod mívají, tak (Fóg. 4. c a) n. př. kmín, slunečnice a všecky do jejich
rodu náležející rostliny, U všech ostatních semen, t. j. u těch, která svobodně v plodu
ležela, a ku klerým blány ovocní nebývají přirostlé, lze pozorovati blánku okrouhlou
(Fig. u), lišící se od škořepiny semenní tím , že méně hladká a jiné barvy bývá. Jest
to jízva pupeční, na kterémž místě vždy semeno před dokonalou zraloslí tak nazvaným
pupkem ku plodu připevněno bývá, Též nachází se u některých semen malá dírka, tak
nazvaná kelní dírka, skrze kterou mladé semínko prachem prášníků zplozeno bylo; u
největší části semen bývá však dírka talo zarostlá. Ačkoliv první zárodky semena v rost-
lině sem nepatří, přece nelze nám alespoň povrchně tvoření semen zde pominouti, Máť
semínko ono před zplozením docela jinou podobu než zralé. Býváť obklíčeno dvěma
blánkami a u vnitř duté. Jak mile ale prášníkové zrnko již dřive popsanou dírkou vpadá,
začíná se též semeno proměňovali. Zrníčko prášníkové vzrůstá na jedné, ku kelní dírce
obrácené straně v kořínek, na protivné straně v lístky kelní. (Je-li u zralého semena, jak
to zhusta bývá, kelní dírka zarostlá, dá se míslo, jež dříve zaujímala, poznati, když se
semeno rozkrojí; tam, kam špička kořínku jest obrácena, nalezá se zarostlá kelní dírka).
Mezi tím ale, co se ze zrnka prášníkového embryo neb mladá rostlinka semenní utvoří,
též ostatní semeno se proměňuje, Blánky zrnečko obalující srostou v jednu (jen velmi
zřídka zůstávají neproměněny), spolu sroste dírka kelní.“ Vnitřek zrnečka, jenž dříve du-
tinu tvořil, tvoří teď ony krmící látky, které buď mladá kelní rostlina (embryo) v sebe
A*

52

vssaje, při čemž se zvětšujíc celou dulinu vyplní, ano islčny té duliny do sebe vssaje,
tak že svobodně v srostlých blánkách leží, (jako n. př. u bobu Fig. 14.); anebo které,
an kelní rostlina zůslává malá, se stěn kelní dutiny kapajíce ji obklíčí, a (Fig. a) když
pak ztvrdnou, bílkem semenním se nazývají. Při posledním tomto pochodu též často stěny
dutiny kelní se rozpouštějí a v krmné šťávy proměňují, tak že semena jen v zevnilřních
obálkách spočívají. Též někdy se stává, že kelní rostlinka se zvětšuje, nikoliv ale v lé
míře, aby celé semeno naplňovala, a při tom také i bílek se tvoří (Fig. a). O všem tom
později bude jednáno, tu nám lze jenom upozorniti na to, že bílkem se jmenuje hmota
rostlinku kelní obkličující a z krmných látek se skládající, jako n. př. u obilních semen
(Fig. 1. a). Kde ale, jak u semen luštinatých rostlin, u žaludů a kaštanů, škrob a jiné
živné lálky ve zvělšených kelních listech se nacházejí, semena ta bezbílková se na-
zývají.

Ony lístky kelní jsou u některých semen velmi zřetelné (Fig. 1 c. 2 ©). Spro-
stíme-li bob neb kaštan semenních škořepin, hned se rozpadává obsah jejich v dvě po-
lovice jen málo na jednom konci souvislé. Ty dvě polovice jsou kelní listy, tam kde
souvisí, nachází se kořínek (později více a více se rozvětvující kořen) a poupátko neb
tak nazvané pírko, z kterého později peň a lisly rostliny vyrůstají. U semen bílkem
opatřených již vzácnější jsou lístky kelní, za to ale kořínek bývá více vyvinutý (Fig. 3
4 r). Bývá tu celá rostlinka často v semenu skroucená (Fig. 6. r. c). Všecka tato se-
mena s dvěma lístky kelními rodí rostliny sobě ve mnoha kusech podobné, a tyto rost-
liny, ku kterým náležejí všecky stromy naše, kmín, rosmarina, pivoňka, karafiát a jim
podobné, tvoří třídu dvouděložných (neboť kelní lístek nazývá se jinak dělohou) čili di-
kotyledonů (od řeckého dis — dvojí a kolyledon = kelní lístek). Jedle, smrk, borovice, a
všecky do toho rodu náležející rostliny, mající více takových lístků nad kořínkem (Fžg. 6)
tvoří třídu mnohoděložných čili polykotyledonů (od řeckého polys = mnoho). Jest ale též
mnoho rostlin, které jen jeden lístek kelní mívají. (Tento lístek bývá bílkem obklíčen
(Fig. 7. c) a spolu v poměru ke kořínku veliký, zavírající v sobě pírko neb poupátko
kelní, To však dá se poznali jenom průřezem. V rozkrojené rostlině kelní nalezá se
důlek (Fig. 7.), vše, co nad ním jest lístek kelní, co pod ním kořínek (Fig. 7. r), v
dutině té sedí pírko (Fig. 7%. [). Rostliny s jedním lístkem kelním nazývají se jedno-
děložné čili monokotyledony (od řeckého monos =jeden). Sem patří palmy, trávy, tedy i
všecko obilí, tulipán, lilie i jiné podobné rostliny. Velmi zajímavé jsou též drobnohledná
semena mechů, kapradí a chvoslů , tak nazvané spory čili výtrusy. Tyto spory skládají
se jenom z jediné buňky, ze které, přijdou-li do země, z jedné strany nasázením buněk
listy, z druhé kořínek se tvoří, Stává se tedy u těch rostlin teprv v zemi, co u-více
vyvinutých v nezralém semínku se děje, když prášníkové zrnko dírkou kelní vpadává a
tam v rostlinku kelní se proměňuje.

o o n

53

O povětrnosti
Od Dra, V. Kuneše,

m

„Pozornost na úkazy v našem oboru povětrném vzbuzuje se obyčejně teprva ten-
krále, když zvláštní a neobyčejné poměry povětrnosti posloupnost každodenních a vše-
dních úkazů přeruší. Je-li nebe po vělší čas roku čisté, jako v tropických krajinách
nebo slřídají-li se všechny proměny v povětří pravidelně, jako v údolích vysokých hor,
nevzbudí se tak snadno chuť ku pozorování. Teprva když povětří nestálým býti počíná,
když neobyčejné úkazy buď v teplotě povělří, buď ve vlhkosti jeho se objeví, namítají
se všeobecné otázky, odkud tyto neobyčejné výjevy pocházejí, jaké jsou příčiny jejich,
jak veliká jest úchylka od pravidelného pochodu a jaké budou míti následky? Pak te-
prva cítí se potřeba, takové nepředvídané úkazy již napřed ustanoviti neb uhodnouti.
Již prostý, jednoduchý rolník nebo lodník ustanovuje obyčejně s příznivým výsledkem
povahu navstávající povětrnosti, ačkoliv nemá hlubších vědomostí a jenom na vlastní
nebo od předků svých nashromážděnou zkušenost a pamět spolehali se musí. Beze
všech příprav a nástrojů, jimiž by povahu povětří skoumati mohl, předpovídá takřka je-
nom dle neurčitého citu, pocházejícího ze soujemu předešlých zkušenoslí, nastávající pro-
měny v povětří, ovšem často s velikou věrojatností, a přípovědi jeho shoduji se oby-
čejně velmi dobře se skutečnou proměnou. Může-li tedy již prostý pozorovatel v ohledu
tomto podstatné úsudky vyslovili, nebude vědeckého pozorovatele předpovídání budoucích
proměn v povětrnosti nedůvodné, ano bude se tím méně od podobnosti k víře odchylo-
vali, poněvadž své úsudky na pečlivě vedené, déle nežli před sto lety založené denníky,
v nichž zaznamenána jsou pozorování, na nejrozličnějších místech země nejzevrubnějšími

© nástroji učiněná, zakládati se vynasnažuje, Pozorování jeho mají mimo to ještě tu přednost, že

jsou všeobecná a nikoliv jenom místní, jako u rolníka, klerý, pouze na své oudolí nebo
svůj kraj obmezen jest, neb jako u lodníka, který, ač výborný znatel mořské po-
větrnosti, přece do nemalých nesnází by přišel, kdyby na pevnině povětrnost jenom na
několik hodin předpovídali měl, Neb v oudolích vysokých hor vane vítr vždy jenom dle
směru oudolí, a na otevřeném moři duje beze všech překážek a podlehá v celku vždy
těm samým zákonům, kdežto úkazy , mají-li- všeobecně se pojmouti, přerozmanitě se
objevují, tak že velmi nesnadno bývá , pevné stanoviště nalézli.

Jakožto nejpřednější okolnost musí se především vylknouli, že povětrnost všech
krajin v neustálém vzájemném spojení se nalezá ; že se povětří bez přeslání od ro-
vníka k točnám, ze severní polokoule k jižní a naopak odlévá, tak že povětrnost, jakou
v Čechách pozorujeme, závisí od povělrnosli na Atlantském oceánu, v točnových kraji-
nách, v slřední Asii a Africe, Dokavad tedy pozorování z těchto krajin chybí, nemůže
se nic určitého o nynější , neřku-li o budoucí povětrnosti soudili.

Úloha naše obmezuje se v tom ohledu jenom na to, abychom ustanovili pravidla,
dle nichž se povětmé úkazy v průměru delší řady let řídily. Způsobem tím můžeme
tedy povětrnost jenom potud předpovídali, jak by se vytvořili musila, kdyby rok od
roku ty samé síly působily, a sice v tom samém pořadí a v tom samém čase, jako před
tím. Vedlejší okolnosti, závislé od místních nebo časových poměrů, jimiž se pravidelný
pochod časlo docela zruší a převrátí, nedají se nikterak předpovídati,

Nezbývá tedy prozalím nic jiného, nežli zapsati všechny úkazy dějepisně a seřa-

54

díli je tak, aby vždy jeden co následek druhého se objevil, abychom se tím způsobem
tím více k původní příčině přiblížili. Cesta zkušenosti jest tedy jediná, která k cíli
vede, a udaje čerpané z pozorování jsou jedinými pravými základy, na nichžto dále sla-
věti se může. Takovéto z čelných pozorování čerpané udaje budou tedy měřítkem, dle
něhož přítomnou povětrnost posuzovati budeme. Z průměrů takových budeme moci udali, jak
veliké jsou úchylky v porovnání s předešlými výjevy, a jak veliké jsou příčiny, z kterých
tyto úchylky se vylvořily, ň

Takovou z dlouhé řady pozorování odvozenou průměrní povělrnost vyložíme pro
okolí Pražské, kdežto již více nežli 50 let neuslále každá proměna v povětrnosti se pozoruje.

S tím mohou čtenáři naši své vlastní zkušenosti, jaké dle míry svých okolností
si zjednati, porovnati, a sami sobě ustanovili, jak dalece se zkušenost jejich od pozoro=
vaného Pražského průměru odchyluje.

Bude ale záhodno , vyložili dříve, nežli k tomu výkladu přistoupíme, každou je-
dnotlivou část velikolepého stroje, jímž se rozmanité proměny vyvozují, abychom jednak
sílu, která tímto strojem hýbe, jinak také účel jednotlivých částí a vzájemnou jejich
činnost poznali,

Jakožto hlavní páka celého ústrojí tohoto objevuje se nám přede vším teplo,

Teplo jesli příčinou, od níž povaha našeho povětrného: oboru, hutnost jeho, bo-
hatost na páry, jasnost, proudy, ba i napnutost elektrická a magnetická závisí. Bez pro-
měny tepla nebylo by žádných počasí, žádného ranního a večerního chládku, žádných
větrů a povětrných proudů, tedy také žádného deště, žádné rosy, žádné bouřky, zkrátka
bez proměny tepla zastavila by se celá činnost povělrné říše.

Skoumáme-li nyní, dle jakých zákonů teplo a jmenovitě teplo v povětří se řídí,
nalezneme velmi snadno, že hlavně slunce jesti příčinou proměn stupně jeho. S postu-
pem slunce každodenním a celoročním nad obzorem maším přibývá a ubývá také le-
ploty vzdušní, způsobuje se rozdíl mezi denním vedrem a ranním neb večerním chlád-
kem, mezi teplotou lelní a studennoslí zimní, Příčina této závislosti tepla od postavení
slunce vyplývá přirozeně ze všeobecného zákonu, že jistá plocha při stejné vzdálenosti
od zřídla teplého tím více se rozhřeje, čím více se přibližuje čára, od plochy té ke
zřídlu tepla tažená , kolmému směru. Poněvadž slunce každého roku na ten samý den
určitou výšku nad obzorem dosahuje, a poněvadž také schopnost, pohicovati a vyzařo-
vati teplo, na tom samém místě stejná zůstává, musila by každoročně v ten samý čas
také ta samá teplota se objevovali, kdyby mimo to nebylo jiných příčin, které podstatné
proměny způsobují. Je-li stupeň jasnosti, od něhož závisí množství svělla, které na zem
padnouli má, jiný, nežli v předešlém roce, je-li proud ve vzduchu jiný nebo je-li
množství výparů rozličné , objeví se také jiná teplota, ačkoliv slunce v té samé výšce
stojí, jako v předešlých letech. Vedlejší okolnosti tyto již dostačují, aby se hlavní
oučinek slunečních paprsků seslabil, a to dle poměrů každý rok jiným způsobem. Vzá-
jemné tylo poměry vysvětlíme později obšírněji. .

Mimo tuto hlavní příčinu tepla na povrchu země uvažovali novější pozorovatelé
ještě dvě jiné okolnosti, na něž zřetel obrátili se musí, totiž teplotu země samé a pak
teplotu jiných nebeských těles,

Ačkoli vplyv obou těchto okolností pozorováním naším ustanovili se nedá, pro-
mluvíme o něm zde přece krátkými slovy.

Vložíme-li teploměr do rozličných hloubek kůry zemské, tak že se rtnťové kuličky

P

55

teploměru se zemí dostatečně stýkají, poznáme, že roční proměny ve slavu teploměru
tím více se umenší, čím hlouběji teploměry v zemi stojí, V hloubce, která dle povahy
látky zemní 20 nebo více slřevíců obnáší, ukazuje teploměr po celý rok jeden a ten
samý stupeň teploty. Neproměnlivý stupeň tento souhlasí skoro zevrubně se slřední
teplotou vzduchu té krajiny, kde se pozorování vyvádí. Sestoupíme-li ale s, teploměrem
hlouběji do země, spalříme, že teploty s hloubkou přibývá, Mnohonásobné pozorování
v rudních dolech nebo v uměle vrtaných studních potvrzuje tento udaj dostatečně, tak
že se o podstalnosti jeho pochybovati nemůže. Dle povahy mísla musí se pak 0 40—100-
nebo více sli. dolů sestoupili, aby teploměr o jeden stupeň vyšší teplotu ukazoval, Zdali
ale lento příbytek tepla jenom až do středu země pokračuje, nedá se zkušenoslí vozho-
dnouli, nýbrž v ohledu tom otvírá se volný obor domyslu. A skutečně odvozuje se
z, lélo okolnosli domněnka, že země naše zprvopočátku byla žhoucí koulí, která zpone=
náhla vychladla, ale u vnilř ve svých útrobách dosaváde žhoucí roztopenou hmolu obsa-
huje. Je-li ale pevný povrch země následkem loholo vychladnutí, nedá se vysvětlili, proč
se ve všech zemích stopy tohoto vychladnulí nepozorují. V krajinách, jejichž. nejslarší
„dějiny nám známy jsou, k. p..v Egyptě neb Palestině, které před více nežli 3000 lety
snad hojněji zalidněny byly; nežli nyní, nalezaly se tenkráte ty samé roslliny a ta samá
zvířala, jako posud, a zdá se, že lam panovalo lo samé teplo, la samá zima jako v ny-
nější době. Dáme-li lomu, že, kůra zemská velmi povolně se ochlazuje, tak že k. p. za
celé sloletí o jediný půlslupeň teplola její klesne, obnášelo by přece ochlazení země od
časů Mojžíšových až do dneška nejméně 15 stupňů, totiž krajina, kde nyní Kairo leží a
která nyní průměrní teplotu 18 stupňů má, byla by tenkráte průměrní teplotu 339 měla,
totiž o 109 více, nežli nejteplejší krajiny nynější pod rovníkem, Toť by byla ale teplota,
v,níž by sotva lidé, tím méně rostliny a zvířata obstáli mohly. | Chladne-li tedy země,
musí postup, toho chladnutí mnohem menší býli *), nežli jaký jsme přijali a vplyv jeho
na teplotu povělrní nemůžeme tedy ani určili.

Stejným způsobem nejeví ani oslatní nebeská tělesa a jmenovitě luna (měsíc),
klerouž mnozí za příčinu mnohých proměn v povčirnosti považují, žádného podstatného
vplyvu na teplotu vzdušní, Mnohým bedlivým pozorováním vynašlo se sice, že průvod-
kyně země naší, lůna, jistého vplyvu na proměnu teploty ve vzduchu má; ale vplyv tento
jest tak nepatrný; že se na něj v obecném životě ohledu míli nemůže a že se teprva po-
rovnáním velmi mnohých a zevrubných pozorování vynalezati dá. Teplola vzduchu promě-
ňuje se oučinkem luny na nejvýše o jednu desílinu stupně, Nedá se ani pochopili, jak
by teplota země naší značně proměnili se mohla lunou, klerá tak málo tepla na ni vy-
sílá, A kdyby se lo skutečně dálo, proč by tylo proměny právě tenkráte se náhle obje-
vovaly, když nám luna buď jenom polovici své osvětlené plochy, nebo jenom menší část
nebo dokonce neosvěllenou plochu ukazuje? Proč nejeví vplyv svůj poslupně, anať zpo-

-- nenáhla kolem země běží a svěllojev svůj mění? Nemáme tedy důvodu, abychom váhy
„dodávali domněnce, která ani zkušeností ani domyslem potvrdili se nedá.
2 Poznáváme z loho, že jenom slunce hlavní příčinou proměn teploty jest, a že
se tedy za hlavní páku celého stroje povětrného považovali musí,
V následujícím článku vysvětlíme oučinek této hlavní páky, a vyložíme vplyv
-tepla slunečního na vzduch a páry v něm obsažené,

|

+) Viz v čísle I. sír. 5 dole,

56

Nástiny životopisů českých přírodoskumců,
Od Dra. Viléma Weitenwebra,

II. Karel Bořivoj Presl.

Ještě nebyla zacelena rána, již neuprosná smrt byla zasadila přírodním vědám
vůbec, jmenovitě pak přírodozpytu vlastenskému odnětím dvou našich výtečných skou-
matelů , professora Jana Svat, Presla (viz číslo 1. tohoto časopisu) a kustosa Josefa
Aug. Cordy (viz můj pamětní spis v pojednáních král. české společnosti náuk) před málo
teprv lety, a již zrovna hluboce želíme ztrátu daleko široko proslulého botanického spi-
sovatele professora Karla Bořivoje Presla, zemřelého po delší nemoci následkem orga-
nické vodnatelnosti dne 2. října 1852 v 58. roce svého věku.

Karel Bořivoj Presl, doktor lékařství a filosofie, magister porodnictví, c. k. řádný
professor všeobecného přírodopisu a technologie na universitě Pražské, řádný člen kr.
české společnosti náuk atd., spatřil světlo denní dne 17. února 1794 v Praze, a to v
témž domě, v kterém asi o tři léta dříve bratr jeho Jan Svat. se byl narodil. Ještě
téměř co jinoch provázíval bratra svého, pilně přírodními studiemi se zanášejícího, na
výletech jeho do okolí Pražského, čímž upozorněn na přírodní plody vlastenské za pří-
kladem bratrovým s láskou přilnul k tomuto předmětu. Pilné jeho ochotnictví záhy
vedlo jej k nabytí důkladných vědomoslí, tak že v krátce mohli se obá bratří v tomto
vedlejším svém sludium vzájemně podporovati. Nadán neobyčejnou bystrostí ducha a
šťastnou pamětí činil pilný Karel Presl, kromě oborů vědeckých pro gymnasia a filosofii
předepsaných , také v dobrovolně zvolených přírodnických studiích znamenitý prospěch.
V málo letech byl mladík sotva osmnáctiletý seznal návodem bratra svého Pražskou
Květenu a Zvířenu v té míře, že obá již v březnu 1812 odvážili se mohli, vydávat pod
titulem Vegetabilia cryptogamica boemica exsiccatana papír přilepené su-
šené mechy, lišejníky ald. ve svazcích, z nichž každý stál 2 zl. v. č. Vyšloť jich po sobě 6
vždy v šesti nedělích, a sluší uznali, že ovšem přispěly k lepšímu poznání těchto za oné
doby ještě velmi zanedbávaných rostlinních řádů, an exempláře tylo správně ustanoveny
byly dle tehdejšího stavu vědy. V těchto svých vědeckých snahách připojili se obá
bratří, jak již v předešlém čísle Živy zmíněno, k důkladnému botanikovi V. B. Seidlovi, žáku
Fr. Vilib. Schmidta, a krómě toho navštěvovali mimořádné přednášky prof. Novodvorského.

Jakožto kandidát lékařství, aby seznal přírodu také krom hranic vlasti, vykonal
Karel Presl r. 1817 pěšky vědeckou cestu do Italie a Sicilie, na kleréž seznámil se s
některými z četnějších přírodozpytců, jakož byli jmenovitě Tenore, Gussone, Russo a jiní.
Na cestě té mezi jiným i bedlivě prozpytoval v botanickém ohledu okolí Etny, Palerma,
Syrakusu a Messiny až k moři Tyrhenskému, i přinesl s sebou do Prahy bohatou sbír-
ku zajímavých, z části i nových přírodnin. Roku 1818 ohlásil v Řezenských botani-
ckých Novinách (str. 297—300), že má na prodej rostlinní semena, a v seznamu jejich
nacházejí se již některé od Karla Presla nově ustanovené druhy, jako: Agrostis allicans,
Echinus canescens, Euphorbia pusilla, Inula calycina, Malva excelsa a jiné. Tato cesla
poskytla mu také látku k rozličným vělším pracím literárním, které později udáme, Český
popis její zůstal v rukopise.

Brzo po svém návralu do Prahy podrobil se Karel Presl předepsaným k dosažení
doktorské hodnosti v lékařství přísným zkouškám, sepsal na základě svého zvláštního
botanického skoumání samostatnou inaugurální dissertací o siciliánských travách (viz č. 4,

57

v literatuře, kterou podáme ve sv, III), a hned nato v prosinci 1818 promovóván jest na dok-
torství, Ve spisu právě zmíněném , který, maje trvalou cenu vědeckou, vyniká nad
řadu obyčejných inaugurálních dissertací, ustanovil Karel Presl nový rod trav, pojmenovav
jej, ke cti vlastenského lékaře a botanika Jana Černého, Czernya.

Když r. 1819 bratr jeho Jan složil assistenství u professora Bergra, aby zaujal
učitelskou stolici přirodniclví na universitě Holomoucké , stal se Karel Presl důstojným
jeho nástupcem u professora Bergra, při čemž mu také oučaslniti se bylo v dohlídce a
částečním pořádání cís. přírodnického kabinetu. Do této doby padá společně od obou
bratrů obstarané vydání phanerogamické Květeny české v jazyku latinském (viz v lit.
č. 3.), při čemž dostalo se mladým- vydavatelům příspěvků od mnohých četných botaniků
vlastenských, jmenovitě od Dra. Fridricha hraběte Berchtolda, Grabovského, Lhotského,
Mórkensteina, Nenninga, Neumanna, Opice, Steinmanna, hraběte Sternberka, Sýkory a j.,
čímž tento spis úplnosti získal v znamenité míře. — Jiný důkaz neunavné pilnosti a
mnohostranných vědomoslí obou bratrů jsou vyšlé od nich r. 1822 Deliciae Pra-
rodních, Škoda, že spis ten nedošel zaslouženého rozšíření, za kterouž příčinou také
přestáno na prvním svazku.
literatury české , zapusliv v ní všecky kořeny ducha i srdce svého, nalezáme od Karla
Presla toliko v encyklopedickém časopise Kro ku několik málo článků v materštiné jeho
sepsaných (viz v lit. č. 5, 7, 8.). Vzdalovav se od ní čím dále tim vice spisoval Karel
Presl pozdější svá větší díla a znamenitější žurnalistické články dílem v německé, z větší
části ale v latinské řeči.

Hned při prvotní organisací Národního Musea r. 1822 obdržel při něm Karel Presl
prostřednictvím slavného hraběte Kašpara Šternberka ouřad kustosa zoologických a bo-
tanických sbírek, kdežto již od r. 1818 předběžně jmenováni jsou učený Václav Hanka
za bibliotekáře a výtečný mineralog Fr, Xav. Zippe za kustosa mineralogické a paleon-
tologické sbírky. Oučinek dokázal, jak prospěšně pro vědu uměl Karel Presl použili
příležitosli sobě takto poskytnuté. Bedlivým proskoumáním těchto sbírek jakož i knihovny
musejní dospěl v málo lelech tak daleko, že dle spisů v té době vydávaných uznán jest
za jednoho z nejučenějších znatelů rostlin.

Jeden z hlavních spisů Karla Presla, o němž zevrubněji sluší se zmínili a jehož
redakce znamenité pověsli mu získala, jsou ReliguiaeHaenkeanae (viz v lit. č. 9.),
vydané nákladem vlastenského Musea.: V nich popsáno i vyobrazeno jest množství no-
vých rodů, (n, p. Berchtoldia, Kosteletzkya, Opizia, Novodvorskya) a veliký počet nových
druhů rostlin, jaké Tad, Haenke *) byl v jižní Americe nasbíral a do Čech zaslal.
Vělší část řádů rosllinních vzdělána jest.-od Presla samého, jediný první díl obsahuje po-
psání asi lisícera druhů bézděložných a jednoděložných. Ne menšího pozoru hoden
jest jiný skvostný spis Preslův, vydaný jeho vlastním nákladem pod názvem „Symbolae
botanicae (viz v lit, č. 16.), kdežto mezi jinými novými rody popsány jsou také Kolle-
ria, Endlichera, Poeppigia, Purkynia a Sleudelia. Dílo loto věnováno jest hraběti Kašpa-
rovi Šternberkovi, bohužel však též není dokončeno. Čelné, velmi zdařilé výkresy jsou

*) Životopis tohoto zasloužilého vlastenského přírodozpytce podáme v některém z příštích
čísel Živy.

58

z vělšího dílu rejsovány vlastní rukou Preslovou. Popisující text jest mistrovsky praco-
ván a zasluhoval většího rozšíření, an obsahuje tolik nového a původního pro souslavní
botaniku.

Při těchto učených přírodovědeckých pracech nezanedbal však Presl na čisto prak-
tický lékařský směr, ano r. 1828 zaslával vedle svého musejního ouřadu také prozalím
fysikát u Berounského krajského ouřadu, který měl sídlo své v Praze, od roku pak 1829
po člyry léta sekretářství u Pražské medicínské fakulty. Mezi tím časem podrobil se
Presl více než jednomu konkursu pro nějakou stolici přírodnickou, vždy ale bez pro-
spěchu. — Když r. 1831 slrašná asialická cholera hranice vlasti naší překročivší i hlavní
město Prahu vždy více znepokojovati počala, vstoupil Presl opět v řadu praktických lé-
kařů, i svěřeno jest mu místo prozatímního veřejného lékaře.

Konečně r. 1832, když byl již skvěle dokázal schopnost svou k učitelství tolika
literárními prácemi, dostalo se mu slolice všeobecného přírodopisu a technologie na
filosofické fakultě v Praze, uprázdněné úmrtím Kirschbaumovým a zastávané prozatím od
profesora Františka Můhlwenzla, an bratr jeho Jan vyučoval specialnímu přírodopisu na
lékařské fakultě. I při této professuře podržel však Karel Presl míslo kustosa při vla-
slenském Museu, které ješlč po celých palnáct let zastával, aby mohl napořád používati
sbírék a biblioteky jeho, což mu bylo velmi prospěšnou pomúckou při jeho učených
studiích. Co se týče činnosti Preslovy jakožto akademického učitele, musíme vyznati, že
neměl té vlastnosti, která se nazývá dobrou přednáškou, Jako mnohý jiný učenec, i on
následkem necvičenosti oratorické za školních svých let nikdy bohužel nepřemohl ne-
obratnost svou u veřejném ouslním přednášení ; bohatý duch jeho často marně pachtil
se hledáním přiměřeného vyjádření pro nové, nezřídka hluboké myšlénky. Než to vše
nahraženo jest určitostí a jasností jeho vědomostí, jakož i hojnoslí prospěšných dokladů,
kterými schopnější své žáky uváděl do svatyně své vědy, která jíž sama v sobě tak za—
jímavá jest. — Jakkoliv professor Karel Presl výhradně si za úkol života svého byl
obral pěstování vědy botanické, nicméně nastoupil r. 1833 i jiné pole přírodnické lite=
ralury, vydav pro vyhovění posluchačům svým rukověť oryklognosie v ohledu technickém
(viz v lit č, 22.).

Za příčinou zdraví svého navštěvoval Karel Presl časem Karlové Vary, odkudž či-
níval botanické výlety. Výsledek jejich, dosti ouplný seznam Květeny Karlovarské, uve=
řejnil v ty doby pod titulem: Flora of Carlsbad v De Carrově spisu Essay on
the mineral waters of Garlsbad (viz v lit, č. 23.).

Přijat r. 1835 co řádný oud do král. české společnosti náuk pokračoval Presl
ještě u větší míře ve svém mnohostranném zpytovaní v oboru rostlinoznanství, jehožťo
výsledky na vělším díle nyní skládal v osmerkové svazky od společnosti té vydávané.
Jakkoliv největší část z nich jest velmi zajímavá a důležitá, můžeme se jich tuto jenom
krátce dotknouli. Dostaloť se jim svého času velmi pochvalného posouzení v krilických
časopisech, nyní pak již náležejí k historii bolanické lileratury.

Tím způsobem povstalo pěkné Preslovo pojednání o Lobeliaccích (viz v lit. č. 25.),
v němžto mezi jinými nově slanovenými rody nachází se také Dobrovskya a Mozleria.
Tamtéž vyšly na základě bedlivého pozorování přírody jeho ostrovlipná poznamenání
o skladu květů Balsaminei (viz v lit. č. 26.), ve kterých kromě stručného historického
přehledu tohoto řádu nacházejí se krilické rozbory náhledů Agardha, Bernhardiho a Ró-
vera, i lecos nového,

9

Neobyčejnou pozornost vzbudilo v bolanickém světě mna sebe vším právem Pre-
slovo r. 1836 vyšlé původní dílo o kapradinách (viz v lit. č. 28.), v němžto podána nová
soustava těchto rostlin, a tuto Presl pro jejich pět řádů a jejich rody ponejprv za dě-
lidlo ustanovil rozdělení a rozbíháni se cev na listovitých výběžcích kapradin, coži šťastně
s velikou ostrovtipností provedl. Na 12 kvartových kamenopisních tabulích přiměřeně
naznačeny jsou známky jednotlivých rodů. K této za klassickou uznané Pteridografii
vyšel r. 1843 neméně pozorahodný dodatek (viz v lit. č, 36.), v němž jedná Presl o ně-
kterých nepravě ku kapradinám připočitávaných řádech (Marattiaceae, Ophioglosseae ete.).
Pojednání toto mohlo tím ouplněji vypadnouti, an ochotností přednostů botanických Muscí
ve Vídni a Berlíně vzácné některé exempláře Preslovi k ohledání do Prahy jsou zaslány.

Rovněž zasluhuje i Preslovo pojednání o Hymenophyllaceích většího povšimnutí,
velmi správně popsány a sestaveny, nýbrž i na 12 tabulích mistrovskou rukou Cordovou
důkladně vyobrazeny. — Též nesmíme pominouli jiné důležité pojednání týkající se ka-
pradin, které vydal Presl pod titulem: Die Gefássbůndelim Stirps der Farren
(viz v lit. č. 37 ) jakožlo výsledek nových důležitých pátrání, kdežto opět rozeznává některé
nové rody a druhy. — Z ostatních důkladných spisů Preslových musíme ještě vylknouti
dvoje větší pojednání, vydané pod skrovným názvem: Botanische Bemerkuncen
(viz v lit. č. 35.) a Epimeliae botanicae (vizv lit. č. 4.), kterážlo považovány býti
musejí za tolikéž důkazů jeho zajisté neobyčejného skoumacího nadání, výtečné učenosli
a neunavné pilnosti.

Nemohloť jinak býti, než že Preslova literární pověst rozšiřovala se v dalekých
kruzích, čehož důkazem jsou rozsáhlá jeho korrespondence s nejznamenitějšími botaniky
Rakouska, Německa, ba celé Evropy, pak četné diplomy, poslané jemu od nejčelnějších
akademií a učených společností, Uvedeme tu vedle již jmenované král, české společ-
nosti máuk ještě cís, akademii věd ve Vídni, cís. Leopoldinsko-Karolínskou akademii pří-
rodozpytců (příjmím Plumier) ve Vratislavi, král. pruskou akademii věd v Berlíně, spo-
lečnost Brusselskou pro přírodopis a lékařství, c. k. vlastenskou hospodářskou společ-
nost v Čechách, botanickou společnost Řezenskou, přírodnickou, jednotu Hamburskou,
c. ruskou společnost přírodozpylců v Moskvě , lékařsko - bolanickou společnost v Lon-
dýně, Pražskou přírodzpytnou jednotu Lotos, ©. k. hospodářskou společnost v Štýrském
Hradci atd. Při příležilosli 500letého jubilea naší staroslavné Karlo-Ferdinandské uni-
versity poctila filosofiká fakulta mezi jinými slavnými učenci také Karla Presla doktor-
ským diplomem, příštího pak roku zvolen jest za jejího děkana professorského,

Velmi vzácná sbírka rostlin, shromážďována po mnoho let od proť. Presla s veli-
kou pílí a pomocí četných jeho známostí v cizině, obsahuje prý přes 30000 druhů. Jme=
novitě kapradin, tohoto předmětu nejdůkladnějšího jeho skoumání, jest prý tam přes
3000 druhů a odrůd, které tím větší ceny do sebe mají, považujeme-li je co authentické
doklady k jeho spisům, Kdežto pak celá ta sbírka co nejdříve snad bude veřejně prodána,
neníť zajisté nemístné naše přání, aby tento bohatý vědecký poklad nebyl odňat vlasti naší,
nýbrž zakoupen pro něklerý vlastenský ústav. Dále jest se nadíti, že Presl při neunavné pil-
nosti, i v čas poslední své dlouhé nemoci, zanechal po sobě leckleré neukončené lile-
rární práce. Kýž by i ly nezlraceny byly vědě, nýbrž do zkušených rukou se dostaly!

Ouplný výčet spisů K. B. Presla, jakoži rostlin podle něho nazvaných odkládáme
pro nedostatek místa na číslo příští. .

60

Drobnosti

Jedovatá zbraň pavouků.

Pavouci považují se vůbec za jedovatá zvířata, a ošklivost, kterou pohled na ně obyčejně
vzbuzuje, zvýší se u mnohých při shlédnutí těchto okatých, chlupatých, na svých osmi nohách rychle
pojíždějících tvorů až k hnusnosti a idiosynkrasii. To však nebylo překážkou skoumatelům přírody,
podrobiti pavouky tak jako jiná méně odporná zvířata svému bádavému rozboru. Způsob živobytí,
umělost, neobyčejná podoba a podivná uistrojnost pavouků jest ostatně v stavu, úplnou pozornost ne-
předpojatého skoumatele v plné míře k sobě pontati. —

Dle vyvinutí a vnitřního ústrojí svého, jakož i dle zevnitřního tvaru, náležejí pavouci k oné
třídě zvířat, která se jmenem Arachnida naznačují a která co podstatný člen celého pořadi ži-
vočišstva přechod od raků (Crustacea) k hmyzu (Insecta) představují.

Mezi Arachnidy vyznačují se alt pavouci (Aranida), o kterých zde jednáme, strojem
předivným, jímžto s velikou obratnosti koberce k potažení svých obydlí, sítě k chytání kořisti a
stroje k létání vyhotoviti umějí, a pak zvláštní jedovatou zbraní, která není tak jako u štírů (skor-
pionů) na zadní části těla, nýbrž jako u hadů na ústních částech umístěna.

Obiral jsem se do podrobna skoumáním povahy a ústrojnosti této zbraně, a předkládám nyni
čtenářstvu nejdůležitější výsledky tohoto badání.

Povšímneme-li si blíže nějakého pavouka, shledáme, že se tělo jeho skládá jenom z dvou
dilů hlubokým zářezem od sebe oddělených, anať hlava a hruď jediný kus, tak nazvanou hrudihlavu
(cephalothorax) tvoří.

Na hrudihlavě této upevněny jsou uústroje ústní a čtyry páry noh, neb
kulovitě nadmuté břicho nenese žádných končetin. Přední výkrojek hrudihlavy
zaujímají ústroje ústní, po obou stranách jsou vkloubeny nohy. Zrovna pod
krajem čelním, nad kterým sedí oči, nalezají se obě dolů obrácená kuželovitá
kusadla (mandibulae). Pod a za nimi stojí dva proužky, opatřené několika-
člennými makadly, tvaru podlouhle čtverhranného, totiž tak nazvané čelisti
(maxillae). K čelistem těmto přilehá z předu a zdola dolejší pisk, ku ploše
prsní připevněný. V prosloře mezi čelistmi a dolejším piskem otvírá se vchod
do jícnu, obstoupený měkkým vláskovitým návalkem. Každé kusadlo ukončuje
se ostrým drápem, který se jako čepel nožejčku otvírati a zavírati dá. Dřevo-
řez představuje podobu a způsob vkloubení těchto silně zvětšených částí. Na
konci kusadla spatřujeme dráp, a mna něm rozeznáváme ohnutou špičku a

kloubní část, kusadlo samo má podobu ztupělé kužele. Bezprostředně za špi-
čkou pozoruje se jemná škulina, jejíž význam blíže vyložíme.

Kloubní část drápu má na svém dolejším kraji dva výstupky, kruhovité vyduté a dokonale
přilehající k dvěma kulovitým hrbkům čili čepům hořejšího kraje kusadla, Na výkresu představen
jest jenom kloub k pozorovateli obrácený, kloubu na protější straně není viděti. Na té části dolejšího
kraje drápu, která náleží k prohnuté straně špičky, nalezá se čtverhranný výkrojek, do něhož za-
lehá malá deska. K desce této připojují se svaly, jimiž se dráp ke kusadlu stahuje. Svaly; jimiž se
dráp vztyčuje, připojují se ku protější straně kloubní části, tedy ke straně náležející k vyhnuté části
drápu. Na výkresu představuje se dráp vztyčený, ale v stavu pokojném zavírá se ke kusadlu a
vkládá se mezi dvě řady zubů (viz obraz), jako čepel mezi násadky rukověti. U některých pa-
vouků jest jedna řada zubů zastoupena hustými brvy. Ještě se musi podotknouti, že kloubní část
drápu spojena jest se čtverhrannou deskou; ku které se stahovací svaly připojují, a s hořejším kra-
jem kusadla blánou kloubní dosti pevnou. Jako dráp, jest i kusadlo duté, a obojí zavírá v sobě roz-
Jičné měkké stroje. Pavouci totiž jsou opatření tak nazvanou zevnitřní čili kožní kostrou, tak jako raci

: 61

a hmyz. Kůže, která objímá tělo těchto zvířat, tvrdne a tuhne usazováním pevných látek na jistých
mistech, a zůstává jenom tam měkká a ohebná, kde se pohyblivost oudů zachovati má, tedy zvláštně
u kloubů. V takové kůži pavouků nalezá se jako u hmyzu látka zvláštní, v žíravém drasle ne-
rozpustná, tak nazvaný Chitin. Látku tuto musíme za podstatnou příčinu tuhosti a nezrušitelnosti kůže
považovati. Pozná se snadno, že kůže těchto zvířat jako kostra- vyšších tvorů pevnou podporu před-
stavuje, která se zvláštními svaly pohybuje a tedy jmena kožní kostry zasluhuje. Rozdíl mezi oběma
způsoby kostry záleží jenom v tom, že u vnitřní kostry měkčí ústroje na pevné podpoře a kolem ní
leží, kdežto u zevnitřní kostry měkčí ústroje u vnitř pod ní se zavírají.

V kusadlech pavouků nalezají se připevněné svaly; které se, jak již podotkuuto; k drápu
připojují a pohybování jeho způsobují, pak také ty svaly, které od rozličných míst vnitřní strany
hrudihlavy pocházejí a k pohybování celého kusadla slouží; konečně uzavírá se v nich. podlouhlá
žláza, podobná láhvici, z níž se jedovatá tekutina vylučuje. Žláza tato jest zapuštěna mezi svaly a
zasahuje u některých pavouků svým zaokrouhleným koncem až do hrudihlavy. Na zevnitřku objata
jest jednoduchou průhlednou blánou a obsahuje Parenchym ze samých malých buněk složený (látku
žlázní). Ku předu prodlužuje se v tenounký průchod, který táhna se dutým drápem ustí se v jemné
škulině, o níž již napřed řeč byla. Na žláze nalezá se jednoduchá vrstva spiralně uspořádaných přič=
ních svalních vláken, z nichžto jednotlivé u některých pavouků také vycházející rouru objímaji, Sta-
hováním těchto svalních vláken vyždimuje se žláza v úplném smyslu tohoto slova a tekutina v ní ob-
sažená — jed — vystřikuje se pak otvorem drápu. Na výkresu našem jest jedovatá žláza se svou
spirální svalní vrstvou tečkóvanými čárami představena, aby se podoba a poloha její ukázala, spolu ale,
aby se naznačilo, že se u vnitř v kusadle a v drápu nalezá. Svaly v kusadle kolem žlázy uložené
vynechal jsem úmyslně, abych nákres příliš nepřepinil.

Jedovatá zbraň, jejíž ústrojí jsme právě poznali, nalezá se jak na pravé tak i na levé
straně. Každé kusadlo ukončuje se totiž pohyblivým drápem a obsahuje jedovatou žlázu. Poloha
drápů na kusadlech jest u většího počtu pavouků taková, že se k sobě jako ramena nějakých kleští
pohybovati mohou. U některých pavouků svírají se ale drápy také více nebo méně kolmo doiů.

Jakým způsobem užívá pavouk své jedovaté zbraně? Tohoť můžeme se snadno ze zkušenosti
dopiditi a dílem také z ústrojí zbraně domysliti. Pavouk, používaje svých kusadel ostrými drápy
ozbrojených jako kleští nebo tesáků, zasazuje své kořisti hluboké rány, kteréž jedem ze stlačených
žláz vystříknutým smrtelnými činí.

Jedovaté uštknutí usmrcuje chycené zvíře velmi rychle, a pavouk může pak z něho se vší
pohodlností krev ssáti. Při tom používá svého kusadla k udržování usmrcené kořisti, a přitiskuje
otvor ústní pevně k ráně způsobené. ;

Jed pavouků jest malému hmyzu smrtelný a oučiukuje velmi rychle. Necháme-li mouchu od
pavouka do nohy uštknouti, můžeme ji pak pustiti, moucha vice neodletí. Uštknuti větších pavouků,
jejichž kusadla 3—4 čárky a více měří, jest prý i člověku nebezpečné a způsobuje aspoň místní silné
zapálení, o čemž se tim méně pochybovati dá, poněvadž již pichnutí včelou způsobené velmi nepří-
jemné místní následky má.

Konečně sluší ještě podotknouti, že pavouk, ačkoliv ve svém ústrojí nápadně se uchyluje od
jedovatých hadů, s nimi v tom ohledu přec znamenitě souhlasí. Neboť pavouci živí se tak jako
hadi jenom čerstvě usmrcenými zvířaty, a mohou taktéž po dlouhý čas hlad snášeti. Kořist svou
usmrcují tak jako hadi jedovatým uštknutim. Co se konečně ústrojí jedovaté zbraně u obou těchto
zvířat týče, shodují se, při vší rozličné své podobě, přece překvapujícím způsobem až do nejmen-
ších podrobností. Dr. Jan Čermák.

62

Malachiť v červeném pískovci u Chrasti nedaleko Českého Brodu.

V okolí Českobrodském (jak jsme již v předešlém čísle při popisu Kounické skály podotkli),
pánuje červený pískovec a tvoří podlouhlou ellipsn, jejíž nejsevernější konec sahá až ke Kounicům a
nejjižnější až ke Skalici.

Červený pískovec tento zdá se souviseti s červeným pískovcem u oupati Krkonošských hor,
od Hodkovic až k Náchodu rozloženým, neboť kamení a uložení jest na obou místech zúplna souhlasné.

Panujicí hornina jest hrubý pískovec, sem tam obsahující úlomky granitu, a tmel jest skoro
všude vyznačen červenou železnatou látkou.

Pískovéc tento tvoří mohůtné vrstvy k severu pod úhlem 15, 20—30“ nakloněné, a jest na
několika místech, k. p, na vysočině mezi Chrasti a Kostelcem, mezi Tuchorazy a Přehvozdy, mézi
Vratkovem a Tismicemi, u Kounic pokryt vodorovnými vrstvami bělejšího pískovce a opuky. Z vrstev
červeného pískovce vypíná se mezi Kšelami a Viticemi několik útesů oranitových, jakož i na západní
straně u Limuz a Radešína granit v úhledný hřbet vystupuje.

Červený pískovec leží tedy bezprostředně na granitu, jest ale pokryt jiným vodorovným pí-'
skovcem, kterýž, jak jsme již viděli na Kounické skále, ke křidovému útvaru náleží, Červený pi-
skovec sám patří k útvaru Permskému.

V nejhlubších vrstvách leží hrubý slepenec čili konglomerat, a v něm na 1“ mocný sloj čer-
ného uhelného jiln se slabými vrstvičkami kamenného uhlí, které na lesnaté stráni u Mrzkn až ua
den vycházejí a podnět k dobývání zavdaly, ačkoliv bez prospěšného výsledku.

Na uhelném jílu tomto leži vrstva šedého vápence asi 1“ mocna, v níž se ale pražádných
otisků a skamenělin nenalezlo. i

Vrtáním se prorazilo toto souvrství také u Přistoupína ; ale nevyskytlo se také ničeho více,
nežli 1/,— 2' čistého uhlí v znamenité hloubce, tak že i zde od dolování upustiti se musilo.

Nad tímto souvrstvím leží bělavý na živec bohatý pískovec, prošlehán jednotlivými žilkami
uhelnými, malachitovými zrny a zemitým modrovcem (Kupferlasur).

Na stráních mezi Mrzkem a Tísmicemi, jmenovitě ale na stráni u mlýna pod Chrasti, pozo-
rují se malachit a modrovec 1 na bíiledni v pískovci vtroušemé. Zde u Chrasti byl také r. 1850
první nález učiněn od pana Haška, čekatele učitelství, kterýž na radu p. ředitele Amerlinga nejdříve
o dolování se pokusil. Toho samého roku sestavoval jsem si zeměznaleckou mapu této krajiny, a
spatřil jsem skrovný počátek dolů. Pro nedostatek prostředků odstoupil ale p. Haška r. 1851 pavo-
vání p. Theerovi, který skálu hlouběji otevřel a znamenité ložiště malachitu a modrovce odkryl. Vy-
těžená ruda slouží k dělání výborné modré skalice (Kupfervitriol), Skála Chrastecká skládá se z hru-
bého, dilem pevnějšího dilem drobivějšího pískovce, v němž četná křemenná zrna, úlomky zarudlého
živce a lístky slídové patrně poukazují na původ z granitu. Četné rozsedliny táhnou se tímto pí-
skovcem, ve vrstvách pod úhlem 35—40" k severu nakloněným. V rozsedlinách těchto a vedle nich
také v pískovci jsou malachit a modrovec velmi silně roztroušeny.

Spoře, ale přece v dosti velkých zrnech objevuje se zde onde mesec (Kupferkies) a černý
drobivý nerost, který mimo měď také železo a mangan obsahuje a za černomědec (Kupferschwárze)
považovati se může. ;

Malachit sám jest barvy jasnozelené , má povahu zemitou a jen porůznu vyskytují se jemné,
hlácené jehličky, modrovec ale objevuje se často v nezřetelných hlatich v druzách nahřomaděných.

Mimo to objevuje se na jednotlivých místech přetržené shluky a žilky uhelné látky a na
plosko stlačené kmeny, které se ale ustanoviti nedají.

Tím samým způsobem objevuje se malachit v znamenilých dolech na Uralu, a porovná-li se
popis Uralských hor od Murchisona (Russia and the Ural mountains) s uložením Chrasteckým, sbledá
se nápadná souhlasnost jak v útvaru tak i v objevování se měděné rudy.

Též slavný zeměznalec p. prof. Dr. Aug. Reuss, který tuto krajinu vloni navštívil a ve

63

spisech geogologického říšského ústavu popsal (Ueber den Kupfergehalt des Rothlierenden der Umge-
gend von Bóhmischbrod IIX. ročník II. str. 96) jest toho domnění, že útvar Chrastecký pamětihodným
způsobem souhlasí s Permským útvarem ruským.

Z porovnání tohoto vysvítá tedy znamenitá důležitost krajiny Českobrodské, a máme sil-
nou naději, že se ještě prospěšnou ukáže. Ovšem požaduje takové podniknutí většího nákladu, nežli
dosaváde „na něj se obrátilo, a nejlépe by společnost bohatších podnikatelů uložení toho zmocniti se
mohla. Též u oupatí Krkonošských hor v hluboce zarytém údolí Oupice u Suchovršic nalezá se
v červeném pískovci sloj rudošedého vápence, a uhelnatý lupek s vroušeným mescem a leštěncem se
stopami kapradin a ryb. V dobách velmi starých musily tam doly. býti, neboť když jsem r. 1849
v této krajině se procházel, nalezl jsem tam staré ohněm prohloubené šachty, jaké před vynalezením
prachu s, nesmírnou prací se prorážely. V škulinách jsem (am nalezl též malé stopy malachitu. Též
u Schwarzenthalu nedaleko Vrchlabí vyskytly se mědinosné lupky. Poznáváme z toho, že vrstvy
mědinosné v Čechách ohromnou rozsáhlost mají, a že vůbec v dolejším uložení Permského útvaru
malachit, neb kyzem proniknutý lupek očekávati se může. — Než obratme se opět k okolí Chrasteckému.

Pískoveé malaclitový jest pokryt mohitným břidličnatým, na slídu bohatým pískovcem, patrně
vrstevnatým, barvy rudohnědé. © Pískovec tento tvoří stráně u Přistoupína a Tuchoraz a táhne se
všude na povrchu. Blíž Kounic za vesnicí Stolmiří objevuje se v břidličnatém pískovci tomto sloj
vápence 1—1/,/ mocná; barva jeho jest šedorudá, sloh celistvý, alé nikde neobsahuje ani stopy ska=
meněliu, ačkoliv nápadně upomíná na vápenec Ruppersdorfský v údolí Braumovském;, kdežto množ-
ství otisků ryb (Palaeoniscus) a kapradin (Neuropteris) obsahuje,

Zevrubné skoumání této pamělihodné krajiny není ostatně ještě provedeno, i podávám pro-
zatím jenom krátký popis tento, abych přátele českého zeměznalectví na ni upozornil.

. J. Krejčí.
Zajíc (žerlovně ušák, janek).

Obšírné přírodovědecké popsání zajíce podáme čtenářům později. Zde jenom uveřejňujeme
mysliveckou řeč, přísloví a pořekadla o zajíci.

Zajíc má vousy (Bart), světla (Lichter, oči, Augen), sluchy (Lófel, uši, Obren), běhy (Lůufe,
nohy, Fůsse), zadní běhy (Sprůnge, zadní nohy, Hinterfůsse), pírko (Blume,' ocas, Schwanz), kůži
(Baly, Fell), vlnu (Wolle, chlupy, Haare), barvu (Schweiss, krev, Blut), výhoz (Gescheide, žaludek
a střeva, der Magen und die Gedárme); on táhne (řůckt), klouzá (rutscht, když se pomalu, s bři-
chem blizko země pohybuje), přeskakuje tenata, stoku (sprinst úber das Zeug, úber den Graben),
běží do lesa, na pole, na lože (fáhrt gegen Ilolz, gewen Feld, ins Lager), tiskne se do lože (er
drůckt sich im Lager), vyvstal (er hat sich aufeelagert), kryje se (er deckt sich), kličkuje (er schlágt
einen Haken, když se snaží uléci úskoky a obraty psu jej pronásledujícímu), zanechá stopu, šlak,
toru (er hinterlásst eine Spur, Fáhrte, Trilt), sedá na bobek, na bobeček, pánkuje (er macht Mánn-
chen), dává se mu za sluchy (er wird genůckt, plochou rukou se mu vaz srazí), on se vyvrhuje (er
wird ansgeworfen, ausgeweidet, výhoz se vyndá), stahuje se (er wird gestreift, der Balg abgezogen),
honcuje, ramlnje se (der Hase rammelt), zaječive klade, sází (die Hásin setzt, když rodi).

Kdo dva zajice honí, žádného nechytí, Panská láska roste na zaječím ehvostě, © Panská
láska po zajících běhá. Nekupuj zajíce v pytli. Bezděčnými chrty zřídka zajíce uštveš. Krávou za=
jice neuhoníš. Zajíce drž, když ho máš; když ho pustiš, víc ho neshledáš. By psu nejvíce kořenil,
nebudě z něho zajíc.

Bázlivý jako zajíc. Smělý jako zajíc. Dotřel, jako zajíc chrta. (Chodí s bubnem na za=
jice. Pilnýs co zajíc bubnu. Jest pilen učení jako zajíc bubnu, Jde mu to, jako když zajic na
buben tluče. Vsadil ho na zajíce. Zůstává, kde zajíci dobrou noc dávají. Poštval ho na zajíce.
Jest starý zajíc. Tu vlk leží a zajíc spí, Zajíce jidá. h

Fr. Spalný,

64

Návěští o přírodovědeckých knihách.

Monograficzny opis wapienia Liasowego w Tatrach i w przyleglych pasmach karpatskich
przez Prof. Dra. L. Zejsznera,

S radostným pocitem ohlašujeme tento spis, který nám podává skvělý důkaz o vědecké
snaze našich bratrů Poláků. Zejszner, na slovo vzatý zeměznalec, nejdůkladnější znatel geologie
Karpatské, podává ve spisu tomto velezajímavý popis vápenných vrstev dosaváde málo známých, po-
pis vápence liasového, důležitého oddílu útvaru Jurového. Později promluvíme obšírněji o spisu tomto,
jakož i ostatních prácech Zejsznerových; prozatím jenom poukazujeme vůbec na důležitou okol-
nost, že i v Polsku věda v národním jazyku s takovým prospěchem se pěstuje. Každému z nás jest
to k milé útěše; neb slyšíce neustále výčitky, že síly své ve vědeckém pracování v jazyku českém
marně promrháváme, a že nikdy v stavu nebudeme, vědeckou literatura sobě zjednati, spatřujeme ve
vědeckých a důkladných spisech polských a ruských, které nyní hojně vycházejí, podporu snah svých,
poznáváme, že nyní nejenom možné, nýbrž i prospěšné jest pěstovati vědu jazykem slovanským, anoť
nejenom u nás v Čechách, na Moravě a Slovensku, nýbrž i v Polsku, Rusku a Jihoslovansku počíná
nách zdomácní.

Navedení k lučebnictví pro hospodáře, řemeslníky, nastávající lékarnéky i vůbec pro
každého, kdo cestou vlastního zkoušení snadno % lacino v přeužitečné lélo vědě
vzdělávati se chce.. Podle J. A. Stóckhardta podal F, S. Kodym. Svazek první.
Kdo seznal Stůckhardtovu „Schule der Chemie“, ten jistě si ji zamiloval; pro začátečníka jest

to bezpečně nejlepší lučebnická kniha, jíž posud stává. Přeložena je mimo jiné i do anglického
jazyka, v Angličanech přednášejí podle ní z velké části ve školách, tak i v severní Americe —
tuším toť nejlepší svědectví o praktické užitečnosti její. Kniha ta jest zde převedena na český jazyk
slohem plynným a velmi srozumitelným. Názvosloví jest ale opět nové, ovšem v duchu jazyka našeho,
ale předce opět nové, Nyní však, když všichni naši lučebníci své náhledy o názvosloví vydali, mů-
žeme snad doufati, že jedno se ustáli. Slouží-li tyto pokusy o názvosloví co důkaz znamenité
ohebnosti naší řeči, napomáhají jinak nemálo zmatku a jsou nevyhnutelnou příčinou, že dosaváde ke
každému lučebnímu nážvu v závorce i německý výraz přidávatl musíme. Ostatně jest kniha tato
velmi slušně vydána a cena její (45 kr. za 1 svazek) velmi levná,

A. V. Bnojka Tělo lidské s ohledem na dusi lidskou. © Všesrozumilelné učení o člověku,
k tisku připravil Dr. Josef Pečírka, V Praze, Tisk a sklad Bedřicha Rohlíčka.
Kniha tato jest novým důkazem chvalitebného usilování o prostonárodní literaturu naši, kte-

ronž vysoce zasloužilý spisovatel již spisem svým: Nebe a země klíč byl obohalil. Zvláště vyniká

spis uvedený správným a přísným názvoslovím, jakož i plynným slohem. Některé omyly, k. p. při
výkladu zřecí dálky, při upirání chmatu některým živočichům, při vypočítání úmoru lidského mohou
se snadno při druhém vydání tohoto dobrého spisu opraviti.

V tisku u Jaroslava Pospíšila nalezá se:

Přehled soustavy šťvočišstva dle nejnovějších pramenů k prospěchu vyšším školám od Jana Krejčího.

Se 16 tabulkami kamenopisnými,

Omy love

V L. čísle na str. 5. řádku 23, shora místo 15,000 má státi 150,000 str,
V IL. čísle na str. 48, ř. 20. shora místo 17" R. má státi — 17" R.

Tiskem Bedřicha Rohlička v Karlově ulici č. 188 v Praze.

ŽIVA

CASOPIS PRIRODNICK Y.
Redaktorové: Prof, Dr, Jan Purkyně a Jan Krejči.

Číslo 3. Březen 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl: stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř.

Sníh a led.
II.

Když sněžní vrstva zem kryje a mrazem v zrnitou hmotu se promění, zmocní se
snadno vítr lehounkých těchto zrneček a rozhání je po dolech a rovinách. Za každým
ochráněným místem, za zdmi, skalami, na oubočí strání, v roklích atd. dělají se hlu=,
boké závěje.

Velmi zajímavo jest stopovati tvoření těchto závějí. Závěje tvoří se jenom při
silném vělru, a jenom sníh právě padající, nýbrž více ještě již napadlý vyzdvihuje se
proudem vzdušním a vznáší se v povětří potud, pokud jiná příčina spadnutí jeho nezpů-
sobí, toliž pokud se proud vzduchu neumírní a tíže sněhu nad silou dujícího větru
nezvítězí.

Proud vzduchu zmírní nebo zastaví se buď hlubokými průkopy, přes kteréž vílr
věje, nebo setkáním se dvou větrů pod větším úhlem, nebo zaražením jich u pevných
překážek, u lesů, plotů, zdí, hrází atd.

Všemi těmito okolnostmi povstávají závěje. Ve všem tom jeví se veliká podob-
nost s tvořením pískových náplavů v řekách. Jako v řekách pískové částky v proudu
se vznášejí, až do tišší vody se zanesou a tam spadnou, tak i sníh ve vzduchu.

Až do nejpodrobnějších úkazů opakuje se vše u tvoření sněhových závějí a pí-
skových náplavů. Na rovině nemohou žádné závěje povstati, neb vílr rozhání sníh všude
stejně. Žene-li se proud ale přes průkop nebo rokli, změní se v dolejší části jeho
rychlost a směr velmi nápadně. Neb každý proud větru podlehá většímu nebo menšímu
tlaku, a jak mile přijde nad hlubší prostoru, rozšíří se v dolejší části a směr jeho od-
chýlí se od vodorovného až k úklonu 109 — 25".

Okolnosti, v nichžto závěje se tvoří, jsou ostatně nejrozmanitější, ale v celku
objevuje se vždy ten samý původ. Mohútné závěje tvoří se v horách, kdežto nezřídka
hloubku 50 — 100 stř. dosahují, nejznamenitější jsou ale v stepech ruských. Stepi tyto,
které zaujímají klassickou půdu dumek v jižním Rusku, proryty jsou hlubokými stržemi;
které se každou zimu za příčinou proslulých bouří stepních závějemi zanesou, tak že
celá jížní Rus jediné. nepřetržené rovině se podobá, přes kterou saně v každém směru

. 5

66

letí. Bouře stepní jest již v podzimku, kdežto prachu se zmocní, strašlivá, v zimě ale,
když mrazem v zrnilý prášek proměněný sníh místo prachu zastupuje, jest síla její ne-
odolatelná a výjevy její velikolepé.

Sněžné bouře v stepech náležejí k nejznamenitějším úkazům přírodním, a nebude
tedy od místa vložili sem popis jejich *).

Rusové, jenž v tak důvěrném svazku žijí s Boreášem a celou jeho družinou,
jsouce při tom velmi dobří pozorovatelé úkazů obklopující je přírody, jak se naditi lze,
i rozličné chumelice přísně od sebe oddělili a na třídy rozvrhli. Hlavně rozeznávají
jich trojí druh, jejž každý zvláštním jmenem obdařili, jsouť to každému Rusovi známá
slova: mjatol, zámet a vjuga. Pokusíme se o naznačení zvláštního rázu jednoho
každého z nich,

Slovo mjatol pochází od slovesa miasti (česky másti) znamenajícího tolik
co vzbouřiti, vzrušiti, a významenává obyčejnou chumelici, již v Čechách podobným
jmenem metelice nazýváme, a při níž se k oknu postavujeme, dívajíce se na zá-
bavnou hru poletujícího sněhu. Ovšem že i při nich vichr bouří a povětří se zatmívá,
tím více nás ale těší pohodlí v bezpečné sednici u teplých kamen, aniž nám třeba vy-
sílati k nebi ouzkosti plné modlitby za známé a přátely, jež by snad zlá pohoda někde
zaslíhla. Takové mjatoly nejsou tak překážky, jako spíše koření zimního živobytí, an
příjemnost domácího pohodlí ještě zvyšují, aniž pak si jich kdo obzvláště všímá, Naopak
spíše si jich lid přeje a za ně prosí, an právě tyto chumelice, při nichž se sníh tak ne-
rozhazuje, aby se mohl stejně položili, základem jsou sanice od každého Rusa toužebně
očekávané, A ruský jamščik, jenž u hospody zastaví, když do sednice véjda svatému
obrazu se poklonil a sníh i led se šatů a vousů střásl, zajisté započne rozprávku svou
s hostmi: „Chvála Bohu za ten sníh, jenž se tak požehnaně s nebe sype.“ Jsouť ovšem
tyto obyčejné ruské metelice o něco silnější a trvalejší nežli naše, a jamščikův obličej
plane, zvláště jestli něco čaje požil, který ve všech ruských hospodách vedle kořalky
hlavní jest nápoj, barvou ohnivou, granátovou. U zástavy (brány) města viděti pospícha-
jící pocestné, celé jako opudrované. Cestovníci, mužy i ženy, vojáci i měšťáci jsou tak
zaobaleni, že v těch kožichách a šátkách nelze poznali ani pohlaví ani stáří. Koně v
irojce (trojspřeži) odfukují si, a pouští kouřící se dech do studeného povětří, jsouce
lemování na krku, na hřbetě.a na nohách sněhovými, pevně do kůže jim vniklými pruhy. —
Jamščika, jenž v tlustý beranní kožich zaobalen napřed přes příč na saních sedí, spíše
měl bysi za sněhového panáka, jaké u nás dělají děti, kdyby se neustále bičem neo-
háněl, a na vzdor větru a sněhu veselou, ale i tesklivou písničku nezpíval. To ale
všecko není ještě nic neobyčejného, a nachází se v celé severní Evropě.

Ovšem jest i mjatol dle způsobu a stupně rozdílný, někdy jest sníh ku podivu
hrubý, někdy velmi drobný, někdy vznáší se -v povětří jako peří, jindy padá k zemi
jako střela, někdy jest velmi řídký, často ale padá nad míru hustě. Při nízké teplotě
měkne a mísí se s deštěm,

Nebezpečnější než mjatol jsou zámety (závěje). Tak nazývá se omen způsob
chumelice, když po předešlém suchu a při veliké zimě nedávno napadlý, následovně
kypře ležící sníh silným větrem pojat a v povělří unášen bývá. Vílr sám musí míli
dosti nízkou teplotu, jinak by nemohl sníh tak lehký činiti, Při takovém zámetu obje-

*) Velmi živě jsou bouře tyto popsány v Dennici J. B, Malého III. 2, z čehož následující čerpáno.
id

76
vuje se často nejčistší modré nebe, které však jen z nějaké vyvýšeniny spatřili
lze. Dole zatím při zemi lítá přes všecky cesty a pole při stejném větru i v stejné
výšce několika loket neb sáhů drobný sníh, jako nesmírná hejna mušek. Jelikož takový
zámet často třeba několik dní trvává, a poletující sněhové částičký z husta na tvrdé
předměty narážejí, k zemi padají, a opět pozdviženy a po zemi na tvrdo zmrzlé hnány
bývají, vždy více a více rozdrobují se malé hlati ledové, a konečně promění se v
nejdrobnější ledový prach, jenž hnán ostrým a studeným větrem bolestně kůži dráždí a
očím lidí i hovad bolest působí a škodí. Tyto zámety známy jsou v celém Rusku, od
Sibiře přes Velikou Rus až k slepem a k Baltickému moři.

Obzvláštně pak jsou nebezpečné v lesů prázdných, pustých, málo zalidněných,
holých stepech, Když vystoupíme v stepi na nějakou mohylu aneb jiné zvýšené místo,
odkud velikou rovinu lze přehlídnouti, uvidíme nad sebou jasné slunce, a pod sebou
veškerý sníh roviny vzbouřený. Jest to, jakoby člověk se díval do velikého ale ne-
hlubokého moře ze samých outlých ledových hlatí, z něhož jen několik ještě nezapla-
věných -míst vyhlédá. To nejnebezpečnější při zámetech jest vodorovný směr sněhu.
Při obyčejné chumelici, když sníh kolmo padá, pokrývá všecko, cesty a pole, roviny i
doly dosti stejně tlustou vrstvou. Ale vodorovně letě zůstává ležeti jen před kolmými
předměty aneb padá do roklí, kteréžto kyprými vrstvami naplňuje a se zemí vyrovnává.
U plotů, domů, stromů a keřů hromadí se u velikém množství, neboť kde za dosti ne-
patrnou příčinou první nakupení se stalo, tam pokládá se bez ustání nově přivátý sníh
a tvoří často veliký vrch. Takovým způsobem bývají cesty místy tak holé, jakoby
vešken sníh odmetl, an na jiných místech nesmírnými nakupeninami a vrchy sněznými
zasypány jsou. Při takovém povětří jest cestování velmi nebezpečné, Pakli jde vítr od
předu, nelze ani tažným hovadům ani vodičům jejich viděti, „Snadno tu zablouditi aneb
spadnouli do rokle, ba není neslýcháno, že i pocestní zaváti byli, neboť často jen krátké
pozdržení postačuje, nashromáždili vůkol takové množství sněhu, že vyváznutí nemožno
a pak všecko pohřbeno bývá pod hlaceným vodním příkrovem.

Zajímavá jest to věc, stopovati.po takovém zámetu všecky oučinky, jaké zane-
chal. Poněvadž pak i nejmenší povětrný proud nasycen jest částkami nejoutlejšího sně-
hového prachu, zanáší jej s sebou i nejužšími průchody, na příklad skrze dirky v
zámku aneb šlěrbiny v oknech, a jak daleko do síně aneb do světnice foukal, tak
dlouhý zanečhá po sobě sněhový pruh. Kde vítr vál skrz plot, nachází se při každé
menší neb větší dirce v plotu kužel sněhu, podlé podoby i velikosti s ní se srovnáva-
jící. Jestli metelice jsou pravé zakladatelky sanic, jsou naopak zámety jejich kazitelé,
obzvláště připadnou-li na podzim, když sníh 'ještě jest sypký a neujezděný. Jediný
osudný zámet zkazí pak sanici ma celou zimu, an často sníh v takovém množství na
jedno místo svěje, že všecko spojení obchodní se přerušuje. V jedné ruské vesnici
jezdili lidé po šest měsíců s velikým namáháním koní přes sněhový vrch až k zvonům
na kostelní věži dosahující, jejž jediný zámet byl nanesl. U měst a na hlavnějších
cestách musejí se často brány skrz tyto sněhové hory a zdi prokopávati.

: Vju ga, tento poslední a nejhorší způsob chumelice, jest i v studeném a ledovém

Rusku tak strašná věc, že ani ziskuchtivost, ani rozkaz císařský, aniž jakékoliv lákadlo,

ba ani největší nouze vstavu nejsou, pohnouli někoho k další cestě, pokud ona trvá. Aby-

chom nabyli zřetelného představení o ní, spusťme předně teplotu povětří na 25—30

stupňů Reaum, pod 0. Tato zima již sama © sobě působí často veliké nepohodlí, jak-
5

68

koli při tichém povětří a jasném nebi pro člověka otuženého ještě snesitelna jest, Tento
však stupeň teploty není nic jiného, nežli tón, z kterého vjuga hraje. K tomu sobě
představme povětří v ustavičném pohybování, v němžto vlna za vlnou v bouřícím vichru
se žene, jakoby nemělo zůstati ani dechu na zemi. Tato rozháněná zima proniká ve-
skrz a naskrz, a omrazuje srdce v útrobě. To však, pokud zůstane jasno, jest jenom
jednoduchá bouře. Viděti ještě slunce, a v určitých a zřetelných obrysech usmívají se
země, blízkost i dálka a všecka povědomá znamení cesty. Nyní však sejměme slunce
s oblohy, a na místě něho naplňme celé povětří tmavošedivým soumrakem, v němž špi-
čaté jehly ledové bez přestání v nevýslovném množství k zemi padají. Tu naplňují se
hrůzóu a málomyslností duše všech tvorů, v nichž ještě živé srdce tluče. Pěkná, na-
děje plná dálka zmizí, a s ní všecken výhled na vysvobozující přístav. Průvodní hvězdy
nahoře shasnou, a všecka potěšitelná znamení nebeská se ukryjí. Konečně ještě nechme
zemi se propadnouti, sníh s dola v malném víru se pozdvihnouti, a nocí a tmou i od
zpodu cestujícího zahaliti. Nyní jest pro cestujícího naplněna míra zoufalosti, a není
možná, pomysliti sobě k tomu všemu ještě nějakou jinou hrůzu. Král severu, bůh zimy
a smrti, vysypává všecken obsah svého rohu hojnosti na ubohého ruského pocestného,
jemužto ujímá svobodné vcházení a vycházení dechu, v led obracuje teplou krev v
prsou, oči zalepuje tmou a ledem, sluh neslýchaným hučením ohlušuje a noze pevnou
půdu a jistý krok béře. Vjuga jest zároveň bouře, melelice i zámet, všecko spolu
znásobeno, Vítr až k neuvěření rozmnožuje sílu zimy, a Zima Zas každé ovanulí ne-
smírně prudčím činí; tak i sníh temnotu působící ozbrojuje se novou hrůzou, jakož ne-
méně tma směsujíc se s ledem se rozpouští, a rovně jako v celku v každém jednotli-
vém prášku sněhovém hmatatelná jest. Ledový prach ze zpodu se pozdvihující ještě
nesnesitelnějším činí onen, jenž s hůry padá, an ubohé trápené oči ani pokojného mí-
stečka nemají, Tak jedna hrůza druhou množí. Z předu i ze zadu tma, s hora i ze
zpodu všecko rozvikláno, a člověk jako vyloučen z přírody co sněhový prášek od
živlů hnán.

Jiný velikolepý obraz představuje se v krajinách polárních, kdežto led a sníh
bez ohledu na počasí neustále svým krutým žezlem velí.

Již Ballické moře potahuje se v tuhé zimě silnou korou, která zvláště zálivy po-
krývá a daleko do otevřeného moře se táhne; někdy zamrzne celá prostora. mezi Fin-
skem a Švédskem, jako n. p. r. 1809, kdežto ze Stockholmu do Petrohradu saněmi se
jeti mohlo ; ba r. 1658 svedena jest na Beltu krvavá půtka mezi Švedy a Dány. Polární
moře podobá se ale v zimě nepřehledné lední stepi, na níž sem tam kostrbaté lední ska-
liny a divoké prorvy v úžasné příšernosti se spatřují; u prostřed těchto nesmírných le-
dovišť lesknou se ale přec rozsáhlé, až na 100 mil dlouhé průlivy a jezera, na nichž
koráby s podivením volného místa nalezají. Příkré skalnaté hory na břehách, zahalené
v šerotmavou barvu a pokryté věčnými ledovými spoustami, mlhy neproniknutelné a
tichost, přelržená jen někdy na krátko divokým lomozem bořících se ledových skal,
tvoří ráz těchto krajin.

Ani vlnobití a bouře nezastavují v zimě tvoření ledu. Zpočátku promění se voda
mořská vyhlacením nesčíslných jehliček ledových v hmotu polosouvislou, takřka v le-
dové bahno, zponenáhla objevují se kulaté desky, které se rozšiřují ve kry sáhodlouhé,
a konečně se spojují v nepřehledné ledoviště, Ledoviště takové vyniká obyčejně 4—6
střevíců nad hladinou vodní, ponořeno jsouc až na 20 slřevíců, Bouřemi a mořskými

69

proudy ženou se tyto kry, často na 25 mil dlouhé a na 5—10 mil široké, s rychlostí
znamenitou před větrem, a vlny hlučně se o ně rozrážejíce, rozpěňují se divoce. Srazí-li
se dvě takové ledovišlě, objeví se velikolepé chaotické divadlo. Běda ale korábům, ob-
stoupeným takovými ledovými spoustami. Zachrání-li se šťastnou náhodou od rozdrcení,
spatří se nešťastné mužstvo lodnické u prostřed ledové Sahary, z nížto s neslýchaným na-
máháním prosekali se musí.

Kdo v máji nebo v červenci z Evropy do severní Ameriky pluje, bývá nemile
překvapen tuhou zimou, kterou v šířkách Lyonu a Benátek nebyl očekával. Brzo ale ob-
jeví se příčiny mrazivého větru. Klikaté a oslře zubaté obrysy běloskvoucích se skal
objeví se na severním obzoru ;*jsou to odtržené plynoucí ledové skály. Když se přiblíží,
nepopíše nikdo divokrásnou nádheru barvy jejich, hru duhové záře, která je oblétá, lesk
zlatoskvoucí, který z temen jejich srší, a vodopády stříbrotoké, které z boků jejich se
řítí. Často vyzdvihují se ledové skály tyto až k 4150 stř. výšky, ba až k 200 a 300 stř.,
a poněvadž následkem -poměrní váhy ledu sotva osmý díl hmoty jejich z moře vyniká,
bývá část na 600, 1000 ba i 2000 stř. hluboká ve vodě ponořena. Při tom zaujímají
někdy více čtverečních mil v prostranství. V znamenitém množství vyskytují se ale na
kraji ledového moře u Gronska, a jen největší obratností a přítomností ducha může se
pak vůdce korábu z labyrintu tohoto vyvinouti. Neb jakkoliv velmi zvolna se pohybují,
jest blízkost jejich přece nebezpečná. V teplejší vodě tráví se totiž dolejší část jejich,
tak že kra ztratíc konečně rovnováhu docela se obrátí. Živě popisuje očitý svědek ta-
kový úkaz. „Jednoho jitra, když právě čerstvý sníh byl napadl, blížila se k našemu ko-
rábu s hrozící rychlostí taková, asi pět set střevíců vysoká ledová skála, a přiblíživši se
skoro do bezprostřední blízkosti začala se kloniti zrovna nad hlavami našimi. Osud náš
zdál se býti rozhodnut; spadla-li ledová spousta na nás, bylo po nás a po korábu věta.
Mimovolně padli jsme při tomto hrozném podívání na kolena, očekávajíce strašlivé oka-
mžení; sám kormidelník klečel, nepouštěje ale kormidlo z ruky. Již byla ledová skála
napolo nahnuta, ana bezpochyby pro nestejné rozdělení tíže se obrátila a asi ve vzdá-
lenosti délky korábové se překotila, stříkajíc vodu až nad špičky stožárů a pokrývajíc
obličeje naše ledovým deštěm. Asi na minutu zdály se vlny býti zastaveny ve svém
běhu, moře se vařilo, koráb se třásl, ba i bouře zdála.se býti přerušena, neb plachty
klepaly o stožáry a shazovaly dolů ledové kusy, jimiž byly pokryty. V tom prorazily paprsky
sluneční mlhový závoj, a ve zvláštní záři růžové barvy sněhu rozkládalo se před námi
pobřeží, slibující umdlenému plavci krátký odpočinek.“

Také křehkost ledu způsobuje zvláštní nebezpečenství, neboť nezřídka při nej-
menším zvuku, udeřením kladiva, pleskotem vesla: celá hora se rozstoupí a mužstvo pla-
vecké pádem svým pohřbí. Často sestoupne se několik skal kolem plynoucího korábu a
uzavře jej docela, tak že mimo vůli s ledovými spoustami plovati musí. © Takovému
osudu podlehl snad nešťastný kapitán Franklin, který, jak známo, zkoumal průlivy polár-
ního moře. Jak noviny psaly, spatřilo r. 1850 mužstvo jistého anglického korábu u pro-
střed ledových plynoucích skal dva uzavřené koráby; s bezpříkladnou lehkovážností ale
plul kapitán dále neohledav blíže ledové spousty, kteréž bezpochyby móteké proudy
jižněji unesly, kdežto i s koráby se rozdrtila. —

Ledové skály zabloudí někdy až k 36 stupni, tedy do šířky Gibraltaru. Každo-
ročně nabíhají na pobřeží Nového Foundlandu a ma okolní pískové slapy nesčíslné
spousty ledové (v 47',© zároveň s Vídní) a ochlazují znamenitě podnebí severní Ameriky,

70 ,

Již od sta- a tisíceletí unášejí se tímto způsobem ledové spousty ve stejném
směru od severovýchodu k jihozápadu. Při své ohromné velikosti musejí se mnohé z nich
mořského dna dolýkati a je tedy vybrázditi a vyhladili. Kdežto pak na pevnině severní
Ameriky, jmenovitě v Kanadě, objevují se četné vyhlazené skalní plochy, jejichž rýhy
a brázdy týž severovýchodní směr mají, a mimo lo i jiné četné stopy bývalého moře
se spatřují, které v pravěku tyto krajiny pokrývalo: podává se sám od sebe domysl
(ak anglický zeměznalec Lyel nejdříve uznal), že podotknuté rýhy a brázdy rovněž
pohybujícími se ledovými skalami povstali mohly, totiž ledovými spoustami, jež pramoře
jižně vysílalo až k břehům bývalé pevniny. Podobné úkazy spatřují se též na polostrovu
Skandinavském, a znamenitý zeměznalec Leopold v. Buch popisuje lam mnoho rovných
nebo mírně vypouchlých granitových skal, které všechny v jednom směru rýhovány jsou.
Velmi blízko leží pak závěrek, že též zde v pravěku ledové spousty plovati mohly, jakož
i vůbec, že led v pravěku mnohem větší rozšíření míti mohl. Balvany skalní spadávají
s břehu na plovoucí kry a tím způsobem zanášeny bývají do znamenitých dálek, Ostrovy
Baltického moře, ba i rovina severoněmecká pokryta jest granitovými a. syenitovými
balvany. často ohromné velikosti, jejichž. původní sídlo daleko ve Švédsku a Finsku
hledati se musí, Granitový balvan, na němž stojí jízdecká socha Petra Velikého, jest
jeden. z takových bludných balvanů (erratische Blócke) kťerýmžto jmenem se
lakové roztroušené skaliny naznačují.

Výjevy tyto poukazují tedy na možnost, že ledové moře v pravěku mnohem dále
na jih se prostíralo, nežli nyní, a že vůbec severní moře v pravěku mnohem dále do
pevniny zasahovalo, asi tak, jako nyní na točně jižní. Možnost tato podporována, jest
i z jiné strany. Zima totiž a lélo nejsou na obou polokoulích země, na jížní a severní,
stejně dlouhé ; nyní jest na severní polokouli jaro a léto dohromady o sedm dnů delší,
nežli podzimek a zima, na jižní polokouli zase jest tento poměr zrovna obrácený. Délka
tato mění se neustále, na severní polokouli ubývá trvání teplého počasí, na jižní polo-
kouli ale přibývá ho, až konečně za dlouhou řadu let poměr nynější docela se převrálí,

Proměna tato souvisí bezprostředně s proměnami os dráhy země (viz v č, I str, 4.):
neb dlouhá a králká osa eliplické dráhy této nezůslává vždy na tom samém místě, nýbrž
poloha jejich mění se neustále. Dlouhá osa pohybuje se toliž od západu k východu,
a sice následkem přítažlivosti ostatních planet, tak že za určitou dobu (za 21,000 let)
celou svou dráhu oběhne a za 10,500 let největší prolivy v poslavě os země se objeví.
Dá se vypočítati, že r. 1248 jaro a léto na severní polokouli o osm dní delší bylo,
nežli podzimek a zima; r. 11784 bude ale na naší polokouli naopak zima a podzimek o
osm dní delší, nežli jaro a léto. Totéž musilo býli r. 9252 před Krislem ; r. 4000 před
K, ale bylo léto a jaro zrovna tak dlouhé, jako podzimek a zima. Jesti pamětihodno,
že zrovna do této doby letopisci dle svatého písma první objevení lidského pokolení
kladou. — “

Použijíce těchto udajů k výkladu svého předmětu, uznáme snadno, že jižní polokoule
při nynější poloze osy dráhy zemské více hodin zimních do roka míti musí, nežli severní
polokoule, a Z toho opět následuje, že, jižní točna zase více. lepla ze sebe vyzářovali
musí, nežli severní, byť i ve dne stejné množství tepla obdržely. Střední leplola jižní
ločny jest následovně také menší, nežli střední teplola polokoule-severní, z čehož vychází,
že ledová spousla na jižní točně dále sáhali musí, nežli na severní, jak se také zkuše-
noslí potvrzuje. Byly ale doby, kdežto poměr tento byl docela obrácen a severní točna

71

větší spoustou ledu se kryla nežli jižní. Právě v takové době můžeme původ rýh a brázd,
jakož i bludných balvanů hledati. R. 11784 budou snad opět ledové spousty Balt a
Sund vyplňovali. '

V tom máme tedy domněnku k víře dosti podobnou, dle níž se pamětihodné úkazy
nahoře podotknuté vysvětliti dají. J. Adhemar (Die Revolulionen des Meeres, Leipzig
1843) vyvádí z léto domněnky skvělejší fantasií nežli přísnější logikou úsudky, dle nichž
by nahromadění ledu na točnách i na převraty kůry zemské v jistých dobách zname-
nitého vlivu míli mělo, Ledové spousty, na točnách tak rozsáhlé, mají prý také přimě-
řenou tloušťku a dosahují na některých místech až ke dnu mořskému. Když ale spousta
lední na studenějším pólu konečně jistého nejvyššího stupně dosáhne a spolu na druhém
se rozpustí a v plynoucí kry roztrhne, zruší se prý rovnováha osy zemské a těžiště země
přiblíží se k větší hmotě. V tomto přenešení těžiště oučastňují se ale všecky pohyblivé
části povrchu jejiho, přede vším pak vodstvo oceánu; od strany, kde méně ledu nahro-
maděno jest, žene se k druhé straně, kde ho více, a ohromný ten nával moře, odkrývaje
země na jedné polokouli, potopuje pevniny na druhé. Takový převrat vykonal se prý
již jednou, a vodstvo hrnulo se od severní točny k jižní. Proto jest prý v nynější
době točna jižní pokryta větší spoustou vody, nežli severní, a proto přiostřují se všechny
pevniny k jihu, kdežto kolem severní točny široké země se rozkládají. Všeobecný ny-
nější poměr mezi vodstvem a pevninou panuje dle toho teprv od poslední télo potopy.

Tenlo poměr najde prý ale také svého konce, již nyní začíná. se nahromadovati
na severní točně pořád více a více ledu, a na jižní taktéž se ho pořád více umenšuje,
až konečně r. 6500 po K. opět rovnováha se zruší a nynější Evropa a Asie zase ve
vlnách oceánu se pohřbí.

Na šlěslí našeho potomstva má tato domněnka v sobě několik odporů, kteréž
každý v lé věci znalejší snadno odkrýli může ; zajisté jest ale ten odpor nejnápadnější,
že by se led u jedné točny tak nahromadili mohl, až by rovnováhu země zrušil a pak
náhle se roztrhnouti a odplouti měl. Domysl tento odporuje mimo io všem počlům
hvězdářským, neb z nich se nevývratně dokazuje, že osa zemská takovým převralům
podrobili se nemůže. Nicméně poznáváme ale z toho, že led na povahu povrchu země
znamenitého vlivu má. p

i TAKY: VN A
Od Julia Saxa.

Poslavy nevšední a podivné jsou teď v oblibě; v románech a ma jevišti vyslu-
pují na tucty; teď neplatí nic, leč co jest pikantní, geniální — veliká jest sháňka po
charakterech. Tedy chceme i my dle možnosti této všeobecné snaze vyhověli, a obra-
cujeme pozornost čtenářstva také k jedné podivné stránce přírody.

Poohlížíme-li se po tvorstvu rozličném, nalezáme smadno poslavy originální od
nejsměšnějších až do nejvážnějších. Kdyby již příliš nebyla přelřepána sada, že příroda
jest první a největší básnířka, chtěl bych ji tuto obšírněji vyložili. Jakožto pravá uměl-
kyně přidružuje směšné k vážnému i vznešené k nízkému; v klassickém bublání potůčku
ukrývá své romanlické Víly, ke sboru něžných plačích hlasů připojuje posměváčky, zase

72

pak v záslupech svých počítá též každodenní tváře, originály a charaklery.. Což to není
charakterické, když nám chycený rak nechá své klepelo v ruce a uklouzne, mezi tím
co myslíme, že jej pevně držíme ; není-liž to znamení charakteru, důstojné Mucia.Scaevoly ?

Ovšem ztratili přemnozí, následkem převrácené vzdělanosti, cit a smysl pro ta-
kové výjevy; jsou to krtkové lidští, žijící v labyrintu malicherných vášní a choutek,
jenž pro jiné věci nemají ani vidu ani sluchu. ©

Staré doby pochopovaly mnohem lépe takovou komiku přírody, a použily jí roz-
košně dílem v půvabných bájkách a pověstech, dílem v obraznictví, v čemž jmenovitě
Nizozemci vynikli. Jaké hluboké, nevyčerpatelné vřídlo dobrého vtipu tato látka jest,
dosvědčují geniální výkresy Kaulbachovy k Feryně Lišáku, nebo abychom na český vý-
tvor upozornili, Levého haut-reliefy v jeskyni Klácelově u Liběchova*).

Hluboko se vtiskují výjevy přírodní též v nezkalenou mysl mladistvou. Kdo z nás,
kteří jsme z venkova, nezpomene si s radostí na chytání raků? S vykasanými zpodky
a rukávy brodí se dovádivá čeládka v potoce mezi olšovím se vinoucím; a jaké to po-
křiky je slyšeli, když starý samec z díry pod kořenem se vytáhne ; jaký to smích, když
někoho citelně za prst popadne a na něm viseli zůstane. Kopa a více černavých těchto
nemotorů nese se pak domů a připraví se k večernímu hodu, Jak se nyní podiví ten,
kdo nejdříve podivuhodnou proměnu šatu račího po uvaření spatří! S pravými gastro-
nomickými posuňkami vyberou se pak lahodné svaly z červeného krunýře a o závod
louskají se tyto zvířecí ořechy.

Neméně zajímavo jest, chovali sobě po nějaký čas zásobu živých raků a pozo-
rovali jejich zvláštní způsoby a výjevy duševní.

K tomu účelu jest lépe, chovati je ve
vlhkém vzduchu na tmavém místě, nežli ve vodě,

„Neboť dýchací ustroje jejich jsou ve-
liké a požadují neustálou obnovu vody, což jen v tekoucím proudu se stáli může;
v stojaté vodě a v malé nádobě ale brzo zahynou. Položí-li se tedy do vhkého
vzduchu, k, p. mezi vlhký mech, udrží se déle v zajetí, Na svělle se drželi nesmějí,
neboť raci milují temnotu, na svobodě vycházejí jenom v noci na břeh, ve dne se ale
drží pod vodou ve tmavých skrýších.

Již z toho poznáváme zvláštní jejich povahu; nejsou tedy veselí hoši, nýbrž
spíše flegmatikové, a když je z pohodlí jejich vytrhneme, kypí zlostí, čemuž se ostatně di-
viti nemusíme, poněvadž jako mnohý zlobivý člověk trpí na veliká játra. Při tom mají
ve svých způsobech něco krokodilového, zákeřnického. Ukrytě číhají na svou kořišt a
vyřilíce se pak náhle zmocní se své oběli; když jim ujde, vrátí se opět do brlohu
svého, k čemuž ovšem nepotřebují se obráliti, neboť ploutevním svým ocasem plavou rychle
pozpátku. I v ostatním pohybování svém jsou jak známo zatvrzelí zpátečníci, Zajímavo
jest pozorovati raka do mísy položeného, jak pohybem svých nohou vodu v proudu udr-
žuje, Při tom používá vždy jenom jednoho páru noh, a vystřídá zponenáhlá všechny
páry; vlny ve-vodě tím povstávající jsou docela pravidelné. Dá-li se do vody kousek ©
masa nebo chleba, připlaví si ho rhythmickým pohybováním k ústům a sní jej nebo od-
hodí se zvláštní pružností, jakoby mu ošklivost působil.

Ostatně nejsou raci ve své polravě příliš vybíraví, ba nezřídka projevují kani-
balské choutky, an své neozbrojené bratry (po svlékání) zuřivě přepadávají a sežírají.

*) Výtečný umělec Levý zhotovil dle myšlének Klácela, před: několika lety u p. Veita v Libě-
chově přebývavšího, řadu satyrických obrazů, které poměry lidské podobami zvířecími líčí.

75

Někdy strhnou se mezi nimi také divoké rvačky, při čemž mnozí nejenom klepeta ztrá-
cejí, která jim ostatně zase narostou, nýbrž i oči a celé kusy hlavy, klerá se pak je-
nom nedokonale zacelí,

Jednotvárný život jejich přetrhuje se ale každoročně znamenitou událostí, která
právě není s to, aby jim lepšího rozmaru zjednala. Jest to svlékaní kůže, které pro tyrdost
její jest velmi zdlouhavé a bolestné. Pod tvrdým krunýřem rakovým vytvoří se totiž
v letě oděv nový, a starý počíná zponenáhla na zádech a na nohách pukali. Tu se
vtěsná rak mezi dva kameny nebo kořeny, trhá tělem a po dlouhém namáhání vyleze
ze staré kůže ven a bázlivě ubíhá do bezpečné skrýše. Neb nový oděv jeho jest
zpočátku měkký, a v brlohu svém musí teprva čekati, až docela stvrdne. Pak se te-
prva může odvážili do zbojnické družiny svých bratrů. Ale nejenom na zevnitřku, i
u vnitřku stane se s ním úplná proměna, Kolem starého žaludka vylvoří se totiž nový,
. který docela stráví kůži a obsah starého. Něco podobného jest jenom ještě u rosniček
(žab), které po svém svlečení vlastní svou kůži spolknou. *

Tak uplyne letní čas samým přetvařováním, ačkoliv z příšery nic jiného se nevy-
vine, nežli opět nová příšera. Když ale listy se stromů opadají a ledová kora řeky
a potoky potahuje, počíná raku lásky čas; v prosinci a lednu drží svůj masopůst. V bez-
pečných děrách pod vodou zařídí se po domácku, a prožije ve společnosti dvou neb
tří samic v tiché blaženosti zimní dobu, až pak na jaře manželský svazek zase zruší,

Vidíme z toho, že život raků jest velmi jednotvárný. Vždyť vyšší duševní vlohy
nemohou se u něho hledati, anať první podmínka čilého života, totiž citlivější nervová
soustava schází. Tělo raka jest necitelným krunýřem objato a může na nejvýše hrubé
dojmy cítiti, nikoliv ale jemnější rozdílnosti v podobě a souvislosti jiných tvorů. Týkadla jsou
-sice velmi pohyblivá, ale tvrdou a pevnou kůží obejmuta, tak že jenom velmi nedoko-
nalé představy o podobě okolních předmětů, o překážkách a t. d. poskytovali mohou.
Oči jsou sice pohyblivé, ale krátkozraké a jenom pod vodou užitečné; kdo ví, jsou-li
dostatečně schopny k rozeznání odstinů barev ? Též sluh jest velmi nedokonalý, snad
ani neslyší rak šumot blízké řeky, když v noci ve trávě na jejím břehu se prochází.
Ostatně má sice rak také čidlo čichu, a to se zdá býti nejvyvinutějším a k zaopatření
mu potravy nejpotřebnějším, poněvadž mu dává zprávu o plovoucím utopenci nebo -0
blízkosti vetché žáby, která mu vítaný kvas připraví.

Smyslové tito, jimž pravý střed, totiž vyvinutý mozek, chybí, jsou bezpochyby
sotva v stavu, poskytovati raku jenom temné představy okolního svěla; vidíme zde ne-
patrné ještě stopy činnosti duševní, která tím více se rozvíjí, čím dokonalejší jest ústroj,
který jí slouží. Jaká to mezera mezi rakem a člověkem! U tohoto rozum a ponětí
nadsmyslnosti, u onoho sotva poznání hmotných věcí. A přece žije rak přiměřeně ke
svým okolnostem, přece si opatřuje potravu jistou chytrostí a brání se s myslí udatnou.
Jest to snad přec jistý nízký stůpeň rozumu, dle něhož se rak řídí, nebo jest to jenom
neovědoměný pud, jak mnohý filosof tvrdí? Zde stojíme u zavřené brány, 0. jejížto
otevření mnozí se pokusili, kterouž ale -do té doby nikdo neotevřel,

Dosaváde můžeme jenom rozličné výjevy pozorovali a sobě zaznamenávati, jenom
zákony můžeme skoumati, dle nichž se život jeví, příčiny ale a poslední důvody zůstá-
vají nám neznámé.

Proto také jesti k pochopení životních úkazů nejlépe, seznámiti se stupnovitě a do
podrobna s ústroji jednotlivých tvorů ; úsudky z udajů -Lčehto čerpané jsou pak nejjistější.

74

Zavděčím se tedy snad mnohým čtenářům, podám-li podrobnější obraz raka, jejž
ostatně aspoň povrchně již známe, pročež výklad jeho tím lépe pochopíme. Budeme
míli při tom ještě tu výhodu, že v něm poznáme zároveň zástupce velikého oddílu ži-
vočišstva, totiž jednoho z členovců. Neb co u něho patrně a ve veliké míře vyvedeno
jest, nalezá se s jistými proměnami také u všech ostatních článkovitých tvorů. —

Rak říční (Astacus fluviatilis) náleží ke třídě korejšů (Crustacea), u nichž
kůže všeobecnou podobu těla zpusobuje; svalý podporuje, slovem tu samu službu vy-
konává, jako kosli u vnitř těla u vyšších zvířat. Kůže. tato, pevná jest tedy předůle-
žitou částí těla račího, pročež k ní pozornost svou nejdříve. obrátíme.

Kůže. Bude snad mnohému čtenáři, který s přírodopisními pojmy blíže není
seznámen, podivno, že nazýváme pevný krunýř raka, jejž bychom snad spíše. sko-
řápkou nazvali mohli, kůží. Ale každá námítka v tom ohledu vyvrálí se vyvinováním
této části těla. Skoumáme-li toliž v jistý čas račí kůži a odejmeme-li svrchní tvrdý
krunýř, nalezneme bezprostředně pod ním hladkou, co sklo průhlednou a velmi pevnou
blánu, klerá ke všem zábybům a oláčeninám krunýře se připojuje. Po nějakém čase
shodí rak svůj starý kabát a vězí v novém, kterýž z počátku měkký, zponenáhla usazo-
váním vápna tvrdne a konečně. opět v tvrdý pancíř se promění;

Každému jest povědomo, že tento pancíř nepředstavuje jedinou souvislou hmotu,
nýbrž že jest zároveň s celým tělem na mnoho kroužků rozdělen. .

Kroužky čili články tyto vedle sebe seřaděné jsou podstalným znakem všech čle-
novců, a objevují dle okolnosti a polohy nejrozmanitější podobu, Některý kroužek nedá
se totiž v každé době života poznali, nýbrž mnohé jsou pevně k sobě přirostlé, tak že
se od sebe sotva rozeznávají. -V celku ale, když se na rozličné proměny kroužků
ohled nebéře, jest jich 21. (Ocas obsahuje sedm patrně od sebe oddělených kroužků ;
ona část těla, kde pět párů noh upevněno jest, obsahuje pět článků, které ale rozmanité
proměněny a pevně srostlé jsou: mimo to nalezá se před klepely pět párů zvláštních
ústrojů, které taktéž na tolik článků poukazují, ačkoliv tyto články tak těsně srostlé
jsou, že se od sebe rozeznati nedají. Hlava, která se napřed ukončuje tak nazvaným
nosem, skládá se ze čtyr kroužků, taktéž v jeden celek slitých; ale počet ústrojů
k hlavě připojených poukazuje na podotknulý počet článků.

Kroužky ocasu mohou nejlépe vysvělliti vzor, dle něhož kroužky račí vůbec
utvořeny jsou, poněvadž nejšou srostlé a snadno od sebe odděliti se mohou.

Povšimněmež si k. p. druhého kroužku na ocase (Fig. 4.) Kroužek tenlo
skládá se z dvou oblouků ; hořejší oblouk jest větší a širší, na obou stranách srdcovitou
rozšířeninou opatřen (Fig. I. c) a nahoře příční rýhou na dva za sebou ležící díly roz-
dělen (Fig. 4. a, b); dolejší oblouk (Fig. 1, e) jest užší, světlejší a jako těliva na ho-
řejším oblouku přepnulý. Tam, kde oba oblouky se sbíhají, jest po každé straně vklou-
ben úslroj, který se může považovali jakožto zvláštní způsob nohy, ne jenom pro po-
dobnost s pravými nohami raka, nýbrž také pro obdobu s jinými druhy tohoto řádu. Toť
základní tvar všech kroužků račího těla. Třetí, čtvrtý a pátý kroužek jsou druhému
skoro docela podobné, také šestý Souhlasí s ním znamenilč, jenom že má po straně
místo srdcovitého přívěsku rozkrojenou špičku. První ocasní kroužek, jímžto se ocas
S prsním pancířem spojuje, jest o něco menší nežli ostatní, a jmenovitě srdcovilý pří-
věsek velmi skrovný; poslední čili sedmý kroužek, k němuž připevněna jest vějířovitá
ploutev ocasní (Fig, 2.), odchyluje se nejvíce od podoby předešlých kroužků, Dolejší

15

a hořejší oblouk jsou totiž skoro stejně široké a oba jenom málo vyklenuté. Všech těchto
sedm kroužků spojuje se k sobě pevně, ačkoliv se volný pohyb nezabraňuje. Mezi
dvěma sousedními, jak dolejšími tak hořejšími oblouky prostírá se toliž pevná a spolu
velmi ohebná kůže, která kroužky pevně spojuje, ale též až na jistou dálku povoluje.

Prsa rakova, ku kterým jest připevněno patero vělších noh, skládají se též z
patera kroužků, ovšem velmi těsně k sobě přirostlých a zvláštním způsobem promě-
něných, Dolejší oblouky jsou totiž velmi skráceny, a články samy přilehají k sobě
ztuha: zvláště jsou dva přední dolejší oblouky tak skráceny, že tvoří dohromady jenom
úzký kýl; všech pět dolejších oblouků skládá pak ústroj, který se prsní kosti ssavce
podobá (Fig. 3.). Na každém z těchto dolejších oblouků sedí velmi úzký proužek, který
se nahoru ohýbá. Mezi každýma dvěma proužky (Fig. 3. 7) nalezá se veliký otvor, do
něhož jest vkloubena noha (srovnej Fig. 3. s Fig. 4.). Pateré tyto kroužky ohybují se,
jak již podotknuto, z každé strany nahoru a prodlužují se v širokou, pevnou, zpone-
náhla se ztenčující blánu (Fig. 4.), v nížto proužky jakožto hrubé švy se ztrácejí (Fig.
4. 0. Kůže tato, která se po obou stranách těla vyzdvihuje, tvoří pevnou stěnu, jížlo
se vnitřnosti a svaly prsou objímají. Tyto obě stěny mohou se ale teprva spalřiti,
když se prsní krunýř odejme; pozoruje se pak, že každá stěna nahoře k zevnitřku se
obracuje a dolů se zaláčí, kdežto s krunýřem opět se spojuje.

Poněvadž toto uspořádání důležité jest k pochopení ústrojí dýchacího, připojili
jsme schematický výkres (Fig. 5.), který představuje ideální průřez prsní kůže,

Prsní krunýř sám nedá se s ničím tak dobře porovnati, jako s pancířem rylíř-
ským. Na prsním krunýři tomto, který objímá všechny části k ocasu nenáležející, musejí
se ale dva oddíly rozeznávati; zadní část totiž, která k prsoum náleží, a ve Fig. 6.
písmeny As jest naznačena, pak přední část, kterážto krk a hlavu objímá (Fig. 6. ©s).

Zadní část odděluje se od přední hlubokou rýhou, táhnoucí se od dolejšího před-
ního kraje krunýřového kosmo nahoru a pak zahýbající se hluboko nazpět. Mezi touto
rýhou (Fig. 6. r) a zadním krajem pancíře zabíhají dvě jiné rýhy; které tvoří podobu
biskvilu,

Pod touto částí leží uvnitř v prsou srdce, kteréž se podle toho velmi snadno
nalezli dá. Celý tento kus krunýře musí se považovali jako složený z patera článků,
které vlastně nic nepředstavují, leč hořejší oblouky kroužků, ovšem v jeden celek sli-
tých, Dolejší oblouky tvoří, jak již podotknuto, část prsní kosti podobnou, na níž se
též ještě pět článků rozeznati dá (srovnej Fig. 3.). Také švy na žaberní stěně oka-
zují stopy srůstu z patera článků. Prsní část raka čili dřík skládá se dle toho: z pevné
úzké břišní části (Fig. 5. b), s obou stran z kolmé stěny (Fig. 5. k), z nichžlo se každá
k zevnilřku ohýbá (Fig. 5. () a dole sesilňuje, načež se pak co tvrdý šlít nahoru obra-
cuje a právě prsní krunýř tvoří (Fig. 5. p). Poznáváme z toho, že na télo části kožní
kostry (neb tak můžeme nazývati tuto pevnou podporu těla), ty samé články se nale-
zají, jaké jsme již na ocase v dokonalém vyvinutí spatřili.

Přední část prsního krunýře (Fig. 6. © s), která jak již podotknuto, od zadní
hlubokou rýhou se odděluje, má skoro podobu srdcovitou a ukončuje se z předu troj-
hrolým koncem, tak nazvaným nosem.

Dle předešlého můžeme uzavírali, že také lalo část z několika srostlých kroužků
se skládá. Poznáme později, že počet těchto kroužků můžeme cenili na devět; ale
kroužky lyto jsou již lak proměněny, že bychom solva na tenlo domysl připadli, kdyby

76

se u předešlé části takové složení nebylo objevilo. Dolejší díl objevuje ale i na této
části dosti patrně, že povstal ze srostlých kroužků, neb jako kroužky ocasní nese také
po Každé straně nohy, a sice pět párů, tak že se na tolik též kroužků uzavírati dá.

Přední přišpičatělá část těla, totiž ta, která zrovna pod nosem se nalezá, jest
hlava, totiž ta část, na které se nalezá patero čidel. Uvidíme později, že se nosiči
těchto čidel, mimo oči, též za proměněné končetiny (noby) považovati mohou, tak že
i na hlavě pět párů ústrojů vidíme, z nichžto i tu na pět kroužků uzavírati můžeme.
Dolejší oblouky jsou sice též velmi těsně spojeny, ale nejsou již tak zakrnělé, PRO u
předešlé části. Hlavní kus má po odejmutí přívěsků podobu Fig, %.

Nejpamátnější proměna, která se na pěti prsních kroužcích a na dvou nejbližších
krčních pozoruje, záleží ve zvláštních výrůstcích, v prsní dutině zajmutých (Fig. 8.),
které se nejlépe spatří, když se po odstranění krunýře též vnitřnosti a svaly odejmou.
Na břišní straně prsou spatří se pak zvláštní způsob kostry. Ústrojí této kostry pocho-
píme nejlépe, rozlomíme-li čistě připravená prsa u proslřed; shledáme při tom, že pět
vidlicovitých výběžků k žaberní straně připojených (Fig, 8. () odpovídá patero částem,
které jakožto zbytky srostlých prsních kroužků považovati se mohou. Vždy dvě ra-
mena těchto vidlic jsou spojeny nepravidelně zoubkovaným krajem, tak že z každé
strany šest výstupků do prsní dutiny sáhá a tímto omřížením prsní dutina na dva dily
se dělí, na hořejší a dolejší, V hořejsím větším leží vnilřnosti a svaly, v dolejším ale,
který vlastně jen hlubokou strouhu představuje, leží tak nazvaná mícha (Růckenmark).

Všeobecný tento popis dostačuje aspoň poněkud, aby se poznalo, jaké znamenité
proměny kroužky utrpěli mohou, ačkoliv pravé důkazy toho hlouběji leží, nežli zde vy-
ložiti můžeme. Pochopení této proměny usnadní se ale ještě více zevrubnějším pozo-
rováním tak nazvaných noh.

Na každém kroužku, a sice vždy na dolejším oblouku, sedí dva přívěsky, které
ale na rozličných místech těla rozličnou podobu mají, totiž podobu ploutví na ocase,
tak nazvaných panoh na ocasních kroužcích, prsních noh ma prsou, klepet a konečně
na hlavě také podobu kousavých noh a nosičů čidelných ústrojů. Nejjednodušší tvar
těchto přívěsků objevuje se na ocasní ploutvi, kdežto po každé straně na posledním
ocasním kroužku takový přívěsek jest vklouben, který skoro schematickou jednoduchostí
vzor všech ostatních předslavuje.

Každá taková poboční ploulev skládá se totiž ze člyr kusů, a sice: z kusu,
který bezprostředně na dolejším oblouku posledního ocasního kroužku sedí (Fig. 2. a 9.);
z dvou širších a plošších kusů, k předešlému připojených (Fig. 9. / 1), a konečně
na zevnitřním kuse ještě z polokruhové desky (Fig. 9 p). Vezmeme-li nyní tuto kon-
četinu za vzor všech ostatních, můžeme všeobecně říci, že každá se skládá z kusu,
k němuž dva jiné připevněny jsou a kteréž oba ještě jinými kusy prodlužovati se mohou.
Tak nazvané panohy čili nepravé nohy ocasu objevují skulečně týž tvar, o čemž
se snadno (Fig. 10.) přesvědčiti můžeme. Spalřujeme jenom, že články tyto jsou velmi
ztenčeny a poměrně prodlouženy; na každém ocasním kroužku sedí jeden pár. Podoba
pravých čili prsních noh, k nimž také klepeta náležejí, odchyluje se sice již mno-
hem více od podoby s ocasní ploutví, ale všeobecný vzor jest u nich přece zachován.
Neboť nalezáme nejdříve opět onen lichý kus bezprostředně vkloubený mezi dva proužky
prsou (Fig, 4. a Fig, 3. 7); na tomto kuse spatříme na zevnitřku dva otvory, v do-

77

lejším otvoru pak jest pevný článek vklouben, který dále ještě řadu jiných článků nese
a s nimi nohu tvoří (Fig. 11.).

Druhý článek, který dle obdoby s ploutví na prvním lichém vedle předešlého se-
děti má, jest ovšem ukrytější, ale najde se též, odstraní-li se pozorně prsní krunýř;
neboť pak se objeví mezi oběma proužky prsou ukrylá prsní noha, která ale není nic
jiného, nežli žabro, jehož ústrojí později vyložíme. Shledáváme tedy, že i na prsních
nohou všechny články původního vzoru se nalezají. Zadní dvě prsní nohy mají docela
to samé uspořádání, přední tři páry ale uchylují se od nich jenom v tom, že předpo-

" slední článek jest sesilněn, přišpičalěn a nad poslední prodloužen, že s posledním tvoří

zvláštní kleště, na nichž dolejší (poslední) článek jest pohyblivý. Poslední dvě klepeta
mají totéž ústrojí, předposlední článek jejich jest ale mnohem více sesilněn. V dulině
jejich nalezají se dva nejsilnější svaly celého těla, tak že končetina tato v silnou zbraň
proměněna jest (srovnej Fig. 12. s Fig. 13.).

Porovnáme-li nyní ještě ostatní přívěsky, kleré obstupují úsla, najdeme též všude
zachovaný původní vzor. Spatříme toliž opět lichý kus, kterým jest celý ústroj k tělu
připevněn, pak dvě řady článků, z nichžto jedna šest silných členů obsahuje, druhá ale
jenom tři tenší a slabší (Fig. 14.). Ústrojí toto pozoruje se nejlépe na první kousavé
noze, u druhé kousavé nohy (Fig, 15.) nejsou obě řady článků již tak rozdílné, u lřetí
(Fig. 16.) objevuje se ale již tak znamenilá proměna, že by nás to příliš daleko vedlo,
kdybychom ji podrobně vyložiti měli. To platí ještě více o následujících dvou kousa-
vých nožkách (Fig. 17. a 18.). :

Po těchto pěti párech kousavých noh následuje jeden pár ústrojů, který s oběma
následujícími již k hlavě náleží.

První pár (Fig. 19.) předslavují kusadla (mandibulae), která se skládají z dvou
tvrdých a pevných kusů, k vnilřku sesilněných a několika vroubky a hrbky opatřených ;
kusadla tato vykonávají tu samu službu, jako čelisti člověka, jen s lím rozdílem, že se
k sobě nepohybují kolmo nýbrž vodorovně. Za vroubkovanými hrbky nalezají se ústa.
Na tlusté části kusadla stojí v zadu řada článků, která se může považovali jakožto ob-
doba vnilřní řady článků na jiných přívěscích,

Následující kroužek hlavy nese ústroj, jehož uspořádání jest ještě složenější; ale
i na něm může se poznali původní vzor končetin. Do velikého olvoru dolejšího kru-
nýře náhlavního (Fig. 7%.) vklouben jest jednoduchý kus, který pak aspoň první články
obou řad nese, z nichžlo se veliká týkadla skládají (Fig. 20.). Jedna řada skládá se
ze tří kusů, z nichžto poslední má podobu hrotnatou. Druhá řada skládá se též ze tří
ale větších kusů, z nichžto poslední nese týkadlo samé. Týkadlo toto není nic jiného,
nežli řada vždy menších článků vzájemně lak spojených, že se na všechny strany volně
pohybovati a tedy k makání sloužiti může. První článek tohoto ústroje jest pevně vklíněn
v pancíři náhlavním (Fig. 20.) a obsahuje“ spolu čidlo sluchu. Na článku tomto sedí
totiž hrbek nopřed provrtaný a kůžičkou přepažený.

Vnitřní týkadla jsou mnohem jednodušší a skládají se z řady tří větších
článků, z nichžto poslední po dvou krátkých týkadlech nese, jejichž uspořádání s ve-
likými souhlasí (Fig. 24. a). Porovnáme-li nyní Fig. 9. s Fig. 21., přesvědčíme se
snadno, že všechny úslroje, mezi nimi co přívěsky vystupující, jenom proměnu
stejného vzoru představují. Proměna tato naznačuje se obyčejně jmenem metamor-
fosa noh, což ovšem není zúplna dobře, poněvadž talo melamorfosa spojuje ústroje,

78

kteréž nikdo ješlě nohami nenazval, Vlastně má jenom každý kroužek těla dva pří-
věsky, které dle stejného vzoru uspořádány jsou, ale k rozličným účelům slouží.

Všechny jednotlivé kusy noh spojují se zvláštní ohébnou a pevnou kůží, která
snadné a jisté pohybování prostředkuje.

Vlastně si můžeme představiti raka původně jednostejnou kůží obejmutého; v této
kůži usazují se ale zponenáhla na jednotlivých místech vápenné částky, které jí potřeb-
nou pevnost dodávají. Mimo to nalezají se ale v těle račím ještě jiné pevné části,
z nichžto jsou nejvělší ty, které zajisté mnohému milovníku raků mezi zuby zůstaly,
když se zevrubnějším rozborem. klepet obíral. Na pohyblivém článku velikých klepet
visí totiž dva pevné, tenké, a skoro průhledné lístky, z nichžto jeden jest úzký a malý,
druhý širší a veliký (Fig. 24.). Listy tylo sáhají do většího článku klepeta a slouží
k připevnění svalů, jimiž se menší článek pohybuje, Přilahovací sval jest upevněn na
velikém lislu, odtahovací na menším, poněvadž onen vělší sílu vyvinovati musí.

Poněvadž tyto listy tu samu službu vykonávají jako svazy obratlovcům, můžeme
je také tím samým jmenem naznačiti.

Podobné svazy nalezají se mimo to na každém článku nohy, a sice vždy po
dvou. Rozumí se, že také klouby mají docela jiné ústrojí, nežli klouby obratlovců ;
neb u těchto objímají se kosti povrchními svaly, u raků ale objímají se naopak svaly
pevnou povrchní kůží. Kloub obsahuje buď dva sesilněné konce, které se na sobě
otáčejí, nebo jeden pevně stojící, jamkou opatřený konec, v němž se druhý kloub
vypouchlý pohybuje. S límto druhým způsobem dají se klouby na končetinách račích
nejlépe porovnali, obsahují totiž jeden větší kloub,- který zasahuje mezi dva jiné, asi
lak jako páka mezi dva čepy (Fig. 24. a 25.).

Svaly. Bílá, vláknitá látka, která se nalezá v klepetech a pod ocasem -a jedlou
část raka představuje, jest právě lo samé ústrojí; jež u vyšších zvířat pod jmenem svalů
známe, Svaly račí neobsahují ale pevně srostlá vlákna, na konci pevným svazem ukon-
čená, nýbrž jenom jistý počet vláken, která svým směrem a upevněním společnou silou
jisté pohybování způsobují. Není zde místa, abychom všechny svaly račí, jichž jest
veliký počet, podrobně popsali, obereme sobě za příklad raději jenom nejjednodušší
příklad, svaly klepet, i

V duté prosloře velikého předposledního článku klepeta nalezají se dva svaly,
jeden velmi veliký, k ploské veliké desce ((svazu) připevněný a stahování způsobující,
druhý ale malý a způsobující otvírání klepeta. Dolejší konce vělšího svalu upevněny
jsou na vnitřní straně pevné tělesní kůže. Obraz 26. představuje tři poslední články
klepeta otevřené; hořejší polovička a svazy (desky) jsou odejmuty, aby se vláknitost
svalu pozorovati mohla. Obraz 27. představuje otevřené račí klepeto s oběma svaly.

Ocas raka skládá se, jak jsme viděli, z řady velmi pohyblivých kroužků, a ukon-
čuje se širokou ploutví, která raku jakožto hlavní pohybovací ústroj slouží. Z té pří-
činy musí býti také opatřen velmi silnými svaly. Soustava svalů na ocase podobá se
tlustému vrkoči (Fig. 28.), neb jednotlivé svazky svalové zahýbají se kosmo nazpět
a upevňují se dílem u dolejšího, dílem u hořejšího oblouku. Těmito svaly napříč
táhnou se menší svazky, které jsou tak uspořádány, že na hřbetní straně tvoří
dlouhý střední průchod, jímžto se střevo táhne. Přední výběžky tohoto vrkoče svalového
sáhají do vnilřka hradihlavy a upevňují se dílem k žaberní stěně, dílem k prsnímu
štítu, jiné zabíhají podél omřížení, jímžto se hruď na dva díly dělí. Složeným tímto

79

ústrojem pohybuje rak svou ocasní ploutev velmi rychle a mocně. Nejhlavnější pohyb
záleží v tom, že svůj ocas vějířovitě roztáhne a náhle k břichu přiliskne, při tom na-
táhne zároveň nohy ku předu, tak že se celé tělo do zadu pošine, Poznáváme z toho,
že rak, pokud jest ve vodě, své nejrychlejší pohyby jenom nazpálek vykonávali může,
na suchu můžeme ho ovšem také vidět ku předu se pohybovali, ale přece i zde kráčí
nejraději nazpět,- Vůbec jest rak na suchu velmi neobratný, poněvadž slabé nohy
jsou ke hmotnému tělu v poměru velmi nepříznivém. Rak jest vlastně vodní zvíře.
Váha jeho umenší se znamenilé ve vodě, tak že se tam rychle a volně na všechny
strany pohybovali může.

Z ostatních sválů jsou nejdůležitější veliké svaly čelistní (Fig, 29. m). Po každé
straně žaludku (Fig. 29. 9) nalezá se na hořejší stěně hrudihlavy kuželovitý svazek
vláken, jehožto přišpičatění dolů se obrací a svazem se ukončuje, ku kterémuž jest
čelist (kusadlo) připevněna,

Ostatní svaly, které se ještě v hrudi nalezají, běží hlavně vedle žaberních slčn
na mřížovité kostře (Fig. 32.), nebo se připevňují k žaludku, při jehož výkladu se ještě
o nich zmíníme,

Ústroje dýchací. Při výkladu hrudihlavy zmínili jsme se o záhybu, který se
pod krunýřem vyltvořuje zahnutou stěnou žaberní (Fig. 5. k fd). V záhybu tomlo na-
lezají se žabra. Proskoumáme nejdříve jedno z největších žaber (totiž na poslední
prsní noze), a pak ustanovíme vzájemné polohy jejich.

Žabra sedí na prsních nohou (jsouce vlastně přetvořením jedné části jejich), a
olvor na prvním článku vede do dutiny žaberní, v nížto žabro se nalezá. Na každém
žabru rozeznávají se tři díly (Fig. 23.), totiž nejdolejší díl, jímžto žabro k noze při-
pevněno jest a který se malému uchu podobá, pak ostenka ku předu zahnulá a vzadu
ve dva tenké listy vybíhající (Fig. 23. a). Nejhořejší díl těchto listů jest širší a sužuje
se k dolejšku, plocha jeho jest pak malými záhyby zvraštělá. Na ostence a ma ze-
vnilřním listu jejím stojí zlčsna vedle sebe vlákna ve velikém množství. Poněvadž dý-
chání žabrami záleží ve přivádění krve do žaber a okysličování ji vzduchem, musíme
ukázati, kudy vlastně krev do žaber přichází,

Prořízne-li se ostenka žaberní napříč asi u prostřed, pozorují se na ní lři otvory
(Fig, 22, «w.). Jeden otvor a sice největší jest obstoupen podotknutými vlákny, oba
druhé leží v rozšířenině žaberního listu, kterým se ostenka obrubuje. Doleji objevuje
průřez žabra podobu Fig. 22. y.; a průřez nejdolejšího dílu má podobu Fig. 22. z.

Všechny čásli žaber jsou tedy duté, ba i vlákna jsou jenom tenounké. trubky.
Poznáváme z toho, že žabra vlastně jsou ústroj, který v malé prostoře velikou plochu
rozvinuje. Všechny průchody a trubky spojují se v jediný hlavní příchod, který olvo-
rem d v nejdolejším člápku do nejhořejšího článku nohy se ústí. Krev tedy může zde
po veliké ploše se rozlévati a s vodou k obnovení svému se dotýkati.

Všechna žabra nejsou ale taklo vyvinula, nýbrž na každé noze jenom jedno a sice
zevnilřní; oslatní, více u vnitř k žaberní stěně připevněná, jsou mnohem jednodušší,
skládajíce se pouze z úzké ostenky tenkými vlákny obroubené. Největší žabra nalezají
se na nejzadnějších prsních nohách; ku předu umenšují se neustále tak, že hořejší
jejich kraj tvoří čáru ku předu zahnutou ; ostenka jednoho žabra vězí pak vždy mézi
zadními listy předešlého. První dvě nohy na krku nesou taktéž žabra, třetí a čtvrlá
krční nohá (Fig, 16, 17.) nese ale jenom listnatý přívěsek, který se zrovna k hořejšímu

80

nakloněnému kraji žaber co malá stružka připojuje. Voda přichází vzadu u ocasu do
dutiny žaberní, plyne podél naklončného kraje žaber ku předu, a vylévá se stružkou
podotknulou zase ven. Tím způsobem přivádí se do žaber neustále čerstvá voda a tedy
i kyslík k dýchání. Konečně musím ještě jednou připomenouti, co již u noh vyloženo
bylo, že se žabra nesmějí považovati jakožto vnitřní ústroje, nýbrž jakožto zevnitřní,
ale zvláštní blánou ochráněné.

Krev kyslíkem obnovená, která z průchodů žaberních otvorem nejhořejšího
článku nohy opět do těla se vede, přichází nejdříve do soustavy dutin, ležících mezi
mřížovou kostrou v hrudi, ale neobmezených žádnou zvláštní blánou. Od tohoto vše-
obecného shromáždiště vylévá se krev do všech mezer vnitřností, zvláště se ale nahro-
maďuje v blízkosti srdce.

Srdce (Fig. 29. 4) leží pod onou biskvilovou čáslí hřbetního štítu, o němž jsme
se již dříve zmínili. Jest to tlustokožnatý vak, který zpředu a vzadu žíly vysílá , po
stranách ale zvláštní rozpary má. Rozláhnulím srdce rozevírají se tyto rozpary, a srdce
se krví naplňuje, stáhnutím se zavírají a krev se vyllačuje do žil. Žíly tyto rozvětvují
se brzo a zasílají větve do hlavy, do nohou, do žaludku atd. (Fig. 29.) Žíly, vybíha-
jící ze zadního konce srdce, rozvětvují se ve svalech ocasu. Tím způsobem opatřují
se rozličné ústroje polřebnou krví, která se pak opět navracuje a v mezerách a du-
tinách nahromaduje, odkud do žaber a do srdce přichází.

Celý oběh jest na schematickém obr. 33 představen, kdežto tmavší části nazna=
čují krev ze žaber jdoucí, jasné žíly ale ceslu oné krve, která v kožnatých trubkách
ze srdce do rozličných těla oudů se rozvádí.

O tepání srdce můžeme se snadno přesvědčili, propíchneme-li tenkou jehlou štít
zrovna nad srdcem (biskvitovou část), Bylo-li tím srdce propíchnuto, vystupuje pak v ur-
čitém rhythmu kapka čiré tekutiny, totiž krve.. Odstraní-li se vždy tato kapka a dá-li
se na její místo barevná tekutina nějaká, k. p. inkoust, vtáhne se zponenáhla do těla,
a když rak na úbyt krve pojde, najdou se všechny žíly a dutiny touto tekutinou na-
plněné.

Viděti jest z toho, že oběh krve u raka jesti docela jiný, nežli oběh krve u člověka.
Srdce člověka obsahuje jak známo, čtyry oddíly, srdce račí jest ale jednoduchý vak.
Největší rozdíl leží ale v tom, že krev raka plyne jenom z části v žílách, ostatně v be-
zestěnných průchodech a dutinách. Srdce račí jest tedy v prvopočáteční stupeň vyvinutí
tohoto ústroje, který u ssavců svého nejvyššího stupně dosahuje.

Vnitřnosti. Bylo již z předu podotknulo, že se mezi předním párem noh na
hlavě, mezi kusadly, otvor jícnu nalezá, Tento otvor jícný jest mnohem jednodušší,
nežli u obratlovců; chybí mu totiž jazyk s vedlejšími ústroji,, tak že © patru nebo
pyskách řeči býli nemůže. Kožnalá část před otvorem ústním nazývá se sice py-
s kem, ale více pro obdobu, nežli pro skutečnou totožnost. Jícem jest v poměru
velmi krátký, od úst táhne se dolů do dolejšího oddělení hrudi pod mříže a otvírá se
tam do dolejší strany žaludku. Žaludek jest vak napřed široký, vzadu úzký a vy-
plňuje se svými svaly dutinu hrudihlavy. Ústrojí jeho jest oslatně složenější , mežli
u mnohého vyššího zvířete. Poněvadž toliž úsla nejsou ozbrojena zuby nebo jinými
ústroji, jimiž se potrava zmenšuje, musí se toto zmenšování žaludkem vykonávali,
K tomu účelu jest kůže žaludku na hořejší slraně vápenou deskou sesilněna. (Fig. 34.
a), která na svém zadním konci dva podloužené koštěné kusy nese. Oba tylo kusy

81

zaláčejí se do zadu a nesou společně malou koštěnou desku (Fig, 31.). Mimo lo se
nalezá také po bokách žaludku několik zkostnatělých částí, které ale nedosahují veliké
tlouštky. Nejpamátnější jest ale kousavý ústroj (Fig. 94.), který do vnitřku. žaludku
sáhá. Na vnilřní straně žaludkové kůže jsou upevněny pevné koštěné kusy, jejichž vý-
stupky tak k sobě přilehají, že jako čelisli oučinkovati a potravu do žaludku připrave-
nou rozkouskovali mohou. Všechny tyto úslroje požadují k svému pohybování svalů.
Mimo tenkou vrstvu svalových vláken, jimiž se vlastní žaludková kůže potahuje, nalezá
se i mimo žaludek několik svalů, které se k vápenné žaludeční koslře připojují. Hlavně
objevují se čtyry silné svaly, z nichžto dva ku předu, dva do zadu namířeny jsou. Na
příční lištně zkostnatělého žaludečního šlítu upevňují se vlákna předních dvou svalů,
rozdělují se ve dva svazky a připevňují se ke dvěma výstupkům vnilřní strany hlavního
pancíře (Fig. 29. ag). © Oba zadní svaly připojují se k zadnímu konci zkostnatělého
šlítu a upevňují se u prostřed hřbetního štítu (Fig. 29. pm). Tylo svaly nesmíme ale
smísili s kousavými svaly, jimiž se obě kusadla pohybuji (Fig. 29. m2).

Zadní část žaludku jest uložena v obou lalocích značně velikých jater a pře-
chází pak do střeva, které beze všech zakroucenin zrovna do zadu se táhne, pod
srdcem vzadu do ocasu vsloupí, a běžíc v rýze podotknutého svalového vrkoče v po=
sledním kroužku dole se otvírá v štěrbinovitou řiť (Fig. 2. =). Játra jsou právě oma
žlutavá kmola v hrudi, kterou mnozí milovníci raků za nejchutnější část považují a která
větší díl hrudi vyplňuje. Játra představují dva veliké laloky, skoro trojhranné a opět na
menší laloky rozdělené, spočívají pak na mřížové koslře hrudi (Fig. 341. 7). Zpylují-li
se játra blíže, shledá se, že se skládají z velikého množství trubic, které k zevnitřku
slepě se ukončují, u vnitř ale v společný východ se spojují, který do střeva zrovna za
žaludkem se otvírá. Játra jsou ledy velikou žlázou, která vylučuje žluč, jižto ke ztrá-
vení potravy nevyhnutelně jest potřebí. Čím žravější zvíře, tím větší musí býti játra. -

Plodidla. V zadní části hrudi leží na játrech ústroj plodní. Na zadním la-
loku jater leží střední část tohoto ústroje (Fig, 35.). Jest to žláza velmi složená, vzadu
jednoduchá, ku předu ale v dva laloky oddělená. Z každého toho laloku vybíhá bílá tru-
bice (Fig. 35. sl) mnohonásobně zakroucená, dolů se zatáčející a konečně v prvním
článku poslední nohy se otvírající. Olvorem tímto vypryšluje se semeno, neboť popsaný
ústroj náleží samci. Úslroj samice jest v celku týž. Hlavní část plodního ústroje jejího
leží u proslřed a má vzadu též dva laloky, v nichžto se velmi mnoho dutin nalezá
a vajíčka se rodí. Tím rozšíří se ústroj tak, že se vzadu kolem celého žaludku roz-
kládá a celá játra pokrývá, Obě výchozí trubice jsou ale mnohem kratší nežli u samce,
a otvírají se též v prvním článku poslední nohy, kdežto se vajíčka vypouštějí. Samice
přilepuje tato vajíčka k nohám ocasním a chová je tam až do lé doby, když se vy-
líhnou. I potom hledají ráčátka útulek pod ocasem matky.

Čidla mají své sídlo v hlavě. Sluch má svůj ústroj v nejdolejším článku
velikých týkadel, kdežto se objevuje dutý hrbek, blánkou (bubínkem) přepažený, v dutině
samé nalezá se malý vápenný kamínek, který, jak se zdá, místo sluchových kostiček zastu—
puje. Odtud vede průchod do veliké žlázy, v hlavě zapuštěné a před žaludkem ležící.
Žláza tato jest obalena kožnatým vakem. Dvě tylo žlázy zdají se náleželi k ústrojí
sluchovému, ale úřad jejich mení zevrubně proskoumán. Druhdy se myslilo, že to jsou
žlázy slinné, což alé k víře podobno není, poněvadž s hrdlem nesouvisí,

Týkadla složená z článků pohyblivých jsou ústrojem chmatu; mohouce se

266

82

kolem předmětů položiti a povahu jejich skoumali, podávají raku aspoň jisté před-
stavy o podobě a všeobecné povaze předmětů okolních, Určitě jisté představy to
ale nemohou býti, poněvadž články týkadla pevné a hutné jsou. Též chuť, jejíž sídlo
do kraje hrdla klásti můžeme, musí býti velmi nedokonalá. Ani sluch nemůže býli
dokonalý, a duševní činnost raka obmezuje se hlavně na představy čichem a zra-
kem zaopatřené, Čich prostředkuje se malým trojhranným otvorem, v nejhořejším
kuse malých týkadel se malezajícím a malými brvy opatřeným. Voda nebo vzduch,
v nichžto zapáchající lálky se nalezají, přichází k těmto otvorům a způsobuje pak
pocit čichu © Oči raka jsou již dávno známy a vyzňamenávají se hlavně pohyblivou
násadkou, na které sedí tak, že se na všechny slrany pohybovati mohou. Násadka tato
jest vlastně dutá trubice, v dolejším krunýři hlavy zapuštěná a nahoře okem ozbrojená,
Oko samo jest dle toho samého způsobu utvořeno jako u korejšů (Crustacea) vůbec,
a podobá se v mnohých ohledech i oku hmyzu. Na první pohled podobá se oko je-
nom černé rohovité polokouli, zvětší-li se ale pod drobnohledem asi stokráte, spatříme,
že obsahuje množství čtverhranných facet. Každá tato faceta jest oko, tak že račí oko
z množství menších oček jest složeno. Pod rohovou blánou nalezá se v každém očku
průhledné homolovité těleso (čočka) , doleji pak rozšířenina zrakového nervu. Pod
rozšířeninou nervu objevuje se černá vrstvička, která způsobuje černou barvu oka.
Každé oko má tedy pro sebe podobu podlouhlého kužele, Představme si nyní několik
tisíc takových kuželů vedle sebe, a obdržíme obraz ústrojnosti složeného račího oka
(Fig. 37).

Nervová soustava. Jako všem článkovitým zvířatům chybí také raku mozek,
a nervová soustava jeho dá se spíše porovnati s míchou (Růckenmark) vyšších zvířat.
Podél celéko raka běží totiž nervový svazek, který na jistých místech v uzliny se roz-
šiřuje, z nichž tenší nervové nitky vybíhají. Uzlovitý svazek tento nalezá se v dolej-
ším oddílu těla pod mřížovou kostrou a béře svůj počátek u prostřed hlavy mezi očima,
kdežto se uzel nalezá, z něhož nervy do očí a do týkadel vybíhají. Vzadu prodlužuje
se tento uzel ve dva nervové svazky, jimiž jest hrdlo obejmuto a sice tak, že oba
svazky dole pod hrdlem opět silný uzel tvoří. V hrudi nalezají se ještě tři takové
uzly, načež nervový svazek do kroužků ocasních vstupuje a v každém kroužku opět
uzel tvoří, z něhož nervy do svalů vybíhají. Poslední uzel jest silný a vysílá nervy do
ocasní ploutve. Nápadné jest, že zrovna u žaludku nejvíce nervů vybíhá, což i z jiné
strany na to poukazuje, že žaludek převzal úřad úst a že zábyvy jeho nad ostatní pře-
vládají.

Dle tohoto popisu poznáváme snadno, že nervová soustava raka jest vlastně docela
jiná, nežli u vyšších zvířat, a že přede vším střední ústroj docela chybí. Dle polohy a
dle uzlin nervového svazku přirovnávali mnozí nervovou soustavu raka ku gangliím čili
nervovým uzlinám vyšších zvířat, které leží též na přední straně těla a hlavně zábyvům
plodidel, žaludku a plic slouží. Tím způsobem chyběla by raku mícha s mozkem docela;
však nesmíme opominouti, že nervy čidelní s těmito uzlinami u raka jv. n ned sou-
visí a tedy obdoba lato částečně se ruší.

Než i při tom zůstává nervová soustava raka v porovnání s vyššími zvířaty velmi
nedokonalá, poněvadž fysiologie potvrzuje sadu, že tím dokonalejší jest ústroj, čím více
jenom na jeden zábyv se obmezuje. U nervové soustavy, která společně čidelní ústroje,
Žaludek , játra a svaly zaopatřuje, musí výsledek činnosti býti mnohem nepatrnější,

88

Vysvětlení výkresů. Tab, V. Ob. 1) druhý kroužek ocasní se svým dolejším obloukem a pa-
nohami, 2) poslední kroužek ocasní s ploutevními přívěsky, 3) pět dolejších srostlých kroužků prs-
ních s kroužky nožními (7) na pravé straně, 4) pohled se strany na stěnu žaberní s prvními
články noh po odejmutí krunýře, 5) schematický průřez kůže prsní: b) dolejší oblouk, kk) stěny ža—
berní, ff) přehnutá část stěny, ppp) krunýř; 6) krunýř shora: hs) prsní část, vs) náhlavní část,
rr) rýha, která je dělí; 7) dolejší část hlavy s přivěšenými kusadly a s otvory pro přijmutí obúst-
ních přivěšků, 8) mřížová kostra v hrudi, 9) ocasní ploutev, 10) panoha, 11) poslední prsní noha,
12) druhá prsní noha, 13) veliké klepeto, 14) první krční noha, 15, 16, 17, 18) ostatní krční nohy,
19) kusadlo, 20) veliké týkadlo rozložené, 21) malé týkadlo rozložené, 22) průřezy velikého žabra,
23) veliké žabro, 24) pohyblivý člen klepeta s oběma svazy, 25) a) 25) b) vkloubení noh, 26) klepeto
otevřené, malý sval jest odejmut, pak polovička velkého a jeho svaz; 27) klepeto otevřené s velkým
a malým svalem.

Tab. VI. 28) svaly ocasní v přirozené poloze, 29) pohled se strany po odejmutí krunýře: na
zevnitřku stojí žabra, mm) čelistní svaly, pm) zadní žaludkové svaly, ag) přední žaludkové svaly 9) žalu-
dek, 4) srdce; 30) pohled shora, 31) vnitřek po odejmutí žaludku a srdce: 94) zelenavé žlázy s uchem
souvislé, otvor za nimi jest hrdlo, J/) játra, za nimi ústroje plodní; 32) totéž shora po odejmutí
jater a plodidel; 33) schematický výkres oběhn krve raka mořského dle Toddovy encyklopaedie. Šípky
naznačují směr krve. Tečkované pruhy znamenají rozdělení krve v dutinách těla, 34) žaludek shora,
tmavší místa jsou zkostnatělé; 35) samčí plodidla: M) žlázy, sl) trubice výchozí. Dle R. Wagnera
Icones; 36) samčí plodidla, sl) trubice vaječní. Dle R. Wagnera Icones: 37) oko zvětšené; na levo
v průřezu c) cornea, p) pigment, na pravo facety oka, cc) s přináležejícími nervovými prodlouže-
ninami r) a pigmentovou vrstvou p).

Dodatek k životopisu Karla Bořivoje Presla.
Úplný seznam jeho spisů.

1) Gramineae siculae. Dissertatio inauguralis medico=botanica. Pragae 1818. 8. str. 40,

2) Asclepiadeae a Rob Brown recensae. Ex anglico idiomate transl. Pragae apud
Calve. 1819, 8.

3) Flora čechica, indicatis medicinalibus, oeconomicis technolovgicisgue plantis. Kvě-
tena česká, Auctoribus Joan. Svat. et. Car. Boř. Presl. Pragae 1819, str. XVI a 224.

4) Cyperaceae et gramineae siculae. Pragae apud Hartmann. 1820.

5) Přídavek k dokonalejšímu znání lázně Libnické, vůbec voda smradlavá nazvané.
(V Kroku 1821, díl I. sv. 1., str. 85—110.)

5) Deliciae Pragenses, historiam naturalem speclantes. Auctoribus J. S. et C. B.
Presl. Pragae 1822, vol I, (Od K. Presla nacházejí se tam následující články: a)
Plantarum rariarum Siciliae aliarumve minus cognitarum diagnoses et descripliones
(str. 4 — 152.) — b) Plantarum novarum Brasiliae, praeserlim Filicum Linnei dia-
gnoses et deseripliones (str. 153 — 190.) — c) Descripliones duarum plantarum
cryptogamarum Čechiae indigenarum (Asplenium íntermedium et Catharinea su-
detica). (str. 232 — 236.)

7) O sesílení zvuku v noci, dle Humboldta. (V Kroku 1822, dil I. sv. 3., str. 74—%9.)

S) Pojednání o ostatcích živoků v zemi se nalezajících čili o zkamenělinách, (Tam-
též str. 81 — 107.)

9) Religuiae Haenkeanáe s, deseripliones et icones plantarum, guas in America me-
ridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thad, Haenke. Re=

s G*

84

degit et in ordinem digessit Car. B. Presl. Cura Musci bohemici. Tom. I. Pragae
1825 fase. 1. cum tab. 12 aeri incisis. — 1827 fasc. 2. cum tab. 13. — 1828
fase. 3. cum tab. 11. — 1830 fase. 4. et 5, cum lab. 12. — 1831 Tomi. II. fasc. 1.
cum tab. 12. — 1835 fase. 2.

10) Flora sicula exhibens plantas vasculosas in Sicilia aut sponte crescentes aut fre-
guentissime cultas. Pragae apud Borrosch 1826. Vol. I., str, XLVI, a 216. (ne-
dokonáno.) j

11) Epislola de Symphysia, novo plantarum genere, ad Jos. de Jacguin, Pragae 1827,
4, cum tab. 1,

12) Das Hánkische Herbar im bohmischen Museum (V. časopise Monatschrift der Ge-
sellschalt des bohmischen Museums. Prag 1828. August. Str. 161—168).

13) Bemerkungen zu einigen Herbarien des F, W. Sieber, (V Okenově časopise
Isis, 1928, Band XXI. Str, 267—275.) s

14) Uiber eine neue Art der: Galtung Genliana, (V Řezenském časopise Flora oder
botanische Zeitung. 1828, Band I. Str. 267.)

15) Erwiederung auf den Nachlrag des Hrn. Jos. Precissler ber die Galtuno Symphy-
sia. (Tamtéž str. 379.)

16) Symbolae botanicae s, deseripliones et icones plantarum aut minus cognitarum.
Pragae sumlibus auctoris e typographia J. Spurny. Vel. 4. Vol I. fasciculi auingue
1830—33 cum tab. 50. — Vol. II fasc. 6—8. 1834—39 cum tab. 30.

17) Uiber die Monstrosiláten der Blumen einiger Cruciferen. (V Schlechteda-
lově Linnaea. Berlin 1831. VI Bd.)

18) Vermischte bolanische Aulsálze. (Ve Verhandlungen der Gesellschaft des vater-
lándischen Museums. Prag 1832. Obsahujíť: a) Uiber die Reizbarkeit der Staub-
fidenróhren bei einigen Arten des Schneckenklees Medicago. — b) Beobachtuno
einer seltenen Monstrositit an den Slanbbeuteln einer gemeinen Tulpe. — c) Uiber
die Metamorphosen der Blálter bei dem gemeinen Schneckenklee Medicago sativa. —
d) Uiber die theilweise Fůilluno der Blumen bei der gemeinen Robinie. —
e) Uiber die Metamorphose der Carpellen bei der Hundskirsche.)

19) Revisionis Saxifragarum Comilis de Sternbere supplementum alterum, Pragae apud
Calve 1831. cům tab, 26. Fol.

20) Repertorium Botánicae systemalicae. Excerpla © scriptoribus bolanicis ete. Pragae
apud Haase 1893. Vol. I

21) Der Text zu C. v. Slernbergs „Flora der Vorwelt. Heft V—VII Prag 1833—38
mit 4S Tafeln, Fol.

22) Anlcilung zum Selbstsludium der Oryktognosie in technischer Bezichung, Prag bei
Haase 1834. 8, str. 420.

25) Flora of Carlsbad, (V de Čarrově spisu: Essay on thé mineral waters of Čarls-
bad. Pragae 1835.)

24) Geographisch-charakteristische Uibersicht der Flora der einzelnen Kreise Bóhmens,
(V Sommerově Topographie von Bóhmen. 1835—49.)

25) Prodromus monographiae Lobeliacearum, Pracae 1835. (V Abhandlungen der kón.
bóhm. Ges, d. Wiss. Neue Folge, IV. Band.)

»5) Bemerkungen ber den Bau der Blumen der Balsaminen. 2. Abh, d. k. bóhm.
Ges, d. Wis. Neue Folge. V, Band, (Také o sobě vylištěno, 8. str. 54 s 4 tabulí.)

85

37) Beschreibung zweier neuer bóhmischen Artlen der. Gallung Asplenium (Verhandl.
der Ges. des vaterl, Museums, Prag 1836. s 4 tab.),

25) Tentamen Pleridographiae s, genera Filicacearum, praesertim juxta venarum de-
cursum et distribulionem exposila. (V Abh. d. k, bůhm. Ges, d, Wiss. Neue Folge
Y. Band. Též o sobě vytištěno. 8. str. 299 s 12 tab.)

29) Orobella, eine neue Pílanzengattuno (Ve Weilenwebrowých Beilráge zur
gesammten Natur- und Heilwissenschaft. Prag 1837. II. Bandes 4, Helt, s vy-
obrazením).

30) Naturgeschichte des Thierrcichs fůr Kinder und den ersten Unterricht. Prag bei
Haase, 1837—40. II. Abtheilung, enthaltend die Replilien, Amphibien, Fische, als
Fortsetzung des Ramisch'schen Werkes.

31) Beilrige zur Kunde vorwelllicher "Pílanzen. (Verh, der Ges. des vaterl. Museums.
Prag 1838. S 2 tab.)

32) Cyphiaceae, (V Meyen comm. plant, Africae austral, Berolini, Tom. II. 1839 a
v Eclon et Zeyher enumerat. III. 1839.)

45) Beschreibung einer neten bohmischen Ulmenart. (Verh, der Ges. des vaterl, Mu-
seums. Prag 1841. S 1 tab.)

84) Hymenophyllaccae. Eine bolanische Abhandluno. (V Abh, der kónig. bóhm. Ges.
der Wiss. Prag 1843. V. Folge, Band 3. Str. 93—162. Také o sobě tištěno, 4.

-s 12 rylinami.)

35) Botanische Bemerkungen. (Tamtéž. Str. 421--584. Také o sobě tištěno 1844.)

36) Supplementum tentaminis Pteridographiae, conlinens genera et species ordinum
dictorum Maralliaceae, Ophioolossaceae ele. (Tamtéž V. Folge. Band 4. Str.
261—379. Také o sobě tišlěno 4.)

37) Die Gefássbindel im Slipes der Farren, daroestellt von C, B. Presl. Prag 1847.
Erstes Heft. 4, se % tab. (Také v Abh. der kónig. boh. Ges. der Wiss. V. Folge.
Band 5. Str. 307—356.)

38) Epimeliae botanicae, auctore C. B. Presl. Prasae 1847 cum tab. 15. lithogr. Fol.
(Také v Abh. der kóniol. bůhm. Ges. der Wiss. V, Folge, Band 6. str. 361—624.)

Seznam rosilin dle Karla Presla pojmenovaných.

Aorolis Preslii Kunth (= Aor. cespitosa Pr.); Allium Preslianum Schult
(= A. rubellum Pr.); Andropogon Preslii Kunth (A. grandis Pr. = A, leptophyllus
Trinius); Bromus Preslii Kunth (= Ceralochloa secunda Pr.); Caulopteris Preslia-
nus Sternb. (palacont.); Cyperus Presli Dictr. (Cyp. globulifer Pr); Desyeuxia
Preslii Kunth (= Calamagrostis scabra Pr.); Dichromena Preslii Dietr, (= D. ble-
pharophora Pr, D. ciliata Pr, von Vahl); Fimbristylis Preslii Kunth (Abelgaardia
pubescens Pr); Gymnothrix Preslii Kunth. (= Penniselum Preslii Trin., G. lalifolia
+ Pr.); Isolepis Preslii Dictr, (= I. panamensis Pr., I corymbósa Pr.); Lobelia
Preslii Decand. (= Rapunlium cordatum Pr); Lychnis Preslii Sekera (= L. diurna
7. elaberrima Pr.); Osmunda Presliana Smith (= Plenasium banksiaefolium Pr.); Pani-
cum Preslii Kunth. (= P. megastachynum Pr.); Paspulum Presslii Kunth; Plantago
Preslii Tenore (P. altissima . Steudel = P, irrigua Fischer —= P, capilula Pr., nec
alior,); Poa Preslii Kunth (= Brizopyrum. pilosum Pr.); Polygala Preslii Spreng.
(P, elongata Pr.); Rosa Presliána Opiz (= R, mollis Pr.); Rubus Preslii Weilenw,

86

(= R. carpinifolius Pr.); Scirpus Preslii Dietr. (S. rufus Presl, non Schrad.); Tilia
Preslii Ortmann; Vil fa Preslii Steud. (=V. ciliata Trin. — Sporobolus ciliatus Presl). —
V soustavě zoologické pojmenování jsou prof. Preslovi ke cti: Carabus Preslii Dej.
a Helix Preslii Schmidt.

Přehled povětrnosti od roku 1852,
dle meteorologických pozorování Pražské hvězdárny.

Od Dra. Vojtěcha Kunese.

Rok 1852 vůbec náležel k teplejším a sušším , podobaje se k roku 4790; který
"měl bez mála stejnou povětrnost. Vyjmouce březen, duben a říjen, byla teplota ostat-
ních měsíců vyšší než v průměru bývá, jmenovitě vynikaly leden, únor, červenec, listo-
pad a prosinec neobyčejnou teplostí. V ohledu na vlhkost zůstaly leden, březen, duben,
červenec, září, říjen a prosinec pozadu za jinými lety; nejvlhčí byl srpen, v kterém
padaly vydatné deště. Vůbec bylo deštivých dnů 154, sníh padal po 24 dní, 11 dní
bylo bouřlivých. V únoru byly nejsilnější větry. Něco zvláštního bylo toho roku, že
těch málo bouřek — bylo jich v celém roce jen 11 — nikdy nebylo jak obyčejně spojeno
s nějakým silným větrem aneb vichřicí, nýbrž že na vělším díle pokojně vyburácely. Po
tomlo všeobecném přehledu přikročíme k vylíčení jednotlivých měsíců *).

Leden.

V prvních dnech tohoto měsíce zůslávala teplota naskrze (vyjmouce jediné ho-
diny polední, v kterých slunce jevilo zahřívající svou moc) pod bodem mrazovým, do-
sáhla dne 7%. nejnižšího stupně v celém měsíci — 594, na němž udržela se až do
11., potom dosti rychle vystupujíc dosáhla již dne 13. největší výšky + 10%0. Od
13. do 19. zůstávala teplota vždy 39“ — 59 nad bodem mrazovým, což tak setrvalo až
ku konci měsíce s malými a nepatrnými odchylkami, Tak stalo se, že průměrní teplota
toho měsíce ukázala se býti o 39.5 vyšší než obyčejně, obnášejíc + 19.9, an jindy obná-
šívá toliko — 19.6. Jem po 4 dni bylo silně větrno, jindy vál nejvíce slabý jižní vě—
třík, který teprv v posledních dnech proměnil se ve východní. Tato tichost povětří je-
vila se také v nečasté a nevelmi patrné vrlkavosti tlakoměru. Nejvyšší stav tlakoměru
byl dne 6., obnášeje 27“10.“/79, Na to již po lřech dnech následoval nejnižší stav
271.447, tak že měsíční rozdíl obnášel 9,62. Pozoru hodno jest, že největší pro-
měny jak teploty tak i vzduchového tlaku dály se skoro zároveň, jak obyčejně. Prů-
měrní lak vzduchu 276.00 srovnával se téměř docela s normálním. Oblaků prázdno
nebylo nebe téměř ani jeden den, 3 dni byly naskrze pošmourné , ostatně střídalo se
jasno s mraky a mlhou.

Po 10 dní pršelo, jenom po 2 dní pozorováno padání sněhu. Po celý měsíc
obnášel spadlý déšt výšku 8.“38, tedy skoro normální.

Prostřední napnulost par obnášela 1.99, největší 3.62 selkala se s nejvyšší

„*) Míra, jaké veskrz užíváno v tom článku, jsou Pařížské palce a linie; stupně teploty udány
podle Reaumura.

87

Únor.

Proměny vzduchového tlaku byly v únoru mnohem značnější nežli v lednu.
Vzduch neustále vlnovitě se kolísal. Neminulo ani dne, aby tlakoměr nebyl ukazoval
proměnu 2“ — 3““ buď nahoru nebo dolů, Největší však proměna udála se teprv“
o 26“ 6.“/54. Toho dne změnil se tlak vzduchu o více než 5“, načež zase jal se
rychle stoupati až k 20., dne pak 24. vystoupil nejvýše v celém měsíci na 27“ 10.94.
Prostřední tlak vzduchu obnášel 27“ 4.59, zůstav pozadu za normálním o 1.35.
Následek těchto neustálých a znameniltých proměn vzduchového tlaku byli prudcí větrové
od Z a ZJZ, které osmkráte přešli v bouřlivou vichřici. Teplota udržovala se v první
polovici toho měsíce o několik stupňů nad normálni, dosáhnouc v té době po dvakráte,
toliž dne 6, a 13. největší své výšky + 8.5; teprva v posledních dnech druhé po-
lovice měsíce klesla pod míru normální, a 25. klesla nejníže na 3.08. Měsíční rozdíl
obnášel tedy toliko 12.03, kdežto jindy ohnášívá 16.02, Prostřední teplota ukázala se
býli + 1.990, tedy právě o tolik vyšší než obyčejně. Napnutost par řídí se na větším
díle dle teploty, pročež i její proměny byly rovněž tak nepatrné, jako proměny této.
Největší napnutost 3.““58 pozorována jest dne 6., tedy zároveň s největší teplotou, nej-
menší naproti tomu o 1.21 objevila se dne 20. ;

Další následek pamětihodných proměn vzduchového tlaku byly časté sraženiny,
po 19 dní pršelo a po 9.dní padal sníh. Ouhrnkem obnášela sraženina tohoto měsíce o
6.50 více než obyčejně, tedy 12.““21. Jasné dni byly toliko 3, pošmourných znamenáno 10.

Březen.

V tomto měsíci bylo povětří mnohem tišší. Hluboký stav tlakoměru, pozorovaný
ještě v posledních dnech únorových, zasáhl i do měsíce března. Tak již 4. zaznamenán
jest nejnižší stav tlakoměru 27“ 0.68. Potom vzduchového tlaku dosti rychle při-
bývalo, až dne 6. dosáhl největší výšky 28“ 2.“'65, od kteréžto chvíle pak po celý měsíc
poznenáhla s nemnohými a nepatrnými odchýlkami padal. Prostřední tlak vzduchu obná=
šel 27“ 6.“'93, tedy o 0.36 více než obyčejně.

Teplota zůstávala po celý měsíc vždy o několik stupňů pod normální, teprva
v posledních čtyrech dnech ji převýšivši, kdežto dne 31. dosáhla nejvyššího stupně
+ 15.97, an nejnižší stav její byl dne 14., totiž — 8.90. Toto minimum bylo také mi-
nimum celého roku. Prostřední teplota zůstala pozadu za normální o 1.968, obnášejíc
tóliko + 14.925.. b

Také prostřední napnulost par byla menší než obyčejně obnášejíc toliko 1.58,
Největší napnutost 3.459 setkala se. dne 31. s největší teplotou; nejmenší naproli
tomu 0.“/70, která byla také minimum celoroční, pozorována jest dne 13,, tedy 0
den dříve nežli nejmenší teplota. Ačkoliv bylo po 11 dní pršelo a po 6 dní sníh padal,
byla přece sraženina tak málo vydajná, že za celý měsíc jenom 3.57 obnášela,
kdežto jindy obnáší v průměru 9.“/62. Prudčí větrové váli jenom první 2 dni toho
měsíce; 3 dni byly zcela jasní, 5 dní bylo docela pošmourných, ostalní dni bylo nebe
dílem jasné, dílem zastřené mračny a mlhami.

Duben.

Měsíc tento byl u srovnání nejstudenější celého roku. Dokud nesejde s hor
sníh, spotřebuje se veliké množství tepla k jeho rozpuštění. Z lé příčiny jest se při
přecházení zimy v jaro, byť onmano i dosti dlouho se protahovala, vždy obávali ještě

88

mrazů. Tak bylo i toho roku. V prvních dnech ukazoval sice teploměr 19—39 přes
normální teplotu, avšak již 8. klesl pod normale, v době pak od 16.—23. až bez mála ,
na 49 pod ledový bod. V tu dobu, dně 46., -pozorována jest také nejmenší teplota
v tom měsíci, — 3.97; kdežto nejvyšší, + 14.98, pozorována byla již 1. Od 23. držela
se teplota v obyčejných mezích. Prostřední teplota měsíce, + 4.964, zůstala pro chla-
dnou dobu od 16.—23, o 2.91 pozadu za normální. k

Tlakoměr nejevil znamenitějších proměn. Prostřední tlak vzduchu vystoupil o
0.9 výše než obyčejně, jsa 27“6.“40. Nejvyšší stav tlakoměru, 2748.74. pozo-
rován jest dne 413., nejnižší, 27“4,“'32, dne 30.

Prostřední napnutost par obnášela 2.“03; největší 3.95 pozorována jest 30,

- zároveň s nejnižším stavem tlakoměru, nejmenší pak 0.75 dne 16. zároveň s nejmenší
teplotou. Všechen napadlý déšť obnášel jenom %.“70, tedy o 4.65 méně než oby-
čejně. Po 9 dní, totiž dne 2.;'8., 9., 10., 11., 15., 19., 20. a 30. dílem pršelo, dílem
sníh padal; nejvydatnější byl déšť dne 2., kdežto spadlo více než polovice veškerého
měsíčního deště, Dva dni byli jasné, pět bylo zcela pošmurných, Slabý SSZ byl pa-
nující vítr toho měsíce,

Květen,

K normální teplotě tohoto měsíce scházelo v prvních deseti dnech tohoto měsíce
49—79. Do té doby také padá nejmenší teplota + 199, pozorována dne 5. V půl
měsíce udržovala se teplota v normálním stavu, mezi 20—29., vystoupila však výše, a
v té době pozorována jest největší teplota + 23.97 dne 26. Měsíční kolotání teploty
obnáší tedy 21.08 a náleží tedy mezi znamenitější, byvši převýšeno jenom r. 1782,
kdežto obnášela 24.02. Prostřední teplota málo se uchylovala od normální, obnášejíc
+ 19,099, an tato obnáší -+ 12.907.

Tlak vzduchu měnil se v obyčejných mezích, vůbec pak spíše se držel pod nor-
málním stavem nežli nad ním; pročež jeví se prostřední tlak vzduchu toliko o 0.54
menší než obyčejně. Nejvyšší stav lakoměru byl 27“8.“/21, pozorován dne 16., nejnižší
26“10,"48 teprv až 30. Také mnohost deště držela se v stavu normálním, jenom o 4'“
jej převyšujíc, Pršelo sice po 19 dní, a jeden den padal sníh, a však sraženina ne-
byla vydatná. První bouřka dostavila se 14., a na ni následovaly pak 25., 27. a 30.
bouřky dosti silné, Po 5 dní bylo nebe jasné, po 2 dni pod mrakem.

V první polovici měsíce převládal vítr západní, který dne 11. proměnil se ve vi-
chřici; v druhé polovici střídaly se slabé východní a prostřední jihozápadní větry.

Červen,

Teplota podlehala v tomto měsíci jen velmi malým proměnám. Měsíční rozdíl
obnášel 16.91. Pomineme-li však 1. června, kterýžto den byl nejchladnější o + 6.9%,
ukáže se rozdíl ještě menší, Pak padla by nejmenší teplota o + 8.96 na 26., a nej-
větší, -+ 22.08, na 8., což činí rozdíl 14,92. Z té příčiny blíží se prostřední teplota
tohoto měsíce, + 14.981, velmi.k teplotě jeho normální, která ji převyšuje jen o 0.912. ,

Také ak vzduchu jenom nepatrně se měnil. Nejmenší 270.431 pozorován jest
dne 10., největší 277/45 dne 25. Prostřední tlak vzduchu zůstal pozadu za normálním
0 1.““67, obnášeje 27"4./"09,

Ačkoliv jak teplota tak i lak vzduchu málo se v tomto měsíci měnily, přes lo
všecko bylo několik výnosných dešťů, tak že ouhrn sraženiny, obnášeje 33.44, převý-
šíl normální o 7.65,

89

Pršeloť po 42 dní, nejvydalněji 3., 5., 19. a 23. Dne 3. a 23. byly také bouřky,
Že bylo bouřek jenom tak málo, vysvělluje se rovněž z nepatrných proměn teploty a
vzduchu, Také přeskakování větru, kteréžto často bývá příčinou bouřek, nebylo toho
měsíce žádného. Panující byl jižní vítr. Při tom všem byl toliko jediný den veskrz
jasný, veskrz pošmourné pak 4. Proslřední napnutost par obnášela 4.““67; největší
byla 23:,-obnášejíc %.“57, nejmenší 1, zároveň s nejmenší teplotou, obnášejíc 2.53.

Červenec.

Měsíc tento vyznačoval se nade všecky ostalní v roce stálou, jen nepatrným
proměnám podlehající teplostí, velikou suchotou, znamenitou jasností a tichostí vzduchu,
jenom v málo kterých dnech přetrženou. Teplota byla jenom v prvních dnech pod nor-
málním stupněm, kdežto také dne 3. o + 10.% byla nejnižší. Od té doby pak bez
přetržení rostla až do 18., kteréhožto dne zaznamenána největší teplota + 26.96. "Tento
den byl také nejteplejší celého roku. Od 18—31. zůstala teplota v obyčejných mezích,
Prostřední měsíční teplota obnášela + 17.943, tedy o 1."43 více nežli obyčejně, Tlak vzduchu
zůstal po celý měsíc téměř nezměněn. Největší 27“8.“/84 pozorován jest již 3., nej-
menší 27“2,“/30 teprv až 27. Dle toho připadal nejvyšší tlak vzduchu nejnižší teplotě.
Prostřední tlak vzduchu 27“5."“55 byl tedy jenom o 0.12 menší nežli obyčejný.

Největší napnutost par o 8,72 pozorována dne 22., nejmenší o 3.18 již dne
6.; prostřední obnášela 5.05. Ouhrn sraženiny byl o 16.9 skrovnější, než obyčejně
v červenci bývá, neboť obňášel toliko 5,89, Pršeloť po 7% dní, dvakráte v průvodu
bouřky.. Jasných dní bylo 7, veskrz pošmourný nebyl ani jeden.

Srpen.

Teplota toho měsíce jevila sice nějakou proměnlivost, a však jenom nepatrnou,
Od 1. — 9. držela se teplota v obyčejných mezích, od nichž sotva na 4“ se uchylo-
vala. Dešlěm dne 10. v noci spadlým, který dosáhl nesmírné výšky více než 19“",
ochladilo se povětří až na 4" pod normální teplotu, v kterémžto stavu zůstala až do 1%.
Od 18—23, držela se teplota v obyčejných mezích, načež opět pod normální klesla,
tak že dne 25. o -+ 9.5 byla nejnižší, již však dne 26. vystoupila zase až na 39
nad normální. Teprv 30. vystoupila nejvýše na + 22.97. V 5 dnech tedy proměnila
se teplota o 13.92. Proslřední teplota tohoto měsíce obnášela —+ 15.086, čímž téměř
vyrovnala se normální. C 08

Menším proměnám podlchal tlakoměr, neboť tlak vzduchu dosáhl již 4. nejnižší
svůj stupeň 270.33, nejvyšší pak teprv 28. o 278.436, Prostřední stav tlakoměru,
obnášeje 274.60, zůstal tedy o 1.31 pozadu za normálním.

Také napnulost par-držela se. dosti v obyčejných mezích. Prostřední stav její
vypočtěn na 5.“/16, nejvýše vystoupla dne 22. na 7.10, nejníže stála 15, na 3.“/86.

Pozoru hodnější jest v tomto měsíci ouhrn spadlého deště, který obnášel
38.““04, a tedy obyčejnou výšku o 18.21 převyšoval. Nejvydatnější byl déšť dne 10.,
kde samojedině napadlo přes 13“, pak 16., kdežto sraženina obnášela výšku 5““. Deště
s bouřkou byly dne 4. a 22.. Při tom všem zaznamenáno jasných dní 6, an ani jeden
nebyl veskrze pošmourný. Panující vítr byl západní, zůslávaje vždy mírným.

Září.

Déšť, v noci dne 4. září spadlý, ochladil poněkud vedro srpnové, brzo však zase
teplota vystoupila, dosáhši dne 6. o 4. hodině odpolední největší své výšky, totiž
+ 19.09, v níž udržela se až k 10., od kteréžto doby po bouřce pomalu klesati

90 4

počala, až dne 24. dosáhla nejnižšího stavu +4- 3.0%. Prostřední teplota celého měsíce
obnášela + 42.047, jsouc od normální rozdílna jenom o několik stolin jednoho stupně.
Také měsíční rozdíl teploty 16.95 byl toliko o 19 větší nežli obyčejný. i

Rovněž i tlak vzduchu neměnil se příliš v tomto měsíci, teprva v posledních šesti
dnech dosáhl jak nejvyššího tak i nejnižšího stavu v celém měsíci. Dne 24. tedy záro-
veň s nejmenší teplotou pozoroval se také nejvyšší stav tlakoměru o 2711.58; a již
pět dní na to klesl nejníže na 27“0.“'09, Prostřední tlak vzduchu obnášel 27“5.“38, a
byl o 0.“/89 pod normálním. Také mračnost toho měsíce nebyla tuze rozdílná od té,
jaká obyčejně v září bývá. Jen jediný den byl celý pošmourný, ostatní dni bylo nebe
dílem jasné, dílem oblaky zakryto, a jenom po dva dni pozorována na obzoru hustá -mlha.

Veškerá sraženina, obnášejíc toliko 10,39, zůstala za normální o 4.27 pozadu.
Pršelo sice po 14 dní, sraženiny však“ byly větším dílem málo vydatné. Dne 10., toho
měsíce burácela poslední bouřka toho roku.

(Dokončení.)

Zprávy o sbírkách přírodnických Českého Musea.

Shírky musejní utěšeně zrůstají, Jesti, jakoby duch zvěčnělého mecenáše hraběte Stern-
berka nad nimi bděl, že při vší skrovnosti příjmů předce pořáde důstojnější místo mezi jinými po-
dobnými sbírkami zaujímají. V některých odvětvích, jmenovitě v nerostech, od slavného prof. Zippe
sebraných a sestavených, jsou jediné ve svém způsobu, a v jiných odvětvích, jako n. p. v hmyzu,
rostlinách, vyznamenávají se znamenitým počtem vzácných druhů. Nemůžeme však opominouti znova
vyzývati všechny vlastence a přátele musejní, aby zásilkami zvláště českých přírodnin sbírky tyto
obohacovali. Neb Museum jest jmění národní, co v privátní sbírce jenom jednotlivce baví, slouží
pak y národním Museum za poučení každému.

Chcemeť v těchto listech podávati zprávy o pokroku sbírek, i začneme nejdříve o sbírce
ptactva, která jmenovitě v poslední době energickou činnosti p. kustoda M. Dormitzra a neunavnou
horlivostí p. assistenta A. Fryče znamenitě jest obohacena. Stojiž zde vlastní zpráva p. assistenta.

Zpráva o sbírce placiva,

Chtěje podati zprávu o vzrůstu a zdokonalení-se sbírky ptactva za posledních let, musím
popsati stav její, když byla do nového stavení přenešena, čímž teprv možná bude zvelebení její
posouditi.

Sbírka ta první svůj základ obdržela od společnosti věd z předešlého stoleti, a mezi pta-
ctvem od této darovaným nalézají -se mnohé české vzácnosti. Druhý velmi značný přispěvek byly
doubletty Vídenského Musea, nejvíce z Brasilie pocházející, na rozkaz císaře Ferdinanda našemu
Museu zaslané. Dále obdržela sbírka velkou část abyssinských ptáků od knížete Colloreda, který
je byl sám odtamtud přivezl. Později přišla velká zásilka z Tenasserimu ve Východní Indii od Helfera.
Kůže byli však tak zle zachované, že na mnoze ze tří a ze čtyr sotva se podařilo jednoho ptáka
utvořiti, kterážto nehoda byla tím bolestnější, an se mezi nimi nalezaly nové, ještě nepopsané druhy.

Mimo hlavní tyto dary přicházely ovšem též jednotlivé exempláře nejvíce českého ptactva,
to ale nedostačovalo k utvoření jen poněkud nějakého celku, a pohled na sbírku tu byl takový, že se
ji dostávalo mnohého úštipku a politování.

Takový byl stav sbírky před několika lety. Tu obrátil pam kustos Dormitzer svůj zřetel
hlavně k tomu, by ptactvo evropské zastoupeno bylo, k čemuž mu hlavně p. Vobořil doublettami své
krásné sbírky dopomáhal. Právě v onen čas, t. roku 1850, daroval hrabě Desfours tři kusy, jež
byl od mistrného vycpavače Šulce v Drážďanech zakoupil a které se staly okrasou celé sbírky. Jestit

91

to činský bažant, Argus glganfeus se svou samici, a velechvost, Maenara superba. K
- nádhernému tomuto daru připojil týž štědromyslný šlechtic letošního roku opět párek jednoho z nej-
krásnějších ptáků řádů kurovitých: Lophophorus impejanus.

P Četné však nedůstatky a prvotní chatrnost sbírky nedopouštěly rychlou a důkladnou změnu,
až se letošního roku příznivé okolnosti tak seřadily, že sbírka za nově zrozenou považovati se může.

Hned na jaře I, r. stalo se mi možno, vydati se na cestu do jižních Uher, kterážto krajína
chová v sobě representací jižní evropské Zvířeny. Navzdor všemožným nehodám a zvláště špatné po-
větrnosti , poštěstilo se ml přece více nežli čtyřidcet druhů ptactva dostati, mezi nimiž byly mnohé,
jež jsem jen z popisů a ze špatných obrazů znal. Jmenovitě zasluhují býti uvedeni: moták malý
(Circus pallidus), sluka jižní (Totanus stagnatilis), rybčík bahenní (Sterna leucapareia),
velká a malá volavka stříbřitá (Ardea egretta, garzetta). Od některých druhů přivezl jsem více
kusů, a zbytečných použil jsem k vyměňování druhů ve sbirce scházejících. Tím způsobem jsem ob-
držel kachnu pestrou (Anas hystrionica), Anas clipeata, perspicillata; Astur Novae Hollan-
diae; Falco cenchris a jiné.

V měsíci červenci byla v Karlových Varech prodávána sbírka ptactva po nebožtíkoví plu-
kovníkovi Feldeggovi, a když se žádný kupec na celou medostavil, přikročilo se k jednotlivému pro-
deji. Byl jsem přítomen co oud komisse prodávající, a mohl jsem skrovnými prostředky svými jen
ony kusy zachrániti, které majíce vědeckou cenu, byly by do rukou přišly neznalcům. Nemaje však
více žádných peněz vrátil jsem se s koupí svou do Prahy a odevzdal ji Museu našemu, upozorniv
pana dvorního radu Sacher-Masocha na výhodnou okolnost, že se mohou při licítací jednotlivé vzác=
nosti koupiti, čímž by Museum velmi získalo.

Laskavou přičinlivostí tohoto neunaveného podporovatele našeho ustavu poštěstilo se, že jsem
mohl za několik dní po svém příchodu opět do Karlových Varů se odebrati, zaopatřen jsa 400 zl.
stř., kteréž p. t. páni stavové vykázali, a 100 zl., které musejní kassa K tomu účelu ustanovila,

Nyní mohl jsem dle širšího plánu jednati, i kupoval:'jsem jen vzácné evropské ptactvo, a z
cizozemského jen ony kusy, kteréž v obchodu koupiti nelze,

Způsobem. tímto doplnil jsem evropské ptactvo, kteréž čítá 500 druhů, tak, že nám nyní Již
jen 45 druhů schází, kteréž by se za 5—600 zl. dokoupiti daly.

Z přikoupených jsou nejdůležitější: Aguila pennata, nejmenší a spolu nejvzácnější
orel evropský; Falco concolor, sokol nedávno odkrytý, Sardinii obývající; Strix lapponica,
kulich velikosti výra; Syrrhaptes paradoxus, druh kurovitý z kirgisských stepi; Anas
glocitans, Anas marmorata, vzácné kachny jižního Ruska; Alca impennis, druh tlust-
ňáků, jenž nemůže lítat. Pták tento žil druhdy na Islandě a v Gronsku, byv však často při hní-
zdění dopaden na suché zemi, kdež čerstvě běžeti nemůže, jest od plavců vesly utlučen. To se opa-
kovalo tak zhusta, že poznenáhlu vymřel, nyní pak jen zřídka se v obchodu jeho kůže vyskytuje,
majíc cenu přes 100 tolarů. Exemplář, jejž jsem zakoupil za 50 zl. stř., byl plukovníkovi Feldegg—
ovi od krále Dánského darován. Cathartes californianus, sup z Kalifornie pocházející,
který se teprv v posledních desitiletich do Evropy dostal. Mimo náš velmi pěkný kus budou se so-
tva ještě dva neb tři v evropejských sbírkách nalezati. Paradisea superba, rajka pyšná, Náš
kus vyniká zvláště tím, že má vlastní křídla a nohy, kteréžto se u rajek, které v obchodu do Ev-
ropy co kůže přicházejí, zřídka nalezají. Mimo Koupené věci dostalo se ze sbírky Feldeggovy též
několik darů naší sbírce. Pan Direktor Reichl z Nendeku byl tak laskav, dva stkvostné kusy E pi-
machus superbus a Otis haubara koupiti a mně co dar pro Museum odevzdati. Též pan
rytíř Berger zakoupil nám velkého páva: Pavo spicifer, kterýž se od obecného páva liší zna-
menitou velk ostí a rozdílnou chocholkou.

Oběma těmto laskavým dárcům se tímto vřelé díky vzdávají.

Slušno zde podotknouti, že obecenstvo Karlovarské s velkou šetrností se při prodeji ke mně cho-
valo, majíc na zřeteli účel, pro který to kupuji, tak že se mně skorem všeho za odhadní cenu dostalo.

92

Statistický výsledek koupě této jest 182 druhů ve 214 kusech. Nových pro sbírku druhů jest 135.

Až posud bylo v musejní sbírce připevněno ptactvo na stkvostných podstavkách z kostí sou-
struhovaných, kterýžto způsob však byl tak nepraktický, že jsem se odhodlal, nové ptactvo, a při
té příležitosti i všechno ostatní ve sbírce se nalezající, na proslé stejné podstavky přestavěti, což 'se
po dvouměsíční práci podařilo. Hned na to jsou též na všecky exempláře cedulky připevněny, tak
že sbírka ptactva může se nyní v uspořádanosti s mineralogickou sbírkou měřili.

Antonín Fryč, assistent musejní,

D r,o,b.n 0,8.ti

Výjevy ze šivota zvířat
Z vlastní zkušenosti sděluje J. Malý.

Nikoho zajisté není, kdo by zvířatům, těmto záhadným našim spolutvorům, odpiral duši.
Ovšem jest to dnše nižší nežli člověčí, ve mnohém však ohledu k této podobna, posud ale nedosti vy
skoumána. Čím výše které zvíře stojí podle své vyvinutosti, tím širší jest obor působnosti jeho duše,
až pak na nejvyšších stupních přijdeme ke zvířatům, jevicím rozum i cit téměř člověčí; tak že podle
obecného výrazu schází jim toliko aby mluvili. Připomínáme tuto psa, slona, orangutanga, Jiných
zvířat chování přichází nám jako chování bytosti omámené, zase jiná nápadně podobají se ve svém
chování k dětem. To vše překrásně vyjadřuje Rus, nazývaje zvířata zakletými dnšemi,

; Člověka táhne jakési tajemné pouto k soustrasti se zvířaty, které s jedné strany jeví tolik
podobnosti k němu, s druhé zase tolik rozdílnosti od něho, Vida je v jednu chvíli jednati zcela roz-
umně, jindy zase pošetile a nemotorně si počínati, což divu že v mich nalezá něco tajemného, co
by rád vyzpytoval, a že je rád a se zalíbením pozoruje? Obzvláště týká se to tříd vyšších, ssavvů
a ptáků, Poněvadž pak, čím výše postupujeme, tím větší: jeví se rozdílnost v povaze a schopnostech
jednotlivců, směle tyrditi můžeme, že předmět pozorování toho nikdy nebude do dna vyčerpán. Pro-
tož zajisté každý výjev ze života zvířat, který jen poněkud ukazuje na nějakou zvláštnost, zaslu-
huje sdělénu býti jakožto významný. Takových výjevů hodlám tuto podati několik, kterých z větší
části očitým jsem byl svědkem.

Povídá se, že hlava sťatého člověka ještě po nějakou chvili cítí a myslí, a uvádějí se toho
rozliční přikladové. Tiže jest věřiti, že by i v trupu bezhlavém trval ještě cit, ačkoliv těžko jest
zde něco dokazovati. Při zvířatech však jsou příklady, že i bezhlavá ještě na nějaký čas vykoná-
vala zábyvy životní, a to nikoli zvířata tříd nízkých, jako n. p. žižaly *) nebo i chladnokrevníci,
nýbrž teplokrevnici: ptáci a ssavci. Takový příklad pozoroval jsem k velikému svému podivení
r 1833. Tráviv část prázdnin v Křepenících na panství Vysokochlumeckém v někdejším Beroun-
ském kraji střelil jsem po holubu na střeše sedicím obyčejnou ranou koroptvých broků. Domek, na
jehož střeše holub seděl, byl zvýší jednoho patra a já postavil se od něho jen tak daleko, co bych
měl pohodlnou ránu. Po vystřelení zdvihl se holub a dosti vysoko vzlítnuv začal dělati kolo. To
bylo znamení, že je trefen, jinak byl by pryč ulitl; kdo ale popíše moje i mých druhů podivení,
když holub udělav asi tři neb čtyry, vždy menší a nižší kola, najednou jako kus olova k zemi
spadl a my k němu přiběhše bezhlavého jej malezlit Hlavu jeho darmo hledali jsme na louce,
u které domek stál. Posud kdykoliv jsem tu příhodu vypravoval, vždy potkával jsem se s nevěřícím
úsměchem a vytýkáno mně, že jsem sobě po myslivecku notně zaprášil. Takové však nevěřící pány

*) Žížala =insectum. Viz. Jungm, Slovn, Hmyz (od hemzání), kteréžlo slovo Dr, Amerling přijal za insectum,
neznamená nic jiného, nežli německé Ungeziefer, a jest collectivu m; nemůže se ho tedy nikoli užívati v množném
počtu (hmyzové), což bohužel již tak velmi zobecnělo,

93

ukazují na Scheitlina *), který rovněž podivné věcí vypravuje o husích, krůtách, kohoutech a t. d.,
ba i dokládá, že podobné úkazy jevily se při zkouškách na ovcich a (elatech, ačkoliv pro tolo po-
slední udání žádného svědectví neuvádí,

Že zajíc jest chlapík rychlonohý, ví každé dítě, že by však také litati uměl, netvrdil ještě
nikdo. Ačkoliv ani já toho tvrditi nechci, mohu se přece tím honositi, že málo kdo, tak jako já;
viděl zajíce konali cestu povětřím. Bylo to roku 1829, když jsem studentské prázdniny své ještě
s jedním spolužákem trávil v Sedlci u Prčice. Toho času bylo panství Prčické pod sekvestrací a
honba propachtována revirníkům. Přišlo posvícení, a my k té příležitosti, aby také zvěřina na ta-
buli naší nescházela, zaplatili Malkovickému revírníku p. Vlasákovi zajíce s tou výminkou, že si ho
pro své vyražení sami půjdeme zastřelit. V sobotu před posvícením šli jsme tedy do Malkovic a p.
Vlasák osobně nás zavedl do lesa. Tu jsem se za příčinou stejného vlastenského smýšlení hnedle
spřátelil s nejstarším synem p. Vlasáka, který byl též Pražský student, nyní pak tuším někde fa-
rářuje. "Ten vypravoval mně všelicos o tamější krajině, konečně pak vedl mne na vrch Zvěřinec,
kde druhdy stával hrad Krakov, jehož však již ani zříceniny se (u nespalřují, než toliko stopa někdejšího
příkopu. S jedné strany jest přístup na Zvěřinec zponenáhlý, když však nahoru se přijde, tu
s druhé strany kolmo se spouští skála, tak že dolů hledice hluboko pod sebou spatřujeme vrchole
vysokých sosen. My, nechavše ostatní společnost jíti za svým loveckým vyražením, kráčeli zmíněnou
cestou na vrch, tam pak ukazoval mně mladý Vlasák místa, kde znamenati bylo ještě základy zdí,
a jiná místa, kde kroky naše jako nad sklepy pod námi drnčely. Tak přišli jsme až k samému
pokrají skály, an tu za námi něco lesem se šustí, My hned od sebe, ručnice s ramen, ruku na ko-
houtek, a ejhle — do vrchu nahoru klusá ušák poděšený psím štěkotem, který se dole ozýval. Do
vrchu, jak známo, je zajíci hej, ne tak ale s vrchu dolů pro krátkost předních jeho běhů. Byloť mu
tedy těžkó obrátili, když přiklusav nahoru spatřil nás; uhnouti v pravo neb v levo také nemohl,
poněvadž mu na každé straně jeden z nás v cestě stál, My zase neměli ho v ráně, proto že jsme
jenom několik kroků od sebe stáli a on mezi námi běžel. Zajíc tedy uhání přímo ke srázi, na
kraji roztáhne od sebe všecky čtyry, nejinak než jakoby křídla rozčepýřil, a pustí se dolů s ohromné
té výše, an my u vyjevení za ním hledíme. Dále pod skalou uhonil sice pes zajíce, byl-li to však
náš úskok, nelze určili,

Snadno pochopiti, že příhoda (ato byla na zpáteční naší cestě předmětem naší rozprávky.
Vypravovaly se rozličné kousky o lesní zvěři, z nichžto sdělím jeden, jejž vypravoval náš revírník
o rozumu liščím. - Pozoroval prý jednou lišku londicí se k loži zajícovu. Jak známo, obchází při
takové příležitosti liška zajíce z daleka do kola, vždy více a více k němu se blížíc, až jenom tak
daleko se nachází, co by naň doskočila, načež prudkým skokem zajíce uchvátí. Tak chovala se i
tato liška, na neštěstí ale nevyměřila si náležitě svůj skok, tak že zajíce minula a ten jí upláchl,
Chvilku dívala se liška v mrzulém podivení za uprchlou svou kořistí, pak ale jakoby nic začala
zase nejprv zdaleka, pak vždy blíže a blíže obcházeti prázdné lože, nejináče, než jakoby zajíc až
posavad tam seděl. Konečně vyměřivši si vzdálenost lépe než dříve, učinila skok, a tenkráte trefila
zrovna do lože. "Tak prý učinila k svému cviku, Za pravdivost vypravování toho ovšem nemohu
ručili, povídám prostě, co jsem slyšel.

Na vysokém stupni duševní vyvinutosti stojí mezi zvířaty kočka, tato ošemetná oulisnice a
čistotně ulízaná upejpalka, kteréžto vlastnosti činí ji miláčkem krásného pohlaví, tak jako s druhé
strany přímý, poctivý a věrně oddaný pes vůbec více jest oblíbencem mužů. Chytrost a lest kočky
zajisté každý z našich čtenářů již příležitost měl pozorovati, než tato vlastnost nalezá se také u
zvířat níže postavených; co kočku nad jiné čtvernožce staví, jest hlavně dvojí věc, za jedno že spa-

>) Versuch einer vollslándigon Thicrsetiénkunde. Von P, Schcillin, Profóssor, Slultgart und Tůbingon, Gotta, 1840, Sv, L,
str. 346—547.

94

třujeme při mí schopnost činiti pořádné úsudky a závěrky, a za druhé, že výbormě rozumí řeči
lidské, Že starý kocour, sedící odpoledne na stolku u kamen, omakává po chvílích pázourem troubu,
brzo-li dostačně vychladne, aby do ní vlezti mohl, dělá rozumu jeho všecku čest, nebude však se ni-
komu podivným zdáli, Mnohem více překvapuje následující příhoda, kterou jsem měl s jednou kočkou.

Na podzim roku 1850 přestěhoval jsem se do jiného bytu. První noc, kterou jsem v no-
vém příbytku trávil, vzbudilo mne k ránu ze sna neobyčejné šramocení v kuchyni, které bylo tak
silné, že skrze jiný pokoj až do toho, v kterém jsem spal, pronikalo. Já byl samoten doma, po-
něvadž to bylo právě v dobu, kde hospodyně vycházejí pro maso a na trh, a dvéře bytu mého byly
zevnitř zamčeny. Musel mně tedy tem šramot býti nemálo podezřelý, pročež i hned z postele se
vzchopiv pospíchám do kuchyně, Tu spatřím neočekávaný výjev. Hezká bílá kočka, kterou jsem
hned poznal, že patří domácí paní, lítala po ohništi, polici, talířích a hrncích s místa na místo 0uz-
kostlivě naříkajíc. Jak mile spatřila mne, počala se ještě více plašiti, a byla více v povětří než
jinde. Já obával se, aby mně nádobí nesházela, i počnu ji volati a dávám ji přívětivá slova. Kočka
za chvílku se utiší a zvědavě divá se na mue s police. Já ještě vice ji chlácholím a neustále
k sobě volám. Konečně sleze kočka pozorně dolů a ostýchavě ke mně se blíží. I já přiblížím se
k ní o krok, vztáhnu po ní ruku, ona se dá hladiti, narovná ocas do výšky, přikrčí se a samo-
libě vrčí. Jak mile však přestal jsem ji hladiti, kočka ke dveřím, tam si sedne a divá se vzhůru
na kliku, patrně mně tím znamení dávajíc, abych ji ven pustil. Já na neštěstí neměl ještě druhý
klíč, pročež jsem z vnitřku otevříti nemohl. Nicméně přistoupil jsem ke dveřím, vzal rukou za kliku
i dělal jsem, jako bych všemožně chtěl otevříti. Když to nešlo, pohleděl jsem na kočku, pokrčil ra=
meny a jinak ještě jí na znamení dával, že není v mé moci, abych jí otevřel. Kočka po ten celý
čas velmi rozumně mi do očí hleděla, i jsem přesvědčen, že mně dokonale rozuměla. Na to ukázal
jsem jí misto pod štoudví a zavolal na ni. Kočka povolně přišla a usadila se pokojně na vykázané
místo, s něhož pak více se Rehnula, až zevnitř otevřeno a ona odejíti mohla. Věc potom vysvětlila
se v ten způsob, že po ten čas, co byt prázden byl, než já se do něho přistěhoval, byla ta kočka
uvykla přenocovati v jeho kuchyni. Tak i v ten den po tmě nepozorována tam vešla, ráno pak se
probudíc plašila se, když spatřila okolo sebe neobyčejný nábytek a ven dostati se nemohla. Tolik
mohu ujistiti, že našemu sobě vespolek dorozumívání k pořádné rozmluvě ničeho nescházelo, než
aby i ta kočka po lidsku mluvila.

(Pokračování.)

K článku „Ze života vlašťovek *).“
V článku onom, jejžto jsme v čísle I. tohoto časopisu byli čtli, upozorňuje spisovatel na zá=
jemné vlastnosti vlašťovek, a vybízí zároveň, kdyby se cos podobného vyskytlo, aby se to uveřejnilo.
Měl jsem často příležitost život ptactva pozorovati. Shledal jsem u vlašťovek to vše, co spi-
sovatel zájemného uvádí, i hodlám tu některé z oněch vlastností poněkud vysvětliti, jiné podotknouti.
Že vlašťovka hnízdo své ze stejné látky staví, i proč páreček onen v čas velkého sucha od
břehů vltavských bláto na hnízdo nenosil, odůvodnil spisovatel dost zřejmě. Domněnka jeho jest
pravdivá, jak o tom i rozbírání hnízda vlašťovčího dostatečně svědčí. Připominám však, že k pev=
nosti hnízda též jakási šťáva neb slina napomáhá, jižto vlašťovka jako jiní ptáci, kteří uměle hnízdo
své staví, k materiálu sebranému připojuje. Jináče by hnízdo její, které často beze vší podpory za=
věšeno jest, již tíží svou se časem odloupnouti a spadnouti muselo, což v skutku jen pořídku se stává.
Tím, a mnohým se otáčením v hnízdě, dá se vnitřní ústrojnost, zvláště pak okrouhlost a uhlaze=
nost tak mnohých ptačích hnízd vysvětliti, což jsem skrz škulinu prkna nad hnízdem vlašťovčím často
pozoroval,

+) Viz. č. I. str. 50.

95

Že v čas nebezpečí osm vlašťovek přiletělo, aby ubohému párečku hnízdo před snešením va-
jíček dostavět pomohly, jest výjev zajisté zajímavý, an se u ostatních opeřenců aspoň v tom ohledu
zřídka kdy nalezá. Ano nejvíce ptáků hnízda svá, dokud dostavena a vajíčka snešena nejsou, s ve-
Jikou urputností a rozdrážděností před sourodnými samci brání, Nenajdeš tedy nikdy, aby na jednom
hnízdě dvá párkové stavěli, vyjma ten pád, že by jeden o druhém nevěděl. Nebo jak mile sameček
samečka rodu stejného v svém revíru, kde hnízdo staví, spatří, tu i hned rozčíleně na něj se spustí,
a neustane krutá půtka, až sameček cizí daleko zahnán jest. Skřivánek, v tak nesmírné výšce ště=
betající pojednou co střela dolů se spustí, aby soka z oboru svého hnízda zahnal. To činí i pěn=
kava a strnad, ano vůbec čeleď vrabcovitá, ptáci to z jara nejchytřejší, na lep však v této své
vášivnosti tak zvaným chytáním „na strk“ nejsnadněji k dostání. Pustiš-li totiž samečka stejného
druhu s uvázaným na konci křídel lepovým proutkem (vějičkou) na zem, tu kde jiný sameček hnízdo
dělá, ten v tom okamžení slítne na něj, a přilepiv se chycen bývá. Zdá se tato vlastnost spočivati
v jakémsi strachu o hnízdo a okolní výživu, anebo v žárlivosti z ohledu samičky.

A však úmluva i způsob, jakýmž onen páreček těch osm vlašťovek o pomoc žádal, dá se
přece vynajiti v jakémsi pokříku co následku pudu sdílnosti a obletování smutného párečka okolo
nedostavěného hnízda. Jak jsem často pozoroval, podobá se pokřik ten jakési stejnozvučné trojsla-
bičce „kikiry“, jížto se vlašťovky svolávají, Uvádím zde zvláštní krákorání slepice, když má vajíčko
snésti, nebo při uzření dravce nějakého, též pokřik jiných ptáků, když se jim vajíčka neb mláďata
vyberou. Tak přiletěly pomocnice, a smutné obletování párečka okolo hnízda je o dalším poučilo.

Co se pak domnělých manželských mrzutostí týká, jsem toho minční, že pouze jen od sa-
mičky závisejí, která po vylíhnutí mladých po znova jak se říká do páru jíti buď chce, neb nechce.
Sameček aspoň je vždy více dotíravý a nespokojený, nechce-li mu ale samička po vůli býti, musí
buď nechati tak neb si vyhledati jinou. Zábavných takových manželských výjevů nálezáme v hoj-
nosti v životě domácích holubů.

Vůbec však pozorujeme u ptáků, které v jednoženstvu žijí, že po vylíhnutí se mladých, ano
již po snešení vajíček laskavost manželská ochabuje a zcela se v mláďatech sestřeďuje, pokud tato
dospělá nejsou a potravu sama hledati neumějí. Dr. A. Fabian.

Jelen (žerlovně paroháč).

Myslivecky popsán od Fr. Špatného.

Jelen má sluchy (Lauscher oder Gehóre, uši, Ohrem), „světla (Lichter, oči, Augen), slzníky
(Thránehčhlen), světlomast (Hirschbezoar), kly (Hacken oder Gráne, tupé, kulaté nárožní zuby,
stumpfe, rundliche Eckzáhne), parohy (Geweihe, Gehórn), kteréž mají výsady (Enden) po straně roz-
ložené (ausgelegt). Když jelen prchá (Mlieht), leží parohy skoro vodorovně nad hřbetem, když se
jelen staví (begehrt), klade parohy napřed. On má perle (Perlen), malé to kulaté výrosty na paro-
hách, kýty (Keulen oder Schlágel), kelku (Blume, Wedel, ocas, Schwanz), žílu (Brunstruthe, das
mánnliche Glied), běhy (Láufe, nohy, Fůsse), spáry (Schalen oder Klauen), dva spárky (Oberrůcken
oder Afterklauen), nad spáry vzadu štítek na kýtách (Schild anf den Keulen), čas vybarvení (Fár-
bezeit). Jelen roní, shazuje, svrhuje, uráží parohy (der Hirsch wirft das Geweih ab). Silný neb starý
jelen shazuje již v únoru a březnu, slabý (geringer) v dubnu a květnu. Parohy se odloučí pod růží
(Rose) od pučnice (Rosenstock) a spadnou s hlavy, když se silně otřesou vražením do něčeho. Růže
je nejdolejší kudrnatý kroužek na parohách, a pučnice je vysedlá kost srostlá s lebkou, na které
stoji parohy. Z pučnice vyroste chruplavitý hrbol (kmorpelartiger Knoten), povlečený chlupatým
lýčím (Bast), -+ kterého se zponenáhla vyvinou za čtvrt leta parohy s výsadami. V tom čase, do-

96

kavad je mladší dil parobů měkký, nazývají se paličky (Kolben) a takový jelen paličkář (Kolben-
hirsch). Když jsou parohy vysazeny (ausgereckt), zaschne lýčí, a !jelen snaží se je stlouci (ab-
fegen). © Obyčejuě v noci tluče lýčí o větve měkkého dříví a často za jednu noc tuto práci skončí.
Silní jeleni vyvolí si k tomu silnější kminky a dosáhnou na ně. výš než slabí jeleni. Z toho se dá
souditi, zdali vytloukal na kmínku silný neb slabý jelen. Po vytlonkání mají parohy světlošedou
barvu. Tato barva se promění přirozenou vlhkostí, kálením (Suhlen) v kalištích a účinkováním
povětří v tmavohnědou barvu, a později podrží jenom špičky výsad barvu bílou, poněvadž je jeleni
často z bujnosti neb ze vzteku do země vrážejí, což jmenují myslivci zahrávati, žertovati (scherzen).

Až do svatého Martina se jmenuje jelínek kolouch (Hirschkalb). © V 8—9. měsíci začíná
parůžky vysazovati, a v tom čase se jmenuje špičáček (Schmalspiesser). Když vysadí 6—12 palců
dlouhé přímé špičky (Spiesse), jmenuje se špičák. V dvouletém stáří shodí v květnu špičky, a vy-
sadí obyčejně delší špičky, často také vidle (Gabeln), totiž špičky s výsadami dole vyrostlými. Má-li
jelen na každém bidle (Stange) dvě výsady, jmenuje se vidlák (Gabler, Gabelhirsch). V třetím roce
vyrostou mu na každém bidle tři výsady. Výsada blízko nad růží se nazývá cink, ceník (Au-
genende, Augensprosse), druhá je slabší a jmenuje se opirák (Eissprosse, Eisende), třetí výsada je
špička bidla. Jelen, který má šest výsad, jmenuje se šesták (Sechsendner), Při ustanovení (An-
sprechen) jelenů se počet výsad bidla zdvojnásobí. Nachází-li se na jednom bidle více výsad než
ma druhém, zdvojnásobí se výsady na bidle, které jich má víc, a přidá se při ustanovení slovo ne-
rovný (ungerad). Má-li tedy jelen na jednom bidle 3 a na druhém jenom dvě výsady, nejmenuje se
paterák (Fůnfender), nýbrž nerovný šesták (ungerader Sechsender).

(Pokračování.)

Nový důkaz oláčení se země okolo své osy.
| Jest sice mnoho důkazů, jimiž obyčejně dovozuje se otáčení se země okolo své osy, žádný
však z nich není takový, aby nás o tom přesvědčil jednoduchou zkouškou, Takový makavý důkaz
podal uedávno v Paříži Leon Foucault nad míru důmyslnou, při tom však velmi jednoduchou
zkouškou s pohybujícím se kývadlem,

Na nejvyšším místě jednoho klenutí upevnil se silný kus kovu co zavěšadlo kývadla. Ty-
čice kývadelní byla z ocele a 4 sáhy dlouhá. Na dolejším svém konci měla těžkou mosaznou kouli,
jejíž tižník přiměřeným kováním přiveden byl právě do jejího středu. Z koule dolů vyniká špice,
která se považovati může za prodlužek tyčice. Má-li se zkouška díti, musí kývadlo přivedeno býti
z rovnovážného svého položení, což stane se nejlépe tím, že se obejme koule motouzem, jehož druhý
konec připevní se ve skrovné výšce nad podlahou. Dle délky motouze může se libovolně měniti ve-
likost kyvů. Jak mile se koule v tomto položení usadí, přepálí se motouz kdekoliv, tak že klička
spadne a kývadlo toliko líže poslušné pohybovati se začne. V krátce Ize pozorovati, že plocha, ve
které se kývadlo klátí, se otáčí. Špička koule kývadelní uchyluje se vždy více k levici pozoro-
vatelově ve směru horizontálního komponentu zdánlivého denního pohybu nebe, což dá se vysvětliti
jediné otáčením se země okolo své osy.

Doslýcháme, že i v Praze má býti učiněna taková zkouška. Professor Jelínek, který při
přiležitosti schůzky přírodozpytecké ve Wiesbadenu přítomen byl přednáškám o tomto předmětu,
chce zkoušku tuto co nejdříve učiniti v starém kostele sv. Mikuláše na Starém městě, při čemž bude
se každý na své oči moci přesvědčili o otáčení se plochy, v níž se kývadlo klátí, a následovně též
o otáčení se země okolo své osy.

Zevrubnější vysvětlení této zkoušky podáme později.

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově ulici č. 188 v Praze.
n

č o

ZIVA.

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ.

Redaktorové: Prof, Dr, Jan Purkyně a Jan Krejčí.
Číslo 4. Duben 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení příjímá se v
kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř,

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách.
Od Jana Krejčího,

Článek druhy.
II. Povaha kamenného uhlí.

Předeslav všeobecný popis kamení, z něhož se vrstvy úlvaru kamenouhelního sklá-
dají, obrálím nyní pozornost k oné látce, která útvaru tomuto nejenom jmena, nýbrž
i vysokou cenu jeho v ohledu průmyslu a národního hospodářství dodává, toliž ke ka-
mennému uhlí, čili k zuhelněným zbytkům dávno zahynulého rostlinstva, jehožto
kmeny, stonásobně nahromaděné a v celistvou hmolu stlačené, nejdůležitější vrstvy
v uhelném útvaru tvoří.

Až do nynější doby obracoval více průmysl, nežli věda svou pozornost k to-
muto palivu, a rozdělil je podle rozdílného způsobu, jak se v ohni chová, na tři druhy,
totiž na anthracit, na kamenné čili černé a na hnědé uhlí. Také přírodo-
pisné ustanovení souhlasí s těmito hlavními druhy, ačkoliv se mezi nimi vyskytují ne-
sčíslné odrůdy, kterými se přechod jedněch do druhých prostředkuje.

Tyto tři druhy uhlí objevují se totiž v rozmanité ryzosti. Někdy jsou docela
čisté a zanechávají jenom několik procentů popele, jindy ale obsahují mnoho přimíšené
nehořlavé látky, jmenovitě lupku, a mění pak nejenom cenu uhlí, nýbrž i zevnitřní po-
vahu, barvu, hulnost atd, My sobě při popisu vezmeme za vzor vždy čisté odrůdy.
Čistý anthracit čili bezdehetné uhlí představuje látku celistvou, černou, s le-
skem polokovovým, lomem lasturnatým, a tak pevně souvislou, že se vyleštiti dá, Čistý
anthracit obsahuje asi 92% uhlíku. Hulnost v porovnání s vodou obnáší 1,36—1,40.
Prášek tohoto uhlí jest vždy černý. Nepoznáme-li ostatně tento druh uhlí dle zevnilř-
mích vlastností, poznáme jej zajisté hned, jak mile chování se jeho v ohni pozorujeme-
Anthracit zapaluje se nesnadno, hoří modravým plamenem a rozšiřuje zápach, ve kte-
rémž se síra vždy silněji prozrazuje, nežli v' ostatních odrůdách uhlí. Anthracit hoří
pomalu, úlomky vybuchují často, neproměňují ale svůj tvar ; modrý plamen zmizí, když
hoření více pokročí. Úlomky pokryjí se pak popelem, a není-li tah silný, shasne
oheň, zanechaje veliké množství strusek. "Toto nesnadné shoření jesti příčinou, že mimo

7

98

severní Ameriku, kdežto se anthracit u velikém mmožství vyskytuje, k topení málokdy se
potřebuje. Odrůdy jeho vyskytují se ostatně pořídku mózi vrstvami kamenného uhlí,
do něhož tak přecházejí, že někdy není možno, tyto dva druhy uhlí od sebe rozeznali.
Obyčejně se mezi kamennýu uhlím vyskytuje vláknitý anthracit, složený z vláken
tenkých, od sebe dělitelných, a podobající se poněkud dřevěnému uhlí, ačkoliv nemá
s ním mimo vláknilý sloh nic společného.

V útvarech starších nežli kamenné uhlí, k. p. v útvaru Devonském, vyskytuje se
anthracit výhradněji, tak k. p. v Irsku, v Americe. V Čechách ohjevuje se takový útvar
s anthracitem na jižním kraji Budějovické roviny, a jest u vesnic Oselna a Lhotic dolo-
váním odkryt. Útvar tento skládá se z pískovců šedých, rudošedých a zelenavě šedých,
více drobno- nežli hrubozrných, a dosti kolmo zapadajících. Vrstvy tyto střídají se se
slojemi lupku bez otisků, a v tomto leží zase slabé vrstvičky anthracitu, vše dohromady
na 5 slř. mocnosti, Anthracit Lhotický jest ale velmi nečistý, a jak zkoušky ukázaly,
nehodí se k topení, pročež se od dolování opět upustilo,

Kamenné čili černé uhlí jest mnohem obyčejnější a tedy mnohem důležitější
nežli anthracit. V přírodopisném ohledu nedá se kamenné uhlí tak snadno ustanovili,
poněvadž obsahuje náramné množství odrůd.

- Vzorem kamenného uhlí můžeme jmenovali mastné kovářské uhlí, které, je-li
čisté, černou aksamitovou barvu má, křehké jest a 4,27—1,30 v porovnání s vodou
váží. Uhlí toto obsahuje. 80—859/; uhlíka.

Zvláštním způsobem se chová v ohni. Na rošli zapálené hoří snadno, ba i ve
"volném vzduchu, plamen jest bílý, dlouhý a vyvinuje silný kouř; úlomky proměňují při
hoření“ svou podobu, nadýmají se, splývají a celá hmota se konečně. sleje. Hoření po-
kračuje neustále, až se všechno v popel promění, Je-li plamen velmi živý, jako n. p.
v kovářské výhni, roztaví se konečně i popel a promění se v skelnatou strusku. Uhlí
takové hodí se jmenovitě k dělání tak nazvaného koksu, který není nic jiného; nežli
vypálené uhlí, z něhož látky, kleré se v plyn proměňují, vypuzeny jsou, tak že uhlík
měrní váha jeho obnáší 0,60—0,70. Na povrchu a uvnitř objevuje mnoho bublin, které
povstaly vyvinujícími se plyny, oslahlí látka jest celistvá, jako skelnatá, na hranách
úlomků ostrá,

Koks připravuje se buď ve zvláštních hranicích (milířích), buď v pecech, anebo
také zůstává v železných kelýmkách při dobývání plynu k osvětlování, Upotřebení jeho
v železnictví jest předůležilé, poněvadž se rudy jenom koksem tavili dají.

Vzorní tato odrůda kamenného uhlí není ale právě nejobyčejnější, nýbrž. vysky-
tuje se jenom v jednotlivých pruhách mezi hubenějším a sušším uhlím, které
v útvaru našem převládá. Hubené čili suché uhlí poznává se již podle své mdlejší
barvy. V ohni má sice laké dlouhý, bilý plamen, ale neslévá se a nespéká, jako pře-
dešlá odrůda. © Zároveň s touto převládající odrůdou vyskytují se u nás po různu ještě
některé jiné způsoby uhlí, z nichžto nejznamenitější jest pružné listnaté uhlí,
Uhlí toto nemá velikého lesku, barva padá do šeda a hněda,, sloh jest velmi tence bři=
dličnatý, skoro listnatý, jednotlivé listy pružné jako tenké odštěpy dřevěné. Veliké
množství otisků provází toto uhlí; v němž: objevují se často velmi zřetelně na plochách
rozšlípáním povslalých, Uhlí toto hoří dobře a zapaluje se již na svíce, plamen, jest
veliký, světle žlutý, silně čadivý, jako u pochodně; na obništi ale nespéká se, nýbrž

99

zanechává kusy vypálené v neproměněné podobě. Pamělihodné toto uhlí nalezá se ja-
kožto ", stř. mocná vrstva nad obyčejným suchým uhlím v nejhořejší sloji Rakovnického
útvaru. Vyslovil jsem již v předešlém článku domněnku, že nejhořejší vrstvy tyto snad
k Permskému útvaru. připočítati se mohou, v čemž lím více potvrzen jsem byl, naleznuv
v tomto lupenatém uhlí u Kounové nedaleko Krušovic stopy rybích šupin a zubů, které
s Permskými rybami poněkud souhlasí.

Krásná anglická odrůda, candle coal, toliž svíčkové uhlí, nevyskytuje se v Če-
chách. Jest to uhlí lesklé, černé, které v podlouhlé roubíky se vyšlípati dá, jichž užívá
se v Anglii v chatrčích chudých lidí k osvětlování.

Rozumí se oslatně samo sebou, že mezi maslným kovářským a suchým obyčej-
ným uhlím mnoho přechodních odrůd se vyskyluje. Vzorem těchto přechodů jest uhlí
polomastné, zvláště u Svatoňovic nedaleko Náchoda, u Buštěhradu a u Liblína se vysky-
tující. Uhlí toto spéká se na ohnišťi napolo a hodí se proto zvláště dobře k topení
svělnic, poněvadž, jako kovářské spékavé uhlí, dlouho teplo drží a přece rošt tak silně
nezacpává, I toto uhlí dá se v koks proměnili a bezpochyby bude základem příšlího
racionalního železnictví, až lotiž také u nás železo koksem se dobývali bude *). Ro-
zeznání všech těchto odrůd dle přírodopisných znaků jest ale nesnadné, Barva prášku
čili tak nazvaný vryp podává někdy užitečné poukázky. Anlhracitové a hubené uhlí má
totiž černý prášek, kdežto kovářské uhlí někdy hnědý vryp ukazuje. Ale tyto poukázky
nejsou jisté, neboť často objevuje laké kovářské a koksové uhlí černý prášek.

Aby se povaha uhlí dobře posoudila, musí se s každou odrůdou zvláštní zkouška
vyvésti. Má-li uhlí k topení pod parním kotlem sloažitli, musí se vyskoumati, mnoho-li
vody jedním cenlem v páru se proměnili dá; má-li k dobývání plynu sloužili, vyskoumá
se množství plynu, které se z cenlu vyvinuje atd. Při takových zkouškách musí se na
všechny okolnosti ohled bráli. Čas jest jedna z nejdůležitějších okolností, a některé
kamenné uhlí považuje se jenom prolo za lepší, nežli jiné, které větší teplo vyvi-
nuje, poněvadž rychleji hoří a v daném čase vělší množství páry připraví.

Sloh kamenného uhlí jest vůbec vrstevnatý. Přelomí-li se kus uhlí, pozoruje
se na příčním lomu obyčejně mnolio souběžných černě lesklých pruhů, střídajících se
s mdlými vrstvami. Lesklé pruhy skládají se z čislějšího uhlí a obsahují sobva 2% po-
pele, kdežto mdlé vrstvy 8 — 10%; hlinitých částí obsahují. Kamenné uhlí jest tedy tím
čistější, čím více v něm lesklé pruhy převládají, Mimo plochy, kleré se vrslevnatostí
utvořily, pozorují se ještě četné kolmo stojící a křižující se rozpukliny, které když pře-
vládají, rozpadnutí kamenného uhlí v jednollivé kousky za následek mají. Na těchto
plochách objevuje se nejčastěji kyz, někdy i leštěnec, a zdá se že povslaly následkem
vyschnutí původně mokré uhelné látky. Čím čistější uhlí jest, tím více kolmých rozpu-
-klin obsahuje; nečisté odrůdy bývají mnohem souvislejší,

Jest tedy litovati, že v uhelnách našich drobné toto uhlí dostatečně se nespolře=
buje, anoť by se ho k dobývání plynu, k dělání koksu atd. výborně použili dalo. Může
se mi ovšem namítali, že toto uhlí kupců nenajde, ale malá příprava by cenu jeho za-
jisté zvýšila. Nechť se dělají z drobného uhlí cihly., Vezmiž se totiž dehet, při dobý—
vání plynu nachylaný, ten smíchej se s drobným uhlím, čímž promění se v jistý způsob

*) U Radnic staví, jak doslýcháme, pau hrabě Zdeněk Sternberg vysokou pec, V míž se železo
koksem Radnickým taviti má.

ke:

100

malty, která se pak vllačí do forem a vysuší. Uhelné cihly tak připravené poskytnou
výborné palivo, a najdou zajisté vděčných odběratelů.

Co se lučebního sloučení mineralního paliva dolýče, převládá v něm uhlík nad
ostatní prvky znamenitě.

Všeobecně nalezá se v něm vedle uhlíku ještě vodík, kyslík a něco dusíku.
Lučební zkoušky ukázaly, že i tu přijmouti se může trojí druh; totiž černé, hnědé uhlí
a rašelina; neboť u každých z těchto druhů jest lučební sloučení jiné,

Nejdůležitější práci v tom oboru uveřejnil francouzský chemik Regnault r. 1837.
V následující tabuli jsou nejhlavnější výsledky jeho sestaveny. Aby byl přehled lehčí,
odtáhl se popel, který u kamenného uhlí 2 — 89, obnáší, od vypočítaných prvků.

(0
Lučební sloučení
Jmeno Hutnost
Uhlík | Vodík | Kyslík a dusík.

= E,

Anthracit ©- <5 <. | 1346 —1,34 | 9489- 92,85,|, 428—255 3,19—2,16
Mastné kovářské uhlí o ranta S 1,30 89,19 —89,04 5,31 —4,93 6,0— 5,50
Hubené suché uhlí . < - - - 1,30 78,26 5,35 16,39
Hnědé uhlí bez stopy org. slohu 1,25 73,79 5,29 20,92
línědé uhlí dřevnaté . .- - - 1,10 66,96 5,27 27,77
PE P ye VEDE PVV 1,05 61,05 6,45 32,50
17 kytueattřoakoain=tn dt tall 1,0—0,70 49,07 6,31 44.62

Poznává se z toho přehledu, že paliva zde uvedená tím více kyslíku a dusíku
obsahují, čím novější jest útvar, v němž se nalezají; lučební sloučení přibližuje se zpo-
nenáhla k dříví. Anthracit jest tedy nejkrajnější mez, na níž proměněné palivo stojí.
Vezmeme-li ohled na to, že rozloučení jest tím dokonalejší, čím déle trvá, přijdeme
k náhledu, že kamenné uhlí tím starší jest, čím více uhlíku a méně vodíku a kyslíku
obsahuje. S tím souhlasí též zemězpylné výsledky. Neboť anlhracit nalezá se v nej-
hlubších vrstvách, kamenné uhlí leží pod hnědým, a toto zase pod rašelinou.

Lučebním sloučením vysvětlují se též výjevy, které se u každého druhu pozo-
rují. Anthracit má proto malý a slabý plamen, poněvadž se při hoření jeho mnohem
méně plynů vyvinuje, nežli u kamenného a hmědého uhlí. Též hulnost objevuje od
dříví začínajíc zvětšující se řadu. Tento znak jest tak stálý, že se ho může používati
k průmyslnému ocenění kamenného uhlí,

Kdyby se lučební zkouška, která by poměr prvků ukázala, snadno vyvésti dala,
byla by průmyslu znamenitě důležitá. Zkouška taková požaduje ale mnoho času, mnoho
obratnosti a zvláštních příprav, pročež nedá se v obyčejných případnostech vyvésti.
Skoumatelé obmezují se tedy na udání poměru popele k uhlí, množství koksu, plynu,
dehtu atd.

Připojujeme v následujícím přehledu výsledek některých takových zkoušek, které
byl pan proť. Karel Balling na politechnickém ústavu s českými odrůdami vyvedl a kte-
réž p. prof, F, X. M, Zippe v časopisu průmyslní Jednoty r. 1842 uveřejnil,

101

Výtěžek

Koks v P. C.| Popel v P, C. |—————

Naleziště dle, váhy -dehtu | plynu

AE nák v kostko-

kam. uhlí| IO oalasbádna ooo ih.
Buštěhrad a 200
Žďárky u Náchoda (nejhořejší sloj), —
Dnešice u Merklina 5“ Ajájt 3 =
Vlkýše (v Plzensku nejhořejší sloj) —
» * střední zj —
P . nejdolejší =
Radnice 212
ře A : =
Vranov u Radnic „ *. =
Sv. Jindřich u Vranova.. —
Motolka u Krušovic za Slaným 212
» » » s 51,10 120

Vidíme z toho, že takové lučební zkoušky žádných absolutních výsledků nepodá-
vají, a že teprv až všechny odrůdy proskoumány a přírodopisně, lučebně a průmyslně
vyzpylovány budou, všeobecné sady s větší určitostí vyslovili se dají.

IV. Plyny, které se zkamenného uhlí vyvinují.

Je-li mineralní palivo dolováním nebo jinými příčinami odhaleno, vyvinují se z
něho plyny, jejichžto nahromadění bývá někdy velikou překážkou při dobývání. Plyny
tylo jsou uhlovodík a uhličnatka,

Uhlovodík (Kohlenwasserstoffeas) vyskytuje se někdy v anthracitovém uhlí,
velmi často v mastném, málokdy v hubeném, a skoro nikdy v hnědém uhlí. Objeví-li
se v nějaké uhelní sloji, pak jsou všechny její části tímto plynem proniknuty, zvláště
ale bývá nahromaděn v přerušených a rozdrobených slojích. Někdy se řine jako proud
z jistých místností, obyčejně ale vydychuje se z celé plochy odkrytého uhlí. Vydy-
chování tolo provázeno jest tichým praskotem, povstávajícím odlrženými částkami. Někdy
se tento plyn i zraku objevuje, ačkoliv jinak jest neviditelný, a vine se pak jako ko-
louč dýmu ke stropu štoly. Tato viditelnost pochází od rozličné lámavosli svělla v roz-
ličných plynech, neboť jinak se láme“ svěllo ve vzduchu, jinak v uhlovodíku, Svou
menší poměrní váhou vyzdvihuje se do výšky, nahromaduje se ma jistých místech
a smísí se s povělřím, z čehož povstlávají nebezpečné třaskavé plyny (schlagende
Wetter). Přiblíží-li se horník s kahanem k takovému plynu, zapálí se v okamžení a vy-
bouchne ohromující ranou, která nešťastného horníka omráčí. K ochránění vynašel
slavný anglický fysik Davy lampu z drátěného tkaniva zhotovenou, která plyn k ohni
nepřipouští. Největší pozornost musí se věnovati místům, kde se přetržené a rozko-
tané sloje objevují, neboť tam bývá plyn někdy v znamenitém množství nahromaděn
a stlačen: jestli se pak nešťastnou příhodou zapálí, trhá skály a bývá příčinou neštěstí
a zkázy. Na štěstí objevuje se v Čechách velmi slabě, a to snad z té příčiny, že máme

*

102

z většího dílu hubené uhlí. V Belgii a jmenovitě v Anglii, kde se mastné uhlí“ dobývá,
bývají nešťastné výbuchy, jimižto mnoho horníků zahyne, dosti obyčejné. Týž plyn to
jest, který u břehu Kaspického moře blíž města Baku z dulin země vystupuje a pro-
slulá ohnívá zřídla tvoří.

Jak povstává tento plyn ? Byl již při tvoření kamenného uhlí uzavřen, nebo vy-
vinuje se neustále z této -uhelné látky? Tato otázka není ještě dokonale rozhodnuta ;
porovnáme-li však s tím vytvoření tohoto plynu umělým způsobem, totiž destilací, mů-
žeme se domyslili, že povslává neustále zponenáhlou lučební proměnou kamenného
uhlí, jejížto výsledek konečně by byl čistý uhlík. Můžeme si představili, že uhlí, když
se z prvopočátku pískem zasypalo, měkkou, k rašelině podobnou hmotu představovalo,
která pod ohromným tlakem zponenáhla se rozlučovala a vysychala. Přijdeme pak
k tomu náhledu, že se uhlí lakřka bez ohně destillovalo, poněvadž stejné výrobky u hor-
kého destillování se objevují. Plyn, jímžto se měsla nyní osvětlují, není právě nic ji-
ného, nežli uhlovodík z kamenného uhlí ohněm dobylý.

Uhličnatka (Kohlensáure) objevuje se v českých uhelništích mnohem oby-

čejněji, nežli uhlovodík. Plyn tento nenalezá se ale v kamenném uhlí, nevyplňuje jeho
dutiny, nýbrž zdá se teprva vyvinovati, když povrh uhlí se odkryje a s povětřím se
stýká. Uhličnatka neřine se z uhlí praskotem, nýbrž nahromaduje se nejraději v sla-
rých opuštěných místech, na nichž vzduch průvanem nebyl obnoven. K takovým místům
může se horník jenom S největší opatrností přibližovati, do starého šachtu spustí na-
před kahan, nebo do starého místa strčí na tyčce nejdříve svěllo, a shasne-li tam, ne-
může dále se odvážiti; neboť v uhličnatce udusí se plamen i člověk. Vyvinování uhlič-
nalky jest zvláště v takovém uhlí hojné, které se na povětří snadno ruší a silně hoří,
Zahřeje-li se na některých míslech uhlí samo sebou, vyvine se tam uhlíčnalka velmi
silně, a za krátký čas, přes noc může vyplniti celou šachtu; neboť jsouc těžší nežli
vzduch, zůstává dole leželi a vystupuje teprva, když všechny dolejší místnosti naplněny
jsou. Doly takové jsou pak neschůdné, až se průvanem škodlivý plyn vyžene. Máme
v Čechách bohužel mnobých příkladů, že neopatrností v takových okolnostech. mnoho
lidí zahynulo, Vyvinování uhličnatky vede nás k nejpodivnějšímu úkazu v slojích ka-
menouhelných: k zapálení jejich samých sebou. Úkaz tento jest dosaváde velmi ne-
dokonale vysvětlen.
Nahromadí-li se totiž, buď v štole, buď venku na haldě, což se časlo s menšími
odpadky stává, zahřeje se toto uhlí zponenáhla, vydychuje ze sebe veliké množství
uhličnatky a zapálí se konečně samo sebou. Úkaz tento řídí se dle povahy uhlí. Ně-
které uhlí nezapálí se nikdy samo sebou, nechť si dosti dlouho leží v teplém a vlhkém
povětří (kteréž se zapálení podporovati zdá), jiné ale již v malém množství se zahřívá
a zapaluje. Myslilo se druhdy, že hlavně kyz jesli příčinou tohoto úkazu, načež k. p.
kyzonosné sloje u Votvovic poukazovati se zdají a kdežto skulečně stará sloj jedna se
zapálila ; vyskytuje se ale uhlí, kleré kyzu nemá a předce velmi rychle se zapaluje.

Též hnědé uhlí se zapaluje, a sice mnohem rychleji nežli černé; mámeť v Če-
chách množství vypálených uhelnišť u Teplice a Karlových Varů, v Lužíci u Žilavy,
v Ubřích u Šoproně atd. To právě zdá se ale poukazovali na to, že jen to uhlí se
zapaluje, které na vzduchu rychle se rozkládá, © Ovšem bývá hnědé uhlí bohatší na kyz,
nežli černé, ale v porovnání s černým rychleji zvětrává i bez kyzu, tak že rušení to-
hoto neroslu může býti jenom následkem, nikoliv ale příčinou tohoto úkazu,

103

Jestli se uhlí v dole zapálilo, nezbývá jiného prostředku, nežli silným průvanem
vzduch vysušili a občerstviti, spolu ale nejvíce zahřáté uhlí odstranili. Zazdí-li se zahřáté
uhlí, jak se časlo stává, pevnou zdí, nebývá tím spomoženo, uhlí ruší se dále a doutná,
jakoby v sobě samém kyslíku potřebného nalezalo.

Rušení kamenného uhlí nemá ale vždy oheň za následek, nýbrž často se jenom
rozpadne, rozkouskuje a vodou odplaví. Z toho pochází, že uhlí na svých výchozích
koncích skoro úplně vyhlazeno bývá. Voda, z povrchu země do vnitřku vnikající, bývá
nejhlavnější příčinou tohoto rušení, neboť jednak uvolňuje souvislost částek, jinak při-
vádí neustále vzduch do podzemních hloubek, který rušení prostředkuje.

Z lohoto rušení pochází též, že uhlí, které dlouho na haldách leží, zponenáhla
se kazí. Nejlepší jest čerstvé uhlí; slaré, dlouho na povětří vyleželé, slává se někdy
zúplna neprodajným. Není tedy dobře, veliké zásoby kamenného uhlí nahromaditi, ný-
brž těžení musí se řídili vždy zrovna dle odbylu.

V. Původ kamenného uhlí

Jesti na bíledni, že kamenné uhlí z proměněných rostlin povstalo. Neboť množ-
ství otisků, přechod anthracitu do černého, toho do hnědého uhlí a rašeliny, jakož i stopy
ústrojného slohu, které se v uhlí samém vyskylují, podporují dostatečně tento náhled,
Jiná otázka jest ale, jak se rostlinstvo v tak velikém množství nahromaditi mohlo, že
nyní celé mohútné sloje tvoří. V ohledů tom vyrčeny byly dvě domněnky, z nichžto
první tvrdí, že rostliny v útvaru kamenouhelném byly naplaveny, druhá pak zase, že
rostliny tyto na svém míslěč původně rostly. © podstatě jedné a druhé domněnky bylo
již mnoho hádáno, zdá se ale, že obě mají stejné opravnění. Neboť ačkoliv domněnka
naplavení na naše“ české kamenné uhlí obrátiti se nedá, shoduje se předce s uložením
uhelných slojů v jiných zemích a v jiných útvarech, jakož se slabé vrstvičky uhlí v na-
šem křídovém útvaru hlavně z naplavenin odvozovati mohou.

Že ještě podnes znamenité spousty dříví ve velikých řekách se odplavují a da-
leko od svého původního stanoviště buď na pobřeží mořském nebo u dalekých ostrovů
usazují, jesti známý udaj. Neboť nahromadění tlakového dříví v řekách severní Ameriky
a Sibirie náleží k obyčejným úkazům, Island, Spitzberoy, Labrador a Gronie zaopa-
třují se dostatečně naplaveným dřívím, unešeným mořskými proudy. Můžeme ale snadno
se domysliti; že řeky pravěké mnohem mohútnější byly nežli dnešní, a že tedy napla-
vování odtrženého dříví ještě u větší míře vykonávati se mohlo. Takové-li naplaveniny
později pískem a hlínou se zanesly, připravily se tím do okolnoslí, v nichžlo se v ka-
menné uhlí proměniti mohly. Dejme tomu, že takové případy u ouslí jediné řeky ně-
kolikráte se opakovaly, a obdržíme lím celé souvrství, složené z pískovců, jílů a slojů
uhelných, tak jak je v přírodě nyní nalezáme. Že ale vrstvy dříví tak naplaveného vé-
likou pravidelnost ve svém uložení, jakož i všude stejnou mocnost nejeví, nýbrž že ča-
sto nepravidelné nahromaděniny, zvláště na jistých místech silné, tvořili musí, vysvitá
samo sebou z původu jejich. Toť skutečně malezáme u jistých pomořských útvarů v
Anglii, Belgii, Americe atd. Kamenouhelné sloje jsou tam dle mocnosti velmi neslejné,
ma mnoho náhle rozšířených kusů rozdělené, tak že mimovolně upomínají na hromadu
před hrází jistou naplavenou. Pro větší díl uhelných slojů musí se ale druhá domněnka
přijmouti, totiž že rostlinstvo, z něhož povstaly, na tom místě rostlo, kde se sloje utvo-
řily. K takovým slojům náležejí jmenovitě české a vůbec všechny sloje, které v stejné

104

mocnosti po velikých prostorách rozšířeny jsou a v podložených vrstvách lupek skamé=
nělinami (zvláště Stigmariemi) naplněný objevují.

Nesmíme se ale domýšleti, jakoby snad pralesy na těchto místech byly zkáceny;
naplavenou hmotou zasypány a v kamenné uhlí proměněny bývaly. Neb rostlinstvo ka-
menného útvaru nepředstavuje kmeny k dnešním lesním stromům podobné, nýbrž ba-
henní a pobřežní šťávnaté, duté lodyhy, které na místech bahnitých z moře neb slad-
kých vod vystouplých bujněly a jako rostliny na dnešních rašelinách se vyvinovaly.
Kamenné uhlí povstalo tedy z většího dílu z pravěkých rašelin. Z bahen na mnoha
čtverečních mil rozšířených vyrůstaly nejdříve šťávnalé, mnohoramenné a lezavé kmeny
(Stigmarie), mezi nimi vystupovaly v hustém seřadění velikánské lodyhy plavuňovitých rost-
lin (Kalamity, Sigillarie, Lepidodendra) a nesčíslné množství kapradin. Jedno pokolení
povslávalo na druhém, jako v dnešních rašelinách, a to se mohlo po celá tisíciletí opako-
vali. Ryzost uhelné látky, nepřetrženost a stejná mocnost slojů, kolmo stojící kmeny,
jakož i (jmenovitě v Čechách) obstoupení útvaru vyššími horami, poukazují jedině na
tento způsob původu uhelných slojů. Byla-li pak zarostlá krajina opět na delší čas za-
topena, pokrylo se rostlinstvo vrstvami naplaveného písku a hlíny, až se opět nové bahni-
sko vytvořilo a bujný zrůst opět je pokryl. Proto obsahují jmenovitě lupkové vrstvy,
bezprostředně nad uhlím uložené, veliké množství porůzných, z nejbližší pevniny od-
tržených rostlin, proto zdají se útvary kamenného uhlí v Čechách a sousedních zemích
tvořiti ostrovy, které, málo nad okolní vodstvo povýšené, čas od času se ponořovaly a
opět nad hladinu vystupovaly.

Důkladnější náhled obdržíme v tuto věc, poohlídneme-li se nyní po četných sto-
pách zahynnlého rostlinstva v úlvaru tomto. Poznání a porovnání těchto zbytků dávno-
věkosti s nynějším zrůstem otevře nám pak větší rozhled a povede nás blíže ku po-
znání fisikálních poměrů, které v době kamenouhelní na zemi panovaly. Popis tento za-
necháme si k příšlímu článku,

Kylvůněkounsti
Sepsal Em. Purkyně.

Když semeno zouplna dozraje, což se vždy spolu s dozráním plodu stává, rostlina
mateřní do světa je vyžene. Nastane rozsívání. U rostlin totiž, které člověk nemlátí,
aniž vysívá, semena sama na rozličný způsob obálek a jiných částí, jimiž k rostlině
připevněna bývají, se sproslí a blíže neb vzdáleněji od malky své sídla svá v zemi hle-
dají. Někdy celý plod zrnka zavírající od kmene odpadává, jak lo s našimi jablky a
hruškami bývá. Jistě mnohý pod jabloněm ležící, an okolo něho zralé ovoce se hřmolem
s větví jedno po druhém padalo, nemyslil, že jabloň tím nikterak nechce nás jablky pro
vánoce obdarovali, nýbrž že svá semena rozsívá. Tehdáž semeno čekali musí, až plod
docela shnije, tato trpělivost ale odměňuje se tím, že shnilé ovoce semenu úrodnou, hno-
jenou půdu poskytuje. Také lo velmi dlouho netrvá, až jablko shnije, což každý ze čte-
nářů již zkusil, nechal-li zralé jablko nějaký čas na vlhkém místě ležeti. Než u jiných
zas rostlin ani té malé trpělivosti pro semeno potřebí není. Plod obyčejně již na rost-
lině se rozpukává, a často tímto rozpukáním semena se vyhazují. Nevymršlí-li se ale
zrno tím způsobem, tuť mnoho jiných sil ještě v přírodě byluje, které začatou práci

105

dokončují. Vílr násilnou rukou vše odnáší, co plodného na rostlině, ba rodící bylinu
samu zláme a s sebou valí po zemi. Déšť vyšpláchá otevřené plody a zrnečko dolů
k půdě smyje. Plákům, když na větvích a na rostlinách sedí, ač bedlivě každé zrno
zobáky nabodají, často něco pod stůl a na zem padá, ano některá semena, jako n. p.
semena skořice, klíčí jénom tenkráte, když prvé od pláků sežrána byla.. Jiná semena
zas, jak jsme jedno z nich v předešlém článku (Tab. IV. Fig, %.) vypodobnili, jsou vlásky
a pírky opatřena, v nichž vílr se chytaje daleko je zanáší. Než předce z nesčíslného
množství semen, jež rostliny rodí, největší část zahyne bez klíčení, Makový plod rodí
tolik zrnek, že kdyby z každého zase vyrostla rostlina a toto vysívání a vyrůstání jen
tři léta trvalo, celá zeměkoule makem by pokryta byla.

Pozorujme ale teď semeno, tím neb oním způsobem do půdy přišlé. U některých
semen bychom velmi dlouho čekali museli, až by se klíček nějaký ukázal, neboť žalud,
semena palem, jako dallové zrno nebo kokosový ořech, potřebují léta, než ze země vy-
rážejí. Jiná semena, jako bob, hrách, ječmen, oves a td., po několika dnech již ko-
řínek svůj na potravu vysílají. A však i stejná semena jinde dlouho v půdě leželi mo-
hou, jsou-li jen proli vodě a vzduchu chráněna. Vykopá-li se hluboký příkop, třebas na
jaro, kde možnosti není, žeby ještě semeno nějaké s rostlin spadlo neb vítr je zanesl,
přece strany příkopu brzo. klíčícími rostlinami se pokryjí. Ony rostliny povstaly ze
semen, dlouho v hluboké zemi spavších, které ale motyka, na povětří a do vlhké země
je uvedší, ze sna probudila. Pročež také všecko obilí v suše zachovali se musí, nemá-li
klíčiti, neboť zrnko velmi snadno se ze sna probudí, zvláště když do příliš tvrdých a
tlustých škořepin zahaleno není. Jest totiž u semena od času ouplného dozrání až
do klíčení vzrůst jen zastaven. Kelní rostlinka v něm zavřená již růsti musela od času
kvělu, než tak krásně co samostatná budoucí rostlina se vyvinula, i ráda onu práci dále
vede, poskylne-li se jí příznivé příležitosti. Od rostliny, na které símě dozrálo, nemá ono
již ničeho očekávati; vždyť nejlepší její šťávy vyssálo. Proto ji opustí a hledá si pokrm
v zemi. Pokrm, jenž v zemi se nachází, jest především vlhkost, a tudy také semeno
klíčí, dáme-li je jenom do vody. Učiňme to, abychom hlavní výjevy klíčení pozorovati
mohli.

Semena bílkem opatřená, jako n. p. pšenice, ječmen a jiná, chovají v sobě klíček,
jako do nádobky, hnojenou zemí opatřené, vsazený. Bílek (Fig. 8. a Tab. IV,), jak jsme
v předešlém článku pravili, u obilních semen složen bývá ze škrobu a obkličuje rostlinku.
Voda bílek změkčuje, klíček škrob do sebe ssaje i roste a roste, až zastoupí místo
bílku. Vezmeme-li semínko teď do ruky, ukáže se nám měkké, tak že je mezi prsty roz-
tlačíti můžeme, což by se nám se suchým zralým nebylo podařilo. Má-li se kel teď
ještě zvělšovali, nepůjde to jinak, než roztrháním obálky semenní. U semen, kde bílku
není, jak se samo sebou rozumí, není potřebí do klíčení onoho času. Bobový kel
semenní již za Času zrání lusku více a více bílku, co tehdáž v zásobě měl, do sebe
vssál a tedy zralý bob neb kaštan ve svých velkých kelních listech všecky ony krmné
látky chová, an kořínek a pírko neb poupálko semenní ještě v nejskromnější podobě se
nalezají. Hrách a bob jest po dozrání svém tak daleko v klíčení jako pšenice, která
asi den ve vodě neb v zemi ležela. Když teď krmící látky rovně rozděleny jsou, za-
čínají se po celém zárodku hlavně v buňkách kelních listů proměňovati, a pak nejvíce v

- kořínku. Škrob se rozpustí a slouží ku polravě a vzrůstu, kořínek pak pomalu se pro-

dlužuje a zvětšuje, až obálku semenní prorazí,

106

Již u zralého bobu a hráchu pozorujeme kořínek (Tab. IV, Fig. 4.) v podobě
malého ocásku k semenu přilehajícího. Jsou tam též obálky semenní vždy nejlenší, pro-

nikání kořínku málo stěžující. U bobu do vody vloženého pozoro-
vati můžeme, jak každou hodinou ocásek tento víc a více se napíná,
až konečně vypučí. Kořínek až posavádéě jenom na outraty látek
v kelních listech nahromaděných rostl, jak mile alé vypučil, sám po-
máhá rostlinku živili. Rychle se vrtá mladý kořen hloub do půdy, a
ssaje Co mu nejbližší hrudičky poskytují. Ve vodě nedá se bažení
kořínku dolů tak pozorovali, slrčíme-li alé bob do země, tak že ko-
řínkem tvořený ocásek nahoru slrmí, brzo pozorujeme, jak kořínek
vyrážející se skroulí, až svého přirozeného směru, totiž prosto dolů,

dosáhne. Na dřevorytu Fig. 41. 7.) Obrázek náš vypodobňuje bob né.

klíčící, u kterého kelní listí (Fig. 1. c) jen málo teprv z obálek (%) vy-
hlédají, Neníf ale všecko lo, co v našem obrázku od semena dolů
sáhá, samý kořen. Polovice toho jest již kmen rostliny. Při vzrůstu
toliž země nad semenem okrouhlému, velikému bobu větší odpor
nastavuje, než dole špičatému kořínku. Vzrůstáním kmene tedy ko-

Fig. 4.

řen hloub se tlačí, an ještě nemá síly semeno s kelním listy nahoru vyzdvihnouti. Než

Fig. 2.

kořínek brzo postranní kořeny žene, (Fig. 4. r 2)
jimiž se více v zemi upevňuje. Teď má kmen
dosti podpory i baží nahoru jako kořínek do hlu-
biny, až prorazí zem a seméno ma světlo denní
vynese. (Fig. 2.) Mezi tím alé i kelní listý obálek
se sproslily, rozložily se na obě slrany, a u pro-
střed nich poupátko kelní (Fig, 2.) lístky svoje
zvělšujíc výš a výše vzrostlo. Teď již vzrůst na
všecky strany stejně pokračuje. © Kořínek roste
bloub a více poslranních kořínků do půdy vysílá
(Fig. 2. r 2), které spolu rostlinku upevňují a po-
krm ze všech slran přinášejí. Kmen roste výš a
rodí nové listí, tak že po několika dnech již zna-
menité velikosti dosahuje. Fig. 3.

Jinak to jest u pše-
nice a ječmene, vůbec u všech
trav. Tu také nejprvé koří-
nek se jeví, ale kořínek ten
již jest postranní kořen. Tab.

IV. v předešlém článku představuje semeno ječmenné, v průřezu rý-
sované. Kořínek (r) a kelní list (c) na oné figuře, ledy ve Fig. 3'
též literami * a c naznačeny jsou, a vidět, že zůstávají v kelních
obálkách (%) tečkovanou čárou mnaznačených. Z kořínku (Fig. 3.
*) vypučí postranní kořen (r 2), a z kelního listu (c) hned
pírko proráží (f). Ve Fig. 3. též v průřezu vypodobněné ukazuje
se, jak poupálka obilí a jmé podobných rostlin, trav, palem a lilií
jsou sestavena. Neleží totiž, jak u poupálek stromů našich též i

107

bobu a jiných rostlin, jeden mladý list nad druhým jako klapky, nýbrž trčí jéden v dru-
hém (Fig. 3. f* (2 [9 f%). Když jeden list vyrostl, druhý dole vyrazí v podobě
špičky, a vezmeme-li do ruky nějakou trávu, spatříme, jak jeden v druhém trčí a mladší
od staršího dole obklíčen jest. Než lístky klíčících se rostlin na světlo vyrazivší také
z jiné příčiny pozornost naši k sobě vábí. V semínku zralém i velké kelní lísty i
lístky pírka byly bílé, málo rostlin, jako n. p. javor, má přižloutlé pírko. Na světle
ale Jístky rychle sezelenají. Oučinkováním totiž slunečního tepla škrob i jiné látky v
buňkách rostlinních se proměňují a tvoří malá zelená zrnka, která pro nesčíslné své
množství a průzračnost buňěk celé rostlině zelenou barvu dávají. Můžeme si proměnu tulo
lučební asi takto myslili, jak modrý šátek na slunci barvu mění. Rosllinám dává slunce
zelenou barvu, tak jak ji šátku bere. Necháme-li v tmavém sklepě semena klíčili, rost-
linky z nich vyšlé budou bílé a teprv na světle sezelenají. Jen dvě z našich rostlin
již v semeně mají zelené semenní poupátko neb pírko, brslen totiž a jmělí rostoucí ma
stromech, z kterého lep na ptáky se zhotovuje. U ostatních po vyražení ze země zele-
nost se jeví. Při nastávající zelenosti kelní listy vždy nejtmavěji se barví, nejmladší
listy poupátka vždy prvé bílé, potom žluté a na konec teprv zelené bývají, Kelní listy
již sezelenalé zponenáhla chřadnou i opadají, a s nimi všecky upomínky na stav se-
menní zmizí. Rostlinka již více méně podobá se své matce.

Ještě třeba se zmíniti o několiko rozmanitostech v klíčení jednotlivých rostlin. Zde
ondy stává se u dikotyledonů, totiž u rostlin s dvěma kelními listy, že rovněž jako
monokotyledony (rostliny s jedním kelním listem) ony kelní listy v semenních obál-
kách zanechávají, častěji ale, že kelní listy, ačkoliv ze semena vypučí, až na světlo
nepronikají a tedy jen pírko na povrchu země se jeví. U dubu zase vzrůstající kelní
listy škořepinu žaludu vyzdvihují a jako čepičku na sobě nosí, až ji vyrůstající pírko
odstrčí. U třešní a u švestky, jejichž pecky ještě tvrdší škořepinu mívají, tato škořepina
vzrůstáním klu ve dvadíly se rozpuká. Místo rozpukání, tak nazvaný šev, již jest nazna-
čené a práce semínku lehká. Javorové kelní listy (Tab. IV. Fig. 9. c) jsou v semínku
mnohonásobně složeny. Začíná-li se semeno klíčili, záhyby listův kelních se vyrovnají a
semenní obálku od sebe odstrkují, jako motýl pupu svými křídly, A tak si vůbec přěd-
stavme semeno jako motýlka, který málo ještě od své budoucí formy maje v pupě spí,
až teplota jarní ho probudí. Kel semenní, jak mile zima luhy opustí, šíří a narovnává
se v své ouzké komůrce, až ji prorazí a co krásná rostlina na světlo sluneční vysteupí.

O dalším se vyvinování rostlin a jich květův a plodův pojednáme v číslech příštích.

Horstvo Velebitské.

Mezi třemi poloostrovy, které Evropa do Středomoří vysílá a jenžto jsou : Ibe=
vický (se Španěly a Portugaly), Italský a Řeckoslovanský, jest tento poslední až posud
* v přírodopisném i v každém jiném ohledu nejméně prozpytován. Přístupné pro nás kra-
jiny jsou zde, jak známo, posud jen po severním lemu poloostrova a na západním konci
jeho v přímoří adriatickém, pruh, na němž politicky rozdílné země od východu počínaje
takto leží: knížetství Srbské, rakouské Pomezí vojenské, slavonské a chorvatské, Pří-
moří chorvatské a ostrovy Ouarnerské, Dalmacie se svými oslrovy a Černá Hora,

108

Z této rozsáhlé obruby poloostrova Řeckoslovanského obíráme sobě k dnešnímu
vypsání severozápadní cíp, obsahující země mezi Istrií a Dalmacií rozložené, které země-
správa rozvrhuje na Přímoří chorvátské, na Vojenskou hranici (a sice od severu na jih
pluk Ogulinský, Otočac a Líku), a na ostrovy dílem k Istrii, dílem k Dalmacii přidělené,
Tento kus hraničí severně na Krajinu a království Chorvatské, východně na Bosnu či
vlastně na Chorvatsko turecké, jižně na Dalmacii, a západně jej obtéká modrá hladina
Ouarneru, totiž zálivu Adriatického moře čelným oslrovím naplněného.

Již první pohled na mapu poučuje nás o tom, že vody z tohoto konce na vět=
ším díle směrem východním k Sávě a Dunaji, tedy k Černému moři se ubírají, Přímou
čárou obnáší délka běhu jejich od pramenův až k úslí mořskému asi 150 mil; pováží-
me-li, že by potoky a řeky z této krajiny mnohem kralší ceslu, asi 5—8 mil, ku bře-
hům Adriatického moře měly, již z toho ohledu pozornost naše obracuje se ku překáž-
kám, které se jim v tuto stranu do cesty slaví a svah východní, úslí v Černé moře jim
vykazují. Příčina toho jsou ohromné hory, které se téměř náhle nad hladinou mořskou
vypínají a vrcholi svými nad Sněžku naši, v celku tedy daleko nad Krkonoše vynikají;
ony činí přirozenou zeď čili hráz, která vodstvu odpad k Adriatickému moři nepřipoušlí.
Z toho je také patrno, že Líka, Oločac a Ogulín, ačkoliv jsou jižněji položeny než vstatní
Chorvatsko, ačkoliv v nejbližším sousedství jsou s pobřežím mořským, nejvyšší a nej-
chladnější krajiny. zaujímají, a lo pouhou hornatinu, která se v ohledu klimatickém
dnosti nuznější a v celé tvářnosti hroznější. Fysiognomie této půdy, podnebí a pokrov
rostlinní budiž přede vším předmětem naší úvahy, nežli k nástinu horopisnému (orogra-
fickému) a zeměznaleckému (geognostickému) přistoupíme. Úroda a suchopárnost, bujná
vegelace a holá skaliska, réva vinná a tmavé chvojí, ušlechlilé ovoce a nuzný oves,
jižní Flora a stráně severního rázu, laboda podnebí teplého a nevlídné studeno — to
vše nalezá se zde v nejbližším sousedství, tak že vápencové hory, z kterých se vý-
chodní pobřeží Adriatického moře skládá, na skrovném území nejostřejší protivy v pří-
rodní povaze své poskylují.

Po horách burácí bora mrazivým dechem a udržuje na nich krutou vládou vše-
chen ráz krajin severních ; pobřeží ale přívělivou hladinou moře a vlažným jihem (sci-
rocco) nabývá tvářnosti břehův italských. Temena hor, vypínajíce se hned nad mořem
v největší výši, zabraňují teplému větru od jihu vanoucímu a zachycují s druhé strany
chladnou boru, kdežto na severním konci Chorvatska, k. p. u Záhřebu, právě na opak
horstvo proti půlnoci je rozpostavené, tak že jih na ně naráží a severní vělry se zadr-
žují. Tato zvláštnost, podobně jako v Čechách, více v klimatickém ohledu platí nežli
poloha zeměpisní; nebot zde i tam severní konce z lé příčiny jsou v celku teplejší,
jižní chladnější. — Hornaté kraje Chorvatska, jmenovitě Líka, Otočac i Ogulín, jsou vů-
bec známé co neplodné, nuzné, skalnaté; lesní stromy, nedozrálý oves a zemčata jsou
vše, co půda zdejší zplozuje, a to ještě jen místy, kde buď holá skála nebo nedostatek
vody vegetací naprosto nevyloučily, Naproti tomu roviny posávské jsou nepřetrženě
úrodné a plodné, a úzký lem přímoří adriatického, kde se mu jen dost málo prsti do-
slává, nejbujnějšími tvary středomořského rostlinstva se pokrývá. —

Nejpodivnější zvláštnost, která v krajinách těchto cizinci v oči bije, je ta, že
údolí zdejší jsou samé kotliny kolkolem horami obklíčené; tak nazvané dolce, kam vchá—
zeli a vycházeti Ize jen přes hory, nikoliv ale, aspoň jen zřídka kde, úvalem neboli

109

nížinou, kde se u nás řeky ubírají. Taková dolina, podle našich pojmův nepravidelná,
je třebas několik hodin dlouhá, rovná, dosti vzdělaná a k našim rovinám poněkud podobna,
až na to, že z ní žádného východu nenalezáme, a že poloky, proběhše ji v tom neb
onom směru, po krátkém běhu pod některou horou v zem se ponořují. Takové místo
nazývá se proto také ponor, a každý dolec, který má svůj potok, má na svém nej-
nižším místě přirozený lralivod v ponoru.

Ubírajíce se přímou čárou od východu na západ, k. p. od Zavolja (na kor-
donu) k Jablonci v přímoří pod Velebitem, nalezneme následující obraz krajiny.
Údolí Uny okolo Bihča (turecká tvrz Bihač, gen. Bihča), rozkládá se jako zahrada
před námi, jako utěšené sady, k nimžto naše chorvatské pomezí jenom nuzný plot dělá.
Podél hranice je naše strana vyvýšena a pahrbky její jsou větším dílem lesnaté odnože
Malé Kapely.

Přestoupivše Plešivici octneme se v dolině Korenické kolkolem horami
obehnané, jejížto potok nalezá trativod svůj v ponoru na jihovýchodním konci údolí;
obyvatelé nám povědí, že každoročně, kdykoliv v letě náhlý déšť v dolině zavítá, Kore-
nica zprudka se rozvodní, luka zaplaví a seno nezřídka v ponor zanese, načež nedlouho
potom na druhé straně Plešivice senoseky korenické v Klokotu vyplavou a do Uny
se ubírají.

Překročme zase horu západní a tu přijdeme v úhlednou dědinu Bunié, roze-
stavenou na severním cípu doliny, která náleží k proslulé Krbavě , bývalému hrabství
s hlavním sídlem Udbinou, kterou na jižním konci doliny spatříme v tak teskné vzdá-
lenosti, jako národní písně o její slávě připomínají. U Buniče se sbírají se strmin hor-
ských potoky, jichžto osud, jakož i potoka Krbavy, podobný jest jako Korenice; snad
již general Laudon, jsa zde co důstojník okolo r. 1745, poznal tu smutnou stránku ze-
mě, jejížto útroby všechnu vodu hltají, že zanechal zde po sobě podivnou památku, za-
loživ — chtě přerušiti jednotvárnost — háj na rovině buniéské v pořádku armády roz-
postavený, který i podnes Laud ov gáj slove. Laud mu totiž říkají hraničaři, a hostinec
v Buniči má jméno jeho ve štítu.

Nyní nás dělí jenom hora Čurma od Liky, ubíráme-li se ku Gospíci. $ te-
mene Čurmy asi dvě hodiny cesty až ke Kule sestupujeme neustále po stráních na
způsob schodův nebo tarasův vždy níže a níže padajících, ale na každém schodu se na-
lezá kotlina, kolkolem holými skalami obklíčena, v hlubině prstí nuznou naplněna a jakžtakž
obdělána bídným zelím posázena neb ovsem posela; čím blíže se nám staví na oči vesnice
Budak a Kula, tím četněji nás obkličují dolce a kotliny, nic jinak než jako propadliny.

Okolo Gospiče rozkládá se nejprostrannější krajina, od jihu a západu lesnatými
slráněmi Velebitu ohražená, jen že se zdají odtud sotva polovici té výše obnášeti, jak se
nad moře vypínají, důkaz že je i rovina tato vysoko položena. Všude, kam oko sáhne,
potkává se s kamenitou a skalnatou půdou; ani rovina okolo Bilaje, kde se Francouzi
pod generalem Marmontem r. 1809 postavili, není pole válečné ani pšeničné ; sám potok
Líka nerozkládá řečiště své ani po lukách ani v ornici, nýbrž plouží se v hlubokých a
těsných rozpuklinách skalních, a dospěv několik hodin dále k severo-západu, v údolí
kosínském padá v ponor, kudy se bezpochyby podzemně k moři dobývá.

Odtud až k temenu velebilskému samé hory a doly, rozsáhlé lesy a prastaré
hvozdy, jen že neschůdné a nevlídné, bez pramenův a potokův, jen na několika mí-
stech s těsnými prosmyky pro vývoz dřeva, hlavního staviv a loďstva adriatického, Z po-

110

sledních vrcholův spatřajeme širošírou hladinu mořskou s klikatými obrysy ostrovů jako
na mapě rozložených. Čím. níže sestupujeme, tím patrněji nám zavítá vlažný vánek s
mořským zápachem, cesla je ale nad míru obtížná a nebezpečná, stráň svislá, na překot
strmá, holá skála s lisícerými ostrými hroty někdy tak podivně vydlabanými, jakoby zde
lijavec byl pral do tekuté hmoty, nežli stuhla a skameněla,

Konečně sestoupíme na pobřeží, dívajíce se v modrozelené hlubiny, do, níž se
nesčíslná příkrá skaliska spouštějí, přerozličné zátoky, jeskyně, škuliny a skrýše tvoří,
a s vlnobitím věčnou harmonii sykotu, dunění, pěnivého šumotu a hřmolu provozují.
Opodále od břehu, jakoby se ještě nebyly nabažily divného pilvoření, vystupují znova
nad hladinu mořskou a dělají větší menší ostrovy, stanoviska čilých rybářův a mornářův.

Znamenitou a svého druhu jedinou odchylku od pustého rázu hor činí krajina
okolo Plitvických jezer, jichž je sedmero, v lůně Malé Kapely asi 2 hodiny cesty
na sever od Korenice položených, Jezera nebo-li plesa (zejmena: Kozjak, Galovac,
Okrugljak, Crno jezero, Ciginovac, Proščansko jezero) činí kolkolem horami obklíčené
kotle, z nichž se voda jako po schodech či patrech s jednoho do druhého vylévá.
Mohútné hvozdy se rozkládají na vše strany v okolí jezer; jejich břehy ozdobují vy-
soké topoly, buky a ztepilé sosny, po příkrých stráních a skalnatých stěnách povlékají
nízké křoviny a bujná tráva šedé balvany, na mnohých místech bělavým darem pokryté,
a tak je liduprázdná krajina při vší tichosti čarokrásně oživena, pravý obraz tajemné
krásy Přírody, která se hlučnému světu ukrývá. Nejmalebnější divadlo poskytuje ná-
vrší na cestě z Priboje nad jezerem Kozjakem, odkud se šest jezer s krásnými vo-
dopády přehlédne, mezi nimiž jeden ozdoben jest u prostřed ostrovem jedlemi porost-
lým. — Voda řine se hřmolně a s divým šumotem do propasti pěnivé, zde přes roze-
rvaná skaliska náhle a prudce, tam zase v čelných pramenech a obloucích, tu hrkotem
v drobném skoku přes menší kamení, všude ve hlučné kouzelné harmonii, až pak se
v zrcadlové hladině prozračně zeleného plesa nasbírá a na druhém konci podobnou
scenu opakuje. Konečně talo zajímavá hra najednou přestane ; jako ve fantastické opeře
zpropadne se celý proud u ponor, a teprva s druhé strany Malé Kapely přichází zase
na světlo co hotová řeka, ubírající se odtud co Korana během klidným, odměřeným, na
sever ku Karlovci, kde se do Kupy vlévá.

Na ostrově Cresu je u proslřed jezero Vranské horami obklíčené; na Krku
několik bařin a močálův. Grobničko polje představuje bezpochyby dno osáklého
jezera, rovinu kamenitou bez vegetace.

Známoť, že vápencové hory vůbec mnoho jeskyň a slují mívají; v Čechách je
Svatoprokopská na počátku romantických Dalejí jediná proslulá jeskyně; na Moravě v
okolí Brna jsou Macecha, Bejčí skála a Slupské jeskyně mnohem rozsáhlejší, V chorvát-
ském pomezí nalezáme velmi četné a prostranné jeskyně, chorvatsky pečine, a to
skoro ve všech horách, které jsou veskrz vápencové, Nejznamenitější jsou tyto: 1) Sa-
mo grad, blíže Perusiče v Otočském pluku, v hluboké kotlině, plna podivných krápní-
kův, které na způsob sloupův do klenby strmí; — 2) v Ogulinském pluku blíže T 0-
vunja (úřadně: Thouin!) jeskyně po dvě patra, z nichžto zpodním potok protéká,
velmi daleká a s postranními jeskyněmi spojena, kterážto druhdy sloužívala obyvatelům
za skrýš při výpadech tureckých; — 3) podobný přítulek poskytovala jeskyně v Pří-
moří nedaleko Senja na cestě k Novému; — 4) v Otočském pluku jsou ještě sluje u
Založnice a Kompolje; — 5) ve Slunjském u dědin Mračaje, Kremenu, Barilovié a Polje, —

111

Nesčíslné množství menších děr a podzemních dulin pohlcuje vodu ve všech skoro kra-
jinách, a tam, kde přirozené trativody při náhlém přívalu nepostačují, anebo kde takové
díry a vřídla (vřela) samy zase vodu vychrlují, nasbírá se močál čili tak nazvaná I 0-
kva, a někdy se podobá taková zavodněná kotlina jezeru, které v neurčité lhůtě zase
osákne a bařinu zanechá, Dobra čili Djula u Ogulína, Krbava v okolí Peéan a Jošan
rozvodňují se někdy tím způsobem; Peéina kozjanská a Pecina selská zaplavují
někdy polnosti okolo Buniče ; vesnice Trnovac měla do nedávna podobný močál od Kaniže
až k Bužímu sáhající, a Gráčac asi na 1000 jilrech země tak nazvanou Bar u, která slo-
vem i skulkem totéž značí co náš výraz bažina nebo bařina. (Bahna nedaleko Be-
nátek v nářečí venezianském také slovou barene, bezpochyby zbytek slovanský jako
jmeno Venetův), Nedostatek vody na jedné a nezbytná zástava vody na druhé straně
jsou podle toho hlavní ráz těchto smutných hor. Jenom dvě řeky kromě Korany na-
lezáme na mapě, které se během podle pojmu našeho pravidelným vyznamenávají. Unu,
která od vřídla svého pod horou Čemernicí dílem polilické rozhraní proti Turecku
činí, dílem s oběma úrodnými břehy tomuto docela náleží; a pak Zrmanju, protéka-
jící údolí, jemuž jmeno dává, od dědiny Vrela k Dalmacii, kde se níže Obrovce
v moře vlévá; její hluboké řečiště rozrývá pohoří dělíc Dináru od Velebitu úvalem,
který snad je staro-ilirské Tedanum, kudy Římané táhli svou dráhu po suché zemi do
Dalmacie. Ačkoliv také zde na písku a slinu nespočívá než slabá vrstva prsti, přece
podnebí již neklamně k jihu se hlásí, Květena a obyvatelstvo samo rázem svým k Dal-
macii náležejí, a proto cíp ten také Vinodolem slove.

Ostatní potoky nalezají po nedlouhém běhu svém fantastického konce v pono=
rech: 4) Dobra, přitékající od Skradu v provincialním Chorvatsku, u Ogulína pod
zámkem co Djula ponořena, u Petrova sela opět vyniká a ku Karlovci ke Kupě
spěchá, — 2) Mrežnica, u Zágorje klesajíc v ponor, vyniká co Tovunjčica opět na
světlo a činí přítok Mrežnice, která se v Koranu úslí. — 3) Gačka (Gadštica) , vyni-
kajíc pod horou Janjče-brdo nad Lešéem, dělí se u Otočca v několik ramen,
z nichžto větší díl v jezero se sbírá a u dědiny Švice pod hřmotným vodopádem v
ponor se zirácí, an jiné rameno u Brlogu v ponor padá — 4) Korenica pod Ple=
Šivicí se ponořivši co Klokot vyniká a k Uně spěchá. — 5) Krbava, u Visuče se

prýšlíc, u Pecan od země jest pohlcena. — 6) Líka sbírá vodu v rovině u Medku,
přítoky Novčica, Brestanica, Suhaja i Jadava, Glamořnica a j. sesil-
ňují ji u Góspiúe, načež u Dol. Kosína v ponor klesá. — %) Otuéa, počínajíc u

Sv. Petra, s přítoky Radušiče a Kiosnice zavodňuje dědinu Gródčac a zmizí tu v zemi. —
8) V okolí Brinje, Munjavy, Drežnice a v sousedních dolcích Veliké Kapely,
v Ogulinském pluku, jakož i na severozápadní stráni, od Mrkopolje až ku Rjece
a Grobničkom-polju podobný je osud všech malých potokův.

Pobřeží adriatické má několik potoků běhu překrátkého, větším dílem podle str-
mých strání velmi náhlého a prudkého, osadám nebezpečného, v letě ale někdy dočista
vyschlých. 4) Rjedina u Rjeky (Fiume), — 2) potok vinodolský, sbírající vodu
z Vinodolu chorvatského od Pribíra k Novému ; — 3) menší ručeje u dědin Cirkvenice,
Povile a j„ — 4) potok Senjský, sbírající vodu od Vrátníka celým úvalem až k Senje ;
v letě obyčejně suchý, při kvapném přívalu nebezpečný. — Odtud podle úpatí Velebitu
v zálokách Ouarnerských až k úslí Zrmanje několik ručejů a strumění, samé byslřice,
čím menší tím kvapněji k moři pádí, z nichž některé ku plavení dřev slouží, — Taktéž

112

na ostrově Krku od nejvyššího vrchu, Triskavac nazvaného, sbíhá potok k městysu
Bašce, a podobných menších jinde více.

Nyní přistupme k bližšímu poznání horstva a jeho hornin.

Pohoří vojenského pomezí a přímoří chorvatského od Istrie až k Bosně, od Kra-
jiny až k Dalmacii, vyjma Velebit, nikde nemají tak pořádnou souvislost, jako k. p.
hřeben našeho Rudohoří, naše Krkonoše, Tatry atd.; hory tamější představují více jistá
skupení vysoko vzlýčených vrcholův, mezi nimiž leží hluboké doliny více méně pro-
stranné, jako kotle kolkolem horami obehnané a od sebe naprosto oddělené. Jen tam,
kde se vrchole u vělším množství shlukly, nabývají charakteru souvislého pohoří a z toho
ohledu můžeme následující systemy udati, kterak i od lidu zvláštní jména dostaly. Jdouce
od Ouarneru na jihovýchodním konci ostrova Krka v Senjské údolí, vystupujeme asi
po třech hodinách cesty na vrch Vrátník (týmě 3618“ vys.), kudy se silnice s vý-
šin hornatých k moři ubírá. Z toho místa nejlépe si lze předslaviti, jakým směrem
se hory ve skupení shlukly. —

4. Velebit táhne se podle břehu Adriatického moře nad Karlopágem a dále co
severní hranice Dalmacie na jihovýchod, kde jej Dinára s horstvem ercegovackým
spojuje; Velebit jediný má nepřetržený hřeben, jehož vrchole 3600—5400 slř. nad
mořem sirmí; nejvyšší homoli v něm činí Svéto Brdo (Monte Santo) asi 6118 stř. *).

2 Veliká Kapela směrem opáčným, totiž od Vrátníka na sever podle silnice
přes Jezeránu a Modruš vedoucí k Ogulínu se táhne, zde na západním konci Ogulinského
pluku veliké skupení strmých alp činí a ve dvou vrcholích znamenité výše, jednou 6000
stř. (Bělolazica), a pak 4500 stř. (Klek) dosahuje. Od Veliké Kapely sáhají na
sever a západ hory Kaménjak, Jelenje, Grobnik, Šněžnjak atd. až na po-
mezí krajinské,

93. Malá Kapela zaujímá východní díl Otočanského a Ogulinského pluku ne-
daleko mezí nynějšího tureckého Chorvatska; nejvyšší vrch její je Plišivica 4858 stř.
nad mořem. Od Malé Kapely vybíhají na jih obmezenější hřebeny, z nichžto se vy-
značují kamenitá Gorica s nejvyšším temenem na vrchu Mrzínu, pak Vrbovská
staza co rozhraní Líky a Krbavy, kdežto Ploča nad Udvinou nejvyšší temeno činí.

Již nahoře pravili jsme, že jsou veškeré hory tyto nesčíslnými propastmi rozryté,
které brzo co rozpuky, strmé sráze a štěrbiny, brzo co jeskyně a podzemní skrýše,
brzo zase co těsné prosmyky a brány zrak náš překvapují. Žáčná hornina není ve
svých formách tak fantasická, jako zdejší vápenec alpský ; všechno, co je kde velebného,

*) Jednotlivé výšiny Velebilu od severního konce počínaje jsou zejmena: Knježev krč, Vratarska
kúk, Krasno (poutnické místo mezi Senjem a Otočcem), Ostri krč, Sjensko bilo, Plišivica,
Begovače, Brlog, Prolog, Došerova duliba, Ravni a Crni Dabar, Ljubičko brdo, Sladovac
(4826", silnice Kekica 2749“) a Oštarská vrh (nad Karlopágem) Biljevina, Siljevača, Buko-
vac, Visočica nad Gospičem), Vrh Mira (na počátku rozhraní dalmatinského), Jelovac, Kúk,
Bobica, Glavinovac, Stražbenica, Borovník (oba poslední na stráni dalmatinské jakož i tyto
tři nad Starým Gradem položené: Asanac, Vaganac, Paklarica); nad Medkem: Opaljenac,
Baljanovac, Bukova, Vrtetuša, Kozarištje, Oroseva, Medved-Grad, Malovan, Runjevac; okolo
Malého Halanu ; Svéto Brdo, Crni Vrh, Prag, Halan, Žuline jasle, Vranjača; vokolí Zrmanje+

Turovac, Kom, Celina, Štít, Opaljena kosa, Sedlo, Mali Klánác, Maglaj, Urlaj, Orlova greda;
Cemernica (prameny Uny).

113

hrozného a nádherného, co kde pitvorného a jakkoliv podivného, to útvar Velebitský v
ohromném rozměru i v drobných úryvkách provozuje a nepostihlou rozmanitost obrazův
pamětihodných poskytuje. Že musí také fantasie lidu v takových horách zvláštním způ-
sobem podnícena býti, o tom svědčí celá zajímavá stránka obyvatelstva, která se týká
jeho jmen, pověstí a pořekadel o horách a jejich divech. — A však nám zbývá zde
jen místa promluvili o geognoslické zvláštnosti našeho horstva.

Horstvo Velebitské skládá se jedině ze dvou útvarů, z křidového a jurového.

Útvar křidový.

Nejdříve předešleme posloupnost členův, z kterých se křidový úlvar podle ny-
nější známosti geognoslické skládá a jak se kde objevuje.
4. Křída,
3. Zeléný pískovec.
2. Gault.
1. Néocomien (nejzpodnější.)

Křidový útvar

V okolí pobřežních měst v Přímoří chorvatském, počínaje od Rjeky přes Trsat,
Bakar, Králjevicu, Cirkvenicu, Novi až do Senja, objevuje se vápenec, jenžto na úpatí
vyšších alp spočívaje, od vápencův jejich světlejší barvou, totiž bledošedou neb zažloutlou
se liší. Na severním konci Přímoří nad Rjekou blíže Trsatu skládá se vápenec tento
z rozmanitých okrouhlých neb hranatých, nepravidelně smíchaných kusův, zrno je barvy
šedé, zardělé neb světle růžové; dále k Bakru je sloh drobnější, hornina více hutná a
celistvá, čérvenými pruhy prostoupená; konečně zmizí docela, a postoupí místo vápenci
pevnému, světlošedému, silným množstvím nummulitův *) vyznačenému ; na sousedním
ostrově Krku jeví se tento vápenec nummulitový u větší mohútnosti a dělá celé skály
na severovýchodním konci ostrova blíže města Omišlja (Castel- Muschio); nummulity
zde dosahují velikosti rozdílné od čočky až ke dvacetníku, leckde jsou tak silně na-
hromaděné, že činí horninu na pohled břidličnatou. Na severozápadním konci ostrova
jakož i na suché zemi blíže Králjevice (Porto-Rě) přestávají zase nummulity, vápenec
je bez skamenělin , bledě růžové barvy, k hlacenému podobný, velmi tvrdý a co sklo
křehký, lomu hákovitého. Zde na pevné zemi jako tam na ostrově obsahuje vápenec
hojné druzy a couky hlaceného vápence rudohnědého.

Dále na jih od Senja přes Karlopág až k severnímu pomezí Dalmacie skládají se
holé skalnaté břehy adriatické výhradně z vápence slepencového, mramorovitě žíhaného,
jako blíže Trsatu. Místy zde představují četné strmé homole, jako věže nad sebou
vztýčené, na povrchu velmi ostré a břitké, zde onde četnými hroty pokryté, kleré se
vápencem světlým, co sklo tvrdým a všemu zvělrání vzdorujícím, jako nezrušitelnou
korou povlékají; stráně tyto jsou skoro nedostupné, aspoň velmi nebezpečné, a jsouce
naprosto holé, všeho rostlinstva prázdné, co úžasné kostrobledé slčny nad mořem se
vypínají a každého příchozího od Dalmacie podivně překvapují.

Slín je vedle vápencův těchto velmi slabě vyvinut, a více se ho na ostrově
© Krku nežli v Přímoří nalezá: jest barvy šedé, někdy zamodralé, na pohled mdlý a ze-
movilý, vělším dílem břidličnatý. Skamenělin neb otiskův rostlinných ani památky.

*) Nůmůmulity představují ploské čočkovité tvary, u vnitř množstvím komůrek v závitku sto-
jících opatřeně, Počítají se k nejnižším živočichům, tak nazvaným kořenožcům (Rhizopoda)«

8

114

Pískovec nalezá se v křidovém útvaru jedině blíže Senja, táhna se odtud
podle vápence křidového, na němž se zdá spočívati k severovýchodu, jest trochu vá-
pnitý, drobnozrný, barvy zelené, na povrchu okysličením hnědne nebo žloulne; památek
živočišných neb rostlinných v něm není, pročež i určení pískovce nesnadné; snad ná-
leží ku křidovému útvaru co representant zeleného pískovce. Pozorujeme z toho,- že
vřadění vrstev těchto do oddílů nahoře uvedených velmi nesnadno vyvésti se dá, poně-
vadž vyjmouce nummulity skoro žádných skamenělin se nevyskytuje. O nummulitech není
ale dostotečně známo, mají-li se počítati k nejhořejším vrstvám křídy, nebo k nej-
zpodnějším vrstvám třetihorním. A
Útvar jurový.

Vápenec jurový je nejmohútnější v celém území tomto, skládaje jadkáte tahem
nejvyšší hory od Krajiny nad Rjekou přes Grobník kolem Vinodolu, přes Vrátník, po
celém Velebitu až na Malý Halan a dále do Dalmacie; — druhým tahem jihovýchodně
od Zrmanje přes Malou Kapelu skrze Líku a Otočac, přes Velikou Kapelu až na Klek,
a odtud přes Severín zase nazpět do Krajiny. Prostřední polohu hlavního tahu těchto
alp zaujímá skoro jednotvárně vápenec harvy dýmové se zrny trochu tmavšího vápence;
na jihozápadní stráni se lak objevuje s nepalrnými rozdíly na třech místech, kudy sil-
nice k Přímoří se ubírají: u Kaménjaka a Jelénje, na Velebitu nad Karlopágem a nad
Podpragem na cestě k Malému Halanu. — Tento brekciový vápenec je bezpochyby
korálový oolith, prolože výše nad ním (aspoň na Velebitu blíže Oštarie a Ma-
lého Halanu) korálový vápenec vystupuje, který ovšem v mnohém ohledu zvláštní
a od pravé jury rozdílný, toliko ve skamenělinách s ním se shoduje; on je slohu plást-
natého (deskovitého), anebo máme-li jcho desky považovali za usedliny hmoly drahdy
tekuté, nazveme jej vápencem palrně vrstveným, -jen že pro vztýčení a téměř kolmý
svah vrstev těchto důvodův postačitelných posud nenalezáme.

Korálový vápenec je imavošedý, na vše slrany rozpukaný; na Malém Bod a
u Oštarie poznali lze v něm skamenělé zbylky hlemejždův a laslur, první jak se zdá
z rodu Nerinea (snad Nerinea suprajurensis Knorr), druhé jsou Tercbratulae.

Nad Karlopágem na. jihozápadním pobřeží nedaleko vrchole prosmyku, který
z Líky k moři vede, nalezají se v tomlo tmavošedém vápenci korály vlroušené, v hloub
se prodlužující; jsouť červené, ve vápence proměněné, na povrchu zvětralé a v celku
tak nepoznatelné, že jich vědecky určili nelze; hlouběji jesl vápenec uzlovitý, hlaceným
vápencem prostoupený a lím poněkud k slohu břidličnatému nakloněný. — Podobné
skameněliny nalezají se na jižním konci Velebilu u Malého Halanu blíže silnice dalma-
tinské, a to v té samé výši a v lýchž poměrech jako nad Karlopágem, jen že jsou
zde korály ve větších kusech pohromadě, barvy svělložluté a vyhlacené; jsouce lépe
zachovány, zdají se náležeti k druhu Explanaria lobata.

Výše zalemňuje se vápenec a skameněliny mizí zcela,

Na Malé Kapele a zvláště na Plešivici je vápenec docela změučný; nejvyšší
vrchol skládá se z nažloullého vápence, plného skamenělých bejložilcův z rodu Litho0-
dendron, klerý se také v hořejší juře severního Německa vedle ammonitův, tere-
bratul, astreid a apiokrinů vyskyluje,

S těmilo vápenci korálovými střídají se tenké vrstvy slínu, zde onde také lo-
žiska více méně hlinitých vápenců rozmanité barvy. Nejhojněji jsou vápence
tyto v dolomit přeměněné, a to v tak veliké rozsáhlosti ve zdejších alpách, že meze

M6

jeho ani udali nelze. V celku vyprovází dolomit jurské vápno ve všech hornatých kra-
jinách ; na severní stráni Velebitu je nejmohútnější, pak v okolí sv. Rocha, u Pilar, Rásto-
vykosy, u Trnovce, blíže Plitvických jezer, ve Veliké Kapele, na Kleku u Ogulína a j. v.

Okolo Pilar objevuje se modrošedý vápenec, plný enkrinitův (řapičnatých
echinodermů, z nichžto se v jurovém útvaru hlavně dvě čeledi vyznačují: apiokrinité a
pentakrinité), skameněliny jsou zde takléž ve hlacený vápenec proměněné, rozlámané a
v hornině bez pořádku roztroušené; z té příčiny také nelze z tohoto velmi pevného,
na pohled hlatitého Ckrystalloidního) vápence, který nezvětraje v ohromných balvanech a
kúkách z písčité půdy vyniká *), úlomkův dostali, na nichž by se skameněliny určili
daly. Poněvadž se enkrinité také v jiných vápencích, jmenovitě lasturnatých, nalezají, byli
bychom posud v pochybnosti o tomto, jaké místo v pořadí geognostickém zaujímá, na je-
dnom však kuse enkrinitovém podařilo se přece jednoduchá ramena odkrýli a na sloupku
(řapíku) soustřední k průtoku střevnímu sračřující pruhy rozeznali, tak že skamenělinu
za druh Apiocrinus mespilliformis Miller považovali, a vápenec také ke korálo-
vému připočísti možná.

Žútalokva (na východní stráni severního konce Velebitu) má v okolí modrošedý vá-
penee, na povrchu hnědnoucí a veskrz z lasturových zbytkův speklý; zlomky tyto, u
vápenec hlacený proměněné, jsou brzo podlouhlé, brzo okrouhlé a zavité, jinak ale ne-

i určitelné ; velmi vzácné úplnější exempláry podobají se rodu Astarte. Zde se nalezá
také v ploskách vápno živičnaté (Stinkkalk), barvy černé, křesáním smrdutě (živi“natě)
zapáchající,

Velmi podřízeně se vyskytují vedle těchto útvarů vápencových, daleko široko
rozsáhlých, jiné horniny, avšak jen ve skrovné mohútnosti.

Předně břidličnaté slíny (Mergelschiefer). U Ošlarie na vápně korálovém
spočívající slín je světlošedý a obsahuje terebratuly; slín u Udbiny, vápno pokrýva-
jící, je střídavě tmavorudý a zelenavě šedý, mnohem slídnatější a vápennatější nežli pře-
dešlý, a obsahuje sílu laslur, mezi nimiž poznati lze druhy Loniomya literata,
Astarte a malé pektinity.

Za druhé pískovec. Brušane a Trnovac nedaleko Gospiée (na silnici do Pří-
moří ku Karlopágu) mají poblízku pískovec ze samého zrnitého křemene, který zvláště
u Brušan'v drobnozrnou horninu přechází; barvy je šedé, slídy obsahuje málo, avšak ve-
likou sílu co proso drobných zrnek hnědého železa, bezpochyby železa oolithového; pí—
skovec pevný poskytuje zdejšímu obyvatelstvu brusy, odlud i jmeno místní Bruš ane.—
Blíže Pilar u Rástovykosy (hodinu cesty na výchoď od Sv. Rocha) uložen jest týž pí-
skovec na vápence, jen že je zde jako u Trnovce hrubozrný ; ten slouží za mlýnský
kámen do mlýnů ručních. — Také začernalá břidlice nalezá se zde u Pilar, a
sice v podobném poměru co v pískovci u Trnovce a u Brušan,

Z toho je patrno, že vápence tylo k tak nazvanému skupení Oxfordskému čili k
bílému jurovému vápnu náležejí, v němžto korálový, nerineový a aslarlový vápenec
hlavní členy, pískovec ale podřízená ložiska, nepochybně však soudobný s vápenci útvar
činí. Jakožto členy jury přijímají se totiž následující útvary:

+) Kůk — Felshorn; nejvyšší toho druhu strmina je Zir, asi 1'/, hod, východně od cesty mezi
Medkem a Sv. Rochem. ;

8ř

116

4. Portland (nejhořejší člen)
korálový vápenec

3. Oxford / nerineový „
astartový

2 Bath č. dolejší oolith

4. Lias (nejzpodnější člen.)

V třelím členu od zpodu nalezáme nejvíce podobnosti s horstvem Velebitským.
Při tom ale poznamenali musíme, že každý znatel o znamenitých rozdílech mezi pravým
jurovým útvarem a horninami Velebitskými připomíná, ba že se vůbec uznává, že je zdejší
útvar až k nepoznání proměněný. Jak se zdá, budoucí badání dokáže, že se vá-
pence zdejší velice odchylují od pravé jury, a že bude lépe uváděli je při podrobném
vypsání raději za útvar Velebilský, pro uvarování širokých omluv a protimluv.

V severní křídě v Anglii a u Ballického moře nalezají se koule křesavého
křemene, v jižní křídě okolo Středomoří a zde na Velebilu tenké vrstvy slínu
(Mergel), a v něm množství křemenilých baccilarií (řasy, druhdy za foraminifera při-
jaté) ; tyto vrstvy považuje Ehrenberg za analogon křesavých koulí v severní křídě, ve
kterých jsou baccilarie hustěji slité a speklé. Zylášťnost křidového úlvaru v jižní Evropě
je ta, že nemá pravé (zemité) křídy s křesavcem, nýbrž místo ní šedý, hnědý i čer-
vený a černý pevný vápenec (hippuritový vápenec) s již podolknutými slínovými vrst=
vičkami a sem tam zelenými zrnky (chloritická křída). Nejdolejší vrstvy obsahují pí-
skovec a tuhé šedé slíny (néocomien).

Ještě z jiného ohledu upozorňujeme zde na podíl slínu a slínových zemin v těchto
útvarech vápencových. Slín totiž je tyrdosti mnohem menší nežli vápenec, působením
vody a vzduchu se snadno rozpadává, rozdrobuje a v kyprou zemovilou hmotu pro-
měňuje ; takovým zvětráním se slává, že se ve vápenci rozpukliny, škuliny, rozličné me-
zery a duliny vyskytují, větší neb menší a tvaru přerozmanitého podle toho, jak silný
byl podíl slínu a jakým způsobem se v jistém úlomku nebo balvanu vápencovém roz-
prostíral. Tuto zvlášťnost, která spočívá bezpochyby výhradně na zvětrání měkčího slínu
ve vápenci, možná zpytovali na nejmenším kavalku horniny, jakož i na celých horách
a pohořích. Zvláště okolo Rjeky, v prosmyku nazvaném Bánská vráta, odlud k Bakru-
a ke Grobníku, dále pak na mnohých místech v přímoří i na ostrovích spalřujeme všude
na skalnatých stráních vápence přepodivně rozryté, prohryzené a na pohled hieroglifi-
ckými rytinami popsané; mnohé kameny jsou děrami všelijak provrlané, díry a. prů-
chody v nich někdy ku podivu kulaté a skoro pravidelné, jakoby ne bezúčelné; ne-
zřídka je mezera v kameně -tak veliká, že se celý kus podobá ulomenému uchu nějaké
nádoby. Pomysleme si nyní rozrylost a děravost menšího kamení ve velikánském
rozměru na celé hory a pohoří uvedené, rozpukliny a štěrbiny budou dělati hluboké
propasti a závratné sráze, — díry a ulomená ucha — budou předslavovati velebné oblouky
a brány, — škuliny a průchody — podzemní sluje, prostranné dutiny a jeskyně, zkrátka :
všechňy podivnosti v útvaru hor, všechny úžasné formy v tomto území malezáme již
v malém úryvku vápencovém naznačené, a zajisté by nás zvláštnost talo neméně pře-
kvapila, kdybychom se tak velicí co mravencové po ních procházeli.

Z části můžeme si také představiti a vysvělliti z této zvláštnosti hor ony po-
nory, totiž podivný běh potokův a ponořování vody v podzemní neznámé hlubiny,
Z části, pravíme, možná odyoditi úkazy takové na tytéž příčiny, z kterých povstaly ne-

Jura

117

sčilné rozpuky, propasti a jeskyně v těchto horách, Kromě toho ale musíme se domý-
šleti, že bylo také jiných sil, které spoustami tohoto horstva pohybovaly a nynější tvář-
nost jim zjednaly. Na „Svatém Brdu a okolo Malého Halanu k. p., kde spatřujeme
ohromné desky a plásti vápencové co vrstvy nakloněné a skoro kolmo k moři se spou-
štějící, pak v celém ostatním objemu západní stráně Velebilu až k Senju, jakož i na
jiných místech, kde se plosky vápencové příkře skloňují — tu se nám neustupně
vnucuje domněnka o vztýčení se horstva na jedné a propadnutí jeho na druhé straně,
domněnka, která ovšem nenalezá postačitelných důvodů v poměru horstva sousedního, posud
neúplně známého. Možná, že časem důkladné poznání prahor bosenských k žádoucímu
vysvětlení povede; také by bylo k uvážení, že zemětřesení, kleré východní břehy Adria-
tického moře často navšlěvuje a před věky bezpochyby ještě hojněji navštěvovalo , na
jisté původní převraty okazuje, při klerých v sousedství moře možná bylo veškeré
horstvo vápencové z prvotní polohy nakloniti, jeden díl v hlubiny uvrhnouti, druhý vztý-
čili a v nynější strmot postaviti.

Ostatně ale není vrstevnatost tak jednoduchá, aby se dala vysvětliti několika
slovy a pouhým domněním o vztýčení vrstev a naklonění k hladině mořské; na jiných
místech, jmenovitě, jak později okážeme, v Dalmacii, nalezáme vrstvy vápencové ve
víry a kotouče zavité a jinak podivně uložené, tak že se vyznati musíme, že k úpl-
nému porozumění těch úkazův ještě mnoho zbývá, a že zde útvar vápencový dějiny
rozličného způsobu přestál,

(Přiložená mapa ukazuje geognostický obraz popsaného tuto horstva.)

O povětrnosti
Od Dra. V. Kaneše.
II.

V článku předešlém ukázali jsme, kterak teplo jest hlavní pákou veškerých pro-
měn y povětří. . Ovšem že zkušenost nevždycky pravdu tuto bezprostředně potvrzuje,
ano naopak bývá často změna teploty následkem jiných úkazů v povětří: proto ale přece
nikterak nenásleduje, že by teplo nebylo první příčinou všech meteorologických
úkazů, Všecky tlakové. případnosti ukazují toliko, že veliký ten stroj, jejž blíže ohle-
dali; jsme sobě umínili, skládá se z množství kol a koleček, které jedno do druhého
sáhajíce vespolně sebou hýbají i zase nazpět působí, a tak i nejprvnější páky, toliž
tepla, opětně se dotýkají.

Hlavní vliv teploty na vzduch záleží v tom, že mění hustotu jeho. Pokud hustota
vzduchu jest všude stejná, zůstává povělří tiché; jak mile však tato stejnost teplotou se
zruší, nastane hnutí větrem nazvané.

Slavný fysik Franklin byl první, který jasně a patrně ukázal původ větrů ná-
sledující zkouškou. Otevřeme-li dvéře mezi pokojem topeným a pokojem studeným, tak
že vzduch obou může spolu splývati, znamenáme v otvoru dvojí vítr. Nahoře jde proud
vzduchu z tepiejšího pokoje do studenějšího, dole jde naopak ze studenějšího do te-
plejšího. Chceme-li se o tom přesvědčili, potřebujeme tam držeti jenom rozžatou svíčku,
i spatříme, že pohyblivý její plamen hnán jest nahoře očividně ven z tepla, dole z venku
do tepla. :
To samé děje se v povětří. Zahřeje-li se totiž z dvou sousedících krajin jedna

118

více než druhá, tedy vzduch nad krajinou teplejší bude se rozšiřovati nahoru, tam však
nezůstane pokojným, nýbrž bude se pohybovati na všecky strany a působili tak proudy
ve směru od krajiny teplejší k studenější, ,

Také však dole při půdě zruší se rovnováha. Tíže vzduchu nad studenější kra-
jinou se nacházející rozmnoží se totiž vzduchem odjinud přibylým, a následkem toho
počne onen rozmnožený vzduch tlačili na všecky strany, k čemuž napomáhá i to, že
tlak v krajině teplejší seslaben jest úbytkem hořejšího vzduchu. Toto jest přirozený
výklad větrů, dostatečně zkušeností potvrzený. Kdykoli v nějaké zemi nastalo náhlé
zmenšení vzduchového tlaku, pozorovalo se zároveň v sousední zemi jeho zvětšení, a
zas naopak. Rozdílnost vzduchového tlaku vezdy jest spojena s proudy vzdušními, které,
jak již podotknuto, nahoře a dole v opáčném směru se pohybují. Ukázalo se však, že
tyto úkazy často dějí se v náramné rozsáhlosti, že n. p. všecky tlakoměry v Evropě
v týchž dnech neobyčejně nízko stály, a současné vystupování jejich teprv daleko od
pomoří evropského na Allantickém oceánu, anebo v Americe neb v střední Asii pozo-
rováno jest.

Naproti tomuto výkladu snažili se mnozí přírodozpytci, odvozovali větry z jiných
kosmických neb tellurických příčin, jmenovitě z více stran vyjádřeno mínění, že pří-
činou větrů jsou pochody u vnilř země se dějící. Za důkaz toho uvádějí velikou prud-
kost větrů v krajinách horních. Vzduch uvnitř země nahromaděný uchází prý snadněji
nerovnostmi půdy, čímž nabývají tam větry větší síly nežli v rovinách. A však právě
tylo nerovnosti jsou samy v sobě jedinou příčinou větší prudkosti větrů, dn vrchy zadr=
žují jejich pokrok. Následek toho jest, že větry pohybují se s rozmnoženou prudkostí
skrze doliny a přes vrchole hor, k čemuž ještě přistupují místní proudy, které zvělšují
sílu vělru prvotního. Panují-li ve veliké části jižní Evropy prudké jižní větry, v dolinách
švýcarských, běžících od severu na jih, nabývají takové prudkosti, o níž na rovinách
není ani pomyšlení. To samé pozoruje se také při řekách, v nichžto proud bývá tím
silnější, čím nerovnější a na strminy bohatější jest koryto jejich.

Mnohem důležitější zdá se býti úkaz pozorovaný od horníků, na nejž mnozí fy-
sikové kladou velikou váhu. V čas velikých bouří, někdy také před nimi pozorují toliž
horníci v hlubině zemské silné proudy větru, které často vem se ženou. A však i to
dá se vysvětlili způsobem svrchu uvedeným. Před silnými bouřemi anebo zároveň
s nimi stává obyčejně tlakoměr nízko. Kdežto tedy hustota nadzemského vzduchu jest
mnohem skrovnější, musí vzduch ve slujích podzemských se nalezající pro zmenšený
tlak nahoru vyráželi.

Příčinou vzduchových proudů jest tedy jediné rozdílné zahřátí jednollivých krajin.

Abychom pak z této základní myšlénky vyvodili jednotlivé proudy, jevící se v
povětrném našem oboru, počneme s případem nejjednodušším. Kdo se plavil po moři v
rozličných počasích, ví, že se jím V letě povětří ochlazuje, v zimě pak zase mírní chladno,
jaké panuje uvnitř pevniny. Příčina toho úkazu jest, že voda dotýkáním se teplého
vzduchu méně se zahřeje, v studeném pak okolí méně se ochladí, nežli zémě v týchž
okolnostech.

Ráno, když slunce nad obzor vystupuje, jest země přes noc mnohem více vy-

chladlá, nežli moře, Vzduchový sloup nad zemí jest tedy mnohem chladnější nežli vzduch
nadmořský, kterýž také proto vystupovali musí do výšky, an se onen pohybuje od země
k moři. To jest vítr zemský, který trvav po celou noc k ránu své největší síly dosahuje,

119

po slunce východu však pomalu slábne, až konečně k 8—9. hodině dopoledne stane se
pomíjející utišení, V tu dobu toliž jsou jak země tak moře k stejnému stupni zahřáty,
tak že nastane rovnováha obou vzduchových sloupů a následovně ulišení. větrů, Země
totiž zahřála se rychleji nežli moře, čímž nahradila to, oč byla přes noc. více vy-
chladla. - Čím výše však vyslupuje slunce, nabývá země vždy větší teploty, která rych-
leji vystupuje nežli teplota moře, hořejší vzduchové vrslvy rozšiřují se, načež vzduch
mořský začíná se pohybovali k zemi, Vílr mořský roste v síle tak dlouho, pokud přibývá
zabřívání půdy, až ke 2 — J. hodině odpoledne zároveň s teplotou nejvyššího stupně
dosáhne. Od té doby ubývá zahřívání půdy, mořský vítr tedy slábne, až zase nastane
vyrovnání, načež opět po celou noc věje vílr od země. Toto střídání se větru velmi
nápomocno jest výživě obyvatelů přímořských, neboť ráno žene jejich loďky od břehu
do moře, a večer zase je přihání z moře ku břehu.

Jiná, ještě u větší míře oučinkující příčina rozdílného zahřilí a tedy i proudů
vzduchových spočívá ve zvláštním položení naší země proli slunci. Slunce může jenom
na jednu částku země paprsky své kolmo vysílali, čímž tato částka nade všecky ostatní
se zahřívá. Proto nazývá se talo čáslka horkým čili tropickým pásmem. Horké pásmo
musí se tedy stávali stálým pramenem tepla, z něhož bez přelržení vystupuje do výšky
zahřátý vzduchový proud, který ustupuje chladnějšímu vzduchu od pólů se přihrnují-
címu, sám pak u výšce rozlévá se ve směru k točnám. Z toho tedy povstává vítr, který
při povrchu země směřuje od pólů k rovníku, u výšce pak od rovníku k pólům.

Dle toho museli bychom na severní polokouli míli vítr půlnoční, na jižní pak po-
lední, kdyby nebylo ještě jiných příčin, kleré úkaz tento poněkud zaplítají.

Jedna z těchto příčin jest otáčení se země okolo své osy, v němžlo i veškeré
povětří se oučastňuje. Každé totiž místo pohybuje se od západu k východu, a to tím
rychleji, čím bližší jest rovníku. Ty částky povětří tedy, které leží mezi obratníky,
pohybují se rychleji k východu, nežli vzduchové vrstvy mírných pásem. Ty spousty
vzduchové zase, které následkem silného zahřilí horkého pásma od pólů k rovníku se
pohybují, mají menší rychlost nežli ony krajiny, do kterých přicházejí, pročež zůstáva-
jíce o něco pozadu činí odpor od východu přicházející.

Na severní polokouli tedy, poněvadž tu pohybují se zmíněné spousty vzduchové
od severu k jihu, povslává z tohoto složeného pohybování vítr v diagonálním směru od
severovýchodu vanoucí. V hořejších vrstvách děje se podobné pohybování, ale ve směru
opáčném, lak že z toho povstává vílr jihozápadní,

To samé děje se na jižní polokouli, jen že tu obráceně ve vrstvách dolejších
panuje vítr jihovýchodní, a v hořejších severozápadní,

Tito po celý rok trvající větrové známi jsou pod jmenem větrů passátních čili
živých. Rozumí se, že větrové tito dle- rozličných místních okolností jak v síle tak i ve
směru svém se mění. Na blízku točen, kde pohybování od západu k východu jenom slabé
jest, jen málo se uchyluje passátní vílr od přímého směru k rovníku; čím více však
se k tomuto přibližuje, tím větší jest jeho východní úchylka, až na rovníku samém pro-
mění se téměř ve vítr východní. Tohoto slálého východního větru, který zvláště patrný
jest v rovníkových krajinách Atlanlického oceánu, používalo se od dávna ku plavbám do
Ameriky. Byl to ten samý vítr, který téměř k zoufalosti přiváděl soudruhy Kolumbovy,
poněvadž se obávali, že jim zamezí zpáteční ceslu do vlasti, job

Na blízku rovníka, kde se oba tilo živí vělrové setkají, musejí způsobiti mnohé

120 ;

úkazy, které se představují co tolikeré úchylky od pravidla. Jak právě slunce buď severní neb
jižní polokouli více zahřívá, mění se síla obou těchto větrů, které rozšiřují svůj okres buď
k té neb oné straně, Nával vzduchových spoust s obou stran, jakož i veliké zahřití
povrchu zemského na blízku rovníka velice sesilňuje vystupující vzduchový proud, čímž
nezřídka mezi ním a větry passátními nastane boj, jejž mořští a zemští větrové ještě
více zaplétají. Pročež nenalezáme zde žádných pravidelných větrů, nýbrž tišiny neu-
stále střídají se s prudkými potrhy a vichřicemi. Skoro každodenní silné bouřky a li-
javce také přispívají k zrušení pravidelného passátního větru. Tento obvod nazývá se
krajinou tišin, která však podle rozdílnosti počasí a moří položení své mění, a však
vždy trochu na sever od rovníku se drží. To způsobilo u některých fysiků domnění,
jakoby jižní polokoule byla mnohem chladnější nežli severní. Mnohem však podobnější
ku pravdě jest domnění Humboldtovo, že příčina toho úkazu leží jedině v rozličné
působnosti povrchu obou polokoulí a ve větší vodnatesti polokoule jižní.

Z toho, co jsme tuto sestavili, snadno lze pochopiti, že pohyby v povětří našem
dějí se všude dle výše uvedených zákonů o proměnách teploty, a to s tím větší pravi-
delností, čím stejnější jsou povrchy, na nichž spousty vzduchové spočívají, a čím men-
ších překážek pohyby na cestě své nalezají.

Čím více ale se vzdalujeme od onoho pásma země, na něž mocnost slunce s
největší svou silou působí, tím více zaplétají se úkazové tito. Děje se to jednak proto,
že hlavní působitel, totiž slunce, nepanuje již s tou samou převahou, jednak z té pří-
činy, že plocha mořská, zvláště k severu, vždy více se stahuje a mocné hory proudům
vzduchovým v cestu se slaví. Sotva tedy překročíme obratník, přijdeme do obvodu
větrů proměnlivých, kteréžto, jevíce mnohem méně pravidelnosti, požadují mnohem čet-
nějších pozorování ku poznání svých zákonů.

Podle toho, co jsme pověděli o původu větrů passálních, měl by i v našich šíř-
kách převládati víh“ severovýchodní, poněvadž teplota krajin, od nás na sever ležících,
též mižší jest nežli u nás. Zkušenost však ukazuje, že sice častěji pozorují se větrové
severovýchodní, vedle těchto ale také jihozápadní, ano že tyto nad ony převládají,
Vysvětlení toho vyplývá z původu passátních větrů, jak jsme jej svrchu udali.

Mezi tím totiž, co na naší polokouli při povrchu země ženou se spousty vzdu-
chové od severu k jihu, kterýžto však severní vítr současným se otáčením země v šíř-
kách našich ve vítr severovýchodní se mění, povstává ve vrstvách vyšších vítr jiho-
západní, který však v pokroku svém k severu znamenitě se ochlazuje mnohem nižší te-
plotou hořejších krajin našeho povětří. Toto ochlazení má za následek, že tento vzdu-
chový proud jakožto hustší níže klesnouti musí, kdežto se objeví co vítr jihozápadní,
Proto bývá v krajinách našich na jaro a na podzim panující.

Až posud odvodili jsme původ dvojího směru větrů, jihozápadní a severovýcho-
dní, z velikánských, na celé zemi působících příčin, i dotvrzuje se tím patrně, že žádný
úkaz v povětří není osamělý, nýbrž že musíme vždy míli na očích celek.

Vedle toho dvojího vělru poučuje nás však zkušenost ještě o jiných, a třeba i
tyto více pořídku se naskytovaly, musíme přece původ jejich hledět vysvělliti. Dejme
tomu, že by vůbec převládal vítr jihozápadní, západní ale část Evropy že by byla vel-
mi teplá, kdežto na východě jevila by se teplota při zamračeném nebi nižší: tož byl by
výsledkem takového rozdílu v teplotě vítr východní. Tam, kde tento vítr potká se s
panujícím větrem jihozápadním , nastane složený z obou směrů“ proud jihovýchodní.

121

Tento, spojen s větrem jihozápadním, dává čistý jižní vítr, a tak můžeme v tomto případu
původ všech větrů vysvětlit z rozdílné teploty rozličných krajin. I zde, jak vidno,
zachován všeobecný zákon, že první a jediná příčina všech větrů, jaké na zemi pozo-
rujeme, jest nestejné zahřití dvou krajin,

Již tedy ukázali jsme přednost a mocnost působení tepla na naše povětří. V ná-
sledujícím článku seznámíme čtenáře podobným způsobem se vlivem, jejž má teplo na
páry v našem povělří se nacházející.

sg Přehled povětrnosti od r. 1852.
f (Dokončení),
Říjen.

Téměř všeobecné jest mínění, že- po levné zimě následuje chladné léto, po stu-
dené pak zimě horké léto. Také obráceně se často soudívá. A však zkušenost uka-
zuje, že domněnka tato není pravdivá, ano, že mezi posledními čtyřiceti roky, co na to
pozornost jest obrácena, nalezá se více let, v nichž na teplou neb studenou zimu ná-
sledovalo léto spíše povahy souhlasné nežli prolivné, a tak též obráceně. To potvrzuje
i rok 1852. Léto bylo v celku teplé, a přece následoval na to podzim i zimní v ten
rok padající měsíc prosinec tak neobyčejně levný, že řeky ani nezamrzly.

Měsíc říjen měl hned v prvních pěti dnech teplotu vyšší než obyčejně, v kte-
roužto dobu padá také nejvyšší teplota celého měsíce o +19.2, která jest pozorována
dvakráte, totiž dne 2, a 5. Déšť dne 6. spadlý znamenitě pak povětří ochladil, tak že teplota
spadla o 39—49 pod obyčejnou, udržíc se v lom stavu až do 21. V tomto čase, totiž
dne 20., pozorována jest nejmenší teplota o —0.8. 0d23—31. byla teplota z části nor-
mální, z části vystupovala nad ni o několik stupňů. Proto neodchylovala se prostřední
teplota toho měsíce valně od normální, obnášejíc + 7.927,

Větším a častějším proměnám podlehal tlak vzduchu. V době od 1—5. klesl
tlakoměr o 8“"', v tu dobu laké zaznamenán jest nejnižší jeho stav o 26"9,"/84. Od
6—19. s málo proměnami neustálé vystupoval, tak že v poslední tento den pozorována
jest největší výška jeho o 27411./65, Od 20—28. zase klesal, v posledních pak dnech
měsíce opět vystupoval. Prostřední ak vzduchu obnášel 27“5./415, Vlhkost toho mě-
síce byla skrovnější než obyčejně bývá. Pršelo sice po 9 dní, a však málo vydatně.
Dne 5. nenadále zdvihl se vichr od západu. Jasný byl toliko jediný den, také pak jen
jediný den veskrz pošmourný. Napnutost par obnášela v průměru 2.61, největší o
4/“40 byla dne 5. a 25., nejmenší o 4./“08 dne 20.

Listopad.

Ačkoliv nejvyšší stupeň teploty o + 10.93 pozorován byl již 1., udržela se
přece i později až do 40. teplota v takové výšce, že vždy přesahovala normální teplotu
o 40—59, Od 10—14. klesla z části pod normální stav, v kteréžto době dne 13. po-
zorována jest nejnižší teplota o — 0.99, Od 15. až ku konci měsíce, vyjma 25., 20.
a 27., udržovala se teplola ustavičně nad stavem normálním. Z lé příčiny jeví se také
prostřední teplota o 2.908 vyšší než obyčejně, an obnášela -+ 59.40.

Také tlakoměr ukazoval znamenité proměny. Měsíční rozdíl obnášel 12.514.
Nejvyšší stav tlakoměru pozorován jest totiž dne 7%. o 279.89, a nejnižší dne 22. o
26'/9,//38, Že tlak vzduchu vůbec zůstal pod normální mezí, ukazuje prostřední stav

122

lakoměru, který obnášel toliko 27“4,4/00, tedy o 4./“48 méně nežli obyčejně. Nebe
bylo větším dílem pod mrakem, 413 dní bylo naskrze pošmourných, a ani jediný den
nebyl docela jasný. Tato. okolnost aspoň z části vysvětluje neobyčejně vysokou teplotu
toho měsíce, an při zamračeném nebi teplota jenom nepoznatelně se umenšuje sáláním
tepla do proslory všesvělové.

Všecka sraženina obnášela 144/15, i byla tedy o 3.//28 hojnější než obyčejně.
Pršeloť po 21 dní, mezi něž počítám také den 12., kdežto padal sníh.

Napnutost pak obnášela v průměru 2.86, největší o 4./“50 pozorována jest 9.,
nejmenší o 1.456 dne 13. Dne 8., tedy den po nejvyšším stavu tlakeměru, zdvihla se
v noci bouře od ZJZ. V ostatní dny panoval střídavě mírný vítr od západu nebo jiho-

západu.
Prosinec,

I v tomto měsíci držela se teplota povělří na slupni neobyčejně vysokém, totiž
po všecky dny o 39—5“ výše než obyčejně. Toliko od 13—15., pak 19., 20., 23., 24.,
28. a 30. byla teplota dílem normální, dílem o. 1% pod ní. Nejnižší teplota o —39.3
pozorována jest dne 24, nejvyšší 0+ 9.93 dne 6. Prostřední teplota celého měsíce
obnášela + 3.951, i byla o 3.903 vyšší, než bývá obyčejně v prosinci. |

Tlak vzduchu podroben. byl toliko malým a nehojným proměnám, vyjma dobu od
16—19., v kteréž pozorován jest jak nejvyšší tak i nejnižší stav takoměru. * Nejnižší
pozorován jest 16. a obnášel 27“0.“/94, nejvyšší dne 19. obnášel 2711.50. Pro-
střední měsíční tlak vzduchu rovnal se docela normálnímu a obnášel 27“5,“61. Mno-
host deště obnášela jenom 3.62, jsouc o 5.89 skrovnější než obyčejně.. Pršeloť po
deset dní, sníh však nepadal žádný. Nebe bylo obyčejně pod mrakem, což opět ponč-
kud vysvělluje vyšší teplotu toho měsíce. Panující vílr byl jihozápadní,

Cesta do Banatu.
Od Ant. Fryče.

Příznivými okolnostmi podporován došel jsem na jaře roku 1852 vyplnění dávného
přání svého, bych se mohl vydali na cestu do jižných krajin Uherska a tu přírodnická
badání konati i přírodniny všeho druhu, zvláště pak ptactvo, sbírati k obohacení národ-
ního Museum v Praze.

Jak známo, oplývají krajiny jižního Uherska po levém břehu Dunaje položené,
obyčejně Banátem zvané, velikým množstvím plactva bahenního, vodního i dravého. Věda,
že ještě ničeho bližšího o těchto zajímavých krajinách českému obecenstvu podáno ne-
bylo, odhodlal jsem se cestu svou popsali a tím naznačiti obraz rovin banátských, kte-
réžlo bažinami svými mezi všemi evropskými krajinami co zvláštnost vynikají.

Laskavostí pana dvorního rady Sacher-Masocha obdržel jsem od Pražského ko-
manda povolení, vzíli zbraně svoje s sebou, a jsa ostatně vším zaopatřen, čeho k po-
dobné výpravě polřebí, opustil jsem vloni dne 20. března Prahu, a dne 21. byl jsem v
Pešti. Pobyv tu přes den, a snaživ se marně býti připuštěn do sbírek zdejšího Museum,
odploul jsem v noci po parolodi.

Povětrnost při plavbě byla sychravá, a pozorování přírodnická byla příštího dne
vzdor dalekohledu jenom na následující obmezena. Jak mile se rozednilo, bylo pozo-
rovali malá hejna kormoránů velkých (Carbo cormoranus) a všelikého druhu kachen ve

123

výšce k východu táhnouti. Po břehách ustavičně poletovaly vrány (Corvus cornix), a to
již v párkách,

Dne 23., když jsme byli minuli pevnost Petrovaradínskou, počalo býti poněkud
živěji. Ve velkých srázech na pravém břehu měly kavky (Corvus monedula) nesčíslných
děr, v kterýchž hnízdily, a poletujíce kolem nich dováděly s poštolkou (Falco tinunculus),
po nížlo jsem marně svůj zrak namáhal, bych se přesvědčil, není-li to poštolka jižní
(Falco cenchris). Na písčitých mělčinách pozoroval jsem velikého racka (Larus), jejž
jsem zdálí rozeznati nemohl; dále šedou volavku (Ardea cinerea). Několik rybáků
velikých (Sterna hirundo) poletovalo nad vlnami, neunaveně po rybách lovíce.

K polednímu nedaleko Zemuně spatřil jsem tlupu orlů mořských (Aguilla albi-
cilla), jenž kroužíce nad svrchu zmíněnými srázemi hlinovatými, jeden po druhém. se
spouštěli, vidouce prase po stráni se pasoucí. Počet těchto velikolepých dravců mne
překvapil, neb jich bylo přes třidcet.

Více mne však zajímal orel císařský (Aguila imperialis), jejžto spatřil jsem na
stromě na jednom ostrově dunajském, avšak pro rychlost parolodi brzy opět s očí
pustiti musil.

Tento druh orlů jest v celé severní Evropě velikou vzácností, a z jižnějších
krajin právě miluje nejvíce roviny banátské, kdež mu zajíci v úrodných polích a ptactvo
v bažinách hojné potravy, ostrovy pak dunajské vysoké duby ku pohodlnému hnízdění
poskytují. © polednách minuli jsme Zemuň, a k večeru přistáli jsme v Baziaši, kdež
jsem vystoupil z lodi, bych se do Bílé Církve odebral, jenž odtud jen tři hodiny cesty
vzdálena jest., Baziaš jest nepatrné místečko, skládající se z několika domků , kteréž
úředníkům parolodi a lidu na blízké železnici pracujícímu dosli skromného přístřeší po-
skytují, pak z řeckého kláštera s malým kostelíkem.

Jesli to velmi důležité stanovisko pro paroloď, která z Vídně do Cařihradu pluje,
neboť zde nakládá se proslulé Oravické uhlí, které se pokládá za jedno z nejlepších
v Evropě.

Dostav se již za tmy do Bílé Církve, ubytoval jsem se u pana plukovníka Pave-
lice. Téhož večera jsem poznal též valnou. část štábního důstojnictva, což mně za
velmi velkou výhodu sloužilo, am.jsem ode všech, zvláště pak od p. podplukovníka Fa-
bra, ve svých podnikáních laskavě podporován byl.

Druhého dne, zotaven po tak rychlé cestě, prohlídl jsem teprv okolí, v kterémž
jsem se byl octnul.

Bílá Církev leží na kraji velké planiny banátské pě u paty malého pohoří, jenž
činí výběžek jednoho ramena Karpatů.

- © Mimo katolický chrám, štábní stavení a jednu dílnu k předení hedbáví jest málo
který dům pod jedno patro, tak že v celku město to dosti jednotvárně vypadá. Oby-
vatelstvo, co se obchodníků a řemeslníků dotýče,. jest z větší části německé, oslalně
srbské.

Dne 26. šel jsem na lov, a jda po pastvištích dostal jsem se až.k řece Neře.
Na břehu jejím nalezal se malý lesík, v němž spatřil jsem kvíčaly (Turdus pilaris) v tahu,
což zřejmě svědčí o drsnosti povětří, jaká zde posud panovala. - Odtud šel jsem podle
řeky asi hodinu cesty a zabil jsem mimo několik sprostých pláků též vzácného dravce,
maláka malého (Circus pallidus).

Vraliv se do Bílé Církve seznal jsem, že v okolí města dostačitelné příležitosti

124

k honbě nenaleznu. Okolnostmi přinucen nemohl jsem se až do 2. dubna na větší výlet
vydati, i obmezoval jsem se vždy jenom na jeden den.

Dne 2. dubna, obdržev od p. plukovníka Paveliée povolení, v'celém okresu Ilirsko-
banátského pluku ptáky stříleli, a spolu doporučen jsa všem jemu podřízeným důstoj-
níkům, by mne v mém podnikání podporovali, odebral jsem se do vesnice Saji, vzdálené
asi čtyry hodiny cesty na západ od Bílé Církve,

Na cestě lé přišlo nám jeli přes cíp pískové pusty, která se zde na sedm čtve-
rečních mil rozprostírá a na mapách obyčejně Belo berdo, Sandebene nazna-
čena bývá.

Výraz tento poslední není však dobře volen, an položení to naskrze planinou na-
zývati se nemůže a od Němců banátských v pravdě lépe výrazem Sandhůgel se vy-
značuje. Nejsou tu arci žádné značné výšiny, ale jest to veliké množství malých kopců
asi stejné výšky, složených ze samého velmi drobného písku, a jenom na některých
místech povrchu drnem a někdy též jalovcem neb jiným křovím porostlých. Mezi těmi
kopci jsou malé kaluže neb bahna rákosem zarostlá, která skrytými hlubinami svými pro
nepovědomého cestovatele nebezpečnými se stávají. Písek celou tuto krajinu kryjící
jest obyvatelům Banátu- velikou oblíží, an vělrem nesen zasypává okolní polnosti a ne-
ourodnými je činí. Silnice se onou pustou též vésti nemohou, neb je vítr, kdykoliv se
mu zlíbí, buď zavěje anebo podemele a odfoukne. Nezbývá tedy hraničárům nic jiného,
nežli po každé jinou cestou jeli, při čemž se na delších cestách hodně zabloudili může,
Vítr tu vůbec tak hospodaří, že vždy po několika letech pískové kopce jiná stanoviska
zaujímají. ,

Před několika lety poslavila katastrální komisse veliký trojhran na jeden z nej-
vyšších kopců. Pozdější přehlížející komisse však dlouho marně po tomto znamení pá-
trala, a když jej konečně nalezla, musela je dáti vyhrabali, neb se bylo celé v písku
octnulo.

Vrchní vojenská správa Ilirsko-banátského pluku dává sobě velmi na práci, jak by
zlý lenlo živel opanovala, a vláda sama vynakládá ročně velikou summu na regulování
neb vlastně: upoutání jeho. Poutání to děje se sázením vrbového neb jiného proutí,
mezi nímž se délkou času země a drn usazuje a písek takřka kůrou pokryt větru ne-
přístupným se činí.

Pastva, kterouž porostlé kopce dobytku poskytují, učinila by tu možné zakládání
osad, kdyby o pramenitou vodu tak veliká nouze nebyla. Ve vsi Petrově selu, kteráž
na jednom ourodném místě u prostřed pustiny leží, musejí obyvatelé vodu 35 sáhů ze
studny vážiti, a to jen pro polřebu svou vlastní, an dobylek z močálů napájejí.

(Pokračování.)

Drobnosti

Výjevy zešivola zvířat
(Pokračování.)
Při vší své chytrosti má kočka nehrubě dobrou pověst. Vůbec přikládá se jí faleš a po-
tměšilosť, čemuž ani tenkráte bychom se nedivili, kdyby se toho žádní skuteční příkladové nenasky-
fovali, poněvadž všecky způsoby její, nade všecko pak její loudavá podkrádavost, patrně zdají se

125

*
ukazovati na takovou povahu. Jak dalece víry zasluhují rozličné ty pověsti o mstivosti koček i na
pánech svých, těžko jest určiti, an žádná z mich náležitě zaručena není. Rovněž i zde platí ona
pravda životní, že kdo jednou v nějakém podezření jest, na toho pak pomluvou mnohem více viny se
uvaluje, nežli by skutečné měl, kdyby i podezření to důvodné bylo.

Více podstaty zdá se „do sebe míti nepřátelství k malým dětem, jaké se kočkám přičítá,
Vypravují se o ních mnozí přikladové, kterak potají děti v kolíbkách násilně dusily. Tak dochovala
se v naší rodině pověst, o jejíž pravdivosti dle všech mně známých okolnosti žádné příčiny nemám
pochybovati. Jistý vojenský důstojník přenocoval na cestě s paní svou, která měla dítě při prsou, se
služebníkem a chůvou v selské světnici, která byla dříve pilně uzavřena. V noci probudí se matka
nad těžkým hekáním svého dítěte, spícího s chůvou, a když rozsvítí, spatří k úžasu svému, kterak
veliký kocour sedí na nemluvňátku a násilně svou tdíží je dusí.. Vyděšená matka učiní ihned
pokřik, i vyženou kocoura ze světnice. - Vše pak ulehne, a matka při všem nepokoji svém, jsouc po
cestě zemdlena, znova usne. Nový hekot ji .probudí, znova jsou všickní vzhůru, i s podivením
spatří předešlý výjev — kocoura dítě dusícího. An dvéře i okna byly bedlivě uzavřeny, nezbývalo
jiného domyslu, nežli že krbem se do světnice vratil. Od té doby již nebylo pomyšlení na spaní, i
probděli pří světle noc až do rána, aby ochránili dítě od jeho nepřítele.

Takové výjevy mají ovšem do sebe něco příšerného, a to tím více, čím méně jsou pochopi-
telné, kdežto spatřuje se u jiných zvířat, stojících na stejném stupni s kočkou, zvláštní šetrnost dětí.
Což divu tedy, že obecná pověra vidí kočky ve spojení s tajnými, lidem nepřátelskými mocnostmi,
vyhlašujíc o ničh, že chodí do čar.

Zas ale jsou naopak příklady o nevšední k dětem příchylnosti koček. © Velmi nápadný z nich
jest ten, jejž vypravuje Blasius. *“) Cestovatel tento nalezl v severním Rusku u jednoho sedláka
černou kočku, která byla navedena, v nepřílomnoti rodičů dětí kolíbat a je směšnými po-
sunky vyrážet.

Od koček přejdeme k ouhlavním jejich nepřátelům, totiž ke psům. Pes jest ono zvíře, které
nejvěrněji, ba nerozlučitelně přilnulo ke člověku. Povaha psa vůbec i rozličné schopnosti a zvláštní
rozumnost jeho jsou tak všeobecně známy, ze by zbytečné bylo šířiti o nich slov. Nic však méně
spatřují se u nich někleré zvláštnosti, které jsou hodny zvláštního povšimnutí. Jedna z nich jest
jejich nenávist hudby, o kleré se tak časlo přesvědčujeme, slyšíce hru na houslé anebo i nám pro=
tivné hudlování kolovrátku provážené nemilým koncertem žalostného psího vytí. Nespatřuje se však
tato nenávist hudby u všech psů v stejné míře, an leckterý pes ani si hudby nevšímá, kdežto jiný
na hudebníka zlostně štěká, ještě pak jiný nařikavým skučením patrně na jevo dává, jak nepříjemně
na nervovou jeho soustavu působí zvláště pronikavější tóny.

Pes jest ouplný otrok člověka, který v jeho službě podrobuje se všemu, cokoliv jenom přímo
se nepříčí jeho přirozenosti. A přece kdo z nás neviděl, kterak“ pes volně po ulici běhající zlostně
se osupuje a poštěkuje na ubohého psa mlikařova, trpělivě táhnoucího dosti těžký vozík? Anebo
dejme tomu, že sedíme v některé sprostější hospůdce, i vkročí tu do světnice člověk, nesoucí na
rukou několik v strakaté kazajky. oblečených psíků, se špičatou čepicí na hlavě, které jednoho po
druhém staví na zem na zadní nohy, aby k obveselení diváků provozoval s nimi tance. Tu zajisté,
kde který pes v šenkově, ten vyřítí se se zlostným štěkotem i doráží jak na čtvernohé umělce tak i
na pána jejich, tak že, nevyženou-li ho v čas, třeba jim i celou komedii pokazí. Komuž při tom
nenapadne, že takový pes má snad zvláštní nějaký cit pro čest, jakýsi point d'honeur, který mu
sice nebrání konati pro člověka užitečnou práci, a však nedovoluje snižovati se k věcem, jaké klade
pod svou psovskou důstojnost ?

*) Reisé im europáischen Russland. Braunschweig 1844, L. str. 232,

126

:

O chytrosti psů jest tolik anekdot, že těžko podati v tom oboru něco nového, pročež se
tuto obmezíme pouze na některé před jinými nápadné.

Že psi posuzují člověka dle oděvu, štěkajíce na žebráky, otrhance, dráteníky, kominiky atd.,
ví každý. Já však znal psa v jednom mlýně, který poznal každého žida, nejenom s rancem pó vsích
chodicího, nýbrž i čistě oblečeného. Žádný žid, ani domácí jemu dobře známý, nevkročil do mlýna,
aby ho byl Tiberis — tak nazýval se onen pes — zvláštním způsobem nepozdravil, skoče mu od zadu
na ramena beze všeho štěkotu a ublížení. Byl-li žid jemu známý, měl se po takovém pozdravení
k němu tak, jako ku každému jinému známému, obskakoval okolo něho; pohyboval ocasem, lizal
mu ruku atd.

Něco obyčejného jest, že posílají psy do krámů rozličné věci kupovat. (Ovšem musí krámský
psa znát a být povědom takových jeho posilek. -Tak před více lety chodil si v Praze v Dlouhé třídě
jeden pudlík do pekařského krámu každodenně pro své snídaní. Přinesl totiž v hubě krejcar, jejž
dal krámské, a ta mu za něj dala makovou housku, kterou si pudlík odnesl domů. Ta věc byla
v celé ulici povědoma. Jednou však stalo se, že nastoupila nová krámská na místo předešlé. Pes
přišel jak obyčejně pro svou housku a pustil z huby peníz. Krámská mu ovšem hned neporozuměla,
až jiní kupci, k tomu se nahodilí, jí pověděli, že má dát pudlíkovi makovou housku, I vzala krámská
housku a počala ji psu lámati, nadějíc se, že ji tu na místě sní. Milý pudlík ale, zvyklý dostávati
housku celou, podivně se podíval na krámskou, pak vzal svůj krejcar zase do huby a odešel. ©
směšné této události po delší čas vypravovalo se v celém sousedstvu.

(Dokončení.)

Jelen.
(Pokračování.)

V čtvrtém roce vysadí jelen obyčejně 8 neb 10 výsad, v pátém roce 10—12 výsad, v še-
slém roce 12—14 výsad atd. Nalezli se také -před časy jeleni s 32—66 výsadami, a takové pa-
rohy vážily 18—24 liber. V nynějším čase nenechávají se jeleni tak dlouho na živě, pročež je je-
len. s 18 výsadami velmi vzácný. Jeleni s 10 výsadami jmenují se honní jeleni (jagdbare Hirsche)
a ti, kteří mají víc výsad, nazývají se hlavní jeleni (stark jagdbare oder Capitalhirsche). Někdy se
také přihází, že jelen vysadí jenom tolik výsad, kolik jich měl v předešlém roce. Starý, špatně kr-
mený neb churavý jelen (verkůmmerter Hirsch) vysadí někdy míň výsad, nežli jich měl dřív, a to
nazývají myslivci zpátečnictví (das Zurůcksétzen) a takového jelena zpátečníka. Málokdy se ale
stává, že jelen na svobodě více výsad vysadí, nežli jich míti má dle svého stáří. Ókrotlý a dobře
krmený jelen někdy dvakrát za rok paroby shazuje. Přihodilo se již, že takový jelen za rok tři-
krát parohy shodil a zase vysadil.

Poraněním parohů při paličkování (Kolbenzeit) , když ještě neztvrdly, neb poraněním varlat
(Kurzwildpret) vyrostou nepravidelné a zpotvořené parohy, které jmenují myslivci neobyčejné parohy
(widersinniges Geweih). Vykleštěný kolouch nevysadí žádných parohů. Když se mu nevyříznou vše-
chny semenní cévy, narostou mu na hlavě hrboly. Měl-li jelen při vykleštění vysazené parohy, tedy
je nikdy více neshodí, Malé poranění varlat má ten následek, že jelen později shazuje neb že vysadí
slabší parohy, Poraníi-li -se jenom jedno varle, tedy se obyčejně dotčený úkaz jenom na tom bidle
vyskytne, které se nachází na té straně, kde je poraněné varle.

Z toho vysvitá, že se parohy nacházejí v blízkém spojení s varlati. Někdy vyrostou na
parohách hořejší výsady tak, že mají podobu s koruukou, s ručkou neb s lopatkou. V té podobě se
nazývají korunkové, ručkovité a lopatkové parohy (Kronengehórne, Handgehórne und Schaufelgehůrne).
Starý jelen a churavec (Kůmmerer) nevysadí obyčejně tak ostré špičky výsad jako mladý a silný
jelen. Takový jelen má tupé špičky.

Místo, kde se jelemi zdržují, účiukuje též na rozdil v parohách. Horsti jeleni (Gebirgs=
hirsche) mají obyčejně kratší a silnější parohy, míň výsad a silnější perle. (Oni jsou též silnější

tí

==

toe

127

v těle nežli tak nazvaní jeleni .z kraje (Landhirsche), kteří se nacházejí na rovinách a v hájích.
(Feldhólzer). (Co se dotýče postavení parohů, jest v něm také rozdíl. Nacházejí se jeleni, kteří
mají široko rozložené parohy, a jiní zase, jenž mají ouzké rozložení parohů. Po každém ranění
meb schození parohů dostanou nové parohy to samé postavení, které měly před raněním, a ta vlast-
most je dědičná. Při ustanovení jelena nepočítá se výsada, která je tak krátká, že se na ní nemůže
pověsit závisník na tesák (Hirschfánger-Kuppel), a myslivec se táže: O kolika jest ? Druhý myslivec
mu k. p..odpovídá : Je osmák, osmerák (Achter, Achtendner), desátník (Zehner, Zehnendner), hlavní
jelen o dvanácti (Zwólfer) atd. — | Když je jelen v říji, řve silně, tak jako rovzteklený býk.

Řemeslo'a věda.

Když se Angličané na ostrově "Čusanu usadili, potřeboval jeden z důstojníků novou uniformu,
Plukovní krejčí nebyl při ruce, a jenom čínský krejčí byl v tom místě. Obdržel tedy tuto práci,
a jakožto vzor dala se mu stará uniforma se záplatou na zádech. Číňan vykonal svou úlohu za
krátký čas a odevzdal nový oděv s takovou zevrubností dle starého vyhotovený, že ani záplata na
zádech nechyběla. Tak vypravovaly noviny za času čínsko-anslické války na důkaz čínské učenosti.

Uhozí Číňané, což všechno musíte snášeti, aby se Evropan na vaše útraty povznesl, Věru
nemasíme se do Číny obrátiti, abychom takové řemeslování vyhledávali. Náš pospolitý život posky-
tuje příkladů. takového počínaní dost a dosti, více nežli bychom se nadáli. (Kolik z našich průmysl-
niku promýšlí skutečně to, co dělají? Většina pracuje beze vši známosti přirozeného zákonu dle
starého vzoru, dle zděděného receptu. Mydlář se naučil mýdlo vařiti od svého mistra, tento zase
od svého a tak dále až do padesátého kolena. Tři, čtyry léta potřeboval, aby se z nouze naučil
dle starého receptu udělati louh, v mýdlo proměniti lůj. Kdož ví něco o Eláinu, Stearinu a Marga-
ritinu, o olejích a tuku, o proměně jejich v mýdlo pomocí alkalií ? Žádný nezná zákon, že Natron
tvoří pevné, Kali ale mazavé mýdlo, že olověná masť lékarníků taktéž jenom mýdlem jest, vytvoře-
ným z oleje a kysličníku olovitého. Každý pracuje stále jen dle receptu a protlouká se dále, po-
kud všechno zůstává při starém. Malá proměna uvrhuje ale takového řemeslníka v největší nesnáze,
on si neví rady ani pomoci, přijde o jmění a zlehčí svůj stav před světem. Jednomu nepodařilo
se, do mýdla vpraviti ony černé pruhy, které mýdlu dodávají mramorovitou -podobu, a kteroužto
vlastnost obecenstvo za znamení dobrého mýdla běře. Udělalo se mu bílé mýdlo, ovšem čistější, ale
Kupci jeho, předsudkem pojati, nechtěli je a šli raději k jinému mydláři, aby sobě nečisté, mramo-
rované mýdlo koupili. Ubohý musil je převařiti; kdyby byl věděl, že ony černé pruhy pocházejí
ze sloučenin síry se železem, byl by si takovou sloučeninu snadno mohl zaopatřiti. Také onen li-
tograf nevěděl, že se v kamnech z kamenného ullí vyvinuje plyn sírovodíkový, a že s olověnými
slóučeninami tvoří černé neho hnědé sloučeniny. © Pověsil tedy pergamenový papír, uhlanem olovitým
připravený, do pokoje hnědým uhlím topeného, a s úžasem pozoroval, že za nějaký čas běloskvoucí
papír stal se hnědým a se zkazil Penize byly ty tam. Ták to jde všude, i doma v kuchyni. Hle,
domácí paní postavila na stůl mísu čočky. Již vydychuje Esauovo jídlo líbezný zápach ze sebe,
chutě se poušlíme do učho, ale běda — čočka jest jako hromada rozdrobené chruplavky. Nevolně
odloží maužel lžíci, a domácí paní zahanbena dívá se do mešťastné mísy. Nevěděla, že Legumin
všech lušťinatých plodů, ve tvrdé vodě vařený, tvoří s vápnem takové vody nerozpustnou, nestravi-
telnou látku, kdežto by si byla mohla snadno pomoci, kdyby něco sody nebo drasla do vody byla při-
dala. Honem chce mrzulou příhodu vyrovnati a připravuje potají delikátní vaječní jídlo s červeným
vínem. Však opět běda! Všechno se proti kuchařství jejímu zapřisáhlo; neboť výrobek její se sra-
zil, jako kdyby byla vejce rozsekala. Toť se také skutečně stalo. Neboť tříslovina červeného vina
spojila se s bilkovinou vajec a utvořila nerozpustnou hmotu, která se v chomáčkách srazila. Ne-
vědomky byla hospodyně koželužkou, neb sloučenina sražená není nic jiného nežli kůže, ta samá
látka, kterou koželuh z bilkovitých zvířecích koží tříslem připravuje. :

Však hle, zde máme muže; který něco ví; jest to náš široko rozhlášený hodinář, který celý

128

svět nazpaměť umi. Samolibě ukazuje fysikovi váhy, které byl právě dodělal a nad kteréž prý ze-
vrubnějších býti nemůže. Dobře! Fysik se na ně podívá a spatří divotvorné dílo s jazýčkem, který
zrovna v těžišti upevněn jest. Milý příteli, praví fysik, vaše váhy jsou až příliš dobré, proto jsou
špatné, Vaše váhy jsou jako přikované v těžišti, mají ale ukazovati úchylku, to ale jenom tenkráte
se diti může, když jazýček o něco pod těžištěm leží. To jste měl věděti. Poroučím se. Jako ohro-
men stojí sklamaný mistr; čas, namáhání a peníze jsou promrhány. Ale — průbování jest lepší
nežli studování, povídával často hodinář.

Tu máme zase sekerníka, který mlýny staví. Palec jako palec, prkno za prknem, hřeb za
hřebem, všechno dělal dokonale, v každém mlýně stejně. Povstaly ale americké a pární mlýny.
Všeobecný stesk a naříkání mlynářů, živnost jde račím krokem hezky nazpět, co starý mlynář se-
mele na svých třech složeních za měsíc, vyrobí Amerikán za týden na jednom. Ale jak to má ji-
nak býti? bez známosti přírodních zákonů není pokroku, není volného pohybu. Jak mnohá chytrá
hlava jest mezi těmito lidmi! Což by z nich bylo, kdyby něco věděli z mathematiky, fyslky a che-
mie! Ale většina si nedá radit. Nenávidí vědecky vzdělaného, poněvadž se ho bojí, a raději zů-
stává v otroctví své nevědomosti a zděděných receptů, Pokojně- vstoupí znalec k vodě, vypočítává
úpad, ustanoví si úlohu, porovná s mí dané poměry a postavi mlýn, který v daných mezech co
možná největší oučinek vyvede. K tomu jest ovšem více potřebí. Tu se musí mysliti na odstředi-
vou, dostředivou a dotýčnou sílu, tu se musejí síly rozkládati, spojovati atd. To jsou ale sekerníkovi
nápady „takových mudrlantů,“ oní to bez knihy prý také dovede.

Jen si zachovávej len tvůj středověk, bývalý bohatý, ctěný střední stave! Neodólatelně žene
se svět ku předu, vše, co slabé, prostřední, hyne a musi ustupovati novému duševnějšímu pokolení.
Zvýšené potřeby proplétají se do nekonečna a vytvořují nevědomci labyrint, z něhož se mu nelze vy-
plésti. Jenom věda jest mití Ariadny, která k. žádoncímu cíli vede. Proto pěstujme ji každý,
nemáť býti výhradnosti některých: všem, kdož nechtějí na věky přilnouti k hmotě, jesti spásou.

Navěšti o přírodovědeckých knihach.
Počátkové nerostopisu, jakožlo návod k ustanovování nerostů dle přírodópisných znaků, Od
Jana Krejčího. Dva svazky. V Praze 1852. Nákladem J. B. Calvovského knihkupectví.
Jest to důkladnější vědecký spis, který se hlavně pro vyšší gymnasia a reální školy hodí,
a vněmžto dle krásné soustavy Mohsovy, jak hlatipis tak i soustava nerostů se vykládá. Mimo to má
spis tento i tu přednost, že se v něm všechny nerosty až do nejnovější doby známé popisují. © Ozdoben
jest mnohými krásnými dřevořežbami, a cena 1 zl. 50 kr. jest v porovnání s podobnými cizími spisy
„velmi levná. Základem spisu tohoto jsou přede vším sbírky národního Museum, tak že i navštěvova-
telům tohoto ústavu k poučení a objasnění dobře sloužiti může.
E
Oupssrašív „pš

V čísle 3. na str. 96 v 14. řádku shora má na místě cenník státi očník.
V čísle přítomném na str. 105. řád. 15. shora „ — stejná semena čti: semena
stejných druhů.

„ „ „ vy W009: ve 4 b + Zavolja čti Zavalja.

5 a bil, tý »om 111. 14 zdola „+ Glamořnica: „ Glamočuica.

nom » mom om m7 8 nom m Bijedina „» Rječina.

m % "om 112., 28.shora „ » Šnežnjak „ Sněžnjak.

» m » 1m o. „ 9. zdola „ „ Došerova + Došenova.

„ „ » »o» h) „6 sj HU „» Bobica „» Babica.
= =——————————n+

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově ulici č. 188 v Praze.

ke

ŽIVA.

CASOPIS PRIRODNICK Y.
Redaktorové: Prof. Dr, Jan Purkyně a Jan Krejčí,
Číslo 5. Květen 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1'zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratelé ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — IL, pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř.

Člověk a příroda.
Sepsal Dr. J. Purkyně.

Člověk a vešken jeho rod postaven jest u prostřed přírody, a to přírody zemské,
jeho činnosti podlehlé a povolné, Ostatní příroda, ve všemmíru hvězdném se proslírající,
činnosti jeho nepodlehá, jenom pozoru jeho se podává, aby vzbuzeno v něm bylo tu-
šení a touha nesmírnosti, poznání harmonie světa, poznání věčného tvůrce jeho, a pak
i oběhem těles nebeských aby změřil časy a částky roku, doby lidského živobytí, doby
práce i odpočinku, doby dějství lidského pokolení. Ano, cítil člověk tu neodvislost
nadzemské přírody od svého působení v té míře, že i sám se jí zcela podrobil, i osud
svůj od postavení hvězd při porodu záviseti se domníval, odtud svou budoucnost vyčísli
se snaže. © tom svědčí až do předešlého století trvavší astrologie. — Ale též záhy
vznikla myšlénka o vznešenosti člověka nad přírodou. Pocházelať z pneumatologie čili
duchovědy pohanských kněží a filosofů, učících o působení nadpřirozených bytností,
zlých i dobrých, jejichžto moci i člověk užili mohl k vládnutí nad přirozenými mocnostmi
k svému užitku, nebo i ke škodě svých nepřátel. © takové vznešenosti a nadvládě
nám, křesťanstvím k pravé svobodě duchovní vyniklým, arciť zde řeči býti nemůže.

Považujme tedy člověka nejdříve podlé jeho postavení v oboru přírody pozemské.
Jako novorozenec na lůně máteře prsu jejího požívá, aniž dbá o celý svět, zaujat tou
jedinou svou láskou a požitkem, spočívaje v jejím náručí, ován i ukojen teplem dechu
jejího : tak vidíme mladistvé lidstvo po ostrovech Tichého moře, pod příznivým nebem
v nejužším ještě spojení s přírodou je obkličující. Jediný slrom palmový postačuje
vyživiti celou rodinu, ba celé pokolení, dáti jim ochranu pod klenbou šírých listů, ano
i oděv svými vlákny, nádoby skořápkou ořeší, nástroje a zbraň svým dřevem. Nepři-
cházíť mu na mysl, použili zvířat ku práci, an práce není. Jsouť ona jeho sbratřenci,

oučastníci u požívání té samé všem stejně milostivé přírody. Nehrozít mu nebe hro-

mem a bleskem, ani vzduch vichřicí, aniž moře bouří. Vrháť se do vlažných jeho vln,

jako do vlastního živlu, o závod plovaje sjeho šupinalým obyvatelstem. Po opeřencích,

jakoby jim záviděl svobodného letu, vysílá šíp svůj, i zdobí jejich pestrým peřím zástěry

své nahoty nebo věnčí nádherně hlavu svou. Jest to prvolní stav člověčenstva, edenský
9

130

to z posvátných zvěstů známý, jaký za kralování Salurma ve zlatém věku panoval v
Italii, nebo v Arkadii před příchodem krále Pelasga. Hledaliť i novější učení prvotní
tento ráj, kam jim všeliké pověsti a znaky poukazovaly, v roztomilém údolí Kašmír-
ském, kde původ lidstva i našich domácích zvířat nalezali. Jest to však tajemství a
zůslane jím, aniž nám, podlé nynějšího stavu našich duševních mocností, nejmenší tušení
tím méně tak výtečného tvora, jako člověk jest, představili a vyložili mohli. Všechny
známky povstání lidstva jsou jen negalivní. Ukazujet nám totiž historie přírody zemské,
palaeontologie, že v pravěkých dobách, od prvních až do pozdnějších, po jistých stu-
pních dokonalostř se jevilo tvorstvo rostlinné a živočišné, žádné však ještě sledy člo-
věka, jenž jako nejčelnější dílo celého stvoření nejnovější světa době náleží, s čímž
také podivným způsobem svaté knihy Hebréůy se srovnávají. — Jiná sem náležející
neméně zatmělá otázka jest, zdaliž člověk již u vyšší dokonalosti, rázem duchovním,
právě to člověckým znamenán, z rukou tvůrce vyšel, jako tytéž knihy vysvědčují; anebo
zdali z počátku pouhé zvíře, ze zvířechví vlastní „silou čili přirozeným nadáním se vy-
vinoval, až na člověka vymknul, jako to novější filosofové učili se vynasnažili. My se
do rozluštění takových otázek nepustíme, přesvědčení že naše znání i zdání daleko
převyšují, a pevnou víru chovajíce, že ona prozřetelnost božská, jenž nechává slunce
svítit nad všelikým tvorstvem, hned na počálku ozářila lidstvo světlem svým a je po
všechny časy k vyšší dokonalosti provázeli bude.

Nicméně bráněno nám nebudiž, abychom, lidstvo v různých dobách jeho vy-
vinování, kterak brzo hmotné přírodě podlehá, brzo ji sobě podmaňuje, blíže považovali.
Co nahoře o prvním blahém stavu člověka řečeno, záleželo z čásli na mírné a rozumné
jemu vrozené povaze, z čásli na zvláštní přízní a lahodě přírody jej obkličující. Ne-
bylyť ale všude stejně blahé vlohy dány člověku, aniž příroda jemu všude slejně pří-
větiva. Tamť se zbouřil vichr proli němu, onde vody zaplavily díla rukou jeho, tu se ká-
cely skály, země se třásla, hory soptily ohněm, vychrlily řeřavé toky lávy, zasypaly popelem
krásné jeho ráje, vypudily jej do krajin pustých, neúrodných, do hor sněžných, ledna-
tých, do bařin lidomorných, do končin zimných, tmavých, sluncem kosmo jen ozářených,
i podlehal člověk ohromné sile přírody, i zakrněl, a zatmělo, se světlo boží v utrobách
jeho, aniž více pomněl původu svého vyššího, ano v pověry a v bláznovství obrátily se
posvátné jeho paměli a nábožné obřady. Jinde spikla se proti němu zvěř dravá i
všeliká jedovatá zmije, a vyvolavši jej k obraně, k půlce © život, vzbudila w srdce jeho
vášně nelidské, kteréž brzy se obrátily proti vlastnímu rodu, tak že hubil nepřítele, pásl
se jeho mukami, i napájel se krví jeho. Jinde, pokonavše kmeny tiché, pracovité,
mírumilovné, zpustošil divoch nivy jejich žirné, usmrtil starce, zprznil ženy a odvlekl do
věčné poroby lid dobrý, aby sloužil jeho libovůli, jemu pracoval v potu tváře, vzdělá-
val role, pěstoval sady a vinice, pásl jeho; stáda, zbudoval jemu zpupné hrady. Tak
zvířectví vyniklo v přesile své nad povahou čisté, lidskosti.

Jinde, člověk, veden přírodou jemu vstříc jdoucí, připoutal k sobě mírná zvířátka
mléko dadoucí, i oblíbil .si potravu tuto a všeliké z ní pocházející výrobky. Provázelf
milovaná svá stáda bravu, skotu, koní po travonosných stepích, opásaje krajinu po
krajině a ponechávaje péči přírody vždy obnovený vzrůst, Volnomyslní pastýřové vedli
život tulácký, po hordách, patriarchálním pořádkem řízených.

Kde osud pohnal plachého divocha k břehům mořským, studeným, neúrodným,

151

tam mu poskytovaly vody bohatství své, ryby, hlemejždě, lastury, raky, někdy i kyt velikán
na břeh vyvržený nebo na mělčině uvázlý stačil na potravu půlletní, naučíno se na-
pájeti tukem jeho, a na konec sloužily ohromná žebra, hnáty, obratle, piany k stavění ona-
čejších budov, k vyrábění nádob a nástrojů, kůstek menších ryb užíváno k šití kožichů
z kůže tuleňové; proudy mořské dovážely potřebného dříví k ohřívání těla, k vaření a
pečení potravy.

Kde se v úrodných krajinách lidstvo rychle rozmnožilo, nastala záhy potřeba,
společenské poměry zařídili. Příroda rájská, jenž menšímu počtu dostatečné potravy,
ba lahůdek podávala, zavřela někdy štědrou ruku svou, i povstal hlad a bída mezi lidem
a mor. Tu opatrnější mezi nimi nastřádali semínka, zkypřili půdu, zasívali je, a časem
svým vzrůstala úroda hojná i nashromážděno plodů živných ma delší čas, ukojeny: po-
třeby tělesné, což vedlo-k tomu, že řádně rok po roce podobně konáno, i odvrácen
na vždy hrozící nedostatek. Tím se naučil člověk přírodě napomáhati, v jejím lidumi-
lém počínání ji podporovali, tak že člověkem sama nad sebe ještě krásněji zkvělla i
radostněji plody vydávala.

Poystalať z toho vlastní třída dělníkův, zemědělcův, pěstovatelů stromů ovocných. Ná-
rod blahem oplývající, krajina plodonosná, bohatá, přivábily sousední obyvatelstvo chudých
drsnatých hor, aby plenilo krajinu a sobě přivlaslňovalo cizí prací dobytou úrodu.

Takové násilí vedlo k zřízení řádné obrany proti vpádům surových těchto hostů
Povstalať třída bojovníkův, jimž samovolně podával rolník potřebné výživy, aby výhradně
se ovičili ve zbrani a stráž vedli nad zemí proti nápadům nepřátelským,

Tak se uvedl mír u vnilř a zevnitř země, vlasti, a jistota živobytí, čímž na-
shromážděné nadbytky žirné půdy mohly se sdělovali sousedům horským, jimž příroda
v plodech živných méně štědrou se ukázala., Za to jim však naplnila vnitřnosti skalin
rozličnými kovy: mědí, železem, jež silná páže horanů ohněm, podmanila, změkčila a
v různé nástroje přetvořila. :

Tyť, přivezené rolníkům a vojínům na výměnu za plody zemské, poskytovaly
jim znamenité výhody a ulehčení při jejich pracích. Aby však práce horníků i rolníků
obchodem a dalekými cestami přetrhovány nebyly, a vojínové od vykonávání svých
povinností se neodváděli, nabídli se vlastní jednatelé této výměny, i oddělila se obvzláštní
třída kupců a obchodníků, Rozmáháním se společenského živobylí, rozdělením prací a
rozpádáním se lidu v různé stavy povstaly vždy rozmanitější potřeby u požívání vždy
hojnějších darů přírody, u vyvinování lidského ducha i vášní duše lidské. Tělo poža-
dovalo roucho je kryjící a zdobící, budovu ochraňující, všeliké nářadí pro pohodlí do-
máci, nástroje k zorání půdy, k žatvě, k semlelí zrní k upravení pokrmů a nápojů, k
lahodění -smyslům čilým vždy vyššího ukojení žádajícím, k dostiučinění potřebám vojen-
ským a obchodnickým, i vznikla rozličná řemesla, lím pak třída vlastní řemeslníkův a
umělcův, jichž výrobky v užších nebo širších obvodech též obchodem se roznášely.

Takť se pohnátkou potřeb soukromných a obecných vyvinuly. stavové nižší pr-
votní lidské společnosti. (Na jejím základě přišlo i k vývinování vyšších vloh duševní
povahy člověka. Povstaliť mužové, skoumatelé ducha lidského, společenských jeho poměrů,
i vystavili zákony a pravidla ku spořádání lidských. záležitostí, stali se zákonodárci,
uváděli vládu ve všelikých způsobech, budto lidovládu, nebo, po vzoru prvotního če-
ledního pořádku, panování jednoho nad ostatními. Jiní z výše nadaných mužů skou-
mali výjevy: rostlinstva i živočišstva,.zpytovali síly přírody, učíce jich obraceti k použití

9*

132

v řemeslech a všelikých umělých pracích, pozorovali oběhy těles nebeských a vyměřo-
vali jimi časy k vykonávání lidských zaměstnání, Byliť zase mezi nimi duše cituplné,
„ohnivé obrazotvornosti, jenž zpěvem, mluvou zdobnou do podivení a požívání blahotné
útěchy přiváděli lid slýchající, rozněcovali k činům nadobyčejným; jiní tvorčím pudem
vedení uváděli vidiny své v krásné podoby, jež na stálou památku vytvořovali v jemné
kamení, vryli do skal, vydloubali v jeskyních nebo ve skvostných budovách vztýčili k
nebi. Toť byly vážné třídy učencův a umělcův. Mezi nimi, sporými dobami, octnuli
se geniové vyšší, nadchnuti duchem božským, jimž bylo dáno vniknouti v tajemství: říší
nadlidských, duchovních, odkrýti vládu tvůrce všehomíra nad přírodou i lidstvem a nad
všelikou duší živou, poznati poměry člověka k svému Bohu, v nějž on'má věřiti a dou-
fati, jej poznávati, jeho se hroziti, jeho přízně hledati, podle jeho příkazů se chovali,
jeho vůli se zcela oddávati ; tiť učili lid posvátnými obřady, obětmi, modlitbami, zpěvy,
slavnostmi Boha ctíli a velebiti, jemu se kořiti. Záře svatosli, jenž vycházela ze zjeve-
ného lidu Boha, osvítila též tvář zvěstovatele jeho, i stalf se knězem Nejvyššího. Tak
povstalo náboženství posvěcující přírodu samu, všeliké konání lidské společnosti, kaž-
dého člověka přicházejícího na tento svět pozemský i s něho se beroucího. Nyní
teprv utvořilo se.pravé ústrojstvo lidské společnosti, spravující i v jeden 'libosvor pojící
všechny nižší vlohy, pudy, city, vnuknutí a známost rodu člověčího.

To, co jsme zde v málo rysech vylíčili, — vyvinování se přirozenosti lidské, vy-
cházející z vlastního nadání a vnuknutí, v půtkách s přírodou s vlastním rodem, vede-
ním a pod ochranou prozřetelnosti boží, jenž vstupuje veň i hýbá srdcem člověčím, —
v skromnějším nebo krásnějším výjevu ukazovalo se postupem věkův na vícero místech
povrchu koule zemské, ve starém i novém světě. Zvlástě byla Asie od dávna prvot-
ním rodištěm pravé osvěly, vzdělanosti a náboženství, an velkolepá její příroda přízní
svou i odporem nejvíce byla k tomu řízením božím uzpůsobena, aby vychovala a k
vyvinutí přivedla síly, jež vložil tvůrce v duši člověka, i zdá se, že lidstvo, všelikými
osudy zmíláno, také do jiných světa dílů za časů předhistorických tuto prvotní kulturu
přeneslo, kdež budťo dále -rozkvétala, nebo klesnuvší převahou přírody, buď příliš pusté
a divoké na posledních koncích severu a jihu, buď příliš bujné v pásmech podrovní-
kových, v surové divošství se proměnila, ano i v svém původním sídle tak hluboce za-
padla, že z nova ji tam na vyšším stupni vzkřísiti a vzdělávati potřeba kázala.

I vzešloť v té samě Asii též náboženství křesťanské, ačkoliv ne v ní se za-
kořenilo, nýbrž v sťastnější Evropě, kdežto na vzdělané půdě Řekův a Římanův i v
bujarých národech Germanských a Slovanských k vyššímu vzrůstu a rozkladu dospívá.
Křesťanstvím, duchovní i hmotnou silou zvítězujícím, hlavně byla rozkotána božiska po-
hanská, jimiž zajata byla obrazotvornost ducha lidského, tak že zaclánějíc umu čistému
bránila mu v pravém poznání sprosté přírody. Tím rozum, osvobozen'od všelikých pověr
dávnověkoslí zasvěcených, počal badati a skoumati výjevy přírodní, i dostihl světla
pravdy, poznal síly přírody a naučil se jimi vládnouli. Neméně vzbudilo křesťanstvo,
oblažující svou naukou o svrchované lásce a prozřetelnosti boží, pravé poznání 0 ur-
čení člověka i celého lidstva, i vede tichým svým vládnulím pamovniky i národy, ač
někdy zpouzející se, k jediné pravé svobodě, svobodě to duchovní.

Baviliť jsme se dosaváde skoro výhradně lidstvem a vyvinováním se jeho V
ústrojstvo rozumné, postavmež se nyní zase na stanoviště pouhé přírody. Bylyť doby
na naší zemi, o nichžto svědčí vrstvy podzemní, když ještě ami sledu nebylo duše ži-

133

voucí; živly v jednu spoustu tekutou, rozohněnou smíšeně, v hrozném pohybu vroucí,
nedaly vzniku k utvoření se těles živostrojných, oduševněných. Nebylať však ta hmota
bez bylnosti duševní, Bůh vznášel se nad lekutinou touto a řídil bouření její, až se
zmírnilo a ustálilo a rozstoupli se živlové, každý na své místo příslušné, u vnitř země-
koule, okolo ní pak vody ji cele pokrývající, a nad nimi obor vzduchu lehkoplynného.
I v tom nebyla nečinna duše všech duší příštích, utvořilať hmoty nadané všelíkými
vlastnostmi, a různé plalnosli pro budoucí jich upotřebení k utvoření živostrojných těles,
Jest málo těchto hmotin životvorní síle poddaných, hlavně z nich složen jest náš obor
vzdušní, a posavad známy jsou nám co takové prvky oxygen, azot, hydrogen a karbon
(kyslík, dusík, vodík, uhlík), mimo něž jest ještě několik zemin též mocím životvorným
podřízených, totiž vápno, kali, natron, fosfor, síra, chlor, železo a j. Jiné pak Kmoty
zemské chovají sé k živobylí buďto zcela lhostejně, anebo i některé záhubně, jiné
zas. leprv přičiněním člověka v mravních jeho záležitostech působí,

Kdož by pomysleti mohl, že by pouhou náhodou ony prvky vzdušní k utvoření
živých těles -se byly hodily, že by k tomu od prvopočálku stvoření věčným rozumem
nebyly vyvoleny? I tímž právem po všechny časy v tomto konání setrvávají.

Tvůrčí moc přírody však nejala se hned první dobou vyšší živočišstva tvořili,
an člověk poslední vyšel z rukou jejích. Na pomezí, kde se stýkají vzdušní obor a
vody, kteréžto z počátku jedním ohromným oceanem celou zeměkouli objímaly, potká-
valy se látky ony prvotvorné; a snad i přispěním zářícího slunce, jako to podnes 0
vznikání nálevníků, řas a plísně soudíme, vznílily se první jiskry živobytu, Dosaváde
také rostlinstvo u trávení a vzrůstu svém bezprostředně bere tyto prvky živelní k utvo-
ření látek svých, aniž jinak již dříve růslěním zorganisovaných požívati může, lečby
zase do pralvaru živelního se byly navrátily.

Paláontologie nás učí, že hlavně rostlinstvem začátek a základ se stal všeho
vyššího živobylu. V oné době, když ještě celý povrch země jediným Oceanem pokryt
byl, vyrodily vody jen rostlinstvo vodní pouze buňkovité, řásy mořské, hroznovice (sar-
gassum), chaluhy (fucus), puchratky (sphaerpcoures) a jiné nesčíslné rody podobného
bejlí v ohromné hojnosti, vše velikánských rozměrů, ježto splývaly po hladinách na sta
mil rozsáhlých, a mezi himiž hemžilo se bejložileů, plotic, raků, mlžů, červů, hvězdejšů
a t. d. neobyčejných tvarů, což vše zhynulo časem svým, ledva nám stopy zanechavší v
horninách přechodních. i

Pak nastala doba útvaru kamenouhelného, když se pozdvihovati počala země ne-
sčíslnými ostrůvky nad hladinu mořskou, ježto se pokryly bujným rostlinstvem, stromo-
dobným papradím a přesličím , vyšším to cévkovatým výtvarem rostlinním. Tyť po
sobě hynouce a zase vzrůstajíce tvořily bohaté sklady paliva pro příští tisícelelí.

Převládalt tenkrát uhlík, hlavní to látka žití rostlinného v oboru vzdušním, i
nelze bylo ještě vyššímu živočišstvu jej dýchati a požívati, pročež ani takového nestávalo.

Tím pak hojným roslěním zužita větší část uhlíku i vyčištěn vzduch, aby sloužil
dýchání tvorů vyšších, živočichů, páteřnatců, žijících ve vodách i na suchu, i po obém
— obojživelníků.

V nových pak i nových dobách obnovena tvář země, a vždy nové a vyšší vzni-
kalo rostlinstvo a živočišstvo; ono potravu dadouc tomuto, toto uzpůsobeno všelikými
samorostlými nástroji, aby užilo, osvojilo sobě různých plodů rostlin. Rostlinstvem se
nám ukazuje v každém věku příroda zemská jako milující máti, jenž zvířectvo kojí

194

vlastními prsy, ano i obstarává je všelikou útěchou smyslní, dobrochutí, libovůní; krá-
sou barev, sličností podob, pečujíc o jeho skrýš a obydlí ano i o zachování potomních
pokolení.

Podáváť pak rostlina krom živících i hojící látky proti neduhům jeho, též i jedy
omamující, smrtící, k výstraze to v požívání, k povzbuzení poznání dobrého i zlého.
Konečně i těla nižších zvířat měla sloužiti za potravu druhům vyšším, jako oběť kladena
přírodou vyšším silám, aby vzbudila i cvičila jejich smysly a umné jejich činnosti, jež by
se vyvinuly lovením a lapáním své kořisti; jinak pak obdařila zvířata pudem lásky
rodinné, obstarávající mlaďálka svá i pečující o „příští potomstvo. Tímť se stalo prvůí
zvěstování světla rozumu, ježto v poslední době, době nynější, stvořením člověka
vzejíti mělo,

Hmotnou tvorčí mocí přírody zvěstovalo se také, řadami vždy k vyššímu stupni
výtvornosti bažícího živočišstva, příští vzniknulí vznešené podoby Pen jenž měla
sloužiti za vzor a měřítko veškerému tvorstvu.

První pokusy o vytvoření živočišstva, hvězdejši, slimejši, polypi, korálové, ukazují
ještě ráz rostlinný vícepramenný, rozměrem šířky se prostírající, k ouplné souměrnosti
se blížící, ačkoliv i zde již protivy jednotlivčí i pohlavní se vyskytují.

První hlásání podoby lidské stalo se již vylvořením článkovců, červů, korejšů,
povouků, hmyzu, u nichž právě všechny rozměry a protivy těla lidského se nacházejí:
konec duševní neb hlava, konec pohlavní s rodidly, strana břišní, strana hřbetní, strany
pravá i levá, kde obyčejně pohyblivé končiny tkvějí. Jsouť i vnitřnosti, nástroje hlav-
ních zábyvů životních, -po délce rozpoloženy, v hlavě mozek, pak vnitřní nebo i ze-
vnitřní dýchadla, zažívající žaludek i střeva, krev proudící srdcem i žilstvem, plodící
částky samčí neb samičí. Ačkoliv u některých měkkejšů tento pořádek všelijak překa-
žen a zkroucen se býli zdá, předce však jmenované rozměry a protivy u mich se
najíli dají, vyjma článkovitost zevnitřní, jakoby se chystalo utvoření článkovitosti vnitřní,
Toť se teprv u páteřnatců čili obratlovců vyskytuje dle řádu hlavních jejich tříd, ryb,
plazů, ptáků, ssavců. Na vrcholi ssavců postaven člověk, s hlavou vzhůru vztýčenou,
s tváří, ač k nebi obrácenou, však i pátrající na všechny strany pozemské. Příroda v
lůnu země, ve vodách životoplných, pod hřejícím, oplozujícím líhnulím parnaté spousty
vzdušní, pod správou a nadvládou slunce vytvořila tak postupnými tvary, od nejprostších
až k nejdokonalejším, celou řadu živočišstva až do člověka, jenž se stal korunou ce=
lého tvorstva. I nyní, i po všechny časy. podobným postupem vypodobuje tvorčí moc plod
vlůnu mateře, opětujíc všechny tvary předešlých dob stvoření, aby zase k nynějšku dospěla.
Tu se okazuje v zárodku nejprv podoby kulaté s blanou s mihajícími se řasinkami první výtvar,
pravý to nálevníček ; pak tvorek vzrůstá do délky, vyskytuje se páteř s obratlemi, první
to článkovitost, jakoby červíček ; vzrůslá mozek, přidají se duliny se svými vnitřnostmi,
srdce vrůzných stupních dospělosti, končiny -na způsob ploutví, ryby to podoba nebo
plazu, až všechny části dospějí v pravý plod člověka připravený k porodu. Takť se ne-
ustále opětuje ten div, jímž stvořeno bylo od prvopočátku celé tvorstvo pozemské.
Zdáť se hrozné, představiti sobě onu dobu země naší, když ještě člověka na ní nebylo,
když ještě směsice živlů bouřila po zemi, anebo jen bezvědomé rostlinstvo panovalo na
povrchu jejím, plýtvalo po vodách jejich, aniž bylo duše čilé, jenž by požívala darů
Všemohoucího. I nastalyť doby po ohromných převratech kůry zemské , když se vše
hemžilo živočišstvem po vodách, po zemích a ve vzduchu; i různými smysly pojímány

č-

M NÍ P

135

lahůdky svěla i užito jich; však nebylo umu pojímajícího poměry všech věcí, i pozná-
vajícího jich směry a užitky, slepé jen zvířectvo panovalo po zemi, i hynula pokolení
životních nezůstávajíce památky, leda svými kostrami. Postaven posléz člověk na tento
svět, i vzešlo světlo vyššího vědomí, vyvinuly se vlády rozumu, jimiž zkušena, skou-
mána i opanována každá síla, hmotná i duševní, vznikající na této zemi, i ustálena pa-
mátka minulých dějství přírody i lidských pokolení.

Považujíce ještě jednou, vzhledem nazpět obráceným, působení přírody, jak sobě
v ulvoření všech bylností, živých i neživých, od věků do věků počínala i počíná, po-
znáváme, že její původní, sama v sobě nerozdílná moc, do skutečnosti tohoto světa vy-
cházejíc, rozstupuje se na dvojí činnost, jednu hmatnou, předmětnou, bezvědomou,
druhou pak duchovní, ousobní, vědomou ; že však tyto činnosti, vycházejíce z jednoho
zřídla věčného, nemohou nikdy býti načisto rozloučeny, nýbrž každá přimíseno chová
cosi z druhé. Tvorčí síla v přírodě dělí se v každém úkonu svém na dvě doby nebo
činitele, Jedna jest doba předmětenstva, i tvoří se hmoty bezvědomé jistými jakostmi
nadané, v nesčíslných poměrech slučitelné i nerozlučitelné; jí naproti vzniká doba
ousobnosti (subjeklivnosti) jako oustředeční, jenž tvoří síly, které hýbají hmotami, je
pořádají, slučují, rozlučují a v tvary určité uvádějí. Mezi těmi silami jsou zase ně-
které nevědomé, jako tíže, světlo, teplo, magnetina, elektřina, síla hlativá, síla živo-
tvárná; jiné pak vědomé, duševní. Rozum však a pořádající světa moc náleží věčnému
původu jeho, bytnosti čistoduchovní, jenž vládne veškerým hmotenstvem i vším, co ob-
dařeno duší živou, samovědoucí. — Z toho slanoviště vycházejíce vidíme s jedné strany
v prvotních živlech vlastní jako světy vznikati, jako bydliště, uspořádaná“ pro příští
tvorstvo, rostlinstvo i živočišstvo. Řasám, travinám, bejlí a stromoví všeho druhu, ano
i nižším bejložilům (phytozoa) nebylo třeba vlastního pokrmu připravovati; bralyť jej
bezprostředně z objímajících je živlů.. V pozdnějších teprv dobách vyvinujícím se vyšším
rostlinám spravena vlaslní stanoviska po rovinách, horách i dolinách v různém položení
proti slunci, po různých výšinách pro ohřání neb ochlad, po různých půdách v mokru
i po suchu. Vzrůstaloť radostně rostlinstvo, ne jen pro sebe, nýbrž aby podalo
potravu, obydlí, všeliký požitek a útěchu příštímu živočišstvu. I měloť býti rost-
linstvo předmětem a látkou živola ousobního zvířecího, jenž se ještě očekával. Tu
počala příroda tvořili bezčíslné tvary živočichů, každý podlé bydlište v živléch jemu
určeného, podlé způsobu potrav rostlinstvem mu přihotovených, podlé polohy k nebesům
na povrchu země. Každý ouhrn předmětenstva obdržel, péčí a láskou tvůrce, vlastní
ousobu tělem i duší, smysly, hýbadly, travidly, dýchadly, rodidly tak upravenou, aby v
něm se svobodně hýbala, trávila, dýchala, všeho blahocitu požívala, příštím pak i po-
kolením po zahynutí jednotlivců vzniku dávala. É

Každému pak druhu zvířat na těle jejich podlé okolnosti, podlé jejich určení pr-
votního, ulvořeny nástroje přerozličné, Tu obyvatelům vod plovadla, stříkadla, měchýře,
žábra, lýkadla, nozdry, sluchy, oči, týkadla, zbroje a brnění, lesklobarevné zevnilřní
okrasy rozmanitých způsobů, různé chtíče, pudy a vnuknutí dána jsou, aby se volně po-
hybovali v živlu svém, trávili potravy a oživovali hlubiny jeho. Co provzduch a pro sucho
stvoříno, létadly opatřeno, různotvárnými nohami, aby lezlo, chodilo, běhalo, skákalo ;
kusadly přerozličného ustrojení, aby měkké i tvrdé krmě bylinné se rozřezaly, rozemlely,
zpolýkaly, strávily, pozažily ; tuť na vyšším stupni smysly vyvinuty, aby pojímaly lahody
přírody rostlinné, a utvořeno očí bystrých, jasných, blízko- nebo dalekohledných, sluchu,

136

aby vnímal zvuky a hlasy vzduchem těkající; výstrahů dával před narážejícím vrahem ne-
viděným anebo vyslíhal kořist zakrytou. Neboť na suchu, ve světle, pod vzduchem
vznikal bujnější život, rozmanitější nastaly poměry mezi různými rody rostlin i zvířat,
mezi zvířaty samými, mezi druhy i druhy, tu bejlo-— tu masožrouty , mezi jednotníky
dle pohlaví jejich, mezi rodileli i potomstvem, ano i tovaryšské spolky, soukromné i obecné
práce, vzájemné pomáhání, hájení a bránění, boje, bitvy a půlky, vyhoštění a stěhování
vytáčely se u dospělého živočišstva, jakoby se zvěstoval příchod nějaké vyšší bylnosti.
Až dosud nám tvářnost země arciť poskyluje zřejmé rozstoupení se na dvé prvotní: síly
přírody, na předmětenstvo rostlinstvem se rozkládající, a na ousobnictvo živočišstvem
představované. © Nedosáhla však ješlě ousoba, duchovní tato bylnost, takového rozsahu,
aby sobě celou zeměkouli, ano celý viditelný; umem postižitelný vesmír protipostavila
a jej sobě uvědomila. Duševní tato síla jest po živočiších i po různotvárných různo-
šťávných rostlinách dle jejich rodů jako rozrušena; každičký tvor jen obmezen na
skromný oborek, jejž dále nepřesáhá, k tomulo jen utvořeny jeho smysly, jeho hýbání,
k tomu uskrovněn jeho um, jeho chlíče a vůle, v tom- obmezeno jeho vědomí. Stáváť
duší nesčíslných, které sobě neporozumívají vespolek, an každá dřepí v soumraku vlast-
ního soběctví. — Však i nyní vznášel se duch boží nad lím novým tvorstvem, -jako
v první době nad směsicí neladnou. I znova vztřásala se země i vzbouřily se vnitřnosti
její; vylévaly i odlévaly se vody, vystupovaly hory, zdvihaly se pevniny, rozsáhlejší
mnohem než byly dříve, zahlazena pokolení živoucí, i zdálo se, jakoby země k starému
chaosu navráliti se měla. Nebylo to však ke zkáze a k zničení. Chystaly se síly pří-
rody k vyššímu ještě tvoření. Připravovala se půda zemská k přijetí nového. tvorstva,
daleko předčícího vše, co dosaváde bylo utvořeno, Nové i nové rody povstaly v rostlin-
stvu, povstaly v živočišstvu, a mezi nimi octnul sei rod lidský, jenž byl, jak svaté knihy
praví, stvořen podlé obrazu božího. Obrazem božím arci jest svět celý, vycházející
z věčného rozumu božského, světa pak obrazem jest člověk, jejž malosvětem (mikro-
kosmem) nazvali staří filosofové řečtí. Leibnic jmenoval své monady (duše samostatné)
zrcadla světa, což v jistém smyslu to samé jest. Ovšemť člověkem dosáhnut nejvyšší
stupeň ousobnosti v přírodě pozemské. On stal se jako oustřední duší její. "V lomť
záleží hlavně určení jeho, ovědomění sobě všehomíra se stanoviště zemského, poznání
všech sil přírodních na zemi, i celého tvorstva jejího, i poznání tím věčného“ jejich pů-
vodce, poznání vlastní přírody lidské, jenž osvícena nade všecko světlem božím, jehož svaté
© vůle zákony vykonávati i účastnili se vlády říše jeho, nejvyšším účelem člověka zůslane,

Jak postupem časů člověk sobě počínal, aby poznal přírodu a ji své službě
podmanil, budiž předmětem příštího pojednání. '

Laštovka, zvěstovatelka jara.

Z nižin vypilo slunce již všechen sníh, na mezích, lukách a stráních zelená se
již trávník, hmyz z dlouhého spánku probuzený pobíhá a poletuje v sluneční záři, hle,
tu časně zrána vítá nás kolem okna se prohánějící veselá čeleď laštovek. Neustále
štěbelá své jarní pozdravení, prohledává opuštěný domek, a zde onde potýká se s luzou
vrabčí, vyhánějíc dotíravé plémě ze svého majetku.

Časně v podzimku opustila nás milá tato soudružka domácích strastí a slastí, přůs

137

ledové hory, moře a pískové pustiny odtláhla pryč až tam, kde teplý Senegal v palmo-
vých hájích se vine, ale nezapomněla na svůj domov, Solva se na severu stíny králí,
již se vrací vesele domů, k nízkým chalrčím vesním a k vysokým krovům městským.,
Již napřed vyslal voj několik harcovníků, kteří ale ještě s mrazivým obličejem zimy
se polkávají, pročež již od doby Aristotelovy v ústech lidu přísloví se chová: Jedna
laštovka nedělá jaro, Jinak ale jest s přistěhováním celého voje — pak. následuje
neomylně jaro.

Laštovka “) přítulná k člověku, švílořivá mezi svými, neustále veselá a bodrá;
jest pravá. zosobnělá radost jarní a letní. V hravém letu spočivá celá povaha její. V
letu chytá svou kořist, hmyz okřídlený, -v letu pije, v lelu se koupá, ba i svou mladou
rodinu krmí. Kdož neobdivoval se střelhbitosti“) a půvabnosti pohybů jejích? Tu se
vznáší v dovádivých klikatinách do oblak, tu zase jako střela letí přes hladinu vody,
teď v hustém chomáči svých družek propletá tisíceronásobně. svou cestu, anebo táhne
před bouří dlouhé čáry mlčky podél země a vody, sbírajíc tu mouchu, tam vodního pavouka,
vždy co obraz nových, střídavých půvabností, co povětrní labyrint, jehožto závitky ani
nejbystřejší oko nerozvine.

Sotva otuží se měkké peří mláďat, již je vycvičují roditelé ve všech těchto
umělostech. V ulici mezi dvěma zdmi, nebo v podobném průlivu vzdušném, počíná
první cvičení. V rovném směru letí matka napřed a hbitě následují děti, zpočátku jestě
nejistě, ale vždy rychleji, až najednou matka ve čtveračivé oklice se uhne, a štěbetavá
mládež pod ní uletí, bázlivě se chápajíc výstupků protější stěny. Brzo však, po dvou
neb třech dnech, vycvičí se mladý sbor zúplna a vychází již na delší výlety s druži-
nou starší.

Jak krásně a moudře připravila ruka Tvůrcova tohoto povětrného plavce! Štíhlé,
něžné tělo s peřím ztuha přilehajícím, dlouhá, špičatá, vzájemně se přesahující křídla,
protážený vidlicovilý ocas: vše jeví pružnost a lehkost. Jenom nohy jsou neobralné,
krátké, na důkaz, že v povětří, nikoliv ale na zemi jest cesta a kolébka laštovky.

) Čeled Laštovek (Hirundinida)-patří k řádu pěvců. Znakem této čeledi jest široký, ploský,
hluboce rozeklaný , na spičce mírně zahnutý zohák s hrdlem náramně širokým. Dírky
nosní jsou podlouhlé, štětiny u kořene zobáku krátké a měkké; křídla velmi dlouhá, špičatá,
s devíti brky v peruti, z nichž první jest nejdelší. Počet brků na rameně obnáší též devět.
Nohy jsou krátké, dosti silné, postřední prst mnohem delší, K čeledi této nenáleží rorejs
a lelek, nýbrž z evropského ptactva jenom pět druhů a sice

Jiřicka, Hirundo urbica, Hausschwalbe; má běhy a prsty opeřené; barvy jest
černomodré , břicho má bilé, ocas jednobarevný ; 5“. Staví na zevnitřní straně domů.

Laštovka, H. rustica, Rauchschwalbe; má běhy a prsty lysé; barvy jest modročerné ;
hrdlo a čelo má rudé ; břicho bíle, ocas bílé skvrnitý; 6'/,“. Staví u vnitř domů.

Břehule, H, riparia, Uferschwalbe ; popelavá , dole bílá s popelavým prsním pasem;
5“. Hnízdí v. zemi. i

Laštovka alpská, H. alpestris a L, skalní, H. rupestris, žijí v jižní Evropě.
Z cizích jest nejpamátnější Salangana, H. esculenta, žijící v Číně a ve východní
Indii, kdežto na skalnatém pobřeží z mořských rostlin a rybích jiker hnízda si staví,
ježto se sbírají co zvláštní lahůdka.

?) Dle některých udání uletí laštovka 10 mil za hodinu, tedy 240 mil za jeden den.

158

Ale v oku a hlasu jejím spočívá zvláštní půvab. Malé, bystré oko, štěbetavý,
někdy sténající, jindy vesele pokřikující hlas projevují zvláštní povahu duševní. Povaha
tato jest ale psychologickou hádankou. Neboť připojuje-li se vlaštovka jednak přítulně k do-
mácnosti člověka *), pudí ji jinak nepokoj do daleké ciziny; je-li jednak až do nejpodiv-
nějších podobnoslí čistotná “), staví jinak svůj domek ze špinavé hlíny). V četných
společnostech sídlí laštovky vedle sebe a pomáhají si věrně v čas nouze S), pečlivou
láskou ošetřují své děti a střehou je při půvabném štěbetání po celou noc; ale jindy
srší zrak jejich také jiskrami zlosti a hlas promění se v neladný pokřik práče; neunavně
loví a chylají hmyz k nasycení neustálé žravosti, ba i pronásledují havrany a jiné
loupežníky s odvážnou myslí; nic méně však strachem omráčeny padají k zemi při
spatření luňáka nebo oslříže.

Tím objevuje se podivná dyojitost v povaze její, spojujíc znaky klidného pěvce
s odvážlivým dravcem.

Nám ale jest laštovka milým, blahodějným ptákem. Dojímavá láska k mláďatům "),
přítulné hnízdění se na domech, půvabná hra v povětří, příchod a odlet s jarem a
jesenem, vše nám ji učinilo milou, ba i posvátnou.

Dosavad se u nás nikdo neopovažuje hnízda její spíchati -a mladé zkaziti, ba
druhdy propadal zlomyslný škůdce tělesnému trestu. Dosavad u nás neostýchavě staví svá
hnízda na kostelích i posvátných sochách“). Láska všech osadníků je chrání, neboť
mnohá dobrá vlastnost provází okřídlené tyto hosty.

Kde vlaštovky hnízdí, nezapaluje prý boží posel; odkud se stěhují, tam nastane
nemoc a bída; kdo hnízdo jejich ruší, ruší prý své vlastní štěstí. Našim dívkám, okolo

9) Naumann (Naturg. I. p. 325) vypravuje o laštovce, která si stavěla hnízdo v pokoji jednom

-na pověšený střevíc. Já sám vím o hnízdě na dveřích často otvíraných u p. rady W.

“) Nejenom že lejno vždy z hnízda vyhazují, jde čistota jejich tak daleko, že starostlivé matky
svým mláďatům řiť zobákem čisti.

S) Stavění hnízda jejich jest dosti umělé. Zobákem nasbírají hlínu, ovlhčí ji slinou ze zvlášt-
ních žlaz, přilepí ji k stěně svými prsty, sednou. si pak do hnízda a vyhladí ze uvnitř
otáčením a poopravováním, až je docela hotové.

5) Přiklad podal p. Špatný v I. čísle Živy.

7) 0. v. Kotzebue vypravuje v knize: „Neue Reisen um die Welt“ následující: Když jsme
u Kamčatky zakotveni byli, vystavěl si párek laštovek své hnízdo vedle kajuty. Nedajice
se vytrhovati lomozem práce, vylihly svá mláďata, krmily a střehly je starostlivě. © Jednoho
dne vyzdvihly se kotvice a Koráb plul opět do širého moře, Laštovky se tomu jako po-
divily, bázlivě obletovaly koráb, ale spěchaly předce vždy na zem pro potravu, až konecně
vzdálenost korábu od pevné země byla příliš veliká. Nyní nastal boj mezi láskou k dětem
a zachováním sebe samých. Dlouho obletovaly ještě koráb, zmizely pak na nějakou dobu,
vrátily se opět, sedly si do hnízda, kdežto jim hladoví ptáčkové nadarmo zobáky 'otvírali.
Žalostně stenaly laštovky , ještě několikkráte se vrátily, až konečně již koráb příliš daleko

es

od země byl, načež se lodnici opustěného hnízda ujali.
5) V Shakespearově Macbethu (1. jednání) připomíná se krásné místo ohnízdění lastovek na kostelích :
Hle tento letní host, milá laštovka, :
Volic si svatý krov jakožto stán,
Svědčí tím příbytkem oblíbeným,
Že vábně vane zde nebeský dech.

139

jejíchž oken často lítají, zvěstují šťastnou lásku, neboť prý nad každou nevěstou la-
štovky lítají, kdyby i na poli, na lukách nebo na sadě stála.

Hlas laštovky, tupějšímu uchu ovšem nezrozumitelné svítoření, věstuje jímavějšímu
sluchu basníka a lidu city nevinné radosti, sladký libozvuk býv ovšem někdy
také bolné naříkání při vezdejší strasti.

Buď nám tedy vítána, laštovko, zvěstovatelko jara, inám jsi obrazem úlěchy ; ne-

boť zvěstuješ, že po kruté době hoře a vášní přijde libý čas míru a radosti.

Rozmluva o růstu bylin.
Od Julia Saxa.
(Viz tab. VIK).

— Tyť se díváš zde na oheň, jak v kamnech hoří, jakobysi z něho chtěl pro-

rokovati; což tě tak vábí ?
Ovšem mne vábí půvabný, hravý živel tento, sedávám někdy hlavu v ru-

kou dlouho a dlouho, a přemýšlím, co jest plamen, jak se živí, podle jakých zákonů se
řídí; při tom mně pak mnoho jiných věcí v mysli se kmilá,

— Což pak tedy jest plamen?

+.. Milý příteli, na tuto otázku nesnadná jest odpověď. Chceš-li ji pojmouli,
musíš vždy dále a dále do širého bojiště přírody, musíš nahlédnouti do hlubin, o nichž
obyčejník nemá zdání, musíš se ponořili do moře nových myšlének, rozmanitých zku-
šenosti, musíš vyhledati stonásobných nitek, jejichž vzájemný uzel spočívá v. hravém
plápoláni ohně, A přede jak jednoduchý jest tento úkaz. Tak jest to se všemi úkazy
přírodními, Jak jednoduchý se nám zdá býli růst bylin. Ze semena vyklíčí se útlá by-
linka, roste, květe, nese plody a zahyne. Ejhle, zde máš hyacint; cibule jeho, pouze
podepřena hrdlem sklenice a ovlažena vodou, vyhání již zelený kužel listů a za králko
bude ozdobena krásným, libě páchnoucím květem. Toť laké velmi jednoduché, stalo se
to již tisícekráte. Ale ptej se, odkud béře tvůj hyacint svou libou vůni, odkud lesk a
půvab svých barev? Snad z čisté vody této láhve, snad z povělří tvé svělnice? Zde
stojíme opět před branou široširého skoumání, zde musí ku pomoci přispěli nejskvělejší
vynálezy průmyslu, hluboce promyšlené sady silozpylu, abychom jenom poznali, nikoliv
dokonale pochopili jednoduchý úkaz, jak tvůj hyacint roste.

— Aj toť divné! v jakém poměru jest průmysl k mému hyacinlu,-a jak pak
nám mohou mathemalické sady fysiky vysvěllovati krásu květiny ?

Ovšem mohou. Neboť průmysl hotoví drobnohledy a fysika podává zase

průmyslu zákony, dle nichž se tylo nástroje hotoviti dají.

— Myslíš tedy, že se ti drobnohledem podaří vynajíli vysvětlení ? Myslíš, že mi
celou podivnou věc vysvětlíš , ukážeš-li mi ty rozmanité trubice, cevy a měchýřky?

«.. Nikoliv, Netvrdím, že se nalezne v těchto měchýřcích původní příčina
krásně zbudované květiny, ale toť jisté, že poznáním a pochopením těchto úllých částic

Neníf pilíře, okna, cimbuří,
Ni jednoho ochráněného koutku,
- By nevěšel ten pták tam plodné hnízdo.
Kde vlaštovka si ráda poletuje,
Tam, věřte mně, vždy libý vánek duje,

140

k oné příčině blíže přistoupíš, že poznáš aspoň část oněch jednoduchých, všeobecných
zákonů, dle nichž se příroda řídí; podržíš-li vždy celek na zřeteli, poznáš význam a
úkon jednotlivých částí, a celek objeví se tobě jakožto výsledek jednotlivých sil, vy-
plývajících z jedné všeobecné síly, s nížto každý živok tisíceronásobnými nitkami sou-
visí. Ostatně nezná badání jiné cesty. Od složeného musí se sestoupili k jednodu-
chému, tofoť se musí nejdříve pochopiti, aby se ono též poznalo. K takovému jednodu-
chému úkazu obrátím tvou pozornost. Zajisté jsi již mnohokráte pozoroval zelený sliz-
natý povlak, který potahuje stojaté vody, nebo si již také si povšimnul zelené plesni-
viny, která květinové hrnce nebo rámce vlhkých oken pokrývá.

— Toť jsem pozoroval, a slýchal jsem též, že prý tyto věci rostlinami jsou,
ale abych se ti upřímně vyznal, myslím, že to jsou pouhé domněnky rostlinopisců.
Jaká medle jest podobnost této zelené nečisté sliznatiny s půvabnými stébly trav a s
pestrým květem lučin nebo s velebnou košatou korunou jilmu ?

+.. Právě tuto podobnost objeví nám drobnohled, a nejenom to, nýbrž objeví
nám též, že tyto zelené kuličky takřka počátek celého rostlinstva představují, že se
totiž v jistém smyslu k vyšším rostlinám tak mají, jako zárodek k' dospělé rostlině.
Ejhle, zde pod tímto drobnohledem nalezá se částečka zeleného, povlaku.

— To vypadá pěkně, ale podobnost k jiným rostlinám nespatřuji, vidím, právě
jenom samé zelené kuličky, tuším, že některé se pohybují. h

Dobře. Prozatím si.tuto věc kresbou naznačíme, abychom později opět
k ní se navrátiti mohli (obr. 1.).

Obraťme se ale k vysoce vyvinuté rostlině, vezměmež k. p. kvítek třešňový.
Rozříznu-li totiž tento nejvnitřnější zelený díl, vaječník nazvaný, najdeme v něm malé
bílé kuličky, na krafounkých slopkách upevněné. Tyto kuličky jsou počátkem semen,
a v nejvnilřnější části jejich jeví se právě živý přerod, jehožto výsledkem klíček bude.
(Obr. 2.).

— Nespalřuji nic více nežli hromadu buněk, a to velmi nezřetelných a za-
kalených. : ]

Tato zakalenost pochází z toho, že všechny buňky čili měchýřky naplněny
jsou životní šťavou, jemným zrním nasycenou, z něhož opět nové buňky se utvořují.
Nepozoruješ ale u prostřed těchto nahromaděných buněk velikou prostoru, zdánlivě
prázdnou ?

— ' Ano, zdá se mi to býti veliká díra.

Toť se jenom tak zdá, poněvadž jsme z celého vajíčka tenounký lístek
vyřízli. Ostalně jest tato prostora zvláštní blánkou obstoupena a tvoří vak dokonale
uzavřený, o čemž se snadno přesvědčili můžeme, odslraníme-li pozorně okolní buňky.
Průhledné místo objeví se nám pak co měchýřek tekutinou naplněný. Použijeme-li
silnějšího zvětšení (obr. 3.), přesvědčíme se, že tekulina v měchýřku není .čirá, nýbrž
že obsahuje malinká zrníčka, plovoucí co lesklé a tmavé tečky rozličné velikosti v te-
kutině. Na předním konci zárodkového vaku tohoto jest několik měchýřků, z nichž
každý opalřen jest jádrem. Představ si nyní tyto měchýřky zelené, a zajisté nalezneš
velikou podobnost k buňkám vodní slíznaliny.

—. Podobnost obou těchto věcí nedá se upříti, toť na bíledni. Ale jakým
způsobem vyvinuje se z tohoto buňkového, tělesa celá rostlina ?

«. Docela jednoduše; buňky se totiž rozmnožují, jak mile zúrodnění se

141

stane, Zúrodnění samo záleží ale v tom, že padne zrnko pylu (prášku květinového) z
prášníku na hořejší část vaječníku, na tak nazvanou bliznu, odtud dolů sroste a se svým
dolejším koncem k zárodkovému vaku, jejž si právě viděl, přilehne. Ostatně mohou se
buňky ve vajíčku laké až k jistému stupni rozmnožili i bez zúrodnění, ale pak nepo-
vstane žádný zárodek.

=—. To se mi zdá býli podivné ; pravíš, že se buňky rozmnožují zúrodněním, a
pak zase bez zúrodnění, Jaký pak jest tedy rozdíl v tomto rozmnožování ?

« «« Rozdil jest v tom, že pylová trubice, která ze zrnka na bliznu padlého
až k zárodkovému vaku doroste, látku obsahuje, ježto v onom vaku se nenalezá. Po-
něvadž ale tvoření buněk od povahy. látky závisí, musí také výsledek bez zúrodnění
jiný býti, nežli při zúrodnění, Pyl ale právě obsahuje část látky k vytvoření zárodku
potřebné, obě látky dohromady, látka zárodkového vaku a pylu, vyplní tedy výminky k
utvoření nové rostliny potřebné,

— Jak se ale- vytvořují buňky z této smíšené látky ? Nepochopuji aspoň, jakým
způsobem tvar těchto buněk s látkou jejich souvisí.

+.. Buňky, kleré zde ve vaku zárodkovém spatřuješ, povstali již dvojím způ-
sobem. Jedny povstaly totiž z průhledných zrníček, které v tekutině vaku plovou.

—. Tedy jsou tato zrníčka již sama malými buňkami, které později jenom se
rozšiřují a zvětšují ? “

«+« To nemohu tvrdili, neboť dosaváde není rozhodnuto, jsou-li talo zrníčka
buňkami, nebo jsou-li pevnými tělesy ; tolik jest ale jisto, že se i nejsilnějšími drobno-
hledy takový způsob původu buněk velmi nesnadno pozorovati dá. Dle mínění nejlep-
ších mikroskopistů nahromaďují se prý menší zrnka okolo větších průhledných, obstoupí
je kolem dokola a splynou pak v jedinou hmotu. Na to vnikne tekulina do vnitřku
této utvořené hmoty, a vyzdvihne tato splynulá zrnka jakožto blánku „do výšky, tak že
zrníčko obejmuto jest měchýřkem (obr. 4. a b c). Kolem tohoto měchýřka usazují se
opět zrnka, z nichž se jako z předešlých blánka vyvine, tak že pak dva vzájemně se
objímající měchýřky povstanou. Nejvrchnější měchýřek s obsahem svým jmenuje se
buňka (cella). Buňka utvořená nezůstane ale tak jak jest, nýbrž proměňuje se každé
okamžení, Zevnilřní měchýřek přijímá do sebe hmotu a vylučuje též jinou hmotu ze
sebe ; talo usadí se na povrchu buňky, tvoříc kolem zevnilřní soustřední vrstvy a sesi-
lujíc stěny její (obr, 5.). Máme tedy nyní v buňce patero dílů, kteréž od-sebe dobře
rozeznali musíme, totiž nejvnilřnější zrnko s blánkou je objímající, pak tekutinu, v níž
tato zrnka (Cytoblasty) plovou, konečně kůžičku, která celou tekutinu zavírá (Primordial-
schlauch), a zevnitřní vrstvu, která vypocením na povrchu se usadila.

— Toť všechno dobře, tvůj popis jest dosli jasný. Ale výklad příčiny takového
tvoření zůstáváš mi dlužen. Dobře popisuješ věc., když jest hotova, ale rád bych
poznal síly a zákony, dle nichž se původ její řídí. 3

«« Máš pravdu. V tom ti nemohu dosti učiniti. Kdybychom chtěli v této
případnosti jíti nazpět, musili bychom se obrátiti k lučbě a fysice, která by nám ukázati
měla, jakým způsobem tvor tělesa od povahy látky závisí. Musily by se vyskoumati
zákony, dle nichž se řídí vláhnutí tekuliny do buňky, proměny její v buňce a vylučo-
čování-z buňky ; musila by se vyskoumati pravidla, která v každé jednotlivé případnosti
místa“ mají, a pak teprva mohl by se všeobecný zákon odvodili, jehož výsledek tvar
hotový představuje. Takové chemie a tlakové fysiky ale ještě není, Naše skoumání jest

/
142

v tom ohledu dosaváde více povzbuzující nežli upokojující, Ostatně, známe-lí pravý:

pochod, v němžto tvary ze sebe se vyvinnjí, dobyli jsme již tím jakési půdy, z kteréž
se dále pokračovati dá. Shledáš, že právě nejzajímavější proměny rostlin od takových
proměn buněk se odvoditi dají, ačkoliv se lím filosofickému badání nikoliv nevyhoví.

— Což se ledy stane dále s buňkou. Vysvětlením toho přiblížíme se snad
k cíli svému; neboť dosaváde nepoznávám, jak z těchto měchýřků celá rostlina
povstati může, Připuslím-li třeba, že topol z milionů takových měchýřků se skládá,
nevidím předce žádné souvislosti mezi nahromaděninou těchto buněk a podobou stromu ?
Proč nejsou všechny rostliny samými topoly ?

++, Měj jenom ztrpení, k tomu dojdeme jinou cestou. Dříve ti chci ale ještě:

vyložili druhý způsob, jakým buňky povstávají. Druhý tento způsob jest dělení buňky
ve dvě nebo více buněk. Původní blánka prvolní buňky rozdělí se totiž ve dvě polo-
vice. Toto dělení ale závisí od změn, které u vnilřku buňky se dějí. Vykonáme-li
totiž pozorování v pravý čas, najdeme, že buňkové jádro (Gytoblast) mizí (obr. 6.),
bezpochyby že se rozpouští, ale po nějakém čase objeví se v buňce dvě jádra (obr. %.),
která na buňku tak oučinkují, že se ve dva díly rozstupuje, an totiž záhyb pořád hloub
a hloub do buňky se tlačí (ob. 8. a 9.), až se dvě od sebe oddělené buňky vytvoří, Mezi
tím vylučuje již každá nově povstávající buňka novou lálku ze sebe, tak že se hned zase
soustřední blánkou oděje, za lo ale rozpuslí se původní blánka z úplna a vssaje se do
nových buněk (obr. 9.). Jesti nyní patrno, že tvoření buněk může jíli do nekonečna,
jak mile každá nová buňka tomu samému pochodu se podrobí.

— Toť tedy první počátek klíčení! Ale jak povstává první tvar klíčku ? Vždyť
se na něm pozorují obyčejně lodyha a listy; dle toho ale, jak vykládáš, mohou tuším
"jenom nepravidelné skupeniny buněk, nikoliv. ale podotknuté tvary povstati ?

„ +. Právě v tom jeví se největší zajímavost. Neboť uznáváš, že tvar skupeniny
buněk závisí od toho, jak se jednotlivé buňky vedle sebe seřadí,

— Myslím, že buňky vedle sebe ležeti zůstanou, jak povstaly.

To ovšem činí,

— Jakým způsobem závisí tedy tvar buneční skupeniny od dělení buněk?

Tvar závisí bezprostředně od směru, ve kterém nové stěny v buňce po-
vstávají, Předslav si dvě buňky bezprostředně za sebou ležící (obr. 10.), tak že stěny,
jimiž se od sebe dělí, vodorovně leží. Nyní ať se dělí opět poslední buňka ve dva
díly, ale stěna mezi oběma ať jest opět vodorovná — tím obdržíš tři buňky, které bez-
prostředně za sebou leží (obr. 11.). Jestli se alé poslední buňka v kolmém směru dělí
(obr. 12.), povstane na konci buňkové řady malá hlavička, která se v dva laloky
rozdělí, rozstoupí-li se povstalé buňky více od sebe. V tom spalřuješ patrně základní
tvar vyšší rostliny: buňky v jedné řadě za sebou ležící představují lodyhu, buňky dvoj-
řadé ale dělohy (kotyledony). —

— Pochopuji to z úplna, ale předce mi není jasno, proč se buňky právě v
podotknutém směru dělí?

+++ Toť se nedá ovšem tak snadno vyložiti, ale poněkud se dá úkaz tento vy-
světliti pozorováním, jaké proměny buňka utrpí; když je buď sama pro sebe, buď kolem
do kola jinými buňkami obstoupena. Do jednotlivé buňky (obr. 15.) může okolní tekutina
volně vtékati z kterékoliv strany; rozdělí-li se ale tato buňka ve dvě (obr. 16.), po-
vstane již mezi oběma mezerní stěna, a tekutina, která jednak volně do buněk přistu—

145

puje, musí na druhé straně z jedné do druhé přicházeti. Již tím povstane zvláštní
proudění tekutiny, Ješlě více ustálí se tenlo proud, když se buňka kolem do kola ji-
nými buňkami obstoupí (obr. 1%.). Pak přijímá nejvnitřnější potravu jenom z okolních
buněk a proud má svůj určitý směr, Výsledek tohoto proudění, jakož i oučinky svělla
a jiných mocí musí pak docela jiné býli, nežli u jednotlivé, porůzné buňky. S tím pak
souvisí zajisté také dělení buněk,

— Však jest to pouze domysl, nikoliv ale pozorování.

"4 +. Více to ovšem není, ale kde nastává meze pozorování, musíme se pouhými
domysly uspokojili; musíme předmětu takřka bílý list podložiti, na němž jej lépe pozo-
rovali můžeme.

— Poznávám, že jsem tě svými otázkami příliš daleko odvedl. Mně se jedná
vlastně jenom o lo, jak se dokonalá rosllina vytvoří, totiž jak se tomu má vyroz-
uměti, když se praví, že bylina roste. Dle toho, co jsem dosaváde pochopil z tvé řeči,
musí růst bylin předce něco jiného býti, nežli pouhé zvětšování a nahromaďování buněk.
Neboť klíček čili první nahromaděnina buměk má zajisté jiné ústrojí, nežli dokonalá
rostlina, a mnoho proměn musí se tedy v buňkách vykonati, mnoho ústrojů před tím
nevyvinutých musí se vyvinouli, nežli dokonalá rostlina povstane, V čem záleží tedy
tato proměna, jak se vylvořují bylo nové ústroje ?

Z toho, co jsem dříve vyložil, vyplývá již vlastně pojem růstu bylin v
hlavních jeho základech. Chceme-li však růst určitými slovy vysvětliti, představmež si
jej jakožto dělení buněk a spolu jakožto rozšiřování a protahování jejich. Dělení a roz-
šiřování děje sc ale následkem látky do vnitřku vtažené a tam proměnčné, jakož i k
utvoření stěn buněčních a nových bunčk upolřebené. —

—— | Jak pak se ale talo proměna v buňkách vykonává ? Vždyť buňka před-
stavuje uzavřený vak, a myslil bych že jest to jedno, nalezá-li se tekutina venku nebo
uvnitř,

« « + To právě není. Neboť první, původní buňka jest hned zprvopočálku napl-
něna jistou látkou, jejížto částky k sobě v určitém poměru. stojí. Vniknou-li ale nové
látky do buňky, zruší se tento poměr a povstanou nové sloučeniny. S tímto rušením
souvisí též místní proměna, která se pod drobnohledem co proudění objevuje (obr. 18,).
Proudy mají určitý směr podél stěn buněčních, a sice směr spirální. Proč právě tento
směr se objevuje, nedá se dosaváde vyskoumati, ale tolik jest jisto, že též usazování
látky na blánkách buněčních dle těchto proudů se řídí. Ovšem působí na to také jiné
okolnosti, a z toho pochází, že spirální usazení rozmanilé se objevuje. Tak k. p.
(obr. 19.) máme buňky, v nichžto se vytvořuje dokonalá spirála, jinde (obr. 20.) vylvo-
řuje se přetržená spirála nebo uzavřený kruh. Ob. 21. představuje buňku, jejížto stěny
zdánlivě provrlány jsou jednotlivými otvory. Jsou to tak nazvané póry buněk, totiž
místa, na nichž se pražádná látka neusadila, a kteráž tedy původní Ulouštku podržela,
Průřez takové buňky představuje se na obr. 21.

— Pokud se ale pamaluji, mluvil si předlím o dvou blánkách, kleré se sou-
středně objímajíce tekulinu zavírají; která pak z nich se. vlastně sesilňuje, vnilřní nebo
zevnitřní ?

«.. Patrně zevnilřní; neboť vnitřní blánka jest ona živá část, která jak vla-
hování tak i vypocování látek proslředkuje. Látky vyloučené zůstanou zrovna ma vnilřní

144 1

ležeti, pak se vyloučí druhá vrstva a zůstane pod první, atd., jak to v obr. 22. před-
staveno jest. 1 znamená vrstvu nejdříve vypocenou, 2, 3 znamená následující.

— Odpusť, že tě vytrhuji; při těchto výkresech mi něco napadá. Dřívé jsi
jmenoval buňky malými 'měchýřky , a zde nalezám ne které se více podlouhlým
vakům nebo malým soudkům podobají.

„Máš dobře, ale buňky zde představené jsou vyňaty z dospělých rostlin,
kdežto vzájemným tlakem tvar svůj rozmanitě proměnily.

— Dobře, Vraťme se ale nyní opět k vrstvám buněční blánky. Z tvé řečí zdá
se vysvitati, jakoby všechny buňky z jedné a té samé látky se skládaly, a předce jest
znamenitý rozdíl v chuti mezi salátem a jablkem, mezi chutnou švestkou a zemákem.

Tím se něčeho dolýkáš, o čem jsem se ovšem ještě nezmínil. Neboť
co jsem dosaváde podotkl, plalí takřka o všech buňkách. Každá obsahuje jádro, teku-
tinu, vnitřní a zevnilřní blánu, ale jakož jsem již řekl, žádná buňka živé rostliny ne-
zůstane ani okamžení bez proměny. Každá proměna jest pak provázena též lučební
proměnou látky buněční, o čemž se jistými zkouškami snadno přesvědčili můžeme.

Původně obsahuje každá buňka jistou látku, takřka svůj kapitál, jímž hospodaří. S ka-

pitálem tímto ale nakládá každá dle své povahy, rozmnožuje a proměňuje jej, až ko-
nečně celá rostlina se rozvine, složena z nesčíslného množství co nejdokonaleji spořá-
daných buněk, která tvoří jediný krásný celek,

—. Milý brachu, to jsou slova místo vysvětlení, chtěl jsem se ptáti, jaké lálky

mimo všeobecné v rostlinách se vyskytují, které jim rozličné chuli a zápachu dodávají.

Lálky, které nazýváme chulnými a vonnými, jsou rostlinám tím co nám,
totiž látkami nadbytečnými, povstávajíce z nadbytku potravy, světla a tepla;

— Opět slova místo vysvětlení!

4 Ne tak docela. Neboť je vůbec známo, že právě ona část rostlin, která
podává nejchutnější potravu, totiž plody, teprva tenkráte se tvoří, když v ostatní rostlině
nové buňky se vyvinovali přestávají. Pikantní chutné látky vytvořují se teprva tenkráte,
když činnost života buněčního jakožto organický zábyv přestane a látky v buňkách na-
hromaděné pouze chemickým a fysikálním vlivům podlehají. Zrání ovoce pokračuje
tedy teprva potom, když zrůst jest dokonán, ba mnohé ovoce uzrává teprva vyležením,
čímž se obyčejně zvláštní kyselina nebo cukrovitá hmota vyloučí.

— To jest aspoň něco. Při tom jsi ale zapomněl, že také lodyhy a listy mno-
hých rostlin, dříve nežli jsou dorostlé, jakožlo potrava slouží ; taktéž obilí nemá obzvláštní
příjemné chuli beze vší přípravy — jak se to srovnává s předešlým výkladem ?

Toť se nepotřebuje s ním ani shodováli, neboť rozličné úkazy požadují
také rozličných výkladů,

— | Opět jenom slova !

Inu, kdož může takovému nepochopovi také všechno vyložili, a to zvlášlě
v takové nespořádané rozmluvě, kdežto se brzo napřed brzo nazpět obracujeme a pro-
středkující sady docela se překvapují. Měl jsem raději pořádnou přednášku drželi s
úvodem, výkladem a koncem, ale při tom pak takoví pánové zívají.

— Nu, nu, jen ne tak zhurta, poslouchám již celým uchem.

Co mám tedy vyložili?
— Proč také listy mladých rostlin dobrou chuť mají.
To ví jenom Pán Bůb, musíš se jinak ptáli,

145

— Jde-li ti tedy o slovo, proč nám lépe chutnají u některých rostlin mladé
výrůstky a u jiných zase plody ?

«.«« Na to se dá odpověděti. Každá rostlina má svou zvláštní látku, kte-
rouž se ode všech ostatních rozeznává. Látka tato jest ale předce na rozličných
slupních vyvinutí jiná; u některých pak jest právě jenom při jistém stupni vyvinutí
jedlá. Na takové okolnosti dává člověk pozor a používá pak rostlin dle toho ke svému
prospěchu.

— Náleží mouka také k takovým látkám ?

« . Dobře, že mi to připomínáš, právě v tom ti mohu celý pochod lépe vy-
svělliti.

— Ale ještě něco napřed! Co pak jest vlastně mouka rostlinoznalci? neboť
těm jest všechno něco jiného, nežli nám obyčejným lidem.

. . Obyčejná pšeničná, žitná nebo jiná mouka jest smíšeninou rozličných věcí.
Hlavní část tvoří ovšem vlastní škrobová mouka; totiž látka, která se skoro ve všech
starších buňkách usazuje a sice v rozličné velikosti a podobě. Škrobová zrnka skládají
se vždy z mnoha vrstev, kleré se vzájemně objímají, jelikož pouze usazováním nové
látky na povrchu se zvětšují; pod drobnohledem pozoruje se tedy na nich mnoho sou-
středních čar (obr. 23.).

—. A taková složená zrnka měla jee se tvořili v buňkách, jež bez toho jenom
pod drobnohledem spatřili můžeme ?

Ba ještě více, tato zrnka nalezají se v značném množství v buňkách, a při
tom jsou tak malá, že by se jich tam ješlě více vešlo. Semena obilní, dřeň sago-
vých palem, zemáky a t. d. mají buňky přeplněné velikými škrobovými zrnky, což pod
drobnohledem velmi zajímavě se představuje. (Obr. 24. představuje buňky z dělohy bobu.)

— Zdá se mi ale, že zrnka škrobová u rozličných -rostlin také z rozličných

látek se skládají, neboť zemák má docela jinou chuť nežli bob ?
i « +. Nikoliv, Zrnka škrobová obsahují vždy tu samu lálku, totiž dle váhy 12
podílů uhlíka, 20 podílů vodíka a 10 podílů kyslíka. Moučnaté plody a hlízy obsahují
ale mimo škrob také ještě blánky buněční a jiná zrnka, která v tekutině. buněčné
plovou. Blánky buněčné skládají se sice skoro z té samé látky jako škrob, ale zrnka
v tekutině plovoucí obsahují mimo uhlík, vodík, a kyslík také dusík a sice v nejrozlič-
nějších poměrech, tak že povaha zrnek do nekonečna měniti se může. Z toho pochází
pak rozličná chuť rozličných rostlin,

— To jest znamenité, teď bych mohl býti pathelickým.

+ «« To dělají jenom nevědomci.

— Vidíš, na to jsem nepomyslil, že od vytvoření těchto malých měchýřků čili
buněk takřka pozemní blahobyt celých národů závisí. Poměr tento jest znamenitý, ve-
likolepý ; tak malé prostředky a tak veliké oučinky !

« +, Přijde na to, z jakého stanoviště se člověk dívá. Mně se v tom nezdá
nic býti tak velikého, že člověk tolik škrobových zrnek snísti musí, nežli se z něho
něco řádného vyvede, :

— Buď jak buď, buňka taková zůstává předce podivnou věcí se svými blánkami,
škrobovými a jinými zrnky.

« + « Milý Bože, namáhal jsem se, abych mu podivné tyto věci vysvětlil, a nyní
teprva začíná se divili.

10

146

— | Nevidím, že by se tím podivnost zrušila, vysvětluješ-li mi blíže jednotlivé úkazy.

„Nikoliv jednotlivosti, nýbrž souvislost jejich vysvětluje temnou věc.. Ne
právě blánky a tekutiny buněční, nýbrž zponenáhlý vývin jedné buňky z druhé vysvět-
lují původ jejich.

—. Právě tuto souvislost ale pohřešuji u tvého výkladu. Co jsi mi povídal, zdá
se spíše býti množstvím neladně smíšených udajů, nežli řada článků, které - jeden
s druhým souviseti měly.

« +. Připouštím, že zde neb tam jednotlivý článek chybí, ale právě z té pří-
činy musíme si znamé udaje se všech stran objasniti, neboť k neznámým se pak snad-
něji stopa najde.

— Však přehlídněmež to, o čem jsme dosaváde mluvili. Zpočátku byla buňka,
ta vězela v jiné buňce, ta zase v jiné, ale jak tato povstala, neviděl nikdo. Rci tedy,
jest to mezera ve vysvětlení, nebo nějaký článek?

To se věci ani netýče. Vždyť chceme jenom věděli, jak jedna buňka z
druhé povstává, a pak jest věc docela jednoduchá, Povstává totiž v příznivých okol-
nostech nahromaděním ústrojné látky kolem jistého jádra nebo dělením již hotového
jádra. Kolem takového jádra vyvine se blánka, nová buňka roste, dělí se opět, látky
její se neuslále mění, až dosáhne konečně jistého stáří, v němž se rozdělovati přestane,
ale předce ještě látku ze svého okolí přijímá, kterouž ve škrob, olej, bílek a t. d. pro-
měňuje. Všechny tyto látky zůstávají buď nečinně v buňce leželi a počnou po smrti
byliny hníti, jako k. p. u výročních rostlin, nebo spočívají tam bez proměny tak dlouho,
až při okolnostech příznivých látku k novému tvoření buněk poskytují, jako se u všech
semen a v buňkách lýkových stromů a keřů, u hlíznatých kořenů nalezá.

— Toť všechno dobře, ale kde pak jest souvislost ?

+. + Ta se v botanice hledali nemůže, k tomu potřebí. (ysiky, a když ještě
ta neposlačí, i metafysiky.

— Nu, tedy vidím, že lím způsobem nemůžeme z místa. Co jsem se vlastně
dověděli chtěl, zůstalo mi předce tajno. Měl jsi mi vyložiti budovu hyacintu a krásné,
rozmanilé tvary rostlin, místo loho zapletl jsi se ale do těchto podrobných maličkostí,

O čem jsme dnes mluvili, lo jest pouze základ důkladnějšího vysvětlení.
Budeš-li při dobrém rozmaru, vyložím ti to jindy a doufám, že se na rozvíjející jaro
docela jinak dívati budeš, nežli dosavad. Bych pak i ne zcela všechno vysvěllil, na-
jdeš vedle krásy předce mnoho zajímavosti, a toť již zdá se mi veliký pokrok v poznání,

O kamenném a hnědém uhlí zvláště v Čechách.
Od Jana Krejčího.
Článek třetí

Skamenělé rostliny a olisky jejich náležejí, jak již z předu podotknuto, k nej-
hlavnějším znakům útvaru kamenouhelného, ba může se i tvrditi, že hojnost jejich sou-
visí s bohatostí tohoto útvaru na kamenné uhlí. Skamenělé rostliny nalezají se někdy
' stojaté, nejčastěji ale leží na plochách vrstevních a jsou na plosko stlačeny. Stojaté
objevují se“skoro ve všech vrstvách pískovce, položené ale a stlačené nejčastěji v
Jupku, který pod uhlím a nad ním leží,

147

Větší díl otisků rostlinných upomíná svou podobou na listy kapradí, kleré dosa-
váde u nás rostou, kdežto stojalé aneb stlačené kmeny na jisté tropické rostliny uka-
zují, s nimiž ale předce jenom vzdálenou podobnost mají. Bezpochyby ale náleží ve-
liká část olištěných listů k těmto kmenům, poněvadž se dosaváde v teplých krajinách
též rostliny objevují, na nichžto se znaky obou těchto pravěkých zbytků nalezají. —

Rostlinstvo nynější doby rozděluje se dle svého klíčení v tři oddíly, anoť první
vyvinutí rostlině již také zvláštní znak pro celý život vllačí. Dokavad jsou rostliny v
zárodku, mají všechny podobu většího nebo menšího vajíčka, které se klíčí a vyvinuje,
jak mile do země se položí a potřebnou vláhu a teplotu obdrží, U některých rostlin
vyvinou se pak na zárodku dva první listy čili dělohy, u jiných zase jenom jeden list
nebo děloha, a dle toho rozděluje se rostlinstvo na jednoděložné a dvojděložné,
I na dospělé rostlině dá se snadno ustanoviti, ku kterému oddílu náleží, neboť jedno-
děložné mají listy se souběžnými cevami, a kmen neobjevuje žádného soustředního uspo-
řádání, dvojděložné ale mají listy se sífnatým rozdělením cev akmen objevuje soustřední
uspořádání, totiž kůru, lýčí, dřevo a dřeň. Oba tyto oddíly rostlin jsou ale v útvaru
kamenouhelném velmi slabě zastoupeny, dvojděložné chybí skoro docela, jednoděložné
jsou dosti vzácné.

Jest však ještě jeden oddíl rostlin, které při svém vyvinutí pražádných děloh ne-
objevují a tedy bezděložné se nazývali mohou. Rostliny tylo nemají též nikdy
zvláštního květu, nýbrž vylučují na svých listech nebo prutech malá zrníčka (výtrusy),
z nichž se pak opět nové rostliny vyvinují. Sem náležejí naše mechy, kapradiny atd.,
které v jižních krajinách 1 velikost stromů dosahují. Průřez kmenu takové rostliny
objevuje kruhovité uspořádání cev, ačkoliv bez souvislosli.

Právě tyto poslední rostliny, totiž bezděložné, objevují se nejhojněji skamenělé
a otištěné v útvaru kamenného uhlí a ukazují patrně na to, že zrůst v době tohoto
útvaru byl docela jiný, nežli v době nynější, Na této rozdílnosti od rostlinstva nyněj-
šího zakládá se poznání útvaru kamenouhelného, meboť ani jedna rostlina kamenného
uhlí nenalezá se mezi nynějším rostlinstvem. Ba každá vrstva, každá sloj má v tom
ohledu své zvláštnosti, a pozorný horník může z toho mnoho užitku čerpali,

Dosaváde odkrylo se v útvaru kamenouhelném asi 800 rozličných tvarů. Počet
tento jest v porovnání s rostlinstvem nynějším, které více nežli 80,000 druhů počítá,
velmi. chudý, ale bezpochyby jest ještě menší, poněvadž mnohé jakožto rozdílné tvary
uvedené zbylky k jedné a té samé rostlině náležeti budou. Tato chudoba dá se vy-
světliti uvedeným nedůstatkem jednoděložných a dvojděložných rostlin, které nyní aspoň
4/5 všech rostlin tvoří. Za to jsou ale rody kamenouhelné velmi bohaté na rozličné
druhy, tak že již skamenčlých kapradin v Evropě pětkráte více se vyskytuje, nežli do-
saváde v lom dílu světa žijících.

Toto převládání bezděložných rostlin a mezi nimi jmenovitě kapradin ukazuje
na to, že se vyvinuly podél břehů nebo ostrovů, jakož se podobně na ostrovech zá-
padní Indie a Tichého oceanů spalřuje. Též musilo bezděložné pravěké rostlinstvo ne-
smírnou bujností se vyznamenávali, neboť se vytvořily z nich nejenom ohromné vrstvy
kamenného uhlí, nýbrž jednotlivé, nyní malé a nepatrné rody dosahovaly velikosti
mohútných kmenů, "Tato okolnost ukazuje ale také na vlhké a teplé ponebí, poněvadž
jenom v takovém rostlinstvo v podobné míře bujní.

Vlhké a spolu teplé ponebí musilo v době kamenného uhlí nejenom v jednolli-

10*

bh“ |
148
vých krajinách, nýbrž po celé zemi stejně panovati. Neboť všude, kde se kamenné uhlí *
vyskytuje, v Evropě, Asii, v Americe a Australii “) nalezají se ty samé otisky rostlin.
Patrno jest tedy, že toto rostlinstvo pravěké nejenom od tepla slunečního, nýbrž také
od jiné příčiny záviselo, kterážto příčina jiná býti nemůže, nežli vnitřní teplo země, tehdy
ještě na povrchu svou sílu jevící,

Předeslavše tato poznamenání, potřebná k pochopení pravěkého rostlinstva, obrá-
tíme se nyní ku přehledu a popisu jednotlivých rodů a druhů, při čemž se ale obme-
zovati budeme na skameněliny české, poněvadž jsou nám při ruce**) a k účelu na-
šemu nejdůležitější. Má-li však pojednání naše míli praktického užitku, musíme je uvésti
zúplna, totiž všechny druhy, které dosaváde v kamenném uhlí českém vynalezeny byly. —

Připomínáme zde, že rostliny bezděložné rozvrhují se na dvě Wupy, z nichžto
jedna obsahuje rostliny pouze z buněk složené, jako řasy (Algy), lišejníky a houby,
druhá pak rostliny cevnaté,, jako mechy, kapradiny, přeslice. První, totiž rostliny bu-
něční, chybí v útvaru kamenouhelném skoro docela, anebo jsou jenom v nezřetelných
a vzácných oliscích zachovány, tak že bližší pozornost jim věnovali nemusíme. Néní
ovšem pochybnosli, že v pravěkém rostlinstvu nescházelo hub, lišejníků a řas, ale úllost
jejich vysvětlí snadno vyhynutí jejich stopy. Za to ale objevují se u velikém množství
rostliny bezděložné cevnaté. Tlupa tato rozstupuje se dle umíslění výtrusů *
(sporae, zrníček plodních) na lodyhoplodé alistoplodé; ony toliž nesou vý-
trusy na lodyze, tylo na listech,

Lodyhoplodé rozstupují se zase ve dva oddíly, z nichžto jeden obsahuje rostliny
s převládající lodyhou nebo kmenem a ve vřetenu stojícími listy (Verlicillatae), druhý
ale má lodyhu všude stejně a hustě listnatou (Foliosae).

Oba tyto oddíly, které se v mnoho čeledí rozděliti dají, vystupují velmi četně
v útvaru kamenného uhlí ***),

Z oddílu vřetenatých (Verlicillatae) jest zvláště rod Calamites Sukov
v kamenném uhlí velmi obyčejný. Podoba jeho není tak zvláštní jako překvapující,
poněvadž se znaky dnešních přeslic (Eguiselum) spojuje stromovitou tlouštku a výšku.
Kmeny této rostliny jsou skoro vždy na plosko stlačeny a nezřídka vrstvičkou uhel-
nou polaženy. Kmen byl dulý, na svém povrchu hladký, na vnilřní slraně jemně po
délce rýhovaný a příčními stčnami na komory oddělený, jejichžto velikosti zdola nahoru
přibývá. Na zevnitřku seděly v stejné výšce s příčními stěnami na malých uzlíčkách úzké,

*) Útvar kamenouhelný objevuje se v Anglii, Skotsku, Irsku, veFrancii, Španělsku (Estremadura);
v Belgii, Německu, (Falcku a Slezsku), v říši Rakouské (v Čechách, Moravě, ve Slezsku), v
Rusku až k Bílému moři; mimo to v Gronii, na Medvědím ostrově (749,5 sev. šíř.), na
ostrově Melville (75 s. 3.), na Špicberkách, v severní a jižní Americe, jmenovitě v Nové
Granadě a sice v provincii Antiguia, u Zipaguiny na rovině Tansa, u Rio Lucas v Popajanu
a u Huanuco v Peru, v Bolivii, v Chili mezi Valparaiso a St. 'Jago. V Asii vyskytují se
kamenouhelné sloje u Jekatarinenburku, na Uralu, na Altaji, v Sibiři, pak ve, východní
Indii a na ostrově Borneo. Též pátý díl světa má uhelné sloje v Novém Hollandé a na Van
Diemenově zemi. V Africe se nalezá uhlí zvláště v horním Egyptě a v Algirsku. č

**) Krásná a velmi bohatá sbírka nalézá se v národním Museum v Praze. Jest tam nahromá=
děn úplný materiál ke spisům hraběte Sternberka a Cordy.

***) Pojednáme zde o nich dle Ungrova přehledu; Genera et species plantarum — fossilium.
Vindobonae 1850, : :

—

bk

čárkovité, až dolů rozdělené listy (obr, 4.), ačkoliv obyčejně odlrženy
jsou. Nejčastěji vyskytují se jenom vnitřní otisky a povrchní hmota
jest v uhlí proměněna, též vnitřní příční stěny obyčejně vyhnily a zane-,
chaly jenom příční hluboké rýhy, jimiž se kmen na několik článků rozděluje.
Calamites varians Slernbere vyskytuje se v Radni-
ckých vrstvách dosti hojně; má kmen dole súžený, jehož články jsou
válcovité, hořejší delší nežli palec, dolejší kratší; listy stojí na hlizna-
tých uzlech, u vnitř dutých a nad příční stěnu se vyvyšujících, čímž
se kmen značně sesilňuje. (Obr. 2.). U Radnic se též vyskytuje
© Calamitesundulatus Sternberg ; s kmenem válcovitým,
články dlouhými, rýhami mělkými a žebry mezi nimi plosko stlačenými,
poněkud klikatými. Mimo to vyskyluje se v našem kamenném uhlí i nh
Calamites ramosus Arlis (C. nodosus, C. carinatus Stern- A
berg) s kmenem dlouhým, jehož články asi dva palce dlouhé jsou; nh
žebra jsou plochá (asi 4 čárku široká) , listy podél rýhované sedí v UM n
dutině veliké polokulovité, M
Calamiles cannaeformis Brogniart (C. Pseudobambusia
Sternberg) má kmen nahoře tlustší, články hořejší tři palce dlouhé , do- (A
lejší jeden palec, žebra ploská, mírně vypouchlá a poněkud klikatá. |//
Vyskytuje se u Radnic. !
Calamites aproximatus Brogniart má kmen válcovitý,
články nahoře krátké, žebra vypouchlá. Též u Radnic bývá až na 1 stř. DÁ
tlustý. VET
Calamiles remotus Schlotheim (C. dislans Sternberg) má |
články tři palce dlouhé, žebra přiblížená 1 čárku široká, U Radnic. by
Calamites nodosus Schlotheim má články dlouhé a ne- Ji8
stejná žebra. (C. tumidus £ bohemicus Sternberg.) U Svinné.

(Obr. 2.)

mm

Možná ale, že všechny zde uvedené druhy k jednomu nebo ke dvěma druhům
náležejí.

Vedle kalamilů vyskytuje se v kamenném uhlí ještě jiné skupení lodyhoplodých
rostlin, kleré v nynějším tvorstvu docela chybí a vůbec jenom na útvar kameno-
uhelný se obmezuje. Jest to čeleď rostlin hvězdolistých, Asterophyllity. Rostliny
tyto jsou útlé, mají lodyhy větevnaté a článkované, Lodyhy byly duté, od článku ke
článku vnitřní příčkou opatřeny, listy pák seděly ve vřetenu na kraji příček těchto,
Výtrusy nalezaly se na klasu konečném. Zdá se, že všechny snad nic jiného nejsou,
nežli plodonosné větve a listy kalamilů. V Čechách vyskytují se následující rody a druhy :

Rod Volkmannia Sternberg vyznamenává se lodyhou oblou, kolénkovitou, podél
rýhovanou a vřetenovitě listnatou. Listy jsou článkovité a tvoří vřetenovité klasy,

Volkmannia distachya Sternberg má lodyhu oblou, jemně rýhovanou,
články nestejně dlouhé, listnaté klasý stojí vstříčně (naproti sobě). U Svinné,

Volkmannia arborescens Slernberg má lodyhu oblou, včlevnatou s ne-
stejnými články, na lodyze spatřují se jízvy po odlržených větvích, listy tvoří též klas
značně veliký (7 palců), U Svinné,

Volkmannia gracilis Sternberg má lodyhu oblou, větevnatou, listy jsou

150

podvojné, články podél ostře rýhované, na kolénkách hlubšími jamkami vyznačené (od
listů), na konci větví pozoruje se listnatý klas, U Radnic. (Obr. 3. a 4)
Yolkmannia elongata B, (Obr. 3. a 4)
Presl má lodyhu a větve kolénkovité,
rýhované, na kolénkách úzké, na kla-
sech dole širší listy, klasy vejčité v
úžlabích větví sedící. U Svinné.
Rod Huttonia Sternbero obje-
vuje se jenom v klasech. Klasy mají řapík
(stopku), jsou až na 10 palců dlouhé,
dole široké, a skládají se z vřetenitých
šupin, které u starších klasů odstávají,
Huttonia spicata Stern-
„ berg, s 12 šupinami v jednom vře-
tenu, vyskytla se jednou u velikém
množství u Radnic v pískovci.
RodAsterophyllitesBro-
gniart vyznamenává se lodyhou oby-
čejně větevnalou, články rýhované jsou
mírně vypouchlé, a na kolénkách stojí
ve vřetenu úzké špičaté listy, jakož i větve,

Asterophyllites rigida Brogniart (Bruck-
mania rigida Sternberg, Schlotheimia dubia Sternberg),
má lodyhu rýhovanou, listy šídlovité, tuhé, nahoru obrá-
cené, lřikrát delší nežli články. U Minic. (Obr. 5.)

Asterophyllites dubia Brogniart (Bechera
grandis Sternberg) má lodyhu rýhovanou, článkovitou, na
způsob přesliček u kolének jako pochvou opatřenou, větve
mají vřetenaté, úzkokopinaté listy. U Svinné.

Asterophyllites diffusa Brogniart (Be-
chera diffusa Sternberg) má lodyhu rýhovanou, článko-
vilou, větevnatou, listy čárkovité, malé, U Radnic,

Asterophyllites. tenuifolia Brogniart N
(Bruckmania %enuifolia Sternberg, Schlotheimia tenuifolia
Sternberg) má lodyhu rýhovanou, listy šídlovité, o něco
delší nežli články, nahoru obrácené. U Šaclíře a Radnic.

Asterophyllites delicatula Brogniart
(Bechera delicatula 2? Sternberg) má lodyhu tenounkou,
článkovitou, větevnatou, listy velmi spoře vřelenaté. U Svinné.

Rod Sphenophyllu mBrogniart vyznamenává se
lodyhami jednoduchými nebo větevnatými, článkovanými,
na kolénkách stojí ve vřetenu listy ploské, klínovité, na
konci někdy vykrojené, Plody jsou v klasech pobočních
nebo konečních,

151

Sphenophyllum emargcinatum Bro- (Obr. 6.)
gniart (Rotularia marsileaefolia Slernbero) má lo-
dyhu větevnatou, listy klínovité, po 6 ve vřetenu,
klasy na lodyze sporé. U Svinné,

Sphenophyllum dentatum Brogniart
(Rotularia pusilla? Sternberg) má lodyhu slabou,
dolejší vřeteny chudolisté, hořejší 42listé, listy
klínovité, na konei zoubkované. U Radnic. (Obr. 6.)

Sphenophyllum fimbriatum Bro-
gniart (Rotularia polyphylla? Sternbere) má vře-
teny 20listé, listy klínovité, na konci rozeklané.
U Radnic,

Ne méně hojné, jako právě popsané vřetenovité objevují se ve vrstvách kamen-
ného uhlí též listnaté bezděložné (Foliosae) rostliny, na jejichž kmenech listy pra-
vidělně rozestaveny jsou. V nynějším rostlinstvu zastupují se hlavně rodem plavuní
© Zycopodium); rostlinkami to mechovitými, 1—2 stř. dlouhými a tenkou větevnatou
lodyhou opatřenými, na kterýchžto lodyhách jemné, podlouhlé, trojhranné listy hustě
rozestaveny jsou; výlrusy nalezají se v konečních klasech. Listnatí tajnosnubci útvaru
kamenouhelného představují ale stromy znamenité velikosti, k nimž se počítati mohou rody
Stigmaria, Sigillaria, Syringodendron, Diploxylon, Lepidodendron, Bergeria, Lomatophloyos,
Cordaites, Leptoxylum, Heterangium, Rhylidophloyos, Lepidophloyos. Bezpochyby tvořily
tyto kmeny ony pravěké lesy, z nichžlo se kamenné uhlí vytvořilo. Nejobyčejnější, jme-
novitě v okolí Slanském a Šaclířském, jest rod

Stig maria Brogniart, který představuje kmeny '/„—1 stř. tlusté. Na kmenech
těchto objevují se v pravidelném rozestavení malé jamky, v nichžto listy seděly. Listy tyto
byly jemné, oblé, bezpochyby masité, a spočivaly na krátkých stopkách. Kmeny samé byly
oblé, objevují se ale obyčejně stlačené, vycházejí pak, jak jmenovilč v Anglii pozorováno
bylo, od střední jisté části, která silné větve na způsob hvězdních paprslků na všechny
strany rozesílala. Na ostrově Cap Breton objevily se Stigmarie pod kmeny Sigillarií,
a někteří soudí dle toho, že snad nebyly nic jiného, nežli kořeny těchto kmenů. V uhel-
nách českých a slezských jsou tak obyčejné, že Góppert velikou část uhlí zrovna z nich
odvozuje.

Stigmaria ficoides Brogniart (Vario- (Obr. %.)
laria ficoides Sternbero) má kmeny položené, lisly
oblé, dlouhé, hladké, U Radnice, Svinné, Slaného,
Šaclíře atd, (Obr. %.)

Stigmaria conferta Corda má listy
poněkud stlačené, jemně rýhované, skoro spirálně
rozestavené,. U Svinné,

Sigillaria Brogniart obsahuje © paměti-
hodné,- často kolmo stojící kmeny: až na 40 siř.
dlouhé a 3—5 stř. silné. Povrch těchto kmenů
jest: pokryt jízvami, v kolmých střídajících se řa-
dách rozestavenými. Jízvy tyto mají hranaté kraje,
a uprostřed nesou stopu tří přelržených svazků cevních, které se prostíraly do listů.
Neb na jizvách těchto seděly listy úzké, jehlovité, dlouhé,

NÁS,
ZNÁ

CŽ we v

<= US ©

(©

152

Sigillaria ichthyolepis Corda (Favularia ichthyolepis Sternberg) má jízvy
šestiboké, stopy svazků přiokrouhlé, dolejší větší půlměsíční. U (Obr, 8.),
Radnic. (Obr. 8.)

Sigillaria ornata Brogniart má kmen bradavičnatý, jízvy
v bradavicích šestihranné, stopy svazků krajních půlměsíčné, střední
podlouhlé, U Břas nedaleko Radnic.

Sigillaria alveolaris Brogniart (Lepidodendron alveola-
tum Sternberg) má jízvy v kolmých řadách, s jízvami vzájemně se
střídajícími, jízvy jsou vejčité, stopy cev u konce uzšího jsou tečkovité,
U Žebráka.

Sigillaria rhitidoleptis Corda má jízvy v kolmých
řadách jako předešlá, vejčité, od sebe rozeslavené, s krajem vyvý-
šeným, jízvy jsou bradavičnaté, u prostřed provrtané, s listy čárko-
vitými velmi dlouhými. U Chomlí nedaleko Radnic, častěji u Svinné
a Vranovic.

Sigillaria diploderma Corda má jízvy v kolmých řadách, trapezoidální,
stopy cev na kraji měsíčnaté, u prostřed tečkované. U Radnic a Vranovic,

Rod Syrin godendron Sternberg obsahuje kmeny souběžné, rýhované, na rýhách
sedí malé jízvy beze stop cevních svazků. Kmeny tyto nejsou vlastně nic jiného, nežli
Sigillarie bez kůry,

Syringodendron pes capreoli Sternberg má "žebra mezi rýhami 5
čárek široká, tenkou korou pokrytá, jízvy dvojklané, U Radnic.

Syringodendron Organum Sternberg má žebra jemně rýhovaná, jízvy
podlouhlé, celé. U Šaclíře.

Rod Diploxylon Corda představuje kmeny s tlustou korou, dvojnásobnou vrstvou
dřevní a s dření. Vnitřní vrstva vysílá svazky, které zevnitřní vrstvu. třikrát silnější
prorážejí a k paprskům u měkkého dříví od dřeni vybíhajícím se podobají,

Diploxylon elegans Corda má kmen na povrchu rýhovaný. U Chomle
v lomu nedaleko rybníka Malikovce,

Rod Lepidodendron Slernberg představuje kmeny ohromné, k Sigillariím po-
dobné a na svém hořejším konci vidlicovitě rozdělované. Povrch kmenů těchto jest
též pokryt jízvami, ale tyto nestojí v kolmých řadách, nýbrž běží kolem kmenu ve spi-
rálech. Na jizvách seděly listy (Lepidophylla) tenké, plody ale na koncích větví v ši-
škách (Lepidostrobi). Jízvy listů jsou rhombické a obsahují stopu vejčitou, naznačující
průchod cev listních. Kmeny tyto vyskytují se velmi čelně v kamenném uhlí českém,
jmenovitě v Plzensku,

Lepidodendron dichotomum Sternberg z vrstev u Svinné, kdežto se
42 stř. dlouhý a 8 palců tlustý kmen našel. Jízvy na dolejším konci jsou podlouhlé,
vejčité, nahoře na vrstvích jsou větší a čtverhranné, Kopinaté listy jsou 4, p. dlouhé,
jeden konec větve ukazuje klas. To vše upomíná nápadně na plavuně. Lindley popi-
suje kmen 4 stř, tlustý v Anglii nalezený, tak že snad náležel stromu 100 stř. vy-
sokému. :

Lepidodendron aculeatum Sternberg (Sagenaria aculeata Sternberg) má
jízvy vejčitě eliptické, na obou koncích přišpičatělé, na hořejším konci jízvičky rhom-

153

bické s třemi stopami cev, dolejší díl jízvy jest kolmo rýhou na příč svráštělou na
dvě půle rozdělen. U Radnice. (Obr. 9.)

Lepidodendron crenatum Sternberg má jízvy
eliptické, na každém konci přišpičatělé, podélní rýhou na
dva díly rozdělené a u hořejšího konce télo rýhy na obou
koncích jedním bodem (stopou cev) opatřené; jízvička na-
hoře s třemi tečkami (stopami cev), U Radnice,

Lepidodendron obovatum Sternberg. má
jízvy vejčité, jenom dole přišpičatělé, rýhou na dva díly
rozdělené a po každé straně. její jednou tečkou opatřené,
jízvička listu jest tupě rhombická, třemi tečkami vyznačená.
U Radnic a Svinné.

Lepidodendron Góppertianum. Sternberg
(Sagenaria Góppertiana Sternbere) má jízvy vejčitě eliptické,
na obou koncích přispičatělé, s jízvičkou oslře rhombickou,
čárou hřebenitou na dva dily rozdělenou. U Radnic.

Lepidodendron rimosu m Sternberg (Sagena-
ria rimosa Sternberg) bez kůry, má jízvy elliptické, s obou stran 2
přišpičatělé, mezery mezi nimi svráštělé, jízvička jest rhombická (A V
dutá, střední čára počíná v podlouhlé bradavce. U Radnic. V

Lepidodendron fusiforme Unger (Sagena- : W
ria fusiformis Corda) má jízvy rhombicky vřetenaté, s obou ZN
stran přišpičatělé, u prostřed vynikající čarou a jízvičkou / DN
malou rhombickou opatřené. U Chomle,

Lepidodeéndron undůlatum Sternberg bez kůry, má jízvy veliké, ellip-
tické, na obou koncích přišpičatělé, vlnovitě rýhované, hřebenovitou čárou na dva dily
rozdělené ; jízvička jest rhombická u prostřed lečkou opatřená. U Radnic.

Lepidodendron imbricatum Slernberg má (Obr. 10.)
jízvy rhombicky elliptické, na obou koncích přišpičatělé,
vypouchlé, krajem vypouchlým obroubené; jízvička jest dvěma
neb třemi tečkami vyvyšenými naznačena. U Šaclíře.

Lepidodendron longifolium Brogniart, u
Svinné, dosavad nepopsané.

Rod Bergeria Sternberg obsahuje kmeny u Plas v
železnatém pískovci nalezené a jízvami listů v spirálech po-
kryté ; jízvy tyto jsou rhombické, na hořejším konci malou
bradavkou opatřené, ;

Bergeria acuta Sternberg má jízvy vejčilé, na-
hoře přispičatělé, s krajem vyvýšeným, u prostřed dvěma
rýhami opatřené; bradavka u špičky jest kulovitá, (Obr. 10.)

Bergeria marginata Sternberg má jizvy vej-
čitě elliptické, nahoře přišpičatělé, s krajem vyvyšeným,
bradavka u špičky podlouhlá.

Bergeria angulata Sternberg má jízvy vejčitě
« hombické, krajem ploským obejmuté, dole přišpičatělé, bradavka okrouhlá.

154

Berge ria rhombica Sternberg má jízvy rhombické, krajem vysokým obrou-
bené, bradavku podlouhlou.

Bergeria guadrata Sternberg má jizvy čtverhranné, čtverečné s tupými rohy,

RodLomatophloyos Corda obsahuje kmeny větevnaté, se šupinovitou korou,
šupiny jsou spirálně rozděleny a obsahují jízvu, kde list byl upevněn s třemi stopami
cev. Dřevní vrstva u vnitř jest dulá, tenounká, bez paprsků dřeně, Listy čárkovité,
čtverhranné, :

Lomatophloyos crassicaule Corda nalezl se dosováde jenom u Radnic
u rybníka Malikovce.

Rod Cordaites Unger představuje kmeny s korou kroužkovanou, kroužky jsou
spirálně rozdělené a pocházejí od dolejška listů, listy stojí na konci kmene ve způsobu
velikého vějíře. Dřevní vrstva podobá se předešlé.

Cordaites borassifolius Unger (Flabellaria borassifolia Sternbere) má veliké
podlouhlé listy se souběžnými nervy. Nalezl se dosaváde jenom u Svinné a Vranovic,

Dle vnitřního anatomického uspořadání uslanovil Corda- ještě některé kmeny u
Radnic nalezené, které se též sem připočísti mohou, toliž :

Leptoxylum geminum Corda u Chomle a Svinné.

Heterangium paradoxum Corda u Radnic.

Rhytidophloyos tenuis Corda u Radnic.

Pochybný jest ale kmen šupinatý, s jízvami trojtečnými pod šupinami, totiž :

Lepidophloyos laricinu m Sternberg, který se u Radnic a Svinné vyskytl.

Povahu plavuňovitých kmenů má také

rod Diplotegium Corda, představující kmeny s vyvýšenými listními jízvami,
spirálně rozestavenými a malými rhombickými jízvičkami opatřenými.

Diplotegium Bro wnianum Corda nalezlo se u Chomle,

(Pokračování.)

Cesta do Banatu.
Od Ant. Fryče.
(Pokračování.)

Na cestě přes pustu viděl jsem nesčíslné množství syslů, kteří se na drnu pásli
a spalřivše vůz rychle ke svým děrám utíkali, tu na zadní nožičky se posadili, a když
se vůz přiblížil, s velkou rychlostí do děr se ukryli. Syslové ti navštěvují v letě houfně
kukuřicové i obilní pole, by se na zimu zásobili.

Za vsí, jenž sluje Dubovac, dostali jsme se konečně na velikou planinu, jenž
z malé části polmi, z největší pak samými bažinami a kalužemi pokryta byla; uprostřed
té planiny leží dosti ouhledná a rozlehlá ves Gaja,

Dne 3. dubna hned z rána odebral jsem se do bažin, jenž hustým rákosem po-
kryty střídaly se s malými, nejvíce podlouhlými ostrůvky a loužemi, kteréžto poslední,
jsou-li značnější, slují u Srbů bara, ostrůvky pak greda.

Tu jsem ponejprvé spatřil úkaz, o kterém jsem vezdy jen sníval. Bylof tu na
tisíce kachen, sluk, divokých husí a jiného ptactva, a skorem může se říci, že sem a
tam přeletujíce takořka povětřím hýbaly, Z kachen byli následující druhové nejhojnější:
modrá čírka, ploskozobka, kachna chocholatá, malý a velký polák, stralka, hvízdák a
kachna obecná (Anas guerguedula, elypeata, fuligula, ferina, miroca, acula, penelope,

155

boschas). (Od sluk zde bylo nejvíce jespáků bojovných (Machetes pugnax), dále sluka
bělavá, malá, kropenatá (Totanus glotis, glareola, ochropus), Mimo tyto byl tu též druh
sluk (Totanus stagnatilis), který jen jižním krajinám náleží a nikdy do Čech nepřichází.
Jespáků podhorních, a křivozobých (Tringa alpina, subarguata) přeletovala hejna špa-
čkům podobná od jednoho kraje kaluží ke druhému. 4

Vyjeli jsme na voze nízkém, taženém třemi koňmi vedle sebe připřaženými,
chtíce se od jednoho ostrůvku ke druhému dostati museli jsme vodou a rákosem pro-
jížděli, a skoro vždy jen z vozu jsme stříleli. Pó několika ranách počaly býti kachny
plaché, zvlástě opatrnými byly ale dvě, jež jsem z dálky za nic jiného, než za zcela -
čisté odrůdy modré čírky míti musel.

Najednou spatřili jsme mořského orla (Aguila albicilla) se vznášeti a na jednom ma-
lém pahrbku se usaditi, a já, přiloudiv se podle vozu, vynaložil jsem všecku svou my-
sliveckou zběhlost, bych se ho zmocniti mohl. Po ráně sebou trhnuv počal se v po-
větří kolotati a padl do rákosu asi 30 kroků od toho místa, kde byl seděl, a však hra-
ničáři mne doprovázející prohlásili místo ono za nepřístupné vozu, a já musel k svému
největšímu zármutku nechat orla v rákose. Uvedl jsem zde tento příklad, bych podal
obraz o honbě v těchlo nebezpečných krajinách, a musím též podotknouli, že i později
mnohého vzácného ptáka zabiv musel jsem jej oželeli pro nepřístupnost místa.

Dne 5. večer odebral jsem se na dunajský ostrov „Ostrova“, kdežto přenocoval
jsem v hraničářském domku; i honil jsem dne 5. a 6. marně, nemoha pro nesmírný vítr
ani náležitě stříleli. Vrátiv se do Gaji jel jsem dne 7%. do Deliblatu a odtud dne 8.
opět na svrchu jmenovaný oslrov, a to s dosti četnou společností střelců, kteráž mně
k vůli spořádala v dubovém lese, na oslrově se nalezajícím, honbu na divoké kočky.
Honící psi vydali několikkráte hlas, nebyl jsem ale tak šťasten, nějakou zvěř spatřili.

Počínaje poznávati, že jest mi osud nepřízniv, a zlýrán neustálým honěním a
rybí stravou, vrátil jsem se opět do Bílé Církve, na kleréžlo cestě zabil jsem velmi
pěkného pochopa (Circus rufus), a postřelil jednoho císařského orla (Aguila imperialis).

i Přišed do Bílé Církve dověděl jsem se, že tu kdosi živého orla chová, a dle
popisu se shodovalo vše, že by to moll býti orel císařský. Nemaje stání vyhledal jsem
jej hned druhého dne, a spatřiv pěkný exemplář toho druhu nemeškal jsem jej zakou-
pili a ve své opatrování vzíli.

Dne 14. se mi vyskytla příležitost, doprovodili pana plukovního lékaře Janču ma
výlet do krajiny Golubacké, jejížto vyskoumání za příčinou Golubackých mušek od mi-
nisterstvá nařízeno bylo,

Golubacké mušky zjevují se každoročně v krajině nedaleko vesnice a zříceniny
„Golubce v takovém množství, že jejich roje mračnám se podobají, Odlud se rozletí do
blízkých krajin a netoliko trápí svým jedovatým ušlknulím všechen dobytek, kterýž z
toho namnoze pojde, nýbrž i lidem dotíravostí svou oblížnými se stávají.

Muška ta, od přírodozpytců Culex Columbacensis zvaná, jest 1'/, linie dlouhá a po-
dobá se v tvaru mouše obecné: týkadla, čelo a prsní štít jsou šedé, oči hnědé, tělo ze
zpodu zažloullé, nahoře černavé, řiť černá. Křídla jsou průzračná- a jedno kryje svou
polohou druhé, Nohy jsou nápadně dlouhé, a každá jest střídavě černě a bíle krouž-
kována. Škoda, kterou tyto mušky na dobytku působí, jest tak značná, že již před ro-
kem 1780 Dr. Kómeves ode dvora nařízení obdržel, by původ jejich vypátral a způsob
zapuzení udal. Roku 1795 sepsal Dr. Schónbauer, professor na universitě v Pešli;

156

Geschichte derschádlichen Golumbatzer Můcken, v níž udává příklad
jak mnoho dobytka roku 1783 jen v několika obcích padlo. Udává 20 koní, 32 hříbat,
60 krav a volů, 71 telat, 130 prasat a 310 ovcí.

Udání toto bylo by k víře nepodobno, kdyby se neuvedl způsob, jakým vlastně
muška ta dobytek usmrcuje. Vyhledává totiž na těle měkké částky, které nejsou chlupy
porostlé, jako u očí, nosu, huby, uší, pohlavních údů a řiti, tu hltavě krev pije a uštknu=
lím svým zapálení způsobí. Namnoze vnikne i do průdušnice a to v takovém množství,
že zvíře se udusili musí.

Dr, Schónbauer uvádí příklad, dle kteréhož jeden kůň, následkem těchto mušek
padlý, celou průdušnici i větve její jimi naplněné měl, a povážíme-li, že již jedno uštknutí
důtklivou bolest a oteklinu způsobí, lehko vysvětlili se dá, že zvíře jimi celé osypané
zajíli musí.

Nepřicházeji však mušky tyto každoročně do Banátu, neb to na větru záleží,
který právě v dobu jejich se vyrojení vane. Severní vílr odnáší je do Valašska, jižní
pak nejčastěji do okrsku Ilirsko-banátského pluku.

Některý rok se stane, že větrem hnány z největší části v Dunaji se utopí, proto
ale přece příšlího roku opět v té samé hojnosti se zjeví, Roku 41785 zahnal vílr jedno
hejno těchto mušek do Sedmihradska až k místu Deva, kdež v malé době jedenácte
kusů hovězího dobytka usmrtily. Hned na to byly od silného dešlě zničeny.

Podivuhodno jest, že posaváde nižádným namáháním se mepodařilo, pravý původ
mušek těchto vypátrati. Prvotní důmnění o jejich. zniku byla báječná pověst, že vyle-
tují z Golubacké jeskyně, kteráž na proli hradu téhož jména na rakouském břehu Du-
naje ve vysoké stráni se nalezá. O jeskyni té si Srbové vypravují, že když sv. Jiří
pověstného draka zabil, jej do této jeskyně hodil; a Pl z lamy této potvory prý
mušky tyto vyletují a okolní krajinu souží.

Domněnka ta nalezla podpory v nepřístupnosti jedné částky jeskyně té, neboť po-
tok, jenž se z ní valí, nepřipouští hlubinami svými pátratele až na konec. Pochodem
času la pověst se zcivilisovala a nastalo opravdu mínění, že by mohly mušky v jeskyni
té svůj původ míli, a na návrh jednoho učeného pána dal se otvor asi před, dvaceti
lety pevně zazdili. Když se však příštího roku mušky v starém pořádku objevily, tu se
zeď více neopravovala, až se poznenáhlu vlhkoslí sesula.

Druhé mínění bylo, že vycházejí mušky z poupat bukových lesů, kterými hory
v těchto krajinách pokryty jsou, a to hlavně z té příčiny, poněvadž právě v čas roz-
víjení se těchto poupat mušky se objevují. Jinak se udává, že v bylinách vodních,
klerými kamení ve zdejších potocích porostlé jest, vajíčka ukryla jsou, a v určitý čas
mušky takřka z vody se vyvinou. Pozdějším pálráním se ale dokázalo, že mušky na
těchto bylinách pozorované jen náhodou do vody spadly, nikoli však původ svůj od
mich neberou, :

Na základě tohoto posledního domnění jest v nejnovějším čase nařízeno, potoky
krajiny té Košťaty „X všemožně čislili a lím nek Rošt ten BPOŠÍNÁ BBníBoo .

nejvíce katdlsáta V Dobytek, bw mile z dákakonitanák spalří, počne se plašiti a ,
tryskem uhání v ta místa, kde kouř vystupovalí vidí; že však mušky tylo po mnoho dní v
krajině zůstanou a dobytek pro hlad v kouři nevydrží, není prostředek ten dostatečný,

157

Nejlépe si umí pomoci příroda, neb přijde-li notný liják neb silný vítr, mušky do-
zajisla se vylralí,

Jsoutě tři doby do roka, v kterýchž se objevují; první jest ku konci měsíce
dubna, a tu jsou nejhojnější a nejsilnější. Za několik neděl na to příjde druhý roj,
ten však jest již slabší a bývá rovněž jako lřelí málo všímán,

„© Podivuhodno, že Dr. Schonbauer nalezl mušku tu v Čechách u Pardubic ve spo-
lečnosli s příbuzným jí druhem Culex replans, a však u velmi skrovném počtu. Jeden
starý vojín mne ujišťoval, že chytiv jednu nedaleko Paříže uschoval ji, a když jí při-
nesl domu, potvrdil prý mu vrchní lékař,- že to opravdu Golubacká muška.

Netřeba podotknouli, že mne výlet k vyskoumání původu těchto tvorů velmi
bavil, an byl právě čas, kde se bylo lze nadíli, že vajíčka jejich musí míli doslatečné
velikosti, by se nalezli mohla,

Vyjeli jsme tedy dne 14. ráno z Bílé Církve, a přerazivše týmě jédnoho pohoří
octli jsme se v krajince velmi pěkné. V pravo přes Dunaj bylo viděti hornaté Srbsko,
v levo Karpaty. Hory však se na východním obzoru tak spojují, že oku nepochopitelným
se slává, kam se Dunaj poděl, a v pravdě jest to velikolepý útvar přírody, když pová=
žíme, že se tu nesmírné vody dunajské mezi dvě skalné slráně tak směstnají, až dosa-
hují hloubky pěladvaceli sáhů,

Právě při oustí tohoto súžení leží na srbském břehu zbořeniště hradu Goluba-
ckého, a naproli němu na rakouském břehu jeskyně Golubacká, o kteréž jsem se byl
dříve již zmínil, V těch samých místech pozornost na sebe uvádí ouzká skála, kteráž
uprostřed řečiště asi šest sáhů z vody slrmí a Babagaj se nazývá,

Byloť mi divno, kdo by byl měl tolik obrazivosti v skále té podobu papouška (rozuměl
jsem totiž Papagei) nalezli, až jsem doslechl pověst vypravující, kterak jeden starý rybář,
nemoha se svou zlou ženou již vydržet, na tuto skálu ji vysadil a osudu jejímu zanechal,
odkudž skála nazvána: baba se kaje.

Na malé planině, kterouž svrchu podotknuté hory obkličují, leží mimo několik
jiných vsí těž Stará a Nová Moldova, v kteréžto poslední se nalézají důležité měděné
doly, a za lou příčinou jsem se tam ještě léhož dne podíval. K nemalému svému pře-
kvapení nalezl jsem zde ve vrchním kovkopu krajana pana Hábla. Om mně vše důkladně
okázal a léž celé skupení měděných rud ze zdejších šacheť pro naše Museum odevzdal.

Přenocovavše v staré Moldově vyjeli jsme 15. na patrolní lodici, a převezše se
přes Dunaj na srbský břeh vše jsme tu prohlídli. Hlavně si dal pan plukovní lékař Janča
velikou práci, by v potocích ze srbského břehu do Dunaje vtékajících vajíčka Goluba-
ckých mušek nalezl; vše bylo ale marné, Prohlídnuvše též jeskyni na druhém břehu,
nenalezli jsme v ní ničeho než veliké množství netopýrů.

Z celé této výpravy nabyl jsem předsvědčení, že vypátrání původu tak malého
hmyzu nemůže se nikdy vykonali jedním dnem a dokonce ne bez dokonalého drobno-
hledu, Dne 16. vrátil jsem se při nesmírně drsné povětrnosti do Bilé Církve, a věru
se mé domnění 0 příjemnosli jarního cestování v Banátě poněkud změnilo, když jsem
napolo zmrzlý s vozu slízal. Dne 17 — 18. padal neustále sníh.

Dne 49, bylo vše sněhem pokrylo, ale obloha jasná, pročež jsem se vypravil na
lov. Hned u samého města jsem zabil samici vzácného ptáka Circus pallidus, a popošed
dále přišel jsem na celý houf poštolek rudonohých (Falco rufipes), kteréžto hladem ztý-
rané velmi lehko slříleti se dali. Téhož dne jsem viděl léž zorava (Grus cinerca).

158

Dne 20 — 21. pršelo.

Dne 22. jsem se vydal do Alibunaru, jenž leží k severozápadu od Bílé Církve. Po
cestě zamrzla nám okna u kočáru, a jen chvilkami, když chumelice přestala, mohl jsem
vykouknouti. Jaké bylo ale podivení mé, když jsem v -příkopech vedle silnice spatřil
celá hejna rozličných vodních sluk (Tolanus) a jespáků bojovných, kterých jsem pět na
ránu zabil.

Na stromech seděly poštolky rudonohé po dvou, po třech, před mrazivým větrem
se schovávajíce, z čehož jsem palrně poznal, že povělrnost právě panující není času
přiměřena, i doufal jsem brzkou a náblou změnu. ©

Našed v Alibunaru velmi laskavou pohostinnost, zdržel jsem se tam až do 28.,
konav každý den výlely do vůkolí.

Jeden ze zábavnějších výletů byl do Šandorfů, malé vesnice asi hodinu od Ali-
bunaru vzdálené. Sobva jsme byli popojeli asi čtvrt hodiny, spatřili jsme hejno drobů
(Olis tarda), které však se zdvihlo před časem, než jsme se k ráně přiblížiti mohli.

Projedše dlouhou a dosti hlubokou kaluži vyjeli jsme náhle na vysoký břeh, a
tu jsem pozoroval, že jest to násyp, společníci-pak moji pravili mně, že jsou to Římské
náspy (Růmerschanzen), a tu jsem teprv se přesvědčil, kterak jsem se mýlil, když jsem
si pod názvem Římské náspy byl představoval hradební zeď asi k čínské podobnou.

(Dokončení,)

Drobnosti

Polní plíseň,

Dne 5. a 6. dubna pozorovali jsme pan Sax a já za Koňskou branou na trávníku, na žitě a
na stromech pamětihodnou k pavučině podobnou látku v jednotlivých kusech až na několik čtvereč-
ných střevíců velikých, která jednotlivá místa potahovala, kde sníh nejdéle byl ležel, Pan baron Vil-
lani, jemuž jsem tento úkaz sdělil, vypravoval mi, že na svém statku Střížkově u Benešova, jakož i
okolo silnice Vyšehradské množství takové pavučinovité látky spatřil. Látka tato jest ostatně skoro
všem hospodářům známa, poněvadž se vždy vyskytuje, když prý sníh na nezamrzlou půdu padne a
pak náhle sejde. Pozorovav tuto látku předběžně jenom lupou (malým zvětšovacím sklíčkem) pře-
svědčil jsem se hned, že jest původu rostlinného, a tu mi přišel na mysl tak nazvaný meteorový

Papír, o němž prof. H. G. Bronn ve své knize: Handbuch der Geschichte der Natur, II. Band, na ©

str. 232. zmínku činí. Pan J. Sax podrobil tuto látku i hned mikroskopickému vyšetření, kdežto
se na první pohled ukázalo, že to jest hustá plsťnatě spletená tkanina plesniviny, obsahujíc
dlouhá, článkovitá a rozvětvená vlákna. Na některých vláknech spatřily se patrně výtrusní tobolky,
jaké u takových plesnivin se objevují (obr. 25.). Úkaz tenlo není tedy nic jiného, nežli zplesnivění
drnu nebo obilí. Překvapující jesti jenom náhlé objevení se látky. Že se ovšem rychle tvořili
musí, přesvědčime se ostatně snadno, pozorujeme-li doma hnijící listy a stébla, I ty se potahují rychle
podobnou látkou, která za krátký čas v plsťnatý povlak se promění.

V tom ohledu nesouhlasí však tato plesnivina s Bronnovým meteorovým papírem, poněvadž tento
dle Ehrenberga a Gópperta konfervy (zvláštní řasy čili vodní vlásky) obsahuje. Hospodáři se domýslejí,
že talo plesnivina obilí škodí. Vlastně ale jest podotknutá rostlinná plesnivina jenom výsledkem,
nikoliv příčinou hnití a tedy bezprostředně také škoditi nemůže. Pokryje-li ale pole hustou tka-
ninou, může ovšem obilí pak ve svém zrůstu zadrženo ba i pokaženo býti. © 2 Jan Krejčí.

£

159

Roční rozdělení živola © přírodě se jevicího se stanoviště botanického a hmyzoslovního.

Příroda ve všech svých úkazech souvislou celostí se býti osvědčuje. Jedna každá z částek
přírody spočívá ma druhé. I živobytí nejdrobnější mšice souvisí s životem byliny, z kteréž nepa-
trný tento živočich mízu ssaje, a taž bylina jest opět na povětrnosti závislá. V takové vzájemné
závislosti nacházejí se veškeré říše přírody. Na rostlinstvu zavisí větší částka živočichův, jmenovitě
hmyz; rostliny a živočichové podvrženi jsou opět změnám střídavých počasí. Jak mile paprslek
jarního slunce rostliny ze spánku zimního probudí, zároveň i hmyz jimi anebo v nich se živící
k novému životu se opět navracuje. Proto nám následkem toho možno jest, taková počasí, v
nichžto se hmyz objevovati počíná, v porovnání bráti s ročními dobami, v kterýchž se nám jednot-
livé byliny opět ukazují. Dle takového současného rostlin i hmyzu se objevení dá se život, jenž
každoročně v přírodě se obnovuje, na jisté doby rozyrhnouti. Takových dob počítáme pět, jež vy-
počísti zde nebnde nemístné, právě nyní, kdežťo život v přírodě svůj roční oběh znova nastupuje.

První doba, v kteréž hmyz z jara'opět se objevuje, počíná se rozkvětáním vrby (Salix), jar-
ního šafránu (Crocus vernus) a srstky čili angreštu; tehdiž ukazuje se nám hmyz blanokřídlý
(Hymenoptera) a mouchy (Diptera). Druhou dobu otvírají pryskyřník, blatouch bahenní (Caltha
palustris) a řeřicha luční (Cardamine pratensis). V třeti době, kde počíná kvésti hloch tvrdý (Cra=
taegus oxyacantha“, jest viděti nejhojnější davy hmyzu veškerého druhu. Čtvrtá doba naznačena
jest vykvětáním bylin okoličnatých (Umbellifera). Pátou dobu uzavírají rostliny spoluložné (Synantherae)
zvláště bodláky. V těchto posledních dvou dobách ubývá hmyzu, poněvadž některý již hyne,
jiný ale zimních útulků sobě hledá. Z hmyzoslovního ohledu naznačeny jsou tyto doby v následující
způsob: první doba objevením se mravence červeného (Formica rufa), druhá poletováním motýla
řeřichového (Colias cardamines, Aurorafalter), třetí doba vylihnutím se chroustů, čtvrtá příštím babek

- letních (Melolontha solstitialis) a pátá hojným objevováním se chrobáků mrvních (Aphodius ciaris).

P. Dvorský.

Návěští o přírodovědních knihách.

Historya naturalna zwiérzať ssacych dzikich galicyjskich, zawierajaca dokladne opisamie
zwiérzat ssacych krajowych, tudziež ciekawe postrzeženía nad sposobem žycia i obyczajamů
tychže, jako skutek dwódziestoletnich badaň i doswiadezeň, vobionych w maturze i w
wielkié) przeselo 500 vóžnorodnych zwiérzat liezacéj menažeryi. Przez Stanislava Kon-
stantego z Stemuszowj Pietruskiego, cesarskiéj Leopoldyňsko- Karoliňskiéj Akademů ba-
daczów przyrody ete. ete. ezlonka. Lwów. Nakladem autora 1553.

Pan spisovatel obětoval zpytování způsobu žití a obyčejův zvířat haličských přes dvacet let a
založil v roku 1833 v okresu Stryjském u podnoží hor Karpatských v Podhorodci zvěřinec zvířat
různorodých domácích i zahraničních. Tam bylo viděti ohromné Karpatské medvědy, podolské sysle,
doupnáky vysedávající svá vejce svobodně nedaleko svých nejstrašlivějších nepřátel jestřábů a orlů;
afrikánské papoušky s krkavci haličskými; zaznival tam zpěv 200 ptáků evropskýeh, nalezali se
tam hadi, zmije, podál v sousedství čápi, zoravi, jezovci, kuny, psi a t. d. Tento znamenitý zvě-
řinec zničil požár dne 7%. ledna 1848. Aby výsledky mnoholetého badání na zmar nepřišly, při-
činil se pan spisovatel tento spis na světlo vydati. Podle nejpovědomější soustavy Cuvierovy
kreslí p. vydavatel 54 rodů haličských ssavců jasně a důkladně. Zvlášlě vyniká článek o medvědech
svou původností, i hodlám jej příležitě u výtahu v tomto časopise úveřejniti. Nemeškáme tedy tento
výborný spis obecenstvu schváliti s tím přáním, aby co nevidět podobná kniha v českém jazyku o
českých ssavcich vydána byla. F. Špatný.

160

Systéme silurien de Centre de la Bohéme par Joachim Barrande, Ancien éléve de Vécole
Polytechnigue, Ancien sous- précepteur de Monsieur le Comte de Chambord, Membre
correspondant de [Académie Impériale des sciences de Vienne, membre de la Société.
géologigue de France, de la Société Royale des sciences de Prague, de Musée Bohéme,
du Lotos ete. I. Partie. Recherches Paléontologigues. Vol. 1. Crustacés: Trilobites. 1852.
Chez Vauteur et editeur d Prag, Kleinseite N. 419. Choteksgasse 3 d Paris, Rue Mé-
ziěre N.6. Faubg. St. Germain. (S 51 tabulemi.)

Dilo toto, které právě vyšlo, zaujímá jedno z nejpřednějších míst v literatuře vědecké, a
zvláštně týče se nás, anoť s klasickou důkladností pojednává o útvaru silurském, v středních Če-
chách vyvinutém. Z toho ohledu jest nám dílo toto neocenitelným pokladem, a nebudeme meškati,
váženému obecenstvu co nejdříve obšírnější zprávu o něm podati.

Slovník hospodářsko-technický pro ouředníky, myslivce, stavitelské mistry a hospodáře,
česko-německy sestaven od Františka Špatného. V Praze 1843. Prodává se za 48 kr.
stř. u spisovatele na Smíchově a v kněhkupectví Kronbergrové v Praze.

Deutsch-bůlunisches Wórterbuch fůr Wirthschaftsbeamte, Tlierůrzte, Technologen, Forst-
und. Waidmánner, Land- und - Teichwirthe, Gůrtmer, Bau- Maurer- und Zimmer-
meister, Miihlbauer, Měller und Bráuer, mit gehóriger Berůcksichtigung der hierauf
Bezug nehmenden Hilfswissenschaften und Gewerbe. Zusammengestellt von Franz Špatný ný.
Prag. 1851. Cena 3 zl. stř.

Práce pana Špatného z oboru technického názvosloví jsou vůbec chvalně uznané, tak že netřeba teprv

šířiti slov o jejich výbornosti. Praktická potřebnost oznámených tuto spisů každému sama do očí bije.

Přírodopis evropského ptactva od Antonlna Fryče, assistenta národního Museum v Praze.

Spis ten, jenž právě vycházeti počíná, obsahovati bude ouplný popis všech druhů ptactva
Evropu obývajícího, se zvláštním zřetelem na ptactvo české a na vzácné neb nově vynalezené druby.

Veškeré ptactvo bude v rozličných šatech vyobrazeno a sice v litografickém barvotisku,
kterýžto způsob barvení obrazů nyní na místo velmi drahého a zřídka dokonalého illuminování na-
stupuje, a nejen levností, nýbrž i důkladností nad onen prvnější způsob vyniká. Jedině výtečnou
dovedností p. J. Hahla, litografa v Praze, povedlo se po mnohých zkouškách, složité obrazy ptáků
k ouplné spokojenosti provésti, pročež se spisovatel odhodlal dílo to-svým nákladem vydati.

Co se týká dostatečné látky k vyobrazením, které maskrze originálními budou, tu podávají:
předně sbírky národního Musea a proslulá sbírka pana Vobořila v Praze, pak císařský kabinet a sbírka
zoologicko-botanického spolku ve Vídní dostatečnou zásobu, Jest i naděje, že v čas potřeby
též Berlinské a Drážďanské Museum své pomoci neodepře.

Poněvadž všechna díla německá, do oboru toho zasahující, buď zastaralá neb cenou nesmírnou
nepřístupnými učiněna jsou, odhodlal se vydavatel mimo český text též německý vydati.

Dilo to vyjde v 16 svazcích po 4 tabulích ve folio, ku kterýmž bude vždy náležící text v
oktavu připojen. Na každé tabuli bude v průměru 10 kusů vyobrazeno, a zmenšení bude u všech
na jedné tabuli obsažených stejné,

Předplacení přijímá se u nakladatele číslo 900—2, a však jen na celé dilo, a obnáší 25 zl. stř,

Po vyjití celého dila nastane značně zvýšená cena krámská.

„u ye n dh
Na str. 133 ř, 4. shora na místě smíišeně čti smíšené.
o., "0 dolWv „ (sphaerpcourcs) čti (sphaerococcus.)
» 9 135, Boshora x p nezůstávajíce „ nezůstavujíce,
5 se "10 p „ ohmatnou čti hmotnou.
1m — y dB. 4 m7 nerozlučitelné čti rozlučitelné,

Tiskem Bedřicha Rohlička v Karlově ulici č. 188 v Praze.

ZIVA.

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ.
Redaktorové: Prof. Dr, Jan Purkyně a Jan Krejčí.
Číslo 6. Červen 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasilá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř.

Ranní zpěv ptactva v letě.

V půvabném údolí vine se z háje potok podél zelené stráně, doubím, habřím a
břízami porostlé, Protější ouboč pokryta úrodnými polmi vyslupuje mírně až k vyso-
kému lesu, na dně pak údolí rozkládají se tučné louky a leskne se rybník, pod nímž
v háji ovocných stromů osamotnělý mlýn se ukrývá. Jak milo jest v údolí tomto v
letním čase! Jaká rozkoš procházeti se tam v letním jitrul Nad rybníkem vznášejí se
ještě lehounké páry, hravý vítr šumí v listech porostlé stráně a v hustém rokytí, slunce
stojící ještě pod obzorem pozlacuje teprva nejnižší skupeniny oblak, a již sbor ptactva
plesá z tisícera hrdel. Kouzelný hlas básnířky Filomeny již umlkává; v tiché noci pěla
o svých slastech a bolech, však hle teď probouzí se oštatní nárůdek opeřený, poskakuje
po větvích stromů a pozpěvuje v nesčíslných melodiích pozdravení ranní,

Nejdříve se ozývá rehek zahradní (Sylvia phoenicurus) svým skromným
upejpavým hláskem. Probudila jej vždy bdivá žežulka nebo snad fletový hlas brhela?
Nebo zapudila péče rodinná tak-záby spánek ž víček jeho? Běhaje po zdi zahradní
sousedního mlýna zdá se, že hledá polravu rodině něžné, jejíž lůžko jest z trávy ustláno
u břehu pod tvrdým kamýkem. Vždy živěji, vždy hlasitěji zní krátká sloka jeho: vuit,
ček, ček! vuit, ček, ček! Do pouhé, chudé sloky této vkládá všechen výraz svých,
citů radostných a bolných, jak je ptačí jeho srdce cítí, tu je šeplá tiše a jemně, tu
zase hlasitě a hbitě, ale vždy slejně od jara až do jeseni, když -ostatní ptactvo již dávno
bylo umlklo. Však to právě činí jednoduchý popěvek jeho tak dojímavým; „já jsem
také zde, také se raduji“ zpívá. Skromnost povahy zdobí jej ale nad to krásněji, nežli
mnohého jiného ptáčka zvučnější a zpěvnější píseň. Zdá se, že ani neví, jak mu pěkně
sluší popelavě šedý kabátek s černohnědými křídly a černým hrdélkem, jak čistě vy-
stupuje bílé čelo a obočí, a jak se stkví plamenná prsa a ocásek. Let jeho jest hbitý,
očka jasná a čiperná, z temena domu spatřuje v písku malého broučka a střelhbitě
sebéře jej šídlovitým, hladkým zobákem. Ostatně nedá se o něm mnoho říci, a toť
právě může sloužili k jeho chvále, jako u dívky, která prý tím hodnější jest, čím méně
se 0 ní mluví,

Však hle, tu poskakuje hbitá červenka, švitořivá, přítulná, útrpného srdce,

11

162

jak pověst povídá; neboť červenou skvrnu na prsou obdržela prý, když ukřižovaného
spasitele na Golgotě žalostně oblelovala, chlíc proudy krve jeho zastaviti. Tam v ol-
šoví blíž mlýna nalezá se její hnízdo, skoro u země, jenom volně ze stebel a pírek
spletené, ale trním a listím dobře kryté a chráněné, Jemný, úlisný jest hlásek její, jejž
jako zlatou nitku od keře ku keři přede; ale zvučný a cituplný, když nad hnízdem útlé
rodiny bdí. Jak hbilá, jak čiperná jest tato mucholapka! Plotem na strom, se stromu
k zemi, k vodě, rákosí, k zápraží mlýna bez ustání, bez umdlení pořád lítá, pořád evrčí;
tu lapne pod listem motýlka, tam u zdi mušku; milá to, čilá povaha! A jak se na
mne upřímně dívá svými očky co lrnky černými; kam jdu, tam za mnou zvědavě a
přítulně poletuje, že již proto nad jiné ji rád míti musím.-—

I dobré jitro třasořitko (Motacilla alba), uštěpačná slečinko; tak časně
vzhůru? — Jaký to čiperný, rozlomilý ptáček! Jak jednoduchý, ale předce čistý a
přístojný jest kroj její! Modrošedý jest kabátek, bílá šněrovačka, černý čepeček, černé
jsou pantoflíčky a černá bíle obroubená jest dlouhá suknice, Hledaná jednoduchost
tohoto kroje jest patrná a přisluší docela takové venkovské; svítořivé panence, která
ostatně každého ráda vidí, skot, brav i člověka. Na temenu -doškové slřechy stojí její
hnízdo, jednoduché, neumělé, ale čisté“ Odtud zaznívají dolů rozmanité sloky jejího
zpěvu, takřka altový hlas v diskantu pěnic a konopek. Najednou slítne dolů a běží mi
zrovna okolo nohou přes cestu za muchou, pořád kývajíc hlavou a otřásajíc ocáskem.
Ne dlouho na to spěchá v krátkých, rychlých obloucích přes vlající pole a spustí se do
nově zorané rýhy, poskakujíc za pluhem, který jí larvy a červíky vyhazuje, Proto sluje
také konipásek. Nebo zalítne na pastviny dolů, kde vedle rýpavých šlělináčů pokojný
skot se pase, a zasedne směle a bez oslýchání na záda jejich, vybírajíc hmyz z chlu-
paté kůže, Nejpůvabněji ale objevuje se blíž vody. Podle břehu běží tak rychle, že
oko drobné krůčky její ani stopovali nemůže, a při tom skoumá mžikem každou šku-
linku, každé stéblo, v němž by se hmyz ukrývali mohl. Teď skočí na hladce opláknutý
kámen, koupá se a pije. A s jakou půvabnou slušností! Nejvyšnořenější panenka ne-
mohla by luzněji se podkasali, nejvycvičenější tanečnice nemohla by krásnější kroky
vyváděli, jako tato naše něžná pradlena. Najednou se jako zpruha do výšky vyhodí
a lapne polulující se mouchu; a teď by měl každý viděti to poskakování a otřásání
ocáskem. Nemůže býli nic tak lehounkého, tak půvabného jako tyto pohyby. Z krátka:
mimo laštovku není žádného ptáka půvabnějšího, čilejšího a přičinlivějšího nad konipáska.

Mám také o tobě vypravovali, bodrý strnade rákosní (Emberiza Schoeni-
clus) s neunavným hrdélkem ? Nechť jakkoliv neladně cvrčí, přece oživuje hasté rá-
kosí, kde na tenkých pilířích své hnízdo uměle vyslavěné má. Nebo mám k tobě se
obrátili, vždy veselý červáčku (Sylvia Curucca), a poslouchati tvou citlivou píseň ?
Nebo tebe pěnkavo (Fringilla coelebs), která zvučně svým jásavým hlasem celý háj
oživuješ? Pro nynějšek musíte míti strpení, neboť hle, tam na vrbě jeví se větší pán,
nežli jste vy; nepotřebuji ho leprva předslavovali, jest to špačíček pán (Šturnus
vulgaris). Na jabloni v zahradě vyslavěl mu mlynář pohodlný domek, a již po tři leta
vyvoluje si zde své letní sídlo. Milý lo, žerloóvný člverák v tom tmavě zeleném, pur-
purově lesklém a bíle kropenatém kabátě. Na Islandě, na Himalaji, u copatých Číňanů,
u pyskalých Kafrů, všude jest doma, v půlnoči a v polední zvěstovatel jara a virtuos i
paňáco mezi svými. Často již v únoru a březnu v bouři a dešli se objeví, přišel s
„prvním přívělivějším usmáním slunce, houpá se vysoko na temeně topolu a plným hrdlem

163

provolává jaro svým melodickým ho-i-ho! Tak zní asi první píseň s omladlých alp
zjara dolů do nížiny, nebo jásání lodníků se stožáru při spatření pevné země po dlouhé
plavbě, Z hlubokého srdce vine se veselý hvizd až k nejvyšší oklávě, pak zase pěje
tak něžně a libě, jako kanzonu pod okénkem milenky, a zdvihá křídla, nakloňuje hlavu,
kroutí očima jako dokonalý virtuos, až najednou hlas mu přeskočí a vrzavým ovrčením
žertovně koncertní kus se ukončí, Oslatně jest mateřská řeč jeho poněkud chraplivá a
hrčivá, a psí písmeno (r) zvučí nejčastěji z rozprávky jeho.

Na hnízdo mnoho. nedrží, díra a jakákoliv postel z peří, chlupů, stebel dostačuje
jemu i rodině. Tím více ale drží na jídlo, a sice na mnoho a dobrého jídla. Proto
jest pořáde na honbě a pastvě. Navštěvuje pole a pastviny obyčejně s vránou a koni-
páskem, neboť jest povahy dobré, poctivé, přeje sobě i jiným co nejlepšího; ještě ra-
ději zaletá ovšem do vinic a třešňových sadů, což chuli jeho na každý způsob všechnu
čest dělá, ale — měl by si to předce jednou pamatovati — často jej do nebezpečenství
života přivádí.

Při tom se musí let jeho pozorovati. Na sla se jich shlukne v jediný oblak,
a uhánějí dále jako divoká vichřice, Všechno se tlačí ku prostředku, vždy koluje jeden
okolo druhého, a tak se valí hlučný houf přes pole a louky, až konečně jako chech-
totem do rákosí zapadne. Tam skáče jeden přes druhého, kloní a kroutí se, jedni
hvízdají, druzí šeptají, zpívají, že to zní jakoby déšť na listy pleskal, a tak to trvá hlu-
boko do noci. ;

Podivný, žertovný jest špaček, pravý Šašek mezi plactvem, učenlivý a chytrý
skoro jako pes. Se směšnou vážností kráčí po pokoji sem tam, a jakkoli se staví
hloupým, má přece všechno bystře na zřeteli, Hlas a obličej svého pána zná dobře, a
je-li plísněn, schoulí se zahanben do kouta. Oslatně ale jest smělý, hospodyni lílá na
kolovrat a kužel, malíři na paletu, písaři na kalamář, a prostírá-li se k jídlu, sedí za-
jisté první u mísy. Také něco ze zlodějské žíly stračiny má v sobě. (Co se leskne a
třpylí, to rád ujme. Náprstek, špendlík, mosazný knoflík, prsten, perle, všechno snáší do
koutka, do tajné skrýše. K tomu jest také čistotný a nikdy nevyletá z hnízda, aby je
nebyl vycídil. Ale největší vlohy objevuje v oboru filologie. Z. vlastního pudu obírá
se rozmanitými studiemi, mňouká jako kočka, kváče jako slepice, hvízdá jako kos, ba
i lidským řečem se přiučí, mluví česky, německy, francouzsky, latinsky — pravý to
Mithridat mezi ptáky. Dlouhé písně pamaluje si snadno, jeden zpívá: „Pepíku, Pepíku“,
druhý: „Na bílé hoře,“ třetí odříkává olčenáš, člvrtý kleje, ba špačkové Drusa a Brit-
tanika deklamovali vznešená místa z řeckých autorů. Nic mu není tedy oblížného.
Jediné to může se mu vylýkati, že zase snadno zapomíná, čemu: se byl naučil, tak že i
zde platí slovo: Jak nabyto, tak pozbyto! —

O smyslech vůbec
Sepsal Dr. Jan Purkyně.
Pozorujeme-li vesmír ze svého pozemského stanoviště, objeví se nám -dva hlavní

způsoby vezdejšího žilí, jeden -hmotný, druhý duševní, neovědomělý a vědomý.
Těchto obou ale nikde nestává v oborech od sebe oddělených, tak aby na jedné straně

„pouze mrtvá hmota, na druhé pak ryzí duševnost oddělena byla, nýbrž pokud zkušenost

1*

164

sáhá, pronikají se oba tyto způsoby v celé přírodě. Ústrojný život prostředkuje protivy
tyto. V živém ústrojenstvu, byť v něm ani stopy samovědomí se neobjevovalo, má
všechno ráz myšlénkový, duševní (tak v rostlině, ve zvířecím a člověčím zárodku) a je-
nom v něm volí si vědomí své sídlo se všemi svými stupni a mocnostmi.

A nutí-li nás povaha našeho pozemského a člověčího bytí, překročili všechny
meze hmotné a povznésti se v nábožné víře a v ideálním letu myšlének k říši pouze
duševní, v nichžto hmotné bytosti jako pouhý stín se ztrácejí, uvádí nás zkušenost přece
vždy nazpět do oboru nerozlučně spojeného hmotného a duševního světa. Fysiolog, pů-
vodně již zakotven v zkušenosti, ačkoliv ji myšlénkami přemáhá a v domysly povy-
šuje, jest dle povahy svého hmotně duševního předmětu přinucen, zajmouti zcela při-
rozené stanoviště dualismu ; neboť stanoviště toto povoluje mu nejvíce svobody, pono-
řiti se jednak do skoumání zákonů hmotného bytí, jinak ale prostředkováním svého
vlastního života zpytovali povahu duševní své strany.

Do obou těchto smíšených zkušeností náleží ve fysiologii vše, co zahrnujeme
pod jmenem smysl. Výjevy smyslnosti spočívají na nejdokonalejším proniknutí říše
hmotné a duševní v našem ousobném ústrojí. V ústrojí tomto obdržuje duch náš bez-
prostředný názor hmotné bytosti, nejdříve ve vlastním těle, pak prostředkováním jeho v
okolním světě. Toť smysl zevnitřní.

Poněvadž ale duševní bytost ve svém poměru k ústrojenstvu sama proměny ulr-
puje a též na předměty smyslného názoru samostatně nazpět působí, otvírá se názoru
obor ousobných psychických zkušeností, jakožto látka smyslu vnitřního,

Pozorujme nejdříve smysl zevnilřní.

Obyčejně se přijímá několik zevnitřních smyslů ; u člověka a vyšších zvířat po-
čítá se jich pět. Každý smysl obmezuje se na zvláštní stránku v přírodě, všechny do-
hromady spojují se ale v jednotě názoru na předmětu, který jakožto přírodnina jednot-
livé stránky přírody v sobě sestředuje. Takových stránek může býti v přírodě ne-
sčíslně mnoho, nám ale objevuje se jich jenom několik, a ty postačují, snad dle vyšších
zákonů duševního světa, abychom vyplnili úlohu svého života.

Vědomí duše nalezá se nejdříve ve vlaslním ústrojném těle, cítíme svůj vlastní
vnitřní stav beze všeho ohledu na předměly vnější. Smysl tento nazývali můžeme
smyslem životním. -V tomto smyslu spočívají jestě před každým názorem všechny
způsoby ostatních smyslů, a proto považuje se také jakožto základ jejich, jakožto
smysl obecný. To platí ale jenom všeobecně, jakožto základ při vyvinování zvlášt-
ních smyslů, a jenom zbylek loholo všeobecného základu považuje se jakožlo zvláštní
smysl, Ale i při tomlo obmezení zůstává v něm přece mnoho neurčitého, jako kdyby
se z něho pořád ještě nové smysly roditi měly.

Skutečně pokusili se fysiologové o to, aby tento temný obor v nové smysly roz-
dělili, a též neobmezené tušení zde nových smyslů hledalo. Tím způsobem povstal
mimo od starodávna oprávněný smysl chmatu, smysl tepla a zimy, smysl svalů,
smysl bolesti a libosti a jiných poměrů úslrojních , jako jsou hlad, žízeň, ošklivost, cit
pohlavní a t. d., smysl k cílění vody, kovů, magnelických a elektrických oučinků,
smysl barev a světla, smysl k poznání změn povětrních , ba všechny podivné idiosyn=
krasie zdravých a nemocných nalezly zde svého místa. Ba i působení duše na ústroj=
most bylo sem poukázáno, tak že by tento obecný smysl také co základ vnitřního smyslu
považovali se mohl. Odtud pochází neurčitý význam slova cilu, v tom spočívá také to,

165

že smysl obecný není poután k žádnému zvláštnímu čidlu. (Celé tělo, každý úd slouží
mu více nebo méně jakožto nástroj.

Smyslu obecnému jest nejbližší smysl chuti a čichu, oba jsou zajmuty ještě
docela v ústrojné prostoře. Ne jenom pocit, nýbrž také předmět jej vzbuzující, chutna-
jící tekutina, zapáchající plyn pronikají bezprostředně. ústrojnou látku. Ale jako již u
chmatu, přenáší se také zde příčina pocitu na vnější předměty. Však také jiné vlast-
nosti obecného smyslu nalezají se zde. Na jazyku jest již velmi jemný chmat vyvinut,
a že v něm smysl pro chuť a nechuť, ošklivost a libost v nerozlučné jednotě se spo-
juje, staví podobnost jeho k smyslu obecnému jeslě více na světlo. Více k zvláštnímu
pocitu obracuje se čich, ale i v tom ozývá se znamenitým způsobem pocit ošklivosti a
libosti, zvýšení a potlačení života. Ve smyslu obecném, ve smyslu chuti a čichu
převládá ousobný (subjektivní) pocit, výsobný čili předmětný názor ustupuje, vyjmoue
smysl chmatu. S touto výminkou (vlastně nezná příroda žádných výminek) jest to tak,
že ústroj chmatlu, totiž kůže, s pohybujícími se končetinami jest spojen a tím způsobem
rozličnoslí tlaku a ření názor prostorných poměrů obdržuje. Pocity chmalu nemají té
rozličné povahy, jako pocily chuti a čichu, nýbrž v nich převládá pocit rozměrů pro-
storných. Kdyby pocity chmatu pohybováním svých ústrojů nebyly oné rozsáhlosti ná-
zoru nabyly, jakou mají, byly by též jako pocity čichu a chuti, bolesti, libosti atd,
svůj úsobný ráz podržely, jak se skutečně objevuje, když se více lrpným způsobem
vzbuzují.

Při sluchu a zraku převládá ale hned v základu výsobná Cobjeklivní) povaha.
Pocity zvuku, světla a barvy nalezají se původně sice též jenom v nás, ale předmět,
jímž se způsobují, oučinkuje z dálky. Při tom se objevují poměry blízkosti a vzdále-
nosti, rozdíly ve směru, odpory a shodnosli, a z toho „všeho povstávají pomocí smyslné
paměti pocity spojené s prostorovými představami, které při bezprostředném vzájemném
působení smyslů a předmělů smyslné názory za následek mají.

Pocity sluchu stávají se názornými v čase, není-li jim při nedostatku zraku a ji-
ných výminek též názor prostory odkázán. Zvuky okolního přirozeného a uměleckého
svěla ve svém sledu, postup a souhlasnost hudby a proud řeči jsou hlavním předmětem
sluchu, tvoříce v názoru časový celek. Poměry prostorné, vzdálenost, směr, poloha a
pohyb, ačkoliv se sluchém také poznávali mohou, vystupují nejpalrněji v sluchu, anať
všechna duševní síla k časovému názoru se obracuje. Zvláště zaujímá při vyšší vzdě-
lanosti řeč a společná rozmluva, pokud se jen v čase děje, sluch náš, kdežto při zá-
byvech v přírodě vnější, při pěstování hmolného umění a průmyslu, s určitými zvuky
spojeného, též prostorný názor v sluchu se vzbuzuje, Ostatně jest sluch též spojen s
citem obecným. Zvuky, tóny, hlasy vzbuzují libost a nelibost, způsobují radost a bo-
lest, ačkoliv. již v slabší míře, nežli u ostalních smyslů.

Rozhodně v prostoře vzdělal se zrak, Pocit, jaký při všeobecném citu, při chuti
a čichu povstává, nemá zde místa; okamžitě se přenáší na předměty v prostoru a přilne
k nim jakožto vlastnost. Za to vystupují ale poměry prostoru v nejjasnější určitosti.
Vzdělalo-li se sluchem pochopení vodorovného směru plochy, nebo ještě více přímého
směru mezi posluchačem a mluvícím, vzdělává zrak všechny směry, celé panorama. vi-
ditelné prostory, a sice nejenom v určitém obmezení, nýbrž i v bezmezí do nekonečna.
Ne méně slouží časovému názoru v pochopení proměn podoby a polohy na předmětech,
Činnost osamostatňující jes! zde největší, a proto jsou názory zraku též nejschopnější,

166

sloužiti všem rozličnostem óslatních smyslů za podkladek. Zrakem obmezuje se obor
smyslného světa docela. Ve vyšším psychickém oboru slouží jakožto ústroj vědeckého
fysikalního, mechanického, dynamického, geometrického názoru.

Často se již slavěl sluch nad zrak, poněvadž slouží co prostředek lidské řeči a
takto abstraktní myšlení možným činí. Ale ne právem. (Cena, kterou sluch nad zrak
obdržuje, jest pouze poměrní, jest to cena užitková, kterouž by řeč známková na zrak
a chmat obmezená také obdržela, kdyby užívání těchto známek pohodlně se díti mohlo.
Skutečné ceny dodává ale sluchu hudba s tušením řečí citu v ni ukryté, jakoužto řečí
ovšem jenom geniovi mluviti dáno. Ostatně jakožto ústroje vědeckých pojmů nedá se
názorů sluchových ani upotřebiti. Neboť tón a hlas, jakož i rozličné zvuky co předmět
fysiky, dají se teprva tenkráte vědecky a jasně pochopili, když si je co chvění nebo
vlnění představujeme. "Tím méně mohou ostatní, ještě více úsobné smysly vyšší du-
ševní činnosti co ústroj sloužiti. Mohou jenom látku podávati, kterouž pak volnější
názor zrakový k pravému místu přivádí a tím do volné představy přijímá.

Pro tyto rozličné poměry k vyšší duševní činnosti rozdělily se smysly též ve
vyšší a nižší; chmat, čich a chuť, více na tělesné potřeby obmezené, počítaly se k
nižším, sluch a zrak k vyšším, dílem poněvadž poskytují nesmírnou látku vědě, dílem že
tuto látku dle myšlének a vyššího poznání pořádají. Však také chmatem (jako u sle-
pýclh) může se názor prostory znamenitě vyvinouli a čich zdá se souviseli s nejušlech-
tilejšími stránkami mysli.

Bývá též často mluveno o praktickém užitku rozličných smyslů; jedni tvrdí, že
by dříve zrak nežli sluch postrádali mohli, jiní zase naopak. Každý nechť dle chuti a
povahy rozhoduje, jesti ale nejlépe, býli celým člověkem. Čich pohřešujeme nej-
snadněji, také se málo vycvičuje, totéž platí o chuti. Příjemné pocity obecného. citu
rád by mnohý obětoval, kdyby se mu za to pocity bolesti vzíli mohly. Však bolest jest
strážce těla.

Obyčejně se slaví smysly naproti vyšším schopnostém duševním. Ony sbírají prý
jenom látku, kterouž tyto v představy a pojmy spracovávají. Jenom těmto vyšším schop-
nostem připisuje se pamět a obraznost, rozvaha a abslrakce, zevšeobecňování a při-
rovnávání, zkrátka všechny přijaté výkony rozumu. Jenom mimochodem mluví se o
smyslné paměti, o smyslné pozornosli. Též oblíbená sada: Nihil est im intellectu,
guod non fuerit in sensu, vztahuje se jenom na abstraktní rozum, jemuž smysly látku
podávají, Sada tato mohla by se ale lak vyložili, ze již současně a zároveň se smyslem
také bezprostředně oučinkovati musí rozum, má-li do oboru abstraktního vůbec něco
pochopitelného, myšlénkového přijíti.

Zajisté jest již se zábyvy smyslů, jmenovitě vyšších (sluchu a zraku), ba jiď se
chmatem, co nejúžeji spojena pamět, představivost, rozmýšlivost, úsudek“ atd, ale o
tom všem se při bezprostředném pojmulí názoru neví, nýbrž vkládá se to do předmětu
samého. Rozbíráme-li ale živý smyslný názor podrobněji,- shledáme snadno, že ony
schopnosti, jenom v abstrakcí známé, již hned bezprostředně se smysly oučinkovati musí.

Obraťme se nejdříve k'paměli a skoumejme, pokud při vylvořování smyslného
názoru pomáhá. Poznáváme-li těleso nějaké v prosloře, polřebujeme k iomu jistého
času, delšího nebo kratšího, dle velikosti předmětu.

Každé dotknutí, které v nás vzbuzuje míslní pocit, pokračuje k druhému, při
čemž vždy. předešlý pocit skutečně přestane, ačkoliv v mysli trvá. Pocity takto pře-

167

slávající, ale v smyslné představě se slále obnovující, sestředí se konečně v jednotě
názoru, který spolu jest předslavou, a rozeznají se při vzájemnosli předmětu a oučin=
kování smyslu co zvláštní názor. Představou stane se názor jen tím, že bezprostředná
vzájemnost mezi smyslem a předmělem se zruší ú do volného oboru úsobnosti“ přijde.
Dejme tomu, že bý jednoduché pocity chmatu bez paměli se staly, nebude možno, ča-
sový nebo prostorový názor obdrželi, an vždy jenom poslední v mysli se malezati
bude. A toť může jen při úplné blbosti býli. Taktéž jest pamět a obrazivost se slu-
chém a zrakem spojena. Bez nich by nebylo možno pochopiti trvání a proměny zvuku,
tóny, akkordy a rhythmus hudby, ani sled hlásek ve spojení jejich v slova, sady a
mluvu. Též oko vodilo by se darmo podél obrysů lěles, obraz by se vytvořiti nemohl.

Ale také jiné stránky podolknulých duševních schopností musí se již ve smy-
slném názoru jakožto v původním jejich zřídle hledali, Vůle oučinkuje podstatně při
názoru smyslném; ovšem: nikoliv pouhá libovůle, nýbrž nejpůvodnější, bezprostřední
činnost vůle, takřka pud smyslný, klerý ve člověku ale vyšší svobodu neobmezuje.
Vůle talo ustanovuje směr, rychlost a sílu názoru; povaha, lelora a celá duševní
schopnost jest činná touto vůlí a dodává názorům ousobného rázu. Pozornost, ja-
kožto stránka vědomí, panuje léž, již původně ve smyslném názoru! dodává názoru
svělla, zalemňuje jej- nebo zanechává lemná místa. I povaha mysli, vášeň, při-
měšuje se k názoru smyslnému, dodávajíc -mu zvláštní barvitosti, klérá i později při
pouhém uzpomění se obnovuje. Konečně oučinkují hned všechny moenosli duše, zá-
kladní formy poznání, při smyslném názoru, Nalezáme v něm rozličnost spojenou v
jednotu, ustanovujeme zjevné a chybující. vlastnosti, poměry skulečné a možné, pod-
slalné a náhodné znaky, výminky založené v čase a prostoře, zkrálka, všechny způsoby
dle své možnosti, skulečnosli a nevyhnulelnosli. To vše podává se najednou ve smy-
slném názoru, byť i přemýšlivost se svými pozvolnými, jednostrannými úsudky teprva
poznenáhla rozbor tohoto nejpůvodnějšího souboru dokonala. Tak tedy jest již všechno
ve smyslu pohromadě, co leprva později při opělovaném myšlení -ovědoměným rozumem
se sláli má,

V předmělu smyslného, názoru jsou již všechny způsoby duševní činnosti co nej-
úžeji spojeny.. V lom ohledu nesmí nás mýlili pochopení menších předmětů, jež je-
diným pohledem snadno přehlídneme, a kleré jako z jednoho kusu najednou v názoru
našem se objeví, ačkoliv si jednotlivých dob ulvoření toholo názoru povědomi nejsme.
Máme-li větší předměly před sebou, jejichžto pochopení delší čas a nejrozmanitější
přenášení našich smyslů požaduje, úpomínky, úsudky, domněnky atd. vzbuzuje, až se
předmět v celé své jednotě objeví, jest. tenlo názor tentýž, jako onen malý, klerý v
okamžení se utvořil. Příklady nám poskyluje pochopení vělších budov, krajin, země-
pisné, geologické, historické badání, popisy bilev, soustavné pořádání přírodnin, Také
nás nesmí mýliti to, když mnoho jednotlivců v nejrozličnějších pásmech, celá pokolení
v běhu století k vytvoření a ustálení jednoho názoru se spojují. Všude vládne týž duch ;
každý jednollivý smysl musí se podřídili smyslu povšechnému, každý jednotlivec. stává

© se zvláštním ústrojem smyslným a celý badající sbor stává se jednotlivcem. —

Obrátíme se nyní nazpět ku počálku, kdežto jsme zevnitřní smysl jakožto ponoření
ducha do hmotných předmětů představili, an duševní bytost do nich se měníc co názor
v. sobě je: poznává, a jim jak sobě stejné jsoucnosti přikládajíc, jakožto věci naproti
sobě jestaví, Touto vzájemností přichází též dych ku poznání svých činných a trpných

168

stránek, Toto poznání obracuje se pak nazpět do duševního středu a stává se vnitřním
smyslem, jemuž otvírá se psychický názor, nejdříve v. osobě vlastní, a pak přene-
šením své vlastní ousobnosti na věci vnější názor anthropologický nebo ethický, Zde se
obrátí význam těch samých smyslných názorů, které se při zevnitřním smyslu předmě-
tům vnějším připisovaly. Pocity objeví se pak co původní stránky duševní ústrojnosti,
tak že jenom zevnitřním vylouděním se vzbudí; názory, představy, mysl a vůle, my-
šlénky, pojmy a t. d. vyvinují se z toholo duševního ústrojí, kteréž pak jednotlivec v
sobě pozoruje a na sebe vztahuje, čímž k vědomí sebe. samého přichází. Tím
samým způsobem vniká vnitřní smysl přenešením své vlastní ousobnosti do jiných
jednotlivců též do psychického oboru sbratřené duševní říše, a nabývá tak známost:
ducha čili člověka, an smysl zevnitřní zjednal pouze známost přírody.

Pozorovali jsme dosaváde smysl jenom z ousobného stanoviště psychické zku-
šenosti. Přenesme nyní ousobný názor, pokud se zakládá na hmotný podkladek, do
oboru prostoru a času, do vnější přírody, Nejdříve spatřujeme v tělesném ústrojí, že
smysly jsou upoulány k určitým ústrojům čili čidlům, k přiměřeným rozšířeninám pe-
riferické soustavy nervů, spojeným se slředními ústroji, s mozkem, gangliemi atd, Duše
ale vládne celým ústrojím dílem nevědomě, chemicky a plasticky, stavíc a rušíc, dílem
s vědomím, sestředěna v tom smyslu, nebo rozšířena v několika, bytujíc v slředním
ústrojí a vracujíc se opět k vnilřnímu smyslu. To platí o prostoře a času ústrojného,
psychického jednotlivce.

Poněvadž ale říše smyslných ústrojenců nesč íslné množství jednotlivců po zemi
rozdělených obsahuje, rozšíří se tím obraz přes vš echny meze jednotlivosti, a můžeme
si pak smyslnou činnost představili jako električnost a magnetismus, rozšířený po celém
povrchu zemském, v rozličných stupních napnutí, vzbuzení a vázání, a vůbec v nejroz-
ličnějším způsobu od jednoho: pólu k druhému, ve všech pásmech, pronikající vodu,
zem a povětří. Jako moře rozšiřuje se zde vědomí země a přijímá do sebe v ne=
skončeně rozmanitých čidlech zvířecích nesčíslné mechanické, chemické, dynamické a
organické oučinky hmoty, prostorové a časové poměry jejich v daleko vyšších názorech
nežli v našich ousobných, obmezených. Jako zeměpis potahu je zeměkouli sílí čar ther-
málních a magnetických, aby pojmul celek fysikálních sil naší země, taktéž dají se smy-
slní a duševní čáry táhnouti, a nevelikého vzletu obraznosti jest pak potřebí, aby se
i to co jeden vyšší, psychický celek, co duše zemní pojalo.

O kamenném a hnědém uhlí zvláště v Čechách.
Od Jana Krejčího.

(Pokračování.)
.

V mnohem větším počtu, ačkoli v menší rozmanitosti objevují se v útvaru ka-
menného uhlí vedle lodyhoplodých tajnosnubců též listoplodé rostliny, které nyní
bohatým řádem kapradí (Filices) zastoupeny jsou, Nejje mnější lístky, jakož i celé
vějíře zachovaly se v lupku v tak dokonalýeh otiscích, že by ustanovení a porovnání
jejich s dnešními tvary velmi snadné bylo, kdyby od kmene svého odtrženy nebyly.
Pohříchu ale nalezají se roztroušené, porůzné, s kmenem nikdy nespojené, též hromádky
výtrusův, které na živých kapradinách k ustanovení dobře slouží, zmizely obyčejné, tak-

169

že jenom dle běhu cev seřadili se dají. © těchto odlržených listech musí se tedy
zvláště jednati, a o kmenech kapradí též zvláště, Z toho pochází veliká nejistota, tak
že jenom poněkud porovrání jich $ nynějšími kapradinami vyvésli se dá. Nicméně jsou
k poznání útvaru kameno-uhelného velmi důležité, V českém kamenném uhlí vyskylly se
následující:

eleď Neuropteridů obsahuje zpeřené vějíře, na jejichž lístkách nervy ze
středního nervu vynikají a nahoře zponenáhla se ztrácejí (Neuropteris, Odontopteris),
nebo všechny z jednoho bodu u dolejška vycházejí (Cyclopteris, Schizopteris). Vý-
irusný hromádky pozorují se málokdy.

Rod Neuropteris Brogniart obsahuje vějíře
jedno- nebo dvojzpeřené, lístky srdčité, s dolejškem
přirostlé, Nervy se několikkráte vidlicovilě dělí. (Obr.
14.) Dva listy z N. rubescens.

(Obr. 11.)

-N. angustifolia Brogn. má vějíř zpeřený,
lístky dole srdčité, ke špičce podlouhle kopinaté, celé,
nervy obloukovité, vidlicovité, U Radnic..

N. acutifolia Brogn. má vějíř zpeřený,
lístky podlouhlé, kopinaté, dole na jedné straně srd-
čilé, na druhé otupené; nervy jako u předešlé. U
Mirešova. :

N. gigantea Sternberg má vějíř dvojnásobně
zpeřený, lístky sedí na společném řapíku, jsou sedavé, podlouhlé, dolejšek mělce srdčitý,
nervy velmi četné a tenounké, U Šaclíře.

N. Lochii Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky sedavé, srdčitě vejčité, po-
slední lístek jest rhombicky větší, U Svinné,

N. plicata Sternberg má vějíř zpeřený, lístky vejčitě podlouhlé, na kraji řasnaté,
dole mělce srdčité. U Mirešova,

N. obovata Sternberg má vějíř trojzpeřený, lístky srdčitě vejčité. U Mirešova
a Svinné.

N. rubescens Sternberg má vějíř zpeřený, na konci zpeřeně sekaný, lístky
podlouhlé, dole okrouhlé. U Plas v železnatém pískovci.

Rod Cyclopteris Brogniart vyznamenává se velikými okrouhlými lístky, je=
jichž vidlicovité nervy z jednoho bodu vybíhají. (0b. 12.)

C. orbicularis Brogn. mávějíř zpeřený, lístky srdčitě nebo
klínovitě okrouhlé, U Radnic.

C. aurieulata Sternberg. má vějíř dvojzpeřený, na
konci vidličnatý, lístky sedavé, dolejší srdčitě okrouhlé, hořejší
podlouhlé, tupé. U Radnic. (Ob. 12.)

Rod Noegerrathia Sternberg má okrouhlé listy jako Cy-
„ Alopteris, ale souběžné nervy. Snad patří k Cykasům.

N. foliosa Sternberg má vějíř zpeřený, listy vejčitě klíno-
vité. Vyskytuje se u Kdýčiny nedaleko Berouna a u Rákovníka.

Čeleď Sphenopteridů obsahuje zpeřené vějíře s listy
dole klínovitými, obyčejně vřezanými; hlavní nerv jest klikatý a
poboční nervy odbíhají od něho pod kosým úhlem, na konci bývají vidlicovité, Výtrusní
hromádky jsou málo známé,

-

170

Rod Sphenopteris Brogniart má vějíře dvoj- trojzpeřené, lístky jsou rozličně,
obyčejně ale hluboce vřezané.

S. linearis Sternberg má vějíř dsloroně, lístky sedavé, vřezané, cípy vej-
čité nebo čárkovité. U Svinné.

S. acutiloba Sternberg má vějíř dvojzpeřený , lístky sedavé, dolejší při-
okrouhlé, dlanitě vřezané, hořejší vejčité, hluboce č on cípy lístků jsou ostře ko-
pinaté. V Čechách.

S. ele g ans Brogn. má vějíř trojzpeřený, ke špičce dvojzpeřený, řapík jest na-
příč rýhovaný, lístky s malou slopkou, hořejší dvoj- trojlaločné, dolejší protisečné.
U Šaclíře a Radnic. (Ob. 13.)

S. meifolia Sternberg má vějíř troj-
zpeřený, lístky vejčité, hluboce vřezané, cípy
listů čárkovité, přitupělé. U Radnic. (Ob. 13.)

S. Hoeninghausi Brogn. má vě-
jíř trojzpeřený, lístky hluboce zpeřeně vře-
zané, cípy přiokrouhlé, mělce trojlaločné. -
U Radnic.

S. irregularis Stlernbero má vějíř
dvojnásobně zpeřený, lístky sedavé, hluboce
zpeřeně sekané, cípy nestejné. U Radnic.

S. botryoides Slernberg má vějíř
dvojnásobně zpeřený, lístky na stopkách, okrou— Í
hle srdčité. U Svinné. |

S. debilis Góppert má vějíř dvoj- tvojzpeřený, lístky na krafounkých stop-
kách úzké, vřezané, hořejší celé. U Radnic a Šacliře,

S. tenuissima Slernbergo má vějíř uzounký, dvojzpeřený, lístky čárkovité, po-
někud dvojklané. U Břas nedaleko Radnice.

Rod Rhodea Sternberg má vějíř dvoj- Wojzpeřený, tenounký, lístky vidlicovitě
vřezané nebo čárkovilé na řapíku tenkém, z části sbíhavé,

R. fasciaeformis Sternberg má vějíř uzounký, velmi dlouhý, U Vranovice.

Čeleď Pecopteridů vyznamenává se velmi značným středním mnervem na
Jístkách, od něhož poboční nervy jednoduše nebo vidličnatě odbíhají. Vějíře jsou je-
dnoduché nebo dvoj- lrojzpeřené. Výtrusy jsou na kraji nebo ma nervách: Kapradiny
tyto' podobají se -k dnešním někdy nápadně.

Rod Asplenites Góppert má výlrusní hromádky čárkovilé, na poboční nervy
připevněné, zastřené. Nervy odbíhají od středního nervu kosmo. Vějíř dvoj= trojzpeřený.

A. radnicensis Góppert (Sciadipteris radnicensis Sternberg) má vějíř dvoj-
zpeřený, lístky sedavé, hluboce zpeřeně sekané, cípy polovaječnaté, mělce zoubkovité;
U Břas nedaleko Radnice.

Rod Alethopteris Sternberg má vějíř dvoj- trojzpeřený, nervy odbíhají od
středního nervu zpříma ; lístky jsou na kraji zatočené, kdežto snad výtrusy obsahují.

A. Sternbergii Góppert (Aleltopteris vulgatior Sternbero) má vějíř dvoj
zpeřený, lístky kopinatě čárkovité.

A. longifolia Gópp. (Pecopteris longifolia Sternb,) má vějíř dvojzpeřený, lístky
podlouhle čárkovité, dolejší sedavé, hořejší shíhavé, U Radnic.

171

A. fastligiata Gópp. (Pecopleris fasliacata Slernb.) má vějíř dvojzpeřený, řapík
rýhovaný, lístky čárkovité, celé, přišpičatělé, U Radnic.

A. angustissima Gópp. (Pecopteris angustissima Sternb.) má vějíř dvojzpe-
řený, lístky na stopkách, čárkovité, zpeřeně vřezané, cípy vejčité, tupé, U Svinné.

A. similis Gópp. (Pecopteris similis Sternb.) má vějíř dvojzpeřený, řapík hlu-
boce rýhovaný, lístky vejčité, přišpičatělé, celé. U Svinné,

A, brachyloba Sternberg má vějíř dvojzpeřený, na špičce tenký, cípy krátké,
ke špičce menší, U Šaclíře.

Rod Cyatheites Góppert má velikou podobnost s dnešními Cyathey, jelikož
kolmo odstlávající nervy vidlicovitě se dělí, Vějíř jest dvoj- trojzpeřený; hromádky s
oslěrou dvojřadé, na nervech sedící.

C. Oreopteridis Gópp: (Pecopteris Oreopleridis Sternb.) má vějíř dvoj- troj-
zpeřený, řapíky hladké, lístky podlouhlé, čárkovilé, na špičce okrouhlé. U Radnic. (Ob. 13.)

C. repandus Gópp (Pecopteris repanda Sternb.) má vějíř dvojzpeřený, řapík
hladký, lístky vejčitě kopinaté, na kraji visutě vroubkované. U Radnic.

C. undulatus Gópp. (Pecopteris undulata Sternb.) má vějíř dvoj- trojzpeřený,
lístky kopinaté, mělce vroubkované. U Radnic.

Rod Pecopteris Brogniart vyznamenává se vějířem dvoj- trojzpeřeným nebo
jednoduchým. Nervy hlavní slřední jest tlustý, vedlejší nervy jsou obyčejně vidlicovité
a odbíhají skoro zpříma. Výlrusní hromádky jsou okrouhlé, dvojřadé.

P. orbiculata Sternberg má vějíř trojzpeřený, lístků sedm okrouhlých, po-
boční nervy pod oslrým úhlem odbíhavé. U Svinné.

P. antigua Sternberg má vějíř trojzpeřený, lístky první. řady čárkovité, při-
špičatělé, druhé řady čárkovité, tupé. U Radnic.

P. crenata Sternberg, má vějíř dvojzpeřený, lístky (Ob. 14.)
čárkovité, tupé. U Minic. (Ob. 14.)

P. excellens Sternberg má vějíř zpeřený, lístky
čárkovitě kopinaté, U Radnic.

P. mucronata Sternbero má vějíř dvojzpeřený,
lístky čárkovité, zubaté. U Svinné. ©

P. discreta Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky
čárkovitě vřezané, cípy vejčité, -tupé, ostře zubaté. U Svinné,

P. valida Sternberg má vějíř trojzpeřený, lístky
první řady na tři palce veliké, druhé řady tupé. U Svinné,

P. dubia Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky
hluboce vřezané, ke špičce úzké, cípy čárkovitě podlouhlé,
tupé.

P. radnicensis Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky vřezané, úzce přišpi-
čalěné, dolejší sedavé, cípy vejčité, tupé, řapík tlustý. U Břas' nedaleko Radnic.

P. el egans Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky čárkovité, tupé, mělce vy-
krojované. U ŠSaclíře.

Rod Strephopteris Sternberg obsahuje vějíře zpeřené, s lístky na kraji
silně zakroucenými a otisky polovejčitými naznačenými. ; :

S. ambigua Sternberg nalezla se v železnalém pískovci u Plas.

É

172

Rod Góppertia Sternberg má výtrusní hromádky na konci nervů, vějíř zpe-

řený, s podlouhlými cípy. Nervy jsou vějířnatě zpeřené, jednoduché, ©
G. polypodioides Sternberg nalezá se s předešlou u Plas.
Rod Aphlebia Sternberg má vějíře laločnaté nebo zpeřené, bez nervů.
A. tenuiloba Sternberg má vějíře mnoholaločné, cípy klínovité. U Břas ne-
daleko Radnic,
Čeleď Protopteridů obsahuje kapradiny stromovité, jejichž vějíře neznáme,

ačkoliv snad mezi popsanými zahrnuty jsou. Kmeny zachované objevují jízvy odtrže=

ných listů, u prostřed stopami odtržených cev vyznačené. Dřevní vrstva představuje ne-
uzavřený kruh,

Rod Zippea Corda má kmen oblý, tlustou korou a dvojřadými jízvami ob-
stoupený. Jízvy jsou trojhranné, Kruh dřevní obsahuje čtyry oblouky.

Z. disticha Corda-má výběžky kořenní na celém povrchu. Vyskytla se u
Vranovic.

Poznamenání, Protopteris Sternbergii Corda (Prolopteris punctata Sternb.), do-
savad ke skamenělinám kamenouhelným počítána, náleží, jak jsem se
přesvědčil, do útvaru křidového. Neboť pískovec Kounický, v němžto

byla nalezena, jest patrně křidový.

Čeleď Rhachiopteridů obsahuje několik druhů od Cordy něfoanýčh a do-
saváde pouze u Radnic nalezených. Představuje řapíky kapradí buď hladké, buď vlá-
skovité, často podlouhlou rýhou naznačené, někdy stromovité ; svazek cevní jest neuza-
vřený, jednoduchý, dvoj- nebo trojnásobný.

Rod Selenopleris Corda obsahuje řapíky slabé, trojhranné, svazek cevní jest
měsíčnatý.

S. radnicensis Corda má řapík hladký. V ocelové hlinité rudě, U Radnice,

S. involuta Corda má řapik rýhovaný. Jako předešlá.

Rod Gyropteris Corda má řapíky stromovilé, s tlustou korou a jednoduchým
svazkem cevním měsíčnalým.

G. crassa Corda má řapík mírně stlačený, hladký. Náleziště jako u předešlých.

Rod Anachoropteris CČorda má řapíky slabé, s tlustou, je ýkovanoh korou,
cevní svazek jednoduchý, zakroucený, na koncích nazpět zahnutý.

A, pulchra Corda má řapík tenký, chloupkovitý“ S předešlým.

A, rotundata Corda má řapík hluboce rýhovaný, nahoře oblý. Často se
Stigmarieni v ocelové hrudě u Radnic.

Rod Ptilorhachis Corda má řapíky tenké, cevní páky kroužkovilé, ne-
pravidelné.

P, dubia Corda má řapík pětihranný. Často u Radnic v ocelku.

Rod Diplophacelus Corda má řapíky stromovilé, svazky cevní dva.

D. arboreus Corda má řapík rýhovaný. Vzácný vocelku u Radnic.

Rod Calopteris Corda má řapíky tenké s tlustou korou, svazek cevní mě-
síčnatý, s menšími svazky v něm zavřenými.

C. dubia Corda v ocelku u Radnic.

Čeleď Gleicheniaceů, dosavád žijícími druhy zastoupená, vyznačuje se plody
na listech sedavými, u prostřed páskem opatřenými, stužkovitými, na příč skrze pásek
pukajícími. V uhlí českém vynašly se:

o

173

Rod Havlea Corda, jenž má vějíř dvojzpeřený, lístky poněkud široké, tupé,
nervy hlavní jednoduché ; hromádky výlrusní kulalé, v řadě, pásky hruškovilé.

H. pulcherrima Corda u Volvovic.

Rod Chorionopteris Corda, mající výslrusy v řadách, pásky tlusté, kulaté,

Ch. Gleichenoides Corda,-v ocelku u Radnic.

Čeleď Schizaeaceů, též dosavad v horkých pásmech žijící, s plody na če-
chalce páskem dokonalým opalřenými, paprskatými, štěrbinou podélnou po boku pukající,
na listech sedavé, vyskylla se jediným druhem zastoupena za Náchodem v uhelných
vrstvách.

Rod Senftenbergia Corda má vějíř dvojzpeřený, s tenkým hladkým řapíkem,
nervy jednoduché, plody u kraje vějíře,

S. elegans Corda u Náchoda.

Čeleď Marattiaceů obsahuje pamětihodné kapradí kmeny, tak nazvané Psa-
ronie, které ve svém vnitřku mnoho polokruhových nebo obloukových svazků cevních
mají a čelné kořenní výběžky nesou. Dnešní Maratliaceae jsou stromovité kapradiny
s plody na listech sedavými, oddělenými nebo srostlými, děrou nebo štěrbinou na če-
chalce nebo po straně pukajícími.

Rod Psaronius Colta má llustou kůru, cevní svazky v dřeni v nepravidelných
polokruzích roztroušené. Veliká část nalezla se v červeném Permském pískovci u
Nové Paky, v- Chalcedon proměněná, menší v kamenném uhlí Radnickém v pískovci
skamenělá.

P. carbonifer Corda má kmen oblý, svazky v dřeni sedavě se objímají.
Vzácně u Radnic a Svinné.

P. musacformis (Scitaminites musaeformis Sternb.) má široké svazky cevní
sedavě se objímající, na koncích tlusté, U Radnic.

P. arenaceus Corda mírně stlačený, na povrchu s jízvami lislními a tenkými
svazky cevními. U Chomle.

P. puleher Corda na povrchu s jízvami listními, u vnitř se 14—16 svazky
cevními sedavě se objímajícími, s krajem zahnutým; výběžky kořenů malé. U Chomle.

P. radnicensis Corda má tenké svazky cevní na kraji zahnuté, výbězky tenké
kmen objímající. U Chomle,

Roslliny s palrným květem, jedno- a dvojděložné nebo mnohoděložné (sosnovité),
jsou v kamenouhelném útvaru velmi vzácné. Jenom porůzné, z části i pochybné zbylky
vyskytují se zde onde a dávají nám lím důkaz, že rostlinstvo tehdejší v porovnání s ny-
nějším velmi chudé býli musilo. Však i ty sporé zbytky ukazují na ponebí teplé
neboť příbuzné jejich druhy nalezají se teď jenom mezi obratníky.

Čeleď cykasů (Cycadeae), představující nyní stromy vždy zelené, ku palmám
anebo kapradím stromovitým podobné, vyznamenává se velikými, zpeřeně vystěrbenými,
z mládí skroucenými listy beze všech palistů. Květy dvojdomé sedí na jehnědách nebo
palicích. Tyto pamětihodné rostliny, hlavně ve východní Indii -bujnící, stojí takřka upro-
střed mezi dvojděložnými a tajnosnubnými, jmenovitě kapradími. Podobají se k těmto
zrůstem a listím v chomáčí sedícím, dále že kmen nenasazuje let a že květy podepřeny
jsou šupinami (listím proměněným). S prvními zase srovnávají se svou dvojděložnoslí a
květem patrným, který se rovná sosnovilému, Ze skamenělých se vyskytl:

174

Cycadites palinatus Sternbero s listy mnohonásobně np přišpi-
čatělými; u Vranovice,

Cycadeoidea columnaris Unger (Cycadites columnaris Sternberg) před-
stavuje kmen oblý, s jízvami listů nepravidelně rhombickými; spirálně rozeslavenými,
U rybníka Malikovce nedaleko Radnice, Snad jest to vlastně Diploxylon elegans Corda.

Calamoxylon cycadeum Corda představuje kmen oblý, s nezřetelnými
vlisky. Dřevo pouze ze schodovitých cev složeno, podélně rýhováno. U Chomle.

Calamoxylon involutum Unger, kmen bez kůry, hladký. U Radnic.

Též ohromná stromovitá lilijovitá rostlina vyskylla se u Svinné nedaleko
Radnic, jest to

Rabdotus verrucosus Sternberg. Kmen jest kuželovitý, napříč rýhovaný,
jako kolínkovaný, mezery mezi rýhami jsou podélně a tence brázděné, v rýhách příč-
ných objevuje se řada bradavek, bezpochyby od povělrných kořenů pocházející. Kmen
tento souhlasí s ohromnými lilijemi, jaké dosaváde v jižní Americe květou.

Krásné banány (Musaceae), kieré nyní s palmami ráz tropických krajin tvoří,
vyskytly se jenom v stopách u Krušovic, kdežto se nalezla lodyha z pochev listů spi-
rálně rozeslavených složená, a s nynějšími banány souhlasná. Jest to

Musaeiles primaevus Slernberg. Zdá se mi však, že druh tento není nic
jiného, nežli Psaronius musaeformis Corda.

-Palmy zachovaly se z doby uhelné též jenom v stopách. Sem náleží jednoduché
listnaté zbytky, bez řapíku, rozličného tvaru, k pochvám listním podobné,

Palaeospathe Sternbergii Unger vyskylla se u Svinné. K palmám po-
čílá se též

Fasciculites carbonigenus Uager (Palmacites carbonigenus Corda) a

Fasciculites leptoxylon Unger (Palmacites leptoxylon Corda), které
Corda drobnohledně ustanovil. Vynašly se co kmeny ze stejných cevních svazků slo-
žené, v ocelku u Radnic.

Ze sosnovilých rostlin objevil se mimo úlomky mohúlných kmenů (u Plzně,
Rakovníka) jenom jeden druh s palrnýmy listy, souhlasující s tropickými Araukariemi, totiž :

Araucarites Cordai Unger (Araucaria Sternbergii Corda), představující větve
hustě listnaté (listy 6—10“ dlouhé, 2—3“ široké) s tuhými listy. U Radnic.

Též z rostlin zrnulovitých (Halorágeae), které nyní u nás zastoupeny jsou
malými vodními rostlinami, tak nazvanými žabími vlasy (Callitriche), a v Americe rodem
Myriophyllum, vyskytla se u Svinné stopa, kterouž Slernberg pod jmenem

Myriop-hyllites microphyllus Sternberg uveřejnil, nemá-li jinak k Astero-
phyllitům připočítána býti. Konečně mohou se zde pro úplnost podotknouti ještě porůzné
plody, jejichž ustanovení dosaváde provedeno není, Sternberg je zahrnul pod jmenem
Carpolithes. Dosaváde jest asi 40 rozličných karpolilhů z českého uhlí známo.

Toť jsou tedy všechny až do roku 1850 popsané skamenělé zbytky rostlin v Če-
chách odkryté. Kdo by chtěl bližšího poučení hledati, najde je v následujících spisech :
Sternberg (Casp. Graf): Versuch einer geognostisch-botanischen Darstellung der
Flora der Vorwelt. Leipzig 1821 —38. Fol. II díly.

Jest to základní arcidílo, jejž slavný hrabě Kaspar Sternberg se znamenitým ná-
kladem vydal. Všechny pozdější spisy jsou založeny na tomto díle. Originální skame=
něliny tohoto díla nalezají se ve sbírkách národního Musea.

175

4

Corda (A, C. J): Beilráge zur Flora der Vorwelt. Se 60li labulemi. V Praze
4845. Folio. Duchaplné dílo nešťastného Cordy, kustoda muséjního, klerý jak známo
při návratu z Ameriky v moři utonul.

Unger (F. Med. et Phil. Doct.): Genera et species plantarum fossilium. Ve
Vídni na útraty cís, akademie, 1850. 8. Do lé doby nejúplnější seznam všech známých
skamenělých rosllin.

Unger (Dr. F.): Versuch einer Geschichte der Planzenwelt, Ve Vídni na útraly
cís. akademie, 1832. 8. Krásné rozbírání všeho, co dosaváde o skamenělých rostlinách
vůbec se ví.

Hlemejžď.
Sepsal Emanuel Purkyně.

Kdož nezná hlemejždě? Již děti je znají, zahrávají si s nimi a diví se zvlášt-
nímu pohybování jejich. Zajisté také má každý více nežli u kterého koliv zvířete -pří-
ležitost, seznámili se s tímto tvorem, aspoň s povrchní podobou jeho. Neboť žádné
jiné zvíře nedá se tak jako hlemejžď pokojně na všechny strany převracovali a ohledá-
vati. Mírný tento domonoš neodletuje nám jako plák neb motýl, neutíká jako zajíc a
jelen, nestraší nás hrozícími pohyby jako had, aniž jako ryba pod vodou se skrývá.
K hlemejždi můžeme se směle přiblížili, on nekouše, neotravuje, nýbrž pomalounku
plazí se u mašich nohou s lenivostí v přísloví vešlou. Spoléhám se na to, že každý
z nás ve svém dětinství zpívával: šneku, šneku, vystrč rohy atd., aže, než zvíře onoho
rozkazu poslechlo, z dlouhé chvíle podobu a pohyby jeho pozoroval. Používaje této
známosti uvedu čtenáři předběžně několika slovy celý zevnitřek hlemejždě v paměť a
pak téprva přikročím k zevrubnějšímu popisu jeho.

Pomalu leze hlemejžď po větvích a po zdech, tělo jeho vráskovitou kůží pokryté
má podobu ploského červa a zdá se býli nepohyblivé, jen spodní plocha (noha) usta-
vičným vlněním pomalu je dále vleče. Zvlášlě krásně se to ukazuje na hlemejždi, který
v sklenici.leze. Tu vidíme, jak se hladkou slinovitou nohou ke sklu přissává a pohybo-
váním vlnovilým jako pijavka dále se ubírá. Také hubu nám ukazuje šnek. v sklenici
„uvězněný. Sedíf ona na konci hlavy a má čtverhrannou podobu. Podáme-li mu lístek,
objeví se černá zoubkovalá čelisť, jížto hbilč do zelí se zalíná, až jest slyšeti chřest.
Tak se pohybuje hlemejžď líně travou v lese, žvejkaje a v taktu kloně a zdvihaje své
rohy, na kterých černá očka jako stráž na hlídkách sedí. Pod nimi ještě vidíme dvé
kratších rohů, bez oček, pouhá to týkadla, jimiž ohledává půdu své dráhy. Při tom se
skořepina od jedné strany ke druhé hýbá, jakoby ještě nebyla přivyklá jízdě na hle-
mejždích zádech, Tu najednou napadá nějakému chlapci, aby vyskoumal, zdali má šnek
„v růžkách také nějaký cit. Dolýká se oček, a hned celá předešlá podoba se proměňuje.
Rohy se kroulí a konečně, když i tu jim pokušitel pokoje nedá, zkracují se a zmizí
v hlavě. Trvá-li škádlení ještě déle, tu se vypíná předek nahóru a schoulí se'do sko-
řepiny více a více. Široká noha se skládá s obou stran, všecko se táhne do domku,
až konečně jen ocásek ješlě vykukuje. Pěna kypí z domku a zahalí otvor jeho jako
(závojem. Kam se poděl šnek ? Jest snad domek dutý a skrývá se hlemejžď do něho
„Jako pes do boudy? Nikoliv, odpoví znatel. Hlemejžď má v domku svá střeva. Domek

176

není jenom vedlejší nepodstatná část těla jeho, nýbrž náleží bezprostředně k tělu, ukrý-
vaje nejdůležitější ústroje vnitřní, Rozšlápneme-li ho, vylezou z něho střeva ven jako
červy, a objeví se ještě několik jiných vnitřností, o nichž se obšírněji promluví. —
To vše, jakož i podivná podoba hlemejždě, která nesouhlasí se žádným jiným obyčej-
ným zvířetem, poukazuje na to, že zaujímá v soustavě živočišné zvláštního místa. Když
jíme hovězí masó, když obíráme ptáka, naskytují se nám vždy kosti, U ryb jsou kosti
a kůstky skoro nebezpečné. Hlemejžď zase, třeba jsme ho anatomicky neskoumali,
hned na první pohled nám ukazuje, že kostí nemá, neboť ty by jeho pohybování na
všecky strany, jeho skracování a roztahování těla nemožným učinily. Hlemejžď mená-
leží tedy do třídy páteřníkův neb zvířat obratli a kostrou vnitřní opatřených, ku kte-
rým patří ssavci, ptáci, plazy a ryby. Napadne nám snad, že raci, brouci, včely,
mouchy atd. rovněž jako hlemejžď opatření bývají tvrdou škořepinou, Ale raci a hmyz
jsou na celém těle pokryty brněním, které slouží ku podpoře svalů, místo na povrchu
u vnitř upevněných. Každá nožka, každé týkadlo, sám dřík jest rozdělen v články a
kroužky, Hlemejžď zase kromě jedné nepohyblivé škořápky jest docela měkký, aniž nám
ukazuje určité články, neboť se na něm může všecko podle libosti stahovati, zkraco-
vati a vystrkovati, Nemůžeme ho tedy počítati k členovcům, kamž náležjí hmyz a raci.
Tedy by snad pro své ohyblivé nečlánkovité tělo náleželi mohl k třídě červů, k pi-
javkám a žížalám ? Čtenář si při tom zpomíná na šneky bez domkův, na plže, k čer-
vům velmi podobné, Ti však od červů valně se liší tím, že tito mají tělo kroužko-
vité, válcovité, bez zvláštních hýbadel a jiných výběžků: hlemejžd ale alespoň růžky
nosí a slřeva v škořepině ležící oddělené má od nohy, která ku pohybování slouží.
Postavíme tedy třídu měkkejšů (pro měkkost těla tak nazvaných), ku kterým patří hlemejžď
i mušle, mezi členovce a červy. Jak se liší mušle od hlemejždě, ví každý. Tilo mají
jednu škořepinu točenou, ony dvě netločené, (O anatomických rozdílech nemluvíme,
aniž na výminky u hlemejždů ohled béřeme.) Proto také onen rozdíl na zřeteli ma-
jíce, nazývali někteří přírodozpytcové hlemejždě jednoškořepinné (univalva) a mušle
dvouškořepinné (bivalva), a uvedli je co řády v třídě měkkejšů (mollusca). —
Přikročíme teď k popisu našeho obecného hlemejždě (Helix Pomatia Lin.). Mohli
bychom celé zvíře považovali jako z dvou dílů složené, z těla zavinutého a nepohyblivě
v domku spočívajícího (Tab. 8. Fig. 4. A. B.1.) a z těla pohyblivého na světlo se vyplazu-
jícího. Část první jest pravý dřík, neboť chová v sobě slřeva, jako dřík člověčí. Protože
ale u člověka a u jiných zvířat mimo dřík rozeznáváme hlavu a končetiny, musíme u
blemejždě tyto oudy hledati na té čásli jeho těla, která ze škořápky na světlo vychází.
Hlavou přede vším nazýváme přední část těla, protože oči, úsla, a jak později uvidíme,
i mozek v sobě chová, ačkoliv od krku tak přísně se neodděluje, jak to bývá u hlav
páleřníků a členovců, lebkou a hlavním štítem opatřených. Předně ale držíce se sta-
rých názvů popíšeme plášť. Pod pláštěm se vyrozumívá kůže pokrývající celý kus těla,
který pod škořepinou leží a nahoře zatočený jest. Jmeno své má odtud, že u ně-
kterých nahých hlemejždů, plžů, onu čásť těla, kde jálra, srdce i slřeva se nachá-
zejí, pevná kůže jako plášť zahaluje. Rozlomíme-li opatrně škořepinu, objeví se plášť pod
ní, docela jako domek sám zatočený a k vnilřní straně pevně přilehající. Rozvinutý
plášť podobá se noční čepici, na pravé straně jest okrouhlý a hnědozelený, proto že
játra podle celé délky na té straně těla spočívají a průzračným pláštěm prosvitají, Na
levé straně jest tělo hranaté a barvy bílé, Svaly totiž běží jako stužka od jednoho bodu,

177

kde ke škořepině přirostlé jsou, nahoru, ku konci a dolů ku kraji pláště a slouží k tomu,
aby se zvířecí tělo oužeji k domku přitlačilo. Blízko u kraje pláště nachází se plícní
vak (Fig. 1. B.), asi třetí díl celého dříka zaujímající, pokrytý množstvím žil jako stromek
rozvětvených; v něm leží srdce i ledvi (Fig. 7.m, 9). Díra (Fig. 1. p) jest plícní otvor,
kterýmž zvíře dýchá, totiž vzduch atd. do měchu poušlí a vypouští. Vedle ní se na-
chází řiť (Fig. 1. a), kde se oustí slřevo. Od huby totiž travní kanál do těla pod
pláštěm nahoru vstupuje, a obrátíe se zpátky onou děrou končí. Ve Fig. %. jest viděli
střeva v plášti pod domkem ležící. Také plícní měch jest otevřen, v němž pozorovati
lze srdce (n), žíly nm), ledviny (g) a taktéž pastelín čili vycházející střevo (k). Vedle
díry plícní a řili leží v kraji neb límci pláště dva výrůstky (Fég. 1. 00). Když zvíře se
stahuje do škořepiny, při čemž krk (Fig. 1. u) nahoru ohýbá a hlavou napřed do
pláště se vlírá, až jen zpodní strana nohy ještě vidna, ony výrůstky přilehají ke stranám
zataženého lěla a plícní díru zavírajíce zabraňují vzduchu vystoupili z měchu. Noha
sama i ocas jsou pouhé maso, jen nahoře v krku (Fig. 1. u) leží jícen od huby do vnitř
těla stupujíci, a čásť plodního ústroje, klerý nejvíce nahoře, v játrech (Fig. 1. A) položen,
končí se děrou (Fig. 1. f.), kudyž na jaro plodidla se vystrkují. Tak nazvaný ocas (Fžg. 1.0)
nejlépe můžeme uvažovati co patu nohy, pravý ocas ale, podle analogie u jiných zřířat,
byl by konec těla pláštěm pokrytého (Fžg. 1.0). V kůži nohy vidíme mnoho modrých
žilek, které ji jako síť prostupují. Podobně záhybům v dlani člověčí ulehčují tyto žilky
pohybování na všecky strany, neboť kůže sama jest tak tuhá a drsnatá, že by málo
ruchu dopouštěla, kdyby oněmi vráskami nebyla rozdělena v mnoho jednotlivých částí.
Dole již blízko stopy (Fig. 1.yy) viděti jest dlouhou žílu kolem celé nohy běžící. "Tato
zvláště podporuje pohybování nohy, neboť kraj nohy brzo do vnitř se ohýbá, brzo zase
k věcem, po kterých hlemejžď leze, pevně se přillačuje. Zpodní strana nohy čili stopa
jest docela hladká a hojnými slinnými žlázami opatřená, tak že lehce k hladkým věcem
přilípne, dráhu lesklou za sebou zanechávajíc.

Přejděme teď ke škořepině jakožto tvaru k zevnitřní podobě náležejícímu, ne-
chajíce prozalím jiných strojů a oučinkování jejich, kterých jsme předběžně byli dotkli.
Pozorný čtenář Živy ví, že rak vlastně má měkkou kůži vápnitou maltu vypocující, která
na vzduchu tvrdne a tak celé tělo obrní. U hlemejždě jen plášť má tu vlastnost,
že vypocením podobné malty vytvořuje se domek, přilehající k závitkům zadního těla
pláštěm pokrytého. Toto vypocování slává se žlázami, obzvláště hustě v límci pláště
položenými. Pozorujeme-li tvoření se škořepiny u mladého zvířete, pak se nám forma
její později ouplně vysvětluje. U mladého ráčka všechny oudy , ačkoliv ještě ne-
vyvinuté, přece již jsou naznačeny a hebkou koží pokryty, která onu skořepinu tvořící
látku vypocuje. Škořepina co mrtvá, kamenná látka neroste zároveň s tělem. Zvět-
šují-li se tedy oudy, brzo ráček obmezena se musí cítili ve svém brnění. Odvrhujeť
škořepinu — rak se svléká. Vnilřní části jsou lím mna svobodě i roslou silněji, až
měkká je obalující kůže zase škořepinu vypolí, které později při dalším pudu ke vzrostu
rak znova se sproslí atd. U hlemejždě ono svlékání škořepiny místa nemá, u něho,
proto že starou škořepinu odvrhnouti nemůže, musí se tělo řídili podlé domku. U hle=
mejždě tělo vždy ze škořepiny vyrůstá, a nově narosllá čásť nad sebou nový kus ško-
řepiny si tvoří, k staré jej připojujíc. Tedy naopak jako u raka.

Mladý hlemejždík vejce opouštějící již docela se podobá k starému. Máť on
hlavu, růžky, nohu, jen dřík se liší ode dříku vyrostlého hlemejždě tím, že není stočen

12

178

v mnoho závitků, nýbrž jen jednou zakroucen jako malý červík. Nejlépe si to před-
stavíme, pomyslíme-li si nohu, hlavu a záda hlemejždě (Fig. 1. yywu V) asi dvadcet-
kráte zmenšené, a místo těla (Fig. 1. AB) jen poslední zatočený končík (Fég. 1. 1) na
záda nasazený. Že dřík již v počátku jest kroucen, pochází z přírody zvířete. Hle-
mejžď totiž nemá jako jiná zvířata srdce a ostatní stroje k živobylí potřebné v pro-
střední linii těla položená, nýbrž více na pravé straně. Tím vždycky pravá strana více
se krmí, pročež rychleji roste nežli levá, která pozadu zůstává, a tak-se slává, že sil- *
nější pravá strana o slabší levou se točíc ono kroucení působí. Již ve vejci ono
kroucení se stalo nerovností látky tělesní, i ve vejci již plášť, kroucené tělo obkli-
čující, škořepinku, jak se rozumí též točenou, vypotí. Poněvadž pak škořepina již
utvořená více se nesvrhuje; nezbývá rostoucímu tělu nic jiného než otvorem (Fig,
2. a) ven povyrůstati. První škořepinku utvořil celý plášť, po. vylezení šneka z
vejce ale přejme límec pláště přistavování nových kusů domku, pročež i pozdější zá-
vilky škořepiny vždy vělšími se stávají, neb stářím límec pláště při vyrůstání do délky
spolu i v celém svém okruhu se zvětšuje.
(Dokončení)

O povětrnosti.
Od Dr. V. Kuneše.

III.

Náš obor vzduchový, který jest jevištěm všech meteorologických úkazů, nemůže,
jako při posavadních našich úvahách, považován býli za těleso pouhé a jednostejné.
Skládáť on sez více podstatně od sebe rozdílných částí, z nichž nejpřednější jsou vzduch
a vodní páry, a každá při proměnách svých jinými zákony se řídí,

Že každá spousta vzduchu, která jest částí našeho povělří, byť i na oko nejsušší,
vodní páry v sobě obsahuje, každodenní zkušenost ukazuje. Neméně však jisto jest,
že mnohost par v stejné prostoře velice rozdílná býli může i skutečně jest, a že tato
mnohost řídí se hlavně podle teploty vzduchu. Teplejší vzduch přijímá mnohem více
par nežli studený, k čemuž téměř všecka tělesa, která v sobě vlhkost mají, jak mile
se vzduchem se setkají, přispívali musejí, an voda v nich obsažená se vypařuje. Ani
led nečiní výminku, neboť každý kus ledu, byť i nejnižší teplotě vysazen byl, zmen-
šuje se vypařováním tak dlouho, pokud jen vzduch jej obklopující v stavu jest přijí-
mati páry. Schopnost však vzduchu, přijímali páry, má jisté meze, závislé od jeho
teploty.

V těchlo málo slovech záležejí všecky zákony, dle nichž řídí se úkazy v parokruhu,
Čím vyšší jest teplota vzduchu, tím více par může on v sebe přijmouti a udržeti. Tak
přijme jeden Pařížský krychlový slřevíc vzduchu, ochlazeného až na mrazový stupeň,
na nejvýše tolik páry, co by vážilo 3.6 granů. Zahřeje-li se však tento krychlový
střevíc vzduchu až na 169 R., již může přijmouti páry 7.9 granů, a při teple 209 R,
15,9 granů. Nad toto množství -nelze při stejné teplotě o nic více par do krychlového
slřevíce vzduchu vpravili, Spoustu vzduchu, ve které páry již léto mnohosti dosáhly,
jmenujeme nas ycenou.

Taková-li parami nasycená spousla vzduchu se stlačí, tedy přiměřená část pať vé

179

vodu se promění. Kdyby n. p. dotčený krychlový střevíc vzduchu, který při 109 R.
bez mála 8 granů páry obsahuje, nějak z venčí působícím tlakem až na prostorní obsah
půl střevíce stistěn byl, nalezli bychom vnitřní stěny nádoby mokré, na znamení, že
částka par ve vodu se proměnila. Ostatek par vážil by pak jenom něco ke 4 granům,
To samé, co se tuto děje venkovským tlakem, stává se též ochlazením vzduchu,

Naplňme nádobu jednoho krychlového střevíce vzduchem povětrným, majícím
teploty 20" R. a úplně parami nasyceným, tak že tyto bez mála 16 granů váží, a na-
lezneme zpočátku slčny docela suché, Ochladí-li se však nádoba ta a obsažený v ní
vzduch až na 10" R., shledáme slčny malými krápějemi vody pokryté, které budou
dohromady hnedle 8 granů vážili, an ostatních 8 granů podrží svou podobu páry.

Obrátíme-li tato pravidla na vzdušné spousty povětří, budou z toho následovati
všecky ty úkazy, jež obsahují utvoření se oblaků a sraženin všeho druhu.

Pokud vzduch není parami nasycen, přijímá jich ode všad, kde se nalezají vlhká
a tekutá tělesa; tyto páry pak rozličně proháněny jsou od větrů, a když přijdou do
oborů studenějších, zhustnou a buď stanou-se viditelnými co mlha neb oblaky, anebo
spadnou co rosa, déšť anebo sníh.

Smíšení se dvou parami naplněných vzduchových spoust nestejné teploty jest
příčinou téměř všech sraženin, které tedy rovněž v nestejném rozdělení teploty svůj
původ mají a z té samé zásady vyvésli se dají, jako proudové vzdušní,

Pokusíme se tuto, jako jsme v předešlém článku o proudech vzdušných uči-
nili, o to, abychom z této základní zásady vyvedly jednollivé sraženiny, při čemž obme-
zíme se pouze na nejzajímavější i vylkneme hlavně ty, které i do velikého stroje po-
vělrnosli zasahujíce ostatní její kola buď popuzují anebo zastavují.

Počneme s rosou, která hlavně v noci se tvoříc na rostlinách i jiných tělesech v
způsobě krůpějí se jeví, při nižší pak teplotě jakožto jíní v pevnou podobu se sráží,
Poněvadž talo sraženina nejvíce jeví se v dobách takových, kde žádných oblaků na
nebi se nespalřuje, zavdala příčinu ke mnohým domněnkám.

Alchymisté bedlivě sbírali rosu, pokládajíce ji za výlev hvězd, v němž doufali
nalezli zlato. Jiní měli ji za drobný déšť z nejvyšších vrstev povělří, ještě jiní domní—
vali se, že vystupuje ze země. :

Teprv Wellsova v Londýně konaná vyšetřování té věci objevila jednotlivé okol-
nosti tvoření se rosy, které všecky ukazují na to, že má svůj původ v rychlém ubývání
tepla poblízku půdy. Když totiž za dne půda se zahřeje, vystupují z ní do výšky páry,
které večer, když vzhůru čelící vzdušný proud ochabuje, zase dolů se vrací nena-
sylivše vzduch,

Když pak po západu slunce půda při jasném a tichém povělří teplo své ze sebe
vypouští, jest obyčejně o několik stupňů chladnější nežli vzduch ve výšce několika stře-
víců, a vodní páry v nejdolejší vrstvě vzduchu obsažené srážejí se v podobě kapék na
věci na zemi se nalezající. Čím rychleji se děje sálání tepla ze země, tím hojněji padá
rosa při stejné vlhkosti vzduchu, á vše, co takovému sálání překáží, jako n. p. záclona
nad zem postavená anebo i stranou stojící, potažená obloha atd., zastaví tvoření rosy.,

Padne-li sáláním teplota půdy až na ledník, tedy pára ztuhnouc vezme na se
podobu krásných krystalů, jež nazýváme jíním. Okolnosti, při jakých rosa se tvoří, jsou
často docela opáčné oněm, při jakých povstává mlha, An totiž při rose půda chladnější
jest nežli vzduch nad ní se nacházející, povslává naopak mlha často tím, že vlhká půda

12*

180

jest teplejší nežli vzduch, tak že vystupující páry se v něm srážejí, čímž vzduch se zakalí,
Děje-li se takové srážení par u větší výšce nad zemí, povstává z toho oblak.

Ne vždycky však, když je půda teplejší nežli vzduch, ukazuje se mlha. Je-li

totiž vzduch tuze suchý, netvoří se i při vší rozdílnosti teploty žádná mlha a páry zů-
stávají ve své pružnosti, Kde se ale spojuje vlhkáteplá půda s chladnějším vlhkým vzdu-
chem, tam bývají mlhy velmi časté. Jest však také možná, že větrové odnesou páry
s teplejšími spoustami vzduchu do teplejších krajin, kdežto se pak v mlhu promění,
anebo že teplota jedné krajiny náhle klesne a tak možným učiní tvoření mlhy. Obojí
tyto případy v našich krajinách obzvláště v zimě často se pozorují. Buď přinášejí k
nám jihozápadní větrové velmi mnoho par, anebo pozdvihují se chladní větrové severo-
východní, kteří rychle utvoří mlhu.
: Tím samým způsobem, jak v nižších vrstvách vzduchu tvoří se mlha, povstávají
na vrstvách vyšších jiné, více méně neprozračné sraženiny, jež nazýváme oblaky a které
se velice vyznačují rozmanitostí a proměnami svých podob, tak že téměř nemožné
jest, pouhým popisem podati pravý obraz jejich forem. Při oblacích hledí se hlavně na
jejich barvu a výšku, na jejich velikost a hojnost vody, na rychlost jejich pohybu a
konečně na jejich podobu.

Často ukazují oblaky přerozmanité barvy, což záleží dílem na rozličné jejich
hustotě, dílem na rozličném směru, v jakém na ně padá světlo sluneční anebo měsíční.
Je-li oblak jenom jediná tenká vrstva, jeví se nám obyčejně bělavá, více neb méně se
podobajíc lehké mlze. Je-li v ní par větší hojnost, nabývá barvy šedivé, a při ještě
větším množství par přechází do černošeda, jakož pozoruje se při vyslupování mračen
bouřku přinášejících. Když stojí slunce nízko, ukazují oblaky často rozličné barvy,
což pochází od zlomených paprsků světla, které se při takovém postavení slunce od
nich odrážejí. Nejčastěji jeví se oblaky červené nebo pomerančové, tak zvané červánky ;
zelené nebo modré oblaky náležejí k největším vzácnostem.

Oblaky nalezají se ve všech výškách, od hladiny mořské, na níž v polárních
krajinách v každém počasí ročním se objevují, až i daleko nad vrcholi nejvyšších hor.
V našich krajinách spouštějí se oblaky za sychravých deštových dnů až na 1500 střevíců
nad zem. Nad sněhovou čárou nemohou se více oblaky skládati z tekuté vody,
nýbrž z outlých krystalových částek, poněvadž teplota oněch výšin stojí hluboko
pod ledníkem.

Jako výška oblaků, jest i rozlehlost jejich a závisící od ní hojnost vody velmi
rozdílná, a často velmi znamenitá a obyčejně vělší nežli by se nám zdála.

Vůbec pohybují se oblaky s toutéž rychlostí, jakou má vítr je ženoucí, i mohou
při prudkém větru za hodinu třeba 10 zeměpisných mil uraziti. Důkazem toho jest
rychlost, s jakou často bouřlivá mračna celé země proletují. Při tomto pohybování oblaků
musí se však zřetel vzíli na to, že oblaky v době svého se tvoření, a též i v tom čase,
když sraženinu spouštějí, často palrně na větry samé působí, ba i změnili je mohou,
jakož jmenovitě při bouřkách lze pozorovali.

Než při vší proměnlivosti oblaků znamenají se přece jisté vracející se formy,
jež Howard vyznačil zvláštními názvy, kterých meteorologové podnes užívají. Když při
jasném povětří vanou ve vyšších oborech větrové jihozápadní, tvoří se na nebi všelijak
zkadeřená bílá vlákna, ježlo nazývají se řasy (Federwolken). Při delším trvání jižního

181

větru potáhne se celý obzor stejně hustou vrstvou mlhy, nazvanou sloha (Schicht-
wolke). V letě unášejí vystupující vzduchové proudy z mokrých míst země páry do
výšky, které se tam shuštují v krásně zaokrouhlené kupy (Haufenwolken). Dešťový
mrak (Regenwolke) konečně skládá se z více právě jmenovaných oblakových tvarů,
které rozmanitě jeden v druhý přecházejí, až se v hromadu shluknou, Ona část,
která nejdříve poušlí sraženinu, jeví se co nejnižší, jest neurčitě obmezena, dosli hrubá
a barvitosti temné. V okamžení, když začíná padali déšť, prodlouží se pak tato část
k dolejšku. Dešťový mrak vzrůstá často ku podivu rychle v nesmírnou velikost, an voda
ve způsobě par ve vzduchu obsažená náhle se sráží. O rozličných poměrech, v jakých
se déšť jeví, promluvíme v příštím článku.

Cesta do Banatu.
Od Ant. Fryče.
(Dokončení.)

Dostav se do Šandorfu nalezl jsem tam dobrého střelce, který se nabídl, že
mne na hon vyprovodí, a protože krajinu dobře znal, svěřil jsem se mu zcela, I vedl mne
přes úrodné pole až k průplavu Bega nazvanému, kterýž za času císařovny Marie Te-
resie s velikým nákladem uměle jest veden z nepatrné říčky blíže Vršce skoro rovně
k Tomaševci, kdežto do řeky Tisy padá. Oučel průplavu toho jest, odvoditi jarní vody
z. rovin banátských a tím uchránili zasetá pole před zaplavením, Bývá zde na jaře ta-
kové množství vod, že ani tento průplav nestačí jich pojmouti, a na mnohých místech
se ještě s obou stran hráze navážeti musejí.

Právě na onom místě, kde jsme se k průplavu tomu přiblížili, nalezá se dlouhá,
vrbovým křovím porostlá hráz, která nám poskytovala velmi pěknou příležitost k honbě,
a když jsme se k večeru velkou zacházkou malým vrbovým lesíkem přes luka a pole
domů vrátili, byl výsledek naší honby dosti potěšitelný.

Za celý čas v Alibunaru strávený dostal jsem následující ptactvo: čtrnácte po-

štolek rudonohých, dvě červené volavky, (Ardea purpurea), jednu šedou volavku (Ar-
dea cinerea), tři slučky (Totanus stagnatilis), šest sluk malých (Totanus glareola), ko-
lihu (Numenius arguata), malého bukače (Ardea minuta), mnoho sprostých kachen,
poštolky, ostříže a t. d.
P Dne 29. odejel jsem do Perlasu, kteréžto místo leží naproti pevnosti Titelu u
velké bažiny, Belo blato nazvané: V poslední uherské válce byl Perlas stanoviskem ma-
ďarské strany a jest neustálou kanonádou z přední strany skoro rozdrcen, teprv zde
onde vynikají nové stavby mezi strmícími zříceninami,

Dle popisu německého přírodozpytce Baldamusa byl jsem sobě utvořil velmi živý
ideál o zvířeně této krajiny, ba udání jeho, jaká se nacházejí v popisu jeho cesty do Ba-
natu a Sremu konané roku 1847, byla mně k víře téměř nepodobná, i myslil jsem si,
že bych spokojen byl, kdybych jen desátý díl od něho vyčtených věcí nalezl. Jaké
bylo ale podivení mé, když druhý den ráno vyšed na lov v průvodu zkušeného může,
spatřil jsem na jednom ostrůvku, silnými vrbami porostlém, na sta bukačů prostředních
(Ardea nycticorax). Byli velmi krotcí a pokojně čekali, až jsme lodku přivázali a tři

182

z nich jako vrabce se stromu sestřelili, načež druzí, ranami zděsení, o několik stromů
dále popolítli. Za malou chvíli jsme jich zabili devět, načež uznávaje, že bych jich ne-
mohl více. praeparovat, přestav střileti domů jsem se odebral.

Dne 31, vyjel jsem na loďce do močálů, a poštěstilo se mi zabiti malou stříbřitou
volavku (Ardea garzetta). Když jsme se asi hodinu od Perlasu vzdálili, doslali jsme
se k vrbovému lesíku, a tu stáli též zříceniny domku, v němž před rokem 1848 bydlel
polesný, u něhož p. Baldamus tak blažených dní strávil; nyní jest tu pouze posádka
pěti mužů k obhájení lesa, a ti mají boudu napolo v zemi utvořenou, k

Smutně zajisté působilo to na mne, když jsem povážil, o jak mnoho tužší jsou okol-
nosti, ve kterých já zde badání svá opuštěně konám, nad ony výhody, jimiž byl p. Bal-
damus podporován; neb musím podotknouti, že opustiv Alibunar překročil jsem hranice
Tirsko-banátského pluku, ve kterém jsem se byl jako doma pohyboval, a že nyní zcela
v cizině jsem se nalezal, nemaje žádných platných poručných listů, než jediné povolení,
stříleti v Německo-banátském pluku, jež jsem byl od pana plukovníka Manajloviée z
Pančeva obdržel. Opustiv zbořeniště zašel jsem dále do lesa, jehož nejvělší část ve
vodě stojí, až k onomu míslu, kde ode dávna veliký počet volavek šedých (Ardea cinerea)
hnízdí. Majíť veliká svá hnízda na vysokých stromech hustě vedle sebe, a jsou při
nich velmi krotké, což právě činí prolivu k veliké opatrnosti a plachosti, s jakouž mimo místo
hnízdní umějí se vyhnouti střelci. Probrodiv se vodou až pod samá hnízda zastřelil
jsem jich s jednoho stanoviska po sobě pět, a nepotřeboval jsem k tomu pranic
více času, než co jsem opět nabil. V podobných společnostech, jako já „šedou vo-
lavku hnízdící nalezl, našel p. Baldamus r. 1847 i mnoho jiných druhů ptaclva, k. p.
malou stříbřitou volavku (Ardea garzetta), kormorána malého (Carbo pygmaeus), ibisa
evropského (Ibis falcinellus) a jiné. Na své doptávání jsem se ale dověděl, že všecko
toto plaché ptactvo následkem nesčíslných ran z děl se úplně z krajiny té bylo vystě-
hovalo, a teprv poznenáhla se opěl na slará stanoviska vrací. :

Následující dni učinil jsem dva výlety na jezero, které u proslřed močálů se
nalezá ; tu jsem pobil množství roháčů (Podiceps cristatus), všelijaké kachny, pět čer-
vených volavek (Ardea purpurea), dvě žluté (Ardea comata) a malého kormorána (Carbo
pygmaeus), po kterém jsem byl velmi toužil. Třetího dne jsem se po namáhavém veslo-
vání dostal k poledni až na protější břeh jezera, a tu chtěje sobě odpočinouti, spatřil
jsem velikou slříbřitou volavku ve výšce letěli a nedaleko mne k vodě se postavili.

Dychtivostí pe tomto vzácném ptáku tlouklo mně srdce i kradl jsem se podle
vrbových stromů k onomu místu.

Volavka však bystrým okem mne zpozorovavši, zdvihla se i chtěla se opět vrátili
v tu krajinu, odkud byla přiletěla, příznivou však pro mne náhodou letěla mi právě
přes hlavu, i poštěstilo se mně po druhé ráně ji lak trefiti*), že okamžřtě hlavu sklo-
mivši mrtva do čisté vody jezerní spadla. Dosáhnuv tím jednoho z nejvrouenějších
svých přání, vrátil jsem se domů. Veliká stříbřitá volavka jest z volavek evvropských
největší, nejkrásnější a nejvzácnější; po celém těle je bílá jak padlý sníh, nohy a
zobák její jsou hnědé, oko žluté, kůže u zobáku a kolem očí ale smaragdově zelená,

*) Myslím že nebude od mista, když se zde vděčně zmíním o panu Františkovi Rubšoví, pu-
škáři v Praze,.od kteréhož pocházela výtečná dvojka, která mně již dříve po pět let na
honech rovněž tak dobře sloužila, jak při neustálé střelbě na tomto výletu,

183

Na jaře má na hřbetě svatební okrasu, skvostná to péra 14“ dlouhá, od magnálů uher-
ských velmi hledaná, Takých per měla má volavka dvaalřicet, i nalezá se nyní jakož
i všecko ostatní ptactvo zde uvedené ve sbírce národního Museum. +

Rychlostí času donucen odebral jsem se dne 6. května do Titelu a odtud po
parolodi do Zemuně. Dne 7%. jsem se přeplavil do Bělehradu, bych tu všecky známé
Čechy navštívil.

Bylaf tu téhož dne slavnost v Paleluji, při kteréžto příležitosti jsem viděl národní
tance na hřbitově provozovat.

Přenocovav u p. vrchního inžinýra Nevole ani nezpozoroval jsem, že se v cizině
nalezám, neb celá domácnost byla po česku- zavedena. Dne 8. jsem byl přítomen
reguiím za zemřelého ministra vnitřních záležitostí Petroněvice, kteréžto se konaly se vší
obřadností slovanského rilu, načež následovalo kázaní arcibiskupa Bělehradského, jenž
velebnou osobností svou, rovněž jako zřetelným a důmyslným přednášením celé shro-
máždění do vyššího takřka nadšení uvedl. :

Odtud jsem šel do čílárny a pak do dělostřelecké akademie, kdež mne slovútný
pan Zach, ředitel ústavu tohoto, celé zřízení jeho okázal. Přednášky o všech předmě-
tech dějí se v řeči srbské, mimo to se zde též vyučuje jazykům vlaskému a francouz-
skému. Na dvoře jsou postaveny nástroje k tělocviku a v zadních staveních jest tělo-
cvična a Šermovna, zřízená od p. Zamastila, který za krátký čas svého pobytí v Běle-
hradě vše ku podivu dokonale zřídil, a právě opět stavením plavárny se zaměstnával,
což vše mu pro nedostatek dobrých a schopných řemeslníků veliké oblíže působí,
Učiniv konečně poklonu u p. rakouského konsula, přeploul jsem zase do Zemuně,
Opominul jsem vzezření a bližší poměry Bělehradu popsati z té příčiny, že již dr.
Slaněk po svém delším tam pobylí roku 1846 to tak důkladně v časopise Poutníku
učinil, že nemohu ničeho k tomu přidali, nežli že se pravé křídlo města, Vračar na-
zvané, velice zvětšilo krásnými stavbami, za jejichžlo oupravnost a vkusnost nejvíce
děkovati jest krajanu našemu panu vrchnímu inžinýru Nevolovi,

Dne 9. odebral jsem se do Pančeva, a sotva se tu poohlídnuv nalezl jsem pří-
ležitost do blízkého Brestovce, kdež jsem u jednoho p. zástupníka přístřeší nalezl.

Od oné doby, co jsem byl Perlas opuslil, odpočinul jsem si po neuslálém honění
a praeparování, i počal jsem nyní opět s obnovenou silou výlely konali,

Dne 11. viděl jsem, hned jak jsme do blízkých močálů vjeli, celou tlupu supů,
kteřížto se byli na jednom padlém koni shromáždili, jsouce však již nažráni nedočkali rány.

Dne 13. pozorným mne činil zvláštní hlas mořských laštovek, jenž se mezi oby-
čejnými rybáky (Sterna hirundo) nalezaly a letem i lmavým břichem od nich se lišily,
Dlouho jsem nemohl žádnou zastřelit, neboť byly velmi opatrné, a mnohá obyčejná la-
štovka musela pálravost mou smrtí zaplatiti. Konečně jsem se přiblížil k místu, které bylo
mladým, asi 6“ vysokým rákosem porostlé ; tu se jedna opozdila i poštěslilo se mi ji za-
střeliti, Sotva ale s nataženýma křídlama na zemi ležela, přiletělo jich veliké hejno, a
temným křikem čak čak nad zabitou se snášelo. I nemeškal jsem co možná čerstvě
slříleti a nabíjeli, až konečně, mnohými ranami zděšeny a sedm ze své společnosti ože-
levše, více na ránu se nepřiblížily. Při tiché mysli kořist svou prohledav shledal jsem,
že jest to Sterna leucopareia, kterýžto: druh kromě banátských bažin velmi zřídka v
Uhřích se nalezá, v ostatních pak zemích skoro aňi se nevyskytuje.

Když jsem se téhož dne k večeru na loďce z bažin vracel, spatřil jsem asi

184 ]

dvacet velikých bílých pláků ve vodě se šplouchali, a přiblíživ se poznal jsem,
že jsou to pelikáni čili nesytové (Pelicanus crispus), i spořádav svůj štuc položil jsem
se na břicho do lodky, můj veslař se též co možná skrčil, a tak jsme se blížili, až
jsem uznal za možné, jednoho kulkou dosáhnouti. Po ráně se zdvihli s velikým lomozem
i letěli pryč, jeden však zůstávaje pozadu spuslil se poznenáhla opět na vodu.

Pln radosti počal jsem veslovati k onomu místu, on ale vida se nás blížiti, zdvihl
se a poodletěl s palrným namáháním o kus dále, a tak nám to dělal tak dlouho, až ko-
nečně sebrav síly odrazil notný kus cesly v takovém směru, že každé pronásledování
bylo by marným bývalo,

Dne 14. vyjel jsem na voze v jinou stranu než první dni; i projíždějíce kalu-
žemi a rákosím octli jsme se na místě, kde semotam dva tři kusy padlého dobytka
ležely. Dobytek ten byl zahynul v dubnu při nastalém sychravém povětří v takém
množství, že jen pouze u Brestovce stodvacet kusů dílem na paloucích, dílem v baži-
nách samých ležet zůstalo, což bylo hladovým supům, se srbských hor ve velkých
hejnech se dostavivším, velmi vítané,

V ten čas, když já do oné krajiny přišel, byli s obráním masa již skoro hotovi,
a museli se mezi sebou o zbylky rváti, což nám poskytlo možnost až na 80 kroků se
při voze přiblížit. Po dvou ranách zdvihli se a já již počal myslitli, že jsme je na darmo
plašili, an tu jeden s nolné výšky mrlev na zem spadl a naší kořistí se stal. Tu teprv
poohlídl jsem se do výšky i viděl jsem nesmírný počet supů, kteřížto po ranách se
zdvihše pořád výše a výše se vznášeli, až ztralivše se oku více se nevrátili. V nej-
větším spěchu je počítaje dostal jsem se až k devadesáli. Byli to ale nejvíce supové
šedohlaví (Vultur fulvus), jichžto barva jest hlavně světle červenohnědá, bylo však
mezi nimi také asi dvacet supů hnědých (Vultur cinereus), kteří svou tmavohnědou
barvou vynikali. Ten, jejžto jsem zabil, patřil k prvnějším, a seděl pravě vedle supa
hnědého, na kterého jsem vlastně mířil a který by mně byl také mnohem milejší býval,
an ve sbírce musejní schází,

Dne 15. musel jsem naslřílenou zásobu praeparovat,

Dne 16. strávil jsem celý den velmi namáhavou honbou chtě dostat hnědého
supa, a však marně, neb náhoda tomu chtěla, že jsem opět nechtěje zastřelil supa šedo-
hlavého, a když jsem konečně při kradení se k jedné tlupě supů až po pás do vody
spadl, vrátil jsem se opět do Brestovce, a lím se moje výlety skončily.

Slíbiv tamějším střelcům valnou odměnu, kdyby nějakého černého supa zabili a
do Bíle Církve za mnou poslali, odebral jsem se dne 17%. z Brestovce.

Poobědvav v Deliblatu jel jsem do Bílé Církve, pak popojedše asi půl hodiny
blížili jsme se opět k pískové pustě; tu mi přeletěl přes cestu nepovědomý pták a do-
mněnka má padala na vlhu (Merops apiaster). Vozka můj však jej ,znal a ukázal mi na
jednu hlíněnou sráz nedaleko cesty, kde jich mmožství kolem děr v hlíně udělaných
poletovalo. I nemeškal jsem si tam pospíšili, než zabiv jich pět musel jsem se zase k
svému vozu vrátili, bych se ještě za dne do Bílé Církve dostal.

Mezi tím časem, co jsem byl Bílou Církev opustil, zaslali mně známí páni důstoj-
níci veliký počet ptactva, kteréž mi praeparoval jeden kupec, jemuž jsem to byl již
dříve okázal. Nejvzácnější mezi nimi byli: orel krátkoprstý (Aguila brachydactyla) a
roháč malý (Podiceps auritus).

Od 18—24. musel jsem strávit v Bílé Církvi a používal jsem času k hledání „

185

brouků, lastur a hmyzu, též jsem: koupil několik želvy evropských (Emis europea), dvě
řecké (Testudo graeca) a několik druhů ryb. Dne 24. odejel jsem do Baziaše, a při
čekání na paroloď spatřil jsem golubacké mušky, jichžto jsem něco schytal a do líhu
schoval. K polední přijela paroloď, a dne 26. ráno byl jsem -v Pešti. Tenkráte jsem
nalezl přístup do Musea, a spolu jsem seznal p. kustoda Pethényiho, jejžto jsem později
při prodeji Feldeckovy sbírky v Karlových Varech blíže poznati příležitost měl,

Dne 29. jsem se octl opět v drahé Praze, a musím jen ještě to podotknouti, že
jsem též svého živého orla šťastně do Prahy dovezl, který se až dosud v musejní za-
hradě zdráv nalezá.

Nástiny životopisů českých přírodoskumců.
Od Dra. Viléma Weitenwebra.

HL Kašpar hrabě Šternberg.

Poručivše ve předešlých dvou náslinech oba o vlast i vědu velezasloužilé bratry
Presly pozornosti a paměli ctčných svých čtenářů, podnikáme nesnadnou zajisté úlohu,
v tak obmezené prostoře, jak listy tylo připouštějí, podali jen poněkud postačitelný
obraz života a činnosti muže tak proslavěného, který rovněž společenským postavením
svým, jako neobyčejnými zásluhami o přírodnictví nad současníky své vynikal. Míníme
zemřelého dne 20, prosince 1838 na svém zámku Březině hraběte Kašpara Štern-
berga, c. k. skutečného tajného radu a komořího, velkokřížníka -c. k. řádu Leopol-
dova, přednostu vlastenského Musea a c. k. vlastenské hospodářské společnosti v Če-
chách, člena rozličných akademií a mnohých učených spolků, pána na Radnicích atd.

Co potomek slaroslavného rodu Šternbergů narodil se Kašpar Maria dne 6. ledna
1751 v Praze, jsa nejmladší syn cís. tajného rady a komořího Jana ze Šternberga a
Johany Jozefy, dcery nejvyššího purkrabího Filipa hraběte Kolovrata Krakovského. An
oba starší jeho bratří Jan a Jáchim dle příkladu otcova věnovali se stavu vojenskému,
ustanoven jest Kašpar ještě co pacholé pro stav duchovní, kdežto jej očekávalo rovněž
časné zaopalření a čestné postavení. Již v 41, jeho roce totiž udělen jest mu na pří-
mluvu císařovny Marie Teresie dle tehdejšího obyčeje od papeže Klimenta XIV. kano-
nikát při německé kapitole ve Freisinku. Nedlouho na to obdržel hrabě Kašpar, ne-
musiv ani otcovský dům opustiti, druhou podobnou prebendu v Řezně. Až do svého
18. roku vychováván a cvičen byl v duchu tehdejšího času od světských i duchovních
učitelů, z nichž jmenovitě uvádíme francouzského abbé Lambina a jesuitu Jana Špalka.
Již v těchlo svých mládeneckých letech jevil hrabě Kašpar za příkladem obou svých,
o 9 a 7 let starších, mnohostranně vzdělaných bratří, zvláštní zalíbení ve vědách pří-
rodních, jmenovilě v lučbě a mineralogii, kteréžto vědy, počínajíce se toho času. těšili
z rozsáhlejšího pěstování, braly nový, vyšší vzlet.

Konečně v prosinci r. 1779 odebral se 1Sletý mladík prostředkováním ujce svého
ministra hraběte Leopolda Kolovrata do Říma, aby tam v tak nazvaném collegium ger-
manicum dle povolání svého bohosloví studoval. Při všem přísném dohledu uměl si
jemnocitný, pro vše, cokoliv se všeobecného vzdělání týkalo, zaujatý mladík opatřovati
»čelnější plody tehdejší pěkné literatury německé, jako n. p. Gólhovy Werthers Leiden,
které tenkráte v modě byly, což ovšem nebylo žádné přiměřené čtení pro mla-

186 :

dého bohoslovce; vedle toho však čítal s velikým zalíbením také spisy Winkelmannovy.
Proto však nikoliv nezanedbával hrabě Kašpar bohoslovecká svá studia, tak že šťastně
obstáv ve veřejné disputací v červnu 1782 řádný běh jejich dokončit Na to — an
22lelému jinochu nedostatek předepsaného stáří bránil skutečně vstoupiti do Řezenské
kapitoly — strávil několik měsíců v čarokrásné Neapoli. Tam, jako dříve v Římě, s
mladickou horlivostí použil hojně se mu naskytující příležitosti ke studování starého
umění, k čemuž tam tolikerá výtečná díla proslulých umělců co pomůcky nalezal, i
brousil a zešlechfoval tak svou krasochuť *).

Z Malie vrátil se hrabě Kašpar zase do Prahy do otcovského svého domu, od-
kudž pak na čas odebral se do Radnic na panství rodičů svých, kdežto pod. prakti-
ckým návodem bratří Jirásků hlavně lesnictvím se zabýval. Mezi tím činil výlety do
Uher, Rakous atd., až dosáhnuv r. 1785 předepsaného stáří uveden jest co skutečný
kanovník do Řezenské biskupské kapitoly, V medlouhém čase jmenoval ho tehdejší
biskup hrabě Tórring dvorním a komorním radou, později předsedou zemského direk-
toria, při čemž udělil mu proboštství u sv. Víla ve Freisinku, roku pak 1791. povýšil
ho za tajného radu obou zmíněných biskupství, Freisinského i Řezenského.

Za příčinou svých rozličných ouředních prací byl-hrabě Šternbero vázán na stálý
byt v. Řezně, kdežto okolo r. 1795 blíže spřátelil se s vědecky neméně vysoce vzděla-
ným rytířem Brayem, který se loho času za příčinou stálnického řízení též v Řezně
zdržoval. Ten znova vzbudil v něm od dělinství chované, v posledních však letech
okolnostmi téměř udušené zalíbení v přírodnictví, které nyní výhradně obrátilo
se k botanice. K tomu konci dal se hrabě Šternberg od tamějších dvou zasloužilých
znatelů rostlin, prof. Duvalla a Hoppe, důkladně v této vědě vyučovali. Při všeslranném
jeho vzdělání a zvláštní horlivosti přijala ho právě tehdáž v život vstoupivší botanická
společnost v Řezně r. 1797 vším právem za spoluouda. I stal se hrabě Šternberg
rozmnožoval její knihovnu a botanickou zahradu a sám držel rozličné pozoru hodné vě-
decké přednášky. i

Na jedné vědecké ceslč do Vídně seznámil se r. 1802 laké osobně se slavným
prof. Jaguinem starším a s drem. Hostem, s nimiž pak až do jejich smrti nepře-
stal vésti botanickou korrespondencí,

Když potom hrabě Šternbereo r. 1804—1805 za příčinou tehdejšího politického
vyjednávání jakožto tajný rada s kurfirštem svým, arcibiskupem svobodným pánem
z Dalberga, po několik měsíců v Paříži se zdržovati musel, ani v těchto jinak jej ba-
vících okolnostech na vědu nezapomínaje, neopominul použiti té příznivé příležitosti k
seznámení se vedle Alex. z Humboldtu a hraběte Ru mforta i s tehdejšími koryfei
mezi přírodozpylci francouzskými, jako byli Laplace, Berthollet, Cuvier, De-
candolle, Lacepede,Desfontaine, Petit-Thouars, Ventenat aj., a ještě
výše se v botanice vzdělával. Po svém návratu z Paříže do Řezna vzdálil se hrabě

*) Jak příjemný byl hraběti Kašparovi Šternbergovi onen pobyt vlItalii, patrno jest z jednoho
místa jeho spisů (viz Reise durch Tyrol), kdežto po dvaceti letech píše takto: „Již dávno
ozývalo se v duši mé přání, spatřiti opět nivy Italie, kdežto jsem trávil šťastné dni bezsta-

rostného mládí a t. d.

187

Šternberg docela všeho veřejného řízení, a použil dovolení od kurfiršta mu dané k vě-
decko-zábavné cestě přes Mnichov, Brixen, Trident a Padovu do Benátek, na kteréž
dobrým oučinkem jak v botanickém tak i v geologickém ohledu prozpytoval i pří-
rodnicky důležité vršiny Euganejské, slavné lázně Akanské (Aguae Apponicae), Monte
-grosso a Monte Summano i pamětihodné sopky Marranské, Také navštívil přírodnicky za-
jímavé krajiny okolo Vicenzy, lomy a jeskyně Costozské, zajel do Verony“) vystou-
pil na Monte Baldo, ohledal velikolepé jezero Gardanské, spustil se do bání Brettoni-
ckých a vrálil se zase přes Revu, Mandolu a Bassano do tehdejší druhé své olčiny
Řezna, veza s sebou více beden s rostlinami, kopaninami a palaeontologickými věcmi.
Rozličné ty aesthetické, přírodnické a archeologické dojmy, které hrabě Šternberg na
télo krásné cestě pojal, obšírně popsal ve zvláštní knize (viz lit. č. 14.) způsobem, jak
od tak všestranně vysoce vzdělaného muže očekávali se dá, velmi vábným a poučným.
Jmenovitě praví hrabě Šternberg, že ne bez přemáhání odtrhl se od okouzlujících Be-
nátek, kdežto oučelem cesty jeho nebyla města, nýbrž příroda.

„V spravedlivém uznání Šternbergových již tehdáž neskrovných zásluh o botaniku
dali hrabě František z Waldšteina a Pešťanský prof. Pavel Kitaibel jednomu
v Uhbřích nalezenému, krásnému novému druhu z rodu narcisek jmeno „Sternbergia.“
Úplný popis druhu „Sternbergia colchiciflora W. K.“ nalezá se v Botanische Zeitung od
téhož roku (str. 413—117), a vyobrazení její pověšeno jest k čestné památce Štern-
bergově v místnostech Řezenského spolku.

V tuto dobu padají také některé menší, samoslatné spísky (viz v liter. č. 14.,
12., 14.) a nesčíslné žurnalistické články, jimiž šlechetný hrabě Šternberg osvědčoval
své neunavné studium přírody. Zároveň činil Šternberg, jehož zajímal přírodozpyt ve
všech svých oborech, ve spolku s drem. J, G. Schaefferem mnohé galvanické zkoušky
při rozličných nemocech, jejichžto výsledky uveřejnil ve zvláštním spise (viz liter. č. 3.).

Roku 1806 začal Šternberg pracovali o jednom ze svých nejvýtečnějších spisů,
ozdobeném mnohými vyobrazeními, totiž Revisio Saxifragarum (viz liter, č. 21.).
Pohříchu byla 23. dubna téhož roku, v onen pro Řezno tak nešťastný den, netoliko
zahrada botanické společnosti, nýbrž i vlastní zahrada hraběte Šternberga, velmi sta-
rostlivě pěstovaná, od nepřátelského oulokem ženoucího vojska z většího dílu zkažena,
při čemž litoval hrabě jmenovitě zkázu své sbírky živých lomikamenů, jichž veliký počet
vlastní rukou byl nasbíral na alpách Salcburských, Štýrských a Korutanských a v zahradě
své pěstoval, K dotčenému dílu vyšlo po mnohých letech, totiž r. 1822, první (viz liter,
č. 44.) a r. 1831 druhé (viz liter. č. 64) Supplementum Revisionis, v nichž
obzvláště výlečný bolanik Karel B. Presl (viz Živa č. 2.) podstatného měl oučasten-
ství. Při hlavním díle, jak hrabě Šternberg sám v předmluvě vděčně uznává, podporo-
vali jej mnozí z nejznamenitějších botaniků oné doby, z nichž jmenujeme tuto Decan-
dolla, Desfontaina, Schrebera, Wildenowa, Mikana starš., Schradera,
Sprengla, dílem vědecky, dílem sdělováním druhů samých.

Roku 1808 však stal se podstatný převrat v zevnitřních okolnostech našeho
Kašpara Šťernberga, Po smrti totiž staršího svého bratra Jáchima, pána na Radnicích

*) Zajímavé mezi jiným jest pro tehdejší slav palaeontologie (1804) povšechné líčení tak zvaných
ichthyolithů a podívání hodné sbírky těchto skamenělin hraběte Gazoly, která brzo na (to
odvezena jest do Paříže.

188

atd., který 18. října téhož roku následkem rheumatické zimnice náhle mrtvicí poražen,
v 53. roce svého věku neženat zemřel, zdědil hrabě Kašpar dle práva jeho statky. Ná-
sledkem toho opustil brzo na to Řezno, které mu víceletý tam pobyt milým byl učinil,
a vrátil se r. 1810 zase do Čech. Chtěltě budoucí život svůj posvětiti jediné Musám a
rodné své vlasti, i zdržoval se od těch dob dílem v Praze dílem na statcích svých
v učeném úkrytu. V témž roce založil co náhradu za své Řezenské sady s velikým ná-
kladem v Březině na svrchu jmenovaném svém panství botanickou zahradu, v jejíchžto
velikolepých zahřévárnách a sklennících choval mnohou rostlinnou vzácnost (viz Enume-
ratio plantarum horti et agri Brzezinensis, Pragae 1824). — Vedle toho ochotně pro-
půjčil se k vůli obecnému prospěchu ke zřízení přírodnického kabinetu veškerých pan-
ství kamerálních i k náboženskému fondu náležejících, jejž tehdejší c. k. administrátor
státních statků r. 1814 v Praze založiti obmýšlel a který ovšem přispívati musel k lep-
šímu poznání přírodnin oněch statků. Při této práci vydatně jej podporoval neunavný
rostlinozpytec p. F. M. Opiz. — Roku 1817 vydal hrabě Šternbere zajímavý spis,
totiž popsání pamělihodných železnatých shluků, nalezených na panství Radniekém (viz
liter. č. 29).

O Šternbercově neobyčejně hluboké učenosti a klassickém vzdělání v oboru stře-
dověké literatury botanické skvělé svědectví dává mezi jiným také jeho pojednání o byli-
noznalství v Čechách (viz liter. č. 28). První oddělení tohoto od kr. české společnosti
nauk vydaného dila obsahuje historicko-chronologický přehled pokroků botaniky v Če-
chách od 14—17. století. Druhé oddělení podává velmi zajímavé kritické posouzení
spisů o rostlinách, které v udané době v Čechách na světlo vyšly, á tu přede vším dů-
kladností vyniká úvaha o vydáních Matthiola. Pojednání toto bylo prostředkováním
našeho velezasloužilého Ant. Puchmayera také do češtiny přeloženo (viz liter. č.
34). Obzvláštní práci při tom dalo uvedení českých jmen rostlinných, jak se u Kri-
stiána Prachatického, u Klaudiána, Černého, Hájka a jinde nalezají, na
nyní běžná latinská jmena dle soustavy Linnéovy, což vykonáno s obsáhlou soudností,
Byť i ne všecka starší udání byla vysvětlena .a náležitě objasněna, nicméně Šternberg
mnoho učinil pro lepší poznání oněch někdy záhadných rostlin, což vděčně musí od nás
býli uznáno jakožto pracný příspěvek k starší synonymice. Ovšem. zasluhovalo by dle
mínění našeho toto učené dílo dalšího pokračování o tom, co vykonáno v novější době. —
Chvalné zmínky zasluhuje zde také Šternbergcův botanicko-historický, v latině sepsaný
spis Catalogus plantarum ad septem varias editiones commentario-
rum Matthioli in Dioscoridem.*) Ve spise tomto (viz liter, č. 39.) též uváděna
jsou stará jmena rostlin, užívaná od středověkých spisovatelů až do Matthiola, s pracným
vynaložením obsáhlé učenosti na obyčejné nyní rody a druhy dle soustavy Linnéovy.

(Pokračování.)

*) Nápadné jest, že dílo toto ani v Pražské c. k. universitní knihovně ani v národním Museu se
nenalezá. Také p. Palacký neuvádí je ve svém seznamu Šternbergových spisů (viz Ab-
handl. der k. bůhm. Ges. der Wiss. fůnfte Folge Bd. II.) při jeho životopisu.

189

Drobnosti

Zkamenělé stromy v okolé Plzenském.

7 © Ku předním úkolům Živy, ježto si sama stanovila, náleží také ten, aby obádala a ve známost
uváděla přírodní znamenitosti vlasti naší, pročež ji snad nevděk nebude, když jí také ctitelé její sdě-
lovati budou, co se v okolí jejich znamenitého nachází. K takovým přírodním znamenitostem mohou
se též přičísti zkamenělé stromy, v okolí Plzenském hojně se nalezající, o nichž dle geognostického
pojednání pana Josefa Mikše "), k tomu konci ochotně mi sděleného, následující zprávu podávám **),

Zkamenělá dřeva nacházejí se sice v mnohých útvarech horních, u zvláštní však hojnosti a

v poměrech pro zemězpyt důležitých v útvaru kamenného uhlí u Plzně, Útvar tento vyplňuje kotlinu
skoro deset Dmil obšírnou, podlouhlé okrouhlou, jejíž největší délka od jihu k severu čelí. Pahorky
uhelného pískovce dělí ji na rozličné doly, vespolek spojené zelenokamem, jenž byl zpodek břidlicový
od východu k západu prorval a vrstvy hornin velmi nepravidelně promíchal, čímž se dobývání uhlí

v útvaru Plzenském mnohem obtížnějším a nejistějším stalo než jinde, tak že posud toliko sem tam
na výstupu ložiska uhelná otevřena jsou. (Od kamenouhelné kotliny Radnické, východně ležicí, as
čtyry Omile obsahující, jest oddělena Plzenská površím silurickým od jihu k severu se táhnoucím,
jehožto hřbet mezi oběma as na míli široký jest. Největší výšky dosahuje útvar Plzenský severně
za městem nad výšinou Lochotínskou 1302 víd. střev. nad mořem, ješto největší výška útvaru Rad-
nického 1422“ nad mořem, tedy o 120“ výše leží. Všecky vršiny útvaru Plzenského složeny jsou

z uhelného pískovce až na den vystupujícího, jehož sloh však velmi rozdílný jest. Zvláště důležitý jest
pískovec Lochotínský, složený z hrubších i drobnějších zrn šedého křemene, kterážto bělo-hlinovitým

a křemenitým vazem spojena jsou se zrny požloutlého živce až na půl palce velikými, často i s kou-
lemi železnatky žlutě barvenými, z kteréhožto kamene se ve velikých Lochotinských lomech známé Pl-
zenské žernovy dělají. Pískovec ložím uhelným bližší jest drobnější a měkčí, s množstvím lupénků hnědé
slidy, která v předešlém skoro zcela zchází, pískovec pak hlavní část útvaru tohoto činící jest mnohem
tvrdší, složen jsa hlavně ze zlomků křemenitých, ztvrdlou hlínou vázaných. Mezi vrstvami všech pí-
skovců těchto nalezá se tmavohnědá uhelná břidlice s otisky kapradí, Pecopteris nazvaného, a zploštěné
kmeny po délce pravidelně pruhované, na nichž však posud ani článků ani otisků pozorováno nebylo.
Zvláštní však znamenitosti nabývá kamenouhelný útvar Plzenský množstvím zkřemenělých

dřev v něm se nacházejících. Již půl hodiny za městem, na západním úbočí Lochotínského površí

v dominikánském lesíku, nalezají se v hořejších vrstvách zlomky zkřemenělých dřev, z nichž jeden ve
sbírce pana Mikše 14 palců délky a 6 palců tloušťky má. Kmen tento jest jako všecky vůtvaru našem
úplně zkřemenělý a na povrchu šedými hlatěmi křemene potažený, což vyvracuje mínění Brogniar-
tovo, že všecka zkřemenělá dřeva hlatěmi pokrytá k útvaru hnědého uhlí náležejí. Největší a nejzna-
menitější sklad zkřemenělých stromů jest pak u vsi Kotikova, půl druhé hodiny od Plzně na severo-
západ vzdálené. Zde běží na jih i na sever vodní strže, několik sáhů hluboké, jimiž svrchní vrstvy
hornin proryty a ložiště zkamenělých stromů odkryto jest. Jsou to kmeny bez větví a kořenů, od
- dvou až přes dvacet střevíců dlouhé, od 12—36 palců v průměru, ležící vodorovně od východu
k západu tři neb čtyry sáhy hluboko pod pískovcem ve vrštvě hilé, zažloutlé neb začervenalé hlíny
kaolinovíté, z jakéž se podál vsi této kaolin pro dilny na porcelán připravuje. Hmota jejich jest
veskrz docela zkřemenělá, v rohovec proměněná, na povrchu po délu vlákna poněkud zvětralá, na
příčním zlomu ale, vždy rovném, úplně stejná a hladká. Kůry se žádné stopy při nich nezachovalo,
přece však určil Corda, že k sosnovitým náležely. V podobných okolnostech nalezají se zkamenělá
dřeva u České Břízy, as dvě hodiny severně za Plzní, ač ne v takové hojnosti a velikosti, jako u

*) Pan Josef Mikš, bývalý horní dozorce u zvěčnělého hraběte Kašpara Šternberga, úd několika přírodovědeckých spo=
lečností, nyní v Plzni usedlý, chová výtečnou geognostickou sbírku zvlášlě českých hornin a zkamenělin,

**) Co nejvděčněji budeme přijímati dopisy přírodoznalců na venkově meškajících. Snažně vyzýváme tedy opět každého

přítele přírody, aby nás dopisy svými poctili ráčil. Redakce,

190

Kotikova. Kmeny zde posud nalezené jsou nejvýš čtyry střevíce dlouhé a 6—10 palců tlusté, nejvíce
se podobají rozštípaným polenům vlákna rovného, velmi zřetelného, jako na polenech měkkého dříví,
a často jako na těchto skrouceného. Jsou úplně zkřemenělé a na povrchu pokryty hlatěmi křemene,
jako zlato se lesknoucími. Při některých nachází se také kůra, podobná kůře sosnovitých, ale v rudu
hnědele proměněná. Drobnější zlomky zkřemenělých dřev nacházejí se také na mnohých jiných mí-
sťech kamenouhelného útvaru Plzenského, jako u Vísky, u Čemina, na Borech v polích a v napla-
veném písku v zakulacených kusech, jaspisu podobných, ma nichž jen po rozlomu vlákno dřevní
viděli jest.

Znamenati hodno, že se v Radnickém útvaru uhelném žádných zkřemenělých dřev nenachází,
naproti tomu v Plzenském žádných šupinostromů (Lepidodendron), jakéž se v Radnickém hojně na-
lezají. Tyto stojí obyčejně přímo na ploše vrstvy horní, ješto zkřemenělé kmeny vždy rovnovážně
leží, pročež se podobá, že ony tam rostly kde se nalezají, tyto pak na nynější místa sva připlaveny
byly, dlouhým ležením v křemenité vodě zkřemeněly a na dně bývalých vod'těchto v bahně a písku
pohřbeny jsou. Kdy a odkud připlaveny, kde své kořeny zůstavily, jakou silou přelámány byly — lo
nám snad Živa oznámiti může. Dr. F. J. Smelana.

Výjevy ze života zvířat.
(Dokončení.)

V stejné míře, v jaké slouží člověku pes schopnostmi svými, umí jich také na svou ruku
používati k vlastnímu prospěchu, obyčejně způsobem šibalským, který však u toho, s jehož škodou se
to děje, vzbuzuje více dobromyslné usmání se chytrosti zvířecí, nežli popuzující hněv na zločinného
škůdce. Vy sobě vyjdete za bránu na procházku, tu se k vám přidruží pěkný mladý pes stavěcí,
lichotí se k vám a již se vás živou věcí nechce spustili. Vy nejinak se domníváte, nežli že chudák
ztratil svého pána a že nyní obětuje své služby vám, který jste se mu nějak obzvláště musel za-
libiti. To vám arci lahodí a vy již napřed se těšíte z té nové akkvisicí, slyšíte v duchu, kterak
přátelé vaši vynášejí krásu toho zvířete, ba předzvídáte rozličné umělé kousky, s kterými se snad pes
k milému překvapení vašemu vytasí. (On skutečně co nevidět překvapí vás kouskem neočekávaným.
Jest parno, vám práhne v ústech, i vejdete do hostinské zahrady, abyste se ovlažil, Toť se rozumí,
že pes jako věrný průvodce se-vás nespoušlí. Možná, že snad úmysl váš uhodl již dříve, když se
k vám přidružil. Přinesou vám láhev piva, ale k tomu potřebí dříve něco na zub. Vy si dáte
něco k snědku, zatím ale usadil se nový druh váš vedle vás a upřenýma očima se na nás dívá i
každé hnuti vaše pozoruje. Jedna zdvořilost požaduje druhou, při nejmenším musíte mu koupiti
housku, snad i uzený klobás proptler majorem captationem benevolentiae. Váš dar jest vděčně přijat
a bez velikých okolků vyplněno jeho určení. Zahraje hudba, vás poutají blahozvučné tóny ; dobrý
známý přistoupí k vám tázaje se, neznáte-li onu sličnou dámu, která se tamto prochází; to ano
ještě vytrhuje vás, že mna chvíli pozapomenete na svou čtvernohou akkvisicí. Vypil jste a platíte,
tu si zpomenete na psa, ale toho zde mení. Snad někam odběhl dle psovského obyčeje, i čekáte
chvíli, zdali se vrátí. Rád byste naň zavolal, om ale na neštěstí zapomněl vám pověděti své jmeno,
a vy jste odkázán na pouhé hvízdání, což ovšem se může týkati každého psa tu v zahradě. Váš pes
nevrací se, vy vstanete a jdete jej hledat; vše nadarmo, nikde o něm ani počichu. Vy se tážete
sklepníka, zdali tu někde nespatřil takového a takového psa, sklepník se potutelně usměje a táže se
vás, jak se ten pes jmenuje. Vy jste v patrné nesnázi a musíte s barvou ven. Tu vám sklepník
řekne, že byste se po něm darmo sháněl; jest prý to ze sousední vinice Apollo, který již více lidí
podobným způsobem za blázny měl. Vy stojíte jako zahanbený žák a zlobíte se — jenom na sebe
samého , že jste se dal tak lehkověrně oklamati čtvernohému šibalu. Kdož by se také mohl hněvati
na tak prohnané zvíře!

Jaký zloděj jest pes, o tom umějí kuchařky mnoho vypravovat. Jednoho obzvláště obratného
zloděje z té rodiny znal jsem v Praze před více lety. Mnozí zajisté z osobních známých a přátel

191

mých budou se pamatóvati na jistou hospůdku v Starém Ungeltě, kdežto v letech 1834 — 1836
bývala večer valná schůzka mladších vlastenců. Při tom zajistě budou se pamatovati také na sta-
rého, kulhavého, polo-hluchého a slepého psa, tak zvaného tygra, který byl velmi příchylný k naší
společnosti, poněvadž se u ní přiživoval. Dle vyznání domácí dcery, již valně dospělé, byl starší
než ona, i měl tedy při nejmenším 20 let, S podivením pozorovali jednoho času domácí lidé, kteří
jinak o staré zmrzačelé zvíře málo dbali, že vždy o dvanácté hodině polední pes z domu odchází a
pokaždé za nějakou chvíli s jitrnicí se vrací. Aby tu věc vyzpytoval, šel za ním jednou pán
jeho. Pes ubíral se do dlouhé střídy až k domu u Červeného raka nazvanému, kdežto v průjezdu
sedala žena prodávající jitrnice. Za sebou vařila si na uhlí skrovný oběd. Pes posadil se naproti
ní přes ulici k druhému domu, i nespustil s ní oči. Po malé chvilce obrátí se jitrničkářka, aby
přihlídla k hrnci, v němžto vařila se její polévka. Tu starý čtvernohý zloděj přikulhá se k jejímu
krámu, popadne opatrně jednu jitrnici a krade se s ní pryč těsně při zdi, aby snad okradená
ohlédnouc se jej hned nepozorovala. "Tento manevr provozoval starý. hrubě zmrzačený pes po dosti
dlouhý čas, nežli při něm byl vyčíhán, důkaz to, že síla jeho ducha daleko převyšovála síly tělesní.

Než podobných příkladů jest hojnost, ve kterých jeví se dosti neobyčejná lest psů ke spáchání
krádeže; mnohem výše však musíme tuto lest klásti, použito-li jí k tomu, aby zloděj zůstal nevy-
zrazen. Takový přiklad vypravuje Wegener*“) o psu, který chodil krást do špižíren neopatřených
zámkem, než toliko závorou, kterou prý za sebou vždy zase zastrčil. Týž pes prý sundaval pokličky
s krajáčů s mlíkem, kteréžto když vymlsal, opět krajáč pokličkou přikryl. |

Tito příkladové chytrosti patrně svědčí o samostatné, volné činnosti ducha, nikterak se ne-
dajíce vyložiti slepým, vrozeným pudem, jakýmžto někteří rádi by vysvětlili veškeré jednání zvířat.
Ještě však patrněji svědčí o této svobodné činnosti ducha převrácená jednání, jakáž druhdy spatřu-
jeme při zvířatech, a rozličné jejich omyly. Pud zajisté jest neomylný, jinak nebyl by nic plateu;
kde tedy zvíře se mýlí aneb jinak převráceně jedná, činí tak vůčihledě z rozumného uvážení, které
je však v tom případu klame,

Uvedu toho jeden zajímavý příklad, jímž spolu ukončím tuto řadu anekdot,

Roku 1837 trávil jsem v letě několik neděl na zámku Peruckém u pana hraběte Františka
Thuna, nynějšího ministeriálního rady. Hrabě měl oblíbeného psa Hektora, plemene tak zvaného
novofundlandského, který mimochodem řečeno měl tu podivnou zvláštnost na sobě, že každé oko
bylo jiné barvy. Hektor byl pes velmi čiperný a snadno vše pochopoval. Několikráte vzali jsme
ho s sebou na honbu, kdežto nám velmi správně konal všecky služby mysliveckého psa, a jmenovitě
zastřelenou zvěř ochotně přinášel. Pro rozmanitost zábavy dal hrabě zřiditi nedaleko tak nazváné
Lázně střelnici, a jednou v neděli vybrali jsme se tam u větší společnosti hraběcích uúřadníků,
Hektor byl jako vždy náš věrný průvodčí. Vida, že se tu zachází s ručnicemi, myslil nepochybně,
že se bude provozovat nějaký zvláštní způsob lovu, i byl tedy velmi pozorný a pln ochoty, S ne-
trpělivosti čekal na první výstřel, a jak mile padla rána, hnal se podle zvyku svého ku předu hledat
zastřelenou zvěř. Když však ničeho nenalezl, ano na místě zvěře spatřil muže u terče dělat po-
divně posuňky, a my k tomu ke všemu nazpět jej volali, vrátil se k nám patrně pomaten. Padla
druhá rána a předešlý výjev se opakoval. Hektor běžel pro zvěř a jako prvé byl nazpět zavolán.
Tu bylo s podivením patřili na pomatené zvíře. Pes počal se na celém těle třásli, dal se do
žalostného vytí, vzal ocas mezi nohy, zalezl pod stůl a tam sobě vyhrabal v písku hlubokou jámu,
tak že celý se v ní skryl. (Celá společnost v největším podivení hleděla na toto neobyčejné jednání
zvířete jinak tak rozumného. Zatím šlo střílení do terče před se, ale Hektor nevylezl ze své skrýše,
nepřestal se strachem třásti a chvílemi ouzkostně skučeti. "Teprv když jsme se na večer k odchodu
chystali, a on soudil, že se dále stříleli nebude, vylezl z podstolí a patrně od veliké ouzkosti vy-

*) Das Leben der Thiere. Bilder und Erzáhlungen von Friedrich Wegener, Leipzig, Vorlagsbuohhandlung von J. E,
Weber 4851, str, 115.

192 : :

svobozen zase se obveselil a s námi šel, Navštívili jsme pak ještě jednou střelnici, ku kteréž nás
Hektor jenom s nechutí doprovázel, a jak mile jsme byli na místě, tu hned vyhledal svůj předešlý
pelech, jejž po celý čas, co střelba trvala, více neopustil, jakkoliv jsme ho ven lákali. "Tenkráte
však již nechvěl se tak velice a choval se tiše,

Zdáliž nejednal tento pes docela jako člověk, který též děsivá se věcí jemu nepochopitelných ?
Hektor znal totiž oučinek střelby jenom z honby, a tam viděl její praktičnost u porážení zvěře;
jak mile se však bouchalo bez výsledku, na kterýž byl zvyklý, nemohl psovský jeho rozum pochopiti,
k jakému oučelu se to děje, a odtud jeho ouzkost.

ci fam Bd ění

(Pokračováni.)

Silný jelen má silný, slabý jelen má slabý hlas. Jeleni a laně vydávají několik velmi hla-
sitých, krátkých hečivých tónů, když mají před sebou nebezpečné předměty, které ve vzdálenosti
dobře zpozorovati nemohou. Takové zvuky nazývají myslivci bekání (Schrecken oder Schmálen).
Laně svolávají mladé slabým Ikavým (stonavým) tónem, který se nedá popsati.

Jeleni se brání parohy a snaží se svého nepřítele napichnouti (forkeln, spiessen). Chtějí-li
před sebou hnáti v tlupě (houfu, Rudel) laně neb jiné jeleny, tedy snaží se to vykonati slabým tlu-
čením parohů. Laně, paličkáři a jeleni bez parohů mlátí a dupají předními běhy dravce, kteří jim
neb mladým uškoditi chtějí. Také se již přihodilo, že se krotký jelen na zadní běhy postavil a
předními běhy na lidi dorážel. To činí také šmolky (Schmalthiere) a kolouši na svobodě. Taková
hra se nazývá zahrávání, žertování (scherzen, frangen). Jelenům, kteří jsou v říji neb kteří jsou
postřeleni, nesmí se věřiti. (Omi jsou v tom stavu lidem a psům nebezpeční. Kdo se chce uškození
vyhnouti, tedy ať se schová za tlustý strom. Veliká (vysoká) zvěř má výborný zrak, sluch a čich.
Ona přebývá v lesích a hlavně v huštinách lesních, miluje veliké horské lesy, a raději se zdržuje
v listnatém než v jehličím (černém) lese. Paličkáři štítí se huštin a slabého týčí (Stangenholz).
Záhy ráno táhne veliká zvěř do lesa, a když to může býti, složí se (thut sich nieder) vždy na vý-
šinách, směřujíc hlavou do údolí, a tam zůstane pokojně až do večera ležet, nedonutí-li ji hlad,
mušky, silný déšť neb chuť ke kálení neb k brodění k časuějšímu vylomení (Aufstehen).

K večeru, obyčejně před západem slunce, táhne v huštinách na místa travou obrostlá a v sou-
mraku vychází do mlazin (junge Schláge), na lučiny a na pole a tam se v noci paství (set). Po
napástvení táhne při svitání zase do lesa. Potřebuje-li mnoho času k vyhledávání pastvy, tedy táhne
teprva při světle ráno na své stanoviště. To činí Často v zimě a z jara, kde je nouze o pastvu
(Geáss). V letě a v podzimku se zvěř brzo nasytí, pročež se tak dlouho ma pastvě nezdrží, nýbrž
táhne na své lesní stanoviště, než se rozední. Obyčejně vede nejstarší laň celou tlupu (houf), a člo-
věk musí se obdivovali veliké opatrnosti, kterou čelní zvíře (Kopfthier) při vedení zvěře na jevo
dává, Domnívá-li se průvodnice ustavičným větřením (Winden), nasloucháním a okolo sebe hleděním,
že je dostatečná bezpečnost, tedy následuje ji ostatní tlupa bez podezření, když táhne zvěř důvěrně
z lesa nebo do lesa (vertraut vom, oder zu Holz). Obyčejně jde za každou laní její kolouch neb
šmolka, a pozadu jdou jeleni, kteří se docela spolehají na vedení čelního zvířete. Málokdy ale na-
cházejí se v takové tlupě silni jeleni. Obyčejně milují společnost ženského pohlaví v každém počasí
špičáci, vidláci a šestáci. Silnější jeleni nacházejí se mimo říje ve zvláštních tlupách, a obcují v přá-
telství až do měsíce srpna, v kterémžto čase se pud pohlavní vzbuzuje. Jeleni se pak rozejdou
a leprv po říji se zase spolčí. Ačkoliv veliká zvěř rozsáhlé, vysoké, lesnaté a skalnaté horské
krajiny velice miluje, přec je opouští, když nastane zima, a táhne do teplejších předvrší a do hájů.
Odtud navštěvuje v noci a někdy také za dne sousední polnosti a mladé zimní osení, které umí
také pod sněhem vyhledati. (Pokračování.)

n Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově ulici č. 188 v Praze.

ŽIVA.

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ.

Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí.
Číslo %. Červenec 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — IL, pak.u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř.; půlletně 12 kr. stř.

Místopis čili topologie smyslů vůbec.

Sepsal prof. Dr. J Purkyně.

Všechny smysly člověka slouží více méně k tomu, aby se poznání vnějších po-
měrů v prostoru zprostředkovalo. V nejdokonalejší míře zastává úřad tento, jak vůbec
známo, zrak a chmat.

Smysly těmito poznáváme a uslanovujeme místnosti v prostoru, v michž se před-
měly našeho poznání vyskytují nebo od nichž a ku kterýmž se pohybují.

Tím přicházíme k místopisu objektivního prostoru, jejžto pak buď čistě
mathematicky, buď s upotřebením při skoumání přírody vzdělávati můžeme,

O tomto způsobu místopisu smyslů nemůže zde řeči býli. My nyní zřetel svůj
obmezíme více na onen prostor, který u vnitř v naší ústrojnosli se nalezá, smyslné dojmy
přijímá, a jakožto vnitřní, subjektivníprostor považovali se může.

Tento subjektivní, vnilřní prostor jest základem a podmínkou každého poznání
objektivního, vnějšího prosloru, neboť přicházíme ku poznání tomuto jenom tím, že v obraz-
nosti vnitřní prostor svůj od místa k místu stavíme a rozkládáme, ku kterémuž oučelu
ovšem samovolného pohybování celého těla a pohybů jednotlivých ústrojů potřebí jest.

Zevnitřní ústroj kožní jest nejpřiměřenější ke skoumání topologie subjektivního
prostoru, neboť tvoří základ a hlavní stanovisko jeho. Z ohledu tohoto obéřeme si tedy
v příštím článku smysl kožní za hlavní předmět svého výkladu, podotýkajíce v nynějším
článku o smyslech ostatních jenom zkrátka to, co jest nejdůležitějšího.

I. Ačkoliv zrak hlavně objektivním prostorovým smyslem jest a do nekonečna
zasahovati se zdá, jest předce subjektivní okraj jeho velmi malý, jmenovitě v porovnání
se smyslem kožním, Prostor tohoto obnáší u člověka v průměru 45 čtverečných stop,
prostor zraku ale v lidském oku, počítajíc obě retiny (síťkové blánky), asi jenom 3 čtve-
reční palce. Pocity zrakové nejslaběji objevují schopnost, zvýšiti se sesilněným ner-
vovým citem v pocity subjektivní, a dají se tedy nejsnadněji do neurčitého vnějšího pro-
sloru přenésti, ačkoliv zevrubnější jich rozestavení v prostoru teprva nápomocnými
pobyby chmatových ústrojů se ustanovuje.

Snaha smyslu zrakového, pocity zrakové v objektivní prostor přenésli, jest vždy

13

194

tak silná a rozhodně činná, že i pocity, které se z jiných důvodů jakožto subjektivní
objevují, předce vždy jakožto objektivní názory představuje. To platí jmenovitě o žil-
natém obraze, který jakožto krásná rozvětvenina na rudohnědé půdě tmavého pokoje se
spatřuje, když kolem oční osy plamen světla povolně točíme; totéž plalí o rozlič-
ných jiných obrazech, tlačením oka povstávajících, též o místě, kde nerv zrakový do
oka vstupuje, jež buď negativně poznati můžeme nedostatkem viditelnosti u Mariotovy
zkoušky, dílem positlivně při galvanickém světlém obraze. Tyto zkoušky, a ještě ně-
kolik jiných podávají nám již dostatečné látky, abychom se v subjektivním prosloru
tohoto smyslu poohlídnouti a na základu toho subjeklivní topologii jeho sestaviti mohli.

II. Sluch objevuje ve své povaze již více subjeklivní ráz. Zvuky, hlasy a tóny
vzbuzují pocit zvláštním způsobem, při silnějším oučinkování zaujímají snadno celou
hlavu, tak že se takřka úsudek o jejich objektivnosti docela potlačí; při zvýšené nebo
chorobné citlivosti, nebo při oučinkování ještě silnějšími stanou se i bolestnými. V
prostoře dají se jenom jednotlivě a porůznu pochopiti, anať pozornost hned u toho,
hned u onoho předmětu se zastavuje, nejsouc schopna několik dojmů současně stejnou
silou pojmouti ; na nejvýše oučinkuje svět prostorový jako návalem na sluch, a jenom
velmi nesnadno může se jasnost a určitost do jednotlivostí uvésti a všechno do určitého
prostoru umístiti, jak se to rozhodně při zraku stává. Citlivá blána čidla sluchového
jest labyrintický závitek hluboce zapuštěný do kosti, nemáť pohyblivosti oka, jehož po-
měry ke vnějšímu prostoru se ustáliti nebo změniti mohou, na nejvýše naznačují po-
lokruhové průchody a závitky ulity tuto vzájemnost. Můžeme tedy jenom velmi neurčitě
směr udati, odkud zvuk přichází. Zá to můžeme ale dobře rozeznati, zaměstnává-li zvuk
pravé nebo levé ucho, je-li v jednom nebo v druhém silnější, zbuzuje-li v jednom nebo
druhém bolestnější nebo příjemnější pocity. A tím zdá se, že jest všechno naznačeno,
co se 0 subjektivní topologii sluchu říci dá. Nicméně mohou se při jisté cvičenosti
pozorovati subjektivní zvuky u vnitř v uchu se objevující, zvláště pak jemné zvuky, jako
n. p. tepání kapesných hodinek, jejichž rhythmický zvuk u vnitř lebky brzo na záhlaví,
brzo na temeně, brzo na čele pozorovati můžeme. Ještě nápadněji objevuje se to při
znění vlastního hlasu a jiných zvuků, jimiž se koštěné části lebky otřásají.

III. Čich jest s ohledem na topologii jak subjektivní tak i objeklivní též velmi
obmezen. Pojímáme sice prostornost zápachu, pohybujeme-li se ve vzduchu, zápachem
naplněným, poznáváme dle síly též blízkost nebo vzdálenost, jakož i obracíme-li se
v místo, odkud zápach vychází. Jsou i zvířata (čeleď psů), kterážto mohou zápachu
používati co stopy a všechny jeho spletené stezky pronásledovati, "To platí s ohledem
na topologii objektivní, Subjektivní topologie zdá se býli obmezena jedině na dvě
místnosti, a i v těch dá se pocit jenom nesnadně rozeznati. Jest to pravá a levá du-
tina nosní. Často, buď vrozením, buď nemocí jest pouze jedna dulina citlivá, což se
obyčejně ani nepozoruje. Ostatně dolírá na nás subjeklivní povaha zápachu dosti silně,
an se s ní spojuje pocit příjemnosti nebo nepříjemnosti ; též jest obyčejně hmotný základ
zápachu neviditelný anebo nedá se tak snadno od viditelných předmětů odvozovati.
Tento subjektivní ráz jest příčinou, že při silnějším zápachu, který celou nervovou sou-
stavu zaujímá, na objektivní poměry jeho docela zapomínáme a zdánlivě jenom co sub-
jeklivní pocity je pozorujeme, při čemž ovšem na vnitřek čidla čichového, jakožto sídla
jejich, je vztahujeme, Dyojilost čidla čichového můžeme ostatně velmi patrně zkouškou

195

dokázati. Vezmeme-li dvě skleněné trubky, asi 2““ v otvoru mající, přiložíme-li je s
dobře přilehající násadkou k oběma otvorům nosním, a zasadíme-li druhé konce jejich do
láhviček s rozličnými zapáchajícími látkami, můžeme pak velmi dobře rozeznati jich
zápach jak v pravé, tak i v levé dirce nosní, ale v rozličných dobách,

Jiné již rozšířenější subjektivní umístění čichu objevuje se, vezmeme-li ohled na
soucit jiných míst v těle, který se zvláštními nebo silnými zápachy v jistých místech
nervové soustavy někdy vzbuzuje, jako n.p. kyselinou octovou a jinými těkavými kyse-
linami, rozličnou trslí (aether), lihem, aetherickými oleji, čpavkem (Ammoniak), křenem
atd. V takovýchto okolnostech vzbuzují se slabší nebo silnější pocity v lebce, v žaludku,
u srdce a na jiných místech, a bývají nerozlučně spojeny se zápachem je vzbuzujícím,
pročež obyčejně též jenom o příjemném zápachu, čili o vůni, a © nepříjemném, čili o
smradu, řeč bývá. Tento způsob topologie náleží ale vlastně již k tak nazvanému citu
obecnému, pročež později ještě se k tomuto předmětu vrátíme,

IV. Více zajímavosli a širšího podkladu objevuje topologie chuti. Jazyk sám
jest opatřen nejjemnějším chmatem, tak že v tom ohledu i konce prstů převyšuje, tím
umožní se poznání tvaru a nejmenších prostorných poměrů potravy v hubě rozkusované,
tim přivádí se na náležitá místa mezi zuby a obdrží podobu přiměřenou, aby do jícnu
vklouznouti mohla. Taktéž určitý jest subjektivní místopis pocitů chuti, Rozeznáváme na
rozšířeninách slizké blány na jazyku, hrdle a jícnu dle stupně a povahy chuti rozličné
pocity. Střední část hořejší plochy jazykové nemá žádné cillivosti pro chuť a hodí se
tedy nejlépe k tomu, aby na tom míslě lékař bez zbuzení ošklivosti prstem teplotu ja-
zyku skoumal, Špička jazyka rozeznává určitě sladké, kyselé, solné, nemůže ale roze-
znali hořké, Na dolejší ploše jazyka pojímá část mezi špičkou a svazem sotva urči-
telné pocity chuli, tyto se objevují teprva dále k prostředku a více do zadu, zbuzujíce
slabé, ale všech způsobů chuti schopné city. To samé platí o postranných krajích ja-
zyka, jakož i o pásmu, kleré se k hořejší ploše rozšiřuje. Silnější a rozhodnější jest
chuť blíž u kořene jazykového, v sousedství malých valem obstoupených bradavek, kde
patrně hlavní sídlo chuti se nalezá. Tam povstávají všechny způsoby chuti, zvláště
hořké, solné, kovové, jakož i jemnější rozdíly rostlinných i masitých jídel co nej-
určitěji a nejpronikavěji, Jistý stupeň cillivosti pro všechny způsoby chuti objevuje
se též na obloucích patrových, na dolejší ploše měkkého patra, pak na čípku a na
zadní stěně hrdelní dutiny, hořejší strana měkkého patra ale, k nosní dulině obrácená,
a celé tvrdé palro nemají žádné citelnosti pro chuť. Jak známo, jsou s pocity chut-
nými též nejúžeji spojeny pocily libosti a nelibosti. Toť se vztahuje zvláště na nej-
zadnější část kořene jazykového. Tam se nalezá také místo (a nikoliv na měkkém
patru nebo na čípku, jak se neprávě udává), kde se mechanickým třením prstem vrhnutí
zbuditi může. Mluvilo-li se o chuti pysků, vnitřní strany tváří, zubového masa, platí to
jenom o rozličných pocitech pálení při rostlinných ostrých nebo pryskyřových látkách,
lihovinách, alkaliích, při chladící nebo stahující chuti, což vše vlastně jenom způsoby
všeobecného citu představuje, neboť citlivosti pro pravou chuť nemají ona místa,

; Ty samé pocity spojují se ale také s pocity chuti na místech napřed podotknutých.

Zuby mají velmi jemný chmat a cit pro teplo, ale ani stopy citelnosti pro chuť Tak

nazvané otupení neb trnutí zubů, n. p. po snědění kyselých jablek, jmenuje se takto

velmi neprávě; neboť pochází vlastně od zostření sklenného povrchu zubů oučinková-

ním kyselin, o čemž se snadno pomocí drobnohledu přesvědčiti můžeme. Skoumáme-li
13*

196

totiž pod drobnohledem tenký, hladce ubroušený úřizek skleněné látky, objeví se nám
plocha jeho docela hladká, položíme-li jej ale na chvilku do rozředěné kyseliny solní
nebo dusíkové a vymejeme-li jej pak ve vodě, spatříme pod drobnohledem, že plocha jest
vyhlodána jako pilníček. © Kdybychom dva pilníky o sebe třeli, nalezli bychom ovšem
velkého odporu, který by se ale po nějakém čase, až by nerovnosti se olřely, zase
ztratil. To samé platí také o zubech. :

Že se chutí také mimo své vnilřní místnosti, v objektivním próstoru, podoba a
poměry míslní ustanoviti dají, může se snadno dokázati.: Vyřýsujeme-li na skleněnou
desku rozlokem cukrovým dosti hustým, ostatně ale neviditelným, několik figur, můžeme
je pak jazykem ve všech jejich poměrech vychutnali. To samé dělají děli, když z pa-
píru, na němž cukrovinky přilepeny byly, sladká místa vylizují, při čemž jazykem snadno
obrysy cukrových nákresů rozeznávají. Další vyvedení takových zkoušek, k. p. přile-
pením rozličně chulnajících neviditelných nákresů, zavedlo by ale brzo do rozličných
obtížností; an by vyschlý jazyk dílem docela nic nechutnal, dílem všude pro chuť stej-
nou chápavost nejevil, dílem pocity jisté delší čas podržel, tak že by se jiné zakryly nebo
zatemnily. Však to budiž zde jenom mimochodem a jako v polovičném žertu prohozeno.

(Dokončení.)

Liška.

Z části dle Masiusa.

Mrak se trhá a přehání, z košatých korun lesních stromů selřásá podvečerní
vánek vlažné krůpěje, a z vzřesové mýtiny vystupuje čerstvý, kořenný zápach do povělří.
V plné kráse ozařuje opět západní slunce luh i háj. Ve všech koutech, v každém br-
lohu býbá a chumelí se to, komáři započínají opět své vírné tance, mravenci vylézají
ze svých skrýší poopravit poplavené silnice, pěnkava jasá opět s temena buku, zajíc
vyvádí kotrmelce a též liška cílí v žilách příjemné pohrávání. Hle tam číhá mezi kořeny
starého dubu. Tichost a bezpečnost rozkládá se po celém okolí, a radostně oddychuje
si celá příroda po občerstvující lázni, Skokem stojí ferina lišák přede dveřmi doupěte
svého, teď jej spatřujeme dokonale v celé postavě. Jak zde stojí? tak pohodlně po
pansku, tak pln vědomí svého slavu! Prvním pohledem pozná se, že nekoluje v něm
„sprostácká krev vlka nebo skopce, stojíť zde před námi co uhlazený dvořenín, co nej-
prohnanější dobrodruh. Hlava jeho jest dokonalým vzorem hlavy chylrácké. Čelo vodo-
rovné s kůží ztuha přilehající, chytře hladkou, zdánlivá to tabula rasa, na níž však
lstný rozpočet své vrásky mžikem rozkládá a zase vyrovnává. Ucho, ostře přikrojeno,
bedlivě sbírá vlny povětrné, ani nejmenší šustot neuchází sluchu jeho. A jaký to nos!
Jaká to lest a půvabnost, jaká to ironie spočívá v této jemné táhlé špičce ! Nezdá-li se
pak, jakoby tisíce neviditelných týkadel odtud vycházelo, jakoby nevyrovnaně. šibalská,
nikdy nerozpačilá mysl genialního feriny zde své sídlo měla ? Jest to nos dokonalého
diplomata. Ale i nejzajímavější obličej zlrácí všechen půvab bez očí. Krásné právě
není liščí oko.. Pozná se v něm hned noční šelma, ležíť šikmo, napolo v jamce oční
ukryto, barva jeho mění se ze šedého do zelena, zřetelnice sužuje se ve dne v úzkou
čáru, nemáť ami jaré čerstvosli oka srnčího, ani magnelický lesk oka kočičího, ale přede
mnohem více osobního rázu, nežli kterékoliv jiné oko. Yeď. se kloní v ponížené od-

197

danosti k zemi, teď se ohlíží nevinně a dětlinně, leď zahrává úštipný úsměch okolo
víček, a teď vystřeluje z něho ohnivý pohled, ostrý a jedovatý, jako uštknutí zmije.
Vlhké v nenasyceném chtění, plamenné v neobmezeném vzleku, vyjící v přítulné lásce
ukrývá v sobě celý svět vášní a Islí, a jest,snad proto nejvýraznějším okem v celém
zvířeclyu.

Všechny ostatní čásli obličeje a celého těla souhlasí s tímto obrazem, Huba
otvírá se široce, neboť liška jest dravcem ,-sporé tuhé vousy obstupují hořejší pysk,
pysky samy jsou jemně vykrojeny a zavřeny, poukazujíce na sílu a uzavřenost povahy.
Otevrou-li se ale, pak cení se ostře a klikalé zuby, které nic živého nepouštlějí, nebo vy-
skakuje z ust polozlostně, poloúštipně chraplivý štěkot. Štíhlé tělo nesou rychlé nohy
tiše a skoro bez stopy po půdě, a statně zdobí, je ohon, pod nímž se ukrývá čpavý
měšec, jediná lo útěcha někdy v úzkostech jeho.. Jemně bílý náprsník nosí na prsou,
kožich ale skví se zlalé a rudě, hustější v zimě, lehčí v letě.

Tak tedy číhá a leze ferina lišák, padává a uhýbá se, jest opalrný a trpělivý,
vylyvalý a obratný, vždy odhodlaný: mistr v lisícerém umění, neznaboh bez mnoha řeči,
podvodník plný ducha, Proteus v ctnosti a hříchu, jejž zároveň milovali a nenáviděti
musíme. Taková genialní hlava zvířecí nedá se tak snadno jenom několika slovy od-
býli, život a osudy lišky požadují celou Odysseu. A ta se mu pěla. -V batavských ni-
žinách povstala nejdříve ona nevyrovnaná báseň o ferinovi našem, klerouž se v době
trýzní nesmrtelný básník Fausta obíral a která též jednomu z našich nejdůmyslnějších
mužů látku k půvabnému zpěvu podala, genialnímu pak Kaulbachovi předmět k pře-
skvoslným illustracem. Kdo si chce zábavnou chvíli zjednati, ať se obírá podotknutými
listy, my ale vraťme se nazpět k své lišce, která dosavad před brholem u dubu. stojí.

Zdá se, že chce podvečer v příjemném odpočívání prozaháleti. Mezi tím objeví
se vedle lišky páreček lišáčků. (Chytře pohlížejí kolem sebe, kladou se do slunce a za
krátko počínají rozličné kratochvíle. Nejmladší synáček jest poněkuď ještě mneobratný ;
chytá kobylky a brouky, otrhává jim křídla, nechává je pokulhávali, počenichává si na
nich, až je konečně odhodí a několik hloupých skoků a kotrmelců vyvede. Starý se
právě na něj nedívá. Oči jeho jsou obráceny k oběma druhým nadějeplným hochům,
v niehbžto olcovské nadání s polčšením opět se poznává. Dočichali se tiché pozorné
myšky v díře, vyhřabali a chylili ji. S rozpusliloslí svévolnou ji dohazují teď jeden
druhému, šlípají ubohou tu a zde, až se konečně hračky nabaží a nejmladšímu ji pře-
pustí. „Však nyní pouštějí se do vyhledávání hnízda, ze zálohy přepadávají hladkozo-
bého pěvce, popadají slizkou žábu mebo prohrabují prodzemní příbytek čmeláka; neboť
jakkoliv vybíraví jsou, chce jazyk jejich předce všechno okusiti,

Tu vystoupí také matka z podzemí a starý lišák si zpomene, že jest čas, po-
ohlédnouti se po svých záležitostech. Sebere se a spěchá pryč, ačkoliv pozvolna bez
uhánční. Křovím, rokytím a vysokou travou běží šikmo do polí, neboť jakožto genialní
hlava pohrdává nastupovati do šlépějí jiných, raději se loulá stráněmi, kde květiny dýší
© a ptáci zpívají. Jakožto humorista miluje křivé čáry a onu k rozlržitosli se blížící po-
hodlnost, která mu právě tak dobře sluší; proto pobíhá tak bezstarostně, neúhonně, tak
zvolna, přemýšleje jako žertovný spisovatel, který s rukama na zádech se prochází, vy-
mýšleje nové vtipy. Růžový rozmar svílí mu z obličeje, myšlénky, upomínky a tušení
oblétají ho jako veselá chumelice sněžná. Mezi tím octne se v lese. Krok jeho slává
se pozvolnějším; tišším, opatrnějším, Večerní dech vlaje chladně z košatých stromů,

198

které jako nepohnuté vedle sebe slojí; jenom hrdélka ptačí ještě se neunavila. Drozd
hvízdá svou jasnou píseň, sýkora cvrčí poskakujíc s větve na větev, rudohlavý datel
seká do vetché kůry dubu, mezi to pokřikuje zmodrchaně sojka, načež všechno jako
uleknuto umlkne, až konečně z lůna zelené samoty zadumčivý hlas dudka tichost pře-
ruší. Liška přiblíží se až k lesní pasece a tu číhá. Květiny kloní své hlavičky, zde
onde bzučí ještě včela nebo prohání se ve velikých obloucích těžce obrněný bzučivý
brouk, bračka, kterou si víly při soumraku zahrávají. Teď to praská ve větvích. Liška
přiostří sluchy: jest slyšeti hvizd. Tu vystoupí laň s hlavou odhodlaně zdviženou, a
obracuje své černé oči ke všem stranám. Opět to zahvizdne a švižným skokem při-
skočí z houští kolouše a přitulí se k staré. V nejpůvabnějších, veselých skocích tančí
kolem matky, spásajíc list, bylinku jako v letu, až se náhle na kolena vrhne, ssáti mi-
lejší potravu. S mateřskou laskavostí líže mu laň hnědá záda, však hle, najednou vztýčí
hlavu kolmo do výšky; oči se svítí a boky trnou. Několik skoků udělá zároveň s ka-
louškem a tepe zlostně nohou o půdu. Jesti patrno: laň zvělřila zchytralého lotra.
Tento se mezi tím přikradl, tiše, pomalu, neustále maje mládě na zřeteli. Hle, teď
právě byl by skočil, kdyby mu stará cestu nebyla zastoupila. Ale lišák se nedá mýliti,
staví se, jakoby byl v myšlénkách ; nevinně dívá se do modré dálky. Ani mžikem ne-
zradí, že kořist svou zhlídnul. Zmizí a v dlouhém oblouku oběhne laň, pokusiti se ©
náběh z jiné strany. Ale starostlivá máti Ine ztěsna ke kolouchu, nebof zná úskoky
šelmy lišky. Tam za buky opět proběhla. Laň zahvizdne znova, liška se zastaví, ja-
koby se byla zalekla, však již se blíže přikradla, doba jest přízniva a přetvářka více
nepotřebna. Shýbne se, po břiše plazí se dále, ohonem šlehá, oči se jiskří a bílé zuby
se cení, ještě půl kroku, tu skočí na trnoucí mládě — však odhodlaná malka střelhbitě
se vrhne předními dobře obutými nohami na šelmu a pošlape a pokope jej tak, že s
kňucením kulhavě domů utíká. Srnče jest zachráněno, ale stýraná liška pomstu vy-
mýšlí a jest se báti, že se jí co nejdříve podaří,

Stoupí-li slunce do znamení Iva, nastávají lišce zlaté časy. Bujná, kypící úroda
rozkládá se po zemi, těžké klasy již vyžloutlé kloní se na stéblech v nepřehledném
skupení. Tam si liška dle pohodlí zachází. Zajíc a králík, koroptev, křepelka a skřivan,
malý to lid bezbranný a nebojovný, má tam svá otevřená, neopevněná sídla a žije v
idyllickém blahu. Však ach, jak se jim povede, až na ně dojde. Ferina zná číhati,
chopiti, vábiti, nadarmo vynakládají ubožáci své malé prostředky, bez namáhání loví si
liška ve dne v noci, a mladá čeleď její bujní tím více a tyje. Nabaží-li se dosti polní
zvěřiny, zabrousí do lesa k divokému oulu, vylíže sladké krůpěje, a nechť ji celý národ
včelí bouřně oblétá, směje se žíhadlům, i přivábí si včely na záda do kožichu, vyválí se
s nimi v zemi, umačká a sežere je, tak že konečně pilné hospodyně musí lupiči přene-
chati celé hospodářství. Nebo přikrádá se k zahradě, kde v temnozeleném listí žluté
hrušky a tmavorudé třešně se lesknou, ochutnává ve vinohradu uzrálý hrozen, anebo
číhá u potoka s volavkou na kropenaté pstruhy, anebo loudí ohonem tupého raka a
lestně vyhodí jej z tmavé skrýše na den k svačině.

Tak trvají hody a radovánky až do jeseni. Spouštějí-li se chladné ranní mlhy
na les a dolinu, a táhnou-li zástupy opeřených poutníků k jižním břehům středozemním,
vychází liška opět do lesa, vyvádějíc nové kousky. Myslivec jest na číhání, klade oka
a tenata s jeřabinou a jinou pochoutkou mnohému drozdu na zkázu. Liška to již
dávno zná. Dříve nežli myslivec se probudí, již jest na čekání. Zde onde oblétá

199

mlsný párek ukrytá oka, kvíčala neb černý drozd na ně zalílne, vykřikne, tluče křídly
a mžikem jest tu liška. Skočí do výšky, neboť oko stojí vysoko, a o vlas výše byla
by kořist dosáhla. Pták na noze chycený uděšeně vylílne do výšky, marné jest ale
namáhání. Liška vyskakuje opět a opět, vždy horlivěji, nozdry stahují se jí křečovitě,
laskominy jí zahrávají v očích, ohon šlehá v povětří, ale vše nadarmo, až konečně ještě
jednou sebravší všechnu sílu k vydatnějšímu skoku se odhodlá a kořist s vítězným
vřeskem ulrhne.

Avšak zlatí dnové brzo uplynou. Pole stojí holá, les setřásl své listí, i poslední
stčhovaví pláci odlítli a kruté bouře šumí po pustině. Liška leží v doupěti, venku nedá
se nic uhonit, a nashromážděná zásoba dostačí ještě jen na nějakou chvíli. Jest to
smutný, zdlouhavý čas; liška by mohla teď psáti své memoiry, kdyby nebyla příliš ne-
pokojna a tuhá skutečnost na ni drsnou rukou nedolehala. Přemýšlí tedy raději o
nových podnikách, staví si úlohy, cvičí se ve skoku a pozorně sleduje loveckou střel-
bu, která z lesa temně co varující hlas do lože doráží. Mezi tlím upevňuje Boreáš
vždy krutěji svou vládu. Za krátko spočívá všechno v polomrtvém spánku pod bílým
rouchem, rybníky a potoky zamrznou hluboko, stromy praští mrazem, zvěř lesní stená
hladově v nejhustších křovinách, a havran, vrána a strnad již dávno se uhostili v sou-
sedství dědin a na ulicích městských. . Liška to nesmí. „Ach kýž jsem tím ptáčkem,“
vzdychá asi a hladově číhá za dvorem selským, Ale ani pírka není viděti, S nepo-
řízenou vrací se opět k lesu a ponořuje se do nejtemnějších myšlének. Najednou
zakroulí nosem, oči její se zatřpylí, neboť líbezný zápach vane jí vstříc. Hle, co jest
to? — Div divoucí, u prostřed hladové pouště leží na sněhu krásně pečený kus
stehna strýce kocoura. Jaké to laskominy! Bez prodlení jej popadne a hned zmizí jí
ve sevrklém žaludku. Znova posilněna poskočí si liška ještě se oblizujíc, a spěchá spo-
kojeně dále. Však hle, tu leží druhý kus! Není to klam obraznosti — jest to skutečná
kost a maso, pečeně libě páchnoucí, Liška se zastaví, překvapení a podezření zahrává
jí kolem ust. Kdož asi jest neznámý tento dárce? Pozornými kroky obchází to místo,
zastaví se, lehne si, poslouchá, střílí po všech stranách očima, vyskočí, ale vrátí se
předce. Nikde není slyšeti ani zvuku, jenom staré jedle vrzají; nikde není spatřili ani
stopy, jenom proměnlivé hieroglyfy, které vítr v sněhu píše. Pozorně pohlíží na vna-
didlo: „Byla by to snad pasť? Lidé jsou plni Isti! Již mnohý z nás musil svůj kožich
zastaviti! Ale což, pryč s těmito chmurami!“ a skokem a mžikem jest opět druhý
kousek pohlcen,

Ó ferino! 6 liško! již jest po tobě veta: — neboť tamhle leží ještě třelí kus.
Upřeným, jako skleněným zrakem pohlíží na vábnou kořist, hltavě lapá do sebe líbezný
zápach, neboť hlad a chuť vzbudily se těmi zákusky teprva v neodolatelné míře. Vnitřní
hlas varuje však ještě jednou. Opět obchází liška chutný kousek, opět si lehá, vstává,
ostří uši a střílí očima, ale jako před lím jest všude ticho, jenom jedle vrzají neustále.
Jesti, jakoby příroda dech byla zatajila. Liška začíná sofisticky přemýšleti, a čím déle
na osudnou lahůdku se dívá, tím spletenější jsou její myšlénky; chutný kus míhá se jí
před očima, zápach ji omamuje, nemůže jinak a byť to i život stálo — musí jej míli.
Jedním skokem zmocní se kusu — a bác! zubatá železa sklapnou. Tak tedy chytrák
předce ještě nevyzrál. Vztekem vyje, ale brzo uznává, že není času k málomocnému

200

může, Noha jest chycena, pryč s ní tedy, ostrým zubem hryže ji, skučíc a stenajíc,
pak o třech klusá co jen stačí domů, opět volna a svobodna, jakoby byla jenom střevíc
zula. Toť jest vrch liščího rázu, v lom jest podivuhodna, vyšší nežli kterékoliv jiné
zvíře. Ještě podivuhodnější jest ale liška ta, která před železy, na nichž nejkrásnější
vnadidlo leželo, hladem pošla, Kato Říman nemohl důstojněji umříti !

Cizopasníci člověčí.
Od Dra. Karla Spotta.

Od nejvýše až k nejnížeji v soustavě přírodnické poslaveným tvorům všeho
míra, jakož i mezi jich nejdrobnějšími částkami tak úzká, vzájemná panuje souvislost,
že nám patrno činí, kterak v přírodě naskrz jedno druhému ku vzniku, vývinu a zdaru
potřebno jest. Každý tvor naší země béře bytost svou z jiných, z nich on vzniká:
vyvinuje a udržuje se, zkrátka, jedno žije druhým.

Jsouťf druhy skalin, na nichž jen v jistých okolnostech (účinkováním totiž vlhka,
světla, tepla a j. v.) jisté druhy plísně, mechů a lišejníků žíti počnou.

Na příklad budiž plstivka violovou vůní páchnoucí (Byssus Jolithos), známá to
plíseň zvláště na horách Krkonošských, kteráž v planinách ani neroste. Známo, že dle
vlastnosti povrchu zemského čili půdy, dle ponebí, a jen pod jistými okolnostmi jisté
druhy rostlin se vyvinují a daří.

Rostliny samé zase poskytují příbytek a výživnou látku nejen jiným nižším rost-
linám ale i živočichům, však každá rostlina také jen jistým druhům. Za příklad slouží
dub křemelák (Ouereus pedunculata), který popnut bývá jislými druhy rezů, plísní,
hub ©, lišejníků, mechů a jmelovitých *) rostlin. Z říše živočišstva přiživuje se na ko-
řenu, na kmenu jak v kůře tak ve dřevě, v trouchu dutin zpráchnivělých dubů, na listu,
plodu, takřka na všech částkách dubu nesčíslné množství hmyzu“). Ratzeburg “) vy-
početl 120 druhů pouze motýlů, které co housenky na dubu žijí. Hmyz dubu slouží
zase co potrava plactvu, z kterého také některé ve větvech dubu hnízdí.

Obraťme se teď do říše živočišstva. Tu spatříme, že v té samé souvislosti žije
též část živoků (rostlin a živočichů), kteří přebývají na jiném živočišném těle. Živoky
tohoto druhu nazýváme cizopasníky (příživníky; Parasili, Schmarotzer) proto, že
žijí čili se přiživují na outraly jiného, cizího tvoru.

Jako každý živočich, taktéž i člověk má své cizopasníky.

V tomto článku obmezíme se pouze na cizopasníky, kterým tělo člověčí
za živa obydlím jest.

Cizopasníci člověčí jsou dvojího způsobu, totiž: živokové cizopasní rostlinní
(Phytoparasiti seu plantae parasilicae) a živokové cizopasní živočišní (Zooparasili -

!) n. p. Polyporus suberosus, z něhož se zápalná hubka zhotovuje.

7) jako: Loranthus europaeus a Viscum album. Z malvic (plodu) poslednějšího dělá se vůbec
známý lep na ptáky.

9) Mezi nimi druh vos (žlabatka, Cynips), jenž píchnutím a spolu uložením vajíček do listů aneb
malých kalíšků žaludových tak známé duběnky a kotvice (Knopper) způsobuje.

4) Die Forstschmetterlinge. Berlin 1839,

201

seu animalia parasilica), kteří buď zevnitř (Epiphyla, Epizoa), buď uvnitř těla
(Entophyta, Entozoa) žijí.

Předně uvédeme cizopasníky člověčí rostlinné, Jsouť to druhy nejnižšího stupně,
totiž tajnosnubci (Cryptogamae), a to jen drobnohlední čili mikroskopičtí. Ony se vy-
skytují dle posavadního skoumání jen lam, kde látka ústrojná hyne čili
lučebně se rozpadává, tedy kde tralí svou původní životní povahu, aneb kde
zchorobněla, Jest nám to důkazem, že látky živočišné, jak mile své původní svěžesti
pozbude, i hned se zmocní život niššího stupně, i mohly bychom říci, že nestává v
přírodě místa ani doby, v které by kdy život zcela zaniknouti mohl. Tajnosnubci člo-
věčí dají se jen drobnohledem spalřiti a rozeznali, však ale když u velkém množství
se vyvinou, neozbrojenému oku co drobounký bělavý neb zažloutlý prachovitý potah se
objevují.

Až posud se vypátraly následující k rezovitým (Coniomycetes, Fadenpilze) a k
plísňovitým (Hyphomicetes, Schimmel) patřící :

Cryptococcus fermentum (Vogel), řetězitka kvasní. Jest (Ob. 1.)
to druh šňurovýtrusníků (Sporodermiei), který se v každé kvasící se látce
vyvinuje 5), podobajíce se okrouhlé buňce v průměru Y399— 100“ (viz zvět- R gS
šený obraz 1.), z které pučí zase takové buněčky a na těchto opět nové
povstávají, tak že růžencovitě (3 až 5 buněk) spojeny jsou. Rozmno- 8% Ne
žení, jako všech následujících tajnosnubců, děje se buď oddělením
se jednotlivých buněk od maličných, aneb klíčením výlrusu ©) v +
buňce obsaženého a puknutím buňky vypuštěného. Nalezena byla v %
žaludku, když buď se požívala potrava již ve kvašení přešlá, anebo když potrava
pokaženým trávením kvasili se počala; též se vynašla v lejnu a v odslálé moči. 0
přítomnosti télo řetězitky kvasní v lékařském ohledu nedá se nic dále souditi, než že
tam, kde se našla, kvašení povstalo, Příčinu toho každý jednotlivý pád podali musí.

Sarcina ventriculi (Hasse, Vichrov, Vogel) jest počátečně buňka zaku-
latělá a průhledná bez jadérka, která dle pozorování Frerichsova následovně se promě-
ňuje. V buňce původní vyvinou se totiž dva přímo se křižující a buňku stahující
proužky, čímž na čtyry pole rozdělena se spatřuje, kteráž zase podobným způsobem
se rozdělují, atd. Tak vyvinuta jest tvaru obdélně plochého se člyrmi něco zakulatě-
lými rohy, majíc v průměru '/99 až 100“ při třetině tlouštky (Obr. 2).

(viz obraz zvětšený 2). Nalezá se v žaludku a střevech, když A :

Úptn W -2 e3© © BB
strávenina (chymus) jest pokažené povahy, na rakovitých vře-
dech a na sněli. Přítomnost její není na žádné stálé a určité
případy vázána, pročež pro praxi lékařskou žádného důležitého

58) nů
u, P . 21 . z E 54 = z
(33 4
významu nemá, PA
P

© ©

5) Usedlina kvasících se látek dává tak zvané kvasnice čili droždí, které tu vlastnost má, že,
jak známo, přidáno k zasladlým tekutinám hned zase kvasení v nich způsobí, čímž sladkost
tekutiny zmizí, ale lihovitost nastane. Na tom se také zakládá robení kořálky, líhu, piva,
vína a podobných nápojů.

S) Výtrusy (sporae) se-nazývají drobounká semínka tajnosnubných rostlin.

202

Oidium mycoder ma (Gruby, Linck.) S drobnohle- (Obr. 3).
dem spatříme (obraz zvětšený 3.) rostlinku složenou z oblých
buněk větevnatě s podobnými spojenou, které později se roz- <.w a =

ob 9 e
padávají v oblé, jednoduše neb dvojitě v řadech postavené 3985 s
výtrusy. Nalezá se při otvoru kožních žlázek, kde i vlas vy- pu y ff
růstá, vnikajíc až do míšku vlasního v chorobě dětské vele- < i ©

známé pod jmenem chrasty neb okydlost hlavy (tinea favosa, D0, 9)

Kopfgrind) a skládá vlastně tu žlutou práškovitou hmotu strupů.

Uléčením nemoci sama se vytratí. Této podobny jsou následující dvě:
Mentagrophyton (Gruby, Vogel), jen že výtrusy více kulaté má. Vynašlase v

pošvě kořenu vousního, když vyraženina tak zvaná pihva (fíkovina, meutagra, Sycosis),

v lváři vousalé se vyskytne.

Microspora Andonini (Gruby) má výlrusy drobounké, růžencovitě seřa-
děné, nachází se u vnitř vlasního kořenu podélně, čímž vlas změkne a Wustším se stane.
Způsobuje zšedivení, zpuchření a pršení vlasů. Pozorován zvláště v chorobě. kožní,
lišej olysivý (herpes lonsurans seu decalvans) zvané.

Zvláštní zmínku ještě zasluhuje Mycoderma plicae (Trichomaphyton, Gůns-
burg) rostoucí na kořenu vlasu, u vnitř něho a zvenku, v chorobě vlasů tak zvané
koltúň (plica polonica, trichoma) *). Mimo tyto uvedené cizopasné tajnosnubce člověčí
byly podobné nalezeny : na vlhkých a zapocených místech těla (Harless), v otrusu žluti-
vém (žlutiny, chloasma i pityriasis versicolor, Eichstádt), v houbách (Aphthae) a mou-
čnici ust (prýmek Soor) i v raku ústním (noma) co Cladospermium (Klenke); ve výpotu
mázdřitém (exsudalum diphtheriticum) ; na vředech starých a nečistě držených, „na
sněli starců (gangraena senilis); ve výchrku tuberkulosním; v hlenu hnědém zubů a
na vředeclř střevních v pošalině (Typhus, Bennet), v moči ouplavičné (Diabetes,
Vogel) a konečně v sražené krvi, klerá se ve výdutí průdušnice nacházela (Roki-
tanský) S). Dle zkoušek s některými rostlinnými cizopasníky člověčími učiněných (Remak,
Fuchs, Klenke) pozorováno, že všlípením (očkováním) jich choroba, v které se vysky-
tují, také na jiného se přenésti dá. Účinkovali by tedy na tělo, nápodobně jako látka
neštoviční, co kvas, jenž chorobu podobnou budí. Že ale ku přenešení takovýchto cho-
rob , jak již zpředu podotknuto, pouze jistá rozmíšenost šťáv těla hoví, rozumí se
samo sebou.

Druhé oddělení cizopasníků člověka, totiž živočišných, jest velmi četné. Potřeba ©
především rozeznati pravé cizopasníky živočišné, kteří skutečně bez výminky
vždy buď napořád, buď jen v některé době svého vyvinutí na člověku přebývají, od ne-

7) V Polsku, Litevsku a v některých krajinách Ruska panuje co zdomácnělá (endemicky). Před-
cházeji zimniční případy, smrduté poty, načež vlasy zhustnou, lípavým výpotem se slípnou,
zamodrchají a spletou, tak že konečně podobu copu na se berou. Velmi nebezpečné má býti
nevčasné odsířihnutí vlasů.

5) Že podobní cizopasnici rostlinní, v podobných případech jako u člověka, též u zvířat, zvláště
ssavců, se naležají, částečně se již potvrdilo (Vichrov, Frerichs). Však může se to tím jistěji
předpokládati, an o cizopasnících živočišných člověčich se již skutečně ví, že mimo podobné
druhy se ještě zvláštní druhy nalezaji.

203

pravých (Pseudoparasiti), které jen náhodně na člověku nebo v něm nalezeni bývají.
Pojednáme dříve o pravých cizopasnících živočišných a uvedeme je dle stupňů ústroj=
nosti vyvinuté od nejnižšího k vyššímu. Nejpředněji patří sem z prvoků (Protozoa) n á-
levníci (Infusoria), jenž se v hnijících částkách těla vyvinují. V čele té třídy nejjedno-
dušších, nejdrobnějších, jen zvětšujícími skly patrných živočichů stojí -oni, kteří jsouce
nejvíce zakulaceného tvaru žádného otvoru na svém těle nemají a jen povrchem po-
travu ssají. Vyššího stupně jsou již nálevníci s jedním otvorem, který spolu ústy -a
řítí jest, a pak nálevníci s dvojím otvorem, totiž s ústy a řílí zvláště. Obojí rozmno-
žují se dělením a pučením “). Až posud se v člověku následující druhy nálevníků
vypátrali:

Vibrio lineola (čárkovka) v hnisu příjičném čili syfilitickém (Donné). Vibrio
denticola v hlenu zubním; ve všech proteinovou látku !9) v sobě chovajících teku-
tinách těla, když rozloučení povstává, nalezly se (Ehrenberg) druhy: Vibrio rugula,
V. bacillus, V. prolifer (viz obraz 4). (Obr. 4).

Dále: Vorticella (vířenka) a Colpoda cucullulus,e * c ©
(Vogel) v nečistých vředech a v hnisu; Bodo, druh malitky ocasité, a 9
v slizu střevním (Ehrenberg), Trichomonas vaginalis (Donné) , 2e) s
v slizu vatně syphilitických, který ale dle domnění Rokytanského pouhý P 80 £
sklípek řasovilý jest.

Někteří sem počítají také druhy nálevníků, kteří v krvi lidské nalezeni byli
(Haematozoa), jest však domnění (Rokitanský), že mnozí z nich jsou pouhé hlistní zá-
rodky, které pak v dalším svém vyvinutí v částce těla sobě přiměřené trvale se uho-
sťují. Slušno zde se zmíniti též o tak zvaných zvířátkách semenních (animalcula sper-
malica, spermatozoa). Dle nejnovějších mínění nepovažují se za zvířátka, nýbrž pouze
za buňky prvotní, které, jako v jiných částkách těla, i zde svůj zvláštní tvar, totiž oca-
sitý mají, a též v ohledu pohybu se s nimi srovnávají, což dle obdoby též o problemati-
ckých semenních zvířátkách rostlin v pylu (pollen) platí. A dejmež tomu, ač by se to
křivě stalo, že by za zvířátka uznána byla, tedy k cizopasníkům člověčím se předce při-
čísti nemohou, an jich přítomnost právě podstatu semena mužského zakládá, neb semeno
bez nich jest nezúrodňující a dělá muže neplodným.

Přistupmež nyní k cizopasníkům živočišným vyššího stupně, a sice ze skupení
červovitých (Vermes), k tak výstředně zvaným hlístám čili červům u vnitřno-
stech těla (Entozoa xar čSoyyv, Helminthes), z nichž v člověku dvě třídy, totiž: vlákno-
tělé a ploskovité nalezáme.

Třída vláknotělých (Nematoidea, Fadenwůrmer) jest oblého, na příč drobně
vroubkovaného těla, s jednoduchým podél těla ležícím střevem; nervy skládají se z
jednoho čivního kruhu kol krku a z dvou větví vybíhajících od něho v podélném směru
střeva. Jsou pohlaví různého a rozmnožují se pouze vajíčky. Z nich sem patří z
řádu škrkavkovitých (Nemaloidea) dvě čeledi, totiž škrkavky (Ascarida) a m č=

5) Mnozí z nálevníků vůbec byli v novější době co nižší stupeň vývinu výše postavených živo-
čichů poznáni, jest tedy příčina se domýšleti, že i někteří z nálevníků člověčích časem co
nižší vývinu stupeň živočichů jiných tříd se objeví.

!9) Látky proteinové jsou: bílkovina (albumin), vláknina (fibrin), kulotina (globulin) a sýrovina
(casein). Takové látky v sobě chová k. p. hmis, tálov, lejno a j. v.

204

chovci (Strongylida). K prvnějším se počítá následujících 44 druhů: Filaria.
medinensis, vlasovec (nitkovice) medinský (Guineawurm), který jen v krajinách
pásma rovníkového čili tropických ve sklípkovatině (Zellgewebe) pod kůží, zvláště v
nohou žije. Jest asi '/,“—12“ dlouhý, co struna tenký, bělavé barvy: zadní konec jest
zahnutě špičatý, na předním tupém konci se nachází hlava. Tato hlísta způsobuje křeče
a vředení toho místa, kde se zdržuje. Musí se velmi opatrně vytahovat, což slane se
volným ji navinováním na proutek, až se zcela vytáhne, neb když se přetrhne, způso-
buje prý, za příčinou ostré a leptavé šťávy, kterou v sobě chová, případy otrávení. -

Následujících šest druhů jest velmi řídkých, a někteří jenom jedinkráte jsou na-
lezeni: Filaria oculi humani (Nordmann) žije v moku mezi jádrem a mázdrou
čočky oční se nacházejícím, tak zvaném Morganovém, pak též v zakalené čočce (ca-
taracta); Filaria bronchialis (Treutler), vlasovec, nalezen v chorých žlázách
průdušnice; Filaria sanguinis v krvi (Klenke); Anchylostoma duodenale
v slřevu dvanáctníku (Dubini); Spiroptera hominis v moči (Barnet); Dac-
tylius aculeatus též v moči (Curling).

Velmi často se ale vyskytují: Oxyuris vermicularis, srnice člověčí,
roup (Mastdarmwurm), 4 až 1;“ dlouhý, tenounký, bělavý; samec vzácný jest zatočitě,
samice ale rovně s průsvilnou špičkou zakončena, hlava má dva křídlitě postavené bla-
nité výrůstky (viz obraz 5., představující samce v podobě zvělšené, © (Obr. 5).

pak samce a samici v přirozené velikosti); spůsobuje kromě oby-
čejných případů červivosli (helminthiasis) '"). zvláště svědění řili a py:
nosu,- pročež se dítě v těch místech často dlabe, pak tuhavku (tenes-
mus) a obtížné močení. Klyslýrem z odvaru česneku a peluňky v
mlíce aneb užíváním aloč snadno se vyhubí. : 19
Ascaris lumbricoides, škrkavka člověčí (Spulwurm),
6, 10 až 15" dlouhá, bělavá neb nahnědlá se čtyrmi podélními průhy. Až posud se
od ní ještě nikdy mláďala nenašla. Nalezá se velmi často, zvláště u dětí, buď po různu
buď hromádně v klubko stočena v tenkém slřevě, odkudž i do tračníku (colen) a ho-
rem do žaludku zabloudí, ano jsou příklady, že se i do žlučovodu společného (duclus
choledochus) dostala, ba že i střeva provrtavši v dutině břišní nalezena byla, v kte-
rémžto pádu i usmrcuje.
Plodnost její jest náramná, neb jedinká samice má prý přes. 50 milionů vajíček
v sobě. Jaké důležitosti tato okolnost nabývá, vysvilne, až o povstání hlíst vůbec mlu-
viti budeme. Jen když v množství se nalezá, jeví se případy ale vele měnivými,. jakéž
v červivosti vůbec se vyskytují, obzvláště chutí k jídlu nestálou, hryzením, někdy dá-
vením (i samé škrkavky do žaludku vstouplé), citem pružného hnutí se něčeho okolo
pupku, nepořádným kálením, stále rozevřenou panenkou v oku, svěděním chřípí a j. v.
Ke zbavení se škrkavky užívá se nejprospěšněji cicvárových semínek (semina cinuae),
zvláště ocukrovaných na lačný život z rána, as tolik co lžička malá vrchovatá obnáší.
Jiných prudších líků jen s poradou lékaře užívali rádno.

1!) Měnivá barvitost tváře s převládající bledostí, tmavé kruhy kolem oka, rozevřenost panenky
oční, svědění v nosu, časté kýchání, nepříjemné páchnutí z ust, při lačném žaludku silné sli-
nění, brzy hladovitost, brzy nechuť, naduté měkké břicho, ujímáni kol pupku, vytrženost ze
spaní, měnivá mysl.

205

Sem připočísti se musí ještě Trichina spirali s, zdélí /4— z, a */50— wo“
ztloušlí; jest závilkovitě stočena ve dvojitém měchýřku, v kterém někdy 2, 3 a více
jich vězí, Nalezena byla ve volnohybných svalech, a sice podél jejich vláken, vždy u
převelikém počtu, tak že svaly bělavými skvrnami poseté se zdály. Pokaždé se nalezají
též mnohé pošlé aneb ve vápnitou látku změněné, Soudí se (Rokylanský, Bock), že
tato hlísta jest jen zabloudilý škrkavkovec, ku kterému druhu ale patří, posud vypá-
tráno není.

Do čeledi škrkavek náleží též záhadná hlísta Furia infernalis (Tollwurm)
drsného povrchu, co vlas tenká, jenž v severní Bothnii a Laponsku ze vzduchu prý na
člověka i na dobytek padává, do něhož se zaryje a pak svědění, velmi nebezpečné vředy,
ba i smrt způsobili může.

Z čeledí druhé škrkavkovitých, totiž z měchovců (Strongylida) vyskytuje se, ale
velmi zřídka, lakřka co host, Strongylus gigas, měchovec veliký (Pallisaden-
wurm), v ledvinách, kde zrušením těchto smrt přivozuje. Měchovec tenlo nalezá se
často u vepřového dobylka, má 5“ až 3“ délky, 2—6“/ Uouštky, jest oblý, červené
barvy; na hlavním jeho konci spatřuje se šest bradaviček kolem úst, Jen samec má
na zadním konci měchovité pouzdro, v němž úd pohlavní umístěn.

Druhý měchovec velmi často se objevující jest Trichocephalus dispar
(Peitschenwurm), tenkohlavec různý, zdélí 1/,“—2“, bělavý, těla v předu co vlas tenkého,
vzadu mnohem tluslšího, a jen u samce zatočeného, na kte- (Obr. 6).
rém se podobně jako u předešlého pohlavní částky spatřují,
(Viz na obr, 6. samce a samici v přirozené velikosti, pak
zvětšený úd mužský s pouzdrem.) Žije v tračníku (střevě
tlustém, colon), szvláště ale v tak zvaném slepém střevě.
Nezpůsobuje žádné , případy, které by jeho přítomnost
tušiti daly, a nestává se nikdy nebezpečným.

(Dokoučení.)

Hlemejžď*).
Sepsal Emanuel Purkyně.
(Dokončení)

Vzrůstání škořepiny děje se v malých kroužcích a po odstávkách, Z límce totiž
vychází vápnitá látka, která se okolo oustí starého domku nasazuje. Než ve žlázách
nová lálka se utvoří, ztvrdne zatím přistavěný kus, a tyto odstávky značně se jeví na
škořepině tenounkými kroužky, lišícími se od sebe barvou dle potravy zvířete**). V
celku bývá škořepina hlemejždě hnědočervená, ačkoliv při bližším na ni palření nachá-
zíme tu červené, tu tmavé, tu zase šedivé anebo bílé kroužky a čárky ***). Když hle-

- *) Viz tab. VIIL

**) Z rostlin totiž, jimiž se živí hlemejžď, vylučuje se vápno na onu látku, a s ním přichází do“
ni i barvicí částky, n. p. železo, dle -jichž větší neb menší mnohosti nabývá i domek rozdíl-
hou barvu. Podotknouti při tom sluší, že u ptáků, ssavců atd., jejichž kosti se též skládají
2 vápna, barvící částky v potravě obsažené nepůsobí na barvení kosti, nýbrž ma barvení
krve, kdežto uhlemejždě zůstává krev vždy čistě bílá, ale domek bývá pestrý. Tak u rozličných
Zvířat látky, které jim pokrm jejich poskytuje, rozličně se potřebují.

*š*) U některých hlemejžďů vypouštějí žlázy maltu rozličné barvy. Tak n. p. hlemejžď zahradní

206

mejžď ouplně vzroste, obezdí si oustí škořepiny tlustým krajem, tak zvanými pysky
domku (Fig. 2. 4). Na podzim, když již potravy nenachází, vlahuje se hluboko do vnilř
škořepiny, tak že límec i zpodní část nohy obaluje. Pak vypouští ze sebe hustý slíz
vápnilý, který když zatvrdne ouslí škořepiny jako dvířka zavírá. Takto zavření hle-
mejždi prodávají se u kupců jakožto oblíbené jídlo. Ve Švábích se k tomu cíli hle-
mejždi zvláště krmí.

Roztlučené části škořepiny, jsou-li nahoře, kamž zvíře límcem tak hluboko na-
zpět vtahovati se nemůže, zacelí se ze zásoby žláz v té části pláště, nad kterou se
rozbitý kus nachází. Předně hlemejžď hustými slinami všecky drobné kousky z rány
odmyje a vyšplýchá, načež dá se do práce, kterou již od svého outlého mládí neměl pří-
ležitost konati. Jízvy tím zacelením povstalé snadno se poznávají. Lišíť se od ostatní
škořepiny, náležitě límcem vystavěné, jak barvou tak i lím, že nebývají čárkovité. Z
toho, co tuto povědíno, dá se tuším snadno vyrozuměti podobě domku, jak ji poskytuje
starý hlemejžď. Podobá-li se tělo pod pláštěm k červíku vždy u větších a větších kru-
zích okolo sebe se vinoucímu, tedy škořepina pláštěm utvořená a od těla formu přijíma-
jící není nic nežli zavitá trouba. Poněvadž ale ono kroucení děje se spolu směrem k
dolejšku, není ona trouba vodorovně okolo sebe svinuta, jak skutečně u některých jiných
druhů se spatřuje, nýbrž jeden závitek spočívá na druhém. Tak povstává tak zvané
vřeteno (Fig. 2. g), v němž leží osa, okolo které závitky zdánlivě se točí. Vřeteno
obtočeno jest srostlými stěnami vnitřními (Fig. 2. bdc) a podobá se tak k točeným
schodům. Ona část závitků, která jest ven vyboulena (Fig. 2. b) a pod kterou leží v
plášti plicní měch a játra, nazývá se břichem. Vřeteno, jak samo sebou se rozumí,
jest duté, a tato trouba se k dolejšku vždy více a více rozšiřuje, protože závitky vždy
více a více se vzdalují od svého středu ve špičce škořepiny. Z toho jest patrno, že
domky vodorovně okolo sebe točené žádného vřetena nemají. U našeho hlemejždě
leží pravá osa závitkův uprostřed trouby vřetena a jest tedy pouze ideální (Fig. 3. pr).
U jiných zvláště u mořských hlemejžďů bývají tyto poměry jinaké, z čehož povstávají
ony rozličné formy, které ve sbírce Českého Musea zajisté již vzbudily pozornost ne-
jednoho. V celku však tvoří se jejich škořápky podle těch samých zákonů jako domek
našeho hlemejždě, jen prvotní řízení bývá jiné.

má vlimci pláště žlázy jasnohněde, mezi nimi však nacházejí se také řady žláz černých.
Tyto černé žlázy dělají pak na nových přírůstkách škořepiny černé čáry, podle počtu řad
dvě, tři, ano i šest, podobné k liniím notovým. U jiných hlemejžďů nacházejí se vápnité žlázy
zase jiné barvy a v rozličném množství i pořádku, z čehož povstávají pestře barvené domky
jmenovitě morských hlemejžďů. U takových strakatých škořepin nejlépe dá se rozeznati nej-
hořejší kousek domku již ve vejci utvořený. Býváť on totiž neouhledně barven, čímž valně
se Jiší od ostatní škořepiny límcem pláště utvořené. Také vnitřek škořepiny bývá jiné barvy
než zevnitřek, a k tomu vždy docela hladký, kdežto zevnitřek často bývá dosti kostrbatý.
Příčina toho jest, že první malta ze žláz vyšlá, která slouží k utvoření zevnitřku, bývá hustší
a rychle na povětří tvrdne, načež vypocuje se z límce látka mnohem řidší, která se u vnitř
domku nasazuje, déle měkkou zůstává a pohybováním těla se rozmazává a uhlazuje. U moř-
ských hlemejžďů tvoří vnitřní tato vrstva tak nazvanou perleť, a když se dá vrstva zevnitřní
sirkovou kyselinou vyhlodati, vypadá pak celý domek jako čistě z perleti vysoustrovaný, což
často spatřujeme ve sbírkách přírodnických.

207

Jak jsme viděli, není škořepina, tak jako uraků, nic jiného nežli část kůže, ano i
svaly, vlahující zvíře do domku, jsou kní přirostlé. A však jen jedna polovice zvířete,
dřík pokrytý pláštěm, má nad sebou škořepinu. Druhá polovice těla, hlava, krk a noha,
pokryta jest koží, která, jakkoliv z týchž prvků složena jako pokryvka dříku, předce
docela jinou podobu jeví, poněvadž prvky tyto jináče jsou v ní uspořádány. Kůže hle-
mejždě vůbec, jakož i plášť skládají se z pevné osnovy svalových vlakének, v nichž
položeny jsou žlázy. Jak tylo žlázy se chovají v plášti, viděli jsme již, V ostatní kůži,
pokrývající pohyblivé části těla, vypouštějí žlázy na povrch jen slíz, kterým si hlemejžď
cestu upravuje, proti slunci se chrání a prach se sebe splachuje. Vápnité brnění vzalo
by hlemejždi pohyblivost, za to ale žlázy tyto krom slizu vypouštějí ještě drobná zrnéčka
vápna, která rozložena mezi osnovou svalovou pevnosti jí dodávají. Dost hustě pozo-
rovati lze tato zrnka drobnohledem na samém povrchu oněch oddělení, která tvoří na
kůži síť žilek. Stahuje-li se tělo, pak ona oddělení blíže se spolu dotýkají a kůže na-
bývá větší pevnosti (Fig. 1. u, y, v).

Kůže však není jenom pokryvkou těla, nýbrž spolu svalem ku pohybování, z če-
hož viděti, že u hlemejždě svaly jináče jsou ustrojeny, nežli u větší části ostatních ži-
vočichů. Svaly páteřníkův, ano i členovcův bývají oblé, podlouhlé, často i uzlovité, a sklá-
dají se z nesčíslných tenounkých vlakének, což nejsnadněji pozorovati u vařeného hovězího
masa, které nic jiného není nežli sval. Celý sval bývá přirostlý k některé kosti (u hmyzu
a korejšů ke vnitřku škořepiny), od níž přes kloub se táhna druhým koncem k jiné kosti
se pojí. Skrčováním a natahováním se vlakének celý sval se buď skracuje anebo pro-
dlužuje a z toho povstává natahování, kroucení anebo ohýbání se oudu. U hlemejžďů
již proto, že oudův nemají, celý poměr svalů musí býti jiný. Jen svaly, sloužící ke
stahování do škořepiny těla i růžků a na domku přirostlé, přibližují se poněkud ke sva-
lům rakův. Všecko ostatní pohybování, skrčování těla, kroucení nahoru dolů, způsobuje
se nejvíce vlákny kožními. Pravili jsme, že kůže jest osnova, V osnově, n. p. u plátna,
chodívají nitě prosto, kolmo i na obě strany šikmo. Všecka svalová vlákna jednoho
směru oučinkují v kůži jako jedem sval: vlákna kruhová, totiž běžící kolem okolo těla,
stlačují zvíře se všech stran a tak je zlenčují, vlákna zas podle délky běžící tělo skra-
covali musejí. Kruhová vlákna ale hlavně proto veledůležilá jsou pro hlemejždě, po-
něvadž se jimi stažené tělo a rohy vytahují. Děje se to tak, že jeden kruh po druhém
se súžuje a tak pomalu stažená a skrácená část se prodlužuje, nejináče, než jakobychom
stlačováním hrsti něco měkkého, n, p. kus hlíny, do délky hnali, při čemž hlína i tenší
se slává. O tom však ještě později promluvíme.

Obraťfme se nyní ke svalům stahujícím. Ty jsou lři, dva slabší, běžící od místa,
kde ke škořepině přirostlé jsou, nahoru a dolů ku plášti, a mezi nimi silný sval, jenž
táhna se od domku mezi střevy k noze vysílá větve do jednotlivých ústrojů, které by
se i za více jednotlivých svalů považovati mohly. První dva svalové položení jsou podle
celé levé strany pláště a pevně k vřetenu přilehají. Mají oba podobu služky a tim tvoří
na levé straně dříku onu příkrou stěnu. Jeden z nich běží ke špičce dříku, otočen
jsa okolo vřetena jako tělo samo, jehož levou stranu objímá. Pobybováním svým odtahuje
tento sval celý hořejšek pláště od špičky škořepiny dolů, spolu ale tělo pevněji k vře-
tenu přillačuje. Když roztlučeme poslední závitek, tak že obnažena jsou játra v něm
ležící, brzo znamenáme, že ten ocásek dolů se stahuje, což stává se svalem právě po-
psaným. Druhý stužkový sval, běžící ke kraji pláště, jest širší než předešlý, ale trochu
kratší. Když se stahuje, musí dolejší část pláště přitlačiti do vnitř ke vřetenu. Tento

208

sval ale druhým svým koncem přirostlý jest zároveň s pláštěm k noze, atak, ačkoliv při
stahování nohy napomáhá, vyvádí pohybování v protivném směru. Je-li noha vystrčena
a pevně přitlačena n. p. ke zdi, ke stromu ald., sval od místa, kde přirostlý je k noze,
oučinkuje na škořepinu, tedy docela naopak jako ony dva svaly, které hořejší kus dříku
a nohu k domku přitahují. Slouží tedy ten sval při lezení zvířete k tužšímu přitlačení
domku. Jak při dýchání oučinkuje, ještě popíšeme, Mezi oněmi svaly vychází z toho
samého místa škořepiny třetí sval do vnitř těla a k noze. Skládáť se z mnoha vláken,
která z počátku rovnoběžně vedle sebe leží, při vstoupení do nohy ale od sebe se od-
chylují, rozvětvují a k zadu, do paty, ku předu, ke stranám a dolů se rozcházejí. Pa-
trno jest, že skrčením toho svalu celá noha , kterou vlastně jenom on tvoří, do vnitř
k místu, zněhož vychází, vtahovati se musí,

Od svalu toho vybíhají následující větvě. Nejprvé se odloučí od něho dlouhý
sval (Fig. 3. e), podobný ke stužce, který nad vlákny do nohy se rozvětvujícími běží
prostředkem těla k hubě (/). Huba jest roura, skládající se z kruhových vláken, ježto se
súžují. Na zpodní straně připevněn jest k ní onen stahující sval. Rozšíření huby děje
se pomocí mnohých vláken, jdoucích od povrchu hubní roury k vnitřní straně kůže
hlavu pokrývající. Tím se i stává, že při vlahování huby do vnitř těla hlava, svalem
dlouhým pevně k hubě připojená, se obrálí a spolu se vtahuje, ano i kůže krční hubní
rouru následuje a do vnitř jako obrácená punčocha položena bývá. Za hubním svalem
vycházejí po sobě dva páry svalů ku předu (6%). Jsou též stužkovité, ale mnohem tenší a
kratší než předešlý, a slouží k stahování růžků (k). První dva svaly jdou k růžkům
větším, opatřenými očkama, druhý pár kralších svalů stahuje menší rohy (m). Roh, který
nese oko, skládá se ze tří dílů, i rozeznáváme tu v ohledu na jeho se stahování část
zpodní, prostřední a hořejší, které jedna v druhé jsou obsaženy. „Zpodní část jest sval
náoční, ona větev všeobecného stahovatele těla (Fig. 5. g); proslřední část jest oko
(Fig. 5. e), kleréhož vnilřní ústrojnost později podáme. Takléž nerv náoční (Fig. 5. h)
od mozku (Fig.5./m) k oku běžící uvádíme zde bez místnějšího popsání, proto že tak
jako oko samo při vtahování a vystrkování rohu trpně se chová. Podolkneme toliko,
že při vtaženém rohu jest jako had zatočen, po vystrčení pak rohu se narovná. Ho-
řejší část jest prodlouženina čili vlastně trouba, již tvoří kůže hlavy, skládající se jako
kůže celého těla vůbec z kruhů svalových a z dlouhých vláken podél běžících. Nej-
více rovná se tato Část prstu u rukavičky. Při vystrčení rohu spalřujeme oko na
špičce tohoto rukavičního prstu, a k němu přirostlý jest sval, běžící do zadu ku
kmenu svalovému (Fig. 5. =), vedle něhož běží nerv od oka k mozku. Stahuje-li se
sval onen, tahá za sebou oko do vnilř, nerv svinuje se, a kožní trouba, ku kteréž oko
jest přirostlé, následuje za ním a obracuje se do vnitř. Stává se to zrovna tak, jako když
z rukavičky ruku rychle vylrhneme, a tak prsty rukavičky se obrátí (Fig. 5. 0). Vystrkování
vtaženého rohu děje se pomocí kružních vlakének v kožní troubě. Kruh svalový oku
nejbližší súžuje se objímaje oční jablko, čímž oko nahoru tlačí. Po něm druhý kruh to
samé činí a oko i s prvním kruhem dále šoupá, a tak i třelí a čtvrtý, až oko na špičku
rohu se dostane, Sval stahující (který při tom musí býli uvolněn, an by jinak pro
Svou sílu kroužkům oučinkování zabraňoval) následuje oko zároveň s nervem, a po
ouplném vystrčení oka spočívají oba u prostřed kožní trouby. Růžky dolejší, oči ne-
mající, podobným způsobem stahují a vystrkují se. © Hubu mohli bychom rovněž jako
růžky považovali za složenou ze tří částí. Sval její (Fig. 3. ©) chová se. jako sval

209

oční, a trouba hubní jako trouba růžku. Stahuje-li se sval od huby k vřetenu sáhající,
tu huba do vnilř těla se vtahuje a spolu kůže hlavy jako punčocha se obracuje, proto
že v předu s hubou jest srostlá. Tím se stane, že nad vtaženou hubou nachází se pak
kůže krční, která později soužením svým pomocí kružních svalův obrácenou hubu a
hlavu zase ven vyllačí.

Ostatní pohybování těla dějí se spoluoučinkováním kožních vláken a vřetenního
svalu, Ona vlákna v kožní osnově, která leží podél krku, obou stran nohy a podešvu,
stahováním svým tělo skracují. Skrčí-li se jen vlákna jedné strany, zvíře na onu stranu
se kroutí; skrčí-li se vlákna krku, hlava se vypíná, a stáhnou-li se spolu svaly nohy a
hlavy od škořepiny vycházející, zvíře hlavou napřed pod plášť a domek se skryje. Vy-
slrčení těla ven způsobují zase kružní vlákna pláště právě tak, jako kružní vlákna rohů
vyllačují oko na špičku. Kroucení růžkův též jako ohýbání těla tím se způsobuje, že
podélná vlákna v kožní trubce jenom na jedné straně se skrčují. Tak dá se každé po-
hybování hlemejždě velmi jednoduše vysvětlili z oučinkování všech anebo toliko na je-
dné straně položených podélných vláken, ze současného anebo po sobě se dějícího
súžení kružních vláken, a konečně ze stahování se vřetenního svalu a jeho větví,

Jen chůzi blíže ještě popíšu , o které jakožto k vlnění vody podobné již svrchu
zmínka se stala. Když zvíře ouplně z domku vyleze, podšev pevně přilehá k půdě,
načež od paty začínajíc jeden svalový kroužek po druhém se stahuje. Tím vždycky
malá část nohy od půdy se vyzdvihuje, a zároveň se podélní svaly skrčí, čímž vyzdvižená
částečka o malý kousek napřed se šine. Každé stahování kruhu podobá se k vyzdviho-
vání nohy, každé stahování podélních vláken podobné jest k dále kráčení, i můžeme
sobě tedy podšev představovati jako složený ze mnoha nožek, které se po sebě vy-
zdvihují a asi o linii dále od předešlého místa zase se spouštějí, čímž líné pohybování
hlemejždů se vysvětluje.

Všecka tato pohybování mívají u hlemejždě své příčiny, on leze, když potravu
hledá, a skrývá se, když mu hrozí nebezpečenství, Vlákna a svaly musejí však míti
soustředišlě, z něhož vycházejí současná a jednotlivá pohybování; toto střediště ale
musí též míli tušení o tom, co se děje okolo zvířete, by pohybování řídili se mohla
podle vnějších okolností. Ono soustřediště jest mozek (Fig. 5. Zm) kruhem okolo jícnu
položený, k němuž nervové nitě od čidel, svalův i od povrchu kůže jdoucí o všem jej
uvědomují, co viděno a cíléno bylo, a zase roznášejí rozkazy k svalům, hned aby zvíře
stahovaly, hned zase nohu tam neb onam pohybovaly a t. d. Tedy i u hlemejždě na-
cházíme duši, která sídlí v mozku, přijímá vtisky ze vnějšího světa a vyvádí úmysly,
ačkoli vše to jen v maličkém kruhu. Mozek vysílá nahoře dva nervy do očí a dva ku
předním týkadlům, a pak jde od něho ještě jeden nerv na zad těla do plodního stroje.
Smyslové pozorovali se zřejmě u hlemejždě jen čtyří: zrak, sluch, chuť a chmat; zdá
se však, že ani čich mu neschází, neboť hlemejžď ihned z domku vyleze, podáme-li mu
voňavé byliny. Taktéž nedokonale zřízeno jest i ucho. Pod dolejší stranou mozku
totiž nacházejí se dvě duté kuličky z vápnité látky, naplněné vodní tekutinou. V ní
plovají vápenná zrnka ustavičně se třesoucí. Povělří zvukem pohnuté zatřásá touto
chřesťačkou, která ostatně nemá žádného otvoru ven z těla, pročež zvuky jen slabě
může pojímatli, Tento však nedostatek nahražuje se z části okolností tou, že nástroj
sluchový bezprostředně na mozku sedí. Oko hlemejždí (Fig. 5. e) má podobu černé
koule. Nahoře, kde s růžkem jest srostlé, nachází se otvor čili zřetelnice, prozračnou

14

210

kožkou pokrytá, kterou světlo do oka vniká. Na dolejší straně jest přirostlý sval ná-
oční, jenž na zad okolo oka tvoří pravou trychtýřovou dutinu, do které vstupuje nerv
(Fig. 4. a' b). Před ním v oku sedí čočka (Fig. 4. (), která propouští světlo, spolu
ale oučinek jeho podobně k zápalnému sklu sesiluje. Ostatní dutina oka jest naplněna
tekutinou, kůže sama (c), tvořící onu kouli, jest barvy černé, lak že světlo do oka vpu=
štěné přímo jenom na jedno místo, totiž na čočku a skrze ni na nerv padá. Arci že
hlemejžď pro drobnost svého oka a ouzkost díry v něm jenom málo vidí, neboť může
do ní jen málo světla padati: předce ale vidí. Růžky přední, docela zřízené jako zadní
i nervem opatřené, proto že očí nemají, jenom za týkadla považovati se musejí.

Celá kůže hlemejždě jest velmi citliva. Nervy ze zpodní strany mozku vychá-
zející rozvětvují se v ní, a kromě citu prostředkují též pohybování. Jedny ve vrstvě
kružních vláken se rozvětvují a buďto současné stahování všech, buďto jen částečné
způsobují. Tak rovněž chovají se nervy rozvětvené ve vrstvě podélních vláken, pak
nervy ve svalu vřetenním a jeho k očím a hubě odcházejících částech, © Nejprvé ale
popouzejí svaly ku pohybování ony nervy, které právě drážděny byly. Tak n. p. sta-
huje se roh, ktérého jsme se dotkli, kroutí se strana, do které jsme pichli. Tak podle
potřeby tu pro ochranu stahují se jisté části těla, tu pro dále pohybování, pro ohlížení
se v okolí, pro chápání potravy se vystrkují.

Až posud mluvili jsme o zevnitřních formách zvířete, o jejich proměnách a 0
tom, co způsobuje tyto proměny a pohybování vůbec. Přejděme nyní ke strojům uvnitř
těla položeným, které udržují život zvířete, an všecko, co v něm zkaženo, obnovují
ustavičným spracováním polravy, již mu poskytuje rostlinstvo. © Míním stroj travní a
stroje prostředkující obíhání krve a dýchání. Travní stroj připravuje píci dle potřeby
zvířete, všecko nepolřebné řilí vyvrhuje, potřebné pak částky odvádí de krve; jiný stroj
rozhání krev po těle, aby zemdlené svaly a nervy zase občerstvila a zkažené, spo-
třebóvané látky z nich odvedla; dýchací stroj konečně zkaženou krev znova očisťuje.

Počněme se strojem travním. Huba, jak jsme již pověděli, jest svalovitá trouba, Vchod
do ní neboli pysky opatřeny jsou slinnými žlazami ke smočení potravy. Za nimi nahoře
nachází se tak zvaná hořejší čelisť, jako hřeben malými zoubky ozbrojena (Fig. 6.). Ta,
když svalové kroužky huby se slahují, oučinkuje na potravu rostlinnou jako guillotina,
K tomu ještě dva svalové výrostky, postranními čelistmi nazvané a též drobnými zoubky
obrostlé, s obou stran potravu roztírají. Nejvíce ale přispívá k rozdrobení píce jazyk.
Máť on povahu sviního ucha a všechen pokryt jest zoubky. Chuť leží v pyskách, i máť
tedy jazyk u hlemejždě docela jiné značení nežli u nás. Přirostlý jest uvnitř k jícnu,
v zadním konci ke hlavní bambitky podobnému (Fig. %. d). Pod tímto koncem jícnu
začíná se ouzký jícen (Fig. 7. e F), po jehož obou stranách leží trubky slinných žlaz,
oustících se do huby (Fig. % e). Tyto slinné žlázy pokrývají skoro celý žaludek
(Fig. 7. c), ku kterémuž jsou přirostlé. Ze žaludku vchází střevo nahoru do dříku,
rozšiřujíc se až ktomu místu (Fig. %. g a“), kde se do něho pustí játra žlučovými chody.
Pak otočí se střevo dvakráte a obrátí se nazpět do plicního měchu, kdežto pak v řiť
se končí (Fig. %. k).

Játra sama (Fig. %. /), jakož i ledviny i žlázy rozličné při trávení pomáhající šťávy
své teprv od krve dostávají, pročež k ní se obracíme. Vůbec známo, že potrava slouží
ku posilování těla, což každý dostatečně sám na sobě zkusil. Jak ale přicházejí krmné
látky potravy do oudů, které po jídle jako novonarozené bývají? Slává se to tím; že

211

krev probíhajíc žíly střevní, vše co krmného odnáší a ostatním oudům přivádí, lálky ku
potravě nepotřebné zůstavujíc žlazám, které z nich ješlě sliny, žluč a jiné tělu užitečné
tekutiny připravují. Chlíce o těchto poměrech místněji se poučili, nejlépe začneme od
srdce, neboť zde jest ono střediště, z kteréhož vytéká do oudů občerstvující šťáva a
do něhož ustavičně proudí nová tekutina, by zase do těla a jeho strojů hnána byla.
Srdce (Fig. 7. m) leží v plicním měchu a skládá se z dvou komor. Komora ženoucí
krev do těla jest velmi svalovitý míšek, podobný srdci na kartách. Špička jeho
vychází v žílu, která se na levo a na pravo rozvětvuje (Fig. %. op). Druhá čili přední
komora mnohem jest slabší a blánkovitá (Fig. %. »), a přechází do žil plicního měchu
(Fig. 7. mm), z něhož krev přijímá a do první komory žene. Další proudění krve děje
se působením komory první, která skrčováním se do žil ji uhání, an nazpátek do druhé
komory nemůže pro tři klapky, které v podobě kapes na jejím konci tak přirostlé
jsou ke stěnám, že otvory jejich do komory hledí. Chce-li krev nazpátek, tedy klapky
se napínají a dolýkajíce se konci svými tvoří blanitou stěnu mezi první a druhou ko-
morou. Žily, které jednak do střev a jater (Fig. %. po), jednak do nohy a hlavy (Fig.
7. p) se rozvětvují, jsou trouby složené z podélných a kruhových vláken, které staho-
váním se krev dále pohánějí lím samým způsobem, jako řezník nádivku v jelitech svou
hrstí dále tlačí.

Pozorujme teď obíhání krve a oučinky její na tělo. V komoře (m) nachází se
čistá krev, která žílami, odcházejícími od kmene (m) do nohy a do hlavy proudí.
Žíly tyto rozvětvují se do menších a menších ratolestí. Kmeny žil leží více uprostřed
těla, od nichž ratolesti běží na povrch do kůže. Při obíhání krve propouštějí stěny žil
krmné lálky, kteréžto všecka vlákénka nervová i svalová, prací zemdlená a pohybováním
zkažená sesilují a obnovují. Při tom látky k výživě těla méně potřebné odcházejí do
žláz a tam zvířeti zase jiným způsobem užitečnými se slávají dílem co slíz kožní, dílem
co sliny huby. Pak vrací se krev jinými žilkami v kůži ležícími (Fig. %. ») do kraje
límce, a odtud žilkami plicního měchu k srdci. Žily druhého kmene (Fig. 7. p) ne-
jenom stroj plodící a travní v plášti položený občerstvující šťavou zásobují, nýbrž i od
střev krmnou látku přijímají. Méně potřebné látky proměňují se v játrech v žluč, která
žlučním chodem do slřev vplývajíc při trávení pomáhá. Takto i z vápna v krvi se na-
cházejícího vápenné žlázy se zásobí, které při stavbě domku oučinkují. Krev, vykonavši
oběh svůj v dříku, sesílivši stroje, přijavši do sebe krmné látky a očislivši se v já-
trech, obrátí se pak ku povrchu pláště a spěchá zvláště po levé straně ku plic-
nímu měchu. Dříve ale vysílá ještě mnoho žilek do ledvin (Fig. 7%. g). Ledviny, po-
dobně k játrám z malých buněk se skládající, sprosťují krev zbytečného dusíka, tak jako
játra ji sprosťují zbytečného uhlíka. Jest však při tom ten rozdíl, že produkt jater, žluč,
k trávení se potřebuje, produkt ledvin ale, moč, moční troubou (Fig. 7%. »“) do řili se
oustí a odtud ven z těla se vyhošťuje. Působení plicního měchu na krev jest podobné
k onomu, jaké mají v člověku plíce na zkaženou (venosní) krev. Vzdůch, jímž měch
jest naplněn, opatřuje krev kyslíkem, jejž při obihání v těle rozličným strojům byla ode-
vzdala. Tato očištěná a krmnými látkami opatřená krev teče z přední komory zase do
komory druhé, a odtud znova po těle se rozbíhá. Dýchání čili vypouštění zkaženého a
přijímání nového vzduchu slává se stlačováním měchu pomocí kružních vláken. Děrou
(Fig. 1. p) se vzduch vypouští, nalažením podélných vláken se měch zase rozšiřuje a

- vzduch nový do něho vchází.
14*

212

Tak viděli jsme celého hlemejždě v živočišních jeho výjevech, kterak jeden stroj
tělesní pomáhá druhému k dosažení společného oučele, zachování života. Než konečně
žíly i střeva předce pomalu stářím ochabují v službě své a tělo chýlí se ku přirozenému
svému konci, nad to pak stává se hlemejžď před časem kořistí pláků , šelem i lidí po
něm pasoucích. Přejdeme tedy na stroj plodící, který mnoho set vajíček rodě po smrti
hlemejždě ve mladých rod zachovává. Jako u jiných zvířat nalezáme i tu stroj mužský,
zúrodňující semeno vydávající, a stroj ženský, semeno přijímající a vajíčka rodící, U hle-
mejždě ale oba stroje v jednom zvířeti se nacházejí, hlemejžď jest štyra čili obojoudec,
a při páření každý z obou zastává místo samičky i samce. Stroj plodící skládá se z roz-
ličných žláz, které rovněž jako jiné žlázy látku svou z krve žil podél nich běžících si
zhotovují. Stroj semeno chovající (varlata) a vaječník, které u jiných zvířat ve dvou
jednotnících se nacházejí, vězí u hlemejždě jeden v druhém. Nacházíme tuto obojoudní
žlázu spočívající v játrech (Fig. 7. /), anať má podobu hroznu a skládá se z míšků
spojených s trubkou, tak jako zrnka hroznu spojena jsou se stopkou. V této žláze vězí
druhá menší tak, že v každém míšku první žlázy nachází se míšek druhé, a též trubka
spojující tyto míšky trubkou první žlázy prochází. Pod drobnohledem ukazuje se nám,
že svrchní míšky chovají vajíčka, vnitřní ale semeno (Fig. 9.), tedy že vězí varlata
ve vaječníku, Vajíčka (Fig. 9. 0) skládají se tu ještě jen z pouhého žloutku. Semeno
jest tekutina, ve které hbitě se pohybují nitě, podobné k nálevníkům, bez pochyby
k tomu oučelu, aby semenní tekutinu až do vaječníka odnášely (Fig. 9.d). Po zourod-
nění vzrůstá vejce a vaječním chodem (Fig. %. f) přichází do bílkové šťávy (Fig. %. A),
kde žloutek bílkem se obalí. Pak dále klouzá maticí (B), obsazenou slinovými žlazami,
které pohybování vajíčka usnadňují, až vychází děrou (Fig. 1. f). Semenní stroj jen až
k bílkové žláze spojen jest se ženským. Semenní chod prochází vnitřkem vaječního
chodu až k tomuto místu, kdežto vystupuje a okolo malice se vinouc (Fig. 7. uuu) od-
chází (v) ku plodidlu (Fig. 7. r). Rozumí se, že při páření semeno tou samou cestou do
vaječníka se dostává, kterou vajíčko vychází. Před pářením, které se děje v měsíci máji
a červnu, shromažďují se hlemejždi na vlhkých místech. Plodidlo pomocí kružních vlá-
ken obracuje se docela tak, že děrou (Fig. 1. /) ven visí, a šípem (Fig.8.a), na obrá-
ceném šípovém míšku sedícím, hledá jeden u druhého otvor do matice vedoucí. Pak se
vzájemně plodidla do ní vpuslí, a hlemejždi zůstávají takto delší čas pohromadě. Sval
plodidla (Fig. 7. blíž w) potom plodidlo zase nazpět do těla táhne, šípní měch se obracuje,
jak to vidíme ve Fig.%. Z, a po několika dnech již vajíčka vylézají z otvoru (Fig. %. N),
při čemž žlázy (Fig. 7. g) vápnitým slizém se zaobalí. Starý hlemejžď připevňuje va-
jíčka pod stromové listí a obaluje je vápnitým slizem v podobě krásných lesklých hlalí.
Asi za měsíc vyleze hlemejžd z vajíčka.

Ještě sluší se zmínili o semenní kapse (Fig. %. C), která ve své dutině
rovněž jako varlata semeno připravuje a bez pochyby k tomu slouží, aby hlemejžď,
když druhý se v okolí nenachází, který by mu tu službu proukázal, sám sebe oplodil.
Plodidlem vlastním nedosahuje až k vaječníku, semenní kapsa ale oustí do ženského
stroje (Fig. %. g), a semenní nilě z ní nahoru až k vaječníku plovou. Bezpečně ale vý-
znam semenní kapsy ješlě není nalezen.

O mladém zvířeti byla již zmínka; kterák hned z počátku způsobuje se při něm
kroucení těla,

213

Doufám, že z toho, co jsem tuto členáři před oči postavil, pomocí obrázků každý
bude sobě moci představení učiniti o spořádání vnitřního ústrojí hlemejždě. Kdežto pak
hlemejžďá v hojnosti se u nás nachází, bude snadno, popsání moje vlastním názorem doplniti.

O kamenném a hnědém uhli zvláště v Čechách.
Od Jana Krejčího.
Článek čtvrtý.
V. Horniště kamenného uhlí*).

Horniště kamenného uhlí v Čechách rozkládají se na dvou rozličných útvarech.
Větší a důležitější část spočívá na útvaru silurském uprostřed Čech, druhá menší část
jest uložena pod permským útvarem dle oupatí Krkonošských hor a leží bezprostředně
na prahorách.

Horniště, ležící na silurském útvaru, netvoří ale jediný celek, nýbrž takřka jednot-
livé ostrovy, které porůznu některé prohlubeniny silurských vrstev vyplňují. Tyto po-
různé části jsou :

„ Horniště Slanské a Rakovnické.

. Horniště Plaské, Plzenské a Merklínské.

. Horniště Radnické a Liblínské.

, Horniště Breilensteinské a Manetínské.

, Horniště Mirešovské,

, Horniště Žebrácké.

. Horniště Berounské mezi Kdyčinou a Hýskovem.
. Horniště u Malých Přílep blíž Loděnic.

„ Horniště u Chlumu a Hany blíž Rakovníka.

Horniště Slanské a Rakovnické leží na severním kraji silurského útvaru,
který zvolna pod vrstvy uhelné zapadavává. Na západním konci spočívá na dioritovém
kamení a na granitu.

Již prof. F. M. Zippe, který nejdříve zeměznalecké poměry Čech důkladněji
skoumal, popsal hranice tohoto hornistě dokonale a zevrubně (Die Steinkohlen und ihre
Verbreitung in Bóhmen 1842). V nejnovější pak době uveřejnil pan Konstantin z
Novických, bývalý správce uhelných dolů u Slaného, zevrubnější popis horniště
Slansko-Rakovnického v časopisu přírodoskumného spolku „Lotos.“ (Das Steinkohlen-
becken in der Gegend von Schlan-Rakonitz. Eine geognostische Skizze von Constantin
von Nowicki, Lotos. Mai 1853.) Při posledním výletu mém do horniště tohoto vypro-
vázel mne pan z Novických a sdělil mi své náhledy o uložení vrstev v bezprostředním
okolí Slanském, ostatně slibuje v podotknutém pojednání, že zároveň s panem kustodem
Dormitzrem zvláštní monografii o této krajině vydá. Pro důležitost věci bylo by žá-
doucí, aby práce tato brzo se vyvedla. Podávám zde prozatím jenom výsledky toho, co
dosaváde uveřejněno bylo ao čemž jsem se na opětovaných vycházkách sám přesvědčil.

Souhraní jižní, kde útvar uhelného horniště na silurských vrstvách spočívá, dá se
ostře ustanoviti, poněvadž z veliké čásli podlouhlá údolíčka hraniční čáru naznačují.
Nejvýchodnější konec nalezá se u Kralup, kdežto uhelný pískovec kolmé stěny tvoří.

ODM AMO U AWU ->

*) V čísle 5., kde začíná článek třetí, opominut byl titulek: IV. Skamenělé rostliny útvaru
kamenouhelného.

214

Odtud začínajíc běží hranice k Minicům, Votvovicům, Zákolanům, okolo Budče k Vřeto-
vicům, Stelčovsi, okolo dvora Vrapického a Dřína ke Kročihlavům, odkud se lesnatými
vrchy přes Dobrou, Družec a Žilinu do Křivoklátského lesa zatáčí, který na své severní
části útvar uhelný pokrývá. Zde od myslivny Lánské běží k lak nazvaným „třem sto-
Jům,“ přeráží potok Kličavu, táhne se okolo dvora Amalínu a vychází u staré sklárny
blíž Lužné opět z obory ven. Zde leží též malý uhelný ostrov osamotnělý na silur-
ských vrstvách mezi myslivnou na Haně a mezi Chlumem. Od podotknuté sklárny za-
táčí se uhelný útvar okolo Nového Mlýna k jihu až k Pavlikovským horám, tak že Ra-
kovník, Lubno, Senec, Příčina již na uhelných vrstvách leží. Odlud táhne se hranice
na dioritovém kamení k Chmelištné, kdežto granit západní hranici -uhelného útvaru tvoří.
Granit vyzdvihuje se z uhelného útvaru od Chmelišlné až k Oračovu, skládaje podélný
hřbet, na němž západní křídlo uhelných vrstev spočívá, a proslírá se ještě v jednotli-
vých hřbetech, které se až k Lubenci, Libyni a Čisté táhnou. Na granitu tomlo spo-
čívá ještě ostrov uhelného útvaru mezi Jesenicemi (Jechnitz), Podeřankou, Žihlemi (Scho-
les) a Blatnou (Ploden), který ale s Rakovňickým horništěm u Stebna a Malměřic (Alberitz)
souvisí, Pískovec, který na nejzápadnějším konci u Chýše, Kryr (Kriegern) a Blšan
(Flóhau) vůbec červený jest, nalezá konečně ostrého obmezení čedičem u Libkovic,
Valče, Vlince a Vroutku (Rudig), kterýžto čedič až k Ostrovu (Schlackenwerth), Klášterci
a Kadani se táhne.

Jak daleko se útvar uhelný na sever prostírá, nedá se ustanovili, zajisté ale sotva
dále nežli k čedičovému mezihoří, které ze Žatecké roviny vystupujíc v dlouhé řadě k
Litoměřicům běží. Jakožto ideální hranici můžeme přijmouti oudolí Oharky od Žatce
až k Terezínu.

Severní tato část uhelného útvaru jest ale pokryta mohútnými vrstvami křid o-
vého útvaru (pískovcem a opukou), tak že již na oubočích Oharky tyto novější vrstvy
výhradně panují, a snad jenom u Pálku na dně údolí též vrstvy pískovce uhelného vy-
stupují. Jižní hranice tohoto souvislého křidového horniště, které se ostatně hluboko do
čedičového mezihoří rozvětvuje, běží od Libořic k Soběchlebům (Oberklee) na horu Žbán
nazvanou a podél oubočí jeho okolo Kounové, Mutějovic, Renčova, Kroučova, Bilichova k
Panenské "Tejnici, Skále, Vranému, Jarpicům, Kmetiněvsi, Velvarům až k Nelahozevsi.
Důkladný a obšírný popis tohoto křidového útvaru nalezá se ve spisech prof, Dr. Aug.
Reusse (Die Kreidegebilde des westlichen Bóhmens 1844), Vodorovné vrstvy pískovce
a opuky křidové pokrývají ostatně v jednotlivých porůzných ostrovech ještě velikou
část horniště uhelného, tak že vrstvy jeho hlavně jenom na oubočích údolí se spatřují.
Bezpochyby tvořily všechny tylo ostrovy jednou souvislý celek. Takové ostrovy jsou
lesnatá vysočina u Lišan blíž Rakovníka, hora Loustín u Krušovic, vysočina Mšecká
(Kornhouzská), Smečenská, Kladenská, vysočiny u Slaného, Drnova, Želenic atd.

Útvar uhelný, který pod vodorovnými vrstvami pískovce a opuky spočívá, roze-
znává se snadno již svým uložením od okolních hornišť. Neboť vrstvy jeho nesouhlasí
ani s vrstvami silurské křidlice, ani s vrstvami křidovými. Všeobecně jest úklon jejich
k severu namířen pod úhlem 8—20 slupňů ; směr ale běží zároveň s jižními hrani-
cemi horniště, — | Skoumá-li se rozličnost vrstev pískovce uhelného, poznají se v
celém horništi tři hlavní oddíly, které jak powahou kamení, tak i povahou uhlí a bezpo-
chyby též powahou otisků od sebe se rozeznali dají.

Nejhlubší jest oddíl Kladenský, druhý jest oddíl Slanský, třetí jest oddíl Hvězd-

215

ský. Oddíl Kladenský spočívá bezprostředně na, silurském útvaru, a lvoři nejkrajnější
pásmo horniště uhelného, jakož i severní stráně oudolí Votvovského, Vřelovského, Kla=
denského, skaliny v Křivoklátském lese a v okolí Rakovnickém. Mohúlnost jeho může
obnášeli 100—200 sáhů. V pásmu tlomló leží hlavní uhelná sloj od 2 až k 7 sáhům
mocná, na které se doluje u Minic, Volvovic, Zákolan, v uhelnách Bušlěhradských a
Kladenských, a snad laké u Rakovníka. U Brandejska mezi Slaným a Buštěhra-
dem dostihla se vrláním ve. hloubce 122 sáhů.. Uhelná sloj lato uhýbá se ale
bezpochyby za Rozdělovem a u Lán více k severu, anebo dosahuje u těchto míst
svého konce, neboť vrtáním u Rozdělova mezi Lány, Rynholcem a Slachovem prorazil
se pískovec až k vrstvám silurským , ale sloj se neobjevila. Možno tedy, že Rakovnická
sloj náleží k jinému, ačkoliv současnému uložení. Uhlí samo spočívá na jemném pí-
skovitém lupku, který v nejdolejších vrstvách obsahuje ostrohranné kusy sousední křidlice
a jednotlivé sloje pískovce. V černém lupku, který bezprostředně pod uhlím leží, vy-
skylují “se otisky Sligmarií. Uhlí samo jest bělavým lupkem rozděleno na 2—5 vrstev.
V lupku tomto vyskytují se jmenovitě u Minic krásné olisky kapradin: Pekopterid, Neu-
roplerid a Sphenopterid, vřetenaté větvičky Asterophyllit, jmenovitě Sphenophyllum den-
tatum u Minic, větve z Araucarites Reussii ve Volvovicích, v černém hořlavém lupku
blíž stropu uhlí krásné a ohromné Kalamily, Sigillarie -a Lepidodendron aculealum,
zvláště u Kladna. V jemném jílovitém lupku u Lubna blíž Rakovníka vyskytují se hojně
Noggerathia foliosa a větvičky z Lepidodendron elegans s dlouhými tenkými listy. Nej-
hořejší vrstva uhlí této sloje jest na některých místech, zvláště u Minic, prostoupena
přemnohým kyzem, tak že se zde druhdy skalice zelená dobývati mohla. Tato skalice
tvoří se na některých místech sama sebou, a usazuje se v krásných velikých hlatích,
Též leštěnec (Bleiglanz) objevuje se někdy ve škulinách mezi uhlím, ačkoli vzácně.
Velmi pamělihodný jest otisk kapradího listu v leštěnci od Rakovníka, který patrně do-
svědčuje mokrolučebný původ lešlěnce tohoto. Ostatně obsahují též mnohé vody z hor-
niště toho se prýšlící rozpuštěnou skalici zelenou, jmenovitě voda Šternberská, které se
co lečivé používá. V lupku u Rakovníka leží hroudy nečistého ocelku (Sphaerosiderit)
barvy šedé, Též vápenec v krásně vyhlacených druzách a sádrovec není u. prostřed
uhlí nic vzácného, a krásné kusy jeho, jakož i velmi poučná sbírka olisků nalezá se
při báňském úřadě dolů Kladenských. Uhlí samo jest břidličnaté, v němž se mdlá
pásma střídají s lesklými. Ve Votvovských uhelnách, kde mocnost uhlí 2“ dosahuje,
převládají mdlá pásma a obsahují nezřídka černé listy lupkové ; v Kladenských uhelnách,
kde mohútnost uhlí 5—7" dosahuje, převládá ale na některých místech uhlí lesklé, mastné,
hodící se dobře k dělání koksu. — Nad touto dolejší mohůtnou slojí spočívá mohúlná
vrstva pískovce složeného z oblásků šedého a bílého křemence a sporých úlomků čer-
ného buližníka. Pískovec tento tvoří malebné kolmé stěny u Kralup a vystupuje též
blíž Dokes a Žehrovic na den, kde se v něm od starodávna kámen pro Pražské ka-
meníky láme. Mezi tímto pískovcem leží v mnohonásobném sledu pískovec jemnější s
tmelem živcovitým (kaolinovým), pískovec slídnatý, šedý a tmavý lupek s jednotlivými
slabými slojemi uhlí. Ale v celku tvoří hrubší sloh a živcovitý tmel ráz tohoto pískovce;
jejž k dolejšímu oddílu počítáme. Malé slabé (asi 3—4) sloje objevují se v tomto pásmu
již u Blevic a byly již několikkráte příčinou nevydatného dolování. Tyto sloje 6 — 10
palců mocné táhnou se zároveň s hlavní slojí a náležejí snad již k soustavě slabých
uhelných vrstev, které se přes Koleč k Brandýsku táhnou, kde vrtáním asi ve hloubce

216

709 vynalezeny, a též u ovčárny Tuhaňské mezi Smečnem a Kladnem vyvrtány byly a
na nichž se snad u Lán doluje, Nejsilnější vrstva uhelná této soustavy, asi 44, stř.
mocná, jest základem uhelných dolů u Kolče, a jak jsem podotknul snad také u Lán.
Uhlí toho má tu samou povahu, jako uhlí hlavní sloje. Otisky nejsou mi dosaváde
známy.

Oddíl druhý horniště našeho zaujímá mnohem širší pásmo, které v sobě obsahuje
četnější, ale slabé a silnými vrstvami pískovce, lupku a jílu oddělené sloje uhelné.
Pískovec tohoto pásma jest drobnější, velmi zřídka objevují se vrstvy z oblásku složené,
za to ale převládá na některých místech živcovitý tmel a přechází v silné vrstvy bílého,
modravého a. červeného jílu, který v okolí Zvoleněvesském, Knovizském atd. pole čer-
veně barví. V nejhořejších vrstvách tohoto pískovce objevují se v oudolí Drchkovském
a Buděnickém slabé vrstvy vápence, z nichžto jmenovitě vápenec od Buděnic v sobě
kusy rohovitého křemene obsahuje.

Mimo několik slabších slojí dosaváde neustavených táhne se silnější a nejzpod-
nější, asi na 5—6 stř. mocná sloj oudolím Zvoleněvesským k Podlešínu, Knovizi, Jemní-
kům a ztrácí se pod křidovou vysočinou Smečenskou. Doly uhelné nalezají se též na
těchto podotknutých místech. Uhlí jest zde hubené, břidličnaté, a má nad sebou mezi
vrstvami lupku a pískovce sloj červené železnaté hlinky, která se u Novoměřic dobývá
a tesařům co barva prodává.

Druhá značnější sloj táhne se zárovně s předešlou snad již od Velvar, kde byla
dolováním odkryta, k Drnovu, Slanému, Kvíci a zabíhá též pod vysočinu Smečenskou.
Na této sloji doluje se u Slaného a Kvíce; uhlí její jest pamětihodné proto, že, jak mi
pan prof. Balling ústně sdělil, podobá se v lučební povaze k hnědému uhlí.

Nad Kvickými slojemi leží ještě tři sloje, na nichž se doluje, z nichžto jest Pře-
lická nejhlubší, dvě Tuřanské vyšší. Z otisků neviděl jsem nic, leč několik kapradin
z čeledi Pekopterid a Neuropterid.

Dolování na těchto slojích nenáleží právě k nejvydatnějšímu. Jednak jsou sloje
příliš slabé, 3—4 stř. mocné, jinak leží příliš daleko od sebe, tak že jediným dolem
vždy jenom na jedné pracovali se dá. Obyčejně se vyplácí potud, pokud přílišný nával
vody další meze nestaví a drahocenných strojů nepožaduje, snad by se ale, kdyby
všickni majetníci dolů na těchto slabších slojích v jednotu vstoupili a většími prostředky
a důkladně věci se uchopili, předce ještě značný prospěch získati mohl. —

Třetí a nejhořejší oddíl horniště zdejšího tvoří též jemný pískovec se živcovitým tme-
lem, v němž ale již mnoho zelenavé hlinky přimícháno bývá. Zvětráním se talo zelenavá
hlinka stává červenou, a pískovec sám, jmenovitě na stráních, obdržuje barvu červeného
pískovce, ačkoliv spíše zelenavým nazývati by se mohl, V pískovci tomto leží jíly rozličné
barvy a černavé lupky, ve kterých asi dvě neb tři sloje uhlí leží, z nichžto nejmocnější
asi 5 stř. dosahuje. Sloje tyto zaujímají hlavně vysočinu Hvězdskou, horu Žbán a úpady
k Pozdni, Srbči, Dučicům, Kroučovu atd. Doluje se na nich u Jedomělic, Hvězdy, Krou-
čové, Hředel, Mutějovic, Kounova a ještě na několika jiných místech a poskytují též
břidličnaté suché uhlí. Na stropě nejvyšší sloje, jmenovitě u Jedomělic, Hředel, Mutě-
jovic, nalezá se asi 6 palců mocná vrstva zvláštního lupku, pružného, černého, již na
svíčce plamen chytajícího. Lupek tento obsahuje veliké množství rybích šupin a ostnů,
skelnatou látkou potažených a k oddělení Ganoidů náležitých. Sem tam pozorují se také
bnědé kusy okrouhlého tvaru, kteréž by snad mohly býti koprolithy (skamenělé trusy

217

ryb). Hořlavý lupek tento podobá se velice k lupku hořlavému s otisky ryb Palaeoniscus,
u Semil a Vrchlabí nalezenému. Podobné rybnalé lupky pokrývají nejhořejší sloje uhelné
u Oslavan v Moravě. Poněvadž pak vrstvy Semilské a bezpochyby i hořejší Oslavanské
k permskému útvaru náležejí, může se i zde ta domněnka právem vyslovili, že sloje
Hvězdské s okolním kamením již nenáležejí k vlastnímu útvaru uhelnému, nýbrž k útvaru
permskému.

Náhled tento zdá se potvrzován býti ještě jinými okolnostmi. Neboť celý vý-
chodní cíp uhelniště Rakovnického u Kryr a Blšan jest pokryt mohútnými vrstvami čer-
veného pískovce (dosavád ovšem nevyskoumaného), který na mnobých místech, jmeno-
vitě v okolí Rakovnickém, skamenělé v křemen proměněné kmeny stromů sosnovitých
obsahuje, zrovna jako permský červený pískovec u Náchoda a u Nové Paky. Též u
oupatí Krkonošských hor jest, jak později uvidíme, úlvar kamenouhelný pokryt útvarem
permským. Z té příčiny mohl by se tedy nejhořejší oddíl horniště Rakovnického pova-
žovali za útvar permský. Ostatně se ale objevují skamenčlé sosnovité kmeny též u Kru-
šovic, roztroušené na polích, u Kvilic uložené v pískovci, snad též permském, a ko-
nečně porůznu u Žehrovic, odkud se do národního Museum veliký pařez dostal.

To by byl tedy všeobecný, dosavad ovšem nedokonalý nástin uhelniště Slansko-
Rakovnického. Nyní však, kdežto zeměznalectví vždy více pěstovalelů nabývá, jesti se
nadíti, že za krátký čas krajina tato důkladněji prozpytována bude. Slavné"úřady báňské
a páni majitelové dolů mohou v tom ohledu k svému vlastnímu zisku badání takové
značně podporovali, Sluší v tom ohledu vděčně podotknouti pana direktora Wáňu a pana
báňského měřice Pelikána v Kladně, kteří se vzornou pozorností otisky nejenom ze
svých, nýbrž i ze sousedních dolů sbírají a každému příteli zeměznalectví přívětivě
ukazují. Též professor lučby na Rakovnické realní škole pan Hackenberger, získal si
veliké zásluhy o sebírání otisků z okolí Rakovnického.

Co se týká množství uhlí ročně dobývaného v tomlo hornišli, není mi možná ur-
čitý počet udati. Od 400,000 centů, jichž se vytěžilo r. 1817, zvýšil se výtěžek r.
1840 na 1,328,058 centů ročně, kterýžto počet zvýšenou poplávkou a jmenovitě odkry-
tými doly Kladenskými zajisté daleko přes 2,000,000 centů ročně vystoupil. Z tohoto
počtu můžeme asi “/, počílati na hlavní sloj dolejšího oddílu, jmenovitě na doly Vot-
vovské, Buštěhradské a Kladenské, '/, jenom na sloje hořejších oddílů. Výlěžek může
se budoucně znamenitě zvýšili, neboť posaváde doluje se všude takřka jenom na po-
kraji, hlavní poklad leží ale v hlubinách nedotknut a zachován budoucím sloletím.

Ku konci zbývá podotknouti ještě jednu zeměznaleckou pamětihodnost tohoto hor-
niště, myslím totiž vyskytování se čediče (Basalt), který na třech místech jak útvar ka—
menouhelný tak i křidový proráží. Nejhlavnější čedičový vrch tvoří Říp, dle Davida 238
sáhů nad hladinu severního moře povýšený, který se malebně v podobě širokého zvonu
z křidově vysočiny mezi Roudnicí a Hořejšími Beřkovicemi vypíná. Temeno jeho nese
starobylou kapli sv. Jiří a panuje nad rozkošnou krajinou, jejížlo severní kraj půvabným
mezihořím u Litoměřic rozkošně se ukončuje. Čedič této hory jest velmi chudý na
olivin, sloh jeho jest neurčitě deskovitý a sloupnatý, a sice tak, že se řídí dle obrysů
hory, tak že nezřetelné sloupy dle oubočí se kloní. Velmi pamětihodna jest úchylka
magnelické jehly, která se na této hoře jeví. Na rozličných místech uchyluje se toliž
severní konec jehly buď k východu buď k západu, nikde ale nemíří k severu, tak že
patrně hora sama co magnet na jehlu oučinkuje, Zevrubným skoumáním čediče objeví

218 :

se ovšem, že se skládá z jinorazu a pětilupu (Hornblende und Augit), z nerostu zeoli-
thového a magnetové železné rudy, a již z toho dala by se úchylka jehly vysvělliti,
Nebyla by ale snad také ta domněnka nedůvodná, že taková osamolnělá hora, jako Říp,
neustálým proudem vělrným ošlehávaná, jako veliký elektromagnet působili může.

Druhý čedičový vrch jest Slanská hora, nad okolní kamenouhelný pískovec
asi 359 vyzdvižená. Zde již pozoruje se hojněji olivin, jehla magnetická uchyluje se
též, ale v menší míře nežli na Řípu. Vůbec známa jest studánka slaná, která u oupatí
této hory se prýšlí a dle pověsti městu původ dala. Vědecký analylický rozbor její není
dosaváde znám; v jedné libře obsahuje prý až na 44 granů kuchyňské soli. Že ne-
rostní látku svou, jako mnohé jiné studánky, v Litoměřickém mezihoří čerpá, jest
domněnka nejbližší, a důkladný rozbor její a okolního kamení byl by i z geologických
ohledů velmi zajímavý.

Třetí čedičový vrch jest Vinařická hora mezi Vinařicemi a Třebichovicemi,
podlouhlý to hřeben s dvěma kupami, s horninou té samé povahy jako na Slanské hoře.
U Vinařice objímá křidový pískovec tuto horu, klerá u Třebichovie silným svahem do
údolí padá, Tyto tři hory jsou takřka předvoj rozsáhlého čedičového pohoří Litoměři-
ckého, které dlouho po usazení vrstev uhelných a křidových z hlubin země co plu-
tonský výrobek vystouplo. Neboť i nejnovější usazeniny hnědédo uhlí jsou u Bíliny a
Litoměřic čedřčem poraženy. V ohledu tom jest ale velmi památná ta okolnost, že sou-
sední vrstvy pískovce a opuky nejsou vyzdviženy kolmo, jak by se při vystoupení tak
mohútných hor očekávati mohlo. Naopak zachovávají vrstvy i v nejbližším okolí podo-
tknutých hor svůj přirozený úklon, tak že nic jiného nezbývá, leč přijmouti, že čedičová
hmota ze škulin rozlržením povstalých vystoupla, na převrat vrstev ale žádného nebo
jen nepatrného vlivu měla,

Nástiny životopisů českých přirodoskumců.,

Od Dra. Viléma Weitenwebra.

NI. Kašpar hrabě Šternberg.

(Dokončení.)

Nyní přijdeme ke skutku pro rozkvět českého přírodozpytu veledůležitému, ano
rozhodnému. Hrabě Šternbero toliž byl jeden z prvních mezi oněmi šlechetnými vla-
stenci, kteří r. 1818 pojali krásnou, následků plnou myšlénku, již konečně r, 1822 za
nejvyššího purkrabího Františka Anl. hraběte Kolovrata Liebšteinského
uskutečnili, myšlénku založení národního Musea českého. Ode všech vzdělanců našich,
ano od celého českého národu vděčně uznány jsou neunavná péče i oběti v každém
ohledu veliké, jimiž hrabě Šternberg, tou jedinou zásluhou již pro nás nesmrtelný, vla-
stenský tento ústav v čase dosti krátkém k onomu slušnému postavení přivedl, z jakého
se právem těší doma i v cizině, Mezi velikolepými příspěvky, obětovanými. od mnohých
šlechetníků vlasti naší při založení Musea, v čele stojí dar Šternbergův, jehož cena
skrovně by se páčila přes 50.000 zl. stř., při čemž někleré věci opravdu jsou neoceni-
telné, Odevzdalť ihned 4000 svazků nejdražších přírodovědeckých spisů, krom toho bo-
hemica v počtu 500 a všecky své sbírky, mezi nimiž bylo 30 beden kopanin a na

219

10.000 rostlin v herbáři. Neustal pak ani později obohacovali sbírky Musea, kde jen
mohl, s obzvláštní štědrosti, Jak jináče tedy, nežli že jednosvorně vyhlášen jest za
prvního přednostu společnosti musejní, udržované jenom soukromými silami, po uplynulí
pak ustanovené lkůty svého ouřadování opět a opět zvolen. — Téhož roku 1822 jme-
novala ho též staroslavná cís. Leopoldinsko-Karolínská akademie přírodozpytců (tenkrále
v Bonnu) na uznání velikých jeho učených zásluh oudem svým, udělivší mu dle starého
obyčeje, že každý nový člen obdrží zvláštní příjmení, argonaulické jmeno Jason. I mnohé
jiné učené společnosti pokládaly sobě za čest, zaslali proslavenému již učenci hraběti
Šternbergovi diplomy své.

Aby se žádoucím oučinkem věnovali se mohl palaeonlologii, kteréžto studium
sobě později nad jiné oblíbil, hleděl přede vším k tomu, aby co možná hodně mnoho
zbytků skamenělé Květeny a Zvířeny poznal. K tomu konci podnikal od r. 1823, kdežto
již ve vyšším stáří byl, téměř každoročně delší cesty, nejenom aby z vlastního patření
blíže seznal rozličné ty horní útvary, v nichž nalezají se skameněliny, nýbrž aby jich
také přiměřenou sbírku pro -Prahu nashromáždil. Toho docílil v takové míře, že toto
oddělení přírodnin v málo letech stalo se pravou okrasou a pýchou našeho národního
Musea, k čemuž ovšem také podstatně přispělo pozdější obohacení té sbírky od pánů
Zippe, Cordy, Reusse a jiných.

Tato důkladná palaeontologická sludia dala jsou původ k obšírnému, po svazcích
vycházevšímu skvostnému dílu pod skrovným titulem: „Versuch einer geognostisch-bota-
nischen Darstellung der Flora der Vorwelt (viz lil. č. 36), opalřenému mnohými černými
i barevnými obrazy, které svým časem veliký hluk působilo a ode všech znalců tohoto
odvětví přírodovědy za klassické jest uznáno. Neníť na ujmu zasloužené slávě Sternber-
gově, když podotýkáme, že ve spracování této tak hojné látky zoučastnili se též naši
výteční rostlinozpytci Karel Presl a A, J, Corda, Dílo toto, přeložené do frančiny
od svrchu zmíněného pana Braye, podstatně přispělo k rozšíření pověsinosti šlechetného
spisovatele ve Francouzích, Angličanech a jinde. Založena na mnohostranné a důkladné
pozorování jest následující v něm pronešená výpověď Šternbergova, kterou by sobě mnozí
přírodozpytci k srdci vzíti měli: „Má-li rostlinoznalec věrohodné dáti svědectví o kvě-
teně předvěké, musí míti před rukama mnohé a zřetelné exemplary otisků. Známoť, že
i žijící rostliny jenom srovnáváním se žijícími nebo usušenými rostlinami anebo vyobra-
zeními s jistotou mohou býti určeny ; jakž tedy mohlo by se to díti při oliscích, jimž
scházejí oullé ale podstatné částky květu, a které jen zřídka se nalezají v stavu docela
neproměněném,“ Jakožto výsledek takového úplně bezpečného pozorování podrží- také

Také v některých ze svých veřejných řečí, které jakožto president vlastenského
Musea každoročně o valné schůzce oudů míval, složil hrabě Šternberg jednotlivé vý-
sledky svého neunaveného badání.

Jakožto vřelý přítel a pěstovatel vědy oučastnil se hrabě Šternberg horlivě ve
prospěch založených od Okena takřka potulných schůzek německých přírodozpytců a
lékařů. Od jejich začátku r. 1822 byl jeden z nejpilnějších jejich navštěvovatelů, i nedal
si ani vždy postupujícím vysokým stářím brániti, aby nepodnikl cestu do města sebe
vzdálenějšího, kde se takové shromáždění stejně smýšlejících vzdělanců odbývalo, Posud
jest u starších učenců v drahé paměti přívělivá jeho a zároveň úctu vymáhající osob-
nost i oučinné jeho působení ve prospěch podniknutí toho. Když tedy spolek onen roku

220

4837 patnácté své shromáždění držel v našem českém královském městě, nemohla volba
předsedy čili prvního jednatele padnouti na žádného jiného z Pražských učenců, nežli
na proslaveného Nestora přírodních věd. Jakkoli však čestné toto uznání jeho vědecké
činnosti hraběte Šternberga těšilo, s druhé strany vzbuzovalo u něho obávání, že ve
svém vysokém stáří — měllě tenkráte již 76 let — a jmenovitě při své denně se vzmá-
hající nedoslýchavosti a slabosti zraku nebude moci vyhověti všemu, co se při takových
příležitostech od předsedy požaduje. Že ale vůbec vysoce vážený stařec v oborech ou-
ředních i soukromých co nejvřeleji podporován byl, odbylo se ono Pražské shromáždění
způsobem docela uspokojujícím i nezůstalo pozadu za žádnou z předešlých čtrnácti
schůzek. Ouřední zpráva, podaná o něm tiskem od hraběte Šternberga a druhého je-
dnatele prof. dra. Krombholze (viz lit, č. 74), místněji rozebírá tehdejší jeho činnost,
Obzvláště zajímavá byla učená a duchaplná řeč, kterou hrabě Šternberg s ohněm téměř
mladistvým schůzku otevřel a která má nepomíjející literárně historickou cenu. Srovná-
valť v ní stav přírodních a lékařských věd v Čechách, jaký byl roku 1348 při založení
vysokého učení Pražského, s týmž stavem r. 1837, v kterém odbývalo se v Praze shro-
máždění německých přírodozpytců a lékařů.

Vedle prací, které jsme posud vyjmenovali, zanášel se hrabě Šternbere již od r.
1834 ještě jiným učeným dílem, totiž pragmalickou historií českého hornictví a horni-
ckého zákonodárství od nejstarších dob. Co majitel důležitých dolů byl Šternberg sám
znalec té věci, a podporován od svého hospodářského ředitele pana Václava Pauka
a našeho vysoce učeného Palackého, jakož i jiných ještě učených mužů a úřadníků
hornických jak domácích tak zahraničních, i maje volný přístup k veřejným i soukromým
archivům a knihovnám v málo letech dokončil toto své důležité dílo, které v rocích
1836—38 ve dvou dílech tiskem vyšlo (viz lit. č. 68). Ku prvnímu díla připojena jest
chronologicky spořádaná, rokem 1045 počínající, až kroku 1555 dosahující sbírka listin
týkajících se českých dolů. Díl druhý obsahuje stručný kritický přehled všech na
hornictví se vztahujících zákonů a zemských nařízení, od 13. století až na začátek
16. vyšlých.

Mezi tím zabýval se hrabě Šternbero též příležitě vyšetřováním tak nazvaného
Kammerbiůhlu mezi Karlovými Vary a Františkovými Lázněmi, vyhořelé to někdejší sopky.
Již r. 1822 ve společnosti jiných dvou výtečníků vědy, Góthe a Berzelia, zpytoval
zajímavou tuto krajinu, a po více let dal tam potom na své outraty kopati, kteréžlo
práce nehojné výsledky *) uveřejnil v řečích svých při valných schůzkách národního
Musea r. 1835 —37 držaných. Nad vchodem do štoly, ve ktéré se kopání dálo, až posud
černá tabule se zlatým nápisem a rokem 1837 připomíná navštíviteli těch míst slavné
jmeno hraběte Kašpara Šternberga.

Tak šlechetný tento výtečník věnoval větší část dlouhého svého života vznešené
vědě, v jejížto službě daleko široko se proslavil, Nesloužil on však vědě toliko vlast-
ními, velmi znamenitými pracemi, nýbrž i prostředně vysokomyslným podporováním ji-
ných zasloužilých učenců. Jako pravý Mecenáš oučinlivě se vždy ujímal naděje plných
synů vlasti, nastupujících dráhu učenou, i byl jim nápomocen k budoucímu jich čestnému

*) Teprv r. 1839 předložil prof. Wimmer ve Vratislavi mineralogické sekci slezské společ-
nosti některé kusy Kammerbůhlské lávy, zaslané od faráře Martiusa, při čemž obracel
pozornost na jejich úplné se shodování s čedičovou lávou islandskou a Vesuvskou.

221

postavení. Na důkaz jmenujeme tuto vlastenské naše výtečníky Hanku, Zippe, K.
Presla, Koubka a Cordu.

Od více let již bydlel hrabě Šternberg střídavě v Praze a na svém krásném
zámku Březině, kdežto v lůně přírody zolavoval se od přísných prací vědeckých a
k dalším badáním novou látku sbíral, kterouž obzvláště hojně poskytovaly mu uhelny
Radnické. Tak i podzimek r. 1838 trávil na Březině, kdežto k obyčejným v ten čas
honům, v nichž osobně oučaslniti se již nemohl, sezval byl sousední majitele statků.
Dne 418. prosince vyšel těmto svým hoslům pěšky vstříc do parku, na kteréžlo ceslě
nenadále raněn jest mrtvicí, která outok svůj naň v rychlosti několikráte po sobě opa-
kovala, tak že všecka pomoc lékařská byla marná a šlechetný hrabě dne 20. prosince
večer v 77. roce oučinlivého života ducha svého vypustil. Bolestně cítěna byla ztráta
tato ode všech vlasti milovných Čechů i ode všech horlivých pěstitelů vědy. Než pa-
málka hraběte Kašpara Šternberka nezahyne nikdy ve vděčném srdci národu, pro nějžto
žil a neunavně působil; o vědeckých pak jeho zásluhách, pokud bude trvali civilisace,
skvělé svědectví budou vydávati četné jeho spisy, jejichžto úplné vyčtení pro obmeze-
nost místa odložiti musíme na příšlí číslo.

D70 Dm 0 8.1
Procházka z Prahy do Malé Chuchle.

Ješto Živa veliký počet svých příznivců v Praze čítá, nebude snad od místa, poohlídnouti
se čas od času v okolí jejím. Kdo se na procházkách rád do půvabnosti přírody ponořuje, najde
zde snad milou upomínku; vzdálenějšího přítele baviti bude popis z ohledu zeměpisného.

Vyvolíme si vycházku do Malé Chuchle, která hodinu cesty jižně za Prahou leží, Chuchle
sama rozkládá se na levém břehu Vltavy u oupatí lesnaté stráně, a cesta táhne se podle téhož
břehu po boku hlučné silnice, vedoucí do Zbraslavi , kdežto se Berounka do Vltavy vlévá. Co zde
podávám , jest výsledek dojmu, jejž na nás několik se procházejících učinila krajina z po-
čátku června.

Hned za předměstím Smichovem, jehož zdi a ploty pokryty jsou žlutě kvetoucí Isatis tincto—
ria, otvírá se volná a půvabná vyhlídka. Na pravé straně táhnou se pahorky z počátku břidličnaté,
pak vápnilé, v jejichž lůně letohrádky a stromné zahrady se ukrývají, svědčíce o příjemném poží-
vání majetků těchto; naproti na levé straně strmí starý Vyšehrad na kolmo stojících břidlicích,
bývalá pýcha a sláva Čechů, nyní ovšem jednotvárný ve svých sporých rozvalinách a pevných hrad-
bách. Ale u oupatí jeho od Podola k Bráníku zelená se ještě bujné rokytí na pokraji šťávnatých
Juk, kde slavík pěje, jak právě srdéčko jeho žel nebo radost čije. Košťálnické zahrady prostírají
se u mírného oupatí až ke kolmým skalám Dvoreckým a Bránickým, z vápence složeným, kde se
od starodávna výborné vápno k stavbám mna suchu a ve vodě láme, U prostřed mezi tímto sku-
pěním skal, z nichžto tvoří vápnitý výstupek Zlíchovský s bílým kostelem Svato-Jauským malebnou
„nepravidelnost, plyne Vltava tiše, nesouc tisíce sáhů šumavského dříví, které se zde řadami zará-
žených kolů zachycuje. Vyšší chlumy ukončují pak v jihu u Zbraslavi obzor, za mímž se Vltava
v úzkém skalnatém, Berounka v širším oudolí ztrácí. Všeckny tylo výšiny a stráně naležejí, po-
kud oko sahá, k jedné a též soustavě vrstevní, tak nazvanému silurskému útvaru, který vyplňuje
velikou čásť středních Čech, a od Českého Brodu až k oupatí Šumavy u Klatov a Stříbra se
táhne. Oudolí Vltavské prodralo se vrstvami tohoto útvaru na příč, prorazivši jihozápadní směr
jeho zrovna od jihu k severu, na měkčích vrstvách ustupují straně více nazpět, mna tvrdších přibli-
žují se více k vodě a padají zčásti kolmo do Vltavy. Malá příčná údolíčka ústí se pak na obou
stranách do údolí tohoto,

Co se týká budovy našeho útvaru, ukázal nám nejdříve slavný Joachim Barrande, že se
skládá ze dvou velikých oddilů, jednoho hořejšího a jednoho dolejšího. (Onen obsahuje hlavně vrstvy

222

vápence, tento břidlice a křemence; oba pak dělí se od sebe nevrstevnatým zelenokamenem (Diorit).
Cesta naše vede nás z počátku břidlicí zpodního oddílu, brzo ale již u Červené Zahrady vstoupíme
na vápnitou půdu vápence, který nad Zlíchovem se vyzdvihuje v šírou vysočinu Divčích Hradů.
Rostlinstvo, které nás na cestě provází, náleží tedy hlavně Ke květeně vápnité. Silnice mezi Smí-
chovem a Zlíchovem jest nejdříve lemována úrodnými polmi, které se na pravo k stromoví a past-
vištěm pahorků připojují, na levo ale do rozsáhlé louky přecházejí, která naproti Vyšehradu leží.
Vodní strouhy jsou nyní vyplněny bujným zrůstem přícestní a rumní květeny, jejížto hlavní zastu-
pitelé jsou nízké tvrdé trávy, k nimž se drobnokvěté rostliny řeřichovité (Cruciferae) a množství
pestrých spoluložných květin přidružuje. © Lepidium Draba, okolo Prahy velmi obyčejné, potahuje
svými nesčíslnými bílými kvítky pokrají polí a struh, a dodává spolu se Sysimbrium Laeselii pří-
cestní květeně ráz bujnější, nežli hubené a vypráhlé Sysimbrium Sophiae a officinale s chudou Ca-
psella bursa pastoris. Kde jest půda poněkud drobivá, nebo kde se podél silnice zděná ohrada táhne,
bujní Bromus mollis a sterilis, Hordeum murinum, Archenaterum elatius a Poa annua. Mezi le-
hounkými klásky a latami těchto trav vypínají se také větve žlutobílého Arthemis arvensis. Jme-
nované tyto rostliny, ačkoliv náležejí k rozličným řádům, objevují předce společný ráz; nezdobí
je šťávnatá zelenost nebo, abych se tak vyjádřil, panenská čerstvost, nýbrž barva jejich jest šedo-
zelená, zrůst chudý, podoba ošumělá. Tento proletariat mezi rostlinstvem nmalezá se vždy u cest,
zvláště pak u dědin a měst, a tvoří dohromady jistý určitý celek, pročež naznačuje se dle svého
stanoviště co přícestní, rumní rostlinstvo. Objevuje se však mnoho druhů, které tvoří přirozený
přechod od přícestního rostlinstva tohoto k jiným společnostem rostlinným. Tak jest Sedum acre
a také Sedum sexangulare obyčejný nájemník na zdech, které na pravé straně silnice podél pole
k Zlíchovu se táhnou. Uchýlíme-li se za Smíchovem na levo od silnice podle stezky do polí, spa-
třiíme, kterak přícestní rostlinstvo přechází ve květenu polní a zde mezi klasy obilními zvláštní ráz
objevuje. Raphanus Raphanistrum prostředkuje přechod obou rostlinných zástupů, neboť miluje rovněž
tak polní stanoviště, jakož i kraje cesty. Ale místo neúhledného Sysimbrium a Erisimum vystupuje
mezi obilím Neslia paniculata, a Cammelina sativa, kdežto v příkopech silnice temnozelený Ranun-
culus repens se plazí, vystávají mezi klasy veselejší Ranunculus arvensis, Papaver dubium, Cen-
taurea Cyanus a zde onde také Adonis aestivalis. Jdeme-li ještě dále na levo až do luk, provází
nás dle mezí půvabná Salvia pratensis, objevujíc se dále v louce v celé své nádheře, a k ní ja-
kožto neméně půvabná sestra přidržuje se Salvia verlicillata. Zde na louce představí se nám rost-
linstvo opět v jiném rázu; zde teprva nalezneme onu rozmanitost forem a pestrost květu spolu
s bujností vzrůstu, která tak mile na oko působí. Místo tenounkých klasů a sporých rozevřených
lat, jimiž se trávy přícestné vyznamenávají, shledá se hustý koberec luční ze širokolistých trav
druhů Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Phalaris aruudinacea, jejichž četné klasy a
husté laty příjemné skupení tvoří. Mezi tím lesknou se nmesčíslné hlavičky jasně žlutého Trapogon
orientale k slunci obrácené, a zde onde překvapí nás krásně olistěné Thalictrum minus. Na oněch
místech louky, které neustále vlhké neb bahnité jsou, mění se opět ráz rostlinstva. Zde tvoří zpod-
ní vzrůst Alopecurus geniculatus, na sušších pak místech stojí útlotělá Rumex acetosa a acetosella, na
vlhčích ale R. crispus a velkolistá R. hydrolapathum; na širší vlhké louce leskne se Ranunculus acrls, u
bahen bujní jedovatý, dobře vykrmený Ranunculus sceleratus se svým menším květem, a vedle něho
skromné Carum Carvi, anoť dále vysoké Chaerophyllum sylvestre se svými bohatými okolíky celé
lesy tvoří. Geranium pratense pozoruje se všude, ale ještě ukrývá svůj květ v poupatech.

Obrátíme se nyní k Zlíchovu, kdežto vápenná skála pozornost naši poutá. Skládáť se z hru-
bých vrstev peckovitého vápence, na kolmém srázu pod kostelem pod přímým úhlem zahnutých.
Silnice jest na druhé straně kostela v skále této prolomena. Rostlinstvo na skále jest chudé ale
zajímavé. Množství listnatých mechů potahuje skaliny, zvláště jest Racomitrium obecné ; na mechu
tomto rozkládá se slizký Nostoc, řasa, přecházejíc mnohonásobně v tmavohnědý lišejník Collema.
V štěpnici u oupalí skály objevuje se Muscari comosum, Stachys recta, též Seseli elalum, Festuca
ovina, Poa compressa a Bromus tectorum.

223

Na cestě od Zlíchova k Chuchli přistupují vápenné skály bezprostředně až k silnici, kterouž
nejdříve Francouzi ve válce s Marii Terezií prorazili. Rozkládá se zde před zrakem naším nejza-
jimavější průřez vápěnných skal. Stojíme zde u prostřed soustavy vrstevné, odkud se na obě
strany vrstvy vypínají, nahoru k vysočině Chuchelské a naproti k vysočině Divčích Hradů. Patrně
náleží malebná skála Bránická, též z peckovitého vápence složená, k tomu samému souvrství, které
dle silnice mezi Červeným Mlýnem a Vyskočilkou leží. Zde pozorujeme stopy ohromných převratů.
Pokud peckovitý vápenec panuje, leží vrstvy na sobě bez patrných ohybů (vyjmouc skálu u vchodu
do Hlubočepského oudolí), le jak milé za opuštěnou vyzděnou vápenicí naproti Bráníku tmavější
odrůda vápence lesklým stvrdlým dehtem potažená v tenších vrstvách panovati počíná, spatříme nej-
podivnější úkázy pravěkého převratu. © V divokých oklikách tlačí se vrstvy k sobě, vystupujíce
v ostrých úhlech dolů nahoru, a tvoříce kolmé tmavošedé skály, až se konečně u probořeného vá-
penného lomu, který se dle čisté sloje vápenné kosmo nahoru táhne, směr a úpad vrstev opět vy-
rovnává (viz přiloženou tabnli IX.). Pak se táhne opět spoře porostlá a jednotvárně zvětralým ka-
mením pokrytá stráň, složená ze střídajících se vrstev břidlice a nečistého vápence, až přejde v černé
tenkolupenné kamení, v němž leží jednotlivé koule vápenné, a konečně balvanovitým zelenokamenem
se ukončí, který u Vyskočilky mohůtnou sloj na břidličnatém vápnitém kamení tvoří. Jaká byla
příčina těchto převratů? © Již pohled na skálu samu vede nás k tomu,že zde musil panovati obrom-
ný tlak, který vápenné vrstvy ještě měkké se strany stlačil a do podivného nynějšího uložení
vpravil. Možno, že zelenokámenu, o němž se zeměznalci domýšlejí, že jest horninou plutonskou, totiž
žhavě ze země vystouplou, příčinou tohoto tlaku byl, ale pak se nevysvětli, proč vrstvy blíž u ze-
lenokámenu ležící také převráceny nebyly. Mámeť zde před sebou hádanku, o jejíž rozluštění po-
zději se pokusíme. Ostatně chová v sobě vápenec, jmenovitě blíž zelenokamena v příkré rokli mnoho
pamětihodných skamenělin, zvláště rovné ma komory rozdělené Orthocery, náležející k třídě oněch
mořských zvířat, která nám dávají sepií.

Vápenec tvoří zde, jak již podotknuto, kolmé stěny a jenom sporá prsť mohla se na jednot-
livých tarasech a škulinách usaditi, Proto chybi zde také všechno stromoví, ba i keře, tím více
ale usadily se zde nízké rostliny, sporé sice ale v překvapující rozmanitosti. Ve vlhčích škulinách
nalezneme zde opět slizký Nostoc s přechody do Collemy; z mechů objeví se nám nizounké porůzné
druhy z rodu Racomitrium, Grimmia a Orthothrichum. © Mezi tím pozorujeme jako růže rozložené
listy tučného Sempervivum, též Sedum acre, sexangulare a album, kteréžto poslední ale teprva pou-
pata nese; hustými chloupky porostlá odrůda vonného Thymus serpyllum potahuje svými zarudlými
květy zemnaté škuliny a porůznu vyskytuje se Lotus corniculatus a Medicago minima. Také ně-
kolik druhů trav zapouští své kořeny do rozsedlin skalních, jmenovitě Bromus mollis, Festuca pal-
lescens a ovina, Koeleria cristata, Melica ciliata, které na přicestní rostlinstvo upominají, tak jako
Alyssum calycinum, montanum, Erysimum crepidofolium, Cerastium arvense a vulgatum. K vlastní
skalní květeně náleží ale pěkná Asperula cynauchica a Silene Otites. Kde se na skále na vodorov“
ných tarasech více země nahromadilo, červená se v hustých záhonech Geranium sanguineum, a na
takových místech spatřuje se též ozdoba květeny Pražské, Iris bohemica, jakož i Centaurea montana.
Od silnice až k temenu skály vystupuje Reseda lutea a luteola, jakož i Salvia verticillata a pra-
tensis, porůznu pak zdobí jednotlivá místa Oxytropís pillosa, jedna z předvoje jižnější Flory,

Mineme sbořený lom a velikolepou skálu zelenokamenu z části z miskovitých koulí slože-
ného, v jehož rokli Biscutella laevigata, Cytisus biflorus a Asparagus se pozoruje, vstoupíme do
Malé Chuchle, v ovocném háji ukryté. Z obezděné studánky prýští se zde pramen čerstvé studené
vody, jíž se v koupelích používá, a nad lázenským hostincem vyzdvihuje se háj ku parku podobný,
na jehož konci nad kolmou zelenokamennou skálou již z daleka obnovený kostelík se bělá. Jižní
strana a dolejší kraj lesnaté stráně jest pokryt vinohradem. Stráň tato skládá se v hořejší polovici
ze zelenokamenu, v dolejší ale z vrstev břidličnatých vápnem promichaných, z větší pak části jest
potažena úrodnou prstí. Rostlinstvo jest zde mad míru bujné. Stromoví obsahuje hlavně oba naše

224

duby, Onercus robur a pedunculata, pak Carpinus Betulus, jehož keře se střídají s Corylus Avellana,

Evonymus europaeus; podle cest bujní Prunus spinosa a Crataexus oxyacantha, též Sorbus, Cornus a.

Ligustrum nechybí ; na temeně konečně roste Betula pubescens. Kolmé kraje cest a chodníků nesou

krásný povlak mechů, jako Mnium undulatum, Catharinella undulata, Polytrichum a všeliké Hypnum ;

některé Jungermanie potahují staré kmeny stromů. Na stružce, která vede pramen ze studánky dolů
do vesnice, tvoří Gymnomytrium pingue pěkné zelené povlaky, jež vápno z vody se usazující sice
potahuje, ale další zrůst předce nezabraňuje. Na těch samých místech objevují se husté povlaky
vláknité řasy Chroolepus umbrinus. Na oubočích vedle cest vyvinul se bujný trávník, v němž se
ubytovalo mnohé něžné kvítko, Poa nemoralis, Anthoxanthum odoratum a jiné trávy tvoří hlavní
část drnu, Luzula albida objevuje se v jednotlivých tlupách podle keřů. Na zemi vystupuje Ajuga ge-
nevensis a vedle ní Lysimachia nemorum. Nejkrásnější ozdobu květeny tvoří ale Silene nutans, jejíž
bílé kvítky z travníku k cestě se kloní, též Lychnis viscaria vesele vystupuje v zeleném háji; zde
onde potkáme se s něžnou (ephalanthera pallens, s jednou z lesních Orchideí. Pod keři bujní
všude Orobus niger a prosaické Hieratium aureum, pilosella, stoloniferum staví se vedle ozdobnější

Silene nutans, v jejímž sousedství pichlavá Genista germanica zároveň s útlým Majanthemum. bifo=

lium vidmo barevné jarní květeny dovršuje. Mezi tím vyzdvihuje Galium sylvaticum své tenounké

tilko, an v nejbližším sousedství tučný cizopásek Orobanche Galii a rubens svou tělnatostí prozra-
zuje, že na útraty dobrých šťáv jiných bylin tyje.

Tím jsme ukončili procházku. Mozkošná vyhlídka od kostela baví nás ještě po nějaký čas,
načež při soumraku teplého večera a při temném zvuku vzdálené bouřky domů se vracíme, Poznali
jsme na procházce léto ráz rozličného rostlinstva, přícestního, polního, lučního, skalního a hajního,
poznali jsme též jeden z nejzajímavějších průřezů skalních. Neveliké přemýšlení ukáže nám od-
vislost rostlinstva od půdy, od podoby její, od vláhy, tepla a světla; vyskoumání těchto poměrů a
vzájemnosti jejich náleží k nejzáhavnějším předmětům, kteréž i malá krajina příteli přírody po-
“ skytovati může. Julius Sax.

Návěští o přírodovědeckých knihách.

Fauna čili svířena česká, I. Popsámí ssavců, ptáků, plazů, obživelníků a ryb všech,
Jenš zemi českou obývají. V názorném seznámí pamálnosté vlasti při vycházkách a se-
slavování přírodních sbírek od Karla Amerlinga, V Praze 1852. Tisk Bedřicha
Rohlíčka, v Karlově ulici č, 188,

Knížku tuto, duchaplně a spolu co nejpilněji sepsanou, schvalujeme každému, kdo se chce
seznámiti s vlastě českou, zvlášté pak učitelům na českých školách. Jest to dosavad nejúplnější se-
znam a spolu výborný popis všech obratlovců českých, jimžto vážený pan spisovatel, o český příro-
dopis velezasloužily, řadu svých zásluh nemálo zvětšil. Doufáme, že druhý díl, který nižší zvířata
obsahovatl má, též brzo vyjde. V dilu tomto upozorňujeme přede vším na zvláštní, hluboce promyšlené
rozdělení zvířat dle živlů, v nichž hlavně obývají, a kteréž jim pak určité znaky vtiskují. Při jedno-
stranosti soustav jest takové uspořádání příjemným vodítkem v řadách živočišstva a dalo by se
ho s velikým prospěchem, zvláště v nižších školách použiti.

Nerostopis pro nižší gymnasia a reální školy. Od Dr. Jos. Pečírky.

Kniha tato, od vys. ministerstva vyučování schválená , jest dle soustavy Molesovy sestavena
a vyznamenává se, jakož i ostatní přírodopisné práce p. spisovatele, jasným slohem. Prvni díl obsa-
huje jádro terminologie, určitě a stručně podané, druhý dil vypisuje nejdůležitější nerosty, zvláště
s ohledem na praktický život. (Co knize zvláštní ceny dodavá, jsou- sítě hlatipisné, na šesti ta-
bulkách sestavené, dle nichž se snadným způsobem z lepenky všechny jednoduché hlati a některé
jednoduché spojky shotoviti daji.

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově ulici č. 188 v Praze.

ZIVA.

ČASOPIS PRŘÍRODNICKÝ.

Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí,
Číslo 8. Srpen 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř,

Kukačka.

Kukačka čili žežulka jest pták tajemný, věšlící, jako učarovaný duch háje. V
nesčíslných písních opěvá se, když na jaro z jihu k nám přichází. Hospodář se jí plá
na úrodu, děvčata na vdavky, starci na délku živobytí, matky na počet dětí. Se stromu
do pole, z pole do háje zvláště na buky poletuje, provolávajíc neustále své: ku ku!
ku ku! a každému neunavně odpovídá.

Domácí život žežulky jest mezi všemi ptáky nejdivnější. Jak lid se domýšlí,
jest kukačka bez samce, ale předce jedno vejce snese, když pěnici v zahradě aneb ko-
nopásku na stodole vejce vypije a své do hnízda těchto pěvců vloží; po několika le-
tech stane se prý ostřížem a v dravého samce se promění, Vysedí-li pěnice neb kono-
pásek žežulčí vejce a vykrmí-li ptáče co nejpilněji, toto prý dobrého konipáska nebo pěnici
za všecku jemu prokázanou službu nevděčně naposled pohltí a sežere. Tak lid vůbec o ku-
kačce smýšlí. Takový podivný pták jest věru hoden, abychom život jeho blíže vypátrali.

Kukačka (Cuculus Canorus) jest plák tak veliký jako hrdlička, ale zobák má
hlaďounký, mírně zahnutý, nohy krátké s drápy na kraji ostrými. Zevnilřní prst obra-
cuje se libovolně ku předu a do zadu, jest tak nazvaným vratiprstem. Délka těla i s
ocasem obnáší 14 palců, z čehož ocas asi polovičku zaujímá; barva jest popelavá, jen
břicho bílé, na příč tmavě vlnité; ocas černavý, bíle kropenalý, nohy žluté. Svou stíh-
lou podobou a skvrnitým břichem upomíná kukačka na jestřába, pročež se tento u lidu
za proměněnou kukačku považuje.

Dle podoby noh připočítává se kukačka .k lezcům, vlastně tvoří ale přechod od
lezců k dravcům, což i tím se potvrzuje, že mimo hmyz také malé ptáčky žere.

Již záhy z jara, v dubnu k nám přichází a zaleluje až do nejsevernějších zemí,
prozrazujíc svůj příchod neustálým kukáním, Však jenom samec kuká, samice kváká,
Každý párek vyvolí si své zvláštní stanoviště na blízku háje nebo lesa, a netrpí ve
svém okolí na hodinu nebo půl hodiny cesty žádné jiné kukačky. Ukrytě lítá se stromu
na strom, sbírajíc hmyz, zvláště housenky, jejichž pichlavé chloupky do žaludku se jí
zarážejí, tak že se lento někdy jako hustými chlupy zarostlý býti zdá. Kukačka ne-
leze ale po kmenech, jako jiní lezci, nýbrž sedá na větve, nebo zapadává do pole.
V máji páří se kukačky na temenu vysokých stromů, a z počátku června až do pro-
středka července klade samice každý týden jedno vajíčko, ale nikoliv do svého vlast-

15

226

ního hnízda, neboť toho nemá, nýbrž do hnízda malých pěvců: konipáska, červenky,
slavíka, ba i střízlíčka.

Sama sebou namítá se otázka, proč kukačka sama nad svými vejci nesedí. Odpověď
spočívá právě v tom, co bylo podotknuto, totiž, že neklade vejce v jedné době, jako
jiní pláci, nýbrž čas od času, tak že by pro každé vejce zvláštní hnízdo vystavěli mu-
sila. Ale jak pozná kukačka hnízda svých dobrých chův, jak pozná, že se též jako
ona sama hmyzem živí? Jak může svěřili svá vajéčka tak rozličným hnízdům, teplým
a studeným, suchým a vlhkým? Neboť hnízdo šedého konipáska jest spleteno ze suché
trávy a několika konských neb kravských chlupů, lehounké, průdušné, otevřené, tak že
každý vánek a každá zima je pronikne; hnízdo střízlíčka ale jest ztuha spleteno z mechu,
trávy a lislí, u vnilř jest jako vyšito vlnou a peřím, na hoře pokryto a kolkolem chrá-
něno, tak že ani větříčku vniknouti nemůže, V takovém hnízdečku musí býti v horkém
červnu nesnesitelné parno. A jak jiné jest zase hnízdo žlutého konipáska, který na
vlhké půdě u rybníka nebo potoka malou jamku si vyhrabe a několik stebel trávy do
ní položí. A předce ve všech těchto okolnostech vyvine se kukačka dobře a zdravě.
Jaký jest to pták, který zmládí tak necitelný jest pro zimu a teplo, sucho a vlhko,
kdežto později vyvinut a dospělý předce zimy a vlhka se chrání! Zde máme před
sebou hádanku, která tak snadno rozlušliti se nedá. Ještě podivnější jest kladení va-
jec samých. Kukačka jest příliš veliký pták, než aby na útlá hnízda sobě sednouti a
tam vajíčka položiti mohla, neboť tím by se hnízdo snadno porušilo. Mimo to jest ně-
které hnízdo, jako n. p. u slřízlíka, kolkolem uzavřeno, Nezbývá tedy kukačce nic,
nežli vajíčko své na suché místo položili, do zobáku vzíti a do některého hmízda
pustiti, Rozumí se samo sebou, že vejce kukačky musí býli malé, aby se do hnízdeček
úllých vešlo, a v skutku není větší nežli vajíčko konipáska. Mohlo by se také mysliti,
že pěvci, kteréž kukačka svým vejcem chce poctili, nerádi tomu jsou a se brání. Ale
zrovna naopak, Pláčkové tito radostně oblétají kukačku a mají patrné potěšení z. té
cli, která se jim proukazuje, ačkoliv tím vlastní rodina jejich se zmaří. Za jednu ku-
kačku zahyne obyčejně pět i šest pěvců. Kukačka totiž položí své vejce k ostatním v
hnízdě, a malí pěstounkové vysedí je všechna zároveň. Vlastní děti pěvců zůstávají
ale dle své přirozenosti malí, mladá kukačka rychle roste a zaujme brzo takřka celé
hnízdo. Z takového vydařeného velikého dítěte mají nyní rodičové náramnou radost,
čím více křičí, tím více mu snášejí potravy, tak že sotva stačí; na ubohé vlastní děti
se zapomíná, křikloun jim také všechnu potravu od zobáku lapá, a konečně, když je
poněkud větší, i z hnízda je vyhodí, tak že bídně zahynouti musí. A i potom, když
se kukačka dokonale vylíhne a z hnízda vyletí, nemohou dobrosrdeční pěstitelové ani
na druhé hnízdění pomyslili, neboť s nepochopitelnou náklonností poletují i pak za svým
velikým vychovancem a krmí ho ješlě velmi dlouho, Ba i jiní ptáci se ho ujímají a
mohou ho takřka potravou zanéstli. Jak mile totiž dospělá kukačka z hnízda vylítne
a k, p. na sousední dub si sedne, vydá ze sebe hlas zvláštní a zvučný, a všickni malí
ptáčkové z celého okolí se slílnou, černohlávek, sedmihlásek, střízlíček, konipásek a
jiných více, a přinášejí ze všech koutů housenky a červíčky. Nejdéle vytrvají v tom
vlastní pěstounové, až konečně jest kukačka příliš veliká a sama o sebe se starati
počne. V době této může se ovšem stáli, že kukačka, majíc veliký zobák, pěvci kr-

S ve

věst o neyděčnosti kukačky povstali,

+227

V každém způsobu jest ale náklonnost malých hmyzožravých pěvců k veliké ku-
kačce velmi pamětihodna, ačkoliv ne docela bez příkladu u jiných rodů ptactva.

Dobrý jeden pozorovatel přírody “) vypravuje o mladé konopce, kterou chytil, ale
již příliš velikou aby se od lidí krmiti dala, a příliš mladou aby si sama potravu brala.
Vzal si sní práci celého půldne, a když docela nic přijmouti nechtěla, posadil ji k staré
konopce, dobré to zpěvkyni, kterou již více nežli rok měl a za oknem v kleci držel.
Myslil sobě: uvidí-li mládě, jak stará žere, dá se snad také do potravy a bude starou
následovati. Ale mládě bylo ještě příliš neobratné, nedotklo se potravy, nýbrž otvíralo jenom
zobák a pohybovalo prosebně křídloma, načež hned stará konopka nad mládětem se sli-
tovala, jakožto své vlastní dítě je přijala a vychovala.

Jindy mu přinesli šedivou pěnici (Sylvia cinerea) s třemi mladými, jež pak stará v
kleci krmila. Druhého dne přidali se do klece dvá již dospělí slavíci, jichž se pěnice
také hned ujala a je krmila. Několik dní na to položilo se do klece ještě hnízdo s
několika malými červáčky (Sylvia curucca) a hnízdo s pěti černohlávky (Sylvia atrica-
pilla), a všech těchto ptáčků ujmula se starostlivá pěnice a krmila je pilně a věrně.
Neustále měla plný zobák mravenčích vajíček a byla brzo v tom, brzo- v onom koutě
veliké klece, kde se jenom hladové hrdélko otevřelo. Ba ještě více. Také jedna z
dospělejších mladých pěnic začala brzo své mladší bratříčky krmiti, zpočátku sice jako
hravě a poněkud nejapně, ale předce vytrvale, jako povzbuzena příkladem výborné své
malky, Věru zdá se, jakoby všechno toto ptactvo žilo v ušlechtilém pobratimství, pů-
vabné laskavosti pud pozoruje se v celém jejich počínání. Hle, jděme a učme se ztoho.

Ale nejenom v zajetí i v svobodném hnízdě na stromě pozorují se podobné
úkazy. Podotknutý přítel přírody chytil jednou dva malinké střízlíčky, kteří bezpo-
chyby nedávno z hnízda byli vylítli, neboť seděli na větvi keře se sedmi bratřími a
dali se od starých krmiti. Vzal jsem , vypravuje dále, milé dva ptáčky do hedvábného
šátku a vracel jsem se s nimi domů. Chtěje však si ve chládku stromu odpočinouti,
rozevřel jsem šátek, a tu na neštěští utekli mi oba ptáčkové a zmizeli v křoví, tak že
jsem se nadarmo po nich pídil. Třetího dne po tom přijdu náhodou na to samé místo,
a slyše lam vábící hlas červenky ohlížím se po jejím hnízdě a najdu je skutečně po
nějakém hledání, Jak veliké ale bylo moje podivení, když jsem v hnízdě, mimo ně-
kolik skoro dospělých červenek, také oba své střízlíčky spatřil, kteří se.tam pohodlně
byli uhostili a od slaré červenky krmiti dali. Nález tento velice mě potěšil. - Poněvadž
jste tak moudří, pomyslil jsem sobě, a tak dobře o sebe se starati umíte, nechci vám
radost kaziti, a nechal jsem je tedy pokojně v hostinném hnízdě,

Tylo a podobné výjevy patrně poukazují na všeobecnou zákonnitost ve výživě
opeřených pěvců lesních. Tvoříťf oni zajisté jedinou rodinu, a vzájemná láska a pod-
pora je sbralřuje v jedinou čeleď. Toť jest právě to, co se může nazývali úkazem
všude - přítomnosti a dobrotivosti božské, která všude se jeví a již v malém ptáčku
naznačuje to, co v ušlechlilém člověku k nejkrásnějšímu květu vyvinouti se může,

Viz ty divné tvorstva svilky!
l v tichém snu dokola
Vše do nejvnitřnější nitky
Bdí a vře a plápolá. (Růže stolistá.)

(7

*) Joh. Peter Eckermanns Gespráche mit Góthe 3. dil 1848,
15"

2284

O zrůstu bylin.

Od Julia Saxa.

II.

0 některých houbách: 1. Hormiscium vini. Kvasnice.
2. Penicillium glaucum. Plíseň.
3. Amanita muscaria. Muchomůrka.
4, Tuber melanosporum. Homolika, tartofle.

4. Kvasnice. V jednom z předešlých článků, v rozmluvách o zrůstu bylin,
vynasnažil jsem se, uvésti čtenáře na stanoviště, odkud by jednotlivé okresy vědeckého
rostlinosloví přehlédnouti mohl, aniž se sám dlouho v okresech samých procházeti nemusil,
Úloha naše, pojmouti rostliny v povstávání jejich a stopovati proměny, jimž v běhu svého
zrůstu podléhají, nedá se lépe vyplniti, leč na cestě, na kterou před několika desíli-
letími ukázal genialní Oken, totiž pokračovati od jednoduchého k složenému a výklad
tohoto stavěti na výklad úkazů jednoduchých.

V oboru rostlinstva podává nám přede vším bohatá třída hub dostatečných pří-
kladů, na nichž výjevy zrůstu v nejjednodušším způsobu pozorovati můžeme; neboť
ústrojí některých hub jest tak jednoduché, že z ničeho jiného se neskládá, leč z jediné
buňky. V ohledu tom uvádíme kvasnice piva a vína. Ona kalná látka, která se z
kvasících se tekulin vytvořuje a kvasnicemi nazývá, skládá se totiž z nesčíslného množství
malých hub, povstávajících a rozmnožujících se v tekutině, V rostlinosloví nazývá se
tato kvasní houba Hormiscium.

Původ těchto hub jest následující:

Postaví-li se vytlačená šťáva vinných hroznů, nebo odvar sladu, nebo šťávnalá
látka ovocní z jablek, hrušek atd. na teplé místo, počne taková tekutina se kvasiti,
totiž v líh a uhličnatku se rozkládati. Již v nevykvašené šťávě vinné pozorují se po-
mocí velmi silného drobnohledu jednotlivá přemalinká zrníčka, která patrně pocházejí z
obsahu buněk vinných hroznů. Snad si zpomene čtenář na ona zrníčka, o nichž jsme
v předešlém článku vyložili, že se nalezají ve všech buňkách rostlin a že se vyznamenávají
dusíkem (Tab. 7. Fig. 4. a). Tato tak nazvaná proteinová zrníčka zdají se to býti, z
nichžto v kvasící se vinné šťávě kvasné houby povstávají. Průměr těchto zrníček obnáší
3000 — "ono Čárky, pročež určité pozorování jich velmi nesnadné jest. Tato zrníčka
pak zvětšují se přede vším a obdržují u vnitř malou prohlubeň, která ale není vzduchem,
nýbrž dusíkovou tekutinou naplněna. Tato dutinka roste, až se konečně zrníčko v malý
měchýřek promění. Tento měchýřek čili tato původní buňka jest právě kvasná houba,
která se jen až k jisté míře, totiž až k '/50 — "/o00 čárky zvělšuje. (Tab. 10. Fig. 4. a).
Měchýřek sám jest čirý, totiž bez barvy, a skládá se z látky docela stejné s klova-
tinou Gummi arabicum ; jeho obsah ale jest tekutina na dusík bohatá. Tím jest tvo-
ření jednoduché kvasné houby ukončeno, Ale houba nezůstane na tomto stupni státi,
nýbrž rozmnožuje se neustále, tak že za několik dní nesmírný počet potomstva, mnoho

+229

milionů podobných hub se vytvoří a zponenáhla tekutinu vyplní. Rozmnožování toto
jest skoro ještě jednodušší nežli původ hub těch. Dosáhla-ii buňka své dostatečné ve-
likosti, neroste více, nýbrž na kraji jejím vyvine se malý hrbek (Tab. 40. Fig. 1. b).
Tento hrbek roste, brzo se v něm objeví také dutina a konečně souvisí jenom úzkým
krčkem s maleční buňkou (cd). Naposled odloučí se od matky docela a vytvořuje opět
sám nové buňky tím samým způsobem, jakým byl povstal. Poznáváme z toho, že
kvasná houba není nic jiného, nežli buňka rostlinná a sice velmi jednoduchá, a že
se rozmnožuje pouze dělením své vlastní látky, jak jsme to již dříve všeobecně po-
dotkli. V dělení tomto jeví se jenom ta zvláštní okolnost, že buňka se napřed v pro-
středku nevtáhne, nýbrž že na svém kraji novou buňku vyžene. Takový způsob roz-
množování pozoruje se u hub vůbec nejhojněji.

Původ kvasných hub podává nám poučlivý příklad, jak úzce souvisí zrůst bylin
s chemickými a fysikalními pohyby. Neboť kvašení, totiž rozpadávání se sladké teku-
tiny v líh a uhličnatku, jest pochod chemický, který se jakožto výsledek životní čin-
nosti kvasných hub považovati může. Víme již z předešlého článku, že tekutiny skrz
blány buněčné pronikají. Roste-li mnoho takových hub v jisté tekutině, vtahuje se
tedy mnoho látky do nich, a mnoho vylučuje se zase ven. S tím jest ale pohybování
spojeno, a to právě dle domněnky Liebigovy má za následek rozpadnutí se sladké
látky, totiž cukru, v líh a uhličnatku, kteréž obě v sloučení cukru obsaženy jsou.
Nechť si tato domněnka jest pravdivá nebo nepravdivá, vždy ukazuje nám kvašení
svými výsledky, že chemický pohyb v úzkém spojení jest se životem rostlinné buňky.

2. Plíseň. Zrovna tak, jako život hub kvasných ve spojení jest s kvašením,
jest život plísně a trouchu ve spojení s podobnými lučebnými pochody. Rozpadávají-li
se totiž mrtvoly rostlin a zvířat na vlhkých místech v jednodušší sloučeniny, a přistu-
puje-li povětřím dostatečné množství kyslíku, zkrátka hnijí-li organická těla, vyvine se
na nich celý nový svět rostlinstva, kteréž od jakživa člověka smutně, melancholicky do-
jímá, neboť plíseň jest přirozený průvodce smrti. i

Jakkoliv ale plesnivina pouhému oku nepatrna se býti zdá, překvapí rozmanitost
forem jejich předce každého, kdo ponejprvé drobnohledem ji skoumá. Každá hnijící
rostlina, každá shnilá živočišní látka má své zvláštní plísně. Ve shnilém ořechu podobá
se k zapíchaným špendlíkům, na shnilém mase k malým kloboukovým houbám, na listech
a bramborách k malým palmám. Ze spletených vláken vystupují malé kmeny na hoře
podivně rozvětvené, a představují jako les hustý. Barva této plísně padá z bělava do
zelena a rosllinopisci ji ustanovují pod jmenem Penicillium glaucum.

Stopujmež vyvinutí tohoto druhu plísně.

Seménko Penicillia (o původu jeho promluvíme později) představuje malinkou
buňku, která teprva při 400ném zvětšení co jednoduchý měchýřek se objeví ; měchýřek
tento jest bez barvy, má ale krásný lesk (Tab. 40. Fig. 2. a). První proměna, která
se na této buňce pozoruje, záleží v tom, že se příční slčnou na dvě buňky rozdělí
(Fig. 2. b). Obě tyto buňky dělí se opět (2. c d), buňky se prodlužují a jednotlivé se
i rozvětvují (2. e více zvětšené v 3.), až se konečně objeví soustava spletených vláken,
z nichžto každé z řady buněk se skládá. Poněvadž ale vždy mnoho buněk společně
se klíčí, povstane hustá plsť vláken, která se u všech plísní Mykelion, podhoubí, na-
zývá (Tab. 10, Fig. 4. a a). Na některých místech vyzdvihuje se z toho podhoubí

230

větvička (Fig. 4. b), jejíž buňky drobnozrný obsah mají. Někde se pozoruje na tomto
zrnitém obsahu zvláštní proudění, což i u vyšších rostlin čilý život znamená.

Nejhořejší buňka vysílá ze sebe celé vřeteno větviček, na nichž se tak nazvané
spóry čili výtrusy tvoří (Fig. 4. c c). Tyto výtrusy povstávají pouze tím, že se kone-
ček větve příční stěnou oddělí a v buňku promění ; takových buněk sedí obyčejně celé
řady za sebou a představují něžné řetízky, jimiž se útlý kmen plísně ukončuje. Vý-
trusy odpadávají zponenáhla, ale poněvadž blánka jejich jest lepkavá, přivěšují se
odpadlé výtrusy na kmen, kterýž pak někdy celý takovými výtrusy pokryt bývá. Oby-
čejně odpadává ale celý řetízek výtrusů, vyplňuje mezery v podhoubí a mění se v novou
plíseň. S ohledem na pozdější výklad podotýkám ještě, že se kmeny nazývají Hyphae,
(4. b b), větvičky ale, na nichž výtrusy povstávají, Hymenium (4. c c). Všeobecně
souhlasí každá plíseň s vyloženým Peničillium glaucum, ačkoliv jednoduché ústrojí
její nejrozmanitější úchylky připouští. Tak k.p. nemají výtrusy u rodu Botrytis (Fig. 5.)
podobu řetízku, nýbrž na každé větvi nahromaďují se jako hrozen, u rodu Helmintho-
phora (Fig. 6.) nejsou výtrusy jednoduchými buňkami, nýbrž skládají se ze čtyr stla-

„čených buněk. Také panuje v rozvětvení kmenu největší rozmanitost; u rodu Verti-
cillium (Fig. 7.) nápodobňuje kmen naše sosny, u rodu Acophora (Fig. 8.) jest kmen
docela jednoduchý, na konci měchýřkem ukončený, v němž se výtrusy vyvinují.

Ale již z toho pozná každý, že všechny tyto plísně dle jednoho vzoru stvořeny
jsou, totiž že se skládají z jednoduchých ačkoliv rozvětvených buněk, které zpočátku
spletené podhoubí (Mykelion), pak kolmé kmeny (Hyphae), a konečně řady nebo mě-
chýřky s buňkami představují (Hymenium), Dle tohoto ústrojí nazývají se všechny tyto
rostliny vláknité houby, Hyphomyketes (ze slova Hypha a Mykes —= houba).

3. Muchomůrka. Plísně a kvasné houby jsou tak malé, že obyčejně ujdou
zraku pozorovatele a hlavně jenom drobnohledným skoumáním poznati se dají. Pravé
čili kloboukovité houby, ku kterým se nyní obrátíme, bijí svou živou barvou nebo zvláštní
podobou mnohem více do očí, a byly pro lo jakož i pro své užitečné a škodlivé vlast-
nosti (jedlé a jedovaté houby), pro své zvláštní lučební sloučení mnohonásobně předmětem
bedlivého pozorování. Též malba, ano i básnictví zmocňuje se těchto výrůstků temných
lesů. Houby nám podávají zajímavý příklad vzájemnosti přírodní; samy totiž povslávají jenom
na místech, kde jiné ústrojné látky se ruší, poskytují pak potravu mnohému brouku a hmyzu,
jímžto se veselé ptactvo živí, až i toto život svůj dokoná a opět houbám původ dá.

Jakkoliv se klobouková houba dle pouhého pohledu od plísně rozeznává, není
předce od této k oné tak veliký skok. Neboť jako jsme viděli, že plíseň ve svých
prvných počátcích s kvasnicemi souhlasí, tak si můžeme k. p. muchomůrku (Amanita
muscaria) představiti jakožto soujem nesčíslného mmožství rozvětvených vláken ples-
nivy. Ale pojem tento, založený na výsledku drobnohledného skoumání, objeví se jasně
teprva tenkráte, když poznáme celý zevnilřek složeného tohoto celku. (Chceme tedy
nejdříve toho si povšimnouti, co se na muchomůrce pouhým okem pozorovati dá.

Houba tato skládá se podstatně z dvou dílů. První část jest třeň čili hloubek
(Tab, 11. Fig. 9. b), jehož dolejší část (Fig. 9. c) hlíznatě jest vypouchlá a v zemi
ukryta, Na tom místě, kde hloubek na hlíznaté části sedí, objevuje se věnec nepravi-
delných šupin a útržků (9. 9). Na hořejší části hloubku visí bílá, velmi jemná blána
(9. e), která se při malém dotknutí již trhá. Na temeně hloubku, asi 6—8 palců vy-
sokého, spočívá tak nazvaný klobouk (9. a), druhá to část houby, tak že se celá k

291

rozevřenému deštníku podobá. Klobouk jest na povrchu potažen hladkou, krásně čer-
čenou kůžičkou s jednotlivými bílými bradavicemi (9. f). Na dolejší straně klobouku
pozoruje se množství lístků (9. d), od hloubku paprskovitě ke kraji klobouku se rozbí-
hajících. K bližšímu poznání těchto listů můžeme houbu kolmo rozříznouti, Popis tento
potahuje se ale jenom na houbu dokonalou, vyrostlou. Jdeme-li ale na místa, kde
houby četně pohromadě rostou, a odhrabeme-li zem kolem nich, najdeme jednotlivé
kulaté hlízy, které při rozlomení ukazují, že v jemné blánce mladá houba jest zaoba-
lena. Právě tyto mladé houby vysvětlují pozdější podobu vyrostlé houby. Když totiž
z výlrusu nové houby klíčeli se počínají, vyvine se nejdříve množství nepravidelně sple-
tených vláken (11. a), zrovna jako při klíčení plísně, jenom že zde podhoubí (Myke-
lion) mnohem větší jest, nežli u plísně. :

U vnitř tohoto podhoubí vyvinuje se nová houba, rozlahujíc je, tak že konečně
jako tenký měchýř celou houbu zavírá (11. b). Když pak později hloubek čili třen se
vyzdvihuje a klobouk se rozevírá (Fig. 10.), roztrhne se jemná blánka měchýřku a jed-
notlivé úlržky zůstanou jak dole u hlíznatého konce, tak i na lepkavé bláně klobouku
vězet, kteréž poslední uschnuvše deštěm se spláknou. Dokavad jest houba obejmuta
podhoubím, jest hloubek velmi krátký a klobouk velmi vypouchlý, od jehož kraje pak táhne“
se kolkolem blánka až k hloubku (10. e); když se klobouk ještě více šiří, odloupne se
tato blánka také od klobouku a zůstane na hloubku viseti (9, e). Zevnitřní blanitá látka,
která v mládí celou houbu zavírá a z prvních spletených vláken se tvoří, jmenuje se v
rostlinopisu závoj obecný (velum universale), druhá blánka visící na hloubku jmenuje
se závoj zvláštní (velum partiale).

Nyní když jsme muchomůrku dle zevnitřní její podoby poznali, bude mnohému
snad podivno, že tato velmi rozmanitě usirojená a často až na jeden střevíc vysoká
rostlina předce s drobnohlednými plísněmi příbuzná býli má. A předce jest tomu tak.
Odřízneme-li tenounký průhledný lístek z hloubku a položíme-li jej pod drobnohled,
shledáme, že se skládá ze samých podlouhlých buněk, které vzájemně na svých koncích
tak jsou spojeny, že představují článkovitá vlákna. Na boku ale nejsou tyto buňky
spolu spojeny, nýbrž volny, a zanechávají tak mezi sebou prostory, v nichž se vzduch
nachází (Fig. 13.). Jenom některá buněčná vlákna jsou tlustší, rozvětvují se a nesou
na koncích větviček nadmuté hlavičky. Prořízneme-li hloubek muchomůrky dle "délky
a rozčechráme-li vlákna tenkou jehlou, přesvědčíme se snadno, že není nic jiného, nežli
svazek vláken, z nichžto každé má vlastnosti Hyphy. Průřez klobouku přesvědčí nás
taktéž, že látka jeho se skládá ze samých vláken, a sice tenších nežli v hloubku, které
od prostředku ke kraji zabíhají, rozmanitě se rozvětvují a spletají. Část těchto vláken
ohýbá se dolů a tvoří list pod kloboukem, na jehož stranách semenní buňky čili výtrusy
vyrážejí. Buňky těchto vláken zkracují a okulacují se (12. a b), jen poslední prodlu-
žují se opět a vyhánějí na konci (11. c d [) malé buňky, kleré se konečně ve výtrusy
promění a z malého vlákna, na němž upevněný jsou, odpadnou, aby se z nich opět
nové houby vytvořily. 3

Má-li čtenář podobu plísně ještě v živé paměti, nebude mu obtížné, složitou bu-
dovu muchomůrky s plísní porovnati a podobnost mezi oběma poznati. Podržme k tomu
účelu jenom jedno vlákno houby v paměti; toto vlákno představuje nám kmen čili
Hyphu plísně, rozvětvení jeho nahoře v klobouce představuje konečné větve Hyphy čili +
Hymenium, na němž se zde u houby v listech, jako u plísně na větvi, výtrusy tvoří,

(

292

Přiložený dřevořez (ob. 4.) představuje ideální přůřez houby s jednotlivým
(Obr. 1.) vláknem stokráte zvětšeným. Představíme-li (Obr. 2.)
si nyní, že houba z celého svazku takových $
vláken se skládá, obdržíme pravé ponětí o
její budově. Že ostatně tento výklad není A%
pouhá drobnohledem namáhavě dobytá smy- |
šlénka, dokazují jednotlivé rody hub, k, p.
Hypochnus a Dakryomykes, v nichžto se je-
dnotlivá vlákna na celém svém běhu sledo-
vati a od ostatních odděliti dají, jak to při-
ložený výkres (obraz 2.) rodu Hypochnus
p dosvědčuje,
) Kloboukové houby mají s některými ji-
a nými rody hub tu zvláštnost, že všechny je-
j jich semenní buňky čili výtrusy, jimiž se bu-
Ň něčná vlákna ukončují, na určitých místech
se objevují, u muchomůrky na lupenech pod
kloboukem, na houbě zapalovací (Poliporus ignarius), která často na vrbách roste, v
malých dirkách na dolejší straně,

Poněvadž pak část plodonosná Hymenium se nazývá a u těchlo hub zvláště vy-
vinuta jest, nazývá se celý řád těchto hub: Hymenomyketes. Podotknul jsem právě
výjev, který musí býti vyložen, řekl jsem totiž, že kloboukové houby své výtrusy vždy
na určitých místech mají. Mohl by někdo namítnouti, proč nevyrážejí výtrusy na roz-
ličných místech, jedny dole, druhé na hloubku, jiné na klobouku atd. Námitka tato zdá
se býti sice nesnadná k vysvětlení, ale v porovnání s plísněmi můžeme ji předce
objasniti.

Poznali jsme již před tím, že plíseň celou řadu buněk vytvořiti musí, dříve nežli
výtrusy se vyvinouti mohou ; ze spleteného podhoubí musí dříve vyrůsti kmen a na něm
větve, pak teprva objeví se semenní buňky. Zrovna tak jest to také u kloboukových
hub, které, jak jsme viděli, nic jiného nejsou, nežli svazek plísňovitých vláken. Dříve
se musí vytvořili vlákna, a na nich teprva rozvětvená látka klobouku s plodonosnými
lupeny. V stejném průřezu nalezají se tedy v houbě stejné buňky, v nestejném ne-
stejné. Toť jest právě zvláštnost nízkých těchto rostlin. Poznáme později ještě jiné
rostliny, v nichž lo jest docela jinak, totiž v každém průřezu rozličné ústrojí, jako
n. p. ve stromě, kterýž má na povrchu kůru, pod ní lejčí, pak dřevo a konečně dřeň.
První stopy rozličnosti mezi vnitřkem a zevnilřkem objevují se sice také již u mu-
chomůrky, jako vůbec nízké rostliny již stopy vyšší ústrojnosti v sobě nesou. Neboť
v průřezu na dolejší části hloubku poznáme, že zevnitřní buňky jsou větší a plošší
nežli vnitřní, ale tof jsou právě jenom stopy; v celku jest rozdíl mezi průřezem sosny
a houby nápadný. Též jest rozdíl mezř barvou povrchu a vnitřku, neboť klobouk jest
u muchomůrky na povrchu krásně červený, vnitřek bílý, Příčina toho leží patrně ve
světle, jako u všech ostatních rostlin, jejichž květy svou pestrou barvou nás baví. Jako
u těchto promění se i u hub potravní šťáva na povrchu a objeví se pak co barvivo.

O potravě hub a 0 závislosti zrůstu jejich od půdy, jest jako u vyšších rostlin,
málo s jistotou známo, ačkoliv zde při jednoduchosti ústrojí předce snadnější náhled

293

jest možný. Víme sice o všech rostlinách, že jenom v určité půdě se daří, a zeměpis
rostlinářský uvádí celé řády, které jenom na určité půdě a v určitých okolnostech se
objevují, ale vyskoumání příčin jest v tomto ohledu tím nesnadnější, čím složitější jest
ústrojí. U hub jsou výminky zrůstu tak nápadné, že se skoro určitě ustanoviti může,
kde houby růsti budou. Tak vidíme houby kvasné povstávati vždy jenom v kvasících
se: tekutinách, plíseň na hnijících látkách, a muchomůrku na lesní písčité půdě, kde
opadalé tuhé listy sosen hnijí, když totiž napřed teplým deštěm ovlhčeny a pak silným
slunečním teplem rozehřáty byly, při čemž vždy dusík z hnijících látek se uvolňuje.
A skutečně chovají houby v sobě poměrně více dusíku, nežli ostatní rostliny, pročež
již také látka jejich k masité látce se podobá a při hnití jako tyto nepříjemný zápach
vydává.

Muchomůrka obsahuje v sobě mimo to velmi jedovatou látku, muchomůrkovinu
(Amanitium), a náleží k nejjedovatějším houbám. Ostatně rostou jedlé houby zrovna
vedle jedovatých, a potrava se tedy bezpochyby teprva lučební činností v houbě v jed
nebo v bezúhonnou látku: promění. V Kamčatce připravuje se ale i z muchomůrek
zvláštní nápoj opíjející.

Rychlý zrůst hub jest velmi známý a vešel vůbec v přísloví lidu. Skutečně vy-
razí celé zástupy hub po teplém dešti najednou a vyrostou za několik hodin k zname-
nité velikosti. Musí se ale na to pomyslili, že v mládí jsou pod zemí ukryty a tam
hlavně svůj vývin obdržují, což delší čas žádá, když pak dospělé buňky šířiti se počnou,
vyžene se ovšem houba za krátko do výšky ze země a podobá se, jakoby za několik
hodin byla vyrostla.

4, Homolika čili tartofle, “ Nejpřednější místo mezi jedlými houbami
zaujímá ona podivná podzemní houba, která již Řekům a Římanům co vzácná lahůdka
známa byla, Jest to ona houba, kterou nazývá Theophrast hydron, Plinius tubera sin-
cera, Veleslavína smrže, my tartofle anebo po Jihoslovanech homolika, Němci pak Trůffel
(Tuber). Neméně jako labužníkovi, jest také rostlinopisci houba tato velezajímavá,
Nejvíce se jich rodí v jižní Evropně, zvláště v jižní Francii a Piemontu, kdežto pod
zemí rostou a zvláštními k tomu vycvičenými psy nebo prasaty v lese se vyhledávají a do
celé Evropy zasílají. Homolika roste 1 —2 stř. pod zemí a náleží ke skrovnému počtu
těch rostlin, které docela beze všeho světla se vyvinují a hlavně mezi houbami své zá-
stupce mají. Ostatně závisí zrůst homoliky od rozličných okolností, neboť houby tyto
objevují se jenom na místech stinných lesnatých, kde panuje vápenná půda.

Proto se druhdy myslilo, že homoliky jsou cizopásné rostliny, které se šťávou
stromových kořenů živí. Ale tomu není tak. Spíše zdají se homoliky povstávati ná-
sledkem hnití listů, pod nimiž nejčastěji se objevují, což souhlasí ostatně i s původem
druhých hub. Staří Řekové a Římané, jakož i rostlinopisci ještě předešlého století,
domnívali se, že homoliky povstávají samy sebou bez semena, ale i tato domněnka není
důvodná; neboť jako u ostatních hub dají se u homoliky semenní buňky drobnohledem vy-
najíli. Tím se však hned tyrditi nemůže, že by homoliky také bez semen povstati ne-
mohly; jsouť nyní příklady, že rostliny povstávají rozličným způsobem, nejenom ze se-
men. Domněnka o samorostlém původu ústrojenců nedá se ostatně dle nynějšího stavu
vědy brdě odbýti, tušení předků našich není docela liché. Můžeme v tom ohledu po-
mysliti jenom na první původ hub a rostlin, tyť věru nepovstaly ze semen.

294

Poněvadž ale o jiném původu, zvláště u homoliky, nic jistého nevíme, obmezíme
se pouze na původ jejich ze semenních buněk. —

Homolika s černými výtrusy (Tuber melanosporum) dosahuje v Italii a jižní
Francii ku konci jeseni své zralosti ; v té době se vyhrabuje a do obchodu přivádí.
Semena její, v ten čas dokonale vyvinutá, skládají se jako semena čili výtrusy všech
ostatních hub z jediné buňky, která ale mimo buněční blánku ještě zvláštní, poměrně
dosti tlustou, tmavou a malými ostny ozbrojenou kůží pokryta jsou. Homoliky, které
v zemi zůstanou, shnijí, rozplynou se a jenom výlrusy se zachovají, z kterých pako
ovšem na tom samém místě, nové homoliky povstanou. To se ale neděje bezprostředně,
jak se druhdy myslilo, nýbrž zpočátku vyvine se z výtrusu množství velmi jemných vláken
složených z dlouhé řady buněk, jako u plísně, a v osnově těchto vláken, v zemi a mezi
kamením se vinoucích, povstávají teprva během leta zárodky homolik, podobných k
malým uzlíčkům v pavučinatém Mykelion (Fig. 15. a). Zárodky tyto rostou, a ku konci
listopadu jest homolika, zvící mírného bramboru, hotova. Pamětihodna jest ta okolnost,
že se homoliky pod zemí obyčejně v kruhu narostlé nalezají, tak jak to u mnohých
hub na povrchu země pozorujeme. Mnohému snad již byly při procházkách v lese ná-
padné ony druhy hub, které zvláště na méně navštěvovaných stinných místech se pozo-
rují. Původ těchto kruhů dá se vysvělliti lím, že se výlrusy v příznivých okolnostech
kolem houby roztrousí, tak že se druhého roku kolem odemřelých zbytků jejich kruh
nového potomstva rozloží, Podobně jest to bezpochyby u homolik pod zemí. Vláknité
Mykelion rozlízá se kolem odemřelé homoliky do kola, a lím způsobem povstane pak
pod zemí celý kruh těchto hub.

Homolik jest několik druhů a dle toho i barva i velikost jejich rozličná. Homolika
černá (Tuber melanosporum), kterouž popisujeme, zvící bramboru, představuje hlízu
okrouhlou, nepravidelnou, na povrchu jehlancovitými hrbky pokrytou, které dole tak
stlačeny jsou, že se na šeslibokých hranách stýkají (15. b). Černý povrch homoliky
obdržuje pěkný pravidelný pohled. Na průřezu objevuje černosemenná homolika tmavě
fialovou barvu, bílými žilkami mramorovanou (16. c). Druhdy se tylo žilky považovaly
za lrubice, jimiž se sfáva záživná jako krev v žilách zvířecích pohybuje, ale to bylo
omylem ; neboť takových žil není nejenom u žádné houby, nýbrž vůbec u žádné rost-
liny. Tyto žilky nalezají se již u velmi mladých homolik, jsou zpočátku jenom vzdu-
chem vyplněny, později ale vrostou do nich okolní buněční vaky a vyplní je skoro do-
cela. Homolika skládá se toliž z lé samé osnovy jako jiné houby, která svůj původ má
ve spletených vláknech (mykelion) z výtrusů se vyvinuvších. Jakým způsobem se to u
homoliky stává, není známo, ale dospělá homolika objevuje ve svém ústrojí, že se to
v celku dělo jako u muchomůrky a plísně. Tenounký odřízek okazuje pod drobnohledem
vlákna z buněk složena (14.) jako u plísně, avšak mnohem více rozvětvená a spletená
nežli u muchomůrky, ačkoliv i v tom krásná pravidelnost se jeví. Na povrchu totiž ob-
jímá homoliku zvláštního způsobu kůra, složená z několika vrstev dosti velikých buněk
(14. a a). Buňky nejvnitřnější vrstvy stávají se vždy menšími a delšími, až se konečně
v dlouhá článkovitá vlákna (14. b.) promění. Celá vnilřní strana kůry jest takovými
spletenými vlákny oděna (16. a.) Na jistých místech odvrátí se náhle svazek takových
vláken do vnitřku (16. b), rozvětvuje se dále a vysílá výběžky na všechny strany; u
prostřed mezi těmito rozvětvenými vlákny zůstává ale volný průchod (16. c), kterýž
právě bílé žilky na fialovém dnu homoliky tvoří, Konečky rozvětvených vláken, které do

295

tohoto průchodu zasahují, ukončují se buňkou kyjovitě nadmutou, tak že stěna průchodu
kolkolem pokryla jest buňkami, které kolmo na ní stojí a do vnitřku průchodu zasahují.
Jiné větvičky buněčných vláken nadýmají se na konci ve veliké okrouhlé vaky (14. d.),
v nichžlo se semenní buňky vyvinují. Vaky takových plodonosných vláken nazývají se
v rostlinopisu ascus. Tvoření výtrusu u homoliky jest tedy docela jiné, nežli u mucho-
můrky, kdežto na podkloboukových lupenech semenní buňky na malých buňkách po
čtyrech vyrůstají. Tvoření výtrusu ve vaknatých buňkách homoliky souvisí s nahroma-
děním potravní šťávy, v níž mnoho průhledných zrníček obsaženo jest (14. e). V zrnité
této štávě ukáže se kulatá dutina, jako kapka čiré tekutiny v kalném obsahu (14. «).
Později oděje se čirá kapka tato jemnou blánkou a promění se tak ve volnou buňku,
v níž se teprva semenní buňky bezprostředně tvoří. V nově povstalé buňce vyvine se
totiž zrníčko, které se za krátko ve dvě a později opětným dělením ve čtyry zrnka
rozvrhne (14. 8). Každé z těchto čtyr zrnek promění se bezprostředně v semenní buňku
(14. 7), jejímžto zrůstem mateční buňka se zruší, anať se rozplyne nebo vyssaje, tak
že pak semenní buňky bezprostředně ve vaku leží. Každá semenní buňka vyplní se při
dalším zrůstu zrnitou tekutinou, v níž několik olejových kapek plyne, blánka buněčná
oděje se ještě druhou kůžičkou, na povrchu mnohými ostny opatřenou. U jiných druhů
homolik jest počet semenních buněk, jakož i tvar jejich jiný, ale původ ten samý.

Dle toho všeho vysvilá, že ústrojí homoliky jest jiné, nežli ústrojí muchomůrky,
ale sama sebou naskytuje se nám předce podobnost mezi oběma těmito houbami. Ne-
boť jak jedna tak i druhá skládá se z buněčných vláken, které u muchomůrky od hloub-
ku až do lupenů klobouku, u homoliky od kůry až ke dutým průchodům stopovati mů-
žeme. Také zde nalezáme v podstalě ten samý vzor ústrojí jako u plísní, an z osnovy
spletených vláken vystupují vlákna, která na konečném vyvětvení semenní buňky nesou.
Z toho ale následuje, že kloboukové houby a homoliky pouze nahromaděnými svazky
plísnitých vláken jsou; k tomuto spolčení svazků přistupuje zde ještě zvláštní pravidel-
nost a vzájemnost jednotlivých vláken, která teprva houbu a homoliku tím tvoří, čím jest.
Porovnáváme-li jednotlivou plíseň s jednotlivým člověkem, jeví se nám soujem plísnitých
vláken v houbě jako dobře uspořádaná obec, v nížto každému jednotlivci určité místo
vykázano jest.

Nahoře bylo již podotknuto, že se homolika skládá z tmavé bradavičnaté kůže a
fialového masa se světlými žilkami; houba tato jest tedy poněkud podobna k jádru s
tmavou šlupkou, a dle toho nazývá se celé oddělení hub, které s homolikou ve svém
ústrojí souhlasí, řád jádrových hub, Pyrenomyketes (dle řeckého Pyren-= jádro a My-
kes = houba).

Všeobecné poznamenání. Skrovný počet hub, které zde popsány byly,
mají sloužili pouze co pokladek, na němž se nejhlavnější výjevy života hub vyložiti
měly. Počet hub a rozličnost podoby jejich jest znamenitá, zajisté jest již několik tisíc
druhů popsáno. Objevují se na celé zemi, vyjmouc nejsevernější pásma ledová, a neob-
sahují pouze ony větší druhy, kteréž co jedlé nebo jedovaté vůbec známe, jako mu-
chomůrky, hřiby, klouzky, smrže, kačenky, hlívy, pýchavky atd., nýbrž převeliké množ-
ství drobnohledných tvarů, které se na hmijících rostlinách a zvířatech bujně vyvinují.
Přílišné rozmnožení jejich na užitečných rostlinách, k. p. na víně, bramborách, má i dů-
ležitý vliv na lidskou společnost, anať celá úroda se jimi kazí, jako jmenovitě v posled-
ních několika letech. I rez obilní sem náleží, též plesnivina, která housenky hedvábníků

236

hubí (Muscardine), a nepřehledné množství drobnouňkých hub, které v jesenu na listech
a kmenech rostlin se objevují. Každá skoro rostlina má své zvláštní cizopasné houby,
ba i v zdravém člověku vyvinují se na jazyku a v žaludku, tvoříce se všude, kde
ústrojná látka lučebně pod jistými výminkami se ruší. Aby se do tohoto množství řád
a přehled uvedl, pokusili se již mnozí rostlinopisci o vystavění soustavy hub ; zde uvá-
díme ku konci soustavu, jakou znamenitý švédský přírodozpytec Fries uveřejnil.

První a nejnižší řád obsahuje houby složené z jednotlivých kulatých buněk, které
se co barevný prášek na rozličných rostlinách objevují a tedy prašné houby, Konio-
myketes, slovou. Sem náležejí kvasné houby, obilní rez, sněť, námel a podobné,

Druhý řád tvoří plísnité houby, jejichž ústrojí jsme už poznali a jež jsme pod
jmenem Hyphomyketes uvedli.

Třetí řád obsahuje břichaté houby, Gasteromyketes, složené z kožnatého,
kulatého vaku, v němž se výtrusy vyvinují a puknutím rozprašují. Pýchavka (Lycoperdon
Bovista) podává známý příklad,

Čtvrtý řád obsahuje jádrové houby, Pyrenomyketes, k nimž homolika náleží.

Pátý řád obsahuje deskovité houby, Discomyketes, v kterých se výtrusy ve
zvláštních vacích na jisté ploše houby vytvořují. Sem náležejí smrže (Morchella). Fig.
17. představuje semenní vaky takových hub.

Šestý řád konečně obsahuje kloboukové houby, Hymenomyketes, k nimž
mimo popsanou muchomůrku také naše jedlé holubinky, žampiony, ryzce, zapalovací houba,
hřiby, klouzky atd. náležejí.

Zevrubnější známost hub náleží jako mnohé jiné předměty přírodozpytu nyněj-
šímu století. Linné, který v předešlém století v rostlinosloví zákonodárcem byl, obíral
se málo s houbami a postavil je, jako mnoho jiných rostlin, na kterých květu nepozo-
roval, do oddělení tajnosnubců, všeobecné to zásobárny, do nížto řasy, lišejníky, mechy,
kapradiny a přesličky směstnati se musily. Neboť v předešlém století vzdělával se rostli-
nopis hlavně soustavně, ku kterémuž konci nejvíce na květ ohled se bral. Poněvadž ale
tyto rostliny takových ústrojů nemají a jinými do oka bijícími znaky bez pomoci dro-
bnohledu se nevyznačují, nepovažovaly se za dosti hodné, aby se o nich jednalo zá-
roveň s květonosnými čili jevnosnubnými rostlinami, a nevědělo se vlastně, co s nimi
počíti. Avšak již zpočátku předešlého století vypátral Florentin Mich eli semenní buňky
a vyvrátil tak starou domněnku, že se houby bez semen rozplemeňují. V druhé polo-
vici toho samého století vynasnažoval se Francouz Bouillard dokazovati, že houby
mají také samčí ústroje, začež považoval ona neplodná vlákna, která vedle plodonosných
na lupenech kloboukových hub se objevují. Ale nejnovější badání vyvrátilo docela tuto
domněnku. Nees ab Esenbeck vydobyl si r. 1816 zásluhu o první soustavu hub, a
Ehrenberg pozoroval nejdříve klíčení jejích. Ve třetím a čtvrtém desítiletí rozšířili
zvláště Fries syou novou soustavou a Corda v Praze uveřejněním přemnohých do-
brých dle drobnohledu vypracovaných obrazů známosti v tomto oboru. V nejnovější pak
době pracuje se usilovně na vyskoumání tajného života těchto rostlin, poněvadž se
právem předpokládá, že tímto vyskoumáním, jakož i důkladným seznáním řas a lišejníků,
zákony rostlin vůbec se objasní.

c ně = OŘ o

) 237

Cizopasníci člověčí.
Od Dra. Karla Spotta.

(Dokončení.) ;

Z druhé třídy červovitých cizopasníků, totiž ploskovitých (Platyelmia, Platt-
wůrmer), přiživuje se u člověka čtvero tasemicovitých (Taenida) a devatero druhů mo-
tolic (Trematoda).

Tasemicovití (Taenida, Bandwůrmer) jsou hlísty, které největší délky do-
sahují. Složeny jsou ze samých čtverhranných splesklých článků, které na zadním konci,
jsouce tam největší, čas od času se odtrhují, u hlavy ale zase nově povstalými ma-
linkými se nahražují. Každý takový nejzadnější článek (prologlottis) chová v sobě
nesmírné množství nejdrobnějších vajíček, a jest obojího pohlaví. Nervy prý od uzlo-
vitého, v krku položeného kroužku ve dvou větvích podél těla vybíhají. Cévy krevní
jdou skrz celou délku těla, po každém kraji jedna a prostředkem dvě, které mezi se-
bou menšími cévy spojeny jsou. (Co zažívací ústroje považují se dvě po kraji položené
roury, které příčními rourami spojeny jsou.

Na obyčejně tenounké přední uzlovitě zakončené částce nachází se hlava, na níž
nalezá se u prostřed tak zvaný rypáček (rostellum) jamkami příssavními, někdy i há-
čky kolkolem ozbrojený.

Nejznamenitějšími se v nejnovější době tasemice staly tím, že nad vší pochybnost
nižší stupeň jich vyvinutí dříve co zvláštní soustavní čeleď měchýřnatých červů (Cyslica)
považován byl. Že tomu tak, potvrzují schvalně v tom ohledu konané zkoušky. Jme-
novitě Dr. Kůchenmeister *%) krmil koťata uhrem krysím (Cisticercus fasciolaris), je-
hožto tvar hlavy, háčků a jamek příssavních k oněm tasemice tlustošijné (Taenia cras-
sicolis) v kočkách žijící zcela jest podoben, a za tou příčinou též k té domněnce vedl,
že snad obě jsou jen rozdílný stupeň vyvinutí jednoho a toho samého druhu. Vý-
sledek zkoušek těchto byl, že uher ve střevech zadní částku měchýřovitou odtržením
ztratí, a článků růstem od hlavy přibývá tolik, že se uher krysí beze všeho možného
pochybení v tasemici tlustošijnou promění.

To, co se nyní zkouškami vypátralo, tvrdil již Fabricius '*), Podobné zkoušky
dělal též Siebold se štěnaty, jež krmil uhrem zaječím a králičím (Cisticercus pisiformis),
z něhož za osm neděl zcela vyvinutou Taenia serrata dochoval, která co ve stavěcích
psech žijící již dávno známa byla.

Přistupmež nyní k těm čtvero druhům tasemic, které v člověku přebývají.

Taenia solium (tasemice dlouhočlenná, langoliedriger Bandwurm, obraz %.)
má na tenounkém svém konci hlavu malou
zakulatělou; kolem tak zvaného rypáčku (ro-
stellum) 22—28 háčků (které ale někdy sem
tam vypadlé jsou) ve dvou řadách, a čtyry
kulaté příssavné jamky (Ventousen, Saug-
nápfe), jimiž se do stěny střev zarývá. Na.
těchto místech poseta jest drobounkými čer- k
nými zrnky, a prolo se také již svobodným okem oněeh pět začernalých míst pozo-

12) Prager medizinische Vierteljahresschrift 1852. B. I p. 106. Ueber Finnen und Bandwůrmer
v. Dr. Kůchenměister.
!5) Naturgeschichte der Eingeweidewůrmer von Gótze. Leipzig 1787. p. 203.

238

ruje, totiž: střední hákovitý kruh a postranné čtyry příssavné jamky. Čím starší tae-
nia solium jest, tím více černých takových zrnek se na její hlavě spalřuje. Krk, asi
půl palce dlouhý, tenounký, přechází v tělo článkovité, splesklé, v šířce znenáhla při-
bývající a někdy až ku 50 loktům dlouhé. Články jednotlivé jdou více do délky nežli
do šířky, nejzadnějších článků šířka obnáší 3“ až k 6“ při tlouštce /,“ až 1“, Na
krku a na hořejších článcích spatřují se roztroušená bělavá zrnka vápnitá, Kůže žlu-
tavě bílá složena jest z pokožky a pak z podélných a příčních vláken svalovitých. Cévy
krevní se pozorovaly (Kůchenmeister) kolem příssavných jamek, a s nimi spojené čtyry
větve, které po slranách a prostředkem těla běží. Nervy a ústroje zažívací s jistotou
ještě vyskoumány nejsou. Ústroje rozplozovací jsou ale zevrubně známy. Jen poslední
články (toliž asi šeslisté) chovají v sobě ústroje úplně vyvinulé obojpohlavní. U pro-
střed kraje každého článku střídavě buď v pravo nebo v levo nachází se bradavičnalý
výrůstek, na kterém se otvory plodních částek vyskylují, a sice: co špička vyčnívající
horem ohnutý úd mužský, který ve zvláštním pouzdru leží, do něhož se vtáhnouti mů-
že, a který k cévám semenním, krátkým, jen až do prostřed článku běžícím , vede.
» Pod oudem mužským se nachází otvor vatně (vagina), která šikmo dolů vybíhá, a tam
s matečníkem (uterus) u prostřed článku kolmo postaveným se spojuje. Od matečníku
vybíhá po stranách asi 9 větevnatých vaječníků. Takové, vajíčky v nesmírném počtu napl-
něné články , protoglotlidy zvané, oddělují se čas po čase a vycházejí zadkem. Tím
se rozsívání vajíček na venek stává. Některá vajíčka ale již v těle lidském se vytrousí,
což se někdy i puknulím protoglollidy v střevě děje; často ale vajíčka pro svou drob-
nost náhodně z venku do těla pokrmem neb nápojem se dostávají.

Z těchto vajíček zahnědlých, kulatých, v průměru as 0.016“ majících, vylíhnou se
v ústrojích zažívacích člověka neb vepřového dobytka — který výkaly pohlcuje — dle
Steina, Leuckharla, Wagenera a Kůchenmcistera — zárodky měchýřovité (Embryonal-
cisten), ozbrojené jen šesti háčky a u vnitř naplněné průzračnou tekutinou. Tylo mě-
chýřovité zárodky se skrze stěny slřev zarytím do bližší neb vzdálenější častky těla
dostanou (a skutečně již ve všech těla částkách nalezeny byly), kamž též pro svou drob-
nost i oběhem krve přijíli mohou, když skrze stěnu žíly se prodrali. Kde se uloží ta-
kový zárodek, vytvoří se kol něho výpotem obklopujícího tkaniva ústrojného (vyjma
mozek a oko) měchýř vláknitý, v němž na způsob larvy žije a roste. Zde časem tratí
své háčky, a jest pozorovati, že se na zárodkové cistě nálevkovitá maloulinka jamka
tvoří, v jejímžto středu se vyvinuje hlava právě taková, jako u již úplně vyvinuté Tae-
nia solium nalezáme, i s krčkem, několika články a vápnitými zrnky, pohlavní ústroje
ale žádné. V této přeměně známe ji pod jmenem uher neb měchořep sklípko-
vinný (Cisticercus cellulosae, Finne, Blasenschwanz, obr. 8.), jenž u člověka (Obr. 8.)
a vepřového dobytka se nalezá a dříve do zvláštní čeledi hlíst, totiž měchý—
řovitých (Cistica), počítán byl. — Utvořuje-li se více takových nálevkovitých
jamek, — jak to v zárodkových blánách možno — tehdy povslane mnoho-
hlavý měchořep. Když se ale tato vtáhnutá místa oddělují od původní
zárodkové cisty a nitrorodně se zase v tom samém způsobu rozmnožují, na-
stane odrůdek Echinococcus hominis (měchožil, Hůlsenwurm). Zů-
stane-li ale po ztracení těch prvotních šesti háčků, za příčinou vývin pře-
kazující, pouhým rostoucím měchýřem bez vyvinutí se hlavy tasemicovité,
tehdy tvoří Acephalocistu — boubel (Hydatis), Všechny tyto odchylné a

239

zvrhlé formy měchořepa sklípkovinného se v člověku vynašly. — Zvláštní zmínky za-
sluhuje Echinococcus hominis, klerý sám co měchýř v utvořeném kol sebe jiném
vláknitém měchýři volně uložený, zase v sobě chová podobný měchýř aneb i více jich
s průzračnou bílkovinatou tekutinou; kteréžto měchýře nápodobně zase jiné v sobě uza-
vírají. Velkost jeho bývá od nepatrného průměru až na jednu stopu ba i více, i bylo
v něm někdy až do několika set měchýřků nalezeno. Při pilném prohlížení vnitřní
plochy těchto měchýřků spatřuje se bělavé, neprůhledné a zrnovité místo, které drobno-
hledně skoumáno nás přesvědčuje, že na tomto místě u velikém počtu zvířátka se na-
cházejí Y5—'/; milimetru +) dlouhá a '49—'/ mm. široká, jichžlo hlava, zcela ke
hlavě tasemice dlouhočlenné podobna, doleji souženým místem v zakulatělé tělo bezpo-
hlavé přechází, které s měchýřem společným srostlé jest. Na oné straně zakulatělého
těla, kde se podélné pruhy pozorují, nalezají se podobná zrníčka vápnitá, jako u mě-
chořepu a tasemice. V takovém stavu se ale vždy měchožil nenalezá, neb zánětem, za
příčinou všelijakou povstalým, stěna dutiny odemře, zakrní, rozplyne se neb zvředovatí.
Mnohdy nalezáme jako u měchořepu jen dutinu, a v ní pouhé zbytky těchto měchožilů,
totiž háčky hlavy a vápnilá zrníčka. Měchožil nalezen byl v játrech, v sklípkovatině po-
břišní, v oponě střevní (omentum), ve svalech, v mozku a i na jiných více mí-
slech těla.

Obrafme se teď k dalšímu vyvinulí se Taenia solium ze měchořepa sklípkovinného,
Když měchořep sklípkovinný do zažívacích ústrojů člověka na kterýkoliv způsob (0 kte-
rém se ještě zmíníme) konečně přijde, přemění se dokona v tasemici dlouhočlennou,
a sice tím způsobem, že se za krátký čas měchýřek co zbytek zárodkový od těla od-
dělí, a články od krku napořád růsti počnou. V době několika měsíců již takové veli-
kosli a dospělosti nabude, že se již oddělování a odchod úplně pohlavně vyvinutých
článků pozorovali může. Že přeměna čili metamorfosa naduvedená dojista tak se děje,
dokazují obdobně zkoušky od Siebolda a Kůchenmeistra konané s jinými druhy hlísty
Cisticercus, o nichž už svrchu zmínka se stala, Mimo to učinil Siebold [zkoušku se ště-
naty, jež krmil hlístou Cislicercus cellulosae, čímž po několika měsících dochoval vyvi-
nutou tasemici Taenia solium , která ale pohlavní úslroje vyvinuté neměla, což tím se
vysvětliti dá, že jen v organismu jí přiměřeném, totiž ve střevech člověčích, svého do-
konalého i pohlavního vyvinutí dosáhnouli může.

Takové bezprostředními zkouškami nabyté důkazy, srovnalost úplná všech částek
hlavy měchořepa sklípkovinného s týmiž částkami hlísty Taenia solium (kteréžto u tase-
mic vůbec k rozeznání druhů slouží), dále bezpohlavost uhra, kteráž vždy s nižším
vyvinutí stupněm spojena jest — vše to nad pochybnost klade eogvedený postup přeměn při
vývinu tasemice dlouhočlenné,

Jen to poněkud povysvětliti potřebí, jakým zpusobem se CistiČereus cellulosae do
zažívacích ústrojů člověčích dostane, by další proměny došel. Jen oněm uhrům u člo-
věka, které se v stěnách střev nebo v játrech uložily co zárodkové měchýřovití, bylo
by to možno. Druzí, na jiná místa přišlí, nikdy více konečného přeměnění se nedočkají,
neb do střev se více dostati nemohou, mnohdy ale také zahynou, v kterémžto pádu,
jak již podotknuto, nalezáme pouhý měchýř, který jen nezrušitelné částky, jako háčky

1) Millimeter (francouzská mira) jest tolik co půl čárky — /, palce.

240

a vápnilá zrnečka, v sobě chová. Mnohem ale častěji se to stává s uhrem vepřového
dobytka. Známo, že největší část na Taenia solium trpících jsou řezníci a lid ku-
chynský, kterým též častá příležitost dána se nakaziti Někteří ho zase dostanou poží-
váním jídel ze syrového masa vepřového připravených, ba mnohdy se stává, že maso ji-
ného druhu aneb jiná krmě uhrem vepřovým potřísněná se požívá. Tak se slává, že
při tak nesmírném množství vajíček, která na zmar přijdou, aneb která své konečné
přeměny nedosáhnou, předce některá úplně se vyvinou. Takový poměr semena k ne-
snadě vývinu pozoruje se veskrz v přírodě. Z množství semena, které u svém vy-
vinutí nehodám ustavičným podrobeno jest, předce se některé zdařile vyvine.

Tasemice dlouhočlenná přebývá v úplném svém vyvinutí v tenkém střevě, a zřídka
bývá jich více než jedna, nejvíce se jich našlo devět. Rozšířenost její obmezena jest
na Čechy, Německo, Anglicko, Hollandsko, Egypt a Orient, Vyskytne-li se v jiných kra-
jinách, pak jest to jistě příchozí, který ji ze své rodní krajiny s sebou tam přinesl.

Druhý tasemicovilec člověčí jest Taenia nana, odSiebolda co nový druh uznaná.
Jest z délí %““, co nitka tenký, připlesklý, na velmi outlém krku spatřuje se hlava obtu-
* pěle zakončitá s jamkami příssavnými, oblými, a rýpáčkem dvojklannými (bifida) háčky
obstoupeným. Články jednotlivé široké jsou jen ma jedné straně položenými otvory oboj=
pohlavními opatřeny. Nalezen byl tento druh od Bilharze v Kairu jedinkráte hromadně
v tenkém střevě člověčím,

Co třetí druh tasemic člověčích vytknul Kůchenmeister '5) Taeniam medio-
canellatam, která od hlísty Taenia solium v následujícím se liší: nemá žádných
háčků kol rypáčku, jamky příssavné jsou mnohem větší, články těla jsou širší a mají
vaječník velmi rozvětvený, úd mužský jest skorem rovný a vápnitá zrnka větší. Nalezá
se prý u národů v střední Africe bydlících a odtud se obchodní cestou též v Americe
a Evropě rozšířil.

Čtvrtý tasemicovec, který v člověku bydlí, jest Bothriocephalus latus

(Obr. 9.)

(hranohlav širokočlenný, breitoliedriger Bandwurm, obr. 9.),
podobá se k Taenia solium, rozeznává se ale od ní lím, že
články jednotlivé jsou širší a pravidelně čtverbranné, na nichž
bradavičnatý výrůstek s otvorem obojpohlavním u prostřed plo-
chy se nachází, a že hlava dvě podélné, ploché příssavné jamky
má, ale zcela žádný hákovitý kruh. On. obývá v tenkém střevě
a jest tak jako druhé tasemice na jisté krajiny obmezen, jako (<
na Rusko, Polsko, Švýcarsko a jižní Francouzsko. Které druhy “
hlísly Cisticercus ku posledním třem tasemicovcům člověčím
co nižší jich vývinu stupeň přináležejí, až posud se neví. Pří-
pady, jimiž tasemicovci vůbec přílomnost svou v těle lidském
jeví, jsou, mimo již uvedené známky červivosti vůbec, cit ja-
koby z levého boku náhle něco až ku krku vstupovalo a zase se vracelo, aneb jakoby
v boku něco vězelo spojeno s vlnovitým hnutím , pocit ssání v břiše, závrať, brnění,
zlupělost a necit prstů ruky neb nohy, náhlé na čas zmizení všech obtíží tohoto druhu
po užívání nápojů líhovitých. Všechny tylo zde vypočtěné případy mohou být ale předce

15) Čestoden im Allgemeinen und die des Menschen insbesondere von Kůchénmeister. Zittau 1853.

241

mylné, protož každý rozumný lékař po makavějším neklamném důkazu přítomnosti ta-
kového hostu tasemicového v těle pátrá, jejž nabude odcházením vždy za čas jednot-
livých článků této hlísty s lejnem. Líky proli tasemici užívané jsou vždy velmi prud-
kých vlastností, pročež jen lékaři buď ku posouzení ponecháno, kleré v každém je-
dnollivém pádu za prospěšné uzná. Hranohlav širočlenný snadněji se vypudí, proto že
na hlavě žádných háčků nemaje tak hluboko v slčny slřevní zaryl není.

Druhý řád ploských červů, totiž motolice (Tremaloda. Saugwůrmer), pamálný
jest podobně jako lasemice stěhováním se z jednoho živočicha do druhého, čímž úpl-
ného vyvinutí dosahují. U vnilř totiž mláďat z vajíček vylihlých vyvinou se rourovilé
bezpohlavé larvy, v kterých zase jiné též bezpohlavé larvy (Cercariae) povslanou, a
lylo teprv na patřičné místo přišlé slanou se motolicemi. Jsouť pak zakulalělí ploší
červi, kteří méně neb více příssavných jamek mají. Nervová soustava skládá se jen
z několika uzlíčků, z kterých nervové nilky vybíhaji. Zažívací ústroje tvoří rouru vždy
slepě ukončenou. Jsou obojpohlavní čili cvikýři.

U člověka se nalezají:

Monostomum lentis Nordmann (jednojamka) v oční čočce.

Distomum hepaticum (dvojjamka jaterní, vůbec motolice zvaná, Leberegel),
hlísta oblá, plochá, 4““—14"““ dlouhá a 1,“"—6"“ široká, zažloutlá, s dvěma jamkami
příssavnými, z kterýchžto jedna u hlavy co ústa slouží, druhá ale na břiše bez otvoru
jest. Mezi oběma leží otvor obojpohlavní. Střevo jest větvitě rozloženo. Nalezena byla
velmi, zřídká u člověka v játrevh a v žlučních žlábkách. Ovce na ni velmi často trpí.

Distomum lanceolatum, zdělí 2—14"" a zšíří 1“/, má střevní rouru vidlico-
vitě zakončenou a byla jenom jedinkrále v játrech nalezena.

" Distomum oculi humani (Gescheidt, Ammon) byla jen jednou v zakalené
čočce oční u dítěte nalezena.

Distomum haematobium (Dr. Bilharz v Kairu) v krvi vrálničné (sanguis
venae portarum), 3—4““ zdélí, různého pohlaví, posud jen u Egypfanů pozorovaná '“).

Distomum heterophyses Bilharz (hermaphroditum), /4—/,/“ zdélí a 4"
zšíří, byl v střevě tenkém posud jen dvakráte nalezen u velkém počtu, a sice v Egyplě.

Pentastomum constrictum (Prunner, Bilharz) zdélí '„“, žije v střevě
tenkém a v měchýřkách jater, posud však jen v Egyptě pozorovaný druh,
Polystomum pinguicola (muchojamka, tukožil) jedinkráte od Treullera
v tuku vaječníka zchorobnělého nalezena, jest zdéli 1“ a 2—3““ tlouštky, oblá, na
jedné straně vypuklá, na druhé vyhloublá, se šesti otvory náhlavními a jediným otvorem
střevním na zadním konci.

Polystomum venarum (P, sanguicola, Hexathridium venarum Lamarck,
važován, a sice z rodu Planaria ve vodě žijícího,

Amphistomum conicum (kegelfórmiges Endloch).

Z roztočovitých (Acarina, Milben) žijí na člověku:

0 Simonea (Demodex) folliculorum (simonidka újední, Balgmilbe) nalezá
še velmi často v takových míškách kožních, zvláště v tvaři (tak zvané újédy, comme-

'6) Siebold's Zeitschrift fůr wissenschaftliche Zoologie 1853, kde o této a následujících dvou drnzích
motolic obšírněji pojednáno

19

242

dones , Mítesser), kde co tmavější puntíky od vniklé nečistoty jsou značné 17). Jen
drobnohledem patrná, '/o— 4“ dlouhá a "/40—"/o““ Široká, má podobu červa, který
čím starší, tím kratším se stane (obraz 10. výkresy na levo). Ústa (Obr. 10.)
leží mezi dvěma makadly dvoučlánkovitými, homolovitými, a mají
podobu rypáčku, v němž co v pošvě dvě ostrá čepelovitá kusadla
se nacházejí. Tělo má čtyry lištovité pruhy, které středním podél-
ním pruhem se stýkají, z mládí má 3 páry, v stáří ale 4 páry
krátkých komolých, třemi drápky ozbrojených noh.

Sarcoptes scabiei (zákožka svrabní, Krátzmilbe)
velikosti '/4— ,““ (obraz 10., dva ostatní výkresy), oblého
těla, na hřbelu příčně pruhovaná, u prostřed s bradavicemi
ostnitými, s rypáčkem štětcovitým. Přední čtyry nohy jsou
míškovitě ukončené, zadní čtyry nohy ale vybíhají v dlouhé
štělinovité výrůstky, na zadku čnějí dva páry silných chloupků.
Žije v kůži, v níž si chodby vrtá, které pak vředí. Způsobuje tím šerednou nákažlivou
nemoc, totiž svrab (scabies, žertovně: tichá muzika, Krátze), která se zvláště kolem
kloubů co drobná, zardělá, suchá neb mokvající (vředící), velmi, zvláště v teple, svrbící
vyraženina objevuje. Nejhlavnější lík proti ní jest síra v způsobu masti,

Z hmyzu bezkřídlého (Aptera) žije na člověku člvero zvířátek vůbec hnusných
z čeledi vší (Pediculida). Mají ploské tělo s malým vtažitelným rypáčkem, jednočlánkovitými
chodidly (Tarsus) pohyblivým drápkem ozbrojenými, jimiž se pevně (Obr. 11.)
vlasů držeti mohou (obraz zvětšený 11). Týkadla mají pětičlánková.
Jsou různého pohlaví; vajíčka svá, hnidy zvaná, na vlas upevňují,
z nichž se za několika dní již vylíhnou. Dle plemena lidského
prý též rozličné odrůdy vší se nalezají. Sem patří:

Pediculus capitis (veš náhlavní, Kopflaus, obraz 11, na
levo) jest barvy popelavé, prsa má podlouhlo čtverhranná s velkým
vejčitým břichem, jehož kroužky jsou hnědě lemované a po kraji
zoubkované. Samci jsou vzácnější, menší, se zadkem špičatým, Veli-
kost obnáší 1—%/;““, Žije jen na vlasech hlavy, a rozmnožuje se
tak přenáramně, že ve dvou měsících polomstvo na 9000 zroste. r

Pediculus vestimenti (veš šatní, Kleiderlaus, obraz 14.na'pravo) jeě zdélí asi
1"", žlutavá, něco stihlejší než předešlá, se zřelelnějším krkem, břicho má zakulatělé, zadek
a kraje jeho jsou něco míň zoubkované. Zdržuje se jenom u nečistých lidí na těle,

!7) Příčina tak zvaných újedů jest ocháblost, zvadlost kůže, čímž se v takových míškách kožních
(glandnlae sebaceae) mnoho výměsku tukového nashromáždí, který zvenku na kůži, za příčinou
uvázlých prachovitých částek, na povrchu tmavěji se zbarví a co šedivý až černý puntik vy=
hlíží. Obsah takového míšku se dá vytlačiti, čímž v způsobu více méně. dlouhého červíka
vystoupí a za červa také od lidu držen bývá. Spolu se tam malezá naduvedená simonidka,
jest ale příliš malá, aby bez drobnohledu viditelná byla. Ani to mínění není pravdivé, že tato
simonidka ty újedky způsobuje, neb právě se jen tam vyskytuje, kde již zvadlost kůže
nastala. Újedy pro sebe nejsou nemoc zvláštní, nýbrž jen následek jiných nemocí, v kterých
kůže svou svěžest pozbyla, jako v mnohých dlouho trvajících nemocech a vůbec těch, kde
chřadnutí nastane.

kí5 sn —

243

Pediculus tabescentium (veš churavců, Krankenlaus, obraz 11. dole) jest
1/,/“ zdélí, bledě žlutá, s více zakulatělou hlavou, většími i delšími prsy, břicho má kraje
vlnovitě zahybované. Vyskytuje se u lidí nečistých, vychřadlých churavců, ve zvláštní
chorobě zvané všivost (Phthiriasis, Láusesucht), v nesmírném počtu na kůži a ve zvlášt-
ních vředech. Jsou příklady, že člověka usmrtili; tak prý umřel na tuto nemoc Španěl-
ský král Filip II., Herodes a Sulla.

Pediculus Aethiopum, veš černochů, podobná k předešlým, ale zcela černá
s trojhrannou hlavou a vráskovitým tělem.

Phthirius inguinalis (muňka, v. moudní, Filzlaus, obraz 14. nahoře),
Špinavě žlutá, v prostředku začervenalá, as ',““ velká, její prsa jsou nezřetelně od
břicha oddělena, přední nohy mají rovné drápky, jimiž po těle snadně kráčí z místa na
místo. Mimo vlasy na hlavě, všude kde chloupky nějaké se nacházejí, totiž u jich ko-
řenů zarýlím hlavy se zahnizdují. Velmi rychle a hojně se rozplemeňuje.

Proti vším vůbec platí nejhlavnější pravidlo: zachovávání čistoty, mimo to ve vší-
vosli hlavy omývání odvarem tabákovým neb ze semínek sebadillových spomůže. Muněk
lze snadno zbýti, když se místa, kde hnízdí, šedivou mastí (unguentum cinereum sim=
plex). dobře potrou, a na to druhý den lázeň mýdlová vezme. Všívost co nemoc zvlášt-
ního druhu požaduje již poradu lékaře.

Z polokřídelců (Hemiptera, Halblůgler) žije cizopasně jedinký druh na
člověku totiž :

Acanthia lectularia (stěnice obecná, Beltwanze), vůbec známý, velepro-
livný ve škulinách stěn a dřevěného nářadí, ba i v knihách se zdržující, v noci na
obživu vycházející hmyz, který rypákem svým z kůže krev ssaje a zvláštním smrdutým
zápachem se vyznačuje. Jest různého pohlaví, bez křídel, ztuhne při mrazivém povětří,
a v tom stavu dlouho — několik měsíců — bez potravy vydržeti může. Vajíčka klade do
škulin, obyčejně po 50, v březnu, máji, červenci a srpnu. Jen úplně vyvinuté
přezimuji.

K vypuzení tohoto velmi nemilého hmyzu vynachválilo se již přemnoho prostředků,
z nichž však zachování čistoty, provětrávání nábytku a ucpání všech škulin voskem ter-
pentinovým nejpřednější jsou.

Poslední z pravých cizopasníků člověka jsou dva druhy hmyzu z čeledí blecho-
vitých (Pulicida), jmenovitě bystře skákavá a neunavně znepokojující Pulex irritans
(blecha obecná, gemeiner Floh), velkosli 1““, tmavohnědá, s malou, něco skloněnou
hlavou, jednoduchýma očima, dvěma krátkými trojčlánkovitými týkadly, které obyčejně
vtáhnuté má do žlábku za očima, Sesák leží kolmo pod hlavou a skládá se (podobně
jako sesák komárů) z pouzdra dle délky rozštípeného, v němž se dvě pětičlenná ma-
kadla, pak bodák t. j. jehlovitý jazyk s dvěma k němu přilehajícími ostny nacházejí, po
straně má ještě dvě článkovitá makadla. Tělo jest se stran splesklé, a jak prsa tak i
břicho kroužkované, nohy dlouhé, stehna zvláště zadních noh velmi silná a tím ku ská-
kání schopná. Jest různého pohlaví. Samice ukládá vajíčka zvláště do nahnívajících látek,
do drtin, smeti, z nichž se larva vylíhne a tam žijíc konečně v pupu se promění,
z nížto za jedenáct dní vyleze teprv dokonalá blecha. Nejlepší prostředek proti tomuto
nemilému hostu jest co pasť vlněnka (flanell) a vyklízení všech nečistých neb hnijících
látek. Druh jiný jest Pulex penetrans (blecha vnikavá, Sandfloh, Chigue), jen
v Americe domovem. Jest velmi malá, neskákavá, vevrlává se ale svým, jako celé její

416 *

244

tělo dlouhým sesáčkem do kůže, zvláště pod nehty nohou, kde svá vajíčka ukládá, a lím,
pakli se časně nevyláhnou, tak nebezpečné vředování způsobí, že i noha se prý odej-
mouli musí, by člověk zachován byl.

Sem palří ještě co závěrek slřeček člověčí (Oestrus hominis), totiž
vlastně jen jeho larva. On svá vajíčka vkládá do kůže člověčí, z nichž se vylíhne larva,
vypadne a mimo tělo promění se v pupu, z níž teprv dokonale vyvinutý střeček člo-
věčí povstane. Dle Humboldta se jen v jižní Americe nachází.

Končíme toto pojednání pouhým vypočlčním nepravých čili náhodně na těle
člověčím obývajících cizopasníků živočišních (Animalia pseudoparasitica hominis).
Jsouť to dle soustavního pořádku následující : i

Z pijavičních (Hirudinea, Ecel): Hirudo (pijavice), a sice H. medici-
nalis, H. officinalis, Haemopis vorax (p. koňská).

Z roztočovitých (Acaridea) některé druhy nakažením prašivinou (Ráude)
domácích zvířat povstalé 'S),

Z droučovitých (Gamasida, Schmarotzermilben): Gamasus (drouč)
marginatus; Dermanyssus avium (Vogelmilbe); Argas persicus (Gift-
milbe), který prý v stěnách bytů v Persii žije a velmi obtížný jest.

Z klíšťovitých Ixodida, Zecken): Ixodes (klíšť) ricinus, I mar-
ginatus, I americanus v Americe.

Z puporodných (Pupipara, Lausfliegen) mnohé druhy co na zvířatech
žijí, jako Hippobosca (připinák), Ornithomia (čmelice) a Melophacus.

Z pavoukovitých (Aranea) některé druhy.

Ze škvorovitých (Forficulina): Forficula auricularia. (škvor
obecný, gemeiner Ohrwurm), okterémž koluje křivá pověst, že až do mozku prý vnikne, což
holá nemožnost jest, an všude, kudy on neb jeho larva vniknouti by mohl, mozek ob-
stoupen jest mimo tuhé vláknité blány koslnatou pokryvkou, lebkou zvanou.

Z dvoukřidlého hmyzu (Diptera) larvy much, zvláště mouchy domácí
(Musca domestica), a jiných u nás velmi rozšířených druhů; stane se to, když
moucha do otevřených a přístupných vředů, do teklivého ucha neb na mokvající vyra-
ženiny, vůbec do hnisících částek své larvy uloží '%). Sem patří též Stomoxys calci-
trans (čiplohubka pichlavá, Wadenstecher), která zvláště neustále dobytek znepokojuje.

Z komárovitých (Culicida, Schnacken, Stechmůcken) :

Culex pipiens (komár sproslý), C. nemorosus; Simulia maculata
(Culex Golubacensis, Kriebelmůcke, muška Golubacká, komár kolicí, šimralka) v Banatě
v hejnech, kde dobytek i do smrti umořuje. Simulia orata, Simulia (Scalopse)
reptans, obě v severní Europě. V Americe tak zvané Mosguitos, totiž: Culex
cyanopterus, C. molestus, C. amazonicus; v Laponsku: Ceratopogon
pulicaris.

19) Dle Tbudichum v Iilustrirte mediz. Zeitung in Giessen 1852. 5.
!9) Mouchy nekladou vajíčka, nýbrž již larvy (vůbec červiky zvané), pročež také živorodné (vi«
vipara) slují.

NO O ší z

245

Některé druhy mravenců v krajinách tropických způsobují uhryzením ne-
bezpečné vředy ?9).

Všecky zprávy, že obojživelníci (Amphibia, jako: ještěrky, hadi, žáby atd.)“ delší
čas v človéku žili, jsou dle pátrání a zkoušení Bertholdova lživé. Neb polknutá vajíčka
těchto ztratí brzo v žaludku vyvinutelnost, an se stráví. Možno arci jest, že tohoto
druhu živočichové buď schvalně aneb náhodně do žaludku přijdou, a v krátce na to
ještě živé aneb aspoň zdánlivě mrtvé vydávení bývají, jak mile ale déle než dvě nej-
více čtyry hodiny vnitř těla potrvají, účinkem teploty vnitřní, as 29 stupňů Reaumiro-
vých, zahynou, a pak mrtvé neb více méně strávené zadkem odcházejí. Udává-li se ale
skutečně, že živé odešli, tedy jistě podvod nějaký v tom vězí.

Konečně dlužno zde též uvésti tak zvané Vampíry, druhy to netopýrů (Phyl-
lostoma, Glossophaga), žijící jen v tropických krajinách, které prý někdy člověka uštknou
a krev z něho ssají.

Výlet do Tater.

Od Em. Purkyně.

Horstvo, Karpatské zasluhuje před mnohým jiným horstvem v Evropě bližšího
povšimnutí, ačkoliv dosaváde hlavně jenom od polských a českých jinochů navštěvo-
váno a co ideál přírodní velikoleposti rozhlašováno bývá. Němečtí turisté naproti tomu
vyhlašují toto horstvo co nepřístupné, neladné, bez půvabu a pohodlnosti, a v tom mají
poněkud pravdu, an tam nejzajímavější místa neleží vždy mezi dvěma hospodami jako v
jistých krajinách. Pravda leží mezi oběma těmito úsudky. Karpaty mají svůj zvláštní
ráz a své půvabnosti, jakož i své obtíže,

Důležitými pracemi dvou učených Poláků, Vincenta Pola a Zejsznera, staly se nám
Karpaty nyní velmi zajímavými, a poněvadž naději máme, že slovúlný prof. Zejszner na
vyzvání redakce tohoto časopisu bližší zprávy o tomto horstvu nám podá, může popis
mého výletu jako úvod považován býli. Zejszner vytvořil geologii karpatskou , vyskou-
mav všechny poměry podivného tohoto horstva co nejbedlivěji, Vincenty Pol. spojil pří-
rodopis s národopisem a vypracoval takovou geografii Karpat, jakou se málo která
země honositi může. Spisy obou těchto mužů jsou psány v polském jazyku a u nás
pro nevalné spojení knihkupecké málo známy, pročež tím více na ně zde upozorňujeme *),

Karpaty stojí k Polsku a Uhersku v tom samém poměru, jako Alpy k Německu
a Italii, ba s ohledem na povětrnost mají ještě větší důležitost, poněvadž ve východní
Evropě jediným vyšším horstvem jsou, od něhož severní vichřice se odrážejí. Patrně
nám to ukazuje isothermická čára (tak se nazývá čára, která spojuje místa se stejnou

20) Uštknuti mnoha jiného hmyzu atd. sem uvésti bylo by nemístné, neboť ono se stává ne za pří-
činou živení se, nýbrž pouze k obraně.

*) Vincenty Pol podal v Museum Natury v bibliotece Ossoliňskich zprávu o spisech starších ce-
stovatelů karpatských, z nichž následující poznamenání hlavně jest čerpáno.

První vědecký cestovatel byl Francouz Iacguet. © Dobyv si dobrého jmena zeměpisným a pří-
rodovědeckým popisem Korutanska, obrátil na se pozornost vlády; která jej vyslala k vyskoumání
Karpat, Bukovíny a Sedmihradska. Hacguet popsal svou cestu vdíle: Neueste physikalisch- poli-
tische Reisenin den Jahren 1788-—1795 durch die nordlichen Karpathen. Nůrnberg 1790— 1798.
4 dily. Dílo toto obsahuje nejenom mnoho botanických a mineralogických zpráv, nýbrž jest také

246

střední teplotou), běžící od Anglie severním Německem a spouštějíc se až ke Karpatům
a pak ješlě jižněji skoro až k Černému moři. V úzkém spojení s těmito poměry jest
také rozdělení rostlin. V Holštýně, Dánsku a v jižním Švédsku skládají se lesy hlavně
z buků, ve východní Evropě ale jsou Karpaty a výběžky jejich nejsevernější pásmo,
kde ještě bukové lesy se vyskytují. Ještě ostřeji obmezují Karpaty vinohradství. Na
jižním oupalí jejich daří se výlečné víno uherské, v Haliči ale již nezraje, ačkoliv
ještě ve Slezku, ba i v Poznaňsku se daří. Ještě některé okolnosti mají na ráz. rost-
linstva Karpatského důležitý vliv. Evropa není od Asie vysokým pohořím oddělena, a
proto se rozšiřují některé asiatské rostliny až do pásma jejich, a též to, že zde zimy
jako ve východní Evropě vůbec tužší, léta ale tím teplejší jsou, jeví se v rozmanitých
úkazech. Jednak totiž nezasahují mnoholeté kře a zeliny vysoko k severu, poněvadž
tuhou zimu přečkati nemohou, jinak objevují se zde pro vysokou teplotu letní výroční

rostliny, které pak v západní Evropě teprva daleko na jihu se jeví. (Tak se k. p. v

Rusku, kde višně více nezrají, s prospěchem sázejí melouny a tykve.)

To má za následek, že v Karpatech některé rostliny se daří, které se též v tyrolských
Alpách nalezají, a vůbec jest Květena jejich pestřejší, nežli v Šumavě a Krkonoších. Karpaty
táhnou se co pásmo 90 mil dlouhé mezi oběma tarasovitými krajinami Rakouské říše, mezi
Čechy a Sedmihrady, představujíce podlouhlé pískové a vápenné hřbety, na jejichž obou
stranách jednotlivé skupeniny prahor jako ostrovy vystupují. Nejvyšší z těchto ostrovů
jsou Tatry, které bezprostředně z hlubokých údolí na 7000“ vystupují a na Gerlachovu,

důležité pro geografii a etnografii. Současně s ním vydal (r. 1790) Liessganig mapu Haliče,
která má dosaváde znamenité ceny. Fichtel ve své knize: Mineralogische Bemerkungen úber
die Karpathen, Wien 1791—1794 pojednává hlavně o Sedmihradsku, podotýkaje jenom mimo-
chodem Tater. Slaszic, žák Wernerův ; pojednal dle stanoviště svého mistra o polské rovině
a také o Karpatech a zvláště Tatrách ve své knize: © ziemierodstwie Karpatów i innych
gór i rówin polskich przez X. Stanislava Staszica, w Warszawie 1805. Schindler psal o deset
let později: Geognostische Bemerkungen úber die Karpathischen Gebirge im Kčnigr. Galizien
und Lodomerien, s přiloženou geognostickou mapou, kterou slovůtný Puš tak dobrou nalezl,
že jí skoro bez proměny použil. Také Beudant obrátil svou pozornost ve své: Voyage mi-
neralogigne et géologigue en Hongrie pendant V'année 1818. 3. vol. Paris 1822, k severním
a západním Karpatům, ačkoliv vlastně střední Uhry předmětem jeho byly. Přede vším jest ale
důležité v geologickém ohledu geognostické popsání Polska od Puše r. 1837, které s mapou
v Stuttgardtu vydal, jakož i četné geognoslické zprávy Zejsznera, v jazyku polském a ně-
meckém, z nichž jsme jedno dilo o liasovém vápenci v Karpatech již dříve ohlásili. Mimo to
psal Zejszner: Rzut oka na budowe geologiczna Tatrów i vzniesieň od nich odlegřych, tudziež
porownanie ich skal warstwowych z Alpijskiemi. — Pomiary barometryczne Tatrów. — Paleon-
tologia polska; Opis zoologiczny, botaniczny i geologiczny wszystkich zwierzat i roslin ska-
mieniafych polskich. — Vincenti Pol vydal r. 1851: Rzut oka na pólnocne stoki Karpat. V
botanickém ohledu psal Besser Flora halickou 1800 — 1809, první úplné dilo v tom oboru,
poněvadž Hacguet jenom o několika druzích příležitostně se zmiňuje. Veledůležité jest Wahlen-
bergovo dílo: Flora Carpatorum principalium , kdežto Karpaty porovnává se Švýcary a Pyre-
nejemi a nejkrásněji botanický obraz kreslí. Wahlenberg jest tvůrce geografické botaniky ;
do jeho šlepějí nenastoupil ještě nikdo, ačkoliv se mnozí sběratelé tak jako já v Karpatech
procházeli. © zvířectvu Karpat pojednával teprv jeden, totiž Zawadski, ve své Fauně hali-
ckých a bukovinských obratlovců. Konstantin ze Siemuszowej Píetruski napsal několik mo-
nografii o halických lesních zvířatech,

(7

247

8354, na Lomnickém štítu 8304, na Kriváni 7818“ výšky dosahují. Dvě hluboká ou-
dolí, oudolí Dunajce na severo-západu a oudolí Popradu na východě, obtékají olbřímské
hory Taterské. Na jihu dělí je oudolí Váhu od hor Liptovských, a na západu Orava
od Beskyd. Na východu táhne se pak k Bukovině a Sedmihradsku nejdříve Beskyd
polský, pak Černá Hora huculská a prodlužuje se v rozsáhlé pohoří Sedmihradské,

Na západní straně Tater prostírají se k Slezsku a mezi Moravou a Uhry vlastní
Beskydy, zasahujíce jižně až k Dunaji. Babia góra v slezských Beskydech, 5088“ vysoká,
náleží k jejím nejvyšším temenům. Jako dlouhý val táhne se na severní polské
straně zároveň s Tatrami pásmo vápenné, tak nazvané pásmo Svietego Krzyža, mezi
nímž a mezi Tatry rovina Novotržská se prostírá Od této strany vnikl jsem před
dvěma lety ve společnosti několika přátel do nitra Taterských hor, o čemž zde dle den-
níku a z paměti zprávu chci podati. —

Vypravili jsme se záhy v srpnu z Krakova po silnici, která od Věličky náhle k
jihu se obrátila. Jeli jsme úrodnou krabotinou, jejíž vlající pole zde onde s borem
nebo zelenými luky se střídala. Nejsa dosti důkladným, abych si všechny dědiny a
městečka jmenem zaznamenal, kde jsme se zastavili a jedli, uvádím z paměti jenom tu
blahou upomínku na české pekáče a koláče, kterou v nás zbudila podobizna tlustého
šenkýře Josefovského, v bídné krčmě jako parodie na hubeného mosaického krčmáře a
naše žádostivé žaludky pověšená. Jak jsem se později přesvědčil, visí tato podobizna
skoro ve všech krčmách halických. Když jsme odpoledne v ceslč své pokračovali,
octnuli jsme se brzo v hornaté krajině; hliněné chalupy polských „vesnic zmizely a na
jejich místě objevily se dřevěné domky horálské, také široký kroj a vysoké boty se
měnily v úzký oděv, který na kroj drotarů upomínal, jenom že haleny byly bílé.
Švestkové zahrady byly zponenáhla spořejší, místo ovocných stromů spatřovali jsme je-
seny kolem domků z mohútných kmenů srubených, an člověk všude předce něco miti
musí, čím se od okolní přírody liší. Višně vyskytovaly se ještě zde onde, ale teprva
teď (v srpnu) s dozrávajícím ovocem, jež rusovlasá mládež se stromů otrhávala, jinde
spatřili jsme ovoce ještě zelené, ba stromy v plném květu. Na polích byl jen oves a
brambory. Příčina drsné povětrnosti v krajině této ne příliš vysoké leží patrně v blíz-
kosti Tater, jimiž se všechen dech jižních větrů zastavuje. Něco podobného jest také
v jižních Čechách u oupatí Šumavy, kde povělrnost také jest studenější, nežli v se-
verních Čechách. Jeli jsme dlouho podél břehu Ráby, té samé řeky, která solnou krajinu
u Věličky a Bochně protéká a z lůna Tater se prýštíc do Visly spěchá. (Cesta vinula
se brzo ztěsna vedle šumících proudů, brzo vystupovala k vrchům, zanechávajíc hučivý
ručej hluboko pod námi. Již v této krajině vyskytovaly se některé rostliny, které jí zvláštní
ráz dodávaly, docela jiný nežli u nás. Mezi oblásky břehů a na písčitých náspech řeky
nyní na vodu chudé rostla Tamarix germanica v bujných keřech. Ouboče hor byly po-
kryty hustým lesem z buků, bříz a borovic složeným, a na pokrají cesty vystupovaly
vysoké žluté šalvěje, modré zvonky a mnohé pestré dítko Květeny až k nápravám vozu *),
V celku upomíná zdejší Květena na horní Rakousko u Lambachu a Gmundu, a též ka-
mení, pískovec a vápenec, souhlasí. K večeru dostihly jsme horní pásmo Svatého
Kříže, které se zde napříč od východu k západu táhne, obmezujíc rovinu u Nového

*) Salvia vlutinosa, Aster Amellus, Campanula persicifolia, Prenanthes purpurea, Carlina vulga-

ris, Senecio nemorum, Scabiosa columbaria.

248

Trhu, z níž na jihu skalnaté Tatry kolmo vystupují. Bylo již šero a rovina potápěla se
v mlze a lmě; jenom Tatry byly ješlě od severozápadu osvíceny a podobaly se kolmým
břehům, z rozsáhlého jezera vystupujícím. A skutečně jde zpráva, že Novotržní dolina
v davném věku mořem byla, „mořem Tatránským.“ Jeden král Polský dal prý ale hory
u Čorštýna prolomili, lam kde nyní Dunajec divoce se proudí, a moře se zponenáhla
ztratilo,

Druhého dne z rána spatřili jsme s vysoko položeného hostince svého Tatry
v nejkrásnější sluneční záři, sníh se leskl v bílých stužkách na temenech a v roklích,
horští velikáni pnuli se k nebi hrdě a odvážlivě, lichá pak dolina u oupatí jejich se
svými zlatými polmi a širokým Dunajcem proslírala se před námi v půvabném ranním rouchu.

Brzo jsme sjeli dolů s výšin Svalého Kříže do Nového Trhu, kdežto jsme opu-
slili svůj bezperý fačton, abychom pěšky nastoupili cestu do hor.

Tatry zasahují zde od polské strany hluboko do Uher, a jižní svah jejich padá
do Liptovské stolice.. Polské Tatry samy dělí se zde oudolím bílého a černého
Dunajce ve tři hřbely, od jihu k severu mířící. Ouboče západnějšího oudolí, totiž čer-
ného Dunajce, náležejí z čásli již k oravským Talrám.. K- jihu uzavírá se toto oudolí
mohúlnou horou „Pyšnou.“ Na východní straně Tater -vine se Bialka, a z prostředka
Tater vyléká bílý Dunajec, který se s černým u Nového Trhu spojuje; též Bialka vlévá
se do Dunajce. Cílem naším bylo přede vším oudolí bílého Dunajce, „odkud se snadno
ku pramenům černého Dunajce a na hřbet „Pyšné“ dostati lze.

Spěchali jsme dolinou podle dobře opalřených břehů Dunajce, neustále před
sebou majíce široký hřbet talránský, na němž jsme každé okamžení nové půvaby a nám
nevídané úkazy pozorovali, Hory byly zahaleny do temně fialového šera, z něhož
klikaté vápenné strminy, skvěle sluncem ozářené, jako ledoviště do výšky se vynášely.
Kráčejíce žitnými polmi dolinou vynasnažovali jsme se jmena jednotlivých hor dle před-
nášek p. prof. Pola v Krakově v paměti obnovili, a zastavili jsme. k tomu účelu. častěji
rychle vykračujícího horála, ale brzo jsme shledali, že namáhání naše jest marné: theorie
nesouhlasila nikdy se skutečností. Pustili jsme se tedy jakožto praví Slované raději do
filologie, a ustanovili jsme se po některém sem tam přemílání na tom, že Karpaty po-
cházejí od slova garbaty (hrbalý), což nás docela upokojilo. Při tom jsme vesele kráčeli
dal a dále, a již jsme za sebou spalřovali pásmo Svatého Kříže a k mohylám podobné
kopce okolo Nového Trhu, které jako krtkové hromady z doliny vystupovaly. © Cesta
údolím Dunajce vedla nás pořád výše, lomoz řeky rostl, ouboče slrměly výše a kol-
měji, častěji kráčeli jsme chladným borem, a opět jsme pozorovali jako včera, při po-*
znenáhlém výstupu, jak místo žita zastupoval oves. Zde jsem nalezl v obilí studeného
horského pásma s překvapením jižní rostlinu, která v celém Německu chybí a teprva na
jižním oupatí Alp jakožto buřeň se objevuje *).

Ku poledni kráčeli jsme již mezi domky dlouhé vsi Zakopané, zanechali jsme
řeku a údolí, z něhož lomoz železných hamrů našeho krajana Homoly se rozšiřoval, na
levo, a vystupovali jsme spořejšími již domky k obydlí gazdy Krzeptovského, jehož po-
hostinství daleko široko jest rozhlášeno. Bodrý kmet přijal nás vlídně a navrhl nám svůj
statek jakožto střediště našich výletů. Dům jeho, ačkoliv jako ostalní též z kmenů sru-

*) Gladiolus segetum.

249

bený, byl uvnitř pěkně uhlazenými prkny vykládán, a celé náčiní a uspořádání svědčilo
o blahobytu statného majitele. S vážnou samolibostí ukazoval nám své koně, krávy, pušky,
sekyry, vyšívané haleny svých synů a peslrý šat své nebožky manželky, kteréž na, hed-
vábných šňurách na příč ve zvláštní sednici zavěšeny byly. Ještě k večeru pokusili
jsme se, vystoupiti za zelní zahradou na horu, která skoro kolmo do výšky se pnula a
hustým lesem zarostlá byla. Buky a jedle sloužily nám při obtížném výstupu co podpora,
až jsme konečně v značné výšce na lysé pískové skaliny vystoupili a krajinu přehlídnouti
mohli. Nalezali jsme se ale v zákoutí lesním s velmi obmezenou výhlídkou, na všech
slranách vystupovaly kolmé lesy, pročež jsme se brzo vrálili nazpět, uzavřevše druhého
dne jíti podél bílého Dunajce do Koscieliska a na horu Pyšnou.

Dřevěný most převedl nás druhého dne přes kamenité řečiště bílého Dunajce,
přestoupili jsme lesnatý hřbet a náhle octli jsme se v šírých lučinách a lesnatých strá-
ních oudolí černého Dunajce, kleré zároveň s předešlým běží. Zde jsem uvítal první
oměje a orličky *). Brzo dorazili jsme až do Koscieliska, lázeňského to místa, jehož
poloze žádné jiné lázně tak snadno se nevyrovnávají. Nemocní pijí zde ovčí syrovátku
(žinčicu), která se sem z blízkých salaší donáší. Na jednom břehu stojí řada domů u
oupalí hory, a na druhé straně vystupuje jiná vysoká stráň s mohútnými kmeny, pod
nimiž se lázenští hosté procházejí, Šli jsme ještě hodný kus cesty za tímto místem,
skaliny sestupovaly někdy bezprostředně až k řece zužujíce její koryto, a sem tam
spalřoval se jasně zelený trávník rozmanitými květinami ozdobený **) ; na vlhkých mí-
slech, z nichžlo pramínky do blízké vody stékaly, bujněly šťávnaté byliny ***), a všude
rděly se v lese červené kvílky +) našim krajinám cizí a smíšené s modrým hořcem a
žlutým náprstníkem ++), Přestoupivše řeku na jednom místě a opustivše vyschlé ře-
čišlě ručeje, který nyní co vozová cesta horálům sloužil, oclli jsme se na druhé straně
za horou bukovým a jedlovým lesem a hustými borůvkami porostlou, u jezera kol
kolem kosodřevinou obstoupeného; byl lo tak nazvaný „smarczyn staw.“ Snad přičítati
se musí chladnosti v sousedství toho jezera panující, že bezprostředně u něho rostl
tento způsob borovice horálské, totiž kosodřevina, an nedaleko již opět jedle se vypínaly.
Nedaleko od jezera nalezli jsme salaš, jejíž velicí bílí psi zuřivě na nás dolehali, až
bodří pastýři je uchlácholili a nás žinčicí a brindzou (sýrem ovčím) uctili. Pastýři
tito pasou zde stáda zemanů po celé léto, a odvádějí nejenom máslo, žinčici a brindzu,
nýbrž musejí stáli za každý kus dobytka, což při dravosti vlků není snadná úloha. V
houšlí za salaší spatřili jsme mrtvé hříbě, jemuž vlk jícen byl potrhal; výmluvné to
znamení přítomnosti těchto dravých hostů. Salaš spočívala zrovna u oupatí Pyšné, hory
ohromné, zarostlé klečí a na lemeně docela lysé, jejíž výška obnáší asi 5000“ Mezi
bečícím a zvonícím stádem vystupovali jsme zponenáhla na horu kolmou cestou mezi ka-
mením a klečí. Cestou nám klouzaly nohy na klamném, hladkém drnu, v němž se. roz-
manité kvítky spatřovaly +4+). Konečně jsme dostihli temene hory, odkudž jsme pře-

*) Aconitum Cammarum, Aguilegia vulgaris.

8*) Saxifraga Aizoon, Sedum album, Rhodiola rosea.
***) Chrysoplenium alternifolium, Saxifraga aizoides,

T) Sedum purpureum.

TT) Gentiana asclepiadea, Digitalis grandiflora.
Ti) Primula minima, Soldanella alpina, Homogyne alpina.

250

hlídli tmavé lesy hor liptovských. Vyšší kupy dmoucí se na temenu otvíraly výhled
do nejdivějšího a předce půvabného lesního horstva, tak že jsme se, ačkoliv bouře se
přibližovala, předce od tohoto místa dlouho odtrhnouti nemohli. Nejbližší hory v oudolí
Dunajce šeřily se ve stínu tmavých oblaků, na východě ale leskly se kostrbaté vrchole
hor v oudolí Bialky, v jihu vystupovaly tmavé hřbety liptovských hor a uherských Tater
obmezujíce obzor, jakoby stály na kraji světa, Úrodná dolina prostírala se do pože-
hnaných Uher a předhoří sestupovalo dolů ve vysokých vlnách, ponořeno již z části do
chmur blízké bouře. Daleko na západu ve stínu šedých mraků bylo viděti černé te-
meno „Babia góra.“ Když jsme se navrálili do údolí, nalezli jsme pastýře právě při
dojení ovcí, což zrovna tak vyváděli, jako za časů Ulyssových jednooký Polyfem. Ovce
totiž zaháněly se jedna po druhé do zatýněného místa, u jehož vchodu s rozkročenými
nohami stál chlapík, který vždy ovci, na kterou řada přišla, mezi nohama stisknul a do
podstavené nádoby vydojil. Způsob tohoto dojení zdál se nám býti sice násilným, ale
šlo to rychle od ruky. K večeru navrátili jsme se do Zakopané. Druhého dne roz-
loučili jsme se s hostinným gazdou, navštívili jsme ještě hamry v údolí, a spěchali
jsme přes vesnice Bialy Dunajec a Poroniny k myslivně u vsi Bukoviny položené. Cesta
poskytovala málo zajímavého, byla ale pro sluneční parno a silný výstup krajiny velmi
obtížná. Od Bukovinské myslivny vyšly jsme ještě pod večer, abychom příští celý dem
pro návštěvu pieciostawu a Mořského oka získali. Kráčeli jsme zde dlouho po uherské
silnici dolů se klonící, a zotavili jsme se v chladu večerním po denním namahání. Brzo
jsme dostihli oudolí Bialky, ačkoliv nás cesta vedla ještě po nějaký čas na vysokém
výstupku ouboče, tak že řeka hluboko pod námi hučela. Překrásné buky stály na str-
minách v pravo a sestupovaly dolů k řece, pročež jsme málo kdy skrze stromoví pro-
tější stranu spatřili, až konečně, sestoupivše až ke kamennitému řečišti samému, na-
jednou kolem sebe nebetyčné hory jsme spatřili. Z průhledů lesních zdály se nám
býti velmi vzdálené, nyní zase myslili jsme, že stojíme zrovna u oupatí jejich. V me-
výslovné velebnosti pnuli se tito velikáni zpříma do výšky do šera večerního, a řeka
a údolí v porovnání s nimi skoro docela zmizela. K jihu čněl mohútný Kriváň se svými
kolmými stěnami skoro jako ohromná krychle, vzadu leskl se Lomnický štít v červán-
kách; klikaté temeno jeho vystupovalo z běloskvoucího sněhu. Vápenné hory naproti
nám zdály se býti též kolmé, jenom smrky na tarasech jejich stojící svědčily o úpadu
jejich; za smrky vinula se kleč jako hadí plémě, a ještě výše strměly skaliny a stěny
v černých, hnědých, žlutých až i bílých barvách; u jedněch hor podobala se temena
k olbřímským rovným stolům, u jiných rozptylovala se v četné kamýky a rozsedliny. K
východu a západu zdály se hory při klamném večerním pohledu náhle zavírati se, ne-
pozorovalo se odkud šumící řeka přichází a kam se ztrácí. Však čím dále jsme krá-
čeli, tím více se rozstupovalo oudolí, jakoby obrovská ruka hory ke stranám tlačila.
Kráčejíce u oupatí hor smrkovým lesem octli jsme se konečně na mýtině u polosbo-
řené saláše, kde jsme přenocovali. Brzo praskal před salaší veselý oheň a přistavila
se přinešená nádoba, v níž jsme po celou noc vařili čaj. Kdo pro zimu spáti nemohl,
přikládal a obstarával chvílemi vařící se nápoj, který nám ku konci všem spaní zahnal.
Vesele jsme probděli noc, a již před slunce východem byli jsme opět na cestě. Rychle
vystupovali jsme podél potoku Roztoků, který se do Bialy vlévá, nahoru ranní mlhou
a rosou skrz bukové lesy ; voda poskakovala šumivě přes kmeny a balvany, a každou
chvíli musili jsme se na položených stromech na jeden nebo druhý břeh přeharcovati.

251

Květena těchto Jesů nebyla příliš pestrá. Jako v Šumavě objevovaly se také zde četněji
mechy, borůvky a trávy v obyčejných druzích, nežli pestře květoucí byliny. Předce ale

- oživují, ačkoliv spoře, některé bílé a modré kvítky břehy Rozloků, z nichž jsem v Šumavě
jenom dvě spatřil *), Tím bujnější jest ale zelený trávník a povlak mechový. Nalezali jsme
se právě ještě v pásmu stromovém, když slunce nad hory vystouplo. Pod sebou spatřo-
vali jsme v jednotlivých průlomech lesa kaskády hučící řeky, nad níž v dolině hustá
mlha pohrávala, z počátku v nejrozmanilějších odstinech zlomeného světla, až ji palči-
vější paprsky trhati a do výšky povznášeti počaly. Čím dále jsme šli, tím živější byl
les, jednotlivé zlatozelené paprslky pronikaly skrze průsvitné listy bukové a zvyšovaly
zelenost bujného trávníku, ptáci zpívali veseleji, řeka hučela hlasitěji a mysl naše po-
vyšovala se čím dál tím více. Za krátko vystoupili jsme však z čarovného lesa a lezli
jsme vzhůru kosodřevinou po houpavé půdě. Zde s překvapením jsme pozorovali,
jaké proměny s námi slunce bylo předevzalo. Každá část těla, která byla nepokryta,
obličej i ruce, začala se loupati; zdálo se, jakoby i tělo zvláštní metamorfosu mělo
podstoupiti.

Konečně zaslechli jsme hromový lomoz, vždy větší čím dále jsme přicházeli ; aby-
chom se slyšeli, musili jsme křičeti, a konečně ani to nepomohlo. Stáli jsme u vodo-
pádu Roztoků: u siklavých vod. Mohútná spousta vody vrhá se zde s vysoké stěny v
širokém ale tenkém a průhledném oblouku. Skalní balvany zachycují dole půvabný
oblouk vodní a nahromadují jej v hluboké tůni, odkud opět v divokých kaskádách dolů
se vrhá, orážeje se o skály a bojuje s ohromnými balvany, až se po namáhavé cestě
do Bialky vlévá. Tak zde pracuje voda ve věčně stejném a věčně krásném boji. Ač-
koliv jsme dosti daleko od vodopádu stáli, zvlhli jsme předce v jemném če který se
daleko rozstřikuje.

S obtíží lezli jsme potom jeden po druhém nahoru, odkud siklavé vody pochá-
zejí z tarasu na taras, vždy domýšlejíce se, že dostihneme poslední, až jsme konečně
před sebou spatřili širokou vysočinu. Pět prohlubin, oddělených skalními hřbety, a v
každé prohlubní rozsáhlá tůň černé vody: toť jest pieciostaw, každému cestovateli v Ta-
trách nezapomenutelný. Výhlídka odtud byla nevyrovnaná. Pod námi zelenaly se chlu-
my, z nichž se hrnuly silné ručeje, a před námi vystupovaly mohútné klikatiny na ho-
rách u Dunajce, jako polité teplou, rudožlutou barvou.. Z úsypků a oupatí jejich prý-
šťilo se nesčíslné množství praménků, které spojivše se v silnější potok, skokem a hr-
kotem k dolině spěchaly, k severu a východu obstupoval nás podobný amfitheater. Jako
včera zdály se nám skaliny tyto býti docela kolmé, žádný slrom, žádná kleč neměla na
nich místa, jenom smaragdové drny pokrývaly temena jejich. Sotva jsme věřili, že by
na těchto strminách kamzíci se zdržovali, ačkoliv jsme o tom bezpečně spraveni byli.
Slídili jsme po nich, nepomýšlejíce že stěny jsou tak daleko, že bychom tam ani slona
spatřiti nemohli, ba klamivá blízkost jejich lákala tak, že jeden z nás hodil kamenem,
doufaje vyplašiti nějaké stádo. Jak velice se ale divil, když kámen mrštně hozený sotva
v polovici té stráně spadl, po které jsme byli přilezli, a skokem k oudolí Roztoků se
řítil. Na okrouhlých balvanech u břehů melancholických jezer jsme si odpočinuli, sebí-

*) Delphinium elatam, Aconitum Napellus (též v Šumavě), Astrantia major, Myrrhis odorata,
Mulgedium alpinum (též v Šumavě), Gentiana asclepiadea.

252

rajíce některé rostliny, které mezi škulinami kamenů rostly *), a přemýšlejíce, jak voda
v této výšce nahromaditi se mohla. Bezpochyby obdržují tato jezera přítok podzemními
prameny, které ale dosti mocné býti musejí, an odtok posledního vodopád Roztoků tvoří.
Po balvanech skákajíce dostali jsme se opět dolů do oudolí Roztoků, kde jsme na ska-
lách tučné býlí **) spatřili, a na protější kamenité stráni úzkou stezkou nahoru k širo-
kému hřbetu se pachtili. Zde se nám na skalním výstupku objevil kamzík, bezpochyby
na stráž postavený. Bystrým okem nás pozoroval, zahvízdl a odskočil, načež padající
kamení na druhé straně skály dolů se řílilo a na celou lupu prehajících kamzíků po-
ukazovati se zdálo. Obyčejně nechodí kamzíci tak vysoko, nýbrž drží se raději v ne-
přístupných propastech, a jakkoliv jsme se pak namáhali, házením kamenů některého
kamzíka vyplašiti, nevyskočil předce ani jediný. Konečně se stráň na levo kolmo dolů
spustila, a my se obrátili vzhůru k trávnaté hoře, na jejímž kamenitém temenu jenom
Empetrum nigrum rostlo. Tím krásnější byla ale výhlídka. Za námi se prostíralo roz-
sáhlé kameniště, jako kamenné moře, po straně spouštěly se stráně dolů do závratné
hloubky oudolí, a pod námi v kruhu tmavých hor lesklo se tiché Mořské oko (jezero).
Od Bialky vzhůru hrnuly se kypící spousty bujných lesů až k hladině jezerní, nad níž
vysoko na vystupujícím tarasu „osněženého temena hladina jiného jezera se leskla, ja-
koby každé okamžení dolů do Mořského oka vrhnouti se měla. Spěchali jsme nyní k
Mořskému oku, sklouzajíce se po hladkém trávníku dolů, a teprva, když jsme -byli dole,
pozorovali jsme, jak nás horská perspektiva opět klamala. Shůry zdálo se nám, jakoby
Mořské oko bezprostředně pod námi leželo a jakoby se odvážlivým skokem zrovna do
prostředka jeho skočili mohlo, nyní ale bylo širokými lesy od nás odděleno. Kráčeli
jsme při palčivém slunci dále, však brzo nás přijal chladný les jedlový a bukový do
svého stínu, kdežto jsme se v mýtinách slunných občerstvili chutnými jahodami a ostru-
žinami; ledové prameny pak obstoupené řeřichou a šťovíkem poskytovaly příjemný, chla-
dící nápoj. Když jsme vystoupili ven ze stromoví, vedla nás cesta vysokou klečí, zde
onde jedlemi promíchanou, až dolů k jezeru, u něhož jsme spusllý švýcarský domek
nalezli. Jako u smrkového stavu na Pyšné roste zde kosodřevina již v pásmu stromo-
vém a zastupuje zde Pinus obligua, která bahniště naší Hejšoviny pokrývá. Když jsme
do švýcarského domku vstoupili, vyhrčelo ze zpráchnivělé podlahy světnice několik hadů,
jež jsme z počátku dle barvy za jedovaté zmije měli, ale dle úzké hlavy brzo co úžovky
hladké (Coluber laevis) poznali. Chytili jsme jednu, a soudruh, jemuž se do prstu za-
kousla (uštknutí jest zcela neškodné), vzal ji s sebou na památku, aby si kůží její tru-
bici čibuku potáhnouti dal,

Poloha jezera jest rozkošná, tak že jsme nemohli odolati chuti, koupati se v jeho
vodě. Voda jest co led studená a při tom tak průhledná, že jsme u kraje kameny až
do znamenité hloubky spatřili, jakoby jezero jenom několik palců hluboké bylo. Dále
k středu jest ale hladina předce co uhel černá, což nemůže od ničeho pocházeti, leč
od veliké hloubky. Jako o všech horských jezerech, panují zde také o Mořském oku
rozličné pověsti, vypravuje se o bezednosti jeho, o dravých, příšerných rybách, ba

bok : : s :
*) Gentiana pannonica, punctata, Ranunculus aconitifolius, acris, Aconitum Napellus, Hieracium
aurantiacum.

**) Sempervivum montanum, hirtum, Saxifraga Aizoon,

učenější pastýři tvrdí, že zde někdy americké zboží vyplývá. Tolik jes ale jislo, že
hloubka jeho není dosaváde vyskoumána.

Přítoky do jezera jsou i zde na povrchu velmi slabé ; jenom od vyššího černého
stavu řítí se dolů vodopád, a několik malých potůčků řine se z pobočních strání dolů.
Jezero, mající i v nejteplejším letě stejné množství vody, musí tedy, jak již před tím
podotknutá jezera, z hlubin značné přítoky obdržovati. Mohútný ručej, který z jezera
odtéká, tvoří Bialku k Dunajci spěchající. ,

Odpoledne jsme se rozloučili s jezerem a sestupovali jsme dolů podle Bialky
lesem k salaši, kde jsme včera přenocovali, až -k Poroninám, kde nám přívětivý farář
noclehu dal a ctihodný kaplan p. Kozakiewicz, bývalý poslanec říšský, s námi se bavil,

Druhého dne opustili jsme Tatry, které ještě dlouho za námi ve fialové mlze vyslů-
povaly. Kráčeli jsme širokým oudolím Dunajce k zříceninám Čorštýnu, starému to sídlu Za-
više Černého, kdežto skály blíže k řece sestupujíce poslední výhled na Tatry nám
zamezily. Dunmajec zarývá se zde hluboko do pískovcových skal, tvoře romantické sku-
pení, až se u Nového Sandce s Popradem slévá a do otevřenější krajiny obracuje. —

Dýr oba, S46

Váška člyrskorná, jinak sídlo (Libellula guadrimaculata).

Hmyz tento objevil se letos v červnu na některých místech v nesčíslných houfech, a nebude od
místa, zde o něm promluviti. V úplném svém vyvinutí, jak z věrného připojeného obrazu patrno,
jest 1'/,“ zdélí a 2'/,“ zšíří i s křídly, má čtyry vždy rovnovážně položená, průhledná, sitnatě žil-
kovaná lesklá křídla, na jichž předním
kraji u prostřed a ku konci nacházejí se
podlouhlo-čtyrhranné černohnědé skvrny,
od nichž též jmeno nabyla. Kořen křídel
jest zažloutlý a mimo to se jestě tam
na zadních křídlech nachází trojhranná,

veliká , černohnědá, žlutavými © žilkami

ESI
VZ
m VR)

SEE
AD
REO

LU

S%

protkaná skvrna. Hlava polokoulitá zšíří
těla, která na velmi krátkém -krku jako
na stopce sedi, čímž ji v půlkruh stočiti
snadno, významná jest velkýma, nahoře
se stýkajícíma, složitýma, za živa zelenavýma , pak hnědýma očima, za nimiž u kraje na čer-
mých skráních dvě žluté skvrny se nacházejí. Mezi nima nejvejš na vypuklém temeně sedí krátká
štětinovitá, pětičlenná, rovná týkadla, a v trojhranu položená tři jednoduchá očka. Pod temenem po-
zorujeme čelo velmi vypuklé bledozelenavé barvy. (Celá tvář jest ontlými chloupky obrostlá. Dolejší
část hlavy zaujímají ústa, obstoupená hořejším černým pyskem, se dvěma žlutavýma skyruama, a
pyskem dolejším na tři dílce rozštípeným, černým, jehož postrauné články (vlastně dle Vogta makadla
pysková) na zevnitřní částce žlutě zbarveny jsou. U vnitř úst nalezají se ostrá, zubatá kusadla,
složená z vodorovně se pohybujících dvou čelistí, jich makadel a jazyku. Tělo, outlými bělavými
chloupky obrostlé, má černé, ostnité, jen k chápání a sedění schopné nohy. Hruď jest začernalé barvy,
se žlutavě zelenými skvrnami. Břicho do zadu, zvláště u samce, zašpičatělé, horem dolů připlesklé,
v předu žlutavé, v zadu (mavohnědé, jest z 10 kroužků složeno, z nichžto ná posledním pohyblivé
výrůstky se nalezají, jimiž se obapolně při páření drží. Plodidla se u samce ústí na druhém kroužku,

254

rodidla u samíce ale na posledním. Živí se pouze uchváceným menším hmyzem, a žijíc v letní době
pouze několik dní, po páření se zahynou. Samice ukládá vajíčka do stojatých vod, z nichž se v brzce
vylíhnou malé sice, ale již v obrysu, vyjma křídla, čím dále tím více k ouplně dospělým zvířátkám
podobné larvy, které na dně vod lezouce pouze vodním hmyzem se živí, k čemuž jim zvláště člán-
kovitě jako zavírák složený dolejší pysk k chytání slouží. Larva dýchá žábry, která se v každém
kroužku břišním nacházejí, a vypouštěním z nich vody též svě pohyby zrychluje. Po několikrátém
(asi čtverém) kůže syláčení, k čemuž více než rok potřebí, stane se pupou, u které. ale již
budoncí křídla v pošvíčkách uschovaná naznačena jsou. Tato pohybuje a živí se ale jako dříve co
larva, a když čas konečného úplného proměnění nastane, což obyčejně se v měsíci červnu stává,
vyleze z vody na vodní rostlinu aneb na kámen z vody vyčnívající neb na břeh, upne se a sedí
zde nepohnutě, až v krátké době puknutím kůže na zádech co úplně vyvinutá vážka vystoupí, jejíž
křídla vůčihledě rostou, až náležité velkosti nabudou, načež když křídla jí uschnou a tělo hebké
ztuhne, uletí, zanechajíc po sobě kůži v tom samém položení, jak v ní seděla. ře

Je-li počasí k vývinu tohoto hmyzu příhodné, totiž vlhké a vlažné, vylíhne se ho nesmírné
množství, a jest se domýšleti, že k nám z bařinatých krajin jižnovýchodních, nejspíše z Uher, při-
chází, z kteréžto strany také tato hejna letos táhla. Táhnoucí hejna vážky čtyrskvrné pozorovali již
Roesel, Meinecken, Germar, Kirby, Leunis a j. v., a sice v tom samém směru hlavním od východu k
západu, jako to letos u nás v Čechách se dělo u Hostivic, Nepomuku, Chomoutova, Dřevnic u
Prahy, v Kanálské zahradě a j. v. Dle zmíněného způsobu žití není vážka čtyrskvrná nikoli
škodná anobrž co hmyzodravec užitečná.: Dr. Karel Špott.

,

Zdali jsou krikové na lukách ke škodě neboli k užitku *)?

(Přednešeno v shromáždění Mladoboleslavské hospodářské a lesnické jednoty od jejího člena Jana
Sámala, dne 30. srpna 1852.)

Již ve svém mladistvém věku jsem slýchával, kterak vládní rozkazy vyšly, aby se vrabci
co hlavní škůdcové třešní, pšenice, ječmena a jiných rostlin, vesměs chytali, zabíjeli a hlavičky jejich
zároveň s kontribucí odváděly, Však rozkazy tyto dlouho netrvaly, neb v brzkém čase vůbec se-
znáno jest, že při skrovném počtu vrabců tím větší hojnost housenek, chroustů a jiného hmyzu
stromy valně ožírala, až je konečně docela zhubila. i

(Tu tedy zase naopak nařízeno bylo: Všem vrabcům Pardon! — — a od té doby,
housenek tak mnoho již nebylo. Velký tedy vrabcův užitek malou škodu, mlsáním na třešních a
pšenici působenou , mnohonásobně převyšoval, a patrně vysvětleno bylo, že příroda vrabcům nemalé
povinnosti uložila, a že nejen vrabci, nýbrž i všickni ostatní tvorové v přírodě povinnosti přiměřené
maji, o čemž by se velmi mnoho výtečných příkladů uvésti dalo; to však by nás na příliš velké roz-
cestí vědlo, k čemuž času nepostačuje. Budiž tedy zde toliko jediná otázka stran krtků rozřešena,—

Ačkoliv přísná slova: Všem krtkům záhuba! již od starodávna se ozývala, předce
bedlivým pátráním přírodních směrů brzo seznáno jest, že i krtkům, právě tak jako vrabcům, pří-
roda mnoho prospěšného vykonávati velí.

Pařížští zahradníci, tito proslulí znalci v pěstování všech zrostlin, jak jsem se dočetl, krtky
na lukách schytané do svých zahrad nasazují, aby jimi žížaly a jiné neřesti ze záhonů vypudili.

Též nedávno i v našem kraji jistý soused si stěžoval, že žádných zelenin ve své zahradě
vychovati nemůže, poněvadž všecky outlé rostlinky, sotva s večera vysázené, hned již příští ráno od
žížal do děr zataženy bývají. I tu mu známý zahradník pouavrhl, by sobě několik krtků do za-

*) Opozděno.

255

hrady nasadil. To učinív v brzkém čase se přesvědčil, že žížal den ode dne méně, salátu, kapusty
a jiných rostlin ale tím více na záhonech bylo *),

Nápodobným způsobem i já ve své zahradě krtkům nemálo přeju, a dle starého přísloví:
Všeho moc škodí! jen tenkráte jich trochu, a sice zvláště jen okolo pařiště, kde podrývání
půdy mnohou drahou a pracnou snahu kazí, vychytati dávám, přesvědčen jsa, že v pařišti a V po-
boční půdě, častokráte přehazované a přesývané , bez toho jen velmi malá část žížal se vynachází.

Co zde nyní o zahradách podotknuto bylo, to též i o polích ouplnou svou platnost má a
snadno dokázáno býti může,

Tu však mnohé hlasy ozývati se slyším: k čemu ale na lukách krtků potřebí? —
a těm budiž následovní odpověď:

Když louka dlouho loukou jest, pak v stínu husté, trávy vzduch zpodní půdu lučebním způ-
sobem zúrodňovati nemůže. Taková půda povždy jen skrovně vzrůst luční píce podporuje, a to tim skrov-
něji, čím více následkem toho mech neb chmerek mezi travou se upíná. Tu se říká, že louka již
zastarala. — Posýpávání tak zastaralé louky popelem a gypsem, neboli polévánou hnojnou šťavou ovšem
mech hubí a vzrůst píce podporuje. To vše ale příliš mnoho práce a nákladu stojí, a jen s vrchu,
tedy jen polovičně oučinkuje, mnohem více ale by oučinkovalo, kdyby zpodní půda převrstvena a
vzduchem, totiž uhlíkem, vodíkem, kyslíkem a dusíkem nalezajícím se v něm, zourodněna byla.

K docilení toho posledního oučinku moudří a opatrní hospodářové, když z mechu na louce se
množíciho neourodnost zpodní půdy pozorují, louku přeorat, pohnojit a několik let po sobě obilím
poset, neb zeleninami posázet, a pak opět do zourodněné půdy senné trusky, dětel a jiná travní
semena zavláčet dávají, aby se tím způsobem zase dobré luční píce pro dobytek dodělali. To ale
jest velmi pracné, nákladné a jen tam možné, kde žádného rozvodnění nebývá. Kde říční neb
rybniční voda často ma luka vystupuje, tam orání luk rádno není, poněvadž půda, orbou zkypřena,
často a lehce by odploula.

Tu tedy opatrnost a nčenost hospodářova nic nespomáhá, a takové louky vnížinách všecky by
zastarat, ano i přestarat musely, kdyby příroda zahálela a vlastních přiměřených prostředků sobě nehleděla.
Tyto prostředky jsou, že krtky do luk nasadila, aby všecko jinak nemožné zprostředkovali a na-
pravili. Krtkové tedy dle poúkazu přírody dnes zde, zitra jinde, a tak den ode dne a rok od
roku semotam louku podrývají a zpodní neourodnou neboli mrtvou půdu na hromádky ven vyvrhují,
až asi za 10 neb nejdéle za 20 let celá půda mírným způsobem převrstvena, vzduchu přístupna a
tím samým patřičně zourodněna se stane. Žádné rozvodnění tak povolnému přeorávání louky neškodí,

Že půda od krtků na lukách nahromaděná vzduchem náležitě se nasyti a vzrůst rostlin ne-
málo urychluje, chytří zahradníci již dávno vypátrali, neboť ji po lukách sbírají a do květinových
hrnků, zvláště aby fialkám, jak se často stává, kořínky nepodhnívaly, dávají.

Tak velká oučinnost přírody mnohým hospodářům ani nenapadne, aniž sobě při tom pomyslí,
Že jim nic více na práci nezůstává, než toliko krtčí hromádky častokráte rozhrabat, aby kosa při
sekání sena mnoho kazů netrpěla. Tuto nepatrnou práci při tak velmi užitečné činnosti přírody
každý hospodář mile rád vždy podniknout, a při tom zcela ujištěn býti může, že obyčejně i příroda
hojnost svých vlastních prostředků má, aby počet krtků, jako všech jiných neřestí, kdyby přílišným
se rozmnožováním škodili, umírnila, čehož patrný důkaz na příklad i na houseukách a plžích máme,
ješto vloni největší snahou lidskou sotva k přemožení byli, a letos sami od sebe skoro vesměs zmizely.

Docela tedy přesvědčeni jsouce, že každý i nejmenší tvor, a pročež i také krtek, své veliké
povinnosti v přírodě vykonávati musí, nebroďme proti přírodě a nehubme ve své neprozřetelnosti
příliš neboli bez příčiny lo, co ona tak přívětivě nám k patrnému užitku ustanovila, — Pročež
tedy dobročinné přírodě: Sláva! — a krtkům na lukách užitečným dle možnosti: Pardon! —

*) Předhazuje se krtkům, že roslliny ožírají, ale to jest pouhá pomluva. Jako ovce nežere maso, neživí se krtek
rostlinami, © U kořenů nmalezá se právě jenom proto bojně, že tam škodné pondravy a žížaly nalezá, kteréž rostliny
hubí, Pozn, redakce.

256

Povětrné železo Žamberské.

Na cestě, kterou jsem vloni do východních Čech podnikl, abych se s některými přírodními
poměry seznámil, nalezl jsem ve sbírce pana Hugona Netwalla, c. k. podkrajského komisara v
Kutné Hoře, kus povětrného čili meteorového železa, které ku konci předešlého stoleti u Žamberka
spadlo, od několika Žamberských měšťanů pozorováno a u jednoho z nich dlouho co památka 'cho-
váno bylo. Hned po svém příjezdu do Prahy v říjuu dal jsem meteor tento obrousiti a vyleptati,
načež se na něm nejkrásnější hlacený sloh (tak nazvané Widmanstettovy figury) objevily. Nyní
stojí meteor tento ve sbírce českých nerostů v národním Museum. Máme nyni již vice železných
meteorů v Čechách spadlých nebo pozorovaných, totiž Loketský, Bohumilický, Broumovský, jeden
prý nalezený u Slaného, k nimžto nyní náš Žamberský přistupuje, a mimo to též povětrně ka-
meny u Lysé, Žebráka a Tabora s nebe spadlé. Prozatím upozorňuji jenom na tyto vzácné stopy
mimozemské říše, zanechávaje obšírné pojednání příští době. Jan Krejčí.

Návěští o přírodovědeckých knihách.

Svět a jeho divy. Sepsal J. Malý. S 57 vyobrazeními. V Praze. Tisk a náklad Jarosl.
Pospíšila. 1851.

Knižka tato podává v jasné stručnosti přehled nejzajímavějších úkazů přírody a hodí se vý-
borně co poučná a zábavná kniha žákům a dospělým. Jakožto základu použilo se spisu: „Die
Schópfung in ihrer Herrlichkeit,“ ačkoliv největší čásť samostatně jest pracována. Zvláštní zřetel
jest obrácen k pořádnému názvosloví, čímž knížka tato tím větší ceny nabývá. (Cena neobyčejně
mírná, obnáší 16 kr. ve stříbře.

Právě se dotiskla a tyto dni vydávati se bude již oblášená kniha :

Přehled soustavy živočišné od Jana Krejčího. Tisk a náklad J. Pospíšila, cena 1 zl. 12 kr. stř.

V poslední schůzce musejního odboru pro přírodní vědy sdělil pan F. M. Opic
zprávu o botanikovi p. J. Ch. Neumannovi z Jiřetína v Čechách, který náleží k nej-
starším a nejzasloužilejším skoumatelům rostlin naší vlasti, a nyní zlým osudem proná-
sledován v nejlužší bídu uvržen jest. Pan J. Ch. Neumann byl dříve s velikou pochva-
lou správcem zahrad v Hluboši, v Lužici, v Malé Skále, měl živého oučastenství na pra-
cech Pohla, Tausche, Opice a jiných, až konečně stářím sklíčen k svému synovci do
Jihlavy se odebral, kdežto jeho podporou a malou pensí se udržoval.

Když však změnou majelníka panství, kdež posledně sloužil, pense vydávali se
přestala a synovec jeho pro chorobu mysli do ústavu pomatených do Prahy dovezen
býti musil, zůstal ubohý stařec náhle bez pomoci a musil by snad žalostně zahynouli,
kdyby se ho úllocitní přátelé jeho neujali. Vyzývají se tedy uctivě všickni přátelé za-
sloužilého přírodoskumce, jakož i přátelé a příznivci přírodních věd, aby darem. ně-
jakým starým dnům jeho ulehčili. Byl bý to věru smutný úkaz, kdyby mezi námi muž,
o vědecké skoumání přírody tak zasloužilý, v nouzi a bídě zahynouti musil. Pří-
spěvky přijímají se v kanceláři p. dra. Fryče, v Jindřišské ulici, č. 900, na Novém
Městě v Praze, a zašlou se hned panem F. M. Opicem do Jíhlavy, kdežto p. Neu-
mann bydlí. Redakce.

Tiskem Bedřicha Rohlička v Karlově ulici č. 188 v Praze.

ZIVA.

CASOPIS PRIRODNICK Y.
Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí,
Číslo 9. : Září 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř,

Život pod vodou.
Od Em. Purkyně.

Před dávnými věky pokrývalo moře celou naši zeměkouli, a jenom nejvyšší temena
prahor vystupovala zponenáhla z hladiny mořské co malé ostrovy. Konečně ustoupilo
vodstvo nazpět, objevila se pevnina, předešlé mělčiny proměnily se ve vysočiny a předešlé
hlubiny vúdolí a pláně. Až po dnešní dobu dosvědčují hojné skamenělé zbytky mořských
zvířat v jistých skalách se vyskytující, že tyto skály nejsou nic jiného, leč vyschlé
bahno z vody. původního moře usazené. Mnohé tisíciletí uplynulo, nežli země z moř-
ských vln vystoupila, a mmohé tisícilelí snad uplyne, nežli opět nové země z lůna
mořského povstanou. :

Třikráte větší prostoru nežli suchá země zaujímá dosaváde moře, a pod hladinou
jeho, jakož i na mělčích břehách hemží se dosaváde nepřehledné množství zvířat a
rostlin, podobných k těm, jejichž pravěké předchůdce v skamenělých slopách nalezáme.
Podivná směs vysokých hor a rozsáhlých rovin táhne se pod mořem a chová v sobě
tajů plný svět, jehož skrýše teprva zponenáhla odhalovali se počínají.

Arabské a romanské pověsti vypravují o jezerech a studánkách, Vilami obýva-
ných. Kdo se do čisté vody jejich ponoří, octne se náhle, místo na bahně a blátě,
na překrásně porostlých luhách, kráčí půvabným slromovím a spatřuje zlatoskvoucí hrady
a města. Takové jest moře. Plavec, odraziv od země zelené, vznáší se ve svém ko-
rábu dlouho nad nesmírnými propastmi, kam olovnice ani dosáhnouti nemůže, až ko-
nečně mezi klikatými útesy se připlaví k mořské krajině, kde dno více se vyzdvihuje.
Zde se otvírá před užaslým zrakem jeho pod průhlednou vrstvou vody pohled na směs
neobyčejných rostlin, větších a barvitějších nežli naše stromy a květiny. V lesích těchto
rostlin prohání se zvířectvo nejdivnějších podob a barev, o jakém ani nejbujnější obraz-
most zdání neměla, a společný živel všech těchto tvorů, totiž voda, zvyšuje ještě pří-
šerné hemžení jejich. Na zemi jsou obyvatelé pevniny, vody a vzduchu přísně od sebe
oddělení. Ptáče si bezpečně zpívá na větvi, ačkoliv kočka pod stromem drápy chystá,
okoun uklouzne rybolovné volavce do hloubky, napájející se túr pádí do bezpečného
lesa, zhlídne-li ve vodě žravého krokodila; veverka, opice šplhají se bezstarostně s
vě tve na větev, vědíť, že nepřítel jich tam nedoslíhne,

17

258

Jinak jest to v moři. Tam žije všechno v jediném živlu a dravec pronásleduje
svou kořist pohodlně z největších hloubek až k hladině, Mezi větvemi ohromných
chaluh (Fucus) plove velryba lovící zvonovité slimejše (Medusae), které polekané
rychle do hloubky se spouštějí. Tisíce mořských hlemejždů setře velikán tento svým
hrubým tělem s listů dolů do hlubiny, odkud teprva pracně do výšky opět vyplývají a
nového stanoviště, někdy i na velrybě samé, si vyhledávají. Málo kdy vnikne člověčí
oka do oněch hloubek, kde se všechno hemží a tlačí, a jenom na břehách jižnějších
moří, kde hladina při tichém povětří co křištál průhledná a co zrcadlo hladká se jeví,
podaří se někdy na čas divuplné podmořské lesy a rejdiště mořských tvorů pozorovati.
Také již břehy našich evropských moří podávají nám, ovšem v menší míře, obraz pod-
mořského živola. Rozmanitých a velmi poučných zábav užil jsem v tom ohledu na
břehu Adrialského moře, kdežto příliv pestře smíšené tvorstvo na břeh vyhazuje, z če-
hož si obraznost představení učiniti může o žití podmořském. Mezi balvany, které v

dlouhých řadách u břehu stojí, valí se neustále voda buď hučením a pěněním, buď je-

nom tichým vířením. Někdy se i na chvíli pozastaví, a představuje hladce lesklou pláň.
Chaluhy karmasínové k mechům podobné (Chondria), pomíšené s větvemi Liagor, vá-
pennou korou potažených, ustávají zponenáhla ve svém pohybování a Inou tiše k dlou-
hým stužkám Zostér trávozelených. Kulatí raci lezou obratně svými dlouhými nohami
ve škulinách skalních, vždy k jedné straně se uchylujíce; na dně válejí se protahující a
zkracující se Holothurie, kolkolem příssavnými trubkami opatřené a k ohromným píjavkám
podobné, Dále mezi kamením rejduje kulatý vor tuhými ostny pokrytý, mořský
ježek; příbuzná k němu mořská hvězda přissála se jedním ramenem ke skále a slojí
kolmo a ztuha ve vodě. Pestré ryby prošlehují vlny sem tam, jednu z nich polapila
mnohoramenná sepie a stahuje ji k tvrdému zobáku svému. Průhledný modravý zvonec
S pomerančovými vlásky na kraji plyne zvolna a půvabně k břehu, stahujíc se stří-
davě v kulatější tvar a rozšiřujíc se v plošší desku. Ale jak mile větřík hladinu zka-
deří, ponoří se do hloubky. Byla to medusa. Za ní plove dlouhá modravá stužka,
tak nazvaný pás Venuše, ale i tento tvor brzo se ponoří, neb moře stává se vždy ne-
pokojnějším, hvězdoústoví polypi, jako krásně zbarvené kvítky na kamenném křoví roz-
troušení, zmizí, mořská tráva počíná se pohybovat, neobratné mořské hvězdy spadá-
vají do hlubiny, hnědorudé mořské sasanky (polypi) nemohou se více poznali, ryby
zmizí v širém moři a hnědé chaluhy počínají opět dle ruchu vlnobití sem tam se ký-
vati. Jenom raci jezdí ještě hbitě po kamení, držíce se pevně svými ostrými drápy.
Tu se objeví v moři bílé pásmo, dlouhá to vlna, hrne se blíž a blíže, jakoby zem
chtěla vydobyti, pleská o kamení a pokryje zvědavého diváka rozstříkanou pěnou. Celý
houf barevných lastur vyvrhne moře i s odtrženými chaluhami na břeh, pestrý život
zmizí na břehu mezi kamením docela, a důraznější vlna přinutí brzo i pozorovatele
ustoupiti dále. Z moře vyvržena sepia, držíc ještě rybu v zobanu, pomáhá si teď směš-
ným způsobem, aby se opět do vody dostala, vlekouc se svými ssavými rameny od ka-
menu ke kamenu. Lépe se daří vyvrženým řakům; ti rychle pádí přes kamení a vrhají
se znova do zpřízněného živlu.

Krásnější jest pohled při tichém povětří na zálivy Červeného moře. Veliké sady
purpurových korálových kmenů rozkládají se tam na nehlubokém dně mořském, pokryty
hvězdami co chrpa modrými. Jiné bílé korálové kmeny vystavují nesmírným svým roz=

259

množováním celé útesy *), ba v Tichém oceánu dlouhé řady ostrovů, kokosovými palmami

zarostlých. V podmořských roklinách a propastech vyzdvibují se pralesy ohromných
© chaluh (Lacrocystis comosa) až na 900 stř, dloubých, jejichž olivově zelená barva nád-
herně se liší od rudých korálů.

Podobné rostliny **) bujní ve všech mořích, brzo v jemných skupeninách me-
chovitých, brzo v skupeninách trávnatých se širokými služkovitými listy. Jedny podo-
bají se k provazům, druhé k tenounkým vláknům. Ba i podoby palem, sosen, jabloňů
opakují se v podmořských lesích v obrovském jakož i v nejmenším rozměru. Veliké
vzduchem naplněné měchýře na větvích umístěné, jimiž se chaluhy na hladině udržují,
podobají se k ovoci, a rozmanitá barvitost s odstíny zelenými, modrými, žlutými, hně-
dými zvyšuje pestrý pohled v takové míře, v jaké se ani na květinách pevné země
nespatřuje.

V otevřeném moři pokrývají plynoucí chaluhy ohromné prostranství, tvoří tam
takřka nesmírné louky, Největší taková chaluhová louka nalezá se v Allantském oceánu
mezi Azorskými ostrovy a Brásilií a nazývá se jezero Sargasové. Skládá se celé
z plynoucích chaluh (Sargassum vulgare), jež mořské proudy a bouře od břehů od-
trhly a do širého moře zanesly. © Kolumbus ploul čtrnácte dní tímlo chaluhovým
mořem, které šeslkráte větší prostoru zaujímá, nežli celé Německo. (Chaluhové sku-
peniny netvoří zde ale souvislou spoustu, nýbrž rozpadávají se v četné ostrovy. Také
jinde v otevřeném moři a na nejkolmějších březích vyskytují se chaluhy, zakotvené
svými drápovitými kořeny až na dně, dosahujíce na lisíc střevíců délky. Bujným zrů-
stem jejich zdobí se propasti korálových útesů v Jižním oceánu, jakož i kolmé stěny
ledových ostrovů na severu.

Ohromný a rozmanitý jest život v moři, v divoké směsi se jevící, jako před
dávnými věky, když pevnina naše se tvořila. Ohlídneme-li se však blíže po podstatě
tvorů mořských, shledáme pouze bezkvěté rostliny a nedokonalé živočichy s nejjedno-
duššími ústroji, často pouhé sliznaté kavaly, často více z kamenné nmežli ze zvířecí
látky složené, jež živící moře pestrými barvami zdobí a v ohromnou hmotu zvětšuje.
Mořští raci zastupují tam jedině u vělším počtu třídu členovců, na pevnině tak rozma-
nitě a četně vyvinutou, a stojí daleko za mravenci a včelami, uměleckým pudem vy-
značenými. Z obratlovců nalezáme zde pouze velikou třídu němých tuhotvarných ryb,
žraloky tupě hltavé, a jiné příšerné podoby s hnusně šedou až i skvoucí se barvou.
Ohromní mořšlí ještěrové již dávno vyhynuli, a jenom nemotorné želvy a některé ha-
dovité tvory zastupují třídu plazů. Mořští ptáci živící se mořskými tvory uhnizdují se
na pevné zemi (rackové již v Čechách) a ponořují se jen do vln, aby střelhbitě rybu
nějakou ulovili. Ssavci mořští, krybám podobní, velryby a tuleni, jsou jenom v skroy-
mém počtu zastoupení. Zkrátka, spatřujeme při vší hmotné velikosti a barevné nád-
heře jenom nevyvinutá těla, jako při tvorech vymřelých a zahynulých, jejichž zbytky ve
vrstvách z pramoře usazených se objevují.

Y jak jiné míře jevi se život na kraji našich rybníků, v potocích a pramenech,
Zde není žádných nestvůr, které by koupajícího se pohltily nebo lodi převrhly, nanejvýš

+) Viz článek: 0 vlivů nejmenších tvorů na Vytvořeti sé vrstev zemských.
**) © nichž bude pojednáno zvláště v následujícím čísle.

17%

260

číhají klepeta račí a ostré zuby vodní myší v zálohách bahenních anebo přissají se pi-
javky k nohoum brodícího se hocha. A předce jest tento nepalrný život v sladkém
vodstvu pevnin vyvinutější, což vůbec 0 životu na pevnině platí. Řasy (Algae), jediné
to rostliny mořské, jsou v našich potocích pouze drobnohledné , a též z nižších tříd
zvířat vyskytují se pouze malí zástupcové. Ale květoucí rostliny plovou na hladině vodní,
a tisícero larvy hmyzu, brouci, pavouci, hemží se ve vodě. Pozorujme vodní strouhu
z jara. Vodní rostliny s tence rozdělenými listy, které na nezamrzlém dně v zimě dří-
maly, vystupují s pupeny krásně zelenými do výšky,

Mezi nimi pohybují se mloci s ploským vlnitým ocasem a potápějí se žlutokrajní.
vodní brouci, lovíce hravé rybičky nebo neobratnější larvy hmyzu. Nad nimi dlouhonohé
žáby domáhají se břehu několika ráznými pohyby, mezi tím skákají jiné s kraje v dlou-
hých skocích dolů. Úžovka vine se travou a blíží se k břehu, brzo jest viděti hlavu
její brzo ocas, teď se kroutí vodou jako pružný prut; žáby na vlhkém kamenu zpočí-
vající, které se dlouho nepohnutě do oblak dívaly, rozskakují se polekány na všechny
strany. Jenom nezkušeného mloka uchylí ještě chytrá úžovka a vecpe jej do šířícího
se hrdla, ačkoliv se mlok co možna braní *). Krk její se nyní nadme, spokojeně za-
hrává si žíhadlem (rozeklaným jazykem) a ukryje se opět v trávě na protějším břehu.
Larvy friganid, v trubkách z písku slepených uzavřeny, vlekou se na mělkém břehu.
Dravé larvy šídel číhají pod listy vodních rostlin na kořisť, kterouž čelistmi klešťnatými
uchopují.

Nastane léto. — Řasy leží v hustých zelených povlacích na vodě, a jenom silná
žába klestí si jimi cestu. Vodní rostliny vystoupily již z vody a rozšiřují své listy, mezi
nimiž zde onde bílý neb žlutý květ vyniká. Leknín a stulík pokrývají celé rybníky, a
pod jejich širokými listy visí nesčíslné množství hlemejžďů a pijavek, nad velkým květem
jejich víří celé sloupy komárů. Útlá vážka vznáší se nad vysokým rákosem, proměnivší
se z neobratné larvy v lehce okřídlený hmyz, a jako jestřáb vrhá se na vodní mouchy
a slabší zabloudilé motýlky, Dlouhonohá hydromelra míhá se v střelhbitých postupech
po pružné hladině, a mezi tím pohybují se jako stříbrné kuličky vodní pavouci, bublinou
vzduchovou obejmutí, po hladině. Žabina, která z jara v podobně průhledných zrneček
vodu pokrývala, promění se nyní v zástupy tmavohnědých pulců, kolém nichž draví vodní
brouci tancují. Žáby a ropuchy skřehotají, komáři víří v povětří, pěvci šveholí v rokytí,
vše dýše čilý život.

Ten samý čilý život spalříme opět, když kapku vody z lěch samých míst pod
drobnohledem skoumáme.

Tak tedy všechno oplývá životem, i nesmírné moře i nepatrná kapka ze slojaté
vody, a to životem co do množství mnohem mohútnějším , nežli na pevnině, ačkoliv
méně bohatým na rozmanitost tvarů,

%*) Viděl jsem jednou úžovku, jak chytila velikou žábu pouze za zadní nohu, tak že ještě třemi ostat“
ními skákati a hada za sebou vléci mohla. Konečně se ale úžovka kolem keře zavinula,

a navzdor všemu bránění k velikému mému podivení žábu poznenáhla polykala, až konečně docela
ji pohltila.

261

O vlivu nejmenších ústrojných tvorů na vyvinutí se vrstev pozemských,
Od Prof. Dr. A. E. Reussa *).

Nikomu není neznámo, v jak úzkém spojení se nalezá organický život s půdou
a povrchem země, na němž jest rozložen. Víme, že vyvinutí a rozdělení ústrojných tvorů
závisí od půdy, a že celá povaha živočišstva a rostlinstva každé země, každého moře
podstatně se zakládá na klimatických a tellurických poměrech, totiž že závisí od výšky
nad mořem, od povahy půdy, od vláhy, od hloubky vodstva a tisíce jiných okolností,
které v každé zemi a v každém moři se mění. K poměrům těmto obrátili v novější
době nejenom skoumatelé přírody, nýbrž i vzdělanci vůbec pozornost svou a vytvořili
zvláštní, velmi zajímavou a užitečnou náuku , totiž zeměpis rostlin a zvířat, který ode
dne ke dni vělších pokroků činí.

Méně rozšířena jest známost patrného a veledůležitého vlivu, jímž naopak ústrojní
ivorové na povrch země oučinkují, a sice dílem prostředně, dílem bezprostředně, mocí ru-
šivou a tvořivou. Vliv tento náleží k nejdůležitějším poměrům, pod jejichžto vládou od
prvního se objevení ústrojného tvorstva podoba tváře zemské měnila se i až do nynější
doby se mění. Nechci slov šířiti o působení rostlinstva, které zajisté každému v oči
bije, kdokoliv spalří nesčíslné a velerozsáhlé skladiště kamenného uhlí v rozličných útvarech
uložené a z bujného pravěkého zrůstu povstalé; nechci vykládati tvoření se rašeliny,
kleré se takřka nám před očima děje; též nepotřebuji dokazovati, že právě rostlinstvo
nejvíce prospívá k zdárnému vydatku ornice, a že neustálý oběh látek v zemi hnijících
spojuje říši bezústrojnou s říší ústrojnou. Takové oučinkování jeví se vůčihledě, a kaž-
dému musilo již více nebo méně býti nápadné. Obmezím se v následujících rozpravách
pouze na živočišstvo a pokusím se o to, abych vyložil, že ne menší mocí na povahu a
tvoření se vrstev pozemských působí. Ovšem jsou bezprostřední jak rušivé tak i tvořivé
oučinky zvířat na povrch zemský velmi nepatrné v porovnání s jinýmí silami, ale tím
mocnější jest vliv, jímžto prostředně na vrstvy země oučinkují, poněvadž se zbytky
odemřelých živočichů k tvořícím se vrstvám přiměšují a podstalně v jejich tvoření a
zvělšování se oučastňují.

A živočichové, kteří v ohledu tom se objevují, nenáležejí k vyšším a velikým,
jižto svými rozměry nezřídka podivení a hrůzu vzbuzují, nýbrž právě k nejmenším a nej-
outlejším, jejichž přemalinký rozměr v nejnápadnějším odporu jest ke spoustám skalním
vlivem jejich povstávajícím. Nesmíme se tedy diviti, že znamenitá činnost těchto zvířatek
lak dlouho lidem neznáma zůstala, anoť bez toho náhlednutí do divuplného světa těchto
úllých tvorů teprva tenkráte se otevřelo, když důležité pokroky a opravy ve vědách
fysikálních skoumatelům ty nástroje do ruky podaly, jichž k těmto pozorováním se po-
třebuje. Vždyť to leží v lidské přirozenosti, že hlavně k tomu pozornost se obracuje,
co velikostí, silou nebo jinou nápadnou vlastností před jinými předměty jest vyznačeno,
a že bez povšimnutí zůstávají tvorové, kteří patrně na smysly nevrážejí nebo jinak ne-
významní se býti zdají. Tím způsobem se stalo, že malé nepatrné ústrojenstvo, po celé
zemi rozšířené a i na točnách, kde každý jiný větší tvor hyne, v nesčíslném množství
vyvinuté, dlouho za nepatrné a nedůležité se považovalo, až teprva novější zkušenosli,
jmenovitě ale skoumání Ehrenberga právě opak tohoto náhledu objevily.

*) Přednášeno v přírodovědecké společnosti ,„Lotos,“

262

Nyní jest dokázáno, ačkoliv ještě u všeobecnosti méně známo, že veliká část vrstev
pozemských původ a látku od těchto útlounkých zvířatek obdržela, která v drobnohledné
maličkosti bez přestání činnost svou jeví; jest dokázáno, že zvířálka tato, dosazujíce
nesmírným počtem nepatrné své rozměry; celé hory vystavěli, jezera a mořské zálivy
vyplnili, ostrovy a úlesy v bouřném moři vybudovati mohou. Ba celé krajiny, rozlehlé
kvetoucí země skládají se z vrstev těmito tvory povstalých, a jiné opět obdržely by
docela jiné obrysy, povaha jejich by se zúplna proměnila, kdyby zbytky jejich najednou
ze země zmizeli měly.

Tři živočišní třídy jsou to hlavně, kleré v ohledu tom pozornost naši zasluhují,
totiž třída Polypů, třída Foramineferů a lřída nálevníků čili Infusorií.
Obrálíme tedy k třídám lémlo svou pozornost.

Třída polypů obsahuje největší tvory ze všech těchto zvířat, vliv jejich na
tvoření pevné látky povrchu zemského jest nade všechnu pochybnost, a proto pojednáme
nejdříve © pamětihodné této třídě, zanechajíce promlůvení o druhých rozpravám
pozdějším.

Po dlouhý čas panovala o polypech mínění ve své podstatě docela chybná, a
ačkoliv jednotliví osvícenější skoumatelé chybnost jejich uznali a temnou roušku odhaliti
se snažili, podržela předce mínění tato dlouho vládu svou nad pravdou, jakož se vůbec
děje s nově odkrytými sadami, které zpočátku vždy s předsudkem a nepravdou
tuhý boj svésli musí, nežli zúplna zvítězí. Někteří připočílávali se pro podobnost k ji-
stým tvarům nerostů (ke stromům Dianinu a Saturnovu), i naznačovali je jmenem
Lithophytů, toliž kamenorostů; větší část zvláště slarších přírodozpýtců pova-
žovala je alé za rostliny, s nimiž polypové s ohledem na svůj zrůst a tvar skutečně
jistou podobu mají. Od těchto skoumatelů naznáčovali se jmenem Zoophytů nebo
Phytozoů, totiž kamenožilců. Mínění toto zdálo se býti nade všechnu pochybnost
vznešené, zvláště když z počátku 18. století Marsigli, skoumatel jinak velini osvícený
ale příliš obrazotvorný, jednotlivé tvory, kteří v polypových kmenech obývají a často nej-
krásnějšími barvami se vyznamenávají, spalřil a za květ těchto mořských rostlin vyhlásil.
Teprva o několik desítiletí později přesvědčil se Peyssonel o zvířecí povaze po-
lypů, kterýžto vynález ale za fantastický výmysl přepialé fantasie se považoval a k plat-
jakož i současným odkrytím sládkovodných polypů, jež Trembley nejdříve pozoroval,
palrně a vůčihledě se dokázalo, že polypové náležejí do říše živočišstva, kdežto od té
doby také své místo zaujali. Ačkoliv pak pozorování v oboru této třídy se množila a
známost rozličných tvorů a ústrojí se objasňovala, zůstala třída tato v přírodopisu předce
daleko za ostatními, k čemuž ovšem nejvíce přispěla nesnadnost, skoumati samo zvíře
obývající vkorálovém kmenu, kterýžto poslední obyčejně byl jediným předmětem skoumání.
Až do nejnovější doby byla tedy třída polypů neuspořádaná směs, pěstré chaos, v němžto
se pohodlně nahromaďovalo množství nižších zvířat, pro svou zevnilřní podobnost k po-
lypům přidružovaných, ačkoliv od nich často daleko se lišících. Teprva výsledkem nej-
novějšího badání v oboru porovnavací anatomie, zvláště krásnými pracemi Milne Edwardse
a jiných uvedl se pořádek do této směsi; nepřináležité se vyloučilo a oslatní dle vě-
deckých zásad vzájemné příbuznosti sestavilo. Milne Edwards a Haime uveřejnili první
vědeckou soustavu, obsahující nejenom polypy dosaváde žijící, nýbrž také skamenělé
zbylky, jichž den ode dne překvapující mhožství přibývá. Čeledi nezmarů, trubatěk a

265

zvonkových polypů (Hydrida, Tubularida, Campanularida), druhdy k polypům připočítá-
vané, tvoří nyní zvláštní třídu slimejšů (Hydromedusae), a mnohem dokonaleji ustrojené
mechovky (Bryozoa) přidružily se k měkkejšům, mezi nimiž nejnižší místo zaujímají,

Vlastní polypové, žijící buď porůznu, buď společně na rohovitých neb vápnitých,
rozličně vytvořených kmenech, stojí na velmi nízkém stupni ústrojenství a jsou dle
vzoru velmi jednoduchého stvořeny,

Válcovité nebo obráceně kuželovité zvíře nese na svém hořejším, vždy volném
konci věnec dutých bezbrvých týkadel, často v nejživějších barvách hrajících a kol-
kolem ústa obstupujících. Ústa vedou do široké záživní dutiny, která se celým tělem
táhne a vzadu do duliny těla otvírá, Stěny těla skládají se z dvojnásobné kůže, ze ze-
vnitřní sliznaté a vnilní míznaté, Tato vnitřní kůže má uvnitř rozličný počet podélných
záhybů — zdvojnásobněním povstalých — a nese na svém volném konci ústroje rozplo-
zovací, V paprskovitém rozdělení těchto záhybů a týkadel jeví se patrně ráz hvězdna-
tých zvířat, ku kterým polypové právě také náležejí. Žaludek a čidla smyslová neobje-
vily se u květnatých korálů (Anthozoa), s nimižto se zde obíráme, ani v nejslabších
stopách. Také trávení a oběh záživné šťávy s tím souvislý jsou na velmi nízkém stupni
vývinu, Neustálým vířivým chvěním týkadel přivádí se k ústům polrava, která v mořské
vodě nikdy nechybí ; někdy jsou také týkadla ozbrojena malými háčky z jakési pochvy
vymrštitelnými, nebo jinou jehlovitou zbraní. Z úst přichází potrava do roury záživné,
kdežto se jedna část bezpochyby vssáním do těla vtáhne; druhá část přichází zároveň
v pohlcenou vodou do zadní dutiny těla, kdežto se četnými chvějícími brvy kolkolem
rozhání a do nejvzdálenějších údů těla, do dutých týkadel přivádí. Četné záhyby
u vnilř těla se nalezající zvětšují plochu ssavou, a podporují tím způsobem vssání
potravy do těla.

U oněch druhů, které nežijí v každé době života porůznu, nýbrž na společných
kmenech se usazují a složené polypy vytvořují, souvisí dutiny těla všech jednotlivců buď
bezprostředně buď pomocí zvláštní roury; potrava, kterou pak jednotlivec pohltí, při-
chází do těl celé osady. Každé jednotlivé zvíře nezažívá tedy jenom pro sebe, nýbrž
hned také pro celou osadu, která takřka jediné tělo s mnohými hlavami představuje.
Toť nám podává příklad zvláštního kommunismu, který jenom u nižších zvířat se pozoruje.
Z loho také vysvitá, proč jednotlivé zvíře buď poraněné, buď týkadel zbavené nezahyne,
nýbrž takřka na obecné outraty opět se obnoví a vyživí. Zvláštní řitní otvor nenalezá
se taktéž u vlastních polypů, nýbrž látka po strávení zbývající vyvrhne se tou samoů
cestou kudy přišla, totiž ústy. Že tato látka se záživnou tekutinou nepřichází do zadní
části dutiny těla, pochází z toho, že se žaludeční dutina libovolně zavírati a otvírali může.

Jenom u některých polypů (u mořských sasanek, Aclinida, a u korkových korálů,
Aleyonium) zůstanou všechny části těla měkké a stažitelné. U větší části a právě u těch,
které pro nás nejzajímavější jsou, podlehají zevnitřní obaly dílem velmi pamětihodné
změně. Někdy totiž stávají se rohovilými, nejčastěji ale skamení docela, anoť se v nich
uhlan vápnitý, obyčejně co Arragon, s malým přimíšením kostanu a kazičníka vápnitého
a uhlanu magnesiového v takovém množství usadí, že ústrojná látka sotva jenom
2,1—9,4 procentů obnáší. Tyto části kamennou látkou proniknuté tvoří právě ony kmeny
polypové, o jejichž vlivu na vytvoření celých vrstev mluviti chci. Neprávem se pova-
žovaly druhdy za usazeninu neústrojnou, kdežto tvoří podstatný díl ústrojenstva poly=
pového a výsledkem jsou životního vylučování,

264

Toto zvápnění nezasahuje ale celého polypa, nýbrž jenom dolejší část jeho, která
se tím v pevnou rouru promění, do níž se části měkké a pohyblivé libovolně ukrýti a
z níž opět vyložiti se mohou. Vápenná lálka tvoří takřka zevnitřní skořápku nebo kostru,
která k ochraně útlých měkkých částí slouží, Obyčejně se obmezuje zkostnatění jenom na
zevnitřní blánu, v jejížto látce vápenná hmota rozličným způsobem, ale vždy dle mathe-
malických pravidel se usazuje, zrovna tak, jako se kostěná jádra při tvoření kostry
vyšších zvířat vyvinují. Vychází totiž buď z mnohých středů zároveň, z čehož pak jenom
roztroušené nesouvislé vápenné pecky se vyvinují, jako u druhů Aleyonid; buď vychází
z jediného středu, od kterého pak pravidelně pokračuje, z čehož se souvislý: vápenný
povrch rozličně vytvořený vyvinuje, totiž buď lysý buď jinou vápennou pokožkou po-
krytý, buď tenký buď velmi tlustý, buď celistvý a jednostejný, buď dirkovitý, houbovitý
nebo jenom částečně vytvořený. Není zde od místa probírali tyto rozličné způsoby tvaru,
ve fysiologickém a systematickém ohledu ovšem velmi důležité,

Zvápnění neobmezuje se ale pouze na zevnitřní blánu, nýbrž zmocňuje se také
záhybů již dříve podotknutých a do vnitřku sáhajících. Tím způsobem povstávají hvězd-
natě seřaděné podélné listy, od povrchu k vnitřku sáhající a tam buď volně se ukonču-
jící, buď dohromady srůstající, buď vápennou osou se spojující. Z uspořádání tohoto
povstává u většího dílu polypových buněk pravidelný hvězdnatý tvar.

Ačkoliv počet záhybů a tedy vnitřních vápenných listů u dospělých polypů zna-
menitý bývá, vyvinuje se přeďce u mladých zvířat zpočátku jenom šest paprsků, mezi
něž se jiné docela pravidemě ukládají, tak že počet jejich obyčejně šestinásobninu
představuje.

Jako jednoduchý polyp skameňuje se i celá společnost jejich; vapenná látka vy-
lučuje se pak i mezi jednotlivci a slévá je v jedinou hmotu. Z toho povstávají pak roz-
manité, pravidelností svou překvapující kmeny polypové.

Rozličnost podoby těchto kmenů závisí však také od jiné okolnosti, totiž od roz-
plemeňování, ku klerému se nyní obrálíme.

Skoro u žádné třídy živočišné nepoužila příroda tolik prostředků k rozplemeňo-
vání a zachování druhu, jako u polypů. Některé způsoby tohoto rozplemeňování jsou tak
podivné, že by se popis jejich za výtvor těkavé, choré obraznosti považoval, kdyby
zkušenost pravdu toho nedokazovala. Přede vším jest rozplemeňování pohlavní a bezpo-
hlavní. Prvnější, jsouc pravým plozením, objevuje se zvláště u jednoduchých polypů,
ačkoliv také u složených, načež již přítomnost plodních ústrojů poukazuje. U veliké části
polypů objevuje se oboje pohlaví v jediném zvířeti, u jiných jest rozděleno na samce a
samice, ačkoliv oboje na jediném kmenu se vyskytují. Ostatně polypové buď kladou
vajíčka, buď rodí živá mláďata, v obojí případnosti vyvrhují ale vejce nebo zárodky
hubou, Zárodky nemají hned podobu roditelů, nýbrž podobají se zpočátku k brvnatým
nálevníkům, ve vodě volně se pohybujícím. Teprv později usadí se na jistých místech,
obdrží týkadla a promění se zponenáhla v polypy.

Mnohem důležitější pro náš účel jest rozplemeňování bezpohlavní, kal se
objevuje u složených polypů, o nichžlo jednali budeme. Rozplemeňování toto jest mnohem
rozmanitější nežli pohlavní. Nejjednodušší způsob jeho jest pučení. Na jistém místě těla
vyvine se totiž pupen, zpočátku v podobě malé boule, která ale zponenáhla do šířky a
délky roste, až se konečně v dokonalé zvíře promění, od matky odtrhne a samostatný
život započne. Nejpodivnější jest rozplemeňování u čeledi Sertularií, která se druhdy

265

také k pravým polypům počítala, ale bezpochyby k již podotknutým slimejšům náleží.
U zvířat těchto pozoruje se přepodivná změna pokolení, Nově povstávající jednotník vy-
pučí totiž v podobě pupenu, který se konečně odtrhne, ale podobu polypu nemá, nýbrž
medusu představuje. Z nižšího zvířete utvořilo se tedy vyšší, volně se pohybující, hý-
badly a čidly opatřené. Po jisté době obrátí se zvíře na ruby, vyvine v sobě vajíčka,
z nichž se však nikoliv nevytvořují medusy, nýbrž opět polypové, jako ti, z kterýchž
medusa byla povstala.

Také u složených polypů s vápenným kmenem děje se rozplemeňování pučením,
ale mnohem jednodušeji. Pupeny totiž vyrážejí z matečního těla buď nepravidelně, buď
v pravidelném rozestavení, a neodlučují se od něho, nýbrž zůstanou s ním spojeny.
U některých rozvětvují se pupeny znovu, a lak povstávají polypové kmeny, velmi roz-
větvené a znamenitě veliké. Povstalé větve spojují se pak vyloučeným vápnem blíže nebo
vzdáleněji, a tvoří tak rozmanité hlízy.

Mnohé rody rozmnožují se ještě jiným způsobem , totiž dělením, což ostatně
rozličně se stává, Nejdříve se promění okrouhlý dříve otvor ústní v podlouhlý, taktéž
se promění věnec týkadel; příční stěnou rozdělí se zvíře pak na dvě polovičky, z nichž
se každá vyvinutím z vnitřních záhybů a tykadelních věnců zponenáhla v dokonalého
jednotníka přetvoří.

Jestli se hvězdy tak povstávající kolkolem vzájemně obmezují, jako u rodu
Astraea a četné s nimi příbuzné rody, objeví se podoba korálového kmenu, docela jiná
nežli u jiných rodů, u nichž se jenom ústa příční stěnou dělí, roura dolejší ale bez
příček zůstává, tak že vělší nebo menší počet hvězd jako v jednu splývá, což zvláště
u rodu Maeandrina se pozoruje.

Mimo tyto hlavní vzory tvoření polypových kmenů mohl bych ještě více jiných
uvésti rozmanitostí a ozdobností vyznačených; dostačí ale pro náš účel, že jsem ná
nejhlavnější poukázal. Zvláště poslední z podotknutých jsou důležité, poněvadž na vy-
tvoření jejich spočívá možnost, že se korály v mohutné spousty vytvořují a celé útesy
skládají. Někdy dosáhnou velikosti celých stromů, jak Forster pozoroval, který v Jižním
oceánu kmeny Madrepor až na 3' tlusté, na 15 vysoké a na 18“ v koši rozložené viděl.
K tomu přichází ještě jiná okolnost, totiž podivu hodné rychlé rozplemeňování korálů,
Zkušenost potvrdila, že za 32 hodin pouhým pučením dokonalý polyp povstati může.
Povážíme-li, že se v této době počet jednotníků vždy zdvojnásobní, obdržíme již za 20
dní 32,768 polypů, za měsíc ale 4 miliony, kteréžto všechny z jediného polypa povstaly.
Připočte-li se k tomu ještě rozplemeňování vajíčky nebo zárodky, z nichž se na pa-
třičných místech opět nové obce polypové zakládají, musíme se věru obdivovati této
bujnosti plodící a rozmanitosti prostředků, jimiž se příroda o rozmnožení se těchto zvířat
stará. Nikdo ale nebude tyto prostředky *za zbytečné považovati, kdo se ohlídne po
nesčíslných nepřátelích, kteříž neustále vývinu a životu těchto útlých tvorů hrozí, tak
že na vzdor rychlému rozplemeňování předce jenom na určitá místa se obmezují.

Ovšem jeví při tom ještě jiné okolnosti důležitý vliv na rozšíření polypů dle směru

vodorovného a kolmého. Nalezají se sice ve všech mořích polypové, ale rozdělení rodů
© a druhů jest velmi rozličné. V severních mořích objevují se nahé a měkké tvary, tak
nazvané mořské sasanky. (Actinida), v mořích mírného pásma vyskytují se druhy s hou-
bovitými nebo rohovitými kmeny. Teprva v Středozemním moři žijí také polypové s váp-
nitým složeným kmenem, ačkoliv ještě porůznu a nikdy v celých útesech. Ve velikém

266

množství vyskytují se leprva v teplých mořích, tvoříce kolem celé země pás, zárovný
s rovníkem, kterýžto pás severně až k 30, jižně až k 25“ šířky zasahuje. Bydliště
„jejich obmezuje se tedy na střední teplotu 20—299 v hořejších vrstvách mořské vody.
Objevení se korálů u Bermudových ostrovů v 329 sev. šířky pochází jenom od místních
okolností, poněvadž tam proud Golfový, z jižních moří teplou vodu přivádějící, teplotu
vody zvyšuje a vývin korálů podporuje.

Taktéž zdají se dle novější zkušenosti meze do hloubky přísně ustanoveny býti.
Ačkoli v tom ohledu pozorování Ouoy-e, Gaimarda, Chamissa, Ehrenberca a jiných do-
cela nesouhlasí, potvrzuje se předce novějším skoumáním, že větší žijící korály hlouběji
nesahají, nežli až do 20 provázců (20%) hloubky. Pro Červené moře udává Ehrenberg
jenom 9 provázců hloubky. Z větších hlubin vytáhly se jenom menší tvary nebo ode-
mřelé úlomky větších kusů. V těchto hloubkách zdá se tedy značný tlak vody, nedostatek
kyslíka a světla, k vyvinutí živých barev polypů bezpochyby potřebný, dalšímu sestupo-
vání určité meze ukládati. Také do výšky nepřesahují určité meze, v tichých vodách
leží 4—6“ pod hladinou odlivu. Nad hladinu moře nevyzdvihují se nikdy, poněvadž na
suše za krátko odemírají. *

Jednali jsme dosaváde o poměrech a výminkách života polypů vůbec a těch
zvláště, jejichž přičiněním korálové útesy povstávají. Obrátíme se nyní k útesům samým,
pojednáme o velikosti a tvaru i původu jejich, o čemž ovšem až dosavad rozličná mí-
nění panují. Korálové úlesy nalezají se v pásmu podotknutém, zvláště v Tichém oceánu,
v sousedství čelných ostrovů, které tam jako zelené oasy z bezmezné pouště vodní vy-
stupují, pak v Indickém a Západoindickém ostroví, na východním břehu Afriky a v Čer-
veném moři. U vybudování těchto útesů nezúčastňují se ale všickni polypové s vápen-
nými kmeny, nýbrž hlavně Caryophillidy, Cladocory, Asiraey, Maeandriny, Poryty, Ma-
drepory se svými čelnými odrůdami, pak Millepory, Poecillopory atd., kdežto menší
druhy na odemřelých částech jejich se usazují a neupevněné, jako k. p. Funginy, v me-
zerách jejich se ubytují. Ale i na útesu samém volí sobě každý rod nejpřiměřenější
místo. Pevné kulovité Astraeidy a Maeandriny uhošťují se nejraději na zevnilřní straně,
kdežto vlny nejsilněji se odrážejí, křehčí tenkovělvé rody usazují se na vnitřní ochrá-
něné straně okrouhlého útesu, v jehož středu, tichou vodou naplněným, množství moř-
ských zvířat útočiště a hojnou potravu nalezá, zvláště holothurie a některé rody ryb,
kteréž se živí měkkými polypy v kmenech vápenných se zdržujícími. V četných meze-
rách korálových útesů hemží se zástupy pestrých ryb, mořských ježků, houfy beztvarných
holothurií, bejna rozmanitých krabů, celé osady jedno- a dvojmísečných měkkýšů a
množství jiných nižších zvířat, jimiž se čilý život v korálovém útesu sestředuje. Všickni
cestovatelé shodují se v tom, že nejživějšími barvami nádheru takovýchto míst popisují,
ba nejprosaičtější sloh některého přírodoskumče nabývá pak více méně básnické barvi-
tosti. Jakožto příklad uvádím zde doslovně místo z cestopisu Inkesa, který v letech
1842—1846 Jižní oceán navštívil.

„Spousty Maeandrin a Astraeid vyznačovaly se podivně mezi listnatými a pohá-
rovými rozšířeninami Explanarií a mnohonásobně rozvětvenými Madréporami a Seriato-
porami, které dílem prstovitě, dílem stromovitě rozloženy byly nebo v nejpůvabnější
rozvětvění se rozšiřovaly. Barvitost byla nevyrovnaná. Živá zelenost střídala se s hnědou
a žlutou barvou s nádhernými purpurovými odstíny, k čemuž se bledší rudohnědé barvy
až do nejtmavějších modrých přiměšovaly. Jasně červené, žluté a broskvové Millepory

267

pokrývaly odemřelé kusy korálů a byly opět protkány perlovými povlaky Eschar a Re-
tepor, podobnými k ozdobám ze slonové kosli uměle vyřezaným. Jako ptáci mezi vět-
vemi stromů, zahrávaly ryby v lesku stříbrném a šarlatovém, nebo fantasticky černě a
žlutě kropenaté mezi korálovými kmeny. Zde se spatřoval bílý hrubý písek na dně, tam
lmavé sluje a nadvislé skaliny, vše pokryto nejprůhlednější vodou, která tiše se vlníc
se světlem a slínem si zahrávala a pohled neobyčejné krásy poskytovala, při čemž ani
tvar, ani lesk a souměrnost barev ničím nemohla býti převýšena.“

Chce-li pak nadšený pozorovatel tyto takřka květem poseté rostliny blíže pozo-
tovati, postačí již násilnější pohybování vody, pleskot vesla ku proměnění kvetoucího
sadu v šerou puslinu. Kde před chvilkou pestré koruny týkadel ve všech odstínech pris-
málických barev hrály, spatřují se jenom lysé, strmé větve korálových kmenů, a vytáh-
ne-li se sílí kus na den, objeví se místo půvabných tvorů jenom slizký šedivý povlak
na kamenné větvi.

Obrátíme-li se nyní k úlesům korálovým jakožto k celku, neberouce ohledu na
jednotlivé rody, z nichž se skládají, můžeme je dle hlavních obrysů jejich s Darwi-
nem na tři způsoby rozvrhnouti,

1) První způsob obsahuje pobřežní útesy, které se podél břehů pevnin nebo
ostrovů táhnou a je dílem celé, dílem z části objímají, s pevnou zemí pak bezprostředně
souvisí, nejsouce od ní odděleny žádným průlivem. Útesy tyto dosahují šířku 50—100
metrů a spolu znamenitou mohútnost, spouští-li se břeh pod velikým úhlem do moře.
Čím menší tento úhel jest, tím užší bývají korálové útesy. Na místech, kde se řeky
nebo potoky do moře vlévají, objevuje se v útesu průlom, poněvadž sladká voda a při-
nešené bahno zrůstu polypů překážejí. Jiné mezery v útesu povstávají přílišnou kol-
mostí břehu, když se totiž náhle do znamenité hloubky spouští, kdežto se polypové
více usaditi nemohou. Takové pobřežní útesy pozorovaly se na východním břehu Afri-
ckém (mezi 39 severní a 15" jižní šířky), v Červeném moři, na ostrově Madagaskaru,
Mauritiusu, na Sečelských ostrovech, ná Ceylonu, Sumatře, Javě, Borneu, Timoru, Cele-
besu, na ostrovech Nikobarských, Filipinských, Mariánských, Přátelských, Sandwičských
atd. Na západním břehu Ameriky nepozoruje se žádných takových útesů, na východním
břehu ale pozorují se, jmenovitě u ostrovů Západoindických.

2) Druhý způsob obsahuje průlivní útesy, které se od pobřežních jenom
lím rozeznávají, že bezprostředně k břehům nepřilehají, nýbrž užším nebo širším prů-
livem od nich odděleny jsou, kterýž se jako příkop u pevnosti mezi útesem a pobřežím
souvisle nebo přetrženě táhne. Průliv jest vždy mnohem mělčí nežli moře na zevnitřní
straně útesu, a dosahuje nanejvýše hloubku 20—30 metrů, kdežto se často v moři již
v neveliké vzdálenosti žádného dna dosáhnouti nemůže. Mnohem větší, ačkoliv velmi
rozličná, jest šířka takového průlivu; ma některých místech obnáší u takového útesu na
severním pobřeží australském až na 25 hodin cesty. Pevnina nebo ostrov takovým
útesem obstoupená vyzdvihuje se rozličně nad hladinou mořskou (Tahiti až na 2133
metrů; Manuai jenom na 15 metrů), a mívá rozličný sloh zeměznalecký. Též v mocnosti ©
a šířce, někdy velmi znamenité, objevují se veliké poměry. Na zevnitřku proti vlnobití
dosahuje mocnost znamenité velikosti, k pevnině nebo ostrovu ukloňuje se ale útes
zponenáhla, a v tiché vodě průlivu nalezá se pak nesmírné množství mořských zvířat.
Útesy tyto objímají jeden, někdy také více ostrovů, někdy táhnou se jenom podél delší
nebo kratší části nějakého ostrova a dosahují nezřídka znamenilé délky. Útes, který

268

se podél Nové Kaledonie táhne, jest 400 anglických mil dlouhý a 20—60 angl. mil od
břehu vzdálený. Ještě delší jest útes na severovýchodním pobřeží Australie, kdežto s
malými mezerami plných 15 stupňů šířky zaujímá.

3) Třelí a nejpamátnější způsob obsahuje lagunové útesy čili tak nazvané
atoly, které dávaly a dosaváde dávají původ četným korálovým ostrovům. Již od
dávných dob vzbudily svou zvláštní podobou pozornost plavců a přírodoskumců, staly se
předmětem mnohonásobného zpytování a jsou tedy mezi všemi korálovými útesy nej-
lépe známy. Obmezují se na Tichý a Indický oceán; v prvnějším náležejí sem sou-
ostroví Karolin, ostrovy Maršalovy, Gilbertovy a jiné, dílem porůzné, dílem nahromaděné
výspy; v druhém náležejí sem Maledivy, Lakadivy a ostrovy Cookovy. V Maledivském
ostroví objevují se největší z nich, an jeden atol při šířce 20 mil délku 88 zeměpis-
ních mil dosahuje.

Útesy tyto představují okrouhlý nebo do délky protažený kruh, 4—3 míle ši-
roký, do otevřeného, často bezedného moře příkře, ku vnitřku mělčinu obsahujícímu ale
zponenáhla se sklánějící, Kruh sám skládá se z odemřelých, vápenným pískem slepe-
ných úlomků korálových, kteréž se vlnobitím na útes vyhazují, a na nejvyšším díle,
kam vlny více nedosahují, nese často bujné rostlinstvo, zvláště kokosové palmy, hlavní
to potravu obyvatelů takových -ostrovů. U proslřed obsahuje tento korálový kruh měl-
činu tiché vody, tak nazvanou lagunu, z níž se někdy ostrov též z úlomků korálových,
nikde ale z pevné horniny složený, vyzdvihuje. Největší hloubka takové laguny obnáší
na ostrovech Maršalových 70 metrů, na Maledivech 90—98 m.; k středu se hloubka
zvyšuje. Voda v lagunách jest docela ticha, a proto útočištěm nesčíslných mořských
zvířat, Dno bývá pokryto vápenným pískem, z rozdrobených korálů a lastur povstalým
z čehož se někdy bílé, křidovilé bahno vytvořuje. r

Skoro nikdy netvoří korálový útes souvislý kruh, jímž by se laguna kolkolem
dokonale uzavírala; nýbrž obyčejně zůstává jeden nebo více příchodů volných, často
velmi hlubokých a kolmými stěnami obstoupených, jimiž se kruh rozděluje a laguna s
otevřeným mořem spojuje. Málo kdy jest počet takovýchto průlivných příchodů veliký,
jako n. p. na ostrově Sudavia, jednom z Maledivských ostrovů, kdežto se jich počítá
42, tak že celý kruh na mnoho ostrůvků rozdělen jest. Někdy bývá větší díl kruhu
ponořen a jenom jednotlivé útesy z vody vynikající vyznačují souvislost jeho pod vodou;
mezery mezi nimi bývají ale tak mělké, že jmenovitě v čas odlivu bez nesnáze
probřísti se mohou.

Uvedl jsem tuto nejhlavnější tvary korálových útesů, ačkoliv jsem mnohé neméně
zajímavé okolnosti mlčením pominouti musil. Zbývá ještě podotlknouti něco o původu
jejich.

V tom ohledu musím hned poznamenali, že před tím podotknuté útesy co do“
tvaru sice rozličné jsou, co do podstaty ale rozdílu nemají, tedy původ stejný míti mo-
hou. V jistých okolnostech může jeden tvar přecházeli v druhý. Představmež si ostrov
kolem do kola pobřežním útesem obehnaný a myslemež si, že ostrov Časem se zcela
nebo z části pod moře ponořil, tedy nebude útes, jestli polypové neustále pracovali,
bezprostředně k ostrovu dolehati, nýbrž oddělí se od něho užším nebo širším průlivem,
zkrátka, promění se v útes průlivní.

Představme si nyní dále, že ostrov ještě hlouběji se ponořoval, až docela moř-
skými vlnami potopen byl, a.že zároveň při tom polypové v budování úlesů nepřestali,

269

vyplyne z toho výsledek, že kruhový korálový útes, jestli opět hladiny dostihl, ve
svém středu lagunu zavírá, totiž že se v atol proměnil. Pochody, o kterých bude ještě
řeč, může se atol konečně v korálový ostrov proměniti. Že se ostatně místo ponořo-
vání také vyzdvihování země přijmouti může, a že pak atol nejdříve v útes průlivní a
pak v útes pobřežní se promění, rozumí se samo sebou. Z toho jest patrno, že v pří-
znivých okolnostech tvoření se korálových útesů všechny možné stupně proběhnouti
může, a že to, co se o jednom vykládá, v celku též o všech ostatních platí.

Vyvolíme si k své rozprávě o původu korálových útesů atoly, poněvadž jednak
nejvyšší stupeň vyvinutí jejich představují , jinak ale pro své zajímavé poměry tvarové
nejdéle známy a nejdůkladněji vyskoumány jsou.

Z počátku se myslilo, že polypové své budovy zakládají v nesmírných hloubkách
na dně mořském a odtud nahoru pokračují, až hladina mořská stavbě jejich meze po-
loží. Poněvadž ale novější badání nevývratně dokázalo, že polypové, jejichž přičiněním
útesy povstávají, jenom v nevelikých hloubkách žíti mohou, a že dolejší meze již v ne-
patrné hloubce devíli — dvaceti provázců se nalezá, rozpadává se lím tento náhled star-
ších cestovatelů sám sebou. Jsme tedy nuceni přijmouti, že všude, kde se korálové
útesy vyskytují, moře jenom nepatrnou hloubku má, a že budova polypů vždy na te-
meně podmořských hor se započala. Poněvadž ale mohútnost korálových útesů velmi
často převyšuje míru právě podotknutou, musíme opět se domysliti, že mořské dno, na
němž útes stojí, později více nebo méně propadnouti se musilo. Hořejší meze korálo-
vého útesu drží se vždy skoro v stejné výšce s mořskou hladinou, a polypové stavěli
tedy dále, až útes opět hladinu dostihl, při čemž polypové v hlubších místech odemřeli,

Domysl tento. o propadávání se mořského dna nesmí se nám zdáti příliš odváž-
livým nebo maně vystaveným. Neboť zponenáhlé propadávání se pevniny pozoruje se
na mnohých místech, u př. na jižním Švédsku; na jiných místech pozoruje se zase vy-
stupování pevniny, u př. vseverním Švédsku, v Norvežsku, v Chili, Vyzdvihování a pro-
padávání jest ale nutně spojeno, poněvadž vystoupení jedné části za následek míti musí
propadnutí se druhé. Tím méně překvapuje nás proměna půdy mořské v Jižním oceánu,
kdežto ostrovy nejvíce ze sopečné látky se skládají, v takovýchto místech pak sopečné
účinky tím hojněji se objevují.

Ještě více domyslů nežli obyčejné korálové útesy vzbuzují atoly, které již k roz-
ličným zkouškám podnět daly, aby se zvláštní a v podstatě všude stejné tvary jejich
vysvěllily. Nelsonovo domnění, že kruhový tvar atolů původ svůj má v pudu polypů,
dle něhož vždy v kruhu staví, nepotřebuje žádného přísného vyvrácení. Taktéž nedů-
vodná jest domněnka, že atoly jsou vystavěny na plochých temenech podmořských hor;
neboť z toho by následovalo, že by tyto hory na sta mil stejnou výšku a stejný tvar

„zachovati musily, což již při povrchním pohleduna zemské hory všechnu podobnost k
víře ztrácí.

Třetí výklad, který z počátku mnoho pro sebe míli se zdá, spočívá na domněnce,
že polypové staví na krajích podmořských vyhaslých sopek, z čehož pak kruhový tvar
átolů ovšem nejenom snadně se pochopuje, nýbrž i nutně vyplývá. Tvar atolů není ale
všude tak pravidelný a stejný, že by se na všech místech od podoby sopečních jícnů
odvozovati dal, Větší díl atolů má sice podobu okrouhlou neboli eliptickou, jsou ale
také některé, jejichž podoba jest protáhlá a velmi nepravidelná, tak že se na sopky ani
pomysliti nedá. Ještě důležitější důvod proti této domněnce jest ten, že průměr atolů

270

bývá tak veliký, jaký na žádné živé sopce se nepozoruje, a jak již podotknuto bylo,
obyčejně mnoho mil obnáší, Konečně by bylo nápadné, aby se v jediné krajině tolik
sopek vyhaslých a stejně vysokých vedle sebe vytvořilo. Oslatně není souvislost ko-
rálových útesů se sopečními horninami tak nutná, jak se mnozí domýšlejí. V sousedslví
největších útesů, blíž Nové Kaledonie a Australie, nenalezá se ani stopy sopečního ka-
mení, celý břeh skládá se z prahor,

K víře nejpodobnější a nejpřiměřenější jest výklad Darwinův, který se zakládá
na souvislosti rozličných tyarů útesných a na možný přechod jednoho do druhého. Dar-
win se totiž domnívá, že všechny atoly z počátku pobřežními útesy byly a větší nebo
menší ostrovy objímají; propadáváním se mořského dna velmi zponenáhlým, při čemž
polypové na hoře bez přetržení stavěli, proměnily se při tom úlesy v jisté době v aloly.
Všecky zvláštnosti jejich souhlasí dokonale s touto domněnkou. Tím se vysvětluje moc-
nost korálových útesů tisíc a více slřevíců obnášející,.která by se jinak ami vyložili
nedala, Tou okolností, že nejsilnější korály na mořské straně, kde příboj vln nejprudší
jest, se uhošťují, vysvělluje se znamenitější výška úlesů na télo siraně, jakož i zpone-
náhlý úpad ke vnitřku, Tak i ta okolnosi, že laguny atolů málo kdy vyplněny a vy-
sušeny jsou, vysvětluje se dosaváde trvajícím propadáváním se mořského dna, kleréž se
málo kdy činností polypů převyšuje. Mnoho-li alolů zmizelo již tímto. propadáváním a
mnoho-li jich zbylo jen v podobě malých úlesů!

Všechny znaky pobřežních útesů poznávají se opět na atolech, Také atoly pře-
trhují se často velmi čelnými průchody, ačkoliy zde ten samý výklad neplatí jako u
oněch. Původ průřezů na pobřežních útesech vyložil jsem již dříve, u atolů povslávají
bez pochyby tím, že moře v čas odlivu otvorem jednou již povstalým velikou silou do
laguny se žene. Tak jsou nám tedy aloly výmluvnými svědky pravěkých zemí, ostrovů
pod vlnami mořskými pohřbených. Ačkoliv při dlouhém trvání tohoto pochodu a při malé
vzdělanosti národů v oněch krajinách obývajících bezprostředních zpráv a důkazů o
těchto věcech nám se nedostalo, svědčí předce přirozenost télo domněnky a jednoduchý
výklad všech okolnoslí pro její podstatnost. Nesmí se také opominouti důvod od Darwina
uvedený, že loliž směr alolů vůbec se směrem sousedních pevnin souhlasí; tak u př,
táhnou se v Jižním oceánu od severozápadu k jihovýchodu, v Indickém oceánu běží Ma-
ledivy a Lakadivy souběžně s pohořím Ghales, Veliká délka doby, která ulvořením těchto
úlesů se předpokládá, nesmí nás mýlili; neboť zeměznalec polřebuje k výkladu skoro všech
pozemských výtvorů veliké doby. Bischof vypočítal ze zákonův chladnutí horkem rozlo-
pené čedičové koule, že od vylvoření se kamenného uhlí asi % milionů let uplynulo,
Zeměznalci, jak spisovatel jistý praví, jest stolelí lím, co dějepisci den neb hodina; jemu
jest čas lím, čím hvězdáři jest prostora. Jako lento za vynalezenými světy vždy nové
světy vypálrává a vesmír neobmezený si předslavovati musí, taktéž hledí zemězpytec do,
minulosti ; tisícilelí hromadí se při tom pohledu za sebou, ale konce jejich melze se
domysliti. Můžemeť zvolati s Archimedem : Dej mi jenom čas a látku, a jediným poly-
pem vyslavím celou zem.

Ale nejenom propadávání, nýbrž i vystupování alolů jest velmi důležité a zane=
chalo po sobě značné stopy. Vyzdvihováním dá se vyložili, jak mnohé atoly nad povrch
moře vystouply, ba někdy i celé korálové ostrovy znamenilé výšky dosáhly, Z mnohých
slran vystavěly se sice jiné domněnky, dle nichž se zrůst korálových ostrovů nad mo-
řem vysvětlili má, ale tyto domněnky jsou více básnické nežli pravdivé, Myslilo se totiž,

271

že polypové útesy čas od času bouří a odlivem odkryté měkkých polypů se zbavují a na
svém povrchu rozkotanými úlomky lastur a jiných zvířat se pokryjí, načež pak oučinkem
tropického slunce vápenným tmelem se rychle spojí a stvrdnou, až konečně útes nad
moře vyniká a na suchu zůstane. Proudy mořskými nebo plactvem zanášejí se pak se-
mena rostlin na tyto úlesy, z čehož na počátku sporé, později ale bujnější rostlinstvo,
ba i stromy se vyvinou, zvláště kokosové palmy. Člověku připravují se tak nové byly.
Jakkoliv tento výklad přirozeným se býli zdá, připouští předce mnoho námítek a ne-
potvrzuje se zkušeností. Nedá se pochopiti, jak se v bouřném moři látka usadili a pevně
spojiti může, tak aby útes nad moře vynikl; ještě méně dá se vysvělliti, jak se laguny
nejenom docela doplnili, nýbrž i do znamenité výšky vyzdvihnouti mohou. Zde dostačuje
jenom vystupování a propadávání. ©

Kde se vystupování velmi zponenáhla dělo, zachovaly oslrovy více nebo méně
svou původní podobu. Nápadný příklad poskytuje 300 střevíců vysoký ostrov Manaja,
jeden z Cookových ostrovů, na kterém se dosavad pohárovitá prohlubeň předešlé la-
guny pozoruje. V nejvíce pádech nestalo se vyzdvižení tak jednostejně, nýbrž jako při
sopečních převralech vůbec bouřně, po jednotlivých rázech nestejně, čímž se předešlá
poloha mnohonásobně změnila a tvářnost celku zrušila. Patrné důkazy toho vyskytují se
již četně. Na mnohých ostrovech nalezly se korálové útesy znamenité výšky, kde se
nižádným způsobem ulvořiti nemohly. Na Nikobárských ostrovech nalezl je Rink u pro-
slřed země třidcet a šedesát střevíců nad mořem; ještě výše nalezly.se u vnitř Timoru,
sv. Mauricia a jinde, a sice dílem ve své přirozené poloze v dlouhých tarasech s kol-
mými úpady. Na Isle de France nalezl Ouoy a Gaimard mohúlné vrstvy korálové mezi
lávou, z čásli docela obalené, Však i poznenáhlé vyzdvihování celých korálových ostrovů
se vyskytlo. Dle Darwina.dá se několik pásem vyzdvižených, střídajících se s pásmy
propadlými vypátrati; onano bohatá na pobřežní útesy bez atolů a s čelnými sopečnými
výrobky, ťfato s četnými atoly bez pobřežních úlesů. Takové propadlé pásmo nalezá se
v Jižním oceánu, kde jest nesčíslné množství atolů. Ostrovy Sundové a ostrovy Indi-
ckého oceánu východně od Bengalska ležící vystupují, ale Maledivy a Lakadivy propa-
dávají se, jak četné jejich atoly ukazují. Madagaskar ale a východní břeh Afriky zdají
se opět vyslupovali. Vidíme tedy, jak se pásma vyzdvižená a propadlá slřídají a vzá-
jemně vymiňují.

Poznali jsme z toho všeho, jací malí nepalrní lvorové svým nesmírným vyvinutím
sami sebou v příznivých poměrech oučastnili se mohou v proměně povrchu zemského,
u vyzdvihování mořského dna, v rozšiřování ostrovů, vystavování útesů, uchylování moř-
ských proudů; jak mohou celé vrstvy skládali a ve spojení se sopečnými pochody celým
ostrovům původ dáti. Poznáváme z toho, že skrovný život polypů nicméně předce k nej-
znamenilějším činnostem zemním připočísti se musí.

A nejenom v nynější přírodě jeví se tvořící činnost polypů. Tím samým způ-
sobem, ba ještě ve větší míře dělo se toléž dávno v pravěku. Třída polypů jest ve
všech vrstvách země, od nejstarších vrstev, v nichž se skameněliny objevují (v útvaru
silurském) až do nejnovějších třetihorních, v rozličných tvarech a však nejvíce
vymřelých druhů zastoupena, Nejvíce převládaly ale takové tvary, které útesy netvoří,
jako nynější naši polypové; v jednom útvaru ale, totiž v jurovém a v novější třetí-
horní době litavského vápna (Leithakalk) vyvinuly se taktéž v ohromném množství a
tvořily celé útesy. Ve vrstvách těchlo poznávají se byléž zvláštnosti, co na útesech

|

272

nynějších moří, totiž až na 50 střevíců vysoké, na jedné straně kolmé na druhé zpo-
nenáhla se klonící stěny, táhnoucí se podél starších hor, jako nynější korálové útesy
podle pevnin. Vyskytují se také pravé kruhové atoly, jejichž střed jemným jílovým nebo
vápenným blátem se vyplnil a nesmírné množství lastur a jiných mořských zvířat ob-
sahuje. Podél oupatí korálových stěn hořejšího bílého jurového útvaru leží vápenec,
složený z úlomků rozkotaných skořepin, patrně povstalých v divokém vlnobití na kraji
útesů. U útesech samých stojí polypové kmeny kolmo na vrstvách, na důkaz, že stojí
ještě v své původní postavě na svém původním bydlišti. V mezerách mezi těmito ko-
rálovými útesy objevují se četně mořští ježkové, mořské hvězdy, lastury, hlemejždi
atd., zrovna jako v lagunách dnešních korálových útesů.

Souhlasnost mezi korálovými útesy dávného pravěku a nynější doby nemůže býti
větší, nápadnější, a potvrzuje v míře ještě větší nežli úlesy dnešní, jakého vlivu život
polypní na tvoření se zemských vrstev má.

(Dokončení.)

—

O kostře hlavy ssavči, zvláště kraličí *).

Sepsal Jindřich Wichmann.
(Viz tab. XII.)

Králík náleží k hlodavým ssavcům, totiž k onomu skupení, ku kterému také myš,
zajíc, veverka, bobr atd. palří. Zajíce míváme často na stole, a velmi snadno jest tedy
zaopatřiti si jeho hlavu, jejížto souhlasnost s hlavou zde popsanou každý nápadně pozná.
Jako hlava každého obratlovce, dělí se také hlava králíka na dva díly, na lebku, totiž
zadní díl, a na obličej, totiž přední díl.

Oba tyto oddíly obsahují u králíka asi 44 kostí, které se rozdělují:

I. v 24 kostí lebky, totiž:
2 čelní I. III. V. 1.) **),
2 temenní (I. III. V. 2),
1 mezitemenní (I. 3.),
6 skranních (I. — VI 9. 10. 11),
6 sluchových (VI. 12. 13. 14),
4 týlní (I. — IV. VI. 4. 5. 6),
2 klínové (II. IV. VI. %. 8.) a
4 sítkovou kost (IV. V. 15).

JI. ve 20 kostí obličeje, ježto jsou:
2 nosní (I. III. V. 25.),
2 škořápky (IV. 23.),
4 rádlo (V. 24),

*) Podáme v jednotlivých monografiich hlavní rysy porovnávající anatomie, zanechávajíce sobě ovšem
všeobecnější úvahy k době pozdější. Na vyzvání naše napsal pan Wichmann popis lebky krá-
ličí, čímž řadu podobných článků otvíráme. Pozn. redakce.

%*) kolik cifer římských se u každé kosti nalezá, tolikráte je vyobrazená.

PES K

273

2 slzní (ll. V. 22),

2 jařmové (I. — V. 21.),

6 žuchvových s 28 zuby (I. — V. 16. 17.*) 18.),
2 kosti patrové (II. 19.),

2 křídelkové (II. VI. 20.) a

1 kost podjazyční (26.).

Všecky tyto kosti podávám k lehčejšímu a pohodlnému poznání vyobrazené ve
svých poměrech a svém spojení (I. II. III. IV. V. VI), též každou zvlášť, ne ale všech
obě plochy, totiž vnilřní a zevnilřní, poněvadž doufám, že každý, komu na tom záleženo,
skutečné kosti sobě zaopatří, aby se přesvědčil o celé tvářnosti povrchů obojích.

By ale výkresy i k takovým popisům hlavy králičí se hodily, které v jiné řeči
psány jsou, by také ten, kdož naši řeč mateřskou nezná, při pohledu na tyto kůstky i
jmena jejich poznal, připojil jsem pojmenování latinské a k nalezení jednotlivých kostí
použil jsem cifer arabských, k výkresům ale římských.

Dle tohoto vyobrazení -hlavy králičí každý snadno se ználi naučí kosti všech ssav-
čích hlav, tak že nikdo není nucen, zaopatřiti si právě hlavu. králičí, nýbrž kteréhokoliv
ssavce, k, p. selátka, jehněte, psa, kočky a jiných. Hlavy zvířat oněch, která nejídáme,
dají se jen dobře uvařit, aby maso a kůže je potahující a chrupka je svazující změkly.
Byla-li by vůně nesoleného masa někomu nepříjemná, jako mně, dá se tomu snadno
vyhověti. Čím mladšího zvířete se k této zábavě použije, tím lépe; neb čím starší tím
více kostí jest dohromady srostlých a počet jejich se tedy menší, tak že lebka starého
ssavce skoro jen jednu kost činí, což se u pláků již v jejich prvním sláří stává —
rybí hlava ale, třeba nejstarší, dá se na mnoho dílů rozděliti; ssavci tedy, žijíce takřka
pod ptáky a nad rybami dají se v tom ohledu v prvním svém věku k rybám; a v po-
sledním zase ku plákům porovnali. Tímlo chci vzbudili myšlénku, která je základ všeho
badání a vší zábavy, myšlénku k porovnávání nejen zvířat rozličných mezi sebou, ale
i k porovnávání rozličného stáří toho samého zvířete.

Zbavivše jsme hlavu kůže, masa (svalů) a t. d. všimněme si jí v celosli se všech
stran I. IL III, abychom poznali spojení kostí jednotlivých. Jest ona složena z kostí
lebečních, toliž těch, které dohromady dutinu lebeční čili moskovnu činí; ostatní kosti
se jmenují obličejní.

Dle zvyku anatomického bych měl každou jednotlivou kost podrobně popsati, zdá
se mi to býli ale trochu nudné na zábavu, chci lo tedy jen zběžně učiniti. Tím doufám
více dosáhnouti, neb každý bude sám pozoren, každý bude sám anatomicky mysliti.
Chci jen podotknouli, že se musí zřetel bráti přede vším na to, s kterými jinými kostmi
každá kost sousedí; že dále musíme si všimnouli obou povrchů, vnitřního a zevnitřního ;
krajů, zdali jsou rovné, zoubkované neb jinak tvořené; uhlů, jejich počtu a tvářnosti;
výrostků, slouží-li jak obyčejně k připevnění svalů a svazů aneb ne; hřebenů, jsou-li
tupé neb ostré; brázdiček, direk, jimiž jdou nervy a žíly a t. d.

Zde poskytuje porovnávání mladého zvířete se starším mnohou zábavu. Každý se
přesvědčí, že k. p. výrostků v pozdějším věku přibývá jak na počet tak i na délku a
šířku, neb jinak se živí, jinak se pohybuje zvíře mladé, jinak staré; dle toho slouží
svaly a dle loho se musejí celé kosli a jejich výrostky měniti; tak k. p. svaly kusadel
v nejprvnějším věku málo činnosti vyvinují, budou tedy slabé a výrostky, ku kterým se

*) Na výkr, III. omylem ná místě 17 položeno číslo 19,
18

274

připevňují, buď málo buď nic vyvinuté; také jsou zvířata mladá chráněna před všelikou
nebezpečí svými rodičemi, nepotřebují tedy sil k obraně své, podpora těla, totiž kosti,
jsou tedy ještě slabé a z velké části skládají se ještě z chrupky, na kterou obzvláště
upozorňuji ; jsouť totiž zvířata, jejichž podpora dílem z kostí dílem z chrupek, jiná, je-
jichžto podpora jen z chrupek záleží a t. d.

Začněme s kostmi lebečními.

(I. III V. 4.) Kosti čelní (ossa frontalia) jsou dvě, které u mnohých ssavců v jednu
srostou. Každá se rozvrhuje v tři částky, kteréžto jsou: částka lebeční vodorovná,
tenká, jenžlo má čtyry kraje a dvě plochy: kraj přední vykrouhlý se špičatým výrostkem,
který se mezi hořejší čelisť (I. — V. 16.) a výrostek dlouhý mezičelistní I. III. 17.)
klade; kraj zadní pookroublý; kraj vnitřní docela rovný, spojující se s druhou kostí
čelní; kraj zevnitřní vykrouhlý, z jehožto prostředku vyniká částka nadoční k
poloměsíci se podobající. Plocha zevnitřní je naddutá, vnitřní poddutá, na ní je upe-
vněna částka očnicová, která s kostí přední klínovou vnilřní stěnu očnice tvoří.

Kosti čelní spojují se: mezi sebou (což se samo sebou rozumí), s kostí nosní
(I. II. V. 25.), s výrostkem kosti mezičelistní (I. — V. 1%.), s hořejší čelistí I. — V.
16.), s kostí slzní (II. V, 22.), s přední kostí klínovou (II, IV. VI, 8.), s šupinou skráňovou
(L —V, 9.) a s kostí temenní (. III. V. 2.).

Kosti temenní (ossa parietalia) jsou dvě (I. III. V. 2.), též u mnohých ssavců
v jednu srostoucí, k. p. u přežívacích. .

Každá má čtyry kraje, zevnitřní a okrouhlý je zaopatřen výrostkem, který ku
předu se chýlí a šterbinu mezi šupinou skráňovou (I. — V. 9.), šupinou týlní W. — III.
VI. 4.) a kostí skalnou (I. — IV. VI. 11.) vyplňuje. Kdo si lebky dobře všimne, dokud
je v celosti (rádno je, aby každý, kdo se jednotlivými kostmi obírá, jednu hlavu celou
před sebou měl), přesvědčí se, že se výrostek kosti temenní (I. III. V. 2.) s podobným
výrostkem šupiny škráňové (IL—V. 9.) kříží,

Ostatní kraje a povrchy pominu , an nic obzvláštního neposkytují a každý sám
jejich tvářnost uhlídá,

Kost temenní (I, III. V. 2.) spojuje se: s druhou kostí temenní, s kostí čelní
(I. III, V. 1.), s šupinou skráňovou (I.—V. 9.), s kostí skalnou (I. — IV. VI. 11.), s šu-
pinou týlní (I. —Ili. VI. 4.), s kostí mezitemenní (I. II, VI. 3.).

(I. II. VI. 3.) Kost mezitemenní (os interparietale) jest malinká a tenká, načhážejíč
se mezi kostmi temenními (I. III. V. 2.) a šupinou týlní (I. — III. VÍ. 4.). Nezůstane-li samo-
statná, sroste buď s kostmi temenními (I. III. V, 2.) neb se šupinou lýlní K. —III. VI. 4.).

Kost týlní (ossa occipitalia) dělí se na čtyry díly:

(I. — III. VI. 4.) díl týlní neb šupina týlní (sguamma occipitis),

(I. IV. VI. 5.) díl zpodinový (pars basilaris),

GI. II VI 6.) dva díly kloubní (pars condyloidea).

Díl týlní (4) má dva povrchy. Povrch zevnitřní je hřebenem ostrým rozdělen ve
dva oddíly; oddíl horní, skoro docela rovný, a oddíl dolní, na jehožto plochu svaly
týlní se upevňují. Povrch vnitřní má tři neb čtyry důlky a dvě vysedliny od zatočenin
mozkových pocházející, což o všech površích vnitřních kostí lebečních platí.

Díl zpodinový (5) skoro čtverhranný je tlustší. Kraj zadní je ostrý, přední tupý,
jehožto povrch skoro k osmice se podobající na kost klínovou zadní (II. IV. VI. %.) přilehá,

275

Díly kloubní (6) podobají se u králíka poněkud k dragounské přílbici, Na po-
vrchu zevnilřním spatřuje se násadec kloubní, chrupkou povlečený a hlavu s prvním
obratlem spojující. Mimo ten násadec nalezá se ještě jeden, hrdelní nazván, který u
králíka jen tenounký, u mnohých ssavců ale, k. p. u prasete, valně vyvinut jest.

Sestoupením těchto čtyr kostí, s výminkou šupiny u některých ssavců (4), po-
vstane díra míchová čili týlní veliká, kteroužto mícha, tepny obratlové a svazy, kost
týlní k obratlům přitužující, vycházejí. Všecky čtyry kosti srostou časně v jednu, kte-
rážto se spojuje: s kostí mezitemenní (I. III. VI. 3.), s oběma kostmi temenními (I. III.
V. 2.), s oběma šupinami skráňovými (I. — V. 9.), s oběma kostmi skalnými (L—IV. VI.
11.), s kostmi bubínkovými (I. — IV. VI. 10.) a s kostí klínovou zadní (II. IV. VI. %.).

(I. IV. VI. 7%. a 8.) Kost klínová (0s sphenoideum) leží u prostřed dna lebečního
a skládá se ze dvou dílů, u málo ssavců a pozdě srůstajících, ze zadního (%., os sphe-
noideum posterius) a z předního (8., os sph. anterius).

Staří si ji představovali co letavý hmyz a odtud pochází, že její prostřední a
silnější čásť tělem, a široké tenounké výrostky křídly nazývali, což se podnes udrželo.

Zadní díl (7), ležící za kostí zpodinovou (5) a před palrovou (II. VI. 19.), má dvoje
křídla; velká čili horní jmenují se křídla skráňová; malá čili zpodní křídélka patrová.
Každé toto křídélko skládá se z dvou listů ku předu se spojujících, kost patrovou (19)
mezi sebe beroucích a do zadu se rozkládajících. Zevnitřní díl vyniká ze zpodního dílu
povrchu zevnitřního křídel velkých, vnitřní ze strany těla. Tyto lístky vnitřní vždy s kostí
klínovou nesrostou, a pokládají se pak co vlastní kosti, co

(II. VI. 20.) kosti křídelkové (ossa pterygoidea). Obě jsou výrostkem háčkovitým
opatřeny, který se ale pro svou slabost rád ulamuje. Že ale k tvoření moskovny nepři-
spívají, počítají se ke kostem obličejovým.

Přední kost klínová (8) leží před síťkovou (IV. V. 45.) a nad patrovou (19), má
laké dvoje křídla, ale rovnovážná , ježto jmenují se očnicová, neboť tvoří vnitřní stěnu
očnice. Zde se nacházejí dvě často v jednu (jako u králíka) splývající díry, kterou nerv
zrakový prochází. Obě kosti klínové se spojují: mezi sebou, pak s kostí sítkovou UV.
V. 15.), s kostmi slzními (III. V. 22.), s hořejší čelistí (I. — V. 16.), s kostmi čel-
ními (I. III. V. 4.), s. šupinami skráňovýmí (I. — V. 9.), s kostmi skalnými. I. — IV.
VI. 11.), s kostmi bubínkovými (I. — IV. VL 10.), s kostí zpodinovou (II. IV. VI. 5.),
s kostmi křídelkovými (WI. VI. 20.) a s kostmi patrovými (II. VL. 19.).

Kosti skráňové (o0ssa temporalia) leží po obou stranách lebky a rozstupují se ve
tři díly: -

A. — V. 9.) díl šupinový čili šupina skráňová (sguamma temporalis),

. — IV. VI. 10.) díl bubínkový (os tympanicum),

G. — IV. VI. 14.) díl skalný (os petrosum).

U některých ssavců je ještě čtvrtý díl soscovitý (os mastoideum), který někdy
schází, nejčastěji ale se skalnou kostí srůstá.

Šupina (9) nesroste skoro nikdy s ostatními díly, je široká, ale tenounká ško-
řápka. Na povrchu zevnilřním má násadec jařmový, ven a ku předu čnějící, pod je-
hožto kořenem se nachází jáma kloubová dolejší čelisti (III. 18.). Mimo ten má šupina
ještě jeden již podotknutý výrůstek, který na kosti skalné spočívá a s výrostkem. kosti
temenní (2) se kříží, :

Díl bubínkový (10) a skalný (114) jsou kosti silné ale duté, chovajíce v sobě

18 *

276

ústroj sluchový a kostičky sluchové (ossicula auditus), které od své podoby obdržely
jmena: (VI. 12.) kladívko (malleus), (VI. 43.) kovadlina (incus) a (VL. 14.) iřmen (sta-
pes). Na kosti bubínkové (10), k polokouličce trochu se podobající, všimnouti si třeba
násadce trubičkovitého, který kostěnou částku zvukovodu zevnitřního tvoří a na nějž se
chrustavka boltcová připevňuje. V něm se rozprostírá blána bubínková. Kosti skráňové
spojují se s kostmi již známými, pročež toho pominu.

V. V. 15.) Kost síťková (os elhmoideum) leží v dutině nosové a dělí se na
lupen cedničný (lamina cribrosa), lupen kolmý (lamina perpendicularis) a bludiště
(labyrinthum).

Lupen cedničný stojí skoro rovnovážně v tom otvoru, který zůstane mezi kostmi
čelními (1) a kostí klínovou přední (8), a tudy zavírá v předu dulinu lebeční. Jeť celý
dirkovalý, dirky ty se jmenují cedniční, jimiž procházejí větvičky nervu čichového. Máť
dva povrchy; povrch lebeční objevuje se, jak mile se kost síťková vyjme, povrch obli-
čejový ale je zakryt rádlem (V. VI 24.) a oběma bludištěmi, Ze středu tohoto povrchu
vyniká lupen kolmý.

Bludiště je na dvé rozděleno, leží po obou stranách lupenu kolmého a skládá se
z tenkých lupénků, sklípků a skořápek. U králíka a mnoha jiných ssavců jsou obě půlky
bludiště již časně spojeny kostí obličejovou, o které hned promluvíme a která se jme-
nuje rádlo,

(V. VI. 24.) Rádlo čili kost radliční je podlouhlá a tvoří pažení v zadnějším díle
dutiny nosové. Má čtyry kraje: hořejší hluhoce brázděný pro chrupku nosovou, dolejší
dlouhý a ostrý, přední křivě z předu do zadu běžící, zadní pak představující tak řka
rozšíření obou povrchů postranných, okrouhle špičatý a široký, čímž tato kost podobu
rádla dostává a dle ní se jmenuje.

Kost síťková (15) je tedy spojena dole s rádlem (24), nahoře s koslí nosní (25)
a čelní (1), ostatně s výrostkem kosti mezičelistní (I. — V. 47.) a hořejší čelistí (I — V.
16.), s kostí slzní (III. V. 22.), s křídly přední kosti klínové (8) a s kostí patrovou (II. 19.).

Přistupme nyní ke kostem obličejovým.

Kosli zuchvové (ossa maxillaria) rozeznáváme troje:

(I. — V. 16.) čelisť neb žuchvy hořejší (ossa max. supériora),

(I. — V. 17.) mezičelisť (ossa intermaxillaria) a

(III. 18.) sáně (ossa max. inferiora).

Každá z nich je složena z dvou stejných částek, z pravé a levé. Jsouť lehce
k poznání, neboť jsou opatřeny zuby, jejichžto počet a tvářnost ale u ssavců mnohým
změnám podrobeny jsou. © tom něco sděliti bylo by zábavno, než nechám si to
na podruhé.

Čelisť hořejší (16), majíc u králíka 6 zubů, rozděluje se v tělo a v násadce. Tělo
má dva povrchy. Povrch zevnitřní naddutý jest násadcem tvářním na dvě rozdělen; zadní
částka očnicová dělá díl přední slčny očnicové ; částka obličejová u zajíců a králíků tím
se vyznamenává, že je dirkována jako řídčice. Povrch vnitřní chová násadec patrový,
jest docela nerovný a kryje kost síťkovou (15) a díl skořápky (IV. VÍ 23.). Mimo ná-
sadec tvářní a patrový nachází se ještě násadec čelní, jehožto zadní povrch jest žláb-
kovitý a tvoří s kostí slzní (III. V. 22.) jámu slzní.

Čelisť hořejší spojuje se: s mezíčelistí (17), s kostí čelní (£), s kostí síťkovou
(45), s kostí slzní (22), s kostí jařmovou (L — V. 21.) a s kostí patrovou (II. VI. 19.)

277

Mezičelisť (17), majíc u králíka a zajíce každá dva zuby, rozděluje se též v tělo a ná-
sadce; násadec krátký, vybrázděný pro chrupku nosovou jako rádlo (II. V. VI, 24.), spojuje
se s násadcem bralrským a dotýká se kraje ostrého kosti radliční (24); násadec dlouhý,
pro hořejší kraj čelistí též vybrázděný, klade se vedle kosti nosní (I. III. V. 25.) a na
kost čelistní (16).

Sáně (18) srůstají časně u mnohých ssavců v jednu. U králíků a zajíců je každá
opatřena pěti neb šesti lůžky zubovými. Na ní si obvzláštně povšimnouti třeba násadce
kloubního, který končí hlavičkou kloubní, kladoucí se na šupinu skráňovou (9). Pod ním
se nachází výrostek krkavčí, u králíka málo, u ostatních ssavců ale silně vyvinutý.

(M. V. VL 19.) Kosti patrové (ossa palalina), k čelisti hořejší (16) přilehající, dělí
se na částku příčnou a kolmou. Částka příčná rozšiřuje výrostek patrový čelišti hořejší (16),
částka kolmá, něco tenší ale rozsáhlejší, sáhá až k očnici. Na jejím povrchu zevnitřním
ční výrostek, který se zevnilřním listem zpodních křídélek kosti klínové zadní (7) spojuje.

Kost patrová (19.) spojuje se: s hořejší čelistí (16), s přední a zadní kostí klí-
novou (8. 7%.), s kostmi křídélkovými (20) a také s rádlem (24).

(IL — V. 21.) Kosti jařmové (ossa zygomalica) po každé straně obličeje jedna, spo-
jují násadec jařmový, šupiny skranní (9) s násadcem tvářním hořejší čelisti (16), s kte-
rým u starých ssavců, jako k. p. u králíka, sroste.

(II. V. 22.) kosti slzní (ossa lacrimalia) leží na předním dílu stěny vnitřní očni-
cové. Jejich kraje a povrchy udati není docela lehko, proto že ze samých výrostků
skládali se zdají, majíce tu vlastnost, že se rády olámou a tudy celá kost jen co lupínek
se jeví. Máť dva povrchy, čtyry kraje a tolik též výrostků, mezi nimiž jeden obzvláště
vyvinutý mezi kostí čelní (1) a čelistní hořejší (16) vyniká; povrch vnilřní vyznamenává
se dvěma hřebínky, které sestoupením svým (mimo dva výrostky) brázdu slzovodní tvoří.

Kost slzní je spojena: s kostí čelní (1), s čelislí hořejší (16), s křídly kosti klí-
nové přední (8) a s kostí síťkovou (15).

(IV. VI. 23.) Škořápky (Conchae) leží obě v dutině nosové před kostí síťkovou
(15) na postranné stěně kosti mezičelistní (17) a hořejší čelisti (16), ku kterýmžto
oběma u ssavců vyrostlých nejdolejším závitkem připevněna jest. Jsou paženy od zadu
kostí radliční (24), od předu chrupkou nosovou, a skládají se z tenounkých závilků.

(I. III, V. 25.) Kosti nosóvé (ossa nasalia), ležíce mezi výrostky kosti mezičelistní
(47) a před kostmi čelními (1), kryjí škořápky (23), větší díl kosli síťkové (15), a činí
s kostmi mezičelistními (17) otvor nosový. Mimo čtvero krajů mají dva povrchy, na je-
jichžto vnitřním, škořápku nosovou dotýkajícím, nachází se u některých ssavců, zvláště
u zajíců a králíků, výrostek skořápkovitý. U mnohých ssavců srůstají v jednu.

(26.) Kost podjazyční neb jazylka (os hyoides) leží pod zpodem jazyka a dá se
rozdělili na prostředek a na rohy menší a větší. Prostředek jest špalíčkovilý s pěti po-
vrchy, ježto jsou povrch svrchní a zpodní, zadní a dva postranné neb přední. V úblu horním
povrchů postranních jsou chrupkou neb kloubem připevněny rohy, větší pod menšími.

Teď známe všecky kosti jednotlivé, pohlédněme ještě jednou na celou hlavu
s ohledem na výkresy.

Hlavu celou si můžeme představiti co šestistěn, mající stěnu přední a zadní,
svrchní a zpodní a dvě postranné.

Stěnu svrchní (také klenutí nazvanou) představuje výkr. I.

Tu jako na všech ostatních stěnách pozorujeme, jak se jednotlivé kosti spojují,

278

a lakové spojení jmenujeme „švy,“ které též svá jmena mají; tak k. p. šev temenní,
týlní, skráňový a t. d. V nejprvnějším věku zvířete nalezáme také často, že rohy kostí
zůstávají dlouho zaokrouhlené, nechávajíce mezi sebou plešky tříhranné, čtverhranné atd.

V těchto švech a pleškách nacházejí se často malé kůstky, nazvané kůstky švové
č. pleškové (ossa suturarum s. fonticulorum). Za příklad kosti takové slouží kost mezi-
temenní (I III. VI. 3.).

Dírky, které spalřujeme na výkr. I. neb stěně horní, jsou dvě po straně kosti
skalné (I. — IV, VL 11.), které představují otvor kostěné částky ucha zevnitřního, což u
kosti bubínkové (I. — IV. VI. 40.) již podotknuto.

Výrostky spatřujeme dva: výrostek kosti slzní (III. V, 22.) a výrostek nadoční
kosti čelní (I. III. V, 1.).

Kosti ostatní jsou: obě nosové (I. III. V. 25.), díl mezičelisti (I. — V. 17.) a če-
listi hořejší I. — V. 16.); obě jařmové (I. — V. 21.), čelní (I. III. V. 1.) a temenní
(L III. V. 2.), díl šupiny skranní (I. — V. 9.), horní oddíl šupiny týlní (I. — MI. VL. 4.)
a kosti skalné (I. — IV. VI. 11.) Odejměme sáně (II. 18.) a pohlédněme na stěnu
zpodní (zpodinu) neb výkr. H. Direk tu nalezáme několik, jimiž žíly a nérvy prochá-
zejí, pak jamku kloubní na šupině skranní (I, — V. 9.) pro sáně (III. 18.).

Výrostky a násadce jsou tyto: Spojené výrostky krátké kosti mezičelistní (I —
V. 47.). Mezi koncem výrostků krátkých kosti mezičelistní (17) a trnem, který se
tvoří sestoupením obou výrostků patrových hořejší čelisti (I. — V. 16.), je viděti díl
rádla (II. V. VI. 24.). Háčky kostí křídelkových (II. VI. 20.). Násadce kloubní a hrdelní
dílu kloubového (II. III. VI. 6.) kosti, týlní. Povrch zpodní výrostků nadočních kostí
čelních (I. III. V. 4.).

Kosti ostatní na výkr. II. jsou: mezičelisť (17) se čtyrmi zuby ve dvou řadách,
což se jen u králíků a zajíců nalezá; čelisť hořejší s 12 zuby (I. — V. 16.); kosti jař-
mové (I. — V. 21.); kosti patrové (II. VI. 19.); kosti křídelkové (II. VI 20.); rádlo (II.
V. VI. 24.); díl kosti klínové přední (II. IV. VI. 8.); kost klínová zadní (II. IV. VI. %.);
kosti bubínkové (I.— IV. VI. 10.); kosti skalné (I. — IV. VI. 11.) a všecky čtyry kosti
týlní I. — IV. VL: 4. 5. 6.).

Kosti bubínkové, skalné a týlní tvoří stěnu zadní, při které díra míchová ob-
zvláště v oči padá, tak jako při stěně přední otvor nosový, v němž výrostky skořápko-
vité kostí nosových (I. III. V, 25.), skořápky nosové (IV. VI. 23.) a rádlo (II V. VL
24.) spatřujeme.

Stěny postranné neb výkr. III. Tu pozorujeme v čelisti hořejší (I — V. 46.)
množství štěrbin a dírek, což se jen u zajíců a králiků nalezá, neb u jiných přichází
jich jen několik neb toliko jedna; pak jámu velikou očnicí nazvanou, proto že v ní oko
jest uloženo a přede vším nebezpečím chráněno, U prostřed ní pozorujeme díru v kosti
klínové přední (II. IV. VL. 8.) pro nerv zrakový, což již povědomo.

Výrostků je čtvero: výrostek kosti slzní (III. V. 22), výrostek nadoční kosti
čelní (I III. V. 4.), výrostek trubičkovitý kosti bubínkové (I. — IV. VE 10.), výrostek
kloubní dílu kloubního kosti týlní (I. III. VI. 6.).

Kosti jsou : nosová (I. III. V. 25.), mezičelisť (I. — V. 4%.), čelist hořejší (L— V.
16.), sáně (III. 48.), kost slzní (III. V. 22.), kost jařmová (I. — V. 24.), kost čelní (I.
II. Y. 4.), kost klinová přední (II. IV. VI. 8.), kost klínová zadní (II. IV. VL 7.), kost
patrová (II. VI, 19.), kost temenní (I. III, V. 2.), šupina skráňová I. — V. 9.), kost bu-

279

bínková (I. — IV. VI. 10.), kost skalná (I. — IV. VL 11.), šupina týlní (I — IL. VI. 4.),
dil kloubní (II. III. VI. 6.).

Výkr. IV, představuje hlavu s odňatými kostmi nosovými (I. III. V. 25.), slzními
(II. V. 22.) a čelními (I. III. V. 1.), by se zjevily obě skořápky (IV. VI. 23.) a kost
síťková (IV. V. 15.) v poměrech svojích. Kosti temenní (I. III. V. 2.), kost mezitemenní
(I. III, VI. 3.) a šupina týlní (I. — III. VI. 4.) jsou odňaty, aby bylo viděti obzvláště vnitřní
povrch kosti klínové přední s děrou pro nerv zrakový (II. IV, VI. 8.), kosti klínové
zadní (II. IV. VI. %.) s důlkem podvěskovým (v němž podvěsek mozkový leží), a koslí
skalných (I. — IV. VI. 11.) s otvorem zvukovodu vnilřního; mimo to se vidí povrchy
vnitřní šupiny skranní (I. — V. 9.), dílu zpodínového kosti týlní (II. IV. VI. 5.) a povrchy
zevnitřní několika již známých kostí.

Výkr. V. ukazuje povrh zevnitřní kostí následujících: nosové (0s nasale, I. III.
V. 25.), mezičelisti (Os intermaxillare (I — V. 47.), čelisti hořejší (Maxilla superior,
IL — V. 16.), kosti jařmové (0s zygomaticum, I. — V. 24.), kosti síťkové (0s ethmoi-
deum), s rádlem (IV. V. 15.), kosti radliční zvlášt (Vomer, II. V. VI. 24.), kosti čelní (Os
frontale, I. III. V. 1.), kosti slzní (Os lacrimale, III, V. 22.), kosti temenní (Os parietale,
I III. V. 2.) a šupiny skranní (Sguamma temporalis, I. — V, 9.).

Výkr. VI. ukazuje povrch vnitřní kostí následujících: škořápky (Concha, IV. VL
. 23.), kosti patrové (Os palatinum, II. VI. 19.), křídelkové (Os pterygoideum, II. VI. 20.),
obou klínových (Os sphenoideum anterius et posterius, II. IV. VL 8. %.), kosti bubín-
kové (Os tympanicum, I. — IV. VI. 10.), kosti skalné (Os petrosum, I. — IV. VL. 11),
kostiček sluchových (Ossicula auditus, VI. 12. 13. 14.), dílu zpodinového (Pars basilaris
occipilis, II. IV. VI 5.), dílu kloubního (Pars condyloidea occipitis (II. III VI, 6.), šu-
piny kosti týlní (Sguamma occipitis, I. — III. VI. 4.), kosti mezitemenní (Os interparie-
tale, I. JIL VI. 3.). Sama pro sebe stojí kost podjazyční neb jazylka (26.), od předu a
od strany vyobrazena. —

Ostatní kostru ssavců podám později.

O povětrnosti
Od Dr. V. Kuneše.
IV.

Jedno z hlavních koleček velikého stroje meteorologického jest déšť.

Již v nejstarších časech vůbec mělo se za to, že déšť povstává z vody výparém
vyslouplé, když částečky její pro drobnost svou neviditelné, opět se spolu spojivše, líží
svou dolů padali musejí. Za příčinou tohoto shuštění považovalo se ochlazení, ztenčení
vzduchu, větry přitiskující oblaky k horám. Později, když výjevy elektrické blíže počaly
se pozorovati, počítána i električnost mezi příčiny deště. Nyní skoro všeobecně přijímá
se výklad deště podaný od Hultona, že totiž pouhým smíšením se teplejších a stude-
nějších spoust vzduchových sraženiny povstávají; a to i tenkráte, kdyby obojí spousla
ani dostatečně nebyla nasycena.

Jakož ze sady této dostatečně dá se vyložiti sraženina při dýchání lidí a zvířat,
neméně i ten úkaz často pozorovaný, že vnikající do teplého pokoje studený vzduch ihned
zplozuje drobóunký sníh: tak dá se tímž způsobem vysvělliti původ každékoliv sraženiny,

280

Hlavní obtíž při tomto výkladu činí toliko veliké množství vody, jaká začasté
deštěm spadne. Připustíme-li však, že mezi srážením vzduch neodpočívá, nýbrž že bez
ustání nové spousty vzduchu se přihrnují, které se sprošťují svých vodních částek: pře-

Samo sebou též z toho vysvitá, proč jižní a jihozápadní větrové tak často nám
deště přinášejí; neboť přihánějí k nám teplý, vodními parami hojně naplněný vzduch,
při čemž sice z počátku nebe ješlě jasné zůstává, obyčejně ale brzo se zakaluje a sra-
ženinu způsobuje. Severní větrové naproti tomu přinášejí nám jasno a sucho, poněvadž
přihánějí studenější vzduch, který, čím dále se na jih dostává, tím více se zahřívá,
čímž vodní jeho páry brzo se rozplývají a rozpoušlějí.

Vůbec přijímá se, že prší toliko čistá voda, zatím však zkušenost podává roz-
ličné, podivné sice, nicméně ale „stvrzené, a však nikoliv nevysvětlitelné příklady, že
časem pršívají i jiné hmoty. Pršení rozličných látek z říše rostlin, živočichů i nerostů,
které buď samy o sobě, časlěji však s deštěm a sněhem smíšeny s oblaků padají, dá
se zcela prostě vysvětliti tím, že látky lyto, byvše prudkými vzduchovými proudy do

výšky vyzdviženy a hodný kus odnešeny, jak mile bouře přestane, zase dolů spadnou.

Mnohem důležitějšími jeví se poměry deště v ohledu na jeho mnohost. Již jed-
notlivé krápěje rozličnou ukazují podobu, brzo jeví se co malinké outlé kuličky, jaké

nejlépe jest pozorovali na tmavých, hrubých látkách, brzo zase jsou velmi veliké, jakéž .

často vídáme spadlé pojedině na suché plochy. Zkušenost učí, že vůbec při nižší te-
plotě a v severnějších krajinách jsou krápěje menší, při vyšší pak teplotě a v krajinách
jižnějších mnohem vělší. Největší krápěje padají při bouřkách po delším teple, často
jednotlivě padající bývají předchůdci krupobití, a nejspíše nic jiného nejsou než rozpu-
štěné kroupy, které, padajíce se znamenité výše, v dolejší ještě neochlazené vzduchové
vrstvě roztály. Důkazem toho jest, že obyčejně na veliké krápěje dešťové následují
kroupy, a že první kroupy ještě napolo rozpuštěny bývají, i můžeť se z velikosti krá-
pějí dosti jistě souditi na větší neb menší nebezpečenství nastávajícího krupobití. Tyto
veliké krápěje vyznačují se zároveň prudkoslí svého padání, poněvadž jakožto kroupy
obdržely původně větší rychlost, klerou i později ještě podržují. Krom toho jest rychlost
padání dešťových kapek jen malá, a sice lím menší čím drobnější jsou, poněvadž
vzduch znamenitý odpor jim činí.

Tak jako velikost jednotlivých krápějí dešťových rozličná jest, jest i rozdíl v je-
jich menší neb větší huslotě a v rychlosti, s jakou po sobě následují. Druhdy padají
krápěje tak řídko, že bývají několik palců od sebe vzdáleny a jedna za druhou teprv
po hodné chvíli následuje; jindy zas padají hustě vedle sebe a tak rychle po sobě ná-
sledují, že se zdá, jakoby tvořily souvislé paprsky vodní. Známý tento úkaz nezaslu-
huje sice zvláštního uvažování, zajímavosti však nabývá lím, když tuto velmi nestejnou
mnohost vody, která na rozličných místech v stejném čase s nebe spadá, pro srovnání vedle
sebe postavíme, U nás i silnější déšť trvající hodinu málo kdy dává půl palce dešťové
výšky, an v jižnějších krajinách deště mnohem jsou vydatnější.

Zvláštnosti, jaké jeví déšť v ohledu své mnohosti a častosti v jednollivých po-
časech ročních, tak těsně souvisí s jinými zvláštnostmi klimalickými, že můžeme dle toho
rozděliti zemi na různé krajiny. Ohlédneme se nejprv po krajinách meziobratníkových,
poněvadž tam mnohem větší pravidelnost se jeví nežli u nás. Tam, kde živý čili pas-
sální vílr pravidelně přes moře věje, dokonce neprší, nebe jest po všecken čas jasné

281

zvláště když slunce na druhé polokouli se nalezá. Toliko v krajině tišin prší skoro
každodenně, vystupující proud vzduchový uchvacuje s sebou množství par „do hůry,
které na pomezí svrchního a zpodního živého větru se shuštují a pak co déšť spadají.
Slunce zde obyčejně vychází při jasné obloze, ku polední ukazují se jednotliví mrá-
čkové, s kterých v krátkém čase spadá nesmírné. mmožství vody v průvodu prudkého
potrhování větru, k večeru rozplynou se mračna a slunce zajde při jasném, nebi, Tím
způsobem ztrácejí ony spously vzduchu, které se do výšky k oběma točnám pohybují,
vodu svou již tam, kde vyslouply. V tom hlavně leží příčina, proč dále od rovníku, kde
pravidelně věje východní vítr, deště docela se nedostává.

Na zemi však nalezáme mezi obratníky v jisté části roku přerušenou. pravidel-
nost živého větru, která s sebou nese také zvláštnost v ohledu sraženin. Na sever od
rovníka jest nebe od prosince až do února docela jasné, vílr velmi pravidelně věje od
východu, při tom jest povětří suché, a rostliny ztratí své listy. Ku konci února ochabuje
pravidelný vílr v síle, a často bývá přetrhován utišením. Pomalu shromažďují se na. jihu
mraky podobné k horám, které často celou oblohu s náramnou rychlostí prolítnou. Ku
konci dubna nebe se zakaluje, V hodinách odpoledních, když vzduch na nejvyšší stupeň
jest zahřát, přichází bouřka s prudkým dešlčm. Z počátku přicházejí mračna a déšť
toliko v horkých dobách. odpoledních a k večeru se ztrácejí; později, zvláště když
slunce jest v nadhlavníku, dostavují se již dopoledne; ku konci však mokrého počasí
opět vracejí se k hodinám odpoledním. Tak popisuje Humboldt úkazy v oné části jižní
Ameriky, která leží na sever od rovníka.

Všecky tylo zjevy ukazují na lo, že vystupující proud vzduchu, který nejsilnější
jest v onom míslě, v jehož nadhlavníku se slunce nalezá, zruší rovnováhu povětří, jaká
panuje na moři. Vypařováním se vody předešlého dne napadlé udržuje se tento pochod
po delší čas. Povětří jest v tu -dobu tak vlhké, že šaty a jiné věci, nenalezají-li se
právě u samého ohně, navlhnou, obyvatelé pak jako v parné lázní se nalezají, z čehož
povstává mnoho zimnic i jiných nemocí. ;

Kdežto pak tyto sraženiny závisejí od vystupujícího proudu vzduchového, tento
ale zároveň se sluncem postupuje, snadno jest pochopitelno, že i mokré počasí postu-
povati musí. Z té příčiny nastává ono v krajinách jižních dříve, v severních později. Jak
daleko tento periodický déšť na jih a na sever se vztahuje, není posud známo. Mnohost
vody, která tam v málo měsících dešlivého počasí spadne, jest daleko větší, než co jí
u nás napadne po celý rok. Často přesahuje i 400 palců. Uvážíce při tom, že déšť trvá
jenom několik měsíců, ano že denně na vělším dile jenom několik hodin prší, pocho-
píme veliký rozdíl mezi tamějšími a našimi poměry dešťovými.

Pravidelnost, jevící se v poměrech dešťových na blízku rovníka, zmizí, když dále
od něho se vzdálíme. V oné části mírného pásma, která se stýká s obratníky, nalezá
se sice vždy ještě jakási pravidelnost v střídání se suchého a mokrého počasí; ve
vyšších však šířkách vždy více mizí, deště rozdělují se stejněji na celý rok, nevážíce
se na žádný určitý čas, an mokré i suché dni na pohled beze všeho pravidla spolu
se střídají.

Také mnohosti deště po celý rok napadlého ubývá od rovníka, kde vůbec nej-
vyššího stupně dosahuje, k točnám, ač pak dosáhne nejnižšího svého stupně anebo snad
deště docela přestanou v krajinách nejtužší zimy, kdežto povětří tak málo par v sobě

„ chová, že změny v teplolě, které tam velmi nepatrné jsou, nemohou více žádnou sraže-

282

ninu způsobili. Zatím toto ubývání od rovníka až k točnám není tak pravidelné, jak by
se mělo očekávali; neboť místní vlivy jsou tak četné a oučinné, že téměř nemožno jest
naznačiti čárami ona mísla, která mají stejnou mnohost deště do roka, jakož se to
stalo při teplotě.

Takový místní vliv především vykonávají blízké moře, veliká jezera a široké řeky,
které výparu vždy novou látku podávajíce udržují povětří vždy u větší vlhkosti.

Působení této příčiny jest vůbec známé a tak znamenité, že následky její jsou
opravdu podivuhodné. Z té příčiny má Anglicko více deště, nežli by na jeho severní
polohu náleželo ; z té samé příčiny obnášejí sraženiny na přímořích mnohem více nežli
na středozemí.

Také působí na mnohost deště povaha půdy a její vzdělanost, jmenovitě ale les-
natost krajiny. Kde větry vlají přes horké písčité roviny, tam stává se vzduch sušším,
mraky se rozplývají, horká půda zdá se odstrkovati déšť. Nad lesinami zas vítr snadno
se nasytí, spoje s vlastní vlhkostí i vláhu lesního vzduchu, tvoří se mraky anebo shu-
šťují se a deštěm se vyprázdňují. Podobně jako lesy -působí též hory znamenitě na
mnohost deště. Proto více naprchne v Alpách nežli v rovinách jim na sever ba i na
jih ležících. 3

Až posud přijali jsme v úvahách svých za hlavní páku teplotu, a proměny
její vytkli jsme za hlavní příčiny úkazů v povětří, z nichž vyvozovali jsme rozmanité
poměry větrů a sřaženin; avšak i naopak oba tyto hlavní úkazy zase znamenitě pů-
sobí na běh teploty a přede: vším na její nepravidelnost. Toto působení bude před-
mětem úvahy naší v příštím článku.

Dodatek k životopisu Kašpara hraběte Šternberka.
Úplný seznam jeho spisů.

") Botanische Exkursion nach der Kaiserklause in Oberbaiern (v Hoppe's Bolan. Ta-
schenbuch. Regensburg 1802. Str. 209.)

2) Uiber eine ástige Varietát der Heritiera anlhericoides Schrankii (v Botan. Zeitung,
Regensburg. 1. ročník 1802. Str. 83—96.)

9) Galvanische Versuche in manchen Krankheiten u. s. w. Regensburg 1803. (134
str. v 8.)

+) Bemerkungen úber die von Faujas de St. Fond beschriebenen fossilen Pflanzen.
(Bot. Zeit., ročník 1804. Str, 49 a t. d.)

5) Zwei Schreiben aus Bassano in Oberitalien ddto. 8. und 30. Mai 1804 (tamže slr.
161., 202., 225., 363., 368.)

5) Notice sur les analogues des plantes fossiles. (V Annales de Museum malional
dhistoire naturelle. Paris 1804 Tom. V. str, 462 — 470.) ;

7) Botanische Ausflůge in die Rhálischen Alpen (v Hoppe's bot. Taschenb. fr 1804,
str. 65 a L. d.).

*) Bemerkungen úber die von den Mitgliedern der bot. Ges, aus Tranguebar erhaltenen
Pflanzen (tamže str. 192 a t. d.).

?) Zwei Schreiben an Prof, Duval ddto. Winterberg und Prag (bot. Zeit. Jahrg. 1805,
str. 289 a 321 a t. d.),

jn)

A
"9
2)
"
i

je,
24)

283

Bemerkungen ber Ranunculus acomitifolius und R, platanifolius (tamže ročník
1806, str. 33 a t. d.).

Reise durch Tirol in die čsterr. Provinzen Italiens im Frůhjahr 1804. Mit 4. Ku-
pfertaf. Regensburg 1806 (str. XII. a 166 ve vel. fol). *

Reise in die Rhátischen Alpen, vorzůglich in bot. Hinsicht im Sommer 1804.
Nůrnberg 1806 (64 str. v 8.).

Zwei Schreiben an Prof. Duval ddto. Wien (Bot. Zeit. ročn. 1806, sir. 230).
Botanische Wanderung in den Bóhmerwald, mit beigefůgten Tabellen. Nůrnberg
1806 (14 str. v 8.).

Zierpflanzen aus den gráfl. Sternbero'schen Gewáchsháusern (Bot. Zeit. ročn. 1807,
str. 30).

Zwei Schreiben an Prof. Duval úber eine Reise nach Běhmen ddto. Prag 23. Mai
1807 (Bot. Zeit. ročn. 1807, str. 145 a 17%.

Schreiken an Prof. Hoppe ddto. Můnchen 31. Aug. (lamže str. 269).

Systematische Bestimmung derjenigen Pflanzen, welche in TourneforVs Reisen
nach dem Orient abgebildet sind (tamže str. 313 a t.d.).

Botanische Beobachtungen im Jahre 1807 (tamže str. 337 a 368 a t. d.).
Botanische Bemerkungen auf einer Reise ber Salzburg nach Kárnthen u. s. w.
(v Hoppe's neues bot. Taschenbuch fůr 1809 str. 18 at. d.).

Revisio Saxifragarum iconibus illustrata. Ratisbonae 1810 (str. XVI. a 60 s 31 illum.
tabulemi ve vel, folio).

Anfragen, Vorschláge, Winsche, die Naturkunde Bóhmens betreffend (Ch. C. A n-
dre's Hesperus ročn. 1813, str. 100, 400, 564 a 604).

Uiber den gegenwártigen Standpunkt der bot, Wissenschaft u. s. w. (Denkschriften
der k, bair, bot. Ges. in Regensburg 1815, str. 1. a t. d.).

Braya, eine neue Pflanzengattung (tamže str, 65 a t. d.).

Einige neue Pflanzen Deutschlands, nebst eingestreuten Bemerkungen u. s. w.
(tamže str. 148 atd.).

Uiber die Kultur der Alpenpflanzen (tamže str. 173).

Beschreibung und Untersuchung einer merkwůrdigen Eisengeode (Hausmanns dich-
ter thoniger Sphárosiderit) u. s. w. Mit 4 Kupf. (Neuere Abhandl. der k. bóhm.
Gesellschaft der Wiss. 1916, 5. Band.)

Abhandlung úber die Pflanzenkunde in Bóhmen. I. Abtheilung. Prag- 1817. II. Abth.
Prag 1818. (Abh. der k. bohm, Ges. der Wiss. neue Folge 6. Band.)

Aufstellung dreier neuer Pflanzenarten (Denkschriften der Regensb. bot. Ges. II. Ab-
theilung 1818 str. 55 atd.).

Botanische Bemerkungen und Berichtigungen mit vorzůglicher Růcksicht auf
Deutschlands Flora (tamže str. 84 atd.).

Botanische Bemerkungen úber Aconita und einige andere Gewáchse in de Can-
dolle's syst. natur. (Flora o. bot. Zeitung 1. Jahrg. 1818. Č. 23, str. 388—393).
Geschichte und Beschreibung der Schmidtia utriculosa Seidl, einer neuen bóhm.
Pflanze (tamže ročn. 1819 str. 1 atd.).

Bemerkungen ůúber einige Arten aus der- Gattung Scorzonera (tamže str. 431 atd.).
Pojednání o bylinářství v Čechách. Od p. K. hrab. z Šternberku nejprv pro
pojednání společnosti umění v jazyku německém, nyní s P. Antonínem Puch-

284

as)

3 5)

sd)

sd)

3 9

59)

mayrem v jazyku českém vydáné. V Praze 1819 (152 slr. v mal. 8.) Překlad
čísla 28.

Botanisché Notizen (Trifol. uniflorum, T. Buxbaumii). (Flora o. Bot. Zeit. 3. Jahrg.
1820, str. 599 atd.).

Schreiben an Nees v. Esenbeck iiber Henschel's Schrift von der Sexualilát
der Pflanzen (tamže ročn. 1821. Erste Beilage),

Versuch einer geognostisch-botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt. Leipzig
und Prag 1820 (8 svazků ve vel. folio, a sice 4. sv. 24 str., 2. sv. 33 str, 3. sv.
39 str., 4. sv. 48 str. a Tentamen Florae primordialis XLII str., všecky 4 pospolu s
59 illuminovanými tabulemi ; 5. a 6. sv. (Prag 1833) IV. a 80. str., 7. a 8. sv.
(Prag 1838) od str. 81—220, všecky 4 sv. s 45 illum. rytinami.

Essai d'un exposé de la flore primilive. Traduit par de Bray. Ratisbon. 1821—27.
(Livrais 1—4 avec 64 planches).

Úber die sterreichische Schwarzkiefer. (Flora o. bot. Zeit. 4. Jahrg. 1821 str.
381 atd.)

Catalogus plantarum ad seplem varias ediliones commentariorum Matthioli in Dios-
coridem, Ad Linnaeani systematis regulas elaboravit Comes Casp. ab Sternber g.
Pragae 1821. (fol. maj.) Sumtibus F, Tempsky.

Obzvláštní pořádek při hašení ohně. Pro Radnické panství. V Plzni 1821 (51 str.
v malém 8.).

Úber die Wichligkeit eines Einverstindnisses zwischen dem Botanikern bei Bear-
beitung neuer Herbarien. (Flora 5. Jahrg. 1822, str. 23 atd.).

Revisionis Saxifragarum: supplementum. Ratisb. (VI. a 16. str.).

Úber dié Gattung Zanonia Plumieri. (Flora 1822, str. 161 atd.).

Rede des Prásidenten des bóhm. Museums in der ersten allg. Versammlung. (Ver-
handl. der Ges. des vaterl. Mus. Prag 1823, ve sv. 1. a ve všech následujících
svazcích až do r. 1838).

Úber Geognosie. (Isis. ročn. 1823, str. 283).

Botanische Wiuterexkursionen. (Flora o. bot. Zeitung. Regensburg 6. Jahrgang 1823,
str. 281 atd.). ř
Carex argyroglochin Hornem., eine neue deutsche Pflanze (tamže str. 284).

Cuphea procumbens Cav. — non procumbens; ist das auch Folge der Kultur?
(tamže str. 381).

Die brasilianischen Herbarien in Wien (tamže str. 609).

Úber die verschiedene Pflanzenabdrůcke fůhrenden Formationen und die Unter-
schiede der Vegetation in denselben. (Flora 7. Jahrg. 1824, str. 689 atd.)
Nachlese zu Hofr. Schultes Nachrichten úber die deutschen botanischen Gárten
(tamže str. 737 atd.).

Úbersicht der in Bóhmen dermalen bekannten Trilobiten, (Verhandl. der Ges. des
vaterl. Mus, 3. Heft. Prag 1825, str. 69 atd.).

Úber einige Eigenthůmlichkeiten der bohm. Flora und die klimatische Verbreitung
der Pflanzen der Vor- und Jetztwelt. (Abhandl. der k. bóhm. Ges. der Wiss.
Neue Folge I. Band. Prag 1825.)

Bruchstůcke aus dem Tagebuche einer naturhistorischen Reise vom Prag nach
Istrien (Flora 9. Jahrg, 1826, 1, Beilage).

a

E

72
8 z),

285.

Úber das Vaterland der Erdápfel und ihre Verbreitung in Europa (Monatsschrift des
vat, Museums in Bóhmen. Prag 1827. Febr. str, 19—31)..
Úber die Benůtzung der Steinkohlen, besonders in Bóhmen (tamže Juli).
Geschichte der k. k. patr.— kon.: Ges. in Bólhmen (tamže 1828. Febr. str.44— 50).
Úber die fossilen Knochen zu Kóstritz. (Isis vočn. 1828, str. 281).
Anthericum comosum , eine neue Pílanzenspezies (Monalsschrift des bóhm. Mu-
seums 1828. Oktob. str, 336—339).
Briefliche Mittheiluno ber eine Excursion in der Umgegend von Wien (Flora 1828.
Ergánzungsblatt str. 114 — 116).
Úber erfrorene Báume im botan, Garten zu Březina im Winter 1829 — 30. (Flora.
13. Jahro. 1830, str. 562).
Úber die Versammlung der d. Naturforscher in Hamburg und einen Ausflug nach
Helgoland. Aus einem Schreiben an Graf. v. Bray (tamže č, 43. str. 688—693).
Úber den Borkenkáler. (Isis ročn, 1830, str. 313).
Úber den Hóhenrauch (tamže str. 349).
Úber die bom. Trilobiten (tamže str. 516),
Úber den Mais und dessen Verbreilung in Europa (Neue Schriften der k. k, patr.—
ókon. Ges. in Bohmen, 2. Bandes I. Heft str. 32 atd.).
Revisionis Saxifragarum supplementum secundum, Pragae 1831 (str. VI a 104 s
26 nejvíce illum. rytinami ve vel. fol.).
Ansichten úber die vorwellliche Flora (Isis. ročn. 1831, str. 870).
Der Abdruck von Crotalus? religuus oder Arundo? crotaloides. (Froriep's No-
tizen. XXXII Band, Jahrg. 1832, str. 280).
Insektengánge im Blatte der Flabellaria borassifolia St. (Verhandl. des bóhm. Mus.
Prag 1836 (str. 34 atd.).
Umrisse einer Geschichte der bóhm. Bergwerke I. Banděs 1. und 2. Abth. Prag
1836 (str. 128 a 151 ve vel. 8. s rytinou).
Úber einige neue Entdeckungen im Steinkohlengebirge. (Isis ročn. 1836, str. 219).
Úber die Keimung einiger aus gyptischen Mumiengrábern erhaltenen Weizen-
kórner (tamže str. 231).
Ausmasse des bei Lissa gefundenen Schenkelknochens vom vorweltlichen Elephanten.
(Yerh. des vaterl. Mus, Prag 1837, slr. 68).
Úber Huttonia spicata (lamže str. 69 s vyobrazením),
Umrisse der Geschichle des Bergbaues und der Berggesetzgebung des Kónigreiches
Bóhmen. Prag 1838 (str. X. a 351, Též co 2, sv. č. 68),
Bericht ber die Versammlung deulscher Naturforscher und ÁArzte in Prag im
Sept. 1837, von Grafen Kaspar Sternberg und Prof. J. V. Edl, v. Kr.o m b-
holz. Prag 1838 (str, VI. a 235 vel, 4. se. 26 stránkami snímků).

Konečně chová české národní Museum ještě následující dvě literární práce ne-
zapomenutelného hraběte Šternberka v rukopise:
Iconographia botanica bibliothecae Sternbergianae (pod známkou 39. B. 3.) a
Repertorium alphabelicum plantarum (znám. 39. B. 4).

Seznam přírodnin dle hraběte Šternberka pojmenovaných,
Z uvedených svrchu jak četných tak i důkladných literárních prací Šternberko-

vých snadno se dá vysvěllili, že mnozí vážení zpytatelé přírody selkali se v pospolité

286

žádosti, ke cti muži o přírodní vědy tak zasloužilému nově v soustavě vytknuté druhy
jak nynějších rostlin a živočichů, tak i skamenělých přírodnin jmenem Sternberg
naznačiti. Tak v běhu let oné rostliny, kterou Waldštein a Kitaibel nazvali „Šternbergia
colchiciflora „“ nalezeno jest ještě více druhů, jako: St. aetnensis Schult., St. americana
Hoffm. , St. citrina Ker., St. caucasica Willd., St lutea Ker. a j. Také však krásný rod
předpotopních rostlin obdržel od Artise jmeno „Sternbergia,“ i obsahujeť dva druhy:
St. transversa Art. (Arlisia transversa Sternb.) a St. approximata Brogn. (Tilhymalites).
Dále uvádíme ještě následující názvy v terminologii jak botanické tak zoologické : *

Alethopteris Sternbergii Góppert (paláont.) — Anthericum Sternbergianum Schult.
fil. (= Anth. comosum Sternb., Chlorophytum Sternbergianum Steudel). — Araucaria
Sternbergii Corda (= Araucarites Sternbergii Opiz). — Asterocarpus Sternbergii Góppert
(pal.) — Bithynus Sternbergii Schmidt (zool.) — Cyclopteris Sternbergii Gutbier. — Cyathea
Sternbergiana Pohl. — Dianthus Sternbergii Sieb. — Chirurus Sternbergii (Trilob,) — Fu-
coides Sternbergii Brogniart (Sargassites Presl. — pal.) — Hieracium Sternbergii Fról, —
Hier. Sternbergii Hornem. (Crepis hieracioides W. K.) — Lepidodendron Sternbergii
Lindley (pal.) — Microlabis Sternbergii Corda (zool.) — Ormithogalum Sternbergii Hoppe
(Gagea Sternb. Schleich.) — Oxalis Sternbergii Zuce, — Palaeospathe Sternbergii Unger
(Spatha flabellaria borassifolia Sternb.) — Protopteris Sternbergii Corda (pal. — Ca-
lopteris Gópp. — Prot. punctata Presl.) — Phacops Sternbergii Corda (zool.) — Sca-
biosa Slernbergii Opiz. — Saxifraga Sternbergii Willd. — Scyphia Sternbergii Můnster
(pal.) — Senecio Sternbergianus Decand. — Veronica Sternbergiana Bernh, (V. spicata
alpina Róm. Schult.)

Tím způsobem nevyhyne jmeno Šternberk z paměti učenců, jakožto hvězda první
vělikosti na obzoru vědeckém. Kýž by šlechetný jeho příklad k následování pohnul i jiné,
kteří vládnou stejnými schopnosti a prostředky ! *)

Drobnosti

Popis a drobnohledné skoumání dvou egyplských mumič.

Pod tímto názvem (Beschreibung und mikroskopische Untersuchung zweler ágyptischer Mu-
mien) vyšla před nedávnem velmi důkladná práce pana Dr. Jana Čermáka v pojednáních c.
akademie náuk. Týkáť se zpytování toto dvou mumií, které české národní Museum postoupilo fysio-
logickému ústavu, kde p. Dr. Čermák assistentem jest. Při všeobecné zajímavosti tohoto předmětu
nebude od místa, zde něco z tohoto spisu sděliti.

Nejdříve popisuje se způsob, jakým mumie se zabalovaly.

„Vrstva po vrstvě následovala, střídalo se množství úzkých tkanic, pravidelně a souměrně na-
točených, s většími ústřižky, které se přes celé údy táhly a shluky tkaniva pokrývaly, jimiž pozů-
stalé prohlubeniny vyplněny byly.“ Množství tkaniva, k tomuto zaobalení upotřebeného, zajisté u
všech egyptských mumií neslýchaný počet obnáší, neboť dle množství, které p. Dr. Čermák sám na
popsaných dvou mumiích nalezl, nezdá se býti udání cestovatele Sieberta nedůvodné, že se k zao-

*) Při té příležitosti opravujeme omyl tisku, jaký se na str, 185 vloudil do udání léta, ve kterém
se náš Šternberk narodil. Na místě 1751 má tam totiž státi 1761, jakož i patrně ze všech
pozdějších dát vysvitá).

287

balení jediné mumie 400—500 loket potřebovalo. (Co se látky tkaniva tohoto týče, dokázal p. Dr.
Čermák aspoň o těchto dvou mumiích, že se skládá. z vláken lněných, což tím důležitější jest,
protože o tom dosaváde žádného ustáleného mínění nebylo. Drobnohledným skoumáním dokázal p.
Dr. Čermák nevývratně Iněnou povahu podotknutého tkaniva.

Následující rozpravy vztahují se na zodpovídání přísně vědeckých otázek, o čemž zde pro ob-
mezenost místa jednati nemůžeme. Za to podáváme zde úvodní slova k druhému oddělení, kdežto
všeobecných poměrů se dotýká,

„S podivením a zvýšeným účastenstvím díváme se na dobře zachovalé podoby lidských těl, která
od dávných věků, když na břehách nilských ještě osvěta a vzdělanost květla, zhoubnému času vzdo-
rovaly. Nestálost ústrojných tvarů jest předmětem denní zkušenosti v takové míře, že i nevzdělaný
užasne při poznání toho, jak věčnému oběhu látky v této případnosti meze se položily. Spatří-li se
ale ta sama těla, na nichž před více nežli dvěma tisíce lety ona tajůplná, ještě ve svých sutinách
velikolepá egyptská vzdělanost spolehala, vzbudí se i méně pohyblivá obraznost, aby se rouška dávno-
věkosti odestřela a živý hluk v lidnatých Thebách, v staré Memphidě před oči postavil, všechny
drobné slasti a strasti života vezdejšího, všechny důležitější otázky a názory obnovily, jimiž se
druhdy srdce a hlavy těchto lidí plnily a pohybovaly.

„Vědeckému, chladnému rozjímání podávají mumie nemenší látku k vážným a vydatným stu-
diím, jakož i toho zvláštně dojímají, kdo s oblibou myslí je ohledává.

„Čím geologovi jsou rostlinné a zvířecí skameněliny, jimiž se pravěké doby a dějepis zemské
koule ve velikých obrysech naznačiti mohly, tím jsou anthropologovi starobylosti, jaké při mumiích
shledává. Mumle jsou také skameněliny, jež neustálá badavost z tmavých podzemských skryší vytě=
žila a mezi listy dějepisu nalezla, jako skamenělé tvorstvo mezi vrstvami země. © Starý Egypt, jak
se ve svých přirozených okolnostech nutně vyvinul, jest také zahynulý útvar, sáhající se svými sta-
vitelskými pomníky, sochami a obrazy, jakož i mnohými dosaváde trvajícími názory až do nynějška.

„Mimo archeologickou maji mumie i fysiologickou zajímavost, ukazujíce nám, jak se balsa-
mováním podařilo, člověčí tělo zachovati a nevyhnutelné rušení ústrojné látky zastaviti.

»„Dosaváde se na tom přestávalo, obdivovati se velmi dokonalému zachování všeobecných forem
tělesných, tvářnosti, vlasů, obočí, brv, nehtů atd,, ostatně se dle mé zkušenosti nestaly žádné znač-
nější pokusy, aby se povaha mumií pomocí drobnohledu skoumala.“

Následující nyní rozpravy obsahují výsledky drobnohledného skoumání na obou mumlích, z čehož
vyplývá překvapující udaj, že tajemné prostředky, jichž Egypťané kbalsamováni užívali, nejenom k za-
chování zevnitřních forem sloužily, nýbrž i nejůtlejší drobnohledné částky před zahynutím až dosaváde
zachránily. Spisovatel přidal k svému dilu tabuli, na níž drobnohledné průřezy vlasů, kůže, chru-
plavky, ba i svazů a svalů těchto mumii vyobrázené se spatřují. Zachování těchto částí během
několika. tisíciletí jest tak dokonalé, že nejenom buňky v dřeni, kůži vlasů, ba i jadérka v buňkách
kožních a chruplavých viděti jest. Co ale mikroskopistovi nejvíce podivně jest, i jemná vlákna nervů
jsou ještě tak dokonale zachována, že se v nich patrně látka korová od látky dřenní rozeznati dá.

Představí-li sobě čtenář, že tlouštka takových vláken, z nichž se nervy skládají, sotva tisící
dil jediné čárky překročuje, podiví se zajisté také tomuto zvláštnímu zachování. Jako nervy sklá-
dají se i svaly z přetenounkých vláken, sotva dva- neb třikráte tluštších nežli vlákna nervová ; na
mich pak pozorují se příčné rýhy, a i tyto dají se dosaváde poznati. Při uvážení těchto pamětiho-
dných udajů namítá se sama sehou otázka, jakým způsobem staří Egypťané toto dokonalé zachování
mrtvol možným učinili. Dějepisné zprávy jsou v tom ohledu velmi nedostatečné, ale dá se očeká-
vati, že i způsob ten se vyskoumá, bude-li ještě několik takových prací se stejnou zevrubností a
stejným důvtipem vyvedeno, jako práce zde dotýkaná.

Nejhlavnější oučinek musí se patrně připočísti pryskyřicím, jimž se i nejůtlejší díly těla pro-
nikly, neboť nejenom dutina břišní a prsní jsou pryskyřnatou látkou dostatečně vylity, nýbrž i du-
tiny lebky a páteře jsou pryskyřicí naplněny. P, Dr. Čermák se domýšlí, že se tato lárka bezpo-

288

chyby nosem do lebky a páteře vlila, kdežto předlím již mozek a mícha kaustickými prostředky
z těchto míst odstraněny býti musily. Ale lučební povaha upotřebené pryskyřice, jakož i způsob, ja-
kýmž se zhotovovala a k potřebám obracovala, jsou docela neznámy. Vše k tomu ukazuje, že jen
nevýslovná pečlivost, upomínající na umělecký pud mnohých zvířat, takových výsledků docíliti mohla
Byť se obyčej balsamování také u jiných národů, jako u Peruánů a Guanchů, nacházel a snad vý-
sledkem náboženských názorů býval, předce dosvědčuje více nežli tisícileté trvání tohoto obyčeje,
že byl snad předce něčím jiným, nežli tím, co nyní nazýváme obyčejem. Ony pyramidy, Xatakomby
a tyto nesčíslné mumie, jaká lo nesmírná zbytečná práce! Tyto věci rovnají se spíše k pracně
snešeným hromadám mravenců a termitů, práce tyto připomínají ne tak pilnost snažnou a užitečnou
národů civilisovaných, nýbrž spíše bezvědomou dělnost včel. Z jakých příčin tak těžko se poznává
povaha starých Egypfanů ? proč se nám napořád ještě jejich zřízení tajné býti vidi? Snad to spo-
léhá na témž základě, kterýž mám činění zvířat divné a nmevýstižné představuje. Zakládá-li se
svoboda duševní vedle výroku jistého velikého filosola právě na tom, že všichni pomyslové jistou sou-
měrnosti v duši uložení jsou, zajisté tu památky nejstarších národů skrovných jenom svědectví 0 této
duševní svobodě poskytují: nýbrž dosvědčují, že průchodem mnoha tisiciletí napořád táž myšlénka
v hlavách takového národu panovala, podobně k oněm napořád stejným účinkům všech pokolení zví-
řecích jednoho rodu. Bezpečně trval obyčej balsamování za mnohá století ; tomu nasvědčuje nejenom
dějepis, nýbrž i ono nesčíslné množství mumíí, kteréž dosud v katakombách se nalezají, ačkoli podle
udání pocestných Arabové prý své strážní ohně mumiemi (pryskyřicí napuštěnými) udržují. Ano i
v katakombách samých časem mumie samy od sebe se zapalují, odkud potom veliké zpustošení po
oněch starých kryptách vzniká, :

Navěští o přírodovědeckých knihach,

Pravé vyšel a v knihkupectví Calvovském se vydává první svázek od nás již v čísle 5. to-

hoto časopisu předběžné oznámeného Fryčova
Přírodopisu evropského placiva :

Obsahujeť svazek ten čtyry tabule, z nichž na první vyobrazení jsou ptákové supovití, na
druhé a třetí praví sokolové, a na čtvrté také již krahujec a kukačka. Každá tabule tištěna jest
desetí kameny, totiž pro každou barvu jedním, a poněvadž vzaty jsou k tomu barvy olejové, má
každý takový obraz cenu olejové malby. Použito jest k tomu papíru silného, který, jsa desetkráte
lisem protažen, téměř nezrušitelnosti nabyl.

Podotknouti při tom potřebí, že v dile pana Fryče ptáci ne všude přísně podle vědecké sou-
stavy sestavení budou, nýbrž vice podle podobnosti barev, což usuadňnje technické vyvedení prau-
ného barvotisku. To jest jmenovitě příčinou, proč dostalo se kukačce místo mezi sokoly, a z té po-
dobnosti v barvě vysvětluje se také domnění obecného lidu našeho, že kukačka časem proměňuje
se v poštolku.

Ke druhému svazku, s jehož vydáním dle možnosti bude pospíšeno, připojen bude text, a sice
v jazyku českém, německém a francouzském.

Oznamujíce vzácné toto dílo nadějného našeho mladého krajana nemůžeme než s chloubou
zmíniti se o výtečném vyvedení obrazů, kteréžto vyšedše z lithografické dílny pana Habla mistrov=
ským vyvedením svým dosahuji všeho, seč jenom jest umění kamenopisné,

S druhé pak strany veledůležitým zjevením jest spis ten v literatuře naší, jakožto nový důkaz
jejího vždy většího se emancipování od pouhého dilletantismu. Spis ten má totiž objektivní cenu vě-
deckou a vyhovuje opravdové potřebě citěné ve světě učeném.

Května slovenská, čili opis všech na Slovensku divo rostoucích a mnohých zahradních
zrostlin. Sepsal a vydal Dr. Gust. Reuss. V Báňské Bystřici 1853. Tiskem
Františka Lorbeera. Čena 3 zl. slr.

Spis tento vyniká netoliko bohatostí svého obsahu, nýbrž i NÍ jak vnitřní tak ze-
vnitřní, tak že netoliko literatura naše českoslovanská jím opravdově jest obohacena, nýbrž i věda
sama rozšířena. © Těšímeť pak se tomuto pěknému plodu slovenské literární činnosti tím více, čím
vzácnějším úkazem jest na oné, posud bohužel vždy ještě valně zanedbané půdě našeho kmene.
Kýž by vůbec snaha vědecká většího rozšíření získala u našich bratrů Slováků, neboť jenom v ní
spočívá spása !

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1853.

Z1VA.

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ.

Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí,

Číslo 10. Říjen 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se
v kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,

kdežto se čísla vydávají. Zasilá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř.

By ČZ 3 181).

Jak málo ještě jest rozšířena pravá známost přírody, patrně vysvitá z mnohých
běžných frásí, jaké každodenně slýcháme. Tak n. p. mluví se o mrtvé přírodě,
naproli přírodě oživené, jakoby něco v přírodě mohlo mrtvého býti, kdežto příroda
sama jest život. Anebo vynáší se velikolepost ledových hor, temenem svým nad oblaky
sáhajících, bez povážení, že v přírodě nic není velikého ani malého, a že rozdíl ten
leží toliko v obmezenosti našich smyslů. Vělších zajisté divů nalezáme v oboru zpy-
lování drobnohledního nežli ve všech oněch předmětech, které kolossálními rozměry svými
oko naše schvacují. Žasnete nad mocňoslí rozvzteklené bouře, děsíte se ohromné síly,
ježto pracuje v zuřící sopce: ale sil těch skrytých, které neunavně po tisíce a mili-
ony let působí zpovolna a bez hluku, aby měnily tvářnost a podobu země, těch sobě
nevšímáte, poněvadž účinky jejich nedolehají násilně na smysly vaše a jenom delším
časem slávají se patrnými. A předce síly tyto nepozorované dovozují nekonečně více,
než onyno prudké chvilkové výbuchy. Vůbec působí příroda mnohem více tajně a zne-
náhla, nežli hřmotně a prudce, a veliké převratly její znatné jsou toliko z výsledků,
nikoli však z pochodu svého. Věru, není v přírodě předmětu na oko sebe nepatrněj-
šího, aby neměl v hospodářství všesvětovém vykázaný sobě důležitý úkol.

Hle onen křemen, ležící povrženě na břehu potoka. Pamatujeť on tisíce let,
nesčíslná pokolení viděl kvésti a hynouti. I om však podlehal proměnám, než co jiným
tvorům bylo celé století, jemu bylo toliko dnem. Nejprv spočíval tamto nahoře v horách,
i vzbudil se v něm pud útvarní a on vzrostl v podivné krystaly, kmitající se pěknými
barvami jako nějaký kamenný květ. A však ostrý vzduch ohryzoval po mnohá století
souměrné hrany jeho, deště a sněhy vžíraly se v tvrdou jeho útrobu, až konečně di-
voká bystřina splákla ho dolů. Tu ležel v úzkém řečišti, a divoké vlny valily se přes
něj, on ale nastavoval jim obrněná svá prsa a hrdě vzdoroval jejich návalu, Na dlouze
však ani nejsilnější obr neodolá přesile nepřátel malých. Neunavný proud bez ustání

=

*) Z části dle Friedricha Kórnera: Der Mensch und die Natuť, Leipzig, Fried, Brandstetter 1853,

19

290

dorážel naň hladícím tokem, až v prošlém čase na kulato jej olízal. Potom prudký příval
vyvrhl jej na břeh, kdežto leží na písku mezi jiným kamením, vydán ve dne v noci,
v zimě v letě všelikým škůdcům naň dolehajícím. Vzduch, jenžto vše proniká, neodo-
latelně se vdírá v nejmenší jeho škrty a lrhliny, za ním v patách následuje vlhkost
a nemilosrdně tráví kamenné jeho živobylí. Bez obrany leží ubohý křemen mezi tra-
vami okolo něho vyrůslajícími, ježto živí se silou jemu ucházející. Již vlhký: mech
upial se na něm a shromažďuje vodu v jeho rozsedlinách. Neodvratná, ač pozdní, mu
nastává zkáza, a křemen zetlí i rozsype se v prach.

Tak dokonal křemen živobytí své jakožto nerost. Slušno ohlédnouli se zpět na
jeho působení v této říši přírodnin. Můžeť právem slouti křemen duchem všeho ka-
menstva, neboť kdekoliv kamení úsilně vzmáhá se k útvaru, tam i on jest činným,
dávaje podobu a barvu. (Co hlacený a zrnitý křemen stavěti pomáhá netoliko velikánské
báně hor granitových, nýbrž i vlnovitě se táhnoucí hřebeny rulové. Kladivo horníkovo
všude potkává se s ním co s věrným průvodčím to tajemné říše kovů. V Mexiku
chová v sobě čisté stříbro, v Šťávnici ryzí zlato. Všude přijímá na se jinou podobu,
se všemi kovy, kameny a zeminami se pojí a všude v jiné tvářnosti a barvě se obje-
vuje, brzo ve svitu fialovém co ametyst, hned v krvavé záři co karneol, tamto v jemném
lesku co bílý opal, zde v pestrobarvých pruzích achatu. Jako ztracen zabloudil tuto
mezi křidové vrstvy v podobě křesacího kamene, chovaje v sobě jiskry onoho praohně,
z něhož sám pošel v době utváření se světa. Jinde jako buližník nahromaděn leží
v ohromných spoustách anebo tvoří podivné sloupy pískovce, podobající se k zakle-
ným hradům; opět jinde dřímá v tajných komorách a rozsedlinách skalních co čistě uhla-
zený křišťál. Všude v říši nerostů potkáváme se s křemenem nebo s otcem jeho kře-
míkem, on vše spojuje, všemu uděluje životní sílu a tvar; jemu z veliké části povinno-
vána jest země za pevnost svou, Docházíť pak on za to skvělého uznání: pracně do-
bývá horník z hlubin země tyto kvěliny kamenné, umělá ruka klenotníka zvýší lesk
jejich bedlivým uhlazením, obloží je zlatem, a člověk potom ukládá je co drahé poklady
a -o velikých slavnostech zdobí se jimi na odiv světu. Všecky skoro třpytící se dra-
hokamy v korunách královských a ve skvostném šperku dám podobu i barvu berou
od křemíku.

Tak skvělého losu nedostalo se onomu křemenu na břehu potoka zvětralému,
a však smrt jeho jakožto kamenu neukončila spolu běh jeho působnosti. Jako přechá-
zejí komety z jedné soustavy sluneční do druhé, tak přechází křemík z říše nerostů
v říši rostlin. Křemenité půdy polřebí jest ke zdaru veškerého obilí, kteréžto kořínky
svými ssaje křemennou látkou ve vodě rozpuštěnou, z níž utvořuje sobě pevnější své
částky. Bez křemene nebylo by polní úrody, nebylo by orby, nebylo by stálých sídel
lidských a následně ani té vysoko pokročilé vzdělanosti, již úplným právem nazýváme
květem ducha člověčího.

Neníť však tímto uzavřen obor působnosli křemene v říši rostlin. Dáváť krom
toho křemen původ neuvěřitelnému množství přeúllých řas, po dlouhý čas za ná-
levníky považovaných *), kleré, ačkoliv okem jen pomocí drobnohledu jsou postižitelny,
chovají v sobě takovou rozmnožovací sílu, jíž nic na světě se nevyrovná. Každá z těchto
řostlinek, jichž teprv milion naplňuje jeden krychlový palec, rozmnožuje se denně

2) Viz následující článek o řasách,

291

čtvernásobně, tak že jediná čítá v desíti dnech více než milion polomkův. Ty všecky
dohromady směstnají se v krychlový palec a váží toliko dvoutisící díl jednoho zrna čili
granu.. Trilion jich váží 65,000 liber a pokrývá 1000 krychlových palců; v jediném
však měsíci vzroste potomstvo jejich tak velice, že pokrývá čtvereční míli na 1*/, stře-
více hloubky! Ve přístavu Vismarském a Pillavském, v bahně u Františkových lázní,
v ústí labském a nilském, v pustině Saharské tvoří křemenové kůry zetlelých těch
rostlinek vělšínu písku, jinde skládají se z nich mocná ložiska jako na Kučlinské hoře
u Biliny , a půda, na které stojí Berlín, pouze a jedině skládá se z mich, místy až
na 400 stř. hloubky. Toto jsou oučinky křemene, jehož činnost prošedši dvě říše pří-
rodnin, vrací se zase k té, z níž původně byl vyšel. Kdož medle ukáže mně div nad
tento větší !

Ten oběh vykonává křemen v přírodě, a však nastává mu ještě úkol jiný, úkol
vznešený, když se ho zmocní lidský průmysl. Ruka člověka sáhne po něm, rozemele
jej na drobno, přidá vápenného a sanýtrového prachu a další práci zanechá ohmi.
V mocném plamenu rozpustí se hmota, promění se ve žhavou tekutinu, a vystydnouc
učistí se v průhledné sklo, Sklem ozbrojen vychází člověk odkrývat divy a tajnosti světa.

Onino Fénikové, kteří zhotovovali první sklo, ani ve snách netušili, že utvořili
moc, jejíž pomocí slaviti bude člověk vítězství badavého svého ducha. Oni se radovali
z toho třpylivého lesku, okrašlovali jím jídemy své a zhotovovali ze skla překrásné ná-
dobí, které po mnohá století pokládáno jest za nejskvostnější okrasu královských pa-
láců. Bohatý Říman pyšnil se křišťálovou průzračností svých skleněných pohárů, tak
daleko však nesáhal jeho výmysl, aby byl použil skla k osvětlení svých nádherných
komnat. Paláce světovládných velmožů římských neměly přívělivých skleněných oken,
jakými za našich dnů opatřena jest i chatrč ubohého nádenníka. Spletené proutí vrbové
anebo dřevěné okenice nuzně chránily před deštěm a slotou příbytky pánů světa. Té-
měř tři tisíce let užíváno skla z rozkoše, nežli ho použito k osvětlování bytů lidských.
Ještě Eneáš Sylvius připomíná skleněných oken jako vzácnosti svého věku.

Žehnati měli bychom onen den, v kterýžto zasazena do okna první skleněná ta-
bule, sloužící zdraví a blahobytu. Kterak vesele osvětluje světnici řemeslnickou slunce
oknem prohlížející! Jak mílo jest u večer před ulehnutím pohlížeti oknem na ohvězděné
nebe! Jak blaho jest nemocnému dívali se oknem na modrou oblohu a zelené stromy
zahradní! Ach, jak velice zvýšeno bylo by jeho utrpení, kdyby okenice komnaty jeho
zavřeny měly býli po více neděl anebo i měsíců! Tak stal se křemen dobrodincem
milionů lidí, jimž ulehčuje a okrašluje živobytí,

Ke všem vědomostem přírodním, kterých nabyl člověk v posledních třech sto-
letích, pomohl mu křemen. On ani na okamžení ho neopuslil: provázel ho do dílny,
vystupoval s ním na hvězdárnu, při ruce byl mu ve všech badáních. Viz tamto vedle
lůžka choroby láhvičku s lékem, nepatrnou a bezcennou. Bedlivá hospodyně odstaví ji
stranou, když jest vyprázdněna, nehněvá se však, když hrající chlapec z nenadání mí-
čem svým ji na kusy rozbije. Jakž ale, kdyby všecky láhvice na léky měly býli od-
straněny ? Jaká lálka byla by dosti lacina a spolu také dosti trvanliva, aby odolala těm
ostrým tekutinám ? Lučebník nemohl by konali své zkoužky bez skleněných trubic, kři-
vol a láhví, an žádný kov aniž klerá jiná látka nevzdoruje kyselinám, ohni a vodě v té
míře jako sklo, které nad to průhledností svou i lu výhodu poskytuje, že možná po-
zorovali to, co se děje u vnilř nádoby, Všecky pokroky v poznání úslrojných i ne-

19 *

292

ústrojných předmětů učinil člověk z větší části pomocí křemene, který zároveň fysi-
kovi k tomu slouží, aby hranolem rozdělil paprsek světlový a outlými měrami vyměřoval
nejmenší, téměř neviditelné prostory.

An dáma v strojírně své nemůže pohřešiti skvostného velikého zrcadla, a dvorný
panáček zrcádko na měkký kartáček si přilepuje, aby je s sebou nosili a dle libosti
v něm zhlížeti se mohl, přírodozpytec vznešených výsledků nabývá pomocí zrcadla
a silného flintu. Křemenem zmocňuje se prchavého paprsku slunečního, který dle vůle
jeho musí mu ukazovati věci blízké i vzdálené, největší i nejmenší. Krátkozraký i da-
lekozraký hledají pomoci u křemenu, který jim paprsky světlové zachyčovati a tak po-
řádati musí, aby každá věc stavěla se v přiměřenou dálku. Chce-li stařec čísti' slovo
boží, sáhá k brejlím ; lodní pak kapitán a vojenský vůdce, chtějí-li přehlédnouti daleké
moře neb rozsáhlé bojiště, berou do ruky dalekohled.

Na mnoho mil daleko vidí po moři lodník skrz dalekohled, hvězdáři otvírá teleskop
výhled do všehomíra na tisíce milionů mil. Tajemství světa odhalují se před ním, kte-
rýžto jediným zřením přehlíží nekonečné proslory a nepamětné časy. Hvězdy zjevují
mu věčné zákony světové. Jak mnoho povinni jsou křemenu Keppler, Galilei, Herschel,
Arago, Encke! K jaké hojnosli nálezů dal podnět křemenitý písek, stav se vrukou lidských
sklem předmětovým, poddutým zrcadlem a broušenou čočkou! Od výskumu k výskumu,
od pravdy k pravdě spěchal duch lidský od těch dob, co mu křemen. otevřel výhled
do nekonečnosti všehomíra. Om vyměřil dráhy hvězd na. nebi, jejich velikost i čas
oběhu jejich až na nejmenší částici, Vznešený jest pohled na hvězdnaté nebe v jeho
slávě, ale vznešenější jest lidský duch pronikající vesmír a obsahující jej v celé jeho
nekonečnosti! A k velikánským těm výsledkům jistě a bezpečně vedl člověka — křemen !

Ano, křemen uvádí člověka v říši velikosti, nekonečnosli ; a však stejně bezpečně
uvádí ho též v říši malosti a drobnosti, mizící před jeho smysly. Vedle věžovitého teleskopu
Herschlova a Rossova pracuje drobnohled Schleidenův. Tu otvírá se v nepatrném prášku
nový svět, a meze všehomíra i v malosti ustupují do nekonečna. Kamkoliv zamíříš
drobnohledem, všecko všude životem jen se hemží. Kapka vody stane se nesmírným mořem,
oživeným nejpodivnějšími tvory v nemenším počtu nežli veliký ocean. Ano stejně ve-
likolepá jest nekonečnost světa mikroskopického jako světa teleskopického, a nesnadno jest
rozhodnouti, co zasluhuje většího podivení, zdali neobsáhlost světových souslav v ne-
konečném prostoru, aneb ústrojnost a tuhá životní síla oněch neviditelných zvířátek,
jimž kapka vody jest celým světem. Křemen to jest, který nám otevřel obojí ten ne-
viditelný svět, tam na nebi i tuto v kapce, který vědu lidskou uvedl až na samý práh
nekonečnosti, Křemen jest vtělené světlo, ježto vidí i velikost skrytou v nedohledné
dáli, i malost ztracenou v neviditelné drobnosti. Jest to neunavný duch nerosteciva,
pudící k ustavičnému pokroku, jenžto stal se nástrojem hlubokého skoumání, rodištěm
živých božských myšlének. "

Ty, křemene, jsi slovo, ježto mluví příroda k člověku. V tobě hmolný, líný
kámen oduševňuje se v světlo; hrubá hmota ve službě člověka ušlechťfuje se v nástroj
myšlének. Ty v obilí živíš tělo naše, ty nám připravuješ pohodlí, tys prostředníkem
vzdělanosti a. poučuješ ducha. Tys živý příklad velikánského působení malých věcí,
Sláva tobě! Kdyby Řekové byli znali působnost tvou, byli by tě oslavili v nad-
šených hymnech.

293

O zrůstu bylin.
Od Julia Saxa.
NI.

O některých řasách čili vodních vlasech.

Snad jsem již v předešlém čísle v pojednání o houbách trpělivost čtenářstva příliš napí-
nal, an nízké tylo rostliny neveliké důležitosti v životě obecném mají; tím více musím nyní
žádati o přívělivou pozornost při výkladu ještě nepatrnějších rostlin, totiž řas (Algae).
Ale právě skoumání těchto nízkých rostlinných tvorů stalo se v novější době přebo-
hatým zřídlem nových vědomostí v oboru rostlinosloví, tak že se tyrditi může, že skou-
mání řas v posledním desítiletí nauku rostlinářství více obohatilo, nežli jakékoliv skou-
mání v posledním století. Má-li se zrůst a život vyšších rostlin, -o nichž později je-
dnati chceme, jasně a důkladně vyložili, jest nevyhnutelně potřebí, nyní o řasách jednati.
Chci tedy, jako před tím při houbách, několik hlavních tvarů těchto vůbec málo známých
rostlin vylíčiti a pak některé všeobecné úvahy k tomu připojiti. —

Zvláštní znak, jímž se celá třída těchto rostlin vyznamenává, jestten, že jednot-
livé buňky, z nichž se řasy skládají, jistou samostatnost, totiž neodvislost od ostatních
dílů mají. Tato samostatnost jde často tak daleko, že jednotlivé buňky docela od sebe
se oddělují a pak svůj zvláštní obor proměn probíhají, a jenom svým původem z jediné
malky co části jednoho celku se poznávají.

Jeden z nejnápadnějších příkladů této zdánlivé anarchie poskytuje obor druhu,
nazvaného

Stygeoclonium stellare.

Kameny, které leží na vlhké zemi, zdi, po kterých teče voda, kamenné nádržky
u studnic a také mokré klády a prkna potahují se obyčejně z jara jemným zeleným po-
vlakem, který se v příznivých okolnostech v zelený polštář proměňuje. Zelená tato
hmota jest zajisté každému známa: jedni ji nazývají zeleným blátem, druzí ji považují
za výsledek hnití, v čemž ale pravdy nemají; neboť zelený povlak tento tvoří se teprva
potom, když hnijící těleso již v neústrojné části se rozpadne, a voda, ve které hnilo,
docela se vyčistí. Podle Angličana Pristley-e, který tuto látku nejdříve drobnohledem
poněkud proskoumal, nazývá se také vůbec Pristleyovou hmotou.

Nepouštěje se do výkladu mnohých domněnek, kterými se podstata látky této
v starší i novější době vykládala, budu raději hned vypravovati, co se pozorovateli ob-
jeví, položí-li kousek Pristleyovy hmoty pod silný drobnohled, který asi 400krát v prů-
měru zvětšuje, Dá-li se část podolknuté zelené látky na skleněnou desku pod drobno-
hled a rozředí-li se kapkou vody, spatří se, byla-li látka jasně zelená, nesčíslné množství
malých zelených kuliček, které se ničím krom velikosti od sebe nerozeznávají (Tab. XIII.
Fig. 1, a).

Větší kuličky leží porůznu, menší a nejmenší v hustých chomáčích. Obrátíme-li
svůj zřetel k některé z větších kuliček, poznáme na ní tři části (Fig. 2. e), totiž zelený
měchýřek všude stejně zbarvený a u vnitř mnohem menší měchýřek uzavírající, na
povrchu ale co sklo jasnou polokoulí obejmutý. Tak se nám objeví jenom větší, neboť
menší představují se pouze co jednoduché zelené měchýřky, a vždy můžeme ještě menší
vybledati, které, ač jsou 400krát zvětšeny, předce jenom co lesklé puntíčky vypadají.

Tato nesmírná prvopočáteční maličkost přivádí nás k úsudku, že tělesa talo po-

294

vstala samostlalně, totiž bez dělení jiných kuliček, pouhým chemickým pochodem, Ku-
Jička, k jisté velikosti dospělá a potom se dělící, nerozpadává se nikdy více v tak ma-
linké částečky. Nepovstávají-li tedy ony přemalé kuličky z vělších měchýřků, musejí samy
od sebe povstlávatli.

Všechny ty jednotlivé kuličky musejí se co jednoduché rostlinné buňky považovali.
Starší pozorovatelé, neznajíce pravou souvislost, původ a vyvinutí těchto buněk, každou
jednotlivou buňku nazývali rostlinou a naznačili ji jmenem Proto coccus (protos==první,
coccus Z zrno), poněvadž tylo jednobunečné rostlinky takřka počátek rostlinstva tvoří.

Na těchto jednoduchých buňkách dají se životní výjevy a proměny rostlinné
buňky nejsnáze a nejjistěji pozorovati, Selře-li se totiž zelený povlak z předmětů, na
nichž se tvoří, a rozředí-li se jemně v sklenici, objevuje se v něm již za jediný den,
když pokojně stál, největší rozmanitost proměn. Po jistém čase ukáže se totiž tam,
kde se hladina vody skla dotýká, zelená obruba, která se den ode dne šíří a konečně
celou stěnu sklenice potabuje, pokud totiž pod vodou stojí. Dá-li se částečka této ze-
lené obruby pod drobnohled, naleznou se opět ony již nahoře podotknuté kuličky, ale
větší a krásnější, a objeví se vůbec čilejší život, který patrně na to ukazuje, že útlé
rostlinky tyto teprva zde ve vodě svého pravého stanoviště nalezly, Dokavad byly
umístěny na kamenech nebo na vlhkém dříví, spočívaly pokojně; když se ale na ty,
které v sklenici nasazeny jsou, mezi 5, a 8. hodinou z rána díváme, překvapí nás výjev
zvláštního čilého života a víření. V této době rozmnožují se totiž zelené kuličky nej-
raději. Dospělé kuličky leží docela pokojně, menší ale chvějí se neustále, a máme-li
dosti trpělivosti, abychom celou hodinu jednu buňku pozorovali, můžeme povstání po-
tomstva od stupně k stupni poznali. Buňka z počálku okrouhlá obdrží totiž pod našima
očima kolem do kola vtlačený vrub (Fig. 2, a), jakoby lenounkou nitkou stažena byla,
tento vrub stává se vždy hlubším a vniká do vnitřku měchýřku, který však nikoli se ne-
roztrhne. Konečně rozpadne se měchýřek ve dvě nové buňky. Byl-li dosavádní úkaz
dosti zajímavý, jest následující překvapný, neboť obě buňky dělením povstalé nezůstanou
nepohnutě ležeti, nýbrž jak mile se oddělí, začínají se zponenáhla chvěti, vždy rychleji
a rychleji, až konečně slřelhbitě odplynou, točíce se kolem své osy. Pozorujeme-li za
teplého dne o několik hodin později, k. p. okolo desáté hodiny, zelenou obrubu na skle,
shledáme, že nesčíslné buňky tím způsobem se pohybují; ve všech směrech plovou mezi
sebou, vrážejí do sebe, odrážejí se, vracují se, a zkrátka všechno jejich pohybování
upomíná na nálevníky (Infusoria), ačkoliv zkušené oko v okamžení je rozezná. Toto
víření trvá až do poledne, pak se pohybují jenom některé jednotlivé buňky, ostatní leží
docela pokojně. Již při víření rostly v objemu, nyní, když pokojně leží, jest zrůst je-
diný zábyv jejich. Původ podotknutých pohybů není znám, ačkoliv se ví, že pohybo-
vání jenom v jistých okolnostech se objevuje. Neboť jenom ony buňky víří, které právě
dělením z mateční buňky povslaly; právě povstalé buňky rozeznávají se mimo to od
starších tím, že mají podobu podlouhle vejčitou a na užším konci jasnou průhlednou
tečku, kdežto starší nepohyblivé okrouhlou podobu a veskrz stejnou zelenou barvu
mají. Nejhlavnější znak ale jest ten, že vířící buňky právě povstalé na jasném konci
dvě tenounká vlákna mají, která hned zmizí, jak mile se buňky usadí (Fig. 3.). Ještě
před několika lety považovaly se tyto vířící buňky za zvířátka, když se ale poznala řada
proměn, které podlehají, a když z toho vysvitlo, že podstata jejich jest rostlinná, upu-
slilo se ovšem od této domněnky. Samovolné pohybování, druhdy jenom zvířatům při-

295

čítané, musilo se i rostlinám přepustili, ačkoliv již mnohé způsoby pohybův dříve na
vyšších rostlinách se pozorovaly, jak o tom v pozdějších rozpravách pojednáme. Vraťme
se ale opět k svým vířícím buňkám.

Když se buňky usadí, začnou hned ze sebe zvlášlní látku vypocovati, která na
zevnilřku ztvrdne a buňky co průhledný měchýřek obejme. Kůžička tohoto měchýřku
slává se pořád Wustší, a konečně může se na ní několik vrstev rozeznati, které jakožto
souslřední misky zelené jádro objímají (Fig. 2. f).

Nyní počne nová řada proměn, ale nikoliv u všech buněk, které z jediné nebo
z dvou podobných matek povslalý. Jedny z uložených dříve vířících buněk zůstanou
na vždy leželi, sesilňují svůj zevnitřní obal a vyvinují u vnitř škrob, zpočátku jenom
v jemných zrnkách, později ve vělších, až se celý vnitřek škrobem naplní. Později
zmizí i zelená barva a jislým lučebním pochodem promění se v červenou. Kdyby se
pozorovatel vůčihledě o všech těchto proměnách tisíceronásobně přesvědčiti nemohl,
sotva by uvěřil, že červená nepohyblivá buňka vlastně jest totožná s vířící zelenou.

Jiné buňky proměnují se jiným způsobem. Zůstanou totiž také po jistý čas ležeti
a vytvoří sobě průhledný obal, z rána ale připravují se opět k dělení. Zelený měchýř
rozdělí se ve dva nebo čtyry nové, a lyto zůstanou v průhledném vaku ležeti (Fig.
2. b); každý z nových těchto měchýřků vylvoří pak svůj zvláštní obal. V této době
spatřuje se v zelené hmotě, která se mezi. tím značně byla rozmnožila, množství velikých
a krásných měchýřů, v nichž zase dva neb člyry jsou uzavřeny; v každém pak leží ze-
lené jádro (Fig.2. c). Již podobá se celek více rostlině, ale proměny nejsou ještě ukončeny.
Každý z uzavřených měchýřků může se ještě ve čtyry nové buňky rozděliti, tak že opět
zůstanou obejmuty společným obalem, a to jde dále, až povstanou celé soustavy vzá-
jemně se objímajících měchýřků, v nichž se zelené buňky nalezají (Fig. 2. d). Spařují se
někdy shluky, kde v jediném měchýři více nežli třicet buněk vězí. Takové složené
potomstvo povstává tedy z oněch jednoduchých buněk, které tvoří na zdech zelený povlak.

Zelené buňky ve velikých měchýřích nezůstanou ale dlouho lesklé, nýbrž zpo-
nenáhla naplní se též škrobovými zrnky, obdrží nepravidelný tvar a rozpadnou se ko-
nečně v zelená zrna (Fig. 2. 9). Že v nich skutečně škrob jest, o tom se můžeme pře-
svědčiti lučební zkouškou. Neboť roztokem jodovým zbarví se škrob krásně fialově,
a z většího množství řasové látky dá se škrob i pro sebe připraviti. Odvaří se totiž
část v rozředěné kyselině sirkové, čímž se obaly rozpustí, pak se přidá draslo (kali),
aby se kyselina zobojetnila a zrnka škrobová neporušila, k čemuž ovšem dobré pozor-
nosti jest potřebí. © Tak tedy i ta zelená nepovšimnulá látka na studnicích a stěnách
obsahuje v sobě onu důležitou látku, totiž škrob, k vůli níž miliony lidu v potu tváře
pole vzdělávají. Jak se ale škrobová zrnka do zelených buněk dostávají? Nedostávají se,
nýbrž povstávají tam. Tekutina v buňce a v okolí jejím vyměňuje se neustále, tím při-
chází i kyselina uhličnatá do buňky, a to právě pomáhá k utvoření škrobu, jenž skládá
se z uhlíku, vodíku a kyslíku, kteréžto látky životní činností buňky se spojují.

Všechny dosavad popsané proměny tvoří nepřelržený řetěz přerodů, čímž se
jednoduchý nepatrný Protococcus v krásnou rodinu buněk promění. Není tomu dávno,
co se souvislost a vývin těchto buněk zná, a tedy má v botanice dosavad každý tvar
své zvláštní jmeno. Posledně podotknutá rodina buněk uvádí se ještě nyní co zvláštní rod
pod jmenem Gloiocapsa (gloios — slizký, capsa — měchýř). Rozumí se ale samo sebou,
že se rozličné stupně vývinu při jednom a témž tvaru nesmějí považovati za zvláštní

296

druky, neřku-li za zvláštní rody. Neboť již pojem druhu spojuje v jeden soujem rozličné
znaky a výjevy, které vzájemně ze sebe se vyvinují. Ostatně mají proměny buněk po-
dotknutých jiný ráz; nežli proměna hmyzu. Neboť vajíčko hmyzu, z něhož povstává hou-
senka, z té pak pupa a motýl, dává původ jedinému tvoru, řasy ale dělí se mnoho-
násobně, a pak povstávají z jednotlivých buněk nové pořady tvorů. Podobný pře-
rod jako u řas (od německých skoumatelů pod jmenem Generationswechsel uváděný)
pozoroval se asi před desíli lety na jistých mořských zvířatech (slimejších) a cizopas-
ných červech (hlístách), kdežto potomstvo jinou podobu má nežli roditelové, a teprva
po jisté řadě proměn k původní podobě se vrací. Avšak i zde není řada proměn tak
veliká jako u řas. Neboť co dosaváde uváděno bylo, obsahuje teprva polovičku proměn,
jaké Protococeus projíti může. Již po několika dnech pozoruje se pouhým okem v ze-
leném povlaku do vody uloženém množství velmi jemných vláken, která pod drobnohledem
spatřují se též mezi vířícími buňkami a soustavami měchýřků. Vlákna tato skládají se
z řad malých buněk. Přehlídneme-li pozorně všechny tvary, které se v řasovině pro-
míchaně pozorují, najdeme snadno všechny stupně vývinu, od jednoduché buňky až
k dlouhému vláknu. Na místech, kde více buněk pohromadě leží, pozorují se také ně-
které poněkud jiné podoby. Okrouhlý tvar se roztáhne a promění se v podlouhlý vak
(Fig. 4. a), v němž se ještě zelený měchýřek pod průhlednou kůží pozoruje. Dosáhne -li
vak jisté délky, vytvoří se u vnitř příční stěna, tak že se z dvou buněk skládá, z nichžto
jedna, špičatě se ukončuje a prodlužuje. V této povstane opět příční stěna a tak dále,
až povstane dlouhé vlákno, u vnitř příčkami rozdělené.

Jednotlivé buňky takového vlákna promění zponenáhla svou podobu, neboť zpo-
čátku jsou všude stejně zelené, později ale obdrží zelené skvrny, anoť se zelené bar-
vivo v malých shlukách na vnilřní stěně buňky usadí (Fig. 4. c). Některé buňky vyhá-
nějí i po boku nové výběžky, které též v dlouhá vlákna se promění, a konečně po-
vstane. celá soustava vláken, kterouž by bez patrného přesvědčení nikdo z buněk
z předu uvedených (Protococeus) neodváděl, Však k odvrácení každé pochybnosti pro-
mění se konečně každé vlákno opět v tyto buňky. Když totiž vlákno jistou délku do-
sáhne, rozdělí se každý oddíl jeho v čtyry buňky, an se podél a na příč rozdělí, a tyto
čtyry buňky zůstanou, jako u Gloiocapsy, ve společném obalu. Kůtzing, největší znatel
řas, považuje tyto nově povstalé buňky za semeno dlouhých vláken, a skutečně vyrů-
slají z něho, někdy ještě ve spojení s ostatními buňkami, opět nová vlákna.

Toť jsou tedy nejhlavnější proměny, kterýmž Protococcus určitého druhu podlehá.
Všechny tvary v řadě těchto proměn jsou původem svým co nejúžeji spojeny a náležejí
k jedné a též, ačkoli v prostoře od sebe odděleny jsou. Jak již podotknuto, obdržel
první slupeň vyvinutí jmeno Protococcus, druhý stupeň, obsahující měchýřky vzá-
jemně se objímající, jmeno Gloiocapsa, a vláknitá řasa, která se vedle Gloiocapsy
z původních buněk vyvinuje, jmeno Stygeoclonium. Poněvadž ale všechny tyto
stupně dílem vedle sebe, dílem po sobě z jednoho a téhož měchýřku se vyvinují, mu-
sejí se také za jeden a týž druh považovati, načež již nápis před tím užívaný „Slygeo-
clonium stellare“ upomínati má.

Máme zde“ pamětihodný příklad rostliny, v níž jednotlivé stupně vývinu v pro-
stoře od sebe odděleny jsou, ačkoliv podstatně k sobě náležejí.

Jinak jest to u vyšších rostlin, kdéžto rozličné stupně, k. p. pupen, list, květ, plod, na
jedné rostlině spojeny zůstávají, a jen po uzrání a odpadání poněkud semena osamostatňují.

297

Samostatnost jednotlivých částí jest u řas jeden z nejpodstatnějších znaků a ob-
jevuje se u nich vůbec, kdežto u rostlin vyšších jenom porůznu a částečně se jeví.

Spirogyra.

Poznali jsme na příkladu právě uvedeném, jak zelený povlak vlhkých předmětů
v krásné vláknité řasy a shluky měchýřové vyrůsti může, uloží-li se do vody. Taktéž
nalezáme ve volné přírodě krásnější a složenější řasy jenom ve vodě, kdežto řasy na.
vzduchu umístěné jenom částečně se vyvinují. Každého jara a zvláště v letošním roce,
kterýž pro svou deštivost tolik řas vyvinul, pokrývá se voda ve struhách nebo v tiše
plynoucích potocích a v rybnících hustým tkanivem zelených jemných vláken, zpočátku
pod vodou ukrytých a jako jasnozelená obláčka nad tmavým dnem se vznášejících, jež
ale první teplé sluneční dni vyloudí nahoru na povrch, načež mnohé vzdušní bubliny
z nich do výšky vystupují a brzo celá bladina hustým zeleným povlakem se pokryje,
v němž se tisíce malých ráčků (Gammarus), červíků a larv hemží, neboť zelená tato
pokryvka jest rejdištěm nejbujnějšího života ve vodě.

Pokryvka tato jest v rozličných krajinách a vodách složena z rozličných vláken
řasových, náležejících k všelijakým druhům. Vybereme si zde jednu z nejkrásnějších
řas a podrobíme ji bližšímu zpytování,

Jest to rod Spirogyra, který sice několik druhů obsahuje, které ale všechny
poněkud sobě podobny jsou, tak že se velmi nesnadno rozeznati dají.

Také zde musíme drobnohled na pomoc bráti, ačkoliv jednotlivé rostlinky již
pouhým okem pozorovati se dají. V době nejlepšího vyvinutí jejich, asi v červnu a čer-
venci, objevuje vlákno Spirogyry, že jest složeno z mmožství po sobě následujících
vaků, z nichž každý buňku představuje.

Budova těchto buněk jest mnohem složenější, nežli u buněk obyčejných. Vak se
totiž vytvořuje dvěma blánkami (Fig. 6. a), z nichž zevnitřní jest průhledná, dosti tlustá
a tak křehká, že se snadno přelomí, když se Spirogyra násilně ohne. U vnitř leží
ztěsna druhá blána a jest tak tenká, že se dá jen tím poznati, když se vlákno jodovým
roztokem ovlhčí, načež se sevrkne, od zevnilřní blány odloupí a co kolem do kola uza-
vřený vak představí. . Blána tato jest onou podstatnou částí buňky, kterou jsme v prvním
pojednání o zrůstu bylin co prvotní čili primordialní vak naznačili. Obě tyto blánky
nalezají se na této řase v každém stupni života, ale uvnitř v -primordialním vaku ob-
jevuje se část, která svou neustálou proměnou životní činnost rostliny prozrazuje. Ve
vláknech docela vyvinutých představuje tato část krásně zelené pásmo s nepravidelně
vyřezanými kraji a téhne se šroubovitě podle vnitřních stěn buněk (Fig. 5.). Látka to-
hoto pásma jest zvláštní pryskyřnatá hmota, souhlasující s tou, která listům a stvolům
rostlin zelenou barvu dává a v podobě zelených zrnek v buňkách jejich obsažena jest.
V látce šroubového pásma objevují se zrna rozličné velikosti, čímž se ozdobnost pásma
„ještě zvětšuje. Bezpochyby jsou tato zrna polotekutý škrob, neboť jodovým roztokem
zmodrají docela (Fig. 5. b). Mimo to jest v buňkách řasy této ještě čtvrtá část ob-
sažena, k jejímuž vyskoumání již od mnoha let ostrými drobnohledy se pracuje, totiž
jádro bunečné čili tak nazvaný cytoblast, jejž jsme již dříve co podstatnou část rostlinné
buňky skoro u všech rostlin popsali, který ale zde u Spirogyry svou velikostí a zvláštní
podobou vyniká. Uprostřed v tekutině buňky plove totiž měchýřek se zrnem u vnitř,

298

a jest množslvím jemných vláken k slčnám (Obr. 1.)
buňky upevněn (obr.1.), takže se cytoblast na
tento k mnohopaprskové hvězdě podobá.
Dlouho trvala hádka, jsou-li tato vlákna od =
středního měchýřku vybíhající hutná nebo dutá, v nichž by tekutina od slředu k stěnám
a naopak se pohybovala, asi tak jak to na tabuli 9. vyobrazeno bylo. Schleiden a mnozí
na slovo vzalí botanikové viděli, kterak se tato vlákna pohybují, a také já myslím, že jsem
něco podobného spatřil, což by poslední náhled podporovalo; ale mnozí neméně přísní
pozorovatelé nespatřili nic takového, Snad toto pohybování závisí od nahodilých okol-
ností. Nechf je tomu ale jakkoliv, pohybování jádra bunečného jest mnohem důležitější
a dá se snáze pozorovati Když totiž buňky Spirogyry dělili se mají, připravuje se
tento výkon již dříve v jádru bunečném. Jádro totiž rozdělí se na dva díly, když
na ostatních částech buňky ještě pranic pozorovati se nedá; akaždý nový díl jádra ob-
drží kolem sebe opět soustavu lenounkých vláken, jimiž s blánkou buneční souvisí. Obě
nově povstalá jádra vzdalují se teď od sebe velmi zvolna, až konečně každé z nich
o čtvrtinu délky buneční se vzdálí, tak že prostředek vzdálenosti obou jader od sebe
zároveň prostředkem buňky jest. Když se toto pohybování vykoná, počne vnitřní
blánka (vak primordialní) uprostřed mezi oběma jádry se stahovali, až konečně z je-
diné buňky dvě od sebe docela oddělené povstanou, z nichžto každá své jádro má.

Při tom všem zůstává zevnitřní průhledná blána docela nečinná, ale nově povslalé
buňky vylučují ze sebe hned zase průhlednou blánku, která nyní mezi primordialní
a slarou zevnilřní blánkou leží.

Nově povstalé buňky dělí se po nějakém čase tím samým způsobem a obdrží
taktéž svou průhlednou blánku, tak že konečně několik takových průhledných blánek nad

sebou leží a se vzájemně ob- (Ob. 2.)

jímá (obr. 2.). Z počlu těchto blá- = == =
nek může se tedy na poměrné stáří T l JÍ J |
buňky soudili, jako ze soustřed- (= JŠ ==

ních kruhů na kmenu stromovém.

Nepotřebuji teprva na to poukazovati, že původ buněk u Spirogyry. dokonale
souhlasí s původem oněch bunečních soustav, jimž Protococeus za podklad slouží, Je-
diný rozdíl jest v tom, že u těchto buňky jsou kulaté, u Spirogyry ale podlouhlé. Oba
způsoby řas jsou tedy navzdor zevnilřní nepodobnosti nejpříbuznější, a právě skoumáním
původu odkrývá se tato znamenitá příbuznost.

Při celé proměně zůstává zelené šroubovité pásmo docela nečinné a trpné. Roz-
dělováním buněk přeřezuje se takřka na jednotlivých místech. Když buňka dále rosle,
roste také pásmo, když ale buňky děliti se přestanou a rostlina k rozmnožování se při-
pravuje, pak se i na pásmu zvláštní proměna pozoruje. Začíná se totiž na jednotlivých
místech od blánky buneční odlupovati, stahuje se a ztrácí svou šroubovitou podobu,
a shlukne se konečně v kulaté hromádky, v michž zelené barvivo pásma, škrobová zrnka
a ostatní látky z buňky obsaženy jsou. Kulaté hromádky tyto stanou se ma povrchu
zponenáhla hladkými, a vypotí ze sebe průhledný obal. Tím se tedy hromádka také
promění v buňku (Fig. 5. d), která se však po nějakém čase vyvrhne, k zemi spadne
a novým řasám původ dá.

Dříve, nežli to vyložím, musím se zmínili o zajímavém úkazu, který se časla na

299

řasách pozoruje, Když toliž vlákna Spirogyry doslalečné velikosti dosáhnou a k vy-
tvoření semen se připravují, obdrží jednollivé buňky malé výrůstky, jakoby se ve vělev
prodloužili chtěly (Fig, 5. c). Tylo výrůstky ale zůstanou malé, a obdrží na svém
konci malý otvor, podobný k dvěma pyskům k celování připraveným. Nejraději povstá-
vají tylo výrůstky na takových místech, kde dvě řasy vedle sebe podél leží, a dotý-
kají se pak vzájemně svými olvory, tak že obsah jedné buňky do druhé vtékati může.
Druhdy se myslilo, že toto spojení nevyhnutelně potřebné jest k rozmnožování, a celý
výjev považoval se za jislý způsob snoubení (copulatio, conjugato), Avšak novější
badání, jmenovitě Kůtzingovo, patrně ukázalo, že tolo mínění není pravdivé, Neboť
semena řas povslávají i na jiných místech, a naopak nepovslávají vždy v buňkách
oněmi výrůstky spojených. Ostatně pozoruje se toto spojení dosli často u řas vůbec,
a Ehrenberg spalřil je také u plísňovité houby (Syzygiles).

Co se klíčení semenních buněk lýče, není dle mé vědomosti mnoho o tom známo,
já též neměl dosaváde příležitosti je pozorovali. Jest ale k víře podobno, že se děje
lím samým způsobem, jako u jiných řas, v nichž se léž semenní buňky vyvinují.
U těchto zakládá se klíčení jednoduše v lom, že se kulalá semenní buňka natáhne, pak
u vnilř příční stěnu obdrží a tím ve dvě buňky se rozdělí, což se několikráte opakuje,
až se semenní buňka ve vlákno promění. V té době není ale šroubovité pásmo v buň-
kách rozvinuto, nýbrž zelené barvivo, z něhož se později vytvoří, jest po stěnách stejně
rozděleno (Fig. 6. a). Teprva později, když vlákno dále se prodlouží, začíná se pásmo
z tohoto barviva vyvinovati, Polotekutá škrobová zrna sestupují na stěnách v šroubovité
čáry (Fig. 6, b), okolo každého zrna nahromadí se něco zeleného barviva a vše
splyne v jedinou souvislou stužku. Ostatně objevují se zde také rozličné odchylky,
a často pozorují se některá vlákna ležící zároveň vedle sebe. Když pásmo jest vy-
Ivořeno, počnou ony proměny, které již nahoře vyloženy byly.

Také na těchto řasách pozorujeme tutéž samostatnost jednotlivých dílů, jako na
řase (Slygeoclonium) před tím popsané. Pohled na přiložený výkres poučuje nás, jak
bezprostředně vedle plodonosných buněk leží buňky se šroubovitým pásmem, jak ně-
které buňky mají výrůstky a jiné nic. Kdyby všechny tyto buňky zevnitřní blánkou ne-
byly spojeny, a tedy jako Protococcus v prostoře od sebe odděleny, nenapadlo by při
prvním pohledu nikomu, spojovati je v jediný celek. Tedy platí i zde všeobecný znak
řas, totiž samostatnost jednotlivých čáslí, na rozdíl od vyšších rostlin, kde všechny čásli
vzájemně od sebe závisí.

Obrálíme nyní ku konci pozornost svou ještě k jiným rostlinám té samé třídy,
v nichž ústrojnost již na mnohem vyšším stupni stojí, totiž k chaluhám (Fucus), v nichžto
buňky již v celé tkanivo sestupují a samostatnost jednotlivých částí ovšem již více za-
kryla jest, tak že prostředkují přechod k vyšším tvarům rostlinným.

Chaluhy (Fucus).

Mořské tyto rostliny podávají nejlepší příklad, jak jednoduchá budova řas k zna-
menilé velikosti dospěli může. Jeden z nejobyčejnějších druhů v evropských mořích
jest Fucus vesiculosus, který dosahuje délku několika střevíců , jiné druhy bývají
až na několik set slřevíců dlouhé. Povrch jejich bývá pokryt nejkrásnější blánkou bu-
neční. Zevnitřní buňky tyto rozeznávají se poněkud od vnitřních, neboť tyto představují
podlouhlé vaky v řadách za sebou slojící, ony jsou kratší a kulatější, Dle toho dá se

900

na chaluhách rozeznati vrstva korová a vrstva vnilřní (Fig. 10. a. d), jejichž buňky
ovšem jenom velikostí od sebe se rozeznávají. Jinak jest to u vyšších rostlin ; tam
jest kůra a dřeň něco docela rozdílného , mezi oběma prostírá se zvláštní tkanivo, tak
nazvané cambium čili lýko (z velmi malých, podlouhlých buněk složené) a proměňuje
se ke vnitřku v dřevěné buňky a cevy, k zevnilřku ale v buňky lýčové a korové. Toto
tkanivo chybí ale chaluhám docela, taktéž houbám a lišejníkům. U chaluh může se ale
za to každá buňka rozmnožovati, jak ve vrstvě korové, tak i ve vrstvě vnitřní, a právě
tím sesiluje se a roste chaluha. Při tom pozoruje se ta zvláštní okolnost, že buňky
uvnitř v chaluze příční stěny mají ve směru příčního průřezu a pak podle délky cha-
luhy rostou, buňky ale v kůře mají příční stěny dle směru podélného. Při dělení vy-
lučují buňky ze sebe neustále sliznatou buňkovitou hmotu, a zůstávají mimo to v blá-
nách mateční buňky, z níž povstaly, zaobaleny, tak že všechny buňky, které z jediné
matky povstaly, souvislý celek představují. Proto se nepředstavuje tkanivo vrstvy vnitřní
co jednostejný parenchym, v němž by buňka vedle buňky ležela, nýbrž jakožto houf
dlouhých článkovitých vláken sem tam rozvětvených, zrovna jako v hloubku kloboukové
houby. Jednotlivé vlákno z dření chaluhy, pro sebe zvláště připravené, má velikou po-
dobnost s vláknitou řasou, jejížto budovu jsme při předešlém příkladu (Stygeoclonium)
vyložili (obr. 3.) To samé platí také (Obr. 3.)

o buňkách v kůře, ale tam to není
tak nápadné. Jesti také zajímavo
spatřiti, jak všechny buňky jediného
vlákna, které z jediné mateční buňky
povstalo, ještě tím také úžeji souvisí,
že vždy mezi dvěma buňkami pro-
středek příční stěny se nesesiluje, nýbrž docela tenký zůstává a tedy průchod tekutin y
z jedné buňky do druhé usnadňuje. Sousedující buňky dvou rozličných vláken jsou ale
od sebe nejenom bunečními blánkami velmi silnými odděleny, nýbrž také silnou vrstvou
hmoly mezibuneční, čímž se samostatnost jednotlivých vláken ještě zvyšuje.

Z toho všeho vysvilá, že si můžeme celou chaluhu představiti jakožto soujem
nesčíslných vláken řas, zrovna jako jsme si již vypodobnili těleso hub, složené z vláken
plísňových. A jakož útlé vlákno plesniviny takřka samostatným vzorem jest vláken houbových,
tak jsou i řasová vlákna rodů podotknutých (Stygeoclonium a Spirogyra) vzorem vláken,
z nichž se chaluhy skládají. Podobnost tato mohla by se nám zdáli tuze vzdálena
a abstraktní, ale zrůst chaluh samých nás k tomu přivádí. Na jistých místech chaluhy
z rodu Fucus a u jiných objeví se totiž nezřídka bujnější zrůst vnilřních buněk koro-
vých, tak že se zevnitřní vrstva odkryje a jistý počet vnilřních buněk v jednotlivá od
sebe oddělená vlákna prodlužovati se počne (Fig. 10. c). Z chaluhy visí pak celý sva-
zek takových vláken článkovitých, z nichž každé pro sebe jest docela samostatné
a jednoduchému řasovému vláknu docela podobné. Tato vlákna se pak rozvětví a vy-
tvoří na konci semenní buňky (Fig. 9. a), docela podobné k semenním buňkám vlákni-
tých řas. Tato semena nazvala se vedlejší, na rozdíř od jiných semen, která se u rodu
Fucus v malých jamkách na konci větev vyvinují (Fig. 7. b). Jamky tyto povstávají
zrovna tak, jako vlákna právě podotknutá; buňky na vnilřní straně kůry prodlouží se
totiž na jistých místech ve vlákna, jednotlivé z těchto buněk nestanou se ale dlouhými,
nýbrž tlustými (Fig. 8. a), naplní se škrobovými zrnky, obdrží silný obal a promění se

801

tedy v semenní buňky (Fig. 8. c). Pak se otevře jamka a semena jakož i vlákna vy-
stoupí ven, aby se klíčila. Klíčení semena chaluhového zakládá se prostě v tom, že se
semenní buňky dělením na všechny strany rozmnožují. Po nějakém čase má mateční
buňka již podobu hruškovitého tělesa, v němž se množství čtverhranných, na rozích
okulacených buněk nalezá (Fig. 11.), ostatně ale žádného rozdílu mezi zevnitřními
a vnitřními buňkami není, Buňky v tomto hruškovitém tělese podobají se docela buňkám
rodu Protococeus a rozmnožují se také jako tyto dle všech směrů. Teprva později začínají
se vnitřní buňky natahovati a proměňují se v článkovitá vlákna, zrovna tak jako při
vytvoření rodu Stygeoclonium, jejž několik řad buněk (Protococeus) předchází, nežli se
ve vlákna vyvinou.

Vidíme i z toho, že také při chaluhách, ačkoliv dosti složené ústrojí mají, jed-
nollivé části od sebe poněkud nezavislé jsou, ovšem méně, nežli u rodu Stygeoclonium
a Spirogyra. Jako u rodu Stygeoclonium první buňky i v prostoře odděleny jsou a každá
nezřídka svou zvláštní řadu proměn probíhá, a jako u Spirogyry každá buňka semena
vylvořiti může, nechť si jakákoliv buňka v sousedství jest, tak i v chaluze rostou bu-
nečná vlákna takřka samostatně vedle sebe, rozvětvují a splétají se v plstnaté tkanivo,
v němž pak semena povstávají. Tím způsobem neroste žádná vyšší rostlina, nýbrž u těch
již panují určité zákony při umístění jednotlivých ústrojů,

Všeobecné poznamenání.

Řasy (Algae) tvoří jako houby velmi četný řád rostlin, které všude, kde do-
statečné vlhko se nalezá, povstávají. Dle způsobu vlhkosti, dle osvětlení, dle předmětů,
na nichž roslou, a jiných okolností jsou ovšem tvary řas rozličné. Z jara potahují vlhké
kůry stromů a kameny jemným zeleným povlakem, jehož hlavní podstata jest Proto-
coceus; vlhké zdi a skály obdržují slizké kůžičky, které se z Gloiocapsy skládají,
v čisté vodě potoků rostou zase jiné řasy, jakož i v blátě struh nebo v bahně stoja-
tých vod. "Také na sněžných polích nejvyšších hor vyskytují se tylo rostlinky a barví
tam sníh červeně, též pod zemí se nalezají, nejpřiměřenější stanoviště jejich jest ale
moře, kdežto se v největší rozmanitosti a velikosti vyvinují. Kdekoliv tedy se vyskylují,
musí co hlavní podmínka jejich života nalezali se voda, buď v malé míře na vlhkých
předmětech, kdežto pak jenom malé řasy povstanou, anebo co tekulá a stojatá, kdežlo
veliké řasy se objevují. V této výmince živola jejich spočívá hlavní rozdíl jejich od
hub, které sice také vlhko milují, ale nikdy ve vodě samé nerostou, aspoň v ní semena
nevytvořují ; a tak nazvané vodní houby mohou se lepším právem k řasám připočísti.
Houby požadují mimo to půdu s hnijícími látkami, řasy milují ale čistou vodu, neboť
řasy, které v shnilé vodě rostou, ztrácejí svou barvu, stávají se houbovitými a nazývají
se proto vodní houby. Oslatně není tak snadno, pokaždé houby a řasy rozeznati. Nej-
menší druhy obou těchto řádů jsou tak malé, že malá okolnost dostačí, aby se buď
k jednomu nebo druhému připočtly. V obou řádech jeví se nejjednodušší druhy buď
jenom co okrouhlé buňky nebo článkovitá vlákna; botanikové pak připočítávají buňky se
zeleným obsahem k řasám, s bezbarevným nebo hnědým obsahem k houbám. Ale také
řasy dokonaleji vyvinuté mají znamenitou podobnost s dokonalými houbami, Poznali
jsme, že podstalným složivem hub jest článkovité vlákno; to samé poznali jsme také
při chaluze. Viděli jsme, že jak houby tak i chaluhy jsou shluky článkovitých vláken,
které jednak v plísnitých, jinak v řasových nitkách samostatně vystupují. V čem leží

902

tedy rozdíl mezi pravými řasami a houbami? Dílem v složivu samém, dílem v uspořádání
jejich k celku; obě ale tyto okolnosti závisí od bydliště, kde se rostlina vyvinuje.
Článkovité vlákno řasy roste ve vodě, a přijímá tedy polravu se všech stran stejně,
na jednotlivých místech nemohou se tedy žádné protivy vyvinouti a všechny buňky zů-
stanou stejné. Kde se řasová vlákna v jedno těleso spojí, objeví se sice rozdíl mezi
vnitřními a zevnitřními buňkami, ale buňky zůstanou v celku předce ty samy. Proto se
nemohou u řas žádné pravé kořeny vyvinouti, poněvadž oba konce stejným způsobem
vodou obklopeny jsou.

Houby ale povslávají na suché nebo vlhké zemi, nikdy ve vodě, jeden konec
zůstane v zemi, druhý vyzdvihuje se do výšky, oba musejí tedy rozličné látky do
sebe přijímali a proto se musí také rozdíl v jejich podobě objevili, jak to nejdoko-
naleji spalřujeme na houbách, kde více vláken dohromady sestupuje, neboť klobouk
nad zemí, v němž se semena vyvinují, vypadá docela jinak, nežli vláknité tkanivo
pod zemí, z něhož houba vyrůstá. Řasa výše vyvinutá jest vždy vodou proniknuta,
houba ale vzduchem; buňka řasová má vždy silný obal, buňka houbová ale slabý.
Ještě větší rozdíl jest v obsahu buněk; řasy totiž vždycky obsahují v sobě škrob,
houby ale nikdy. Na to má patrně živení se jejich největšího vlivu. Řasy živí se pod
vodou hlavně uhlíkem a vodou, houby ale potřebují také dusičnaté látky. Uhlo-
vodičné sloučeniny dávají v řasách původ škrobu, který oučinkováním světla v zelené
barvivo (Chlorophyll) se proměňuje a řasám tuto barvu dává; u hub zamezuje dusík
vytvoření škrobu a tedy i zelené barvy, a činí hmolu jejich k masu podobnější, Na
hnijících a tmavých místech povstávají tedy jenom plísně a houby; když ale látka do-
konale vyhnije a voda se učistí, zahynou plísně a houby a na jejich místě objeví sc
veselá zeleň řas. Má-li tedy voda již velikého vlivu na tvar a látku hub a řas, jeví
se ještě větší oučinek její na jejich vyvinutí,

Poněvadž se u hub rozdílnost a vzájemná odvislost jeví mezi jednollivými
částmi, nemůže každá část ten samý úřad vykonávali, a tedy nemůže z každé časli
houby nová houba povstati. Jinak jest u řas, kdežto každá buňka samostatný život má,
anať jako každá jiná kolkolem vodou obklopena jest. Nejnápadnější příklad podává Pro-
tococeus, ale také ve vyšších řasách může se každá buňka v novou samostalnou rost-
linu vyvinouti, Kůtzing pozoroval na několika chaluhách, jak nová rostlina vyvinula se
buď z buňky korové buď z článkovitých vláken jamek, kdežto jich několik dohromady
srostlo a novou chaluhu vytvořilo. Naopak může se pak také několik jednoduchých bu-
něk v jednu rostlinu spojiti, jak jsme na Gloiocapse viděli. Něco podobného spatřil jsem
na vláknech rodu Slygeoclonium. Pět takových vláken přilnulo k sobě a obaly jejich
z části splynuly. Zelený obsah buněk vstoupil do vzájemného oučinkování, uspořádal se
dle jistého zákonu a tak se vytvořila nová řasa, ačkoliv na místech, kde vlákna nespo-
jená zůstala, každé vlákno své předešlé vlastnosti podrželo. —

Co se bydliště řas týká, zdají se jenom jedné všeobecné a stálé výmince pod-
lehali, totiž přítomnosti vody, všechny ostatní výminky mohou se měnili. Nejjednodušší
řasy obývají nejenom v každé kalužině, která po dešti zůstává, nýbrž i v stojatých a te-
kutých vodách, ba i v horkých vřídlech, jakož i na sněžních polích nejvyšších hor, na-
lezají se ve sladkých vodách pevniny a v slaných vodách oceanu. Ale vždy povstávají
podle rozličných okolností rozličné druhy, anať zvláštní podoba řas od těchto okol-
ností závisí.

908

Poněvadž nemůžeme známost jednotlivých těchto druhů předpokládali, uvedeme
raději to, co duchaplný jeden Francouz, Lamouroux, o vzájemném poměru bydliště
k tvaru řas vykládá.

„Řasy mají tak jako kvetoucí rostliny svá střední bydliště, kde jisté druhy pře-
vládati se zdají, dílem ve shluku několika rodů nebo několika druhů. Jak mile se vzda-
lujeme od místa, kde tyto rody nebo druhy ve vší své kráse a rozmanitosti vyvinuty
jsou, ztrácí podoba jejich zponenáhla několik znaků, vyvinují se přechody do jiných,
až se konečně docela ztralí a nové tvary je zastoupí. Můžeme tvrdili, že mořské
rostliny u jižní Ameriky jiné jsou, nežli u břehů Afriky a Evropy, a že výminky velmi
zřídka se objevují. Středozemní moře má své zvláštní rostlinstvo, které se až do Čer-
ného moře prostírá, a předce liší se rostliny z přístavu Alexandrinského skoro docela
od rostlin syrského pobřeží, nebo od rostlin Suezských, ačkoliv vzdálenost značná není.“

Jesti to zvláštností řas, že na místech, kde se objevují, obyčejně nesčíslné
množství toho samého druhu se vyskytuje, což s jejich maličkostí a rychlým rozmno-
žováním souvisí. Proto bývají stojaté vody často celé zelené, ačkoliv jednotlivé řasy
pouhým okem ani rozeznati se nedají. V oceanu tvoří chaluhy, někdy na několik set
střevíců dlouhé , celé pralesy, nesmírné louky, tak že se i na všeobecných mapách,
jako celé země, poznamenati dají. Také v pravěkém moři, z něhož se vrstvy nynější
pevniny usadily, musily řasy již u velikém množství se objevovati, neboť při vší své
měkkosti objevují se řasy v zřetelných a nezřetelných stopách již v nejstarších vrstvách
země, v útvaru silurském, a vyskytují se hojně v novějších mořských usazeninách. Jeden
oddíl z nich, který jako Protococcus z jediné buňky se skládá, ale do obalu svého
křemen přijímá a tím větší pevnosti a vytrvalosti nabývá, patrně oučaslňuje seu vytvá-
ření kůry zemské. Jest to onen oddíl řas, které se nyní pod jmenem Diatoma-
ceae uvádějí, a kleré až do nejnovější doby za nálevníky považovány byly. Podoba
těchto řas jest přerozmanitá, ale vždy skoro mathematicky pravidelná. Rozmnožování
děje se též dělením, což se velmi rychle vykonává, tak že za krátko jediná řasa mi-
liony potomků počítá. Ze všech řas jsou tyto křemenité rostlinky nejhojnější, Kdekoliv
po řasách pálráme, nalezáme je; v každé vodě, ve vlhké zemi, na květinových hrncích,
v každém žlabu, okapu, v potocích, řekách, v moři, zkrátka všude kde voda a křemen
se nalezají. Jeden z nejobyčejnějších tvarů jest lodička (Navicula, Fig. 43. e), která
obyčejně s četnými společníky v jediném průhledném obalu (a) se vyskytuje, Fig. 12.
představuje jednotlivou lodičku se svými příčnými rýhami. Jiný velmi obecný rod jest
Cocconema (Fig. 16), který na jednom konci tuhou látku vypocuje (c) a pak na ní
jako na větvi sedí. Když se řasa tato dělí (b), vytvoří si každá polovička svou větev,
Fig. 14. představuje rod Echinella, klerý se tak jako předešlý na vlákna řas usazuje
a jako cizopasník někdy celá je polahuje. Jiný tvar obecný, Galionella, představuje
» nám Fig. 15.. Vyloží se na jiném místě, jak důležitého vlivu malinké tyto tvory na
tvoření se vrstev mají, prozalím budiž jenom podotknuto, že u nás v Čechách na Kuč-
linské hoře nedaleko Bíliny celé vrstvy drobivého kamení, k broušení upotřebovaného,
tvoří, jakož i v bahništi u Františkových lázní v nesmírném množství se vyvinují, Kře-
menité shluky v křidových vrstvách a v třetihorních útvarech skládají se obyčejně též
ze slepených obalů takovýchto křemenitých řas, — :

O soustavě řas nedá se mnoho. řící, poněvadž se v tom ohledu dosaváde jenom
nepodařené pokusy slaly. Příčina leží hlavně v nedokonalé známosti jejich. Neboť

904

ačkoliv přemnoho rozmanitosti u nich bylo pozorováno a k vystavění soustavy upo-
třebeno, jsou tyto rozmanitosti předce tak proměnlivé a závisí z veliké části od vyvi-
nutí samého, že se jich k vytvoření soustavy použiti nedá. K oučelu tomu musí se te-
prva vyvinutí všech druhů znáti, nežli se může k soustavě přikročili. —

Užitek, jejž řasy lidské společnosti poskytují, není malý. U břehů mořských,
kde je vlnobití u velikém množství vyhazuje, slouží k mrvení, v Bretanii se suší a slouží
co palivo, v Irsku a Skotsku poskylují v čas nouze potravu. Dříve nežli Jod znám
byl, používalo se jich co dobrého léku proti zatvrzení žláz, a právě z nich vydobývá
se teď Jod, v lékařství tak důležitý. Z popele jejich vydobývá se již od starodávna
veliké množství sody, a ve Francii a Anglii jsou veledílny k tomu oučelu zřízeny. —

Známost řas, tak jako i hub, jest výtěžkem nynějšího století. V starých spi-
sech není o nich ničeho zaznamenáno, středověk si jich tím méně všímal. Teprva
z počátku 18. století obrátil R 6a u mur, ve všech oborech přírodozpytu činný, pozornost
svou také k tomuto předmětu. Ale jako Boillard při houbách , považoval on beze
všeho důvodu vlákna z kůry chaluh vyrůstající za mužská plodidla. Později se řasami
zaměstnávali Angličané a Francouzi, nepřišli ale k žádným značným výsledkům. Teprv
z počátku nynějšího století ukázal Vaucher svým vědeckým skoumáním sladkovodních
řas pravou cestu, na které se pomocí drobnohledu, od té doby znamenilě zlepšeného, hor-
livě postupovalo. © Znamenití přírodoznalci obírali se od té doby v Anglii, Francii,
v Němcích, v Italii a ve Švédsku skoumáním řas, mezi nimiž nad jiné vyniká Švéd A gardh.

Zajímavé pohraniční boje povstaly v posledních desililetích mezi botaniky a zo0-
logy. Tito připočítávali vše, co se pod drobnohledem pohybovalo, k živočichům, bo-
tanikové ale podle vyvinutí k rostlinám. Hádky tyto měly za následek, že se s obou
stran s nejvělší zevrubností skoumalo, čímž se známost řas nemálo obohatila.

Největší bojovník na straně zoologů jest Ehrenberg, a jeho dílem o ná-
levnících uvedlo se množství řas z řádu Diatomaceae a jiných v obecnou známost;
právě jím udržuje se dosaváde boj nerozhodnulý, ačkoliv se vítězství na stranu bo-
taniků kloní, V nejnovější době podal Kůtzing nejdůležitější dílo o řasách. Vystavěl
novou soustavu, vyskoumal jejich lučební povahu a vyvinutí, a složil ve svém znamenilém
díle nesčíslné množství pozorování, které zajisté dají podnět k novému a důkladnému
rozřešení pochybných stránek.

L 6 s ý.
Od Em. Purkyně.

Kdo ze čtenářův nepocítil již někdy půvabnost lesa? V letě občerstvující zápach
a chládek vane ze stinného lůna jeho. Když v poledne nad polmi vedrem vzduch se
chvěje a všechno kolem jako umrtvené dlí a umlká, aneb nanejvejš polní cvrček svůj
jednozvuký nápěv vrzá, vítá nás v chladném stínu lesa jemný a neustálý šumot listí,
a veselý zpěv ptačí. Košaté koruny a listnaté střechy drží nad námi při bouři a líjavci,
jakož i při zářícím slunci hostinný štít. V zimě; když pahorky a luhy nepřehledným
sněžným příkrovem se kryjí, objevuje se jenom ve kmenech lesních, že život v přírodě
docela nevyhynul; bory šeří se ještě v temné zelenosti uprostřed sněhu a ledu, a křik-
lavé zástupy havranů smetají s větví bukových a dubových nahromaděný sníh, který

305

jako stříbrné listí hnědé haluzí tíží. Když sněhová vrstva pestrou nádheru luk zahladí
a jako na vždy druhdy rozkošnou pláň v jednotvárnou pustou rovinu promění, oživuje
se obraznost opět v rozsochatém labyrintu kmenů a větví, upomínaje nás mimovolně na
blahou dobu, kde opět všechno zeleným rouchem ozdobeno bude. Ještě dříve, nežli
jest poražen, osekán a do krovu sruben, již nás chrání strom lesní před větry a bouří.
Což divu, když divochové s tou ochranou se spokojují a vzdělaní potomkové jejich pak
u vděčné upomínce oblouky svých chrámů dle podoby lesních stromů a větví klenou
a kamenným listím zdobí, -A kdyby někdo všechny pověsti a báje národů proskoumal,
všude vstříc mu vstoupí les v mohútné síle; v lese a u pramenův z něho se řinoucích
jest pravý domov poesie, a nejpůvabnější víly byly v temném lese zrozeny. Kouzelné
působení lesa na člověka vtisklo se hluboko ve mrav, zvyk a vzdělání národů. Dle
vzoru přírody své země, byla-li mohútná a velebná, nebo nuzná a jednotvárná, vy-
ivořil se i umělecký vkus obyvatelů. Každý snadno uzná, že řecký chrám nepřisluší do
lesa borového aniž gotická katedrále do háje palmového, v němžto mešita zajisté půvabně
stojí. To samé cítili též národové, když způsoby svého stavení si ustanovovali a dle
vzoru okolní přírody zřizovali,

Ačkoli však není úlohou přírodoskumce zpytovati, proč a kterak příroda na mysl
lidskou působí, leží předce v oboru skoumání jeho, aby pozoroval rozličné změny v pří-
rodě, při čemž mimovolně i rozličný oučinek těchto změn na lidskou mysl pozornost
jeho vzbuzuje. I jeho mysli dotýká se půvabnost lesa, on ale nesmí přestati na neur-
čitém libocitu, nýbrž úlohou jeho jest, skoumati a popisovati les v rozličných pásmech
světa, nakresliti způsoby zrůstu jednotlivých stromů, vypátrati podmínky a potřeby roz-
ličných lesů, totiž poměry tepla, světla a půdy, a vyložili vzájemnost mezi rostlinstvem
lesním a těmito poměry.

Obral jsem si zde za úlohu, vylíčili rozličnou povahu lesů na zemi ve všeobec-
ných obrysech. Rozličná povaha lesů ve všelikých krajinách země představuje takřka
kostru zeměpisu rostlin, poněvadž nápadná jejich rozdílnost i méně cvičenému a pozor-
nému v oči bíti musí, Není polřebí vykládali, že tato rozličnost lesů hlavně od pro-
měny teploty závisí, neboť skutečně dá se průměrní teplota jisté země z rostlin jejích
skoro dokonaleji poznati, nežli na teploměru. Kdo vystoupil na vysoké pohoří, spatřil
v jisté výšce jenom zakrnělou křovinu, jako v severních krajinách ; zde i tam leží sníh
po větší díl roku, a jenom nuzné břízy a kosodřevina se daří. © Nejsurovějšímu lodníku
nápadné jsou palmy, které u přístavů jižních moří pozoruje; plodiny, které obchodem
k nám přicházejí, a květiny, které si do svých sklenníků nasazujeme, vzbuzují v nás
aspoň slabé představení o rosilinstvu zemí, z nichžto pocházejí.

Všechna tato pozorování jsou v zeměpisu rozličně sebrána a uspořádána, a celé
rostlinstvo rozvrhuje se tam na jednotlivé obory a pásma, z nichžlo každé svůj zvláštní
ráz má. Obory tyto mění se nejenom dle zeměpisné šířky od severu k jihu, nýbrž
také dle zeměpisné délky od západu k východu, tak že netoliko dle teploty, nýbrž také
dle jiných okolností ráz rostlinstva se mění.

Již v malém oboru své vlasti pozorujeme všude, že se lesní stromoví mění, jak
mile se půda nějakým způsobem zjinačí, anebo les ke zvláštním účelům nasadí, Nale-
záme u nás skoro všecko stromoví střední a severní Evropy, ovšem podle půdy a les-
„nické potřeby na rozličných stanovištích.

20

306

Abychom rozličnost tohoto stromoví přehlídli, povšimněme si nejdříve oddílů, ve
kteréž lesníci k účelům svým lesy rozvrhují.

Lesníci rozeznávají lesy pařezní, prostřední a kmenní čili vysoké,

Pařezní les neobsahuje nikdy dospělé stromy, nýbrž jenom křoviny, a z něho
berou se tyčky a otýpky. K tomu účelu nasadí se do takového lesa jenom takové stro-
moví, které, když se u kořenu poseká, opět nové haluze vyhání, jako n. p. líska, bříza,
olše a dub. Dle toho řídí se tedy podoba takového lesíka. Podotknuté stromy neuse-
kávají se ale zrovna u kořenu, nýbrž asi půl střevíce nad ním, poněvadž vyrážejí to-
liko z pařezu. Jiné stromy, jako javor, osyka, lípa, habr a jilm, mohou se u samého
kořenu porážeti a vyhánějí pak předce nové pruty. Špendličí stromoví, jako jedle,
smrky a borovice, nemohou se do nízkého lesa sázeti, poněvadž ani z pahýlů ani z ko-
řenů nové kmeny nevyhánějí. Nízký borový les jest vždy pouze jenom mlazina.

Prostřední les skládá se obyčejně ze stromů rozličného druhu; větší stromy se
vysekávají, aby se menší příliš nezastiňovali, a tak dorůstají tyto i přibývá jich v síle.

Vysoký les obsahuje stromy značných kmenů, a sice jest buď světlý anebo uza-
vřený, buď čistý anebo smíšený. Světlý vysoký les podobá se již více k prostřednímu
lesu, poněvadž pod jeho vysokými a od sebe vzdálenými stromy křovina se ujímá;
v uzavřeném vysokém lese ale, kdežto stromy stejné výšky blízko vedle sebe stojí,
všechny nižší kmeny z nedostatku světla zahynouti musejí.

Čistý vysoký les obsahuje stromy jenom stejného druhu. Aby se s prospěchem
smíšený vysoký les vychoval, vybírají se k tomu takové stromy, které stejným způ-
sobem rostou nebo i v menším stínu se daří. Buk dobře roste vedle jedle; jedle
a smrky výborně prospívají vedle sebe, bříza ale a borovice zakrní ve stínu jiných
stromů. V uzavřeném lese táhne se jeden strom druhým do výšky; habr, sám pro sebe
nižší, dosahuje v lese stejné výšky. s bukem. Tak zase buk, pro sebe klikatý, má
v jedlovém nebo smrkovém lese vysoký, štíhlý kmen. Docela jinak jest to v lese tro-
pickém ; tam se pohromadě nalezají všechny podoby slromů, a vysoko nad nimi klenou
se ještě koruny palem jako les nad lesem. Od stromu ke stromu vine se nepronika-
telná houšť pRoucích se cizopasných rostlin.

Pařezní les chová obyčejně ve svém slínu množství pestrých květin, neboť do-
dávaje jim vláhy, připouští předce také světlo sluneční, V prostředním lese daří se již
více trávy a nižší zeliny, i ty pak zmizí konečně ve vysokém lese, který pouze na svém
kraji zelenou obrubu má. "Tropický les bývá často tak hustý, že se pod ním na zemi
každé jiné rostlinstvo udusí, a jenom na světlejších místech vyvinují se ony nádherné
květiny, kterými své sklenníky zdobíme (Gloxinie, Balsaminy ete.). Za to nesou -ale
stromy samy krásné květy, a cizopasné anebo úponkovilé byliny pokrývají je až k nej-
vyšším temenům bujným listím a nádherným květem.

U nás ztratily lesy již skoro všude svůj přirozený ráz, neb člověk je k svým
účelům tak jako obilní pole pěstuje. Pečlivě seje se semeno do záhonů a chrání se
před ptactvem, pak se outlé strůmky rozsazují a ošetřují, až se dospělé stromy vyvinou
a porážeti mohou. «

í Pařezní les mýlí se vždycky po palnácti neb dvaceti letech, totiž vždy po takové
lhůtě, v níž lípa nebo javor v tyčky vzroste ; vrby se mohou ovšem mnohem dříve se-
kali. V prostředním lese jest doba mýtění neurčilá, poněvadž vyšší stromy se neustále
porážejí a nižší pořáde dorůstají ; proto se hodí nejlépe k menším statkům, Vysoký les

807

poráží se po 80—150 letech, dle toho, rostou-li stromy, z kterých se skládá, rychleji
neb zdlouhavěji. Ty samé stromy ale tvoří v jiných zemích, jako v Rusích a v Sibiři,
veliké lesy, které se žádnými lesnickými předpisy nespravují. Svobodně rostou a vy-
vinují se v obrovské kmeny, a též zasívají se samy. Člověk jich ale také nešetří, když
jednou v sousedství jejich se usadí a tisícíletý lichý život jejich rušiti počíná.

Aby si prkno zaopalřil, osekává Rus mohůtný kmen tak dlouho s obou stran,
až mu z prostředka potřebná deska zůstane. Veliké prostory lesní vypalují se, aby se
půda k polnímu hospodářství získala; to samé děje se v severní Americe, kde lesy se
skládají ze stromů k našim podobných. Také v tropických krajinách jižní Ameriky
a Indie jest zapalování lesů k těmto účelům obyčejné.

Obraťme se nyní k jednotlivým našim lesním stromům, od jejichž podoby ráz ce-
lého lesu závisí.

Lípa, posvátný strom Slovanů, zmizela již skoro docela z lesů českých, a jenom
zde onde vyzdvihuje se z pařezního lesa pozůstatek starého lípového háje, jako n. p.
u Závisti blíž Zbraslavi, u Března v Boleslavsku nebo v luhách polabských. Ve vesni-
cích před kostely a na náměstích malých měst stojí ještě často prastaré lípy, dílem
pozůstalé z dávno vymýtěných lesů, dílem před mnohými věky zasazené. Krásná lípová
stromořadí v Čechách jsou ostatně daleko známá, Kdo si představí lípu s krásným
vzrostem kmene jejího, se široce rozloženou košatou korunou, s tmavými větvemi,
krásným srdcovitým listím, jímž paprsky zlatozeleně propadávají a z nichž každý vánek
v čas květu sladkou vůni roznáší, pochopí i svrchovanou krásu lípového lesa, Dosavad
nalezají se lípové lesy v království Polském a v slředním Rusku, Hadovité kořeny ze
země vystupující dodávají lesům v oněch plochých krajinách podobu horských hvozdů.
Jako skalní útesy vystupují staré rozdrcené kmeny mezi mladými útlejšími, které na
zpráchnivělých tělech svých předkův stojí. Jemné lípové listí, jež podzimek s větví
střásá, neleží po několik let neproměnně na zemi jako špendličí našich borů, jímž se
všecka tráva zelená udusí, nýbrž rychle hnijíc pod sněhem zimním tvoří úrodnou prsť,
z níž z jara krásná vysoká tráva a barevné květiny vypučí. To se nestává ani v listnatých
našich lesích, neboť i buk i dub mají kožnaté listí, které dlouho vzdoruje hnití. Ne-
zčíslné včely a jiný hmyz, jakož i zástupy ptactva oživují husté větve lípového lesa.
Medvěd povaluje se tam ve vysokém kapradí a číhá, kam zástupy včel zalétají, aby
sladké zásoby jejich se zmocnil, Jest se ale obávali, aby lípové tylo lesy neměly stejný
osud s lípami střední Evropy. Ruský sedlák slupuje z nejkrásnějších kmenů kůru,
jen aby získal lýčí pro své rohožky a pletené střevíce, tak že se tím každoročně mnoho
tisíc kmenů vyhubí,

Dub, národní strom Germanů, zachoval se mnohem lépe v našich krajinách. Již
jsou sice dávno vymýtěny ony příšerné doubravy Hercinského lesa, o nichž Tacitus
píše; předce ale tvoří dub dosaváde, jmenovitě podle řek, znamenité lesy. Ačkoliv se
někdy tvrdí, že dub miluje suchou půdu, daří se nicméně velmi dobře u vlhkých
břehů a zakrňuje na suchých vyšinách jižní Evropy v nízký keř. Dle Tacita musel
se dub před osmnácti sty lety v bahně dařili a k obrovské mohútnosti lam dospívati.
Ohromné kmeny splétaly své klikaté větve v huslý krov, pod nímž i ve dne nikdy sou-
mrak nepominul. Dole u kmenů panovalo tak řka noční šero, a z bahna vynikaly ko-
strbalé kořeny jako přišerné podoby ďasů. Všechno mělo míru obrovskou. Větve a ko-

20 *

308

řeny měly takovou tlouštku jako nyní nejsilnější kmeny, a jak se nahoře větve splétaly,
tak srůstaly i dole kořeny v hromadu. Časlo, kde se dva mohútné výběžky kořenů po-
tkaly, při pokračujícím zrůstu na se tlačily, zahnuly se v oblouky a vystoupily vysoko
ze země, tvoříce takřka brány, jimiž jezdec bez sehnutí projeti mohl. Mohli bychom
o pravdivosli tohoto popisu pochybovali, kdyby ještě podnes v severní Americe po-
dobné výjevy se nepozorovaly. Nyní v celé Evropě neobjevuje se dub nikde v tak
obrovských rozměrech, ačkoliv dosaváde velikou část Srbska, Bosny a Ercegoviny po-
krývá. Jenom drsná kůra kmenů, klikaté, jako v arabesky zahnuté větve, krásně vy-
krajovaným listím zdobené, připomínají již při pohledu na tento krásný strom, že jest
tužší povahy nežli košatá lípa, a že dříví, které pod onou korou roste, železnou tvr-
dost míti muší,

Zdá-li se nám dub jako ze železa ulitý, vypadá zas náš buk, jakoby z tuhého
kamene vytesán a kovovým lislím ozdoben byl. Stoje porůznu na slunných skalnatých
horách, jako n. př. na Bezdězu, předslavuje se docela v tomto pevném vzrůstu. Skalo-
lomné kořeny zatínají se jako ohromné spony do kamene, a z nich vystupuje mohúlný
sukovilý kmen s jasnou korunou. Zde není štíhlý sloup ani zakrnělý pahýl, nýbrž tuhý
vzdorný kmen, který namáhavě, ale nezlomnou silou a stoletou trpělivostí kámen pře-
máhá a sporou zem sám si na něm nahromaďuje. Hladký kmen jest nerovný ale přímý,
nahoře rozkládají se jako kamenná ramena mohúlné větve vzhůru k nebi, sem tam
zohýhané, jakoby i vzduch prorážely s namáháním. Hladké, lesklé a pevné listí, které
svou jasnou zeleností na italský vavřín upomíná, rozděleno jest po větvích bujně ale
ne příliš hustě, lak že světlo sluneční všude krásně proráží. Nechť i ve vysokém lese
buky stěsna vedle sebe stojí, předce leskne se celá koruna v zářícím slunci, a jenom
jednotlivá méně osvětlená místa mají smaragdovou barvu. V sousedství jedlí dostává
i buk ve vysokém lese šlíhlý vzrůst, a tvoří pak vysoké sloupořadí, nad nímž klenou
se zelené koruny v závratné výšce. Spadlé suché listí bukové pokrývá zem na ně-
kolik střevíců výšky, jako n. př. pod mohútnými buky v Šumavě, a málo kdy proráží
tráva anebo zelina vrstvu tuto, leda jen porůzné kapradí, které ze skulin skal vyráží
lemujíc praménky vodní,

Habr podobá se k buku dle vzrůslu a barvy kmene, a také jasnozelené listí
jeho poskytuje přívělivý pohled, ačkoliv pro svá hrubší žebra tak čisté průhlednosti
nemá, jako listí bukové. Také uspořádání jeho jest jiné, neboť stojí v řadech na vět-
vích jako listí u lísky. Poněvadž se habru s prospěchem užívá v pařezním lese, spalřuje
se pořídku ve vysokých hvozdech, ale i v pařezním lese nezakrní tak jako buk,

V stromových sadech, n. p. v Bubenecké oboře, vyskytují se velmi krásné habry,
tak též viděl jsem v Černokosteleckých lesích silné habry mezi jedlemi a smrky, stejné
výšky s nimi. V pařezním lese, jmenovitě na stráních mělkých lučnatých oudolí v střed-
ních Čechách, činí habři půvabné háječky; neboť ačkoliv nevytvořuje vysoké kmeny,
vyhání se předce šlíhle do výšky a vystupuje vysoko nad okolní: chamraď lískovou.
Větve a haluze habru rozkládají se nahoře jako vějíře, nesouce na lenkých letorostech
dvojnásobné řady pěkného listí. U oupalí Dablického vrcha stojí dva nízké háje, jeden
dubový, druhý habrový, V obou hájích vyzdvihují se z kořenů vždy tři neb čtyry dosti
silné kmeny, a půda pod nimi jest mechem a opadlým lislím vystlána. Dubový ten
hájek upomíná na křoviny vždy zeleného doubí u břehu Středozemního moře, kde pro
neustále vymýťování stromy pořídku značnější velikosti dosahují. Křoviny našeho doubí

309

tvoří slinnou houšť, neb kmeny rozbíhají se od kořenů a splítají své vělve a pruty do-
hromady, tak že lesíkem lakovým kráčeti lze jen s hlavou skloněnou, a šero tam jako
ve vysokém lese panuje. Podobný vzrůst jako tyto doubky ukazují habry druhého háje,
jen s tím rozdílem, že dubové listí v chomáče rostoucí hustější příkrov tvoří, nežli
řidší koruny habrů, jejichž dlouhé pruly v obloucích dolů se ohybují. Příkrov dubový
má více barvu tmavozeleného aksamitu, habrové listí ale má lesk smaragdový. V obou
těchlo hájích dlí se tak příjemně, jako v nízkých klenbách středověkých hradů.

Dle podoby listů přibližuje se k habru nejvíce jilm, ale vzrůst jeho jest docela
jiný. Větve vystupují dosti kolmo do výšky a kloní se pak opět dolů, tak že pohled
jilmu na břízu s visutým proutím upomíná. Poslední haluze jsou obyčejně vidličnaté
a velmi tenké, a ještě nápadněji nežli na habru sedí na nich vroubkované listí ve dvou
řadách. (Co lesní strom' objevuje se jilm jenom někde v prostředním lese, nikdy ale
netvoří vysoký les. V pařezním lese vyskyluje se zvláště jeden druh s drsnatou kor-
kovitou korou (Ulmus suberosa) v hustých křovích. V starofrancouzských zahradácli po-
užívalo se jilmu tak jakož i habru k stinným chodbám z loubí klenutým, což obyčejně
byla nejkrásnější část těchto nevkusných zahrad.

(Dokončeni.)

O kometách.
Od dra. V. Kuneše.

Neobyčejná podoba komet, rychlé a zdánlivě nepravidelné jejich pohyby, neoby-
čejný způsob, jakým se nám často objevují, jakož i ohromná velikost některých po
všecky časy podivení působily, ne bez příměsku pověrečné bázně se strany nevědomců.
A však i těm, kteří blíže jsou zasvěcení v divy světa i znají oučinky přirozených pří-
čin, zůstávají hádankou až podnes; nehoť jakkoliv nepovažujeme více pohyby jejich za
nepravidelné, předce vnitřní jejich přirozenost, jakož i úkol jejich v hospodářství naší
sluneční soustavy jsou nám tak neznámé, jako byly všem našim předkům. Až posud ne-
podáno ani ku pravdě podobného, neřku-li dostatečného vysvěllení původu oněch často
nesmírně dlouhých přívěsků, jaké s sebou vlekou a které pod jmenem jejich ohonů známy
jsou; o nic lépe vysvělleny nejsou některé jiné při nich pozorované podivnosti,

Na větším díle skládají se komety z veliké a jasné, a však neurčitě obmezené,
mlhavé spousty světlové, tak zvané hlavy, která obyčejně ještě jasnější střed a v něm
jakési třpylící se jádro ukazuje, podobné k hvězdě nebo planetě. Z hlavy, a to ve
směru od slunce odyráceném, vychází proud světla, který, čím více se od hlavy vzda-
luje, tím více se rozšiřuje a rozplývá a ohonem komety se nazývá. Tento nádherný
přívěsek dosahuje často nesmírné zdánlivé délky. Tak-komela od r. 1680, nejpověsí-
nější v novějších časech a ve mnohém ohledu nejpamátnější ze všech, jejíž hlava le-
skem svým neustupovala hvězdě druhé velikosti, přikrývala ohonem svým více než lře-
tinu nebe. Zalím však ohon nikoliv není nevyhnutelný přívěsek, komet. Viděny jsou
mnohé velmi jasné komety s ohony jenom krátkými a slabými, a nemálo jich nemělo
docela žádného ohonu. Naopak zase neschází příkladů, že byly komety opatřeny více
ohony. Kometa od r. 1744 měla jich neméně nežli šest a přikrývala jimi šestou část

310

nebe. Často také bývají ohony komet ohnuté, tak že se obyčejně zahýbají k oné. kra-
jině, kterou kometa právě opustila, jakoby se ohon pohyboval zdlouhavěji anebo v běhu
svém s překážkami se potkával. Aby si čtenář věc tu zřetelněji představili mohl, po-
dáváme tuto věrné vyobrazení několika znamenitějších komet,

(7879.

*

Takové komety, které toliko skrz dalekolled anebo jen s těží prostému oku jsou
viditelny a jichžlo jest daleko větší počet, často ani stopy ohonu nejeví, vyskylujíce se
toliko co kulaté anebo trochu vejčité spousty par, které sice k středu svému se shu-
šťují, jádra však žádného nemají aniž čeho jiného, co by se považovati dalo za pevné
tělo. Hvězdy nejmenší velikosti zůstávají zřetelně viditelny i skrze onu část komety,
která se co nejhustější jeví, ačkoliv již dosti slabá mlha ty samé hvězdy oku našemu
dokonale zakrývá. Z toho jest patrno, že látka komet jest nad míru outlá a tak málo
hustá, že ani k našim oblakům, ba ani k mlhám našim porovnati se nedá. Zdá se, že
spousty kometové, budiž jejich objem jakkoli veliký, naskrze pronikány jsou od paprsků
slunečních, a že tedy nejenom povrch, nýbrž i vnitřní částky jejich světlo sluneční od-
rážejí, tak že ani není potřebí pokládati, že by tylo spousty měly nějakého vlastního, třeba
sebe slabšího světla. Nejspíše i jádro jejich nic jiného není nežli pára trochu více shustlá,
a veliká kometa snad nemá nic více hmoty, nežli některý z větších povětroňů, jaké
často na naši zem padají a které bez pochyby jsou tak dobře těla kosmická jako pla-
nety, jen že mnohem menší. Také mění se objem jejich netoliko den ode dne, ale |
každou hodinu podle zákonů ještě nevyskoumaných. Při vší skrovnosti hmoty své mo-

all

hou předece komety v jislých okolnostech lak velikého lesku dosáhnouti, že jím všecka
ostatní nebeská těla předčí kromě jediného slunce; v takových případech jsou pak i za
bílého dne viditelny. Takové síly světla máme více příkladů, jako kometu od r. 363,
pak komety r. 1106, 1402, 1532, 1577, 1744 a 1843.. Obzvláště pamětná jest kometa
od r. 1843, která dne 28. února tak silný lesk vyvinula, že byla pozorována vedle
slunce, Veliké komety náležejí k vzácnostem. Vůbec počítá se vždy na pět let jedna
komela prostým okem viditelná, a na sto padesát let jedna, kterou lze viděti též za dne.

Počet komet, hvězdářsky pozorovaných anebo v historii zmíněných , jest veliký
a obnáší více set. Povážíme-li však, že v časech dřívějších před vynalezením daleko-
hledu toliko veliké a silně zářící komety pozorovány byly, a že od těch dob, co na lu
věe obrácena jest včlší pozornost, ujde solva rok, aby jedno neb dvě taková nebeská
těla nebyla nalezena, ba že někdy i dvě neb tři najednou se objeví: dá se vším právem
přijmouli, že skutečný počet jejich při nejmenším několik tisíc obnáší. Mnohé z nich
ujdou všemu pozorování, probíhajíce toliko onu část nebe, která za dne nad obzorem
naším se nachází, a nevyvinujíce tolik lesku, aby i za dne byly viditelny. Takové ko-
mety mohou se zraku našemu palrnými sláli jenom u velmi řídkém setkání se s oupl-
ným zalměním slunce. Takové setkání událo se šedesát let po narození Kristově, kdežto
skutečně pozorována jest kometa na blízku slunce v čas jeho zatmění,

Sluší zde podolknonti ještě úkazu velmi pamětihodného, jejž poskytovala r. 1846
kometa Biely. Pozorovány jsou toliž při ní dvě hlavy, z nichž každá měla svůj vlastní
ohon. Vzdálenost od sebe obou hlav obnášela k 38 poloměrům zemským, neměníc se
po celý čas viditelnosti komety. Tímto úkazem objevila tato komela věc novou a dů-
ležilou, a hvězdáři zvědavě očekávají budoucí její příšlí,

Co až posud jsme pověděli, jest vše, co na ten čas o podobách komet a změ-
nách jejich známo jest. Těžko jest, nalezti mezi úkazy nám známými nějaký, s nímž by
komety aspoň poučkud vhodně porovnati se daly. Nejvíce podobnosti ke kometám má
pára, vycházející z trubice dolů obracené, ana tvoříc dole ohyb vysoce vzhůru vystu-
"puje. Snad i při kometách dal by se přijmouti podobný pochod. Na té straně jádra,
která jest ke slunci obrácena, vystupuje neustále, nejspíše působením slunce, spousta par,
již jádro žene ke slunci, toto pak od sebe odstrkuje, tak že po obou stranách splývajíc
do prostoru světového utíká.

Marně bychom se po něčem podobném ohlíželi mezi planetami, Páru, vysílající
neb odrážející tolik světla, aby z tak nesmírné dálky ještě mohla spatřena býti; páru,
která se až na 12 milionů mil, a to v podobě pravidelné rozšiřuje, nenalezáme v sou-
stavě planetní. K tomu ke všemu utíká lalo pára od slunce, pročež musíme zde při-
jmouti sílu odstrkavou, kdežto v celé ostatní budově světů spalřujeme toliko přítažlivost,.
Také nesnadno dá se vysvětliti, kterak celá ta spousta páry, jižto kometa vysílá, zase
k ní se vrací, anebo čím to jest, že vyslaná pára nezpůsobuje žádnou změnu těžíku
a následkem toho také změnu běhu, čehož doposavad ani nejmenší stopy není pozorováno.

Téměř vůbec přijímají nynější hvězdáři k vysvětlení úkazu tohoto sílu působící
na způsob električnosti, tak že slunci. jenom, jedna električnost (positivní nebo nega-
tivní), komelám ale obojí se přičítá. Dáme-li tomu, že pára komety provázející jest
elektrická, a k tomu přitahována od jádra, dá se tím podoba hlavy a ohonu, jakož i po-
ložení tohoto dost dobře vysvětliti. Zalím však rozšíření vědomostí našich v tomto zají-

312

mavém poli nedá se na ten čas docílili pouhým domyslem, nýbrž může se teprva v bu-
doucnosti zakládati na pilné pozorování a bedlivé zaznamenání všech zjevů.

Jakkoli však o podstatě a způsobě komet, jakož i vůbec o postavení jejich ve
všemmíru doposavad jen skrovných a nedostatečných známostí máme: předce, co se týče
pohybu těchlo záhadných nebeských těl, dostačují vědomosti naše k tomu, abychom
dráhy jejich s velikou správností určili, Pohyby jejich jsou na oko velmi nepravidelné,
někdy bývají viditelny jenom několik dní, an jindy více měsíců nad obzorem naším zů-
stávají. Některé komety pohybují se velmi zdlouhavě, jiné zas nad míru rychle; ne-
zřídka oba tyto kraje zdánlivé rychlosti pozorují se při té samé kometě v rozličných
částech její dráhy. Některé komety pohybují se od západu k východu jako planety,
pročež nazýváme je pravoběžnými, jiné zase pohybují se zpětběžně, Též neobmezují se
jako planety na jistou krajinu nebeskou, nýbrž probíhají bez rozdílu každou část svě-
tového prostoru. Proměny zdánlivé jejich velikosti v čas viditelnosti jejich jsou neméně
pamětihodné jako jejich rychlost. Někdy objevují se covmdle svítící a zdlouhavě se po-
hybující nebeská těla s malým ohonem anebo zcela bez něho, čím dále však, tím více
zrychluje se pohybování jejich, velikosti jim přibývá, až přiblíživše se ku slunci zmizí
v jeho záři. V krátce vyjdou z ní na druhé straně a vzdalují se zase od slunce
s rychlostí z počátku velikou, později ale vždy ubývající. Čím dále od slunce, tím zdlou-
havěji pohybují se, ohon se ztratí anebo jej do sebe vtáhne hlava, která sama vždy
více bledne, až i dočista zmizí, aby se na větším díle teprv za velmi dlouhý čas na
novo objevila.

Bez návodu, jaký nám poskytuje zákon tíže, navždy by nám záhadným zůstalo
toto na oko nepravidelné pohybování. Znamenalo se však, že komety, pokud je možná
postihnouti, pohybují se v parabolích rozličné velikosti ale stejného ohniska, kteréžto
padá do slunce. Tulo podobu jejich dráhy srovnal Newlon se všeobecnou gravitací,
a Halley, současník jeho, dovršil známost pravého pohybu komet, ukázav o jedné, že
náleží k naší sluneční soustavě, a obíhajíc okolo slunce ellipticky v pravidelných perio-
dách nám viditelnou se stává. Z toho snadno bylo připadnouti na domněnku, že všecky
komety tvoří část naší sluneční soustavy, konajíce oběh svůj v předlouhých ellipsích,
jejichž nám viditelná stránka neliší se značně od parabole.

Při tom všem rozpakovali se někteří hvězdáři, přiřknouti kometám nepochybné
měšťanské právo v naší sluneční soustavě. Chtěli je vyhlašovali za těla, která jenom
náhodou přicházejí na blízko slunce a pak zase z oboru přítažlivosti jeho se vzdalují.
V tom případu ale muselo by se dle pravidel podobnosti očekávati, že se najdou dráhy
všech forem kuželosečných, od málo zakroucené hyperbole až ku kotoučnicím. Tomuto
však závěrku odporuje zkušenost, neboť mezi 178 vypočtenými drahami komet nalezá
se sotva jedna hyperbolická, pohybování pak v kotouči ani jediné se nevyskytuje, V sku-
tečnosti nalezají se jen forma parabolická anebo roztáhlá elliptická.

Ještě však jiný důvod svědčí proti domnění, jakoby komety jenom někdy na čas
co hosté sluneční soustavu naši navštěvovaly. Shledáváme totiž, jak vůbec v budově
všehomíra tak i v jednotlivých částech jeho, stálost i všecky výminky trvalosti ubezpe-
čené, což nesrovnává se s tím, aby některý druh těles bloudil v prostoru světovém,
nenáležeje k žádné soustavě. A skutečně jeví již tem skrovný počet kometních dráh,
který dosti zevrubně vyměřen jest, jakousi pravidelnost, ukazující na nějaký zákon, jejž
teprv budoucnost odhaliti má. Když totiž sestavíme punkty, v nichž nalezaly se komety

813

v přísluní svém, shledáme, že stejně počínajíc od punktů jarní a podzimní rovnoden-
nosti k oběma stranám s neočekávanou pravidelností se množí, až v letním a zimním
slunovratu nejhojněji se ukazují. Něco podobného pozoruje se při skloncích dráh ko-
metních k ekliptice. Nejčetnější jsou sklonky 45%, po obou stranách pak umenšují se.
Tyto věci nedopouštějí o tom pochybovati, že v drahách kometních jsou jisté poměry,
které však teprv budoucně mnohým a bedlivým pozorováním a vypočítávaním vyskou-
mati se musejí.

Jiní hvězdářové, zavedení patrnou a úplnou rozdílností komet od planet, vyslo-
vili domněnku, že komety jsou těla nebeská, nacházející se v první době svého útvaru,
která později v planety se promění. Souvisíf mínění toto s jiným všeobecnějším, dle
něhož všecka těla nebeská v rozličných dobách své jsoucnosti také rozličné podoby na
se berou, tak že během času děje se přechod od planet k slunci a t. d., jakož neméně
i mlhoviny nebeské nalezají se v takové přechodní době, představujíce roztroušené
látky budoucích stálic.

A však, jakkoliv krátká ta doba, z níž máme pozorování hvězdářská, bez-
pečně spolu porovnati se dající, dokonce nestačí k důkazu, že svrchu dotčených proměn
nestává, proto že ještě pozorovány nebyly: nesmí bez povšimnutí zůstati ta okolnost,
že v přírodě ani jediný zjev domněnku takovou nepotyrzuje. Naopak dá se nepodobnost
takových proměn a přechodů ve zvláštním tomto případu též následující úvahou ukázati.
Jsou-li komety k tomu určeny, aby se někdy planetami staly, tož i nynější planety mu-
sely druhdy býti kometami. S přirozeností planet ale nesrovnává se veliká 'výstředivost
kometních dráh, Tyto výstředivosti byly by se musely velmi zmenšiti, ješto však nelze
tomu připustiti, aby při všech planetách, které někdy kometami býti musily, toto zmen-
šování těch výstředivostí již docela bylo přestalo: tedy musela by se aspoň nějaká stopa
toho ubývání nalezati, Toho však naskrze není, a pozoruje se jediné periodické ko-
lísání výstředivosti v jistých určitých mezech.

Ještě více však odporuje svrchu uvedené domněnce zpáteční běh některých
komet od východu k západu. Jestiť theoricky nemožno, aby zpětběžná dráha: proměnili
se měla v pravoběžnou, jakou naskrze mají všecky planety. Jsou tedy komety netoliko
podstatou a způsobou svou, nýbrž i během svým od planet tak rozdílny, že přechod
naskrze žádný nemůže místa míti.

Sotva již lze pochybovati o tom, že všecky komety pohybují se okolo slunce ve
schodnicích, v nejhojnějších ale případech jsou tyto schodnice tak roztáhlé, že ani s ji-
stotou nemůžeme udali, jak daleko zabíhají do prostoru a jak dlouho trvá oběh. Vi-
díme toliž komety pro velmi slabé jejich světlo toliko na blízku slunce, tedy jenom
v malinké části jejich dalekosáhlých dráh; a jak mile vzdalují se od slunce, a tedy
rovněž také od země, ukrývají se i nejlepším našim dalekohledům. Tato nepříznivá
okolnost hlavně překáží pořádnému vypočtění oběhu jejich okolo slunce. Proto roz-
cházejí se hvězdářové tak velice v udávání oběžního času komet, pohybujících se
v drahách výstředních. Pro kometu od r. 1769 nalezl Lexell oběžní čas 400 let, kdežto
Bessel, který pozorování svá s obzvláštní pečlivostí konal, udal týž čas na 2089 let.
Tento poslední ukázal také, že pochybení v pozorování jen o 5 sekund dělá v oběžním
čase již rozdíl 400 let. Tento příklad — a podobných dalo by se více uvesti — stačí
k dokázaní, jak těžko jest určili oběžní čas komet, když tento více století obsahuje.

914

V skutku není jiného prostředku k pravému určení uhěšního času komely, nežli pozo-
rování samého jejího návralu.

Pročež vypočítávají se dráhy komet pouze tím způsobem, jakoby byly paraboly,
anebo jako schodnice, jejichž veliká osa jest nekonečně dlouhá, a s tím porovnávají se již
známé kometní dráhy. Nalezne-li se mezi těmito některá, klerá s dráhou právě vy-
počtěnou blízko anebo docela se srovnává, pak můžeme s jistotou uzavírati na totožnost
obou těch komet a tak oběžní část určitě ustanovili. Tím způsobem určeny jsou
oběžní časy toliko pěti komet s dostatečnou správnosti, o nichžto, poněvadž ouplně
k naší sluneční souslavě náležejí, tuto blíže se zmíníme. Komety tyto pohybují se vždy
mezi plánelami, s nimiž jako země naše obíhají okolo slunce, kdežto ostatní na ne-
smirných svých dráhách daleko za meze planetní soustavy naší zabíhají.

První z lěchto pamětihodných pěti komet jest tak zvaná Halleyova kometa, vy-
znamenávající se některými zajímavými vlastnostmi , jež u žádné jiné v té míře spo-
jené nenalezáme, Jest to jediná ze všech komet dlouhoběžných, o níž zaznamenáno
jest tolik návratů, totiž deset. S jistotou můžeme ji stopovali až do prostředka pal- -
náctého století, s jakousi podobností až k začálku křesťanského letopočtu. Náležíť ona
k největším kometám, a z ní vážili jsme nejhojnějších známoslí o těchto záhadných
tělech nebeských. Každé její se objevení provázeno bylo důležitým nějakým odkrytím
anebo obohacením vědomostí našich o světě kometovém.

Oběžní čas komety této obnáší 75—76 let. Veliká osa její dráhy jest tedy
skoro osmnáclekrát vělší nežli veliká osa dráhy zemské, obnášejíc 744 milionů mil.
Nejmenší její vzdálenost od slunce není větší než tři miliony mil. Běh její jest zpá-
teční, od východu na západ. V přísluní dělá za hodinu 59,000 mil, pohybujíc se čty-
rykrát tak rychle jako země; za to v odsluní jde patnácikrát zdlouhavěji nežli země,
dělajíc za hodinu toliko 980 mil. Dráha její lak jest položena, že nikdy nemůže se
přiblížiti k zemi. Posledníkráte objevila se v posledních měsících r, 1835.

Druhá kometa, jejíž oběžní čas toliko půlsedmaletý určitě jest ustanoven, jest
kometa Biely. Bylať již vícekráte pozorována na blízku svého se vracení do přísluní,
a to v letéch 1772, 1806, 1826, 1832 a 1845. Poslední její objev poskytoval největší
zajímavost. Kdežto dříve ukazovala se vždy jenom co rozmazaná mlha s malým
jádrem a malým ohonem, objevila se v lednu 1846 co dvojitá kometa. Obě těla po
celý čas viditelnosti své podržela prvotní vzdálenost svou od sebe, pohybujíce se na
poh s rychlostí stejnou, tak že nemohle se 0 slona pochybovati, že jsou to těla spojená,
a následovala slabší kometu v zdánlivém denním pohybu. U obou jevila se stopa da
ohonu, stojícího kolmo na čáře obě komety spojující.

Tato kometa r. 1832 z nedorozumění mnoho obyvatelů zemských bez příčiny
polekala. Dráha její totiž položena jest tak, že se velice přibližuje k dráze zemské,
a že není nemožno, aby někdy se jí též dotkla; země samé však, jak samo sebou se
rozumí; mohla by se dotknouti. jen tenkráte, kdyby se tato právě v témž bodu nalezala.
Roku však 1832 i 1846, když tato kometa posledníkráte se objevila, byla země od bodu
toho daleko vzdálena. A kdežto dráhu této komety úplně známe, můžeme s. jistotou
předpovídati, že v nejbližší budoucnosti takové nebezpečné setkání místa míti nemůže.
Později pak pro znamenité se měnění dráhy kometní následkem poruchů nebezpečen-
ství takové ještě se zmenšiti musí, Ostatně mělo by obávání se srazu s nějakou ko-

815

metou jenom tenkráte smysl, kdybychom za to pokládali, že komety rozděleny jsou
v prostoru světovém na zdařbůh, a že skrovničká hmota komet s parou je provázející
mohla by škodliva býti životu pozemšťanů a podmínkám jejich bytosti. Proti obojí však
domněnce dá se tolik namítati, že bázeň komet docela lichou se býti ukazuje, Také
dějepis žádné zmínky nečiní o velmi znamenitém se přiblížení, neboť kometa od r. 4770,
která k nám nejblíže přišla, zůstala vždy ještě 300,000 mil od země vzdálena.

Třetí kometa, jejíž oběžní čas úplně známe, odkryta jest r. 1818 a nosí jmeno
hvězdáře Enke, který nejdříve určil čas oběhu jejího na tři léta a 115 dní. Od těch
dob byla již osmkráte pozorována. Veliká osa dráhy její obnáší k 80 milionům mil, Ná-
ležíť ona mezi menší a slabší komety kulaté podoby bez patrného ohonu, a nikdy se
k zemi nepřiblíží. Nejpamátnější při této kometě jest, že při každém dalším občhu
u srovnání s předešlým o několik hodin dříve skrze přísluní své prošla. Tento úkaz
opakoval se pokaždé, kdykoliv se nám tato kometa objevila. K vysvětlení toho přijímá
sé, že prostor, v němž planety a komety se pohybují, není prázdný, nýbrž naplněný
látkou přeútlou, která kometám a planetám jakýsi odpor klade. Na planety, jakožto těla
u srovnání s kometami nesmírné hustá, nepůsobí značně tento odpor; mnohem více ale
za lo na komety pro sypkost a velikou rozsáhlost jejich parového obalu. Že oučinek
odporu toho pozorován byl toliko při kometě Enkově, toho příčina leží nejspíše v té
okolnosti, že jenom při této kometě oběžní čas její vypočítán býli může až na zlomky hodiny,

Divno bude se zdáli, že odpor, klerý předce překážkou jest, má způsobiti urych-
lení oběhu. A však, když rychlost běhu se opozďuje, an přítažlivost slunce nezměněna
zůstává, snadno jest pochopili, že následkem toho musí býti silnější zakřivení dráhy. Ko-
mela tedy přibližuje se k slunci, čehož následkem musí také oběh svůj rychleji dokonati.

K těmlo třem nanejvýše pamětihodným komelám připojují se ještě dvě, jejichž
krátký oběžní čas s jistotou jest určen. Jednu z nich vypočetl Fay, druhou de Vico,
jejichžto jmena nosí; onano obíhá okolo slunce v 7%% let, tato v 5', roku.. Dráhy
obou- tím jsou pamálné, poněvadž ze všech kometních dráh nejvíce přibližují se
k formě kruhové,

Nyní přicházíme k zajímavé kometě, která teprv letošního roku jsouc odkryta,
svou dosti znamenitou světlostí pozornost obecenstva na sebe
obracela a hlavní podnět zavdala k tomuto pojednání. Již v době
svého odkrytí ukazovala ohon asi tři neb čtyr minut, byla však
ještě tak mdlá, že jenom ozbrojenému oku byla viditelna. Nej-
prvé stála ve slivězdění velikého medvěda, odkudž pomalu se ubí-
rala k souhvězdí velikého lva. Počet brzy ukázal, že teprv při-
bližuje se ksvému přísluní, od něhož však ještě velmi vzdálena
byla. Byla tedy naděje, že ji bude viděti po delší čas, a snad
i prostým okem. A v skutku již ve druhé polovici srpna ob-
jevila se prostému oku brzo po slunce západu na severozápadním
nebi co hvězda druhé velikosti s ohonem téměř celý stupeň
dlouhým. Světlost její byla v té době třistakrát tak veliká jako na
začátku. Přidané tuto vyobrazení představuje kometu v čas nej-
větší její světlosti. Jádro bylo veliké a přičervenalé, část ohonu
nejblíže k jádru přilehající měla kraje ostře vyznačené; ohon sám nebyl ohnutý, jak
často se spatřuje,

316

Směr dráhy této komety jest pravoběžný, dráha pak sama ukazuje se býti velmi
daleká a čas oběžní velmi dlouhý ;. nejmenší vzdálenost její od slunce dne 4, září obná-
šela k 7 milionům mil, vzdálenost její od země v týž čas toliko 14; milionu mil.

Toto jest vše, co posavad víme o podstatě a způsobu, jakož i o drahách komet.
Jsouť ovšem tyto vědomosti, jmenovitě co se týká vnitřního způsobu nebeských těchto
těl, velmi skrovné, a mohou teprva v budoucnosti býti rozmnoženy pilným pozorováním
a bedlivým zaznamenáváním všech objevujících se okolností. Koho by však dosavadní
tento výsledek dlouhého hvězdářského zpytování neuspokojoval, ten nechť pováží pře-
kážky, jaké sama příroda klade takovému skoumání. Jsouť jisté meze, jichž nelze
překročiti lidskému umění, a zavřen-li nám přístup do prostoru světlového, jakýž to
div při nesmírných těch vzdálenostech, jež i nejdokonalejší optický nástroj jenom čá-
stečně a slabě proniká? Však ani samu naši zem neznáme -dostalečně, an posavad ne-
dostupny nám jsou vyšší krajiny oboru povětrného, vnitřek země, ba i rozsáhlé části
samého povrchu jejího, jakož jmenovitě obě točny, severní i jižní. Seč posud byla
věda lidská, to svědomitě jest vykonáno, i není pochyby, že budoucnost mnohem více odkryje.

Drobnosti

Malachit u Skalice stříbrných hor nedaleko Sázavy.

Již dříve popsal jsem vyskytování se malachitu u Chrasti nedaleko Českého Brodu v pí-
skovci Permského útvaru. Naděje, že se na tomto nadějném místě většími prostředky dolovati bude,
vyplnila se úplně, neboť, jak se doslýchám, spojil se majitel pan Theer s několika podnikavými prů-
myslníky k vydatnějšímu těžení z malachitového ložiště.

Na výletu, jejž jsem v předešlém měsíci v průvodu svých přátel podnikl, abych geologické
a botanické poměry prahor mezi Českým Brodem a Benešovem poznal, přišel jsem též na nejjiž-
nější konec Permského útvaru Černo-Kosteleckého, totiž -ke Skalici. Útvar tento činí zde dosti špi-
čatý úhel, an se podle potoka Vyžlůvky až ke Skalici a pak nahoru podle Trletínského potoka ke
Krymlovu táhne. Prahory, na nichž zde spočívá, skládají se z pamětihodného břidličnatého kamení,
které takřka při každém kroku svou povahu mění.

U Skalice samé panuje břidlice, v níž se dobře jinoráz (Amphibol) a živec rozeznati dá.
Břidlice tato přechází na mnohých místech v dioritové kamení, jmenovitě v oudolí Sázavy,.a střídá
se sem tam, n. př. u Pyskocel, se slojemi granitu, z velikých hlati živce (Orthoklas), veliké bilé
slidy a křemenových zrn složeného. Dále na oubocích Vyžlovského oudolí u Hradových a Kostel-
ních Střimelic, u Voděrad atd. stává se složivo břidlice velmi nezřetelné, kamení jest nejvice hně-
dočerné, ale kdekoliv se opět zrnitější odrůda vyvine, pozná se v ní zase jinoráz a, živec.

Na východní straně k Trletínu vyvinuje se z této břidlice zponenáhla rula (Gneuss), složená
z tmavé třídy živce a křemenu, ačkoliv ještě jinoráz často místo slídy zastupuje.

Útvar červeného pískovce skládá se zde z mohůtných vrstev pevného hnědočerveného pískovce,
který se na několika mistech pro zboží kamenické láme; nad ním střídají se vrstvy hnědošedého
pískovce se slidou, až konečně nejhořejší čásť vodorovnými slojemi bílého pískovce (útvaru křido-—
vého) s vápenným tmelem vysočiny mezi Konojedy a Černým Kostelcem pokrývá. Nejdolejší vrstvy,
které bezprostředně na prahorách leží, obsahují hrubý slepenec (Konglomerat) , složený z úlomků
a valounů břidličnatého kamení a pevného rudého pískovce. Pod Hrudovými Střimelicemi ve směru
k mlýnu „v Propasti“ vychází pod starými haldami bělavý hrubý pískovec, z úlomků živce a kře-
menu složený, který zrovna jako u Chrásti zemítý malachit a měděný lazur v sobě Vtroušený má.
Zrovna nad timto nálezištěm rozkládají se na površí, které se od Skalice k Ondřejovu táhne, četné

haldy, upomínajíce na bývalou činnost hornickou.

917

V haldách u Hradových Střimelic nalezá se na kusech popsaného břidličnatého kamene
množství malachitu a měděného lazuru, tak že p. Ródl, který nyní zašlé doly opět otvírati se poku-
suje, celé hromady této měděné rudy z hald vybrati dal. „Abych se přesvědčil, zdali tento malachit
z jiných měděných rud teprva na haldách nepovstal, pátral jsem po těchto rudách, a skutečně nalezl
«jsem brzo jednotlivé kusy hrubozrného granitu, v němž železný a měděný kyz vtroušen a z části
již v malachit proměněn byl, an okysličením a sloučením s uhličnatkou tento uhlan měďnatý se
vytvořil, Granit tento zdá se zde tvořiti ne příliš mocnou sloj, v níž couk kyzový se táhne. Také
v okolní břidlici zdá se zde onde kyz měděný obsažený býti, ačkoliv jednotlivé kusy jen malachit
obsahují,

Z tohoto náleziště zdá se mi nyní, že se původ malachitu snadno vyložiti dá. Poněvadž pí-
skovec zdejší z rozdrobeného kamení prahor povstal, přišly do něho také kyzy, a ty se lučebním
postupem v malachit proměnily. Dle mého minění a podle toho, co dosaváde odkryto jest, nemůže
tedy malachit v pískovci pravidelné sloje tvořiti, nýbrž bude právě tam nejvíce nahromaděn , kde
kyzonosný granit látku k utvoření pískovce poskytl. Taková příznivá místnost jest právě v Chrasti,
kde p, Theer své doly má, a bezpochyby také u Hradových Střimelic; kde se p. Ródl o dobývání
malachitu pokouší. Ještě jednou se vyskytl malachit na jedné haldě na výšině mezi Skalicí a Hra-
dovými Střimelicemi. © Halda ta skládala se z dioritové břidlice a četných kusů hlaceného vápence.
Na tomto vápenci pozorovaly se často kůry malachitu a měděného lazuru, jakož i shluky leštěnce.
V jinorazovém kamení jsou zde na dvou místech dosti mohůtné čoky hlaceného pravápna uloženy,
jeden na gruntech Hradových Střimelic, druhý na skalnatém vrchu naproti Skalici. Ony kusy vá-
pence s malachitovou korou a leštěncem pocházejí ze sousedství Střimelického vápna.

Nejpamátnější poměry objevují se ale v rokli, která se od Skalice vzhůru táhne podle pě-
šinky ke Koceradům vedoucí. V rokli této panuje mimo jinorazovou. břidlici silně zvětralý diorit,
a v tom leží mohůtné nepravidelné ložiště louhově zeleného hadce (serpentinu) , mnohonásobně vá-
pennými žilami prošlehaného. Hadec tento míchá .se dále opět s jinorazem a obsahuje v sobě také
nezřetelná zrna granatu, tak žé z toho všeho nejpodivnější směs hornin povstává.

V geologickém ohledu náleží tedy tato krajina k. nejznamenitějším místnostem našich pra-
hor, a nebude snad jiného náleziště, kde by se původ hadce (jako ostatních prahornin obyčejně ohni
připisovaný) pro své zdejší spojení s vápencem na mokré cestě tak patrně vyložiti dal, jako zde-

Jan Krejčí.

Dinotherium giganteum, u Abtsdorfu nedaleko České Třebové nalezené.

Na hrázi, po které u Abtsdorfu železnice běží, nalezly se nedávno znamenité zbytky pravě-
kého zvířete, kteréž zvláštní: (obezřelostí tamějšího assistenta p. (Volkmara a dozorce p- Štěpánka
se vší pozorností vykopány a uloženy byly, načež se, panu dvornímu raddovi a policejnímu řediteli
v Praze, rytíři Sacher-Masochovi, 0 zvelebení českého Musea vždy velebedlivému, podařilo tyto
vzácné zbytky pro sbírky tohoto Musea zjednati. Podávám zde o tomto zajímavém nálezu jenom
předběžně krátkou zprávu. Podotknuté zbytky představují část kostry ohromného pravěkého ssavce,
Dinotherium giganteum nazvaného. Kostra tato ležela v jílu, skrze nějž jest železnice prokopána
a kterýž se množstvím mořských lastur a nezřetelných otisků rostlin vyznamenává. Vedle kostry
samé ležel veliký kmen sosnový, velmi málo proměněný, tak že se ještě řezati dal a na tenkých od-
řízcích pod drobnohledem všechny buňky dřeva, jako na čerstvém kmenu, poznati se mohly. Není
pochybnosti, že jíl byl zde uložen u břehu moře, které v pravěku Moravu krylo a až k českomo-
ravskému pohoří dosahovalo; možno též, že zde právě u Abtsdorfu bylo ústí nějaké řeky, která
z Čech plynula. Neboť z polohy kmenu a kostry dá se souditi, že před svým uložením ve vodě
byly povalovány a jmenovitě. zvíře již hnitím porušeno, což by při ústí řeky snadno se státi mohlo.

918

Jil sám drží v sobě posud mnoho vody, a následkem toho sesula se již několikkráte část hráze,
Aby se to předešlo, odejímá se část ouboče a úklon její se zmenšuje. Právě při vykonávání podobné
práce byla podotknutá kostra nalezena, ale tak rozměklá, že se v jednotlivé malé kusy rozpadla-
Sestavení těchto kusů v kostru jest nyní velmi nesnadné, neboť pro zrušenost jednotlivých částí jest
ustanovení jejich nejisté, a mimo to chybí veliký dil kostry, jmenovitě pět zadních obratlů z krku
a celá páteř, vyjma dva přední obratle z krku a několik z ocasu. Oboje zánartní kosti předních
nohou, vyjma člunky, také již se shodují, a na jednom zánartí zadní nohy jsou kosti pohromadě,
vše velmi podobné ku kostem Mastodonta.

Péčí p. Antonina Fryče, assistenta v českém Museum, a mým porovnáváním s obrazy Cuvie-
rovými podařilo se ale předce, jednotlivé části kostry ustanoviti a následkem toho mínění o bývalé
podobě tohoto zvířete podstatně opraviti. Navštěvovatelům českého Musea bude snad v paměti sádrový
odlitek lebky Dinotheria, jediné to části tohoto zvířete, která dosaváde zevrubněji známa byla. Dle
toho má toto zvíře v každé čelisti po pěti stoličkách s dvěma nebo třemi vroubkovanými výstupky,
tedy s 20 čelistními zuby. Dle zubů těchto náleží patrně k ssavcům býložravým, a Cuvier postavil
je k tapírům. V hořejší čelisti chybí všechny ostatní zuby, dolejší čelist ale jest na svém předním
dolů zohnutém konci ozbrojena dvěma mohutnými tesáky, kolmo dolů obrácenými. Otvor nosní jest
široký a vyklenutý, bez příhrádky, a poukazuje na dlouhý rypák, jímž zvíře již také pro dlouhé
tesáky opatřeno býti musilo. Podoba a poloha otvoru v záhlaví poukazuje též na to, že se hlava no-
sila v rovné čáře se hřbetem, asi jako u velryb. Podle toho, a poněvadž se dosaváde nohy neznaly, sta-
vělo se skutečně zvíře toto k čeledi Siren z řádu velryb, a představovalo se co vodní zvíře 20—25'
dlouhé, s tělem válcovitým a toliko předními ploutevními nohami bez zadních končetin, jako se
u Siren nalezá.

Nález Abtsdorfský vyvracuje ale tuto domněnku docela. Neboť nyní máme před sebou ne-
jenom kloubní části lopatek a kloubní dutinu pánvice, nýbrž také klouby z předních noh, polovičku
lokte (cubitus) a skoro celou stehenní kost s okrouhlými klouby, tak že zvíře silné nohy, asi jako
slon, míti musilo a nižádným způsobem k móřským ssavcim připočísti se nemůže. Dle veliké po-
dobnosti zachovaných kostí zánartních s těmi samými kostmi u slonů vymřelých, jakož i dle po-
dobnosti ramenních kloubů s klouby dnešních slonů, musíme naše Dinotherium ještě blíže k slonům
postaviti, než-li to učinil Cuvier, který svým ostrovtipem toto zvíře k tapírům přidružil. Kdyby byly
lopatky více zachovány, mohli bychom snadněji o příbuznosti jeho s tapírem nebo slonem souditi,
neb u lopatek těchto obou zvířat jeví se veliký rozdíl.

Na každý způsob bylo Dinotherium zvíře pozemní, z řádu tlustokožnatých (Pachydermata),
a zdržovalo se nanejvýše u bahen pravěkých řek, odkud mrtvé tělo jeho snad do blízkého moře za-
nešeno bylo. Kostrou tohoto zvířete jsou sbírky českého Musea znamenitě obohaceny, a mají nyní
převzácné a důležité palaeontologické Unicum. Julius Sax.

KTD ve

(Pokračování.)

Také táhne vysoká zvěř v zimě do porub (Holzschláge) a okusuje tam poupata a výhony,
aneb hryže kůru z měkkých poražených kmenů, Panuje-li veliká zima, tedy si vyvolí stanoviště
v huštinách na polední straně vršků, poněvadž tam od zimy méně trpí. V tom čase se někdy zvěř
z celého hájemství (revíru) v jedné neb ve více tlupách spolčí, a nejsilnější jeleni se zase přivtělí
k laňím, a navštěvují s nimi krmel, pole a paseky. Když sníh sejde, táhne zase horská zvěř na
obvyklé stanoviště zpět, a silní jeleni odloučí se opět od laní a od slabých jelenů, kteří se zpone-
náhla též v menších a četnějších tlupách rozejdou a letní stanoviště si vyhledají. Obyčejně přecházejí
jeleni opět na to, místo, kde se před tím zdržovali; když je ale ta krajina zvěří přesilněna, tedy si
někdy jednotliví nejsilnější jelení vyvolí osamotnělé, pokojné, často také nízké háje k letnímu pře-
bývání, kdežto nové parohy vysadí, a když to okolnosti dovolí, tak dlouho zůstanou, až se v nich

pud k říjení probudí,

919

Pastva je dle ročního počasí rozdílná, hlavně ale požívá veliká zvěř traviny, obilí a zeleniny
všelikého druhu, houby, listí a ovoce mnohých rostlin. Na jaře pilně navštěvuje mladé ozimné osení
a jetel; později ale požívá mladou trávu v pasekách a na lukách, mladé ovesní osení a mladé vý-
hony lupenatého stromoví. V letě si vyhledá hrách, čočku, vikev, zralé žito, pšenici, oves, lněné
hlávky (palky), jetel, houby a t. d. Jeleni, kteří na jaře a v letě žádného zrní nepožívali, nazývají
se travní jeleni (Grashirsche). Na podzim miluje jelen zelí, kapustu, mrkev, řepu, brambory, které
předními běhy ze země vykopává, mladý jetel, plané ovoce, žaludy, bukvice, divoké kaštany a
hrozny. V zimě musí vzít zavděk se suchou travou, vřesem, mechem na stromech, listím z ostružin
a malinníků, samčím květem na lískách, poupaty všelikých stromů a keřů, kůrou mladých jasanů,
javorů, osyk, topolů a jiv, a někdy také s jmélím na porubených stromech, s řeřichou a t. d., když
mu není přístupné ozimné oseni. Je-li veliký sníh a při tom veliká zima, tedy vyhladoví a okrotne
zvěř v takové míře, že -navštěvuje v noci zahrady vesničanů, v kterých vyhrabává zahradní rostliny
pod sněhem, a vyhledává roztroušené seno u chlévů, Když je vysoký sníh zmrzlý a ledem tak řka
pokrytý, je osnd zvěře velmi smutný, poněvadž si při probořování ledové kůry často běhy poraní a
někdy také zlomí. V tom čase nejvíce trpí od škodné (Schádlichen). Mimo podotknutou potravu,
máme také příklady, že krotká veliká zvěř požívala maso, lůj, kůži, hadry, papír a t. d. Také lízá
divoká a krotká zvěř ráda sůl, pročež se jí liz v lese nastrojuje. Poněvadž skoro v každém ročním
počasí požívá šťávnatých rostlin, protož velmi málo pije. Jenom v zimě, kde je potrava suchá, lízá
někdy sníh, aby si zahnala žízeň, a když je v letě veliké horko, napájí se v čistých rybnících, po-
tokách a v pramenech (studánkách), nebo se v bahnitých kalužinách chladí kalením. To ale činí
jenom vysoká zvěř, nikoliv daňčí a srnčí.

Čas říje veliké zvěře začíná v měsíci září a trvá až do polovice měsíce října. Mlhavé a
chladné noci napomáhají k tomu, že říjení dřív počne. V tom čase opustí silní jeleni letní stání a
pospíchaji na říjiště (Brunstplatz) často daleko ležící, a vyhledají tam laně na ten způsob jako slíd-
níci (ouhledší, Spůrhund), povětrníkem (nosem) při zemi. Naleznou-li takovou tlupu, tedy zaženou
všechny slabé jeleny, a když se při té příležitosti dva silní jeleni potkají, tedy se snaží jeden dru-
hého vybojovati (abkámpfen), při čemž se někdy nebezpečně poraní. Máme příklady, že se dva je-
leni parohami tak zachytili, že se jeden od druhého odtrhnouti nemohl, a tak oba dva na tom mistě
hladem pojíti museli. Takové spletené parohy nacházejí se u Hluboké v loveckém zámku na Ohra-
dách, náležejícímu jeho Jasnosti knížeti Adolfu ze Švarcenberka.

Jelen, jenž v čas říje se slabším jelenem se potýká, slove bojovník, a to místo, na kterém
bojuje, nazývá se, bojiště. Vítěz užívá práva manželského, zůstává obyčejně tak dlouho u vybojované
tlupy, dokud říje trvá, a myslivci ho jmenují výbojníkem (Platzhirsch) a vybojované místo výbojiště.
A všaí on na tom místě nepožívá. jenom sám rozkoše lásky. Také slabší jeleni, kteří se v malé
vzdálenosti okolo tlupy zdržují, pohlížejí jiskřicíma světlama (očima) na vnadné laně, a toužebně
očekávají příhodnou dobu, až obdaření budou štěstím vyslyšené lásky. Oni se nechávají obyčejně od
žehravého výbojníka střídavě honit, a v jeho nepřítomnosti snaží se jiný čilý sok úmysl svůj
vyvěsti, což sobě plaché laně libují. — Jako střela vrazí v příhodném okamžení mezí tlupu a po-
žívá krátce slasti lásky. Takové výstupky se obyčejně přiházejí v noci a při svítání, a poněvadž
pokládání (Beschlagen) jenom několik sekund trvá, protož nabude milostník dosti času, aby mohl
hbitě uprchnouti a vyhnouti se pomstě mavrálivšího se výbejníka. Na tento způsob i slabého jelena
vede lest k vitězství. —

Když řijní jeleni ženou laně, které se od tlupy odraziti nesmějí, zaříjejí (trengen), to jest
vydávají hlas v krátkých přestávkách, Okolo 20. září začínají jelení velmi silně říjeti, od čehož
jim krk nabíhá. Toto říjení podobnost má ke řvání býka, a v pokojné noci daléko se po lesích
rozléhá. Nejvíce říjejí jeleni v soumraku, při svítání a při mlhavém a studeném počasí. V noci také
říjejí, ne ale tak trvanlivě jako ráno a k večeru

920

Když se rozední, táhne říjní jelen se svou tlupou, kterou buď před sebou žene neb po straně
klusaje (trollend) pozoruje, do lesa, málo kdy se ale na tom mistě složí, kde se laně ve dne zdržují.
Obyčejně ani nedoprovází své milostnice až k tomu místu, a složí se u větší neb menší vzdálenosti
samotný v houští, aby si tam odpočinul. K večeru ale vyhledá opět tlupu, a zvěstuje jí obyčejně
svou přítomnost hlasitým říjením. Je-li tlupa četná, tedy zůstane jelen u ni po celý čas říjení ; ji-
nak ale opustí ji po dosáhnutí svého cíle, a vyhledá si pak čelnější tlupu. Jenom slabí jeleni táhnou
po celý čas říjení s jednou neb více laněmi, a skládají se na tom místě, kde se laně nacházejí.

V čas říje se zvláště silní jeleni velmi málo paství, a od toho a od pokládání a říjení velmi
slábnou, tak že ku konci říje nenalezáme v nich žádné běli (bělí, Feist) aniž loje. Jak výpar tak i zvě-
řina jejich zavání v tom čase kozlovinou. Srsť pod břichem zčerná, snad od semátka, což se nazývá
říjní spála (Brunstbrand), a také na naběhlém krku prodlouží se jim srsť patrně. Silný říjní jelen
vypadě odvážlivě a zpurně, a není tak plachý jak obyčejně. Uzří-li na blízku silného soka, tedy
předními běhy zem tepe, paroliama o větvě tluče, i zdá se ho tak srdnatě vyzývati k boji. V obo-
rách je takový jelen lidem, zvláště ženskému pohlavi, při potkání nebezpečný. V lese, kde je zvěř
vysoká, velmi plachá, netřeba se ho báti.

(Pokračování),

Letošní škůdce pšeničné,

V okolí Pražském vyskytl se letos, pouze jen v pšeničních polích, jeden druh hmyzu, který co
larva v podobě housenky (červa) velmi mnoho škody nadělal tím, že stéblo pšeničné hned od klasu
(kde od samičky uložen byl) dolů až ku prvnímu kolénku po délce rýhovitě vyžiral, čímž nejen
stéblo ale I klas samý zakrněl a buď hluchým se stal, anebo jen málo zrm zevrklých obsahoval.
Larva tato bělavá jest dorostlá ke 2 '/„“—3“ zdělí, a zakuklí se v dolejší částce rýby vyžrané
bez zámotku a bez svlékání kůže, an tato pouze ztuhne a pupě spolu za obal slouží. Právě v ten
čas, když pšenice dozrála, upozorněn na to panem F. Špatným, c..k. sekretářem podkrajským, na-
lezl sem takový klas již prvním pohledem tím značný, že byl kratčí a listem poševním prvního ko-
lénka stěbelního dílem ještě aspoň dole obalen, tak že list tento daleko přes klas čněl. Odhrnuv tento
první list spatřil jsem na stéble v dolejší částce vyžrané rýhy upevněnou jasnohnědou, as 2'/,“
dlouhou a ',““ širokou pupu, z které se za několik dní vylíhl jeden druh mouchy zdélí 1,“ (ni-
koli ale vosy, jak mýlně od Dr, A. v Pražských novinách č. 201 udáno), která dle Meigena k ro-
dině Chlorops a k druhu Chlorops laeta náleží. Jen to podotknonti třeba, že oči složené již
za živa jsou černé, nikoii ale zelenavé, a že chodidla předních noh zcela černé, u zadních obou ale
jen poslední články černé se spatřují. V rodině této nalezáme též jeden druh (hl. Frit, který ve
Švédsku v ječmenu podobnou zkázu tropí. An toliko příznivým počasím (vlhkým a vlažným) vyvinutí
takového hmyzu se daří, nestává prostředku, ochrániti obilí před tak škodným hostem. Dr. K. Špot.

Předběžné navěští.
- © Průvodce přírodopisný po okolí Pražském.

Aby s se žádosti mnohých přátel přírodnických nauk vyhovělo, odhodlal jsem se, vydati k vý-
borné mapě okolí Pražského, vydané od Matice české, přírodopisného průvodce, jakožto rukovět těm,
kteří na svých vycházkách v okolí Pražském s prospěchem poučiti se chtějí. Prozatím se musí tento
průvodce obmeziti pouze na poměry fysikalní, zeměznalecké a botanické. K tomu účelu bude po-
užito všeho, co v tom oboru známo jest; mimo to podal p. M. Opiz velmi důkladný seznam rostlin
s jejich stanovišti, p. Dr. V. Kuneš měřil některé důležitější výšky a pracuje na výkladu pově-
trných poměrů, p. Purkyně mladší a p. Sax konali pak letos v mém průvodu po několik neděl
přírodozpytnou cestu, zvláště v tom záměru, aby se rozdělení rostlinstva dle povahy půdy blíže vy-
skoumalo. Doufám tím učiniti aspoň jakýsi počátek obšírnějšího popisu přírodopisných poměrů Čech.

Jan Krejčí.

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1853.

ŽIVA.

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ.

Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejči,
Číslo 11. Listopad 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr. stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se
v kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř.

© B ly
Od Emanuela Purkyně.

(Dokončení.)

V podobných poměrech jako jilm vyskytuje se v přírodě také javor. Máme u nás
trojí druh javoru: babyku obyčejně co keř, klen s listy okrouhlými, ostře pětilaločnými,
a javor s podobnými ale vělšími listy. Babyka se svými malými, laločnatými listy
a často s korkovitou korou nachází se obyčejně v pařezním lese, nejčastěji v hustých
keřech, málo kdy ve vyšších kmenech. Klen a javor stávají po různu ve vysokých
chlumech horských, které nezřídka jmena od nich obdržely, jako n. p. v Šumavě Ja-
vorník, Javor (Arber), a v uherskomoravských Beskydách Javořiny. Přede vším ale rády
se pěstují na návsích, jako lípa, zvláště v Tyrolsku. Krásné, ostře vykrojované listí
jeho zahrává půvabně se světlem a stínem. Kde několik takových stromů v buůkovém
nebo jedlovém lese pohromadě stojí, dávají hned takovému lesu mírnější pohled, po-
dobně jako lípa. Neboť člověk sází právě takové velkolisté stromy okolo svých sta-
vení, a najde-li je uprostřed lesa, upomínají ho pak na domácí sady.

Protivou těchto stromů jsou stromy snepatrným listím: topoly a vrby. V sever-
ním Rusku, kde jeden z topolovitých stromů, totiž osyka, mimo břízu výhradně listnaté
stromy zastupuje, poskytuje snad šedě zelené, věčně chvějící se listí vedle tmavých tu-
hých borů přívětivý pohled. U nás objevuje se osyka nezřídka v stromořádích a v pro-
středních lesích, kdežto ale půvabnost krajiny nezvyšuje. Taktéž bříza nelahodí tomu,
kdo na plnou šťávnatou zeleň mocných kmenů uvykl. Bříza, strom tuhého severu, po-
těšení Velkorusa, roste u nás v půdě písečné a granilové, jsouc obyčejně průvodkyní
neplodné země, Vítá-li člověk severu vděčně tento strom jakožto jediný, který ze-
leným listím luhy zdobí, jest u nás týž strom znakem chudobné půlnoční přírody
uprostřed bujařejší krajiny. Vrba; průvodkyně potoků a řek, objevuje se u nás málo
kdy v přirozené své podobě, jsouc často koruny své zbavena, U nás vyskytuje se
mimo to jenom porůznu v smíšeném středním lese ve svém sporém rozvětvení, v Uhřích
bové lesy. Olše, též daleko na sever rozšířená, vzrůstá již u nás v krásný vysoký
strom, který v hustých skupeninách všude nízké břehy potoků provází a bezdéčně na

21

322

klepání mlýnů upomíná, v stínu jejich pohřížených. Také sosnové lesy, ačkoliv velikou
čásť krajiny naší pokrývají, tvoří, vyjma Šumavu, méně význačný ráz, nežli v severní
Evropě, kdežto jediné lesní stromy jsou. V Čechách, jmenovitě na vysokých horách,
nalezají se sice mohúlné kmeny těchto stromů, jako n. p. v lesích u Ždikova, Krumlova,
v Šumavě vyskytují se ohromné smrky u Hluboké, a též na vrších u Svatoňovic neda-
leko Náchoda; abych se však vyhnul opakování té samé věci, chci je popsali při těch
krajinách, jejichžto výhradní ráz tvoří.

Sosnové lesy tvoří ráz severních krajin Evropy, dále za nimi na půlnoc objevuje
se jenom nízké, vrbové a březové křoví. Na vlhké jílovité zemi obsahují hlavně jedle,
na písčité půdě borovice. Borový les jest nejpůvodnější v těchto krajinách, v nichžto
letního času slunce nezapadá. Ve světle severního slunče rdí se vysoké borové kmeny
skoro kovovým leskem, tak že se bory zdaleka podobají k chrámům na měděných slou-
pech stojícím. Kraje lesa bývají zarostlé nesčíslnými keři růžovými a ostružinami, je-
jichž náhle vyvinutý květ jako na kouzelné pokynulí krátké léto vysokého severu zdobí.

Jedlový les má v těchto krajinách temný, zasmušilý pohled, docela jiný, nežli
v Šumavě, kde se jedle dosaváde u velikém množství zachovaly. Zde může voda pro
hojnost nakloněných roklí a strží snadno odtékati a jenom husté polštáře mechu pouka-
zují na větší vlhkost a pokrývají zpráchnivělé kmeny, z nichž nové kmeny do výšky
se pnou.

Ruský a litevský les jedlový vypadá jinak; mistrovně popsal Mickiewicz tento
poslední. Z bahna, v němž jenom žáby skřehotají a sloupy komárů se víří, vystupují
ohromné, tlusté kmeny,.k vysokému zrůstu pro přílišnou vlhkost síly nemajíce a sukovi-
tými větvemi nepravidelně v podobě příšerných nestvůr se rozkládajíce. Polorudé
špendličí vyráží spoře z klikatých větví, široké chvosty kapradí jsou jediné živěji zelené
býlí, Teprva na těchto obrovských nestvůrách, bouří poražených a v bahně hnijících;
uhóstí se vysoký jedlový les, jehož koruny blankytu nebeského dolýkati se zdají. Na
zemi, která zůstává vězet mezi kořeny poražených stromů, rostou mladé stromy a za-
sílají později visuté výběžky dolů do bahna. Vysoké kmeny, větrem poražené, leží na
sobě a vedle sebe, jako mrtvoly na bojišti, nad nimi však bujní v krátkém čase nový
les. Tak-se zde střídá neustále život a zničení.

Příjemnější obraz jeví ruské březové lesy. Pokud oko do lesa vniknouti může,
spatřuje sněhobílé kmeny, a nahoře v rozvětvení leskot jemných listův a tenkých prout-
kův zlatou září slunce politých ; zdá se, jakoby zlatý déšť s kmenů těchto se ronmil.
Půda pod břízami jest tam všude pokryta růžemi a hnědočerveným drnem vřesu. Po-
různu vystupují z borových a březových hájů vysoké osyky a jeřáby, plné červených
plodů. Ale již v srpnu barví se listí osyk krvavě, březové listí žloutne, a rozkošná
bujarost dvou měsíců zahalí se brzo do zimního oděvu,

Rychlonohé ruské koně odvezou cestujícího slřelhbitě do jižnějších krajin, kde
jesen teprva za měsíc nastává. V středním Rusku zmizí konečně jedlové lesy, sem .
tam objevují se ještě borovice a břízy, ale hlavně již převládají husté lesy osykové,
místy také již lípami, duby a vysokými jeseny prostoupené. Jesen jest vlastně lesní
strom severu, starým Skandinavům byl posvátný. Zpeřené listí jeho, tvoříc vysoko na
pravidelně rozstavených větvích krásnou korunu, upomíná již poněkud na palmové lesy
polední. V království Polském jsou tyto lesy, promíchané osykami, borovicemi a bří-
zami, všeobecně rozšířeny, jako v středním Rusku; v Malé Rusi ale rozšiřuje se step

V 2- w

928

jednolvárná, beze všeho. stromoví. Podle řek objevují se sice jednotlivé doubravy,
ostatně ale jenom porůznu zvláštní háje planých jabloní a hruší, Husté keře planých
růží a černého „bezu tvoří ostrovy ve vlajících obilních polích, a z těch vystupuje pak
obyčejně tmavé skupení oněch planých ovocných stromů.

Půvabné jsou háje v Ukrajině, jížlo dodávají zvláštní malebnosli. Háje tylo sklá-
dají se ze všech slromů; lípy, javory, duby, vysoké topoly, šedé osyky, olše, plané
jabloně, hruše a břízy slojí malebně pohromadě a představují nejrozmanilější směs
vzroslu a barvitosti. Jen jeden strom chybí v celé Rusi, buk, ačkoliv ještě v Bukovině,
a zvláště na Karpatech , jakož i.v Holštýnsku a Dánsku, ba i v jižním Švédsku krásné
lesy tvoří. Snad jsou zimy východní Evropy příliš tuhé a zajisté mu vysoké teplo letní
nemůže nahraditi škodu, jakou trpí v zimních mrazech. Teprva v Krimu. objevuje. se
buk znova. Sibiř upomíná svými lesy docela na severní Rusko, jenom že lam modřín
mnohem více převládá a celé lesy lvoří.

Podobně jako v severním Rusku objevují se lesy v Švédsku a Norvéžsku, jen že
pro hornalější povahu krajiny sosnové lesy převládají a listnaté stromoví pouze na do-
liny se obmezuje. V slřední Evropě panovaly původně listnaté stromy v nižších kra-
jinách. V Srbsku, ve Valašsku a v sousedních zemích pokrývají dosaváde buky a duby
veliké prostory, na Balkáně však, v jižní Krajině a v Chorválsku přidružují se již také
jedlé kaštany a podobné jižnější slromy. Uhersko honosí se velikými doubravami;
a v Sedmihradsku a podél Tisy tvoří lis (Taxus) celé lesy. Tento strom, který v ostatní -
Evropě až na porůzné kmeny docela vyhynul, vyznamenává se zvláštním rázem. Čer=
vené kmeny jeho rozvětvují se rozmanilč, jeden nápodobňuje vlaskou pinii, druhý jedli,
a třelí by se mohl považovali podle rozvětvení za listnatý strom, kdyby nebyl pokryt
tmavozelenými jedlovými listy, Však již zdaleka prozrazuje jistý šeromodrý stín, jenom
jižním stromům zvláštní, cizí našim krajinám povahu těchto lesů, Mohlo by se říci, že
tis mimo borovice jest jediný jehličnatý strom rovin; neboť druhdy byly Německo,
Francie, lak jako nyní ještě východní Evropa, lismatými lesy pokryty, a jenom na ho-
rách ukazovaly se jedle a smrky. Nyní ovšem mají Čechy a Německo nejvíce jenom
sosnové a borové lesy, a někleří dovozují z toho, že se listnaté lesy sosnovými zpone-
náhla potlačují, ale příčina loho neleží v ničem jiném, než v lesním hospodářství sa-
mém. V slřední Evropě nemůže se již vůbee o přirozeném rozdělení lesů mluviti, jako
v Rusku, neboť dle potřeby a chuli stalkářů a lesních úřadů sázejí se v lesích roz-
ličné „ ba i americké stromy. Jenom na horách zachovává lesní příroda jakousi sa-
mostatnost, a ukazuje u výstupu od paly k temenu určité rozdělení. Na temeně
Sněžky nerostly by bez toho žádné duby, i kdyby je někdo tam vysázel.

Nejnápadnější jest přechod od jednoho stromoví do druhého na horách, které
dělí střední Evropu od jižní, na. Alpách, Balkánu a Pyrenejích. Vystoupí-li, cestující
bukovými a jedlovými lesy severní strany konečně na ledová temena těchto hor, a se-
stupuje-li na jižní straně dolů, spatří celou přírodu proměněnou, Ve výšce, kde u nás
buky rostou, vstoupí do slínu kašťanových lesů, a křovilé háje na oubočích horských
zdobí se slromy u nás neznámými, Ystoupilť do lesů, jakýmiž dle svědectví starých
památek v dávnověkosti Italic-a Řecko se pokrývaly, až, je hustě rozmnožená lidnatost
na hory obmezila, Z hájových keřů, které se s-hor dolů táhnou, vystupují štíhlé manové
jeseny (Ornus), z jara hustým býlým kvílím se pokrývající. Břečlan polahuje vysoké
skály, a v křovinách vine se plamínek a zdivočelá réva., Vlaský jilm (Celtis), tvoří

2l u

324

tmavé odstíny vedle světlozelených manových jesenů. Listí jeho, které jako u našeho
jilmu v dlouhých řadách na větvích stojí, má podobu kopřivových listů a barvu tmavo-
zelenou, tak že jako naše olše tmavý stín rozšiřuje, Porůzné vysoké topoly v podobě
špičatých obelisků vystupují z keřů dubových a jilmových. Naše nejobyčejnější stromy
a keře objevují se zde při zvláštním osvětlení temnomodrého nebe a při množství kolem
nich se pnoucích rostlin v nové podobě. Porůznu vyskytují se zdivočelé fíky a vysoké
keře jidášníka (Cercis) s velikými okrouhlými listy, mezi nimiž jednotlivé opozdilé květy
se červenají. Obyčejně květe z jara před vyrážením listů, jako naše vrby, a tenké
ratolesti jeho pokrývají se pak šarlatovým motýlovým květem. Pestré a vonné květiny,
pivoňky, narcissy, levandule, astry, slezy, routy a tisíce jiných zdobí tyto půvabné křo-
viny a háje, v nichžto cestovatel, při vyhlídce na rajskou krajinu s hor dolů, rád za-
pomíná, že při vedru slunečním málo stínu dávají. Ale brzo přijme ho chladný les
kaštanový do šerajícího se lůna svého. Silné kmeny a větve upomínají na naše duby, ale
ostře pilované listí tvoří mnohem hustší koše, jimiž sotva částka modrého nebe prosvitá.
Vystoupiv z těchto lesů u paty Alp octne se cestovatel v novém pásmě. Každá
stopa země slouží požitku. Vysoká stébla kukuřice pokrývají nepřehlednou pláň, a z mich
vystupují v dlouhých řadách morušové stromy. Révy se vinou kolem lěchto stromů
a vysílají půvabné řetězy od kmenu ku kmenu. Sem tam objevují se olivové háje, tak
že celá krajina zároveň polem, vinicí a zahradou jest. Oliva upomíná poněkud na naše
vrby; listy jsou na líci tmavozelené, na rubu bílé, a dávají tím celému stromoví zvláštní
mlhový pohled, poněvadž se některé části z dolejší, jiné z hořejší strany lesklé předsta-
vují. Dále k jihu počínají citronové a pomerančové háje se svým lesklým listím, bělo-
skvoucím kvítím a zlatými plody. Stromy tyto nedosahují ale velikosti našich štěpných.
Zdá se, jako kdyby se v této od starodávna vzdělané zemi les a pole byly zasnoubily;
neboť pole, u nás v jednotvárné čtverohrany rozdělené, nabývají tam podobu sadů; lesy
naše ale nikde se tam nenahradí. Naše vysoké lesy jsou ozdobou našich krajin, která
celé Italii chybí. Po krátkém rozkošném jaru nastoupí v Italii dlouhé leto, které všechnu
šťávnatou zelenost květnatých koberců zruší, jenom temné listí a ostnaté poprášené
keře spatřují se pak ve vypráhlých rovinách. Proč ale vábí předce k sobě Italie ne-
výslovným kouzlem cizince celého světa, kteří z veliké části ani z ohledu umění ani. pro
vlídnost tamnějšího lidu cesty tam neváží? Vnadná půvabnost Italie a jihoevropských
zemí vůbec záleží hlavně v podobě hor, v malebné protivě lysých skal a bujného
rostlinstva, zvláštním rázem jak od našeho tak i od tropického rozdílného, v čistém lí-
bezném povětří, v kterém se i nejvzdálenější krajiny jako ve fialovém šeru zahalené
spatřují, a vůbec v oné již nahoře podotknuté směsi hájů a polí, která celou Italii v za-
hradu proměňuje. Města a dědiny rozkládají se malebně buď na pahorkách, buď podle
tekoucích vod, vyhlídka pak na otevřené moře podél břehů s jeho ostrovy dovršuje
půvabnost -k nejvyššímu stupni. .
Mnohé květiny a keře italské jsou již dávno do našich zahrad přesazeny, a pře-
kvapují mile severního cestovatele, který je zde na zdech zřícenin, na skalách a lu-
kách nalezne. Hyacint, narcis, chejr, modrý kosatec, levandule, rosmarin, šalvěj,
Oleander, vavřín jsou nám dávno již ze zahrad milé, Též myrta spříznila se u nás
s nejkrásnější dobou rodinných slavností. Zde v Italii roste ve vysokých tmavých ke-
řích, na nichž se jemné kvítí bělá. Cistové keře, červeným a bílým květem hustě po-
kryté, kapary též s bílým květem, z něhož dlouhé červené nitky vynikají, a jiné pů-

325

vabné huštiny zdobí lysé skály, jejichž nepřistupnější místa břečtanem a kozím listem
se polahují. Zde sídlí také aloč a kaktus, oba sice původu cizího, ale dávno již v Italii
zdomácnělé ; sem tam vystupuje už také datlová palma, ačkoliv teprva severní Afrika
pravou její vlastí jest. Na březích moře Středozemského vyskytuje se ale hojně nízká
vějířová palma (Chamaerops) s tuhými listy, které jako kapradiny husté chvosty tvoří.

Vedle myrtových keřů jsou na skalách, zvláště ve Španělsku a Řecku, zvláštní
dubové křoviny rozšířeny, od našich dubů docela rozdilné. Jest to dub korkový (Ouercus
Suber), hálkovec (Ouercus infectoría), česvina (0. Ilex). Listy těchto dubů nápodob-
ňují jednou listí bukové, podruhé kaštanové, a vůbec vyznamenávají se ostrými cípy
a lesklým tmavozeleným povrchem i stálou zeleností, anyf v zimě neodpadávají, Mezi
těmito tmavými keři rdí se jemné květy erik, červené cisty, žlutokvěté kručinky (Ge-
nista), vystupuje metlovitý vítečník (Spartium) a vavřínové stromy, které svou jasnější
zeleností již zdaleka se rozeznávají.

Kde ruka lidská původní rysy přírody nezrušila, jako k. p. na mnohém po-
břeží a poloostroví řeckém (Athos), na pobřeží severní Afriky, tam vystupuje z křovin
těchto mohútný les, Dub kaštanolistý vypíná se vysoko a odvážlivě do výšky, dub
korkový čili plut se svou měkkou rozpukanou korou vyznamenává se klikatými, jako
arabesky zahnutými větvemi; listí tuhé, ostré, tmavozelené leskne se v jasné záři slu-
neční a vytvořůje půvab, jímž se lesy naše honositi nemohóu. V takové krajině mohla
se ona šťastná genialnost klassických národů vyvinouti, která nám dosaváde co nedo-
slížný vzor v zachovaných památkách na odiv se staví.

U kraje těchto lesů rozkládá se planika (Arbutus Unedo), v listech a zrostu
k vavřínu podobna, chomáči bílého květu a později vysoce červenými bobulemi po-
kryta; vysoko pak nade všechno křoví vypíná se krásná italská borovice, pinie. Koruna
její, k rovnému stolu podobná, stojí na vysokém, štíhlém kmenu, a dává tomuto
stromu zvláštní malebný ráz, jejž naše borovice někdy v nepodařeném pokusu nápo-
dobňuje. Protivu k pinii tvoří cypresa, strom chvojový, jehož podobu u nás „vysoký
topol opětuje. Ztěsna přilehají k sobě větve šupinatými jehlicemi pokryté, a vytvořují
ostrý jehlanec, temně obstupující smutečná místa,

Stromy naše s jemnými listy, jako lípa, chybí teplejší Evropě skoro docela.
Jenom jilmy s půvabně pravidelným rozvětvením a většími listy v hustých řadách,
a olše se spořejšími vělvemi (jak na Rafaelových obrazích často se spalřuje) upomí-
nají na naše stromoví. Náš javor malezl tam svůj ideál v plalánu. Na vysokém bílém,
hladkém kmenu, který i při znamenité síle štíhlosti nepozbývá, rozkládají se mohútné
vzhůru se pnoucí větve, na nichž nádherné skupeniny velikých průsvitavých' javorovitých
listů se hromadí,

Místo našeho rudohnědého vřesu stojí tam při moři na skalách bujné chvosty
cypresolistých tamarisků a erik. Stromy svatojanského chleba s tuhým, jako bukovým
kmenem, lesklým ořechovitým listím a červeným outlým květem vystupují porůžnu mezi
nimi. V zahradách vystupuje mezi citronovými stromy palma datlová, která zde jenom
co host prodlévajíc k jižnějším krajinám nás poukazuje.

Popis krajin obratníkových zanecháme pro jinou rozpravu, přestávajíce na
krátkém výkresu evropských lesů, které při vší rozmanitosti jistou podobnost a společný
ráz objevují; taktéž popis severoamerické a sibiřské flory, ač v mnohem k naší po-
dobné, na zvláštní článek si ponecháme.

926

K 4 ee
Od J. Krejčího,

Milým společníkem, ne věznem, jest kanárek, jejž úllá dívka ve skvostné Dn
Jakož i pracovitý řemeslník v hlučné dílně stejnou láskou chová.

Z čeledi pěnkav a původně domovem ma blažených Kanárských ostrovech, vy-
znamenává se přede všemi příbuznými největšími vlohami a nejpohyblivější myslí,
a jakoby se ještě více zalíbili chtěl, mění u nás svůj špinavě zelený oděv, v krásně
žlutý nebo zelenavě zažloullý.

V povaze své jest kanárek podivuhodný úkaz; rozumný jest jako čáp, zlostný
jako husa a učenlivý jako pejsek, VY malém očku jeho zrcadlí se šelmovitost a do-
brota, hlavička má útlé obrysy, postáva těla jest slušná, celé chování jeho příjemné,
Jak velice k svému prospěchu liší se od vrabce sprosťáka ! Výborně vyvinuty jsou
všechny smysly jeho; pamět, obrazivost a zvláště hudebnost nenalezá se u žádného
ptáčka stejné velikosti v té míře sloučena, jako u kamárka.

Kanárek jest pro hudbu zrozen, neslává se sice z něho virluos, ale velmi pří-
jemný diletant. Však jenom samci provozují umění, samičky nemají básnického pudu
a slarajíse pouze o domácí hospodářství Teprwa v sláří, když už vajíčka neklade,
zpívá prý i samička. Již v úllém mládí učí se kanárek zpěvu od svého olce, pozorně
poslouchá, namáhá se hlas jeho nápodobňovali, ba i cizí hlasy, zpěv slavíka, skřivana,
-hvízdot svého pána a písničku kolovrátku drží v paměli a po čase ji dokonale opakuje,

Každý však neprojevuje Stejnou schopnost. Některý umí všechno hned beze
všeho namáhání, jiný s oblíží se učí, některý jest roztržitý, nepozorný, a některý
tyrdošíjný a dokoncenic seneučí, Vůbec má kanárek mnoho svéhlavosli. Je-li dobrý
pták, podrží snadno nápěv i k šestiřádkové písni, ale málokdy ji pak zpívá celou v sou-
vislosti, nýbrž jen po kouskách, buď jen začátek, buď konec, buď prostředek, někdy
všechno dohromady, jakoby si s tím, čemu se maučil, zahrával. Slouží mu to právě
k vyražení, Každý nápěv ale stejně nepodrží, některý souhlasí více s jeho myslí, nežli
druhý, zvláště. se pozoruje rozdíl v pochopení tvrdých a měkkých lonů. Velmi rád
zpívá ve společnosti jiných ptáků, jen když tito lépe nebo hlasitěji nezpívají, nežli om.
Slyší-li jiného pláka zpívati, hned mu odpovídá. Pověsí-li se do pokoje klec s jiným
ptákem, hned se po něm ohlíží a neustále hlavičkou po něm kroulí. Ozve-li se nový
příchozí, odpoví mu hned, začne-li zpívali, zpívá také, a sice hned hlasitěji nežli soused.
Zpívá-li druhý ještě hlasitěji, namáhá všechny své sily, nižádným způsobem se nechce
poddati. Dvá kanárkové, jsou-li dobři zpěváci, nesmějí ani klece vedle sebe míli, sice
rozhněvá se hned jeden, jak druhého zpívati zaslechne. Jizlivě namiřují pak proli sobě
zobáky a k boji odhodláni rozevírají proti sobě křídla. Zlostí a nenávistí mohou skoro
puknouti. Hlas jejich jest nepochopitelně silný, řinčí jako trouba. Mluví-li lidé v po-
koji na hlas, hned se dají do zpěvu a sice pořád hlasitějšího, tak že ani vlastního
slova není slyšeti, Jsou-li zakřiknulí, zamlčí se' sice na okamžení, ale za chvilku počne
opět hlasitý jejich jásot. Ne jenom vlohy k zpěvu, nýbrž i ctižádost, aby byly uznány,
má tedy kanárek,

Všelijakým , často k víře nepodobným kouskům naučí se tento pták. Nejsnadněji,
naučí se vodu k pilí v malém okovu k sobě vytahovati. Uchopí zobákem nit, zadržuje
ji jednou nožičkou a opětuje to tak často, až je okůvek nahoru vytažen a žízeň uhašena.
Vždy ale puslí jej náhle dolů, a na možnost, že by se nit přetrhnouti mohla, nemyslí,

827

Zná tedy ze zkušenosti oučinky, nikoliv ale následky svého jednání. Pes byl by v tom
ohledu již chytřejší, ale pro kanárka jest i tato umělost velmi význačná. Ještě divnější
jest ale odstřelování malého děla, které žhoucí hubkou na dřivku přivázanou zapaluje.
Proti své přirozenosti musí tedy zde silnému a náhlému výbuchu přivyknouti. Naučí se
jednotlivé písmeny a karty (ovšem jen dle podoby, nikoliv dle významu) znáti; ma
nepalrné pokynulí pána udává ve společnosti, která osoba jest nejhezčí, která nejstarší,
nejzamilovanější, a přiletí kní, jako pln žertovnosti. Ba jak jsme nedávno v Praze viděli,
naučil se jeden kanárek i na kytaře po jistých strunách poskakovati a tak zahrávati. Na
rozkaz svého pána tahá vozejček ve všech směrech a svléká se pak ku konci sám sesvého
náčiní, a mimo to provozuje tisíc jiných kousků, jejichž ukazováním celé cestující
rodiny svůj chleb si vydělávají Ovšem má kanárek někdy také svou hlavu a uprostřed
hry nechce dále, ale malým potrestáním (k. p. stisknutím v ruce), ještě snadněji ale
dobrým slovem dá se .opět k poslušenství uvésti. Též jenom trpělivostí a dobrotou dá
se cvičili takřka hravě, nikoliv nucením, Že kanárkové také sny mají a ve snu zpívati
počínají, jest známá věc a velmi zajímavá. Neboť málo zvířat na stejném stupni
s kanárkem má tolik paměti a obrazivosti, a tak vyvinutou duši, aby sníli mohla. Snění
zakládá se ale na citlivé mysli a její pohyblivosti v chtění a vášni.

Kanárek v skutku má citlivou mysl, srdečko jeho pohybuje se láskou i zlostí.
Snadno přilne k člověku, svému příteli, ale některý jest mu v duši protivný a vzbuzuje
v něm nelibost a zlobu. Též cližádost, jak jsme ukázali, a žárlivost, nejvíce na své
soukmenovce, patří k jeho vášním. !

V podivném odporu jest jeho necitelnost pro svobodu se samostatností, kterou
již záhy v mládí jeví. © svobodě skřivana polelujícího nad vlajícím polem, slavíka
klokotajícího v temné houšti, nemá ani zdání. Též ve své vlasti, na krásném Kanárském
ostroví, drží se rád obydlí lidských, skoro jako náš vrabec, a obletuje je u velikých
houfech, (V „kleci snáší sameček starostlivě látku -k hnízdění, samička ji pořádá
a klade den po dni zelenavé vajíčko s hnědými tečkami a čárkami, obyčejně do šesti;
hnízdí se však čtyrikráte do roka. Za čtyry neděle berou mláďátka potravu a nejeví
mnoho dětinné mysli, ačkoliv rodiče nad nimi starostlivě bdí.

V tom spalřuje se ještě něco africké přirozenosti, jakož i v tom, že již stopy
odhodlanosti ba i odvážlivosti jeví, Bojovně staví se proti psu, ale též spřátelí se s ním
brzo a zahrává si s ním. S psem vůbec, jakožto stvořeným dobrákem, mohou se skoro
všechna zvířata snadno spřátelili, neboť on ve své mysli člověku jest nejpodobnější,

Podivuhodné jest, jak rychle se kanárek z uleknulí zpamatuje. Spadne-li klec
jeho náhodou dolů na zem, omráčí se leknulím a leží natažen jako mrtvý; ale brzo
se vzkřísí a zpívá i skáče zase, jakoby se nic nebylo přihodilo, Kočka může ho již více
zastrašiti, tak i rána střelná, ale dojmy tyto nevniknou nikdy hluboko. Kanárek má tedy
veliký podíl lehké mysli. Kdyby byl chlapcem, tropil by zajisté mnoho šelmovských kousků,
a trest by na něj silně nepůsobil, S touto jeho sanguinickou letorou též souhlasí, že
na okamžení znamenitě rozliliti se může. Když r. 1836 ve Švýcarsku zemětřesením
v noci klec se zatřásla, v níž dvá kanárkové byli, musil jeden z nich myslili, že od
druhého ze spaní byl probuzen, neb zuřivě ho přepadl a vytahal mu všechna péra
z+ocasu, ba oškubal cho tak, že nevinný soudruh zůstal z části nahý.

»Horálé tyrolští, důmyslní a přívěliví k zvířatům, jako všickni národové horští,
obírají se již od dávna vycvičováním kanárků, zvláště ve zpěvu, učí je velikému množství

928

písní a rozesilají je pak po celé Evropě až do Petrohradu a Cařihradu. Jimi hlavně
rozšířili se po našem dílu světa, jimi seznámili jsme se s příjemnými vlohami tohoto
ptáčka, jehož naslouchající, milující a citelná duše ve zpěvu tak lahodně nám se jeví.
Má-li člověčí zpěv a hra na flelnu v duši kanárka se přelíti, musí tento zajisté něco
člověčí mysli a myšlénky v sobě míli. Jenom duše k sobě podobné vzájemně
se pochopují, vzájemné se milují.

Kanárek může i při své útlosti znamenitého stáří dosáhnouti; jsou příklady že
i 20 let žil. Má-li svůj zpěvný , bezúhonný život dokonati, umírá velmi krásně, Ještě
blízko před smrtí zdá se býti celý zdráv, náhle ale na jeho trudné mysli pozorujeme,
že onemocněl. Zdá se, jakoby tušil smrt, právě jako labuť. Zkrátka před smrtí vydává
ze sebe jemný polohlasný zvuk, skrčí se, složí hlavičku pod křídla a „mlčky spadne
dolů, natáhne se ješlě jednou, a — pryč odlétla jeho duše, zhasla citelná a mnohozpěvná
mysl. Mnohokráte již byli kanárkové žalostivě oplákáni, mnohý malý pomník posazen jest
jim v zahrádce pod růžemi; vždyť je škoda, věru škoda, když tak útlý ptáček, milý
nám společník, zahyne.

Jest to, vyjmouc špačka, papouška a hrdličku, jediný pták, který k nám pravou
příchylností přilne; neznaje svobody netouží po ní a celý svět svůj v úzkém příbytku
našem vidí! Bolestně upomíná rozvíjející se jaro, veselý zpěv ptactva před okny uvězněného
slavíka, skřivana nebo drozda na ztracenou svobodu, a při první příležitosti s radostným
výkřikem opouštějí pláci tito své vězení; ale kanárek při otevřeném okně sedá nám na
rameno, dívce k růžovým rlům, a moudrým očkem skoumá, co dobrá velitelka žádá.

Není tedy proviněním proti přirozenosti ptactva, míti u okna nad umělým květ-
natým sadem družného kanárka.

O vlivu nejmenších ústrojných tvorů na vyvinutí se vrstev pozemských,
Od Prof. Dr. A. E. Reussa.

(Dokončení *),

V článku předešlém jednal jsem výhradně o vysokém významu korálů — zvláště
tak nazvaných květnatých — pro vyvinutí se vrstev pozemských, anyť útesy na sta mil
dlouhé a v lůně oceanu nesčíslné ostrovy vytvořují, které působením jiných tellurských
sil zponenáhla do výšky vystupují a lidskému pokolení k novým sídlům slouží.

Jakkoliv síly a pochody tyto podivuhodny jsou, nevzbudily předce zvláštní podivení,
neb lidé, uvyklí na divy denně se opakující, pozbyli již aspoň živé vjímavosti pro takové
úkazy. Mimo to jsou korály, jakkoliv nízké ve svém ústrojenství, předce již pouhému
oku každého pozorovatele viditelné, a neobjevují tedy zvláště nápadný poměr mezi
příčinou a výsledkem. © Ohrommá budující činnost jejich béře se tedy jako něco obyčej-
ného a nevzbuzuje ani tolik podivení, jako tisíciletý dub z malého žaludu vyrostlý,
jehož kmen několik osob s rozpiatými rameny obejmouti nemůže.

Jinak jest to ale se zvířátky, o nichž nyní pojednám a kteréž jsem již v předešlém

*) Při té příležitosti napravujeme omyl nacházející se v č. 9. v první části tohoto článku.
Kdekoliv tam totiž řeč jest o ostrovech Cookových, rozuměti se mají ostrovy
Kokosové.

no P

929

článku pod jmenem Foraminifer a Infusorií uvedl. Tvorové tito, jsouce tak
malí, že první obyčejně, druzí ale skoro vždy jenom skrze zvětšovací skla se pozorují,
nahražují předce nesčíslným množstvím malý svůj rozměr, tak že musí se připočísti
k nejmohútnějším příčinám tvoření se vrstev pozemských. Ačkoliv se již dříve veliká
hojnost jejich v přírodě znala, má předce nejnovější vědecká snaha tu zásluhu, že objevila
důležitý úkon, jejž tito tvorové při tvoření se povrchu zemského vykonávají. Zvláště
zaujímají velikolepé vynálezy Ehrenberga v tom ohledu první místo, a ačkoliv
novější pátrání všelicos na starších výsledcích změnilo a opravilo, zůstává Ehrenbergovi
předce veliká zásluha, že první byl, jenž v tomto směru přírodu mocným duchem
skoumal a takřka nový svěl nám otevřel.

Jesti nyní dokázáno, že rozsáhlé moené vrstvy, o kterých se druhdy myslilo, že
se skládají z beztvárné země, takřka docela složeny jsou z útlých, krásně vytvořených
skořepin drobnohledných zvířátek; jesti dokázáno, že nejenom každá stojatá voda
nesčíslnými miliony těchto tvorů jest naplněná, nýbrž že také v každém rybníku,
močálu, bahně, v každé slrouze srážející se vrstvy vesměs z takových, dílem ještě
života schopných tvorů se vyvinují. Dokázáno jest konečně, že v dávných dobách
tyto pochody v míře mnohem větší se dály, tak že celé rozsáhlé horské spousty ze
zbylků takových buď z části nebo docela se skládají, a tedy takoví tvorové v pravém
smyslu tohoto slova za mocnost skalotvornou považovati se mohou, Není to tedy pouhou
básnickou frasí, když Byron praví: The dust, we tread, was once alive*); tak
též našla sada, druhdy od Linnea a jeho vrstevníků, ovšem bez tušení hlubokého vý-
znamu jejího, vyslovená: Omnis calx e vivo **), novějším skoumáním svého úpl-
ného potvrzení.

V rozpravě této chci přede vším o Foraminiferech jednali, a napřed jako při
polypech o ústrojnosti a poměru jejich k soustavě něco podotknouti, a pak teprva
rozšíření a geologickou důležitost jejich vyložili.

-Již více nežli jedno století uplynulo, co mnohotvárné a krásné skořápky těchto
malých zvířatek pozornost přírodoznalců vzbudily, ačkoliv povaha jejich temnou rouškou
zahalena byla — rouškou, která ještě nyní, i při mnohonásobném skoumání, v tom ohledu
podniknutém, dostatečně odstraněna není, Již Bianchi věděl r. 1730, tedy skoro
v lom samém čase, když Peyssonel pravou zvířecí podstatu polypů poznal, že v šesti
unciích písku z Adriatického moře více nežli 6700 takových misek jest obsaženo, kte-
roužto zprávu r. 1739 ve své knize: De Conchis minus notis uveřejnil, Hned
potom ukázal Becconi, professor v Bononii, že skoro všechny kopce jižně za tímto
městem z takových malých skořápek se skládají. Ačkoliv od této doby mnozí přírodo-
pisci tím předmětem se obírali a zponenáhla větší počet podobných zbytků odkryli,
nalezáme předce hojnější množství jenom ve velikém díle Soldani-ho: Testaceo-
graphia parva et microscopica, kteréž ve čtyrech fol, dílech r, 1789 vydal
a 232 tabulemi opatřil. Ale on neměl jasného náhledu v ten předmět, aniž se nezmocnil
kritickým duchem látky tak náramně nahromaděné.

: Von Fichtel a Von Moll pokusili se nejdříve o důkladnější sestavení, a vy-
dali správnější vyobrazení jistého počlu těchto zvířátek, Od začátku tohoto století na-

*) Prach, po němž šlapeme, byl jednou oživen.
**) Všechno vápno pochází ze živého (tvorstva).

390

lezáme pak ve všech zoologických a palaeontologických spisech Lamarcka, Mont-
forta, Parkinsona, Defrance-a, Deshayes-a a jiných kratší neb delší poje-
dnání, rozmnožené neskrovným počtem tvorů nových; při tom všem ale byla tato po-
jednání v porovnání s ostatními třídami zvířat jenom nuzná,

Teprva od r. 1826 vzbudilo se skoumáním Orbigny-ho a uveřejněním výsledků
jeho větší účastenství pro tento oddil, a rozšířilo se dále; Orbigny byl též první, který
soustavu Foraminifer vystavil, ovšem pouze uměleckou, na tvaru skořapin založenou.
Dříve nežli o této soustavě pojednáme, jest nevyhnutelně zapotřebí, podotknouti něco
o ústrojnosti této třídy. Pohříchu nemůže se ale v tom ohledu mnoho říci, poněvadž
se skoumání dosavadní skoro výhradně na skořápky obmezilo, povaha zvířete samého
ale málo proskoumána byla. Ovšem se vyskoumání tomuto na odpor staví překážky
velmi. podslatné, spočívající dílem v malých rozměrech těla samého, hlavně ale ve vá-
penné neprůhledné skořápce, která drobnohledné skoumání měkkého těla nepřipouští.
Vápenná skořápka dá se sice kyselinami odstranili, ale tim utrpuje i útlé sliznaté tělo
tak znamenitou proměnu, že se lím poznání úllejšího ústrojí docela zruší,

Foraminifera (dirkonošci), tak pojmenování od četných direk, jimiž skořápka
některých rodů jest provrlána, mají ústrojí velmi jednoduché, a vůbec mnohem nižší,
nežli zvířátka korálů, o nichž jsme předlím jednali. Větší díl Foraminifer má drobno-
hledné rozměry, mezi skamenělými vyskytují se 'ale některé značnější velikosti, Nodo-
saria Zippei, ode mne v útvaru českých křidových slínů ve velikém množství nalezená,
bývá až na 4“ dlouhá; větší díl druhů v české opuce taktéž velmi rozšířených Fron-
dicularií dosahuje velikosti několika čárek; Num mulity, 0 nichž později ještě ob-
šírněji promluvíme, objevují se někdy ve velikosti tvrdého tolaru.

Ještě více nežli jejich velikost mění se podoba jejich. Tělo jejich málokdy jest
jednoduše kulaté nebo eliptické, jako Orbiculina a Oolina; obyčejně jest mělčími
nebo hlubšími vlaženinami takřka na několik článků rozděleno, z čehož povstává, ač na
velmi jednoduchém základu, podivutodná rozmanitost tvarů. Všechny tyto články sou-
visí ale vzíjemně a tvoří jediné složené tělo, na jehož povrchu žádný brvnatý povlak
se nepozoruje. Pokud je známe, má ústrojí velmi jednoduché a představuje jemný
blanitý vak rozličné podoby, na povrchu vápennou skořápkou obejmutý, klerá všechny
obrysy měkkého těla opakuje a jako v dokonalém odlitku představuje. Na hořejším volném
konci posledního článku vystupují z jednoho nebo z několika otvorů velmi úWlé,-stažitelné
nitky, které dle potřeby až na šestinásobnou délku čelého těla matáhnouti se mohou.
Nitky tyto rozvěltvují se dle delky rozmanitě a představují stromovité nebo kořenité
podoby, načež se jmeno Rhizopoda (kořenonožci), od Dujardina těmlo zvířátkům
udělené, vztahuje. (U některých druhů s dirkovitou miskou slouží nejenom otvory po-
slední komůrky, nýbrž všechny dirky ku propouštění takových nitkových svazků. "Tylo
nitky jsou, jako ták nazvaná Ambulacra mořských ježků, ústrojí pohybovací, anoť se
zvířatko jimi ku všelikým předmětům upevňuje a pak tělo za sebou táhne, Taktéž
slouží bezpochyby svým neustálým pohybováním, jako týkadelní věnec polypů, k zaopa-
třování potravy.

U hořejších článků těla, kde se větší olvory v miskách pozorují, zdají se býti
ústa, zdali ale u rodů s několika otvory takléž několik ústních obvorů se nalezá, a v ja-
kém poměru tyto otvory k celému tělu jsou, není dosavad rozhodnuto.

V látce těla některých druhů pozorovaly se hnědožlutě zbarvené čáslky, jež ně-

l

991

kteří skoumatelé za vaječníky považují; taktéž bylo prý pozorováno, že Foraminifera
živá mláďata rodí, a sice u velikém počtu, po stech najednou. Z. okolnosti, že se
zkrátka před porodem jednotníci, v tvaru a velikosti poněkud rozliční, spojují, uzavírá
Paul Gervais, jenž tento úkaz za pojímání má, že zvířátka tato mají různé pohlaví,
Podobné výsledky podává také skoumání Williamsona.

Mladí jednotnící mají bezprostředně po svém narození velmi. jednoduchou kula-
tou podobu těla, nechť si podoba vyvinutého zvířátka jest jakákoliv, K první zá-
rodkové komůrce připojují se později dle zvláštních zákonů, o nichž se ještě zmíníme,
vždy nové komůrky, až zvíře dokonale vyvinuto jest. Jenom některé rody, jako n. p.
již podotknuté Orbiculiny a Ooliny, mají po celý život jedinou komůrku, které později
jen co do objemu přibývá.

Z těchto skrovných udajů o ústrojnosti Foraminifer můžeme snadno soudili, jak
nedokonalá a kusá naše známost v tom ohledu dosaváde jest a že skoro. všechno teprv
budoucímu pátrání ponechali se musí, Rozeznání jednotlivých druhů a soustavné uspo-
řádání jich zakládá se dle toho pouze na podobě misek, jež k polypovým kmenům při-
rovnati můžeme. U skamenělých druhů plalí to, jak se samo sebou rozumí, ještě u vělší
míře, a nebude tedy od místa, když zde pro zvláštní důležitost této části ještě něco
o škořápce podotknu.

Skořápka Foraminifer má velmi rozličnou podobu. © jednoduchém, takřka
zárodkovém tvaru jejím, jsem již mluvil. Mnohem častěji skládá se ale z většího nebo
menšího počtu komůrek, které se na povrchu hlubšími nebo mělčími, užšími nebo šir-
šími vlisky od sebe dělí. U vnilř souvisí všechny komůrky jedním nebo několika prů-
chody, tak že celá soustava komůrek tělem jediného zvířátka se vyplňuje. Komory,
a tedy i oddíly těla jimi obejmuté, jsou vedle sebe vždy způsobem velmi pravidelným,
mathematickým uspořádány, nový lo důkaz znamenilé pravidelnosti, od níž se příroda
i při vyvinování nejmenších tvorů neodchyluje. Na tomto rozličném uspořádání komor
založil Orbigny svou důmyslnou soustavu, která dosavad plalnost má, poněvadž jiné
znaky rozdělovací až posud nejsou nalezeny, a při jednoduchosti a podobnosti ústrojí
sotva také budoucně nalezeny budou.

U jedné části Foraminifer stojí „komůrky kolmo nad sebou dlé směru rovné,
nebo málo zahnuté osy. Jest to oddělení Stichostegia (jednořadých) Orbigny-ho
s ródy: Nodosaria, Dentalina, Vaginulina atd. U jiných řídí se uspořádání komor dle
závitkové čávy, při čemž obvody vzájemně se dotýkající buď v jedné ploše leží, nebo,
jáko u hlemejždě, do výšky zavinuty jsou. Prvnější, jejichž skořápka má podobu čo-
čkovilou, na obou stranách stejnou, nazývá Orbigny Helicostegia nautiloidea,
druhé ale, s miskami věžitými, lichostrannými, nazývá Helicostegia trochoidea.
U jiného oddílu, jako jsou Enallo ste ia (dvojřadé), stojí komůrky ve dvou souběžných
řadách, při čemž komůrky obou řad vzájemně se střídají. Ze spojení těchto obou
posledních způsobů vychází oddělení Entomostegia, když totiž obě souběžné řady
v závitku zatočeny jsou, Poslední řád Orbigny-ho obsahuje konečně takové misky,
u nichž komůrky dle 2, 3, 4 anebo 5 proli sobě poslavených ploch kolem domyšlené
osy pravidelně rozestaveny jsou, pří čemž každá komora celou výšku misky zaujímá,
obvory ale střídavě na hořejším a dolejším konci stojí.

Mimo tyto hlavní tvary vyskytuje se ještě dosti značný počet přechodních tvarů,
které současně dva před tím podotknuté tvary v sobě spojují a přechody mezi nimi

992

tvoří, anať totiž jedna miska, v mládí dle jistého zákonu se vytvořující, později dle ji-
ného zákonu ve svém vyvinutí se
řídí *). Tak náleží, abych místo mno-
bých“jediný příklad uvedl, Spi-
rolina ve svém mládí mezi He-
licostegia, v stáří mezi Slicho-
stegia. Že toto rozmanité vytvo-
ření misky není žádným nahodilým
úkazem nebo nějakou — přírodní
hřičkou, nýbrž s ústrojností zví-
řete úzce souvisí, vyplývá z toho,
že s rozličným uspořádáním ko-
mor také rozličný sloh skořápky
souvisí, Tak jsou k.p. misky Sli-
chostegií, větší díl nautilových
Helicostegií skelnaté a průsvitavé,
misky Agathostegií ale © hutné,
neprůhledné, porcelánovité, u trochoidických Helicostegií mnohými jemnými a hrubšími
otvory provrtány, které při zponenáhlém zrůstu skořápky zmizí a zarostlou.

To jest všechno, co dosaváde o ústrojí Foraminifer známo jest. Že při zná-
mosti tak kusé postavení jejich v přírodopisné soustavě dosaváde s jistotou rozhodnuto
není, nemůže podivení naše vzbuditi, Starší přírodoznalci, a z počátku sám Orbigny,
považovali Foraminifera pro velikou jejich podobnost k některým druhům Nautilů a Amo-
nitů za Cephalopody (hlavonožce), kterýž náhled ale později, když se vysoký
stupeň ústrojnosti při Cephalopodech poznal, v mivec se rozpadl. Ž tohoto -mylného
náhledu vyplývá také dřívější málo příslušné jmeno této třídy: Polythalamia (mno-
homiskatá). Když ale z. tohoto vysokého místa odstraněny byly, staveny jsou brzo sem
brzo tam v soustavě, a dosaváde nemají pevně určitého místa, Ehrenberg spojil je
s třídou Bryozoa (mechovky), i tyto ale stojí na vyšším stupni ústrojnosti. Není
žádné pochybnosti, že se k nejnižším zvířatům připočísti musejí, jen že je někteří,- k. p.
Dujardin, Van der Hoeven, Vogt a jiní, k nálevníkům počítají, jiní ale, jako n, p. Or-
bigny, Agassiz, k polypům přidružují, mezi nimiž jim pak nižšího místa ustanovují (Or-

*) Na dřevořezu přiloženém jsou nejhlavnější tvary Foraminifer, ovšem v znamenitém zvětšení,

představeny.
Stichostegia: 1, Nodosaria stipata.
2. Nodosaria venusta.
3. Dentalina trichostoma.
“ 4. Dentalina seminuda.
Helicostegia nautiloidea. 5. Cristellaria lenticula.
6. Operculina involvens.
Helicostegia turbinoidea. 7%. Rotulina spinimargo.
8. Rosalina complanata.
Ennalostegia. 9. Bolivina dilata.
Entomostegia. 10. Robertina austriaca.
Agathistegia. 11. Ouingueloculina tenuis,

v

993

bigny-ho Zoophytes globuleux). Tolo poslední domnění zdá se býti pravdě nejbližší,
poněvadž nálevníci nikdy nevylučují vápennou skořápku, nýbrž křemenitou. Nahé tvory,
které se též k Foraminiferům počítají, bezpochyby k nim ani nenáležejí, nýbrž jsou
snad praví nálevníci.

Největší díl Foraminifer může se svobodně pohybovati a jest volný, a však ne-
schází ani mezi dvojchlopnými měkkýši rodů, které se k jiným tělesům připojují a pak
dle povahy své podložky podobu své skořápky mění, jako n. p. Webbina, Placo-
psilina, Planorbulina, Truncatulina.

Všechna žijí v moři. Rody, jež někteří k sladkovodním zvířatům připojovali,
rozeznávají se tak podstatně od mořských vápenných rodů, že se musí velmi pochybo-
vati, zdali vůbec k této třídě zvířat náležejí.

Počet druhů dosaváde známých jest již velmi znamenilý; Orbigny cení počet
živých na 1000, ze skamenělých znám již sám více nežli 1700, a každým dnem ob-
jevují se nové tvary.

Jako všemu ústrojnému živobytí ve směru k točnám rozmanitosti tvarové ubývá,
lak jest i s Foraminifery; z uvedených 1000 druhů náleží asi 375 břehům tropického
moře; 350 druhů nalezá se v mořích mírného pásma, zvláště u veliké rozmanitosti
v Adriatickém moři; v studeném pásmu jest pouze 75 druhů známo. Docela ale nechybí
nikde, i v nejsevernějších šířkách objevily se stopy jejich. Pamětihodné jest rozšíření
některých druhů a pružné přilnutí jejich ke všem výminkám životním. Tak se k. p.
Polystomella crispa a j. ve všech skoro mořích objevují. Jako vodorovné jest
i kolmé rozšíření jejich velmi znamenité; sáhají totiž v moři do hloubek, kde polypové
již žili nemohou, což se ostatně ze skrovného rozměru jejich, vělikému tlaku nepod-
lehajícího, vysvětliti dá. Živá Foraminifera vytáhla se z hloubek 90 provazců (sáhů).
Nejpamátnější jest nesmírné množství, v němž se rozmnožují a pohromadě žijí. Již
Bianchi-mu bylo známo, že na některých místech mořský písek až na třetinu a polovinu
z misek těchto zvířat se skládá. Shledalo se, že uncie (2 loty) písku z břehů ostrovů
Antillských asi 3,840,000 takových misek obsahuje, zajisté příklad to nesmírného vyvinutí
živočišného, za nímžto nahromadění ostříc na podmořských skalách, mořských tulipanů
(Balanů) na útesech v oboru přívalu mořského utkvělých a co míra mořské hladiny po-
užívaných, daleko zůstávají. I v písčitých slapech, mořským vlnobitím utvořených, činí
misky Foraminifer nemalou část; taktéž se objevují u velikém množství v každém
mořském bahně. * Onyť tvoří ve spojení s křemenitými nálevníky písčité mělčiny, jimiž
se mořské přístavy zponenáhla vyplňují, mořské zálivy umělčují a konečně v pevnou
zem proměňují. Bahno labské u Kuxhavu skládá se na */, své hmoty z misek Forami-
nifer a křemenilých krunýřů jiných tvorů. Lefevre ukázal při měření hloubky při-
stavu v Alexandrii, že při hloubce 35 stř, zanešení tohoto přístavu hlavně od zrůsta-
jícího množství Foraminifer pochází.

Obdivujeme-li se již těmto velikolepým účinkům, které takřka před našima očima
těmito drobnohlednými zvířátky se dosahují, ustrneme věru nad úkazy, které se nám
při skoumání vrstev pozemských, v dřívějších dobách vytvořených, objeví. Známost
těchto úkazů, které nám patrně jeví mocnost malého tvorstva a vůčihledě nás o tom
přesvědčuje, že v přírodě není nic nepatrného, jesti vydobyta v nejnovější době a byla
připravena hlavně skoumáním slavného Ebrenberga. Počet Foraminifer, ve vrstvách
dávného věku uložených, jest věru nesmírný. Zvláště to platí o horninách oněch

U

994

úbvarů, jejichžto vytvoření k nynější době více se přibližuje, zvláště totiž v útvaru kři-
dovém a třetihorním,

Dosavad jsem skoro žádné jilovité nebo vápnité, z moře usazené vrstvy v těchto
dvou útvarech nenašel, v nichž bych nebyl veliké množství Foraminifer vypátral,
nebylo-li kamení svou tvrdostí takovému pátrání na odpor. Počet druhů skamenělých,
které znám, obnáší již 1700, ačkoliv se moje pátrání dosaváde výhradně na Evropu,
a sice jen na dosli málo krajin obmezovalo. Kterak ale vzroste tento počet, proskou-
mají-li se v tom ohledu všechny vrstvy!

Abych jenom jakousi míru k ocenční neslýchaného množství těchto skamenělých
zbytků podal, chci podrobnější příklad uvésti. Vrstvy jílovitě-vápnité (Tegel a Litavské
vápno) v souvrství s Vídeňským chovají dle Orbigny-ho, Čížka a dle mého skoumání více
nežli 330 rozličných druhů, více ledy nežli v klerémkoliv moři dosaváde pohromadě
žije. Tím však není počet ješlě vyčerpán, anať každá nová místnost, ba každá vrstva
neznámé ještě tvary poskytuje. Počet druhů převyšován jest ovšem dalece počtem je-
dnotníků, a některé druhy, jako n. p. Amphistegina Haueri, Polystomella erispa a t, d.
jsou v milionech nahromaděny. A však i v úlvarech velmi starých objevují se podobné
příklady. Tak jsou n. p. v uhelní vápence Syskajské u řeky Dviny v Rusích, jakož i je-
dnotlivé vrstvy loho samého sláří v severní Americe na břehách řeky Ohio miskami
druhu Fusulina cilindrica docela vyplněny, ba mísly z něho výhradně složeny.. To samé
vyskyluje se dle svědectví Bailey-ho' v uhelných vápencích na březích jezera Madisonu
ve Visconsinu (v severní Americe), Všechny lylo uvedené příklady vztahují se ale je-
nom na větší Foraminifera, pouhým okem. ješlě viditelná, ačkoliv někdy jenom co pí-
skové zrno veliká, Ještě více překvapující výsledky obdržíme ale, obrátíme-li svůj zřetel
na tvary drobnobledné, aspoň 200násobné zvělšení požadující. V ohledu na tyto bváry
objeví se nevývralně, že mnohé horniny skoro výhradně nahromaděním takových drob-
nohledných zvířátek povstaly, Uvedu též zde jeden příklad, Křída, které ku psaní uží-
váme, skládá se mimo lálku bezlvarnou, drobnozrnou, více než z polovičky ze samých,
dilem dobře zachovaných, dílem rozilučených misek. velmi úllého a hezkého ústrojí.
Pouhému oku jsou tyto misky neviditelné, ale pod drobnohledem poznají se co tvary
z rodu Rotalina, Rosalina a Textularia. Průměr jejich obnáší '/3— '/+5s čárky, a obyčejně
jsou v tak nesmírném množství nahromaděny, že se jich v jediném krychlovém palci
křídy více nežli milion, a tedy v. 4 libře více nežli 10 milionů nalezá. I nejjemněji vy-
pláknutá křída obsahuje množství takových skořápek, ba i na každém papírovém čalounu,
na každém hlazeném lístku, křidovým lěstem potaženém, objeví se při jistém zvětšení
celý mosaik nejkrásnějších misek, ačkoliv. pří pohledu na hladkou lesklou plochu papíru
ani tušení o lom nemáme! :

Kdybychom nyní takový výpočet skořapin v jediném kuse křídy, jehož ku psaní
užíváme, přenesli na mohútné vrstvy bílých křidových skal ostrova Rujany (Růgen); po-
břeží dánského, anglického, severo-[rancouzského atd., kdežto tyto skály na tisíce slře-
víců mocné jsou, jaký bychom ohromný, ba nepochopitelný počet obdrželi!

Tím ale není ještě celý obsah pravěkého tohoto drobnohledného živočišstva vy-
čerpán. Nejenom bílá křída skládá se z veliké částí z misek Foraminifer, nýbrž i mnohé
jiné, vápnité a jílovité vrstvy křidového úlvaru, jakož i čelné vrstvy rozsáhlých třeli-
horných usazenin chovají v sobě veliké množství těchlo. tvarů. Jednotlivé vrstvy eoce-
nových (nejstarších) třelihorných útvarů; © zvláště hrubý vápenec Pařížského souvrstvé

obsahuje tak veliké množství Foraminifer, zvláště z rodů Biloculina, Triloculina a Ouin-
gueloculina, že skoro celá hmota jeho, vyjmouc tmel více méně sporý, z nich se skládá.
V krychlovém palci tohoto kamene počítá se jich asi 50,000, tedy v krychlovém metru
skoro 3000 milionů, tedy třikrát více nežli obyvatelstvo celé země obnáší, Bez přehá-
nění může se tedy tvrdili, že celá Paříž z misek Foraminifer jest vystavěna.

Připojím zde ku konci ještě krátký přehled několika jiných okolností, které
k zdokonalení tohoto přehledu památných drobnohledných zvířat sloužiti mohou,

Mezi četnými Foraminifery vyskytuje se jeden rod, v nynějším tvorstvu docela
vyhynulý, kterýž v dřívějších časech, ba již v klassických dobách, svou podobou a hoj-
noslí pozornost na sebe obracel. Již zeměpisci Strabonovi byly nápadné skamenělé
zbylky nyní tak nazvaných Num mulitů, kleréž se v stavivu egyptských pyramid u ve-
likém množství vyskytovaly a jež Slrabo za skamenělé čočky, z potravy dělníků vytrou=
šené, považoval. Nummulity uchylují se dle svého ústrojí a dle své velikosti, která ne-
zřídka 1%, palce přesahuje, od ostatních Foraminifer a počílají se tedy od některých
skoumatelů k jiné třídě zvířat; považují se totiž za vnitřní kosti Vellel a Porpit, k Aka-
lefům náležejícím. Ačkoliv tento náhled podstatného důvodu nemá, nevíme předce nic
jistého o pravé povaze těchto tvorů, o nichž zde jednali ani místa ani oučelu není.
Chci jenom zkrátka podolknouli o. nesmírném množství těchlo skamenělin a 0 ná-
ramném rozšíření jejich ve třech dílech světa. Dle novějších zkušeností jsou pravé
Nummulity obmezeny skoro výhradně na jedno pásmo nejstaršího třetihorního útvaru,
které buď vápnitou buď písčitou povahu má a jmeno nummulitových vrstev nese.
V těchto vrstvách jsou nahromaděny po milionech a leží často tak zhusta, že celé mo-
búlné skály, vyjmouc látku je spojující, z nich výhradně se skládají. Tolo nesmírné
množství vzroste ale k počtům -lidským rozumem nevyčerpatelným, povážíme-li, že
nummulitové vrstvy náležejí k nejrozšířenějším na zemi, Od západního konce hor
Pyrenejských celými Alpami a Apenninami, severní Afrikou od Marokka až do Egypta,
malou Asií a Persií přes Bagdad až k brehům Indu, do Kabulu, Afghanistanu a Assamu,
tedy přes 25 stupňů šířky a skoro 100 stupňů délky táhnou se tyto nummulitové vrstvy
co široké pásmo, objevujíce všude ly samé horniny, všude fy samé skameněliny v ne-
smírném množství. Na severním oupadu Karpat, jakož na nejjižnějším konci v Kuči,
v západním Španělsku; v Marokku, ve východě na březích Bramapulry, všude nalezáme
ten samý druh Nummulitů v milionech, zajisté největší -to příklad o rozšíření jednoho
útvaru a jednoho a téhož živočišního tvaru. Věda nemůže jiný stejný příklad tomuto
po bok postavili.

Tím jsem tedy, jak se domnívám, dostatečně ukázal i s ohledem na Foramini-
fora nynějšího a dávného lvorstva, že právě nejmenší, pouhým okem solva. viditelné

- ústrojenstvo daleko převyšuje vyšší tvory, nejenom co do počtu jednotníků, nýbrž i co
do rozšíření, že svým mnesmírným rozmnožováním znamenitě nahražuje malý rozměr
jednotlivců, a že konečně předůležitý význam zemězpylní má a velmi podslalný vliv na
vytvoření se vrstev pozemských a na proměnu povrchu země naší.

996

O zrůstu bylin.
Od Julia Saxa.

IV. 0 lišejnících,

Jako se všude, kde ústrojné látky hnijí, plísně a houby vyvinouti mohou, a kde
neustálá vlhkost panuje, řasy své sídlo vyvolí: tak také každý suchý předmět, na nějž
po delší čas povětří oučinkuje, potahuje se zvláštními rostlinami, které jmeno liš ej-
níků (Lichenes) nesou.

Již na procházce topolovým stromořadím spatříme na všech kmenech žluté po-
vlaky, podobné, ale jinak zbarvené kory nalezneme na starých plotech a zdech. Též
skály v horách a údolích potahují se množstvím pestrých skvrm, které to samé ústrojí
mají, jako žluté povlaky na kmenech stromů; a vystoupíme-li na vysokých horách nad
nejvyšší kraj stromového zrůstu, ba i nad to pásmo, kde ani nízké horské býlí se ne-
daří, uzříme i tam ještě lišejníky a mechy, pokrývající v oněch chladných výšinách útesy
skalní, Taktéž nám dosvědčují cestovatelé, že jak blíže severních točen na Špicberkách
a Nové zemi (Novaja Zemlja), taktéž na ostrovech u jižních točen, kde stromy více nerostou
a skrovný počet kvetoucích rostlin se vyskytuje, pusté skály tamější pestrými povlaky
lišejníků a rozličnými mechy ze zdobí. Ovšem jsou tyto druhy jenom nízké a neou-
hledné v porovnání s oněmi, které v lesích se objevují, kdežto hezčí a dokonalejší
druhy hledali musíme. Šedivé, visuté vlášení a k vousům podobné útržky, které na
větvích dubů, na odemřelé koře sosen visí, jsou lesníkům dobře známy a považují se
často za škodlivé cizopasníky. Od lidí v rostlinopisu necvičených pokládají se tyto
rostliny za způsob mechu, ale již při všeobecném porovnání s nimi mechů přesvědčí se
každý, jak dalece od sebe rozdílny jsou.

Neberouce ani ohledu na to, že mechy mnohem složenější ústrojí mají a na
mnohem vyšším stupni vnitřního vyvinutí stojí, dají se již tím snadno od lišejníků
rozeznati, že mají obyčejně útlé, krásně zelené listy, které lišejníkům vždy chybí. Pravé
mechy podobají se k malinkým stromkům, mají peň, vělve a listy, lišejníky ale ne-
mají těchto částí, nýbrž skládají se veskrz z jednostejné látky, která, jsouc suchá,
velikou křehkost má a snadno na prášek rozdrobili se dá, po dešti ale kožnatou po-
vahu přijímá. Při tom nejsou také skoro nikdy tak zeleně zbarveny jako mechy,
nýbrž mají nanejvýše olivovou barvu, obyčejně ale zahnědlou, zažloutlou, šedivou nebo
bílou. Každý z nás upamatuje se zajisté, že takové rostliny již viděl, a mnohý snad
nevěděl, že jsou právě tyto lišejníky prvním rostlinslvem na neplodném kamení, že
připravují půdu bujnějšímu býlí. Neboť na míslech, kde žádná jiná rostlina kořínky
zapouštěti nemůže, uhošťují se lišejníky, odemřelé tkanivo jejich míchá se s prachem
a tvoří prsť, ve které se pak malé mechy ujmouti mohou; po menších meších ná-
sledují větší, potahujíce kameny hustým zeleným polštářem, a konečně po letech,
snad i po stoletích klíčí se semeno trávy, pestré květiny v této podložce, která ne-
ustále se nahromaduje, až i konečně malé stromky nésti může. Tím způsobem při-
pravuje se půda pro bujnější a větší rostlinstvo; nepalrné lišejníky zprostředkovaly
tuto proměnu holé skály. Jednoduché ústrojí lišejníků jest také příčinou, že na všech
možných místech obývati mohou, jsou-li jenom někdy deštěm ovlažovány; nízká te-
plota a svobodný přístup povětří. dostačuje k jejich živobytí. Nemajíce žádných pra-
vých kořenů, jako vyšší rostliny, nepotřebují také měkké půdy, a mohouce docela

837

bez odemření vyschnouti, vzdorují také každé povětrnosti. Ale to vše neučinilo by
je ještě schopné, na suchých kamenech a korách se usazovali, kdyby svým zvláštním
vyvinutím k tomu se nehodily. Buňky semenní těchto lišejníků jsou totiž tak malé,
že do nejmenších škulin skal vniknouli mohou; mimo to nevyvinuje se z těchto
semen hned bezprostředně dokonalý lišejník, nýbrž zpočátku množství malých buněk,
které jako Protococcus již napřed popsaný jenom malé stélky (Lager) tvoří, z nichž
se později teprv lišejník se svými plody vyvine,

Předeslav toto k všeobecnému srozumění obrálím nyní pozornost k zvláštním
příkladům, na nichž podrobněji ústroj těchto rostlin vyložím.

Cladonia pyxidata.

Lišejník tento jest malá útlá rostlina, jak myslím, více nežli ostalní z této třídy
známá. Presl uvádí ji pod jmenem dutohlavka poháratá. Obyčejně přinášejí ceslo-
vatelé ze svých výlelů do Krkonošských hor malé krabičky naplněné jistými lišejníky
(Cladonia coccifera), které se svými červenými plody vyznamenávají a cizím, jakožto
památka na hory, od tamějšísh obyvatelů prodávány bývají. Jiný lišejník, k tomuto
docela podobný, roste ale laké ve všech lesích mezi mechem ma pařezích starých
stromů. Obyčejně stojí veliké množství těchto rostlin hustě pohromadě a něžnou svou
podobou obracuje na sebe pozornost, Každá jednollivá rostlinka dosahuje velikosti
asi jednoho palce a podobá se k vyláhlé sklenici na šampaňské víno, Fig. 1. Barva
těcho rostlin jest bělavá s odstínem do zelena, a celá rostlina jako jemnou moučkou
poprášena. Tylo pohárky nejsou ale ještě celá rostlina, nýbrž jenom sloupek, na
jehož kraji se později hnědočervené plody vyvinouti mají, kdežto pravá rostlina v po-
době malých, bělavě zelených listů k zemi přitisknuta jest, Vytáhne-li se jeden pohárek
pozorně ven, zůstane zelenavá rostlinka u dolejšího konce jeho viseti. Fig. 1. b.
Prořízneme-li nyní celý pohárek s lístkem dole upevněným na délku, shledáme, že celý
pohárek jest dutý a vlastně nic jiného, nežli jednoduché prodloužení dolejšího zelena-
vého lístku; bližší náhled v souvislost těchto částí můžeme si ale jenom. značnějším
zvětšením takového průřezu zjednati. Fig. 2. představuje takový průřez, A jest trubkovilý
sloupek pohárku (Fig. 4. a), CC jest listnatá rozšířenina při zemi rozložená (srovnej
Fig. 4. b), zrovna pod pohárkem A jde svazek vláken B dolů a představuje jistý způ-
sob kořínků. Již pouhým pohlednutím na tento výkres. (Fig. 2.) poznáme, že rostlina
z dvou rozličných částek se skládá. Hlavní hmota její jest totiž z dutých průhledných
vláken složena, které se dle všech směrů proplétají a na dolejším konci vynikají, aby
se rostlina jimi upevniti mohla. Více nahoře pozoruje se vrstva zelených kulatých bu-
něk, mezi spletená vlákna uložená; podobné buňky pokrývají též celý povrch, jenom že
jsou v průhledných měchýřcích uzavřeny. Kdo obě poslední pojednání o houbách a řa-
sách četl, najde znamenitou -podobnost těchto buněk k buňkám Protococea (Tab. 13.),
kdežto spletená vlákna zase na ústrojnost hub upomínají (Tab, 10).

*U jiných druhů jest podobnost lišejníkových vláken ke tkanivu hub ještě ná-
© padnější. A však látka, z níž se lišejníková vlákna skládají, rozeznává se dosli značně od
látky hub, a zdá se býti se škrobem blízce příbuzna.

Dle toho mají tedy lišejníky velikou podobnost jak k řasám tak i k houbám,
kterýžto poměr již často tím se naznačil, že se lišejníky považovaly za řasy, které na
povětří rostou. A v pravdě jest to více nežli důvtipné porovnání, neboť také vyvi-

22

338

nutí lišejníků dosvědčuje pravdivost toho. © Skoumáme-li totiž zem, na kteréž Cladonia
roste, najdeme podkladek, složený z buněk k řasám podobných, a docela podobné buňky
nalezají se též na povrchu lišejníka (Fig. 2. e) v podobě jemné moučky. Bezpochyby
pocházejí buňky v zemi od těch na povrchu roztroušených; mezi nimi táhnou se lišej-
níková vlákna, která právě z těchlo buněk povstávají a svým vzrůstem v hustou plsť se
spojují, z níž se později listnatá část Cladonie vyvine. Dosáhne-li tato část jistou veli-
kost, počne v prostředku jejím bujnější vzrůst vláken, též se objeví přiměřené rozmno-
žení kulatých buněk, až z toho konečně popsaný pohárek povstane. Konečky lišejníko-
vých vláken, které až na povrch dosahují, nabobří a obdrží zelený obsah; konečně se
tyto konečky od vláken odloučí a představují pak zelené kulaté buňky, kteréž se dále
samostatně dělí a rozšiřují a onu moučku na povrchu pohárku tvoří (Fig. 2. e). Vyvi-
nutí této moučky jest ve Fig. 3. v několika stupních představeno. Zelené buňky na po-
vrchu nemají s lišejníkem žádné souvislosti, odpadnou tedy snadno, nebo vítr a déšť je
odnese na jiná místa, kdežto se rozmnožují, vlákna vytvoří a tedy docela jako semena
se chovají.

Tylo zvláštní buňky, jimiž se rozmnožování u lišejníků všeobecně děje, mají
jmeno plodních buněk (Brutzellen). Buňky tyto vytvořují se ale takřka jenom mimo-
chodem, neb mimo ně vytvořují se na lišejnících také skutečná semena, a sice u Cla-
donie na hořejším kraji pohárku. Vyvinutí pravých semenních buněk dá se zde ale je-
nom s obtíží vyskoumati, a jenom u některých druhů jest blíže vypátráno, Dva z nej-
důkladnějších rostlinopisců, Schleiden a Schacht, poznali toto vyvinutí semenních buněk
u jíného lišejníku, jejž jsem ve Fig. 4. vyobrazil. Lišejník tento má jmeno Borrera
ciliaris a vyskytuje se často na kůře starých stromů, kdežto malé chvosty
a rozvětveniny tvoří. Co ve Fig. 4. písmenem a poznamenáno jest, souhlasí s částí
-B ve Fig. 4., kterážto část zde mnohem většího vyvinutí dosahuje, nežli u Cla-
donie. Také chybí zde pohárkovité sloupky, a místo nich objevují se malé taliřky
(Fig. 4. b. c. e. d.), kteréž jsem na obrazci v rozličném stupni vyvinutí představil,
Fig. 5. představuje průřez , kterýž jde skrze dva nezralé plodonosné talířky (a b).
Kde totiž plodonosný talířek povstati má, vytvoří se u prostřed v tkanivu kulatý houf
oukrouhlých buněk (Fig. 5. a), kolem do kola vláknitou pochvou obejmutý. Okrouhlé
buňky prodlužují se paprskovitě od pochvy do vnitřku, a přibližují se pořád více k po-
vrchu, až jej konečně prorazí (Fig. 5. b). Pak se postaví paprskovitě uspořádané buňky
kolmo na talířek (jak na Fig,6. ve zvětšení se představuje), a od vnitřku rostou klíno-
vité vaky mezi tyto kolmé buňky. Fig. 7. představuje několik kolmých buněk a, které
ze spletených vláken povstávají. Z těchto vláken vyrostou také semenní vaky, z nichžto
jeden neplodný jest představen a druhý (bb) seméňky naplněn. Tato poslední jsou
zpočátku jenom jednoduché měchýřky (cd), později se rozdělí příčnou stěnou a před-
stavují dvojitá semena, Když semena uzrají, obdrží každý semenní vak nahoře otvor, jimiž
pak semena ven vystupují.

Docela podobně, jako u tohoto lišejníku, vyvinují se semena též u havnatky
(Peltigera), ve Fig, 9. představené. Tento lišejník roste v lesích a na křovinatých
hrázích, a dosahuje v této třídě nejznačnější velikosti, Od středu rozšiřují se větve
jako vějíř na všechny strany, tak že celek nezřídka jeden střevíc v průměru obdržuje
a jako kus řasnaté kůže staré pařezy nebo mechové drny potahuje. Na zevnitřním
kraji obdržují konce plochých větev červené nabubřeniny (Fig. 9. aaa) av těch jsou

999

semenní vaky obsaženy. Vůbec jest způsob, jakým se u lišejníků semena tvoří, vše-
obecně takový, jak se ve Fig. 6. a 7. představil, a vyskyluje se jak u druhů s tence
rozdělenými větvemi, visících na stromech co dlouhé šedivé vousy, k. p. Usnea florida
(Fig. 8.), tak i u takových, které pestrými povlaky kameny a kmeny potahují. Z těchto
posledních jest ve Fig. 10. jeden druh (Lecidea fusca) představen. V-obou nalezají
se semenní vaky v taliřovitých rozšířenipách (a), vyvinutých na buněčném tkanivu.

Všechny zde popsané druby ukazují tak dokonalou souhlasnost ve svém vnitřním
ústrojí, že se nezdá býli polřebné, podrobněji je popisovali. Vždy jsou to ty samé dvě
části, z nichž se látka lišejníků skládá, totiž průhledná vlákna a zelenavé buňky, vždy
jsou tyto také tím samým způsobem uspořádány, jako u Cladonie, totiž s obou stran
průhlednými vlákny obejmuty. Lišejník skládá se dle toho vždy z tří vrstev, totiž do-
lejší a hořejší vláknité a střední buněčné vrstvy (Gonidium). U takových lišejníků, které
na zemi rozloženy nejsou, nýbrž jako Usnea vělevnalé chvosty tvoří, změní se sice
poněkud tato trojitá vrstevnatost, a co u kornatých druhů dolejší vrstvu tvoří, to se
nalezá u těchto u prostřed v podobě střední válcového jádra, které se zelenou vrstvou
buněčného Gonidia, a toto zase vláknitou vrstvou jako korou poláhne. Velmi přirozený
přechod od jednoho způsobu ke druhému představuje právě Cladonia pyxidata ve Fig. 2.
ve zvětšení vyobrazena, V dolejší listnaté části leží tři podotknuté vrstvy nad sebou,
v pohárkových stěnách ale kolem sebe, anať dolejší vrstva do vnitřku pohárku vystupuje.

Plodní buňky, jimiž se Cladonia někdy celá jako čtvrtou vrstvou potahuje, nale-
zají se také u jiných lišejníků, ale obyčejně ne tak hojně, objevujíce se jenom v jedno-
tlivých hromádkách na povrchu lišejníku, z čehož se zvláštní podoba povrchu jejich tvoří,

Také plody jsou u všech druhů dle toho samého způsobu zřízeny, jak se u li-
šejníka Borrera ciliaris (Fig. 4—-%) popsalo.

Již dříve jsem se zmínil o podobnosti, jakou lišejníky mají k houbám, poukázav
na lišejníková vlákna, která nápadně na vlákna hub upomínají. Ještě nápadnější podob-
nost objevuje se u plodů obou těchlo tříd. Ony houby lotiž, které jako smrž (Morchella)
svá semena ne pod kůží, nýbrž na řasnatém povrchu jejím vybvořují, a mimo to mnohé
podzemní houby k homolikám podobné, vyvinují svá semena zrovna v takových kyjovi-
tých vacích jako lišejníci, o čemž se při porovnání Fig, 17. na tab. X. snadno pře-
svědčíme. Vůbec představují houby, řasy a lišejníky tři třídy rostlin, které v celém
svém ústrojí mnohonásobně se dotýkají, tak že by se skoro říci mohlo, jakoby příroda
tu látku, kterou z části v houbách a z části v řasách zpracovala, v lišejnících najednou
byla upotřebila. Zajímavý úsudek tento dá se také z jiné strany pronésti, vezmeme-li
ohled na vyvinutí těchto nízkých rostlin. Neboť, jak nahoře ukázáno, vyvinuje je jak
ze semenních buněk, tak i z plodních zrnek nejdříve veliké množství okrouhlých buněk,
které nápadně upomínají na zrnitý Protococcus (Tab. XII. Fig. 1.), a poněvadž se tyto
tvary jenom oučinkem dostatečné vláhy vyvinouti mohou, jest souhlasnost jejich s oněmi
jednoduchými řasami ješlě vělší, a mohlo by se říci, že se ze semena lišejníkového
nejdříve řasy vylvořují. Později obdrží ale tyto zelené buňky průzračné, nitkovité vý-
růstky, které se znamenitě prodlužují a rozvětvují, v hustou plsť proměňují a tak v Ji-
šejník se vyvinou, Tato vlákna tvoří tedy houbovitou, část lišejníku, a tak se mi zdá
býti potvrzeno to mínění, že lišejníci současně v sobě obsabují vnitřní části řas i hub.
Ale při vší této vnitřní souhlasnosti s řasami a houbami uchyluje se zevnitřní podoba
jejich daleko od těchto rostlin. Kdežto větší houby (o plísních nemůže zde býti řeči,

2

940

poněvadž se z jednoduchých vláken skládají) hmotná těla mají a tím ode všech ostat-
ních rosllin se rozeznávají, rozšiřují se lišejníky listnatě nebo rozdělují se do nejjemněj-
ších větviček, při čemž znamenitou rozmanitost podob objevují, nápodobňujíce jednou
listy, podruhé malé bezlisté stromky, K některým mořským řasám se ovšem ve své
podobě přibližují, ačkoliv svým plodem značně se od nich liší. V čem leží tedy příčina,
že se lišejníci i při své vnitřní souhlasnosti s houbami a řasami předce od těchto tak
znamenitě liší? Myslím jenom v živlu, v němž se tyto rostliny vyvinují. Neboť jedny
vyvinují se pod zemí, totiž houby; jiné ve vodě, totiž řasy; na povětří pak lišejníky,
které jenom na povrchu jiných předmětů sídlí a tedy v skutku po celé své vyvinování
oučinkům vzduchu podlehají. Jenom v této rozličnosti živlu spočívá také rozličnost ze-
vnitřní podoby. Jednak nedá se jiná příčina ani myslili, jednak i obdoba vede k tomu
samému úsudku. Všechny pod zemí rostoucí díly rostlinné mají pohled tučný a hmotný,
jako n. p. pahýly rostlin; též jim chybí listy, ačkoliv někdy listnaté ústroje mají; také
nemají zelené barvy, jak na zemčatech a jiných hlízách pozorujeme. Jakou rozmanitost
tvarů objevují nám ale části rostlin, nad povrchem země v povětří rozložené, a to vše
jest pouze následkem rozličného dělení, kleré se v rostlině na povětří děje. Totéž může
se nyní na lišejníky obrátiti, jejichž jemné větvičky též z volné prostory, v níž se vy-
vinují, odvozovali mohou.

se zvláštním znakem, totiž článkovitým vláknem, které tvoří podstatu každé jednollivé
houby. Taktéž jsme viděli, že u řas to samé podstatné složivo se objevuje, a ne méně
u lišejníků. To vše uváživše můžeme tři nejnižší a nejjednodušší třídy rostlin: houby,
řasy a lišejníky, jakožto tři začátky celého rostlinstva považovali, u nichžto složivo
skoro to samé jest.

Toto složivo může se buď samostatně v celé rostlinky vyvinouti, jako u plísně
a u řasových jednobuněčných rostlin (Protococcus); nebo spojí se u větším množství
k vytvoření houby a dokonalejší řasy; anebo houbové vlákno spojí se s řasovými buň-
kami a vytvoří lišejník. ;

Všechny tyto tři kombinace nejsou nahodilé, nýbrž řídí se dle svého okolí, dle
živlu, v němž se nalezají; houby dle země a tmy, řasy dle vody, lišejníky dle povětří.

Nemůže se tvrdili, že jedna z trojí této třídy jest dokonalejší nežli druhá ;
neboť jak houby a řasy, tak počínají i lišejníky s nejjednoduššími tvary. Jednoduchá
buňka kvasní plísně není jednodušší a nižší, nežli zelená buňka řasy, nebo nežli plodní
zrno lišejníka; kloboukové houby jsou ve svém způsobu tak dokonale vyvinuty jako
vousaté lišejníky, a mořské chaluhy nejsou při vší své velikosti a nádherné barvitosli
o nic dokonalejší, nežli obě tyto rostliny,

Tyto tři třídy, o nichž zde jednáme, tvoří tedy souvislý celek, v němžto se
rostlinstvo ve svých nejjednodušších tvarech- objevuje; jest to počátek rostlinného ži-
vota, ale počátek trojnásobný, zemní, vodní a vzdušní.

Však nejenom s ohledem na tvary a vyvinutí jsou tyto tři třídy pravým počátkem
rostlinstva, nýbrž také dle času, v němž se na zemi objevily.

Jesli vůbec známo, že se ve vrstvách země nesčíslné skameněliny a otisky na-
lezají. V dolech, kde horník podzemské poklady dobývá, nalezá více nebo méně do-
konalé stopy zahynulého rostlinstva a živočišstva, Obyčejně porouchané a špatně zacho-
vané, má je obecný člověk za úkazy zajímavé a chová je někdy jako pamětihodné

941

zvláštnosti; ale skoumateli přírody jsou to písmeny, z nichž se dějepis dávného světa
skládá; po lisíciletích na den opět vynešené odkrývají jímavé mysli jeho podobu a po-
vahu pravěkého tvorstva, které zponenáhla při rozličných panujících poměrech na zem-
ském povrchu obývalo. V nejhořejších vrstvách země spočívají zbytky zvířat a rostlin,
k dnešním podobných a dílem k nejdokonalejším tvorům náležejících, n. p, k ssavcům
a rozličným dvojděložným stromům (javorům, kaštanům , vavřínům atd.) Čím hlouběji
do lůna země vnikáme, tím starší jest kamení a tím podivnější jsou zbytky dávného
tvorstva, zvířata i rostliny uchylují se vždy více od tvarů dnešních. Zajímavější ještě
nežli tento úkaz jest to, že s přibývajícím stářím vrstev také zastupitelů vyšších tříd
ubývá a zbytky nižších tříd vždy více se nahromadují; v nejstarších vrstvách malezají
se jenom skamenělé zbytky mořských polypů a korejšů, jisté na nízkém stupni stojící
ryby a některé jiné zbytky, které vesměs k nižším zvířatům se počítají. Též pravěké
rostlinstvo, hlavně v útvaru kamenouhelném zastoupené, objevuje pouze bezkvěté (tajno-
snubné) rody, upomínající na nynější plavuně, přeslice, kapradiny, ačkoli velikost tvarů
jest mnohem znamenitější, nežli při dnešních. Sestoupíme-li ještě níže, do vrstev útvaru
přechodního (m. p. u nás v Čechách do silurského)“ ztralí se i tyto tvary a skoumatel
nalezne jenom porůznu nezřetelné stopy mořských chaluh (Fukoid), jediných to rostlin
pramoře. Chaluhy objevily se tedy nejdříve na zemi, když ještě moře ji krylo; v bahně
mořském se nahromaďovaly, když ještě nebylo žádného stromu, žádné zeliny a pestrého
květu, žádného ptáka, žádné ještěrky; zároveň s polypy a lasturami vyvinovaly se v pů-
vodních mořských hlubinách. Co ma prvních suchých úskalích, z moře vzniklých, se
vytvořilo, není známo; neboť ani houby ani lišejníky nemohly se pro útlost svého slo-
živa zachovati (ačkoliv se stopy lišejníků z jistých vrstev uvádějí); ale snadno se
můžeme dle obdoby s dnešními poměry domysliti, že tyto počátky jiné býti nemohly,
nežli jaké dnes na oživující se skále spalřujeme. Rostlinstvo, jaké nyní na zemi žije,
jest výsledkem tvořivé síly po tisíciletí oučinkující. Dávno musily nižší tvary se vy-
vinouti a zahynouti, aby dnešní rostlinstvo vzrůsti mohlo. Jako každý národ, ba každý
člověk výsledkem svých vlastních dějin jest, tak jest i každá třída rostlin, každý
strom výsledkem tisíciletého vyvinování. Jaké věky musily uplynouti, jaké přechodní
tvary musily se objevili, nežli z toho všeho povstala la Květena, v níž se. dnes
mysl a oko naše kochá!

Než opusťme tyto zemězpytné odchylky a vraťme se opět k svým lišejníkům,
na nichž ještě všelicos pamětihodného nalezneme,

Poněvadž lišejníky na suchých místech rostou, musejí potřebnou vláhu z povětří
čerpati. V horkých letech přihazuje se ale často, že toto zřídlo vláhy vyschne, lišej-
ník pak zvadne a stane se křehkým a drobivým. Mohli bychom pak mysliti, že jest
jako jiná rostlina usmrcen, ale tomu není tak, Prvním deštěm oživne opět umdlená
rostlina, tkanivo její nabubří, obdrží sliznatou povahu a rostlina opět žije a roste.
Kdežto uschlý lišejník obyčejně šedivou nebo zahnědlou barvu má, objevuje při vlhkém
© počasí barvu zelenavou nebo žlutě zelenou. Tato proměna dá se jednoduše ze složení
tkaniva vysvětliti. Víme již z předešlého, že vrstva zelených, kulatých buněk na ze-
vnitřku pokryta jest vrstvou vláken; vyschne-li lišejník, stane se tato zevnitřní vrstva
neprůhlednou a obdrží mdlou barvu; změkne-li ale následkem deště, stane se sliznatou,
průhlednou, a zelené buňky dolejší vrstvy dají pak celému povrchu barvu.

Větší díl lišejníků potahuje kůry stromů hustým povlakem, a proto je považují

A

842

často za škodlivé cizopasníky. Ale to jest omyl; kůra, na které lišejníci rostou, jest
sama již odemřelá část stromů, anať na povrchu vždy vysýchá a odumírá, uvnitř ale
vždy znovu se tvoří. Lišejníci nemohou tedy slromu samému škoditi. Na čerstvých
zelených větvičkách stromů nepozoruje se nikdy žádný lišejník, tím méně na listech ;
spalříme-li na nich cizopásné rostliny, nejsou to lišejníky, nýbrž houby.

Spatříme-li tedy v lesích staré stromy, ale pokryté vousatými lišejníky a mechem,
nezahynuly tyto stromy následkem zmáliání se těchto rostlin, nýbrž ujímání se jejich
jest právě přirozeným následkem úmrtí stromu. —

Udal jsem již dříve místa, na kterýchž lišejníky nejraději sídlí, totiž suché ska-
liny a odemřelé kůry stromů, a že právě tato stanoviska k význačným vlastnostem li-
šejníků náležejí. Ale s udáním stanoviště, je-li suché nebo vlhké, tvrdé nebo měkké,
neustanovuje se ještě všeobecný poměr bytu jisté rostliny. Také rostliny mají, tak jako
(zvířata, svou vlast. Lev obývá jenom v horkém pásmu, bílý medvěd jenom v ledovém ;
taktéž jest známo, že palmy jenom v jižních krajinách se daří, sosny v severních.
Teplo a některé jiné dosaváde nevyskoumané poměry jsou toho příčinou, že se rozličné
rostliny po zemi jenom v určilých krajinách objevují, podobné v tom lidskému pokolení,
které svými rozličnými plemeny též rozličné krajiny země obývá. Jako o vyšších, platí
to samé také o nižších rostlinách,

Viděli jsme, že řasy našich potoků v moři dařiti se nemohou, poněvadž jim ktomu
ústrojnost chybí. Lišejníky rostou ale v povětří, a u těch má tedy rozličnost povětří,
průměrný stupeň teploty jeho největšího vlivu na jejich rozšíření po zemi. V té samé
zemi roste pak každý druh jenom na jisté půdě a na jistém stanovisku. Lišejníky na
stromech mají jiný pohled, než lišejníky na kamenech rostoucí, a oba způsoby rozezná-
vají se zase od těch, které na zemi rostou. Ale každá čeleď rostlin objevuje se předce
v určité krajině, kde se nejlépe daří, ačkoliv se porůznu též jinde vyskytuje. Tak jest
prává vlast lišejníků ve větších zeměpisných šířkách, vůbec v studenějším pásmu, a dle
toho čas nejbujnějšího jejich zrůstu v zimě az jara, U nás rostou lišejníky hlavně
v lesích, poněvadž chladnost jejich dlouho vláhu zadržuje, kdežto na holém kamení
brzy vysychají. V půlnočních zemích polahují často veliké prostory, a některé z tam-
nějších tvarů jsou pro svou hojnost a užitečnost i u nás známy, k. p. lišejník islandský (Ce-
traria islandica), lišejník sobí (Cladonia rangiferina). V těchto zemích nalezá se vůbec
málo jiných rostlin, a když se rozsáhlým badáním rozdělení rostlin po zemi poznalo
a dle toho rostlinstvo na jednollivé říše rozdělilo, nazváno jest severní pásmo točnové
říší lišejníků a mechů, poněvadž tyto poslední obyčejní jsou průvodci lišejníků. Ale
tato rozsáhlá říše má ještě znamenilé provincie v mírném a studeném pásmu, jmenovitě
na vysokých horách, kleré se dle průměrné teploty k oněm severním krajinám nejvíce
podobají. Když Humboldt na horu Chimborazzo vystoupil, pozoroval na nejvyšších
místech, kde všechno ostatní rostlinstvo již zmizelo, pouze lišejníky co poslední zastu-
pitele říše rostlinné, a sice kornatý lišejník, podobný k tomu, jejž jsme ve Fig. 10. vy-
obrazili, Jakož pak tyto kornaté lišejníky nejprvé na lysém kamení se usazují a tak
holá místa jinému rostlinstvu připravují, taktéž vzdorují ze všech nejvíce i palčivým pa-
prskům slunce i smrlícímu dechu zimy; nalezají se tedy na hranicích rostlinstva, kde
toto zimou a horkem hyne. Představujeme-li si tedy rostlinstvo jakožto oděv země,
tvoří lišejníky zároveň s mechy obrubu tohoto oděvu.

Užitek, jejž lišejníky lidem poskytují, jest u nás méně nápadný, nežli v krajinách,

943

kde se u velikém množství malezají. Z té příčiny přivábily k sobě pozornost lidí
v menší míře, nežli jiné rostliny, V severních krajinách ale, kde hustý povlak jejich
skoro výhradně povrch země pokrývá, poskytují svou škrobnatou látkou nejenom zvířa-
tům, nýbrž i lidem potravu. Lišejník sobí (Cladonia rangiferina) jest často jedinou potra-
vou sobů v zimě, kteří zvláštním pudem vedeni vyhrabují sobě lišejník tento pod hlu-
bokou vrstvou sněhu, kdežto svými tence rozvětvenými chomáči velikou část země po-
krývá. Lišejník tento roste porůznu léž u nás, zvláště na písčité půdě borů z části
vymýtěných, a tvoří pak polšláře na několik slřevíců rozsáhlé. Jak již botanické
jmeno jeho ukazuje, jest tento lišejník s popsaným lišejníkem (Cladonia pyxidata) pří-
buzný. Jiný velmi užitežný druh jest lišejník islandský (Cetraria islandica), snad ze
všech nejčastěji jmenovaný, poněvadž se v lékárnách co uzdravující prostředek pro-
dává. U nás nepoužívá se ho mimo to k ničemu, leč v některých krajinách ke krmení
vepřového dobytka; v Islandu ale slouží v čas nouze jakožto všeobecná potrava, se-
mílá se totiž v krupici a vaří se zrovna jako tato. U nás roste jenom ve vysokých horách.

Znamenitější jest užitek lišejníků s ohledem na barvivo, které podávají. Lišej-
níky podávají známý modrý lakmus a orsilii, jichž barvíři s prospěchem užívají. Obě
tato barviva pocházejí nejvíce z lišejníku nazvaného Roccella tinctoria, který v severní
Evropě roste, a však také jiné druhy poskytují toto barvivo. Kornatý tento lišejník se
sbírá, suší, na prach utluče a do kádě vhodí, kdežto polit čpavkovými tekutinami, n. p.
močí, hnije a přísadou vápna, popele a kamence v barvivo se promění. Po čtyrech
nedělích přidá se k těstovité látce ješlě křída, aby těsto shustlo, načež se v kostkové
kusy rozkrájí a co modrý lakmus prodává. Ostatně jest prý pravá barva lakmusu čer-
vená, a jenom přísadou čpavku zmodrá. Čpavek má totiž vlastnost jako ostatní alkalie,
že červené rostlinné barvy v modré mění. V lučebnických pracovnách zhotovuje se
z prodajného lakmusu čistější vylaženina, jížto se neklihovaný papír modře obarví, aby
pak ke skoumání kyselých lálek používati se mohl, neboť v kyselých tekutinách zčer-
vená modrý lakmus, v alkalických ale opět zmodrá *).

Z jiných lišejníků shotovuje se podobným způsobem červená orsilie. —

Známost lišejníků pochází leprva z novější doby, jako i hub a řas. Linné znaj
ještě málo druhů, a teprva zponenáhlým pozorováním zvětšil se počet jejich v zna-
menitější množství, tak že nyní lišejníky dosti četnou třídu rostlin tvoří. Třída tato
přechází jednak řádem Collemaceí do řas, jinak. svým vnitřním ústrojím do hub, jak
nahoře ukázáno bylo, Teprva v nejnovější době poznalo se toto vnitřní ústrojí po-
mocí drobnohledu dokonaleji, ale hned zpočátku stal se ten omyl, že se vlákna,
mezi semenními vaky stojící (Fig. %.), za mužská plodidla považovala, zrovna tak,
jak se to chybně u hub a řas přijalo. Dosaváde nepotvrdilo se toto domnění
žádným pozorováním, Ostatně jest známost lišejníků ještě příliš nedokonalá, než aby
se soustava jejich, totiž rozdělení na řády a rody, vystavěli mohla. —

Tím tedy opouštíme skupení nejnižších rostlin, totiž hub, řas a lišejníků,
abychom na základě známosti nabyté k vyšším třídám, přede vším k mechům, kapra-
dinám a přeslicím se obrátiti, a pak i vyšší, květoucí rostliny skoumati mohli.

Skoumání toto bude předmětem našich rozprav v příštím ročníku,

*) Slovo lakmus jest vlastně stažené lacca musci.

344

O padajících hvězdách.
Od Dr. V. Kuneše.

Mezi rozličné povětrné úkazy, které časem pozorovatele nočního hvězdnatého
nebe baví, náleží také tak zvané padání neboli čištění se hvězd, úkaz to velmi obyčejný,
ale nad jiné krásný a pamětihodný.

Ješto některé zkušenosti posledních let nám tyto vždy ještě záhadné povětroně
aspoň poněkud více objasnily, nebude tuším od místa, když zde v nejmožnější krátkosti
seslavím, co o těchto divných tělesech víme anebo důvodně domýšleti se můžeme.

Padající hvězdy objevují se co malá, svítící, k hvězdám podobná těla, která se
znamenitou rychlostí na nebi se pohybujíce po několika sekundách u menší neb větší
výšce zmizí, někdy také se rozpuknou. Zdánlivá jejich velikost jest rozličná; větším
dílem podobají se jenom k hvězdám 3., 4. neb 5 velikosti, jsou však i tlakové, které
leskem převyšují Jupitera a Venuši, Ba při některých možná rozeznati i kulatou po-
dobu. Tyto poslední podobají se zcela k ohnivým koulím, tak že pražádného roz-
dílu nelze udati mezi velikými padajícími hvězdami a malými ohnivými koulemi.

Po některých takových povětroních zůstávají ohony, naznačující část přeběhnuté
jejich dráhy bledým, mlékovým svěstlem. I tyto však ohony zmizí obyčejně v několika
sekundách.

Padající hvězdy spalřujeme ve všech počasích ročních, ve všech nebeských
krajinách a ve všelikých směrech se pohybující. V průměru připadá 16 takových úkazů
na hodinu. Rychlost jejich obnáší 6—7 mil za sekundu, rovnajíc se tím rychlosti země
v jejím běhu. Vysokost jejich obnáší v průměru 16 — 20 mil; jsou však i některé,
jenž toliko 5—6 mil výšky mají, an jiné objevují se ve výšce více nežli 100 mil, tedy
daleko nad parokruhem země.

Mimo tyto obyčejné úkazy jsou však i zvláštní, vyznamenávající se hlavně tím,
že připadají na jisté dni v roce, že padající hvězdy vzejmou se v určitém bodu nebe
a v určitém směru se pohybují. Tyto doby připadají v průměru na 42. listopad a 40.
srpen, tak sice, že mohou přijíli též o několik dní dříve neb později. . Místa na nebi,
kde se vzejmou, jsou 42. listopadu shvězdění lva, a 10. srpna shvězdění žirafy. Směr
konečně, ve kterém se pohybují, jest v obou dobách stejný, totiž od severovýchodu
k jihozápadu, tedy rovnoběžný s cestou, již právě koná země na dráze své. Toto jsou
všecky výsledky dosavadního pozorování, při čemž i ta okolnost zmínku zasluhuje, že
roční tyto doby teprv od r. 1799 stopovati se dají a že v nejnovějším čase méně po-
řádně se vracují, nežli v prvních třech desítkách našeho století,

Předeslavše tyto zkušenosti přicházíme k otázkám: co vlastně jsou tyto pově-
troně? Odkud a z čeho pocházejí? — otázky to, na které vždy jenom těžko a nedo-
statečně odpověděti možná, .

Již svrchu pověděli jsme, že mezi velikými padajícími hvězdami a malými ohni-
vými koulemi žádného rozdílu udati nelze. Majíť stejnou výšku, stejnou rychlost, stejné
světlo i podobu, i ohony zcela podobné. Tedy aspoň částka padajících hvězd musí
býti stejného původu i způsobu jako ohnivé koule, a můžeme tedy bez rozpaku vše,
co vypátráno a dokázáno jest o koulích ohnivých, jakož i vše, co o nich ku pravdě
podobným se býti vidí, obrátili též na tyto padající hvězdy. :

Z bedlivě sebraných pozorováních o koulích ohnivých vysvilá, že povětroně tyto

945

nepovstávají v našem parokruhu, nýbrž že to jsou hmoty cizí, pohybující se v prostoru
světovém s rychlostí planetární, které, když v běhu svém okolo slunce se zemí naší se
setkajíce do parokruhu jejího se dostanou, se vzníti a svítiti počnou, když pak v něm
puknou, co kusy kamení a železa padají. Blízká příbuznost padajících hvězd, aspoň
většího dílu, s ohnivými koulemi ukazuje tedy na stejný kosmický původ.

Při tom působí obtíž jediná ta okolnost, že ne všecky padající hvězdy dolů
padají, nýbrž že některé i do výšky vystupují. Totéž i při ohnivých koulích se pozo-
rovalo. "Takové však nepravidelnosti dají se vysvětliti z části odporem zhustlého povětří,
mnohem pak více puknutím takovým, které je na způsob prskavek do výšky žene.

Když tedy ohnivé koule a příbuzné s nimi padající hvězdy nenáležejí naší zemi,
nepovstávají v našem parokruhu, nýbrž zvenčí do něho přiletují, nastává otázka, od-
kud přicházejí.

Na pohled velmi vhodná odpověď byla by, že z měsíce na naši zem padají.

Nemožné by nebylo, aby z měsíce házeny byly na naši zem těžké hmoty, po-
něvadž měsíc jest těleso tak malé a docela žádného parokruhu nemá, který by tělům
vyhazovaným odpor kladl. Vypočtěním nalezeno jest, že kdyby nějaké tělo vyhozeno
bylo z měsíce do výšky s rychlostí 7967 slřevíců Pařížských v sekundě, tělo takové
nikdy by více nazpět do měsíce nepadlo, nýbrž do nekonečnosti od něho se vzdálilo.
K dosažení země stačila by již rychlost 7780 slřevíců. Taková rychlost, která rychlost
dělové koule toliko čtyry- neb pělkráte přesahuje, ukazuje se dosti možnou býti, tím
více, an z podivného útvaru a veliké porušenosti povrchu měsícového uzavírati lze na
sopečné oučinky a síly. Proto rozliční fysikové vyslovili mínění, že padající kamení
a železné balvany pocházejí z měsíce. Ku potvrzení domnění toho sloužilo i to, že
padající těla jsou k sobě dle útvaru i součástek tak podobna, že patrně ukazují na
stejný původ. Jsou však obtíže, které na odpor se staví domnění tomu, že by kameny
povětrné byly vyhozeny z měsíce. Od těch dob, co pozorováním dokázáno, že pada-
jící hvězdy jakož i ohnivé koule přicházejí do našeho parokruhu s rychlostí 6—7 mil
v sekundě, jest původ těchto těl z měsíce tak dobře jako načisto vyvrácen. Že by
balvany a kameny mohly z měsíce do výšky vyhozeny býli s rychlostí 7500—8000
střevíců v sekunde, zdálo se dosti možným i uvěřitelným. Tělo však, s takovou rych-
lostí z měsíce vyhozené, může povrchu zemského dojíti toliko s rychlostí 35.000 stře-
víců v sekundě, Poněvadž ale padající hvězdy při svém vstoupení do našeho paro-
kruhu mají rychlost více než 130.000 střevíců za sekundu, musely by z měsíce vyho-
zeny býti s rychlostí takovou, která přímo za nemožnou se musí pokládali.

Měsíc může tedy v nynějším svém slavu považován býti za souseda velmi po-
kojného, který pro nedostatek vody a vzduchu není více schopen žádného silnějšího
výbuchu. Světlové úkazy, jaké se někdy spalřují na temné části měsíce, dají se mno-
hem lépe a přiměřeněji vysvětliti způsobem jiným, nežli sopečnými výbuchy.

Padající hvězdy tedy, které zvenčí s planetární rychlostí do našeho parokruhu
přicházejí, musejí se považovati za malá těla, která dle zákonů všeobecné tíže v prů-
sečích kuželových, jak se zdá v elipsech, okolo slunce obíhají, až se dostanou do paro-
kruhu naší země, kdežto se vzejmou a buď spadnou, anebo prolítnouce parokruh zase
shasnou a další cestu svou okolo slunce konají dráhou, přítažlivostí země ovšem
velice změněnou.

Tělesa, která na blízku země více než 35,000 střevíců v jedné sekundě urazí,

346

nemohou více u země zůstati, dráha jejich zakroulí se jen hyperbolicky okolo ní, načež
opět následují přítažlivost slunce.

Dle domnění tuto vyřknutého musejí tedy mimo planety a komety ještě miliardy
malých těles okolo slunce obíhati, které nám jen tenkráte viditelnými se stávají, když
přijdouce do našeho parokruhu tam se vzejmou, "Tato malá tělesa dokonají oběh svůj
kolem slunce nejspíše teprv v několika letech.

Ačkoliv zdá se, že všude po světovém prostoru jsou roztroušeny, jsou předce
krajiny nebe, v nichž hustěji se nalezají a které musejí se považovati takřka za obecné
silnice milionů těchto asteroid. Sem náležejí krajiny, které probíhá země 143. listopadu
a 12. srpna, v kterýžto čas pozorují se tisíce padajících hvězd.

Podivné a velmi nestejné rozdělení těchto malých, okolo slunce obíhajících těles
ukazuje na zvláštní událost, která je do prostoru světového vyvrhla. Bezděčně připomí-
náme sobě zde hypothesi, která odvozuje původ malých planet z roztržené násilím větší
planety, obíhavší druhdy mezi Marsem a Jupiterem. Při rozpuknutí neb rozražení ta-
kové planety musejí kromě větších úlomků i tisíce menších do prostoru světového vy-
vrženy býti, jež nyní vidíme se pohybovati okolo slunce dílem co ohnivé koule, dílem
co padající hvězdy.

Třeba domnění toto nedalo se právě dokázati, má čs jššadoa mnoho podobnosti pro
sebe. Že tělesa světová mohou zkázu vzíti, nepodlehá více žádné pochybnosti, ano rozličné
zkušenosti zdají se ukazovati na to, že takové věci skutečně se udály. Když objevují se
hvězdy s velikou jasností, které po krátký čas svílíce zase mizí, jak jmenovitě r. 1572
se stalo, bezděčně vedeni jsme na myšlénku, že se stalo nějaké roztržení neb
ztroskotání.

Nicméně zůstává nám při těchto podivných povětrných úkazech ještě mnoho
temného, nejistého a nevysvětleného. Kterak mohou tato těla ve vzduchu tak velice
zřidlém, v němžto se na blízku země pohybují, tak živým světlem hořeti neb planouti?
Kterak mohlo takové mmožství malých těles, ježto sobě předce velmi blízká býti mu-
sejí, lak dlouho v jednom pruhu se honiti bez splynutí v jedinou spoustu? Na tyto
a podobné otázky dosavad buď dokónce žádnou anebo jen nedostatečnou odpověď
dáti můžeme, i jest velmi pochybno, zdali kdy o těchto okolnostech bližšího a dů-
kladnějšího poučení nabudeme, an sotva bude se moci kdy vypátrati, co v tak
vysokých prostorech, kde vzduch o mnohokráte jest řidší nežli v nejlepších našich
vývěvách učiniti se může, při naprosté zimě se děje a kterak tam. električnost,
magneličnost a t. d. činnost svou jeví.

Nástiny životopisů českých přírodoskumců.
Od Dr. Viléma Weitenwebra.

IV. Tadeáš Haenke.

Tadeáš Haenke, doktor filosofie a lékařství, kr. španielský přírodozpytec, mi-
mořádný člen kr. české společnosti nauk a t. d., narodil se v Křibské, městečku Lito-
měřického kraje, dne 5. října 1761. Již za outlého mládí jevil tak výtečné schopnosti,
že rodičové jeho, ačkoliv nezámožní, ke studiím ho odhodlali. Prošed gymnasialní třídy
v Litoměřicích přišel r. 1778 co chudý student do Prahy, aby tam filosofický běh na-

347

sloupil, Jsa mladík způsobný a skromný poručen jest dru. Janu Mayerovi, chvalně
známému tehdáž praklickému lékaři a přírodozpytci, který schopné mladíky všemožně
radou i skutkem podporoval. Dr. Mayer vlídně ho přijav uměl ho v krátce získali pro
přírodovědu, jakož i pro vyšší vědy vůbec, Roku 1782 dosáhl Haenke hodnost doktora
filosofie, načež nastoupil studia lékařská. Brzo všimnul si výtečných jeho schopností
učený professor J. Gottfr. Mikan (otec), i přijal jej k sobě do bytu, kdežto položil
základ k botanickým a fysikálním jeho vědomostem, ve kterých Haenke rychle prospíval.
On prý byl první, ktérý 18. března 1784 činil v Čechách zdařilé zkoušky ačrostatické.

Všechen čas, který mu po lékařských jeho studiích zbýval, věnoval Haenke vý-
letům do českých lesů a jiných v botanickém ohledu zajímavých krajin jak bližších tak
vzdálenějších, při čemž obzvláště měl oučel ten, aby pro akademickou zahradu, poru-
čenou správě příznivce jeho Mikana, sbíral vzácnější byliny, kterých se tam nedostávalo.
Tak jmenovitě podnikl v srpnu téhož roku v naději hojné kořisti výlet do Berounského
a Rakovnického kraje, kdežto mezi jiným, od hospodářského ředitele Stumpfa pro-
vázen, navštívil také anglický park v Lanech, pověstný toho času hlavně pro množství
exolických stromů, a velmi uspokojen jej opustil.

V červenci 1786 podnikl Hacnke na vyzvání kr. české společnosti nauk, která
právě tenkráte jako soukromná společnost do života byla vstoupila, spolu s jinými pří-
rodozpytci (Gerstnerem, Grubrem a Jiráskem) výskumnou cestu do hor Krko-
nošských, jejížto botanické výsledky uveřejnil v knize od řečené společnosti vydané.
Zároveň navrhl pro několik let květinový kalendář Čech. Soudruhové v studiích byli
mu tehdáž věkem jemu rovní Vincenc Guldener, J. D. John, J. Melitsch, C, J.
Hoser, Fr. A. Reuss, s nimiž ho i vřelé přátelství spojovalo, samí to mladí mu-
žové, kteří v prošlém čase vyznamenali se mnohými důkazy humanity“ a učenosti.

K dokonání svých studií odebral se Haenke, opatřen poručnými listy svrchu
zmíněného dra. Mayera k nejslavnějším mužům, jako k Ignaciovi von Born
a kJ. N, Jacguinovi (otci), do Vídně, kdežto pro své příjemné a výtečné vlastnosti
rovněž vlídně a ochotně jest přijat. I tam, ačkoliv mu bylo žíti v okolnostech dosti
obmezených, neopomíjel činiti časté výlety do Šoproňské stolice, k jezeru Nesiderskému,
do Štýrska, Korutan atd,, při čemž mu velmi prospěšen byl návyk střídmého živobytí.
V letě 1788 dostalo se mu vítané příležitosti, provázeti hraběte von Sickincen na
vědecké jeho cestě skrze Štýrsko, Korutany, Tyrolsko a Salcburk, kdežto odkryl ně-
kolik nových druhů rostlin, které popsal v slavném díle J. N. Jacguina: Collectanea
ad Botanicam, Chemiam et historiam naturalem spectantia. Vindob.
Vol. II, Již v tomto svém mladém věku odvážil se Hacnke na rozmnožené vydání
Linnéova spisů Genera plántarum earumgue characleres naturales
secundumnumerum, figuram, situm et proportionem omnium fructi-
ficationis partium (Editio octava, praecedentibus longe auctior. Curante Fr. H.
Vindob. 4791. Volůmina tres. Vel. 8.), kteréžto ještě r, 1789, před vydáním se na velikou
svou cestu, k tisku připravil.

Téhož roku totiž, ve kterém Haenke též za mimořádného ouda kr. české
společnosti nauk vyvolen jest, podáno mu působením slavného cestovatele Malaspiny,
jemuž poručen byl od prof. Jacguina, od krále Španielského místo jakožto „Fysico
botanico commissionado por Sa Maj. Cattolica,/“ s povinností, aby ja-
kožto zpytatel rostlin provázel lodní výpravu, jenž díli se měla pod správou Malaspi-

948

novou do Ameriky a na některé ostrovy, Byl mu určen roční plat 3000 zlatých,
a rozumí se samo sebou, že mladík, dychtivý seznati svět a rozmnožiti vědomosti své,
s radoslí přijal čestný ten návrh, který vyplňoval nejvřelejší jeho žádosti.

Haenke tedy opustil 26. června 1789 Vídeň a odebral se dle nařízení svého do
Madridu a odtud do Kadixu, kdežto však, zameškav odplutí lodi Malaspinovy, mu-
sel vsednouti na jiný koráb, aby ji dohonil. Po víceměsíční plavbě dostal se 25. listo-
padu k oustí řeky la Plata. Tu při samém břehu rozbila se loď, na které se nacházel,
a z ulonutí toho nezachránil Haenke nic jiného kromě svého Linné a svých potřebných
listin, totiž průvodního listu, plnomocenství a listů poručných, Dle možnosti spěchal
odtud do Montevidea, kdež doufal zastihnouli Malaspinu. I zde však minul jeho lod,
a musel tedy — přečkav dříve šťastně nemoc celé tři měsíce trvající — po suchu přes
Buenos Ayres a Parepas do Chili se vydati. Tato cesta, jak ji líčí Haenke v listu
k Ignaciovi von Born, byla nad míru obtížna a nebezpečna, i musel se přepraviti
přes vysoké pohoří Kordilerské, což šťastně vykonav hlavně pomocí mezků, konečně
2. dubna 1790 do přístavu Valparaiského se dostal, kdežto Malaspinu a loď jeho
zastihl. Na té lodi přeplouli cestovníci ku konci května do Limy, Haenke pak konal
na ní své vědecké výzpyty podél západních břehů Ameriky a k jižnímu moři ledovému,
na kteréžto výpravě jak na rozličných břehách této v oněch časech ještě málo známé
země, jmenovitě v okolí Noolkasundu, Mulgravu, Akapulka, jakož i na rozličných ostro-
vech Tichého oceanu, nasbíral veliké množství neznámých posud přírodnin, obzvláště
rostlin. Z Akapulka učinil Haenke výlel do vnitř země na dálku neméně než 125
mil, nejvíce jízdecky, při kteréž příležitosti vystoupil na nejvyšší temena Kordilerů, na
hory Chimborazzo a Pichincha.

Později vypravil se do Mexika a odlud na ostrovy Marianské, na Manilu a Luzon,
kteréžto krajiny bedlivě prozpytoval. Z té na rozličné proměny bohaté cesty r. 1794
se vráliv, prošel neunavný Haenke pěšky velikou část jižní Ameriky, jmenovilě Pata-
gonii a Paraguay, s nemalými oblížemi a nebezpečenstvími zápase, načež r. 1796 stálý
byt sobě vyvolil v Cochobambě, v nynějším státu Bolivii.

Roku 1798 poslal Haenke tři veliké bedny s rostlinami a jednu bednu s la-
sturami, jakožto první ovoce své cesty, do Kadixu obchodnímu domu Hiecke, Zinke
a Sp., s výslovním nařízením, aby chovány byly až do jeho návratu z Ameriky, poně-
vadž zamýšlel, poklady tyto ve vlasti své sám určili a popsali. Roku 1800 konal
Haenke u vojenského oddělení, vypraveného proti odbojným Indiánům krajiny Chigni-
tos, službu lékaře. Brzo na to ohledal celou krajinu od vzniku řeky Maraňonu až tam,
kde tato pro větší lodi plavnou se stává,

O všech těchto svých cestách zasílal Haenke časem přátelům svým ve Vídni
mužto psaní, jakožto vděčný syn, připojil 1000 zl. V letech 1804—1806. podnikl
Haenke novou cestu do nenavštívených ještě od něho krajin Sikasika, Lareka a Ka-
rabaya, kdežto v přírodnickém i národopisném ohledu zpytoval tamější část Kordilerů
a sbírky své znamenitě rozmnožil.

V ten čas, který netrávil na cestách, zabýval se Haenke fysikou a mathema-
tikou, botanikou a lučbou, země- a národopisem ; krom toho propůjčoval se s lékařskou
pomocí Indiánům, od kterých za tou příčinou často jako obležén býval, a jako pravý
Čech bavil se časem i hudbou na rozličných nástrojích. Tak v říjnu 1803 psal do Čech

949

bratru svému o nově vyšlé musikalie. Někdy v prázdných hodinách vyučoval Indiány
také v počátcích křesťanského náboženství. V této době sepsal prý některé populární
spisy, jako o připravování sanýtru, kyseliny sirkové a střelného prachu.

U indiánských prabydlitelů požíval jak pro lékařské a hudebnické své vědomosti,
tak i pro svou vlídnost a přívětivost daleko široko veliké lásky a oblíbenosti, i býval
od nich na rozličných výletech svých tak srdečně hostěn jako málo který jiný běloch,
obzvláště nerozumí-li jazyku jejich. Za příčinou mravního vlivu jeho na kmeny indiánské
poslal ho místokrál Peruánský, Don Pezuela, k národům Chunchů, Patavů a Chiri-
gnanů, mezi nimiž po tři léta jakožto zákonodárce a vladař prospěšně působil.

Odtud vrátil se Haenke r. 1809 na statek svůj Buxakacy u Cochobamby, kdežto
vzdálen bouří politických, kleré v tu dobu po mnohá léta Evropou zmítaly, -pokojně žil
botanickým a hvězdářským studiím svým. V rozličných přátelských listech z oné doby,
které do Evropy psal, chválil sobě velice to štěstí, že mu dopřáno tráviti život u vzdá-
lenosti všech ruchů politických.

Brzo však i oněm zámořským krajinám pominul blahý čas míru a zákonního po-
řádku, a když r. 1810 i v jižní Americe nastal odboj proli španielské vládě, Haenke
v listech svých od r. 1811 ne bez příčiny vyjadřoval obávání, aby jeho bohaté, tak
pracně shromážděné poklady přírodnin a ethnografických předmětů, jakož i četné ru-
kopisy občanskou válkou škodu netrpěly anebo snad dočisla zničeny nebyly.

Od té doby přátelé Haenkovi ani více žádného psaní od něho samého, aniž
jaké zprávy o něm od jiných neobdrželi, až r. 1817 veřejné listy a soukromé zprávy
oznamovaly úmrtí jeho, neudávajíce však ani bližší okolnosti. Veliké jeho sbírky jsou
prý hned po jeho smrti na rozkaz vlády peruánské do Limy odvezeny a tam složeny,
aniž kdy více o nich bylo slyšeti. © Dle jedné zprávy v Řezenském botanickém časopise
Flora (ročn. 1821, č. 3. str. 45.) nalezal prý se Haenkův herbář v rukou jistého pana
Pauzy, kr. španielského ředitele delů.

Na neštěstí také mnohé od něho dříve přes Kadix do Evropy poslané a pro vlast
jeho určené sbírky buď ani nedošly, anebo ve stavu více méně porušeném a zkaženém
do Prahy se dostaly, kdežto se nyní chovají v českém národním Museu, jakožto drahý
odkaz velezasloužilého vlastenského přírodozpylce. I v těchto zříceninách však nalezají
se mnohé věci, jejichž popis pohřešuje se i ve vyšlých mezi tím spisech A. Hum-
boldta, Bonplanda, Kuntha, Ruize a Pavona 0 rostlinách amerických, a které
podaly látku k nákladnému dílu, od prof. K. Presla spořádanému a od národního
Musea pod názvem „Religuiae Haenkeanae“ vydanému, jež hrabě Kašpar Šternberk
opatřil vzácnou předmluvou. Jmenovitě v ohledu na tajnosnubné rostliny, zvláště ka-
pradiny, na něž onoho času přírodozpytci v cizích dílech světa cestující méně pozor-
nosti obraceli, učinil Haenke mnoho, co vděčného uznání zasluhuje, U vědeckém
vzdělání bohaté látky toho díla účastnilo se krom toho více slovútných botaniků, aby
Haenkovi postavili slušný literární pomník. Tak vzdělai Nees von Esenbeck
houby, Hornschuh mechy, E. Me yer skřípiny, Opitz makovité, Bartling chrustavečky
a plačincovité, Jan Sv, Presl takkovité, trávy, a ve spolku s bratrem svým šáchorovité,
K. Presl kapradiny , vstavačovité, scitaminey, lomikamenovité , slezovité a mnoho
jiných menších rodů. Pohříchu zůstalo dílo to neukončeno, an vyšel pouze I díl v 5
sešitcích a od II. dílu jenom 2 sešitky, od r. 1835 pak všecko ouplně vázne.

Drobnosti
O porfyrech Vltavského údolí u Prahy.

Průřez, jenž skalní vrstvy oudolí Vltavského v okolí Pražském odkrývá, náleží k nejzajíma-
vějším místům geoguostickým nejenom v Čechách, nýbrž v celé Evropě.

V budoucím ročníku místněji pojednáme o uložení těchto vrstev, zvláště na základě rozsáhlých
prací pana Joachima Barranda; předběžně chci se jenom zmíniti o některých porfyrech, které na
skalnatých oubočích Vltavského oudolí se pozorují.

Porfyry tyto leží v nejhlubších vrstvách našich břidlic, nahoře u Zbraslavi a dole u Podbaby
a Libčic, i ačkoliy se dosaváde od mnohých zeměznalců za výrobek plutonský považují, totiž za
horninu, která v pravěku z lůna země co žhoucí látka vystoupila a do škulin proražené kůry zem-
ské vnikla, docela odporuje tomuto domnění uložení našich porfyrů. Porfyry naše tvoří sloje docela
zárovně uložené s vrstvami břidlic.

Již na vrších u Komořan a Závisti pozorují se tyto sloje uprostřed břidlice, do níž zpone-
náhla přecházejí.

Temeno hory, nazvané Nouzov, pak Číhadlo u Závisti skládá se z takového porfyru. Složivo
jeho jest celistvý živec s jednotlivými zrny křemenu, a zdá se, jakoby se ze složiva starší břidlice,
která ze živce, křemenu a slídy se skládá, zrovna tak se vyvinoval, jako sloje křemence (Ouarzit),
které též zárovně s vrstvami břidlice uloženy jsou

Jiná ložiště porfyru pozorují se v Šárkách a na Podbabské skále, Ze skalin buližníkových
divoké Šárky přichází se nejdříve podél břidličnatých úbočí na jižním svahu k roklím blíž Jenerálky,
v jejichžto sousedství jednotlivé kusy mandlovce po stráni roztroušené stopy této horniny naznačují.
Nepotřebujeme dlouho hledati, abychom tuto horninu skutečně nalezli. Vystupujíce totiž roklí vzhůrn
k polnostem Vokovickým nalezneme nejdříve vrstevuatou drobu (Grauwacke), barvy rudohnědé, zrna
čočkovitého, která se skoro podobá k čočkovité rudě Novo- Jachimovské, jenom že nanejvýše
10—15"/ kysličníku železitého, ostatně ale přimíšeninu hlinitou a křemenitou obsahuje. Na vrstvě

této, která se ostatně prodlužuje k hospodě na Jenerálce, kdežto ve sklepě byla vylámána, leží pře-

památná hornina porfyrová, na 3 stř. mocná. V zelenavém těstě, hlaceným vápencem promichaném,

vyskytují se ostré hlati živce, až na 1 palec dlouhé. Řada velmi poučných kusů této horniny nalezá
se ve sbírkách národního Musea. k

Nad tímto porfyrem, který tvoří vrstev dokonale souběžnou s okolními vrstvami, leží sloj že-
lezné rudy, velmi nečisté, na 6 stř, mocné, v nížto se již malá štola zarážeti počala. Železná ruda
tato dá se stopovati ve směru k Vokovicům a náleží k jedné z četných železných slojí, které ve
starých silurských břidlicích se vyskytují.

Nad železnou rudou spočívá asi 2 sáhy mocná vrstva mandlovce, totiž horniny celistvé, za-
hnědlé nebo zazelenalé, s četnými kuličkami hlaceného vápence, který když zvětrá a vypadá, po sobě |
kulaté jamky zanechává. Hornina dostává z toho podobu bublinatého kamení. Nad mandlovcem spo-
čívá konečně břidlice šedomodrá, tence listnatá, se slojí pevného žlntošedého křemence. (Celá tato
směs hornin nezdá“se býti nic jiného leč výsledek lučební proměny silurských vrstev na mokré cestě.

Jak se železná ruda z hornin okysličováním železnatých sloučenin tvoří, pozorovalo se již
mnohonásobně, jmenovitě v sóusedství zelenokamenu ; zde můžeme podobný původ železné rudy hle-
dati. Dá-li se ale o porfyrnaté hornině dokázati, že jeji živcové hlati též mokrou chemickou cestou
povstaly, máme zde znamenitý příklad mokrého původu živce. Uložení, hojný vápenec a vůbec hy-
drochemické zrušení celé horniny zdají se na tento původ poukazovati.

Neméně zajímavá jest skála na severní úboči údolí mezi Dubovým Mlýnem a Jenerálkou,
okolo níž se Velvarská silnice nahoru k Horoměřicům zatáčí.

Převládající hornina této skály jest zelenavá, nezřetelně vrstevnatá břidlice, která místy též
jinoráz do svého složiva přijímá a v afanit přechází. Na dolejším kraji jest břidlice tato hydroche=

951

mickým způsobem znamenitě porušena, a obsahuje mnoho rudohnědých skvrn, ostře obmezených, tak že
se skutečně k slepenci podobá. Pod břidlicí touto leží mohůtná sloj žlutošedé a žlutohnědé horniny
živcové, která v tuhém živcovém těstě jednotlivá křemenová zrna obsahuje a dokonale stou horninou
souhlasí, jižto Neumann pod jmenem felsit popsal. Felsitová sloj tato pokrývá se opět porušenou,
k slepenci podobnou břidlicí, která konečně na vysočině Horoměřické vodorovnými vrstvami pískovce
a opuky se kryje. :

Údolí Šárky jest v horninách těchto od Jenerálky až k Podbabě v celku dle směrů vrstev
zaryto ; Felsit vychází pak pod ornicí ještě na několika místech na den, jmenovitě u mlýna pod ko-
stelem sv. Matěje na skále Podbabské, provázen jsa zelenavou břidlicí a afanitem, který větší díl
Podbabské skály skládá. Též mandlovec objevuje se ještě na výšinách okolo sv; Matěje. Dle toho jsou
tedy zeměznalecké poměry Šárky velezajímavé a náležejí k nejpoučlivějším místnostem okolí Pražského.

V míře velikolepé objevuje údolí Vltavy uložení nejzpodnějších vrstev silurského útvaru.
Vltava, opouštějíc půvabnou kotlinu Pražskou, vstupuje u Podbaby do úzkého skalnatého údolí, které
teprva m Chyatěrub na pravém břehu do delty Labsko-Vltavské se otvírá. Železnice severní zarývá
se hluboko do kolmých skal levého břehu, až konečně u Kralup do pískovců uhelných a křidových
vstupuje. Směr vrstev běží vůbec od severovýchodu k jihozápadu, a úpad míří k jihovýchodu. Horniny
těchto vrstev jsou ale rozmanité. Břidlice, droba, afanit, porfyr, felsit, buližník střídají se mnoho-
násobně, a mohůtné rozpukliny naznačují přerušení původního slohu. Úpad jest sice v průměru pod
50", ostatně ale má všechen možný úklon k obzoru,

Hned za Podbabou naproti Podhoří vystupuje afanit a afanitová břidlice, střídajíc se s drobou
a felsitem. Afanit jest zde dosti zřetelně složen z tmavošedých, do zelena padajících jinorazů, vylou-
čených z celistvé tmavozelené látky, k níž se křemen přiměšuje. Na škulinách pozoruje se někdy
hlacený vápenec a hnědek, onen v novějších, tento ve starších druzách, těž se vyplňují rozsedliny
nezřídka nově utvořenou železnou rudou. Odtud až za Sedlec panuje zelenavá břidlice, nezřetelně
vrstevnatá. Kolmo na směr vrstevnatý táhnou se zárovné složní plochy, na mnohých místech vyvinu=
tější nežli plochy vrstevné. Kosmo běží pak dlouhé rozsedliny, podle michž vrstvy obyčejně pře-
hozeny jsou. I jinak pozorují se rozmanité nepravidelnosti v uložení, jmenovitě v úpadu vrstev, který
se někdy docela převratí, ačkoliv směr se zachovává. V profilu objevuje se tedy v uložení těchto
„skal vlnitý výstup a úpad.

V břidlicích těchto leží porůznu a podřízeně felsitové sloje, obsahující živcovou horninu, ze=
lenavě šedou, s vylončenými křemennými zrnky; sem tam se sporým kyzem. Tyto sloje leží jako
v Šárce zárovně s vrstvami břidlic a dají se na obou březích pozorovati, k. p. na kolmé skále za
Sedlcem u strážního domku na železnici; ve velikolepé míře na skalách mezi Klecany a Husincem,
kdežto vystupuje dvojí felsit, jeden zelenavě šedý, druhý zažloutlý, a vyloučeným železitcem místy
zarudlý. Sloh těchto felsitových porfyrů jest balvanitý, ačkoliv zárovný se směrem vrstev; u pro-
střed něho pozorují je pak kusy okolní zelenavé břidlice s nezřetelnými kraji, a naopak se objevují
v břidlici kusy felsitu, jakoby z ní vyloučeny byly. Poměry tyto spatřují se též velmi zřetelně na
mohůtné Libčické skále, která z veliké části felsitu zelenavě šedého se skládá, též na kolmých stě-
nách mezi Podmorání a Letkami. Nejznamenitější porfyr objevuje se ale v háji u Dolan. Zde leží
v břidlici zvláštní porfyr,,složený z celistvého šedého živcového těsta s vyloučenými křemennými zrny
a živcovými hlatěmi, až mna půl palce dlouhými. Na povrchu skal jsou živcové hlati proměněny
v Kaolin, který se vodou snadno vyplakuje. Kamení obdržuje proto nezřídka povahu dirkoviton.
U Kralup konečně zapadává břidlice pod pískovec uhelný, kdežto již dříve na pravém břehu
u Chvatěrub břidlice pod uáplav Labsko-Vltavský se byla ukryla. Jan Krejčí.

O nemoci vinných hroznů a rev.

Již od několika let, skoro současně s nemocí zemáků, objevila se na vinohradech, jmenovitě
> J J
V jižnější Evropě zvláštní nemoc hroznů a zbudila všeobecnou pozornost nejenom vinařů a učenců,

952

nýbrž také většího obecenstva, Rostlinoplsci, kteří k tomu příležitost měli, pátrali po příčinách této
nemoci, jiní přemýšleli zase o prostředcích, jak by se tato nemoc vyhojiti dala, nebo jak by se je-
jimu pokroku meze položily. V obojím ohledu vystavily se rozličné domněnky.

V Ktalii, kdežto od zdaru vinných hroznů blahobyt mnohých obyvatelů závisí, svolaly vlády,
jejimž zemím tato nemoc hrozí, zvláštní komise, jmenovitě v Benátkách a ve Florencii, aby se příčina
této nemoci co nejbedlivěji vyskoumala a dobrými prostředky na vědeckém základě proti ní bojovalo.
Byloť pak od těchto komisí dřívější pozorování potvrzeno, že nemocné hrozny a révy zvláštní plísní,
jako bílým práškem se potahují, ale hned zpočátku rozdvojili se oudové dotčených komisí na dvě
strany, z nichžto jedna tvrdila, že plíseň jest příčinou nemoci, a druhá, že plíseň jest pouze
následkem jejím, Právě, když se vlaští učenci ještě hádali, přišel znamenitý německý rostlinopisec
Hugo von Mohl do Italie, a měl dostatečnou příležitost, o této nemoci se sám přesvědčiti. Již
lonského roku podal článek do botanického časopisu od něho a Schlechtendáhla vydávaného, v němž
plíseň. vinných rév, jakožto Oidium Tuckeri ustanovenou, popsal, o bližším poměru jejím k ne-
moci vinné ale se nezmínil. Nyní však naskytla se mu nejlepší příležitost, skoumati tuto nemoc
v prvních počátcích. Výsledky svého pozorování uveřejnil v novém článku podotknutého časopisu,
z něhož podáváme malý výtah.

Přede vším ukazuje von Mohl, že ti v omylu jsou, kteří plíseň za následek nemoci považují;
neboť, praví, kdyby révy samy nemocny byly, musila by se na nich aspoň v posledních dyou letech
jejich nemoci jistá proměna nebo nepravidelnost v zrůstu neb chování pozorovati. V letošním jaře
se ale přesvědčil, že révy vloni nemocné, zrovna tak čerstvé a zdravé byly, jako ostatní révy. Dále
ukázal, že stanoviště pražádného vlivu nemá na vyvinutí této nemoci; neboť révy sázené u břehu
moře nebo podle řek a potoků onemocněly zrovna tak, jako révy stojící na suchých, výslunných
místech. Hlavní důvod ale, že příčina nemoci v plísni samé vězí, nikoliv ale v révách, nalezl v drob=
nohleduém skoumání této memoci při prvních jejich počátcích. Již před výkvětem pozoroval totiž
v tomto roce počátky choroby, an se na dolejších částech čerstvých ratolesti bílý plesnivý prášek
nejdříve objevil, pak vždy dále ke špice táhl a konečně jak listy tak i poupata pokryl. Tento ples-
nivý povlak není ale souvislý, nýbrž vychází od jistých středů, z nichž se pak plíseň na všechny
strany rozšiřuje. Mohl vyvolil si k svému skoumání taková místa, kde bylo ještě velmi málo plísně,
poněvadž se na místech plesnivinou hustě pokrytých pozorování dobře vyvésti nedalo. Na takových
mistech spatřil plísnitá vlákna, ku povrchu zelených listů nebo kory ztěsna přilehající a se rozvět-
vující ; jednotlivé větvičky vyzdvihovaly se ale a nesly na svých
koncích vejčité vaky (a), které po odpadnutí na jiném místě
opět ve vlákna vzrostly a tak plíseň rozšiřovaly (viz pojednání
o houbách). Kde tato vlákna na tenké pokožce spočívají, obdr-
žují malé výběžky (b), jimiž pevně k buňkovým stěnám pokožky
Inou. Následkem toho obdrží tyto buňky hnědou barvu a zrůst
jejich se zastaví; bobule hroznu nemohouce růsti puknou a zkazí
se. Na lícní straně listů neobjevuje se tento úkaz; nýbrž jenom
na rubu na žilách listů. Proto spatřují se již pouhým okem
hnědé skvrny na pokožce, kde mnoho plísně pohromadě není.
Tyto hnědé skvrny jsou bezprostředním následkem plísně, a tato
tedy příčinou nemoci. Mohl uvádí dále, že se jakožto námitka hd káloladty ODE
proti tomu náhledu podotýkalo, kterak jenom jisté druhy vína 6
onemocněly, a že tedy nemoc v révách těchto druhů již obsa-
žena býti musí. Ale dobře odpovídá Mohl, že právě zachráněné révy hrubší a pevnější kůží se
vyznamenávají a tedy porušení plesnivinou více vzdorovati mohou. Také se proti Mohlovi uvádělo, že
celé révy následkem této nemoci odmírají; ale i to se děje přirozeně následkem plísně, neb je-li celý
kmen a všechno listi na povrchu pokažéno, musí již tím samým zahynouti. I stromy hynou, mají-li
pokažené listi.

Jisto jest tedy, že příčina nemoci vinných keřů záleží v plísni, a že jenom výtrusem ples-
nivým se rozšiřuje. Jak se tato nemoc od roka k roku přenáší, není s jistotou vyskoumáno, ale
zdá se, že semenní vaky plesniviny na listech přezimují a v příštím jaře teprva se vyvinují. Jiný
rostlinopisec pozoroval, ze se v podotknutých vejčitých vacích v podzimku „množství semenních buněk
vyvinuje, což by také na zachování nemoci na budoucí rok poukazovati mohlo.

Je-li tedy příčina nemoci vyskoumána, záleží teď na vinařích, aby 0 prostředcích přemýsleli,
jak by této škodě přítrž učiniti mohll. Odstranění listů a nakažených rev zdá se dle toho býti
velmi prospěšné. i

V Čechách nejeví se ostatně nemoc tato v povážlivém způsobu, jenom porůznu vyskytuje se
plíseň na révách, která s podotknutou souhlasí.

Nenáslednje ale z toho, že by zemáky, které nyní po celé Evropě již po několik let se kazí,
z té samé příčiny churavěly. Příčina nemoci zemáků jest dosaváde, ačkoliv se co nejbedlivěji po=
zoruje, předce ještě neznáma.

U

u L L L LL L = = === =

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1859,

ŽIVA.

ČASOPIS PRÍRODNICKÝ.

Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí.
Čislo 12. Prosinec 1853.

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr, stř., půlletně
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se
v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě,
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou, Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř,

O kamenném a hnědém uhlí zvláště v Čechách.
Od Jana Krejčího,

V, Horniště kamenného uhlí.
(Dokončení.)

Zbývá nám pojednali ještě o některých horništích kamenouhelných na útvaru
silurském uložených, a pak o uhelných vrstvách severních Čech.

Největší z těchto hornišť jest horniště Plzenské, o jehož některých pomě-
rech pan professor Dr. Smetana v čísle 6. tohoto časopisu se zmínil. Mimo Zippova
popisu (Die Steinkohlen in Bóhmen, Prag 1842) není ale ostatně nic vědeckého o tomto
horništi uveřejněno. Podle Zippova popisu leží toto horniště všude na vrstvách silur-
ských, jenom na jižní straně stýká se s granitem. Žádný novější útvar je nekryje;
nýbrž na všech místech leží uhelný pískovec zrovna na bílém dni. Horniště tvoří tedy
souvislý celek, snad ostrov, který se nad bývalé moře vyzdvihoval. Červený pískovec
chybí zde docela, pamětihodné ale jest, že se zde množství křemenem skamenělých
sosnových kmenů vyskytuje (viz číslo 6.), které jinde v útvaru červeného pískovce tak
hojné jsou.

Horniště Plzenské má podlouhlou podobu a prostírá se od Měrklína a Dnešic,
kdežto na granitu spočívá, až za Plasy, kdežto na levém břehu Střely mezi Babinou
a Žebnicemi v úzký jazyk vybíhá. Východní hranice tohoto horniště běží od Šlovic přes
Litice, Doudlebce, Doubravku, Senec, Zruče, Něm, Břízu, Bytkov, Oboru, Kazňov a Ne-
březiny; severní hranice táhnou se podle potoka Lomničky, který u Plas do Střely
padá ; západní hranice běží od Kamence, Holýšova přes Tuškov, Vítov, Sekéřany, Vl-
kýše, Věnoves (Wenuschén), Čeminy, Všeruby, Nekmíř a Lozu. Kamenouhelné sloje
byly v tomto horništi zvláště na krajích útvaru v mocnosti až do 4“ odkryty, a někdy
se i více slojů nad sebou pozorovalo. Uhelné doly jsou u Merklína , u Holýšova
a Lilic, u Vlkýše, Nekmíř, Dnešic, Sence blíž Plzně, a u Kazňova. O bližších poměrech
slojů těchto není mi dosaváde ničeho známo, doufám ale, že některý zeměznalec té
krajiny obšírnější zprávu o důležitém horništi tomto nám podá.

Nejbohatší sklad kamenného uhlí v Čechách nalezá se v horništi Radni-
ckém. Toto hornišltě spočívá též výhradně na silurských vrstvách a tvoří ostrov

23

854

kolem do kola břidlicemi, buližníkem a porfyrem obstoupený. Zde čerpali hrabě Ka-
špar Šternberg a kustos Corda hlavní část látky ke spisům svým o skamenělých rost-
linách , zde bylo též od nejstarších dob (snad již v 16. století) dolováno. Výborné
Radnické uhlí (smolné a bohaté na plyny) bylo již dávno co nejlepší kovářské uhlí vy-
hlášeno. Ačkoli však skamenělé rostliny z tohoto horniště nejlépe známy jsou a spisy
Šternberkovy a Cordovy takřka klassickou cenu obdržely, ačkoliv horniště samo na
přemnohých místech dolováním otevřeno jest: není předce dosaváde žádný zevrubný
zeměznalecký popis tohoto horniště uveřejněn. Nejlepší zprávu do té doby obsahuje
podotknutý spísek prof. Zippe.

Horniště Radnické má podobu nepravidelného trojhranu a obsahuje tři hlavní
sloje kamenného uhlí, které mezi sebou nesouvisí. Panující hornina jest hrubý pískovec
a slepenec (Conglomerat), který pokryt jest kaolinovým jemmějším pískovcem, v němž
u Chomlů pamětihodné stojaté kmeny Lepidodendrů se vyskytly. V šedých a černých
lupkách jsou pak mohútné sloje uhelné zajmuty, které mocnost 3—89 dosahují. Nej-
větší uhelná sloj nalezá se u Břas, kdežto v průměrné mocnosli 49 tvoří ellipsu 1300%
dlouhou a %009 širokou, na níž nejživější dolování se provozuje. Pohodlně po schodech
sesloupí se dolů do otevřených vrstev uhelných a kráčí se jako vysokými chodbami
a síněmi kouzelného hradu rozličnými průkopy, z nichž na miliony centů uhlí se
již dobylo a dle počtu prof. Zippa ještě více nežli 200 milionů nedotknutě spo-
čívá, Se slojí touto souvisí sloj u Vranůvek, kdežto se též horlivě doluje. V severním
směru od Vranůvek až ke Lhotce odkryly se též dvě sloje, z nichž hořejší 8“, dolejší
27“ mocná jest, Obě ty sloje dělí od sebe hluchá hornina 39, Toť ukazuje na nevy-
čerpatelnost Radnického uhlí,

Na základě tohoto bohatého skladiště uhlí zřídila se již v Radnici sklárna, v níž
se sklo plynem z uhlí vydobytým taví; též se vystavěla vysoká pec, v níž se železo
koksem dobývali má,

Druhá mohutná sloj kamenného uhlí prostírá se od Přívělic přes Chomle k Mo-
šticům a Vejvanovu, ale uhlí dobývá se teprva u Vejvanova. Myslí se, že sloj tato s pře-
dešlou nesouvisí a pro sebe samostatně skladiště tvoří; bližší poměry nejsou mi
ale známy.

Třetí sloj méně mocná prostírá se na severovýchodním konci, a uhlí dobývá se
na ní u Svinné a Lohovic. Velmi důležité by bylo , kdybychom měli rozličné přůřezy
tohoto horniště, na nichž by se vzájemné poměry uvedených slojů poznati daly: bohu-
žel není do té doby nic v tom ohledu uveřejněno.

Ještě méně jsou známa horniště Breitensteinská, Mirešovská a Žebrácká. Na
hórništi Breitensteinském, které se mezi. Manetínem a Breitensteinem prostírá
a hlavně z pevných uhelných pískovců a slepenců skládá, odkryl dle zprávy Bohemie
(v říjnu 1. r.) pan prof. Dr. Kolenatý rozsáhlé vrstvy kamenného uhlí, ale dosaváde není
nic bližšího uveřejněno.

Horniště Mirešovské, které v úhledné rozsáhlosti u Mirešova se rozkládá
a jako předešlé na silurském kamení spočívá, obsahuje bezpochyby též sloje kamenného
uhlí, ale do té doby nebyly tam odkryty. Vůbec známý jest ale jemný pískovec ma
kaolin (zvětralý živec) bohatý, který tam mohútné vrstvy tvoří a skoro v celých Če-
chách k stavení vysokých pecí se používá. Vyskylují se v něm krásné olisky šupi-
nalých kmenů (Lepidodendron aculeatum).

955

Horniště Žebrácké jest velmi malé a náleží k řadě malých ostrovů, které
se ještě na Lísku u Berouna a u malých Přílep objevují. Horniště toto tvoří okrouhlý
sklad pískovců, lupků a uhlí, které v značné hloubce leží, ale také ve dvou neb třech
hořejších slojích uloženo jest. Dolování bylo zde druhdy velmi čilé, nyní jsou ale
aspoň hořejší sloje vyčerpány. Povaha uhlí a otisky souhlasí s Radnickými.

Velmi památné jest horniště na Lísku u Berouna, které se přes Kdýčinu
(Zlejcinu), Starou Huť až k Hýskovu co úzký pruh táhne a Berounkou na příč pora-
ženo jest.

Lísek jest křemenitý vrch se skalnatým temenem, k 1700“ vysokým. Zrovna pod
temenem leží na jižní straně pamělihodná malá sloj na 19 mocná, která jest lupkem pokryta
a položena na lupku, načež bezprostředně na křemenu leží, aniž pískovými vrstvami se
kryje. Pískovec byl snad hned zpočátku při vytvoření této sloje spláknut, nebo se ami
nevyvinul. Sloj tato má největší podobnost k ložištěm rašeliny na vysokých horách,
a jen otisky Stigmarie a Lepidodendra jakož i povaha uhlí poukazují na to, že zde sku-
tečně útvar kamenouhelný jest. Uhlí jest ostatně zde již z většího dílu velmi nepra-
videlným dolováním vyčerpáno, a jenom pozůstalé pilíře se teď vytěžují.

Na severní straně temena ve směru ke Kdýčině leží uhlí zpočátku v stejných
okolnostech, ale zponenáhla vyvinuje se vezpod a na vrchu kaolinový pískovec, který
tím větší mocnosti dosahuje, čím více dolů ke Stradonicům a Berounce sestupujeme.
Zde obsahuje jemný písčitý lupek pod Kdýčinou velmi krásné otisky Noeggeralhie a ně-
kterých dosavad nepopsaných kapradin, Mohútnost uhlí obnáší 1—1 ,", ale povaha jeho
není dobrá, anoť veskrze nečistým lupkem jest proniknuto, Ty samé poměry opětují
se na protějším břehu nad Starými Hutěmi a Hýskovem, kdežto před časy též se do-
lovalo, až přílišný nával vody práci zastavil.

Okolní pole pokryta jsou hlubokou vrstvou oblázků, pocházejících z hrubých sle-
penců nebo pravěkých náplavů, Není od místa, zmíniti se zde též o pamětihodné na-
hromaděnině vápenných balvanů a úlomků, na oubočích Plešivce u Železné uložené.
Vápenec tento souhlasí docela s vápencem okolí Berounského, a obsahuje mimo ska-
meněliny (Terebralula) také krásné hlati bledě žlutého merotce (Schwerspath), kteréž
jinde ve vápenci silurském velmi vzácné jsou, Balvany tyto poukazují palrně na ohromnou
zálopu, která je až na tuto výšku zanesla a bezpochyby též břehů oslrovů se dotýkala,
na kterých rostliny bujněly,! z nichž se sloje zdejšího uhlí vylvořily. Podobný vysoko
položený ostrov tvoří uhelné horniště u Malých Přílep nedaleko Loděnic.

Malé Přílepy leží na vysočině vysokými křemeňitými horami obstoupené, a nesoucí
na svém temeně i na svahu k potůčku, který od Železné k Chrustenicům spěchá,
vrstvy pískovce a kamenného uhlí. Rozsáhlost horniště jest velmi malá, obnášíť dle
délky k Železné sotva 300% a dle šířky asi 1509.

Hned za Přílepy vedle cesty pozorují se na slržích vycházející konce uhlí,
a sice skoro v kolmém úpadu, Úpad tento mírní se opět dále ve směru ouboče, a obra-
cuje se dále nahoře na vysočině, jak se v olevřených dolech pozoruje. Sloj uhelná
u Přílep má -tedy podobu ležatého a silně zakrouceného S, Bezprostředně na. silurské
břidlici, která tvoří všeobecný podkladek tohoto horniště, leží hrubý slepenec a pískovee,
který zponenáhla přechází v lupek, v němž podolknutá hlavní sloj- uhlí leží. Hojné
otisky Sligmarií a kapradin poukazují na souhlasnost doby s jinými horništi uhelnými.
Uhlí samo dosahuje až na 2% mocnosti a jest, ačkoliv drobivé, předce koksové a dosa=

23 *

356

váde se těží. Nepravidelným starším dolováním, jehožto působením část sloje se za-
pálila, jest ale horniště z vělšího dílu pokaženo, tak že se nyní takřka jenom paběrkuje.

Nepravidelné uložení zdejšího uhlí může míti trojí příčinu, buď násilné přerušení
slohu v pozdější době, buď původní nepravidelné uložení, buď oboje dohromady. Bez-
pochyby má toto poslední zde platnost. K násilnému pozdějšímu přerušení slohu chybí
zde plutonské horniny; docela původní nemůže ale nynější uložení také býti, poněvadž
uhelní vrstva místem kolmo stojí a v tom postavení vytvořiti se nemohla,

Zdá se mně, že se uhlí zde i na jiných místech jako na tarasech dosti naklo-
něných tvořilo, které později z části se sesuly a nynější nepravidelné uložení způso-
bily. Docela vodorovné uložení původní látky nesmí se přijmouti, neboť jako se ny-
nější rostlinstvo dle výstupu půdy řídí a vysoko a nízko položené lesy tvoří, tak to
bylo bezpochyby i v pravěku, když lesy uhelných rostlin pobřezní krajiny moře nebo
ostrovy jeho pokrývaly.

Konečně zbývá ještě podotknouti malé uhelné horniště mezi myslivnou
Hanou a Chlumem u Rakovníka, kteréž pouze úzkým pruhem odděleno jest od
velikého horniště Rakovnického, a s ním s ohledem na horniny a uhlí souhlasí. Uhelná
vrstva, na 19 mocná, jest několika šachtami odkryta.

Druhé hlavní horniště kamenného uhlí prostírá se u oupatí Krkonošských hor
a leží bezprostředně na prahorách, pokrývá se ale mohútnými vrstvami červeného pí-
skovce (útvaru Permského).

Možná že vyplňuje útvar tento celou prohlubeň mezi prahorními hřbety v střed-
ních Čechách u Českého Brodu a Krkonošskými horami, neboť jak na jižní straně
u Českého Brodu a Černého Kostelce, tak i na severní straně u Trutnova a Náchoda
vycházejí sloje kamenného uhlí na den, kde se útvar bezprostředně na prahory ukládá.

Větší část krajiny podotknuté jest ale pokryta novějšími vodorovnými vrstvami
křidového pískovce a opuky, a ani oudolí se tak hluboko nezarývají, aby se podložené
kamení odkrylo. Na místech ale, kde vrstvy křidové vrtáním proraženy jsou, k. p.
mezi Bydžovem a Josefovem, objevily se vezpod vždy vrstvy červeného pískovce.

Vrstvy červeného pískovce a pískovec kamenouhelný jsou v tomto horništi zá-

rovně uloženy, tak že mezi utvořením obou žádná mezera se nepozoruje. Uhelné sloje
jsou ale jenom na některých místech tak mocné, že se na nich uhlí dobývati může.
Oba útvary musejí se tedy zde považovati jakožto jeden celek, který z jedné doby
pochází a stejné uložení má. - Nejzpodnější vrstvy skládají se z hrubého slepence, jehož
složivo okulacené kusy granitu, ruly, břidlic atd. obsahuje a často hlinitým červeným
tmelem slepeno jest. Na vrstvách těchto spočívá šedý, hrubo- a drobnozrný pískovec
se zrušeným živcem (kaolinem) a slojemi šedého a černého lupku, v němž právě
vrstvy uhelné obraženy jsou. Na vrstvách těchto spočívá opět slepenec a pak mo-
hútné spousty červeného pískovce, dílem hrubého, dílem břidličnatého, s jednotlivými
slojemi hořlavého lupku (v němž mnoho skamenělých ryb z rodu Palaeoniscus se na-
chází) a červeného a tmavošedého vápence (též se skamenělými rybami).

Jak jsem již podotknul, vychází souvrství toto jenom u oupatí prahor na den
á vyzdvihuje se poněkud. Takový vycházející konec pozoruje se u Českého Brodu
a Černého Kostelce, kde jako klín mezi Škvorecký granit a Zásmuckou rulu zara-
žen jest, k severu u Kounic ale již vodorovnými vrstvami křidového pískovce se kryje,
Obmezení toho horniště běží podél granitu od Slřimelic, Zvanovic, k Louňovicům,

397

Vyžlůvce, Mrzkům a Limuzům, pak podle silurských břidlic až ku Kounicům, kde se
až k Pořičanům křidovým pískovcem kryje; od Chotutie, Vrbičan hraničí s rulou až
ke Kouřími, Zdanicům a Krymlovu; na jižní straně u Skalice spočívá na. prahorních
břidlicích a jinorazovém kamení, jehož poměry jsem v předešlém čísle zkrátka na-
značil. Mezi Kšely a Vilicemi vyráží ze souvrství podotknutého ještě několik ostrovů
granitových, vysočina ale u Černého Kostelce a Chrasti, u Tuchoraz a Přehvozdu kryje
se z vělší části křidovým pískovcem vodorovně uloženým.

Popsal jsem již dříve pamělihodné uložení malachitu v tomto horništi.

Slabá sloj kamenného uhlí vychází na den pouze v hlubokých roklích u Mrzku
podél granitu, a jest pokryta černým lupkem, na němžlo šedý vápenec spočívá. Též
u Přistoupími bylo uhlí v hloubce asi 709 na 3“ mocné odkryto.

Podruhé vychází souvrství červeného pískovce na den podle prahorních břidlic
českomoravského pohoří, a táhne se co úzký pruh od Brna, přes Lanškroun až
ke granitu Žamberskému, jest ale z většího dílu pokryto vodorovnými vrstvami
křidového pískovce a opuky, které v oudolích tiché a divoké Orlice kolmé, vysoké
stěny tvoří, pod nimiž jenom u Oustí nad Orlicí červený pískovec ješlě vychází. Uhelné
sloje nebyly zde dosaváde odkryly.

V největší mohútnosti vystupuje ale červený pískovec u oupatí Krkonoš-
ských hor, a uhelný útvar jest zde pod ním nejsilněji vyvinut.

Západní konec tohoto horniště nalezá se na jižním oupatí Ještěda u Hodkovic,
a táhne se co úzký pruh k Malé Skále, kde se najednou více rozšiřuje a podél paty
mohútných Krkonošů k Bitouchovu, Příkrému, Dol. Štěpanicům, Vrchlabí, Seifům, Frei-
heitu, k Šaclíři, a odtud daleko do Slezska až za Waldenburk se prostírá, Na západní
a jižní straně kloní se celé souvrství pod mohútné spousty křidového útvaru, který
se zde u Malé a Velké Skály, u Prachova atd. v největší své malebnosti vyvinuje.
Teprv jižně u Českého Brodu vychází, jak jsme podotkli, opět na den. Hranice, podle
které křidový pískovec na souvrství tomto běží, jde od Malé Skály k Loučku, Tatobi-
tům, Libuni, Železnici, Radími, Bělohradu až k Zvičínské hoře, která se z prahorních
břidlie skládá a zde jako ostrov z novějších útvarů vyniká ; odtud běží hraniční čára
křidového pískovce přes Huntířov (Gůntersdorf), Záboří, Ženskou bídu, Nesytu, Maršóv,
Libnětov ke Lhotě u Kostelce, a od Trubijova k Starému Městu u Náchoda, kdežto
podle prahorních břidlic Kladského pohoří opět do Slezska až k Waldenburku zabíhá,
Mohútné ostrovy křidového útvaru pokrývají ještě na lévém břehu Oupavy u Sedlovic
souvrství toto a tvoří též malebné Stěny (das Steingebirge), kterým se Broumovské
oudolí od Náchodské krajiny dělí a v němžto světoznámé skaliny Abrspašské se spatřují.

Již od paty Ještěda blíž Hodkovic pozorují se spousty porfyru a mandlovce,
jenž souvrství červeného pískovce prorazily. Tyto spousty nahromaďují se znamenitě
v Turnovském pohoří (na Kozákovu) a táhnou se jakožto kuželovité mezihoří až k Ji-
čínu. Jiná řada porfyrových hor počíná u Šaclíře a táhne se ve velikém oblouku podle
severní strany Broumovského oudolí, tvoříc krásnou řadu homolovitých hor. Plutonskými
těmito spoustami, které po utvoření červeného pískovce teprv z hlubin země vystoupily,
přerušil se znamenitě původně jednoduchý sloh tohoto horniště, a právě v tom leží
oblíže při dolování,

Od Semil až k Vrchlabí leží pod červeným pískovcem jenom slabá sloj uhlí,

-bezpochyby jedna z nejvrchnějších, a dolovalo se na ní u Nedvězího nedaleko Semil

358

a Petrovic blíž Vrchlabí, ovšem bez velikého prospěchu. V tom směru táhne se též
v červeném pískovci pamětihodná sloj černého lupku, pružného a hořlavého, který
u Semil, Ruprechtic a Schwarzthalu překrásné skamenělé ryby (Palaeoniscus) a u Vrch-
labí též koprolithy (skamenělé lejno) pravěkých plazů obsahuje. Z hořlavého lupku to-
hoto dělá se v těchto krajinách popel k mrvení. Mnohem vydatnější jest ale dolování
na uhelných slojích u Sačlíře, Trutnova, Svatoňovic a Hronova. Podle čáry, která tato
místa spojuje, táhne se zde mírně vysoké pohoří, tak nazvané Žaltmanské hory
(das Faltengebirge), na jehož jižním oubočí tři mohútnější, na severním oubočí ale ně-
kolik slabších uhelných slojí až na den vychází. Poněvadž severně a jižně za tímto
uhelným pohořím červený Permský pískovec panuje, myslilo se druhdy vůbec, že uhelný
útvar zde do Permského vložen jest, nikoliv ale pod ním neleží. Omyl tento byl te-
prva od von Warnsdorfa (Geognostische Notiz úber die Lagceruno des Nachoder Stein-
kohlenzuges ; neues Jahrbuch fůr Mineralogcie 1841) odkryt a duchaplně opraven.

Tak nazvaný zpodní, červený pískovec, který dle dřívějšího domnění pod kamen-
ným uhlím leželi měl, jest totiž docela totožný s tak nazvaným hořejším červeným
pískovcem, který na uhelném pískovci spočívá. Po utvoření souvrství tohoto podlehl
ale celý útvar ohromnému převralu, snad působením vystouplých porfyrových hor.

Převrat tento pozná se nejlépe z průřezu Žaltmanských hor od Oupice k Ma-
lým Svatoňovicům.

= AMS

Libnětov Oupice Zálezly Svatoňovice Chvaleč

U Oupice tvoří červený pískovec ploské sedlo, jehož jihozápadní křídlo u Libně-
tova křidovým pískovcem se kryje, severovýchodní křídlo ale u Zálesů kolmo. stojícími
vrstvami opuky náhle se odřezuje. Opuka tato ukončuje se u Malých Svatoňovic kři-
dovým pískovcem s příkrým jihozápadním oupadem. Za tímlo pískovcem počíná bez-
prostředně útvar kamenouhelný. Tento úlvar skládá se zde nejvíce z bílých a šedých,
na povrchu červeně zbarvených pískovců a tvoří Žalimanské pohoří, V něm jsou dvě
sloje černého lupku s uhelnými vrstvami uloženy, jedna na jihozápadním svahu, druhá
na severovýchodním, Vrstvy tyto zapadají zpočátku pod úhlem 609, dále pak pod
úhlem 209 k severovýchodu, V stejném uložení spočívá na těchto uhelných vrstvách
červený Permský pískovec, a na tom leží konečně vodorovné vrstvy křidového pí-
skovce, které skládají mohůtné Stěny.

Toto pamětihodné uložení nedá se patrně jinak vyložiti, leč lím, že po utvoření
křidového útvaru souvrství východně za Zálesy násilně se vyzdvihlo, k severovýchodu
stlačilo a nynější oupad obdrželo; část jihozápadní zůstala ale pozadu. Tím povstala
mezi Zálesy a Svatoňovicemi ohromná propast, do níž se celé souvrství opuky a křido-
vého pískovce sesulo, tak že mezi vyzdviženou a nepohnutou část starších vrstev jako
klín vraženo bylo. Pozdějším splakováním a zanášením obdržela celá krajina nynější —
podobu, při čemž i část červeného pískovce u Záles ku propasti se nahnula a tím
sedlo vytvořila.

Dříve, když se na zvláštní uložení opuky Svatoňovské ohled nebral, myslilo se,
že Oupický červený pískovec zrovna tak pod uhlí zapadá, jako u Chvalče nad ním

909

leží. Z toho pocházela pak domměnka, že celý útvar uhelný zde do Permského souvrství
jest vložen.

Takové však přerušení slohu tohoto horniště nesáhá dále než k Trutnovua Žďár-
kám u oupatí Bukoviny ; dále u Vrchlabí a Semil mají vrstvy aspoň ma kraji přirozený
sled. Míslní úchylky objevují se ale ještě u Trutnova a zvláště u Saclíře, jejichžto však
vylíčení by meze tohoto článku přesahovalo,

Dobývání uhlí jest nejživější u Šaclíře a Svatoňovic na dolejší sloji, kdežto střední
nejsilnější vrstva uhlí 6—8' mocnosti dosahuje. Dále k Hronovu a Žďárkům seslabují
ale vrstvy o něco, pod nimi však leží tam vrstva hlinité železné rudy, která s ohledem
na zdejší uhlí, snadno v koks proměnitelné, veliké důležitosti nabývá,

Měl jsem mnohonásobnou příležitost, krajinu tuto skoumati a 0 její prospěšnosti
k dobývání -uhlí se přesvědčili, pročež musím tím více litost svou nad tím vyslovili, že
neunavný lidomilec, nebožtík Náchodský děkan Regner, který v této krajině ve spojení
se svým bratrem, zkušeným to horníkem, o zvelebení uhelných dolů u Hronova s veli-
kými obětmi se staral, u průmyslníků a podnikatelů žádné podpory nenašel. Často se
lisíce zakopávají v krajině, kde dle nevývratných důkazů zeměznoleckých vydatného
uhlí býti nemůže, n. p. u Nehvizd, u Motola, na Petříně v Praze atd.; taková krajina
ale, kde uhlí na bílém dni leží, zůstává nepovšimnuta !

Znamenité mohútnosti nabývají zdejší sloje na slezské straně, zvláště u Wal-
denburku, kde opět na den vycházejí. Na české straně prostírá se uhlí bezpochyby ještě
daleko pod červeným pískovcem, ovšem ale v znamenité hloubce, poněvadž jižněji ne-
jenom celé souvrství červeného pískovce, nýbrž i vrstvy křidové nad ním leží. Pro-
zalím není naděje, aby se dolováním odkrylo.

Tím ukončil jsem krátký přehled (nikoliv popis) hornišť kamenného uhlí v Če-
chách, v němžlo jsem se snažil, dle nynějšího stavu zeměznaleckých zkušeností, aspoň
jakýsi obraz útvaru tohoto a některé pomůcky k jeho poznání podati.

V Rakouském mocnářství vyskytuje se kamenné uhlí ještě jenom v Moravě a ve
Slezsku, všude jinde jest pouze hnědé uhlí v rozličných útvarech uloženo. Popis těchto
jiných hornišť musíme prozatím zanechati jiné době. Však než tento předmět opustíme,
vralme se v duchu ještě jednou do oněch pravěkých dob, v nichž bujnělo to rostlin-
stvo, jehož zbytky právě ohromné zásoby mineralního paliva tvoří,

Poměry, v nichž se toto rostlinstvo nacházelo, byly ovšem jiné, nežli poměry
Unešní, Jenom ve vzduchu teplém, bohatém na vodní páry a uhličnatku (Kohlensáure),
mohlo se tak bujné rostlinstvo vyvinouli, Převládající v uhelných vrstvách kapradiny
a plavuně poukazují, obracujeme-li se v dnešním tvorstvu po úkazech podobífých, na
rostlinstvo nízkých ostrovů v Tichém oceánu a západní Indie. Poněvadž však na celém
světě, kdekoliv se kamenné uhlí vyskytuje, podobné olisky se nalézají, musilo po celé
zemi stejné teplo rozšířeno býli. Teplo takové nemohlo ale pocházeti od slunce, nýbrž
Z jiné příčiny, totiž z vlastního tepla země.

Musíme tedy přijmouti, že země od té doby, v níž se kamenné uhlí tvořilo, až
do nynějška, znamenilé vychladla.

Jaký pohled měly tenkráte Čechy?

Prahory: Šumava, Krušné Hory, Krkonoše, jihovýchodní část, jakož i mnohé kra-
jiny silurského útvaru vystupovaly již co ostrovy nad- vodstvo, jímž větší díl Evropy
byl pokryt. U nízkých břéhů tohoto- vodstva, snad také u poříčí řek tehdáž mnohem mohút-

-

360

nějších, vyvinuly se houště podivných kmenů a listů, jejichž zbytkům v kamenném
uhlí se obdivujeme.

Pohled na takovou houšť podává nám přiložený výkres tab, 15., dle obrazu. Dra.
F. Ungra zhotovený *).

Spatřujeme před sebou mělký ostrov nebo nízký břeh, vlhkým lesem pokrytý
a stojatou vodou mnohonásobně prostoupený. Všechno nese na sobě ráz původního
tvorstva, které, nerušeno nikde vyšším tvorem, pouze silám přírodním podlehá. Skrze
temena stromů hustě spletená proráží jenom sporé světlo slunce mlhou zahaleného, tak
že i blízké předměty oku se ukrývají.

Převládající stromy jsou Lepidodendra, vyznamenávající se pravidelnými jizvami
svých kmenů a zvláštním vidličnatým rozdělením větví. Hustými, ale jednoduchými
listy pokryté větve sestupují v široké košaté koruny, pod nimiž i ve dne temnota pa-
nuje. Množství cizopasných rostlin usadilo se všude na odemřelé jakož i živé kmeny,
a dodává krajině ráz, v dnešní době nám docela neznámý.

Více v pozadí vystupují mezi Lepidodendry stromovité kapradiny, vyznamená-
vající se šlíhlým bezvětvým kmenem a krásnými korunami svých velikých, jemně zpe-
řených listů. Jsou to kapradiny z rodu Pecopteris, Mladý kmen toho samého rodu
nalezá se na levo v popředí.

Také cizopasné rostliny, před tím podotknuté, náležejí vesměs ku kapradinám,
jmenovitě rody Hymenophyllites a Sphenopteris, které ve věncích se stromů dolů visí,
pak ono široké, vřezané listí (Woodwerdiles a Trichomaniles), kterým se kmeny z dola
až nahoru potahují, pak i chvostnaté chomáče jiného kapradí (Cyclopteris), které zde
onde se uhnízdilo.

V pozadí, skoro docela v mlhu zahalené, stojí skupení kalamitů čili oněch pře-
sličnalých rostlin, které tak velikou část rostlinstva oné doby činily. Konečně zmínili se
můžeme ještě o menší bahenní rostlině s vřetenatými větvemi a listy kok
jejíž rody již také docela vyhynuly.

Takovéto, nebo aspoň podobné lesy pokrývaly druhdy krajiny, kde se nyní ka-
menné uhlí nalezá.

Jak zahynulo toto rostlinstvo ? Ne jinak, nežli potopou. Ponořilo se, co dříve
bylo na suchu, a na potopené lesy zaneslo se nesmírné množství rozdrobeného kamení
a písku, až znovu na suchém povrchu jeho rostlinstvo se ujmulo a po časech opět potopilo.

Jaké ohromné množství látky a jaké nesmírné doby k takovému vytvoření po-
třebí bylo, nebudu znovu vykládati; zmínil jsem se o tom již napřed při ty o pů-
vodu kainenného uhlí.

Poznáváme z toho, jak se tajemná rouška pravěku dle znamení v zemi ukrytých
aspoň z části odhaliti, a bývalá podoba její vylíčiti může,

Skoumání takové, vede-li k výsledkům k víře podobným, náleží k nejzajímavějším
v celém přírodozpytu — jest to archaeologie nejstarších věcí, archaeologie pravěku.

*) Die Urwelt in ihren verschiedenen Bildungsstufez von Dr. F. Unger 1847. Se 14. velikými
obrazy, na nichž rozličné doby pravěku mistrovským vylíčením a s duchaplnou podobností
představeny jsou.

961

Místopis čili topologie smyslů vůbec.
Sepsal prof. Dr, J. Purkyně.

(Dokončení.)

V. Chmat, čili všeobecněji pojmuto smysl kožní, podává jak pro sebe, tak
i ve spojení s pohyby chmatacími a odstraňovacími, nejbohatší látku ke skoumání to-
pologie smyslů. Povrchní kůže zaujímá nejenom jakožto ústroj smyslní největší pro-
stranství, nýbrž podává také ostatnímu světu na všech stranách místa, kde se na tento
smysl oučinkovati může. Při skoumání předmětu tohoto musí se ohled bráti na rozličné
způsoby citu a pak na rozdělení citlivých míst na kůži; což poslední obsahem vlastní
subjektivní topologie smyslu kožního jest.

Na obě tyto věci vezmeme nyní při podrobném rozjímání všelikých citů náležitý ohled.

a) Nejobyčejnější způsob citu smyslu kožního jest cit hmutnosti, a sice jak
látky kožní tak i vnějších omakaných lěles. Tlakem na pevný povrch smáčkne se část
kůže mezi tímto povrchem a vnitřními koštěnými články, a tím jakož i dle poměru
užívaných sil udává se citem při tom povsfávajícím, klerý se až k bolesti zvýšiti může,
velikost odporu, tvrdost a pevnost vnějších těles. Podobné se pozoruje, vniká-li tvrdý
předmět na kůži, při čemž se tato ovšem více trpně chová. Pro tento způsob citu,
zevnitřním tlakem povstalý, mají rozličná místa na kůži rozličnou citelnost. E. H. W e-
ber a po něm jiní vynasnažovali se citelnost tuto kružidlem s otupenými konci usta-
noviti a dle stupňů seřadit. Ramena kružidla musejí se postupně od 1 m.m, až k 50
m.m. rozevříli, aby se obě dotknutá místa citem rozeznati mohla. Dle těchto zkoušek
rozeznává spička jazyku tlak kružidla nejjemněji, a sice již při malé vzdálenosti (až
k 1,09 m m,, v okrouhlém počtu 1 m. m.) ramen, Potom následují špičky prstů, pysky,
břiška na prstech, prostředek jazykového hřbetu, špička nosu atd., až konečně přichází
kůže na prostředku páteře. Citelnost, začínajíc od špičky jazykové až k prostředku páteře,
má se tedy k sobě, jako obráceně vzdálenosti ramen kružidla, tedy jako řada 50—1
Zmínil jsem se zde o těchto poměrech, poněvadž později na ně se odvolám, Pohříchu
nevzal Weber ve svých tabulích ohledu na postranní kůži hřbetní, což právě při skou-
mání, o němž později promluvím, důležité by bylo,

b) Mezi mechanické pocity kůže náleží také rozeznání rozličných stupňů drsnosti
a hladkosti povrchu těles. K citu tomuto hodí se zvláště vnitřní plochy ruky a nohy,
poněvadž chmatovými čarami opatřeny jsou a slřídáním rýh a vyvýšenin nejmenší ne-
rovnosti mnohonásobně se kůže dotýkají a menší tělesa sem tam se obracují, což zře-
telnost pocitu nemálo zvyšuje. Také pro tento způsob chmatu dá se zvláštní topologie
vystavili, kteráž ale k předešlé se úzce připojuje. Prof. Valentin uveřejnil nedávno
své zkoušky v tom oboru (Archiv £. physiol. Heilkunde XI. Bd. N. XX, a XXVII Úber
die Dauer der Tasteimdrůcke), Sestavil si hodinový stroj s vyměřenými kolečky, které
se závažím s určitou rychlostí pohybovaly; kyvadelní hodiny udávaly mezi tím čas
oběhu těchto koleček. K osám těchto koleček připevnily se po sobě desky z dřeva
zimolézového (Buxbaum); a na krajích jejich nacházely se zuby jako na palečním kole.
Dolknula-li se na nějaký čas špička jazyku, prstu nebo jiná část těla těchto zubů,
povstal zvláštní pocit, jejž Valentin výrazem : zubatý, vlnitý, hladký, vyleštěný („zahnig,
wollig, glatt, polirt“) naznačil, Při těchto zkouškách vzal se ostatně ohled na stupně
teploty, na elektrické, chemické vlivy a nevrodynamický slav zkoušejícího, Výsledky

302

těchlo zkoušek nemohly ovšem pro nezpůsobnost mnohých míst na těle a pro nesnad-
nost, zříditi tlak dle vlastní vůle, tak přesné býti, jako zkoušky Webrovy; nic méně
ale mohou se jakožto podstatný doplněk k dosavadním zkušenostem považovati, a nabý-
vají lím větší zajímavosti u porovnání s podobnými zkouškami v oboru fysiologické
opliky a akustiky.

c) Pocily svalů při rozličných pohybech, při rozličném tlaku mezi tlačením, pocity
při udržování těla v rovnováze, při chůzi, při rozličných hrubších a jemnějších pracích,
nemohou se zde mlčením pominouti, neboť nedají se od chmatu odděliti. Také tyto
pocity připouštějí a požadují zvláštní topologické zpytování a zkoušky. Také zde daly
by se nejjemnější rozdíly poznati, a sice s ohledem na rozličnost činných skupenin
svalů, s ohledem na. stupeň pocitu, jejž trvání této činnosti za následek má, a na hrubší
nebo jemnější kožní cit v kloubech a ukončujících místech, s ohledem na větší nebo
menší cvičenost a náchylnost zkoušejícího, © Velmi mnoho pohnútek ku pohybům ne-
přichází ani k uvědomění, děje se skoro následkem pudu. Sem náležejí zkoušky
s proutkem (Wůnschelruthe), s prstenem na nitce uvázaným a mezi dvěma prsty dr-
ženým, který se brzo ellipticky v rozličných směrech, brzo v kruhu pohybuje, což bez-
pochyby z polo libovolných ale nepozorovaných pohybů ruky pochází. Snad by se sem
také připočísti daly stolohyby v nynější době všude opakované. Já sám podnikl jsem
před 32 lety četné zkoušky o závrali, při čemž jakožto hlavní výsledek se ukázalo,
že při jistých dojmech mozku oučinek na všechny svaly dříku (Rumpf), končin a očí
přechází, načež se tyto části k jednostrannému neuvědoměnému pohybu nachýlí, a ač-
koliv toto od nás samých vychází, předce na vnější předměty se přenáší,

d) Jiný zvláštní způsob chmalu jest pocit stupňů teploty. Citelnost teploty
jest na rozličných místech rozdílná. Mnohem větší jest na hořejším povrchu ruky
a nohy, nežli na vnitřním, který jest více otužen. V obličeji jsou zvláště klapky očí
a pysky v lom ohledu citelné. Ostatní obyčejně pokrylá část těla jest také zimy a tepla
citelnější. Čím více míst na kůži najednou teplem nebo zimou se dojímá, tím více
vniká pocil lenlo do vědomí. Také předešlý stupeň teploty na kůži ustanovuje pak
poměrnou cilelnost zimy nebo tepla. Při tom musí se podotknouti, že se teprva fysi-
kální odpory vyrovnali musejí, dříve nežli úslroj k normálnímu střednímu stupni citel-
nosti se navrátí. Tím způsobem sneseme v parních lázních velmi silné a náhlé ochla-
zení bez nepříjemného citu a škodlivých následků. Dutý zub může býti velmi citlivý
při požívání teplých a studených tekutin, ale bez bolesti snese dojem jejich při rychlém
následování. Zajímavé bylo by uslanoviti teploměrné stupně zimy a tepla, při nichž
na rozličných místech těla bolest se způsobuje. I v tomto oboru učinil Weber
chvalný počátek. Také světlo zajisté dojímá smysl kožní, tyto dojmy ale jsou příliš
jemné a neurčité, aby se od každého pozorovati daly. Rovněž električnost a. gal-
vanismus způsobují -rozličné pocily dle stupně, směru, obmezení jejich oučinku
a jiných okolností, a bylo by přáli, aby se v lom obledu brzo soustavné zkoušky vy-
vedly. Nezdá se, že by magnelismus i při nejsilnějším napnulí na nervy oučin-
koval, leda snad v nemocném stavu. (Co se © měsíčnictví, siderismu, zvířecím ma-
gnetismu pokládati má, o tom musím prozatím svůj úsudek zadržeti. Snad by se dal
oučinek nějaký očekávali od diamagnetismu, který, jak známo, též na ústrojné
látky působí. :

e) Také se musím zmínili o psychickém vlivu na kožní nervy. © Kaž-

. 963

dému jest známý oučinek pozornosti na pocit kožní. Ležíme-li pokojně v posteli, se-
díme nebo stojíme-li a obíráme-li se při tom v myšlénkách s jinými předměly, nemáme
žádného určitého citu o stavu své kožní soustavy. Sotva ale, že svou pozornost na ni
obrátíme, hned zpozorujeme tlak podložky a okolních částí sedadla nebo líhadla, zde
onde teplé nebo studené místo na kůži, mrazení, svrbení, píchání, tahání a jiné pocily,
i znaky nemoci, je-li k tomu náklonnost, skoro tak asi, jako homáopathové při phar-
makodynamických zkouškách. Ba poznáme brzo s podivením, že své pocity v rozličných
dílech těla můžeme sebírati a s nimi sem tam přecházeti, což zvláště pod vlivem jiných
osob a předmětů (stříhání vlasů, železná špička) se děje. Sem náležejí také jako z pudu
povstávající reakce citelnosti a pohyblivosti při hrozícím nebezpečenství. 1

Zvláště zajímavou topologii podaly by pocity smilnosti, bolesti a ošklivosti, Sem
náleží také vzbuzení studu při odhalení rozličných míst těla, což ostatně u rozličných
lidí dle zvyku rozličné býti může. Ještě jiné duševní dojmy mají rozličný oučinek na
pocit a úkony kůže, kteráž dle povahy osob na rozličných místech rozličně dojmuta býli
může, jako n. p. při slrachu a leknutí, při radosti. a žalosti, zlosti, udatnosti atd.

f) Přicházím konečně ke zvláštním zkouškám, jimiž tuším nový příspěvek
k topologii kožního smyslu se podává. Zkoušky tyto týkají se pocitů sem tam
přecházejících, které se při užívání deštní koupele na hřbetní kůži pozorují. Již r. 1839
podal jsem do letopisů Krakovské university zprávu o svých pozorováních v tom oboru.
Poněvadž ale lékaři a znalci fysiologie, jak se zdá, télo zprávy si nepovšimli,
a předce by prospěšné býti mohlo, aby se do všeobecného skladu přírodních věd při-
jala, a s jimými zkušenostmi porovnávala a užitečnou stala, odhodlal jsem se, zprávu
tuto poněkud rozšířenou čtenářstvu tohoto časopisu předložili,

Velmi často užíval jsem deštní koupele, jak pomocí Schneidrovy skříně v užívání
byla, necítil jsem ale při tom nie zvláštního, leda zimu a teplo a narážení vodních kapek
na kůži. Pocit proudění na hřbetní kůži, běžící shora dolů, považoval jsem za při-
rozený a nepátrál jsem dále po jeho příčinách. Vysvilá samo sebou, že voda v nesčíslné
kapky rozstříknula, na hřbetní kůži narážející a odtud k bokům odplývající způsobiti musí
pocit proudu dolů jdoučího, a mohlo by se očekávali, že při užívání deštní koupele,
když tělo naše zpříma stojí, ten a žádný jiný pocit pozorovali se musí. © Tomu ale
tak není.

Cítíme-li v prvním okamžení proud dolů jdoucí, následuje hned v nejbližším
okamžení proud zdánlivě v protivném směru, od beder k lopátkám vystupující, pak opět
prouď sestupující, a zas na to proud vystupující atd. Zdá se samo sebou, že vystupu-
jící proud odtékající vodou se nezpůsobuje, ba že i sestupující proud výhradně od splý-
vající vody záviseti nemůže. Abych se 0 -lom přesvědčil, zřídil jsem vodní skříni tak,
aby kapky kolmo dolů pádaly, nikoliv ale, jako u Schneidrova stroje, vodorovně vystři-
kovaly. Položíme-li se pak pod okap, dotýkají se kapky vody současně všech míst
hřbetní kůže od plecí až ku kříži v kolmém směru, a nemůžeme očekávati proudění
vzhůru a dolů se opakující. Nic méně pozoruje se lolo proudění zase v lom samém
způsobu. Z toho vysvilá, že se proud sice narážením kapek vzbuzuje, ale směr jeho
a pochod cilu z jiné příčiny odvoditi musí, Neleží-li ale příčina tato v padajících kapkách,
musí ležeti v kůži samé, a jest tedy subjektivní výminkou. Myslíme-li, že prvním a ná-
hlým naražením kapek na celou hřbetní kůži zvýšený pocit povstane a pak opět na
okamžení menší citlivost se zjeví, a to v neuslálem slřídání se opakuje, nemůže z toho

364

povstati žádný proud v určitém směru, nýbrž jenom řada pocitů střídavě zvýšených
a umírněných. Tomu ale tak není. Myslíme-li, že citlivost na rozličných místech hřbetu
jest rozličná, na plecech větší nežli u kříže, a že od plec ku kříži zponenáhla se umen-
šuje, pozoroval by se pocit nejdříve a nejsilněji u plecí a pokračoval by dále. Ale
mezi tím by se plece opět zotavily, a opakovalo by se to samé, jako před tím. Ale ani
to se nepozoruje, nýbrž proúd jde slřídavě dolů a nahoru. Mohli bychom tedy mysliti,
že lhůty, v nichž se kůže zotaví, od plec ku kříži se umenšují, tak sice, že na plecích
větší doby k zotavování jest potřebí, nežli na kříži, a že n, p. shora dolů řadu: 6, 5, 4,
3, 2, 1, 2, 3 tvoří. V té případnosti by lhůta na plecích 6 okamžení trvala, na kříží
jenom tři, a tak nazpět nahoru. Tímto výkladem zmotaly a smísily by se ale pocity,
leda že bychom zároveň přijali, že citlivost také od jednoho konce ke druhému roste
a od toho k druhému pokračuje, asi dle následujícího pravidla

6. 5. 4. 9. 2. a
5. 6. 4. 3. 2. 1.
4. 5. 6. 3. 2. 1.
9. 4. 5. 6. 2. 1

2. 3. 4. 5. 6. 1.
1. 2. 3. 4. 5.. 6.

a lak zase nazpět. Tento výklad jest nejlepší, také upomíná na peristaltické a anti-
peristaltické pohybování žaludku po otevření břicha zvířat. K výkladu tomuto musilo by
se ale ješlě přidali, že na hřbetní kůži vlákna kožní velikou stažitelností se vyznamená-
vají, načež zježení chlupů a peří na zádech u mnohých ssavců a ptáků poukazuje,
ačkoliv při tom také kožní svaly a svalnatá vlákna mezi peřím zvýšenou činnost jeví.

Nejbližší úloha byla, ustanovili, zdali také jiná místa na kůži podobný cit mají.
Vzal jsem k tomu oučelu místo polokruhových trub, při Schneidrově lázni užívaných,
které u prostřed žádného proudu neměly, dvě rovné trubice s-dirkami na přední straně,
čímž se oučinek padajících kapek více obmeziti měl. I při tomto ústrojí pozoroval jsem
na zádech týž pocit proudu, a též na přední straně, ačkoliv méně zřetelně. Na obličeji,
lebce, na končinách nemohl jsem dosavad nic podobného pozorovati.

Jiná úloha byla, ustanoviti oučinek, jaký teplota vody při tem jeví. Při teplotě
vzduchu 179 R., 249 R. na kůži a 159 R. vody vracel se proud po 12 sekundách ;
zvýšil=li jsem teplotu vody na 36" R., při čemž 59 R. ochlazením se ztratili mohlo,
vrálil se proud po 8 sekundách. Z toho vyplývá, že při menší teplotě potřebuje kůže
k svému zotavení delší lhůty, nežli při vyšší teplotě.

Mnohonásobným opakováním těchto zkoušek objevily se ješlě jiné zvláštnosti.
Pocit proudu opisuje totiž na zádech ellipsu, jejíž polovičky současně od plecí dolů
ku kříži a nazpět běží. V jednotlivých případnostech cítil- jsem v obou polovičkách
elipsy nestejný proud, jakoby tyto polovičky od sebe pošinuty byly. Zdali okolnost
tato souvisí s nestejnou teplotou, nemohu teď udali. Zkoušky tyto musejí se ještě
mnohonásobně opakovali a na nejrozličnějších osobách vyvésti, aby se ustanovili dalo,
zdali u velikých a malých osob, u starých a mladých, při rozličných plemenech, leto-
rách a náklonnostech, při rozličném počasí, při chorobném vyvinutí páteře, při ne-
mocech plicních, žaludkových a jiných zvláštní pohybování elliptické čáry se po-
zorovali dá. :

Elliptickou podobu proudu vysvětlil bych z toho, že dle“ Webrových zkoušek

965

nahoře udaných, hřbetní kůže v střední čáře nejméně cillivá jest, a že cillivější místa
od posledního krčního obratle po obou stranách dolů ke kříži běží, čímž by ovšem
ellipsa povstala. Také by se mohla zkouška v tom ohledu vyvésti, zdali při rozličném
ohřátí kůže na jedné a druhé straně, nebo při užívání rozličně oteplené vody-v po-
době ellipsy u pochodu citu něco se mění.

Konečně zůstala mi k rozhodnutí ještě otázka, zdali při těchto zkouškách pouze
hmotné narážení vody příčinou onoho citu jest, nebo ještě nějaká vlastnost její ' při
tom se oučastní. Vzal jsem tedy ke zkouškám prosýpaný říční písek, co možná stej-
ného zrna a bez prachu. Obaliv hlavu šatem pustil jsem písek zvláštním řešetem na
záda vodorovně natažená, a podobný oučinek, jako před tím se objevil. K docílení
ještě větší stejnosti a libovolného zvýšení při mechanickém působení vzal jsem pak
také drobné ptačí broky ke zkoušce. Pocity objevily se na to v tom samém způsobu.
Dal-li jsem řešeto výše postaviti, aby narážení citlivější bylo, nemohl jsem žádný
rozdíl v proudění pozorovati; snad byla tomu bolest tím způsobena na odpor. Jiná
změna zkoušky záležela v tom, že jsem si u známého varhanáře dal otevříti vělrní
troubu a z ní skrze zvláštní plechové řešeto silný větrný proud na celá záda pustil,
Také při tom ukázaly se střídavé proudy velmi zřetelně. Nemohl jsem ale tuto zkoušku
dlouho vydržeti, poněvadž mne při teplotě ostatně jenom slřední brzo všeobecný mráz
popadl. Ješlě jiná změna zařídila se tak, že jsem dal štětiny na plátno přišíti a pak
toto na dřevěné válce tak upevnili, že jislý způsob nekonečného kartáče povstal. Dal
jsem válce otáčeti a přiložil jsem záda, při čemž ale proud dle jednoho směru tak pře-
vládal, že jsem žádný protivný proud pozorovali nemohl, ačkoliv přesvědčen jsem, že
by se při nástrojích dokonaleji zřízených také pozorovati dal.

Zkoušky tyto nechť se přijmou jakožto příspěvek k místopisu kožního smyslu.
Přiznávám se, že nejsou ovšem ještě v takové rozsáhlosti a na takovém množství osob
vyvedeny, jak to věc žádá; pročež rád přenechávám jiným, zvláště představeným
veřejných ústavů, nemocnic atd., opakování a rozšíření těchto zkoušek. Činím je na
to pozorny, že se jich v mnohých případech jakožto diagnostického prostředku uží-
vati dá a že tedy k obohacení fysikálního diagnostického ústrojí, jakož i k ustano-
vení rozličných koupelí sloužili mohou.

O tabaku.

Od Emanuela Purkyně.

Mimo druhy obilní a luskovité, k živobytí nejpotřebnější, poskytují nám nyní ze
všech pěstovaných rostlin hlavně vinná réva, tabák, káva a cukr nejvíce lahůdek, jichž
se všeobecně užívá. Pojednáme časem svým o všech těchto rostlinách, v článku tomlo
chci čtenářstvu podali rozpravu o tabáku, jehož užívání každému z nás dostatečně jest
známo, méně ale zajisté přirozená povaha rostliny, z níž pochází, a způsob, jímž se ke
kouření a šnupání připravuje.

S popisem rostliny této, nejprvnější to podmínky všeho kouření a šňupání,
počneme,

Ona rostlina, z nížlo nejvíce tabáku se dobývá (Nicotiana tabacum), jest příbuzná
s naším durmanem (panenskými okurkami), blínem a zemákem, kteréžto rostliny vesměs
do řádu lilkovitých (Solaneae) náležejí,

366

Sprostý tabák (Nicot. tabacum) dosahuje výšku 5 slřevíců, listy jeho , až
na 3 stř, dlouhé, mají podobu listů kostivala (Symphylum), jsou špičaté, plstnaté, a mají
silný zápach, skoro jako blín. Květy jsou krásně červené, trubkovité, nahoře jako
nálevka, a stojí v hustých latách (Rispen). Vlast jeho jest Virginie v severní Americe,
Méně rozšířená a pěstovaná rostlina jest tabák velkolistý (Nicot. macrophylla),
k předešlému velmi podobný, jehož listy ale délku 5 stř. dosahují. Tabák tento jest
velmi dobrý, sází se ale jenom v jižní Americe. Tabák lepkavý (Nicot, gluti-
nosa), zde onde v Německu k potřebě sprostého lidu sázený, má mnohem kratší květy
než blín, zažloutlé, a více tupé, srdcovité a chlupaté, jako lepem napuštěné. listy ;
z něho se dělá tabák velmi silný a štiplavý. Ješlě méně se pěstuje selský tabák
(Nicot. rustica), k předešlému podobný, ale s hladkým listím a zelenavým květem.
Semene jeho potřebuje se s prospěchem na dělání oleje, kuřlavý tabák z něho zho-
tovený jest ale velmi slabý. Taktéž zřídka pěstuje se panenský tabák (Nioot.
paniculata), též se zelenavým květem, ale s dlouhou trubkou, jako u sprostého ta-
báku. Pamětihodný jest čínský tabák (Nicot. fruticosa), který má podobu silného
keře a 10 stř. výšky dosahuje, ostatně ale v. květu a listech se sproslým lakákem sou-
hlasí. Vlaslně není také nic jiného, než odrůda sprostého virginského tabáku, nikoliv
ale, jak se domnívali, v Číně původní. Vycházejíc z télo domněnky myslívalo se, že tabák
a užívání jeho již před vynalezením Ameriky v Číně znamé bylo, z novějšího badání
ale vysvilá, že teprva později do Číny z Ameriky dovezen byl a tam se zvláštním
způsobem zvrhl.

Zvláštní zápach tabáku pochází z látky, klerá, chemickým způsobem sama pro
sebe vytažena, povahu oleje má, jsouc beze vší barvy a docela průhledna. Chemikové
Reimann a Posselt vydobyli tuto látku nejdříve, a nazvali ji podle lalinského jmena
rostliny Nikotlin. Látka tato jest nanejvýše jedovatá, a zápach její upomíná na zápach
odlivek při slarých zanedbaných dýmkách. Zdá se, že v čerstvé rostlině, soudíme-li
podle omamujícího zápachu, velmi mnoho Nikotinu obsaženo jest, poněvadž ale sušením
a fabrikací velmi mnoho vyčichne a při kouření mnoho z této látky v sražené páře,
v dýmce a na konci cigara se zadrží, přichází jenom velmi málo do kouře samého,
Vždy ale bývá v kouři tabákovém Nikolinu dost, aby se jím dávení, opíjení nebo obvese-
lení mysli způsobilo, což se dle povahy kuřáka a dle jeho zvyku řídí. Ještě méně ou-
činkuje Nikolin ve šňupavém tabáku, Silněji nežli kouřením a šňupáním dráždí se slinné
žlázy a zažívací ústroje žvýkaním tabáku, což u lodníků v Americe, v Tyrolsku a u nás
sem tam u sprostého lidu ve zvyku jest. Ohlídněmež se blíže po oučinku Nikotinu.

Jed oučinkuje vůbec jenom tenkráte, když do krve přijde; to se může dvojím
způsobem stáli , jednak poraněním, n. p. jedem napušlěnou zbraní anebo uštknulím od
hada, jednak strávením, jako při otrávení rostlinnými a kamennými jedy (k. p. utrej-
chem). Požívaný jed sdělí se podle povahy své dříve nebo později žilám, jimiž se strá-
vená potrava ze střev čerpá, přichází pak do srdce a od tamlud do všech oudů těla.
Tím povstane závrať (když do mozku přichází), ochrnutí nervů, zapálení a jiné chorobné
výjevy, a konečně i smrt, podle síly jedu. Jak rychle se jed do krve dostává a jak
rychle na nervy oučinkuje, spatřujeme nejvíce při požívání líhových nápojů. Jak mile
opilost začne, byť i v nejslabším způsobu, co zvýšená veselost nebo posilnění po mdlobě,
vnikla již krev líhovinou napuštěná ze střev do srdce a odtud do mozku a nervů v ou-
dech. Každý již více méně na sobě samém zkusil, že to příliš dlouho netrvá. Jedy, jak

367

již podotknuto bylo, oučinkují s rozličnou prudkostí, některé se stávají jedem teprva
v těle, když se šťávami jeho se smísí, jako n. p. olej hořkých mandlí; jiné zase zruší
se v žaludku, ačkoliv v ranách působí, jako m. p. hadí jed (pročež bez nebezpečenství
taková rána vyssáli se může, není-li jen v ústech otevřeného poranění).

Jed tabáku; který v malých dávkách požívaný obveseluje, po prvních nepříjem-
ných případech příjemně oučinkuje a konečně neodolatelným zvykem se stává, sloužiž
nám za příklad oučinku jedu vůbec. Ještěrky, žáby a jiná malá zvířata pojdou
v okamžení, když se jim jediná kapka tabákové šťávy do úst vleje, ačkoli v takové
šťávě málo Nikotinu býti může, an se poměr jeho v listéch dle váhy má jako 6: 1000.
Slepice, jimž se nit v tabákové šťávě omočená jehlou skrz kůži provlíkla, pošly po ně-
kolika minutách. Pes, jemuž se tabáková šťáva do žíly na stehně pustila, pošel druhý
den na to v křečích, a hned šest minut po operaci se zdávil. Jiný pes pošel v tom
samém čase po užívání 5'/, drachmy rozetřených tabákových listů. Vyvedlo se mnoho
podobných zkoušek, a ze všech vysvitá, že rozetřené suché nebo ovlažené listy tabáku,
šťáva z tabáku vyvařená nebo tabákový olej, který se v nálevkách dýmkových nahro-
maďuje, na zvířata co nejprudší smrtící jed oučinkuje, nechť se již do nich ústy nebo
ranou připraví. Nejmenší dávky čistého Nikotinu usmreují i velikého psa v okamžení.
Že i lidé malou částí Nikotinu usmrtiti se mohou, dokazuje pověstný proces hraběte
Bocarmée, před dvěma lety v Bruselu vedený. Z dřívějších časů, kde se dílem odvaru
tabákového, dílem tabákových listů proti ranám a kožním nemocem užívalo, ví se, že listy
na otoky položené dávení způsobují. Ještě větší oučinky jeví tabák uvnitř užívaný, pročež
se od něho jakožto lékařského proslředku již dávno upustilo, Jenom z prudké jedo-
vatosti Nikotinu vysvětluje se, že u začátečníků v kouření z políkání slin, tabákovým kou-
řem proniknutých, dávení se způsobuje, neboť jediné cigaro nebo dýmka obsahuje ne-
vážitelnou část tohoto jedu. Zponenáhla ale uvyknou nervy tomuto dráždění, jímž se
výtok slin a tedy trávení podporuje, z čehož se pak, jako při dobrém trávení vůbec,
mysl vyjasní a rozveselí. Jenom plivání při kouření jest vždy škodné, neboť se lím
slinné žlázy takřka vyčerpají. Ovšem při lom záleží vždy na povaze a zvyku lidí, zdali
totiž jenom prostě kouří, nebo jako Turci kouř políkají, nebo jako Amerikáni tabák
žvýkají, nebo jako cikáni šťávu tabákovou z dýmek ssají. Při všem lom jest předce
Nikotin hlavní věcí, neboť jenom k vůli němu tabák se kouří, anať by jinak i sláma
kouřiti se mohla.

Čerstvá rostlina obsahuje ale tolik Nikolinu, že by užívání její velmi nebezpečné
bylo. Sušením vytáhne se část této látky, ale i potom jest tabák ještě tuze prudký,
musí se ještě ve vodě močili a zvláštní přípravou příjemnou chuť obdržeti, aby se vůbec
užívati mohl. Mnoho záleží také na pěstování rostliny samy, jak to také u mnohých
jiných rostlin vidíme.

Tabák, jako každá rostlina, závisí od půdy a povětrnosti, ale předce jest mnohem
tvrdší ve své povaze, nežli mnohá jiná jižní rostlina. Tabák daří se také v severních
krajinách, ale ztrácí pak svou dobrotu. Jenom v střední Americe daří se nejlépe, již
na ostrovech indických, ačkoliv též pod rovníkem leží, není tak dobrý, nejméně mu pak
svědčí Evropa, kdežto jenom dobrým mrvením a vybranou půdou nahražuje se nedo-
statek příznivých okolností, v jakých se v Americe nalezá. U srovnání jest v Evropě
uherský a turecký tabák nejlepší.

K vyskoumání okolností, v jakých se tabák v Americe daří, vyslala francouzská

968

vláda přírodoznalce Rey-a do Ameriky. Obsah zprávy jeho jest zkrátka následující, Je-li
půda lehká, čistá, drobivá a vlhká, tak že ji kořeny snadno proniknouti mohou, vyvinou
se listy velmi snadno a obdrží všude stejnou barvu, jako n. př. tabák ve Floridě, Mary-
Jandu, Massachusseisu a Havaně, Hrubá, těžká půda vytvořuje svraštělý, hrubý tabák, jako
n. p. v Missuri. Na tučné a pevné půdě jsou kořeny krátké a listy tlusté a tmavé,
jako n. p. ve Virginii,

Tím způsobem oučinkuje fysikální povaha půdy na tabák. Ale ještě více oučin=
kuje lučební povaha její. Rey nalezl v půdě draslovité ve Virginii, Tenessee a na
Missuri těžké tabáky, v písčité a prstnaté půdě Marylandu ale lehký -tabák. Písčitá
a vlhká půda dává tuhý, silný tabák, půda u moře hořký, jako n. p. na Kubě a jiných
ostrovech. Mrvení ovčím hnojem má za následek štiplavý a smrdulý, mrvení kravským
hnojem ale velmi jemný a vonný tabák. Poněvadž hnůj hovězího dobytka mnoho
drasla obsahuje, oučinkuje takový hnůj také jako draslovitá půda, a tabák má pak tučné,
těžké listy, kdežto koňský hnůj, na draslo chudý, lehké listy vybvořuje a též zemi zky-
přuje. Těchto způsobů hnoje užívá se dle polřeby buď k docílení těžkého tabáku k šňu-
pání, nebo lekhého ke Kouření. Mimo to musí se pole před severním a východním
větrem chránili, an tabák málo zimy snese. K setí béře se v studených krajinách vždy
semeno takového tabáku, který již povětrnosti chladné uvykl, nikoliv ale semeno
z původní vlasti, poněvadž pak nejdražší odrůdy zakrní, tedy v střední Evropě se-
meno ze severní Ameriky, Uher nebo Francouzska. V zemích, kde tabák k nejhlav-
nějším předmělům obchodu nenáleží, může se zrovna do ouhoru seli, poněvadž se
tříletím mrvením uspokojuje; jenom půda musí býti zkypřena. Po luskovinách se prý
nedaří, výborně ale po jeleli a okopávaných plodinách. Pšenice, po tabáku setá, daří
se lépe nežli po ouhoru, zvláště proto, že stébla tabáku státi zůstanou a pak po vyla-
hání kořenů se zaorávají. Nejlépe se ale daří tabák po tabáku, a každým rokem na-
bývá pak lepších vlastností. V severní Americe poskyluje mimo to ten užitek, že příliš
bujnou půdu, zvláště po vypálení lesů, zmirňuje, tak že již po několika letech všechny
polní plodiny nésli může, příliš chudou půdu ale zlepšuje. Z toho poznáváme tedy, že
ačkoliv tabák jisté látky v půdě miluje, předce ledajakou půdou se uspokojuje, zvláště
béře-li se ohled na upolřebení jeho, Čeho však povždy nevyhnutelně požaduje, jest
neustálé ošetřování. Již selí jeho jest obtížnější, nežli u jiných rostlin. Poněvadž jest
tabák jižní rostlina a záhy růsti počíná, musí se v chladnějších zemích, aby nezmrzl
a předce hojných listů dostal, již zpočátku března nebo nanejvýše v dubnu do ochráně-
ných záhonů zaseli, odkud se snadno přenésti dá. Semeno se dá nejdříve do vody, aby
klíčilo, až se ukazují bílé puntíčky, pak se prosypá s popelem a pískem skrze řešeto
do záhonů, a lam se přikryje vrstvou dobré zahradní půdy, k zalívání musí se bráti
konve s cedníkem a měkká, ne příliš studená voda. Záhon musí býti neustále přikrybý,
a teprva když mladé rostliny vyrazí, může se při slunci nebo při teplém dešti odkrýli.
V teplých zemích jest takové ošetřování ovšem zbytečné, ale i tam musí se buřeň
z tabákového pole pilně pleti. Když rostlina tři palce výšky dosáhne a její stéblo
tlouštku vraního brku má, přesadí se do pole, což se v střední Evropě v prostřed máje
a zpočátku června děje. K přesazování tomu jest mnoho lidí potřebí. Na poli dobře při-
praveném táhnou se rýhy, které se příčně rozdělí, tak že pro každou rostlinu 18 čtve-
rečních palců místa zůstane; pak se do každého takového místa rostlina pozorně zasadí,
a je-li příliš sucho, hned zaleje. Některé rostliny zanechají se v záhonech, aby se

369

k dosazování na místo zahynulých upotřebiti mohly. Člrnácte dní po vysazení, když
rostliny již nové listy obdržely, okopají se a pejřávka se pilně vyplení, což se opakuje
až ke sbírce. Za pět nebo šest neděl dosáhne tabák výšky 2—3 stř, a pak se špatnější
listy a květová poupata odříznou (vyjmouc u těch, které se na semeno nechávají a které
v záhonu ještě přes celou zimu zůstanou, anyť teprva v druhém roce zralé semeno
mají). Obyčejně vypučí u listů nová květová poupata, ale i ta musejí se odstraniti, čímž

Jisty se pořád více a více sesilňují. Poněvadž listy na též rostlině rozličné stáří mají, mu-

sejí se také v rozličných dobách sbírati. Nejdolejší listy, nazvané písečné (Sandgut), sbírají
se již ku konci července, vyšší listy, tak nazvané zemní (Erdgut), v prostřed srpna, nej-
hořejší a nejlepší listy (Bestgut) sbírají se v září. V teplejších krajinách vyráží rostlina
ještě po sbírce výběžky z uzlů listních, ale ty se jenom u lepších druhů sbírají. Se-
brané listy naloží se na vůz velmi pozorně, aby se nezmotaly a nezkrčily; pak se na-
hromadí v stodolách ve způsobu senných kop. Listy se u prostřed kůpy brzo zahřejí,
a pak se zase kůpa přeloží, aby se všechny listy stejně prohřály čili vypotily. Ležením
tímto obdrží tabák tmavohnědou barvu, ačkoliv některé druhy, k. p. uherské a turecké,
žluté zůstanou. Potom se napíchají listy jehlou na silné nitě, tak že tvoří dlouhé řady
a suší se na povětří. Při tom se musejí žebra, nikoliv ale listy, propíchnouti, a jeden
list musí od druhého poněkud vzdálen býti, aby mělo povětří všude přístupu. Jak mile
v podzimku deště nastávati počnou, sestaví se listy v okrouhlé kůpy, v nichž všechny
listy vodorovně leží, tyto kůpy pokryjí se prkny a obtíží se kameny. Vysušené listy
táhnou nyní do sebe z vlhkého povětří zase vláhu, stanou se měkkými a hladkými.
Je-li povětrnost příliš suchá, přistaví se kotle s vařící vodou, aby se pára z ní do ta-
báku vtáhla. To vše se děje pod kůlnou a trvá až do konce ledna. Listy tak při-
pravené sváží se na konci u špičky slamou ve svazky, a přicházejí tak do dílen, V díl-
nách podrobí se tyto svazky ještě jednou pocení, seřadí se totiž zase v kůpy a bedlivě
se obracují.

Toto jsou hlavní přípravy tábaku; jakých lučebních proměn při tom listy trpí,
není dosaváde proskoumáno, poněvadž se jenom prodajný tabák skoumal. Jiných přísad,
jako n. p. medu, cukru, povidel atd. neužívá se, toliko ledku, v němž se tabák někdy
moří, aby lépe hořel. Dle povahy listu rozhodne se pak, -zdali se má použíti k šňu-
pavému nebo kuřlavému tabáku, anebo k cigarám. Listy, které se berou ke kuřlavému
tabáku , rozkrájejí se jenom nebo vypředou se v dlouhé provazy. K cigarům se béře
větší, zvláště přikrojený list, a do toho se buď rukou buď mramorovým válcem jiné
menší listy a žebra zaobalí. Svrchní list jest aspoň na koncích klihovou látkou namazán.

Tabák šňupavý požaduje více příprav. Suché lislí semele se nejdříve na zvlášl-
ních mlýnech, a pak se do prachu přimíchá buď zelená skalice (Eisenvitriol) a tříslo-

„ vina (kyselý tabák), anebo salmiak (alkalický tabák). Při tom se ovšem užívá velmi

mnoho způsobů míchání, a každá dílna má své zvláštní tajné recepty. Tolik o sázení
a připravování tabáku.

Obraťme se nyní k zeměpisnímu rozšíření jeho a k proměnám, které následkem
všelijakých okolností utrpěl. Původní vlast tabáku jest Amerika, a sice jižní, ačkoliv
se nyní i v severní Americe výborně daří. Také s ohledem na tabák může se roze=
znávali severní, střední a jižní Amerika. V severní Americe náleží pěstování tabáku
k nejdůležitějším odvětvím polního hospodářství, a veliká pěče se mu tam věnuje. Nej-
lepší odrůda jest žlutý, zasladlý, tenkolistý tabák marylandský; k němu se nejvíce

24

570

přibližuje tabák z Ohio. Virginie, kdežto se tabák nejdříve pěsloval, poskytuje dosa-
váde dobré druhy, z nichžto z jednoho u nás dlouhá vlaská cigara se předou ; tučné listy
virginského tabáku dávají ale také dobrý kuřlavý a šňupavý tabák. Z Kentucky berou
se zvláštně vonné listy k zabalování cigar. Bremská výborná cigara dělají se vůbec
z labáku, který z Luisiany, Floridy a Alabamy pocliází. Nejlepší odrůdy tabáku rostou
v slřední Americe, zvláště na ostrovech Západní Indie. Zde roste královna mezi všemi
odrůdami, tabák havaňský na ostrově Kubě, z něhož se světoznámá cigara zhotovují.
V záři začíná tam suché počasí, záhony (semilleros) obyčejně výše položené se zasejí
a v řijnu se tabák do dolejších polí přesadí; od ledna až do března trvá sbírka tabáku.
Odtud pocházejí na slovo vzaté odrůdy : Cabaňas, Regalia, Cuba a Havaňa. Jižní Ame-
rika nemá tak výtečný tabák jako ostrovy, ale předce mnohem lepší, nežli severní Amerika.
V provinciích Venezuela, Varinas a Merida roste výborný varinasský tabák (Varinas-
Knaster), který jest tak jemný, že se do něho nezřídka červi dají, kdežto jiného se
ani nedolknou. K americkému tabáku nejvíce se přibližuje tabák manilský a javanský,
který v tom samém podnebí jako americký roste. Ostatní asialský tabák, ačkoliv ně-
kolik výborných odrůd má, nevyrovná se předce americkému. V Číně sází se keřovilý
tabák, který se zvláštním aromalickým zápachem vyznamenává a jež Čínané, tak jako
Rusové a Turci, velmi drobně rozkrajují. Turci sázejí tabák v Malé Asii, kterýž jako
i macedonský k dobrým odrůdám náleží; Rusové mají tabák v jižní Rusi, jehož povaha
jest jako tureckého a uherského. V ostatní Evropě vyznamenává se uherský tabák
přede všemi ostatními odrůdami, a zásobuje nejenom všechny císařské dílny, nýbrž pro—
dává se i do ciziny. Smíšen s americkými listy dává výtečný kuřlavý tabák, který se
často pod jmenem Varinas, Portorico a j. prodává. Oslatně nedá se tabák v střední
Evropě: v Sasích, Slezku, Hanovru, Bavořích, ve Faleku atd, rostoucí s americkým, ba
ani s uherským porovnali, vyjmouc jediný hollandský. Hollanďané již ode dávna pěstují
tabákovou rostlinu, již země jejich hodí se pro mírnosl povětrnosti velmi dobře k tomu
(neboť leží při moři), a Hollandané, národ velmi průmyslný a pilný, zdokonalili pěsto-
vání tabáku znamenitě, Hollandský tabák jest velmi dobrý a fabrikace jeho co nejči-
stější, mimo to dostávají Hollanďané svým velikým kupeckým spojením z celého. svěla
nejlepší listy, jež s prospěchem ke svému domácímu tabáku přidávají. Hollandský tabák
nazvaný krul prodává se léž v mašich trafikách *). Tabák jest tedy, jak vidíme, na
vělším dílu země rozšířen, ba můžeme říci na celé zemi, neboť kde se nesází, tam se
takřka tím více potřebuje a horlivě kupuje. A předce jest leprva od 300 let mimo
Ameriku znám, a teprva od sta let rozšířil se v míře tak znamenité. Dějepis tabáku;
jimžto článek tento ukončím, ukáže nám způsob tohoto rozšíření.

Když dne 12. října 1492 Kristof Columbus se svými průvodci u oslrova Guana-
hani přistál, spatřili tito k svému nemalému podivení, kterak Indiáni na břehu shro-
máždění z úst a nosu huslý dým vypouštěli. Při bližším seznámení se shledali, že měli
v ústech zavinulý kukuřicový list, v němž suché býlí obsaženo bylo. Napřed se tyto
zavinuté listy zapalovaly, vzadu se z nich kouř do ústláhl, zkrátka, kouřili cigara. Tato
cigara nazývali ve své řeči tabako. Tím samým jmenem naznačovali trubici k Y po-
dobnou, jejíž vidlicovitá ramena do nosu slrkali a tím dým z hromádky zapáleného listí

*) Slovo trafika jest řecké a znamená tolik co prodéj.

371

do sebe táhli. Celé společnosti Indiánů seděli s takovými trubicemi okolo jedné hro-
mádky, Zelinu, jíž k tomuto kouření užívali, jmenovali ve své řeči Kohoba, Evropané
ale dali jí pak omylem jmeno Tabako, což vlastně u Indiánů nástroj ke kouření zna-
menalo. Již tenkráte začali někteří Špančlové té výpravy, bolestnými nemocemi sklí-
čeni, tabák kouřili, poněvadž tím úlevu si zjednali a bolest omámili. Tento způsob
kouření byl ale příliš omamující. Mnohem více přivykli se ke kouření negrové, kteří
r. 1510 co otroci do Ameriky přivezeni byli, Jak se zdá, byl tabák tím způsobem
požívaný i proto Evropanům příliš prudký, poněvadž málo byl připraven a velmi mnoho
nikolinu obsahovati musil. Jak Benzoni vypravuje, připravovali Indiáné v onom času
tabák tím, že jej nad ohněm sušili a udili, a kouřením ho prý se pak docela omámili
ba i jako zběsněli. Takový oučinek nemá dnes ani turecký tabák, ačkoliv Turci kouř
jeho jako druhdy Indiáni do plic pouštějí. Také v Mexiku, když je r. 1519 Španělé odkryli,
nalezlo se kouření tabáku všeobeeně rozšířené; zdá se ale, že i tam listy nebyly při-
pravovány, poněvadž slaří Mexičané, aby mu ostrost a nepříjemný zápach odňali, tabák
vonnými pryskyřicemi promíchaný do dutiny dlouhých třtin nacpávali a tak jako cigara
kouřili. Třliny tyto byly pestře pomalovány a pozlaceny. Mimo to kouřilí také z ka-
menných dýmek, jejichž hlavy zvířecí a člověčí podoby měly; taktéž žvýkali tabák
smíšený s vápnem. Ostatní obyvatelé severní Ameriky kouřili tehdáž také z kamenných
dýmek, jejichžto hotovení v prastarých dobách to samé bylo jako dnes, neboť dnešní
Indiáni těch samých dýmek užívají a tím samým obtížným způsobem je zhotovují, jako
praotcové jejich. Hlavy dýmek dělají se totiž z měkkého mramoru nožmi kamennými
(z křesacího křemene), a pak se na dvou místech do malých důlků vycpe oslrý písek,
jímž se pomocí tvrdé hůlky tak dlouho drhne, až se potřebné otvory pro násadku a pro
tabák vyhotoví. Tak se našlo užívání tabáku v celé Americe ; v severní kouřili z dýmeko
v jižní z cigar, někteří kmenové, jmenovitě Peruáni, též šňupali a žvýkali tabák.
Nejstarší způsob užívání tabáku zdá se býli tažení dýmu jeho skrze trubici, jehož
oučinek Indiáni snad příhodou při zapálení suchých lislů poznali; později teprva vynalezly
se dýmky a cigara. Na šňupání snadno přišly, poněvadž vůbec dým nosem do sebe táhli.
Černí otroci sázeli nejdříve tabák na polích svých pánů, hlavně z té příčiny, že
nemohli jako volní Indiáni tabákové listy v lesích sbírati, Omi zušlechtili tabákovou
rostlinu pěstováním nejdříve, a sami nebo jejich španělští pánové, kteří z dlouhé chvíle
bezpochyby též kouřili začali, vynalezli lepší připravování tabáku, Teprv potom přišlo
kouření, které předtím pro svou mámivost a hnusný zápach u Evropanů v ošklivosti
bylo, v povšechný obyčej, neb již v 16. slolelí nalezá se v jižní Americe kouření jako
dnes tak všeobecně rozšířené, že muži a děti, ba i ženské kouření cigar k svým nevy-
hnutelným potřebám počítají. Na to rozšířilo se kouření i do Evropy; lodníci vracející
se z Ameriky seznámili Španěly s obyčejem tímto, kouřiliť tabák ze zavinutých palmových
listů. V Angličanech poznalo se kouření tabáku nejdříve za času královny Alžběty,
když totiž admiral Drake osadníky z Virginie nazpět přivezl, kteří se od tamějších
Indiánů kouření z dýmky byli naučili. Mnozí je brzo následovali, a zvláště přispěl
k rozšíření toho obyčeje slovútný plavec Sir Walter Raleigh, který se v Americe kou-
řiti naučil. Ale na důkaz, jak podivné kouření tenkráte ještě Angličanům býli musilo,
sloužiž anekdotla o služebníku Raleighovu, který na pána svého, když jej ponejprvé
kouřili spatřil, džbán piva, jejž právě při ruce měl, vlil, jsa v strachu, že pánu útroby hoří,
když se mu kouř z úst valil. Raleigh kouřil i při svém odpravení r. 1618, když pi-
24 *

972

klemi svých nepřátel pro zrušení míru se Španěly na smrt odsouzen byl. Brzo po ob-
jevení se prvních kuřáků ve Španělsku byla rostlina sama také do Evropy přinešena,
zpočátku jenom na ozdobení do zahrad, později ale také pro hojivost svou, kterou Špa-
nělové u Indiánů poznali. Botanikové tehdejší doby, kteří se pouze lékařskými rostli-
nami obírali, schvalovali ji s prospěchem proti lišejům, ranám atd. Dodonaeus uvádí ji
ve svém spisu r. 1363 jakožto Hyoscyamus peruvianus, Lobel 1576 jakožto Herba sancta
sive Tabacum majus, a jiný druh jakožto Lana sancta sive Tabacum minus; Clusius po-
psal r, 1574 čtyry druhy pod jmenem Petum (tak se nazývala u některých Indiánů)
angustifolium, latifolium, tertium a guartum. Jakožto lékařská rostlina rozšířila se nyní
brzo v ostatní Evropě, kouření obmezilo se ale jenom na Španěly a Anglii. Nicot,
francouzský vyslanec v Lisaboně, přinesl ji r. 1560 do Francie, kdežto svou hojivostí
znamenitého jmena obdržela a podle vyslance jmeno dostala, jež i Linné podržel.

Ze Španělska rozšířilo se kouření tabáku do Francie a bylo tam brzo tak obecné,
že Francouzové r. 1626 po vydobytí ostrovů Anlilských celé korábní náklady do Paříže
poslali a rychle vyprodali. Hollanďané vedli již r. 1610 prospěšný obchod s tabákem, ač-
koliv se teprva kouření od Angličanů v Leydenu studujících naučili, V Němcích uvedlo
se kouření v třicetileté válce, a sice také od Angličanů, když tito Čechům na pomoc
táhli. Ale již před tím byla labáková rosllina v lékárnických zahradách známa. Dýmky,
z nichž se tenkráte kouřilo, byly hliněné a docela podobny k dýmkám Indiánů a osadníků
amerických ; dnešní hliněné krejcarové dýmky zachovávají dosavad podobu jejich.

Za jedno století rozšířilo se kouření tedy po čelé Evropě; do Ruska bylo od an-
glických kupců uvedeno (cestovatel Oiearius nalezl kouření r. 1634 v Rusku již velmi
rozšířené), do Norvežska, Švédska a Turecka přislo podobným způsobem, do Polska
uvedli je španělšlí Jesuité.

Když ale jednak novolou, jednak dychlivostí lidi po nových dráždidlech , neméně
i pro vychválenou hojivost tabáku užívání télo rostliny za tak krátkou dobu v Evropě
všeobecného rozšíření došlo, zdvihl se najednou, zvláště, od starých lidí a náboženských
Puritánů, tuhý odpor proti kouření, které zvláště u mladého lidu v oblibě bylo. Za pa-
nování krále Jakuba I. v Anglii zbavil jistý otec syna svého dědictví, poněvadž jej při
kouření zastihl. Král sám byl veliký nepřítel kouření a napsal r. 1619 zvláštní dílo:
Misocapnos proli tabáku. Jesuité v Polsku, milovníci tabáku, napsali ale repliku :
Antimisocapnos. Král Jakub uložil na tabák vysoké elo, ba podepsal ortel smrti
Raleicha dílem z té příčiny, že do Anglie tabák uvedl. Nikdo u jeho dvora nesměl
kouřili. Také Ludvík XIII zapověděl r. 1635 prodej tabáku, a papež Urban VIIL vy-
slovil klatbu nade všemi, kleří by v kostele šňupali, načež ale Innocens XII r. 1690
šňupání jenom v kostele sv. Petra v Římě zapověděl. Hlavní pohoršení dávali v tom
ohledu španělští mnichové, kteří při mši svaté šňupali; proli nim jednalo se také nej-
přísněji, lak že r. 1692 v San Jago pět mmichů za živa jest zazděno, poněvadž prý při
mši svaté na kůru cigara kouřili. Také ve Švédsku zapovídalo se kouření z nábo-
ženských ohledů; dle rozkazu Gustava Adolfa nesměl nikdo k přijímání, kdo před tím
kouřil. V Bernu vyhlášeno jest r. 1661 kouření za hřích proti sedmému přikázaní a zří-
zen zvláštní soud: Chambre de Tabac, aby nad lím bděl. V Němcích vydávali pouze
jednotliví spisovatelé ostré spisy proti kouření, vlády ale lrestaly jenom ty kuřáky, je=
jichž nepozornoslí požáry povstaly, ovšem často mnohem přísněji, nežli oumyslné žháře.
Také v Rusku, kdežlo v městech ze dřeva vyslavěných následkem kouření častí ohňové

919

povstávali, zapověděl cár Michael Feodorovič na radu patriarchy r. 1634 kouření a šňu-
pání pod ztrátou nosu, I turečtí sultanové a muftové shledali, že se kouření s přiká-
zaním koránu neshoduje, a proto trestali těžce každého kuřáka. R. 1610 byl jistý Turek,
při kouření dostižený, s dýmkou skrze mos prostrčenou. potupně po celém. Cařihradě
voděn. Amurat IV, a šah Perský lrestali kouření pokulou smrti,

Tyto však přísné tresty měly zrovna opáčný oučinek, jakož se vůbec věci zapo-
vídané tím horlivěji vyhledávají (nilimur in vetitum, cupimusgue negata). Užívání tabáku
vniklo až do nejvzdálenějších krajin světa a národové, kteří z obchodu tabákového
prospěch měli, podporovali všeobecné užívání a rozšíření jeho všemožně, zvláště Hol-
lanďané a Španělové. Brzo shledalo se též, že zamezováním tímto sám obchod trpí
a jeden z nejpřednějších pramenů státních příjmů zastavuje. Již král Jakub zrušil zá-
pověď kouření a uložil jenom vysoké clo na tabák, Ludvík XIV, zrušil též zápověď oď
předchůdce svého vydanou a uvedl nejdříve tabákový monopol, jaký teď ku prospěchu
státní pokladnice nejenom ve Francii, nýbrž i ve Španělích, ve Vlaších, v Rakousku
a jinde jest uveden. V zemích těchto a též i v jiných začal se nyní kuřlavý a šňu-
pavý tabák nejenom z amerických listů zhotovovati, nýbrž sázení tabáku stalo se všude,
kde to povětrnost připouštěla, všeobecné,

Zároveň s rozšířením tabáku rozšiřovaly se také všeliké nástroje k užívání jeho.
Vymyšleny jsou nejrozličnější podoby dýmek a pyksel, tak že byúplná sbírka jejich od
prvního počátku až do nynější doby velmi zajímavou řadu oo poký všelikého vkusu
a potřeby představovala.

Již r: 1670 byly v Německu v obyčeji dýmky se skleněnou odlívkou (Wasser-
sack). Složené dýmky s trubicí, odlívkou a hlavou vynalezl r. 1689 Vídeňský lékař
Vikarius. Jenom v Hollandsku a Anglii zachovaly se hliněné dýmky, dle starého způ-
sobu z jednoho kusu zhotovené, ve všeobecném užívání. Takových též dýmek užívalo
a užívá se ve Francii, jenom že Francouzové hlavy jejich rádi zdobí podobami slav-
ných svých mužů; nedávno kouřili Pařížané z Cavaignaků; nyní z Louis Napoieonů.
Jakých proměn unás a v slřední Evropě dýmky zakusily, nemohu pro rozsáhlost
předmětu ani vypočísti. Jakých přechodů nalezá se mezi hliněnou dýmkou nádenníka
až k dýmce z mořské pěny uměle vyřezané a stříbrem bohatě okované; kdo zná všechny
odrůdy študentských, městských, mysliveckých, panských dýmek; kdo má ouplnou elhno-
orafickou sbírku jejich? Význačnou podobu obdržela dýmka ve východní Evropě co čibuk
s nízkou širokou hlavou, dlouhou, často draze ozdobenou višňovou troubelí a jantarovou
násadkou. Ve východě vynalezen jest též zvláštní způsob dýmek, nargilé nazvaných,
kteréž skládají se z krásné nádoby, z části vodou naplněné a nahoře tabákovou hlavu
nesoucí. Z hlavy této jde trubice dolů do nádoby až skoro ke dnu, a blízko u nádoby
jest přidělaná pohyblivá dlouhá trubice, vjížto se kouř, vodou prošlý a čpavých látek
zbavený a ochlazený, do úst ssaje.

Též přerozmanitá jest podoba pyksel na šňupavý tabák, od sprostého kornoutku až
k zlaté, diamanty posázené tabalěrce. A jaký pramen fysiognomických studií posky-
tuje šňupání !

Nejjednodušší jest užívání tabáku při žvýkání, což zvláště u horálů, n. p. Tyro-
láků, a lodníků , kteří při svém zaměstnání dobře kouři i nemohou, všeobecně jest rozší-
eno. Žvýkání tabáku jest též národním obyčejem u severních Amerikánů, a sice ne-

374

jenom u sprostého lidu, nýbrž u všech tříd, tak že i v zákonodárném sněmu mají řeč-
níci vždy tabák v ústech.

Nejvšeobecnější jest ale užívání tabáku ve způsobu cigar, poněvadž nejenom
v jižních krajinách tak se potřebuje, nýbrž také u nás vždy více ve zvyk přichází.

Zbývalo by ješlě ku konci promluvili o škodě nebo užitku tabáku, a rozhodnouti
se pro jedno nebo druhé mínění. Přiznávám se, že to velmi nesnadná věc, pročež
úsudek svůj v lom ohledu raději zadržím.

Mnozí uvádějí mimo fysiologické účinky, o nichž jsme již nahoře mluvili, že
tabák zavádí k lenivosti, že olupuje cit atd., jiní zase tvrdí zrovna opak. Pro oboje
mínění dají se oslalně četné příklady nasbírati. Byla by to úloha psychologa, vyskou=
mati u lidí rozličných povah oučinek kouření, byla by to ale úloha velmi nesnadná
a požadovala by přemnoho času. Poukazuji zde toliko na jedno, Tabák uveden jest do
Evropy velmi zponenáhla, nejdříve se ho užívalo pouze co léku, pak se kouření rozšířilo
po námořských zemích, konečně i po pevnině, a zápovědí stal se ten obyčej tím obec-
nějším, až konečně všechen odpor byl marný. Podobný úkaz pozoruje se při mnohých
jiných dráždidlech. Máť již člověk zvláštní náklonnost k tomu, že ukonejšiv hmotné své
potřeby touží po zvláštních lahůdkách a dráždidlech nervů, a že uvyknuv jim na dosa=
žení jejich všechno nasadí. Jak prostě by mohl člověk živ býti, a jak složených a roz-
manitých požívá pokrmů a nápojů! Ústrojí jeho ale není jako u zvířat, aby vždy tím
samým se upokojil, člověk nejí pouze proto, aby jedl a se nasytil, on chce při tom
také radostí užili; při zmáhájících se zkušenostech jeho rostou také jeho potřeby, často
ovšem jenom vymyšlené, nepodstatné. Zdali by ale člověk při neupokojení všech svých
domýšlených žádostí šťastně žil, jest jiná olázka. Z tabelárních přehledů ukázalo se,
že od zavedení tabáku v Anglii počet samovražd se umenšuje, z čehož patrně vysvitá,
že na mysl- člověka působí a že ji rozveseluje. Ba někteří milovníci tabáku spojují též
veliké pokroky vědy v nynější době s užíváním tabáku. Při zapálené dýmce myslí se
prý mnohem jasněji a rychleji nežli bez ní, a šňupec občerstvuje prý ochabujícího druha
podivuhodným způsobem. Zda-li tomu vůbec tak, nemohu ovšem rozhodnouti.

Tím jistější ale jest užitek, jejž státní pokladnice z užívání tabáku čerpají. Kde-
koliv tabák monopolem jest, plyne ročně mnoho milionů zlatých do státních pokladnice,
v jediných Čechách asi 5 milionů, v celém Rakousku ale 15 milionů. Jaké mmožství
se ho ročně spotřebuje, vysvitá již z počtu centů, které se každoročně v Rakousku
při sbírce obdrží. V celém mocnářství obdrží se totiž as “/, milionu centu, a sice:

v Uhřích, Vojvodině a Banátě . « . «. . « « 560.000 centů
w/Sedmihradsku = sp9mg6 Salt, ma. kohite 42000

»

v Haliči "4 kn- CŘ ot bois to rd vs? ja000* 2
v Tyrolsku a Worktlberieí Az, AŽ: Pdon 00(29800brby
V, Benálsků og: sets (A5 "7 B REN eo so 0: 7.100 „
ve Vojenské hranici . . . . i 11.300 centů.

Mnohem větší množství posílá monisil da tony: lak že z toho souditi můžeme
na velikou rozsáhlost kouření a šňupání,

875

O 99440, VŠI tsXoD10 8 dyds
Od Dr. V. Kuneše

V.

Započali jsme rozjímání svá o úkazech v parokruhu našem rozbíráním tohoto ve-
Jikého stroje povětrnosti. Tu přede vším poznali jsme teplo co nejhlavnější páku,
která celým strojem ne-li výhradně, aspoň z větší části hýbe. Z tepla odvodili jsme
ostalní: dva, neméně důležité úkazy, toliž větry a sraženiny. Tylo však zase u veliké
míře zpět na teplo působí, jak to nepravidelnosti jeho ukazují. Chcemeť seznati i tento
vliv, abychom velikolepý pohyb celku tím snadněji mohli přehlídnouli.

I bez hlubšího skoumání věci každodenně přesvědčili se můžeme o působení za-
mračenosti nebe na teplotu. Ikdyž n.p. v letě jilro jest liché a jasné, velmi rychle vy-
stoupí teplota v několika hodinách ; udělají-li se ale potom oblaky, které paprskům slu-
nečním proniknouti brání, teploměr jen málo vyslupuje, ano i padá, ještě dlouho před
časem, v který obyčejně teplota nejvyššího stupně dosahuje. Naopak pozorujeme
rychlé vystupování teploměru, když po jitru pošmourném slunce najednou vyrazí.

Naproti tomu když v zimě nebe posud jasné najednou se oblaky potáhne, na-
stoupí rychlé vystupování teploty, která pak zase znamenitě klesne, jak mile oblaky zmizí,

To, co zde o jednotlivých pádech zmíněno, ukazuje se také v průměru při delších
pozorováních, Vyhledáme-li v jednotlivých měsících prostřední teplotu zcela jasných a zcela
pošmourných dnů, nalezneme mezi lěmito veličinami znamenilé rozdíly, V zimě tolíž
budou pošmourné dni o více stupňů teplejší, v lelč o více stupňů chladnější nežli jasné,

Rozličnost vlivu zamračenosti nebe v obojím počasí dá se velmi snadno vysvětlili.
V letě totiž tak jako v zimě vydává ze sebe země částku lepla od slunce. obdrženého,
lo však, co přijímá, obnáší mnohem více, nežli to, co vypouští, Jsou-li tedy přímí
paprskové slunce od oblaků zadržování, jest zahřívání slabší a teploměr padá. VY zimě
zas jest větší ucházení nežli nabývání tepla, a poněvadž oblaky zadržují ucházející
leplo ano i nazpět k zemi je srážejí, teplota se zvyšuje. K tomu i la okolnost přistu-
puje, že v zimě sražené páry neb oblaky nalezají'se u výšce mnohem menší nežli
v letě, což rovněž mnoho přispívá k vysvěllení rozličného působení zamračenosli nebe
na teplotu.

Klesání teploty, jaké v lelč při pošmourném nebi. se jeví, ještě zvělšováno bývá,
když spolu i prší. Neboť pak nejenom spously vody, s vyšších studenějších vrstev
parokruhu. padající, dolejší teplotu potlačují, nýbrž opělným odpařováním se vody páry
vzhůru vystupující velikou část, tepla v sobě utajují, již ubírají půdě a spoustám vzduchu
s ní se stýkajícím. Proto takové dni, v které silně prší, jakož bývá při bouřkách, při-
nášejí obyčejně znamenité ochlazení povělří.

Zvláště nápadně jeví se tento vliv jasnosti nebo pošmournosti nebe mna teplolu
mezi obralníky. Tam, kde polední výška slunce v běhu roku mnohem méně se mění
nežli v našich krajinách, hlavně deště způsobují chod teploty od našeho naskrze se
uchylující. Když totiž slunce nejníže slojí, tedy mna severní polokouli v prosinci
a lednu, v len čas jest teplota nejmenší. Zároveň s vystupováním slunce vystupuje
i teplota, i měla by tak dlouho růsti, dokud by slunce nedosáhlo nadhlavníku. A však
ještě dříve, než toto se stane, počnou deště, teplota klesá, a teprv později, když slunce
vracejíc se na jižní polokouli od temene se vzdáluje, nastane nové přibývání teploty

876

která nejvyššího stupně dosáhne v tu dobu, když přestane pršet, načež nastane ubývání
teploty až ke zmíněnému nejmenšímu stupni, An tedy v našich šířkách teplota v běhu
roku ukazuje jedno maximum a jedno minimum, nalezáme mezi obratníky vůbec dvě
maxima a dvě minima, z nichž tato připadají do prostřed suchého a deštivého počasí,
onano na začátek a konec počasí deštivého.

Z toho, co tuto uvedeno, patrně vysvitá znamenitý vliv jasnosti nebo zakalenosti
nebe na teplotu; ještě však znamenitější působení na teplotu mají větrové.

V ohledu na tuto věc ví asi každý z vlastní zkušenosti, že severní větrové při-
nášejí chladno, jižní teplo, Nemá-li to však zůstati pouhým pozorováním, jest polřebí
zevrubněji určili velikost vlivu rozličných větrů na proměny v parokruhu, jakož i zá-
kony, dle kterých se tyto dějí. Neustálá pozorování a vypočítávání s nimi spojená uká-
zala, že rozdíl mezi nejteplejším a nejchladnějším větrem obnáší v průměru asi 59, a že
nejchladnější vítr téměř v celé Evropě leží mezi severem a východem, tak že jej poklá-
dali můžeme za SSV., kdežto naproti tomu nejteplejší vítr leží od jihu trochu na západ,
tak že je pokládati můžeme za JJZ.

Působení větru na teplotu jeví se sice ve všech počasích, vždy ale jest v zimě
větší nežli v letě.

Toto jsou skutečnosti vyplývající z bedlivých dlouholetých pozorování, i zbývá
nám toliko udati jejich příčiny. Povážíme-li, že větrové přinášejí s sebou částku oněch
vlastností, jakých nabyli v oněch krajinách, odkud vějí, samo sebou z toho následuje,
že severní větrové musejí býti chladnější nežli jižní. Dále učí zkušenost, že nejstude-
nější a nejteplejší krajiny neleží lak severně a jižně, jako spíše trochu severóvýchodně
a jihozápadně od nás, a to jest příčina, proč nejstudenější a nejteplejší vělrové nesou-
hlasí přísně se severem a jihem.

Při tom však sluší také míli zřetel na polohu Evropy. Když totiž jihozápadní
větrové, jmenovitě v zimě, přinášejí s sebou teplý a vlhký vzduch, který zamezuje sty-
dnulí půdy, musí při nich teplota vyšší býti, nežli při větrech jižních z pevniny při-
cházejících, kteří nezřídka podporují silné ucházení tepla z půdy, Naopak drží v sobě
větrové východní méně par, pročež při nich teplola odpařováním se zmenšuje.

To, co právě jsme pověděli, potvrzuje pravdu již časío vyslovenou, že v meteo-
rologii málokdy dva úkazové osamotněle stojí, že každý úkaz příčinu zavdává k více
jiným úkazům, zas ale také naopak, že málo kdy mívá některý úkaz jenom jedinou
příčinu. Sotva n, p. zdvihl se v našich krajinách vítr jihozápadní, působí na teplotu
nejenom teplostí sobě vlastní, nýbrž tento oučinek i hned proměněn bývá parami od
něho přinešenými, ježto působí na povahu nebe. Proto týž vítr jinak působí v zimě.
a jinak v letě. An toliž vlhcí západní větrové v zimě neobyčejně vysokou teplotou se
vyznamenávají, bývají v letě chladnější; neboť v oné části roku zamezuje potažené nebe
ucházení tepla z půdy, v télo pak překáží slunečním paprskům ji zahřívati. Z toho lze
poznali příčinu tolikerých úchylků od obyčejného pochodu tepla v běhu roku. Měsíce,
v nichž panují vělrové jižní, budou míti docela jinou teplotu, než tytéž měsíce v roce
jiném, v němž mají převahu větrové severní. Nastoupí-li pak po větrech západních,
delší čas panovavších, větrové východní, stane se ihned znamenitá změna v teplotě.

Úkazy v povětří, až posud od nás uvažované, dají se vesměs odvoditi z jednoho
nejvyššího zřídla, totiž změny teploty, a z té příčiny, jakož i proto, že se vzlahují na
obor velmi rozsáhlý, mohly býti předmětem našich pozorování, Yedle nich však vy-

877

skytuje se ještě množství podobných úkazů, jejichž příčiny působí toliko v oboru obme-
zeném, a které tedy pouze místní jsou. Tomuto spojení místních příčin s příčinami
všeobecnými přičísti se musí nekonečná rozmanitost úkazů, která se nám na nebi ob-
jevují a které povětrnost učinily obrazem vší nepravidelnosti a nestálosti, nicméně však
od oněch, jenž zanášejí se zpytováním místních úkazů, pilně musejí byti skoumány. I při
nich bude hlavní pákou rozdíl teploty sousedících spolu spoust vzduchu, a však, jako při
všeobecných úkazech od nás již uvažovaných naskytují se okolnosti, jimiž oučinnost
základních jejich příčin rozličně se proměňují, jakož jsou: nestejná schopnost půdy ku
příjímání tepla, otáčení se země, podoba povrchu zemského atd. — to samé u zvýšené
míře bude míti místo i při lokálních příčinách, a to tím více, an tyto působností svou
sobva až do vyšších oborů“ dosahují, kde by ještě méně překážek nalezly nežli v hloubce.

Než i tyto místní poměry povětrnosti ukáží se v přirozené důslednosti své, když,
nepřestávajíce na skrovném počtu pozorování, v uvážení vezmeme dobu delší, abychom
vyvodili z ní udání průměrného stavu co výsledek stálého pozorování a porovnávání.
Přede vším tedy potřebí jest, posavadní pozorování v ten způsob sestaviti, aby nám ne-
ušla žádná proměna v poměrech povělrnosli, a pak skoumati, zdali některé z těchto
proměn dají se vřaditi mezi proměny pravidelně se vracející. Naleznou-li se takové,
tedy nabudeme tolikéž zkušeností, jimiž se poklad vědomostí našich rozmnoži.

K tomu konci používají meteorologové již po delší čas měsíčních i ročních krajnosti,
t. j. největších a nejmenších čísel změn, k. p, nejvyššího a nejnižšího stavu tlako- a teplo-
měru , největší a nejmenší pružnosti par ald., k vyvádění z nich zákonů, dle nichžto se
takové kolísání děje. Jakkoli však takové skoumání vedlo k některým výsledkům, pro
zevrubnější poznání příčin toho kolísání veledůležitým, nicméně podléhá značným nedo-
statkům. Neboť krom toho, že tyto krajnosti zřídka pozorovány bývají s náležitou ji-
stotou, poněvadž obyčejně nezjevují se v oněch hodinách, ve kterých se pozorovává,
nechávají nás v úplné nejistotě o všech změnách, padajících vždy mezi dvě nejbližší
krajnosti, které přečasto neméně poučitelné býti mohou, nežli krajnosti samy.

Tyto nedostatky žádoucím činí ještě jiné počínání, při kterém by se měl zřetel
netoliko na nejvyšší a nejnižší stav tlako- a teploměru atd. v každém měsíci, nýbrž
i na ony stavy, které leží mezi tím. Proto musejí se změny v povělři den ode dne
zaznamenávali, abychom se přesvědčili mohli, že žádné větší kolísání není pominuto.
Poněvadž pak, jak v celém tomto pojednání našem jsme viděli, změny v teplotě jsou
hlavní příčinou všech ostatních úkazů: musejí přede vším ony v celé rozsáhlosli paro-
kruhu s největší bedlivostí býti pozorovány.

Nástroje k tomu potřebné jsou tlakoměr a teploměr. Onen ukazuje tlak tížícího
naň sloupu vzdušného. Ješto ale změny tohoto tlaku jediné od teploty závisí a tedy
lím větší jsou, čím rozdílnější je teplota vzdušných vrstev vedle sebe uložených: proto
může se také říci, že tlakoměr ukazuje rozdíly teploty a že jest to nástroj, který u ve-
liké míře tutéž službu koná, jako v malé míře jiný nástroj, jejž fysikové nazývají dil-
ferenciálním teploměrem,

Tlakoměr může tedy změny teploty, jaké se v povětří udály, s velikou zevrub-
ností ukazovati, i má nad teploměrem ještě tu přednost, že obor, o kterém nám zvě-
sluje, sáhá až na samý kraj parokrubu, kdežto teploměr při udáních svých na své nej-
bližší okolí se obmezuje a tak velice závisí od místních okolností, že zvláště ve větších
městech vyhledání nejpříhodnějšího místa ku postavení teploměru jest pro méleoro-

378

loga jedna z nejtěžších úloh. Na obou těchto nástrojích učiněno na mnoha místech
již tolik dobrých pozorování, že látky neschází.

Jinak jest s jinými živly povětrnosti, které by rovněž záhodno bylo zpytovati,
jako se směrem proudů vzdušných ve větších výškách, kteréžto se poznávají podle tahu
oblaků, se silou jejich, s jasnotou nebe, s parnalostí a mnohostí sraženiny, o kterýchžto
věcech nedostává se ješlě dosli dlouhých řad pozorování.

V celém obsahu svém nedá se tedy tato úloha ještě rozřešili, a však aspoň možná
se pokusili o první k tomu krok, V Praze dějí se již přes půl století neustálá bedlivá
pozorování na tlako- i teploměru, tak že poměry povětrnosti z toho odvozené pro
Prahu za pravidlo vystaveny býti mohou. Počet odchylků od pravidla toho udá pak
stupeň pravděpodobnosti, s jakou se v každém roce očekávati dá podobný pochod
povětrnosti, Snadno pochopili, že taková určení bulou tím jistější, čím větší počet let
položen za základ.

Počítán tu každý den pro sebe, jehož prostřední stav ako- a teploměru hledán,
na konec pak z toho vyveden průměrní výsledek pro tento den ze všech let, z nichž
zaznamenána byla pozorování. Poněvadž ale přehled tak rozsáhlé řady čísel nesnadný
jest, vypočítaly se i průmery pětidenní a sestavily v tabule. Aby možné bylo, bez
nahlížení do tabul samých přece najednou přehlídnouti, kterak se úkaz jeví, zhotovena
sou grafická vyobrazení, jakáž obsahuje příležící tabule, s níž místněji se budeme
obírati,

Hořejší z obou křivých čar představuje teplotu, kterak v běhu celoročním od
pět ku pěti dnům dle průměru mnoholetého se mění. Míra její vyznačena jest stu-
pněmi Reaumurovými.

Pozorně-li křivou lulo čáru sledujeme, přicházíme na mnohé věci, kleré zaslu-
hují zevrubnějšího uvážení, Tak n. p. shledáme, že v lednu, kvělnu a prosinci chod
teploty podroben jest některým nepravidělnostem. Zpáteční krok teploty od 11—15.
května dávno znám jest obecnému lidu, který svaté na 12., 13. a 14. kvělna připada-
jící, totiž Pankracia, Servacia a Bonifacia, nazval ledovými muži. Pozoru hodné jest
též kolísání v čas slunovratů , jmenovilé v zimě, kdežto za času rovnodennosti nic po-
dobného se nejeví; neméně obě maxima teploly, z michž první připadá mezi 11—20.
červenec, druhé na první dni srpna. Přijmeme-li za čas nejvyšší teploty střední čas
mezi oběma maximy, an nejmenší teplota připadá na první dni ledna: tedy shledáme,
že vystupující větev křivky jest téměř o 14 dní delší nežli sestupující, čili jinými
slovy, že teploty skoro o tolik času déle přibývá nežli ubývá,

Dolejší křivka představuje proměny Ulakoměrní, Řada čísel na pravo postavená
předslavuje škálu tlakoměrní na Pařížské čáry rozdělenou, Při bližším pozorování té
křivky shledáme, že na jaro velmi hluboko sestupuje a teprva v říjnu zase oné výšky
dochází, která se rovná výšce zimní. Dále znamenáme, že přechod z jedné krajnosti
k druhé ; n. p. od maxima únorového k minimu dubnovému, neděje se bez kolísání.
Z toho uzavíráme, že vedle známých denních a ročních proměn vzduchového tlaku jsou
ještě jiné, ježto se po roce téměř v stejných dnech vrací. Kolísání tato sama jsou
v první polovici roku častější a větší nežli ve druhé, kdežto teprva v říjnu Zase na-
bývají znamenitější rozsáhlosti.

Při srovnávání obou křivek nenalezáme mezi nimi vůbec žádné bližší souvislosti,
což jest věc přirozená ; neboť pohyby v parokruhu mají na teplotu jenom podřízený

DUO VY

EEN

==
RE LE

LAN kok EE
E ry C3 (R P E R PC

i
|
LEN
mer
E
m

HAANRKNÁAA K amáABA

ACEA ESP BEE EI CER EEA EE E HE [EI OE EZ S EO ESS BG, ECO E E O E E Z ZA TEE

kalba hala |

DIE Lok E ed E VAE (l L A

SERENENENAnENAR

a

Weplosmén

(ET (F A (F P E ECB BE) M E ENA
l

16792

DOU|S01 pedozsya

380

vliv, an nejmenší část jejich dosahuje až do nejdolejších vrstev vzduchu. Stane=li se
to však, pak ovšem vždy jeví se také zvýšení neb snížení teploty, jež křivky mneopo=
míjejí udati, Tak n. p. vidíme, že v čas velikého kolísání lakoměrního v lednu, květnu
a prosinci také chod teploty jest nepravidelný. Ostatně jest pochod teploty mnohem
pravidelnější nežli pochod vzduchového tlaku. Tomu však nesmí se rozuměti v ten
smysl, jakoby v jednotlivých dnech neb rocích nebyla teplota rovněž četnému cou-
rání a kolísání podrobena jako vzduchový tlak. Víť každý, že tomu tak, a že stav
teploměru nelze pro budoucí den předpovídati se žádnou větší pravděpodobností , nežli
stav Uakoměru. Než tyto při teplotě se jevící nepravidelnosti nejsou, aspoň z většího
dílu, takového způsobu, aby se po roce vracely, pročež musejí se za více let vyrovnali,

Tím podali jsme všeobecný nástin poměrů povětrnosti pro Prahu, a však jenom
středních, totiž v tom způsobu, jak v průměru vyplývají z řad posavadních pozorování.
Jsouť ony měřítkem, s nímž porovnati lze proměny skutečně nastouplé, i podávají na
ruku prostředek, kterak na první pohled poznati úchylek v pochodu povětrnosti netoliko
v obecnosti jeho, nýbrž i dle jeho stupně.

D-r-0-b-n-0-8-t-is
Jelen.
(Dokončení.)

Řijiště (Brunstplan) jest obyčejně místo trochu výš ležící, dřívím světle porostlé, na blízku
Inčin a mladých huštin, na které se pláňky, duby a máďaly (divoké kaštany) vysazují, a některé
plochy ovsem se osejí nebo řepou vysázejí. Aby bylo řijiště zvěři příjemnější, založí se tam liz
(Lecke) a kaliště. Na řijiště se stahuje a tam shromážďuje se vysoká zvěř každého roku, dokavad
se stav dříví patrně nezmění a přísně hájen jest.

Po říjení, asi v polovici měsíce října, opouštějí silní jeleni řijiště, a shromážděná tam tlupa
táhne zpět na staré stanoviště. Nyní se připojí slabí jeleni opět k laním, a často dosáhnou svého
účele u laní, které pozdějí říjeji. Silní jeleni spolčí se ve zvláštní tlupu, anebo jednotlivě žiji.
Pokládané laně, které brzo po říji telata již více cucati nenechají, zůstanou v tlupě až do té doby,
když se kladení (Setzen) přiblíží. Pak'se laň, jedna po druhé, odrazí z tlupy, vyhledá si příhodné
houští, a klade (vrhne) tam v druhé polovici měsíce května neb v první polovici června, dle toho,
byla-li dřív neb později pokládána, za 38 neb 40 neděl, jedno, málo kdy dvě telata, která za ně-
kolik dní matku následují; jak mile sesilí a dosti prchavá (lůcktir) jsou; přivede je matka do tlupy.
Telata, jež laň zvláště v outlém mládí velmi starostlivě ošetřuje a dle své sily proti šelmám
ochraňuje, mají na začátku v srsti bílé a hnědé skvrny, které se později vytratí, tak, že již do
měsíce října na některých docela zmizí,

Po svatém Martinu se nazývá tele ženského pohlaví šmolka (laňka) a podrží to jmeno až
k nejbližšímu času říjení, po jehož skončení slove laň (Altthier). Laně skončí obyčejně za tři léta
svůj zrůst, jelenů ale přibývá na těle až do osmého roku V oborách dosahují jeleni obyčejně stáří
30 let, a na svobodě ještě delšího věku. Že se v mládí chycená telata kravským neb kozím mléke
vychovali dají a okrotnou, jest známo. Z počátku se jim dává mléko, potom chléb, oves, pěkné seno
a tráva, Mnohý jelen až k podivení okrotne tak, že na vycházce myslivce provází, ba i do světnic
za ním chodí. ;

Z toho popsání jelena po myslivecku, které jsem v tom úmyslu do Živy podal, abych čte-
náře poněkud s mysliveckou řečí obeznámil a učitelům přírodopisu nápomocen byl; aby mysliveckých
slov v přednáškách a při spisování přírodovědeckých článků neb spisů používali mohli, zjevně vysvilá,
že i český národ má svou vlastní mysliveckon mluvu, která netoliko svou určitostí a rázností jiným
jazykům se vyrovná, nýbrž i také své přednosti má. — Fr. Špatný.

981

Tuha u paty Sumavy v Krumlovsku.

Tuha čili Grafit jest nerost, který se skoro pouze z ryzího uhlíku skládá, an jenom
nepatrné přimíšeniny v sobě obsahuje. Čistá, samorostlá tuha objevuje se někdy v tenkých šesti-
bokých lístkách, obyčejně ale tvoří šupinaté nebo celistvé skupeniny, které při dotknutí černě barví
a proto také co černé barvivo se používají. Ač tuha jest nerost černý, měkký, neprozračný a ne-
úhledný, jest předce dle své látky nejblíže příbuzna s králem všech nerostů — s diamantem. I dia-
mant jest nerost složený z pouhého uhlika. Ale původ obou, jest bezpochyby rozličný; černý ne-
průhledný grafit povstal v ohni, lesklý, tvrdý a jasný diamant v mokru. Doposaváde tvoří se stuha
takřka před našima očima při lití železa, vylučujíc se z chladnoucí železné litiny. Diamant ale,
obsahující v sobě někdy bubliny, kolem nichž hmota jeho jest tvrdší, poukazuje na to, že byl
jednou měkký, a největší lučebník nynější doby, Liebieg, jest toho domnění, že jest pouze výsledkem
hnití ústrojné látky.

Máme v Čechách a zvláště též v sousední Moravě jenom první způsob ryzího uhlíku, totiž
tuhu, a sice v. dosti patrném množství, y Krumlovsku, u Svojanova, v Krušných horách, v Moravě
zvláště u Goldensteinu atd. (U nás v Čechách, kde se hlavně na Krumlovsku dobývá, stala se tuha
důležitou pro průmysl a obchod; veliké náklady vyvážejí se po Vltavě a Labi až do Hamburka
i Angličan, v Budějovicích pak na blízku dolů byla založena dílna na zboží grafitové (Hardtmuth
et Comp.) zvláště na tužky, jejichž výtečné vlastnosti i při Londýnské výstavě uznání nalezly. Mimo
tužky dělají se z tuhy též výborné tyglíky, které nejsilnějšímu ohni vzdorují, také se jí používá k na-
tírání železného zboží, dělání mazadla na železná kola, k, natiráni řemenů na broušení břilev atd.
S- ohledem na tuto důležitost tuhy v průmyslu mebude -od místa, uveřejniti zde zprávu, jižto pan
Dr. Karel Petters; »oud geologické komisse, která návodem říšského geologického ústavu letos

jižní Čechy skoumala, v letopisech téhož ústavu o ložištích tuhy v Krumlovsku podal (Jahrbnch -der
k. k. geologischen Reichsanstalí 1853. Nro. 1). :

Ložiště tuhy prostirají se na Krumlovsku mezi Šwarzbachem a Hůrkou v rozšířeném
ouvalu Vltavy, kde Olšový potok přijímá, a pak u Mokré na kopci.. Ložiště tato jsou uložena
v rule, v níž se faké granit objevuje (celá tato krajina skládá se z prahor), a běží dle dvou roz-
ličných směrů : u Swarzbachu k severovýchodu, kdežto někde skoro kolmo: stojí nebo k severozá-
"padu zapadají; u Hůrky a Mokré skoro východně. © Oudolí Olšového potoka jest vyplněno vrstvou
"rašeliny ási 3—6 stř. mocnou, pod níž se vrstva hlíny, taktéž silná a konečně zvětralá rula ob-
jevuje. Rula tato jest z počátku na 2—4 stř. mocná sloj, tuhou proniknutá a vápennými žilami
prošlebaná, pak následuje na 6 stř, krásně břidličnatá slídnatá rula s malým přimíšenim Amfibolu
(jinorazu), a konečně spočívá bezprostředně na ložišti tuhy břidličnaté zahnědlé kamení bez slídy
se zrny zvětralého živce. Na jiných místech spočívá tuha pod slojí vápence 5 stř. mocnou. Počet
ložišť tuhy, hluchým kamením od sebe oddělených, není znám; mocnost ložišť jest ostatně nestejná,
ale v hloubce jí stále přibývá, V hloubce 20 sáhů dosahuje mocnost hlavního ložiště tuhy 48 stř.,
v 16tém sáhu má ale jenom 36 stř. 4

Hluché kamení mezi jednotlivými ložišti není mocné a všude silně jest zvětralé, z většího
dilu jest to rula. "Tuha jest nejvíce nečistá, a sloh její jde od celistvého až do velkolistého, přitom
jest někdy pevná, břidličnatá ; jenom málokdy jsou větší kusy čisté; obyčejně obsahuje mnoho, cizích
příměšků a musí se opatrně přebírali“ V celku obsahuje mnoho železa, které se misty co Oxyd
vyloučilo.

Zvětralý živec (kaolin) objevuje se často, pod ložištém tuhy jest dosti čistý a co porcelanová
hlína vyvinutý. (Též v hluchém kamení mezi ložišti a v nich samých objevuje: se zvětralý živec.
Na jednotlivých mistech jest co porcelánový živec (Porzellanspath) vyvinutý, jako u Pasova. Ve
smíšení se zrnitě stéblovitým křemenem tvoří tento poloproměněný živec pokladek ložišť,

Ouhledné spousty zrnitého křemene v podobě podlouhlé, čočkovité leží zde onde „v grafitu.

982

Velmi často jest v tomto křemenn obsažen kyz, který také ve velikých peckách, někdy zvící hlavy,
v tuze se vyskytuje a teprva v 10tém sáhu počíná.

Celý soujem ložišť jest proniknut roztokem skalice zelené, která na všech haldách hojmě vy-
květá a k umělému dělání sádra (k mrvení) se potřebuje.

Pod ložištěm objevuje se nejdříve slídnatá rula s kulatými peckami drobnozrných shluků kře-
mene a živce, s malou přimíšeninou Amfibolu, pak následuje tenkolupenná rula s malými slojemi vápna
s přimíšeným hadcem (Ophicalcit), která doleji stává se bohatší na křemen. V jedné z vápen-
ných slojí nalezl Dr. Petters pecky zrnité stéhlového Grammatitu (skoro průhledné bílé a zelenavě
šedé odrůdy Amfibolu) s krásně vyhlacenými sloupky. Též kyz se ve vápenci malezá. Dolování,
pro množství vody obtížné, děje se mna třech horizontech, z nichžto nejdolejší jest utopen, ješto
tři malé parní stroje, které v každé minutě 66 krychl. stř. vody 123 stř. vysoko zdvihají, vodu
sotva při nynějším stavu udržují. Tlak kamení v jamách jest velmi znamenitý a dá se jenom
ohromnými podporami přemoci, což jenom v blízkosti Šumavských lesů s ohledem na výtěžek s ja-
kýmsi prospěchem provesti se dá.

Vytěžují se tři odrůdy tuhy, a dvě z nich, jakož i jeden rafinat, přicházejí do obchodu.
Větší díl této tuhy jde do Angličan, kdežto české tuhy k natírání železa se používá.

Doly u Hůrky a Mokré mají mnohem méně vody a čistější tuhn, ačkoliv sloje tamější jsou
slabší. Jan Krejčí.

O jednorožci.

Již od nejstarších dob až do nynější zmiňují se spisovatelé a cestující o jednorožci. Nic-
méně pochybuje se o tom, že by takové zvíře žíti mělo, a staví se do jedné řady s ptákem no-
hem , foenixem a jinými báječnými zvířaty. Přírodozpytec a orientalista John Wilhelm von
Můller vydal ale zvláštní spisek (Das Einhorn. Stuttgardt 1853), kde z dějepisuého a přírodo-
zpytného stanoviště na základě starých zpráv a pomníků, dle výpovědí hodnověrných svědků, jakož
i vlastních zkušeností dokazuje, že jednorožec skutečně žije. Nejstarší vyobrazení jednorožce nalezá
se na egyptských a persopolitanských pomnícich, kdežto má podobu osla.

Též sv. pismo zmiňuje se o jistém zvířeti Rem, které bylo rychlé (Mojž. 4. hl. 23, 22), silné
a rohaté (Mojž. o hl. 33. 17., a žalmy 92 hl. 11.), divoké (Hiob 30, 9—13), lité (Žalm 22, 22),

k hovadu příbuzné (Hiob 39, 9—13.; Žalm 29, 6. Jes. 24, 7), a Můller dokazuje z důvodů Filologi-

ckých, že nemohlo jiné býti, nežli jednorožec, jakož i skutečně v starém řeckém překladu (Septua-
ginta) kovoxépws t. jednorožec se překládá. Nejstarší zprávu řeckou podává Ktesias (Indika c. 3.),
který žil 400 let před Kr. u dvora Perského krále Artaxerxa Mnemona, a popisuje jednorožee co
zvíře k oslu podobné, Aristoteles popisuje toto zvíře pod jmenem Oryx, ačkoliv bezpochyby jeho zpráva
na nějakou sajhu se vztahuje. Aelian (Hist. animal. XIV. C. 20) popisuje jednorožce velikosti koně
pod jmenem Kartazonos, vlast jeho byla prý vnitřní Indie. Totéž uvádějí Plinius ve své Hist. nat.
8, 31., kdežto jmenuje to zvíře monoceros, a řecký básník Philes z Ephesu, z první polovice 14. století
(zevičúmv idvóryTos , o vlastnostech zvířat). Římský šlechtic Ludovicus Bartema, který cestoval
v Asil a svůj cestopis r. 1511 vydal, popisuje dva jednorožce, kteří v městě Mekka jemu ukazo-
vány byly. Podoba jejich byla jelení. Též španělský lékař Garcia ab Horto, sterý v 15. stoleti
dlouho žil v Indii, zmiňuje se o jednorožci.

Důležité jsou obrazy jednorožce, na skalních stěnách předhoří Dobré Naděje od Hottentotů
vyvedené (Sparrmann, voyage au Cap etc., Paris 1787), a zprávy Zelaudské společnosti nauk ve Vlis-
sinkách, 1792, kdežto na základě velmi hodnověrných svědků jednorožec, na předhoří Dobré Naděje
zabitý, se popisuje. Bylo to. zvíře dvojkopytné, ale mělo podobu koně. Též Angličan Barrow
a jiní uvádějí jednorožce co žijicího v Africe. Zmamenitý cestovatel Růppel a konsulární agent
Fresnel sebrali též zprávy o jedmorožci v Africe, a popisují ho co mohůtné zvíře (6' dlouhé, 5“ vysoké

a 4 široké) s tlustými krátkými nohami (£'/,“ dl.), se sporými štětinatými chlupy a pohyblivým,.

983

18“ dlouhým rohem mezi očima. Véž honba na toto zvíře, v povaze velmi kruté, se popisuje.
Můller sám dostal v Kordofanu bezpečnou zprávu 0 jednorožci od jistého Fak-Achmeda, který mu
zvířata sbiral, a od jistého obchodníka s otroky. Popis jeho souhlasil docela s popisem Fresnelo-
vým „ jmeno jeho jest prý Anusa. 6

Konečně uvádí Můller roh ze zbírky Ambrasské ve Vídui, který docela souhlasí s popisem
rohu jednorožce, a dle svého ústrojí se žádným sudým rohem jiných zviřat se nesrovnává, nýbrž
samostatně u prostřed čela státi musil. (S tím nesmíme smisiti rohy, které ve sbírkách bývají
a nic jiného nejsou, nežli zuby velrybovitého zvířete.)

Vysvitá z toho všeho, že skutečně v Africe (druhdy snad také v Indii) žije zvíře jednorohé,
jaká ale jeho povaha, o tom rozhodne teprva pozdější skoumání, kteréž při nynějším horlivém zpy-
tování Afriky k určitějším výsledkům povede. Jan Krejčí.

Zpráva o čínnosli přírodovědeckého odboru národního Musea.

Duch nynější doby nutně požaduje pěstování exaktních, zvláště přírodních věd. Přírodovědecký
odbor národního Musea vzal si za svou hlavní úlohu, ve vlasti naší známost přírodních věd rozši-
řovati a k všeobecnému vyvinutí jejich dle možnosti přispívati. Jakožto hlavní k tomu prostředek
má sloužiti právě tento časopis, který od oudů podotknutého odboru redigován jest a práce jejich
uveřejňuje. Jiný prostředek jest přednášení v pravidelných měsíčních schůzkách, v nichž valný počet
musejnich oudů se oučastňuje a kde se střídavě v českém a německém jazyku přednáší. Také roz-
množování přírodopisních sbírek našeho Musea a přírodopisních knih náleží do oboru činnosti
musejního odboru.

Odbor sám byl otevřen 12. října 1852 řeči předsedy p. prof. Purkyně, v níž jednalo
se o prostonárodním vzdělávání přírodních věd. Hlavní obsah této řeči jest ve zvláštním článku le-
tošního musejního časopisu uveřejněn. V té samé schůzce přednášel kustos minerálních sbírek pan
Jan Krejčí o výsledku své cesty do východních Č ech, kterouž lonského roku podnikl, Podal zprávu
o Kounické skále a skamenělých kapradinách v ni obenenáých o povětrném železe Žamberském (což
oboje v tomto časopisu uveřejněno bylo), pak vylíčil zeměznalecké poměry Kutné Hory a nynější
stav tamějšího dolování, mluvil o magnetové rudě, granátovém kamení a hadci u Malešova, 0 stří—
brných dolech u Německého Brodu, o železných hutích v Rausku, o skalách na oubočích Sázavy
mezi Poluvu, Německým Brodem, Světlou a Ledčem, což časem svým v témž časopisu se uveřejní.

Ve schůzce dne 9. listopadu 1852 přednášel p. Dr. Jan Čermák 0 zvláštních pro-
měnách obrazů uvnitř oka, prohlédajícího malým otvorem, a p. Dr. Staněk dal zprávu 0 Rei-
chenbachově tak nazvaném odu, totiž oné domnělé látce, která prý každého člověka na způsob
magnetického a elektrického oboru objímá a příčinou prý jest podivných úkazů při měsíčnictví,
somnambulismu a t. d.

Ve schůzce dne 14. prosince 1852 přednášel p. Julius Sax o vyvinutí a zrůstu řas
(Algae), kteréžto přednášení v našem časopisu uveřejnil. Assistent musejní p. Ant, Fryč podal
zajimavou zprávu 0 své cestě do Banátu, kam se k vůli honbě na ptáky odebral, a vylíčil vysky-
tování se zlopověstných Golubačských mušek v těchto krajinách. P. Fryč uveřejnil též v Živě svůj

, cestopis.. V též schůzce smluvili se oudové odboru o vycházení časopisu našeho, a slibili jej vše-
možně podporovati.

Ve schůzce dne 11. ledna 1853 přednášel p. prof. Vojt. Ša fařík o připravování piva
z tak nazvaného obilního kamene, a ukazoval jej. Pan Dr. Jan Cermák vysvětlil pak ústrojí
řehtačky u chřestýše, což též v našem časopise popsal,

Ve schůzce dne 8. února 1853 přednášel p. Dr. Vilém Lambl 0 horopisních a země-
znaleckých poměrech pohoří Velebitu a Kapely ve Vojenské hranici a Chorvatském pobřeží. Pojednání
jest v našem časopisu vylišténo. Pan Em. Purkyně, syn, přednášel na lo 0 ústrojí nálevníků.

Z jistých příčin byly pak schůzky zastaveny a teprva 10. května 1853 opět otevřeny; kdežto
p- prof Purkyně své minění 0 stolohybu přednášel a několika zkouškami vysvětlil. Výsledek byl,
že stolohyb pochází Z mimovolného neuvědomeného postrku nebo tlaku prstů. Kustos p. Jan
Krejčí podal pak zprávu o svém výletu do. hornistéě kamenouhelného u Malých Přilep ne-
daleko Loděnic.

Ve schůzce dne 14. červňa 1853 sdělil kustos p. Jan Krejčí výsledky své cesty do
horniště kamenného uhlí u Votvovic, Kladna, Slaného a Rakovníka. Pan Julius Sax přednášel
pak o vývinu některých nizkých rostlin z rodu Nostok a ukázal, jak se z tvarů k řasám podobných
lišejníky tvoří. V též schůzce bylo promluveno o příštím vydání přírodopisného popisu okolí Praž-
ského, v kteroužto práci pp. Opíc, Krejčí, Sax a Purkyně syn se uvázali.

Ve schůzce dne 12. července 1853 přednášel p. Dr, Karel Špott o způsobu a vyvinování

884

se hlíst. Pp. Jan Krejčí a Em. Purkyně dali zprávu geognostickou a botanickou 0 Chuchel-
ském okoli; pan Julius Sax napsal o témž předmětu zprávu do uašeho časopisu, Letních mě-
síců srpna a září bylo použito k přírodopisným výletům po okoli Pražském, a teprva dne 18.
října byla opět schůzka otevřena, v nížto pp. Julius Sax a Ant. Fryč obšírnou zprávu
podali o Dinotherium giganteum, nedaleko Abtsdorfu nalezeném.

Ve schůzce dne 22. listopadu přednášel p. prof. Purkyně o kývadle a vyznámu
jeho ve vědách a průmyslu. Kustos p. Jan Krejčí podal všeobecnou zprávu 0 výsledku geogno-
stického skoumání, které k oučelu přírodovědeckého popisu okoli Pražského od něho podniknuto bylo.
Vyličil hlavně poučné průřezy skal v oudolí Vltavy, Sázavy a Berounky, a vypočítal pak osm
útvarů, které v okoli Pražském se objevují, totiž 1. útvar prahorní, 2. útvar silurský , 3. útvar
kamennouhelný, 4. útvar permský, 5. útvar křidový, 6. útvar čedičový, 7. potopeniny čili Diluvium
a 8. naplaveniny čili Alluvium.

V příštím roce budou schůzky stejným způsobem v Museum držány, a sice pravidelně druhý
outerý v každém měsíci.

Co se týká sbírek národního Musea, obdržely všechny značného obohacení, nejvíce ale sbírka
zoologická, hlavně neunavnou činností p. Ant. Fryče, assistenta při této sbírce, který jmenovitě
sbírce ptáků, dřívé neúplné a chybné, péči svou věnoval. Nyní může se musejní sbírka co do krásy
a úplnosti mnohým výtečným kabinetům po bok postaviti, Zvláštní oddělení obdržela velikým darem
p. A. Fryče, který svou skoro úplnou sbírku českých ptáků Musen. věnoval a tím počátek k sbírce
české Zvířeny položil. Podporou slavného stavovského výboru a některých oudů musejních mohla se
také nejlepší část znamenité sbírky Feldeggovy zakoupili. Ředitelství c. k. železné dráhy obohatilo
ostatně musejní sbírku vzácnými pozůstatky kostry Dinotherium giganteum, výměnou obdržely se vý-
tečné skameněliny: Ichthyosaurus integer a Pentacrinus Briareus, darem od p. dvorského rady rytíře
Sacher-Masocha znamenité zbytky skamenělých plazů z Bilé hory u Prahy, od c. k. geologického
ústavu skameněliny z okolí Vídeňského, "Též hmyz a ssavectvo obdržely značné obohacení.

Sbírky botanické jsou velmi bohaté, ale bohužel nemohly pro nedostatek ouředníka. dohlíže-
jícího řádně upotřebeny býti. Nyní však obdržela tato sbírka zvláštního assistentay p. Ladislava
Čelakovského. Pan M. F. Opic věnoval této sbírce značnou část sušených rostlin.

Minerální sbírka, mající dvoje oddělení, všeobecné a české, rozšířena jest hlavně v prvním
péčí kustoda jejiho p. Jana Krejčího, který ze svých výletů nerosty a horniny pilně do Musea
snáší. Pan dvorský rada rytíř Sacher- Masoch, prof. Zippe a někteří jiní příznivci přispěli též
krásnými dary ke sbírkám těmto.

Přístup ke sbírkám jest obecenstvu otevřen od jara až do zimy, každý úterý a pátek od
9 hodin ráno — 14 hodiny odpoledne. Ostatně může každý i v kterémkoli čase u přítomnosti kustoda
nebo assistenta sbírek k svému poučení použiti. Mineralogické sbírky vykládá kustos mimo to
každý týden přírodomilovným soudruhům, tak že i vnitřní ceny znamenitých sbírek těchto k rožší-
ření přírodních vědomostí věrně se používá; jakož již zevnitřní lesk jejich podivení laiků vzbuzuje.

Tak se dle možnosti vyplňuje úloha, kterouž si přírodovědecký odbor musejní vystavil, totiž
rozšiřování přírodních vědomostí ve vlasti. Bohdá, že se budoucně i přísněji vědecké snažení z
těchto počátků vyvine, tak že i věda sama tím způsobem u nás podstatné podpory nalezne,

N a v ésšutsl.

Skončivše přvní ročník časopisu svého oznamujeme váženým jeho odběratelům, že Živa
i budoucího roku vycházeti bude v témž způsobě jako letos, vždy 1. každého měsíce o dvou arších,
i zveme k novému předplacení. Ě

Poněvadž ale toliko nepatrný počet p. p. odběratelů půlletně se předplatil a daleko silnější
většina celoročně, uzavřela redakce přijímati předplacení jenom celoročně, aby se počet oupl-
ných exemplářů nedobráním čísel při pololetním předplacení nezmenšil.

Cena pro údy Matice obnáší 1 zl. 30 kr. stř., pro ostatní odběratele 3 zl. stř. Živa zasílá
se také poštou, a poštovné obnáší 36 stř., kteréžto venkovští pp. odběratelé, kteří takové zasílání
žádají, ku předplatním penězům přiložiti račtež. (Že letošního roku poštovné ustanoveno jenom na
24 kr., stalo se pouhým omylem.) Předplacení přijímá se v kanceláři p. JUD. Jos. Fryče v Jin-
dřišské ulici č. 900 —II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se také čísla vydávají.

Až posud možná u téhož domovníka dostati celý první ročník Živy v předplatní ceně.

Redakce.

Oprava: Na str. 358 pod horopisným výkresem schází následující vysvětlení: A —— útvar kamen-
ného uhlí. B = červený pískovec.. C = křidový pískovec. D — opuka.

Tiskem Bedřicha Rohlička v Praze 1855.
„Reč T-W

Joooybe e A BÝKO ra

Tab.ll.

Do:=

Oncopteris Nettwall

Kamernt

no děišů

Tab. 1.

Alsophilina Kaunician

a

Dorrm

Tab.ll.

Oncopteris Nettwalli.

Do

ha

Tab. 5. : “ '

2 IM .

a

W

A

P

3.

+
kite
D

<

Vah. S.

od 3)

1 PON
| My VÁ |

VZ

BABITA

M

"»|yonyj J18U N ejeys PUuodey ©

nh SS SN sype

jOZem AE- DU XSL
= zeny

(© DIU|LG ad

VÁ UNAVEVZAVCY SŠ ROA SSM L

1 T990

'ojyonY) 918W N ejeys PuodeA

eABILA

A SY STU 6

ANSVY V 1

|

|

Z

SZ

NÍ

OM a « ZD jo. o z X5" W 2
m . =
3 T

* Ď

E

»MOT 20V"

m 0

úz

i

= EEE “

—
C7

sax s.

o o
séS
DO

n
Be
0968

©
z
zá 50s

©
©
0, k
ce
© ©
©

= JA
=
09

ee“

609 an :
+ 300. Kamenotisk I Habéba. v. Praze,

(©
n n)

Né
a fl

6 (l

JAM JÁ, VidU.

lila PVA
S VK NOVÁ DS

Una

čá
" al l

. x Jad
,

C var kř idový:

C půskover.

I útvar jmrový:
== ViMice.

M

I
|
|

le.

70. zeměpisné mi

Zátoka
v jecká , bě

Omišalí KORNCÍ
IS'TRIA 5 E SN
(ž rhlanke * 3
Froda Bilikoran P A
l)
jsr

EI var křídový:

CI jskovee.

CE údvar, „jmrový| |
Ben
A EZ řidlie. |
d

jn, vl lo)

s Českou ně

. 19 Da] i Ve +

py 2 „ŠK (Krk vin k

< (jí E pnike a
Krk

Š
4

$

' : p“ DN a ah Fine
„8 RI7 2 "o Co

= v = =-

M U a B
z jen

SS nice s

Nyrd iezcro s nr
bÝ i M ln ph iko
=

šicí ra G
seně Jerie

adí = 5
LL Gn

Vrejazník: 6 A = PG "lo 2
f „M » de: = =
23 T

pov
> dik

ey aĎ

Úné Višvki
Děbcla

==

Snšak :
“ ? (Senstgo) Skaize = = Ro

1, Min

ý A če VE čet jm A 1 E

ú = = Bemj u
© n O
8 =W sriněk a Z

aw“

PE : Bd
o

(Živa,č. 4 x.4853) ň Vyljan“
ne 3: Mesanj > = S

s

JVM a

čáno o
O Z Bo
E Aj

ze YELeBIT. IX

KV ok pda E Y dAR

. v

A 4 i
+ +
fe :
t i
i n
, “
: *
vů ň
: /
;
: Ň
“
s
.
*
'
.
"
“
i
, >
' DC

: >= n mé
: “ s, „7 S ač
p orná : É 1 A ko 5
. = ně — , " =
* "i * hi .“
5 ny ho 8 P + + na“