(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Zivot Jana Amosa Komenského : na oslavu trísetleté památky jeho narození"

Digitized by the Internet Archive 
in 2011 with funding from 
The Library of Congress 



http://www.archive.org/details/zivotjanaamosakoOOzoub 




Aow dítmuvnttyí 



riskem J. Otly » Pra; 



ŽIVOT 

JANA AMOSA KOMENSKÉHO. 



NA OSLAVU 



TŘÍSETLETÉ PAMÁTKY JEHO NAROZENÍ 



SEPSAL 



FR/J. ZOUBEK. 



VYDÁNO Z POZŮSTALOSTI SPISOVATELOVY 

PÉČÍ 
»BESEDY UČITELSKÉ BUDČE« NA SMÍCHOVĚ. 

K TISKU UPRAVIL 

D R - JAN V. NOVÁK. 



V PRAZE 

KNIHTISKÁRNA J. OTTO NAKLADATELSTVÍ 
I892. 



L3 +7£ 



VEŠKERA PRAVÁ VYHRAZENA. 



1 O/l 6 o 



v. 






\ 

XJ 





z/yCi^^>c^^p 



Tiskem J. Otty v Praze. 



PROSLOV. 



Život Jana Amosa Komenského, r. 1871 Fr. J. Zoubkem při pří- 
ležitosti dvousté ročnice úmrtí našeho arciučitele vydaný, byl v krátkém čase 
rozebrán. Avšak Zoubek nechtěl vydati týž spis podruhé, nýbrž střádal nově 
odhalená data, aby mohl sepsati nový zevrubný životopis Komenského, jejž 
zamýšlel vydati na oslavu SOOleté památky jeho narození. V posledním roce 
svého života, sklíčen jsa chorobou, Zoubek toužil jen po malém zotavení, aby 
práci započatou mohl dokončiti. Bohužel, radosti té se nedočkal, ačkoli k do- 
končení díla mnoho již nescházelo. Mělť Zoubek již k tisku úplně připrave- 
ného rukopisu 162 půlarchy čili (348 kvartových stran, což historicky sahá až 
po Komenského pobyt v Elblagu roku 1642. Mimo to byl v pozůstalosti 
Zoubkově nalezen výtisk životopisu r. 1871 vydaného, jenž jest mnoha sty 
historických poznámek popsán a interfoliován. Vzácná tato práce byla s ji- 
nými literárními jeho pozůstalostmi odevzdána pod ochranu král. Českého 
Musea. 

Aby výsledky Zoubkova badání o Komenském byly k obecnému pro- 
spěchu, » Beseda učitelská Budeč« na Smíchově přičinila se, aby poslední tato 
práce Zoubkova vyšla tiskem, a to na oslavu 300ých narozenin J. Amosa 
Komenského, jakož bylo v úmyslu auktorově. Pan J. Zoubek, bratr a dědic 
zvěčnělého auktora, ochotně k tomu dal své svolení, král. České Museum 
práci k opisu laskavě zapůjčilo, pan proí. dr. J. V. Novák ochotně se uvolil 
dílo redigovati, nehotovou část na základě materiálu Zoubkova spracovati a 
k tisku připraviti. 

Nakladatelství p. J. Otty nešetřilo nákladu, aby dílo důstojně bylo vy- 
praveno. Tak dosaženo, že Zoubkova snaha, podati obraz o životě Komenského 
co možná nejzevrubnější a nejúplnější, skutkem učiněna. 

V jubilejním roce 1892. 

Za výbor „Besedy učitelské Budce" na Smíchově 

J. Vildvald, 

t. č. předseda. 



PŘEDMLUVA. 

r 

Ukol vydavatele tohoto životopisu byl dvojí: jednak do tisku připraviti 
část první uchystanou, jednak přistrojiti část druhou aspoň poněkud souměrně 
k části prvé. 

Aby tak dostál úkolu svému v díle již hotovém, pokládal za svou po- 
vinnost nezměniti tu nic, ačkoli novým badáním těchto let nejedná významná 
událost v životě Komenského opět na jisto postavena, jak se ukáže, až zúplna 
vydán bude životopis Jos Smahy a jak patrno již i z vydaného životopisu 
Dra. J. Kvacsaly. Odtud doplní si data nově zjištěná, komu na nich záleží. 

V části nehotové připojil k poznámkám hojně v rukopise zachovaným 
zvláště rozbory děl Komenského, řídě se v tom příkladem Zoubkovým jak 
v díle prvním, tak i v jednotlivých článcích porůznu vydaných. Vypadla-li 
tato část jen poněkud přiměřeně k části od spisovatele samého vypracované, 
pořadatel pokládá svůj úkol za vyplněný, jinak omlouvá se nedostatkem času 
a tu onde i nedostatkem pramenů, jichž při každém díle Komenského na 
snadč neměl. 

Bibliografie vzadu přidána rovněž v intencích spisovatelových, jenž k ní 
hojně nových poznámek a oprav již připojeno měl. 

Ze pro doplňky její a též jinde užil hlavně životopisu Kvacsalova a biblio- 
grafie Jos. Múllera v Monatshefte der Comenius-Gesellschaft, I, 1, tímto zároveň 
dosvědčuje. 

V PRAZE, ve výroční den úmrtí J. A. Komenského r. 1892. 

Dr. Jan V. Novák. 



Komenského mládí a studia, první působení 
a první utrpení. 

(L. 1592—1622.) 

»í\odem Moravan, jazykem Čech, povoláním bohoslovech Komenský byl, 
jakž vyznal (dne 1. m. ledna 1657) v Amsterodame, posledním útočišti svého 
života. * 

1. Jan Komenský spatřil světlo boží dne 28. m. března 1592, sto let po 
objevení nového světa, on pak ze zvláštního daru božího světu ukázal způsob 
nový, » dotud nebývalý-, kterak by přirozeně, snadně i na jisto národ jeho 
i všichni národové pokolení lidského rovnou měrou byli vzděláni a osvíceni 
i k blaženosti pod nebem a na nebi přivedeni. 

2. Jan Komenský narodil se v Nivnici, městečku panství někdy Ostrov- 
ského, blíže Brodu Uherského na Moravě. Janův otec Martin, prvé v Komně 
usedlý a pro ustálenost jmen statkův utkvělých urbáři, po nichž úroky a jiné 
platy byly vybírány, nejspíše Miliika nazývaný, koupiv jeden ze tří mlýnův 
u Nivnice, pro velikou příjmení osobních proměnlivost jakožto z Komny pří- 
chozí, náš pak Komenský přezván byl po otci, nikoli po Komně. Brzy Martin 
přestěhoval se do Brodu Uherského, kdež zemřel 1. 1602. U prostřed hřbitova 
vedle kaplice pochovány byly vedle otce matka Anna s dcerami Ludmilou 
a Zuzanou. Synu Janovi prozřetelnost božská delšího nežli dědovi a otci po- 
přála živobytí — živobytí strastného a neúnavného, vyvolivši jej k věcem 
velkým a spasitelným, z nichž vzešla jménu jeho sláva nesmrtelná. 

3. Za dřívějších i novějších let Komnu za rodiště Komenského vyhlašovali, 
jako by o někdejší nestálosti příjmení i mezi bratřími stavu městského a sel- 
ského nevěděli. Od nepaměti zapisovalo neboli immátrikulovalo se jméno a ro- 
diště žákovo. Komenský pak při immatrikulaci v Herborně a Heidelberce 
přihlásil se, že pochází z Nivnice — buď by tedy nevěděl, kde se narodil, 
nebo by své rodiště zapíral. Jednou za živobytí svého Komenský užil také 



' V dedikací her školních (Schola ludus), vevázané v dílu III. Opp. did. mezi sloup- 
cem 830 a 831. — Podobně Palacký v předmluvě k Děj. I.: »Jsa rodem Moravan, jsem 
národem Čech.« 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 1 



pseudonymu (1644) Huldricus de Neufeld, což také Nivnici 2 znamená. — Komen- 
ský narodiv se v Jednotě bratrské, která o praktické domácí vzdělání náboženské 



2 G. H. Rieger (Alte u. neuere bóhm. Bruder 1734 — 1740, str. 720) dobré zprávy maje, 
Nivnici rodištěm Komenského pokládá; po něm Palacký v Č. Č. M. 1829. Ceroni zmiňuje 
se o podpisu Johan Amos e Marcomannis Nivnicensis. L. 1650 Komenský pod řečí »0 vzdě- 
lávání vtipu«, již měl v Uhrách (Opp. did. III, 72) podepsal se Hunnobrodensis Moravus, 
jistě nikoli bez bolesti narážeje na blízké město pohraničně, jaké to pravdy vzdělavatelné 
přáno mu vykládati sousedům uherským, odepřeno rodákům a krajanům. Povzdechnut! 
to ovšem blízkým rodištěm z Nivnice od Brodu nedaleko vzdálené. 

J. A. Gindely (Č. Č. M. 1860, 511) otiskl Komenského vlastnoruční zápisku o rodině, 
odpočívající prostřed hřbitova v Uh. Brodě, což bylo příčinou, že jsme i my (r. 1871) na 
chvíli Uh Brod nedůvodně rodištěm Komenského byli pokládali Bruckerovi IV. pars 
I, 628) jest Přerov rodištěm Komenského bez příčiny. Středovského, Pěšinu, Pelzla, Thama 
a m. j. Komna ves jménem svedla, že jim stala se rodištěm Komenského, ačkoliv z Komny 
pocházel toliko otec. Že Komenského otec v Komně jmenoval se Milička, již B. Dudík 
(Forschungen in Schweden 1850, 231), znal a novější doby často bylo opakováno. Pro 
velikou oblíbenost v mluvě české mužských jmen zdrobnělých a spojované s nimi kon- 
covky a může odvozen býti od Milice, ovšem nevím kterého. 

Comenius polatinštěné jméno jest dle obyčeje starých učenců. Neušlo šťastně bystřej- 
ších badatelů (i v Cechách jednou důmyslnost ta na jevo probřeskla bez povšimnutí a bez 
účinku), že Comenius čteme a slyšíme vlastně místo Comnenius, a »Real-Encyklopaedie 
d. Erziehungswesens nach katholischen Principien« od farářů dra. Herm. Rollfussa a 
dra. Adolfa Pfistera, v Mohuči 1874, 2. vyd , líčení své Komenského od článku Comenius 
k záhlaví Comnenius odkazuje, jakž nejmenoval se z paedagogů nikdo. 

Bernart Comenius, jehož v univ. knihovně pražské vyhledal J. Hanuš, docela jiný 
jest, nežli náš Komenský. Před letnicemi v městě Erasmově (v Rotterodamě) 163!) před- 
mluvu napsal k vydání druhému spisu politického (4°, 85), skládaného latinou hollandskou, 
od našeho Komenského zcela rozdílnou, jehož obsah i směr ukazuje plný jeho nápis: 

Prodromus exequiarum funestae pacificationis Pragensis : Nec non Gustavus, Fride- 
ricus et Landgravius redivivi, pro religione et regione protestantes et remonstrantes, 
pacificationem Pragensem neque antehac a Protestantibus imperii Statibus in genere, nec 
hodie a celsiss. d. vidua Casselana in specie, quin imo ne ab ipsis quidem romano-catho- 
licis ordinibus bona conscientia vel apparente saltem aliquo cujuscunque partis ecclesiae, 
politiae aut privato cujusquam commodo acceptari potuisse vel adhuc posse : ubi sparsim 
praedictae pacificationis flores insigniores Christiana sobrietate carpuntur et praesens peri- 
culosissimus Europae status ob oculos ponitur autore Rernhardo Comenio. — Dionys. 
Halicarn. Aeterna quadam naturae lege, nunquam intermoritura deeretum est, ut impéria 
ab injustis possessoribus ad justos transferantur. 

Připsáno Ludvíku XIII., Kristině a poručníkům jejím, Karlu Ludvíkovi, falckrabí rýn- 
skému, stavům belgickým, Am Alžb., kněžně hesso-kasselské, vdově hraběnce hannavské. 
Gryphius (Apparatus sivé dissertatio isagogica de seriptoribus historiam seculi XVII. 
illustrantibus. Lips. 1710) jméno to za smyšlené má (sub quo nomine alium quendam latere 
credo), ale nevíme, kterého příjmení jest zlatinštěním nebo od kterého místa odvozením. 
Za posledních let pátralo se velmi pilně mezi starými lidmi po rodišti Komenského v Niv- 
nici (Criigern Com. als Theolog 1881 na zač.) zvláště pak v Komně (Časop. Musea Olom. 
1884, což otiskl Dr. Fr. Kadlčík ve svém Brandejse nad Orlicí 1886. i 

Avšak Nivnice nepopiratelně jest rodištěm Komenského. [V době nejnovější archiv 
uherskobrodský za tím účelem propátrali učitelé L. A. Hrazděra a J. Kučera; dospěli sice 
k výsledkům zajímavým, pokud se týče zpráv o rodině Komenského, však tvrzení o Niv- 
nici jako rodišti Komenského nevyvrátili. (Viz Čas Mus. Olom 1891, Čas. Mat. Mor. 1S92, 
O jméně a rodišti J. A. Komenského, Brno 1891). Rovněž nelze ještě úplně vyvrátiti mí- 
nění o příjmení Komenského.] 



velmi přísně, o učenost pak méně dbala, tak že Bratří statečněji uměli víru 
vyznávati, nežli hájiti (hned z počátku Jednoty o ní na potupu bylo roztrou- 
šeno, kdo se do ní dá, že ihned prý umí čísti — což není samo sebou\ jistě 
že naučil se brzy čísti, když veřejná i domácí pobožnost záležela v neúnavném 
čítáni a vykládání písem svatých a nábožných písní. 

4. Ze zmínky o několika poručnících místo jednoho Palacký soudí o větší 
zámožnosti a přednějším společenském postavení rodiny Komenského, a to 
nikoli mezi Bratřími, mezi nimiž byla rovnost a bratrství, než ve společnosti 
občanské. 3 

5. Po smrti matčině k sestře otcově dán byl do Strážnice, kdež chodil 
půl druhého roku do školy do starého zboru (1604 — 1605), naučiv se prý 
v Brodě Uherském dříve abecedě s Mikulášem Drabikem, váženého konšela 
strážnického synem, o pět let starším. Po Strážnici Komenskému bylo třináct 
let. Čím potom se zabýval ? Vším a ničím, jako sirotek jsa bez rady a pokynutí. 
Bystrý, čilý jeho duch těkal sem a tam nevěda, na čem by utkvěl. O Ko- 
menském mladší Bohuslav Balbín dí, že byl Moravan, avšak v Cechách vy- 
chovaný, Wengierski pak, přítel z Lešna polského, píše, že byl vycvičen ve 
vlasti a v cizině. 

6. Trpce Komenský naříká na mořená a zmařená léta svého mládí, 
jehož tím více želel, protože jsa dospělejšího již rozumu teprve na studia se 
dostal a jejich prázdnotě tím lépe porozuměl. V latinském přepracování Di- 
daktiky 4 Komenský- na mládí své takto touží a naříká: » Tolik nás jest, kolik 
nás vyšlo ze škol i akademií, sotva stínem pravější učenosti natřených! 
Z mnohých tisíců i já jeden jsem, človíček ubohý, jemuž jaro nejlíbeznější 
celého života, kvetoucí léta mladosti tretami školskými ztrávená zahynula. 
Ach, kolikrát mně, když mi bylo dáno lépe prohlédnouti, vzpomínka ztrace- 
ného věku z prsou vzdechy, z očí slzy, ze srdce bol vyrazila. Ach, kolikráte 
bol ten přinutil mě, že zvolal jsem : 

Byť mi Bůh má pominulá 
navrátil léta zhynulá !« 

V »Předchůdci vševědy« 5 ne toliko na špatné a převrácené školy žaluje, 
než i na to, že k nim pozdě byl obrácen od póručníků. Žaloba jest v tato 
slova: »Dvacátý nyní ubíhá rok od toho času, kdy jsem já po prvé pocítil 
touhy i ostnů proti nesnadnosti prací literních hledati léku, a to příčinou ne- 
šťastnosti své, jež urvala mi, ach skoro všecka léta mládenectví mého. Nebo 
hned jako pachole obou rodičů jsa zbaven, póručníků nedbalostí tak jsem byl 
zanedbán, že teprve šestnáctého roku věku mého (1608) dostalo se mi po- 
čátků latinských okusiti. Avšak dobrotivosti boží bylo důkazem, že okus ten 
přirozené touhy žízeň tak roznítil, že od té chvíle neustával jsem snažiti se 
a usilovati, kterak by škoda ztracené mladosti byla nahrazena a již ne při 
mně toliko, než i při jiných. Nebo zželelo se mi zároveň i osudu jiných, 



3 Monatschrift d. vaterl. Mus. 1829. 

1 Didactica Magna XI, 13. 

5 Předchůdce vševědy, česky 1879. str. 53, § 97. 



svláštč v národě man, v pěstování literního umění trochu liknavém ! Často 
tedy opravdově na mysli přemítal jsem, jak by co možná nejvíce lidí netoliko 
k milování svobodných studií bylo probuzeno, než i jakým nákladů a prací 
ukrácením by školy byly otevřeny, v nichž by mládež methodou snadnější 
k znamenitému prospěchu v učenosti mohla býti přivedena. « (Vyznání to 
k létu 1635 náleží.) 

7. I léta 1648 6 bolestně toho želí, že nedostalo se mu lepšího vzdělání, 
louče pak se 1. 1657 se spisy svými didaktickými a jako ruka na rozcestí 
(Mercurius vialis) jiným chtěje sám ukázati cestu, kam nemohl sám, povzdechl 
si, »že nepřeje si nic jiného, než aby, možná-li, lépe vedlo se školám a mlá- 
deži, nežli vedlo se za času mého mně*. 

8. Nemilé ty upomínky na zmařenou mladost i na nechutné vyučování 
latině, která za humanistů byla základem vší učenosti, dle dotčených hořeních 
dvou svědectví škol v Cechách se týkají, ač nevíme kterých. 6 * 

»Kdo Donatem úst si nepropIáchl,« jak říkali, za sprostého, jinak za laika 
pokládán byl — a jaké to trní a hloží v knížce Donatově, za v pravdě zlatou 
velebené, jež otázkami i odpovědmi mluvnickými mladou mysl děsí a odpuzuje. 
Nevýslovná ta trýzeň mluvnicí latinskou zvláště myslem a vtipům svěžejším, 
pružnějším a svižnějším způsobená jako rána otevřená bolela a pálila, dokud 
jí poněkud nezacelil Komenský prvním literárním pokusem o snadnější pra- 
vidla mluvnická (viz spisů č. 3.). Na vzdělání věcné tehdáž nikdo nepomýšlel. 

V Praze sotva, kde teprve kaple Betlémská přešla v držení Bratří, odkudž 
mládež byla posílána do Karolina, kdež od r. 1604 opět živořily classes, 
1. 1597 zřízené, aby byly vzorem školám partikulárným po krajích, ale pro 
chudobu a nepořádek za nimi zůstávaly; přece ani 1. 1608, když daly se 
přípravy usilovné k vymožení majestátu na svobodu náboženství, vztahující se 
i na Bratří, konfessí českou s evangelíky zevnitřně sblížené, nic by bylo ne- 
překáželo mladíku bratrskému, » kdyby v těch klassích nebo jinde v Praze 
chtěl býti vyučován «. 

9. Od r. 1849 přátelé literatury české původní sepsání české Didaktiky 
v rukou mají: kolik od té doby zachvělo se jich a zatřáslo nad bídným stavem 
škol v Cechách a nad duševní zmalátnělostí, pohromy bělohorské příčiny nej- 
vlastnější! Mnohým snad Komenský posud jest jen » vzorem slohu prosto- 
národního «, jazykem blízký velebenému Veleslavínovu » zlatému věku*, jehož 
jalovou, ač velmi zvučnou češtinu humanistickou bezprostředností, prostotou 
a původností myšlének přeletuje o celé věky ! Za 25 let pilného zkoumání 
veškerých chval školství předbělohorského, jež bych z toho srdce rozmnožil, 
nežli jim vlásku zkřivil, přesvědčil jsem se, že Komenský nemohl celému 
souvěkému národu tak důtklivě lháti v tvář, co o školách jeho pronáší s bolestí 
nejsrdečnější. Dle Pavla Stránského zvláště města dbala o školy se vzornou 
pečlivostí a měla o nich tytýž myšlení nejvelebnější a nejvznešenější, a přece 
nedočkali se ani Hradečtí škol, nad nimiž by nebylo zplakati. Neúnavný Martin 
Bacháček, kde co bylo možná, universitě podřídil a v přísnou poslušnost uvedl, 



Meth. ling. XXIX, 5. — [ 6 * Šmaha dokazuje to o Přerovu Mor.] 



5 

avšak kromě Sturmových tabulek deklinačních školám více potřebí bylo. — 
Zpuchřelé a shnilé bylo všecko, ne toliko střecha nad Karolinem ! Vyvratiž 
konečně někdo nářky Komenského v č. Didaktice kap. 1 1., zvláště pak v kap. 29, 
nemoha pak zašlým školám již pomoci, pomáhej nynějším pomocí Komenského. 
Nikdy nebude pozdě. 

10. Zatím pak, prosím, nezapomeň na Jeremiášův pláč Komenského: 
tZ našich škol (hanba se přiznati! pravdu však vyznati i svědomí i přítomné 
předsevzetí nutí) řídko kdo začátky nějaké podstatné vynášel. Na čtenářství 
a písařství mládež naše vynakládala svá školská léta a na kouštěk při tom vokální 
muziky a arithmetiky. Uchytil-li kdo drobet latiny neb němčiny, to za zvláštní 
kořist měl, a v tom věk mladosti strávě, dále a výše někam jíti neměl kdy 
a nevěděl kudy, ba ani nerozuměl, že se jíti můž někam výše . . .« — » Předešlých 
let nad jiné špatněji školami opatřeni byvše, mimo jiné národy v stínu jsme stáli, 
a skrze to u cizích v pohrdání a posměchu byli, i úštipky rozličné snášeli, 
a ne bez příčiny. Nebo nejen jsme žádných slavných scribentů (spisovatelů), 
kteříž by lukubracími svými svět osvěcovati pomáhali, neměli ; ale ani k domácím 
potřebám lidí dosti nebylo, k legacím a úřadům, v politii (politice) i církvi. 
Protož přišla-li jaká potřeba, k cizím jsme se obraceli, je do země vábili, penězi 
přeplacovali, s svou a celého národu hanbou, nýbrž škodou. Nebo cizí se mezi 
námi osazovali, sebe a ne nás vzdělávali, nás i jazyk náš zastěňovali, nýbrž 
tlačili. 'Naši mezitím vtipové, při mnohých nad cizí oněchno jadrnější, zavozovali 
se do marností, lhostejností, bujností, zahálek a neřádů rozličných, že vzpome- 
nouti na to, čím panstvo naše, rytířstvo naše, městský i sedlský lid náš čas 
trávívali, hrůza mne podjímá. . A tím co způsobeno ř To, co vidíme. Přišly na 
nás hlavy rozum nosící; Hišpáni, Vlaši i jiní; přemudrovali nás, potlačili nás, 
rozptýlili nás, poplenili nás, protože jsme byli jako na onen čas Jeruzalém, 
holí a podpor svých, to jest reků udatných, mužů válečných, soudců a proroků, 
mudrců a rádců vtipných a výmluvných nemající. A kdyby Hospodin zástupů 
nebyl odjinud zavolal udatných reků svých, které sobě jako vypulerované střely byl 
přihotovil a v toulu svém složil, byli bychom v potlačení a pošlapání zůstali 
na věky ! — A i tak, ač Bůh rozptýlil vichrem svým nepřátely naše, my však 
zůstali jsme jako boudka v zahradě tykvové; pustota ještě dobrých řádů tlačí 
nás. — Odkud to vše ? jediné že jsme dobrého mládeže cvičení neměli, aby lidí 
k osazování obojího regimentu hodných dostatek byl; a neopatříme-li sobě 
toho, jisti buďme, že k stálému pokoji a bezpečnosti svých věcí my ani potom- 
kové nepřijdeme. « 

1 1 . U kterého Bratra staršího ve službě byl, nevíme. Od něho také určen 
a připravován byl po domácku pro službu církevní. Tenkráte (1608) také přešel 
do škol latinských, a jako žáku neboli akolutlwvi dáno mu bylo (ač není 
známo, v které synodě) jméno Amos, jakž dle Lasického v Jednotě byl obyčej. 
Jménem takovým naznačen býti měl dle jevících se schopností a vůle tušený 
pacholete směr a snažení příštího jeho živobytí. 7 



7 [Však J. Kučera našel v archive Uherskobrodském (dle »Nových zpráv životop. 
o J. A. Komenském« Čas. vlast. mas. olom. 1891, str. (51 nn ), že po Martinu Komenském 
r. 1604 zbyli Markéta a Amos Komenský.] 



1 2. A nebyl Amos náš, dí Criegern (na str. 9.) 8 třetímu z dvanácti 
menších proroků (okolo r. 790 př. Kr.) nepodoben. Dospěv věkem stal se 
» mužem prorokem*, jak jej nazval Raumer, neohroženě odkrývajícím vady 
a nedostatky školské, vědecké, náboženské a společenské, pevně věřícím 
v obnovení stánku církve boží a v sebrání národů rozptýlených pod korouhví 
evangelia Kristova. Jako pachole vychován jsa v rodině Jednoty bratrské, 
která po zničení Táborů vyrostla z volných jednot náboženských a spasení 
duše dbalých opravdově, jako strom z kořenů, jako řeka z pramenů se sbírá 
(1457.), zakládajíc se na víře prosté, zdokonal o vatelné, nikoli hádáním, než 
skutky vyznávané, bližší později kalvincům reformovaným nežli luteránům, 
-jádru církve české*, » v pravdě svatého mučeníka Husi potomkyni«, vychován 
byl prostě, p"ísně, přirozeně, v bázni boží a v kázni bratrské, ve vroucí nábož- 
nosti, poslušnosti a šetrnosti k rodičům a starším Jednoty, s myslí odvrácenou 
od světa, obrácenou do světa a k Bohu. Býti »z kázně bratrské i (e fratrum 
disciplina) příslovím muže řádného a praktického znamenalo, a takovým byl 
po celé své živobytí. 

13. Akademii pražské, zchudlé hmotně i duševně, kališnické jménem, 
luteránské duchem, Bratří dávno vyhýbali se. Tak ani Komenský nedovršil 
studií svých v Praze, než v Hcrbornc v Nassavsku, kdež byl zapsán dne 30. m. 
března r. 1611, a v Heidelberce, onde jakožto Jan Amos Niwnizensis, tuto 
jakožto Jan Amos Nivanus. 

14. Johannea herbornská otevřená z jara 1584 Janem Starším, hrabětem 
z Oranie, pro šíření ryzího reformovaného učení, pro dobrý řád a kázeň, 
pobožnost a pracovitost duchu bratrskému byla příbuznější, nežli akademie 
luteránská ve Vittemberce, hýřivostí, nevázaností a nedbalostí mládeže pověstná. 
Johannea záležela ze šesti tříd a čtyř fakult, mezi nimiž theologická byla nej- 
přednější. Bohosloví učili tři učitelé ; jeden vykládal část bible, druhý (farář) učil 
bohosloví praktickému, maje zvláště zření k učením bludným, třetí čítal o dog- 
matice a míval cvičení v jazyku hebrejském i v běžném čtení bible. Všickni 
tři učili kázati a vyvraceti jinověrce. O třech hodinách odpoledne každé neděle 
tři vyšší třídy gymnasia mívaly cvičení biblická, všecky fakulty každé neděle 
disputace veřejné, bohoslovci pak dvakráte za týden kázání veřejná. Kromě 
nauk vyučováno bylo musice, šermířství, jízdě, jazyku francouzskému a vlašskému. 
Akademie měla tiskárnu, pro niž každý učitel každého roku něco sepsati byl 
povinnován. Jedna věc v Herborně nelíbila se Bratřím, zvyklým rovnosti : mládež, 
která scházela se tam ze všech zemí evropských — 1. 1 005 bylo tam 1 6 hrabat 
říšských a 50 jiných šlechticů - - rozdělena byla na tři skupiny, dostávajíc 
k obědu více nebo méně jídel, více-li nebo méně platil. Od 1. 1596 přicházeli 
do Hcrborna také Cechové; Komenský přišel za rektora Volfganga Ficina. 9 

15. Činnost bohoslovců heidelberských byla Bratřím dávno velmi dobře 
pinnlniiia nejenom katechismem heidelberským, než i pro bývalá poselství 
k Bratřím v. Heidelberka. Církve evangelické zajisté, zřekše se v kusech víry 

■ //. /•'. kom Criegern, J. A. Comenius als Theolog. 
» DuSek v Orloji (kalendáři) lb?^ 7—19. 



auktority římské a za jedinou auktoritu písmo postavivše, v řádu a kázni od 
mocností světských všelijak byly určovány a obmezovány. Jako pak Calvin 
(1. 1533) Bratřím byl povděčen, že mu vzorem byli ve spořádání církve že- 
nevské, 10 tak bohoslovci heidelberští, když kurfiřt Fridrich církev svou chtěl 
uvésti v lepší řád, ' ' dvakráte poslali k Bratřím do Cech, aby na místě spatřili 
celé jich církevní zřízení. » Nemohu říci, « Olevinus psal dne 0. m. září 1574, 
»jak vysoce vážím si díla Páně, jež ne toliko počal v církvích vašich, než i po 
tolik let dokonává.* 12 Biblí čtyřjazyčná Benedicta Arty Montana, 1. 1572 
v Antverpách vydaná, a překlad latinský Frant. Junia a Imanuela Tremella, 
brzy potom v Heidelberce vytištěný, byly příčinou, že bohoslovci bratrští z pů- 
vodních jazyků na jazyk český vyložili písmo sv. a dali literatuře biblí kra- 
lickou šestidílnou. I o heidelberské akademii (založené Ruprechtem I. 1. 1386) 
šla dobrá pověst, a Hubert Languetus, poslanec kurfiřta saského, psal dne 
10. m. ledna 1. 1574, že v ní byla lepší kázeň nežli ve Vitemberce. 13 

1(5. S Komenským studovali v Herborně dvě hrabata polská z Ostro- 
roga, když pak tam docházel Komenský, odcházel Mencelius, s nímž později 
svedla jej v Sprottavě proroctví Kotterova. V Heidelberce před 1. 1598 La- 
dislav Velen z Žerotína byl na studiích; tam také Hynconius 1. 1G12 zavedl 
mladého Jetřicha z Žerotína ke kurfiřtu Fridrichu V., později na čas králi če- 
skému, u něhož pan Karel z Žerotína měl mnoho známých, jakož i při dvoře 
anglickém. Fridrich V., svěřiv jej péči Jana Albrechta z Solmsu a hofmistru 
svému z Schónbergu, v zámku příbytek mu vykázal.' 4 Nebyl tedy Komenský 
v Heidelberce z Moravy sám. 

17. » Pamatuji se, jakých strastí jsme pocítili v slovnících, když před 
nás házena slova, řečení a přísloví na hromadu naházená, a v mluvnici řecké 
hned po alfabetě rozdíly nářečí a t. d. a my ubozí, nevědouce naprosto, co 
se děje, byli jsme celí ohromeni a zaraženi. « ' 5 I na bezměthodnost tedy aka- 
demií německých smutná upomínka! Že Komenský ve věcech filosofických, 
theologických, jazykových i ve věcech jiných vědomostí dosáhl hned za 
mládí obratnosti neobyčejné a samostatné, všecky jeho spisy dosvědčují. Že za- 
býval se také v Heidelberce livézdářstvím, toho důkazem je, že 1 1(314 dne 
17. m. ledna původní rukopis Koprníkova arcidíla koupil za slušnou cenu 
od vdovy po Jak. Christmannovi (jemuž náležel rukopis ten od 19. pros. 
1. 1613. — Kom. podepsán tu Nivanus; rukopis ten nyní v knihovně Nostické 



10 Calvinův list v Č. Č. M., 188.-!, 5 9 v pozn. 

11 V Heidelberce reformací počala 1. 1516. Katechismus heidelberský vyšel 1562. 

12 Eccles. slavon. historiola. 

13 Minus est ibi licentiae quam Vitteberyae. Gindely, Gesch. d. bohm. Briider, II., 175., 
Anm. 142. 

14 Karla St. z Žerotína listové psaní jazykem českým, III., 101., 113., 118., 119. O Ladi- 
slavu Velenovi z Žerotína dovídáme se z listu p. Karla St. z Žerotína ze dne 18. m. srpna 
1618, jímž poroučí témuž kurfiřtu Fridrichovi pacholátka ijunge Knaben) téhož p. Ladi- 
slava Velena na vychování k němu do Heidelberka poslaná, v němž klade se, že otec 
jich Lad. Vel. »vor ein etlich und zwanzig Jahren« u strýců Fridricha V. v Heidelberce 
byl vychován. Chlumecký, Carl v. Žerotín II. (Beilagenband) v Brně 1879, 221. 

15 Meth. ling. XI, 27. 



v Menším Městě pražském). Koprník (prý) nové své hvězdářství z důvodův 
optických sestrojil slušně, avšak nedopouštějí to žádným způsobem fysické 
zásady nezvratné pravdy : ,e pročež neuvěřil mu Komenský nikdy, jak při 
» Fysice « dolíčíme. 

18. Komenský, jsa mysli tldivé, vtipu bystrého, obrazivosti živé a do 
poslední chvíle učelivý, odevšad poučení přijímaje a ve svůj smysl a sou- 
stavu obraceje a jim přizpůsobuje, tak že, ať mluví o čemkoli, ať koná cokoli, 
vždy a všude všecko z téže mysli osvícené, z téhož srdce Bohu oddaného 
líbezně a harmonicky řine: hned za studií, co dříve zanedbáno, dohonil, ano 
vnímavostí svou samostatnou v poznávání a pojímání věcí věk svůj předhonil, 
a jsa žákem sám sobě nejlepším mistrem byl.' 7 Pilným rozvážným čtením 
pamčt svou šířil a sílil, a ze všeho výpisky a výňatky prakticky si ukládal, 
tak že mu i v stáří hravě na snadě byly citáty a konkordance biblické i z otců 
církevních i ze spisů starých klassických, ze všelikých historií, z filosofií i ze 
spisů souvěkých. Hned za studií Seneku nad jiné si oblíbil, řídě se jím při 
svých pracích. »Tak hluboce utkvělo mi hned zprvu heslo Senekovo: Mošná-li 

jedním dechem přeskoč tento vrch, že práce své větším dílem s takovým chva- 
tem vykonávám, « napsal o novém létě 1657. 18 

Avšak nechajíce zatím stranou jiné muže, jichž snahy a spisy Komen- 
skému byly ostnem nebo příkladem, aby promluvil si o nich sám na svých 
místech, dotkneme se ihned působení v něho dvou jeho učitelů, životopiscům 
bud neznámého, nebo od nich nepochopeného, nebo i upíraného, jehož stopy 
shledáváme ve všech spisech Komenského, bez něhož mnohým výjevům v ži- 
votě a dílech jeho nelze pravě rozuměti. K němuž přiznal se sám veřejně te- 
prve v posledním spise svém před smrtí tištěnéjři, De zelo sine scientia, 1669: 

19. »Byl jsem žákem nábožného bohoslovce Piscatora (jinde ^učitelem 
milovaným« sluje) a velikého -- ale křesťanského — filosofa Alstedia (hned 
ve Fysice 1633 hlásí se k němu jako k učiteli) po celé dvouletí v letech 1611, 
1612, 1613, od nichž slyšel jsem poprvé o těch církve útěchách, o sabbatu lidu 
božímu zbývajícím, aniž jinému po těch 58 let (1611 — 1669) mohl jsem se na- 
učiti z písem ani odjinud. Ale mlčel jsem veřejně až posud... « 



16 Prodromus § 26. 

" Další běh vědomého a neúnavného života ukáíe, čí posouzení povahy Komen- 
ského pravějží jest, Criegernovo-li (Com. als Theolog, str. 2. 1 nebo Kleinertovo Theolog. 
Studien u. Kritiken, 1878 (seš. I., str. 48.)- Criegern dí: » Velikým učencem jisté byl: nikoli 
myslitelem samostatným, nikoli duchem tvůrčím, avšak mužem vědění encyklopaedického, 
který až do konce života svého s pilností neúnavnou učil se ve všech oborech a mezi 
všemi snahami o vzdělání člověčenstva kladl nejvýše snahy své pansofické, jak je jmeno- 
val; methodikem byl. nemajícím sobě rovného.* Odpor v úsudku tom každý sám si najdeš. 

Kleinert: »Jestiť Komenský (na roli asketické své činnosti literární jako v pracích 
svých didaktických a pansofických) řídký zjev naturelu nejvýše čilého a vnímavého, ka- 
rakteru stále učelivého i stále se vzdělávajícího, uhlazujícího, který však, poprvé vystoupiv, 
předstupuje již se všech stran tak zakulacený a dokonaný, že vztahují se proměny a po- 
kroky jeho skoro všude toliko k formě, nikoli k podstatě duševného jeho bohatství a 
bytosti « 

" Opp. did. IV., 10. 



20. Z toho nade vši pochybnost zřejmo, že Piscator i Alstedius byli 
v Herborně Kom. učitelé, a že jimi přiveden byl k chiliasmu neboli millennarismu, 
t. j. k víře v tisícileté trvání říše Kristovy skrze evangelium. Víra ta Komen- 
skému byla zrcadlem, v němž obrážely se mu události strastného života ; byla 
mu zvláště později pružinou k trpělivosti a činnosti vytrvalé, čím více viděl 
blížiti se počátek té říše. Nikoli nedůvodně tedy G. H. Rieger ,9 Komenského 
náklonnost k proroctvím působení Alstediovu přičítá; chiliasmem zajisté víra 
v zjevení a vidění, hlásající potření nepřátel církve boží, pevně podporována 
byla, utvrzujíc naději ve zlatý věk chiliasmem vykouzlený. 20 

21. Za kosmopolitického humanismu bývalo akademických studií do- 
vršením cestování a býval muž učený všude jako doma. 21 Která města viděl, 
kterých mužů poznal Komenský za krátkého svého cestování, buď sám nebo 
mladého pána moravského provázeje, není povědomo. Ze spatřil 1. 1613 poprvé 
Amsterodam, »perlu měst, okrasu Nizozemí, potěšení Evropy«, po čtyřiceti 
čtyřech letech sám připomíná. 22 

Snad odtud i na moře se pustil. Vrátiv se do Heidelberka roznemohl se, 
potom pak odebral se Prahou pěšky na Moravu. 

22. Že byl jiného ducha syn nežli humanisté, mazlící se s latinou jako 
s panenkou (adamata nympha), jazyky pak národní za nevzdělavatelné a ne- 
ozdobné pokládající, hned za studií ukázal. Napsal o tom 1, 1661 nakladateli 
svému Montanovi: 23 » Nejprve osvědčuji, že latine psáti něco, ovšem pak vy- 
dávati nikdy nebylo úmyslem. Národu toliko mému abych hleděl prospěti 
knihami některými jazykem mateřským složenými, hned jako jinocha pojala 
mne žádost, aniž opustila mne potěch 50 let (1611 — 1661). « 

Že většinou psáti musil latině, toho smutné byly příčiny, pošlé z národu 
českého rozptýlení. 

23. V jiném zajisté světle Komenský spatřoval » zlatý věk« (I, 10). Proto 
dovršuje vzdělání své encyklopaedické, ve všech oborech důkladné a samočinné, 
hojnosti a vlastnosti jazyka českého poznati a literaturu knihami věcnými záso- 
bovati se strojil, aby lid český v ničem nebyl bez rady a poučení. 

" 24. »Přede vším, abych se stal jazyka mocným, « Komenský píše Mon- 
tanovi, »1. 1612 (meškaje v Herborně), ke skládání Pokladnice jazyka českého 
(Thesaurus ling. bohemicae) přikročil jsem, t. j. slovníku nejplnějšího, mluvnice 
zevrubné, úsloví, ozdob a důrazností, přísloví. Sbíraje pak to pečlivě, doufám, 



19 Alte u. neue bohm. Briider, 721. 

20 Criegern (372) upírá, aby tu Alstedius přímo byl působil v Komenského, ano z je- 
diného prý místa v české Didaktice souditi nelze, že by Komenský byl chiliastou. Dalším 
vypravováním jiného nabudeme přesvědčení. 

21 Známo jest Sturmovo o humanistech povědění: »Nikam mezi národy nepřijdeš, 
kde by latinského přítele nenalezl, aby pocestnému cesty neukázal. « 

22 Vdedikaci sebraných svých spisů, napsané 12. Cal.Januar. 1658, tedy drie21.pros. 1657. 
" Epištola ad Petrům Montanum 10. Dec. 1661, 73. Primům autem 'protestor, mihi 

latine aliquid scribendi, nedum edendi, nunquam fuisse consilium. Genti solummodo meae 
ut concinnatis vernaculo sermone libris quibusdam prodesse quaererem, mox juvenem in- 
cesserat libido, nec deseruit per istos 50 annos: ad alia nonnisi occasionibus delatus fui. 



10 

že jsem dokázal toho, čeho nevím, dokázal-li v jazycích obecných někdo. Při- 
čiňoval jsem se zajisté k tomu, aby všecko s latinou bylo souběžné, souladné 
k vyjádření slov, řečení, úsloví, přísloví, povědění s jednostejnou ozdobností 
a důrazností (vlastní vlastně, tropické tropicky, _ starobylé (antiquum) starobyle, 
žertovné žertovně, příslovné příslovně atd.) a to tak, kdyby nejlatinštější který- 
koli spisovatel v mateřského měl bytí převeden, s podobnou ozdobností aby 
mohl býti převeden, a naopak. « 24 

Slovník ten měl zároveň býti vzorem jiným jazykům národním, k jichž 
pěstování a zvelebování Komenský stále vybízel. 

25. » Pojav tedy naděje v jazyka otcovského v jasnost přivedení, jal jsem 
se na to pomýšleti, abych k dílu hlavnímu (opus principále) přistoupil, v němž 
by věci veškery tak sepsané byly vyloženy, aby lidé naši, v kterékoli věci by 
bylo potřebí poučení, doma je míti mohli, jádrem knihoven jsouce opatřeni. 
Amphitheatrum universitatis rerum (Divadlem veškerenstva věcí) nazval jsem je, 
srovnav je v 28 knih.« 

Měla to býti encyklopaedie věcná, soudíc pak dle knihy druhé, hotové, 
avšak ztrávené ohněm r. 1656, zahrnovavší v sobě 125 kapitol, nadepsané 
Naturalia (věci přirozené), domýšleti se lze, že Amphitheatrum mělo v sobě 
obsahovati široké, české vypsání všeho toho, čeho později do Brány jazyků 
bylo položeno vyjmenování (nomenclatura): tedy odbory technické, sociálně a j. 
Theatrum divinum a p. sem nenáležejí. 25 Tak soustavně, prakticky a vědecky 
na zvelebení osvěty, jazyka i literatury mezi Cechy před tím nikdo nepomyslil, 
a bylo by dílo Štítným slavně počaté ve zprostonárodňování nauk jazykem 
národním Komenským i v obor reálií přivedeno, že by viděli nás národové 
»před sebou«, kdyby šťastnější hvězda byla zářila jemu i jeho národu. 

26. Komenský, oddav se bohosloví, oddal se mu cele. Mezi lety 1611 — 1615 
neobyčejné nabyl obratnosti v písmech, jež pronikal srdcem i rozumem v sou- 
vislosti harmonické. Zabral se do Otců, mezi nimiž obliboval si zvláště sv. 
Augustina (Augustinus augustissimus), do apologetův a dějin církevních. Čta 
Filipa Hornaea O pravosti víry křesťanské uvěřiti nemohl, proč by u Sibylí 
měla býti hledána o Kristu svědectví zřetelnější, nežli u proroků israelských, 
tak že klade jej Daniel Zwicker svévolně mezi Sibyllisty. V touž dobu (1615), 
nevíme z jakých příčin, složil již první český spis, O andělích. 20 



Sl Takovými-li pravidly bude říditi se slovník německo-český, jejž chystají na Mo- 
ravě, nemalým dobrodiním a nejlepším »Brusem« jazyka našeho bude. 

s5 Theatrum divinum nečetl ani Ungar, tím méně Adelung, a přece přičítali je Ko- 
menskému. Palacký pak 1. 1820 (Monatschrift, 361) napsal, že složil je Br. Matouš Konečný, 
a » Vlastimil*, svaz. 7. (1842) omyl ten opakuje (v Jirečkově Rukověti I. 382 . 

M V listu k Montanovi (1661) Kom o spisku tom zmínky nečiní, protože již ne- 
srovnával se s jeho obsahem, uvěřiv proroctvím zvláště Drabíkovým. Teprve 1. 1669 
bráně sebe a chiliasmu svého' proti Maresiovi spisem De zelo, dotkl se první té své práce, 
jejíhož jádra teprve odtud poznáváme, jinak nic o ní nevědouce. Píšef tu Kom.: »Pokud 
mne se týče, svědkem jest mi Bůh a svědomí a knížečka O andělích, hned před 51 lety 
(tedy 1. 1615) národním jazykem ode mne sepsaná libellus de angelis, jam ante annos 54 
vernacule a me scriptus), že jsem byl téhož míněn!, jež zastával jsem důvody, že není 
již žádných zjevení; předstírají-li pak se andělská nějaká vidění, sluší je pokládati buď 



11 

27. Vrátiv se 1. 1614 na Moravu, byl 22 let a nemohl hned zřízen býti 
na kněze. Pozván byv moudrým, bohatým a šlechetným ochráncem Jednoty 
bratrské, panem Karlem Starším z Zerotína, nejv. hejtmanem markrabství mo- 
ravského (1608 — 1614), do Přerova, 27 v správu a řízení hlučnější školy bra- 
trské (na Brabance na pravém břehu řeky Bečvy) uvázal se. Jakou reformu 
ve škole té před se vzal Komenský, není povědomo ; že zavedl do ní reálie ze za- 
mýšleného Amphitheatra (I. 21), i ze snah jeho pozdějších domysliti si lze. Pro ve- 
likou tehdáž důležitost jazyka latinského jakožto učeného jazyka obecného, maje 
v čerstvé paměti, jakého učením tím zakusil mozolování, ihned o tom pře- 
mýšlel, kterak vyučovati mu snadněji a jistěji, a sepsal Snadnější mluvnice pra- 
vidla (Facilioris grammaticae praecepta), později (1616) v Praze vytištěná, o nichž 
kromě zprávy Komenského nevíme nic, nežli že byla účinkem spisu Volf- 
ganga Raticha De studiorum rectificanda methodo consilium, jejž Komenský 
v Herborně četl hned po jeho vyjití 1. 1612 i akademiemi jenajskou a gies- 
senskou zvláštním spisem roztroubení, 28 když Komenský pacholatům k studiím 
» cestu měkčí« jal se vyhledávati. 

23. Dne 26. m. dubna 1616 o synodě v Zeravicích Komenský zřízen 
byl na kněžství — zároveň s Mikulášem Drabíkem. 29 »Pastýřem církve (16 16) 
byv učiněn a přinucen pře líčiti a příhody svědomí, sepsal jsem Listové do 
nebe, t. j. chudých utištěných volání do nebe«, knížku 1. 1617 v Olomouci vy- 



za smyšlenky lidské nebo za klamy ďábelské. Že pak o věcech těch jinak později mne 
poučiti zalíbilo se Bohu, měl-liž jsem býti odbojníkem proti vidění nebeskému, jak mluví 
o sobě Pavel v Skut. ap. 26., 19. Nikoli, že bych sám míval nějaká nebeská vidění, než 
že líbilo se Bohu přivésti mě k osobám, které mívaly je, a překonati mě pravdou věcí 
samých i vložiti na mne konečně břímě, abych vydal je. já pak konečně poslechl jsem po 
několikaletém zdráhání a božím mne trestáním. »I v Přídavcích ku »Praxis pietatis« (IV. Roz- 
važování o smrtelnosti člověka ještě mladého) k prvotní své víře o andělích se hlásí; 
»Neposýláš nás k navštívení ani poslů svých, andělů, abychom vždy od nich aspoň o tobě 
slyšeti mohli. Než necháváš nás tu právě samých na světě s těmi nerozumnými tvory, 
s nimiž my obírajíce se, sami rozumnosti pozbýváme, a zastěňcváním jejich tratí se nám 
světlo ku poznání našeho dobrého. « 

27 Přerovští koupili si město své 1. 159tí za 52.000 zl. od pana Jana z Pernštejna. Že 
pak .nebyli městem královským a trh ten nemohl jim býti vložen do desk zemských, zboží 
to prodali panu Fridrichovi z Zerotína, který jim vyplatil 30.000 zl. a sňal s nich velikou 
část břemen na školu, zboř a kostel, propustiv je z mnohých povinností poddanských. 
Vine. Brandl, K. St z Zerotína, Listové psaní jazykem českým, I, ltí7 pozn. 3 Po smrti 
Fridrichově pan Karel Starší dědil zboží přerovské (159»), a Přerov zůstával pod Žerotíny 
od 1. 1595—1690. Nový zboř 1. 1551 Bratřím odevzdán, 1579 rozšířen a povýšen. Pam. X. 
845. L. 1874 v Přerově na Hořejším městě od učitelů moravských Komenskému postaven 
památník díla Seidanova v Praze. 

28 O Ratichovi d! Kom , že v didaktice »nejprvnější led prolomil«. Yytrubovači me- 
thody jeho byli Jach. Jung a Krištof Helvich, zvláště pak Helvich, který prý naléval 
mládeži do hlavy umění, jako na podzim víno do sudu. Dle vyjádření jeho každý prý 
methodou Ratichovou za rok nebo, bylo-li na spěch za půl roku (3—4 hodinami denně) 
mohl naučiti se jazyku cizímu veseleji nežli mateřskému. Raumer, Gesch. d. Paedag. 
(5. vyd. 1877), II, 8 sld 

" Jaroslav Goll v Č. Č. M. 1874 266. 



12 

tištěnou 30 a o níž není známo nic podrobnějšího, tak jako nevíme posud, kde 
byl Komenský nejprve pastýřem církevním. 31 

29. L. 1618 poslán byl do Fulneku k » nejrozkvetlejšímu* zboru bratr- 
skému na Moravě, kamž mladší bratří byli dáváni »na němčinu«, za \ astýře 
církve i za správce školy nedávno tam zřízené. Tu, jak za to máme, prožil 
tři léta nejblaženější svého živobytí. Škola fulnecká (Velká škola) pocházela 
z té doby předbělohorské, kdy závodila mezi sebou města česká i moravská 
v staváii úhledných i nádherných škol. Stála vedle kostela, jsouc o jednom 
patře, a byla Komenskému i žákům milým přebýváním. 

Odtud chodilo se, snad již tenkráte, stromořadím lipovým k hradu, stojí- 
címu dosti vysoko nad městem a úrodným údolím, odkudž je krásný rozhled 
k Ohře, Radhoštu a Tatrám. 

Nedaleko hradu jest lesík březový a bukový, žákovským (Schúlerbúschel) 
zvaný, kam prý Komenský žáky vodíval a je tam učíval, tak že tehdáž již sám 
vykonával skutkem, co později radí v Didaktice: neučiti auktoritou z knih, 
než z věcí, z nebe i země, z dubů a z jedlí se domýšleti, t. j. ať sami zkou- 
mají a ne na cizích toliko zprávách přestávají. Zboř, v němž Komenský 
kázal po němečku, stával na předměstí, a bylo více domů pro sestry a pro 
bratry z doby Komenského ; 32 Komenský byl stádci svému věrným pastýřem 
a ne toliko upřímným rádcem ve věcech spasení, než i zkušeným vůdcem 
ve věcech hospodářských. Času zimního přinésti dal z Uher několik úlů, po- 
stavil je v zahradě za zvonicí a vyučoval včelařství, ve Fulneku prý dotud ne- 
známému. Se včelami ze Slovenska přišla snad i manželka Komenského. 33 

30. Když Bratří fulnečtí k radě Komenského příbytky své ozdobili 
obrazem beránka, říkali jim proto »Lampelbruder«, Komenskému pak pastýř 
beránků, »Lampelhirt«, pro mírnost pak a laskavost svou i k jinověrcům takové 
úcty požíval, že se stalo ve Fulneku příslovím, že nemá žluči pastýř beránků. 
Svědkem vlídnosti té byl prý » vysoce ctěný a v Bohu milovaný pan soused « 
kanovník řeholní Karel Josef Weldemann, muž nerudný a popudlivý, s nímž 
Komenský 1. 1619 časté míval prý rozmlouvání o věcech církevních a časových, 
a to zhusta tak, že odešel Komenský, jakmile měl okoušeti řeholníkovy letory 
horkokrevné, mínění pak své a přesvědčení klidně doma písemně dokončil. 

Dopisů takových německých zachovalo se přepsaných sedm, majících 



30 Zprávy o spisech, není-li jmenován pramen jiný, vyňaty jsou z Kom. autobiblio- 
grafie Epištola od P. Montanum. 

31 J. Beránek v sNástinu života* Kom. při správném vydání české Didaktiky 1871 
poslal Kom. do Olomouce, kde byla tiskárna, v níž Bratří tiskli potají, ale žádný zboř; 
v Dekretech pak bratrských jediná jest zmínka o Olomouci, na str. 163 k r 1545: »Li- 
stové naši k Němcům a jejich k nám aby od Br. Martina dáni byli k vytištěn! v Holo- 
mouci, však s opatrností bratru Martinovi vědomou. 

31 Vlastimil VII. (1812) 273, Vine. Brandi, kniha pro každého Moravana, 1863, 324 
33 Kom. měl příbuzné na Slovensku. Navštívil je 1. 1650. Nevíme, z které byli strany. 
Z Komenského listu, daného dne 11. února 1649 Effroniovi, jde na jevo že zeman slo- 
venský z rodu Laneciův spřízněného s rodem Mariášů de Mariasfelda, nabízel Komen- 
skému dcerušku svou ještě mladou za nevěstu. 



13 

podpis Comenius, pastor ecclesiae et rector scolae, a datum 1619 — třetí da- 
tován dne 27. m. března 1G19. 34 

31. Avšak sečteni byli ve Fulneku šťastní dnové. 35 Po porážce vojska 
stavovského na Bílé hoře (8. list. 1620) zástupcové bratrští v konsistoři pod 



31 Za opisy listů těch děkujeme laskavosti p. Vine. Brandla, moravského archiváře 
zemského. Komenský by byl sotva nastoupil na themata taková, a kdyby jich důležitost 
byl seznal, odpověděl by na ně způsobem svým dokazovacím ěesky nebo německy ve- 
řejně, nikoli tak jako na schovávanou, aby nějaký pantáta mohl pochlubiti se řádky 
panáčka nějakého svobodomyslného. Němčina jest mladši nežli doba Kom. Že myšlénka 
hudby církevní shoduje se s myšlénkou Kom., náhoda, nevíme, proč by otázka ta řehol- 
níka rozdurdila, aby byl pan »rector scolae« musil domů utéci. List první obsahuje ukon- 
čení rozmluvy, ochuravěním Komenského přerušené, k níž dalo příčinu upálení dvou starých 
čarodějnic ve Fulneku. Kouzelníci bývali prý hned za Starého zákona, neboť Bůh kouzel- 
nictví zapovídal. Bývali vždy lidé, kteří chtěli zneužívati jména božího na škodu lidskou, 
jiní pak, kteří uměli více nežli současníci, za čaroděje zapsané ďáblu byli pokládáni. Wollen 
wir also Gott die Macht lassen, die Geschópfe gegen die Unfálle des Teufels zu schiitzen; 
wollen wir das grosse Werk der Erlosung nicht ganz herabwurdigen, wodurch dem Teufel 
die noch ůbrige Macht ganz entnommen worden ist . . . Wir wollen Gott bitten, dass 
er die Herzen der Menschen erleuchte, damit sie das Joch des Aberglaubens endlich ein- 
mal abschiitteln und Gott allein die Ehre geben. 

Listem druhým opírá se proti dotěravosti kněží některých, čímž stav jich bývá pro- 
fanován. U některých národů neukazovali se kněží a jako za bohy jmíni byli Čím řidčeji 
kdo bývá viděn, tím vzácnější bývá, jako biskup, když někam zavítá. Kazatelé nyní od 
církví opatření své mají: netřeba jim choditi návštěvami, leda bude-li zavolán. Zvláště 
mniši častěji přicházeli do domů. Kom. zprvu divil se zvláštní té horlivosti, jako za to 
měl, ale brzy viděl, že přicházeli prý k vůli plným stolům a dobrému vínu: k chudým 
nechodil nikdo. 

List třetí, proti líbání rukou čelí. Kněze v poctivosti míti sluší, ale jiným způsobem. 
Komenskému před desíti lety (1609; žebrák ruky políbil, a šeredná prý z toho byla vy- 
rážka, která by dalším líbáním se byla rozšířila. 

List čtvrtý, proti opíjení se kněží a proti přijímání lidí mladých do kláštera. Meine 
Zóglinge lassen mich nicht weiter schreiben, sie rufen mich zur Schule (sotva!). 

List pátý, proti vstoupení do kláštera jinocha 161etého. 

List šestý, proti hlučné hudbě církevní, která odvrací od pobožnosti a znesvěcuje 
se, když užívá se týchž nástrojů v kostele i v hospodě — názor pravý bratrský a odjinud 
známý. 

List sedmý, o lásce bratrské k bližnímu. Bratři neobtěžovali jinověrců (čehož doká- 
zali zvláště za prvních let vyhnanství svého). 

Kromě toho Komenskému přičítá ústní podání kratičké rozprávky německé o manžel- 
ství kněžském, o slibech klášterních, denní závět člověka, nad to pak píseň: 

Aba lieber Vater hoře, 
Wenn dein Kind gegen Himmel schreit, 
Rette deines Namens Ehre, 
Denn du bist voli Giitigkeit. 

Konec: 
Dein ist Reich und Kraft und Ehre 
Amen, grosser Gott erhore. 

35 Na pobožnost, přívětivost a včelaření Komenského nezapomněla pověst lidu fulne- 
ckého, jak přesvědčil se Palacký, a posud němečtí Fulnečané jméno Komenského u ve- 
liké mají poctivosti, a stará studna, z níž píval Kom., posud lidi občerstvuje. Felix Jaschke, 
měšťan fulnecký, 1. 1811 — 1829 kroniky a pověsti fulnecké sbíral a opisoval do dvanácti 



14 

obojí a Adam Hartmann, kazatel kaple Betlémské, rozplašili se dříve, nežli na 
ně byli vydáni mandátové císařští. Událost ta příčinou byla Komenského 
spisu, v němž vypravuje sám: » Znamenaje, že sbírají se mračna protivenství 
(blesk zajisté blýská dříve, nežli uhodí), sepsal jsem Předběžná napomenutí 
proti svodům Antikristovým 'Retuňk), dílo slušného objemu, neuveřejněné tiskem, 
pro oprav}' staršími činěné, pro porady a odklady, pro nastalou záhubu samu, 
ale rozličných lidí rukami přepisované rozličně.* V opisu musejním skladatel 
o sobě dí: »Já kdož jsem, jenž tebe retuji, na to se neptej: boží slávy hledám 
a ne své, žádosti spasení lidského a ne pověsti jména svého. « 3e Shledáváme 
to ve všech skutcích i spisech jeho. 

32. Když r. 1621 vojsko španělské osadilo a vyplenilo Fulnek, celá Ko- 
menského knihovna uchvácena byla i se škartami didaktickými, obsahujícími 
výsledky přemyšlování v Přerově počatého, Komenský pak odehnán byl od 
zboru fulneckého, buď před vydáním mandátu císařského nebo hned po vyjití 
jeho. První zajisté mandát, vypovídající kněze evangelické ve třech dnech z Prahy, 
v osmi pak dnech z Cech i z ostatních zemí královských, vydán byl dne 13. m. 
prosince 1. 1621, patent pak ze dne 29. m. října 1622 i německé kněze evan- 
gelické, jimž vzhledem ke kurfiřtu saskému bylo popřáno poshovění, ze země 
vyhostil. 

33. O tom prvním utrpení a zbožné útěše v něm Kom. píše: »Od- 
puzen byv od církve své (hned mezi prvními 1. 1621) sepsal jsem rozprávku 
O dokonalosti křesťanské, hledě sobě i jiným světle ukázati, že celá dokonalost 
křesťanská záleží v konání a snášení ve všem vide boží. My lidé mdlí, nepo- 
drobujeme-li se jí sami a nebýváme-li sladkostí božských zaslíbení přivábeni, 
bývá dílo dobroty boží, že křížem k tomu býváme přiváděni atd.« 37 

svazků foliových (nyní v Brně), později pak R. Fischer, fysik městský, podal u veřejnost, 
čeho ve Fulneku mohl doptati se a dověděti. Že pak památka Komenského stále obno- 
vuje se ve Fulneku, toho hlavní příčinou jsou časté pouti z Gnadenfeldu osady Ochra- 
novských v pruském Opolsku, z Angličan i ze severní Ameriky. Ochranovští zajisté ne- 
zapomínají, odkud pošli, Fulnečtí pak v hrabství yorkském v Angličanech, mezi Leedsem 
a Halifaxem, vědí, že jsou potomci vystěhovalých Fulnečanů moravských. 

M Opis musejní (z r. 1639) věrněji klade a srovnaleji s listem k Montanovi nápis 
toho díla, nežli přepis v knihovně univ. pr. (17. H. 31.): Ketuňk proti Antikristu a svo- 
dům jeho, kteříž v těchto zarmoucených časích mnohým ku zahynuti nešťastně se roz- 
máhají, a ne jedněch odstupování se děje, těm pak, kteříž by duše své retovati a před 
zahynutím vystrahnouti chtěli, poslaný od jednoho z milovníků Ježíše Krista. Ku konci 
připsáno: Restauratum ad Iaudem et gloriam Dei aedificationemque bonorum et confusio- 
nem malorum ad annum 1627 die 20. Martii, kteréžto druhé vydání rukopisné nejspíše 
bylo rozmnoženo přídavkem: ^Promluvím k jesuitům a jiným církve papežské služeb- 
níkům^ Srov. Hanušovo čtení v král. čes. společn. nauk dne 30. m. března 1868. (O Ví- 
deňském rukopise Retuňku F. Menčík v Národních Listech 1892.) 

" Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, kterouž Bůh vyvoleným svým v slovu 
svém ukazuje, duchem svým vnitř vnuká a ji v nich k nevypravitedlnému potěšení roz- 
ličnými odpornými věcmi rozněcuje a k plnosti přivodí (Luk. 10. 41. 1. Kor. 12. 31.), dle 
zprávy Komenského tištěno bylo v Praze 1622, tedy v tajné tiskárně. Pořad věcí dva- 
nácti kapitolami jest tento: 

1. V čem dokonalost křesťanská záleží 'každý v boží škole vycvičený a skrze Ducha 
pravdy znovu porozený člověk to sám v sobě najde a vyzná, že pravé křesťanství a libá 



15 



34. Podnesť by bez mnohých znamenitých knih a spisů bylo, a mnohé 
srdce bez nábožnosti zůstalo, kdyby zármutku a protivenství nebylo. « Komenský 
dí v kapitole 10. svého dotčeného Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, jímž 
počíná celá řada nábožných mystických rozjímání, pocházejících ze zármutku 



Bohu služba ne na samé známosti Boha a povědomosti věcí jeho, ale také a více v sku- 
tečném činění vyjevené boží vůle, v ostříhání svatosti, bez níž žádný neuzří Pána, záleží). 
2. Jak se člověk k hledání a dosažení dokonalosti působovati a připravovati má. 

3 O milování Pána Boha, odkud se v srdcích zaněcuje. (Dvěma se praménky do 
srdcí vpouští: »skrze poznání divné božské dokonalosti, kterouž on sám v sobě má« a 
»skrze rozjímání přeštědré dobroty a lásky, kteráž z něho na nás vyplývá«. — »Co se 
prvního tkne, povaha srdce našeho jest, že se láskou ke všechněm těm věcem, kteréž 
samy v sobě pěkné a libé jsou, kloní, buďte ony duchovní neb tělesné. Proč sobě Eva 
zapověděna ovoce zachutnala? Proto, že bylo na pohledění libé. Proč Jakub Ráchel více 
miloval než Liu? Proto, že v očích jeho pěknější byla. Proč Šalamoun za moudrost žádal 
a ne za bohatství aneb dlouhověkost? Proto, že ji za věc zvláštní, ušlechtilou držel. A tak 
summou, co zvláštnějšího a krásnějšího, to srdci našemu milejší. Mysl tedy pobožného a 
vyvoleného člověka, když Boha a jeho nestvořenou bytnost rozjímá, vyrozumívá, že 
tam jest nevyzpytatedlná jakási čistota, krása ušlechtilost, sláva i radost, čemuž podob- 
ného v světě nic nenachází. Protož mu se srdce hned tam obrací a jiné tyto věci, jakož 
špatnější za hřbet stavějí, tu v Bohu s';rytou krásu sobě chutnati a po ní dychtiti začíná.) 

4 Jak vroucí láska k Bohu býti a čím se pronášeti musí. (Dělej Pán Bůh s milovní- 
kem svým, co dělej, přece mu on do rukou leze, lásky se od něho naděje a láskou jemu 
odměňuje.) 

5. Jak se milování Boha i na bližní rozplývati musí. (»Bůh zavázav nás k věčnému 
sebe milování a věda mezi tím, že my snažnostmi svými nic jemu napomoci, ani lásky 
skutkem dokázati nemůžeme, — — — vystavil nám na místě svém bližního našeho a 
cele se v tom vysvětlil, co se někomu z nejmenších jeho činí, že se jemu činí, a že na 
milování Boha a bližního našeho všecken zákon záleží a proroci. A protož my každého 
bližního svého jakožto obraz boží uctivě milovati a vážně ne jinak, než jak by Bůh 
v něm byl (jakož jest), k němu a před ním sobě počínati máme, společného pokoje a 
vzdělání vždycky šetříce. Sic jinak láska, kterouž se k Bohu míti pravíme, ničímž bude 
daremná toliko chlouba a domnění.)« 

6. O povolném se Bohu. k přijímán! od něho na světě čehokoli, poddávání. (»Jakož 
na moři zvláštní uměn! ne tehdáž lodí spravovati, když jasno a ticho, ale tehdáž, když se 
strhnou větrové, bouři strašlivou působí a lodí od násil! vln sem tam se zmítá: tak po- 
dobně ne to jest největší uměn! v čas štěstí se pánem Bohem býti spokojenu, v něm se 
těšiti, a jej chváliti [nebo to že snadné jest, ďábel před Bohem vyznal], ale v čas zármutku 
a pokušení, v čas těžkosti a bolesti Bohu se podkloňovati a v něm stálé kochání míti, 
to jest umění nad všecko umění a nevyhnutelně potřebné pobožným. Není zajisté žádný 
z vyvolených, jehož by do školy kříže neposýlal časem pán Bůh «) 

7. O pokorném nemoci snášení. 

8. O dobrovolném chudoby podstupování. 

9. O trpělivém potracení milých přátel a siroby snášení. (»Nejdražš! na světě klenot 
že jest věrný přítel i pohané říkali, i Sirach tvrdí, i skutek ukazuje Zvláště pak manželé, 
sebe upřímně milující, kteříž jedno srdce ve dvou tělích nosí: a protož ztráta milého 
přítele jest nad jiné ztráty těžší, a když manžel jeden od druhého skrze smrt odtržen 
bývá, tak to bývá, jako by srdce na dvě roztrženo bylo. Zármutek takový smrti se rovná, 
nýbrž ještě, když ještě malé n neodchovalé dítečky před rukama jsou, na něž kdykoli po- 
zůstalý z manželů pobožných pohlédne, srdce se mu žalostí zalévá. Ale což činiti? I tu 
se vůle člověka vůli boží podkloňovati musí, poněvadž on nechce než sám všemi věcmi 
vládnouti: kdo uložení jeho odolá.«) 

10 O udatném a veselém protivenství podnikání. 



16 

a protivenství, jimiž jako bohoslovec a filosof křesťanský nastupoval cestu 
trnovou vědomky, s nejhlubším přesvědčením, věrou nezlomnou i s odhodla- 
ností křesťanskou, věru svatě heroickou. Na chvíli v pozadí ustupuje péče 
o školy bratrské, které býti přestaly, a ve spisech Kom. zřejměji a zřejměji vy- 
chází na jevo asketický kvietismus křesťanský, t. j. uspokojení duše Bohu 
oddané, skutečné konání a snášení vůle boží, nikoli jako účinek nečinnosti 
a nestatečnosti, ztýraného vysílení a zmalátnění, než nejuvědomělejšího sebe 
i světa pozorování i obou od Boha odvislosti uvažování i všeliké prozřetel- 
nosti a opatrnosti své vůli boží podřizování. »To jsou potěšená přemyšlování 
(dí v kap. 6.), kterýmiž sebe v všelijakých těžkostech Boha milující srdce ob- 
čerstvuje a k podnikání kříže udatné činí.« 

35. Když tedy Kom. od zavřeného zboru fulneckého odloučený ani 
osobou svou nebyl bezpečen a horší ještě na nekatolíky dorážení očekával, 
zmužil se svým »Přemyšlo váním « a na všecko zlé připravil se (v kap. 10.). 
» Nechť se tedy svět se všemi dábly z pelda bouří, jak chce, bez vůle však 
boží na nás nic míti nemohou. Nebo se nám Bůh zavázal, že nás neopustí 
ani nad možnost pokoušeti dopustí. A víme, že i skrze mořské hlubiny umí 
suchou nohou lid svůj převésti. Víme, že umí nepřátely, když Elizea jímati 
chtějí, slepotou raniti, aby ho nepoznali. Víme, že umí, když Eliáše jímati 
chtějí, ohněm s nebe na ně házeti a je zžírati. Víme, že umí, když Krista neb 
jeho údy jímati chtějí, nazpět poraziti. Víme, že Pavla umí z Damašku, by přes 
zeď v koši bylo, vyvésti. Víme, že Petra umí, sraze okovy, z žaláře vytrhnouti. 
Víme, že i uprostřed ohnivé peci ctitele své zachovati umí. Summou, kde lid- 
ských prostředků nestačuje, že on na tisíce ještě prostředků má svých k ža- 



li. O ustavičném o Bohu přemyšlování. »Z plného Boha zamilování a jemu se vším 
všudy oddání jde se na třetí dokonalosti stupeň, jenž slově ustavičné a libé s Bohem se 
obírání. Nebo kde jest poklad, tu jest srdce, dí Kristus pán. Kdo tedy své nejlepší dobré 
v Bohu složené býti zná a jemu také své nejlepší poklady, duši, tělo, přátely se v opa- 
trování odevzdal, toho mysl není možné, než že často z těla vybíhá a s těmi poklady 
a opatrovatelem jich Bohem rozkošně se obírá (mystika). A to jest nejvyšší zde stupeň 
dokonalosti, se pánem Bohem spojenu býti a jako již v Bohu přebývati. Což se dvojím 
způsobem děje: 1. Přemyšlováním o něm. 2. Rozmlouváním s ním. Přemyšlujeme jako 
poněkud o nepřítomném, poněvadž ještě vzdálený zůstává zraku našemu, ještě se nevi- 
díme tváří v tvář. Rozmlouváme pak jako s přítomným, protože neviditelně s námi jest. 
Oboje to vyvolené duši sladké. « — »Od Boha člověku srdce tak hbité jest dáno, že v jednom 
okamžení s nebe na zem a ze země na nebe vznášeti se může. I jsou taková přemyšlování 
přenáramně potěšená, nábožnost i vnitřní radost rozmnožující. Kdo tak ustavičně pána 
Krista v paměti má, ten našel tu drahou perlu, za niž by rád všecko, co má, dáti chtěl. 
Kdo tak ustavičně pána Ježíše v srdci nosí, tomu se všecken svět s svou slávou a rozkošemi 
malý a špatný zdá, a zdá se sobě nad krále, knížata a pány světa bohatší býti, a jest 
v pravdě. Pobožný toho zkusiti může, jako cviče se stále v takových svatých přemyšlo- 
váních, srdce živé v Bohu míti bude a jemu nebeské věci sladnou, a jak zase, když zanedbá 
meditací neb přemyšlování svaté některý den, všecko při něm chladnouti, a jemu se živého 
potěšení nedostávati bude . . .« 

12. O ustavičných modlitbách, a jaká jsou znamení s Bohem se obírajících lidí. 

Zavírka. 
Modlitba pobožného v kříži postaveného člověka z žalmů Davida svatého vybraná. 



17 

chování a vysvobození. Truc ďáblu a všechněm holomkům jeho, aby nám přes 
boží vůli, když se u něho skrýváme a k stínu jeho útočiště bereme. Pročež se 
zklamají zřejmě ti, jenž duši mou chtí zkaziti, zpívá David atd.« 

36. »Co v církví neb v nebi zvláštního býti má, to zde útrpnostmi musí 
vypulerováno býti. A protož blahoslaveni, kteříž kázní Páně nepohrdají, neb ač 
kázeň přítomná nezdá se býti potěšená, než smutná, ale potomť rozkošné 
ovoce přináší těm, kteříž by pocvičeni byli. Nýbrž i v časných věcech mnohým 
protivenství prospěla. Příkladové jsou, že kdo pro Krista vyhnání, vypovědění, 
opuštění přátel, odjetí statku, úřadu a poctivosti dobrovolně podstupovali, pán 
Bůh jim maličké těch věcí opuštění hojným zase hned zde navrácením štědře 
vynahradil, tak že více bezpečnosti, svobody, statku, slávy a poctivosti, než kdy 
předtím měli. Tak, hle, Kristus své slovo plní: Kdo pro mne opustí dům, 
bratří, sestry, otce, matku, manželku, dítky, roli, vezme stokrát víc hned v ži- 
votě tomto a v budoucím věku život věčný. — Kdož by tedy k vůli tomu 
Pánu něčeho oželeti se neliknoval, kterýž tak bohatě časné i věčné škody 
nahrazuje ?« 

37. » Naposledy, by pak neměl člověk věřící z smrti aneb jiných těch ne- 
řestí vytržen býti, ale v nich zahynouti: což na tom? Draháť jest před obli- 
čejem božím smrt svatých jeho (Žalm 146). A zdaž pak pro tento přítomný 
život v Krista doufáme? Však bychom nejbídnější byli ze všech lidí (1 Kor. 15). 
Jinde, ó jinde jest odplata naše a mzda naše, kterouž nám chová ten, jenž nás 
před věky zamiloval, Bůh, k níž když povolává buď smrtí prostou neb mu- 
čedlnickou, proč sobě neb jiným toho záviděti? Nepřichází sic bez těžkosti 
a tesknosti smrt, vyhnání, vypovědění a jiná taková trápení snášeti; ale člověk 
v milování Boha ustavený z toho se vyrážeti a udatností víry všecko přemá- 
hati musi.'< 

38. O smrti mučennické ještě zřetelněji v posledním článku »Hradu« : 
»Ze pak mimo jiné útrpnosti i smrt i ohavnou na své často dopouští, není 
se proč diviti. Nebo poněvadž jednou jest uloženo zemříti, nemohou toho ani 
pobožní minouti. A tu již co na tom záleží, sáni-li Bůh svou rukou, totiž 
smrtí přirozenou, život odjímá čili jinému nikomu odjíti poroučí. Nýbrž když 
se to skrze nepřátely pravdy děje, ctí tím nebeský otec své ctitele, aby pro 
něho trpic (ješto by jinak v tentýž čas podle uložení jeho z světa museli a 
bez koruny), tím slavnější odplatu v nebi míti mohli. Nebo poněvadž je spra- 
vedlivě u Boha, aby úzkost trpícím dáno bylo odpočinuti, také jest spravedlivě, 
aby více trpícím více slávy dáno bylo. Proč tedy sobě někdo záviděti toho má, 
čehož by jemu před jinými Bůh příti chtěl?* 

39. Líče pak znamení srdce, obírajícího se s Bohem rozjímáním a mo- 
dlitbami, sám nejlépe kreslí povahu svou vnitřní i výraz své tváře jakožto obraz 
toho, co nejhlouběji a nejstáleji utkvělo v mysli. Člověk tak po bratrsku a po 
Komensku Bohu oddaný a na něho stále myslící: 

a) » Nemnoho mluví, než mlčelivosti raději ostříhá, jakož proto, že srdce 
jeho nepotřebným řečem a věcem vyhýbá, tak i proto, že vnitř s Bohem za- 
městknané bývá.« 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 2 



18 

b) > Nemnoho se takový po věcech jiných ohledá, aby se měl v spatřo- 
vání krásných zahrad, kítaltování krásných šatů, čerstvých koní neb ptáků a 
tomu podobných věcí, aneb také v poslouchání a sbírání novin kochati a 
tím čas tráviti, není toho při něm. Zdá se on sobě sám v sobě nejpěknější 
věci míti, Boha a pokoj jeho.« 

c) » Nemnoho také svatá duše zevnitřního tovaryšstva hledá proto, že 
rozprávky a zábyvky za maření času (jakož v pravdě jsou) drží a má veliké 
tovaryšstvo vnitř v sobě. Protož raději jest sama, aby pokoj bez hluku míti 
mohla. Aniž jí samotnost tesklivá jest jako lidem světským, kteří libého bo- 
žího pokoje vnitř v sobě nemajíce, vně kromě sebe oblektací (obveselení) a 
z melancholie vyrážení hledati musejí. Aniž se v samotnosti své čeho bojí, 
protože ví, že není sama, než Bůh a angele jeho při ní jsou, jimž se nej- 
bezpečněji svěřuje. Nebo jakož starší, odrostlejší v domě dítky na mladší své 
bratříčky pozor mají, a když toho potřebí, na rukou je přenášejí, tak nás 
hledí a na rukou nosí andělé svatí, jakožto starší naši bratří, abychom nikdo 
opuštěni nebyli. Tomu se tedy tovaryšstvu pobožná duše nejvíc těší, jiného 
ne tak dbá.« 

d) »Ač rád sic pobožný člověk i mezi lidmi bývá a s nimi rozmlouvá, 
ale když jsou pobožní, a řeči se o věcech dobrých, kteréž by k společnému 
vzdělání sloužily, drží: tu býti, poslouchati, něco přidati, učiti se a jiné poučo- 
vati, to mu veliká rozkoš jest.« 

c) »Ovšem pak rád v shromážděnícn svatých bývá, protože tu jest 
svým Hospodin slunce a pavéza, tu že milosti a slávy udílí. Příkladem David 
v Žalmu 27, 4« 

f) »Rád takový i kromě shromáždění s božím slovem se obírá a svatá 
písma čte, nemaje s Davidem žádného většího potěšení, jako aby v zákoně 
Hospodinově dnem i nocí přemyšloval, protože nad zlato i nad med sladší 
věci tam nalézá. « 

g) »Rád člověk s Bohem spojený žalmy svaté a duchovní písničky zpívá, 
srdcem i hlasem plesaje a Boha vždycky oslavuje. Rád i sám, umí-li, na čest 
pánu Bohu písně skládá a tudy horlivost svou v sobě rozněcuje, říkaje s Da- 
videm : Zpívati budu Hospodinu, pokud jsem živ ; žalmy Bohu svému zpívati 
budu, dokudž mne stává: libé bude v něm přemyšlování mé^ vždycky, roz- 
veselím se v Hospodinu a t. d.« 

40. K dolíčení mystického s Bohem obcování přiber výňatek z kap. 1 1 , 
s nímž shodují se veršíky, přidané k Praxi pietatis 1. 1640 (III); »Nejraději 
nábožný člověk o skutcích Spasitele svého (kteříž jsou spasení a potěšení našeho 
základ) přemýšlí, odevšad sobě příčinu k tomu bera. Sedne-li k stolu, zpomíná, 
jak Spasitel dobrovolnou chudobu pro nás podstoupil, hlad i žízeň k vyplacení 
lakotnosti naší. Pije-li, rozpomíná se, jak Pán Ježíš krev svou vylil za nápoj 
světu. Jí-Ii, rozpomíná se, jak Spasitel octem a žlučí napájín. Když se spáti 
klade, klade sobě lůžko své za kříž Kristů, polštář za trnovou korunu. Svlékaje 
neb obláčeje se myslí, jak posměšně Spasiteli oblek jednak svláčín, jednak 
obláčín. A vůbec s Davidem (Žalm 1G, 8. 9.) stále na Boha myslí: počíná-li 
co mluviti, srdce mu hned připomene, že tu ucho boží poslouchá ; pakli činiti, 



19 

oko boží že se dívá. Jí-li, neb pije-li, rozpomíná se na budoucí v nebi rozkoše. 
Postí-li se, rozpomíná, že v nebi budeme jako angele boží, nepotřebující pokrmu 
a nápoje. Jest-li vesel s milými přátely, rozpomíná se na budoucí slavné nebeské 
tovaryšstvo. Vidí-li před sebou věrnou svou manželku (neb manželka svého 
manžela), již srdečně miluje, soudí z toho, jaká jest láska mezi nebeským 
ženichem a chotí jeho, církví. Pohlédne-li na své dítky milé, rozjímá, jak nebeský 
otec na ty jest laskav, kteří v kázni synovské před ním kráčejí atd.« 3s 



38 Bývají ty týž Bratří nazýváni českými puritány, zvláště od těch kteří lépe znají 
anglické a skotské puritány nežli Jednotu bratrskou Bratří starší jsou nežli puritáni jed- 
notou prostou, samorostlou, a podobají-li se jim pozdější puritáni v kusech některých, jest 
přece jádro obou i obal jeho velmij rozdílné. Puritáni »nebyli učení, jako sekta nábožen- 
ská nepožívali přízně, nemohli se tedy hájiti, a obecenstvo nebralo jich v ochranu, bez 
milosrdenství vydáni byli útokům dramatických i jiných spisovatelů. Poněkud hledaná 
prostota jejich oděvu, přísný a zasmušilý jejich pohled, ňuhňavá řeč, těžká chůze, dlouhé 
jejich modlitby před každým jídlem, jejich starozákonní křestní jména, biblické průpovědi 
při každé příležitosti a často nevhodně užívané, jejich povrhování vší lidskou učeností, 
jejich nechuť k zábavám tříd vzdělanějších naskýtaly posměváčkům dostatečné látky . . . 
V puritánu byli dva rozliční lidé spojeni, jeden samé jen pokání, pokora a nástroj milosti 
boží, druhý hrdý, nesklonný. V prachu kořil se před svým Stvořitelem, ale šlápl nohou na 
hlavu královu. Ve svém tajném konání pobožnosti modlil se vzdychaje, slze, úpěje a u vy- 
tržení jsa, nebeské nebo hrůzyplné viděn! jevilo se před duší jeho, mněl, že slyší zpěv 
andělů nebo hrozby pokušitelovy, ve své obrazivosti spatřoval radosti spásy věčné nebo 
plameny pekla. Vane myslil, že má v rukou žezlo říše tisícileté, Flutwood křičel v úzkosti, 
že Bůh své tváře před ním skryl; ale když své místo zajal v politickém shromážděn! anebo 
se mečem pásal, aby šel do boje, nebylo v něm ani památky onoho zimničného nadšení. 
Kdo jen děsný a odstrkavý vnějšek puritánu viděl, jen vzdechy a ňuhňavý zpěv jejich 
slyšel, posmíval se, ale nesmál se, když je na řečništi nebo na bojišti proti sobě měl. Ve 
všech občanských i vojenských záležitostech jevili tito blouznivci chladnou a pevnou 
soudnost, smělou mysl, vytrvalost a odhodlanost, kterou mnozí spisovatelé s jejich nábo- 
ženskou horlivostí srovnati nemohli, ačkoli to přec jen nevyhnutelný její následek byl. 
Moc a síla jejich přesvědčenosti v jedné příčině dodávaly jim jistoty ve všech příčinách 
jiných. Jeden cit podroboval v nich všechny city jiné útrpnost, nenávist, ctižádost i bázeň. 
Smáli se a plakali, radovali a trápili, ale ne pro věci tohoto světa. Jejich blouznění uči- 
nilo z nich Stoiky, neboť osvobodilo ducha jejich ode všech předsudků a sprostých vášní. 
Ovšem svedlo je blouznění to někdy, že špatně pojali zámysly, ale přec nedopouštělo, aby 
se špatných chopili prostředků k dosažení svého cíle, byť pravidlo i tu svoje výjimky mělo. 
Oni táhli světem, svrhovali a drtili utiskovatele, smíchali se se všemi lidmi aniž 
jejich chyby a neduhy přijali, nedbali zábav, trampot a j ří , a žádná zbraň, žádná hráze 
nezastavovala jich na jejich dráze. Ovšem musíme se vyznati, že nezpůsobné měli obyčeje, 
jejich zasmušilou přísnost domácího života nelze chváliti, jejich rozum byl často zakalen 
a pomaten, protože nevyzpytatelné věci chtěli vyzpytovati, ale možná říci, že puritáni, 
vůbec považováni, udatní, moudří, poctiví a užiteční lidé byli.« Tomíček, Děje anglické 
země 1849, 238 sld. 

To nebyli Bratří, kteří také trávili čas při klidné, prosté práci modlitbami a zpěvem, 
ale líbezným, že zalíbil se učenému Esromu Rúdingerovi; kteří také pohrdali zábavami 
a rozkošemi světa, ale nemračili se a neškareděli, než dbali o nábožnou slušnost a zdvoři- 
lost, kteří v jedné osobě jedním toliko byli člověkem, kteří nechtěli nic míti se soudy 
světskými, sami mezi sebou všecko si uklízejíce, ale vrchnostem poddaně se podrobujíce, 
kteří trpěli raději nežli činili křivdu, kteří kladli slovo boží nad učenost lidskou, ale po 
ukončeném sporu mezi Augustou a Blahoslaveni osvícenost s věrou srovnali, kteří postili 
se za války šmalkaldské, ve vyhnanství pak pláčem a modlitbami pomáhali vojskům evan- 

2* 



20 

41. Jako odnoží Dokonalosti křesťanské a Hlubiny bezpečnosti jest 
spisek, jejž Kom. sepsal na rychlo a datoval 10. října 1622 »po odcházení 
mém«, nevíme, kde na cestě do Cech z Moravy, pro přítele, který byl mi na 
místě otce. Jest to » Nedobytelný hrad jméno Hospodinovo, k němuž kdo 
se koli v svých jakýchkoli souženích a nebezpečenstvích utíká, přichráněn 
a zachován bývá.« (Přísl. 18, 10; Žalm 62, 3.) Ať pak byl otcovský ten přítel 
pan Karel Starší z Zerotína nebo jiný kdokoli, tím větších díků zasluhoval, 
čím větší bylo pro kněze vypovídané nebezpečí, jakž na to Kom.- touží v » Hradě* 
v 2. kap.: » Zvláště pobožní služebníci církve na to štěstí mají, aby když se do 
úzká dostávají, žádný se o ně nezasazoval a jich zjevně, ale ani tajně, by i mohl, 
nepřistíral. Málo bývalo i jest Abdyášů, kteří by v čas protivenství po padesáti 
prorocích skrývali, přechovávali a opatrovali. Více jest těch, kteří říkají: Jděte, 
bratří, v pokoji, zhřejte se a najezte, a mezi tím nedají mu žádné potřeby, totiž : 
kteříž přejí sic, aby protivenství trpící zachováni byli, tak však, aby se oni 
toho nedotýkali. A byť i byli, kdož bud stínu svého přáli aneb slova ne- 
vinným propůjčiti chtěli, není se vždy nač bezpečiti. « 

42. Rozvržena pak jest rozprávka ta (tractatus) v šestero kapitol : 

1. že v světě jest plno nástrah a nebezpečenství, proti nimž, nemá-li kdo 
jistého útočiště, že bídný jest člověk. 

2. Ze sobě lidé omylná ledajakás útočiště zvolují. 

3. Ze jediné jest bezpečné a dokonalé v bídách útočiště Bůh sám. (Vše- 
mohoucí všudy rozlitá Boží moc jest hrad ten nedobytelný, věže ta, bašta ta, 
skála ta, k níž kdo uteče, zachován bude.) 

4. Co to jest před nebezpečenstvím k Bohu utéci a u něho se skrývati, 
a které on na svůj hrad přijímá. 

5. Jaká jest na hradě Jména Hospodinova bezpečnost. 

6. Také-li se co odporného na hradě Hospodinově bydlícím přihází a proč 
to se děje. (Jiná jest věc, když lidé, jiná když Bůh soud o věci činí: Jednou 
toto v božím slovu utvrzeno jest a zůstane neproměnitedlné na věky, že kdo 
v Boha doufá, zahanben nebývá.) 

43. Neslýchaná skoro věc jest klidnost mysli, s jakou poddáváme se při 
Kom. i v největší nesnázi života. Totiž, že metrické české veršování Blahoslaveni 
počaté, Benešovským a Nudožerským dále vedené 1. 1622 ještě na Moravě 
vzorně dovršil, o čemž on takto : 

I ke skládání básní některých dána mi byla příčina (skrze nemilé ono 
prázdnění mé, když jsem by] odvolán od úřadu mého povolání) a to taková: 
Vavřinec Benedikt Nudožerský, professor pražský, pokoušeje se šťastně o vzdě- 
lání českého básnění, složil žalmy Davidovy rozličnými druhy metra po pří- 

Síelickým v jichž řadách prolestanté čeští bojovali, když pak konečně hnáni byli »zjevením« 
Drabíkovým k pokusům akce nějaké politické, v hrozném již byli rozptýlení a k cizí toliko 
vůli odkázáni, kteří věřili, pokud věřili, v ideální říši tisíciletou v niž bude vládnouti 
Kristus skrze evangelium, nikoli osobně hmotnou mocí a silou atd. Tak nekonečná jest 
obměnnost a rozličnost výjevů dějinných že podobnost v části jedné různým odporem 
nebo protivou části druhé odráží se od sebe tím zřetelněji a vzbuzuje v duši úžas ne 
nežli odličnosti pásmové, krajové a místní v nekonečném oboru přírody. 



21 

kladu Buchanana 39 : když byl díla toho sotva dokonal, skonal (1615) odkázav 
je závětí někomu, který trochu nedbale dbal o jeho vydání a tak dlouho od- 
kládal je, až vzalo za své za plenění Prahy (1620). Dověděv se já, že vlast 
takového zbavuje se pokladu, želel jsem toho velice, dychtě pak nahraditi 
ztrátu, sám rukou přiložil jsem, složiv metricky několik žalmů, n. p. metrem 
heroickým žalmy 1, 2, 8, 16, 18, metrem elegickým žalmy 3, 6, 11, 12, 15, 
19, 20, 24, 27, metrem jambickým trojřádkovým 4, 10, 13, jambickým čtver- 
řádkovým 9, faleckým 7, sapfickým 5, 17, 51, 94; trochajským 100, 117, 150. 



3a V 1G. a 17. století velmi pilně obhovořovány byly a přebásňovány žalmy Davi- 
dovy latinsky verši časoměrnými, jazyky pak národními verši rýmovanými. Vynikli tu 
mezi více nežli dvacíti latináři Marek Antonius Flaminius, Vlach (f 1550), Helius Eobanus 
Hessus, Němec (f 1540), nade všecky pak Jiří Buchananus, Skot (f 1585), největší básník 
latinský novějšího věku; tito dva i v Čechách čítáni byli ve školách partikulárných. Po- 
láci mají svůj Psalterz Dawidów od Jana Kochanowského (f 1584), Jihoslované Saltjer od 
Ign. Djordjiče Dubrovničana \\ 1735), nejkrásnější mezi všemi převody moderními, Ce- 
chové od Br. Jiřího Streyce (1599). »poctivého, ctihodného, nábožného rýmaře nikoli bás- 
níka*. (Šafařík v Č. Č. M. 1855, .532 sld.) Pavel Jos. Šafařík roku 1854 nalezl v knihovně 
university pražské čtyři aršíky tištěných žalmů časoměrných, jež přičetl Vavřinci Nudo- 
žerskému Josef Jireček pak z kritických důvodů Komenskému je přisoudil a tiskem vydal 
(Časoměrné překlady žalmů br. J. A. Kom. atd. ve Vídni r. 1861.), historický rozvoj časo- 
míry české k nim přičiniv. Konečně listem k Montanovi (znám u nás od r. 1^68) Kom. sám 
se k žalmům svým přihlásil. Ukázka parafrasí žalmu prvního: 

Kochanowski. 
Szczešliwy, który nie byl mie^dzi zlemi w radzie, 
ani stop swoich torem grzésznych ludži kladzie. 

Streyc Zámrský. 
(Psalmorum et institutionum Calvini interpres — Carl v Zierotin, II 107 — inter alia 
eruditionis pietatisque suae monumenta psalmos Davidicos felicissima paraphrasi et rhytmo 
ad gallicas melodias accommodatos reliquit. Kom.) 

Kdož neodchází v radu bezbožných 

a nekráčí cestou nešlechetných, 

jenž se nesází spolu s posměvači 

v zákonu Páně maje chut největší, 

v něm se cvičí po veškeren svůj věk, 

tenf jest jisté přeblažený člověk. 

Kom enský. 
Přešťastný, za sebou koho zlých rad k následování 
bezbožných nepotáhl obor! a na cestu nevážných 
hříšníků kdo nenastoupil! kdo ku počtu se ovšem 
bláznivě posměvačů zúffalých přiučastniti vzdálil: 
v zákoně radše božím založiv své všecko kochání, 
dnem i nocí jeho jak by plnil sobě rozkazy chutná. 
O Kom. strofách sapfických dí Bohd. Jedlička »že pro uhlazenost svou prosodickou 
i rytmickou Alkaiovým i Horatiovým se vyrovnají* (Č. Č. M. 1872, 199). Jako tato 
k žalmu 51.: 

Bycht i chtěl mrzké viny své zapírat, 
zdaž mne vlastní přestane srdce stíhat? 
Před smrtedlnými stavětiť se lidmi 
pokrytě snadno. 



22 

Nedokonal jsem všeho, odvolán byv k věcem jiným. Dílo tedy zůstává ne- 
dokonané, jako i jiné, začaté později, rýmy pod francouzské žalmů melodie tak 
svádějící, aby každá nota dlouhá dostala slabiky dlouhé, krátká krátké, s po- 
divu hodnou líbezností, což jiným aby dotkali, zůstavuji. « 40 

44. Žalmy ty nejspíše od péra brány byly do tiskárny, a byly čtyry 
jich aršíky posledním tiskem na Kralicích, jejichž jediný exemplář zachoval se 
v knihovně university pražské. Možná, že Komenský tehdáž na Kralicích nebo 
v okolí se skrýval. Ze pak metricky přebásnil žalmy, toho příčinu 1. 1661 vy- 
ložil s národním vědomím a potěšením z větší jazyka českého nad jiné k bás- 
nění způsobilosti: 

45. : »Jestiť jazyk český k časomíře než-li k rýmům příhodnější (metro, 
quam rhytmis accomodatior) i opatřen všelikými potřebami, které činí milým 
a podivuhodným básnictví řecké a latinské. 

Totiž dostatkem slabik krátkých i dlouhých, volností slova ve větě roz- 
sazovati (za téhož smyslu) i hojností úsloví nejozdobnějších, kdežto jest jisto, 
že jiní jazykové evropští v tom (zvláště v kuse prvním a druhém) mají nedo- 
statek. Pamatuji, že jsem četl kdysi Theodora Bezy knihu o vyslovování jazyka 
francouzského, v ní pak mezi jiným i toto : Pokusili se někteří, napodobujíce 
Reky a Latiníky, francouzské napsati verše, nikoli rýmem, než časoměrně. 
Veliké věru podniknutí a chvalitebné, ale bojím se, že nemožné, protože, 
ačkoli nedostává se nám nikoli slabik dlouhých (pro dvouhlásky i trojhlásky), 
nelze jich dosíci bez největšího uším francouzským ublížení. Takť on týmiž 
slovy (dobře-li pamatuji). Opačný způsob u Němců jest, v jichž jazyce málem 
všecky slabiky (bud pro dvouhlásky nebo pro přízvuk) jsou dlouhé, krátkých 
pramálo. Ale daleko větší překážka z toho vychází, že ostatní jazykové nyní 
užívaní (vyjmouc náš slovanský s jeho nářečími) zachovávají pořádek slov při- 
rozený (jak váží se mocí skladby) a nemohou přesmykovati jimi, jak žádá 
časomíry ozdoba, ano potřeba skoro vždycky. Jest po ruce příklad marně 
pokoušené (málem řekl bych směšné) básně heroické ve vypsání ptáčete raj- 
ského, k mluvnici německé Jana Klaie připojeném: Ein Vogel hoch schvebet, 
der nicht wie andere lebet. V mluvnici své atrialné (která obsahuje ozdobnosti 
řeči) v kap. XIV. § 20. a 21. položil jsem příklad, že věta latinská pěti slov 
rozsmykováním (za téhož smyslu) stodvacetkrát může býti obměněna; 41 čehož 
ač nedovede žádný jazyk evropský, čeština a polština dovedou na vlas. Dal 



10 -Jak by i písně všecky i žalmy všecky právě dokonale (podle regulí dokonalé poez!) 
přeformovati se mohly, přiklad jediný na žalmu 130. ukáži, jehož by první verš (aby se 
všecky syllaby ke všechněm notám plně trefovaly) takto zpíván býti mohl: 

»Z bíd hlubiny žalostné, můj Bože, v truchlosti vzhlédaje k tobě mocné ochrany 
z výsosti žádám: mého volání rač neprodleně hlas příjma mne k retování přispěti : nebť 
jest čas.« 

Ku konci předmluvy ku Kancionálu, r. 1G59. 

" Čte se tam věta: Desine consectari bonos lingua petulanti iu Cicerona: Desine 
bonus petulantissima consectari lingua — ustaň stíhati dobré jazykem převšetečným)- 
Jungmann v Slovesnosti (184G, 21): Průpověď: Caesar omneš utiles artes coluit může 

lík 1 'Okřát přesaditi Francouz své César cultivait touš les arts utiles, ani dvakrát*. 



23 

té věci slavný důkaz slavný básník polský Kochanovski, 4 " celého Virgilia slovo 
slovem i slov týmž stále pořadem převáděje, nikoli že by z toho vyšlo 
i metrům (toho ani při verších řeckých, v slova latinská je prostě převedouc, 
dosíci nelze), než že zůstal týž smysl. « 43 

46. Za prvního svého působení a utrpení ve vlasti své moravské Kom. 
sbíral látku k trojímu dílu : dvě týkala se Moravy vůbec, třetí rodu Abdyáše 
jeho, pana Karla Staršího z Zerotína. 

47. Mapka Moravy, malá a špatná, v Kosmografii Munsterově, od 1. 154 i 
1629 častěji tištěna byla. Lepší mapu udělati dal 1. 1570 Lužičan Pav. Fabricius, 
lékař a mathematik někdy Ferdinanda I. Vyšla tiskem teprv 1. 1575., připsána 
byvši panu Hartmannovi z Lichtenšteinu. Všecky pozdější mapy vypsány byly 
z mapy Fabriciovy s rozličnými chybami : » Předně zajisté mnohá znamenitého 
jména místa tu a tam vynechávají se a kladou se ty týž místa nepatrná, dále 
názvy (appellationes), kazí se podivně, a co největší jest, poloha jich a vzdá- 
lenost sotva kde shodují se, že nejsou téměř k žádné potřebě. Nezdržel jsem 
se tedy, abych za této mé prázdně bezděčné (invito hoc otio meo) nepokusil 
se přivésti všecko v lepší způsob, procestovav jednou i dvakráte ta místa, a 
když nebylo přáno nohama nebo očima dosíci některých a měřiti je, přibrav 
opatrně na radu lidi z těch a těch míst.« O mapě pak své Kom. vyložil po- 
zději panu Ladislavu Velenovi z Zerotína (I, 12.): »Tu jsou 1. města i mě- 
stečka, 2. hrady, tvrze, kláštery, vsí znamenitějších hojně, 3. řeky, přes které bývá 
jíti putujícím, nebo naskytují se k spatřování rovněž lázně, kovkopství, dílny 
sklářské, hory viničně, 4. (oč jsem zvláště usiloval) správnější všude vzdálenost 
míst. Konečně, poněvadž většina místních jmen jinak bývá pronášena od Cechů 
(jichž jazyka užívá větší část země) jinak od Němců, obou jmen zhusta položil 
jsem, aby mapa ta posloužila lidem obojího jazyka. « Mapa byla na svůj čas 
krásná i užitečná. 44 



'* Nebyl to slavný zakladatel rýmovaného líbezného básnictví polského (jemuž pří- 
zvuk slabiky předposlední dobrým jest strážcem zvučného rýmu) Jan Kochanowski, než 
bratr jeho Ondřej Kochanowski. 

ii Vinařický náš mistr heroického verše, Virgiliova místa některá slovosledem 
i metrem s latinským parallelně jdoucím věrně napodobil, jako začátek Aeneidy: 

Arma virumque cano, Trojae qui primus ab oris. 

Zbroj a muže zpívám, Trojských jenž prv ode končin. 

V rozsmykavosti slov polština rovná se češtině, ale časomíry neměla a nemá. 
Semenowicz (Uber die vermeintliche Quantitát der Vocale im Altpolnischen, Leipzig 1872) 
dokázal, co známo bylo, že nerozeznávala slabik dlouhých a krátkých ani polština stará, 
zdvojení a zdloužení rukopisné (aa, á; ee, é; oo, ó) že znamená výslovnost pochýlenou 
(zúženou). Listy filolog. II. 238. 

1 ' Vytištěna byla s nápisem : Moraviae nova et post omneš priores accuratissima 
delineatio: Auctore J. A. Comenio noviter edita. Nic. Johan, de Piscatore 1627, 1645, 
1664, s pohledem na Polnou v Čechách, Olomouc, Brno a Znojmo. Jiné kopie horší 1638. 
1641, 1662, 1666; v Zeilerově Topografii ve Frankf. 1650 v Pešinově Mars Moraviae (na 
str. 60) dí se, že jest otisk mapy Kom. (ryta od Sam. Dvořáka) v Praze 1677 v kosmo- 
grafii Coronelli 1692 II Ducato di Silesia et il Marchionato di Moravia descritti L'Exem- 
plare delle Carte miidiari e con la direzione delle piu recenti Notizie de Giacomo Cantelli 
da Vignola Geographo Del Sm™ Sign. Ducá di Modena e data luče da Domenico de 



24 

48. Komenský první pokusil se sepsati » Starožitnosti moravské«, tedy 
dějiny celé země, kdežto Paprocký (1593) psal toliko o událostech své doby. 
Že Kom. složil spis takový, není pochybnosti, 45 ale jaký byl, o tom málo 
víme. I spis český, O původu a činech rodu Zerotínských, Palacký jako Staro- 
žitnosti Komenskému přičítá. Dle Pěšiny (Mars Moraviae, 230) podán byl spis 
ten panu Karlu St. z Žerotína 1. 1(330 a Hoffer, místosudí zemský (f 1747), 
rukopis ten prý měl. K spisu tomu buď povzbuzen nebo vybídnut byl Ko- 
menský ochráncem svým, který dříve již velmi pilně sám sháněl se po památ- 
kách starožitného rodu svého. 46 



II. 

Komenského útočiště v Čechách. 

(Od října měsíce 1622 do února 1628.) 

1. Nejpřednějším ochráncem kněží bratrských byl pan Karel Starší 
z Žerotína, duchem i mocí vznešený, za krvavého odboje stavovského proti 
Ferdinandu II. přes všecku sblíženost s falckrabím Fridrichem (I, lá.) králi 
svému věrný, jehož statků nemohla se dotýkati ruka konnskatorů pobělo- 
horských. Mezi těmi hojnými statky byl Brandýs nad Orlicí, bratrské sídlo 
starobylé. Když zajisté první Bratří usazovali se v Kunvaldě u Žamberka (1457), 
když v horách rychnovských sestoupili se v trvalý řád ( 14(57), Jednota bratrská 



Rossi Herede di Giac. de Rossi dalle sue stampe in Róma alla páce con. Přivil. S. P. 
Anno 1692), od G. G. Vischera 1692, od jesuity Franellia v »Germania Austriaca«, Viennae 
1701, v Merionově »Archontologia cosmica* 1695, od Ad. Pfeffella a Krist. Engelbrechta 
a j. D'Elvert ve Schriften d. histor. Section, Briinn 1853, 80; list Komenského (Dabam 
in exilio) p. Lad. Velenovi z Žerotína tamže, na str. 83. fj. Metelka v Č. Č. M. 1892 j 

45 Pěšina uživ dvousvazkového rukopisu Starožitností, panu Karlu z Žerotína nále- 
žejícího, dokládá (Mars Moraviae 1677, 31), že Kom. vážil z rukopisů jak v předmluvě 
dotýká, zvláště pak z Knihy pana Ctibora Tovačovského z Cimburka i z Červenky, 
čímž Jireček míní (v Rukověti I, 149.) VIII. a IX. díl Archivu Bratrského, snesený Br. Blaho- 
slaveni a Červenkou. Ceroni vypravuje, že Komenský našel v knihovně na Náměšti kro- 
niku kláštera třebíčského, z níž prý vybral zprávy o Samovi. 

Neznámý nekritický sběratel pamětí historických 1 1770 poznamenal že vážil vypra- 
vováni o hradu Veveří kromě z archivu pernšteinského také »aus Comenii und Hosmanni 
Schriften« (Dudík, Máhrens Geschichtsquellen, 1850, I, 241). Fischer v dějinách svých olo- 
muckých (I, 205) také z kusého rukopisu Komenského čerpal, o jehož obsahu blíže se ne- 
zmiňuje. Dle listu hraběte Mitrovského byl prý rukopis Komenského dějin moravských 
vLosíně (Ullersdorfu na Moravě), pánům Žerotínům náležitém iD'Elvert Historische Lite- 
ratur-Geschichte, 1850, 68). O historickém tedy tom díle Komenského není pochybnosti, 
ačkoli nehlásí se k němu sám v listu k Montanovi. 

,s Svědčí o tom Listové jeho (II., 350, 382, 433, 474) z r. 1605. Tak ptal se Jana Star- 
šího Skrbenského z Hříště, poněvadž Žerotínové 1. 1475 — 1540 drželi statek Fulnek, 
»jestliby na zámku fulneckém neb jinde na tom panství co od starých erbův bylo aneb 
jací vývodové rodu pánů z Žerotína ;« p. Viktorina z Žerotína žádal, aby mu na Starém 
Jičíně 'od l. 1500 Žerotínům přísluSícím) vyhledal staré listy rodu Žerotínů se týkající a také 
i jinak po zprávách rodopisných sháněl se. 



25 

pod ochranou pánů Kostků z Postupic zkvétala na Brandýse. L. 1473 skonal 
tu život svůj Bratr Řehoř, Jednoty zakladatel. L. 1594 odbýván tu byl veliký 
sněm bratrský a za pánů Pernšteinských synody 1. 1512, 1518, 1530. Veliká 
pohroma vypověděním Bratří ze země I. 1547 způsobená, po některém létě 
v nový rozkvět bratrský proměněna byla. L. 1559 Jan Starší z Zerotína koupil 
v Brandýse zahradu pro pohřeb matky své Libuše z Lomnice, a dne 14. m. 
září 1564 Brandýs stal se rodištěm věhlasného Karla z Zerotína. V Brandýse 
učiněno také 1. 1612 památné sblížení Bratří polských s Bratřími českými 
(marně obnovované na polské synodě lešenské 1. lipca 1633), aby na vzájem 
byli posíláni mládenci do Cech na učení, čeští pak do Polsky, pro utužení 
svazkův obapolných, i pro lepší povědomost jazyka jednoho i druhého. 47 Za 
smutného času stíhání a utrpení Brandýs byl dvacíti čtyřem kněžím bratrským 
Kanaan, zemí zaslíbenou, jak mu říkali, 48 i Komenskému na chvíli vítaným 
zátiším při tiché Orlici, do něhož zavítal z Moravy v měsíci říjnu 1622, na- 
psav snad někde na cestě (dne 10. m. října 1622 »po odcházení mém«) »Ne- 
dobytelný hrad jméno Hospodinovo «. (I, 37.) 

2. Za městečkem u cesty, co by hodil kamenem, » zahrada « byla Zero- 
tínská, dobře obezděná, která by slouti měla hřbitovem (II, 1.), v níž byly 
hroby s zemí slehlé, zarostlé travou, i náhrobky kamenné, s nápisy a znaky 
vyrytými. V středu té »zahrady« pan 'Karel Žerotínský »pikhartům« svým, 
jak nadávkou nejpotupnější přezdívali Bratřím, kostel vystavěl byl » znamenitý, 
veliký, široký a prostranný s dostatek, jejž i krásnounkými oblouky (pulchil- 
lulis fornicibus) opatřil a ozdobil. 49 Vedle kostela v stranu severní stála sva- 
tynka čtverhranná, 12 loket z výši, s věžičkou; v ní odpočívali rodiče páně 
Karlovi a jiní toho rodu; i Karel chtěl tu míti svůj pohřeb. Hřbitov ten, na 
němž stálo několik ovocných stromů, takové byl rozsáhlosti, jako na Slovanech 
v Novém Městě pražském. Na druhé straně města hned vedle hradu bydliště 
rozkládalo se na způsob »malého klášteřiku«. U větších vrat byl vyšší dům, 
v něm pak pokoje krásné, vnitř i zevnitř nápisy a písmy ozdobené — obydlí 
to. biskupovo. Dále stál jiný, menší dům, pro vzdělávání kněží a mládeže. 50 
U toho domu stál kostelík dřevěný s věžičkou, po bratrsku od pana Karla 
vystavěný. Uvnitř na místě poněkud povýšeném, kde stává oltář, stolice po- 



" »A poniewaž postulátům braci Polskich roku 1612 v Brandysie wniesione o cho- 
wanie niektórych Cžeskich mlodzieňców w Polszcze a Polskich w Czechach na téj con- 
wocatii przypomnione bylo, concludowano ješliby Pan Bog do Czech dal sie znowu braci 
nawracič aby na to pami^tano, a takowe per filios unitatis commercium aby utwierdzione 
bylo, jako dla zwiazku dokonalszego Jednoty spolecznošci, tak dla poznania si? wietszego 
jednych z drugimi, wiec i dla tego aby jedni drugich jezyka powiadomi byli.« 

" Učený Br. Matouš Konečný, biskupem od r. 1608, hned po bitvě bělohorské do 
Brandýsa utekl se, kdež skonal dne 8. m. února 1622. Jirečkovy Rukověti I., 384. Spisy 
jeho rozboru bedlivého zasluhují. 

49 Pan Žerotín, uslyšev o protireformaci, oblouky snésti, cihly a kameny křesané 
i hlazené vedle sebe srovnati, zdi strhnouti a do šesti loket od země zbourati kázal, dada 
je přikryti prostou střechou, aby na ně nepršelo. 

50 In qua 'domo) dicti picharditae studebant, sese invicem constituebant atque juven- 
tutem docebant 



2tí 

stavena byla, před ní pak stolek dřevěný čtverrohový, v právo kazatelna (sug- 
gestus), v chrámě sedadla společná, doleji pro lid. Čtvrtou část obvodu za- 
ujímaly všeliké komůrky (cellulae) pro diákony. Uprostřed bylo místo dosti pro- 
stranné, na něm pak zahrádka kuchyňská, studnice a nádržka pro ryby, 
nazad byla krásná štěpnice. Na chování Bratří v tom »klášteříku« pan Karel 
důchody statku Orlíku na blízku daroval.* 51 

3. Dle zdání místního znalce Komenský zůstával v domku bratrském 
nad sklepem pod lesem Klopoty, v tichém údolí. Pro mysl jeho tklivou, po- 
hříženou v bolu a Bohu, hodilo se zátiší chaloupky osamělé; pro smysl jeho 
probuzený a ve všem všudy praktický, který učinil jej duševním vůdcem 
emigrace bratrské, byla společnost a častá porada, ačkoli tu pro blízkost místa 
mohlo obé snadno býti zprostředkováno. Nikoli bez přídechu mystického 
Komenský pomýšlel na své nezaměstnané přebývání v duševních klopotách 
pod Klopoty. 

4. Nešťastného v patách nové následovalo neštěstí a z něho nová příčina 
k útěchám pro něho i pro jiné. »Když mi osudem smrtí byla odňata družka 
života (16'2;í) a hned potom (1023) morem zhasl synáček prvorozený, příčinou 
dána byla přemýšleti O sirobe, mně k utěšení i mnohým tehdáž vdovám, si- 
rotkům a církvím po pastýřích svých osiřelým. Rozprava ta v Cechách česky, 
v Polště polsky vyšla. « 51 * 

5. V předmluvě k lešenskému vydání Siroby Kom. o neštěstí tom píše 
zevrubněji: -Deset tomu let jest, jak tato o sirobe přemyšlování na papír 
uvedena byla, a to příčinou velikého počtu v národu našem tehdáž pod osi- 
řením lkajících a Úpicích. Nebo pán Bůh netoliko skrze válku žalostnou, ale 
také i skrze morové po místech, až i na Moravě, dopuštěné povětří porážku 
nemalou učinil, v kteréž i já manželky a dítek svých, i jiných některých přá- 
tel krevních i příbuzných, i laskavých dobrodinců žalostně pozbuda, těžkostí 
a teskností naplněné srdce v sobě jsem nosil. Ale nade všecko těžší bylo to 
boží nás a vlasti naší a církve v ní jako opuštění a osiření, v němžto všechněm 
církvím evangelitským v Cechách a v Moravě jejich věrní správcové, až také 
mnohým poddaným jejich evangelitské vrchnosti, jako zase vrchnostem ne- 



51 Takové zprávy o Brandýse podal vikář kraje chrudimského dne 9, m. červ. 1C35. 
Orig. v arch. arcib pr. od Frant Dvorského v Č. C. M. Rodák mýtský, technik a malíř 
Josef Šembera, nakreslil r. 181tí chaloupku Kom., jejíž obraz jest v Museum. A. V. Šem- 
bera, vyjev si na podzim 1. 1838 z Brna do Brandýsa, dověděl se, že stráň lesem po- 
rostlá jižně od města nazývá se Klopoty, že tedy místo »sub Klopot«, kde byl sepsán 
Labyrinth, dobře sem se hodí, protože v Čechách ani na Moravě není osady, která by 
slula Klopoty. Em. K. Zeiner ve svém Ústí nad Orlicí (na str. 30. samoty Klopot dotýká 
se, dokládaje ve zprávě soukromé (dne 14. a 18. m. listopadu 1881), že snad »sub Klopot* 
sluší vztahovati ku vzdálenějším těm Klopotům, odkudž posud času zimního nesnadná jest 
cesta k Brandýsu, nežli ku Klopotům brandýským, jak i svědčí lístek posílací (epistolium)' 
jímž Kom. Labyrinthu svého doprovodil, čehož by nepotřeboval v Brandýse, nemaje osobně 
daleko po lávce přes Orlici k domu Zerotínovu na náměstí. 

6I * Jos. Smaha ve svém životopise Komenského (str. 30.) domnívá se ne neprávem 
že Kom. manželky pozbyl již na Moravě, nedlouho po narození druhého dítka. 



27 

jedněm jejich milí poddaní a služebníkům božím jejich církve odjaty byly. 
Odkudž mnoho pláčů, naříkání a truchlivého ku pánu Bohu vzdychání od mno- 
hých těžce utištěných a soužených pocházelo. V tom tedy žalostném způsobu 
já potěšení platného hledaje, dal jsem se v přemyšlování podle písem svatých : 
Co se pak to děje? Také-li se jindy tak žalostné věci při těch, kdož božími 
byli, dályř A k jakému pak cíli to Bůh činí, že s námi tak zachází? A co 
víc toho se mysli naskýtalo. Což jsem také, péro uchytiv, poznamenal, a z toho 
přítomný tento traktatek vyrostl. « 

6. Soudíc z Labyrinthu (kap. VIII.)- o prvním manželství Komenského, 
šťastné bylo. V manželství tom »sám čtvrtý spjatý chodil«. Ale »šípové smrti 
zporážejí mi všech mých tré, že jsem žalostně osaměje a hrůzou zmámený jsa, 
co dělati nevěděl. Ale znikna toho, nic předce nevím, co vlastně o tom stavu 
povědíťi: více-li potěšení v něm, když se zdaří (jakož se domnívám, že mně 
tak bylo sedlo), čili žalosti více z přerozličných příčin. To pamatuji toliko, že 
i bez něho i v něm teskno bývá, a i když se nejlép zdaří, sladké s hořkým 
se mísí.« Pokud se týče dítek, Kom. v předmluvě (II, 5) k Sirobě neurčitě 
píše o dítkách, v listu k Montanovi (II, 4) synáčka prvorozeného připomíná, 
na němž hlavně spočívala otcova naděje, v Labyrinthu pak zcela zřejmě dítky 
dvě shledáváme. 

7. Jako v Dokonalosti i v Hradě, tak i v Sirobě Kom. stopuje pragma- 
tiku skutků božích, což v předmluvě (II, 5) otázkami naznačil zřetelněji, t. j. 
sbírá analogie indukcí, pak dodělává se toho, jakým způsobem a postupem 
počíná si Bůh, veda člověka i dopouštěje naň všeliké strasti, z čehož vyplý- 
vají nejbezpečnější důvody útěchy a naděje v jakémkoli mysli zkormoucení. 
A tak vidíme hned v prvních spisech, že Kom. vykonává skutkem, k čemu 
přiznává se theoreticky teprve na sklonku života. 51 

8. Spisek O sirobě 1. 1624 z písma sebrán byl, 53 když od r. 1623 po tři 
léta »morní nakažení velice se rozmáhati počalo«. Jest pak postup rozjímání 
toho osmnácti kapitolami tento : 

» Všecko to, na čemž sobě jakýmkoli způsobem lidé v světě potěšení za- 
kládají, tu má povahu, že .i radost s sebou i žalost přináší. Radost, dokud se 
užívati dává ; žalost, když odchází. Nebo, poněvadž na zemi nic věčného není, 
než všecko jedno za druhým jde a míjí, nemůže ani žádné zdejší potěšení 
stálé býti, byť i dlouhé bylo. Ale ani dlouhé býti nemůže pro přílišnou všech 
věcí vrtkost a prudké jedné každé z nich k cíli dobíhání. Mezi takovými ne- 
stálými potěšeními jest i to, kteréž z milých na světě přátel vyplývá, protože 



52 Pragmatika, slovo nové pro věc novou, znamenající v i>Triertiu« operum ars. Ac- 
commodum erit vocamen (pragmatica), quandoquidem Ttqázzuv res agere, adrainistrare, ex- 
sequi, itQáyfia rem, opus, factum, iiQuypaziY.óg res tractantem, consiliis volentem, evidentem 
sollertemque significat. Triert, str. 18. 

53 Vydání lešenské: »0 sirobě. .. To lest o potracování milých přátel, ochránců 
a dobrodinců, co a jak žalostná jest ta příhoda, odkud a proč přichází, co v ní činiti a 
čím se těšiti, i jak se k smutným i osiřelým chovati náleží. Spisek pro potřebu pří- 
tomných, žalostných časů z božího slova sebraný léta páně 1624 a léta 1634 v čas rány 
boží morové v Lesně polském vytištěný.« Ve 12", str. 124. 



'28 

milí jsou, avšak smrtedlni jsou.« Ze Siracha (16, 14) čtvera vyvozuje se užiteč- 
nost přátelstva, že člověku jsou obranou, pokladem, ušlechtilostí a lékařstvím 
života.' 14 

»V pravdě když člověk dobrého přítele ztratí, teprv mu to obyčejně, co 
na něm měl, a co s ním ztratil, na mysl jde, odkudž toužení, tesknost, sví- 
rání, pláč a naříkání, zalévání očí slzami a srdce krví, prahnutí a svadnutí kostí 
pochází, že člověk mrtvou téměř v svém těle duši nosí. Tu by mnohý rád 
přemilého přítele zase na Bohu vyprosil, rád všemi poklady svými nehty z hrobu 
vydrápal, kdyby se státi mohlo. Ale čím k tomu méně naděje jest, tím se více 
tesknost a žalost v srdci rozmáhá. « 

» Člověk osiřalý jest jako zahrada s rozbořenou hradbou, do níž, kdo chce, 
vchází a stromy otlouká. Aneb jakž se vůbec v přísloví říká, hrách u cesty, 
kterýž každý mimo jdoucí šklube. Aneb jako onuce, o niž každý otírá nohu, 
přichází-li potřeba jaká. Nemá útočiště žádného, kým by se obveselil: smutno 
mu a pusto všude« (kap. 1.). Jako pak jsou rozliční způsobové siroby (kap. 2.), 
tak i nejedny jsou příčiny, proč ji Bůh dopouští (kap. o.), nebo Bůh a příroda 
nic nečiní daremně, ale my ne vždycky a ne všudy příčinám božím rozumíme. 
»Chce tomu nevyhnutedlný smrtelnosti lidské zákon, aby jedni od druhých mřeli, 
aniž to jinak býti může. Jak list zelený na stromě hustém jeden prší a druhý 
se pučí: tak co se z těla a krve rodí, jedno skonává, druhé se plodí. « 

»Jak se lidé osiřelí chovati a čím potěšovati mají,« vykládá v kap. 4. : » Umění 
jest, když se marináři násilím větru provazové, plachty a vesla potrhají a po- 
třískají; když se formanu v blátě uvázlému voje, rozpory, kolo, koně polární 
a zutrhají; když se generálu před nepřítelem soldáti kácejí a prchají; když sou- 
dícímu se rukojmové, svědkové, prokurátoři coufají; když se kupci z krámu 
a truhel i koupě i peníze tratí ; když se nemocnému apotéka rozháže : tu aby 
plavec vyploul, forman vyjel, bojovník se probil, soudící se při vyvedl, kupec 
handl obhájil, umění potřebí jest. A ne menšího také, jestliže právě osiřelý 
člověk beze škody na těle, naduli, na statku, na poctivosti ostáti má.« 

Třeba chovati se trpělivě, pokorně, pobožně, důvěrně. Trpělivě, protože jest 
člověk v rukou božích jako hlína v rukou hrnčířových, z níž a s níž může dě- 
lati, co chce: proč by chtěl kdo s přátely svými býti z řádu toho výjimkou? 
spravedlnost ať jde, by pak svět zahynouti mělj říkával šlechetný císař Max- 
milián. Ale co spravedlivějšího jako boží o nás úsudkovéř A protož, by se 
někdo z nás na tisíc kusů rozskočiti měl, lépe jest, aby boží uložení šlo, a my 
ustupovali, nežli aby Pán Bůh k vůli nám skutků svých pořádek měniti měl. Měniti 
však nebude, jdeme my neb se zpěčujeme, osudové půjdou před se.« 

^Nejplatnější trpělivosti pomoc tato jest, aby člověk soudil, že vezdejší tento 
život není k tomu, aby stále trval, než toliko jest projití aneb proskočení k ži- 
votu tomu, kterýž trvati má. A protož přátelé milí že nás neodešli, nežli pře- 



61 »Slove pak přítel nejen ten, kdož k nám píivtělen jest, to jest do jedné a téže 
s námi krevnosti a příbuzenství náleží a jako částka jest pří tele našem (jako jsou rodi- 
čové a dítky, bratří a sestry, strejcové a tety. manželé, švagrové etc), ale také každý, 
kdož nám přeje, od toho příti neb přáti přítel a přátelé se jmenuje a jmenují, jako jsou 
ochráncové, dobrodincové a tovaryši věrní. « 



29 

dešli toliko tam, kamž my brzo (nechť se nám jen dlouhá chvíle nezdá) za nimi 
půjdeme a s nimi se zase shledáme. A tu teprv bude stálý byt a potěšené to- 
varyšství, jemuž smrt na věky přítrže učiniti moci nebude. « 

Kap. 5. »Jak se k osiřelým míti a chovati.« To ve trém záleží: »v čitel- 
nosti srdcem, v potěšení slovem, v pomoci skutkem. « Mezi rozdíly siroby 
v kap. 6. také toto: » Viditelní přátelé dvojím způsobem ztraceni bývají: do- 
konale a odpolu; dokonale skrze smrt, odpolu skrze vzdálení se od nás buď 
tělem, jako bývá v čas vyhnání, zajetí a zajití někam, aneb srdcem, když se 
láskou a milováním od někoho odvrátí Oboje to, pravím, že odpolu siroba jest, 
protože tu ještě zase nalezeni býti mohou, a bývají časem. « 

Pokračuje od » veřejného « obecného v rozdílnostech a zvláštnostech, spisek 
rozkládá v kap. 7. »o vdovství, vdovcích a vdovách,* klada o manželství, »že 
téměř jest přirozená věc. Nebo všeliký pod nebem tvor vine se k své rovni, 
a každý živočich miluje podobný sobě, dí Sirach«. Protože je hned na počátku 
sám Stvořitel tak po dvou spořádal, i člověka také, přidav jemu mimo tu při- 
rozenou, kterouž s hovady společnou má k své době náklonnost, rozum, aby 
tovaryšení toho k svému potěšení jak užívati věděl, a nad to ještě zapečetil 
to mocným rozkazem svým, aby dva ti jedno byli. Jak tedy se bez bolesti 
údové jednoho těla roztrhnouti nemohou, tak manželů věrných roztržení bez 
bolesti býti nemůž. Zvláště jestliže podařilé bylo manželství, a manželé nejen 
jedno tělo, ale také jedno srdce spolu' byli; tu se na prosto smrti rovná, 
;»když jeden druhého má oželeti«. Příčiny roztrhování manželství i »potěšeného« 
nábožně se vykládají, ne-li jinak, aby vykládáno bylo za kázeň a zkoušku. 

Kap. 8. jest o vdovách zvláště. » Vdovství těžší jest než kterékoli jiné 
osiření. A to pro tři příčiny, jmenovitě pro vlastní tesknost, pro lidský vše- 
tečný jazyk a nelítostivé srdce. Ale proti tomu trému mocné mají z písma 
potěšení, jestliže ho jen šetřiti chtějí.* Podle mystického všeho vším symbolisování, 
proneseného hned z kraje Didaktiky české, » každý nejmenší skutek Kristův, každé 
nejmenší slovo i punktík v písmě tajemství má ku poučení našemu « . A tak i vdovství 
jest »vyššího a vzácnějšího cosi nad panenský i manželský stav. Jak zajisté 
s panenským i strany zdrželivosti a čistoty, tak s manželským strany vedení 
dítek se srovnává. A jest nemalá čest dům, čeládku a dítky spravovati, což za 
živobytí svého manžel řídil. Protož vdovy, jakožto již v obojí škole vycvičené 
a z cvičení propuštěné, jako panna tak manželka, za mistryně se od ducha Páně 
představují (1. Tim. 5, 10), a Kristus Pán na světě byv nečteme, aby kde pannám 
aneb manželkám sloužiti sobě dopustil a do jejich domů pro užití pohodlíčka 
se uchyloval; ale vdovy tím ctil (Jan 11, o, Luk. 8, 2). Apoštolé také k službě 
svatým toliko vdovy brávali (1. Tim. 5, 3). Nýbrž sv. Pavel Timoteovi »poroučí, 
aby vdovy v poctivosti měl«. (1. Tim. 5á.) 

V kap. 9. rodičům osiřelým také rada: »Kocháš-li se v dítkách, naber sobě 
dítek chudých lidí, ty opatřuj, pěstuj, krm, cvič: dadíť k obveselení tvému tak 
mnoho jako tvé vlastní hříček, a mimo to odplatu před Bohem budeš míti slavnou. « 
»Dějí: Ale kmen náš a jméno zahyne, sejde-li bez dítek. Odpovím: Nepře- 
stal-li by na tobě kmen tvůj, snad by na dítkách tvých přestal. Oč tu rozdíl 
jest? Svět, protože ty dítek nezanecháš, býti nepřestane. Také nevíš, ku potěšení-li 



30 

by po sobě potomků či k žalosti zanechal ; nebo svět se vždycky mění. O jméno 
své pak lépe jest se starati, aby v nebi známé bylo nežli na zemi, kdež s tím 
se vším přece všechno smrtelné jest. Krátce mluvě: Dítek bráním pán Bůh 
rodiče zvolnější a způsobnější k nebi činí.« 

Kap. 10. »o dítkách osiřalých* ; kapitola 11. »o osiřalých poddaných*:; 
kap: 12. »o osiřalých vrchnostech « ; kapitola 13. » o osiřalých posluchačích « ; 
kap. 14. »o osiřalých církve služebnících «. Z obou posledních výňatků několik 
jakožto v trapnou tu chvíli povolání Komenského se týkajících. 

»Jaká jest služebníků církve potřebnost, vidí se to z titulů, kteréž jim dává 
Bůh. Nebo je nazývá světlem světa, legáty svými, zvěstovateli věcí potěšených, 
strážnými domu svého, šafáři tajemství svých, bdícími nad dušemi lidskými, 
pomocníky svými, prostředníky mezi sebou a lidmi, jimž slovo smíření svěřil, 
vrátnými nebeskými, nýbrž spasiteli. Kde je tedy odjímá pán Bůh, znamení 
jest hněvu. Nebo s nimi odjímá světlo . . .« 

Odjímá pak Bůh služebníky »pravé bezbožným pro nevděčnost«, »po- 
božným pak pro zkušení a rozhorlení «. 

Pobožných v takový čas povinnosti : 

1. » Hříchům svým to přičítati, zvláště nevážení sobě přítomného slova a 
služebníků ; « 

2. Pánu okolo hrdla padati a říkati: »Ach, zůstaň s námi, Pane, aby na nás 
mrákoty nepřikvačily ;« 

3. když od nich musí odcházeti služebníci, »mají je od sebe s pláčem a 
slzami propouštěti;« 

4. »mají se povahy světa vystříhati, aby ne hned, co s očí ztratí, také 
z mysli pouštěli. « 

5. Mají napomenutí vůdců svých býti pamětlivi, »aby se, jak se kdo 
mnoho a pevně pravdě boží naučil, ukázalo «. »Jaký by to medle učedlník 
byl, kterýž by několik let se uče, nic sám udělati neuměl, než přece mistra 
při sobě, kterýž by mu ukazoval, míti chtěl? A takoví jsou rovně ti poslu- 
chači, kteříž bez učitelů hned nevědí, na čem jsou, hned se zvrtkati a zviklatí 
dají, hned zpět letí a padají . . .« 

fi. Mají modliti se za své správce ve vězení nebo ve vyhnání. 

7. Mají »osiřalí cest k dosažení zase milých správcův svých hleděti a 
šetřiti.* 

Naproti tomu povinnosti služebníků pravých a upřímných, z míst svých 
vyzdvižených a s stádečky svými rozloučených, tyto jsou : 

1. Aby sebe pilně ohledávali, nedali-li sami k takové persekucí příčiny, 
buď hříchy svými pánu Bohu, neb všetečností nějakou vrchnosti. Pán Bůh 
zajisté pro nepasení stáda zastavuje někdy pastýřům pasení a někdy pro 
mrtvost v vlastním svědomí pohybuje svícny služebníků z místa jejich. Někdy 
pak pro výtržnost proti vrchnosti vyhnáním neb složením s úřadu trestáni 
bývají . . .« Nacházejí-li svědectví v svědomí svém, »že v sprostnosti a upřím- 
nosti boží obcovali, sloužíce Pánu s pokorou a slzami, nepomíjejíce při lidu 
ničeho, což užitečného znali, nýbrž jim v známost uvodíce všelikou radu boží: 
tedy to za potěšení srdcí svých s sebou odnášeti mají . . . Pakli rozumějí, že 



31 

je pán Bůh pro nevděčnost posluchačů místům těm odjímá, povinni jsou za 
ně se pánu Bohu modliti, aby jim Bůh v kázni oči otevříti, sobě usmysliti 
dáti a hřích ten a jiné prominouti ráčil . . . Pakli by ani při lidu svém patrných 
bezbožností, pro něž by to boží rozhněvání přicházelo neznamenali, než že 
prostě od zlosti nepřátelské to se na ně valí, mají uznávati, že se na nich 
Kristovo předpovědění » Vyženou vás ze škol« plní. Z kteréž pravdomluvnosti 
Spasitele svého povinni jsou se těšiti, radujíce se, že také hodni učiněni jsou 
sami od svých osob něco pro jméno Kristovo trpěti. « 

2. Mají v svém vyhnání stálí býti a pro dosažení prebendy od poznané 
pravdy neodstupovati. 

3. Povinni jsou v svém vyhnání aneb odsazení více než jindy (zane- 
prázdnění s lidmi nemajíce) písma svatá čísti a zpytovati a modlitby konati, 
jak pro potěšení své v sirobě, tak pro nabývání hojnějšího osvícení. 

Povinnosti k posluchačům vzdáleným : 

a) Horlivé napomenutí při odcházení, jako bylo Pavlovo Miletským. 

b) Modlitby každodenní, aby jich Bůh v zármutcích potěšoval, ve mdlobě 
posiloval, v neuměni osvěcoval, v libých i odporných pokušeních vítězství pro- 
půjčoval, od zlého ostříhal, a čeho se jim v službě zevnitřní nedostává, vnitřním 
ducha svého dílem sám doplňoval. 

c) Mají i vzdáleni jsouce, na stálost posluchačů pozor míti. 

d) Mají jich radou neopouštěti, bud" skrze osobní shledávání, neb vzka- 
zování, neb skrze list, jakž činívali apoštolé. 

e) Mají toužiti po svých posluchačích a míti za zvláštní své veliké po- 
těšení, rozumějí-li, že posluchači na ně sami také vzpomínají. 

f) » Mohou a mají sobě i prodlouženi života žádati, buď zle jak bud, 
jestliže jen naděje jest, aby zase rozptýlené ovce své shledali a v řád boží 
uvésti mohli. « 

g) »Navrátil-li by je zase Bůh k stádečku jejich, mají z daleka na to po- 
mýšleti, aby ne k zármutku, ale ku potěšení jim přišli, t. j. přísní vyhledavatelé 
bud pádu jejich neb svých škod nebyli, ale všecko duchem tichosti, pokory 
a lásky k slávě boží a potěšení svému i milých svých posluchačů konali. « 

»Odpolu osiřalí,« jsou,- kdož ztratí přátel svých lásku a důvěrnost, buď 
vinou vlastní nebo cizí, jako osočením, klevetami přátelům jsouce zoškliveni. 
»Někdo v nemoci jsa, zoškliví se i nejbližším svým, tak že jim těžek bývá;« 
»někdo skrze chudobu přátelům v potupu a pohrdání přichází ;'« »podobně 
když jiné jakékoli neštěstí přijde, tratívají se rádi přátelé ;« » někdy z pobožných 
někdo přátelům svým tím v nelibost vchází, když s nimi modlářství a bezbožnosti 
páchati nechce, ale pravdu neb bázeň boží sobě oblibě, jí následuje. « Co tu 
činiti? » Náleží i to za boží přepuštění míti,« »mají sobě Boha tím pilněji 
hleděti, jemu se těšiti, a ten jim za všecky státi bude:« »znamenají-li však, 
že přátely své něčím nenáležitým urazili a od sebe odvrátili, povinni jsou my- 
sliti na to, aby napravili a srdce jejich zase k sobě naklonili'< (kap. 15). Zbývá 
ještě troje rozjímání, v kap. 1(3. — 18. »o opuštěných od Boha na čas lidech, « 
»o zavržených od Boha,« »o věčně zahnaných od Boha lidech, « skládající se 
celé jako celý spisek z příkladů a dokladů s mistrovskou obratností a lehounkou 



32 



snadností z písem vybíraných, ze srdce pohříženého v hoři srdcím pobožným 
útěchy jedině možné poskytujících. 55 

9. Že Kom. sám užíval rad a útěch, jež jiným dával, i že pamětliv byl 
svých k jiným povinností, toho svědectvím jsou sami příležitostní spisové 
i tklivá v nich skroušenost a vroucnost nevyslovitelná. Avšak prese všechny 
útěchy, jdoucí z nejhlubšího nábožného přesvědčení, a z bezvýminečného ode- 
vzdávání se do vůle boží krutým bojům duševním, zápasům a zkouškám Kom. 
podrobován byl i v Brandýse zaslíbeném*, když mocněji zmáhala se »proti- 
reformace«, násilné na víru katolickou převracení a na pány nekatolické do- 
rážení. Strašná noc brandýsská i zápas v ní zoufanlivý smrti se rovnající tak hlu- 
boko utkvěla v duši Komenského, že jsa jižjiž sedmdesátník, živě a mocně 
jíinavě o ní vypravuje: 

10. »Za shrnujících se mrákot strastí (1. 1623), když patrně nezbývalo 
žádné naděje v lidskou pomoc nebo radu, nevyslovitelnými úzkostmi a poku- 
šeními jsa zmítán, o půl noci (již probděl jsem jako několik předešlých nocí 
beze spaní) s vroucností neobyčejnou k Bohu volaje, z lůžka vyskočiv a biblí 
uchvátiv, nestačí-li pražádná lidská útěcha, aby mne vnitřní svou útěchou ne- 
opouštěl Bůh, prosil jsem. A nejprve uhodiv na Isaiáše, znamenaje pak, že 



Celý obsah i rozvedení Siroby zahrnut jest tímto Komenského přehledem: 

Summa, co se v tomto spisku obsahuje a zavírá. 

Co jest? Kap. 1. 
Odkud pochází? Kap 2. 
Proč ji p. B. dopouští? Kap. 3. 
"Š ) Čím se v ní těšiti? Kap. 4. 



I Jak se k osiřalým míti ? Kap. 5. 



Kolikerá jest? Kap. 6. 



Po částkách, 
nebo osiření 
jest potracení 



Zevnitřních 

a viditelných 

přátel bud 



Do konce, 

přátel 
jmenovitě 



Od pólu skrze 
odvrácení lá- 
sky a milosti, 
kap. 15. 



Neviditelného 

svrchovaného 

přítele Boha, 

když tvář 

jeho ztratí. 



Krevností 
spojených 

Kamž přiná- 
leželi 



Manželé ve- 
spolek osi- 
řelí t. 

Rodičové 
s dítkami. 



Povinností 
ochranou a 
službou jed- 
něch k dru- 
hým zaváza- 
ných. 
A ti jsou 
v povolání 



Domněle, 
kap. 16. 

., ,. , i časně, k. 17. 
Pravdivě ' 

l věčně, k. 18. 



Vdovci, 
kap. 7. 

Vdovy, 
kap. 8. 

Rodičové dí- 
tek zbaven! 
kap. 9. 
Kdež I Dítky po ro- 
dičích osiřalé, 
' kap. 10. 
Poddaní do- 
bré vrchnosti 
zbavení k. 11. 
Vrchnost 
poddaných 
zbavená, k. 12. 
Posluchači 
správcfl 
svých zbave- 
ní, kap 13. 

Knéži poslu- 
chačů, 
kap. 14. 



Světském : 
A tu jsou 



Duchovní: 
a tu jsou 



33 

prodleným jeho čtením a vzdycháním rozráží se zármutek, chopil jsem kalamář 
a předcházející úzkosti i kladené proti nim božské léky, vycházející božská 
ona slunce na rozrážení mrákoty (sobě samu, kdyby strachové se vrátili, nebo 
jiným pobožným lidem pro budoucí potřebu) jal jsem se spisovati. Probrav 
se k jiným prorokům i k ostatním knížkám knihy boží (žádné v živobytí krmě 
tak lahodné nebylo, jako ono tehdáž božských útěch sbírání), spatřil jsem 
hojně látek, k upokojení duše v Bohu sloužících, a počal jsem v Rozmluvy 
je rozváděti: nejprve duše sklíčené s rozumem vlastním, útěchami všelikými 
vzchopiti se pokoušejícím (a to hlavně z knížek Lipsiových o statečnosti, 5C 
za týchž dnů marně pročítaných). Potom přispěla Víra, písmu podklad při- 
čiňující, avšak i ona s malounkým účinkem. Konečně přišel Kristus, kříže 
svého tajemství vykládaje, a jak jest spasitelno člověku' před tváří boží sklíče- 
nostmi ' býti poníženu, setřenu, zdrcenu, v nic obrácenu, vypravuje a tím plný 
teprve pokoj, útěclíu, radost duši navracuje.« 

11. »Obratem roku (1624) vracela se (pro zukrutnělou zlobu) mysli 
ošklivost, a zrodila se část druhá té knížky, nové se zoufalstvím zápasy a pro- 
střednictvím Kristovým vítězství vypisující. Obojí ta knížka od několika Bratří, 
podobné trápení zkusivších, pro vlastní potřebu počavši býti přepisována, a 
ocitivši se v Praze, literami tam tajnými vytištěna byla, potom pak byvši 
přeněmčena (nevím, kým) i v Němcích pod názvem Trauren liber Trauren 
und Trošt uber Trošt. Česky slula Truchlivý (de tristitia), 57 její pak část 
třetí léta 1651, čtvrtá a poslední 1. 1600 přidána jest.« 

4. 
Labyrinth světa. 

12. V takové stálé sklíčenosti a tísni hlouběji nežli chladná Lipsiova 
uvažování (II, 10) pronikly k srdci Komenského mystické allegorie spisků 
Jana Valentina Andrea i asketické jich výsledky, malující živě nicotu světa 
i pravého křesťana od něho utíkání. Nápisové jich směr a způsob ukazují; 
Peregrini in patria errores, Utopiae (Argentorati, 1618. 12°. 154), v němž pout- 
ník shledává padesát ' dvě překážky blaženosti lidské ; pokračování spisku 
toho jest Civis christianus sivé peregrini quondam errantis restitutiones. (Argent. 
1619. 12°, 220); duchem podobným složeny jsou De Christiani cosmoxeni 
genitura judicium, 1611, Christianopolis, 1616 Reipublicae Christianopolitanae 
descriptio. Z nich vál duch příbuzný duchu Komenského, a nebyl-li dříve, 



5t) Justus Lipsius (Joest Lips), blíže Brusselu 1. 1547 zrozený, jehož způsob slohu 
latinského (dle autorů před Ciceronem i pozdějších jejich napodobitelů) býval vzorem hu- 
manistům i století sedmnáctého. 

57 »Truchlivý křesťan, to jest smutné a tesklivé naříkání člověka nad žalostnými bí- 
dami vlasti a církve, v kterém se jemu nejprve rozum, pak víra ozývají, potěšovati jej, ale 
nadarmo usilujíce: zatím tedy Kristus vystoupiv, přísně jej z netrpělivosti obviňuje, místně 
strašlivých svých ran příčiny ukazuje, bolesti jemu ulehčuje, časné i věčné vysvobození 
zaslibuje, a jak by se k obojímu hotoviti měl, poučuje. « 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 3 



34 

Komenský stal se tehdáž Valentinovým obdivovatelem a ctitelem, kterážto 
vroucnost a láska ještě zvýšila se ve vyhnanství. 58 

13. Komenskému tak zalíbil se zvláště Andreův Peregrinus a Civis 
christianus, že vzal si z něho příčinu, formu a poněkud i látku k sepsání 
svého Labyrinthu, jak srovnání spisů obou mužů ukazuje. Peregrinus, chtěje 
rozhlédnouti se po světě, k rozkazu královny světa průvodce dostal, který 
Andreovi slově Impetus. Ten, dav Peregrinovi uzdu a vodičkou očí mu 
potřev, vodí jej světem, všecko mu chvále a ukazuje, on pak marnost a 
ničemnost všech věcí vida, ocitne se na místě ideálnem, v Bohu blaženém, 
kde jest všecko, jak co býti má. Kom. více stavův a výjevů živě. drama- 
ticky a drasticky vypisuje a proti způsobu svému, dokládati se všude pra- 
meny, z nichž vážil to neb ono, v úvodu k Labyrinthu žádného zřídla 
nejmenuje, ačkoli hned počátek Labyrinthu i líčeníčka některá i obraty 
některé pocházejí z Andreova Poutníka i Občana křesťanského. 59 Obecně 
toliko a neurčitě dí, že příčina k oběma dílům Labyrinthu byla vzata odkud- 
koli (occasione undecunque arrepta), stavitel pak kamenů hotových, již na- 
lámaných jenom potud přikřesává, pokud dle nákresu jeho třeba, a chce-li 
části některé míti pevnější nebo ozdobnější, kusy větší a tvrdší z vlastních 
lomů si otesává i uhlazuje. Hledíc pak k Andreovu zkřehlému slohu latin- 
skému, Labyrinth český, složený pružným, svěžím, švarným, mrštným, živým 
jazykem, nikoli za volné předělání nějaké, než za plod jednorostlý, většinou 
z kořenů vlastních a z duševní potřeby vlastní vypučely, jako za perlu do 
badání sourodých zasazenou pokládati sluší. 



58 J. Val. Andreae nar. 1586, umř. 1654. 

59 Hned po vytištěn! »Života J. A. Kom.« 1. 1871 když stránkami některými podrob- 
něji jal jsem se zabývati, ústně i písemně oznámil jsem, že příčina a způsob Labyrinthu 
zvláště na dvou spisích Valentina Andreae záleží; když pak v životopise německém poprvé 
ukázal jsem ku Komenského dopisům k Andreovi, dr. Herm. Ferd. v. Criegern Andreovo 
působení v Komenského zveličil a na str. 344 sld. k podobnostem Labyrinthu se spisky 
Andreovými s potěšením ukázal. Viz hned počátek Peregrina z 1. 1618 a Labyrinthu 
z 1. 1623. 

Peregrinus. Labyrinth. 

Cum in ea aetate essem, quae ad boni Když jsem byl v tom věku, ve kterémž 

malive optionem aspirare solet, illud impri- se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a 

mis imperitum animum sollicitum tenebat, zlým ukazovati začíná, vida já rozdílné mezi 

quisnam hominum in ea et multitudine et lidmi stavy, řády, povolání, práce a předse- 

diversitate mihi eligendus foret, quem in vzetí, jimiž se zanášejí, zdála se toho nemalá 

vita et moribus denique ac studiis imitarer, býti potřeba, abych se dobře, ku kterému 

quove indice atque manuductore ad ea cun- bych se houfu lidí připojiti a v jakých vě- 

cta quae homini accessu a Deo reiqua šunt, cech život tráviti měl, rozmyslil, 
ascenderent. 

Líčení Marnosti v Lab. kap 33 srovnej s Andreovou královnou světa i s bohyní smilstva : 
Non tam compta quam ornatus varietate et dissimilitudine onerata. Faciem saně fucaverat 
ad aliquam spissitudinem, nec tamen purulentam scabiem satis texerat. — Mihi credite et 
scabie plenám et liventibus pustulis opertam esse. Nam quae me semel tetigit, foedo odore 
infecit, ut necquicquam musco in me profuso hircum redoleam. Civis christianus (1619J 
sk , i i l<n ,-, tak obsahuje, jak čteme v Lab. kap. 37 a 38 atd. 



35 

14. Mezi oběma částmi Labyrinthu ode všech hned zprvu až posud 
i povždy váženém a velebeném neshodu znamenali, jakoby oddílu prvému, bás- 
nickému Labyrinthu, oddíl druhý, bohoslovný, pietistický, mystický, asketický 
»ráj srdce« byl na závadě. 60 Ze tomu není tak, než že druhá část Labyrinthu 
z počátku jeho pro opuštěnou duši křesťanskou dle příčin a okolností přiro- 
zeně vyplývá, patrno ze slov, jimiž Kom. dne 13. m. pros. 1623 Labyrinthu 
svého doprovodil k ochránci p. Karlu Staršímu z Zerotína. 

15. »Poněvadž v tomto útulku a v prázdni bezděčné mně odloučenému 
od starostí mého povolání neslušelo a nechtělo se zaháleti, jal jsem se přede- 
šlých měsíců mezi jiným přemýšleti o marnosti světa, až mi pod rukou vzešlo 
drama, jehož podávám Jasnosti Tvé. První jeho díl hračky a pošetilosti světa 
světle maluje, kterak ve všem všudy s velikým namáháním tropí věci ničemné 
i jak • bídně konečně obrací se všecko ve smích nebo v pláč. Díl druhý místy 
pod zastřením (allegoricko-mysticky), místy otevřeně pravé a stálé synů božích 
štěstí vypisuje, jak totiž jsou blaženi, kdož nechajíce světa i všech věcí svět- 
ských, připojují se toliko k Bohu, ano spojují se s ním. Čehokoli tu dokázal 
jsem, uznávám, že počato jest toliko, nikoli již dokonáno. Vidím zajisté, že velice 
hojna jest tu látka, k ostření vtipu i k broušení jazyka nad míru příhodná, že 
by novými tytýž nálezy do nekonečna mohlo býti rozmnožováno toho spiso- 
vání. Než jakákoli konečně nyní již jest ta práce, umínil jsem si jí ze škartek 
rozházených sebrané podati Osvícenosti Tvé. Za jakým úmyslem, neodvažuji 
se nyní říci cele, avšak mezi čtením Osvícenost Tvá domyslí se toho svou by- 
strostí, nebo jindy bude moci býti vyloženo. Jedině to nyní dím, že domýšlel 
jsem se, že není nevhodno podati takové této práce muži, jenž proudův a vlno- 
bití moře světa zakusiv tisícerým způsobem, přece v nejtišším svědomí přístavu 
odpočívá. « 

16. Labyrinth takto počatý (1623) nikdy dále nebyl rozpředen, ačkoli 
po příkladu Andreově snadno mohl býti ukončen nějakým dílem třetím, vy- 



6 " Ign. J. Hanuš: »Jarý počátek nesouhlasí s pietistickým koncem. Litovati vůbec, že 
Komenský opustiv školu a povolání své spisovatelské co do škol, dal se do hádek nábo- 
ženských. Co školník učený nikoli co Bratr, byl věhlasen « Šemberovi Labyrinth jest 
»výborný filosofický spis, jenž obsahuje alleg-oricko-satirickou cestu po světě, důmyslně 
a plynným jazykem vylíčenou*. — Druhá část jest asketická. Tieftrunkovi Kom. nemálo 
uchýlil se »v pietistický mysticismus« . . . atd. — Zvykli jsme všickni, čtouce spisy Kom., 
dívati se na něho jako na spisovatele způsobu moderního se stanoviska stylistického našich 
škol, nehledíce se svých katheder nebo psacích stolků k psychologickým příčinám i účelům 
spisů jeho. Věru nám ode všech stran podporovaným a v čas na svá místa vhodné pů- 
sobnosti, zvláště od našinců, bezstarostně přiváděným, jako hříchem býti se vidí za nej- 
chladnějšího klidu a nezkalené mysli rozpoložení pytvati ztuhlé již formou plody, vzešlé 
za nejtužšího zápasu duše mocí světa stísněné a sklíčené, má-li zříci se Boha, způsobem 
svým poznaného, anebo chytiti se světa, Boha pohodlně vyznávajícího, poníženým a zdrce- 
ným povýšení a vládu slibujícího Kde šlo o zachování a spasení duše, o vyhledávání k němu 
cesty nejbezpečnější v krutém tělesném nebezpečí, tam před člověkem ustoupil spisovatel, 
před věcí forma; když pak z mystického rozjímání vyloupla se sama sebou i forma utě- 
šená, jest to následek hlubokého a živého věcí pojímání, které myslitele přímo unáší 
k poesii, bez níž není žádný spis Kom. ani školní, protože přehlednost, názornost, zřetel- 
nost v jakékoli formě mysli lahodí a líbeznost způsobují. 

3* 



36 

psáni světa, jak býti má, nebo zřízení města božího, nebo spořádání obce kře- 
sťanské v sobě obsahujícím. Mohlo by to býti vhodným protějškem ideálným 
k dílu prvému, ukazujícímu travestovaný obraz světa na rub obráceného, v němž 
tak pravdivě a živě klade se proti sobě zdánlivá i skutečná povaha věcí a stavů 
lidských. 

Když Karel z Zerotína, přední hvězda starého rodu moravského, známý i při 
dvoře anglickém 6 ' a francouzském, státník, vojín, hospodář, osvícenec od učenců 
vyhledávaný i oslavovaný, muž v naukách náboženských i filosofických doko- 
nale zběhlý a v příbězích a proměnách života nad jiné zkušený a vytříbený, 
když Zerotín ten z Labyrinthu nabyti měl křesťanského přesvědčení, utvrzení 
a ukojení: tu věru na věcném obsahu záleželo, ačkoli oblíbená starším litera- 
turám v rozličných pozorováních a líčeních forma putovací sama sebou obrazy 
a úvahy činila dramatičtějšími, živějšími, rozkošnějšími, zvláště když chopil se 
jí Komenský, který, sám všecko živě cítě a vida, slovem svým v čtenářích 
musil vzbuditi obrazy, city, přesvědčení, odhodlanost nejživější, jak ukazuje pís- 
nička Kassiova po přečtení Labyrinthu složená i útěcha Bratří vystěhovalých, 
již kromě biblí kralické mívali z Labyrinthu. 61 



61 Když Jetřich z Zerotína (I, 12) 1 1612 jeti měl do Anglie s kurfiřtem falckým, 
ucházejícím se o dceru královu, pan Karel rád to slyšel, i psal Jetřichovi: ^Najdete tam 
nejednoho, který rod náš zná, ano i sám JMt. král ráčí o nás věděti ; protož snažte se 
tam dobré a chvalitebné jméno naše zachovati a rozmnožiti, abychom Vám, uslyšíce 
o tom, měli z čeho všickni vespolek děkovati. « Listové III, 119. Pan Karel, překvapen 
byv listem Jakuba krále, radostí byl zaražen a jako bez sebe, jak 1. 1611 napsal ve své 
odpovědi. (Quod iis ut plurimum accidit, quibus ad subitum solis intuitum adeo hebescit 
acies, ut ad temporis aliquod spacium lumine esse orbatos se existiuiant id ipsum in memet 
expertům esse non diffitebor, cum ad improvisum aspectum epistolae a Majestáte Tua 
praeter omnem expectationem ad me delatae. obstupui et extra me ipsum quod aramodo 
raptus, somniare mihi viderer.) Carl v. Zierotin, II, 164. 

62 Písnička o divném a milostném božím člověka Bohu oddaného vedení, složená 
po přečtení Labyrinthu od p. J Kassia »vysokomýtského«, končící tklivými verši: 

Kdožkoli toto bude zpívat 
se mnou o národu mém věčně, 
dej Bože, ať může prospívat 
v ctné naději, a tebe vzývat 
s plesáním duše své vděčně! 
Poďte lidé, poďte radostně, 
těš se Bohu, kdo jen ho znáš! 
Ač noha se ušine zcestně, 
Pán provede přece milostně 
až k sobě v nebe, sám Bůh náš! 

Jan Kassius (Kaška) ze Skuče, rychtář vysokomýtský, 21 léta žil v Skalici uherské ve vy- 
hnanství. fjir. Rukov. 1 , 339.) Píseň vytištěna při vydání amsterodamském. Na Slovensku 
zachovala se píseň vystčhovalcfl českých, složená snad po vytištění Labyrinthu. (Sloves- 
nost, lfil6, 510. Rozum v Staroč. bibliot. I, str. XI.) 

Krásná je ta řeka, Hezké jest to město, 

řeka Vltava, to město Praha, 

kde jsou naše domy; v kterém bydlí naše 

i vlast laskavá! rodina drahá. 



37 

Důmyslně tedy Palacký, ve všem prohlédaje hlouběji a ve všem výše se 
nesa proti učencům, v Labyrinthu přestávajícím na stránce slohové, zvláště pak 
na ozdobném přechodníků v něm užívání,'' 3 již 1. 1829 napsal: » Každému lite- 
ratury naší milovníku známo jest, že my posavad v řeči své knihy utěše- 
nější a jadrnější prosou psané nad tento Labyrinth světa nemáme. Ale spis 
ten i z ohledu vyšší poesie nemalé zásluhy do sebe má ; neb ačkoli spisovatel 
jeho za příčinou nábožného účelu a oděvu allegorického sám zoumysla držel 
všude vtip svůj a obraznost na uzdě, přece vždy vdechl těm človíčkům svého 
zamýšleného světa samostatný jakýsi ráz života, takže všude jako vlastní orga- 
nickou mocí svou před očima našima živě a čerstvě se pohybují a jednají. « 
Ano dramatičnost, konkrétná ta všech stavův a osob individuálnost drasticky 
se projevující, toť pružina, vyšvihující z krásné prosy Labyrinthu krásnou 
báseň. 64 

17. Cíl Labyrinthu Kom. čtenáři vykládá.. určitěji: »Lidé shánějí se po 
tom, kde v čem by vrch dobrého (summum bonům) bylo, na němž by se 
žádost lidská stavovala, t. j. jehož by dosáhna člověk myslí svou tu odpoči- 
nouti mohl a musil, čeho víc žádati nemaje. « Ale shledáno, »že všichni takměř 
íyép ven ze sebe vybíhajíce, v světě a věcech jeho, čím by mysl kojili a po- 
kojili, hledají, tento v statku a zboží, onen v rozkolech a libostech, jiný v slávě 
a vzácnosti, tento opět v moudrosti a -umění, jiný v veselém tovaryšství atd., 
summou po věcech, kteréž vně jsou, v nich dobrého svého hledajíce, zevlují. « 
Ale ve světě toho dobrého není, jak zkusil Šalomoun, jak prohlédl i sám Kom. 
»Což místněji sobě sám před oči představiti i jiným poukázati chtěje, zamyslil 
jsem sobě tuto pout do světa, kdež jaké jsem potvorné věci buď spatřil, neb 
se s nimi potkal, a kde naposledy a jak žádaného a v světě nadarmo hledaného 
potěšení se doptal, vše to v přítomném traktátu jsem jako vymaloval. Jak 
vtipně, nedbám; dejž Bůh, jen aby prospěšně mně i bližním mým. Není báseň, 
čtenáři, což čísti budeš, ačkoli básně podobu má, než jsou věci pravé, jimž 
vyrozuměje sám poznáš, zvláště kdo by mého života a příběhů něco povědom 
byl, protože jsem tu na větším díle své vlastní příhody, s nimiž jsem se v ne- 
mnohých těch letech života svého již potkal, některé pak při jiných spatřil, 
aneb o nich sobě návěští dané měl, vymaloval. Ač ne všech ještě svých příhod 
jsem dotýkal, na díle pro stud, na díle, že jsem, k jakému by se to jiným vzdě- 
lání oznamovalo, nevěděl. « 



Cože nám do řeky, Nevzali jsme s sebou Tatry,- vy přijměte 

co nám do města? nic, po všem veta, nás v té úzkosti, 

Ach, nám vykázaná jen bibli kralickou, u vás chceme žíti 

k vyhnanství cesta! Labyrinth světa. i složiti kosti. 

63 Pelzel Thám, Jan Nejedlý, Ziegler, přestávajíce na stránce slohové a jazykové, 
nemohli dosti nadiviti se zvláště mistrovskému přechodníků užívání. »Labyrinth světa,« 
pronesl se Nejedlý v zahajovací řeči o jazyku českém, a Ziegler opakoval to 1. 1823, »se- 
psán jest tak výborně, že obratnost, důkladnost, jadrnost, obraznost, libozvučnost, slovnická 
tvornost (ku které zvláště oučastníky, participia patřejí) v přeložení Němcům, jakkoli řeč 
jejich bohatá jest, jsou nedostižitelným Palacký ve všem prohlédaje hlouběji a ve všem 
výše se nesa, Labyrinthu i jako básně (1. 1829) se dotekl. 

61 B. Dudík: Ve zprávách o zasedáních král. čes. spol. nauk, r. 1877, str. 263. 



3S 

18. O způsobu zírati v svět a klamném jeho pojímání význam dvou prů- 
vodčí poutníkových poučuje: »Průvodčí moji a každého, kdož v světě tápá, 
v pravdě jsou dva: drzost mysli, všeho ohlédající, a zastaralý při věcech zvyk 
(auktorita), pravdy barvu šalbám světa dávající Půjdeš-li za nimi s rozumem, 
kdokoli bídné motaniny pokolení svého spolu se mnou uhlédáš; pakli se jinak 
zdáti bude, věz, že obecného mámení brýle, skrze něž vše naopak vidíš, na nose 
tvém strmí. « 

19. Týkajíc se dílu druhého: » Co se prohledání radostného způsobu Bohu 
oddaných srdcí dotýče, toť více in idea vypsáno jest, nežli aby se to tak plně při 
všechněch vyvolených nalézalo. « Záleží tedy Labyrinth ze dvou dílů, z konkrét- 
ního a zřetelného výčtu příkladů marnosti světa, a z abstraktných, obecných úvah 
o » vyvolených a s Bohem spojených srdcí slávě, potěšení a radosti«. 

20. Methody, které užívá Kom. při veškerém názorném vyučování, i pout- 
ník jeho šetří, Všudybudem a Mámením provázený brýlemi (ze skla domnění 
vykroužlenými a v rámci z rohu zvyku zasazenými), uzdou (sšitou z řemení vše- 
tečnosti) a udidly (z železa urputnosti a předsevzetích) opatřený, nejprve s vy- 
soká celý svět (v rukopise podaném Zerotínovi při kap. 5. krásně perem vykres- 
lený) 65 veřejně, t. j. zhruba, obecně spatřuje, potom pak náměstí, pláce, ulice, 
uličky a rozličná v nich rozličných stavů zaměstnání zevrubněji a podrobněji pro- 
hlížeje a všude opak toho, co vůdcové a jak brýle ukazují, shledávaje, až dodělá 
se sociálného asketismu, pošlého z hlubokosti víry. 

21. Chtěvše sem položiti rozbor satirické travestie Labyrinthu světa, od- 
ložili jsme jej stranou jednak proto, že nestačí naše obyčejná míra na skládání 
Komenského, jednak proto, že po soudu Palackého lepšího úsudku není potřebí 
a spis sám živě náhledy svými vysvětluje, že jich štětcem není snadno dostihnouti, 
tím méně převýšiti. GG 

5. 
Druhý sňatek Komenského. 

22. Dne o. měsíce září 1624 Kom. zasnoubil se s Dorotou, dcerou Jana 
Cyrilla, seniora konsistoře podobojí, jenž s administrátorem Dicastem Fridricha 
falckého na krále českého korunoval. Po bitvě bělohorské senior ten ihned tajně 
z Prahy se vzdálil a tak ještě po Cechách skrývati se musil, že nebyl ani přítomen 
při sňatku starší své dcery Anny s Jiříkem Laminem z Přerova (28. června 1022), 
ani při sňatku dcery Doroty (matka též slula Dorota) s Komenským. Oddával je 
Jan Svatoš, poslední správce sboru bratrského v Brandýse. 



05 Josef Wenzig (v básn. spisech jeho, díl III.) proniknut jsa krásami Labyrinthu, 
obsah jeho do veršů svedl na způsob oratoria jež umělec výtečný hudbou opatřiti slíbil — 
ale po dlouhá léta více odkládal nežli skládal, a hudby nesložil. 

" O tom však zbytečno není zmíniti se, že kap. 13. z Labyrinthu. která posmívá se 
tajemnůstkářství »bratrstva růžového kříže«, vyňata jest ze satirického spisku nejspíše 
Jana Val. Andreae, 1. 1612 v pěti jazycích vydaného s názvem Fáma fraternitatis Koseae 
crucis, tajného bratrstva to smyšleného, před nímž prý bylo odhaleno tajemství veškero, 
po němž toužili a blouznili alchymisté. Bratrstvo to tolik povyku nadělalo, že nejedni no- 
vých náboženských sekt, jimž beztoho již téměř nebylo konce, jiní pak pečlivě po něm 
se sháněli, jako sám René Descartes, který také na Bílé Hoře u Prahy bojoval. 



39 

Po nevěstě Komenského bylo 50 kop grošů mís. jmenováno; manželku pak 
sám takto věnem opatřil : že jest ji do všeho jmění a statku svého, kterýž nyní 
z daru božího má, nebo ještě napotom z požehnání božího míti bude, na čem ten 
koliv jest a bude, za » mocnou hospodyni a vzmožitelkyni « přijal a přijímá a to na 
takový způsob : Jestliže by Pán Bůh prostředkem časné smrti jeho, kněze Jana 
Komenskýho, dříve nežli ji, pannu Dorotu Cyrillovnu, budoucí manželku jeho, 
z tohoto světa povolati ráčil, a tak ona jej živobytím přečkala, by týž statek jeho 
na touž manželku jeho samu plným právem » dědickým « připadl; pakli by dítky 
od nich zplozené společně v živobytu byly, by spolu s týmiž dítkami rovný díl 
ve statku jeho měla, s touto však při tom výminkou : že sobě nadepsaný kněz, 
Jan Komenský, z »téhož statku a jmění svého« vymiňuje a v moci zůstavuje vi- 
nici svou »'na blatnicku« v hoře, jenž slově »plachta«, ležící, a k tomu 50 kop míš., 
též všecky své knihy latinské, tak aby on napotom mohla moc měl s tím, což si 
tak vymiňuje, což by se jemu dobré vidělo, učiniti a to buď z částky nebo na 
všem, kdež by se jemu líbilo, obrátiti nebo kšaftem to odkázati. Pakli by se nic 
toho obého nestalo, tehdy to, což tak jmenováno jest, podobně »jako jiný 
všechen jeho statek« po smrti jeho napřed psaným způsobem na touž budoucí 
jeho manželku právem plným a » dědičným « připadnouti má. 67 

6-. 
Hlubina bezpečnosti. 

' 23. Když i Karlu z Zerotína bylo nařízeno, aby již útulku nepřál na svých 
panstvích kněžím bratrským, stopu Komenského na čas ztrácíme : skrýval se v le- 
sích a slujích a tajně Bratřím přisluhoval. L. 1625 nevíme kde, spis sobě a ji- 
ným pro potěšení složil a v něm zkušenosti z Labyrinthu nabyté v soustavu uvedl 
a jí mystické nazírání své na svět utvrdil. Jest to : » Centrum securitatis, hlubina 
bezpečnosti aneb světlé vymalování, jak v samém jediném Bohu a pokorném se 
jemu ve všecku jeho vůli oddání a poddání všecka dokonalá přítomného života 
bezpečnost, pokoj a blahoslavenství záleží. « 68 První vydání (Lešenské) objasněno 
bylo nezvučnými těmito verši: 



67 Svědkové smlouvy svatební se strany Komenského: p. Matyáš Tymín »Lavín» 
z Ottenfeldu, v lékařství doktor, kněz Jan »Hermon« Matouž Theodora, Jiřík Apolla, kněz 
Pavel Němčanský, p. Eliáš »Kavín«, pan Stanislav Březina, radní brandýsský. S strany 
nevěsty : p. Václav Sudlička z Borovnice a Chotče, úředník panství brandýsského, ur. p. 
Václav Jiří, Ladislav Adam. bratří Vězníci z Věžník i s matkou. S strany matky: 
paní Mandalena z Říčan, kněz Jan Svatoš, Jiří Kranzl, písař důchodní, Ondřej Dobrovský, 
primátor města Brandejsa, p. Jan Petrův, Václav Jirový, Jan Jelínek atd. Správný opis 
smlouvy svatební viz v Tomašíkově Brandejse str. 288. Povšimnutí hodno, že Kom. v Bran- 
dýse žádného statku neměl, že tedy horu »plachtu« hledati sluší na Moravě, jak pan 
Bedřich Peška před léty prý se vyptal, u Nivnice. 

68 Ze »Hlubina« složena byla /. 162.5, nikoli dříve jakž hlásali jsme po nějakou chvíli 
dle listu Kom. k Montanovi, dokud neviděli jsme prvního vydání » Hlubiny « (v Lesně 
1633), napraviti hleděli jsme v Musejníku 1887, str. 40. I přesvědčili jsme se, jak nespo- 
lehliví tytýž bývají bibliografové i ten, který na svědomitosti bibliografické u nás nejvíce 
si zakládal). Předmluva česká prvního vydání Hlubiny datována jest v Lesně dne 16. Aug. 
1633, latinská pak dedikace, vložená mezi titul a předmluvu českou, datum má dne 24. 



40 

Svět jest kolo, jenž se točí, 
prudce chvěje, hlučí a zvučí, 
kdo mu v centrum neusedne, 
zamotá se a vypadne. — 

Amsterodamské pak (1. 1663) Komenský » Centrum securitatis « , k němuž teprve 
přidal titul český (Hlubina bezpečnosti), plynnými těmito verši elegickými 
ozdobil : 

Svět se točí vůkol, vůkol v světě všecko se valí, 

vzhůru, dolů, sem tam v něm tady všecko chodí. 
Ač nechodí, létá, kácí, převrací se kotrlcem, 

málo co svým řádem kráčeje, všecko maní. 
Sám jediný světa pán (nade vším, pode vším, skrze všecko 

jda) světu sám věčná podpora pevně stojí. 
O blažený, kdo v centrum věčném usadí se ! Na věčnost 
v srdci božím svému srdci nalezne pokoj. 

24. V -Hlubině bezpečnosti*, zasluhující uvážení bedlivějšího, nežli se jí 
dostávalo, Komenský vyložil théma, obsažené ve spisích předešlých, které zů- 
stávalo později základem i výsledkem křesťanské jeho pansofie, tak že hned 
v mladší jeho mysli zavinuté bylo obsaženo, co během času badáním učeným 
šíře bylo rozvíjeno a rozpřádáno. Pojav věci hlouběji a soustavněji nežli posud 
mezi Bratřími a Cechy býval obyčej, ačkoli psal prostě, srozumitelně, přece 
viděl, že čtenář najde, >zvláště z počátku, něco tvrdého a neobyčejného, buď 
ve věcech, nebo slovích, jako : dependencí, centrum, samosvojnost, jinudost a 
jest-li co víc. Na tom se nezastavuj : věci zvláštní zvláštními slovy musely se 
vypověděti, kteráž však i vysvětlena jsou dostatečně, i o maličké jim přivyknutí 
činiti jest; porozumíš potom, že se o věcech těch zvláštních jinak nemůž mlu- 
viti, jako tak«. 

25. Pro věci nové nových potřebí bylo slov i v jazyku živém národním, 
i v jazyku mrtvém, učeném, v latině, užívajícími jí učenci oživené. 

A krom toho celá ta neobyčejnost a novost věcí čtyřmi těmi slovy při- 
pomenutými odbyta jest a překonána, dependencí totiž, centrem, samosvojností 
a iinudostí: 



Oct. 1 63-í — mezi oběma daty vytištěna byla celá Hlubina. V dedikaci latinské čteme 
(1633 , že Hlubina byla sepsána před osmi lety, tedy r. 1625, jak napsal Palacký, ale 
nefekl podle čeho, — 1. 1829 ovšem toho nebylo potřebí. V dedikaci panu Rafaeli Leštěn- 
skému, jíž připisuje mu dárek, munusculum »mole exguum, usu excellens«, Kom. praví 
o Hlubině: De hac materia (omnia esse volubilia, centrum immotumi commentandi aliquid 
occasio ante octennium data fuit, quum in patria adhuc exulanti et cum caeteris piis 
perseeutionum undts agitato, nec in Obadiarum i Abdiášových) speluncis, nec in silvarum 
antris, nec alibi unquam satis esset aut securitatis aut quietis E varia n. mentis trepida- 
tione, et apud Deum in sanctuario suo 'seriptura") quaesitis solatiis enatus tandem fuit 
praesens tractatus, Centrum securitatis dictus. — Beckovský několikráte mluví v před- 
mluvách >o matení, kácen! a boření nestálého světa, v němž vše podrobeno jest změnám, 
ale uprostřed stojí přece nepohnutelnost věčná — Bůh.« Dr. Kezek v Poselkyni 111. XXIII. 
Náhodou? 



41 

» Veleslavný Bůh, od něhož svět tento se vší svou plností vyplynul, tak 
v něm divně a moudře všecky všech věcí bytností spořádal a zprovíjel, že 
všecky sic od Něho veřejně (obecně), obzvlášť pak jedna každá od druhé svou 
dependencí, to jest jako zavěšení nějaké má, na němž se drží, aneb základ, 
na němž stojí. « 

26. Podobenstvím kola Ezechielovi a Ezdrášovi »běh světa« ukázal Bůh; 
ke kolu tedy Komenský mimo jiné svět přirovnává. Má pak kolo v sobě tři 
věci: Centrum, okršlek a paprsky. » Centrum jest prostřední kola punkt, z ně- 
hož obveden jest okršlek; okršlek jest otočení okolo centrum, paprskové jsou 
linie, od centrum k okrsku rozvedené (kteréž ve vozním kolu špice, v mlýn- 
ském ramena šlovou). Tak jest kolo světa : Centrum jeho jest Bůh, od věků 
na věky sám v sobě nespatřitelný, kterýž však chtěje se spatřitelným učiniti, 
učinil okolo sebe viditelný okršlek, jenž jest svět tento, a naplnil jej tvory 
rozumnými, kteří všickni z něho jako z centrum vynikajíce, rozcházejí se jako 
na prostranno, tak že se každý svou zvláštní pro sebe bytnost míti zdá. 
Kolo když se točí, okolo centrum se točí, kteréž nepohnuté uprostřed 
zůstává. Tak kolo tohoto světa točí se ustavičně bez přestání, centrum pak 
jeho, Bůh, nepohnutelně v bytu svém trvá . . . Paprskové v kole také se hýbí 
a točí s okrskem, avšak rozdílně, nebo čím blíže jsou centrum, tím míněji 
a tišeji se hýbí; čím od centrum jsou vzdálenější, tím se prudčeji a násilněji 
zachvacují. Tak jest s námi tvory, zvláště rozumnými. Stojíme-li v Bohu (totiž 
pamětí, rozumem a vůlí Jeho se držíme), máme pokoj a bezpečnost; pakli se 
odtud vychylujeme k tvorům, nenalézáme nic, než nepokoj a kolotání, čím 
dál, tím víc ; — každý pak paprsek dvoje má k centrum patření, jedno jako 
k* svému počátku, druhé jako ku svému konci. Nebo jakož z něho vybíhá 
k okršlku, tak od okršlku zase do něho vbíhá. Podobně všeliký tvor z Boha 
jest a k Bohu. Z Boha vyplývá jako z studnice, a k Bohu zase směřuje 
jako k cíli (totiž mocí boží všecko se děje a všecko pro boží slávu). Každý 
paprsek dvoje má centrum : jedno obecné to aneb společné, z něhož vybíhá 
a do něhož se vrací; druhé své vlastní, uprostřed sebe, skrze něž od onoho 
veřejného (obecného) centrum k okolku a zase k němu zpět musí. Tak každý 
tvor dvoje má centrum: jedno společné, jenž jest Bůh, učinitel a zdržovatel 
všeho ; druhé své vlastní, jenž jest přirozenost jeho, kterouž jemu Bůh přivlastnil.* 
27. Bezpečnost každého v centru státi, násilí pak, trápení, bolesti, za- 
hynutí, vyvinutí se z centra pochází. Příčina i počátek z centra vystupování 
samosvojnost jest. »Jméno jest nové, ale věc hned s světem starožitná a víc 
než příliš známá. Jest pak samosvojnost, když člověk Bohem a řádem Jeho 
svázán býti sobě zoškliví, sám svůj chce býti, sám svůj totiž rádce, svůj vůdce, 
sám svůj opatrovník, sám svůj pán, summou : sám svůj bůžek. To jest začátek 
všeho zlého. Nebo kdo sobě to tak v mysl vezme a na sobě se založí, ten 
se již dependencí své (kterouž od jinud, ne od sebe má každý tvor) pouští 
a sám sebou státi chce, což tvoru nemožné, a tak přichází na zmatky. « Příklad: 
andělé a první člověk. » A tak tedy samosvojnost (ať ještě jinými slovy povím) 
iest, když člověk neb angel zapomíná, že z Boha bytnost, živost, radu, sílu 
a všecko má, a boží vůlí věci všeho světa jdou, a tak i jeho, — on doma sám 



42 

sobě obzvláštní svou kancelář zaráží, sám z sebe vůli, rozum, radu, sílu, světlo 
a život bráti chtěje.« 

28. »Samosvojnosti částky dvě: přílišné sebe milování, a přílišné sobě 
připisování, z nichž pocházejí loučení a trhání nás s Bohem, nedorozumění a 
tahanice rozličné s lidmi, 69 domácí rozliční mysli nepokojové a trápení. Těsno 
mnohému nejen v kůži, ale v světě bývá, když sobě jak uprostraniti a bez- 
pečnosti způsobiti neví; jedno myšlení druhým se stíhá a bije, a mezi tím leda 
šust, leda chřest, lekání a bázeň množí. « Ze samosvojnosti jinudost pochází, 
v zmatcích, jichž jest prostředek a vrch, jinudy nežli v centru pomoci hledající. 

29. »Kdo na vodách se plavě, neopatrností nějakou z lodi vypadne a 
v nebezpečenství zatopení se postaveného vidí, chytá se, čeho dopadnouti můž, 
by sláma byla, by tráva, by písek, by cokoli, an všecko se trhá, všecko ubíhá, 
všecko s ním tone, tak že nebude-li z lodí, z níž vypadl, retován, nelze než 
utonouti. Tak se nám děje, když nás samosvojnost z centrum bezpečnosti — 
jenž jest Bůh — vyvábí a do takových motanin, jak již ukázáno, uvede, že 
nenalézajíc my k držení sebe a věcí svých sami v sobě dostatečnosti rady 
a moci, leckams jinam o radu a pomoc se obracíme, vůkol sebe hmatajíce 
a jednak toho, jednak onoho se chytajíce, an se obyčejně s námi všecko trhá 
a boří, protože žádný tvor sám sobě, nerci-li jinému, dostatečný není. I při- 
cházíme naposledy na pochybení o všem všudy a tak na zoufání. A tu se 
troje zlé jedno druhým stihá, a tak naposledy na mizinu a zoufání přivodí. 

Předně pracné, starostlivé a bolestné prostředků k zachování sebe vyhle- 
dávání; druhé, bláznivé a pověrné, jest-li že je vidíme, v ně doufání, tak že 
leda dřevu, leda kamenu, leda díře, leda člověku, leda satanu svěří .se člověk, 
pakli prostředků najíti nemůž, anebo že mu chybí, a nikdež nic pomoci nelze 
a nemůž, teprv se leká, děsí, třese a z netrpělivosti a zoufalství bud sám sobě 
život odjímá, neb se v rouhání proti Bohu dává, a tak sobě sám k zatracení 
pomáhá. Toť jest ta bezedná hlubina, to poslední vír motanic lidských, kterýž 
všecky nás naposledy sehlcuje, nad kterými se nesmilovává a nevychvacuje Bůh.« 

30. Když to vše plně a plynně, jasně a zřetelně dolíčeno příklady, a i 
v Dokonalosti a v Hradě se vyskytujícími, Adamem, 70 Saulem, Achabem, Jeru- 
salemskými, Jidášem, nezbývá než utéci se k jedinému lékařství proti bíd- 
nostem, ^navrácení se do centrum, jenž jest Bůh«. — »Ryba, dostane-li se 



09 »Učíli kdo jiné, slovům svým jako božím víry chce zjednati; poslouchající na- 
proti tomu, co a pokud se to a potud věří, protože se každý sám také mozek míti do- 
mnívá. Takž jsme všichni po všech stavích, jedni druhým rohatí, šilhavě na se hledíme, 
pysky za sebou zmítáme; jazyky, pěsti, meče na sebe brousíme a proti sobě schápáme: 
hůře než líté šelmy s sebou zacházíme, jakž i nynější strašlivá světa chumelice ukazuje. 
Nebo všeho toho jediná samosvojnost jest příčina, že někdo sám panovati, jiní zase svoji 
sami býti a pod nohami neležeti chtějí, summou, že každý k sobě táhne, a co ujal, pu- 
stiti nechce. « 

,0 »První člověk, Adam, jak se rychle /. centrum vydal, hned nepokoj v srdci svém 
znamenal, a rady tomu u sebe nevěda, začal ji krom sebe hledati. A tu již z samosvoj- 
nosti do jinudosti vešel, po níž se mizerně sem tam motal a zaplétal, čím dál, tím víc . . .« 



43 

z vody, by ji do kvítí, do hedbáví, do zlatohlavu dával, aneb s ní jak chtěl 
krásně pěstoval a milkoval, třepetati a trápiti se nepřestane, až i zahyne, protože 
jest vyňata z centrum svého, aniž jinak zachována býti můž, leč aby časně 
zase tam navrácena byla. Podobně jest »s duší a myslí naší, skrze odstoupení 
od Boha k sobě a tvorům v nepokoj a kolotání neskonalá vcházející/; již 
volá do středu svého Bůh skrze zaslíbení a příklady. A bezpečnost jest v něm. 
Nebo » slavnější jest Bůh. než všeho světa vzácnost a sláva, moudřejší, než 
všeho světa umění a subtilnost, bohatší, než všeho světa pokladové a zboží, 
mocnější, než všeho světa moc a síla, přívětivější, než všeho světa přátelství 
a ochotnost, věrnější, než všeho světa zámluvy, rukojmové a pečeti . . . Plnost 
tedy všech plností v Bohu jest : kdo Jeho má, všecko má ; kdo Jeho dobroty 
a ochrany pravě zakusí, čeho nad Něj žádati neví. Kdo se tedy Bohu oddá 
a v tu Jeho plnost pohříží, blaze mu. Bezpečně zajisté kráčí, kdo za nej- 
moudřejším kráčí, bezpečně stojí, kdo s všemohoucím stojí, bezpečně sedí, kdo 
se v centrum nepohnutelnosti usadí. Jak ten klesnouti má, koho nejmocnější 
podpírá? Jak se ztratiti, koho nejvěrnější v klínu chová? Jak s něčím odporným 
potkati ten, jehož nejvlastnější pěstuje ?« 

31. Mystické rozjímání dále k. tomu vede, že » centrum milosrdenství 
božího jest Kristus«, že kdo do centra .toho »trefiti chce, ze všech tvorů, 
i sám ze sebe vyjíti musí ! « Do centra vrátíš se týmiž cestami, kterými jsi vyšel 
z něho, ale zpět, zřekna se jinudosti a samosvojnosti. Tu sbíhá se v doko- 
nalém oddávání se do vůle boží askese, pietismus, kvietismus, právě jako v II. 
části Labyrinthu, a jak jinak slují výjevy ty nejhoroucnější pobožnosti a nej- 
duševnějšího s Bohem obcování: »Zošklivě sobě všecko a opustě všecko, i sám 
sebe, pustiti se na hlubinu milosrdenství božího v Kristu a tu zmizeti a ztratiti 
se vůli a rozumu svému, vůli pak a prozřetelnosti boží tak cele se oddati a 
odevzdati, aby s ním on sám činil, co chce, jak chce, kdy chce, kudy chce, 
pokud chce, hotov jsa, cokoli se Bohu s ním dělati líbí, ke všemu státi, beze 
vší naprosto výminky, tak aby v ruce boží člověk byl, jak v ruce člověka 
bývá sekera, 71 nůž, kniha, péro a jiný nástroj, který vezma člověk, seká, řeže, 
otvírá, zavírá, užívá summou : jak a k čemu chce a pokud chce, odloží, kdy 
chce a kam chce, neb prodá, neb daruje, neb zahodí, dle libosti neb potřeby, 
an jemu nic ta věc nevyměřuje, ale ke všemu stojí. Pak-li se tvrdé zdá té 
mrtvé věci člověka přirovnati, tedy tak ať se člověk Bohu oddá, aby ho Bůh 
tím způsobem jak on ruky své užívá, užíval, jmenovitě: jakž ruka a jiní údové 
naši k vůli duše a k rozkazu jejímu se hýbí bez jakého koli sobě vlastního 
vybírání, vyměřování, rozpakování, zpěčování, neb zase pochloubání se tím, 
což dělají. Než naprosto duše dělá všecko, údové toliko její věrní nástrojové 
a služebníci jsou, všecko, co ona chce, jak chce, dokud jich stává, konající. « 



71 Taková v Boha oddanost nejedněm přílišnou býti se vidí, a Komenskému to i vy- 
týkáno bývá, avšak nehledíc k tomu, že Kom. tu příkladů tak drastických užívá, k vůli 
lidu sprostému, méně učenému, v Strůjci štěstí* rozumnější vyskytuje se kvietismus: »Co- 
koli činiti máš, rozvaž nejrozumněji, a teprve když dle mínění svého úmysl máš nejspráv- 
nější, se vším všudy odevzdej se Bohu, jakožto moudřejšímu, aby vše i Tebe řídil dle své 
líbezné vůle.« 



44 

32. I pessimismus, mužnějšímu a samočinnějšímu věku Komenského na- 
hrazený optimismem, v úzkostech a v sklíčenosti smutné oko tytýž zakaluje. 
Svět, jindy viditelný neviditelného Boha obraz, »svět není nic než změt. 72 
Pravdu mluvě, ani sám pro sebe nemá žádný člověk, čeho potřebuje, nerci-li, 
aby se jiní nač bezpečiti mohli, nebo bychom my se pak jedni druhým angele 
zdáli; nic však nejsme, než lidé, t. j. hloupí, bídní, mdlí lidé. Každý sám s sebou 
jako s břemenem činiti má, a žádný jak sebe sám. kde nejpotřebněji, zacho- 
vati neví... « Ďáblové, »odpovědníci pokolení našeho na věky,« strany nás ne- 
obmýšlejí nic, než » záhubu a podtržení- ; dobří pak angele, »i ti málo pomoci 
mohou, protože rovně pod boží mocí jako my. Aniž jsou dostateční, protože 
vševědoucí a všemohoucí nejsou, a byť i mohli, jak jest na ně se bezpečiti, 
poněvadž jich, kdy při nás jsou neb nejsou, nevidíme? Nad to pak aniž nám 
kdy co od sebe slíbili. Naposledy, aniž naději míti můžeme, aby se v tovaryšství 
našem — sami nebeští jsouce, my zemští, — kochali, aneb také rádi okolo 
nás, čistí okolo nečistých, bývali — leč poručí Bůh.« 

33. Všude tedy pomoci hledaje a nenalézaje jí nikde, úpěl k Hospo- 
dinu: »Teď nyní, již nyní, usazuji se v centrum milosrdenství Tvého, a vůkol 
sebe místo všech štítů a bašt kladu všemohoucnost Tvou, před sebe pak na 
stráž stavím vševědoucnost tvou, a klíče od bran srdce svého a všech smyslů 
svých, nýbrž všechněch vnitřních i zevnitřních mocí svých dobrolíbezné vůli 
tvé odevzdávám : odmykej, zamykej, čiň, co ráčíš. Teď stojím naze před tvým 
obličejem, stojím všech tvorů i sebe samého odkládaje, nahý se ted tobě ode- 
vzdávám, a to cele a plně beze všech výminek : dělej se mnou, co a jak chceš, 
ničemu neodpírám, nic nevyměřuji, vůle tvá děj se se mnou a skrze mne dle 
dobré líbeznosti tvé: jen neopouštěj na věky věkův.« 

34. »Přepotěšení užitkové« resignací takové jsou: pokoj s Bohem, vy- 
ňatost z moci světa a živlů, bezpečné se na motaniny světa dívání, stálost a 
trpělivost v životě i smrti, dobrá vždycky mysl, jíž v Boha srdce požívá ne- 
dbajíc, kdo jest s námi nebo proti nám, jisto jsouc, když Boha má, že ani svět 
ani peklo proti němu neodolá. Člověk srdcem v Bohu přebývající přebývá 
tam, »kdež žádná starost a strast nemůže«, protože stojí uprostřed mezi vše- 
mohoucností a milosrdenstvím: »Tam pak kdo přijde, tomu do toho málo, 
co se v světě a s světem dělá. A byť i okolo něho a s ním dělal, kdo chtěl, 
co chtěl, nic se tím neváže, nic nedbá. A tím sobě toho dovodí každý cele 
Bohu oddaný člověk, že když se všecken svět bouří, on má pokoj ; když se 
všickni jiní starají, fresují, namáhají, stůní, on odpočívá; jiní se uhybují, utí- 
kají, skrýše hledají, on v stínu božím tiše sedí; jiní se lekají, děsí, straší: on 
všeho dobrého čeká; jiní se viklají, kácejí, hynou: on zmužile stojí a sílí se; 
jiní se rmoutí, teskní, pláčí: on vesel pleše a zpívá; jiní naříkají, repcí, zlořečí, 
klnou se vespolek, Bohu se rouhají; on pána Boha chválí a za ně se modlí; 
jiní hladem žízní a nahotou svadnou a chřadnou: on sytosti požívá; jiní stojí 



" V Hlubině samé ještě další chiliastický tento přídavek: Svět-zmeť. »A ještěf prve, 
když věkem kvetl, zdárnější byl; nyní s šedinami svými k konci pospíchaje, zmotanější 
jest mnohem a nemotornějši: všecko jen v něm hrěí, trčí a různo prši.« 



45 

obnaženi, odevšad k nim neřest a žalost může : on vůkol sebe nedobytou 
hradbu a nepřemožených zástupců zástupy má. Blaze, přeblaze takovému 
člověku, nad nějž nic šťastnějšího svět nemá ! A toť hle, všecko jen na tom 
záleží, vyjíti srdcem z světa a ze všech tvorů i z samého sebe a pohřížiti se 
v hlubinu dobrotivosti boží.« 

35. Námitky rozumu proti oddanosti takové odmítají se v Hlubině šíře, 
podrobněji a soustavněji nežli v Hradě, větším kvapem sepsaném, končíce 
otázkou a odpovědí: »Jak dělati, když se všecko proti rozumu děje? Odpo- 
věď: Dáti Bohu čest, že on něčemu víc než my rozumí, a tak věřiti proti 
rozumu a nadáti se proti naději. « 

36. Znamení tak resignovaných jsou ■ Ustavičné se s Bohem obírání (jako 
v Dokonalosti), 73 gruntu pravdy při něm šetření, 74 samým Bohem a svědomím 
se vázání, ku všeliké vůli boží hotovost, zevnitřních dobrých věcí nežádání 
(protože jsou marné, pracné, nebezpečné), 75 k utrpením otrlost, v pokušení stá- 
lost 76 smělá všudy doufanlivost, se pánem Bohem i s bližními vždycky spoko- 
jenost, v skrocování těla pilnost, tichost, a mlčelivost, Boha milování, ve věcech 
toliko věčných se kochání. Tu se ukáže, kdo učí se od kříže Kristova vyznávati 
jej ústy nebo skutkem. 

7. 
O zjeveních Krištofa Kottera. 

37. Není divu, že nám Komenský na chvíli zmizel jako s očí, když již 
I. 1625 velmi platné služby konal Jednotě bratrské. 

Kdežto protestante volili si vyhnanství své v Saších, v Míšni, v Nizozemí atd. 
vyjmouc místa některá, po různu 77 a nahodile, Bratří čeští, aby neodcizili se církvi 



73 »Boží človiks v těle přebývá jako v propůjčené sobě na čas chaloupce, v níž aby 
do vůle boží pokojně pobyti mohl, šetří jí sobě, opravuje, látá, podpírá, pokrývá, vše ku 
potřebě, nic k zbytečnosti. V světě pak bydlí jako na bojovišti, na němž od Boha po- 
staven jest: vždycky se odkud, kde, jaký útok přichází, ohlédaje, udatně sobě před ďáblem 
a jinými nepřátely ne tak těla a pohodlí jeho, než hradu svědomí háje a bráně, počíná. 
Ale vlastní, domácí, milý jemu byt v nebi jest, kdež měšťanství a poklady své má.« 

" »Nemůž zajisté trpěti, aby se věci a řeči jeho na nejistotách (to jest na domnění 
neb cizí zprávě, neb nějaké vášni, své neb cizí, neb na zvyku) zakládaly, jakž sic vůbec 
v světě bývá; ale on jde všudy na grunt, aby co při každé věci boží neb lidská spra- 
vedlnost, co přirozený řád, co jeho povinnost, co svědomí, co zákon lásky s sebou nese 
nebo nenese, věděl a viděl, a podle toho postupoval. Kterýž grunt pravdy při každé věci 
(jak daleko nedokonalost lidská dopouští) maje, stojí na něm, aniž z něho k vůli všeho 
světa buď odporům bud lákání vystupuje. A tak na skále všudy staví, nikdež na písku, a 
pravda všech jeho skutků, slov i "myšlení pavézou jest . . .« První průjev odporu proti 
auktoríté v naukách a proti víře z obyčeje, nikoli z přesvědčení vybádaného samostatně. 

7i Na př. sláva (aby mezi jinými přední neb sic slovutný byl) »závisti podnět, jazyka 
lidského terč, lehká pára nebezpečná spára, a přihodí lif se co lidského tím větší hanba 
a smích ?« , 

,s Stálost na chvilku bývá bez namáhání, čili jak dí Kom.: pokorní chceme býti, 
však bez potupy; chudí bez nedostatku; poslušní bez zahanbování, pracovití bez potu; 
trpěliví bez útrpnosti; a tak kříž míti bez křižování, pláč bez slz, zármutek bez bolesti. 

7V V Drážďanech nová část města jimi byla založena a zalidněna; do Perná uteklo 
se 50 pánů a hrabat protestantských, 200 rytířů, měšťanů 250; roku 1629 bylo v Perně 



46 

a národu, i ve vyhnanství zůstávali nejvíce pohromadě, ve větších skupinách, kde 
jim dříve poslové jich umluvili místa k bezpečnému usazení. Když patenty cí- 
sařské ve vystěhování jinověrců přísněji doléhaly, starší Jednoty bratrské sešli se 
u V. Roha, jenž skrýval se u p. Karla Bukovského (v březnu 1625) blíže pramenů 
labských, na poradu příčinou vystěhování. Komenský a Jan Chrysostomus vy- 
sláni byli do Polsky, jiní do Uher. Polákům Bratří dávno již známi byli pro 
pracovitost, pobožnost, takže jim p. Rafael, hrabě Leštenský : Bielsky, ochotně 
vykázal ku klidnému usazení panství svá Leštenské a Vlodavské. V Uhrách pak 
dovolil Sigmund Rákoczy, vojvoda Sedmihradský, že zvláště Bratří z Moravy 
trvale se svými kněžími mohli přesídliti na panství jeho Pouchovské a Lednické. 

38. Do Polsky bral se Komenský Zhořelicí, kde na hlučném gymnasiu 
meškal na studiích příbuzný p. Karla z Zerotína se svým učitelem Gselliem, ro- 
dičem ze Strassburku. Gsellius, 7S aby příchozích potěšil, jal se vypravovati 
o Kotterovi a revelacích jeho, lepší doby slibujících, a když Komenský a druh 
jeho nějakou pochybnost najevo dávali, řekl: »Nejsou sny, nýbrž co od něho sa- 
mého jsem slyšel, sepsal jsem. « I přečetl poslední zjevení, a když přece nevěřili, 
řekl : » Půjdete Sprottavou, navštivte ho, a libo-li, sami zkuste !« Přišli do Sprottavy, 
Kottera nenašli, byl v Berlíně, kamž byl od kurfiřta Fridricha k výslechu povolán. 
Avšak mnozí řádní lidé o Kotterovi dobrá dávali svědectví, zvláště Pohl, řemeslník, 
který uvedl Komenského k pastoru Menceliovi, z Herbornu již známému. Po 
skončených modlitbách přistoupili k Menceliovi, jenž je se slzami přivítal, řka: 
»S vámi v Cechách počátek učiněn, a brzy na nás v Slezsku dojde. « 

39. Komenský doprovázel sám do bytu Mencelia, který vyznal, že Kotter 
mívá zjevení, jimž věřil i sám Mencelius. Na Kottera Komenský čekal od soboty 
do pondělí, dočkal se Kottera a zjevením jeho uvěřil. V pondělí šel s Chryso- 
stomem dále, ale když přišed do Polsky, staršího M. Gratiana, jenž na pro- 
hlídku církví byl vyjel, doma nenašel, sám do Sprottavy se vrátil, kde u Pohla, 
potom u Mencla bytem zůstával. Pobyt jeho trval iG dni, a v čase tom přeložil reve- 
lace Kotterovy na jazyk český. Komenskému u Mencla velmi se zalíbilo. 
Tchyně pastorova byla matka Dan. Vechnera. Kotter často k obědu zván 
a sjeho pomocí zdělán exemplář německý, který později se ztratil. Kotter 
vlastní rukou k němu připsal: »Ich Kotter bekenne, dass dis exemplár aus 
meinem eigenen abgeschrieben und in allem gleichlautend ist.« 

Potom Komenský šel do Polsky zase, a když mimo nadání odtud musil 
do Berlína se vydati, oba exempláře, český i německý, do Cech tchánu 
J. Cyrillovi poslal V Berlíně již značný počet exulantů se zdržoval, z nichž 
mnozí revelacemi povzbuzeni naděje své v krále dánského skládati počali, avšak 
mnozí nevěřící zůstávali, o Kotterovi nepříznivě soudíce. Vraceje se domů Ko- 
menský zašel do Frankfurtu n. Odrou promluvit se superintendentem Pelagiem, 
jenž před tím Kottera byl vyslýchal. Superintendent, muž velmi starý a cti- 



2125, r. 1631 2256 exulantů; v Žitavě r. 1G56 asi 1000. Že byli bohati a vzdélaní, všude 
rádi byli přijímáni, dokud se za nimi nevtirala i lůza. V Drážďanech měli již r. 1622 če- 
skou Školu. Clir. Peschek: Die bóhmischen Exulanten in Sachsen, 
7 " Vypravováno dle Jaroši, (iolla v Č. C. M 1874 str. 261. 



47 

hodný, Komenského do knihovny uvedl a ukazuje mu knihy pravil, že ve 
všech těch spisech poučení hledal, zdali po Kristovi a apoštolích nová ještě 
zjevení možná jsou, ale poučení nenašel žádného, i dal se do modlení, a Bůh 
ho osvítil: uvěřil, že revelace z Boha jsou. 

40. Vidění Kotterova mezi exulanty v severních Cechách na vystěhování 
se chystajícími nemalé pohoršení pro různá o nich mínění způsobila, zvláště 
když po česku (1625) na rychlo vydána byla tiskem. Zanevřel na ně zvláště 
učený bohoslovec Megander z Benešova (Bensen). 79 

41. Na další cestě Komenský zase v Sprottavě se zdržel. Brzy po ná- 
vratu jeho do Cech dojemná událost víru jeho ještě více utvrdila. Zemřel v TG. roce 
věku svého a 251etém úřadování biskup Jan Lanecký (Lanecius). Pan Karel 
z Žerotína, jenž jej za otce ctil a v oněch dobách plných -nebezpečí u sebe 
choval, dal mrtvolu do Kralic dovézti, by tam v zboru bratrském pohřbena 
byla. Avšak sotva do hrobky spuštěna, krypta nad ní se sesula Komenský 
nacházel, že Kotter událost tu byl předvídal i předpověděl. Mezitím Cyrill 
český exemplář revelací opisovati dal, opis pak poslán do Moravy a opis do 
Prahy, kde dosud pět pastorů v úkrytě žilo. Avšak ne všude se stejnou věrou 
zjevení přijata; zejména veleučený Julian Poňatovský jal se traktát proti nim 
spisovati, avšak nedokončil ho. I žádal na Cyrillovi, by revelace dále se nešířily. 
Nic naplat. Pověst Kotterova roznesla se po Evropě. Ze Štrassburku poslán 
do Sprottavy měšťan požádat Kottera jménem města, aby tam přišel. Kotter 
odepřel, že zjevení nic mu nekáže, ale k žádosti posla Štrassburského podo- 
biznu svou zhotoviti dal. 

42. A když nedlouho potom od vystěhovalou českých v Perně 80 tiskárna 
zařízena, revelace mimo vědomí Komenského po česku tiskem vydány jsou 
s přidanými svědectvími mnohých mužův učených. Fridrich Falcký v Holland- 
sku meškající hned po bitvě bělohorské na Vratislavi s Kotterem se byl se- 



79 Krist. Megander, vystěhovalec z Benešova (Bensen) pomocí pražského tiskaře Jana 
Ctibora tiskárnu Dobravickou po .Heníkovi z Valdšteina (f 1623) v Perně r. 1634 zřídil. 
Tiskárnu tu měl od r. 1630 Martinius, který ji prodal r. 1631 Ctiborovi (1635). R. 1639 
zanikla. 

80 O Kotterovi Sam. Martinius v »Obraně« 1636, 449: 

»První bouřku ste stropili vy, Domine Comaeni, když ste proti dobrému zdání Mr. 
Megandra na ta ňáká vidění Krist. Kottera k žádosti osob vzácných učiněnému tu vaši 
prudkou, hrdou a neušetřenou censuru mezi ruce exulantů podali a dodali. Dalekof jest 
ta věc hleděti chtěla a Mr. Megander, vzácný theolog, věřte mi, již šel proti vám v zbroji 
a vkyrysu; ale vzácných lidí interposicí pozastavila ten process a poupokojila ta zvučící 
mračna. « — Jos. Jir., Lit. exul., v Č Č. M. 1874, 205. 

Komenský sám k vytištění tomu se hlásí, přeloživ vidění Kotterovo později do latiny 
z českého, Kotteja sama jako za proroka českého pokládal: »Quod Kotteri revelationes, 
tametsi homini Garmano germanico idiomate factae et conscriptae, prius tamen (post factam 
anno 162S translationem) bohemicis quam germanicis typis exscriptae, piis e gente Bo- 
héma solatio fuerunt, non minus quam illa, quae domi postea nobis effulgere quoque 
voluit Deus (Lux in tenebris.) 

Velmi skvostný rukopis zjevení Kotterových s miniaturami, mající datum: Dáno v kní- 
žectví Glogovském 26. Mai 1. 1625, jest v Berlíně. Goll, Č. Č. M: 1874 str. 263. 



48 

známil, slyše pak vždy hlučnější o něm pověsti, sám po nových zatoužil reve- 
lacích, jež obrat štěstí mu slibovaly. Matka Fridrichova v Berlíně žijící povolala 
k sobě manželku exulanta páně Ladislava z Zerotína a přání synovo jí oznámila. 
Ihned zhotoven pěkný opis německý a přidány ozdobné illustrace. Ladislav 
z Zerotína sám jej do Haagu donésti chtěl, ale cestu překazila choroba, jež ho 
hned potom zastihla. Tou dobou (162(3) byl v Berlíně zase Komenský, meškaje 
tam bez přetržení několik měsíců. Jeho poslal za sebe do Haagu pán z Zero- 
tína, a Komenský přišed tam, nejprve Altingia, předního duchovního rádce 
králova, navštívil. Tento četl a zkoumal tři dni a po třech dnech překvapil Ko- 
menského divnou námitkou. Uznával sice, že v revelacích božského cosi jest, 
ale vedle toho též něco lidského nacházel, narážeje na slezské idiotismy v něm- 
čině Kotterově. Vážnější byla námitka, že čas, v kterém některá proroctví vy- 
jeviti se měla, prošel, a nic se nevyjevilo. Nicméně Komenský před krále jest 
uveden, jenž přijímaje revelace podivil se, že tak velkou knihu naplnily. Ještě 
téhož r. 1626 Kotter od Mencla, který byl zatím přistoupil k Jednotě, do Cech 
poslán jest. 

Navštívil mnohé šlechtice české, kteří četné porady kněží svolávali. V Bran- 
dýse, kde jich čtrnácte na vystěhování připravených se zdržovalo, trvaly kon- 
ference po tři dni (v říjnu 1626). 81 

8. 
Vidění Kristiny Poňatovské. 

43. Julián Poňatovský, šlechtic polský, vstoupil do Jednoty bratrské a 
do Cech se vystěhovav stal se v Ml. Boleslavi r. 1617 kazatelem a správcem 
školy. Když nastalo stíhání kněží bratrských, Karel Starší z Zerotína přijal jej 
za bibliothekáře svého na Náměšti, kdež skonal dne 16. února 1628, i jakožto 
spisovatel památku po sobě zůstaviv. 82 Julián měl dceru Kristinu, již v 16. roce 
dal do služby k paní Engelburské z Zollkingu, rodem z Rakous, provdané za 
p. V. Zárubu. V září r. 1627 přivedena byla otcem k paní své na Brannou. 



81 Kotter byl luterán, ale služeb božích od Mencelia ve Sprottavě neužíval, pro 
podezřen! kalvínstvím. Mencelius sám žádal přijat býti do Jednoty, čehož i dosáhl. Kotter 
vyšed 1. 1625 do Polsky, 1. 1626 do Cech, quasi unus de nobis factus, eoque sequenti 
anno 1627 ad carceres raptus etiam de eo, quid in Bohemia eyisset et quos ibi complices 
haberet, examinatus fuit (dle Kom. Lux). R. 1627 proroku Sprotavskému zlé persekuce na- 
staly. Byl 25krát vyslýchán a postaven na pranýř, na němž se čtlo: » Ejhle! lžiprorok! 
jenž prorokoval, co se nevyjevilo. ■< Na konec vyobcován ze Slezska uchýlil se do Zhoře- 
lice, kde až do r. 1617 žil. Brzy po něm přišel i přítel jeho Pohl, zjevením anděla vy- 
zvaný, aby se tam utekl. I Mencl musil Sprottavu opustit a stal se pastorem v Žitavč. 
V městě tom sešel se Komenský se všemi třemi r. 1629 v dubnu. 

81 Spisy Juliana Poňatovského jsou: Doctrina de vera et reali praesentia. Basileae 8°. 
Dissertatio thcologica de quaestione recens in Misnia a doct. Mathia Hoě contra Vence- 
slaum baronem a Budova aj*itata: An angeli et coelites perlecte deum, in sua essentia 
qualis est, cognoscant. Hanoviae 1620. Věnován jest spis ten roku 1619 panu Rafaeli 
Lešěinskému. 



49 

Vychována byla v bázni boží, jakož mezi Bratřími obyčej byl, v písmech 
svatých veliké zalíbení měla. Roznemohši se útlá dívka, rozličná mívala vidění 
(první dne 12. listop.), z nichž předpovídala věci budoucí. 

I posláno na Třemešnou pro paní Estheru z Vchynic, provdanou za pana 
Jiřího Sádovského ze Sni oj na, aby ona i s pastorem J. Stadiem přišla. Stadius 
nebyl doma, ale Komenský od tchána svého do těch krajin předeslaný stěho- 
vání exulantů do Polsky připravovat, právě na Třemešné meškal. On paní 
Sádovskou na Brannou doprovodil a exstase Kristininy sám spatřil ; zároveň 
uslyšel, že krátce před tím dvě kapitoly Apokalypse byla přečetla. 

Dne 24. listopadu nastala exstase od Kristiny samé předpověděná; bylať 
jako bez ducha, ale na tváři zůstával jemný nádech barvy. Lékař při tom prý 
zvolal: »Zde umění moje přestává, « a paní Zárubová vzdala díky nebi, že jí 
lze patřiti na ten obraz života věčného. Dne 25. listopadu přišel také Stadius. 
Téhož dne Kristině zjevením poručeno, že má, co se děje, otci oznámiti. Uči- 
nila to listem, načež otec odpověděl, aby- modlíc se Bohu za své uzdravení, 
vystříhala se rozčilené obrazivosti, zjevení že má dosti v katechismu. 

Otec pak přišel a káral ji, že na jeho, napomínání zapomíná. Rozloučiv se 
sní dne 6. ledna 1628, pohnut jsa a přeměněn v mysli své, vrátil se na Mo- 
ravu, kdež ulehnuv na lůžko, dne 16. února skonal. Krátce před smrtí napsal : 
»Argumenta, quibus ad credendum convincor.« 

44. Dne 19. ledna Kristina předpovídala, že vystěhování Cechů na sever 
a na východ díti se bude, a slyšela hlas Páně, že rozptýlí lid svůj mezi cizí 
národy, ale že ho neopustí. Dne 21. ledna oznamovala, že církev bude ode 
všech opuštěna, že i ti, kteří by ji měli chrániti, nebudou se k ní znáti, ale Bůh 
že jí přispěje ku pomoci. Dne 23. ledna bylo jí zjeveno, že má napsati list 
Valdšteinovi, vůdci císařskému, a donésti jej sama do Jičína. Lékař, dr. Liba- 
vius, velice ji zrazoval, aby jsouc velmi slába za tuhé zimy na cestu se nevy- 
dávala. Ale Kristina nemajíc pokoje s několika slečnami ku kněžně (Valdštein 
nebyl doma) do Jičína se odebrala. Kněžna dověděvši se, jaká návštěva ji oče- 
kává, poradila se s jesuity a Kristinu teprv druhého dne k sobě připustila. Kri- 
stina podavši kněžně list, pro veliké rozčilení na hospodu byla odvedena. Když 
byla kněžna psaní otevřela, přemlouvali ji jesuité, aby kázala dáti Kristinu do 
vězení, až by z ní ďábel pikhartský vyletěl, k čemuž kněžna nesvolila. Vald- 
štein vrátiv se smál se, císař že dostává psaní z Říma, Cařihradu, Madridu 
i odjinud, on pak že i z nebe. Listem tím byl napomínán, neuposlechne-li, že 
bídnému konci neujde, což se i stalo, když jsa v císařově nemilosti, r. 1634 
v Chebu zavražděn byl. Když šla Kristina do Jičína, bylo jí zjeveno, aby dále 
v Cechách nemeškajíc do Lešna Polského se odebrala. 

45. Vracejíc se z Jičína, došla na noc do Okrouhel k nábožnému zemanu 
Karlu Jestřibovi, druhého pak dne na Třemešnou k Jiřímu Sadovskému ze 
Sloupna, který s kněžími bratrskými na cestu do vyhnanství se strojil. Pobyvši 
u něho po dva dny, do Branné se navrátila, kdež i Komenský na cestu při- 
praven byl. 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 4 



50 

9. 
Poslední ch v í 1 e ve vlasti. 

46. Bratří opouštěli vlast, aby, jak jistou naději měli, s pomocí boží 
brzy do ní navrátili se zase ; ještě jsouce pod horami Krkonošskými v Cechách 
s Komenským na zvelebení národu a církve jeho zvláště lepším vychováním a roz- 
umnějším cvičením mládeže pomýšleli. O tom Komenský sám: »Bylo nás ně- 
kolik kněží, kteřížto po horách nedaleko pramenů Labských u pana J. Sá- 
dovského jsme se ukrývali. Jednomu z nás, Janovi Stadiovi, svěřil pán syny 
své k vyučování, kterýžto požádav ode mne některá pravidla lepšího způsobu 
vychovávání, je i obdržel. Když pak v létě o psích dnech do blízkého zámku 
Vlčic ku podívání se na pověstnou bibliotheku páně Zylvarovu se zabravše, 
tam na Eliáše Bodina Didaktiku nedávno z Němec přinesenou jsme uhodili: 
přečetše ji, tím nemálo pohnuti jsme byli, abychom sami také o zhotovení po- 
dobné knihy v řeči naší mateřské se přičinili ; což i jiní Bratří naši zvěděvše, 
velice schvalovati a žádati počali. V těch zajisté dnech noví rozhazové císařští 
ke všem stavům Českým ohlášeni byli, aby kdokoli by k náboženství pod 
jednou přistoupiti nechtěli, ze země v jistém času se vyhostili; i strojili se k tomu 
valně. Taková tedy církví a škol ve vlasti záhuba, kterouž jsme před očima 
viděli, naše nad tím bolest, a proč bych zapírati měl ? — i naděje, že předce 
někdy milosrdenství boží k nám se zase vrátí, pobídly nás starati se snažně 
o budoucí napravení záhuby té, aniž jsme jinak myslili, než abychom, kdyby 
Bůh okem milosrdenství svého na nás shlédnouti ráčil, především mládeži vla- 
stenské ku pomoci přispěli, zarazíce co nejdříve školy nové, a opatříce je kni- 
hami dobrými a methodou přirozenou i světlou, aby tak láska k umění liter- 
nímu, k ctnosti a k pobožnosti co nejlépe zase zkvétati počala. I ujavše se věci 
té horlivě, učinili jsme, seč jsme byli, u vnitř vlasti se ukrývajíce, ačkoli to potom 
sloužilo ne vlasti, ale cizině ku prospěchu. « 

Ze Žacléře, kde pan Sádovský již očekával, Komenský, jehož ochraně 
paní Esthera Vchynská Kristinu svěřila, vydal se s jinými na cestu. Přišedše 
na hranice, kteréž dělí Čechy od Slezska, poklekli všickni na kolena, s pláčem 
a s mnohými slzami ku pánu Bohu se modlíce, aby milosrdenství svého neod- 
vrátil konečně od milé vlasti, aniž símě slova svého v ní utlačiti dal. Dne 
8. února dostali se do Lešna Polského. 



51 



III. 

Komenský v Lesně Polském. 

(1628-1641.) 

1. 
O vyučování v Lesně. 

1. Lešno Polské rozkládá se 12 mil od Vratislavě, 5 mil od Hlohova, 
10 mil od Poznaně, jehož jméno Komenský dobře vykládá lískovím. Od- 
tud příjmení vzali mocní a slavní Leštenští, za jichž praotce dětinsky poklá- 
dali Pavla Věnavu Prstena, jiní Petra Bernsteina! Ale právem Balbin napsal 
o památném tom rodu: Kdo nezná Leštenských, Polsky nezná. L. 1500 Lešno 
bylo nepatrná ves, dvojím pak přistěhováním Bratří českých (1552 a 1628) 
sesílivši a zmohutněvši, po třikráte bylo útočištěm a sídlem Komenského 
(1628 — 1641, 1648 — 1650, 1654 — 1656), svědkem snah jeho nejušlechtilejších, 
nadějí jeho národních i vědeckých nejkrásnějších, trpkého jich zklamání a 
smutného stáda bratrského rozptýlení. 83 

Bratří po prvním vyhnání z Cech (1547) teprve 1552 pohodlně v Lesně 
mohli se usaditi, kdež byli pro svou víru a pracovitost, jakož i v celé Polště 
velmi vítáni. 84 V Lesně byla hned od r. 1555 škola »reformovaná evangelická, 
vyznání Bratří valdenských čili českých«, která r. 1579 Rafaelem Leščinským 
znamenitě byla zvelebena. Týž Rafael r. 1580 kazateli, který od starších Jed- 
noty bratrské poddaným jeho podáván býti měl, hojné nadání učinil. 

2. Rafael Leščinský školu Lešenskou v gymnasium proměnil (1624) a 
učitele r. 1626 slušnými platy nadal. Přál si, aby chvála boží v Polsce se 
rozmnožila, » mládež šlechtická pravověrného evangelického náboženství^ aby 
»slušně v bázni boží a vůli jeho svaté, taktéž i v svobodném umění ku chvále 
boží« vycvičena byla. Proto čtyři » učitele, lidi hodné, pro cvičení té mládeže 
dle zdání starších Bratří konfessí české « ke škole ustanovil: Jana Rybiňského 
za »rektora a moderátora prvního té školy*, Michala Henrici za »konrekto- 
ra"«, Davida Ursina za »koadjutora«, Jana Decana za »kantora<, pojistiv jim 
služné jistinou 8850 zl. 85 Děd rektorův byl kněz bratrský z Cech, konrektor 



81 Hojné zprávy o vzrůstu Lešna sebral A. Ziegler v jubilejním programmu gym- 
nasia Lešenského 1855. 

84 Jako kněžími bratrskými hemžila se Polska, tak nebyli polští kněží katoličtí v Če- 
chách hned za 16. století nic vzácného: »Po Čechách a po Moravě nemálo se jich vídá, 
zvláště nyní v klášteřích, kdež téměř spíš Poláka nežli Čecha neb Moravce kázati nebo 
mši sloužiti uslyšíš, ješto Cechové již za pilnými zaměstknáními nemnoho s náboženstvím 
se obírati obyčej mají.« Blahoslav, Gram. č. 342. 

85 Jistina měla býti úrokována 10 ze sta (885 zl.). Z toho měl miti rektor 400 zl.; 
s konrektorem zvláštní smlouva učiněna, protože pánovi a p. Dorhostajskému syny sou- 
kromě vyučoval; koadjutor, který měl býti zároveň »ekonomem« svých chovanců, s man- 
želkou a s čeládkou dostával stravu od pána a 120 zl. ze školného. Kantorovi mělo dá- 
váno býti 150 zl ; což z úroků zbylo, mělo zůstávati »ve schován! starších školních*. Dle 



52 

byl slezský Němec, koadjutor Němec v Lesně zrozený; Decanus byl 22 let 
knězem v Cechách a vypovězen byv, čtyři léta v Praze se skrýval. V tom 
tedy gymnasiu a od těch učitelů: Poláka, Němců a Čecha učili se mládenci 
polští, němečtí a čeští. Ale tehdáž nic divného: na latině všecko záleželo, a 
když nešlo o jazyk mateřský, latinou dovedl mládež trápiti národovec jakýkoli. 

3. Za rektorování učeného Jana Rybiriského, který roku 1629 školu 
opustil, za Ondřeje Wegierského, šlechtice zchudlého a spisovatele důkladného 
(1629 — 1633J, který vroucím ctitelem a přítelem Komenského se stal, i za 
Michala Henrici, o němž mnoho nevíme, obíral se tedy Komenský pro snad- 
nější vyživení vyučováním mládeže šlechtické a k vyšším studiím dospívajících 
z Jednoty bratrské, o něž mu synodou bratrskou r. 1632 péče odevzdána 
byla, a »což by k budoucímu opatření a zase vyzdvižení škol přináleželo, při 
těch věcech aby na ten čas pilnou s pomocí boží práci vedl«. 

Nebylo ani potřebí takového uložení a povzbuzení. Neboť Komenský, co 
byl sám dříve v mysl pojal, ani ve vyhnanství s mysli nespouštěl, jak by 
vyzdvižením lepších škol národ i církev česká mohly býti znova utvrzeny a 
zvelebeny. 

2. 
Škola v Lesně. 

4 Úkol, který synoda bratrská dne 6. října 1632 Komenskému ulo- 
žila, byl zcela dle ducha jeho, protože Komenský touž synodou písařem (ta- 
jemníkem) Jednoty vyvolen byl, čímž sám duší celé Jednoty se stal. Péče jeho 
o studující mládež bratrskou měla v těchto věcech záležeti : 

1. »Aby všecku poodrostající Jednoty mládež poznamenanou maje, kdy, 
koho, kam a jak promovovati možné, na to pozor měl a starším toho namítal. 

2. Kommendací, kam potřeba, jménem starších dával (t. na studia do ciziny). 

3. Pozor na ně i tam (v cizině) zůstávající měl a skrze listy, v čem kdy 
potřebí, napomenul. 

4. Inspektory mezi nimi tak v každém místě zřídil, který by sebe i jiné 
ku pilnosti přidržíc, co se děje a jak se pracuje a prospívá, zprávu dával. 

5. Bez vůle jeho aby žádný místa (ústavu) neměnil a z školy, kam po- 
slán jest, neodcházel. 

6. Když koho domů zavolati čas, také to činiti a zavolati. 

7. Nač by však kdo z nich studovati měl, o to starost má býti jiných 
starších, komu kdo v péči náleží. « 

Patrno z toho, že Komenský měl zvláště říditi běh studií těch, kteří po- 
mocí Jednoty posíláni byli na vyšší studia, nežli gymnasium Lešenské mohlo 
poskytnouti. Ku pomoci té péče o studenty přidáni mu byli Br. Jan Stadius 

ustanovení synody r. 10 15 dáváno rektoru 300 zl., konrektoru 200 zl , kantorovi a kolle- 
govi jeho po 150 zl., inspektorovi 50 zl.. na opravy školy 50 zl. » Vyzdvihovati pak od 
vrchnosti peníze má inspektor a rozdělovati praeceptorům.* — Zprávy školy Lešenské 
opakujeme, pokud třeba, z článku svého ve Sborníku, kalendáři učitelském 1863, str. 46 
až 06. Ole A. Zieglera.) 



53 

a Br. Adam Hartman. Zejména pak Hartman o ty péči vésti měl, kteří byli 
v Toruni, kde Bratří ústav (tovaryšstvo, komunitu) pro nastávající kněze měli, 
ačkoli tam na nedostatek kázně velmi bylo stěžováno. s6 

5. O gymnasiu Lešenském víme, že Br. Jan Laubmann, z Kladska přišlý, 
od r. 1629 v třetí třídě vyučoval, a že jej teprve r. 1635 »z toho prachu škol- 
ního již aspoň jednou uvolniti čas se zdál«, tak že propuštěn a Br. Martinu 
Gertichiovi za pomocníka v pracích církevních při německé obci Lešenské 
(za diákona) přidán byl; umřel 1. 1647 v 53. roce věku svého. Na jeho místo 
do třetí třídy obrán jest Martin Crusius, jemuž i kantorství ve škole i v ko- 
stele svěřeno bylo, jakož i aby žáky první" a druhé třídy (vyšších tříd) v řeč- 
tině cvičil. 87 

6. Po usnesení synody bratrské r. 1635, která na nepilnost a nepra- 
covitost »preceptorů« si stěžovala, byl v gymnasiu Lešenském tento řád a 
způsob zachováván: Škola měla čtyři třídy ve dvou auditoriích, každá pak 
třída svého učitele, který měl pilně a snažně vyučovati denně 5 hodin, tak aby 
mládeži privátních hodin nebylo potřebí. Učitel měl žáky (discipuly) i tak 
opatřiti, aby doma co dělati měli a nezaháleli. Ferie neměly často dávány 
býti; »kromě středního a sobotního půldne a jarmarku nikdy«. 

"Mají se podle psaných prve a podaných leges zachovati a nechtělo-li by 
co in praxi tak jíti, scholarchům (dozorcům školy z předních měšťanů vybra- 
ným) oznámiti, a nejinak než společným snesením cokoli měniti. « 88 — Denní 
inspekcí svěřena byla od polských starších Jednoty Br. Jakubu Memoratovi, 
»což on k sobě přijal, a preceptoři jej za svého inspektora*. 

7. Od některého již roku Jednota na to pomýšlela, aby » ekonomie 
pro chudé studenty, i theology, i šlechtice nuznější* při ^provinciální škole « 
v Lesně založena byla. Šlechta byla pomocí svou ochotna, i od kupců z Tó- 
nině, Elbinku a Gdánska peněz nadíti se bylo. Ale nevíme, pokud úmysl ten 
po r. 1636 v skutek uveden byl. 



86 R. 1635 usneseno: » Poněvadž se vidí že tam (v Toruni) disciplina naprosto oslábla, 
skrze což hrubé porušení při mladých se vidí, aby všickni odtud vzati a tovaryšstvo to 
roztrháno bylo . . . 

Kteří napotom tam dáváni budou, aby podle kanónu šestého loňského synodu předně 
pod disciplinu byli oddáni netoliko B. konseniorům, ale i praeceptorům, a žádnému se ani 
od jedné lekcí, disputací a jiných exercicií školních, ovšem od modlení a kázání temere 
absentovati nedopouštělo. Též aby žádnému peněz do rukou nebylo dáváno, ale Bratří 
conseniores co potřebí jim jednali. A nechtěl-li by kdo tak v řádu státi, aby pryč 
vzat byl« 

87 Z toho patrno, že i gymnasium Lešenské s řečtinou v touž dobu jako na jiných 
gymnasiích začínali. Humanisté 16. století řečtinu i školám vesnickým schvalovali. Ve 
vsi sedmihradské měl dle školních pravidel Vavř. Kusche z r. 1593 učitel učiti všecky 
žáky bez rozdílu čísti, psáti, většinu pak chlapců vedle latiny také cvičiti v řečtině. 

88 Kromě toho vydána byla gymnasiu methoda Brány a Předbraní. 

Školní zákony Lešenské, které srovnávají se se zákony, jež Komenský pro školu 
v Šaryšském Potoku sepsal Komenským složeny a synodou schváleny byly. 

Ze neměly býti měněny dle usnesení správců školních, zřejmě o tom svědčí, že ještě 
byly nové. A. Ziegler našel je po latinsku, po česku jsou v kratším znění ve »Sborníku . 
1863, str. 54-57. Celé česky »v drobnějších spisech některých* r. 1876, str. 46—53, 



54 

Vyučování počínalo zpíváním žalmů a čtením biblí při modlitbě. Že v I. třídě 
(nejvyšší) nebylo skoro nic reálného, uvedena do ní ethika Skultetova a za 
tím něco víc«, jak potřeba ukázala. Tolik o gymnasiu. 

O škole národní v Lesně jsou tyto zprávy : Zároveň s Bratry českými uteklo 
se do Lešna mnoho luteránů augšpurského vyznání ze Slezska. Dne 4. listo- 
padu 163.3 dovolil jim Rafael Leščinský, aby si zvláštní chrám vystavěli, 
o škole pak nařídil takto • > Škola má býti společná obojí církvi. Cvičení 
katechetická a ve zpěvu církevním v téže škole, v též dny a hodiny, v kte- 
rýchž i mládež vyznání českého k cvičení se v pobožnosti vedena bývá, mějž 
mládež vyznání augšpurského pro sebe zvlášť, a má nad ní od téže církve 
augšpurské ustanoven býti učitel a vyživován vlastním nákladem. « Komenský 
pak sám zevrubněji o tom takto píše (1656): » Vystaven byl prostorný chrám 
na vykonávání služeb božích obřadem vyznání augšpurského, při němž zřízeni 
byli pastorové, tři muži učení, se školou mateřskou (národní) a několika učiteli 
kromě gymnasia společného, jemuž přidán byl jménem prorektora muž učený 
téhož vyznání.* R. 1638 dovolil Bohuslav Leščinský, aby augšpurští mohli si 
povolávati a platiti učitele, z nichž jeden měl býti prorektorem, druhý kan- 
torem, na něž měl rektor celé školy dohlížeti, nikoli pak nad nimi panovati. 

8. »Pro mládež drobnou českou, sem tam rozptýlenou*, měly dle de- 
kretu Jednoty r. 1635 býti vytištěny Předbraní a Brána jazyků po latinsku 
a po česku. Jako na sjezdu Vlodavském bylo nařízeno, >aby diákon rejstřík 
všech dítek celého zboru, kteříkoli v péči pastýřskou správci oddáni nejsou, 
měl, aby je obzvláště za své stádečko maje, v počátcích náboženství a pobož- 
nosti cvičil «, tak i ve zboru Lešenském k tomu péče byla obrácena, aby 
diákon dítky takové náboženství vyučoval. Do vsí měl choditi »pomocník« 
o poledni v středu do Grunova, v pátek do Střízvic, a to zimního času od 
Martina do velikonoc, a tam s obranými pomocníky dítky shromažďovati 
a katechismu je učiti a doma o všem pastorovi zprávu dáti. Dozorci či 
scholarchové měli k rodičům dohledati, aby dítky do školy obraceti neza- 
meškali pod trestáním. Strany dorostlých bylo i v bratrském i v lutrianském 
chrámu oznámeno, že žádnému, »když by při nejmenším modlitby Páně, víry 
a přikázání neuměl anebo naučiti se nepřipověděl«, oddavkami, křtem, večeří 
Páně nebude posluhováno. Byloť »cvičení katechitské- v zboru Lešenském od 
dávných let opuštěno: pročež nařídila synoda 1. 1635, aby každé neděle od 
neděle provodní až do sv. Michala před velikým kázáním pět kapitol kate- 
chismu bylo říkáno a celému lidu v uších obnovováno bylo. V týž čas mělo 
každé neděle »poobědní shromáždění katechismové držáno býti« pro kratičké 
otázek a odpovědí katechismových povysvětlení, »aza tím examen celé mládeže 
o též věci, o níž mluveno, kolikráte-li se koli za rok katechism objíti mohl*. 
Vysvětlení to měl konati správce sám co nejkratčeji a nejsrozumitelněji, examen 
pak pomocník jeho, buď kněz nebo diákon, s připojenými osobami, na to 
z obce vybranými, z obojího pohlaví, asi po šesti aneb jak potřebí. 

9. Pro malé dítky schvalován katechismus malopolský a litevský, z bratr- 
ského vydaný a k snadnějšímu mladým pochopení proměněný. L. 1636 
vznesli soudcové zboru Lešenského stížnost na starší Bratry polské, »že dítek 



55 

svých pro jazyk polský nemají kam dávati, leč na místa papežská«, žádajíce, 
»aby naschvální polský preceptor v Lesně chován byl, kterýž by v tom jazyku 
a při tom v písařství a v počtech mládež cvičil « . Ale žádost ta k jinému času 
musila býti odložena. 

10. Vylíčivše rozsah i způsob literního i náboženského vyučování větší 
i menší mládeže Lešenské, pokud se zprávy o něm mohly vyhledati, nemůžeme 
říci s jistotou, jaké osobní účastenství měl Komenský buď jako učitel, neb jako 
ředitel ve vyučování neb ve správě gymnasia. Slyšíce pak, kterak r. 1635 
»napomenutí všechněm ze spolku preceptorům stalo se k pilnějšímu nad pře- 
dešlé časy pracování*, a kterak jim po duchu a rozumu Komenského řád a 
způsob vyučovací vydán byl, pochybujeme velice, že by Komenský v ty doby 
buď v gymnasiu byl učil, neb gymnasium řídil, a přestáváme na tom, že 
Komenský dle usnesení synody dne G. října 1632 toliko na péči měl studia 
bratrské mládeže dospělejší, která na cizí akademii poslána býti měla. 

11. Avšak že Komenský pobytu svého v Lesně zvláště k reformování 
veškerého způsobu školství užil, a že mu i nezpůsoby gymnasia Lešenského 
k tomu nemalou mohly býti příčinou, ihned vyložíme. Neboť mu na tom 
předkem záleželo, aby nejprve theorii, základ a způsob lepšího vyučování 
zřejmě vyložil a knihy příhodné sepsal, dle nichž by ve škole způsobem jeho 
mohlo býti vyučováno. 

3. 
Veliká Didaktika. 

12. S péčí o mládež bratrskou v cizině studující podstoupil Komenský 
r. 1632 zároveň práci naň vloženou, připravovati, »což by k budoucímu opa- 
tření a zase vyzdvižení škol přináleželo*. Nevzdávaliť se Bratří nikdy naděje, 
že je milý Bůh z vyhnanství zase do drahé vlasti uvede, a jako na jisto činili 
k tomu přípravy, jak by církev svou i národ ve vlasti obnovili. Naděje ta 
zdála se docházeti splnění, když Sašové dne 11. listop. 1631 Prahy dobyli, a 
kurfiřt saský na hradě Pražském sídlem svým se uhostil. I vrátili se mnozí 
vystěhovalci do Čech a 85 kněží evangelických v koleji Karlově provolání ku 
stavům pod obojí učinilo v obnovení konsistoře i university. Z Bratří jediný 
kněz Pavel Fabricius v Praze byl, jako na výzvědy, ale v ničem veřejně neměl 
účastenství. 

I když Valdštein Prahu Sasům odňal a ze země je vyhnal, přece Bratří 
na změnu' štěstí válečného čekajíce, po vlasti své toužiti nepřestali Důkazem 
toho jest rokování synody Lešenské r. 1632 s počátku měsíce října. Nejen 
že tu Komenskému péče o obnovení škol uložena, bylo i naléháno na vydání 
spisu, v němž by po příkladu proroka Haggai-e, vybízejícího Israelity po ná- 
vratu ze zajetí babylonského k obnovení chrámu Jerusalemského, dobré rady 
byly obsaženy, jimiž by po návratu Jednota zase mohla býti vyzdvižena. Spis 
ten český Jednotou schválený byl tehdáž již hotov, a Komenský r. 1661 
k němu jako spisovatel se hlásí. Ano i na vdovy a sirotky synodou na jich 
přestěhování pamatováno bylo. 



56 

13. Tenkráte již Komenský spisy, které na něm byly žádány, větším dílem 
hotové měl, zvláště » Didaktiku «. Pokud týkalo se především lepšího vychování 
a cvičení mládeže, tu již celá soustava knih učebných podle Didaktiky po- 
hromadě byla, dříve nežli stalo se usnesení synody o vydání Haggea rediviva. 

14. Po dlouhé časy již všude uvažováno bylo, kterak by vedení a cvičení 
mládeže prospěšně bylo napraveno. 

Šlo tu především o dvojí věc: jak mládež mezi rozličnými evangelíky 
přivésti k pravé pobožnosti ; kterak mládež naučiti- pohodlně a hbitě jazyku 
latinskému, bez něhož nebylo lze si mysliti nějakou vyšší učenost a vzdělanost. 

Komenský sám o předchůdcích, jichž spisy ještě lépe znal, nežli my znáti 
můžeme, pronáší se takto: >I prohlédli nejedni, jak komu dáno, a aby, což 
sami uhlédali, jiným též ukázali, didaktik svých na světlo dáti se neostýchali. « 
Volfgangus Ratichius, kterýž tu nejprvnější led prolomil, léta 1612 (tajemnou 
svou methodu jazyků stále na prodej měl, a Komenskému také nic nepověděl), 8<J 
Joh. Rhenius 1614, Christoph. Helvici Didaktika od dědiců jeho po smrti vy- 
dána, 1619, Elias Bodinus a Stephanus Ritterus 1621, Glaumius s svými discipuly, 
(kterýž nejdál že přivedl vidin býti chtěl), léta 1625, a dále Joh. Vogelius, 1629, 
Joh. V. Andreae, (kterýž pro vzácnost napřed státi měl) v rozdílných svých 
knihách od léta 1616 začna, přeosvíceně církví, politií, škol neduhy odkrýval 
i žádostivá proti nim lékařství ukazoval — jiných drobnějších, aneb jichž jsme 
nespatřili, nedotýkajíc. Až pak i ve Francouzích tou skalou hýbati začato, a 
Janus Cecilius Frey léta 1629 v Paříži milostnou svou didaktičku vydal.* 

15. Jana Valentina Andreae Komenský vážil si pro jeho pobožnost a 
snášelivost, přísnost mravů a ráznost, s níž domáhal se kázně mezi luterány. 
V kusech didaktických Andreae Komenskému nebyl vzorem, než štítem proti 
bohoslovcům, kterým příčilo se, aby bohoslovec zabýval se badáním didak- 
tickým. Z něho vybral si i heslo k Veliké Didaktice: (» Zoufati nad zdarem 
nechvalno, pohrdati cizími radami bezprávno.«) Horoucností křesťanskou vy- 
rovnali se sobě, jen že Komenský, co Andreae pronesl obecně a tytýž dosti 
neurčitě, prováděl do podrobná. Opatrnost v užívání klassiků pohanských ve 
školách Komenský zdědil od Jednoty bratrské a četl s potěšením, že učenec 
takový, jakým byl Andreae, zřejmě ozval se proti klassikům, jimž kořila se 
všechna jižní, západní, severní i střední Evropa křesťanská. Didaktiky kap. 25. 
hlučnou jest ozvěnou spisu Andreaeova. Kdežto Andreae obecně naráží na vybí- 
rání učiva takového, které by hodilo se pro živobytí praktické (k čemuž vybízel 
již Bačo Verulamský, f 1626), Komenský, jsa z » kázně bratrské*, před níž 
žáci vyšlí z jiných škol se schovávali, neučil se praktičnosti teprve od něho, 



19 *Hned od počátku těchto studií jak úzkostlivě ohlížel jsem se, za kterými bych 
měl jíti vůdci, toho jsou svědkové, kteří toho byli povědomi. Jakmile dověděl jsem se. 
že jest Ratich posud na živě, vším, co jest sváto, zapřísahal jsem jej listy ne jednou 
k němu poslanými, aby déle nenechával v napjatosti nadějí našich a ukázal cesty methody 
pravé, od něho prý tak znamenitě odkryté, avšak hluchému hudl jsem píseň. « Proč Ratich 
mlčel, Jiří Winkler, starý pastor Horský (Goldberg), Komenskému oznámil (11. záři L632) 
přijav, že Ratich methodu svou chová za tajemství, jež chce prodati knížeti některému za 
drahé peníze (Meth. lingg. XXIX, 7). 



57 

než z domova i v krvi měl ji a při všem vyučování na to naléhal, aby každý 
sám všecko vidél, všechno dělal i všeho užíval. Vyvozovati Komenského učení 
věcné ze spisův Andreaeových směšno. Kdež Andreae obecně a neurčitě k tomu 
vede, aby mládež neučila se mluvnici toliko a slovům, než aby čítala spisy 
užitečné, Kom., jak Didaktika i knihy jeho vyučovací ukazují, podrobně a zřetelně 
k tomu vede, aby věcem a slovům učeno bylo parallelně, obor pak jazykový 
aby tak se rozstupoval, jak rozšiřují se známosti věcí, až by mládež dospějíc 
u vyučování stupně čtvrtého, všecky knihy latinské čísti mohla pohodlně a 
s prospěchem. Komenský jsa ducha nejvýš vnímavého, přijímal poučení od 
každého, i od Andreae, avšak hned všecko ve svou krev a mízu obracel, tak 
že napsal právem ve své Didaktice, že jest dílo z brusu nové, jednoho ducha, 
jedno dílo. 90 

16. Bohoslovci zajisté rádi vytýkali Komenskému, že jsa kněz, zabývá 
se Didaktikou, k povolání kněžskému se prý nehodící, a v ní s věcmi tak no- 
vými, nebývalými. Proto Komenský úřad vychovatelský z kněžského vyvo- 
zoval a kněžstvím jej zastíral. Známť jest Komenského doklad (z Jana 21. 15.) 
o beráncích a ovcích atd. Avšak když Komenský chystal se opravdu do di- 
daktického spisování, také Andreae nechal jej na holičkách, nikoli se škodou, 
protože Komenský měl soustavu svou a nikoho nepotřeboval, aby za něho 
myslil, zřetelně i v nejpodrobnějších zevrubnostech. 

17. Didaktika složena byla česky dle výslovných svědectví Komenského: 
» Poněvadž pak i nám některým z národu českého Bůh svíci rozumnosti roz- 
svítil, že jsme při věci této i nad onyno všecky (předchůdce jmenované) 
jasněji prohlédli — chlouba naše v Bohu jest — a ne bez pravdy : i kdo oboje 
srovná, pozná, že všechen základ na tajnostech přírody položený náš jest, jakož 
podrobný všeho rozvrh a pořádek. Jiní toliko předpisováním pravidel a ozna- 
mováním obzvláštních pozorování se zanášeli. Nestavme jí pod kbelec, ale na 
svícen, aby svítila všechněm, kdož v domu vlasti jsou: a kdo miluje světlo, 
aby plesal v světle tom a chodil v blesku jeho. 91 Jazykem svým píšeme, 
protože národu svému píšeme. Mají jiní, kdo by je probuzoval, napomínal, vzdě- 
lával: mějme i my a Bohu, který po předešlých mrákotách hněvu tak roz- 
košnými paprslky nám svítiti počíná, vděčně děkujme. « 

1 S. A která Didaktika sluje Velikou ? Která jiná, než kterou Komenský tak 
nazval. Původní česká a pozdější její překlad poněkud soustavnější a rozšíře- 
nější jako latinská recensí téhož spisu, Komenským samým upravená. Také 
nebyl spis ten Komenským tak nazván pro nějakou větší objemnost, proti 
menším didaktičkám, třebas analytické, u nás nejznámější, než pro veliké na- 
děje, které za prvního zápalu vzbuzovalo a v mužné mysli rozjařené nové to 
a opravdu veliké umění všecky učiti všemu, jak Komenský sám dosvědčuje. 



90 Kromě Encykl. paedag. I, str. 289 viz také Č. Č. M 1883, str. 528. 

91 Text přeoblíbený Komenskému, na př. ad Hottonum 1645, 7 /s (Nihil enim opto, 
quam ut quicquid usquam lucis accendit luminum pater, non sub modio ponatur, multo 
minus quam vita inventorum exstinguatur, sed exponatur candelabro, ut serviat omnibus, 
qui in Dei domo šunt); Pansoph. Prodr. 123., Diluc. 41., Trad. lampad. § 23. Panaug. atd. : 
brzy-li text ten zalíbí se i nám ? 



58 

i 

» Stalo se, že já (v Lesně) didaktická badání od prvních základu pokusil 
jsem se předělati a všecko šíře a pevněji nežli veškerá předešlá, naše i cizí 
badání ustaviti, až mi přílišnou jakousi důvěrou přišlo ua mysl usilování toto 
s brusu nové nazvati Velikou Didaktikou, čili uměním všechny všemu naučiti. 9 " 
Že pak klesla naděje v navrácení, choval jsem ji raději v tichosti, aby jiné 
toliko knížky dle návodu jejího (Janua linguarum, Vestibulum atd.) vycházely 
na veřejnost, po naléhání přátel dopouštěje.* A Didaktika sepsána byla pro potřebu 
domácí, tedy jazykem mateřským (domesticum in ušum ideoque lingua verna- 
cula), již po latinsku vydati nikdy nepomýšlel. 

19. Kdykoli tedy Komenskému podle základů české Didaktiky, chované 
ve skrytosti, aby bohoslovec s takovým novotářstvím nevycházel, na jevo vy- 
dati bylo nějaký nový návod, předeslati musil stručnou didaktičku pro lepší 
vyrozumění, jako Vratislavským I. 1637 k studiu latinskému, analytickou 
v Elblagu 1646 jako základ methody jazyků, a v Saryš-Pataku didaktiku 
• Školy pansofické «. 

Český rukopis Didaktiky, chovaný stále v skrytosti, až by neklamala naděje 
navrácení se do vlasti — a klamala až do poslední chvíle — málem by se byl této 
doby dochoval." 3 Z toho smyslily nerozum a zášť, že Komenský často po sobě 
opakoval tytéž myšlénky; jiného opakování jiných myšlének také své příčiny 
se najdou. Aby tedy Didaktika, dílo nejvlastněji národní české, obsahující pů- 
vodního více nežli celý » zlatý věk«, přede vším ujala se ve vlastním národě, 
Komenský úpěnlivě prosí: » Neříkej žádný: Co my tak neobyčejnou věc začíti 
máme? Nech začnou Francouzové, Angličané, neb Němci! Podíváme se, jak se 
jim zdaří. Nebuďme, nebuďme, prosím, tak leniví, abychom po jiných toliko 
vždycky hleděli, a za jinými z daleka plaziti se chtěli. Nech nás také někdy 
v něčem jiní před sebou vidí. Ne vždycky vypůjčujme očí: také někdy svých, 
které nám Bůh dal, užívejme ! O, přemilí krajané, nebuďme tak zpozdilí k věcem 
ušlechtilým ! Co nám Bůh zároveň s jinými, aneb před jinými dává, tím od 
sebe neodstrkejme ! K čemu máme oči, že co býti má, vidíme, mějme i srdce, 
a ujměme se toho opravdově. Ach, přemilí Cechové, námť jest, nám na tyto 
věci nad jiné národy mysliti. « 

20. Pro nesmírnou důležitost nové Didaktiky krajan)' vybízí k vytrvalému 
jí čtení. »Zdálo-li by se komu toto Didaktiky vypisování obšírné, žeby snad 
tak mnoho k čtení a uvažování jí času neměl, ten nech soudí, že větší tato 
věc jest, nežli aby se při ní práce a času litovati mělo, protože ona práci i čas 



92 Jak veliké naděje Komenský kladl do své Didaktiky, mimo jiné z toho jde, že 
kromě obvyklého nápisu měl pro ni v zásobě ještě nápisy dva: »Ráj církve znovu se roz- 
zelenávající, to jest nová, jistá, ušlechtilá forma rozkošného mládeže křesťanské v pobož- 
nosti pravé, v mravích ušlechtilých, a v umění jazyků i všelijaké moudrosti cvičenu atd. 
a »Káj český, t. j. o novém, veřejném a hlučném založení škol, jimiž by církev a politia 
česká po svém žalostném a ohavném spuštěn! rozkošně jako zahrada Eden zkvésti mohla«. 

93 Palacký ve svém nejvýše zasloužilém životopise Komenského ( 1829 1 litoval: >Jaká 
to škoda pro nás, že knihy tyto v původním jazyku svém českém již nikde k nalezení 
nejsou. « Avšak s radostí poznamenati mohl r. 1871 (v » Radhoštu « 1,256.): »Ba nalezeny 
jsou přece v Lesně roku 1811 od professora Purkyně a r. 1849 vydány nákladem Matice 
České.* 



59 

bohatě zaplatiti i vynahraditi můž. Aniž však tu jaká obšírnost je, toliko že 
tak zvláštní a veliká a nám ještě nová, nevídaná věc s dostatečným důkladem 
ukázána býti musiia, a čas jest, aby se tou věcí, na níž podstata i život kaž- 
dého člověka blahoslavený, pak obcí a církve způsob záleží, jednou již aspoň 
z hluboká hnulo. Protož nelitovali jsme my po tolik let, dnem i nocí, úsilné 
práce, aby tato » hojící mast« přistrojena byla, nélitujž také některé hodiny, aby 
sobě očí jí pomazal a prohlédl, kdokoli toto, což slibujeme, nevidíš a neroz- 
umíš.* ■ 

Tolik let týkati se může toliko snah didaktických, počavších hned v Her- 
borně 1. 1612, vedených dále v Přerově, zvláště pak ve Fulneku i v poslední 
chvíli na hranicích českých, nikoli skládání této české Velké Didaktiky, v níž 
ukážeme okolnostmi i slovy Komenského, že na kvap, až s podivením byla 
skládána. 

21. Po vydání překladu, latinského 1657 učenci jinou délku Komenskému 
vytýkali. Z odpovědi jeho, obsažené v autokritice, od něho »Věječkou moudrosti « 
nazvané, jasně vysvítá, že byl prvním soustavným paedagogem 94 a že viděl, na 
čem zakládá se i ta soustava, i ono »z brusu nové«. Zbytečným a širokým 
viděl se mnohým počátek Didaktiky (kap. 1 — 7) o určení a vzdělavatelnosti 
člověka. Nikdo prý zajisté nepochybuje o tom, že člověk je bytostí nejdoko- 
nalejší, jejíž cíl sáhá za tento zemský svět. Komenský měl prý hned samo umění 
vyučovací vyložiti. 

Načež Komenský : Didaktika prý původně nebyla sepsána pro učené, než 
pro lid, jemuž třeba úvodu živějšího, aby byl probuzen ze své ospalosti. Avšak 
i z jiných příčin nutno je cíl a konec Didaktiky stanoviti, aby prostředkům 
k dosažení cíle zvoleným dostalo se hned s počátku žádoucího směru. Ko- 
menský zajisté prý nechtěl sepsati didaktiku malířství, grammatiky, logiky 
nebo jiné nauky, než didaktiku života, pročež nazval ji Velikou Didaktikou. 115 
Chtěje tedy vykládati celého něco, nikoli část jeho, stavbu svou hned od zpoda 
na základech nezvratných musil založiti. tMně zajisté protiví se vše povrchné, 
vše kusé, každé stavení be* základu. Vždycky účely obecné na oči si kladu, nad 
něž nezbývá nic žádati ; k účelům volím si prostředky vhodné, rovněž obecné, 
jisté, bezpečné. Nezměním tedy nic. Začínejž Veliká Didaktika posledním účelem 
člověka, probouzej žádost po konečném jeho zdokonalení a provodiž jej všemi 
zastávkami ku konečnému žádosti 'jeho požívání. « V prostředcích obecných 
a návodech k reformě školství, obsažených v kapitole VIII. — XII., Komenský 
také nic měniti nechce. (VIII. Ze se mládež nejlépe pospolu cvičí a tak že škol 
potřebí. IX. Že do škol všecka mládež obracena býti má. X. Že mládež ve 
školách všemu učeria býti má, což lidi lidmi činí. XI. Že škol pravých posavad 
nebylo. XII. Že však býti mohou«.) 

22. Zásady reformované methody vyučovací, počínající se kap. XIV., za- 
kládají se v následování přírody, pod jejímž vedením není možná blouditi. 



SJ Což 1. 1887 Walter Milller, Comenius, ein Systematiker in der Pádagogik, důkladně 
dokazoval; viz Č. Č. M. 1888, str. 503. 

95 »Velikou« tady k obsahu a směru hledí, nikoli k prvnímu dojmu nadšeného skla- 
datele Didaktiky. 



60 

Methoda synkritická neboli srovnávací, jíž užil zásadám těm důvody klada, 
mezi učenci všeliké vzbudila pochybnosti, má-li platnost vývod : Pták líhna si 
mláďata, vede si takto : vzdělávaje mysl lidskou, veď si také tak. Pravidlo před- 
stírajíce logické, podobnost že vysvětluje, avšak nedokazuje ničeho, platnost 
návodu toho upírali, tak že Komenský napsal zvláštní rozprávku o methodč 
synkritické (traktát shořel v Lesně léta 1656, avšak směr a způsob jeho od- 
jinud, zvláště z Panaugie, může býti dokcen). 96 Pravá podobnost k důkazu prý, 
ano k přesvědčenosti přivodí. 

» Neměním tedy nic v kapitolách těch (XIV — XX) Velké Didaktiky. « 

Pozorujtež školy a učitelé počínání si důmyslné bylinek, ptáčků, vos, pa- 
voukův a j., i zahradníků, tkadlců, stavitelů, malířů i jiných kterýchkoli řemeslníků 
jich následujících, i díla jich uměle spořádaná z počínání toho pocházející, aby 
srovnávajíce je s díly svými většinou zmotanými, bez nějakého jistého ovoce, 
zastyděli se, probudili se k touze po lepším, snažili se po něm a dosahovali 
ho vší silou a mocí duševní. To týče se zvláště pravidel učiti snadně, hbitě, 
libě a na jisto s účinkem trvalým. Kapitoly následující zvláštní navedení k na- 
ukám, uměním, jazykům, mravům a pobožnosti obsahují; kap. XXV. zabývá 
se obšírněji odklizením spisovatelů pohanských ze škol křesťanských, aneb 
kterak antičtí klassikové mohou býti připuštěni. 

Na odpor proti kapitole té Komenský připraven byl, ačkoli nebyl z evan- 
gelíků první, kteří ozvali se proti klassikům pohanským ve školách křesťanských. 

Komenskému jediná, čistá moudrost boží, vážená z písem svatých hodila 
se pro školy křesťanské, aby neoblíbila si mládež místo prostoty evangelia 
ozdobného mluvení klassiků, ačkoli místy rád ho užíval Kom. jako Kri- 
stina švédská. 



59 O methodě své srovnávací čili synkritické, jíž se až příliš podivoval, ve »Věječce« 
sem klade: 

»Synkritickou methodu vyučovací nazývám tu, kde věc před zrakem mysli ani 
sama o sobě se nerozkládá, aniž se skládá, než přirovnává se k jiné věci některé téhož 
tvaru, která příčiny své, části a účinky a jiné své vlastnosti výrazněji ukazuje, aby, 
co s dostatek nebývá poznáno samo ze sebe, poznáno bylo ze sobě podobného. Že 
v té věci mnoho jest světla, viděli stáři, jichž moudrost skoro veškera na tom se 
zakládala, že pozorujíce dílny věcí přirozených i občanských za podobenství je brali. 
Což jmenovitě o mágech perských připomínaje Bako Verulamský, úsudek svůj k tomu 
přikládá: Symbolizace ty nejsou pouhá podobenství věcí, než zřejmé stopy a naznačení 
vyšší přirozenosti do rozličných materií vtištěné. Ze pak věc ta, jakž ne bez příčiny touží 
velký Aristarchus (Bako), posud nebyla probádána, co překáží, abychom o ni se pokusili? 
Přikročil jsem tedy k tomu, abych ukázal že moudrost taková jest dvou-, ano trojoká, 
protože touž prací netoliko dvou, než i více věcí vysvitne příčina nejvnitrnější. Na pří- 
klad: Kdo pozná přirozených těla našeho údů položení, užívání a spojení, jakož i zákony 
svornosti odtud vznikající, ten přesvědčí se snadno o všelikých prostředcích a zákonech 
svornosti v těle kterékoli lidské společnosti. Viziž, co z takového přirovnání vyvozuje ap. 
Pavel I. Kor. 12.* atd. 

V Didaktice analytické, axióma 63. Komenský klade také příklad methody srovná- 
vací: »Dobrý filolog rozumí jazykům lépe, když jest mnohojazyčný, nežli mohou ti, kteří 
toliko jazykům jednotlivým rozumějí. « Toho ovšem sám nejlépe zakusil z přesvědčení 
jakožto pravý původce jazykozpytu srovnávacího. 



61 

23. Jakmile několik kapitol Didaktiky české bylo vypracováno, ihned 
podle jich pravidel skládány byly knihy pro potřebu rodičů i rozličné mládeže. 
Tak bylo na spěch ! 

4. 
O methodá ch j azyka latinského. 

24. Úkolem všelikého vyučování rozumně má býti naučiti, čemu vyučuješ, 
při latině pak býval konec učení buď zoufalstvím, nebo příčinou podivínství 
v učení pro jiné, kteří teprv měli začíti. Nežli naučil se kdo mrtvé latině, aby 
jí trochu živě smluvil se s učenci, mnoho stálo ran za mladších let a velikou 
ztrátu času života. Pořád snesitelnější methodu hledali, a nedočkala se jí celá 
lidská pokolení. 97 Eilhard Lubin, dr. theol., jenž 18 let byl pracoval o své 
didaktice, v předmluvě k Novému zákonu (1614) nemálo na to naříká, že 
způsob vyučovací po školách jest takový, jako by jej někdo vymyslil naschvál 
a úmyslně, aby učitelé a žáci k poznání latiny buď pozdě po nekonečném 
klopocení byli přivedeni nebo naprosto od ní odvedeni. Nemůže zbaviti se 
myšlénky, že způsob takový nezpůsobný od nepřítele pokolení lidského skrze 
mnichy byl zaveden hned od počátku ; • tak že z něho pocházejí jen germa- 
nismy, barbarismy a jiné ohyzdné zmetky jazyka latinského. 

Tak humanista proti latině scholastické. Avšak ať byla latina, jaká byla, 
vyučováno bylo jí nepřirozeně, bez mateřštiny, slovům bez věcí, beze všeho 
postupu, tak že mládež dostávala do rukou Cicerona a Virgilia, když by 
si ještě s chutí mohla zahráti špačka. 

25. Ti, kteří přemýšleli rozumně o napravení jazykového toho vyučo- 
vání i o zavedení do něho nějaké methody vůbec, ve dvě strany rozcházeli 
se. Jedněm měla býti základem grammatika, druhým praxe. Mclancliton, bez 
odporu dlouhou dobu nejlepší latinský grammatik, káral ty, kteří pohrdali 
pravidly mluvnickými, že by veřejné pokuty zasloužili, protože prý ani zákonův 
občanských nedovedou si vážiti. 98 

Naproti tomu Lubin výše zmíněný: Co prý mluvnice ve školách jest 
jiného, nežli studií zdržování, mladého věku hubení, volné mysli a schopnosti 
zabíjení (carnificina) a lidí vtipnějších ze školy vyhánění ? Pravidla mluvnická, 
jsouce nad chápavost mládeže, ranami do ní vtloukána býti musí a nechuť 
v ní vzbuzují i k jazyku i k učiteli, zvláště když jí bývají předkládána ve 
verších, jimž by neporozuměl ani Oedipus. Avšak i Lubin pravidla některá 
připouští a to taková, která by byla zřejmá sama sebou, k nimž by ani slovo 
nemohlo býti přidáno bez škody. 

97 Z mládí methodu nahrazovalo bití, a mohla by doba vyučování býti rozdělena 
v dobu s bitím a konečně v dobu, když bití přestalo, protože by učitel žáka nepřemohl. 
Mich. Neander (1525—1595) radí, aby začalo se s hebrejštinou raději dříve, dokud může 
býti pachole bito; když se již metly nebojí, učí se málo nebo nic. 

5,5 M. Matouš Collinus, žák Melanchtonův, po příkladu mistra svého grammatiku latin- 
skou vydal, o níž napsal Sig. Gelenius, že nad ni lepší mluvnice v Čechách nevidělo 
slunce. 



62 

2G. Učený Justus Lipsius (nar. 1547), jehož sloh latinský Morhofem " 
byl prohlášen za nedostižitelný, oněch pěti let želí, v nichž mu na třech místech 
trojí mluvnice byla předčítána, že jich raději nenaložil na cvičení slohová, a 
vybízí presidenta Flanderského, aby vyléčil zemi z neduhu mluvnického. Lubin 
radil, aby byl zřízen ústav, v němž by učitelé, učňové, sklepníci, kuchaři a jiní 
služebníci nemluvili jinak, nežli jako v starém Římě, jenom přesně po latinsku. 
Přál si tedy, aby zrodil se zase nějaký Karel Veliký, příznivec učenosti i učenců, 
který by uvázal se v ústav tak prospěšný. Podobnými útvary mohly by i ře- 
čtina a hebrejština býti vzkříšeny z mrtvých. 

Janus Caecilius Frey (f 1631) podobného byl přesvědčení, že by v něko- 
lika kollejích, naplněných učiteli a služebníky učenými, kteří by mluvili ozdobně 
latinsky, řecky a mateřsky, kdyby k nim byly děti dány do cvičení od druhého 
do pátého roku, naučily se obcováním, hraním atd. mluviti latinštěji, attičtěji 
nežli ti, kteří potloukali se po školách po deset let. 

Komenský později také nemalým byl příznivcem » obživlých « takových 
»Latií«, kde by latině samým toliko obcováním naučila se mládež jako živému 
jazyku. 

Avšak kolik by mladíků v ústavech tak nákladných mohlo býti vy- 
chováváno? Lubin tedy upustil od své rady a dával lepší a moudřejší. Když 
by prý slova a řečení latinská veškera byla snesena v jednu knihu a všecko 
bylo by mládeži dříve v obrázcích ukazováno, ráda by na obrázky se dívala, 
slova si snadno pamatovala. 100 A potom dle Raticha chutě dále. Když mládež 
již ví, jak v slabiky skládají se hlásky, dej jí do rukou Terentia, aby z něho 
čtla, rozumějíc ledabylo. Potom jej probírej pro deklinování a konjugování, 
nikoli dle pravidel, než dle vzorů. Naposledy projdi jej pro fraseologii a syntaxi. 
Mládež při tom při všem tiše sed a mlč, hezky po pythagorejsku. 

27. Mnohým líbilo se to, mnohým nelíbilo, jiní na prostřední cestu po- 
mýšleli mezi pouhou praxí a nudnou grammatikou. Ezechiel Vogel 1. 1620 
;Ephemerides« vydal, denníky latinské, jimiž sliboval za rok, po dvou hodinách 
téhodně naučiti celému jazyku latinskému, kdyby denně pamatoval si asi deset 
vět z písem a odjinud vzatých atd. 101 

5. 

Janua linguarum. 

28. Za takových všude zmatků ve vyučování latinském, jichž v mládí 
sám byl dosti zakusil Komenský, v rozjímání svém didaktickém dospěl hned 
1. 1628 ke vztahu mezi věcmi a slovy a podle něho k novým základům, jak 
by bylo učiti se snadně, hbitě a lahodně i jazykům. Jako pak Didaktikou 



*" J Polyhistor. II. 

100 Tušil něco, avšak teprve z přirozeného parallelismu věci a slov Kom vyvedl 
Janui lin.t;. a Orbis pictus. které soustavou svou a svými obrázky veškeré vyučováni na 
lepí! a to pravou stranu obrátily. 

"" Siov, Č. Č. M. 1873, str. 283. 



63 

svou vůbec na vždy se proslavil, tak ihned novým vyučováním jazykovým 
velkým dobrodincem mládeže se stal. 

29. »Přesvědčilť se, že věci a slova tak spolu vésti, jak se víno s sudem 
vozí, meč s pošvou nosí, dřevo s kůrou, a ovoce s šupinou roste. Kterému 
tedy koli jazyku učiti se bude mládež, i mateřskému, sloužiti se jim musí, aby 
cokoli jmenovati slyší a čtou, hned také rozuměti věci tím vyznamenané mohli, 
což podle položených již pravidel nesnadné nebude. A zase, cokoli vidí, slyší, 
cítí, jakýmkoli způsobem, aby to vypovídati se učili, přidržeti je, aby se vždycky 
rozum a jazyk spolu brousil. « 

»Avšak poněvadž jazykům ne spolu, než jednomu po druhém se učíme 
(i znajíce již věci), obzvláštních na ně způsobů potřeba, a ty jsou : jazyk na 
čtyry jako věky rozděliti si třeba, aby v dětinství učil se mluviti jakkoli, leda 
byl pořádek, v pacholetství aby mluvil vlastně a právě ; v mládenstvi aby mluvil 
ozdobně a krásně; v mužství mocně a pronikavě. Ze čtyř pak těch věků, čili 
na čtyřech těch stupních má vedena býti mládež, aby jazyku rozuměla, jej 
psala a jím mluvila. « 

30. Podle toho učeno býti mělo jazyku latinskému, » kterémuž se podle 
nynějšího v světě způsobu co nejdokonaleji vynaučiti musí, kdo učeným býti 
chce: Učení k začátkům míti musí základy nebo počátky, kdež nejobyčejněj- 
ších a nejprostějších slov a způsobů mluvení některé sto do rozmluvy uveda, 
připojí se k tomu kratičká jazykem českým zpráva o čtení a vyslovování, sklo- 
ňování a časování latinských slov. Toto se nejprv pořád čísti bude po třikrát, 
pro seznámení se s tím, obvyknutí v čtení a vyrozumění. Potom se to po 
kousku bráti bude, jak mnoho se který den a hodinu v pamět uvésti můž, 
deklinaci a konjugace při tom provodíc. Naposledy potřetí to do rukou vezmouc, 
po stránce, dvou, třech z paměti říkati, a jazyk již latině žvatlati přivy- 
kati bude. 

S tím dva měsíce strávíc, přijde se k seminarhun latinae linguae, všecka 
již slova téhož jazyka, jak se co kde vlastně jmenuje a vypovídá, obsahující; 
s českým opět také vlastním výkladem dáno v ruce bude, s připojením k tomu 
plnější již grammatiky a lexika česko-latinského ; kdež seminarium po kousku 
v pamět vkládaje, mluvnici pak a obojího užívání překládáním každodenním 
z češtiny do latiny jiných a jiných věcí cvičíc, a v tom osm neb nejdél 
devět měsíců se pomeškajíc, uhlédá se, že při dobíhání roku učedlník nejen 
v knihách jiných latinských běžných všecko rozuměti, ale i bez chyb škodných 
všecko z latiny do češtiny a z češtiny do latiny přeložiti, nébrž také všecka 
téměř myšlení svá jazykem latinským srozumitelně vynášeti moci bude; a tak 
dřív roku latiny se zmocní. 102 



102 Poznámka Komenského ke kap. XXII. všeho uvážení hodná: Toto poněvadž by 
se bud nemožné neb k dovedení nesnadné někomu zdáti mohlo, doložím aspoň o lexiku, 
jak náramně mnoho na něm záležeti můž, kdyby dobře zpraven byl; jakž z praveného 
posavad ještě nevíme v žádném jazyku. — Předně zajisté všickni posavad v češtině, něm- 
čině atd. dikcionáře psali, latinu jen do svého jazyka překládajíc, ješto mládeži české lexicon 
Latino-Bohemicum dávati jest tak mnoho, jako kdybych někomu z Čech do Vlach jeti 
strojícímu cesty pořádek ne od Prahy k Římu, než od Říma k Praze dal, a tím se jemu 



64 

K ozdobné latině přistrojiti se můž: Viridarhtm, obsahující v sobě roz- 
mluvy o všelikých věcech, způsobem, jaký v seminarium jest, ale obšírněji a 
rozličnými výrazy a postavami mluvnickými a řečnickými ozdobami všelija- 
kými promíchané, aby totiž celá stavba jazyka tu na jevě byla. K čemuž se 
místo praecept připojí pojednání o pěknostech jazyka, jakožto jsou: 1. slov- 



zpravovati poroučel. Tu zajisté poněvadž nestojí, kam od Prahy nejprve se hnouti, než 
kam od Říma, nač mu to bude? 

Díš: Může ten cesty registřík zpátkem čísti, od spodu začna. Odpovím: A pročež 
mu tedy neudělil tak, jakž ho užívati má? Nač jest to tak hrozné? 

Mezitím není možné, aby to s takovým užitkem bylo. Nebo dáme-li poutníkovi přímé 
cesty vyznamenání, odkud, kam a kudy, půjde snadně, vždycky před očima to, což míti 
má, maje, každý vrch, les, věži, řeku, zátoku atd., přímo-li k ní směřovati či na právo 
neb na levo nechati a kam se uhnouti podlé ukázání svého, vida. Sic podle onoho opač- 
ného více za sebe než před sebe, račím obyčejem hleděti musí a to ne bez mnohem větší 
a zamotanější práce, a tytýž ještě ne bez omylu. Ale takovéto Dictionářů strojení rato- 
lístka jest veřejného toho a hlavního v kap. XVIII. fund. IV. ukázaného omylu, že všecko 
posavad methodo analytica děláváno bylo. To tedy při lexicích veliký jeden omyl (na nějž 
sám Gregorius Knapius, polský lexicographus, prohlédna, vydáním Lexici Polonico Latini 
jej napravil) se nalézá, pro nějž nemožné jest mládeži platně a hbitě prospívati. 

Ale díš: I však u nás také na to prostředek jest. Zdali Rischelius při latinském 
dikcionáři českého registříku, po němž se všecko najíti můž, nepoložil? 

Zdali M. Adam Sylvám quadrilinquem. kdež čeština všudy napřed stojí, nevyhledal ? 
Odp. Tak jest, stalo se oboje příkladem Němců, když to tak ve svém jazyku prve zpra- 
vili, a naši jejich šlépějemi jdouc, touž podobně věcí svým posloužili. Ale tu opět dvůj 
přenáramně veliký zůstává nedostatek, pro nějž všecko to instituování víc než kusé jest. 

Předně zajisté, od žádného není celý mateřský jazyk proti celému latinskému shle- 
dán. Protož v žádném tom dikcionáři, nedím polovice, ale ani třetí, ani čtvrtý díl slov 
a frází českých není; jakž snadně pozná, kdo náš dikcionář s jinými těmi srovná, aneb 
sám toho rozumně ohledá. 

Chtěl-li by se zajisté kdo uprázdniti, a vezma před sebe některou knihu českou (ne 
podlé latiny psanou, než právě českou, jacíž jsou starých spisové, a zejména Husovy, 
Chelčického, Michalcovy, Augustovy, Blahoslavovy atd., knihy, Rozmlouvání Valaucha 
s Petrkou, Labyrint světa atd.) čísti je, a co tam slov a frází najde, těch v dikcionářích 
neb Sylvě hledati, nalezne to, co pravím, nedostatek hrozný a to nejpotřebnějších 
a nejplatnějších slov neb způsobů mluvení; tak že z češtiny do latiny ničeho nelze pře- 
kládati, z latiny pak do češtiny kuse, tvrdě, nevlastně, tak že to ani české ani latinské 
nebude. 

Nebo i ten jest druhý v týchž dikcionářích nedostatek, že ani ta slova a způsoby 
mluvení, kteráž shledána jsou, nejsou tak místně a jadrně vyložena, aby s výkladem tím 
všudy obstáti bylo; často leda se věchtem díra zastrčila, ledcos ledkams. Čehož se na 
ujmu a zlehčení předků a praeceptorů milých nic nemluví (požehnaná bud památka všech, 
kteříkoli upřímně vlasti tím, čím mohli, sloužili), ale proto, že, márrie-li sobě z nedostatků 
pomáhati, vyrozumívati jim musíme. 

Ne pojednou vysýpá dary své Pán Bůh; po stupních moudrost jeho vždycky a všudy 
kráčí. I naše invencí, ač předešlých nedostatků mnoho napraviti mohou, novými však 
a jemnějšími invencími že zastíněny býti mohou, víme: a že bohdá skrze discipule naše 
budou, naději sobě děláme. 

Lexiku tedy žádáme takového, podle něhož by i latinské všelijaké knihy do pěkné; 
libé, dokonalé češtiny snadně a ze hry překládány i zase cokoli českého do pěkné latiny 
uvozováno býti mohlo. Jakýž lexikon již začat, a požehnali milý Bůh života, dle mož- 
nosti dokonán bude. 



66 

nické, totiž zvláštnosti latinské, 2. mluvnické postavy, totiž výpustky, přebytky, 
jinosloví atd., 3. dějepisné, totiž přísloví, 3. básnické, počet a míra. 

Naposledy půjde Thesaurus, mající v sobě pravidla nová o bohatosti a vý- 
bornosti jazyka; vezmou se před ruku spisovatelé právě latinští, z nichž by se 
té mocnosti a pronikavosti řeči nabylo: Seneku, Terentia, Plauta, Caesara, 
Cicerona, Sallustia, Livia, Horatia, Virgilia a t. d., a za tím jakékoli jiné 
autory. ■ 

Týmž způsobem i čeština, a komu toho potřeba, i němčina, k nabytí v ní 
dokonalosti předkládati se musí. A na češtinu sic pro školní naši mládež bystré 
prostředky již míti budeme, skrze něž se bohdá snadně k tomu poslouží, aby 
se nám Plautové, Ciceronové, Virgiliové atd. v jazyku našem množili ; na něm- 
činu také aby pro naši českou mládež pomoci nějaké platnější než posavad 
byly, na to myslíme. 

V řeckém a hebrejském dosti bude míti Tirocinium a Palaestram. A na 
těchť se cvičení jazyka při mládeži naší v školách našich staví. 

Bude-li komu vlasky, hispánsky, íránsky uměti také potřebí, latině uměje, 
za málo některý měsíc tomu se naučí, zvlášť vyjde-li navedení Ph. Claumia, kte- 
rýž vlaskému jazyku ne více než 1 měsíc, hispánskému tolikéž, íránskému půl 
druhého dává, a ovšem peregrinujíc k tomu do těch zemí. Též bude-li kdo 
chtíti syrský, kaldejský a arabský připojiti, z hebrejského k nim volný pří- 
stup bude. 

Přijde pak v jazycích pamět nejvíce brousiti, víc než ve vědách a uměních, 
nebo se na větším díle všecka slova, frases, způsoby mluvení, sentencí, periody, 
nébrž celé knihy v pamět uvésti musejí, aby kdykoli o čemkoli psáti a mlu- 
viti potřebí, na poskoku byly. Což sic nemálo práce i času potřebuje, avšak 
se lekati toho netřeba, protože pamět není jako sklenné hrdlo, kteréž jaké jest, 
také zůstává, roztáhnouti se nemůž; ale jest jako ústa neb žaludek živočicha, 
který čím více v se přijímá, tím více potřebuje a žádá, protože se sílí. Tak štípek 
malý pomaličku vláhu země pije, však čím víc pije, tím víc roste, a aby více 
píti mohl, k tomu se způsobuje. Protož mladého věku z paměti se učením 
sanovati netřeba, nýbrž sanovati škoda jest. Ludvik Vives o tom tak: > V prvnímť 
jest věku cvičiti pamět, kteráž broušením se množí; protož jí mnoho poroučej, 
pilně a často. Nebo věk ten práce necítí, protože nerozvažuje. Tak bez práce 
a zaměstknání rozšiřuje se pamět a prostranná učiněna bývá.« Tentýž dí: 
» Paměti odpočívati nedej. Nic není, což by tak rádo v práci bylo a prospívalo. 
Svěř. jí každý den něco. Čím jí více svěřovati budeš, tím toho ostříhati bude 
věrněji, čím méně, tím nevěrněji.« — A takovéto paměti cvičení že i dále potom 
v mužském věku trvati má, svědčí Cicero, tak pravě: » Cvičiti má se pamět uče- 
ním se co nejvíce spisům, jak našim domácím, tak i cizím, a to z paměti a slo- 
vem od slova. « Způsob pak k snadnému slov, výrazů a frásí spamatování tento 
jest znamenitý a zkušený, aby písmo latinské do češtiny sobě přelože, hned 
zase (knihu daje v stranu) z českého svého do latiny překládal a potom zase 
knihu vezma, podle ní výklad svůj napravil. Tak zajisté slovo slovem, phrasis 
phrasí se vážíce, a společně se ohlédajíce, jako ze hry se v pamět loudí 
a váznou. « 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 5 



66 

Ze ze sazeniček a štipků nového , rozumnějšího vedení nedočkal se 
hned nadějí, jimiž by obnovila se církev a obec národu českého — zvláště 
vyzdvižení škol prostonárodních čili obecných na mnohé dobré vůli, velikých ná- 
kladech a na mnohém čase záleželo — Komenský dobře věda, ihned mozo- 
lující se s latinou poněkud větší mládeži ku pomoci spěchal. Ze stalo se to tu 
chvíli, přiznává se (Meth. lingg. VIII., 21) sám: »Mně naskytla se také 1. 1628 
příčina přemýšleti o stručnějším způsobu vyučovati latinskému jazyku. A když 
jsem po základech didaktických nalezl, že mezi slovy a věcmi jest jakýsi stejný 
způsob, a že jim lépe učeno jinak býti nemůže nežli parallelně, i umínil jsem 
si složiti knihu, která by pořádkem věci veškery, věcí vlastnosti, činění a trpění 
procházela a každou z nich odívala jejím pojmenováním, domnívaje se, že tak 
v jedné a též knížce veškerých věcí sklad veškeren lástoricky WA přehlédnut, ja- 
zyka pak zásoba všecka v jeden souvislý celek přivedena býti moci bude. Když 
úmysl svůj odkryl jsem přátelům, zmínil se nejeden, že jest již kniha toho způ- 
sobu pod nápisem »Brána jazyků«, a sdělil ji se mnou. Poskočil jsem radostí, 
ale nahlédnuv do knihy vidím, že není to, po čem my jsme byli roztoužili se, 
i jda tedy za svým úmyslem, skládal jsem své dílko dále.« 

31. Byla to Janua linguarum jezuitů Španělských, o jejímž původu dí 
Kašpar Sciopius: » Vilém Bateus, rytíř v Španělích zrozený, muž učenosti pro- 
střední, avšak pro veliké ctnosti, neúhonnost a nábožnost vážený, vtipem bystrý, 
v nálezích šťastný, pro lásku svou nekonečnou a vroucnost k náboženství kře- 
sťanskému i pro horoucí touhu po rozšiřování mezi barbary, zvláště v zemích 
amerických, podivu hodný způsob vymýšlel si, jímž by hbitěji a s menším 
namáháním naučili se hlasatelé víry křesťanské více jazykům barbarským, bar- 
barští pak národové jazyku latinskému. Vybrav tedy ze slbvníka latinského slov 
každodenních a základních i řídčejších okolo pěti tisíc, s nesmírnou prací svou 
i několika přátel (mezi nimiž byl bratr jeho Jan Bateus, ctností a učeností zna- 
menitý, a jistý kněz osvědčené rozšafnosti, pan Štěpán Hibernus) v dvanáct set 
vět rozložil. 

32. Angličané ihned Bránu španělskou přeložili a r. 1615 tiskem vydali. 
Izák Habrecht textem francouzským Bránu ,04 rozmnožil a ve 4 jazycích ji 



103 Historicky, nejnižší stupeň poznávání a vědění, když víš, že něco jest, a že jest 
to tak neb onak, neznaje toho příčiny. Did. analyt. § 127. 

"" Název Janua, jsa z oboru stavitelského, příčinou byl, že Komenský i při ostat- 
ních návodech školních knih latinských k témuž oboru hleděl: Vestibulum (předbraní, 
síňce), Palatium (později: atrium, síň, sál, dvorana), takže chystané dříve nápisy botanické: 
Viridarium, Florilegium atd. samy sebou přestaly, a zůstaly toliko schvalované názvy 
květinové pro třídy školy prostonárodní neboli obecné — aspoň v knize, protože na školu 
obecnou nezmohli se nikde, nežli Němci. 

Někteří pospíšili si, aby na umenšen! Komenského hlásali, že Komenský vypůjčil si 
»Bránu jazyků« od jezuitů Španělských. Avšak Komenský v předmluvě ke své »Bráně 
jazyků « snad se sám dosti k tomu hlásí, děkuje Bohu, že i tudy vnukl něco dobrého ve 
prospěch mládeže; velmi laskavě omlouvá v čem v prvním pokusu otců jezuitů bylo po- 
chybeno: Sed quia Patres isti tale hoc totius linguae compendium primi tentarunt, quod 
inventum et grate agnoscimus et, quod erratum, condonamus benigně, et quia inventis ad- 
dere, ut et unius inventi occasione invenire aliud non aeque difficile, quidni plus ultra 






67 

uveřejnil, nedlouho pak potom i německým překladem ji opatřil. Brána do- 
cházela takové pochvaly jako nejpříhodnější a nejstručnější způsob učiti se ja- 
zyku, že i do některých škol znamenitějších byla uvedena a r. 1629 již v 8 ja- 
zycích na světlo vyšla. « 

33. Komenskému zalíbil se nápis Janue, protože přál si s jinými, aby 
Jádro (Epitome) nějakého celého jazyka tak bylo sestrojeno, aby kolikkoli 
má slov a řečení, v jeden celek jsouce svedeny, za krátký čas s malým namá- 
háním pojaty, snadného, lahodného a bezpečného poskytovaly přechodu k auk- 
torům skutečným, jichž celé haldy bývaly ' předkládány mládeži bez řádné 
přípravy, nad její věk a chápavost. I s Izákem Habrechtem souhlasil, který 
připsal k překladu Brány jezuitské, že by snadněji bylo znáti veškerá zvířata, 
kdyby je pohromadě spatřil v arše Noemově, nežli kdyby, putuje celým světem, 
náhodou připadl na to neb ono, a podobně z nějakého Jádra jazyka slova 
lépe, nežli by náhodou dověděl se o nich slyšením, mluvením, čtením. — Někdo 
výpověď tu vykládal na slovníky ! Brána jezuitská ovšem obsahovala 1200 vět, 
v nichž nižádné slovo nebylo opakováno kromě pomocného slovesa, spojek a 
předložek — avšak jakým pořádkem; Komenský shledal, že ta Brána spíše za- 
sluhuje názoru zadních vrat (posticus), protože by mladík musil se dříve odjinud 
latině naučiti, nežli by »Branou« tou mohl do latiny vkročiti : pro začátečníka 
se tudíž ani nehodila. 

Komenský tedy zcela jinou Bránu vydal, ačkoliv také pro ni do skřipce 
podivné libůstky jezuitů španělských upnouti se dal, z 8000 slov, kromě částici 
v tisíci vět — ovšem vybrav, co mladé mysli jest pochopitelno — s počátku krat- 
ších jednočlenných, potom delších vícečlenných, v 100 kapitol rozložených žád- 
ného neopakoval a tím skládání knihy nesmírně si prodloužil a stížil. 

34. Že Komenský i při té trudné práci myslil na Cechy, ač pozdě hlásí 
se k tomu, sám přece v Meth. lingg. XV, 5. dí: »Když jsem poprvé Bránu jazyků 
skládal, měl jsem nejpřednější a tak stálý zřetel (třeba již k tomu se přiznati) 
k jazyku mně mateřskému, českému, aby odpovídalo slovo slovu, věta větě, 
a nebylo v slovosledu nikde úchylky žádné, i dosáhl jsem toho, ačkoli tím la- 
tinský stal se méně latinským !« 

35. Od základu české Didaktiky o věcech a o jazyku Komenský v práci této 
neupustil, ano, ačkoli název Janue hned přijal pro první její vydání (1631), 
přece prvotně zamýšlený a ustanovený v téže Didaktice titul Seminarium silně 
prokmituje a v ostatních vydáních zůstává. Máť první vydání jako ostatní 
tento nápis : Janua linguarum reserata. Sivé Seminarium linguarum et scientia- 



moliamur? Suaserunt id čerte doctissimi quidam et de scholis perquam meriti viri, ut si 
quibus forte plus otii suppeteret, aliquid accuratius effingendi non detrectarent laborem: 
sed admovisse aiiquem manum nondum constat. ' Quo factum, ut ego, e postremis licet 
minimus, experiri, et quod ibi desiderabam, suppletum ire animum induxerim; non čerte 
ulla ingenii eruditionis (cujus mihi umbram vix esse et ultro agnosco et deploro) fiducia, 
nec quod nimis otio abundarem, sed unico juventutis commoda promovendi desiderio 
permotus. 

Změna názvů Janue atd. tedy, jak vidíš, nesouvisí pranic s freemazonstvím, svobod- 
ným zednářstvím! 



68 

rum omnium, hoc est compendiosa latinám et quamlibet aliam linguam una cum 
scientiarum artiumque fundamentis perdiscendi methodus. 1631.« 

36. S latinským textem Janue tehdy tak si pospíšil Komenský, že k němu 
napsal předmluvu dne 4. měs. března, a podle lidských soudů byla by mlá- 
deži bratrské přišla vhod, kdyby nesklamala naděje návratu do vlasti, jehož se 
byl nadál Komenský sám, maje v kap. 29. české Didaktiky za to, že »vede 
k tomu, abychom k obnovení škol ihned ruku vztáhli, i přežádostivá příležitost, 
kdy hnízda Antikristova vyprázdněna jsou, školy jezovitské a klášterové mništú . . . 
což dobře srovnává se s vypovězením jezuitů po vítězství saském, v listopadu 
roku 1631. 

37. » Navržení krátké o obnovení škol v království Českém «, jež Komenský 
skizzoval ve vyhnanství, do posledních tří kapitol české Didaktiky mistrovsky 
vešlo, tak že diviti se jest neobyčejné té praktičnosti, jak by veškera mládež 
■obojího pohlaví, i chudá ke školám obrácena, v nich knihami a učiteli s do- 
statek mohla býti opatřena. Nejpozdější datum historické v Didaktice jest spis 
Voglův z r. 1629 a Freyův r. 1631, zmínka o Hugenotech a o Sam. Hart- 
libovi z r. 1632. ,05 

Uvažujíc všecky věci, vlastní Didaktika až po kap. XXVIII. prvního roku 
ve vyhnanství, t. j. 1. 1628 dokončena. Neboť jakmile byly přirozené základy 
její objeveny, podrobné jich provedení pružnosti ducha Komenského bylo jako 
hrou, nám téméř nepochopitelnou; 106 i s posledními třemi kapitolami koncem 
léta 1632 jistě byla dokonána, protože nápisy veškerých kapitol české Di- 
daktiky 1. 1633 v plném znění již se oznamují. 

38. Dle vlastního vyznání Komenský zároveň s Didaktikou skládal kromě 
Janue a Vestibula také Informatorium školy mateřské a šestero knížek pro 
školu prostonárodní, » nikdy nedopilovaných«, nyní ztracených, jichž nápisy 
známe toliko z Didaktiky latinské. Měly býti tyto : Violarium, Rosarium, Viri- 
darium, Labyrinthus, Balsamentum, Paradisus animae, aby líbeznými názvy 
knížek dítky byly lákány ke třídám, které měly jméno podle knížek.' 07 



105 Sluší tu opraviti nedopatřen! v Beránkově vydání Didaktik)', str. XV: Nejstarší 
datum, kdy se připomíná (Didaktika), je rok 163?. 

106 Viz Č. Č. M. 1877, str. 36., kde příklady rychlosti prací Komenského najdeš. 

107 Nesmrtelná Komenského zásluha jest ideál školy obecné, do níž, i proti rozumům 
svých učitelů Zapperta (v 1. kn. Politie církve, kap 7.) a Alstedia v Scholastice kap. 6.), 
radil, aby nechodily toliko dívky a pacholata mající za krátko jíti na řemeslo, než i ve- 
škera mládež, chystaná pro studia latinská A vším právem, nebo jen tenkráte, vyvážil-li 
mladík pro sebe studnici zdravé vody školy obecné, zdravě a švarně ve vyšších studiích 
živnostenských i latinských může prospívati. Měl pak cíl a konec Komenského školy 
prostonárodní neboli obecné býti tento: 

»aby všecka mládež mezi rokem šestým a dvanáctým naučila se těm včeem, jichž 
užívání vztahuje se na celé živobytí. Totiž: 

1 Čisti hbitě, cokoli tištěno nebo napsáno jest jazykem národním. 

II. Psáti, zprvu úhledně, pak rychle, konečně správně dle zákonů mluvnice jazyka 
národního, jež bude jim třeba co nejprostonárodněji předkládati a dle nich cvičení zaříditi. 

111 Počítati číslicemi i kaménky dle potřeby. 

[V. Měřiti pravidelně délku, šířku, vzdálenost atd, 






69 

39. » Informátorkám školy mateřské* Komenský sepsal česky 1. 1632; 108 
zlatá to knížečka rozumné lásky a péče mateřské, již nic nemůže nahraditi 
rukovět umělého vychování a vyučování domácího za útlejšího věku mládeže 
do 6 let. V útlém tom věku co dítko cítí, chutná, slyší, vidí, a co v srdéčko 
a rozoumek mu vštípeno, kořínky jsou dalšího vzrůstu jeho duševního a bu- 
doucí jeho povahy. Jest zajisté dům otcovský školka, z níž plaňátka do školy 
se přesazují, která pak rychleji, zdárněji a zdravěji prospívají, byla-li k nim 
dříve rozumná a laskavá péče obrácena. Pro velikou důležitost vedení nemluv- 
ňátek a dítek měli rodičové na kázáních býti napomínáni, aby v každém domě 
»Informatorium« měli, sobě čtli neb čísti dali, a děje-li se to, mělo k nim býti 
dohlíženo. S knížečkou tou Komenský na dobro byl spokojen, nechtěje dle 
vlastního výroku v ní nic měniti, přeje si toliko, aby na všechny jazyky ná- 
rodní byla přeložena. 109 



V. Zpívati všeliké písně obyčejné, kteří pak budou schopnější, i počátky hudby 
figurální. 

VI. Uměti z paměti žalmy, zpěvy, jichž v kterém místě v kostele užívají, většinou 
všecky, aby vychováni jsouce v chválách božích, uměli učiti a napomínati se žalmy, 
zpěvy a písněmi duchovními, líbezně zpívajíce Bohu v srdcích svých. 

VIL Kromě katechismu a historie všecka hlavnější povědění celého písma sv. znejte 
do podrobná, aby je odříkávati mohli. 

VIII. Naučení mravů, v pravidla sebrané a dle chápavosti věku vyložené, v paměti 
mějte, jemu rozumějte a skutkem osvědčovati počínejte. 

IX. Z hospodářství a státovědy jenom tolik vězte, kolik postačí k vyrozumění toho, 
co doma i v obci každého dne díti se spatřuješ 

X. Nejobecnější historie světa stvořeného, zkaženého, obnoveného, moudrostí boží 
posud řízeného nebude nepovědoma mládeži. 

XI. Z kosmografie nauč! se částem nejhlavnějším : o kulatosti nebes (Komenský ne- 
shodoval se se soustavou Koperníkovou, I., § 17.), o kulatosti země visící uprostřed, o obchozu 
oceánu, o zátokách moří a řek o větších dílech země, o nejpřednějších královstvích evrop- 
ských, zvláště pak o vlasti: městům, horám, řekám, a jest-li co památného. 

XII. Konečně: Z umění řemeslných poznejtež většinou hlavnější všecka, aspoň jen 
za tou příčinou, aby nedalo se nic v lidském živobytí, čemu by zcela naprosto nerozuměl, 
nebo i proto, aby pak snadněji zjevila se náklonnost přirozená, kam kdo nejvíce se chýlí. < 

109 Sám dí o tom v řeči O vzdělávání vtipu 1. 1650, že je sepsal před 18 léty: 
Scripsimus nos ea de re jam ante annos octodecim peculiarem librum edidimusque sub 
Scholae maternae titulo idiomate Germanico et Polonico. 

(Řeč v Patáku 1650 "/„• Opp. III, 80.) 

109 Ve »Věječce moudrosti « § 41. dí: In qua (Schola infantiae) delineanda nihil a scopo 
aberratum video Optem libellum hune vulgares in linguas translatum omnibus christianis 
parentibus reddi familiarem, ut plantulas suas, coeli plantulas, provide curandi stimulos 
accipiant et informationem, donec aliquid in hoc genere prodeat eruditius. 

Komenský kap. IV. českého Informatoria jakožto kap. XXVIII. do Didaktiky latin- 
ské pojal. 

Rukopis český teprve r. 1856 Gindelym v Lesně nalezen a r. 1858 Maticí Českou 
vydán byl. 

Do latiny pro Uhry Informatorium přeloženo 1. 1653. 

Polsky vydáno po r. 1632 v Lipsku a v Toruni, nejspíše skrze Komenského. 

Spis na německo přeložen až r. 163', tiskem vydán byl Komenským. Německy no- 
věji vydáno bylo péčí weissenfelského arcijáhna, H. Schrotera. Spis ten nalezen v archivu 
kostela weissenfelského, byl dříve bezpochyby majetkem vévodské rodiny Sasko-Weissen- 



70 

40. Komenský zamýšlel dva druhy spisů didaktických: »napřed knihy pro 
mládež, všelijakou moudrost a umění, pořádkem tím, jak co za čím nepro- 
měnně jíti musí, obsahující, zhotoveny až do léta' 18., a ty nazývám záhony 
vonným všelijakým kvítím, bylinami, stromovím vysázené « ; »potom Informa- 
toria, t. j. knihy, instrukcí a zprávu rodičům a preceptorům o pravém a uži- 
tečném oněch knih užívání dávající, přidány. A to nazýváni stezkami a prů- 
chodišti«. Pro školu mateřskou Informatorium toliko postačilo, protože tu na 
klíně mateřském pacholátka neměla žádných knížeček. "" 

41. -Brána jazyků*, kterou byl Komenský po usilovné žádosti přátel a po 
schválení představených jenom »na ohledanou* do světa vydal, dříve než jemu 
samému dostatečnou býti se viděla, takový hluk mezi učenci a učiteli způsobila 
a tak hojně do škol byla uváděna, že Komenský, až toho se ulekl a mnohé 
okřikoval, že prý věc sama není hodná tak hlučné pochvaly. Učenci zajisté 
zpozorovali, že Komenský zároveň se slovy celý obor vědění lidského před 
mladým věkem rozkládá, pokud mladé mysli jej lze pochopiti, čehož nebylo 
ani v » Bráně « Hibernské, nedávno tak velebené. Věc byla tedy zcela nová, 
a příhodnost její každému patrná ; předhradí, které obkličovalo božskou a lid- 
skou moudrost, nyní tak snadno mohlo býti dobyto, ačkoli před tím musívali 
lidé před hradbami umění ležeti tolik let, v kolika dovedl Alexander světa do- 
byti. 111 Hned za prvých dvou let dle předmluvy Komenského k českému * Brány < 
vydání, » Brána « do škol v Polště, Průších, Slezsku uvedena i vytištěna několik- 
krát, a to s výkladem nejen německým od Mochingera, v Dánsku od We- 
gierského, v Lesně francouzsky a anglicky od Anchorana a Wye Saltoustalla, 
anglicky od Sam. Hartliba v Anglicku, který ji princi Walliskému připsal a 
Branou všech jazyků nazval. Pomalounku do všech jazyků evropských i ně- 
kterých asiatských byla přeložena a s velikým obdivováním vychvalována, tak 
že i velký hanobitel jména Kom. Baylle o Bráně napsal: -Quand Comenius 
n'aurait publié que ce livre la, il se seřait immortalisé.< 

42. Dokud Komenský původní český text (II., 34) Brány v hlavě a na 
mysli měl, nikoli na papíře, Čechové byli bez tištěného Brány překladu »a zdálo 
se to některým za neslušné, i dopisovali si o to, aby k těm latinského jazyka 



felské, po jejímžto vymření část knihovny dotčené rodiny byla přenesena do městské 
chrámové bibliotéky. 

Původní spis, velmi skvostný, jest vázán v červeném aksamite se zlatou ořízkou 
a opatřen znakem knížecím ; nejspíše bylo Informatorium to některé matce vévodkyni 
rukovětí při domácím vychování. 

Titul spisu otištěného byl: »Informatorium maternum, der Mutterschule, d. i. ein rich- 
ti-er . . . Bericht, wie fromme Eltern . . . theils selbst, theils durch ihre Ammen, Kinder- 
wárterinnen und andere Mitgehtilfen die Kinder in den ersten sechs Jahren . . . auferziehen 
uad iiben sollen. Nurnberg, . . . Wolfgang Endters 163tí«. (Dle »Pokroku« z r. 1874.) 

Jiné vydání od Reinh. Vormbauma s původním pravopisem ve spise: Die evangeli- 
schen Schulordnungen des 17. Jahrh. Giitersloh 1863.) Nejnověji v Lipsku. 

Angličané měli je přeloženo z německého, když Komenský připlul do Londýna (1641). 
"" Doktor Krause Fróbla upozornil na školu mateřskou, z čehož potom vzešly 
• dětské zahrádky«, »školky« atd. a jiné zboží podobného druhu. 

111 Šim. Albelius v předmluvu k Jan. linguar. v Brašově r. 1638. 



71 

dveřům jiní národové klíč míti měli, Cechové pak (pro něž tyto dvéře vyzdvi- 
ženy jsou) jeho nemelu. Komenský tedy vydal dne 24. března 1633 i český 
výklad »Brány jazyků*, ač nerad, něčím dokonalejším »bránu« tu nahraditi 
obmýšleje: »Nebojá,« dí, » z poskytnutého božího světla jinou plnější a v svých 
stupních spořádanější k nabývání latinského jazyka i všelikých svobodných 
umění cestu vím, kterouž k dokonalému vyrovnání, vydlažení, uhlazení a potom 
i užívání přivésti dám. Naposledy, nechť toto jest přípravou toho, což většího 
ku pomoci mládeže a školám našim obmýšlíme: jmenovitě Dikcionáře »česko- 
latinského a latinsko-českého«, kterýž v takové plnosti strojíme, aby všelijaká 
slova a všickni způsobové mluvení, i ozdoby, co jich jeden i druhý jazyk má 
(Česká jsem přes dvadceti let pořád s velikou pilností, jakož knih starých všeli- 
jakým čtením, tak i rozmlouváním odevšad shledával, poznamenával, v řád 
uvodil, abychom sklad jazyka svého pospolu plněji snad, než který národ míti 
mohli), tak vedle sebe spořádána byla, aby kdokoli deklinovati a konjugovati 
dobře umějící, všecky knihy z jednoho jazyka v druhý nejen právě a vlastně, 
ale také ozdobně a krásně překládati uměl a mohl. Což že v pravdě tak býti 
může, cesta na to jistá a neomylná vynalezena jest, ačkoli, aby to první hned 
edicí, a jednoho mne člověka při tom vedenou prací k své plnosti přijíti mohlo, 
sobě neosobuji; to však, že tím novým způsobem míti mohou školy naše, 
čehož před tím ani naše, ani jiných národů školy neměly, slibuji A v té naději 
nechť se i nedostatek, jaký se v této knížce najde, snese, že jmenovitě ne 
všecka slova česká tu vypořádána jsou, než toliko co jich k vyložení latinské Januae 
potřeba bylo: avšak vždy všecka potřebnější, za to mám, najdou se.« 

43. Text ten český vyšel bez latinského »pro nedostatek papíru « v tiskárně 
bratrské" 12 »a některé jiné překážky «. Žáčkové čeští mohli toho textu vedle 
vydání latinského užívati, pouzí pak Čechové, kteří »jazyk svůj všecken pospolu « 
viděti chtěli, mohli z knížky té nabyti zkušení, »jak daleko kdo v češtině přišel 
a jak vlastně vlastnímu svému jazyku rozumí neb nerozumů, právě tak, jako 
dříve z knížky Hibernské lidé v latině již obratnější latinu svou zkoušeti mohli. 
A jest v »Bráně« Komenského české mluvení ovšem tak hojné, vlastní a 
obratné, že by národní jazyk náš., většího zvelebení docházel, kdyby mládež po 
snadném způsobu Komenského k správnému mluvení o všech věcech byla na- 
váděna, i porozuměním slovům souznačným větší obratnost, lahodnost a roz- 
manitost do slohu našeho by byla přivedena. 

44. Pro stálé »Brány« po školách (po chvíli i jezuitských) po všech zemích 
» Brána « nesčíslněkráte po latinsku s přidáním některého jazyka národního byla 



112 Někdy po r. 1628 tiskárna kralická, »klénot Jednoty*, do Lešna byla přenesena. 

V říjnu měsíci 1632 stalo se usnesení bratrské : »Když Pán Bůh minulých dnů 
B. Matouše Krokocinského impresora z světa vzal, zvolen za impresora též impresí 
B. Daniel Vetterus, tak aby od té chvíle péče o ni se ujal, pod počet a rejstříky všecko 
uvedl, a jak při tom potřebí tak o tento Jednoty klenot věrně se staral, což on k sobě 
i přijal. Zatím pak k dodělání »Řádu Jednoty«, a bylo-li by co víc potřebí, za pomocníky 
mu zanecháni B. Krokocinského synové, jimž, co by za práci jejich odtud vycházeti mělo, 
to se k rozeznání a mezi nimi toho spořádání B. Matěji Prokopovi s pomocníky jeho 
v Lesně poroučí.« V čas takového přechodu mohl býti nedostatek papíru, když jiné práce 
na dokonáni čekaly. 



72 

přetiskována; tím snáze, protože za oněch časů o právu majetku duševního 
nevěděli, a co vůbec se líbilo, to patiskem na všech stranách ochotně rozšiřo- 
vati pomáhali, ačkoli pro jistý a dobrý výdělek pomáhal tu nemálo i zisk 
knihkupecký;' 13 tvrdí se, že kromě Písem sv. a Tomáše Akvinského » O násle- 
dování Kristově* nebylo knihy častěji a tolika jazyky tištěné nad Komenského 
»Bránu jazyků«, a není žádné patrnější knihovny, která by nehonosila se nějakým 
knihy té vydáním. 

45. Dle návodu Komenského synoda bratrská v Lesně 1635 ustanovila 
způsob, jakým mělo »Brány« býti užíváno: »Method na Januam linguarum 
pilně uvážený předepsán jest, od něhož by nebylo odstupováno, t. j. aby deset- 
krát za rok ta knížka přeběhnuta a tím dokonale učeníkům v mysl uvedena 
a k užitku obrácena byla. Nejprve samým čtením pořád koncem ven pro samé 
hbité čtení a dobré pronunciování (vyslovování); druhé s výkladem německým, 
českým, polským z knih ještě ; třetí pro vykládání z latiny bez knih již ; čtvrté 
pro obnovení a utvrzení všech konjugací a deklinací; páté pro ukázání origi- 
nací (původu) všech slov; šesté pro zpaměti již po kuších říkání a syntaxi!) 
examinování; po sedmé pro vyrozumívání plnější věcem samým skrze připo- 
jení historiček všelijakých v každé věci a přípovídek (přísloví) od té věci vza- 
tých; po osmé diktovati a exercitovati se mají synonyma (slova souznačná), 
paraphrases (opisování jinými slovy), epitheta (přímětky) et antitheta (a proti- 
rčení) ; po deváté pustiti o to disputací, aby kdo chce z nižších, koho chce 
z vyšších vybídl a o základ prvního místa z janue s ním zápasil, buď z textu 
neb deklinací a konjugací neb syntaxí neb originací neb z historií a adagií 
(přísloví) atd. ; po desáté k užitku teprva plnému toho všeho obrácením skrze 
vydávání všelijakých těch materií, exercicií, orací (řečí) átd.« 

Milou památku lásky k mládeži české Komenský zůstavil » Moudrost sta- 
rých předků, za zrcadlo vystavenou potomkům*, okolo 2300 přísloví, dle vnitř- 
ního obsahu soustavně spořádaných, v čemž Komenský předčil nad všechny 
současné sběratele přísloví. 

Přísloví ta odvozena jsou : 
I. od věcí přirozených (25 oddělení) ; ■ 
II. od věcí řemeslných (53 oddělení); 

III. od historií neb z věcí někdy před někým stalých a zběhlých (2 od- 
dělení); 

IV. od básní a bájí, kterým někdy mudrci lidské činy vyobráželi. 

R. 1871 kratičké srovnání titulu kapitol Brány s nápisy přísloví ukázalo, 
že vnitřní to urovnání přísloví stalo se k vůli Bráně, aby při sedmém cvičení 
přispělo se Cechům ku pomoci. ' ' ' 



lla O tom šíře Josef Šmaha ve velmi poučné rozpravě >>Brána Komenského po Hol- 
landsku a ve Francouzích a ve Švédech*, v Besedě učitelské z r. 1888, č. 28 — 37. 

'" Vzácná ta sbírka přísloví teprve r. 1841 Janem Purkyní v Lesně byla nalezena; 
vytištěna jest za Didaktikou r. 1849, str. 198—268. 

oPřislovim mysl hned na dvě se rozvírá, i na to, co se literně jmenuje, i na to, co 
se pod tím míní, a tak věc tím jadrněji v mysli vázne, čím patrněji podobenstvím vy- 



73 

46. Jako učitelé i mládež, doslavše do rukou » Bránu « s přehlednou en- 
cyklopaedií věcí přirozených a řemeslných, s vlastním všeho vyjmenováním 
(nomenklaturou), a k tomu mluvnici kratičkou, latinu s jazykem mateřským 
srovnávající, za krátký čas s lahodou musili se zmocniti věcí a slov a oběma 
zároveň probouzeti a bystřiti si rozum, čímž další v naukách badání při lidech 
čilejších bylo probouzeno a usnadňováno : tak vedle velebitelů zázraky od 
Brány čekajících hned od počátků a po všechen potomní čas nejedny nedo- 
statky byly vytýkány ; veliký počet byl těch, kteří jali se slova latinská, i dosti 
nejapně přidávati, jako jména hvězd atd., jiní hojností frází slovníkových knížku 
přetěžovali atd., jiným kapitoly některé byly nesnadné (IX. De Lapidibus), jiným 
nevhodné (LV. De Puerperio) atd., někteří opírali se principu od jezuitů Špa- 
nělských zděděnému, t. j. že každé slovo v celé knize jen jednou bylo po- 
loženo, což překáželo při opakování některé části knihy. Všickni pak i Ko- 
menský chybovali hned z počátku, nevšímajíce si toho pro samou rychlost 
překladů textu latinského na jazyky národní, že počínali latinou dosud neznámou, 
měříce jí i známou mateřštinu, jako čím později, tím více v rukou učitelů ustu- 
povaly i reálie slovům, kterýžto osud zastihl později také » Orbis pictus«. Ko- 
menský prohlížeje (1657) spisy své didaktické, ve »Věječce moudrosti« (Ventila- 
brum sapientiae) sám k didaktické té vadě tak dlouho nezpozorované hlásí se, 
řka za příčinou nejnovějšího Vestibula: »Quod dum specto, agnosco et fateor 
nos in propría impegisse fundamenta, nota docendo per ignota, yemaculam per 
latinám. Hanč enim praemittendo illi, latinám dabamus vernaculae ducem, 
contra quam decretum fuit.« " 5 

47. Nejvíce bylo těch, a to hned od počátku, kteří v Bráně uráželi se tím 
neb oním slovem nebo vazbou jakožto méně latinským, což Komenského tím 
více mrzelo, čím méně mu pro jeho latinu na tom záleželo ; v rozličných vy- 
dáních rozličná slova vypouštěl a jinými je nahrazoval. Rozvláčný rukopis proti 
jazyku » Brány « (Animadversiones atd.) od Jana Scheffera posud v knihovně 
Štokholmské se chová (Dudík, Forschungen 323). 

Když pak naschvál jako z úmysla Komenskému latinou tou zvonili, jenom 
aby mu v další práci překáželi, Komenský ozval se proti ústrkům těm zvláštní 
Apologií, již přijal i do Sebraných svých spisů didaktických r. 1657 : Nepsal 
prý, co pro mládež napsal, jako paedagog, než jako theolog, jehož účel byl ten, 
aby mládež pomocí vnější vzdělanosti snadněji a rychleji, nežli ve školách se 



světlen! bére. Přísloví pro dvě příčiny se užívá: jedno pro ozdobu řeči, kteráž se jimi 
jako kvítky nebo perličkami rozkošnými províjí, druhé pro jadrnost rozumu, aby mysl 
i v pozornosti snáze zadržána býti a snázeji a mocněji chápati mohla. « Toť důležitost 
přísloví. 

Mělo by jich, zvláště jadrnějších a mrštnějších, hojně býti užíváno i ve školách 
i v českém spisování. Příslovími vane ryzí duch národní, nemažeš vlastněji česky nic vy- 
jádřiti než příslovím, a půvabu, jehož tím řeči můžeš dodati, jinými obraty mluvnickými 
vždycky nedovedeš. 

115 Což když spatřuji, uznávám a přiznávám, že na vlastní narazili jsme základy, 
známému učíce skrze neznámé — mateřštině latinou, toto předesílajíce před onou latinu 
dali jsme mateřštině za vůdkyni, naopak než bylo ustanoveno. 



74 

dalo, k věcem větším a jistějším byla přivedena. Kdyby minul se účelu, ha- 
nebné by bylo; chybil-li v prostředcích, menší jest hřích. Účelem Brány bylo 
vyjmenování věcí, jež nemohl vždy vážiti z Cicerona. Jan Jindř. Ursinus, vydá- 
vaje výklad Janue (1657) prvého sepsání, vytýká, že kromě z dobrých autorů 
i z Festa, Isidora a j. vážena jsou slova některá zastaralá, barbarská, jichž pa- 
cholatům strpěti lze, nikoli v řeči vážné jich užívati. Ale to bylo jen v prvním 
sepsání, z tiskárny Grossiovy rozšiřovaném po školách německých. Slova, jež 
nám staří ustavili, nestačí k dobrému všech věcí vyjadřování. Ze o všedi věcech 
latinsky mluviti nelze, naříká Seneka v ep. 63. Stuťm. v předml. super Doletům. 
Není divu : 

1. Staří neměli mnoho věcí, které teprve později pozorováním přírody 
byly objeveny nebo uměním nalezeny. Když nebylo věcí, nebylo ani slov. 

2. Ani všem věcem, jež měli v rukou a na očích, nedali jmen zvláštních 
a rozeznatelných, protože na přehled všech věcí nikdo nepomyslil. 

3. Byla-li tu a onde dána jména věcem některým, vzdáleným od obyčej- 
ného užívání, zanikala, protože teprve Julius Pohlus slovník jal se spisovati, a 
on toliko slova řecká sbíral, tak že nedostatku latinskému nebylo pomoženo. 
Arciže později sebrali ledacos Festus a jiní, sed scruta verius et quisquilias 
quam utilem res serias sermone apto exprimendi supellectilem. Seneca nevěděl, 
jak říci ovála a rb Si; ale říkali pak essentia, ens. V Bráně třeba toliko cizích 
slov : abbas, acarus, acinaces, angarta, feudum, talcum, protože jich v latině není. 

Když tedy má mluveno býti o věcech, pro něž slov není, nezbývá, než : 
1. buď mlčeti, 2. nebo na věci prstem ukazovati, o. vypůjčiti slovo z řeckého, 
4. z jiných cizích jazyků, nebo 5. věcí nejmenovati než obhovořiti, 6. nebo 
nová slova tvořiti. Toto jest nejvhodnější. Mnozí slyšíce slovo, jehož neužil 
Cicero neb Plautus, otřesou se jako zimnicí. Nikoli Sturm, Horac: Licuit sem- 
perque licebit signatum praesente nota producere nomen. Tvoř slova, jen když 
třeba, z kořenů latinských a dle obdoby. 

48. Aby drobnější mládež hejnem slov Brány jazyků nebyla polekána a 
zaražena, sestrojena byla pro ni knížečka Vestibulum (předbraní), které žáčkům 
jako Brána způsobem desaterým, vyjmouc punkty 5. 7. a 8., mělo býti před- 
kládáno. 

Cvičení v mluvení latinském pilně hleděno býti mělo, »aby na prosto 
všickni toliko latině mluviti zvykali «, čili jak v zákonech Lešenských čteme: 
•Studující jazyků s učiteli i mezi sebou jedině latin} - užívejte.*- Cvičení slohová 
byla každodenní, »kdež Němci p. rektorovi, Poláci p. konrektorovi, Cechové 
Hruziovi poručeni «. Cvičení řečnická konána každé dvě neděle, praktické vý- 
stupy řečnické čtyřikrát do roka, při trojích výročních svátcích a při svatém 
Michalu." 6 



116 V druhé polovici 16. st. znamenitý M. Matouš Collinus, v Praze maje ústav sou- 
kromý, tento zákon mu dal: »Čechům jazyk český, Němcům německý ovšem hned zapo- 
vídáme. Dopouští se však pro naučení jiných aneb sebe samého promluviti něco Němci 
německy s Čechem, Čechu pak česky s Němcem. Při stole Čechové latině, Němci česky 
1 >liko ať mluví, jestliže by co chtěli. Každému, kdo by svého přirozeného jazyka užíval, 
ať se dá osel, od kteréhož menší metlou, větší pak penízem se vyplatí.* 






75 

4f). » Stroj didaktický k pohybování hotový vida, nech ať jej spustím sám,« 
pan Rafael Leščinský řekl, nemoha s jinými muži, jimž zalíbila se »Brána*, na 
ukázku vydaná, dočkati se ostatních didaktických spisů Komenského, který od- 
kládal je pro dobu příhodnější a v tichosti je skrýval. S podporou hraběte 
Lešenského a s dovolením Jednoty ve jménu božím dal se do díla a z před- 
mluvy k německé » Škole mateřské«, jíž dílo se počínalo --na hrstku Cechů 
tisku nezbylo — jako prospekt si udělal celého nadšeného literárního podnik- 
nutí: » Abychom celému dílu položili slušný základ, pouštíme nejprve na světlo 
Velikou svou Didaktiku, t. j. veliké to umění vyučovati všechny lidi všemu, co 
náleží k tohoto i budoucího života blaženosti, aby každý správněji mohl souditi 
o celém to počínání. Že pak ona vychází jazykem latinským, nebude nemístné, 
obsah tuto krátce rozložiti. Z toho také porozumění nabudeš; kam smě- 
řuje tato přítomná knížečka a k čemu jí vlastně má býti užíváno. V naší tedy 
Didaktice předně dokazuje se v předmluvě, že hlavní příčina a jediný pramen 
všelikých nepořádků v pokolení lidském jest neopatrnost u vychování dítek, a 
že nikdy nelze nadíti se něčeho lepšího v rodině, církvi a obci bez lepšího 
vychování mládeže, což dokazuje se pravými důvody z písma sv. a z rozumu 
samého, jakož i dostatečnými příklady. Potom dovozuje se v kapitole, že člo- 
věk je tvor nejdivnější, nejvznešenější, nejdokonalejší. . .« A tak vyčítají se dále 
nápisy kapitol, jak jdou po sobě v české Didaktice, která v plném znění a celém 
rozložení na dobro již byla dokonána. 

I vyšla škola mateřská po němečku a po polsku — po latinském překladu 
Didaktiky ani vidu, ani slechu, ačkoli mluví o něm předmluva již jako o hoto- 
vém, protože překlad z češtiny do latiny od Komenského takřka ani nebyl 
pokládán za práci. O jakou nepředvídanou závadu zbortil se první ten veselý 
pokus o vydávání spisů didaktických, teprve vypátráno má býti. Didaktikou 
českou od té doby nebylo hnuto z tichosti, až 1. 1(338 parlament švédský, po- 
vzbuzen jsa » Branou jazyků«, pozval Komenského, aby uvázal se v napravení 
škol švédských. Nabídnutí -nepřijal; radou posloužiti slíbil dle Didaktiky, jejíž 
titulové kapitol tehdáž po latinsku vyšli na veřejnost. 

Tehdáž rozdulo se již na dobro mezi cizinou a vlastí: Komenský, jda ten- 
kráte za opravdovou skutečností, jal se sloužiti Němcům a Polákům, zabočuje 
odtud čím dále tím silněji do snah a studií kosmopolitickou latinou. 



6. 

Proroctví selhala. 

50. Pokročili jsme dobou lešenskou, pokud byla nám vůdkyní nit české 
Velké Didaktiky, opouštějící již osudy vystěhovalou českých, jež byla posud 
věrně provázela Vystěhovalce bez rozdílu vyznání náboženského opouštěla 
i bludná světla klamné naděje, vykouzlující jim svůdnou zář zlatého věku, až 
opět zaskví se koruna Česká na hlavě Fridricha Falckého, až rozprostřou se 
po střední Evropě křídla slávy a moci hrdiny severu. A hle, Fridrich skonal 



76 

r. 1632, veliký Gustav Adolf zahynul 1. 1632, věštkyně Kristina ukryla se 
v štěstí svém, provdavši se za Daniele Vettera, správce tiskárny bratrské, někdy 
učitele jazyka českého Fridricha Jindřicha, syna Fr. Falckého. 1 ' 7 

51. Stařičký Martin Gratian, superattendent v Polště (knězem od r. L598), 
postoupiv místa svého v Ostrorogu Janu Palřurovi, v Lesně ve farní zahradě 
pro odpočinutí obydlí si vystavěl a několik pokojů staršímu českému Janu 
Cyrillovi, tchánu Komenského. Gratian by rád byl býval přítomen při některém 
zjevení Kristinině, avšak boje se, že by o tom dáti musil svědectví, nebyl ani 
při posledním, 82ém. 118 

52. Rafael Leštinský, vrátiv se z válečné výpravy ruské, v Lesně, sídle svém, 
reky víry uvítal, o nichž byl pronesl se děd jeho Rafael (15tíU): » Miedzy tak 
wielkoáčia róznych nauk nie upatrzylem szozyrszey, porzadnieyszey, stalszey, 
pobožnieyszey wprzykíadzie y wnauce uczčiwszey a košciolowi dawnemu krzes- 
čianskiemu rowney, jako miedzy Bračia confessiey Waldenskiey, która miedzy 
Czechy przed okručienstwem a tyraňstwem arcysurowym i slepým swiatem tajeía 
sie, jakožem to smiele za wzpomoženiem božym nie tylko privatim, ale y pu- 
blice na seymie opowidaí y na pismie podawal y w tym šie opowiedziaí, y one 
byč za prawdziwa woia boža ku zbawieniu najpotrzebniejsza przyjal, y kazno- 
dzieje z porzadku tey contessyey za wierne pasterze swe wzial, y onych síuchač 
y koáčiola tego božego šwietego krzesčiaúskiego powszechniego czíonkiem po- 
winnym áie byč znám, y w wierze pospolitey krzeščaňskiey a w tey nauce žy- 
wota mojego za pomoca boža dokonywam.« 

Slyše o Kristině Poňatovské a o jejích zjeveních Rafael Leštinský čtyři lé- 
kaře svolal na rozsouzení, dějí-li se vidění její během přirozeným čili nic. Tři 
z těch lékařů usoudili, že vidění ta z přirozeného rozčilení pocházejí, ale písem- 
ných toho důvodův odepřeli. Bratří jednoho mínění o zjeveních těch nebyli; 
když zajisté Kristina (1632), zdánlivě jsouc mrtva a k pohřbu již přistrojena, 
proti nadání lidskému k životu se probudila, a v polském i německém kostele 
za pannu vzkříšenou bylo modlení, ve zboru českém, kdež také Kristina sama 
byla na modlitbách, Petr Venclovius kázaní jí učiniti odepřel, nevěře ani nyní 
v její zjevení. 

Ani Kristina od té doby o zjeveních ráda nemluvila, ani tážícím se po 
nich po vůli nebyla, bojíc se úšklebků. Sama o božském původu zjeveni svých 
plně přesvědčena byla, jakož vyznala Bratřím těšitelům, zvláště pak nejdůvěr- 
něji i později Komenskému. Sama pilně a správně do knihy vše, co se s ní 
dalo, po česku znamenala, avšak jsouc také žena smrtelná, rozdělovači znaménka 
včtoslovná vynechávala. 



'" Kristina nar. v Leštině pruské, skonala v Lesně polském dne 6. prosince lili I 
úbytěmi. — Matkou byla dvou synův (Daniele a Jiřího) a tří dcer. 

'" Mezi jiným vypravila se dle zjeveni, starší ženou jsouc provázena, z Lešna na 
lirannou ke své paní Zárubové, která snad pro náboženství žila od muže. Vyzvána byvši, 
aby vystěhovala se, s mužem Václavem Zárubou se poradila, který Kristinu z Branné 
vyhnal. Č. Č. M. 1874, 265. 



77 

53. Aby srovnala se mínění o zjeveních Kotterových a Poňatovské po 
hrozném jich zklamání úmrtím největších nadějí, Fridricha a Gustava, svolána 
byla synoda 119 do Ostrorogu 1. 1633. Synoda proti nim se prohlásila. Pro 
zachování pak lásky a svornosti bratrské bylo usouzeno, aby o zjeveních těch 
bylo pomlčeno, aby potomci předkům svým se nevysmáli. 

7. 
Vlastní zpráva o filosofování Komenského. 

54. Komenský ve vyhnanství nerad ve škole vyučoval, nechtěje pracemi 
svými sloužiti škole jedné, než školám všechněm. 

K nechuti té hlásí se sám dosti mrzutě bez obalu. 120 Z bezděčné lešenské 
školy Komenského, jíž chudobu tělesnou přikrýval před lidmi, vyšla filosofie 
přírody, Fysika, ve shodě s písmem »z brusu nová«, nauka tedy od Komen- 
ského s dobrým vědomím s jeho upokojením prozkoumaná. Jsa v naukách 



1,9 O pochybnosti synody ostrorožské 1633 Komenský zavadil v předmluvě o zjeve- 
ních těch (Lux in tenebris 1657) k jich vydání, pak proti »Antibidellu« Arnoldovu, vyčíta- 
jícímu jemu zpronevěření; proti dotčené synodě bránil se v spise »Vindicatio famae et 
conscientiae«. Za trest zjevení těch stalo prý se toliko od otců čili představených syn- 
edria (co sie. w senyerskiem kole dzialo), nikoli od ostatních kněží: 

»Odvolával jsem se já zajisté a kteří se mnou byli (když hnulo se věcí v jediném 
synedriu jedním ze seniorů a druhým z konseniorů) k celé synodě (do ministrowskiego 
kola), ale nebylo nám dáno za právo, protože mnozí býti s námi se obávali. Nenapsal 
jsem tedy, že věci ty byly zatraceny od synody, než na synodě, totiž od shromáždě- 
ných otců na synodě ostrorožské části některé. To na svém místě ukáže »Historie«, a ty-li 
víry odepřeš, piš p. superattendentovi, aby s tebou sdělil akta synody té, a poznáš, že 
nemluvím nepravě. Avšak i kdyby byla usnesla se tak celá synoda, přece bych slovy svými 
neporušil kanónu, než spíše bych učinil zadost vůli jich, od hříchu lehkověrnosti je oči- 
sťuje. Porušil bych ho, kdybych psal naopak !« 

Komenský vydávaje 1656 zjevení, v latině přeložené, zároveň jich historii na kvap 
spisoval, která měla všecko vysvětliti, čeho plnějšímu jich vyrozumění třeba. Na ni ve- 
lice si zakládal a k ní se tuto odvolává. 

120 Jako: Postquam exilii calamitosa sors me, hominem vocatione theologům, ad 
scholae ministeria retrusisset, inque i His ego non perfunctorie, sed ut satis a me huic 
etiam commissae provinciae fieret, versari cuperem ... V předmluvě k »Fysice« 1632. — 
Patria cum aliis eiectus et tolerandae in exilio vitae gratia ad scholasticos pulveres re- 
versus (Pansophiae praeludia § 97). — In exilium delatus ad scholasticas occupationes 
retrusus (Meth. lingg. XXLX, 7). — Accidit, et calamitatem exilii vitam toleraturus schola- 
sticis me adbiberi paterer Lesnensi gymnasio muniis (v dedikaci Scholae ludi). — Po- 
lonia satis latebrarum praebere potest, dummodo a functione molesta (cui tot exilii mei 
annos vitae cum familia honeste tutandae causa vacare maioraque negligere necesse fuit) 
patroni mei pia liberalitas liberaret (v listu k Hottonovi ddo 14. března 1642). — Factis 
mihi a Maecenate meo beato otio constitutaque honesta (ut particulari scholae mini- 
strandi functione exemptus communioribus hisce possem vacare studiis) sustentatione ela- 
boravi sexennio typisque Lesnensibus describi curavi . . . (Dedicatio Scholae ludi.) — Les- 
nam Polonorum delato et exilii tolerandi gratia ad scholasticam functionem detrusus me 
perfunctorie in ea versari cupienti coeptum Didactices studium urgendi novum adderetur 
calcar (Opp. d. I. 4). — Simulque ad scholasticos labores (vitae sustentandae gratia) retrahi 
me passus (Epištola ad Montanum 1661). 



78 

přírodních dlouho před námi, zůstal přirozeně daleko za námi. I ať zdá se 
nám pokus Komenského býti sebe dětinštější a titěrnější, jako obrázek byzan- 
tinský proti obrazu Ticiánovu, na tom nic nezáleží, jen když známe, jaké sta- 
novisko zaujala »Fysika« Komenského za jeho časův, jak on sám o ní soudil, 
což jest nám milejší nad sebe krásnější úsudky o něm konstatované. 

A úvodem k »Fysice« Komenský vykládá sám: (»každý slov svých nej- 
lepším jest vykladačem «), kterým způsobem dospěl svého filosofování, jehož 
koncem jest směr za doby naší nefilosofický, aby splynula s naukou theo- 
logie.™ 

55. Fysiku svou, na rychlo pro dospělejší studenty sepsanou, Komenský 
jako jiné spisy vydal nejdříve přátelům učeným jako na ohledanou (philodi- 
dacticorum et theodidacticorum censurae causa) 1. 1633, napsav k ní vzácnou 
tuto předmluvu dne 30. března 1632. Komenský souhlasí s Jakubem Acontiem, 
že by dobré bylo za psavého sedmnáctého věku, (scripturiens nostrum aevum), 
aby nikdo nepsal pro veřejnost, nežli nového něco, co by bylo z vlastního 
jeho pozorování, co by směřovalo k slávě boží a k zvelebení církve, do čeho 
bylo by možná nadíti se užitku takového, aby času na přečtení jeho nalože- 
ného nemohli jinde užiti lépe čtenářové, aby totiž nebylo odbýváno něco již 
Odbytého, než co teprve odbyto býti má. 

Málokteří zajisté mezi spisovateli něco se svého přinášejí; vykládají věci a 
slova, aby z nich stloukali knihy. 

Že tomu tak jest, znají prý nejlépe ti, kdož probírají se v haldách knih 
každého rodu (jako Komenský). 

Na tituly-li hledíš, noví naskytují se stále, a to nejvýše okázalí ; k věcem-li, 
totéž větším dílem je víc nežli tisíckrát převařované a nanejvýš nechutné. I ač- 
koliv podává se také nového pozorování něco, nač pak proto psáti celé knihy 
a nové ty nálezy zakopávati do věcí již příliš otřepaných, že vyhledávati, jaké 
jest tu nové pozorování, buď nikomu se nechce, nebo bez odpornosti mysli a 
ztráty času není možná . . .« 

»Přicházím k tomu, abych vyložil, proč sám také vycházím na veřejnost. 
Slovem pak to vyložím. 

Nového něco i od přijatého způsobu filosofování rozdílného přináším, a při- 
náším tak, že bude to, jak se naději, bez klamu a něčí nesnáze na několika 
škartkách obsah věcí největších, i přináším to, cizím tužbám chtěje dosti učiniti. « 
Když zajisté roku předešlého (1631) snahy své filologické ukázku, faunám 
linguartim reseratam (neboli Semeniště jazyků a umění) vydal jsem na veřej- 
nost, ona pak laskavě, ano s jásotem uvítána i úsudky téměř všechněch byla 



U1 Před vyznáním Komenského poslyšme neurčitá o filosofi jeho u nás posouzení: 
K. B. Štorch velmi neurčitě pronáší se o biblické »Fysice« (Č. Č. M. 1851, sv. 4, 18), 
že není pouhá nějaká nauka s biblickými slovy, jak by se snad mysliti mohlo, konkor- 
dance, nýbrž filosofie přírodná s neustálým sice dokládáním se biblí, ale při tom aneb 
vlastně pod tím práce rázu spekulativního 

J. B. Květ, Č. Č. M 1860, 485, chtěje Komenskému u filosofů německých přilepšiti 
proti jeho smyslu a směru o jeho »Fysice« psal, jakoby výkladného a předmluvného po- 
učeni knih)' Komenského nečetl. 






79 

schvalována (jak svědčí listové osob rozličných o té věci, poslaní nám nebo 
přátelům), jali se někteří (z těch, kteří času tohoto snášejí přání, myšlénky a 
práce k napravení methody studií,) raditi o vydání knih filosofických, aneb 
aspoň žádati za sdělení s nimi conceptů, zvláště ve věcech fysických. Já tedy 
nejsa mysli jiné, než abych přispěl se své strany troškou jakoukoli, která by 
mohla prospěti, může-Ii aneb aspoň, aby i skrze mne dána byla příčina při- 
nésti něco lepšího, umínil jsem si vyložiti na světlo toto samo jádro »Fysiky«, 
již onehdy (nuper) vykládal jsem v této škole (lešenské), aby mohlo státi se 
posouzení její veřejné jádro dítka prvějšího (Janue). Aby pak to bylo možná, 
vidí se nám naznačiti něco hlouběji o příčině a úkolu tohoto podniknutí pro ty, 
kteří propůjčí se nám za soudce. « 

»Když trapný los vyhnanství mě, člověka povoláním bohoslovce, vrazil 
opět ke službám školy, a já nechtěl se zabývati jimi ledabylo, než aby stalo 
se za dost ode mne i tomu úřádku mi svěřenému, přihodilo se mimo jiné, 
že připadl jsem na knihy Ludv. Viva De tradendis disciplinis. 122 Když pak 
nalezl jsem v nich o filosofii pokynutí velmi spasitelná a napravení celého způ- 
sobu studií, zabolelo mne velice, že muž vtipu tak bystrého, znamenav tolik 
poblouzení přepatrných, sám ruky nepřiložil na trhlin těch vyrovnání. Avšak 
úsudek o spisovateli tom znamenitém, že prý viděl lépe, co býti nemá (to ftí; 
oj'), nežli co býti má, způsobil, že myslil jsem, moudrosti boží že jest obyčej 
sdělovati se po stupních. Ale připadlo mi na mysl, že ještě jiní bývali by si 
měli vzíti z toho příčinu, zasazovati se o to, aby mezi tolika bludy ukázanými 
naznačili jednu cestu jistou a neklamnou, i divil jsem se tomu, že po celých 
sto let pokoušeli se o to velmi mdle (neboť nevěděl jsem o ničem). Ale při- 
hodilo se, že od jednoho z učenců, s nímž důvěrněji sdělil jsem ty své stesky, 
dán mi byl Prodromus philosophiae instaurandae Tomáše Campanclly, Vlacha 
(nar. 1568, f 1639), jejž přečetl jsem s podivnou radostí a svrchovanou nadějí 
v nové světlo ; roznícený probral jsem dychtivě i samu reálnou filosofii epi- 
logistickou (tak ji jmenuje), ve čtyři knihy spořádanou, jakož i knihy De rerum 
sensu, sebrav je, kde sebrav. I pocítil jsem, že s nejedné strany tužbám mým dosti 
bylo učiněno, ale nikoli ve všem Nebo i sám základ, že všecko záleží toliko 
se dvou pri?icipů sobě se příčících, nebyl po chuti. — Nebo já o trojici prin- 
cipů hned z božské Genesi nejvýše jsem byl přesvědčen, z Hngona pak Grotia, 
disputujícího proti Manichejským, pamatoval jsem si, ze dvou principů odpor- 
ných že může následovati zmar, tvar spořádaný že nemůže. — Dále spozoroval 
jsem, že sám Campanella není hypothesami svými jist nadobro, kolísaje totiž 
v tvrzeních svých o filosoíématech Gallilaei o pohybování země a sám je 
v pochybnost bráti počínaje, jakž vysvítá s dostatek z jeho obrany Gallilaea. Avšak 
když nedlouho potom připadl jsem na p. Frant. Bacona (zemř. r. 1626), barona 
z Verulamu, kancléře anglického, Instaurntio magna (dílo úctyhodné, k němuž 
já nejinak pohlížím nežli jako k dennici přejasné vzcházejícího nového věku), 



122 Jan Ludvík Vives, Španěl (f 1480j, již výše při Didaktice zmíněný, důmyslností 
nad století své proslavený, jímž Komenský dokládá se častěji, zvláště spisem: De tra- 
dendis disciplinis. Hojnější ukázky z Viva podal prof, Šimek. 



80 

porozuměl jsem, že v podrobnostech ani Campanellovi nedostává se místy 
důkazů tak pevných, jakých žádá pravda věcí. Ale tísnilo mne chvílemi, že viděl 
jsem, kterak slavný Verulamský podává pravého klíče přírody, ale tajemství 
přírody neotvírá, než několika toliko příklady, kterak by bylo je otvírati, uka- 
zuje, ostatek pak ustavičným po věky pozorováním a indukcím nerozhodnutý 
zůstavuje. Nicméně viděl jsem přece, že naděje mé naprosto nezůstávají na ho- 
ličkách, cítě totiž mysl mou z všelikých těch jiskřiček sebraným a v pochodeň 
jako již svedeným světlem tak ozářenou, že i přírody kusy skrytější některé 
i v písmě místa některá zatemnělejší (jichž smyslu nechápal jsem dříve) jako 
sama sebou vyjasňují se mi s největší ducha mého. lahodou. 

Viděl jsem zajisté již s těmi, jimž za tohoto našeho věku dáno bylo filo- 
sofovati zdravěji, a přestal jsem na tom: 

I. Pravý, ryzí a přímý způsob filosofovati že jest ten, aby ze smyslu, 
rozumu, písma váženo bylo všechno. 

II. Filosofie peripatetická netoliko ve mnohých částech že jest kusá, než 
i všelijak zmotaná, rozvleklá, částečně také bludná, že tedy křesťanům netoliko 
jest neužitečná, než i (bez oprav a zdokonalení) škodná. 

lil. Že napravena i zdokonalena býti může filosofie skrze všech věcí, 
které jsou a dějí se, k myslu, rozumu a písmu svedení harmonické s takovou 
(při hlavnějších věcech všechněch a nutnost nějakou majících) zřejmostí a ji- 
stotou, že viděním viděti, hmatáním hmatati bude lze každému člověku smrtel- 
nému rozsetou všude pravdu. 

O těch pozorováních jednotlivých, aby nezdálo se, že se nám něco ve snách 
zdálo, trošičku je promluviti. A nejprve tři filosofování principy s Campanellou 
a šťastným jeho vykladačem Tomášem Adami stanovíme: smysl, rozum, písmo, 
avšak aby spojovány byly tak, aby na žádném z nich jediném nepřestával, 
kdokoli nechce zůstati v nevědomosti nebo pochybnosti, sic jinak sráz k bludům 
před tebou bude. 

Smysl zajisté, ačkoliv vtištěnou věcem pravdu vtiskuje nám bezprostředně, 
že pak buď pro nějakou mnohost věcí nekonečnou i pro forem složitosti po- 
divné mate se častěji, nebo pro vzdálenost předmětů tytýž nestačí nebo slábne 
a důsledně bývá tupý a klamný a nutno užiti bývá rozumu, který pro za- 
chovávanou věcí úměrnost z podobného soudí o podobném, z protivného 
o protivném a tak smysl nedostatečný doplňuje, chybující opravuje. 

Konečně pak mnohé věci vzdáleny jsou rozumu i od smyslu (jichž není 
dáno smyslem ani rozumováním nějak dostihnouti spolehlivě) božské povinnováni 
jsme tím milosti, že zjevila nám slovem svým i o věcech skrytých, co nám 
bylo věděti. 

Ty tedy tři principy poznání našeho spojeny budtež přesně, touží-li kilo 
po pravém věcí poznání. Sice, kdo bude chtíti za vůdce následovati jenom 
smyslu, nad lid nebude moudřejší nikdy, že luna menší jest nežli hvězda, 
slunce větší než země, tato pak že jest kulatá a obydlitelná se všech stran, 
pomysliti si nemoha. Naopak, když kdo rozjímaje abstraktnosti, radí se toliko 
.v rozumou bez svědka smyslu, v čirá blouznění jsa unášen, nový stvořuje si 
jaký jesi toliko svět Platonův, Aristotelův a j. Kteří konečně hledí si 



písma, neslyšíce smyslu ani rozumu, li buď (pro pojmů vznešenost) nesou se 
mimo svět, nebo věci nerozuměné zahrnují slepou věrou (carbonaria fide), neb 
lpějíce na liteře, samé nesmysly a pověry věřiti si předpokládají . . . 

Spojovány tedy buďte principy poznávací, aby zjevení dávalo nám víru, 
rozum rozumění, smysl jistotu. Užívejte pak jich tím pořadem (při věcech 
přirozených), abychom počínali od smyslu a končili zjevením (jakožto božským 
zpečetěním), protože pořadem tím každý stupeň předcházející od následujícího 
nabude zřejmosti, jistoty a opravy. Nebo jako nebývá nic v rozumu, co dříve 
nebylo v smyslu, tak ani nic ve víře, co dříve nebylo v rozumu. Věřícímu 
zajisté sluší věděti, co věřiti má. Pročež písmo tytýž zve k slyšení, vidění, 
chutnání, pozorování, a tvrdí, že ze slyšení přichází víra. Řekl jsem také jistotu. 
Nebo rozum, čím bližší smyslu (t. j. čím hojnějšími zkouškami smyslů může 
něco býti ukázáno), tím věcnější (realior), a naopak: čím více ustupuje od 
smyslu, tím více mívá prázdné spekulace a holého domýšlení. Zjevení pak 
boží, čím blíže může býti svedeno k srozumitelnosti a k svědectvím zkušenosti, 
tím více nalézá síly. 

Řekl jsem konečně, že bývá opravováno předcházející následujícím, a tak 
jest. Kde zajisté smysl nestačí nebo bloudí, doplňován bývá i opravován roz- 
umem; kde rozum, zjevením. Na př. když smysl má za to, že Luna větší jest 
nežli Saturnus, že veslo pod vodou jest nalomeno atd., rozum napraví jej 
jistými důkazy zkušenosti. Tak také rozum, když o věcech neviditelných něčeho 
na licho dobírá se, zjevením božím napravován bývá. Napravování pak takové 
nebývá násilné, aniž boří princip předcházející, než líbezné, jež uznává i při- 
pouští vděčně a s radostí to samo, co bývá napravováno, ano přináší ihned 
ze svého něco, z čehož více vychází na jevo pravda ta napravená. Na př. nic 
rozum nepřináší napravení smyslu, čeho by on ihned neuznal pokusy jinými 
a jinými, a tvrdil sám, že tak jest (na př. veslo pod vodou že není zlomeno, 
hmat učí, jakož i zrak, spatřuje veslo vytažené). Nic víra nepřináší, co by pří- 
čilo se rozumu a odpíralo jemu (ačkoliv přináší, co jest mimo rozum i nad 
rozum), než všecko takové, co rozum, netoliko auktoritou jsa překonán, při- 
pouští, než i přesvědčuje se, že to ve věcech jest pravé, ano i ze svého hledá 
i nalézá, co by posloužilo k utvrzení a k objasnění té pravdy. Za pravé tedy 
míti sluší, smysl ze jest netoliko poznání, než i jistoty pramenem ve věcech při- 
rozených, rozum pak netoliko poznání, než i jistoty ústrojem ve zjevení. 

Přistupme pak k předsevzetí. Upírají někteří, aby písmo svaté k filosofii 
mělo býti přitahováno, a to proto, že neučí spekulaci o věcech vnějších, než 
cestě života věčného. 

Přiznávám, že písmo Bohem vdechnuté dáno jest pro učení, dokazování, 
napravování a vzdělávání v spravedlnosti, aby dokonalý byl člověk boží ku 
každému dílu dobrému připravený; přiznávám, dím, že ten jest písma konec 
poslední. Avšak, kdož pak neví, že jedné věci nejčastěji více bývá konců, i při 
věcech lidských, ovšem pak božských, kde celá sebrala se uměním pro nás 
sotva vystopovatelným velebného Boha našeho moudrost. Jistě, když po celé 
přírodě shledáváme to umění (a tak jest), že každičký tvor, tvora část, části 
částečka k více slouží potřebám, nevidím, proč bychom z rázu toho nejvyšší 

Fr. j. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. Q 



82 

moudrosti svlékali knihu boží. Ale vidím, proč naprosto sluší stanoviti, že vy- 
loženy jsou v knize té svatosvaté doplňky předostatečné všeho toho, čemu 
smysl a rozum nestačily, a na čem nám, abychom to věděli, přec záleží. Ne- 
uvedl-liž Bůh člověka do školy světa, aby spatřoval mnohotvárnou moudrost 
jeho? Nerozkázal-liž, aby skrze ty věci viditelné spatřováni byli neviditelní 
skutkové jeho (Řím. 1, 20)? To zajisté uznati sluší za konec světa stvořeného 
i člověka do něho postaveného. Patrno pak jest po celé přírodě, ku kterémukoli 
konci Bůh určil věc nějakou, že jí k jeho dosažení přidal prostředky. Přidal 
tedy prostředky i člověku k spatřování divů svých, i jako uznáváme, že pro- 
středky ty jsou smysl a rozum, tak jest nám třeba uznati, že nestačují všude. 
Opouštějí nás zajisté smyslové v poznávání věcí věčných a těch, které položeny 
jsou za dohledností naší, i těch, které dějí se bez přítomnosti naší. Avšak, 
kde smysl schází, také rozum schází, nejsouce nic jiného nežli sebrané z po- 
citů (sensatio) částečných obecné věcí poznávání, že to neb ono, tak neb onak 
jest nebo děje se. Když tedy scházejí nám tytýž smysl i rozum, uvěříme-liž, 
že by byl nejlaskavější Otec světel nějakým jiným způsobem nedostatku toho 
byl nenahradil? Osvědčená se všech stran přeštědrá k nám náklonnost toho 
domýšleti se nedopouští. Když pak způsobem nějakým postaral se o nás Bůh, 
co to jest a kde hledáno býti má nežli v svaté knize této? A prosím, na- 
darmo-li nebo vzhledem-li toliko k spasení věčnému o zákonu svém řekl Bůh: 
To jest vaše moudrost a rozum před lidmi, aby slyšíce všecka přikázání tato, 
řekli : Aj, lid moudrý a rozumný, národ veliký (Deut. 4, 6) ? Nadarmo-li chlubil 
se David : Nade všecky učitele své rozumnější učiněn jsem ; nebo svědectví tvá 
jsou má přemyšlování (Žalm 119, 99)? Nadarmo-li řekl Sirach (1, 5): Stud- 
nice moudrosti jest slovo Boha na výsostech? Nadarmo-li Salomon nazývá 
Boha vůdcem moudrosti a napravovatelem moudrých (Moudr. 1, 15)? Aj, na- 
pravovatel! A kterak pak napravuje, ne-li slovem svým planá myšlení naše 
přeškrtaje? A nač, prosím, tolik velikých věcí o počátku světa, o postupu stvo- 
ření, o vlastnostech tvorů tytýž připomíná se, nechtěl-li nás nic poučiti o pří- 
rodě přírody otec i zároveň skladatel (diktátor) písma? Říkají, že vzhledem 
k tomu, abychom učili se Tvůrce věcí znáti, jemu se diviti, jej milovati, jeho 
se báti. Dobře, a jak to, Stvořitele bez stvoření? Čím kdo více porozumí umě- 
losti obrazu, nediví-li se tím více vtipu malířovu, vyniká-li, a nechválí ho? Tak 
jest. Povrchní poznání nikdy lásky nevzbudí ani podivení. A to, táži se, co 
naskytuje se o tvořích v písmě (i skrze podobenství odtud vedená', pravé-li 
jest čili nic? Pravé-li (kdo by zajisté bez rouhání jinak stanovil?;, proč bychom 
toho nesrovnali s tím, co jeví se nám smyslem a rozumem, aby postižena 
byla pravdy harmonie, která jest ve věcech i v ústech jich původce? Zajisté, 
když (jak svědčí Salomon) slova moudrých jsou jako ostnové a jako hřebové 
hluboko zatlučení, co stanovíme o slovích Boha, všech nejmoudřejších? Jistě to, 
i když za jiným koncem a mimochodem povzbuzují, že neobsahují přece nic, 
nežli nejpevnější pravdu a všestrannou moudrost. Marně tedy řekni někdo: Já 
v písních a grammatice, dialektice, mathematice, fysice atd. žádné zmínky, ovšem 
pak pravidel nenalézám. O tolik zajisté vzdáleni jsou spisové boží od lidských, 
o kolik Bůh sám od člověka. Člověk osedlý (circumscssusi časem, místem, 



83 

předměty jedním časem a jedním místem toliko jedno může dělati, Bůh pak 
věčný, všude přítomný jsa i vševědoucí, vždy a všude všecko zároveň řídí a 
spravuje. A týž ráz zachovávají spisové na obě strany. 

Spisové lidští jedinou věcí některou s výslovným . úmyslem obírají se, je- 
diný předmět na jediném místě probírajíce a tak rozumu lidskému lahodíce ; 
spisové pak božští, jako moudrosti stráže obecná, nikoli jedinou látkou ně- 
kterou (vyjmouc bohosloví) nezaměstnávají se, než pod rozličnými výpovědmi 
rozličné látky obsahují. Z toho může si vybírati theolog, ethik, politik, oekonom, 
filosof, filolog atd., co kterému se hodí. A ta písma širokost (amplitudo) a 
hlubokost předností jest jeho před spisy lidskými ; že jest opravdu nevyvážená 
studnice vší moudrosti. Mluv si, o čem mluv, vždy písmo poskytuje pravidla, 
povědění neb aspoň příkladů, jak dosti jasně dokázal Jan Jindřich Alstedius ,23 
(učitel někdy ctihodný) ve spise svém »Triumphus biblicus« ; ovšem pak ještě 
více pilnou péčí odkryto býti může. Ze tomu tak, i v těchto našich přemyšlo- 
váních fysických s dobrou část vyjde na jevo. Dobře tedy Cassiodorus: Písmo 
škola nebeská jest, v níž se učíme, čemu se učiti jest nebo čeho nevěděti. 
Nábožně také Tomáš Lydyat : Nejnesmyslnější jest, že filosofové pohanští v poesii 
jediného Homera hledají základy všeho umění, my pak křesťané že toho ne- 
činíme podobně ve zjeveních božích, nejhojnější a nejčistší studnici moudrosti 
(Disquisit. physiol. na konci). Právem tedy chváliti sluší ty, kteří usilovali vzdá- 
vati chválu Bohu, otci všech věcí, která mu náleží, filosofové nejkřesťanštější, 
Frant. Valesius, Lambert Danacus, Levinus Lemnius, Tomáš Lydyat, Kunr. 
Aslacus, Otto Casmannus, kteří neostýchali se hlásati, že símě pravé filosofie 
jest obsaženo v knize písem svatých a odvozovali z nich věty své filosofické, 
ačkoliv s nerovným prospěchem. Platnost tedy měj, že filosofie bez zjevení 
božího jest kusá. Z toho jde, že ve školách křesťanských Aristotela jako je- 
diného mistra filosofie nelze trpěti, i že v nich sluší filosofovati volně po ná- 
vodu smyslů, rozumu, písma. A proč ne ? Proč bychom neobraceli sami kolem 
sebe očí, chřípí a uší svých ? . Proč bychom učili se poznávati děl přírody od 
jiného než od nich samých jako učitelů? Proč bychom místo mrtvých škaret 
neprobírali se v živé knize světa, v níž jest spatřovati více věcí a s větší lí- 
bezností a prospěchem, nežli nám může vypravovati kdokoliv? Potřebujeme-li 
někde vykladatele, tvůrce přírody, jak vyložili jsme, nejlepším jest sama sebe 
vykladačem, když rozmnožena byla během tolika století zkušenost o rozličných 
skrytých meandrech přírody. Jako zajisté všecky věci lidské od surových po- 
čátků vzestupují k dokonalosti, takový vzrůst měla i filosofie. Za věku Aristo- 

121 Jan Jindřich Alstedius. nar. v- Herbornu Nassavském 1. 1586, kdež byl učitelem 
Komenského 1. 1612. Zemř. 1- 1638 v Karlovském Bělehradě v Sedmihradsku, kdež učil 
filosofii. Komenský měl býti jeho nástupcem Alsted byl velmi pilný, tak že anagramem 
(přestavením liter), hříčkou jazykovou, tehdy nemálo oblíbenou, pro svou ustavičnost a 
pracovitost byl veleben: Alstedius = sedulitas (Tu sal es Dei = špatně anagramoval Fran- 
couz Cuiatius, rozšířiv jméno o e). R. 1609 vydal Alsted výklad umění Lullova (nar. 1234), 
jehož ve školách bylo užíváno, léta pak 1625 (ve Frankfurtě) spis »Triumphus biblicus«, 
v němž čtvero fakult akademických z bible vyvodil; od některých spis ten přezván byl 
»Clades biblica- ; Komenský spinou spokojeností Alstedia v biblickém tom směru překonal. 

6* 



84 

telova sotva překročila nemluvněctví ; teprve za následujících věků (zvláště za 
našeho) novým pozorováním tak byla rozmnožena, že nauky Aristotelovy proti 
ní zapáchají zatmělostí a nejistotou, ano že přinášejí nepravdy zřejmé. Bud si 
tedy i píše Mik. Taurelloyi Rud. Goclenius) od přirozenosti v Aristotelovi veškerá 
vtipu bystrost ukázána; buď si Aristoteles muž o lidskou moudrost obecnou 
mimo i nad jiné ostatní lidi smrtelné zasloužilý; budiž si moudrosti naší 
otec a vůdce; buď si moudrosti diktátor nejvyšší; buď si filosofův impe- 
rator nejvyšší; buď si říše filosofův, moudrosti, chvály učené orel; buď si 
pravdy Herkules, kníže, soudná stolice; bud si filosofů božstvo; buď si ko- 
nečně muž větší nade všecku chválu, mocnější nade všecko utrhačství, kte- 
rýmižto chvalořečmi jej ozdobuje Julius Scaliger: přec div ten přírody není 
normou pravdy, protože všude nedrží běhu pravdy. Tak Goclenius. 

Viziž pak, komu libo, Campanellu a Verulamského (postačí zajisté, aby- 
chom řekli, Goclenius že naznačil tyto muže Herkuly, kteří šťastně ruce při- 
činili k opatření oblud a k vyčištění stájí Augiášových, i že je položil proti těm, 
jež omámené skličuje Aristotelovy marně naduté filosofie auktorita) a hma- 
tati může, jak často odchylují se od pravd}' tvrzení aristotelovská. A to jest 
příčinou, proč Aristoteles s celou svou chasou pohanskou z posvátné křesťanů 
filosofie zcela nadobro má býti vyloučen, aby dále pravdy nezmotávali s bludy, 
a co při svítilně slova božího a zdravého rozumu samo sebou jest na jevě, aby 
nezastírali a nezatemňovali toho hádek svých pletichami. 

Není-liž nejvýše zpozdilé, aby křesťané, pravou pravého Boha známostí 
naplnění, slovem jeho svatosvatým o všech věcí viditelných i neviditelných pů- 
vodu, příčinách, konci a způsobu trvání poučení, jimž zjevují se i tajemství 
věčnosti, jež pomazání boží vyučuje všemu, jež Kristus obdařil smyslem svým, 
aby oni, dím, u pohanů, všech těch věcí nepovědomých, neopírajících se o žád- 
nou jinou pomoc, nežli o rozum a smysly (jež s nimi máme společný) u nich 
aby hledali pravdy věcí ? Tak-li Bůh není v Jerusalemě, abychom chodili na radu 
k bohům akkaronským ? Tak-li nad Jerusalemem zhaslo světlo, že potřebí jest, 
abychom z Athén vypůjčovali lampy? Známo jest, že Origenes první spojil 
filosofii pohanskou s náboženstvím křesťanským, s úmyslem snad nikoli zlým, 
s účinkem jistě nejhorším. 

Chtěl bez pochyby dobrý ten muž náboženství křesťanskému, opovrženému 
pro jeho prostotu, získati vnějšího lesku, křesťany pak k boji proti filosofům 
pohanským vlastními opatřiti zbraněmi. Avšak byla-liž rada ta z toho, který 
povolal nás ze tmy v předivné světlo své a přikázal nám, abychom vyhýbali 
se filosofii plané podle ustanovení lidských, podle živlů světa, a ne podle 
Krista (Gal. 5, 8; 1. Petr. 2, í); Kolos. 2, 8.)? . 

S jakým prospěchem spojili jsme Aristotela s Kristem, přesmutný stav 
církve brzy potom ukázal, když chřestem disputací naplněno bylo všecko 
(otázek zajisté kluzkost, odporu chtivost peripateticismu duše jsou); bujelo ka- 
cířství, z kacířství pak konečně dýmové domněnek lidských lesk moudrosti boží 
zatemnili na dobro, že v antikristství zvrhlo se všecko. I \ konání článků víry, 
v ustanovování pravidel života Aristoteles s Kristem rovnou měl stránku, ať 
nedím, že onen sám provozoval jediný diktaturu, kteréžto věci jasným zrcadlem 






85 

jest bohosloví scholastické. Když tedy Origenes, muž vtipu tak vznešeného, 
filosofii tu pohanskou marně usiloval přizpůsobovati náboženství křesťanskému, 
ani pak Tomáš Scotus nebo jiní šťastněji: proč tedy to snášíme? proč nevy- 
vlečeme vtip svůj z těch smyček ? proč neodhodíme brejlí, jež nám ukazují 
místo věcí obludy? 

Obávají se někteří, kdyby pustili filosofii peripatetickou, že by neměli 
žádné, jakoby, když Abraham vyvrhl Agar, nebylo, kdo by oblažil jej dítkem, 
nebo jakoby Israelští, opustivše hrnce egyptské, musili obklíčeni býti hladem, 
nebo jakoby Mojžíš mimo společnost mudrců memfidských musil ochabnouti. 
Ano teprve potom slíbená přijde milost, teprve potom nebeská pršeti bude 
mana, teprve po té budeme v pravdě bohoučeni (d-so-dídoutroi) — jako o 10 let 
později ve »Via lucis« — když odvrátíce se od výkladů lidských, budeme poslou- 
chati sama toliko Boha, mluvícího skrze přírodu a skrze Slovo. A jak potom 
jisté, snadné, líbezné bude všecko, když nikoli na domněnkách, než na pravdě 
spočívati bude celý způsob filosofování. 

O methodu větší by tu měla býti péče, aby totiž žákům způsobem tako- 
vým bylo vykládáno všecko, aby pociťovali, že necpe se do nich nauka, než 
že do nich vtéká, od nejznámějšího všude počínajíc a rovněž v známém pře- 
stávajíc všude. Proč bychom zajisté za nemožné pokládali ve fysice, co tak 
jasně jeví se v mathematice? Tu totiž veškery důkazy (NB) přivedeny bývají 
k samozření a všecko skrze prvější a známější (od věcí tak otřepaných vždy 
počínajíc, že nezkušenému hnusí se slyšeti) takovým pořadem bývá skládáno! 
že ani střed nikde nebývá přeskočen, aniž méně známému bývá dáváno místo 
čím stává se, že nutně popřeješ souhlasu poslednímu jako prvnímu. Že podob- 
ného něco nebylo zkušeno posud v metafysice, fysice, theologii (ethika a poli- 
tika pohybují se ve věcech více se nás dotýkajících), jest nám s podivením. 
Nejsem toho nepovědom, že čísla, míry a váhy mají do sebe větší zřejmost, 
nežli jakosti, skrze něž skrytě příroda rozvíjí síly své, ale neřekl bych, že mají 
do sebe více jistoty, protože všecko rovně děje se nejvyšším rozumem, pořa- 
dem ustavičným, zákonem jako věčným. Aniž jest v mathematice všecko rovně 
zřejmo, ale jinými způsoby bývá o to pokoušeno, až, jak jsem řekl, všecko 
k samozření jsouc přivedeno, vědecky může býti vyloženo. Ve filosofii nic nedí, 
kdo ničeho nedokáže, ničeho pak nedokazuje, kdo věcí tak neukáže, že nemůžeš 
odpírati. Toho tedy konečně již hleďme, aby školy přestaly přemlouvati a po- 
čaly ukazovati (persuadere, demonstrare), aby přestaly disputovati, aby pře- 
staly konečně věřiti a začaly věděti. Rovně tyranské i nebezpečné jest ono 
Aristotelovo : Zák má věřiti, jako pythagorejské avrbg eya. Nikdo nebudiž 
nucen přísahati na slova učitelova, než věci samy spoutejte rozum, a nebudiž 
dáváno učiteli víry, než kolik, že dáno býti má, věcí ukáže. Nesluší zajisté, aby 
v obci učenosti byli králové, než vůdcové, ani diktátorové, než konsulové. 
A kdož zabývají se uměním lidi formovati, lidí buďte ploditelé, nikoli soch 
vykřesávači. Aj, kdy to dáno bude viděti, aby rozumu lidskému vše, co máme 
věděti, tak bylo předkládáno, aby pro jasnost ničemu nemohlo nerozuměno, 
pro jistotu pak nic bráno býti v pochybnost, když světlem svým sama smy- 
slům bude vtiskovati se pravda věcí! Nevidí zajisté pravě, koho teprve důvody 



86 

třeba přesvědčovati, aby věřil, že vidí, jako větším dílem dalo se s námi až 
posud. 

Já pak, jemuž v světle božím vidělo se viděti světlo, přemoci jsem se nemohl, 
abych vzývaje na pomoc Boha, nepokusil se o to, abych nové věcí přirozených 
podmínky v novou svedl methodu a vykládal jich žákům naší školy. A z toho 
vzešlo dílko, jež podávám, nové nějaké (a jak naději se, pravě křestanské) filosofie 
nákresu podobu na čele mající. Nikoli, abych chtěl příčiti radě velikého Verulam- 
ského (který za to má, že bychom měli nechati všech axiómat i methody, 
dokud by nebyly po ruce plné indukce o všech výjevech jednotlivých po 
celé přírodě), než aby zatím učiněn byl pokus, mohlo-li by tímto způsobem 
myslem podáno býti více světla k snadnějšímu pozorování tajností přírody, aby 
i z úst nemluvňátek dokonána byla chvála Bohu, odpírajícím pak nepřátelům 
aby připravena byla zkáza, jak mluví David (v krátkém hymnu jádro fysiky 
pro nevědomce v jedno sraziv, v Žal. 8.). Jádrem fysiky dle světla božího napravené 
nazval jsem spis svůj, protože tu při svíci písma božího jest filosofováno, všecka 
pak tvrzení na svědectví smyslův a rozumu jsou uvedena. Již pak oboje to' 
pod jménem světla božího přichází. Jako zajisté řekl David: Svíce nohám mým 
jest slovo tvé, Hospodine : tak i Šalamon : Svíce Hospodinova jest smysl člo- 
věka, zpytující všecko. (Žalm 119, 105, Přísl. 20., 27.) 

Namítne-li kdo, že tato Fysika nemá posud do sebe takové jistoty a zřej- 
mosti, aby jí mohla dána býti přednost před učením Aristotelovým, dávno 
přijatým, odpovím: to že neběží nyní, když Bůh jest vůdcem, rozum světlem, 
smysl svědkem, že může pravější filosofie býti způsobena, kdyby chtěli filo- 
sofové, aby raději bylo pracováno pro Boha i pravdu, nežli pro Aristotela 
i domněnky. Zatím pak budiž nám tento způsob i proto vítanější, ano velebný, 
že všecko vyvozuje se ze zjevení božích a k hojnějšímu poznání Boha směřuje. 
Já zajisté raději chci (ten jest pevný úmysl, i aby pevný byl, utvrzuj, Bože!) 
raději chci, dím, blouditi, veden jsa Bohem, nežli veden jsa Aristotelem, t. j. chci 
jíti raději po hlasu božím, i nedosti porozuměném, jen abych šel, nežli od sva- 
tých Boha svého svědectví stržen býti k mozku lidského výkladům. 

Vyznávám sám, že pohřešuje se tu nejednoho kusu k pravidlu tomu jistoty 
a zřejmosti, jež jsem dříve jmenoval ; že pak toto opakovaným přemyšlováním 
(mým nebo cizím), jak doufám, přivedeno býti může k plnější dokonalosti, ne- 
váhal jsem poslechnouti rady velikého Acontia, jenž dí: Něco-li zpozoroval 
jsi výborně, co nikdo před tím (buď si nález nový nebo způsob nový nálezů 
předešlých), ačkoli pohřešuje se dosud přemnoho, co přesahuje tvé síly, ne- 
vyšleš-li to na veřejnost, veliké to bude znamení ducha bojácného nebo na- 
dutého, aneb aspoň nevlasteneckého. 

Za nálezy nové proč by nemohla býti pokládána trojice ta principů tak 
jasné ukázaná: písmo, rozum, smysl? Proč ne podstat', řebřík podivuhodný 
o sedmeru stupních ? Proč ne duchů (o sobě i vtělených), pohybů a jakosti 
přísněji a jasněji nežli posud nauka vysvětlená, nové naprosto světlo přináše- 
/iri vědomostem přírodním ? ať pomlčím v menších poznámkách po celé knížce 
roztroušených. Kusů jednotlivých v podrobnostech neodvážil bych se hájiti 
zuby nehty (nebo některé snad posud zbyly z podání obecného, některé pak 






87 

dle základů položených nejsou posud dosti ustáleny), avšak základové že jsou 
pravdy nezvratné i že hodí se k přesnějšímu pozorování každičké částečnosti, 
o tom jsem přesvědčen. I abych řekl krátce : doufám, že vyložená touto me- 
thodou Fysika tolik má do sebe světla, že pochybnostem a hádáním zbude 
místečko pramalé, ano že přispěje nemálo k zrušení sporů mezi spisovateli, 
když výpovědi všech (kolik i Aristoteles pravdy nebo proti němu důvodně 
přinášejí Galenus, chemikové Campanella, Verulamský) svedeny budou v har- 
monii, což zřejmo býti může hned z příkladu prvků, z nichž skládají se tělesa 
(Aristotelovi ze čtyř živlů, chemikům ze soli, síry a rtuti). Ano, netoliko z po- 
rozumění uměním a nálezům lidským, než i .k rozmnožování jich novým ně- 
jakým způsobem takto otevře se brána, což by nikdy nebylo mohlo se státi, 
kdyby pravdy nebyli nalezeni základové. Snad více mluvím, nežli uvěří čtenář, 
že v našem spisku najde. Avšak až uvidí z této i z Didaktiky a Metafysiky 
naší studnice potůčky vyvedené {ýansofie křesťanské nákres, jejž chystáme), 
uzná, že nemluvíme na piano. Ze pak díla ta posud nevydávám na světlo, 
tomu, co vydávám, stanovím zákon : Není-li něco ze smyslu, rozumu, písma 
vyvedeno s dostatek s věcmi ostatními ; není-li něco vlastni svou jasností 
zřetelno s dostatek: neřečeno budiž! 

Za stávajícího, toho zákona budiž dovoleno mně i každému pochybovati 
vždy a všude, každé-li jednotlivé jest takové, jak vykládá se ; dále pátrati, proč 
takové, jest, jakým býti shledává se, a není pochyby, že dvěma těmi otázkami, 
pravdy základové nejhlubší konečně budou vyšetřeni. 

O nic tedy jiného tak nedbejme, než aby se všech stran o pravdu bylo 
postaráno. Stalo-li se, že neuhodili jsme na pravdu a že klameme se pravdě- 
podobnostmi (jako bývá při věcech lidských), pro lásku k pravdě prosím všech 
bystřeji prozírajících, aby bloudící laskavě ráčili uvésti na cestu a ukázati, kde 
přetrženi jsou naši důkazové. Když pak spis tento bližší ukazuje pravdu, ne- 
budiž vám za těžko svou s naší spojiti píli, aby táž pravda byla objasněna, 
abychom s otcem pravdy, s Bohem, shromážděni byli všichni synové pravdy 
a zapěli mu hymny chvály. Ty tedy, Kriste, lesku Otce, jediného velikého světla 
světlo, světlem svým ozářiž služebníky své ! Amen ! Pane, dej, abych uzřel ! — 
tady vnější světlo ozařující tvory tvé, i vnitřní, formující tvory tvé, tam pak 
světlo tvé věčné, nestvořené! Amen. Amen. Vy pak, čtenářové křesťanští, 
zdrávi buďte. 

Psal jsem v Lesně polském posledního dne měs. září 1632. « 

56. Se spekulativně cesty Komenský tedy neutekl se k Mojžíšovi, než 
kosmogonii svou od Genesi dle výkladu svého začal. Vytkneme blíže nauku 
o duchu (spiritus) a shledáme, že v anthropologii pro samé duchy v člověku 
nezbývá místa jistého a určitého pro duši a činnosti její (mens vel anima), 
ačkoli Komenský zjevy a proměny stavu duševního ve spisech svých zhusta 
věrně a živě vyličuje. 

57. Bůh stvořil nebe (s anděly) a zemi, a duch páně vznášel se (spiritus 
Dei agitabat sese) nad vodami. Duch ten byl duch světa (spiritus quidam mundi 
universa'is), dávající život a živost všem tvorům. 



Uhájiv ducha světa proti osobě Ducha svatého, smělou tou hypothesou 
všecky duchy života v jedno sehnal, přehledně vysvětlil a zřetelně zjednodušil. 
tak že proti duchům Bakonovým s zcela jinou pochopitelnou theorií, ovšem 
také materialistickou, na jevo vystoupil a pro ni mysli zaujal. 124 

58. Obecného toho ducha Augustin (super Genes.) a Basilius (in Hexe- 
mero) duši světa jmenují. Aristoteles (dle svědectví Sennertova) dí, že duch 
životní jest živá a plodivá bytnost po všem rozlitá. Ale nejpamátnější jest Job 
(34, 14, 15): kdo spořádal všechen okršlek? Kdyby se na něj obrátil a ducha 
jeho i duši jeho k sobě vzal, umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk 
do prachu se navrátil. Komenský překládá: srdce a ducha, vztahuje oboje 
k Bohu (protože hebrejská přípona zájmenná dvojí výklad připouští) volaje: 
»Aj, kdyby Bůh odňal ze světa ducha svého, umřelo by všecko živé.« 

Generatio aequivoca, čili líhnutí se rostlin a živočichů bez semene ve 
hmotách vlhkých, odjinud prý nepochází nežli od rozlitého ducha světa (odtud 
soujedlíci při chlebě, víně, atd. ...) 

Komenskému je duch podstata subtilná, sama seberu živá, neviditelná, ne- 
citelná, necitlivá, v tělesích přebývající a je oživující. Čím tedy něco má více 
ducha, tím je živější a trvanlivější (anděl) ; čím více světla, tím je foremnější 
a hybnější (slunce); čím více hmoty, tím více tuposti, temnosti, nehybnosti 
(země). Každé těleso na světě jest z hmoty skrze světlo v duchu. Trojice ta má 
býti obrazem toho, z něhož, skrze něhož, v němž je všecko. 

59. O přirozenosti žduchá neboli duše světa". Komenský má obecné tyto 
úvahy : 

»Duch světa jest život sám, do světa vlitý k způsobování všeho ve všem.« 
Cokoli zajisté který tvor činí nebo trpí, mocí ducha toho činí, nebo trpí, 
jemuž dáno jest: 

1. Přebývati ve hmotě. »Jako zajisté na počátku vznášel se (agitabat se) 
nad vodami, tak posud žije ve hmotě, nejvíce v plynné a subtilné. Odtud 
v těle živočišném duchem slují páry krve nejsubtilnější a jako plameny, které 
jsou ělunkem života. Chemikové pak z rostlin, kovů, kamenů vytahují ducha 
na způsob vodičky, a pátou essencí (quintessencí) jej nazývají, protože je nade 
všecky čtyři živly essencí subtilnější . . . ,25 



,u Bačo Verulamský na přemnohá místech mluví o rozličnosti duchův, avšak ne- 
maje základu tak jednotného jako Komenský, nemluví tak soustavně, souvisle a určitě a 
přehledně jako on, který všecky duchy má jako drátky na jednom hřebíčku zavěšeny. 
Tak definuje Bačo duchy, že »nejsou nic jiného, nežli tělesa přirozená, úměrně rozředěná. 
do hmatatelných částí těles zavřená jako pod střechou«. 

125 O chemických těch extraktech a essencích vypravovaly se i věci k víře nepo- 
dobné. Na př. dle Senetta destiloval prý Jeremiáš Cornarius 1 16C8 vodu v měsíci červnu, 
v měsíci listopadu byla nalezena v láhvi na dně rostlinka téhož ducha ve všech částech 
dokonalá. Quercetanus znal prý lékaře polského, který uměl rostliny roztírati v prášek 
tak uměle, že kdykoli chtěl, prášek ten ze sebe vydával rostliny; nebo žádal-li prý někdo, 
aby mu byla ukázána růže nebo mák, dal prášek růže nebo máku v láhvi zavřený nad 
svíčku, aby rozehřál se od spodu. Po té vyšvihl se prášek ten v podobu rostliny té. rostl 
a podobu té ukazoval, že ji každý měl za rostlinu skutečnou; sotva pak vychladla nádoba, 
rostlina usadila se v prášek zase. 



89 

2. Hýbati se a pobíhati ve hmotě pro její zachování. » Odtud pochází : 
Není prázdnoty ve světě. Všecka zajisté tělesa, také nejsubtilnější (voda, vzduch, 
aether) duchem tím nadána jsouce, nepřetržitosti a ustavičnosti se těší. Jako 
v pravdě živočich nechce býti rozsekán, tak ani voda, vzduch, ano svět sám, 
protože v něm v jednotě všecko drží duch ten obecný, a když i něco se roz- 
razí, hmotu zase sráží (jako viděti jest při ranách živočichů, při vody rozrážení, 
ve výbuchu vzduchu). 

Odejde-li duch (jako z vína, rostliny), všecko hyne, zůstává-li, všecko za- 
chovává se a lepší: víno v sudě dobrém i pod zemí a pod vodou i po sta 
letech lepší jest a lepší, když duch hmotu stále více si podrobuje a více ze sy- 
rovosti ji očisťuje. « 

o. Hledati ideje nebo formy věci podrobně. » Jeden zajisté a týž duch všeho- 
míra ve mnoho potom částečností z rozkazu božího rozveden jest, že totiž jiný 
již jest duch vody, jiný duch země, jiný kovu, jiný rostliny, jiný živočicha atd., 
a to v každém rodu zvláštní druhy. 

Že tedy nezrodí se ze semene pšeničného hrách, tím méně žalud nebo 
• pták atd., to od ducha pšenice pochází, který zavřen jsa v semeni, podle při- 
rozenosti své formuje tělo. Od téhož ducha pochází stráž mezí přírody. Na pří- 
klad, aby kůň nepřerostl v obrovský vrch nebo nezakrněl v maličkosti kočky. « 

4. Formovati si těla pro potřebu příštích výkonů. »Na př. duch v semeni 
psa zavřený, když počíná formovati plod, neformuje mu křídel, brků nebo 
rukou atd., protože údů těch nemá potřebí, než nohy čtyři a údy ostatní tím 
způsobem, aby hodily se k tomu, k čemu jsou určeny. Totiž protože psi ně- 
kteří jsou pro potěšení, jiní pro hlídání domů nebo stáje, jiní na honbu a to 
buď zajícův, vepřů nebo ptáků vodních, a každému z nich duch jich formuje 
tělo k úkolu jeho příhodné, jak totiž duchy živočichů smísil stvořitel, že druh 
k druhu mají sympathii nebo antipathii. Pročež učení za to mají, že v každém 
tvoru pouhým na něj pohledem lze uhodnouti, k čemu se hodí, protože známku 
svou s sebou nosí každý. « 

60. » Pohyb ducha sluje hemzání, jímž duch ve hmotě se vrtí, snaže se ji 
sformovati.« Jest i pohyb svobody, »jímž těleso nebo část jeho, násilně jsouc 
s místa svého odstraněna (nikoli utržena), na své místo se vrací« — větev se- 
hnutá vyšvihne se na své místo. Podobně mysticky oživen a zosobněný jest pohyb 
celého světa, hned za jeho stvoření: 

» Nejprve duch vznášel se (agitabat se) nad vodami pohybem prohánění 
se (agitatio). Po té světlo vpuštěné hmotu pronikalo na všecky strany pohybem 
rozlévání (diffusio), dolů pak sráželo se fcoagulabat) pohybem staženosti. I sbí- 
raly se všechny části subtilnější vzhůru, hustší dolů pohybem shrnutí a sou- 
Inulnosti (aggregationis et sympathiae — jinde: consortis seu connaturalium 
amor) — skrytější zajisté soulnulnost a nelnulnost do věcí později teprv vložena 
byla. A kamkoli část hmoty sebou hnula, jedny provázeny byly pohybem sou- 

»Kdož tu nevidí, že duchové jsou formovatelé rostlin ? Kdož nevidí, že tak houževně 
ve hmotě své vězí duchové, že ji mrtvou mohou vzkřísiti zase? Kdož nevidí, že duch 
minerálu nebo rostliny ve způsobe vodičky, oleje, prášku opravdu se zachovává? Zjevná 
totiž věčná onoho pověděn! pravda: Et spiritus Dei agitabat se super aquas.i 



Í10 

vislosti (continuitas), nebo když spadla jedna na druhou, ustoupily pohybem 
nárazu (impulsio). Kolísaly pak se části hustší, utíkajíce před teplem s hora 
dorážejícím, okolo středu až do vykonaného zkulacení (globitas) pohybem ko- 
lísání (libratio). Pohybu svobody tehdy žádného nebylo, protože nebylo žád- 
ného násilí, které by něco vybouřilo z jeho řádu.<^ 

6 1 . Pohyb podobný jako ve světě velkém (fiaxQÓm&iioš) i ve světě malém 
{jiixnóxna(ioi), v člověku, a v každém živočichu se jeví.: 

» Pokrm do žaludku vpuštěný zahřátím zteplí. Tu máš pohyb rozprostra- 
nční (expansio). Potom pohybem sympathie každý úd přitahuje si, co se mu hodí, 
pohybem pak antipathie látky zbytečné jako neprospěšné a škodlivé vyhánějí se 
ven. Po té krev rovněž vzhůru a dolů po celém těle rozděluje se pohybem ko- 
lísání. S údy pak když se spodobuje, houstne, aby bylo maso, blána, kosti atd. 
pohybem srázem sc\ konečně vzduch vdychovaný a vydychóvaný pohyb ne- 
přetržitosti a souvislosti ukazuje. (Když zajisté plíce rozedmou se, aby nebylo 
prázdnoty, vzduch do nich vchází, když pak splasknou, uchází.) Pohyb svobody 
objeví se, stiskneš-li kůži svou nebo utáhneš : jakmile ruku utrhneš, vrátí se 
do polohy své Pohyb shrnovací konečně bude, spadneš-li odněkud: padati 
budeš zajisté k zemi, jako sám jsa tíže a země.« 

62. Živočich rostlina jest hybná, nadaná smyslem. Pohyblivost v sobě mají 
všichni živočichové, avšak způsobem rozličným. 

Zásada hýbající v živočichu duše (anima) jest životná, která není nic ji- 
ného, nežli duch živý, silný, těla — v nichž obývá — mocně naplňující a mo- 
hutně spravující. 

Pohyb samovolný, čilý jenom ve hmotě subtilné díti se může: dána byla 
tedy živočichům těla útlejší, ale složitější nežli rostlinám. Záležejí zajisté z ducha, 
krve, masa, žil, blan, čiv, chrustavek, kostí, jako z podpor neboli sloupův, aby 
nesesul se stroj. Toho všeho živočichové nedokonalí, při nichž přirozenosti 
začátky toliko znamenáme, nemají. 

Živočichům dokonalejším, aby mohli míti ducha subtilnějšího, dána jest 
krev a mozek; aby se nerozlili, dány jim cévy a průchody, žíly, tepny a čivy; 
aby vztýčiti se mohl živočich, dány jsou mu kosti ; aby kosti, žíly, tepny, čivy 
nemohly býti poraněny, všecko pobaleno bylo tukem nebo masem; aby 
hýbati mohly se údy, protkány jsou všude šlachami a svaly; aby v pohybování 
netřely se kosti o kosti, vložena jest do spojení látka měkčí, chrustavka, která 
jest jako polomaso (semicaro) ; aby pak konečně složeností svou souvisel stroj, 
obložen jest kozí, jako údy blanami svými. 

Těla živočichů mnohými opatřena jsou údy, jakožto rozličnými k rozlič- 
ným výkonům nástroji. Hlava jest úd nejpřednější, v němž má své sídlo duch 
cely a projevuje veškeru svou moc. Pro rozličné výkony třeba jest nástrojů 
oživovacích, dávajících teplo, život, pohyb, to jest mozek a srdce; ústrojů hýba- 
cích, t. j. noh, křídel, ploutví atd. ; aby nenarazil živočich na živočicha nebo na ně- 
jakou sráz, má zrak, sluch i hmat bystřejší. Země živočichům nedává potravy 
bezprostředně jako rostlinám v zemi utkvělým, než hledati šijí sami musejí: na 
to čich mají a chuť, aby mohli rozeznávati, co hodí se nebo nehodí pro jich 
přirozenost. Odtud oči, uši, chřípě atd. Živočichové, nejsouce kořenem k zemi 






91 

připoutáni, dokonalejších potřebí mají ústrojů vyživovacích, úst, zubů, žaludku a j. ; 
že pak nepučí ze země, dáno jest jim pohlaví rozdílné a rozdílní plodící údové. Pro 
obcování s jinými, buď se svými nebo rodu rozdílného, pokynutí bylo jim třeba 
nějakého obapolného, i skrze mrákoty: dán jim byl tedy jazyk hlasu vysvoboditel : 
konečně : poněvadž nemůže nestati se, aby nepopadli se živočichové se živočichy 
odpornými, dáni jsou jim také štítové a zbraně : chlupy, štětiny, šupiny, nehty, 
skořepiny, peří, rohy, zuby, paznehty a jiné. 

63. Celou rozpravu o isivoíiHch Komenský výkladem sedmi mohutností 
vysvětluje. Něco o duchu z nich vybereme. 

V těle živočišném vládne hlavně duch trojí: duch krmící, přirozený, živící 
a životný (animalis) čili cítící ; ostatními mohutnostmi trojí ten duch vládne do- 
hromady. 

Krmivo živočichu k duhu jdoucí (jemu dědící) jest, které poskytuje mu ducha, 
duchu jeho podobného. Poněvadž život pochází od ducha, hmota pak sama sebou 
neživí života, než hmota duchová, a nutno, aby duch potravy byl podoben duchu 
živočicha : proto neživíme se živly jako rostliny, než rostlinami a masem živočichů 
jiných. Živlové mají totiž toliko ducha přirozeného, nikoli životného (vitalis). Ano 
jest i části duchů úměrnost, pro niž kůň raději chce oves, vlk maso atd. Krmivo 
v podstatu krmeného přechází. Kdo krmí se suchotinami, schne, kdo věcmi 
vlhkými, vlhne atd. Kterých zvířat kdo masa pojídá, jich vlastnostmi nadchne vel- 
kou část: kdo jí maso hovězí, silným se stává, kdo zvěřinu, mrštným atd. Dá-li se 
komu mozek kočičí nebo vlčí, fantasii zvířat těch na se bére. 

Pokrm aby přešel v podstatu živočicha, spodoben s ní býti musí. Nestejné 
s nestejným nespojí se pohodlně a nesouvisí, ovšem pak jedno v druhé nepře- 
chází. Nestává se tedy bezprostředně z pokrmu a nápoje maso nebo krev, 
než mnohým stupněním. Spodobování děje se skrze několikrát opakované po- 
krmu přijatého proměňování, dokud nedospěje k podobnosti podstaty krmené. 

Z metafysiky známo jest, že činnost veškera směřuje k tomu, aby trpné spo- 
dobilo se s činným, což jest všude zřejmo ve věcech přirozených, nejvíce pak 
při vyživování těl. Cokoli bývá požíváno barvy a jakosti jakékoli, podrobeno 
bývá konečně tak, že stává se podobným krmenému, i obrací se v pod- 
statu jeho. 

Proměňování pokrmů děje se hlavně pro způsobení čtyř vlhkostí životních : 
krve, slízu, žluči žluté a černé. Pokrm tělem přijatý, skládající se jako všecko 
na světě ze čtyř živlů, v těle živočišném rozkládá se ve čtero částí: tučnější 
v krev, část v slíz (phlegma), část v žluč žlutou (cholera), část v žluč černou 
(melancholia). Melancholia hustotou svou zemi představuje, slíz vodu, krev 
vzduch, cholera oheň. Rozeznávají pak se části ty barvou i chutí: melancholie 
černá jest drsná ; slíz bílý a bezchutný ; krev červená a sladká ; cholera žlutá a hořká. 
Čtyřmi těmi proměnami nejvíce plodí se krve, protože obsahuje nejvlastnější 
podstatu krmě, jíž žluč žlutá toliko snadnějšího dodává skrze všecko pronikání, 
žluč pak černá ji opět sráží (figit) a k údům obrací, slíz konečně ostrost obou 
mírní, aby pronikajíce a srážejíce se, nehlodaly; a volně • (leniter) krev k údům 
přilepuje (adglutinat). Proto lékaři s lidem častěji mluvívají o krvi, jako by byla 
jedinou stravou života. 



92 

Svařování trojí jest : mízování, krvování, údování (chylificatio, sanguificatio, 
membrificatio) ; prvé děje se v žaludku, druhé v játrech, třetí v údech. 

Ostnem k vyživování těla jest chuť k jídlu a hlad. Udové zajisté, jsouce 
bez šťávy zavlažující, domáhají se na žilách krve, žíly pak (pohybem nepřetrži- 
tým) na játra doléhají, játra na okruží, to pak na střeva, střeva na žaludek, 
kterýžto, nemá-li, čeho by poskytl, stáhne se a svraští, a vlákna jeho bývají 
vyssávána, z čehož vzchází zprvu lehtání jakési (a tomu říkáme prostě chuť 
k jídlu), potom též bolest (a té říkáme hlad nebo žravost). Pokrm-li bývá 
pozřen hutný a suchý, poněvadž var neboli výpar pro suchost nemůže býti 
vykonán, chuť na přilití moku nějakého nastává, a tomu říkáme žízeň. 

Patino tedy, proč pohyb vzbuzuje chuť, proč nečinným chuť ochabuje atd. 
Tělo krmí se celé zároveň pohybem rovnováhy, jako rostlina. Když úd údu 
utrhuje potravy, nebo ji zamítá, celému tělu nastává rozpadání, porušení, záhuba. 

Život v živočichu jest duchů s krví a s údy spojení takové, aby všecko 
bylo teplé, cítilo a hýbalo se. K životu potřebí tepla, smyslu, pohybu. Tepla 
v živočichu dílna srdce jest, hořící ohněm neustálým, zplozující plamének, du- 
chem životným zvaný, jejž sdílí i s tělem ostatním. Odtud srdce sluje prvním 
žijícím a posledním umírajícím. Duch životný v srdci hmotu má krev, míšek 
plíce: průchody, jimiž sděluje se s celým tělem, tepny. 

Ohniskový náš oheň trého má potřebí: hmoty tučné; foukání neboli vánku, 
jímž vzbuzuje se moc jeho; transspirace volné, aby mohl rozlévati se, sic jinak 
dusí se sám sebou. Srdce, málo nad játry položené, skrze větvičku žíly vpíná 
do sebe nejčistší část krve, která jsouc lihovitá i olejovitá, chytá mekounký 
plamének, aby pak nezhasínal, plíce, na způsob měchu roztahující a stahující 
se, zabraňují, rozdmychujíce a proíukujíce jej. Avšak to srdce plápolání neděje 
se bez dýmů neboli páry (ačkoli řiďounké), jakž ukazují páry plícemi hrdlem 
vydychované, vdýchaný pak vzduch chladnější plamen srdce zmírňuje. Plamen 
ten neboli krev zjemněná nejteplejší duch života sluje, a rozlévaje se tepnami, 
provázejícími žíly na vše strany, teplo krve v žilách i všech údů v celém těle 
zachovává. Že pak bylo by nebezpečno, aby zkázu duch ten životný vzal, 
ukryty jsou tepny mezi žilami, na dvou nebo na třech místech malounko vy- 
nikají, tak že samým toliko ohmatáním o duchu tom jako o srdci lze se pře- 
svědčiti. 

Cit jest toho, co jest a děje se v živočichu i mimo něj, vnímání, jež děje 
se mocí ducha živého, který jsa v živočichu nejsubtilnější, sluje duch živočišný 
(čijící). 

Sídlo i dílna duchů čijících mozek jest. V mozku největší množství ducha 
toho sídlí, a největší část jeho tady bývá zplozována. 

Duchové čijící v mozku rodí se z krve a z ducha životného ; očisťují se 
provětráváním skrze dýchání; čivami bývají s celým tělem sdíleni; nosem, ušima, 
očima, t. j. slízem a slzami výměšky mozku bývají vypouštěny. 

Žil zajisté a tepen vlákna do mozku vybíhajíce, krev a ducha životného 
do něho vkapují Krev spodobováním v podstatu mozku přechází, duch pak 
životný chladností mozku jsa zhuštěn, v ducha čijícího promění se, jejž vzduch 
dýcháním nabraný a dutinami nosu i patra do mozku vpouštěný provětráváním 



93 

pokaždé tak očišťuje, že, ačkoli chladnější, přece jest nejhybnější, š rychlostí 
nevysvětlitelnou po čivách se rozbíhaje. Jsou pak íivy větve neboli průchodové 
mozku po těle dolů sestupující. Od mozku zajisté táhne se hřbetem zvířete 
mícha, odkudž vycházejí větvičky rozličné a všem údům po celém těle přivá- 
dějí ducha čijícího, citu a pohybu tvůrce. 

Čití každému neboli vnímání smyslovému potřebí jest předmětu, ústrojí 
smyslového, prostředku spojovacího čili čítitelného (sensile), čitného (sensorius) 
a spony (copula). Předmětové jsou jakosti čítitelné při tělesích : barva, zvuk, 
čich, chuť, hmat. Aniž bývá věc některá viděna, hmatána atd. sama sebou, 
než skrze případnosti, jimiž oděna jest. 

A chceme-li filosofovati přesně (accurate), ze tří základů věcí (principia) 
jedině světlo neboli oheň vznímatelny jsou. Hmota zajisté a duch samy sebou 
nejsou čítítelny. Teprve ve světle temností zmírněném hmotu činí viditelnou, 
pohyb (jenž jest z tepla) činí zvuk, teplo (jež jest z pohybu) vzbuzuje a mírní 
jakosti ostatní: vůni, chuť, hmat. 

Nástroje čití jsou části těla, v nichž duch čijící předměty přicházející při- 
jímá, totiž : oko, ucho, chřípé, jazyk, ostatní čivoví. 

Prostředek spojovací jest, co přivádí předmět k ústroji: při zraku světlo, 
při sluchu vzduch přerušením hnutý, při čichu vzduch pářící, při chuti voda 
seřinulá (colliquescens), při hmatu sama ve hmotě vězící jakost. 

Způsob pocitu (sensationis) předmětu jest s ústrojem spojení, trpnost a 
činnost. 

Čití obecně mluvíc, jediný jest hniat. Nic zajisté nemůže býti pocítěno, 
než-li co dotkne se nás, z blízka nebo z daleka. 

Věcí nepřítomných nepociťuješ naprosto. Duch tedy, čije něco, vždy od 
věci čítitelné trpí. Nemůžeme zajisté pocítiti tepla ani zimy, nehřeje-li nás nebo 
nestudí něco; ani sladkého nebo kyselého, nesládneme-li nebo nehořkneme-li 
něčím sami ; ani barvy, nebýváme-li jí zbarveni sami. 

Duch náš, sídlící v ústrojích, dotýkán bývá i dojímán. Co tedy rovno jest 
nám, toho nepociťujeme, jako nejímá nás teplo rovné našemu teplu. Pozoruj 
pak: aby ústroje jakékoli předmětů jakosti mohly vnímati, samy sebou jsou 
bez jakosti, jako zřítelnice bez barvy, jazyk bez chuti atd. 

V každém čití duch čijící do věci čítitelné se dává (agit se), podobu její 
v sebe vnímaje, ohledávaje (speculando) a ukládaje. Duch zajisté čijící v mozku 
sídlící jakmile zpozoruje, že bývá dojímáno čitné něco, k němu v tu chvíli roz- 
lévá se, co by bylo, to poznati chtěje, a pojav toho, ihned vrací se zase, odnášeje 
s sebou obraz té věci do středu, dílny své, prohlížeje, co a jaké to jest, ko- 
nečně c pak pro budoucí potřebu jej ukládá. Proto staří stanovili tři smysly 
vnitřní. 

1. smysl obecný neboli pozornost; 

2. fantasie neboli obrazotvornost; 

3. pamět neboli vzpomínání. 

Však to nejsou tři věci samy sebou rozdílné, jsouce toliko třemi rozdíl- 
nými činnostmi vnitřními téhož ducha. 



94 

Účinek pociťování bývá vůle nebo bolest: vůle, když duch od věci pro něho 
se hodící ihned mile bývá dojímán jakýmsi polehtáváním ; bolest, když od 
věci jemu odporné nemile bývá dojímán i s úrazem ústroje. Aby pak duch čijící, 
zaměstnaný stálým pociťováním, odpočal si někdy a pookřál, dáno jest živo- 
čichu spaní, které jest duchu čijících ke středu mozku shromáždění a ústrojů 
zastavení, any páry zatím vystupují ze žaludku. Odtud zřejmo: 1. Proč spaní 
nejobyčejněji po jídle přichází, nebo také po umdlení, když zahřátí údové páry 
vydávají. 2. Proč myšlénka úzkostlivá ruší spaní, protože duch, když jest za- 
městnán, nemůže býti shromážděn ani usednouti. 3. Co jest bdíti, a jak bdění 
se děje, totiž : když duch sám v sobě posilněný (in se roboratus) obláček par 
již rozřídlý rozplašuje a k ústrojům svým se ubírá. 4. Proč bdění přílišné škodí, 
protože duchové příliš ochabují, zemdlévají, otravují se atd. 

To o čití vůbec ; o smyslech zvláštních následuje : Hmat nástrojem má kůži 
čivnatou, jakož i v těle části některé čivnaté, blanité. Chlupy, nehty, kosti a j. citu 
nemají, řež si je nebo pal, protože jimi neprobíhají čivy. Ale cítí, kde souvisí s tě- 
lem, protože část jejich čivovitá jest klihovitá. Proto pod nehty a blanami kostí 
bolest nejostřejší. Kůže pak, jsouc velmi klihovitá a naskrz čivná, aby živočichu 
neučinila bolesti a stálé těžkosti, potažena je kožkou (již při údech spálených 
a odřených někdy vidíme odstávati) bez citu, aby překážela citu prudkosti. 

Chuť nástrojem má jazyk, úd- porovitý a stále vlhký, aby věci chutné 
jeho se dotýkající mohly rozpouštěti se a vydávati chuť, kterážto postupujíc 
jazykem skrze čivy, u kořene jeho položené, ihned sdílí se s mozkem. Za su- 
chého jazyka (jako za veliké žízně bývá) chuť ničeho nevnímá. Pročež s moudrým 
úmyslem postaral se Bůh, aby v každém živočichu dokonalém páry ze žaludku 
sálající v dutině úst sbíraly se v slinu, - jazyk stále zvlažující, čemuž porovitost 
jazyka dobře slouží. Přidány jsou nad to dvě mandle houbovité, slinu pro po- 
třebu jazyka stále chystající. 

Čichu nástrojem chřípě jsou a otvor síťkovitý, skrze nějž jako skrze houbu 
vstupuje do mozku vůně přicházející od věcí. Ozher tedy kapající a chřípě 
naplňující vonění překáží. Cesta ta k mozku velmi je prostranná (patens), 
tedy mohutná (potens) k ducha čijícího podráždění, bezprostředně jemu la- 
hodíc, jej občerstvujíc, posilňujíc, nebo jej obtěžujíc a dusíc. Odtud pochází, že 
páry husté, sazovité umrtvují, vůně pak pronikavé i z těžké mdloby probouzejí. 

Sluch nástrojem má ucho, v němž jest otvor k mozku s připojeným z věnčí 
boltcem chrustavkovitým střepinovitým na přijímání a vpouštění pohybu vzduchu 
otřásaného; uvnitř uprostřed závitku bubínek s masíčkem (caruncula) přistojícím 
na 'způsob kladívka, které uhozeno jsouc vzduchem vstupujícím, také uhodí 
na ten bubínek. Duch vnímaje to : velikost nebo malost, blízkost neb vzdá- 
lenost věci vzduchem uhozené rozeznává, rozmnožen pak zkušeností poznává, 
co a jaké jest, co hýbe vzduchem. 

Zrak ústrojem má oko, které není nic jiného nežli zrcadlo živé, obrazy 
věcí přcdmítanýcli přijímající, rozsuzující a k mozku propouštějící. 

OH stroj podivuhodný jest. Pod čelem živočichu v lebce vyhlubil Bůh 
okénce dvě, do nichž vnější blána mozku vpouští jako váčky dva naplněné 
vlhkostí od mozku pocházející. Mezi nimi uprostřed jest rourka čili pištěj 



95 

z blánky temné utkaná, vlhkostí křišťálovou nejčistší naplněná. Zřítelnicí ji 
nazývají, v níž vlastně vidění se děje. Ji obstupuje síťka vlhkostí vodovou 
neboli skelnou naplněná, konečně pak blána, jíž říká lid bílek, filosofové pak 
(protože tvrdá jest a jako roh vyhlazená) rohovka. A ta jest okolo zřítelnice 
a sítnice průzračná (transparens), jinde obsahuje bílek. Pod kořenem zřítelnice 
leží čiv vidící, skrze nějž obraz věci vnímané přeskakuje ke středu mozku. 

Každičké vidění nejinak nežli pomocí světla se děje. Světlo zajisté od 
věcí odskakující a tvářností jich zbarvené rozlévá se na všechny strany, a 
kdekoli padne do zrcadla, obraz týchž věcí vtiskuje. 

Vidění trojí jest: přímé, odražené, lomené. 

Přímé jest, když vidíš světlo, totiž slunce nebo oheň ; tu zajisté vráží se 
světlo do oka čarou prostou. Odrazené, když věci volným vzduchem vidíš; 
tu zajisté světlo od věcí odražené čarou druhou k oku přichází (čarou první 
zajisté světlo padá na předmět, druhou pak k oku). Lomené, když vidíš věci skrze 
dvojí střed, tedy čarou lomenou, jako veslo nebo kůl ve vodě vidí se býti na- 
lomeným; na dně nádoby vodou naplněné věc vidí se býti větší a povrchu 
bližší, tak že i od couvajícího může býti spatřována. 

Pohyb .dán jest živočichu, aby hledal si potravy, k všelikým výkonům, 
k zachování života. Živočich zajisté, útlejší jsa tělesnosti nežli rostlina, hnil by snad- 
něji a pocházel, kdyby neobčerstvoval se pohybem co nejčastějším. Pročež 
přemoudře postaral se stvořitel o nás, že ani pokrm nemůže býti přijímán bez 
práce a pohybu. Příčina hýbací jest duch živočišný (čijící). Pročež tělo zdechlé, 
jakkoli ústrojím nejopatřenější, nehýbe se. Mozek-li, druhů živočišných sídlo, 
. zle bývá dojat (na př. závratí nebo opilostí), údové ihned klesají, nebo třesou 
se a viklají. Zacpán-li čiv údu některého, ihned pohybu a citu zbaven bývá, 
jak vidíš při ochrnutí a mrtvici. 

Hýbe pak duch čijící buď sám sebou, nebo zároveň duchem životným 
nebo údy světa. Sám sebou, vybíhaje k ústrojům smyslův; vraceje se od nich, 
aneb aspoň v dílně své se oháněje. Od vnitřního toho pohybování pochází také 
fantasie neboli obrazování i ve spaní, sen. Ducha životního s sebou uchvacuje, 
když ubírá se tělem sem tam k pociťování věci milé nebo nemilé, jej jako na 
pomoc si přibíraje, jako děje se za veselosti a smutku, za naděje a strachu, 
za radosti a lítosti, i za hněvu konečně. Veselost zajisté jest hnutí, jímž duch 
rozlévá se k pociťování předmětu lahodného, jako by chtěl oddati se s věcí 
žádoucí. Odtud při člověku rozveseleném živá barva tváře, protože k ní přitéká 
část krve nejčistší. A to je příčinou, proč mírná veselost čistí krev, a příčinou 
k prodloužení života. Smutek jest pohyb, jímž duch životný od pociťování před- 
mětu sobě nemilého ubíhá ke středu svému, k srdci, jako před věcí škodnou 
utíkaje. Odtud v tváři ohromených bledost, studenost kůže a vlasův ; odtud 
i konec života, když někdo bývá navštěvován často silným zármutkem. Hněv 
pohyb smíšený jest, jímž duch strachem před bezprávím utíká ke středu, odtud 
pak vylévá se opět, jako na obranu. Proto rozhněvaní nejdřív zblednou, po té 
se rozpálí. 

Krevnatí živočichové bývají veselí, černožluční smutní, slízovití mdlí, 
žlučnatí zuřiví. 



96 

Údy hýbe týž duch živočišný, nástrojův užívaje, šlach a svalův i spojovadel 
kostí. — Hybatel neviditelný je duch živočišný, kteiý jak dle popudu fantasie 
vyleje se do bříška toho neb onoho svalu, tak jej roztáhne a rozšíří, protější 
pak sráží, z čehož údu toho ohnutí pochází. 

Duch živočišný ničím hýbati nemůže bez ústrojů, jako kolenem vzhůru, 
protože obratle vzhůru není. Čím více svalů dáno jest údu některému, tím 
bývá mrštnější, jako rukám a nohám, aby stačily k nepřetržitosti a rozmani- 
tosti výkonů v a chůzí. Svalovití a ramenatí silni jsou, hubení slábi. Duch živo- 
čišný nejvýše bývá zaměstnán, rozbíhaje se po rozkazu fantasie po čivech 
a svalech. 

Pohyb živočišný skládá se z něčeho prohánějícího, roztahujícího, stahujícího, 
popuzujícího a postupujícího. Duch zajisté prohání se dle popudu fantasie do toho 
neb onoho svalu, sval pak povoluje duchu, roztahují se, tím pak, když sval roz- 
tahuje se v šířku, stahuje se nutně jeho délka, svalu pak roztahujícího se šlacha 
následuje, táhne za sebou hlavičku kosti následující pohybem nepřetržitosti, vše 
s rychlostí nevysvětlitelnou. Pohyb neděje se bez namáhání a umdlení, jemuž po- 
třebí jest odpočinutí, nohám stáním, střednímu tělu sezením, celému pak tělu 
ležením. Ale odpočívání přílišné nečinit plodí, protože duch rád se pohybuje. 
Odtud to, že i ve spaní obracíme se někdy (nos versamus identidem). Hlasem, 
aby živočich o sobě mohl dávati znamení, duch čijicí způsobuje po návodu 
fantasie. Na to má ústroje: plíce, tepnu drsnou (arteriam asperam), ústa. Kaž- 
dému živočichu, kromě ryb, pro občerstvení srdce dány plíce s trubicí chru- 
stavnatou, jež vydává zvuk, nahoře na způsob píšťaly jsouc rozštípena. Aby 
pak hlas mohl býti napínán i popouštěn (deprimi), trubice ta z kroužků chra- 
stavých sestrojena jest. Nejdolejší z nich když se opře vzduchu probíhajícímu, 
stává se odraz hluboký, t. j. hlas těžký (gravis) ; nejhořejší-li, stává se odraz 
vysoký, t. j. hlas ostrý (acuta vox). Sám při sobě může to zkusiti každý. Aby 
pak zvuk byl článkovaný (jako bývá v mluvení a ve zpěvu ptáků některých), 
to způsobují jazyk, rty, jakož i zuby, chřípě, hrdlo, zvukem sem tam na- 
rážejíce. 

64. Jelikož člověk živočich jest nejdokonalejší, od jiných živočichů toliko 
duší se lišící, chatrná fysiologie a psychologie vztahuje se i k němu, anthropo- 
logie pak praskrovnou známostí o duši se doplňuje. 

Tělo smrtelné jest, duch rosptyliteluý (dissipabilis), duše (anima) i mi/no 
tělo trvající, jak známo skrze víru. Vida tedy člověka, krále že vidíš, pomysli, 
oděného královsky, sedícího na stolci královském. Královnou zajisté mysl jest, 
oděním duch, stolcem tělo. 

Tělo jest ústroj a příbytek ducha, duch pak příbytek a ústroj duše. Jako 
zajisté duch i tělo přebývá a je řídí jako lod kormidelník : tak přebývá duše 
v duchu a spravuje jej. A jako tělo bez ducha ani se nehýbe a necítí nic, tak 
duch bez mysli nic nerozmýšlí (ratioci nátur), ničemu nerozumí (vidíš to při 
zvířatech). Duše tedy ducha za člunek a nástroj užívá, duch těla, tělo nástrojů 
přibraných (assumptis). Jako dojímán bývá duch od těla, tak mysl od ducha. 
Tělo chorobné (male affectum) ducha zarmucuje a v činnosti jej zdržuje, za 
ducha pak chorobného mysl výkonů svých pohodlně konati nemůže, jako bývá 



97 

při opilých, melancholických, šílených. Odtud to, že darové ducha (animi) jdou 
s letorami těla, že druh druha jest vtipnější, dobrotivější, cudnější, nadšenější 
(animosior). Odtud i boj ten mezi námi, jehož tolikráte dotýká se písmo, 
jehož pociťujeme sami. Tělo zajisté a duše, poněvadž jsou krajnosti (ono zemské, 
tato nebeská; ono zvířecí [brutum], tato rozumná; ono smrtelné, tato ne- 
smrtelná), náklonnostmi svými stále jsou si odporný. DucJi pak mezi ně po- 
stavený, ač by vyšší části měl býti poslušen a nižší k pokynutí jejímu zdržo- 
vati v pořádku, často od těla bývá uchvácen a zhovadí (brutescere). 

Télo člověku dáno jest takové, že vhodně slouží všelikým potřebám duše 
rozumné. Ruka, nástroj nástrojův, dělatelka (operatrix) všeho přeumělá, dána 
je samu toliko člověku. Postavy vztýčené jenom člověk dosáhl, aby nežil ne- 
pamětliv své vlasti nebeské. Sám jediný také nahým a bezbranným učiněn 
byl — zvířata oděv i zbraň stále s sebou nosí. — Člověku udělena volnost a umění 
k potřebám jeho a k potěšení připravovati, přizpůsobovati, odkládati všecko — 
božštějšího-li něco jest? 

Duch člověku dán je hojnější (copiosior) a čistší (purior), tedy výkony jeho 
vnitřní znamenitější (excellentiores), totiž pozornost bystřejší, obrazivost silnější 
(fortior), pamět trvalejší, vášně prudčejší. První má z mozku, jenž dán byl člo- 
věku hojnější nežli živočichu kterémukoli (hledíc k úměrnosti těla). Celá zajisté 
hlava ta kulatá takové chopnosti jest naplněna mozkem, a nač, nežli proto, aby 
duch prostrannější měl dílnu i palác? 

Pozornost (attentio) je rozvážné vnímání (considerata exceptio) předmětů 
do čidel (sensoria) přivedených. Čidla, jež^ slují smysleni obecným (sensus com- 
munis), dána byla člověku čilejší (agiliora), čím více jest určen vnímati předmětů 
rozeznat elněj i. 

Obrazivost (imaginatio) jest věcí smyslem vňatých uvnitř rozvažování (agi- 
tatio) a věcí podobných vytvořování (efformatio). Obraz věru věci s pozorností 
viděné, slyšené, hmatané ihned k mozku přeskočí, jejž spatřuje a rozsuzuje 
duch (iudicat), co jest a kterak liší se od věci jiné, pročež sluje i soudnost (iu- 
dicium), tím smyslem (noc sensu). Obrazování to (imaginatio) mocnější jest 
(fortior) při člověku nežli při kterém živočichu, a to tak, že vymýšlí i věcí 
tvary nové, věci pojaté (concepta) rozdělujíc nebo skládajíc rozličně. A to děje 
se s rychlostí takovou, že za každičké příčiny obrazujeme si (imaginari) cokoli, 
spíce i bdíce, a čím má kdo ducha čilejšího, tím je hotovější (promptior) v cí- 
tění a obrazování; chabost (hebetudo) od ducha tlustého (erassus) pochází. 

Znamenej i to : Duch živočišný když patří v před (antrorsum speculaturj 
a nové věcí podoby (simuiachra) od smyslů váží (haurit), říkáme, že učí se; 
když hledí vzad, z paměti bera obrazy, říkáme, že vzpomíná si (recordatur) ; 
když sám v sobě přemítá (agitatur), říkáme, že vymýšlí něco (fingit). Na zře- 
telnosti citu (sensationis evidentia) stupňové poznání záležejí. Vnímá-li smysl 
něco z dálky, slabounce a temně, stává se pojem obecný (conceptus generalis), 
z blízka-li, rozeznatelně a zřetelně, pojem částečný (particularis). Na př. vidím-li 
z daleka něco hýbati, mám za to, že to živočich (?) ; blíže-li přistoupím, poznám, 
že to člověk, konečně, že ten neb onen člověk. 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 7 



98 

Pamet (vzpomínání) obrazování (imaginatio) věci minulé, pochodící od po- 
ciťování věci přítomné pro podobnost nějakou. Aniž na věc jinak si 'vzpomí- 
náme, nežli skrze předmět podobný. Tak za příčinou rozličných případností 
místa, času, tvaru, zvuku, barvy atd. ledaco může připadnouti (incidere), kde 
viděl jsem, slyšel jsem atd. něco podobného. 

Příčina ta někdy bývá tak lehounká a náhlá, že sotva může býti zpozoro- 
vána. Nebo co jest čilejšího (agilius) nežli duch ? 

Poznamenání: Tážeš se, když duch živočišný v mozku všelijak se prohání 
(sese agitante), ano skrze pokrm stále přibývá jiný duch, kterak obrazové věcí 
nezanikají přece, než vzpomínajícímu ochotně se ukazují? Odp. : Shlédni s mostu 
na protékající pomalounku vodu, obličej svůj spatříš bez proměny, ačkoli vody 
a vody přecházejí. Když pak skrze volné povětří díváš se na něco zmítaného 
větrem, vítr ti obrazu věci od oka neodnáší. A proč, ne-li proto, že nikoli ve 
vodě ani v povětří neděje se vtištění obrazů, než v oku světlem od vody od- 
raženým a povětřím proniklým. Jiným tedy způsobem děje se vnitřní vtisko- 
vání, nikoli do mozku skutečně (realiterj, než skrze odlesknutí (resplendentia) 
nějaké v duchu, kteréžto odlesknutí od předmětu podobného kteréhokoli může 
opět býti rozníceno (reaccendi). Sic jinak kdyby do mozku byli vtištěni obra- 
zové skutečně (realiter), ve snu nemohli bychom viděti věc jinak, nežli jak, 
byvši viděna, vtiskla se jednou do mozku. Ze pak proměňuje se všelijak, patino, 
že dějí se pojmy (notiones) nikoliv skutečným vtiskováním, než holým ducha 
pohybováním (nuda motio) a podobného z podobného obrazováním. 

Vášeň (affectus) hnutí jest ducha (animi) od obrazivosti pocházející, chtě- 
jícího dobré, vyhýbajícího se zlému. Vášní v člověku více jest a prudčejších. 
Studu neboli zardívání, závisti, přetvářivosti (zelotypia) zvířata nemají skoro, 
ani do zuřivosti (furor) nebo zoufalosti, aniž do nevázané veselosti tou měrou 
bývají uchvacována. Proto člověk sám toliko má smích a pláč. 

Duše neboli mysl (mens) bezprostředně od Boha jest. Uí zajisté písmo, 
od Boha že byla vdechnuta (Gen. 2, 7), že po smrti těla vrací se k Bohu, jenž 
ji dal (Ecl. 12, 7), totiž že vrací se, aby byla souzena, co v těle vykonala do- 
brého nebo zlého (2. Kor. 5, 10). Nesluší pak míti za to, ze by duse byla 
vdechnuta z bytostí bozi jako částečka nějaká božství, Bůh zajisté v častí není 
dělitelný, ani s tvorem v bytost sestupitelný (coibilis). 

A Mojžíšova slova znějí takto: »l vdechl Bůh v chiípč Adamovy dchnutí 
života, byl člověk duší živou. « Nedí: I stalo se dchnutí to duší živou, než 
člověk stal se duší živou. Nesluší míti za to, že duše byla stvořena z něčeho 
jako bytost nová, než že bylo vdáno toliko nové duchu živočišnému v člověku 
dovršení, aby o stupeň vyšším stal se nad duši zvířecí. 

Jde to ze Zachariáše, kde svědčí Bůh (12, 1), že zformoval ducha člověka 
ve středu jeho. Aj: zformovati nikoli stvořiti*. Totéž je slovo (Jadzar), jehož 
užívá se o těle v Gen. 27. Jako tedy bylo zformováno tělo z hmoty již tady 
jsoucí, tak duse z ducha světového, již tady jsoucího (praeexistente). A důsledné: 
jako země, voda, povětří, ether táž hmota světa jsou, hutnosti toliko stupněm 
rozdílné: tak duch přirozený, životný, živočišný i myslivý (mentalis) týž duch 
světový jsou, čitnosti toliko a dokonalosti stupněm toliko rozdílní. Sluší tedy 






99 

věřiti, že vdechnutí boží člověku nedalo nic jiného, než že očistilo část ducha 
jeho nejvniternější, aby subtilností výkonů po všech tvorech viditelných blíže 
přistupovala k Bohu. Učinil také Bůh, aby duše v těle i mimo tělo mohla 
trvati. Proto písmo mezi duchem člověka a hovada neklade žádného jiného 
rozdílu, nežli že onen vznáší se vzhůru, tento dolů, t. j. že onen vyletuje nade 
hmoty, tento pak klesá ve hmotu. (Eccl. 3, 21). Odtud i otázka ta, rozmno- 
žuje-li se duše rozplozováním, může býti vymezena. Kořen duše duch jest ži- 
votný a živočišný : z rozplozování tedy pochází, však formování jeho, aby 
z nejmistrnějších částí jeho stal se duch myslivý neboli mysl, dává jemu Bůh 
(Zach. 12, 1), avšak nikoli mimořádně nebo zázrakem k němu přistupuje, než 
že ustanovil, aby dalo se tak v přirozenosti lidské. Zřejmo také odtud, proč 
říká se obyčejně, že člověk záleží z těla a duše. Protože duše rozumná z ducha 
jest a v duchu. Nebo jako tělo svařeno jest ze čtverý přirozenosti, t. j. ze 
čtyř živlů: tak i duše ze čtvera ducha záleží, přirozeného, životného, živočiš- 
ného, myslivého. 

Mysli lidské tři jsou mohutností, pocházející ze tří smyslů vnitřních. Duše 
zajisté užívajíc nástrojů ducha, pozornosti, soudnosti, paměti, všecko vykonává 
rozumem, volí a svědomím, častým opakováním z činnosti ducha se rodícími. 

Rozum jest mohutnost duše rozvážné, ze známého dobírající se nezná- 
mého a z věcí nejistých mezi sebou srovnaných vybírající jisté rozsouzením. 

Rozsuzovati jest důvody a příčiny, proč něco jest nebo není, vyhledávati 
přemyšlováním. 

Mysl zajisté neboli rozum ze smyslů pokusů sebraných tvoří si pojmy ně- 
které obecné, jako když vidí, že oheň spaluje všecko, jako pravidlem učiní si : 
Každý oheň pálí atd. Pojmy takové zkušebné (experimentales) zásadami (prin- 
cipia) se nazývají, z nichž rozum za naskytující se příležitosti činívá si rozprávky, 
jako: když ohněm rozpouští se zlato: rozpouštěné tedy také hřeje a pálí. Z toho 
vzchází sousudek: Když tedy umělec vylévá zlato clo ruky, spálí se. Aj, tuť 
rozumem věci nikdy neviděné, kamž nemůže dospěti zvíře! Zvířata neroz- 
umují, než v zkušování váznou naprosto. Pes bojí se kyje, jímž byl bit, protože 
nepouští ho zpaměti; avšak aby rozumoval: kyj je tvrdý a způsobuje bolest : 
tedy všecko tvrdé způsobuje bolest, toho nedokáže. Rozumovati tedy jest: 
vybírati (intelligere — interlegere) ; t. j. mezi několika věcmi voliti a stanoviti, 
co jest v pravdě, nebo co není v pravdě. 

Přemyšlování, jsouc v sobě všude souvislé, pravdii rodí, bývá-li někde 
přerušeno, blud. V přemyšlování obratnost (promptitudo) vtip sluje (inge- 
nium), jistota (soliditas) soud (iudicium), nedostatek (defectus) cliabost (hebc- 
tudoj. Vtipný zajisté jest, kdo všecko vnímá a probíhá (discurrit) ; soudný 
(iudiciosus), kdo, souvisí-li mu všude přemyšlování s dostatek, jakousi zruč- 
ností přirozenou pozoruje; chabý, při němž není první ani druhé. Prvé dvě 
schopnosti od míry krve jsou (temperantia) a melancholie, tato od nadbytku 
plegmatu. Melancholie zajisté (rozuměj pak melancholii nikoli tlustou a kal- 
nou, než čistou) mnohostí krve zmírněná dává vtip čilý ; málem krve jsouc 
prolévána, soud bystrý a stálý činí, což vyjdiž na jevo tímto podobenstvím : 
Zrcadlo nejlépe obrazy přijímající a vracející skládá, se z nejvyšší tvrdosti, hlad- 



100 

kosti a černosti (atror). Hladkost obrazy přijímá, tvrdost drží, černost pod- 
ložená vyjasňuje. (Proto nejlepší zrcadla jsou ocelová, méně dobrá stříbrná, 
lepší pak skleněná pro hladkost a tvrdost větší, pod niž podkládá se něco čer- 
ného, nebo podlévá se, aby souviselo bezprostředně, na př. olovo ; kdyby 
mohlo býti železo neb ocel, jisto jest, že by byli vrácení obrazové stkvělejší 
od černosti.) Tak duchové živočišní od krve čisté dostávajíce čilosti, od me- 
lancholie pevnosti a stálosti, činívají vtipným; vyjasňuje-li převládající melan- 
cholie zobrazování, soudným činí; slíz přílišná, oboje zatopujíc, hloupým činí; 
žluč žlutá toliko vášním prudkosti dodává, pročež nikoli bez příčiny brusem 
vtipů sluje. 

Rozum od obecností počíná se, jednotlivostmi končí se (universalia — 
singularia). Rozum jako cit, dívaje se na předmět, nejprve poznává, že jest 
nžco, po té, co jest, a stále subtilněji vyšetřuje, čím liší se od věcí jiných. 
Obecné bývá zmatené, jednotlivé rozeznatelné. Proto rozum Boží nejdokona- 
lejší jest, že zná všecky jednotlivosti skrze nejjednotlivější jich rozdílnosti. 
Sám jediný tedy pravě zná všecko. Člověk čím více zná částečností a vidí, 
jakým způsobem visí na svých obecnostech, tím moudřejší jest. Netrčme tedy 
Aristoteles řekl, cit že jest jednotlivost, rozum obecnost. 

Vide jest mohutnost duše rozumné dobrému prve poznanému ji nakloňující, 
od zlého předvídaného ji odvracující. K čemu zajisté vůle se kloní, to duše 
dělá, vůle pak kloní se, kam ji vede rozum, aniž bloudí, nezbloudí-li rozum 
sám; aby pak nebloudil on, sváděn jsa chtíčem nižším (na př. od žízně 
k opilství), na to dbáti sluší. Rozdílnost vůle od rozdílnosti v rozumnosti 
pochází. 

Vůle, následuje-li opau-ně věcí pravě dobrých,- vyhýbajíc se zlým, plodí 
ctnost, nectnost pak neřest. Ctnost zajisté nic jiného není nežli opatrné, stálé, 
horoucí utíkání před zlým a vinutí se k dobrému; neřest nic jiného nežli do- 
brého zanedbávání a vinutí se k zlému. Svídomí člověka pamět jest rozumná 
toho, co rozum káže činiti nebo nečiniti, i co Bůh činícím nebo nečinícím 
oznámil. Trojí jest výkon svědomí v duši : napomínati, svědčiti, souditi o všem, 
co konáno býti má, i co bylo vykonáno. 12 ° 



116 Spíše význam hříčky mají nyní důmyslné někdy parallely. 
Člověk prý dobře sluje malý svět (fiMígóitocftoí), neboť: 

1. Skládá se z týchž část! jako veliký svět (líaKtióy.nB^ns), z hmoty, ducha, světla. 

2. Položením údů vesmír představuje. Jako svět dělí se ve tři části: živlovou, nebe- 
skou, nadnebeskou, tak i člověk tři má útroby ( ventres): dolejší pro vyživování; prostředni 
(hruď), dílnu života a zdroj tepla; nejvyšší hlavu), v níž bydlí duchové živočišní, v nich 
pak rozum, obraz boží. 

3. Obdobnost jest mezi částmi světa a mezi částmi těla lidského. Na př. maso zemi 
představuje, kosti kameny, krev a jiné vláhy vodu; páry, jichž jest tálo plno, povětří; 
duch životný nube a hvězdy; vlasy rostliny; sedm planet sedm je v těle našem údů život- 
ných: srdce náměstek slunce, mozek luna slezina Saturn, játra Juppiter, měchýř žlučový 
Mars, ledviny Venuše, plíce Merkur atd. Konečně byliny některé dávají sílu plícím, jiné 
játrám atd., což také ukazuje jakous obdobu mezi malým a velkým světem, nám málo 
známou. 



101 

Dovršení Komenského názorů na ducha a na duši jest čtrnáct aforismů 
o andělích, kteří jsouce také částí světa stvořeného tedy také slouti mohou 
vyšším člověkem, jako člověk vyšším živočichem, živočich vyšší bylinou a t. d. 
Toho pro ukrácení pomíjíme. 

65. Oplývaje rozkoší z vítězoslávy, jíž dobyl shodou mezi přírodou a 
písmem, Komenský jásá: »Souhrn Fysiky Komenského a konečný její vý- 
sledek obsažen je v »Doslovu«. Svět stvořený pouhá je harmonie. Všecko od 
jednoho, všecko k jednomu prvními i posledními, nejhoršími, nejspodnějšími 
konci skrze středy spony nepřetržité i výkony a dojmy (actiones et passiones) 
nevyhnutelně nejtěsněji souvisící, tak že z tisíckráte tisícerých částí a částí čá- 
stiček složený svět přece jest jeden, nerozdílný v sobě, jako tvůrce jeho Bůh 
od věků na věky jeden jest, aniž kdy snad byl, jest riebo bude jiný Bůh 
(Iz. 43, 10). Všecky viditelné ty věci skládají se ze tří prvků, hmoty, ducha 
a světla, protože ten, jenž jest všeho počátek i konec, a i co, trojjediný, nej- 
dokonalejší jest a nejvznešenější Bůh, z něhož, skrze nějž, v němž jest všecko. 

Podivuhodný jest ve světě řebřík o sedmi stupních vzhůru vzestupující. 
Cokoli ve světě jest, po Bohu jest, buď živel, pára, srostlina (nerost), rostlina, 
živočich, člověk aneb anděl, avšak tak; že každá pozdější ze sedmi těch tříd 
obsahuje v sobě předcházející. Neboť: 

v živlech vyniká býti, 

v parách pohyb, 

v srostlinách ivar neboli jakost, 

v rostlinách život, 



Nikoli neuměle člověk také nazván byl všecko, souhrn všeho, ro nav; neboť: 

1. Tělo má ze živlů, ducha z nebe, mysl z Boha a tak v sobě jediném představuje 
svět viditelný i neviditelný. 

Astrologická víra v působení hvězd, zvlažte při narození člověka, plnou má víru 
u Komenského, jakž učí v »Hlubině«: 

»Mám a cítím v sobě život. Odkud jest ten? Z Boha mi, ne odjinud plyne; tak tím jsem 
jist, jako že polední světlo ze slunce (a ne z hvězd neb odjinud) pochází Ale jak ve mně ten 
život působí Bůh? Zdali bez prostředků a zázračným nějakým 'jako na počátku v Adama) 
vdechováním? Nic, ale skrze prostředky. Život zajisté ve mně drží se horkostí ohně, 
jenž ve mně jest. Oheň ten drží se mně, protože z mastnosti krve, kteráž ve mně jest, 
potravu má. Krve mi se zažíváním pokrmů v a nápojův dostává. Pokrmové i nápojové vy- 
rostají mi z živlů, z živlů pak aby ty věci vyrostaly, cbloha k tomu světlá, teplá, vláhy 
a tajné své moci dodává Obloha pak, abv to vše způsobila, poručil Bůh a ji k tomu na- 
strojuje. A tak tedy Bůh skrze ty věci dělá protože i původně všecko od něho plyne, 
ačkoli jedno skrze druhé jako po trubách. I on sám všeho toho ve všech stupních tajným 
ředitelem zůstává. To jest, co Bůh sám dí: Já vyslyším nebesa a ona vyslyší zemi, země 
pak vyslyší obilí, mest a olej, a ty věci vyslyší vás. Podobně cítím v sobě ro^um, znám, 
vím a umím něco (neboť v nás, ne v hovadech, složil rozumnost). Odkud to? Obloha mi 
dala komplexí, t. j. vtip a pamět jemnější nebo mdlejší. Ale odkud to vzala obloha? Bůh 
prve rozdělil planetám moci k vlévání jich v tvory nižší, a aby v den početí a narození 
mého tak neb tak paprskovaly, on je rozsázel. A tak tedy od něho, i že vtip mám, i že 
tak mnoho neb málo mám, jest, avšak skrze oblohu . . .« 

2. Člověk je všechno (omnia\ protože je způsobilý státi se vším, t. j. nejvyšším něčím 
nebo nejnižším: oddává-li se věcem pozemským, hovadne a rozpadá se v niveě, nebe- 
ským-li, stává se Bohem jistým způsobem a nad všechny tvory vyniká. 



102 

v živočiších cit, 
v člověku rozum, 
v andělích osvícenost. 

Aj, dům. jejž vystavěla si moudrost, vytesavši sloupů svých sedm 
(Přísl. 9, 1). Aj, stupňů sedm, jichž položil v předsíni vnitřního domu svého 
král nebes! Šest stupňů prvějších tvorům viditelným náleží, sedmý neviditelným, 
andělům, tak jako šest bylo dnů díla božího, sedmý odpočinutí; šest jest na 
nebi planet světla dolejšího, sedmá lesku nejvyššího, slunce; šest jest v zemi 
kovů méně dokonalých (sequiora), sedmý pak dokonalostí převyšující všecky, 
zlato atd. A jako stolec Šalomounův měl šest stupňů dolejších, ku každému 
pak bylo přidáno po dvou lvicích, na sedmém pak místě stál trůn, a po jeho 
stranách lvové dva (l. Král. 10, 19. 20); tak věčnosti král, když vystrojoval 
si viditelný slávy své stolec, šest vyzdvihl si stupňů tělesných, ku každému 
stupni lvíky své přidal, t. j. síly své a .mocnosti, okolo pak trůnu na výsosti 
postavil tvory své nejsilnější, mocné v síle anděly. (Žalm 103, 19. 20.) 

A co tu chce sedmero na nebi planet? Co sedm na zemi souší, sedm 
meteorů, sedm kovů, sedm kamenů atd. druhův? sedm jakostí spřežení, sedm 
chutí rozličných, sedm v hudbě hlasův i jiných v přírodě příhodností? V písmě 
posvátna je sedmička: sedm dní v témdni, sedm neděl mezi velikonocemi a 
letnicemi, sedmý pak rok slavnostní (feriatus), jubileum sedmkrát sedmé. Vše 
to vyjasňuje obraz Boha, jehož sedm očí prochází veškerou zemí (Zach. 4, 10), 
před jehož trůnem jest sedm duchů (Zj. 1, 4), jenž sám s každičkým stupněm 
tvoru svého mystickou stanovuje oktávu. V něm jest, žije a hýbe se všecko 
(Skutk. 17, 28), on sám působí všecko ve všem .(1. Kor. 12, (i), a všecko 
jest jako on sám (Sir. 43, 30). Bůh, jsa nade vším, mimo všecko, pode vším, 
mystická všeho oktáva, nemůže dosti býti veleben, — Sir. 43; Žalm 150; 
103, 1; Iz. 6, 3. — Halleluja!« 

66. Fysika biblická l27 veliké došla obliby v zemích reformovaných, jak 
hojné patisky a hojné poptávky svědčily. ,as Avšak v Anglii, kde někdy po 



'" L. 1632. Physicae ad lumen divinum reformatae synopsis philodidactorum et theo- 
didactorum censurae exposita. Lipsiae 1633. 

'as W^gierski předeslal před »Fysiku« nejlepší hexametry, Utere měl, avšak tenkráte 
žádných krásných neměl: 

Est opus hocce Tuum: sophiae velamina tollis 

Comeni, sataijis novám superaddere lucem. 

Janua linguarum dočet hoc reserata per orbem 

Tendens atque patens Latino-Germana, Polona, 

Moxque viam populis aliis gentique datura. 

Hoc dočet et Physices dočte conseripta Synopsis, 

Quam sensu, rationc, sacro quatn codice firmas. 

Nimirum iuvat et melli est, cognoscere certo, 

Quas nátura patens terrarum pandit in orbě 

Obstrusas rerum causas, piimordia, motus, 

Quos " ,' KOfffios habet; quibus et ftixpoxoofios abundat. 

Omnia lucescunt, Te declarante, Comeni 

Dissiliunt tenebrae Musarum tegmine grato. 



103 

každém drobtu učenosti Komenského nedočkavě se sháněli, tam po Fysice 
jakoby nic. A co Angličanům po Fysice biblické, když jim na Biblí záleželo 
málo nebo nic, na skepsí všecko, když za směsice náboženské každý svým 
způsobem nějakým byl nezávislíkem čili independentem. 

Angličané, jdouce po badáních přírodních (jichž Komenský nezamítal), do- 
žili se věku Newtonova, Komenský pak se vším všeho harmonisováním 
s .písmem r:a svým časem uvázl, ačkoli jej tak krásně předstihoval ve mnohých 
příčinách společenských, náboženských i vědeckých. Nyní Fysiku jako histo- 
rickou upomínku klademe do životopisu pro poznání doby a osoby, při nichž 
nesluší nic omlouvati ani zamlčovati. 129 

8. 
O všelikém literárním zaměstnání. 

67. V Lesně polském, duševním středu Jednoty, sídle předních politiků čili 
světských ochránců a rádců, kde kromě biskupů bylo pohromadě přes třicet 
kněží, Komenský prací, pomocí a radou vedle studií svých o snadnějším na- 
učení jazyku latinskému stále byl zaměstnán. 

Jakožto tajemníkovi a písaři Jednoty bylo mu bedlivě bdíti na stráži proti 
útokům, které daly nebo díti se mohly odkudkoli na slabounkou tvrzičku 
Jednoty, která ani ve vyhnanství neměla pokoje, a to od Cechů také pro 
víru vypovězených do ciziny. Zvláště pak Jednotu osočoval a z Perná proti 
Bratřím štval M. Samuel Martinius z Dražova, muž učený, vášnivý a ne- 
pokojný, ne tak pro víru, jako pro větší přízeň, s níž potkávali se Bratří 
v cizině. Jako doma, tak i v cizině známa byla jich pracovitost a péče 
o chudé. Také v cizině pamatovali na ně v odkazech někteří, jako Estera 
z Vchynic Sadovská a kutnohorský soused Mikuláš Kocourovský. 

Nechtěli nikomu nikde býti břemenem aneb něčeho se dotírati, ano ve 
vyhnanství vybízeni byli z rozličných zemí, proč kněží jich nepřijdou si pro 
almužnu, jíž protestante doprošovali se na všech stranách. 



Jova Tibi vitam viresque aeternet, et inde 

Vité sua et ficuque sua iam gaudeat exul, 

Ut nunc et posthac omneš iam luče fruamur. 
Patisky viz vzadu při bibliografii spisů. 

5 " Komenský po celé další živobytí fysikou rád se zabýval, avšak ani k pansofickému 
spracování, ani k novému vydání Fysiky biblické nedospěl. Johnson pro nové vydání za 
přídavky některé žádal; 1. 1659 rozpravu o teple sepsal: De caloris et frigoris nátura — 
in prodromum novae editionis Physicae, která takového došla povšimnutí, že ještě r. 1678 
po druhé byla vytištěna. L 1660 vydal proti Cartesiovi spisek Carthesius cum sua philosophia 
naturali a mechanicis eversus. I astronomii spisoval hned po začetí pansofie, avšak ne- 
dopsal, protože umřel, pro koho byla psána. Ještě 1. 1663 složil čtyři kapitoly »Addenda 
ad physicam« a musil nechati tak, nevěda do čeho dřív. Od Jana Kvačaly dobrá jest 
dissertace o Fysice v Lipsku, 1886. Bayle a Sorbier s úšklebkem o Fysice se pronášejí. 
Roku 1702 vybral si a vydal Dr. Jáchym Lange v Berlíně 8 thesí, napsav: »Non memin 1 
me legere unquam institutiones physicas sanius ac solidius scriptas.« — Buddeus v Intro- 
duct. ad Philos. Hebr. § 37, p. 300 nemálo Fysiku chválí. 



104 

I to Samuel Martinius do spisů svých proti Bratřím vpletl, že Jednota 
přistoupivši ku konfessí české, měla by hlásiti se k luteránům a býti s nimi 
za jedno, však ona že prý hledí si ariánství a bůh ví jakého neznabožství. 
Jménem Jednoty odpověděl Komenský. ,30 

68. Jos. Jireček v rozpravě o »Literatuře exulantů českých « (Č. Č. M. 
1874) srovnávaje nájezdy Martiniovy s ohlášením Komenského dí : » Porov- 
návajíce již bezprostředně dílo Martiniovo s dílem Komenského, nemůžeme 
jinak, než přiřknouti tomuto. Jakkoli peprné pravdy se v něm odpůrci před- 
kládají, jakkoli rozhodně všecky námitky jeho se vyvracují: všecko se děje 
způsobem ušlechtilým, anobrž mírným. Všude necháno, aby věc sama půso- 
bila svou váhou ; slovy druhdy nad míru trefnými přiměšováno dosti sice soli, 
ale nikde čemeřice. Kdežto o Martiniovi ne bezprávně položeno přísloví, že když 
se komu chce šermovati, cokoli uchytí, zdá se mu býti kordem : Komenský 
všude vchází do jádra věci a pádnými důvody objektivnými sráží lehkou zbraň 
soupeřovu, jda krok za krokem po jeho stopě, ničemu se nevyhýbaje, všecko 
rovnou měrou vynášeje na soud.« 

Někdy povznáší se k přísnému tónu trpkého mravokárce: 
»Vězte (Martinie), že lidé vědí, čeho se vám chce, a vědí také, že vás 
s to není. Děláte se papežem, a nemáte Říma. Děláte se Lutherem, a ne- 
máte Lutherovy pře, ani úst, ani péra. Duch váš od ducha Lutherova tak 
vzdálený jest, jako olovo od zlata. Co je plevě tvé do pšenice mé? dí Hospodin. 
Protož naříkání vaše a prošení lidí, aby vás litovali, není než pouhá larva, jíž 
rozumí Bůh a rozumní lidé také Kdo lhostejnost, pýchu, bujnost provodě, 
jiné nenávidí, trápí, haní, vyhání, kaceřuje, odsuzuje, ještě ho všichni jako 
křivdu trpícího litujte a plačte! O šalbo, ó pokrytství!* 

69. Od Jednoty Martiniovi také odpověděl Bratr Jan Felinus, Jednota 
pak se své strany dlouhý, nemilý ten spor skončila spisem » Cesta pokoje, 
t. j. pravý, neomylný, jediný prostředek, kterýmž církev boží v pokoji, svor- 
nosti a lásce zachována býti může, za příčinou nepokojných spisův Mr. S. Mar- 
tinia z písem sv. vyhledaná, prokázaná a všechněm věrným Cechům podaná. « 
(V Lesně 1637.) Komenský ve svém listě Montanovi (1661) jako původce 
k spisu tomu se hlásí. V předmluvě Komenský před rozptýlenými Bratřími 
bolestně srdce otvírá: » Žalostné jest, že jeden z národa našeho, Cech Cechy 
proti Cechům k neúctě českého jména rotí! Ze to činí v ten čas, v kterémž 
sám Bůh hněvu svého oheň nad námi pro hříchy naše zapálil, v kterémž bychom 
my k tomu se míti měli, abychom odvrhnouc od sebe na společné rány vzchá- 
panou zbraň, chytili se žíně a povalili se před Hospodinem do prachu, kro- 
tíce hněv jeho, sebe pak vespolek objímajíce a líbajíce a odprošujíce Nebo 
zdaž všickni my co jiného jsme v očích nepřátel našich, nežli ostatek ovcí 
k smrti oddaných ! 

130 »Na spis proti Jednotě bratrské od Mr. Sam. Martinia sepsaný a na vyvrácení 
I< řádu jejímu dověrnosti v 35 příčinách vůbec vydaný, patřebné, mírné, křesťanské star- 
ších kněží též Jednoty br., na ten řas v Lesně Polském v exilium zůstávajících, Ohlášení.* 
Léta 1635 (v Lesně). 






105 

Obsah spisku ušlechtilého zahrnouti lze v tyto řádky: 

1. Pokoj co jest. Pokoj jest a slově způsob takový, ve kterémž člověk nebo 
jiný tvor, věcí svých libé spořádání maje, volně jeho a bezpečně bez překážky 
jiných užívati může. Pax est tranquilla libertas. 

2. Cesty ku pokoji mylné tři: 

a) Násilí a kvalt, když strana stranu, aby sobě před ní pokoj udělala, 
utlačiti aneb z cesty skliditi usiluje, b) Hádání o víru, když strana stranu uhá- 
dati a k mlčení přivésti, aneb uháněti a všechněm dobrým zoškliviti se snažuje. 
c) Roztržka, schisma, když se kdo od strany druhé, neb ji od sebe odlučuje, 
aby s ní spolku a obecenství neměl. 

3. Cesta pokoje pravá, jenž se také na tré rozchází; chce zajisté Bůh, aby 
mezi námi byla místo násilí láska, místo hádek sprostnost víry, místo roztržek 
snášelivost společná. 

4. Náprava předešlýc'. přestupku: Vespolek se milujme; učme se místo 
hádek o smysl víry, raději pracovati o skutek víry; učme se spojovati se a 
jednotiti, čím dál tím víc. 131 

70. Ze- starších svých rukopisů Komenský v Lesně vydal: »Labyrint 
světa* (1631), »Centrum securitatis«, před desíti lety (1625) sepsané; 
»0 sirobě« (1634). 

Jako »písaři« Jednoty dle synody Přerovské z r. 1562 náleželo mu: 

»Pilné a bedlivé čtení spisů domácích i cizích pro jistotu a místnou po- 
vědomost, co se buď doma v Jednotě, buď jinde děje a působí. « 

» Bedlivé a časté rozsuzování toho, co jest v Jednotě a čeho potřebí Jednotě, 
aby odtud se patřilo na to, byl-li by kde v čem jaký rozdíl, totiž potřeba 
ještě nenaplněná a to v těchto věcech: 

1. nebylo-li by ještě o které pravdě víry světle vypsáno, 2. nebylo-li 
by potřebí kde v čem kterých psaní od Jednoty vydaných kde v čem dle 
rozdílnosti příčin a času napraviti, 3. byli-li by jací protivníci Jednoty, jimž by 
náleželo i psaním odpovídati a dosti činiti a dle uznání rady psaní neb spis 
takový učiniti, 4. na synodách akta a usnesení bedlivě spisovati. « 

Bratru Blahoslavovi přidáni byli dva písaři, avšak Komenský ani ve vy- 
hnanství nejbídnějším také bez nějakého opisovače býti nemohl pro neslýchaný 
nával prací se všech stran. L. 1630 — 1631 vytisknouti dal » Cvičení v pobož- 
nosti dle spisu anglického Ludv. Bayla, » knížku milostnou*, rozptýleným če- 
ského národu ostatkům k pravému v pravém pobožnosti obnovení. 132 



131 Jos. Jireček v Č. Č. M. 1874, str. 484 a si. 

132 Martinius na Praxis pietatis nevrazil pro veliké prý urážlivé bludy kalvínské. 
Bratří pak stále si jí vážili a ji otiskovali. V anglickém jazyku spis ten biskupa Bangot- 
ského v málo létech několik a třicetkrát, ve francouzském a německém množstvíkrát 
vydán byl, v českém pak r. 1661 (v Amsterodame) po čtvrté. R. 1641 k vydání českému 
(třetímu) přičiněni byli přídavkové někteří, mezi nimiž první » Vzdychání nábožná aneb 
rytmovní modlitbičky«, v nichž hned myšlénky a mluvení Komenského poznáš, jako 
z prvních dvou veršů: 

Bez božího požehnání protož ten obyčej mívej: 

všecky věci jdou jen maní: vždycky, při všem se modlívej. 



10tí 



7 1. Příčinou Sociňanft, Kristu přirozenost božskou upírajících, Komenský pro 
poučení a utvrzení lidu svého přinucen byl několik spisů vydati. Tak hned 1. 1(331 
:> Harmonia neb Rozjímání o umučení, smrti, pohřbu i vzkříšení Pána našeho 



Aneb: 



Moudrost svou bránu 
otvírá k ránu : 



tu bedliv býti 

hleď, kdo chceš vjíti. 

V předmluvě k 4. vydání (Itítíl i píše Komenský: »0 národe český, národe boží, nad 
tebou jest nejprve oheň tento, kterýž se nade všecky již národy rozhořel, pro hříchy Tvé 
plápolati začal, nad tebou tedy aby nejprv plápolati přestal, ty nejprv a nejpředněji vody 
slz a pokání přinášeti hled ... Z kteréž malátnosti vyrazíme-li se a k horlivé pobožnosti 
nastrojíme-li vroucně srdce svá, zažžen bude horlivou milostí Hospodin k zemi své a sli- 
tuje se nad lidem svým (Joel 2, 18). « 

Jos. Jungmann pro neobyčejnou skladnost a líbeznost vybral si odtud pro Slovesnost 
za vzor samomluvu: » Modlitbu večerní«. 

»Ach, což jest vezdejší život. Pane Bože můj! Dnešní den nedávničko teď nastával 
nám, a jako budoucího něco začínali jsme jej, a hle, již zmizel! Kam poděl se dne tohoto čas 
ten, kterýž se ukázal byl a minul, a na věky se nevrátí více? Když jsme přítomný měli, 
zdálo se vždy cosi, dlouhost nějakou mající, počítali jsme v něm hodiny, čtvrti, minuty; 
a hle, již všecko zaletělo, tak jako jedinké okamžení. Bychom i stíhati chtěli a znovu toho, 
což pominulo, hledati, pro neproměnitedlnost řádu Tvého v světě nelze. A takť jest způsob 
našeho na světě života: dokudž nám přítomen jest, počítáme hodiny, dny, měsíce, léta 
a zdá se nám dlouhého cosi. 

Ale jakž to pomine, méně nežli okamžení jedno zdáti se bude; a přejde jednou, ne- 
vrátí se na věky věků. Dejž, milý Pane Bože ať umíme počítati kratičké dny naše na 
světě a moudře sobě počínáme, vidouce, an tu místa k přebývání není; časové sami k ter- 
minu věčnosti ustavičně nás podávají. Čím jsem se prohřešil dnes, Pane Bože můj, uveď 
to prosím v zapomenutí věčné, ať to mně ani tobě na věky na pamět nepřichází. A když 
večer života mého přijde, zamlouvám sobě, Pane Bože můj, u tebe skrýši, v níž bych až 
do veselého z mrtvých vstání bezpečně odpočinouti mohl. A potom v slávu přijmeš mne. 
Tobě sláva atd.« 

Z rythmů na ukázku: 

K zpěvu kohouta. 



Aj, kohout zpívá, 
hřích se ozývá. 
O, dobrý Pane! 
Vzhlédniž ty na mne, 
dej s Petrem lkáti, 
hříchu pykati : 



nechť jest odpuštěn 
hřích, smrti osten; 
dej v srdce radost, 
vzdal všecku žalost, 
ať zpívám věčně 
v nebi bezpečně. 



Moudrosti 
má dosti 
Pán Bůh sám, 
protož nám 



Modlitba ranní žákův, 
rozvěřil, Jež míti 

rozměřil k užití 

své dary pracujme, 

ne v zmary. v tom stůjme. 



bych s tvými 
svatými 
byl věčně, 

Pane Jezu Kriste, 
ty moudrosti čisté 
vůdce, prosím tebe, 



Bože můj, 
jáť jsem tvůj! 
Teď strádám, 
dej, žádám, 

tě vděčně 
ctě právě 
k tvé slávě. 



Jiná. 



přispěj mi sám z nebe: 
ať snažnost mých prací 
v nic se neobrací. 



107 



J. Kr., sebrána ze všech čtyř evangelistů a v jistý pořádek uvedena. (Kromě 
toho tištěna v Amster. 16(33, v Berl. 1757, v Praze 1832 a 1864.) I3:f 

72. L. 1632. Usnesení synody bratrské: »Historia o původu Jednoty české 
aby byla přehlédnuta,* a k ní čtvrtý díl přidán o příbězích Jednoty hned od 
počátku až posavad. To aby ex annalibus vyhledáno bylo sumovně, obšírněji 



Při začátku práce. 
Ku práci své mile sahám, posilň mne k ctnému konání, 

dejž, Bože, ať čistě zmáhám, sám pak přidej požehnání. 

Po práci. 
Dosti potud toho díla! můj Bože, tobě děkuji, 

tváf mi pomáhala síla, se vším se ti obětuji. 

Když slunce zachází. 
Lampa denní již nám hasne, Jezu Kriste, zůstaň s námi, 

ó, ty vnitřní světlo jasné, ať nás noční tmy nemámí. 



Půjdu spáti, 
dej mi vstáti, 



Když jdeš spát. 
ó můj Bože! 
z mého' lože, 



v ranním čase 
zdrávu zase. 



Kdykoliv hodiny bijí. 

Hodina za hodinou, čas za časem plyne, Protož, ó Pane, jenž máš v počtu naše léta, 
než se nadějem, co stín ten život mine nauč moudrosti a pojmi k sobě z toho světa. 

Za pokoj. 
Bože, jenž jsi Bůh pokoje, Dej světu zas utišení 

odvrať války, zažeň boje. a nám smutným potěšení. 



Za pokoj politický a církevní. 



Bože věčný! 

svět nesrdečný 

ach jak ty těžce tresceš! 

Však se vším tím, 

já jistě vím, 

že smrti hříšných nechceš. 

Nýbrž stíháš, 

ostře šviháš 

proto, aby obrátil 

hříšné k sobě, 

by porobě 

hříchů jich nezachvátil. 



Dejž tedy nám 
to srdce sám, 
'af tvých metel k pokání 
užíváme 
již se máme 
živě v něm k pracování. 

A kdyžť mnozí, 

již se hrozí 

hřešiti, majíc bázeň, 

ach své ruky 

těžké muky 

odejmi od nás kázeň. 



Zastav boje 

sám oboje, 

v světě i v církvi cele: 

ať bez válek, 

různic, hádek 

sloužíme ti vesele. 

Však jsi ty Bůh 

náš, zlý neduh 

nezastěňuj tvé slávy; 

své cti zastaň 

a nám zůstaň 

náš Slitovník laskavý. 



133 Snad jest částí spisu r. 165G shořelého, jejž Kom. r. 1 Stí 1 připomíná: Evangeli- 
starum harmonia uno perpetuo contextu adornata commentariisque in capita 130 divisis illu- 
strata. Komenský dal si na spisu tom velmi záležeti ímajoris diligentiae . Harmonia, 15 dílů 
pašije s 15ti modlitbami. Harmonie o vzkříšení s modlitbou. Modlitba před kázáním paši- 
jovým kterýmkoli. Modlitba rýmovaná, kteráž se po kázáních pašijových užívati může 
(»Jezu Kriste, boží synu«). Kázání XXI o tajemstvích smrti, vzkříšení a na nebe vstou- 
pení Krista spasitele světa. Historie o umučení s kázáním šestnácterým léta 1G36 v Lesně 
držaným kratičké a pobožné vysvětlení. Vypravování o vzkříšení s kázáním paterým vy- 
světlené. 



108 

však než in Synopsi latina proto, aby všichni v jednotě zůstávající, nýbrž i jiní 
o Jednotě a věcech jejích místnou zprávu míti mohli. Poručena ta práce bratru 
Janu Komenskému, a » kohož by koli sobě ku pomoci převzíti znal«. Ale ne- 
víme, aby kdy spis takový tiskem vydán byl. Je snad z toho spisu výtah la- 
tinský to, co pod jménem Komenského položeno je do spisu Ratio disciplinae 
atd. (č. 89) 1660, str. I — 63: Comenii Moravi Ecclesiae Slavonie . . . brevis hi- 
storiola, o níž Komenský sám r. 1661 se zmiňuje? (Hanuš: Quellenkunde, f>8, 
Dudík 332, č. 15) našel v Stokholmě stručnou historii Bratří moravských, která 
i v knihovně Mitrovské se nalézá. Dudík spisek ten Komenskému připisuje. 
Snad byl z K. přeložen. 

L. 1632. Historia persecutionum ecclesiae Bohemicae, O (těžkých) proti- 
venstvích církve české, v níž K. účastenství měl, ačkoli nebyl jediným jejím 
skladatelem, byla r. 1632 již »dohotovena« i »bedlivě přehlédnu ta < ,3i 

R. 1632 v měsíci říjnu dokonána byla s kněžími bratrskými Konkordanci 
písem svatých — největší v ní účastenství měl nejspíše Komenský — tiskem ne- 
vyšla pro nedostatek peněz. 135 

Také rukopisy jsou z té doby (nyní v Česk. Museu), jako » Navržení krátké 
o obnovení škol v království Českém* a » Moudrost starých předků, za zrcadlo 
postavená potomkům*, již výše dotčené. 

73. Památná jest rozprávka Komenského (Jos. Jirečkem otištěná v » Besedě 
učitelské* ročn. X.^: > > Otázky některé o Jednotě Bratří českých*, kritické, ne- 
stranné uvažování toho, co překáželo Jednotě ve vnitřním jejím utvrzení a ve 
vnějším jejím rozšíření, že pro přílišnou skromnost skrovnou zůstávala doma, 
ovšem pak ve vyhnanství. »Nebudeme-li Jednoty rozšiřovati, ani jí neuchováme, 
protože každá věc, neroste-li, schází. Člověk dotud roste, dokud ho přibývá; 
zastaví-li se zrůst, trvá poněkud v síle, potom nemožné než scházeti zase, až 
i sejde. Do cisterny nepřibývá-li čerstvé vody, první se brzy přebere a vyschne. 
Nemožné tedy jednoty církve zachovati bez nového vždycky jiných a jiných 
církví připojování, proto že nemožné, aby některé vždy nescházely. « 

Komenský spisek ten skládal, očekávaje na jisto návrat do vlasti í 163 li a 
sesílení Jednoty užším sblížením se stranou pod obojí (orthodoxy) v Čechách. 
Jednou pak skutkem ukázalo se, jak přál si Komenský, jak sesililo by Jednotu, 
kdyby v ní Čechové, Poláci a Litvané za jedno byli. 

Dne 21. m. září 1634 Br. Jan Komenský s Br. Adamem Hartmannem 
zastupovali zboř český o generální konvokaci ve Vlodavě, kamž sešli se starší, 
kněží i panstvo z Velké i z Malé Polsky a z Litvy. Co dne 22. m. září bylo 



131 »Na žádost jiných církví* měla po usnesení synody r. 1G32 »k tištění* dána byli 
»a při tom místo appendixu aby připojen byl latinským také jazykem »Rád Jednoty* podle 
poslední edicí pilně zpravený*. Datum prvního vydání (Dabamus in exilio ao l(i'!2) také 
o tom svědčí, že spis toho roku k tištění byl připraven, ačkoli teprve roku 1647 poprvé, 
r. 1648 po druhé latinsky vydán byl. Tím Hanušovy z rávy bibliografické v Quellenkunde 
str. 51 nabývají vysvětlení a doplnění. Některá vydání spisu toho jsou: v Lesně r. 1(355, 
v Amst. r. 1756, v Hiršperku r. 1814, v Praze r. 1870. 

135 Br. Tomáš (f 1557) konkordancí českou na všechnu biblí za 7 let jedním pérem 
napsal. 



109 

vysloveno, že velkopolští Bratří s českými jedno tělo jsou, utvrzeno před přijí- 
máním, když Komenského požádali, aby kázaní jazykem českým učinil, oznamu- 
jíce toho příčinu, »že tím Jednotu českou v osobě jeho ctí, též že slušné jest, 
aby tu před tak vzácným shromážděním naše společná jednomyslnost byla 
osvědčena, aby se. po zbořích malopolských a litevských rozhlásilo, že s Bra- 
třími českými jedno jsou a býti mají. I stalo se tak, jako i Bratr Ad. Hart- 
mann také od nich kazatelnou poctěn. « 

Slušně toho želí, že nedostávalo se Jednotě dlouho mužův učených, tak 
že hned zprvu statečněji dovedli víru vyznávati nežli jí hájiti. Br. Matěj Čer- 
venka, (»o němž br. Jan Blahoslav napsal, že soudem a vtipem velikým rov- 
ného jemu žádného Jednota neměla«) tak reptal, »že Jednota naše jest mladých 
kuřenců zpívání. Luther pak a jiní učitelé že jsou staří kohouti*. >Odtud také 
(z nedostatku škol a cvičení v jazycích) měli jsme od nerozumného lidu po- 
směchy a vytýkání tkadlovstvím, ševcovstvím atd.« Blahoslaveni a jinými lidmi 
studovanými ze škol Jednota se zmohla; brzy měla i své slavné školy, zvláště 
v Ivančicích, avšak na čas, protože šlechta česká jako na universitu, tak i na 
nižší ústavy vzdělávací brzy po prvním zápalu zapomínala. I když mužové 
učení nabízeli jí. svých služeb, Jednota neměla, nač by je mohla chovati a opa- 
trovati. Znovuzrození a zvelebení národu českého na lepším zřízení lepších 
škol zakládaje, aby jich všude byl dostatek pro mládež obojího pohlaví, Ko- 
menský napřed vyhlédl místa, kde by pro Jednotu hned po návratu ( 1 63 1 j 
školy latinské byly zřízeny (v Praze, v Boleslavi, v Jičíně, v Soběslavi, v Hora- 
žďovicích, v Tejně, v Brandejse atd.J. 

74. Komenský až do posledních let kochal se v českém veršování, zvláště 
metrickém, písní pak církevních po Br. Janu Blahoslavovi (f 1571) největším byl 
zvelebitelem a posledním jejich dovršitelem. Kochanovského plynné polské rýmo- 
vání silným bylo mu ostnem, aby i v českém něco podobně líbezného bylo do- 
saženo. Avšak mocnou ochranou jistoty a lahody rýmu polskému přízvuk jest 
na předposlední slabice slova; tklivému Komenského sluchu skryté zůstávalo 
působení přízvuku českého ve zvučnost českého rýmu, což teprve Fr. Sušilem 
(f 1868) bylo objeveno, že totiž rýmují se zvučně a mocně, nikoli klinkavě toliko 
slova stejnoslabičná téhož přízvuku. Výrazného tedy rýmu při písních Komen- 
ského není. Bydle mezi Poláky a Němci, pro nové občerstvení zpěvu a pro větší 
při službách božích vzájemnost Komenský po r. 1633 drahně písní polských a 
německých do češtiny převedl a v čistě psaném notovaném rukopise (4°) pro 
příští vydání Kancionálu bratrského připravil. Radil zajisté na podzim r. 1633, 
kdyby popřál Bůh vrátiti se do vlasti, aby kancionál nebyl vytištěn znova, 
než aby byl zkrácen a upraven v metru a rýmu. Rým, jak víme, nedařil se 
Komenskému: za to tím více o to usiloval, aby shodovaly se slabiky dlouhé 
a krátké s notami dlouhými a krátkými, aby zakládala se líbeznost zpěvu na 
přirozeném souhlasu textu s melodií. V měsíci máji 1. 1640 na příklad několik 
žalmů přeložil, aby délkou a krátkostí slabik hodily se pod francouzské me- 
lodie Bratřím tak oblíbené, že již dávno od nich byli převzali je i Němci. 
Avšak na další provázení takové slovné i hudební harmonie kde Komenský 



110 

měl nabrati se času ? I Fr. Sušil ještě žádá, aby verše k zpívání určené přiro- 
zenou délkou a krátkostí slabik s notami se srovnávaly ! 

75. Dne 25. m. listopadu 1636 synoda leštinská zboř v Lesně takto spořá- 
dala : Br. Martinovi Gertichiovi conseniori za ordinárního collegu v tom zboru 
připadala Br. Jana Komenského seniora, tak a na ten způsob, aby Br. Martin, 
jakožto lepší již známost oveček božích stáda toho mající, i což víc k tomu 
náleží, tak jako posavad práci a péči o lid na sobě nesl, a Br. Komenský ?iej- 
předněji učením a kázanim a tolikéž pozorem na řád a kázeň ku pomoci 
jemu byl. A poněvadž jeden z nich jest seniorem a druhý conseniorem, oba 
dva podle řádu jednoty místa a povinnosti své znáti povinni budou. 136 

76. Vzácnou památku po kazatelně Komenského literatura česká má ozvěnu 
živého umění jeho kazatelského )37 na obranu božství Kristova proti Sociňanum, 
jež Crůgern klade mezi nejzdařilejší plody homiletické 17. století. 

Z učení Komenského vzešla pověstná tehdáž rozprávka didaktická o studiu 
latinském (De sermonis latini studio dissertatio didactica), připsaná Vratislav- 
ským 138 dne 22. m. prosince 1637. Předeslav vhodnou didaktičku, osnovu svou 
jazyka latinského čtyřstupňovou : Vestibulum, Janua, Palatium, Thesaurus, až 
k dokonalému naučení se latině podrobně vykládá, zároveň pak nástupce své 
ve stavbě dalšího díla didaktického představil. 139 Aby zajisté oddati se mohl 
již pansofii, zvláště zbudovati Palatium (později Atrium přezvané) a Thesaurus 
jiným odkázal — nebohý, později všecko, co teď odložil, pro Švédy nebo pro 
Uhry sám skládati musil. 



136 »Zatím Andreas Fabricius jáhen do školy obrácen a jemu se oženiti v bázni 
boží povoleno;* poslední zpráva »Dekretů Jednoty bratrské? i v Praze 18G5, 314), které pro 
vypravování lešenské výborně posloužily. 

I!r L. 163tí Kázání XXI. O tajemstvích smrti, vzkříšení a na nebe vstoupení Krista, 
Spasitele světa, učiněná v Lesně Polském r. lliotí. v Amst. Itítí3. 

'" Ze Vratislavští školy své dbali, důkaz: Mandante inclyto senátu Vratislaviensi pro 
scholis potissimum Vratislaviensibus vydal knihkupec Vratislavský, David Miiller, slovník 
(dictionarium) lat., něm., pol., český 1620. Jgm. 131, č. \i. Kozpravu předložil Komenský 
Vratislavským snad sám. Tenkráte nejspíše prodal originální rukopis Koprníkův »De révo- 
lutione orbium coelestium*. Toho času byl hejtmanem slezským Nostic, při jehož potom- 
cích vzácný ten rukopis i s podpisem Komenského chová se v bibliotéce v Praze na 
Malé Straně. 

|: " Vratislav známa jest jakožto dědička knihovny slavného Karla Zerotína Pan Karel 
starší z Zerotína, znaje heslo jezovitú proti nekatolíkům v Cechách: žádného z kacířů ne- 
šetřiti, nejméně pak těch, kdož k rouhavému učení bratrskému se přiznávají, a od svých 
souvěrců šťastnějším osudem lišiti se nechtěje, na Ferdinandovi povoleni k vystěhováni ze 
země si vyžádal, a když Ferdinand, že všudy věrnou jeho poddaností ujištěn jest, ohlásil, 
Vratislav v Slezsku k přebývání si vyvolil. Maje ještě roku 1(528 opletáni stranu prodeje 
svých statků povzdechl si, že nevděčníci tak po něm šlapají, a odstěhoval se do Vrati- 
slavě. S jakým vědomím a přesvědčením, vyrozuměti lze z listu jeho dne 7. pros. 1628: 
>-Když sobě před oči stavím svůj byt, který ve Vratislavi mám dosti nepříjemný a ne- 
pohodlný, nevšelijak se mu těším, ale zase mysli svou na to navracuji, kdybych na samo 
pohodlí, které bych kde míti mohl, hleděti chtěl, že bych se nemusel jinam z Moravy hý- 
bati; však poněvadž více sobě vážím vůle boží a dobrého svědomí, raději chci po cestě, 
kterou mne vede, jiti, nežli tím, co opouštím, dáti se vázati. * Junjrm. Slovesnost 1846, 
str. :v;, 



111 

77. První spolupracovníci Komenského byli bratří Jiří a David Vechnerové, 
onen theologie, tento filosofie doktor, snad vystěhovalci z Fulneku, švakři Men- 
celia ze Šprotavy. Oba hned spřátelili se s Komenského směrem didaktickým. 
Zprvu oba byli znamenitými učiteli v Bytomi, potom David službu při církvi 
německé přijal, Jiří pak šel za učitele do Břehu. Jiří o německém Vestibulu 
dobrý rozbor sepsal, David pak pokusil se kapitolou pátou (De igne, o ohni), 
jak by k Bráně Chrám latiny po vzoru sedmi síní chrámu Šalomounova mohl 
býti přistaven. Také byl z těch, kteří myslili, že by mládež nejlépe naučila se 
latině samým toliko obcováním, kdyby na to byla zřízena v každém větším 
městě zvláštní kollej latinská, čemuž nemálo přál také Komenský. Idea Chrámu 
toho latiny tak se zalíbila, že ji přijal do sebraných spisů svých didaktických, 
a proto vybízel jej, kdyby místo něho Palatium (Atrium) výmluvnosti a ozdob 
jazyka latinského pro mládež složil. Thesaurus na péči dán byl Sigmundu 
Eveniovi. 

y. 

Komenského • snaha smířiti lidi v náboženství. -- Vynucená 

obrana víry. 

78. Komenský v stálé paměti až do své smrti zachoval, že kněží umírali týmž 
pořadem, jaký jim předpovídala Kristina- Poňatovská, když ji těšili před zdán- 
livou smrtí; jenom o Komenském zjevil prý Spasitel, že neumře dříve, dokud 
nesmíří některých lidí na zemi. Znamenala tedy i věštkyně při Komenském 
zvláštní vroucí snahu mírniti a mířiti lidi v náboženství, aby ti, kteří měli 
sobě býti nejbližší v lásce, nebyli mezi sebou nejprudší v nenávisti. 

Čím více zajisté vzdálili se evangelíci od Říma, tím větší mezi nimi byla 
různost a nesnášelivost, zvláště když do obřadův a do kázně pletli se pánové 
světští, tak že bylo papežů dost, ale žádný Řím. Snažili se tedy mužové ušlechtilí, 
aby aspoň v Německu mezi evangelíky různověrnými zjednána byla jednota 
a smír. Sotva tedy po Lesné poněkud se poohlédl, k Janu Valentinovi An- 
dreae se obrátil za obnovení bývalé »společnosti křesťanské*, i aby do ní 
byl přijat žádaje. Andreae odpověděl laskavě dne 4. září 1628, že tvrdo jest 
vybízeti bojovníka vysloužilého k novým ránám, síly jeho jsou prý ty tam 
a sotva postačují péči o ovečky jeho, avšak v díle tak chvalitebném že hotov 
jest vytrvati a zemříti. I přijal jej rád mezi společníky a přátely, »vzdálen-li 
jsi, jak píšeš, všeho strannictví a hašteření, uvěříš toliko pravdě samé, jí se pod- 
robíš a oddáš se svobodě křesťanské, spojené s láskou «. Andreae, společnost 
křesťanskou utěšeně opět pučeti vida, dne 10. září 162 ( J Komenského nej- 
upřímnějším přátelstvím ujistiv, s duševní skroušeností zabral se do vzpomínek 
na první založení společnosti křesťanské: >Bylo nás několik, a mezi nimi mu- 
žové velmi vážní, kteří po onom směšném planém povyku (o vševědoucím 
a všemohoucím bratrstvu Růžového kříže r. 1G12) jsme sestoupili se v spolek 
asi před osmi lety, i mnozí připraveni byli k boji, když nás překvapily nepo- 
koje v Německu a málem nás rozptýlily. Většina do lepší vlasti převedená 
nás opustila. Jedni naříkali nad neštěstím, jiní do nepokojů byli uchváceni, 



112 

někteří zoufati se jali, já pak svíjeti plachty. Jenom málo nás zbývá, toužících 
více po blaženém rozloučení, nejsoucích dostateční, abychom stáje Augiášovy 
mohli vyčistiti, a přenechávám vám, abyste čtli dějiny našeho utonutí, a máte-li 
chuť, je napravili ; my sami dosti budeme spokojeni, podniknutí-li naše neminulo 
se cele s cílem. To také útěchou bylo těch, kteří bludnými cestami nové země 
odkrývali, těm, kteří by po nich následovali se šťastnějším veslem. Cíl byl ne-, 
náhlým zapuzováním model náboženských a literárních přiváděti Krista na 
jeho místo zase. Avšak on časem svým dostaví se sám, a snažení našeho jenom 
potud, jako někdy na Davidovi chrámu žádati bude. Ze pak jako Němci vo- 
lili jsme jenom Němce, libovolné bylo zařízení, a hned tenkráte změněno 
bylo. Dobrá věc všecky národy za soudruhy k sobě připouští, zvláště ty, 
jež spojuje vyhnanství křesťanské. Poslechněte naší rady a jediné věci té si 
hleďte, jisti jsouce naší pochvaly. « 

79. Statečný prostředník a laskavý smírce evangelíků německých byl po 
osm již let Jan Duraeus, bohoslovec anglický v Amsterodame, dávný známý 
Komenského a Jednoty. L. 1 630 časté listy od něho docházely zvláště starších 
bratrských v Lesně, aby Jednotou byl podporován v jednání pokoje mezi 
církvemi evangelickými v říši německé. Měl tedy jménem církví polských spis 
Bartol. Bytnera, před 13 lety vydaný, Janem Bytnerem synem zkorrigován, do- 
plněn a ku všem církvím a panovníkům evangelickým býti rozeslán a ke svor- 
nosti jich napomenouti, pánové pak polští ke knížatům některým přímluvy pí- 
semné měli učiniti. Komenský Bytnerovi při práci měl pomáhati, kdyby bylo 
potřebí. Což nejspíše se nestalo, protože Bytnerovi, aby pilněji té práce hledati 
mohl, Augustin Claudianus »za mládence do školy « na čas přidán byl. — Spis 
měl nápis »Exhortatio fraterna ad omneš Europae ecclesias, reges, principes « . 

Komenský tehdáž »Cestu pokoje« k tisku připravoval, jíž Jednota spory 
se Samuelem Martiniem 1. 1637 klidně chtěla ukončiti. Spisek ten sám jest 
příkladem a vzorem spisu smírného, pro obecnost zásad svých pro spory 
veškerých vyznání výborně se hodící, jakž v oddělení předešlém (8.) směr a 
obsah jeho ukazuje. 

80. Smírčí snahy náboženské (studium irenicum) celou bytost Komenského 
až do smrti pronikaly, rozšiřujíce se s mocným úsilím v snahy po napravení 
věcí lidských a po založení blaženosti lidské hned pod nebem, jimž dospíva- 
jící pansofie křesťanská základem měla býti nejpevnějším a pomocnicí nej- 
věrnější. Avšak s hrubým potkal se tu odporem za zdivočilých, nesnášelivých 
časů, tak že nejednou zakusil bolestné opravdivosti útěchy velikého Melanch- 
tona: » Neboj se smrti, protože budeš sproštěn hříchů, strastí světa, zuřivosti 
bohoslovcň (liberaberis a rabie theologorum).« 

81. V Polště za prvních let pobytu tam Komenského katolíkům i všem 
církvím evangelickým jako na pohoršení a na urážku nejbujněji kvetlo so- 
cinství se svými Athénami sarmatskými v Rakové', se školami tam (1602: 
1U00 chovanců) a tiskárnou, z níž dle bible Lutherovy vyšla bible socinská, 
katechismus a j. Sociňané Kristu přirozenost božskou upírali, bez níž by kře- 
sťané, věříce v Krista, byli modláři. Castěji bylo tedy rytíři Kristovu bojovati 
za uchránění cti a slávy Kristovy proti bludným učením. O prvním svém 






113 

spisu proti učení socinskému Komenský píše: »L. i 637 v Polště od Meli- 
chara Scheffera vyšel spis nesmírně gigantický (opovážlivý), ze Kristus nevstal 
z mrtvých vlastní svou mocí, nes še vzkříšen byl od Otce. Což když bylo 
církvím evangelickým pohoršením, ustanoveno bylo odpovědí slušnou poslu- 
chače napomenouti a o pravdě článku toho poučiti, a věc ta z vůle vyšších 
přikázána byla mně. Učinil jsem, a knížečka kacířská (s pomocí Boží) tak byla 
vyvrácena, že podlehl spisovatel její, jsa celý spletený, s obvyklou urputností 
všecko překonati chtěje. Nebo když vychloubal se, že buď všecko od zá- 
kladu chce vyvrátiti, nebo že nechce žíti, během měsíce žíti přestal, uchvácen 
byv horkou zimnicí, již si uhonil bděním a stálým mysli namáháním (když 
silou vtipu hledal vítěziti nad pravdou). Zakládal pak naději ve vítězství hlavně 
na tom, že nedí písmo, že Kristus vstal z mrtvých než že byl vzkříšen, pře- 
ceňuje německou bibli Lutherovu i odvolávaje se k překladu rakovskému, 
jenž vyšel 1. 1630. Tam dána mi byla příčina, abych probral všecka ta místa 
Nového zákona, která týkají se té věci, a srovnal překlad Lutherův i jejich 
s řeckým pramenem. Když se tak stalo, shledal jsem : 

1. že rovně tak často dí se, že vstal, jako že byl vzkříšen; 

2. že v obojínl mluvení jest tajemství ; když Kristus mohl vstáti z mrtvých, 
život v sobě maje, právě jako Otec (Jan 5, 26), maje i moc skrze sama sebe 
položiti duši svou za ovce a vzíti ji zase (Jan 10, 18), vlastní mocí (aby zničil 
smrt na znamení vítězství), ale nikoli dle vlastního usouzení měl vyjíti z vězení 
smrti, než zavolán jsa a propuštěn od toho, jemuž dal se za hříšníky za ru- 
kojmí, jakž jsem sám (ve spisku proti Schefferovi), tajemství to s mnohých stran 
probíraje, z písem ukázal. 

3. Shledával jsem, že v obecném překlade německém není žádné chyby, 
protože slova řecká iyeÍQOfiai a iytQcuj mají netoliko význam trpný, než i střední 
(non tantum passive signiťicant sed neutře), že mohou rovněž býti vykládána: 
vstáti z mrtvých, jako vzkříšenu býti. Doložil jsem, že v bibli řecké o Bohu 
samu, když vstává svým na pomoc, užívá se rjyég&rj, excitatus i. e. surrexit, 
vstal. I Rakovští slovo to 43kráte jinak vyložili než Luther.« 

Z listu k Montanovi dovídáme se, že odpověď Komenského z rozkazu 
starších byla vydána po němečku 1638, po latinsku pak že vyšla v Amstero- 
dame 1659. 

82. Mnoho mrzutostí natropil Komenskému vystěhovalec, vystěhovalcem 
Felgenhauerem, Kristu přirozenost lidskou upírajícím, svedený, o čemž vypra- 
vuje Komenský: » Přišel 1. 1635 z rozptýlených pro evangelium Čechův jeden, 
Daniel Stolcius, lékař z Cařihradu, k nám do Polsky do vyhnanství a po- 
meškal s námi několik měsíců. Potom do Gdaňská v Pruště odebral se. Tu 
setkal se s Cechem urozeným, Ehrenfriedem Berbisdorfem, vojínem statečným, 
až pověrečně nábožným, dogmatem Pavla Felgenhauera již nakaženým, od 
něhož týmiž tajemstvími byl napojen. On tedy, novým tím nektarem jsa 
opojen, maje za to, že i jiným má býti předkládán, poslal jako základem za- 
čatého přátelství knížku Felgenhauerovu » Wahrlieit tmd Weissheit«, nežádaje 
nic, nežli spisovatele anonymního posouzení Četl jsem, rozvážil jsem, odepsal 
jsem, že obsahuje mnoho dobrého, než že vězí v tom zmije jinovčrství. Načež 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 8 



114 

on vida, že nemám se k ničemu, ani nehlesl. Ale poněvadž jedovatým tím 
dogmatem nakazil vlastního bratra svého, jejž s sebou měl, taktéž lékařství stu- 
dujícího, on jako útroba nového městu plná ducha rouhání vybuchujícího udržeti 
nemohl, že tropě si hanebně smích ze staré víry otců svých, i všech křesťanů 
o Kristu pravém synu člověka, t. člověku prohlašoval, nos stcrcorcum habere 
Christum a podobné ohavnosti. Věc ta činila vším právem oba nenáviděnými 
u Bratří pravověrných, tak že musili vyjíti z Gdaňská a utéci se do městečka 
Risenburku. O tom o všem já po tu chvíli pranic nevěděl, a přece jsem mezi 
svými vešel v podezření jinověrství (heierodoxie). Nebo poněvadž Stolcius 
chlubil se snad začatou se mnou známostí a ten i onen list ukazoval, stalo se, 
že mne lehkověrnost, nevím čí, zavlekla v podezřeny že jsem s ním zapleten, 
a povídali si v Průších o tom tak, že konečně bylo psáno z Litvy superatten- 
dentovi Velké Polsky, proč trpí mezi sebou člověka kacíře, nebo proč ho ne- 
mají lépe na zřeteli. Nezakonší-liž církev již stavu dosti smutného od sociňanů : 
mají-li bouře nové býti vzbuzovány bludem opačným? Felgenhauer byl prý 
v Gdaňsku u přívrženců svých, zavolaný prý od nich. Komenský prý také 
přišel a křtil Felgenhauerovi dcerušku. Přičiňovali se prý také jich atronové, 
aby dostalo se Komenskému, čeho nebylo lze nadíti se Felgenhauerovi, cti 
kathedry veřejné. Avšak magistrát čil to, a pletichy byly nadarmo. 

Účinek schůze té byl, že Felgenhauer vrátil se do Němec, Komenský do 
Polsky, a jaké kromě toho psali klepy klepavé. Přišel tedy s listem tím do 
Lešna superattendent M. Orminius, aby vyšetřil tu věc. Vyšetřena byla a 
shledána přeohavnou lživé pověsti ničemností, když bylo na jevě ze všech 
svědectví, že Komenský nikdy v živobytí (až po tento den) neviděl Gdaňská. 
»Ale soubratří volí a rozkazem, i touhou před tváří církve uhájiti poctivosti 
jména, vložena byla na mne nutnost, abych znova napomenul Stolcia a zra- 
zoval jej od kacířské všetečnosti. Stalo se.« 

Avšak co s takovými rýpaly vystěhovala r Stolcius nespustil Felgenhauera 
s očí, jak dopadne s Komenským, Felgenhauer pak, chtěje vrtati na ostro, 
nechal tak, když vytasil se proti němu s původním zněním spisem jakožto 
rozhodujícím, že prý nemá daru jazyků ; Stolcius vystěhoval se do Uher a 
ctil Krista s vyznavateli staré víry jako boha člověka {() tárQQtx>nnv) — 1. 1GG1 
vdova po něm žila v Prešově. 

Felgenhauer z Buškovic v Zatecku hned za studií ve Vittenberce své měl 
vrtochy, veškeré vědění lidské kromě lékařství zamítaje. Na počátku vyhnanství 
v Amsterodame 1. 1623 vydal proroctví, která dle chiliastické chronologie jeho 
ihned měla býti naplněna. Odtud z bludů, nesmyslů a polemik nevycházel. 
Od r. 1635 — I6i9 u Brém zůstával, kdež vydal onen »Spiegel der Wahrheit*, 
dle jehož str. 187 a 188 měl jíti k Židům a Turkům s evangeliem života, jež 
mu byl anděl zvěstoval. 

Proč Komenský Felgenhauerovy bludy snažil se vyvraceti, byla myšlénka : 
Člověk, tvor jsa rozumuj' ani bez rozumu ucbloudi ; pravdě podobnost mulo 
pravdy blud činí. Není divu, že u Felgenhauera nalezlo se mnoho dobrého, 
jenom kdyby prý bylo na jiném místě a v jiném spojení. A jaká byla to pravdě 
podobnost místo pravdy, když Felgenhauer skončil německý spis svftj po la- 



115 

tinsku : » Nejvlastnější Boha definice jest člověk i Adam duchovní a nebeský; 
kdo nám dá zřetelnější ?« 

Komenský proti obyčeji rozmrzele parodoval ta slova, omluviv se Stol- 
ciovi: » Nejvlastnější Felgenhauera definice jest: Osel i vůl rozumný a žvanivý; 
kdo nám dá zřetelnější ?« 

Bellarmin, jesuita učený, pro snášelivost i od protestantů vážený (f 1621), 
o Illyriku Flascovi (f 1575) řekl prý, že byl muž k vymýšlení nestvůr zro- 
zený — hřích prvotní za substancí pokládal. A nestvůrám Felgenhauerovým 
ani nebylo konce. S Puciem učil, že Kristus umřel za všecky tvory, protože 
i ony hříchu účastný jsouce, potřebovaly smíření. I tomu učil, že evange- 
lium týče se také tvorů nerozumných, pročež husy a kachny byly mu » se- 
střičkami «. 

Dobrota, snášelivost a smírnost Komenskému až na škodu byly. Víme 
zajisté z mladších starších let, že pro laskavost a vlídnost od každého byl mi- 
lován, ve vyhnanství pak mnoho bylo' starých i mladých hejsků a třeštěnců, 
jimž pranic nešlo o přesnost víry, než o hádání a hašteření, do něhož dobrý 
Komenský i všetečně byl strhován, jako Stolciem, nepovolaným posuzovatelem 
kritických poznámek k zasýlaným spisům Felgenhauerovým, který v Průších 
Komenského přivedl do klepů, Cechy do ostudy. 

10. 
Počátkové pansofie křesťanské. 

83. L. 1635 dne 28. srpna Komenský » vznesl žádost na starší, aby mu do- 
voleno bylo z Lešna se poodstěhovati na místo jiné (buď do Skoku neb do 
Ostroroga) příčinou vyživení snadnějšího a lepší ku pracím zvolnosti. Dovoleno 
mu toho a ku pracím božího požehnání požádáno, avšak aby ku pracím obec- 
ným podle potřeby a možnosti, uprázdňovati se povinen byl. >< Týkalo se to péče 
Komenského o dovršení studií mládeže po dostatečné latinské přípravě, jakž 
oznámil týmž starším dne 27. m. února t. r. : >Pro dospělejší mládež že pří- 
činy obmejšlí hojnější, jmenovitě pansoplúam cJiristianam, na níž sám pracuje. « 

Co tedy scházelo ještě z vyššího latinského učení (Viridarium), David Vechner 
po zdárném professorování v Bytomi v Lesně usedlý, dodělati měl, ovšem dle ná- 
kresu Komenského, jemuž bylo říditi od r. 1636 celé Lešenské gymnasium. Kterak 
veřejnost dověděla se o tom zamýšleném Komenského předsevzetí, o tom sám 
rozpráví (Opp. did. I., 403) : » Tolik potlesku při věci, dle mého soudu nikoli 
tak veliké — za » Bránu jazyků « — k něčemu většímu a lepšímu, mne po- 
hádalo. Jal jsem se tedy přemýšleti, zalíbilo-li by se snad rovnou měrou, kdyby 
kousek věcnější učenosti a vnitrnější moudrosti, k podobenství souzvuků har- 
monie způsobený, pokusem byl předložen. 1 vzešla z toho žádost složiti » Bránu 
věci* čili » Vrata moudrosti*, jež by sloužila studující mládeži k tomu, aby, na- 
učíc se pomocí Brány jazyků věci rozeznávati sevnitřně, navykala si potom na- 
hlídati do útrob věcí a pozorovati, co každá věc skrze svou bytnost jest. Ta- 
kové studium kdyby bylo rozšířeno po všech věcech (aby obsáhlo všecko, čeho 



116 

potřebí věděti, činiti, věřiti a doufati), jal jsem se dou r ati, že by překrásná ně- 
jaká encyklopedická čili vševědička s dobrým prospěchem mohla býti složena. « 

84. V Angličanech žil (asi od r. 1630) Samuel Hartlib, muž vysoce učený, ži- 
votem méně známý, nežli ' jest potřebí i pro život Komenského, jehož byl 
dávným důvěrným a upřímným přítelem. Nám povědom jest z Didaktiky od 
roku 1632 jako ředitel soukromého šlechtického ústavu vyučovacího, hned pak 
od počátku pansofie jako nadšený její velebitel a šiřitel její praktický a energický 
(strenuus rerum ioyodiúy.rriJ:). Milton k vybídnutí jeho napsal a jemu připsal 
rozpravu vychovatelskou (Of education 1644), kdež dí o Hartlibovi, že byl člo- 
věkem, poslaným od dobrotivé Prozřetelnosti z dalekých krajin, aby byl příčinou 
a pobudkou mnohého dobrého ostrovům britským. (Gott. Mus. 1874, 274.) 

Hartlib dověděv se od studujících moravských do Angličan se odebravších 
o předsevzetí Komenského, za nějaký náčrtek příštího díla ho žádal. Petr 
Laurenberg, lékař a filolog v Roztokách (f 1639), vydal spis Pansophia sivé en- 
cyclopaedia philosophica, jejíž nápis velmi zalíbil se Komenskému: že pak 
v Encyklopaedii té nebylo ani zmínky o Kristu a životu věčném, Komenský 
vyvolil si pro novou, a to hlavní nauku ve školách křesťanských nápis Panso- 
phia Christiana, ačkoli slova pansofie užil již ve Fysice. 

Nedočkavému Hartlibovi napsal a poslal Předehru pansofie, která budou- 
címu dílu jako předmluva měla býti předeslána. Bez vědomí a svolení Komen- 
ského Hartlib vydal soukromý ten spis 1. 1637 v Oxforde tiskem s názvem 
Conatuuiu Comenianorum praeludia. Porta sapientiae reserata (Snah Komenského 
předehra : Vrata moudrosti otevřená). Komenský učencům znám byl všude, že 
stačilo jméno jeho, aby každý soudil o zamýšlené, vševědě křesťanské dle svého 
přesvědčení. A to byl úmysl Hartlibův, učencův úsudky takové vylákati a vy- 
hledati a pojistiti podpory hmotné dílu tak obrovskému, síly muže jediného 
daleko převyšujícímu. 

85. Do Lešna došlo oxfordské vydání Hartlibovo s omluvami. Také do- 
cházeli úsudkové zamýšlené vševědy křesťanské z rozličných zemí. / 'etšiho prý 
dobrodiní božího nebylo dáno Lidskému pokolení po světle slova božího: tuto 
pak k pravdivějšímu a plnějšímu světlu cesta nalezena : naléhati tedy sluší na 
Komenského, aby dílo dokonal. Jiní psali, že není možná složiti takové břímě 
na bedra jediného Komenského, po pomocnících že ohlížeti se třeba. Na Hart- 
liba Komenský mrzel se, že vyvrhl jej mezi lidi, že nemohl v tichosti dotkati 
svůj útek, jako před tím »Bránu jazyků*. Útěchou mu bylo, že byla činěna 
naděje v kollej pansofickou. Nechal tedy dalšího díla, až co by usoudila většina 
mužův učených, menšími toliko částečnostmi, fysikou, astronomií se zabývaje. 
Jan Adolf Tassius, professor mathematiky v Hamburku, Hartlibovi psal: » Vře 
jis po všech koutech Evropy vševědy a lepši didaktiky studium; kdyby pak nic 
jiného více nedokázal Komenský, nežli že zašil v mysli všech ostnů takou žeň, 
za to o něm míti sluší, že dosti učinil atd. 

Františkán Mersennus, ve svých snahách někdy podivný, kdo ví co od 
Komenského očekával, když mu (1640) z Paříže jako »pansofovi psal: »Když 
jsem byl přečetl, muži podivuhodný, co tvůj »Podromus« (v Londýně 1(539 
vydaný, č. 31) slibuje, kojím se vroucím přáním, kdo ovoce jeho uzří, že zvolá 






117 

s královnou Jubskou: » Větší ještě jest moudrost tvá, nežli pověst o ní, již byl 
»Prodromus« rozšířil. « 140 

»Všecko to, nevím jak, učinilo, že jsem ulevoval v první své vrouc- 
nosti, když, oněch více mužův očekávaje, jsem za to měl, že nemám potiti se 
sám. Jedna věc přeobtížná byla, že nalezli se mužové, (a to doma u nás v Polští), 
kteří velice v podezření berouce celý vševědný zámysl, povídali, že bude ne- 
bezpečnou míchaninou božského s lidským, bohosloví s mudrctvím, křesťanství 
s pohanstvím a tak mrákoty se světlem. 

I zavlekli do svého domnění několik ze šlechty, píšících mi, řeknu veřejně, 
■ tak, že mi bylo netoliko na synodě při líčiti, než i napsati: »Snah vševědných 
objasnění k vůli soudcům učiněné. « (Conatuum pansophicorum Dilucidatio in 
gratiam censorům facta). To konečně církvi tak dosti učinilo, že co dříve 
skrytě jako o své jediného újmě dělal jsem, to již auktoritou církve jsa utvrzen, 
za dílo povinné jsem pokládal, a dobrým počátkům dobrého zdaru přál. « 

86. To bylo 1. 1638, kdy také Komenský musil hájiti víru svou na synodě 
proti podezření,, do něhož přivedli jej klepy, neopatrným důvěrným obcováním 
s lehkomyslným vyhledavačem bludného novotářství ve víře, Danielem Stolciem. 

Komenský o obou událostech, osvědčování pravověrství o synodách, na 
rozličných místech vypravuje a spolu jich nespojuje. Avšak spojoval je čas, týž 
rok 1638. 

Mnozí podiví se, jaké to » Objasnění « (Osvětlení) vševědy předložil a vytiskl 
Komenský. Podrobné mystické parallely mezi stavbou chrámu Šalomounova a 
stavbou chrámu moudrosti (vševědy!). Tam bylo stavivo, kámen, dřevo, kov; tu 
bude poznání smyslové, rozum, zjevení. Tam v lomu tesány byly kameny, v Jeru- 
zalémě pak spojovány byly bez hřmotu kladiva a nástrojů železných ; tady uče- 
ných hádek a svárů nebude : pravdy pojaté do soustavy vševědy napřed utvrzeny 
budou Části chrámu Šalomounova harmonické mezi sebou byly v míře a čísle, 
Ezechieli pak nákres učinil anděl : tak i v chrámu moudrosti všecko dobře mělo 
býti uspořádáno, aby bylo zabráněno mysli těkavosti. Ozdoby chrámu Šalo- 
mounova byly: Sochy, díla vypouklá, cherubím, palmy, květy; ozdobou chrámu 
moudrosti budou: krásný sloh, krásné vypsání. Naproti tomu v Předchůdci 
vševědy § 1 14. »Aniž omlouvati budu hrubost slohu, všude k jádru věci hledě. 14 ' 



140 Martin Mersenne, theolog a mathematik francouzský, od jezovitů vycvičený spolu- 
žáka a přítele Descartesa k filosofováni pohádal a učení jeho pilně rozšiřoval, všímaje si 
pokroků filosofie, jen aby jimi Bohu a církvi nebylo ublíženo ;f 1648). Mersenne psal také 
Komenskému dne ?2. listopadu 1640, že Le Maire vymyslil způsob, jak by chlapci šestiletí 
v devíti měsících třem jazykům, hebrejskému, řeckému a latinskému dokonale mohli se 
naučiti tak, že by knihu kteroukoli v těch jazycích sepsanou hbitě mohli překládati. Po 
201etém přemyšlování dodělal prý se abecedy, kterou prý možná se dorozuměti se všemi 
národy, i s Číňany a Japonci, ano i s lidmi na měsíci, jsou-li tam jací. Le Maire naučí 
prý s mladíkem Gouy-em hochy i dívky pomocí zvláštních not na trojí posezení skladbě 
hudební. Mersenne pak sám vymýšlel jazyk obecný pro všechny národy, velmi jednoduchý, 
toliko jednu konjugaci mající. »Libri harmonici «, spis již velmi vzácný, přiměly jej prý 
k takovému vymýšlení. 

J1 ' Pravidlo to dobře promyšlené, na něž unesen jsa proudem mystickým, zapomněl 
Komenský, čte se v tato slova: »Polechtávati uší nemohl ani nechtěl jsem. Má takových 



118 

87. Kde jest místo ideálně pro vědeckou takovou idylluř Smyslem oné doby 
na i Osvětlení « to hleděti třeba. Komenský spokojen s ním byl dokonale, když 
toužil, aby všecko bylo symbolisováno písmem, podobenství pak a srovnání 
prováděl do podrobností, což mu selhalo při » Tiskárně živé«, již konečně přece 
nechal nedodělanou, protože každá metafora nebo plné srovnání platí obecně 
toliko, v podrobnostech pak, čím krajnějších, tím směšnějším se stává. Církvi 
bratrské za dost učinilo, jak ukázal skutek, Hartlib ' pak ho k vyhledávání a 
utvrzování přízně pro vševědu užil. 

Chrám vhvědy podle analogie chrámu Šalomounova sedm částí míti měl : 

1. Předbraní — vnější úpravu : potřebu, možnost, schopnost do chrámu 
vstoupiti. 

2. Bránu — pomocí pojmů vrozených znáti nejvyšší rody, tvary, zá- 
kony věcí. 

3. Síň první, v níž svět viditelný předkládá se na spatřenou se všemi 
věcmi i se vším, co děje se mocí přírody v nich, při nich, tou příčinou, aby 
naučil se znáti přirozeného svého života potřeby, jich dílnu a ctíti pobožně 
Stvořitele svého moudrost. 

4. Síň druhou, člověka rozumného mysli mocnost, život rozumný. 

5. Síň vnitřní, svobodu vůle, život duchovní. 

6. Síň poslední a svatyni nejsvětější: Bůh střed pokoje. 

7. Pramen vod Sivých, t. j. užívání moudrosti pravé, z chrámu božího ři- 
noucí, aby vyvinila a rozlila se po vší zemi, aby byla naplněna poznáním Je- 
hovy, jako vodami jest naplněno moře. 

Tak vševěda rozdělena nebyla nikdy, ačkoli směr její posvátný zahrnoval 
všechen ten obsah, který prokmitoval výklady těch titulů. 

Hartlib léta 1639 náčrtek vševědy vydal podruhé, tenkráte v Londýně 
s nápisem »Pansophiae prodromus«, který byl prodáván na místě hlučném, na 
hřbitově sv. Pavla u měděného hada. 

88. Hartlib srdečnou radost měl, že mohl k Předchůdci vševědy přidati 
také jiné spisky Komenského, zvláště pak že mohl zahájiti je » Objasněním*, 
v Lesně 1638 vytištěným. Jiný spisek byl : Dissertací o studii jazyka latinského, 
Vratislavským 1. 1637 připsaná. Také Hartlib měl od Komenského latinské 
překlady nápisů kapitol české Didaktiky, když Komenský byl zván parla- 
mentem 1. 1638 do Sved, aby tam zřídil školy. Tenkráte nabídnutí nepřijav, 
koho by k němu vyslali, s uměním svým didaktickým seznámiti slíbil a proto 
Didaktiku svou rukopisnou do rukou vzal. — Hartlib k pilnému čtení vybízel, 
že nejde o věc Komenského, než o věc boží, napomínaje dutklivě. aby pomocí 
peněžitou neskrbili. 

První Komenského spisek pansofický, v němž z axiómat či'i zásad samo- 
zřejmých, jichž nikomu není potřebí dokazovati, než povysvětliti, obsah jako 



věcí svět více, nežli třeba; k čisté, prosté moudrosti přizpůsobovati mysli více bude na 
místě a bude dařiti se snadněji, budou-li věci holé přinášeny, bez lákadel a nátěrů slov. 
O nic tedy nedbám, než abych smysl vyjádřil, vším právem v opatrnost dobrých učených 
mužů s Pliniem klada naději, že dají přednost prospěšné pomaci před zalichocováním a 
jádro věcí vážně zhuštěnýcb výše kladou, nežli nedostatek slohu. « 



119 

hravě se vysouká, jest Fortunae faber (Štěstí strůjce), dar novoroční (střena) 
ze dne 5. m. ledna 1637 pro Bohuslava a Vladislava, syny někdy Rafaele Le- 
štinského. Pan Rafael zajisté (nar. 1579) skonal r. 1636 a Komenským upřím- 
nou řečí do hrobu doprovozen byl. Jesuita Niesiecki napsal o něm: »Od víry 
katolické byl daleký, přece (sic ! ) milých mravů, věhlasu velikého, výmluvnosti 
uhlazené, učenosti ušlechtilé, svobody obránce, žádnými dary neporušený«.' 42 

Strůjce štěstí Komenský ukládal za »něco samo sebou královského « , za 
» spisek obsahu neobvyklého, však dovede-li ho kdo užiti, velice prospěšný. Nebo 
k rozmnožení nauk důmyslně prohlédaje (De augmentis scientiarum) osvícený 
věku našeho spisovatel, František Bačo Verulamský, sv. Albana hrabě, Veliké 
Britannie kancléř, tuto nauky část, jež jest o strojení štěstí, mezi věci posud 
pohřešované položil, jakožto od nikoho neprobádané, moudře připomínaje, 
k čemu ve studiích moudrosti hleděti třeba. Jako jinde, tak i tu přidal za pří- 
klad pravidla některá, avšak číře politická, aniž dokonal nákresu strůjství tak 
velikého. Nám tedy, poněvadž nám v díle vševedném všecko bylo vyvážiti, 
nahodilo se i tu látku pohodlně na svém místě rozebrati, a nikoli nešťastně, 
pokud za to mám, podle formy a normy kusův ostatních počato bylo ji pro- 
bírati. Nebo úsilím naším pansofickým k tomu směřujeme, abychom učenost 
posud téměř bez konce rozlitou, těkavou, ve většině částí vrtkou, srazili struč- 
něji, jistěji a pevněji, aby nebylo potřebí vědomost předstírati a nevěděti mnoho, 
než dobré, potřebné a prospěšné, a to na jisto a neomylně. Totiž jako u ma- 
thematiků po poučce (theorematu) dokázané následuje vědění, po rozřešení pak 
zásady (problematu) výsledek, tak i u pansofů po dokázání kterékoli části celé 
nauky ať následuje jistota a neomylnost. A z počtů nauk takových kéž jest 
v Strůjce štěstí, jehož podávám, aby pravidla jeho buď dosáhla, co slibuji, nebo 
pakli ne nyní s dostatek, aby toho mohla dosíci svým časem, až budou po- 
loženy základy pevněji, větší nabudou jistoty. « 

Komenskému »jako bohoslovci ve všelikých života příhodách zběhlému « 
proti Baconu politikovi dále bylo prohlédati: »I proti příhodám, kde opatrnost 
politická nijak neumí přispěti ku pomoci, potřebí jest kotvice posvátné ukázati. 
Nezmoudří zajisté, kdo nezmoudří pro věčnost ; moudrost v malichernostech ne- 
mocí Řeků byla, dí Seneka. Není-liž pak celý tento život nestálý malicherností? 
Dětinství učiněné. A po dětinsku moudrý jest, kdo jest moudrý pro přítomnosti 

I tu potkáváme se s oblíbeným způsobem Komenskému rozdělovati a 
skládati spisy, jejž známe hned z Didaktiky. Tuto dva první aforismy neboli 
axiómata : 



14 ' Viz program gymnasia Lešenského 1885, str. XXI. — L. 1636. Spiegel guter 
Obrigkeit, darinnen aus dem Propheten Esaia und Exempel des frommen Eliakims einer 
rechtmássigen lóbl. Obrigkeit wahre eigenschaften repraesentiret und allen rechtliebenden 
Regenten zum Amts Muster vorgestellt werden. In einer Predigt gehalten zur Lissa in Gross 
Pchlen beim christlichen Leichbegángnisse und letzten Ehrendienste des weyland Hoch 
und Wohlgebohrenen Herm Herrn Raphaelis, Grafen von und auf Lissa, Wojevoden zu 
Bels, Hauptmann auf Hrubeschaw und Dubin etc. etc. durch Johann Amos Comenium, 
der Briiderschafft Confessionis Boherr.icae Seniorem. Gedruckt zur Polnischen Lissa durch 
Wigandum Funk 1GSG. Opis tiskopisu v Lesně. Sborník histor. 1885, 301. 



120 

1. Moudrosti neposlední část jest uměti raditi sobě samu. 

2. To posud v umění svedeno nebylo, avšak svedeno býti může a má. 143 

89. Ať Komenský dílo pansofické rozděloval, jak chtěl, dokud nějakou kollcjí 
řádně nebylo vyměřeno a rozděleno, všichni dobře věděli, že tu především 
záleží na Komenského metafysice, tím více, čím zmotanější byla a nesrozumi- 
telnější metafysika dosavadní, že ji svého ' času zapověděl Gustav Adolf ve své 
zemi. Metafysika byla přede vším vytoužená ta a slibovaná -Brána věcí-, za niž 
žádali, kteří Komenskému chtěli v něčem pomáhati, jako »advocatus« parlamentu 
pařížského, který právo podle ní chtěl upraviti. Ovšem Komenský i sám meta- 
fysice učil, ale stále ji předělával, že ji jakž takž před samou smrtí připravil 
k tisku pod týmž názvem » Brány věcí«. Ani tedy ještě 1. 1654 Metafysika 
dokonána nebyla, a »Schola ludus« (odděl. V. jedn. 2. výstupu 1.) v kratičké 
chvíli, hře té vyměřené, několik toliko prvních základních ideí představuje, které 
mají býti pochopitelnými pro svou samozřejmost každému dítěti; také v prvních 
řádcích prvního Vestibula se vyskytují jako pojmy nejobecnější -hlavní stěžeje 
věcí* : VŠECKO, NĚCO, NIC. 144 

90. Komenský dosti dlouhý čas pln jsa nadějí a jako bez naděje, školy si 
hleděl, na proměnu nějakou nejvíce od Hartliba čekaje, který mezi osvícenci 
a boháči anglickými pečlivě ohlížel se po stálé, slušné podpoře pro Komen- 
ského a několik pomocníků jeho. V srpnu měsíci r. 1 640 přehled knih sepsal, 
jež potřebí bylo složiti pro pansofické vyučování. Gindely a po něm Raumer 
vytiskli ten plán. My necháme si z plánu knihy některé, až nápisy jejich vylo- 
ženy budou snadněji a zřetelněji. 

11. 
Komenského školní divadla. 

91. L 1658 v měsíci červnu v Amsterodame Komenský našel rukopis požá- 
rem lešenským (1656) nedotknutý: »Diogenes Cynicus redivivus sivé de compen- 



113 Kterak knížky takové čisti s prospěchem, Komenský v amsterodamském vydání 
»Strůjce štěstí* radu dává: »Čti opatrně, opravdově, prakticky.* 

» Opatrně*, hned na počátku samé toliko aforismy proběhna (jichž jest 42), až ku konci; 
potom teprve vrátě se k začátku; každý aforismus znova s výkladečkem jeho. Poznáš, že 
všecko bude jasnější, nežli kdyby četl nepřetrženč hned od začátku 

^Opravdově*, t. j. s předsevzetím, aby dosáhl umění štěstí. Nebo co prospěje po něčem 
jíti a nedojíti, hledati něco a nenalézti, konati něco, a nedokonati? 

^Prakticky*, aby nevěře mně toto povídajícímu, toho následoval, než aby stvrdil 
vlastní zkušeností, sen-li to jest či věc skutečná i sám-li zakoušíš sladkého ovoce umění, 
které slibuje blaženost celého živobytí, sám-li tedy víš, co jest strůjce štěstí, sám-li jím 
budeš. 

Podobná pravidla hodí se (zvláště první) k studování Didaktiky analytické, aforismy 
tedy výrazněji tisknouti třeba. — Stojí za zkušenou. 

"' Rozděleni filosofie: I. Zkoumání odvěkých forem bytí či ideí, proč to a ono jest 
nebo není, proč tak nebo tak jest nebo není; takové obecné, odtažité světa pozorování 
metafysika sluje. II. Ethika. III. Přírodozpyt. IV. Mathematika V. Logika. VI. Grammatika 
(rhetorika, oratoři ka, poetika, kritika). Metafysika věci zkoumá a priori, nikoli jaké již jsou, 
než jaké by býti mohly, nežli byly. 



121 

diose philosophando«. Vzpomněl si, že asi před dvacíti lety (1638), když škola 
lešenská byla pod jeho řízením (meo tunc sub regimine), také v ní roz- 
kvetly hry divadelní. »Ze to nebylo neprospěšno pro navnadění vtipu, i se- 
stárnuv, to přečítaje, soudím, a že tak soudili i jiní, z toho domýšlím se, že 
právě tato hra o Diogenovi k vůli vznešeným hostem, vznešeného pana hra- 
běte našeho navštěvujícím, divadlo to spatřiti žádostivým, třikráte k opakování 
byla vyžádána. « Náhodou zachoval se list Jiřího Vecbnera, který nepřijav pro- 
fessury bohosloví ve Frankfurtě n. Od., přednost dal nabídnutému od knížete 
v Břehu ředitelství gymnasia a superattendentství nad církvemi v témže kní- 
žectví. Nenasytný humanista podobně jako Diogena přál by -před studenty 
i před dospělými viděti na jevišti Pythagoru, Sokrata, Platona, Aristotela, Epi- 
kura, Alexandra, M. Crassa, Cyra; jaký byl by z toho prospěch atd. Jiná hra 
historická nezachovala se žádná. i 

92. Pro mládež exulující vybrán byl Abraham, rek víry, provozovaný v lednu 
r. 1641, jehož Epilogus vybízí posluchače: »Nám všecka země i žádná země 
vlastí jest, vece Řehoř Nazianský, Hugo pak : Rozmařlivý jest křesťan, jemuž 
sladká je vlasť zemská — ale statečný, jemuž jest půda každá; dokonalý ko- 
nečně, jemuž vyhnanstvím jest celý svět. Zavřiž pak hru naši Augustin svými 
slovy: Ten teprve křesťan jest, kdo i v domě svém uznává se býti cizincem. 
Vlast naše nahoře jest, kde nebudeme hostmi. Po té hořejší vlasti bažte, di- 
váci převzácní, zatím pak dobře se mějte a nám přízně přejte. « Diogena proto 
jsme si všimli, abychom viděli, kterak Komenský, mrštným dějem a hovorem 
úsečným, stručně a vtipně učí filosofickým zkušenostem z řecké doby po- 
hanské, ovšem po latinsku. 145 

Od přísného soudu nad pohany Komenský upustil v » Předchůdci vše- 
vědy «. Když měly v Pansofii pro vypsání a ztvrzení pravdy mimo jiné být 
myšlénky všech lidí o všech věcech, kterýžto odbor měl slouti Pandogmatia, 
pohané z obecného toho přehledu vypuštěni býti nemohli, čehož nepřál si ani 



145 Z téže hry divadelní »SchoIa ludus-<. Nechtějíce předváděti výjevu nějakého ce- 
lého, spíše na vtipných otázkách a odpovědech sem tam vybraných přestaneme: Lid: 
Které zvíře nejvíce kouše? Diogenes: Ptáš li se o divokých, utrhač, pak-li o krotkých, 
pochlebník. Lid: Co jest pochlebenství? Diog.: Medový provaz, na němž někdo lahodně 
bývá oběšen. Hvězdář: Mezi naukami jest naše nejvzácnější, neboť tajnosti nebes otvírá. 
Diog.: Kdy přišel jsi s nebes? Hvězdář: Zajdu si tam očima, kdykoli mi libo Diog.: To 
může také i hlupec i barbar učiniti. Hvězdář: Ale nerozumí tomu, aniž hvězdy bludné od 
stálic rozeznává. 

Diog.: Nelži, brachu, hvězdy nebloudí, ale tito bloudí (ukazuje na učence). Hvě- 
zdář: My z hvězd budoucnost předvídáme. Diog.: A neznáte, co před nohama jest. — 
Diogenes zamítaje nabízenou mu přízeň královu, jenom to si vyžádal, aby Alexander ne- 
bral, čeho mu dáti nemůže, světla slunečního, aby mu nezacláněl. I přízní Kratera dvo- 
řenína povrhl, nechtěje se zbaviti své svobody. Kraterus : Avšak Aristoteles s Alexandrem 
skvostně žije. Diog.: Aristoteles obědvá, když chce Alexander: Diogenes, když chce Dio- 
genes atd. — Později úzkostlivý nějaký humanista vytýkal Komenskému, že nebyl jeviště 
římského dosti povědom. Co bylo Komenskému do jeviště římského? Her Plautových 
a Terentiových nehráli žáci jeho jako žáci Sturmovi ve Štrasburce a sem a tam jinde; 
jeho studenti hráli, aby učili se choditi, obraceti, plynně, a slušně mluviti, i aby pamato- 
vali si nejdůležitější nábožné i moudré průpovědi. 



122 

Komenský, než omlouval projevenou nechuť svou proti klassikům pohanským 
ve Fysice již tištěné (Velká česká Didaktika posud v rukopise byla.i: »Viděl-li 
jsem se před tím jinak smýšleti, strannictví se držeti, vlévati jiným nenávist 
proti Aristotelovi a zástupu pohanskému (v předmluvě k Fysice opravené svě- 
tlem božím), zapírati nebudu, že byl jsem uchvácen nábožně s Nehemiášem 
horlícím, že dítky israelské, běhající po ulicích Jeruzalémských, neumějí mluviti 
židovsky, než azotsky. I že ve školách našich pohanská moudrost a výmluv- 
nost převládá nad kázní křesťanskou, což ovšem jest nízkost, a jest nám všem 
tisíckráte po tom se roztoužiti, aby za své vzaly souložné ty pelech)' moudrosti 
světské, než aby jimi braly škodu, jež chce duchem svým míti naplněné Kri- 
stus.* Avšak při skládání pansofie nešlo o nějakou nadvládu pohanství, než 
aby pověděl pro pandogmatii také každý pohan, co věděl nejlepšího, a šel. 146 



III. 

V Anglii pomoc hledána, ve Švédech nalezena. 

i. 

Doba Komenského. 

1. Když lidé uváznou ve zvyku dobrém nebo zlém, činnost jejich jaksi 
v trpnost přechází, tak že co konají, bývá více konáno skrze ně, jako mocí 
jim pranic nebo málo povědomou, jako druhou přirozeností. Navyklá ta při- 
rozenost až k pitomosti svádí a k zaslepenosti, jakž ukázali učenci, když ko- 
nečně na sklonku šestnáctého století, jako sami nic nevidouce a neslyšíce, 
všude slovy >pana« Aristotela za sebe mluvili, přes věci skutečné klopýtajíce. 
Z herbářů lékařských znali moc a působnost bylin, jež zvláště ženské pečlivě 
rozeznávaly. 

2. A jako zalíbení měli v obludách a potvorách, jež vyšívaly pro pokoj a 
pro chrám (v zelených psech, v dracích a saních mnohohlavých), tak v ně 
věřili i ve vypravováních, jako nebylo ani pro mužské po dlouhý čas nad 
čtení o Štilfridovi a Bruncvíkovi s jich nestvůrami. Mich. Neander, učitel ne- 
únavný 16. stol., první byl, který sepsal pro školy latinské přírodopis. V lé- 
čivou a divotvornou moc drahých kamenů věřil jako Plinius a všichni náro- 
dové, avšak nevěřil již, jako alchymisté, aby kovy byly nedokonalé zlato. 
O věcech přirozených nebylo čísti a slyšeti než nejhroznější podivnosti, protože 
hloupost všemu uvěří a všechno urputně zveličuje. Neander z Gessnera pro 
bavení mysli vypsal, kterak v Norimbcrce dva slavíkové času nočního vypra- 
vovali si po němečku, co ve dne od hostí byli slyšeli. V zemi skotské jsou 
prý jezera a v nich ostrůvkové, na nichž rostou stromy, na nich pak husy. 
Za takové věcné nevědomosti auktorita bujně kvetla; všemu se věřilo na slovo, 

"" Ve Školách křesťanských bylo po latině pohanské, když Kristina Švédská pře- 
stoupila veřejně na víru katolickou. Komenský obával se, aby někomu ve škole evangelické 
nezachutnala více líbeznost Ciceronova, nežli prostota evangelia 



123 

jen když bylo v knize, a z knih planá slovová moudrost rozlévala se po mlá- 
deži. Erasmus Roterdamský, Melanchthon a jiní moudřejší humanisté na to na- 
léhali, aby rozumělo se aspoň těm reáliím, kterých bylo potřebí k vyroz- 
umění toho nebo onoho čteného klassika. Raumer to verbálným realismem 
nazval. Fr. Baconovi Verulamskému všecko to dlouhé filologisování bylo 
proti mysli, tak že vysmál se Roterdamovi : Decem annos peregi perlegendo 
Cicerone — . Rád by b)'! všecky převrátil na badání přírodnické. Místo auk- 
tority kladl přesvědčení, zkoumáním přírodu smyslům otvíraje. Komenskému 
způsob ten byl velebný, ale nekonečný, protože Bůh stvořil přírodu, a kterak 
ji stvořil, vypravuje písmo : proč tedy v porodnictví nepřestati na písmě jako 
ve Fysice biblické (1632)? 

3. Nejprostonárodnější a nejpochopitelnější Komenského výklad proti auk- 
toritě snad jest: » Vlastní aittopsie (samozření) to chce, abychom lidem věcí, jež 
znáti třeba, neporoučeli auktoritou. Věda. zajisté svobodná věc jest, ráda do 
myslí svobodných se vlévá. Aniž podávejme jich pouhým vypisováním, jakkoli 
zevrubným, než věci samé, pokud možná, před smysly stavme, aby 
všichni vidouce viděli, hmatajíce hmatali a vědouce věděli, že takové jest 
edno každé, jakové jest. To teprve jest věděti, věděti věc, jak sama 
v sobě jest, nikoli jaká prý jest. Věděti něco skrze cizí rozum není vě- 
děti, nes věřiti, jako krmiti se cizími ústy není krmiti se, než krmiti 
jiného. Jako tedy nechutná mně koláč, jejž jíš ty, ani víno, jež piješ ty, 
aniž slepý vidí obraz, o němž mu vidoucí vypravuje, že jej vidí on : tak také 
že mně vypravuje jiný, co ví, viděl, četl, zkusil, to proto já nebudu věděti, než 
věřiti, že viděl, četl, zkusil on. A na takové téměř vědomosti (na víře aukto- 
ritě učitelů dané, tedy na cizím spíše nežli na vlastním rozumu se zakláda- 
jící) přestával posud (ačkoli přibezděčný a tytýž bouřlivý a závory zajatosti 
rozrušiti snaživý) svět, protože k nám skoro všecko nejasně a zmateně od 
prvějších těch století bylo posláno. Avšak čas jest, abychom pozvednouce se 
od začátečků k dokonalosti, ' nebyli více chlapci těkaví, od každého nauky za- 
vanuti kolem do kola točiti se nechající, než abychom moudří byli mužně, aby 
moudrost naši buď marností a klamem, nebo škodou z nedokonalosti nějaké 
nemohl usvědčiti nikdo. « 

4. Tak rozum otvírati se musel a vésti k stálému badání, utvrzování, no- 
vých věcí vymýšlení a nalézání, jakož výslovně klade za úkol vyučování: 
poznávati věci, že a jaké jsou : proč takové jsou, vymýšleti a nalézati věci 
podobné, nové. Po zamítnutí každičké auktority při věcech smysly chapatel- 
ných (názornictví sloužiti měli všichni smyslové, nikoli toliko zrak, ačkoli 
nejpřednější) všecko prohlížeti a opravovati rozum ; aby pak ani rozum ne- 
bloudil, dáno mu za posledního a nejvyššího dozorce a korrektora písmo, 
kteréž jakožto slovo Boží jest neomylné. Neukojitelná touha po mysticismu, 
bez něhož nelze si ani mysliti Komenského, jako bezděky z něho povzdech- 
nutí vyrazila: »Kdyby každé místo v přírodě bylo symbolisováno písmem a 
v písmě přírodou : jak krásné by to bylo ! A bylo se toho nadíti duši nábožné, 
spojené věrou v obecnou harmonii, podle níž všechno učiněno jest ; všecky za- 
jisté věci jediného stavitele jediné jsou dílo!« Od věku svého podivu hodného 



124 

Komenský veliké věci očekával — (období mezi renaissancí a revolucí kterého 
kusu nebylo by se dotklo v dějinách vzdělanosti?). Nikdy tolik všude psáno 
nebylo, jako tenkráte. Tiskařství, »božské písma« dovršení, rychle spojovalo 
národy živé s mrtvými. Volnou plavbou sblížení nejvzdálenějších zemi a vůbec 
usnadněné obcování mezi národy, vše slibovalo v naukách zdar netušený a 
urychlený. Kromě přirozených těch nadějí ujišťovaly v očekávání skvoucí té 
blažené budoucnosti » zvláštní útěchy «, daná pokolení lidskému zjeveni, která 
jsouce slovo Boži musí býti vyplněna na puntík (ad apicem). A čas ten prý se 
blížil; potřebí tedy všeho úsilí, aby byly připravovány cesty Páně: chystalo 
se veliké světlo k večeru světa : před tisíciletým- panováním Kristovým skrze 
evangelium v chiliastickém takovém rozčilení Komenský opět učinil pansofie 
své roztřídění, které bylo v obraznosti velmi snadné, ve skutečnosti velmi ne- 
snadné. Tu pak Komenský chystá se na dráhu, kde spojiti měl opět dva 
směry neslučitelné, a to v akademii, o níž mu tolik sliboval zvláště Hartlib, 
a Komenský sám velmi pilně o ní přemýšlel. Avšak svatost nestačí, kdy roz- 
umu třeba, a naopak. 

2. 
Idea akademie Baconovy. 

5. Ideu akademie mezinárodní Komenský ze spisů Baconových pojal a větší 
obsažností a obsáhlostí ji opatřil, i v akademii s étovou, všeiiárodni rozšířiti 
ji usiloval, jak z výkladu Baconova i z plánu Komenského zřejmo. 

Fr. Bačo Verulamský (f 1626) vyložil v úvodu ku knize památného 
svého spisu »De dignitate et augmentis scientiarum« Jakubovi I., králi anglickému, 
že není pro něho »nic důležitějšího, nežli kdyby nadán byl okršlek země roz- 
množováním nauk jistým a nevadným «. » Pokud pak budeme přestávati na 
malounku několika spisovatelích jako na sloupech Herkulových, abychom ani 
píd dále nepokročili v naukách, když máme Velebnost Tvou jako hvězdu 
jasnou a dobrotivou, aby provázela nás a blažila v plavbě ?« 

Aby pak dostávalo se naukám rozmnožování platného a stálého, potřebí 
bylo odměn, snahu dráždících; rady zdravé a opatrné, dílo řídící; spolčeni, 
podporujícího slabost lidskou. Pokud týče se prací vědeckých, " třeba prý bylo 
míti zření k sídlu nauk, ku knihám, k osobám učených. »Jako zajisté voda, 
buď z rosy nebeské sestupující nebo prýštící se z pramenů, snadno se ztrácí, 
nebývá-li sbírána v nádržky nějaké, kdež skrze jednotu a shromáždění se může 
držeti a zachovati (načež vymyslila pečlivost lidská vody vedení, cisterny, kašny, 
i ozdobila je také okrasami všelikými, které neméně slouží vznešenosti a dů- 
stojnosti nežli prospěchu a potřebě): podobně i mok ten moudrosti předrahý, 
ať buď vykapuje z božského vnuknutí aneb vystřeluje ze smyslů, ihned by 
ztratil se a /mizel, kdyby nebyl uchován knihami, ústním podáním, rozpráv- 
kami, zvláště pak místy jistými, pro věci ty určenými, jako jsou akademie, 
kollegia, školy, kde by i stálá měl sídla, i volnost a možnost, aby dále zmáhal 
se a shromažďoval. « 






125 

6. Akademii bylo by potřebí domu, důchodů, privilegii, kázně a řádu. 
knihách byla by dvojí věc. » Knihovny, v nichž jako v mausoleích starých 
svatých ostatkové moci plní jsou uloženi; nová vydávání spisovatelů napra- 
venějším vytištěním, překlady hodnověrnějšími, vysvětlivkami užitečnějšími, 
poznámkami více pečlivými, a pomocí toho druhu opatřená. « Pokud týče se 
osob mužů učených, třeba jmenovati a odměňovati » učitele umění dávno již 
nalezených a poznaných«, i spisovatele těch částí nauky, »které dosud nedosti 
jsou vzdělány a vypracovány «. 

Bačo divil se tomu, že ze všech společností evropských ani jedna neobí- 
rala se uměními svobodnými, aby filosofií a uvažováním obecným veškery 
nauky nabývaly míry a síly. »A na jisto jsem přesvědčen, že právě to nebylo 
nejmenší příčinou, proč šťastnější prospěch vědy posud byl zdržován, protože 
péče k základním těm naukám obracována byla mimochodem toliko a nena- 
píjeli se z nich plnějším douškem. Nebo chceš-li, aby strom stal se úrodnějším, 
nežli bývá, marně by myslil na to, aby pomáhal větvím: sama země kolem 
kořene vyhrabána a hruda veselejší budiž přiložena, nebo nechej tak.« » Věda 
professorská* nerozmnožovala vědomostí a nevychovávala mužů, hodících se 
ke správě obecné i k jiným úřadům, protože jazykové moderní, historie i na- 
uky politické, jí byly pomíjeny. Šlo všecko vyjetou kolejí, potřeb života prakti- 
ckého si nevšímajíc. 

Příčinou hlavní zakrnělosti čtení akademických byl nedostatek důchodů 
pro lektory, zvláště prý v Anglii — a což v Praze, i za defensorů a direk- 
torů! — Měli by tedy lektorové býti vybíráni z mužů nejlepších, nejcviče- 
nějších, »jichž práce bylo by užíváno ne toliko pro užitek pomíjející, než 
pro dostatečné potomstvu nauky na věky«. »To státi se nemůže, než budou-li 
odměny a podmínky takové stanoveny, na nichž by nejvynikavější ve svém 
umění slušně mohl přestati, aby mu nebylo za těžko v úřadu tom umříti 
aniž by pomýšlel na soukromé zaměstnání. « Bylo by tedy žádoucí, aby mzda 
lektorů jakožto ochránců a strážců všeho přístrojí učeného vyrovnala se vý- 
hodám veškeré praxi soukromé. »Sic jinak, nebudou-li otcům nauk stanoveny 
odměny dosti hojné a stkvělé, ukáže se, že po hladovýcli rodičích chladnou 
nedoclucdci potomci. « 

7. Příčinou filosofie přírody Bačo radil studujícím, »aby prodali knihy a 
stavěli peci, Minervu a Musy (jakožto panny neplodné) aby opustili a k Vul- 
kánoví přibočili,« t. j. aby, nechajíce Aristotela, o věcech přirozených chemi- 
ckým a jiným badáním sami se přesvědčovali. 

»Jestiť konečně třeba vyznati, že pro svatyni pozorování a pro ovoce 
práce v naukách některých (zvláště ve filosofii přírodní a v lékařství) z knihy 
pomoci jediné bráti nesluší. « Pro astronomii a kosmografii byly již pomůcky 
některé znázorňovací, školy lékařské některé měly také již zahrady botanické, 
i mrtvol již ke zkoumáním anatomickým užívaly: ale jiným odborům přírody 
třeba bylo nákladu na Vulkana i Daedala (pecí a strojů). » Pročež jako tajem- 
níkům knížecím a vyzvědačům dovoleno bývá předkládati z vydání na jich 
pilnost ve vypátrání a vyhledání věcí nových a tajností věcí občanských : po- 
dobně zkoumatelům a zpytovatelům přírody budiž učiněno za dost v jich vy- 



126 

dáních, sic jinak ve věcech přemnohých nebudeme přesvědčenější. « »Když 
zajisté Alexander veliké síly peněz poskytoval Aristotelovi, aby za ně najal 
myslivců, čihařů, rybářů a j., aby přistoupil tím připravenější k sepsání historie 
zvířat : něco většího náleží těm, kdož nebloudí v lesích přírody, než v laby- 
rintech umění cestu si otvírají. « 

S. Zvyklosti a obyčeje akademií, pocházející z časů »nad tyto naše mnohem 
zatmělejších a neučenějších «, něčím lepším měly by býti nahrazeny. Tak Bačo 
neshodoval se s tím, že studující příliš předčasně učili se logice a rhetorice, 
šuměním ještě dospělejším se hodícím, nežli pacholatům a školáčkům*. »Za- 
jisté dvě ta umění, právě-li věc vážíme, mezi umění nejvážnější náležejí, jsouce 
uměními uměni, jedno pro soudnost, druhé pro ozdobnost. « U hochů uměn 1 
ta snadno v titěrnost a směšnost se zvrhnou. 

Jiná vada akademií starých byla, že cvičení v nich neshodovalo se s po- 
třebami života, když nalézavost a pamět každá zvlášť o sobě bývaly cvičeny. 
»To pak v cvičení stále na zřeteli mějme, aby všecko (pokud možná) před- 
stavovalo, co konáno bývá v živobytí ; sic jinak hnutí a schopnosti mysli pře- 
vrátí, nepřipraví. « Pravda pak té věci nikoli nezřetelně bývá spatřována, když 
akademikové k praxi svého povolání nebo k úřadům života občanského při- 
stupují. 

9. O sblížení a sbratření akademií Bačo takto se pronáší : » Jako prospěch 
nauk nemálo na opatrném řízení a návodu akademií jednotlivých záleží, tak 
veliká by k tomu hromada mohla přistoupiti, kdyby akademie veškery, po 
celí Evropě roztroušené, učinily mezi sebou spojení těsnější a spřátelení. Mnozí 
zajisté řádové a pořádkové, ačkoli královstvími a vzdálenostmi dalekými od 
sebe odloučení, ve spolek a jako v bratrství spolu vcházejí a je zachovávají, 
tak že mají předsedy (krajské i generální), jimž všecko jest otevřeno. A jistě 
jako přirozenost činí bratrství v rodinách, umění řemeslná způsobují bratrství 
v pořádcích, pomazání pak boží nad to přivodí bratrství mezi králi a biskupy, 
sliby a řehole vzbuzují bratrství v řádech: týmž způsobem nemůže-liž se státi, 
aby vzešlo bratrství vznešené a ušlechtilé mezi lidmi skrze nauky a osvícení, 
když i Bůh sám sluje otcem lidí?« 

10. Především mělo býti přihlíženo k částem nauk zanedbaných, méně zná- 
mých. »Věci té nejvíce by posloužilo, kdyby předsevzato bylo nějaké nauk 
očišťování, i kdyby podniknuta byla prohlídka, které nauky jsou bohatý a větší 
měrou rozmnoženy, které chudý a opuštěny. Nebo zásoba domnělá mezi pří- 
činami bývá nedostatku, množství pak knih spíše nadbytku nežli nouze zna- 
mení na čele mívá. Avšak přehojnost ta (dobře-li kdo soudí) nikoli zničením 
knih před tím sepsaných, než vydáním nových lepších má býti odstraněna, 
které by byly takové, aby jako had Mojžíšův hady kouzelníkův sežraly. « 

Aby badání podrobná konána i spisována býti mohla, jest věru věc krá- 
lovská; » proti ní soukromníka některého snaha i píle asi tak se má, jako 
Merkur na rozcestí, jenž prstem na cestu může ukázati, ale nohou hnouti 
nemůže.-. 



127 

3. 
Marné porady v Londýně. 

1 1 . Dříve, nežli Bohuslav Leštinský, ačkoli velikým byl příznivcem škol i Ko- 
menského, penězi plánům pansofickým mohl přispěti, přítel Hartlib pomoci 
jiné vyhledával, způsobiv, že Komenský aktou dlouhého parlamentu byl po- 
volán do Londýna. 

Předními původci toho povolání byli bohoslovci 'a biskupové, kteří vroucím 
zahořeli přáním, aby v nové Anglii čili v Americe evangelium Kristovo víc a 
. více bylo rozšiřováno. Starší bratrští s velikým potěšením povolání tomu dali 
své svolení, dostávajíce z Angličan časté hojné podpory a nadějíce se, že 
muž takového jména, jako Komenský, osobní přítomností a r rosbou ještě větší 
útrpnost a štědrost v Angličanech dovede probuditi. 

12. Plavba v srpnu měsíci velmi nebezpečna byla. Od pobřeží norského bouře 
lodí sto mil zahnala do Baltu zpět. Když pak v Gdaňsku pilně rozváživ radu přátel 
a pobádání svědomí, opět svěřil se pánu moře, aby zanesl jej, kam bude chtíti, nebo 
pohroužil do propasti, šťastně dostal se do Londýna v čas podzimního rovnodenní, 
21. dne m. září 1641 vyrozuměv zde, že z rozkazu parlamentu byl povolán. 

13. O parlamentě Komenský vypravuje : 

» Shromážděný zatím parlament, dověděv se o naší přítomnosti, kázal nám 
čekati, až by, nabuda od prací oddechu, několika mezi sebou mužům učeným 
a moudrým mohl uložiti, aby slyšeli nás a základy rady naší poznali. Sdělili 
s námi také myšlénky své o nějakém kollegii, které nám vykázáno býti mělo 
s důchod)?, odkudž by několik mužův učených a přičinlivých, odkudkoli (unde- 
cunque gentium) povolaných, slušně chováno býti mohlo, buď po několik let 
nebo navždy. A bylo i jmenováno v Londýně Sabaudeum, mimo Londýn pak 
Winthoniense, a opět blíže města Chelseum, jichž i důchodů inventáře s námi 
sděleny byly, tak že nic jistějšího nebylo, nežli že zdaří se velikého Verulam- 
ského rada, aby kdekoli otevřeno bylo kollegium obecné, o vzrůst nauk jedině 
pečující. « 

» Avšak vkročivší mezi to zpráva o Irsku odbojném i o utracení za jedné 
noci více nežli dvou set tisíc (sic?) Angličanů, náhlý odchod králův z Londýna, 
i plná znamení rozhořívající se jižjiž krvavé války úmysly ty rozrušily . . .« 

14. O pobytu svém v Londýně Komenský napsal » Noviny «, výtiskem to- 
liko v Lipsku zachované. 147 Přivítali jej v Londýně věrní milí přátelé Hartlib, 
Duraeus, Habener, Pelleus, Hakius. » Ačkoli jsem se s nimi smluvil, aby nepro- 
nášeli mé přítomnosti, abychom sami spolu mohli baviti se aspoň několik dní, 
přece nastala brzy potřeba vítatele připouštěti i odpovídati se návštěvami. « 
Žil tedy v Londýně hned jako známý mezi známými, a mnohem více by na- 
vštěvovali Komenského, kdyby věřili, že mluví anglicky, nebo kdyby více dů- 
věřovali své latině, nebo kdyby neostýchali se ho jako vznešeného nějakého 

filosofa a řečníka. Na radu s přátely mnoho času nezbývalo. 



" Č. Č Mus. 1876, str 131. 



128 

Sotva měsíc v Anglii meškaje, společnost anglickou a stav její pronikl do- 
konale. Ve 120 farních chrámích posluchačům místo nestačilo. Posluchači s bi- 
blemi přicházeli, po kazateli texty hledali, mnozí kázaní stenografovali}** 

Knih ve svém jazyku Angličané měli více, nežli který jiný národ (i Bá- 
conovo De augmentis scientiarum po anglicku), ani tolik skladů knih o trhu ve 
Frankfurtě nebývalo, jako v Londýně každý den. — Přemnozí, i paní, aby slad- 
čeji a bezpečněji z pramenů samých mohli nabírati vody života, písmo původní 
řecky a hebrejsky čítali, z rozkazu pak parlamentu mužové vybraní starali se 
o překlady přesné, výklady kritickými po stranách vysvětlené. 

15. O školy po celém království horoucně . rady brali směrem dřívějších 
tužeb Komenského, totiž, »aby veškerá mládež mohla býti vzdělávána, žádná za- 
nedbávána, vzdělání pak samo aby dělo se takto : základy křesťanství aby hlou- 
běji a pevněji v útlé mysli byly položeny, aby služeb církevních účinek na- 
potom objevil se větší«. Pro mládež urozenou v Londýně nebo mimo města 
zvláštní slavnou školu zamýšleli, aby v ní, vzdálena jsouc od směsice lidu, 
klidně mohla býti vyučována. Podobnou školu, ačkoliv soukromou, pro 20 pa- 
cholat již měl Hartlib 1632 — dle čes. Didaktiky kap. XXVIII. »Informatorium 
školy mateřské «, přeložené dle Komenského překladu »Von der MutterschuK, 
v Lipsku (1633), hned před příjezdem jeho k tisku připravené měli. 

16. S veleučeným Harissonem Komenský sešel by se velmi rád. Zamýšlel 
zajisté něco, Komenský-li měl pansofii poněkud rozčleněnou, co mohlo dobře 
býti jedním jejím dílem (pandogmatie). Chtěl totiž ze všech spisovatelů všech 
jazyků vybrati, jak vyjádřil se z nich každý o věci kterékoli. Parlament kom- 
missí svou úmysl ten schválil. Avšak Harissón z Londýna odejel, maje sám 
již seznam 10.000 spisovatelů, kteří měli býti vysoukáni. Nejspíše prý měla 
práce mezi studující obou akademií býti rozdělena. »Věc biskupská mnoho 
tu všem nadělá péče, protože jedni chtějí, aby při své důstojnosti zcela byla 
zůstavena, jiní pak, aby na dobro bylo odstraněno jméno i věc, jiní, aby bylo 
ponecháno jméno a úřad pastýřský, ale aby od něho odňata byla nád- 
hera světská, hrozné ty důchody a jdoucí z nich hýření a zabývání se věcmi 
politickými. Ale většina šlechty, lid pak skoro veškeren, naléhají na zrušení 
dokonalé. Tak nenáviděným sebe i celý ten stav všelikým zneužíváním dů- 
stojnosti své i panováním nad svědomími i proti obecné svobodě (pro zacho- 
vání své převahy toliko, jak povídají) brojením učinili. Sám náš Lincolnský 
(mezi biskupy nejučenější, nejpolitovanější a nejpolitičtější, od arcibiskupa 
před třemi léty biskupství svého zbavený, do vězení uzavřený, ale od parlamentu 
předešlého léta vysvobozený) jménem tím v špatnou pověst vchází, a jsou, kteří 
netuší mu nic dobrého, totiž ne toliko sesazení zároveň s ostatními, než snad 



,<s Nejstarší tedy zpráva o tachygrafii čili stenografii v listě Komenského z Londýna 
r. 1G11, totiž: » Mládenců a mužů dobrá část kázaní pérem znamenají, a to slovo za slo- 
vem. Bylo tu zajisté před 30 léty iza Jakuba nalezeno a i mezi sedláky rozmohlo se 
uměn! rychlopisné — tachygraphiae ars — jež oni těsnopisem — stenographia — nazývají, 
jímž (nikoli pomocí písmen, než znamének, celá slova znamenajících; hbitost jazyka hbi- 
tosti ruky napodobují. Učí pak se tomu umění po městech skoro všichni, jakmile písmu 
obecnému ve škole byli se naučili, asi rok přistupujíce k naučení se těsnopisu.« 



129 

i nové vězení. Bylyť vypátrány jisté, dílem tajné, ale dosti zřejmé úklady proti 
parlamentu. Já však dobrému muži něco lepšího přeji a doufám. Když mne 
onehdy k obědu a k rozmluvě s p. Duraeem a Hartlibem byl pozval, pranic ne- 
bylo slyšeti nežli mírně o věcech těch rozprávěti. Řekl toliko, že neví, k živým-li 
nebo k mrtvým přičten býti má s bratry; kdyby věc lépe dopadla, nějakou 
podporu nám i našim slibuje. Budiž dodáno, že tu proskakují a skoro denně 
vycházejí noví traktátové .o reformování církve odstraněním biskupů, z nábožných 
i politických důvodu se skládající. Ano jeden byl nalezen, který o příčinách 
hněvu božího, zjevujícího se i dopouštěním moru na jistých místech (i v tomto 
městě okolo dvou set téhodně pochovávají; jsou podměstí nakažena, jakož 
i některé ulice v městě, kdež domy nakažené uzavírají se, ale potřeby všem 
se dodávají), rozprávěje mezi jinými hříchy lidu i velmožů i ten pokládá, že 
mrzkost tu na místě svatém, biskupy světsky panující, stádo Páně rozptylující, 
připomíná a velmi přehání. (Arcibiskup Laudus dán byl 1. 1640 parlamentem 
do vězení, načež nespravedlivě odsouzen a sťat byl dne 10. ledna 104ř>.) 

» Usnesení parlamentu před rozpuštěním učiněné, týkající se odstraněni 
z chrámů arcibiskupem zavedených ceremonií, oltářů, křížů a j. již skoro všude 
těchto dnů vykonati bylo nařízeno. V jistém chrámu tu v Londýně bylo 
okno, na jehož nábožnou a velmi umělou malbu naloženo prý bylo 4000 liber, 
to jest 16.000 -tolarů. 

Peníze ty do jednoho nabízel se zaplatiti za krále španělského vyslanec 
tady sídlící, kdyby to okno neporušené míti mohl. Ale nevím, jaká přílišná 
horlivost lidu pohrdla penězi nabízenými a rozbila to okno, z věcí modlářských 
že nesluší zisku vyhledávati, předstírajíc «. 

4. 
O Komenského akademii světové křesťanské. 

17. Zimu z 1. 1641 na 1642 Komenský strávil kromě rozmluv a porad s přá- 
tely skládáním památného spisu Via litcis, z něhož předkládáme laskavému 
čtenáři (z kap. XVIII) 14! ' plán Komenského akademie stručně. Přede vším složeny 
býti měly tři knihy pansofické: 

1. pansofie obecná, souborná kniha vševědná, výsledek a konec všeho ba- 
dání křesťanského, dle zvláštní metafysiky srovnaný ; 

2. panhistorie, kniha obsahující prostý přehled všech věcí viditelných k po- 
znání předkládaných; 15u 



l4s V zimě v čas odložení parlamentu >tractatus nobis sub manu fuit natus«: Via 
lucis vestigata et vestiganda, h. e. rationabilis disquisitio, quomodo intellectualis animorum 
lux, sapientia, per omneš omnium hominum mentes et gentes spargi possit.« Sepsán byl 
v Londýně spis ten, jehož »capitum seriem« poslal Komenský dne 18. dubna 16i2 Hotto- 
novi, roku pak 1643 celý rukopis dru. Mathiae a kancléři Oxenstjernovi. Po latinsku vy- 
dána teprve roku lfc>68. 

1,0 Panhistoria není »Weltgeschichte« ani »všeobecný dějepis«. jak někteří chtěli, 
protože pojem slova historie mnohem širší jest, nežli nynější slova toho užívání. Znamená 

Fr, J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 9 



130 

3. pandogmatic, výroky nejslavnější, zvláště sbírka výměrů o věcech v pan- 
historii obsažených. 

18. Jak velikých věcí nadál se Komenský sám do pansofie své, dokud jevila 
se mu v obraznosti jeho neustálena v jiné a v jiné podobě, z velebných jmen 
poznati můžeš, jimiž ji ve spisech svých vyznamenává : světlo obecné, obecné uče- 
nosti jádro jisté, rozumu lidského pochodeň jasná, moudrost nejlepší, moudrost 
nejužitečnější, rozumování obecné, všepocátek, všcuzitek, soustava soustav, uma 
um, nauka nauk, světlo světel, cesta světla atd. 

19. Avšak Komenskému i světové akademie sebe učenější, aby nevznášela 
se jako lidem hvězda nedohledná nad výpary a mrákotami nevědomosti a hlou- 
posti, základem býti měly školy dobře spořádané, po všech zemích zřízené. 
Pro Komenského akademii světovou hodili by se mužové z celého světa vy- 
braní, nábožní, obecného dobrého milovníci horliví, ze řádu politického i církev- 
ního bez rozdílu, kteří by bdíce jako na stráži nad spásou pokolení lidského, 
všecky možné cesty, způsoby a příčiny vyhledali, jak rozšiřovati nálezy, jak 
rozšířené zachovati neporušené. Počátkem hmotného postarání o muže takové 

.vybrané dle Komenského byl by příklad Nizozemců, kteří živili učence Lipsia, 
Scaligera, Salmasia, i když veřejně nebyli zaměstnáni. lal »Tací pak mou- 
drosti obecné původcové (dle Komenského) potřebí jest : 

1. aby o sobě věděli, 

2. sborovou nějakou společností aby mezi sebou byli souřaděni, 

o. stvrzených zákonů páskou svázáni, « t. j. když totéž dílo dělati, k týmž 
koncům směřovati míti budou. Světové takové společnosti řádu potřeby jest, jed- 
noho pak, »k němuž by ostatní jako k předsedovi kollegia zření měli, totiž aby jeho 
prostřednictvím obecné ono obcování dařilo se pohodlněji na všecky strany, když 
mu o všech potřebách dopisovati budou jednotlivci, on pak o všech takových 



to slovo: badání, zpytování, zkoušení, poznávání, vědění, vypravování, a týče se všeho, co 
učiněno jest, stalo a dělo se i děje se v přírodě i mezi lidmi. Srovn. Školy pansof. str. 26, 
pozn. íó. 

131 Universita Leydenská, založená 1. 1575, slula muži znamenitými, jež dovedla si 
získati výhodami neobyčejnými. První byl Justus Lipsius (blíže Brusselu 1. 1547 zrozený!, 
jehož způsob latinského slohu (vzory mu byli spisovatelé před Ciceronem i napodobující 
skladatelé stříbrného věku) oblibovali si humanisté západoevropští i v samém 17. století; 
jeho výklad Tacita zůstává vždy nevšední zásluhou. Spisy jeho byly i Komenskému dobře 
povědomý (stoický spis De constantia na př. četl v Brandýse 1. 1623), když k žádosti jeho 
od místodržitele Flanderského grammatika měla býti vypovězena. 

Nástupcem Lipsiovým v Leydě byl Josef Justus Scaliger (od r. 1593 — | 1(5(1!)), nejsa 
ani povinen veřejně čítati. Ale veliké a trvalé bylo jeho působení spisy, soukromým 
s mladšími učenci obcováním, dopisováním. Komenský spisy jeho velmi dobře znal, a byl 
jeden z těch, kteří četli jeho knihu De emendatione temporum, jež bývala více velebena, 
nežli čítána. 

Od léta 1631 byl za týmiž výhodami jako Scaliger v Leydě vrátivši se od Kristiny 
Švédské proslulý učenec Claudius Salmasius (Saumaise). Vynikaje velikým důmyslem 
a podivínstvím titul svůj šlechtický, i kde nejméně na místě bylo, ukazoval; za největšího 
hřmotu psával nejraději a co nejrychleji, plánu napřed nerozmysliv, nic po sobě nepře- 
čílaje; nedovedl mladších k sobě vnaditi a v ně působiti, což Scaligerovi přešťastně se 
podařilo. 



131 

věcech všechněm« ; obydlí jeho ovšem na takovém místě býti musí, k němuž by 
ode všech stran světa, i odkudž by opět ke všem stranám pomocí plavby přístup 
byl otevřen. K tomu chodily by Španěly, Francie, Holland, zvláště pak Anglie. 
»Prvé, pro památku hrdinského činu Draka Angličana, jenž plaviv se pětkrát 
okolo celého světa, byl jako předehrou obecné té posvátné souhře národů. 
Druhé, na památku osvíceného Verulamského Anglie kancléře, od něhož k ra- 
dám o obecném nauk napravení dána byla první příčina. Konečně na pa- 
mátku, že radou tak spasitelnou ku předu se hnulo,- i pro kollegium důchody 
nadané (bude-li nadáno) na chování tolika kollegů a příručích, kolik věc ta 
(jež bude nikoli dílem cti a výdělků, než dílem účinné lásky) bude žádati. Bude 
pak, bude-li viděti se vhodným, v kterémkoli království na celém světě také 
jeden některý popřední moci býti ustanoven, k němuž by jiní kollegové zření 
měli, rovněž pro lepší pořádek. « 

»Již pak, svatý-li ten spolek, k obecné pokolení lidského spáse hledící, 
kollegiwu nazván býti má, ovšem že zákonů některých páskou svázán býti musí. 
První zákonů těch bude, aby povolání svého (k němuž popudem božím puzenými 
se cítí) vznešenosti důstojně si vážíce, radovali se z toho, že ustanoveni jsou 
pokolení lidského vychovateli (jak dí Seneka), i že posláni jsou, aby štípili ne- 
besa a založili zemi (jak dí Bůh u proroka Iz. 51, 16), aby tedy snažili se 
býti skutkem služebníky lásky k Bohu (kterýž chce, aby všichni lidé spaseni 
byli a ku poznání pravdy přišli — 1. Tim. 2, 4),« následovníky horlivosti apo- 
štolů, aby za tou příčinou sebe cele zavázali slávě Boží a zvelebování obec- 
ného spasení. 

20. Vybídnuv členy k nejvroucnějším modlitbám (»zapírati sama sebe ne- 
může Bůh, ani překážeti tomu, co jest k slávě jeho a k spasení lidu jeho«) 
členům akademie některá dává pokynutí: » Cokoli bude zpozorováno, že by 
doplněno nebo mohlo býti napraveno, o tom neopomíjejte zprávu dávati druh 
druhu a napravovati radou společnou. « 

»A jakékoli nad to skrytější poněkud tajemství bude dáno někomu zpo- 
zorovati, nikoli po svém soudu na veřejnost nepodá, než bratřím oznámí, aby 
pravdu nálezu, ztvrzenou patřičnými zkouškami, bylo odvedeno, cokoli Bůh dá, 
do obecného obecné moudrosti pokladu a v spasitelné pokolení lidského uží- 
vání — avšak míti za tajemství nebo vydávati, nežli co jím jest v pravdě, 
střežte se.« 

» Majíce své věci doma dobře spořádané, šířiti světlo moudrosti pomýšlejte 
i mezi sousedními národy (dokud budou se zpěčovati, dotud bude potřebí vy- 
chvacovati je z moci temností) a touž příčinou na přesvědčení židů, mohame- 
dánů, modlářů atd. jisté a platné způsoby míti hleďte. « 

»Zkusíte-li pak, že odpůrců některých příliš mocných nebo vychytralých 
zbraněmi, které již v ruce jsou, dobýti nemůžete, rady bratří sousedních, třeba 
i všech bratří (skrze předsedu) vyhledávejte — budou zajisté během dvouletí 
třeba z veškerého světa hlasy míti pohromadě. « 

»Nad to každého roku každý kollega jednou nejméně předsedu listem 
pozdrav a jemu o veřejném stavu věcí v okresu svém zprávu dej, aby, když 
všecko se daří, mohlo býti potěšením, pakli jinak, aby mohlo býti příčinou 

9* 



132 

na pomoc pomýšleti. Předseda také (nejméně jednou do roka) všem světla 
kollegům každému zvláště psáti bude a sdělí s nimi všecko, co mu památného 
buď odjinud bylo posláno, nebo co vzešlo doma, aby stavu celého světa ne- 
mohli neznáti všichni ti hlídači dobrého obecného. « 

»Tak spolčené to po všech národech mudrců spřátelení slouti a býti moci 
bude svatý sbor ten zvěstujících Boha vítězoslavného v pravdě jeho, jejž 
Žalm 68, 12 připomíná, a korouhev jeho bude ta, již předpověděl Isaiáš (11, 10), 
že vztyčena bude národům, aby k ní se scházeli, Kristus Ježíš, světa světlo, 
věčnosti brána, moudrosti základ, sloup, vrchol, koruna, všech pak moudrých 
vůdce a napravovatel (Moudr. 7, 15); on svaté té společnosti, jejž otec usta- 
novil, hlava nade všecko (Efes. 1, 22), jenž sám byl dříve vyslaným božím na 
zemi, maje pak odejíti, jiné vyslal posly ke všem národům, slibuje jim, že při 
nich bude až do skonání světa (Mat. 28, v posled.). Jako tedy sám Pán lidi od 
nákazy k prvotní prostotě svolával (sNebylo s počátku tak« říkaje. Mat. 19, 8), 
tak tito služebníci jeho to za hlavní úkol svůj budou pokládati, majíce lidi 
svolávati na staré cesty boží, s nichž tolika způsoby všude bylo blouzeno 
(Jer. 6, 16), aby úřad svůj očima představovali heslem: Vraťme se! totiž od 
rozptýlenosti k jednotě, od zmatenosti k řádu, od domněnek k [pravdě, 
od okolků věcí k středům věcí, od nás samých i od tvorů k Bohu.« 

21. Aby obecné ty křesťanské vědomosti šířeny býti mohly mezi všemi ná- 
rody, tomu nejvíce překážela rozmanitost jazyků nekonečná, již Komenský 
ovšem za »zmatek jazyků« pokládá. Nechť nám tedy Komenský sám poví, 
kterak nesnadnou tu věc rozvážil. 

Rozšiřování evangelia nejvíce tím bylo podporováno, že říše řecká před 
narozením Kristovým předcházela, říše pak římská narození to provázela, tak 
že jazykem řeckým i latinským daleko široko hlásáno bylo evangelium, kde 
pak nerozuměli lidé těm jazykům, pomohl Duch sv. darem jazyků. Ale »zá- 
zraků darové přestali «, nezbývá tedy šiřitelům obecné osvěty křesťanské, nežli 
učiti se jazykům, nebo raději naučiti se jazyku jednomu, všem národům spo- 
lečnému. » Snadnější zajisté jest, aby naučili se všichni věci jedné některé, nežli 
jeden některý všemu«. Jedním jazykem šířila by se osvícenost rychleji, snad- 
něji a trvaleji, a byl by sám ten jeden jazyk nejzřejmějším znamením, že obecné 
to světlo proniklo ke všem, i byl by každý v každé zemi, v každém podnebí 
jako doma, rozuměje všude všem a rozuměn jsa ode všech. 15 - A za tak veliké 
dobrodiní bylo by očekávané říši Kristově děkovati. 

Merkur ten čili posel mezi národy má býti »všem dostatečný, líbezný, 
milování hodný, nikomu nesnadný, tvrdý, nerudný*, a potřebí je po něm již se 
ohlédnouti. 

'■•' A mohlo by skutkem spatřeno býti, co zápol Claudianus o říši římské, Stiliko- 
nem opatrně spravovánu: 

Hujus pacificis clebemus moribus omneš. 
Quod veluti patriis rej;ionibus utitur hospes: 
Quod sedem mutare licet, quod cernere Thulen : 
Rursus et horrendos quondam penelrare recessus. 
Quod bibimus passim Rhodanum, potamus Orontem: 
Quod euncti gens una sumus. 



133 

22. Jan Lr Vives (f 1540), jehož latinským rozmluvám i u nás mládež třetí 
třídy se učívaja, o žádoucím jazyku světovém takto se pronáší (na začátku 
knihy III. spisu Komenským častěji přiváděného »De tradendis disciplinis«) : 
» Poněvadž jest jazyk nástroj společnosti lidské i pokladna učenosti, bylo by 
s prospěchem pokolení lidského, aby byl jeden, jehož by užívali všichni ná- 
rodové. Měl by býti líbezný, učený, výmluvný. Líbezný v snadném a lahod- 
ném pronášení ; učený ve vhodné a vlastní významnosti ; výmluvný v rozmani- 
tosti a hojnosti slov i forem. To by způsobilo, že by lidé rádi mluvili, že by 
nejvhodněji všecko přizpůsobovali smyslem, i že by stále rostli v soudnosti. 
Takovým jazykem vidí se mi býti latina mezi těmi, jichž nyní užíváme: 1) proto, 
že jě již rozšířena mezi mnohými národy; 2) umění skoro veškera jsou jí 
vzdělávána ;. 3) hojná jest; 4) zvukem lahodná; 5) vážná. Pro ty příčiny bez- 
práví bylo by, aby nebyla zachována a pěstována. Kdyby byla ztracena, ve- 
liký by v naukách následoval zmatek . . . Také pro rozšíření pobožnosti velmi 
prospěšné jest, aby si lidé vespolně porozuměli. K tomu přichází, že je latina 
jazyk učitelů posvátný, jíž seznamenány jsou věci tajemné . . .« 

23. Z& jednoho jazyku potřebí jest, není-li pak jiného, že latina nejlépe se hodí, 
v tom shoduje se Komenský s Vivem \ » avšak poněvadž myšlénky naše nyní 
výše jdou, nemůžeme si pomoci, abychom neradili spíše jazyk zcela nový.« 
A to proto : 

1 . »Jazykem obecným má raditi se všem rovnou měrou, latinou pak radili 
bychom si jenom my, jimž již známa jest, ne tak národům barbarským (k nimž 
tu přece, protože blavnější část světa zaujímají, hlavnější zření míti třeba), jimž 
latina právě tak jako jiní jazykové, ano i více neznáma jest i nesnadná, jsouc 
příliš pracná, péče mnoha let a napjatého studování požadujíc, jak zakouší 
naše mládež, i samo její sestrojení ukazuje « Vlastina »z ní pošlá snadnější, ale 
přece má dosti nepravidelnosti. -Proč bychom tedy nemyslili nadíti se, kdyby 
snadnější ještě i naprosto ve všem pravidelný a plynný jazyk nalezen byl. « 

2. » Jazyk obecný má nade všecky býti nejbohatší, aby ve všem stačil vy- 
jádřiti veškery věci dokonale i pronášeti veškery pojmy duše snadně. « A ta- 
kovým latina není, nemajíc ani složenin, ani odvozenin s dostatek, sama sobě 
ani věcem nestačíc, z řečtiny vypůjčujíc a bez ní žádné dokonalosti nemajíc; 
schází jí tedy jednotnost. 

3. A k čemu nejvíce se směřuje: jazyk obecný má býti matení pojmů 
obecným protijedem. A to jiným způsobem státi se nemůže, než když paral- 
lelně s věcmi poběhne, ani více, ani méně slov neobsahuje, nežli kolik jest 
věcí, a žádným jiným pořadem jich neváže, nežli váží se věci samy s sebou 
nejpřísněji, a to zvukem samým přirozenost věcí vyjadřuje a myslem před- 
stavuje. « 

Taková není latina ani jiný jazyk, protože lidé předešlí, původcové 
jazyků našich, rozdílností věcí si nevšímali a věci toliko známé, a co se jim 
namanulo, slovy znamenali, poměru zvuku k věcem nedbajíce. » Proto stejno- 
jmennostmi, soujmennostmi, odvozenostmi, tropy, figurami, obhovory, t. j. po- 
chybnostmi, zbytečnostmi, zmatky naplněno všecko, a kolikráte o věcech pře- 
sněji bývá mluviti, buď pokaždé slovo vyměřovati, tedy tolikráte, co tím nebo 



134 

oním slovem se rozumí, opakovati třeba, nebo v samém hovoru stále vyjímati, 
rozeznávati, omezovati, častěji neuměle nebo sofisticky nežli pravdivě. Odtud 
pokaždé vkrádá se buď pochybnost nebo klam, protože ani dosti kdy pojem 
zmatku zproštěn nebývá. Spatným názvoslovím (vyjmenováním věcí) šíří se 
špatné pojmosloví a ^mluvíme slova, ne yěci% a neprospívají nejhlučnější dis- 
putace naukám ani za mák. 

Nezbývá tedy, než aby způsoben byl »jazyk nový, všech známých již ja- 
zyků 1. snadnější, aby bez ztráty času a věcí naučen býti mohl, 2. líbeznější, 
aby učiti se a naučiti se mu rozkoší bylo, 3. dokonalejší (pokud pro povahu 
věci i naši v přednebeské škole nedokonalost možná, tak dokonalý), aby uměti 
jej k pozorumění věcem samým velmi prospívalo. « » Zamýšlíme tedy v přání 
svém jazyk naprosto 1. rationálný, nemající v materiálně ani formálně své stránce 
nic nežli samou významnost (až do nejmenšího puntíku); 2. analogický, nic ne- 
pravidelného v kterémkoli kuse neobsahující; 3. harmonický, nezpůsobující 
žádné neshody mezi věcmi a pojmy věcí, jazyk totiž takový, který by samým 
zvukem přirozenost a rozdílnost věcí pronášel, stana se tím samým činem jako 
nálevkou nějakou moudrosti. Jazyk ten, kdyby společným souhlasem pokolení 
lidského přijat byl, uznali by a měli by z toho radost všichni, že bude nejvhod- 
nějším prostředkem k sjednocení lidí mezi sebou, pravdy pak věcí s pojmy. 
Potom teprve říci se bude moci, že jest věk- osvícený a upokojený, když mezi 
věcmi a pojmy věcí i mezi slovy, lodicemi věcí, bude světlo a klid. « 

24. Chválí si Komenský znaménka čínská, jimiž mohou se srozuměti lidé 
různých jazyků: ale proč by nemohl vyhledán býti jazyk výhodnější, nežli více 
nežli šest tisíc těch znamének, jazyk věcný} Jestli pak řeč vůbec něco nej- 
výše podivuhodného, ano z dvacíti několika článkovaných hlasů vzešlo tolik 
jazyků, že jich ani sčísti nelze : jazyk sjednocený, jímž by roztrhaná lidská spo- 
lečnost byla sjednocena, jímž by celému okrsku země dána byia ústa jedna, 
jimiž by způsobem přeslavným hlásána byla sláva boží, to by vrchol byl divů 
jazykových, »bude-li svět déle státi*. 

A jest volno vymýšleti nový jazyk? Jest, dle Genesi 2, 19, a jest to část 
panství, postoupeného Bohem člověku na zemi. »A bylo-li věcem přikládati 
jména dovoleno Adamovi, filosofům, řemeslníkům a j. až posud: proč ne i slo- 
vesa, částice i ostatní, co k celé řeči náleží?... A když jest volno napravo- 
vati pojmy věcí dle pravidel věcí samých, proč nepřizpůsobovati i jazyk k na- 
pravenějšímu vyjadřování pojmů napravenějších ?« Zvláště když naplněno býti 
má předpovědění Sofoniášovo (3, 9) o shromáždění národů a jazyků, jimž 
navráceny budou rty výborné, aby vzývali všickni jméno Hospodinovo a slou- 
žili mu ramenem jedním, kterýmižto slovy (dle výkladu Tremelliova) změna 
jazyků (mutatio labiii se předpovídá. 

25. Způsob, jak by nový ten jazyk složen býti mohl, jest dvojí - » Návodem 
buď jazyků již známých nebo věcí samých. Prvého by byl příkladem Zeuxis, 
jenž Helenu malovati chtěje, kázal si přivésti panny zrňstu znamenitějšího, 
kolik jich možná bylo sehnati, a všecko při všech prozkoumav pečlivě, který 
úd při některé nad jiné vynikati viděl, ten přenesl na svou Helenu, a tím způ- 
sobem nejsvrchovanější sličnosti ideu nějakou šťastně vyjádřil. Podobného něco 



135 

i tady státi by se mohlo, kdyby cokoli který jazyk má zvláště jadrného, ozdob- 
ného, důrazného (sotva pak který tak nešťasten jest. aby něco zvláštního před 
jinými neměl), všecko to odevšad sebráno a v jeden ten jazyk harmonicky 
sneseno bylo, aby z mnohých líbezností stala se jedna, však líbezností quint- 
essence.« 

Druhý .způsob jazyka, dle návodu věcí, byl by vccncjsí. Skoda, že Ko- 
menský nikde příkladem neukázal, co obecně toliko o nesnadné a veliké té 
věci napověděl, tak že ani nelze si pomysliti zřetelněji, jak by asi jazyk ten 
měl vypadati. 

Píše zajisté v Cestě světla (19, 21): » Potom teprve harmonie pravá bude 
a snadná, protože věci samy, se smysly všech lidí týmž způsobem se potká- 
vajíce, učiní ji všem i srozumitelnou i snadno napodobitelnou.« A kdy to bude? 
Když k tomu přizpůsobeno bude všecko, aby věci na vlas byly vyjádřeny. 

V Panaugii pak (14, 19) rozumuje takto: »Zná-li kdo ideu celého jazyka 
se všemi bytnými i případnými potřebami k jejímu provedení, dovede nalézti 
methodu, jak vyučovati a učiti se všem jazykům, ano i složiti jazyk nový, 
všech jazyků dosud užívaných plnější a lepší, protože celý bude významný, 
celý pravidelný a obdobný, celý věcný, t. j. samým věcí zvukem i liter, slabik 
a slov sestrojením samo věcí sestrojení vyjadřující. « 

Francouzové le Maire a Mart. Mersennus, minorita »po Evropě prosla- 
vený «, 153 měli prý již základy jazyka a písma, jímž by mohli dohodnouti se 
netoliko s obyvateli celé země, než i s obyvateli měsíce, »jsou-li jací!« »My 
pak sami (dí Komenský v Cestě světla, 19, 21), opírajíce se o základy pansofie, 
v jazyk odvážili jsme se doufati, který jest latiny desetkrát snadnější, totiž všech 
nepravidelností prost naprosto, a stokrát dokonalejší, totiž pro všecky věci a 
pojmy ve všech rozdílnostech přesně vyjadřovatelný, a tisíckráte způsobnější 
harmonicky pronášeti přirozenost věcí, totiž slova (voces) jeho jednotlivá mají 
býti místo výměrů, dle čísla, míry a váhy věcí samých jsouce udělána. « 

Komenský žádal, aby jazyk ten nebyl skládán, dokud pansofie nebude do- 
konána, » aspoň dokud rody, ideje, zvláštnosti věcí pravě nebudou vystiženy. 
Nebude zajisté moci býti věcný, nebude-li ve všem všudy parallelně přizpůsoben, 
přizpůsoben pak býti nemůže, leda až věcí všech základy, vespolný řád a vzá- 
jemné vazby navlas budou objeveny. Dále si přál, aby nikdo sám jediný vy- 
mýšleti jej se nepokoušel, než aby péči tu nechal sboru mudrců. Mohlo by se 
sice státi, že by více vtipných hlav ze žádosti tak švarné věci do jazyka toho 
se dali, a potom nemožné nebude, že by to i ono jinému jinak vidělo se 
učiniti. A kdyby každý na svých názorech státi chtěl, budeme míti místo ja- 
zyka nového jednoho několik, zmatku nepomůžeme, více jej rozmnožíme. Aby 
více osob myslilo, co by věci té prospělo, nic nepřekáží, jen ve věci celému 
světu společné nic neporoučejte, než cokoli užitečného připadne (buď celé neb 
částečně), poznamenejte to a společnému konečně rozhodnutí (jež svým časem 
se stane) to zanechejte !« 



153 De iterato Irenico, stránka 37, § 25, Komenský dává na jevo, jak vysoce si Mer- 
senna vážil (qui me aliquot epistolis dignatus est). 



136 

26. Avšak, ať ze symbolického toho jazyka obecného mělo něco býti nebo 
nemělo, Komenský zatím radu dával: i Aby jazykové líčení, nápisem kříže Kri- 
stova posvěcení, 154 učencům zatím zůstali v užívání: hebrejský a řecký přede- 
vším pro písma božího studnice, latina pak proto, že posud tolika důmyslu 
jest pokladnice.* V * Methodě jazyků nejnovější*, spise to 1. 1646 dokonaném, 
do léta pak 1648 dopilovaném, poskytujícím stokrát více, nežli nápis hlásá, 
beze všech mystických záchvatů idea a potřeby jazyka zřetelně jsou vyloženy, 
prospěšnost jednoho jazyka uznána, Vivovo mínění o latině rozváženo, úkol 
prostředníka mezi učenci evropskými latině přiřknut a k snadnějšímu učení 
se latině ukázáno. Teprve v Amsterodame, kde Komenský po Lešenském roz- 
ptýlení od léta 1656 — 1670 kromě péče o zbytky Jednoty bratrské, hájení cti 
své i Kristovy, zamýšlených podniků politických ve prospěch reformovaných 
církví a j. pokolení lidské pro poslední věk velikého světla, sebe pak pro 
akademii nebeskou připravoval, opět k vůli poslednímu snah svých o napravení 
věcí lidských rozčlenění, o nový jazyk obecný čili světový zavadil a snad se 
jím i chvíli obíral. V posledním tom snah pansofických rozčlenění vykázána 
byla stránka ta »Panglottii«. Ale nevíme, kam Komenský s obecným novým 
jazykem dospěl, a poněvadž nic nepsal na piano, čím by býval se nezabýval, 
kam pokusy jeho se poděly. Leibnitz, v mnohých kusech následník a svým 
způsobem napodobitel jeho, také se svým jazykem obecným uvázl konečně 
v koncích, přípravy toliko po sobě zůstaviv. 155 Druhá rada Komenského v Cestě 
světla: »Aby také jazyky své zvláštní národové zachovávali a vzdělávali (bude-li 
se to líbiti těm, kteří přelíbezného onoho jazyka z plna okusíce, barbarských svých 
a hrozných jazyků nebudou se moci nezhroziti, ponecháváme času) aby každý 
duch chválil Hospodina, a všichni jazykové aby zpívali Bohu. Mohl by také 
vzdělán býti slovník obecný všech jazyků, jakož i mluvnické zvyklosti v tvo- 
ření a spajování podobné, rozdílné, protivné vykládající, aby tím více ve všem 
(i v tom zmatku jazykovém) byla spatřována moudrost boží. 156 Avšak jinde 
uhlídáme, kam Již dříve a později myšlénka podobná Komenského přivedla. 



m Nápis kříže Kristova byl (Luk. 2-'), 38; Jan 19, 20) řecký, latinský a židovský. 
Podobně v Methodě jazyků nejnovější IV. 31, ve Škole pansofické (řeské) str. -1. 

I5S Leibnitzova Collectanea etymologica, Janem Jiřím Eccardem v Hanoveru r. 1717 
tiskem vydaná, obsahující ve dvou dílech výpisky, 2,'lossy, výklady, poznámky keltické, 
staroněmecké, friské, polabsko-slovanské a jiné, ukazují také 141 znamení, jimiž cisterciaci, 
nemluvíce, se dorozumívali na př. opat — ukazováček a prostředníček na čelo položiti; 
bráti ~ ruku otevřenou zavříti; dáti zz ruku zavřenou otevříti; bílý zz dotknouti se brady 
ukazováčkem nosu prostředníčkem; papež zz ruka jehlancovitě na čele zdvižená; píti zz 
ukazováček napříč spojiti s bradou; opilý — ukazováčkem jako vrtati čelo; otec zz palec 
spojený s palcem; matka zz palec spojený s palcem hnouc na přič na čele ukazováčkem! 
bratr zz ukazováček spojený s ukazováčkem; sestra ~ ukazováček spojený s ukazováčkem 
a hnouc na přič ukazováčkem na čele; panna zz ukazováček rozdělující třásně, vlasy; 
víno zz ukazováček zkřivený na nos postavený; pivo zz hnouti rukou před ústy a fouk- 
nouti do ní a j.). Patrno, že Leibnitz jako Komenský mimo jazyky i jiných srozumovacích 
prostředků si všímal. — Síře o jazyku světovém rozepsal se Josef Šmaha v »České Slcolec 
,r ' I jinde, zvláště pak v Methodě jazyků nejnovější. Komenský usilovně vybízí ná- 
rody ku vzdělávání jich jazyků, tak že sluší vzkřísiti tu krásné Palackého slovo z r. 18^9 
o té Methodě: -Rozprava filosofická o studován! jazyků, zvláště latinského. Kdyby ji byl 



137 

Až všude obecnou světovou společností, školami i jazykem obecným po celém 
světě rozšířena bude vševěda, vzejde pokolení lidskému nade všecko pomy- 
šlení krásný a blažený zlatý věk pravdy, lásky a pokoje, jak jej Cesta světla 
20, 9 — 17 slovy žalmisty, proroků a zjevení sv. Jana s blaženým mysli roze- 
chvěním vypisuje. 

27. Aby obecného, toho blaha a spásy bylo dosaženo, potřebí bude spo- 
mocníkům dobrotivosti boží« : 

1. mysli převelikou důvěrností naplněné; 

2. vzývání Boha nejvroucnějšího; 

3. přičinlivosti a práce neúnavné mnohých moudrých mužů; 

4. přízně velmožů ; 

5. v pracích opatrnosti a jistého řádu ; 

6. cokoli bude vypracováno, aby ihned někde bylo začato prakticky; 

7. tudíž opatrného a nepřetržitého od druha druhu, až i žádoucí obec- 
nosti sdělování. 

28. Památné jest, co Komenský radí stran opatrnosti a celého vedení 
díla. Sluší tu šetřiti pěti věcí: 

a) Cokoli odkudkoli kýmkoli bude zasláno, děláno buď skryt?, bez hluku 
i okázalosti světské, »jako Bůh obyčejně vykonává díla svá, že dříve patrno 
bývá, že jsou vykonána, nežli že bývají konána. Sám Jupiter v blesku (jak dí 
člověk pohanský) dříve uhodí, nežli zakmitne plamen. Slunce také tiše vy- 
chází, aniž stromové, když rostou, dělají hřmot. A království boží nepozoro- 
vaně přichází, řekl Kristus. Následujte tedy, napravovatelé nauk, Krista, jenž 
učinil dříve, nežli učil, jenž nepřel se, ani nekřičel, aniž býval slýchán na ulicích 
hlas jeho, až pronesl soud k vítězství. Ačkoli jsme toho málo šetřili posud, 
tím pečlivěji budiž toho šetřeno potom, aby ani toto přítomné (pod jménem 
Cesty světla) uvažování nevešlo v známost kromě těch, kteří k účastenství 
v poradách zavoláni jsou, zvláště proto, že úvahy ty počaté toliko věci tak 
veliké první jsou začátkové, veřejného divadla posud nedůstojné « (Ze se tak 
stalo, »Cesta světla* náleží mezi spisy nejvzácnější, jako jiná díla Komenského, 
která pod rukou poslána byla toliko do rukou zasvěcených.) 

B) Čím jako dobrem obecným se zabývají, aby jím bylo samo v sobě, 
a nikomu nijakým zdáti se nemohlo, když vyjde na veřejnost — »nebo stále 
tajeno býti nemůže«. »Tak totiž přímo cíl obecné spásy vytčen buď, a tak 
podmínkami rovnými dle něho všecko buď zřízeno a před se bráno, aby pa- 



četl Adelung (jenž Komenského do knihy bld\nů byl položil) poněkud pozorněji, měl by 
zajisté v poctivosti ducha muže, jenž jako jazykozpytec předběhl své století, a když ve- 
škerá učenost toliko v rouše latinském se zastkvívala, vědecké pěstování nových jazyků 
zemských tak důtklivě schvaloval, pravou cestu k němu předpisoval, purismus všude oce- 
ňovati uměl, i mínění obecné, že prý moderní jazykové evropští nejsou schopni vysokého 
toho vzdělání, jemuž divíme se při jazyku staroklassickém, za slepý předsudek prohlásil. « — 
A proti tomu polož slova vysoce učeného jazykozpytce Maxa Mullera naší doby jenž pě- 
stování nauk národním jazykem malých národků za čirý nerozum prohlásil (viz řeč dra. 
Vojtěcha Šafaříka o IT. sjezdu lékařů českých na str. 10.): jaký rozdíl! 



138 

trno bylo, že celek, o nějž tu jde, jest bez předsudku všech lidí, aby ani sama 
ohavnost nenalezla, co by mohla poškubati.* 

c) »Třetí opatrnosti část bude, kteříkoli budou chtíti pomoci nástroje na 
rozlévání moudrosti zdělávati, včel spíše následujte a mravenců, nežli much a 
pavouků; ony a ti tam pracují dohromady, tito na různo, každá a každý pro 
sebe lovu svého si hledíce. Kollegialně tedy spíše si veďte, mužové učení, obec- 
ných prospěchů žádostiví, nežli roztříštěně, aneb aspoň majíce stále zření k sobě 
i ku pracím svým. Poněvadž zajisté odvaliti tolik těch všelikých skalisk Sisyfo- 
vých, jimiž všude posud v cestě namáhavě a nadarmo pokolení lidské se hmoždí, 
mnohých mužů potřebí jest sil spojených: spojte se. tedy. Že pak co jednou 
bylo položeno, tím hýbati, konečně pak to rušiti nesluší, hleďte tedy jedni 
k druhým, aby nikdo tím, co již vykonáno, práci svou nezabýval, než tím, co 
ještě vykonáno býti má, až by bud tomu neb onomu skalisku pro odpočinutí 
pohodlné jeho místo bylo nalezeno, buď ta neb ona sráz byla překonána, ty 
nebo ony dolíky byly odstraněny, buď ten nebo onen zmatek v pořádek byl 
přiveden. A co by tak koli šťastně od kohokoli bylo vypraveno, přihozeno 
budiž na hromadu věcí vykonaných, aby nikomu nebylo potřebí hotovou věc 
hotoviti, než aby péče všech i každého zvlášť toliko o to dbala, co ještě vy- 
konáno býti má a dokonáno. « 

d) V prostředcích reformací obecné dobré bude zachovávati tento řád, 
»aby především pomocí methody zlepšeny byly knihy, hned pak pomocí knih 
školy, potom škol obecní dozorcové kollejně spojení, konečně pak aby sestaven 
byl jazyk obecný. « 

29. Pokud týče se knih, poučuje Komenský : 

»Může (prý) počato býti buď od těch, které jsou užitku většího, nebo od 
těch, které jsou užitku dřívějšího. Prvější-li se zalíbí, pansofie, bude a i to, pro- 
tože když něco věděno býti může a má, v pořad pravý, jasný, ustavičný 
všecko rozvádí, tím samým sobě i jiným knihám meze klade i hranice opi- 
suje, míry poskytuje a milostnost (jako konec středu činívá) způsobuje. Má-li 
pak dříve konáno býti, čeho praxí může počíti dříve, počněme od knížek nej- 
nižších, návodů pro nemluvněctví a pacholetství lidské. Tak zajisté od zá- 
kladů bude moci býti postupováno po přírůstcích k vrcholu, od předběžného 
poznání věcí obecného a zmatečného skrze zkoušky podrobné a jisté až k ab- 
straktnému rozumění, t. j. od učenosti skrze zkušenost k moudrosti. Avšak po- 
něvadž jest potřebí plného zření všechněch ke všemu, sotva co toho bude 
moci býti dokonáno bez jiných, a vidí se konečně rada nejlepší býti taková, 
nic neposýlati na veřejnost, nežli nebude svedeno všecko na plnost předse- 
vzatou, rovnováhu, harmonii. 

Počátek vzhledem ku knihám, školám i kolleji obecné učiněn měl býti 
pravý a věcný, a to kdekoli. Nešlo zajisté pořád jenom o radu, co dělati, než 
o to, aby již bylo děláno, ať z počátku vázne ledacos. • Lépe jest, aby tu a 
onde scházelo něco, nežli upustiti ode všeho. « Neboť i příroda,- i napodobitel 
její, umění, i zkažené přírody napravitelka, milost, ačkoli díla dokonalá zamý- 
šlejí, přece od počátku vždycky začínají, protože věcem, které se dějí, jinak se 
nevede, nežli že od počátku vznikají, vzrostem k dokonalosti své se vyzdvihují. 






139 

Požár každý od jiskry počíná, potom chytí se troudu, hned trámu, potom domu, 
potom vsi, konečně města. Kristus pak, pán náš, učení své ohni připodobnil, 
rozséval je pak zprvu mezi svými, ve sboru apoštolů, potom kázal jim, co byli 
slyšeli ve tmách, aby pravili na světle, a co v uši, aby hlásali na domích (Mat. 
10, 27). Kdo radu dává, dávej příkladem spíše nežli slovem, aspoň ne slovem 
bez příkladu, sic bude .bez užitku. A když tak, co jiným se radí, i sám činí, 
netoliko u jiných víry zaslouží a najde a následování ochotněji dosáhne, než 
i příčiny dojde, aby radu svou vykonal. Bůh jediný tu vlastnost má, že dle 
ideí předvídaných od věčnosti díla dokonalá vydává, pročež o něm toliko řečeno 
býti mohlo: A viděl vše, což byl učinil, a bylo velmi dobré (Gen. 1, 31). 
Člověk, když dělá, učí se, protože vzory i vzorované l57 ne. jinak nežli posloupně 
počíná i dokonává. Pokustež se tedy reformátorové o vykonání rad svých 
nejprve sami, a když uvidí, že daří se neomylně, bezpečněji budou je moci 
schvalovati světu, pakli ne, opravovati a zdokonalovati. Léků nových snadno 
nikdo nepřipouští, ale připouští nikoli bezděčně, bývá-li při tom obvyldý výrok : 
Zprubováno « . - - 

»Tedy knihy didaktické, kterékoli budou vypracovány, ihned k užívání 
jich buďte obráceny, aby opravdu-lb snadněji nežli posud vlévají moudrost, 
věcí samou bylo ukázáno. A vydaří-li se v jednom i druhém pokus, počniž 
týchž věcí veřejné užívání ve škole některé veřejné, potom ve více školách atd. 
Takový ten z praxí a užívání počátek právem náleží těm, u nichž a pomocí 
jichž pomůcky ty učeností budou připraveny. A to proto, že spořádaná láska 
od sebe sama počíná, i proto, aby dodáno bylo napodobovatelům důvěry, 
konečně pak protože spravedlivé jest, aby kdo setí učinil prvotiny, také klidil 
prvotiny žně.« 

» Podobně kollegium světla počíti může od jednoho nebo druhého tajem- 
ství světla povědomého, nikoli aby před jinými přednost nějakou míti chtěli, 
než aby jiným příklad ukázali. Počátek zajisté od několika učiněn býti musí, 
protože i každé číslo, do jakéhokoli množství rozlíti se má, od jednotky po- 
číná i od dvojky k trojce vzestupuje, a tak důsledně dále, a každá jednotka 
vzhledem k sobě i k celku rovného zdokonalení nabývá. Kollegium tedy to 
obecné třeba sami knih obecných skladatelé s podporovateli a ochránci svými 
představovati moci budou, dokud neposkytne Bůh příčiny, aby formálně sesta- 
veno, zákony svázáno bylo.« 

» Přirozenost světla jest rozlévati se, přirozenost dobra sdělovati se s jinými. 
Kristus kázal, aby všelikým tvorům hlásáno bylo učení jeho, sám pak pohan 
Seneka vyznal, že proto se učí, aby rozléval mezi jiné, i že by prý nechtěl 
moudrosti, kdyby mu dávána byla pod tou výminkou, aby si ji nechal pro 
sebe a nesděloval jí s jinými. « A té-li přirozenosti dobra i ti následují, kteří 
mají klamné dobro (jako ti, kdož sekty zakládají), proč ne také ti, jimž Bůh 
pravé pravého světla paprsky zjevuje i způsoby odrážeti je na všecky strany? 



IS7 »Kdekoli jest umění, tam trojí věc bývá: vzor, vzorované, vzorující, t. j. 1. pra- 
obraz, předmět uméní, 2. obraz, účinek umění, 3. obraz ten z onoho vyvodíc! nástroj ně- 
jaký, totiž: smyslové, ruka, jazyk a j.« Meth. jazyků nejnovější X, 8. 



140 

A jak to ř Pořádkem asi takovým, jakým nasytil Kristus zástup nesčíslný, 
když druh druhu pokrmu podával, až dostalo se i rozloženým nejdáleji. »Re- 
formuj každý dle světla .božího nejprve sama sebe, potom své, jakožto sobě 
nejbližší, dále jiní jiné zvete, ne příliš vzdálené (na př. téhož náboženství společ- 
níky), potom jiné vzdálenější (jako Šimon, a Ondřej soudruhy, kteří byli na 
nejbližší lodi, k účastenství v šťastném lovu vyzvali), až by všickni křesťané 
v souhlas a harmonii byli přivedeni, aby potom mocně mohli bojovati proti 
hustším oněm temnostem mimo církev. A potom budiž boží to světlo přive- 
deno na oči Mohamedánům, jakožto nám před židy a pohany sousednějším, 
protože Krista jménem proroka uznávají a vzývají. Odtud půjde se k národům 
pohanským, kteří, protože Krista neznají, rovně od zášti proti němu jako od 
lásky k němu jsou vzdáleni. Poslední budou zřejmí jeho nepřátelé, židé, o nichž, 
že samou plností obrácených národů k horoucnosti budou povzbuzeni, písmo 
předzvěstuje, aby kruh milosrdenství božího, od kterých počal, u těch přestal.* 

A jak proniknouti se světlem božím k národům, jichž jazyků neznáme? 
Apoštolově měli dvojí klíč otvírati uši a srdce národů, dar jazyků a moc zá- 
zraků, a co my? Kristus nezapře svých věrných, nebude-li jim nedostávati se 
mysli sloužiti jemu k rozšiřování království jeho. »Na otvírání smyslů lidských 
bude klíčem dostatečným vybadaná panharmonie (všelad) 15S zásad poznávati 
přírodu, písmo i všeliké svědomí lidské, sama sebou dosti mocná, bude-li dosti 
jasným světlem na oči všech lidí položena, aby jako bleskem byly uchváceny 
oči mysli, aby pod poslušenství pravdy podmaněni byli smyslové všickni. « 

A jak toho všeho dostati se má národům, jichž jazykům nerozumíme? 
»Dá Pán, doufáme, rty jedny všem, abychom si rozuměli všickni, rty ony >vý- 
borné, « jimž by prostřednictvím věcí samých snadno vyučeni býti mohli vši- 
ckni. Ze pak potřebí jest jakés takés obratnosti v jazycích lidu, aby barbarům 
dáno býti mohlo harmonické moudrosti první ochutnání, naučte se z našinců 
někteří vnějším s barbary obcováním jich jazykům, anebo jsou-li ti národové 
pod mocí naší, vzati buďte jich pacholata mluviti již umějící, číslem co možná 
největším, buďtež vyučeni jazyku našemu i harmoniím věcí, jsouce pak v tom 
utvrzeni, rozesláni buďte, aby apoštoly byli mezi národy. 

»Avšak jest i jiný prostředek, aby, pominouc jazyků menších národů, 
novému jazyku s věcmi učeno bylo skrze jazyky obecnější, od více národů 
přijaté, jako jest po Evropě latina, po Africe a Asii arabština. Nebo co po 
latinsku bývá psáno, tomu mužové všech evropských národů mohou rozuměti 
a na své jazyky to převésti, uzdá-li se jim, že stojí za práci. Podobně co 
bývá psáno arabsky, rozumějí Asiaté skoro všickni, Afričané přemnozí. Sama 
Brána i>čcí (čili metafysika pansofická) dle pravých obecných zákonů harmo- 
nie ' 9 sestavená a ve všech jazycích tak vydaná, aby odpovídala strana straně, 
řádka řádce, slovo slovu, bude moci býti nálevkou, jíž možná bude přiučiti 



18 Základ panharmonie: » Všecko jest si podobno, protože všecko dle týchž ideí jest 
učiněno;-. »nebo všecko jednoho jedno dílo jest « Panaugia 14, 10', 17 

" Zatím místo dlouhého výkladu tolik: Komenskému metafysika pansofická výčet 
a výklad pojmů, pudů, schopnost! obecných, člověku vrozených znamená, shodujíc se s jeho 
výměrem moudrosti : Moudrost, světlo myslí, jest *vro\ený duši naši svit, každému člověku 



141 

se každému jazyku číkoli pomocí, i osvojiti si základ jazyka nového se zákla- 
dem věcí samých. « 

30. Proto Komenský, co psával v latině pro všecky národy a jazyky, psával 
tak, aby slovo za slovem, věta za větou na jiné jazyky mohly býti převáděny, 
vazbám slov vlastním latině toliko dle možnosti se vyhýbaje, čímž vysvětluje 
se rozdíl slohový, ve spisech některých vzletný a ozdobný a ve spisech ji- 
ných příliš střízlivý a šablonovitý, spořádaný dle pravidel logických, společných 
všem národům. Tak hned první mluvnice pro první Bránu jazyků vydaná 
(1631) taková záhlaví obsahuje, pod něž i v tvarosloví i ve skladbě (což v jazyko- 
zpytu srovnávacím posud vzácná věc jest) všickni jazykové vedle sebe mohli 
býti seřaděni, což samo sebou vedlo k srovnávání jazyků. I druhá Brána slo- 
žena jest latinsky slohem obecným, hodícím se ku překládání jakémukoli, tak 
i metafysika. a j. 

Kdyby namítal někdo, že věc jest příliš pracná, Komenský odpovídá: »Zdá 
se více, nežli jest, rozumně-li do věci se dáme a opravdově-li ji popoženeme. 
Avšak i kdyby bylo nějaké příliš veliké namáhání, přece daleko větší jest jím 
vyhledávané dobré, abychom přivedli bratry naše k Pánu ze všech národů. 
Bratry naše, dím, .za něž máme položiti i duše své, ovšem pak kouštěk práce. 
Prostředky mají k účelu býti přiměřeny, aniž hleďme, aby velikého něco za 
málo stálo. Žeň hojná mnoha žádá dělníků, mnoho srpů, mnoho stodol, také 
svůj čas. Budiž tedy poslední ta světa žeň (shromáždění všech národů do sto- 
doly církve) hojna, a budou-li dělníci, kollegové světla, také hojni, horlivci, 
hojné ostré jich (nástrojů harmonických) srpy a slušná každého na svém místě 
píle, může státi se s pomocí Boží, co v čas žně v krajinách obilných vídáme, 
že v několika dnech viděti bývá pole požatá, naplněné stodoly, vyplněné tužby 
rolníků. A jako ve velikém městě, když před slavností nějakou každý hospo- 
dář dům svůj i část ulice k němu náležitou vymésti dává, na ten den celé 
město vyčištěno a jako sklo bývá spatřováno : tak když .každý světlem božím 
osvícený mezi svými a mezi nejbližšími vykoná svou povinnost, co není nyní 
viděti nikde nebo sotva kde, všude počne býti spatřováno, poušť proměněná 
v zahradu boží, jak boží předpovídají proroctví. 10 " 



tak svítící, \e cokoli věděti a chtíti moci má, toho sebou samým nemůže býti nepovědom . . .« 
Světlu mysli náleží tedy ukázati člověku : 

I rozumně poznáno i býti může, 
prospěšně žádáno \ a důsledně : 
mocně vykonáno I býti nemůže. 
Čeho vzhledem pořadu bude šetřiti, jest, aby všecko vyjadřováno bylo názvy nejobecněj- 
šími, ale objasňováno příklady nejpodrobnějšími. Názvy, dím, metafysickými, transcenden- 
tálnými, které by všemu stačily, ale příklady věcí kdekoli se naskytujících, přirozených, 
řemeslných, mravních atd.« (Metaf. III, 1, 6, 26), tak aby táž idea zřejmá byla ve výko- 
nech přírody, řemeslníků, umělců atd. 

"■o Závěrek Cesty světla, jako jiných spisů Komenského, činí modlitba k Otci světel 
a k světlu světa, sebraná zvláště z těchto textů: Žalm 18, 29; Is. 00, 1, 2; 2. Kor. 4, 6; 
Zach. H, 7; Žalm 89, 15, 1G; Skutk. ap. 2o; Is. 49, G; Zjev. 14, 6; Mar. 10, G; Is. 60, 9; 
Mat. 21, 10: Luk. 8, 51; Zjev. 20; Is. G, 3, 4; konec: Žalm 113, 2, 3. 



142 

31. Ty tedy myšlénky a rady o křesťanské akademii světové čili o veliké jed- 
notě pokolení lidského parlamentu a přátelům v Londýně Komenský zanechal, 
kteří je překladem anglickým mezi sebou rozšířili. Vzešlé bouře občanské 
i nabízená přízeň »almužníka evropského « pana Ludvíka Geera Komenského 
od Angličan do Švédska obrátila. 



Plavba do Švédska. Pozvání do Ameriky. 

32. Před hořkým zklamáním událostí Londýnských (1642) Komenský měl 
pro vznešené své úkoly, zvláštním řízením božím, jak Komenský soudil, v zá- 
loze jako jinou jistou naději. Asi v tu dobu po příjezdu do Londýna (1641) 
došlo Komenského zajisté pozvání laskavé od pana Ludvíka Geera, Nizozemce 
v Švédech usedlého, sléváním děl a obchodem se zbraní velmi bohatého, pro 
štědrou soustrast a lidumilnost od Komenského »almužnářem evropským« 
nazvaného, 161 který Gottfriedem Hottonem, správcem svým, s nímž jako s Na- 
thanem se radíval (dedikací Meth. jaz.), na snahy pansofické pozorným byv 
učiněn, Komenskému pomoc svou k jich provedení po přátelích ochotně slibo- 
val. Z prvu Komenský pozvání toho, ač mu milé bylo, nemohl přijmouti 
omlouvaje se (15 list. 1641): »Ze i mou osobu k sobě volati ráčíš a pracím 
našim, jež pro oslavu boží cestami a způsoby tobě již nikoli neznámými podni- 
káme, štědré podpory nabízíš, i tobě, pane, i Bohu, který ti úmysl ten vdechl, 
díky vzdávám . . . Kdyby před tím, dokud jsem doma byl, nábožná tvá vůle 
mi bývala oznámena, snad by mne již měl. Avšak nyní Bůh, jehož pokynutím 
a ustanovením všecko se děje, k jiným mne poslal, odkudž, abych snadno 
mohl se vybaviti, cesty posud nevidím « — bylť parlament odročen a o pod- 
porování pansofie mělo teprv příště býti rokováno. — »Jestli-že zde (v Londýně) 
překážka bude, pro niž bychom přáním svým nemohli se potěšiti (bud pro 
obecný nepokoj neb jinak) k tobě, pane, rovnou cestou půjdeme, abychom 
svatou tvou touhu v hojnosti naplnili. Ne toliko já sám, než i soudruhové 
v práci, kteří jsme se spojili k svatému předsevzetí, kteréž ti jest povědomou 
33. Po tomto opovězení Ludvík Geer sám psaním Komenskému pozvání 
opakoval, z čehož Komenský poděkovav dne 19. m. prosince 1641 omluvu 



161 Manželka páně Geerova umírajíc žádala ho, aby nechaje kupectví, si odpočal, že 
dosti jmění mají pro sebe i pro děti, načež on: »Dosti arci máme my, posud však nemají 
dosti nuzní a ztrápení pro Krista, jimž třeba jest pomáhati. « A pomáhal zvláště vystěho- 
válcům v Němcích po několik a dvacet let, Bratřím pak po devět let. Kde stavěli chrám, 
špitál když muži hodnému neb učenému stala se škoda ohněm neb lodi rozkotáním, 
všude pomocí přispíval. Komenský slyšel chváliti Francouzsko že mezi veřejnými úřady 
a hodnostmi má také úřad velkoalmužníka, ale pan Ludvík Geer zasloužil býti jmenován 
velkoalmužníkem Evropy. V čas potřeby Švédsku i několik tun zlata poskytoval a sám 
lodi celé loďstvo ozbrojoval. Církev gallickou a vystěhovalce podporoval, mnoho jinochů 
na studia bohoslovná dával; z Čechů pak nákladem jeho vystudovali: Figulus, Olyrius, 
Cassius a j Komenského s rodinou a s příručími podporoval 8 let. — Uměl moudře vy- 
dělávati, ale i hojně a prospěšně rozdávati. (Comenii — Animae satellitium. Opp. III, 
1051 1062). 



143 

v předešlém listu položenou šíře odůvodnil : Není prý v Londýně pánem svým, 
jsa členem církve, od níž vyslán byl k vyhledání nějaké úlevy dávné nouze a 
bídy. Kromě toho není prý sám jediný, který k napravení studií a k rozšíření 
křesťanství (christianismi) se přičiňuje, nýbrž spojilo se jich více dohromady, 
»aby proti smrti a proti jiným příhodám bouřlivého věku počínání naše byla 
bezpečnější. Nemůže prý přijmouti žádného pozvání, dokud by poselství svého 
nevykonal a od své církve nedosáhl propuštění, ano i pak že by bez soudruhů 
práce své nikam jíti nemohl. Hottonovi pak, který byl přátelským prostřed- 
níkem mezi Komenským a panem Geerem, 1<!2 oznámil téhož dne, že obávaje 
se nepokojů, k novému ochránci by přesídlil, kdyby i spolupracovníkům podpory 
popřál. 163 Neboť mají-li všecky knihy býti sepsány, na nichž jeho reforma studií 
záleží, jest k tomu několik mužů potřebí. Bez panhistorie zajisté a bez pan- 
dogmatie jaká by byla pansofie? K tomu tedy dvou učenců (polyhistora a 
polymatha) jest potřebí. I k vypracování pansofie dvou mužů jest třeba, 
kdyby jeden skonal, aby druhý práci aspoň k nějakému užitku přivésti mohl. 
Na dopisování a na sbírání zpráv se všech stran také jeden muž býti musí. 
Kolik let spisování to bude trvati, samému Bohu povědomo. Zatím nechť se 
věc zkusí na tři léta, bude-li buď dokonána, nebo jak daleko provedena bude. 
34. Dorozuměti se s panem Geerem bylo hned zprvu nesnadno. Nařídiiť 
Hottonovi, aby toliko s Komenským, nikoli se soudruhy jeho jednal, obával 
se, aby pansofie něčím necelila proti pravověrnosti, a pomocníci Komenského 
aby byli dokonale pravověrni (vere orthodoxi). Odpovídaje tedy Komen- 
ský dne G. února r. 1642 na dva listy Hottonovy, dovozuje, že bez pomoc- 
níků býti nemůže, ač by nemusili ani všickni zůstávati pohromadě (collegialiter). 
»Ci jest někdo, « dí, »tak velikého díla, do něhož se dáváme, posuzovatelem 
tak sprostým, aby myslil, že ode mne samého jediného může býti očekáváno, 
k čemuž, jak vždy vyznávám, nepostačí člověk ani celý věk, kdyby myšlénka 
dovedena měla býti k takové dokonalosti, jakou zamýšlím ?« Nejméně jeden 
pomocník musil by stále býti při Komenském, a jeden na cestách, aby zprá- 
vy podával, co a jak kde se pracuje, aneb již jest vypracováno, aby toho 
mohlo býti užito při skládání pansofie. Na takové cestování bylo by dvou neb 
tří let potřebí, a nikdo by se k němu lépe nehodil nežli Jách. Hubner, též 
Fundanus zvaný, který pro svou důvtipnost, vzdělanost a uhlazenost k mu- 
žům učeným se přituliti a s nimi dovede obcovati, který dopisováním s osví- 
cenci francouzskými (Mersennem) se seznámil a z jiných již tajemství některých 
fysických, mathematických a mechanických vyloudil. Ničím by tedy pansofii 
nemohlo býti více poslouženo, nežli Fundanovou cestou pansofickou (nciji/oso- 
fickou, málo jest) po Francii a Itálii. » Osobní jeho mínění náboženská aby 
patron znal, co na tom záleží? Setrvá při nich na svou škodu, jestli při 



"" Prostřednictví toho Komenský těmito slovy se dotýká: »Díky tobě bratře nej 
upřímnější; kterýž věc tu s obou stran tak horlivě vedeš, věc mou totiž při patronovi 
jeho pak při mně, že duše obou sbližuješ a tak věc po níž mnozí nábožní se roztou 
žili, přivádíš k výsledku, jejž Bůh dáti ráčí.« 

l6 ' Patronovi nechtěl tak zřejmě psáti nevěda, jak si má slov a v listu jeho vykládati 
»Jsou li u tebe jiní mužové vzácnými dary vyznamenáni; budeš to moci oznámiti. « 



144 

nich setrvá, a změní-li je, jak se naději, s prospěchem jemu bude. Nám a 
dílu společnému, myslím, že nebudou mínění ta v ničem překážeti. « 

35. Jako hned po prvním oznámení úmyslů pansofických ze závisti a z neroz- 
umu vzbuzována byla pochybnost a podezření proti Komenskému, nezamý- 
šlí-li něco proti víře, tak že hned r. 1639 zvláštním spisem brániti se musil : 
nebylo jinak ani ve Švédsku, kde si mnozí hlavu lámali, jest-li snažení Komen- 
ského pravověrné, a není-li se z něho obávati místo smíření ještě většího ve víře 
roztržení. Byliť prý Švédové k cizincům nevlídní, pokroku nepřízniví a hned 
ve všem příšery spatřovali, tak že i pan Geer biskupem do nemilých sporů 
zbytečně přiveden býti měl. Proto psal Komenský dne 14. března r. 1042 
Hottonovi z Londýna, v Anglii že hluku a nepokoje se bojí, ve Švédech před- 
sudků a podezřívání; tišší místo k práci že by v Polště bylo, 104 nebo v Prů- 
ších, odkudž by obcování s učenci bylo snadnější, zvláště pak v Holandsku, 
kdež Bisterfeld, pansofií nad jiné roznícený, Komenského očekával. Ať pak mu 
ochránce kdekoli místa s pomocníky popřeje, všude bude míti totéž z prací 
jeho ovoce : neboť cokoli kdy pro mládež křesťanskou bude dokonáno, nejdříve 
jemu bude odesláno, a kdyby ochránce chtěl to Švédsku obrátiti v prospěch, 
na ochráncově vůli toliko bude záležeti. 

V Lesně věděli toliko čtyři osoby (starší) o tom, že Komenský s panem 
Ludvíkem Geerem vyjednával, zachovávajíce to v tajnosti. Hartiib a Duraeus 
radili, aby Komenský v Londýně asi dva měsíce posečkal a to, co pansofi- 
ckého po 14 let po škartách rozepsal, jakkoli urovnal a přepsal, kdyby jej bud 
smrt zastihla, nebo škarty ony nehodou zmařeny byly, aby tím i idea panso- 
fická zmařena nebyla. 

36. Dne 11. dubna 1642 chystal si Komenský své věci, aby vyjeda brzy po 
velikonocích z Londýna, ve Švédech u příznivce svého se zastavil a s ním lépe 
se dorozuměl, nežli dopisováním státi se mohlo. Dne 18. dubna žádal Hottona, 
aby mu peníze na cestu poslal, že se hodlá do Švéd přeplaviti, všecko své 
s sebou veza, poklad papírový. 

Zatím byla donesla se i do Švédska pověst, že prý Komenský v Londýně 
vydal ukázku příštích svých spisů. Nebylo tomu tak ; byloť zajisté Komenskému 
dosti nemilé, že předčasným vydáním nákresu ideí jeho pansofických veliká 
nedočkavost i domnění všelijaké mezi lidmi vzbuzeny byly. Proto zdráhal se 
vytisknouti metafysiku pansofickou, jíž Leydenští částku dostali od studentů 
uherských, kteří Komenského v Londýně byli navštívili a celou by rádi na 
světlo vydanou viděli, protože ona metafysika (ač v tu dobu nebyla na dobro 
dokončena) měla býti částí celku, který měl tak býti sestrojen, aby k němu 
hodilo se Ciceronovo povědění: ^Jest spojení věcí podivu hodné, konec odpo- 

1,1 Zmiňuje se Komenský o Polsce, takto dokládá: sPolska dosti skrýši může po- 
skytnouti, zbaví-li mne toliko zbožná patronova štědrost služby obtížné, jí\ po tolik let svého 
vyhnanstvi podrobovati se a věcí větších zanedbávati jsem musel, abych živobytí s rodinou 
slušně si pojistil. (Polonia salis latebrarum praebere potest, dummodo a functione molesta 
cui tot exilii mei annos vitae cum familia honeste tutandae causa vacare majoraque ne- 
gligere necesse fuit, patroni me pia liberalitas liberaret « Službou tou míní službu v Jed- 
notě bratrské, v níž starším byl od r, 1632, :i školní své ředitelství. 



145 

vídá počátku, prostředek oběma, všemu všecko. « » Cestu k světlu « čili uvažo- 
vání, jak by moudrost po všech myslech a po všech národech rozseta býti 
mohla, vyhledal a vypsal Komenský v Londýně ; avšak ani ta tehdáž veřejnosti 
nespatřila. 165 

37. Když byl Komenský od mladšího pána Vavřince Geera peníze na cestu 
a na knihy (22 1 /„ libry — 100 tolarů) dostal, ani tu nemohl hned odplouti. 1 B,i 
Neboť dali si Angličané někteří na tom záležeti, aby buď Komenského v Lon- 
dýně udrželi, nebo mu snadno a hned z Londýna ódjíti nedali. Komenský 
pak sám chtěl Angličanům zůstaviti slušnou památku na své mezi nimi pře- 
zimování a vydati spis, který by podobal se jakési » ukázce «, o níž dříve pověst 
šla, ,a k jakéž i Hotton radil. K pozvání do Francouz nechtěl Komenský odpo- 
věděti bez vědomí páně Geerova. 167 Když pak již měl Londýn opustiti, zapří- 
sahali jej přátelé, aby k ničemu jinému se nepropůjčil nežli k pansofii. (Con- 
silio itaque cum amicis communicato abii, sed illis, ut ad nihil praeterquam 
Pansophica me adhiberi paterer, obtestantibus. Opp. did. II předml. str. 2.) 

Dne 10. měs. června 1642 Komenský po Hartlibovi listem tištěným se 
rozloučil s přátely a poděkovav jim za jich upřímnost, za svým povoláním do 
Sved se ubíral. 

38. Na cestě navštívil v Nizozemí mimo jiné přátele také v Leydě Jakuba 
Golia, professora mathematiky a jazykův orientálních, od něhož dověděl se, že 
Petr Golius, bratr jeho v Aleppu, přeložil Bránu jazyků na jazyk arabský. 
Věc ta zalíbila se Mohamedánům tak, že si práci mezi sebe rozdělili, aby 
Brána i na jazyk turecký, perský a mongolský byla převedena. 1 sháněli 
se také po jiných podobných spisech Komenského, jemuž řekl Jakub Golius, 
udiveného jej vida: » Vidíš, Komenský, jak šťastně ti Brána k národům otvírá 
bránu !« »Neměl jsem tehdáž. co bych byl řekl, aniž posud, nežli ono Davi- 
dovo: Ne nám, Hospodine, ale jménu svému dej čest I « Komenský k tomu 
připsal 1. 1646 (Meth. ling. XVII, 5). 

A byla Goliova řeč jako . věštecký hlas. Nebo v tu dobu (v červenci 1642) 
cestující po Nizozemí Richard Charles Winthrop (1587 — 1649), guvernér Mas- 
sachusettský, Komenskému nabídl řízení nejstarší university americké, založené 
1. 1636 v státě jeho Massachusettě a po svém štědrém dárci (1638) knězi Johnu 
Harvardovi posud kollejí Harvardovou nazývané. K úřadu tomu nikdo výbor- 



165 Za příčinou dotčené pověsti o vydání ukázky příštích spisů (de quodam futurorum 
operum recens a nobis edito specimine) píše Komenský Hottonovi: Kdyby něco takového 
vydati chtěl, že by látky dosti bylo: pansophiae ichnographia (nákres), orthographia a 
scenographia (výkres a pohled), vyd. později jako Pansophiae Diatyposis 

166 Z listu dne 8 dubna 1642 dovídáme se, že Komenský měl opatřiti knížky anglické 
pro dra. Jana Matthiae, které by byly asi 5 liber stály. Komenský, nemaje peněz (propter 
sumptus defectum , nemohl mu dříve vyhověti, až si na p. Geerovi peněz vyžádal. — 
Dr. Jan Matthiae o němž v příčině Komenského ještě zmínka učiněna bude, byl profes 
sorem na Štokholmském »collegium illustre«, král. dvorským kazatelem, pak učitelem krá- 
lovny Kristiny, »aby ji po mužsku vychovak, jejímž miláčkem po vždy zůstával. Později 
stal se biskupem Strengnáským, musil však pro svou mírnost ve věcech náboženských 
r. 1664 vzdáti se svého biskupství. Dudík : Forschungen, str. 205. 

16 ' List k Hottonovi 9. května 1642. 

Fr. J. Zrtubka Život Jana Amosa Komenského. IQ 



146 

něji nebyl by se hodil nad Komenského pro jeho myšlénky vševzdělavatelné, 
všekřesťanské pomocí jazyků národních. Avšak sám ani slovem ve spisech 
svých nezmiňuje se o čestném tom pozvání, dopisů pak třeba nebylo, protože 
veškeré jednání odbývalo se ústně. Vyslanec švédský byl proti tomu pozvání 
a tudíž i příčinou, že veliký Moravan, jehož zásluh věhlas byl hlásán dále, 
nežli stačilo jej roznésti tré jazyku, nestal se Amerikánem. 1GS 

Do Sved bylo na spěch. V Haagu Duraeus dne 21. června (7. července) 
1642 napsal Komenskému vroucí poručení Kristininu vychovateli a důvěrníku 
Dru. Janu Matthiae, z něhož zřejmo, jak dávno nerozdílně mezi sebou srostli 
horliví smírcové protestantů. 109 

39. Dne 19. srpna 1642 zavítal zdráv a bez pohromy do Sved, do Norku- 
pingu, kdež pan Geer nejčastěji sídlem býval, tenkráte však meškal v Stok- 
holmě. Hned toho dne ohlásil se Komenský listem ochránci svému : Máš, 
jejž jsi míti chtěl, v domě svém hostem, Komenského, sluhu božího, tvého a 
všech dobrých lidí.« Chtěl za ním odebrati se do hlavního města, ale doma 
očekávali brzy návratu páně Geerova. Kdyby však déle v Stokholmě meškán 
býti měl, prosil Komenský, by jej k sobě obeslal, protože podzimek se blíží, 
on pak do Lešna k svým navrátiti se touží. 

Meškaje ve Švédech již tři neděle, nemohl se dočkati příhodné chvíle, aby 
sešel se s drem. Janem Matthiae, k němuž měl od přítele Jana Duraea tak vroucí 
poručení. Po tom »očku švédském- tak toužil, ale pan Geer sejití se s drem. 
Matthiae jaksi překážel, až Komenský ochrance svého k tomu přiměl, že dne 
S. září 17 ° vyslal jezdce, aby vyzvěděl, kde mešká dr. Matthiae, kde královna 
Kristina, 171 a mohl-li by prostřednictvím doktorovým u královny míti slyšení. 



,u » Dle Magnala Christi Američana, Lond. 170:', citovaných od Edv. de Schweinitze, 
biskupa bratrského v Betlémě v Americe, ve veliké jeho historii (stran 693) Jednoty bratr- 
ské. O tom pozvání viz v »Osvětě« 1887, str. 456 sld 

169 Poručen! Duraeovo v Hagu 27. června (7. července) 1612 jest po česku v tento 
rozum: »Aj, ctihodný a osvícený muži příteli v Kristu milený, srdce naše, pana Jana 
Amosa Komenského, Vám podáváme. Není potřebí poroučeti jej vaší laskavosti, vím 
dobře, když již svými zásluhami všech vzdělanců přižeň si získal, a o školy, štěpnice 
ctnosti, pobožnosti a vzdělanosti, u všech lidí kdekoli na světě největší zásluhy získati 
si může. Než my sami chceme skrze něho býti náklonnosti vaší schváleni a více poručeni, 
že takový základ lásky naší, totiž polovici duše své, vám odevzdáváme. Věztež tedy. že 
upřímnost dobromyslné lásky své k vám a k vašemu království řádným způsobem nemohl 
jsem tak osvědčiti, jak právě tím, že mu původcem chci býti toho, aby k vám šel a 
schopnosti své vašim potřebám toho času před jinými věnoval. A nebude jen on sám 
dobré vaše míti na péči, než i nás, ačkoli velikým prostranstvím od vás odlehli jsme, 
udržíte zaměstnané tímtéž studiem, a budete trhati ovoce našich přemyšlování, které tím 
způsobem k vám jako domů bude se vraceti a vám bude věnováno... « 

"" List Komenského k dru. Matthiae datován jest ve Finspongu dne 29. srpna 1642 
dle starého kalendáře, dle nového tedy dne 8. září, což s počátkem listu: »Svédsko vaše 
již tři neděle mne má« dobře se srovnává; neboť dne 19. srpna byl Komenský již v Nor- 
kopingu. — Proč pan Geer překážel, aby Kom. s drem. Matthiae se sešel (»pan Geer, jeho/ 
listy vyzván byv, sem jsem zavítal, překáží mi, abychom se sešli«), není povědomo List 
Komenského otištěn v Dudíkových Forschungen str. 445, přímluvci list p. Gceiův i s přede- 
šlým dal vytisknouti Arckenholz Mem. I., 292; ale díla toho jsme v rukou neměli. 

IT ' Ke královně Kristině přicházeli učenci se svou filologií, starožitnostmi, módní 






14? 

Tolik Komenskému na dru. Matthiae záleželo, že list svůj k němu těmito slovy 
zavřel : »Pokud můžeš, prosím, přičiň se, by mi cesta byla připravena, bych tě 
mohl viděti a s tebou promluviti; doufám, že toho ani ty, ani já nebudeme 
litovati. « Dn° 11. září i pan Geer žádost Komenského listem přímluvčím pod- 
poroval. — S ochráncem svým shodl se Komenský o způsobu svých studií, 
jenom to na dalším umluvení zůstávalo, má-li Komenský v Průších nebo jinde 
se usaditi, nebo přesídliti do Švédska. Komenský vůli svou již všemu pod- 
roboval, přeje si toliko, kdyby do Švédska zase povolán býti měl, aby po- 
volání to čestné bylo. Chystal se tedy k návratu do Lešna, neboť podzimek 
se přibližoval. Loď, která měla plouti do Pruska, přistála teprve dne 20. září, 
a než mohlo všecko vyloženo a nové zboží naloženo býti, bylo třeba čekati 
přes týden. Aby Komenský po ten čas nenudil se v Norkópingu, vypravil jej 
pan Geer do Stokholma, aby arcikancléře švédského, věhlasného Oxenstjernu, 
s úmysly svými seznámil. Dříve však poslal k dru. Matthiae kurýra, aby příští 
poštou nejv. kancléře psaním na Komenského připravil a úsudek svůj o něm 
mu oznámil. 

40. Vyjev v sobotu dne 25. září z Norkópingu, v pondělí ráno do Stokholma 
se dostal. Po čtyři dny měl pilná rozmlouvání s JUDrem. Janem Skytem, kanc- 
léřem akademie Upsalské, zvláště pak s říšským kancléřem Oxenstjernou (nar. 
1583, f 1(354), který zrakem orla nejen prohledal osnovy a spletky politické, 
než i hlouběji vnikl do Komenského zásad didaktických a pansofických, nežli 
učenec kterýkoli. Zkoumaje první dva dni didaktiku, tím bedlivěji a přísněji, 
protože hned z mládí byl zpozoroval, že způsob studií byl násilný a nevhodný, 
ale byv do Němec poslán od krále a po lepším způsobu vyučování se sháněje, 
ani ze spisu Ratichova nevyrozuměl, jak by školy v jistý a platný způsob 

učeností toho času, podávali knih, dedikací, chvalořečí — bývali odměňováni a propouštěni : 
Lenaeus, Michael Wexionius, Jan Baraeus, Loccenius, Freinshemius, Boeclerus, René 
Descartes, Izák Vossius, Salmasius a j. — R. 1640 školu v Abo v akademii proměnila a 
stavbu akademie v Upsale podporovala. Gustav Adolf založil byl gymnasia v Strengniísu, 
Linkiípingu, Wiborgu a Werter^su; Kristina zřídila gymnasia v Gefle, Hernósandu, Gothen- 
burgu, Wexio a Skaře v Štokholmu pak velikou bibliotéku a sbírku výtvarných umění. 

Gustav Adolf 1. 1631 odvezl knihovnu Wiirzburskou. Rukopisy nechala si Kristina, 
všecky knihy rozděleny po několika větších školách (Abo, Upsala, Westerás, Strengníís 
a kostel, sv. Mikuláše v Štokholmu). — Rukopisů měla Kristina 1208: 482 fol , 508 4°, 
439 8". V bibliotéce jej! knihovna Ger. Joh. Vossia, Alexandra Petavia, senátora Paříž- 
ského (samé rukop. řecké a latinské); Gilberta Gaulmina rukop. (arabsky) a knihy Maza- 
rinovy dražbou koupené. Dopisování měla takové, že věděla, kdo co psal, kde je vzácný 
rukopis, kde jsou knihy na prodej, a peněz nešetřila. 

»Starožitnosti« sepsal dr. Fresne: Sochy velké i malé bronzové 86 — z Prahy 71, 
sochy mramorové 166, z Prahy 11, hliněných 13 Medailií (kromě 4 skříní nepočítaných) 
15.140 (Gustav z Mnichova Kónigsmark z Prahy). 

Rarity 162, z Prahy 116; rarity 16, z Prahy 16 
» 5, » 4; » 44, » 43 atd. 

R. 1654 dne 6. června dala korunu strýci Karlu Gustavovi, v Insbruku katolické 
vyznání učinila a v Římě se usadila. R. 1660 a 1666 Švédy navštívila, v Římě 19. dubna 
1689 zemřela. 

Kristina měla před odjezdem 72 rukopisy, r. 1695 bylo jich v Štokholmč 53, nadto 
byly ještě 3 nalezeny; ztraceno jen 16, z nichž 4 želíme. 

10* 



148 

měly býti uvedeny, a přesvědčiv se, že Komenský na pevnějších základech staví, 
aby v tom pokračoval, upřímně ho pobádal. Znamenaje jako státník praktický 
šlechetnou Komenského idealnost, pochyboval, že by ideami jeho pansofickými 
věci lidské mohly býti napraveny. Když však Komenský i námitkám z písma 
proti sobě přivedeným, že na sklonku světa spíše temnoty a všech věcí zhor- 
šení nežli světla a věcí lidských zlepšení nadíti se ' lze, důmyslně dovedl se 
ubrániti, pronesl nejvyšší kancléř konečný tento soud o pansofii Komenského: 
» Nemyslím, že by co takového komu kdy bylo na mysl přišlo. Setrvejte 
v předsevzetí svém : aneb tak dostaneme se k pokojnému cíli, aneb žádné již 
pomoci nebude. Avšak jest rada má, abyste školám především se propůjčili, 
studia latinská jim usnadnili a tak i spolu k onomu většímu dílu cestu schod- 
nější sobě připravili. « Tak i kancléř Skyte radil, Komenský pak, ač nerad, 
nebyl k tomu nepovolný. Nemoha pro spěch s učencem JUDrem. Janem Loc- 
ceniem, professorem Upsalským, seznámiti se osobně, psal mu Komenský, od- 
cházeje ze Stokholma dne 26. září a studenta nějakého mu poroučeje: » Ko- 
runu bych u vás (v Upsal e) postavil na vědecké své cestování a na porady, 
jež jsem měl s muži učenými mnohých národů o pravém zvelebení a konečném 
již, pokud Bůh dá, dokonání didaktických a pansofických studií. Ale nyní 
zbraňuje mi v tom osud. To však vám přislibuji, že žádný můj spis nemá 
vejíti v světlo veřejné bez vašeho zdání a usouzení, jestli nám prahu svého 
nezabráníte. « 

Slib ten učinil Komenský následkem rokování s universitním kancléřem 
Skytcm, jejž i maecenatem svým nazývá. Dříve než odplul z Norkopingu, po- 
slal panu Freinshemiovi, 172 též učenci Upsalskému, dne 1. října na kvap ně- 
kolik exemplářů latinského předchůdce (prodromu) pansofie, aby je mezi své 
kóllegy rozdal: »Ctěte a suďte myslí svobodnou. « -Didaktická pak ona roz- 
prava o vyučování jazykům málem zbytečnou bude, když popřáno jest daleko 
lépe prohlédnouti. « 

41. Stálým přemyšlováním a zkušováním poradami přátel tolik latinské 
látky učebné protříbilo se, že znova přerovnána, roztříděna a po stupních roz- 
vedena i po textech, mluvnicích a slovnících soustavně mohla býti rozdělena. 
Přestavování bralo na sebe ihned ráz nové stavby, protože bylo bez přístavku, 
než dle jednoho plánu, od základů po všechna tři patra. Komenský od prvot- 
ních, Didaktikou i rozpravou Vratislavskou zamýšlených a chystaných čtyř 
stupňů čili tříd vyučování latinského ustoupil a na třech toliko přestal, což 
ode všech nebylo schvalováno. Hlavní příčina toho jistě byla nahodilá se mu 
všude při badání vševědném trojdílnost a čím dále hlouběji vnikající mystický 
význam čísel, jímž konečně naplnila se celá kapitola Metaphysiky. V * Před- 
chůdci § 102 Komenský vykládá: »Ta zvláštnost a podivuhodnost vyškytá 
se v methodě naší, že všecka obvyklá rozdělování věcí dějí se skrze troj- 
dílnost. Vyznávám, že toho ze žádné pověrčivosti (superstitio) pitvorné ne- 



"' Freinshemius byl od r. 1642 professorem v Upsale, 1(>47 knihovníkem. Jsa z Ulmu 
neb Wormsu rodem, knihovníkem Kristiny, odebral se do Ulmu, otčiny své. K přimluví 
Vossinvě dostal se v prosinci I 1 !-"'! na jeho místo Francouz Nandě. (Dudík 93.) 






149 

bylo vyhledáváno, než že při věcech nejpřednějších a nejdůležitějších hned od 
prvních přívlastků věcí (dobrého, pravého, jednoho) tak samo sebou se na- 
mítalo, že jsem býval chvílemi celý zaražen a novostí věci celý udiven. Když 
pak jsem i jinde, příklady jsa již utužen, o týž způsob pokoušel se, shledal 
jsem, že daří se všude. Neodvážil jsem se tedy pravdě věcí, vždy trojím tajem- 
stvím se představující, protiviti se, než rozradovav se a takovou svatého trojidla 
harmonii objav, i v ostatních věcech dychtivě jsem ji vystihoval, nikdy (pevně 
věřím) věcem nečině žádného násilí, než jak samy sebou se rozštěpují. Ale 
myslil jsem, že i učencům velice to bude prospívati : Prvé, pro podporování 
paměti, jež mezi mřížemi ráda pokračuje, i něco vytiskujíc i na něco vzpomí- 
najíc. Druhé, pro vyrozumívání věcem samým, když tak obyčejně přirozenost 
věcí sama odkrývá se. Ve věci té domáhám se posouzení všech mužů, kteří 
to pobožně a pozorně v bázni Páně budou rozvažovati, jsa tím jist, že tak 
nikoli lichost přeludů, než pravda věcí bude postižena. Budiž tedy křesťanská 
vševěda, trojivá tajemství otvírající, věčnému trojjedinému Hospodinu, jedinému, 
mocnému, moudrému, dobrému, věčně velebenému Bohu posvěcena. « 

Taková tedy posvátná mystická badání trojdílnosti sama sebou se namí- 
tající Komenskému tedy byla dalšími pomocníky a vůdci. 

G. 
Komenský v Elblagu. 

42. Z Norkópinku byla plavba zdlouhavá a nesnadná ; po podzimním rovno- 
clenní vál vítr jižní, protivný, 173 a loď plula do Barsundu jedenáct dní. Odtud 
psal Komenský panu Geerovi dne 13. října, kdyby všecko s sebou měl, jako 
onen filosof, že by nic nechtěl raději, nežli vrátiti se do Sved a tam býti přes 
zimu. Tak se mu tam tedy proti nedávné nechuti jeho bylo zalíbilo. 

Universitní kancléř, po nich pak i pan Geer byli radili, aby Komenský, 
když by nechtěl s rodinou do Sved přesídliti, pak aby na blízku v zemi pruské 
v Elblagu za příčinou tichého -studování a spisování usadil se. Když mu byl tedy 
senát v Elblagu dovolil, aby v městě tom mohl přebývati, najal si tam Komen- 
ský domek pro svou rodinu. Anglickým přátelům i odlehlost místa i to se ne- 
líbilo, že Komenský, pro svou povolnost k Švédům nechávaje na čas pansofie, 
strojením spisů didaktických zabývati se má ; co v didaktice činiti zbývá, učiní 
prý jiní a snadno mohou učiniti, když jim k tomu cesta s dostatek již jest 
ukázána ; ale v pansofii jsou prý základy sotva teprv objeveny, ačkoli, kdykoli 
by cesta k pravé moudrosti byla proklestěna, prospělo by světu nekonečně 
více, nežli latinské písmenkářství. Ano Hartlib vytýkal mu nerozvážnost, volaje 
naň s básníkem : Quo moriture ruis minoraque viribus audes ? Komenský, zmi- 
ňuje se o tom domnívaje se, že by pro tak mocné důvody ve Švédsku k pan- 



" 3 Zjev ten fysický ve ván! větrů času podzimního Komenský dle tehdejšího způ- 
sobu takto p. Geerovi vykládá: Jsou toho přirozené příčiny, proč toho času jižní větrové 
vějí, když slunce v jižních oněch stranách silu svou projevuje, zimu v jaro proměňujíc. 
Odkudž táním sněhu a rozvlažováním vzduchu páry vznikají a k jiným stranám se roz- 
šiřují — a kam pak více, nežli k této naší protivné severní straně, která tím počíná 
mrznouti, t. j. vzduch svůj zhušťovati a jiného odjinud přibírati a hltati. 



150 

sofii mohli se nakloniti a jemu v závazku uvolniti, aby v pansofii mohl po- 
kračovati, aneb aspoň pevnějších základů jí vyhledati, aby naň již déle nebylo 
naříkáno. Ale ze Švéd došla odpověď : Věci vážné arciže sluší konati vážně, 
ale věci přednější dříve, a nechoditi větším k menšímu, než naopak : aby tedy 
věcí didaktických se nevzdaloval. 

43. Jak Komenský psal z Elblagu Hottohovi (21. října 1642), naříkal Hartlib, 
že Komenský Fundania příliš pouští s mysli, Komenský pak chystal proň 
200 lib. šterl., jichž mu knihkupci Londýnští na snadnější urychlení práce 
nabízeli. Že pak od té doby již mnoho změnilo se, přál si Komenský, kdyby 
pan Geer Hartlibovi a Fundaniovi, kteří oba nouzí byli sklíčeni, po 200 tola- 
rech chtěl poskytnouti, aspoň dotud, dokud by Fundanius, jehož spis histori- 
cký jakémusi znamenitému kardinálovi, tuším že Mazarinimu, chtěl poručiti, 
jinak nebyl opatřen. 174 

Z Elblagu Komenský navštívil rodinu svou v Lesně, aby ji odtud i s knihov- 
nou svou odstěhoval. Bratří ochotně svolili, aby pod ochranou páně Geerovou 
studiím se oddal, zakoušejíce sami přízně páně Geerovy, když byl Komenský 
500 tolarů od něho mezi ně rozdal a též 500 tol. Bratřím do Uher poslal. 

44. Dne 21. listop. 1642 Komenský byl s rodinou již v Elblagu ; ale po celý 
týden do ničeho nemohl se dáti, protože v najatém stavení stolů, lavic a j. nebylo. 
I to hned zkusil, že bylo v Elblagu dosti draho, tak že by byl raději v Toruni 
neb Gdaňsku usadil se, kdyby o Elblag s ochráncem býval neshodl se. Pomoc- 
níků (amanuenses) měl pět: Pavla Cyrilla, Petra Figula, Daniela Petrea, Daniela 
Nigrina, Jablonského (z Jabloného), jejž byl osmiletého s sebou z Moravy vzal 
do vyhnanství, — ne tak na vědecké skládání, jako na rovnání a opisování. 
Učených spolupracovníků (collaboratores, socii) ochránci svému zatím nenabízel, 
aby mu nákladu umenšil, zvláště když by Hartliba a Fundania podporoval. 
Pak myslil opět na Vechnera, který zatím v Lesně musil zůstati. 

Na školy švédské, na počátky v nich učení latinského ihned pamatoval, 
poslav Janu Wolzogenovi, domácímu příteli páně Geerovu, dva exempláře » Ve- 
stibula « opraveného, aby jeden M. Sepeliovi odevzdal, by v něm místo slov 
polských k německým slova švédská přičinil, žáci pak aby si, každý sám pro 
sebe, knížku opsali, vyučování však aby dalo se dle poslaného návodu (informa- 
torium). »Věc ta, ačkoli něco nesnází do sebe míti se zdá, mnohem více při- 
nese užitku, protože všecken způsob změněné methody z cvičení takových 
bude záležeti* — jak asi synodou v Lesně (1635) bylo nařízeno. 

A již tak chutě do práce se dával, že Vavřinci Geerovi (synovi 1 , příteli 
Hottonovi (10. pros. 1642) a jiným do Angličan, do Francouz, do Anglie, do 
Polsky oznámil, že po jeden rok zdržovati se chce všeho dopisování (kromě 
věcí nejnutnějších), aby novými radami, námitkami a nedočkavostí maten nebyl. 
Ztrativ zajisté osm let samým řáděním a rok cestováním, chtěl konečně již 
sebrati a srovnati, o čem byl přemýšlel po 15 let. Jenom ochránci mělo býti 
volno každé chvíle počet žádati z toho, jak studie pokračují. 



1,1 Jakýsi Rossigniolo radil, aby Komenský spis svůj pansofický připsal znamenitému 
kardinálovi Mazarinimu). Komenský chtěl přízeň kardinálovu raději k Fundaniovi obrátiti. 






151 

45. Za měsíc Komenskému v Elblagu velmi se zalíbilo. Jenom pokušení, do 
něhož jej zvláště B. Nigrin, někdy pastor reformované církve Gdaňské, uváděl, 
od přátelství k Švédům sliby všelikými odlouditi jej chtěje, stálo jej veliké 
přemáhání, tak že i Oxenstjernovi na to si naříkal. 175 

Na r. 1643 Komenský vytkl si tento pořádek prací: předělati » Bránu 
jazyka latinského*, přičiniti k ní slovník zcela nový a mluvnici, aby byly la- 
hodnou předehrou k studiím reálním (pansofickým). 

Nedostatků prvních svých pokusů didaktických,' pokud se zejména týkalo 
vyučování latiny, Komenský záhy si byl vědom, zároveň myšlénka o sloučen 1 
vyučování s pansofií tak mocně jej ovládla, že již v polovici let třicátých hledal 
podporovatele pro své práce theoretické ; a v Rafaelovi Leštinském by jej byl 
i nalezl, bohužel obětavý tento velmož příliš záhy zesnul, než aby byl všecky 
snahy jeho pochopil. 

46. Již r. 1638 došlo ho pozvání od stavu švédských, aby tam v řízení 
a obnovení škol se uvázal. Pozvání to, ač bylo čestné, nebylo však dle přání 
Komenského, jemuž, méně na tom záleželo, aby někde školu sám řídil, než 
na spisování knih theoretických a vyučovacích, aby pravidla didaktiky a pansofie 
své ve prospěch všechněch národů podrobně mohl vyložiti, tak že by brzo 
všude školami v skutečný život se dostávala. Proto poděkovav se z toho po- 
zvání, aby někoho k němu poslali, jejž by se svým způsobem vyučovacím se- 
známil, do Švéd vzkázal, neustávaje ohlížeti se po podpoře k takovému spisování, 
kde mohl, až syn p. Rafaela Leštinského, Bohuslav, zdál se býti plánům jeho 
nakloněn, tak že s ním Komenský o to vyjednával dne 10. a 11. září 1640 
a jednání to pak i ve zvláštním listě sepsal, poněvadž věc mohla se týkati 
více lidí a vyžadovala i času na rozmyšlenou. 

47. Jako Bůh dávaje Mojžíšovi stavěti svůj stánek, dal mu i nákres celého 
díla, naznačil mu umělce, kteří by dílo provedli, nadšeni jsouce duchem jeho, 
určil mu, odkud bráti bude náklad, rovněž i Komenský chce tu po příkladě 
Božím jednati. I podává příznivci svému napřed nákres díla, jež míní podnik- 
nouti, po něm zamýšlí označiti pracovníky a také o nákladu zmínku učiniti. 

Úmyslem jeho jest studium věd, moudrosti a zbožnosti všem učiniti 
obecnější, snadnější a pokroku všech věcí lidských přístupnější, a to pomocí 
knih. Budou pak (kromě knih pro mateřskou a obecnou školu určených, o nichž 
jednal v kap. XXVII. a XXVIII. Didaktiky) knihy ty filologické a reálné. Filo- 
logické určeny budou snadnějšímu učení se a vyučování latiny, která spro- 
středkuje všeliké styky národův. Budou to tyto knihy tři: 1. Předdomí 
(Vestibulum), 2. Brána (Janua), 3. Palác (Palatium, později též Síň, Atrium 
nazv.). K tomu trojí slovník: I. latinsko - domácí (německý) etymologický, 
který by se družil ku Bráně a vykládal pravý a původní význam latinských 
slov;- z něho by žáci mohli se přiučiti správnému porozumění všech slov. 
II. slovník německo-latinský, který na základě jazyka domácího, žákovi při 
vyjadřování myšlének nejprve se vyskytujícího, učiti bude vše vyjadřovati la- 
tinsky, především zvláštnosti jazyka domácího zvláštnostmi čistě latinskými. 



Konec nového hotového rukopisu Zoubkova. 



152 

čehož obyčejné slovníky nepodávají. III. Slovník latinsko-latinský, který po- 
učovati bude, jak všecky vlastní výrazy tropickými nahrazovati, vyšší to stupeň 
latiny, aby táž věc třikrát, čtyřikrát i vícekráte různým způsobem a to ještě 
lepší latinou mohla se vyjádřiti. 

K tomu pro jistější knih těch užívání připojiti bude pravidla, která nazý- 
vají grammatikami, a to: k Vestibulu kromě návodu k latinskému pravopisu 
a ku výslovnosti jen pravidelné vzory skloňovací a časovači. 

Ku Bráně grammatiku plnou, pro niž má praksí již osvědčenou novou 
methodu, aby chlapci v kratičké době úplně jazyk ten poznali. 

Knihou vzdělání reálného měla býti sama pansofic, obsahující veškeren 
obor vědění lidského tak spořádaný, aby i ku přítomné i k budoucí potřebě 
dobře hoditi se mohl. Methoda měla tu býti taková, aby vše uvedeno bylo 
na jisté principy a z nich aby vše bylo vyváděno, aby každá částka pozná- 
vání lidského v ní byla obsažena a to na svém příslušném místě. Piincipy 
takové jsou : Bůh, svět, rozum obecný spořádaný. Jak učenci obecně uznávají, 
byla by taková kniha pokolení lidskému učiněným dobrodiním 

Aby však vědy bylo lze úplně opraviti, k pansofii bylo by připojiti ještě 
dvě jiné knihy: panhistorii a pandogmatii. Panliistorie by obsahovala věci ze 
vší starobylosti paměti nejhodnější, v pravdě zběhlé; neboť ač pansofie všech 
věcí prvé a nejspodnější kořeny měla odkrývati, stálé a nepohnutelné zákony, 
jimiž vše spolu souvisí, pořadem vykládajíc a tak veškerenstvo takřka v jediném 
souboru myslem představujíc, přece bylo by pěkné za nohsledu jí přidati 
panhistorii, která by příklady nejvybranějšími ukazovala, jak věci vždy podle 
vzorů svých postupovaly neb od nich se odchylovaly, a to všude se svými 
následky. Nebo již v kap. XXIX. Did. Komenský vyložil, že poznání dějin 
pokládá se za nejkrásnější část vzdělání, pročež postarati se jest, aby řádně 
zastoupeno bylo na všech stupních školských, avšak aby žákům tím práce vedle 
jiných předmětů nepřibývalo, spíše tím jiné předměty se zpříjemňovaly. Proto 
určil pro každou školu zvláštní knížečku historickou, a to: třídě 1. biblické 
dějiny, 2. tř. dějiny přírodní, o. tř. dějiny vynálezů. 4. tř. výborné příklady 
ctností, 5. tř. dějiny obřadů rozličných náboženství (Jiistoria ritualis), 6. třídě 
dějiny všeobecné se zvláštním zřetelem k dějinám vlasti. 

K těmto dvěma vědám bylo by, dle mínění Komenského, připojiti pan- 
dogmatii, podávající jádro mínění mužů nejpřednějších, kteří od pradávna své 
myšlénky potomstvu zůstavili, aby tito přední duchové také přispěli k roz- 
množení světla vzdělání a moudrosti. Měla pak podávati se tu mínění pravá 
i nepravá, ona na svědectví pravdy, která mocí svou po vše věky, národy 
a mysli i bludy pronikala, tato, aby se podobným bludům bylo lze v bu- 
doucnosti vyhnouti. 

48. K vykonání těchto věcí velikých, jimiž Komenský i v Anglii se obíral ,7ti 
(str. 1211), ovšem sám nemohl stačiti, nýbrž potřeboval dobrých spolttpracovníků, 
filologu, několika pansofů, vynikajícího historika a polymatha (mnohovědce), 
velmi d ibře znalého spisovatelů a bibliothck. A všickni měli býti umělé oné 



Viz -Cesta i< světlu., kap XVIII. 






153 

methody znalí, pracovití a snaživí o prospěch obecný. Ve věcech jazykových 
zbývalo mu opraviti Předbraní a Bránu, Palác úplně znova vystavěti, tři slovníky 
počaté dokonati, pravidla grammatická lépe zříditi. Co se zvláště Paláce týkalo, 
ten dokonati mínil Vechner, který věc již počal pět let před tím, v pansofii 
pak Komenský spoléhal hlavně na Hartliba. 

49. Nákladu nadál se od příznivců dostatečného, míně hned dáti se do práce 
a počíti Branou věcí čili Metafysikou. První pokus s ním a spolupracovníky 
měl se učiniti na tři léta. Ovšem od myšlénky toho postupu brzy potom ustal 
a mínil sestaviti nejprve knížky pro vyučování jazykem domácím jako pevný 
podklad všem ostatním věcem; od těch elementárních knížek mínil přejíti 
k latinským a pak teprve k pansofii. Ale každá z těch knih měla již míti ráz 
pansofický, podávajíc obecný jakýsi názor věcí. 

Snad p. Bohuslav Leštinský sám značného toho nákladu se obával, nebo 
nemohl ho sám podniknouti a společníků na to neměl, když Komenský pro 
své pomocníky žádal po 200 — 300 tolarů na několik let, vůbec úmluva ta se 
neuskutečnila. 

50. Teprve v Elblagu, maje po přání kancléře Oxenstjerny věci potřebné 
konati napřed, dal se opět do opravy děl starších a připravování nových, 
především k snadnějšímu učení latině ; toť chtěl učiniti aspoň desetkrát snazší. 

Branou jazyků a -»Bra?iou věcí, všeho, co možná věděti, první kořeny 
a základy celé pansofie vykládající« , oči měly otevříny býti k lepšímu pansofie 
posuzování, zároveň pak měla jimi probuzena býti touha po věcech větších, 
které měly potom následovati. Ovšem pak chtěl i akademii Upsalské vše před- 
ložiti, než by dal do tisku. 177 

51. Že by mu práce ta dlouho měla trvati, toho se nenadal doufaje, že za 
dva nebo za tři měsíce předělá celou » Bránu jazyka«. Ale po čtyřech měsících 
pilné práce shledal, že sotva za jiné čtyři měsíce ještě bude s tím hotov. Neboť 
čtyři díly slovníka latinského a několik dobrých spisovatelů latinských musil 
»vysoukati«, aby ničeho neopominul. Tím do podrobností takových se dostal, 
že sám sobě, kterak se slovíčky boj vede {hiyo/iaxehj, se posmíval, až i toho 
želeti počal, že pro slib učiněný věcmi takovými musí se zabývati a pansofii 
opouštěti. Ovšem mínil, že mu z toho všickni budou vděčni, kdož latině 
vyučují, že takové obtíže za ně odbyl a překonal. Kromě toho bylo mu 
útěchou, že i při té práci pozorování reálných si nashromáždil a zralejší soud- 
ností na dílo pansofické se připravoval. Také prosíval studování jazyků semeny 
vnitřní moudrosti, »aby svatě klamal lidskou nemyslivost (incogitantiam), která 
skoro všude (jak skoro posud věci jdou) raději má skořápku (slovo) nežli 
jádro (věc)«. ,7S 

52. Při této práci věru nesnadné však domácí pokušitel v osobě B. Nigrinově 
neustával, chtěje ho i od Švédův odvrátiti. Tu Komenský zamýšleje ukázati, 
jak si představuje jednotu náboženství, o níž také v » Cestě k světlu « pojed- 

111 List J. Locceniovi, prof. v Upsale, 16. září 16 i2. Totéž slíbil i kancléři univ. té 
Skythovi. 

178 Opp. didact II předml. str. 3. 



154 

nával, napsal spis » O svářících se ve věcech víry křesťanů spojení myšlénky 
některé přítele kn 'příteli V. Snad Nigrinus sám vyzval jej k tomu sepsání. I7!l 
Dle mínění Komenského smiřovatelé všech křesťanů měli si vyhledati místo 
příhodné a tu spíše poradami než disputacemi se domlouvati; raditi spíše než 
hádati. A poněvadž se věc chce nyní začíti novou cestou, bez nenávisti a zá- 
visti, že ovšem takovou příležitost zcela schvaluje. Domnívá se, že by napsati 
bylo větší dílo tohoto titulu » O odstranění sporu křesťanů ve věcech víry 
úvaha obecná', kde by I. naznačila se myšlénka křesťanství jako jediné říše, 
tiché a klidné, plné záře a poznání, říše svatých, která má jméno Kristovo; 
a tato říše měla zanesena býti ku všem národům. Ve spise tom pak II. mělo 
se na všecky lidi naléhati platnými důvody, aby si jednoty přáli, a těchto 
důvodů je zajisté velmi mnoho, aby si křesťané přáli bývalého stavu věcí. 
Komenský uvádí jich 12 a líčí také slabosti víry jak katolické, tak zvláště 
evangelické způsobem výmluvným. Dílu III. zmíněného spisu úlohou bylo by 
ukázati, jakou cestou smíření by se mohlo státi, a spis by končil vyzváním 
k vrchnostem a duchovenstvu, aby vedli celé to smíření a postavili se mu v čelo. 

Spis dokonán byl počátkem roku 1643., nebo hned potom B. Nigrinus 
přestoupil na víru katolickou, čehož Komenský svým sepsáním ovšem způ- 
sobiti nemínil. 

53. V červnu 1643 Komenský poslal Petra Figula, pomocníka a miláčka 
svého, do Švéd na studia theologická, poručiv jej p. Geerovi, jemuž při tom 
zbožně děkuje za 1000 tol. a za sýry Bratřím darované. Po Figulovi poslal také 
listy dru. Matthiae i kancléři a rukopisy díla »Via lucis« (Cesta -k světlu) 
a nedávno dokončený spis o srovnání různověrců. 

Když byl totiž kancléř roku předešlého přísně zkoušel pansofické snahy 
Komenského, nezdálo se mu býti pravděpodobno, že by odtud šlo nějaké 
věcí lidských napravení; Komenský pak zvláště k důvodům v »Cestě k světlu* 
položeným ukazoval (v kap. 6, 12, 13, 14, 15). Neboť ač kancléř i písmem 
se byl dokládal, které k časům posledním hroznější věci klade, přece Komenský 
tušil a očekával, že zřícením Babylonu obnoven bude Sión, a čas ten že není 
daleko. O smíření církví psal proto, že zaslechl, kterak král francouzský skrze 
posly v Osnabrucku zamýšlí jednati o mír obecný. Že pak zvláště Oxenstjerna 
byl mezi těmi, »jimž metla soudu do rukou dána«, jemuž Komenský přál 
života až do vykonání díla, které potud skrze něho konal, velmi mnoho mu 
na tom záleželo, aby kancléř proniknut byl jeho myšlénkami, na nichž zvláště 
návrat Cechů rozptýlených do vlasti závisel. Proto dotýká se chyb protivníku 
míměji, evangelíky však kára přísněji, ukazuje, že vina jest na obou stranách 
a tím i při vzájemném odpouštění smíření možné. 

Dr. Matthiae nepodal mu ještě svého zdání o základech jeho didaktických, 
zvláště schvaluje-li vzdělávání schopností všeobecné (dle »Cesty k světlu , 
kap. 17). Jestli základ ten pravý, třeba mu podříditi vše, abychom konečně 



"' Obsah tohoto sp. De dissidentium in rébus fidei Christianorum reconciliatione 
Hypomnemata quaedam amici ad amicum. Amst. 1661. v či Fr. J. Zoubkově (Komenský 
smírce křesťanů ., Škola a Život, 1H8!). 






155 

došli tam, kam chceme. Čeho se Komenský dočkal, nevíme, ale základu toho 
se držel vždy. 

54. Brzo pocítil Komenský, že z peněz od ochrance jeho, ač laskavého, ale 
jako kupce vypočítavého, poskytovaných na jeho výživu a zjednávajících mu 
žádoucí prázden od prací školských, iS0 kterou mínil vynakládati na obecný 
prospěch lidstva a mládeže, dávati mu bude vědecké úroky, jichž na něm 
bude požadováno. Již v září r. 1643. dáno mu na srozuměnou, že i ráče jeho 
pomalu pokračují, a že z věcí slíbených posud nic tiskem nevydal ; Komenský 
odpovídá na to nevrle (Wolzogenovi, příteli p. Geerovu, 28. září 1643), že 
knihy spisuje, nikoli opisuje, a dílo jeho že jest souladné, nesouhlasu nižád- 
ného nepřipouštějící; pročež i všeliké maličkosti že nekonečného takřka vy- 
žadují uvažování. A dokládá, kdyby vše to byl předvídal, že sotva by práci 
tu byl podnikl. Ale nezželí se ochránci, jakož doufá, ochrany jeho; nebot ne 
kniha, ale poklad bude mu podán náhradou. Stále byla mysl Komenského 
nepokojná tím, že věcmi filologickými, ač milými, se zabývá hlavně z cizího 
pokynutí, obmeškávaje při tom pansofii, tak že i nespokojenost se ho chápala 
nad podrobeností a míjejícím časem, an se stále obával, aby smrtí nebyl za- 
stižen, dříve nežli reálným čili pansofickým snahám bude moci učiniti zadost, 
jichž by nikdo po něm nedovedl. Časem také učení přátelé, zvláště angličtí, 
vzbuzovali ten nepokoj, ano jim beztoho nebylo po vůli, že Komenský jich 
opustiv Švédům se v službu dal, pročež mu i předstírali, kterak pro věci 
menší, nepatrné, zanedbává věcí větších, jichž od něho očekávali. Jiní radili, 
aby nejdříve nový způsob učiti jazykům a »Bránu věcí« na světlo již vydal, 
jejíž ukázku dal také odcházejícímu Figulovi, a ze Sved naříkali, že mládež 
nemá podle čeho se učiti. 

Ale Komenský nechtěl s ničím se ukvapiti, pokud by nebylo dokonalé, 
Švédům pak radil, aby mládež zatím jazykem mateřským čítala, přepisovala, 
v pamět ukládala biblické dějiny a to, co vede k nábožnosti a k dokonalému 
zušlechtění mravů směřuje. Nebo že již Seneka dí: »Mravy nejdříve vzdělávej, 
bez nichž moudrosti zle se učí.« 

55. V domácnosti své změnu oznamuje tím, že 5. září narodila se mu dce- 
ruška Zuzana; s pomocníky doufá za rok nebo za dvě léta práce filologické, 
záležející z » několika dvacíti* knížek, dokonati. Chtěje pak přátelům dokázati, 
že nepravá jest jejich domněnka, jakoby pohruzoval se v práce filologické, 
zoufaje nad pansofii jakožto nad věcí nemožnou, dal v Gdaňsku r. 1643 vy- 
tisknouti » Nákres víevědy» (Pansophiae diatyposis), spis v Anglii snad již počatý, 
nyní pak dokončený proto, aby přátelům marně čekajícím podal opět ukázku 
svých prací vševědných. 

Jméno spisu toho samo již ukazuje, že to jest jaksi po způsobe stavitelů 
podaný plán nastávající stavby chrámu pansofického. Dělají pak si plán sta- 
vitelé polohopisný, půdorys, ukazující základ stavby, a nárys, ukazující formu 
vnější a látku, z níž stavba se má prováděti ; třetí plán nejdokonalejší ukazuje 



'" Sám o této prázdni a slušném vydržování, kde mohl se věnovati obecnějším 
studiím, mluví opět v předml. k III. dílu sebr. sp. did. 



156 



jim úplné rozměry, počet, pořádek a užívání jednotlivých částí. Spis pak od 
Komenského týmže způsobem tuto podaný obsahuje prvé dva nákresy: půdorys 
(ichnographia) a nárys (vl. pravorys, orthographia). 

56. Úkolem a cílem pansofie jest, lidem opatřiti nejvyšší stupeň poznání, 
jehož jim třeba, an konec času nastává. Komenský ukazuje tu obšírně, jaký 
prospěch z pansofie budou míti všecky stavy a ústavy: lid, učenci, státníci, 
církev a vůbec všickni národové světa. Zároveň podává výčet podpor, jíž se 
může pansofii v nové (jeho) době dostati; tu bude ji podporovati netoliko 
knihtiskařství a jiné vynálezy v oboru rozličných věd, ale také všeliké ty sou- 
bory výsledků badání mužův učených, které chystají; též bude podporována 
rozličným povzbuzováním a očekáváním tolika zbožných lidí. K tomu připojeno 
vyvrácení námitek proti pansofii činěných, jako by nemístnou zvědavost u lidí 
vzbuzovala, ana všemoudrost pouze na Boha připadá, čímž by také pansofie 
osobovala si, co Bohu ponecháno, totiž obrácení lidstva. Komenský naopak 
ukazuje, že pansofie může býti prostředkem božím, an Bůh u lidí nepůsobí 
přímo, než jen prostředečně. Ani rozumování ve věcech víry nezdá se mu býti. 
odpadlictvím, nebo vyskytuje se v církvi od pradávna a opět v době nové. 
Odpadlík a kacíř zvrací a převrací rozum články víry, přítel pansofie upevňuje 
víru rozumem. 

57. Díl II, nárys, podati chce vnější pohled na pansofii, ukazuje celkový 
počet, pořádek, polohu a užitek jejích částí. Základní kameny nastávajícího 
chrámu moudrosti jsou : úplnost (plenitudo), pravdivost, snadnost a methoda, 
již od peripatetiků požadovaná; vše to dokonalé. Rozdělení opakuje se tu 
z »Osvětlení« (viz str. 118). Přednosti vševědy, zejména nepřetržitá souvislost 
věcí, ustavičné stupňování a při tom ustavičná stejnotvárnost, jež se zvláště 
v methodě jeví, předvedeny pak na příkladě »o slunci«. lsl 



181 » O slunci. Ve chrámě moudrosti, coUoli se vyskytne, vykládati se bude na základě 
čtyř hlavních otázek: Co? Čím? Jak? Kolikeré? Nebo tak se pozná, cokoli podstatné jest, 
totiž věc, přísluženství věci, způsoby příslušenství a způsoby způsobů. 

O podstatě čili bytosti příkladem budiž slunce, jehož pansofické, dokonalé, krátké a 
obsažné, vědecké pojednáni bylo by takové: 

Výměr. Slunce jest největší hvězda nebeská, k osvětlování vůkol země a tím k udržo- 
vání všeho na ní a k rozméřování změn časových ustanovený přírodní nástroj. 

Podstata (idea. Záleží tedy ze tří věcí: 1, světla přeskvělého v jedno shloučeného 
převeliké hmoty. % Síly jakési živototvorné, s paprsky se roztékající. 3. Neustálého kruho- 
vého pohybu. 

Zásady: 1. Slunce jest předním pramenem světla. (Nebo při ostatních hvězdách 
stálou bychom měli noc.) 

2. Bytostí slunce jest světlo (neb odstraniti se od něho nemůže, aby slunce býti 
nepřestalo . 

3. Světlo sluneční paprsky se vyřinuje (patrno očitě a důkazy lze provésti). 

4. Světlo slunečné kterýmkoli směrem se rozšiřuje. (Totiž nejen směrem k zemi, ale 
i stranou: což osvětlení měsíce, kdekoli jest, ukazuje.) 

"). Tělo slunečné tedy kulaté jest. (Neb ani paprsky oklikou šířiti by se nemohly, leč 
z tvaru okrouhlého.) 

(i. Slunce kamkoli paprsky zasahuje, světlo a teplo podává. 
7. A tím obojím jarosti věcem dodává. 



157 

Pansofie podati chce vědění o všech věcech, ale spisovatel ovšem není tak 
pošetilý, aby se domníval, že dovede to skutečně sám ; podal toho a podá 
jen skrovný počátek, jiným zbývá na slávu svého jména dílo doplňovati a 
opravovati. Na konec omlouvá se ze zdlouhavého pokračování v tomto díle 
tím, že nedostává se mu spolupracovníku vhodných, mimo to že nyní zabrán 
jest pracemi filosofickými ; proto hlavně scenografie díla jeho pomalu postupuje. 
Kohokoli vyzve za spolupracovníka, každý vymlouvá se nějakým důvodem, 
nechtěje se vzdáti pevného postavení pro nejisté, což nikomu ani ve zlé vy- 
kládati nelze. 

58. Se spolupracovníky vůbec byla Komenskému nemalá nesnáz. Ani 
z oněch domácích netrvali při něm všichni stále, ani ochrance žádaných nechtěl 
mu po vůli popřáti. 

Místo Figula přibral si ( 1643) na opisování Melichara Zámořského, stu- 
denta polského, který v Elblagu se usadil. V červnu toho roku navštívil Ko- 
menského doktor Kozák, lékař z Brém, který pro svá hluboká studia přírod- 
nická tak se mu zalíbil, že jej chtěl v Elblagu míti za spolupracovníka. Chtěl 
pak si jej sám tak opatřiti, aby praksí medicínské prázden byl, kdyby mu 
ochrance na r. 1G44 takovou summu vykázal, jako na r. 1643. Jako závdavkem, 
aby ho snadněji svým studiím získal, dal mu 50 tol. I myslil, že ho skutečně 
zjedná, an byl muž nelakotný a rodinu neměl příliš velikou. 182 Ale choť jeho 
nechtěla z Brém do Elblagu, kromě toho smlouvu s ním učiniti nemohl bez 
vůle ochráncovy. Olyriovi, který za studiemi meškal v Leydě a Komenskému 
pomáhal, vyžádáno skrze Hottona na p. Geerovi roční pomoci 80 tol. (1G43) 
a professoři Leydenští mu sami také svou podporou byli nápomocni. Hartlib, 
v čas války v Angličanech jako opuštěný, pozbýval trpělivosti, tak že div na 
Komenského se nehněval a nevytýkal mu, že pro filologii zanedbává pansofii 
a sám takto jako zbraň zahazuje. Někteří šlechtici Angličtí Komenskému slí- 
bili do ukončení jeho prací roční podpory přes 40 liber, a tuto podporu Ko- 
menský hned celou přikázal .Hartlibovi, chtěje mu také poslati, ovšem se svo- 



8. Slunce vždy polovici země osvětluje, druhá polovice zůstává neosvětlená. 

9. Ona přítomnost slunce nad zemí činí den, nepřítomnost noc. 

10. Slunce nad zemí čim kolmější, tím více svítí a pálí, čím šikmější, tím méně. 

11. Kolmá otáčení slunečná dávají léto, šikmá zimu. 

12. Návrat slunce k téže kolmosti působí rok. A zbývá-li co říci. 

Ro\déleni není, protože slunce jest tvorem jedinečným, jedinou bytostí.« (Podobně 
rozebrán výměr světla a stínu, k slunci připadající a opak světla podávající. Z věcí umě- 
lých Kom. rozbírá hodiny, z věcí mravních úřad.) 

182 Dr. Ko^ák psával se »z Prachně;< (n. Prachhusen), Bohemus. Mezi r. 1623 — 28 
vystěhoval se do Němec a studoval tu lékařství a theologii. S Bannerem táhl r. 1C34 
jako polní lékař do Čech, 2 léta potom usadil se v Brémách, kde 48 let žil jako prakt. 
lékař a ranhojič, vážený pro úslužnost, rozšafnost a učenost f 1684'. Mezi jeho spisy, 
většinou lékařskými, některé pamětihodné: Tractatus physici de principiis rerum natu- 
ralium, de generatione et transplantatione morbi, de morborum causis et speciebus, de 
methodo curationum a j., první jeho spis, po němž následovaly jiné. — Komenský dí 
o něm, že viděl u něho »Cestu k světlu« a dílo kapucína Valeriana Magni roku 1643 
v Římě vydané a v Antverpách přetištěné, »Světlo myslí« (Lux mentium), i sepsal sám 
rozsáhlou rozpravu téhož způsobu. (Kom. Wolzog. 8. října 1643.) 



158 

lením p. Geera, co by mu z r. 1643 zbylo. Hamburské filosofy Junga a Tassia 
již před tím (v červnu r. 1643) Komenský poroučel Oxenstjernovi a Upsal- 
skému kancléři Skytovi, aby povoláni byli buď na akademii do Upsaly nebo 
Gripsvaldu, kde by, oddáni jsouce pracím veřejným, zbaveni byli prací domá- 
cích. Ale plat, jejž žádali, byl přílišný, tak že již 8. října 1643 Komenský 
vzdává se naděje, že by práce pansofické od nich mohly se nadíti nějakého 
usnadnění. »Ať jdou tedy s Pánem Bohem a svého si hledí, my pak osnovu, 
kterou jsme bez nich navinuli, také bez nich dotkáme s pomocí boží.« 

Doktor Kozák nelíbil se p. Geerovi pro podivný způsob, jak výzkumy 
své odíval, ačkoli je chtěl dodávati jako pouhý materiál, aby z něho Komenský 
podle potřeby vybíral i po libosti sestavoval. 18 -' 1 Proto Komenský jej podpo- 
roval aspoň sám, až by mu dopsal po jeho potřebu lučbu čili spagyrii. 

59. Veškera tedy práce záležela toliko na samém Komenském, a uvážímc-li 
rozličné ony překážky, není divu, že pokračovala poněkud zdlouhavě. Ostatně 
samo břímě bylo těžší, nežli jednomu člověku snésti bylo lze. Kromě opiso- 
vatelň neměl zajisté Komenský v Elblagu nikoho. Ona pak rozmanitá vyrušo- 
vání, jichž spíše přibývalo než ubývalo, věci také nebyla na prospěch, tak že 
by byl Komenský třeba i do Švédska šel, kdyby tam více pokoje míti mohl 
(to psal již 21. dubna 1643). 

6U. Přáli si totiž šlechticové evangeličtí, kteří syny na školách v Elblagu 
měli, aby Komenský vyučoval je několik hodin v témdni soukromě. Komenský 
hleděl se tomu vyhnouti ukazuje, že je tu cizincem, pročež taková věc že mu 
nepřísluší, a tu někteří, zejména šlechtic polský P. Kochlewski, utekli se s psa- 
nou prosbou k radě městské, aby mu bylo dovoleno učiti (list ze dne 27. června 
1644) Rada vyslala tu posly ze sebe ke Komenskému, žádajíc, aby učil ve- 
řejně. Ač se zdráhal, přece posléze se k tomu uvolil a vyučoval několikráte 
v témdni Bráni vlci (Metafysice pansofické), aby měl příležitost vybrousiti ji 
důkladněji a zároveň rukopisy posluchačů aby více se rozšířila, a tak dříve, 
než by vydána byla, učence k pronesení soudu přiměla. 184 

Mezi žáky Komenského v Elblagu byl tehdy Kristián Ambrož Kochlewski, 
jinoch rodu šlechtického, jehož otec Petr Kochl. byl král. sudím v Břestu. Když 
z domu a kázně (convictu ct disciplina) Komenského odcházel, chtěje vydati 
se na cesty pro další zkušení a zdokonalení, přál si míti od učitele a přítele 
svého něco psaného na památku. Napsal mu tedy Komenský dne 9. června 
11)45 'Pravidla šivota«, jimiž mel se spravovati. 185 
(31. Spisek ten sedmero kusů v sobě zavírá: 

1. Jak moudře niti: Cokoli činíš, ku konci prohlížej, vol příhodné pro- 
středky a příhodně jich užívej. Konec jest to, za čím již nic není; koncem 



181 18. června píše o tom Hottoňovi že ovšem se nadál, podivnůstkami svými že se 
jim znelíbí a upadne v podezření. On však jakož se s tím neshoduje, tak ani že nedává 
se odvrátiti od ocenění jiných darů ducha. Neboť ani drahokamů pro přimíšený škvár neod- 
hazujeme, spíše je pilujeme brousíme). A muž ten že díla svá rád podrobuje úsudku jiných. 

,sl List 10. srpna 1G44 Tobiáši Andreae, professoru historie a řečtiny v Groninku. 

'•* .Pravidla života* (Re^ulae vitae) dlouho zůstávala ve vážnosti; Ad. Rechenberg 
končí jimi spis »De studiis acatlemicis liber singularis«. Lipsiae 1691. 






159 

tedy života jest věčnost, která jest bez konce : k ní připravovati se jest cílem 
života; že pak k věčnosti jenom smrtí přicházíme, jest úkolem života připra- 
vovati se k smrti. Má-li pak smrt dobra býti, musí býti dobré živobytí, zaklá- 
dající se na dobrých navyklostech, které z rozeznávání dobrého a zlého a 
z volení dobrého pocházejí. » Krátce: Žij, dokud žiješ, jako by umříti měl, aby 
umřel, když umřeš, jako by žíti měl.« 

2. Jak harmonicky Síti: Bůh všecko stvořil harmonicky, zvláště člověka ; 
činy nerozumnými člověk ruší harmonii. Nechceš-li zmásti sebe a věcí, konej 
úkoly prvější prve, vážnější vážněji, povážlivé povážlivě, krásné krásně, přátelské 
přátelsky, božské božsky, lidské lidsky. Theorie s praksí buďtež průvodci ne- 
rozdílní: co dobrého víš, čiň; co dobrého činíš, rozvaž, dobře-li činíš a proč. 
Vnitřek tvůj nechť s vnějškem souhlasí : jakým vidin býti chceš, takým vpravdě 
buď, aby nebyl hrobu obílenému podoben. Myšlení, mluvení a činění nechť 
spolu souhlasí, srdce s ústy, ústa s rukou: muž s dvěma srdci nestvůra jest. 

3. Jak pokojiti- zíti. Nejvyšší dobro života jest mysl klidná a veselá. 
Varuj se tedy všeho, co mysl a svědomí znepokojuje Zbytečných starostí si 
nepřipouštěj, zlých příležitostí se vystříhej a jim se nepodrobuj; příležitost ni- 
koho nečiní zlým, než ukazuje, jaký kdo jest — písek v ohni neshoří, koudel 
shoří. Obcuj více s Bohem nežli s lidmi, více na sebe nežli na jiné se spoléhej, 
více duší nežli tělem se zabývej (od péče o tělo největší těžkosti pocházejí), a 
mysli klidné vždy budeš. 

4. Jak činní Bíti. Život činný v pravdě život jest; zahálka hrob člověka 
za živa. Co činiti máš, chutě do toho se dej; co sám můžeš vykonati, od ji- 
ných nečekej, a ničeho bez příčiny neodkládej. 186 Můžeš-li komu prospěti, 
prospěj rád, možná-li i světu celému. V díle neváhej ani příliš nekvap. 

5. Kdys mnoho prací se nahrne, 2bytečným mluvením času nemař; 
v čem můžeš, pomoci jiných užívej a odpočinek s prací střídej — luk stále 
napjatý praskne. 

I). /' prázdné divili není třeba zaháleti neb hráti: vyber si něco, čím 
duch i tělo okřeje: procházej se, hovoř s přáteli nebo dělej něco v hospo- 
dářství. 

7. Jak cestovati (studujícím): Kdo viděl jednoho člověka, jedno hovado, 
jeden vrch, jeden les, jedno město atd., viděl svět ; nebo svět z takových jedno- 
tlivostí se skládá, « napsal kdosi. Studující necestuj tedy proto, aby viděl nové 
vrchy atd., než proto, aby slyšel muže moudré, aby s nimi rozmlouval a moudrost 
a ctnost v sobě rozmnožil. Jda tedy do ciziny, nejdeš jako v jiný svět — svět 
celý muži moudrému vlastí jest — ale jdeš jako do školy, která dle vůle boží 
má býti pro všechny, abychom druh druhu byli divadlem, abychom vzájem- 
ným pohledem a bystřením vzájemně se cvičili a ostřili. Všude jsou lidé marní 
a světští, všude smíšení zlého s dobrým. Nepřinášej tedy z ciziny domů nic, 
než to, co by tobě a tvým, vlasti a církvi prospěti mohlo. 



Vox corvina (eras, eras) manifesta est negotiorum ruina. 



160 

» Kdekoli budeš, 

žij Bohu, jenž jest dárcem tvého živobytí , 

žij svému svědomí, jež jest životem tvého živobytí; 

žij pověsti své, jež jest životem po tvém živobytí. « 

62. Jak pověděno, pokušení a vyrušování z prací Komenskému neubývalo, 
spíše přibývalo. I onen B. Nigrin, který byl na katolictví přestoupil, neustával 
pokoušením svým býti příčinou, že Komenský každé chvíle k nějakému jednání 
od církve své byl povoláván, jemuž se slušně vyhnouti nemohl a z něhož mu 
obyčejně velmi značné zdržování vznikalo. Veliké vzrušení mysli povstalo 
u něho též v té době zasláním z Uher proroctví (revelací) Mikul. Drabíka, jeho 
krajana a spolužáka, která Komenskému přinesl starý kněz D. Rufus, kde také 
naléhá se na Komenského, aby nesloužil cizině, nýbrž práci svou věnoval 
vlasti. Proroctví pocházela skoro vesměs z r. 1643 a jednala též o knížeti 
sedmihradském Rákóczim, do něhož také vyhnanci nadali se jakési pomoci 
ve vlasti. Na mysl Komenského, již dříve proroctvími Krist. Poňatovské a Dra- 
bíkovými mocně dojatou, ač leckteré z těch proroctví se nesplnilo, učinila zje- 
vení asi nemalý dojem, a byv toho roku v Lesně vyptával se Kr. Poňatovskél 
trvá-li na svém zjevení či pravda-li, že je odvolala. Pevné trvání věštkyně na 
dřívějších revelacích také posílilo víru Komenského, čekajícího pomoci hlavně 
od Švédů, tehda vítězících. 

Při rokování o smír v Polsce mezi evangelíky a katolíky v Orle (litevské) 
v srpnu 1644, z něhož mělo vzejíti mezi oběma církvemi srozumění, byl i Ko- 
menský, ač nerad, jménem Bratří přítomen. Odklad tu povolen, protože doba 
zdála se k zodpovědění daných otázek krátkou, a Bratří poukázáni dohodnouti 
se s lutherany, jakožto církve evangelické. 

63. Vrátiv se do Elblagu, našel tu Komenský stesky od p. Geera i od ji- 
ných přátel, že jest nestálý a jinými věcmi se zaměstnávaje, posud nic tiskem 
nevydává. Tu tedy odpověděl p. Geerovi, že hned v Amsterodame povídal, 
kterak asi dvě léta prohlížením, rovnáním a sestavováním materiálů pansofických 
stráviti musí, že tedy není nic divného, když po ta dvě léta nic didaktického 
nebo pansofického tiskem nevydal, jsa kromě toho v Elblagu hned od počátku 
stále vyrušován, Hottonovi pak postěžoval si (28. září 1644), vypsav všecku 
své duše tíseň a nesnáz asi těmito slovy: 187 » Želíš, horšíš se a káráš svým i přáte, 
i patronovým jménem, že změniv později bývalý svůj úmysl, na jiné a jiné 
věci se vydávám, a nic ze slíbených děl posud na světlo nevydávám. Můj cti- 
hodný bratře, s vámi zajisté želím, horším se a kárám také sám vše ty pře- 
kážky, které mě a vás zdržují. Vímť, že ony mé věci s dychtivostí se čekají, 
a kdož by byl viděti konec toho dychtivější, než já sám, jehož jediného bedrám 
břímě toto obtížné se zůstavuje? O kéž by se bylo zalíbilo Bohu někomu ji- 
nému vnuknouti tyto myšlénky, uděliti někomu jinému tyto ducha podněty I 
Kéž bych buď více mohl aneb méně chtěl! Poněvadž pak, čím více pokračuji, 
tím dále vždy viděti se popřává, nemohu nesnažiti se po onom vyšším, do- 



1,1 Dle překladu Storchova v Č. Č. M. 1851, str. 99 poněkud poopraveného a do- 
plněného ve znční lat. listu doslovné. 






161 

konalejším a lepším. Tím jest, že se mi dřívější jako nedokonalejší znelibuje, 
a já op/avuji se a kárám tisícerým způsobem bez konce a bez přestání. Pra- 
víš, že jste ode mne žádných zázraků neočekávali, spokojujíce se tím, co jste 
již na snadě viděli. Věřím, bratře nejupřímnější, že upřímně mluvíš. A nezdálo 
se tak snad jen tobě samému, neboť i mně se nelíbilo, co tenkráte pohotově 
bylo. Ale s pomocí boží věci uchystané jsou daleko jiné; uznal bys to a chválil 
bys Boha, kdyby samému bylo popřáno na to pohleděti. Proč to tedy ne- 
sdělíš aspoň s patronem neb s přáteli? pravíš. Snad jsem to měl učiniti, ale 
mnohá jest při tom překážka. Předně oškliví se učiněné ještě jednou činiti a 
tolikerým rady braním čas mařiti. Pak vidím a od milosrdenství božího oče- 
kávám, že snad již brzy naleznu žádostí v tom svých (i možná, že mysli lidské 
vůbec) cíle a konce, přes něž sáhati nebude možné. A pak k cíli úplně po- 
jatému úplné přizpůsobiti prostředky a prostředků vystopovati úplné způsoby, 
jak sladké bude! Konečně nechtěl jsem patronovi nic zatajiti: ano, kdybych 
byl toto léto mohl .stráviti doma, přišel byl bych a vyložil mu osobně sám, 
co péru svěřiti ani .nechci . . . Vůbec velikou jsem podnikl práci a přihodilo 
se tomuto mému podniku jako řece, že čím více od pramenů svých se vzda- 
luje, tím větší spoustu' vod unáší. Řekneš : Tak tedy se budeš potáceti z jednoho 
do druhého bez konce? Nevím; možná. Nicméně nenalézám, jak bych jinak 
jednal. Bohu se protiviti a ducha utlumiti nemohu. Co se tedy stane? Bůh 
sám ví. Na tom jsem se ustanovil jíti cestou, kterou mi vykazuje Bůh světlem 
svým, vždy jasněji zářícím. Raději ukáži, seč jsem nebyl, péči veda o slávu 
boží a o blaho lidského pokolení, než aby zanedbání boží, své cesty mně 
ukazující milosti svědomí mé tlačilo. Poznáváš snad, že větší věci v mysli pře- 
mítám, než jsou Předbraní, Brány, Slovníky a podobné dětských studií fáče. 
Ale od menšího jde se k většímu; onoť se dříve očekává. Vím, i abych oče- 
kávání tomu dosti učinil, tolikráte se nutiti jsem se pokoušel. Ale nadarmo. Po- 
chybnosti všude nalézám, kdykolivěk něco částečného konati se snažím. Chci 
tedy raději o celé se zasaditi,- částky pak potom, jak po sobě následují, jednu 
po druhé vypracovati. Poplynou, jedno z druhého, vidím to již ; nyní, když po 
kouscích to neb ono zkouším, nucené jest všecko, kusé, nedokonalé, cokoli 
činím. Což že poznati dáno, neoškliviti sobě nemožné jest. Upouštím tedy od 
toho a vracím se ku kořenům věcí, které samy se rozvíjejí ; přijíti chtěje dosti 
rychle, bude-li Bůh chtíti, k jednotlivému, kde jest místo jeho ; neujde nic. Ale 
umřeš, než tak obsáhlé práce dokonáš! Nech umru, bude-li vůle boží. Mám 
však potěchu tu, že se nalezne snadno, kdo by započaté dokončil, jehož ideje 
již jasně vystaveny budou. Prosím tedy, přestaňte donucovati na světlo, než 
doma uzraje, co činím. Nehledám dosti učiniti duchům obyčejným, ale věcem 
samým; a nemohu sobě učiniti dosti, dokud nebude dosti učiněno věcem. « 

Vylíčiv tak živě duševní boj mezi povinností ze slibu jdoucí a vlastní 
mysli náklonností, a dotknuv se základní methody, která byla v tom, že měl 
skládati spisy přípravné k soustavě své, dokud sám soustavy té veskrz ne- 
pronikl a nesestavil, Komenský s opravdovou nevrlostí odmítá od sebe vý- 
čitky nestálosti, a že by pro jiné věci úkolu života svého (vitae tQyoi?) zane- 
dbával. 

Fr. ]. Zoilbka Život Jana Amosa Komenského. 11 



162 

64. Nigrin byl mu skutečně takřka školou pokušení a jím asi také přinucen 
sepsati tenkráte spisek polemický proti Valerianovi Magni, slavnému členu 
řádu kapucínského, který dvacet let obíral se písmem a trvaje osm hodin 
denně na modlitbách, neznal nic jiného než podrobovati se auktoritě církevní. 
Po bitvě bělohorské jsa kommissařem reformačním v Cechách vystoupil proti 
pravidlu víry biblistu, r. 1G41 pak vydal posouzení těch, kdož spisek jeho starší 
vyvraceli, a s tím zároveň pravidlo víry katolické. Ve spise tom vítězoslaví 
jako po boji dokonaném, ale přece zve k poradám o té věci. Komenskému 
dostala se věc do ruky snad skrze Nigrina — aspoň svědčí, že přičiněním 
Magnovým Nigrin stal se katolíkem — a požádán i o posouzení. Připravoval 
se na věc s posvátnou úzkostí, dílo Magnovo (Soud, Judicium zvané) přečetl 
třikráte, a vida, »k jak velikým věcem směřuje to dílo, hrůzou jakousi pojat, 
prosil Boha co nejpokorněji, poslal-li mu Magna s novým světlem pravdy, aby 
ráčil oči jeho otevříti, pakli ne, aby zachoval jej při pravdě své*. Spisu Mag- 
novu dostalo se také odjinud uznání a Komenský, vida před sebou soupeře 
rovného, nebojuje, aby zvítězil, ale aby nalezena byla pravda. 

G5. Spis jeho nazván » Soud o Soude Valcriana Magni Milánského o pravidlu 
viry katolíkův a nekatolíkův, čili nemístností ohlas (absurditatum Echo)<. Spis 
vydán v Gdaňsku a hned potom patištěn v Amsterodame. 188 Odpověd svou 
nazval » Nemístností ohlasem « (Absurditatum Echo), aby Valerianus porozuměl, 
jako zásady biblistů viděly se uším jeho skřípáním nezvukým, tak že i jeho nikoli 
nepodobně zní uším jejich. O věci samé Komenský chce promluviti později, 
ale prozatím učiniti, »aby Valerianus porozuměl, že uzel ještě není rozvázán 
prací jeho, a přestal vítězoslaviti na chvilečku, dokud nebude vítězoslaviti pravda 
obecná i věčný pravdy ředitel, Kristus*. A dokládá: »Já tedy tu nevycházím, 
abych náboženství některé oblehal, nebo hájil některého, aniž trliáin základy nábo- 
ženství obléhaného nebo hájeného, než toliko dvojí svůj soud o pravidle víry 
zkoumám, zasluhuje-li vítězství, jež slaví. « 

GG. Spis Magnův Komenskému se líbil, že dotýkal se věci hlavní, nebo na 
pravidle víry vše záleží; že vše přivádí ad absurdum, že špatné pravidlo víry 
nahraditi hledí lepším, že rozhodnutí neponechává lidu, než toliko svědkům a 
soudcům, že píše srozumitelně a mírně, 189 posléze že od horlivosti své ne- 
upouští. 



188 Předmluvou k Echu (Ohlas) Komenský napsal 18 dne m. června 1644, 2S. září 
téhož roku pal; píše Hottonovi, že skládal spis sedm neděl, v ías pokušení od Nigrina, a 
že jej i tiskem vydal. Podepsal se tu Kom. Ulricus de Neufeld. (Širší obsah t. sp. Kom. 
viz od Fr J. Zoubka v Č. Č. M. 1885, str. 280—290, z něhož vzato, co tu podáváme ) 
Spis vydán pův. ve dvou částech, 2. z r. 1615 jen o pravidle víry (De catholica credendi 
re^ula), oba opět v Amsterodame 1658. 

1811 O mírnosti Magnově, pro niž si ho i zamiloval (amare te coepi), Komenský dí 
toto: »Sem patří i to, že s bloudícími, po smyslu tvém, máš spíše útrpnost, nežli aby se 
jim posmíval . . . Ale o tom s tebou nemluvím, Valeriane, náklonnost tvou tak křesťan- 
skou k dissidentum chválím, mně i jiným za přiklad. Lidé zajisté jsme, lidskost nám sluší; 
křesťané jsme mírnost Kristova za příklad nám dána. Zuříme snad proti sobě záští oba- 
polnou, tudíž i jazykem i pérem, železem i ohněm: čas jest odložiti zbraň tělesnou, která 
nehodí se k našemu bojování, a zkoušeti, nemohou-li naše spory býti vyřízeny zbraní ilu 



163 

» Tisíckráte začínati, tisíckráte něco bez konce, neprospěšno, jakž my skoro 
obyčejně u nás děláme všecko, a takž každý svými labyrinthy bloudíme ne- 
konečně. To příčinou jest, že sporové naši nikdy nedocházejí konce, že nená- 
sledujeme Boha, jenž dobrodiní svá prodlužuje bez konce probouzí dřímající, 
řídí blouznící, vrací bloudící, zdvihá klopýtající, ano zastavuje utíkající; ani 
Spasitele svého, jenž poslán jsa za učitele pravdy, neustal na odpůrce své na- 
léhati, dokud buď nepovolili, přemoženi jsouce pravdou, neb z lichosti jsouce 
usvědčeni neustoupili, nebo konečně dohnáni jsouce vztekem nezamítli podá- 
vané jim spasení. « 

V díle celém pak Komenský ukazuje: 1. že nemístnosti biblistům vytý- 
kané nejsou tak nemístné, jak se zdají, 2. nemístnosti nemístné že jsou ne- 
místné skutečně, 3. že Magni jest neopatrný, příliš chtivě dávaje se do nemíst- 
nosti biblistů, sám pak že nejednou upadl do jámy nemístnosti. Pak ukazuje 
také slabosti různé Valerianova pravidla víry. 

67. V onom listě Hottonovi (28. září 1644) dokládá, že spisek ten podati byl 
nucen, aby stálost svou ve víře zřejmě osvědčil. Do Orly pak na synodu že 
šel, když k tomu asi čtyřikráte byl dožadován, a také se to dobře srovnávalo 
s povoláním jeho jako bohoslovce, jímž nikdy býti nepřestával. Že v Elblagu 
z doprošení asi tři hodiny v témdni vyučoval, tím nevešel v žádný nový zá- 
vazek. »Jsem, který jsem byl,« dokládá, »a konám, co jsem konal. « A také 
za r. 1644 na p. Geerovi ze šetrnosti žádné podpory nežádal, ačkoli sám, jak 
mohl, několik osob choval na svůj náklad. 

68. Nejpatrnějším důkazem stálosti a oddanosti k ochránci bylo, že Komen- 
ský, ačkoli skvělá nabídnutí a pozvání mu byla učiněna, žádného z nich ne- 
přijal, p. Geerovi věren zůstávaje. Posel ze Sedmihrad zval jej jménem knížete 
Jiřího Rákóczi na místo Alstediovo (f 1638) a k obnovení škol. Ukazováno 
mu, kdyby do Sedmihrad šel, kterak by tím i vlasti své platně posloužil ; neboť 
prý po Bohu nikomu vlasti jeho nelze osvoboditi, nežli kníž. Rákóczimu. Ale 
Komenský odpověděl, že jinde již závazek má. Kníže Radziwill čtvrtinu svých 
důchodů na podporu pansofie podával, stavové pak evangeličtí ku králi pol- 
skému chtěli se přimluviti, aby na chování spolupracovníků sumy dostatečné 
byly opatřeny. I to zamítnuto, nechtěltě Komenský p. Geera opustiti, dokud 
by od něho nebyl opuštěn, protože chtěl raději pracovati v skrytě, než na 
přílišnou veřejnost býti vyveden. Žádal toliko, aby p. Geer laskavě mu byl 
nakloněn, jeho péčí že bude, aby ochrance neměl příčiny na nic si stěžovati. 

69. Proto také na podzim r. 1644 dva spolupracovníky na rychlejší a lepší 
vypracování spisů filologických si vyhledal, Jana Ravia a Jiřího Ritsclielia. 
Onen (321etý) byl již po 12 let professorem výmluvnosti a dějin v akademii 
Soroeské (equestris academia Sorana v Dánsku), tehdáž zkvétající; byl ženat, 
ale zaopatřen a měl jen jako stranou pomáhati, nebo jsa v knihách latinských 
a řeckých i ve výmluvnosti velmi zběhlý a hned od prvního vydání Brány 



chovní rozumu, víry a lásky. « — Kapucín Valerian Magni jest onen muž, který řekl pa- 
peži: »Sv. otče, dej mi takové vojáky, jaké měli jezovité, a obrátím ti na víru katolickou 
celý svět.« 

11* 



164 

velikým příznivcem myšlének Komenského, vyzýván byl i v »Předchůci pan- 
sofie«, aby podnikl něco krásného, vědeckého. 190 Jiří Rischelius byl svoboden 
a měl se Komenskému propůjčiti zcela, začež mu nabízel 200 tol, kdyby bydlil 
pro sebe, pakli by v samém domě byl mu k ruce, 100 tol. 

70. Dne 26. října 1644 Komenský pozdravil listem dra. Matthiae, který před 
tím stal se biskupem Strengnáským, i žádal ho, aby mu poslal asi tři výtisky 
svého spisu o dobrém řádu v církvi, jehož před tím dostal výtisk. l91 Jako 
měl radost, že církev švédská dobře může se urovnati, tak jej bolelo, že církev 
česká, těkajíc v rozptýlení, na věc podobnou nemůže pomýšleti. O pracích 
svých dokládá podobně, jako v jiných z té doby listech, že jsou teprve v po- 
čátcích (omnia in fieri adhuc šunt); k vydání že chystá jen věci menší, většího 
že nevydá nic bez jeho vědomí. 

71. Ale sám u sebe Komenský měl jinou starost. Bez pomocníků stálých 
a věcí znalých, s pouhými jen opisovateli a pořadateli hotové látky všecko 
zmoci nemoha, střídavě zabýval se věcmi a jazykem, dlouho nevěda ani 
přibližně, kdy aspoň knihy pro školy bude moci dokonati. Odjinud nabízené 
podpory zamítaje obával se, že i od p. Geera pro veliké náklady, jež vedl 
na věci obecné, bude opuštěn, tak že by nezbývalo, než aby sám již stárna 
pilně času užíval a dokonával, čeho by sám mohl dokonati. Jednalo se mu 
především o »Nejnovější způsob jazyků« a o »Bránu věcí«, kterou sám žákům 
v Elblagu vykládal. 192 » Všichni chválí, pobízejí, ano diví se mnozí, ale rukou 
nikdo nehne. « 

Opět si tehda stěžoval (9. listop. 1644) Ilottonovi, že mu spolupracovníci 
nepřicházejí, a p. Geera (29. listop.) žádal, aby ho neopouštěl, jenž pracuje 
skoro bez pomoci ; ovšem že tehda jen Ritschelius a dva opisovatelé praco- 



la0 O studiu latiny, § 134 a 135. Komenský si přeje. »aby Bůh někoho vzbudil, který 
by odemkna studií poklady tajnější prospěšnou školám vykonal práci«. spořádal totiž a 
uchystal pro školy dobré spisovatele. I zdá se mu, že sotva se najde k tomu jiný lepší umělec, 
než Jan Rave (Ravius), »který se jal veřejně sobě žádati údělu tohoto*. Komenský znal 
asi Cornelia Nepota s výkladem a vhodným rejstříkem, jakožto prvního spisovatele, který 
by hned po Kom. Bráně čten býti měl, aby mládež cvičila se v slohu latinském, kteréžto 
dílko Rave vydal asi r. 1G37. - O Komenském Rave soudil (Odevzd. pochodně, Opp. 1\\ 
si. 108, § 23), že má možnost, ale nemá smělosti*. Ze ho k práci té o auktorech i Kom. 
sám vybízel, dokládá ve Věječce moudr. § 45. Zdali jeho vyzvání následoval a něco vy- 
konal spolu s Vechnerem, Kom. ani r. 1657 nevěděl (Vyzýval je Kom. v Předch. 
§ 134-144.) 

181 Spis slul »Boni iu ecclesia ordinis idea*. Dne 20. září 1645 pozdravili biskupa 
Strengnáského i poslové bratrští v Toruni, poroučejíce církev svou jeho modlitbám a 
přímluvám. Dílo dra. Matthiae toto Bratří později mínili také dáti vytisknouti, jeli v celém 
království zavedeno. Spisy dobré bývaly brzy v jiných zemích patištěny, aby rychleji se roz- 
šířily; tak i Kom. Fysika, Pansofie, Echo a j.; Komenský také patiskl v Uhrách Fortiův 
studijní řád (Ordo studiorum). 

1,3 O těchto spisech Kom. 20. listopadu 1644 píše p. Geerovi, omlouvaje se zároveň 
z některých prací vedlejších, že se jimi nyní vší myslí zabývá a ukázky z nich že toho 
roku již spatří. Toho »způsobu jaz nejnov.« příprava celá že z několika různých svazků 
bude záležeti. Ze také doufá následujícího roku (1645) dokončiti a vydati *Bránu věci' , 
veškeré pansofie i pevný základ i výtah milován! hodný (ať nedím »podivu hodný«). 






165 

váli pro něho na vlastní jeho náklad. V domácích poměrech poněkud se mu 
ulehčilo. Rada městská odpustila mu nájemné z domu od července r. 1644., 
kromě jiných některých výhod. Teprve dne 18. ledna 1645 psal opět p. Geer, 
a Komenský dostal list 24. února se směnkou na 400 tol. V březnu Komenský 
postonával, tak že teprve 18. dubna ochránci za podporu mohl děkovati; tu dí, 
že spisy, jež chystá, nejsou ještě ani hotovy k vydání, aniž lze je přímo k tomu 
chystati. On sám že často vytýká si zdlouhavost. Však dánodi komu knihy 
z rukávu sypati, jemu nikoli. Dáno však míti úmysl psáti takové knihy, které 
by přetrvaly věk, to jest silou pravdy, světlem urovnání a obecnou prospěš- 
ností překonávaly všelikou závist a sofistiku I připomínává si při tom Virgilia, 
který podobně pomalu skládal, ale verše mnoho věků trvající. Nepraví to 
z honosivosti, ale v útěchu svému ochránci, aby nemyslil, že jeho dobrodiní 
zajdou bez užitku ; za to, co rozsívá, bude žeň nade všecku naději. Tím ovšem 
mínil spisy pansofické. 

72. Knih školských Komenský přece odkládal, pokud mohl, nemaje ani na 
ně spolupracovníků — ani Ravius, ani Ritschelius ještě nepřišli — a sám slovíčky 
nechtěje drahého čas.u mařiti. Nastávalať válkou třicítiletou všemu světu pro- 
měna a přerození, kde Bůh staré řády bořil, aby na nich nové vystavěl. 
A k takovému přerození silami svými se přičiniti, zdálo se Komenskému dů- 
ležitější než jakákoli jiná práce. Proto bezděky ocitnul se na své pansofii, 
a když p. Geer již na jisto čekal nějakou » Bránu jazyků«, Komenský oznámil 
mu (18. dubna 1645), že pro tu nastávající novou dobu bude na čase podati 
něco takového, co by obecnému sloužilo potěšení a přijato bylo jako božským 
řízením poslaná útěcha po předešlé zkáze. A proto že má rozdělaný spis: 
» O napravení věcí lidských porada obecná k pokolení lidskému, především 
pak učencům evropským'.. Tohoto díla má pansofie býti jen sedminou, jakož 
i pampaedia, t. j. výklady o všeobecném vzdělání ducha. Proto nechává prý 
nepatrné ony věci jazykové poněkud stranou, jež pak do celku snadno bude 
zařaditi. I proto nevidělo se mu po částech spisy didaktické vydávati, protože 
lidé utrhační pouštěli do lidu hlas, Komenského studia didaktická a pansofická 
že nejsou nic jiného, nežli úklady tajně strojené na rozšiřování nějakého ka- 
cířství. Naproti tomu přibyli k těm, kdož toužebně čekali vydání spisů pan- 
sofických, i Litvané, kteří Komenského byli poznali v Orle. 



Jednání o smíru křesťanů v Polsce. 

Tó. Král Vladislav IV. i veliký kancléř jeho Jiří Osoliňski horlivě o to pečo- 
vali, aby v koruně polské mezi různověrci byl smír a pokoj. Jmenovitě pokušitel 
Komenského v Elblagu, B. Nigrinus, představoval věc jako velmi snadnou, 
a to rozmluvami s muži učenými, k tomu konci vybranými, a proto pokoušel 
se o věc i u Komenského, neustávaje ho znepokojovati. Před králem též 
o věci tak mluvil, a že prošel několika vyznáními, zdál se býti vhodným pro- 
středníkem mezi stranami. Stanovisko Komenského arci bylo od stanoviska, 
které zaujímal Nigrinus dle svého vzoru, Valeriana Magni, zcela rozdílné ; 



166 

proti pravidlu církve katolické, jemuž ostatní církve měly se podrobiti, 
Komenský mínil pravidlo víry všekřestanské, jímž by všickni křesťané mohli 
vystačiti. 

74. Králi zalíbily se tyto naděje, i psal o nich koncem roku 1643 papeži 
Innocenci X. Katolická synoda varšavská též úmysl schválila a určila smírné 
rozmlouvání (charitativum colloquium) do Toruně na 10. den měsíce října 1644, 
vyvolivši k tomu i své posly. Zvláštními listy tištěnými katolíci zvali prote- 
stanty na sjezd doufajíce, že zřeknou se kacířství. Bratří pak modlili se, aby 
Bůh ujal se dědictví svého od nepřátel zpustošeného. Jen jezovité doufali ve 
zdar, jiní o něm pochybovali 

Správci a učitelům školy lešenské poslal provolání o sjezde arcib. hně- 
zdenský, aby je oznámili starším konfessí švýcarsko- české. Synoda do Lešna 
svolaná ochotna byla se sjednotiti, neublíží-li se učení jich. Obecná porada 
svolána do Orly a o radu a pomoc požádáni mnozí vynikající mužové. Bratří 
velkopolští pak vybídnuti, aby se dohodli s lutherany, tak aby smlouva 
Sandoměřská byla zachována. m Rozmluva Torunská se svolením královým 
pak odložena k 1S. srpnu 1645. Před tím svolána v dubnu opět synoda do 
Lešna, kde Bratří chtěli se dohodnouti s lutherany, což však Wittemberští 
překazili, tak že pro hádky o večeři Páně shoda nebyla možná. 

75. Komenskému ze sjezdu toho nová nastávala překážka a přerušení prací. 
Záhy poznával, zkusiv v Orle v srpnu 1644, že nevedlo k smíru náboženské 
rokování, jakož i bolestně jsa dojat ukrutností Angličanů proti katolickým 
Iřanům a vida, do jakých krajností i jinde protestanti zabíhají, že asi ani v Toruni 
nepovede se lépe. Mínění jeho potvrzovala i okolnost, že z Gdánska na sjezd 
vyslán Botsak a nesmiřlivý, hašteřivý bohoslovec Abr. Calovis, kteří s kalvinisty 
ani s Bratry nic společného míti nechtěli. Psal tedy již napřed (25. února 1645) 
kastelánu chelmskému Zbihněvovi Goravskému: »Kéž by všecky sekty i s pa- 
trony a ochránci svými za své vzaly! Kristus, jemuž sloužím, nezná sekt, než 
v dědictví dává svým věrným lásku a mír. « Nechtěl tedy o sjezdu tom ani 
slyšeti věda, ač byl úmysl králův dobrý a šlechetný, co neláskou začíná, že 
sotva skončí sjednocením. Kněží bratrští ani tak na Komenského nedoléhali, 
když v dubnu byl na synodě Lešenské, aby sjezdem Torunským dal se rušiti 
z prací; ale »politikové« čili světští zástupcové bratrští, a mezi nimi zvláště 
Kochlewski, velmi jej k tomu měli, aby tu zastával Jednotu. 194 

76. Přípravy k rozmluvě měly počíti hned po synodě Lešenské, tedy v květnu, 
a Komenský, nechtěje tolik času ztratiti marným rokováním, žádal p. Geera 
(25. května), by jej do Sved povolal, aby pod tou záminkou hádání Torunského 
prázden býti mohl. >PIetky ty a hádky nechť odbudou jiní; doufám, že jiným 



193 Smlouva Sandoměřská (Consensus Sandom. 1570) stanovila, že evangelíci nebudou 
se spolu příti, a kdyby byly rozepře jaké, že je narovnají smluvami mírnými. 

"* Přípravy ke sjezdu, který měl trvati 3 měs., děly se velmi pilně; katolíci měli 
uchystaných 12 řečníků a za předsedu bisk. Tyszkiewicze; jesuité poslali 25 poslů. Bratří 
a reformovaní kteří byli sjednoceni pod předsedn Zb. Gorawského, kastelána chelmského, 
měli 20 bohoslovců, AugSpurští 28 bohoslovců a za předsedu Sigm. Guldenšterna. Krá- 
lovským předsedou byl Osoliňski, pomocníkem jeho Jan Leszczyňski, kastelán hnězdenský. 



167 

způsobem více dobré rady mohu poskytnouti církvi boží k potěšení. « P. Geer 
byl asi tehda již rozmrzen, že se mu pořád ještě nedostává slibovaných knih škol- 
ských pro Švédy, na něž byl Komenského najal, a proto že kromě toho Švédům 
právě byla válka s Dánskem, této žádosti nevyhověl. Komenský pak, aby mu 
od Bratří nebyla vytýkána liknavost, přece na chvíli, ač nerad, do Toruně 
odešel. Byl tam od 25. srpna do 18. září a účastnil se jen dvou přípravných 
zasedání; radiliť mu k tomu přátelé, vědoucí o jeho úmyslu, kteří mínili, že 
pak může po přípravných pracích od Bratří vzíti čestné odpuštění, aby ušel 
pomluvě přátel i nepřátel. 

77. Přece však dle sil svých Komenský přispěti chtěl k sjednocení různovčrců 
křesťanských zvláštní radou, vypracovanou 1. 1644 a připsanou Vladislavovi IV., 
když zval na sjezd smírčí do Toruně. Doplněn anebo předělán byl spisek 
teprve po sjezdu, když se proslýchalo, že král zamýšlí nějakou novou schůzi 
téhož jména. Bohužel rada Komenského tiskem nebyla vydána ani v Amstero- 
dame, zajisté proto, že tehda Komenský mínil sjednocovati nejen křesťany, 
ale lidstvo vůbec. 

Rozprava (dle listu k Montan ovi) měla název: •■> Křesťanství sjědnotitelné 
jednótitelem Kristem (Christianismus reconciabilis reconciliatore Christo), t. j. 
kterak snadno křesťané, kdyby pravě a opravdově chtěli býti křesťany, mohli 
by se nešvařiti, ukázání jasné jako slunce o polednách.« 

Spis dle zprávy samého Komenského, který tu o něm dává obšírnější 
zprávu, než o jiných tištěných svých dílech, měl osm kapitol: 

I. Které jsou tak krutých mezi křesťany rozkolů příčiny pravé. 

II. O hnusné jich ohavnosti a škodě. 

III. Sjednocení křesťanů jak žádoucí. 

IV. Když jest žádoucí a má býti vyhledáváno, jaké má býti žádáno 
a jaké vyhledáváno, totiž obecné, celé, s podtítím kořenů všech rozmísek. 

V. Může-li býti naděje spojení tak dokonalého a na jakých základech. 

VI. O prostředcích, potřebných ke spojení takovému. 

VIL O vhodném prostředků těch užití, aby nemohl nenásledovati žádaný zdar. 
VIII. O vítězoslávě Kristově, knížete míru, kdyby křesťané nechali se svésti 
pod zákony míru. 

78. Co Komenský předvídal, stalo se. Již při první schůzi Torunské lutherani 
přišedše pozdě nuceni byli posaditi se za reformované, i byli proto velmi 
rozmrzeni; v první pak společné schůzi, když přípravné práce byly odbyty, 
nastal hned spor a nesnáze o modlitbu, jíž zasedání mělo počíti. Již tu Gorawski 
hrozil, bude-li se jednati urážlivě proti jeho straně, že s ní již do schůze 
nepřijde, v druhé schůzi podobně učinili lutherani, a tak po 31. poradě 
dne 21. listopadu sjezd rozešel se beze vší slavnosti, strana stranu viníc ne- 
zdarem. 

79. Komenského bylo zatím potkalo, čeho se nejvíce obával. Jsa na 
odchodu z Toruně překvapen byl od p. z Geeru výčitkami a skoro výpovědí 
další podpory, že jinde chodí a slouží, nehledí si knih latinských pro Švédy, 
tak že ho z toho omlouvali též bratrští poslové v Toruni, aby ochrance Ko- 



168 

menskému vzdálení od prací nevykládal za vinu, že stalo se z přání církve a 
proseb lidí vznešených. 195 

Komenský ohromen byl výčitkami, jichž se v tomto způsobe zajisté ne- 
nadal. I to bylo v listě onom, když si jiných věcí hledí, at výživy hledá 
u těch, jimž slouží. Komenský, všecek zaražen, odpovídá patronovi 12. října: 
S Bohem, s rodiči, s dobrodinci nesluší se příti, ale spravedlivost ochráncova 
že nebude brániti, aby před ním nevyložil své myšlénky. Vidí, že jest v po- 
dezření, jako by rád se dával ve svých pracích vyrušovati ; a přece že ve dne 
v noci o ničem nepřemýšlí, než aby byl hotov s tím, co podnikl. Ze ovšem 
posud nic nevydal, ale vždy že oznamoval, dílo, které skládá, že jest takové, 
že částky jeho nemohou býti dokonány bez celku, leda by chtěl zmařiti tento 
celek, který má býti dílem veskrze souladným a souvislým; dílo to že jest 
veliké dle soudů všech, kteří něco z něho viděli, a pokud možná že všelikým 
způsobem je urychluje. A kdo by si více přál, aby již hotovo bylo, nežli on 
sám? Bývá-li proti své vůli časem někam odvolán, okřeje buď cestou nebo 
jinou prací duch namáháním zmořený; nebo není ani anděl, nýbrž člověk 
z masa, nikoli železný. A s bohoslovci snad aby nemohl někdy rozprávěti! 
Co se týče výčitky, že spolupracovníků stále přibírá bez svolení ochráncova, 
jak bylo řečeno, že ovšem zprvu hned žádal pomoci pro pomocníky a v uply- 
nulých letech že tří si požadoval, ale nižádný mu nepovolen. Ze dru. Kinnerovi 
právě povolanému tolik (400 tol.) přislíbil, na to odpovídá trpce: » Každý ve 
válce kapitán, který se najímá na zabíjení lidí, štědřejší se těší mzdou ; mužům 
pak, kteří pro spásu pokolení lidského péčím a studiím se oddávají, má se 
zdáti přílišným býti, když se o ně postaráme, aby bez starosti býti mohli. 
Hojné schopnosti hojně žádají býti podporovány.* Aby vyhověl častému na- 
léhání, by knihy pro školy vydány býti mohly, vzal si na pomoc Kinnera, 
a jemu snad přísluší samému rozsuzovati, kdo ku práci se mu hodí: jestli 
i tak ochránci nemůže se zalíbiti, nechť dary jeho zůstanou v rukou jeho, 
jako srdce jeho zůstává v rukou božích; Komenský s Kinnerem že doufají, 
že Bůh jich neopustí. Se srdcem skormouceným připojuje povzdech, kdyby 
stáří a jiných příčin nebylo, nic že by si nepřál raději, nežli někde v pustině 
sám oddati se sladkému přemyšlování (suavissimis contemplationibus), aby 
nižádných ochránců hledati neměl potřebí. A tak byl již na vše připraven, ať 
p. Geer úmysl svůj jak chce změní, že mu zůstane vděčen a spisy své didak- 
tické, které by i v Gdaňsku tisknouti se mohly, jménem jeho ozdobí. 

80. Jak svrchu řečeno, s pomocníky a skutečnými pracovníky byla Komen- 
skému nemalá obtíž. Ani Fundania ani Ravia ani Kozáka mu ochrance po- 
voliti nechtěl, Ritschel pak, který ve všem se znaje, co se úmyslu Komenského 
týkalo, na sedmý měsíc mu pomáhal, odešel v červnu 1645 spolu s Kochlewským 



1,6 List ze dne 19. září podepsán od superattendenta velkopolských Bratr! Jana 
Bythnera, předsedy poslů br. v Toruni, ThDra. Jiřího Vechnera, Adama Hartmana a 
Jana Felina; v něm se doznává, že Kom. jen na doléhání mužů vynikajících a velmi 
nerad šel do Toruně. (.Listy Kom. u Paterý XC.) — Tíž delegáti bratrští omlouvají Kom. 
také u bisk. J. Matthiae (20. září 1645, XClI.i v listě, kde žádají o zaslání jeho T<ádu 
církve. 



169 

od Komenského, ubíraje se na studie do Angličan. I přijal Cypriána Kinnera, 
filosofie a lékařství doktora, aby mu při spisování menších věcí pro mládež 
studující byl nápomocen. 19fl Kinner sám navštívil Komenského a nabízel se 
mu pomocí svou velmi horlivě. Bylo patrno, že věci rozumí a je živější než 
ostatní, kteří se posud nabízeli, proto Komenský slíbil mu 400 tol. ročně, na- 
vrhuje mu, aby choť a dítky přestěhoval z Břehu do Vratislavě, sám pak 
usadil se u něho v Elblagu. 

Jeho pomocí doufal býti brzy hotov, proto žádal již 14. června 1645, 
aby štokholmský tiskař, Jindřich Keyser, do jara opatřil se potřebným papírem 
z Belgie; neboť ač není vše ještě uchystáno do tisku, že postačí jedno po 
druhém dodělati, vypilovati a dodávati tiskaři, pokud Kinner mu bude pomáhati. 

81. Tenkráte již radil se také s ochráncem, komu spisy věnovati. P. Geer 
mínil, že království švédskému, Komenský pak o té věci píše Wolzogenovi 
(15. června 1645): »Sluší míti na paměti, že spisy naše jsou dvojího druhu: 
nižší didaktické, a vyšší pansofické, nebo spíše, jak nyní meze přání jsou roz- 
šířeny, rada o napravení věcí lidských. Ony bezprostředně věnovány budou 
jménem ochráncovým- tomu království, aby prvotiny žně měli ti, kdož nejdříve 
rozsívali. O pozdějším velikém díle (grandi opere) jsem na rozpacích, co činiti. 
Myslil jsem věnovati je pokolení lidskému, nebo zemím evropským, nebo 
konečně trojici severních království. Abyste měli toho ukázku, dal jsem pomoc- 
níkovi titul s koncipovanou předmluvou nebo dvojím věnováním vypsati. Avšak 
aby o tom bylo jednáno, dosti času zbývá; nebo vyčkati jest soudů božích 
nad Babylonem doplnění, aby nezdálo se, že soudy boží předbíháme. A ne- 
může věcí takových svět pochopiti nyní, ale pochopí kdysi přece . . . m 

82. A mezi těmito myšlénkami velikolepými a plodnými a drsnou skutečností, 
hmotným postavením velikého myslitele jaký rozdíl! Co chvíle upomínán byl 
na svou odvislost zatáhnutím za okovy, v nichž vězel. I stěžuje si téhož dne, 
kdy psal omluvný, ale rozhodný list ochránci, (12. října) příteli Hottonovi 
o této své závislosti mnohem zřetelněji, jak sám doznává: »Koně, který sám 
běží, ostruhami nebo bičem poháněti, nebo píce mu ujímati, jest nelidské. Ne- 
nedostává se mně zajisté v pracích podniknutých vytrvalosti, nýbrž vám, 



196 O něm vykládá Hartlib, že pozbyl značného majetku, jehož nabyl s chotí, jakož 
i rukopisů mnohých ve Slezsku válkou. Uchýlil se pak do Uher a Sedmihrad a svými 
vědomostmi získal si za přátele Alsteda a Bisterfelda. Komenský byl tím naň upozorněn 
a zavolal ho tedy, aby mu pomohl sestaviti spisy didaktické a jazykové (Kvacsala, str. 297.) 

197 Po celou dobu války třicetileté nevědělo se, které změny nastanou novým mírem, 
zvítězí-li evangelictví nad katolictvím (až zřejmí budou soudové boží nad Babylonem), jak 
Kom. doufal a jak se obecně mínilo; nevěděl tedy opravdu, komu tento velkolepý spis 
připsati, dle něhož na základech nových nový věcí řád měl vzniknouti; doufalf. že jeho 
rady opravovatel použije, ale nevěděl, kdo to bude. Proto již dříve také Oxenstjernovi 
o věci se zmiňoval. Hotton radil, aby pansofie nevěnovala se královstvím severním, a Ko- 
menský dí: »0 té věci raditi se dosti času zbývá, nic nestane se z přenáhlení, nic bez 
vaší rady. A nebylo ani pevné předsevzetí, než jen nahodilá myšlénka (incidens quaedam 
cogitatio), již jsem však po onom příteli chtěl oznámiti. Jiné já skvělejší příležitosti od 
laskavé božské prozřetelnosti očekávám « (12. října 1R45V Jednalof se o to skutečně, aby 
spis tak důležitý co nejvíce mohl působiti a to v rukou toho, kdo by moc k tomu měl. 



170 

přátelé, v očekávání jich, pokud zrají, trpělivosti. Lékař Bauhin spisoval dílo 
své 40 let, a co to bylo? Rostlinář. 198 A když pansofie, dílo tak všeobecné, 
není hotova za tři léta, co tu nevole ! « Tomu pak, dodává, k čemu se zavázal, 
má-li tak se rozuměti, aby byl otrokem a nikoli svéprávným, bylo by tvrdé. 
Svědomí zajisté a svoboda, statky lidí nejvzácnější, neprodávají se za peníze. 
Však že tyto výčitky budou mu prospěšným napomenutím, aby vážně obíral 
se věcí podniknutou, vyhýbaje se všem jakýmkoli překážkám. 1 " 9 



Poslední tři léta pobytu v Elblagu. 

83. Odpověď Komenského p. Geerovi způsobila, jak se zdá, čeho si přál; 
p. Geer zajisté poznal ze zmužilých jeho slov, že se přenáhlil. Nařídilť počát- 
kem r. 1646 peněžníku Abrah. Klementovi, aby Komenskému poslal pro jeho 
osobu 500 tol. a pro Bratry v Polště tolikéž, poněvadž právě tehda velmi 
nouzí trpěli. 

Kinnera Komenský čekal hned po svém příchodu z Toruně, odpovídaje 
na list p. Geerův (12. října), však zdá se dle slov jeho pozdějších (27. února 
1646), že Kinner se opozdil a přišel někdy ke konci roku teprve. Tím se 
i vydání prací didaktických poněkud opozdilo, jež Komenský místo v Gdaňsku 
raději vydávati mínil v Amsterodame, aby vytištěny byly správněji a skvost- 
něji. V té také době Petr Figi/Ii/s, miláček Komenského, navštívil je] opět dle 
přání Hottonova a p. Vavřince z Geeru, syna p. Ludvíkova, aby se přesvědčil 
o pokroku jeho děl, o nichž podává ochránci zprávu z Gdánska, že by na 
Komenského nemělo se naléhati, i kdyby ještě pět let času si vyžádal, nebo 
co podá, že skutečně bude knihou knih. Že pracuje dnem i nocí, aby mohl 
něco vydati na doléhání přátel, ale harmonie celku že toho vyžaduje, aby se 
neukvapoval. Při tom Figulus podotýká, že i on pro budoucí rok slíbil triu 
pomoc; a skutečně také toho roku s ním pracoval. 

84. Komenský vše znovu předělávaje, uhodil tehda opět na lepší a zřetelnější 
postup věcí, čímž spisy jeho užíváním mohly se státi prospěšnější. Měl již na 
spěch; pociťovalť první obtíže stáří a Bratří jali se naft doléhati, aby nechaje 



191 



Bauhinové (Ottův Slovník naučný, II., 499 si.) byla rodina proslulých lékařů a 

botaniků; Kašpar B., o němž Kom. tuto se zmiňuje (1560 — 1624), sám sbíral po Švýcařich, 

Německu, Itálii a Francii rostliny a vydal r. 1596 Phytopinax, hlavní však spis jeho byl 

Pinax theatri botanici« (u Kom. nazv. Pinax phytologica), vyd. poprvé ve Frankfurtě 1623, 

dílo velmi znamenité, 40 let skládané, kdež B. jev! se předchůdcem Linnéovým. 

1:111 Nežli Kom. vydal se do Toruně, dokončil a dal do tisku také druhý díl odpovědi 
Valerianovi Magni list 25. května 1645 , jímž chtěl přispěti k objasněn! víry protivníků, 
zároveň pak připraviti mysli k lepšímu smýšleni (7. srpna 1645 Hottonovi). Předmluva jest 
z 1. června a týká se výroku Valerianova, že asi církev římská sama dala podnět k roz- 
kolu. Spis sám má název: Soud Neufeldův o viry obecné pravidle obecném a obecném jeho 
u\ivdni H Valerianu Magnovi a všem katolíkům (Judicium Neufeldi de fidei Catholicae re- 
gula Catholica ejusque Catbolico usu, ad Valerianum Magnum omnesque catholicos). Obsah 
podoben velmi uvedeným svrchu myšlénkám. Spis záleží z 8 kapitol, a ke konci spis. dílo 
své vyhlašuje za irenické, nikoli polemické. 






171 

studia vrátil se k své církvi.- 00 A proto ani chvíli nemeškaje a nových způ- 
sobů a věcí se domýšleje před sklonkem r. 1646 po čtyřleté práci dospěl až 
tam. že zavolán byv do Švéd, mohl dílo své předložiti zřízené k tomu kommissi tří 
učenců, kteří spisy didaktické pilně prozkoumavše radili, dříve nežli vejdou do 
tisku, aby se ještě opravily a zdokonalily. Do Švédska byl povolán již na léto, ale 
nemohl přijíti, protože choť jeho k podzimku se čekala. Teprve na podzim se 
tam vydal, že sotva při otevřeném moři mohl se vrátiti. 201 Ovšem pak ne- 
meškaje ihned opět do práce se dal. 

Potil se tím se čtyřmi pomocníky opět dvě léta, shledav ještě v slovnících 
a mluvnicích zmatky nekonečné. »Methodu jazyků* asi také dodělával a opra- 
voval. 202 Hmotné prostředky zatím docházely. Ve Švédsku ochrance Kinnerovi 
sice vyplatil určený plat, Komenskému pak slíbil, že ho neopustí; bohužel 
z této naděje nesnadno bylo s rodinou se živiti; snad p. Geer hněvu svého 
chtěl mu ještě dáti pocítiti. 203 

85. Když tedy pvGeer časem na něj zapomínal, Komenský pomáhal si pod- 
porou z Belgie. Nyní však i ten pramen vysychal, když nemohli se dočkati 
spisů tak dávno již žádaných a slibovaných. V té asi době bylo postavení jeho 
krušné, jak patrno z listu patronům církví belgických, Optebekovi a Kaladri- 
novi (28. pros. 1646), v němž prosí, aby se ustrnuli nad spolupracovníkem 
jeho Ritscheliem nouzi trpícím, pro sebe že nežádá nic. Ze posud nic nemohlo 
býti vydáno tiskem, o tom že i p. Geer se přesvědčil a proto mu povolil 
podporu ještě na rok; neměli by ho tedy opouštěti ani přátelé, kteří se mu 
svou pomocí původně sami nabídli. »0 přátelé boží, kdybyste mě viděli tak 
zhola, jako mne vidí ten, jenž vidí všecko, nepřišlo by vám na mysl ani 
nejmenší podezření!* 

86. Sám jsa v nouzi a bídě, Ritscheliovi poslal 50 tol, které stěží sehnal, 
Hartlibovi pak (21. ledna 1647) od srdce si postěžoval. Kdyby prý býval toliko 
sám na sebe spoléhal, odjinud pomoci nehledaje a do žádných závazků se 
nedávaje, dávno by byl vykonal, co zamýšlel. Odkud nadál se pomoci, tu 
povstává mu obtíž skoro nesnesitelná. Že Hartlib prý svaluje vinu těch ne- 
snází na Komenského, protože nic nevydává ; ale vina jest i na těch, kdož ho 
v to postavení uvrhli. Také mnozí spolupracovníci ho jen zdrželi, a sám by 
byl již dávno hotov. Myšlénky k svým pracím měl spořádány již před 14 lety, 
jak patrno z Předchůdce, a tenkráte i duch jeho byl ku pracím bystrý; co 
však počal ohlížeti se po cizí pomoci, bystrost mysli jeho klesá a pokroku 
ubývá. Tehdy bylo lépe věc dokončiti a vydati, aby hlavy bystřejší si ji samy 
dále provedly. Po Methodě jazyků dí, že rozpustí spolupracovníky, ostatek svých 
prací že vydá jen v kompendiích. 



200 List p. Geerovi 27. února 1646. 

20 ' Dle zprávy Frankenbergovy, podané Hartlibovi u Kvacsaly pozn. II, III, 8 a) odplul 
do bvédska s Kinnerem a Fiirulem 21. srpna 1646. 

202 V Meth. jaz. (XXVIH, 16) cituje filologický spis Fr Harsdorfem 1. 1646 vydaný 
(vietdod, vejvoda). 

,03 Kom. Hartlibovi 27. pros. 1646. 



172 

Stěžuje si, že nyní, kdy pružnost ducha jej opouští, i od dobrodinců jest 
opuštěn. »Lépe zemříti, nežli žebrati,« 204 a prosba do Belgie že byla po- 
slední. Kdyby pomocníkům jen čím platiti měl a prací těch didaktických již 
odbyl, aby v službu nějakou mohl se uvázati, z ní bez cizí pomoci žíti, a co 
v pansofii promeškáno, v tichosti doháněti." 05 

87. Výpomoci dostalo se Komenskému teprve v listopadu r. 1(347; p. Geer 
totiž poslal mu 500 tol., kdy jich právě nejvýše potřeboval, a švédský sýr, 
z něhož Komenský udělil i některým předním mužům v městě, již mu pro- 
kázali nejednou ochotu a náklonnost, jakož i bohoslovcům. Chtělť tu osvěd- 
čiti pravdu slov Senekových, že bez přítele- nižádného statku držení není pří- 
jemné. Po dvouleté asi pomoci propustil také Kinnera, protože mu byl drahý 
při jeho nedostatku a že leckdy práce zdržoval, ač při tom neustále naříkal 
na přílišné namáhání. 

88. O přípravách k tisku spisů didaktických mezitím již skoro celý rok bylo 
jednáno; tak 14. března lt>47 Komenský píše Wolzogenovi, že dne 31. ledna 
poslány byly do Sved poslední kapitoly, rejstřík a věnování Nového způsobu 
učiti jazykům, jakož i část textu Brány. Počátek poslán byl již v prosinci 
r. 1646. Toho tedy času veliký onen spis Komenského, vedle Didaktiky nej- 
váženější a nejvýznamnější, byl již hotov; však na knihy k tomu potřebné, 
slovníky a mluvnice, vynaložiti bylo ještě práci dvouletou, aby slibu přiměřeně 
byly zřízeny. Úvodní ta obecná část měla býti ovšem jednotlivým stupňům 
učení latinského předeslána; v květnu t. r. mínil býti hotov s »Přcddomím« 
jazykův a věcí, v červnu s » Branou jazyků «. Nebylo však potud ujednáno, 
komu věc dá se vytisknouti, ačkoli dle slov Komenského, aby Keyser opatřil 
se do jara papírem, patrně o to s ním bylo jednáno; p. Geer zase raději 
chtěl dílo dáti do Strengnásu. Tu však byla obava, že by nastalo nové pro- 
dlení, kdyby biskup J. Matthiae, stana se arcibiskupem, jak tehda se proslýchalo, 
za sebou i tiskárnu do nového sídla dal převézti. Také v Upsale měli krásné 
litery, a dílu novému a důkladnému bylo by slušelo vyjíti v místě vzácnějším. 
Kdyby však ve Švédech věc měla obtíže, mohlo se dílo poslati do llollandska, 
kde v Leydě Komenskému nabízel se professor logiky na akademii Leydenské, 
Adrianus Heerbord, že uváže se v korrektury, jestliže by dílo tam se vytisklo . 
Komenský byl ochoten věc poslati kamkoli, neboť ani v Amsterodame tisku 
nic nepřekáželo, jen aby nenastal tím přílišný odklad. 

Jiná nesnáze byla s obrazy, určenými k Bráně jazyků. Několik jich Ko- 
menský poslal do Štokholmu Keyserovi, s nímž se vyjednávalo, aby na zkoušku 
dal je rýti; a což kdyby se od něho bylo vytrhlo? Beztoho se Komenský 
obával, že jeho požadavkům sotva vyhoví, a při novém vyjednávání o to 



,0 ' (Sir. 40, 30) 1650. Uhrům to vykládá O vtipu, str. 14). 

106 Hartlibovi tenkráte také radil, aby se oddal jednomu nějakému zaměstnání, ne 
však tomu, co mu psal »von einer Correspondentz Kantzeley«; nebo spojenoli to s roz- 
sáhlou agendou v cizině, že z toho nebude míti prospěchu. Účelem té kanceláře mílo 
býti, chudším lidem opatřovati postavení, pracovníkům ve vědě nové vynálezy oznamo- 
vati a spisy učenců daleko od sebe žijících na vše strany dodávati. (Kvacsala, pozn II. 
III, 24, dle zprávy Hartlibovy.) 



173 

bylo se obávati nepochybného odkladu. Proto mínil raději, že by první vy- 
dání mohlo býti bez obrazův, a zatím by obratný nějaký rytec v mědi obrazy 
řádně mohl připraviti. Obrazy by takto zajisté vypadly krásnější a mohlo by 
se jich nadělati tolik, kolik by se potřebovalo k úplnému znázornění věcí tu 
obsažených. Ostatek by mohly se vydati též o sobě po Bráně, a že by kniha 
jimi značně se zdražila, mohli by je míti pouze učitelé a žákům jen ukazovati 
(pomůcky učebné), ze žáků pak kdyby aspoň zámožnější si je opatřili, tím 
lépe by bylo. Hledíc pak k láci a desetkráte rychlejšímu provedení, lépe bylo 
by věc provésti leptáním než rytím, našel-li by se někdo, jenž by věc provedl 
zdařile. V tom umění že vynikal nedávno zesnulý Matouš Merian " 0(i ve 
Frankfurtě nad Mohanem, ale znamenitější že jest v umění tom V. Hol/ar, 
Pražan v Anglii ve vyhnanství žijící, který také Komenskému pomoci přislíbil ; 
ovšem Komenský neměl tehda určitých zpráv, žije-li ještě; jemu věc svěřiti 
pokládal za nejvhodnější. 207 

O počtu výtisků .prvního vydání Komenský dával ochránci na uváženou, 
poněvadž oči více vidí než oko, aby toho vydání učinilo se jen 500 výtisků, 
určených pouze pro muže učené, aby po vyslyšení jich soudů byli bezpečnější 
jak spisovatel, tak ochrance o práci a nákladu vynaloženém, že to nebylo 
marné; na základě pak podaných dobrozdání učenců mohly by teprve pro 
školy spisy ve způsobe tím prospěšnější se vydati. Také by tím školy byly 
vyvarovány všech dalších zbytečných zmatků, kdyby nový způsob učení jazy- 
kům pokud možná byl dokonalý. Z toho nákladu mohlo by se 200 výtisků 
rozeslati do rozličných zemí akademiím, církvím a učencům, a druhé vydání 
by pak již všem přáním mohlo vyhověti. K tomuto prvému vydání mohla by 
se přičiniti také výstraha, aby spisů těch nikde nepatiskli, aby takto něco ne- 
dokonalého se nešířilo. K tomu účelu prý Komenský sepsal ostatně i tři 
poslední kapitoly Methody. Při všech pak těchto spisech pomýšlel především 
na mládež německou, českou a polskou, jak sám doznává 2 " 8 

89. Dle přání Hartlibova pak spisy ty měly se zároveň vydávati anglicky, 
k čemuž se Hartlibovi měly archy posílati hned z tiskárny (dle tehdejší úmluvy 
Amsterodamské, 15. června 1647), což by obstarával mu Rulicius; vydání to 
věnovati se mělo parlamentu a vyjíti mělo spolu s latinským. 

Ačkoli totiž Hartlib na počátku pobytu Komenského v Elblagu poněkud 
byl rozmrzen a nepříjemně dojat zvláště tím, že Komenský nechal pansofických 
prací, přece nepřestal doufati, že věc bude opět podniknuta, zvláště když Ko- 
menský tiskem vydal »Nákres«. I seznámil ho s některými spisy bar. Ed. Her- 
berta de Cherbury, a jeden z těch spisů (O příčinách bludů, De causis errorum) 
i od spisovatele Komenskému poslán se žádostí o úsudek. Hartlibovi také 
Komenský tvrdí, že aspoň v mysli neustává obírati se pansofií, a bude-li po- 
volán k úřadu církevnímu nazpět do Lešna, že oddá se tomu opět a že v ti- 



- t " i Dle jiných zpráv Merian f teprve r. 1650 ve Schwalbachu. 

207 Obrazy k rytinám potřebné Kom. kreslil sám. jak píše Wolzogenovi 17. března 
1G47: »V kreslení obrazů nyní nepokračuji, do věcí samých jsa zabrán; až věci budou při- 
praveny, výkresy samy hračkou budou* (Listy Kom., vyd. Páterovo, č. CIX.). 

208 Meth. lingg. XV, 31 



174 

chosti lépe bude moci pracovati, než před tváří světa, kde mnozí již i o tom 
pochybují, že věc dokoná, spíše že nesnázím podlehne. Ze ani v této trudné 
době Komenský neustával mysliti na věci pansofické, důkazem toho jsou 
i listy jeho, posýlané Ritscheliovi, který v Anglii pro něho pracoval o materiá- 
lech k »Bráně věcí« a částku jich také počátkem r. 1647 do Elblagu poslal. 
Také úmysl Hartlibův o zřízení kanceláře pro učence, kde by dostávalo se jim 
zprávy o všech nových výzkumech a podnicích té doby, kde by učenci také 
zvěděti mohli, čím kdo ve světě učeném se zabývá a odkud doptati se těch 
nebo oněch zpráv, zdálo se býti snahám pansofickým jak Komenského tak 
Hartlibovým k nemalému prospěchu. 

Také založení akademie Londýnské Komenský vítá s nemalou radostí, 
poukazuje při tom na své vývody v » Cestě k světlu « (kap. XVIII.), pokud se 
týkalo účelu takového ústavu, vědám výhradně sloužícího. 

90. Však nebylo v Anglii vše po jeho přání, nýbrž po dlouhou již dobu 
s bolestí sledoval tu rozkol nový, kde jednalo se o nezávislost církevní. Násilím 
světským ovšem Komenský domníval se, že věc napraviti nelze, čím více věci 
bude se brániti, tím více zlo se rozšíří. »V bludném onom independentův 
učení a v neodolatelné jaksi snaze já vidím, že nejdrahocennější skrývá se vý- 
tečnosti ducha lidského a dané skrze Krista duším drahokam, v němž samo- 
jediném uložena jest hojivá síla přimíšený zahnati jed.« I domníval se, že jen 
cestou mírnou věci lze napraviti, aby každému po jistou míru volnost se po- 
nechala, ovšem bez poškození řádu ; to však jen oproti Hartlibovi (28. pros. 
1646), jenž jeho slovům zajisté rozuměl. Jinak ovšem i sám učení indepen- 
dentův pokládal za bludné. 

91. Když pak r. 1648 povolati se měla o spořádání církve anglické národní 
synoda, Komenský napsal k věci té spisek s názvem: » Independentia vžlných 
zmatků ptivod* (Independentia aeternarum confusionum origo), jehož účelem býti 
mělo, všem třem stranám sporným (t. independentům, presbyteriánům a pří- 
vržencům biskupství) raditi k mírnosti. Předmluva k církvi anglické 209 ukazuje 
na rozdíl mezi bývalým blaženým stavem, v jakém tato církev byla, a pří- 
tomným, kde následkem rozkolu o správu církevní strany velmi ukrutně proti 
sobě vystupují. Snahu independentův Komenský ovšem uznává za chvalitebnou, 
ale svět prý poukazuje na důsledky její, vedoucí k anarchii; chce tedy svým 
poslaným spiskem přispěti k míru a přátelství. 

V díle osmém Komenský ukazuje, že závislost (spětí věcí) potřebná jest 
ve stavu přirozeném, řemeslném, mravném i politickém. A tak i ve věcech 
duchovních i ve správě církevní potřebná jest podřízenost a závislost. Nebo 
plná nezávislost nemůže než býti pramenem věčných zmatkňv. »Jako k pohybu 
vyhledává se jakési nehybnosti, tak k závislosti jakési nezávislosti, protože ve 
věcech není postupu do nekonečna ni do kruhu.* Proto napomíná indepen- 
dentů, aby nevzdávali se vší závislosti, bez níž » rozkolům otevrou se dvéře 



" 9 Daná 31. května 1648 (viz Šmahův překlad t. sp. v České Škole, r. 1890). Dílko 
vyšlo v Lesně r. 1(550 a opět v Amsterodame 1661. V Lesně vytištěno k žádosti Bratří 
uherských, z nichž někteří. přiSedse z Anglie, také doma chtěli zaváděti independentstvl 
(Kom. v přcdml. II. vyd.). 



175 

bez míry a konce«. A to se již ukazuje na jich církvi několikeronásobně roze- 
klané. Ovšem rozvoj církve vedl částečně k té snaze, a'e mnozí k ní přistou- 
pili, kdož chtějí zbaviti se dozoru nad špatnými svými činy. 

Presbyteriánům naopak Komenský ukazuje potřebu jedné hlavy. Přívržencům 
biskupství a biskupům samým ukazuje na význam biskupství a vnějších jeho 
ozdob, o něž lidé stojí; bez nich »hned uvidíme biskupské stolce, ony apo- 
štolské stolice, prázdny «.' Kdyby však chtěli nabyti opět důvěrnosti stáda kře- 
sťanského, nezbývalo by než tyto přívěsky odvrci ; také kněze ostatní biskupové 
ať mají za bratry, nikoli za otroky. A poněvadž při každé té církvi něco 
spatřuje se dobrého, Komenský radí všem k umírněnosti a snášelivosti. Nebo 
jako všecky tři formy vládní (monarchie, aristokratie, demokratie) jsou dobré, 
tak i v církvi lze jich užívati, nezneužívá-li se jich. A již v Starém zákoně se 
vyskytují: Aron byl hlavou, vedle něho byl stálý sbor (70 mužů) a v nejváž- 
nějších případech rozhodovala . celá obec. A takové spojení všech tří forem je 
skutečně (dle mínění Komenského) nejjistější. A i kdyby se to nepovedlo, 
doldádá, proto » žádná odštěpenců čásť nedomnívej se, že kdy bude, by 
Kristus přestal býti milovníkem všech i aby k vůli jednomu nenávist bral 
k druhému «. 

Všude tu patrný tytéž zásady obecné lásky k lidem a tytéž smiřovací 
myšlénky, jako v jiných podobných spisech Komenského. Křesťanstvím zajisté 
rozuměl mnohem širší společnost, než ostatní jeho vrstevníci. 



IV. 

Druhý pobyt v Lesně. 

i. 

Konec války třicetileté. 

1. Čeho Komenský dosti dlouho čekal, konečně se vyplnilo. Vyjednáváno 
s ním již delší dobu, aby se ujal opět správy církevní, a dle osobních jeho po- 
rnem v posledních letech Elblažských zdá se, že nebyla věc ani proti mysli 
jeho. Povýšen byv pak na biskupa Komenský přesídlil po druhé do Lešna. 

Když totiž r. 1648 biskup bratrský skonal, 210 Komenský vyvolen na jeho 
místo, 211 aby jako poslední pastýř hlídal a vedl rozptýlené stádo Jednoty 



2,0 Vavř. Justin nar. se v Uhrách r. 1570; byl správcem sboru Skalického ve vlasti, 
kdež z povolení císařova chrám, škola a fara byla vystavěna; od r. 1032 byl biskupem 
Bratří v Polště do r. 1G48, kdy v Ostrorogu ve věku 78 let zemřel. Komenský odjel na 
jeho místo z Elblagu 31. července 1648. 

211 Čím Lešno Bratřím bylo, Komenský vzpomněl si mimo jiné také hned v Am- 
sterodame 1. 1658 »při konci měs. dubna«, napsav dne 28. m. dubna) v předmluvě 
k ^Manuálníku*: ^Navštívení zuřivou Boží kázní národu našeho a církve české stalo se 
doma ještě ve vlasti, léta 1620: skrze odjetí nám ochranné vrchnosti, a dání nás v moc 
cizím. Kdež nás právě Pán uvedl do léče lovců našich, krutě soužil bedra naše, vsadil 
člověka na hlavu naši, kterýž nás hnal skrze oheň a vodu (Žalm 66, 11., 12. . Atuf jsme 
v podobný žalostný způsob přišli, jako někdy tam církev Judska; naříkati musejíce, že ne- 



176 

bratrské, již toho roku stihlo smutné zklamání, které jí na dobro zavřelo dvéře 
do vlasti. 

2. První událostí, která Komenského v novém místě pobytu stihla, byla smrt 
druhé jeho choti; nemocnu odvezl ji z Elblagu. a za necelý měsíc byl vdovcem 
podruhé. Choť tato, Dorota Cyrillovna. zůstavila po sobě patero dítek: syna 
Daniela a čtyři dcery : Dorotu Krispinu, které paní Esthera Sádovská ze Vchynic, 
kmotra její, závětí z r. 1629 šedesát kop grošů byla odkázala; 212 Alžbětu, 
Zuzanu, naroz. v Elblagu dne 5. září 1643, a ještě jednu dcera později naro- 
zenou. Nemoha dle způsobu tehdejšího zůstávati svoboden, oženil se Komenský 
po třetí dne 17. května 1649 s Johannou Gajusovou ; sňatek slavil v Toruni 
v domě Turnovských; oddával jej Jan Hypericus. Choť tato jej přežila. 

Miláčkovi svému Petru Figulovi, který toho roku dne 3. května ordi- 
nován na kněžství, dal 19. října za choť Alžbětu; o Dorotu Krispinu ucházel 
se Jan Molitor z Laneciův na Slovensku, jehož poručník Marjas z Marasfaldy 
poslal do Lešna na vychování. O náklonnosti té zvěděla ještě matka před 
smrtí, Komenský pak přimlouval se u poručníka (11. února 1649), aby spojení 
tomu nepřekážel ; bylo tedy také soukromých starostí nově zvolenému bisku- 
povi dosti mnoho. 

3. Mnohem větší však byla péče o budoucí osud svěřené církve, sklíčené již 
nedostatkem a nesnázemi řadu let. Vystěhovalci čeští, Bratří i protestanti, když 
mírem Pražským (1635) válka třicetiletá pozbyla rázu náboženského, jsouce 
odevšad opuštěni, naději svou zakládali toliko v Švédsku. Naděje ta byla 
i Komenskému pohnutkou, že v služby švédské se dal. Plnomocníci švédští ná- 
vrhy svými v Osnabrucku proti Maximilianovi, hraběti z Trautmannsdorfu, poslu 
cis. Ferdinanda III., r. 1645 opravdu Cechů se ujímali, přimlouvajíce se za od- 
puštění a navrácení jich, ovšem marně. Komenský pak, mezi Švédy pro učenost 
a snahy lidumilné na slovo vzatý a velmi vážený, k přání Oxenstjernovu pro- 
půjčoval se spisováním školních knih pro Švédy, ač mu nevhod bylo, a to 



přátelé pravdy Boží) oheň uvrhli do svatyně naší, příbytků jména Božího poskvrnili: na 
to se vydavše aby vyhubili pravé ctitele Boží v zemi naší. Protož je anebo pomordovali, 
aneb rozehnali, aby ani znamení milosti Boží (slova a svátostí) nepozůstávalo, ani proroků 
Božích; když i knihy zákona Božího, které najíti mohli, popálili (Žalm 74, 7. etc, 2. Mach. 
I, 59.) Tak jsme v pohanění sousedům svým vydáni, v posměch a žert. (Žalm 79, 7.) 

A když (skrze usmrcen! pobožných Štěpánů) veliké protivenství přišlo na všecku 
církev pod obojí, a Saulové šíleně horliví vpadajíce do domů jímali muže a ženy a dávali 
do žalářů, stalo se, že všickni Bohu a dušem svým věrnost zachovati žádostiví po kraji- 
nách okolních jsme se rozprchli, jako i tam. (Skutk. 8, l.i 

Díl nás (z Jednoty pravých Husových potomků) dostalo se do Polska, schránění své 
pod pobožnými vrchnostmi tu i jinde nalezše. Nejpřednějším však útočištným naším místem 
bylo Lešno, jako prstem Nejvyššího nám vykázaná hospoda: pravé naše Ségor, kamž se 
napřed retovali Lotové Boží. A pravá Pella, kamž z falešného a ku pomstám oddaného 
Jeruzaléma nás, díl svých, uvedl Pán: způsobe nám tu pod pobožnou ochranou vrchností 
pokoj a bezpečné Pánu Bohu sloužení. 

I radovali jsme se, neméně než jako Jonáš z břečtanu svého, pod nímž zastínění 
měl před horkem. (Jon. 4, 6.) 

»" Bratřím odkázala 4000 kop na podělenou (J. Cyrillovi 50 kop, chudým 600 kop). 



177 

tím ochotněji, čím více chtěl se jim zavděčiti, aby církev českou opuštěnou 
s očí a z ochrany své neopouštěli, což i kancléř jim byl ochotně přislíbil. 

4. Když tedy roznášela se důvodná pověst, že při konečném jednání o mír 
westfalský veškery mocnosti na Cechy zapomněly, uděšená církev bratrská 
v trpké své bolesti žádala Komenského, aby hoře její a zklamání královně 
švédské (Kristině) a rádcům jejím oznámil a o slitování prosil. 

I píše Komenský 11. října 164S v zoufalém pobouření mysli Oxenstjer- 
novi: »Jak dříve krajanům mým, pro evangelium sklíčeným, radostno bývalo 
slyšeti, co vznešenost tvá po mně a po jiných kázala oznámiti, že nebudeme 
oputthii, tak smutné jest nyní slyšeti, že nás opmátíte, ba že jsme již opuštěni 
při jednání Osnabruckém. Nebo budeme-li z účastenství míru vyloučeni, co 
nám plátno, že jsme po vás jakožto svých po Bohu osvoboditelích se ohlíželi? 
že pomocí našich slz vítězíte, když ty, které takřka již vyrvané na svobodu 
propustiti v rukou vašich jest, trýznitelům zase v ruce vydáváte? Co svaté 
smlouvy evangelické s vašimi předky učiněné i svatou krví mučeníků stvrzené, 
že jsme vámi byli napomínáni, když se o to nestaráte, aby království naše 
k vyznávání evangelia. se navrátilo? 213 Vyť, jimž Bůh dal, abyste se o to sta- 
rati mohli, vyť jste (co svět vidí a žasne) magnet onen zázračné síly, nepři- 
tahující, než otírající veškeré železo. A přece magnet železem ozbrojený, jakž 
fysikové vědí, dvakrát, třikrát i desetkrát více zmůže. Věřtež tedy i vy, seve- 
řané, že železo vaše (ač jest silnější než všecko železo) zbraní církve, slz a 
vzdychání se tuží, že takřka silou nebeskou jsouc ozbrojeno všudy proniká, 
nikde se neohýbá . . . Jménem mnohých toto píši a jich vzdycháním pohnut 
jsa, opět leže u kolenou tvých a skrze tebe u kolenou nejjasnější královny a 
celého posvátné rady ředitelstva, prosím a zapřísahám vás skrze rány Ježíše 
Krista, abyste nás pro Krista utrápené tak úplně neopouštěli. Shlédněte na 
národ, na nějž mezi národy evropskými Kristus nejdříve ráčil shlédnouti, vy- 
rvav jej z temnosti Antikristovy, kterýžto dříve, než jiní národové přijali osví- 
cení, sám zuřivost vzteku Antikristova snášel po celé století . . . Slyšte nás 
ubohé, aby i vás vyslyšel milosrdný Bůh.« 

Tak i biskupovi dru. Matthiae si naříkal, že snad Švédové za několik tůn 
zlata tolik tisíc ubohých duší chtějí opustiti proti všem svým slibům. Dle 
zprávy »politika« bratrského ve Vídni byl veliký zmatek, že Švédové nedají 
si mírem vyrvati ovoce tolikera vítězství, a Švédové vzdávali se i těch, jichž 
chrániti slíbili. 

5. Výčitky Komenského dotkly se kancléře švédského velmi nemile, tak že 
Komenský, když prohlášením konečného míru vystěhovalcům českým návrat 
do vlasti zcela byl zamezen, kancléře prosil za odpuštění toho, co byl, ač bylo 
pravdivé, v čerstvé bolesti své i Bratří tak důtklivě napsal; ježto mu P. Figulus 
ze Švédska přinesl zprávu o hněvu kancléřově, píše: » Bolest má, již jsem tehda 



2,3 -vAniž jiní sobě mír stanovíce si vzpomněli, že Čechové společnou při proti Anti- 
kristovi i nejprve i vytrvale po tolik věků bránivše, hodni jsou, aby o jejich věci opět 
společnou pomocí se jednalo, aspoň potud, aby u nich světlo evangelia (kde nejprve 
zaníceno a na obecný svícen vystaveno jest) nenechalo se tak zcela uhasnouti, jakož se 
stalo. « (Regenvolsc. Církve slov. děj. § 127, str. 60.) 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. J2 



178 

chtěl vyjádřiti, nebyla soukromá — a není ani posud — než veřejná. Nikoli že 
bych sám byl opouštěn neb strana některá, soudruzi našeho náboženství, než 
že opuštěn byl celý národ.'- I žádá kancléře, aby proto nesoudil o jich ne- 
vděku. Může však Bůh ještě ukázati sousedům Cechů, jak věc jejich opouštějíce, 
sami se opustili. Když tedy mezi lidmi pro Cechy nikde nebylo nejmenší 
útěchy, Komenský s Bratřími hledal jí u Boha, jehož pomoc nejpatrněji tu 
počíná, kde lidská přestává; a nebude-li Cechům místa popřáno pod nebem, 
v nebi že jistě přáno bude, pevně věřili. 

6. Pro oživení soustrasti s církví českou rozptýlenou Komenský vydal v té 
době Vlil. knihu Lasického historie bratrské, 214 k níž přičinil (21. srpna 1649) 
napomenutí a povzbuzení Bratří zarmoucených. Naříkaje nad nynějším osudem 
Bratří Komenský ukazuje, že sami jsou jím vinni, uchýlivše se znenáhla od 
cesty prvé lásky, po níž předkové jejich se ubírali; tím také uhasí v nich 
plamen božské lásky. Aby jí opět dosáhli, jest jim vrátiti se opět na onu 
cestu, kterou jim knihy Lasického ukazují. Proto tu i vydává poslední knihu, 
aby ji četli a oddali se upřímnému pokání; dílo celé vydati lze jindy. Vydání 
toto může 1 . býti zkušebním kamenem toho, jak tehda se uchýlili od předků ; 
2. ukázati, že především želeti jest zkázy církve tak bohumilé; 3. vyhnanefl 
povzbuzovati k touze po takové dokonalosti ; .4. mladších, kteří církevní kázní 
pohrdají, naváděti, aby si jí vážili; 5. pohnouti Bratří v Uhřích, Polsce a Průších 
žijících pod mocí lutheranů, aby s nimi šli ve shodě; G. odpadlíkům dokázati 
velikou vinu, jíž se dopustili, od té církve odstoupivše. Latinskou tu před- 
mluvu (dat. 2!. srpna 1649) Komenský opět vydal česky porozšířenou pod 
názvem » Napomenutí k navrácení se na první opuštěnou lásku Jednoty Bratrské 
(23. října 1649). 

7 Knihu VIII. spisu Lasického, jednající 1. o mravích a zřízení bratrském 
vůbec; 2. o správě a úřadech církevních, o povinnostech biskupů a jiných 
úřadů církve bratrské; 3. o životě a kázni, Komenský nevydal jako pouhý 
překlad, nýbrž leckde věc doplnil a porozšířil, připojiv výtah z předcházejících 
historických knih téhož spisu. Ke konci opět napomíná k nápravě mravů v 
a ukazuje, jak mezi vyznáními křesťanskými vlastně ani není podstatného 



,M .lan Lasicki, chudý šlechtic polský, vychovával a provázel syny bohatší šlechty 
po cizích akademiích, a Zikmund Bátory používal ho i ve věcech diplomatických. Jsa 
vyznání helvetského přilnul k Bratřím, jichž poznal v Čechách r. 1567. Již 1. 156S dokonal 
dílo »De origine et institutis Fratrum Christianorum, qui šunt in Prussia, Polonia, Bo- 
hemia et Moravia, Johannis Lasicii Poloni Commentarius. A. D. 1568.« Theodor Beza 
v Ženevě, ač nebyl se spisem spokojen, byl by napsal předmluvu, kdyby bylo došlo k vy- 
dání tiskem. L. 1591 Lasicki navštívil Bratří podruhé, ale tu byl již Blahoslav mrtev, jenž 
mu podával prameny k širším opravám. Jeho nové dílo »J. Lasicii Poloni De origine et 
rébus gestis Fratrum Bohemorum, quos ignari rerum Waldenses, mali autem Picardos rocant, 
libri octo, multa veritate refecti,* skládáno asi od r. 1575—99. Bratří, nepřejíce si nižádného 
vychvalování, od 1. 1592 žádných zpráv mu neposílali a o vytištění nestáli, ani mu neod- 
povídajíce (Dekr. 256 si.). Dne 12. ledna 1.099 větší ten spis věnován p. Karlu st. ze Xe- 
rotina, od Lasicia 65letého, r. 1628 s knihovnou Žerotínovou přenesen do Vratislavě, pak 
darován Jednotě. Po 20 letech rukopis zalíbil se Komenskému, i divil se, proč Jednota 
tak dlouho stavěla světlo své pod kbelec. (Ooll, Quellen, 1, 74 — 80.) 



179 

rozdílu. Doslov tento ukazuje také pravý účel, proč kniha vydána, že Komenský 
mínil i vnitřní kázeň v Jednotě napraviti, i poukázáním na dřívější protivenství 
opět nastalé časy lepší dobré mysli sklíčeným Bratřím dodati. I do Sved 
poslal spisu toho exempláře. Královna poslala mu 200 tol., zeti Figulovi 50 tol. 
Větší byla podpora p. Geerova: Komenskému 400 tol., Figulovi 200 tol., 
chudým Bratřím 158 tol. 

2. 

Konec Jednoty. 

8. Jako sám Komenský, tak i mnozí jiní Bratří na Švédech, na sousedech 
věrou příbuzných a na míru westfalském, dokud byl jednán, všecku naději 
zakládali. Naděje ta po vše smutné doby válečné spojovala rozptýlené Bratry, 
tak že neustávali býti Jednotou. Když však Češi z míru vyloučeni, tu Komenský 
tušil, co již bylo se trhalo, že v národní i církevní způsobe musí se rozpad- 
nouti, zvláště když mezi vystěhovalci také ve mra vích nemalé proměny se 
staly, tak že jménem bratrským tytýž jádro červivé se odívalo. Proto nyní již 
rozloučil se r. 1650 se svou církví, vydav pohnutlivý spisek » Kšaft umírající 
matky Jednoty Bratrské', kterýmž v národu svém a obzvláštnosti své dokoná- 
vajíc, svěřené sobě od Boha poklady mezi syny a dědice své rozděluje.« 

9. Jako umírající matka Jednota bratrská svolává syny své: »Pojďtež, synové 
moji, postavte se vůkol smrtelné postele mé, a slov mých, kteréž já, matka 
vaše, jenž jsem vás zplodila, k vám mluviti budu, pozorujte. Aj, synové moji, 
vychovala jsem vás s veselím, ale tratím vás s kvílením a zármutkem. — 
Vidouc já proměnu svou a scházení své a vypuzení z národu svého mezi cizí, 
a již také od sousedů svých, kteříž sobě strojíc pokoj, na mne a vlast mou 
zapomenuli, opuštěná . . . vidím, že poslouživši vůli boží, usnouti mám. 215 — 
Ale » všudy jedno pomíjí, druhé nastává; i nyní co se pod nebem děje, viděti; 
pomíjejí a proměnu berou království některá a v nich národové, jazykové, 
práva, náboženství, proto bezpochyby, že nastává jiný věk; pomíjejí i církve 
Jednoty, proto nepochybně, že obnoviti chce Bůh tvář země své.« . . . Zlata 
Jednota nikdy neměla, »neměvši na zemi, kde téměř hlavu skloniti; a měla-li 
jsem co z drobnějších vezdejších věcí, domečků, zborečků, roliček, viniček, 
i z toho mne svlékli, vyhnavše mne.« 

Avšak má bohatství slova božího, a z něho synům a přátelům svým od- 
kazuje . . . »Nekormuťtež se již více pro ztrátu zemské vlasti a stánků obydlí 
svého i stánků božích tu na zemi;, nebo k slavnějším věcem vede nás ten, 
kterýž řekl : Zvěstuj lidu mému, že jim dám království věčného Jerusalema . . . 
Někteří jste se mně i Otci- duchů zpronevěřili, nevytrvavše se mnou v mých 
pokušeních, ale mne opustivše. Jiní jste trvali, a snad někteří ještě trváte, od- 



213 Že při míru westfalském Čechové od jiných národů byli opuštěni a tak trpce 
zklamáni nevyšlo Kom. z paměti do smrti. Ještě v ^Smutném hlasu pastýře*, (v Amsterod. 
1660) v kap. 12. opakuje: »Já před těmito již desíti lety vida zacházení a scházení naše, 
že nás jiní v říši národové, sobě pokoj jednajíc, opustili a z téhož pokoje s celou vlastí 
naší vypustivše, v hrdle Antikristu věčnými časy zanechali, psal jsem . . .« 

12* 



180 

pólu pochlebujíce nepřátelům mým a u ohně jejich se zhřívajíce, vždy pak 
přece ještě po mně, matce své, se ohlédajíce, žádostiví jsouce, kdyby mne 
z moci nepřátel mých vydobyl Pán, ještě do klína mateřského se navrátiti. 
Jiní jste udatnějšího ducha a následovali jste mne pod křížem klesající, vždy 
přece obcovati utrpením mým se neliknujíce i pití se mnou kalicha hořkosti 
sobě neošklivíce. Ale vás opět vidím některé buď věkem umdlévati a odcházeti 
nebo bídami utrápené; o jiných pak naději sobě činím, že je Pán k dalším 
časům chová a odchová . . . Společná všech dítek mých sprostnost a upřímnost 
k sobě opustila nyní vás. Naproti tomu pak nedověra, podhlídání, různice, 
sváry, svých věcí hledání; z toho hrdost proti sobě vespolek a různo ležení 
vloudilo se mezi všecky téměř napořád. Někteří dopadše míst, kdež za něco 
jmíni jste, dali jste se v pýchu a zpívání; a někteří do lakomství se pustivše, 
hůř než ve vlasti, i s zapomenutím se na to, proč jste nejpředněji vyšli, totiž 
slovo boží. Jiní zase v odporný tomu neduh uběhše, dali jste se v marnosti, 
zahálku, lenost, až i na žebrotu, přivodíce skrze to v ošklivost a pohanění netoliko 
svůj exulantský los, ale i sebe samy, a což více jest, národ celý. Někteří pak 
jste ze jha kázně vypráhli, osazujíce se na těch místech, kdež by vám činiti 
volno bylo, což by se vidělo . . . Ty, dcerko milá, Jednoto polská, kterouž 
mi Pán Bůh uprostřed dnů života mého, když jsem v síle byla, na ten cíl, 
jakž nyní vidím, zploditi dal, aby ty odrostouc chovačkou byla ostatních dítek 
mých ! Dobřes učinila, žes je z vlasti vypuzené do klína svého přijala a pě- 
stovala. Odplatiž tobě to Pán a nedopouštějž na tebe opuštění a osiření. 
Prosím však tebe, pamatuj, z jakéhos kmene pošla. Řekl tam Kristus o oněch 
převrhlých: Praví se býti židé a nejsou. ITlediž, aby nebylo řečeno i o tvých: 
Praví se býti símě Bratří českých a nejsou. Čas jest, dcerko milá, abys takové 
zklamání předcházela ... S vámi, vy moji, jak z polského, tak i z českého 
a moravského národu, nyní na to přišlo, že ani sebe, ani kněží svých, ani lidu 
v řádu držeti neumíte, ba ani těch mladých svých, s nimiž abyste sami práce 
neměli, poslali jste je a ještě posíláte do škol cizích, aby vám je vypulerovali. 
A ti co než divočinu a v obyčejích cizost, v krojích potvorství, v mozku 
mudrlantství a jiné vše, jinak než Kristova a předků milých sprostnost vyhle- 
dávala, s sebou přinášejíce, dělají, jak dělají, až všecko z původu svého vy- 
páchlo a k sobě podoby nemá. Odkudž lid, posluchači a patronové větším 
dílem planí a chladnou a z nemalé částky větrem ledajakéhos pokušení jako 
stromové pravdivých kořenů prázdní se vyvracejí, tak že i s vámi vše pomalu 
umdlévá a pádem hrozí. Upamatujtež se tedy, synové, (volá k Polákům) dříve 
než i vás"' také podvrátí Pán, a skutečnou nápravou a ve všem dobrém obnovou 
předejděte hněv jeho, aby nepohnul i vaším svícnem z místa jeho.« 

»Na tebe, národe český a moravský, vlasti milá! zapomenouti také ne- 
mohu při svém již dokonalém s tebou se loučení, nýbrž k tobě se nejpředněji 
obracejíc, tebe pokladův svých, kteréž mi byl svěřil Pán, nápadníkem činím . . . 
Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše 
uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, o lide český!... A pni 
tu naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých 
byla zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovávala; nýbrž i v čemkoli 



181 

dobrém skrze práci synů mých a požehnání boží rozhojnění jsem přijala, to 
všecko tobě zcela odkazuji a oddávám, ze jména: 

Napřed milost k pravdě boží čisté, kterou nám před jinými národy prve 
službou mistra Jana Husa našeho ukazovati začal Pán, a kterouž on s po- 
mocníkem svým i mnohými jinými věrnými Cechy krví svou zpečetil, a od 
níž Antikrist na onen čas chytrostmi svými na sněmu basilejském, teď pak 
mocí válečnou a ukrutnou tebe byl odvedl, já pak ■ s syny svými, kteříž za 
světlem jíti chtěli, posaváde se přidržeti jsem hleděla. Tvéť to jest dědictví, 
tobě před jinými národy dané, o vlasti milá, ujmiž se zase práva svého jako 
svého, když tobě milosrdenství své prokáže Pán a pravdě svůj průchod navrátí. 

Druhé poroučím tobě horlivou žádost vyrozumívání vždy plnějšímu 
a jasnějšímu též pravdy boží. A poněvadž Pán náš písma sv. zpytovati poručil, 
odkazuji tobě za dědictví knihu boží, biblí sv., kterouž synové moji z pů- 
vodních jazyků do češtiny s pilností velikou, do patnácti let na té práci ztrá- 
vivše několik učených i věrných mužů — uvedli, a Pán Bůh tomu tak požehnal, 
že málo ještě jest národů, kteřížby tak pravdivě, vlastně i jasně sv. proroky 
a apoštoly v svém jazyku mluvící slyšeli. A ač knihy této exempláře popálili 
nepřátelé, kde které dostati mohli, že však milosrdenstvím toho Boha, který 
pořezané a spálené od bezbožného Joakima knihy Jeremiášovy psáti znovu 
kázal, i tobě kniha ta uchována bude, důvěr se a nepochybuj. « 21B 

Třetí » zvláštní k církevnímu rádu a milostné kázni lásku* . . . 

Čtvrté, ^horlivost sloužení Pánu Bohu jedním ramenem« — jednou církví 
v celém národě . . . 217 

»Páté odevzdávám tobě a také synům tvým snažnost v pttlerování, vy- 
listováni a vzdělávání milého našeho a milostného otcovského jazyka; v čemž 
synů mých bedlivost známa byla časů předešlých, když od rozumnějších 
říkáno, že češtiny lepší není jako mezi Bratřími a v knihách jejich. Ale pilnějiť 
se na to vydali někteří z mých ještě i nyní, též z vlasti vypuzeni byvše, aby 
přihotovením knih užitečných a nad předešlý způsob vybroušenějším pérem 



216 Míní tu bibli Kralickou. Dobropísemnost této biblí a řeč pro čistotu svou za pra- 
vidlo napotom přijaty od Veleslavína i od jezovity Šteyera. I. díl vydán v Kralicích na 
Moravě r. 1579, II. d. r. 1580, III. d. r. 1584, IV. d. r. 1587, V. a VI. d. r. 1593. Překladatelé 
biblí té, vyšlé nákl. p. Jana z Žerotína, byli: Br. Jan Blahoslav (f 1571, od něho Nový 
zákon', Ondřej Stenán (f 1577), Izaiáš Cibulka (Caepolla, \ 1582), Jan Enéas (f 1594), mistr 
Mikuláš Albrecht (Albert z Kamenka, Slezan, \ 1617), Jiří Strejc (f 1599), Jan Kapita 
(f 1589), Pavel Jessen (Slovák, f 1594), Jan Effreim (f 1600), Lukáš Helic, Polák z křtě- 
ného žida Poznaňského pošlý. Br. Šolín tiskárnu tak zvelebil, že biblí Kralická mezi nej- 
vzácnější památky nejen jazyka našeho, než i uměn! knihtiskařského náleží. (Viz pojedn. 
Herm. Jirečka »Biblí Kralická a překladatelé její« v Rozpr. z oboru historie, filologie a 
literatury. Ve Vídni 1860, str. 9—19, a »Zprávy některé o překladatelích biblí Kralické« 
v Památkách archaeolog. VI, 218 sld.) 

217 Komenský dotýká toho, že Jednota bratrská 1. 1575 ke společné národu svého 
pod obojí konfessí, kterou sepsali Pavel Pressius, professor univ. pražské, a Br. Jiří Strejc 
(Vetterus) a 1. 1610 k společné konsistoři přistoupila. »Ale dejž Bůh, aby třetí spojení bylo 
dokonalejší, všech ostatků dítek mých se všechněmi jinými ostatky Čechů věrných, aby 
dřevo Judovo a dřevo Efraimovo bylo jedním dřevem v ruce boží, když rozmetané kosti 
naše zase shromáždí.« 



182 

psaných napomáhali synům tvým k uvedení tím snáze všeliké ušlechtilé spanilosti 
ve věcech i v řeči, v moudrosti i výmluvnosti k šťastnému nahrazení podešlého 
teď zpustošení, jakž by jen časy rozvlažení přivedl Pán. Cokoli tedy toho se 
najde, knih starých nebo nových, to od synů mých přijmouc, za své vlastní 
měj k užití toho, jak nejlépe viděti budeš.« 

» Šesté odkazuji tobě mládeže lepší, pilnější a zdárnější cviěení, nežli bý- 
valo. Přehlídala jsem já toto, svěřujíc se cizím, kteříž mi syny mé povášnili a 
pokazili. Kdyby se líbilo Bohu, navrátiti mě k časům zvolnějším, napraviti 
bych v tom hleděla; ale sama o sobě naději tratíc, tebe prosím, vlasti milá, 
abys to napravila. Popracovaliť i v té věci někteří z synů mých a zhotovili 
pro lepší mládeže cvičení způsob, jehož se již začali chytati národové jiní, bez 
rozdílu i náboženství. Ale tobě to předně náleží nezanedbávati dědictví svého, 
kteréž tobě odvedou, když přijde čas, synové moji.« 

»Summou všecky své pozůstalosti, jako popel po svém shoření tobě, 
vlasti milá, poroučím, aby z něho sobě luh k umývání dítek svých připravila, 
jakž mně v počátcích mých učinil Pán, že z popela Husova mne a dítky mé 
vzbudil. « 218 

Spisek končí dojímavým vyhlášením biblického požehnání národu českému, 
aby přece byl a zůstával » ratolestí rostoucí, ratolestí rostoucí podle studnic a 
nad zeď«. » Ačkoli hořkostí naplnili tebe a stříleli na tebe, v tajné nenávisti 
měvše tě střelci : zůstaniž však v síle lučiště tvé a síle ramena rukou tvých. 
Požehnání mé silnější při tobě buď nad požehnání předků mých, až k konči- 
nám pahrbků věčných. Živ buď, národe posvěcený, neumírej : muži tvoji ať jsou 
bez počtu. Požehnejž, o Hospodine, rytěřování jeho, a v práci rukou jeho 
zalib se tobě. Zlomuj ledví nepřátel jeho a těch, kteříž ho nenávidí, aby ne- 
povstali. Přijdiž čas tvůj, aby říkali národové: Blahoslavený jsi; kdo jest po- 
dobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení 
tvého a meč důstojnosti tvé! Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po 
vyvýšenostech jejich šlapati budeš. « 

3. 
Práce církevní a školské v Lesně. 

10. O církev Lešenskou skoro všechna péče záležela na Komenském, netoliko 
o Bratry polské, než i o uherské, a to ve věcech i hmotných i duševních. 
Zvláště na to měl bedlivý zřetel, aby mládež k studiím byla obrácena a sluš- 
nými místy opatřena. Ze šlechty evangelické málo který volil si vychovatele 
bez rady Komenského. O Ceších šel po Evropě hlas, že bývají dobrými učiteli 
a vychovateli, 219 k čemuž i pro známost mnohých jazyků i pro jiné vzdělání 



*" Jednota neuznávajíc, podobně Taboritům, kompaktát basilejských za dědičku učení 
Husova se pokládala. (Viz »Napfed milost . . «) 

219 Stanislav Stadnický, hrabě Zmygrodský, pán na Lancútě, vypravil posla do Prahy 
k M. Mart Bacháčkovi, protože v Polště byl nedostatek učitelův evangelických. (Č.C. M. 
1345, 624.) 



183 

dobře se hodili, tak že i po smrti Komenského představení školy Gdaňské 
k Nigrinovi, který spisy Komenského pořádal, se obrátili, žádajíce, aby jim 
učitelů doporučil. 220 

1 1 . Ale bývali mladí mužové v žádostech svých tytýž nemírní a Komenskému 
dosti nesnadní, jako Petr Securius, kazatel český a německý ve Skalici, který 
Komenského i svým podpisem urážel, klada k němu tituly nepříslušné, aby 
větším se zdál, než skutečně byl. Muže toho Komenský z nestálosti jeho vy- 
vedl, na svůj náklad na studia theologická z Hollandska do Brém zavezl, 
u rady jednoho slušného opatření mu vyžádal a po dru. Kozákovi pomoc mu 
dlé možnosti posílal. A přece Securius stav se kazatelem v listech Komen- 
skému naříká na mnohé práce a málo peněz, i chce jíti do Svýcar na lepší 
službu, též vytýká Komenskému, že o Figula, Olyria a jiné více pečuje, než 
o něho. A Komenský, jsa hlavou církve, sám jedl svůj chléb v potu tváře 
(jak píše 11. února 1649) a žil z almužny, aby církvi nebyl na obtíž. 

12. Na gymnasii Lešenském r. 1(548 vzniklo »smutné mezičasí* itriste inter- 
vallum scholae); z. učitelů jeden se odstěhoval, druhý zahynul mrtvicí, a tak 
učil, kdo jen poněkud se k tomu hodil, > nejvíce pak pomáhal tu Komenský*. 

A při tom všem, sklíčen jsa jak nedostatkem, tak i zármutkem nad úmrtím 
své choti hned po návratu do Lešna, »vytrvati chtěl na stanovisku, na něž jej 
prozřetelnost boží zanesla* ; avšak dostav se k tiskárně, kde již dříve díla svá 
byl vydával, také nyní rozhodl se vzdáti se myšlénky vydávání spisů filologi- 
ckých v Amsterodame u Elzevirův, byť se proto i ochrance jeho posavadní 
hněval, a dáti je vytisknouti v Lesně, kde mohl i po vůli na jich tisk a opravy 
dohlížeti; také bylo mu dříve od ochrance nabídnuto, aby přesídlil se do 
Švédska a u Jansonia díla svá vydával, však i v tom mu nové poměry a ne- 
moc choti bránila. 

13. Z děl v Elblagu chystaných dle úmyslu již dříve pojatého nejprve vydal 
část obecnou, » Způsob jazyků nejnovější* (Methodus linguarum novissima), vě- 
novaný velmi krásnou předmluvou též v Elblagu sepsanou ochránci, který jej 
byl při práci jeho podporoval. V předmluvě té p. Geera velebí za jeho pomoc, 
bez níž díla ta sotva byla by vyšla; » kdyby té pomoci nebylo, vězel bych 
snad posud,* dí tuto, »v díle ohromném, labyrinthů přeplničkém, kde tolikráte 
nám bylo blouditi, dříve než jsme připadli na východ z omylů. « Pročež i ne- 
dávno vrátiv se od posuzovatelů švédských svých spisův a domnívaje se, že 
malé jen nějaké opravy bude třeba, našed ještě nové řádu světlo celé dílo 
zase přestrojil, což mnoho měsíců práce opět stálo ; nebo dí, že příroda tak 
ho způsobila (za kterou příčinou i otci přírody díky vzdává), že i jakkoli ne- 
patrná pozorování kterékoli pravdy jsou mu jako drahokamy; kteréžto vy- 
bírati ze všelijakého smetí svých poblouzení učinil si jediným úkolem (ŽQyov) 
svého stáří. A povzdechuje při tom: »Kéž všickni zároveň! Co prospívá po 

220 R. 1635 synoda dala Mart. Fabricia p. Fridr. z Kounic do Moravy »k praecep- 
torství na čtyry léta«, Jana Musonia mladému p. Zavodskému do Nizozemí na 1 '/., léta, 
Jana Felina mladým Rylským v Lesně za »inšpektora«. (Dekr. 301.) Již r. 1592 p. Jasko- 
lejskému dán Václ. b. Strejcův za paedagoga. (Dekr. 259.) 



184 

způsobe veverek v kleci uzavřených poskakovati a při tom přece s místa se 
nehnouti? Co svazky, byť i převeliké, psáti a tisíckráte totéž opakovati?* 
A bude-li se komu zdáti, že za tolik let věc tak nepatrnou rozsahem vyvedl, 
uvádí jiné znamenité muže za příklad. A sám chce podniknouti véc zcela 
novou, která jej ovšem zdržuje, to jest »v parallelism uvésti netoliko jazyk 
všecek s věcmi, aby otevřena byla všem věcnatější vzdělanosti cesta, ale i ja- 
zyky domácí s latinou. A protože té věci bylo vystíhati způsoby z hloubky 
a dáti při jazyku některém, jednom nebo několika, ukázku, i pokusiti se o to 
v jazycích nám napřed známých (něm., česk., polském), ostatním, chtěl-li by 
toho následovati, za příklad ; aniž ve všem tom, co mělo se upravovati dle 
nových zákonů, před sebou nějaké měli jsme stopy, a protože všude prola- 
movati bylo led a pozorování plodilo pozorování atd., nutně se přihodilo, 
že hojněji uplynulo času, než bylo lze předvídati. Přidávám, veliké dílo silami 
podniknuté nepatrnými, což divu, váhavě-li postupovalo? Spíše bylo známkou 
vytrvalosti, jestliže jsme se ho nevzdali, pomoci boží, jestliže jsme nepodlehli*. 
I vychvaluje pak všeliké vlastnosti p. Geera a za podporu jeho přeje i jemu 
i rodu všeho dobrého. Dle slov jeho jest toto poslední jeho dílo filologické, 
ano mu již ani dále nebude lze při chvílích života ubíhajícího. » Nebo že i tak 
na cizí práci drahnou života část jsem vynaložil, ba v ní takřka sestaral se, 
bojím se, by nebylo toho litovati nebo aby nepostrádalo pomluvy. « I přiznává 
se, že práce ta málo mu přinesla rozkoše. (Bojí se, aby mu líto nebylo té 
práce a nákladu, což by jistě bylo, kdyby tak málo prospěchu vzešlo z díla 
jeho školám, jak málo jemu samému způsobilo radosti.) 

14. Spis rozdělen ve 30 kapitol, jichž obsah podává se hned po věnování. 
Založil pak jej spisovatel dle svého způsobu, jejž sobě za přirozený prohlašuje, 221 
na podkladě velmi širokém, vykládaje o jazyku, že jest při člověku s myslí 
a rukou nástrojem moudrosti boží, svěřeným lidskému opatrování a vzdělávání 
(kap. I). Po výměru jazyku (řeči), že jest sosnovou vici znamenajících a mysli 
podávajících slov, jistým způsobem spojených* (poč. kap. II), vykládá o tom, 
čeho vyhledává veškerá jeho osnova. Mluví pak o rozličnosti jazyků, o jich 
vzdělávání hlavně slovníkem a mluvnicí, a že jazyku jednomu před ostatními 
jest se učiti; zde pak hlavně to jest latina dle svého postavení (kap. VI.). 
Zajímavý jest zvláště počátek této kapitoly a pro Komenského správné mínění 
o jazycích význačný: »Ze znalost několika jazyků není částí moudrosti (lin- 
guarum plurium scientiam non esse partem sapientiae), která záleží v pravé 
známosti věcí a náležitém jich užívání, vyznáváme. A zajisté by byl i v této 
věci blaženější stav lidí, kdybychom jako v ráji, tak vždy neznali jazyků kromě 
jednoho . . . Nicméně přece, ač takový jest stav věcí, jazykům jest se učiti: 
Předně protože proti škodám, ze změtení jazyků vzniklým, ten jediný lék jest, 



1,1 Také Didaktiku počíná výkladem o přirozenosti lidské, a široký ten podklad na 
domluvy některých učenců, aby jej vypustil, omlouvá ve »Věječce moudr.* § 30.: »Ne- 
návidím zajisté všeho nájemného l což i jinde jsem osvědčil), nenávidím kouskovitého, 
nenávidím bez základu postaveného; cíle sobě vždy předkládaje (a abychom všickni ná- 
sledujíce Boha si předkládali, radě), všeobecné, za nimiž by ani nezbývalo, čeho by si bylo 
žádati: k cílům posléze prostředky přiměřené a rovněž všeobecné, jisté, pevné atd.« 



185 

i rozděleným rozuměti; potom i sám lidské společnosti způsob toho vyžaduje, 
aby vždy byli někteří lidé, kteří by rozuměli netoliko svého národa, ale i sou- 
sedních jazyků. Ale i každému samo o sobě jest i užitečné studiem jazyků 
vzdělaného míti ducha i příjemné spatřovati také tuto různě rozlévající se 
božské moudrosti praménky. « Mezi všemi jazyky vespolek řevnícími bylo by 
prospěšné vyvoliti jeden jazyk, kterým by všickni národové společně promlou- 
vali. A takový jazyk měl by býti zvláště dokonalý, jakým se Komenskému 
býti zdá jazyk latinský, aspoň z těch, kterých lidé užívají, i které jemu jsou 
známy. 222 »Nebo ten jazyk nade všecky byl by nejdokonalejší, jehož slova by 
povahy věci vykládala (a takový, jak pravděpodobno, byl onen jazyk, jímž 
Adam jednotlivým věcem jména dával). « A dobře by bylo, aby také učenci 
měli svůj jazyk posvátný, a tím jest posavadní jazyk učenců, latina. 

O methodě posavadní jazyka latinského spisovatel nevykládá mnoho pro- 
spěšného, ukazuje na všelijaké její nedostatky a zmatky, a které proti těmto 
nedostatkům methody dávány byly rady. Pak Komenský ukazuje na svou 
methodu a zejména podává způsob, jak jí užívati. (Kap. X. Didaktika analy- 
tická.) 223 Část tato náleží mezi nejznamenitější návody didaktické všech věků 
a jest vůbec z věcí nejlepších, jež ve spisech Komenského se vyskytují. Jest 
spolu i přirozeným základem toho, co v dalších kapitolách Komenský o novém 
svém učení jazykům vykládá, o účelu, prostředcích a přednostech jeho 
(v kap. XI — XXVII.). Poslední tři kapitoly obsahují žádost k učencům, aby 
díla si všimli a dle zásluhy je i posoudili. Proč nazval dílo své » nejnovějším 
způsobem vyučování jazykům*, dovídáme se z kap. XI., že totiž mínil podati 
návod takový, přes nějž dále pokročiti by již nebylo možno, a jenž by se 
vyznačoval krátkostí, snadností a příjemností. 

15. Dílo toto náleží mezi nejpřednější spisy velikého učitele národů; všude 
patrno, jak úplně proniká látku, jíž tolik času věnoval, a že o jazyku má 
i názor čistě theoretický, založený ovšem, jako veškera jeho filosofie, na theo- 
sofických podkladech. To patrno i z odvozování všech jazyků z jediného, a to 
hebrejského jazyka, jímž i Adam v ráji mluvil. 

16. Čeho jest si všímati při jazyce? Věcí, jež třeba vyjádřiti, smyslu a slov 
různých, kterými má se vyjádřiti něco různého; dle toho jsou i prostředky 
ku vzdělávání jazyků trojí: a) k věcem vztahují se jich názvy či pojmenování 
věcí, b) k významu slov slovníky, c) ke tvaru slov mluvnice. Účelem učení 
jazykového jest poznání jazyka, a to způsobem věku žáků přiměřeným. Jazyku 
však učíme se nejlépe ze spisovatelů, slovníky a mluvnice jsou jen knihy po- 
mocné. Ale protože spisovatelé sami pro mládež příliš jsou nesnadní, třeba 
hledati krátkou a příjemnou cestu ke čtení spisovatelů. A spisovatel podává 
i obsah jednotlivých těch návodů, Předdomí, Brány a Síně (Paláce), slovníků 



2;2 Komenský dle příkladu jiných přál si dříve míti utvořený nějak)' zvláštní jazyk 
vědecký, o němž promlouvá v »Cestě k světlu« (viz str. 135 si.). 

" 3 Kap. tato, ze všech kapitol nejobšírnější, vydána o sobě překladem Fr. J. Zoubka 
v Urbánkově Bibliotéce paedagogické (sv. 1. 1 r. 1874, ovšem pak i v úplném překlade 
tohoto spisu Komenského od J. Smahy (v Rychnově, 18S2 si.). Podle tohoto návodu 
didaktického měly býti sestaveny také jednotí, učebnice ku všeobecné části přidané. 



186 

i mluvnice. Při tom všude hledí se na souhlas mezi jazykem a věcmi. Rozumí 
se, že všecky ty spisy, hlavně pak »Síně«, mají býti úvodem ku čtení spiso- 
vatelů latinských, o nichž Komenský sám nejedná. 

17. K tomu Komenský vydal ještě knihy návodné, latinsko-německé Před- 
domi* a »£ránu«, která obsahovala text, mluvnici a slovník; text podávati 
měl krátké dějiny věcí, slovník měl býti tlumočníkem slov, mluvnice měla 
obsahovati pravidla tvoření jazyka. Také text »Brány« (v Sebraných spisech 
aspoň) jest parallelně latinsko-německý a mluvnice všude přihlíží především 
k jazyku německému. Ukazuje tím Komenský, že i jazyky národní schopny 
jsou takého zdokonalení a zvelebení jako jazykové klassičtí, bude-li se šetřiti 
jich vlastností a zvláštností. 

18. Již za pobytu v Elblagu bylo s Komenským vyjednáváno, a to zvláště 
v době, kdy se chystal již k tisku svých děl, aby se přesídlil do Sved, k čemuž 
nebyl neochoten, pročež i Figula počátkem června r. 1(549 na poptanou poslal. 
Pansofie nemohli se v Švédech ani dočkati. Komenský ujišťoval ještě z Elblagu 
dra. Matthiae, že ji k tisku do Sved pošle, jakmile z prací filologických tak 
trnitých (spinosis) bude vysvobozen. Čím mu Ritschel přispěl, ukázalo se ovšem 
prací pilnou, ale spletenou a nejasnou. A Komenský přál si, aby jeho »Brána 
věcí« byla tak otevřená, by pacholata i osmiletá bez obtíží jí procházeti mohli ; 
proto Ritschela i z pomoci propustil. 

19. Pozdraviv pak se z nemoci koncem r. 1648 věřiti chtěl lékařům říkajícím, 
pozdraviti se že jest omládnouti. Nebo nemalé bylo mu třeba síly na filoso- 
fické přemyšlování, do něhož se sám hluboce zabral, z něhož vydal i r. 1649 
pět listů metafysiky na ukázku. 

S nedbalostí tiskařů Lešenských nemalé měl nesnáze a spory, tak že jim 
nic již nechtěl dáti tisknouti a vše raději posílati Jansoniovi do Amsterodamu, 
který svým nákladem byl ochoten díla jeho vydávati. V Lesně Komenský 
ovšem na knihy činil náklad vlastní, z čehož mu i škoda nemalá vzešla, 
protože každý čekal, aby mu nově vyšlý spis daroval buď v přátelství nebo 
pro nedostatek (Wolzogenovi 17. listop. 1649). 

20. Novými spisy didaktickými (filologickými), jimiž starý způsob vyučovací 
se zvracel, učiněna prospěšná změna nejen ve Švédsku, než i v Polště a v jiných 
zemích. Učený Krištof Opaliňski ze Bnin, vojvoda Poznaňský, rektora nového 
gymnasia Sirakovského poslal do Lešna ke Komenskému, aby nauce se mc- 
thodě jeho, dle ní gymnasium zařídil, Komenský sám spisy své i pro mládež 
polskou připravoval (adornabam, Opp. III, 70), 22t z Uher pak Komenskému 
nabízeli zřízení školy pansofické. 



"' Palatin Poznaňský Krištof Opaliňski %e Bnin složil polským jazykem 10 knih satir, 
zkažené mravy polské živě malujících, zkázu obecnou předpovídaje (osvědčilo se, že dobrý 
politik jest i prorokem) Poslal je do tisku do Lešna. Posel urozený a učený, vida tisknouti 
Komenského spisy didaktické, pánu svému o tom zprávu dal To bylo příčinou dopisování, jímž 
Opaliňski Komenského k sobě zval a o methodu vyučovací se dotazoval. Obsah toho všeho 
byl, že Opaliňski z mládí vyučen byl methodou jezovitskou, s níž, dospěv, se neshodoval, 
jezovitský způsob vyučovací -dispendiose copiosam« nazývaje. Ustanovil se tedy na tom, 
že pro syny své, pro příbuzné a pro mládež šlechtickou v městečku svém Sirakovč založí 






187 

21. Ze Komenskému ani vydané po takových přípravách spisy později ne- 
hověly, patrno jednak z jejich přepracování v Uhrách, jednak i z recense při 
spisech didaktických sebraných vydané. Některé poznámky připojil již hned 
k vydání děl v Elblagu pořádaných, mluvnici na př. vytýkaje obšírnost a ne- 
dostatek shody se základním pravidlem, aby příklad byl položen napřed a pak 
teprve theorie. Také ta okolnost, že v II. díle Sebraných spisů didakt. podává 
»Předdomí« a »Brány« jen ukázku, ostatek odkazuje k lepšímu spracování 
Potockému, věci nasvědčuje, že účelům jeho díla ani tak ještě nevyhověla. 225 



V. 

Komenský Uhrům zřizuje školy. 

i. 

Nové pozvání. 

1. Bratří uherští nebyli při poslední synodě polské, pro celou církev bratr- 
skou svolané. Za důvod předstírali především přílišnou vzdálenost a kromě 
toho vysoký věk svých starších, kteří při synodě měli býti přítomni. Za to žá- 
dali, aby k nim vyslán byl Komenský. 

Komenský v té době byl dokončil právě své starší práce didaktické, jak 
sám dokládá (Opp. III, 3 — 5), i chtěl s vedlejším tím zaměstnáním se rozloučiti 
a k věcem vážnějším (ad magis seria) se navrátiti. V tom došly ho listy 
laskavé od theologů, i od Zikmunda Rákóczi, jeho i kněžny vdovy jménem, 
zvoucí jej k rozmluvě a sdělení rad o opravě školství. 

2. Povolání toto do Uher nebylo první. Již Jiří Rákóczi usiloval Komen- 
ského přivnaditi do Sedmihrad, nabízeje mu místo po Alstedovi, a2B nyní pak 



gymnasiolum trojtřídní a povolá k němu tři muže učené z akademie krakovské. Když pak 
přečetl »Methodu jazyků nejnověiší«, schvaluje ji, že pošle rektora nastávající školy ke 
Komenskému, jak by vydané Vestibulum a Janua latinskoněmecká latinskopolsky mohly 
se předělati »Stalo se: přišel on, způsob poznal a se schválením přeslavného ochrance 
a jeho nákladem knížky vydány, škola otevřena a kvetla« atd. — Listy shořely. 

255 Poznámky zvláštní ku Bráně vydal také Jan Scheffer (f 1679, J. Sch. Argentora- 
tensis in A. Comenii Januam linguarum Animadversiones), kde dí v předmluvě: »Nikdy 
jsem nemohl nic jiného říci nežli že nezdá se sice práce ona zcela zavržení hodnou, ale 
nezpůsob! toho, co si umínil muž onen. Viděl jsem totiž, že Komenskému se přihodilo, 
co skoro všem, kteří o řád a methodu se snaží, že pouze jí dbajíce, toho, proč dbají, po- 
míjejí; abychom tomu lépe porozuměli, nuže vizme, co asi jest, čeho jsem já v řečeném 
spisku vždy postrádal a snad jiní by postrádati mohli. První a přední věc jest, že míní, 
jakoby od něho znamenitě bylo vymyšleno ono věcí všech se slovy bedlivé spojení. Tím 
totiž se stalo, že chtěje předvésti věci rozmanité, při tom i mnohonásobný druh jmen od 
bohoslovců, právníků, lékařů, filosofů mezi sebou směšuje. To však, jak patrno, státi se 
nemělo, zvláště v takovém díle z něhož správnost jazykovou jest čerpati, která zajisté ne- 
odhaduje se ze zvláštního jakéhosi užívání mužův učených v tom neb onom umění, nýbrž 
z přiučení se obecnému užívání starých . . .« (Dudík, Forsch. 323 sld.) 

2i6 Jiří I. stal se 1. 1629 po smrti Gabriela Bethlena knížetem Sedmihradským, často 
plenil a hubil Uhry, r. 1643 pak smluvil se s Francouzi a Švédy a Portu upokojil penězi, 
chtěje především rodu svému získati dědičné panství v Sedmihradech. L. 1644 vtrhl mocné 



188 

stalo se to hlavně na povzbuzení správce škol a vychovatele knížecího, Jana 
Tolnaie, "' n že vybízen byl, aby s rodinou usadil se v Sáros-Pataku (v Blatném 
Potoku), nad nímž knížata sedmihradští tehda též vládu měli, a zde zcela po 
svém myšlení a přání zřídil školu pansofickou. Úloha, kterou si v Elblagu 
byl vytkl, nebyla sice ještě skončena, neboť zbývalo mu ještě vydati Palác 
latiny s mluvnicí a slovníkem třetího stupně latiny, obraty obrazné a básnické 
zahrnujícího ; přece však Komenský neváhal vyzvání toho uposlechnouti, a to 
hlavně z vděčnosti za ochranu, rodem knížecím tolika vystěhovalcům z Moravy 
poskytnutou, jakož i z přesvědčení, že rod tento mnoho by také budoucně 
mohl vykonati pro sklíčené Bratry. 

3. I vydal se tam z jara r. 1650 nejprve na poradu a potom i na úmluvu 
o svém přesídlení, s čímž Bratří nejen souhlasili, ale i přikazovali mu to a po- 
sílali ho, chtějíce se tím odsloužiti, jakkoli mohli, za ochranu po různých 
městech Bratřím moravským poskytnutou. 

Prvního dne velikonočního Komenský přibyl do Skalice, kde Bratří ze 
Strážnice osadu byli založili a z almužen z ciziny došlých kostel vystavěli. 
Správcem církve byl tu Jan Efronius, jemuž dopisoval, pomocníkem pak jeho 
Pavel Vetterinus, jehož otec žalmy pro biblí Kralickou byl přeložil. Odtud 
(nebo teprve z Lešna, jak svědčí zachovaný list ze dne 26. června 1650) Ko- 
menský psal list reformované církvi Gdaňské, aby almužnami bratrské církvi 
v obci Puchó na Slovensku pomohli kostel vystavěti. Obě ty osady bratrské, 
Skalice i Puchó, těšily se hojné podpoře. Léta 1620 poslal jim Jiří Erastus 
z pokladny bratrské (»korbony«) v Ivančicích 1000 zl., vystěhování 1. 1624 
dalo se nákladem téže pokladny, roku 1628 opět Erastus poslal jim z Lešna 
350 a 150 tol., r. 1629 dostali 200 tol., r. 1630 994 tol., r. 1631 500 tol., 
r. 1632 500 tol, r. 1633 1000 zl. říšských, r. 1636 pak 834 zl.; byly tedy 
podpory ty vskutku vydatné. 

4. V květnu 1. 1650 Komenský přišel do Potoka; 228 v Prešově měl roz- 
mluvu s předním radou knížecím, panem Ondřejem z Klobusic, který mu radil 



do Uher hlásaje, že bojuje za svobodu náboženskou a demokratii, čímž v 14 stolicích lid 
na svou stranu přivedl. Mírem v Linci (16. pros. 1615), bez Švédův a Francouzův učině- 
ným, zaručena Ferdinandem III. Uhrům svoboda náboženství. Jiří stal se pánem 7 stolic, 
ale zemřel již r. 1648. Syn jeho Jiří II., kníže v Sedmihradech, zemřel r. 1660. 

Choť jeho Zuzana, ro^. Lordntfy, paní vzdělaná a pro náboženství nadšená, sepsala 
maď. knihu *Moj{iš a proroci*, z níž kněží katoličtí veliké měli pohoršení. O gymnasium 
Potocké tak upřímně pečovala, že prý zármutkem z rozpustilého chování studentů zemřela. 
(Oslavili ji řečmi a básněmi jubil, roku 1860.) 

Jiří Rákóczi daroval také reform. sboru šaryšsko-potockému překlad biblí staropolský 
(Jireček, Č. Č M. 1872, str. 302—312). 

257 Když Komenský poprvé byl zván do Uher, Jan Tolnai byl kazatelem v Tokaji. 
Jeho Brána vyd. r. 1644 v Levoči, byl tedy Kom. v Uhřích dobře znám. Od r. 1640 — 90 
pak vyšly Komenského nejpřednější spisy maďarsky, německy, latinsky, slovensky v Levoči, 
Debreczině, Potoku Šar., Sibíni, Brašově atd. (Národní museum Pešťské má přes 50 růz- 
ných spisů Komenského. Ungar. Schulbote, 1871, č. 23, str. 308.) Tolnai poznal některé 
ty spisy již na studiích v Anglii. 

"' Komenskému byl průvodcem na cestě, kterou z Puchó podnikl k svým příbuz- 
ným, totiž k zeti Molitorovi nebo k některému jinému, Mik. Drabík, bývalý jeho druh a 



189 

a spolu ho žádal, aby Komenský z Polsky do Uher přesídlil; z Potoku pak 
s rodinou knížecí Komenský odešel do Tokaje, kde teprve stalo se umluvení; 
po několikadenním rozmlouvání žádáno na něm, aby napsal, jak by krajová 
škola Potocká dle zákonů pansofických co nejlépe mohla býti zřízena. Napsal 
tedy Komenský nevelikou rozpravu » Slavné školy Potocké myšlénka* (Illustris 
Patakinae scholae idea). Ukazuje k širšímu vyložení ideje své školy pansofické 
a k pravidlům svým humanistickým a didaktickým vůbec, žádá, když by 
všickni hned nemohli býti vyučováni (bezpochyby pro nové věci počátek 
a přechod od starého k novému), tolik aspoň, »aby nikdo u nich ze šlechty, 
nikdo z městské mládeže, nikdo také z lidu lepšího nadání uhlazenějšího toho 
vzdělání (elegantioris politurae) nebyl neúčasten«. 

Aby to býti mohlo, nikomu chudoba nepřekážej : bude totiž zříditi pro 
živení chudších zdarma obecné stoly, v jakém jen bude lze počtu, protože takové 
vydržování chudých jest jediným podkladem veliké návštěvy školní. Rod kní- 
žecí ať založí konvikt, po knížeti pak nechť následují jiní bohatci, zakládajíce 
konvikty, které by pro památku jich jmény byly jmenovány. Všickni pak 
všemu mají se učiti všestranně a povlovně, autopsií a autopraksií. Již tu Ko- 
menský mluví o sedmi třídách, pro každou žádá zvláštní místnost a učitele, 
pro tyto učitele přiměřený plat a při ústavě i zvláštní tiskárnu. 

5. To líbilo se knížatům a Komenský nezamítal ani pozvání, jež mu matka 
kněžna jménem knížat slavně (solemniter) nabízela. Když pak naň naléhali 
a naděje byla, že škola pansofická šťastně bude ukončena, Komenský v ná- 
vrhu svém, k němuž přál si dospěti s plným vědomím a přesvědčením, aby 
byl hoden tak znamenitých původců, tak veliké naděje a práce, vymiňoval si, 
»aby ve stínu košatého stromu knížecího hnízditi volno bylo také jejich ne- 
beským, nebeské totiž moudrosti chovancům (žákům církve bratrské), v jakkoli 
nepatrném počtu boží a jejich přízní připuštěným, to jest aby k zachování 
a u potomků rozšíření ve zbytcích rozptýleného národa a církve jeho nebeské 
pravdy čistoty, jim v Potoku' (pod dozorem Komenského neb někoho jiného) 
dovoleno bylo míti zbožnosti semeniště*. Proto vedle veřejných stolů hojných, 
při nichž by mládež jídala buď zdarma neb laciněji než jinde, žádá pro alumny 
bratrského seminaria 1 — 2 stoly společné. Při tom pro svou osobu vyžadoval, 
aby vymoženo bylo od p. Geera ze závazku propuštění, taktéž i od starších Bratří. 

A dle těchto všech podmínek mínil, aby škola tak byla otevřena, aby ze 
společného úsilí nebyl posměch, než sláva. »Na podívanou světu vystavujeme 
se zajisté; pak že mne a činit mých (nevím zajisté, s jakou mojí zásluhou) 
všímati si potal účcný svít, kníže však po Evropě by byl proslaven. « S pod- 
mínkami asi těmi chtěl Komenský na několik let vyzdvižení a řízení školy 
podniknouti. SQ9 



spolužák, jenž poukazuje na bývalá svoje vidění, Komenského hleděl pohnouti, aby do 
Uher se přestěhoval; některé shody jeho revelací se skutečností asi opravdu učinily na 
ducha Komenského nadějí ještě zaujatého jakýsi dojem. 

219 Druhdy více nežli nyní na řediteli záleželo. Byl-li ředitel pro učenost a povahu 
svou vůbec znám, hrnulo se k němu do gymnasia žáků více, nežli jemu samému bylo 



190 

6. Když Komenský vracel se do Lešna, kněžna Zuzana psala starším Jednoty 
(18. května 1650), žádajíc snažně, aby Komenského i s rodinou na několik let 
k ní odpustili a tím svatý a bohumilý její úmysl podporovali. Zároveň zvláštním 
povolávacím listem (z téhož dne) zaručuje se mu slušné vydržování, a když 
věc se podaří, také příhodnou odměnu. Kdyby však Komenský v její službě 
smrtí sešel, slibuje rodině jeho dostatečnou péči věnovati. 

Bratří na žádost kněžninu odpověděli, ač je povolání to naplňuje radostí, 
že přece mu hned vyhověti nemohou, an Komenský má starší závazek 
k p. z Geeru, z něhož není propuštěn, a kromě toho zastávaje u nich veřejný 
úřad, že bez svolení synody nemůže býti propuštěn; svolávati však schválně 
pro to synodu že není příčiny, ani v létě na čase. Snad by tedy v Uhrách 
bez něho se obešli, nebo by na krátký čas jen mohl se tam vydati. Na tu 
odpověď kněžna opětovala svou prosbu a zároveň i Tolnai připojil list, dávaje 
Komenskému na uváženou, sluší-li tak vhodné příležitosti, poskytující se ku 
prospěchu Bratří z přízně vznešených knížat, nedbáti a nechápati se spíše 
takového času, kdy lze království boží rozšířiti. 230 1 dává mu naproti tomu 
otázky, co nepříjemností by mohlo jeho odmítnutím vzniknouti. Zároveň mu 
sděluje, jak rád kníže Zikmund přebírá se v jeho ukázce » Brány věcí«, touže, 
poznati z toho více. Na tu žádost starší bratrské církve lešenské asi po měsíci 
odpověděli, že hotovi jsou vyhověti přání kněžninu, aby sláva boží a království 
Kristovo se šířilo, ale že ovšem mínili dříve poznati přání p. Geerovo. Protože 
však opětovaným listem kněžna na vyplnění své žádosti naléhá, že činí to 
i bez svolení ochráncova, poroučejíce Komenského přízni vznešených knížat. 

7. Mezitím odjezd Komenského přece nenastal ihned ; vznikaly zajisté v té 
době nové pověsti o válce turecké, a tu ovšem pro Komenského nebylo snadno 
vydati se na cestu a vzíti s sebou plody práce dvacetileté, o něž by cestou 
mohl přijíti. Proto poslal knížeti jakž takž hotovou »Bránu věcí« a oznamuje 
mu jiné nové dílo pansofické (Syntagma rerum conceptuum et verborum). 

Bez svých prací Komenský do Uher zavítati nemohl věda, že kněžna po- 
volává jej »pro herojskou o rozmnožení slávy boží snahu, Potocké to, již 
tenkrát od prvé v tomto království církví reformace, slavné gymnasium a mezi 
pravověrnými školami uherskými vstav matičný, v lepší a větší chtějíc pře- 
měniti. « A že to povolání bylo božské, uznali také ti (p. L. Geer a starší 
Jednoty), jichž svolení a souhlasu vyhledávati záleželo, a Komenský cítil se 
k němu zvláště nadšen. 231 Proto také připravoval se k tomu povolání důstojně, 
probíraje se v Didaktice a jinak i látku spracovanou pořádaje. Maje pak opět 
cizí zemi platnou službu učiniti, na milou vlast si vzpomněl, jak by ji toho 
bylo potřebí, co jinde má zřizovati. Poznamenalť si 20. července HS50: »Smiluje-li 
se Bůh a otevře zase bránu do vlasti a k zakládání škol svobodu, — v dedi- 
kací užiti i toho za důvod, že kdysi, školy majíc špatné, troštovali se peregi i- 



vhod. Valentin Trotzendorf v Hoře (Goldberg) mohl tedy dobře žertem říci, že by sám 
ze svých žáků mohl vypraviti vojsko proti Turkům. (Regenvolsc. H. e. s. 79.) 

"* Kněžna byla také ochotna povoliti, aby 10-12 Čechů v škole Potocké mohlo 
studovati a opatření míti. 

"' Opp. did. III, 71. 



191 

nadmi (cestováním do ciziny), tam lapati a nahrazovati troufajíce. Nyní z těch 
troštů sešlo, po zchuzení všech všudy. Pročež nejlepší pod nebem rada . doma 
sobě vyzdvihnouti školy hlučné k naučení tím šťastnějšímu mládeže.* 

8. Dne 6. října 1650 Komenský vyjel z Lešna spolu s Br. Adamem Samuelem 
Hartmanem - 3 - a Petrem Figulem, rodinu opatřiv v Lesně, v domě nově od 
Jiřího Erasta koupeném, na němž asi soukromý majetek bezpečněji chtěl uložiti. 
Figulus provázel Komenského až do Sar. Potoka, kamž ještě téhož měsíce 
dorazili, ale o. prosince vrátil se do Polsky, maje pozůstalé tam rodině patrně 
býti ochráncem, jakož i později o ní zprávu dává. 

9. Když Komenský přišel do Potoka, dvůr strojil se právě do Sedmihrad 
na přezimování. Žádáno tedy, aby Komenský vše o nastávající škole do po- 
drobná vyložil. A tu jal se psáti dílo » Škola pansofická* (Schola pansofica), 
kterou věnoval Zikmundovi Rákóczi, »jemuž jako nově vycházejícímu zářivému 
slunci kořiti se (míní ohled míti) počali domácí i cizí, nic leč věcí nejvyšších od 
něho nečekajíce; i poselstvími svými jej králové a knížata (jako knížecích již 
žezel a příbuzenstev čekance) poctívali «. 

V Sáros-Pataku Komenský doufal, že ideály své didaktické a pansofické 
spatří uskutečněny, když vše mělo jíti po jeho vůli, na vše slíbena pomoc 
dostatečná, a nikdo mu v ničem neměl překážeti; proto jal se hned podávati 
napřed nákres toho ráje moudi-osti, »aby způsob celého toho svatého předse- 
vzetí, přivésti školu tu v stav co nejlepší, i knížeti i jim, jež buď za ředitele 
nebo pomocníky díla ustanovil, lépe a plněji na oči se postavil «. 

10. * Škola pansofická « 233 patrně ze dvou částí záleží, obecné, theoretické, 
a druhé zvláštní, praktické. Část první, obecná, počínajíc výkladem toho, co 
škola jest (»i dům i společnost, kdež k poznání, rozumění, užívání věci v každičkém 
druhu umění lidé cvičeni bývají«), přechází hned k vyznačování školy pansofické; 
tu dokazuje se, proč všeckni lidé a všemu učiti se mají, »aby totiž všickni 
k vědění, rozumění a užívání všeho pravého a dobrého (jehož jest do nekonečna) 
do podrobná přivedeni byli«. Po výkladu, že takové školy jsou možné a snadné, 
podává se při nich řád věcí, osob, knih, místa, času, prací i odpočinku a rozvrh 
hodin vyučovacích. Část druhá ukazuje skutečný podrobný plán reálné latinské 
školy sedmitřídní. K tomu přidáno čtvero uvažování o rozsahu, prospěšnosti, 
možnosti školy pansofické, zvláště pak o tom, jak školu takovou snadno zříditi 
a opatřiti především silami domácími, uherskými. Připojen za dodavek pokus, 
jak ústav Potocký proměniti v obec latinskou, čili jak Latium od Tibery pře- 
nésti k Bodrogu, v němž by samým mluvením latinsky mluviti naučili se všickni. 



a3s Ad. Sam Hartman nar. se v Praze dne 7 září 1627. Byly mu tedy tři měsíce, 
když otec jeho Adam, kazatel kaple Betlémské, dne 6. pros z vlasti vypovězen. Když pak se 
tajně skrýval, matka se synáčkem devět měsíců vězněni. Potom zvěděvši o choti, matka 
Hartmanova odešla za ním do Toruně, kde byl českým kazatelem. Synáček pak vzdělav se 
v Toruni, studoval s podporou Komenského dvě léta ve Frankfurtě n. O., r. 1652 povolán 
do Lešna k církvi a ke škole; byl polským kazatelem, r. 1653—56 rektorem gymnasia, 
po zmatcích od r. 1648 nyní nově zřízeného, později opět rektoroval r L662 — 73. Jeda po 
třetí do Anglie skonal v Rotterdame r. 1691. Chválen jako dobrý řečník český, polský 
i německý. 

133 Překlad její od Fr. J. Zoubka vydán péčí Besedy Učitelské v Praze r. 1876. 



192 

11. Na spise leckde patrný jest kvap skládání v čas pilných příprav k za- 
hájení nových škol ; proto kusy některé jen zběžně a neurčitě jsou naznačeny, 
podrobnější jich provedení odloženo na tu chvíli, až by vyšší třídy mohly se 
otevříti. K tomu Komenský nadál se pomoci hlavně kníž. Zikmunda, který 
od počátku o jeho díla pansofická se zajímal; proto určil mu (dle věnování) 
při zřizování školy trojí úlohu : 1 . aby nejjasnější matku k tomu naklonil, aby 
při díle svatém, šťastně již počatém, setrvala a povolala na pomoc i staršího 
syna, bylo-li by třeba, vojvodu Sedmihradského ; 2. zalíbí-li se mu tak velkého 
díla idea, aby opravdu pomyslil na opatření nutných potřeb, zvláště staviva 
a dělníků, a to buď domácích nebo přespolních; 3. aby ustanovil nad školami 
dozorce (scholarchy), kteří by vše řídili a ze všeho počet vydávali samému 
knížeti. 

12. Školu pansofickou Komenský rozvrhl na sedm tříd, které mládež v sedmi 
letech měla prostudovati. Za těch sedm let mládež měla ve všem býti vy- 
cvičena, co povahu lidskou zdokonaluje a čeho pobožní křesťané a moudří 
muži nemají postrádati. Dle knih, jichž hlavně mělo se užívati, jmenovaly se 
tři nižší třídy školy pansofické: 1. Vestibulum, 2. Janua, 3. Atrium. Kromě 
věcí a jazyků v knihách těch obsažených bylo v nich vyučováno : náboženství 
krásnému psaní, počtům, měřictví a zpěvu. Třída 4., v níž počínalo se učiti 
jazyku řeckému, slouti měla Philosophica, 5. tř. Logica, (3. tř. Politica, 7. tř. 
Theologica nebo Theosophica. Hry a tělocvik 234 byly do školy zavedeny; hry 
dramatické byly schváleny pro lepší mysli povzbuzení a vzpružení, neměly 
však to býti hry pohanské, než hry k tomu případné, čím mládež v které 
třídě hlavně se zabývala. V páté třídě na př. mohl se přednášeti zápas Gram- 
matiky, Logiky a Metafysiky, končící se tím, že všecky tři sestersky se políbíce 
shodnou se v tom, kterak v říši moudrosti společně všecko spravovati budou ; 
do šesté hodil se »SaIomoun«, do sedmé »Diogenes« a »David«. V každé třídě 
po stěnách měly býti obrazy a nápisy tomu přiměřené, čemu ve škole se vy- 
učovalo. Vyučováno bylo ráno a odpoledne po třech hodinách — odpoledne 
jistě ne bez nesnází z příčin duševních i fysických. Škola měla svou samo- 
správu po příkladě republiky římské: měla konsula, praetora i senát. Tolik 
o reálném zřízení školy pansofické, vyložené v 2. části svrchu jmenovaného spisu. 

13. Na Komenského přišedšího do Potoku ovšem hned naléháno, aby neod- 
kládal, nýbrž myšlénky dříve vyslovené a v mysli již tolik let chované uskutečnil. 
Avšak Komenský, ač často připomínal, že uměním vy chovatelským či spíše 
vyučovatelským mnoho let se zanáší, " 3i nechtěl právě nyní se ukvapiti, nýbrž 



231 K. Wassmannsdorf dí v Deutsche Turnzeitung (1872, č. 46, str. 372): Was thaten 
denn die beriihmten Schulmánner des deutschen Volkes in der ganzen Zeit der Kirchen- 
reformation bis auf Basedow (1774) fiir die Leibesbildung der ihnen anvertrauten bíirger- 
liclien Schuljugend? Sehen wir von Comenius Turnbemuhun^en fiir die Schule von Sáros- 
Patalc in Ungarn ab: so lautet die Antwort: man fand in dem Begriffe der Schule die 
Idee von Kórperbildung nicht etc 

3Ji V ^Agendě-, kterou založil hned po svém příchodu, t. j. zvláštním seznamu těch 
věcí, které bylo při opravování školy Potocké zřizovati, dokládá se svým pomocníkům 
(řediteli a učitelům ústavu), že při těch opravách I. jim vyloží a dokáže důvody, že to 



193 

dle svého hesla postupem přirozeným, bez násilí na věcech konaného po- 
stupovati, kde jednalo se o samostatné provedení. Spíše chystal věci pro novou 
školu potřebné; aby však přece činnost svou jaksi zahájil, měl 24. listop. 1650 
ve větší síni školy Potocké řeč » O vzdělávání vtipů* a čtyři dni potom dra- 
hou řeč » O prospěšném užívání nejhlavnějšího nástroje ku vzdělávání vtipů, 
knih*.* 36 

14. V prvé řeči Komenský novému posluchačstvu takřka se představuje a 
pak vzdělávání vtipů vysvětluje hlavně na dvou národech k sobě přirovnávaných, 
vzdělaném a nevzdělaném, a kterými pomoemi obecnému vzdělávání hlavně 
lze sloužiti. Obecný ten výklad obrací pak na praktický případ ukazuje, že 
ani v národě jeho (moravském) ani v maďarském posud dostatek vzdělání 
není. Naznačiv, jak by se tedy k němu dospělo, povzbuzuje ku pomoci vedle 
knížete i jiné muže vynikající, bez jichž přispění by úloze své dostáti nemohl. — 
V druhé řeči Komenský dí, že ohlížeje se po příčinách nedostatečného pokroku 
věd tu hlavní u nich překážku shledává, že nemají dosti knih, a které mají, 
že nejsou přístupny, že také nevědí, jak řádně jich užívati. Proto vykládá 
a dokazuje: 1. »že čekanci vzdělání knihy ceniti jest nad zlato a stříbro, 2. že 
mu stále jest knihy v rukou míti, 3. a odtud vybranějšího vzdělání kvítky vy- 
bírati, že také těchto odevšad snesených pokladů moudrosti užívání nejkrás- 
nějšího nesmí býti nepovčdom.« 

2. 

Knihy latinské pro školu Potoč k o u. 

15. Mezitím Komenský všemi silami již pracoval o přizpůsobení svých latin- 
ských knih potřebám Uhrů, poněvadž se jednalo především o otevření prvních 
tří nejnižších tříd. Zejména šlechta doléhala v té věci na Komenského, tak že 
rozhodl se vydati pro studium latiny také spis theoretický kromě oněch dříve 
pro učení latinské připravovaných, Předbraní, Brány a Síně, při nichž mu po- 
máhal Jan Tolnai a Jan Szólosi s několika obratnějšími studujícími; také 
opravu při dílech těch konal mu Štěpán Benj. Szillagyi. Vydal totiž a listem 
ze dne 3. února 1651 kníž. Zikmundovi věnoval spisek »0 nalezené ke hbitému 
spisovatelů latinských ctení a jasnému rozumění cestě snadné, krátké a la- 
hodné, škole latinské ve tři třídy rozděle7ié«. 231 Do spisku toho Komenský 
pojal a stručněji a dokonaleji (jak sám dí ve Věječce moudr. § 50.) vyjádřil 



nutné, II. naznačí prostředky, jak toho dosíci, III. posléze ukáže způsob prostředků těch 
správně užívati. »A to vše, dle toho jak usoudím, že více než dvacetileté myšlénky a vy- 
nálezy mé vašim potřebám přizpůsobiti se mohou. « (Opp. III, 63.) — Také v »Tisk. živé« 
(,§ 5.) dokládá, že se zabývá věcmi didaktickými od 30 let. — V »Skole pansof.« (Opp. III, 
52, De IV, 4) dí, že pozorováním těch věcí mnohým přes 20 let konaným jsa opatřen a 
maje látku k tomu z velké části uchystánu doufá pomocí boží něco prospěti v tom. 

136 Tato řeč vydána v českém překlade Fr. J. Zoubkově v Bes. Učit. 1873, č. 1 — 3. 
ona v témže listě 1874, č. 1 — 7. 

237 Překlad tohoto spisku velmi pěkného Fr. J. Zoubkův vyd. v časopise »Skola a 
Život« r. 1874, o sobě r. 1S75. 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 13 



194 

to, co v íMethodě jazyků nejnovější" položil hl. v kap. 11 — 13., částečně 
i 14 — 16., ač ovšem později uznával, co tu pro pacholata ke trojletému spraco- 
vání určil, že sotva myslí jejich může býti pochopeno; beztoho v rozpravě 
o studiu latiny k Vratislavským jazyku tomu určil čtyři léta, nyní pak se- 
stoupil na tři dle svého všude provedeného dělení na tré. 238 

16. V kap. I. ukazuje se na cíl latinské školy trojtřídní, jmenovitě na před- 
nosti latiny, kterémuž jazyku jen z knih lze se přiučiti. »KIademe pak jazyku 
latinskému a studiu, které naň nakládáno býti má, účel trojí: Prvý, aby byl 
vtipu obzvláštním způsobem rozkoší a tudíž k dalším studiím vábidlem. Druhý, 
aby byl učenosti věcné člunkem a známosti všelijakých věcí vkapadlem nej- 
jistějším. Třetí, aby byl moudrého a činného živobytí ředidlem a tudíž přede- 
hrou ozdobnou. « Proto třeba učiti latině přesné a ozdobné, cestou krátkou a 
lahodnou. A jako při stavbě budovy jsou tři doby: kladení základů, stavění 
stěn do střechy, opatření domu svršky a Ozdobami, rovněž v latině napřed 
klásti jest základy dosti rozsáhlé a pevné, totiž uměti dobře čísti a psáti, roz- 
uměti slovům, zvi. původním, a tato slova dobře ohýbati. Stavbu položíš, 
»když ve všech odvozených a složených slov způsobech a v jich přirozeným 
smyslem k věcem přikládání zručnosti dosáhneš«. Třetí stupeň budou ozdoby 
ke skládání řeči květnaté, lahodné, jadrné. 

Toho se dosáhne jeho knížkami, vedoucími ke čtení samých spisovatelů 
(kap. II.), jichž účel jednotlivě se ukazuje. Ovšem pak bude knížek těch novo- 
didaktických lahodným způsobem užívati. A to vykládá se velmi jasně ostat- 
kem nevelkého spisku, s nímž Komenský dle svého způsobu rychle psáti asi 
velmi brzy byl hotov. 

17. Ještě téhož měsíce (13. února 1651) otevřena Vestibulka, v níž učitelem 
býti měl Štípán Tolnai. Jemu také Komenský věnuje předmluvu k » prvnímu 
dílu vzdělání školského, Přcdbraní, věcí a jazyků základy rozkládajícímu*, 
v němž dává mu návod, jak spisku toho užívati. Za cíl školy jeho staví •při- 
pravovati nováčky v latině ku Bráně a jí ke vstupu do Síně latiny takovému, 
aby právě toto studium latiny šťastnějšímu dokonání veškerého běhu studií 
moudrosti mocně sloužilo. « 239 

18. Samo »Předbraní« záleží též ze tří částí: 1. část obsahuje pět set vět, 
z nichž prvních 40 zahrnuje pozvání k nastávající práci (úvod), 41 — 284 obsahuje 
stručné rozdělení a vypočítávání věcí (jm. podstatná), 285 — 366 způsoby věcí 
(vlastnosti, jm. přídavná), 367 zmínky o věcech (zájmena), 368 — 466 pohyby 
věcí (děje, slovesa), 467 — 475 způsoby dějů (příslovce), 476 — 486 okolnosti 
věcí a dějů (předložky), 487 — 494 spojení věcí a dějů (spojky\ 495 a 496 úhrny 
věcí a dějů (citoslovce), 497 — 500 kolikost věcí a dějů (číslovky). 2. část obsa- 
huje základy grammatické' , stručnou lat. mluvničku jen pravidelných slov, 



JJS Snad jej k tomu svedl i Opalinski avým gymnasiem Sirakovským, při čemž Ko- 
menský spolupůsobil, umlouvaje se o pláně s rektorem k němu do Lešna poslaným. 

'"'' Všecky tyto předmluvy a připomenuti o užívání jednotlivých částí, jakož i ukázky 
textů samých vyd. v českém překlade Jos Smány v II. díle Sebr. spisů vychovatelských 
J. A. Kom. (Bayerovy Ribl paed. klass. dílo IV.) 



195 

k tonuu připojen za 3. část seznam slov, ve větách 1. části se vyskytujících, 
tedy základ latinského slovníku. Připojen návod pro učitele. 

19. Při otevření této třídy Komenský opět měl řeč » Chválu methody pravé '«. 
Dí tu, že by si přál, než by škola se otevřela, aby knihy pro ni určené již 
byly také vytištěny, protože však to nemožno, že tedy třída otvírá se bez toho. 
Vlastní podnět k výkladu bere si z bajky o labyrinthu a niti Ariadnině ; laby- 
rinthem jest mu život, tolika nesnázemi zabavený, že nikdo se z něho vyba- 
viti nemůže, leč zvláštní opatrností ; zvláště pak správcům světským mnohé se 
nesnáze vyskytují. Ve škole rovněž jako v jiných oborech namítají se nesčíslné 
labyrinthy, z nichž vyvésti může toliko jednostejnost methody při všech vědách, 
čímž obtíže jednou překonané na vždy budou odstraněny. Některé stránky té 
methody blíže pak se vykládají. 

20. Po této řeči Komenského hned následovalo prohlášení o otevření třídy 
prvé, do níž se přihlásilo 113 žáků. Učitel, aby dosáhl cíle svrchu vytčeného, 
měl s žáky projíti těmito sedmi stupni: 1. naučiti je přesně čísti latinsky, jak 
věci psané, tak tištěné, a to bez váznutí; 2. vyslovovati vše správně a členitě, 
bez rušení přízvuku a , pohlcování písmen ; 3. psáti také rukou hbitou a písmeny 
pokud možná krásnými, nezkřivenými, v sebe nezapletenými, nýbrž odevšad 
patrnými a čtitelnými. (A taková protože tvá písmena jsou, proto také tebe 
k tomu jsme vyvolili, abys mnohé učinil sobě podobnými.) 4. naučiti je zpa- 
měti kořenům jaz. lat., jimž by správně bylo porozuměno a správně k věcem 
svým byly obráceny ; 5. přiučiti je slovům mateřským, jim se rovnajícím, jež rovněž 
obraceti jest správně jednak k slovům latinským, jednak k věcem samým ; 6. sklo- 
ňovati a časovati všecka slova pravidelná správně; 7. a poněvadž jsme chtěli, aby 
knížky třídné tak byly zřízeny, aby v sobě obsahovaly jádro encyklopaedie 
a vkapovaly je ponenáhlu a povolně, postarati se bylo učitelům, aby na vlas po- 
stiženy byly rozumem a pamětí jako abeceda. 

21. Dne 14. března 1651 otevřena třída druhá, Januálka, v níž učitelem byl 
Pavel Kapossi. Jemu Komenský věnuje předmluvu k druhé části »vzdělání 
školského, Bráni, věcí a jazyků stavbu vnější vykládající*; v této předmluvě 
poukazuje mu k účelům školy, jakož i naznačuje, proč v tom právě pořádku po- 
ložil části knihy, této třídě určené, Brány. Dříve totiž měl v čelo položený text, 
po něm slovník slova textu vykládající a na konec mluvnici pravidla rozkládající; 
nyní však že změnil pořádek, dávaje napřed slov latinských, z kořenů svých vy- 
cházejících, les (slovník), pak ukazuje dílnu, kterak les ten káceti i dřeva tesati 
a hraniti (mluvnici), pak teprve podává vypravování věcí obecné, sestrojené ze 
všech slov latinských řádně sesnovaných (text). I vykládá příčiny tohoto no- 
vého pořádku. 

22. Slovník, který tu Komenský položil v čelo » Brány «, jest dle vlastních jeho 
slov kratší, světlejší a plynnější, než starší latinskoněmecký, vyd. v Lesně 1650, a 
to tím, že 1 . rozvedeny tu toliko latinské kořeny a rozšířeny v případné ratolesti ; 
cizí slova, která později se přimísila k latinským, při tom odmíšena a zahrnuta 
teprve v doplňku slovníku januálního (Opp. III, 404 — 424); 2. ani slov latinských 
s příslušnými významy neprobíral do největších podrobností, spokojuje se jen 
obecnějšími, která smysl kořene v sobě podržují, až by žákům z historie věcí bylo 

13* 



196 

patrno, ve kterém významu odborníci toho neb onoho slova užívají; 3. znaky 
rodův a deklinací při jménech, při slovesech konjugací a hlavních (základních) časů 
vynechány, protože se to vyložilo v slovníčku ku Předdomí, a nikdo nemá vchá- 
zeti do té třídy, kdo ho není povědom. Etymologie slov (kořenů) odtud odložena 
do vyšší třídy k počátkům řečtiny. — Slovník má přístup, pak sestaven pořádkem 
abecedním. Následuje mluvnice, v níž Komenský přidržuje se hlavně Gerh. 
Vossia; jinak sestavena též hlavně po otázkách a odpovědech. Teprve na místo 
třetí Komenský staví vlastní text Brány, před nějž položen soustavný přehled 
této části. Od první Brány z r. 1(331 tato nově spracovaná Brána liší se tou mě- 
rou, že i přirovnání obou jen povšechné bylo by nesnadné. 

23. Při otevření této třídy Komenský opět měl řeč » O prospěšnosti správ- 
ného pojmenování věcí*." 10 V ní snaží se ukázati, že správné pojmenování věcí 
ku všemu vzdělání netoliko cestou z dáli vedoucí, ale zcela otevřenou branou 
přímo vpouštějící jest. 

24. Posléze třída III. z latinských otevřena 10. ledna 1652, pro niž Komenský 
chystal » vzdělání školského část třetí, Síni, věcí a jazykův ozdoby vykládající. < 
Správcem této třídy býti měl Jan Etzedius, jemuž věnována předmluva k této 
části. V ní vykládá mu jeho úlohu, že má studium latinského jazyka dokonati 
a chovanečkům čisté latiny býti otcem. Částka tato latinského vzdělávání 
rovněž skládati se měla z týchž dílů, však počíná mluvnicí, kde jedná se hlavně 
o slohu, a to o požadavcích dobrého slohu, o významech slov přenesených, 
obrazných, o figurách, posléze jak slohu tím způsobem sestaveného užívati. 
Atrium samo pojednává skoro o týchž věcech jako Janua, však slohem zcela 
jiným, květnatým, leckde i básnickým ; při tom i odborných výrazů velmi často 
užíváno, čímž obtíží slohových pro žáky nedospělé asi měrou nemalou při- 
bývalo. 24 ' Slovník čistě latinský, který měl býti tu připojen a obsahovati proti 
výrazům každé věci prostým a jednoduchým obraty přenesené, básnické, tu 
tehda nepřidán. 

25. Slovník tento pouze latinský Komenský sestavoval teprve r. 1653 a 1654; 
tiskem vyšel teprve v Amsterodame r. 1657. Pouze latinský byl, aby učitel 
věděl, že není mu již činiti s jazykem domácím a že tedy ho netřeba ani ve 
škole užívati. » Nikoli že bych si stále nepřál,* podotýká o tom Komenský, 
•>čeho dříve jsem si přál, aby stejnou bedlivostí jazyky národní se vzdělávaly, 



5.0 Tato, jakož i předcházející řeč také přeložena do češtiny od Fr. J. Zoubka, a to 
• Chvála meth. pravé« ve Škole a Životě 1873, č. 1., »Prospěšnost« v Besedě Učitelské, 
1872, č. 47. 

1.1 Komenský nadál se prvotně, že tuto část pro pokročilejší latináře sestav; 
D. Vechner, který se k tomu dlouho chystal; když však Vechner oddal se povolán! du- 
chovnímu a zůstal na pouhém pláně celku a ukázkách, ovšem nezbylo mu nežli sám 
se o to pokusiti, zvláště když měl již rozvrh a přípravy dlouhou dobu vykonány. Že pak 
tato část nedrží rovnou váhu s předcházejícími, rozumí se při patrné obtíži předmětu 
samo sebou. Posuzuje pak v Amsterodame své spisy didaktické zvláště v tomto díle shle- 
dal, že pro chlapce bylo by velmi obtížné s tak rozsáhlým množstvím slov a předmětů 
zápasiti, pročež spisy ty pokládá hlavně za vhodné k opakov.íní tomu, kdo v jazyce latin- 
ském již jest pokročilý, aby se přesvědčil, pokud látku věcnou i jazykovou ještě ovládá. 
(Věječka moudr.) 



197 

aby tak svůj domácí každý měl za vůdce do jazyka latinského, nýbrž protože 
ve vašem jazyce toho (provedení totiž jaz. okrášleného) vykonati nemohu, a vy, 
jak vidím, posud jste tu příliš váhaví. Mimo to pomýšleti jsem počal, že by 
latinskému pohodlné vedením věcí vyučovati a učiti se mohlo, jen když by 
každý národ do věcí a jazyka latinského vnitřních prostorů přístup si zjednal 
(maje správně napřed postavené Předdomí a slovník . ku Bráně) ; ostatní věci 
zajisté ne nerady budou následovati.* (Opp. III, 453.) 

Poněvadž pak žáci tříd)' třetí s dostatek již vládli jazykem latinským a 
znali také ze slovníka ku Bráně potřebná slova, Komenský tuto část počíná 
hned mluvnicí, tedy částí formálnou, a vede žáky přímo tam, kde by počali 
seznávati, čím sloh květnatý a obrazný liší se od prostého. Ale i jinak dle 
mínění jeho mluvnice ukazujíc cestu, jednotlivé základy a příklady, nikoli díla 
souvislá, předcházeti by měla před souvislým textem kromě tam, kde slabosti 
mládeže jest hověti- 

26. Nebyl však cíl » Atria « toliko lepší poznání jazyka latinského, nebo snad 
bohatost výrazů, nýbrž » lepší, plnější a libější věcí samých vyjádření*. Učitel 
sám měj tedy vzdělání encyklopaedické, aby pro jednu věc nevázly jiné. Me- 
thody užívej tuto analytické a genetické, přirovnávaje Bránu k Síni krok za 
krokem, aby žáci pokaždé vyhledali, jaké ozdoby bylo užito dle grammatiky. 
A když pak každou v Atrii položenou periodu ozdoby tam přidané zbaví a 
znovu okrášlí a to způsobem jak širším tak užším, jaká tu hojnost cvičení! 
A Komenský táže se tu: »Zdaž posud do nesnadnosti naší methody, jako by 
pro dětské mysli nebyla přiměřena, si budete stěžovati ř Vždyť se toto nepo- 
dává chlapcům, nýbrž jinochům. Aniž chlapce při dětských věcech vždy držeti, 
ale k mužským pozvedati musíme. Tvrdím však, a uznají, kdož o těchto ta- 
kových věcech souditi mohou, že methoda naše chlapeckým vskutku přizpů- 
sobena jest myslím, budou-li mužové, kteří po stupních jíti a mezer se vystříhati 
budou chtíti. Avšak nebyly-li položeny základy, nebo nepořádně položeny, spě- 
chati k vrcholku nebo ve střed stavby se vřítiti bez řádu a probírati to jen 
letmo a povrchně a mimochodem, nemůže neukázati mezer, pokrok pak neza- 
držeti nebo nevyloučiti úplně. « 

27. Též otevření této třídy Komenský pozdravil zvláštní řečí, » O uhlazeném 
?(hlaseností užívání«. I chce v té řeči: 1. poroučeti uhlazenosti všeho druhu, 
zvláště pak mysli a jazyka, tvoru nejuhlazenějšímu, člověku. 2. Ukázati, ve 
kterých věcech všecken druh uhlazenosti záleží, jmenovitě pak řeči a jazyka. 
3. Raditi přítomným osobám z toho národa, v té škole, v té třídě, kterou 
otvírají, aby vzdělávati k uhlazenosti mysli, jazyky a všecky činy při příležitosti 
neváhali, jestliže se jí nebude již jim nedostávati skrze dobrotu a moudrost 
boží, nejkrásněji vše vším rozkládající a určující. 

28. Také Komenský, zejména pro žáky vyšších stupňů, za důležité pokládal, 
aby skládali si denníky a jich užívali, protože v nich měli sbírky významných 
vět a průpovědí, jež ovšem též měli znáti z paměti. O tom pak, jak bedliv je 
kdo této sbírky a zároveň jak chová v paměti její obsah, bylo lze přesvědčiti 
se hrou : Ať se udělá dvaadvacet lístků dle počtu písmen v abecedě ; ty se 
rozdají mezi hrající a na své písmeno ať každý pronese verš nebo průpovídku, 



198 

ale pokaždé jinou, až posléze se přizná, že již nižádné neví: ten pak ať od- 
stoupí a ostatní ať hrají tak dlouho, až jeden mezi nimi zvítězí. 

Patrno z této hry, že takováto Diana založena býti měla po abecedě, jakož 
i nové některé sbírky toho druhu posud se zakládají. 

29. Dozor nad prováděním vyučování naznačeného Komenský ponechával si 
sám, ochoten jsa vždy učiteli poraditi a nechtěje býti toliko spisovatelem, ale 
i vykonavatelem, chtěje i ve třídách samých podporovati učitele, kde by v nové 
methodě ještě dosti se nevyznal. Jen by si přál, aby nástroje všecky pro školy 
ty co nejdříve měli připraveny (III, 453). 

30. Že knihy k slavnostnímu otevření jednotlivých tříd nebyly ještě tištěny a 
pohotově, Komenský velmi želel, ale poněvadž se na něho naléhalo a tiskaře 
nebylo na snadě, uchystal je nejprve aspoň pro učitele, jak v předmluvách 
vykládá. 

Pro učitele třídy prvé zejména vážně pomýšlel otevříti školu rajskou, kde 
by nebylo jiné práce než hráti si s žáčky, jako Bůh činil v ráji se svým žákem, 
vlastně také nemluvnětem skoro, Adamem, ukazuje mu své věci nově stvořené a 
dávaje mu je jmenovati. Mínil totiž Komenský první díl své nauky latinské 
ozdobiti přiměřenými obrázky dle skutečnosti, aby mysl žáků jednak snáze zí- 
skal, jednak určitější pojmy věcí jim zjednal. Také počal již úmysl ten prová- 
děti, ale nezdařil se, ano nebylo na snadě umělců. Proto dokládá, že bude 
povinností učitele třídy prvé tento nedostatek nahraditi vlastní péčí, totiž bedli- 
vým výkladem slov a ukazováním věcí, které slova ta znamenají. » Neboť věcí a 
slov souběžné a článkované poznání jest ono hluboké tajemství methody, jímž 
těkavé povahou svou mysli získati a k jádrům věcí a smyslů přivésti zamýšlíme. « 
Proto přidal vedle názvosloví latinského také maďarské, a to hned před text 
Předdomí, aby žáci na ně nejprve připadli a tak věcmi známými vedeni byli 
k neznámým. Vyslovena tu první myšlénka obrázkového návodu ku poznání 
věcí, jejž Komenský ještě v Potoku sestavil, avšak teprv po čtyřech letech 
vydal. Byl to slavný později a hojně vydávaný » Orbis pictus«. 



Péče o povznesení horlivosti školské v U hřích. 

31. Přehlédneme-li tuto Komenského činnost hned na počátku jeho pobytu 
v Uhrách, jest nám se podiviti, kolik dovedl za jediný rok přepracovati, byť 
i pomocí jiných pracovníkův, a maje mnoho z těch věcí připravených. Jest 
zřejmá odtud jeho láska k mládeži a snaha Uhrům prospěti, kterou vyslovil 
již v první své řeči (v listopadu 1650), s nábožným zápalem vybízeje, prose, za- 
přisáhaje Uhry, aby pečliví byli svého vzdělávání. Bohužel s jeho snahou a horli- 
vostí stejným krokem nenesl se výsledek a přičinění ani jeho žákův ani učitelův. 
Místo chtivých žákův a ochotných učitelů narazil na polena a špalky, ano i na 
úklady zlomyslné, jimiž snaha a methoda jeho v niveč a v posměch měla býti 
uvedena. Dal tedy otisknouti knížky Desideria Erasma a Joacliiuia Fortia 






i9y 

Ringelberga" 1 " »De ratione studii « (o způsobu studií), z nichž tato od Ko- 
menského zlatou nazvána, a rozdal je mezi žáky a učitele; bohužel ani tento 
prostředek nehnul nehybností jeho posluchačů. Proto sepsal sám pro školy a 
osoby uherské spisek »Fortius obživlý, či Jak lenivost ze skol vypuditi*, kde 
v úvodě stěžuje si, že vydání » zlaté knížky « Fortiovy jinde s povděkem při- 
jato, zde však že hluboké všude neustalo ticho. 

32. Do této netečnosti také později Komenský trpce si stěžoval. Tak v řeči 
na rozloučenou (dne 2. června 1654) žádá Uhrův především, » abyste cíl me- 
thody naší (u vás poprvé veřejně zavedené) lépe pozorovati, důstojněji vážiti a 
přísněji prováděti počali «. A cíl ten nezáleží toliko na věcech vnějších, pohrá- 
vání si latinskými literkami, poznání věcí nebo vnější uhlazenosti mravů, než 
cílem vlastním jest k plnému a pevnému, jasnému a rozdělenému věcí poznání 
hodných seznání, konání hodných obratnosti, sdělení hodných výmluvnosti 
mocně pohnouti. A k učitelům volá: »Vás pak, nebe tohoto světla, profes- 
soři a učitelé školy, ne méně paliž ono apoštolovo : Vizte, abyste neztratili atd. 
Vizte, prosím vás, abyste nepozbyli methody pravé! pilnosti, svornosti myslí !« 243 

Jasnější doklad -.těchto obtíží jest z r. 1656, kde stěžuje si o výsledcích 
své snahy v Potoce: 244 » Ukázalo pak se záhy, že tužeb svých vrcholu ne- 
dojdeme, pro příčiny, jež lépe zastříti jest mlčením. Viděl jsem, že pro obecné 
studium sotva jest tu místo, kde takřka všickni kuse rozumějí, snaží se a -činí, 
kde vládne netrpělivost doléhající, aby rada byla přenáhlena, nikoli aby uzrála. 
Také přiměsuje se řevnivost těch, kdož, jakož ochotni jsou klaněti se modlám 
Jovovi a Merkuriovi, tak odhodláni jsou kamenovati Pavla a Barnabáše, jak- 
mile zpozorují, že jsou lidé, nikoli modly. Posléze že nesnadno jest usilovati 
o věž převysokou, kde na slušné základův položení potřebné prostředky ne- 
stačují.« 

33. Spisek Komenského o lenivosti, počínaje výkladem o nedbanlivosti a 
bezstarostnosti při pokroku vůbec, ukazuje nejen učitelům a žákům potřebu bedli- 
vosti, ale upozorňuje i na součinnost školy a rodiny k stejnému cíli vzdělání. 
Ke konci doklad zvláště důležitý o spisovatelově snaze (§ 73) : » Jestliže ně- 
komu moje v těch věcech horlivost se nelíbí, ten nezná, jaká jest moc lásky, 
která neváhá někoho, i za vlasy ho uchopíc, z plamene neb víru vytáhnouti, 
i kdyby se služba prokázaná v tu chvíli nelíbila. Rozpomeňme se, prosím, že 
my lidé jsme, zrození k lidskosti, nikoli k divokosti. Nikdo tedy nezuř, když 
nyní o to jde, jak by zlidněno mohlo býti všecko « 

34. Pro mládež Potockou důležit byl ještě jiný spisek Komenského, totiž 
» Pravidla mravů, ve prospěch mládeže sebraná léta 1653 «. V nich spisovatel 
za heslo si bera Senekův výrok, že mravům před moudrostí jest učiti, dává 



2,2 Joachim Stěrek (Fortius) van Ringelbergh vychován při dvoře cis Maxmiliána I , 
učil později též filosofii a mathematice na rozličných místech, jak sám prav! (viz jeho 
výrok ve sp. »Jak lenivost ze škol vypuditi*, § 27), den co den v dvanácti hodinách, a 
mimo ty hodiny řečníval jednou buď o Bohu neb o světě, neb o jiných otázkách pro 
cvik. Žií asi r. 1499-1536. 

«« Opp. did. III, si 1017 a 1048. 

2,1 Opp. did. III, 735. 



-200 

návod netoliko k chování ve škole, nýbrž i mimo školu, jak svědčí nápisy 
kapitol: I. O mravích vůbec, II. o vzezření i celého těla posunu a způsobu, 
III. jak chovati se v potřebách přirozených, IV. o hledění a odívání těla, 
V. o chůzi, VI. o řeči, VII. mravy ranní, VIII. mravy ve škole, IX. k učiteli, 
X. k spolužákům, XI. v obcování s kýmkoli, XII. v chrámě, XIII. při stole, 
XIV. po obědě, XV. při hře a zábavě, XVI. mravy večerní. 

35. Pro školu potockou výhradně určeny byly také téhož nebo následujícího 
roku v Potoce sepsané, ale teprve v sebraných spisech vytištěné » Zákony 
školy dobře spořádané*, any při škole potocké obecného přijetí nedošly. Tý- 
kají pak se tyto zákony: 1. věcí školských a těch, které ve škole dělati se 
mají, 2. osob, které je konati mají, 3. pásky obou, jež jest kázeň. 

Komenský ve vydání Amsterodamském přidává, že je proto připojil, 
»aby, jestli v nich co dobrého, nezahynulo, škola pak Potocká, kdyby snad 
někdy mělo na ni přijíti dobrého řádu rozviklání, aby měla tu ukazovatele, 
jak by snadněji na pravou cestu bylo se navrátiti, aniž budeme jiným ne- 
přáti, jestliže i jim sepsání naše bude moci přinésti nějaký prospěch «.' li5 

36. Oba tyto poslední spisy měly pro Maďary význam kulturní, právě tak 
jako první stupeň latiny, přizpůsobený k jazyku maďarskému, poukázal na 
důležitost jazyka národního jako přirozeného podkladu vzdělání latinského. 
Že tím i přirozená láska k jazyku mateřskému a jeho pěstování měla býti 
vzbuzena, an Komenský na něm stavěl to, co potud za přední věc vzdělanosti 
u Maďarů bylo pokládáno, totiž znalost latiny, rozumí se samo sebou; ano 
Komenský byl první, který jazyku maďarskému i nejbližší příbuzenstvo vy- 
hledal, upozorniv na přirozenou blízkost maďarštiny a jazyka čudského.' 240 

37. Komenský spěchal do Uher s nejlepšími nadějemi v plný zdar, anať mu 
v pracích jeho ponechána tak veliká volnost, že neměl býti v té příčině nikým 
obmezován, podpory pak zvláště od knížete Zikmunda nadál se takové, jaká 
mu nikdy před tím nebyla slibována. Bohužel nebylo mu zde bojovati toliko 
s nevědomostí svěřenců, jak žáků, tak učitelů, ale i s nepřízní osudu a ne- 
přízní lidskou. 

Kníže Zikmund Rákóczi vstoupil v sňatek v červnu r. 1651, ale již dne 
28. září zesnula jeho choť, a ještě téhož roku se dovídáme, že Komenský 
chtěl se vrátiti do Lešna. Opravy jeho školské, jež zamýšlel, .nedošly patrně 
souhlasu hlavně u těch, kdož drželi se starých řádů, a kníže Zikmund po- 
mýšleje na sňatek a brzy potom opět zbaven byv choti, málo asi měl my- 



" 5 Všecky ty tři spisky vyšly v českém překl. Fr. J. Zoubka mezi Drobnějšími spisy 
J. A. Komenského, v Praze 187(3. 

2 " i J. G. von Eckhart in Commentario de rébus Franciae orientalis, 172Í), tom. II, 
fol. 487. to dokazuje. 

Ze však při tom Komenský neustával pomýšleti také na vzdělávání svtho jazyka če- 
ského, patrno jest také z okolnosti, že mu zde pomáhal Matouš Afíchalovič-ze Sečenu (nilr.). 
doporučen jsa od rektora přešovského Jana Matheida, po půl druhého léta přepisovati ruko- 
pisy, kteroužto prací znamenitě prospěl v literním umění, zvláště ve spisovné češtině; 
patrno to z návodu, jejž pak Michalovič sepsal pro Slováky, jak by se vpravili v jazyk 
spisovný. iSvětlonoš český, cestu do češtiny ukazující. Viz Jos. Jireček, Rukověť, II, 28.) 



201 

šlének ňa reformy Komenským zaváděné. Avšak vlastního života mladistvého 
knížete již bylo na mále ; ještě truchle o mladistvou choť sám upadl v těžkou 
nemoc a zesnul dne 4. února 1652. 

Jak úmrtí to působilo na Komenského, jehož naděje tím z velké části 
byly pochovány, dovídáme se ještě z předmluvy ku pokračování v pracích 
školských Potockých (O překážkách studia pansofického, Opp. III, 736), kde 
dí, jakož to nebylo pouze jeho vlastním přesvědčením, ale i spolu s ním mnozí 
přátelé, sousedé i vzdálení chovali sladkou naději, že kníže Zikmund k věcem 
velikým je zrozen a osudem ku blahu národův určen : tak že truchlí netoliko 
on nad touto ztrátou, ale počet účastníků v tomto žalu že jest nekonečný, 
zvláště že to jsou všickni moudří posuzovatelé světa, kteří vědí, že povahy 
takové jen zřídka se rodí a jen s obecnou ujmou na zmar přicházejí. 

38. Jaké bylo postavení Komenského při dvoře Potockém, že tu nenedo- 
stávalo se protivníkův a závistníků, patrno i z toho, že ani na pohřeb knížete 
nebyl pozván a nemohl se tu sejíti s knížetem Jiřím, jehož potud neznal. 
A přece vytrval i potom v Potoce, když naděje na zřízení úplné školy vše- 
vědné po smrti knížete Zikmunda poklesly, ba odporem některých mužů po- 
nenáhlu zcela byly zavaleny, a když škola trojtřídní již dosti zdárně prospívala, 
majíc také sama ony základy vševědné, jež Komenský v učebné její knihy 
vložil. Snad působily k rozhodnutí Komenského i přímluvy kněžny-vdovy a 
knížete Jiřího, jenž o věc školskou později také počal se zajímati a ke Ko- 
menskému i zvláštního vyjednavatele poslal. 

39. Dokonav tedy r. 1653 knihy školské a ty, jež byl jedině pro Uhry se- 
psal, Komenský stále myslil jen na to, jak by učení a výsledek studia latinského 
pozvedl a zpříjemnil. Zvláště snahy jeho pansofické nedosahovaly v Uhřích 
takového ocenění, jakého si žádal, a přece tato stránka zdála se mu býti nej- 
důležitější. Než jak jí pomoci v zemi málo vzdělané, kde ani řemesla všecka 
nebyla dosti známa, tím méně aby pojem o veškerenstvu zde byl na snadě! 
I nezbývalo, než opět učiniti, co se již i jinde osvědčilo, sáhnouti k názoru 
smyslnému a jím opatřiti » všech základních na světě věcí a v životě činů po- 
jmenování, to pak pomocí obrázků předvésti smyslům mládeže « ; tak povstala 
kniha Komenského vedle Brány jazyků nejrozšířenější, »Svět smyslných věcí 
namalovaný ■<, kterážto neveliká kniha měla býti objasněním a doplňkem Před- 
domí a Brány jazyků. Bohužel dílo to v Uhřích počaté nebylo tu vydáno, 
nýbrž zasláno do Norimberka, kde teprve po čtyřech letech spatřilo světlo světa. 

40. Lépe se vedlo jinému dílu, počátkem r. 1654 podniknutému a během 
několika málo měsícův i dokonanému, totiž divadlům školským. 

Jako totiž při jiných školách, i jesuitských, v XVI. stol. hry divadelní od 
žáků před shromážděným obecenstvem provozované pokládány byly za dů- 
ležitou pomůcku k osvojení jazyka latinského a ušlechtilých mravů, tak ne- 
malou cenu ve vychování vůbec přikládal jim i Komenský. Pokládalť hru 
každou za důležitou pomůcku k občerstvení a osvěžení mysli, ano kutění a 
pohyb neustálý mládeži jest přirozený. Pro školy latinské pak hry divadelní 
byly důležitou částí osnovy, náležejíce tu k učení pobočnému. Učení hlavní 
mělo za účel v každé jednotlivé třídě podstatu, jádro a trest moudrosti, vý- 



202 

mluvnosti, počestnosti a pobožnosti, vedlejší mělo mu pomáhati studiemi hi- 
storickými, cvičením vtipu a čtením vhodných knih, pobočné mělo udržovati 
čerstvost zdraví a bystrost mysli zábavami a hrami. (Škola pansof. 59.) 

41. Přímý podnět k sepsání školských her divadelních dostal se Komen- 
skému z Lešna. Tamější ředitel škol, Scb. Maca; sepsal totiž r. 1651 divadelní 
hru z popisu věcí přirozených (přírody a přírodnin), vybraného z Komenského 
Brány jazyků. Komenskému připadlo počátkem r. 1654 pro osvěžení myslí 
žactva tuto hru také dáti provozovati v Potoku, což tu došlo veliké obliby. 
Někteří příznivci školy pak hned jej vybízeli, aby celou Bránu spracoval v di- 
vadelní hry školské, jimiž by snahu mládeže, bohužel až příliš často pokulháva- 
jící, bylo lze vzpružiti. Komenský neváhal nikdy chopiti se jakékoli vhodné 
příležitosti, která by jej mohla vésti k cíli, a proto, ač měl jiná díla důležitější 
před rukama, mezi nimi skládal zejména nesnadný slovník k Síni, ač také 
přátelé již nazpět ho volali do Lešna, přece dal se s chutí do práce a za ne- 
celé tři měsíce přestrojil veškerou Bránu v osmero divadelních her, jimž dal 
jméno »Skola hrou« (Schola ludus). Rektor Macer ostatně rozstonav se ne- 
mohl ani v díle počatém pokračovati a Komenskému se také zdálo, že věc 
provede sám prostěji a školním potřebám přiměřeněji, než Macer. 

Že všickni učitelé myšlénce jeho nebudou nakloněni, Komenský věděl do- 
bře, ani nepřáli vůbec vystupování žactva na divadlech, ale pro hry měl tolik 
důvodů, že neváhal je i věnovati některým vynikajícím mužům blatnopotockvm. 

42. Škola totiž, jak dí v předmluvě, majíc býti dílnou lidskosti a předehrou 
života, jednati má o všem, co člověka činí člověkem. K dokonalému výcviku 
pro život ve školách pak náleží především stálý cvik, nebo jen cvik činí mistra. 
A právě na divadle jest příležitost k obecnému cviku. Žáci snaží se před obe- 
censtvem vyniknouti, ukázati svou bystrost, a proto si věci takové dobře pa- 
matují; učitelé též o to se přičiňují, aby jejich žáci při hře se ukázali; rodičům 
pak hry nemalou činí zábavu a rádi nesou náklad s tím spojený. Také vynika- 
jící nadání jednotlivých žáků může se při tom ukázati, a žáci přičiňují se při 
těch výjevech, aby slušným chováním napodobili výjevy ze života. 

43. Komenský mínil, že úplným divadelním provozováním jeho her, a to ve 
zvláštních přiměřených oblecích a také se zvláštními jmény, prospěšně se bude 
působiti na mravy žáků, že tím přivyknou potřebné v životě opatrnosti a 
zbudou se obvyklé u mládeže ostýchavosti. Proto si přál, aby také po jeho 
odchodu hry ty každého roku na škole Potocké se provozovaly, a to tím způ- 
sobem, aby vždy po šesti nedělích připadla jedna hra. Měly se ku provozování 
stanoviti určité dni, jednak aby rodiče odjinud přicházející již napřed o nich 
věděli, a jinak aby se zabránilo všem zmatkům. Tyto dni stanovil Komenský, 
první počínajíc úterkem po neděli provodní (bílé), na úterý po 6 nedělích, to- 
liko na podzim jednou po 8 nedělích, kdy připadaly školní prázdniny. Hrávati 
se mělo na dvoře školním, kdyby pršelo, pod loubím kollegia, aby se obecenstva 
vešlo hodně mnoho Hráti měli pravidelně pouze žáci větší, jen v případě potřeby 
menší a nejmenší. Aby dosáhlo se tu dokonalosti a zároveň i prospěšného 
závodění, každá úloha mohla se dáti žákům několika, z nichž by se pak snáze 
vybral nejlepší; spolu tím bylo postaráno o zástupce v případě nemoci nebo 



203 

při opakování hry. Mezi jednáními zaznívati měla hudba, kterou provozovalo 
také žactvo. Při výkonech divadelních mělo býti přítomno žactvo veškero, pro- 
tože mělo spolužáky hrající povzbuzovati a samo též na jich vzoru se učiti. 
Herci ostatně měli seděti také mezi jinými žáky, a teprve až by na ně přišla 
řada, měli povstati, ustrojiti se a vystoupiti, po svém výstupu pak hned opět 
vrátiti se mezi žáky. Řeč latinskou jasnou a správnou provázeti měli přimě- 
řenými posuňky, a o čem mluvili, po případě i vykonávati. K dokonalosti 
celého představení pak ovšem také náleželo, aby potřebné rekvisity zřídily se 
úplně. Po hře žáci mohli býti pochváleni nebo i k malé hostině přibráni, ano 
to býti mohlo ostnem pilnosti. 

44. Osnova těchto divadelních her Komenského v celku podobna jest osnově 
» Brány jazyků «. Také tu vidíme provedeny myšlénky pansofické, také tu po- 
číná se přírodou a přechází se na život a díla lidská jako vrchol všeho života 
na zemi. Při tom dosti obratně utvořen vždy v jedné hře případný celek. 

Rámcem celkovým skoro ve všech těchto hrách (kromě VI. a VII) jest 
osoba egyptského krále Ptolomaea, jenž vystupuje na počátku prvé hry a dí, 
že povolal muže učené, známé z dějin (starořeckých) uměn a věd, totiž filosofa 
Platona, učence alexandrinského Eratosthena, známého pansofa, básníka Apol- 
lonia Rhodského a mnohovědce římského Plinia Staršího (tu omylem Mladšího), 
známého v středověku hlavně dílem přírodopisným. S těmi chce se poraditi, 
jak by opravil, rozšířil a spravoval rozličné vědy. Platon radí, aby všecky věci 
pořadem po sobě se přehlédly, a když se poznají, aby každé z nich se dalo 
pravé jméno, protože tak nejlépe se zabrání všem zmatkům. Pak otevře se 
znovu škola rajská, v níž Adam přičiňoval se všem zvířatům dáti jejich jména, 
která pádem prvních lidí na vždy byla přerušena. Aby však král nebyl nucen 
za všemi těmi věcmi putovati po světě, má se vše konati před jeho očima. 

Tím podán návod a odůvodnění her, spolu i výklad, proč věci tak různé 
se tu předvádějí. 

Hra I. po tomto úvodě představuje zkoumatele přírody. Vydává se provo- 
lání k učencům, aby se svými vědomostmi, podanými pokud možno názorně, 
dostavili se před krále. I vystupují pak žáci a popisují svět, úkazy na nebi, živly, 
nerosty, rostliny a zvířata, počínajíc od nejnižších. 

Každý ten učenec má jméno svému povolání přiměřené, utvořené dle 
jména latinského neb řeckého. 

Hra II. pokračuje od zvířat ke člověku, a v této hře již Komenský přeje 
si plného na věci názoru, na př. při popisu kostí těla lidského, aby přinesena 
byla na jeviště kostra, na níž by žák ty základy tělesné skutečně ukazoval. 
Od údův a kostry přechází se ku popisu útrob, šťáv a činnosti životní, potom 
úkonů jednotlivých údův zvláště pro člověka důležitých, na př. zvuku a důle- 
žitého článkování hlásek, jež člověka před zvířaty vyznačují; mezi úkony dušev- 
ními pak vynikají zvláště stavy výsledné, vášně a náruživosti. Následuje výklad 
o stavu těla abnormálním, o nemocech lidských a jich hojení, posléze o vše- 
likých nepravidelnostech údů tělesných. 

Hra III. předvádí věci umělé, především všeliké práce rukou lidských. 
Před krále Ptolomaea vystupují všelicí řemeslníci a ukazují mu svá řemesla, 



204 

především lidé o zemi a jejím vzdělávání pracující, pak chovem dobytka a vče-" 
lařstvím se obírající, potraviny chystající, potom různí národové vykládají o svých 
oděvech, po nich vystupují hotovitelé a připravovatelé oděvů, pak stavitelé pří- 
bytků lidských, po nich jiní k tomu připadající řemeslníci. Pak přidán výklad 
o cestování pěším, na koni, povozem, po vodě ; vystupují ještě někteří řemeslníci, 
jichž umění spíše k rozmařilosti směřuje než ku potřebě, jako lazebník, čalouník, 
koláčník, mastičkář, posléze umělci: hudebník, malíř, hotovitel zrcadel, v těch 
dobách také umělec. 

Hra IV. má za předmět školu nižší, vlastní tedy thema her školských. 
Učitelé svobodných umění, v těch dobách zřízením podobní městským cechům, 
ponecháni ke zkoušce zvláštní, i mají ukázati, jak nejlépe dovedou vyučovati. 
Je tu tedy podán obraz školy Komenského. Zkoušku řídí ředitel školy, jednot- 
liví učitelé se svými žáky ukazují, jak si při vyučování vedou. Počátek činí 
se psaním a popisem písmen, pak výkladem o tom, jak, čím a na čem se píše. 
Hotovení papíru, per a inkoustu pak popsáno a též znázorněno obšírně, připojen 
výklad o tisku a vazbě knih, o jich spisování a badání vůbec. Po tom úvodě 
vystupuje učitel a promlouvá o způsobu a požadavcích vyučování, pak vy- 
učování samo počíná písmeny, jež žáci skládají ve slabiky a slabikují, žáci 
pak při tom dle zvyku tehdejšího vespolek se zkoušejí. Ke čtení připojuje se 
zpěv církevní, jiný učitel učí žáky pokročilejší zpěvu dokonalému. Posledně ná- 
sleduje ukázka vyučování ve škole latinské podle Komenského Předdomí, Brány, 
Síně. Všude žáci vespolek závodí o přednost, zejména též o přednější místa 
v pořadí žáků. 

Hra V. podává obraz školy vysoké. Před krále Ptolomaea vystupuje 
kancléř universitní, v té době osoba důležitější než rektor, a vykládá jméno a 
složení akademie z fakult, jakož i celou soustavu těchto dílů. Pak rektor přijímá 
dva nové studující, s nimiž vykonává se beánie, a to pomocí bedellů a jiných 
studentů. Vystupují pak jednotliví professoři universitní se svými posluchači a 
souvislými řečmi je poučují, napřed z fakulty artistské, pak následuje zkouška 
na fakultě lékařské (disputace o daných thesích), pak promoce při fakultě 
artistské a lékařské Posléze dva studující, starší a mladší, umlouvají se ve- 
spolek o cestování, nebo peregrinací byla dovršením a dodavkem vzdělání. 

Hra VI. jedná o mravní stránce života lidského. Jinoch nerozhodný vstu- 
puje tu do světa, a nevěda si rady na cestě životem, hledá vůdce, za něž na- 
bízejí se mu lidé světským náruživostem oddaní, boháč, všetečka, rozmařilcc, 
ctižádostivec, ale učitel mravouky ho zachrání a získá pro školu mravouky, 
kterou několik učitelů ctností pro mládež uspořádalo. Potom jednotliví tito 
učitelé žákům na dvoře školském shromážděným vykládají o jednotlivých ctno- 
stech a neřestech, jež se i žákům názorně předvádějí. (Část této hry jest již 
jen naznačena a Komenský míní, že části pouze recitované učitelé snadno si 
provedou ve scény dramatické, jako sám učinil při učiteli zdrželivosti, před- 
váděje neřesti proti této ctnosti.) 

Hra VII. předvádí rodinu a stát, společenské útvary lidské. Dospělý jinoch 
tu vystupuje a vykládá o svém vychování a vzdělání až po tu dobu, kdy 
chce si zříditi svůj vlastní nový dům. Rady dožaduje se u staršího souseda, jenž 






905 

mu líčí, jak zříditi si příbytek vhodný a pohodlný, jak jej okrášliti a vyzdobiti. 
Následuje porada jiného mladíka se strýcem o ženění, při čemž vyslovují se 
tehdejší požadavky při nevěstách činěné (o 5 nebo 7 p, ovšem latinském); 
pak přidán výklad o prvním vychování dítek dle zásad Komenského, při tom 
i výklad o stupních příbuzenství. Pohnutlivý je následující výjev ze života ro- 
dinného, zhýralec a jeho hladem hynoucí děti, any o. pokrm k němu volají; 
přidána scéna, kde mužové vykládají si vespolek své poměry rodinné. Pak 
jedná se o založení nové obce, jejímž pořadatelem býti má moudrý zákono- 
dárce athénský Sólón. Jednotlivé stavy v nové obci této ukazují své postavení 
a svůj význam, na konec Solón nové obci dává zákony. 

V VIII. hře král Ptolomaeus vystupuje opět a to jako skutečný účastník ; 
jedná se tu o poměry v království, v náboženství, o řízení světa, jehož král 
je zástupcem. Předstupují před něho všelicí úředníci zemští a vykládají své 
povinnosti, po nich úředníci vojenští, z nichž každý má nějaké účastenství na 
vedení války, která se potom představuje ; končí ovšem vítězstvím Ptolomaeo- 
vým. Posléze jednotliví bohoslovci vykládají hlavní věci o náboženství, zvláště 
o historickém jeho postupu a některých vyznáních. Výkladem o prozřetelnosti 
boží a poděkováním královým ku přítomným rádcům končí hry Komenského. 

Poněvadž myšlénka ta i provedení Uhrům velmi se zalíbilo, požádán byl 
Komenský, když odcházel z Uher, aby tam opis těchto her ponechal pro po- 
zdější provozování. Z toho pak kázala kněžna hry Komenského vytisknouti, 
a když někteří studující z Uher ubírali se do Utrechtu na universitu, přinesli 
Komenskému, již v Amsterodame žijícímu, exemplář tohoto tisku, z něhož 
otištěny opět v sebraných spisech didaktických. 247 

4. 
Ostatní činnost v Bl. Potoku. 

45. V dobu Potockou náleží také dokonání díla, o němž Komenský již dříve 
byl pracoval, jež však dle předmluvy teprve r. 1(351 dokončil, totiž Umíní 
kazatelské?^ 

V předmluvě (» Napomenutí služebníkům církevním*) spisovatel žádá, aby 
jeho spoludělníci díla Páně přijali tuto jeho věc, která. jest k společnému vzdě- 
lání a slávě Boží přináležející. I přítomný žalostný způsob, v němž jsou po- 
staveni, k dobrému jim může přijíti, budou-li milující Boha ; jakož pak Bůh 
sám nejlépe ví, jak obrat ten způsobiti, jest povinností jejich mysliti, »jak a 
k čemu by přítomného svého vyhnání, pokrývání a koutkování a tak bez- 
děčné a nemilé této své prázdně (invito et ingrato hoc otio nostro) užiti mohli«. 
A to jim chce povědíti Bohem jsa nucen, totiž, aby v té boží kázni jsouce 
rozpomínali se : 



*" Tyto divadelní vydány již také v německém překlade dvakráte, posléze r. 1888 
od Vil. Bůttichera (v Langensalze), český překlad Šmahův vychází v Baj-erově Bibliotéce 
paed. klass. jako IV. díl sebraných spisů J. A. Komenského. 

2,8 Tiskem vydáno teprve r. 1823 od Jos. Lib. Zieglera z rukopisu, podruhé dle 
1. vyd. r. 1872. 



206 

1. kdo byli a jaké jejich povolání? 

2. kdo jsou již, a jaký jich způsob? a 

3. co napotom činiti? 

O povolání kazatelském dí, že »není jako jiný v světě obchod a řemeslo, 
to jest zisku hledání a roboty odbývání, aneb na druhou stranu potřásání 
kadeří, neb provozování vášní a libosti, aneb něco podobného, jako lidských 
věcí běžné konání; ale jest většího cosi, důstojnějšího a hroznějšího, než zlý 
jazyk pověděti může: Na místě Božím státi, věci ne své neb andělské, než 
Boha samého za příkazy lidem vyhlašovati. « Proto k tomu přistupovati sluší 
s hrůzou a se přičiňovati, aby sloyo boží bylo » mečem pronikavým, na obě straně 
ostrým«. Vyžaduje tedy umění kazatelské veliké pilnosti, a každý má hleděti 
»aby pilně soudě, v čem neživě konána povinnost jeho, potom se napravovati 
hleděl, jmenovitě obnovovati se v pobožnosti na příklad jiným, krotiti modlit- 
bami hněv boží, a rozněcovati v sobě nad jiné časy dary boží, tak aby (pro- 
pustí-li nás Pán Bůh zase z vězení tohoto a k místům našim navrátí) tím 
hojněji, horlivěji a užitečněji úřad kazatelský konati mohl':. 

Aby pak každý mohl býti »jako střela vypulerovaná«, Komenský, sobě 
i jiným pro slávu boží napomoci jsa žádostiv, vydal ten základ řečnictví božího, 
žádnému tím za mistra než všechněm za spoluučedlníka se vystavuje; »nebo,« 
dokládá, »všickni se vždycky čemu učiti máme. A dalť by Bůh, abychom všickni 
my Kristovi služebníci nic nebyli, než jako hromádka ruk vše jedna druhou 
umývajících: ani závist, ani oslýchavost tuto by místa míti neměla. Umí-li kdo 
co, rád jiným ukázati má, a přáti, aby nejen jiní totéž, co on, ale tisíckrát nad 
to uměli. Neumí-li kdo co, přiučiti by se rád měl, by od dítěte bylo, a po- 
děkovati Pánu Bohu. Není hanba učiti se, než neuměti a nechtít se učiti. « 

46. Požadavky u kazatele činí se, aby vše vykládal : 1. hojně, 2. světle, 3- lí- 
bezně, 4. mocně. A tyto čtyři vlastnosti kázaní (hojnost, světlost, líbeznost, 
mocnost) záleží v rozličnosti, spořádanosti, ozdobnosti, horlivosti řeči a věcí. 

A o tom také jedná se ve čtyřech dílech Komenského Umíní kazatel- 
ského. Hojností spisovatel míní netoliko invencí, nýbrž také stránku slovnou, 
o jejímž důležitém významu poučuje napřed, aby totiž kazatel úplně byl mocen 
jazyka, jímž káže, a to nejen prakticky, ale i theoreticky, aby ho uměl uží- 
vati také ozdobně a určitě. 

K tomu, jak thema kázaní nalézati a jak je sestavovati, podán návod 
velmi zevrubný a správný, že vyrovná se leckteré rhetorice dob našich. Také 
hojnost příkladúv k theorii přidaná věc ještě lépe osvětluje. 

Při spořádanosti kázaní jest významné, co spisovatel ukládá kazateli, aby 
ve svých řečech se zdržel : 

1. »Od básní a fabulí (bajek). 

2. Od připomínání starých a již pohřbených bludů. 

.'i. Od subtilných, hlubokých, zmotaných otázek neužitečných. 

4. Od vypočítání, jak se tito neb onino hříchové, zvlášť tajní, páší. 

5. Od pronášení vášní. 

ii. ( )d vypravování věcí vůbec známých, aneb o nichž se v nedávných 
kázáních mluvilo, neb mluviti bude. Nebo o věcech všechněm známých řečňová- 



207 

ním se meškati jest čas mařiti a s lidem, tak jakoby ne lidé než špalky byli, za- 
cházeti.* Naproti tomu klade důraz na případnost kázaní k době, povolání, 
povinnostem posluchačů. 

V této části zajímavý jest oddíl, jejž Komenský věnuje tropům a figurám 
řečnickým, uváděje k nim hojně příkladů zvláště z písma sv., jakož i oddíl 
o rozdělení částek kázaní, učiněné zcela dle pravidel řečnických. 

Také v částce třetí,' o líbeznosti kázaní, mluví ještě o některých figurách, 
sloužících hlavně k ozdobě řeči. 

O modulaci hlasu při přednesu kázaní dí Komenský, aby se děla » pří- 
padně k věci, níž neb výš, spěšněji neb rozvláčněji, jak o čem. »Bez muziky 
nekaž« — říkával jeden zvláštní muž. Muzika pak má linie, poněvadž noty vy- 
stupují neb sstupují, a noty některé jsou krátké, jiné dlouhé, jiné běžné, jiné 
kvadráty. Tak hlas kazatele, ne po jedné linii jíti má, čehož kdyby kdo v obec- 
ném mluvení užíval, vysmán by byl. Ani jednostejně skákati není slušné, aneb 
zase na kvadráty strhovati hlas; než jak jest věc, tak mluviti«. — Podobně 
pronáší se o vážnosti a důstojnosti posuňkův (gest). 

Na konec přidána řada vět vhodných k přechodům, ku vybízení, po- 
těšování atd. Kazatelům českým kniha tato byla návodem výborným. 

47. V Potoku Komenský zvěděl také o úmrtí svého příznivce, pana Ludvíka 
z Geeru Staršího, i napsal synovi jeho, p. Vavřinci z Geeru, potěšný list pod 
názvem »Duse svaté ve věčné království u vítězoslávě vstupující blažená dru- 
žina, dobrých skutků zástup. « 

Komenský poukazuje tu na všeliké dobré skutky zesnulého dobrodince, 
zejména však na jeho štědrost, jíž podobného nenalézá nic ani ve svém životě 
ani v památkách starších. 

Končí svůj výklad o této jeho ctnosti: » Veliké jest, co jsem řekl, a přece 
není to ještě vše. Nebo kdo by vše mohl? Zvěděl on, že někde staví se 
chrám? nebo špitál pro chudé (Ptochodochium) ? nebo někdo že požárem nebo 
rozbitím lodi utrpěl škodu? nebo jiným nedostatkem že jest sklíčen muž který- 
koli dobrý a učený? za svou on hned pokládal povinnost přispěti. Pročež se 
pamatuji, že vynikající kterýsi muž v mé přítomnosti řekl: » Zvláštní království 
francouzského ozdobou jest, že mezi veřejnými důstojenstvími a úřady má též 
úřad velkého almužníka Fjwncie; ale Ludvík z Geeru zasloužil býti jmenován 
velkým almusníkem Evropy. « 

A při té dobročinnosti své měl značnou rodinu šesti synův a sedmi dcer, 
jimž Komenský slibuje, že dobrodiní otce jejich nahradí se jim žehnáním lidí 
chudých a potřebných, jimž bylo pomoženo. 249 

48. Posléze počítati jest v dobu potockou také rozpravu Komenského jistou 
měrou politickou, již však on sám počítá mezi rozpravy filosofické, totiž pa- 
mátné » Národu štěstí, za zrcadlo postavené těm, kdož, jsou-li šťastni i kterak 
by jimi státi se mohli, poznati by chtěli* (gentis felicitas, speculo exhibita eis, 
qui num felices sint et quomodo fieri possint, cognoscere velint), 1. 1G54 se- 



2 " List tento vydán poprvé v Bl. Potoku r. 1654, pak přijat i na konec III. dílu 
iPotockého) sebraných spisů didakt (si. 1051 — 1062). 



208 

psané, Jiřímu Rákóczi, knížeti sedmihradskému, připsané, však teprve 1. 1659 
bez místa a vročení tiskem vydané. 250 ) 

Komenský tu »k zásadám theoretickým, ze slov písem vybraným, na 
nichž záleží blaho říše a národu vůbec, přirovnává současný bídný stav krá- 
lovství a národu uherského, pátrá po jeho příčinách, klada proti nim rady a 
léky, jimiž by hrozné tehdáž neduhy uherské šťastně mohly býti vyhojeny, 
aby zkvetla říše uherská, jak tehdáž bylo předpovídáno viděními a zjeveními 
blouznilců, zvláště Mikuláše Drabíka«, o jehož stycích pro Komenského ne- 
blahých níže bude řeč. Je to tedy » soustavný spisek politický, na osnově 
náboženské sestrojený, předkládající snad po prvé v stručné přehlednosti pod- 
mínky národohospodářského blaha a trvání národu, jakých by nikdo nenadal 
se do bohoslovce mystického, asketického, kvietistického, jakým byl Komenský «. 

49. V úvodě spisovatel vykládá, co jest národ, že každý národ chce se dobře 
míti, není-li zvrhlý; co činí národ blaženým (» šťasten jest národ, který dosahuje, 
čeho žádá přirozenosti lidské vznešenost, k vrcholu skvělosti její povznésti se 
usiluje?) a odkud se tomu přiučiti. 

Dle Komenského jest osmnácte známek štěstí národu, jež sebral z písem 
božích i z povědění mudrcův i ze smyslu obecného: 

I. Hojná rozrozenost, jíž u národu uherského neshledává, čehož příčiny 
vidí jednak v nevědomosti, jednak v nedostatku řádného manželství. (»Zijí 
přemnozí životem těkavým, oddávajíce se více rozkolem těkavým nežli plat- 
nému manželství. Ze pak málo jsou života schopni — málo tu zajisté proti 
jiným národům starců najdel — toho příčinou býti se vidí nejvíce nespořádaná 
dieta, která pochází od nevědomého darů božích užívání. A kde sami Uhři 
přebývají, žádných pro zdraví porušené není opatření, lékařův a lékárníků. 
Vzhledem k tomu nedávno slyšen byl z úst muže rozumného hlas: My tu 
žijeme jako dobytek a umíráme jako dobytek. «) 

II. Zemi dobrá k přebývání. Země uherská jest dobrá, a přece tu hojně 
lačných, hlad častý, mor a umírání větším dílem předčasná, tak že zhaněna 
jest jako zžíratelka obyvatelů svých. Příčinu toho Komenský opět shledává 
v nevědomosti obyvatelstva. 

III. S jinorodci nesmíšenost, čehož ovšem o Uhrách nelze říci ; ale Ko- 
menský pomoc pro nepohodlí, pocházející z neshody v mravech a jazycích, 
shledává v lepších mravů a jazyků vzdělávání, jež může vyprostiti z té mota- 
nice uherské. 

IV. Sousede dobří, nikoli nepřátelští. 

V. Uovede-li národ odrážeti útoky nepřátel a sobě způsobovati pokoj. 



' 10 Viz o tom obšírněji v rozpravě /->. J. Zoubka Komenského myšlénky národo- 
hospodářské o štěstí národuo (v Škole a Životě r. 1881), k níž spisovatel přibral mimo 
tento spisek ještě Kom. »Strůjce štěstím a řeč »0 vzdělávání vtipu«. >Štěstí národu< ná- 
leží mezi nejvzácnější spisy Komenského, ano vydáno jako rukopis a rozesláno jen jistým 
osobám pro posouzení; známy jsou ho toliko 2 ex. (vyd. v 12°, str 72.). Části překladu 
z onoho spisu, jejž tuto podáváme, vybrány jsou z oné rozpravy Zoubkovy, obsahující 
místy překlad doslovný. 






209 

Tu Komenský radí k upokojení sousedů tureckých, kteří hluboko do země 
byli vnikli. 

VI. Pokoj a svornost doma. O tom dí k nim spisovatel: » Svornosti do- 
mácí máte si více přáti nežli se jí chlubiti, Uhři milí. Nebo nějaké-li pod 
sluncem jest místo, kde vládne závist a nepřejícnost, kde lidé pro vnitřní záští 
a úklady se utahávají nebo sebe nešetří aneb opouštějí: zde jest. Jako by 
každý zrozen byl pro soukromý svůj zisk, nikdo pak pro dobré obecné, tak 
si větším dílem vedou. Jest zajisté moudrého mezi vámi muže hias, vlastníma 
zachycený ušima: Sotva kde mezi národy o dobré obecné menší jest péče, 
nežli u nás. A ký tedy div, že dobré obecné se všech stran se zřicuje 
všecko ?« 

VII. Rozkazy á zákony dobré, k pokoji a svornosti švarně směřující. 

VIII. Dobří strážci zákonů. 

IX. Správa nikoli jinorodá, než z téhož kořene vypučela a svazky krve se 
svými spojená, 

X která svých netiskne j/iem služebnosti, než zachovává je při jejich 
svobodách. 

XI. Ve kterém národě jde každý chutě a živé po své věci, a nepřekáží 
mu v tom nikdo. Komenský shledával, že v Uhřích přemnozí vedou život 
zahálčivý, tak že robotami a kyji musejí do práce býti doháněni. 

XII.. Rozkvět hospodářství a umění mezi všemi. V té příčině shledal, že 
mnoho tu nedostatku řemesel, zvláště subtilnějších, i půda že tu hůře vzdě- 
lána a příbytky špatněji vystavěny než jinde. 

XIII. Odkudž pochází hojnost věcí, poklady, bohatství, že každý může si 
hleděti svého a jísti chléb svůj poctivě, neutrhuje ho jinému. 

XIV. Bezpeínost ve všem. veřejná. Tu prý nelze kromě hanby nic říci. 
Bezpečnost zajisté není docela žádná. Venku všecko plno jest loupeží, doma 
zloděj ství a krádeží, že ani v domě svém nikdo není dosti bezpečen, jako 
sotva ve kterém národě. Bezpečnost naproti tomu konstatuje v Polsce a 
Švédech. 

XV. Dobré mládeže vychovávání a pěstování vzdělanosti — kde to bývá, 
rozkvétá národ také slávou moudrosti. V tom Komenský neshledával vážnější 
nápravy ani po tříletém v Uhřích působení, tak že mu nezbývá, než opět při- 
pomenouti, co byl na počátku svého působení radil. 

XVI. Uctívání Boha čisté a vroucí, svolávající s nebe všeliké boží po- 
žehnání. 

XVII. Nad to národu některému Bůh přidává znamení mimořádná pří- 
tomnosti své a přízně. 

XVIII. Pro všecky ty vlastnosti byl by národ některý jiným národům 
s podivením. « 

Patrno tu, jak praktické myšlénky měl theoretik a učitel Komenský! 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 14 



210 

5. 

Odchod z Uher. 

50. Než pobytu Komenského v Uhrách již bylo na mále. Hry jeho školské 
těšily se nemalé oblibě, že i z dáli přicházeli k nim šlechticové a kněží, po- 
sléze i sama kněžna se svou družinou, škola Potocká, která dle přání někte- 
rých mužů měla zůstati trojtřídní, značně prospívala, mohl tedy pořadatel 
vrátiti se tam, kam ho již volali a kde ho již s dychtivostí očekávali. Proto 
rozloučil se ještě s celou školou i městem dne 2. června 1654 řečí na roz- 
loučenou (sermone valedictorio), kde zároveň promlouvá o tom, co mu bylo 
zde konati a co vykonal. 

51. »Potud,« praví v úvodě, »mluvil jsem k vám s tohoto místa jako filosof 
skoro, jistě jako školský učitel: nyní mluviti budu jako sluha božího slova a 
následovník apoštolův. A za základ své řeči k vám položím ona slova apoštola 
Jana (2, 8.): Hleďtež, abyste neztratili toho, což jste učinili, ale abyste plnou 
odplatu vzali. « 

Mluviti pak chce pořadem: 

1. Což jest, co na tomto místě po celé tříletí konal? 

2. Co znamená hleděti se, aby se to neztratilo? a kdo jsou oni, jimž tato 
starost se svěřuje? 

3. Co jest plná odplata? a co vzíti plnou odplatu? a co posléze hleděti, 
aby odplata se přijala? 

Část první, v čem záležela vlastní jeho práce, vysvítá : a) z kněžnina listu 
povolávacího, jejž tuto čte pro památku a povzbuzení. Dle toho listu měl tu 
podati ukázku své po národech již rozhlášené methody, nikoli však od prací 
vážnějších býti zdržován. 

b) O práci jeho svědčí dále vydané knížky. Přišed mluvil hned o vzdělár 
vání vtipů, zvláště v Uhřích, k čemuž byly i příčiny i příležitost. 

Zamýšlel pak I. ukázati a zavésti ve vyučování a učení se jazyku latin- 
skému knížky pěkné, aby dosáhlo se libé jeho čistoty po cestách libých. 
II. Lepší filosofie zeleniště (vireta) k lepšímu prozkoumání způsobů všech 
věcí (pokud totiž křesťanské skromnosti postačuje). III. Mravův ušlechtilost 
znamenitou, aby odsud vycházeti mohli mužové, k hovoru se kteiýmikoliv 
lidmi způsobilí. 

Co se první věci týče, ukazuje na zřízení školy trojtřídní a knihy pro ni 
vydané. I rozbírá tu obsah jedné každé z těch knížek a dokazuje, že jsou lepší 
než ty, jichž obyčejně se užívá. Neboť ač přizpůsobeny jsou chápavosti mlá- 
deže, přece jí podávají takřka dokonalý přehled světa veškerého. Při tom vy- 
nikají knihy ty plnou správností. Také věděnf věcné tím již částečně opatřeno. 
Neboť »v uvedených filologických knížkách obsaženy jsou všecky věci zá- 
kladní. Věcí totiž, z nichž vzdělání záleží, znalost s lidského rozumování spo- 
jením stálým. Zajisté nepodali jsme skořápky bez jádra, neprodali jsme ná- 
doby bez vína : slova a věci odevzdali jsme souběžně : mluviti a věcem roz- 
uměti a o nich mluviti jsme učili, protože lidi, nikoli papoušky vzdělávati jsme 
chtěli. Kdokoli tedy ze žáků našich tomu, co v Předdomí, Bráně a Síni ob- 









211 

sazeno, dokonale se naučí a porozumí, ani ve věcech ani v mysli nedostatku 
míti nebude a užitek toho cítiti bude po všechen život. Však protože semena 
plodů ještě nejsou plody, ani základové filosofie samou filosofií, přiznávám, 
že něco většího vyhledávám a plnějšího a vybranějšího ve všem, čeho pro- 
spěch životní vyhledává, pročež i o filosofie, ba vševědy sestavování praco- 
vati jsem počal, byť i dokonáno není. Části však prvotné lidského vědění (ideí 
věčných a skutků božích v přírodě a děl lidské moudrosti) již mají v rukou 
a učiti jim budou naši zde nástupci, jež brzy potom budeme jmenovati; co 
zbývá, bude se moci poslati, popřeje-li Bůh života.* 

Také k uhlazenosti mravů že vydal dvě knížky. »Tu však jest, do čeho 
bychom si stěžovali a čeho želeli, že hrubost některých mocně proti nám se 
staví a překáží tomu, že na lepší stránku se neobracejí drsné mravy. Mezi tím 
nově vynořilo se zlomyslné jakési mezi žáky obecnými a mládeží urozenou 
klassickou závodění: a proti tomu prostředků hledati vaší buď úlohou, otcové 
vlasti a školy ochráncové, nikoli mou. Tolik jen dím, že rozumné mírnosti 
jest třeba, kterou ani ušlechtilost mysli při urozených otrockým nakládáním 
se nepotlačuje, a opět vrozená některým škodná mysli nabubřelost se krotí. « 
Celkem řečník o sobě říci může, že mládež v školách jeho plně připravuje se 
pro život. 

V díle druhém řeči své Komenský připomíná jednotlivě, co kdo pro školu 
vykonal, a povzbuzuje, aby nikdo z účastníků ve své práci neustával ani 
budoucně, ve třetím pak ukazuje, v čem žeň tato záleží a jak ji opatrovati 
jest, aby nezahynula; nebo nebylo daleko od toho, že by žeň byla ztracena 
veškera, protože všickni již počali nad výsledkem zoufati. Proto připomíná 
jednomu každému, co jest povinností jeho, posléze dává s Bohem a žehná 
všemu, co zde mu na srdci bylo, žádaje, aby na něho přátelskou uchovali 
vzpomínku a odpustili mu, jestliže komu ublížil. 

52. Ještě téhož měsíce června Komenský opustil Blatný Potok, kdež se byl 
skoro čtyři léta zdržoval, a zdržev se nějaký čas v Lednici (22. t. m. byl v Pu- 
chově) dostal se šťastně nazpět do Lešna, kde byl již opět počátkem měsíce 



VI. 

Poslední pobyt v Lesně. Sboru Lešenského rozptýlení. 

1. V Lesně zatím v době nepřítomnosti Komenského nastaly změny značné. 
Bohuslav Leštinský na pólo sám, na pólo jsa k tomu donucen přestoupil na 
víru katolickou ; 252 nebylo tedy divu, že Bratří, nemohouce se již do pána svého 

251 Škola Potocká, ač zůstala dle přání některých mužů trojtřídní, přece byla mezi 
evangelickými školami v Uhrách nejpřednější; r. 1 6 r 5 za příčinou moru se sice na čas 
rozešla, ale brzy potom dle původního zřízení opět zkvétala jako první nekatolická škola 
v té zemi, jakž se Komenský dověděl již r. 1656 od studujících uherských, kteří šli dále 
studovat na akademii Utrechtskou. 

252 Bohuslav Leštinský zemřel 1660, syn jeho Rafael, f 1703, jeho synem Stanislavem 
Leštinským (nar. 1677', králem polským (1701—1735), potom vojvodou Lotrinským a Bar- 

14* 



212 

nadíti dřívější ochrany, toužili po svém vrchním pastýři, očekávajíce kromě toho 
dle sbíhajících se poměrů časových a všelikých proroctví důležité a rozhodné 
události. P. Bohuslav nepřestal sice ani později sboru bratrskému býti pánem do- 
brotivým, ale stoje na straně jeho protivníků, nemohl mu býti takovým ochrán- 
cem a podporovatelem, jakým potud býval. Ač v Lesně bylo katolíků pramálo, 
z občanů ledva tři nebo čtyři, přece p. Bohuslav již r. 1652 návodem arci- 
bisk. Poznaňského a na vyzvání soudu královského odňal reformovaným veliký 
kostel a navrátil jej katolíkům, tak že reformovaní z darů nuceni byli nový 
chrám si stavěti. Ani Bratří tedy již na něho nespoléhali, majíce své útočiště 
nejvíce k panovníkům Braniborským. Také od Švédův a ze Sedmihrad nadali 
se pomoci zvláště v novém hnutí válečném, které v těch dobách proti Polsku 
se chystalo. 

2. Ve Švédsku věc zdála se býti příznivá. Za vlády umění milovné královny 
Kristiny moc panovnická, beztoho za nezletilosti její a správy Oxenstjernovy 
pokleslá, ještě více potuchla ubýváním majetku korunního, vynakládaného na 
štědrou podporu věd a nákladně dvorní slavnosti. Proto nástupce Kristinin 
hleděl obmezené moci královské zjednati aspoň vnější lesk a dal se tedy v boj 
s Janem Kazimírem, králem polským, který nového krále nechtěl uznati, nýbrž 
sám dokazoval své po otci Zikmundovi zděděné nároky na trůn švédský. 
Polska byla tehda nemálo seslabena dlouholetou válkou kozačkou (ved. v lé- 
tech 1647 — 1654), pro Poláky nešťastnou, v níž Kozáci nechtějíce pozbyti svých 
skoro samostatných hejtmanů poddali se v ochranu cárů moskevských a tím 
si zaručili na ten čas svobodu; ba dobyvše Smolenska a Kieva ohrožovali 
říši polskou v téže době, kdy od severu a západu hrozilo jí otužené a zku- 
šené vojsko švédské, vedené mladým bojechtivýrn králem, který v dobré pa- 
měti měl ještě poslední léta války třicítileté. Zdálo však se, že i od jihu ne- 
bude lépe, nebo kníže Sedmihradský čekal jen na pozdvižení knížat severních, 
aby také sám v boj zasáhl, k čemuž byl již léta připraven. I posýlal tedy 
hned po nastoupení krále švédského k mocím severním posla svého Kon- 
stantina Schauma, aby vyzvěděl jich záměry, v čemž jej měl radou a dopo- 
ručeními podporovati také Komenský, zároveň pak o krocích jeho knížeti 
podávati zprávu. Kromě Švédů tento posel navštíviti měl Anglii a Hollandsko, 
a tu mohly mu ovšem Komenského známosti anglické zvláště s Hartlibem 
velmi býti na prospěch. A že Komenský této své úloze také hleděl dostáti, 
o tom nám zprávu podávají zbytky jeho listů ke knížeti. 

;!. Vyjednávání v Anglii s Cromwellem a již dříve ve Švédech neminulo se 
s cílem, všude byl zajištěn jakýsi ochranný spolek ve prospěch náboženství, 
s Oxenstjcrnou také jednáno o válce s Polskem. Skutečně také ještě r. 1655 
válka počala a také kníže Rákóczi měl později v ní účastenství. Král švéd- 
ský Karel X. Gustav rychlým během prošed v této válce, t. zv. baltické , 
země polské brzy obsadil hlavní město, ba vybojoval vše až po Krakov, protože 



ským, vymřel rod šlechetných knížat Leštinských po meči dne 23. února 1767, a o rok 
dříve (17G6) dcerou jeho Marií Louisou, provdanou za krále francouzského Ludvíka XV., 
také po přeslici. 



213 

dosti mnoho šlechticů polských bylo Švédům nakloněno, mezi nimi také kn. 
Radziwill, pokud lid nezakusil surové jich ukrutnosti. Města Lešna bylo na 
této výpravě, která v srpnu a září opodál něho se hnala, úplně ušetřeno, buď 
z úcty ku Komenskému nebo že ostýchali se Švédové sídlo Bratří beztoho 
zklamaných a opuštěných sami v nové neštěstí uvrhnouti. Tím více však bylo 
se městu obávati od lidu okolního, od nepřátel velmi' týraného, který ovšem 
ušetření to a usazení švédské posádky v městě vykládal si za zradu; ostatně 
byla i jinak známa náklonnost Bratří a zvláště biskupa jich k Švédům, že 
nemohla o věci té vzniknouti pochybnost. Proto město bez ustání tonulo 
v strachu, když se rozhlašovalo, že loupežné zástupy se sbírají, města pálí a 
loupí. Zvláště po vyloupení a zničení města K. útok měl býti koncem září 
podniknut i na Lešno. 

4. Tenkráte ovšem Bratří pouhým strachem přestáli toto nebezpečí, a Ko- 
menský, aby je upokojil, měl k nim dne 24. září kázaní, jež potom i vydal pod 
názvem » Útočiště v soužení i nebezpečenství nejjistší, aneb boj s Bohem mo- 
dlitbami, naposledy pak oddání a poddání se Bohu na všelikou vůli jeho, 
k životu i smrti. « Den před tím nebezpečenství bylo největší, ale pominulo 
šťastně, a Komenský pokládal za svou povinnost stádce svěřené povzbuditi 
k důvěře a oddanosti k Bohu. 

5. Počínaje slovy Izaiáše proroka k Idumejským (21, v. 11. 12) o nastávajícím 
nebezpečí od krále Nabuchodonozora, přirovnává tehdejší poměry ku přítom- 
ným: »Kteréž věci, tehdáž dále, zdali nejsou jasným obrazem toho, co se 
s námi nyní v této zemi a v tomto městě děje? I myť jsme se arci domnívali, 
že nám již jitro přišlo, pomocí od Boha i lidí poslanou ; a tmy hrůz a strachů 
že jsme již pozbyli, vzdálením se od nás vojsk, a pozbytím i doma na místě 
tomto tlačícího břemene. Ale že noc všecka ještě nepominula, poznali jsme 
včera, kdež nám strážný za strážným zvěstovali, že vzteklost lidí zlých, hro- 
madně spuntovaných, vpády nepřátelské po místech činících, všecko ukrutně 
mordujících, po vzetí a vytrhání města K. k nám se již blíží, toto obzvláštně 
město ohněm a mečem vypleniti úmysl majíc. Poulehlť sice ten strach opět, 
a v mysli nám zase jako rozsvětlilo, chvála Bohu.« 

Ptá-li pak se kdo, co dále bude, Komenský mu namítá, že marno 
ptáti se o to strážných, kurýrů a pošt, spíše Boha, jenž odpoví, aby se k němu 
vrátili pokáním a modlitbami. 1 odpovídá pak v kázaní k této otázce: »Co či- 
niti má člověk pobožný, jestliže kdy takové nebezpečenství připadne, že nic 
neviděti, než smrt a zahynutí,« dle Žalmu 31., boje Davidova s Bohem, tímto 
trojím dílem: 

I. » Volati přece k Bohu nezbedně, aby když lidské pomoci nestačuje, 
on sám přispěl. 

II. O vyslyšení dotírati také nezbedně, a to dověrností takovou k Bohu, 
kteráž by ho přemohla. 

III. Naposledy však, nedal-li by se ani tak přemoci a nechtěl by spomoci 
strany těla, duši poručiti v ruce jeho.« 

6. Podobného smyslu jest i ^modlitba kající, v čas hrozných válečných vi- 
chřic v Velikém Polité k užívání* (r. 1655, října 6.), počínající těmito dojemnými 



214 

slovy: ^Hospodine zástupů, mocný všech věcí Stvořiteli a v bytu Zdržovateli, 
i moudrý Řediteli, kterýž pohybuješ národy, jako vodami, a vzbuzuje jedny 
proti druhým, vytrestáváš jedny skrze druhé; ty vidíš, jaké bídy nyní na nás 
v této zemi přišly, skrze vpád národů cizích a rozjitření národu domácího 
jakož proti oněm cizím, tak proti nám pohostinným, kteříž pro zachování 
Tobě víry z vlasti své se uchýlivše, tu jsme milostivým Tvým řízením schránku 
našli a posaváde pod stráží Tvou chováni byli. Nyní pak, aj jak zlé věci nás 
obstupují od zlosti ukrutníků těch, kteříž navštívení Tvého nepoznávajíce, ani 
se v svých jakých vinách (pro kteréž Ty spravedlivé své soudy při všech lidech 
konáš) upamatovati chtíce, toho, co se děje, příčiny slepě na jiné sčítají a 
pomsty své nesmyslnou šíleností z sebe setřásti chtějíce, i nás pokorné Tvé 
ctitele vyhladiti usilují . . . Právěť se nám světlo potěšování Tvých tratí. Právěť 
nás hrůzy těžké obstupují. A ač sme se domnívali, že nám žádostivé jitro 
přišlo, ale aj, přece noc a mrákota, stíhající jedna druhou. Cekáme pokoje a 
nemůžeme se dočekati, času uzdravení, a aj, neduhové naši se rozmáhají až 
k smrti. Frkání koňů a hlas pokřikujících vrahů vůkol nás- se slyší, když 
povstávají lidé vzteklí, aby zžírali zemi, a přepadajíce město jedno za druhým 
hubili ty, kteréž v nenávist vzali, i nás pro ně. Posýláš je na nás, jako nej- 
jedovatější hady a jako nejlítější divokou zvěř, draky a šelmy, s otevřenými 
hrdly k sežrání nás.« Připojuje pak vyznání hříchů a prosí Boha za smilování 
nad církví, »vichřicemi pokušení posavad tak zmítanou! Nedopouštějž lodičce 
této své v zbouřeného světa moři utonouti! vychvať ji, na bezpečnu postav ji! 
oslav ji, a sebe samého v ní ! . . . Vyšli dělníky na žeň svou, milý Pane, a 
pospěš, neboť se krajiny národů běleji ke žni. Nájemníci pak a dělníci lstiví 
ať jsou rozptýleni, ti sebe samy pasoucí, a ne stádo. Vzdělej také školy 
křesťanské a poruč je obnoviti podle zalíbení srdce Tvého, aby v pravdě byly 
dílnami moudrosti a všech ctností i semeništěm živým církve Tvé a duchovním 
rájem. Vrchnosti pobožné všecky Tobě v ochranu poroučíme, kdokoli se Tvými 
náměstky býti pokorně znajíce a v pokoji a řádu svět zachovávati úmysl 
majíce, pro odklizení neřádů, válek a tyranství duše i těla, úsilnou práci vedou 
i boje těžké a nebezpečné podnikají. « A modlitba končí: >Rekls: Neboj se, 
mé maličké stádce ! Aj, my sme to maličké stádce Tvé, ach v pravdě Tvé 
stádce, nebo jiného pastýře nemáme a neznáme ! a maličké stádce, samo sebe 
brániti nemohoucí a neumějící. Ty můžeš, ty umíš; braniž tedy; Bože můj 
dobrotivosti, že mi udílíš hojnosti, ukaž zřejmě znamení, nepřátel mých k ze- 
mdlení, byť i oni to vidouce, má žes ty moc a ochránce, musili se hanbiti, 
věčnou potupu míti. Amen, Amen, Amen! Rciž na svém vysokém nebi, 
6 Bože, Amen, Amen, Amen«. 

• 7. Prozatím však zůstávala věc v tomto stavu, ač nebezpečí několikráte 
městu opět se přiblížilo. Komenský v té době neustával ve svých pracích 
příležitostných, maje zejména také v lednu r. 1656 kázaní nad zemřelým se- 
niorem a spolufarářem V. Locharciii, v němž mluví o daru dlouhého života, 
jehož Bůh některým vyvolencům popřává, a jak si daru toho vážiti. 

8. Však nešťastné město, jež ušetřeno bylo od Švédů, neušlo posléze osudu 
svému od lidu domácího. Velkopolané pod vůdcem Opaliňským, vojvodou 






215 

Podlaským, přitáhli k Lešnu a vyzývali město, aby se vzdalo. Z návodu (prý) 
Komenského Lešňané s malou posádkou švédskou ustanovili brániti se do 
poslední chvíle. V boji před městem Polané zvítězili a posádka ustoupila z města, 
ponechavši je osudu jeho. Avšak i občanstvo z velké části počalo opouštěti 
svá sídla, utíkajíc se do pomezných lesů slezskopolských. Naproti tomu jiní ani 
neutíkali, ani majetku svého neukrývali, spoléhajíce ve všem na ochranu božskou. 
Bohužel marně. 12. den po svém příchodu k městu, dne 29. dubna 1656, ač děly 
se prosby usilovné k vůdcům o jeho ušetření, Poláci zmocnili se města a všecko 
je vypálili a pokořili, tak že i kostel reformatský již dostavěný, avšak potud 
nevysvěcený obrácen byl v zříceniny. Na chránění majetku v tomto zmatku 
bylo arci již pozdě; utíkal, kam kdo utéci mohl, aby aspoň zachoval si život. 
Rada městská ujela do Vratislavě, odkud rektora A. J. Hartmana a kantora 
Pavla Cyrilla vyslala do Plollandska a do Angličan, v sklíčenosti své za pomoc 
žádajíc. 

Že při tom největší pohroma stihla Bratří, jest na snadě. Rozplašeni zajisté 
na vše strany; co dříve nebylo zachváceno morem, rozprchlo se do všech 
končin evropských, ,a Jednota rozptýlena na dobro. Také tiskárna Bratrská 
požárem Lešenským zničena a teprve v Amsterodame opět zřízena. 253 

9. Komenský sám utekl se do Slez k Vácslavu Theodorovi z Budova, kde 
trval několik dní v zármutku a pochybnostech o osudu svého majetku, trpce 
želeje zvláště ztráty svých rukopisů. Teprve desátého dne po požáru p. z Bu- 
dova poslal vůz se sluhy a příručím Komenského na spáleniště, aby vykopali 
v komůrce, v níž Komenský byl spával, co tu na kvap bylo zakopáno. Sku- 
tečně podařilo se něco nalézti, avšak poměrně málo, nejcennější pak věci 
přece pohlceny požárem. 

10. I radil se nyní Komenský, kam se uchýliti, a rozhodl se pro Frankfurt 
n. O., kde by byl mohl žíti pod ochranou kurfirsta Braniborského. Bohužel 
nemohl zde pobyti dlouho, protože v městě tom právě zuřil mor. Nechav 
tedy rodinu svou v Markách, odebral se do Štětina a odtud do Hamburka, 
kde nesnázemi a osudem jsa sklíčen ulehl a přes dva měsíce ležel nemocen, ne- 
moha se po všech minulých úzkostech a strastech nikterak zpamatovati. Tu 
pak pozdravuje se z nemoci napsal také historický spisek o Lesně a zkáze 
jeho, v němž vypisuje vzrůst města hlavně přibytím exulantů, útoky strany 
katolické na město a posléze jeho vybití a spálení. Spisek vyd. pod názvem 
» Vybití Lešenské r. 1G56 stalé věrností historickou vypravované* (Excidium 
Lesnense anno 1655 factum fide historica narratum. Amsterod. 1656, 4°). 

11. Tu také dostalo se mu pozvání, jež rozhodlo o konečných osudech jeho 
života. P. Vavřinec Geer, syn někdy páně Ludvíkův, 254 usazený v Amstero- 
dame, který byl již za pobytu jeho v Elblagu pod ochranou otcovou vřelý bral 
podíl spolu s Hottonem, právě v době neštěstí Komenského zemřelým, na osudu 
jeho a neztratil ho s mysli, uslyšev nyní opět o jeho osudu, těšil jej listy 



253 »Sic Deus affligere solet, quos amat,« naříká Fabricius v Hist. V, 272. 
251 Ludvík de Geer ]■ 654; v Upsale posud spatřiti lze jeho náhrobek. Veliké žele- 
zárny měl ve Fingspongu (v Ostgothlandu), kdež vystavěl i krásný zámek posud zachovaný. 



216 

přátelskými, poslal mu okamžitou výpomoc 100 tolarův a zval jej k sobě do 
Amsterodamu, o něho i o rodinu jeho starati se sliboval, aby myslí nezlom- 
nou, jako dříve, osudu svému odolával, ho napomínaje. 

Komenský přijal přátelskou tuto nabídku a zavítal do Amsterodamu 
v měsíci září 1656, jsa starcem již 641etým, a to po třetí ve svém živobytí, 
jako do posledního svého milého útočiště. 

12. Požárem Lešenským zmařen Komenského domek a svršky, jež pro ro- 
dinu dlouhá léta střádal, pak knihovna, a čeho více želeti jest, i rukopisy, ovoce 
čtyřicítileté pilnosti, čtyřicítiletého kněžství a pětadvacetiletých studií pansofi- 
ckých. 255 Spisy pansofické po většině již do tisku chystané zničeny byly na 
dobro. »0 kéž by mi Bůh byl aspoň *Káj pansojie« zachoval, všecko ostatní 
bylo by snadnější!* naříká si Komenský v listě k Harsdorferovi. I toho velmi 
jest želeti, že v Lesně shořel spis Komenského o methodě synkritické, zkou- 
mací či přirovnávací, která po Komenském takové převraty v badání vědeckém 
způsobila. Byl to spis » Moudrost dvoj- i trojnásob očkovaná (oculata, okatá?), 
jiné v jiném bystře vidoucí a jiné jiným mocně ukazující.* Methoda pak 
synkritická jest ta, »v níž věc před myslí (in conspectu mentis) ani v sobě 
samé nerozlučuje se, jakož děje se v analytické, ani neskládá se jako v syn- 
thetické, nýbrž s jinou téhož druhu srovnává se, a v ní původ její, částky, 
účinky, a co jest koli jiného, určitěji a výrazněji ukazováno bývá, tak aby, co ne- 
může dostatečně poznáno býti ze sebe, poznáno bylo z podobného sobě.« 256 
I toho Komenský velmi želel, že zhubena byla jeho kázaní, jež jako kněz po 
40 let míval v časy řádné i mimořádné. Kázaní ta v stáří měla mu býti útěchou, 
synu pak Danielovi milým dědictvím. Nenahraditelná ztráta vznikla pro písem- 
nictví české tím, že i slovník českolatinský a latinskočeský, k němuž Komen- 
ský od dob studií po 46 let materiál snášel, všecek zničen byl zkázou Lešenskou, 
pokud v přepisech se nezachoval. 257 Komenský píše o díle tom r. 1661 
(v listě Montanovi), že ztráty jeho nepřestane želeti, dokud bude dýchati; 
patrně tedy přikládal právě tomuto dílu velikou cenu pro poznání jazyka jak 
domácího, tak i zvláště latinského. 

13. Požárem Lešenským snad ztráveny byly i denníky, jichž spisování a způ- 
sob Komenský v Methodě jazyků (XXIV, 16 — 20 » Denníky života*) schvaluje 
a ukazuje a o nichž již i pro mládež mluví. Rovněž i mnoho listův od osob 
učených i vznešených vzalo za své, jakož i všecky listiny Bratřím náležité 
spolu s jich privilegii, dvě rozsáhlé knihovny bratrské a mnoho jiných věcí, 
jež s takou péčí a úsilím v novém tomto útočišti byly nasbírány a chovány. 258 









155 Dobu studií pansofických Komenský klade nestejně, jak kdy pomýšlel na jich 
počátek nebo horlivější jimi se obírání. 

;56 Bakon Verulamský ukázal že symboly Magd nejsou podobenstvím věci, než stopy 
a znaky téže vyšší přírody rozdílným věcem vtištěné. Ze se takové zkoumání zanedbávalo, 
Komenskému bylo podnětem k tomu dílu, jímž zvi. do škol zavésti chtěl methodu srovnávací. 

"* Rosa (f 1689) znal slovník Komenského: dí o něm v grammatice, že ukazuje 
všech českých slov původ, slovník pak třídílný, který Kosovi se připisuje, jest bud všecek 
nebo v částech dílem Komenského (Hanuš, Sitzungsber. 1868, I, 74 — 76 1. 

■ h S-I.ulj 1S74, 167. "Vyvrácení Lešna jest Polákíím jedinou věcí. která by trpčiti mohla 
upomínku na Komenského. Ale budiž posuzován slovy Mickieuiczovými : > Chcac mnie 




Titulní rytina 

„Sebraných spisů didaktických". 



217 



VIL 

Komenský v Amsterodame, 
i. 

První doby-pobytu. Sebrané spisy didaktické. 

1. V Amsterodame Komenský od svých přátel vlídně přijat a panem Va- 
vřincem z Geer štědře podporován, tak že se mu v městě tom, které perlou 
a květem měst, ozdobou Belgie, potěšením Evropy nazval, 25 " velmi zalíbilo a 
že tu v krátce k bývalé své svěžesti se zotavovati počal. Zprvu jenom toho 
želel, že rodinu musil zůstaviti v Markách a že byl bez knihovny. Ale rodina 
brzy za ním přišla, když i v Markách nastal mor, tehdáž opět po Evropě se 
šířící (Opp. IV, 117), přátelé pak darováním knih knihovnu mu zase sestavili, 
tak že mohl spokojeně opět oddávati se oblíbeným svým pracím, bohužel již 
nikoli tak soustavným, jako dříve. P. Vavřinec z Geer měl blíže Amsterodamu 
také letohrádek, v němž Komenský často býval hostem a s pomocníky svými 
pracovával. 

2. Přehlížeje pak v mysli, co mu ztraceno a co zase proti tomu většinou 
po cizině bylo zachováno, děkuje za to Bohu a chystá se »z rozbitých nádob 
svých střepy sebrati a nějakým způsobem je opět slepiti«. Proto uchází se 
i sám u přátel o pomoc a žádá, aby mu svými knihami přispěli, a kde co 
z jeho věcí chystají, aby neváhali vydávati. 

V lednu 1. 1657, prohlížeje opisy listů, snah jeho pansofických a po- 
měru k Ludvíku Geerovi se týkajících, zajisté ne bez velikého pohnutí pozo- 
roval, že v Amsterodame neobnoví se již ona sklíčenost a rozpoltění mysli, do 
něhož jej nedočkavost a střeživost p. Ludvíka Geera a přání kancléře švédského 
v Elblagu byly přivedly. Nyní zajisté mnohem větší volnosti duchu jeho po- 
přáváno. 260 

3. Tiskaři Amsterodamští (jansonius, Jan Ravenstein, Krištof Conrad, Jan 
Seidel, Abraham a Burg, Gabriel a Roy, Jindřich Betkius, Petr van den Berge 



sadzič, nie ze mna trzeba byč, lecz we mnie.« Nevděku neznal Komenský, ani nynější 
nechuti k té neb oné národnosti, věře v šlechetnost civilisovací Karla Gustava. Mohli 
by Orleanisté horšiti se, že Mickiewicz předpovídal v Collěge de France nastolení Bona- 
partistů?« 

259 Hollandská republika, obchodem, vzdělaností a svobodou proslavená, uznána byla 
Španělskem 1. 1648. Hned s Fridrichem Falckým uteklo se tam mnoho vystěhovalců. 

260 »Nyní pak 1657 (in Januario) ty věci přehlídaje, nevím, proč jsem toho tak ob- 
zvlášť ad mundum (na čisto) přepisti dal, poněvadž to jinde jest rukou mou aneb pacholecí; 
přeběhnu to a zdělám rejstříky, « poznamenal Komenský na opisu listů svých z r. 1641 
až 1646, nyní v Českém musei. — 

V dodatcích k sebraným spisům didaktickým (Život vír, Vita girus, Opp. IV, 6) praví 
o své prázdni toto: Deus ergo est, Deus, qui nobis haec otia fecit! Tamquam exsertam 
erga me Dei manum osculor eos, qui me hoc literato otio frui jusserunt. (Bůh tedy jest, 
Bůh, jenž nám tuto prázden způsobil! Jako otevřenou mně pravici boží líbám ty kdož 
mi učené této prázdně užívati kázali.) 



218 

(Montanus), Jan Paskovský (Pascovius) — všickni Komenskému k vydání starších 
i novějších spisů se nabízeli. A že i těchto jejich nabídek skutečně hojně bylo 
užíváno, o tom svědčí tolik Amsterodamských vydání spisů Komenského, kde 
valná většina děl starších opět byla vydána, a to v úpravě nevšední, na mnoze 
i zvláštní sličností vynikající. 

4. K žádosti senátu Amsterodamského a po přání jiných svých příznivců 
Komenský vydal předkem ve prospěch mládeže a na oslavu města tři díly 
sebraných svých spisů didaktických, k nimž i díl čtvrtý připojil, deset nových 
rozprav drobnějších, tresť dílů předešlých obsahujících. 

Rozdělení toto jeho děl jest chronologické a odůvodněno i tím, že Ko- 
menský za jiných podmínek a poměrů každou řadu těch spisů skládal : Díl 
první obsahuje deset spisů, skládaných hlavně v Lesně v létech 1627 — 1642; díl 
druhý podává výsledek prací v Elblagu konaných v 1. 1642 — 1650, tedy pod- 
porou p. Ludv. z Geer, počtem čtyři; díl III. obsahuje díla v Potoce dokonaná 
v 1. 1650—1654, počtem patnáct; k tomu přidán v Amsterodame díl čtvrtý 
s desíti kusy, složenými v 1. 1654 — 57, kde Komenský také své předcházející 
vlastní spisy posuzuje. 

5. Nákladem na vydání obsáhlého toho spisu přispěl příznivec a přítel 
jeho, p. Vavřinec de Geer, jenž slyše, že někteří radí, aby didaktické rozpravy 
Komenský vydal v jediném svazku, avšak při tom pozoroval, že není ochotné 
nabídky, kdo by chtěl na to vésti náklad, jako by to bylo jeho povinností, 
následuje v tom příkladu otcova i bez požádání nabídl se svou pomocí a tak 
způsobil, že vydání bylo možné (věnov. dílu IV. p. Vavř. de Geer). 

Dílo celé Komenský věnuje městu Amsterodamu a přemoudrému jeho 
senátu, v díle III. pak svoje divadla školská věnuje svým příznivcům Amste- 
rodamským, v kteréžto dedikaci dí: » Bouře boží, která mi z nenadání zničila 
moji druhou vlast, Polsku, vyvrhla mě na pobřeží vaše, o Hollandsko, dávno 
již za přístav sklíčených pokládané, a ty perlo měst, Amsterodame!* Velebě 
pak útrpnost a dobročinnost rodu z Geer a přeje si, aby něčím odvděčil se 
za přízeň státům hollandským, připsal předním jich mužům tyto hry, které 
když ne jim samým, aspoň synům jich vděk býti měly. 201 

6. Úžas, jejž spisy ty vzbudily, byl neobyčejný; Komenský veleben, že zvlášt- 
ním dobrodiním Prozřetelnosti zrozen jsa, sám jediný veškerá tajemství didakti- 
cká duchem svým obsáhl. Zvláštním listem dedikačním jakož i věnováním v čele 
spisu, jak řečeno, Komenský děkoval radě Amsterodamské za pohostinství, 
žádaje, aby » dílo třicíti let za rozličných příčin u rozličných národů skládané* 
ve prospěch mládeže své obrátila, tři neb čtyři muže bystrého rozumu na 
způsob kollegia didaktického svolala, aby s ním uvážili, zdali a jak by mlá- 
deži spisy těmi mohlo býti poslouženo. Zvláště si přál slyšeti soud jejich 
o spisech nově přidaných, zejména o Obživlém Latiu, Živé tiskárně a Rajské 
škole, na nichž si nejvíce zakládal. 



Jfil Příznivci Komenského v Amsterodame byli: Cornelius Witson, Cornelius de Via- 
ming, Corn. de Graef, Corn. de Vlooswyck, Gerliart Schaep, Jan van de Pol, Mik. Tulp, 
kněz Jan Kulík. Synům konSelovým Jakubovi de Graef a Mikuláši YVitsonovi Komenský 
i. 1G58 [10. června) připsal nové vydání hry Diogenes«. 



219 

Také praefekti námořnictví a vojenství spolku Hollandského, jimž Ko- 
menský 7. února 1658 exemplář spisů didaktických byl podal, se slušným 
uznáním slušně se mu odměnili, poslavše mu 500 zl. hol. za knihy a náhradou 
za ztráty Lešenské. 262 

7. Že jméno Komenského tak slavné všude bylo jmenováno, tiskař Amstero- 
damský Peter van den . Berge (Montanus) chtěl učence s veškerými jeho spisy 
zevrubněji seznámiti, jakž si toho mnozí žádali. Po dvě léta naléhal na Ko- 
menského, aby seznam spisů svých vydal u veřejnost. Což Komenský zdráhal 
se učiniti, po ztrátě knihovny své ani sám těch knih, které byl vydal, nemaje, 
k některým pak, jak vydány byly, hlásiti se nechtěje a na pamět svou nemoha 
se spolehnouti. Teprve dne 10. prosince 1661 vyhověl tomuto několikráte vy- 
slovenému přání, sepsav seznam spisů svých, ač v části české neúplný ; vzácný 
to pro nás příspěvek pro poznání jeho života. 

2. 
Nové potyčky theologické. 

8. Radost i sláva z vydání spisů didaktických hned r. 1657 značně byla 
zakalena utrpením a posměchem, jejž protivníci a závistníci ctihodnému, osudem 
uštvanému a ztýranému starci způsobili za příčinou vydání spisu »Lux in 
tenebris« (Světlo v temnostech). Spis ten od Komenského bez podpisu vydaný 
r. 1657. obsahuje vidění a proroctví Krist. Kottera, Kristiny Poňatovské a 
Mikuláše Drabíka, jež Komenský za zjevení božská považuje, do latiny pře- 
ložil a vydal. 

9. Člověk přirovnávaje svůj ideál poměra lidských ku přítomným poměrům 
náboženským a společenským, shledává tu velikou neshodu mezi mravním 
ideálem a skutečností, proto domnívá se, že brzy nastane buď obrat k bývalé 
lásce, nebo že brzy bude konec světa. 

Takovéto mínění vyslovili také u nás přemnozí náboženští horlivci a 
mravokárci, tušíce při zkaženosti lidské blížící se poslední soud, jak o něm 
i lid sám zpíval. Jiní zase, chytajíce se písma, s očekávaným převratem ve 
světě a smýšlení lidském spojovali Kristovu říši tisíciletou (chiliasmus, millenaris- 
mus), a to buď bez určitého způsobu, nebo uznávajíce jen panství duševní skrze 
evangelium rozšířené mezi národy, nebo posléze čekajíce skutečného panství 
tělesného, nového Kristova příchodu na zemi. Také evangelíci čeští měli tuto 



2bi Komenský sám dí o tom: »Effekt toho byl: kázali sobě ještě 15 exemplárů svá- 
zati a poslati: že jich jest 16, aby každý měl jeden pro sebe anebo pro města a provincie 
své, že zaplatí. Faktum, odeslány jsou 17. Febr., a oni za to poslali — i pro náhradu prý 
ztrát v Lesně stalých — 500 f. hollandských (=200 tolarů). P. B. zaplať.« — Krásně psal 
Komenský oněm praefektům, že i jim, kteří nad vnější bezpečností vlasti své bdíti mají, 
není neslušno, aby dbali o vnitřní bezpečnost, o vzdělání mládeže, které štěstí jimi do- 
byté chrániti a dále děditi má: »Non absonum tamen fuerit viros, qui maria classibus 
classesque armis et ordine instruunt, huc invitari, ut quomodo scholae quoque classibus, 
classesque sapientiae armis instruantur, spectatum veniant. Čerte nec Jupiter semper tonat 
et fulminat, etiam (et saepius) serenat coelosque fulgere facit.« 



•j-jo 

víru ještě ve vlasti, tím více pak v cizině ve vyhnanství, v čemž je sílila 
mnohá vidění a proroctví, tehda ve střední Evropě vydávaná. 

10. Komenský poznal chiliasmus již za svých studií v Herborně, a to skrze 
znamenitého znalce písem Piscatora a učeného pansofa Alstedia ; proniknut pak 
jsa důvěrou nejvroucnější, že Bůh svých věrných neopustí, na budoucnosti dál 
a dále se pošinující a na chiliasmu (do 1. 1672 nebo 1673 kladeného) naději 
svou zakládal. Od chiliasmu jen malý byl krok k víře v proroctví některá, 
mající do sebe všecky známky pravého vyššího zjevení, postačující nejpřísněj- 
šímu bohoslovci ; nebo Komenský, co předpokládal při každém rozumném 
člověku, ani sám »nebloudil bez rozumu«. L. 1657 bylo tomu právě dvě stě 
let, co Jednota bratrská byla založena (1457), a biskup její nad jiné osvícený 
viděl ji rozptýlenu do všech úhlů světa. Očekávaje skrze Prozřetelnost boží 
světa obnovení, uvěřil i proroctvím Krist. Kottei-a, prorokovavšího od r. 1616—24, 
jehož i sám znal a zkoumal, i viděním Kristiny Poňatovské, kterou sám vídal 
u vidění a jejíž panenská nevinnost a zbožná oddanost k Bohu hned od její 
mladosti dobře mu byla povědomá ; zvláště jim uvěřil tehda, když učený otec 
její nedlouho před svou smrtí vidění dcery své počal pokládati za pravá; 
posléze uvěřil i »proroctvím« Mik. Drabíka, který mu od r. 1643 z Led- 
nice vidění svá oznamoval, trestem božím mu hroze, nepřeloží-li a nevydá-li 
proroctví jeho na veřejnost. Drabík zajisté sám takové měl přesvědčení 
o božském vnuknutí svých výpovědí, že za ně posléze podstoupil i ohavné 
usmrcení (1671). 2G, ' ! 



563 Mik. Drabík byl starším spolužákem Komenského v Strážnici, potom knězem 
v Drahotouši (u Hranic) na Moravě. Vystěhovav se do Uher, živil se v Lednici souke- 
nictvím. Slídě po pokladech a po podpoře se sháněje (Komenský, almužny do Uher po- 
sýlaje, více na Drabíka než na jiné pamatoval), vidění a zjevení božská předstíral a o bu- 
doucnosti rodu habsburského i osudech rozličných zemí prorokoval (Čechy s hodností cis. 
dostati se měly synovi Fridricha Falckého, Uhry Rákóczimu atd.). Pro svá proroctví po- 
sléze obviněn byv z pobuřování a velezrády, byl v červenci r. 1671 odpraven v ten způ- 
sob, že mu hlava a pravá ruka ufaty, jazyk přibit, tělo pak spáleno zároveň se spisem 
Komenského. 

Největším odpůrcem jeho byl pastor Puchóvský Jan Felinus, který o životě, pod- 
vodech a bídném konci Drabíkově sepsal obšírné zprávy. Gindely zapomenutou tu věc 
obnovil a v zprávách akad. vídeňské (XV, 510 — 514, 519 — 530) široce vypsal. Snad na 
vydání spisů didaktických, o němž tu pomlčeno, více záleželo, nežli na tom, že stařec 
nábožný a poctivý dal se podvodníkem oklamati, uvěřiv mu v čas největší duševní sklíče- 
nosti. Nebylf Komenský andělem, než člověkem, ač více mu bylo snášeti, než člověk 
snésti může. Zbloudil-li jednou, dost za to zkusil, a zblouzení to ani mezi lidmi rozum- 
nými úcty ku Komenskému nezmenší, ani slavnému jménu jeho neublíží. Kdyby Drabík 
býval podváděl jenom jiné a nepodvedl Komenského, kdo by kdy na Drabíka vzpomněl, 
který jenom k vůli Komenskému pověstným se stal, aby pak Komenský k vůli Drabíkovi 
nějaké povčstnosti měl nabývati na ujmu zásluh svých nekonečných, příčiny důvodné 
nikde není, leda by kdo při slunci spfše na to, že skvrny má, nežli že svítí, ukazovati 
chtěl (Viz o poměru Komenského k Drabíkovi Č. Č. M. 1874 a 1885.) 

O Drabíkovi a jeho zjeveních jest řada spisů: 
/o. Dav. Kocler, Dissertatio de Nic. Drabicio. Altorf 1721. 4°. 
Kašpar Jenchen, Einige der vornehmsten Umstánde des merkwiirdigen Lcbens und ge- 

waltsamen Todes Nic. Drabicii (v Io. Gottl. Biedermannově V. Cl. Actis scholasticis, 

tom. VII, 246 sqq. 



221 

11. Komenský byl se přesvědčil již před tím na Kotterovi, že dar prorocký 
posud není odňat od církve, ano že v ní dále trvá, protož od r. 17-13. ne- 
ustával věřiti také v proroctví Mikuláše Drabíka, ačkoli život muže toho lakot- 
ného a opilého nebyl pranic prorocký; avšak Komenský věděl, že Bileam 
také nebyl spravedlivý, a přece řeč jeho byla pravdivá. Ba ani to ne- 
zmýlilo Komenského, že Drabík k roku 1656 obecnou blaženost na zemi 
předpovídal, ačkoliv Jednota právě toho roku největší pohromu utrpěla vy- 
vrácením Lešna polského a rozptýlením do všech konců světa Neboť ne- 
šťastný i stébla se chytá, aby nepozbyl naděje. Přeložil tedy a vydal, ač mu 
z toho i zetěm Figulem bylo zrazováno, proroctví Kotterova, Poňatovské a 
Drabíkova, obsahující skoro 400 jednotlivých předpovědění. Pokoření následující 
bylo tím trpčí, že dožil se té doby, kdy proroctví měla býti vyplněna, ale 
nebyla. 

12. Proč vydávají se proroctví ta pospolu, Komenský sám podotýká v před- 
mluvě, že když byl přesvědčen, ocítiv se r. 1650 v Uhrách, že proroctví ta 
mají být vydána, proskočila zmínka také opět o Poňatovské. a tu chtěli také 
její proroctví viděti, za příčinou pak vstupu, kde zmínka činí se o Kotterovi, 
dožadovali se také zjevení Kotterových, a proto byl i jejich překlad přidán. 
Že pak Komenský vydal dílo to teprve po mnohém váhání a rozpakování, 
od Drabíka několikráte byv pobídnut a hrozbami trestů božích opět a opět 
doháněn, sám tuto se zmiňuje. Ostatně prý také Pán odkládal dílo své, a tu 
věřící nemohli se v naději své neviklati. Kromě toho mírumilovné srdce Ko- 
menského hrozilo se těch válek, jež měl vydáním proroctví těch podnítiti, aby 
vykonán byl soud boží nad Babylonem. Když však ukázalo se poslední dané 
znamení, smrt cis. Ferdinanda III., tu nebylo již lze odkládati s proroctvími 
a vydána tedy na kvap brzy po jeho smrti (po dubnu r. 1657). 

Před proroctvími Kotterovými položena opět předmluva, kterou byl Ko- 
menský před 3^ lety položil před české vydání téhož proroctví, ovšem poněkud 
změněna a novým poměrům přizpůsobena ; ku proroctvím Poňatovské přidána 
rozprava o pravých a nepravých prorocích; skladatelem jejím ovšem byl také 
Komenský. 

13. Kniha Komenského tištěna byla na kvap, rozeslána také jen jako ruko- 
pis, ale přece rozšířila se obecně a vzbudila rozruch neobyčejný, způsobila 
také řadu soudů mužův učených, které však po většině Komenskému byly 
nepříznivý. 264 



J. Gottl. Cavp\on-, Religionsuntersuchung der bohm. Briider, 361 sld. 

Krist. Hecht, Umstándliche Nachricht von denen verschiedenen raren Editionen der Prophe- 

zeihungen des Kotteri. der Poniatoviae und des Drabicii (Hessisches Hebopfer, V, 75 sqq.). 
Zastavatel Drabíkův Gottfr. Arnold (Kirchen- und Ketzerhistorie, Frankfurt, 1700, 2, III, 

kap. 20, str. 200, kap. 24, str. 236). 

164 Nicméně ani tyto posudky ani polemiky z toho vzniklé nezviklaly víry Komen- 
ského v božský původ proroctví těchto; r. 1659 (v Dějinách revellací, Historia revellatio- 
num) položil do druhého vydání »Judicia de luče in tenebrís«, kdež zvláště důvody Jakuba 
Fabricia, bohoslovce Sedinského (Probatio spirituum), dovozuje, že není odňat od církve 
křesťanské dar prorocký a že nesluší v pochybnost bráti každé vidění a zjevení. R. 1663 
vydal dodavek ku proroctvím Drabíkovým, obsahující zjevení od r. 1659—1663, a jiný spis 



222 

14. S Komenským ovšem mnozí jiní proroctvím Drabíkovým uvěřili, zvláště 
hrabě Pembrocke-Montgomery, který v zjevení sv. Jana největší zalíbení měl, 
s Drabíkem si dopisoval a také penězi ho podporoval. Ano Hessenthaler 
a jakýsi Skaturigius vidění Drabíkova do němčiny překládali, od čehož teprve 
upustili, když Drabík jako podvodník z rozkazu císařova byl odpraven. 

15. Šetrně chovali se ku Komenskému někteří mužové učení, ač patrně viděli 
jeho poblouzení, jako Jan Fabricius, professor Heidelberský, který mu (r. 1667) 
odpověděl, že není nepřirozené, aby panna, jsouc nábožně vychována a v ná- 
božné myšlení stále pohřížena, ve zvláštní své nemoci vidění měla a dle nich 
předpovídala budoucnost utěšenější. »Dím tedy, že tak býti mohlo, ač říci 
nesmím, že tak opravdu bylo.<- Ovšem tehda psychiatrie byla ještě velmi ne- 
zkušena, rozčilení a hallucinacím z něho pocházejícím nikdo ještě nerozuměl, 
a čeho vědecky nebylo možná vyložiti, pokládáno za věc nadpřirozenou. A byl 
tehda svět takový, že každý buď se těšil nebo byl polekán nějakým proroctvím ; 
neboť v padesáti létech více néž 8 proroků a více než 5 věštkyň ze samé 
sklíčenosti a tísně časové ještě před Drabíkem se vyřinulo (v seznamu spisů 
Kom. uvedeni při jeho proroctvích). 

G. K. Ricgcr 265 nadšenou víru Komenského v nová proroctví přičítá 
Alstediovi, což lze připustiti, protože zjevení ta byla jako stupněm mezi pří- 
tomností a znameními blížícího se vyplnění chiliasmu, pro nějž Komenský 
nadšen byl učiteli svými. 

Jan Jiří Miiller* 66 ukazuje, že Komenský nebyl sám jediný, který se 
oddával nábožnému takovému blouznění, které bylo při něm zcela přirozené : 
»Máme-liž tak příliš za zlé bráti jemu, kterémuž tolik záleželo na pravdě a 
svobodě náboženské, jež všude viděl násilně potlačeny, že chápal se každé 
lepší vyhlídky co nejdychtivěji a v rozmilém blouznění naděje viděl čas osvo- 
bození blížiti se dříve, nežli měl přijíti dle rady Prozřetelnosti? Cti jenom ná- 
pisy množství maličkých spisků politických, které vyšly za první polovice války 
třicítileté, jmenuj jenom Hippolytha de Lapide, aby viděl, že naděje a přání 
podobná nebyla toliko v Komenském a v dotčených prorocích, než i v hla- 
vách nejlepších té doby a v duchu času.« 

Sem patří také krásné slovo Palackého : afi7 »Není snad zbytečná poznámka 
psychologická, že lidé mysli velmi hluboké a tichého, něžného smyslu (a ta- 



jako výtah tří proroků, k snadnému všeho vyhledání zařízený. R. 1G65 pak vydal spis 
obšírný a obrázky skvostnými ozdobený, »Světlo , temnot* (Lux e tenebris , který v sobe 
obsahuje všechno, čeho si čtenář pro lepší vyrozumění přáti může. Ze čtvera věnování: 
1. Ježíši Kristu, Synu božímu; 2. králům a velmožům křesťanským; 3, andělům církve, 
biskupům, pastorům a učitelům bohosloví; 4. čtenářům — lze posouditi, jakou důležitost 
neblahým těm proroctvím přičítal. Ve vydán! tom jsou také nová proroctví Drabíkova 
(všech G70). Proroctví Kotterova Komenský dotvrzuje důvody Jana Felina. odpůrce Dra- 
bíkova. Obrací se k císaři německému, k papeži římskému, k »císaři« francouzskému, 
klada konec světa na květen r. 1G67. 

" 5 Alte und neue bohmische Brůder, 1734-1740, 721. 

ÍÉ * Bekenntnisse merkwtlrdiger Miinner. I, 261. 

«•' Monatschrift 1829, 340. Téhož širší vyklad v Č. Č. M. 1829, III. 



223 

kovým Komenský byl bez odporu) všeliké události znamenité rádi vykládají 
s jakousi pověrou, jíž přece nelze úcty odepříti. « 

16. Co Komenský, uchvácen jsa slabostí svého času, nábožným úmyslem 
toliko do latiny přeložené vydal, bylo všecko od protivníků jemu přičítáno a 
vytýkána mu ošemetnost, nadutost, lstivost, vášnivost, zištnost, pobuřování, 
blouznivost, bláznovství a jiné nevlastnosti, jichž nižádný poctivý člověk při 
Komenském neshledal po celé živobytí. Nejjizlivější mezi protivníky byli Miku- 
láš Arnauld (Arnoldus), professor ve Franekeru, a Samuel de Marets (Mare- 
sius), professor v Groningu. 

17. Mladý theolog a professor, Mikuláš Arnold, v Lesně rodilý a v Lesně 
žák Komenského, dostal dvou výtisků »Světla v temnostech « od zetě Ko- 
menského Figula, kterýž též byl proti vydání proroctví, a hned » politoval 
stavu svého učitele, aby proroctví byla naplněna«. Brzo však vystoupil i zvlášt- 
ním spisem proti Komenskému, starému svému učiteli a příteli, a to jízlivě, 
»z tak přepevné řeči prorocké* jej vyvraceje. Ze Komenský ve zjeveních Dra- 
bíkových zove se často pomocníkem a pobočníkem jeho, Arnold nazval jej 
bidellem a spis jeho -Antibidellus, proti čemuž Komenský ozval se r. 1659 
spiskem » Obrana poctivosti a svMomí". (Vindicatio famae et conscientiae). 
Ještě téhož roku pak Arnold mu zase odpověděl spiskem »Discursus theo- 
logicus*. 

18. Komenský odpovídá tu jsa uražen, ba popuzen, s rozhorlením spravedli- 
vým nad tím, že skladatel spisu nemluví tu ani s ním, nýbrž o něm. Trpce 
znějí tato jeho slova: »Málem sedmdesáte let ztrávil jsem putuje po této zemi, 
čtyřicet tři léta v službě církevní dokonal jsem, více nežli třicet let ve vy- 
hnanství pro pravdu Kristovu žil jsem, poznav mezi tím rozličné lidi, mravy 
a osudy, rozličným vydán jsa zkouškám božím: a od nikoho posud vyvlečen 
nebyl jsem k přelíčení veřejnému, až konečně teprve od tebe.« Proto mu tedy 
odpovídá, »aby byla ti dána příčina poznati svých poblouzení, napraviti hřích, 
jiným pak aby odstraněna byla příčina hřešiti podobně, a mně konečně aby 
bylo lze odejíti k otcům v pokoji za klidného stáří . . . Poslední zajisté stáří 
tížiti mě počíná, i na pouť k Hospodinu mne připomíná. Jižjiž umříti mám, 
zítra nebo dnes, nevím, třeba mi tedy sháněti zavazadla, skládati knihy počtů 
(které jižjiž mají býti dány na soud Kristův), aniž sluší zapomínati na pověst, 
která mým místo pokladů má býti ostavena. « 

19. Míní pak svým spisem: 1. Arnoldovi sníti škrabošku, pod níž vystoupil 
na jeviště, a ukázati, že plané jest, co hlásá, jakoby » Světlo v temnostech* 
bylo vydáno na ublížení slávě boží a na urážku církve. 2. Cokoli Arnold 
mluvil nebo psal pod tím zastřením proti Komenskému, že není než utrhač- 
ství. V první části Komenský vytýká Arnoldovi hlavně to, že všude vystupuje 
proti jeho osobě, nikoli proti věci samé, odmítá pak rozhodně výčitku atheismu, 
kterou Arnold mu učinil, kterou pak v druhém svém spise odvolal. 

A že Komenského v Antibidellu nazval »Branařem« (Janitor, dle jeho 
»Brány«), Komenský mu odpovídá: » Nízkým já tobě jsem, kterýžto neumím nic 
jiného nežli předpisovati pacholatům Vestibula s Januami, kdežto ty, postaven 
jsa v světlo akademie, chrabré války vedeš, veškery sbory proti sobě porážeje. 



224 

Jako pak celý svět přítomný předbraním jest věčnosti, tak za to mám, že mi 
všickni vězíme v předbraní věčnosti a moudrosti, dosti budouce šťastni, na- 
jdeme-li bránu pravou. Mně ctí jest dostatečnou, abych slul a byl »Brana- 
řem«, bránu nebeskou, Krista, ukazuje všem, kde jen možná. Jistě chtěl jsem 
jím býti, mezi pak jinými věcmi měl jsem cíl ten, aby svět, zvláště pak mlá- 
dež, i něco jiného dělajíc, mohla spatřovati bránu tu věčnosti. Cti, nečetl-li jsi, 
té Brány, tebou potupené, konec předmluvy a několik kapitol posledních, a 
uhlídáš. Věz pak, že nezardím se, že i jako stařec přemýšlím o tom, co by 
prospělo mládeži, i když proto u tebe (nebo tobě podobných) sluji kmet 
abecedář (abecedarius senex).« 

20. V druhém oddělení Komenský snaží se hlavně dokázati pravost těchto 
zjevení, která vydal, odmítaje utrhačné pomluvy proti nim, čímž ovšem Arnolda 
nepřesvědčil, jenž mohl na přemnohých oněch proroctvích dokázati, že se ne- 
splnila, jakož ve své odpovědi řadu jich jmenuje. 

V doslovu ke knize své Komenský pak podává celou řadu otázek o skrom- 
nosti, vděčnosti, úctě k stáří atd., jež mu rozechvěná mysl jeho podávala. 

21. S Maresiem, který vydal spis svůj proti Komenskému teprve později, boj 
připadl mu teprve do posledních let jeho života, dříve bylo zastávati se víry 
křesťanské hlavně proti socinistům. 

22. První ze socinistů, kteří upírali božství Kristovo, byl Jonáš Schlichting % 
kazatel v Rakově, později v Luclavicích. Vyhoštěn byv ze země r. 1646 sně- 
mem varšavským pro bludy, uchýlil se do Hollandska, kde byl učitelem 
Zbigněva Sieminského, r. 1654 pak vydal obranu učení socinského, již před 
tím některé spisy podobného smyslu sepsav, z nichž vyznání víry socinské 
z r. 1642 veřejně katem bylo spáleno. Komenský ozval se proti němu r. 1659 
spisem » O jediném Bohu křesťanském, Otci, Synu a Duchu svatém víra staro- 
bylá" (De uno Christianorum Deo, Patře, Filio et Spiritu sancto fides antiqua). 

23. Delší a spolu obtížnější byl téhož roku počínaje boj s Danielem Zwicke- 
rem, Pruským lékařem (nar. v Gdaňsku 1. 1612), »pro vssaté Socinovo domnění 
o Kristu jako holém člověku« (nudo hornině). 268 

24. Když r. 1658 socinisté ediktem varšavským vyhnáni byli z Polsky, 
Zwicker setkal se s jinými spoluvěrci v Amsterodame a tu často navštěvoval 
Komenského, s nímž však o náboženství nikdy nemluvil. 

Tak získal si Komenského, že vyslechl posléze i bludné jeho učení, 
v němž Zwicker dovolával se i přátelství a souhlasu jeho. 



18 Komenský dí o Zwickerovi, že odpadnuv od náboženství Lutherova i od professí 
medicínské stal se apoštolem Socinovým. Po tolik let nezachtělo se mu obmýšleti nic 
jiného, nežli pečlivě k tomu zření obraceti, kterak by těkaje po knihovnách a všude 
chlupy na dlani hledaje, někde snad nalezl uzel nějaký, jejž by pro posměch mohl na- 
strčiti křesťanům. 

By) pak Dan. Z. syn Fridricha Z., kazatele v Gdaňsku. Flor. Crusius, filosof a lékař, 
švagr sociniána Wolzogena, přivedl jej na socinskou stranu, když mnoho sociniánů z Pol- 
sky do Gdaňská přešlo. Byv r. 1643 z Gdaňská propuštěn, šel do Hollandska, odkudž do- 
pisováním získal si přátelství Komenského, který žádných zlých úmyslů při něm netušil. 
(Sandi Biblioth. Anti-Trinit. p. 150—151. Rieger, 730, č. 10.; 






225 

Ve své poctivosti a přímosti totiž Komenský teprve po několika měsících 
počal míti svého hostě za podezřelého ze socinismu a již méně se těšil z jeho roz- 
mluv ; posléze Zwicker přinesl mu i své spisy a žádal ho za úsudek ke kusům 
jednotlivým. Proč socinista tento právě Komenského si vyhlídl za posuzovatele 
svého díla, snadno jest se dohadovati dle dávných smírčích snah (studium 
irenicum) Komenského, aby totiž křesťané, nemírným a libovolným hloubáním 
v písmech v sekty nesčíslné roztříštění, uvedeni byli v jednu víru křesťanskou 
obecnou (katolickou, ovšem nikoli římskou). 

25. Dílo své Zwicker vydal r. 1658 tiskem v Amsterodame beze jména 
pod názvem »Smír smírů, čili usmíření nynějších křesťanů pravidlo trojnásobné* 
(Irenicum irenicorum seu reconciliationis hodiernorum christianorum norma 
triplex). Připsav je papeži, patriarchům, kardinálům a jiným kněžím, knížatům, 
úřadům i poddaným, vykládá tu, že by rád všecky sekty v jednu církev spojil, 
ale všude hájí článků Socinových. S míněním jeho, jak dokládá, shoduje prý 
se i Komenský, jenž však ve skutečnosti Krista jako Boha-člověka pokládal 
za jediné možné pojidlo všech křesťanů. 

26. Proto nezbývalo než proti tomuto odvolávání se ozvati ; avšak dle žá- 
dosti Zwickerovy Komenský byl ochoten nevystupovati proti jeho osobě, 
toliko proti věci ' samé. Měl pak tento první spis Komenského proti němu 
název: O smíru smírů, t. j. podmínkách míru od #ekty Socinovy ostatnímu světu 
křesťanskému nabídnutých všem křesťanům uíinhié napomenutí (De Irenico 
irenicorum, hoc est: conditionibus pacis a Socini secta reliquo christianorum 
orbi oblatis ad omneš christianos facta Admonitio, a Joh. A. C.) Spis vydán 
počátkem r. 1660 a připsán » Církvím i akademiím společné Belgie, svatým 
a věrným pravdy Ježíše Krista vyznavačům a ochráncům*. 

27. V disputaci této proti bludům Z wickerovým Komenský sice ho nejmenuje 
ale naráží zřejmě na jeho jméno řka, že vysměvač čili trhač (zwacker) pravdy roz- 
umem lichým, písmem porušeným a tradicí zprzněnou útokem žene na obec- 
nou víru křesťanskou. Všude vytýká mu sofistiku a odpovídá mu učenou dispu- 
tací, protože o Komenském byl prohlásil, že disputuje » neučeně a dětinsky «. 

28. Po tom odbytí Zwicker mlčel celý rok, jen příteli říkal, pravdě že by 
rád ustoupil. Zatím však chystal odpověď na spis Komenského, což tento 
zvěděv mínil k jeho poučení vydati Raymunda de Sabunde » Bohosloví přiro- 
zené*, spojující velmi důmyslně filosofii s věrou, na kterýž spis kdysi slavný 
v té době dosti často bylo zapomínáno. Komenský shledal v něm leckterou 
shodu s názory svými, ana theologie ta učila Boha neviditelného poznávati 
z viditelných skutků, otevřené knihy světa, k "čemuž on také již dříve dospěl, 

Také methoda tohoto spisu velmi se mu zamlouvala, že totiž k bytným 
pravdám věcí, v přirozenosti jich založeným a každému člověku zdravé mysli 
samo sebou známým, tak vždycky přitkal pravdy jiné, odlehlé, skryté, na oko 
pochybné, že nikdo nemůže neviděti, kterak jeho potůčkové plynou z pramene, 
a souhlasu jim nemůže odepříti. 

I doufal, že pravdě tak jasné a patrné ani Zwicker neodolá, proto při- 
kračoval tento spis, zatemnělá místa objasňoval i latinou lepší vše odívaje, a 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 15 



226 



hned po kusech jej dával do tisku, aby měl v něm hned pohotově odpověď 
na dílo Zwickerovo. 

29- Tento také skutečně v polovici ledna 1. 1661 vydal a též Komenskému 
poslal »Irenico-Mastix, Karabácník smíru překonávaný" a zdrhovaný ustavičně, 
čili nové dotvrzení neomylnosti Irenika-irenicorum skrze' ukázání lichosti ohav- 
ných námitek Komenského «. Tu všude vítězoslaví, že jsou přemoženi všickni 
odpůrcové jeho, zejména o Komenském to hlásá více než šedesátkráte, ke konci 
pak o něm připomíná, že nemá již nic více, čím by se proti němu vytasil, a 
že leží tu tak přemožen a povalen, že k obnovenému zápasu zvednouti se 
nemůže, jsa všech zbraní, jimiž by bojoval, zbaven, oloupen, vysvlečen. 

30. Komenský zhrozil se takého rouhání proti Kristu a posilniv se modlit- 
bami a písmem vydal v únoru 1. 1661 spis Sabundského pod názvem * Oko 
víry (Oculus fidei), bohosloví přirozené, jinak kniha tvorů, zvláště pak o člo- 
věku a přirozenosti jeho, co jest, i o tom, čeho mu potřebí, aby poznal Boha 
i sebe sama, i všeho, čím povinen jest Bohu, bližnímu, sobě pro své spasení*. 
(Vyd. v Amsterod u Petra van den Berge.) V předmluvě přeje Zwickerovi, 
aby se pozdravil, a zavazuje ho všemi tvory i Bohem, aby netrhaje ze spisu 
kusu toho neb onoho, jako činil v bohosloví zjeveném, pronikal jej rozumem, 
pochybnosti pak aby ukázal veřejně a poučil se o lepším. 

31. Zwicker dostav toto vydání Komenského vzkázal, že si je přečte, proto 
však že spor jejich není vyrovnán, nýbrž že očekává odpověď na »Karabáčníka 
smíru«, k níž se Komenský také odhodlal, aby posléze měl od něho klid a 
pokoj. Z posledního spisu Zwickerova jal se totiž vyvraceti větu po větě, klada 
proti rozumu socinistovu všude slovo boží jako studnici všeho náboženství a 
bohosloví. Vedl pak si proti Zwickerovi, »karabáčníku Kristovu*, nad obyčej 
ostře, ukazuje k tomu, že nepokojný ten muž žádného bohoslovce toho století 
nenechá s pokojem, než i otce církevní tupí i sbor nicejský. Odpověď tuto 
druhou, vydanou pod názvem »J. A. K. o opětovaném socinianském smíru 
opětované kfestanům napomenutí, čili nepravého smírce, pravého však Kristova 
karabáčníka Daniele Zwickera zpupná nad Kristem s věčnosti trůnu svrženým 
vítězosláva, statečností božskou rozptýlená a rozptýlena býti mající« (J. A. C. 
De iterato sociniano irenico iterata ad. christianos admonitio, sivé pseudo-ire- 
nici, veri autem Christomastigis Dan. Zwickeri superbus de Christo aeternitatis 
throno dejecto triumphus, virtute Dei dissipatus et dissipandus). . 

Ve věnování senátu amsterodamskému želí toho, že ani v tomto útulku 
svém nemá pokoje, aby se mohl cele dáti do studií pansofických a je doko- 
nati. Nebo »dílo velikánské — síly malounké, poklad výzkumů, sebraný za dva- 
cet let, ztracen; sbírati opět všecko znova — píď času starci příliš krátká; dílo 
jednotné, nepřetržité, ve všem všude souvislé, mysl pak věcmi různými ne- 
ustále roztržitá^. I prosí jich tedy strany tohoto díla svého ještě o něco lhůty 
a prodlení. 

32. Aby pak ukázal i křesťanům vůbec lichost a škodlivost učení Socinova, 
vydal ještě téhož roku: *Socinslvi zrcadlo, jedním pohledem ukazující, več 
se tam věří nebo nevěří (Socinismi speculum uno intuitu, quicquid ibi creda- 
tur, aut non credatur, exhibens. Amsterod. 1661). 



227 

Vydal je proto, že nákaza socinstva rozlezla se jako kvas, svádami pak 
od něho vzbuzenými že nezabývají se školy toliko, než i síně a vtipové sou- 
kromníků. A poněvadž nemá každý času, aby se zabíral v podrobné studium 
toho učení, že potřebí jest nějakého stručného a zřetelného jádra, v němž by 
hned bylo lze postřehnouti všecky různosti. A proto učinil tu Komenský výtah 
z katechismu socin., vyd. v Rakově, hlavním to sídle někdy socinském (v San- 
domírsku), pod názvem »Religionis christianae brevis institutio«. 

33. Bohužel i toto zrcadlo zůstalo na Zwickera bez účinku. Strojilť nový spis 
proti Komenskému a poslal mu ukázku jeho právě o velikonocích r. 1662. 
V něm se honosí, že Komenský v » Napomenutí* II. neodpověděl ke všemu, 
ano nemohl ani odpověděti, umlknul tedy a byl připraven k mlčení, čímž 
skončil prý šťastně dvouletý ten spor. 

34. Tentokráte přátelé radili Komenskému, aby již neodpovídal, že škoda 
těch dobrých hodin, jež prospěšněji vynaložiti lze na pansofii, dílo míru a pravdy ; 
nebo s Zwickerem kdyby mluvila sama pravda, že ho nepřesvědčí pro jeho 
nekonečnou domýšlivost. A proto Komenský to nahlížeje a vida, že bez záko- 
nitého soudu a bez soudce nebude lze při jejich rozsouditi, vydal ještě po- 
slední spis proti Zwickerovi, a to jakožto » Napomenutí třetí: I. Dan. Zwicke- 
rovi, aby mírnil bezbožná svá vítězoslavení proti Kristu a víře křesťanské; 
II. křesťanům, aby vybděli konečně* (J. A. C. Admonitio tertia : I. Ad Dan. 
Zw., ut impios suos adversus Christum et christianam fidem triumphos tem- 
peret. II. Ad christianos, ut tandem evigilent). 

V tomto ;> Napomenutí III. « Komenský vyložil také své stanovisko k so- 
cinství, že totiž »vrtáctví jich ochabilo trpělivost jeho«, že tedy musí ukázati 
tu satanovou propast, v níž vězí, protože i církvi jeho a jemu samému byli 
vždy jen úkladníky. V Polště po celé století satan užíval jich všetečnosti, že 
nemohlo se šířiti evangelium. Nebo okolo léta 1560 tak hojna byla v Polště 
žeň evangelia (reformace), že v celé radě královské bylo toliko pět nebo šest 
osob katolických, biskupové pak většinou klonili se k reformaci, a s nimi 
Zikmund August se radíval. A Komenský ukazuje, kdyby se uznal blud so- 
cinský, že by z křesťanské víry zbyly pouze slupky, křesťané pak sami že by 
byli modláři. 

35. Tak zachoval se Komenský k socinským, kteří jej po dlouhá léta chtěli 
na svou stranu převésti, že naopak hleděl je opět obrátiti ku Kristu. Dělo-li 
se to způsobem prudčím než obyčejně, vysvětluje to rozčilením, které způso- 
beno mu bylo těmi útoky na nejvniternější jeho přesvědčení, jakož i hlubokou 
věrou svojí v nejdůležitější základy víry křesťanské, jimiž sociňané a zvláště 
Zwicker otřásali. 

3. 

Komenský almužníkem bratrským. 

36. Br. Hartman a Cyrill, kteří hned po vyvrácení Lešna z Vratislavě do 
Angličan byli posláni, nebyli tu od církve anglické oslyšeni. R. 1658 posláno 
do Hamburka 5900 liber šterlinků, za něž dostali 22.623 tolary. Tato suma 

15* 



228 

rozdělena v pět částí, z nichž čtyři dostali Bratří polští, pátou Bratří čeští, 
kteří v Polště byli poškozeni. Pětinu tu rozdali Daniel Vetter, pastor v Břehu 
slezském, kde po ztroskotání Lešna bylo hlavní sídlo Bratří českých rozpla- 
šených, a kněží Jan Nigrin, Václav Prachenský, Jan Pardubský. L. 1659 po- 
sláno do Amsterodamu k rukám Vavř. z Geer a J. Komenského 3000 Uber št., 
za něž dostalo se 12.648 ř. tolarů, které Komenský rozdělil takto: 

Dle vůle dárců třetina (1000 liber = 4216 stol.) naložena byla na vydání 
písem sv. v polském a českém jazyce i na jiné spisy Bratřím potřebné. Z toho 
pak vydáno : 1 . Biblí polská tak řídkou a vzácnou se stala, že jí ani za cenu 
čtvernásobnou nebylo lze dostati; vytištěno tedy a rozesláno Bratřím 2000 exem- 
plářů, jež stály 1733 tol. 269 2. Za 3000 ex. biblí české formátu menšího 
753' tol. 3. Za kancionál český, Komenským r.. 1659 vydaný, 418 tol. 4. Za 
kancionál polský většího formátu 470 tol. 5. Za skvostné vydání »Praxis 
pietatis« 136 tol. 6. Za potěšitelné napomenutí Cechům rozptýleným 5 tol. 
7. Za Lasického historii bratrskou 36 tol 8. Za zprávu o prospěchu jednoty 
a řádu, Karlu II., králi anglickému, Komenským připsanou a do Angličan 
i k jiným církvím r. 1660 poslanou, 142 tol. 9. Za spisek o idei pravého kře- 
sťanství, k odpadlíkům v Němcích poslaný, 16 tol. 10. Pro mládež roztrou- 
šenou knížky katechetické za 20 tol. 

37. Požárem Lešenským zničena byla také tiskárna bratrská; proto bylo 
třeba v Amsterodame opatřiti novou, což se stalo r. 1660 za 886 tol. Z ostatních 
peněz dáno bylo Polákům, kteří větším dílem dómů se navrátili, avšak v bídě 
zůstávali, 1680 tol., ostatek Komenský rozdělil ve třech letech mezi chudé 
šlechtice a měšťany (r. 1659 373 tol, 1660 497 tol. r. 1661, když veliké ne- 
hody vystěhovalce v Uhrách a jinde byly zastihly, 2287 tol). Rodin, které 
takto byly podporovány, bylo přes 360. 270 

Kromě toho sbíráno bylo almužnou na Jednotu bratrskou po okresích 
hollandských, takže na podzim r. 1661 J. Rulíkoví a Wittenwagelovi dodáno 
bylo z Harlemska 72 Y 2 tol., z Hornska 64 tol., z Alkmarska 12 tol, z En- 
kuyska 9% tol, dohromady 157 4 /s tol, z nichž Komenský opět čtyři pětiny 
Polákům, pátou pak Cechům rozdal. 

38. I Vavřinec a Štěpán z Geer na Jednotu dary pamatovali, a p. Vavřinec 
r. 1666 umíraje Bratřím i sumu určitou odkázal, kterou si teprve r. 1668 od 
Štěpána z Geer dle rady Komenského dobrali. 271 R. 1665 hr. Pembroke 

' 269 Na tyto výtisky dáno za papír 693 tol.. za tisk 819, za lit! nových písmen ně- 
kterých a titul v mědi vyrytý 30, korrektorovi po 15 měsíců za stravu a šat 156, za vazbu, 
dovoz a j. 35 tol Korrektorem byl Sam. Gadovecius, jejž Komenský od studií z Frank- 
furtu povolal, poslav mu na cestu 24 tol. Když byl s tou prací hotov, poslán na studia 
do Groninku, kamž mu posláno 106 tol a 20 tol. dluhů zaň zaplaceno. 

270 Peníze Bratřím do Břehu a jinam v tu stranu určené ukládány byly ve Vrati- 
slavi u kupců Jiřího a Arnošta Šn ettaua, odkudž mezi Bratry byly rozdělovány, kteří 
z nich kvitance na svá místa posílali. 

'"' Komenský tu připomíná, že již r. 1667 měli si tu sumu dle smlouvy od p. Ště- 
pána vybrati, a dokládá: »Mam tego przyczyne, czemu tak radz?; umarl dobrodziej, trzeba 
ostrožnie išé. Moudrému napověz, ostatek se vtípí. I já se ohledám, kam ustoupiti. Sed 
bonům habemus Dominům idicit moribundus Ambiosiusl, cui cura est de nobis.« 



229 

poslal Komenskému 50 liber št, chudým pak 100 liber, a s jiných stran také 
vystěhovalcům českým dostávalo se darů. L. 1668 (dle listu ze dne 31. ledna) 
Pavel Hartman měl býti poslán do Anglicka a do Skotska ku knížeti Ruper- 
tovi, který u krále i v parlamentě platné slovo měl, aby jeho přímluvou 
Bratřím pomoc byla vyžádána. Byla-li věc ta skutečně vyřízena, o tom zpráv 
se nedostává. 

39. Úřad- almužnářský, iejž Komenský mezi Bratřími českými a polskými na 
se přijal, veliké mu činil práce. Se všech stran posýlány mu žádosti, aby 
vážností své osoby vymohl přímluvy a pomoci u senátu hollandského neb 
u krále anglického, tak že stařeček zemdlený, ač myslí svěží, v témdni i na 
třicet listů musil posýlati odpovědi. A nebyl Karel II., jemuž Komenský k radě 
svých přátel spis o prospěchu jednoty a řádu (de bono unitatis et ordinis) 
byl připsal, veliké štědroty milovník, neposlav za dedikací ani odpovědi, nerci-li 
daru. Ani toho dlouhým dopisováním nemohlo býti dosaženo, aby ze státní 
pokladnice vydány byly peníze, od církví anglických pro Jednotu bratrskou 
sebrané a uložené. A Komenský nechtěl ani nikde v čele viděn býti dle vlastní 
řeči: » Soukromě já zde žiji, nepřeje si nic než skrytu býti. « 

40. Pokud Komenský od zvláštních svých ctitelův a dobrodinců penězi byl 
podporován, nepřijímal pro sebe nic ze společné almužny, nebo rozdělil, se 
o almužnu svou dobrovolně s chudšími, zvláště s Bytnerem, biskupem Bratří pol- 
ských, na nějž vždy přátelsky pamatoval, nebo z dílu svého choval čekance stavu 
kněžského, z nichž vždy dva neb tři při sobě míval (jako r. 1666 kromě syna 
svého Daniele, »již také Bohu a církvi oddaného «, Jana Cornu a Dav. Cassia), a 
krom toho mládež v studiích otcovsky podporoval. »A tak vyžebraným oním 
chlebem živiti se nikdy až posud nechtěl jsem sám, aniž i nyní vím, čím pásti se 
mají ti, kteří jsou ustanoveni pásti stádo boží ; postará se o všecky onen spo- 
lečný živitel a pastýř Kristus « — píše Mik. Gertichiovi, kníž. kazateli v Lehnici 
(16. listop. 1666). Tím bolestnější pak a nemilejší mu bylo slyšeti, jak vy- 
stěhovalci o podporu se derou, i druh druha u Komenského podezřívajíce, 
aby sami podporu větší mohli dostati. I zošklivilo se mu udavačství, pocho- 
dící z lakoty a ze závisti, tak že v latinském Ústě svob. pánu Arn. Maxim. 
z Lukavice s trpkostí přidal tato česká slova: »0 Cechové nesvorní, svárliví, 
klevetní ! « 272 

Také Poláci Komenskému zhusta bývali velmi nesnadní. Ač po nešťast- 
ném převrate Lešenském vrátili se do vlasti, neustali dovolávati se větší a 



2,2 Arn. Maxim, z Lukavice, vystěhovalec český, usadil se ve Frankfurtu nad Odrou. 
Od Komenského nikdy nedostával prázdného listu. Jak asi byl podporován, jde z toho, že 
mu Komenský (29. března 1662?) posílá 100 tolarů, z nichž pro chudé býti mělo 20, pro 
něho 80. A chudý tento šlechtic zrazoval Komenského, aby některým osobám almužny 
nedával Proto mu připomíná Komenský: » Velmi se mi nelíbí, že Urozenost Vaše, za ně- 
které se přimlouvajíc, některých u mne velmi zle doporoučí, zejména p. Mikuláše Luka- 
veckého a kn. Jana Tita jakožto prý lidi beze vší víry a nábožnosti, rozdělovatele almužen 
mezi nevěřící. Divím se, kdo je Vaší Urozenosti tak vylíčil; neboť ze sebe to míti nemůžete, 
poprvé s nimi se sešed.« I podotýká, že dělení děje se po jeho přání a že každý pro bu- 
doucí účty potvrzuje, co dostal. 



230 

větší podpory, tak že Komenský, jak řečeno, z almužen Polákům dával čtyři 
pětiny, toliko pátý díl pro Bratří české nechávaje. Když pak z Poláků každý, 
kdo z jakékoli příčiny byl vyšel z vlasti, jako exulant dožadoval se pomoci, 
kteráž od církví, zvláště anglických, posýlána byla Cechům pro víru vystěho- 
valým: Komenský r. 1667 změnil způsob rozdělování tak, že ze GOOO tol, 
které nejspíše z Angličan byly došly, přiřkl Polákům sedm dvanáctin, Cechům 
pět. 273 

4. 
Péče o duševní blaho svěřeného rozptýleného stádce. 

41. Takovýmto způsobem o hmotné opatření církve své neúnavně se staraje, 
na potřeby její duševní nikdy nezapomínal. Jedenáctekrát psal Janu Bytnerovi, 
synu Bartoloměje Bytnera, seniorovi ve Velké Polsce, aby svolal synodu do 
Břehu a k tomu se přičinil, aby .na místo jeho a Gertichiovo nový biskup 
český a polský zvolen byl. Martin Gertichius zemřel 10. pros. 1657 a o smrti 
jeho Bytner píše Komenskému dne 15. ledna 1658. Kromě toho Gdaňští žá- 
dali dva kazatele bratrské, a tu prý by jim měli býti posláni dva z nejlepších ; 
a na místo Gertichiovo a za konseniora také jest třeba dvou nejlepších. Ale 
odkud tolik výtečných mužů v takové nesnázi? Není-liž radno, ano nutno, 
aby pro zachování řádu církve na místo Gertichiovo vyvolen byl třetí senior 
z Čechů nebo z Poláků, aby Komenským a Bytnerem nevymřelo, co v církvi 
bratrské trvalo po dvě století? Komenský povzdechl si dne 23. srpna 1658, 
že zbývají toliko dva biskupové, každý se svým konseniorem, a s nimi že má 
vymříti posloupnost biskupská. Ale válka mezi Švédy a Polskem nedopouštěla, 
aby na spořádání církve mohlo býti pomýšleno. Teprve po míru v Olivě uči- 
něném Komenský opakoval (28. září 1660) své přání, aby synoda svolána 
byla za příčinou ordinování biskupa, ačkoli dle kanónů měli při tom býti 
přítomni tři nebo nejméně dva biskupové. Dne 5. července 1661 Komenský 
opět schválil úmysl Bytnerův, aby mu kollega zřízen byl, nemoha však sám 
do Polsky se odebrati, slíbil Bytnerovi (27. září 1661), že buď starého Václava 
Tita nebo Daniele Vettera místo sebe ustanoví suťfraganem. Což když se 
Bytnerovi nelíbilo, žádal Komenského (4. listop. 1661), aby řídě se kanónem 
Klimenta Římského (L. 8, c. 27. Const. Apoštol), nemoha sám při ordino- 
vání býti přítomen, poslal shromáždění list, jímž by ohlásil, kterýkoli ze tří 



173 Komenský píše o té věci dne 1tí. listop. 16tí: »Nen: mi dobrým znamením, že 
nejen k exulantům stále se počítáte, než i přednost míti chcete, podporu pro exulanty 
sebranou, sami nejsouce exulanty, exulantům odnímajíce, a nám, kteříž jsme od 38 let 
pravými exulanty, toliko vždy pětinu podávajíce. Tlačíte na to, že vás je počtem více, 
nedokládajíce, že jste vlasti své zase navráceni ačkoli jste z ní nikdy pro víru nebyli vy- 
puzeni, my pak posud vlasti nejsme navráceni. I to sluší uvážiti, že byste nikdy byli toho 
nedosáhli, čeho bylo dosaženo, nežli pod naším jménem exulantův a naším pilným při- 
činěním, když vy jste žádné jiné práce neměli, leda že jste si jednou a opět jméno exu- 
lantů připsali.* Oněch sedm dvanáctin (3500 tol.) uložil u Šmettauů, aby si z nich Poláci 
vzali hned 2000 tol., po roce pak i s úroky ipo l"„i 15G0 tol.: -Cathegorice: itzund Zwey 
vausendt Rthl., uber ein Jahr 15tí0.« Bythnerovi poslal 150 tol. ze svého dílu. 



231 

polských Bratří bude vyvolen, že jej za svého kollegu uznává, a jak by cho- 
vati se měl, jemu oznamuje; tak že, nemoha tělesně býti přítomen, aspoň 
duchem při ordinování bude. 

Listem ze dne 3. dubna 1662 Komenský oblíbil si radu Bytnerovu, napsav 
dne 2. dubna pastýřské své poslání k synodě. Přeje tu Bratřím polským, že 
při sborech svých zůstávají, ano rozptýlení Bratří českých není konce. Vydání 
řádu církve české, jak oznamuje, přeloženo bylo do anglického jazyka a pa- 
tištěno v Ženevě ; takový zřetel obracejí k Jednotě : nechť tedy Bratří i při 
volbě biskupa dle řádu se zachovají, aby shledáni byli takovými, za jaké je 
lidé pokládají. Ovšem druhdy mívala Jednota čtyři, pět i šest sloupů, biskupů : 
nyní jenom dva, a ty nad hrobem Jsa stařec 711etý a od nich vzdálen, jest 
mezi nimi toliko duchem přítomen, uznávaje toho, kdo zvolen bude, za svého 
kollegu, a žádaje mu, když ordinován bude, milost Ducha sv. a požehnání. 
Když pak se proslýchalo, že Mikuláš Gertichius, dvorský kazatel Lehnický, 
kdyby zvolen byl, vyvolení nehodlá se podrobiti, napomínal ho Komenský 
(dne 10. října 1662), aby měl srdce dle srdce božího, nezdráhaje se, jsa k tomu 
schopen, nové břímě starostí podstoupiti; i kdyby hlas lidu, jenž jest hlas 
boží, k jinému se obrátil, nežli k němu, aby přece jen při volbě a při ordino- 
vání přítomen byl. 

Komenský na svém místě přál by si býval nejraději zetě svého Petra 
Figula, který byl se stal r. 1654 farářem falckraběnky Donhofové v Gdaňsku, 
r. 1657 farářem v Nassenhubu blíže Gdaňská, kteroužto faru Jednotě bratrské 
získal (9. srpna 1659). R. 1658 — 60 býval návštěvou u Komenského v Am- 
sterodame. Dne 5. listopadu 1662 synoda zvolila a Bytner ordinoval dva 
seniory, Gertichia pro Poláky, Petra Figula čili Jablonského, zetě Komenského, 
pro Cechy, tak že zachována při biskupech Jednoty dle řádu církve posloup- 
nost apoštolská. 274 Figulus r. 1667 dostal se za kazatele kurfirštského do 
Klajpedy (Memelu), kde r. 1668 novou školu zakládal, k níž na Komenském 
někoho žádal, kdo by ji zřídil a v kázáních mu pomáhal, kamž Komenský 
mladého Cornu (Roha, Morna) na Bytnerovi vyžadoval. Ačkoli tedy přání 
Komenského se vyplnilo, nepřežil ho Figulus, skonav dne 12. ledna 1670, 
tak že Komenský přece zůstal posledním biskupem Bratří českých. 

42. Již svrchu při kladení počtu z almužen bylo oznámeno, že Komenský 
pro duchovní potřebu Jednoty bratrské vydal v Amsterodame r. 1659 biblí, 
kancionál, r. 1660 pak zprávu o církvi české církvím jiným, aby vždy po- 
zornost jiných národů k Bratřím byla obrácena; katechismus pro mládež pak 
vydal r. 1661. 

43. O spisku na třetím místě tuto jmenovaném zmínili jsme se již svrchu j 
že Komenský poslal a věnoval jej králi anglickému Karlovi II., maje k tomu 
velmi dobré příčiny. Církve reformované totiž, povrhše posavadním řádem, 
v nemalých byly nesnázích o správu a moc církevní, což se ukázalo zvláště 
v Anglii, kde strany náboženské střídaly se s velikými politickými a sociálnými 
proměnami a kde po celé století s velikou ukrutností přely se o nejlepší způ- 



Dle Dr. Arn. Jablonského Rieger, 739—751. 



232 

sob církevního zřízení. Ani v čas nastoupení krále Karla II. forma církve ne- 
byla v Anglii ještě řádně ustálena. I požádalo několik vznešených mužův 
anglických o radu také Komenského, aby jim oznámil dřívější správu církví 
bratrských. Komenský dal tedy otisknouti Rád Jednoty z r. 1632 a přičinil 
k němu pro Angličany výklady některé i Napomenutí církve české o jednotě, 
řádu a kázni, připsané Karlu II., králi anglickému, » prose nejponíženěji i jmé- 
nem svým, aby osobám rozepři tu vedoucím ráčil schváliti spisek ten ke čtení 
a uvážení, mohlo-li by i odtud pro zmenšení záští a pro rozmnožení lásky 
něco býti vybráno*:. 

Vydán pak byl tento spis pod názvem » O prosphku jednoty a řádu, 
kázně a poslušnosti v církvi řádně zřízené nebo se zřizující církve české k an- 
glické napomenutí, s předeslaným řádu a kázně v církvích českých užívané 
vypsáními. (De bono unitatis et ordinis, disciplinaeque ac obedientiae in ecclesia 
recte constituta vel constituenda ecclesiae bohemicae ad angiicanam paraenesis, 
cum praemissa ordinis ac disciplinae in ecclesia boh. usitatae deseriptione. 
V Amsterod. u J. Ravensteina 1660.) 

44. Ve spise tomto napřed otištěn Řád Jednoty br. z r. 1632, z něhož i An- 
gličané lecčemu se mohli přiučiti, an byl skutečně osvědčen a častěji veleben. 
Dvě zajisté milosti Bůh naznačil slovy Urim a Thummim, jimž nerozuměli 
Židé a křesťané s nimi: ono znamená světlo, toto neporušenost nebo do- 
konalost. »I vy nalezli jste z daru božího přejasné Urim, aby světlo vaše 
viděly a v něm plesaly tolika národů církve. Naši pak otcové nedospěli k ta- 
kovému světlu, vyznati sluší, starajíce se více o Thummim, jak by totiž s Abra- 
hamem mohli kráčeti před tváří boží bezpečně, s jakou jen možná na té cestě 
dokonalostí . . .« 

Při tom jedná se mu rovněž o církev obecnou: » Ničeho pro svou církev 
nevyhledávám, « dí, »které již není, ani pro sebe, kterýž vstupuji do hrobu, 
než pro tebe, společná matko, církvi obecná, již tak miluji a ctím, že bych 
ti přál, s kterékoli strany možná, aby trošinku měla se lépe. Mimo snahy 
stran zrodil jsem se, žil jsem, umírám, drže se jedině Krista, zároveň s těmi, 
jež mi byl dal za vůdce.« Proto hluboce jej rmoutila necelost, rozháranost a 
nesnášelivost církví evangelických, která od dob Lutherových nic se nezlepšila. 
Směřovalť jako ve všem, tak i v náboženství k sjednocení. »Ve věcech přiro- 
zených, umělých, mravných jediný zdaru a prospěchu základ bývá jednota, 
k níž má býti svedeno všecko, první a poslední, nejvyšší a nejnižší, pravé a 
levé, aby, hneš-li jedním, hnulo se všecko. « 

Jsou pak spásy církve stěžeje čtverý: 

1. aby sjednotil se veškeren lid křesťanský; 

2. aby sveden byl v řád; 

3. aby svázán byl vazbami kázně; 

4. aby naplněn byl duchem života. 

1"). Církev anglická sluje u Komenského pravým věku toho městem na 
hoře ležícím, které nemůže skryto býti, kde světlo světa, Kristus, září nejjasněji, 
kde tolik bylo rozsvíceno svící, tolik knih hluboké moudrosti staví se na svícen, 



233 

že od jich světla tolik národů křesťanských vypůjčuje si světlo, knihy jejich 
čtouc i o překot na své jazyky překládajíc. « Takový pokrok u nich mohl se 
jeviti, protože skonanými po celé již století o všech tajemstvích království 
božího přemyšlováními a vydanými knihami o materiích všeho druhu« chy- 
stali se k budoucí stavbě, kterou pak snadno bylo stavěti. Sto let přeli se 
o nejlepší formu církve, tak že nezbývá již nežli všecko sebrati v jedno. A 
k tomu je nyní doba' nejpříhodnější, kdy nastalo upokojení obnovením králov- 
ství. 275 Za první požadavek při tom pokládá, aby přestalo kněžské panování 
světské, bohatství zemské a nádhera. I Bratřím mohlo se dostati bohatství od 
některých štědrých pánů, avšak odmítli to ze skromnosti a strachu před jedem. 
Dějinky pak Bratří českých měly býti jiným církvím výstrahou, aby v čas 
krotily soudy boží, t. j. aby se více ještě obrátily k pobožnosti, než Cechové, 
kteří soudy božími byli postiženi. 276 

46. Roku 1661 Komenský opět vydal spisek o Independentech, poprvé vy- 
tištěný v Lesně 1. 1650 (Independentia aeternarum confusionum origo), protože 
spory mezi bratřími o správu církve opět se rozhořívaly. 

47. Co se týče kancionálů Bratří českých, honosila se vydání starší zvláště 
hojností písní a skvělou úpravou, počínajíc kancionálem Samotulským (r. 1561), 
od Br. J. Blahoslava vydaným. Br. Blahoslav přičinil se kromě toho také ná- 
vodem ke zpívání a skládání písní (Muzikou), aby veršování zpěvů bratrských 
bylo jadrnější, líbeznější a důstojnější. A přece zůstala i potom v nich, jak 
Komenský uznává, »řeč slabá, rým na díle mizerný; rozkošné jsou rhytmy 
v některých, zvláště co jest skládání Blahoslavova, Michalcova, Wolfova a 
Červenkova, též Br. A. Sturma a Br. Václ. Solína«. 

48. Komenský pak pro potřebu Bratří zpěvy jejich znovu vydal r. 1659, 
a to s pozoruhodnou předmluvou, v níž promlouvá o tom : 

I. Co to jest zpěv aneb zpívání : a kde se to mezi lidmi vzalo a k čemu 
posavad užívalo? 

II. O původu zpěvů svatých v církvi: zejména israelské, řecké, latinské atd. 

III. O zpěvích církve české, jak to u nás šlo, až do přítomného tohoto 
zpěvů českých vydání; proč se stalo a proč v takové formě? 



175 O způsobech vlády Komenský má toto mínění iParaen. §65): Monarchie dobrota 
jest moc sjednocovací, nedopouštějící rozptýlení mnohostí rad. Demokratie dobrota jest 
moc rozlévací, za rozdělování spásy obecné, a snadno nedopouštějící, aby některý člen 
byl pominut. Aristokratie dobrota jest moc shromaždovací, vyšší s nižším a nižší s vyšším 
vážící, i aby mnohost držela se pohromadě pod jedním, jedno pak aby rozlévalo se po 
mnohém, působící. — Zneužíváním vzchází tyrannie, anarchie (nade všecko tyranství horší), 
oligarchie. 

276 O vystěhovalcích českých podotýká (§ 128): » Národu nejsklíčenějšímu pro to, že 
držel se bedlivěji stop učení apoštolského, stop prvotní církve a návodu sv. otců, nad jiné 
nenáviděným učiněnému, stíhanému, povalenému, zdrcenému, od svých opuštěnému, ne- 
nalézajícímu ani lidského slitování, to jediné zbývá, aby, dovolávaje se pomoci jediného 
Slitovníka věčného, říkal s vyvráceným někdy lidem božím: Já pláči, a oko mé vydává 
vody, nebo daleko ode mne vzdálen jest potěšiteU (Pláč Jerem. 1, 16; 5, si.). 



234 

IV. Naposledy regule jisté položím, čeho šetřiti, aby zpívání naše Bohu 
chválu, duchu našemu rozveselení, církvi pak spasitedlné vzdělání neomylně 
přinášelo. 

Z výkladů každé této částky pozoruhodná jest zvláště třetí, českých zpěvů 
církevních se týkající. Dle toho nejvíce písní českých pošlo od M. J. Husa a 
M. J. z Rokycan. Přejali pak obyčej ten zvláště Bratří, z jejichž písní mnohé 
i na jazyk německý byly přeloženy. Poslední vydání kancionálu bratrského 
bylo 1. 1615 in folio s Concordancími, což 1618 na menší formu vytištěno in 
4to. A dle toho Komenský vydal svůj kancionál s větší než kdy proměnou a 
opravou. 

49. Příčina vydání jest především ta, že vždycky jest čas dobré příčiny kře- 
sťanům obmýšleti, zvláště když starších vydání již není. Kromě toho »Pán Bůh 
v tomto jich dlouhým a přeostrým křížem presování některé z nich obzvláštně 
vypruboval a vypuleroval až i k složení některých nových potřebných potěše- 
ných zpěvů, jichž ještě v jazyku našem nebylo «. A tyto zpěvy Komenský 
mínil nejprve samy aspoň vytisknouti, potom však staré dobré s novým, 
nové s starým spojil. A jako rok před tím vydal pro ruční užívání bibličku, 
tak nyní v skrovničké formě do druhé ruky kancionálek, jehož by stále se 
mohlo užívati. 

Nové zpěvy přidány hlavně dle německých a polských, jakož dříve na- 
opak se dělo ; také delší zkracovány a v jadrnější měněny, též skládání jich 
opravováno. 

Co se týče pořádku, napřed položeny zpěvy starozákonní a mezi nimi 
žalmy Davidovy, pak jiné písně lidského skládání. 

Písně novozákonní rozdělil dle toho, jakž otcové naši věci v náboženství 
křesťanském se zbíhající dělili, na 

I. Podstatné, na nichž spasení lidské záleží. Jmenovitě 1. víra, všecko, co 
Bůh k spasení lidem vyjevil a podal, důvěrně přijímající. 2. Láska, milostí zase 
k Bohu rozněcující. 3. Naděje, všech slibů božích splnění stále očekávající. 

II. Služebné, prostředky k nabývání víry, lásky, naděje od Boha dané. 
Jenž jsou: 1. Slovo boží, z něhož (nejpředněji) víry nabýváme. 2. Klíčové krá- 
lovství božího a kázeň k lásce a pobožnosti dohánějící. 3. Svátosti, naději 
věčného milosrdenství božího v nás utvrzující a spečeťující. 

III. Případné věci, jež jsou řádové aneb způsobové, kterýchž se při uží- 
vání věcí služebných tak nebo onak ostříhá, i dosti rozdílné v jiných a jiných 
jednotách, jak co kde v zvyk uvedeno, aneb se podle příčin proměniti může. 

Dle toho pak Komenský písně rozdělil pod 24 titulů. Také však v jazyce, 
rythmech i metru leccos proměnil. 277 

50. Již před kancionálem Komenský vydal rovněž pro příruční potřebu » roz- 
ptýleným z Lešna polského, smutným, ochuzeným, Bohu však věrným a mil vin 
Čechům« český Manuálník, aneb jádro celé biblí svaté. Již titul označuje, co 



1,7 Že ovšem i v Komenského vydání zůstalo hojně rýmů planých a veršů rythmicky 
nesprávných, nelze pochybovati, jakož v tom oboru požadavky zvláště o rýmu ještě v na- 
šem století dosti byly volné, stavše se přísnějšími teprve v posledních 20 letech. 



235 

v knize jest obsaženo, že jest to »summa všeho, co Bůh lidem I. k věření vy- 
jevil, II. k činění poručil, III. k očekávání zaslíbil, plně a jasně obsahující« ; 
měla pak tato »biblička« Cechům pro víru ve vyhnanství bloudícím býti berlou 
a štítem. Jak v předmluvě (ze dne 28. dubna 1658) klade, jest Manuálník 
»všech postillí matka, kořen, základ, studnice, pramen, jádro a míza, tuk a 
mozk, světlo a klíč«. 

51. Podobny obsahem, i provedením byly dva spisy latinské, » Brána čili 
úvod v biblí svatou, to jest knih lidem od Boha za pravidlo věření, konání 
a doufání uložených úhrn« (Janua seu introductio in biblia sacra, hoc est 
librorum hominibus divinitus in credendorum, faciendorum sperandorumque 
regulam traditorum epitome. V Norimb. 1658, vydáno ;>scholarum in usum«), 
jakož i » Výtah z Nového zákona* (Epitome Novi testamenti, v Norimb. 1658). 
Také řada starších spisů dříve, zvláště v Lesně, tištěných opět vydána, a to 
v novém, po většině skvostném vydání (nitide). Neobyčejné té pružnosti ducha 
starce trpce zkoušeného i v jiné mnohostranné činnosti neúnavného není ani 
dosti lze se nadiviti. 

5. 
Rozloučení s církví bratrskou. 

52. Ale prese vši upřímnou péči o blaho tělesné i duševní stáda svěřeného 
nebylo Komenského tajno, že snahy jeho nedovedou vyrovnati všech těch 
pohrom, jež stádce jeho po řadu již let stíhaly; viděl zajisté, že církev jeho ve 
hrozném svém rozptýlení od ducha původního víc a více se odchylujíc, i v způ- 
sobe své národní blíží se svému skonání a že ho asi již dlouho nepřežije. 278 
Proto rozloučil se po desíti létech s církví svou, vydav ku konci měsíce března 
r. 1660 » Smutný hlas zaplašeného hněvem božím pastýře k rozplašenému 
hynoucímu stádu«, z něhož některá místa dobře charakterisují jak Komenského, 
tak i tehdejší jeho stádo. 

»Od končin země volám na vás, rozptýlené stádce oveček božích, já 
k končinám země zahnaný, smutný, osamělý, osiřelý pastýř váš. Ach, uslyšíte-liž 
ještě které hlas můj ? a já uslyší m-li ještě hlas kterých vás v tomto přestraš- 
livém strašlivých pohrůžek božích, jimž jsme nerozuměli, naplnění ?« 

»Po všecken čas posledního našeho rozptýlení, před čtyřmi lety, nemoha 
já vám přítomných služeb konáním k užitku býti, činiti jsem nepomíjel, co 
mi možného bylo, k potěšení vás v bídě a nouzi; vše ještě v té pokorné 
k Bohu a jeho dobrotě naději, že se v spravedlivém proti nám zuření odhlíví 
a nám poslední tyto rány promine. Ale poněvadž jiného posavad neviděti než 
mrákoty hněvu a obstupující nás odevšad strach věcí horších, nýbrž dokona- 
lého již zkažení : nemohu než ještě jednou, a to naposledy, vám se ozvati, 
o milé v Bohu dítky! Propůjčtež mi ještě jednou ucha svého, a hlas řečí mých 



278 Posledním českým kazatelem v Lesně byl Jan Tobianus, vystěhovalec uherský, 
r. 1677 korrektor, r. lti7o — 81 prorektor gymnasia Lešenského. Těžiště Bratří tehda ne- 
bylo již v Lesně, než v Braniborech. 



236 

ať jest připuštěn k srdci vašemu, pro rozžehnání se mé smutné zde na zemi, 
ale kteréž Pán, slitovník náš, obrátí v veselé společné vítání v vlasti věčné. « 

» Všecky jednoty církve české, na něž jsme se byli ode dvou set let roze- 
šli, zhasly; naše, světlem evangelium a řádů dobrých ještě svítiti světu žádo- 
stivá jsouci, hájila svícnu svého, opravovala lampy své : ale aj ! i ta snažnost 
daremná! Hasnou přece lampy naše, upadá přece svícen náš! přece i tato 
částka církve, poslouživši za svého věku vůli boží, k usnutí svému se blíží. 
Já sice, poslední toho ovčince vrátný, chtěl jsem rozboření tomu vždy přece 
ještě ubrániti, aby se mnou jedním nekleslo všecko. Ale nechtělo býti; ne 
tak že nebylo koho (byloť ještě i v tom protříbení), ale že přišla hodina 
nase.«-" J 

» Žehnám se tedy s vámi se všemi z národa svého a z církve své, jako 
Jakob s syny svými, kteréž do Egypta uveda zase jich vyvésti neměl; a jako 
Mojžíš s lidem svým, kterýž z Egypta vyvésti mohl, do zaslíbené však vlasti 
uvésti nemohl; a jako Pavel, s milými Efesskými v Miletu se žehnaje, jichž 
tváře viděti již neměl. V tom nešťastnější jsa, že vám po sobě nenechávám 
žádného v slávě Josefa, kterýž by vám milost činil, a Josue, kterýž by vás 
vedl, a Timotea neb Tita, kterýž by ještě, co pozůstává, zpravil a kněží řídil ; 
jist jsa však, že Pán Bůh i Josefa i Josue i Timotea pro vás najde, když čas 
smilování jeho přijde, i sám sloupem a vůdcem vaším bude.« 

»Mějtež se dobře, přátelé milí, a po mně se již ne jinak, než jako byste 
mne do hrobu položili, ohledejte. Neb ač dýchání mé ještě jest při mně dnes, 
zítra však, b.ude-li, nevím. A byť i něco dnů přidal Pán, nechť je mám k od- 
počinutí a na věčnou cestu se strojení: ať ještě poobčerstvím, dřív než se 
odsud vyhostím. « 

53. Avšak ani potom, ač často postonával a pamět jej opouštěla, stařec 
nepřestával o církev-svou pečovati a přemýšleti o věcech všemu pokolení lid- 
skému velmi spasitelných, zvláště pak o tom: jak by všickni lidé k jednotě 
víry mohli býti přivedeni; jak by pokoj lidem mohl býti navrácen; jak by 
veškery věci lidské mohly býti napraveny. 

Základem všech těchto snah bylo mu studium pansofické, jehož části 
některé, zvláště metafysické, připravoval k tisku koncem r. 1661. Účelem 
těchto snah bylo rovněž jako dříve, aby křesťané, neprouce a nehádajíce se 
o věcech nejistých, nýbrž na věcech jistých a nezvratných spoléhajíce, dobré 
své lépe poznati, je v plnosti držeti a ze svého štěstí opravdově se radovati 
mohli. 

6. 
Snahy o sjednocení lidstva ve víře. 

54. Anglický theolog Duraeus (Duruy) po mnohá léta cestoval po Evropě, 
maje úmysl sjednotiti všeliká vyznání evangelická a pokoušeje o to prakticky 
způsobem vyjednávání, jakož o tom i Komenský od llartliba dostával zprávy. 

1,9 Míní zmařené své snahy, aby nový biskup bratrský byl vyvolen. 



237 

Po jeho příkladě i Komenský po mnohá léta na to myslil, jak by aspoň 
mezi křesťany a církvemi evangelickými mohlo dosaženo býti sjednocení. 
Jako pak Komenský své od učitelů přejaté myšlénky pansofické ponenáhlu 
rozšiřoval na vše vědění a posléze i na veškeren život lidstva na zemi, nejinak 
i toto přemyšlování šířil v ten způsob, nebylo-li by možná, aby všickni lidé 
věrou k společnému společného Boha a tudíž i sebe milování na základě 
písem sv. a zdravého rozumu lidského přivedeni byli. Přede všemi pak měl 
úhlavní nepřítel jména křesťanského ku pravému poznání býti připraven, k čemuž 
cesta měla býti ražena přeložením biblí na jazyk turecký. 280 Ku přeložení 
takovému Komenský r. 1667 napsal předmluvu k sultánovi, »velikému moc- 
náři, vůlí velikého vládce nebes i země nepřemožitelnému vládci mnohých krá- 
lovství na zemi«, z jejíhož obsahu ušlechtilé smýšlení Komenského se jeví: 

55. Bůh, kterýž z jedné krve učinil veškero pokolení lidské, obývající po celé 
zemi, jeden jest, a není Boha jiného mimo něho. Tak učí Mojžíš, proroci, 
Kristus, apoštolově, i sám Mahomet, který po nich po všech přišel, jejž veliká 
část světa přijala mezi veliké proroky, a řídíc se učením jeho v alkoranu vy- 
loženým, témuž Bohu se klaní. Že pak učení alkoranu ze starého i nového 
zákona jako z pramene se prýští, slušno jest, aby zákon ten dobře poznán 
byl, a žádoucí jest, jako křesťané netoliko evangelia, než i starý zákon, ano 
i alkoran 281 v rukou mají a v něm čítají, dle rady sv. Pavla všecko zkoušejíce 
a dobrého se držíce, aby také jiní v písmech křesťanských se probírali. Neboť 
sluší se, abychom, téhož Boha vzývajíce, pro rozličnost obřadů neměli proti 
sobě nenávisti, nepřátelství a pronásledování, abychom hádkami se nechytali, 
nýbrž nábožně, tiše, klidně a volně uvažovali, co pravda jest neb pravdě po- 
dobno. Neboť stvořeni jsouce dle obrazu božího, nemáme ani rohů, drápů 
a tesáků, jimiž bychom se měli trhati, ani smyslů tupých bez mysli, bychom 
ničemu nemohli rozuměti, ale máme rozumnou duši, bychom všecko poznávali 
a rozsuzovali, dobré a pravdivé volili, zlé a nepravé zamítali. Zvláště pak 
sultánovi sluší, aby v písmech četl, vládna i nad křesťany, jež také opravovati 
má dle vůle boží. Na sultánovi také záleží, aby v zemích svých učinil počátek 
obecné snášelivosti, která by byla nejlepším počátkem obecného míru. 

56. Ale biblí ani za živobytí Komenského, ani po jeho smrti na jazyk turecký 
nebyla přeložena. 282 I kdyby šlechetný ten úmysl byl býval vykonán, nedošel 



280 Komenský sám turecky nerozuměl; Met. jaz. X, § 77, CIX : Quae sensum habent 
nullum, quemadmodum intelligi et judicari non possunt, ita nec memoriae mandari. Ex. 
gr. Sententia aliqua, tametsi elegantissima, turcice mihi prolata. 

281 Al-koran r. 1543 přeložen byl ve Španělsku »z staré arabské řeči, tak jakž byl 
od Mahometa (Mahomet, sám čísti neuměje, ničeho nepsal; Abu Bekr, Omar a j. zjevení 
jeho z ústního podání kázali spisovati) sepsán«, do latiny a r. 1550 (po druhé) s před- 
mluvou Filipa Melanchtona vytištěn. (Václ. Budovec z Budova v předmluvě k Anti-Al- 
Koranu, v Praze 1614). 

282 Komenský nebyl prvníj který s východem, at řeckým, ať tureckým, chtěl vyjed- 
návati pro sjednocení víry. Jestif známo již z r. 1451 jednání kališnických Čechů o spojení 
s Řeky. — R. 1491 Br. Lukáš a Martin Kabátník hledali na východě církev prvotní církvi 
podobnou — R. 1559 — 1564 Jan Ungnad tiskl knihy slovinské o chorvatské vTubinkách; 
úmysl toho byl také ten, aby evangelictví rozšířilo se i mezi Turky, z nichž mnozí slo- 



238 

by byl účinku žádaného. Vládlť tehdáž (1648—1687) sultán Mahomed IV., 
po turecku pravověrný, že i na honbách, jimiž více než vládou se zabýval, 
velbloud před ním nosil alkoran. O svém pak panství takové měl přesvědčení, 
že nikdy nikým nebude vyvráceno, a v hrdosti té choval se ke všem národům 
s velikým opovržením, nic toho ovšem nedbaje, že v říši jeho řečtí a římští křesťané 
nelidsky byli utiskováni. V říši, v níž byl heslem boj proti »nevěřícím«, nebylo 
na snášelivost ani pomyšlení. A mezi křesťany nezbedné sváry nepřestávaly, 
tak že pochybnosti proti smírčím snahám Komenského Oxenstjernou někdy 
pronesené byly vyplněny, a Komenský nedlouho před svou smrtí (1668) 
s velikou zkormouceností se přesvědčil: »Nyní každý svůj Babylon chválí, 
žádný žádnému neustupuje, ale každý myslí, že jeho jest Jerusalem!* 

Zklamán byv nepřízní času a křehkostmi povahy lidské, naději svou, 
jako ve všem, kladl do budoucnosti, doufaje, k čemu přičiňoval se s vroucí 
úsilovnosťí, že v době šťastnější od šťastnějšího pokolení bude dosaženo. 
Sjednocení víry, snášelivost a mír jest tedy odkaz Komenského pokolení 
lidskému učiněný. 

57. Když r. 1667 poslové angličtí a hollandští v Bredě o mír jednali, Ko- 
menský poslal k nim » Posla míru* (Angelus pacis ad legatos pacis Anglos 
et Belgas Bredam missus indeque ad omneš Christianos per Europam et mox 
ad omneš populos per orbem totum mittendus, ut se sistant, belligerare de- 
sistant, pacisque principi, Christo, pacem gentibus jam locuturo, locum faciant. 
Anno MDCLXVIII, Mense Májo. Bez místa, 4°, str. 32). Po slohu i po obsahu 
hned poznati lze Komenského, ač na spisku sám se byl nepodepsal. 

Napomenuv k pokoji, oznamuje poslům, že kromě obou »Světel« (Lux 
in ten. a e ten.) rozepsány má dva spisy, jimiž Bůh pokolení lidskému čer- 
vánky obecného světla posledního věku ukáže. 

1. » Křesťanství sjed not itcl ne jednot itelcm Kristem (Christianismus recon- 
ciliabilis reconciliatore Christo), t. j. důkaz zřejmý, že lid jméno Kristovo vy- 
znávající po jakýchkoli národech a jazycích, stranách a sektách rozdělený, tak 
se sjednotiti může, aby pod jedním pastýřem, jedním ovčincem a pod králem 
jediným jediným královstvím jsouce učiněni, všickni svorně žili, a že doba 
k té věci již jest zde. « 

2. » všestranné věcí lidských op ave' porada pokolení lidského sama 
s sebou, čili jak by zhoubné všudy věcí zmatky konečně jednou zcela se uznati, 

vansky rozuměli (Ivan Kostrenčič, Urkundl. Beitráge zuř Gesch. d. protest. Literatur der 
Siidslaven, Wien 1874). — R. 1566 admirál Coligny vyslal hugenotské šlechtice za sultá- 
nem Sulejmanem do ležení Sigetského, aby s ním jednali; ale sultán byl již mrtev. — 
Od r. 1573 Jan Andreae (děd Jana Val. Andreae) a Crusius dopisovali metropolitovi caři- 
hradskému; r. 1578 bylo mu odevzdáno Heerbrandovo Compendium učení Lutherova, od 
Crusia do řečtiny přeložené, patriarchovi pak listy od Heerbranda a Crusia. odpověď 
Ossiandrova na patriarchův dopis, jménem kancléře Andreae, jakož i hodinky od Andreae 
a Crusia. — R. 1577 professorové z Tubink poslali listy a tištěné řecké spisy do Cařihradu. 

Turci sami myslili, že luteráni spíše poturčí se, nectíce obrazů, nežli .Vlaši. Konst. 
Jircček v Č. Č. M. 1877, str. 581 sld.' 

R. 1679 Gerard Geer žádal Krištofa Nigrina, aby sháněl se po lidech jazyka ture- 
ckého povědomých, kteří by písma sv. po turecku přeložili; však i tehdáž s toho sešlo. 



239 

zcela v nechuť přejíti a úplně odstraněny býti a tím věci světské v pokojný 
a libý klid uvésti se mohly, rozumné šetření a pomocí boží vyšetření.« 
(De omnimoda rerum humanarum emendatione consultatio generis humani 
secům ipso.) 

Oba prý spisy jsou již skoro hotovy, počaty byvše z rozkazu božího. 
Ve jménu božím vybízí posly, aby i Anděla i oboje Světla rozeslali králům 
i knížatům celé země, tak aby spisy ty ode všech národů země pilně byly 
uvažovány. 

Posměch byl mu za to odměnou od protivníků, kteří jej kromě toho 
pro náklonnost k Antonii Bourignonové, spisovatelce nábožně přepjaté, zlehčo- 
vali, ačkoli životopisec její toliko o vážnosti jejich vespolné svědčí. 

7. 
Rada o napravení věcí lidský ch. 

58. Největší a nejušlechtilejší dílo, jež Komenský v živobytí svém podnikl, 
jímž duch jeho nejraději se zabýval, jež světleji a světleji až do posledního 
vzdechnutí spatřoval, byla rada o napravení věcí lidských, již po mnohých 
nehodách r. 1666 vydávati počal, obraceje se v předmluvě k světlům Evropy, 
mužům učeríým, zbožným, vynikajícím. 

Dílo to chce se o věc již častěji podnikanou raditi způsoby obecnějšími 
a náležitějšími. Pokoušeli se o to sice již mnozí mužové, však jak zmatky 
posledních dob nad jiné hojné ukazují, bez valných úspěchů. Poněvadž pak 
věc jest nesmírné důležitosti, chce se o ni pokusiti- opět, byť i snad beze zdaru. 
Aby pak hned napřed ukázal, co chce v díle následujícím konati, rozděluje 
si svou práci v toto sedmero : 

1. Probuzení všech obecné (panegersii). 

2. Obecnou cestu světla (panaugii). 

3. Obecné spořádání věcí (pantaxii, dříve označenou jménem pansofic). 

4. Obecné myslí vzdělávání (pampacdii). 

5. Obecné jazyků vzdělávání (panglottii). 

6. Obecnou nápravu (panortliosii). 

7. Naposledy pak učiniti chce ke všemu ponuknutí, aby opravdově při- 
stoupeno bylo k těm věcem tak žádostivým a žádosti hodným. 

59. Proto se obrací k mužům moudrým, nábožným, vznešeným kterého- 
koli náboženství nebo národu, aby jim všem libo bylo poslechnouti hlasu jeho a 
to ze sedmera příčin: 

1. Ze tu vede se věc spásy obecné, a při tom nejlépe jest, aby všickni 
byli přítomni a všickni aby o tom věděli, tak aby nic »o nás nedčlo se 
bez nás«, z čehož nové jen zmatky a nespokojenosti povstávají. 

2. Ze hlavním účelem jest mu, Krista, světlo národův, ohlašovati již ostat- 
ním národům. Stroje se totiž ponapomenouti pokolení lidského, že zanedbána 
jest spása jeho, mní před sebou viděti věž, ne sice hotovou, ale snadno 
zhotovenu býti mohoucí, což tedy pokládá za povinnost obecnou. 



240 

3. Má-li se věc podati obecně pokolení lidskému, že první úlohou bude, 
aby sami mezi sebou nejprve se snesli o věci vší ti, komuž světla víry zvláště 
se dostalo, totiž Evropané. 

4. Ze příležitost zkoumati ty věci Bůh právě nyní podal hroznou onou 
hněvu svého zátopou, kterou teď vylil na obyvatele zemské, obzvláště na 
Evropany, vzbudiv meče všech proti sobě vespolek, aby národ bojoval s ná- 
rodem a město s městem, poněvadž Hospodin kormoutí všecky. A v tomto 
zmatku obecném třeba v pravdě již nějakého Eliáše, který by obrátil srdce 
otců k synům a srdce synů k otcům, aby snad přijda Hospodin neranil země 
prokletím . . . My tedy přejme zuřivému Martovi, který poplenil obor křesťan- 
ský, aby ustal a za své vzal, i národové všickni aby se stali dědictvím Kri- 
stovým, stádem jedním, přemilostně spolu ležícím a se pasoucím, národem 
zkujícím meče své v motyky a oštěpy své v srpy, aby nepozdvihl národ proti 
národu meče, aniž by učili se ještě boji. A poněvadž Bůh mu oznámil některé 
věci, cesty pravdy a světla, chce to pověděti napřed těm, kdož jsou branaři 
království božího, bohoslovcům, aby dále oznámili to všem lidem. 

5. Ze právě nyní u mužů učených vyskytuje se zvláštní úsilí, které rodí 
cosi divného a v lepší se nastrojuje. Všude vynálezy nové a nebývalé se vy- 
skytují, proč by se neměl zdařiti pokus o něco naprosto obecného? »A když 
skrovné ony jiskřičky světla obecně souladného (lucis panharmonicae), které 
nedávno u nás v Evropě byly způsobeny a na světlo puštěny s názvem Brány 
jazyků, tak náramnou rychlostí rozletovaly se až i po Asii a vzbuzovaly až 
i v nevěrcích žádost věcí znamenitějších, že již si žádají více spisů slohu po- 
dobného, proč by to nebylo lze vyložiti tak, jak Pavel vyložil své vidění o muži 
macedonském, aby přišel a pomohl? že totiž povolán jest Pánem, aby jim 
kázal evangelium. « A proto dílo to dává se hlavně jim mimo jiné ohledávati, 
že mezi jinými vynikají. 

6. Ze světu zbývá rozřešení jeho, všickni znamenají, jakož i že nastal 
právě příhodný k tomu čas. 

7. A poslední příčinou, proč se žádá, aby všickni ráčili to spatřiti, čísti, 
souditi, jsou ony různice velice záhubné, které je bídně týrají nad jiné na 
světě národy, a to právě nejvíce v té době, když se snaží napravovati své věci. 

»Boha tedy důstojný a hodný jest to uzel, tužší než onen u Gordia, 
který v tomto díle vám, šlechto křesťanského světa, dáváme bud rozvázati 
uměním nebo roztíti mečem vzájemné lásky, abyste záhubné své nesvornosti 
zaměnili za svornost třikráte svatou a blaženou i abyste učiníce z milosrden- 
ství božího obecné mezi sebou narovnání udíleli svitla a pravdy, míru a po- 
koje, i tudy pravé jakési blaženosti všemu ostatnímu světu cestami i způsoby 
širými a v Bohu mocnými. « 

Při tom nechce nikterak vystupovati jako neomylný, než ochoten jest 
umlknouti, jakmile bude poučen, že bloudí a že nevede touto svou cestou 
k pravému cíli. 

60. Vycházejíc tedy dílo Komenského odtud, kde strany a sekty sporem 
vzniklé a utvrzené žádné odporné mínění nedvojí a nečiní sobě podezřelými, 
vyhýbá se všemu, co by koho mohlo uraziti tak aby i Žid, Turek- a pohan, 



241 

tím více pak křesťan vyznání kteréhokoli bez urážky zkoumání jeho čísti mohl 
až potud, kde by světlem jsa ozářen a oborem pravdy objat, hanby se boje, 
tak snadno obrátiti, aniž pak, nadějí světla vznešenějšího jsa naplněn, zastaviti 
se nemohl. 

»Svět jest přírodně jeden; proč by nemohl i mravní, duševní jedním se 
státi? Radí tedy, abychom" se vrátili od mnohosti rozdělené k jednotě, t. j. 
z nesčíslných strannických, od sebe nás oddělujících snah ke společnému pečo- 
vání o společné naše blaho ; rovněž tak ze zmatků všude nás oblétajících k jed- 
noduchosti nám i věcem přistvořené ; posléze z násilí, jímž všecko naplněno, 
ku přirozené svobodě. Musíme se obrátiti na cestu opravdu královskou, ano 
božskou, ještě nenastoupenou; na cestu světla, míru, bezpečnosti, jednosti, 
jednoduchosti a svéčinnosti. »I pojdtež tedy všickni, kteří dbáte o spásu vaši 
i vašeho pokolení; vy, jenž se Boha bojíte, jsouce kteréhokoli národu, jazyka 
neb vyznání, pokud jen lidské blouzení v ošklivosti máte; vy všickni, jenž 
lepšího jste žádostiví: pojďte, a spojmež své rady, odložíce všecko, co nás od 
Boha odděluje a od nás netovaryšně loučí; pojďte a hledejme bez přestání, 
pokud zde jsme. Neb co můžeme činiti lepšího v tomto životě, nežli vyhledá- 
vati pravdu, mír a život? — Nedomnívej se nikdo býti tak pouze hostem a 
cizincem ná zemi, tak vznešeným příliš aneb nízkým, aby toho směl se vzdalo- 
vati; zvláště pak přičiňte ochotnost svou vy filosofové, bohoslovci a státníci: 
neboť vy přede všemi budete odpovídati před Bohem z toho, zanedbá-li se 
neb zkazí-li se co spasitelného. Učiňme na prahu samého díla svatou smlouvu 
mezi sebou : nejprve, že budeme míti jen jeden" cíl, spásu člověčenstva, za 
druhé, že budeme konati dílo to boží, jsouce obmezených sil svých si pově- 
domí, ale plni úcty k Bohu a důvěry v něho ; za třetí, že budeme zjevně 
bez úkladů, vlídně bez hlomozu, rozumně bez sofistiky jednati; kdo by pak 
svévolně kaziti chtěl, toho tresciž Bůh ! Za čtvrté, že všecky sobecké zřetele 
pustíme mimo sebe. Zřetel ku vzácnosti osob, národů, jazyků a sekt pomiň 
dokonce, aby místo lásky nevedrala se nenávist, závidění aneb pohrdání; 
neboť všickni jsme občané jednoho světa, všickni jedna krev, všickni jsme 
lidé, všickni tedy nedokonalí, pomoci potřební, tudíž všickni dlužníci všech. « 
Aby pak dílo to hádkami stran, zvláště náboženských, vinu se sebe a na 
jiné svádějících, zmařeno nebylo, vymiňuje Komenský »mírnost mysli, aby 
nikdo nehádal se o to, kdo vinen ohněm, než aby raději každý přispíval k uha- 
šení jeho ; nikdo též aby sebe nenadsazoval. V něčem jsa jinakého mínění, 
nestraň se hned věci celé ; neboť vím, jakých následků bývá rozdílnost mí- 
nění třeba jen o ledaco, že v poznání věcí, ve vládě nad lidmi a v náboženství 
jedno odchylující se mínění výše bývá kladeno, než souhlas v tisíci věcech. « 283 

61. Bohužel myšlénky tyto tak vznešené kmetu více než sedmdesátiletému 
provésti do konce nepopřáno, nebo popřáno-li skutečně, nám potomkům toto 
dílo jeho tak vznešené se nedochovalo. 

Jestiť ze sedmi projektovaných děl známo nyní toliko dvé, část první, 
Panegersia, jakýsi úvod v ostatní části, »ve kterém když bylo vyloženo, co 



283 K. B. Storch, Komenského Panegersie, Č. Č. M. 1861, str. 217—234. 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 1g 



242 

jsou věci lidské a jak zašlé a jak o nápravě vždycky se raděno na nebi a na 
zemi, i jak ještě jest se raditi způsobem novým, všech lidí děje se pozvání, 
by před se vzali o věci tak společné společné rady«, a část druhá, Panaugia, 
»kde porada se vede, kterak mimo vše jiné jest myslem rozžíci nějaké světlo 
obecné, ve kterém by mohli viděti všickni všecko ovšem «. 

62. V části prvé, úvodní to knize celku velikolepého, Komenský chce 
» ukázati lidskému pokolení všeliké jeho dobro a dolíčiti, kterak meze jeho pře- 
kročivše potulovali jsme se po marnostech způsoby nekonečnými, a naposledy 
označiti cesty pravé, rovné, líbezné, kudy navrátiti se k dávné sprostnosti, 
úklidnosti, blaženosti «. Proto chce nejprve mysl probuditi a dosíci k té práci 
povolení lidského pokolení. 

» Člověk zajisté, nejušlechtilejší tvor boží, poslaný na svět za účely nej- 
ušlechtilejšími, zapomenuv přednější své stránky, nedělá nic nedbaleji nežli to, 
proč sem jest poslán. Přemnozí lidé ■ vcházejí na svět, a nevědí odkud; žijí na 
světě, a nevědí proč; vycházejí ze světa, a nevědí kam. Ani když zde jsou, 
nezanášejí se věcmi opravdovými; život pokládají za hříčku. « Aby pak za- 
chváceni nebyli bouří hrozného hněvu božího, probouzeti jest všecky, které 
lze, a to tím způsobem, jak probouzejí se lidé spící; »na lidi lehounce spící 
voláme nebo saháme; na lidi tvrději spící křičíme, škubajíce jimi a třesouce, 
lidi velice tvrdě spící velmi drbáme, bodáme je, neb i žhneme. A tak i tuto 
nejprve oslovíme a zabereme sami sebe a jiné touto prvou díla částkou, 
touto řečí probouzející. Brzo zatřeseme všemi smysly průkazy zjevnými, po 
všem všudy provedenými, pěti následnými knihami. Naposledy i zažehati bu- 
deme ohněm lásky křesťanské při konci díla. « 

63. Při probuzení sama sebe Komenský Boha vzývá za svědka, že již dlouho 
o těch věcech přemýšlí, které nejsou mu pouhými sny, nýbrž věc skutečně 
věcnatá, již chystá se připomenouti smrtelníkům, a proto prosí k ní Boha 
o pomoc. Účastniti mají se porady této o věcech lidských lidé všickni, a pak 
budou zajisté snadné a prospěšné. Věcmi lidskými Komenský rozumí nikoli 
vše, co vůkol člověka jest, nýbrž věci duše jeho se týkající; nebo lidská nad 
zvířata přednost nezáleží ve větší jakési těla sličnosti, nebo v lepším pokrmu, 
nebo v rozkošech, ale ,v přednostech duševních. Nebo v duši jest, co není 
v žádném jiném vidomém tvoru, obraz živý živého Boha, který záleží ve vy- 
rozumívání věcem čili rozumu a volném o věcech soudu čili vůli ; posléze ve 
výkonné při věcech moci čili mohutnostech činných, na cokoli se vztahujících. 
Ze chtivosti pravdy vychází filosofie, a ta jest studiem moudrosti ; z touhy po 
dobru rodí se náboženství, a to jest pěstování a užívání svrchovaného dobra. 
Ze žádosti, věci po vůli mocně spravovati, vzchází svrchovaným úsilím občanská 
správa, a ty tři věci jsou lidem třemi nejpřednějšími činy podstatnými, ostatní 
pak všecky věci proti nim jsou toliko činy příbytnými. A to Komenský 
obšírně dokazuje. Ty pak věci skutečně jsou velmi porušeny, jak lze při každé 
dokázati. Z toho moudrým lidem nelíbí se všecky věci lidské; protože jsou 
všecky marné, pošetilé, bezbožné, násilné, k záhubě směřující. »Vizmež pak, 
jak neslušné a pokolení našeho nehodné jsou ony nemírnosti, kterých se do- 
pouštíme v obcování vespolném, t. j. v politii své! Vlci, medvědi, ty^ři, draci 



243 

a jiné šelmy zuřivé žijí svorně s druhy pokolení svého, vyjmeme-li nečisté psy, 
mezi kterými toliko někdy bývají sváry! My, rozumný tvor, ach jak jsme všude 
nesvorní! Oněm-li někdy vůdce třeba, následují toho, kterého sobě vyvolují, 
jako jeřábi, nebo kterého vidí, že se jim rodí, jako včely; jiné nedomáhají se 
správy. My tedy nad hovada jsme zhovadilejší, kteří všickni napořád lnouce 
ke správě nebo zase vyhýbajíce se vší správě pořádek věcí všude mateme i se 
zaplétáme v nesnáze neskonalé. « 

Ovšem o napravení věcí lidských raděno se od počátku porušení, však » po- 
sledkem toho všeho jsou ti, kdož v našem teprve věku všude vyskytli se v počtu 
velmi hojném, totiž didaktikové. Ti totiž starostlivou a velice obtížnou prací 
snažili se cestu vymysliti a ukázati, kterak se má nevědomost odjímati z mysli 
neumělých lidí, kterak ve školách omyly napravovati i školské kříže umenšo- 
vati; dále kterak se má učenosti plnější a bytnější dosahovati snazší prací 
i skrovnějším nechutenstvím jak učitelů tak učňů.« Avšak vše to úsilí jich 
posud přineslo málo prospěchu. Podobně i v náboženství činěny rozmanité 
pokusy o nápravu, až i někteří pokusili se hledati upokojení svého svědomí 
v beznáboženství;, konečně i ve správě světské hledána všelikým způsobem 
náprava, a přece zmatkův a nepokojnosti spíše přibývá, než aby ubývalo. Ve 
správě světské zajisté dospělo se tam, že lépe zdá se všech positivních zákonů 
nepovědomu býti a všecko rovnati podle hlasu přirozeného práva. Filosofie se 
rozmnožila a rozštěpila v tisíce drobných mínění o věcech ledabylých, ne- 
patrných, že téměř lépe jest nepovědomu býti všeho, než domněnkami ne- 
konečnými nekonečně na různo se trhati a místo světla vědomosti míti toliko 
dýmy domněnek. Náboženství pak není než »neskonalou směsicí domněnek 
o Bohu a božích věcech«, tak že lépe jest nepovědomu býti všech sporných 
a svářících se náboženství a pěstovati pouze tiché a tajné mysli s Bohem 
spojení. 

64. A přece i věci lidské takto zabavené lze opět vybaviti, 1. kdyby lidem 
bylo lze ukázati všecko jich dobro, k němuž by přirozenou touhou hned při- 
lnuli, 2. kdyby lidem ukázány byly ke všemu jich dobru prostředky naprosto 
jisté, tak že by bylo lze vymísiti všecky bludy, pro něž lidé ubozí se svými 
žádostmi se míjejí, 3. kdyby lidem z překážek vybaveny byly všecky jich 
mohutnosti, aby si byli také vědomi, že zmohou, co si umíní. 

A k nápravě té Bůh nám ukázal cestu snadnou, líbeznou, zjevnou, totiž 
cestu jednoty, prostoty a dobrovohiosti. Jest se nám totiž navrátiti od rozmani- 
tosti, ve kterou jsme se rozptýlili, k jednotě, t. j. k jedné obecné péči o spásu 
obecnou; od zmatků rozličných, kterými se zaplétáme, jest se navrátiti ku pro- 
stotě nám a věcem přistvořené; od násilí, jímž jsme naplnili všecky své věci, 
ku přirozené volnosti. Cesta obecnosti ukáže se při zkoumání věcí všech u lidí 
všech, a to způsobem všelikým. Cesta prostoty ukáže se v tom, když se bude 
lidem spokojovati všude tím dobrem, které jim Bůh skutečně ukázal. Cesta 
dobrovolnosti hledí toho dosíci, aby lidé sami dobrovolně žádali věci pravé 
znáti, dobrým chtíti a činiti, co činiti náleží. Smysl toho jest, »že náprava věcí 
lidských se nepodaří, nebude-li odňato, cokoli je násilné ve věcech lidských; 
ani násilnosti že nelze odníti, leč navrácena bude lidem volnost, kterou je ob- 

16* 



244 

dařil původce věcí; že pak jí dříve navrátiti nelze, leč až odňaty budou od 
očí mrákoty, ve kterých pokud jsou, nemohou býti sobě zůstaveni*. 

V kap. X. vytčeny jsou zákony, jimiž při takové poradě bude se spravovati 
a jež vytknouti lze při každé radě. Kap. XI. zve ku poradě té všecky lidi, 
v XII. pak pokolení lidské povzdechuje k Bohu o pomoc v této práci. 

» Vítejte, komu jest na srdci vlastní a pokolení svého spása, z kteréhokoli 
národu, jazyka, sekty, kteří se bojíte Boha, všickni, kterým se stýská ve 
zmatcích lidských, všickni, kteří jste žádostiví věcí lepších! Vítejte a neoddělujte 
od tak obecné o obecnou spásu rady rad svých ! Slitujž se vám běd pokolení 
lidského, abychom k společnému prospěchu podávali, může-li kým podáno 
býti, něco rady nebo pomoci ! Vítejte, účel máme dobrý, ba výtečný, nápravu 
porušeností svých, Bohu ke cti, ďáblu k zahanbení, pokolení lidskému ke 
spáse ; také budeme míti k cíli tak výtečnému prostředky krásné, jakož i způ- 
soby líbezné, kterak chápati se prostředkňv oněch, aby nebylo lze nenadíti se 
zdaru dobrého, požehná- li úsilím našim Bůh.« Zve tedy ku práci všecky lidi a 
žádá si pomoci boží. 

65. Toť krátký obsah Panegersie. Také podařilo se ještě starci nad hro- 
bem stojícímu rozžíci prvé plné světlo rozumové v Pancncgii, která jediná snad 
byla od něho ještě vypracována, kde ukazuje, že světlo rozumové čerpá se ze 
tří studnic, z poznání přirozenosti věcí čili skutků božích na světě rozprostře- 
ných, z ducha lidského, jenž jest obrazem božím v nás, ze slova božího k li- 
dem promlouvajícího a o věcech nejpotřebnějších zprávu podávajícího. Má 
pak k tomu člověk trojí oko : smysl, rozum a víru, které, mu všeliké světlo 
zjednati mohou. A Komenský zakládá výklady další na problémech světla 
přirozeného a ukazuje na program další části díla svého. 

Hledě tedy již smrti v tvář, »přespanilou tvář lepšího věku« veliký náš 
lidumil a nejšlechetnější občan světa národům ukazoval, vštípiv v srdce lidské 
ideál, který vždy má býti heslem veškerého lidského pokolení. uai 



-Jednoho jest potřebí.* 

66. Jsa starcem již 771etým, Komenský vydal r. 1608 spis důkladný, srdečný 
a důležitý » O jednom potřebném* (Unum necessarium), v němž poznati lze 
jeho velikou zbožnost a srdečnou lásku ku pokolení lidskému, jakož i ne- 
únavnou jeho a všestrannou činnost. 



"' Jako Komenského myšlénky pansofické v Anglii hned na počátku přivítány byly 
s velikým nadšením, tak myšlénky jeho o napraveni věcí lidských pojaty byly většinou 
v pravidla v velké lóže Londýnské« (r. 1717, dle Krause: Die drei áltesten Kunsturkunden 
der Freimaurer-Briiderschaft, 1810, 2. vyd. 1820) a žijí posud v 2500 ložích massonských, 
po celé zemi rozsídlených, ač s tím velkým rozdílem, že Komenský k dosažení obecných 
účelů lidských obecné pomoci veřejnosti se dovolává, neklada za cíl snahy lidumilné 
vítězství jednoho směru náboženského, než dosažení obecné pravd}' a jednoty, pře- 
vyšující veškery různosti náboženské. K. B Storch v Č. Č. M. 1851, IV, str. 24 sld. Co 
S. H. Herzveld, úd staré rady lóže »L' union royale«, hollandsky napsal, viz v Poslu z B. 
1871. č. 47 sld. 






245 

Obsahuje pak spis ten desatero kapitol a závěrek. Podobenstvím labyrintu, 
kamene Sisyfova a muk Tantalových vypisuje tu napřed převrácenosti, marná 
úsilí a péče pokolení lidského (kap. I.), i dokazuje příčiny toho, že lidé nečiní 
rozdílu mezi věcmi potřebnými a nepotřebnými (II.), pročež zkoumá, co po- 
třebno a co nepotřebno, proč vyhledávati jest toliko věcí potřebných a jakým 
způsobem (III.), poukazuje na Krista, jenž svým slovem i příkladem nás poučil, 
jak potřebného vyhledávati (IV.), a obrací jeho nauku na pokolení lidské, aby 
jak v životě, tak i v smrti a po smrti dobře se mu vedlo (V.), ukazuje těm, 
kdož vědami se zabývají, jak věci své a věci školské dle pravidla Kristova 
spraviti mohou (VI.), jakož i státníkům, jak rodiny, věci obecné a státy upo- 
kojiti mohou (VIL), posléze bohoslovcům, jak věrně následujíce slov Kristo- 
vých blaho veškeré církve a pokoj myslí způsobiti mohou (VIII.), ba že ve- 
škeren svět řídě se pravidlem Kristovým napraviti se může (IX.), a končí vy- 
znáním vlastním, kde sebe i vše Bohu odevzdává (X.). 

67. Poslední tato kapitola zvláště dojemná jest od starce, na smrt již se 
chystajícího. 

» Celého pokolení lidského labyrintů, v nichž každý se mate a kolotá, 
jsem se dotekl. Zdaliž tedy i ne svých? Rád bych mlčením pominul všeho, 
kdybych nevěděl, že jsem i já měl dohlédače na své zachování, a kdyby ne- 
bylo se mi obávati pohoršení z nenapravených poblouzení ! Nad to, když se 
Bohu líbilo mně srdce po obecném dobrém toužící uděliti, i mnohým mne 
představěti, i do mnohých zkušení uvésti; umínil jsem každému, jenž mne sobě 
snad za zrcadlo buď pilnosti buď drzosti postavil, něco maličko oznámiti a 
ukázati, že i při nejlepším předsevzetí chybiti se může. 

Díky zatím vzdávám Bohu svému, jenž mne mnohým k užitku potřebo- 
vati chtěl, že ač mne do rozličných zmatenin pustil, přece z mnohých zase 
vyvedl a vyvede naposledy, jak věřím, až k odpočinutí blahoslavenému v slávu 
svou. Vždy však vím, že každá žádost po dobrém jest potůček od pramene 
dobrého, totiž Boha plynoUcí, a že spolu s cílem svým jest dobrá; jen že my 
lidé ne vždy umíme po potoku ku prameni jíti, aneb potok k moři obrátiti, 
kde plnost a sytost hojného veselí jest před obličejem božím. Ale Bohu buď 
sláva, jenž nás skrze rozličné průchody labyrintů našich vede a skrze moudrost 
svou ze všech vyvésti umí a přivádí až k sobě, prameni a moři všeho do- 
brého. Což i mně že se stalo, raduji se, že po nesčíslně mnohém dobrém 
toužení, jemuž konce nebývalo, až k sobě, mezem všech dobrých žádostí, jak 
soudím, mne přivedl. A nyní poznávám, že všecko mé zachování Marty oné 
snažnosti podobné aneb hledání práce i odpočinutí (pro Krista a učenníky 
jeho z lásky) bylo. Ale nyní pevným úmyslem jsem, s Marií se k nohám Ježí- 
šovým posaditi, abych obveselen jsa, s Azafem říci mohl: »Mně nejlépe jest 
přidržeti se Boha.« (Žalm LXXIII, 28.) 

Pravím, že všecky mé žádosti a snažnosti byly jako žádosti Marty oné, 
pro Krista a jeho učenníky ; a jinak nevím. Aspoň zlořečena nechť jest hodina 
a každé jinam obrácené okamžení. A s takovou péčí konal jsem i to, jak 
mně svědomí mé svědectví dává, co mně mnozí v opovážlivost vykládali; jako 
bylo studium didacticum, kteréž jsem k osvobození škol a mládeže z mno- 



246 

hých labyrintů před sebe vzal, po mnohá léta v tom pracuje. Nicméně mnozí 
to za práci knězi neslušnou pokládali; rovně jako by Kristus toto dvoje, 
pasiž ovce mé i pasiž beránky mé, nebyl spojil, když Petrovi obojí to byl 
poručil. Já však své věrné lásce, Kristu, věčně děkuji, že mne k tomu nastrojil, 
a touto láskou, kterouž k jehňátkům svým má, obdařil, i věc tu tak daleko 
přivésti nechal, jak se ted z dílu čtvrtého našeho naučení a obzvláště z páté, 
sedmé i osmé kapitoly aneb rozdílu viděti může.' i85 Naději také mám a dů- 
věřuji se Bohu svému, že jednou tyto knihy (didaktické) užitek svůj přinesou ; 
což se stane, když jen zima pomine, prška přestane a odejde, a ukáže se 
kvítečko po zemi naší, a přijde čas prozpěvování, a když Bůh dá stádu svému 
pastýře podle srdce svého, kteříž nebudou pásti samých sebe, ale stádo 
Hospodinovo. 

Druhý dlouhý a těžký labyrint bylo studium irenicum, t. j. ukázati jsem 
chtěl, jak by se rozličné a z částky škodné hádky o víru mezi křesťany po- 
rovnati mohly. Z čehož až posavad téměř nic na světlo nevyšlo, ale snad 
vyjde budoucně. Nevyšlo, pro nezbedný některých svár, proti nimž tvrdě se 
postaviti neradí přátelé moji. Vyjde však přece, poněvadž více sluší Boha po- 
slouchati než lidí. Teď byli časové takoví, jako tam za časův Eliášových na 
Orebě, který, když šel vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály, 
a země třesení a oheň před Hospodinem, neopovážil se vyjíti z jeskyně; ale 
přijde čas, v kterémž, když se hlas tichý a jemný slyšeti dá, Eliáš vyjde, a 
slyše Boha mluvícího, půjde a bude zas mluviti k Bohu a lidu jeho. Nyní 
každý svůj Babylon chválí, žádný žádnému neustupuje, ale každý myslí, že 
jeho jest Jeruzalém. 

A tato umíněnost křesťanů jedněch proti druhým, jako i rozličné snaž- 
nosti k smíření některých stran mne povzbudily, že jsem myslil a za lepší 
držel, aby se celé tělo k sjednocení volalo a cesta ukázala než částka nějaká. 
Lepšíte celé tělo hojiti, než flaster na nohy neb na hlavu neb na ruce polo- 
žiti. Dal pak Bůh k tomu prospěch, že již před 30 lety skrze mé přátely bez 
mé vědomosti něco z toho se dalo tlačiti pod titulem : »Prodromus conaminis 
pansophici«, což sice někteří s radostí přijali, ale jiní hrozné věci v tom na- 
lézti chtěli, ba že se tu nebe s zemí míchá, křičeli; při nejméně že to jest 
veliká opovážlivost, když leckdos raditi tak mnohým se osměluje. Což mne 
k tak tichému se chování přivedlo, že ač mnozí, že se něco dělá, cítí, však 
je-li co zhotoveného, žádný téměř neví. I doslýchám se, že mnozí umlkli, 
protože za to mají, že jsem já nad tou velikou prací zoufal. Ale někteří přece 
něčeho se nadívají. Zdaž ne nadarmo? To Bůh ví. Ani neslibuji, ani se ne- 
odříkám, ačkoli nad hrobem stojím. Nebo nikdy my nejsme způsobní sami 
z sebe, a nikdy není nezpůsobný Bůh náš. Ale kam se teď po tak mnohých 
labyrintech, v nichž jsem ustal, obrátiti mám ? Mám-li zvolati s Eliášem : »Dostiť 
jest, vezmi duši mou, o Hospodine! neboť nejsem lepší otců svých, « anebo 
raději s Davidem: »Až do starosti a šedin neopouštěj mne, až bych mohl vy- 



Q8S Kapitoly čili rozpravy ty jsou : ň. Východ z labyrintů školských 7. Tiskárna živá, 
!>, O ráje mládeži křesťanskč navrácení. 



247 

praviti potomkům slávu tvou?« Žádné z obojího; abych snad na jednom 
příliš neustrnul, a po tom touže, znovu nepokoj sobě nečinil. Než oddám se 
životem i smrtí, s odpočinutím i s prací Bohu svému, a zavřenýma očima za 
ním půjdu, kamkoli mne povede. Zatím pak v pokoře a doufanlivosti s Asa- 
fem vzdychati budu: » Podle rady své veď i doveď mne, a naposledy přijmi 
mne v slávu svou.« 

Díky vzdávám tobě, o Pane Ježíši, ty vůdce a vykonavateli víry mé, 
jenž jsi mne neopatrného poutníka, kterýž jsem od cíle svého tisícnásobným 
rozcestím se uchyloval, přece naposledy přivedl tam, kde již jsa k mezeni 
království tvého přiveden, nic jiného před sebou nemám, než Jordán smrti ku 
přeplynutí, po čemž hned ve vlasti blahoslavené se spatřím. Chválím a oslavuji 
moudrost tvou, o Hospodine, že jsi mi nic vlastního na této zemi nedal, jen 
aby mi ona v mém exilium sloužila k putování, abych s Davidem říci mohl: 
»Jsem příchozí a podruh u tebe,« avšak ne s Jakobem: »Nemnozí byli 
dnové moji a nedošli let otců mých;« nebo jsi přidal dnů mých nad otce 
i děda mého i' mnoho tisíc spolutovaryšů, kteříž v tomto 401etém vyhnanství 
odešli, já pak ještě jsem živ. Proč? Pane, ty víš; v rukou tvých stále odpo- 
čívám. Také jsi mně mezi tím, jako Eliášovi, posílával často anděla nějakého 
s kouskem chleba i trochou vody, abych hladem nebo žízní nezemřel. Zachoval 
jsi mne také od toho, mnohých se přidržícího bláznovství, jenž místo hlavních 
věcí ničemné, místo odpočinutí nepokojů, místo příbytku sem tam tahání sobě 
zvolují; ale mne jsi přivedl až k hoře Oreb. Požehnáno budiž jméno tvé! 

A jestliže jsem v čemkoli přece bláznivému poutníkovi podoben byl a 
někdy věc případnou podstatně přednášel, aj již od toho upouštím, a na konec 
života svého chci onu dobrou práci s oním dobrým kupcem konati, jenž našed 
jednu drahou perlu nic dále nehledal, anobrž nalez ji prodal všecko a koupil 
ji. Ty, dobrý Ježíši, již máš cele jedinou mou perlou, mým pokladem, mým 
jedním potřebným býti, tebe jedině chci koupiti a hledati; pro tebe vše pro- 
dám; ty, pane Ježíši, rriáš býti ziskem mým, a cokoli sobě svět za zisk po- 
kládá, vážím za nic. Poslední mou starostí býti má: »Uč se umírati tomuto 
životu a naroditi budoucímu. « 286 



Poslední práce a smrt J. A. Komenského. 

68. Na smrt Komenský byl vždy připraven. Když dne 10. listopadu r. 1666. 
přítele svého Rulíka pochoval — manželka jeho pochována již dne 13. září — 
psal Komenský (16. listopadu) Mikuláši Gertichiovi, knížecímu kazateli v Leh- 
nici: »Co se mnou se stane, jehož přátelé na zemi tak opouštějí, Bohu po- 
vědomo, jemuž poroučím cesty své, aby, který mne řídil od mladosti mé, 
nakládal se mnou, pokud mne tu ráčí ponechati; pak nechť mě přijme k sobě, 
když bude čas, aby shromážděn byl s otci, do čehož dlouho býti nemůže.* 



4,6 R. 1666 vyšel v Sulzbachu latinský překlad italského Lykurga Oktavia Pisani, 
jenž citován i Komenským r. 1668. v Unuin necess. 7, 9. 



248 

69. Ale ani v těchto posledních létech neustával od prací, jimž hlavní části 
života svého byl věnoval, tak od hájení víry křesťanské a od pansofie. Jako 
jmenovitě již dříve byl přesvědčen o pravdivosti nauky chiliastické čili millena- 
rismu, neboli víře v tisícileté panování Kristovo skrze evangelium před sko- 
náním světa, tak r. 1669 hájil víry této proti Samueli Maresiovi (des Marets), 
professoru v Groninkách, »i podal nám klíče k zotvírání nejskrytějších snah 
i útěch srdce svého, k pochopení pružnosti, čilosti a činnosti své duševní i za 
sklíčenosti národa, církve bratrské i vlastní své osoby, jakož i k vyrozumění 
smyslu mystickému přemnohých slov jednotlivých, narážek i celých povědění. « 

70. Takových míst je řada značná, 287 a Komenský v těch věcech následoval 
učitelů svých Piscatora a Alstedia. Samuele Maresia Komenský velmi si vážil 
a poznal jej i osobně, ubíraje se Groninkami do Amsterodamu r. 1656. Když 
však Maresius jakousi řečí vystoupil proti chiliastům a tu jmenoval i Komen- 
ského, přičítaje mu snářství, bláznovství/ bludy, kteroužto svou řeč vydal i ti- 
skem, tu ozval se proti němu Komenský spiskem »De selo sine scientia ct 
charitate admonitio fratema J. A. C. ad D. Sam. Maresium: pro minuendis 
odiis et ampliandis favoribus« (vyd. v Amsterod. 1669). Odpověd tato, na 
rychlo sepsaná, zavírá v sobě souvislou historii chiliasmu a odmítání námitek 
proti němu učiněných, aby Maresius získán byl tomuto učení a nezuřil proti 
němu lidskými svědectvími, než zkoumal písma sv. pro ně mluvící. Napomíná 
tu Maresia jako stařec starce, mírně a laskavě, dotýkaje se všude toliko věcí, 
nikde jeho osoby. Dokazuje také, že horlivost (zelus), již Maresius chiliasmu 
věnoval, je tu bezúčelná, protože neprohřešuje se učení to proti nižádnému 
článku víry, není ani nové, než prastaré, pocházejíc od samé prvotní církve 
křesťanské a jsouc i nyní od mnohých mužů vynikajících uznáváno. A Ko- 
menský praví na odůvodnění očekávaného pokojného tisíciletí: »Ukaž mi 
v šestnácti těch stoletích (od času toho Zjevení již uplynulých) jen jednu 
chvíli (ovšem pak tisíc roků), kde by Satan byl přestal rušiti věci na světě 
(v církvi i mimo církev), any svědčí veškery historie, i skutek sám to vykři- 
kuje, že byly vzbuzovány až dosud od roku k roku, ode dne ke dni, od ho- 
diny k hodině vzpoury a povstání, války a vraždění, pobožných lidí pronásledo- 
vání a zabíjení, kacířstva i antikristové, nepravosti pořád ukrutnější, aniž zjevuje 
se zaslíbené to svatých panování a stav světa usmířený někde až posud. Ne- 
překonává-liž věc sama všech smyslů našich, že má býti očekáváno celé to 
tak slavné zaslíbení, aneb odhodíme-li celou tu naději, že musíme zároveň od- 
hoditi knihu zjevení, důsledně pak celou biblí, takovýto někdy příští stav slibující. 
Nedopouštěj Bůh, abychom se octli v takové zoufalosti. « 

71. A jak si budoucí to království Kristovo představoval, živě vypsal v * Cestě 
světla (XX, 8—17): »Až Bůh vystaví Sión, vidouce to Israelité, nyní do čtyř 
uhlů světa rozprášení, shromáždí se také, aby poznali temností svých, a po- 



- ,7 Fr. A. Zoubek (O Komenského polemikách theolog., VIII, Č. Č. M. 1887, str. 40 si.) 
jmenuje tato místa: Hlubina bezp. IX, 23; Physica, předml .; Prodrom. pans. 4ÍI ; Dilucid. 25; 
Via lucis i v nápisu, též IV, 2; XIII; XIV, 6; XIV, 7; XIX, 17; XXI, 8, 28; XXII, str. 96; 
Diatyp. afor. LXV1I; Ichnogr, 7; De rerum huni. emend. 20; Panegers. 8, 25; Panaug. 
lii, 25; 13, 5, 6, 27; 14, 7; 18, 7; Unum necess 2, 21; Via luc. XX, 9—17 a j. 



249 

čínajíce prohlédati, budou i oni hledati Jehovy, Boha svého, i Davida, krále 
svého, i obnoveni budou sami obnovením velikým . . . Potom stane se, že bude 
potřeno panství střepiny a železa, a kámen s hory utržený zaujme celou zemi, 
t. j. že všecka království budou Hospodina a Krista jeho. Nikoli že by nebyli 
králové země a knížata národů, než že nebudou dravci jiné trhající a sžírající 
a šelmy jiným způsobující války a všude všecko zvolně potírající a drtící, než 
všickni dohromady budou lvi zkrocení, v pořad stáda Kristova uvedení, cho- 
vanci církve, představení míru a konatelé spravedlnosti, aby nebylo více slý- 
cháno na zemi násilí, plenění nebo zarmucování ; zkaženi zajisté budou ti, kteří 
nyní kazí zemi. 

Tak Kristus bude kralovati bez nepřátel, který posud kraloval uprostřed 
nepřátel, jakž dvě ty kralování jeho periody zřejmě ukazují Žalm CX, 2, 3 
a apoštol 1. Kor. 15, 24 — 49. Neboť ačkoli obyčejně poslednější tu periodu 
(o kralování nad nepřátely za podnož jemu učiněnými) prodlužují až k životu 
věčnému, jenž počne posledním soudem, apoštol zapovídá, aby tomu tak bylo 
rozuměno, hlásaje, že času toho vyprázdní všeliké knížectvo i všelikou vrchnost 
i moc, a tvrdě, že- syn vzdá království Bohu a Otci, aby byl Bůh všecko ve 
všech, řka také, že nejposlednější nepřítel zahlazen bude, smrt. Sluší tedy, aby 
ostatní nepřátelé byli zahlazeni před zahlazením smrti, totiž ještě v smrtelném 
tomto životě, aby království světa dostala se Pánu našemu a Kristu jeho. 
A to bude čas ten, kterého napraven bude Israel, ano to bude čas napravení 
všech věcí, jako bylo předobrazeno před Zákonem i v čas Zákona. Přijato 
zajisté jest mínění, že světu vykázán jest čas trojí: mrtvý (mane), Zákon, Messiáš. 
Jako pak každý prvější čas dvě měl periody, proč ne i třetí ? . . . I za Messiáše 
dvojí stav má zakusiti církev, jeden sklíčena jsouc mezi nepřátely, jakž jej 
máme ; druhý nad nepřátely kralujíc s Kristem, jak již očekává. 

Satan zajatý veden bude v průvodu vítězném. Svázán bude řetězem ve- 
likým, zavřen bude do propasti temností svých, »aby nemohl více sváděti ná- 
rodů po celých těch posledního věku tisíc let.« 

A potom bude míti mír obecný celý okrslek země, když všude přestane 
zášť i příčiny zášti, roztržky vespolné. Nebude zajisté, v čem by se rozcházeli, 
když tytéž pravdy jasně před sebou budou viděti všickni. Aniž rozcestí do- 
mnění rozpakovati budou někoho, když nebudou vyučeni od lidí, kteří v do- 
mněních se rozcházejí, než od Boha, kterýž jest pravda: když jediná ona 
svatá cesta siónská, s níž ani hloupí nemohou zblouditi, bude na očích všechněm ; 
když dáno bude všem srdce jedno a cesta jedna, aby báli se Hospodina 
všickni. Potom naplněno bude, co jest předpověděno, že národové zkují meče 
své v motyky a kopí svá v srpy, a nepozdvihne více národ proti národu meče, 
a nebudou cvičiti se pro boje; a bude seděti každý pod vinným kmenem svým, 
a nebude nikdo přestrašovati ho. Nebude zajisté již slýcháno násilí ... A bude 
věk opravdově rjlatý, více nežli šalamounský, když lidé vrátí se k zdravé mysli, 
odučí se životu zvířecímu a počnou žíti usilovně jako lidé život rozumný, 
duševny, božský, a tím způsobem šťastné bude uzavření všech předchozích 
strastí, a přejde báje v pravdu, že Foenix ze spálení svého obrozuje se krás- 
nějším, když po tolika záhubných rozkolech, jimiž málem hořela církev i svět, 



250 

tvář nová vrátí se nad sníh bělejší atd. ; když sama církev bude diviti se 
pustinám svým, samotám a zříceninám svým, tak podivuhodně upraveným. 

To bude sabbat církve, poslední věk světa, v němž po nepřetržitých pra- 
cích, postech, zápasech, porážkách 6000 let popřáno bude odpočinutí, dříve 
nežli zavzní blažená věčnosti oktáva (osmý věk). A tehdáž porozumíme slovům 
Petrovým, konec světa tohoto nenaznačujícího jinak', než u Pána den jeden jest 
tisíc let, a tisíc let den jeden . . . 

Ze opojeni jsme již nyní, řekne snad někdo, nebo že sníme. Ale kéž by 
ten, jenž strojí se tak opojiti přátele své, jenž milým svým dává spánek, 
proudem rozkoší svých již tak opájel všecky lidi a ráčil pouštěti na všecky 
sny takové, aby nesnili nic jiného, nežli o Kristu, o nebi, o společném spasení, 
o vespolném milování a zvelebování i o onom od bídné služebnosti hříchu od- 
počinutí! Jistě i prorok, když za nejsmutnějšího stavu církve předpovídal jí 
rozkošné ty věci, zdál se, že sní, sobě i jiným, pročež přidal slova: »Jako ze 
sna probuzen jsem, i aj, sen můj mi sladký. « 

72. Ani od prací pansofických Komenský neupouštěl do nejposlednější 
chvíle živobytí. Obeslal si k sobě Krištofa Nigrina, aby mu materialie srovnávati 
pomáhal ; když pak duše měla s tělem již se rozloučiti, zapřísahal syna svého 
Daniele, aby s Nigrinem škarty pansofické v celek uvedli a tiskem vůbec vy- 
dali."- 88 
^^^73. Smrt Komenského, ač bylo se jí nadíti každé chvíle, přece přišla nenadále, 
"zemřel dne 15. listopadu 1670 v Naar.denu a pochován tam ve francouzském 
kostelíku vallonském. V Naardenu bylo totiž mnoho uprchlíků francouzských, 
zvláště tkadlců hedbáví (v 35 tkadlcovnách). Mezi nimi byli též dva kazatelé, 

2,8 Krištof Nigrin připravoval k tisku pozůstalé spisy Komenského po 9 let. Syn 
Daniel snad se k tomu příliš neměl ani nehodil. Náklad na to vedl Gerard z Geer. Ze pak 
tiskem vydány nebyly, měl by zvláště národ náš za svou povinnost a za čestný úkol svůj 
si pokládati, aby po spisech těch pátral a je na světlo vydal, podaří-li se jich se dohledati. 
Mčl-li Komenský, se světem se louče, za to, že by člověčenstvu spisy těmi velmi mohlo 
býti poslouženo, mohlo by poslouženo býti i nyní. Nemyslíme, že by rukopisy ty zma- 
řeny byly. 

O prospěchu jich Komenský také v Panaugii (14, 34) se zmiňuje: »Nechf tedy po- 
stačí světlo naše, pokud skrze nás lze, podati učištěné, t. j. knihy tyto společné Cpansofii, 
pampaedii, panglottii, panorthosii), knih božských to výtahy, sepsati zevrubně, aby kdož- 
koli je bude čísti, cítil, že oblit jest světlem a jímán k souhlasu a roznícen k lepší touze, 
a z toho se i radoval. Toho-li se dosáhne, nadějeme se, že koncem naším mezitím ne- 
zanikly, ač od světla našeho (jakožto stvořeného) stíny vzdáleny býti nemohou. « 

Z rukopisů vydal Buddeus r. 1702 v Hali Magdeburské: Paraenesis, Panegersia, 
Historia fratrum, slíbiv, že i jiné spisy vydá, čehož neučinil. M. G. C. Kieger napsal 
r. 1710 (v dodavcích, 734): »Man wunschet und sehnet sich nach mehrern, und es ist 
doch in so vielen Jahren nichts weiter herausgekommen. Gleichwohl sagt und schreibt 
man, dass noch viele Manuscripta Comenii zu Halle im Waisen-hause aufbehalten werden. 
So vváren auch seine kleine Wercke die sich schon wieder unsichtbar gemacht, wehrt, 
nicht nur wieder aufgelegt, sondern auch ins Deutsche ůbersetzt zu werden wie neulich 
ein Gelehrter mit Comenii Rruder-Historie angefangen hat.« (R. 1739). Ale ve Franckově 
sirotčinci žádných rukopisů Komenského není, jak se C. W. Sayffart (Comenius. 2. vyd. 
1871, 135) na jisto dověděl. 



251 

z nichž jeden u Komenského bydlel. Kostelík stojí v menší, poněkud zastrčené 
ulici a proměněn r. 1861 v kasárny, při čemž dlažba předělána a náhrobek 
Komenského odklizen, pozůstatky jeho však pohnuto nebylo; odpočíval tu, 
pohřben byv dne_ 22^ listopadu 1670, nedaleko okna pod deskou č. 8. V Naar- 
denu pak udržovala se pověst, že tu pochován byl nějaký biskup. 2S9 

74. Poslední vůli Komenského otiskl Jos. L. Ziegler při Umění kázat. 1823, 
str. 25 — 38. Přežila jej vdova Johana, rozená Gajusova. která po nějaký čas 
bydlela v Berlíně u kurfirštského kazatele Schmettaua. Syn Daniel, jejž Ko- 
menský r. 1666 na kněžství oddal (jam quoque Deo et ecclesiae dicatum), žil 
později v Gdaňsku, plavě pak se r. 1696 z Amsterodamu, dne 1. května mezi 
Bukovcem a Gdaňskem na moři skonal. Dle přání svého pochován v Traven- 
můndě. Dcera Alžběta, r. 1649 provdaná za Petra Figula (Jablonského), pře- 
žila manžela svého; jak dlouho, není povědomo. Daniel Komenský, jak se po- 
dobá, nevynikal dary duševními; za to byl Daniel Arnošt Jablonský, zakladatel 
akademie Berlínské, povahou svou a učeností dokonale hoden velikého děda 
svého Komenského. 290 



2,9 Kniha zemřelých v Naardeně : Joh. Amos Comenius enterré le 22 novembre 1670. 
Cest apparemment le fameux Autheur du Janua linguarum. — Pohřeb jeho zaplacen dle 
zachovaného účtu dne 25. listop. 1670. — Hrob jeho v Naardenu hledal prof. Vocel a 
prof. Jar. Goll, jenž jej i nalezl a zprávu o něm podal. (Č. Č. M. 1874.) 

190 Petr Jablonský, vystěhovalec český, jenž v prvém mládí od Komenského přiveden 
byl do ciziny, přijal tu jméno Figulus (hrnčíř). Byl miláčkem Komenského a pojal za choť 
dceru jeho Alžbětu. Syny měl dva: Jana Theodora (nar. 1654) a Daniele Arnošta (nar. 1660). 
Starší syn zachoval cizí jméno, mladší, byv i na gymnasii Lešenském i na universitě za- 
psán jako D. A. Figulus, vrátil se k původnímu jménu českému, jakož patrno z básně 
svatební, kterou A. S. Hartmann ke dni 24. února 1688 složil: 

Dicier is primům a fictili Figulus urna 

Gaudebat. Magno hune ab avo illustrique nepotem 

Ipse Deus natum voluit. Commenius olim 

Matris erat celebris pater, a quo surculus iste 

Descendit, scholae decus atque cathedrae 

Gloria; nunc novum dědit ipsi ecclesia nomen 

Jussit et a nostro Pomonae nomine dici 

Jabtoíishi , antiquae fiiit haec quia stirpis origo. 
Před sňatkem byl D A. Jabloňski v kostele sv. Jana v Lesně takto ohlašován (bral 
si Barboru Fergushillovu) : Ein Sohn des Weyland in Gott ruhenden Hochehrwiirdigen, 
Grossachtbahren und Wohlgelehrten Herrn Petři Figuli, dem Geschlechte und seinen Vor- 
fahren nach Jabloňski. gewesenen Churfúrstlichen Hoffpredigers in der Festung Memel, 
auch derer Christlichen Gemeinden in der Unitat wohlverdienten Senioris. — D. A. Ja- 
bloňski (psával se již po polsku) jmenuje sám otce svého: Petrus Jabloňski, in exilio 
Figulus dictus. 

D. A. Jabloňski studoval v Lesně, pak jako chovanec (alumnus) Jednoty na universí 
Frankfurtské (n. Od.) a na universí Oxfordské : 1680— 83) zdarma. Byl kazatelem reformo- 
vaných v Magdeburce, r. 1686 polským pastorem v Lesně, pak od 12. listopadu 1686—91 
rektorem gymnasia Lešenského 

D. A. J. vynikal jako učenec známostí věc! theologických, východních jazyků, a pro 
pilnost, svědomitost a přívětivost získal si lásku kurfirsta braniborského, od něhož r. 1691 
dvorským kazatelem v Královci jmenován byl L. 1693 povolán byl do Berlína. Dne 
10. března 16ií9 na synodě Lešenské za staršího v Jednotě byl posvěcen, a svěcení to 



252 
VIII. 

Závěrečné úvahy. 

1. Ostýcháme se pronésti několik závěrečných slov ku posouzení Komen- 
ského. Muže rozumu tak osvíceného, srdce tak zbožného a citelného, vůle tak 
šlechetné, hrdinsky vytrvalé, ničím nezlomné, odbýti planým slovem, jakých 
zhusta dostává se našim oslavencům, pokládáme za hřích : k důkladnému pak 
a zevrubnému posouzení povahy a zásluh Komenského ani vědomosti naše, 
ani studium jiných posud nestačí, a bude ještě potřebí mnohostranného pro- 
badání spisův i doby Komenského, nežli konečný soud ve všem důvodný bude 
moci býti vynesen. Proto ne z nerozvážné všetečnosti, než z časového donu- 
cení, aby poněkud zřejmo bylo, jakého to syna našeho národa oslavujeme, 
několik myšlének kouskovitých o povaze a působení Komenského tuto polo- 
žíme, jak samy sebou z tohoto vypsání života a z některých spisů jeho na 
jevo vycházejí. 

2. Komenského můžeme nazvati šťastným nestastníkem. Neboť vlastní du- 
ševní silou vyváznuv z vrtkavosti zanedbaných mladých let, vzděláním rozumu 
i srdce dospěl k nejušlechtilejším ideálům, jimiž církev i národ chtěl ozdobiti. 
Došed věku mužského, ze svého působiště byl vyhnán a trpkým osudem tak 
sklíčen, že s nábožnou rozníceností podnikl filosofickou zkoušku svých úmyslův 
a vytkl si stanovisko, s něhož by s klidnou myslí mohl se dáti v zápas s ne- 
hodami a protivenstvími jakýmikoli. Shledav, že mu svět nemůže dáti pravé 
blaženosti, která jedině v tichosti srdce Bohu ve všem oddaného se skrývá, 
od světa ničeho nežádal: žil Bohu, konaje a snášeje vůli jeho tak ochotně 
a statečně v myšlení, slovích a skutcích, že není snadno mysliti si člověka 
nábožnějšího opravdově, z přesvědčení, ve všem všudy, bez okázalosti a marni- 
vosti, nežli byl Komenský, jemuž víra a důvěra v Boha byla berlou, nedadoucí 
mu klesnouti v nižádném pokušení a utrpení.- 1 " 



udělil tesaři Davidu Nitichmannovi z Herrnhutu (13. března Í735) a hraběti Zinzendorfovi 
(20. května 1737). 

Od r. 1697 D. A. J. dopisoval si s Leibnitzem, a výsledkem společného úsilí bylo 
založení akademie Berlínské, v níž J. sám byl správcem odboru filologického, historického, 
církevního a jazyků východních, roku pak 1733 předsedou celé akademie. 

Děd jeho Komenský přál si, aby všickni lidé sjednotili se v náboženství; Leibnitz, 
aby sjednotili se katolíci a protestanti, Jabloňski přičiňoval se k tomu, aby v jedno splynula 
veškerá vyznání evangelická. Dědovi svému podoben jsa pilností a šlechetností, ale nejsa 
plašen a stíhán s místa na místo jako Komenský, dožil se i on vysokého věku, skonav 
dne 25. května 1741 v 81. roce věku svého. 

Z potomků Jana Theodora Figula byl Samuel F., syn Petra F., r. 1751 učitelem školy 
Lešenské, později kazatelem Bratří českých v Husinci blíže Střehna v pruském Slezsku. 

R. 1855 žili potomci dcery Komenského: ze starší linie Med. Dr. Theodor Figulus 
ve Frankenšteině, a Dr. Pavel Jabloňski na Mustu blíže Svěbudzína nedaleko Odry z mladší 
linie, i \. 7-iegler, progr. jjymn. Leš. r. 1855.) 

'" V exhortě dne 19. listop. 1S71 učiněné učený katecheta P. J. Laužecký srovnává 
se s tímto posouzením (Škola a Živ. 1871, 35G). Gieb. Voětius (Politica Eccles. pars 1) 
dí, že Komenský věkem byl venerandus senex, utrpením theologus crucis. Hanuš i^Sitzungs- 



253 

3. Život jeho nebyl vlastí, než pohostinstvím; nejen že zmítán jsa vlnami 
osudu s místa na místo v cizině nikde stálého pobytu neměl, než zvláště proto, 
že kráčeje šlépějemi vůle boží, chvílemi ocitl se ve vlasti nebeské, aby poradě 
se s . Bohem, z vnuknutí jeho připravoval na zemi království boží obnovováním 
ráje božího, smiřováním různých věr a zakládáním blaženosti lidské na roz- 
umu a lásce, aby každý i v nestálosti světa stálé mohl míti potěšení. 

4.0 víru s nikým se nehádal, ani pro víru neměl k nikomu nenávisti, 2n - 
věře prostě slovům písem svatých, jež uznával za jedinou autoritu. Každému 
přál jeho přesvědčení, jako sám byl přesvědčen, že víra jeho bratrská, ne- 
záležejíc v slovích, než v skutcích, ryzejší byla, nežli sebe učenější víry které- 
koli vyšňořování - a3 Jenom když někdo, nemírně si veda, náboženské své pře- 
svědčení jiným vnucoval, nebo víry bratrské nešetrně se dotýkal, ozval se 
proti němu opravdově, aby nerůznil místo smiřování, aby neklamal místo 
poučování. Gindely našel, že Komenský méně přál Římu, nežli Vitmberku, 
čemuž se nedivíme vidouce, že té lásky křesťanské více bylo v knihách a na 
kázání, nežli v chování se katolíků k Bratřím i v životě soukromém, i v tom, 
čeho zvláště jesuité podnikali proti Bratřím, mezi nimiž bez odporu více bylo 
mravného jádra (;dokud se nezvrhli), nežli v jiném vyznání kterémkoli. Když 
Komenský za oněch dob nesnášelivosti náboženské, jíž nejvíce Jednota 
bratrská zakoušela, církev římskou »macechou« a »zubřicí« nazval, nebylo mu 
lhostejno nelidské chování církve anglické proti katolíkům, protože každá 
vášnivá přílišnost útlé mysli jeho se protivila. Koniášovi některá místa v če- 
ských spisech se nelíbila; ale Balbin, jsa mnohem povážnější, takto se pronesl 
o Komenském (Boh. docta II, 314) : » Velmi mnoho spisů vydal, avšak pranic, 
co by čelilo proti církvi katolické. Ano čtoucímu spisy jeho zdálo se mi po- 
každé, že žádnému náboženství ani přednost dávati, ani žádného odsuzovati 
nechtěl. « A dobře tak soudil. Neboť Komenský veliké matení mezi křesťany 
vida, 294 přesvědčil se zvláště na smírčích sjezdech polských, že nic tak ne- 
překáželo dorozumění a smíru jako samolibost. Proto netupil žádného nábo- 



ber. 1868, I, 82) dí, že jarý začátek Labyrintu nesouhlas! s jeho pietistickým koncem. Že 
litovati vůbec, že Komenský opustiv školu a povolání své spisovatelské co do škol, dal 
se do hádek náboženských. Jako školník učený, nikoli jako Bratr že byl věhlasem (!). 

'"' Meth. ling. XV, § 9. Řeč v.Bl. Potoce, dne 24. listop. 1650 (Opp. III, 89): Quantum 
ad invidiam, ego quidem invidere didici nemini, seu quis eruditione, seti virtute, seu elo- 
quentia in ullo hominum ordine, gente, religione, secta praeemineat. Siquis invidere animum 
inducat mini (qui per me nihil sum, nihil possum, nisi quantum per me operari dignatur 
gratia Dei), deprecabor, si potero, sin, Deus erit simplicitatis clypeus. 

293 V Andr. Fricii Modrevii (sekretáře Zikmunda, krále polského) »De republica emen- 
danda«, Basileae, 1.554, lib. IV. cap. 27, p 342. mluví se o přísném živobytí Bratří českých. 
Amand Polán, doktor theologie, od r. 1591 žil po dvě léta mezi Bratřími; říkal: »Alios 
habere plus theoriae christianismi, Fratres plus praxeos.« (Regenvolsc. 65.) 

'"' »Když vidím, že některé ty kaple (dvě, tři, bližší sebe jsouc), aby zajedno byly, 
se smlouvaly, mezi tím však žádnou měrou, jak by se mezi sebou porovnaly, trefiti ne- 
mohly; každý co v hlavu vzal, na tom stál, jiné na totéž naraziti usiluje. Někteří hloupější, 
co se jim namátlo, toho se drželi; jiní chytřejší, jak kde fortel viděli, tak přestupovali a 
odstupovali, až jsem nad tím mizerným milých křesťanů matením a motáním velmi horlil. « 
Labyrint XVIII, 16. 



254 

ženství, nýbrž pilně cesty vyhledával, jak by smíření toho jistěji mohlo býti 
dosaženo. Ze snažení toho vyšel spis o spojení různověrců a jiné. 

Z důvěry v Boha a jeho prozřetelnost, která řídí osudy lidské a může 
i lidem přímo dávati na srozuměnou, co by činiti měli, vyplynula též víra 
v proroctví tehdejší, tak hojně v neblahých těch dobách rozšířená, která mu 
tolik nepřátelství v životě a tolik zneuznání také po smrti způsobila. 2 " 5 

5. Jako pak veškery vzdělávací úmysly Komenského k tomu směřovaly, aby 
byla harmonie v jednotlivci i v celém člověčenstvu, tak i na takovém vzdě- 
lání, které nazýval pansofickým čili vševědným, i harmonii a ideálně splynutí 
všelikého náboženství v jednu lásku a v jedno ctění jednoho Boha zakládal, 
tou měrou, že i sám Oxenstjerna se přesvědčil, mohou-li věci lidské býti na- 
praveny, že jenom státi se může tou cestou, které vyhledal Komenský. Neboť 
» Cesta k světlu « a obsah spisů, pod názvem »0 napravení věcí lidských « vy- 
daných i nevydaných, k tomu vede, jak by ve všech myslech všechněch ná- 
rodů světlo moudrosti mohlo býti rozkřesáno, aby pak žádoucí shody nejen 
ve víře, než i v jiných věcech mohlo býti dosaženo, aby blaženost uhostila se 
mezi lidmi již na zemi. Co pak Komenský v příčině té spásonosné podnikl 
a sepsal, učinil (jak Krause dí) s otevřeností ušlechtilou, s nábožností nej- 
oddanější, s tichou skromností a odevzdaností do vůle boží, se silou vesele 



295 »Od početí války české povstalo zvláště v střední Evropě mnoho proroků. Mnozí 
sklíčeni jsouce nouzí, bídou a utiskováním, očekávali za panování Fridricha Falcského 
v Čechách zlatý věk, v němž povýšena bude církev evangelická a dobře se povede všechněm 
jejím vyznavačům. I když na Bílé hoře poražen byv, z Čech vyjíti musil, nespouštěli se 
naděje, že zase do Čech, a to slavněji, bude uveden. A čemu v mysli byli uvěřili, tušili 
s větší a větší jistotou, ano když naděje nejvíce klamala, viděli duchem rozčileným blížící 
se děni kdy padnou Rím a jiné moci jim odporné. Co sami ve snách byli viděli neb u vy- 
tržení byli věštili, o tom tak byli přesvědčeni, že za nepřítele pravdy boží pokládali, kdo 
by jim neuvěřil, A uvěřili mnozí, prostí a učení.« 

Když Švédové vítězně Německem se rozkládali, nová byla vidění a proroctví. 

Učitel Alstadský v Hoření Falci měl vidění, která r. 1630 vydána byla zároveň s vi- 
děním kněze Anspašského a Poňatovské. 

Jiří Rischer měl vidění r. 1(530. 

Jan Faulhaber měl vidění r. 1632. 

David von Oppen z Marek vydal ve Frankfurtě r. 1630 »Speculum nobile poeniten- 
tiae«, zchválene od bohoslovců Frankfurtských a Dra. Wagnera, professora lékařství; spis 
to skroušený, bez blouznění a klamání. 

Jan Warner r. 1638 (podruhé vyd. 1645) nejvíce proroctvími zuřil ve prospěch Švédů 
proti císaři, kurfirštům a papeži: Veliký kníže moskevský dá prý v manželství dceru svou 
panovníkovi německému, který vlády se ujme místo císaře z domu rakouského. Uvěřili mu 
i theologové znamenití, mezi nimiž byl nejpřednější Jak. Fabricius, superattendent církví 
ve východních Pomořanech. Jakub Stolterfotius, theolog Lubecký, vydal r. 1638 »Consi- 
deratio visionům*. Proti spisu tomu obořil se Fabricius r. 1642 ve svém schvalování, 
u Endterů vydaném a theologům Vitmberským, ačkoli s ním nebyli jednoho mínění, při- 
psaném. Stolterfotius vydal opět r. 1645 Consideratio visionům apologetica, kdež proti 
Fabriciovi se ohrazuje. Fabricius rozhněvav se vydal r. 1616 »Invicta visionům probatio«. 
R lij 17 vážně a mužně Stolterfotius důvody Fabriciovy zamítl a jiný spis Fabriciňv 
• Depulsio contumeliae immeritae« probral a zamítl. Gryphius 1 106 - 109, 135—138). 

Proroctví neubývalo a věřilo se jim i na počátku XVIII. stol., jakž Gryphius (r. 1710) 
naříká. 



255 

vzhůru se pnoucí, s čistou láskou a vlídnou opravdovostí, vůbec s pravým 
úmyslem lidumilným, s hlubokou důmyslností a tvůrčím duchem neobyčejným, 
tak že mu mezi pravdivými lidumily jedno z nejpřednějších míst dle zásluhy 
náleží. 

G. Byl-li Komenský filosofem, odkazujeme k důvodnějšímu vyšetření. U nás 
Storch a Květ nemálo dali si na tom záležeti, aby Komenského vřadili mezi 
veliké filosofické myslitele. Zvláště Květ Komenského v střed mezi Platona a 
Leibnitze postaviti usiloval, předchůdcem Leibnitzovým jej učiniv. 296 Josef 
Durdík "° 7 dí, že jest Komenský filosofická hlava, více theosof nežli filosof doby 
podekartesovské, v němž zříti jest zvroucnělého theologa středověkého a 
paedagoga novověkého, více učitele, nežli učence. 

Avšak věci třeba ohledati důvodněji. Komenský sám spisy své filosofické : 
Fysiku, astronomii, o teple, proti Cartesiovi, o štěstí národu, k nimž i liru 
Diogenes Cynicus přidati sluší, nazval r. 1661 spíše pokusy nežli spisy (ten- 
tamina verius quam libri). Kdyby pak podařilo se někdy nalézti Komenského 
rukopisy pansofické, které i po jeho smrti několik let rovnány byly — a národ 
náš neměl by na vyhledání jich šetřiti péče ani nákladu — pak by mohlo 
pronésti se. konečné slovo o filosofickém stanovisku Komenského. Neboť ač 
nechtěl stkvíti se učenými soustavami, maje předkem methodické urovnání věd 
na zřeteli, aby tím snáze od každého rozumem i pamětí mohly býti obsažen)', 
samým tím důvodným a nutně souvislým urovnáním filosofii ze všelijakých 
hříček a sofismat hleděl očistiti, z dotčených pak rukopisů vyšlo by bez po- 
chyby na jevo, jak daleko a jakým směrem ve věci té dospěl, a bylo by 
o hodnotě jeho filosofické nejlépe rozsouzeno, lépe nežli lámáním si hlavy 
o tom, pokud Komenského pansofic podobá se Leibnitzově vědě universální 
a jiným. ' 19S 



' 29li Leibnitz und Comenius von Dr. F. B. Květ. Prag 1857 (Akta kr. č. společn. naukl. 

2,7 Dějepisný nástin filosofie novověké, díl 1. Od Descartesa až do Kanta. V Praze 
1870, str. 77 sld. 

a,> Skromnost Komenského, a snad i jeho bohoslovecké, později biskupské povolání 
bylo příčinou, že o směru jeho pansofie věděli toliko někteří nejdůvěrnější přátelé, mnohé 
pak spisy jeho pro skrovný počet exemplářů ne příliš rozšířily se (ač některé hned za 
čerstva byly patištěny). Leibnitz sám dostal Komenského spisy didaktické od Hessenthalera, 
professora Tubinského, jenž na něm žádal i spisů těch posouzení. A proslovil se o Ko- 
menském takto: (Leibnitzius Hessenthalero, professori quondam Tubingensi, aperit judi- 
cium suum de scriptis Comenianis. J. F. Felleri Monumenta varia inedita. Lipsiae 1714, 4° 
Vyd. Duteovo v Ženevě 1758, díl V, 181.) ><Poněvadž dobrotivostí tvou bylo mi lze s větší 
ducha pozorností obírati se spisy Komenského, nežli jsem dříve obyčej míval, vypíši, jak 
žádáš, upřímně úsudek svůj, jakýkoli jest. A nejprve uznávám, že poněkud hlubší myšlénky 
přemítal, nežli na první pohled se jeví. Přál bych si, aby více do podrobností se byl pustil. 
Nepochybuji zajisté, že mu nesmírný přístroj věcí, pílí tolika let snesený, po ruce byl, 
zvláště vida jej samého, an kdesi důvody i vlastním příkladem poručenu činí horlivost ve 
vypisování. Didaktické jeho spisy celkem velmi schvaluji, aniž mnou hne, co v methodě 
své Beccher namítá. Beccherovi vidí se, že mají žákům předkládána býti slovíčka při- 
rozeným pořadem rozvedená, avšak odtržená a odloučená, v souvislost řeči nesvázaná. 
Mně naopak se vidí, že není světla ani lahody v tak prostém slov nahromadění, urovnaném 
jakkoli, což ze samy ukázky Beccherovy s dodatek vysvítá. S Komenským tedy naprosto 



256 

7. Co Leibnitz v listě k Hessenthalerovi o sestrojení Encyklopaedie vyložil, 
to Komenský vlastně vše odkazoval do své Pansofie. Jako pak »Branou« Ko- 
menský přiveden byl k Pansofii, tak z dalších výsledků Pansofie přiveden 
byl k myšlénkám smiřovacím a sjednocovacím, jimiž věci lidské měly býti 
napraveny. Směrem tím, od něhož okolnostmi častěji byl odvracován, ubíral 
se Komenský hned od sepsání »Cesty k světlu « r. 1641 až do posledního se 
světem rozloučení. 

8. Nejvíce vyrušovalo jej z těch studií spisování knih filologických pro 
gymnasia (1642 — 47) a zřizování nižších tříd školy pansofické v Blatném Po- 
toce (1651 — 1654), pak péče o svěřenou církev a sebrání spisů didaktických, 
které měly býti základním kamenem velebného stavení, do něhož měla býti 
uvedena blaženost lidská, pochodící z obecného vzdělání a vzájemného sebe 
milování. 

9. Vypuzen byv z vlasti a zbaven apoštolství evangelia, přijal, jak sám se 
pronáší, apoštolství k národům maličkých, k mládeži křesťanské, otvírat jim 
očí, aby tím spíše obrátili se od temností k světlu. 

Obecné vzdělání mělo se týkati všech lidí, bez rozdílu pohlaví a stavu. 
Počínati mělo tam, kde počínají se při člověku jeviti přirozené schopnosti, 
první počátkové vůle a činů, aby postupně poznával sebe, věci kolem sebe. 
Poznání to mělo býti důkladné a zevrubné; proto nemělo se zakládati na 
opakování cizích úsudkův o věcech, než na věcech samých (Meth. jaz. XXII, 
§ 16.), a zároveň s tím poznáváním cvičiti se měla , soudnost a obratnost v ja- 
zyku mateřském, později i v jazyku jiném, zvláště latinském, který měl býti 
jazykem ideálně říše lidí ideálných, v onom sídle lidské blaženosti, již Ko- 
menský tak usilovně, ač v době tak nepříhodné, připravoval. 299 



souhlasím. Brána jazykův a Encyklopaedička že má býti jedno. Toho pak nemohu zamlčeti, 
že za nynějšího světla filosofie věc poněkud jinak opatřena býti má, nežli za oněch časů 
mohl Komenský. Zeptáš se, co myslím, že by Encyklopaedička obsahovati měla? Jáf mám za 
to, že do ní náležej! nejprve výměry slov obyčejnějších a znamenitějších a z nich vyve- 
dené poučky a záhady (theoremata et problerr.ata) zvláštnější potřeby, a to v kusech 
mravných příslovím nějakým a pověděním mudrců neb památnou historií oděné či spíše 
vyložené; pak obecnější pokusy přírodnické, posléze jádro historie a geografie obecné, 
zvláště nynější. Zdá se mi, že Horn za tímto právě účelem posledních několik spisků 
svých vydal, jímž já, cokoli říkají lidé choulostivější (delicatioresi, nijak nepohrdám, než 
uznávám, že lepšího je potřebí. Že pak Encyklopaedička z těchto věcí zkrácených záleží, 
i z toho patrno. že Encyklopaedie soustavou jest všech, pokud lze, pomyslů pravých, užiteč- 
ných, potud poznaných." Vyloživ pak, které jsou pomysly obecné, které zvláštní a kterých 
nabýváme indukcí, končí tím, čím byl začal, že »nemůže dokonalá Encyklopaedie neb 
Encyklopaedička vzniknouti, leč velmi pečlivým stručným sebráním a srovnáním všech 
nejpřednějších slov výměrů, základních výzkumů umění svobodných i řemeslných, konečně 
obecné historie časů a míst.« 

K tomu sluší podotknouti, že Komenský Hranu svou sepsal pro studenty asi třinácti- 
leté, nikoli pro filosofy, část pak úlohy od Leibnitze pro Encyklopaedii žádané měla býti 
vykonána při cvičení s Branou konané, jak jich desatero bylo při návodu ku Bráně připojeno. 

2 ' Montai;jne také vybízel vládu francouzskou, aby založila město latinské. Morhof, 
Polyhist. I, I. 2 q. 2í sqq. 



257 

10. Výsledek školy prostonárodní, jak ji Komenský v Didaktice své pojal, 
měl býti ten, aby každý žák do 12tého roku přirozeným a lahodným ná- 
vodem poznal Boha, sebe samého, z věcí však hmotných, umělých i řemesl- 
slných, jakož i z jazyků tolik a tak, jak jest každému člověku potřebí. O Di- 
daktice pak samé, dle níž měl ve vlasti zdělán býti onen chrám, k němuž 
Haggai po návrate babylonském vybízel, aby vzděláním zvelebeny byly církev 
i národ, hodno jest jinde siřeji promluviti, aby rozebrána mohla býti podrob- 
něji. 300 Zde toliko opakujeme politování, že dílo to, kterým po dvě stě let 
školami národními mohl lahodně zrychlován býti pokrok mezi všemi národy, 
nevešlo ani posud v známost všem národům, čehož příčinou bylo vydání spisů 
didaktických v skrovném počtu výtisků, 301 a to po latinsku; pak že lidé učení 
více si hleděli spisů Komenského pro gymnasia sepsaných, zvláště pak že pa- 
mátka Komenského po příkladě Bayleově od mnohých mužů, zvláště pak od 
Adelunga nelidsky a nešlechetně byla zostuzena, tak že kromě Cechů málo 
kdo si jména jeho povšiml, Cechové pak před nalezením českého textu 
Didaktiky latinskými spisy Komenského velmi málo se zabývali. 302 Jenom 
* Orbis pictus« byl s památkou Komenského povždy nerozlučitelný. 

11. Jan Scheffer, bibliotekář Upsalský (f 1679), sepsal spis proti latině Ko- 
menského, v Bráně jazyků obsažené. Spis ten nejapný, posud nejsa vytištěn, 
Komenskému neublížil; 303 ale to mezi lidmi ujalo se, co Daniel Jiří Morhof 304 
o barbarismech latiny Komenského napsal. 305 Naproti tomu položiti jest, co 



300 Dr. Herm. Hoffmeister: Comenii Didactica Magna in Rúcksicht auf die Volks- 
schule. Rheinische Blátter fur Erz. u. Unterr. 1874, 206—238, 300-329. 

301 Ani v městské knihovně Amsterodamské nejsou Opera did., a snad v ní ani ne- 
bývala. Toliko v Haagu a Utrechtu chovají se vydání toho exempláře. (Posel z B. 1871, č. 46.) 

302 Bayle ve svém slovníku historicko-kritickém hanebně a nešlechetně o didakti- 
ckých spisech Komenského (vyd. Amsterodamského z r. 1657) napsal, že jsou ve folio 
drahé, a že po nich nic není (II y fit imprimer l'an 1657 aux depens de son principál 
Mecene les differentes parties de sa nouvelle méthode ďenseigner. Cest un ouvrage in folio, 
divise en quatre parties, qui couta beaucoup de veilles a son autheur et beaucoup ďargent 
á ďautres et dont la république des lettres n'a tiré aucun profit; et je ne pense pas méme, 
qu'il y ait rien de practicable utilement dans les idées de cet auteur'. Adelung pojal Ko- 
menského do své Geschichte der menschlichen Narrheit, což Raumer nazývá »emporend«; 
Dr. Daniel jmenuje to »ein wahres Verbrechen an ideeller Bestrebung des Menschen, wenn 
der Geschichtschreiber der Narrheit unsern Paedagogen unter seine iibrigen Kaminstiicke 
einreiht«. Beeger dí o tom ve svém něm. překlade Didaktiky (v Berlíně, 187], str. LXXI, 
pozn. 3): »Den ersten Platz in dieser Schrift hat Adelung gefunden ; er steht auf dem 
Titelblatte.« Obranu Komenského Palackým sepsanou najdeme v Monatschr. des vaterl. 
Mus. 1829, s čímž srovn. několik zpráv Zoubkových v Č. Č. M. 1871. Též Gollovy Pří- 
spěvky k životopisu J. A. Kom. v Č Č. M. 1874, 259—277. Brucker (IV, p. I, 628) dí, že 
Bayle psal dle Maresia, který v 1. kap. svého »Antirheticum« o Komenském píše »atra 
loligine«. 

303 Dudik, Forschungen 1852, str. 323. 

301 Polyhistor, sivé de actorum notitia et rerum commentarii. V Bukovci 1688. 

10 ' Jiří Vechner de Diogene Cynico (1639?): »Essent forte in delineatione sic nunc 
exhibita, quae styli dictionumque respectu politura quadam perfici possent. Sed ea tanti 
nunc non facio, et satis fuerit ista curari, si in publicum aliquando promere haec Iibeat. 
Quod velim successu temporis omnino fieri.« 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. ] 7 



258 

Palacký v obraně Komenského (1829) o latinském slohu jeho soudí: » Latin- 
ský sloh jeho, ačkoli jest plynný, zřetelný a úsečný, avšak není čistý a přesný 
římský; mělť zajisté málo smyslu a ještě méně lásky k oné klassické ozdob- 
nosti, která vyhýbá se všem novým pojmům, aby nestala se neřímskou; raději 
pojmenoval každou věc nejpříhodnějším jejím jménem, nic toho nedbaje, ne- 
pochází- li jméno třeba z doby železné. « K tomu, souhlasíce s A. Zieglerem, 300 
dokládáme : Ačkoli i tím velice zasloužil se, že řeč mateřskou zase mezi věci 
učebné přijal, přece odloučen byv od vlasti a od možnosti, aby výhradně 
vzděláváním jazyka vlastenského se zabýval, jakž pevný úmysl jeho byl, ne- 
mohl odtrhnouti se od zvláštní náklonnosti k jazyku latinskému, který po 
obnovení věd vůbec panoval, aby jej byl neučinil středem veškerého (vyššího) 
vyučování a prostředníkem veškerého poznávání. A poněvadž chtěl, aby kolik- 
koli jest předmětů reálných našeho vědění, všemu se učilo a v zrcadle jazy- 
kovém se odráželo, pošla z toho vada, že jazyk, nejsa mateřským, dokona- 
lému porozumění překážel, že jsa jazykem mrtvým, k naznačení novějších věcí 
a pojmů nepostačuje, a poněvadž přece nějak vyjádřeny býti musily, kazil se, 
čímž tím méně hodil se za prostředek ku poznávání. Jinou příčinou Komen- 
skému, ač v létech teprve pozdějších, že na každém žákovi požadoval, aby 
dokonale uměl latinsky, bylo přání, aby tohoto jazyka bylo užíváno jako jazyka 
světového ke srozumění a sjednocení národů ve věcech jich nejdůležitějších. 
Kdyby byl chtěl prozkoumáváním gramatického ústrojí jazyka latinského mládež 
cvičiti v myšlení a mluvení, nebyl by mohl odstrčiti jazyka řeckého, v němžto 
žáci, jako i v hebrejském, jen z nouze" (ad necessitatem) vycvičeni býti měli, 
ačkoli jazyku latinskému dokonale (perfecte) rozuměti měli jako mateřskému. 
Jaké pak dokonalosti v latině hleděl dosíci ř Snad uhlazenosti (color urbani- 
tatis)? Sotva; vždyť by vlastní jeho sloh latinský, jemuž ovšem obratnosti a 
vycvičenosti upříti nelze, špatně svědčil o dobrotě jeho methody; a kromě 
toho dí sám, toho že nechce (Opp. did. II, 205). Poručiv, aby co nejvíce cvi- 
čili se v napodobování jednotlivých klassiků, píše takto: i Třeba vystříhati se, 
abychom nedopouštěli, aby nám napodobování Cicerona neb Seneky neb 
Tacita neb kohokoliv nezachutnalo tak, abychom nemajíce věcí, o kterých 
tak mluvíme (republiky římské), přece o nich mluviti neustali. Odtud až potud, 
a vždy budiž větší péče o věci než o slova (semperque cura potior rerum, 
quam verborum).« Pamětihodno jest, a poznáváme z toho důmyslnost a svě- 
domost Komenského, že sám, ačkoli zakořeněn byl ve své době, která do- 
mnívala se, že latina ke všemu se hodí, dokončiv dráhu svou paedagogickou 
a prohlížeje spisy své didaktické, ve »Věječce moudrosti* (Venlilabrum sapien- 
tiae) r. 1657 sám se přiznává, že narazil na svůj vlastní základ, uče známému 
neznámým, mateřštině latinou. 

12. Český sloh Komenského (dle slov Palackého) jest živější, mocnější a la- 
hodnější; v ozdobnosti řeči jest vzorem posud nedostiženým, vroucnosti a srdeč- 
nosti slov jeho nikdo nemůže odolati. 



V progr. gymn. Lešenského 1855, str. XIII. 



259 

Již r. 1826 Pavel Jos. Šafařík (Geschichte d. slav. Spi", u Liter. 334) na- 
psal, že literatura česká od r. 1526 — 1620 Bratřím českým nejvíce jest zavá- 
zána. Majíce v čele ochránce, jako byli Jan a Karel z Zerotína, otec a syn, 
celou Moravu v dílny literatury národní obrátili. Biblí Kralická (1579 — 1593) 
a díla Komenského zavírají literaturu tisíciletou ukazujíce, jakého stupně někdy 
dosáhla. I Komenský jest si dobře vědom toho, jakými zásluhami Jednota 
bratrská o ryzost a přesnost jazyka našeho v národě se proslavila ; avšak 
netají se ani tím, čím on přispěl ku zvelebení jazyka, jehož strážcem byl v ci- 
zině, když ve vlasti počal chřadnouti (v Kšafte umír. matky Jednoty bratrské). 

13. Nekonečna byla jeho láska k národu a jazyku jeho, kterou se netajil ani 
tenkráte, když ponořil se do nejhlubšího světoobčanství. Jeho touha po vlasti, 
jejíž zkázu viděl, byla tak vroucí, jako trpké bylo časté její zklamání. » Nemoha 
však svému národu sloužiti, sloužil národům všem, jenž chtěli a jimž mohl. 
Užili ho, nechali ho a zapomněli naň.« 307 

Jako pak Komenský ve snahách svých věk svůj daleko předbíhal, tak 
jista byla povždy jeho důvěra, že ideje jeho, nepřízní času buď neuznané nebo 
nehodami v provedení zadržené, v budoucnosti jistě dojdou uznání a vykonání, 
což že v dobách našich patrně blíží se svému vyplnění, můžeme již předpo- 
vídati. 308 

Aby pak zřejmá byla mnohostranná, neúnavná činnost Komenského všech 
směrů, o nichž v životopise tomto zmíněno, podává se tuto dodatkem 



IX. 

Seznam spisů Jana Amosa Komenského. 

Počet děl Jana Am. Komenského badáním posledních dob velmi značně 
se rozšířil a bibliografie jeho se způsobem prospěšným doplnila. Adelung a 
po něm Sobieszczaňski zaznamenávají, že Komenský složil 63 spisy, Regen- 
volscius (str. 323.) zmíniv se o Bráně, Fysice, jmenuje jiné předchůdce veškeré 
pansofie a uvádí všeobecně »přemnohé jiné jeho rozmanitého obsahu výklady 
(tractatus), jak tištěné, tak rukopisné, latinské, české, německé, některé v pol- 
štinu převedené «. Palacký vypočítává spisy Komenského 92, Zoubek (l.vyd.) 106, 
Ceroni mluví o 146 spisech a 12 rukopisech, Jos. Muller (Monatshefte der 
Comeniusgesellschaft, I, 19 — 53) vypočítává jich 136 kromě některých nejistých, 
Kvascala ve svém životopise dokonce 142 a některé nejisté. 



"' K. B. Storch v Č. Č. M. 1861, 217. 

308 Nad předchůdce své Ratticha (1571—1635) a Bakona (1560— 11*24) vynikl velmi: 
Rattich, ohrazuje se bramínskou tajemností, slynul více tím, co učiniti měl, nežli co 
byl učinil. 

Bako, původce methody indukční a oprávce přírodních věd, obor vychovatelský poli- 
tikou, mechanikou, medicinou rozšířil a scholastiku kritikou odsoudil, jinak do vycho- 
vatelství nezasáhl. 

17* 



260 

Přidržujíce se těchto nejzevrubnějších bibliografií podáváme tu s leckterou 
opravou, jak bylo lze přehled spisů těch nejlépe sestaviti. 309 

1. L. 1612 — 1656. Linguae Bohemicae Thesaurus, hoc est : Lexicon 
plenissimum, Grammatica accurata, idiotismorum elegantiae et emphases ada- 
giaque. 

O slovníku tom, jejž Komenský od r. 1612 — 56 sldádal a před požárem 
Lešenským do tisku chystal, čteme v listě k Montanovi (1661, str. 74, Páte- 
rova Korrespondence J. A. K., str. 234): »In quibus observatione colligendis 
id me praestitisse spero, quod in vulgaribus linguis nescio an aliquis. Dedi enim 
operám, ut omnia cum Latinis essent parallele harmonica ; ad exprimendum 
voces, phrases, idiotismos, adagia sententioseque dieta, pari elegantia et emphasi 
(propria proprie, tropica tropice, antiqua antique, jocosa jocose, proverbialia pro- 
verbialiter etc.) eo fine, ut si latinissimus quicumque author in vernaculum esset 
transferendus, consimili elegantia poset, et viceversa. Quod laboriosissimum (anno- 
rum44) opus dum jamjam typis (anno 1656)paratur, una cum tota bibliotheca mea, 
typographeo totaque civitate Leszna tam insperato incendio conflagravit, ut eripi 
nihil posset. Quam jacturam tum lugere desinam, quum sperare etiam eo, 
quia aliarum linguarum hominibus exemplo ad imitandum servire potuisset, 
meruisset čerte. Nihil autem ejus superest praeterquam servatum alibi primům 
operis rudimentům, omnium linguae Boh. radicum collectio, cum derivatorum 
et compositorum Sylva«. (Viz pozn. 'A'6. a 24, 102, 257. Sitzungsber. 1868, 
I, 74— 76.) 310 

O slovnících, zvláště o slovníku věcném čili pansofickém, Komenský pro- 
náší se v listě k Montanovi (str. 99 — 102, Pat. 244 a 245) v tato slova: 
»Quantum ad lexicos libros, il li hactenus quid agunt, nisi quod voces et phrases 
de lingua in linguam (sieut liquorem de vaše in vas) transfundunt? praesup- 
ponendo iterum, voces vernaculas (aut alterius praenotae linguae) jam intelligi: 



309 Tituly jednotlivých spisů podáváme úplné, pokládajíce to za důležitou pomůcku 
zkoumatelům; při pozdějších změnách titulů, na spisech opět vydaných, postačí poukázati 
k zevrubné bibliografii českých spisů Komenského a jeho překladů v literatuře české 
(v Paed. Rozhl. r. 1892, č. IV. sld.). 

3,0 O nedostatcích v posavadních slovnících (Rešelově a Veleslavínově) Komenský 
také zmínil se v poznámce k XXII. kap. České Didaktiky a vymezuje tam podobně své 
přání o slovníku jazyka domácího jako tuto. V předmluvě pak k českému vyd. Brány 
jazyků iz r. 1633) napsal Komenský toto:^ »Nechf toto jest přípravou toho, což většího ku 
pomoci mládeže a školám našim obmýšlíme; jmenovitě Slovníku česko-latinského a latin- 
sko-českého, kterýž, v takové plnosti strojíme, aby všelijaká slova a všickni způsobové 
mluvení i ozdoby, co jich jeden i druhý jazyk má (česká jsem přes dvacet let pořád s ve- 
likou pilností, jakož knih starých všelijakým čtením, tak i rozmlouváním odevšad shledával, 
poznamenával, v řád uvodil, abychom sklad jazyka svého pospolu plněji snad než který 
národ míti mohli), tak vedle sebe spořádána byla, aby kdokoli skláněti a časovati dobře 
umějící všecky knihy z jednoho jazyka v druhý nejen právě a vlastně, ale také ozdobně 
a krásné překládati uměl a mohl. Což že v pravdě tak býti může, cesta na to jistá a ne- 
omylná vynalezena jest, ačkoli aby to prvním hned vydáním a jednoho mne člověka při 
tom vedenou prací ku své plnosti přijíti mohlo, sobě neosobuji: to však že tím novým 
způsobem míti mohou školy naše, čehož před tím ani naše, ani jiných národů školy ne- 
měly, slibuji.* 



261 

eoque voces linguae novae ad illas accommodari sufficere. Qua ratione nihil 
aliud obtinetur, nisi quod rerum vocabula multiplicantur; res ipsae, tametsi 
alio et alio módo prolatae, semper ignotae (quamdiu non aliunde succurritur) 
maneant. Unde in omnia hominum noxa redundat ingens, quia rerum hoc 
módo theoria, ubique obscura et manca, praxin producit difficilem ac impeditam : 
praxis vero impedita, vaga, surda, usům rerum facit nullum, qualem debebat, 
universalem, Gertům, suavem, et sic jactamur sine fine. Res enim turbare nihil 
aliud est, quam commiscere atque confundere, quod nos (rébus aliter non 
institutis) omneš propemodum in omnibus facimus . . . Ergo universale confu- 
sionum et imposturarum remedium esset, per totum universum eundo res, 
rerum conceptus verbaque recte disterminari, ut quae eadem šunt aut similia, 
quae diversa aut dissimilia, quae denique opposita et contraria, ubique in luče 
sit. Sivé id per rerum exactissimo ordine digestarum syntagma (de quo hactenus 
verba egi, et opere pansophico designatum est) sivé per Icxicou plenům et 
reále (de quo jam dicam aliquid, et Pandectae lucis dici possit), sivé utroque 
módo expediri queat. Lexicon dico plenissimum esse concinnandum, quo 
quidquid opus sit et unquam usus veniat, mox (propter alphabeticam rerum 
et vocum seriem) reperiatur. Ad cognoscendum, non quomodo hoc idem hi 
vel illi sua lingua efferant, vel author hic aut ille usurparit, sed quid unaquaeque 
res intra se ipsam domi sit. Nempe ad quod rerum genus spectet et quid ab 
aliis omnibus in eodem suo genere differat ? Tum ad quid sit et quomodo 
adhibendař Ut una eademque opera et rerum omnium cognitio hauriatur vera 
et lingua discatur tota, eoque mens sapientiae lumine tingatur amoene, ad 
incorrupte de rébus judicandum electionibusque ac operationibus non aber- 
randum. Verbo, lexicon reále pansophicum desiderari dico, quod veras et reales 
rerum omnium definitiones (ad perfecte quid sit cognoscendum) tradendo; 
definitionibusque mox ubique partitiones (ad omnia ejus ingredientia, ex quibus 
constat, intime pervidendum) subjungendo; demumque distributione rei cujus- 
que differentias et species (si ullas sub se habet, ad individua usque) expli- 
cando, quicquid ullius rei cognitio vera requirit, subministret. Qui liber si condi 
posset, liber librorum, bibliotheca portatilis, pandectae lucis, encyclopaedia 
pansophica, eruditionis clavis, sapientiae breviarium, omniscientiae humanae 
orbis, omnia mea mecum porto etc. dici posset. « (O slovnících také v Meth. 
jaz. XII, 18. 26; V, 20; XV, 17 sld.) 

2. L. 1612 — 1656. Amphitheatrum Universitatis Rerum — libris 28 ad- 
ornatum. (Ad Mont. 1661, 76, Patera, str. 234). Při požáru Lešenském tato 
jakási česká encyklopaedie zakopána, potom spisovateli vrácena, kromě knihy II. 
(o věcech přirozených). Byla-li dokončena a později někde tištěna, nevíme. 
(Sitzungsber. 1868, I, 7G. Viz pozn. 25.) 

3. L. 1613. Sylloge qnaestionum controversarum, philosophiae viridario 
depromptarwn resp. Joh. Amos e Marcomannis Nivnicenus. Herbomae 1613. 
(Dr. A. Nebe, Zur Nassauer Schriftstellergesch. 12.) 

4. L. 1615. O andělích. Dle Admon. ad Maresium p. 40. spisek český. 

5. L. 1616. Grammaticae facilioris praecepta. V Praze 1616. Není znám 
nižádný exemplář. Zmínka v Opp. did. I, 3, že v Přerově »molliorem puerilium 



2(52 

studiorum viam tentare aggressus«, sepsal ta praecepta, »quae postea (1616) 
Pragae typis exscripta erant<\ 

6. L. 1617. Listové do nebe etc. hoc est Pauperum oppressormn clamores 
in coelum. Vytišt. v Olomouci 1617. Jungmann (Hist. lit. IV, 721) uvádí spisek 
pod titulem: » Listové do nebe, v kterých chudí a bohatí před Kristem žaloby 
a stížnosti na sebe vespolek vedou a rozeznáni býti žádají« (1619 v 8°, bez 
místa a tisku), což může býti onen spisek Komenského. (Sitzungsber. 1868, 
I, 77.) 

7. L. 1622? Retuňk duchovni věrným a mnohými pokušeními zemdleným 
křesťanům ku posilnění podaný. — Léta 1626, mdloby, utištění, soužení, úzkosti 
a úpění plného. Přepis z r. 1825 (od J. Cz.) v Univ. knih. pražské (XVII H 31). 
Jiný rukopis v dvorní knih. vid. ohlašuje F. Menčik v Nár. Listech 1891. Spis 
ten, jejž Koniáš hleděl dokonale vyhubiti, nebyl od Kom. vydán, než dle 
katal. Rybayova teprve l. 1696 tištěn; předtím »non vulgatum, variorum tamen 
manibus varie transscriptum«. (Sitzungsber. 1868, I, 77 — 79.) 

S. L. ? — 1624. Mapa markrabství Moravského (Moraviae nova et post 
omneš priores aceuratissima Delineatio, auctore J. A. C). Věnována bar. Lad. 
Velenovi z Žerotína. Ještě v XVII. stol. po prvém vyd. (Amsterodamském 
z r. 1627) známo dalších vyd. přes 20. O nich, jakož i mapě samé a práci Ko- 
menského velmi podrobně a důkladně pojednal Dr. Jindř. Metelka v C. Č M. 
1892. Také Šmaha-Bornemann vydali monogr. : »Comenius als Kartograph 
seines Vaterlandes«, Comeniusstud. č. 5. Znaim 1892. 

9. L. 1622.? Starožitnosti moravské. Rukopis p. K. st. z Žerotína vě- 
novaný o 2 dílech. Dle Pěšiny (Mars Mor. 1677, str. 34) čerpal Komenský, 
jak prý v předmluvě položil, zprávy své z rozličných rukopisů, zvláště pak 
z kn. Ctibora z Cimburka a Matěje Erythraea čili Červenky Čelakovského, 
čímž se nejspíše míní VIII. a IX. foliant archivu bratrského, skládaný Blaho- 
slaveni a Červenkou (Jir. I, 149). ďElvert (Schriften, Brúnn 1854, VI, 234) 
píše (dle Ceroniho), že Komenský našel v bibliothece Zerotínské na Náměšti 
kroniku kláštera Třebíčského, z níž historii Samovu vybral. Později nalezl tu 
kroniku Pěšina v knihovně Pernštejnské v Litomyšli. 

10. L. ? — 1630. O původu a činech rodu Žerotinských. (»De origine et 
gestis familiae Zierotin«, dle Peš. Mars Mor. str. 402. Jiný titul str. 230 -De 
origine Baronům a Zierotin«, a p. 233. »Familiae Zierotinianae vetustas et 
dignitas«.) Rukopis ten Komenský podal p. Karlu stár. z Zer. r. 1630. Místo- 
sudí zemský Hoffer (f 1747) měl prý ten rukopis (ďElvert, Schriften, Brúnn 
1854, VI, 260). Kde jest nyní zároveň se Starožitnostmi, neznámo. 

11. L. 1622. PřemyUování o dokonalosti křesťanské, kterouž Bůh vy- 
voleným svým v slovu svém ukazuje, Duchem svým vnitř vnuká a ji v nich 
k nevypravitedlnému jejich potěšení, rozličnými odpornými věcmi rozněcuje a 
k plnosti přivodí. K obecnému poučování, rozhorlení a potěšení nyní na světlo 
vydaný. 1. vyd. v Praze 1622, 2. v lláli Magd. 1765, 3. v Pešti 1843, 

I. v Karlině 1864. 

12. L. 1622. Nedobytedlný hrad Jméno Hospodinovo, k němuž kdo se 
koli v svých jakýchkoli souženích a nebezpečenstvích utíká, přichráněn a za- 






263 

chován bývá. Datum: při odcházení mém 10. října 1622. Koniášovi se ne- 
líbila zvláště 2. kap. — 1. vyd. ? 2. Elsnerovo vyd. v Hali Magd. 1765 s čísl. 
před. 2. v Pešti 1843, 3. vyd. v Karlině 1864 u Paseky (s č. před.). 

13. L. 1623. Dialpgi animae afflictae cum radone, cum fide ct cum 
Christo. Spis český čtyřdílný, z nichž díl prvý pocházel z r. 1623, druhý 
z r. 1624, třetí ž"r. 1651 a čtvrtý z r. 1660. — Tiskem vydán toliko díl prvý 
a druhý s názvem : Truchlivý, to jest smutné a truchlivé a tesklivé člověka 
křesťanského nad žalostnými vlasti a církve bídami naříkání. 2 díly. V Praze 
1624. (Nic z toho není známo.) Německý překlad tohoto spisu od neznámého 
překladatele vyd. pod názvem : Trawren Uber Trawren, Trošt uber Trošt. 
Sehr dienlich auff alle zeiten, Sonderlich bey jetziger nohťder gantzen Christen- 
heit. Durch einen liebhaber Góttliches trosts verdeutscht. Vytišt. v Prešp. 1628. 

14. L. 1 Q2. Zy / L abyrÍ7tt svita a Lusthaus srdce, t. j. Světlé Vymalování, 
kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic než matem a motání, kolo- 
tání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, naposledy omrzení všeho 
a zoufání, ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se 
uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází. Do- 
psán 13. pros. 1623 a věn. Karlu st. z Žer. Vyd. v Lesně 1631. (Dle Kom. 
ad Mont. str. 79, č. XI. Patera 235. Excusus postea fuit Pirnae in Misnia 
ao. 1631.) 2. vydání (opravené a rozhojněné s názvem Labyrint světa a Ráj 
srdce atd.) v Amsterod. 1663, 3. v Berlíně 1757 (dle Amst), 4. v Praze 1782, 
5. tamže 1809, 6. v Hradci Král. 1848, 7. v Litomyšli 1862, 8—10. (Kořínkovo) 
v Praze 1871, 1879, 1886, 11. a 12. (Bílého) v Brně 1887, 1891, 13. v Matici 
lidu 1892. Na jazyk hollandský přeložil jej (dle zprávy Kom.) Jan Gajus, 
školy Kampenské konrektor. avšak vydání překladu smrt jeho překazila. Ně- 
mecký překlad (skrácený) v Postupimi 1781, a v Berlíně 1787. Vyd. pastora 
Novotného v Spremberce 1872. Rimányho překl. maďarský v Prešpurce 1805. 

15. L. 1623. — 24. O sirobe, t. j. o potracování milých přátel, ochránců 
a dobrodinců. Co a jak žalostná jest ta příhoda, odkud a proč přichází? co 
v ní činiti a čím se těšiti? i jak se k smutným a osiřelým chovati náleží. 
Spisek pro potřebu přítomných žalostných časů z Božího slova sebraný 1. P. 1 624 
a 1. 1634 v čas rány Boží morové v Lesně Polském vytištěný; 1. vydání 
(pražské? z r. 1624 neznámo) české z r. 1634, potom i polské. Koniáš radí, 
aby předmluva se vytrhla a několik listů aby se opravilo. Sitzungsber. 81. 

16. L. 1625. Centrum sccuritatis, to jest Světlé vymalování, jak v sa- 
mém jediném Bohu a pokorném se jemu na všecku jeho vůli oddání a pod- 
dání všecka dokonalá přítomného života bezpečnost, pokoj a blahoslavenství 
záleží. Věnov. Rafaelovi Leštinskému (24. října 1633). 1. vyd. v Lesně 1633, 
2. vydání (s názvem Centrum securitatis, t. j. Hlubina bezpečnosti atd.) v Am- 
sterodame 1663, 3. vyd. tamtéž 1667, 4. vyd. v Kutné Hoře 1785, 5. vyd. 
v Karlině 1864, 6. vyd. v Praze 1878. Něm. překlad A. Machera v Lipsku 
1737. Dle mínění Koniášova měl býti zničen zvi. 1. 13. a 74. (Sitzungsber. 80.) 

17. L. 1625 — 26. Renuntiatio múndi, to jest Vejhost světu, kterýmž 
jeden z utrápených, skrze práčata světa prohnaných, kolotáním rozličným zma- 
tených, avšak do Centrum milosrdenství Božího zase uvedených a Bohu na 



všecku jeho vůli cele oddaných, nehodných Ježíše Krista služebníků, ode všech 
nepobožných, zemstvim čenichajících a v tělesných žádostech pohřížených světa 
synů, zjevně se odděluje. — Sepsáno asi brzo po Hlubině bezpečnosti, jak 
ukazuje podobnost myšlének a vydání s Hlubinou společné r. 1633 v Lesně 
(str. 195—208). Opět s Hlub. v Amster. 1G63, 1785, v Hlasateli Nejedlého 1819, 
při Hlub. v Karlině 1864, v Praze 1878. 

18. L 1625. Vidění a zjevení Krištoffa Kottera, souseda a jircháře 
Sprotavského, kteráž měl od 1. 1616 až do léta 1624. Překlad z němčiny od 
Komenského pořízený r. 1625, vyd. v Pirně asi 1626; později také lat. překlad 
od Kom. podán v Bl. Potoku (dle předml. k Lux in ten.). Předmluva česká 
ze dne 26. května 1625 v knížectví PIlohovském přelož, též v tomto spise, 
Rukopis v král. bibl. v Berlíně a univers, knih. pražské. 

19. Asi I. 1626. Žalmy Davidovy v překlade časoměrném. Známy jsou 
toliko čtyři archy v jediném exempl. univ. knih. pražské (LIV. E. 130), ob- 
sahující žalm 1 — 64. Žalmy 94 metr. sapfickým, 100, 117, 150 metrem tro- 
chajským, jež Komenský r. 1661 (v listě k Mont.) jmenuje, nebyly posud na- 
lezeny. Překlad vykonán teprve po r. 1620, nebo toho roku v listopadu přišly 
na zmar překlady Nudožerinovy, čímž Komenský k této práci pohnut. J. Můller 
domnívá se, že překlad dokonán teprve asi r. 1626. 2. vyd. ve sp. J. Jirečka: 
Časoměrné překlady žalmův Br. J. A. Kom., ve Vídni 1861. Výňatky též 
v Rosově Čechořečnosti, str. 513—516. (Viz Květy 1867, I, 49.) 

20. L. 1629 — 32. Didaktika, to jest umění umělého vyučování. Kterak 
by totiž člověk, dřív než na těle vzroste a stav svůj začne, všemu tomu, což 
ku potřebě a ozdobám přítomného i budoucího života přináleží, šťastně, snadně, 
plně vyučen, a tak potěšené k životu obojímu nastrojen být mohl. Což se vše 
mocně základy z samého přirození vzatými prokazuje; ustavičně příklady ji- 
ných řemeslných umění vysvětluje ; dokonale, na léta, měsíce, dny a hodiny 
rozměřuje, a ke všemu tomu, aby k cíli dřivedeno bylo, i probuzení činí i rada 
dává. Komenský skládal ji po česku r. 1627 — 32 .a prohlédl ji r. 1650. Obje- 
vena v Lesně prof. J. Purkyní teprve r. 1841, r. 1849 pak od Matice České 
vydána. Vydání toto podruhé otištěno r. 1872 (nákl. I. L. Kobra v Praze). 
Správněji vyd. r. 1871 dle rukopisu nyní v Cesk. Mus. jménem Budce Pražské 
od Dra. J. Beránka. Vydání to opět přehlédnuto a s rukop. srovnáno r. 1891 
od vydavatele tohoto spisu (vyd. u I. L. Kobra 1892). Latinské spracování 
spisovatelovo, pořízené asi 1. 1638, vydáno teprve r. 1657 v Amsterodame 
(Opp. did. I., 5 — 196) s nápisem: Didactica Magna, universale omneš omnia 
docendi artificium exhibens: sivé certus et exquisitus modus, per omneš ali- 
cujus Christiani regni communitates, oppida et vicos, tales erigendi scholas, ut 
omnis utriusque sexus juventus, nemine usquam neglecto, literis informari, 
moribus expoliri, pietate imbui, eaque rationc intra pubertatis annos ad omnia, 
quae praesentis et futurae vitae šunt, instrui possit, compediose, jucunde, solide. 
Ubi omnium, quae suadentur, fundamenta, tx ipsissima rerum nátura eruuntur: 
veritas, artium mechanicarum parallelis exemplis demonstratur: series, per annos, 
menses, dies, horas disponitur, via denique in eiTectum hacc feliciter dcducendi 
facilis et čerta ostenditur. Palacký ič. 8) zmiňuje se o prvém vydání latinském 



265 

v Anglii ok. r. 1639, o němž Komenský v závěrce lat. Didaktiky nic nepřipo- 
míná, v listu pak k Montanovi zřejmě dí, že tu poprvé vydána latinsky 
(v sebr. spis.). Český překlad Jos. Smahy z r. 1883 — 84, kapitoly přidané pře- 
ložil Fr. J. Zoubek 1876, německý volný překlad Dra. J. Leutbechera v Lipsku 
1854 a Jul. Beeíjra v Paedag. Bibliothek (v Berlíně 1871), Lionův z r. 1875 až 
1891, Pappenheimův z r. 1892 (Langensalza). Překlad chorvatský vyd. r. 1871. 

21. L. 1632. Informatorium školy mateřské, t. j. pořádná a zřetedlná 
zpráva, kterak rodičové pobožní i sami i skrze chůvy, pěstouny a jiné pomoc- 
níky své nejdražší svůj klenot, dítky své milé, v prvním jejich a počátečním 
věku rozumně a počestně k slávě Bohu, sobě ku potěšení, dítkám pak svým 
ku spasení vésti a cvičiti mají. Rukopis český objeven prof. Gindelym v Lesně 
r. 1856 a vydán v Praze r. 1858 (nákl. Matice české). 2. a 3. vyd. (Kořín- 
kovo) u Urbánka r. 1873 a 1884. Polské vyd. v Toruni, anglické D. Benhama 
v Londýně 1858. Německý překlad z češtiny od Komenského v Lesně 1633 
a 1634 v Lipsku. Opět v Norimberce 1636, nověji od Reinh. Vormbauma 
v Gútersloh 1863 a od Herm. Schrottera ve Weissenfelsu 1864, v Halle 1874, 
v Lipsku (v Paed. Bibl. XII.). Latinský překlad z r. 1653, o němž neznámo, 
byl-li tehda vydán (Opp. I, 197). Určen byl pro Uhry a zařaděn v sebrané 
spisy výchov. (I, 198 — 249) pod 'názvem: Schola infant iac, sivé de provida 
juventutis primo sexennio educatione. Slovensky r. 1892. Anglicky v Lon- 
dýně 1641. 

22. Asi I. 1632. (Když Bratří chystali se k návratu do vlasti.) Navržení 
krátké o obnovení skol v království českém. Dodavek k posledním kapitolám 
české Didaktiky, vyšlo při 1—3. vyd. této knihy (v Praze 1849, 1871, 1872). 
Rukop. v Cesk. Mus. 

23. L. 1628 sld. Škola prostonárodjií (Vernaculae scholae classis sex 
libelli), šest českých spisků nikdy netištěných, jichž rukopisy posud nebyly 
nalezeny. V Didaktice české (kap. 27) jmenují se neurčitě naschvál k tomu 
zhotovené knihy, v kap. -28, či. IV. čteme: »Takých knih podle přirozeného 
způsobu spořádání na svou práci bereme«; v Navržení pak: » A takové knihy 
již na několik klassí zhotoveny jsou«. A ve >Věječce moudr.« § 42.: Quibus 
omnia volui inclusa, quae sapientiae alumnulis hac aetate non ignoranda šunt, 
imbibita autem recte toti sapientiae radices ponunt. Byly-li ty knihy opravdu 
dokonány, jest se diviti, že Komenský r. 1657 v sebr. sp. did. školu prosto- 
národní odbyl pouhým nákresem (delineatio) na jednom listě. Píše tu (Opp. I, 
248, 249) : Conscripti etiam fuere pro vernaculae scholae classibus sex libelli 
totidem, sed nunquam editi : quia cum patriae scholas reparandi occasio non 
esset, ab aliis vero illa, quae latinis destinabantur scholis, urgerentur, elimandis 
istis otium non fuit. Byly pak tituly těchto knížek: I. Christianae juventutis 
violarium. II. Christ. juv. Rosarinm. III. Literarum et sapientiae studiosae 
juventutis Viridariuni. IV. Liter. stud. juvent. sapientiae Labyrinthus. V. Christ. 
juv. spirituále Balsamentum. VI Christ. juv. Paradisus aniinae. 

24. L. 1628 — 32. Konkordance české písem sv. k vybídnutí Komenského 
v Lesně byly pracovány. » Dodělávání jich a k presu přihotovení« svěřeno 
bylo 1. 1632 Br. Janu Sradiovi, »tak však, aby každý s svú literu podle jeho 



266 

rady a uznání, chyby nápravě a distrikty significationum po místech vzdělaje, 
přepsati to na čisto povinen byl. Zemřeli-li kteří, na místa těch jiní vyhledáni 
býti mají« (Dekrety 279). Poněvadž Komenský r. 1661 (v listě k Montanovi 
str. 83, Patera 237) k spisu tomu se hlásí, měl v něm zajisté největší účasten- 
ství. Rukopis shořel v Lesně r. 1656 

25. L. 1628 — 30. Janua linguarum reserata, Sivé Seminarium linguarum 
et scientiarum omnium, hoc est compendiosa Latinám (et quamlibet aliam) 
linguam, una cum scientiarum artiumque fundamentis perdiscendi Methodus, 
sub titulis centům, periodis mille comprehensa. 311 Poprvé v Lesně pouze la- 
tinsky r. 1631, podruhé tamže 1 648, po třetí v S. Potoku 1652, po čtvrté 
v sebr. spis. did. (I, 250 — 302). Dle vlastní zprávy Komenského (Opp. III, 
831 — 832) vydán tento spis v 12 jazycích evropských, a to: latinsky, řecky, 
polsky, německy, švédsky, belgicky, anglicky, francouzsky, španělsky, vlasky 
a maďarsky; v asijských pak: arabsky, turecky, persky, mongolsky. Vydání 
všech vyčítati jest velmi nesnadno, ba nemožno. České vydání spisovatelovo 
(bez lat.) vyd. v Lesně 1. 1633 s názvem: Dvéře jasykův otevřené, aneb Pia- 
nisté všech řečí a umění, t. j. krátký způsob z latinského a kteréhokoliv ji- 
ného jazyka spolu s začátky všech umění svobodných pochopení pod stem 
titulův v tisících propovědích obsažený, nejprv v jazyku latinském a nyní v če- 
ském zhotovené od J. A. K. (V Lesně 24. martii 1633.) 2. vyd. lat.-česko-něm. 
v Praze 1667, 3. vyd. (jesuitské) lat.-italsko-česko-německé z r. 1604, 4. v Le- 



'" Na 1. vyd. Brány po titule dole následuje: 

Aestimat ut sapiens pretio, non pondere gemmas, 
Utilítate probat sic quoque mentis opus. 
Tisk nemá místa ani vročení. Na rubu tit. listu mezi rámečky s hora i z dola: Sen. 
<■/>. 23' Q uae facilius intrant, haerent. Nec multis opus est, sed efficacibus. Seminis módo 
spargenda šunt: quod quamvis sit exiguum, cum oceupavit idoneum locum, vires suas 
explicat et ex minimo in maximos actus diffunditur. Fr. Bačo Verulam. in Organi praef. : 
Vasta ut plurimum solent esse inania: solida contrahuntur maximě et in parvo šita šunt. 
Eccles. 32, 10. Summatim sermonem contrahe, paucis dic multa. Následuje <>' , listu před- 
mluvy (Ad lectores eruditos praefatio), jež končí : 

Scribebam in exilio 4. Martii 1631. J. A. Comenius. (Překlad této předmluvy vyd. 
Jos. Šmaha v II. díle sebr. spisů výchov.) — Na rubu listu 7. mezi rámečky: 

Ad auctorem Januae linguarum reseratae, virům clarissimum eruditissimumque Dn. 
J. A. C, pro scholis optima facillimaque sollicite meditantem: 
Nescio dexterius reserari Janua linguae 
Instituis quam tu, qua ratione queat. 
Inducis penitus simul ad conclavia rerum. 

Quas velut occlusas continet una domus. 
Nempe libellus habet iste vocabula quaevis 

Cum rerum série perbene disposita. 
Sic pulere linguam studium fuit erudiisse, 
Ne fuerit mentem pascere cura minor. 
Agnoscent satis id doctique probique Deusque, 
Qund seris. id nutu grandiet ipse suo. 

Scribebat applaudente animo 
G(eorgius) V(echnerus), SS. Tli. D. 
Stran má loto vydání 99 v L2°, na str. 100 Errata. 



267 

voči z r. 1715, 5. v Praze 1716 (2. jesuitské), 6. vyd. 1718, 7. (Thamovo) 
z r. 1805,-8. vyd. z r. 1880. — Vyd. německé (Mochingerovo) ještě z téhož 
roku jako latinské, z r, 1657 již vyd. 11. Francouzské Jansonovo z r. 1662. 
Anglické Anchoranovo Londýnské z r. 1632. Hollandské (Dhuezovo) u Elze- 
vira 1640. Švédské od r. 1640. Španělské Elzevirovo v Amsterod. 1661. Ma- 
ďarské z r. 1643, potom ještě 17 vyd. (dle Kvacsaly). Hollandské (belgické) 
vyd. s řeckým textem od Simona r. 1644. Do tureckého přeložil ji Vojtěch 
Bobrowski (Ali Beg) ■. ok. r. 1650 (rukop. v Paříži). — Proti ní psal Scheffer 
(Animadversiones etc, rukopis v Štokholmě. Dudík 323) a Morhof (Polyhistor 
sivé de auctorum notitia et rerum commentarii. V Bukovci, II. lib. 1. e. 15 
§ 18). Obrana Komenského v IV. díle sebr. sp. didakt. 

26. — 1633? Moudrost starých předkův, za zrcadlo vystavená potomkům. 
Dodavek k českému vydání Brány. Sbírka českých přísloví ku Bráně. Ruko- 
pis do nedávná byl v Lesně. 1. vyd. při Didaktice české z r. 1849, 2. vyd. 
při otisku jejím. (Od Celakovského přijata též po většině v jeho Mudrosloví.) 

27. L. 1630. Praxis pictatis, to jest O cvičení se v pobožnosti pravé, 
knížka milostná, kterakby křesťanský člověk v pravé a spasitedlné známosti 
jak Boha, tak i sebe samého platně prospívati a život svůj v bázni Boží dobře 
spořádaje, potěšené v svědomí pokojném stráviti, i naposledy jej po dokonání 
běhu blahoslavené zavříti mohl, vyučující (angl. Practice of Piety biskupa Le- 
visa Bayly překlad dle němčiny). 1. vyd. v Lesně 1630 — 31, 2. tamže 1640 
(s některými přídavky), 3. vyd. 1641, 4. vyd. v Amsterod. 1661, 5. vyd. 
v Amsterod. 1674, 6. v Berlíně 1754, 7. vyd. tamže 1782. 8. vyd. v Praze 
1786, 9. vyd. v Drážďanech bez roku, 10. v Prešpurku, 11. vyd. v Praze 1877. 
(Výňatek o svěcení dne nedělního v Hlasích ze Siona 1883.) Nákladu na 
skvostné vydání Amsterodamské (editio nitidissima) bylo 136 tol. Kap. 29 — 33 
r. 1784 a 1865 jako -Nábožná přemyšlování o večeři Páně.« 

28. L. 1630. Pohřební řeč na pí. Esthcru Sadovskou. Rukop. v Cesk. 
Mus. Otišt. v ČČM. 1891, str. 434 od A. Paterý. 

29. L. 1631. Granunatixa latina legibus vernaculae concinnata. O ní Ko- 
menský vykládá, ač již zavedena jest ve Slezsku na školách v Goldberku, že 
se mu v ní ledaco nelíbí. (List Kom. Docemiovi z r. 1G33, Patera str. 16.) 

30. L. 1631. Historie o umučení a smrti, pohřbu i vzkříšení Pána našeho 
Ježíše Krista. Ze všech čtyř evangelistů sebraná a v jistý pořádek uvedená. 
1. vyd. v Lesně 1631, 2. vyd. v Amsterod. 1663, 3. vyd. v Berlíně 1757, 

4. vyd. (jakožto Srovnání a v pořádek uvedení čtyř evangelistů) v Praze 1832, 

5. vyd. v Holomouci 1847 (Srovnání všech čtyř sv. evangelií), 6. vyd. (Harmo- 
nie neb rozjímání o umučení atd.) v Praze-Karlíně 1864. Snad jest to část 
spisu r. 1656 shořelého, jejž Komenský r. 1661 připomíná: Evangelistarum 
harmonia uno perpetuo contextu adornata commentariisque in capita 130 divisis 
illustrata. Komenský dal si na spise tom velmi záležeti (majoris diligentiae). 
Sitzb. 84. č. 15. 

31. L. 1632. Usnesení synody bratrské z r. 1632: »Historia o původu 
Jednoty české, aby byla přehlédnuta* a k ní čtvrtý díl přidán o příbězích 
Jednoty hned od počátku až posavad. To aby ex annalibus vyhledáno bylo 



268 

sumovně, obšírněji však než in Syňopsi latina proto, aby všichni v Jednotě 
zůstávající, nýbrž i jiní o Jednotě a věcech jejích místnou zprávu míti mohli. 
Poručena ta práce Br. Janovi Komenskému, a kohož by koli sobě ku pomoci 
převzíti potřebu znal.« Ale není známo, že kdy spis takový tiskem byl vydán, 
ani kde rukopisu hledati sluší. Jest snad spisu toho výtah latinský to, co pod 
jménem Komenského položeno jest do spisu Ratio disciplinae etc. 1660 na 
str. 11 — 63, Comenii Moravi Ecclesiae Slavonicae brevis historiola, o níž Kom. 
sám r. 1661 se zmiňuje a jež tištěna pak častěji, tak v Hali od Buddea vyd. 
r. 1702 (Historia frátr. Boh.) z rukopisu (Hanuš, Quellenkunde 58). Dudík 
našel v Stokholmč stručnou historii Bratří moravských (Kurzgefasste Kirchen- 
historia der bóhm. Briider, nebst einem Glaubens-Bekenntnis, etlichen Briefen 
und der Kirchenordnung derselben. Schwabach 1739). — Jan Laetus v Com- 
pendium historiae univers. Lugdun. cituje často Com. Annales Fratrum Bohem. 
Ms. Dudík připisuje onen spisek, jenž se nalézá i v knihovně Mitrovské, Ko- 
menskému, ač lze pochybovati, že by to bylo provedením oné uložené práce. 

32. L. 1632. Synopsis Historka Persecutionum Ecclesiae Bohemicae, jam 
inde a primordiis conversionis suae, hoc est, anno 894, ad annum usque 1632 
continuata, et nunc primům edita. 1. vyd. Lugd. Bat. 1647, 2. vyd. (Historia 
perseeut. Eccles. Bohem, etc.) 1648. Vyd. české jako Historia o protivenstvích 
církve české, hned od počátku jejího na víru křesťanskou obrácení 1. P. S94, 
až do 1. 1632 za panování Ferdinanda II. S připojením historie o persekucí 
Waldenských roku tohoto (1655) stalé. 1. vyd. v Lesně 1655, 2. vyd. v Am- 
sterod. 1663, 3. vyd. bez m. (v Žitavě?)- 1756, 4. vyd.?, 5. vyd. v Hiřberku 1844, 
6. vyd. v Praze 1888. Komenský měl při knize té účastenství, ačkoli nebyl 
samojediný jejím skladatelem; již 1. 1632 byla dohotovena a bedlivě přehléd- 
nuta. Na žádost jiných církví měla po usnesení synody r. 1632 k tištění dána 
býti, »a při tom místo appendixu aby připojen byl latinským také jazykem 
,Rád jednoty' podle poslední edicí pilně zpravený*. Datum prvního vydání 
(Dabamus in exilio ao. 1632) také o tom svědčí, že spis toho roku k tištění 
byl připraven. Německý překl. pod různ. názvy (Martyrbiichlein, Persekutions- 
buchlein) 1. 1650, 1669, 1764, 1766, 186'A Hanuš, Quellenkunde str. 54. 

33. L. 1632. Řád církve Jednoty bratrské. V Lesně 1633 vydán latinsky 
jako »Ratio disciplinae ordinisque fr. Bohem. « R. 1632 v říjnu byl spis do 
polovice tištěn a měl býti dotlačen, a testimonia mužů některých vzácných 
latině býti přidána. Komenský tento spis nejmenuje. 

34. L. 1632. Haggaeus redivivus, to jest křesťanských vrchností, kněží 
Páně a všeho pobožného lidu z antikristského babylonského zajetí a rozptý- 
lení navrátilých, k živé a vroucí pokáním svatým horlivosti a k horlivému 
vzdělání a znovu spořádání domu Božího (jenž jest církev i horlivé a vroucí 
jménem Božím napomenutí. Ruk. nalezl J. Muller v městské knih. Zitavské, 
tisícem vyjde v Praze 1893. Spis tento o návratu do vlasti dle listu Komen- 
ského /. I. 160] synodou byl schválen, dle Dekretu Jednoty bratrské (str. 279) 
r. 1632 již hotov, ale tiskem tehda nevydán. Sitzungsber. 83. 

35. L. 1632. Physicae ad haněn divinum reformatae Synopsis, philo- 
didacticorum rt theodidacticorum censurae exposita. V Lipsku 1633, v Amsterod. 



269 

1643, 1645,1663, angl. překl. z r. 1650, tišt. v Londýně 1651, v Paříži (kdy ?). 
Vydání pařížského Komenský ani neviděl, jen o něm zvěděl od D. J. D., jenž byl 
»advocatus parlamentu a psal mu r. 1647, že v tom vydání v předmluvě jedna 
věta změněna. 312 Částečný překlad od prof. H. Soldáta 1892. 

36. L. 1632. Astronom/a ad lumen physicum reformanda: novis non 
ad placitum fictis, sed veris et realibus, e coeli nátura desumtis hypothesibus 
superstruenda. Věnována býti měla hvězdáři Fil. Lansbergovi, jenž však 8. listo- 
padu 1632 zemřel, a tak spis tento ani nevydán tiskem. O rukopise jeho zpráv 
není. (Viz též Opp. did. I, 445.) 

37. L. 1632. Obojí církve, pravé i falešné, základ a starožitná trvan- 
livost, pravé na hlavu Krista hned v ráji založené, slovem Božím a svátostmi 
zřízenými až do skonání světa se vzdělávající. Dle Kvacsaly (č. XXXV) při 
Lešenském vydání Rádu Jednoty z r. 1632. 

38. L. 1632. Otázky některé o Jednotí Bratří českých. Rukop. v Cesk. 
Mus., opis od Komenského přehlédnutý. Otišt. od Jos. Jirečka v Besedě Učit. 
1878, č. 18, 19, 21. Něm. překl. od E. Schmidta v časop. Bruderboten, 1878. 

39. L. 1633. ■• Januae linguarum rcseratae Vestibulum, quo primus ad 
latinám linguam aditus tirunculis paratur. V Lesně 1633 (?). 2. vyd. v Lesně. 
1648 — 49, 3. vyd. v Potoku 1.165.1 — 52. Dle snesení synody z r. 1635 (Dekrety, 
str. 291) pro drobnou mládež českou, sem tam rozptýlenou, mělo se vytisk- 
nouti latinsko-česky, aby vždy obmeškáni nebyli. V původní té podobě lat. 
Vestibulum přijato i v sebr. spisy, I, 302 — 317. R. 1642 Komenský poslal do 
Sved -Vestibulum reformátům « s překladem německým a polským (Meth. 
1. Vlil, 23 ; XIV, 4, 7.), zároveň s návodem (informatorium) jak z té knížky 
vyučovati sluší. Vydání latinsko-německé v Lipsku 1635, kde nakladatel knih- 
kupec Gotfr. Grosius píše o Komenském: »Quandoquidem vero ipse . . . scriptis 
hisce, ad consumatam perfectionem, deesse adhuc nonnulla animadvertit, quibus 
tamen ipsi, utpote praeclaro tj]l; navao^ía.^ operi toti nunc dedito, aliisque 
occupationibus impedito, medelam adhibere non Učet; ideo viris reverendis 
atque clarissimis, Dn. Johanni Mochingero, theologo orthodoxo et apud Dantis- 
canos hoc tempore ecclesiastae et eloquentiae professori ; Dn itidem Zachariae 
Schneidera, artis medicae licentiato . . . provinciam hanc demandavit. Repertus 
insuper est in vicina academia vir literatissimus eruditissimusque, qui voto 



312 Nápis kapitol Fysiky (Elenchus capitum) jest tento: Prolegomena de Physicae ná- 
tura et usu. 1. Idea mundi creandi et creati. 2. De mundi principiis, materia, spiritu et 
luče. 3. De rerum motu. 4. De rerum qualitatibus. 5. De rerum mutationibus. 6. De ele- 
mentis. 7. De vaporibus. 8. De concretis. 9. De plantis. 10. De animalibus. 11. De homine. 
12. De angelis. 

Appendix Physicae de corporis, animi animaeque morbis eorumque remediis. Za tím : 
Ludv. Vives 1. 1 De trad. discipl. : Disciplinae breviter et pure ostensae acumen, judicium, pru- 
dentiam, communium rerum tractatio retundit vim mentis et molestissima est. Fysika na 
str. 1 až 236, pak: 

Tu Deus ó mentem da sanam in corpore sáno, 
Hic placidam ut vitam vivamus ibique beatam. 

Na přid. listě: Lipsiae, sumptibus Gothofr. Grosii, bibliopolae. Exprim. Joh. Albb. 
Minzelius anno 1633. 



270 

Comenii sub praefationis Januae finem adjuncto satisfacturus, materias in Janua 
tractatas tractare plenius, adhibitisque classicorum autorům elegantiis expolire, 
adeoque amoenissimum purae atque ornatae latinitatis viridarium satagit. Vyd. 2. 
v Lipsku 1658, ipsius authoris consensu revisum ; též v Sibíni 164.9, 1677. 
Hollandsky v Amsterod. 1. 1658, anglicky dle hollandského překladu H. Schoo- 
tova v Londýně 1657, maďarsky ve Varadě 1643 a pak ještě desetkráte; 
latinsko-českoněm. v Trenčíně 1649, švédsky 1670, polsky 1776, latinsko- 
řecky v Levoči 1648 a opět (Vorhof der Thúre zu den Sprachen) ve Vídni 
a v Terste 1S20. Předmluva česky od J. Šmahy v II. d. Sebr. sp. výchov. 
(Kvascnla č. XL.) 

40. L. 1634. Rada k obnovení kancionálu. Rukopis v Cesk.. Mus. Otišt. 
od Ad. Paterý v Č. Č. M. 1891, str. 214. 

41. L. 1634. Conatuum Comcnianornm Pracludia ex bibliotheca S. II. 
Po předmluvě Hartlibově zvláštní titul: Porta sapietitiae reseřata sivé Panso- 
phiae Christianae seminarium. Hoc est nova, compendiosa et solida omneš 
scientias et artes, et quicquid maniíesti vel occulti est, quod ingenio liumano 
penetrare, solertiae imitari, linguae eloqui datur, brevius, verius, melius, quam 
hactenus, addiscendi methodus. V Oxforde 1637. (Ke konci přidány nápisy 
kapitol velké Didaktiky.) Vyd. 2. Pansophiae Prodroimts, v Londýně 1639. 
3. vyd. Lugd. Batav. 1644. Opět otišt. v sebr. spisech did. I, 403 — 454 jakožto 
Pansophiae Pracludimn. Quo sapientiae universalis necessitas, possibilitas, 
facilitasque (si ratione čerta ineatur) breviter ac dilucide demonstratur. Vyd. 
Londýnské (typis M. F. Sumptibus L. Fawne et S. Gellibrand) prodáváno 
bylo na hřbitově Pavlovském »u měděného hada«. V předmluvě Sam. Hart- 
lib vyzývá ku podpoře, bez níž by pansofie nemohla býti dokonána. Po Pro- 
dromu (str. 103) položeno: »De sermonis latini studio, cui additur in usům 
juventutis formatorum et editorům jam in lucem Vestibuli et Januae usu debito 
informatorium aut. J. A. C. Londini ad exemplár Lesnae impressum 1638 
(str. 105 — 225). Pak obrana snah pansofických a Septem partium templi Pan- 
sophiae christianae tituli speciales. O vydání Pařížském zmiňuje se Komenský 
v listě k Mont. (str. 88, Patera 23^), vyd. anglické z r. 1642. — V listě Freins- 
heimiovi 1. října 1642 Komenský píše, že Prodrómus byl v Londýně vydán 
bez jeho vědomí a svolení (me inscio et consulto), jakož i že vydán též v pře- 
klade anglickém Překlad český Fr. J. Zoubka z r. 1879. (Předchůdce vše 
vědy.) 313 

42. L. 1635. Lcgcs illnsitis gymnasii Lesnensis, bezpochyby dílo Ko- 
menského. Lešenský rkp. vyd. v Progr. gymn. Lešenského r. 1855, str. XXXI, 
v českém překl. Fr. J. Zoubka v Drobnějších spisech Kom. str. 46 — 52. 

43. L 1635. Na spis proti Jednotě bratrské od M. Sam. Martinia z Dra- 
žova sepsaný a na vyvrácení k řádu jejímu v pobožných lidech dověrnosti 
v třiceti pěti příčinách (jak je nazývá) vůbec vydaný, potřebné, mírné, Hřestanské 
starších kněží též Jednoty bratrské, na ten čas v Lesně Polském v exilium 

"•' Sam. Hartlib anglicky vydal »A reťormation oí the Schools*. v Londýně L642, 
v 1", ve 2 dílech. O jeho působení vůbec viz Historisches Taschenbuch L884, 



271 

zůstávajících, ohlášení. Martinius odpověděl na tento spis »Obranou křesťan- 
skou« r. 1636, z čehož asi vznikla zpráva Komenského, v listě k Montanovi 
po paměti citujícího, že psal »Obranu« z rozkazu starších (jussu superiorům). 
Jireček, Liter. exul. 222, Rukověť I, 186. 

44. L. 1636. Kázání XXI o tajemstvích smrti, vzkříšení a na nebe 
vstoupení Krista; Spasitele světa, učiněná v Lesně Polském 1636. Napřed 16 káz. 
o umučení, pak 5 kázání o vzkříšení a na nebe vstoupení. V Amsterod. 1663, 
v Berlíně 1757. V" Karlině 1864 v Harmonii čili Rozjímání o umučení etc. 

45. L. 1636. Komenský měl pohřební řeč nad Rafaelem Leštinským, 
jež téhož roku vydána pod názvem: Spiegel gutter Obrigkeit, darinnen aus 
dem Propheten Esaia und Exempel des frommen Eliakims einer rechtmassigen 
lóbl. Obrigkeit wahre eigenschaften repraesentiret und allen rechtliebenden 
Regenten zum Amts-Muster vorgestellt werden. In einer Predigt gehalten zur 
Lissa in Gross Pohlen beim christlichen Leichbegangnisse und letzten Ehren- 
dienste des weyland Hoch und Wohlgeborenen Herrn, Herrn Raphaelis. Graf- 
fens von und auf Lissa, Wojewoden zu Bels, Hauptmann auí Hrubeschaw und 
Dubin etc. etc. Rukopis této řeči zachován též v Lesně (Sborník histor. 1885, 
str. 301). 

46. L. 1636. Frage, ob Kristus sich selbst auferwecket. V Lesně (z roz- 
kazu starších po němečku) r. 1638. Věnov. Janu Schlichtingovi. Odpověď to 
na spis : Kurtzer Bericht auff die Frage, Ob der Herr Jesus, als er gestorben 
und todt gewesen, sich selbst aus eigener krafft von den todten aufferwecket 
hábe, Gestellet von Melchiore Schaffero Freystadiensi Silesio im Jahre Christi 
1637. 2. vyd., latinské, vyšlo v Amsterod. u J. Jansonia 1659 s názvem: De 
quaestione, utrum Dominus Jesus propria virtute a mortuis resurrexerit. Ad 
Melchiorem Schefferum, Socinistam, breve ac solidům J. A. Comenii Respon- 
sum. Věnov. Janu Ludv. Wolzogenovi, k němuž napomenutí vzadu přidáno. 

47. L. 1637. De serwionis latini studio per Vestibulum, Januam, Pala- 
tiuin et Thesauros Latinitatis, quadropartito gradu plene absolvendo, didactica 
dissertatio, cui additur in usům juventutis Formatorum, de editorům jam in 
hicem, Vestibuli et Januae, usu debito Informatórium. V Lesně 1637. Podání 
Vratislavským datováno 22. pros. 1637. Ve Vratislavi 1638 (?), v Londýně 1639, 
Lugduni Batav. (s Prodr.) 1644. Opp. did. I, 346—393. (Meth. ling. VIII, 24. 
Věječka, § 44.) »De linguis tradendis dissertatio «, kterou Komenský r. 1642 
poslal Freinsheimiovi, jest asi tento spis. Překl. český od Jos. Smahy v J. A. Kom. 
Sebr. spisech výchov., sv. II. (v Přerově 1886). 

48. L. 1637. Cesta pokoje, to jest pravý, neomylný, jediný prostředek, 
' kterýmž církev Boží v pokoji, svornosti a lásce zachována býti můž : za pří- 
činou nepokojných spisů M. Samuele Martinia z písem sv. vyhledaná, ukázaná 
a všechněm věrným Cechům podaná od starších kněží Jednoty bratrské. 
V Lesně, 1. 1636. Vydán tento spis »pro tranquillandis utrinque animis« skoro 
zároveň se sp. Jana Felina »Rozebrání spisu druhého M. Sam. Martinia, Obra- 
nou křesťanskou nazvaného, kterýž proti Ohlášení starších kněží Jednoty 
bratrské 1. 1637, sepsal a vůbec vydal. Pro vyjevení křivých nářků a odvedení 



272 

nedůvodných hanění učiněné« (1. 1638). Na to M. Sam. Martin z Dražova 
odpověděl spisem »Induciae Martinianae«. 

49. L. 1637. Faber fortunae sivé ars consitlendi sibi ipsi. V Amsterod. 
1657 a 1661. Věnov. Bojislavovi a Vladislavovi hrab. Lešenským dne 3. ledna 
1637. (Vyd. z r. 1661 s Pravidly života, Listem Montanovi, Diogenem a Abra- 
hamem.) Český překlad Fr. J. Zoubka ve Škole a Životě 1872. Které byly 
»priores editiones«, o nichž Komenský mluví, není známo. 

50. L. 1638. Diogencs cynicus redivivus, sivé de compendiose philo- 
sophando. Ad Scholae ludentís exercitia olim accommodatus, nunc autem luci 
datus. Věnováno jest vydání Amsterod. z r. 1658 (10. června 1658) Jakubovi 
de Graef a Mikuláši Witsonovi, synům senátorův a příznivcův Komenského 
Kornelia de Graef a Kornelia Jana Witsona (ob merita in me magnificorum 
parentum vestrorum). R. 1651 dí Komenský, že » Drama est paratům et in 
schola Lesnensi cum applausu ter agitatum« (pro IV. tř. pansof. Opp. III, 42. X). 
Jiné vydání z r. 1662, 3. vyd. v Halberstadtě 1673. Částečný překlad český 
a výklad obsahu od Fr. J. Zoubka v Osvětě r. 1872 (» Komenského Diogenes, 
hra divadelní«). Hollandský překlad F. van Hoogstratenův v Amsterod. 1710. — 
Osoby této hry jsou: Diogenes, Antisthenes, Plato, Zeno, filosofové; Amphi- 
logus, Elpidius, Hegesias a několik jiných studujících filosofie beze jména; 
Filippus, Alexander, králové; Clitus, rada Filippův, Perdiccas, Parmenio, Kra- 
terus, Alexandrovi prefekti; Scirpalus, vůdce mořských loupežníků; Harpas, 
Psiletes, loupežníci; Xeniades, měšťan Korintský; Dionysius, někdy král Syra- 
kusský, potom učitel v Korintě; několik jeho žáků; Acestor lékař; studující, 
lid, dvořané a Xeniadovi dva synové. 

51. L. 1638. Pansophicorum conatuum dilucidatio in gratiam censorům 
facta. V Lesně r. 1638 (v 4°) vytištěno pouze .pro přátele, a hned následují- 
cího roku (1639) od Hartliba s Prodromem patištěno. Opět patišt. Lugduni 
Batav. r. 1644. Opp. did. I, 455 — 482. Překlad český Jos. Šmahy v časopise 
»Komenském« 1892, č. 8 sld. 

52. L. 1640. Dc Christianorum uno Deo, Patře, Filio, Spiritu sancfo, 
Fides antiqua, contra Novatores. Věnov. Jonáši Schlichtingovi z Bukovce. Vyd. 
v Amsterod. u J. Jansonia r. 1659. V předmluvě sám Komenský se přiznává, 
že když Schlichting roku 1640 v Lesně ho navštívil a hleděl ho na svou 
stranu přivésti, brzy po jeho odchodu o věci přemýšleje to napsal, strýc pak 
jeho Jan Schlichting jemu to poslal; roku však toho věc teprve že se vydává 
tiskem (v ten smysl opraviti jest tvrzení Zoubkovo, jenž spis klade teprve do 
r. 1659); snad jen výtah většího díla. 

53. L. 1639 — 40. A dextris et sinistris, h. e. pro fide in Christum 
Deum - hominem Marcioniticis deliriis (humanitatem Christi abnegantibus) 
lucta. V Amsterod. 1662. Jsou dva listy v prosinci r. 1661 ještě nevydané, 
o nichž Komenský se zmiňuje v listě k Montanovi: Adversus Marcioniticum 
a P(aulo) Felgenhaucro resuscitatum delirium (humanitatem Christi veram 
exinanientium) epistolae duae ad Dan. Stolcium Medicum. Ineditae, quia mé- 
dicus ad m mtem sanam (Dei et medicinae luijus ope) redierat. 



273 

54. L. 1640. Ábrahamus patriarcha. Scéna repraesentatus anno 1641 in 
Januario sub examen scholae publicum. R. 1651 Kom. zmiňuje se o něm, 
»quod drama paratům habetur« (Opp. III, 50). Vyd. v Amsterod. 1661 při 
spise Faber fořt. a Diogenes. — Osoby školní této hry jsou : Abraham ; Hlas 
Boží (Dei vocem exprimens), Sara, Thara, Lot, Nachor, Mika, Eliezer, čeleď 
Abrahamova, Farao egyptský, Tathanes kníže, jiný kníže, družina králova; 
cizinec, vypovídající válku; posel vítězství, Melchisedek, Bera, král sodomský; 
Agar, anděl, andělé tři u Abrahama, Ismael, Isaak. 

55. L. 1641. Epištola ad amicos Lesnae in Polonia agentes. Dán v Lon- 
dýně s /is njna 1641. Bez titulu, (jediný známý výtisk v knih. Lipské, Hist. 
Brit. 292/4). Překlad český Fr. J. Zoubka v tomto životopise str. 127 — 129. 

56. L. 1641. v zimě v čas odložení parlamentu v Londýně »Tractatus 
nobis sub manu fuit natus« Via lucis vestigata et vestiganda, h. e. Rationa- 
bilis disquisitio, quibus modis intellectualis animarum lux, sapientia, per 
omneš omnium hominum mentes, et gentes, jam tandem sub mundi vespe- 
ram feliciter spargi possit. Libellus ante annos viginti sex in Anglia scriptus, 
nunc demum typis exscriptus est in Angliam remissus. Vyd. v Amsterodame 
u Krist. Konráda 1668. Věnováno toto vydání »Regiae Londinensi societati« 
dne 13. dubna 1668, podeps. »únus ex humilibus viris desideriorum Co- 
menius senex«. Spisu toho »capitum seriem« Komenský dne 18. dubna 
poslal Hottonovi, roku pak 1643 celý rukopis Dru. Matthiae a kancléři 
Oxenstjernovi. 

57. L. 1642. Pansophiae diatyposis, ichnographica et órthographica de- 
lineatione totius futuri operis amplitudinem, dimensionem, usus adumbrans. 
V Gdaňsku 1643, v Amsterod. u Elzevirův 1645. Gdaňského vydání nebylo 
vytištěno mnoho exemplářů (exemplaria non multa descripta šunt), jak Kom. 
píše dne 8. října 1643. Také v Paříži brzy potom spis tištěn (dle předmluvy 
k Meth. jaz.). Obsah jest: 1. Templi Sapientiae ichnographia aphorismis com- 
prehensa. 2. Templi Parisophici delineatio órthographica, structurae ejus faciem 
externam cum partium numero, ordine, šitu et usu spectanda exhibens. 3. De 
Scenographia operis pansophici admonitio (Dabam in secessu meo, 10. Septembr. 
an. 1613). Spis ten, jenž z části obsahovati měl práce za zimu r. 1641 — 42 
v Londýně vykonané, Komenský chtěl vydati ještě před odchodem z Londýna, 
jak psal Hottonovi 9. května 1642, že chtěl podati ukázky nevídané svých 
prací pansofických. 

58. L. 1642. jfanua rerum sivé metaphysica pansophica. Komenský chtěl 
ji vydati v Londýně nebo v Leydě, jak psal Plottonovi dne 18. dubna 1642, 
protože si toho zvláště v Leydě přáli, ale nebyla ještě dokončena (verum hanc 
nec absolvi). R. 1643 dí: cujus et specimen quoddam secům abstulit Figulus. 
R. 1644 Komenský vykládal podle ní v Elblagu. Dne 10. pros. 1661 píše 
o tom spise: Nunc luci paratur Janua rerum, quam sapientiam primam et 
hicem mentium, vulgo Metaphysicam vocant, ita reserata, ut per eam in totum 
rerum ambitům et omnem interiorem rerum ordinem omnesque intimas rébus 
coaeternas veritates prospectus pateat catholicus. Na ukázku Komenský vydal 
z té metafysiky 5 listů v Lesně 1649, které již r. 1678 byly věcí tak vzácnou, 

Fr. J. Zoubka Život Jana Amosa Komenského. 18 " 



274 

že ani mezi příbuznými Komenského spisu toho exempláře nebylo, jakž se 
dovídáme z listu Nigrinova k Hessenthalerovi. Spis vydán teprve r. 1681 
v Leydě jakožto Jaiiua rerwn reserata, hoc est Sapientia prima (quam vulgo 
Metaphysicam vocant) ita mentibus hominum adaptata, ut per eam in totum 
rerum ambitům omnemque interiorem rerum ordinem et in omneš intimas 
rébus coaetemas veritates prospectus pateat catholicus simulque ut eadem 
omnium humanarum cogitationum, sermonům, operum fons et scaturigo, formaque 
ac norma esse appareat. Český překlad Jos. Smahy v Kom. Sebr. spis. výchov, 
díl I. V Přerově 1886. 

59. L. 1643. De dissidentium in rébus fidei Christianorum reconciliatione 
Hypomnemata quaedam amici ad amicum. V rukopise poslal Komenský my- 
šlénky ty r. 1643 Dru. Matthiae a kancléři švédskému Oxenstjernovi. Spis 
s č. 61. pod titulem »Irenica quaedam scripta pro páce Ecclesiae J. A. Com.« 
zachován v rukopise univers, knihovny v Gottinkách. (J. Múller.) 

60. L. 1643. Calendarium ecclesiasticum, na kvap z polštiny přeložené. 
Komenský poslal do Sved ke konci měs. září 1643. 

61. L. 1644. Huldrici Neufcld Judicium de judicio Valeriani Magni 
(Capucini) super catholicorum et acatholicorum credendi regula, sivé absurdi- 
tatum echo. (Duo libelli.) V Gdaňsku 1644, v Amsterod. 1658. Jest to spisek, 
o němž Komenský dne 28. září 1644 napsal Hottonovi, že jej v čas pokušení od 
Nigrina sedm neděl skládal a na světlo vydal. Vydání Amsterodamské (apud 
Christ. Conradum) mělo titul: De regula Fidei judicium duplex: I. Qualiter 
a Valeriano Magno constructa fuit. II. Qualiter ex intensione Dei et ecclesiae 
usu construenda venit. Hypomnemata (č. 59.) při tomto vydání vynechána, 
protože Bratří Komenskému vytýkali, proč spisy těmi řízně proti katolíkům 
se neozval, a tento spis byl ještě mírnější. 

62. L. 1644. De rerum humanarum cmetídatione consultatio catliolica ad 
genus humanum, ante alios vero ad eruditos, religiosos, potentes Europae. Spis 
ten byl již v dubnu 1645 hotov, ale vydán teprve roku 1666 v Amsterodame, 
a to necelý, toliko 2 díly : 

d) Pars I. Pancgersia, Excitatorium universale, in quo, quid res humanac 
sint et quam corruptae quamque de emendatione semper in coclo et terra 
consultatum sit consultandumque novo módo restet, explicato, ad suscipiendum 
pro re tam communi communia consilia omnium hominum fit invitatio. 

b) Pars II. Panaugia, ubi de accendenda mentibus ante omnia luče qua- 
dam universali, in qua omneš omnia omnino videre possint, consultatur. 

I i tatní díly dle rozvržení v Panegersii položeném měly slouti: c) Pantaxia 
(Pansophia), d i Pampaedia, é) Panglottia, f) Panorthosia. Buddeus, vydávaje 
Panegersii v llali Magdeburské (spolu s 1 list. Fr. Boh.), za netištěnou ji maje, 
z rukopisu ji vydal. Tak řídká tedy již byla. Díly ostatní posud jsou nezvěstné. 
Obšírný návrh Pantaxic a Panorthosie v rukopise chová Brit. Museum v Lon- 
dýně (dle zprávy J. Kvacsalovy). Český překlad J. Smahův v Sebr. spis. 
výchov, díl III. V Přerově 18íJ0. Německý překlad J. Leutbecherův r. 1874. 

ii.'!. L. 1645. Regulae vitae sapientis, harmonicae, tranquillae, actuosae, 
negotiis obrutae, liberaliter otiosae, peregrinantis denique. Dopsána byla pra- 



275 

vidla ta dne 9. června 1645 pro Krist. Ambr. Kochlewského, vyd. v Amstero- 
dame 1657 s Faber fořt., rovněž r. 1661 (u P. Montana). Český překlad Fr. 
J. Zoubka v Bes. Učit. 1872 (II. vyd. v Drobn. spis. 1876). 

64. L. 1646. Christianismus reconciliabilis reconciliatore Christo. Ne- 
zdařeným pokusem Vladislava IV., který na smírčí rozmluvě v Toruni (colloquium 
charitativum, '28. '.srpna — 21. listopadu 1645) chtěl způsobiti sjednocení evange- 
líků polských, podnícen byl Komenský k sepsání tohoto spisu »quam facile 
Christiani, si vere ac serio Christiani esse velint, non discordare possint, tam 
clara ut sol meridie est demonstratio. Ad gloriosiss. regem Vladislaum IV. « 
Spis tiskem nebyl vydán, protože úmysl králův se nezdařil. (S č. 59. není spis 
totožný.) 

65. L. 1646. Linguarum methodus novissima Fundamentis didacticis 
solide superstructa : Latinae linguae exemplo realiter demonstrata : Scholarum 
usibus jam tandem exammussim accommodata : Sed et insuper aliis studio- 
rum generibus magno usu accommodanda. Ante tamen Eruditorum judicio 
publice exposita, seriisque ac severis censuris submissa. Předml. Ludv. de Geer 
podepsána jest':- Dabam Elbingae Borussorum (ubi me hujus studii causa 
sexennium aluisti) sub decursum anni 1648. První zmínka o díle tom činí se 
28. září 1643, v říjnu 1645 bylo takořka hotovo k tisku; v lednu 1647 bylo 
nové spracování s rejstříky a dedikací úplně dokončeno. 314 Opět vyd. v Opp. 
did. II, 2 — 292, avšak bez napomenutí knihtiskařům, aby díla nevydávali, že 
bude opět vydáno v lepší podobě, jakož i bez rejstříků. Český překlad Josefa 
Šmahy vydán v Rychnově 1882—87; kap. V. v překl. Fr. J. Zoubka v Bes. 
Učit. 1874; kap. X. (Didaktika analytická) v překl. Fr. J. Zoubka 1874. (Bibl. 
paedag. č. 1.) 

66. L. 1646. Vestibulum Latinae linguae, rerum et linguae cardines ex- 
hibens (ad leges Methodi linguarum novissimae concinnatum). Vor-Thur der 
lateinischen Sprache. Nové spracování staršího díla podle zásad spisu před- 
cházejícího. V Opp. did. II, 293 podán z toho jen list na ukázku. Na konci 
toho Kom. praví: Abrumpo hic, quia totum hoc Vestibulum, concinnius in 
Hungaria postea factum, torno sequenti recurret. Český překlad předmluvy od 
Jos. Šmahy v Sebr. spis. výchov. II, str. 93 si. 

67. L. 1647. Latinae linguae Janua reserata, rerum et linguae structu- 
ram exhibens ordine nativo. (Ad leges Methodi linguarum novissimae.) Die 
offene Thúr der lateinischen Sprache. Nové spracování prvotné Brány jazyků 
podle zásad Methody jazyků. Vyd. v Opp. did. II, 299 — 458. Obsahovala tato 
část tři díly: 1. Januae textus (z toho jen 1 list na ukázku). 2. Grammatica 
latino-vernacula (304 — 430). 3. Lexicon januale Latino-germanicum (456 — 458 
jen zpráva o tom a postfatio ze dne 16. září 1650). Předmluvy k tomu v česk. 
překl. Jos. Šmahy v Sebr. spis. výchov. II, 99 si. Dle zprávy Komenského vy- 



314 V » Cestě k světlu« (XIX, 5) Komenský dí: Pro rozšíření obecné osvícenosti kře- 
sťanské mezi všemi národy potřebí jest přemýšleti, jak by každý naučil se jazyku, v němž 
působiti má, nebo jak by jednomu jazyku naučili se všickni. »Utrumcumque horum placebit, 
compendia quaedam non deerunt, Dei ope.« 

18* 



276 

tištěn slovník v Lesně in folia octo plicata sic, ut plus, quam Alphabeta tiia cum 
dimidio contineat; prolixum ergo foret hic poni. Opět vytištěn ve Frankfurtě 
(u M. Gótze) 1656. Dne 18. ledna 1650 slovník byl vytištěn až po E, jak 
Komenský listem oznamoval; zapomněl se tedy, napsav r. 1661, že vyšlo 
Lexicon jan. v Lesně 1648. Vydání Lešenské vyšlo vlastním nákladem Ko- 
menského. Také o díle třetím tohoto učení latinského, nazvaném Atrium 
latinitatis, pracoval dříve, než byl povolán do Uher (Opp. did. II, 458). 

68. L. 1648. Independentia aeternarum confusionum origo spectamini vene- 
rabilis nationalis synodi in nomine Christi Londini in Anglia congregatae subjecta 
anno 1648. ín exemplum autem noxae a spretis fraternis consiliis foras data 
anno 1650. Sepsáno za příčinou svárův anglických s týmž úmyslem jako pře- 
dešlé spisy irenické. Vyd. II. s nápisem poněkud změněným v Amsterod. 1661. 
Český překl. od J. Šmahy v České Sk. 1890. 

69. L. 1649. O vymítání němého i jakéhokoli jiného ďábelství. Kázaní 
učiněné shromáždění českému v Lesně Polském, v neděli Oculi 1. 1649. 

70. L. 1649. Johannis Lasitii, nobilis Poloni, Historiae de origine et 
rébus gestis Fratrum Bohemorum liber octavus, qui est de moribus et institutis 
eorum, ob praesentem rerum statum seorsim editus (cujus rei radonem prae- 
fatio sequens explicabit). Adduntur tamen reliquorum VII librorum argumenta 
et particularia quaedam excerpta, atque in gratiam Fratrum Polonorum de 
prima Ecclesiarum Fratrum in Polonia origine succincta narratio. V Lesně 1649. 
1. Předmluva ze dne 21. srpna 1649. 2. Kn. VIII. kap. I— XXXIII. 3. Appendix 
continens praecedentium VII librorum Lasitii generalia argumenta, particulariaque 
nonnulla excerpta. 4. Conclusio. 5. De prima Ecclesiarum Unitatis Fratrum in 
Polonia origine succincta narratio (auth. Martino Grat). 2. vydání latinské 
(v Amsterod. u Ravensteina 1660 1 s titulem: Johannis L., n. P., de ecclesia- 
stica disciplina moribusque et institutis Fratrum Bohemorum memorabilia 
continens, cum admonitionibus ad reliquias istius ecclesiae et alios, J. A. Co- 
menii. Po předml. tu podána VIII. kn. Lasického, pak Testimonia quaedam 
de ordine ac disciplina: tum in genere, tum quomodo in Unitate Fratrum 
Boh. in usu fuere. Pak Conclusio a Epištola Joh. Wickleffi ex Anglia ad Joh. 
Hus in Bohemiam seripta 1387. 

Česky vydáno jakožto : K navrácení se na první opuštěnou lásku Jednoty 
Bratrské rozptýleným jejím z Čech a z Moravy ostatkům, jménem Božím 
uiiuěiié napomenutí. L. 1649. Obsahuje 1. Předmluvu, danou 23. měs. října 
1. L649. 2. P. Jana Lasitského, šlachtice polského, Historie o původu a činech 
Bratří Českých len. osmou. 3. Přídavek, zdržující v sobě předcházejících sedmi 
Lasiciových knih veřejné sumičky. 4. Napomenutí. 5. Modlitbu. Další vydání 
česká \ Lesně 1655 (?), v Amsterodame r. 1660, v Hali Magdeb. 1763 a 1765, 
v Praze l^(ií). Napomenuti k navrácení se atd., vyd. zvláště r. 1748. 3 ' 5 Něm. 

část ve Frankfurtě a Lipsku 1743. 

'"' Lasicki vraceje se r. 1581 ze Štrasburka odbočil s cesty k Bratřím do Boleslave 
a do Prahy, quorum eo tempore senior erat Joh. Calephus, gravis et severus, ut šunt 
omnes. Čerte diligenter lustrando singulas atque de omnibus percontando videbar mihi in 
ecclesia Ephesina vel Thessalonicensi seu quavis alia apostolica fuisse. oculis ca intuens 



277 

71. L. 1649. MantLductio in viam pacis ecclesiasticae. Jmenuje tento 
spis R. Ungar v přídavcích k Balbínovu spisu Bohemia docta. Snad (dle J. Múl- 
lera) předmluva a dokončení spisu J. Lasického zvláště vydané. 

72. L. 1649. Kázaní pohřební nad Pavlem Fabriciem. 1649. íEstreicher 
Bibliogr. Polska. Kraków 1882.) 

78. L. 1650.. Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské, kterýmž (v ná- 
rodu svém a obzvláštnosti své dokonávající) svěřené sobě někdy od Pána Boha 
poklady mezi syny a dcery a dědice své rozděluje. J. A. K. P(oslední) B(iskup) 
J(ednoty) B(ratrské). Vyd. v Lesně 1 650, v Berlíně 1757, v Praze 1848, 1865. 
1879. Německy v Reklamově Bibl. a v Gnadově 1865. 

74. L. 1651. Umíní kazatelské Vyd. od Jos. L. Zieglera v Praze 1823 
a 1872. Rukopis není nyní. znám. 

75. L. 1651. Schola pansophica, h. e. universalis sapientiae officina, ab 
annis aliquot ubiubigentium erigi optata, nunc auspiciis ill. Domini Sigismundi 
Racoci de Felseovadas etc. Saros-Pataki Hungarorum feliciter erigenda. Anno 
redditae mundo salutis 1651. Opp. did. III, 6 — 60. Český překl. Fr. J. Zoubka 
v Praze 1875. •■ 

76. L. 1651. De repertis Pansophici studii obicibus, deque tollendis illis 
deliberationes variae. Opp. did.. III, 61 — 68. 

77. L. 1651. Primitiae laborum scholasticoruin in illustri Patakino gym- 
nasto in majus et melius transformari coepto. Věnování dáno 28. ledna 1651. 
Obsahuje 2 řeči : 1 . De cultura ingcniorinn. Reč ve větší posluchárně školy 
Potocké dne 24. listop. 1650. Opp. did. III, 72—104. Též v Pešti 1791. Pře- 
klad český od Fr. J. Zoubka v Bes. Učit. 1874. 2. De primario ingcnia co- 
lendi instrumentů solerter versando libris. Řeč ze dne 28. listop. 1650. Opp. 
did. III, 105-114. Český překlad Zoubkův v Bes. Učit. 1873. 

78. L. 1651. De reperta ad authores latinos prompte legendos et clare 
intelligendos fqcili, brevi amocnaque via, Schola latifta, tribus classibus divisa. 
Předml. Zikm. Rakoczi dána (E Museo) 8. února 165 1 . Vyd. v Bl. Potoku roku 
1651, podruhé v Amsterod. i 657, též v Opp. did. III, 114—133. Překlad če- 
ský Fr. J. Zoubka v Škole a Živ. 1874, 2. vyd. 1875. 

79. L. 1651. Eruditionis scholasticae pars I. Vestibulum, rerum et lingua- 
rum fundamenta exhibens. Latinsko-uh. 1652. Latinsko-německy v Tubinkách. 
Nové spracování Vestibula dle zásad ve Škole pansofické vyslovených. Opp. 
did. III, 134 — 213: Předmluva (překlad její český od Jos. Šmahy v II. díle 
J. A. K. Sebr. spis. výchov, str. 107. si.). 1. Vestibulum linguarum (141 — 162). 
2. Rudimenta Grammaticae (162 — 176). 3. Repertorium vestibulare sivé Lexici 

■latini rudimentům (176 — 206). Dodavkem: De instituendis e linguae latinae 
Vestibulo exercitiis ad praeceptorem commonefatio (206 — 214). Latino-belgice 

et omnibus hauriens meis, quae legimus in scriptis apostolicis, apostolis Ignatii martyris, 
s. Martialis, Justini apologiis, apologetico Tertuliano. (Las. 1. VII, Regenvolsc. 68.) Dokončil 
spis svůj záhy a poslal jej Jednotě bratrské asi r. 1585, opravený pak Karlu st. z Žerotína 
r. 1599, ale celý spis nikdy nebyl vydán, toliko ve výtahu, celá vydána pouze kniha VIII. 
Až po Ferdinanda I. obsahuje některé zprávy důležité, odtud jest velmi kouskovitý, nejsa 
ani formou ani obsahem dostatečný. 



278 

cum figuris aeneis v Amsterod. u J. Seidelia 165--. Hollandsky, latinsky, ně- 
mecky u J. Ravensteina 1673. 

80 L 1651. Eruditionis scholasticae pars II. Janua, rerum et linguarum 
structuram exhibens. Latinsko-uhersky v Potoce 1652. Pouze latinsky s obrazy 
v Schaffhúsích 1656. Latinsko-něm. v Tubinkách. Latino-belgice v Amsterod. 
po r. 1661. Opp. did. III, 214—592. Obsah: 1. Lexicon januale (219— 
424). 2. Grammatica janualis (425—472). 3. Janualis contextus (473—592). 
Nové to spracování Brány, podle zásad Školy pansofické. Předmluvu P. Ka- 
possimu přelož. J. Šmaba, v Sebr. sp. výchov. II, sfcr. 131 si. Tamtéž i před- 
mluva na mluvnici a slovník. 

81. L. 1651. Eruditionis scholasticae pars III. Atrium, rerum et lingua- 
rum ornamenta exhibens. V Potoce 1651. V Norimberce u Endterův r. 1655. 
Opp. did. III, 451—718 (str. 451— 592 -jsou tu dvakráte). Obsah: 1. Ars or- 
natoria sivé Grammatica elegans (454 — 540). 2. Textus atrialis (540 — 718). 
Odsud Mravovědu přeložil Jos. Smaha, v Paed. Rozhl. 1890. 3. Lexicon atriale 
měl býti třetím předmětem Síně, cujus duetu Latina latinissime, vereque Latina 
varie latine efferre docebis. Slovník ten spisován byl do r. 1654 v Potoku, avšak 
vydán teprve v Amsterodame, a to r. 1657 jakožto : 

82. Lexicon atriale Latino-Latinum, simplices et nativas rerum nomen- 
clationes, e Janua linguae latinae jam notas, in elegantes varie commutare 
docens. V Amsterod. u J. Jansonia 1657. Věnov. Imperialis liberae civitatis 
Eslingae proceribus. Opět vyd. v Amsterod. 1686. 

83. L. 1652. Laborum scholasticorum in ill. Patakino gymnasio conti- 
nuatio. V Potoku 1652. Opp. did. III, 737—757. Věnov. jest tato část Ondřeji 
Klobusickému, principissae Transsylvanae a consiliis intimis, omnium dynastia- 
rum ejus per Hungariam praefecto. Dáno 1. června 1652. Obsah: Řeči 1. Me- 
thodi verae encomia. Ex fabula de labyrintho Daedaleo filoque Ariadnes. Měl ji 
Komenský při otevření první třídy, Vestibulky, dne 13. února 1651. Překlad 
český Fr. J. Zoubka v Škole a Živ. 1873. 2. De utilitate aceuratae rerum nomen- 
claturae oratiuncula. Komenský měl ji při otevření druhé třídy, Janualky, 
14. března 1651. Překlad český Fr. J. Zoubka v Bes. Učit. 1872. 3. De ele- 
ganti clegantiarum studio oratiuncula. Při otevření tříd)" třetí, Atrialky čili Rhe- 
toriky, dne 10. ledna 1652. 

84. L. 1652. Furlius redivivus seu de pellenda scholis ignavia ad omneš 
omnium scholarum cives; ante alios vero ad solertissimos ill. Patakinae scliolae 
Curatores. Vyd. v Bl. Potoce' 1652. Opp. did. III, 759 — 775. O příčině toho 
Komenslcý dí, že byla torpor ingeniorum a proto že vydal spisek Joachimi 
Fortii Ringelbergii De ratione studii, pak Erasma Rotterodamského spisek téhož 
názvu a posléze i sám spisek podobného rázu napsal. Český překlad Fr. J. 
Zoubka v Škole a Životě r. 1S72 (2. vyd. v Drobn. spisech 1876). 

85. L. 1653. Praecepta morům in usům juventutis collecta. Opp. did. III, 
776—783. V Bl. Potoce 1658. Český překlad Fr. J. Zoubka v Slov. Paeda- 
gogu 1874 (2. vyd. v Drobn. spis. Kom. 1876). 

86. L. 1653. Leges scholae bene ordinatae. Lcgcs hae, jak dí Komen- 
ský, Patakini fuerunt conseriptae, neque tamen publice receptae. Opp. did. III, 



279 

784 — 803. Český překlad Fr. J. Zoubka v Kom. Drobn. spis. 1876. Menší 
tyto spisky pod společným názvem »De studii pansophici impedimentis '« vy- 
tištěny byly (kromě zákonů) v Potoce a v témž pořádku pak přijaty jsou do 
sebraných spisů výchov. 

87. L. 1653-. Animae sanctac aeterna regna cum triumpho ingredientis 
beatum satellitium, operum bonorum exercitus, ad nobilissimum D. Lauren- 
tium de Geer, Amsterodamensem, Chari Genitoris sui, magnifici et strenui viri 
D. D. Ludovici de Geer senioris, haereditarii in Finspong, obitum, et ad beatos 
abitum, una cum praenobili Fratrum, Sororum, Affinium et Agnatorum turba 
pie lugentem. V Bl. Potoce 1653. Opp. did. III, 1051—1062. 

88. L. 1654. Orbis sensualium pictus. Hoc est omnium Fundamentálním 
in mundo rerum "et vita actíonum Pictura et Nomenclatura (v Opp. did. III, 
830:actionum nomenclatura ad ocularem demonstrationem deducta). Vyd. 1. 
latinsko-německé (Die sichtbare Welt, Das ist, Aller vornehmsten Welt- Dinge 
u. Lebens-Verrichtungen Vorbildung und Benahmung) v Norimberku u Mich. 
Endtera r. 1658. 2. vyd. tamtéž r. 1659, překlad český předml. od Jos. Smahy 
v Sebr. spis. výchov. II. 3. vyd. 1661. Vyd. anglické Charlesa Hovle z r. 1658. 
1. vyd. české (lat.-něm.-uh.-české) obstaral Jonáš Bubenka, evang. kněz v Och- 
tiné, a to v Levoči 1685, sám k němu udělav dřevořezy. (Tit. : Svžt viditelný 
namalovaný, t. j. všech nejhlavnějších na světě věcí a v životě činů figury a 
jmenování, s přičiněným rejstrem titulův), 2. vyd. v Levoči 1728, 3. vyd. 
(k užívání menší stud. mládeže v c. k. zemích) ve Vídni 1779, v Prešpurce 
1798, 1806, 1842, v Hradci Král. 1833, 1846, v Praze 1854 a 1855, 1870, 
1873, 1877, v Hradci Král. 1883. Maďarsky poprvé 1669, francouzsky 1708, 
polsky 1718 atd. Rusky, lat., německy a rusky, franc, německy v Petro- 
hradě 1788. 316 

89. L. 1654. Schola hidus, s. Encyclopaedia viva, h. e. Januae linguarum 
praxis scenica, Res omneš Nomenclatura vestitas et vestiendas sensibus ad vivum 
repraesentandi artificiurrt exhibens amoenum. Vyd. v Potoce 1655. Věnov. 
kuratorium školy Potocké dáno »ex Museo meo 24. Aprilis anno 1654«. Od- 
cházeje z Uher zůstavil toto dílo při škole Potocké, kde následujícího r. 1655 
jussu Celsissimae Principis bylo vytištěno. Opět vytišt. v Amsterod. 1656 a 1657. 
Opp. did. III, 831—1040, věnováno hollandským přátelům a příznivcům pří- 
pisem ze dne 1. ledna 1657. Překlad německý Redingrův r. 1659, Bóttiche- 
rův 1889. Český překlad dílu IV. (Škola obecná) od Jos. Smahy v Paedag. 
Rozhl. 1889 (částečně i v Sebr. spis. výchov, díl II.). Úplný překlad vychází 
v Sebr. spis. výchov, díle IV. (1892). 3 ' 7 



316 Také Basedow vydal 1. 1773 Orbis pictus, »Elementarwerk mít Kupfernc, jakožto 
»verjúngten«, dle Gótha (Aus meinem Leben, III, kn. 14), »verschlechterten« Orbis pictus. 
Hoffmeister 208. 

317 Pro V. třídu pansofickou Komenský zmiňuje se ještě o pamětihodném jiném di- 
vadle (Opp. III, 44, X), které buď složil nebo složiti zamýšlel: »Pulcherrimum vero specta- 
culum dare poterit Artis triunius, Grammaticae, Logicae, Metaphysicae inter se aemulatio 
et de praerogativa contentio, tandemque amica de omnibus sapienter in Sapientiae regno 
administrandis conventio et osculum. Quod drama (quinquaginta constans personis) multam 



280 

90. L. 1654. Labontm scholasticorum Patakini obitorum coronis, Sermone 
valedictorio ad Scholam Patakinam ejusque solertes D. D. Scholarchas et 
Visitatores, generosorumque et reverendorum magnam panegyrin, habito im- 
posita anno ] 654 jun. 2. Vyd. v Potoku r. 1654. Opp. did. III, 1041 — 1050. 

91. L. 1654. Gentis felicitas, speculo exhibita iis, qui num felices sint et 
quomódo fieri possint, cognoscere velint. Věn. Jiřímu Rákóczi, knížeti Sedmi- 
hradskému. Vytišt. 1659. Český překlad Fr. J. Zoubkův částečně podán v článku 
»Komenského myšlénky národohospodářské o štěstí národu*. Sk. a Živ. 1884 
(též o sobě vyd.). 

92. L. 1655. Panegyricus Carolo Gustayo, magno Suecorum Gothorum 
Vandalorumque regi, incruento Sarmatiae Victoři, et quaqua venit liberatori, 
pio, felici, augusto, Heroi afflictis in solatia, regibus in exemplum nato. Tištěno 
porůznu několikkráte r. 1655, 1656 a 1657. Také v Leydě 1657 s předmluvou 
Hartlibovou. 

93. L. 1655 — 1656. Evigila Polonia. Spis neznámý, o němž Komenský 
se zmiňuje v listě Figulovi r. 1656. 

94. L. 1655. Útočiště v soužení i nebezpečenství nejjistší, aneb Boj 
s Bohem modlitbami, naposledy pak oddání a poddání se Bohu na všelikou 
vůli jeho k životu i k smrti. Kázaní na Žalm XXXI, 1 — 6 v Lesně dne 24. září 
1655. Ke konci přidána: Modlitba kající, v čas hrozných válečných vichřic 
v Velikém Polště k užívání (6. října 1655). Vyd. v Lesně 1655, v Hali Magd. 
a Berlíně 1765. 

95. L. 1655. Nikte re ukázky překladů z Ovidia a Vergilia (aliquot versus, 
specimini futuros iis, qui imitari vellent). Otišt. v Č. Č. M. 1842, str. 454. 

96. L. 1656. Enoch, to jest, o stálém lidí Bohu oddaných s Bohem 
chození, a kterak lidi takové Pán Bůh k sobě bere. Vysvětlené kázáním 
léta 1656 v neděli I. po Mudrcích učiněným. Tlačeno 1. P. 1656. 

97. L. 1656. Matuzalém, to jest: o daru dlouhověkosti. Vysvětlené při 
pohřbu ctihodného muže, kněze Vácslava Lochara, církve české v Lesně Pol- 
ském správce předního a conseniora. Tlačeno 1. P. 1656 25. ledna. 

98. L. 1656. Navržení o pravdivém všech věřících s Kristem sjedno- 
ceni a společnosti, kterak se děje skutkem a věrou a posvátně. Ku pobož- 
nému přemyšlování těm, kteříž se k hodnému večeře Páně užívání strojí, po- 
dané od K. J. A. K. Léta 1656. (Tyto poslední tři spisky nalezl J. Kvacsala 
v knihovně evang. lycea v Prešpurce.) 

99. L. 1656. Clypeus contra Antichristum. O něm zmínka v listě Figulovi 
dne 22. května 1656. 

100. L. 1656. Materiarum Pansophicarum Sylva, definitionum scil. om- 
nium rerum et axiómatům (supra 20 annos magna diligentia congestatus) 
thesaurus. (Opp. did. IV, 6).. Shořel v Lesně. 

101. L. 1656. Sapientia bis et ter oeulata, aliud in alio acute videns, aliud- 
que per aliud potenter demonstrans, hoc est de Syncriticae methodi ad res 

habet amoenitatem, artibusque sermonis, cogitationum, operum, rectius a ťundamento per- 
cipiendis multum infert lucis. 



281 

latentes evestigundufn, obscuras illustrandum, dubias demonstrandum, confu- 
sasque ordinandum potentissimo usu. O methodě synkritické dle myšlének 
v zničeném tom spise obsažených Komenský mluví ve Věječce moudr. § 32 — 36. 
(Opp. did. IV, 46—47.) 

102. L. 1656. Lesnae Excidium Anno MDCLVI in Aprili factum, fide 
historica narratum. Vyd. v Amsterod. 1656. 

103. L. 1656. Kázaní, která Komenský jako kněz po 40 let míval, shořela 
v Lesně r. 1656. 

104. L. 1657. Opera didactica omnia, ab anno 1627 — 1657 continuata. 318 
• Na 2. listě : Op. Did. Omnia, variis hucusque occasionibus scripta, diversisque 

locis edita: nunc autem non tantum in unum, ut simul sint, collecta, sed et 
ultimo conatu in Systema unum mechanice constructum redacta. V Amsterod. 
nákl. Vavřince z Geeru, tisk. Krist. Konráda a Gabr. a Roy. 

V díle I. (str. 482) obsaženy jsou spisy z r. 1627 — 1642: 1. O prvních 
příčinách spisovatelových studií didaktických. 2. Didaktika Veliká. 3. Škola 
mateřská. 4 Nákres školy prostonárodní. 5. Brána jazyka latinského. 6. Před- 
braní. 7. Obraz chrámu latiny. 8. O studiu latiny. 9. Předchůdce pansofie. 
10. Úsudky o něm. 11. Snah pansofických vyložení. 

V díle II. (str. 462). Spisy od r. 1642—1650: 1. Nákres pansofie. 2. Nej- 
novější spůsob učiti jazykům. 3. Předbraní věcí a jazyků. 4. Brána nová. 
5. Slovník k Bráně latinsko-německý. 6. Mluvnice. 7. O síni věcí a jazyků. 
8. Úsudky některé o spisech tu položených. 

V díle III. (str. 1—591, 451—1064). Spisy z r. 1650—1654: 1. O povo- 
lání do Uher. 2. Škola pansofická sedmitřídní. 3. O překážkách pansofie. 
4. O duševním vzdělání. 5. O knihách. 6. O škole trojtřídní latinské. 7. Před- 
braní. 8. Brána. 9. Síň věcí a jazyků. 10. O lenosti ze škol vypuzení. 11. Pra- 
vidla mravů. 12. Pravidla školní. 13. Svět v obrazech. 14. Škola hrou. 15. Prací 
školních v Bl. Potoku dovršení. 16. Průvod duše dobří skutkové. 

V díle IV. (str. 110). Spisy nové, v Amsterodame složené r. 1656 — 1657: 

a) Vestibuli latinae linguae auctarium, voces latinas primitivas construi 
coeptas et in sententiolas breves redactas exhibens. In praeludium Sylvám 
Latinám ingressuris datum. Předml. Janu Rulíkovi napsána dne 1. ledna 1657. 
Dílko sestaveno za osm dní. Opp. did. IV, 9 — 26. Též o sobě v Amsterod. 
1657. Oslovení J. Rulíkovi a 14 ukázek přeložil Jos. Šmaha (v Sebr. spis. 
výchov. II.). 

b) Pro latinitatc Januae Linguarum suae, illiusque praxeos Comicae 
Apologia. Opp. did. IV. 27—41. Též o sobě v Amst. 1657 a 1658. (Opp. 
IV 6, § 11.) 



318 y £ e i e těchto spisů položen jest obraz (také v tomto životopise v menším otisku 
věrně podaný) Komenského, za stolem sedícího, an levou rukou ukazuje k zeměkouli, 
pravou pak do knihy píše. Dole v rohu poznamenán rok a den narození. Nad Komenským 
spatřují se menší obrázky: hvězdy nebeské a plnost země, hodiny slunečné, orba, zahrad- 
nictví, tiskárna, řemesla a umění, uprostřed pak škola. Komenský význam obrazu toho 
vykládá v § 7. Živé tiskárny (Opp. did. IV, 36). Na prvním listě každého svazku jest kol 
obrazu, představujícího výjevy přírodní, heslo : Omnia sponte fluant, absit violentia rébus. 



282 

c) Ventilabntm sapia/tiae, sivé sapienter sua retractandi ars. Cum ad- 
juncta Authoris omnium Didacticarum suarum cogitationum retractatione brevi. 
IV, 41 — 53. Český překlad od vydavatele tohoto životop. v Poslu z Budce 1892. 

d) E scholasticis Labyrinthis Exitus in pianům. Sivé Machina Didactica, 
mechanice constructa: ad non haerendum amplius (in docendi et discendi 
muniis), sed progrediendum. IV, 64 — 75. Překlad Fr. J. Zoubka v Škole a 
Živ. 1872. 

e) Latini// redivivum, h. e. de forma erigendi Latinissimi Collegii, ceu 
novae Romanae Civitatulae : Ubi latina lingua usu et consuetudine ut olim, 
melius tamen quam olim, addiscatur. IV, 75—84. Český překlad Jos. Smahy 
v Sebr. spisech výchov. II. 

f) Typograpiie/im viv/tin, h. e. Ars compendiose, et tamen copiose ac ele- 
ganter Sapientiam non chartis, sed ingeniis imprimendi. IV, 85 — 95. Český 
překlad Fr. J. Zoubka v Škole a Živ. 1872. 

g) Paradisus juventuti Cliristianac reducend/is, sivé optimus scholarum 
status, ad primae Paradisiacae Scholae ideám delineatus. IV, 94 — 105. Český 
překlad Fr. J. Zoubka v Škole a Živ. 1872. 

h) Traditio lampadis, h. e. Studiorum sapientiae, Christianaeque juven- 
tutis et scholarum Deo et hominibus devota commendatio: et sic Didactico 
studio imposita coronis. IV, 105 — 110. Český překlad Fr. J. Zoubka v Bes. 
Učit. 1875 a o sobě r. 1876 jako »Závěť didaktická*. 

Rozpravy dílu IV., obsahující tresť spisů didaktických, Komenský přál 
si míti též vydány ve zvláštní knížce, aby snadněji mohly se rozšířiti. Nestalo se 

Podávaje dne 7. února 1658 prefektům námořnictví hollandského exem- 
plář sebraných svých spisů didaktických, takto jich obsahu se dotýká: Nihil 
igitur absurdi admittam ego, si annorum aliquot De juventute christiana literis, 
artibus, prudentia pietateque felicius imbuenda commentationes meas hic apud 
Vos luci datas florentissimaeque Amsterodamensium urbi consecratas Vobis 
quoque, qui armatam repraesentatis Minervám, honoris causa reverenter offe- 
ram. 319 

105. L. 1654 — 1657. Lux in tenebris, hoc est prophetiae donum, quo 
Deus ecclesiam evangelicam (in regno Bohemiae et incorporatis provinciis) sub 
tempus horrendae ejus pro Evangelio persequutionibus, extremaeque dissipatio- 
nis ornare ac paterne solari diguatus est. Submissis de státu ecclesiae in tenis, 
praesenti et mox futuro per Christophorum Colterum Silesium, Christinam 



319 Před tímto spisem Komenský vydal snad jiný spis Novissimae linguarum Methodi 
synopsis dle Opp. did. IV, 6, 12. Když Komenský vydal obranu latiny své Brány jazyků, 
vzbudilo to pozornost obecnou; »unde factum, ut nonnulli excitatiores facti acrius in me- 
thodi nostrae fundamenta inquirere animum inducerent, amicisque proditura esse omnia 
didactica nostra volumine pleno, dictitantibus: Prolixa non solere viris publice occupatis 
legi, responderent. Requisita itaque a nobis Moliminum nostrorum summa aliqua epitome 
fuit. Quod scribendi novissimae LL. Methodi synopsin occasionem dědit ad čito amabiles 
ejus fines et exquisita ad fines media facilemque et jucundam praxin variosque et solidos 
ad alia quoque usus pervidendum. Quod scriptum publicatum quidem est, hic tamen id 
recudi non visum, quia epitome tantum fuit superiorům (Methody v II. díle Opp. did.) et 
meliores mox supervenerunt cogitationes, quas potius attendi volo. 



283 

Poniatoviam Bohémám, et Nicolaum Drabicium Moravum, revelationibus vere 
divinis ab anno 1616 usque ad annum 1656 continuatis. Quae nunc a Verna- 
culo in Latinům fideliter translatae, in Dei gloriam, afflictorum solatia, aliorum- 
que salutarem informationem, ipsius Oraculi jussu in lucem dantur. Anno in- 
choandae liberationis 1657. Obsah: 1. Praefatio ad ecclesias Orbis. 2. Adversus 
scrupulos praemonitio. 3. Revelationes Christophoro Cottero . . factae. 4. Re- 
velationes Christinae Poniatoviae factae. Tu pak přidán traktát: De veris et 
falsis Prophetis, sepsaný r. 1629. 5. Revelationes Nicolao Drabicio factae. 

2. Výtah z této knihy a některá další vidění vydána opět s nápisem : 
Revelationum divinarum in usům Seculi nostri quibusdam nuper factorum 
Epitome. Ad čito, quid sibi terribilis Mundi commotio velit pervidendum, inde- 
que serio metům Dei concipiendum ; et per poenitentiam ver-am ultimum 
interitum praeveniendum. Vyd r. 1663 a obsahuje: 1. Výtahy z vydání staršího 
(Lux in tenebris). 2. Hactenus excerpta de iis, quae Anno 1657 edita fuere, 
sequuntur ex post oblatis nonnulla. 3. Závěrka k čtenáři. 

3. Druhé rozšířené vydání prvotného překladu vyšlo s názvem Lux e te- 
nebris, novis radiis aucta, hoc est: solemnissimae divinae revelationes, in usům 
seculi nostri factae. Quibus I. De populi Christiani extrema corruptione, lamen- 
tabiles querelae instituuntur. II.' Impaenitentibusque terribiles Dei plagae de- 
nuntiantur. III. Et quomodo tandem Deus (deleta Pseudo-Christianorum, Judaeo- 
rum, Turcorum, Paganorum et omnium sub Caelo Gentium Babylone) novám 
vere Catholicam. donorum Dei luče plene coruscantem Ecclesiam constituet; 
et quis jam status ejus futurus sit ad finem usque seculi, explicatur. Per im- 
missas visiones et angelica divinaque alloquia facta I. Christophoro Cottero 
Silesio, ab anno 1616 ad 1624 II. Christinae Poniatoviae Bohemae, annis 
1627, 1628, 1629. III. Nicolao Drabicio Moravo, ab anno 1638 ad 1664. Cum 
privilegio Regis Regum, et sub favore omnium Regum Terrae, recudendi haec 
ubiubi gentium, donec omnia reddantur nota omnibus sub Coelo populis et 
linguis. 1665. Obsah:- 1. Předmluvy a věnování. 2. Apologia pro nova hac 
libri editione. 3. Revelationes Kottero factae 1664. 4. Revelationes Chr. Poniatoviae 
factae 1664 a De veris et falsis prophetis z r. 1629. 5. Revelationes N. Drabicio 
factae ad 1664. 6. Drabicianarum visionům continuatio ad 1666. 7. Seznam. 

Německé vydání proroctví Kotterových jmenuje se z r. 1632 a v Amstero- 
dame r. 1664. V tomto vydání také jmenuje se třinácte proroků, kteří tehda 
vystoupili. Mužové: 1. Krist. Kotter; 2. Mart. Drascher, sedlák z Hlohova na 
Svídnicku; 3. Jan Kregel, tovaryš krejčovský z Horní Falce; 4. Vavř. Pscherer, 
kostelník blíže Norimberka; 5. David von Oppen, šlechtic z Marek; 6. Jan 
Warner, sedlák z Míšně; 7. Jiří Reichard, učitel v Seehausen, který měl přes 
1400 zjevení; 8. Jan Engelberth, soukenník z Brunšviku. Ženy: 9. Kristina 
Poňatovská; 10. Benigna Kónigova, panna v dvořanstvě Pomořanském; 11. Zu- 
zana Rilgerova, která pro náboženství vypuzena byvši z Horních Rakous 
s rodiči v Norimberce přebývala; 12. Markéta Heydenwetterova, sedmiletá 
dcerka řezníka Kotvického; 13. paní Anna von Medem předpovídala obrácení 
Židů, Turků a pohanů. 

Vidění Krist. Poňatovské vydána ještě r. 1711. 



284 

106. L. 1658. Janua sivé Introductorium in Biblia Sacra. Hoc est, 
librorum hominibus divinitus in credendorum, faciendorum, sperandorumque 
regulam traditorum Epitome. V Norimberce u Mich. Endtera 1658. Obsah 
starého zákona a starozák. apokryf pro mládež. 

107. L. 1658. Novi Testamcnti Epitome, typorum diversitate, res, verba, 
phrases atque sententias exhibens. Cum indice in capitum contenta. V Norimb. 
u M. Endtera 1658. 

108. L. 1658. Manuálník, aneb Jádro celé biblí svaté, summou všecko, 
co Bůh lidem I. k věření vyjevil, II. k činění poručil, III. k očekávání zaslíbil, 
plně a jasně obsahující. Místo nové svíce sedícím ještě v temnostech zpuštění 
svého církve české ostatkům podané. Léta 1658. Předmluva k Čechům 
z Polského Lešna rozptýleným dána dne 28. dubna 1656. Před Manuálníkem 
vytištěna jest Daniele Levinského píseň exulantů českých v Lesně. 

109. L 1659. Kancionál, t. j. kniha žalmů a písní duchovních, k chvále 
Boží a spasitedlnému věřících vzdělání i dávno prve i v nově teď jazykem 
českým složených a nyní spolu vydaných. V Amsterod. u Krist. Kunráda, 

1. 1659. Předmluva dána 28. března 1659. 'Nábožným věrným Čechům po- 
zdravení v Pánu.« 

110. L. 1659- Disqnisitioncs de caloris et frigoris nátura, cujus cognitio 
vera in reseranda multa naturae arcana clavis erit. In Prodromum novae 
editionis Physicae ad lumen divinum restituendae a J. A. Comenio antehac 
luci datae. V Amsterod. u Jansonia 1659. Věnov. D. Arnoldo Senguerdis, 
philosopho eximio et in ill. Amst. Academica Schola Phil. Professori primario. 
Podeps. 17. ledna 1659. 2. vyd. v Jeně 1678. 

111. L. 1659. Vindicatio famac et conscientiae Johannis Comenii a calum- 
niis Nicolai Arnoldi, Poloni, SS. Theologiae Piofessoris Franequerani. Cum ex- 
hortatione ad meliora : et super editionem libri, Lux in tenebris, informatione. 
Lugduni Batavorum 1659. 

112. L. 1659. Cartesius cum sua naturali Philosophia a Mechanicis 
eversus. V Amsterod. u Petra Montana 1659. 

113. L. 1659. Historia revelationum Christophori Kotteri, Christinae Po- 
niatoviae, Nicolai Drabicii. Et quae circa illos varie acciderunt, usque ad 
earundem A. 1657 publicationem et post publicationem. In conspectu Dei et 
ecclesiae posita, fideli tesťificatione ejus, qui (Deo ita disponente) omnium istorum 
autoptes, collector, conservator editorque fuit. Anno 1659. (Viz svrchu č. 105.) 

114. L. 1660. Smutný Hlas zaplašeného hněvem Božím pastýře k roz- 
plašenému, hynoucímu stádu, ostatní již rady dáním se všechněmi se žehnající. 
Pláč Jer. 4. 18. Přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo skon- 
čení naše. V Amsterod. 1. 1660. Na konci datum: Ke konci měs. března 1660. 

2. vydání v Berlíně 1757. 

115. L. 1660. De Bono Unitatis et ordinis disciplinaeque et oboedientiae. 
I n Ecclcsia recte constituta vel constitucnda Kcclesiae Bohemicae ad Anglica