Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats

KR
ZAAVO
RS

HARVARD UNIVERSITY.

LIPRARY

OF THE

MUSEUM OF COMPARATIVE ZOÓLOGY.

Fumalb yť

—u— o —————————————————————————————————————————————————————

24 toy 1 S
3 V ) R
s JUN 16 1898 a
28 S 0,
= / AS o. WS |

Sitzunesberichte Z

ROLLNOKLA DEL M LOONOULAV LDA,

VES PNR

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK

TŘÍDA MATREMATICKO - PŘIRODOVĚDECKÁ, |
MY

————-— -=== ŘE a: m

M.
vý
i
n y :
'
0
i
h
ký:
4
;

VĚSTNÍK

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ.

ROČNÍK 1896.

SE 27 TABULKAMI A 58 DŘEVORYLY.

— L > —

V PRAZE 1897.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK

V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.

SITU GODERLUHTE

AESKLLOGRAFT DER WOENSORAPTEN

MATHEMATISCA-NATURWISSENSGHAPTLICHÉ LASSE,

JAHRGANG 1896.

EP —————
PRAG 1897.
LAG DER KÓNIGL. BŮHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN

seznam přednášek

konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

roku 1896.

Dne 10. ledna.

Prof. K. Kůpper: Projektivní sestrojení křivek m-tého řádu Č*.
Inž. Fr. Rogel: Theorie Eulerových funkcí.
Prof. V. Weinzettel: Gasteropoda českého útvaru křidového.

Dne %. února.

Prof. Dr. A. Krejčí: Přehled českých orthopter.

Prof. K. Kůpper: O vztazích mezi polygonalními a prostorovými
křivkami.

Prof. Č. Zahálka: O zvláštním určení směru a sklonu vrstev
v geologii.

Dne 21. února.

Prof. Dr. F. J. Studnička: Nový příspěvek k nauce o determi-
nantech.

Prof. Dr. A. Krejčí: O jarositu ze Smrkovic u Písku.

Prof. Dr. J. Palacký: O floře ostrova Domingo.

Dne 6. března.

Prof. Dr. F. Vejdovský: O amfipodech podzemních vod Rado-
tínských.

JUN 16 1898

Verzeichniss der Vortrage,

welehe in den oltzungen der malňemalisch-aČurisSEnsohafGÍCNEn LASSE

im Jahre 1896 abgehalten wurden.

Den 10. Januar.

Prof. C. Kůpper: Projective Erzeugung der Curven m-ter Ordnung C"
Ing. Fr. Rogel: Theorie der Euler'schen Functionen.
Prof. W. Weinzettel: Die Gasteropoden der bohm. Kreideformation.

Den %. Februar.

Prof. Dr. A. Krejčí: Úbersicht der Orthopteren Bohmens.

Prof. C. Kůpper: Úber Beziehungen zwischen polygonalen- und Raum-
curven.

Prof. V. Zahálka: Úber eine Methode der Bestimmune der Streich-
und Falirichtung der Schichten.

Den 21. Februar.

Prof. Dr. F. J. Studnička: Neuer Beitrag zur Theorie der Determi-
nanten.

Prof. Dr. A. Krejčí: Úber den Jarosit von Smrkovic bei Pisek.

Prof. Dr. J. Palacký: Úber die Flora der Insel Domingo.

Den 6. Márz.

Prof. D. F. Vejdovský: Úber die Amphipoden der unterirdischen
Wásser von Radotin.

VI Seznam přednášek.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: O třídění anthropozoické skupiny útvarní
ve střední Evropě s ohledem na kulturní stupně člověka.

Prof. Č. Zahálka: Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy
a Vidimi v Polomených Horách.
Dr. F. Katzer: Phytopalaeontologické poznámky.

Dne 23. března.

Prof. Dr. F. Koláček: O výpočtu indukčních koefficientů dlou-
hých cívek.

Dr. F. K. Studnička: Příspěvky k anatomii a embryologii před-
ního mozku obratlovců. II.

Dne 17. dubna.

Dr. J. Barvíř: Gabbro od Malého Boru.

K. Písařovic: K poznání Hydrachnid českých.

Prof. Č. Zahálka: Stratiorafie útvaru křidového Řipské vysočiny
a Polomených Hor.

Dne 29. května.

Prof. Dr. Palacký: O floře Hadramautské.
Dr. J. Frejlach: Roční postup hojností největších a nejmenších
ročních maxim srážkových ve vodopisné oblasti Labe v Čechách,

Prof. Č. Zahálka: Palaeontologie křidového útvaru ve vysočině
Řipské.

Dne 12. června.

Prof. Dr. F. J. Studnička: O determinantech mocninných a jich
nejdůležitějších vlastnostech.
Dr. J. Frejlach: Příspěvky k poznání klimatu Prahy. II. Oblačnost.

B. Němec: Studie o Isopodech. II.
Prof. K. Kůpper: Dodatek ku 4-gonalním křivkám.

Verzeichniss der Vortráge. VII

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Úber die Gliederung der anthropozoischen
Formationseruppe Mitteleuropas mit Růcksicht auf die Cultur-
stufen des Menschen.

Prof. V. Zahálka: Die IX. Etage der Kreideformation zwischen
Zebus und Widim.

Dr. F. Katzer: Phytopalaeontologische Notizen.

Den 20. Márz.

Prof. Dr. F. Koláček: Úber die Berechnune der Inductionscoeffi-
cienten langer Spulen.

Dr. F. K. Studnička: Beitráge zur Anatomie u. Entwickelungsge-
schichte des Vorderhirns der Cranioten. II.

Den 17. April.

Dr. J. Barvíř: Gabbro von Klein Bor.

K. Písařovic: Zur Kenntniss der Hydrachniden Bohmens.

Prof. V. Zahálka: Stratigraphie der Kreideformation des Plateau
der Umgebung von Raudnitz.

Den 29. Mai.

Prof. Dr. J. Palacký: Úber die Flora von Hadramaut.

Dr. J. Frejlach: Úber den jáhrlichen Gang der Freguenz der gróss-
ten und kleinsten Jahres-Maxima der Niederschláge in dem
hydrographischen Becken der Elbe in Bohmen.

Prof. V. Zahálka: Palaeontologie der Kreidoformation des Plateau
des Georgsberges bei Raudnitz.

Den 12. Juni.

Prof. Dr. F. J. Studnička: Úber Potenzdeterminanten und deren
wichtigste Eigenschaften.

Dr. J. Frejlach: Beitráge zur Kenntniss des Klima von Prag.
II. Die Bewólkung.

B. Němec: Studien úber Isopoden. II.

Prof. K. Kůpper: Nachtrag zu den ž-gonalen Curven.

VIII Seznam přednášek.

Prof. Č. Zahálka: O vzniku cicvárů v severních Čechách.

Dne 26. června.

Dr. Edvin Bayer: O rostlinstvu vrstev Chlomeckých.
Dr. B. Katzer: Příspěvek k poznání staršího palaeozoika v oblasti

Amazonské.
Prof. Dr. Fr. Klapálek: Obojetník Camponotus ligniperdus. Ltr.

Dne 10. července.

Prof. Dr. F. Sitenský: O fytopathologických pozorováních na ho-
spodářsko-botanické pokusné stanici v Táboře r. 1895.

Prof. Dr. A. Hansgirg: O dešť ochranných pohybech květů.

MUC. J. F. Babor: Doplňky k známostem o českých slimácích. II.
Arionidae.

Inž. F. Rogel: O funkcích Bernouilliho.

Dne 25. října.
Dr. J. Barvíř: O výskytu zlata na důležitějších naleziskách v Če-
chách: čásť I.: o pokračování zlatonosných hornin Jilovských

a o původu zlata v nich.

Prof. Dr. A. Hansgirg: Nové příspěvky k biologii rostlin.

Dne 6. listopadu.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Příspěvky ku třídění palaeozoických ryb.

Dr. J. Barvíř: O zlatonosném okolí Kninském.
Prof. Gino Loria: O Steinerových polygonech.

Dne 20. listopadu.

Dr. J. Barvíř: O výskytu zlata v Čechách. Část III.

Verzeichniss der Voitráge. JBC

Prof. V. Zahálka: Úber die Entstehune der Lósspuppen im něrdlichen
Bóhmen.

Den 26. Juni.

Dr. Edwin Bayer: Úber die Flora der Chlomeker Schichten.

Dr. F. Katzer: Beitrag zur Kenntniss des álteren Paláozoicum's
im Amazonasgebiete.

Prof. Dr. F. Klapálek: Úber einen Hermaphrodit Camponotus ligni-
perdus. Ltr.

Den 10. Juli.

Prof. Dr. F. Sitenský: Úber phytopathologische Beobachtnngen auf
der okonom. - botanischen Versuchs - Station in Tabor i. J. 1895.

Prof. Dr. A. Hansgirg: Úber Ombrophobie der Blůthen.

MUC. J. F. Babor: Nachtráge zur Kenntniss der Nacktschnecken
Bohmens. II. Arionidae.

Ing. F. Rogel: Úber Bernouillische Funktionen.

Den 23. Oktober.

Dr. H. Barvíř: Úber das Vorkommen von Gold an den wichtigeren
Fundorten Bóhmen's; I. Theil: Úber die Fortsetzune der
goldháltigen Gesteine von Eule und den Ursprung des Goldes in
denseiben.

Prof. Dr. A. Hansgirg: Neue Beitráge zur Pílanzenbiologie.

Den 6. November.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Beitráge zur Classification der palaeozoischen

Fische.
Dr. H. Barvíř: Úber die goldfůhrende Umgebung von Knin.
Prof. Gino Loria: Úber Steinersche Polygone.

Den 20. November.

Dr. H. Barvíř: Úber das Vorkommen von Gold in Bóhmen. III. Teil.

x Seznam přednášek.

Dr. M. Mrázek: O vývoji některých tasemnic.
Prof. Dr. M. Petrovié: O differentialní rovnici Riceatiho a jejím
upotřebení v lučbě.

Dne 4. prosince.
Prof. Dr. L. Čelakovský: O fylogenetickém vývoji květů a o pů-
vodu koruny květní.
Dr. B. Němec: Příspěvky k poznání českých Diplopodů.

Dr. J. Barvíř: O zlatonosném okresu Hor Kašperských.
Inž. F. Rogel: Příspěvek k Eulerovým funkcím.

Dne 18. prosince.

Prof. K. Kůpper: Ultraelliptické křivky Cý, p>>1.

Verzeichniss der Vortráge. DU

Dr. M. Mrázek: Zur Entwickeluneseeschichte einiger Taenien.
Prof. Dr. M. Petrovié: Úber Riccatis Differentialeleichung und
deren Anwendung in der Chemie.

Den 4. December.

Prof. Dr. L. Čelakovský: Úber die phylogenetische Entwicklung
der Blůthen und úber den Ursprune der Blumenkrone.

Dr. B. Němec: Zur Kenntniss der Diplopoden Bohmens.

Dr.H. Barvíř: Úber die goldfůhrende Umgebung von Bergreichenstein.

Ing. Fr. Rogel: Note zur Entwickelung nach Euler'schen Functionen.

Den 25. December.

Prof. K. Kůpper: Ultraelliptische Curven C$, p>1.

KZ L
— — 82

ň z ákk W

RO U o řitáy GdEbaká 0 be“

sika ký i o dv kdí DA
MTU

k 3 Mena todjskýh ků “Ú ts

Zika sáeco dýjovný dí úeopisiněv K

9"
e
-o

pk Ve SS

vzdá oa PAROU" k, © 28
VA V op oj

"tn é tc dak

replaatVh Pak, AMR5ý 1.3 1 orÁdě Joháne: stěkĚŘ

pb ot SCE O AERO

Psy

Fagot ně RE Táta UO TE ŘE 0 pře, Mbvvot AARVEVÉ

: 64:62 rys K

Jie

Projective Erzeugune der Curven m“ Ordnune C",
Von Garl Kipper in Prag.

(Vorgelest den 10. Jánner 1896.)

Eiileitung. Die seit Chasles gebráuchliche Begrůndune (siehe
Cremona von Kurtze) muss verworfen werden:

Bringt man in die Form 21 — v, so wird gezeist, dass Ct"
stets mittels zweier Biischel (C"), (C*+"), welche keinen Basispunct
gemein haben, erzeugt werden kann. Dieses Theorem folet sofort
durch einfache Anwendung des bekannten Restsatzes, svenn feststeht,
dass auf C*1" die nž Grundpuncte eines (C*) hegen. Die bisher ge-
gebene Lehre beruht ganz auf diesem Satz:

„Geht irgend eine C?t" durch 31 — 2 beliebige Puncte f, so
enthált sie stets noch 1*— (31— 2) Puncte, welche mit diesen /f
die Basis B einer Bůschels (C*) ausmachen.“

Wenn man (etwa bei Cremona) den Beweis nachsieht, so passt
derselbe wórtlich auf folgenden Fall (1—=3, v=0):

Sind die 341 — 2— 7 Puncte jf die Doppelpuncte einer C“, so
můssten auf C6 nothwendie 2 Puncte z vorkommen, welche mit den
f die g Grundpuncte eines (C*) liefern. Alsdann schnitten die Ú*
aus C6 eine g©, und es wáren alle ce“ C“ mit den Doppelpuncten
hyperelliptisehe Curven. Soleher gibt es aber nur co“, wie bekannt
und wie iberdies spáter bewiesen wird. Da mithin unzáhlige C“ exi-
stiren, auf welchen die beiden z michť sind, so liefert das úbliche
Raisonnement ein evident falsches Resultat, muss somit aufgegeben
werden.

Was ferner Herr de Jonguičres vorbrinet, stůtzt sich darauf,
dass aus 2e Gleichungen zwischen 2% Coordinaten von © Puncten
diese sich destimmen. Soll dies eingesehen werden, so muss wenigstens
klar sein, dass die Gleichungen unabhángie von einander sind, und
sich nicht widersprechen. Eine solche Průťfung der in der Luft

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. jl

2 E. Carl Kůpper:
schwebenden Relationen hat aber (aus nahe liegenden Grůnden) gar
nicht stattgefunden. Wie precár die Anwendung des hergeleiteten
Princips ist, wenn es auf CČurven mit Doppelpuncten ausgedehnt
wird, hat sein Urheber selbst gezeiet (siehe math. Annalen XXXIT).

1. Ich gebe zunáchst einen Beweis des Fundamentaltheorems.
Im Folgenden ist stets zu unterscheiden die faktische Manniefaltig-
keit u der durch eine Gruppe von (© Puncten gehenden C" von ihrer

m (m 3)
00

normalen u == — A. Wenn u = u, so liegen die © Puncte

normal, ist u > W anormal bezůglich C,

Wir nehmen in der Ebene © ja -= Puncte f an, so dass

wenigstens eine irreducible Ú" sie Fonrié und dass die f normal
gegen die C" sind. Die Zulássigkeit dieser Annahme ist unschwer
nachzuweisen; sodann bilden die durch f mósglichen C" eine irre-

(nT >

ducible n — © fache Manniefaltiekeit. Je zwei C" liefern

die Basis B eines nicht zerfallenden Bůschels (C), seine n? Puncte
sind anormal fůr die durch B gehenden C%%, normal fůr ihre C**tv,

Nunmehr bestimmen wir die Mannigfaltigkeit Mt derjenigen.
C*nT". wovon jede mindestens eine, nicht stets unendlich viele B trást,
und bezeichnem eine solche (projectiv erzeugbare) Curve mit ČT,

Wir erhalten Mt = e«—- B; wenn co“ Č%T" durch die f gehen
und von diesen co“ eine bestimmte B enthalten, und co“ Gruppen
B úberhaupt existiren.

Aber a = u— (n'— v) wegen der normalen Lage von B gegen

627 erneryb.—= 2 (= nr 9) — 1— 9) „ folglich

L WM = u— (g— 3 1+2).
Dies besagt fůr ge 7>3»— 2, dass es noch unzáhlige Curven
C237 ojbt, welche keine B enthalten, also mchť 21" sind.
Ist e = 3n— 2, W = u, so folgt: „Auf jeder der co“ Curven
C GA liegt wenigstens eine B, so dass alle diese Curven 62T" sind.“

1) Falls michl auf jeder dieser ČT" umendlich viele B sind.

Projective Erzeugung der Curven m?“"“ Ordnung O", 3

Mennerendieh o 9 — o 7 1st also Wy — W £
wird, so muss eine Reduction des W, stattfinden, da W, seiner Be-
deutune nach nicht úber das entsprechende u, steigen kann. In der
That kommt diese Reduction dadurch zu Stande, dass jetzt ausser
den 34—2— z= 9, Puncten /f auf einer ČT" noch = Puncte E
einer B beliebig wáhlbar sind.

Ist dies geschehen, so betráct nach dem Vorigen die Mannig-
faltigkeit der durch diese 34—2 Puncte gehenden ©*t" genau
u, — z, die totale mithin u.

Im Allgemeinen wůrden hiernach die auf einer Č%%t" etwa be-
fimdlichen B in endlicher Anzahl vorkommen, sobald 31 — 2 Puncte f
der B angenommen sind. Aber es ist keineswegs ausgeschlossen, dass
auf gewissen der oo“ Curven Č?1", welche die 31 —2 Puncte/, enthalten
unendlich viele B existiren, das heisst, dass von einer B noch einer
oder mehrere Puncte willkihrlich sind. Fůr derartige Čt" kann
sofort eine maximale Mannigfaltigkeit gefunden werden. Wird ange-
nommen, dass jeder beliebige Punct JE einer Č*"t" zu einer B ce-
hórt, so liegt ein Z auf oo“ Curven 24-+-w'* Ordnung, jedoch
nach Obigem nur auf co“ —* 62t" (3 fállt um 2 Einheiten). Offenbar
wůrde diese Mannigfaltickeit um 1, 2... Einheiten kleiner ausfallen,
wenn nebst Z noch 1, 2, Puncte von einer B annehmbar wáren.

Nach Ausschluss aller dieser 62*T" verblieben sonach noch un-
endlich viele Č27", auf welchen die B ein oder mehrdeutie bestimmt
sein werden.

Beispielsweise sei 1 3; 3n—2 = T.

Die f bestimmen ein Netz von C*, das man zur Transformation
einer 66T" jn dem Falle benutzen kann, wenn nicht eine derjenigen
Curven zu Grunde lieet, auf welcher unendlich viele B existiren. Die
Transformirte bekommt alsdann eine gewisse Anzahl von Doppel-
puncten, und ebenso viele B treten auf 6+" auf. Wenn etwav = O
ist, so erhált man als Transformirte O*' (7-—11—=3.6) und da ihr
Geschlecht 10 sein muss, wie fůr Č“, so hat sie 5.9—10= 35
Doppelpuncte.

Wir wenden uns jetzt zur Untersuchung des Erzeugnisses ©6221"
zweier projectiver Bůschel (C*), (C**"), welche © Basispuncte D gemein
haben. €**T" erhált dann die D zu Doppelpuncten; C*t" ist das
Zeichen fůr irgend eine Curve mit den Doppelpuncten D, wenn sze
mechťt auf diese projective Arť hervorgebracht werden kann. Die D

sollen normal bezůglch U" sem, daher ist —- 8) zu nehmem.

4 I. Carl Kůpper:

Auf die Fálle n— 1, also auch O — 1, n 2; 874 st es unněthig
einzugehen, da ihre Erledigung sich ganž von selbst versteht. © Dem-
gemůss ist W7> 2 anzunehmen.

II.
Unentbehrliche Hiilfssátze.

1. Betreffend die Curven CH mt © gemeinschaftlichen Doppel-
2) 2 — =a

puncten D. p= — 0.

A) Untersuchune der Lage, welche die D bezůslich ihrer C%
haben kónnen und der Constantenzahl c. ©, welche die D absorbiren
(zak

Die Zahl"“ ra 3) m am 9) 5 ode
die faktische Mannigfaltigkeit w der C"; die Differenz u — w = (8—c)d
nennen wir Excess 6. Es sei w">0, mag u, positiv oder negativ
ausfallen :

Um w zu finden, schneiden wir eine bestimmte C7% mit irgend
einer zweiten in einer Gruppe G von (A — m“ — 40 Puncten. Hat
diese Go auf C? die Beweglichkeit g, so folst,

=o
Wenn nun G% die Beweglichkeit 9, = A— p hat, wofůr sich durch
Einfůhrung der Werthe von ©, p die Zahl l — 3d4—1

— 39 — u, gibt die normale,

ergibt, so kommt wu u; das heisst, die D liegen normal bezůelich
der C" und absorbiren 30 Constante. Bekanntlich tritt die Beweg-
lichkeit g, dann und nur dann auf, wenn durch G% eine ne
Cn-3 umóglich ist.

Aber wenn 974,5, 67 O als Beweglichkeit erhalten wird,
kommt u== u-+6, oder (3—c)0—=6, die D absorbiren cd < 30
Constante, und haben amormale Lage gegen die Č".

Damit dies eintrete, ist erforderlich und hinreichend, dass durch
Go genau co P-I—4htotč — co č-1 adjungirte C*—* gehen. (Riemamn) :

„Kennt man demnach die Manniefaltigkeit der adj. C" durch Go
Zena so vermehre man diese um 1, um den Excess 6 — Sám (o d
zu erhalten.“

Wir haben stillschweigend A> 0, d. i mž>>40 gedacht, weil

Projective Erzeugung der Curven m"“" Ordnung (7. 5

in spáterer Anwendung allein diese Annahme něthie ist; oleichwohl
oilt das Gesaste auch, falls A — O wáre.

Folgerungen :

a) Ist © = m — 40 > 2p—2, oder was auf dasselbe hinausláuft
o Mm : : 3 Se
> „ So muss, da keine adj. C"—? durch Go měglich 6 — O

sein, also normale Lage der D bezůelich C" stattfinden.
b) Dagecen werden bei m — 40 = p —1 stets die D sich anormal
gegen die C" verhalten. Die hinreichende Bedingung der anormalen

. KoVsnh m (m 5) :
Lase wire somit 30 z —, wobei als Voraussetzune fest-
zuhalten ist, dass mehr als eřne C" existirt.

c) Innerhalb der eben definirten Grenzen fůr O kann die eine

oder andere Lage bestehen. Alsdann wird ó verschiedene von 0 ab-

hángigce Werthe annehmen, wir wollen den gróssten fiůir 6 móglichen
Werth bestimmen : Dazu muss die Beweelichkeit g— UA— p--ó der
Spezialgruppe G? moglichst gross ausfallen. Nun ist aber bekanntlich

Dl
immer: O—p+6z= n ; folglich 6 = ZP

T oder

3m— 2

1) 8—98—

Ersetzen wir 6 durch (3-—— c) 0, so ereibt sich:

- zá
2) c—=2-- :
Wenn demnach 6 úber © wáchst, c also unter 3 bleibt, so kann

doch nie c unter 2 De ZÁ sam dor aa ZÁ rl valů

20 20
echter, da 9 = — (a), und nimmt seinen kleinsten Werth fiir
== an. Folglich kann C niemals kleiner als 2 a
werden.

B. Liest auf C5 eine Gruppe G0+., bestehend aus den D und
e einfachen Puncten “E, und will man ber deren normale oder anor-
male Lage entscheiden; so hat man durch Go. eine zweite C" zu
legen, mit dieser die erste in weiteren © Puncten zu schneiden.
Stellt sich hierbei heraus, dass durch dic Go keine adjungirte C"—*

6 I. Carl Kůpper:

lesbar ist, so liegt Go; normal und ist gemeimsame Gruppe fr genau

= 50. Curven ČH.
Fillt dasesen Go auf eine adj. C"—3, so ist anormale Lage der
Go. die Wolge.

2. Lehrsatz. Wenm auf Č*tv mit © Doppelpuncten D eine
Gruppe von nž— 9 Pumeten R existirt, welche mebsť D die Basis B
eines Bůschels ((") heferm, so dass diese oa "U" aus ČC% eime
schneuden, so gehem durch eime beliebige Gruppe dieser Schaar

(v + 1) (v42)
genau co 2. adjungite C" tv, (Siehe meinen Beweis in den
Sitzungsberichten, Jahr 1888.)

Hiernach ist C?*+v projectiv erzeucbar mittels des Bůschels (C"*)

in Verbindune mit einem (C"*7) von dessen Basis $ ausser den D

1
90

9
noch U Puncte auf C2 willkůhrlich sind. Ist v = 0,

so liefern die durch eine Gruppe der G) ; cgehenden adj. C* eine

m?
Schaar G) 9, in welcher auch die F als Gruppe vorkommen. Ent-
nimmt man dieser G© „ alsdann irgend zwei Gruppen, So gibt die
eine mit den D zusammengcenommen eine B, die andere eine $.
Man darf den wesentlichen Unterschied nicht ausser Acht lassen,
welchen die Fálle +>> O, und v == © darbieten. Im ersten entsprechen

einer B auf Č**tv noch cs 9 Y, einer S jedoch eine ein-

zige B; im zweiten Falle entsprechen einer B noch ce '$, ebenso
umgekehrt. Die Kenntniss dieses Verhaltens hátte M. de Jonguieres
vor manchen falschen Schlůssen geschůtzt (v. a. a. O.)

5. Hauptsatz. | Befimdet sich auf C**tv eine Gruppe B, Basis
eines wreduciblen Biůischels (C*), zu dessen Pumecten die D umd m*— 0
Pumncte E gehóren, weshalb dann "Tv vorliegt, (2. Satz) so verhálí
sich B normal zu dem sie aufnehmenden Čtv,

Beweis G2"tw sei eine bestimmte dieser Schaar. Wir schneiden
sle mit einer zweiten, bestehend aus einer irreduciblen Úř unseres
Bůschels, und einer beliebige durch D, michť aber durch B gelesten
C"Tw: C? liefert ausser den Z noch 12- nv —0 Schnittpuncte G,
welche (2) mit den D den vollstándigen Schnitt von C? und einer
Cit bilden. C" liefert (n -+ v) (2 n- v) — 20 = © Schnittpuncte,
welche einer Specialschaar auf G? angehoren: G©, wobei

FONEČBKOK On PO

Projective Erzeugung der Curven m"" Ordnung 0. Ú

Zutolge 1) wáre nunmehr nur zu zeigen, dass unter den
coP-I—9T1 durch Ga měglichen adjungirten C?*tv-* es keine geben
kann, welche die Puncte © enthált:

(En+-v—1YEn+1v—2)
2

(n— 3) n
2

dass die durch Go denkbare adj. Cžtv—5 zerfallen miissen in die
(n1— 3)n

C*+, welche die Go lieferte und den © * Curven C3,

Dap—1- — 84— 1, so eroibt eine

kleine Rechnung: p—1—O-—+g= ) ; woraus erhellt,

Es ist demnach zu entscheiden, ob die Č auf eiuer C*—* sein
kónnen? Sicherlich nicht, wenn 1“ nv —0>n(n—3), weil C* ir-
reducibel ist. Wielen ferner bei 2 -—- nv — 08 = n(n—3) die Č auť
eine C*-*, so hátte dies zur Folge, dass der úbrice Theil des Schnittes
von CČř, Čtv, námlich die D in anormaler Lage bezůglich der C*tv,
also auch der C" wáren. (Wir betonen nochmals, dass die fest ange-
nommenen Basispuncte D des (C") normal zu diesen C" vorauszu-
setzen sind.)

Natůrlicherweise verhalten sich jetzt auch die D normal zu den
(21 v) nv) 34
O

C*Tv „vom denem sonach genau os“ , u =

existiren. | Tritt fr © ein verschiedener Werth O, auf, so wird das
entsprechend u durch u, bezeichmet.

4. Bestimmung der gróssten Manmagfaltigkeit W derjengen Čtv,
von denem jede wemgstens eine B trůgt.

Da dies absolute Maximum dann und nur dann erhalten wird,
venn seiner Berechnune die Hypothese zu Grunde selest wird,
dass mehé unendlich viele B auf jeder Č?*t+v vorkommen, so hat die
Berechnune keine Geltung, falls v — O ist. Denn da es auf ©? (Satz 2)
entweder keine, oder ce 'B gibt so kónnte hier das Maximum č
nicht erreicht werden. Demzufolce sei

A) w>>Ó

Zunáchst bemerken wir, dass wenn W ermittelt ist, unter den
coli Curven alle diejenigen einbegriffen sein werden, welche etwa
col, co?... Gruppen B besitzen kónnten. Die maximale Mannig-
faltickeit letzterer 6**tv betrůse offenbar Mt — 1, W — 2 u. s. £., und
man sieht, dass hier jede dieser Manmafaltigkeiten die nůchstmedrige
im sich schliesst.

I. Carl Kůpper:

Nun wird man, genau wie in Abth. I verfahrend erhalten

/ o
YM —a-B, w azu— W308, f=2 : 10)
Námlich in der Ebene sind oo£ Gruppen B, und durch jede be-
stehen c946?%tr, So folet:

W = u— (8— In —2) A)

Mithin: „Wenn 08 7> 31 — 2, so existiren unzáhlice C?"t+, welche
keine B enthalten, nichť projective Curven sind.“

Ist © = 3W— 2 = 9,; so kommt WM = u,-

Da es unter diesen oo“-G%+r hěchstens co" gibt, auf denen
unendlich viele > liegen, so hleiben nach Ausschluss derselben immer
noch unzáhlice C% úbrig, auf welchen die B in endlicher Anzahl
auftreten miissen. Unter Umstánden lásst sich diese Anzahl leicht
finden (v. Beispiele).

Endlich sei A — 3n— 2— 1—08,— 2, so ergibt sich
w=u, +37, WMauu +1 = m + 4e;3 d. h. Mt úberstiece u, was
offenbar unměsglich ist. Mithin muss eine Reduction des W eintreten,
welche dadurch zu Štande kommt, dass auf jeder der co“ ©%
noch co“ B vorhanden sind. In der That, nimmt man auf einer 6?*tv
von einer zu bestimmenden B noch r einfache Puncte Z an, so be-
trást die Manniefaltickeit der durch die K měslichen Č?*tv nur mehr:
Wi — 2x, da Pin IÍ um 2r abnimmt, « unverindert bleibt.

Da W — 2r = wu- 21 = u— 4, so gewahrt man, dass diese
neue Manniefaltigkeit einerlei ist mit der aller durch die Z gehenden
CH., Wieder umfasst letztere jede niedrigere, woraus erhellt, das
unter diesen oo“ T (62%T" unzáhlige sind, auf denen die B in end-
licher Anzahl erscheinen.

Wir haben hiernach festeestellt :

„Alle C*w mit © Doppelpumeten lassen die vorgeschriebene
projective Erzeugung nur dann 2u, wenn A —3n—2— x, r=0;
dabei kónnen von den Basispuncten des Bůschels (Č*) immer Z,
nicht aber mehr beliebio angenommen werden. Vom Erzeugniss

G? bleiben wáhlbar (P — 30 — z Puncte. Wi

wenden uns dem Falle zu, welcher zum grossen Schadem fiir die exacte
Forschung nicht genug beachtet wurde:

B) v=0, u=n(2n+3)— 30 s

Projective Erzeugung der Curven m“ Ordnung ("". 9

Jede (€?" enthált wenigstens ce'B. Nach Satz 2 bilden die
nž— 0 Puncte, welche die D zu einer B erginzen,

eine GD ;.
n—

Will man daher das Mazimum (9 im vorliegenden Falle)
finden, so muss man die weitest gehende Hypothese zu Grunde legen,
dass nichť alle Č?* mehr als co' Gruppen haben. Wir bestimmen die
maximale Anzahl der durch einen beliebicen Punct Z der Ebene
měglichen 6%: Auf jeder dieser Č** befindet sich eine (oder mehrere)
Gruppe B, zu welcher Z gehórt. Es cibt aber co?B, welchen E ce-

i k nín—-3 :
meinsam ist, wo Bz2 A — 0 2) „und durch jede B lassen
sich ce“, ea— u— (n*— 9), Č** legen. Also erhalten wir die Mannic-
faltickeit
u — (8 — 314) von Curven €"",
welcho sámmtlich Z aufnehmen, und so ereibt sich
MT — u— (8— 31 =- 3). B)

Wáren von einer B auf allen Č** 2 Puncte willkůhrlich, d. h.,
gábe es auf den Č**oc* Gruppen, so nehme man zu EK noch einen
2'e Punct F, und verfahre analog; dann kommt als maximale Man-
mefaltiskeit solcher 67*:MiT— 1, und es ist dieselbe offenbar ein
Theil der Mř'. Hieraus schliesst man sosleich, dass unzáhlice G?
existiren, welche michť mehr als co'B besitzen.

Die Formel B) lehrt: Wenn 87> 3n— 3, also Mt < u, exi-
stiren unzáhlige C**, auf welchen keine B můsglich ist.

Z. B.: d—3n—2; W —u—1. Es gibt wemgstens oo!(% ojme
B. Hiermit isť der eingangs kritisiten Beweisfůhrung vom Neuem das
Urthel gesprochen, und dieselbe wird hojfentlich mché mehr im einem
kiinftigen Lehrbuche auftauchen!

In ganz analoger Weise, wie unter A) verfahrend, finden wir:
„Durch z beliebige Puncte Z der Ebene gehen oo“ Curven
67, wovon jede co' Gruppen B enthilt, denen die F gemeinsam sind,
und unter diesen €Č7* sind immer unzáhlige, welche mehť mehr, als
co! solcher B haben.“ Ferner:

Ale C*" mit © gegebenen Doppelpunctem lassen nur damm unsere
projective Erzeugune zu, wenn 8 — 3n—3— v, += 0. Dabei kann
man von der Basis B des einen Bůischels © +1 Puncte E beliebig
annehmen, und sleichzeitie eínen Punct der zusehórigen ©. Sodann

10 I- Carl Kůpper:

bleiben von dem Erzeugniss noch » (24 —- 3) — 30 — (z + 2) Puncte
willkůhrlich.

In diesen Aussprůchen ist ersichtlich der Tom auf das Wórt-
chen „Alle“ zu legen.

5. Zur Erláuterung dienende Beispiele.

Zu A) Wir betrachten erstens die C7 mit 3.3—2 = 7 Doppel-
puncten: u- 35— 21-14.. Ein Punct Z der Ebene gehórt zu
einer einzicen B von 9 Puncten, und durch diese sehen genau
ce1t—2— cool? Curven G7. Somit existiren úberhaupt nur oo" 7, auf
welchen von einer B noch eé“ Punct angenommen werden kann, und
es bleiben unzáhlice Č* úbrig, von welchen jede nur eine endliche
Anzahl von B hat. Diese Anzahl ist hier leicht zu finden. Nám-
lich unterwirft man eine der letztgenannten Curven 67 der Trans-
formation mittelst des Netzes der co“(C", welche die 7 Doppelpuncte
enthalten, so erhált man eine neue CT., welche ebenfalls sieben Dop-
pelpuncte haben muss, mithin kommen auf Č/ sieben B vor. Die
Tranformation wáre aber nicht, anwendbar wenn Gf unendlich viele
B hátte.

Zweitens C* mit T — r — 5D, u— 20. Wire auf ©" von einer
B kein Punct £ der Willkůhr úberlassen, so gábe es noch co" = 09%% (67,
wáre nur ein Punct frei, so fánde man Wt — 21. Da beides unmóglich
ist, da es nur co? C" gibt, so můssen weniestens 2 Puncte E, E,
von einer B beliebie wáhlbar sein. Dann erhielte man co?“ 67, unter
welchen auch diejenigen ©“ sich befinden, auf denen von einer B ein
dritter Z angenommen werden kónnte, und zwar gebe es solcher ©"
hochstens co"% Nach Ausschluss derselben blieben unzáhlice Č* úbric,
auf denen nur 2 Puncte £ willkůhrlich von einer B wáren.

Transformirt man jetzt eine dieser letzteren Č* dureh das Netz
der C*, welche die D und E,, E, enthalten, so findet man die An-
zahl der auf ©? befindlichen B durch Záhlung der Doppelpuncte,
welche die durch Transformation erlanste Curve haben muss. i

Zu B) Besonders wichtiges Beispiel: C“ mit 3n—2= TD.
Eine B besteht aus den D nebst 2 Puncten 4, und ist Basis eines
Bůsehels (C*). Nach unserer Darstellung gibt es unter den co“ Čurven
C* hóchstens co“, auf welchen ocet B sind (die hyperelliptischen C).
Auf den úbrigen unzihligen C“ darf nun keine B vorkommen.

Man wůrde irren, wenn man dies durch Transformation einer
C? mittels des vorliegenden Netzes von C? beweisen wollte. Námlich
die Transformation orgábe allerdines C* vom Geschlecht 3, also ohne
Doppelpuncte; aber dieselbe ist gar nicht gestattet, bevor feststehť,

Projective Erzeugung der Curven m'“ Ordnune ("". 11

dass auf C% keine B existirt. Denn liegt nur eine B auf C, so muss
jeder Punct dieser Curve einer B angehóren (Satz 2), d. h. die Trans-
formationscurve, welche durch einen Punct von C“ geht, enthált noch
einen mitbestimmten Punct, folelich ist die Transformation nicht
měslich. Wendet man dágesen die Transformation bei einer des C“
an, auf welcher keine B liest, so ercibt sie nicht anderes, als die
Voraussetzune.

Zweitens. CS mf 3n— 36, oder 6— x Doppelpuncten D.

CS ist mehť hyperelliptisch, obwohl sie das Maximaleeschlecht
6 — 2 einer solchen hat, statt eines 4-fachen Punctes jedoch 6 Doppel-
punete auftreten: Nimmt man zu den D einen beliebigen Z der
Curve, so hat man ein brauchbares Transformationsnetz von C* fest-
gelest, weil die C*, welche einen 8 Punct der C“ enthált, nicht
noch immer einen 9'* enthalten kann, da sonst C“ hyperelliptisch
wáre. Die Ordnune der sich ergebenden Curve wird 5, das Ge-
schlecht 4; C? erhált somit 2 Doppelpuncte; also

„Auf C? mit 6 D gehórt jeder Punct K zu zwei Gruppen B.“
Wir sehen, dass von einer B auf ČC nur 1 Punct wáhlbar ist. Deut-
licher erhellt dies daraus, dass die 3 Puncte, welche die D zu einer
B ergánzen (Satz 2) eine 9gf) bilden, mithin von einer Gruppe we-
niger als 3— 1 beliebige Lage haben.

Wenn endlich 6— z Doppelpuncte D vorliegen, einer C, Ge-
schlecht 4— z, 50 tritt Obi auf. Von einer Gruppe sind hochstens
3+- £—2=1— z Puncte K willkůhrlich, und es gibt auch unter
den durch diese E gehenden C* solche, auf welchen nur eine end-
liche Anzahl von B auftreten, denen die Z gemeinsam sind. Die D
nebst den K (z—-1 in der Zahl) liefern die Grundpuncte eines
brauchbaren Transformationsnetzes (C*), weil C“ wegen ihres Ge-
schlechtes sicher michť hyperelliptisch ist. Durch die Transformation

erhált man C*** vom Geschlechte 4-- 7, also mit ODA ne micž,

Doppelpuncten; deshalb bestehen auf C“ ebenso viele der eben náher
definirten B,

©. Vom Interesse diirfte der Fall sein, wo © sein Maximum er-
reicht bei supponirter normaler Lage der D bezůelich Ú*.

Namleha — n Z

Hier liesen die D auf einer vóllie bestimmten B;,, so dass eine
Singularitůt des Satzes 2 in folgender Weise zu Tage tritt: C? sei

12 L Carl Kůpper:

eine irreducible Curve durch Bo; 7" eine durch B, gelegte Curve
mit den Doppelpuneten D. Nach Satz 2 muss 67" von C? ausser B,
noch in 1*— © Puncten Č geschnitten werden, und die missen wieder
die D zu einer $ erginzen. Da aber die em2ge B, besteht, so
kůnnte man leicht meinen, es zeige sich ein Widerspruch gegen
Satz 2; bei genauer Průfune erkennt man jedoch, dass die Sache
im vollen Einklang mit diesem Šatze steht: Durch B, gehen genau

oo? G", a — n(2n+- 3) — 38 — (n*—0); und
es folot a = n(2n—3)— n'— n(n-F3)+2=2

Diese o? ©% bestehen, wie man sieht aus, je zweien C7% des
Bůschels By, haben deshalb die »* Puncte der Basis B; zu Doppel-
puncten. Hieraus erhellt, dass wirklich oo" Gruppen $ zu denken
sind, die nur einzeln genommen immer mit B, zusammenfallen.

„Jede von den oo? ©? verschiedene Č?* lisst die projective Er-
zeugune mehť zu.“ Damit einem Missverstindniss vorgebeugt werde,
bemerken wir, dass bei anormaler Lage der D gegen C", das obige
Maximum von 9 weit úberschritten werden kann. Jeder mit den
Raumcurven 22?% vertraute Geometer weiss ja, dass es Curven Č**
gibt mit »(1—1) Doppelpuncten, die der projectiven Erzeugung
zugánsie sind. (Verel. Abh. d. der k. bóhm. Gesellschaft F VII B. 4)

1. Ueber die uncontrolirbarem Gleichungen M. de Jongutěres' und
den wahren Werth seimes Primcips.

Wir verfahren genau nach der in den Comptes rendus gegebenen
Vorschrift in einem móglichst einfachen Falle:

Es sei C“ mit sieben Doppelpuncten D projectiv mittels zweier
Bůschel (C*) zu deren Basen B, $ die D cehóren, zu construiren!
Die C? ist durch 6 Puncte E, E, ... E; bestimmt. Es měssen (Jong.)
unter den Basispuncten X — n*— 1— 921 als unbekannt eingefůhrt
werden. Da úberhaupt nur noch 2 (von jedem Bůschel einer) fehlen,
so muss mán daher einen Punct der einen B zuweisen, etwa E,. Da
jetzt B festgeleot ist, so bleibt nur der eine Unbekannte z von $
zu finden.

Man hat aber die 5 projective Relationen :

BOB B 4 EAN 1

worin B E, die C* bhedeutet, welche B enthált und E.
Diese Relationen fůhren zu 5— 3-2 unabháncicen (?) Glei-
chungen zwischen den beiden Coordinaten des zu bestimmenden Un-

Projective Erzeugung der Curven m““ Ordnung C"". 18

bekannten «. Mithin ist z wirklich zu finden „Le probleme est mis
en éguation“ (Jong.).

Clairaut wůrde sagen: Éh bien, resous donc!

Erstens. « kann gar nicht besčimumí sein, denn ist nur eine $
auf ©, so muss jeder Punct dieser Curve zu einer $ gehóren.
Zweitens, wenn Č“ eine der nicht hyperelliptischen Curven wáre, so
ist ein z úberhaupť unmóglich, also widersprechen sich die beiden
Gleichungen nothwendigerweise, und die Annahme des Z, von der
B war oleichfalls unstatthaft, d. h. man dďurfte nichť X unbekannte
Puncte auf die Basen bringen. Massgebend fůr diese Móglichkeit ist
offenbar die Vertráglichkeit der aufzustellenden 2 X Gleichungen ;
und was der gesugť ist, gilt ersichtélich in gleicher Weise Dei A — 0.
Das sogenannte Princip kommt also im Wesentlichen (siehe die Her-
leitung in Cremonas Einleitune) auf Folgendes hinaus. Im Texte der
angezogenen Entwickelung entspricht m unseren », »* unserem » + v).

„Man bringe auf die Basispuncte der (C), (C") X—=nn'—1
unbekannte Puncte; dann ergeben sich 2 (nnm'— 1) +3 projective
Beziehungen, und daraus 2(nn'— 1) Gleichungen. Widersprechen
sich diese michť, so ist die projective Erzeugung der C"T%" moglich,
andernfalls uemóglich. Wie im ersten Falle die X Unbekannten auf
die beiden Basen zu vertheilen sind, bleibt durchaus dunkel, ausge-
nommen, dass beliebige Vertheilung wie leicht zu zeigen, ausgeschlossen
erscheint.“

Es ist klar, dass selbst nach Průfune des vielleicht gar nicht
herstellbaren Gleichungssystems man nichts anders erreicht, als etwa
die Móglichkeit der Erzeugune plausibel zu machen, michť aber sie
žhatsáchlich beweisen kann. Wenn aber das Princip Letzteres nicht
leistet, so begreife ich nicht, wozu es úberhaupt dient. Stůtzt sich
dasselbe auf die in anderer Weise bewiesene Irzeugung, so finde
ich nichts darin, als die auf der Hand liegende Anwendung der
Trivialitát, dass man X unbekannte Puncte mittels 2 X Gleichungen
zwischen ihren Coordinaten im Allgemeinen bestimmen kann. Wenn

nín+3) n - —+ 3)
SOU a, Olaí

bekannte sind, so bedarf man 2 X ý 3 projective Relationen zu ihrer
Bestimmune, und da diese ebenso vielen gegebemnem Puncten entsprechen

ji 1
GE (H in) gibt), so findet sich X aus

unter den — 1 Basispuncte X Un-

(deren es im Ganzen

14 I. Carl Kůpper:

r P 00
ME O n DE)

n(n—+3)
=

námlich X = nn'— 1.

Es wáre Zeitverschwendung, dieselbe Rechnung bei © Doppel-
puncten zu wiederholen. Nutzen kann man sich weder von der einen
noch von der anderen versprechen.

8. Zum Schluss untersuchen wir, ob die erhaltenen Č**tv n
Ansehung der D a) hyperelliptisch, d) die allgemeinsten ihres Ge-
schlechtes sein kónnen ?

a) Das Maximalgeschlecht einer hyperelliptisehen C" ist be-
kanntlich < m“ — 2, wenn C% nur Doppelpuncte besitzt. Das Ge-
schlecht einer Č%*t+ betrást wenigstens:

(20 + vV— 1) (4+ v—2) n(n—3) i
ORCO SKO RY 00 ( Di, Jas

und eg wird die Differenz
Po— (21 3- v— 2) = = 15n+8—v (v + 4 —5))

mit v wachsen, daher weniestenst — (Bw* — 13n —- 8) betragen. Sle

bleibt sonach >> 0, wofern 1>>3; P fůr 17>2, wenn zugleich
=

Bo findet sich:

„Bei einer hyperelliptischen Č**tv můssťe n = 3, v—= 0; zudem
ihr Geschlecht < 4 sein; und wirklich sind, wie wir oben sahen, js
65 mit 7, resp. 8 oves hyperelliptisch.“

o) Zunáchst werde hervorgehoben :

„Die auf G2 von der Geraden der Ebene ausgeschnittene dy
ist Vollschaar, falls nicht » — 3, v= 0 ist.“

Námlich die D verhalten sich normal gegen die durch sie ge-
henden C?**i+—4, sobald 241—-v—4=n, d.h. n=4—+v, eine
Bedingung, die fůr v*>0 auf 1>>2, fůr v =0 auf 17>3 hinaus-
kommt.

Damit aber der Ausnahmefall stattfinde, muss die betreffende C
wenigstens 6 D haben, die úberdies auf einem Kegelschnitte liegen.

Projective Erzeugung der Curven m““" Ordnung C" 15

Indem wir die hyperelliptisehen ©“ aus sogleich ersichtlichem Grunde
nicht berůcksichtigen, liefert die Projection der Raumcurve 4X“ vom
Maximalceschlecht die eřnzige Ausnalune.

Soll jetzt 657 die allgemeinste ihres Geschlechtes p sein, 50
darf sie (Nóther in den m. Annalen B VII) keine 99) besitzen, fůr die

R< - + 2;
mithin muss nothwendig
B)
2n--v——3- +2,
0

oder, indem man p durch 0 ausdrůckt

(22m mn) CE m Pam)

(=
1 0= 9

Nun bleibt aber — — 1 kleiner als

(2n +- v—2) Gn +-v—4)
2 2

wenn 1*>>3, v wenigstens 1 ist. Also wáre móoglicherweise noch Č*
mit 8 JD, vom Geschlecht 7 die allgemeinste. Jedoch ist dies deshalb

zu verwerfen, weil ©" eine 49) 4<-—— E besitzt, die auf der all-

gemeinen C" nicht bestehen kann. o

Handelt es sich speciell um 67, so darf man (6) als grósstmoglichen
Wert fůr 0: — 2 zena 2) — 2 setzen, um die zerfallenden oo? Curven

Bn— - (2n— 4)

672 auszuschliessen. Alsdann wůrde © < >——— „falls

n>> 4; so dass noch Č5 mit 12 D die allgemeinste vom Geschlecht
9 sein kónnte. Doch ist dies wieder abzuweisen deshalb, weil auf 63

eine 99, 4 S vorkommt, die auf der allgemeinen G% nach Rie-
mann unmoglich ist. Es erůbrict noch, die moelicherweise allgemeinsten

16. L Carl Kůpper: Projective Erzeugung der Curven m*" Ordnung C".

besitzen und darf nicht hyperelliptisch sein, also nicht 7 D haben;
so das C“ mit 4, 5, 6 Doppelpuncten měglich wáren. Man úberzeust
sich auch leicht, dass diesen Curven die fraeliche Allgemeinheit durch
Anwendung des Riemann'schen Satzes nicht abgesprochen werden kann.

Damit der Nutzen dieser letzten Betrachtung deutlich werde,
verweise ich auf analytische Abhandlungen in den math. Annalen,
wo gestůtzt auf die fůr allgemeinste Curven ihres Geschlechtes gil-
tigen Sitze die von uns gegebene projective Erzeugung aller Curven
zu beweisen versucht wird. Jedem Leser wird einleuchten, dass diesen
Entwickelungen verměge ihrer. Grundlage nur im so weit Beweiskraft
dnnewohní, als sto sich auf die eben genannten ČS beschránken.

Verlag der kón, bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag 1896.

II.

Theorie der Eulerschen Functionen.
XIL*)
Von Franz Rogel in Barmen.

(Vorgelest in der Classensitzung den 10. Jánner 1896).

A. Entwicklung nach E.
Je
Sei f(ď) eine nach dem MaAczLaURIN'soHEN Šatze entwickelbare
Function und wird TY Oo) un OSP 2 ro miotelst det

durch (34) gegebenen Modification des obigen Satzes durch die
Functionen

2U, = Sk- 4) +19k—n,

wo 4 eine ganz beliebige, von Null verschiedene Constante bedeutet
so ausgedrůckt, dass im Resteliede

2g.(t) = FM(k + ht) —f (k — ht)

bei geradem r den Zeiger n +- 1 und bei ungeradem r den Zeiger n
(gerade) erhált, so entsteht das nachfolgende System

E E
10 = UVU HW U

E, jet
+ V Pen — ind EM — 9 pasld

*) (Die Nummern beziehen sich auť die im Jahre 1893 erschienenen Ab-
schnitte IL —XI.).

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

2 II. Franz Rogel:

Ta En Jin hg

6 1) a: oné L nod Bu — ?) p, (t) dí

AD Ja R RV B, l*a?
DALA (£) = 21 UT 51 n U,
n—2 h
PVH le"
-r (— il) TAB] 2? U Me 21 Doe 9) fe — 7)pn+1(t)dť
Pr? má E Jo 3TJ
ZNáhné IMO JE UNÍ
5 En ň 33

ng E

NN S VC V OOo IO O O O O

DĚDA ní ha

am 0 ra E roi VA Eo(L — P palě)dř

ZNA Z,
1%) == U — = lh (1— ?)pn11(t)dí.
Die Addition ergiebt

Ha) Ron = Uh TU + ($—a4)U,

PD
= s1)U
g"h—1 E, h? bě
+- ana“ p =

n—2
Va 4 a 3 B na
sTa a" 0 G2

sim)

dh E, "—
i a ži“ fn:

ž En
2!(n—))!

E 1) U,

Theorie der Euler'schen Functionen. 3

= oso) až) 2202 = Nezjalč)dě . . . . (128)
Hierin bedeutet

X at (
-a Je (L — 9)fn+V(k L vědí,

M= (P Jeat—0 + (P jem den k vo

=F k m al VU k M i U —v)

— — E 1(1 — 7 + u) PAS ELE == u)],
=o Es z) +(2) Eid...
z Pá , WEI) + (A)wEt— m

= 5 [E—i+ +E((—1—4]

Nun sind die als Coěfficienten der U auftretenden homogenen
Functionen in © und 4 durch die EvzeR'schen Functionen erster Art
ausdrůckbar, infolge dessen die Entwicklung die folgende Form an-
nimmt:

f(a + k)
WW fO(k+ h (k— 4
= DEV
term o (1 — Ye (k + at)dě — Ry m 2)

pe
a Ta =D Be z)
— Ex — t— u] [Kk 4 ht) — f(k — hd)]dě
— 1 | (Et) + E400 hy R Na) jd

(n gerade).
1*

4 II. Franz Rogel:

Durch eine einfache Umformung des ersten Integrals in

- r J UP 1) — 0004 — NYJATEAL — E + u) — EA — E — u)
was wegen

jh
37 (EL — 4+ — Ex(I —4— W] (40 -ht — PRÝ =O
nicht verschieden ist von

Art1

nory sTÍ [Ex(1—t +4) — Ex(I—i—u)][F0+D(kA-ht) 441040 (R—hd)]dě

und Vereinigung mit dem zweiten Integrale, gewinnt dieses Restglied
nach leichter Reduction die einfache Gestalt

n+-1 : i
Jm = — — j [Ex(1—t-u)f0+9(k-ht)— E (1—t—u)f0 + (k—ht)jdě,

welche die bemerkenswerte Eigenschaft besitzt, dass der Subtrahend
durch Vertauschung von -A mit — 4 in den Minuend úbergeht.

Es liegt in der Natur der Function E, welche entweder gerade
oder ungerade ist, dass die gesuchte Reihe (129) aus 2we? Reihen
besteht, námlich aus

fe +4) T-— z Th)
2

= A OM 7 p Fr

9—072 2

hn+1

k TÍ Nem(e)dí 40 -(181)
und

A P) Oko)
2
n—1

CTR or On FB)
z n U,E,(u) rn : : dě

NV
i i Mg.(č)dé. <. „O (132)

Theorie der Euler'schen Functionen. P

Der Rest der Reihe (129) hat die bemerkenswerte Eisenschaft
durch wiederholte Anwendung der Integration durch Theile neue
Reihenglieder hervorzubringen. Darauf grůndet sich eine zweite Ent-
wicklunesmethode, aus der sich fiir » — 2 ergebenden Identitát, durch
fortgesetzte teilweise Integration des Resteliedes Reihenglieder ent-
stehen zu lassen. Aus genannter Eicenschaft folet aber, dass Cočffi-
cienten und Rest fůr jedes m die gefundene Form haben můssen.

Fůr k = 0 folet das Analogon zur MacravuRn'schen Reihe

fe) = V L MRA) -= h) E,(w)

M
gh z
by M (1 — 904 (at)dt

ART : |
od J [Ex(L— WE, (ht) -fo (—ht)Jdé (138)

Wird in (129) z— A oder u7=1 genommen, so geht wieder
die ursprůngliche Reihe (34) hervor, wáhrend fir 4==0 (129) und
(133) in die Tarror'sche und MacravRnsche Entwicklung ůúbergeht.

Bei unendlichem Zunehmen von » verschwindet zufolge der úber
f(x) gemachten Voraussetzune der erste Teil des Restes; es lásst
sich daher behaupten:

Eine nach dem 'Taxnop'schen Saťze entwickelbare © Function
f(x + k) isť darch eine nach den EvreR'schen Fumetionen erster
Art fortschreitende Reihe darstellbar, wenm es Werte vom x, sowie
der Constanten hh und k giebť, fr welche
wird.
Eine von Integralzeichen freie Form nimmt dieses Restelied
an, wenn

— 1<usS+1, oder —AsSrS+h

vorausgesetzt wird.

Fůr diesen Wertbereich sind die Extreme von 1 — £ -E u, wenn
Z von 0 bis 1 wáchst: — 1 und +2; innerhalb und am den Grenzen
desselben erreicht Eo„, wie aus (8), (10), (11) und aus dem Gang
der Function zu ersehen (vergl. auch Fig. 2. und 4.), hóchstens den

6 II. Franz Rogel:

Wert + Z,, folglich ist Ex(1 — 7+ wu) + E, fůr alle 7 und « inner-
halb der angegebenen Grenzen eine positive Grósse.

Erreicht ferner f(*"D(k -F Ať) innerhalb des Intervalls (0, 1) fůr
É = p und é = ihren kleinsten, bezhw. gróssten Wert, so ist

JON + ph) L SOE -M L SOV(E 4M),
was noch richtie bleibt, wenn mit der positiven Grósse
[Ex(1 — č + u + E,]dí

multiplicirt und zwischen den Grenzen (0, 1; integrirt wird; es ist
dann

KTD (k + ph) (E, Ae Eonlu + = 69)

= i En + E41 — č u) fe+V(k—- ht)dě

Exn(e + 1) — El)
n+l :
Da f"1D(k + Ať) als stetie vorausgesetzt wird, so muss es einen
zwischen O und 1 liegender Wert 7 — O ceben, fůr welchen

<f"D(k + gh) (2

J TE — té) + EPO + hodě
sh (z, PES 8) nk — a < ns UMU 16h)

wird, woraus sich der erste Teil des Integrals in (130) ergiebt:

ul EXL—t + fo+9(k A ht)dt

MD
h

[f(k + A) —f9)]

+(E+ EE kn P) ee +0)

= Ef"+(k + 0h) — f0+9(k + sh)] + Enlu + AF" Oh),
0+" 01

Theorie der Euler'schen Functionen. 7

und da u-—4 zwischen — 1 und —+ 2 liegt, folelich
Ex(u + A) Z vEn(0 < v < 1)
gesetzt werden kann, auch
= (8— s)(kfo+3[k £ (8 + 418 — eh)] + vfeTV(k £ Oh)e,
= dAfoT9(k— oh) — vfo7D(k + Oh)iEy,

VU<u<l, daA—ea, —1I<dY<I,

8e+a(9—s)=m, O<ue<2,

woraus durch Vertauschune von —/4 mit — 4 und von 9, w, v, ©

mit den zwischen denselben Grenzen liegenden 9, ©', v', ©' der dem
zweiten Teil entsprechende Wert hervorgeht, so dass

n—-1
AW = — p BONE A- oh) 4- pok — ah)
L vfe+D(k L Oh) — wf0+D(k— ON <. (134)

Die Argumente von f“*) und ftD liegen hier zwischen k — 24
und £ + 24 bezhw. zwischen £— 4 und £ + A.

Bei Beurtheilune der Convergenz ist daher das Verhalten der
Derivirten innerhalb des Intervales £ — 2% und k + 24 allein mass-
W

n!
so lásst sich behaupten, dass Convergenz sicher stattfindet, wenn der

É T T : i
gebend. Da nur fůr — >= h< Segen die Nulle convergitt,

in Klammern stehende Ausdruck absolut genommen <|a ist.

Ein bestimmteres ausreichendes, jedoch nicht notwendices Kri-
terium wird durch Vergleich der Reihe Za,E,(u), |u| < 1, mit der

Reihe sec e +- tang e — Jů T E, gewonnen.

Werden námlich die E, durch die adsolutem Extreme Hp,
welche dieselben in dem Intervalle (— 1, —- 1) besitzen ersetzt,
SO ist

Z a,E,(a) < Z|a| E;
wenn nun

aj<7, | O<e<5.

8 II. Franz Rogel:

So ist umsomehr
"
Va, < Z E,
ry.
oder

< sec +- tang,

daher hat die vorliegende Reihe mindestens innerhalb (— 1, —- 1)
eine endliche Summe. Mit Růcksicht auf die bekannte Form der
Coefficienten a, gilt demnach „Wenm

jl | T
3 0441 +04— < (A) M)
so ist fiir — h<x<+h gewiss Čonvergenz vorhanden“.

bal «

Convergenz-(Grenzen.

Zwischen den Convergenzerenzen — 9, +9 der Reihe Za,w
und jenen der Reihe Za,E,(u) — f(z + k) findet eine sehr einfache
Beziehune statt.

Wird námlich E,(w) durch den sich aus (16) ergebenden Aus-
druck (u, s fůr x, k schreibend)

E, (u) = (— DE, (u + s) +
FA + (643. 4D a+s-W

s gerade,

ersetzt, so kommt

Za,E,(w) = (— 1)*Za,E,(u + s)
s—2
+ AZa,(u + 1 — Za(u -38 <.. + (—VD? Za(u-s—V].
2 oj SS: (136)
Die Grenzen von Za,.E,(w--s) háncen daher ebensowol von:

jenen der Reihe Za,E,(w), als auch von jenen der hierin auftreten-
den Potenzreihen ab.

Theorie der Euler'schen Functionen. 9

Ist nun Za,u" convercent fůr — 9 < w<y, so ergiebt sich
aus 4 +- s— 1 z 9 als odere Grenze u--s=9+1.
In («) — u statt -bu gesetzt, ergiebt nach leichter Reduction.

E.(w = (— DE, (u— s) + 2[(u— 1) — (u—3)...

oo=k(= (u sA = 0D)

demnach

Za,E,(u) = (E 1)* Za,E,(u — s)

+ AZa(u—1Y —... + Za(u—s+ 1),
woraus wegen
u—s+- 1 —g
sich als untere Grenze u — 8 = — 9— | herausstellt.

Die absoluten Betrůge der Grenzwerte einer Reihe nach den E
sind daher immer um die Kimheit grósser als jene der Reihe, welche
aus der Gegebenen durch Vertauschung von E,(u) mit u, entstehé.

Dieser Satz hat selbstredend zu seiner notwendigem Voraus-
setzune die Darstellbarkeit der gegebenen Function durch die E.
Ist dieselbe constatirt, so wird durch denselben die Aufsuchune der
Grenzen auf die jedenfalls minder schwierige einer Potenzreihe zu-
růckgefůhrt.

Da die Grenzen 9 einer Potenzreihe notwendig von Null ver-
schieden sein můssen, wenn von einer Convergenz gesprochen werden
soll, so folet, dass die Grenzen einer Reihe nach den E, durch welche
eine Aolomorphe Function darstellbar ist, absolut genommen grósser
als die Einheit sind.

3.
Eindeutigkeit der Entwickelung.
Wáre
Za,E,(z) = Zb,E(z), —1—g9<1<1l+g9,
und a, von 5, verschieden, so bestůinde

ZE) V A Bp:

10 II. Franz Rogel:

Es eiebt aber fiir ein noch so kleines g >> 0 eine continuirliche
Wertreihe von ©, fiir welche z -- 1 und z — 1 noch innerhalb der
senannten Grenzen zu liesen kommen, so dass dann auch

Ze- E-(z +1)z=0, Ze, E,(x— 1)z0
ist. Hieraus folet durch Addition mit Růcksicht auf (5)
Ze, [E,(z+ 1) + E,(x— 1)| = 2Ze, r" = 0,

was nur bei verschwindenden c. měglich ist.

Also ist a, = b,; d. h. gleichwertige Entwicklungen nach E sind
identisch.

Demnach ist hier der Satz der „unbestimmten Coefficienten“
anwendbar. | |

Fůr endliche Reihen lásst sich das Nichtbestehen einer Relation

m
+ > ů “
c,E. = 0 noch auf eine andere einfachere Art nachweisen.

r—0, 1

Bei von Null verschiedenen c wáre námlich die im letzten
Gliede enthaltene hůchste Potenz x" linear durch die niedrigeren
darstellbar, was absurd ist; es muss daher ebenfalls C —e, =..
== sen

4.
Differenzirbarkeit.

Wenn die als convergent vorausgesetzte Reihe

R Je Sk) + S0(k—
O Ee +

m-mal bezůglich « differenzirt wird, so entsteht dasselbe, wie wenn
f(x — k) nach dem Satze (129) entwickelt wird, námlich

ho f037(k 1) + Pk —h)

(u)
p=0

Diese neue Reihe wird converciren, wenn der der Function
f"(z + k) entsprechende Rest gegen die Nulle convergirt. Der erste
Teil desselben verschwindet, wenn die Potenzreihe f(x + k) con-
vergirt und der zweite, wenn lim %;, auch dann verschwindet, wenn

Theorie der Euler'schen Functionen. 11

fet(k -+ hť) an die Stelle von f(k -F 27) gesetzt wird. Es gilt
daher:

Die Entwicklung vom f(x + k) nach den E ist unbeschránkt
dijřerenzirbav, wenm es die Potenzreihe fůir diese Function vsť und

: hr 1
n= 3 = any JEU = ť + u)

— En (L — 4 — W] L At) —SO(k — M)] dí
— P JEA — č FE — 4) [40406 + M)
— foTD(k — Ať)] dl
= 0 ist, auch wenn r um em Belebiges rascher wěichsťt als n, imbě-
griffen den Fall, wo v bezůghch m unendlich gross angenommen wird.

Bemerkenswert ist die Wechselbeziehune zwischen unbeschránkter
Diferenzirbarkeiť einer Reihe

fe + hb) = ZaE,(u)

und Hindeutigkeit der Entwicklung.
Wie schon hervorgehoben zerfállt dieselbe in

o . (6)
— | —0 0140
und
k) —f— +4 ;
fie +4) A Zin Pt op o)

Die 2m'* Ableitung von («) ist

f(a + k)+ S% (+ k) 2m!
C s = TD hm AzmlEg +

2!
U 2 (2n — 2m) ! hě" non »
woraus fůr w — 1, (z —h), wegen Eonom(1) = 0, n>> m, Eo(1) =1,

NN ně O ně až
SE VY K PN

2m!

Uom

hervorgeht.

12 II. Franz Rogel:

Ferner fůhrt die 2 +- 1“ Ableitung von (B) zu

PET 1) k Ah) — fm 1). T m) ká 2m + 1 ! ud
PNE V — BET r

h 2m —- 1

63 Z mimll

až? | o
sm Dn— Dm! het p

woraus fůr u-= 1 folst

hm 1 EP | h) — fén TD(k El h)

(bom + 1 = ==
2m—- 1! 2

Dies sind aber dieselben Werte, welche in der Formel (129)
als Coěfficienten auftreten.

Lásst sich daher eine Function in eine unbeschrůnkt dijferenzir-
bare Reihe nach den E entwickeln, so kann dies nur auf eine einzige
Art geschehen — ein Satz, welcher gleich Eingangs auf eine andere
Weise allgemein fůr convercente Reihen bewiesen wurde.

Das Vorkommen einer von « unabhángicen, beliebiceu Con-
stante A =o) in (129) cestattet manche bemerkenswerte Modifica-
tion. So wird fůr

le By ko
100 = 7) we l22) rr (—7P)Em -aso
6.

Ferner findet sich, f%(k) = fr setzend, durch Addition des
Systemes

fe += +54-

n n+-1 3 i
+i +7 1 — of0+ 0+ zdat

Theorie der Euler'schen Functionen. 13

Ea Z
— 5 +b=— (6
1
g"—2 á g"—1 S :
Joy PSN 28 zpr 1(k |- at)dé

(— p En | Va + k) =

(— E n h" (+ + fu == ZK (k + stat
n gerade, h und 4 beliebig.

Z Dam = DE (BE,(u) + W, <.. (138)

VD 4

=o
"x
V = (n + PRA
=> M sů 1(k + ačjE, (ul — ddt.
7.

Die Umsetzung einer convergenten Potenzreihe
Ga + me- a,ež....
in eine Reihe
boE (x) + 4,E,(z) + 8,E,(z) .. + d,E,n(e)

wird bewirkt, indem man die Potenzen durch die E ausdrůckt und
sodann nách diesen Functionen ordnet.
Die Darstellung von z" ergeiebt sich aus

DEC IAE) o o (5)

mit Hilfe des Taylor'schen Satzes und Beachtung von (51“), námlich
o) Eo + JE. + (4 Endo..

č 1 E m gerade,
. (139)
a je m ungerade.

14 JI. Franz Rogel:

Es findet sich fůr den beliebigen Coěfficienten

=) + M 3 |m+a+ (7) (140)

Sowie die Identitát
k k l* S
(ol=(2)2 48469 ($)B=o

zur Formel (54) fiihrt, welche die Grundlage fůr das Resultat (129)
bildet, so entspricht auch der vom Verfasser in seinen „Trigonometri-
sche Entwickelungen“ (Sitze.-Ber. d kel. bóhm. Ges. d. Wiss. 1892
Formel [36]) mitgeteilten Relation

v v m

DSE )E-= n
v—0,4,8, %
n gerade,

oder, 2m fůr » setzend, in ausfůhrlicher Schreibung

zlo)E —2|$)E=1

2 )B—2(1)B=1 |

Ao)R os) ooo
v)B>|(,)a+2|()a=1 B
20) B. >[)E 38 >|) pola Za =

20) E,— 9? 4) Eu+ |) E, — 2" 5 z =

2n
(E : Coěfficient von E in sec z |
2n| J

Theorie der Euler'schen Functionen. 15

eine gewisse Modification des Taylor'schen Satzes, welche, als im
engsten Zusammenhange mit dem hier behandelten Gegenstande ste-
hend, nun abgeleitet werden soll.

Zu diesem Zwecke werde /"(k) = f, gesetzt und das System
gebildet

0 P ===
k Mára t Tlare
po = =

D0 O O SOOS T S Son RE EON S VRR COSAC AMO LO) VOODOO UV

woraus sich durch Addition mit Beachtung von (141) ergiebt
1 1 1
98) + zz Ed) + z EMP 37 Boh)
=) + 0 + BF + 150)
= m Ono
— (k + 4) +f(k—h) + f(k — ih) + f(k— ih)| .. (142)

Ferner entsteht durch Addition von

1 Jed 22
Hoj Ee, = 9] Mf, = 91 | 9Ta] R + : - o

1 Eh* eh E je 22E-h*9

ok 041 Di NOT

1 P

T 101 bs
"=

die adjungirte Entwicklung

E =

7 JK) + G8 pk) 4 00 Joga)

16 II. Franz Rogel:

=5/90 + 1790 + 1100

= — | Hk+h)—+ Sk — Ah) —f(k + ih) — fk— al „. (143)

In beiden Fállen ist
4o(k) =f(k -1FW-FXEF 1m
n)

und kónnen fiůir die Reihen die Restelieder in Form bestimmter In-
tegrale ohne Můhe angegeben werden.

8.
Entwicklungen nach E,, | „(u), v—=0,1,2,3.

Die neuen Modificationen (142) und (143) sollen nun herange-
zogen werden behufs Eruirung der Form einer Function, welche sich
nach solchen E entwickeln lassen, deren sámuněliche Indices congruené
bezůglich des Moduls 4 sind.

Bezeichne

45() = Ak + 1) + fb— h) + Fl + dh) + fe — ih,
41(8) = Sk +1) +4b— Sk + ih) —Sb— ih)

so gilt das System

. (144)

B? E :
Š0 = % -= — 9, + —— sn hp; + 191 p

AU a k o E,ae*hé Eyed

Zk ba 261 75- 200 5m

ad vě Byočh* POR E
i 4! „= T PT Te DT Tou bor
k žěP káně Epačh? E ač hě

odk ale% clem "=

7 < DÁ E, «*h*
zle 8! 58 = a1 PT 1181 92

"9 Bye?

CON NÉ DO OOM A O O Ó Ď

Theorie der Euler'schen Functionen.
: xi VM 2 78 20
5 F VN M 81 T keaní DIE not 101 0

2 h* i hi? ;
= u v,E,(u) Tj p;Ez(u)

In dieser Summe ist

ee. 8- Coe

oč -te ej „eve

ah ýkteé

— -= (sa A Ě) :

ferner

a 6 10
zadkem 10
jl ý 3 ; i :
= ln 4 0) + alk — 0) — mk hi) — k— čo)

zufolge (144) ist aber

sE) + nt) = 2 4- kM)

al) — nd) = 21 +1) + — m),
wáhrend die linksseitige Reihe von (145) zur Summe hat:

ŘE — leh 9) Bb 9) — nb)
šk) bulkhia 4 8 —i) + 16— čo;

infolge dessen nimmt nun die Gleichung (145) die Form an

1
8 ve + k l) + fe k—h) 4

2+ k+ US 2+ k—h)
a fak če + bh) Ae hh

= (k) + 9M Eu) 4- E19 "HE,() - « (146)

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896.

18 II. Franz Rogel:

Wird die linke Seite mit f„(r) bezeichnet, so muss, weil sich f;
nur auf eine eřnzige Art nach E entwickeln lásst, zufolge der in (129)
sefundenen Cočfficientenform

Zp (k) = (k + 1) + 0(k— 7)

sein, was auch thatsáchlich der Fall ist.

Durch dreimalige successive Differenziation von (146) und nach-
heriger Weglassung der Accente von f finden sich die weiteren drei
Darstellungen |

bg Ve tkhW)
F+fla+ k— ih) —S— z + k- ih) —f— 4 k— l) + fix + k+ h)
+ če + k—N) —if— če + k + h) —f— 2x4 k n)

h"
1

p B
= 31 9WE,(u) +7 90WE,(u)+- m poD(B)E, (u)

„= : pe -k L) L fl + k— ih) AF v kN)
+ fi— £ T k— h)— fie — k fie + k —h) —f(— te — k- h)
E sh m

V (KE W (6) ho (10)
=o“ (4) 2(u)T- 519 (4) (41,1 ? (K)E (4) 3

f, S . S (2 + k— 1) == fx k— ih) —f— 4+ kM)
— JA 2+ k— W Wie + k + h)— fix 4 k— h)+ f(— Vak h)
a)

B NAV do |
= 1319 (Eu) 7 539 "k)Es(u)T pM(k)E (u) <.. 1..

Die Summirung von (146), (147), (148) und (149) ergiebt

ohhohhhh= 3e+k+W+-fe-i—m)

Theorie der Euler'schen Functionen. 19

Jy
= X — o9 (0) 5000) ooo B (150)

daher lásst sich der Satz aussprechen :

„Die Summen jener. Glieder. der. Entwicklung einer Fumetion
Ha +4) nach den Ex, derem Indices comgruent stmd. bezůghich des
Moduls 4, sind durch dieselbe Fumetion im endlicher Form nur damn
ausdrickbar, wenn dteselbe fůr von x unabhůngige Werte von h auf
die Form

fe + k ih) F fa —k— ih)
2

gebraché werden kann; es ist dann

p 277
sy oů
Zf(a+- k) +fla +-k— U) | f(—24+44k— ty) +S—2 + ih)
+0 če kk) fie kN)
+9 ia ++) +4 ia + k— 1)

v=0128, u=7
h

pí“ TRE, je „(u) =

vorausgesetzt, dass lim Ryn auch fůr diese complexen Argumente ver-
schuvindeť.

Die Restelieder dieser Reihen ergeben sich unmittelbar aus dem
allgemeinen Restgliede in (129).

Eine solche Function ist beispielsweise

JA) A
denn es ist
e+44 200) = (a4k—ih
2Ha +- k)==2e2" | 96? :
daher

jE Jež,
somit, wegen

: /
Polk) — Pam (k)= De cos 5 Čof 3 :

v - hm
——— z 2
=. Z Am!

Franz Rogel:

E (u),

Jm i
= 2 arie ste,

n==0

hm2

— 22 E, r
no = (4n+2)! 12)! ý

- 4n-1
= PDA h
W

SA S
—

20 I.
Pa ax
SE COS —

be -ah 1 ah
Č0|— C05 —
NAT DE od
© © sin 7
3 = =
Se ah
of o ČOS By
AM ax
So C085
ke mh ah
Gof © Č05 9
Ra ax
© SI
pe ed | 9
(K == l
ah ah
60 08 —-

n] (4n+1)!

In welcher Weise f(x + 4) von

„Pa + k) = f(a + M) T fix — W)

und den aufeinanderfoleenden Derivirten abhinst, lehrt

(W),

Eu),

. (159)

. (153)

(154)

die Formel

(129), welche durch Vertauschune von z mit £ und Ersetzung von 4

durch 24 -úbergeht in

f(e + k)

=O,

ko :
mnm JÚ (1 — dif 1(2 | kt)dé

(24),

4m!

-$e

(z + th) = el
al“

. (156)

— E,- ; f —— 2 Ise- + 7) — S (z — iht)| dí

Theorie der Euler'schen Functionen. 91

1
dh k
An! Ja E)

+ E im) (9 Pe 4 4 — ee — ino

Sind die vier Theilreihen

Tam = » dan aVEy,1,(4), V=0715275
convergent und oleichzeitig alle a, deren Zeiger coneruent bezůclich
des Moduls 4 sind, gleichbezeichneť, so haben, weil dasselbe auch bei
den E in dem Intervalle (— 1, —-1) stattfindet (VI. Abschnitt; siehe
auch Fig. 1, 2, 3, 4), alle Glieder einer und derselben Theilreihe f,
dasselbe Vorzeichen, folelich sind nicht nur alle Theilreihen, sondern
es ist auch die Reihe
ba AmEm(W)

m —=0

mindestens fiir alle — I < w< L adsolut convergent.

Nicht unerwáhnt mag es bleiben, dass Entwicklungen nach den
E erster Art bei Entwicklungen von ganzen algebratschem Wunctionen
Fr) nach den Cosinus oder Sinus der ungeradem Vielfachen des Ar-
gumentes gute Dienste leisten.

Denn da die Reihen in Čosimus fůr

Es, (2 9 E 1 3
TE

und die Reihen in Sinus fůr

sehr einfach construirt sind, so wird die Darstellung von P(r) durch

M, + ME, (E) + ME, (17) +ME (E)

22 II. Franz Rogel:

oder

N+NE, 1—7)+ ME (Ž)1-ME 1-3) „5

rasch zum Ziele fůhren; erstere wird fůr Sinus-, letztere fůr Cosimus-
Reihen anzuwenden sein.
Die Coěfficienten W ergeben sich mit Beachtung von

DE“ — p! le | E (4); E21) EEz=1(VEU
durch 2v-malige Differentiation von («) fůr © = 0

2 P)
FÉ"(0) = M,(Bv)! 6 : ) oder M5, = kĚKše (5) " FO),

p 12
und durch 2v — 1-malige Differentiation fůr © = %

i 9 | 2v—1
pb V (5) = (2 — 1) l (5) OMD 1

o
»

palerfe
Ha | 770E, 1—7): a

wo in den letzten Gliedern der Ordnuneszeicer von E mit dem Grade
von J(z) úbereinstimmt.
Bei der Umsetzuneg der E in Reihen ist zu berůcksichtigen,

Á 2 ná JEA V
dass der Geltunes bereich der E| | | dk) dá eo |- jener von
JE Z Z :

Theorie der Euler'schen Functionen. 23

200 VR mc 2|2ty1 | sinve

n US oc

2x 2m vw COS VY
— = (— 1)"2(2n == 1) l 6 Y 2 9
= so

E51 1

dagegen (0, z) ist. Die resultirende Reihe fůr Hr) wird daher das

Geltunesgebiet (o,

reche keine zulássigen Werte sind. Der Vorteil dieser Entwicklunes-
methode gegenůber der Coěfficientenbestimmune mittelst bestimmter
Integrale ist in die Augen springend, sie ermoglicht ein fast unmit-
telbares Anschreiben der Reihe.

5) besitzen, wobei die Grenzwerte fůr die Sinus-

B. Entwicklung nach E.
L-

Die Entwicklung einer nach dem Taylor'schen Satze entwickel-
baren Function f(z-—— k) nach E' stůtzt sich auf eine der Formel
(34) analoge Darstellung, welche im Nachstehenden aus dem Taylor-
schen Šatze mit Beachtung der Relationen

1— Eo
v

31 —íntý="
(MSE BE
Ee M41 13191 1

1 Hg
=O

mm 5 Sm

n ungerade,

abgeleitet wird.
Es ist, wenn man wieder /©(k—- A) +4- f(k— h) = 2U,,
SD(k) = S; und f7T(k L At) A fPT9(k — hť) = 2p11+(t) setzt:

II. Franz Rogel:

— Kk Y—fAk—h) h? h* jn hn+2 1
m 7 o osa O0 0 fa + m o (L—PHgn+s(Pdf
si —Š : Kl? E E“ | Eber?
= na VEE em 1) V 1!n! ar U—9ron;sl0at,
Ze oh Ejn =
oj 5 3 =- 3... Bla—3j1)" T aa) U—9 “pn(t)dí
B sr — o Ee Ehm
25 V 5 (4 5 = eD) Ya eor/ (1—7)"91+2(t)dí,
RERLU A s s ar E, BE ja
-D3 U = = (= B = anon
n ungerade,
woraus durch Addition mit Růcksicht auf
O) (E (i © na
(n—+1)! x E +5 (n—2)! PD Pole ee
1
Z == ; == 4) = — fn- — -o =
= = (E201 a = Sp EO , (104)
die neue Darstellung hervorgeht:
k Ah)—fk—h Ů U
PM hU, — nD 5 MU, : + (m) TU,
nv?
m f Ex11(ř)pnyo(t)dt . (157)

"Theorie der Euler'schen Functionen.

1) B (T st w) —— — Br 7
"E or-y— era — (ve + 4Teraf le pf zhuď -

or (arma babo č

puegr 1OXUI DIS UOHAIPPY UDSSOD OTP

čiší (T 4) U
ap "d(1)"3 js 7 O
o :
pal) v 2 na
„(a)shub(p)* Da m) E
p ""b1)“3 = m) mm =
n(a-uh(1)" eD " 0) UšLÉ 1(G— 4)
1p4)""b(1)3 l o. 7 lo: p
A (TIG iG—MG s ao Elo- 6
"TO MRTOVNE fi r n CA 0 — O =
k (14) T ai R T U
apíj)r"b()" firm 8/9880, he IRSHR 2-
pou Pk B O0 am M) ) A ia n
Z ud Ir-+u | (T = 4) u IA 4 m A000 i C I CI PRO
„pls "b(y) 2 60 7 aa o Ati nr PA MAN = =

mop USS Sep puozjos AZ=Z(V—Yol— (4+ ef unu 491 19841 SMEIOTH

26 IM. Franz Rogel:

ergiebt, wáhrend rechter Hand, wenn nach U, geordnet a die-
selben die Evren'scHEN Pumetionem zweiter Arť E',„(u), u=5. als

Coěfficienten erhalten, und die Rest-Integrale in zwei Integrale zu-
sammengezogen werden kónnen, welche mittels (52) die Form ge-
winnen

z M b: | uEx 1+ E z WEn3 <.. | A "E On.1lt)dť
= pr JE +9 — E jean

Di ji En+i Je B + (VEE, Jasna

PAré
= 2m -DI i [En11(ť + u) + En1(é — u) Jpn++(7)dí
und mittelst teilweiser Integration sich zu dem einfachen Ausdruck
JV
n+-1
O

heh
— E JE 9900 —hý — E, — pr A NAD s

vereinigen lassen, so dass schliesslich hervorseht

Bp) - (m m

W
=X 5" Eu) — Ryn HA,- ké
n ungerade,

woraus fůr £==0:

fe + -l jen.)

=5 UE) A Rona Rama- (159)
DU Z SOM 401).

Die Restelieder sind von denen der Entwicklung (129) bezhw.
(130) wesentlich nicht verschieden, was nicht úberraschen kann, da
obige Formeln mittels einer der Substitutionen

E(w 1) SW SES(u) S . (104)

Theorie der Euler'schen Functionen. 97

aus (129) resp. (130) erhalten werden kann, wenn zuvor u + 1 fůr
u geschrieben und schliesslich die Summe der hiedurch entstehenden
Potenzreihen auf die linke Seite gebracht wird.

Selbstverstándlich gelten die fůr —1<u=-—-1 modificirte
Restformel (134) und die sich daran kniipfende ausreichende Conver-
genzbedingune (135) auch hier.

Bezůglich der Darstellbarkeit einer gecebenen Function durch
die E" lásst sich behaupten:

Eime nach dem Taxron'scHEx Sačze entwickelbare Function vom
der Form

fe kk) —f(e kb),
ist. durch eine nach den Iuler*schen Fumetionen zweiter Avt
fortschreitende Reihe darstellbar, wenm es Werte vom x, sowie der
Constanten k und h giedťt, fůr welche
bm —
n=—-o
wird.

Unter den Functionen, die eine solche Entwicklung nicht zu-

lassen, sind die der Bedingung

fe 4) eh)

oenůsenden zu nennen. In diesem Falle verschwindet der Rest mchť,
sondern er wird oleich der negativen Summe der Reihe. Denn, wůrde
derselbe verschwinden, so hátte man dann eine Darstellung der Nulle
durch die E', was mit der Hindeutigkeié aller Entwicklungen nach
den E', welche im Nachfolsenden erwiesen wird, im Widerspruch
stůnde.

Bei Darstellungen von Functionen mit der Periode 2p durch
die E', wird demnach ein von p verschiedenes % gewáhlt werden

můssen.
o

Convergenzgrenzen.

Sei
f(x + k) = Zb,E'„(u)
und
Zb,u"
convergent fůr alle w zwischen — 9 und -+ 9, 50 ist zuťfolge (6)

22b,E'-(u) = Z2b,E-(u + 1)— 2b,E-(u—1), . . .. .(e)

28 II. Franz Rocel:

Der grósste bezhw. kleinste Wert, fůr welchen die Reihen rechten
Hand noch convergieren, ist offenbar — g und —— g; denn hiefůr wird
u- 1= 9-1 bezhw. = — 9-41, die extremen Werte dieser Sub-
stitutionsresultate — 1-—— 9 und —1 +9 sind aber dem vorherce-
henden Abschnitte zufolge die Convergenzerenzen der Reihen nach
E, demnach sind jene der Reihe nach E': — 9 und —- 9, also diesel-
ben, wie die von Zb,w.

Hiemit wáre auch hier die schwierige Grenzen-Ermittlung auf
die bei weitem leichtere einer Potenzreihe zurůckcefiůhrt, was in dem
Falle von besonderem Nutzen sein wird, wenn sich aus lim %; „= 0
nur die Darstellunes-Móglichkeit pure et simple deduciren liesse und
die Aufsuchung der genauen Convergenz-Grenzen zu grossen Schwie-
rigkeiten begeenen wůrde.

3)
Eindeutigkeit der Entwicklung.

Dieselbe wird als erwiesen betrachtet werden kónnen, wenn die
Unmoglichkeit der Darstellung der Nulle durch eine Reihe in E“ dar-
cethan wird.

Wáre nun Z0,E',(u — 0, — 9 Zu- 9, und 8, von Null
verschieden, so wůrde aus («) sofort folgen

Zb,E,(u +1) = Zb,E,(u— 1),
daher zufolge der bekannten Form von 8,

0 = 9-0

oder
S98 =O,
somit
f(u +- 2) — f(u —- 2) = const,
oder auch
[f(u + 2) + f(w] — (fu) + f(u — 2)] = const,
mithin

fw Fw) = const. -7 r
Mit Riicksicht auf

E'„(4) = Eg(u FW

Theorie der Euler'schen Functionen. 20

wáre ferner
Zb,E(u + 1) — Zb,w = 0,

folelich
(r) (0 i (r) akad“ 9
1) č) ( M — oo)
oder
f (0) —S(— 2) = 0,
demnach

1002)

Das oleichzeitige Bestehen von (P) und (v) hátte nun f(w) — const.
und daher das Verschwinden sámmtlicher Ableitungcen, also das der
Cočfficienten 8, zur unmittelbaren Folge.

Lásst sich eine Function nach den E' entwickeln, so kam dies
nur auf eine einzige Árť geschehem.

Der „Satz der unbestimmten Cočfficienten“ kann demnach auí
derlei Reihen angewendet werden.

Der fůr das Nichťbestehen einer endlichen, verschiedene E linear
verknůpfenden und verschwndenden Reihe gefůhrte Beweis gilt wórt-
lich auch fůr die E'.

Ebenso besteht das bezielich der unbeschránkten Dijferenzwbar-
keit ber convergente Reihen nach E Gesaete vollinhaltlich auch fůr
solehe nach E'. ;

Wird unbeschránkte Differenzirbarkeit vorausgesetzt, so ergiebt
sich mit Notwendigkeit Hindeutigkeit der Entwicklung. Denn eine
solche Reihe in E' lásst sich mittelst (104) leicht in eine nach E
fortschreitende und eine Potenzreihe umsetzen; nun wurde fůr erstere
der Nachweis bereits erbrachť, daher giebt es fůr eine Function, falls
úberhaupt Entwicklunesmoclichkeit vorhanden ist, nur eine einzige
differenzirbare Iintwicklung nach E'.

4.
Entwicklung einer beliebigen Wunetion.

Um auch fůr den allgemeinsten Fall, wo die gegebene Function
nicht von der Form

fe $k W fak)

ist, eine Reihe in E“ zu gewinnen, ist es am zweckmássigsten von
einem Pendant zur Relation (138) Gebrauch zu machen, welches her-
vorgeht aus

Franz Rogel:

ha? ha? ha" har

hft a P o o Boo

(1 D00 otyat

Z ev V ke k Elěe2 E
— 147 + 1) = —EgA Bar pen vě Se p py © zy1Í (179979909 (bot)
spo E hěa= Eb T
— FO (m = ozn E AE) —/|—4F(n-2)
+540 (04h) ao DYVÁŠ f)r—4ffa42) (h-o0b) dě
Fa a 2 pal) 2 nV i ; LG
8 n+1£(n1) by 2 ==: PE — 70 f72 E) d
( 1? ZE ana (0) ( 1? (m o n p? ON (1 —1)"f"(k + at) dí
m1 =- : -1 he X
ZD „0 Di FP (BE(4) -W 0)

n gerade,

WATT n 7 (k oč)dt.

Theorie der Euler'schen Functionen. S31

Die auf das erste Glied folgenden Glieder linker Hand werden
nun auf folgende Art entfernt. Es wird diese Relation der Reihe
nach fůr f— f, J©, f©, ..: so in Anspruch scenommen, dass das
letzte Glied immer f*I(z-— 4) enthált; jeder dieser Ansátze wird
nun mit derart zu bestimmenden Coěfficienten A,, Az, 45,.
multiplicirt, dass nach der Addition dieses Gleichungssystemes alle
Glieder, mit Ausnahme des ersten Gliedes verschwinden, so dass als
Summe hervorgeht

hf"(e +)
7 . ; S nhl
= — CARE E

sb j Á 29 7 9 1

9 | (© Jí + A4, h dla E33 př VA jc) E

>= == Á | ] 2 í :
3) l ( +: : 3 Vs dý Ah“ ode JE 2

h* 2 JE
= m AV a m Anson) Ea

re p 1 Ah DE

= AE
j/Xam! A : :
PE 1fnnEnn
amu) 2006 +01 sex Ve 0)
GE done pda lm
-5 úbE

Zur Bestimmung der A dienen die Gleichungen

DE il. Franz Rogel:

E Es =) aE :
na AD, 25] = i Bt bl Bo S + (— 1) 2 A, šlo Do 5 o («)

m ungerade.
Der Vereleich dieser letzteren mit dem Nullwert des -ten
Diferenzialguotienten von

y— pcotg. tang 9 = g,

n—1
L) ee: : P
welcher mit a multiplicirt wird, damit das letzte Glied mit je-
nem von («) — A, 7=1 angenommen — ůúbereinstimmt und sleich
tl "+1

zr JB 1 še) "= :
U s 2 TINUR“ » (m—3)! 29300

Z E 2 pro
-= 21 (= 2) ) mio >
ist, lehrt, dass
m-
As a Zana Bp ;
A (MOR m ungerade.

Dies berůcksichtist wird

1 | ! —= 3
Z=E“u + B BE 2 B

"+2 1
sj ee M T 2D E',
2

ein Ausdruck, welcher wegen

PÁD 4“ 1
BU | preu—om 1 „n
) | e?“ L )
und
e2" L 1 SS é v*
11 +PBg—2 B+-

v l e2v = „6 ep,
— DY vem 2 = (n je VDÍDe— P) = (E 11 P tu]

Theorie der Euler'schen Functionen. 33

Erniedrigt man in (161) die Ordnungszeicer der Derivirten von
f úberall um die Einheit und dividirt beiderseits durch 4, so ist das
Endercebnis:

fe + k)

-1 jp gn al
= Y r DEMO 4 TÍ 190 zde
EO abo : 80

dí (062)
22. 94
©, ZE sl ou Bf z Bl, 3 5 000
P OU
| (— 1) m (*—v)! By? (0 9 4 gerade
2

a on—v-1
=D 3 Z pr Bnao"h n, v umgorade
| . EO

A n gerade.

Die Coefficienten ©, erscheinen hier in unvolistndiger Form.

Náhern sich dieselben beim Grenziibergange fůr cgewisse 4 und k
bestimmten, endlichen Grenzen K7, so dass also lim ©, Z K, 80 ist

WE)

eine Vorbedingung fůr die Convergenz der Reihe (162) erfůllt. Unter
Umstánden werden sie zu Differenzialguotienten einer Function

| 22 94 s
Jnd 51 BP) — BOP" (k) <. in inf.

und zwar in dem Falle ganz bestimmt, wenn die vorcelegte Function
in die Form

pla +-k+1)—ale+k—1)

gebracht werden kann (verel. 158).

Das in (162) in Integralform auftretende Restelied umfasst
nicht nur die Summe ©,,+ der spátesten Reihenglieder, sondern auch
m|+-1 :
die Summe 4117 ba (K, — ©,) der den »n—-1 ersten in Reihen-

W!
form erscheinenden Coefficienten X, entsprechenden Resten K, — 8,.
Aus dem, zufolee der ber f cgemachten Voraussetzung notwendig

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 3

D4 Ii. Franz Rocel:

eintretendem Verschwinden des Grenzwertes obigen Resteliedes kann
daher noch nicht auf das Verschwinden des Grenzwertes des der
Reihe

jek :

ŽE

zukommenden Restes A, geschlossen werden.

Sicher wird aber Convergenz eintreten, wenn lim W,;+ in
allen »—-1 aus (160) gebildeten Ansátzen, durch deren Addition
eben die Formel (162) hervorcgieng, eleich der Nulle wird. Es lásst
sich daher aussprechen:

„Jime nach dem © Taylorschen Satze entwickelbare © Function
f(x + k) ist bestimmt durch die E darstellbar, wenm

JO 1 (1—í
1 K2 JŘ SY es, (n) ' 7
lim a zj EJ 7 “) fP(k — ať) dí

fůr ale m < m verschvindet“.

Ein genaueres als dieses /mreichende — nicht notwendige Kri-
terium erciebt sich aus einer zweiten, jedoch umstándlicheren Ent-
wicklune von f(x +4).

Werden námlich in der aus dem Taylor'schen Satze mittels der
Tdentitát

1 | LU U
M k ($)e'—DB, +(4)e— na, =

4—1
BE U P B 20
=
leicht abzuleitenden Darstellune
fie h)
i 5 ERA l
ij c DOZMMÍ RYeotk "B. 7
CD rpi"Peaé
(2/0)P Jm ké
2 o1 JB, (5) W (č)di z je MN

wo 2Y— fe + k +4) —fle+k—h)

k l h? ,
T =, [(Ye=4, a n - DrB,dt,

Theorie der Euler'schen Functionen. 35
2(t) = S | k L ht) —fP(e + k— M),

=P (ek), BY bz) Bernoulli'sche Function p“ Ordnung,

die Y, mittels (158) durch die E aussedrůckt, so darf nach den E
geordneťt werden und wird das IResuléat convergent, wenn

M 2|hPS ť
18 sm pl JB (5) VP (7)dí ==)
2 9 ee
: >
Jyw+1 1 de |
RTTA [EE wfod(k— Jé) — Ex(E — ufP(k — ht)]dí

= 0 fůr alle "< n; 2Vyj z f(x + k Lh) —S9(x + k—h).
Durch letztere Gleichune wird nichts anders als die unbe-
sehránkte Differenzirbarkeit der Reihe fůr Y ausgesprochen.
Ist auch

pe U
ae | B) Us (t)dé — 0

)

fůr alle r< p, so ist die Entwicklung von f(z + k) nach E unbo-
schránkt dijferenzirbur.

Erwáhnenswert ist noch eine Entwicklune von f(x —- k), welche
zu einfach gebildeten, jedoch die Variabele w enthaltende Coefficien-
ten fůhrt. Sei námlích

fo k) to 4 p
P ny P

9 (a)

eine comvergente und differenzirbare Reihe, und wird (a) beiderseits
bezůglich 4% differenzirt, sodann der Ordnunesexponent jedes f um
die Einheit herabgesetzt, wodurch linker Hand

9 pekna)
9

entsteht, und das Resultat zu ( a) addirt, so ergiebt sich eine Reihe
fůr fie + k-—h), welche durch Vertauschune von k mit £— 4 so-
fort úbergeht in

310) II. Franz Rogel:

fa+D=Ů F|pP+U—uBJE | G4
a

2P,— Sh) -k — 2h)
20, z SW —£R — 2m.
Das Auftreten einer von © unabhángicen Constanten in (158)

und (162) fůhrt durch zweckmássice Substitutionen zu verschiedenen
Modificationen u. A. zu einer der Formel (137) analogen.

o
Die Transformation einer convergenten Potenzreihe

G L+-4t+ e4"-—....

in eine Reihe

dE(x) + dE,(2) +... dEne) ....

wird durch Ersetzung der Potenzen von w durch die gleichwertigen
Ausdrůcke in E' und schliesslicher Ordnung nach den E' hergestellt.

Die Darstellung von w" ergiebt sich durch » -+ Imalige Dife-
renziation der Identitát

ZEM
e" -1 PO

vety = ev s

nach v und Nullsetzune von v; es entsteht

m bo—En+ (F jmnu (77 Jena
Í (= DĚ k s 1 2%"By E,
| M > ý
2 „2 OD)
m—1 i
| Vl (0, :
l De ŠeB,
B: Bernoullische Zalen.

Fůr den beliebigen Coefficienten d, der transformirten Reihe
findet sich

Theorie der Euler'schen Functionen.

Cn—1 1 n Bi 2 2 PO l nů 9) 2+B C1

l 6

7 (" , )2"Byon+s it
6.

Entwicklungen nach E,,, (u), v—=0,1,2,3.

Wenn es sich darum handelt die Form jener Functionen
oo
= M CinlE sm(4)
0

= » Can E un+1(4)
0

02 == Y Canj2E an+2(4)
0

i, = Y Can 3Eun+s(4)

aufzufinden, welche Entwicklungen mit Coefficienten in endlicher, ge-
schlossener Form nach solchen E geben, deren Indices congruent be-
zůglich des Modďuls 4 sind, so lásst sich diese Aufgabe in analoger
Weise wie im vorigen Abschnitte lósen mit Hilfe der Relationen

» ús Jn+1pim+D (7)

45 o : kč 2159) — = te 63)

z TY |eri—m rei,

Em 4143 pin+3
a 1 311 CBI 4
1-2%

= |4+17— —/fk— 1 iw.. . (167)

= (96 =) i

38 II. Franz Rogel:
4y(k) Zf(k)A 1 F )AFk — 14 4)Ak + 1+ fk— Uh),
(Z : Tangenten-Coěfficienten),

welche sich aus dem Taylor'schen Satze mit Beachtune der vom Ver-
fasser in seinen „Trigonometrisehen — Entwicklungen“ — mitgetheilten
Identitáten (39) und (40), die zu diesem Behufe auf die Form

9. ()E—|8): 2 E ozávcl ONÍ
n E 2 A3
(40) 008 )5— (at) g5.. =1n=3

gebracht werden, ergeben.

Rascher wird das Ziel erreicht, wenn man in (146), (147), (148)
un (149)

2f(e) = gle + h)— g(z—h)
setzt, oder die E“ mittelst der Identitát
2E E Eu + 5) = Eu T 1)

ausdrůckt und die E mit Hilfe der Formel (151) durch die Function
f darstellt. Setzt man zu diesem Zwecke in (151) zuerst z-—-4 und
dann £— 4 fůr © und subtrahirt das Erhaltene, so kommt

E n m
164/5 2 nee

eh) le = (c R
UG Calm č)

Ff—a + 17 4) —— 2 + k 1 W) 2+kk]

+i + k 14)
+ Alřae £ k — 1 — A) — fie £ k + 1) — fe + k— TE)
91h)
PAi— te 4 —1 FU) —A— ie +k+ 1 die H—h],

ps ODE =- 606 ON (168)

i (4n+-v)(1E' A
v 9 (k)E 4m) =

Theorie der Eulerschen Functionen. 39

Da bei der Addition aller g sich alle Glieder bis auf die ersten
4 heben, so lásst sich behauvten:

„Die Sunmunen jener Glieder der Entwicklung eimer | Function
G(x + k) nach den E, deren Imdices congruent sind bezůglich des
Moduls 4, sind durch dieselbe Function in endlicher Form nur
dann ausdrůckbar, wenn dieselbe fůr von x unabhůngige Werte von h
auf die Form

z|erk+ 17m)
== ek L) 02k = 17) c vp

gebraché werden kann, und wenn die Convergenzbedimngungen auch fův
diese complexen Argumente erfůllé simd“.
Eine derartige Function ist

(64) SE

„ denn eS ist

: E =F 1-dah + em T 1 Rou em — =c em — Ir]
4. cosah Sinah l

demnach wegen

g"(o) = a" cosah. Cof ah.
/
Sang ah . Šin ar — tang ah . sin az = ng 6D E, (u),

(dn)

; . (169)

Lang ah. Čof ar — tang ah. cos ar = DN ( ně i E mra(u),
; (170)

Xang ah. Sin ax + tang ah. sin ax = 2y ( Br = i E 1m+2(4),
: U)

Tang ah. of ar — tang ah. cos ax = " de Er“ 7 En),
. (172)

T
o<|h<-

Schliesslich folgt aus (158) noch eine Formel, welche

40 II. Franz Rogel:

durch die Derivirten von f(x + h) + f(x — h) darzustellen lehrt. Ver-
tauscht man námlich © mit 4, so kommt

on om) l Je zp S eD

R a Ji (= META er kv) = E) dv
p eh fee) ře —)
ony . 5 T)

na ji [E k ( šk x) fo+D(ae — ht) — E, |; = n fOTD (a jaj dí.

Wird dieselbe Vertauschung in (151) und (168) vorgenommen,
so entstehen Darstellungen von f,„(z + k) bezhw. g,(z + <) durch die

Derivirten von

$ + TFM le + T) fa + —1FM +e—T Fm),

C. Anwendungen.

1. Potenzen.

kán M (99 Lk 0)
=)

Je (x m—ó+1 (m1 k
== 2
m1 $X | G | p

"E m— 6
2 Ž mind (,) DO Je Ž (" P kE (u) + Enn(u)

2. Bernoullische Function.

(EE) (PT) (Jenda

+3 a BEN)

Theorie der Euler'schen Functionen.

41
(C1 2 nBn |“ Ú7
[PTE „ 2 | rade

"1 (n1 Í n UW
o 1) 2 "| ů že o) gerade

m e6))
Z l JE + r :
B.| i |= a“ LDF je 2 jme z (0)

+3.2(7T)BEto).

|- 1712 s a 7 BnE,(o)|

| j+—D?B, Bn m gerade
AR a +
(c5 i) zi 2 (m —2)2— (Mj l (o n ungerade
S (179)
3. Kugelfunctionen erster Art.
(Legendre'sche Polynome).
Ausgehend von der Eigenschaft
n —= l " Z 1170
Ee)= m DIE —D
findet man fůr A 0
r n l — l ur obce n n — (n E r)
HD Sl PRIDE JD (£ 1) l) črn rI(“Č—1)12"

Da P"(z) gerade oder ungerade, daher

Pra) = (—VW+"(«)
ist, so folet

2 3
U, =P 0), Up =
demnach

RE +% I 2n + 2v 3
P: O=Y, je | 1 J (4) Exo nk 6 ko)

O vo! 2m- 2u+-2) (4v2

49 II. Franz Rogel: i
Ferner ist

a n ko)
: 2 =" (* : “)i

wenn »—v gerade, sonst = 0, daher

D P"(x)

Pe)

=o O oral

ČAR POV CP neb E+(u),
| |

ao ec 00 NN (180)
ven NED p (2n+v)! je
= Z po v] -3 e3)!
z Lu oa E
Cb
M < (181)

4, Hermite'sche Polynome.

M. Hrnmrre bezeichnet in dem Aufsatze „Sur un nouveau déve-
loppement em série des fonctions“ (Compt. rend. T. LVIII. p. 93 et
266) den ne Differenzialguotienten von e7“ mit e-*“U, und fihrt

die Polynome U, als neue, ganze algebraische Functionen — áhnlich
den Legendre'schen Polynomen — durch Entwicklung ihrer interes-
santesten Higenschaften in die Analytis ein.

Es ist

(— VU; = 2x — 23)

+3.4(4)Be——4.5.c(2) Ba „K

Theorie der Eulerschen Functionen. 453

daher
M 2)E
ferner

m]
m l

= (— V Un—v,

somit fůr A0

-| n i ) AU JE) 2 a)

Umsgekehrt lassen sich nach der von HrRmrre angegeben Me-
thode Zčulersche Funetionen nach den U, entwickeln, u. zw. ist

E„(2r) = (—1"Y4,U, le),
+0
A = l em UD (CE(20)da—

EA = m
PM M OTÝNONI pmál

== M C, oil 1205)
(2v —2)1 ©]

E n(2x) — == (= » A 2v opt Ů

v—0

+0
A om AU DEN) A:

— m

44 II. Franz Rocgel:
ad n! E 1 E, ni 1 Eg
=D =1) id OD (v —2)!5!

1" p BE eo (186
B 1! Bu—1)! Ov- )

>. Exponentialfunctionen.

Bůc 7(2)—e st. So rol

demnáach
pe — Gof D5 Elo), o<|ahl<, osa
=
woraus
o žst
sina. —.€08 ah O7 1) 2 1 E,(w) -E S8)
m Bhod ě
Cos az = cos ah 2 1)2 > E,(4);, © 3)
=o 0.e

ferner

W —7
| OBOĚ, a:
e% — Čotg sm E;(u), ee GP
22) m 422 oby
sinaz - cote ah ba = 1) 2 E1(w),,
40,245

608 ar = cote "3 (— m = zr al 1)
451,3,-

Wird in (187) z = oe? .z und h = ve? gesetzt, so kommt
nach Trennung des /čeellen vom Imaginůrem

E94 605 9 60s (02 sin p)

č) 6
— (os (9 sin p) Gof (o cos pY — cos GgE, (2)
o=0 4

2) 0]
— sin (9 sin p) Šin (0 cos DA = sin cyE,;(z) .... (193)
= v

E95 08T cin (04 sin p)

Theorie der Euler'schen Functionen. 45

Z cos (0 sin p) Čof (0 cos "2 | sin opEz(z)

-+ sin (0 sin p) Sin (0 00s 8 E j 008 opEz(z) .... (194)

Dasselbe mit (190) vorgenommen, fiihrt wegen

i Sin (20 COS p) — 7 sin (20 sin v)
S 5 = — cos (20 sine)
Coty (0e'?) Čof (20 cos E) — cos (20 sin p)

e95 605 © cos (02 sin p)

Sin (20 cos 9) 5 o“
Čof (20 cos p) — cos (20 sin p) IDE- z | č0s og „(2)

. (195)
1 Čoj (20 cos p) — cos (29 sin p) Da o sn opE4le);
e9ž 605 9 sjn (02 sin e)
2 Sin (20 cos 0) 5 o“
— Čof (20 cos E) — cos (20 sin p) DM „sn opE 4)
. (196)
o sin (20 sin ©) ú M

Čof (20 cos = — cos (Bv sing) £9! cos opE 4(2),

Setzt man in (193), (194), (195) und (196)

E OeOSO 9osnY z
V O eo jek
oder

——5 b
o—hla 0? v =areto =
so ergeben sich Entwicklungen von e““ sinBx und e““ cos dx nach den
<
Euler'schen Fumctionen erster und zweiter Arť mit dem Argumente Z

===
= - =-
T000

Verlag der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1896.

se p 7) (8 Oba
V ( V
. é
1 Ď
job
:
, | eb (k

; i E a ha ž i
mlh bdí l vf VĚ KE | Vdrk č Jské
ů: ; . X
Pb "8

MUDÁMÍVČÍ YORK VA

II.
Přehled českých orthopter.

Podává dr. Aug. Krejčí v Karlíně.
Se 6 dřevoryty.

(Předloženo dne 7. února 1896.)

Ukončiv r. 1890 studium českých šidel a vážek (Odonata),") při-
kročil jsem téhož roku ku sbírání materialu českých orthopter. Avšak
jakkoliv pilně jsem pátral na rozličných místech naší vlasti po celých
pět let (Písek, Milevsko, Ústí nad Orlicí, Praha, Blatná, Turnov, Ro-
vensko), předce nedocílil jsem ani toho výsledku, jakým již Frr. X.
FIEBER před 40 lety se honositi mohl.

Ve své „Synopsis der eurp. Orthopteren“ v časopise „Lotos“
r. 1853*) uveřejněné (také ve zvláštním otisku) uvádí Fieber jako
české:

5 rodů Forficularií se 6 druhy,

S. Blattid se % druhy,

135 Acridií S10 SEA

O VO CU SLU SOA

S Gooylli SOV 0
celkem tudíž 37 rodů s 66 druhy dle nové systematiky.

W. Skrpr, jenž 17 let před Fieberem české orthoptery sbíral,
vypočítává celkem 38 druhů *), z nichž pouze jeden jest neurčitý (Acry-
dium minus Seidl).

Já až dosud vykázati mohu pouze 26 rodů s 45 druhy, mezi
nimiž jest jeden rod s jediným druhem pro Čechy nový (Orphama
denticauda Charp.).

Porovnáme-li údaje FreBEROvY a ŠerpLovY shledáme rozmnožení
téměř dvojnásobné.

:) Výroční správa čes. reálky Karlínské 1892.
*) Bývá v citátech chybně uváděn rok 1854.
3) Die Orthopteren Bóhmens. Weitenweber's Beitráge. 1836, 205—223.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

2 II. Aug. Krejčí:

Toť obyčejné pravidlo, že pozdější sběratel více druhů zjistí
než předchůdce.

Jak tedy lze vysvětliti, že já po 40 letech méně druhů jsem
shledal než FreBER?

Soudím, že dvě jsou toho příčiny.

Předně doba pěti let jest poměrně krátká a mnohé krajiny ze-
jména Šumava, Rudohoří a Krkonoše zůstaly neprozkoumané.

Za druhé mnohá naleziště před 40 lety stávající zmizela.

Míním tím pastviska a holé stráně, hlavní to domov mnohých
orthopter.

Z důvodu prvého zdá se tedy toto pojednání předčasným. Kdyby
mělo býti zpracováním českých orthopter, tož bylo by tomu tak, avšak
tento přehled má zatím jen ten účel, aby zjištěny byly druhy obecné
a vytknuty byly druhy vzácnější, FrEBEREm uvedené, jež nalézti posud
se mi nepodařilo a vybídnouti tak jiné sběratele, aby o nich zprávu
podali.

Mimo to mají údaje ŠerpLovy a FreBERovy uvedeny býti v sou-
hlas s terminologií novou.

Podrobné zpracování českých orthopter musí vyhraženo zůstati
ještě době pozdější.

Následující přehled sestaven jest dle mých sbírek, některé pak
druhy uvádím dle udání + prof. L. Duoy, jehož jméno při dotýčném
druhu uvádím, maje z vlastního přesvědčení v jeho sbírkách dosta-
tečnou jistotu.

U druhů všeobecně rozšířených naleziště neuvádím, za to však
u všech druhův uvádím jména, jimiž označeny jsou u SErpLA a FIEBERA.

I. Forficularia.

1. Labia mimor L. Vorficula minor Latr -Seidl - Copiscelis minor
Fieb.).
2. Forficula auricularia L.! (Seidl-Fieber).

II. Blattodea.

3. Ectobia Lappomca L. (Duda). (Blatta lapponica L. — Seidl-
Fieber).

4. Ectobia livida Fab. (Duda). Blatta pallida a B. perspicillaris
Fieber).

D. Aphlebia maculata Schreb.! (BI. maculata Fab. — Seidl-Fieber).

12.

13.
14.
15.
16.

n.
18.

Přehled českých orthopter. 9

Phyllodroma Germamica L.! (BI. germanica L. — Seidl — Phyl-
lodromica germanica L. — Fieber).

Periplaneta orientalis L.) (BL orientalis L. — Seidl — Stylopyga
orientalis L. — Fieber).

III. Acridiodea.

Mecostethus grossus L. Písek! Blatná (Velenovský), Chabry (Dě-
deček).

Zadní Šárka (Seidl). (Acrydium grossum Latr-Seidl. — Mecos.
grossus L. — Fieber).
Chrysochraon brachypterus Ocsk. Milévsko! (Chorthippus Ocskayi-
Fieber).
Sčenobothrus limeatus Panz.! (Acrydium mecacephalum — Seidl —

Chorthippus lineatus — Fieber).

ě mgro-maculatus Herr. Sch.! (Chorthippus stigmaticus
— Fieber).

k stigmaticus Ramb. Písek! Milévsko! Šárka! Čeka-
nice (Velenovský).

(Chorthippus Ramburi — Fieber).

k apricarius L.| (Chorthippus apricarius L. — Fieber).

ě viridulus L.! (Chort. viridulus L. — Fieber).

ji rufipes Zeti.| (Chort. Zetterstedtii — Fieber).

i haemorrhoidalis Charp.! (Acrydium haemorrhoidale
— Seidl — Chorthippus haemorrh. — Fieber).

: bicolor Charp.! (Chort. variabilis — Fieber.)

5 biguttatus L. (Acrydium modestum Seid. a Acry-
dium bicguttulum Degeer — Seidl — Chort. varia-
bilis — Fieber).

Fieber oba druhy St. bicolor Charp. a bigut-
tulus L. má stažené v jeden druh Chorthippus va-
riabilis a vypočítává 1 variet.

4 elegans Charp.! (Chort. elegans — Fieber).

3 dorsatus Zett.! (Acrydium dorsatum — Seidl —
Chort. dorsatus — Fieber).

4 parallelus Zett.! (Chort. pratorum — Fieber).

Gomphocerus vufus L. Písek! (Chorthippus rufus L. — Fieber.)

» maculatus Thunb.! (Chort. biguttatus Werm. —

Fieber — Acrydium rufum Latr-Seidl).
je

24.

30.

IIL Auc. Krejčí:

Oedipoda miniata Pall. Chabry! (Dědeček). (Acrydium germanicum
Latr. — Seidl — Ctypohippus Fabricii — Fieber).

Seidl udává jako naleziště Chuchli u Prahy.

Oedipoda coerulescens L.! (Acrydium coerulescens Latr.-Seidl —
Oedipoda coerulescens — Fieber).

Psophus stridulus L.! (Acrydium stridulum Latr.-Seidl — Oedi-
poda (Psophus) stridula — Fieber).

Caloptenus Italicus L. Písek! Chabry (Dědeček), Blatná (Vele-
novský) Chuchle! Acrydium italicum Latr.-Seidl — Caloptenus
italicus L. — Fieber).

Seidl udává Zbraslav a Chuchli jako naleziště; ve Fiebe-
rově synopsi schází hvězdička (viz synopsis str. 120) i mohlo by
se tudíž za to míti, že Fieberovi nebyl druh ten z Čech znám,
což není pravdě podobno. Hvězdička nejspíše jen přehlédnutím
vynechána byla.

Tettix bipunctatus L. (Tetrix bipunctata Latr-Seidl — Tettix
bipunctata Latr. — Fieber).

Fieber uvádí 21 variet dle barvy a mimo to 19 variet od
larvy, kterou dříve jako druh pojal a T. Schrankii nazval.
Tettix subulačtus L.! (Tetrix subulata Latr. — Seidl — Tettix su-
bulata — Fieber).

Fieber popisuje 14 variet.

IV. Locustodea.

Orphania denticauda Charp. Obr. 1.

Obr-

Druh tento jest pro Čechy nový a obdržel jsem jej pro svou
sbírku od milého přítele prof. Alx. Křížka, jenž r. 1892 v létě

al.

Přehled českých orthopter. 5)

dva exemplary chytil u Jičína, travnatá místa pod Prachovskými
skalami u vsi Holína.

Že tento druh tak dlouho z Čech neznám byl, dá se snadno
vysvětliti tím, že jest bezkřídlý a tak jenom na určité omezené
okrsky vázán; mimo to jest tento druh výjimkou již v červnu a
v červenci vyvinut a brzo po tom opět hyne.

Meconema vartum L. Obr. 2. Bechlín (Vejdovský), Chabry
(Dědeček) Písek! (Locusta varia Fab. — Seidl — Mecomena varia
— Fieber).

32.

30.
94.

Obr. 5. : Obr. 4.

Letos na břízách, lískách a kaštanech neobyčejně hojně, léta
předešlá jen jednotlivě v Bechlíně u Roudnice.
Xiplidium fuscum Fab. Obr. 3. Písek! Chabry! (Dědeček), Mra-
tín-Labský Kostelec v úžasném množství (1894 Vejdovský) (Lo-
custa fusca Fab. — Seidl — Xiphidium fuscum Fab. — Fieber.
Seidl uvádí divokou Šárku za naleziště.
Ločusta viridissíma L.! (L. viridissima L. — Seidl-Fieber).
Locusta caudata charp. Písek na vrbách! Chabry na cukrovce!
(L. caudata Charp. — Fieber.)

99.

40.

41.

45.

III. Auc. Krejčí:

Locusta cantans Fuessly. Rovensko (Rakouš). (L. cantans Fuessly.
Seidl. — L. cantans Fues. — Fieber.)

Seidl uvádí Krkonoše za naleziště; já obdržel r. 1890 ně-
kolik exemplářů z Rovenska pod Kozákovem.
Thamnotrizon cimereus L.! Obr. 4. (Pterolepis cinerea — Fieber).
Platycleis grisea Fab.! (Locusta grisea. Fab. — Seidl — Platycleis
griseus — Fieber.)
Platycleis Roeseliů Hag.! Obr. 5. (Locusta brevipennis Charp. —
peidl. — Platycleis brevipennis — Fieber).

Seidl uvádí lom za Strahovskou branou a divokou Šárku
za naleziště; jest ostatně všude ne vzácná.
Decticus verruciworus L. (Locusta verrucivora Fab. — Seidl. —
Decticus verrucivorus L. — Fieber.)

V. Gryllodea.

Oecanthus pellucens Scop. Letná v Praze. (Flajšer, Duda.) (Gryllo-
myia italica — Seidl. — Oecanthus pellucens. Scop. — Fieber.)
Nepodařilo se mi posud druh tento nalézti, viděl jsem jej
pouze ve sbírkách prof. Dudy, jenž jej chytil na Letné. Seidl
uvádí Fiebera, jenž jej chytil v Podbabě a v Chuchli.
Nemobius sylvestris Fab. Písek! (Gryllus sylvestris Fab. — Fieber.)
Velmi hojný mezi kameny a kapradinami za „Čertovou
strouhou“ u Písku.
Gryllus campestris L.! (Gr. camp. Seidl-Fieber.)
Gryllus domesticus L. (Duda) Praha. (Gr. dom. Seidl-Fieber.)
Ač jsem se dosti snažil, nikdy jsem žádný exemplář nechytil;
viděl jsem pražského cvrčka u prof. Dudy. V dobách 1864—1868
v starých pražských pekárnách přehojně (Vejvodský).
Gryllus frontalis Fieb. Libšice! (Cryllus frontalis — Fieber.)
Nalezl jsem tento menší druh cvrčka v zahradě v Libšicích
u Prahy. é
Myrmecophmla acervorum Panz. Generálka u Prahy (Duda), Troja
(Štolc).
(Sphaerium acervorum Charp. — Seidl. — Myrmecophila
acervorum Panz — Fieber).
Sbíral Fieber dle Seidla pod marianskými hradbami v Praze.
Gryllotalpa vulgaris Latr.! (Gryllotalpa vulgaris — Seidl-Fieber).
V následujícím dodatku uvádím ony rody a druhy orthopter

českých, které Fieber jako takové označuje, jež však jsem ani nesbíral
ani ve sbírce české neviděl,

je $9 bo

Přehled českých orthopter.

-1

I. Forficularia.

Anechura bipunctata Fab. (Forficula biguttata Fab. — Seidl. — For-
ficula Fabricii a anthracina — Fieber).

Není žádné pochyby, že druh tento u nás žije, avšak do
seznamu jsem jej předce nepojal, pokud jsem neviděl. (Letná
hojně z jara teste Vejdovský.)

Chelidura albipennis Meg. (Forficula pedestris — Fieber.)
Chelidura acanthpygia Géné. (Forficula acanthopygia — Fieber.)
Labidura riparia Pall. (Forficula gigantea Fab. — Seidl — (Forfů-
cesila gigantea — Fieber.)

Dle Fiebra u Prahy; die Seidla nalezl prof. Mikan u Mělníka.

II. Blattodea.

Aphlebia punetata Meg. (Blatta Megerlei — Hieber.)
Periplaneta Americana L. (Periplaneta Americana L. — Fieber.
Nalézti prý možno ve větších skladištích.

III. Acridiodea.

Parapleurus alliaceus Germ. (Acrydium parapleurum — Seidl
— Mecostethus parapleurus Hag. — Fieber. BŠynopsis str. 99).
Dle Seidla v zadní Šárce.

Epacromia thalassina Fab. (Ailopus thalassinus — Fieber. Synop.
str. 100.)

Stenobothrus pullus Phil. (Chorthippus geniculatus — Fieber
Synp. str. 105).

Stenobothrus vagans Fieb. (Chorthippus vagans — Fieber. Synp.
str. 103.)

„ Chwysochraon dispar Heyr. (Chorthippus dispar — Fieber. Synp.

St)

. Pezotelive pedestris L. (Podisma pedestris L. — Fieber. Synp.
STE OS)
Pachytylus mgratorius L. (Acrydium migratorium Latr. — Seidl.

Pachytylus migratorius L. — Fieber. Synp. str. 121.)

Dle Seidla bylo toto saranče chyceno v září 1830 u Hole-
Šovic a téměř každého roku se vyskytne zpráva, že v Čechách
chyceno bylo. Po hříchu však nikdy jsem se osobně nemohl pře-
svědčiti. Totéž platí i o následujícím druhu, pročež oba druhy
teprvé zde uvádím.

9 III. Aug. Krejčí:

14. Pachytylus cinerascens Fab. (Pachytylus cinerascens Fab. — Fieber.
Synp. str. 121.)
15. Sphingonotus coerulans L. Acrydium coerulans Latr. — Seidl. —
Sphingonotus coerulans — Fieber. Synp. str. 125.)
Dle Seidla u Zbraslavi a Chuchle.

IV. Locustodea.

16. Gampsocleis glabra Herbst. Locusta Alberti. — Seidl — Gampsocleis
glaber — Fieber Synp. str. 147.)

Dle Seidla na vrchu „Sedle“ u Litoměřic (Geltschberg).
17. Platycleis bicolor Pl. (Platycleis bicolor — Fieber. Synp. str. 152).

Obr. 6.

15. Platycleis brachyptera L. (Platycleis brachyptera — Fieber. Synp.
str. 152).

19. Xiphidium dorsale Latr. (Xyphidium dorsale — Fieber. Synp.
str. 170).

20.. Leptoplyes albovittata Kollar. (Leptophyes punctatissima — Fieber.
Synp. str. 174).

21.. Isophya camptoxipha Fieb. (Barbitistes camptoxypha — Fieber.
Synp. str. 185).

Dle Fiebra na travnatých pastvinách, na lískách českého

středohoří.
Zbývá tudíž jestě k revisi 21 druhů a doufám, že po tomto ne bez

obtíží sestaveném přehledu bude lze ji v krátkém čase provésti.
Pochybným zůstává Seidlův druh Acrydium minus neboť dle

stručného popisu dá se souditi jen na rod Sřenobothrus, nikoliv ale
na specii.

Přehled českých orthopter. 9

Ku konci budiž zde vzpomenuto japanské kobylky Diestrammena
marmorata De Haan, obr. 6., která po dva roky na Žižkově živá se
objevila.

Poprvé to bylo r. 1891 dne 25. listopadu, kdy mi jeden můj
žák přinesl živou kobylku G, podivného vzhledu, příbuznou evropskému
rodu Troglopmlus. Zaopatřiv si potřebnou literaturu určil jsem ji
jako Diestrammena marmorata de Haan, kteréž určení pan dvorní
rada BRuvvER vox WarrExwyrLL Za správné prohlásil.

Vyšetřiv místo nálezu, seznal jsem, any se poblíž velké skleníky
zahradnické nalézají, kde chovány jsou palmy exotické, že s Cycasy
přivezena byla larva neb vajíčka, v teplém skleníku se kobylka vyvinula
a pak ze skleníku prchla ven, kdež byla lapena. Živil jsem kobylku
několik dnů mouchami, pak ale pošla. Druhý rok asi v téže době
dostal jsem opět jeden exemplář G živý a dostaviv se na místo na-
lez! jsem na dvoře ještě jeden avšak již mrtvý. Od té doby neslyšel
jsem více o objevení se této zajímavé kobylky.

E CEO Co

Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1896.

sy l hy 4 ] :

hos s pinů ly: etě ut uké 7 WOGKGK
da prd 2 Oak 0 VOL

bř ř i (30) s, M KI Je EE ode MÁ

Jm Ty ění VOS A utíkal

yb taki 9 S dok A1 2 avi ki

| :

úl čel aky ví SV rty P Job 1d0; Hi

fscbě ta bjkí ted“ MOS

' T ň i
he (i ' v ý . i
I s% n t
. č vd
b
'
i

148
ři
: „» Ý
B
“
: 4 i!

IV.

Ueber Beziehungen zwischen polyeonalen- und
Raumcurven.

Von Carl Kiipper in Prac.
(Vorgelegt den 7. Feber 1896.)

1. In unserem Aufsatze (K-gonale Cý, Berichte 1895) haben wir
darauf hingewiesen, dass eine solche C751 — mit einer gf) — stets
die Perspectiveurve einer X ist, woferm die ihr associirte Enveloppe
(K") eine 1 úbersteigende Classe hat:

Wir haben gezeigt, dass r der Relation:

> 20 :
T— j. -+ PE=TD genůgt.

soll daher 77>1 ausfallen, so muss © mindestens — Z(čmnel) - U

sein. Dies aber erheischt: m>> 2 k (v a. a. O).
Unter d ist die Differenz p, — p zu verstehen, wo p, das Maximal-
geschlecht (k-—1) n— 3 (k—1) (k +2) einer A = gonaler C" aus

drůckt. Wird nun vorauscesetzt 9 = Jm PZ SOMSŮ:

L p=p,—98= (k—)) (n—k— 1D.
Erstens. Die adjungirten C*—*—T schneiden C$ in
k (n— k—1)— 208 = k(n—2h)

einfachen Puncten, die zu n — 2 k Gruppen G der 0 gehóren; sonach
folet die faktische Mannigfaltigkeit u diese C*-*-1
II. (£ = n— 2, wáhrend die normale

LA ea
U, = n— K— 1— 9; also -= -UO

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

9 iV. Carl Kůpper:

Zweitens. Irgend welche u—1 Gruppen G4, G4... G4—1
die k (n—2k—1) Puncte b — bestimmen einen Bůschel (C*—*—1).
dessen Grundpuncte die 4 nebst

Peka 1 2) mů) m-

(ZL ==
=,

Puncten B sind, wo letztere B ausserhalb C liegen.
ana sei eine Irreducible dieses Bůschels, Gx die Gruppe,

welche sie ausser den genannten u — 1 G aus Cý schneidet, 7,... Ty
heissen die Tangenten von K, welche die G tragen.

Man bemerke, dass neben ge keime zweite oj bestehen kann, weil
eine Gruppe der letzteren, wenn sie einen Punct mit G gemein hat,
ebenfalls auf CF“ * fallen, d. h. identisch mit G, sein muss.

2. Der definirten Cý kommen nothwendig folgende Eigen-
schaften zu:

A) „u Gruppen, ihrer OY etwa G1... G, liegen auf genau
ook (b72) adj. C*—3, und es gehen diese C*—3 jiberdies durch die Pumcte
B, ferner durch simmtliche Schnittpuncte von T mí o d. %. durch
den vollstůndigen Schmitt Z 1(n— k) (n— k—1) Puncte) von O
mt einer C*=*- welche aus T, und einer vom Gm verschiedenen

ý7

Curve des Bůschels (C"—F1) besteht.“

Beweis. Die vorliegenden u Gruppen zusammencefasst bilden
eine Specialeruppe c — A = k(n— 2D), g=n—2k — da die
betreffende Schaar von den 00%% Cn=i-1 aus CŽ geschnitten wird.
Folglich gehen durch die Go (Riemann-Roch)

o"(1, wor = p— 1— k(n—2h) —n—2k=k(k—2):

Wir haben nur noch darzuthun, dass durch den eben bezeich-
neten Schmitt X dieselbe Mannicfaltigkeit adjungirter C*—* ceht: Eine
dieser C" schneidet C"—*—1 bekanntlich weiter auf einer C*—3-(0—h) —
C*=, und durch den ganzen Schnitt (Z — (k — 3) (n — k — 1) Puncte)

gehen co - CAS, weil n— 3— (n—-k—1) =ka2.
Nun haben die Curven C*-* die Beweglichkeit =

hin betrágt die Mannigfaltigkeit der durch Z měglichen adjungirten

; mit

o O

M" 16 T009

Ueber Beziehungen zwischen polygonalen- und Raumcurven. 3

(n=3: k (k - 9) E k (k žl = k(k—2), womit unser Satz vollstándie

bewiesen ist.

B) Es ergibt sich aus dem Gesagten, dass alle C*=* (k—=3)
welche die w Gruppen G enthalten, auch Z aufnehmen můssen, so
dass es deren genau oo? gibt.

Vor allem wichtig isť, dass Z auch alleň adj. C*—*1 gemein-
schaftlich sein muss, wenn k7>3 (n—k+1=n-—3). Námlich wir
ziehen hieraus den Schluss, dass durch die u Gruppen genau co*adj.
C2=krT eristiren, was, wie wir spáter sehen werden, auch dann noch
stattjimdeť, wenn kz 3 4.

Dieser Schluss beruht auf Foleendem:

Die adj. C*7*11, welche Ž enthalten, schneiden C?7*—1 weiter
in 1—k— 1 Puncten einer Gerade Z, und jede Z bildet mit einer der
co%C*—* auf welcher XZ sich befindet eine C"-*T1: folelich findet
man als faktische Manniefaltickeit der C"7*T1, auf welchen Z vor-
kommt; 2—- ce) =8.

C) „Fůgt mam den u Gruppen G eine neue auf T, |, bejimdliche
G, 24; so lassen sich durch diese u- 1 G genau co* adj. C"
legen, welche aus C) eine schneiden.“

Beweis. Da die u G auf oo? adj. C*—* liegen, so gehen durch
die u—1G wenigstens ost C*7*, Aber auch nicht mehr. Denn eine
irreducible dieser co“ ÚC"7* wird von einer zweiten ferner in

D2
(0—h) (n — 5) — (77k) nk kan 22k.

Puncten geschnitten, denen wegen 4— 2k< n— k— 1 die
Beweglichkeit O zukommt; mithin sind durch die u + 1 Gruppen G
hochstens coo (C7-* mosglich.

Weil nun eine dieser C*—* aus T', 1 und C sich zusammen-
setzt, so úmissen die n—4 Pumete, welche T, | 4 ausser G, | 4 m
zá gemein hat, žu einer k gehórem (siche unter 3).

D) Indem man sich auf C) stůtzt, leitet man in derselben Weise
wie dies in dem citirten Aufsatz unter Nro. 8. geschehen, den Satz
ab. Jede adj. Ce:1. wwelche 2 beliebige Gruppen G enthůlí, muss
den Sehmitípuncí der sie tragenden Taufnehmem.

Mittels dieses Satzes erkennt man alsdann, dass die mit
bezeichneten Basispuncte des Bůschels (C"7*71), nichts anderes als

4 IV. Carl Kůpper:

„ (W— 2 k—)) (n— 2 —
die *

2
sind, welche die d, zu je £ genommen, tragen.

Derselbe setzt uns auch in den Stand, den in B) angedeuteten
fehlenden Nachweis betreffend die Mannigfaltigkeit 8 der adjungirten
Cn=kT1 eine Falle k = 3, das heisst fůr eme Trigonaleurve CD zu
fůihren:

3. Auf C% selen u +- 1 = n— 2+- 1 = n—5 Gruppen G ange-
nommen. Durch »— 6 derselben gehen co? adj. C*—* (k (k— 2) =3)
durch sámmtliche »—5 wenigstens co! C"=5; aber auch nichť mehr.
Denn die Gerade 7,5 hat ausser G4-5 noch »— 3 Puncte mit C
cemein, deren Beweelichkeit nicht grósser als 1 sein kann. Wáre sie
námlich 2, so wůrde die Forderung an eine adj. C*—*, die T,- 5 als
Theil zu haben, 1—5-—-1-="—4 Bedingungen ausmachen. Da

pa 2 n— 5— = = 2n— 8 ist, so existirten als dann co??—9—(1—4)

2 :
) Schnittpuncte der u-— 1 Tangenten

adj. C*—3, wáhrend es deren nur oo"-$ gibt. Hierdurch ist speciell
fůr eine Trigonalcurve der in D hervorgehobene Satz, wie seine Con-
seguenz bewiesen.

Jett zeigen wi, dass alle durch n— T Gruppen G (die Puncte 6)

měglichen C7=311— C2 guch die mit bystimmten =- 2)

Puncte B aufnelimen můssem:

Weil fůr 1 = 7, n —=8 kein 6 auftritt, so kommt blos die An-
nahme

nA +4 z=zan— 2 =?
in Betracht.

Ber Bůschel (C*—+4); hat sonach die Basispunecte in »—7

a Puncten £,

Gruppen G, der g(©, ferner in von welchen

Letzteren % —1 auf jeder T' sind, die eine jener »— 7 Gruppen
trágt. Die irreducible Óm des Bůschels liefert eine n— 6% G1,
auf 7, befindlich.

Da die sámmtlichen Basispuncte (» und B) eine Minimaleruppe
bezůglich der durch sie gehenden Ců-++n—+8 = Gn-u — GTT2% dar-
stellen, so betrágt ihr Gruppenexcess bezůglich

G+1G+2
9

GTi — GTti wenigstens

Ueber Beziehungen zwischen polygonalen- und Raumcurven. 5

und wenn sich in der Gruppe (áno 2 zTné) Puncte P ausfinden lassen,

die nicht einer C angehoren, so můssen alle durch die úbrigen Gruppen-
puncte gehenden Ú7t* diese B enthalten. Dies aber trifft in unserem
Falle zu. Denn ginge C* durch die B, so hátte sie als Theil jede von
den n— 725-2 Tangenten 7, was unmoolich ist.

Enthált nun hiernach jede adj. C*72— C7T% die d und B, so
muss ihr fernerer Schnitt mit ní auf eine C? fallen. Betrachtet
man diejenigen CTt*, auf welchen sich noch die G,- befindet, so
muss ihr fernerer Schnitt auf einer beliebicen der co? Geraden L
der Ebene liegen, und dem gemáss erhált man als die Manniefaltic-
keit dieser Ú*t%:

Fůr unsere 4-genale C oilt mithin (k >> 2)

„Belebige n— 2k Gruppen bestimmen eime ad). o und sind
die Basis fůr genau ce* adj. C*7*T1,“

4. Der Werth des eben gewonnenen Resultates erhellt an dieser
Conseguenz:

„Die R, als deren Projection Č angesehen werden kann, muss
auf einer Fláche 2% Grades hegen.“

Bekanntlich wůrde dies richtig sein, wenn die 99), welche von
den C? der Ebene aus A% geschnitten wird, Theil einer Volischaar
9.) (keiner vom hóherer Beweglichkeit) ist. Nun bildet eine beliebige C*
mit C eine adj. C"—b1!; und C7-*7T schneidet om 2
Gruppen der 9. Die fraeliche Vollschaar wird mithin von allen
durch diese Gruppen měcglich C*=*11 geliefert, hat demnach in der
That die Beweglichkeit 8, und keine gróssere. ©

Charakterisirung der Fm, wemm sie auf einem Hyperboloid F*
hegt. Sie habe die Geraden A der einen Schaar zu »— z ihre Trans-
versalen X zu « punctigen Sehnen, dann muss

O) 0 zomek) ate VUy ), (00 E) o A r
2 2 2 jb
(£— I (n— Z— YY = y.
Aber p ist identisch (£— 1) (1—£— 1), dem Geschlecht der
C$. So folst, dass die eben aufcestellte Gleichune durch die Werthe

6 KV. Carl Kůpper:

Wird daher auf J* eine so beschaffene A? gefunden, so hat
man in ihrer Projection eine CH.

Die Art, č zu erhalten ist nach der Lehre úber die auf einem
Hyperboloid 7? liegenden Raumcurven unzweifelhaít: Da n— k>>k,
so muss ausschneidbar sein mmítels eimer durch n— k— k Gerade
A gelegten F*7*.

Dass man auf diese Weise zu einer R" celanst, welche die
Transversalen X zu 4 punctigen, die A zu n— k— punctigen Šehnen
hat, ist offenbar. Die Projection der g©, welche die X auf J* liefern,
bilden auf der projizirten Curve C% eine gW, und es ist C* eine
k-gonale Curve, weil (Nro. 8 des cit. Aufsatzes) die Manniefaltigkeit
nder adj. C551, et0 20s

Die vorstehende Bétrachtung fůhrt zu dieser wesentlichen Eigen-
schaft der C% mit der Enveloppe K": |

„Die Tangenten T' sind die Projectionem von k — punetigen Sehnen
X einer auf einem Hyperboloid Viegenden Raumeurve i und eine
Gruppe (G ist die Projection der k — Pumcte, welche eime X miď Rd go-
mem hat.

Wir knůpfen hieran eine Bemerkung, die geeignet scheint Miss-
verstándnissen vorzubeugen:

Wenn man den vollstándigen Schnitt Je" eines Hyperboloids 7“
mit einer 7"*, die keine Gerade von 7F'* enthált, aus einem Puncte o
projizirt, so entsteht C?" mit einer 9). Diese Curve ist obwohl sie
9 (k = m) hat, deshalb nichť als k-gonal anzusehen, weil nur e%e adjun-
girte C2—m—1 = (= existirt, folglich 9) nicht von adj. C7- aus-
schneidbar ist.

4. Die vorige Nammer gibt auch die Begrindune des Aus-
spruchs: „Jede k-gonale 6 pe elehehé:
Projection einer auf einem Hyperboloid 4% befindlichen la aufbritt,
hat zur associirten Enveloppe eine irreducible K7, die Projection des
Hyperboloids.“

Wenm Iernach eine k-gonale C vorlůge, die Projection einer auf
FW? befindlichen I ist, deren Gruppen jedoch mich auf den Tangenten
eines K* hegen, so muss F? ein Kegel 2 Grads sein.

Neue Baumeurven.

Um měglichst verstůándlich zu sein, beginnen wir mit der Con-
struction einer C" von der eben angegebenen Beschalfenheit:

Ueber Beziehungen zwischen polygonalen- und Raumeurven, í

Mit D seien die v (v —1) Schnittpuncte zweier Curven C", C7!
bezeichnet, mit V ein beliebigor Punct der Ebene; dann sind diese
v (v—1) Puncte und V co" Curven C" gemeinsam, und es schneiden
sich je zwei C" des Netzes úberdies in v-—— 1 = k Puncten G. Hiebei
fállt die Gruppe G auf eine Gerade Z, welche durch V gehen wird.
Denn ein Strahl Z des Bůschels V bildet mit C"—* eine C". Nimmt
man daher auf Z einen Punct 9 beliebig an, so dass durch ihn ein
Bůschel (Cr) sich bestimmt, so miissen die fehlenden A—1 Basis-
puncte auf Z fallen.

Erzeugt man nunmehr projectiv C“ mittels zweier dem Netze
entnommenen Bůschel, so erlanot man eine k-eonale C*", deren Gruppen
sámmtlich paarweise auf den Štrahlen L sind:

Da zu der Basis jedes der erzeucenden Bůschel £ mit V in
einer L lieoende Puncte gehóren, so wird von einem solchen Bůschel

die C" in einer gi“ geschnitten, deren Gruppen auf den Strahlen Z

liegen. C% ist auch k-gonal, weil co? adjungirte C" = CHF exi-
stiren. Ihr Geschlecht ist

= v(ív—2) = (k—-1) (2 — £—1).

Die D sind eine Minimalgruppe fůr C"T"—1—3 = (2—4: also
ist CT die Projection einer R.

Auf jeder Z sind zwei Gruppen der o das heist die asso-
cirte Enveloppe ist von der 2" Classe.

Irgend 2 Gruppen G' befinden sích auf co“ adj. C*"kT1 (Be-
weis 3), demgemiss geht durch JA" ein Kegel 2%" Grads.

Damit ist die Untersuchune der auf einem solchen Kegel S" mógli-
chen Raumcurven nothwendic.

5. Die auf einem Kegel S* mit der Spiíze S vorkommenden lé,
deren Perspectivceurven polygonat sinď.

Wird S? mit einer michť durch S gehenden Fláche /" ge-
schnitten, so erhált man AR7", welche die Kegelkanten zu m- k
punctigen Sehnen hat; daher wird ihre Projection C*" eine 4 be-
sitzen.. Als k-gonale Curve ist aber C*?" nicht anzusehen aus demselben
Grunde, der in der Schlussbemerkung 3) angefůhrt wurde. Wir werden
deshalb hier nur schneidende Fláchen in Betracht ziehen, die S ent-
halten, und zunáchst nur solche, welche etnfach durch S gehen.

Fůr diese F" gilt Folgendes:

„Sie schneiden aus S? Curven /?", welche die Kegelkanten

8 IV. Carl Kůpper:

zu m— 1=4 punctigen Sehnen haben, also S zum Doppelpunct
bekommen, und deremn C?" eine 9D besiťzen, und k-gonal simd.“

Ohne Weiteres wird man den sčeht hervorgehobenen Theil
dieses Ausspruchs einsehen; der andere bedarí allein des Beweises.

Wir haben vor allem das Geschlecht p einer /?" zu berechnen.
Zu diesem Zwecke bestimmen wir in bekannter Weise die Ordnung
der osculirenden Developpablen fůr /0%* mittels der projectiven ersten
Polarenbůschel eines auf einer Geraden X variablen Punctes be-
zůslich 92 und 7%. Diese Bůschel liefern eine F", welche die Con-
jugirte der X bezůglich S* enthált, daher einfach durch S geht, und
ausser S noch 2m*-—2 Puncte der /??" aufnimmt. Demgemáss ist
2m? — 2 die frasliche Ordnung oder die Classe jeder Projection C?".
Hat diese daher z Doppelpuncte, so muss Zm (2m — 1) — 2z =
2m“ — 2, somit

x = m(m— 1) + 1; pa m(ím— 2).

Nennen wir 4 die Ebene der C O das Projectionscentrum, V
die Projection des Doppelpunctes S der //5", so stammen die úbrigen
m (m“— 1) Doppelpuncte D von scheinbaren der k" her. Eine be-
liebig durch S gelegte Ebene F schneidet S* in zwei Kanten K, K),
auf deren Projectionen je eine Gruppe der 9© liegt. Die Tracen der
durch OS gehenden Ebenen sind die Strahlen Z des Bůschels (V),
jede L trágt 2 Gruppen G der Schaar.

C*m wáre k-gonal, wenn es co“ adjungirte C*4—:1— C" gábe,
wobei w7>0, Dies erkennt man folgendermassen. Damit eine adj.
C*m3 ejne Gruppe G aufnehme, braucht sie nur A-—1= m2
Puncte der G zu enthalten, damit also C*"—* durch die beiden auf L
befindlichen G hat sie 2k— 2 = 2 (m— 2) Bedingungen zu erfůllen.
Also liegen diese © auf oe?—1—2 ("—2) dj. C*e—š, Da hier die C273
mit Z in den G 2m — 2 = 2k Punct gemein haben, so zerfallen sie
sámmtlich in £ und co?71-2"T* — co"?—4m+3 (yryen (2-4 dje alle
die D enthalten werden. Aber die normale Manniefaltiokeit der durch
die D můglichen C? betrůst m? — 4m +2. Wir finden also.

„Die Gruppe der D liest anormal bezůslich (2+ (Excess 1).
Ist nun C*" irreducibel, eine C* (i<<m—1) durch die D also nm-
měglich, so betráct der Excess der D-Gruppe bezůslich der Curven
C*m=4—i wenigstens

(OBEBDÍ C eb)
2

Ueber Beziehungen zwischen polygonalen- und Raumcurven. 9

Setzt man %=m— 4, so geht durch die Ď weniestens die
Manniefaltigkeit:

Ze YM m (m— 1+ ——— = 3 von (".

Die D nebst V liegen somit auf weniestens oo? C" = C?m—4—1.
d. i. w=2. Es ost Inernach C*% eine k-gonale Curve, und ihre o
wird von co" adj. C" ausgeschnitten. Auch muss w-— 2 sein, weil
andernfalls eine C% mehr als 2% Puncte ausser den m (m“m—1) +1
Doppelpuncten (D und V) mit o gemein haben můsste, was ersicht-
lich nicht der Fall ist.

Weiter folet, dass eine adj. C", welche durch die beiden auf
einer Z befindlichen Gruppen gelegt wird Z, zum Bestandtheil erhált,
mithin eine ("-* durch die D existirt, in Worten:

„Die D simd der vollstůndige Schmitt C*, C713 und somt die
Basis fůr genau vo? Curven Ú".“

Was sich fůr je hieraus ergibt, braucht wohl nich besonders
hervorgehoben zu werden. Ibenso důrfen wir die projective Erzeugung
der (C mittels ireend zweier Bůschel adj. C" als selbstverstándlich
betrachten.

6. Das Ergebniss der vorigen Nummer ist in Kůrze dieses: Der
Schnitt von S* mit einer durch S gelegten F*+1 fihrt durch Projection
zu einer A-gonalen C212 vom Geschlecht (k -+ 1) (k—1).“

Dabei enthielt F*+! keine Kante des Kegels 9*: Wir betrachten
jetzt den Fall, dass sie durch die Kante Aj ceht:

Es wird A"“'' auseeschnitten, die von K, verschiedenen K sind
k punctige Sehnen der A241. also Sein einfacher Punet; die Anzahl
x ihrer scheinbaren Doppelpuncte findet man wie oben mit Hůlfe der
osculirenden Developpablen :

námlich z — 4? pa k(k—1).

Die Projection C7*"" aus © auf die Ebene E bekommt K*
Doppelpuncte D, ferner den einfachen Punct V und 0, deren Gruppen
paarweise auf den Strahlen Z des Bůschels Vliegen. Ist On k-gonal,
d. h. existiren co“ > © adjungirt C**H—* = Cb?

Durch die beiden auf einer Z befindlichen G bestehen noch
ooP-l—2(6-V adj,. C113 — (26V, die sámmtlich zerfallen in Z und
ooki—8k-1 adj. C2.

10 IV. Carl Kůpper:

Die normale Manniofaltigkeit der durch die D móslichen Č*-3
ist (28 — 3) k— 4? = k*— 3k; mithin besitzt die Gruppe der D be-
zůclich ihrer C**—* den Excess 1.

Sol C757" irreducibel, eine C' (< k) durch die D unměglich
sein, So muss der Excess der D-Gruppe bezůslich der Curven C-

(67 02)

wenigstens — RETRO sein.

Fůr %==k—3 sast dies, dass durch die D wenigstens die

- atloa =

geht, und eine ee Mannicfaltickeit durch k* Puncte ist aus-
geschlossen.

Manniefaltickeit — 1 von Curven Č*

Hiernach ist (C“"* eine k-conale Curve und es muss ihre
. 8
(4

9, von dem Bůschel (C*) ausgeschnitten werden, dessen Basis die
D darstellen.

Die projective Erzeugung der C7*** mittels des Bůschels (C*)
in Verbindung mit einem Bůschel (C*+1), von dessen Basis Z immer

noch —— Puncte auf C? beliebig gewáhlt werden kónnen,

ist nach einem von mir in diesen Berichten (1888) gegebenen Satze
zweifellos.

7. Zum Schlusse můgen fůr die beiden Arten R"** (p = —1)
ud R (p=k(k—1) zwei wichtige Sátze amfesskétté werden.

A) „Die Flěchem, welche aus R%*T2 Specialgruppen schneidem,
smd von der Ordnuny k—-1+-2—4=k—1, und enthalten S
einfach.“

Um die Richtigkeit einzusehen, genůet es nach dem Restsatze,
dass die Existenz einer der definirten F*—' festzustellen, die wirklich
eine Specialoruppe der Jě“ +? Jjefert: Dies geschieht am einfachsten
mit Benitzune der bnojochon oN so: G1, Gu selen zwei Gruppen
der jgi2) herrůhrend vor den X- een Sehnen K, K, C die
Adjungirte, welche durch die G4, Gr sich itom Již Laon nO:
beliebige Gerade in E, so setzen diese f nebst (v eine adjungirte
CH2—3 zusammen, bilden somit auf C eine Specialgruppe Gp,

deren Projection aus O auf JŠT“ fůr diese Curve Specialgruppe sein

Ueber Beziehungen zwischen polygonalen- und Raumcurven. 11

muss. Nun wird aber diese Projection erhalten durch die 4—2
Ebenen Of, nebst der bene /* in welcher Aj, K, vorkommen, d. h.
dieselbe ist der Schnitt der R?+2 mit einer aus 4-— 1 Ebenen be-
stehenden, einfach durch S gehenden F*-!.

B) Die Fláchen FFT1+274 —= Fi welche durch K gehen schnet-
den RŽ5iT im Specialgruppen.

Der Beweis kann wórtlich dem unter A) nacheebildet werden,
úbrigens hat es keine Schwierigkeit beide Sátze ohne Zuziehune der
Projection herzuleiten.

Verlag der kón. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag 1896.

új PAD VSLPOBJ M VB

kování ono Uboo n ae AE vě hodáo TK 4)
j úd O ME k s B) aj JARU

6, SSK ZOE" ZATO RBK
DOMA tPk Ads VK

Čt a A

0 zvláštním určení směru a sklonu vrstev
V geologii.
Od Čeňka Zahálky v Roudnici.
8 1 obr. v textu.

(Předloženo dne 7. února 1896.)

Vrstvy českého útvaru křidového mají často tak malý sklon, že
nedosahuje ani 1“ a jen několik minut obnáší. Tak malý sklon vrstev
hornickým kompasem nedá se měřiti. Klesání vrstev při tak malém
sklonu jest však při větší vzdálenosti dosti značné. Je-li ku př. sklon
20, vzdálenost 1000 7 a nazveme-li výšku, o kterou vrstva klesne v
pak jest

VOV 10720
log v = 07646%
DOMŮ:

Však i při měření sklonu většího než 1“ vyskytují se někdy pře-
kážky, pro které nemáme při měření kompasem jistotu, kam míří sklon
vrstev a jaký je směr jejich. Stává se, že se někdy slinité a pískov-
cové vrstvy neoddělují přesně dle vrstevnatosti a tu nedostaneme lože
rovné, jak to potřebno pro určení směru i sklonu vrstev.

U pískovců kvádrových objevují se mimo to mméstné odchylky od
všeobecného sklonu vrstev, tak že mají třeba vrstvy povlovný sklon c,
kdežto na některých místech vyměříme sklon příkrý 6, který se mimo
to od místa k místu mění, jak to vidíme na kvádrových pískovcích

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. jl

2 V. Čeněk Zahálka:

v Polomených Horách "), zvláště ale na kvádrových pískovcích pásma I.
v Peruci. V posledním případě měření kompasem provedené neudává
sklon a směr vrstev povšechný.

Přemýšlejme, jest-li by se za uvedených okolností předce určiti
dal směr i sklon vrstev, poněvadž je to pro vysvětlení geologických
poměrů velmi důležito.

Povšimněme si nejprve profilů útvaru křidového v Polabí mezi
Mělníkem a Roudnicí, sestrojených po obou stranách Labe (z části
i Vitavy).?) Profily tyto byly zhotoveny tak, že v patřičné výšce nad-
mořské umístěna byla rozhraní pásem útvaru křidového ve vzdáleno-
stech dosti blízkých, často jen 1 Am od sebe vzdálených. *) Shledá-
váme, že rozhraní dvou pásem spadá do jedné a téže přímky, která
se nelomí, pokud se nezmění směr profilu. Změní-li se však směr pro-
flu, zlomí se přímka označující rozhraní pásem a toto rozhraní se-
trvává tak dlouho v přímce, pokud směr profilu se nezmění aneb
pokud nějaká dislokace nenastala. Když je tedy průsekem roviny pro-
filové s náhorní plochou pásma vždycky přímá čára, je tato plocha,
kterou čemenem pásma (neb vrstvy) nazývati chceme, rovinou. Mů-
žeme-li však témě pásma neb vrstvy v jistém okresu považovati za
rovinu, pak stačí znáti polohu tří bodů jejích abychom polohu roviny
určili a z toho i směr a sklon její.

Jak z našich studií o útvaru křidovém v okolí Řipu je známo,
není jedno a totéž pásmo všude stejně mocno, nýbrž mocnost někte-
vých pásem roste na př. z Řipské vysočiny do Polomených Hor. Ná-
sledkem toho nelze mluviti přesně o velikosti sklonu vrstev útvaru
křidového v některém okrsku vůbec, ani o sklonu pásma, nýbrž jen
o sklonu jisté roviny vrstevnatosti, ježto je velikost sklonu temene
pásma na př. IX. jiná než-li pásma VIIT.*) Proto bude dobře, když
při sklonu vrstev vždy určitou rovinu vrstevnatosti na zřeteli míti
budeme, jako jest temeno pásma některého neb jeho souvrství.

Jest však otázka: nalézají se při temenech našich pásem aneb
některých jejich souvrství tak charakteristické vrstvy, abychom dle
nich přesně témě jejich poznali? Zajisté. Již v pásmu I. (Peruckém)
nalézají se čtyři význačná souvrství, zvláště horizont lupků. Ta pří-

*) Pásmo IX. Kokořínské podolí, str. 4.

2) Geologické profily, obr. 39. ad., 40. abc.

9)"Profily' detailní obr. 1., 5. atd. až 11.. 15., 16., 19., 20., 225 210220305
32., 33., 43., 58. a mnoho detail. profilů v textu.

4) Ku př. sklon temene pás. VIII. západ. od Jenichovského důlu je 12" ku
JJZ., u pás. IX. 47" ku JJZ. Viz Pás. IX. Řepínské podolí str. 3.

O zvláštním určení směru a sklonu vrstev v geologii. 3

stupna jsou na mnoha místech z okolí Roudnice směrem k Lounům
i ku Slanému. — Pásmo II' (Korycanské) zakončuje se v temeni svém
mezi Roudnicí, Louny, Kladnem a Kralupy význačnými glaukonitickými
pískovci s bohatstvím Cenománských zkamenělin, k nimž přikládají se
v celém jich rozsahu ostře od nich se lišící jíly, nejhlubší to vrstva
pásma III. (Semického). Pásmo IV. (Dřínovské) zakončuje se při svém
temeni v okolí Řípu velmi glaukonitickými písčitými slíny, které se
od měkkých slínů bohatých Ostreou semiplanou pásma V. přesně ro-

4: 25 09 AU (GEM

zeznávají. Pásmo V. (Roudnické) má mnohé charakteristické vrstvy,
zvláště ale Rhynchonellový kvádr ve spodním jeho oddělení, jenž roz-
šířen je v celé vysočině Řipské a dá se hluboko do Polomených Hor
stopovati. Pásmo VI. (Vehlovické) jest svými pěknými deskami písči-
tých slínů známo v okolí Řipském a to nese ve své nejvyšší části
dvě nápadné lavice křemitého vápence. Pásmo VII. je po stránce pa-
laeontologické snadno poznatelné a od vrstev pásma VIII. ostře se
odděluje. Pásmo VIII. má v okolí Roudnice velmi stálou lavici kře-

4 V. Čeněk Zahálka:

mitého vápence b a temeno pásma tohoto liší se svými písčitými slíny
velice od slinitých jílů pásma IX. V Polomených Horách zakončuje
se pásmo VIII. kvádrovým pískovcem (Prvý Kokořínský kvádr). Také
témě pásma IX. lze přesně vymeziti pomocí vrstvy Xa, glaukonitického
vápnitého slínu, obsahující též význačné zkameněliny glaukonitické.

Z uvedených příkladů je viděti, že jest dosti charakteristických
vrstev v našem útvaru křidovém, které mají takové rozšíření plošné,
že se dá tří bodů temene jejich použíti ku řešení naší úlohy.

Buďtež body a, db, c (viz přiložený obrázek) tři body temene
některého pásma, jehož směr a sklon určiti se má za okolností na
počátku tohoto článku uvedených. Výšku jejich nadmořskou byli by-
chom ustanovili takto:

u“bodua 600003106
a Disable ks DZ
B C5 Zdálo S00 O0

Přenesme tyto tři body z mapy většího měřítka ku př. 1:25000
na papír tak, aby trojúhelník abc zaujímal ku přirejsovaným světo-
vým stranám ZV., SJ., touž polohu jako na mapě. „Sklon (= hlavní
spád v deskriptivní geometrii) jesť kolmý ku stopě na vodorovné prů-
mětně aneb ku Alavní přímce (ku přímce ležící v rovině abc a rovno-
běžné s průmětnou). Poněvadž má bod d výšku nadmořskou 321 m,
vyhledejme na straně ac bod ď, který má též výšku nadmořskou
321 m). d,b, jest průmětem hlavní přímky a přímka k ní kolmá e,h,
zobrazuje nám směr sklonu. V tomto případě byl by sklon JZ. Prů-
mět přímky hlavní 9,d, znázorňuje nám směr vrstevný. Přenesem-li
jej rovnoběžně do »»,1,, shledáváme, že směr vrstevný míří ku SZ.
(20 A 2" čili 302? ku SZ.). Nyní se jedná ještě o velikost sklonu. Tu
stanovíme správně na minuty z trojúhelníka pravoúhlého A;c,c, jehož
jedna odvěsna jest A,c,, kterou na obrazci máme, druhá odvěsna c,e
(na obrazci se nevyskytující) obnáší 135 » (3345 m — 321 m). Od-
věsna A,c, obnáší dle měřítka mapy 1 : 25000.. 1080 m. Nazveme-li
úhel sklonu 6, tak jest

log tg 6 — log 135 — log 1080
log tg c — 809691 — 10
G—4248".

5) Za tou příčinou rozdělen průmět přímky ac, aje, na 245 dílů užitím
různoběžky a,f a na 11. dílku od a, nalézá se průmět bodu d majícího výšku
nadmořskou 321 m.

O zvláštním určení směru a sklonu vrstev v geologii. 5)

Možno tedy vzíti pro sklon naší vrstvy 43". Ačkoliv není možno
přímku A,c, na metr přesně odměřiti z mapy o měřítku 1 : 25000,
přece při pečlivém odměřování nemůžeme učiniti chybu takovou, aby
měla vliv na minuty, jestliže sekundy při sklonu neuvádíme, opravu
z nich berouce.

Výsledek naší konstrukce a počtu je následující. Temeno pásma
zkoumaného má

směr 3029 ku SZ. (čili 20 A 2" ku SZ.)
sklon 43 ku JZ.

Tam, kde jsou podobné poměry geologické jako v útvaru kři-
dovém okolí Řípu, dal by se směr a sklon vrstev týmž způsobem
určiti.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1896.

% ** tá
poděž“ boky Savo

Neuer Beitrae zur Theorie der Determinanten.
Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
(Vorgelest den 21. Feber 1896.)

Zu den wichtigsten Bigenschaften der Determinantengebilde ge-
hóren unstreitie diejenigen, welche deren identische Annullirung zur
Folse haben. Das diesbezůgliche einfachste Theorem, das zugleich
fundamental ist, weil sich alle úbrigen darauf reduciren lassen, hat
zwei identische Elementenreihen zur Pramisse, und basirt seine Be-
grůndune auf die Haupteigenschaft der sogenannten alternirenden
Ausdrůcke.

Auf dieser Grundlage baut sich dann eine ganze Reihe von
Transformationsformeln auf, wovon die wichtiesten zwei sich folgender-
massen symbolisch darstellen lassen, und zwar:

1. Bedeutet D, eine Determinante u-ten Grades, so ist')

OAOKAAA AES ný

MBB d ac

Vol eZdno ZM dea JA

1? 1?
a s 2 —7
C1, C3) C3) +++ Ún C1, 46, d C1) 3 Zo
JDA ==||s == o 9 0)
l!

|
MOP PPOR

DÁ 10 0

wenn dieselbe Symbolik
O BA ya LA Arai
wie sie in der Theorie der hóheren arithmetischen Reihen úblich ist,

auch hier verwendet wird. Dass aus Formel (1) sofort sich

!) Sieh z. B. Srupnička „Beitrag zur Theorie der Determinanten“, Sitzb. d.
k. b. Ges. d. Wiss. 1872.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

VI. F. J. Studnička:

ergibt, wenn die Elemente der einzelnem Zeilen aritlimetische Rethem
hóchstens der (n — 2)-ten Ordnung vorstellen, braucht nicht des Ná-
heren begrůndet zu werden; denn in diesem Falle hat man

Za — ZD — Zoe == +8 = ZE = konst.,
und somit
Za ZP Di = Zino; = Z =

2. Unter entsprechender Verwendung derselben Determinante
n-ten Grades ist auch *)

dy, Az) Uz <.) An | (a, 2) (G, D52
BOK D1 Dn (a,03. 1) (a, 055 30pl ee
CIDMEDACA) -1:00 i | (GB. ..Aia) (GB .-020|03

E (U db, jo S51)

(6)

polen ústí (asb, 32h) (a,b, M

wenn man hiebei Bixers einfache Determinantendarstellung beniůtzt,
wornach bekanntlich geschrieben wird

DWG Un)

Auf Grundlage dieser beiden Formeln lásst sich nun sehr leicht
als nahes Corollare der einfache, aber vieldeutige weitere Deter-
minanten-Satz ableiten:

Eine Determinante m-ten Grades hať den Werth null, wenn die
Elemente vom Ju Zeilen oder Kolonnen arithmetische Reihen (1 — 2)-ter
Ordnung vorstellen.

Da námlich die Determinante »-ten Grades D, durch Formel
(2) in eine Determinante (1 —4% —1)-ten Grades transformirt erscheint,
deren Elemente jedoch Determinanten A-ten Grades vorstellen, und
aus Formel (1) folgt, dass eine Determinante %-ten Grades null wird,
wenn die Hlemente der einzelnen Zeilen oder Kolonnen arithmetische
Reihen hóchstens von (4 — 2)-ter Ordnune bilden, so werden die in

2) Sieh SrupNičKA „Uber eine neue Determinantentransformation“, Sitzb-
d. k. b. Ges. d. Wiss. 1879.

Neuer Beitrae zur Theorie der Determinanten. 3

Formel (2) enthaltenen Determinanten 4-ten Grades weniestens in einer
Zeile oder Kolonne sámmtlich annullirt, falls die Elemente der hiebei
verwendeten Zeilen und Kolonnen der ursprůnelichen Determinante
arithmetische Reihen hóchstens von (4 —2)-ter Ordnune sind.

Ist also im einfachsten speciellen Fall

so liefert unser Satz die ursprůnoliche, schon Einganos erwáhnte Be-
dingune, wo die Determinante verschwindet, weil hier die Elemente
zweier Zeilen oder Kolonnen arithmetische Reihen nullter Ordnung
vorstellen, also diese Parallelreihen identisch werden.

Ist im náchstliegenden Falle

so erhalten wir den unlánest von Dr. V. SonrEGEL in der Zeitschrift

„El progreso matemático“ unter dem Titel „Théorémes velatifs aux

déterminanís“ mit den Worten „Um déřerminant s evanowt, si les

termes de trois lignes forment des séries arithmétigues de Ů ordre 1“

hervorgehobenen und mit Hilfe von Gnassmaxxs specifischen Einheiten

bewiesenen Satz.
-Sein unter 2. angefiihrtes Theorem, dass

o (e=5WY (©5P2) (65537
B*, (B+ 1)* (6—+2)", (6 +3)*
7 W551) (2552 W558)
01(0705.(0 2) (0753)*

was auch «, B, y, © bedeuten móce, subsummirt sich unter den Wei-
teren speciellen Fall

l
s

und liesse sich noch verallgemeinern, wenn man statí der drei In-
kremente der einfachen Elemente

o ©
allgemein drei auf einander folgende Glieder einer arithmetischen
Reihe erster Ordnung
U1, Uz, Uz,

setzen wůrde, wie auch auf elementarem Wege leicht zu verificiren ist.
1

4 VI. F. J. Studnička:

Und auf diese Weise fortschreitend kónnte man auch zu ScHLE-
cELSs drittem Falle gelangen, wo verallgemeinernd gesagt wird, dass

Jan (eb) 2, 10061 522) 0000 -20 CO Al 0 alel)
a, (a+1), (a F2 0 (eh
| 0, (G5 DAC abas (G=PU E
|

| MP > (G5 + 1) Rko (Gm P == 2)", ooo (G2 | " 7 1)"

denn in diesem Walle, der sich auch noch weiter in Betreff der
(n-F1) Inkremente erweitern liesse, hat man eine Determinante
(n 2)-ten Grades vor sich, deren Elemente arithmetische Reihen
n-ter Ordnung vorstellen, wenn man sie zeilenweise nimmt.

Wenn dann endlich im ussersten Falle
hn

wird, so fállt unser Šatz mit dem aus Formel (1) oben gefolgerten
Theorem zusammen.

Zum Schlusse mag noch als konkretes Beispiel fůr unseren Satz
angefůhrt werden, dass die Determinante fůnffen Grades

140 83890
di 08 JeV6b 14
4,10, 244419 |=.
7, 1P55,.M01 5
(154 0 A

wobei nicht gar so leicht auf den ersten Blick zu erkennen ist, dass
die vzer Kolonnen

og
2 4
410999
75 "1200 a
11158

arithmetische Reihen zweiřer Ordnung bilden. Die Ausrechnung dieser
speciellen Determinante bietet indessen, wenn unsere Transformations-
formel (2) zweimal nach einander angewendet wird, sodass man

Neuer Beitrae zur Theorie der Determinanten.

| M

wáhlend, zunáchst auf eine Determinante vierten und dann dritten
Grades, námlich auf

99)
JÍ

reduciren kann, nicht die gerinesten Schwierigkeiten, wie eben das
einfache Schlussergebnis zeiet, welches hier durch Beseitigung aller
gemeinschaftlicher Faktoren in die kůrzeste Fassung cebracht erscheint
und somit zwei identische Kolonnen aufweist.

Verlag der kón. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed, Grégr Prag 1896.

VIL

Uber eine neue Eigenschaft von Zahlen in 2n-ziffrigen
Systemen.

Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
(Vorgelest den 21. Feber 1896.)
Bezeichnet man in einem 2m-ziffrigcen Zahlensysteme die zuge-
horigen 2 Ziffern allgemein mit
Z O 20 at 32h U)ko

so dass in Folge dessen mit Hilfe unserer indischen Zahlzeichen sich
schreiben liesse

V == le PSO
wáhrend man fiir den weiter gehenden Fall, wo
31. 9

ist, analog neue Zeichen einfihren miisste, so wird bekanntlich der
Stellenwerth Z, der Ziffer 2;, wenn sie von der Stelle der Einheiten
auseehend den -ten Platz links einnimmt, durch das Produkt

(2m) o Ej == m

auseedrůckt, wie z. B. im dekadischen System die Zifer 5 auf der
vierten Stelle den Werth

09000

besitzt.

Bildet man aus der Gesamméheiť der betreffenden Ziffern, die
Null ausgenommen, zwei Zahlen deravt, dass mam sie alle nebeneim-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

8 VII F. J. Studnička:

ander schreibť und zwar zuerst vom der hóchstem Zn- ausgehend und
mět der medrigsten 2, schliessend, und dam ganz umgekehrt, so wird
die Differenz dieser Deiden Zahlen wieder durch die Gesammtheit der-
selben Ziffern, aber im einer amderen, doch ganz bestimmten Aufein-
anderfolge ausgedrůcké.

Symbolisch wird diese Eigenschaft, welche bisher nur im de-
kadischen Systeme bekannt war, durch die drei Zeilen, wo die Sub-
traktion auf die elementarste Weise angedeutet erscheint,

— zA Z Z. . Z Z 7) / /

2n—1 S2n—2 22n—3 » * «+ nY-2 Šn+-l n .... 3 B "

= % % „++ n—2 bn—1 bn . + + S2n—38 Š2n—2 Š2n—1
ee Va ž : 2 » A Ě A o

0 SHA ČMV—E ČMO=H oc 0 0 on 2 2n—1 + + + 45 43 “2

kurz zur Darstellune gebracht, wobei auch ersichtlich ist, wie sich
die Differenz beider Zahlen durch die betreffenden Ziffern ausdrůckt.

Dass hiebei der einfachste Fall, wo
MZ

ist, also das Zahlensystem sich zweiziffrig oder dyadisch sestaltet,
nicht subsummirt werden kann, braucht nicht speciell beerůndet zu
werden, da hiebei eine Umstellune der Ziffern iiberhaupt avsgeschlossen
erscheint.

Darnach hat man also bei grósseren Werthen von 2 und zwar
im vierziffrigen System

Di
W ©
1 DAN
im sechsziffrigen System :
5432

DY
os

O3 |
Br (3

im achtziffrigen System

1654321
(12834567

Uber eine neue Eigenschaft von Zahlen in 2n-ziffrigen Systemen., 9

im zehnavýrigem System, wo die Verifikation sich sofort ergibt, he-
kanntlich

987654321
zas a oo 80
864197532,

im zwlfzijfrigen System, wenn man als neue Ziffern ! und ? fůr zehu
und eif einfiihrt,

ZO 160503020
EB OD O
B0402 07b32

und áhnlich weiter.

Wollte man die algebraische Darstellune unserer Zahlen ver-
wenden, so kónnte man der Kůrze halber

== S
setzen, und erhielte dann unserer Vorschrift gemáss

G Se
SC A) Sn (E 22) Se ea 23)

3 2m 252) (s)

wobei linkerseits die frůher angegebene Reihenfolce der unteren
Zeiger anzuwenden ist.

Wie damit die Reduktion der Ziffern
čato EO B0 sl

fůr ein beliebiges » zusammenhánst, ist aus den rechten Hand auf-
tretenden Differenzen zu entnehmen. :

Schliesslich wollen wir noch bemerken, dass man durch Dar-
stellung und Begrůndune der hervorgehobenen Eigenschaft zugleich
Gelegenheit bietet, die Numeration in verschiedenen Zahlsystemen
einzuůben, was dieser arithmetischen Spielerei einen gewissen paeda-
gogisch-didaktischen Werth verleiht, der hervorgehoben zu werden
verdient, da sich sonst beim Unterrichte wenig Gelegenheit hiezu
findet.

10. VIL F.J.Studnička: Úber Eigenschaft von Zahlen in 2n-ziffrigen Systemen.

Der Versuch bei (2x + 1)-ziffrigen Systemen, welcher schon fůr
=
das abweichende Resultat

21
12

liefert, kann auch unter denselben Standpunkt der Schule gestellt
werden, was zu bemerken nicht ausnahmslos irrelevant sein důrfte.

)
— 48 8 Be ;

Verlag der kón. bůhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag 1896.

VIII.

Zur Flora von Domingo-Haiti.

Von J. Palacký in Prag.
(Vorgelegt den 21. Feber 1896.)

GRISEBACH, Unstreitieg seinerzeit der erste Kenner der Antillen-
flora, erklárt in seiner Verbreitung der Pflanzen, er můsse Domingo-
- Haiti wegen Mangel an Material auslassen und erwáhnt in seiner
Flora der britischen Antillen nur gelegentlich einzelne Species von dort.

Wir kannten aus dem Prodromus, SrgupEL und einzelnen Mono-
graphien úber 1000 sp. von dort, als wir das von der dortigen Re-
gierung subventionirte Werk TirrExnavERS erhielten, das ein Ver-
zeichniss von 3193 — mit Einschluss der 402 Kryptogamen — fast
(459 nur Farren — und der cultivirten Species, leider ohne Autoren-
namen enthált, aber merkwůrdigerweise gerade fast alle endemischen,
also charakteristischen Pflanzen von dort auslásst.

Leider ist es auch durch eine Menge Druckfehler entstellt — wir
korrigirten 235 auffállige — aber bei manchen sind wir rathlos — es
sind dadureh Doubletten entstanden (Didonea u. Dodonea, Myrica u.
Myricia (Myrcia). Es ist dabei hauptsáchlich GnrsEBAcH und Swanxrz
benitzt worden. Leider sind die Descourtilschen Arten nicht einmal
im Index Kewensis, den wir benůtzten, volistándig aufeefůhrt. Viele
Species sind dadurch zweifelhaft, besonders wo der Index Kewensis
bis ein halbes Dutzend homonymer Species aufůihrt,

Da Cuba bei SavvarLE nur 3079 Fanerogamen záhlt, důrfte das
von uns korrigirte Tippenhauer'sche Verzeichniss mit 3800 Species
ziemlich vollstándig sein. Verlásslich ist es nicht ganz, insbesondere
nichť bei Cyperaceen, Araliaceen ete. blieb doch von den Eggers'sehen
Pflanzen fast die Hálfte bei der Vertheilung unbestimmt. Wir wagen
deshalb den ersten Versuch einer pflanzengeographischen Schilderung
Haiti-Domingos nur mit aller Reserve, eben um zu weitern Forschungen

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1896, il

2 VIII. J. Palacký:

anzuspornen, und einige Bemerkungen úber eine genetische Gliede-
rung der neotropischen Flora daran zu knůpfen.

Die Zahl der endemischen Species Haitis ist nicht gering, doch
fůhrt der Index Kewensis viele Sprengelsche Species als endemisch
an, deren Bestand unsicher ist. Andererseits bringen die Monographien
stets Neues so Coaxravx 9 Melastomeen, ja Vrsove 1 aus 11 Gutti-
feren (Clusia cartilaginea). Wir kennen 200—300 endemische Species,
je nachdem man den Artbegriff enger oder weiter zieht. Genera gibt
es wenig endemische — nur Vilmorinia, Poitaea (3 — in den GPl.
auf Cuba — nicht bei Savvazze) Piptocoma, Narvalina, Ptycanthera,
da Pachygone, Cypselea, Triopterys, Corynella, Rudolfia, Lunaria, Isi-
dorea, Cameraria, Goetzea, Tussacia, Petitia, Tetramicra, Laeliopsis,
Reynaudia u. A. anderswo gefunden wurden, also 4 Monotypen aus 6 gen.

Es steht also, was den Endemismus betrifft, Haiti beinahe gleich
Jamaika, das bei GnrskBacu 275 endemische Species hatte (II p. 604).
Viele Species und Genera, die man in Cuba und Jamaika endemisch
olaubte, haben sich in Haiti wiedergefunden (Grias, Hypelate, Lunania,
Goetzea, Neea, Fadyenia, Conradia u. s. w.). Im Allgemeinen bleibt
das Bild der Antillenvecetation, wie es GmrskBAcH entworfen, richtig,
doch kann man die einzelnen Inseln im Westen, wie er selbst be-
merkte, besser unterscheiden. Wir geben zuerst nur einen flůchtigen
Ueberblick úber jene Familien, die endemische Species aufweisen, da
dies einen eicenthůmlichen Einblick in die Geschichte dieser Flora
gestattet.

Die Ranunculaceen (2—4) und Anonaceen (20) haben je zu einer
endemischen Species (Clematis elabra DC., Anona micrantha DC.,) —
ebenso die Capparideen (22) — (Capparis Doming. DC.) und die Bi-
xineen (C 7) — Laetia scabra Sprengel). Dagegen weisen die Poly-
galaceen unter 17 Species mindestens 4 endemische auf. :

Die Guttiferen habei bei Vrsouz 2 aus 11, den úbrigen Fa-
milien bis zu den Malvaceen fehlen sie. Die Malvaceen (c. 90 Sp.)
haben 7 unbestritten endemisch, 8 Species des Prodromus werden: re-
duzirt. Die Sterculiaceen haben 2 (aus 26 Sp.) des Prodromus, die Ti-
liaceen 1 (Boana 5 Serteriana aus 14), die Malpighiaceen 6 (ex. IK.
von 38), die Rutaceen 4 von 24 (ohne Citrus), Meliaceen (von 16) Ola-
cinen(von 5) je zu einer, dagegen haben die Celastrine en 5 (von 17),

die Rhamneen 2 (von c. 15 — hier eine heillose Confusion bei TirrEx-
HAUER), die Sapindaceen 6 von 37 und die Anacardiaceen 1 (Como-

Zur Flora von Domingo-Haiti. 3

cladia Ehrenbergi) von 16 — dagegen die Connaraceen 1 aus 2 (C.
grandifolius Planchon Ind. Kew. — Gris. Guad. Domka). Das

endemische Percent bei den circa fůnfthalbhundert Thalamifloren ist
etwa '/g-

Anders stellt es sich bei den Leguminosen, von circa 290 Arten
sind zwar nur 20 endemisch, aber eine Reihe antillaner endemischer
Genera meist der Loteen (Vilmorinia, Poitaea, Corynella sonst — Ru-
dolphia, Brya, Pictetia) — was bei anderen Familien nicht vorkómmt,
wo der Endemismus sich nur auf die Species erstreckt. Ist ja doch bei
den tropischen Leguminosen der Endemismus úberhaupt eine Seltenheit,

so dass z. B. aus 40 Cassien nur eine (pedicellaris DC) hier ende-
misch ist.

Von den folgenden Familien ist kein Endemismus bekannt —
bis auf 2 Combretum (aus 13), dagegen sind 14 Myrtaceen (aus c. 65)
endemisch (darunter 11 Eugenia aus 33 — bei 2 ist auch eine an-
dere Heimat spáter nachgewiesen) — doch wáre hier eine Revision
sehr am Platz. Die Melastomaceen haben (nach Cogniaux 12 (frůher
14) endemische Species (aus c. 90 — einige ?).

Die weiteren Familien sind arm — 1 (frůher 2) Lythrarien
(Cuphea rotundifolia Kóhne — aus c. 15), 1 Onagraria (aus 16
Fuchsia racemosa Lam. — sůdamerikanisch), 9 Samydeen (aus 21) und
9 Turneraceen (aus 8).

Reicher sind die Passifloreen (3, frůher 5) aus 34, zwar nicht
die Cucurbitaceen (2 aus c. 33), wohl aber die Begoniaceen (2 aus
10) und Cacteen (7 aus 35) — der einzige Anklang an Mexiko — ihr
wahres Vaterland.

Von Umbelliferen (15) ist nur Hydrocotyle hirsuta Sw. ende-
misch und weiter fehlen solche Species bis zu den Rubiaceen, die wieder
ungewóhnlich reich daran sind (20 frůher aus ec. 180 — also wieder
"4 — aber z. B. 8 Psychotrien aus 30 — dann typische Formen wie
Isidorea, Exostemma).

Den gróssten Gegensatz gegen das nord-westliche Amerika
bieten die Compositen (nur c. 165 sp.) meist weitverbreitete tropische
Unkráuter, aber endemisch Piptocoma, 2 Tetranthus (Pinilosia), Nar-
valina und 22 sp., 4 Eupatorien (aus 28) — grósster Anklang an Nord-
amerika — aber wenig Heliantheen u. Helenieen, nur 5 Mutisiacen
(keine endemisch) — dagegen 1 e. Inula (primulaefolia Lesson, 2 Se-
necio, 2 Bidens!

4 VII J. Palacký:

Von den weiter foleenden Familien haben nur die Lobeliaceen
S endemische Species aus 21 (frůher 10, ein ganz abnormes Verhált-
niss), was der Hůufigkeit der Siphocampylusarten in der Bergregion
(Eggers) entspricht.

Die Myrsineen haben 4 (frůher 5) endemische Species aus 24,
die Sapotaceen 3 aus 30, die Oleaceen 1 (Linociera latifolia) aus 10 ?)

Reich sind die Apocyneen 12 aus 55 (7 Echites aus 24) —
darunter sind bemerkenswerth 2 e. Apocynum (ex IK. —) Rabda-
denia, (2) Cameraria, (2) Anechites.

Noch eigenthůmlicher sind die Asclepiadeen 8 von 28 (me.
Ptycanthera, 5 Marsdenien (von 6). Dagegen haben selbst weder
Loganiaceen noch Gentianeen endemische Formen, wohl aber die
Boragineen (5 [frůher 7] Cordia [aus 28] und 5 Ehretia [aus 8] —
10:65), die Convolvulaceen (5 aus 71 [4 von 44] Ipomea — frůher
mehr), und die fůr Amerika nicht zahlreichen Solanaceen (12 aus 64,
10 aus 35 Solanum, neu Goetzea eggersi Urban (Egg. 2306).

Nicht zahlreich sind auch die endemischen Species der úbrigen Fa-
milien bis zu den Apetalen: Serophularinen (nur mehr 1 aus 29 [?],
Gesneraceen (2 [?] aus 34), Bignoniaceen (3 aus 22), Acanthaceen (4 [?]
aus 47), 3 (?) aus 52 Verbenaceen und 1 Labiate (Salvia calaminthae-
folia Vahl) aus 36 (cum cult.)

Noch ármer sind die Apetalen 39:430. Die 1 Amaranthacee
des Prodromus ist auch in Čuba (Iresine serpyllifolia Mog.). Wir
záhlen 2 Coccoloba, aber 7 Aristolochia (aus 13) — nur 2 Piperaceen
(ex IK.) aus circa 60, 1 Daphnopis (crassifolia), 3 (IK. 4 — psilobotrys
aber bei SAUvALLE in Cuba Loranthaceen aus 28 (?), endlich 18 Eu-
phorbiaceen (aus 135 — 8 Croton aus 26), 4 Urticeen (aus 15),
1 Pilea (aus 27) und 1 Myrica (domingensis DC.)

Die Gymnospermen haben nichts endemisches.

Bei den Monocotyledoneen (36 e. aus 597 — also c. "/,,) kommen
nur die Orchideen in Betracht und da ble ben nur 9 Species endemisch
gegen von 156). Weiters kennen wir 3 Bromeliaceen (aus 34), 3 Dio-
scoreen (aus 15), 5 Smilax (aus 13), 1 Palme (aus 28), 1 Aroidee
(Philodendron consanguineum (aus 24), nur 3 Cyperaceen (von 89) —

1 Cyperus (aus 36) und 12 Gráser (aus 168) — 5 Panicum aus 16)
— das ist alles.

Es folgen somit die Familien nach der Menge der Species Legu-
minosen, Rubiaceen, Gráser, Compositen, Orchideen, Euphorbiaceen ;

Zur Flora von Domingo-Haiti. 5

nach der absoluten Menge der endemischen Species aber Compositen,
Rubiaceen und Leguminosen, Euphorbiaceen, Myrtaceen, Gráser, 50-
laneen, Apocyneen und Melastomeen etc.

Auf die relativen Zahlen (nach Familien) legen wir noch kein
Gewicht. Manche Monocgraphisten hatten kein Material aus Domingo,
da in diesem Jahrhundert nur RrrreR und EaoeRs welches brachten —
andere aber viel, daher vielleicht die Ungleichheit z. B. zwischen
Melastomeen und Cyperaceen.

Als eigentlich charakteristisch kónnen wir annehmen Garrya, Cy-
rilla, Batis, Bontia (die Stůtzen der von GnispBAcH S. 356 vertretenen
Ansicht pto. Monotypen), Nama, Neea, — wie Canella, Picrodendron,
Bellonia, Goetzea, Peltostigma, Hypelate, Lunaria, Spathelia, Cypselea
u. A. (S. 604).

Zu den wichtigsten Resultaten TrrrPENHavERS Záhlen wir die Hu-
miriacee (H. balsamifera L. 1590 Dese. 3— 240 (St. Hil.), da diese
Familie nur von Gujana und PBrasilien bekannt war.

Eine endemische Familie besitzen die Antillen nicht und das von
GnrsEBAcH S. 602 angefůhrte Verhiltniss derselben zu den umgebenden
Floren důrfte annáhernd richtig sein — am náchsten steht das nórd-
liche Sůdamerika.

Scharf ist der Unterschied úberall zwischen Westen und Osten
in Amerika — es sind beide wie zwei Lánder, wie Afrika und Asien
verschieden. Der Westen ist mehr xerofil, der Osten mehr hydrofil
um die bekannten Decandolleschen Ausdrůcke zu gebrauchen. Nur
die Cacteen erinnern auf den Antillen z. B. der trockenen Sůdseite von
Haiti, etwas (neben der eingefůhrten Prosopis juliflora) an Mexiko,
sonst nichts.

So fehlen die in Mexiko so reichen Cupuliferen auf Haiti ganz
(Cuba hat noch A. cubana Rich. — virens Ait. ex Sauvarnre), die dort
so polymorphen Coniferen sind nur durch 5 Arten vertreten (wie
auf Cuba), die noch auf Cuba (9 bei Savvarre), wie in Mexiko zahl-
reichen Cycadeen durch 3—4 Arten, und die Proteaceen fehlen
gánzlich, die doch in Mexiko und auf Trinidad fortkommen. Die Co-
niferen: Podocarpus, Pinus, Juniperus haben in der Bergregion viele
Ex. und bilden ganze Wálder. Die obere Region von Jamaika scheint
nach Ogsrep feuchter, da die Farrenbáume dominiren, doch nimmt
auch TirPExmavEnR (ex. RirreR, S. 218 u. 232) eine hnliche Region
im Haiti bei 2000 m. an, nur erwáhnt er Zwergfarren, nicht Báume.

6 VIH. J. Palacký:

Die von Ozgsrep aus dieser Baumfarrenregion angefůhrten Arten (Gr.
5. 348—9) sind auch in Haiti — aber eine spezielle Podocarpuszone,
wie dort, wird nicht erwihnt, obwohl derselbe Podocarpus coriaceus
hie und dort fortkommt. Dasselbe cilt z. B. von Eugenia alpina,
Clethra alexandri, Manettia lygistum, Vaccinium meridionale.

Da der alte Urwald von Haiti uns unbekannt ist, wissen wir
nicht, ob er, wie in Jamaika, aus Cedern (Cedrela) und Mahagoni
hauptsáchlieh zusammencesetzt war. Im Allgemeinen scheint Jamaika
ahnlicher Haiti als das trockene Cuba [von wo wir 1126 Species aus
Haiti kennen (sine cult. et dub.)| — von Jamaika úber 1808, also
mehr um 672 Species. Leider wissen wir noch sehr wenig úber die
geologische Geschichte der Antillen und speziell Domingos.

Der erste Versuch einer cenetischen Gliederung der neotropi-
schen Flora, den wir zum Schlusse wagen wollen, ist aber nur ein
Versuch und wir wissen recht gut, wie wenie paleophytologische

Daten uns aus Sidamerika zu Gebote stehen — und diese meist
aus fernen Gegenden — Drasilien, Chile, Bolivia -— wobei das ge0-

logische Alter noch dazu unsicher ist.

Als die dlteste, reichste und eigcenthimlichste Flora můssen
wir Drasilien ansehen, das wohl gewissermassen das Stammland der
neotropischen Flora abgibt. Wohl scheinen die Urgebirge von Gujana
und Venezuela eleichaltrig — sie waren aber wohl nie so reich, wie
die nie klimatisch gestorten, ungehindert entwickelten Plateaus von
oůdostbrasilien. Die Mitte von Sůdamerika war, nach den pliocenen
Meermuscheln von Pebas zu urtheilen, noch spát Meeresboden. © Die
Anden sind als Gebirge june, ob einzelne Inseln frůher dort bestan-
den haben, ist noch strittig. — ist ja doch diese Frage z. B. noch
fůr einen grossen Theil selbst der Alpen strittie. © Ebenso schwierig
ist die Parallelisation fremder fossiler Flora mit palearktischen selbst
in Japan, Malaisien, Chile (Coll. Ocnsexrus). ;

AlNerdings wissen wir von einer geologisch alten Entwicklung
speciell Bolivias und dieses Gebiet seheint (z. B. nach der Swertia
tert. Engelh.) ein Vegetazionscentrum gewesen zu sein, aber schon
fůr Argentinien reichen unsere Kenutnisse nicht hoch genug hinauf.

Die Entwicklune Mexikos war eine palearktische d. h. hing mit
der nordlichen Flora zusammen und wirkte keineswegs auf die An-
tillen. Die geologische Entwicklung derselben abgesehen etwa von
einzelnen lteren Inseln, deren Reste noch schwer unterscheidbar
sind, ist jůnger als selbst die der Anden und scheint in die Periode

o n z on od JU

Zur Flora von Dominco-Haiti.

-1

zu fallen, wo die Leguminosen so dominirten, wie in der Jetztzeit die
Compositen also' keinesfalls vor der Kreidezeit. Die frůhere Ve-
getation, wenn sie bestand, wurde wohl erstickt. Die [Hylea, sowie
die Pampas, sind wohl in der Tertiárzeit nach dem Růckzue des
Meeres von den angráinzenden Lándern aus besiedelt worden, sowie
die kleinen (vulkanischen) Antillen. Allerdines haben wir auf den
Antillen in folge dreihundertjáhriger Cultur nur wenig primitiver
Vegetation — sekundár ist auf verwildertem Culturboden eine neue
Flora (die Pimentobuschvegetation Jamaikas) entstanden.

Es sind also drei Perioden der neotropischer Flora zu unter-
scheiden: 1. paleozoisch, Prasilia, Gujana (Bolivia), 2. mesozoisch,
Anden, grosse Antillen, 9. tertiir, Hylea, Pampas, kleine Antillen.

Veriag der kón, bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag 1896.

K vp žá V
] = i k

VP AO

IX.

Jarosit von Písek,
Von Dr. Aug. Krejčí in Karolinenthal.
Mit 8 Texifiguren.
(Vorgelest den 21. Feber 1896.)

Vor zwei Jahren fand ich auf eisenschůssicgem Auarz bei Smrkovic
und auf dem im selben eingelagerten Limonit, von welchem ich schon
eine kurze Erwáhnung gemacht habe,“) ein gut krystallisirtes, rhom-
boědrisches Mineral von honig- bis braungelber Farbe, von ocker-
gelbem Striche, muschelicem Bruche und von vollkommener basischer
Spaltbarkeit.

Das Mineral ist ganz- oder kantendurchscheinend bis halbdurch-
sichtie. Die kleinen Krystalle sitzen theils vereinzelt auf, theils bilden
sie reiche Drusen und Gruppen in Rissen und Hohlráumen des Li-
monits oder ůúberziehen gróssere oder kleinere Krusten von Stilpno-
siderit, welcher den Auarz hie und da bedeckt, mitunter sitzen sie
direkt auf dem celblich oder braun angelaufenen GAuarz.

Die Krystállchen auf dem Limonit sind meistens sehr kleine,
kaum 05 m grosse, einfache Rhombočder mit der Basis; die auf
dem Auarz auísitzenden Individuen bilden sechsseitige Táfelchen, die
auf einigen Stůcken bis 1 9m breit und 025 mem hoch sind. Die
tafelige Form wird durch die starke Ausdehnung der Basis bedingt.

Wáhrend die ersteren sehr gut auscebildet sind und einen sehr
starken Glaselanz aufweisen, zeicen die letzteren minder gut beschaf-
fene Fláchen.

Obwohl es mir, besonders wáhrend der vorflossenen Sommer-
ferien, móglich war eine gróssere Menge dieses Minerals zu sammeln,
erlaubte es doch die Kleinheit der Krystállehen nicht, soviel reinen
Materials auszulósen, um eine guantitative Analyse vornehmen zu

1) Diese Berichte 1894 XL.: „O některých mineralech píseckých“.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896, 1

9 IX. Aug. Krejčí:

kónnen, auch musste ich vom Bestimmen der Dichte ablassen, denn
abgesehen von der geringen Menge des Materiales war dasselbe nicht
frei von Stilpnosiderit-Einschlůssen.

Aus den angefůhrten Grůnden musste ich mich auf die gualita-
tive Analyse und die krystallographische Bestimmung des fraelichen
Minerals beschránken.

Nach der nur vorláufigen Messung und nach der einfachen che-
mischen Průfune, wobei Wasser, Eisen und Schwefelsáure constatirt
wurden, bin ich zu der Ansicht gekommen, dass das vorliegende Mi-
neral entweder Beudantit oder Jarosit sein kónne.,

Da beide Species in ihren Neigungsverháltnissen nahe stehen
und eine áhnliche Paragenesis zeigen, so suchte ich mir durch genauere
gualitative Analyse und durch genaue Messung am Goniometer die
něthige Sicherheit zu verschaffen.

Durch die Giůte des H. Prof. Fn. Kováň und des H. Scmeure
wurde constatirt, dass kein Dlei, kein Arsen und keine Phosphorsáure
anwesend sind.

Daraus folet, dass das Mineral fůr wasserhaltiges Hisensulfat
— krystallisivtes Gelbeisenerz — Jarosit genannt, zu haltem ist, was

auch durch die goniometrische Untersuchune der Krystállchen bestá-
tist wurde.

Das erdige Gelbeisenerz, auch Misy genannt, wurde schon in
Bóhmen gefunden und zwar bei Lusc/hiťz in kleinen nierenfórmigen
Massen oder důnnen Platten zwischen den Schichten der Braunkohle
sowie als důnner erdiger Úberzug auf derselben; áhnlich bei Kolosoruk,
bei Stirbitz u. a. 0.; in grósseren Massen kam es bei Oberpriesen
und Pollerad vor.*)

Krystallisirt ist esin Bohmen bis jetzt nicht beobachtet worden ;
somit ist der Jarosit ein fůr Bóhmen neues Mineral.

Die auf dem Limonit aufoewachsenen Krystállchen stellen ein-
fache Combination

© = 0001):-0R; r= (101:+R
dar, die Basis ist entweder untergeordnet — Fig. 1. — oder im
Gleichgewichte mit dem Rhombočder ausgebildet — Fig. 2.

Zu den genannten Formen tritt an tafeligen Ouarz aufgewach-
senen Krystállchen noch s — 10221) — 2 R hinzu — Fig. 3.

Die r-Fláchen sind glatt und stark olánzend, oft etwas gewólbt
und geben am Goniometer sute Reflexe, ohne aber das Fadenkreuz

4) V. R. v. Zepharovich's Minerale. Lexikon I. 280.

- Jarosit von Písek. 3

des Collimators zu spiegeln; die viel kleineren und matten s-Fláchen
seben gar keine Reflexe, es muss nur auf den intensivsten Glanz
eingestellt werden.

Die scharf markirte drei- oder sechsseitige Basis, mit der die
Krystállchen gewóhnlich aufgewachsen sind, ist immer uneben, ihre
Reflexe sind verschwommen oder zersplittert.

Fig. 1.

In folgender Ubersicht sind sámmtliche gemessenen Winkel der
Fláchennormalen als Durchschnittswerthe angefiihrt, mit den theore-
tischen Winkelwerthen verelichen: mit Růcksicht auf die Kleinheit
und minder cute Beschaffenheit der Fláchen ist die Uibereinstimmung
ziemlich zufriedenstellend.

gemess. gerech. Kanten Difr.
(1011) R:(0001) OR. 55938 5501637 (20) -20577
OŘ 90945" © =5by
OBE R 6905 89915: (=
:(0221) —2R. -54038297 54054397 (8). —1617"
(9021) —2R. | 5303820" 530613" (11). — 199487
ODO (2021210109563 105275010(6 34
2020 ER 0921090761008) 9540
(0001) OR:(10T1) R 12609 12608577 (6) - 087
(2201) —2R: (0221) —2R 10994430" 109949187" (4. — 448"

Auch die optischen Kigenschaften unseres Minerals stimmen
mit denen des Jarosits úberein, denn es erwies sich bei der opti-
schen Untersuchune als einaxig und optisch negativ.

Verlag der kon. bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr Prag 1896.

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden.
I.
Von F. Vejdovský in Prac.
Mit 3, Tafelm und einer Textfigur.
(Vorgelegt den 6. Márz 1896).

Vorbemerkuns.

In dem Aufsatze „Zur vergleichenden Anatomie der Turbellarien“
(Zeitsehrifů fůr wiss. Zoologie Bd. 60., 1895) bemerke ich, dass ich
eine Reihe von kleineren Arbeiten zu veroffentlichen beabsichtige,
die meist zur Kenntniss der einheimischen Sůsswasserfauna beitragen
sollen. Mit der erwáhnten Abhandlune habe ich angefangen und es
sollten noch einige Zusátze ůúber mehrere interessante Turbellarien
folgen. Da indessen die Vervollstándigung dieser Zusátze noch einige
Zeit in Anspruch nehmen důríte und ich von anderen Seiten auf-
gefordert wurde, meine Erfahrungen úber die Síisswasser-Amphipoden zu
veróffentlichen, so thue ich dies mit der vorliegenden Arbeit, die wieder
in 3 Abschnitte zerfállt und nachfolgendes zum Gegenstand hat.

1. Ueber Úrangonyx.

2. Ueber Niphargus.

9. Ueber einige Gammarus-Arten Europas.

Die Veranlassung zur Veroffentlichung der Arbeit selbst waren
die nachfolgenden Umstánde.

Im Jahre 1889 sind verschiedene Untersuchungen úber die ua-
litát und Auantitát der unterirdischen Wásser im Radotiner Thale
bei Prag angestellt worden, vornehmlich um zu erfahren, ob das Wasser
als Trink- und Nutzwasser zur Versorgung unserer kón. Hauptstadt
ausreichen wůrde. Zu diesem Zwecke wurde eine gróssere Anzahl
der Versuchsbrunnen gestochen und mit Northonpumpen versehen,
durch welche das Wasser im Frůhjahre des genannten Jahres tag-
táslich geschópít und sodann chemisch und bakteriologisch untersucht

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1896, 1

9 X. F. Vejdovský:

wurde. Obwohl auf diese Weise das Wasser aus etwa 20 Brunnen
untersucht wurde, so sind nur aus zwei derselben die unterirdisch
lebenden Crustaceen und Wůrmer zu Tage gebracht worden. Aus
dem einen Brunnen erhielt ich 4 Exemplare von Cyclops nanus Bars.
und einen einzigen Niphargus, wáhrend aus einem anderen, aus wel-
chem das Wasser durch den ganzen Sommer in grosser Menge ge-
schopft wurde, eine grosse Anzahl von Niphargus und 8 Exemplare
von Crangonyx subterraneus nebst zahlreichen unbestimmten Insekten-
larven und zwei Ex. von Planaria cavatica gefunden worden sind.
Aus der verháltnissmássig grossen Anzahl der subterraneen Crusta-
ceen schliesse ich, dass an dieser Stelle eine grosse unterirdische
Wasseransammlung sich befindet, in welcher eben die Thiere ihr Leben
fristen. Diese Vermuthune ist auch spáter und unabháneie durch
die geologische Untersuchune bestátiet worden.

Nachdem ich nun die gefundenen Amphipoden eingehend kennen
gelernt habe — vergeblich suchte ich auch die Baťhynella natans
zu Gesichte zu bekommen — trachtete ich namentlich die von ver-
schiedenen Autoren angefiůhrten Nipharegus-Arten und úberhaupt die
unterirdisch und in den Tiefen der Schweizer Seen lebenden Amphi-
poden zu vereleichen, was mir durch die sehr zuvorkommende Freund-
lichkeit mancher befreundeten Forscher gelang.

Mit besonderem Danke bin ich in dieser Hinsicht nachfolgenden
Herren verbunden:

Prof. Zschokke in Basel.

Prof. Momez in Lille,

Prof. Wierzejski in Krakow,

Prof. Della Valle in Modena,

Prof. Sars in Christiania,

Rev. Dr. Ch. Chmlton in Edinbureh,

Prof. Packard in Providence, R. J. :
Prof. H. Blanc in Lausanne,

Prof. Bruno Hofer in Můnchen,

Dr. Kavrajsky in Tiflis.

Schliesslich habe ich schátzbare Beitráge zu dieser Arbeit von
meinem Assistenten Dr. A. Mná4zek, ferner von den Herren Assistenten
VarrER, Bonvmru Němec und Dr. VávRa erhalten.

Die Vielheit der Niphargus-Arten ist bekanntlich im Gegensatz
zu de Rovczmonvr's álteren Ansichten namentlich von Wrzp$Nrowsxr ver-
theidigt worden, welcher in erschopfender Weise nachgewiesen hat,
dass die von Rouskmowr als Entwickelungsstadien einer einzigen Art

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 3

betrachteten Formen doch als selbstándige Species aufzufassen sind.
Die Ausfihrungen Wrzesxrowskrs sind in dem neuerdines erschienenen
umfangreichen Werke von DrerLa Varze ") leider úberhaupt nicht be-
růcksichtigt worden; DrErra VazLE nimmt wieder nur eine einzige
Art — W. subterraneus — an und betrachtet alle die von seinen
Vorgángern beschriebenen Formen als Synonymen der Leacn'schen Art.

In wieferne die Ansichten Wrzesvrowskr's berechtigt sind, důrfte
die vorliegende Arbeit zeigen, die Auffassung DrrLa VALLE's ist aber
keinesfalls annehmbar.

jů
Ueber Crangonyx Sp. Bate.

Der unter diesem Namen bekannte Flohkrebs ist zwar in Europa
schon lánest bekanní, indessen sind unsere Kenntnisse úber seine
Organisation bis zum heutigen Tage sehr důrftieg, wáhrend die exo-
tischen Brunnen- und Hohlenbewohner derselben Gattung ziemlich
ausfůhrlich behandelt worden sind. Šomit verdient auch die bisher in
Europa bekannte Art eingehender dargestellt und mit anderen unter
verschiedenen Namen beschriebenen Amphipoden verelichen zu werden.

1. Literatur.

1. 1840. Minve-EpwaRps, Hist. nat. des Orustacés p. 49. Paris.

2. 1859. Bare C. Srzvce, On the Genus Niphargus, Schiódte. Dublin.
Univ. Zool. and Bot. Assoc. Proc. I. 1859.

3. 1859. Hocax, AnrmuR R., On the habits of Niphargus fontanus
(n. s.), N. Kochianus (n. s.), and Crangonyx subterra-
neus (n. s. et s.) Spence Bate. "The Nat. Hist. review
and AOuart. Journ. of Science. Vol. VI. p. 166—109.

4. 1861. —, Notice of British Well—Shrimps. Rep. of the 30th
Meetine of the Brit. Assoc. Advenc. of Science, p. 116-117.
London 1861.

5. 1862. Bare, C. SrExce, Catalogue of the Specimens of Amphipo-
dous Crustacea in the Collection of the British Museum.
London.

1) DerLa Varze, Gammarini del Golfo di Napoli. — Fauna und Flora des
Golfes von Neapel. XX. Monografie 1893.
1*

10.

ABl

12.

13.

14.

20,

„ 1801.

„ 1866.

509.

MSS

1872.

1874.

1875.

1870.

„ 1876.

. 1881.

„ 1881.

„ 1882.

1880.

X. F. Vejdovský:

GnupER A. E., Ein Ausflug nach Triest und dem Auarnero.
Berlin.

—, Beitraege zur Kenntniss der istrischen Amphipoden-
fauna. Archiv fr Naturgeschichte XXXII.

HarneR CČamr, Kleine -Beitraege zur Kenntniss der Siůss-
wasser-Amphipoden. Verhandl. zool. bot. Gesellsch. Wien.

Smrru S. J., Dredging in Lake Superior under the direction
of U. S. Lake Survey. Number XI. p. 373. 374. Notice
of the Invertebrata dredged in Lake Superior in 1871
by the U. S. Lake Survey. American Journal of Science
and Arts.

Cork E. D., Life in the Wyandotte Cave. Ann. Mag. nat.
Hist. Ser. 4, Vol. VI. p. 363—310.

Smru 9. J., The Crustacea of the fresh watter of the
United States. Report of Prof. S. F. Baird, Commissioner
of Fish and Fisheries. Part II. Report 1872—1873. Wa-
shington 1874.. Citirt nach Stebbine.

—, The Crustaceans of the Caves of Kentucky and In-
diana. Amer. Journ. of Se. and Arts. Vol, IX.

Rovarmoxr, PnruerE pk, Étude de la faune des eaux pri-
vées de lumičre. 49 Avec 5 Planches. Paris.

HvmBERT Arors, Description du Niphargus puteanus var.
Foreli. Bull. Soc. Vaud. Sc. Nat. T. XIV. pp. 278—398.
pl: 67:

FonBESs S. A., List of Illinois Crustacea. Bull. Ilin. Mu-
seum Nat. Hist. I. 6. Fig. 1—7.

Cork E. D. and Packanp A. S., The Fauna of the Nicka-
jack Cave. Amer. Nat. p. 877—882.

A. Wnzpsxrowskr, Goplana polonica, novy rodzaj i gatunek
skorupjakow. Pamietnik fiziograficzny. 1881. I. 2 tab.

„ 1881—84. CHrmrox CHanLEs, Einige Arbeiten úber die Amphipoden

und Isopoden Neu-Seelands, die ich nur nach dem Ci-
tate desselben Autors in seinem erossen, weiter unten
angefihrten Werke kenne.

Hay O. P., Notes on Some Freshwater Crustacea ete. Ame-
rican Naturalist. Vol. XVI. p. 143—146.

PackaRD A. S., The Cave Fauna of North-America, with
remarks on the Anatomy of the Brain and Origin of the
blind Species. Nat. Acad. of Sciences. Vol. IV. 3—156.
pls. I—XXVII.

Ueber einige Sůsswasser-A mphipoden. 5

21. 1888. WRzgsxrowskr A., O trzech kielžach podziemnyých. Pamietnik
fyziograficzny. T. VIII. p. 221-—330. Tab. VI—XVI.

22. 1890. —, Ueber drei unterirdische Gammariden. Z. £. w. Z. Bd. 50.
pp. 600—725, Taf. 28—32.

23. 1888. SrEBBNG T. R. R., Report on the Amphipoda collected.
1813—1876. by H. M. S. Challenger during the years
Vol. XXIX. p. 681.

24. 1893. Drrra VarrLE, Gammarini del Golfo di Napoli. Fauna u. FloraXX,

25. 1894. Gmmrox CnanRzLEs, The subterranean Crustacea of new Zea-
lad: With some general remarks on the faune 0£ Caves
and wells. — Transact. Linnean Society London.

2. Geschichtliches.

Crangonyx wurde zuerst in Eneland gefunden und von ŠPENCE
Bare unter der Diagnose beschrieben :

Crangonyx

Superior antennae not longer than the inferior, having a secondary
appendage. Gnathopoda subegual, not havine large propoda. Pereio-
poda subegual. Posterior pair of pleopoda unibranched. Telson single,
entire.

Crangonyx subterraneus (Pl. XXXII. fig. 6.)

Pleon having the postero — inferior angle of the three antérior seg-
ments produced to a point, and the antero-inferior angle furnished
with three minute hairs. Eyes imperfectly formed, lemon-colour. Su-
perior antennae about one-fourth the leneth of the animal; peduncle
having the first joint shorter than the succeding; fagellum not longer
than the peduncle, secondary appendage consisting of one long and
one short articulus; mandibles having the joints of the appendage
short and distally increasing. First pair of gnathopoda having the pro-
podos guadrate; palm slightly convex, obligue, armed with a few
forked spines. Second pair of gnathopoda longer and more slender
than the first, havine the propodos long-ovate; palm very obligue
and imperfectly defined, armed with a few spines, each carrying
a subapical cillum; dactylos with a small internal cilium near the
apex. Pereiopoda subegual, unguiculate; three posterior pairs having
the basa ovate, and posteriorly fringed with short eguidistant cilia.
Three posterior pairs of pleopoda subegual, furnished with strong

6 X. F. Vejdovský:

hairs or spines, each carring a subapical cilium; the ultimate pair
havine the peduncle shorter than the ramus. Telson half as long as
the posterior pair of pleopoda. Length */„,th of an inch.

Zur Gattung Crangonyx záhlt ferner Sr. Bark auch die von Mru.xE
Epwapos (7) nnter dem Namen Gammarus Ermanm angefůhrte Art,
welche von Ermaxx in den warmen Guellen Kamčatkas gefunden wor-
den war. Die Diagnose dieser Art ist die nachfolgende: „Eyes round,
small. Superior antennae longer than the inferior, Aagellum longer
than the peduncle, secondary appendace short. Gnathopoda subegual
and aline; propoda ovate; palmae nearly the whole length of the in-
ferior margin, obligue, not defined. Posterior pair of pleopoda short,
ramus alean, reaching but little beyond the extremity of the prece-
ding pair.“

Im Jahre 1861 erhielt GRuBE aus einer Pumpe auf den Auar-
nerschen Inseln einen Amphipoden, welchen er mit dem Namen
Gammarus recurvus bezeichnete (6), spáter aber (7) unter dem Na-
men Črangonyx recurvus beschreibt. Derselbe ist mit schwarzen Augen
versehen, die beiden Gnathopoden sind ganz gleich und kůrzer als
die nachfolgenden WFůsse. Die Zahl der Punktaugen nicht ber 15.
Der Stiel der oberen Antennen ist kaum doppelt so lang als der Kopf,
die kurze zweigliedrige Nebenceissel der oberen Antennen geht sehr
leicht verloren.

C. HarnmR (8) reiht dasegen den Úrangonye recurvus wieder
zum Gammarus, mit der Diagnose: „Das erste Paar Gnathopoden
etwas grósser als das zweite, Telson einfach, nicht getheilt, das dritte
Uropodenpaar einfach.“

Crangonyx subterrameus ist meines Wissens in Europa nur noch
in Můnchen gefunden worden und zwar, wie es scheint, in ziemlich
grosser Anzahl mit noch vier anderen Arten, deren Selbststándigkeit
jedoch von dem Entdecker, de Rouckmoúr (17) verkannt wurde, in-
dem er sámmtliche 5 Formen zu einer einzigen Art Gammarus pu-
řeanus vereinigt.

De Rovaemovr bezeichnet ganz grundlos die uns interessirende Art
auch als „Gammarus minutus“, indem er sie mit dem von Gexvars *)
unter dem Namen „Gammarus pulex minutus“ aneefihrten und in
einem Pariser Brunnen gefundenen Flohkrebs identificirt.

*) Grnvars Pavur, Note sur deux espěces de Crevettes gui vivent aux envi-

rons de Paris. Annales des Sciences naturelles. Zoologie. Seconde série. Tome
IVeme 1835.

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden.

RouaEmoxr s Beschreibung ist in mancher Beziehung interessant,
indem er ůber die Geschlechtsreife berichtet, eine Frage, die ich
durch meine eigenen Beobachtuneen nicht zu beantworten vermac.
Er bespricht die Gesehlechter folgendermassen: „Úette forme pré-
sente autant de femelle gue de máles; les premičres sont reconnai-
sables seulement par les lames incubatrices, tandis gue les ovaires
étaient toujours rudimentaires guand il marrivait de les découvrir.
Les máles, par contre, ont les testicules déjá développés et contien-
nent des cellules můres gui fournissent en abondance des spermato-
zoides. Ainsi, les máles semblent étre adultes avant les femelles.“

Auch bezůglich des Kriechens und der Bewegune von Črangonyx,
wodurch sich dieser Krebs vom Niphargus unterscheidet, hat de Rou-
GEMoxT richtige Beobachtungen angestellt, wie folot:

„Cette forme est celle gue jali observée marchant verticalement;
pour cela, les pattes préhensiles se replient sous la cavité gue for-
ment les deux premiers segments thoracigues; les deux paires de
pattes suivantes setendent en avant et les pattes métathoracigues
Sécartent A droite et A gauche. De cette maničre, cette petite forme
se proměne lentement, longeant les parois des vase dans leguel
elle est enfermée.“

Ferner beschreibt Rovekmoxr die Uropoden, namentlich die
Lánge des dritten Paares, die Hánde der Gnathopoden, welche er
auch, obwohl nicht ganz richtig, abbildet.

Dagegen ist Crangonyx in anderen Welttheilen mehrmals erwáhnt
und zu wiederholtenmalen beschrieben worden. Auf der ersten Stelle
ist Nord Amerika hervorzuheben. Hier hat T. J. Smrrm (9) bei Ge-
legenheit der faunistischen Untersuchungen in den Tiefen des Lake
Superior im J. 1871 eine neue Art, Crangonyx gracilis entdeckt, bei
welchem „the incubatory lamellae of the female are very large, pro-
jecting much beyond the coxae of the anterior legs, as in Č. recur-
vaťtus (sic!) Grube, which our species much resembles in the form
of the antennulae, antennae, enathopoda etc., while it differs much
in the ultimate pleopoda and in the form of the telson.“

Bald nachher berichtete E. O. Core (10) úber einen anderen
Flohkrebs aus der Mammuthhóhle unter dem Namen Sřygobromus
n. sp. und beschreibt ihn folgendermassen: „Near Gammarus. The
first antennae with flagellum and much shorter than the second. Two
pairs of limbs chelate by the inflexion of the last claw-like segment
other limbs clawed. Terminal abdominal segment very short, spinife-
rous; the ultimate segment with a stout limb with two egual styles, the

8 X. F. Vejdovský:

antepenultimate short, two-jointed and individed. Kyes none. „S%y-
gobromus vitreus. "Two last pairs of limbs appressed to last abdominal
bristles and of near egual length, forming a brush. Last segment
of abdomen with two terminal bristles. 2:1 lines.“ Diese Beschrei-
bung ist zwar fůr die Wiedererkenntniss unzureichend, 8. J. Swrw
(11) fůhrt aber spáter diese Art unter dem Namen Crangonyx vitreus
Cope an und unter dieser Bezeichnung findet man sie auch bei
PAcKARD.

Die dritte der Reihe nach beschriebene Art Crangonyx tenu's
n. sp. „a slender, elongated species with very low epimera, resembling
more in form the species of Niphareus than the typical species of
Crangonyx“ ist von 8. J. Smrrm (17) aufcestellt worden. Im einer
Arbeit úber die Crustaceen der Hóhlen von Kentucky und Indiana
(12) hebt derselbe Verfasser hervor, dass Čr. (Stygobromus) vireus
Cope verschieden ist von Cr. viťreus Packard, welche letztere Art
nahe verwandt ist mit C. gracilis Smith aus dem Michigan See und
Lake Superior. Daher findet man die Art in dem Werke von PackaRD
als C. Packardi Smith angefůhrt.

Im Jahre 1876 beschreibt FonBEs (75) einen Amphipoden aus
einem Brunnen in Ilinois unter dem Namen Čr. mucronaťus n. Sp.,
bei welchem namentlich der Telson des Mánnchens ausserordentlich
entwickelt ist.

CorE und PackaRD (16) fiihren 1881 aus der Nickajack-
Hóhle eine neue Art an, Čr. antenmatus Pack. „It is a larce
and puslish species; the first antennae very long; the flacellum with
20—24 joints; the entire antenna being over one-half, and nearly
two-thirds as long'as the body; the last joint of the peduncle beine
slightly more than half so long as the penultimate joint“ It is very
different from C. viéreus Cope of Mammoth Cave and from C. Packardi
Smith, differing in its distinct eyes and larger, more numerously
jointed antennae“ (SreBBrNe (23) p. 530).

Im J. 1881 erwáhnt Ch. Cmrrox eine neue Art C. compactus
von Neu Seeland [Transact. New Zealand Institute. Vol. XIV. 1881.
nach Crmiwrov (25)| und 1882 O. P. Hax (79) beschreibt C. Iucifugus
n. Sp., eine kleine Art aus einem Brunnen in Abingdon, Knox County,
Illinois. Dieselbe ist dem C. čenuis Smith hnlich. Eine andere Art
Čr. bifurcus n. sp. aus einem Bache bei Macon, Mississippi, „differs
form C. gracilis more particularly in the form of telson and in the
length of the ramus of the posterior stylets as compared with the
pedunecle. From C. antennatus Packard it differs in the form of the

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 9

telson and in the much oreater size of the eyes.“ The three species
C. gracilis, C. bifurcus and C. lucifugus present an interesting ora-
dation in the form of posterior caudal stylets. Im the first-named
the outer ramus is present but rudimentary. In C difurcus the outer
ramus is but two-thirds as long as the peduncle, while it is doubtful,
whether there is anything whatever to present inner ramus. In C.
lucifugus both the outer and inner rami are absent, and the peduncle
itself is much reduced.“

Sehr eingehend befasst sich PackaRD (20) mit der Gattung
Crangonyx in seinem erossen Werke úber die unterirdische Fauna
der Mamuth-Hohle. Hier beschreibt er ausfůhrlich und bildet theil-
weise ab 5 Arten, welche frůher von ihm, Core, Smrru, FonzBESs and
Har aufcestellt worden waren. Fr die allgemeine Beurtheilung der
morphologischen Eigenthimlichkeiten der in Rede stehenden Gattung
nehme ich Nachfoleendes aus dem Werke Packanv's heraus:

1. Crangonyx vitreus Cope erhielt PacxaRD in 5 Exemplaren aus
der Mammuth-Hohle und bildet ein Weibchen ab von 52 mm Lánce.
Das Seiten-Flagellum der Antennulen ist klein, um ein wenig breiter
als das erste Segment des Wlagellums und besteht aus 2 Segmenten,
von denen das terminale klein ist. Telson ist „rectaneular, nearly as
broad as long; the posterior margin has a very shallow sinus in the
middle, each side of which is armed with several slender spines.“
Hin kleineres Weibchen von 35 mm Lánge weicht wenig von dem
vorigen ab. Das Antennulen-Flacellum ist 1Ogliedrig, das der An-
tennen viereliedrie. Die iúbrigen Hxemplare waren sehr klein und es
war nicht měglich das Geschlecht zu ermitteln; an einem derselben
war das Flagellum der Antennulen Sgliedrig, das der Antennen
4sliedrig. Die úbrige Beschreibung trást wenig bei zur Erkenntniss
dieser Art. PackanRpD war nicht im Stande die Augenrudimente zu
finden.

2. Úrangonyx Packardi Smith ist mit C. gracilis aus dem Lake
Superior verwandt, von welchem er sich nur durch die Structur dem
Augen unterscheidet. Dieselben bestehen nur aus wenigen Wacetten
mit schwarzem Pigment. Die Antennulen-Flagella bestehen aus 4—5
Segmenten, wáhrend C. gracilis um 1——2 mehr haben soll. Die Fůsse
des 4—7 Paares besitzen wenigcer und kůrzere Stacheln als Č. gra-
cilis, und dies soll der bedeutendste Unterschied zwischen beiden
Arten sein. PackaRD spricht eine Vermuthung aus, dass C. Packardi
aus C. gracilis entstand. Aus den Brunnen in Orleans, Indiana ein
Weibchen war 55 mm; das andere 75 mm aus New Albany, Indiana.

10 X. F. Vejdovský:

3. C. antennatus Pack. aus der Nickajack-Hóhle. Eine grosse
Art mit sehr langen Antennen (20—24gliedrig) und mit gut ent-
wickelten Augen.

4. C. mucronatus Forbes, wahrscheinlich Vertreter einer neuen
Gattung. Farblos, blind, 9—10 mm lang. (Gefunden in zahlreichen
Ouellen und Brunnen.

5. C. lucifugus Hay, ist blind, blass, 6 m lang. Die Antennen
um die Hálfte lánger als die Antennulen, deren Flagellum 14oliedrig
ist.. Die Mundgliedmassen unbekannt.

Die Beschreibungen der letzten drei Arten sind nur Copien der
álteren Originale, die von Č. vitreus und Packard? sind durch S. J.
SmIrH entworfen.

PackaRD hat auch an Auerschnitten das Gehirnganglion der augen-
losen und mit Augen versehenen Úrangonyx-Arten untersucht und
verelichen und kommt zum Resultate, dass zwischen beiden nur ein
unbedeutender Unterschied des Gehirnganclions besteht. Das Ganglion
opticum hat beinahe dieselben Gróssenverháltnisse wie die anderen
Gehirnlappen und ebenso die Anordnung der Ganolienzellen.

Die beste und ausfůhrlichste und mit verlásslichen Abbildungen
besleitete Darstellung von Crangonyx compactus růhrt von Cna. Cnrm-
rox (25) her. Derselbe bespricht kritisch die Angaben seiner Vor-
ginger úber die Artencharaktere der Gattune Crangonyx und nach-
dem er wenigstens auch C. gracilis und wwucronatus vergleichen konnte,
liefert er eine detailirte Beschreibung der genannten Art, die sich
von anderen vorzucesweise dadurch unterscheidet, dass die Pleopoden
úberhaupt nur einástig sind. Die úbrigen Angaben Cumrox's werden
wir mit den weiter unten angefůhrten Charakteren von C, subčerraneus
veroleichen.

Schliesslich miissen wir noch die Stellune besprechen, welche
Derza VazLE (24) in seiner Monographie der Gammarinen zu den
Angaben seiner Vorgánger einnimmt. Er entwirft nachfolgende Gat-
tungsdiagnose: „Úorpo mediocremente allungato, segmentato regola-
mente, senza spine sulla coda.

Antenne anteriori con flagello accessorio 2-articulato. —

Mandibole col processo incissivo principale ben dentate. —

Mascelle anteriori con la lamina interna fornite di molte setole,
e col palpo 2-articulato. —

Piedi mascellari con le lamine poco sviluppate, specialmente
le esterne, ma non rudimentali. —

Gnathopodi con la máno gonfia, subchelata. —

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 11

Piedi toracici del gruppo posteriore col 2" articulo normalmente
dilatato e col 6“ articolo angusto. —

Piedi codali posteriori con 2 rami, di cui Vinterno č rudimen-
tale e Vesterno č 2articulato.

Telson intero.“

Diese Diagnose hat Drrra Varre nach dem ihm von Cnrmrox
zugeschickten Čr. compactus entworfen und erkennt nur zwei Arten an,
námlich Sp. 244 Cr. subťerraneus: Gnathopodi anteriori piů robusti
dei posteriori (p. 681).

Sp. 245. Cr. compactus: Gnathopodi anteriori piů gracili (682).

Als „Specie incerti di Crangonyx“ betrachtet DrrLa Varre:

Bynoym Cz.

. antennatus Packard 1881.

bifurcus Hay 1882.

Ermannii Milne Edwards sp. 1840.

gracilis S. J. Smith 1811.

lucifugus Hay 1882.

mucronatus Forbes 1976.

recurvus Grube 1801.

tenuis S. J. Smith 1874.

vitreus Cope sp. 1872, fůr den er aber irrthůmlich als
Packardi Smith anfůhrt.

3. Die Fundorte und Verháltnisse der Augen der genannten Arten.

1. Crangonyx subterraneus, Brunnen in England und Můnchen.

„Pigmentirte Augen“.

Zrmanni, Kamčatka. Mit Augen.

recurvus, Guarnero. Mit schwarzen Aucen.

vitreus, Čope sp., Mamuth-Hóhle. Augenlos.

Packardi Smith, Brunnen in Orleans, Indiana.
Augenlos.

gracilis Smith, Lake Superior. Mit Aucen.

tenuis Smith, Brunnen in Middletown, Conn.
Augenlos.

antennatus Pack., Nickajack-Hoóhle. Mit Augen.

mucronatus Forbes, in Ouellen und Brunnen Nord-
Amerikas. Blind.

lucifusus Hay, Abbingdon, Il. Blind.

compactus Chilton, New Zealand. Mit pigmentlosen
Aucen.

bifurcus Hay, Lake Superio, Ar mugetin,

12 X. F. Vejdovský:

4. Crangonyx subterraneus Sp. Bate von Radotín bei Prag.

Wie oben erwáhnt, verfůste ich ursprůnelich úber 8 Exemplare,
die ich theils im frischen Zustande, theils an Dauerpraeparaten unter-
suchte. Im Jahre 1895 erhielt ich noch 2 Exemplare aus einem
3runnen von Radotín. Lebende Flohkrebse hielt ich durch einige Tage
in einem Gefásse oleichzeitig mit zahlreichen Niphargi, von welchen
sich Crangonyx nicht nur durch seine kleineren Dimimensionen, son-
dern auch durch den Kopf unterschied, auf welchem die gelben
Flecken in der Augenregiou schon mít blossem Auge aufallend waren.
Crangonyx zeichnete sich auch durch eine langsamere Bewegung von
Niphargus aus, wie auch schon von de RovaEmovwr beobachtet wurde.

Sámmtliche von mir untersuchte Exemplare waren Weibchen
von 4 em Tánce, bei allen war dieselbe Kórpercestalt, nur die Zahl
der Antennenolieder so wie die Zahl der Borsten am áusseren Rande
der Gnathopoden und die Gestalt der Pigmentflecken am Kopfe va-
rlirten mehr oder weniger.

Der Kopf ist verháltnissmássie gross, lánger als jedes der nach-
folgenden Segmente und beinahe so hoch wie lang.

Die Epimeren sind unegleich gross: das erste ist das kleinste,
das vierte ist am gróssten; die 3 nachfolgenden fast: von gleicher
Grósse. Das erste Epimer ist an seinem Ausseren Rande nicht ein-
gekerbt, wáhrend das zweite und dritte mit je zwei seichten Binker-
bungen versehen sind, und dadurch 3 Láppchen bilden. Das vierte
blattfórmige Epimer ist mehrmals eingekerbt und in den Vertiefungen
mit kurzen Borsten versehen. Die hinteren drei Epimeren sind zwei-
lappig.

Die drei vorderen Abdominalseomente sind gleich gross und
ihre den Epimeren des Thorax entsprechenden Seitenlamellen am hin-
teren Rande schwach eingekerbt. Diese (Taf. I. Fig. 4.) mit einer
kurzen Borste ausgerůstete Einkerbune bezeichnet auch die Hóhe, in
welcher sich die Einschnitte zwischen den Kórpersegmenten und den
Epimeren der Thoracalseomente befinden. Die Seitenlamellen der Ab-
dominalsegmente entsprechen vollstándig den Epimeren der Thoracal-
segmente, was auch die Insertion des ersten Fusseliedes sowohl der
Thoracal- als Abdominaleliedmassen beweist. Ahnliche Verháltnisse
des Kopfes und der Epimeren scheinen auch bei Cb. vifreus und an-
tennatus zu bestehen, nur ist das vierte Epimer bei der erst genannten
Art viel kleiner (verel. Pacgapp, Pl. V. Fig. 1.) und anders cestaltet,
ebenso das von Čr. antennatus, als bei Čr. subterrameus. Bei Cyr, com-

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 18

pacčus sind dagecen die ersten 4 Epimeren fast gleich gross und
kleiner als die hinteren drei.

Die Antennen sind bei den unverletzten Exemplaren linger
als die Antennulen, was fůr sámmtliche Arten charakteristiseh zu sein
scheint. Sie bestehen aus einem dreigliedrigen Stamm, in welchem
das erste Glied das láneste ist, und aus einem mehroliedrigen Fla-
sellum. Die Anzahl der fast gleichen Glieder variirt zwischen 9—13.

Die Antennulen bestehen aus einem 4eliedrigen Stamm, in

welchem das 3. und 4. Glied verláncert und eleich ist, wáhrend die
2 basalen niedrie sind. Das Flagellum besitzt 3—4 schlanke Glieder.
Bei 7 Exemplaren habe ich nachťolgende Zahlverháltnisse der Fla-

gella beider Antennen sichergestellt:

1. Exemplar. Flagellum der Antennen 12eliedrig, der Antennulen 4981.

Da: A s 5 verletzt, ň bl,
3. » » » » » 4 »
4, 3 i ň 12sliedric, 4 A)
5. : p 15, : to
6. n » » 10 » » 4 »
il: by] » » 9 » » 9) »

Bei C. compactus ist nach Cmrurox das Flagellum der Antennen
13sliedrig, das der Antennulen 4--5gliedrig. Dieselbe Anzahl der
Glieder scheint auch C. viéreus zu haben, wáhrend bei C. Packard:
(und ančennaťus) das Flagellum aus 20—24 Gliedern, bei Cr. mucro-
naťus sogar aus 30—35 Gliedern (das der Antennulen 9—10) besteht.

Das Neben-Flagellum der Antennen (Taf. III. Fig. 31.) ist etwas
hóher als das erste Glied des Haupt-Flagellums: sein basales Glied
ist doppelt so lang als das zweite, terminale, mit 2 kurzen Borsten
endende Glied.

Sowohl die Antennen als Antennulen sind mit Borsten und
Sinnesorganen ausgerůstet. Die Antennulen (Fig. 28) tragen am Stamm-
sliede lange, geknopíte Borsten, die am Flagellum etwas kůrzer sind.
Erstes Glied entbehrt der Borsten, das zweite trágt nur eine Borste,
das dritte ist mit 6 lancen Borsten versehen. Die Seemente des
Flagellum tragen an der inneren Seite und am distalen Ende 5—6
kůrzere Borsten (Fig. 39). Nur selten trifft man auf den Artennulen
die kurzen hyalinen Sinneskolben, nur das oder jene Glied ist mit
einem solchen versehen. (Vergl. Fig. 32.)

Auch das Flagellum der Antennen ist mit nur spárlichen Haaren
besetzt; man trifft meist nur 2 (selten 3) Borsten am Distalende

14 X. F. Vejdovský:

eines jeden Flagellumeliedes, die wohl als eine Schutzvorrichtung fůr
die zwischen ihnen stehenden Sinneskolben dienen (Fig. 31). Die
Sinneskolben sind sehr entwickelt, indem sie die Linge der einzelnen
Flagellumelieder erreichen, nur der terminale Kolben ist kurz und ent-
behrt des Stieles, welcher fůr die úbrigen Kolben charakteristisch ist.
(Fig. 29, 40.) Regelmássig sind die letzten 6 Flagellumsegmente mit
je einem Sinneskolben versehen.

Es ist interessant, dass neben den Borsten und Sinneskolben
an jedem der letzten Begmente je ein feiner blasser und langer Pilz-
faden sitzt (Fig. 40 p.); er ist sehr beweelich, und nicht selten
erinnern die Bewegungen auf die der Flimmerhaare.

Reich mit Sinnespinseln und denselben entsprechenden Sinnes-
organen besetzt sind die beiden basalen Glieder des Antennen-
stammes (Fig. 23, 24); wir werden auf dieselben weiter unten ein
gehender zurůckkommen.

Nach der Abbildung sind die Sinneskolben von Čr. ančennatus
sehr kurz, meist "/;„ der Gliederlánge der Antennen erreichend. Bei
Cr. compactus besteht der Stamm der Antennulen aus 5 Gliedern.

Mundgliedmassen. a) Die Mandibeln erinnern, wie schon
richtig Cmrurox bemerkt, auf die von Niphargus, doch sind sie bei
unserer Art viel schwácher entwickelt. Wohl sind die Mandibeln hier
wie bei Gammarus etc. assymetrisch, doch kann ich nur úber eine,
námlich die rechte Mandibel berichten. Sie besteht aus dem oberen
beissenden Apparate, welcher aus 5 stumpfen Záhnen besteht (Fig. 35),
von denen der zweite der grósste ist. Unter diesen befindet sich
ein gabelfórmiger, ebenso wie die Záhne stark chitinisirter Fortsatz.
Auf der inneren Kante der Mandibel, unterhalb des gabligen Fort-
satzes sieht man eine Reihe von 5 gleich langen Putzborsten. Nach
unten zu geht die Mandibularplatte in den Kaufortsatz (£ f) úber,
welcher eine rauhe Fláche vorstellt und ein sehr langes Geissel-
haar trágt.

Die Mandibel stellt eigentlich das Basalglied einer Extremitaet
vor, deren drei distale Glieder zusammen als Mandibulartaster zu
bezeichnen sind (Fig. 34. 1—2.) Derselbe inserirt mit einem kurzen
Gliede auf der Mandibel, das zweite Glied ist sehr verlángert und
nach innen stark ausgewólbt, breit, und mit fiinf langen Borsten ver-
sehen. Das dritte Glied erscheint am distalen Ende schief abge-
schnitten, mit kiůrzeren Borsten stark besetzt, wáhrend nur die
áusserste Spitze einen Bůschel langer Borsten trágt.

VE-

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 15

Die Mandibeln von Crangonyx mucronaťus sind von FoRBES zu-
erst, wie die Mundtheile úberhaupt, dargestellt worden. Die rechte
Mandibel besitzt 5 fast eleich grosse Záhne; an der linken Mandibel
ist ein vorderer Lappen mit 3 starken stumpfen Záhnen, und ein
hinterer Lappen mit 3 schwácheren und scharfen Záhnen. Der Taster
scheint so gestaltet zu sein wie bei Čr. subřerrameus. Bibenso bei
C. compacčus, wo er aber viel schlanker ist.

Die Unterlippe oder der Hypopharynx (Fig. 45) ist in seinen
Seitenecken stark ffiigelartieg verlángert, nach vorne zwischen zwei ab-
gerundeten Lappen seicht ausgeschnitten, welche letzteren spárlich
behaart sind. Nach hinten geht die Unterlippe in einen ziemlich ver-
lingerten Fortsatz ber. Das innere Chitingerůst erinnert an die
ursprůneliche doppelte Anlage der Unterlippe. Durch die langen
Seitenflůgel unterscheidet sich der Hypopharynx von dem von C. com-
pactus. Kein anderer Crangonyx ist námlich in dieser Beziehung
untersucht worden.

Die Maxille des ersten Paares (Fig. 37) besteht aus einem
inneren und einem áusseren Lappen und dem Maxillarpalpus. Der
letztere (m © ť) ist zweigliedrie; das erste Glied ist viel kleiner, fast
guadratisch, das zweite verlángert und am áusseren Ende mit 3 termi-
nalen, drei subterminalen und einer inneren Borste versehen. Die
untere Seite des zweiten Gliedes ist mit feinen Borstchen besetzt.

Der Aussenlappen (af) ist etwas niedriger als der Maxillar-
palpus und bewaffnet mit zwei Borstenreihen. Die eine Reihe besteht
aus 3 einfach gegabelten Borsten; die zweite Reihe besteht eben-
falls aus 3 einseitig geságten Borsten; der Stamm der Borste geht
in eine scharfe leicht gebogene Spitze aus und tráet seitlich 3 feine
Záhnchen.

Der Innenlappen (%/f) der Maxille ist niedrig, blattfórmig und
am freien Rande schráe abgestutzt; die Bewaffnung dieses Randes
besteht aus vier fast gleich langen starken und biegsamen Fieder-
borsten.

Ahnlich gebaut zu sein scheinen auch die ersten Maxillen von
Crangonye compactus, nur giebt es hier im dusseren Maxillarlappen
4 Gabelborsten und 4 geságte Borsten. Der innere Lappen ist schmal
und schlank. Dieselbe Gestalt hat auch die vordere Maxille von Čr.
mucronaťus nach FoRBES.

Die Lappen (Fig. 41) der Maxillen des zweiten Paares sind
fast eleich gestaltet, nach innen allmálie gewólbt, am usseren Rande
gerade abgestutzt. Der Innenlappen ist am letzteren mit einer Reihe

16 X. F, Vejdovský:

feiner, schwach gebogenen und olatten Borsten besetzt. Die untere
Fliche des Innenrandes ist mit feinen langen und vier grósseren,
im basalen Theile stark verdickten Borsten besetzt; auf der oberen
Fláche desselben Randes sieht man nur 4 schwáchere, schief nach
vorne gerichtete Borsten.

Der áussere Rand des Aussenlappens ist ebenfalls mit Borsten
versehen, die jedoch lánger und offenbar in zwei Reihen ange-
ordnet sind. Eine von diesen Borsten ist schwach gegabelt, die úbrigen
sind schwach und zugespitzt.

Die Kieferfiůsse (Fig. 43) bestehen aus einem inneren und
úusseren Lappen und dem Fusse. Der Innenlappen (0) ist schlank,
basalwárts verenet, nach aussen allmálig sich erweiternd, um schliess-
lich gerade abgestutzt zu sein. Hier wie auf einer kurzen inneren
Strecke ist er mit Borsten und Záhnchen bewaffnet. Am vorderen
Rande sieht man námlich in einer Reihe 3 verlánserte Borstenzůhne
und eine blasse hornartig gekrůmmte Tastborste. In der zweiten
Reihe befinden sich 5 niedrice nur mit starken Vergrósserungen wahr-
nehmbare kegelfórmice Záhne, welche mit den der ersten Reihe
alterniren.

Die inneren drei Borsten sind schwach und bieesam.

Der áussere, an das nachťfolgende Segment des Fusses sich an-
schmiegende Lappen ist doppelt so lang als breit, blattformis und
mit zahlreichen blassen und langen Haaren am inneren Rande versehen.

Die Hánde der Gnathopoden des ersten Paares (Fig. 12)
sind um etwas kleiner als die des nachfolgenden Paares, was ich
ausdrůcklich in Anbetracht der Angabe von Sr. Bars bemerken
muss, welcher wahrscheinlich durch ein Unversehen, das Gegentheil
behauptet. Nach dieser Angabe werden auch die Unterschiede zwischen
dem Cr. subťerraneus und den neu aufcestellten Arten (z. B. com-
pacťus) hervorgehoben (verel. Druna Varrk). Indessen scheint es, we-
nigstens nach dem, was ich durch den Vereleich der beschriebenen
Arten und verwandten Formen erkennen konnte, dass das Gróssen-
Verháltniss zwischen den ersten und zweiten Gmnathopoden ein und
dasselbe ist, námlich dass die vorderen ein wenig kleiner, resp. kůrzer
sind als die hinteren.

Die basalen Glieder (Basos) sind in beiden Paaren stark ver-
lingert, daher sind sie weit lánger als breit. Das nachťolgende Glied
ist sehr niedrig und trágt ein Bůschel langer Haare, ebenso wie die
zwei nachfolgenden. Die Haare bestehen aus einem olatten, dickeren

U by

a ME ©

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 17

Schafte und einem blassen, dinnen, einseitig gefiederten und am Ende
knopfartig verdickten Endabschnitte (Fig. 15).

Nicht so die Ausrůstung, wie die manniefaltigen Formen der
Borsten an den Hánden sind charakteristisch fůr Crangonyx. Von
den bisherigen Autoren beschreibt nur PacKaRD theilweise die so auf-
fallenden Gabelborsten; aber ausser diesen sind hier noch drei andere
Borstenarten vorhanden.

Die Hánde sind vierseitig, am proximalen Ende mehr abge-
rundet, am Distalende schrág abgeschnitten. Die Grósse der Hánde
verhált sich bei den zweiten Gnathopoden nach dieser Formel:
2 Breiten — 1 Lánge des áusseren Randes; bei den ersten Gnatho-
poden: 1'/, Breite — 1 Lánge des áusseren Randes.
| Die Borsten-Ausrůstung der vorderen Hand:

Auf der Scheitel ragen 3 lángere, elatte und zugespitzte Borsten
(Fig. 18«) ber die Klaue hinaus. Zu beiden Seiten des distalen,
schrágen Endes der Hand befinden sich je zwei Reihen Borsten, eine
áussere und eine innere. Die erstere (Fig. 18%) besteht aus je 4 sehr
langen geknopften Borsten und je einer kurzen Borste, wáhrend die
innere (c) aus je 8 zierlichen Gabelborsten zusammengesetzt ist.
Die zweite Borste ist fast zweimal so lang als die úbrigen gleich-
gestalteten Borsten. Jede Borste erhebt sich aus einem hohlen chi-
tinigen Knopíe, ist ebenfalls hohl und ihre Wandungen stark chiti-
nisirt, braun gefárbt. Am áusseren Ende ist die Borste gabelig ge-
spalten. Zwischen den beiden fast eleich langen Schenkeln erhebt sich
ein blasser, biegsamer, erst bei starken Vergrósserungen wahrnehm-
barer, und am ussersten Ende knopfartig verdickter und eben-
falls hohler Stiel. Durch die Borste selbst und den Štiel tritt eine
feine aber deutliche Nervenfaser, welche in der áussersten Ver-
dickung endist.

Der innere Rand der ersten Hand ist mit 4—6 Bůscheln be-
setzt, deren Borsten ebenfalls gabelig sind, keinesfalls aber mit den
eben besprochenen sleichzustellen sind. Es sind vielmehr modificirte
Haarborsten mit dickerem basalen Stiele und blassem, gegabeltem
Endtheile.

Ahnlich ausgerůstet sind auch die Hánde des zweiten Paares,
nur sind die Gabelborsten des distalen Endes etwas schlanker und
ihre Endschenkel nicht goleich lang und leicht geschweift. Auch habe
ich in einem Falle mehr als 8 Gabelborsten gefunden. Nicht die
zweite, sondern die erste Gabelborste ist die grósste. Der innere

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1896. 2

18 X. F. Vejdovský:

Rand ist regelmůssig mit 6 Borstenbůscheln ausgerůstet und die innere
Fláche mit je 2 Borstenreihen besetzt.

Die Klaue selbst trágt eine lange Borste (Fig. 18 0) und endigt
mit einem spitzigen Nagel.

Die beiden nachfolgenden Thoracalfůsse (Fig. 3 m), sind gleich
lang und oleichoestaltet in ihren Gliedern. Die Schenkel sind sehr
schlank und so lang wie die der zweiten Gnathopoden, nur mit sehr
spárlichen kurzen Bórstchen besetzt. Das nachfolgende Glied ist sehr
kurz und fast kuslig, wáhrend das dritte sehr verlángert, schlank und
zahlreicher beborstet ist. Ebenso das nachfolgende Glied, wáhrend
das vorletzte kůrzer ist und mit einer Klaue endist.

Die letzten drei Thoracalfůsse sind beinahe so lang wie die
eben besprochenen Pereiopoden, oleichen aber untereinander sowohl
in der Lánge, als Gestalt und dem Borstenbesatz (Fig. 3 p). Die
Schenkelglieder sind sehr breit und lang, an den Rándern 5—6mal
eingekerbt. Die úbrigen Fusselieder sind sehr áhnlich den der beiden
vorderen Pereiopoden, nur die dritten Glieder sind merklich er-
weitert.

Die vorderen drei Abdominalfiůsse, oder Pleopoden (Fig. 4
pl) sind ebenso gleich gestaltet und oleich lang. Ahmlich wie die
Thoracalfůsse inseriren sie auf der Bauchseite mittels eines langen,
ziemlich schlanken Pasalgliedes, dessen obere Hálfte von der Seiten-
platte des Abdominalsegmentes verdeckt ist. Die áusseren zwei Pleo-
podenáste bestehen meist aus 7—8 Gliedern, doch habe ich das Ver-
háltniss meist so gefunden, dass die vorderen Schwimmáste 8 gliedrig,
die der hinteren zwei Paare 7gliedrie waren. In einem Falle habe
ich Bgliedrige Schwimmáste der dritten Pleopoden gefunden. Die
Glieder nehmen distalwárts allmálig an Grósse ab, so dass die letzten
Glieder weit kleiner sind als das erste. Jedes Glied trást beider-
seits je eine lange Fiederborste.

Die bei C. compactus von CHrurox erwáhnten zwei kleinen Dorne
am Basaleliede der ersten Pleopoden („coupling-spines“ SvEBBING)
habe ich bei C. subťerraneus nur auf den ersten Pleopoden gefunden.
Es sind sehr kleine (Fig. 4a sp) dreimal eingeschnůrte Gebilde auf
der inneren Fláche des Basalgliedes. Sonst ist C. compactus in Bezug
auf die besprochenen Extremitáten sehr abweichend, indem die Pleo-
poden nur je einen Schwimmast tragen. Bei C. subťerraneus erwáhnt
Sr. Barr, dass dieser Flohkrebs am dritten Pleopod nur einen Schwimm-
ast besitzt, was offenbar irrthůmlich ist und sich nur dadurch erkláren

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 19

lásst, dass die Aste gewóhnlich dicht an einander liegen, wobei die
Schwimmhaare schief nach hinten gerichtet sind.

Die Uropoden (Fig. 11 ur'—w"*) sind ziemlich kurz. Das
Basalelied des ersten Paares ist so lang wie die gleich langen Áste,
und auf der oberen Seite mit 4—5 Stacheln versehen. Auf der Spitze
der Áste findet man 4 kurze Stacheln. Die Uropoden des zweiten
Paares sind beinahe derselben Lánge, nur ist das Basalelied etwas
kůrzer als die Endáste und nur mit zwei Dornen versehen. Am
dritten Uropod ist das Basalelied zweimal so kurz als der áussere
Hauptast und mit einem unteren Stachel auseerůstet. Der Aussenast
ist mit 6 oder 7 Stacheln versehen; der Innenast ist rudimentár,
undeutlich, abgeplattet und dem Aussenaste dicht anliegend. Ahnlich
gebaut sind die Uropoden bei C. compacčus Ch. Die Uropoden von
Cr. Packardi scheinen mit den von C. subťerraneus úbereinzustimmen.

Das Telson (Fig. 48) ist fast guadratisch, nach hinten nur
schwach ausgerandet. An jedem der so entstandenen Zipfel sitzen
2 lángere, und 2—3 kůrzere Stacheln. Die Sinnesborsten an Telson
habe ich an den Alkoholexemplaren nicht mehr gefunden. Bei €.
compactus findet man úberhaupt keine Ausrandung.

Das Kopfpigment. (Fig. 8, 9 ps.) Nach Sr. Bare besitzt
Crangonyx subterraneus unvollkommen entwickelte Augen von citronen-
gelber Farbe. Er hat daher gelbe Flecken gesehen, die er auch bei
Niphargus fontanus, wo sie citronen- oder schwefelgelb sind, als
Augen auffasst, die aber bei den abgestorbenen Thieren nicht zum
Vorschein kommen. Nach C. L. KocHu hat „Gam. puteanus“ aus Re-
gensburg „gelbe Augen“ und der von Zweibrůcken deutliche „gelb-
graue Augen“. Schliesslich bemerkt Lreypic, dass das basale Glied
der unteren Antennen oft gelb gefárbt ist und einen Flecken bildet,
welchen Kocu fůr das Auge gehalten hat.

In wie ferne die ancefihrten Gebilde mit den orangegelben
oder citronengelben diffusen Flecken von C. subřerraneus von Radotín
iibereinstimmen, vermag ich nicht zu entscheiden. Auch die erwáhnten
Flecken von C. subřerraneus aus England, wie sie Sr. Bark als kleine
Punkte abbildet, sind schwierie mit den von mir gesehenen Gebilden
in Einklang zu bringen, so dass ich ursprůnelich, nachdem ich auch
die úbrigen Merkmale der von Sr. Bark beschriebenen Art verglichen,
die Form von Radotín fůr eine neue angesehen habe. Aber Sr. Barr
hat nur ein einziges Exemplar seiner Art untersucht, so dass es
měglich ist, dass gerade hier der Pigmentfleck sehr reducirt war.

20 X. F. Vejdovský:

Sonst habe ich nur bei zwei Spiritusexemplaren die Flecken
nicht gefunden, ohne allerdings angeben zu kónnen, ob das Pigment
extrahirt worden war. Das Sichergestellte verhált sich folgendermassen:

Man trifft schwierig zwei Exemplare, bei den die Pigmentflecke
ziemlich úhnlich wáren; bei dem einen sind die Pigmentzellen zahl-
reicher und dicht an einander gruppirt, bei anderen wieder weit von
einander zerstreut und spárlich. Man findet sie meist zu beiden Seiten
des Kopfes, nicht selten verbreiten sie sich auch ůúber die Scheitel,
so dass die Pigmentflecken beider Kopfseiten zusammenhángen. Ge-
wóhnlich erstrecken sich die Zellen am vorderen Kopfrande, doch:
niemals auf dem Nephridiallappen der Antennulen. Die Flecken be-
stehen aus zahlreichen Pigmentzellen, welche in den zierlichsten
Gestalten verástelt sind und je einen grossen hellen Kern aufbewahren.
Das Pigment ist im Leben, wie gesagt, gelb, an den getodteten Thieren
erbleicht es, und erscheint beim auffallenden Lichte weiss, beim
durchfallenden dagegen braun (Fig. 8. 9.) oder schwarz. Die Zellen
liegen unterhalb der Hypodermis und wenn man sie auch auf der
Stelle findet, wo bei den Gammariden gewóhnlich die Augen liegen,
so darf man sie doch nicht fůr ein Homologon derselben auffassen.
Man kennt námlich eine oberirdische Art, wo neben den gewóhnlichen
zu beiden Seiten des Kopfes liegenden Augen auch gelbe Pigment-
zellen vorhanden sind. Wkzgšxrowskr zeichnet bekanntlich bei seiner
Goplana polomca einen grossen, aus zahlreichen gelben Zellen be-
stehenden Pigmentfleck, welcher zwischen den beiden Augen ber die
Kopíscheitel hinzieht und den erwáhnten Pigmentgebilden von Cran-
gonyx von Radotín entspricht. Es ist daher recht schwierie sich úber
die physiologische Funktion dieses Pigmentschleiers auszusprechen und
es wird nothwendig sein Versuche darůber an lebenden "Thieren
anzustellen.

Bezůglich der úbrigen Organisation kann ich nur fragmentarische
Angaben ber einzelne Organe liefern, zumal ich die Schnittmethode
nicht angewendet habe. An gefárbten, ziemlich durchsichtigen Exem-
plaren lassen sich die Verháltnisse des Darmkanales und theilweise
des Nervensystems ermitteln. An lebenden Thieren die Sinnesorgane.
Das Gehirnganclion ist ziemlich voluminos, doch vermag ich úber seine
Segmentation in die bekannten Abschnitte, wie sie so úberzeugend
bei Niphargus hervortreten, keine Angaben machen.

Das letzte Bauchstrangsganglion befindet sich im drittletzten
Abdominalsegmente, dort also, wo das erste Uropodenpaar sich be-

Ueber einige Sůsswasser-A mphipoden. 21

findet. Das Ganolion nimmt die ganze Lánse des Segmentes ein und
entsendet einige Nervenáste in die nachfolgenden Segmente.

Die antennalen ŠSinnesorgane unterscheidet man bekanntlich als
a) die zuerst von La VarrerTe erwáhnten Kolben und 8) Sinnespinsel
(Hórpinsel); dazu kommen noch die gewohnlichen Borsten, welchen
man wohl auch ein Tastvermogen kaum absprechen kann, zumal sie
am Ende knopfartig verdickt sind, in welcher Verdickung man eine
Nervenendicung wahrnehmen kann (Fig. 27).

Die La Vallettschen Kolben befinden sich auf der inneren Seite der
oberen Antennen und zwar regelmássig auf den letzten 6 Segmenten.
Der Kolben sitzt zwischen je zwei oder 3 gewóhnlichen Borsten und
erreicht die Hóhe des betreffenden Antennensegmentes. Die Kolben
des 10—14. Gliedes sind gestielt, wáhrend der des 15. Gliedes des
Stieles entbehrt und in dieser Gestalt auf die Kolben der Anten-
nulen, auf welchen die in Rede stehenden Organe nur selten vor-
kommen, erinnern. Ich habe in allen Fállen diese ungestielten Kolben
an unteren Antennen am 6. oder %. Gliede gefunden.

Sehr interessant sind die Sinnespinsel (Fig. 5, 23 sp 25), die
man bei Crangonyx auf der áusseren Fláche des 1. und 2. Basal-
sliedes der oberen Antennen findet.

Man findet hier die in Rede stehenden Organe in ungemein
veránderlichen Gestalts- und Gróssenverháltnissen. Die lángsten meist
drei in der Anzahl, erreichen die halbe Lánge des Pasaleliedes der
Antenne und an solchen kann man die Strukturverháltnisse am besten
erkennen. Aus einer basalen, braunen, urnenarticen Cuticulaeinstůl-
pung, die man der Kůrze halber einfach als „Urne“ bezeichnen kann,
erhebt sich ein schlankes cuticulares Róhrchen hoch úber den Kórper
der Antenne. Am Distalende trást das Rohrchen einen dichten Pinsel
von feinen Hárchen, die fast so lang sind, wie das Róhrchen selbst.
Die Hárchen ragen aus dem Róhrchen bald in derselben Richtune,
bald sind sie schráe gerichtet und wenn man sehr starke Vergrósserun-
gen anwendet, so úberzeust man sich, dass die Hárchen leichte Zitter-
bewegungen ausůben. Sie sind in dieser Beziehung daher den Wimper-
haaren der Wůrmer, oder noch besser den Zittergeisseln einiger
Turbellarien eleichzustellen.

Die Hárchen der Šinnespinsel sind aber nicht direkte Fort-
setzungen der Róhrchen; bei sorefáltiger Beobachtung úberzeuct man
sich, dass aus dem Róhrchen ein blasses, aus feinkórniger Substanz
bestehendes Stielchen heraustritt, das sich gegen sein Distalende

99 X. F. Vejdovský:

allmálie verenet und beiderseits feine, oben erwáhnte Hárchen ent-
sendet. Das Stielchen ist daher zweiseitie gefiedert.

Die innere kórnige Substanz des Stielchens kann man verfolsen
durch das Róhrchen bis tief in die Urne, an deren Basis ein Nervy
herantritt und somit das ganze Organ versoret.

Neben den beschriebenen langen Sinnespinseln, die man am
Distalende der ersten Antennenglieder in grósserer Menge (3 lange
und 3 kůrzere) findet, erscheinen weiter nach hinter niedrice und
sehr feine Sinnespinsel, die sich bezůelich der Gestalt der Urnen von
den bisher besprochenen unterscheiden. Ihre Urne ist námlich meist
ovoid, und das kurze, nicht selten leicht geschweifte Rohrchen geht
in ein einfaches feinkornices Hárchen ber (Fig. 23 5).

Auf der Aussenfláche des zweiten Basaleliedes derselben An-
tennen findet man meist 6 Sinnesorgane und zwar einen langen
Sinnespinsel und 5 Borsten mit Urnen und ein endstándiges leicht
gebocenes, schnabelartiges Stábchen.

Neben den bereits beschriebenen Extremitaeten sind noch die
Kiemen und sog. accessorische Kiemen zu erwáhnen.

Die Kiemen (Fig. 19) zeichnen sich durch ein rundes Stielchen
und einen birnfórmigen ziemlich grossen Kórper aus, an welchem
letzteren sehr grosse Hypodermiszellen auffallend sind. Dieselben
sind sechsseitig mit einem runden hyalinen Kern und punktfórmigen
Kernkórperchen. Die Zellen sind von einander durch breite und
hyaline intercellulare Ráume getrennt. Die sog. accessorischen Kiemen
(Fig. 3 uk, Fig. 10 nk, — nk;) oder Nebenkiemen hat zuerst
WkzEsxrowskr bei seiner Goplana*) und „Boruťa“ beschrieben, und
ferner sollen sie nach JawoRowskr auch bei Niphareus aus Lemberg
vorkommen. “) Bei Boruta sind die Nebenkiemen paarweise „zwischen
den Thorakalbeinen des zweiten, dritten, sechsten und siebenten
Paares, sowie zwischen den Pleopoden des ersten Paares befestigt.“
„Am zweiten und dritten Thoraxsegmente, sowie am ersten Abdominal-
segmente erscheinen die Róhren desselben Paares dicht neben einander
eingepflanzt, an den úbrigen Thoraxsegmenten erscheinen dieselben
dagegen dicht an der entsprechenden Coxa angebracht und stehen
weit von ainander ab. Die Róhren des sechsten und siebenten Thorax-

9) Wnzrsxrowskr, Anatom. Anzeiger 1879, p. 175, 199.
5 Goplana polonica u. s. w. p. 10. Tab. XI. Fig. 14 ba.
4) Meiner Ansicht nach handelt es sich in dem erwáhnten Falle nur um
eine Verdoppelung der gewohnlichen Kiemen, deren Vorkommen auch bei anderen
Gammarinen bekannt ist.

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 23

segmentes sind die gróssten, die des zweiten und dritten Segmentes
desselben Kórpertheiles erscheinen bedeutend geringer und die des
ersten Abdominalsegmentes sind die kleinsten.“

„Die Wandungen jeder Róhre bestehen aus einem einschichtigen,
orosszelligen Epithel, das von einer důnnen Chitinlamelle umhiůllt
erscheint. Der Inhalt der Epithelzellen weist eine deutliche Streifune
auf“ © „Das Rohrenlumen der in Weingeist konservirten Exemplare
erscheint mit einem kórnigen Coagulum erfůllt, in dem zuweilen ge-
sehrumpíte Blutkórperchen nachgewissen werden kónnen. Das Róhren-
lumen hánet mit der Kórperhohle zusammen“.

Die in Rede stehenden Organe, úber deren Bedeutung ich nicht
im klaren bin, da ich sie nicht genauer untersucht habe, vorzuesweise
dass ich die Schnittmethode nicht angewendet habe, sind bei Cranco-
nyx nur in drei Paaren vorhanden, námlich auf den 3 hinteren Thoracal-
segmenten. Sie inseriren auf der Bauchseite seitwárts und etwas nach
hinten von den Basalgliedern der Pereiopoden, somit direkt hinten
den eigentlichen Kiemen dieser Segmente. Im Leben erscheinen sie
als ziemlich lange, olánzende und geschlossene Fáden, in denen mir
ein Lumen nachzuweisen nicht gelanc.

Das Herz von Crangonyx lásst sich ziemlich leicht in lebenden
Thieren vom ersten bis zum 5 Thoracalseomente verfolgen; von hier
nach hinten verenot es sich zu einer lancgen Arterie, die man noch
im zweiten Abdominalsegmente deutlich wahrnehmen kann. Die Ostien
des Herzens sind zu 3 Paar vorhanden und beschránken sich meist
an das 2., 3. und 4. Thoracalseegment; indessen habe ich auch eine
Abweichung gefunden, indem die Ostien im 3., 4. und 5. Thorax-
seeoment vorhanden waren.

Das Kopfnephridium oder die Antennulendrůse (Fig. 2. Taf. I.)
ist máchtie entwickelt, ebenso wie der Lappen, in welchem das Ex-
kretionsorgan ein dichtcewundenes Knáuel bildet. Der Lappen selbst
stellt einen máchtigen Fortsatz des ersten Basaleliedes der Anten-
nule vor und důrfte morphologisch dem Epimer der Thoracalfůsse ent-
sprechen. Er ist fast kuglig und raet nach vorne hervor. Nach unten
geht er in den bekannten runden und zugespitzten Ausfůhrungskecel
úber (Fig. 2. ek). Obwohl nun das Organ sehr durchsichtie und zur
Untersuchune viel ginstiger als das von Niphargus ist, so vermas
ich doch nicht mit aller Sicherheit die bisherigen Angaben zu bestá-
tigen, welche ber den Bau und Structur der Antennendrůse ver-
offentlicht wurden. Namentlich war ich nicht im Stande nachzuweisen,
ob das sog. Endsáckchen von allen Seiten geschlossen ist oder nicht.

24 X. F. Vejdovský:

Zwar findet man an Praeparaten die unter dem angefůhrten Namen
bekannte Hóhlung im vorderen und unteren Theile des Lappens als
ein halbmondfórmiges, .dicht an die Wandune des Lappens gedránstes
Sáckchen, welches aus grossen, mit grobkórnigem Inhalte und runden
hellen Kernen versehenen, nach innen auseewólbten Zellen besteht.
Aber bei der Betrachtung der lebenden Thiere sieht man, dass die
aus den Antennulen zurůckkehrenden Plutkórperchen diese Hohlung
passiren, um von hier durch ein feines Kanálchennetz in den hinteren
Kopfraum zu gelangen. Dasselbe wiederholt sich auch bei Niphargus
und ich werde in dem nachfolgenden Aufsatze diese Verháltnisse
bildlich zu veranschaulichen versuchen.

Aus dieser Beobachtung muss man daher folgern, dass das „End-
sáckchen“ durch besondere kanálchenartice Spalten mit der Hóhle
der Antennulen und dem hinteren Kopfraume in Verbindung steht
und dass es nicht ganz geschlossen ist.

Gewiss aber ist der Exkretionskanal mit der Hohlung in Ver-
bindung, welcher anfanes důnn und unbedeutend, sich allmálig er-
weitert, um schliesslich einen stark angeschwollenen und schlingen-
fórmig gewundenen Knáuel zu bilden. Ueber die Art der Einmůndung
des Kanals in die Hohlune kann ich leider keine náhere Mittheilung
machen, da die Ermittlung dieses Sachverhaltes ungemein schwierig
ist.. Wahrscheinlich aber verhált es sich in derselben Weise, wie
GRoBBEN bei Gammarus marimus angiebt.

Aus dem erwáhnten Exkretions-Knáuel entsteht ein selbstándi-
ger Gang, welcher ein wenig důnner ist, und von vorne nach hinten
sich beciebt, um ferner nach oben und in das Basalelied der Anten-
nule einzutreten und hier zu einer máchtie angeschwollenen Sammel-
blase (cd) anzuschwellen. Aus dieser Blase entsteht ein verháltniss-
mássig enges Endkanálchen, welches an der Spitze des Exkretions-
kecels nach aussen můndet.

Am Kopfnephridium unterscheiden wir daher nachfolgende Be-
standtheile :

1. die Exkretionshohle (Endsáckchen) as,

2. das Exkretionsknáuel (ek),

9. den Ausfůhrungseang (ag) und

4. die Sammelblase (cb) mit dem Endkanálchen (ak).

Die Anordnung und den Verlauf der angefiihrten Componenten
eines Kopfnephridium von Crangonyx důrfte die beiliecende schema-
tische Darstellune veranschaulichen.

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. 25

Nach der sehr genauen Beschreibung der Antennulendrůse von
Goplana polonica, wie sie Wnzešmiowskr“) liefert und ferner nach der
Darstellung GRosauN's“) ist kaum zu bezweifeln, dass die Exkretions-
organe der genannten Gattungen mit dem von Crancgonyx úberein-
stimmen. Wahrscheinlich lásst sich auch hier der selbststándige Aus-
fůhrungsgane aus dem Exkretionsknáuel nachweisen. Dagegen vermag
ich diese Nephridien keinesfalls auf das Schema zurůckfůhren, welche
Wrrpox") fůr die Antennendrůse von Palaemon serratus entwirft.

Der Darm kanal von Crangonyx bietet manche Abweichungen
vom Bau desselben Organes der in dieser Beziehung untersuchten

Schema des Kopfnephridiums von Črangonyx.

as das sog. Endsáckchen; ek Exkretionsknáuel; ag Ausfůhrungscang;
eb Endblase; k Endkanálchen, antennula.

Amphipoden, namentlich von Gammarus und Niphargus. Der Oesopha-
Sus ist sehr eng und vom Magen abgeschlossen durch die bekannten
bezahnten Fecher, welche in regelmássiger Bewegung sich befinden.
Ks sind kreisfórmige mit spitzen Stacheln besetzte Schildchen. Die
Stacheln sind in einer Spirale angeordnet. Der eigentliche Magen
zerfállt in die ventralen und lateralen Taschen, deren Bau bereits

5) WrzEsnrowskr, Zool. Anzeiger, 1879.

S) GRoBBEN, Die Antennendrůse der Crustaceen. Arb. zool. Inst. Wien.
Bd. III. 1880.

7) WeEzpox, W. F. R., The coelom and Nephridia of Palaemon serratus.
Pl. XIII. XIV. p. 162—168. Journ. of the marine biological Association. London 1889,

26 X. „F. Vejdovský:

von anderen Seiten mehrmals besprochen wurde. Am abweichendsten
von Niphargus und Gammarus ist der dorsale blinde Darmfortsatz
(fondo cieco pilorico Druua Vazre, Nackendrůse Wrzrsxrowsgr) hinter
dem Magen. Bei den genannten Gattungen ist er bekanntlich sehr
verlángert und róhrenfórmig, bei Crangonyx dagecen besteht der
Darmfortsatz aus einem kurzen Stiel und kuglicher Drůse, welche
aus kubischen Drůsen-Zellen mit grossen, intensiv sich fárbenden Ker-
nen besteht (gŮ).

In dem oberen Abschnitte des Magens und im Darme fand ich
einen feinen organischen Detritus mit Rhizopodenschalen, wáhrend
die ventralen Taschen immer nur mit einer Flůssigkeit erfůllt waren;
offenbar dient die untere Abtheilung als ein Chylusmagen.

Der Mitteldarm reicht bis an das Ende des dritten Abdominal-
segmentes, wo er in den Enddarm ůúbergeht. Der letztere ist viel
schlanker als der Mitteldarm, in welchen eine Drůse ausmůndet,
die man daher nicht mit den Malpichischen Rohren homologisiren
kann. Diese Róhre ist nach vorne angeschwollen, fánet im 3. Abdo-
minalsegment an, zieht bis in das vorletzte Abdominalsegment, um
sich von hier an ein weniv sich verengend, nach vorne zu begeben und
an der Grenze zwischen dem 3. und 4. Abdominalsegment in den
Mitteldarm zu miůnden. Die Drůse besteht aus cubischen, mit grossen
runden Kernen versehenen Zellen. Concretionen, welche ich weiter
unten bei Niphargus besprechen werde, habe ich nicht gefunden.
Es ist schwierie anzunehmen, die Drůse als ein Harnorgan zu deuten,
worůber in einer spáteren Mittheilung mehr. Die hepatopankreatischen
Drůsen sind hohle Schláuche, welche aus erossen abgeplatteten Zellen
bestehen.

Der Enddarm schwillt im letzten Abdominalsegmente kuglig an,
so dass er fast die ganze Hóhle dieses Segmentes einnimmt. Der
After befindet sich dicht hinter dem Telson, oder zwischen dem
Telson und den dritten Uropoden.

5. Črangonyx Sp. Bate's und Crangonyx von Radotín.

Ich habe vorláufie den Crangonyx von Radotín mit der von
Sp. Bare gefundenen Art identificirt, obwohl nach seiner Beschreibung
bedeutende Unterschiede zwischen beiden Formen bestehen. Vor-
nehmlich sind es die Pleopoden des 3. Paares, welche von Sr. Barr
als „unibranched“ bezeichnet werden, wáhrend sie bei der Radotiner
Art doppelástig sind.

Ueber einige Sůsswasser-A mphipoden. 97

Zweitens bezeichnet Barr den Telson als „sinele, entire“, wáhrend
die Schwanzplatte der Art von Radotín sehr deutlich auscerandet ist.

Drittens habe ich auf die Darstellune der „Augenfiecken“ des
Crangonyx von England hingewiesen, wodurch er sich bedeutend
von der Radotíner Art unterscheidet.

Es ist daher móclich, dass die Flohkrebse von England und
Bohmen zwei verschiedene Arten vorstellen, was sich derzeit nicht
entscheiden lásst. Indessen ist hervorzuheben, dass Sr. Bark nur ein
einziges Exemplar vorlag, nach dem er die ganze Art- und Gattunos-
diagnose entwarf.

6. Die amerikanischen Arten.

Von den oben ancefihrten in Nord-Amerika gefundenen Arten
sind Crangonyx vitreus und namentlich Čr. Packard? náchst verwandt
mit dem Cz. subřerraneus von Radotín, ja es ist sehr měglich, dass Úr.
Packardi mit der europaeischen Art identisch ist; wenigstens vermag
ich nach der im Werke PackKanRp's enthaltenen Beschreibune und den
beigefůsten Abbildungen keine specifischen Merkmale fůr die letztere
Art ausfindig machen, mit Ausnahme des Auges und der dimorphi-
schen Formen der Gnathopoden beider Geschlechter.

Nach den bisherigen Beschreibungen sind die amerikanischen
Arten Čr. gracilis, mucronatus und amtennatus von Crangonyx von
Radotín wesentlich verschieden.

Ueber die Arten Cr. bifurcus, lucifugus und čenuis kann ich
mich vorderhand nicht náher aussprechen.

%. Die úbrigen europaeischen verwandten Arten von Crangonyx.

Von dem „Crangonyx recurvus“ Grube sehe ich ab, da es
schwierig zu entscheiden ist, ob man thatsáchlich mit einem Úran-
onyx es zu thun hat. Dagegen sind in der neueren Zeit von
Wrzesxrowskr unter verschiedenen Gattunesnamen zwei Repraesen-
tanten beschrieben worden, die bei náherer Vereleichune zum Genus
Crangonyx oder in die náchste Štellung zu demselben gebracht
werden můssen.

Es cgilt dies in der ersten Reihe von Boruta Wrzesniowski,
welche wohl nichts anderes ist als Crangonyx. Zur Zeit, als der ge-
nannte verdienstvolle Forscher seine klassische Arbeit úber die unter-
irdischen Gammariden geschrieben hat, war allerdines sehr wenig

28 X. F. Vejdovský:

úber Crangonyx bekannt und, so viel ich weiss, lagen nur ungedie-
gene und wenig bedeutende Abbildungen dieser Gattung vor. So
geschah es, dass Wrzrsxrowskr die Zugehorigkeit des von ihm in Za-
kopane (Tatragebirge) entdeckten Flohkrebses verkannt und denselben
als Repraesentanten einer neuen Gattung „Boruta“ aufgestellt hat.

Sehen wir zunáchst den „gróberen“ Gattungsmerkmalen von
„Boruta“ zu.

1. Die Gliederung der Antennen und Antennulen verhált sich,
so wie bei Crangonyx.

2. Die Gestalts- und Gróssenverháltnisse der Gnathopodenhánde
sind dieselben wie bei Crangonyx.

9. Die Epimeren sind bei beiden gleich. cestaltet.

4. Der Telson ist oleichfalls ausgerandet wie bei Crangonyx.

5. Das Vorhandensein der sog. Nebenkiemen bei beiden
Gattungen.

Specifische © Untorschiede findet man in den Uropoden des
dritten Paares, wo dieselben wie bei Cr. vitreus sehr reducirt und
einástig sind und ferner, dass der Mandibularfortsatz von „Boruta“
mit einer kleinen Borste versehen ist, wáhrend dieselbe bei Cran-
gonyx sehr lang ist.

In den ůúbricen Mundtheilen finde ich bei beiden Formen keine
durchgreifenden Unterschiede.

Somit ist „Boruta“ in die Gattung Crangonyx unter dem Namen
Cr. tenebrarum Wrzesn. sp. einzureihen.

Schon Wrzesxrowskr hebt hervor, dass seine „Boruta“ eine auf-
fallende Ahnlichkeit mit einer anderen von ihm aufgestellten Gattung
Goplana zeigt und ihrer áusseren Organisation nach weicht sie von
derselben nur durch den Mangel der Augen, sowie durch ihren durch-
scheinenden, piomentlosen oder sehr schwach bráunlichen Kórper ab.
Es muss daher Goplana auch in gewissen Verwandtschaftsbeziehungen
zum Crangonyx stehen und thatsáchlich hat AxeL Bogck“) sich auf
die Beschreibung von Gammarus ambulans MurveR (Goplana ambu-
lans Wrzesniowski) stůtzend, die letzt genannte Art mit Crangonyx
in die náchste Verwandtschaft gestellt. Aber Gammarus ambulans
besitzt schon eine doppelte Schwanzplatte, wáhrend Goplana polomca
Wrzes. mit demselben einfach ausegerandeten Telson sich auszeichnet
wie Crangonyx. Auch die Antennen und Antennulen, die Gnathopoden

8) AxpL Borek, De skandinavske og. arktiske Amphipoder. Christiania
1872—1876 p. 76.

Ueber einige Sůsswasser-A mphipoden. 29

der Kaufortsatz der Mandibeln mit einer langen Borste, sowie die
úbrigen Mundwerkzeuge und die Nebenkiemen, ferner der gelbe Pig-
mentschleier, alle diese Merkmale von Goplana erinnern an Cram-
gonyx subterraneus, wáhrend nur die rudimentáren, einfachen Uropoden
des dritten Paares sowohl fůr Goplana als Crangonyx tenebrarum
(Boruta) gemeinsam sind.

Nur die verwachsenen drei hintersten Abdominalsegmente zu
einem einzigen Abschnitt berechtigen die Gattune „Goplana“ als ein
Subsenus von Črangonyx aufzufassen. © Dieser morphologische Cha-
rakter von Goplana ist, meiner Ansicht nach, derselben systematischen
Dignitaet, wie die einástigen Pleopoden von Čr. compactus Chilton.

Crangonyx ist daher eine sehr formenreiche Gattung, deren Re-
praesentanten sowohl in den oberirdischen als subterraneen Wássern
ihr Leben fristen. Nach den beiderseitigen Charakteren móchte ich
die europáischen Crangonyx subterraneus und čenebrarum von einer
oberirdischen Form ableiten, welche sich noch in Goplana polonica
erhalten hat, ursprůnelich aber mit normalem dreigliedricem Postab-
domen versehen war.

(Es wáre auch sehr erwiůnscht die Beziehungen der oberirdisch
lebenden und mit Augen versehenen Arten, welche in den Flissen und
Seen Nordamerikas gefunden wurden, als da sind Ú7z. bifurcus Hay
und Úr. gracilis Smith aus dem Lake Superior — auch mit unserer
europaeischen Goplana zu vergleichen.

Brkláruns der Abbildungen.
Taf. I.

Fig. 1. Crangonyx subterraneus, nach dem Leben gezeichnet. Ver-
SKOSS: 30/1-

Fig. 2. Basalglieder der Antennule (a,—a;) mit der Antennulen-
drůse
es Endbláschen,
ag Ausfiihrungsgang,
sť Exkretionsrohre,
ex Aussere Offnuns.

Fig.

Fig. 10.

Fig. 11.

X. F. Vejdovský:

Viertes und finftes Thoracalsegment, stark vergróssert

mn, Vierter Thoracalfuss,

p, Erster Pereiopod,

nk Nebenkiemenfaden.

Vordere Abdominalsegmente mit dem ersten Pleopod (pl).
Sinnespinsel von erstem Basalgliede der Antenne. Verg. Zeis.
Hom. Imm.

Anfangstheil des Darmkanals,

f Kaufácher,

chm ventrale Taschen,

km laterale Tasche,

gů blinder Darmfortsatz,

p Nahrung (Detritus mit einer Cyphoderia).
Hinterdarm mit dem Endheile des Mitteldarms, in welchen
die Drůsenrohre (md) einmindet,

ebl Anschwellung des Enddarmes,

př Peritonealepithel,

fk Fettkorper.

Taf. II.

„ Kopf stark vergróssert mit schwarzem Pigmentschleier (ps)

ex Exkretionslappen,
a Antenne.

„ Dergleichen, mit braunem Pigmentschleier ( ps)

92 Unteres Ganelion,

9 Gehirnganelion,

a' Antenne.

Crangonyx von der unteren Fláche aus betrachtet
a' Antenne,

až Antennule,

mť Mandibulartaster,

mp Maxilliped,

g" erster |

g* zweiter f Gnathopod,

ep* viertes Epimer

by Kiemen,

nky—nk, Nebenkiemen.

Hinterkórper mit den Pleopoden (p, und p;) und Uropoden
(ur,— u)

Fig.
- Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.

ig. 12.
jes 3
ig. 14.
Sk
0
ze

je 6:

OY
g. 20.

ig. 21.
ig. 22.

Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden. s

Ů Telson,

n Nebenast des dritten Uropoden,

gn letztes Ganglion des Bauchstranges,

Jj Leberlappen,

md Mitteldarmdrůse.

Vorderer Gnathopod.

Hinterer Gnathopod von der Aussenseite.

Hinterer Gnathopod von der Innenseite.

Geknopfte Borsten am Vorderrande des Gnathopoden.
Gegabelte Borsten am 4. Gnathopodeneliede.

Gesáote Borsten am Innenrande des Gnathopoden.
Vorderer Rand des Gnathopoden mit den Gabelborsten (c),
olatten Borsten («) und geknopften Borsten (b).

Kieme.

Ontischer Láneschnitt dureh den Enddarm (ed) und Mittel-
darm (md).

Optischer Lánesschnitt durch die Mitteldarmdrůse.

Epithel der Mitteldarmdrůse.

Taf. III.

. Erstes Basalelied der Antenne mit den Sinnespinseln (sp)

und den úbrigen Sinnesoreanen (b).

. Zweites Basalelied der Antenne.
. Ein Sinnespinsel nach dem Leben gezeichnet

n Úrne,
sť Stiel,
„p Haarpinsel.

. Andere Sinnesorgane (a, b, c).

. Geknopfte Borste der Antennule.

. Drei Basalelieder der Antennule mit den geknopíten Borsten.
. Endelieder der Antenne mit den Sinneskolben.

. Zwei Endglieder der Antenne.

. Eln Šinneskolben stark vergróssert.

. Endglieder der Antennule.

. Nebenast der Antenne.

. Mandibule mit dem Taster (m).

. Mandibule mit dem Kaufortsatz (kf) und der Borste (0).
. Kaufortsatz.

Fig. 45.
Fig. 46.
Fig. 47. |

Fig. 48

X. F. Vejdovský: Ueber einige Sůsswasser-Amphipoden.

Erste Maxille

mxť Maxillartaster,
af Aussenlappen
if Innenlappen.

„ Maxillartaster von der unteren Seite, nach dem Leben.
, Endtheil des Mandibulartasters, nach dem Leben.

, Endtheil der Antenne mit den Sinneskolben.

. Zweite Maxille (al Aussenlappen, % Innenlappen).

» »

9. Maxillarfuss p, mit dem Aussenlappen (al) und Innen-

lappen (%p).

. Aussenrand des Innenlappens am Maxillarfusse stark ver-

SrosSsert

a, b, c lange Záhne,
1—4 kurze Záhne,

d Borsten am Innenrande,
d apicale Tastborste.
Hypopharynx.

Gabelborsten am Vorderrande der Gnathopoden.

Telson, stark vergróssert.

+069

Verlag der kon. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Rd. Grégr in Prag 1896.

VEJDOVSKÝY:

Sůsswasser-Amphipoden I.

eX
sť ek
es S
9!
by
cam

edl

S) d V

pí fe

Niss.Math.nat G1 1896.

|-
Je

pů,

k
č,
+
4
+
“

>
i
X
V
Á
M
4
š
)
4
"
v
7

Taf. |

(P i 2 £
= :
n

VEJDOVSKÝ: Siůsswasser-Amphipoden I.

ů
Ž
2
L-

<
=

E:
E
8
=
5
x
x
<

Sizber d konigl bohm Ges d Wiss Math nat C1 1896

VEJDOVSKÝ: Sůsswasser-Amphipoden L.

Aut
utor del Kuk Holliihographie A Haase, Prag

Sitzber d kónigl bóhm Ges. d Wiss.Math.nat. C1. 1896.

K k

XI.

Uiber die Gliederung der anthropozoischen Forma-
tionseruppe Mitteleuropas mit Růcksicht auf die
Kulturstufen des Menschen.

Von J. N. Woldřich in Prag.

(Vorgelest den 6. Márz 1896.)

Die Zeit, wáhrend welcher auf den Gesteinen der archáischen
Formationsgruppe die geschichteten, organische Reste fihrenden Forma-
tionselieder der Erdkruste abgesetzt wurden, wird bekanntlich in eine
paláozoische, mesozoische, kánozoische und anthropozoische Aera
eingetheilt, wobel jedoch in Folge allmáhliger Entwicklung der orga-
nischen Welt und der kontinuirlich wirkenden Naturkráfte die Gren-
zen zwischen den einzelnen Aeren und Formationseliedern nicht immer
gesichert erscheinen.

Die anthropozoische Aera umfasst die Jůngste der Formations-
oruppen, in welcher der Mensch in Europa zur namhaften Entwick-
lung und Verbreitung gelanste, wie dies nicht nur die Reste seines
Skelettes, sondern insbesonders auch die Reste seiner Arbeit beweisen,
welche in den Schichten der hieher gehórigen Formationselieder ent-
halten sind. Die geoloesischen Bildungen dieser Aera sind fast auf
der ganzen Erdoberfiáche verbreitet und obwohl ihrer Natur nach
analose Gebilde, besitzen sie doch zumeist territorialen ja selbst
lokalen petrographischen Charakter. Die lteren dieser Bildungen
werden bei uns gewóhnlich als diluviale Formation (Aaternár, Pleisto-
cán) und die jůngeren, jetzt noch in der Entwicklung begriffenen, als
alluviale Formation bezeichnet, obwohl auch zwischen ihnen eine
scharfe Trennung nicht immer móglich ist.

Da die zwei grósseren Oscillationen der wáhrend des Diluviums
eingetretenen Eiszeit des Nordens und der Alpen mit der entspre-
chenden Interelacialzeit fůr unsere mitteleuropáischen Gegenden
nordlich der Alpen (ich habe vorzůglich Bóhmen, Máhren, Nieder-
1

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896.

2 XI. J. N. Woldřich:

ústerreich nordl. der Donau, Galizien und Ungarn im Sinne) geologisch
nicht nachgewiesen sind, so gliedert sich hier das Diluvium órtlich
mit Růcksicht auf die Eiszeit, áhnlich wie in Frankreich, in einen prů-
glacialen, glacialen und postglacialen Abschnitt, welchem letzteren na-
mentlich die meisten ausgedehnten Lósslager mit ihren zahlreichen
Thierresten angehóren.

Da die Reste der menschlichen Thátigkeit wáhrend des Dilu-
viums in Frankreich sehr zahlreich verbreitet sind und schon seit
BovcuER de PrnrmEs Zeiten (1838) bis heute Gegenstand eifrigen
Forschens geworden sind, gelangte G. de MoRriter auf Grundlage
reicher Erfahrungen im Jahre 1885 fůr Frankreich zur ersten be-
achtenswertheren Eintheilung des Diluviums; die frůheren unzurei-
chenden Eintheilunesversuche auf Grundlage einzelner diluvialer
Thiere, wie z. B. Mammuthzeit, Renthierzeit u. s. w. will ich hier
als belanelos úbergehen.

G. de Monrmrer unterscheidet in seinem „Le préhistorigue
antiguité de Uhome“ Paris 1883, auf Grundlace von Feuersteinfrag-
menten, welche in Frankreich und Portugal in kánozoischen Schichten
vorgefunden wurden, fr die Entwicklung des Menschen zunáchst
eine vordiluviale „eolié/nseche Periode“, die er nach dem Fundorte Thenay
als Épogue Thenaysienne bezeichnet; das Diluvium theilt er dann
auf Grundlage charakteristischer Feuersteinwerkzeuge und der zu
ihnen gehórigen anderweitigen Reste in weitere vier paláolithisehe
Epochen ein, die er nach typischen Fundstationen benennt; im Allu-
vium lásst Morrmrrer dann zunáchst eine einheitliche neolithische
Periode folgen, der sich die Bronzezeit und Eisenzeit anschliessen.
Nachstehend eine Uibersicht dieser Eintheilune von der jingeren zur
álteren Zeit:

Alluvium.

c = Hisenzeit, b— Bronzežeit, a = neolitlische Steinzeit : Roben-
hausienne; zugeschliffene Steinwerkzeuge, postdiluviale wilde Thiere,
Hausthiere etc.

Diluvium.

Palěolitinsche Steimzeit :

Magdalénienne, postelacial; Steinwerkzeuge mannigfach, sehr ent-
wickelte Beinwerkzeuge (Naděln, Harpunen) und durchbohrte Zier-
objekte. Gravierungen und Skulpturen. Das Renthier vorherrschend,
Elephas primigenius im Aussterben.

Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas. 3

Solučréenne, postelacial; sehr entwickelte, besonders lorbeerblatt-
fórmige Steinwerkzeuge, Beinwerkzeuge sparsam. Elephas primigenius,
Pferd, Renthier.

Moustérienne, olacial; einfache Steinwerkzeuge (Messerklinsen,
Spitzen, Schaber, Ságen, die lanzenfórmigen Spitzen auf einer Seite
flach. Elephas primigenius, Rhinoceros antiguitatis.

Chelléenne, práslacial; mandelfórmige Steinkeile. Elephas anti-
guus, Rhinoceros Merckii.

Kaenozoicum (Tertiár).

Eolithische Zeié: Thenaisienne. Primitiv zugeschlagene (?) Feuer-
steine. Mastodon angustidens, Dinothorium giganteum.

G. de MormrrErT und einige andere Forscher wie J. Evans,
Lohest u. s. w. setzen zwischen das Diluvium und das Alluvium oder
zwischen die paláolithische und neolithische Zeit ein Intervall, oder einen
„ihatus“, vor demselben das Aussterben des paláothischen Menschen
und nach ihm die Éinwanderung des neolithisehen Menschen mit
seiner neuen Cultur, wahrscheinlich aus Asien.

Obwohl sich gegen obige Eintheilung MogrmimLeEr's eine Reihe von
Stimmen erhob, ariff man doch immer wider noch dieselbe zurůck.
Auch ich habe wiederholt versucht (Die áltesten Spuren der Cultur
in Mitteleuropa, Wien 1986; Diluviale europáisch-nordasiatische
Sáugethierfauna, St. Petersbure 1887, u. s. w.) wichtigere diluviale
Stationen des Menschen in Bóhmen, Mihren, Niederosterreich und
Polen mit denen Frankreichs in Parallele zu stellen; gegen den
„Hiatus“ im ŠSinne Mortillets habe ich jedoch entschiedene Stellung
genommen und in letzterer der obigen Schriften auf einen „allmáhligen
Entwicklungsgang des Menschen und seiner Industrie“ vom jůngsten
Diluvium zum Alluvium oder von der palňolithischen zur neolithischen
Zeit wenigstens fůr Mitteleuropa hingewiesen, wozu ich neben dem
Inventar der Gádeushohle in N. Oesterreich besonders das Inventar
zweier durch Oszowsxr untersuchten Hóhlen bei Krakau verwerthete.

Sehen wir von dem durch Dosors beschriebenen pithecoiden
Schádel aus dem Kaenozoicum von Java ab und wenden uns zu den
diluvialen Schádelresten Europas. Hier begegnen wir zunáchst einer
Reihe von Funden, erwiesen jůngeren und zweifelhaft diluvialen
Alters, zu letzteren gehórt auch der neue Schádelfund E. T. NEwrox's
aus Galley Hill (Kent); diese Schádel sind Langschádel, von denen
sich einige dem Meso- ja selbst dem Brachycephalismus náhern; die

4 XE. J. N. Woldřich:

zweifellos diluvialen Schádel vom Neanderthale und Spy sind Lang-
schiůdel, ebenso der Schádel aus dem Lóss der Stadt Brůnn, das
Zuzlawitzer Schádelfragment weist auf einen dem Mittelschádel sich
náhernden Langschádel hin. In der neoličischem Zeit (Alluvium) herr-
schen im Allgemeinen in Europa besonders im Westen Laneschádel vor;
in Deutschland treten Langschádel und Mittelschádel auf, in Preussen
herrschen jedoch Kurzschádel vor, in Bóhmen sind Lanoschádel vor-
herrschend, deseleichen in Ungarn, in Polen erscheinen fast lauter
Lanoschádel, in Russland sind fast lauter Laneschádel vertreten,
und dies“ auch in der Uibergangszeit aus dem Diluvium ins Allu-
vium und im Diluvium selbst. Wo sind also die Wanderunesstationen
der Kurzschádel, als Beweise fůr die Einwanderung derselben aus
Asien am Beginne der neolithischen Zeit? Nirgends in den ange-
fůhrten Lándern. Oder sind die Kurzschádel úber die Balkanlánder
mit der jetzt vorherrschenden kurzkopfigen Bevolkerung nach Mittel-
europa aus dem Osten eingewandert? Die ungarischen Funde sprechen
nicht hiefůr. Oder sollten dieselben úber Italien und vielleicht úber
Spanien aus dem Sůden eingewandert sein? Aus Italien sind keine
Beweise hiefůir bekannt. Diese gewichtigen Umstánde, sowie auch
die auffallende Thatsache, dass in fast allen Lándern Europas der
Brachycephalismus auf Kosten des Dolichocephalismus in historischer
Zeit zunimmt, ohne dass eine Einwanderung von Kurzkopfen statt-
gefunden hátte (in Bóhmen nimmt beispielsweise die Zahl der Mittel-
und Kurzschádel seit der neolithischen Zeit bestándie zu, in der La
Téne Stufe herrschen dieselben bereits vor und im zwolften Jahr-
hundert betrást die Zahl der Langschádel nur mehr 209/5, im 16.
Jahrhundert 5%/, (J. Mareaka) und heute nur mehr wenige Procente). Dies
alles spricht fůr die Annahme, dass die neolithischen Kurzschádel Europas
in diesem Kontinente selbst aus den paláolithischen Langschádeln auf
dem Wege physiologischer Entwicklung entstanden sind. Diese allmáhlice
kórperliche Umánderune war mit der allmáhligen Entwicklung der neo-
lithischen aus der paláothischen Kultur verbunden. Fiir diesen kultu-
rellen Uibergane spricht bereits eine Reihe von Fundstationen dieses
Kontinentes. Ich habe widerholt darauf hingewiesen, dass der Mensch
gegen das Ende des mitteleuropňischen Diluviums Beinartefacte nicht
nur zugeschárft sondern auch zugeschliffen hat und nothwendig, so
gut in Europa wie anderwárts, auf den Gedanken kommen musste,
auch die harten Steinwerkzeuge zuzuschleifen; dass er in dieser
Zeit das Renthier in Heerden gehest, einen oder zwei Haushunde
an sich gefesselt und wahrscheinlich auch mit der Angewóohnung des

Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas. 5)

Rindes an seine Umgebung begonnen hatte. Die Kleinheit sowie die
weicheren Formen der Knochen und besonders des Geweihes des
Renthieres aus den enddiluvialen Stationen weisen auf kein voll-
stándig wildes Thier hin.

Die neolithische Zeit habe ich schon im J. 1884 (Beitr. zur Ur-
geschichte Bóhm. II. Th.) in drei Stufen cetheilt und zwar: in die
erste Stufe mit einfachen, zugeschivjřenen, nicht durchbohrten Stein-
werkzeugen, in die zweite Stufe mit vielfáltigeren, zugeschliffenen und
durchbohrten Steinwerkzeugen, in die dritte Stufe mit vollendeteren,
geschweiften (artistischen) und geglátteten Steimwerkzeucen.

Meinen obigen Ansichten haben sich auch mehr oder minder M.
Horaxeg,") L. NrepERLE") und andere anceschlossen. Auch G. de Morx-
mLLEP Náhert sich in seiner neuesten Eintheilune“) mehr der Ansicht
eines entwicklunesweisen Vorganges der menschlichen Kultur, indem
er in seiner eolithischen Periode zwischen das Thenaysienne und
das práglaciale Chelléenne die Station von Puy-Couruy, das Puycour-
nienne und zwischen das Diluvřum und Alluvium oder zwischen die
palňolithische und neolithische Zeit das Tournassienne einschaltet mit
der Bemerkung „Ancienne Hiatus“. Die neolithische Zeit theilt er in
Campignyenne und Robenhausienne.

Einen bedeutenden Fortschritt in dieser Richtune bietet die
Eintheilune Pu. Sazmov's.“) Dieselbe fusst ecinzlich auf dem Prinzipe
der steten allmáhligen Entwicklnne der menschlichen Kultur, nach-
gewiesen in den aneinanderschliessenden | Uibergangs-Formen der
Steinwerkzeuge zwischen den einzelnen Stufen der palňolithischen
und der neolithischen ZŽeitperiode. SaLmox unterscheidet fůr Frank-
reich namentlich zwischen der paláolithischen und. neolithischen
eine mmesolithische (Uibergangs-) Zeit (Temps mesolithigue). Wůr die
palčolithische Zeiť fihrt er drei Epochen und zwei Uiberganesphasen
an: die Chelles'sche Epoche, die Chelles-Moustér'sche Uiberganosphase
(Acheuléenne MogRrrmurrs), die Moustérsche Epoche, die Moustér-Magda-
lenische Uiberganesphase (Solutréenne Mormmrers) und die Magdale-
nische Epoche (das Mammuth im Verschwinden begriffen, das Renthier
vorherrschend). In die mmesoličhisvhe Zeit oder in die Magdalenisch
Campigny'sche Uibergangsphase reiht er eine Reihe von Fundplátzen

1) Die Urgeschichte des Menschen, Wien 1892.

2) Lidstvo v době předhistorické, Prag 1898.

8) Classification palaeethnologigue. Ecol. d'Antrop. de Paris 1894—95.

+) Age de la pierre Division palaeethnologigue en six épogues. Extrait du
Bull. de la soc. Dauphinoise d'Ethnolos. et d'Anthropol. Grenoble 1894.

6 XE JN. Woldřich:

Frankreichs und der Schweiz ein; die neolithische Zeit theilt dieser
Forscher in drei Epochen: die Campigny'sche, Chassey-Robenhau-
sen'sche und Carnac'sche Epoche.

Die Sazmox'sche mit dem Diluvium beginnende Eintheilune olie
dert sich also aufsteigend in nachstehender Weise:

A. Palaeolithische Periode.

Die Chelles'sche Epoche, práslacial: auf beiden Seiten grob zu-
geschlagene spitzige mandelfórmice Steinwerkzeuge. Elephas anti-
guus, Rhinoceros Merckii, Hippopotamus amphibius.

Die Chelles- Moustér'sche Uibergangsphase, práelacial: zuseschla-
gene Steinwerkzeuge mit Alečnen Schlagmarken, aus Schlagsplittern
zugeschlagene Schaber. Elephas antiguus und Elephas primigenius.

Die Moustersche Epoche, olacial: zugeschlacene Steinwerkzeuge
in Form von breiten an der einen Fláche retouchirten Klingen;
Lanzenspitzen, Schaber, Scheiben, Sticheln, Steinkeile aus Schlag-
splittern. Feuerspuren mit zerschlagenen Knochen. Elephas primi-
genius mit auswárts gekrůmmten Stosszihnen, Rhinoceros tichorhinus.

Die Mouster-Magdalensche © Uibergangsphase, postelacial: die
zugeschlagenen Feuersteinklingen werden schmiler und lánger, lor-
beerblatifórmige Lanzenspitzen, gekerbte Pfeilspitzen; die Faustkeile
verschwinden; Beginn der Knochenwerkzeuce, besonders Lanzen- und
Pfeilspitzen, Beginn der Gravirungen; Feuerherde mit Kůchenresten,
viel zerschlagzene Knochen besonders vom Pferde. Elephas primige-
nius mit kleinen Stosszáhnen.

Die Magdalemsche IEpoche, postelacial: zugeschlagene schmale
uud lange Weuersteinklingen herrschen vor, Sticheln zahlreich, Hacken-
meissel, Kratzer, Bohrer, Ságen, kleine Pfeilspitzen mit abgehacktem
Růcken; knůcherne Lanzen- und Pfeilspitzen, Harpunen, Dolche,
Nadeln; Schleudersteine, Gravirungeu und Skulpturen; Feuerherde
mit Kůchenresten. Rangifer tarandus, Elephas primigenius.

P. Mesolithische Periode.

Zahlreiche Lokalitňten in Wrankreich nnd der Schweiz, sowie
Kůchenabfálle (Kjókkenmědding) von La Torche gehoren dieser Uiber-
ganeszeit an. Magdalenische Steinindustrie, Auftreten grosser Stein-
messer. Abnahme der Knochenartefacte, durchbohrte Harpunen; Be-
ginn der zugeschliffenen Werkzeuge; Feuerherde und Kůchenabfálle.
Elephas primigenius ausgestorben, Rangifer tarandus anfánelich noch

Gliederune der anthropozoischen Formationsoruppe Mitteleuropas. 7,

bei Genf in der Schweiz (Délémont) spáter an seiner Stelle der Hirsch
und das Reh. Beginn der Domestikation der Hausthiere. © Mischung
von Menschenrassen.

C. Neolithische Periode.

Campigny'sche Epoche: die magdalenische Industrie nimmt ab,
dafůr Úbersandnehmen der Fabrikation erosser Steinmesser; Spitz-
hauen; Axte und Beile werden behuís Polirung verfertigt. Beginn
erober Tópferei und Anfangsstadium der Domestikation der Thiere.

Chassey- Robenhausen'sche Epoche: Die neolithische Kultur nicht
allein in den Pfahlbauten sondern besonders auch auf festem Lande
verbreitet. Vervielfáltigung der Formen von Steinwerkzeusen aus ein-
heimischem und fremden Materiale, Dolche, Ságen, Bohrer, Axte
mit Handhabe aus Hirschgeweih, durchbohrte Steinkugeln (Todt-
schlácer); grosse unbeweeliche Polirsteine, Můhlsteine; kegelfórmice
Bohrung; vorgeschrittene Tópferei, Tópfe mit Henkeln und Orna-
menten; Wirtel, Spindeln, Lehmlotffel; Korbflechterei, Weberei. Thier-
zucht, Vorráthe. Erste Gráberausstattune. Jetzice Fauna.

Carnačsche Epoche: Artistische Form der Axte; sehr fein aus-
gearbeitete Pfeil- und Lanzenspitzen; Dolche, grosse Feuerstein-
klingen; Anwendung der Polirung. Menhire, Steinreichen, Dolmen,
Steinkisten. Gravirungen u. Skulpturen. Vervollkommnune der Tópferei.
Die ersten Terramaren. Todtenkultus. Auftreten der Metallartefacte.

Die vorangefiihrte verbesserte Mortillet'sche Eintheilung der ge-
sammten Steinzeit Pu. ŠaLmov's bekundet einen bedeutenden Fort-
schritt auf dem Gebiete práhistorischer Forschung im Westen Euro-
pas. Mógen auch Einzelnheiten dieser Eintheilung fůr Frankreich
selbst und fůr die angrenzenden Gebiete nicht anfechtunesfrei sein,
so ist diese Gliederung doch auch fůr uns im Herzen Europas hóchst
lehrreich und zu einer Parallelisierung mit unseren bishericen Fund-
ergebnissen geeignet. Die Salmon'sche Bintheilung bekráftiet meine
viel frůher ausgesprochenen Ansichten, hauptsáchlich betrefis des all-
máhligen Ueberganges aus dem Diluvium in das Alluvium, betrefis
der allmáhlisen Entwicklune úberhaupt und der Dreieliederung des
Neoliths insbesonders. Salmon hat bei seiner Eintheilune vorzuegsweise
nur Frankreich, die Schweiz und Belgien im Auge gehabt. Es folet
aus der Natur der Sache selbst, dass die Details dieser Eintheilung
fůr unsere Gegenden in Mitteleuropa keine volle Anwendung finden
kónnen. Die franzósische Eintheilung fusst hauptsáchlich auf dem
Fortschritte in der Technik der Steinindustrie, besonders in der Be-

8 XI. J. N. Woldřich:

arbeitune des Feuersteines. In unseren Gegenden war kein solcher
Reichthum an rohem Feuersteinmateriale bei der Hand, wie in Frank-
reich, um mit dem hier werthvollen Materiale státige Versuche in der
Vervollkommnung der Feuersteinwerkzeuge vorzunehmen, deshalb
sind wohl bei uns auch die diesbezůelichen Feuerstimfunde bei weitem
nicht so reich und so manmgfaltig, wie in Frankreich, wenn sich auch
bei uns ein Fortschritt in der Fabrikation dieser Werkzeuge ver-
folgen lásst. Bei uns muss deshalb auch auf andere Momente Rick-
sicht genommen werden, besonders auch auf die entsprechende, ge-
wóhnlich so reichhaltige Fauna des Diluviums und auf die geologischen
Profile ungestórter Schichten, wie ich solche selbst verfolste und auf
welche Nennrva in Berlin mit Ersolet hingewiesen.

Nachstehend erlaube ich mir eine Eintheilung der anthropo-
zoischen Area zusammenzufassen, wie ich selbe seit dem Jahre 1880
in einigen meiner Publikationen“) zerstreut besprochen habe, mit
dem heutigen Stande entsprechenden Zusátzen und einigen kleinem
Aenderungen. Hiebei sei bemerkt, dass dieselbe besonders betreffs
der álteren Zeit zumeist auf meinen eigenen langjáhrigcen Studien
und Untersuchungen besonders in Bóhmen, Máhren und Niederóster-
reich basirt, wobei selbstverstándlich die úbrice recht zahlreiche ein-
schlágige Literatur dieser und der angrenzenden Linder Berůcksich-
tigung gefunden, die ich in der vorliecenden Zusammenfassendeu
Uibersicht eingehend nicht besprechen kann.

Das Diluvium oder die paláolithische Periode habe ich schon
seit dem Jahre 1880 in den mitteleuropáischen ausserhalb der Alpen
und něrdlich von diesen gelegenen Lándern, in deren hóheren Ge-
birgen nur Reste hochstens einer Vereisung vorhanden sind, natur-
geměss in eine práclaciale, elaciale und postelaciale Zeit eingetheilt, sei
es nun, dass der Beginn der letzteren an das Ende der Hauptelacialzeit,
oder in eine anderwárts beobachtete interelaciale Phase zu versetzen
5) Diluviale Fauna von Zuzlawitz, Sitzb. der k. Akad. d. Wiss. Wien I,
1880, II, 1881; III, 1884. Diluvialní zvířena u Sudslavic, Kr. spol. nauk, Prag I,
1880, II 1881, III 1884. Die šltesten Spuren der Kultur in Mitteleuropa, Wien
1856; diluviale europáisch nord-asiatische Sáugethierfauna Kais. Akademie d.
Wiss. Št. Petersburg 1888; Beitráge zur Urgeschichte Bohmens, Mitth. d. Anthp.
Ges. Wien, II 1884, III 1886, IV 1889. Geologické příspěvky k otázce o posled-
ních kontinentalních změnách evropských. Rozpr. České Akademie cís. Frant. Jos.
Prag 1892, Reste diluvialer Faunen und des Menschen in Niederósterreich,
Denkschrf. d. k. Akad. d. Wiss. Wien, 1893. Zur Vorgeschichte Bohmens, Oester.-
ungar. Monarchie in Wort und Bild, B. Bóhmen 1898, u. a.

Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas. 9

ist.. Nach den vorhandenen typischen Faunen der postelacialen Zeit
(Steppenfauna, Weide- oder Wiesenfauna und Waldfauna) lásst sich
dieselbe als eine Steppenstufe, Weidestufe und Waldstufe unterschei-
den. Mašxa's und Kňížs diesbezůcliche Funde in Máhren bestáticen
diese Eintheilune in ihren Hauptzigen. NenRrve in Berlin. vertritt
seit Jahren mit Erfole eine analoge Eintheilung des nord-deutschen
Diluviums und begriůndete besonders die Steppenstufe gegen alle An-
oriffe; er findet dieselbe neuerdines bekráftiet in dem gliůcklichen Fund-
profil Noescne's von Schweizerbild bei Schaffhausen in der Schweiz vom
Jahre 1891. Nemnrve unterscheidet daselbst “) die nachstehenden
Schichtenhorizonte von oben nach unten:

Schichte mit einer Waldfauna, mit Scherben und neolitischen
Artefacten (Uiberganoszeit).

Schichte mit gemischter Weidefauna.

Schichte mit der Steppenfauna uad einer Kulturschichte.

Schichte mit der Tundrenfauna (arktisch).

Lehmschichte mit abgerundeten Kalkfraomenten.

Zwischen der Steppenschichte und der Weideschichte befindet
sich eine Kulturschichte mit zugeschlagenen paláolithischen Werk-
zeugen und Knochen vom Renthier.

Marc. Bovurk“) bezeichnete die Lehmschichte mit dem Kalkce-
schiebe als postelacial, weil die Geschiebe aus der jinesten Moráne
stammen, weist die folgenden Schichten bis auf die oberste der Lóss-
oder Steppenzeit und die oberste Schichte der neolithischen Wald-
zeit zu. Auch Prvek hált die Schweizerbildschichten fůr postelacial
und nicht fr interolacial. Dagegen weist SrErvmaxy (Correspondenzbl.
der deutsch. anthrop. Gesellsch. 1995) die Lehmschichte mit den
Geschieben der Glacialzeit, die Schichte mit den arktischen und sub-
arktischen Nagern der letzten Interelacialphase, die Schichte der
Steppennager der letzten Glacialphase und die oberste Schichte mit
der Waldfauna und den neolithischen Steinwerkzeugen und den Topf-
scherben der postelacialen Phase zu. Diese Ansicht widerspricht je-
doch nicht nur den in Frankreich sondern auch in Mitteleuropa ge-
machten sonstigen Erfahrungen; es můsste darnách das Alluvium
mit der neolithischen Zeit unmittelbar der (letzten) Eiszeit gefolet
sein, was den geologischen Erfahrungen widerspricht.

S) NrHRwe: Die kleineren Wirbelthiere vom Schweizerbild. Schweizer
Naturfor. Gesellsch. B. XXXV, 1895.
7) BouLe: La station guatern. du Schweizerbild. Paris 1898.

10 XI. J. N. Woldřich:

Mit Beriůcksichtigune aller angefůhrten und sonstigen einschlů-
gigen Momente sowie der Kulturstufen des Menschen lásst sich fiůr
die obenangefůhrten moťřeleuropůtschen Lůndersebiete heute die nach-
stehende Eintheilune der anthropozoischen Aera aufstellen :

A. Diluvium (Pleistocaen, Ouaternár).

1. Palaeolithische Periode.

1, a. Práglaciale Stufe (Zeit).

Elephas antiguus, Rhinoceros Merckii, Bison priscus u. S. w
Spuren der Anwesenheit des Menschen in Mitteleuropa unbekannt. —
Chelléenne und Chelles-Mousterienne Frankreichs).

2, b. Glaciale Stufe.

Glaciale (arktische) Fauna, (Myodes torguatus, Lepus variabilis,
Leucocyon lagopus, Lagopus albus ect.) náchst und unweit der
Gletscher, in gletscherfreien Gebieten auch noch Elephas primice-
nius, E. antiguus, Rhinoceros antiguitatis, R. Merckii, u. s. w. Den
Úbersang bildet die als interelacial bezeichnete Kulturschichte von
Taubach bei Weimar mit einem menschlichen Zahne (NenRrae) und
Elephas antiguus, Rhinoceros Merckii, Bison priscus u. s. w. Hieher
důrften die Reste der untersten Kulturschichte in der Šipkahohle
(Máhren, Maška) und die álteren Reste aus der Čertova díra (Máhren,
Mašxa-WorpěicH) so wie aus der Byčí skála (Máhren, WAayKRL) ge-
hóren; (Monstérienne Frankreichs).

3, c. Postslaciale, Steppen-Stufe.

Steppenfauna (Alactaga jaculus, Cricetus pheus, Lagomys pusil-
lus, Spermaphilus rufescens, Arvicolínae u. s. w.). Schweizerbild
(Schweiz, NvEscH), mittlere Kulturschichte der Šipka und Čertova
díra?; Schusterlucke? (N. Osterreich, Bruxx-WorpěrcH). — (Moustér
Magdallenische Uibergangsphase e. p. Frankreichs.)

4, d. Postgláciale, Weide-Stufe.

Weidefauna (Elephas primigenius, Rhinoceros antiguitatis, Bos
primigenius, Bison priscus, Eguus caballus u. s. w.). Rangifer tarandus
háufie. Willendorf und Agosbach (N. Osterreich, Bnuxx-Szompammy-
Woroňrcu), Zeiselbere (N. Osterreich, Graf WuxweRaxpr) und Stillfried
(N. Osterreich, Mucn), Joslovic (Můhren, Graf WonmBRavxpr); jingere
Schichten der beiden Strambergerhóhlen (Máhren, Maška), Lubno

d
'8
+
%
i!
4
Ů

Gliederune der anthropozoischen Formationsoruppe Mitteleuropas. 11

(Bóhmen, Kušta), Jenerálka (Bohmen, WorpňrcH); der Uibergangs-
phase zur Waldzeit gehórt Zuzlawic (Sudslavice), Spaltenhohle II.
(Bohmen, WorpňicH) an. Tůrmitz (LavBE-Worpňrce) ? Podbaba (Fnrě) ?
u. s. w. — (Moustér-Macgdalenische Uiberganesphase e. p. Frank-
reichs.)

5, e. Postglaciale Wald-Stufe,

Diluviale Waldfauna (Cervus elaphus, Capreolus caprea, Sus
europeus, Felidae, Bos primigenius, Bison priscus, Tetrao urogalus u.
s. w.). Elephas primigenius lebt noch, Raneifer tarandus sehr háufig
(wahrscheinlich gehegt). Hinen Uibergang von der Weidezeit zur
Waldzeit, náher der letzteren, bildet die Kulturschichte von Před-
most (Máhren, WaxkeL-Maška), mit Gravierungen; hieher ferner Byčí
skála jingere Kulturreste, Liboc (Bóhmen, JíRa-WorpňrcH), ferners
de Kulturschichte der Gádenushóhle und der Eichmaier-Hóohle
(N. Osterreich, Bnuxx, Hacgmn, WorpěicH) und der Lóssfund in
Driinn (Stadt, Makxowskv); ferner die Kulturschichte der Maczycka-
Hóhle bei Krakau (Ossowsxr-WorpěicH) mit Elephas primigenius,
Rhinoceros antiguitatis Rangifer tarandus und einer diluvialen Wald-
fauna, mit zugeschlacenen Steinwerkzeugen. Die Kulturschichte
„u Gonců“ (Russland, Gouv. Poltava, Gm. Krm-sakow), Karačarow
(Russland, Gouv. Vladimír, GR. UwanRow), Kostěnek (Russland, Gouv.
Voronež, J. Porjagow) nebst einer Reihe von Stationen an den Zu-
flůssen des Dněpr, durchwees mit Elephas primigenius und zugeschla-
genen Šteinwerkzeugen, welche an den Magdalenen-Typus hinweisen,
u. s. w. — (Magdalenische Epoche Frankreichs.)

Bisher lebte Elephas primigenius, Rangifer tarandus war sehr
háuůe, es fanden sich neben den zuceschlagenen keine zugeschliffenen
Stemwerkzeuge wohl aber gegen das Ende dieser Stufe geoláttete
Knochenwerkzeuge, aber keine Thonscherben vor.

B. Diluviai-alluvialer Uibergang.

IM. Mesolithische Periode.
6. Mesolithische Uibergangsstufe.

An das Paláolith schliesst sich in erster Reihe die Kultur-
schichte der Hóhle Kostelík in Máhren (SzompBarav-Kňíž), auch Pe-
kárna und Díravíca genannt, welche in die neolithische Kulturperiode
úbergeht und welche M. HonvEs auf Grundlage der Funde Szow-
BATHYS in die neolithische Periode stellt. Allein Kříž trennt dieselbe

12 XI. J. N. Woldřich:

in eine untere palňolithische Zone mit zugeschlagenen Steinwerk-
zeugen und zuseschliffenen. Knochenwerkzeugen, Gravierungen und
Skulpturen, mit Elephas primigenius, Rangifer tarandas ete., die sich
darnach der vorigen paláolithischen Stufe anschliesst, und in die
darůber gelegene dunkle Kulturzone mit neolithischen Werkzeucen,
Hausthierresten und Thongefůssscherben. Ahnlich verhált es sich mit
der Kulna (Máhren, Kříž). Kinen Uibercang will Kňiž nicht be-
obachtet haben und theilt die Ansicht, dass der neolithische Mensch
der oberen Schichte mit seiner Kultur und mit den Hausthieren
aus Asien eingewandert sei. Die Grotte „Na Mylaszovce“ Kultur-
schichte b) (bei Krakau, Ossowskr) enthált neben nur zugeschlagenen
Steinwerkzeugen eine Menge von geschnitzten Zierstůcken und ein-
fache rohe Topischerben; Elephas primicenius ist verschwunden, Ran-
gifer tarandus lebt noch und neben einer postdiluvialen Waldfauna
erscheinen die ersten Reste vom Hausrind. In der Grotte Maczycka
Kulturschichte b (bei Krakau, Ossowskr) erscheinen neben zuge-
schlagenen einfache zugeschlijjeme Steinwerkzeuce, knocherne, weit
durchbohrte Knochenwerkzeuge, grobe Scherben mit primitiver Ver-
zierung; das Rennthier ist ausgestorben; Reste postdiluvialer Wald-
thiere, des Hausrindes, der Ziece und des Hausschweines.

In Russland gehůrt eine ganze Reihe von Uibergangsstationen
lines der Oka hieher, besonders aus der Umgebune der Stadt Muroma
(Graf Uwanow, Gonycv u. S. W.) und anderwárts; nur zugeschlagene
Steinwerkzeuge, Anfinge primitiver Keramik, postdiluviale Fauna
aber keine Hausthiere. Hieher stellt Fůrst Pouřamy die Kůchenab-
fálle von Bologoje (Gouv. Valdaj) mit Magdalen áhnlichen Werkzeugen
und Axrovovrč das Hóhlencebiet lůngs des Dněpr, mit zugeschlagenen
Steinwerkzeugen, primitiven Topfscherben und Knochen vom Haus-
rind, Pferd und Hausschwein; ferner wird ein Theil der Hoóhlen in
den Krimm hiehercestellt.

Dass die Kjokkenmoddinger Dánemarks und Schwedens nebst
einigen anderweitigen Fundplátzen daselbst einer Uibergangszeit aus
dem Diluvium in das Alluvium angehěren, ist lange bekannt; Mox-
rEuiUs hat schon im Jahre 1874 darauf hingewiesen. Die Steinwerk-
zeuge der Kůchenabfálle weisen auf eine typische Zwischenstute;
Topfscherben sind selten und primitiv; die Fauna ist eine postdiluviale
Waldfauna, Rennthierreste kommen nur in den tiefsten Moorschichten
vor; dafůr ist der Haushund vorhanden, in jůngeren Schichten der
Kjókkenměddinger treten dann das Pferd, das Schaf und die Ziege
auf. —

Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas. 13

Hieher gehóren die Fundplátze der neolithischen Periode Frank-
reichs und dem angrenzenden Gebiete (Magdalén-Campigny'sche
Epoche): Délémont (Sebweiz), Long Rocher de Fontainebleau, die
Kůchenabfálle von La Torche u. s. w. Auch hier ist das Mammuth
ausgestorben, das Renthier ist in der Sehweiz dem Absterben nahe,
die Fauna ist eine diluviale Waldfauna; die zugeschlacenen Stein-
werkzeuge besitzen noch den Magdalenen Typus, zu ihnen gesellen
sich durchbohrte Knochenharpunen. Hier reiht sich auch noch die
Campigny'sche Epoche nach der Charakterisierune Salmon's zum
Theile an.

C. Alluvium.

IN. Neolithische Periode.

Diese Periode, welche bei uns bis etwa zum Jahre 1500 v. Chr.
dauerte, habe ich bereits im Jahre 18894 in drei Stufen eingetheilt,“)
welche nachstehend náher prácisirt werden sollen.

7, a. Altneolithische Stufe mit einfach zusesehliffenen
Steinwerkzeugen.

Ich habe diese álteste neolithische Stufe als „atrymolithisch“
(mit undurchbohrten Steinwerkzeugen) bezeichnet; dieselbe weist noch
viele zugeschlagene und neben diesen einfach, theilweise oder ganz,
zugeschliffene nicht durchbohrte Steinwerkzeuge auf, neben diesen
viele Knochenartefacte, es beginnt die Verarbeitung der HHirschhorns;
orobe Scherben ohne oder mit einfacher Verzierune bestehend aus
Fingereindriicken, punktfórmigen und strichfórmigen Vertiefungen. Das
Renthier ist verschwunden, neben Resten von vorherrschenden Wild-
thieren nehmen die Hausthierreste zu (Primigeniusrasse, Brachyceros-
rasse, Hund. Pferd).

Die Stationen finden sich meist auf mitunter schwer zugingelichen
Anhóhen. In Bóhmen gehóren unter anderen die Stationen Bzí (Velká
skála), Lopata (F. Fnavz), tiefere Kulturschichte am Řivnáč (Rrzxen),
und auf dem Hradiště von Schlan (Scumror); Neu-Bydžov (ScHvErpER),
Solopísky u. s. w. — Campigny HFrankreichs zum Theile.

S) Siehe meine: Beitráge zur Urgeschichte Bohmens. Mittheil. der Anthrop.
Gesell. Wien, II. Theil 1884, IIT. Theil 1886 und IV. Theil 1889. Ferner meine
Abhandlung: Zur Vorgeschichte Bóhmens im Kronprinzenwerke „Die ósterreich.
ungar. Monarchie in Wort und Bild“ Bóhmen. Wien, 1893.

14 XI J. N. Woldřich:

8, b. mittelneolithische Stufe mit zugeschliffenen und durch-
bohrten Steinwerkzeugen.

Ich habe dieselbe als „trymolithisch“ (durchbohrte Steinwerk-
zeuge) bezeichnet. Die Typen der zugeschliffenen und theilweise auch
geolátteten Šteinwerkzeuge nehmen zu. Die keramische Industrie
macht bedeutende Fortschritte, besonders auch die Ornamentik. Die
Stationen nehmen zu und verbreiten sich auf dem Lande auch in den
Niederungen. Die Hausthierformen mehren sich besonders durch Kreu-
zung (— Bos taurus neben den frůheren Rindern); Hunde (Canis £. pa-
lustris, Čanisť. intermedius), Pferd in zwei Formen, 'Toríschwein,
Ziege, Schaf. Wildthiere und Hausthiere halten sich nahe das Gleich-
gewicht. Ackerbau. Hieher die meisten neolithischen Fundplátze,
grósste Entwicklung des Neoiiths. Von den ungemein zahlreichen
Statlonen Bóhmens, welche schon ŠSonvErER verzeichnete, gehóren die
meisten dieser Kulturstufe an, so beispielsweise Maslovice, Na Zám-
kách, Šťáhlava, Šárka, Velvary u. s. w. Neolithische Gruben háufig,
(fálschlich fůr Gráber gehalten.)

Hieher gehóren zumeist die bekannten neolithischen Pfahlbauten
der Schweiz und Oberósterreichs (Gr. WunwBRaxp-Mucu). (Chassey-
Robenhansen'sche Epoche Frankreichs.)

9, Jungneolithisehe Stufe mit geschweiften (artistischen) Stein-
werkzeugen.

Ich nannte diese Stufe „kolpolithiseh“ (geschweifte Steinwerk-
zeuge). Zu den bisherigen Typen der zugeschliffenen Šteinwerkzeuge
treten eingeschnůrrte und geschveiffe, mitunter prismatische Stein-
werkzeuge, besonders Hámmer, von artischer Form und gewóhnlich
vorzůglich gegoláttet. Die Technik der Šteinindustrie gelanet zu vollen-
deter Hóhe. Die Keramik macht Fortschritte besonders auch in der
Ausgestaltung der Henkel; Viehzucht und Ackerbau nehmen an Umfang-
zu. Es gelangen vereinzelt die ersten importirten Metallartefacte (Kupfer
und Bronze) zu der bereits ziemlich dichten Bevolkeruns. Von den
hieher gehórigen Stationen Bohmens seien erwáhnt: Kožov, Lobositz,
Krpy, Hrobčice, Říp, Nebušice, Líbeznice und Vorder Ovenec (Jzzixex),
Velvarn, Hořetice, Kostomlaty, Přemyšlení, Jinonice, Kácov, Hloubětín,
Slavětín u. s. w. — (Carnac'sche Epoche Frankreichs.)

Die nun folgende weitere Gliederune bezieht sich vorzugsweise
auf das Kónigreich Bohmen.")

1) Siehe meine Abhandluno: „Zur Vorgeschichte Bohmens“, im kronprinz-
lichen Werke „Die ósterreichische ungarische Monarchie in Wort und Bild.“

Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas. 15

IV. Metall-Periode.
10, a. Neolithisch-metallische Uibergangsstufe.

Neben neolithischen Stein- und Knochenwerkzeugen herrschen
Artefakte aus Metall, neben Kupfer vorzůelich aus Bronze vor.
Unter den Knochenresten úberwiegen bereits die Hausthiere ber
die Wildthiere; neben der Primigenius- und der Brachycerosrasse
treten zwei andere Hausrinder auf, auch die Formen der Haushunde
mehren sich; das Haushuhn ist vorhanden u. s. w. Hieher gehórt
in Bóhmen die unterste Schichte (III) des Hrádek bei Čáslau (Ček-
mák) und andere ábnlichen Ansiedlungen; ferner die Gráber von Číž-
kovice bei Lobositz (v. WrryzreRL mit neolithischen Steinwerkzeugen,
neolithiseher Keramik und einfachem Bronzeschmuck, welche sich an
die neolithischen Gráber bei Lobositz (Eisenbahnhof, Předboj, Velká
ves) anschliessen, u. s. w. In Máhren gehóren hieher die Stationen
Mírovec, Hradisko bei Křepic (PALLIARDI), U. S. W.

11, b. Stufe der Bronzekultur.

Weiteste Verbreitung der Bronzeartefacte. Etwa 1400—1000 J.
v. Chr. Diese Stufe beeinnt in Bóhmen mit Gráberfeldern der Seiten-
hocker (SmoLik, Píč, J. Mařeaka) besonders von Unětic, Brandeis,
Zlonic u. s. w.; alle mit reichen Beigaben aus Bronze, Bernstein und
Gold; Zvoleněves, Přemyšlení, Ledeec, Veliš u. s. w. mit áhnlichem
Inventar; ferner die sůdbohmischen Hůgelgráber von Munic, Kostelec
b. Moldautein, Písečná, Poněšic, Křtěno (Worpňrcu, J. RrcuLý) u. s.,w.

c. Uibergangsphase von der Bronze- zur Hallstátter-Kultur.
Hieher die Gráber von Milaveč bei Taus, Dobrá bei Unhošť, Husín
bei Klattau (Hosraš), Hladomří, Čichtice, Kbely (Hr4ívka-Píč) u. S. W.
12, d. Stufe der Halistattkultur.

Eisenartefakte neben Bronzen. Etwa 1000—400 Jahre v. Chr.
Hieher: die Stationen Ejpovice, Dejšína an der Klabava, Brozánky,
Hořovice, Bor bei Protivín, Albrechtice, Mířkovice, Stáhlava u. s. w.

e. Uibergangsphase von der Hallstatter- zur La Téne-Kultur.

Grabhůgel an der Klabavka (Kyšice u. a., bei Bóhm. Brod und
Bechyně, Sulovice, Vlčí (Hrávka-Píč), Urnengráber von Libocho-
van“) (HEGER) u. S. W.

1) Die Urnengráberplátze Bóhmens liefern úberhaupt ein lehrreiches Bei-
spiel der kontinuirlichen Kulturentwicklung und der Uibergánge aus einer Stufe

16 XI. J. N. Woldřich:

13, f£. Stufe der La Téne-Kultur.

Neben Bronze zu Schmuck, vorherrschend Eisen zu Waffen und
Werkzeugen. Etwa 400 J. v. Chr. — 100 J. n. Chr. Hieher: Dux,
Horní Kšely, Neu Bydžov, Juliska, Libochovice, Moravěves, Sulevic,
Peruce, Přemýšlení, Zaběhlice, Židovice, Jičín, Hradiště bei Stradonic
u. s. w.. Es lassen sich hier drei Phasen verfolgen: Frůh La Téne,
Mittel La Téne und Spát La Téne.

14, g. Btufe der Uibersangszeit zur Geschichte.

Die historische Uibergangsstufe schliesst sich in Bóhmen an die
Zeit der mitteleuropáischen La Téne Kultur an und ist hier reichlich
vertreten; man karn ihre Anfinge in den Grabhiůgeln dér Klabavka
in der jůnesten (letzten) Schichte des Hradiště bei Stradonice, in dem
Urnenfelde von Třebická bei Dobříchov und anderwárts verfolgen.
Es lassen sich in dieser Uiberganesstufe zwei Phasen unterscheiden :

a. Phase des roómischen Kultureinfiusses,

welcher sich nordlich der Donau schon am Ende der jingeren La
Téne Kultur geltend macht. Hieher: Zliv bei Libaň, Liessnitz (Lysec)
bei Bilin, Hradiště bei Písek, Holubice bei Roztok, Obřiství, Vrutice
Kropáčová, Hradiště bei Lžovic, Radověsice, Všeboh bei Příbram,
Vysočany, u. S. W.

p. Phase des orientalisehen Kultureinflusses,

welcher Ende des vierten Jahrhundertes n. Chr. beginnt. Vinařice,
Podbaba, Libeň, Zalov, Uherce u. s. w. — In Deutschland der sos.
Merovingertypus, in Ungarn der sog. Vólkerwanderungstypus.

Es folet die historische Zeit.

Mag an dem vorliegenden Versuch einer iúbersichtlichen Gliede-
rung der anthropozoischen Aera Mitteleuropas bezůglich des Palaeo-
liths und Neoliths, und Bóhmens bezůolich der Metallzeit so manches
auszusetzen sein, mógen einzelne unter den angefihrten Beispielen
der Fundstationen noch strittig sein und sich vielleicht in eine be-
nachbarte Stufe oder Phase besser einreihen lassen, im Grossen und
Ganzen důrfte diese Gliederung ein auf Fundthatsachen basiertes

in die andere, so vom Neolith zur Bronzstufe, von dieser zur Hallstátter, von
dieser zur La Téne-Kultur, und von dicser sogar bis in die vorhistorische Uiber-
gangeszeit (z. B. Třebícká).

Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas. jl

Hauptskelet darstellen, giltig betreffis der ganzen Steinzeit nicht nur
fúr das Herz Europas (Bóhmen, Máhren, Niederosterreich ete.), sondern
fůr Mitteleuropa nordlich der Donau úberhaupt.

Als ich vor dreissig Jahren offentliche Vortráse úber die Pfahl-
bauten der Sehweiz in Salzburg gehalten, also zu einer Zeit, in
welcher noch ein eigener Congress von franzósischen und enelischen
Gelehrten (Geologen und Zoologen) úber das bestrittene Alter der von
Boucher de Perthes (1805) im Diluvium von Moulin-GAuignon ent-
deckten Kulturschichte entscheiden musste, und in welcher man be-
zůslich des Alters und der Bedeutung der Pfahlbauten noch sehr im
Dunklen tappte, hatte man keine Ahnung, wie weit die „Urgeschichte
des Menschen“, dieser junge Zweig der Naturforschung, der lange Zeit
em unbedeutendes Anhángsel der Archáologie bildete, binnen drei De-
cennien gelangen wird.

Přehled

„třídění anthropozoické skupiny útvarní v střední Evropě
se zřetelem na kulturní stupně člověka“

Časy, za nichž se na horninách archaické skupiny útvarní země
naší usadily vrstevnaté horniny zkamenělé zbytky organické obsa-
hující, dělí se jak známo, na éru paléozo:ckou, mesozoickou, kénozot-
ckou a anthropozoickou. Meze však mezi jednotlivými érami a jejich
útvary nebývají vždy bezpochybné.

K anthropozoické éře náleží nejmladší skupina útvarní, obsahu-
jící útvar diluvialné a útvar alluvialní. Člověk dospěl tu v Evropě
ku znamenitému vývinu a rozšíření. Geologické výtvary éry této jsou
skoro po celé zemi rozšířeny a ač povaha jejich veskrz jest analo-
gická, přece vykazují petrografické vlastnosti ponejvíce territorialní ano
i místní. Jelikož obě z větších oscillací období ledového neb glacial-
ního (v Alpách a na Severu) v středoevropské oblasti severně od
Dunaje ležící, geologicky dokázány nejsou (míním tu hlavně Čechy,
Moravu, sev. Dol. Rakousy, Halič a Uhry), tudíž o meziglacialním
období zde řeči býti nemůže, dělí se u nás diluvium se zřetelem na
dobu ledovou, jako ve Francii, na období předglacialní, glacialní a
poglacialní; do posledního zasahují diluvialní hlíny, hlavně ponejvíce
léss s obsahem kostí zvířat diluvialních. Jelikož ve Francii objevují
se v diluviu hojně zbytky činnosti lidské a již od BvacHER pE PER-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 2

18 XI. J. N. Woldřich:

mmESA 1838) až podnes jsou předmětem bedlivého bádání odborníků,
dospěl G. pk MorriuLEr nejdříve (1883) ku poněkud vážnějšímu třídění
útvaru diluvialního.

Rozeznával jak známo, dle postupu výtvaru kamenných nástrojů
periodu eoličhickou (předdiluvialní neb kénozoickou), v diluviu pe-
riodu předelacialní neb Chellénskou, periodu elacialní neb Moustérskou,
periodu poelacialní Solučréskou a periodu poglacialní Magdalénskou,
po níž sledují v alluviu perioda neolithická (Robenhausenská) a pe-
rioda kovová. Mezi diluvium a alluvium, totiž mezi paléolith a neo-
lith kladl MoxrruLer velkou mezeru (Hiatus) předpokládaje s jinými,
že člověk neolithický přistěhoval se do Evropy s celou jeho novou
kulturou nejspíše z Asie.

Pokusil jsem se již r. 1886, 1887 a později o porovnání dilu-
vialních stanic českých, moravských, dolnorakouských a polských
s periodami francouzskými, ale proti A%taťu Mortilletovu jsem se roz-
hodně postavil, poukázav k některým přechodném vrstvám kulturním

hlavně z okolí Krakova a na inventář jeskyně Gudenusové v Dol.
Rakousích.

Poměrně málo lebek člověčích, jichž diluvialní stáří zjištěno, ná-
leží veskrz dlouholebcům, někdy blížících se středolebcům (na př. sud-
slavický zlomek). V neolithu evropském převládají hlavně v západní ©
části též dlouholebci; v Německu objevují se dlouho- i středolebci,
v Prusku převládají krátkolebci, v Čechách dlouholebci, též v Uhrách;
v Polsku jsou skoro sami dlouholebci, též v Rusku, zde i v přechodní
době z diluvia do alluvia, jakož i v diluviu samém. Kde jsou tudíž
postupující stanice přistěhovavších se krátkolebců z Asie? Nikde v uve-
dených oblastích, a též na jihu jich není.

Okolnosti tyto, jakož i ona, že skoro u všech zemí evropských
krátkolebectví rozšiřuje se dnes na úkor dlouholebectví, (v Čechách
pozvolna od neolithu až ku 12. století, kde dlouholebců jen 20%,
v 10. století 59/, (J. Mařeeka), a dnes jen několik procent); to vše
nutí nás k náhledu, že neolithští krátkolebci evropští vyvinuli se
v kontinentu tomto cestou fysiologického vývoje ze starých dlouho-
lebců tuzemských a že tělesná přeměna tato spojena byla s po-
nenáhlým vývojem kultury neolithické z kultury paleolithické. Po-
stupu takovému svědčících stanic přechodních známo již dosti
v Evropě. Na okolnost, že člověk již ku konci diluvia nejen hájil
soba v stádách, nýbrž i započal nejspíše ochočovati divokou zvěř zde
žíjící, poukázal jsem několikráte. Dobu neolithickou v Čechách po-

Gliederung der anthropozoischen Formationsoruppe Mitteleuropas. 19

kusil jsem se již r. 1884, kdy někteří archáologové v Čechách ještě
ani na existenci neolithu nevěřili, na čř? oddělení roztříditi.

V poslední době blíží se též MoRrmmrer náhledu postupného vý-
vinu kultury lidské, jelikož vřaďuje (1894) mezi paléolith a neolith
periodu Tournassienskou, ovšem že ještě s poznámkou „Ancienne
Hiatus“, a v neolithu rozeznává již dvoje oddělení (Campignyenne a
Robenhausienne).

Rozhodný a důležitý pokrok v ohledu tom jeví se ve třídění
Pu. SaLmox-ovém (1894), ovšem že i zde bere se jen zřetel na Francii
a pobližní oblasti. Třídění to spočívá úplně na zásadě ponenáhlého
vývoje kultury lidské. Pro paléoličh rozeznává Saumox tři epochy a
dvě přechodní fáse, totiž: Chellesskou epochu, Chelles-mousterskou
fási, mousterskou epochu, mouster-magdalenskou fási a magdalen-
skou epochu. Mezi paléolith a neolith, totiž mezi diluvium a allu-
vium staví samostatnou dobu mesolčhickou, a dobu neolithickou dělí
pak na tři epochy (Campignyskou, Chassy-Robenhausenskou a Car-
nacskou), po níž sleduje doba kovů.

Třídění francouzské zakládá se hlavně na pokroku techniky při
vyrábění kamenných, hlavně pazourkových nástrojů. Jelikož v našich
končinách nebyl takový dostatek materialu pazourkového jako ve
Francii při ruce, nemohl zde diluvialní člověk prováděti stálé pokusy
zdokonalovací s vzácným materialem tím. Proto nezná se u nás ta-
ková hojnost a rozmanitost dotýčných nálezů, ač i zde všeobecný
postup pazourkové techniky sledovati můžeme. V našich končinách
dlužno v ohledu tom bráti ohled ještě na jiné okolnosti, hlavně na
obyčejně bohatou současnou zvířenu diluvialní a na profily otevřené,
jež jsem byl sám sledoval a na něž NemRre v Berlíně úspěšně byl
poukázal.

Podávám následovně přehled mého třídění anthropozoické éry
středoevropské, o nějž jsem se od roku 1880 v různých spisech svých
pokoušel, s některými dodatky dnešnímu stavu věcí odpovídajícími a
s některými změnami. Při tom podotýkám, že zakládá se v starší
části, ponejvíce na mých vlastních dlouholetých bádáních v Čechách,
na Moravě a v Dolním Rakousku, při čemž samozřejmě i na jinou
dosti objemnou již literaturu ohled brán, o níž se při tomto pře-
hledu ovšem podrobně rozepisovati nemohu.

Diluvium čili doba paléolithická dá se v středoevropských, mimo
Alpy a severně od Dunaje ležících zemí, v jejichž vyšších pohořích
vyskytují se nanejvíce stopy jednoho zalednění, přirozeně děliti na
předslacialní, glacialní a poslacialní období ať již poslední počíná po

20 XI. J. N. Woldřich:

hlavním období glacialním aneb jeho počátky zasahují do současné;
jinde pozorované meziglacialní fáse. Podle typických zvířen poglacial-
ního období (zvířena stepní, pastevní a lesní) dá se toto tříditi na
stupeň stepní, stupeň pastevní a stupeň lesní. Celkem potvrdily i ná-
lezy Maškovy a Kňížovy na Moravě sled tento. Nennive v Berlíně zastu-
puje pro severní Německo analogické třídění od let a shledává (1895)
takové v znamenitém profilu Nvrscn-ovu ve Schweizerbildu u Schaff-
hausenu, kde rozeznává ve spodní vrstvě zvířenu tundrovou (ela-
cialní), stepní, a v hořejší vrstvě zvířenu odpovídající zvířeně pastevní
a naposled zvířenu lesní.

S ohledem na veškeré uvedené okolnosti a na kulturní stupně člo“
věka, dá se anthropozoická éra v střední Evropě od nejstarších k nej-
mladším vrstvám tříditi jak následuje. 249 kl

A. Diluvium (Pleistocén Ouaternaer).

I Paléoli the K8 d'0bla)
1, a Předglacialní stupeň.

Elephas antiguus, Rhinoceros Merckii, Bison priscus, atd. Stopy
člověka v střední Evropě neznámy. Ve Francii Chelléenne a Chellés-
Moustérienne.

2, b Glacialní stupeň.

Glacialní (arktická) zvířena (Myodes torguatus, Lepus varia-
bilis, Leucocyn lagopus, Laeopus albus atd.) poblíž a nedaleko le-
dovců, v nezaledněných oblastích ještě Elephas antiguus, EKlephas
primicenius, Rhinoceros Merckii, Rhinoceros antiguitatis atd. Přechod
činí zde vrstva u Taubachu poblíž Výmaru, jakožto meziolacialní na-
značena, obsahující zub člověčí (Nemgive), Elephas antiguus, Rhino-
ceros Merckii, Bos priscus atd. Sem nejspíše zbytky nejspodnější
vrstvy kulturní v Šipce (Maška) a starší zbytky Čertové díry (Maška,
Woronňiicn), jakož i Býčí skály (WaxkeL). — Ve Francii Moustérienne.

3, c Poglacialní stupeň stepní.

Zvířena stepní (Alactaga jaculus, Cricetus pheus, Lagomys pu-
sillus, Spermophilus, Arvicolinae a j. Sem Schweizerbild ve Švýcařích
(Nozson), střední vrstvy kulturní Šipky a Čertové díry ?, Schuster-
lucke v Dol. Rakousích! (BRuxx-WorpňicH). — Ve Francii Moustér-
Magdalenienne z části.

Gliederung der anthropozoischen Formationseruppe Mitteleuropas. 21

4, d Poglacialní stupeň pastevní.

Zvířena pastevní (Elephas primigenius, Rhinoceros antiguitatis,
Bos primigenius, Bison priscus, Eguus caballus atd.). Sob hojně za-
stoupen. © Willendorf-Agesbach (BRuvy-Szomparav-WorpňicH), Zeisel-
bere (hr. WuxmBRAxpr) a Stillfried (Moon) veskrz v Doln. Rakousích;
Joslovice (hr. WurwBRavpT), mladší vrstvy. štrambereských jeskyň
(Mašr4) na Moravě: v Čechách: Lubno (Kvšra), Jenerálka (WoroěroH),
v přechodní fási k stupni lesnímu náležejí Sudslavice IT (Worpňicu)
Trmice (Laver, WorpňěicH)? Podbaba (Fnr6)? atd. — Ve Francii Mou-
stér-Magdalenienne z části.

5, e Poglacialní stupeň lesni.

Zvířena lesní (Cervus elaphus, Capreolus caprea, Sus europaeus,
Felidae, Bos primigenius, Bison priseus a j.) Klephas primigenius
ještě žije, Rangifer tarandus velmi hojně zastoupen (nejspíše v stá-
dách hájený). Přechod ze stupně pastevního k stupni lesnímu, blíže
tomuto, činí kulturní vrstvy v Předmostí (WaxkEL-Maška), s ryti-
nami; sem mladší vrstvy Býčí skály; Liboc (Jina-WorpňicH); kul-
turní vrstva jeskyně Gudenusové a Eichmaierové (BRuvx-HackEn-
WorpěicH), nález v Brně (Makowsxv), kulturní vrstva c jeskyně Ma-
ezycky (Ossowskr- WorpňicH) s Elephas primicenius, Rhinoceros anti-
guitatis, Rangifer tarundus, přitloukané nástroje kamenné. Na Rusi
kulturní vrstva „u Gonců“, u Karačarova, Kostěnek a řada nálezišť
u přítoku Dněpru, veskrz s Elephas primigenius a přitloukanými ná-
stroji kamennými: atd. — Ve Francii Magdalenienne.

Dosavád žil Elephas primigenius, sob objevuje se hojně; vedle
přitloukaných nástrojů kamenných žádné přibroušené ale za to hla-
zené nástroje kostěnné ku konci stupně tohoto; též žádné střepy
hlíněné.

B. Diluvio-aliuvialní přechod.
I, b. Mesolithická doba.

K paléolithu připojuje se tu v první řadě kulturní vrstva je-
skyně Kostelíku (SzomBaruv-Kňíž), která přechází zde v neolith, tak
že ji řadí HomxEsSs na základě nálezů SzamBáruv-ho přímo do neo-
lithu. Avšak Kříž dělí kulturní vrstvu tu na spodní paléolithickou
vrstvu s Elephas primigenius, Rangifer tarandus s rytinami a skulp-
turami, a na svrchní tmavou vrstvu neolithickou, neuznávaje žád-
ného přechodu mezi oběma. Podobně se to má s Kůlnou. Ve sluji

99 XL J. N. Woldřich:

Na Milaszowce u Krakova náleží sem kulturní vrstva b (Ossowskxr)
s přitloukanými nástroji kamennými, s množstvím ozdobných výrobků
a Ss jednoduchými střepy. Elephas primigenius tu vymřel, Rangifer
tarandus žije ještě vedle podiluvialní zvířeny lesní s prvními zbytky
ochočeného skotu. V kulturní vrstvě 5 „Na Milaszowce“ (Ossowsxr)
objevují se vedle přitloukaných první jednoduché přibroušené nástroje
kamenné, hrubé střepy S jednoduchou ozdobou; sob vymřel, vedle
zbytků podiluvialní zvířeny lesní zbytky domácího skotu, kozy a
vepře. Na Rusi náleží sem celá řada přechodních nálezišť podél řeky
Oky, hlavně v okolí města Muromy (hr. UvaRov, Gorzyce) a jinde;
všude se tu vyskytují jen přitloukané nástroje kamenné, počátek pri-
mitivní keramiky, podiluvialní zvěř divoká, avšak žádné domácí zvíře.
Kníže Pořarmw klade sem odpadky kuchyňské z Bologoje v gub. val-
dajské s nástroji upomínajícími na Magdalenienne a Axrovovrč staví
sem oblasť slují podél Dněpru s přitloukanými nástroji kamennými,
primitivními střepy a zbytky skotu domácího, koně a vepře; dále ná-
leží sem čásť jeskyň na Krimu. Že Kjókkenměddingy dánské a švéd-
ské náležejí přechodní době této, již dlouho známo. — Ve Francii
náleží sem celá řada nálezisť, jakož i kuchyňské odpadky francouzské,
též zde mammuth vymřel, sob vymírá atd. (Magdalén-Campigny a
Campigny Salmona z části).

C. Alluvium.
III. Neolithická doba.

Dobu tuto trvající u nás až asi k r. 1500 př. Kr., pokusil jsem
se již r. 1884 roztříditi na tři oddělení, jež přesněji naznačeny, ná-
sledovně uvedeny budtež:

7, a. Staro-neolithický stupeň.

Kamenné nástroje jednoduše přibroušeny. Nazval jsem stupeň
ten „atrymolithickým“ dle neprovrtaných kamenných nástrojů. Vysky-
tují se tu vedle množství přitloukaných jednoduše, buď jen částečně
neb úplně, přibroušené nástroje kamenné neprovrtané a mnoho vý-
robků kostěnných. Na místě sobího zpracování parohu jelenního;
hrubé střepy bez aneb s jednoduchou ozdobou. Sob zmizel; divoká
zvěř převládá, vedle níž přibývá zbytků zvěře domácí (plemeno primi-
genius a brachyceros, pes, kůň). Sídliště hlavně na výšinách, ponej-
více těžce přístupných. V Čechách náležejí sem mezi jinými: Bzí
(Velká skála), Lopata (F. Fraxo), spodní část kulturní vrstvy na Řiv-

Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas, 93

náči (RrzveR) na hradišti slánském (Scumror), Nový Bydžov, Solopisky
atd. Stupeň ten může se u nás nazvati dzíským. — Ve Francii Cam-
pignyenne z části,

8, b. Středo-neolithicky stupeň.

Kamenné nástroje přibroušené a vrťané. Nazval jsem stupeň
ten „trymolithickým“ (dle vrčaných nástrojů kamenných). Typy při-
broušených a částečně již i přihlazených nástrojů kamenných množí
se; keramika vykazuje znamenitý pokrok, zvláště její ornamentika.
Sídliští hojně též i v nižinách pozemních. Tvary zvěře ochočené
se značně množí, hlavně křížováním (= Bos taurus vedle dřívějšího
skotu); psy (Canis fam. palustris, Canis fam. intermedius, kůň větší
a menší plemeno, vepř rašelinný (Sus palustris) koza, ovce. Zbytky
zvěře divoké a domácí v rovnováze; orba. Sem největší část neolithi-
ckých nálezišť; největší vývoj neolithu. Z neobyčejně hojných nálezišť
v Čechách, jež již ŠxajpR zaznamenal, náleží většina tomuto stupni,
tak na př.: Máslovice, Na Zámkách, Šťáhlava, Šárka, Velvary atd. Stu-
upeň ten může se u nás nazývati máslovickým. Sem náležejí ponejvíce
též neolithické jámy odpadkové, bohužel ještě dnes často jakožto hroby
popsávány. — Sem spadávají neolithické stavby kolové ve Švýcařích
a v Horních Rakousích. — Ve Francii Chassy-Robenhansienne.

9, c Mlado-neolithicky stupeň.

Přibroušené nástroje kamenné (artisticky) zahnuté. Nazval jsem
stupeň ten kalpolithickým (podla kamenných nástrojů zahnutých).
K dosavádním typům přibroušených nástrojů kamenných druží se
nástroje vyhloubené a zahnuté, někdy hranolovitě přispůsobené a po-
nejvíce znamenitě hlazené, hlavně kladiva; technika kamenných ná-
strojů dosahuje tu artistické výše. Keramika pokračuje, zváště i tvarem
ucháčů. Dobytkářství a orba dosahují značného rozšíření. K poměrně
dosti hojnému obyvatelstvu dostavují se po různu první importované
nástroje kovové (měděné a broncové). Z nálezišť českých buďtež na
příklad uvedeny : Kožov, Lovosice, Krpy, Hrobčice, Říp, Nebušice, Libez-
nice a Přední Ovenec (JEzivEk), Velvary, Hořelice, Kostomlaty, Přemy-
šlení, Jinonice, Kácov, Hloubětín, Slavětín atd. — Ve Francii Carnac.

Následující třídění potahuje se hlavně na království České.

IV. Kovová doba.

10, a. Přechodní stupeň neolithicko-kovovy.

Vedle neolithických nástrojů kamenných a kostěnných převlá-
dají nástroje kovové, a to vedle některých měděných hlavně bron-

94 : IX. JI. N. Woldřich:

cové. Mezi zbytky kostí převládá již zvěř domácí nad zvěří divokou;
vedle plemena primigenius a brachyceros vyskytují se ještě dva tvary;
též plemena psa domácího se množí; kur domácí, atd. Sem náleží
v Čechách nejspodnější kulturní A. (L) Hrádku u Čáslavi (Čen-
mák) a jiná podobná náleziště, dále hroby u Čížkovic nedaleko Lovosic
(v. WrrxzreRL) s neolithickými nástroji, s neolithickou keramikou a s jed-
noduchým šperkem broncovým; hroby ty připojují se k neolithickým
hrobům u Lovosic (Nádraží; Předboj, Velká ves) atd. Na. Moravě ná-
ležejí sem nálezíště Míroves, Hradísko u Křepic (PazurapRpr) atd,

11, 5. Stupeů kultury broncové.

Výrobky broncové nejrozšířenější. Asi od r. 1400 až do r. 1000
př. Kr. Stupeň ten počíná v Čechách pohřebišti se skrčenci poboč-
nými. (Smozik, Píč, J. Mařecka) hlavně u Unětic, u Brandýsa a
Zlonic, atd. veškeré s bohatými milodary broncovými, jantárovými a
zlatými; Zvoleněves, Přemyšlení, Ledeč, Veliš atd. s podobným in-
ventarem ; jihočeské mohyly: Muníce, Kostelec u Vltavo Týna, Písečná,
Poněšice, Křtěno (J. RrcuLý-WorpňicH), atd.

c. Přechodní fáse kultury broncové ke kultuře halistattské.

Sem náležejí hroby u Milavče nedaleko Domažlic, u Dobré ne-
daleko Unhoště, Husín u Klatov (Hosraš), U Čichtice, Kbely
(HLávka, Pie) atd.

12, d. Stupeň kultury hallstattské.
Vedle bronců objevují se železné nástroje. Asi od r. 1000 až
400. př. Kr. Náleziště u Ejpovic, u Dejšína na Klabavě; Brozánky,
Hořovice, Bor u Protivína, Albrechtec, Mířkovice, Sťáhlava atd.

e. Přechodní fáse kultury hallstattské ke kultuře Laténské.

Mohyly na Klabavce (Kyšice a j.), u Českého Brodu, Sulovice,
Bechyně, Vlčí (HLívka, Píč) popelnicové hroby u Libochovan.")

13, f. Stupeň kultury laténské" neb duchcovské.

Vedle broncu k ozdobě užíváno hlavně železa ku zbrani a ná-
strojům. Asi od r. 400 př. Kr. až k r. 100 po Kr. Duchcov, Horní

1) Popelnicová pohřebiště česká poskytují vůbec velmi poučný příklad ne-
přetržitého vývoje kulturního a přechodů z jednoho stupně do druhého, tak
z neolithu k stupni broncovému, od toho k stupni hallstattskému, od toho k stupni
laténské kultury a od toho docela i k stupni předhistorického přechodu (na př.
Třebická).

2) Nikoliv „stupeň gallský“ a potažmo „hroby gallské“; dle toho musely

zliederung der anthropozoischen Wormationsgruppe Mitteleuropas. 25

Kšely, Nový Bydžov, Juliska, Libochovice, Moravěves, Sulevice, Pe-
ruce, Přemyšlení, Záběhlice, Židovice, Jičín, Hradiště u Stradonic,
atd. Dají se tu sledovati tří fáse: začáteční Latén, střední Latén a
pozdní Latén.

14, 9. Stupeň přechodu k historii.

Stupeň historického přechodu připojuje se v Čechách přímo
k stupni laténské kultury a jest tu dosti značně zastoupen; počátky
jeho možno sledovati v mohylách Klabavky, v nejmladší (a poslední)
vrstvě kulturní na Hradišti u Stradonic, v popelnicovém pohřebišti
třebíckém u Dobřichova a jinde. Dají se v tomto stupni přechodním
sledovati dvoje fase, totiž:

«. Fáse vlivu kultury římské, jevící se severně od Dunaje již
v pozdním Laténu; sem náleží na př.: Zliv a Libaň, Lysec u Bilína,
Hradiště u Písku, Holubice u Roztok, Obříství, Vrutice Kropáčová,
Hradiště u Lžovic, Radovisice, Všeboh u Příbrami, Vysočany atd.

B. fase vlivu kultury orientálské, počínajíc koncem čtvrtého sto-
letí po Kr. Na př.: Vinařice, Podbaba, Libeň, Žalov, Úherce atd. —
V Německu tak zvaný typ merovijský, v Uhrách typ tak zvaného
stěhování národů.

Sleduje historická doba.

Nechť předložený pokus přehledného třídění anthropozoické éry
středoevropské pokud se týče paléolithu a neolithu, a české, pokud
se týče. doby kovové, vykazuje některé vady, nechť některé z uve-
dených na příklad nálezišť dá se snad lépe zařaditi do sousedního
stupně neb do sousední fáse, celkem představuje nám třídění to asi
hlavní kostru, zakládající se na povaze nálezů, mající platnosti co se
dotýče obou dob kamenných nejen pro srdce Evropy (Čechy, Moravu
a Dolní Rakousy), nýbrž i pro celou střední Evropu severně od Du-
naje ležící. Když jsem před třiceti lety veřejně přednášel o kolových
stavbách švýcarských, neměl jsem, aniž kdo jiný, tušení o tak rych-
lém a obsáhlém rozvinu nauky 0 pravěku lidském, této mladé větve
přírodovědeckého bádání, která tehdáž byla ještě nepatrným přívěškem
archaeologie.

by se nazývati na př. hrob na Všebohu u Příbrami s římskou mincí a jiné hroby
v Čechách s inventarem kultury římské důsledně též „hroby římskými neb Římanů“ !

E SL

Verlag der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1896.

ob
4
i
KE OT MGT
; ; VLC
vá
| (oaáci ŠOlAÉK n
sE : u i i SK A P VTAÍNA
; ( l BAVTE NAKLEBOU
útlém i i OKB oak "a
ti t] j bř: do
SL] sh: d v
ATS s ; i sh Ví
i i hit |
' i v bj ; diilokk ed
vší" volné
: 51 ý i o ud
i
' ; i“
i VSK
i dok j
nást hle todo VŠ
4 ; ! ÚV E N bi dy | dunlod.
f í u BDNÍT OMA 2 day P
a ii STV Plejáda be si
veta „akva ntaájeh PŘ ASĚJNÍ S3viÍ Jabě BE 24
ed ZOO BL o LÝŠE „DL9lB DRY PO. K D8 tolieběšl : r +
HY "0 Te ený I ob Ň L (PAT 15 ed RN
K Bd HY va "bál Vadí p0l0 OHL VÉ , uj
og W 9eNaksla, Siddjsy te dsk: Sen bohů me VÍLA
vÚ Jed 1Udě Tk obal, SKO, „sirosk Le vlek
dvláv, Sbální odá4, vadebil. aujyt“ 0 vlanyt. tí vvot
sí
fUnyý | B DET pok AE ji pktd šál kJ bi
3

vloh eee okěcsýh p čá lodná l jí db

h PRUT BOATPN VOVEU l úahálsůdy iy U oraeTně L

| v i

M s 700. dikutě té
l, AEC ORM

paví „byty ab

no zase dě 0 Pekoný so dě

XII.

Pásmo IX.

útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímií
w Polomených horách.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.
S obr 58.a 59. na 2 tab. a s 8 obr. v textu.

(Předloženo dne 6. března 1596.)

| Rozpoznání vrstev pásma IX. útvaru křidového v okolí Cho-
cebuz spůsobilo obtíže na počátku našich stratigrafických studií
by okoli Řipu. Neboť v Bechlíně a jinde u Roudnice, to jest po levé
stráni Polabského údolí, mělo pásmo IX. slinité jíly a jen v nejvyšší
části byly písčité slíny. Mocnost jeho obnášela 10 . Však v pro-
tější stráni Polabské nad Štětím je pásmo IX. petrograficky i pa-
laecontologicky velice změněné, ač přímá vzdálenost od Bechlína k nej-
"bližšímu nálezišti protější Polabské stráně pod vrchem Ostrým jen
7 km obnáší. Zde u Marianské kaple,") při cestě ze Stračí do
IBrocna (obr. 58.), vyskytují se nad pásmem VIII. též slinité jíly
pásma IX., ale v malé poměrně mocnosti, nad těmito jíly vyplňují
pak pásmo IX. pevnější lavice písčitého slínu, z nichž mnohé obsa-
hují hrubá křemenná zrna. U samé Marianské kaple, kde vyšší vrstvy
pásma IX. chybí, obnáší mocnost zachovalých vrstev asi 14 m. Vyšších
ipísčitějších vrstev stopy nalezneme mezi Marianskou kaplí (204 m
n. m.) a čedičovou kupou Ostrého (280 m n. m.), která jen 800 m
ma západ od kaple se vypíná. V čedičovém lomu Ostrého nalézáme
již patro pásma IX. — vápnité slíny pásma X.") (Celou mocnost

T) Pásmo IX. Str. 8. a 9. V Roudnici 1894.

2) O vrstvách tohoto pásma X., které ve styku s čedičovou drobou a če-
dičem valně jsou změněné a zprohýbané, zmínili jsme se již v práci své: Pásmo
X. str. 26. Věstník Král. Čes. Spol. Náuk 1994. Pohled na lom vyobrazen je
r tomto textu na obr. 1. a 2.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1896, 1

2 XII. Čeněk Zahálka:

pásma IX. u vrchu Ostrého nemůžeme přesně udati, ale vzhledem
k tomu, že pásmo IX. počíná tu ve výši asi 250 m n. m., a že
ještě nad 270 m. n. m. jsou stopy rozpadlých velmi písčitých slínů,

Váha;

Obr. 1. v textu. Průřez čedičovým lomem na vrcholu Ostrého od severu
k jihu s pohledem na těmě Ostrého.

6]
s
ŠÍ
B

067. ©
Obr. 2. v textu. Pohled na severní stěnu lomu od západu k východu.
č — čedičová droba obsahující pevnější kusy čediče, obyčejně ve tvaru
kulovitém. Pevné kusy čediče černého vybírány v lomu k dobývání štěrku
na silnice. Také vedlejší nejvyšší vrchol Ostrého složen je z téže droby
a čediče. V drobě vyskytují se krystalky augitu a sloupky biotitu makro-
skopicky. Droba velmi snadno větrá. s — vápnitý slín pásma X. Blízko
ornice je zachovalý, vlhký, barvy modravé, čím blíže k čedičové drobě,
tím více je proměněn. U samé droby jest vrstva vápnitého slínu p pro-
měněna v pevný a tvrdý porcelanit v mocnosti 20 cm. Při východní straně
lomu (obr. 2.) jdou pevnější lavice porcelanitu také výše. Slín jest ná-
sledkem vyvření čediče zprohýbán. V čedičové drobě objevují se též
proměněné kusy hrubozrnného písčitého slínu bezpochyby z pásma IX.
Je utvrdlý, namodralý, nepatrně v kyselině vře. o — ornice čedičová
s kusy čediče. Mocnost vápnitého slínu je 2 až 3 m. Mocnost ornice 15 m.

lze souditi, že má pásmo IX. u Ostrého více než 20 » mocnosti.
Pásmo IX. se nejen petrograficky změnilo od Bechlína k Ostrému
nad Štětí, ale ono se i v mocnosti své více než zdvojnásobilo. Tyto

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímí. 3

změny pásma IX. stupňují se však ještě dále ve směru severový-
chodním do Polomených hor tak, že o 2 4m dále od Ostrého, ve
stráních Chocebuzských a zvláště Brocenských (obr. 58.), nemá již
pásmo IX. ani v nejhlubších místech slinitých jílů, nýbrž písčité
slíny, které chovají již i hrubší zrna křemenná. V týchž stráních
obsahuje prostřední poloha pásma IX. velmi písčité slíny jemné neb
hrubozrnné s tvrdými lavicemi křemitých vápenců; v nejvyšší poloze
pak má pásmo IX. ony karakteristické olaukonitické pískovce kvá-
drové zakončené nejvýše deskovitými pískovci bryozoickými, při po-
vrchu v rezavý písek rozpadlé, jako v Řepínském, Jeníchovském a
Kokořínském podolí. Také na mocnosti pásmu IX. přibylo velice,
neboť u Brocna obnáší již mocnost přes 40 m!

Popisovavše v předchozích svých studiích jednotlivá pásma kři-
dového útvaru z Řipské vysočiny do Polomených hor, obešli jsme
úmyslně západní část nám bližších Polomených hor, totiž krajinu
mezi Ouštěkem a Vidímí a zabočili raději obloukem od Štětí přes
Mělník do Kokořínska, poněvadž z Kokořínska přes Vidímsko do zá-
padní části Polomených hor, tedy i do Chocebuzského okolí lze
pásmo IX. útvaru křidového s ponenáhlými změnami stopovati, což
mezi Roudnicí (Bechlínem) a Chocebuzy nelze a to z následujících
příčin. Předně jest pásmo IX. mezi Roudnicí a Chocebuzy, tedy
v místech, kde by se ponenáhla změna faciová stopovati dala, pře-
rušeno velmi širokým údolím Labe a za druhé jest pásmo IX.
v pravé stráni Labe mezi Roudnicí a Chocebuzy jen málo kde za-
chováno, zrovna tak jako na něm spočívající pásmo X.

Liběchovský důl, rozdělující Polomené hory na dvě části, totiž
na západní a východní, probíhá též naší krajinou mezi Chocebuzy a
Vidímí. Východní polovice dosahuje mezi Vidímí a Dubou největší
své výše a divokosti. Bezpočetné rokle ústící se v přehluboké důly
se svislými stěnami proměňují celý kraj ve bludiště skalní pokryté
ponejvíce lesem. Ve svislých stěnách roklí a důlů odkryty jsou vrstvy
zdejšího útvaru křidového náležející kvádrovým pískovcům pásma
VIH. a IX. Holé kvádry těchto pískovců brzy v podobě stěn, neb
hradů, věží a v jiných a jiných podobách vystupující, dodávají kra-
jině oné romantické krásy, pro kterou střední část Polomených hor
postaviti se může po bok nejkrásnějším toho druhu útvarům skalním.

Největší počet důlů v Polomených horách náleží Liběchovskému
podolí. Liběchovský důl počíná u Vrchové poblíž Dubé a končí se
v Liběchově do Labského údolí. Směr jeho celkový jest JJZ. Má
délku asi 22 km a celkový spád as 7%/0,. Je dosti široký a hostí

4 XII. Čeněk Zahálka:

mnoho obcí, zejména: Deštnou, Medonosy, Chudolázy, Tupadly, Že-
lízy a Liběchov. U Želíz přijímá 13 X dlouhý Zimořský důl, který
u Dobříně, tedy ve středu ior počíná. Od Dobříně k Truskavně má
směr J., od Truskavny přes Zimoř až do Želíz JZ. U Sitně přijímá
3 km dlouhou rokel směru JJZ. V Tupadlech přijímá Liběchovský
důl 10 Zm dlouhý klikatý Vidímský důl, jenž má rovněž svůj po-
čátek u Dobříně pod vrchem Zluč. V horním oddílu má směr Z., ve
středním oddílu J., v dolním oddílu, kde také Hlubokým důlem sluje;
Z. "Tento přibírá neméně hluboký Siteňský důl, který má svůj po-
čátek v samém Vidímském důlu pod Vidímí. Na počátku má směr J.
až pod Bručku pak Z. směr až pod Kozinku, kde do Vidímského
důlu se vrací. Oba důly, Vidímský a Siteňský obkličují vysočinu ma-
jící v půdorysu podobu čtverce obehnanou na pokraji svislými ponej-
více neschůdnými hradbami pískovců kvádrových. Vysočina ta má
též název „Vidím“ a dosahuje největší své výše u kostela ve Vi-
dími, 360 4 n. m. — Vidímský důl přijímá kratší ale velmi hlu-
boké rokle u Vidími a zvláště hluboký postranní důl Osinalický,
jenž z ústředí Hor přicházeje, sám množství příčných roklí přijímá.
Osinalický důl uzavírá spolu s Vidímským a přilehlým Liběchovským
důlem vysočinu svěžím lesem pokrytou, která sluje Královsko.
Vstoupá od Kostelce nad Tupadly až do Osinalic od 210 až po
330 m n. m.

Západní polovice Polomených hor, zejména jižní část její u Cho-
cebuz je nižší, má schůdnější stráně, poněvadž zde nejsou vrstvy
útvaru křidového ještě takovou měrou z pískovců složené jako v po-
lovici východní. Teprve na severu mezi Ouštěkem a Dubou rozvi-
nujou se hory též v bludiště nesčetných důlů a roklí, nedosahují
však zde oné mohutnosti jako v krajině Vidímské. Také mezi Ouště-
kem a Dubou jsou vrstvy útvaru křidového více z pískovců složeny
než-li na Chocebuzsku.

Diluvialní nevrstevnatá hlína žlutá pokrývá skrovné planiny
jako je planina Vidímská, Šemanovická (až k Truskavně), Siteňská,
Královsko a Čhocebuzská. Mimo pláně pokrývá diluvialní hlína
mírné svahy údolí Jordánu pod Chocebuzy a Brocnem, místy i velmi
příkré stráně jako ku př. v Královsku (při cestě z Chudolaz do Vi-
dími), pod Kozinkou a jinde. Hlína diluvialní chová v sobě někde
množství cicvárů jako po východní straně Královska, při cestě z Vi-
dími do Chudolaz, a zejména v Bručce u Vidími. V Královsku obje-
vují se ve hlíně též sladkovodní konchylie. Zvlástní zjev shledal jsem

k:
:

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímí. 5

ve zmíněné hlíně v Královsku a sice ten, že se tam cicváry ještě za
doby naší tvoří! Podám o tom zvláštní zprávu později.

Tam kde hlína diluvialní je rozšířena, tam jsou velmi úrodné
pozemky. Dobré slinitopísčité půdy, které větráním písčitých slínů
povstaly, mají malé rozšíření v naší krajině. Za to největší rozšíření
mají chudé písčité půdy a to nejen v oboru pískovců pásma VIII. a
IX. ale i na bocích strání a dnech údolních, kam se písek z rozpa-
dávajících se pískovců sřítí, odvane a splavuje. Na půdách velmi
písčitých a v oboru pískovcových holých skal rozšířen je bor. Velkou
rozsáhlost mají „Bory“ mezi Brocnem a Liběchovem, Štětím a Tu-
padly. Pěkný bor pokrývá Královsko mezi Tupadly a Osinalicemi.
Největší rozsáhlost mají bory v „Horách“ u Vidími, z nichž zvláště
vyniká Ráč (387 m), Kouty (408 m), Bupí hora (434 m) a j., a
nade všecky vyniká znělcová Nedoveska (456 0 n. m.), s níž krásná
vyhlídka se otvírá po celém okrsku Polomených hor i daleko
mimo ně.

Majíce vymeziti pásmo IX. útvaru křidového mezi Vidímí a
Chocebuzy, počněm studovati stráně tamější u Tupadel, v sousedství
to Kokořínského a oné části Liběchovského podolí, kde jsme pozo-
rování stratigrafcká o útvaru křidovém zakončili. Z Tupadel uvedli
jsme profil stráně ode dna Liběchovského důlu až ku zámku Slavínu,“)
jehož věž daleko široko viditelná uložena je na kvádrech pískovco-
vých pásma VIII. Pod tímto pásmem nalézají se více méně přístupná
pásma: VIT., VI. a V. Však kvádrovcem, na němž zámek Slavín
spočívá, není ještě pásmo VIII. ukončeno, nýbrž, stopujeme-li jestě
vyšší vrstvy zdejší krajinou, která též „Kostelcem“ sluje, podle cesty
od zámku na východ ku čedičovému „Kopečku“ (284 m n. m.), od
zámku jen asi 100 vzdálenému, shledáme, že kvádrovec žlutou di-
luvialní hlinou pokrytý, ale v úvozu cesty odkrytý, postupuje ještě
výše jako drobnozrnný pískovec šedý neb zažloutlý a zakončený na-
hoře 20 cm. mocnou vrstvou pískovce s velmi hrubými zrny křemene,
jakou jsme. uvykli vídati v nejvyšších polohách pásma VIII. v Koko-
řínském a postranních jeho důlech. Na to mělo by následovati pásmo
IX. až ku čedičovému Kopečku, však diluvialní hlína mocná úplně
je zahaluje. Doplníme-li dřívější náš profil pod Slavínem v Tupadlech
těmito údaji až ku Kopečku, obdržíme následující polohu vyšších
vrstev zdejších :

1) Pásmo VIII. str. 24. obr. 36.

6 XII. Čeněk Zahálka:

Čedičový Kopeček“) borkem porostlý. Od 280 do 284 m n. m.
Pásmo IX. Pokrýté 'diluvialní Hiinou: 4120" O 24 m
a 9 <
= Velmi hrubozrnný pískovec 27 30277" 02 R
=, Kvádrový pískovec drobnozrnný nad zámkemi -8 -ke v; 15 s
š| Wastvy, z proúlu na obr- 130, pod zámkem 3 200

222

Následují postupně pásma: VII., VI. a V. až ke dnu důlu Liběchovského.

Od Slavína tvoří pásmo VIII. v pravé (severní) stráni Hlubo-
kého důlu (Vidímského důlu) stěny hradbám pevnostním podobné.
Písek z kvádrovce opadaný a splavený zakrývá nejhlubší část údol-
ních strání a vyplňuje též ve větší mocnosti údolní dno. Tytéž pís-
kovce kvádrové pokračují z Hlubokého důlu jednak celým Vidímským
důlem jednak Siteňským důlem až pod Vidím. V posledním důlu po-
rostlý je střední pruh pískovce kvádrového lesem, tak že vystupuje
kvádrovec ve dvou oddělených tarasech. Tak tomu jest ku př. pod
Spáleným vrchem naproti Vidími.

Od ústí Siteňského důlu počíná se vyvinovati z oboru pásma
IX. nový taras kvádrovce. Z počátku, jako ku př. v Kozince, je
ještě málo pevný a jen mírně vystupuje z povrchu, čím dále však
k Vidími (jak ve Vidímském, tak v Siteňském důlu) tím více se
stává pevnější a mocnější a tím příkřeji vystupuje z povrchu jako již
dříve vystupující kvádrovec pásma VIII. Tento taras kvádrovce ná-
leží jak z předešlých studií víme k souvrství b pásma IX. (Druhý
Kokořínský kvádr).

Velmi pěkně odkryty jsou vrstvy podle cesty (silnice) od ústí
Siteňského důlu přes Kozinku na Vidím. Je tu profil následující:

Kříž 1 km na jihozápad od Vidími při rozcestí. 834 m n. m.
Diluvium. Zlutá hlína s(cicváty. © -0 0- - - -000 1251 m
—————————————————————— 32149 777700500 P
í 3. Pískovec vápnitý šedý, na povrchu rezavý, pevný, S z 1
nými lavicemi šedého písčitého vápence ... s (VOSNE m
2. Pískovec hrubozrnný, šedý, s chudým tmelem vápnitým, na
d. povrchu rozdrobený a rezavý "3.400 o: . v58lS
vá | 1. Piskovec glaukomitický S jemnými zrnky křemene, s Bojar. a
= covým tmelem. Barvu má zelenavou. Větráním žloutne a £
oj | pak "rezavá 0 OR EZ PR Pa o o, c 0-40) 83
=) 0 SS
4 Í 4. Pískovece velmi slinitý, dosti hrubozrnný, deskovitý . . . s a
a 3. Písčité slíny šedé, drobivé, střídají se s pevnými písčitová-
) pencovými lavičkami SROV o oo RO s 1848
] 2. Velmi písčité slíny šedé, místy poněkud hrubozrnné . . . 417|5
1. Pískovec velmi Slinitý, hrubozrnný, deskovitý čili hrubo- 0
zDnný velmi 4písčitý Sin 5/40 6 VOSNE: 3-65)
— 30012 J

) Pevný kulovitý olivinem bohatý čedič vězí v méně pevném drobivém.
Pevný vybíral se ku hotovení štěrku na silnice.

z lt dh št a

E CO Z

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímí. ň

| 3. Kvádrový velmi hrubozrnný pískovec v nejvyšší poloze . « )
a 2. Kvádrový pískovec hrubozrnný, šedý neb zažloutlý .. . .(% zs|
| M Kvádrový pískovec drobnozrnný, šedý neb zažloutlý, na po- |
= | VECHRUPTOZAVÝM Ki- SRV RST VALO n) Borek ov ) R
© I 27739 i
E) (+ Pevnější lavice pískovce bělavého . . <. -<< +++- 080) (£
3 | 3. Velmi slinitý pískovec deskovitý, šedý, po zvětrání zažloutlý. o
P | a. Vyšší vrstvy jeho jsou hrubozrnnější - --.. <c.. c... T61T
| 2. Velmi písčité slíny šedé, na povrchu rezavé . . . . . . . 41607
. 1. Velmi slinitý pískovec jemný, šedý ...... PER de eD)
——— D63 D —
Í s. Kvádrový pískovec velmi hrubozrnný. Zrna některá až jako )
Hskovalořisek. velká (padalo dod „u 813
7. Kvádrový pískovec drobnozrnný šedý, na povrchu rezavý, velmi
sypký. Povrch voštinovitý . ... ... :
| 6. Kvádrový pískovec velmi hrubozrmný, šedý neb zažloutlý, s s va-
= lounky až jako lískový oříšek velkými. Povrch voštinovitý . . . 305| 8
S) 5. Kvádrový pískovec hrubozrnný, šedý a zažloutlý. Povrch vošti- (S
= MOVIE Sad podrost cn ja jl te B 01b AMO 1 O OE MO ARO (nh ol 610|=
č | 4. Kvádrový pískovec s chudým tmelem, drobnozrnný, žlutý neb
SB OL Vo A ro vro oáhnlcy Pon a ee ro Ao ačápléh zb) OMMEONE P NV 8:05
3. Vrstvy ukryté žlutou diluvialní hlinou (červenkou). - . . . ... 17:30
2. Kremitého vápence šedého pevná lavice- « « < <5s 4. +3. 0:20
| 1. Písčité slíny obyčejné neb hrubozrnné, šedé, na povrchu drobivé 3:86
——— 02 5
| 8. Kvádrový pískovec rhynchonellový, chudý tmelem slinitým, hrubo-
zPnný sedy -nebi zazloutlý SYD- 0-2: ee eds te Sb (e „07
= | 7. Týž kvádrový pískovec co 8. však exogyrový Sato od so datace ey da 10
= | 6. Pískovec velmi slinitý a velmi jemný, šedý, na povrchu zažloutlý, | g
a TOT ETAVUD STV- S08 KK Mal sd P bou oalca Potlesk co te NN REA LANO E Ra L
E osErubozrnný písčikýz Slíni Šedý "© -ke ee -40s je oje -svedli šíje R
s | 4. Pískovec s chudým tmelem slinitým, velmi pevná lavice . . . .. - o217
F4| 3. Hrubozrnný písčitý slín Šedý 300K < SARA role 0:5|
| ZBSO SU Sedy v MOCNe) SLONCI 2 he -o c3l OLE ao)
1. Písčitý slín šedý, místy s hrubším zrnkem křemene . 1:0
——— 209975 ———————
zal 2. Křemitého vápence pevná lavice. Na ne šedá, dále uvnitř
= J TMOGATAVÁ o pe V Oo ER oh 2 eby ela OOA ode zoo KOS NN 00008 0-2|*
ERB Písčitý slín šedý v pevných lavicích, tu a tam s drobným zrnkem pa
>= KkrOMEne571.0odk: o KARA KCA MC SVÁ oponě PAD KE ke pojnteko 5 Mpa ovat Né
——————— —————u—uuuuu—u——— 20915 ———— ===
Alluvialní písek shora splavený pokrývá hlubší vrstvy ©. . <. < + + « 915 m
Ústí Siteňského důlu do Vidímského důlu. Rozcestí . ....... . 200 m n. m.

Hned nad alluvialním náplavem pískovým, který kryje nejspod-
nější úpatí stráně, nalézá se lom v oboru pásma VI. a VII. Desko-
vitý pěkný písčitý slín vybírá se ku stavbám, křemitý vápenec roz-
tloukal se co štěrk na silnici k Vidími. Pásmo VI. je málo přístupno
za to celé pásmo VII.

Ve vrstvě VII. 7. je velmi hojná

Exogyra comca Sow., často i v chomáčích ;
zřídka Vola guinguecostata Sow. sp.

8 XII. Čeněk Zahálka:

Ve vrstvě VII. 8. je hojná
Flyynchonella plicatilis Sow.
hojná Vola guinguecostata Sow. sp.
zřídka Hxogyra.

Vidíme v pásmu tom podobné poměry petrografické a palaeon-
tologické jako mělo pásmo to v krajině Mělnické, ovšem se změnamu,
jaké pozorovali jsme u jiných pásem, totiž, že mu přibývá na kře-
mitém písku i na mocnosti:

Ve Vehlovicích :“)

Při ústí Siteňského důlu: |- V Debří u Jeníchova:*)

Patro: Písčité slíny jemno- neb hrubozrnné pásma VIII.

9. Pískovec hrubo-

ZAŘ o 3 oa tá VA

4. Hr úbozent NÍ nný písčitý

8. Kvádrový pískovec
slín, bohatý zka-

hrubozrnný s hoj-

nými Rhynchonel-

„Týž pískovec co

menčlinami jako ve

!
i
Z okna guin- 0 9. s vel. hojnou VESLVÉ O0 „20

5 "Týž m drový pis Rhynchonella pli-

on 9 © al cat., s hoj. Vola 3. Pevná lavice hru-
hojnými Soos KE Voie SOE V LN R Ň bozrnného křemi-
once 10l Exog. con. 2-16 tého vápence bo-

6. Pískovec vel. jem- i 7. Velmi slinitý hru- hatého zkameněli:
ný, slinitý, nahoře bozrnný pískovec nami, zejména je
mmabs 0 .4£0|. sohoj. Rhynchon. význačná EKxogyra

5. Hrubozrnný písčitý plic. a Vola guin. 054 conica, hoj. Rhyn-
slin sk „9 Dál se n ka chonella plicatilis

4. Pevná lavice pis- 0. Písčitý slín . 0:45 a Vola guinguecos-
kovce s chudým 5. Pevnálavice křem. tata atd.. . . „ . 05
tmelem slinitým - 02 vápence“ - + 1064022

R n my - 05| + Písčitý slín 0:65 | 2. Hrubozrnný písčitý

2. Písčitý slín. 2-0 | 3. Křemitý vápenec . 0:43 8 shoj „EEE 06

1. Písčitý slín s hrub- 2. Písčitý slín 0:65 I I
ším zrnkem kře- M “ PO PARA
mene 1:0| 1.Písčitý slín . 1.941 1. Písčitý slín 23

11:8 m T724 m B4 m

Základ: Písčité slíny a křemité vápence pásma VI.

Pokračujeme-li dále v profilu při ústí Siteňského důlu, přichá-
zíme k pásmu VIII. I zde jako jinde v Liběchovském podolí počíná
pásmo VIII. nad Rhynchonellovými vrstvami pásma VII. písčitými
slíny jemnými neb hrubozrnnými s křemitým vápencem. Vrstvy ty
přístupny jsou však jen v mocnosti 406 » načež diluvialní hlína
pokrývá vrstvy spodní části pásma VIII. ve výši 173 m, tak že
nevíme kde počíná rozhraní mezi písčitými slíny a kvádrovci. Jdouce

5) Pásmo IX. Řepínské podolí, str. 20., obr. 47.

S) Pásmo VI. str. 14. obr. 30.

Pásmo IX. útvaru křídového mezi Chocebuzy a Vidímí. 9

dle cesty výše, dojdem v lese ku vyčnívajícím kvádrům vyššího
pásma VIII. Mocnost přístupných kvádrů obnáší tu 20:33 m. Jsou
čím výše tím hrubší a nahoře zakončeny jsou opět vrstvou nej-
hrubší obsahující místy zrna křemenná jak lískový oříšek velká. Tak
dosáhli jsme ve výši 26324 m n. m. počátku pásma IX. v místech
která slují Kozinkou. Tak jako v sousedním podolí Kokořínském,
tak jest i zde pásmo IX. rozdeleno na čtyři souvrství a, d, c, d.
Souvrství IX. « má nejhloubš (ve vrstvě 1.) deskovité velmi slinité
pískovce jemné, v nichž Ahynchonelta plicatilis Sow. a Fucoidy nale-
záme. Tedy i zde, jako na Kokořínsku je Rhynchonella plicatilis stá-
lým průvodcem souvrství a. Pak následují deskovité velmi písčité
slíny (takřka pískovce) šedé, na povrchu rezavé (vrstva 2.), v níž
objevila se válcovitá v limonit proměněná spongie neurčitelná. © Sou-
vrství 3. obsahuje velmi slinité pískovce deskovité, výše hrubozrnější,
které chovají v dolních 3 m:

Lima multicostata Gein.

Vola guinguecostata Šow. Sp.

Hxogyra lateralis Nils. (h)

Rbynchonella plicatilis Sow.

Wucoidy.

V pevnější na to lavici (vrstva 4.) pískovcové objevují se:

Exogyra lateralis Nils.

Rhynchonella plicatilis Sow.

Fucoidy (vh)

Nyní následují pískovce kvádrové souvrství 0, které zde ještě
tak příkře z povrchu nevystupují. V podolí Liběchovském, od Libě-
chova počítaje, jest toto naleziště prvé, kde souvrství 9 počíná kvá-
drovitě se objevovati. Šouvrství b je zde v Kozince hlouběji drobno-
zrnné, výše hrubozrnné a nejvyšší poloha jest opatřena poměrně
nejhrubšími zrny, ale ne tak hrubými jako v okolí Kokořína. Ukaz,
který jsme pozorovali na mnoha místech, že při přechodu slínitých
pískovců v kvádrové jsou tyto na povrchu rezavé, objevuje se i zde
v Kozince.

Souvrství c sahalo vždy od kvádrového pískovce IX%. až ku
olaukonitickému kvádrovci souvrství d. Sem patří vrstvy IXc 1.—4.
našeho profilu. Hlavní horninou jsou v nich opět písčité slíny stří-
dající se s pevnými lavicemi písčitovápencovými, křemitým vápencům
podobné. V souvrství 2. je:

Exogyra conica Sow.

10 XII Čeněk Zahálka:

V souvrství 3. je:

Inoceramus Brongniarti Sow. (Velké exemplary)
Exogyra conica Sow.
Exogyra lateralis Nils.

V souvrství deskovitého velmi slinitého pískovce hrubozrnného
jest:
Ostrea semiplana Sow.
Exogyra lateralis Nils.
Fucoidy (h).

Ve vrstvě IXd 1. vidíme zástupce elaukonitických pískovců nej-
hlubší části souvrství IXd z podolí Kokořínského. Také tento písko-
vec po zvětrání zrezaví. Má:

Exogyra lateralis Nils. (h)

Také vyšší vrstvy IXd 2. a 9. v úvozu, upomínají již svou
barvou zvětralých vrstev na vrstvy IXď. Třebať jsme neměli příle-
žitost v nich Bryozoí nalézti, přec ostatní zkameněliny, které s nimi
se vyskytují, též na polohu IXdď poukazují. V souvrství 2. byly:

Lima multicostata Gein.
Exogyra conica Sow.
Exogyra lateralis Nils.
Rhynchonella plicatilis Sow.
Fucoidy (h)

Souvrství IXď pokryto je žlutou diluvialní hlinou až do Vi-
dími. Pásmo X. zachováno tu není.

Profil, který jsme prošli, chcem nyní srovnati s profilem ve
Vidími. (Obr. 59.) Od kostela Vidímského (360 » n.m.) jsou pěkně
přístupny vrstvy dle silnice, která jde Horní Vidímí se stráně dolů
kol hřbitova až na silnici ve Vidímském důlu mezi obě části Dolní
Vidími. Silnice jest z větší části ve skalách zdejších vysekaná.

Kostel ve Vidími. 360 m n. m.
Diluvium, Žlutá hlína ++45491%7d Vaš 3 ES Velka oa NE 3 m
— u —— 357 ——

3. Pískovec slinitý, šedý, větráním žloutne a rezaví. Obsahuje
| pecky bílého slinitého vápence. Místy jsou pecky vápencové
E písčité“ M31% jaro be Nísl ce da ke odhos4 161 c OU 801 8
"4 2. Písčitý slín šedý, zažloutlý s pevnější vápnitější lavičkou. . 10 (o
1 a slinitý drobnozrnný šedý, po zvětrání žlutý, rozdro-
ený . (s

Pásmo IX.
PT)

e s 0, (0 10 (© je, ee Je je je 8 ©, Ce O7 a a oo a

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidími. 11

| ( 5. Hrubozrnný písčitý slín šedý, na povrchu zažloutlý . . . . 15) |
4. Pevnější lavička téhož slínu jako 5. « . -< « + ++... 02
as EUbozrnny plačiby sn jakol 5. Cr ode so ae 00 0:3
„4 % Velmi písčité slíny šedé, po zvětrání zažloutlé s drobnými ad
: zrnky křemene. Vrstvy drobivé střídají se s pevnějšími na
RAVECRU 320108 Ko nao oka MPS Ko ko 080 ano o oa 35
6 Při rozhraní mezi souvrstvím 1. a 2. vytékají prameny vody.
= | (1. Pískovce slinité, velmi jemné a sypké, bělavé neb rezavé . 1:5)
DE 5
s ( 5. Kvádrový pískovec velmi hrubozrnný. Zrna křemenná dosa- | o
hují velikosti hráchu. Barvy šedé neb zažloutlé . ......... 18) z
7 4. Kvádrový pískovec hrubozrnný šedý neb žlutý ...... . 12:0 2D
s| 1 8. Kvádrový pískovec velmi hrubozrnný žlutý s limonitovými |
= 154 blanami 1 až 20 mm tlustými všelijak zvlněnými, zřídka s li- "S
monitovými soustřednými konkrecemi. ....... ... .. « « 2-0
2. Kvádrový pískovec šedý neb žlutavý, hrubozrnný . ....... 40
U 1. Kvádrový pískovec šedý neb žlntavý, jemnozrnný . . ..... 65
BIY2 ———————————————————————————————
| zapkiskovecihrnbozrnný ŽÍDbÝ osou eee voj
(5% 1. Pískovec chudý slinitým tmelem, jemný, sypký . . . . . 10:85 )
—u— 3059 ———————
= ( Kvádrový pískovec hrubozrnný žlutý neb šedý s povrchem voštinovitým.
= ev sud oenadí silnici velnohrubozrmný © 120. 179 m
= | Pískovec tento pokračuje ještě hloubš, takže jest mocnější než-li 17:9 m.
Ustí cesty hornovidímské do silnice v Dolní Vidími 288 m n. m.

Nad kvádrovým pískovcem pásma VIII. počíná tu opět sou-
vrství IXa. Jest však velký rozdíl mezi souvrstvím IXa v Kozince
(v předchozím profilu) a zde ve Vidími. Vrstvy a jsou ve Vidími
úplně proměněny v pískovce, které nejsou již deskovité, nýbrž v moc-
nější stolice se lámou. Ovšem rozeznávají se ještě od kvádrových
pískovců pásma VIII. a IX% dosti. Snadno se totiž na povrchu roz-
padávají, nevystupují tedy v holých skalách na povrch a jsou oby-
čejně křovím a lesem porostlé. Také je pískovec ten ještě slinitější
a celkem jemnější než zmíněné kvádrovce. 'Tíže je možno vymeziti
jsou-li čerstvě a do větší hloubky od povrchu odkryty zároveň s při-
lehlými kvádrovci VIII. a IX%. Přesnou čáru na rozhraní souvrství
a a 8 těžko tu vésti.

Poučné je též porovnání souvrství kvádrovců IX v Kozince a
ve Vidími. Ve Vidími jsou kvádrovce d hrubší než-li v Kozince. Ná-
sledkem této přeměny faciové vystupuje souvrství b příkře z povrchu
v malebných tvarech jako pásmo VIII. Pozoruhodná je tu konkreciová
vrstva IXb 3. v níž konkrece již více v blány (vrstvy) jsou promě-
něny. (Viz „O limonitových soustředně slupkovitých konkrecích“
s obr. 6. v textu, ve článku: Pásmo IX. v Nebuželském podolí.)

Souvrstvím c a d valně na mocnosti ubylo. Onen glaukonitický
pískovec IXd 1., který v Kokořínsku 5 až 7 m mocnosti míval a
jehož facies IXd 1. v Kozince již jen 04 m mocný byl, vytratil se

19 XII: Čeněk Zahálka:

ve Vidími tak, že jej zde již zjistiti nemožno, tak že tu bezpečného
rozhraní mezi souvrstvím c a d není. Rozhraní mezi c a d v tomto
profilu jest jen přibližné.

Ve vrstvě IXc 3. jest:

Exogyra coniča:Sow. (vh)
Exogyra lateralis Nils. (vh)

Ve vrstvě IXG 1- jest:

EÉxogyra conica Bow.

V nejvyšší vrstvě slinitého pískovce IXd 3., která jak po stránce
petrografické i fysikální zvláště ale peckami bílého slinitého vápence
na nejvyšší polohu souvrství IXd poukazuje (jako u Hostína a Ne-
bužel), vyskytuje se:

Vola guinguecostata Sow. sp.
Exogyra conica Šow.
Exogyra lateralis Nils.
Fucoidy.

Poznavše takto vrstvy pásma IX. ve Vidímském důlu, obratme
se nyní do sousedního Liběchovského důlu. Jdeme-li z Malé Vidími
přes Královsko do Chudolaz, seznáme, že krom pískovcových skal
pásma VIII. a IX%, ostatní vrstvy nižší jen v malých dílcích vystu-
pují, poněvadž jsou po většině buď hlinou diluvialní aneb splaveným
(a sesutým) s hora pískem pokryty. Při silnici z Chudolaz do Brocna,
v pravé stráni Liběchovského důlu nalezneme tento průřez vrstev
(obr. 59.):

Lom 100 m na východ od Brocna. 8105 m n. m.

Diluvum- Zlutá hlína, ale: 44- jz o oo oo DO
o —— 0 ee 810. o
Í ( 3. Pískovec sllnitý šedý, na povrchu zažloutlý, deskovitý, při , ) |
povrchu rozdrobený. Některé lavičky jsou velmi vápnité.

(V lomu) . 4
1.4 2. Pískovec velmi slinitý, povný, deskovitý, šedý, blíž povrchu bo
vá 0 áký 10V dona) © 305 e : BE ře 2)
= 1. Pískovec kvádvový Pod sd seé úbyoomolr rezavý. =
sk Jednotlivé kvádry jeho tu a tam v lese na povrch vyční- (©
z L. vají. Dál od povrchu zelenavý. Celkem chudý tmelem . . . S85) Jj%
m —————— 2975
| 3. Nepřístupné vrstvy v lese .... sl:
2 2. Písčité slíny šedé střídají se s pevnými lavicemi křemitého Z
1 vápence v lese .... z ŠÍ 0, ongofnoeony o NSN B
v 1. Nepřístupné vrstvy v dese'!7 Sk VOVTAMOA Id 7 Souěney ]
2052. —————————————
— ( 4 Nepřístupný kvádrovec v lese 5
= | 3. Kvádrový pískovec hrubozrnný šedý neb zažloutlý na počátku £
“ lesa .. say Ja 4 S ER SES
A| 2. Vrstvy ukryté žlutou diluvialní MÍNOu -1-0 50. O
.. i Velmi písčitý slín šedý. . . ae 0

2862

"o Zá né

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímí.

Fr
©Í

| 6. Pískovec slinitý hrnbozrnný, šedý neb a rhynchonellový 2)
= 5. Hrubozrnný písčitý slín sen ZAVR sP
=] 4. Píisčitý slín šedý . šmak OKA ně het s o-5| 5
3] 3. Písčitý slín šedý . <.. sV Jom Lak i v
m > Hrubozrnný písčitý slín šodý RKO S
Ho Pisčityrsln Sedý . .. . - i : 0:6)
P r O0 2 (7 o 2
Nepřístupné vrstvy pásma VIL, VI., V.. ..... K a zá LO EDÍ
Dno důlu Liběchovského pod č. d. 1. v GhmdolazicHme ZR P R E PAU AR UST

Pásmo VIT. má zde opět v nejvyšší poloze pískovec hrubo-
zrnný, slinitý VII. 6., který na povrchu se rozpadává v písek. V lomu
nad hostincem č. 1. v Chudolazích, má pískovec:

Rhynchonella plicatilis Sow. (vh) Též v chomáčích.
Vola guinguecostata Bow. sp. (h).
Hlubší vrstvy písčitých slínů jemných i hrubozrnných dobývají
se ku stavbě. Ve vrstvě VII. 2. je:
jma multicostata Gein.
Pholas selerotites Gein. s uhelnými výplňky.
Pásmo VIII. počíná jako jinde v krajině zdejší písčitými slíny.
Spodní část pásma VIli. je zakryta hlinou diluvialní a teprvé v lese
vystupují kvádrovce vyššího oddílu pásma VIII. na povrch. Mocnost
úhrnnou pásma VIII. stanovili jsme si též jižně od silnice do Brocna,
takže soudíme, že poloha VIII. 4. chová zde ještě nepřístupný kvá-
drovec v mocnosti asi 5:7 . Podle toho nalézá se rozhraní pásma
VII. a IX. ve výši 2652 m n. m. Nejvyšší vrstvy pásma IX. jsou
eby v lomu Brocenském;, po severní straně silnice za lesem a
mají výšku 310 m% n. m. Šrovnáním výšek nadmořských vychází na
jevo (při nepatrném sklonu vrstev), že mocnost pásma IX. přibližně
44.8 m obnáší. Poněvadž přibližná mocnost pásma IX. v okolí Vi-
dími byla Ďi m, následuje z toho, že od Vidími ku Brocnu moc-
nosti pásma IX. ubývá. Z úhrnné mocnosti pásma IX. u Chudolaz
připadá na souvrství jeho nejvyšší IXd 125 m. "Toto souvrství IXd
přístupno je na konci lesa (jdeme-li z Chudolaz po silnici do Brocna)
a v blízkém lomu. Pískovec kvádrový IXZ 1. vystupuje tu a tam
v balvanech v lese při silnici. Na povrchu je sice rezavý, hlouběji od
povrchu je však šedý a zelenavý od množství mikroskopického glau-
konitu. Mnohem zelenější i s makroskopickým olaukonitem uvidíme
v Chocebuzích. Tentýž elaukonitický pískovec v nejnižší poloze sou-
vrství IXď popsali jsme v Bouňově u Nebužel.") Tamtéž vystupuje

7) Pásmo IX. Jeníchovské podolí. Str. 6. Vrstvy IX. (—3.

14 XII. Čeněk Zahálka:

kvádrovitě v Nebuželském důlu*) a s větším množstvím vápence
u Kokořína a Kaniny.“) Také vrstvy IXď 253. našeho profilu shodují
se úplně se souhlasnými vyššími vrstvami souvrství IXď v okolí Ře-
pína, Jeníchova, Nebužel, Vysoké, Kokořína a Kaniny, jak jsme je
byly již popsali.“) Jsou to pískovce deskovité slinité, místy obsahují
více vápence jako u Kokořína. Na povrchu sežloutnou a rozpadlé
jsou rezavé jako v Kokořínském podolí. V lomu, kde vrstvy IXd 23.
nejsou opršelé a na povrchu ovětralé, nenaleznem stop Bryozoí leč
v mikroskopických výbrusech. Vedle v Brocně naleznem však Bryo-
zoy na opršelých plochách. V lomu obsahují mimo to:

Lima multicostata Gein.
Exogyra lateralis Nils.
Fucoidy.

Odečtem-li od úhrnné mocnosti pásma IX., 448 m, mocnost
souvrství IXd, 125 m, zbývá nám na souvrství abc dohromady
923 m.. Kolik připadá metrů na každé z těchto souvrství, to nelze
stanoviti nejen proto, že vrstvy všech tří souvrství nejsou tu doko-
nale přístupny, nýbrž i proto, že souvrství d není zde již tvořeno
kvádrovými pískovci jako na Vidímsku, nýbrž písčitými slíny S pev-
nějšími lavicemi vápence jako to je v souvrství a a c. Vrstvy IXabdc
2. našeho profilu jistě náleží souvrství 8 a obsahují:

Inoceramus Brongniarti Šow.
Exogyra lateralis Nils.

Teprve severně od Chudolaz počíná souvrství d též nabývati
podobu kvádrovců. Na jih od Chudolaz všude jeví se ve stráních
v podobě písčitých slínů, jichž některé vrstvy jsou deskovité pís-
kovce a střídají se s křemitými vápenci. Abychom lépe poznali sou-
vrství IXade obratme se na Jordánské stráně pod Brocnem.

Od jižního okraje Brocna vede cesta přes údolí Jordánu na
Marianskou kapli a do Stračí, Od nejhlubšího místa cesty této
v údolí až do obce Brocna nalezáme tento profil (obr. 58.):

S) Pásmo IX. Nebuželské podolí. Str. 16. IXď. 1. a str. 17. IXd. 1—6.

9) Pásmo IX. Kokořínské podolí. Str. 21, 25. IXd. 1.

10) Tamtéž jako 1.) 2.) 3.)

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímí. 15

UNE Náves. Zvonice. 307-3 m n. m.

jl 2. Pískovec bryozoický, slinitý, šedý, deskovitý, na povrchu )
rezavý. Zřídka s peckami bělavého vápence "obe

l 1. Pískovec kvádrový glaukomitický hrubozrnný, šedý do zelena. =
Na povrchu zazloutlý až rezavý 3- o- -ee 45
2948
( 18. Hrubozrnný velmi písčitý slín šedý (se žílou tufu čedičo- 1
MĚDOMALAKTKA DÍSKOVECHMÍRLV -00000 Pokhohloc0 een PANÍ O
WNepristupné vrstvy c s2e 4-0) de BET VR) Mo oo 9 sko 0
——————————————y— Studánka
16. Pískovec deskovitý, málo )
Blanky) Sedyci -W051 s% 05
15. Hrubozrnné písčité slíny
šedé se šedým vápencem. V obci Brocně nepřístupny, 3:5
Místy velmi slinitý, hru- nýbrž západně od obce. *
Ř bozrnný pískovec s mo-
o drými peckami vápen-
ss covými OJ oo, 0 ho 30
sj 14. Nepřístupné vrstvy v obci, mimo obce pro diluvialní hlínu 6-3 s
= PTE VÁPENEC SEO -ooo skle ol ole o ok o2| (z
z A Počátek Hrocha! 281-3 při silnici. =
s | p.) 12. Velmi písčitý slín šedý nakpovrchu zub 20-0200. £0©
Bla. Ústí cesty od Stračí do silnice Brocenské. : E
11. Velmi písčité slíny šedé, na povrchu žluté se třemi pevnými
lavicemi křemitého vápence SEdCHOP Rd siVl oa adu daji o 1 30
10.Kfemitý vápenec pevný 0- 4- - 4 «.- aa ý a: 6 -105
OSBisctvaslinasedy neb zazloutlý 09:15- 07
8. Pískovec slinitý šedý ueb žlutavý na povrchu, poněkud hru-
EZ o: Baled od om.) Oo Tao, PIA . 03
7. Velmi písčitý slín šedý s pevnými lavicemi křemitého vá-
pence šedého uvnitř modrého. .........«.«.... M0
6. Velmi písčité slíny na povrchu žluté, drobnozrnné . . . . £0
5. Velmi písčitý slín šedý s pevnými vápnitějšími lavicemi. . 20
ZABALENO KV REMA EE AA Vla 5 18110 100 KOD OSE E 1:0
3. Písčitý slín drobnozrnný šedý v pevnějších deskách .... 2-0
Zsaby slinsedyz vlhký“ 2 Z A AMO (s 10
| 1. Písčitý slín v hlínu čnnálké na povrchu, s hrubšími zrnky j
| křemene, rezavý s limonitovými střepinami na povrchu. . 0'5j
————— 202.5 ————————————
= [ 2 Kvádrový pískovec velmi hrubozrnný, šedý neb zažloutlý . .. ..... S
sj “ . Kvádrový pískovec hrubozrnný, šedý neb zažloutlý, křehký, 4 m od (S
o dolavelm nrubozriný 01 4 10 Aa eločaka Jeney ae B)
EMP P E HT opoj H HOMIE u
Písek splavený alluvialní zakrývá hlubší část pásma VIII. ......... 6 m

Nejhlubší místo cesty (z Brocna do Stračí) na dně údolí Jordánu ©. 246 m n. m.

Profil tento má pro naše stratigrafická studia velkou důležitost.
On nás poučuje, jak se mění některé vrstvy pásma IX. z krajiny Ko-
kořínské a Vidímské do okolí Chocebuzského, to jest od JV. ku SZ.
a od V. k Z. a jak některé vrsty jsou nezměněny. První co nás zde
překvapuje, jest to, že souvrství IX d, které se v okolí Nebužel *") vy-
znamenávalo velkým množstvím Bryozoí na opršelých plochách tam-
ních slinitých pískovců nejvyšších, je i zde význačno Bryozoami. Na

11) Pásmo IX. Nebuželské podolí.

16 XII. Čeněk Zahálka:

návsi Brocenské u samé školy nalezl jsem na opršelých plochách
deskovitých pískovců slinitých IXd2. tytéž Bryozoi jako u Nebužel
místy v hojných skupinách:

Biflustra Pražaki Nov.

Entalophora raripora ď'Orb.

I ony zkameněliny, které byly věrnými vždy průvodci Bryozoí
u Nebužel -a význačné pro nejvyšší toto souvrství i tam, kde jsme
hned Dryozoí nenašli, jsou i zde:

Rhynchonella plicatilis Sow. (zř); malý druh jako
u Nebužel
a Magas Geinitzii Schl. (h)
Mimo to chová zde pískovec:
Oxyrhina angustidens Rss. (vz)
Inoceramus Brongniarti Bow. (h)
Vola guinguecostata Sow. sp. (h)
Exogyra lateralis Nils. (vh)
Fucoidy (M). :

Nejen palaeontologické poměry těchto vrstev IXG 2., ale 1 petro-
orafické vlastnosti úplně se shodují s oněmi u Nebužel; následkem
toho i způsob větrání je shodný. Rozpadávajít se pískovce ty v de-
skovité pak ve čtverhranné kousky barvy žluté a konečně v rězavý
písek, když slín z něho je vyplaven, A i tu objevují se v pískovci se
rozpadávajícím pecky bělavého vápence (zřídka).

V krajině Nebuželské a Kokořínské nalézal se vždy pod tě-
mito svrchními vrstvami deskovitého pískovce kvádrový hrubozrnný
pískovec glaukonitický, který tu a tam z povrchu nápadně vyčníval.
A právě. tento pískovec kvádrový IXd 1. tvoří i zde v Brocně nižší
oddíl souvrství IXď s těmitéž petrograickými i fysikálními vlast-
nostmi. Mocnost souvrství d je v Brocně 125 m, v Nebuželích;
v Kloučku 108 j%, u Kaniny 12 m i více. Třebat tedy nepokrývala
u Brocna nejmladší velmi charakteristická vrstva a pásma X., pásmo
IX., tak jako u Nebužel, předce jsme mohli vymeziti pásmo IX. v nej-
vyšší poloze jeho na základě souvrství d.

Nejnižší polohu pásma IX. vymezíme si opět jeho základem
— pásmem VIII, jehož kvádrové pískovce opustili jsme nedávno
v Liběchovském důlu nad Chudolazy. Tento kvádrovec tvoří úpatí
strání Brocenských v údolí Jordánu a na mnoha místech ve větších
pilířích na povrch nápadně vystupuje. Nad Chudolazy, v pravé stráni
Liběchovského důlu při silnici do Brocna zaujímá témě jeho výšku
nadmořskou 2692 m. Jest-li odtud v pravé stráni stopujeme témě

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidími. 17

vyčnívajících kvádrovců pásma VIII. na jih směrem k Tupadlům,
shledáme, že výška nadmořská tohoto témě klesá stejnoměrně, tak
že na konci Obory, půl 4m severně od Tupadel dosahuje témě ono
výšku asi 250 » n. m. (Po levé straně Liběchovského důlu, nad
Tupadly, v Kostelci u Slavína 256 m n. m.) V místech těch ústí
hluboká rokel, která jde napřed od ústí svého na západ, pak se ale
zatočí k severu, směrem k Brocnu (pod Hořice). Když podle této
rokle témě pásma VIII. stopujeme, shledáme, že jde až k počátku
rokle, nad 250 » a překročíme-li nyní silnici (Liběchovsko-Brocen-
skou) octneme se na počátku údolí Jordánu, které v témž směru se-
verozápadním pokračuje jako celkový směr (SZ) předchozí rokle.
Pásmo VIII. z rokle přechází tu do údolí Jordánu nepřetržitě. Zde
dosahuje již témě pásma VIII. výšky 260 m.

V několika lomech vybírá se tu kvádrovec ku stavbě a pře-
jdeme-li tyto, dostaneme se k cestě do Brocna a Stračího vedoucí,
k níž vztahuje se náš profil. Tímto nepřetržitým sledováním pásma
VIII. z Liběchovského důlu až pod Brocno, dokázali jsme, že kvá-
drovec VIII. předchozího profilu, jest týž horizont, co kvádrovec
VIII. u Chudolaz. Máme tedy v temeni kvádrovce VIII. ve výši
202-5 m n. m. pod Brocnem zjištěn základ pásma IX. Sahá tudíž
pásmo IX. u Broecna od 2025 m až po 3073 m n. m. a má při
nepatrném sklonu zdejších vrstev přibliženě mocnost 448 m. Vrstvy
nalezající se mezi temenem kvádrovce pásma VIII. a mezi popsaným
souvrstvím IXď jsou tedy aeguivalenty souvrství a, d a c půsma IX.

Projdeme-li všecky vrstvy a, b a c pásma IX. pod Brocnem
dle cesty a silnice do Brocna i na stráních západně od Brocna jak
je v předchozím profilu uvádíme, ihned je nápadno, že tu nejsou kvá-
drovce IX, na Kokořínsku a Vidímsku tak malebně se vyjímající, a
že nahraženy jsou vrstvami jemnějšího zrna křemitého a slinitějším
obsahem. Následkem této skladby petrografické mají tvar deskovitý
a obsahují též pevné lavice křemitého vápence. Již v Chudolazských
stráních jsme konstatovali, že tam souvrství 9 více nevystupuje
příkře na povrch a že tam zastoupeno je písčitými slíny a křemitými
vápenci. Ovšem jsou ještě aeguivalenty souvrství IX5 pod Brocnem
dosti písčité, proto je obyčejně velmi písčitými slíny nazýváme a
vrstva pískovce IXabe 8. jen 0:3 » mocná, jest poslední upomínkou
na hrubozrnné pískovce souvrství IX9 z Kokořínska a Vidímska. Vy-
meziti souvrství b pod Brocnem nechceme se odvážiti více, poněvadž
tak ostrého rozhraní mezi IXa, IX5 a IXč tu nestává jako dříve.
Vrstvy 15. a 18. pod sonvrstvím IXď svými hrubozrnnými písčitými

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1896 2

18 XII. Čeněk Zahálka:

slíny a peckami vápencovými upomínají pořád ještě na tytéž poměry
petrografické jako jinde, zejména u Nebužel. Vrstvy 1. až 4., které
náleží souvrství a poukazují k tomu, že se valně blížíme k vysočině
Řipské, neboť písčité slíny jejich jsou jemnější, tak že již i větší
vláhu v sobě udržují, jak to na výchozu vrstvy 2. zvláště je zna-
telno, a nedaleko odtud u Chocebuz jest již v této poloze studánka.

Zmínku zasluhuje ještě žíla čedičového tufu v jižní straně
Brocna při silnici blízko nad Studánkou. Jest 12 » mocná. Její
směr a sklon při malé přístupnosti nelze přesně určiti. Zdá se, že
je svislá a směru buď JZ—SV aneb J—5S. Při východní straně jest
výchoz tufu červený v šířce 1 m, ostatní čedičový tuf je žlutý. Barva
červeného tufu je zarudlá se šedými, žlutými a rezavými partiemi.

SZ JV

'A
ZAek 300m n.m.

n Cedicov y tuf:

Průřez čedičavym tufém v Brocně.

06r.3.

Je měkký, dá se nožem krájeti. Lpí na jazyku. Má v sobě také po-
někud pevnější kusy tvaru kulovitého. Žlutý tuf má svou barvu od
velkého množství úlomků proměněných slínů útvaru křidového, které
mají barvu žlutou, rezavou i bělavou a v kyselině více nevřou.
Ulomky ty jsou měkké a snadno se v prach na povrchu rozpadnou.
Tu a tam jsou též úlomky písčitější týchž vlastností. Žlutý tuf bývá
též v kulovitých tvarech. Kolem tufu červeného i žlutého, jakož
1 v červeném tufu jest šedý, poněkud zažloutlý jíl plastický, který
lpí na jazyku a zdá se býti rozmělněným slínem zdejšího útvaru kři-
dového. V kyselině nepatrně šumí.

Mimo čedičový tuf, proráží křidový útvar v okolí Brocna též
čedič. Jedna erupce čedičová nalézá se na kopci půl Zm na jih od

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímí. 19

Brocna, kde vybírán čedič pro štěrk na silnici. Dosahuje tu 309 m
n. m. Druhá erupce čedičová je na kopci zvaném Hořice, sotva
15 2m na JV od Broena, kdež dosahuje 324 m% n. m. (Oba čediče
zaneseny jsou na mapách c. k. říšského geologického ústavu ve
Vídni.) Jediný pohled na krajinu Brocenskou ukazuje, že oba čedi-
čové proudy chránily okolí zdejší před rychlejším splakováním vrstev.
Údolí Jordánu se totiž pod Brocnem před prvým čedičovým kopcem
náhle zúžuje o polovici své šířky, a to právě na té straně, kde je
čedič.

Tytéž vlastnosti pásma IX. jako v Brocně a pod Brocnem na-
lézáme ve stráních západně od Brocna. Hned od SZ kraje obce vede
cesta na západ do polí a vine se poblíž nejvyššího okraje stráně.
Tu naleznem nejvyšší vrstvy pásma IX.:

Diluvialní hlína žlutá za SZ okrajem Brocna. 303:5 m n. m.

SE 3. Pískovec slinitý drobnozrnný, deskovitý, šedý. Na povrchu
žlutý neb rezavý v kousky rozpadlý . . . ........ +. 30

| 2. Pískovec velmi slin., hrubozrnný, deskov., šedý, s Erog. lateralis 20

„| dX 1. Kvádrový pískovec Pozo glaulkonitický, chudý slínem, kře-

a mitý, šedý, na povrchu rezavý. Jeví na povrchu peckovitý sloh

E (jako u Nebužel).!*) Obsahuje pecky bílého vápence. S hojnými

Exogyra lateralis [jako v Bouňově u Nebužel“?)] a Fucoidy . . 45

— 24. —————————————————————————————

18. Pískovec hrubozrnný, šedý, s chudým tmelem, deskovitý. ... 10)
| 17. Vrstvy kryté žlutou diluvialní hlinou. . . . .... . +... S]
5

16. Pískovec málo slinitý, více křemitý, deskovitý, šedý Shea né 0
eX 15. Hrubozrnné písčité slíny šedé deskovité, místy velmi slinitý
| hrubozrnný pískovec s modrými vápencovými peckami. Místy
| přechází slíny ponenáhlu ve vápenec. S S Exogyra la-
ý teralis a zřídka s Pecten laevis. . - .. zoo tek eo dv Rce 3:0

Mocná ornice, místy žlutá diluvialní hlína, zakrývají vrstvy pásma IX. 287 m n. m.

Zajdeme-li o několik kroků dále nu západ přijdem do hluboké
strže, uprostřed stráně mezi Brocnem a Chocebuzy, v níž vystupují
v nejnižší části rokle kvádrovce pásma VIII. jako pod Brocnem.
Kvádrovec je hrubozrnný, tmelem chudý a přístupna tu pouze jeho
nejvyšší část v mocnosti 6:5 ». Hned nad ním založena je studánka
v jemném písčitém slínu souvrství IXa. Ještě výše v polích mezi
kvádrovcem VIII. a předchozím profilem nalézáme všude stopy písči-
tých slínů jemných i hrubozrnných s křemitými vápenci, náležejících
hlavně spodní části pásma IX. Nejvýše k předchozímu profilu vše
diluvialní hlína zahaluje. (Celkem se tu potvrzuje co pod Brocnem
jsme shledali.

12) Pásmo IX. Nebuželské podolí. Str. 8, 16. IXG 1. Str. 17. IXd 1—6.
15) Pásmo IX. Jeníchovské podolí. Str. 6. a 7. IXdď 1, 2, 3.
2%

20 XII. Čeněk Zahálka:

Málo přístupné jsou vrstvy po jižní straně Chocebuz při cestě
ze Stračí. Mezi 250 a 260 » n. m. naleznem tu rozhraní mezi kvá-
drovcem pásma VIII. a pásmem IX. Nejvyšší část: kvádrovce pásma
VIII. přístupna tu v mocnosti 5 2. Kvádrovec je hrubozrnný bílý,
s chudým tmelem, tak že z něho vylámaný kámen po krátkém čase
se rozsype. Obsahuje Lima mmiticostata Gein. a Fucoidy. Ve hrubo-
zrnném. písčitém slínu šedém náležejícím ku souvrství IXa byla
Rhynchonella plicatilis Bow. Pásmo IX. je zde po většině diluvialní
hlinou kryto.

Dojdeme-li k prvním domům Chocebuzským blíže 300 m n. m.,
nalézáme tu výchozy vežmů glaukonitického pískovce kvádrového IXd 1.
Pískovec není již hrubozrnný, jako byl dříve, nýbrž drobnozrnný.
Barvu má zelenavou a vedle šedých zrnek křemene obsahuje jemná
zelená zrnka glaukonitu, která zřídka dosahují velikosti máku. Pod
mikroskopem viděti jest, že tmelem křemenných zrnek je bílý vá-
penec a v tom roztroušeno je hojnost zrnek elaukonitových. Větráním
pískovec žloutne a konečně zrezaví. Příčinou změny barvy je rozklad
glaukonitu.

Abychom přivedli konečně toto pozorování našeho pásma IX.
v souvislost s předchozími pracemi © pásmu IX.*'“) v okolí Roud-
nice, obratme se ku levé čili jižní stráni údolí Jordánu, kterou jde
cesta z Brocna přes Marianskou kapli do Štračí a dle které jsme
si již zhotovili profil do Brocna (obr. 58.):

Nejvyšší místo levé stráné Jordánu při cestě do Stračí. 2725 m n.m
sj 2. Velmi písčité slíny šedé, s hrubšími zrnky křemene, obyčejně 8
=" vypísek rozpadlé na.povrchiů- (V lesen sjifnaja- 1 Sbsé U
EB 1. Písčité slíny šedé, v nejhlubší poloze rezavé, v lese. . . . .. . |3
———————————————— 259 ———————————————————
8 sf 2. Kvádrový pískovec hrubozrnný, obsahující v nejvyšší p g
se četnou Lčmu multicostatu. V. lese“ 2. 2401 2
E = 1. Alluvialní písek shora splavený zakrývá nižší vrstvy v údolí sč
Dno údolí Jordánu při cestě z Brocna do Stračí. | 246 m n. m.

Přejdeme-li les dle cesty zmíněné, dojdeme k Marianské kapli,
k nejvyššímu to bodu nad pravou strání Polabskou. Od křížku mezi
Štětím a Stračím, přes Stračí k Marianské kapli, jest tento sled
vrstev Polabské stráně (obr. 58.):

14) Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. V Roudnici 1894.

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidímí. 21
Marianská kaple. Bílý písek. 264 m n. m.
5 Rozpadlé šedé nebo žlutavé písčité KS s hrubšími zrnky křemen-
vá mym S Zamaelongeta% s%sp Jira až sebe leje le p O 5
= ) 4. Pevnější šedé písčité slíny s hrubšími zrnky IPMenE oka! Š
BM. (DE(VT pisciby, Slim. 2000 „IS SLT „MABAV. DAH - - SM
Z | 2. Pevnější lavička šedého (písčitého slínn zk s Oba ola on nk 5 S ve
ea ounmbysiemodný misty, sedy. doj Zluta zs c es bla eo en je
——— 250

2. Šedý hrubozrnný kvádrovec na povrchu v rezavý písek se rozpadá- ©
vající s lavicí plnou Fucoidů. Nevystupuje ostře z E nýbrž jen
v úvozu cesty je přístupen v nejvyšší části. ©% s 2. 4. +! 8

Pás. VIII.

|
)
V 1. Velmi slinitý pískovec čili velmi písčitý slín šedý s potezneí pevného |%
| křemitého vápence šedého. Slín rozpadá se na P v r sypký písek,
NARENRCC věkduřeZapldoky 8 Ss, 1000 S G
———=—=——=—u—— 225
„; [ + Hrubozrnný písčitý slín šedý . . -. ©- * +++ ++ ++ ++. 3:55
= | 3. Pevná lavice glaukonitického křemitého vápence modravého s tu k
je a tam hrubším zrnkem křemene, bohatá zkamenělinami. . .. . 062 VS
= | 2. Rozpadlý (blíže povrchu) glaukonitický písčitý slín. . ....... 15 |“
zb YPESKOvILy sedy písčitý slin..7. WWE, boy., 2120 4 05
—— 219. —————————
| 7. Pevná lavice křemitého vápence modrého. .. ...... . + +.. 0:6
OEC slín Hedýz "0 M07 KE, 29 SMLDSY 05
= | 5. Pevná lavice křemitého vápence Modréhosda ida.. o osdk obr 036 g
5+ IRA dod BK V -MO opseěe kán oa- stodlke om í aooyn vi
2 | 3. Křemitý vápenec hrubozrnný, modravý, v pevné sto6iU 04 „id Vv5|2
EEC SlinaBedýmkuy tek: bee egsus she- Sysee Sys 0:5
MBELSCIbÝ: SLM SEdýC - Meox: ola eo ae PSB SA ROŠ EO VA)
—— 21399 ——————
Í | S. Písčitý slín hrubozrnný, šedý, s pevnějšími lavičkami. . . . . 25)
| 7. Pevnější lavice hrubozrnného slinitého Mé So os) stale 02
| 6. Hrubozrnný písčitý slín šedý . . ... -. Re oa £ 2100
3 | 5. Pevná lavice hrubozrnného písčitého Slínn n 0 2 02
= | 1.2 4. Hrubozrnný písčitý slín šedý s vrstvou žlutavého pískovce u spodu 30
u i Nepristupnéjvístvy sd, Řs 100 love spol: Sboybkožy o ve asi- 2
=: | 3. Pevná lavice modravého písčitého slínu . ... . « «* «.« +. 02 A
= ZB VEE MODS oso Prttcctc JÉ
18 . 1. Pevná lavice modravého písčitého sna suuzda nsolo jěžy: 0219
= | 3. Písčitý slín měkký, šedý s modravými skvrnami (v jeho oboru
A studna v horní části návse Štračí) . . . RAL ÚMBÁÍE VO A
| ] 2. Nepřístupný hrubozrnný pískovec kvádrový | ba "o jpalid kadgas sla
MEI SOHC SNY dko 2 oasis s)osl 60 6 ja odkopvacan BA opisy ny ž 208
———————————— ————— Kaple ve Stračí. BR
s 4. Písčité slíny velmi glaukonitické, žlutošedé u kaple ..... .
r / 3. Písčité slíny velmi S ac žlutošedé před samým Stračím . S
B Ia- Nepristapné, vrstvyvdosmý: sme <odWétásice cahlekok sAherél Sloní - =

ÉY 1. Písčité slíny šedé s pevnými lavicemi křemitého vápence šedého

Kříž 3 km na západ od Stračí při cestě do Štětí. . . . . . . « . 162 m n. m.

Pásma v tomto profilu se vyskytující popsali jsme již při jed-
notlivých pásmech útvaru křidového v okolí Řipu (Pásmo IV. —
Pásmo IX.) a na počátku tohoto článku jsme již podotkli, že vrstvami
pásma IX. u Marianské kaple není ještě pásmo to ukončeno, nýbrž
že pokračuje ještě výše, a na Ostrém že pokryto je pásmem X.

XII. Čeněk Zahálka:

BO
DI

Z předchozího vychází na jevo, že vrstvy útvaru křidového
v krajině mezi Chocebuzy a Vidímí mají sklon JIZ až JZ. Velikost
sklonu je zde však malá, tak že ani při temeni pásma VIII. nedo-
sahuje 19. Spád všech vrstev není stejný, nýbrž čím vyšší, resp.
mladší vrstva, tím je spád větší. Příčinou toho jest ubývání mocnosti
vrstev útvaru křidového od SSV. ku JJZ. aneb od SV. ku JZ., to
jest z ústředí Polomených hor ku Řipské vysočině. Ve směru sklonu
mění se.též facie pásem útvaru křidového a to tak, že vrstvy čím
dále ku Řipské vysočině, tím více se stávají slinitější a jemnější,
tak že se stávají z kvádrových pískovců pásma IX. pískovce desko-
vité, pak písčité slíny a konečně slinité jíly.

Naproti tomu udržují se, tu více, tam méně, podobné petrogra-
fické poměry vrstev od JV. ku SZ. na příklad od Nebužel na Cho-
cebuzy, to jest asi podle směru vrstev. Kvádrovec souvrství IX%
udržuje se více ve směru od JJIV. ku SSZ., to jest od Řepína přes
Nebužely na Vidím. Předešlý směr, totiž od JV. ku SZ., dle kterého
se v okolí Řipu udržují stejné poměry vrstev, zvláště je nápadný při
kvádrovci souvrství IXdď, rovněž ale při kvádrovci pásma VIII
A právě tam, kde tyto kvádrovcové facie vrstev pásma VITI. a IX.
počínají se vytvořovati, tam dle nich udržují se po pravé straně Labe
mohutné tarasy v podobě dvou stupňů, které již Kořistkovi '*) ná-
padny byly.

Udržel-li se tak ostrý rozdíl petrografický mezi vrstvami IXabc
a IXd z ústředí Polomených hor až ku Brocnu a Chocebuzům na
pravé straně Labe, tu se nám sama sebou nabízí otázka: není také
v nejvyšší poloze pásma IX. na protější levé straně Labe souvrství,
které by se písčitějším rázem od spodnějších vrstev pásma IX. líšilo ?
I na levé straně jest v Bechlíně,'“) v nejvyšší poloze pásma IX. sou-
vrství písčitého slínu, které se nápadně od spodnějších vrstev liší:

Slín vápnitý glaukonitický a pásma X. ve Slapu nad Bechlínem © 2565 m n. m.

Í 6. Slinitý jíl šedý, poněkud písčitý, v deskách ............. +.. )
vá p 5. Pevnější lavička šedého písčitého- slínu jemného . « . . . « + « « 2
Z | 4 Slinitý jíl šedý, poněkud písčitý, v deskách . ......-..-..« :
ž| 3. Pevnější lavička šedého písčitého slínu jemného . . . . . « +. - =
7) PRA,
| 2. Slinitý jíl Šedý ——- - me es dna "eyes 0 a 5 0 V NE: 2
1. Modrý slinitý jíl se sádrovcem. Mokrý. ......... «*.««. 6
Pásmo VIII. 2465 m n. m.

15) Popis terénu v středohoří atd. Archiv pro přír. prozk. Čech. I. Str. 102.
16) Pásmo IX. Str. 6., obr. 23.

Pásmo IX. útvaru křidového mezi Chocebuzy a Vidími, DB)

Jest pravděpodobno, že vody Sudetské, mající vliv na usazení
tak charakteristických vrstev jako jest souvrství IXď u Chocebuz a
Brocna, měly též vliv i na nynější levou stranu Labskou u Bech-
lína (ve vzdálenosti 10 km) a že tu usadily vrstvy rovněž od
| spodních se líšící. Možno, že vrstvy 3, 4, 5, 6 odpovídají tedy jako
aeguivalent souvrství IXď u Brocna i Chocebuz a v Polomených ho-
rách vůbec. Poměr mocností mezi vrstvami IXadc a IXd u Brocna
jest roveň 8:3, a poměr mezi pravděpodobně aeguivalentními vrst-
vami IX. 1, 2 a IX. 3, 4, 5, 6 v Bechlíně jest roveň 8:2. Vzá-
jemné poměry palaeontolocické při tak velice změněných faciích ne-
mohou tu rozhodovati.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1896.

ZHOŘ
88 bydli
VIE ;
se ko
peonů

OVK. siki 1 ; k ME vile) „dučý Veóudu kov 4) iÁ M

OZPIT A ÁXSIEJ

9601 poaopomad jeumyjeu ep, Neu 1S0UDDT0dS 94980 JPD AMISA

"000834 KAska 100K

W04) a] , yY Dr CVD py je An ja27 z
UBOMET OP 2OBANO SVA A106 0% M1909 0) JASYD)O DUDAS DADAÍ Zd MTidf "90 400)

VYJPYVZ 9 PPa08Íd D Jad Pomad KT

= ET nt

m r P m P P R E
EEE C EEN EEE ET A '
T o m o L L B P p P S (S S O B PZ 1
E M L V P n TIT TT III Sa ne
[= EE EA EEE SETE EEE SEA [E EEE EEA T [E :
S < 7 GO G E OL OZ donate co

ESS o O

O i i
-
* RS: TO ZO O COE o SSS AR NOTIT I ale,

E O O AO AN

= AV C O NÉ CO 1oŮ

= +

E Ao je ek Aa oral i dní
v B AA NE SE pok pa

+ u i

1 ; o o)co0A

+ B l u ň

C ČINÍ COT EO O (RAI O O C 5 zí

ZN OKA = nad c ja i 8
LY go m ee ee ee le o ele =
, ů Ae s NL

1
n
DOTOHOIGOCC23

2 mea

VÁ VAM 8 M2 Ah v DM
MS zh

(S irřinics:

Tesi

Pod joťvovarem

i Hi
i i
i i
Ked
p '
i ů
mk
i
SS
a)
VRS
B-

Kra

NS
| s
8:
TO
pe
: 8:
s
pase
mě

NÍ
$
©
PSSZ
PB:
OK
18.
„©
:7©.
M9
170.
M

„Oudoldky

Kajole ——— SA

vp Sdnice:

Dle přírody měřila rejsoval Č Zahálka.

Obr 59 Průrex % Broena na Vidínv.

Poměr: výs ky 1: 2000.

Poměr délky 1: 25000.

Věstník kral Ceské spolecnosů nauk. Iřida mathemat přírodovéd. 1890.

XIII.

Phytopalaeontologische Notizen.
Von Dr. Friedrich Katzer in Para (Brasilien).
Mit 1 Tafel.

(Vorgelest den 6. Márz 1896.)

Stengelartige Gebilde aus dem mittelbohmischen Půyllitgebirge.

Aus den sog. azoischen Schichten BARRaAvpr's, die abgesehen
von den Hangendconglomeraten und Grauwacken, welche dem Cam-
brium angehóren, praecambrischen Alters sind und wesentlich das
mittelbohmische Phylliteebirge aufbauen, wurden von P. Počra*) und
J. Kušra “) Pflanzenreste beschrieben und mit Speciesnamen belegt.
Der erstere Autor glaubte in Důnnschliffen des Adinols von der Du-
bová Hora bei Příbram nebst Spongiennadeln auch Zellen und Ge-
webefragmente von Algen erkannt zu haben, welche letzteren er Sca-
pina camdrica benannte; und J. Kušra beschrieb unter dem Namen
Caleiphyton praecambriů ein an einen Planzenstencel erinnerndes Ge-
bilde aus einer Kalkeinlagerung im Phyllit bei Hracholusk sůdlich
von Rakonitz.

Wiewohl ich das Vorkommen organischer Reste im bohmischen
Phylliteebirce nichts weniger als fůr ausceschlossen halte und in
ihrem sicheren Nachweise einen erfreulichen Beleg fůr den ununter-
brochenen Zusammenhang der zum krystallinischen Grundgebirge um-
gewandelten Formationsreihen mit den palaeontologisch charakteri-
sirten Systemen Bohmens erblicken wůrde, so měchte ich mir doch
die Bemerkung erlauben, dass eine Bestátigung der ersteren Ent
deckung durch neuerliche Untersuchungen sehr erwůnscht wáre. Denn
eben bei den halbkrystallinen Gesteinen des mittelbohmischen Prae-
cambriums erscheinen Mikrolithen háufig Spongiennadeln áhnlich und

1) Věstník král. česk. Spol. Nauk, 1888, pag. 421.
2) Ebendort 1892, pag. 418.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. i

9 XIII. Friedrich Katzer:

Epidotmaschen kónnten wohl auch fůr Pflanzenzellen angesehen
worden sein.

Den von Kušra beschriebenen Rest halte ich nach der aller-
dings nur schematisirten Zeichnung nicht fůr organischen Ursprunges,
sondern fůr ein Druckgebilde, wie áhnliche auch anderwárts
nicht nur in den Kalksteineinschaltungen, sondern auch in den
Phylliten des mittelbohmischen Praecambriums vorkommen. Ich be-
gecnete diesen stángel- oder stammáhnlichen Gebilden wiederholt in
der Gegend von Říčan und Eule und sammelte einige Stůcke in letzter
Zeit auch in dem Šteinbruche ostlich von Schlůsselhoť (Všesulov bei
Čistá, SO von Jechnitz). Diese letzteren lassen ihre Entstehung durch
Druck besonders deutlich erkennen und měgen als Vergleichsobjecte
fůr stengeláhnliche Gebilde, denen man pflanzlichen Ursprung zu-
zuschreiben geneigt wáre, eine náhere Schilderung rechtfertigen.

Die Stůcke bestehen durchwegs aus verhárteter verguarzter
Phyllitmasse und aus reinem GAuarz. An einer Stelle, und sei dieselbe
nur eine schmale Kante, sind sie stets mit dem Phyllit fest ver-
wachsen, sonst aber lósen sie sich aus demselben leicht heraus und
pflegen an ihrer elatten Oberfláche mit feinschuppiger Phyllitmasse
oder mit Chloritschuppen bedeckt zu sein. Ihre Gestalt ist stengel-
oder stammartig, meist einfach stabfórmie (Fig. 1), zuweilen aber.
auch bůndelformig, indem sich an einen stárkeren scheinbaren Stamm
schwáchere Stengel anlagern (Fig. 2), wodurch sich eine gewisse
Aehnlichkeit mit einem von Luftwurzeln begleiteten Stammstůcke
herausbilden kann. Die Lánge dieser Stengel und Stámme ist eine
sehr verschiedene und betrást meist nur etwa 10 cm. Doch kommen
auch 20 bis 30 em lange solche Gebilde vor, die jedoch gewóhn-
lich von einer Anschwellung oder Einpressung der Phyllitmasse
unterbrochen zu sein pflegen, wodurch ihr nicht organischer Ursprung
viel leichter kenntlich wird als bei den kurzen, zumeist an den Enden
durch Auerklůfte olatt becrenzten und sich aus dem Phyllit leicht
herauslósenden Stůcken.

Bei diesen letzteren wird die Aehnlichkeit mit Pflanzenstengeln
háufig noch durch das Aussehen des (Ouerschnittes erhóht. Es er-
scheinen námlich in demselben langcestreckte Ouarzlinsen neben ein-
ander oft gefássbůndelartie angeordnet, wie es Fig. 1 und 1a zeigt.
Die gewóhnlich bláulich weissen, sich gegen die Mitte der Stengel
verschmálernden Auarzguerschnitte treten aus der gelberauen guarzi-
tisehen Hauptmasse des Stengels um so deutlicher hervor, als sie
fast stets von einer důnnen feinschuppicen chloritischen Hůlle um-

Phytopalaeontologische Notizen. 3

geben sind, die auf dem angeschliffenen Auerschnitte dunkel grau-
grůn erscheint.

Mindestens eben so háufie, und bei stárkeren stammáhnlichen
Gebilden sogar fast immer, besteht der Auerschnitt aus einer Anzahl
von Auarzhůllen, von welchen zwar stets die áusseren alle inneren
einschliessen, jedoch so, dass alle an einem Punků zusammenlaufen.
(Fie. 27 und 3.) Dieser Punkt entspricht der Leiste, mittels welcher
das stengelartige Gebilde mit der Phyllitmasse zusammenhánet. Oft
schliessen die Auarzhůllen in der Mitte und úberall, wo sie von
einander abstehen oder ein Óhr bilden, Phyllitmasse ein, wie es
Fig. 2a zeigt.

Dieser Umstand namentlich ist es, welcher die nicht organische
Herkunít der Stůcke beweist, mag deren Aussehen sonst noch so
grosse Aehnlichkeit mit Stengeln oder Stámmen besitzen. Es handelt
sich hier einfach um starke Stauungen bis zur Bildung ce-
schlossener Maschen. Die bei der Einfaltung entstandenen Hohlráume
wurden mit Auarz auscefůllt, welcher zum Theil an der weiteren
Faltung theilnahm und dabei zersprenst und zwischen die Phyllit-
masse eingepresst wurde. Oder es hob sich durch die fortschreitende
Faltung vom ursprůnelichen Maschenkern die Phyllitmasse ab und
der so entstandene Hohlraum wurde mit Auarz auscefůllt, welcher
Vorgang sich mehreremals wiederholen konnte. Die Figuren la, 2a
und 3, welche alle in natůrlicher Grósse gezeichnet sind, erláutern
diese Entstehunesweise der stengeláhnlichen Gebilde im Phyllit zur
Geniice.

Dass dieselben wesentlich aus Ouarz und verguarzter Phyllit-
masse bestehen, erklárt sich daraus, dass die stark cestauten und
zerklůfteten Schichtentheile die Circulation des Wassers am meěisten
erleichtern und dadurch den Absatz der im Wasser gelósten Bestand-
theile — in diesem Falle der Kieselsáure — hauptsáchlich fórdern.

Man wird daher die stamm- oder stengeláhnlichen Gebilde im
praecambrischen Schichtencomplex Boóhmens in stark gepressten und
gestauten Partieen úberall finden kónnen und wenn sie in kalkreichen
Schichten vorkommen, doch zunáchst berůcksichtigen můssen, ob ihre
Entstehung nicht auf Druckwirkungen im oben erláuterten Sinne
zurůckgefůhrt werden kann.

Vorláufig ist das Vorkommen organischer Reste im praecam-

brischen Schichtencomplex Bóhmens noch durchaus zweifelhaft.
1%

4 XIII. Friedrich Katzer:

Ficus Langeri Ettgh. aus dem Miocaen von Trifail.

In einer grósseren Collection Trifailer Pflanzenreste, welche.
Herr Bergingenieur FrRo. ScuHúLrER den geologisch-palaeontologischen
Sammlungen der k. k. Bercakademie zu Leoben zum Geschenke
machte, fand sich auch ein sehr gut erhaltenes Blatt von bedeutenden
Dimensionen vor, welches der von Coywsr. vox ErmvGsHAUSEN auf-
gestellten Art: Hicus Lamgeri angehort.

Dieser eben genannte, um die Kenntniss der tertiáren Floren.
besonders verdiente Autor hebt in seiner bezůglichen Beschreibung *) |
die nahe Verwandtschaft dieser Art mit Hicus čihaefolia Al. Br..
hervor, glaubte aber ursprůnglich, gestůtzt auf ein ziemlich gutes
„Exemplar von Sagor (Bachschichte), im Mangel einer herzfórmigen
Basis und in der geringen Zahl der Secundárnerven entscheidende
Unterschiede von letzterer gefunden zu haben, wáhrend er spáter “),
bei der Beschreibung eines Blattrestes von Trifail, nurmehr die derb
lederartige Textur und die stumpí abgerundete Spitze als hinlánoliche ©
Unterscheidunesmerkmale von der vielleicht nahe verwandten 4%-
cus tiliaefolia hervorhob.

Das práchtige Exemplar, welches sich nun in der phytopalaeonto-.
logischen Sammlung der Leobener k. k. Bergakademie befindet, úber- ©
trifft die beiden von v. Ermvasnavsex abgebildeten Reste an Voll-
stándigkeit und Grósse bedeutend und sein relativ sehr cguter Er-
haltungszustand erměglicht eine genauere Beschreibuns. (Verol. Fig. 5.)

Das blatt besitzt einen 8 cm langen ŠStiel, dessen Ansatz am
Zweig erhalten ist.. Auch die Andeutung einer Blattscheide ist am
Stengel ersichtlich, wodurch die Wahrscheinlichkeit der Zugehorig-
keit des Blattes zu Ficus gehoben wird. Sein Umriss ist herzfórmig
rund, die Spitze stumpf abgerundet. Der Rand ist eolatt und tritt ©
scharf hervor, wie es bei Bláttern von lederartiger Beschaffenheit ©
zu sein pflegt. Der Grund des Blattes ist oleichseitic.

Die Nervation ist gut erhalten und ist der Verlauf der Leit-
bůndel ein strahliger. Vom Štiel gehen 7 Primárnerven aus. Der in
der Mittellinie des Blattes gerade verlaufende Mittelnerv ist an der
Basis úber 1 mm stark, und verschmálert sich bis zum Plattrande ©
allmálig. Das erste Šeitennervenpaar verláuft von der Stielimertion |
wenig gebogen, mit dem Mittelnerv einen Winkel von etwa 35“ ein- ©

:
:

5) Die fossile Flora von Sagor in Krain. I. Th., Wien 1872, pag. 32, Taf.
VII, Fig. 9. !
4) Ibid. III. Th., Wien 1885, pag. 13., Taf. XXIX, Fig. 7.

KATZER : PHYTOPALAEONTOL. NOTIZEN.

Farský. in Prag

Cr-hard] mint káhrm Cnaaallen aaa sb 5 č A VA
stzber d konial boh Gesellsch.d Wissenschatt. Mathernat naturw1ss (lasse 1896

4. JAVLLLU
J

Phytopalaeontologische Notizen. 5

schliessend, erreicht aber den Blattrand nicht ganz. Das zweite und

dritte Paar der Seitennerven besitzen einen stark bogenfórmigen
Verlauf, worin auch mit ein gutes Unterscheidunesmerkmal von den

"Ahnlichen Bláttern der Hicus čiliaefolia Al. Br. beruht. Das zweite

Paar ist entlang des Blattrandes nach aufwárts umgebogen, wáhrend
das dritte Seitennervenpaar fast parallel zur herzfórmigen Blattbasis
entlang derselben verláuít.

Die von diesen Primárnerven auf der Aussenseite ausgehenden
Secundárnerven besitzen stets einen zum náchsten Leitbůndelpaar
hoherer Ordnune fast parallelen Verlauf, so dass die Secundárnerven
zwischen dem Mittelnerv und dem ersten Seitennervenpaar diesem
letzteren, zwischen dem ersten und dem zweiten Seitennervenpaar
wieder diesem letzteren u. s. w. parallel sind. Ihre Anzahl ist gering
und eine Gabelung vor Erreichen des Blattrandes, oder eine Umbie-
gung nach aufwárts entlang desselben ist stets vorhanden.

Tertiárnerven sind auf unserem Exemplar leider -nur an einer
Stelle schwach angedeutet und scheinen in ihrer auf die Leitbůndel

hóherer Ordnune senkrechten Stellung der Zeichnung v. Errwas-

HAUSEN S (1. c. I, Taf. VII, Fig. 9) zu entsprechen.

Aus dieser Beschreibung ergibt sich, dass der angebliche Mangel
einer herzfórmicen Basis bei Hicus Langeri nicht besteht und daher
kein Unterscheidunesmerkmal von Hicus čiliaefolia bilden kann. Wohl
aber kónnen zur Unterscheidune die úbrigen von v. ETrTINGSHAUSEN
hervorgehobenen Merkmale des Ficus Langeri benůtzt werden, námlich
die geringere Zahl der Secundárnerven, die stumpf abgerundete Spitze
und die derbe Beschaffenheit des Blattes, wozu noch die vollige
Gleichseitickeit der Basis, der gleichmássig bogenformige Verlauf der

beiden dem Blattgrunde zunáchst liegenden Nervenpaare, sowie die
- Grósse der Blattfláche hinzukommen.

|
|
|
|
|
|

Sphenopteris Schůllerl nov. sp., ein Farnrest aus dem Miocaen
von Trifail.

In der oben gedachten, von Herrn Bercingenienr FERD. SCHULLER
den palaeontologischen Sammlungen der k. k. Bergakademie in Leoben
geschenkten Suite Trifailer PAanzenreste befindet sich auch ein zwar
nicht ausgezeichnet erhaltenes, aber nichts destoweniger hóchst be-
achtenswerthes Bruchstůck eines Farnwedels. Denn sind die jingeren
Schichtensysteme úberhaupt sehr arm an Farnresten, so gehóren die-
selben in den miocaenen Schichten von Sagor und Trifail insbeson-

6 XIII. Friedrich Katzer:

dere zu den gróssten Seltenheiten und der beste Kenner der Flora
dieser Schichten C. vox ErrivasHAmsEx betont *) mit Recht, dass „jedes.
noch so kleine Bruchstůck, welches vom Vorhandensein dieser Ordnung
Nachricht gibt, beachtet werden muss.“

Der vorliegende Wedel ist dreifach gefiedert und wie es scheint
gabelformig getheilt. Die Hauptfiedern besitzen einen rhombischen
Umriss und sind zuweilen selbst breiter als lang, wie Fig. 4 zeist.
Die Fiedern zweiter Ordnung sind stark abstehend, ungleich lang,
aber ohne bestimmte Regelmássigkeit, von lineal- lanzettlicher Form,

meist in ein den úbrigen Fiederchen hnliches Endfiederchen aus-

Jaufend.
Die Fiederchen sind etwas schief gegenstándig schwach gewólbt,

lanzettlich-eifórmig, auf der Innenseite mit einem starken rechtwinkeli-

gen Einschnitt versehen; nur das unterste innere Fiederchen pflegt
auffálligerweise einen eifórmigen Umriss ohne Einschnitt zu besitzen.
(Vergl. Fig. 49). Es scheint, dass die Fiederchen durch die herab-

a dm ed Šum

;

laufend schmal geflůgelte Spindel zusammenhángen. Leider bietet
eben hierůber unser Exemplar keinen sicheren Aufschluss, da die.

Masse der steifen Fiederchen und der Rhachis oleichmássig verkohlt
ist und ausserdem ein behufs Conservirung des Stůckes auf dem
grauen Letten angebrachter Lackanstrich die feinere Beobachtung
sehr behindert. An den olattrandigen Fiederchen ist bei diesem
Erhaltungszustand eine Nervatur allerdines nicht wahrnehmbar. Die
Abbildungen 4a in finfmaliger und 40 in dreimaliger Vergrosserung
zeigen deutlich den Umriss der Fiederchen und die Form der Fiedern,
bieten jedoch úber das Verháltniss der Fiederchen zur Spindel keinen
Aufschluss.

Die Hauptspindel ist kráftig, 2'/, mm stark, etwas gewólbt,
stellenweise deutlich lánesgestreift. Die Nebenspindeln sind ausser an
der Abzweigung, wo sie etwa 1 mm Stárke besitzen, sehr diinn.

Der vorliegende zierliche Farn, dessen Benennung und Abbil-
duns zu weiteren, sehr erwůnschten Aufsammlungen bei Trifail An-
regung bieten mag, besitzt einige Aehnlichkeit mit gewissen lebenden
Cystopterisarten. Eine wirkliche Verwandtschaft scheint aber nicht
zu bestehen, weshalb ich es vorgezogen habe, den Farn vorláufig in
die Sammelgattung Sphenopteris einzureihen.

7) Fossile Flora von Sagor. I. Th. 1872, pas. S.

| Fig.

Phytopalaeontologische Notizen. 7

Brklárung der Abbildungen.

. Stengeláhnliches Gebilde aus dem Phyllit von Schlůsselhof

(Všesulov) bei Jechnitz. In */, natůrlicher Grósse. k Zur Lángsaxe
parallel langgestreckte Auarzlinsen. — la GAuerschnitt des-
selben Stůckes in */, natůrl. Grósse.

Stammáhnliches Druckgebilde von ebendaher in '/,„ natůr-
licher Grósse. — 2a Auerschnitt vom oberen Ende desselben
Stůckes in */, natůrlicher Grósse. Die schraffirten Partien sind
Phyllitmasse, die weissen Ouarz.

Ouerschnitt eines anderen stengelartigen Gebildes von eben-
daher in *“/, natůrl. Grósse.

Sphenopteris Schůlleri nov. sp. von Trifail in */, natůrlicher
Grósse. — 4a Fiederchen 3fach vergróssert. — 40 Fiedern
Zmal vergrůssert.

Ficus Langeri v. Ettgsh. von Trifail. In */, natůrlicher Grósse.

Verlag der kón. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag 1896.

BI Lř a letná máj eb důuilozé

XIV.

Úber Berechnune der Inductionseoefficienten langer
Spulen.

Von Franz Koláček in Prag.
Mit 1 Textfigur.

(Vorsgelegt den 20. Márz 1896.)

Genauere rechnerische Ermittelungen der Werte von Inductions-
coefficienten, namentlich von Selbstinductionscoefficienten regelmássig
gewickelter Spulen, deren Lánge grósser ist als der Halbmesser der
áussersten Windungslage und die ich mit dem Namen „lange Spulen“
bezeichne, scheinen noch nicht vorzuliegen. In dem schátzenswerten
Buche „Heydweiller, Hůlfsbuch fiir die Ausfihrune elektrischer
Messungen“ findet man beispielsweise fůr sehr lange Rollen nur eine
empirische Náherunesformel von PERRY angegeben.

Der Zweck der vorliegenden Arbeit ist, die hier bestehende
Lůcke auszufůllen. Unmittelbaren Anlass hiezu bietet die bei Gele-
senheit einer praktischen Berechnung gemachte Wahrnehmung, dass
sich der Selbstinductionscoefficient einer Windungslagce schon durch
eine einfache Formel genau genug darstellen lásst. Mit dieser Auf-
gabe wollen wir uns zuerst bescháftigen, schicken jedoch folgende
Bemerkungen voraus.

Unter dem Selbstinductionscoefficienten (Z) eines beliebigen
geschlossenen linienfórmigen Dratkreises versteht man bekanntlich
die absolute Zal der magnetischen Kraftlinien, welche durch den-
selben hindurchgehen, falls in ihm die electromagnetische Stromein-
heit circulirt. Die doppelte magnetische Energie beim Strom % ist dann
Li". Ohne die Allgemeinheit der folgenden Entwickelungen zu beein-
tráchtigen, důrfen wir voraussetzen, dass der Drat, mit welchem die
Spule regelmássie bewickelt ist, einen unendlich kleinen guadrati-
schen Guerschnitt besitzt und dass die Dicke der Bespinnung gegen
die Dimensionen des Auerschnittes verschwindend klein ist, so dass

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1796. 1

2 XIV. Franz Koláček:

der von den Dráten eingenommene Windungsraum vollstándig vom
Strome ausgefůllt werden kann. Bei dieser Voraussetzung finden wir
fůr L einen Ausdruck der Form:

= NU, Vy, V),

worin N die in unserem Falle unendlich grosse Anzal der Windun-
gen, č die Lánge, 7, und 7, den inneren und áusseren Radius des
Windungsraumes vorstellen. Der fůr Z angegebene Ausdruck bleibt nun
richtig, wenn der Dratguerschnitt endlich ist und die Zal N die jetzt
endlche Gesammtzal der Windungen bedeutet, wofern nur der Auer-
schnitt wieder guadratisch ist, so dass keine „Stromlůcken“ im Win-
dungsraume entstehen. Es ist dies folgendermassen einzusehen. Es
sei N zuvorderst unendlich gross, der Drat unendlich důnn, und die
in ihm vorhandene Stromstárke %, daher die doppelte magnetische
Energie des Systems

PODOBA 2)

Man sieht unmittelbar, dass Z vom Gesammtstrome AN% um die
Rolle und nicht von der Zal der Windungen abhánet. Die Energie
wáre beispielsweise dieselbe, wenn der Strom durch eřne einzige
Windungslage um die Rolle herum liefe, welche als dickes metalli-
sches Band die Form des Windungsraumes besásse. Existiert daher
in einer endlichen Anzal von Windungen AN der Strom 7%, so ist
wieder

2E = (NMDA, ry, r)

daher Nl, 74, 7,) der gesuchte Wert des Z auch bei endlichem W.
Der Vorteil, welcher sich an die Verwendung unendlich důnner
Dráte von guadratischem Auerschnitt anknipft, besteht in der Móg-
lichkeit, die Z verháltnissmássig einfach und mit beliebiger Genauie-
keit berechnen zu kónnen, wie dies unmittelbar aus dem Folgenden
hervorgeht. Wir legen durch einen Punkt im Innenraume der Spule
zwei unendlich nahe Ebenen senkrecht zur Spulenachse. Ist die Ent-
fernung derselben dz, so ist die Zal der zwischen ihnen liegenden
Dratwindungen »dx, falls ihrer auf die Einheit der Spulenlánge m
gehen. Durch diese nude Windungen gehen nun erstens hindurch die
Kraftlinien, welche von der linken und rechten Teilspule ausgehen.
Ihnen gegeniber befinden sich die ndz Windungen im „Aussenraume“,
so dass die Wirkung der Teilspulen auf die Wirkunsg der fictiven

Uber Berechnung der Iuductionscoefficienten langer Spulen.

magnetischen Massen in den Endfláchen derselben zurůckgefůhrt
werden kann.

Diesem Kraftlinienanteil gegeniber kann in limite jener ver-
nachlássigt werden, welchen die »dz Windungen durch sich selbst
hindurchschicken. ") Darin eben liegt der Vorteil der Rechnune,
welche unendlich důnne Dráte voraussetzt.

In gleicher Weise důrfen wir bei Berechnuna des gegenseitigen
Inductionscoefficienten (W) zweier Spulen verfahren. Auch hier er-
oiebt sich bei unendlich grossen Windungszalen Nund V fir M ein
Ausdruck NWNC, wobei C nur durch die geometrischen Parameter
beider Windunesráume bestimmt ist. Der Anteil der magnetischen
Energie, welcher von der Coexistenz beider Spulenstróme 7" abhinest,
ist bekanntermassen (N2)(NW7)C, und daher wieder nur von den Ge-
sammtstrómen N% bzw. Nď abhánsgie. Ahnliche Schlůsse, wie sie
frůher angewendet wurden, ergeben, dass der Ausdruck M — NWCČ
auch fůr endliche N und N' in Geltung bleibt.

I. Der Selbstinductionseoefiicient ečner Windungslage.

Die x Achse liege in der Spulenachse, bei © — 0 der Sůdpol,
bei z der Nordpol der linken, bei x —- dz der Sůdpol und bei r =
der Nordpol der rechten Teilspule. Der Strom sei eleich Eins, daher
-+ n die Dichtigkeit der freien Magnetismen an den Polen, mit
N= nl die Gesammtzal der Windungen in der Lage bezeichnet. Die
zwei magnetischen Fláchen bei © und z -dr erzeugen eine im
Ouerschnitte constante Kraft 4xn, die Endfláchen eine Kraft =
das Potential derselben mit P bezeichnet.

Es sei de das Fláchenelement einer Windung, ihr Radius 4.
Die Zal der Kraftlinien, welche durch eine Windune am Orte «

» Die Zal der Kraftlinien p, welche beim Strom „Eins“ ein kreisfórmiger

Leiter vom Radius % durch sich selbst hindurchsendet, betrágt:
2

P 1rliÍ 0579 -+ lognat =.

Darin bedeutet Z die Dratdicke, welche offenbar identisch ist mit dem

reciproken Werte der Zal der Windungen auf die Lángeneinheit (n), falls man

einfachkeitshalber nur eine Windungslage voraussetzt. Es ist in Folge dessen

bei unendlich důnnen Dráten p unendlich gross wie der log m, wáhrend die

Kraftlinien, welche von den anderen Windungen durch denselben Dratkreis ge-

schickt werden, durch eine unendlich grosse Zal der Ordnung » dargestellt

werden.
1 *

4. XIV. Franz Koláček:

Dy :
hindurchgehen, ist dann Ja do (tm — 35). Daraus ergiebt sich fůr ©

den Selbstinductionscoefficienten der Wert:
w n)
L= fndu f do tr — 7)
: 2X

P)
— 21,2] P2
L = dni" — "e dx 2) Pdo

oder

oder
L= az" — I, — I)

Darin bedeuten II; respective Iř, die Werte des II = /Pde an
den Stellen z — 2, w = 0.

Weil Pin +20 und z z entgegengesetzt eleiche Werte be-
sitzt, wird II; — — IL, daher

L = 4x" — 2nll, 251, PDAVRBSN

Das Potential / besteht aus zwei Teilen. Der eine 7% ist das
Potential des auf der Scheibe «-=7 mit der Dichte » befindlichen
positiven Agens, wáhrend /, von der Scheibe w == 0 herrůhrt, wo
die Dichte — » vorhanden ist.

le = de ist dann offenbar die doppelte Energie, welche einer

mit der Dichte 1 auf der Scheibe Ž? verteilten Masse entspricht.

Dieselbe lásst sich folgendermassen berechnen. Wir wáhlen auf
der Peripherie der Scheibe einen Punkt A, ziechen eine Sehne AC;
welche mit dem Durchmesser AB einen Winkel bildet. Das Flá-
chenelement (vide Fig. 1.) ist dsdo.s, sein Beitrag zum Potential in,
A dg .ds, der Beitrag der ganzen zwischen g und o -+ dg gelegenen
Fláche ist dp. AC= do2R.cos, daher das Potential in A:

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 5

2
22- "JE Reosydy — 4R.
+0

Es entspreche W(R) der potentiellen Energie einer Šcheibe
vom Radius R, W(R+- dR) jener mit dem Radius B- dR.

Den Zuwachs W(R-— dR) — W(R) kann man sich, wie MaxweLL
gezeigt hat, in der Weise entstanden denken, dass man die Menge
des Agens 2Rzdl? aus unendlicher Entfernung an den Rand der
Scheibe heranbringt, wo das Potential 4% besteht.

Es ist daher laut Definition des Potentials

ZW) 8x 6?

2 ==
E = 8xR“ und = :

Damit ergiebt sich:

J Be o

Schwieriger berechnet sich das Glied o do, worin =- das

Potential bedeutet, welches eine in der Scheibe z = 0 mit der Dichte
1 auscebreitete Masse in einem Punkte de der Scheibe x — 7 er-
zeust.

Ohne die Berechnung auszufůhren, kann man Folgendes be-
merken:

Seiner Bedeutung nach ist — v = do eine Grósse, die in der
Weise entsteht, dass man je ein Element do" in der Scheibe e = 0
mit einem Element do in der Scheibe © =, multipliciert, das Pro-
dukt durch die gegenseitige Distanz r dividiert und die Summe DA

úber alle Combinationen sv bildet, wobei jede Combination nur

einmal vorkommen darf. Nun liegt 7 jedenfalls zwischen dem klein-
sten Werte 7 und dem gróssten (I |- 4R*.

pls E dáKAr E i 2
(R)
NET aě

2 2
sicherlich enthalten zwischen -=

6 XIV. Franz Koláček:

Beenůgen wir uns vorderhand mit dieser Annáherung, so ist

3 2 2
M, = / Pio = Po

Ilac|P T 4R:
Damit ergiebt sich fůr den Inductionscoefficient einer Spule

vjel £ Á JN P
mit ečner Windungslace und mit 1— Ů Windungen auf der Lin-

oeneinheit der Ausdruck:

D2 2 TŽ 2
U ejn 2 (©)

l 3x' 0 n 2zl

Wir werden sogleich den Wert des z eruiren, bemerken aber
schon jetzt, dass die Genauigkeit der Formel bei halbwegs grósseren
/ schon eine bedeutende ist.

Setzt man einmal z = 7, das anderemal z = |R*—- ©, so unter-
scheiden sich die Klammerausdrůcke um

R? R-3, R
zp |i -+7 T p) [Fee

s foleot daraus, dass wenn man einen oder den anderen Wert
des z der Berechnung zu Grunde lect, der Fehler in Teilen des

i ; ABA Věta :
Ganzen kleiner sein muss als (7 „. Fůr eine Spule, die durchaus

nicht unendlich lang, sondern nur zweimal so lang als breit ist,

also fůr 7 — 2.2R ist der Fehler nur = fůr Spulen 2 — 6R ist
1
der Fehler nur mehr 1996;
Es soll nun der Ausdruck — Je = da — Y —— berech-

net werden. Zu diesem Zwecke hat man das von einer Kreisschéibe
(R bei zx—= 0, die Dichte 1) herrihrende Potential P, fůr Punkte
einer ebenso grossen Kreisscheibe bei ©- 7 zu eruiren und das In-
teoral /Pde zu berechnen. Die Aufgabe soll jedoch allgemeiner auf-
gefasst werden. Wir bezeichnen mit F das Integral /Pde, bezogen
auf eine Scheibe mit dem veránderlichen Radius / in der Entfer-

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 7

ec R
nung «. Es ist dann 7'— 2z / Fodo eine von r und A abhángice
e=0
Grósse. Die Grósse P soll jedoch allgemeinheitshalber ein um die
x Achse symmetrisches, sonst beliebiges Potential vorstellen, welches
der Gleichung Geniůge leistet:

a: bí O8
ný? in zb T o = 3 (5)

Kůrzehalber werden wir den Ausdruck 7 bezeichnen kónnen
als die Menge des durch den Kreis Ž hindurch geschickten Poten-
tialwertes.

Man findet durch Diferentiation und Berůcksichtigung von (3):

R
DĚ 02P oP oP
0) 00 = — = n
9 o—K
Ferner ist
OZ

Aus den beiden letzten Gleichungen folgt:

O2 028 OW
OR: © RoR

=0 dd)

Wir fůhren an Stelle von z, X andere Coordinaten ein.

Der Rand 7 der in der Entfernung r befindlichen Scheibe soll
mit dem Coordinatenursprung durch eine Linie von der Lánge + ver-
bunden werden. Der Winkel zwischen ihr und der r Achse sei g.
Offenbar ist « = rcosg, R rsin c. Es ergiebt sich:

a m = E os
Row 29 £
o 108
a Zakas VR 7: dp :

und statt (4). ....

212 02
By
Or k) sin p dy

8 XIV. Franz Koláček:

Wir setzen F ĎŘ.r7ř*, wobei © nur von 9 abhánsen soll.
Man hat dann statt der obigen Differenzialeleichung (4a) die Glei-
chuns:

: d'Ď | o0sgedě ©
k(k + JB PREOTNÍ ST) Pb . (4b)
Wir setzen ferner sin o 2 u; dies fůhrt zu:
sh dd, „je OD.
K a o - úepldp)

Wir nehmen als Integral der letzten Gleichung an:

A=o

D = Aw.

Aus dem Substitutionsresultate:

V [aa2h(h — 2) + an(k |- 1—704+4]=0

Jz=0

folet zuvorderst: a, = 0, a, = 0, sodann:

dak ŘAMGÉ 5 1—)
Z P ph 2-0

Offenbar sind dann, weil a, der erste nicht verschwindende
Coefficient ist, nur geradzalige Coefficienten vorhanden; die unge-
radzaligen sind Null, wie man sich leicht úberzeugen kann.

Das zu einem bestimmten 4 gehórice ©, das wir jetzt ©,
nennen wollen, besteht aus einer endlichen Anzal von Gliedern,
wenn nur ungerade £ in Betracht gezogen werden, weil fůr A —k--1
auch an+2 der Nulle gleich wird.

Dies vorausgesetzt bekommen wir fůr ©, die Reihe:

67 bin? m : - z už Lat = = : - ne — - u“

(k — 14k—3)(k—5)(k + 2)(k + Yk--06) z
PO I u 0 0 6)

Es ist daher:

PŘ BAS. F
r=Y =, č nivě B)

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 9

Der fůr F eben gefundene Wert lásst sich einer bestimmten
Verteilung des Potentials P anpassen. Aus der Formel:

oF 8
p = eR.P= ab — 09
folgt:

- muss eine Kugelfunction (von einem Ar-
oumente) sein, denn / ist ein Potential.

Nun lásst sich fůr +7> 2" das Potential einer Kreisscheibe mit
der Dichte 1 (und mit dem Radius X“ am Orte z — 0) oleichfalls
durch Kugelfunctionen darstellen. In Punkten der z Achse ist dieses

Potential gegeben durch:

Der Factor von

km 1
PPV —m „V 2k
2T(|R? | 1 — v) = 2x » 2 (5) :
A=1 k X

oder durch

F% 1 n Ty

= R === R? — RŠ

2x R ( n ee 2 255 + ....
1 i 3

Der oben angegebene Wert des P ist aber fiir wu — 0, daher
fůr 7 z gegeben durch:

i dna 1
zob hh ké J

Setzt man daher:

E ho

Pb.c

10 XIV. Franz Koláček: |

so entspricht P dem Potentiale einer Kreisscheibe vom Radius A*
und der Dichte 1 am Orte z =0, jedoch vermindert um das Po-.
tential eines im Coordinatenursprune gelecenen Punktes mit der
Masse zx/4"ž. Der daher růhrende Wert des 7 vermehrt um jenen,
welcher der punktfórmicen Masse z/“* entspricht, ergiebt dann das
oesuchte F. welches von der ganzen Kreisscheibe 4%“ herrůhrt.

Setzt man schliesslich © =, + VĚ LR?, - 2M

2 (—DGET2 4, 6—1YE— 3)E4-2ET4Y ;
Po 9. 4 WTo2 . 4, Z 0M
(9
so ist der erst erwáhnte Teilbetrag des F:
>
(v RN*Í 2
2xžR Y W. (7 s já 93100 . (8a)
2 Ae Jay

Der zweite von der punktfórmigen Masse herrůhrende Anteil ist:

: do orlu sh
R“?n.2x M = = 2x2RAVI L R I ==
J eTe Da
„v on

In unserer obigen Aufegabe ist A" mit R identisch; daher ist
das frůher benůtzte:

il
P 2m" = R h 2
— do ZD cp —
Jo perit VÁ (TP (43
k=1,8,5,.

Wir hatten frůher gesetzt:

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 11

wobei z zwischen Z und |2ž —4A* gelegen sein musste. Der Vereleich
mit dem eben gewonnenen Resultat ergiebt:

Mit Hilfe dieser Formel lásst sich z mit beliebiger Genauiekeit be-
rechnen.
Behufs einer beguemeren Benitzung der Formel setzen wir

n 73 l 0 ;
yl“ BR 0 und ordnen die hinter dem Summenzeichen vor-
v

3 R
kommende Reihe nach Potenzen von u = sing; (s9=7) „Wir er-
halten so:

M +p W ANO E 2 koa O1
= = 1m Da a o9(i—5+ ge PTT m jas sa

Der Selbstinductionscoefficient selbst ist wie oben:

= | SYR hira a

1
zel 29
Es ist von Interesse, die Grósse © statt durch sin m, auch
noch durch 4 = cos w auszudrůcken.

Wegen
GD 0D: AD OLD dd.
ROA 2 a 0 A
erhalten wir an Stelle von
dd cosedě ©
A zo8 anoda 30)
die Differenzialeleichune:
d*Ď ň
kk T DBT: 1—1)=0. -0 (40)

Wir setzen wieder

2 XIV. Franz Koláček:

daraus folgt:
(k+"91+k—))
4+4 +2)

Ana — —— W

und

k L

=== LO 8, T (O

a 2 2k—1).(k+W4—1
m (k 2)....( snem ). 2

Setzt man hierin 43 = 1— u, so kommt man bei passender
Bestimmung des a, auf F; (G1. T) zurůck. Der Factor der hochsten
Potenz von A und w muss in beiden Fillen úbereinstimmen.

Es ist also:

2 H+H

BBE 2) 2 (Bk— 1) 24b)

0: TDI
z 6—1Y:—3).. A 8 +2)(k +4... Bk—1)
== 2.42.6582.. (G2

daher
k—1 ,
P, 150
k 2.4.. .k3-1
Daraus folet die spáter zu verwendende Relation :
A—1
2 Wl.3.
— "Z
m a čr

m a p OPER

se PD on
SM X U. A000

II(A)

(9a)

II. Der gegenseitige Inductionseoefficient zweier coaxialer
Spulen mit je einer Windungslage.

Es handle sich zuvórderst um den gegenseitigen Coefficienten
zweier einzelnen coaxialen Windungslagen von gleicher Lánge und
mit zusammenfallenden Grenzebenen, d. h. um die Zal der Kraft-

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 13

| linien, welche von der áusseren Winduneslage durch die innere, oder
von der inneren durch die áussere hindurchgeschickt werden, wenn
die jeweilige Stromstárke stets gleich Eins ist. Wir legen der Be-
rechnung die letztgenannte Vorstellung zu Grunde. Wie frůher lesen
wir auch jetzt durch die Punkte © und z + dz zwei unendlich nahe
parallele Ebenen senkrecht zur Spulenachse, welche »dz Windungen
der dusseren Lage in sich schliessen. Durch eine dieser Winduncen,
deren Radius X betragen soll, gehen dann die Kraftlinien der zwei
inneren Teilspulen, da man in limite den Beitrag der inneren zwi-
schen den Ebenen z und z-- dr enthaltenen Windungen, deren Zal
wWdx= betragen soll, vernachlássigen kann. Der innere Radius sei AX.
Die in « und z —- dz vorhandenen mit der magnetischen Dichte + w
versehenen Grenzebenen der Teilspulen erzeugen eine von Null ver-
schiedene Kraft im Betrage 4xw nur in dem engen Špalte zwischen
denselben, daher im Bereiche eines Kreises vom inneren Radius A“.
Durch die áussere Windung am Orte © werden daher zuvorderst
4x. R'*x Kraftlinien hindurchgeschickt. Durch eben diese áussere
Windung vom Radius gehen dann noch die Kraftlinien, welche von
den bei x = 0 und « = 7 celegenen Polfláchen der Dichte -FW her-
růhren. Ist das Potential der daher stammenden Kráfte P, deo ein
Fláchelement des durch die ussere Windung gelegten Kreises, so
ist der zugehórice Kraftlinienbetrag

Die Integration bezieht sich auf den ebenerwáhnten Kreis.

Dies vorausgesetzt ergiebt sich fůr den Gesammtbetrag von
Kraftlinien, welchen die inneren Windungen durch alle úusseren hin-
durchschicken, der Ausdruck:

== A)
M = VA | smě 2 (= d | dan
0X

4—0

oder

U
Z BSN n faee = 4nR'"ml— nTi— FH) (10)

Dabei ist F—/Pdo, und Fi, F, die Werte dieser Grósse im
Orie r — l, bezw. z7= 0.

Die Grósse F kónnen wir auch bezeichnen als die Menge der
Potentialwerte, welche von den zwei Kreisscheiben (Z,J=w) und

14 XLV. Franz Koláček:

(R, — m) am Orte z —7, bzw. © —0 durch einen Kreis R am Orte ©
x hindurchgeschickt werden. Diese Aufeabe ist schon vor dem ge- ©
lóst worden.

Die Menge des Potentialwertes, welchen eine Kreisscheibe vom ©
Radius Z“ und der Dichte Eins durch einen Kreis vom Radius R©
hindurchschickt, welcher an seiner Peripherie vom Centrum des ersten
Kreises um |X2 —- 7 entfernt ist, ereiebt sich aus den Formeln (84)
und (8) zu:

8 zař zas = ře
P dn RUR LP — M = př (11)
-= 2 —
Dabei ist Z die Entfernung beider Kreismittelpunkte und
Yik PED

Die Reihe convergirt fůr A*—-12>> R"*, welche Bedingung im-
mer erfůllt ist, und dies ist der Grund, warum wir bei der Berech-
nung des Coefficienten W von der Ermittelung der Kraftlinien aus-
gehen, welche die %enere Spule durch die Windungen der dusserem
schickt.

In unserem Falle haben wir in g==0 eine Kreisscheibe mit
der Dichte — n. Es ist daher — Fi .n' ein erster Anteil von 7
Der zweite růhrt her von der Kreisscheibe mit der Dichte »“ am
Orte g—= 7.. Um diesen zu finden, haben wir in 7 fůr 4 die Null,
sowie fůr w-= sin m die Einheit einzusetzen, und das Resultat mit 2“
zu multiplicieren.

Der zweitgenannte Anteil ist offenbar

= 1 =
"PG 2 2 B) k p
: PE RW 4-3

Pe P

Weil nun auch noch Fi— — F, gilt, wird schliesslich
M = 4nx*ní R? — 2m B (b= 0, uz=1)-+2mF . . (A2)

Der fůr M gefundene Ausdruck lásst sich je nach Bedůrfnis
in mehrfacher Weise umformen. Im dem Ausdrucke fůr F kónnen
wir nemlich statt P(w) die Function IZ,(4) einfůhren. (G1. 9a).

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 15

Offenbar ist dann

1
R k 1
F,:2w* = ANY +92 (E) hi je"
2
2 be
W Zp 20 b=135...
Es ist
1

DY z B s Se A
r 6 DY DEE 2)

Setzt man k -1 = K und lůsst im Endresultat den Strich bei
k wieder weg, so folet

= — BORA — MPIO OD EN)
A=0
E
1 ao =
. tém mj ne =D dor all)
En V
2

HA) = 1— Z A (k— D4 = — E:

p EN DDR ma

Wir wollen hier behufs Vermeidune eines měglichen Missver-
stándnisses bemerken, dass in den folgenden Rechnungen der Index
k in mehreren Reihen vorkommen und verschtedene Bedeutung be-

sitzen wird und zwar bedeutet in einer Summe ZX 4 alle Werte
0

WA., n 2 alle Werte 1, 3, 5... Behr einfach gestaltet sich

dann der koná BOV) oder (=O =O aeMan
findet:

16 XIV. Franz Koláček:

B o obuodka plo 2 pra l 2 jm 2
PU = Ve =) A47R 0) k (7)
P

Mit Hilfe der eben gefundenen Werte des 71 kónnen wir jetzt
den Ausdruck fůr M in zweifacher Weise transformiren.

Fůr sehr kurze Spulen ist A = cos eine kleine Grósse, die
Function Z/;£(4) schneller convergent, wáhred 4(w) langsam conver-
oiert. Dies vorausgesetzt findet man fůr M den ůúbrigens Be? jeder
Spulenlůnge giltigen Ausdruck

M =8x"nm/R Z 7

R=0, SEk2
2

=keral 8) kal na ez

*) Beiner Bedeutung nach ist F(7-z0, 4=z0) die Menge der Potential-
werte, welche eine (kleinere) Kreisscheibe vom Radius B' und der Dichte Eins
durch eine gróssere concentrische Kreisscheibe vom Radius R hindurchsendet,
oder zufolge eines leicht zu erweisenden Satzes der Potentialtheorie auch die
Mengse der Potentialwerte, welche die Scheibe R, mit der Dichte Eins versehen,
durch die Kreisscheibe R' hindurchschickt. Setzt man R'— R, so bedeutet dies
die doppelte Energie einer Kreisscheibe auf sich selbst, die Dichte gleich Eins

3
gesetzt. Hiefůr fanden wir auf elementarem Wege den Wert JP „ Daraus
folst:
LW

4 1 "Aj

A on tek Ha

37 =o (3—1)(E+2| *

oder

; 1
Szabo pas ABBA 5.8|

Analytisch kann man dieses Resultat finden aus dem Reihenwerte fůr das

zweite vollstándige elliptische Integral E (> k) :

Tr
ee 197 E AO ZO 11 2X? 1.8, 2kt 1.0305 2/5
s=/ aje =- (3) To leal so bee a
0

Der Grund hiefůr liegt in dem Umstande, dass sich das Potential einer
Kreisscheibe von der Dichte 1 und dem Radius R in einem inneren Punkte der

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 17

oder
2
2 Dal

= 24" Pr3 = k om
2

(elb)
Ist die Spule lang, so empfiehlt es sich die Reihe mit Y$(u)
beizubehalten, und nur F(7= 0, w== 1) durch den frůher gefunde-

nen Ausdruck zu ersetzen.
Wir finden so:

1
M = 4n*nn' R RZP 4r2nw RU Z (u) = : 2
: A=1 ya? +P k = 3)
2
Z
1 2 JaV Jay

Brn R? Z- z) ; 4 =. (16
i t=o(k— 1)(k+ 2) k |= j ya L7 (16)

Auch dieser Ausdruck gilt allgemein fůr jede Spulenlángce.

IIT. Inductionscoefiicienten langer Spulen.

Wir benůtzen den Ausdruck (16) und berechnen zuerst den
Wert des Coeff. der gegenseitigen Induction W zwischen einer inne-

Scheibe, welcher vom Centrum derselben um 7 entfernt ist, darstellen lásst in
der Form:

rž
4RE (ž : k) „wobei gilt k? == :

Das Potential einer Scheibe vom Radius Eins auf sich selbst ist dann

a 2. E (3* 5m feu (Parco sing — —
Z l
0
[1 (5 2 je? jo a (ET) 5 ]
ZN p! noru) 34 2266/0 Bl
112 a! 4
iM = 1 Vod 1.3.5, 2
=w|5— 2 „— ( )- -|
2 1 4 2.4 3- 0 2.4.0
1 C) 1 ]
po D68 7 010 dh

Die Reduction des hier vorkommenden Doppelintegrales ist natůrlich etwas
umstándlicher.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 2

18 XIV. Franz Koláček:

ren Spule, in welcher v' Windungslagen auf die Lůngeneinheit gehen ©
und deren Windungsraum zwischen /7 == 7, und R' 7, gelegen ist-
und einer úusseren Windungslage vom Radil R. '

Wir finden: Ň
R=r
=> 2 2 / U 42
r = -= VR- +P fan
R'=r

káeibí
1 2 1 rz ž
PEREM SN 4 Pe+2 i

+2TeTa| * | pal RA
2 0
1

| l 2 "2
; v ph+3
n m: Pics Ji do sn
2 1

Der erste Summand rechter Hand J/, ist das Haupteled, der
zweite M, und der dritte WW, sind Correctionselieder, jedoch bei
langen Spulen von ungleicher Gróssenordnung, wie sich leicht ergiebt.

> Wir setzen
:
pBTI — pp pp — pphl
"m AR. RP = T — (m) = ET; -
7" p z A 1
1
era
Dabei ist

js VB- r-
p+3- 1

ein gewisser Mittelwert des A?. Wir finden bei dieser Bezeichnungs-
weise:

M k: V ht ká
4r"mývl(rz— 1) E i E
2
1 21 Z

TTŽETDEFA| + | RS
2

1
d : kor fe]
E 12“ k3 (RET BT: -a

Úber Berechnune der Inductionscoefficienten langer Spulen. 19

Den. gegenseitigen | miductionscoefficienčen M“ zwischen der be-
„sagten inneren Spule und emmer dusseren Spule mit den extremen
"Radien R, R, finden wir durch Multiplication mit der hier vorhan-
Čdenen Zahl der Lagen per Lángeneinheit, die mit v bezeichnet werden
soll, so wie noch durch Integration nach R und zwar von R= A,
bis A— A,.

Dies ergiebt fůr das Hauptelied:

—-- EB

RÝBCER | 1 B+ VRCER
HS o rym pal (9

Bei Berechnung des zweiten Correctionseliedes trennen wir die
Indexe 4 — 0 und 4 = 2 ab, so dass die Summe mit A = 4 zu be-
ginnen hat und sich mit 420,8... fortsetzt. Dieses zweite Cor-
rectionselied ist:

A..
zo |
one z pa E )
VEDE TD| k | BRY.K22

.
Čl

A = v[r"] 57)

. (19)

Schliesslich berechnen wir noch das dritte Glied in der Weise,
dass wir an Štelle der Integrationsvariablen R die Integrationsva-

riable sine = u = einfůhren, wir finden wegen
Va
du
m0
1
2. |lrětš x
C=vz|, bh3 oo o)

Die Gróssen u, und u, sind gegeben durch die Relationen
Ja

= ozn

= R
em
Ferner ist: |
k—3

P p
8, (1) — Rel) = | du— 1) > PW)
VA

20 XVI. Franz Koláček:

M m sA
= Jdi |“ S
M 1.

k—1 (k—3) (k+2 (4 k
A Ja 2 Di TB... u O

Die Integration lásst sich ohne Můhe ausfihren. Wegen des

ea 0 = © nh : :
ungeraden 4 ist námlich —-—— eine ganze Zal, die der Reihe nach

2
die Werte
— 1,0,+1 —-2,...
annimmt.
Wir finden so:

"1 ip U
(n) — tm) =" ee — |
; ko (už wu
S2,(1) — Sě, (ty) =! 5 i 7)

Ia 3

n bs O
Ale) — Balm) = |" (E ph ny 0)

[Der Verticalstrich mit u, unten und u, oben deutet Substitu-
tion und Subtraction an.)

Dividiert man die Summe A + B--Č mit vě(R, — R), so be-

kommt man den Endwert von

Kol

4x*NN"

wobei N, N' die Gesammtzal der Windungen der usseren bezie-

hungsweise inneren Spule bezeichnen soll.
Es ist:

MB% vilu Wornfir“) Boz WR B R?
aa Wee

R, T
=

OR ye (1 [r] bgR,—losR [r]
Te- |("80B ROR,. 0M

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. o

1,
2 1 DT [+2] |
TF =, 6—DG+3 hk 2 |
2
£
ně 2M S% (u) — slu)
ze) P U :

: i-
ReT1— ReT1
(p +1 (R— R)

Darin bedeutet [ K*] soviel wie und eine áhn-

liche Bedeutung hat [7*].

Der erste Summand rechts in (23) ist das Hauptelied, der Sum-
mand in den eeschlungenen Klammern die Hauptcorrection, der dritte
Summand die Nebencorrection.

Der hier aufeestellte Ausdruck gilt fr jedes 74, 7, Jé, U, R;
in practischer Beziehune wird man ihn jedoch der stárkeren Con-
vergenz wegen nur bei langen Spulen benitzen. Wie weit man in
der Reihenentwickelune fortschreiten muss, um einen gewissen vor-
aus bestimmten Genauigkeitserad zu erreichen, lehrt am besten fol-
gendes Beispiel, bei welchem die Doppel-Spule durchaus nicht sehr
lang, sondern nur so lang als breit ist.

Es sei

3 nák: 15 A 108
zj El Oy ED A B ZX 1 DZ ij p=ý
E eD =. b=7
127 511
Pi=2 =
49 DD ASA
== 2 == Z 13 = o — V —
LL ee
VR: -P 109 1125
al ==) U =

29 XIV. Franz Koláček:

SB) — 6% (4)
0 ún VR) O o
NF Wu
hat fůr A — 1, 2, folgeweise die Werte: 0130, 0020.
Das Hauptelied ist:

0431533.

Im Hauptcorrectionsehede entsprechen den Indices 0, 2, 4, 6
die Beitráce

— 01001989, — 0093333, —- 0:000504, — 00000086.
Das Hauptcorrectionselied ist daher
— 0090837.

Man ersieht hieraus, dass schon das Glied k — 4 weegcelassen
zk: ; 1
werden kann, wenn mán sich mit einem bis auf 800: des ganzen
Wertes richtigen Ausdrucke begnicen will.

Das Nebencorrectionsehed hánet gleichfalls von der Lánge Z ab.
Man findet fir 4-1 den Beitrag — 0000099, fůr k 3 ist der
Beitrag schon zu vernachlássicen.

Der Selbstinductionscoefficient einer Spule lisst sich
leicht finden, wenn man den gegenseitigen Inductionscoefficienten W
zwischen einer Spule vom inneren resp. Ausseren Radius 74, J* und
einer Winduneslage vom Radius Z? als bekannt voraussetzen darí.
Ks sei L“ der Selbstinductionscoefficient der inneren Spule und dieser
einen Windungslage zusammen, 7 jener der einen usseren Lage und
L der der inneren Spule. Dann ist beim Strom Eins die doppelte
Energie des Systems einmal Z“, das andere mal Z 4-7 —2W. Da

nun 7 in limite gegen 2M“ vernachlůssict werden darf, so folet

daraus:
L —L=2WM.
Andererseits ist Z eine Function des Radius X, und dieser ist
in Z“ gleich R vermehrt um die Dicke einer Winduneslage =- wenn

mit v die Zal der Lagen per Lángeneinheit bezeichnet wird. Es folet
daraus, weil bei unendlich důnnen Dráten v unendlich oross ist:

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 23

Han= ny M so)

Den Ausdruck fůr M hatten wir schon frůher gefunden
(G1. 17.), und brauchen in demselben nur fůr 7, ... R und fůr m,
ví... m und v einzusetzen. Durch Integration nach R zwischen den
Grenzen R 7, und R71, bekommen wir Z in der Form

Jr 2v | iraR.

Dabei hat jetzt 7, eine andere Bedeutung wie frůher, es ist der
áussere Radius des Windunesraumes der Spule, deren Z wir be-
rechnen wollen.

Wir finden:

=5 z ARÝRT TP (R*— ++)
E
1 2| ("dR RH
le PO hk Je P)
2

——

=
2

Halka Fraud pi B). 5
2

Als Hauptelied A ergiebt sich:

ea APPS MOP zd M PB na
E 2 PDA PON ; 2 29 RVR? 2
4=15,/ + RYE—— | (C+R)—5 k H

— / loa(2+ RP,

Der zweite Summand oder die Hauptcorrection B ist:

P VY
1 2

n = DOB J
2

„2— k 2—/
kam os 149 VEE aa)
5 28k

24 XIV. Franz Koláček:

Es ist jedoch zu bemerken, dass fůr £ — 2 statt des dann un-
2—, „2—k
6) = o s 3 7
bestimmten Ausdruckes 8 einzufiihren ist: log r: ž
dal KU. 1
Schliesslich kónnen wir noch im dritten Summanden C, dem
Nebencorrectionseliede, statt der Variablen R einfiihren die Variable

9, wobei R-== "tg und bekommen fůr dasselbe:

1
= 2 má 08 I b+4 kh4 ž
C=72|,;3fETa/ 1900857 (te gbtí — te or, (in 9).
=4+3 k
2
Dabei ist
te o, = 7 und ts9, =

Die Ausdrůcke A, B, ČC addiert ergeben

L V ada
Srčn?v? © 8r|nvl(r, —1,)]*

oder wenn die gesammte Zal der Windungen wieder mit N be-
zeichnet wird:

A-BrG

JW O

Die Berechnung der im Ausdrucke C vorkommenden Integrale
ist etwas umstándlich. Wi zvehem es demnach vor, dem fůr jede Spu-
lenlámge l giltigen ebemn gefundenen Ausdruck des L (G1. 25) auf
Kosten der Giltigkeitsgrenzen zu vereinfačhem.

Es gelinet dies in foleender Weise:

Die Grósse F:

1
k oů
F= 2a*| R*YR E —1 + RZ lu) k. ks

(= R/VR*P,

bedeutet die Menge des Potentialwertes, welche eine Kreisscheibe
vom Radius 2" und der Dichte Eins durch eine coaxiale in der Ent-
fernung 7 befindliche Kreisscheibe vom Radius AX hindurchschickt.

ber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 25

Der Ausdruck 7" selbst convergiert unbedinet fůr R'< R. Nun ist
laut Definition des F dieser Betrag ebensogross als jener, welcher
von einer Kreisscheibe R und der Dichte Eins durch eine andere vom
Radius R' hindurch gesendet wird. Den letzteren erhalten wir un-
mittelbar aus 7, wenn B, R“ mit JA, R vertauscht wird; jedoch for-

dert die Convergenz desselben die Bedingung < 1, oder

R
zem
P— R*— R". Setzen wir beide Ausdrůcke einander gleich und inte-
grieren zuerst nach R“ von J" = 7, bis R“ — R, sodann nach R von
bis, == 735,90, folet:

jd 1
P+ Z í =0+z PROV
b+šjí k-e3
"KOM
Dabei ist:
r R TE, B)
= (age L,
7 R Rt: SRO 2M
0= s R:dR z dR(VR* FPE —D,

dR © RH—rěh

> m pe p 2

; 1
k k+ , E re
Hz fn. R > fu JR me:

Setzen wir
O HOY)
P (u) (REB:T dR*
SO ist:
Hi = Ri. RH) — Fr) + FY Pr)1= S p

s(ržit — rá) + (R RH) — Fn)
Oder:
=) en E) (kt — pbt+s)

+ m "Bl Er4 | — Fr)R.

26 XIV. Franz Koláček:

Addieren wir hiezu
jp BŘE ron tě ep) Ad)
J= k EE E — ( = (7,)|,

so folet:

= Fv) S Hry)
JP B

(3
denn die zwei Integrale rechts von den beiden Gleichheitszeichen

in Hz und J, lassen sich nach vorhergegangener Addition ersetzen
durch den Ausdruck:

R=r, fib+4
Pr ME)

welcher offenbar der Null eleich ist.
Andererseits ist:

1
a
zi ju—m=a—r
9

Daraus folet:

l 1
zl oje Tě : 2 -4 až = r. (m no, f s)
2 2
Nun ist:
2
+z| boj“
2
oder
1
= +32 z" (pk — 1, 13
2

offenbar identisch mit:

kaj k V te s a ke ve:

o ké

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 97

| ře Bo
A4 =— J dne r*).

Erwágt man noch, dass

nejí P (u) (CR2 = „dR= A0) — M)

soviel ist als:

1 kz, i k—3 8 2
= Pu — u) 2 du— U

so hat man schliesslich :

he
Ae (= 5 f Maat ny S

1
Z n dn% 2D
ea ja

Die Integrale P, © kónnen wir ausfůhren und finden, wenn

= = VR- P—1 gesetzt wird:*)
Pro= Jan ZE JARg 35 1000)

2 je P —-

JÍT ZE Ao — A

Dies ergiebt:

l
A — © JSA ná P B slu W) m 2%(u)
= „JE A PŘ A NĚ
2 Te Wm

5) Offenbar ist

RYB TP 7 KT,
B = 4 nee 8+7 — 1+ Const.

28 XIV. Wranz Koláček:
rž + Bryr + 3r [77] Vy, E T r
E 127 i 4(rz—1,)| l W i [? = o ]*
p m V F
7, +h s l ==
= log = > = 7 :
Ja + SE 8
l 3

Die Giltigkeit des fůr A — Č eben gegebenen Ausdruckes ist
jedoch an die Bedingung /*> r; — 7% geknůpít.

Laut Herleitung soll nemlich sein: JŠ > R*— R. Ist nun
> ví — rž, so gelten die Entwickelungen a fortiori, weil der grósste
Wert des R 7, und der kleinste des A“ soviel wie 7, betrást.

Alles zusammen gefassť fimdeť mam, dass sich der Werť des
Selbstinductionscoefficienten L eimer Spule der Lámge l, vom innerem
respective usseren Radius des Windungsraumes v, Dew. v, und vom
der Gesammízal der Windungen N aus vier Summanden L,, Lo, Ly,
L, zusammensetzen lůsst.

Es ist also

ZZ KPŽ LT, T002 Z OSE ení

Die einzelnen Summanden lassen sich noch je nach den Um-
stánden auf eine einfachere Form bringen.

Erster Summand L,.

Vala 2027 (28)
SN 127 "S an

Bel verháltnissmássig langen Spulen ist Z, das Hauptelied. Man
gelangt zu demselben durch directe Berechnuneg der Kraftlinienzal,
welche eine Spule durch ihre eigenen Windungen hindurchschickt,
sobald der Einfluss der Spulenenden nicht berůcksichtigt wird.

Zweiter Summand Ly.

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 29

r, a
ZF +%

08 =
Ň 21 M" JE n
A ď;

o mt (99)

Diese Grósse ist bei langen Spulen selbst ein Correctionselied,
was man unmittelbar einsieht, wenn man dieselbe in eine Potenz-
reihe verwandelt. Am besten eienet sich hiezu das bestimmte Inte-
gral, aus welchem Z, | 8x*N* entstanden ist.

Es ist

= L, Lok NÍ 2) M BY oz F: n
8x2N2- 2(r,— „je / 4D m |

Fůr 2> 7, hat man beispielsweise:

s l 1 1 H
L 7 — |] I“ — | r?
aje Ja (30)
č 9 a
Dabei ist [72] soviel wie
APPS == ADA
O o T,)(p a 1)
Bei halbwegs lángeren Spulen wird man der Reihenentwickelung
(30) den Vorzug geben.
Dritter Summand [,.

B :
Dieser mit dem Ausdrucké „, ————;, identische Ausdruck
Fr, — n)
Igsst sich je nach Bedarf auf verschiedene Formen bringen.
Man findet zunáchst:

R a Ma Da E 1
SN 6 Pr n) n) k | 6—VDE+2(673)
2

|
Br —ny = = au m p O LYG (EME)
P

30 XEV. Franz Koláček:

112
: 7 l VA ve
RTA Z NOGSP OP ro (BBE eee JOB
2
Ji (7 8

A ADEG a

Dabei ist in der zweiten und dritten Summe das Glied 4 = 2

wegzulassen.
Man kann auch nach Ausfůhrung der Reihensummation schreiben :

a | Mn 5Vě r
Be R vě 0:061008 — zzz s) -0167968 |

| Z p i nm
HN , FDEDETDATAK)
P

5
— Br Cr log 2 62

Die hier vorkommende Reihe convergiert sehr rasch, wenn 7,
klein ist gegen 7,, sie bleibt aber lange noch brauchbar, auch wenn
r, sich dem Werte 7, erheblich náhert“ (bspw. 74:7, = 9:10).

Man sieht dies unmuttelbar, wenn in dem Werte des Z, auch
fůr die Zalencoefficienten ihre numerischen Werte eingefiihrt werden.
Es resultiert dann die unmittelbar verwendbare Formel:

eb 7 Za (2 í
SYN ona 0:166667. (7) — 01001116 z

8
-+ 0000134 (2 2)+ 0: 000082 (1 + 0:000010. | :)
7
+ 0:000004 z) -L 0:000002 . (2) kW Look ji . 0:061008
2

+433)

— 0106960 — 0057564; log brigg Mí

SO 9 : : ako :
fůr — = = ergiebt sich beispielsweise:

L P

Uber Berechnung dér Inductionscoefficienten langer Spulen

Ist dagsegen 7; —2

sehr klein gegen 7, so lásst sich fůr

L;
8x2N*
ein abgekůrzter Ausdruck angeben, zu dem man gelangst, wenn auf
die Entstehungesweise von Z; zurůckgegangen wird

Es ist (ef. pag. 23.)

Ly ST
Br me
7 dh Re- — ybta
L ba.
Oder auch

T230"

7 kh8 |
JE »f > s mimo), b

(La)

BĚrno

Wir entwickeln hier nach dem binomischen Satze, brechen je
č 2

doch die Entwickelung bei zwei Gliedern ab, und bekommen

Aoměkí!

= dete) =

- (84)

k (rz — 1,)?
o 2
p? M (O2)
i če v Z 0
Damit bekommen Wir
PE = == 7 4 E) 2 (72 Few r,)r
890W Bmx B
Denn es ist
klkál 3
7 1 4
E 1 |G—DG6+9 3
2
El čt Lva
A — : T x T Z a
E(Ž.e)= (doví x sne=—32 1

3? XIV. Franz Koláček:

daher:
OE
dně L 2 1
Zo = V
2
und schliesslich
pasta věky
y 2 Na 6 y L 2
< z k—DG4—2 - SG4—VD:+2| 4

2 2

PBA Alza oh
-V E MO
m| k | P T
p

Den ersten Summanden in Z, hátten wir ohne weiters angeben
kónnen bei Benutzung des Correctionseliedes, welches ečner Windung
vom Radius R entsprach; denm es genůgt bei Berechnung dieses
Gliedes, wenn in erster Náherung alle Windungen in die gleiche Ent-
fernung 7, von der Achse verlegt werden. Das betreffende Correc-
tionsglied (stehe GI. 2.)

stimmt thatsáchlich mit dem Hauptanteil des Z, in (34) úberein,
wenn Rz7, gesetzt wird.

Man wird die fůr Z; angegebene Formel (34) mit bedeutender
Genauigkeit dann benitzen kónnen, wenn 74— 7, gegen 7, sehr klein
ist. In allen anderen Fallen ist die fůr Z, gegebene Reihe als ge-
nauer zu betrachten, so auch, wenn beispielsweise 74:7, soviel ist
wie 9:10. Die Reihenentwickelung (33) gab in diesem Falle:

jů KE
S72? — 1 . 05007,

die Formel (34) giebt den wenig verschiedenen (jedoch minder ge-
nauen) Wert:

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 33

Der (fůr ein Correctionsglied gerinefůgige) Unterschied von etwa
29, ist auf Rechnung des in Formel (34) vernachlássigten Restelie-
des zu setzen. Die Untersuchung dieses letzteren ist compliciert und
auch von geringerem praktischem Interesse, da man ja fiir die Fálle,
WO 74 —74 gegen 7, nicht sehr klein ist, mit der Formel (33) ge-
naue Resultate bekommt. :

Der vierte Summand L,

bestimmt sich durch:

E, ed 2 |] Belt) — Am) s

8x2N3— 2x=kk +3] der2 UW ZL „„(B=13,5...).
. E52 B

Dabei ist wie frůher (GI. (21) und (22))

8(1) — Balm) = (dni — p) 7 (i Sw

(k— VU:—3Ik+2)k+4 z
T 2.4.4.6 Be—..

Daher:
Hz
8%, (u) — %(u) = / (z be
by
"už U
20) — n) = (53)
8 2 3 1 y 3 4

a (u OE
(4) n s5(u) — / ; I TF 10 u + u . m oa 19 ete.
ý7)
= 1 7 stá ypT1 p ppl
DU

Diese Reihe convergiert sehr rasch, wenn 7 halbwegs grósser
ist. Am besten ersieht man dies aus dem weiter unten berechneten
Beispiel.

Fůr eine noch gar nicht lanse Spule, die so lang als breit ist,
betrást daher das Hauptelied k = 1 im Correctionselied Z, etwa den
300 Teil vom Haupteliede (Z,) des Selbstinductionscoefficienten.

Bei Spulen, in welchen 7; —7, klein ist gegen 7,, unterscheidet
sich u, Wenig von u, und man kann dann die Functionen 4%,(w) be-
guemer berechnen, indem man setzt

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 3

34 XIV. Franz Koláček:

= 3 [(— (k—1)(k +27
But) — Bl) = (4 —n) | 02 (SE

9.4
(— DA + 38k +26 +45
T DHUAUG +

Dabei ist u etwa der Mittelwert von u und W.
Desoleichen ist:
SODA POVEL KHE
VU LEO 2 m2 M mk AV M 7) r
BS l (sy
ur

Um ein Beispiel fiir die Brauchbarkeit der Formeln zu geben,
nehme ich an:

7, ns = 27 DESA

Die Rechnung ergiebt:

-= -= — 0229166.. < . . (Formel 28)
Fa L — 40020661.. .. „(Róriel 28)
SENÁT
a La o088093 1 Rome
8x2N* 7
- = - = — 0000704 + 0:000058 — 0-0000002 . (Laut Formel 34)

Dem ersten Summand entspricht k 1, dem zweiten £ = 3,
dem dritten £ — 5.

Daraus ergiebt sich schliesslich mit einer Genauigkeit von etwa
1:100000 der Wert des Z zu 8x*N%, .0'161083.

Wie man sieht, ist der Einfluss des Summanden Z, auf das
Schlussresultat schon recht unbedeutend bei verháltnissmássie kurzen
Spulen, die gerade ebenso lang als breiť sind (27, — 7). Umsomehr
wird man bei gestreckteren Spulen von demselben absehen kónnen,
was umso willkommener ist, als seine Berechnung etwas um-
stůndlich ist. Es sei zu Schlusse dieser Abhandlung noch Folgendes
bemerkt.

Dass sich an der Hand der hier entwickelten Formeln die
Selbstinductionscoefficienten von Spulen mit beliebig grosser Genauig-

Úber Berechnung der Inductionscoefficienten langer Spulen. 35

keit und beguem berechnen lassen, ist in dem mathematischen Kunst-
riff begrůndet, welcher das Hauptcorrectionselied des S. J. C einer
Windungslage in geschlossener Form darzustellen gestattet.

Man wird denselben mit Vorteil auch dann benůtzen kónnen,
wenn es sich um compliciertere Aufoaben handelt, so z. B. um den
gegenseitigen Inductionscoefficienten zweier coaxialer Spulen von ver-
schiedener oder gleicher Lůnge mit nichtzusammenfallenden Grenzebenen.

Von Formel (15) wird man voraussichtlich Gebrauch machen
konnen bei Berechnune der Inductionscoefficienten kurzer Spulen,
fůr welche wir Formeln nur in dem Falle besitzen, wo die Dimen-
stonen des Windungsraumes klein sind gegen den mittleren Radius
der Windung (Stefan). Darauf, sowie auf gewisse vom mathematischen
Standpunkte interessante Reihen einzugehen, behalte ich mir fůr eine
spátere Abhandlune vor. Schliesslich bemerke ich nochmals, dass die
in vorliegender Abhandlung vorkommenden Formeln auch fiůr Dráte
von nicht unendlich kleiner Dicke eiltig bleiben, wofern nur der
Windungsraum von denselben „vollstándig“, ohne „Stromliicken“ aus-
gefůllt wird. Auf die Berechnune des gerineficigcen Einflusses dieser
von der Bespinnung herrihrenden „Stromlicken“ gehe ich an dieser
Stelle nicht mehr ein.

Verlag der kón. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed, Grégr in Prag 1896.

a
-
-

Px ey, TE. čj
P OY
“ Pa i

m Ma. U UL i LADY Sed bostad S

XV.

Beitráce zur Anatomie und Entwickelungseeschichte
des Vorderhirns der Úranioten.
Von F. K. Studnička in Prag.
Zweite Abtheilunc.
Mit vier Tafelmn und 7 Figuren im Texte.

(Vorgelegt den 20. Márz 1896.)

I. Das Vorderhirn der Ganoiden und der Teleostier.

Es ist uns aus der Palaeontologie und aus der vereleichenden
Anatomie anderer Organensysteme [z. B. des Skeletsystemes| bekannt,
dass die Ganoiden áltere Formen vorstellen, von denen sich die
palaeontologisch neueren Teleostier ableiten lassen. Auch der Bau des
Gehirns beweist das, was eben von diesen Gruppen gesagt wurde.

Es wird deshalb jedenfalls gerechtfertigt sein, wenn wir uns hier
bei unseren vereleichend anatomischen Untersuchungen des Gehirns in
erster Reihe nur mit dem ursprůnglicheren Ganoidengehirne beschát-
tigen werden; denn das Gehirn der Teleostier ist von den fůr die ver-
gleichende Anatomie so wichtigen Gehirnen der Cyklostomen, Selachier
und Dipnoer, mit denen wir den Typus der Gehirne mit dem membra-
něsem Pallium [Ganoiden, Teleostier]| vereleichen wollen, schon zu
sehr entfernt.

Nur bei der Besprechung der Entwickelung des Vorderhirns
werden „wir uns in folgendem Capitel auf die Teleostier beschránken
můssen, da uns kein anderes Material zur Disposition war. Weil es
sich jedoch nach dem wenigen, was wir in der Litteratur finden, an-
nehmen lásst, dass die Entwickelung des Gehirns bei beiden der ge-
nannten Gruppen von einander nur wenig abweichend ist, glaube ich,
dass derzeit die Kenntniss der Entwickelung des Teleostiergehirns zu
unseren Zwecken genigen kann.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

9 XV. F. K. Studnička:

Ich selbst habe entwickelte Gehirne von den Ganoiden: Aci-
penser sturio, Polyodon (Spatularia) folium und von Polypterus sene-
galus, weiter von den Teleostiern: Anguilla fiuviatilis, Arnoglossus
lanterna, Carassius auratus, Cepola rubescens, Cobitis fossilis und
barbatula, Cyprinus carpio, Esox lucius, Hippocampus spec. Lophius
piscatorius, Perca fluviatilis, Solea spec. untersucht. Weiter hatte ich
embryonale, so wie auch ganz junge Stadien von den Teleostiern:
Rhodeus amarus und Perca fiuviatilis zur Disposition.

In der neueren Litteratur finde ich Angaben úber das Ganoiden
gehirn bei BanrouR-PaRxER ["82.|, BuRcknapRpr ["94.], Mrs. Susaxve PRELPs
Gaaz ["93.], N. Gonovowrrscu ["88.], C. L. HrRniek ["91.], KurrreR ["93],
Mrcnvcno-Maczav ["70.], Warpscumror ['87.], WrepERsnerm ['83.], und B.
G. WroeR ["75.] und zwar speciell úber die Gehirne von Acipenser,
Amia, Lepidosteus, Polyodon und Polypterus Úber das Vorderhirn
der Teleostier schrieben in der neueren Zeit unter anderen: G. FnrrscH
["78.], C. L. Hennick [91 b.], Mazme ["92], RaBL-Rockmano (83. 83 b.],
SaxpERS, ŠrrmeDA [770. "73.], Wnianr. Úber die Entwickelune des Ganoi-
dengehirns schrieb neuestens KorrreR [/99. die Entwickelung der me-
dianen Zonen|, úber die des Teleostiervorderhirns sind in den Abhand-
lungen von OELLacHER, RaBL-RucRHaRD ["82.], Ivrosn and Pnrvce, Hex-
NEavy, Horr ["91.], PonnaRp [94] und andeorer einzelne Angaben zu finden.

Wie seit dem Erscheinen der Arbeiten Rabl-Riůckhard's bekannt
ist, besitzt das Vorderhirn den Teleostier, und wie bald darnach
GoRoNowiTscH fand, auch das der Ganoiden einen grossen unpaaren
Ventrikel ( Ventriculus communis Rabl Růckhards, V. comm. loborum ante-
riorum Stieda 79), der seitlich von zwei massiven nervósen Kórpern
begrenzt und oben von einer membranósen, bloss von dem Ependyme
gebildeten Decke bedeckt ist.

SrEDA ["70.] und auch andere Autoren seiner Zeit, denen jene
ependymatóse Decke unbekannt war, hielten die lateralen Kórper fůr
die Hemisphaeren [Lobi anteriores Stieda|; erst RaBL RucgHanRD, dem es
jene Decke zu finden gelungen ist, hált, wie es seit ihm fast allgemein
úblich ist, jene laterale Massen fůr Homologa bloss der Corpora striata
oder der Basalganglien und die obere membranose Decke fůr das
rudimentaere Pallium der Fische. Als den Seitenventrikeln homolog
muss dann der enge Raum zwischen den „Corpora striata“ und dem
ihnen dorsolateral oder lateral sich ansetzenden membranósen Pallium
aufgefasst werden.

Einen solchen Typus des Vorderhirns, mit einem zur Důnne einer
Membrane reducirten Pallium, denn um eine Reduction und nicht um

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 3

einen ursprůnglichen Zustand musste es sich da handeln, besitzen
nun die Ganoiden und die Teleostier.')

Ein Úbereans von einem solchen Gehirne zu einem mit einem
nervósem Pallium des Vorderhirns, wie es unter den niederen Thieren
die Selachier, Dipnoer und Amphibien besitzen, war weder Razr Růck-
HARD, noch anderen Forschern, die sich an seine Theorie angeschlossen
haben, bekannt.*)

Erst unlánest hat BuRcknappr ["94,] einen Versuch gemacht, die
grosse Lůcke, welche zwischen diesen Gehirntypen existierte, zu úber-
brůcken. Er deutet den der Membran angrenzenden etwas verdinnten
oberen Rand des lateralen massiven „Gangelion“ des Acipenser als
einen Rest eines massiven Pallium; bei den Teleostiern soll jener 'Theil
bereits fehlen und das ganze Pallium nur in eine Membran ver-
wandelt sein. ['94, Fig. IV. V.]

Derselbe Forscher deutet auch ['94.] den medianen Theil des mem-
branosen Palliums als Homologon der Lamina supraneuroporica anderer
Gehirne. Nach BuRckHaRpT ["94.] sollen daher, wenn ich ihn richtig
verstehe*), bei den Teleostiern nur die lateralen Theile der Membranen
dem Pallium homolog sein.

Gegen eine Homologie der Membranen mit dem Pallium hat sich,
einige Bemerkungen in einer Arbeit Brapv's [/90. pace. 155.| nicht ge-
rechnet, zuerst SUSANNE PnELPS Gaak ["93.| ausgesprochen. Das „mem-
branóse Pallium“ der Ganoiden lásst sich nach ihr mit dem Plexus
der Aula der Amphibien homologisiren. Die „basalen Ganglien“ der
Ganoiden stellen nach aussen umgestůlpte Hemisphaeren dar. Hier ver-
dient auch bemerkt zu werden, dass C. L. Hrnnrex [91 b.] in dem
„Pasalganglion“ der Teleostier einzelne sonst bei anderen Thiergruppen

") Nach EprcER und WiepERsnem sollte auch das Cyclostomengehirn ein
Vorderhirn mit membranósem Pallium besitzen.

2) Nur WiEDERSHEIM sagt in seinem „Grundrisse,“ dass beim Amia bloss die
- mediane Wand der Hemisphaere membranós ist.

s) Nach einer Stelle seiner anderen Arbeit úber den „Bauplan des Gehirns“
| ['94b.] kann man schliessen, dass dieser Forscher spáter zu áhnlichen Resultaten
-wie ich gekommen ist: „.... Ich halte aber etwas anderes fůr wahrscheinlicher
-und das ist, dass man se die Růckbildune des Gehirns der Ganoiden zu dem
- der Teleostier so entstanden denkt, dass die Schlussplatte einfach an Ausdehnung
- gewonnen und die lateralen Wánde zur Seite verdránot. Diese Auffassung scheint
-mir desto plausibler, weil ja bei allen Vertebraten die Scheitelplatte in ganz áhn-

licher Weise als Decke des IV Ventrikels ausgebildet ist, und die lateralen Zonen
| zur Seite verdránot.“

;

] | 1
:

|
i

4 XV. F. K. Studnička:

nur in dem Pallium sich befindende Centra gefunden hat. Trotzdem hat
er sich aber fůr die Homologie dieser beiden Gebilde nicht ausgesprochen.

Ich selbst habe in einer im Márz 1994 im Anat. Anzeiger er-
schienenen „Vorláufigen Mitteilung“, [94] [ohne die Ende des Jahres
1893 erschienene Publication der Mrs. S. P. Gage zu kennen| das
„membranose Pallium“ als einen Theil der Tela chorioidea des Ventr.
IIT“) und die basalen Ganglien als Homologa der hintersten Partien
der hóheren Gehirne (Lobi occipitales oder, wie ich sie jetzt nenne,
L. posteriores) erklárt. In einer anderen Publication [“94b] habe ich
sie direkt (wie Mrs. Gaar) mit der Decke der Aula, dem on und
der Lamina supraneuroporica homologisiert.

Meine Deutung des Fischgehirns, die ich hier weiter zu ver-
theidigen versuchen werde, deckt sich fast mit den álteren Deutungen
desselben, die vor dem Befunde der Membranen Srrena ("73] oder WrmpoER
["75], vertreten haben, mit der von WrrpeR jedoch nur dann, wenn man
seine „Prothalami“ — meine Lobi posteriores — zu dem Vorderhirne
rechnet. Sonst hat dieser Forscher wie ich sogar auch die Hóhlen in
den Bulbi der Ganoiden fůr Homologa der Seitenventrikel gehalten:;
es war ihm bereits bekannt, dass sie durch einen Theil der Hemis-
phaere (meine intercalare Partie) durchtreten.

A. Zur vergleichenden Anatomie des Vorderhirns der Ganoiden etc.
Polyodon (Spatularia) folium Lacěp.

Die Fig. 1—2 auf der Taf. III. stellen uns zwei Ansichten der dor-
salen und vorderen Seite des Gehirns welches ich einem mit Alkohol
conservirten Exemplare dieses Fisches entnahm. Die Fig. 11—16
der Taf. II. stellen uns Auerschnitte durch dasselbe Gehirn dar.

Vom Vorderende angefangen das Gehirn untersuchend, finden
wir zuerst die grossen, fůr die Ganoiden so charakteristischen Bulbi
olfactorii, die sich mit einer nur wenig verengten Basis dem Vorder-

hirne ansetzen. Die Wand der Bulbi, die eine weite Hohle, die Rhi-

nocoele enthalten, ist úberall oleich dick. Ihre „Rhinocoele“ setzt sich
proximal dem Gehirne zu in die die laterale Wand der Aula bildende
Hemisphaere, und můndet erst, nachlem sie diese durchgetreten hat,
vorne in die Aula: den Ventriculus communis RaBL-RocxnapRv's [Taf. L
Fig. 11. 12.], jedoch, was hervorgehoben werden muss, weit von dem
4 Da der Name „Tela chorioidea“ zu Missverstándnissen fůhrte, benůtze ich
jetzt in dieser Arbeit den Namen „Mediane Membranen“ oder bloss „„Membranen.“

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 5

vordersten Ende derselben. Der Bulbus bildet da bei Polyodon also,
wie wir sahen, nicht einen Theil der lateralen Wand der Aula; diese
wird úberall von der Hemisphaere cgebildet und erst an diese setzt
sich der Bulbus an. (Vergleiche die instructiven Abbildungen WiupERS
["76.] Pl. II. Fig. 8-10.)

Es ist leicht einzusehen, dass die bereits beschriebene Hohle
keinesfalls als eine reine Rhinocoele zu deuten ist; nur ihr vor-
deres Ende, das in dem Bulbus verlauft, verdient diesen Namen, sonst
můssen wir jene Hóhle mit dem cornu anterius des Seitenventrikels
der Petromyzonten, Amphibien und anderer Thiere homologisieren.
Der kleine Theil der Hemisphaere, durch den die Hóhle proximal
durchtritt, ist wie die áhnliche Partie des Cyclostomengehirns der
„intercalaren Partie“ z. B. des Amphibiengehirns homolog. Wáhrend
sie hier den grósseren Theil der Hemisphaere bildet, ist sie bei den
Ganoiden und Cyclostomen nur sehr rudimentaer entwickelt. Vergleiche
Taf. IV. Fig. 2—4.

Eine aufallende Aehnlichkeit mit dem Cyclostomengehirne kónnen
wir besonders beim Vergleiche eines Auerschnittes durch die Můn-
dungen der Ventrikel [Fig. 12. Taf. I.) mit einem hnlich gefůhrten
Schnitte vom Petromyzon, z. B. der Fig. 6. Taf. I. in der ersten Ab-
theilung dieser Arbeit ["95.] erkennen.

Auf weiter nach hinten folgenden Auerschnitten der Serie suchen
wir in den lateralen Massen vergebens eine den Namen „Seitenven-
trikel“ verdienende dem „Cornu posterius“ des Cyclostomen- und Am-
phibiengehirns homologe Hóhle.

Die lateralen Massen stehen da nicht vertikal, sendern sind schief
gelagert, nach oben zu von einander divergierend. Wir finden an
der inneren Seite der nur wenig nach aussen auscestůlpten Massen
eine an ihnen longitudinal verlaufende, von den Cornua anteriora
nach hinten zu verfolgende Rinne.“) Der grósste mittlere Theil der
lateralen Massen ist eher nach aussen umeestůlpt als ausgestůlpt, und
die betreffende Rinne verschwindet in dieser Gegend an der gewólb-
ten inneren Oberflácke derselben fast vollstándig [Taf. I. Fig. 14..
Erst in der hinteren Partie des massiven Hemiphaere erscheint sie
wieder. [Taf. I Fig. 11.]

Jene Rinne ist trotz ihrer Form hóchst wahrscheinlich dem Cornu
poster. der hóheren Gehirne homoloe und die „Basalganglien“ stellen

5) Schon GoRoNowirscH ['89. Pag. 437.| war diese Rinne am Acipenserge-
hirne bekannt.

6 XV. F. K. Studnička:

uns den Lobi posteriores der Hemisphaeren der Cyclostomen und Am-
phibien gleichwerthige Gebilde dar. Wáhrend sie bei diesen Formen
sackfórmig ausgestůlpt sind, bleiben sie hier massiv.

Die massiven Hemisphaeren [laterale Zonen Burckhardts|
schliessen zwischen sich den langen unpaaren Ventrikel des Vorderhirns
— die Aula, die oben und unten von diůnneren Wánden, den „medianen
Zonen“ Burckhardt's begrenzt ist — ein. Die obere Wand ist membranós
und bedeutend breiter als die untere. Bei Petromyzon und anderswo,
wo die Hemisphaeren nicht schief, sondern vertical stehen, ist der
Abstand ihrer oberen Ránder, an die sich die oberen medianen Wánde
ansetzen, kleiner; diese nehmen einen kleineren Umiane ein und sind,
um ihre Oberfláche zu vergróssern und um die enge Aula besser
mit dem Liguor cerebrospinalis versorgen zu kónnen, entweder nach
aussen, wie bei Petromyzon [hier die ganze Tela Ventriculi III, die
úberall ausgestůlpte Paraphyse nicht gerechnet| oder nach innen wie
bei den Amphibien und den Amnmioten [hier die Plexus hemisphae-
rium und inferiores.| eingestůlpt. Bei den Ganoiden, wo die schief
liegenden, meist nach aussen umeestiůlpten, Hemisphaeren an ihrem
oberen Rande stark von einander divergieren, sind die medianen Mem-
branen im Gegentheil in die Fláche gestreckt und nehmen einen viel
grósseren Umfang ein [Veroleiche die Abbildungen der Taf. IV.]; dabei
sind sie jedoch nicht glatt, sondern bilden kleine Falten und Plexus,
die mit zahlreichen Blutgefássen von aussen versorgt sind. Der ein-
zige gróssere Plexus ist hier die „Falx membranacea. Nur bei den von
„den Ganoiden abzuleitenden Teleostiern sind die Membranen fast ganz
olatt. Dass eine solche Deutung der Membranen nicht unnatůrlich
ist, ersieht man am besten aus einem Vergleich mit der Fossa rhom-
boidea des Nachhirns; denn hier finden wir in allen Classen der Wirbel-
thiere die medianen Membranen (Zonen) ebenso enorm entwickelt, wie
das analoge membranóse „Pallium“ in dem Vorderhirne der Fische.

Die membranóse Decke des Gehirns der Ganoiden verrichtet,
wie wir aus ihrem Baue und den sie so zahlreich versorgenden
3lutcefássen schliessen kónnen, denselben Dienst wie die Tela chori-
oidea und die verschiedenen Plexus anderer Gehirntypen. Wenn wir
ihre Homologie mit dem Pallium der hóheren Formen annehmen
wůrden, miissten wir den etwas sonderbaren Zustand zulassen, dass
dieselben Fláchen, die bei den hóheren Formen den hóchsten psychi-
schen Funktionen dienen, dort nichts anderes als die Filtratiou der
Cerebrospinalflůssigkeit zu besorgen haben.

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 7

Wenn wir die Nacheinanderfolge der Theile der medianen Zonen
des Polyodon verfolgen, so finden wir unten am hintersten Ende der
Hemisphaeren das starke Chiasma, vor diesem den nicht důnnwán-
digen Recessus opticus, an dem die bei Petromyzon beschriebenen
paaricen Ausstůlpungeu natůrlich in rudimentaerer Form (und dick-
wándig) wieder zu finden sind. Vor diesem Recessus bis zu dem
vorderen Ende des Lobus posterior der Hemisphaere folgt ein etwas
verdickter Theil der unteren Wand, in dem die Commissura anterior
guer verlauft; leider liess sich die Lage dieser letzteren an den Auer-
schnitten nicht genauer bestimmen. Vor dem verdickten Theile, dessen
vordere Partie ich mit der Lamina terminalis homologisieren wůrde, be-
oinnt die membranose Wand, die die vordere und obere Begrenzune der
Aula bildet. Dort, wo die dickere Lamina in die Membran úberceht,
můsste man etwa den nicht erhaltenen Recessus neuroporicus suchen.
An der membraněsen Decke, die úberall gleichfórmig aus einer Schichte
von Ependymzellen gebaut und reich in Plexus gefaltet ist, lassen
sich keine Abtheilungen unterscheiden. Sie ist sicher der Lamina
Supraneuroporica und ihr hinterer Theil beiderseits und vor der Pa-
raphyse hóchst wahrscheinlich den gestreckten Plexus hemisphaerium
und inferiores homoloc.

Die Paraphyse liegt etwa in der Mitte der ganzen Lánge der
Hemisphaere, ihre sehr lange Basis dehnt sich bis zu dem am hinteren
Ende der Hemisphaere guer gespannten máchtigen Velum transversum
aus. Die Paraphyse ist da viel weniger complicirt als die des Aci-
penser“), sie stellt nur eine besondere Form der Plexus chorioidei vor.

Fůr die Ganoiden ist besonders charakteristisch eine von der
Paraphyse zu der vordersten Gegend der Decke des Vorderhirns
sich erstreckende, longitudinal, wie eine „Falx“ verlaufende mediane
Einstůlpung der Membran, die reich vascularisirt ist und wieder klei-
nere seitliche Plexus bildet. Sie ist bei Polyodon ziemlich gut ent-
wickelt. Ich nenne diesen fůr die Aula der Ganoiden und wie wir
sehen werden auch der Chimaera charakteristischen Plexus „Walx
membranacea.“ Dass er mit den paarigen „Plexus inferioris“ oder
hemisphaerium [BuRckHaRprT| homolog wáre, scheint mir nicht wahr-
scheinlich zu sein. So wáre ich eher, wie schon gesagt wurde, jene
Partie der Membrane der Ganoidengehirne, die sich zu beiden Seiten
der hinteren Partie der Falx und der Paraphyse befindet, aufzufassen
geneict.

8) Srupnička *95. Fig. 9. Taf. I.

8 XV. F. K. Studnička:

Acipenser sturio L.

In seinem Baue weicht das Vorderhirn dieser Form nicht weit
von dem des mit ihm zu einer Gruppe der Knorpelsanoiden gehů-
renden Polyodon folium ab, dem ich hier hauptsáchlich nur aus dem
Grunde, weil es weniger bekannt war, den Vorzug cab.

So weit ich an den zwei von mir untersuchten Exemplaren er-
kennen konnte, bestehen da nur wenige Unterschiede untergeordneter
Bedeutung von dem Vorderhirne des Polyodon:

Die Falx membranacea ist da weniger entwickelt, kůrzer, dafůr
ist die Paraphysis als ein sehr reicher Plexus chorioideus entwickelt.
[Vergl. meine Arbeit "95. Taf. Fig. 9.) An den lateralen Wánden ist
die Umstůlpung nach aussen nur wenig deutlich.

Polypterus senegalus Cuv.

Da bei diesem Ganoiden beide Geruchsorgane áhnlich wie bei
den Dipnoern und bei Chimaera nahe bei einander und nicht wie bei
den úbrigen Ganoiden und den meisten Selachiern zu beiden Seiten
des Kopfes sich befinden, so kónnen die sehr nahe hinter ihnen lie-
genden Bulbi parallel gelagert sein.

Eine andere Eigenschaft, die wir da bemerken, ist die, dass die an
die Bulbi angrenzenden Theile der Hemisphaeren fast vertical stehen
und nicht, wie wir bei Polyodon z. B. sehen, schief liegcen, (Verel.
Taf. I. Fig. 4. mit Fig. 12.)

Besonders an Auerschnitten durch die Miindungen der Ventri-
culi laterales ist diese Eigenschaft des Polypterusgehirns gut zu be-
merken. Ein solcher Schnitt (verel. Tať. I. Fig. 3, 4) erinnert áusserst
an die Verháltnisse in der analogen Gegend des Vorderhirns der
Cyclostomen, und ich muss bekennen, dass ich zuerst beim Betrachten
von Abbildungen solcher Schnitte an meine Deutune des „membra-
něsen Palliums“ der Fische 'kam.

An weiter nach hinten folgenden Schnitten sehen wir bei Poly-
pterus keine dicken in das Lumen der Aula gewólbten „Ganglien“, sondern
relativ důnne Seitenplatten, die vorne noch nach aussen deutlich aus-
gestůlpt sind, so dass an ihnen Spuren seichter Seitenventrikel sichtbar
sind (Taf. I. Fig. 5., 6.); weiter nach hinten und in dem gróssten Theile
der Wand verschwinden diese letzteren vollstándie. Auf das úber-
zeugendste zeigen uns die lateralen Wánde des Vorderhirns von Poly-
pterus den Process der Umstiůlpung derselben, woraus die bekannte

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 9

eigenthůmliche Form des Vorderhirns der Fische resultirt: Nahe bei
dem Bulbus ist, wie wir eben sagten, die intercalare Partie der Hemi-
sphaere noch wie bei dem gewohnlichen Typus des Gehirns nach aussen
auscestůlpt, weiter nach hinten sehen wir, wie sich der obere Theil
der Hemisphaere mehr und mehr nach aussen umbieot, durch welchen
Process am meisten die hinterste Partie der Hemisphaere verándert
wird. (Vereleiche die Fig. 5—8. Taf. I.) Da die massiven Wánde des
Zwischenhirns viel niedriger sind als die Hemisphaere, so kónnen
diese, jene úberragend, in einen Auerschnitt durch das Zwischenhirn
kommen, wodurch solche Bilder, wie die Fig. 10. darstellt, resultiren.
Durch die Umstůlpune der Hemisphaere wird in dieser ein usserer
Pseudoventrikel cgebildet, der an manchen GAuerschnitten sogar als
geschlossen erscheint. [Taf. I. Fig. 9.

Was die medianen Zonen betrifit, so finden wir ganz hinten
an der unteren Wand das starke Chiasma, vor ihm eine kleine mem-
branose, Plexus bildende Wand — die Wand des Recessus opticus —
dann die starke als ein Wulst in das Lumen der Aula hinein-
ragende Commissura anterior; vor dieser liegt die důnne Lamina ter-
minalis (u. infraneuroporica), an deren vorderem Ende, das etwa unter
der Můndune der Ventr. laterales sich befindet, wir vergebens einen
Recessus neuroporicus suchen. Die mediane Membrane [Lamina supra-
aneuroporica?| ist von aussen sehr stark vascularisirt, und in kleine
Plexus gelest. Seitlich heftet sie sich an die umgestilpten Ránder
der Hemisphaere. In der Mitte ist sie durch eine sehr tief gehende
nach hinten, da eine Paraphyse fehlt, bis fast zu dem Velum medul-
lare sich erstreckende Falx membranacea getheilt. Eine Paraphyse,
wie ich oben sasgte, zu finden ist mir nicht gelungen; vielleicht ist eine
solche in die Falx membranacea einbezogen worden. Dazu bemerken
wir noch, dass bei Polypterus der hinter dem Velum folgende Zirbel-
polster ausserordentlich gross ist und weit nach vorne und nach hinten
bis zu dem Hinterhirn reicht. Waldschmidt hált ihn fálschlich fůr
eine Epiphyse, die man jedoch bei náherer Untersuchung ber dem
Zirbelpolster und zwar ziemlich gut entwickelt finden kann.

Die „Membranen“ bilden bei Polypterus wie bei allen Ganoiden
zwei weite dorsal und median von den massiven Hemisphaeren sich
befindende Sácke, die median durch die Falx membranacea von einander
getrennt sind. Die wirklichen Ventriculi laterales (Rhinocoele Autt.)
bilden nicht eine vordere Fortsetzung dieser Sácke, sondern, wie man
bei Veroleichung unserer Figuren erkennen kann, můnden seitlich in

10 XV. F. K. Studnička:

diese“). Wenn man diese membranosen Sácke mit den Hemisphaeren
anderer Thiergruppen homologisieren wollte, wie es die Anhánser der
Theorie von dem „membranosen Pallium“ thun můssen, so wůrde, von
anderen Sachen nicht gesprochen, diese seitliche Můindung der „Rhino-
coele“ einige Schwierigkeiten verursachen ; denn sowohl bei den Cyclosto-
men, der Chimaera, beim Protopterus (Ceratodus?) als auch den Amphibien
und Reptilien bildet die Rhinocoele sicher eine vordere Fortsetzune
der Seitenwentrikel und nicht eine seitliche Ausstůlpung dieser. Mit
den Lobi postolfactorii der Belachier und des Protopterus diesen Sack zu
vereleichen ist auch nicht so leicht můclich; dieser befindet sich dorsal,
jene ventral von den Bulbi. Weiter wůrde auch die Lage des Recessus
neuroporicus bei den Ganoiden eine Schwierigkeit machen, die Lage des-
selben ist da etwa unter der Můindung der Ventr. later. (cornua anter.) also
der angeblichen Rhinocoele zu suchen, bei jenen Gehirnen liegt er
nicht weit von der Můndung der Seitenventrikel, also sehr weit von
der wirklichen Rhinocoele, so dass man unter allen Umstánden an
ein Wachsthum der Hemisphaere vor den Recessus und nicht an eine
Einstůlpune der Membranen und ein Verdicken derselben denken muss.
Man můste sonst eine Wanderung des Recessus annehmen.

Amia calva L.

Das Vorderhirn von Amia hatte ich zwar nicht die Gelegenheit
selbst zu untersuchen, doch es existiren in der Litteratur mehrere Ab-
bildungen dieses Gehirns und verschiedener Schnitte durch dasselbe
(die letzten in der Abhandlung von Mrs. Sussane Phelps Gage), so
dass mir dieselben zur Beurtheilung des Baues jenes Gehirns genůsten.

Der Lobus posterior der Hemisphaere ist besonders gross und
dick, seine Umstůlpung nach aussen ist hier deutlich, wenn auch nicht
so wie bei Polypterus. S. P. Gage vereleicht in ihrer Arbeit die Krům-
mung der Hemisphaere dieses Gehirns mit der Hemisphaere von Die-
myctilus und schliesst daraus auf die Homolocie beider Gebilde. [Gage
905 ELVIS 000]

Die intercalare Partie des Vorderhirns ist ziemlich klein. Der Bul-
bus ist im Verháltniss zu der Hemisphaere viel kleiner und Sitzt an
dieser nicht direct in der Fortsetzung ihrer Axe, sondern ist etwas
tiefer nach unten verschoben. (Gaag, Taf. VIII. Fig. 1.). In diesem
Verhalten sehe ich schon eine Aehnlichkeit mit dem Teleostiergehirn.

7) Auch sind die Ventriculi later. (Rhinocoele Autt.) keine direkte orale Fort-
sátze der Aula (Ventr. comm.), nur bei den Teleostiern ist dies (secundaer) der Fall.

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. jl

Die Membranen verhalten sich áhnlich wie bei den ůbrigen
Ganoiden.

Teleostei,

Wir kónnen bei den Teleostiern zwei 'Typen des Vorderhirns
unterscheiden. Das Vorderhirn des ersten, des ursprůnelicheren
Typus besitzt den Hemisphaeren vorne ansitzende Bulbi olfactorii,
bei dem zweiten Typus sind die Bulbi nur mittelst lángerer Tractus
olfactorii mit den massiven Hemisphaeren verbunden. Ich nannte
den ersteren Typus den ursprůnglicheren aus dem Grunde, weil er
dem Ganoidengehirne náher steht und weil die Gehirne des zweiten
Typus in ihrer ontogenetischen intwickelune sich aus einer den erste-
ren Typus vorstellenden Form bilden.

Der Bulbus olfactorius sitzt bei den Teleostiern im entwickelten
Zustande meist nicht vorne an den massiven Hemisphaeren, sondern
ist ein wenig nach unten verschoben, wie wir schon unter den Ganoiden
bei Amia sahen. Die intercalare Partie des Vorderhirns, also jene nach
hinten nur kůnstlich begrenzte Partie, an die sich vorne der Bulbus olfac-
torius ansetzt, und die von dem cornu anter. des Seitenventrikels durch-
treten wird, ist hier nicht vorhanden, oder ist so rudimentaer, dass
es mir nicht gelingen konnte, sie zu entdecken. Von dem ursprůneg-
lichen Cornu anterius des Seitenventrikels ist hier deshalb nur die
Rhinocoele geblieben, und auch diese ist nur rudimentaer und scheint
oft úberhaupt zu fehlen. Durch die eben beschriebenen Umstánde lásst
es sich erkláren, wie es měglich ist, dass bei den Teleostiern die
Membranen bis an den Bulbus olfactorius reichen (und an ihn sich
ansetzen) konnen.

Wichtie ist die Frage, ob die hinter den Bulbi folgenden lateralen
Massen [Zonen] [Lobi posteriores der Hemisphaeren, Pasalganelien
oder Corpora striata Autt.]| den lateralen Massen der Ganoiden ho-
molog sind. Burckhardt [94] spricht sich gegen eine solche Homolocie
aus. Bei den Ganoiden sollen noch Theile eines massiven Palliums er-
halten sein, die den Teleostiern fehlen, so dass uns bei diesen Fischen
blosse Basalganglien vorliegen. [Burckhardt 94. Fig. IV, V.| Ich
selbst bin der Meinung, dass da keine Grůnde bestehen, um eine
vollstindige Homologie leugnen zu miissen: Wie die Hemisphaeren
[Lobi post. derselben| der Ganoiden, Sind auch die der Te-
leleostier nach aussen uncestůlpt. Bei manchen Arten lásst sich
diese ursprůneliche von den Ganoiden vererbte Form der Teleostier-
hemisphaere gut erkennen, [vereleiche die Textfiguren 1—4.], anderswo

102 XV. F. K. Studnička:

ist sie durch den Einfluss einer enormen Verdickung der Hemisphaere ©
schon verwischt. Von den auf der dorsomedialen Oberfáche der ©
Hemisphaeren verlaufenden longitudinalen Rinnen, durch die dieselbe in
verschiedene Felder getheilt wird, lásst es sich nicht sagen, welche
von ihnen, und ob úberhaupt welche mit dem Rudimente des hin-
teren Theiles des Seitenventrikels (cornu poster.) homolog ist. Doch

V
o

/ Z
SSS
/
M
Z
ZM
/
m
L

Z Z ff
M Z, /

Fig. 1. Ein Auerschnitt durch das Vorderhirn von Carassius auratus.

Fig. 2. Ein áhnlicher Auerschnitt von Cobitis barbatula [junges Exem- H

plar]. Fig. 3., 4. Auerschnitte durch das Vorderhirn und Fig. 5. ein ;

solcher durch das Zwischenhirn und die hinterste Partie des Vorder- ;
hirns von Lophius piscatorius. W:

auch in jenen Fállen, wo sicher kein Rudiment eines „Ventrikels“
vorhanden ist [Textfigur 1, 2.], ist dies kein Beweis gegen eine voll-
stándige Homologie mit der Hemisphaere der Ganoiden. Burckhardt
wurde zu seiner Auffassung gefihrt durch das Betrachten einer
wenig oder úberhaupt nicht umcestůlpten Hemisphaere eines ÉExem-
plares von Acipenser, die etwa einen áhnlichen Auerschnitt, wie unsere

A F 2 le 2 Z RL

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 13

Fig. 15. Taf. I. (Polyodon) hatte; doch von dieser Form bis zu
der umseestůlpten sind alle Úberginge leicht zu finden, ohne ein
Abnehmen der Massen durch Umwandlune deren dorsalen Partien
in eine ependymatóse Membrane annehmen zu můssen. Noch muss
bemerkt werden, dass ein Auerschnitt durch die vorderste Partie des
Zwischenhirns, da dort ein Theil der die Wand des Zwischenhirn stark
úberragenden Hemisphaere in den Schnitt fállt, auffallend an einen
Ouerschnitt durch die hintersten Enden der Hemisphaeren eines Rep-
tiliengehirns erinnert, wobei die Pallien hier den Membranen dort, und
die Basalganglien hier den massiven Enden der Hemisphaeren dort
áhnlich sehen. [Vergl. Textfigur 5.) Nach Rapr-RucgnapD sollen nun
die ihnlich aussehenden Theile wirklich homolog sein.

Die Membranen sitzen auf der massiven Hemisphaere dorso-
lateral, an jener Stelle, wo der obere Rand ihrer ursprůnelich um-
gestůlpten Wand zu suchen ist. Šie bedecken die ganze Aula von
einer Hemisphaere zu der anderen sich erstreckend. Sie sind bei den
Teleostiern in Gegentheil zu den Ganoiden fast úberall ganz gelatt;
bis auf manchmal zu findende Rudimente haben sie gewóhnlich keine
Falx membranacea, von den úbrigen Plexus nicht einmal gesprochen.
Auch die Paraphyse fehlt entweder úberhaupt oder ist ihre Stelle durch
einige Unebenheiten bezeichnet, oder endlich ist sie ganz rudimen-
taer entwickelt, wie es mir bei jungen Exemplaren von Anguilla und
bei Lophius piscatorius zu finden ['93.] geglůckt ist.

Die Membranen der Teleostier sind von dem Velum [und der
Paraphyse| oben angefangen den gestreckten Plexus hemisphaerium und
inferiores, der Lamina supraneuroporica, und wie es mir scheint, auch
noch der Lamina terminalis homolog. Grenzen zwischen diesen ein-
zelnen Theilen der Membrane cibt es nicht; nicht einmal die Lage des
Recessus neuroporicus ist zu finden, alles ist eine einzige, von der
Commissura anterior unten bis zu dem Velum transversum oben sich
erstreckende und weiter ohne jede andere Grenze in die ganz áhnlich
gebaute Decke des Zwischenhirns úbergehende ependymatóse Wand.

Teleostier mit langen Tractus olfactorii.

In den verschiedensten Gruppen der Wirbelthiere sehen wir
die Tendenz des Bulbus olfactorius sich von der Hemisphaere zu
entfernen, sodass dann nur ein důnner Stiel oder nur ein Faserbůn-
del, der Tractus olfactorius, seine Verbindune mit dieser vermittelt.
Wir sehen dieses Verhalten bei allen Selachiern mit der einzigen Aus-

14 XV. F. K. Studnička:

nahme der Chimaera, bei den Dipnoern (Ceratodus), bei den Reptilien,
den Sáugethieren. Manchmal besitzen sehr nahe verwandte Formen
theils gestielte, theils ansitzende Bulbi, so z. B. Chimaera und Cal-
lorhynchus (Burckhardt).

Die ansitzenden Dulbi zeigen unter sonst nahe stehenden Formen
immer auf einen primitiveren Zustand des Vorderhirns bin.

Bei den Teleostiern besitzt die Gruppe der Cyprinoidei, Cobitis
und wahrscheinlich auch andere Formen gestielte Bulbi olfactorii.

Es handelt sich darum das Vorderhirn der Teleostier mit ge-
stielten Bulbi olf. auf eine natůrliche Weise zu deuten. Die Bulbi
olfactorii befinden sich da von den massiven Hemisphaeren entfernt,
mit diesen durch die betreffenden 'Tractus olf. mit den medianen
Membranen der Aula durch ebenfalls membranóse Wánde, die mit
den Tractus gemeinschaftlich důnnwándige Róhren bilden, verbunden.
Ich erkláre mir die Entstehung dieser Verháltnisse dadurch, dass
der von der Hemisphaere sich entfernende Bulbus die an ihm (eine
intercal. Partie fehlt da!) haftende Membrane mit sich zieht und
endlich in eine důnnwándigce Róhre auszieht.“)

Rabl-Růckhard, der die Membranen dem massiven Pallium an-
derer Thiere fůr morphologisch eleichwertig hált, vereleicht die diůnn-
wándigen Róhren der Cyprinoiden direct mit den hohlen Tractus
olfactorii der Reptilien.") Da aber die Reptilien von den Teleostiern
zu weit entfernt sind, so kónnte sich da, wenn wir auch an jene Ho-
mologie der Membranen elauben wůrden, nur um eine Convergenzer-
scheinung handeln.

B. Embryologisches.

Bei der Beschreibung der ersten Entwickelung des Gehirns von
Petromyzon, die in der ersten Abtheilung dieser Arbeit enthalten ist,
gab ich an, dass sich dort das Hemisphaerenhirn [unter diesem
Namen verstehe ich die gemeinschaftliche Anlage fůir den Bulbus und
die eigentliche Hemisphaere| als eine Verdickung der Šeitenwand des
Ventrikels des primitiven Vorderhirns, und nicht durch eine Ausstůlpung
dessen Wand, wie wir bei den Selachiern und den Amnioten finden, an-
legt. Die soliden Anlagen beider Hemisphaerenhirne, die sich im vorderen
Theile des primitiven Vorderhirns beiderseits von einander unabhánoie

S) Vergl. meine Abh. 94b. Pag. 136. Meine ursprůngliche in der „Vorl. Mit-
theilung.“ enthaltene Deutung nehme ich hiemit zurůck.
9) Vergl. 94. Fig. 13, 15.

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 15

befinden, sind caudalwárts durch eine tiefe, unten aus dem Recessus
opticus nach oben bis zu den Ganglia habenulae reichende Rinne
begrenzt. Oben sind jene beiden Anlagen durch eine důnne Wand, die
kůnítige Membrane verbunden. Aus der einheitlichen Anlage diffe-
renziert sich spáter der Bulbus und die Hemisphaere. Bald erscheint
auch als eine anfanes ganz unbedeutende Einstůlpune die Anlage des
Seitenventrikels. Aus jener hinteren Rinne, die noch mit der Meta-
merie des Gehirns etwas zu thun haben kann, wird der Ventrikel des
Zwischenhirns, indem wáhrend der Entwickelung der hinterste Rand
jener Hemisphaerenanlage als zu dem Zwischenhirne gehórend sich
erweist.

Fig. 6. Ein medianer Schnitt durch das Vorderhirn eines iumbryo von
Ammocoetes Planeri mit eingezeichneter hinteren Grenze des massiven
Vorderhirns. Fig. 7. Ein áhnlicher Schnitt durch das Vorderhirn von
Gobius capito. (Copie nach Pollard '94. PI. 21. Fig. 4.) Ca = Commis-
sura anterior. Cp- Comm. posterior. Cs-= Comm. superior. Ch —
Chiasma n. opt. V- Die Anlage des Seitenventrikels.

Diese ganze Beschreibung, die ich hier aus dem ersten Theile
dieser Arbeit wiederholt habe, passt fast vollstándie auf die erste Ent-
wickelung des massiven Hemisphaerenhirns der Teleostier, die ich an
Rhodeus und an Perca zu untersuchen die Gelegenheit hatte. Es
lásst sich annehmen, dass auch die Ganoiden mit diesen beiden Typen
úbereinstimmen werden. Die Textfiguren Fig. I. u. 2. zeugen von der
Ahnlichkeit der Anlagen bei beiden Typen sehr deutlich, so dass jede
weitere Beschreibung úberfiůssig erscheint. Die eine von ihnen ist

16 XV. F. K. Studnička:

eine Copie meiner Abbildung ['95b. Taf. III. Fig. 1.], die zweite ist
einer Arbeit PorzaRD's [/93. Pl. 21. Fig. 4.] entnommen.

Auch der Vergleich unserer Fig. 1. Taf. II. mit der Fig. 8.
Tať. V. (95.), die horizontale Lángsschnitte darstellen, ist lehrreich ;
man sieht da, dass der gróssere Theil der lateralen massiven Wand
des Vorderhirns noch als Bulbus olfactorius zu deuten ist. Erst spáter
differenzirt sich der Bulbus von der Hemisphaere und durch die
wachsende Hemisphaere gedrůckt, růckt er nach vorne vor die vorderen
Laminae.

Meine Abbildungen Fig. 2—3. Taf. III. im ersten Theile dieser
Arbeit stellen Auerschnitte durch verschiedene ŠStadien der Ent-
wickelung des Vorderhirns von Petromyzon, an denen das Verháltniss
der lateralen massiven Theile zu den medianen Membranen zu sehen
ist, dar. Die Fig. 7., 8. auf unserer Taf III., die Ouerschnitte durch
eine áhnliche Partie des Vorderhirns von Perca und Rhodeus darstellen,
zeigen die grósste Aehnlichkeit mit jenen. Auch hier sind die me-
dianen Zonen noch verháltnissmássic wenig breit. Ein Unterschied
ist nur zwischen den álteren Stadien von Petromyzon und analogen
von Teleostiern; wáhrend dort die Seitenventrikel sich anlegen und die
Hemisphaere sich nach aussen ausstůlpt, bleibt diese hier zeitlebens
maássiv und stůlpt sich eher nach aussen um; auch jene áussere Rinne,
durch die sich die Hemisphaere des Petromyzonten von dem Zwischen-
hirne abgrenzt und die einer auch in anteroposterioren Richtung er-
folgenden Biegung derselben entspricht, ['95. Taf. III. Fig. 9., 10.
Ra.] fehlt hier. Wáhrend bei Petromyzon die Hemisphaeren vertical
stehen bleiben, stehen sie bei den Teleostiern etwas schief, wobei ihre
oberen Theile stark von einander divereiren.

Es wáre hochst interessant die Entwickelung der bei den Ga-
noiden so gut entwickelten Seitenventrikel (cornua anter. Ventr.
later.) zu studieren und mit der Entwickeluneg homologer Ventrikel
des Petromyzon zu vergleichen. Ich bin úberzeugt, dass man da eine
vollstándige Úbereinstimmung finden wůrde. Auch wůrde man wahr-
scheinlich finden, dass bei jungen Ganoiden eine Umstůlpung der He-
misphaere nach aussen noch nicht existirt. Eine mir bekannte Abbil-
dung eines Auerschnittes durch ein solches Gehirn (Lepidosteus), die
bereits S. P. Gaer inihrer Arbeit copirt [“93. Pl. VIII. Fig. 102.) ist
in einer Arbeit WirpERs ["75.] enthalten; sie zeigt solche vertical ste-
hende massive Hemisphaeren. Auch die in Barroun-PaRkERS Arbeit
[82] enthaltenen Abbildungen [PI. 24, Wig. 46 B, c.] sehen áhnlich aus.

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. JU

Wie die medianen Membranen des Teleostier- und Ganoiden-
sehirns sich entwickeln, denn gróssere Unterschiede gibt es da zwischen
diesen beiden Typen kaum, haben uns die schónen Untersuchungen Kupí-
fers (92) gezeist. Das was Kupffer an seinen Abbildungen als unpaare
Anlage eines secundaeren Vorderhirns, als „Epencephalon“ bezeichnet,
ist die Anlage der medianen Membranen — der Lamina supraneuro-
porica und der hier gestreckten Plexus chorioidei der Aula —.

M. Noceh einmal das Vorderhirn der Selachier und der
Dipnoer.

Nachdem die erste Abtheilung dieser Arbeit bereits schon im
Drucke war, bekam ich zur Untersuchung Gehirne von zwei sehr
interessanten Formen der Selachier: von Chimaera monstrosa und
von Notidanus griseus. Weiter hatte ich Gelegenheit auf einer Auer-
schnittserie durch den Kopf von Protopterus annectens das Vorderhirn
desselben aus eigener Ansicht kennen zu lernen.

Da der Bau der Gehirne der genannten Šelachier, wie aus der
Abhandlung BoncgHapRpr's úber das Fischgehirn bekannt ist, und wie
auch von uns in der ersten Abtheilung dieser Arbeit pag. 35. gesagt
wurde, fůr die Morphologie des Vorderhirns der Selachier besonders
wichtig ist, und da ohnehin náhere Angaben ber den inneren Bau
der betreffenden Gehirne in der Litteratur sehr spárlich sind, meine
ich, dass es nicht ganz ůúberflůssig sein wird, wenn ich mich in fol-
genden Zeilen mit ihnen náher bescháftigen und auf den Tafeln II.
und III. einige Abbildungen von ihnen liefern werde.

Chimaera monstrosa. L.

Ausser den alten unvollstándigen Abbildungen von VALENTIN
denen von Bvscu und einer kurzen Beschreibung von Mrcnucuo-MAcLAY
[70.] ist die wichtigste úber das eicenthůmliche Gehirn dieser Form
handelnde Abhandlung jene von WrzpeR ["%4.]; aber auch diese be-
scháftigt sich, wie es zur Zeit ihres Erscheinens noch fast ausschliess-
lich úblich war, nur mit der áusseren Form des Gehirns. Zwei stark
schematisirte Abbildungen von Schnitten durch das Vorderhirn ver-
ofentlichte neuestens BuRckmaRpr [94.].

Auf unserer Taf. III. Fig. 3. zeichne ich eine Ansicht des Vor-
derhirns und seines „Tractus“ von der dorsalen Seite gesehen, und
auť der Taf. II. Fig. 1—11 einzelne Schnitte aus einer Auerschnitt-
serie durch dasselbe Gehirn.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 2

18 XV. F. K. Studnička:

Wie schon aus der Beschreibung WirpeRs ["77.] bekannt ist,
ist das Vorderhirn von dem Zwischenhirne bedeutend entfernt, was
durch den Druck der grossen Augen dieses Thieres, die in der Me-
dianlinie sehr nahe zu einander liegen kommen bedinst ist. Jene
Theile des Gehirns sind nur durch eine diůnne, oben und unten von
Membranen gebildete Róhre mit einander verbunden.

Die untere diůnne Wand dieses von der Hemisphaere nach
hinten zu bis zu dem Chiasma reichenden Abschnittes des Chimaeren-
gehirns ist dem iberaus verlángerten Recessus opticus homolog. Die
lateralen, nicht besonders massiven Wánde sind etwa der Úbergang-
stelle des Zwischenhirns in das Vorderhirn gleichzustellen. Die Decke
gehórt in ihrem hinteren Theile zu der Tela chorioidea des Zwischen-
hirns, vorne schon zu der Decke der Aula [Gestreckte Plexus chori-
oidei und die Falx membranacea|. Durch eine Dehnung des Gehirns
in die Lánge und durch theilweise Verschiebung der einzelnen Theile
lassen sich diese ungewóhnlichen Verháltnisse erkláren.

Die membranóse Decke der Róhre ist oben etwa in der Mitte,
dem vorderen inde derselben jedoch náher, in einen mit engem Stiele
der Decke aufsitzenden Plexus chorioideus ausgestůlpt -— es ist das
die Paraphysis cerebri [Taf. II, Fig. 1., 13.]. Die lateralen Wánde
enthalten fast nichts anderes als die von den Hemisphaeren zu den
hinteren Partien des Gehirns verlaufenden Faserzůige: oben den Fornix,
unten die basalen Vorderhirnstránge. Diese lateralen Theile des be-
treffenden Verbindungsstůckes stellen uns den Tractus olfactorii ana-
loge Gebilde, wirkliche „Tractus hemisphaerium“. [ Hemisphaerenstiele
Stiedas?] dar.

Wenn wir die Schnitte der Serie von hinten nach vorne zu
untersuchen, so treffen wir an ihnen den Úbergang von der lateralen
Wand der Tractus in die Hemisphaere. Die hintere Partie der Hemi-
sphaere, die wir da zuerst vor uns haben, kann, wie ein Ver-
oleich der Figuren auf der Taf. IV. erkennen lásst, nur dem Lobus
posterior der Hemisphaere der Amphibien und anderer Thiere homo-
logisiert werden. Sie ist hier ganz massiv, áhnlich wie das „Basalganglion“
der Ganoiden und Teleostier, das wie wir frůher sahen, auch die Be-
deutung eines Lobus posterior der Hemisphaere hat.

Der hauptsáchlichste Unterschied zwischen dem Lobus posterior
der Chimaera und dem der zuletzt genannten Fische ist der, dass
seine Wand nicht wie dort [Polypterus!] nach aussen umgestůlpt ist,
sondern eine einzige compacte vertical stehende Masse bildet. Die

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 19

Membranen (Lamina supraneuroporica, Plexus?) setzen sich hier infolse
dessen dorsal und nicht wie dort dorsolateral an die Hemisphaere.

Auf mehr nach vorne gefihrten Schnitten sehen wir auch die
Andeutung eines Lateralventrikels, seiner Lage nach zu schliessen
eines Homologon des Cornu posterior der Cyclostomen und Am-
phibiengehirne. Der Ventrikel hat hier die Form einer ziemlich
tiefen, auf der medianemn Seite der Hemisphaere verlaufenden Rinne
(Taf. II. Fig. 5., 6., 7.1; ihr Homologon bei den Ganoiden verlauft
eher dorsal auf der vmegestůlpten Hemisphaere. Hier wie dort bildet
sie eine directe hintere Fortsetzung des mehr ausgebildeten vorderen
Horns des Seitenventrikels.

Was die medianen Zonen des Vorderhirns betrifft, so ist da
die untere etwas verdickt; es verlauft in derselben etwa in der Mitte
der ganzen Lánge des Lobus posterior die Commissura posterior. Die
obere Wand, [Lamina supraneuroporica ?| ist membranós und in kleinere
Falten gelegt, von aussen ist sie reich mit Blutgefássen versoret.
Median hánst von der Decke in das Innere des Ventrikels die schon
besprochene Falx membranacea. Dass der Ventrikel als „Aula“ auf-
zuřassen ist, ist, wie ich glaube, klar genug.

Mehr nach vorne zu gefůhrte Schnitte zeigen (Fig. 8. Taf. II.),
wie sich der rinnenformige Ventrikel in der lateralen massiven Wand
vertieít, uud wie sich diese selbst unferhalb der Rinne nach aussen
ausstůlpt. Es kann jetzt kein Zweifel mehr obwalten, dass jene Rinne
die Bedeutung eines Rudimentes von einem Šeitenventrikel hat.

Wir kommen bei der Verfolgung der Schnitte in die Gegend,
wo die Seitenventrikel schon geschlossen sind [Fig. 9., 10.|. Wir kón-
nen da gut beobachten, dass an der Bildung der Wánde der geschlos-
ssenen Ventrikel die medianen Membranen nicht betheiligt sind. Die
mediane Wand des Seitenventrikels und neben ihr die Lamina supra-

- neuroporica sind da gleichzeitie vorhanden, jene ist also kaum durch
eine Verdickune dieser entstanden. Wir verweisen da besonders auf
den Schnitt Fis. 10., der durch die Gegend gerade hinter dem Lobus

- olfactorius impar fůhrt. Auf dem Schnitte Fig. 11. finden wir schon

-nur jenen Recessus neuroporicus, der das vorderste Ende der Aula

und des Gehirns uns darstellt.

Auf weiteren Schnitten treffen wir schon nur die paartgemn He-

misphaeren mit den ziemlich weiten Seitenventrikeln in ihrem Innern.

Diese letzteren sind nur den cornua anteriora der Seitenventrikel der

Amophibien und Cyclostomen homolog. Die ganzen vorderen geschlos-

senen Theile der Hemisphaeren sind natůrlich den intercalaren Partien
9%

20 XV. F. K. Studnička:

des Gehirns anderer Thiere gleichzustellen. Durch Vergleichen der
schematischen Abbildungen Taf. IV. glaube ich, wird die Sache klar.

Den Hemisphaeren setzen sich vorne die grossen Bulbi olfactorii
direct an, ihre Grenze gegen jene ist nur durch eine seichte Ein-
schnůrung angedeutet. Die Ventriculi laterales reichen vorne als eine
Rhinocoele bis in die Bulbi olfactorii. Es ist hier die Rhinocoele,
wie bei den Cyclostomen und Amphibien deutlich zu sehen war, eine
directe vordere Verlángerung der Seitenventrikel.

Als eine Higenthůmlichkeit der Bulbi olfactorii kann man noch
angeben, dass sie vorne durch eine guere Furche in zwei úber einander
liegende Partien getheilt sind (Vergl. Wilder ["%.] PI. I. Fig. 1., 12.);
von den Oberfláchen dieser beiden gehen die Fila olfactoria durch
eine Lamina cribrosa in das direct vor dem Gehirne liegende Ge-
ruchsorgan aus.

Da die Geruchskapseln bei Chimaera nicht auf beiden Seiten
des Kopfes, wie dies bei den ůúbrigen Selachiern der Fall ist, sondern
vorne am Kopfe dicht an einander liegen [Taf. IIT. Fig. 2.], so můssen
auch die Hemisphaeren und die Bulbi nicht von einander divergieren,
sondern kónnen parallel dicht neben einander gelegen sein. Die
betrefende Lage der Hemisphaeren und der Bulbi bei den meisten
Selachiern, wo die Lángsachsen jener Theile des Gehirns mit einander
einen mehr oder wenigen spitzen Winkel einschliessen, wurde von
mir [/95. pag. 34.| fůr diese als charakteristisch bezeichnet. Das Chi-
maeragehirn, das, wie gesagt wurde, eine Ausnahme von dieser Regel
macht, náhert sich in diesem primitiveren Verhalten den Gehirnen der
Dipnoer z. B.

Das Vorderhirn von Chimaera mit seinen membranósen mittleren
Zonen des Vorderhirns, mit dem massiven Lobus posterior, den
langen intercalaren Partien der Hemisphaeren, und den ansitzenden
Bulbi olfactorii náhert sich einerseits stark dem einfacheren Gehirne
der Ganoiden, das sich durch seine stark verkůrzte intercalare Partie
von ihm unterscheidet, anderseits dem der Plagiostomeen [Notidani-
den|, das im Gegensatz sehr entwickelte intercalare Partien [mit den
Lobi postolfactorii!| und verdickte Lamina supraneuroporica hat. Auch
von dem der Dipnoer ist das Vorderhirn der Chimaera nicht zu weit
entfernt.

Ich bin der Meinung, dass das Vorderhirn der Chimaera der ur-
sprůnglichen Form des Selachiergehirns náher steht als jedes andere
Selachiervorderhirn. Es ist sicher einfacher gebaut als das sonst sehr
primitive Vorderhirn der Notidaniden. Einige Eigenthůmlichkeiten des

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 21

Gehirns, auf die wir frůher aufmerksam gemacht hatten, z. B. an erster
Stelle die Existenz von gestielten Hemisphaeren, erkennt man na-
tůrlich sofort als etwas secundaer erworbenes.

Notidanus (Hexanchus) griseus Cuv.

Ausser verschiedenen Abbildungen der áusseren Form dieses
Gehirns, wie ich solche z. B. in der Morographie von MrcrucHo-MaoLax
finde, gibt uns nur BvunRcgnaRpT einige Abbildungen von Schnitten
durch das betreffende Gehirn. *“) Die Abbildungcen Fig. 14—17.
Taf. II. stellen uns Auerschnitte durch das Vorderhirn, das ich einem
ziemlich gut mit Alkohol conservirten Exemplare des genannten
Haifisches entnahm. Eine Ansicht der dorsalen Oberfláche des ganzen
Gehirns zeichne ich Fig. 4. Taf. ITI., eine Ansicht desselben Gehirns
von vorne gesehen Fig. 5.

Ich habe in der ersten Abtheilung dieser Arbeit drei Typen
der Selachiergehirne unterschieden: Das Gehirn des ersten am meisten
modificirten Typus, das wir z. B. bei den meisten Rajiden (Torpedo !)
und manchen Sgualiden finden, hat massive, fast kugelfórmige Vorder-
hirne, die in der Litteratur (Miclucho-Maclay) nach dem áusseren
Aussehen und weil bei ihnen die Pallien beider Hemisphaeren eine
einzige Masse bilden, als unpaar bezeichnet werden. Dass in ihrem
inneren Baue paarige Anlagen zu erkennen sind, ist selbstverstándlich,
der Namen unpaar darf daher natůrlich nicht wórtlich genommen
werden.'“) Nur weil ich keinen passenderen Namen fir den bekannten
Zustand des Vorderhirns finden konnte, habe ich den Namen unpaar
beibehalten.

Das Vorderhirn des 2. Typus, der mit dem ersteren durch Úber-
gánge verbunden ist, hat zwei deutlich durch eine tiefe mediane
Furche von einander getrennte Hemisphaeren.

Die Wand der Hemisphaeren ist úberall oleich dick, und auch
die beide Hemisphaeren verbindende Lamina supraneuroporica unter-,
scheidet sich durch ihre Dicke nicht von den Wánden der lateralen
Theile des Vorderhirns.

10) Schematisirte Abbildungen eines Auer- und eines Horizontalschnittes
siehe in seiner Arbeit úber das Fischgehirn Fig. III. a, b. 94., einen medianen
Lángsschnitt zeichnet er in seinem „Bauplan des Gehirns“ 94b Taf. I. Fig. 5.

11) Borazzr ['95.], dem wahrscheinlich eine meiner Mitteilungen, in der ich
das, was ich unter jener Bezeichnung verstehe, náher auseinandersetze ['94b.|,
unbekannt war, polemisirt in seiner Arbeit mit mir und glaubt, ich nehme
den Namen unpaar wórtlich.

BDÍ
D

XV. F. K. Studnička:

Der dritte Typus endlich hat paarige dickwandige Hemisphaeren,
die oben median durch důnne medianen Membranen, die membranóse
Lamina supraneuroporica, mit einander verbunden sind.

Das oben beschriebene Gehirn der Chimaera gehórt zu dem
dritten Typus, das Gehirn der Notidaniden kann man jedoch nach
meinen Befunden auf einem untersuchten Exemplare zu ihm nicht
rechnen, wie ich es in der ersten Abtheilung der vorliegenden Arbeit
an die Angaben Burckhardt's mich stůtzend, that.

In dem Gehirne von IHexanchus griseus ist, wie ich beobachten
konnte und wie ich auf den Fig. 16. Taf. II. darstelle, die Lamina
terminalis nicht membranos, sondern sie ist, was Dicke betrifft, von
den Wiánden der Šeitenventrikel nicht verschieden, wenn nicht
noch dicker.

Das Gehirn von Hexanchus gehórt also zu dem zweiten Typus
der Selachiergehirne und zwar unter die ursprůnelichsten Formen
jenes Typus; denn in ihm sind beide Hemisphaeren sehr deutlich
paaric, wáhrend anderswo der paarige Zustand im der úusserem Form
des Vorderhirns mehr verwischt erscheint.

An der hinteren Grenze der dicken Lamina supraneuroporica
lieet die als ein Plexus stark gefaitete Paraphysis cerebri [Fig. 15., ©
16 Taf. II.]. Die Plexus chorioidei der Hemisphaeren entspringen
nicht zu beiden Seiten vor der Paraphyse, wie z. B. bei dem Proto-
pterus und den Amphibien so schón zu sehen ist, sondern schon
hinter der Ursprunesstelle der Paraphyse beiderseits der in der Mitte
lieeenden Tela chorioidea des Zwischenhirns (denn anders kann man
die median zwichen den beiden Plexus liegenden wenig gefalteten
Theile der Membrane nicht deuten.| Taf. II. Fig. 14.

Die Paraphyse ist hier wahrscheinlich secundaer so weit nach
Vorne verschoben, ebenso wie sie bei der Chimaera wieder caudalwárts
verlagert ist. Úbrigens liegt auch bei Petromyzon die Paraphyse sehr
weit nach vorne [Verel. meine Arbeit 95. pac. 5.].

Die Aula ist ziemlich lang [Fig. 15.—17. BuncgnaRpr 94, ic. 5.]
der Recessus neuroporicus derselben ist deutlich, wenn auch nicht
so gut wie bei Chimaera, entwickelt.

An den Hemisphaeren sind die hinteren zu beiden Seiten der Aula
liegenden Theile, die nach hinten bis in die Gegend der Paraphyse
und dicht vor den Ursprung der Plexus chorioidei reichen, den Lobi
posteriores der Hemisphaeren anderer Thiere homolog. Ihre Wand
ist, wie aus den Abbildungen zu erkennen ist, nicht zu einer Masse
verdickt, wie bei Chimaera, auch ist sie nicht nach aussen um-

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 23
gestůlpt, wie bei Polypterus, sondern ist nach aussen ausgebo-
gen und bildet dadurch einen nach vorne an Tiefe zunehmenden
Ventriculus lat eralis, der direct in den geschlossenen Ventrikel der
intercalaren Partie der Hemisphaere úbergeht. Der Lateralventrikel
des Lobus posterior ist dem Cornu posterius der Amphibien etc.
homolog, trotzdem er nicht die Form eines „cornu“ besitzt. Die Wand
des Lobus posterior hat sich hier nur in dorsoventraler Richtung,
nicht jedoch auch in der anteroposterioren nach aussen ausgestůlpt;
das „Cornu posterius“ der Selachier kann daher nur eine Rinne,
nicht aber einen Sack wie das der Amphibien und Cyclostomen z. B.
bilden. Die Ausstůlpung in der anteroposterioren Richtung ist hóchst-
wahrscheinlich durch eine Tendenz zur Verkůrzune des Gehirns in
der Gegend der Aula zu erkláren. Die Gehirne der Cyclostomen und
der Amphibien sind solche mit kurzer Aula, die der Selachier und
Ganoiden dagegen solche mit langer Aula.

Als eine „intercalare“ Partie fasse ich den vor dem Recessus neuro-
poricus sich befindenden Theil der Hemisphaere. Vorne unweit von der
Ursprungsstelle des auf einem lángeren (einer Rhinocoele entbehren-
den) Tractus olfactorius sitzenden Bulbus stůlpt sich ventral-median die
Wand der Hemisphaere nach aussen und bildet so den fůr das Se-
lachiergehirn so charakteristisehen Lobus postolfactorius. Den betref-
fenden Lobus habe ich bei Chimaera vergebens gesucht; bekanntlich
findet er sich auch bei Protopterus sehr schón entwickelt.

Als Resultat meiner Untersuchungen úber das Hexanchusgehirn
kann ich sagen, dass dasselbe schon viel mehr modifičirt ist als das
der Chimaera. Die verdickte Lamina terminalis, die Plexus chorioidei
in den Hemisphaeren, weite Šeitenventrikel (cornua anter.), Lobi postol-
factorii und die Tractus olf. sprechen fůr eine hohere Organisation. Šonst
steht jedoch das Hexanchuscehirn, wie besonders der auch áusserlich
deutliche paarige Zustand der Hemisphaeren davon zeugt, unter den Sela-
chiergehirnen auf einer sehr niedrigen Stufe. In seinem Baue ist es neben
anderen Selachiergehirnen noch dem Gehirne von Ceratodus Forsteri,
soweit ich nach den Abbildungen desselben | BEauREGARD, ŠANDERS,
Huxzev] schliessen kann, am meisten áhnlich.

Dipnoi.

Das Gehirn von Protopterus annectens steht náher zu dem der
Amphibien und wahrscheinlich auch dem der Cyclostomen, das von
Ceratodus errinnert an das der niedersten Haifisehe (Notidaniden).

24 XV. F. K. Studnička:

Die Winde des Ceratodusvorderhirns sind relativ dinn. in ihrer
oberen Partie haben die lateralen Wánde der Aula — Homologa der
Lobi posteriores der Hemisphaere — die Tendenz sich nach aussen
umzustůlpen. Vergleiche Taf. II. Fig. 8. (Copie) SaxpERs 89. Taf. IL.
Fig. 4., WrupeR 87. Fig. 3. mit den Auerschnitten durch das Gehirn
von Polypterus auf der Taf. I. und mit den Auerschnitten durch die
Aula von Hexanchus Taf. II. Fig. 106., 17.

III. Allgemeines úber das Vorderhirn der Cranioten.

1. Das Vorderhirn aller Cranioten ist paarig angelegt. Wir
unterscheiden an ihm laterale massive Theile [Laterale Massen, La-
terale Zonen| die durch mediane, meist membranose Wánde [Mediane
Membranen, Mediane Zonen] mit einander verbunden sind.

Die lateralen Massen dienen den nervosen Funktionen, die me-
dianen Membranen dienen, wie ihr Bau und besonders die aus ihnen
sich entwickelnden Plexus und die Paraphyse davon zeugen, zur Fil-
tration der cerebrospinalen Flůssigkeit aus den sie dicht umflechtenden
Blutgefássen in das Innere des Gehirns. In jenen Fállen, wo die me-
dianen Wánde (Zonen) verdickt sind, kommt das dadurch zustande,
dass sie entweder von Commissuren oder dem Chiasma durchtreten
werden; ausnahmsweise verdicken sie sich activ und verrichten dann
wahrscheinlich auch nervóse Funktionen. So verdickt finden wir die
Lamina supraneuroporica der Selachier mit Ausnahme der Chimaera.
Das Vorderhirn bildet dann eine einzige Masse. Im einigen Vállen
werden die medianen Membranen durch das enorme Wachsthum der
lateralen Massen in ihrer Entwickelung manchmal ganz unterdrůckt,'*)
wie wir z. B. bei Myxine sehen, wo beide Massen mit einander ver-
schmelzen und die Membranen úberhaupt fehlen.

Mediane Membranen und laterale Massen sind schon in sehr
frůhen Stadien der Entwickelung des Vorderhirns durch ihre Dicke
verschieden, (Teleostier Cyclostomen !), so dass man meinen kónnte,
dass das ursprůngliche Gehirn der Cranioten schon die Unterschiede
in der Dicke seiner Wánde besass. Der Amphioxus besitzt úberall
gleich dicke Wánde des Vorderhirns; entweder ist das als secundaer
aufzufassen, oder als ein noch álterer Zustand.

12) Frůher (“94.) war ich der Meinung, dass sich der Zustand des „un-
paaren“ Palliums der Selachier auch auf diese Weise erkláren lásst.

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 25

Auch in anderen Abtheilungen des Gehirns sehen wir einen Unter-
schied zwischen den medianen und lateralen Wánden [Zonen|. Von den
einzelnen Theilen der medianen Membranen des Gehirns sollen hier
genannt werden: Lamina supraneuroporica und die Plexus (Auliplexus),
Paraphysis, Tela chor. des Zwischenhirns (Diaplexus), Tela chor. des
Mittelhirns (Mesoplexus; nur bei Petromyzon erhalten!) und Tela
chor. des Nachhirns (Metaplexus). Am Vollstándigsten sind alle diese
Membranen bei Ammocoetes und jungen Anurenlarven erhalten.

2. Die paarigen Massen des secundaeren Vorderhirns — die
„Hemisphaerenhirne“ theile ich von vorne nach hinten in den Bulbus
olfactorius (Rhinencephalon) und die eigentliche Hemisphaere. Diese
letztere theile ich in zwei eigentlich nur kůnstlich gegen einander
abgegrenzte Theile: in die „intercalare Partie“ und den „Lobus po-
sterior der Hemisphaere“ (Lobus occipitalis Autt.).

Die intercalare Partie der Hemisphaere ist der nach hinten ge-
gen den Lobus posterior nur kůnstlich abgegrenzte Theil derselben,
der bei dem Wachsthume der Hemisphaere vor den Recessus neuropo-
ricus zu liegen kommt. [Oft liegt sie nach den Seiten der vordersten Partie
der Aula]. Die intercalare Partie ist immer hohl; als eine Ausstůlpung der
Aula bildet sich in ihrem Inneren der Seitenventrikel (cornu anter.
des Seitenventrikel). Sie bildet den gróssten Theil der langen Vorder-
hirne der Selachier, Dipnoer, Amphibien, Amnioten ; bei den Ganoiden
und Cyclostomen ist sie ganz kurz als ein Verbindungsstůck der He-
misphaere und des Bulbus; [Die „Hemisphaere“ Wilders an dem Ga-
noidenhirne] bei den Teleostiern scheint sie úberhaupt zu fehlen.

Der Lobus posterior, der álteste Theil der Hemisphaere, liegt
immer zu beiden Seiten der Aula, ihre Seitenwánde bildend. Er ist
bei Chimaera als eine compacte Masse entwickelt, bei den Ganoiden
hat er eine Tendenz nach aussen sich umzustůlpen, wie dies bei
Polypterus am deutlichsten zu sehen ist; auch fůr das von diesen
abgeleitete Gehirn der Teleostier gilt dasselbe. Bei Petromyzon, den
Amphibien und Amnioten ist er im Gegentheil nach aussen ausge-
stůlpt. Er ist mit dem hintersten Theile der Hemisphaere der Repti-
lien, nicht dagesen dem des Mammaliengehirns (Lobus occip.) homolog.

Der Seitenventrikel des Lobus posterior (cornu poster. ventr.
later.) ist bei dem dritten Typus [bei dem Petromyzon, den Amphi-
bien] natůrlich am tiefsten; er ist hier, da der Lobus auch in antero-
posterioren Richtune aus dem Umrisse des Gehirns sich ausstůlpt,
sackfórmig. Bei den ůúbrigen Typen des Lobus posterior ist der Ven-

206 XV. W. K. Studnička:

trikel nur als eine, mehr weniger tiefe, oft schwindende Rinne an seiner
medianen [Chimaera] oder dorsomedianen Oberflůche angedeutet.

Das Cornu posterius setzt sich vorne direkt in das Cornu ante-
rius fort und dieses endigt als eine Rhinocoele in dem Bulbus olf.
Auf den Gehirnen, wo die Aula stark verkůrzt ist, so bei den der
Cyclostomen, Amphibien und allen Amnioten, můnden beide Cornua
des Seitenventrikels gemeinschaftlich in die Aula.

3. In der Entwickelune des Vorderhirns liegen anfangs auch
die Bulbi seitlich von der kinftigen Aula; dieser Zustand erhált
sich jedoch nirgends dauernd. Spáter růcken die Bulbi vor die Aula
(vor den Recessus neuroporicus), — 50 was sehen wir bei den Cyclo-
stomen, Ganoiden und Teleostien. Noch spáter růcken auch die vor-
deren (intercalaren) Theile der Hemisphaeren ůúber den Bereich der
Aula; dadurch bildet sich der bleibende Zustand des Vorderhirns der
Selachier, Dipnoer, Amphibien und aller Amnioten.

4. Wie wir sahen, kann jeder Theil der massiven Theile in die
linge wachsen oder sich verkůrzen, weiter kónnen manchmal ein-
zelne Theile von einander sich entfernen und nur mittelst nervóse
Faserzůce fůhrenden Stiele, den sog. „Tractus“, verbunden bleiben.

Der Bulbus olfactorius ist in niederen Gruppen (Cyclostomi,
Ganoidei, Selachii, und niedere urodelen Amphibien) im Vergleiche
zu der Hemisphaere verháltnismássig orósser als anderswo. Er ist
entweder der Hemisphaere ansitzend, was fůr einen ursprůnglicheren
Zustand zu halten ist (Cyclostomi, Ganoidei, die meisten Teleostier
Chimaera, Protopterus, Amphibia, Chelonii etc.), oder es ist ein Tractus
olfactorius vorhanden (die meisten Selachii, Callorhynchus, Ceratodus
einige Teleostier, meiste Reptilien).

Die intercalaren Partien sind, wie oben gesact wurde, bei den
niedrigen stehenden Formen kurz (Cyclostomen, Ganoidei), sie kónnen
secundaer ganz schwinden (Teleostei ?) oder bilden den grósseren Theil
des Vorderhirns. Die Lobi posteriores sind úberall vorhanden, bei
hóheren Formen sind sie verháltnissmássig kleiner als bei den nie-

deren; es ist wahrscheinlich, dass sie nur hóhere Centra fůr den Ge-

ruchsinn vorstellen. Die Hemisphaere sitzt direct auf dem Zwischen-
hirne, nur bei Chimaera ist sie mit diesem mittelst wirklicher Tractus
hemisphaerium verbunden.

Wir unterscheiden in die Lánge gestreckte und zusammen ge-
drungene Gehirne, oder Gehirne mit langer Aula (niedere Selachii,
Ganoidei, Teleostei) und solche mit kurzer Aula (Cyclostomi, Am-
phibia, Amniota).

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 27

Die Formen und Dimensionen einzelner Theile des Vorderhirns
sind, wie wir sehen, sehr variabel; nur nach der Lage der einzelnen
Theile zu den einzelnen Commissuren und besonders zu dem vor-
deren Ende des Gehirns, dem Recessus neuroporicus, der als eine
fixe Stelle auf dem Gehirne aufzufassen ist, kann man sich ein Úr-
theil úber die Homologien einzelner Theile in verschiedenen Gruppen
der Cranioten erlauben. Ich habe zu diesem Zwecke in die schema-
tischen Abbildungen auf der Taf. IV. die Lage dieser Gebilde ein-
gezeichnet.

5. Bei der Beurtheilune der Homologien der Gehirne kann man
den medianen Membranen (Zonen) eine gewisse Wichtigkeit nicht ab-
sprechen. BuRcknaRpT ["94b.| hat gezeigt, dass in allen Typen der Cra-
nioten dieselben Abtheilungen dieser in derselben Nacheinanderfolge zu
finden sind. Man muss sich aber immer dessen bewusst sein, dass die
Membranen im Verháltniss zu den lateralen Theilen verschoben werden
kónnen. So liegt z. B. die Paraphyse bei Petromyzon weit nach vorne
etwa úber der Mitte der ganzen Lánge der Aula, und die vor ihr
legende Lamina supraneuroporica ist hier nur unbedeutend. Bei der
Chimaera befindet sich dagecgen, die Paraphyse weit hinten in der
Decke des „Tractus“, den man kaum zu der Aula rechnen wůrde, an
der hinteren Grenze einer úberaus langen Lamina supraneuroporica [?]
und von dem Recessus neuroporicus weit entfernt.

6. Was die medianen Membranen im besonderen betrifft, so
finden wir an ihnen einige nach aussen und andere nach innen
in den Ventrikel gewendete Plexus chorioidei, die eine Vergrósseruno
der Oberfláche derselben zur Aufeabe haben.

Bei Petromyzon sind mit Ausnahme der nicht besonders diinnen
vorderen Laminae alle Membranen nach aussen auscestůlpt, bel
anderen Gehirnen nur die Paraphyse, der sog. Zirbelpolster und die
Decke der Fossa rhomboidea.

Die Paraphyse ist nichts anderes als eine Art von Plexus
chorioidei; eine Bedeutung als ein rudimentaeres Sinnesoregan (Še-
lenka hat sie, wie die heutigen Kenntnisse beweisen, nicht."") Bei
Petromyzon, Protopterus hat sie die Form eines ziemlich einfachen
weiten Sackes, bei Chimaera, Hexanchus, Acipenser, Polyodon, Ichthy-
ophis (Burckhardt), Ceratodus (Wilder) ist sie in einen reich entfal-
teten mit Blutgefássen versoreten Plexus chorioideus verwandelt.

13) Das was Kupffer und neuestens Retzius fůr die Paraphyse des Petro-
myzon halten, hat mit einer solchen nichts zu thun. Vergleiche meine Abh. "95.

28 XV. F. K. Studnička: i

Wirkliche, in das Innere der Aula eingestůlpte Plexus fehlen
den Cyclostomen úberhaupt, bei den Ganoiden und Chimaera finden
wir nur die longitudinal verlaufende Falx membranacea der Lamina
supraneuroporica. Es ist móglich, dass diese ein sehr altes, ursprůng- ©
lich úber die membranose Decke des ganzen Gehirns sich erstreckendes
Gebilde darstellt. Es findet sich námlich eine áhnliche membranóse
Falx auch auf der Zwischhirndecke des Necturus [Kingsbury PL. Fig.
17.) der Paraphyse von Protopterus [Unsere Taf. I. Fis. 17. Burck-
hard Taf. III. Fig. 19—20.| an der Decke des Mittel und Nachhirns
von Petromyzon [Unsere Abh. 95. Taf. I. Fig. 1.) und dem Nach-
hirn der Amphibien.

Die paarigen Plexus chorioidei [hemisphaerium und inferiores| sind
neueren Ursprunges. Sie sind am besten bei den SŠelachiern: (mit
Ausnahme d. Chimaera), den Dipnoern, Amphibien und allen Amnioten
entwickelt. Bei den Gehirnen mit verkůrzter Aula haben sie eine
besondere Bedeutung, wáhrend sie bei jenen mit weiter Aula wie bei
denen der Ganoiden und Teleostier verkůmmern; die Membranen
nehmen hier ohnehin eine genigend grosse Fláche ein.

Litteratur.

BarrouR F. M. axp PaRkeR W. N. ['82.] On the Structure and De-
velopment of Lepidosteus osseus.
Phil. Trans. roy. Soc. London. 175. Part. II.

BraRp J. [/90.] The interrelationsships of Ichthyopsida.
Anat. Anzeiger.
BravREGann. [/81.] Encéphale et nerfs craniens du Ceratodus Forsteri.
Journ. de Vanat. et physiol.
Borazzr Pu. [95.] Le cerveau antérieur des Sélaciens.
Archives italiennes de Biologie. T. XXIV.
BupcgnapRpr R. [92.] Das Centralnervensystem von Protopterus an-
nectens. Berlin.
— ['94.] Zur vergleichenden Anatomie des Vorderhirns bei Fischen.
Anat. Anzeiger, Bd. IX. Nr. 12.
— [94b.] Der Bauplan des Gehirns.
Schwalbe, Morphol. Arbeiten Bd. IV. Heft. 2.
Dr Mma Rare. [“93.] Contribuzione alla conoscenza istologica dell
asse cerebro-spinale dei Pesci e dei Rettili (Scorpaena-Lacerta).
[War mir nicht zugcánolich.| Boll. Soc. Natural Napoli.

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 29

EnrxceR L. ['88.] Untersuchungen úb. die vergleichende Anatomie des
Gehirns. I. Das Vorderhirn.

Abhandl. d. Senckenbg. naturť. Ges. Bd. XV.

Fnreseu G. ["78.] Untersuchungen ber den feineren Bau des Fisch-
gehirns. Berlin.

GaGE SusANNE Prmrps. [93.1 The Brain of Diemyctilus viridescens.
Wilder GAuart. Cent. Book. Ithaca, N. J.

GonRovowrrseH N. ['88.] Das Gehirn und die Cranialnerven von Aci-

penser ruthenus. Ein Beitrag zur Anatomie des Wirbelthier-

kopfes. Morphol. Jahrb. Bd. XIII.
HzRRick C. L. [“91.] Topography and histology of the brain of
certain ganoid fishes. Journ. comp. Neurol. Vol. I.

— Verschiedene Abhandlungen úber das Teleostiergehirn im Journ.
of comp. Neurol. und Anat. Anzeiger hauptsáchlich:
— [91b.] The Commissures and Histology of the Teleostean Brain.
Anatom. Anzeiger. Jahre. VÍ.
— ["93.] Additional Notes on the teleost. Brain.
Anatom. Anzeiger. VL
His W. ['92.| Zur allgemeinen Morphologie des Gehirns.
Arch. f. Anat. u. Physiol. Anat. Abth.
KrvesBuRy B. F. ['95.] On the Brain of Necturus maculatus.
Journ. of comp. Neurol. Vol. V.
Hozr Ezxsr W. L. [91.] Observations upon the Development of the
Teleostean Brain with especial reference to thet of Clupea.
Zoolos. Jahrbůcher.
KurrrER Ú. v- [/93.] Studien zur verel. Entw.-Geschichte d. Kopfes
d. Kranioten I. "Die Entwickelung des Kopfes von Acipenser
sturio an Medianschnitten untersucht.
Můnchen u. Leipzig. [Lehmann.]
Mazme. [("92.] Studien úber das Gehirn der Knochenfische.
Bihane till konel. svenska vetenskap akademiens. 17, IV.
Mrcrucno-Maczar. ["70.] Beitráge zur vergleichenden Neurologie der
Wirbelthiere. I. Das Gehirn der Selachier, II. Das Mittelhirn

der Ganoiden und Teleostier. Leipzig, Engelmann.
PorLLaRD H. B. ['94.] Observations on the Development of the Head
in Gobius capito. Ouart. Journ. Micr. Sc.

RasL-RocgHaRD H. ['82.] Zur Deutung und Entwickelung des Gehirns
der Knochenfische.
Arch. t. Anat. u. Physiol., Anat. Abth.

30 XV. F. K. Studnička:

RasBn-RocknaRD H. [83.] Das Grosshirn der Knochenfische und seine
Ibidem.

Anhangsgebilde.

— [/83b.] Zur Deutung des Gehirns der Knochenfische.
Biolog. Centralblatt.

— [94] Das Vorderhirn der Cranioten.
Anat. Anzeiger. Bd. IX. Nr. 17.

SaxpERS ArrRED. ['89.] Contributions to the Anatomy of the central

nervous System in Ceratodus Forsteri.
Ann. and Mac. of Natur. Hist., London.

Sr;DaA Lupw. ["43.) Ueber die Deutung der einzelnen Theile des
Fisehgehirns. Zeitschr. £. wiss. Zool. Bd. 23.
Srupyička F. K. [94.] Zur Lósung einiger Fragen in der Morpho-

logie des Vorderhirns der Cranioten.
Anat. Anzeiger. Bd. IX. Nr. 10.

— [/94b.] Bemerkungen zu dem Aufsatze „Das Vorderhirn der Úra- ©
nioten“ von Rabl-Růckhard. Ibidem. Bd. X: Nr23708 j
— [95.] Zur Anatomie der sog. Paraphyse des Wirbelthiergehirns. +
Sitzb. d. kg. Ges. d. Wiss. Prag.
Warpsonmrpr. ['87.] Beitráge zur Anatomie des Centralnervensystems
und des Geruchsorganes von Polypterus bichir.
Anat. Anzeiger. Bd. II.

WrepERsuRim R. [85.] Lehrbuch der vergleichenden Anatomie.
Jena, G. Fischer.
WruoeR Bogr G. ["75.] Notes on the North American Ganoids. Pt.
IV. On the Brains of Amia, Lepidosteus, Acipenser and Polyodon.
Proceed. Amer. Assoc. for the Adv. Sciences, XX. IV. Meetinc.
WirrpeR. ["77.] On the Brain of Chimaera monstrosa.
Proc. of the Acad. of Natur. Sciences, Philadelphia.

— ['87.] The Dipnoan Brain. Amer. Naturalist.

Erklárung der Abbildungen.

Mit Ausnahme der meisten schematischen Figuren der Taf. IV.
(Fig. 3—9.| sind sonst alle Abbildungen mit Hilfe einer AsBé'schen Ca-
mera lucida und einem Microscope der Firma CaRu RercHgRT Wien

gezeichnet.

Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 81

Gemeinsame Bezeichnungen.

A. Aula. Lp. Lobus postolfactorius.

B. Bulbus olfactorius. Ls. Lamina supraneuroporica.

Bas. Basale Vorderhirnstrahlung. © M. Mesencephalon.

Ca. Commissura anterior. Obl. Oblongata.

C5. Cerebellum. Pa. Pallhum der Hemisphaere.

D. Diencephalon. Pf. Paraphysis cerebri.

F. Fornix. Px. Plexus chorioidei.

Fx. Falx membranacea. Rc Rhinocoele.

H. Hemisphaere. Jech. Riechorgan.

Hm. Hemisphaerenhirn. Vi. Ventr. lateralis.

Lo. Lobus olfactorius impar. (Re- © Vla. Ventr. lateralis cornu anter.
Cessus neuroporicus). Vlp. Ventr. lateralis cornu poster.

Taf. I.

Fig. 1—10. Polypterus senegalus Cuv.
Einzelne Schnitte aus einer lůckenlosen Serie durch das Vor-
derhirn.
Fig. 11—10. Polyodon (Spatularia) folium Lacép.
Fig. 17. Protopterus annectens Owen.
Ein Auerschnitt durch die Aula des Vorderhirns.

Taf. II.

Fig. 1- 12. Chimaera monstrosa L.
Ouerschnitte durch das Vorderhirn, alle bei derselben Vergrós-
serung gezeichnet.
Fig. 13. Die Paraphyse von Chimaera. Obj. 2. Oc. 2.
Fig. 14—17. Notidanus (Hexanchus) griseus Cuv.
Fig. 18. Aus der hinteren Partie des Vorderhirns von Ceratodus
Forsteri. — Copie nach Alfred Sanders (“89.) PI. IX. Fig. 4.

AUT

Fig. 1. Das Gehirn von Polyodon folium von oben gesehen.

Fig. 2. Dasselbe von vorne gesehen.

Fig. 3. Das Gehirn von Chimaera monstrosa von oben gesehen ohne
die medianen Membranen.

Fig. 4. Das Gehirn von Hexanchus griseus von oben gesehen,

Fig. 5. Dasselbe vom vorne gesehen,

32 XV. F. K. Studnička: Anatomie des Vorderhirns der Cranioten.

Fig. 6—7. Ein Horizontal- und ein Auerschnitt durch das Vorder- ©

hirn eines Embryo von Perca fuviatilis. Obj. 3. Oc. 3.

Fig. 8. Ein Auerschnitt durch das embryonale Vorderhirn von Rho- ©

deus amarus.

PAB

Schematisirte Horizontalschnitte durch die Vorderhirne ver-

schiedener Ichthyopsiden.
Die punctirten rothen Linien bedeuten den Umfang der Mem-

branen und die verschiedenen Plexus. Durch einen rothen Ring ist ©

die Lage der Paraphyse und durch einen gelben Punkt die des Re-

cessus neuroporicus angedeutet. Die einfachen rothen guer gefůhrten

|
|
.
.

Linien bedeuten die Lage der Commissura anterior, die doppelten ©

die des Chiasma. In den lateralen Massen ist der Bulbus durch eine

gelbe Schraffirung, die intercalare Partie der Hemisphaere durch eine ©
violette und der Lobus posterior durch eine blaue bezeichnet. Das

Zwischenhirn ist schwarz schrafiirt.

Fig. 1. Myxine glutinosa. Fig. 6. Ein Teleostiergehirn mit
Fig. 2. Petromyzon (Ammocoetes) gestielten Bulbi olfactorii.
Fig. 3. Amphibien Fig. 7. Chimaera monstrosa.
Fig. 4. Ganoiden. Fig. 8. Notidanus.

Fig. 5. Teleostier. Fig. 9. Selachiergehirn der hó-

heren Formen.

Verlag der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1896.

F. K.STUDNIČKA:„BEITRÁGE ZUR ANAT U. ENTWG.D.VORDERHIRNS IÍABTH.

sitzber d konal boha Geselseh-d WSsk

Eitn. Farsiey. Pray

"ou V per : FF a
n ajř Math nař naTummice Igcean Kun
Henatt Mathemat naturwiss Člasse 890.

Z EYE EE RE PETA IE DAP ER A NA A BAS a á dá ké és n ná hd p ná aká

F K.STUDNIČKA:,BEITRÁGE ZUR ANAT.U.ENTWG.D.VORDERHIRNS"ILABTH.

oitzber d konigl bohm Gesellsch. ds

u M =< Me

Tat.

Fug.10.

Zlti.ratsky. Prád

: jŠ © M ab í P řekl 4000
hor ohara ana ma ace 1006
s6halt. Nenemat naturWiss ulasst 1090.

PEIEEZESEKtk

PEETE

= =
-= x

m =
z Z
= R =
4 (>)
= —
M Ae
v
o)
| cS
—3
(CD)

Fig. Zde
naturwiss.

F K.STUDNIČKA:,BEITRAGE ZUR ANAT U ENTWG.D.VORDERHIRNS IILABTH.

VANSD kV
BY Br 5,

SAS

JŘ - 6.
(ohm Gesellseh d Wissenschaf Mathema

DS)
ja
0 =
o CD
a se
9 =
a $ =
be x i
di0ů X R =
S E)
(>)
= =
rel =
zh
F >
o
4
al
=

| E kk === LS P LL EB E M TE Pa LP L T SL L S T

SEE 5

F K.STUDNIČKA: „BEITRÁGE ZUR ANAT U. ENTWG.D.VORDERHIRNS IÍLABTH.

// ZA

Sttzber d kónigl bóhm Geselsch d Wissenschaft. Mathemat naturvwiss Úlasse 1896.

VL L = = == LL LL

XVI.
Gabbro od Malého Boru.

Podává dr. Jindřich Ladislav Barvíř v Praze.

(Předloženo dne 17. dubna 1896.)

Západně ode vsi Malého Boru, na levo od silnice jdoucí od Ho-
ražďovic na Hradešice, ale ještě před Hradešickým farním lesem vystu-
puje v poli nynějšího starosty pana Karla Maška podlouhlý kopeček

v žule nebo v rule. V těchto místech totiž někde rula a žula se
stýkají, ale styk jejich zakryt jest na povrchu ornicí. Kolem ko-
pečku jsou v ornici roztroušeny kusy žuly biotitické.

Hornina žíly má měnlivé složení nerostné i nestejný sloh, ale-
všude původně obsahuje živce a bledě zelený diallagovitý pyroxen.
Obojí tyto součástky jsou arci často již zvětralé. Zejména diallagovitý
pyroxen bývá přeměněn na uralitický amfibol.

1. Velká část horniny sestává podstatně ze zeleného uralitického
amfibolu se zbytky diallagu a buď z kalných zrn plagioklasových,
či ze bělavých silně lesklých pseudomorfos po plagioklasech těch, kte-
réžto součástky skýtají sloh zrnitý o zrnech prům. asi "/, až "/„ cm
dlouhých.

Uralitický amfibol má barvu místem tmavěji, místem světleji
zelenou, někdy zdá se býti dosti kompaktním, ale většinou nejeví
takové jednolitosti zrn jako amfibol m. p. v dioritech, nýbrž bývá často
jemně vláknitý a promísen bledší a mdlejší hmotou diallagovitého
pyroxenu. Jest dobře patrno, že vyvinul se z pyroxenu toho druhotně

- a že není původní součástkou horniny. Dává štěpné lupénky dle hra-
- nolu snadno, a sice místem jehličkovitě složené, místem pak kompaktní,
- vždy zřetelně pleochroické: || c sytě zelené s absorpcí větší, | c žlu-

PEPSMVE TT MO

tavě zelené, někdy nahnědle zelené s absorpcí menší. Uchylka směru
zhášení činí na těchto štěpných plochách hranolových c : c = 19?

- až 169. Některá zrna lze štípati také dle orthopinakoidu, což patrně

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1896, 1

2 XVI J. L. Barvíř:

jest památka po matečném nerostu, diallagovitém pyroxenu. Takové
destičky zhášejí ovšem rovnoběžně, || c jeví pak barvy zelené, | c
hnědavé barvy.

Pyroxen dá se štípati dle ortho- i dle klinopinakoidu, často dle
obou lépe nežli dle prismatu. Štěpné destičky jsou bledozeleně prů-
hledny, nemají pleochroismu, a také rozdíly absorpce jsou sotva patrny.
Na destičkách dle hranolu štípaných lze pozorovati úchylku zhášení
c: c prům. 32%; na klinopinakoidu c : c = prům. 43, při čemž v kon-
vergentním světle nedává ovšem žádného obrazu osního.

Pseudomorfosy po živcích jevívají místem i krystalografický
tvar Živcový a svědčí tudíž, že živce místem byly vyvinuty idio-
morfně. Sloh pseudomorfos bývá často drobně Ššupinkovitý a dají
se rýpati nožem. Jindy jsou kompaktnější, ale přece jenom velmi
drtivy, a jen některé zrnéčko rýpe zřetelně do skla, třeno-li jest mezi
dvěma destičkami skelnými. Drcení zrnéček děje se dle rovných ploch,
kteréžto nedají v mikroskopu obrazu osního. Lesk těchto štěpných
ploch přibližuje se poněkud lesku perletovému. Před dmuchavkou
hmota jejich taví se velmi obtížně, totiž jen na hranách a barví
plamen po kalciu. V baničce nedává vody. Kyselinou solnou za tepla
zvolna se rozkládá, při tom vylučuje se rosol kyseliny křemičité a
z roztoku sráží kyselina sírová četné jemné jehlice sádrovce. Všecky
pseudomorfosy mají značnou hutnosť, přes 3115, pokud bylo mi lze
zjistiti roztokem Thouletovým. Jest to látka zoisitu podobná, třebaže
velmi drtivá. Ostatně lze ve výbrusech také nepochybný zoisit konsta-
tovati, a zoisit ten vyvinul se také z basických plagioklasů.

Máme zde tedy horninu, složenou původně z basických plagio-
klasův a z diallagovitého pyroxenu, tudíž gabbro.

Takovéto části horniny obsahují v sobě místem partie červeno-
hnědého vápenatého granátu, menší i rozsáhlejší, často souvislé, někdy
větší nežli hlava lidská. Jindy pak objevuje se také granát vyvinutý
po krajích puklin horninou zde prostupujících. Granát v hornině
uvnitř se vyskytující obsahuje v sobě uzavřené pyroxeny, tu pak látka
nepochybně jest proměněnou látkou basických plagioklasů horniny,
ze kterých v něm tu a tam také ještě něco dosud neúplně promě-
něných zbytků lze nalézti.

Mnohé partie granátové jeví se býti slohu zrnitého, že v kuse
příručném upomínají na granátovec . Jiné menší kusy až do poloviční
velikosti pěsti bývají jedním krystalovým individuem, kteréžto jevívá
dle ploch granátotvaru ce jemné proužkování ze bledších a červe-
nějších vrstviček. Ne právě často, ale přece tu a tam hmota graná-

;
p)
:
M
4
;

tre

k ní

9 o I o o L Sao NE, ku k

-E 0“

je E k Z pí Avio:

Gabbro od Malého Boru. 3

tová mívá přimíseno zřetelně něco vápence, nebo nalezneme vápenec
v jejím sousedství.

Části hmoty granátové vynikající do puklin bývají omezeny
krystalograticky plochami lesklými tvaru ce, jehožto hrany bývají
seříznuty plochami 2 O2 a někdy i přikrojeny plochami tvaru 3 0%.

Před dmuchavkou granát taje na tmavé sklo, v tenkých střepinách
nahnědle neb i nazelenale průhledné, kteréž kyselinou solnou dá se
rozložiti a zůstavavuje rosol S9%0,. V roztoku s HC7 lze dokázati
kaleium jakožto podstatnou součástku mikroreakcí s kyselinou sírovou
velmi snadno, jejíž pomocí obdrží se přehojné jehličky sádrovce.
V perli boraxové objeví se zřetelná reakce na železo, kteréžto ovšem
teprve při tvoření se granátu ku hmotě živcové přibylo.

2. Místem hornina jest zřetelně proužkována a to tím způsobem,
že některý proužek jest bohatší druhotným amfibolem;, jíný pak bo-
hatší živcem.

9. Jiné partie horniny obsahují mimo živce a pyroxen jakožto
podstatnou součástku také křemen. Živce jsou tu ponejvíce proměněny
na agregáty Šupinek bezbarvé slídy a kaolinu, nešumí s kyselinou,
jsou to tudíž rozložené živce alkalické neb alkaliemi bohaté. Mezi
takovými úplně kalnými živci vyskytují se někdy zrna živcová ná-
padně čerstvého vzhledu, kterážto lze zkoumáním optickým určiti za
oligoklas a za albit.

Takovéto partie horniny jeví zrno prostředně velké, živce prů-
měrně 3až 4 m dlouhé, idiomorfně omezené, křemen allotriomorfní.
Jsou tudíž analogicky granitu.

Mikroskopické vlastnosti.

1. Vlastní gabbro.

Živce jsou plagioklasy basické. Dle produktů, na které se roz-
kládají, jsou mnohé z nich anorthitu velmi blízky, přeměňujíce se na
zoisitický nerost, vápenatý oranát, vápenec se křemenem. Mimo to
pak skýtají něco šupinkovité, dílem bezbarvým slídám dílem kaolinu
příbuzné hmoty. Jiné živce poskytují této šupinkovité hmoty značněji
a tím svědčí, že látka jejich od látky anorthitu byla poněkud vzdále-
nější. V zachovalejších zbytcích živců vyskytují se mikroskopické kapky
bezbarvé tekutiny s bublinkami. V rozložených živcích lze spatřiti
tu a tam zrnko pyritu, možná že již z původní horniny pocházející.

Pyroxen bývá slabě nazelenale průhledný a uzavírává ve dro-
bounkých, často dle osy vertikální podlouhlých dutinkách bezbarvou

4 XVL J. L. Barvíř:

tekutinu s bublinkami, někde nalezneme zrnko titanitu neb krystalek
apatitu, tu a tam pak drobounká nahnědlá zrnéčka neurčitelná nebo
černé rudy. Uralitování jest zjevem zřetelně druhotným pokračujíc
od krajův a od puklin dovnitř zrn pyroxenových. Nelze pak u pře-
měny té spatřiti žádných vedlejších produktů rozkladu. Apatit při
této proměně zůstává neporušen. Uralit jeví v některých průřezech
ton modravě zelený. Poznamenati dlužno, že na některých místech
zrnka pyroxenová bývají vůči hrubším Žživcům jen velmi drobna, do-
sahujíce sotva 01 mm velikosti.

Omezení živcův a pyroxenu bývá někdy aspoň částečně idio-
morfní, jindy allotriomorfní.

Nerost z0isitický jest bezbarvě průhledný, jeví zřetelnou štěpnost
dvěma směry, světelný lom má značně vyšší nežli křemen, nižší nežli
granát, opticky jest jakoby jednoosý a positivní. Dvojlom nalezneme
často nízký, v partiích se živcem velmi rozloženým a tudíž drobivým
zdá se však býti vyšším nežli bychom očekávali, ale zjev ten patrně
pochází od větší tlouštky průřezů jeho na místech těch, neboť při
broušení rozložené živce otírají se snadněji. Ostatně obsahuje četné
drobounké dutinky s tekutinami, do řádků sestavené. Vzhled mívá
velmi čerstvý, obejímaje však někdy úplně zrnka uralitu nebo zvětra- ©
lého živce jest nepochybně původu druhotného a vzniká proměnou
basických plagioklasů.

Akcesoricky vyskytuje se v hornině, jak bylo již řečeno, drobný
primární čiřamí, načervenale průhledný, někdy poněkud idiomorfně,
často však jenom allotriomorfně omezený. Bývá uzavřen v pyroxenu
a v živcích, ale také sám obejímá tu a tam zrnko pyroxenu. Častěji
však uzavírá dutinky s tekutinou nebo práškovité zrnéčko rudní. Také
zrnko akcessorického apačtiťu lze zde onde spatřiti v pyroxenu nebo
v živcích uzavřené a také tento uzavírá v dutinkách bezbarvou teku-
tinu s bublinkami někdy zřetelně pohyblivými.

Granát jest slabě načervenale průhledný a jen na některém
místě nahodile silněji přibarven. Mezi kříženými nikoly jeví se býti
ponejvíce isotropním, někde však přece mívá slabý dvojlom, který
vysvitá jakoby proužkování u plagioklasů, ovšem jen o nejnižších barvách
polarisačních. V obyčejném světle najde se pak za silného zvětšení
jakýsi rozdíl v jasnosti hmoty granátové dle takových proužků. Na-
proti tomu nebývá lze viděti mezi kříženými nikoly žádného rozdílu
mezi místy v obyčejném světle slaběji a sytěji červeně zbarvenými.

Granát uzavírá ve drobounkých, do řádků sestavených dutinkách
bezbarvou tekutinu s bublinkami. Obejímá uralitovaný pyroxen, roz-

Gabbro od Malého Boru. 5

ložený živec, partie vápence a druhotného křemene, zoisit, ba i zrnka
pyritu, které možná že již v původní hornině se vyskytují. Zajímavo
jest, že rozložené zbytky živců bývají ve granátu seřaděny v páskách
rovnoběžných, dle nichžto granáty bývají zonárně složeny. Uzavřeniny
granátové, pokud nejsou původními součástkami gabbra, svědčí, že
vznik jeho ze živců děje se za přítomnosti uhličnaté vody.

2. Proužkované partie horniny jsou-li tmavší, liší se někdy
slohem od ostatních částí, a sice již původně. Býváť pyroxen jejich
někdy velmi drobný, za to však počtem tím hojnější, až pro množství
vzrostlých pyroxenů živec nebývá ani oku tuze nápadný, třebaže zrna
jeho dosahují velikosti 2 až 3 mm.

V takových částech horniny máme opět tytéž součástky jako ve
případě předešlém: hlavní jsou basické plagioklasy a diallagovitý
pyroxen, akcessorické pak apatit a titanit, někde také krystalek neb
zrnko primárního pyritu.

Pyroxeny byly vyloučeny dříve nežli živce, ale jeví tvar ponej-
více allotriomorfní. Někde jsou nápadně drobounké, zato tím hojnější.

Živce jsou nezřídka dvojčatěny dle albitového i periklinového
zákona zároveň a jsou posledními vyloučeninami z magmatu. Mění
se na zoisit nebo na granát, také na vápenec se křemenem.

Kde vyskytuje se ve tmavších proužcích horniny větší zrnko
titanitu, mívá něco pyroxenu v sobě uzavřeno, jakož podobně shledáme
též u některého většího zrnka apatitového.

Pyrit jest ovšem velmi sporý, ale lze jej proto pokládati za
původní akcess. součástku, poněvadž vyskytuje se někdy uzavřen
i v jiných ještě čerstvých primárních součástkách horniny.

3. Části křemité.

Živce bývají často idiomorfně vyvinuty, zejména vůči křemenu
někdy také vůči pyroxenu. Obejímají nepravidelně omezená zrnka
pyroxenu. Čistých průřezů ve preparátech svých nenalézám, všecky
živce jsou v nich proměněny skoro úplně, ale jeví často stopy mno-
hočatného lamelování plagioklasů. Dle produktů, na které se rozklá-
dají, jsou to původně živce alkalické neb aspoň kyselé plagioklasy.

Křemen jest vyvinut allotriomorfně. Vyplňuje mezery mezi zrny
živcovými a pyroxenovými a obejímá často laločnatá zrnka pyroxenu.
Ve drobounkých dutinkách nepravidelného tvaru uzavírá bezbarvou
tekutinu s libelou někdy zřetelně se pohybující.

Pyroxen bývá slabě nazelenale průhledný, někdy zdá se býti
skoro bezbarvý a mívá částečně idiomorfní omezení v pásmu hrano-
lovém. Pukliny dle pinakoidů bývají ve výbrusech dobře zřetelny,

6 XVI J. L. Barvíř: Gabbro od Malého Boru.

někdy zřetelnější nežli pukliny dle prismatu. Uzavírává drobné kry-
stalky apatitu, tu a tam zrnka titanitu, černé rudy železné, málokdy
zrnko cirkonu, nezřídka pak v malých dutinkách bezbarvou tekutinu
s bublinou. Přeměňuje se na uralit.

Z akcessorických součástek apatit bývá obyčejně idiomorfně ome-
zen a uzavírává drobné kapky tekutin, v řádcích sestavené.

Titamť někdy idiomorfní, jindy allotriomorfní dosahuje někdy
velikosti makroskopické. Bývá načervenale průhledný, mívá zřetelnou
štěpnost 'a uzavírává něco málo drobounkých černých zrnéček rudních.
— Místem nalezneme také v hornině zrnko zoisitu vtroušeno, jest
však původu druhotného, neboť uzavírává v sobě uralit.

Struktura těchto křemitých částí horniny jest, jak patrno, úplně
analogická struktuře oranitové. Co týče se postupu vyloučení sou-
částek z původního magmatu, nejdříve jeví se býti vyloučen apatit
a titanit, pak pyroxen a živce, posléze křemen.

Gabbro od Malého Boru jest zajímavo hlavně dvojím způsobem.

Jednak vyvinuje se v něm ze živce vápenatého za přítomnosti uhlič- ©

naté vody vápenatý granát a to někdy v kusech slohu zrnitého značně
velkých, že ve vzorech příručných upomínají na granátovec. I bylo
by záhodno zkoumati na příklad i známý granátovec od Malešova
u Kutné Hory, nevznikl-li snad podobným způsobem přeměnou jiné
horniny, jakož by se tuším dalo souditi dle vzhledu mnohých vzorův
i dle popisu místa od Fero. z ApRravů podaného.*)

Jinak jest hodno povšimnutí, že gabbro od Malého Boru jeví
křemité, žule příbuzné partie, přechází tudíž v žulu pyroxenickou.
Podobné přechody byly arciť již 1 jinde u gabbra pozorovány, m. p.
na Harcu, ale máme zde nový doklad o štěpení původně jednotného
magmatu na části basičtější a části kyselejší.

Mineralogický ústav c. k. české university.

*) FERo. v. ApRrax: Beitráge zur Geologie des Kauřímer und Taborer
Kreises. Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt, XIII, 1863, str. 180.

Nákladem Královské České Společnosti Nánk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1896.

. 1
L o 5 o

XVII.

Zur Kenntniss der Hydrachniden Bohmens.
(Kin vorláufiges Werzeichniss.)
Von K. Písařovic in Prag.

Aus dem Institute fůr Zoologie und veroleichende Anatomie der bohm. Universitát
in Prag.

Můt einer Tafel.

(Vorgelegt am 17. April 1896)

Die ersten Nachrichten úber die Hydrachniden der Gewásser
Bohmens finden wir in L. KreoHvgR's Arbeit „Die Milben Bólvmens“;))
hier wird eine bedeutende Anzahl, náhmlich 192 Arten ancefiihrt,
welche aber, bis auf einige, sich heute nicht wiedererkennen lassen ;
der Autor fůhrt z. B. 12 Eylais-Arten an.

Die náchsten Mittheilungen úber die Hydrachniden Bohmens
stammen von Karxa“) ferner von Farč und VávRA“) her.

Karka fiihrt in seiner Arbeit ein Verzeichniss der gefundenen
Hydrachniden an, — welches er úberhaupt als die erste Zusammen-
stellung der bohmischen Hydrachniden betrachtet, da ihm die Arbeit
KiRcHxER's nicht bekannt war. — Hier begegnet man im Ganzen 10
Gattungen mit 12 Arten, was offenbar ein usserst liickenhaftes und
oberfáchliches Verzeichniss vorstellt, falls es vrichtig ist, dass der
Autor eine so grosse Zahl der Teiche durchforschte, wie er angiebt.
So fůhrt er von der so artenreichen Gattune Arrenurus nur einen
emzigen A. globaťtor an.

t) M. L. Kirchner, Die Milben Bóhmens. Lotos Ig. XIV. Prag, 1864.

2) J. Karka, Zvířena českých rybníků. Archiv pro přírodovědecké prozkou-
mání země České. VIII. Sv. 2. Praha, 1891.

%) Prof. Dr. A. FRrč a Dr. V. VávRaA, Zvířena rybníků Dolnopočernického
a Kačležského jakožto výsledek prací na přenosné stanici zoologické. Ibidém IX.
Sv. 2. Praha 1895.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

5 XVII. K. Písařovic:

Die angeblich mehrjáhrigen Forschungen von FRič und VávRA
der Fauna des Unter-Počernicer und Gatterschlager Teiches machen
uns auch nur mit einigen wenigen Hydrachniden-Arten (2 aus dem
Unter-Počernicer, 5 aus dem Gatterschlager Teiche) bekannt.

Die so kleine Anzahl der angefůhrten Arten aus dem Počer-
nicer Teiche ist fůr diese Untersuchungen sehr bezeichnend, wenn ich
bemerke, dass es mir bei zwei flůchtigen halbřůgigemn Excursionen
nach Unter-Počernic nicht weniger als 19 Arten daselbst aufzufinden
gelane.“)

Schliesslich můssen wir die Arbeit O. ZacHaRras“) anfiihren, in
welcher die Hydrachniden des Glatzer-, Iser- und Riesengebirges von
F. Kowrge bearbeitet sind.

Vorliegende Arbeit eibt ein Verzeichniss der von mir in den
letzten Jahren gefundenen bohmischen Hydrachniden, das, obwohl
ich nur verháltnissmássig einen kleineren Theil der bohmischen Ge-
wásser untersuchen konnte, in Anbetracht der befriedigenden Anzahl
von Gattungen und Arten — es gelang mir 20 Gattungen mit 71
Arten zu constatieren — der Offentlichkeit zu úbergeben ich nicht
anstehe.

4) Es sind dies folgende Arten:
1. Eylais extendens (0. F. M.).
2. Arrenurus globator (0. F. M.).

3 A albator (O. F. M.).

4. s crassicaudatus Kram.

5. a sinuator (O. F. M.).

6. ži similis n. sp.

7. Brachypoda versicolor (0. F. M.).
8. Diplodontus despiciens (0. F. M.).-
9. Hydrachna globosa (de Geer).

10. k: cruenta (0. F. M).

11. Limnesia maculata (0. F. M.).

i 3 histrionica (Herm.).

13. Mideopsis depressa C. J. Neumann.

14. Curvipes fuscatus Herm.

15. % rotundus Kram.

16, Hygrobates longipalpis Herm.

17. Hydrochoreutes ungulatus Č. L. K.

18. Atax crassipes (O0. F. M).

195 spinipes (OSB M):

5) Dr. Orro ZacmHaRras, Ergebnisse einer zoologischen Exkursion in das

Glatzer , Iser- und Riesengebirge. (Mit Beitrágen von F. Kóvme und S. A.Porpu.)
Zeitschrift fůr wiss. Zool. 43. Bd., 1886.

Zur Kenntniss der Hydrachniden Bohmens. 3

Ich selbst entnahm mein Material hauptsáchlich der Umgebunc
Prags und dem mittleren Elbecebiete; Herrn Assist. DR. A. MRázEk
verdanke ich ein werthvolles Material aus der Umgebung von Pří-
bram; weiter erhielt ich von Herrn Dr. F. Srupvrčka Hydrachniden
aus der Umgebung von Neuhaus, und von Herrn E. BaxER aus der Um-
gebung von Jičín.

Die vorliegende Arbeit betrachte ich blos als eine vorláufige
Mittheilung einer ausfůhrlicheren © Monografie der Hydrachniden
Bohmens.

I. Fam. Medioculatae Haller.
1. Gen. Limnochares Lare.
L. holosericea Larn.

Von Herrn Dr. SrupNióKA in einigen Teichen bei Neuhaus ge-
funden.

2. Gen. Eylais Lam.
E. extendens (O. W. MoůrreR).

Allgemein verbreitet.

II. Fam. Lateroculatae Haller.
3. Gen. Arrenurus Docs.
A. globator (O. E. MorreR).

Allgemein verbreitet.
A. Zachariae KoENIKE.
Kleine Iser (Zacharias).

A. caudatus (DE GEER).

Bei Příbram von Herrn Assist. Dr. Mrázek gefunden.

A. buceimator Č. L. Kocu.
Ladví, Kuchelbad.

A. Bruželů KOENIKE.

Bei Prag, Příbram, Neuhaus gefunden.
1*

4 XVII. K. Pisařovic:

A. maculator (O. F. MozzeR).
Elbe-Tiůimpel bei Čelakovice.

A. claviger KoENIKE.

Elbe-Tůmpel bei Neratovice und Čelakovice.

A. čricuspidator (O. F. MurrER).
Pilka-Teich bei Příbram; Elbe-Tůmpel bei Neratovice.

A. Neumam PieRSiG.

Elbe-Tůmpel bei Celakovice und Neratovice; mehrere Teiche
der Umgebung von Příbram.

A. Mrázeki n. sp. (Fig. 1, 3, 4).

Kórperlánge ohne Petiolus betráet 0:8 mm; Petiolus ist 0:12 mm
lang, 0:08 mm breit. Der Kórper ist ziegelroth, Fůsse, Palpen und
Petiolus grůnlich gefárbt. |

Bei Růcken- oder Bauchlage zeict A. Mrázeki eine Ahnlichkeit
mit A. papillator (O. F. MorreR), jedoch ist der Kórperanhang krát-
tiger ausecebildet. Der vordere Kórperrand ist mássig ausgebuchtet.

Petiolus ist am freien Ende breiter als an der Basis, und mássie
ausgebuchtet. Die neben dem Petiolus stehenden Borsten sind stark,
nach innen gebogen und reichen bis zum Ende des Petiolus. Der
hyaline Anhang ist viel breiter als der Petiolus.

Epimeren sind wie bei A. robusťus Koen. gestaltet. Die Napf-
platten reichen bis zum Kórperrande, wo sie beiderseitie einen Wulst
bilden.

Das vierte Glied des letzten [Fusspaares ist mit einem nicht
langen Fortsatze versehen. Die Palpen bieten nichts charakteristisches.
Die Augen sind klein und stehen am BSeiterande fast in den Vorder-
randsecken des Kórpers.

Ein © Exemplar wurde im Jánner 1895 durch Herrn Assist.
Dr. A. Mrázek in einem Tůmpel bei Nová Hospoda bei Příbram
entdeckt.

A. robusťus KozNIKE,

Ein (S Exemplar, ziegelroth gefárbt, wurde von mir in einem
Elbe-Tiimpel bei Celakovice gefunden.

Zur Kenntniss der Hydrachniden Bohmens. 5

A. albator (O. F. Morzen).

Unter-Počernicer Teich, Jičíner Teich.

A. crassicaudaťtus KRAMER.

Allgemein verbreitet.

A. cordačtus PiERsrc.

Hloubětíner-, Jičíner-Teich; mehrere Teiche bei Jankov.

A. Made' KorNIkE.
Teich bei Obecnice (Příbram).

A. simuaťor (O. F, MuzreR).

Allgemein verbreitet.

A. simlis n. sp. (Fig. 2).
Dem A. simuačor (O. F. MvrrER) sehr nahe stehend, unter-
scheidet sich nur durch den Besitz eines Petiolus.
Fárbung wie bei der Veroleichsart.
Kórperlánge betrágt 0:75 mm, des Petiolus 0:1 wm. Die Augen
sind klein und 025 nwm von sich entfernt.
Viertes Glied des letzten Fusspaares ohne Wortsatz.

Ich bin im Besitze nur 2 schlecht conservierter Exemplare,
welche in dem Unter-Počernicer Teiche und Jičíner Teiche gefunden
wurden.

A. sobidďus PreRsre.

In einem Moor-Tůmpel bei Prachov bei Jičín von Herrn PhC.
E. BaAyER gefunden.

A. Sřecki KOoENIKE.

In einem Elbe-Tůmpel bei Čelakovice gefunden.

A. oblongus PreRsra.

Hloubětíner Teich, Jičíner Teich.

6 XVII. K. Písařovic:

4. Gen. Brachypoda Leger.
B. versicolor (O. F. MorreR).

Allgemein verbreitet.

B. complanata (O. F. Morzen).

Wenige Exemplare wurden von mir in einem Elbe-Tůmpel zwi-
schen Celakovice und Toušeň gefunden.

5. Gen. Hydryphantes C. L. Kocu.
H. ruber (DE GrR).

Jičíner Teich; mehrere Teiche bei Neuhaus.

H. dispar v. ScHAUB.

Von Herrn Dr. Srupyrčka bei Neuhaus gefunden.

H. Bayeri n. sp. (Fig. 5, 6).

Von dieser Art lagen mir nur 2, wahrscheinlich noch junge
Exemplare vor.

Kórperlánge betráet bei einem Exemplare 0'73 mem, bei zweitem
0:62 mm. Die Farbe ist auf meinen Exemplaren nicht erhalten, scheint
aber roth zu Sein.

Die Oberhaut ist mit zahlreichen Papillen versehen. Die EÉpi-
meren sind wie bei H. dispar v. ScHavuB gestaltet und zeigen eine
reiche Beborstung.

Das zwischen den Augen befindliche Růckenschild áhnelt dem
von H. dispar v. ScnavB, die Hinterecken desselben sind aber nicht
so scharf ausgezogen.

Die Palpen und Fiůsse haben gewóhnlichen Hydryphantes-Cha-
rakter.

Der Genitalhof liegt zwischen den zwei letzten Hůftplatten.
Die Genitalplatten sind nur mit zwei, auf ihren Enden gelegenen
Genitalnápfen versehen.

Die Genitalplatten, zwischen welchen eine láneliche Genitalóff-
nune liegt, sind auf der inneren Seite beborstet. Die Anusóffnune
liegt in kleiner Entfernung von dem Genitalhofe.

H. Bayeri n. sp. wurde von Herrn PhC. E. Baven in dem Ji-
číner Teiche in einem Exemplare gefunden; spáter bekam ich noch

Zur Kenntniss der Hydrachniden Bohmens. 7
ein Exemplar von Herrn Dr. SrupyrčkA aus der Umgebung von
Neuhaus.

6. Gen. Diplodontus Dvaěs.
D. despiciens (O. F. MuuzeR).

AlIgemein verbreitet.

T. Gen. Hydrachna (O. F. MorzeR) Dugěs.
H. geographica (O. F. Murren).

Hloubětíner Teich.

H. globosa (vk GEER).

Allgemein verbreitet.

H. eruenta (O. F. MurLER) KnExDOvsKkÝ.

Unter-Počernicer Teich.

9. Gen. Limnesia C. L. Kocu.
L. maculata (O. F. MuureR).
Příbram; Jičín; Neuhaus; Prag.
L. histrionica (HERMANN).
Allgemein verbreitet.

L. undulača (O. F. MurreR).

Mehrere Teiche bei Příbram; Hloubětíner Teich bei Prag.
L. Koemket PreRsie.

Fiala-Teich bei Příbram.

9. Gen. Sperchon Krameg.
S. sguamosus KRAMER.

Von Herrn Assist. Dr. Mrázek bei Vrutic gefunden.

8 XVII K. Písařovic:

S. glandulosus KoENIKE.
Ein kleiner Bach im Kuchelbader Walde bei Prag; die grosse
und kleine Iser (ZacHanras).
10. Gen. Lebertia C. J. NEumav.
S. Zau-msignita (LEBERT).

Mir nur die grůnlich gefárbte Varietát aus zwei Fundorten be-
kannt; bei Příbram wurde von Herrn Assist. Dr. MRázek im Pilka-
Teiche, bei Neuhaus im Vajgar-Teiche von Herrn Dr. Srupvička ge-
funden.

11. Gen. Midea Bruzezivs.
M. orbiculača (O. F. MurzER) BrRuzeLrus.

In einem Tůmpel bei Neuhaus gefunden.

12. Gen. Mideopsis C. J. NEumav.
M. depressa C. J. Ngumav.

Eine tief braun gefárbte Varietát wurde im Unter-Počernicer
Teiche, typische Exemplare im Elbe-Tiimpel bei Neratovice und im
Slivice-Teiche bei Příbram gefunden.

15. Gen. Frontipoda KoENIkg.
F. musculus (O. F. MorreR).

Hloubětíner Teich bei Prag; Vajgar-Teich bei Neuhaus.

F. longiseta BERLESE.

Elbe-Tiůimpel bei Neratovice.

14. Gen. Piona C. L. Kocu.
P, luřescens (HERMANN).

In einem Waldsumpfe auf Ladví bei Prag gefunden.

P. fusca C. J. NEUmav.
Hloubětíner-Teich.

Zur Kenntniss der Hydrachniden Bohmens. 9

15. Gen. Acercus C. L. Kocu.
A. čliaceus (O. F. MoLLER).
Pika-Teich bei Příbram.

X. Leuckarti PrERsra.

Pilka-Teich bei Příbram; Moor-Tůmpel unter Prachov bei Jičín.

16. Gen. Curvipes KOoENIKE.
C. decoratus C, J. NEUmax.

Štěpánov-Teich bei N. Bydžov.

C. pulcher C. J. NEvmav.

Allgemein verbreitet.

C. punctatus U. J. NEUmax,
Ladví; Moldau-Tůmpel bei Zlíchov.

C. variabilis C. L. Kocu.
Hloubětíner Teich.

C. rotundus KRAmER.
Allgemein verbreitet.

C. disparillis KoENIKE.
Hloubětíner Teich.

C. Neumamí KoENIKE.

Jevaner Teich bei Schwarz-Kostelec; Pilka-Teich bei Příbram.

C. pachydermis KRAMER.

Hloubětíner Teich; mehrere Teiche bei Neuhaus.

C. fuscaťus HERMANN,

In der Umgebung von Prag háufie.

10 XVII. K. Písařovic:

O. unguiculatus NEUMAN.

In einem Teiche bei Buk bei Příbram.

C. coceineus BRUzELIUS.

Elbe-Tůmpel bei Čelakovice.

C. longipalpis KRENDOVSKÝ.

Ein G wurde in einem Elbe-Tiimpel bei Neratovice sefunden.

17. Gen. Atractides C. L. Kocun.
A. ovalis KorNike.

Elbe-Tůmpel bei Čelakovice; Amazoner Bach bei Jičín.

18. Gen. Hygrobates C. L. Kooun.
H. longipalpis HeRMANw.

Ungemein zahlreich in den hochgelegenen Teichen bei Příbram ;
nicht so háufig kommt er auch in anderen bohmischen Gewássern vor.

H. gracilis HarrLeR.

Wurde von Herrn PhC. BarkR in einem Bache bei Jičín ge-
funden.

H. črigonicus KoENIKE.
Unter zahlreichen JI. longipalpis Herm. ein einziges Exemplar
im Fiala-Teiche gefunden.
19. Gen. Hydrochoreutes C. L. Kocu.
H. ungulatus C. L. Koou.

Hloubětíner Teich; Ladvi; Unter-Počernicer Teich.

20. Gen. Atax Fapnicrus.
A. crassipes (0. F. MouzER).

Allgemein verbreitet.

Zur Kenntniss der Hydrachniden Bohmens. 11

A. spěmpes (O. F. MouueR).
Allgemein verbreitet.

A. figuralis C. L. Koou.
Jičíner Teich.

A. vernahs (O. F. MorreR).

Bei Příbram (Neuhaus und Jičín) gefunden.

A. verrucosus KOoENIKE.

Ein Exemplar gefunden von Herrn Dr. SrupvrčkA in einem Sumpfe
bei Neuhaus.

A. callosus KoENIkE.
Wenige Exemplare wurden in einem Waldsumpfe bei Brnky
unweit von Prag gefunden.
A. vupsilophorus (Boxz).

Parasitisch in den Kiemen von Anodonta cygnea.

A. Bonzi CLAPARĚDE.

Parasitisch in den Kiemen von Umo baťavus.

Erklárung der Abbildungen.

Arrenurus Mrázeki n. sp.

Fig. 1. Růckenansicht G.
Fig. 2. Petiolus in Seitenansicht.
Fis. 4. Kórperanhang in Bauchansicht.

Arrenurus similis n. sp.

. Růckenansicht G.

jm
08

BDÍ

Hydryphantes Bayeri n. sp.

Fig. 5. Hůftplattegebiet.
Fig. 6. Růckenschild.

—————— 8 S

Verlag der kon. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1896.

101 U

APTIDĚ M ; ; f

K. PÍSARovIC: BEITRAG ZUR KENNTNISS DER HYDR.V. BOHMEN.

Eith.Farský Prag

selsch.d Wissenschaft. Mathemat naturwiss Classe 1890.

XVIII.

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny
a Polomených [or.

Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.

(Předloženo dne 17. dubua 1896.)

Již A. E. Reuss") zmiňuje se o rozčlenéní útvaru křidového
v krajině mezi Chomůtovem, Žatcem, Děčínem a Roudnicí. Ačkoliv
o vrstvách Řipské vysočiny a Polomených Hor nejedná, přec uve-
deme tu jeho stratigrafii vrstev sousedního kraje:
IT. Oberer Kreidemercel oder Bakulitenthone.
II. Plánerkalk.
c. Plánersandstein.
b. Grinsandstein.
| a. Ouadersandstein.
JokéLy ?) uvádí pro východní čásť Litoměřického kraje toto roz-
dělení útvaru křidového:
Oberer Bakulitenmergel.
IN. Pláner © Mittlerer Plánermergel. | :
Unterer Plánermergel. f 0)
Ii. Plánersandstein. (III. až IX.)
I. Unterer Ouader. (I. II.)
V Poleslavském kraji shledává Jokény *) následující rozdělení
vrstev:

I. Cenomanschichten

») Die Gegend zwischen Kommotau, Saaz, Raudnitz und Tetschen. Prag
1867. S. 25.—36. (Die Kreidegebilde des westlichen Bóhmens. Prag. 1844.)

2) Uebersicht ů. d. Kreideformation im čstl. Theile des Leitmeritzer
Kreises. Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanst. 1858.

3) Římské cifry v závorkách značí pásmo, ku kterému vrstvy dle mých
studií přísluší.

£) Die Auader- und Pláner-Ablagerungen des Bunzlauer Kreises in Bohmen.
Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1862. —

Tř, mathematicko-přirodovědecká. 1896. 1l

) XVIIL Čeněk Zahálka:

II. Pakuliten-Schichten.

II. Formation des Pláners*) (Turon). (X.)

I. Formation des Auaders (Cenoman) mit Auadermergel (I.
až IX.)

LrroLn *) má toto rozčlenění útvaru křidového ve východní části
Pražského kraje a v jižní části Boleslavského kraje:

IT. Plánereruppe.

2. Auadermergel (Plinersandstein, Gein.)
1. Auadersandstein.

SCHLONBACH ") ustanovil pro.Pojizeří následující rozdělení vrstev :

6. Oberguader von Chlomek u. von Gross-Skal.

D. Schiefrige, leicht zerfallende Bakuliten-Mergel.

4. Plastische Thone mit Ostrea sulcata.

9. Isersandsteine mit ihren verschiedenen Unterabtheilungen-
(VIII. IX.)

2.? Aeguivalente der unteren Region des Pláners vom weissen
Berge bei Prag. Im Iser-Gebiete noch nicht anstehend beobachtet,
doch wahrscheinlich bei Dřínov unter der Schotterdecke vorhanden.

1. Mariner Unterguader von Zlosejn und Rudisten-Schichten
von Koritzan ete. (II.)

Vrstvy tyto ScHLONRACH považuje za aeguivalenty následujících
pásem v jeho rozčlenění českého útvaru křidového:

VI. Zone des Micraster cor anguinum und Belemnites Merceyi.
= 6. z předchozího profilu.

V. Zone des Inoceramus Cuvieri und Micraster cor testudina-
DNB

IV. Zone des Seaphites Geinitzii und Spondylus spinosus. = 4.

IIT. Zone des Ammonites Woolgarei und Inoceramus Bron-
onatbi==a.

II. Zone des Inoceramus labiatus. — 2.

I. Zone der Trigonia sulcataria u. des Catopygus carinatus
(Cenoman). = 1.

I. Auadergruppe

5) Jokéty zahrnul naše pásmo IX. mezi Horními Beřkovicemi a Černouškem
jakož i naše pásmo V. v Nižebohách ku svému Plánru (to jest k našemu pásmu
X.). Tamtéž str. 371. a geolog. mapa říšsk. geolog. ústavu okolí Litoměřic.

9) Úber die Kreideformation im čstl. Theile des Prager u. im sůdl. Theile
des Bunzlauer Kreises. Verhandlangen d. k. k. geolog. R. 1861. Das Steinkohlen-
gebiet im nordw. Th. d. Prager Kreises. Jahrbuch d. k. k. geolog. R. 1862. 8. 511.

7) Die Kreideformation im Isergebiete in Bóhmen. Verhandlungen d. k. k.
geolog. R. 1868. S. 255.

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 3

U GumBra *) nalezáme toto rozdělení:
( 2. Oberplánersandstein mit Ostrea laciniata
III. Oberpliner. | © ete.
(Stufe der Belem- 3 Sehmeeberg-Schechten.
nitellen) | „ Oberplinermergel mit Baculites anceps ete.
l Prtesener-Schichten.
[

Mittelplinermergel und Kalk mit Scaphites
Geinitzii etc.
Hundorfer-Schchten.
2. Mittelpláner-Grinsandstein-Schichten mit
j Ammonites Woolcari ete.
Malmcer-Schichten.
1. Mittelpláner - Sandstein und Mergel mit
Inoceramus labiatus.
Liboch-Melmiker-Schchten.
. Unterpliner-Mergel und Griůnsandstein mit
Ostrea biauriculata etc.
Tuchoměřic- Pankracer-Scháchten.
. Unterpláner-Sandstein mit Rudisten oder

Pianzenresten.
Korycaner, Rudisten und Perucer-Schichten.

o
9

II. Mittelpláner.
(Stufe der Inoce-
ramus Proneniarti
u. labiatus.)

BÍ

I. Unterpláner.
(Stufe des Pecten
aSsper.)

m o m r

GumBEL srovnával též vrstvy útvaru křidového u Liběchova
a Mělníka s vrstvami u Nebužel. Na toto srovnání poukázali jsme již
v práci „Pásmo IX. útv. kř. v ok. Ripu. Nebuželské podolí. Str. 25.“

Knrjčí větší pozornost věnoval našemu útvaru jak ve vysočině
Řipské tak v Polomených Horách. Pominouce starší jeho rozčlenění“)
českého útvaru křidového, povšimneme si zvláště prací v Archivu pro
přírodovědecký výzkum Čech uveřejněných.'“) Mezi Kralupy a Mlče-
chvosty '") rozeznává Krejčí tato pásma:

S) Beitráge zur Kenntniss der Procán- oder Kreideformation im nordw.
Bóhmen. Abhandl. d. k. bayer. Akad. d. Wissen. Miinchen 1868.

9) © křidovém útvaru. Časopis musea Král. Čes. Díl 39. Sv. 3. Str. 222.

Gliederung der bohmischen Kreideformation. Verhandluncen d. k. k. geolog.
Reichsanst. 1867. S. 67. a 207. k

Druhá výroční zpráva o pracích Geologické sekce v přírod. výzkumu Čech.
Praha 1867.

1) Studie v oboru křidového útvaru v Čechách.

5) Tamtéž str. 73. Obr. 16.

4 XVIII. Čeněk Zahálka:

Teplické vrstvy. (IX.) *?)
Malnické vrstvy. ý
Bělohorské vrstvy. f (IH. až VILE)
Korycanské vrstvy. (II.)
1. Perucké vrstvy. (I.)
U Přestavlk "*) naznačuje Knrsčí tento postup vrstev:

5. Teplické vrstvy. *“)

4. Malnické "*) a Jizerské vrstvy '“) l :
S- BĚl0horské Vrstvy c. -4:1 | (III. spodní oddíl.)
2. Korycanské vrstvy. (II.)

1. Perucké vrstvy. (I.)

POS

Na Sovici'") u Vetlé rozeznává Krejčí:
6. Březenské vrstvy. (X. d.)
o. Teplické vrstvy. (X. abc.)
4. Jizerské vrstvy. (VIII.)
9. Malnické vrstvy.
2. Bělohorské vrstvy. (V. až VIL.)
1. Korycanské vrstvy.

Od Mělnických strání až ku Strážnici u Vysoké '*) má Karačí
tuto posloupnost vrstev:

5. Březenské vrstvy. (X. d.)

4. Teplické vrstvy. (X. abc.)

9. Jizerské vrstvy. (VIII. a IX.)
2. Malnické vrstvy. (VIL.)

1. Bělohorské vrstvy. (III. až VI.)

12) Římské cifry v závorkách značí pásmo, ku kterému vrstvy dle mých
studií náleží. — Krejčí považoval vrstvy našeho pásma IX., které jsou mladší
Teplických, u Nelahozevsi a Velvar, u Horních Beřkovic a Citova, Lečic a Kosto-
mlat a u Vesce za Teplické vrstvy; vrstvy našeho pásma V. u Klenče (lépe ře-
čeno u Vražkova, Stražkova a Vodochod) a Račiněvsi, rovněž za Teplické vrstvy
považoval. (Viz mé pojednání o pás. V. a IX. s příslušnými profily a geologickou
mapou.) Také na mapách říšského geologického ústavu ve Vídni počítány vrstvy
tyto č. 19. ku Plčnru, což má týž význam jako Teplické a Březenské vrstvy
u Krejčího.

15) Tamtéž, str. 77. Obr. 18. v pravo od Přestavlk. Levá strana obrazce 18.
s přírodou nesouhlasí. Dobře jsou však označeny Teplické a Březenské vrstvy
u Židovic.

1, 15, 16) Tyto vrstvy se v přírodě nenalézají.

17) Tamtéž, str. 95. obr. 27.

18) Tamtéž, str. 94. obr. 26.

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 5

Ve své Geologii*?) uvádí Knrsčí pro Řipskou vysočinu kolem
Řipu tento postup vrstev:

3. Bělohorské vrstvy. (III. až X.)?“)

2. Korycanské vrstvy. (IL.)

1. Perucké vrstvy. (I.)

Mnohem podrobněji než-li Krejčí studoval náš útvar křidový
Farč *"). Celkem se rozčlenění jeho s oným u Kzrsčí-ho shoduje. Farč
rozdělil Bělohorské vrstvy v našem okolí na Semické slíny, Dřínovské
koule a Vehlovické opuky, vrstvy Jizerské v Polomených Horách na
Byšické vrstvy přechodní, Spodní kvádr Kokořínský, Opukové vložky
Hleďsebské, Druhý kvádr Kokořínský, Choroušecké vrstvy trigoniové,
Kaninské vrstvy bryozoické. S kterými pásmy Řipského okolí souhlasí
Fričovy horizonty Bělohorských a Jizerských vrstev, o tom jsem již
podrobně pojednal ve svých pracích ?“) o jednotlivých pásmech útvaru
křidového našeho okolí. Zůstává mi ještě úloha srovnati naše pásma
Řipského okolí s Malnickými a Březenskými vrstvami u Loun po-
dobným způsobem.

Projdeme-li veškery vrstvy křidového útvaru od Labe u Roud-
nice až k samému čediči Řipu a srovnáme je s vrstvami po pravé
straně Labe v okolí vrchu Sovice, shledáme, že se dá křidový útvar
rozděliti na několik pásem, z nichž dvě a dvě po sobě následující
pásma již po stránce fysikální a petrografické od sebe dobře se roze-
znati dají. Také po stránce palaeontologické se pásma tato od sebe
více aneb méně liší, jak to již z našich studií o jednotlivých pásmech
vysvítá a jak to ještě přehledně uvedeme. Přibereme-li ku pásmům
v Polabských stráních u Roudnice se vyskytujících, též nejhlubší dvě
pásma útvaru, která teprve v Povltaví u Veltrus a Nelahozevsi na
povrch vychází, tu možno útvar křidový v okolí Roudnice na deset
pásem rozděliti. Naznačili jsme je k vůli krátkosti a snadnější orien-
taci v textu, na geologických mapách a profilech římskými ciframi

19) Str. 778. Obr. 654. strana levá.

20) To jest v místech, kde na obr. 654. vyobrazuje KRrjčí Bělohorské vrstvy,
tam je pásmo III. atd. až X.

21) Studie v oboru křid. útv. v Čechách. Palaeontol. prozkoumání jednotli-
vých vrstev. I. až V. v Archivu pro přírod. prozkoumání Čech.

2) Pásmo I. až pásmo X. Věstník Král. Čes. Společnosti Náuk z r. 1893.
až 1896. Zprávy střední školy hospodářské v Roudnici z r. 1893. a 1894. Die
stratigraphische Bedeutung der Bischitzer Uebergangsschichten in Bóhmen.
Jahrbuch d. k. k. geolog. Reichsanstalt, 1895.

6 XVII. Čeněk Zahálka:

a to tak, že nejstarší pásmo bude pásmem I, nejmladší bude pásmem
X. Šlo nyní o to, s kterými vrstvami útvaru křidového v sousedních
krajinách naše pásma souhlasí co do stáří, zejmena s těmi vrstvami,
jež Fnrč jako typické vrstvy útvaru křidového v Čechách uvádí. Jen
o málo pásmech bylo možno hned rozhodnouti, s kterými vrstvami
českého útvaru křidového v jiných krajinách sousedních souhlasí. Tak
pásmo I. veškerými vlastnostmi svými jevilo se býti souhlasné s Pe-
ruckými vrstvami v Peruci, pásmo II. s Korycanskými vrstvami u Ko-
rycan, čásť abc pásma X. s Teplickými vrstvami u Teplic. O ně-
kterém pásmu dalo se jen tušiti, kam asi přináleží; tak ku př. pásmo
IT. jevilo velkou podobnost se Semickými slíny u Všetat a Přívor
aneb s Bělohorskými vrstvami na Bílé Hoře u Prahy, pásmo IV.
s Dřínovskými koulemi u Dřínova blíže Veltrus, pásmo VI. s Vehlo-
vickými vrstvami ve Vehlovicích. S kterými vrstvami souhlasí pásmo
V., VII., VIII. a IX. nic určitého souditi se nedalo. Ani podrobné
palaeontologické prozkoumání pásem těchto nevedlo k cíli. Jen tam,
kde jsou stejné facie, to jest, kde je pásmo o stejném složení petro-
orafickém, jen tam můžeme ve vrstvách téhož stáří tytéž zkameněliny
nalézti. To je známý zákon geologický ?“). Již při porovnání Polab-
ských profilů u Roudnice s profily u Štětí a Chocebuz shledal jsem,
(až na malou výminku) nemožným, ustanoviti aeguivalentní vrstvy
u Roudnice a Štětí, ačkoliv sotva 10 km. od sebe vzdáleny byly.
Když už v tak blízkých od sebe vzdálenostech jako je Štětí od
Roudnice aeguivalentní pásma nedala se vymeziti, tím méně jsme
mohli srovnati pásma naše u Roudnice s pásmy v Polomených Horách
jako u Řepína, Kokořína anebo do konce ve středu jejich ve Vidími !
A předce všude na jmenovaných místech vrstva za vrstvou u každého
pásma byla probrána, všude vzorky hornin k vůli petrografickému
srovnání vybírány, zkameněliny vyhledávány, fysikální vlastnosti pro-
studovány, mocnost jednotlivých vrstev změřena a tím i celých pásem
a vrejsovány v patřičnou výšku nadmořskou v detailních profilech.

Z uvedeného příkladu je viděti, jak velmi nesnadné jest srovná-
vati vrstvy našeho českého útvaru křidového ve větších od sebe vzdá-
lenostech !

Na doklad toho stůjž zde malý příklad (a takových je více).
Velezasloužilý geolog bavorský GumBu a znamenitý znatel křidového
útvaru v Bavorsku a sousedních zemích, srovnal stáří vrstev útvaru
křidového na vinorodých stráních mělnických a v Nebuželském důlu

ž9) ZirreL: Handbuch der Palaeontologie. Bd. I. 1876—1880.

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 7

mezi Kroužkem a Nebuželí asi S km. od sebe vzdálených takto *“) (vrstvy
Gůmblem popsané označeny zde k vůli jasnosti čísly našich pásem):

U Vehlovic U Nebužel
VI.| Ě
VĚ Í = DE cd
Šk SX:
ČSN DC
IV. = VIII.
an

Mělo-li srovnávání vrstev dvou profilů ve větších od sebe vzdá-
lenostech vésti k cíli, bylo potřebí vrstvy mezi oběma profily krok
za krokem stopovati, jak ve směru horizontálném tak ve směru verti-
kálném, v blízkých od sebe vzdálenostech zhotoviti detailní profily,
změřiti mocnost každé vrstvy, zařaditi ji v patřičnou výšku nad-
mořskou, prozkoumati fysikální, petrografické a palaeontologické po-
měry každé vrstvy a tím i celého pásma. Teprvé na základě těchto
prací shledáno, že se petrografické vlastnosti mnohých vrstev pone-
náhlu mění a s těmito i vlastnosti fysikální a palaeontologické a to
tak, že se stávají vrstvy z Řipské vysočiny do Polomených Hor písči-
tější a píščitější a při tom mnohé z nich i mocnější a mocnější. Nej-
zajímavější příklad poskytuje nám pásmo IX. Zaujímajíc vysokou po-
lohu v povrchu, dá se nejsnáze a daleko stopovati. Uveďme hlavní
facie jeho mezi Roudnicí, Byšicemi a Kaninou u Kokořína.

1. Facie Bechlinská.
Pásmo X.

[ 6. Slinitý jíl šedý, poněkud písčitý, v deskách ....... l
zi 5. Pevnější lavička šedého, písčitého slínu jemného. . . . . . ... - |
5+4 4. Slinitý jíl šedý, poněkud písčitý, v deskách ....... OS S
Z) 3. Pevnější lavička šedého, Bono SMETANA o =
| Z DUR P PBS K RN POOR OA ROE P ORS VALY l AK Ene Z SKMKÝ, Esa 6 2

L 1. Modrý slinitý jíl, se sádrovcem na povrchu, mokrý. Be RO O)

Pásmo VIIL. 2.
2. Facie Chlomecká (nad Mělníkem).
(Od předešlé 11:5 km na JV. vzdálená).
Pásmo X. |
=| ZSEHLUDOzniý, písčitý Slín 5edý 55- 5.5540 „dd Mne tn kA 1- S
"24 1. Písčité slíny šedé deskovité, s pevnými lavicemi modravých na po- ji
žl we pre Be dy CAPS ČAbý Ch BLA o E Ma K o VEN o PJ ore c: “
Pásmo VIII.

24) Viz Pásmo IX. křid. úty. v ok. Ř. Nebuželské podolí. Věstník Král.
Čes. Spol. Náuk. 1895.

Pásmo IX.
AI

XVIII. Čeněk Zahálka:

3. Facie Hostinská (Severní).
(Od předešlé 7 Zm na JV. vzdálená.)

Pásmo X.

d. Hrubozrnné písčité slíny šedé na povrchu zažloutlé, s bílými
vápnitými partiemi

c. Pískovce velmi slinité, drobnozrnné, šedé, deskovité, na povrchu
rezavé, S pevnými peckami šedého velmi písčitého křemitého
vápence, takřka vápnitého pískovce :

. Velmi písčité slíny s velmi písčitými křemitými vápenci.

= m

Pásmo IX.

m —— n

Dů
o o ——— 9 ———————— = = =

barvy šedé a deskovité
. Písčité slíny šedé střídají se s lavicemi křemitého vápence šedého.
Místy je křem. vápenec uložen v podobě pecek a je velmi četný 10:26)

Pásmo VIII.

4. Facie Nebuželská (8Z.)
(Od předešlé 65 km na 8. vzdálená).

Pásmo X.

. Pískovee slinitý drobnozrnný deskovitý, šedý, žlutý neb re-

zavý. bryozoický .

. Písčitý slín hrubozrnný šedý neb zažloutlý s pevnějšími la-

vičkami nebo peckami bělavého neb modravého hrubozrn-

ného křemitého vápence. A přechází někdy ve slinitý

pískovec

. Půskovec kvádrový orokapocotedí dryozoický zelenavý neb bě-

lavý, na povrchu šedý neb zažloutlý. Na povrchu chudý
vápnitý tmel. Jest olaukonitický. Ze zvětralého povrchu
pískovce vyčnívají pevnější pecky, které mívají v sobě
Limu multicostatu. Na opršelém povrchu velmi mnoho
DEYOZOL Ve M 488 TA SR A VOV oa M BT 8

. Pískovec slinitý v pevných vrstvách, bělavý neb šedý, střídá

se s pevnými lavicemi šedého neb modravého křemitého
vápence s hnízdy slinitého pískovce . .

. Velmi písčité slíny šedé s AKT vrstvičkami šedého kře-

mitého vápence

. Piskovec hrubozvnný slinitý na povrchu rozdvobený. Nápadné

stolice

. Písčité slíny šedé neb žlutavé střídají se s pevnými as po

10 cm mocnými lavicemi křemitého vě barvy modravé
neb šedé

„ Hrubozrnný písčitý slín šedý střídá se s četnými pevnými

as 10 cm mocnými lavicemi šedého křemitého vápence. Kře-
mitý vápenec mívá někdy modravé skvrny a hrubá zrna
křemenná .

„ Hrubozrnný písčitý slín šedý deskovitý S bělejšími i Fucoidy
. Pískovec non ná neb zalo plný VWucoidů jak

prst silných.. : eno

. Velmi písčitý slín šedý, ro dní Z. Má Pika kře-

menná zvláště blíže vrstvy 2. n hrách velká. Je tence
deskovitýa"krehlký 0-1 Rko (z

-Obojí

855

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor.

. Slepenec kvádrový bílý neb žlutavý, drobivý. Zrna křemene
velikosti hráchu až lískového oříšku stmelena menšími
zrnky křemene ..

. Pískovec kvádrový hrubozrnný, šedý neb žlutý s chudým
tmelem slinitým s pevnými limonitovými konkrecemi .

. Pískovec kvádrový hrubozrnný, šedý neb zažloutlý s chu-
dým tmelem slinitým. Na povrchu voštinovitý .

. Pískovec kvádrový poněkud hrubozrnný, šedý místy do žluta
s chudým tmelem. V nejvyšší části jeho asi 1 m mocné
vystupují limonitové konkrece. Povrch pískovce voštinovitý
(Souvrství 8. až 6. vystupují v mohutných souvislých pilířích
ve stěnách údolních na povrch jsouce v menší vodorovné

kvádry oddělené.)

. Pískovec kvádrový drobnozrnný žlutý, chudý tmelem, sypký

. Pískovec zřídka kvádrový, obyčejně deskovitý, rezavý,
žlutý neb šedý, na povrchu téměř bez tmele, sypký old
(Souvrství 1. a 2. jen tu a tam v holých kvádrech z po-

vrchu vyčnívá.)

kon

Pískovce deskovité jemnozrnné, zřídka drobnozrnné, velmi slinité,

bělavé neb zažloutlé, křehké. Střídají se s pevnými lavicemi še-
a.) dého, velmi kř emitého vápence. V čerstvém lomu splývají jí
| | pískovců 1 vápenců ve stolice až 2 m mocné . :

—

——

20:42 m

—

14:67

—=

Pásmo VIII.

5. Facie Kaninská.
(Od předešlé 3:5 Jm na S. vzdálená.)
Diluvium.

Pásmo VIII.

í 2. Písčitý vápenec šedý, deskovitý, bryozoický; na povrchu | 1
1 stává se větráním rezavý . B la
71 1. Kvádrový pískovec hrubozrnný s vápnitům tmelem, bělavý Ji
na povrchu zažloutlý neb rezavý, vozdrobený, bryozoický 55
[ 7. Pískovec vápnitý na povrchu rozdrobený a rezavý střídá se |
s pevnějšími lavicemi šedého pískovce vápnitého . . 740
6. Pískovec na povrchu v rezavý písek pbav: podle Mlčen-
ské cesty u Kokořína má mocnost 212
5. Písčitý slín šedý s dne vápencem šedým má podle
Kokořína mocnost . 159| r
cx 4. Vrstvy na povrchu v rezavý písek rozpadlé, v Mlčenské o
cestě u Kokořína IXc. 4-5... 026513
8. Velmi slinitý pískovec šedý na povrchu nažloutlý“ S pevný-
mi lavicemi téhož; exogyrový : 847 S
; 2. Písčitý slín jako 1. ale hrubozrnný, exogyrový . : „ 106, 35
| 1. Písčité slíny šedé neb tmavošedé po zvětrání zažloutlé, stří- E
-© dají se s pevnými lavicemi křemitého vápence téže barvy 3:18 ný
( 6. Kvádrový pískovec drobnozrnný, šedý neb žlutý 186)
5. Velmi hrubozrnný pískovec takřka slepenec. ao 0:20
4. Kvádrový pískovec hrubozrnný šedý neb zažloutlý 0
b./ 3. Vrstva slepence : 0205
+ 2. Kvádrový pískovec drobnozrnný, šedý neb zažloutlý 9125
1. Kvádrový pískovec drobnozrnný, šedý, sypký. Poloha jeho
jen tu a tam co holý kvádr na povrch pe JE
L jest porostem lesním zahalen k 6:22)
4. Pískovec slinitý jemnozrnný, velmi 7: 1:04
A: Málo přístupné pískovce slinité, velmi žluté 8 30 2
') 2. Pískovec shnitý hrubozrnný, velmi zlatý ě 2'08| =
U + 1. Kvádrový pískovec velmi žlutý 2-08

10 XVIII Čeněk Zahálka:

Z uvedeného příkladu je viděti, jak velikou změnu nabývají
vrstvy některé z vysočiny Řipské do Polomených Hor.

Některé pásmo dá se rozděliti na několik souvrství, která se
od sebe petrograficky a poněkud i palaeontologicky liší. Také se vy-
skytují některé lavice v pásmech velmi význačné po stránce petro-
grafické 1 palaeontologické. Některé z těchto lavic aneb souvrství
dosti daleko udržují svůj charakter a velice napomahají k orientaci
vrstev. Tak na př. v pásmu I. od Loun přes Peruc a Budyň až
k Přestavlkům u Roudnice všude se udržuje nejhlouběji souvrství
slepenců, výše souvrství hrubozrnných pískovců, pak souvrství lupků
a nejvýše souvrství jemnozrnných pískovců. Žádné z těchto souvrství
nemá uhličitanu vápenatého a vzorek žádného v kyselině nešumí.
Je-li tedy v některé krajině pouze jedno souvrství přístupno, víme
do kterého oboru pásma I. náleží. Patro pásma IV. obsahuje v nej-
vyšší své poloze velmi glaukonitické písčité slíny, které v celém Po-
labí od Roudnice až k Byšicům panují. V dolní části pásma V. na-
lezáme všude kvádrový pískovec Rhynchonellový, který má u Libě-
chova 11 » mocnosti, k Roudnici se stává pořád slabším a slinitějším
a v témž poměru ubývá mu Rhynchonell. Samo pásmo V. má dvě
části, dolní (V. d.) a horní (V. 4.), na kteréžto části dá se v celém
Polabí dobře rozděliti, a v menších vzdálenostech udržují se v něm
význačné lavice. V pásmu VI. udržují se rovněž dvě pevné lavice
křemitého vápence od Roudnice až za Mělník, a teprvé u Vrutice
Mělnické počíná jedna z nich se vytráceti, když se byla již u Libě-
chova začala nahražovati písčitým slínem, v němž se křemitý vápenec
již jen v koulích objevoval až konečně i ten u Mlazic vymizel.
V pásmu VIIL. objevuje se v celé vysočině Řipské pevná lavice vá-
pencová VIII. 9., jakož i v protějším břehu Labe, která vymizí teprve
tenkráte, když se horní čásť pásma VIII., v němž tato lavice je ob-
sažena, promění ve kvádrovou pískovcovou facii. V Polomených Ho-
rách má pásmo IX. značně od sebe se líšící souvrství a, B, c, d. (viz
ku př. předcházející facie pásma IX. Nebuželskou a Kaninskou), které
téměř v celých Horách od sebe se rozeznati dají. Pásmo X. má v nej-
nižší části velmi pozoruhodné souvrství a., které má u Roudnice
vápnitý slín glankonitický. V Polomených Horách stává se písčitějším.
Toto souvrství při 1 92 mocnosti dá se stopovati přes Boleslavsko do
Choceňska až na Moravu. Že mocné vrstvy mají větší rozšíření, je
v geologii pravidelné; vzácnější však jsou případy, aby slabá vrstva ©
jako jest vrstva glaukonitická X. a tak velkého rozšíření měla a stej-
nou mocnost udržovala! Toť zajisté jeden z nejdůležitějších horizontů

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. nát

pro stratigrafii českého útvaru křidového. Neboť máleží-li souvrství
Xa. nejhlubší poloze pásma X., jsou vrstvy pod tímto souvrstvím Xa.
se nalezající mladší nežli je pásmo X. v celé oné oblasti českého útvaru
křidového!

Některé důležitější změny faciové v našich pásmech útvaru kři-
dového z Řipské vysočiny do Polomených Hor jsou tyto:

a. Příklad změny slimitého jílu v pásmu IX.
Facie 1.
Slinitý jíl (v Bechlíně).
Kacie2. "1215 2?)
Písčitý slín s křemitým vápencem (Chlomek).
Facie 3. [6]
Velmi písčité slíny s velmi písčitými vápenci (Jeníchov).
Facie 4. [4]
Kvádrový pískovec hrubozrnný až velmi hrubozrnný, místy s vrstvou

slepence (Nebužely).
b. Příklad změny měkkého slínu s horní části souvrstvé d. pásma V.
Facie 1.
Měkký slín (v Jalovčině u Roudnice).
Facie 2. [(—12]
Písčitý slín (Štětí až Mělník).
c. Příklad změny měkkého slínu z hovná části souvrstvé h pásma V.
Facie 1.
Měkký slín (Pode Kbelí u Bechlína).
Facie 2. [1—12]
Hrubozrnný písčitý slín (Slápek nad Bechlínem atd. až Mělník).

d. Příklad změny měkkého slímu ve vyšší části pásma VII.
Facie 1.
Měkký slín (Pode Kbelí, Bechlín, Kyškovice).

2) Čísla v závorkách značí kolik kilometrů facie tato od předešlé je
vzdálena.

12 XVIII. Čeněk Zahálka:

Facie 2. [5—2]
Měkký poněkud písčitý slín (Trávník pod Sovicí).
Facie 3. [2]
Písčitý slín (Lopaty mezi Brozánky a Štětím).
Facie 4. [2]
Hrubozrnný písčitý slín (Pod Prosíkem u Štětí).
Facie 5. [5]
Hrubozrnný písčitý slín a křemitý vápenec (Stračí).
Facie 6. [8]
Hrubozrnný písčitý slín a hrubozrnný křemitý vápenec (Vehlovice).
Pacie 7. [9]

Pískovec slinitý, hrubozrnný, deskovitý s písčitým vápencem (Kouty
pod Hostinou).

Facie 8. [6 km od facie 5.]
Kvádrový pískovec hrubozrnný (Ústí Siteňského důlu).

e. Příklad změny pevné lavice slínu u vrstvy 1. souvrství VA.
BACeh
Pevná lavice slínu (Pode Kbelí a j.).
Facie 2. [5]
Pevná lavice písčitého slínu (Kyškovice).
Facie 3. [3—12]
Velmi pevná lavice křemitého vápence (Lopaty, Liběchov atd.).

f. Příklad změny písčitého slínu v pásmu VI.
Facie 1.
Písčitý slín (Bechlín).
Facie 2. [7]
Písčitý slín s tu a tam hrubším zrnkem křemene (Jezerka).
Facie 3. [14—7]

Hrubozrnný písčitý slín (Vehlovice) aneb hrubozrnný křemitý
vápenec (Stračí).

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 13

9. Příklad změny písčitého slínu zároveň s pevnějšími lavicemi vápence
ve vyšší poloze pásma VIII.
jeee Ji
Písčitý slín s lavicemi vápence (Nučničky).
Facie 2. [12]
Písčité slíny s tu a tam hrubšími zrnky křemene, a lavicemi křemi-
tého vápence (Krábčické háje).
Facie 3. [6]
Hrubozrnný písčitý slín až slinitý pískovec s lavicemi křemitého vá-
pence, který má hrubší zrna křemenná tu a tam (Šovice).
Facie 4. [8]

Slinitý pískovec hrubozrnný s lavicemi pevnějšího vápnitého pískovce
s tu a tam hrubšími zrnky křemene (Stračí).

Facie 5. [3]
Kvádrový hrubozrnný neb drobnozrnný pískovec s chudým slinitým
trudem (Ješovice-Brocno).
Facie 6. [9]

Kvádrový pískovec hrubozrnný neb velmi hrubozrnný místy s vrstvou
slepence (Mlčení pod Kokořínem).

h. Příklad změny hrubozrnného pískovce s velmi slimtým tmelem v sou-
vrství d pásma V.
Facie 1.
Hrubozrnný pískovec s velmi slinitým tmelem snadno se drobící
(Jalovčina u Roudnice).
Facie 2. [10]
Kvádrový vískovec hrubozrnný s tmelem písčitým a nepatrně slinitým,
pevnější (Malý Liběchov).

i. Obyčejná změna písčitých slínů a křemitých vápenců na přechodu
v kvádrovce u souvrství b pásma IX. v Polomených Horách obyčejná.

Facie 1.
Písčité slíny s křemitými vápenci.

14 XVIII. Čeněk Zahálka:

Facie 2.
Velmi písčité slíny s písčitými vápenci.
Facie 3.

Jemnozrnný slinitý pískovec, který se na povrchu snadno v rezavý
písek rozpadává.

Facie 4.
Drobnozrnný kvádrový pískovec s chudým slinitým tmelem.

Facie 5. [6 až T km od facie 1]
Hrubozrnný, velmi hrubozrnný, místy i slepenec kvádrový s chudým
slinitým tmelem.

Mnohé jiné příklady předešlým více méně podobné nalézáme
v našich studiích o Pásmu T. až X.

Poměrně nejstálejší ze všech pásem na postupu s vysočiny Řip-
ské do Polomených Hor jest pásmo IV. a pásmo X., však i ty se
mění, jak jsme při popisu těch pásem ukázali. A nejeví-li se rozdíl
při větších vzdálenostech pouhým okem, jeví se pod drobnohledem.
Některá pásma mění se při určité vzdálenosti ku př. Roudnice-Mělník
nepatrně, jiná se změní úplně. Tak pásmo V. u Roudnice jest slo-
ženo z velmi jemných měkkých mastných slínů, které vodu nadržují.
U Mělníka však jest radikálně změněno, mimo jiné hlavně ve hrubo-
zrnný písčitý slín a v mocný kvádrový pískovec. Naproti tomu pásmo
VI. vyvinuto jest v okolí Roudnice i Mělníka celkem v podobě pís-
čitých pěkně deskovitých slínů a jen některá vrstva jeho změ-
nila se u Mělníka v jinou facii. Touto nestejně rychle pokračující
záměnou facií stalo se, že mnohá pásma u Roudnice tak nápadně od
sebe se líšící, na výšině Hostínské u Mělníka méně se již od sebe
líší. Uvážíme-li, že u Hostína vrstvy zcela jinou petrografickou skladbu
mají nežli u Roudnice, a že také palaeontologické poměry se valně
změnily, zajisté bychom se nemohli odvážiti ku srovnání vrstev u Roud-
nice S vrstvami na Hostíně anebo dokonce s vrstvami u Kokořína
anebo Vidími, neznajíce ponenáhlých změn, jež ve vrstvách těch od
místa k místu se jeví a to jak ve směru horizontálném, tak i ve
směru vertikálném. Na tyto okolnosti poukázali jsme až posud jen
pro každé pásmo samo o sobě. Třeba abychom si ještě povšimli ho-
rizontálního a vertikálního rozšíření celé naší soustavy pásemné, "To
stane se nejlépe v profilech, které chceme Řipskou vysočinou do Polo-
mených Hor stopovati.

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 15

I. Postup pásem a jich vrstev v trojúhelníku Říp—Přesta-
vlky— Rohatce, to jest v SZ. části Ripské vysočiny:

K tomu viz obr.: 48, 42, 40, 88, 37, 22, 21, 16, 15, 7, 6, 5, 3, 2.25)

Patro: Čedič (na Řipu) neb diluviální štěrk (na Rohatecké výšiné).

í Í 10. Vápnitý slín šedý. . 2
| : 9. Vápenec slinitý deskovitý, zvonivý, tmavošedý LAA
| s. Vápnitý slín tmavošedý, pevný neb rozpadlý 2.0:5
7. Vápenec slinitý POV zvonivý, tmavošedý a s bě-
lavými pruhy... lo záený Zo
6. Vápnitý slín v pecky rozpadlý, tmavošedý 6 60
5. Vápenec slinitý, zvonivý, tmavošedý se m skvr- 2
d. nami. SPÁRA o) (3
| . Vápnitý slín rozdrobený, modravý OJ
j 6

2 otronké 130, M8, li

Wa penecisimiýa deskový ZVON Dl 0 ie 2:

. Vápnitý slín rozdrobený, bílý neb šedý. KR 1
. Vápenec slinitý, pevný, žlutobílý, zvonivý, s tmavšími
modrošedými tu a tam vrstvičkami. V nejspodnější
části při styku se souvrstvím Xc. má množství Chon-

n DI O4

Rohatecká výšina mezi Rohatci, Židovicemi a Hrobci.

i
bd | AIV MMOCNOSEU TU M00 ae 00260 opy o 0040) |
-| s Vápnitý slín modrý... . Poe ota 10) ) (5
= je Vápenec slinitý modravý a šedý . : OD ©
m „Ji E: Vápnitý slín modravý zřídka šedý, měkký 2 TP] [:- (5
3 ] 8. Vápnitý slín deskovitý, modrý neb šedý S50 [5
m 7. Vápnitý slín modravý se šedými skvrnami. ...... 40
| 6. Vápnitý slín šedý neb modravý . = 5 350 )
Í 5. Vápnitý slín modrý a šedý . .. č open pu te, 08 koto)
4. Vápnitý slín pevný, bělavý neb modravý Azad sázek USTÁŮ
| 3. Vápnitý slín modrý . PAR 8 nb)
| 2 jVápnitý slín modravý v pecky se drobící hle aso: i 50|-
b. Done slinitý zvonivý bílý neb šedý v mocné stolici 30|"* (5%
. Vápenec slinitý bělavý, pevný, zvonivý, s S Chon- Í 2
| bs drby: : R ok 300|
= BB ysonité slíny měkké, Šedé neb modravé . . ..... 178
(5 — Vápnitý slín měkký bílý dr 3 k lot |
V s S a úhla úMalb © 1
A f= 2. Vápnitý slín glaukonitický, šedý až šedobílý, měkký . 09 |S
"Vě ' 1. Vápnitý slín glaukonitický v pevné lavičce. . . - —- OLT)

j Slinitý jíl měkký, šedý s modravými skvrnami. Chová sádrovce

Pás. IX.

Nučničk
Židovic
Rovné

l hojně

Písčitý slín křehký s jemnými a Dotoníů Je dob
neb šedý tu a tam s modrými skvrnami. Deskovitý . . 38

Vápencová lavice pevná v níž tu a tam nalézá se hrubší zrnko
křemene. Obsahuje též zrnka glaukonitu. Na povnshu šedá,
dále od povrchu tmavomodrá . . o USD

Písčitý slín křehký dosti g olaukonitický, šedý S ; malýr mi zamo-
dralými skvrnami. Střídá se často s lavicemi pevnými šedého
vápence, které se na povrchu v kulovité tvary oddělují. Pod
lavicí » v hloubce 1 m má P slín a U křemenných j
zrnek hrubých Šaty B okno ulklky Posel vd č oosčáé OJ

rovce | s
JM
|

m | po ee |
+
J
m

138

Pásmo VIII.

Kráběické háje a j.

m
——

26) U každého postupu vrstev budiž povšimnuto mé: Geologické mapy Pod-
řipska,

|
(op)

Pás, VIL

Kodrovina

Pás. VI.

u ==

a
Pode Kbelí

=== +=..
DO

—

ká

Vrchlabec u Roudnice
o BV n m —

Pásmo IV.

—

Pásmo III.

Roudnice — Přestavlky

m m s p

XVIII. Čeněk Zahálka:

Slín měkký šedý neb zažloutlý s tmavšími skvrnami neb úplně |s

Pode Kbelí

— —

tmavošedý. Má černé tečky glaukonitu. Měkký .... * i

. Křemitý vápenec modravý v pevné lavici. ....... 02

. Píséitý slín šedý s modravými skvrnami . . <... . . LOL18|5
. Písčitý slín šedý s modravými skvrnami .... dali 5
. Písčitý slín deskovitý šedý s modravými skvrnami. .....« 50

Pode Kbeli

ALL

F MOH

8. Blín šedý s tmavomodrými proužky, méně pevná lavice 0:2)
2. Blín měkký šedý s tmavomodrými očky a proužky. S čet-

nými černými tečkami glaukonitu . . . PMPO o)
1. Slín šedý místy zažloutlý s tmavomodrými skvrnami pevná

PZO Ce ERA K R POS Ao ooo c © ÚV

8. Slín měkký n neb la S NS OR skvr-

—=—

we%
00 BO

6. Slín měkký žlutošedý .. .

5. Slín měkký šedý s tmavomodrými skvrnami místy zcela
LMAVONO OD: : Poa beta o

4. Blín jako 5. jenže v botel o něco plarmějjší

8. Slín jako 5. jenže se v ném tu a tam objevuje hrubší
zrnko křemene ojedinělé PROARO ©

2. Pískovec hrubozrnný s velmi slinitým tmelem

1. Slín šedý s tmavomodrými skvrnami s četnými velmi jem-

nými tečkami glaukonitu. Pod vrstvou pískovcovou 2.

! mívá až do hloubky 07m čoky a pruhy hrubozrnného

L.. písku křemenného téhož co ve vrstvě 2. -2 2-0

o)
.-
20 m

16:6

[
nami .. : 2 "cya) oo ko M >
. Slín žlutošedý, méně pevná lavice "227 210 KOK

Jalovčina, Pode Kbelí
S

13. Písčitý slín šedý. Má místy hojně olaukonitu

12. Křemitý vápenec modravý . s výskoře

11. Písčitý slín šedý s velmi hojným slaukonitem © :
10. Tři lavičky křemitého VODAR oddělené pýsolým slínem . .
. Písčitý slín šedý : dlane „BeKV300 echo vc PER
. Křemitý vápenec modravý . o vl as 67 dle SS:
„ Bisčitý BM šedý va -oo lo: 00o AO:
. Křemitý vápenec modravý. . .... «. .

PES CIV BL ES E Cha aa ck ee Man Ved do:

. Křemitý vápenec modravý . :

ZAEISOV ASN ASSdý M sn-

. Křemitý vápenec modravý

. Písčitý slín šedý :

Souvrství písčitých slínů šedých střídajících se s pevnými
lavicemi modravých křemitých vápenců JARO nahoře (pří- j
stupné byly ve studni Pohodnice) .... . RA

1
Do

HoO+H
oo o)
Ot ot

| H DORO OA©c©O
HPONJODSOSGSO=

. Blíny modravé a zažloutlé písčité slíny jemné . . 100
6. Šlíny, zřídka B: en ně na povrchu šedé jinak šedo-

modré .. Z ABO AE oo o 0

5. Slín šedomodrý . Ac opa sal + 60

S. Písčité slíny jemné šedé, nejvíce žlutavé . . « « . + « « « « 3
T
Nepřístupné vrstvy í

asl 44 m

1. Slín zažloutlý na povrchu v pevnějších vrstvách. . . . . . . 60
8. Slín modrý na povrchu zažloutlý. . .... SO
2. Slín zažloutlý s hojnými limonitovými peckami, destičkami . . 30
1. Jíl modrý, místy se žlutými skvrnami, místy šedý neb žlutý . 1 o)

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 1671

Pásmo II. Pískovec jílový glaukonitický v Přestavlkách . . . ...«...... 8 m

= |Z| 4. Jemnozrnné bělavé pískovce kvádrové s kaolinickým tmelem. . 28

o |E| 3 Lupky často s nepatrnou vrstvičkou uhlí.. . ....... 4|R

S38, 2. Hrubozrnný pískovec kvádrový, bílý neb zažloutlý s kaolinickým k

Základ: Červený jíl útvaru permského (u Vrbky).

Poněvadž jest mocnost jednotlivých pásem:

Asahi o ons bda 35 17st 01039,
JK, 05 Akta 21VDU
VA AL bn? PSN 8 den ot roj E o l
BOAT S SR OU S
A ash nutšsad uět bon 80

Vosky ztátod 8 900
JVC Koa cs obsese 00)
TATO AVL N 6 VA 00

U Baláu ibludo SRAlE pa took JA tu
B ol S08,

byla by tedy úhrnná mocnost . . . . . 267 m. mocností útvaru
křidového v SZ části vysočiny Řipské. Při tom ovšem třeba uvážiti,
že nejsou v postupu onom všecka pásma v přímce svislé nad sebou
volena, nýbrž často několik 4m od sebe vzdálena. Změříme-li mocnost
pásem III. až X. z profilu vedeného od J. ku S. Řipskou vysočinou
na obr. 38. při severním úpatí Řípu, který sestrojen je dle výchozů
jednotlivých pásem na jižní i severní straně Řipu, obdržíme

AZ AE LO
k tomu dle předešlého I. až III. . . . . 98,

204 m, přidáme-li k tomu
oč tam pásmo IV. méně mocné . . . . . 2 „3 rovněž t0, oč sou-
vrství Xd. na Rohatecké výšině mocnější je 1,
tu dostaneme číslo . . . . . . . . . . 203 m, které se od před-
chozího jen o 4 m líší. Lze tedy páčiti mocnost útvaru křidového
v SZ. části Řipu od 254 m do 267 m.

Velmi pěkně přístupny jsou vrstvy útvaru křidového v četných
úvozech v okolí Bechlína. Nejhlubší tři pásma I. až III. jsou však
pod povrchem, tedy nepřístupná, vyšší poloha pásma X. zde chybí.

Uř, mathematicko-přirodovědecká, 1896. 2

18 XVIII. Čeněk Zahálka:

II. Postup pásem a jich vrstev v SV. části Řipské vysočiny,
v okolí Bechlína.

K tomu viz obr. 8, 15, 16, 28, 24, 25, 40 b, 40 c.

Patro: Diluviální štěrk.

u aj b. Vápnitý slín bílý na povrchu rozpadlý, nejspodnější -© . . . . 3 R
zl a. Vápnitý slín glaukonitický zelenavý ...... <- <- « «« 1f+
: [ 6. Slinitý jíl šedý, poněkud písčitý, v deskách. ........ So | J

Pí | = 5. Jemná, šedá, pevnější lavička, písčitého slínu . . . « - - - « + Lg
o) =) 4. Slinitý jíl šedý, poněkud písčitý, v deskách. ......... | 8
H1— |) 3. Písčitý slín jemný šedý v Bem lavičce ***£ =
jf 2 "liniby: jiiSedý $31E -o 3 ob PON » 0
| 1. Slinitý jíl modrý na povrchu se sádrovcem. Mokrý o = 6]
Í Í Í Vápenec v pevné lavici. S hojným glaukonitem. Na povrchu |
d šedý, uvnitř tmavomodrý. Tu a tam má hrubší zrno křemene,
| místy hnízda hrubozrnného pískovce s tmelem slinitým . . . 06
| 11. Písčité slíny šedé s hojnými zrnky křemene. Místy pře- )
chází v pískovec. Má hojně glaukonitu. ........ 25
= >| 10. Vápencová lavice šedá pevná Ad 6
= = | 9. Písčitý slín šedý s hrubšími zrnky křemene. . . . « . 08 8
s% / 8. Vápencová lavice šedá pevná . -< -< - <: + + * O2| js
= m Písčitý slín šedý s hrubšími zrnky křemene (má n se
o | pevnější lavici vápencových koulí) . draštka E
= m | 9. Vápencová lavice šedá pevná . ©... . -+ +. o2|7
5. Písčitý slín šedý dz B)kyoe 6: 41 GTo c VEKERMGE een. 0:6
4. Vápencová lavice pevnější, šedá jsi ebu on: a eD
8: DISC Sl SEdÝ a 0 r ko 0:6
| | | 2. Vápencové dvě lavice šedé po 0* a míbozte 8 NÉ 04 )
1. Sedé písčité slíny s pevnými vápencovými lavičkami. . 44
= z J Slín měkký šedý, zažloutlý s modravými skvrnami nebo zcela zamo-
s drabý 3 "430K Pa ana dě o —Ů—>:

+ (z 4. Vápenec křemitý modravý v pevné lavici . ©... «.. 02 |

»= Js s) 3. Písčitý slín šedý s modravými skvrnami ©... ..... .. Lt09t3 S

š|š š]) 2. Písčitý slín šedý s modravými skvrnami 01 (s
2 1. Písčitý slín šedý s modravými skvrnami v pěkných deskách . 5'0

í © ( 3. Písčitý slín hrubozrnný šedý s tmavomodrými skvrnami )
a Y pevnější IaviCi . .ew:.- © se. o vole O: 05 =|
hy 2 | 2. Slín měkký šedý s tmavomodrými očky a proužky . |. 300%
: E 1. Slín šedý místy zažloutlý s tmavomodrými skvrnami v pev-
P E NOJŠÍJJAVICIA 1024 ano boy oak: je 02 s
o] — L
A 5 6. Slín šedý s modravými skvrnami místy zcela modrý 68) =
S|. JŠ 5. Slín šedý poněkud v pevnější lavici.. ©- « «+ + + + « O2
a
J s3| + Blín šedý s tmavomodrými skvrnami, měkký Rat »sl=
dal s co
© | 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý s tmavomodrými skvrnami OT
= | 2. Pískovec hrubozrnný se slinitým tmelem v pevné lavici. 0:3
ZZN 5 o) |

. Blín měkký, šedý, s tmavomodrými skvrnami. ....... 5

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor, 19

( ( 14 Pískovec glaukonitický deskovitý . . . ©- <. ++- -.. 20

Si 13. Bísčité sliny s/křemitými vápener, šedé. 200. 110

JS | 12. Křemitý vápenec modravý na povrchu šedý .......... 02

„IS | 11. Písčitý slín šedý. a no 0

— | .| 10. Křemitý vápenec modravý na povrchu sedý A a savo 1052

Re o Pisčitý slim sedý 1.0: AP Aa o oak 1000
JE) S Křemitý vápenec 'šedý 2010 957247. Ped punk ono g.oj8
a bed PSU slin sedy měkký M0 M VE 60h 6

m. 6. Křemitý vápenec šedý . - -. SSK PON TOK 7 ONEN 031

boot onsedý měkký jako: ké 72

m = | + Křemitý vápenec šedý uvnitř modravý. . . « . «....- 60:3

S| 3. Písčitý slín šedý, měkký jako 1. PPK É IĚA V IRÁPL 50

| 2. Vápenec šedý uvnitř modravý pevný . ......«.- 208 K0 70:3

U U 1. Písčitý slín šedý měkký s čer. tečkami slaukonitu „oak (OL2

Základ: Pásmo III. nepřístupné.

III. Profil vrstev útvaru křidového v Labské stráni
u Kyškovic.
Obr. 9., 39.

Patro: Diluvialní štěrk a písek. A
Pásmo VIII.: Písčité slíny šedé s pevnějšími lavicemi kppojníne V Ham-

0 ráčku a nad Majerovým lisem . . ko 15:8 m
Pásmo VII.: Slín šedý s tmavošedými skvrnami nebo emanosedý: Tamtéž 60m
„ [z | 4. Křemitý vápenec modravý v pevné lavici . . ........ .. 08 8
= J.=z) 3. Písčitý slín šedý. . ZE Mao R dtákokk dhostb1 kto > VB
s |5| 2. Křemitý vápenec modravý v pevné Javičik o 4415 tafaruulict 03|$
= ( 1. Písčité slíny šedé, deskovité s modravými skvrnami ...... 8:5

„2 ( 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý s jo aaa DN Ae )
© seúlomky uhlí: 92000 ao Moe k o)
„17 Js) 4. Písčitý slín šedý a modravý . zah -29 akdco koza Ze Sto) (ISS
2 edí 2) 3. Písčitý slín modravý v pevnější jáydoie děl sdk ohtoy 02% R
© s 2. Slín šedý a modravý.. . 0 |
E U | 1. Písčitý slín modravý v pevné lavici PŘETES PYR PRVKY A oa P PV a:
($
= 8. Slín šedý s modravými skvrnami. . PT oNE A o a
d.j 5+ 2. Pískovec hrubozrnný šedý s tmelem slinitým Z CARA UPO Z) % |
lé 1. Slín šedý s modravými skvrnami. Mokrý . ...... 5r0|*
- (a ( 6. Písčitý slín dosti glaukonitický šedý, pevnější lavice 0-2
ZÍZÍ 5 m ESčiyA sn rlaukonitucký SEdý | com- bejn eo 10
o JEJ 4 Křemitý vápenec modravý na povrchu šedý S o3( 5
5) 2+! 3. Písčitý slín velmi glaukonitický, ony; větráním se stává šedým 43
šls| 2 ikremibtýgvápenec, modrý; gh) =b35iznnel teké 58) Meya SB 02|
OEM U Lísčiky (Sn modravý < s. fdesta Pha Sí MRM ZS Ao dao skloní S a130)
Hladina Labe.
IV. Průřez vrstev dle silnice nad Brozánky.
Obr. 26., 39.
Patro: Diluviální písek a štěrk 192 m n. m.
Pá vmí Písčitý slín šedý s pevnějšími lavicemi vápnitými. Nejhořejší
ij lavice měla hrubší zrna křemenná. Zachováno jen v mocnosti. . 2 m
=== o 1902 == i =

20 XVIII. Ceněk Zahálka:

Pás. VII. Slín měkký šedý s tmavšími skvrnami neb úplně pao Má

hojně drobných teček glaukonitu .... ...«... 6 m
————— 1842

5. Kremitý vápenec modrý vopevné lavici. 700-2 NE „3
Fsih 2 Eásčihyý | Altny Se Ghý s ata eno eso Mo 04| z
24 8. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici -.. . . - ... 500 KO:3
S] 2. Písčitý slín šedý s modravými skvrnami, deskovitý. ... .. . . 34|=

Úodálovibý din e* 505420 o o

—————————— 1795 ——————
| 6. Písčitý slín hrubozrnný šedý neb modravý v pevnější lavici 02)
5. Písčitý slín hrubozrnný, šedý neb modrý s čočkami uhlí. t6|

ne , 4 Pisčibýsslín modrý 21904 1010.. 07k% Hiyeb 0 BESA 0 ba
je "3 8. Písčitý slín modrý v pevnější lavici 1/47 blka red 021 (5
5 2- Bisčitý slín modrý „Syplína1povrchu -02000002 20 10| c
2 V 1- Písčity (slíinmodrý, vpevnější 1avici00000.000.04.020 0: 02) [5

R ———————————————————————— u —

Jy Slín modravý u posledních domků Brozanských. ..... "E E oj
Obec Brozánky. 170 m n. m.

V. Postup vrstev v okolí Sovice.
Obr. 1., 10., 38., 39.

Patro: Diluvialní štěrk (vrchol Sovice). 275 m n. m.
Ř Ar Í Vápenec slnitý, bělavý, rozpadlý - -0 000 | 1
al 5 4 Vápenec slinitý, bělavý v tenkých deskách .. <- <- 08la
| m Vápenec slinitý, zvonivý, bělavý, v pevné lavici . . . . 03

D8 —————————— 273
vd o v. Vápnitý slín modrý, rozdrobený ... .. -+ -= ++. sl
|- ohe. Vápenec slinitý šedý neb modravý v pevnější lavici . 050%-
Sv «. Vápnitý slín měkký, modravý s šedými skvrnami la | S
Ej le 6— 8. Vápnité slíny měkké modravé ....... o O
m E == DE NM B
ŠÍ „je 1-5. Vápence slinité bílé pevnější . .......- a Va
C R Vápnité slíny bílé neb modravé, měkké... ©... +. ja
—————— 2202
a Vápnitý slín glaukonitický, šedozelenavý s šedým hrubozrnným |,
l U pískovcem, který má předešlý slín co tmel . . .. «..... já
219-2
BA [= = 2 | Písčitý slín žlutošedý « < < « < -< «+ -++ +- ++ 6
š EE: 2 („Slinitý jíl šedý „a modřavý = +|4x vata: 201450005 6)
209-2

27) Čísla souhlasí s Rohateckou výšinou.

R V K a

Pásmo VIII

— —

Na vrších

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 21

Písčitý slín deskovitý šedý . . A)
Vápenec s hrubými zrnky křemene. Se zrnky slaukonitu. Mo- 1
dravý. Velmi pevná lavice Shots
22. Písčitý slín šedý s hrubými zrny křemene "|
21. Vápencová lavička pevná s hrubými zrny křemene |
20. Písčitý slín šedý s hrubšími zrnky křemene. s

19. Vápencová lavička pevnější s hrubšími zrny křemene

15. Písčitý slín šedý s hrubšími zrnky křemene.,

17. Vápencová lavička pevnější s hrubšími zrnky křemene . že)
16. Písčitý slín šedý s hrubšími zrnky křemene ... W
15. Vápencová lavička pevná, šedá, s mnoha zrnky křemene f

| 14. Písčitý slín šedý s drobnými zrnky křemene S

7 13. Vápencová lavice šedá pevná s ena zrnky křemene ho
12. Písčitý slín šedý : zb Ajneaklko 43 =
11. Vápencová lavička pevná šedá. =

10. Písčitý slín šedý : |
. Vápencová lavice šedá, pevná A Vajeů dyt Vyjlal vaný chod |

8. Písčitý slín šedý . . Za ar pos ore E l
7. Vápencová lavice šedá, pevná ae dna tie ie ř

6. Písčitý slín šedý S Eo ly lo OE KU 0 |

5. Vápencová lavice šedá, pevná A RE; s

4. Písčitý slín šedý

8. Vápencová lavice šedá, pevná

2. Písčitý slín šedý

1. Vápencová lavice šedá, pevná )

1937

Pásmo VII. Slín poněkud písčitý šedý do žluta s modravými skvrnami. . .6 m

Pásmo VI.

Pásmo V.
o 5

nák

m n m m

——

—

6
5
4. Křemitý vápenec šedý uvnitř modrý, pevná MATICE 3. o-8| s
3
2
dl

Trávník pod Sovicí

1877 ————
. Křemitý vápenec šedý uvnitř modrý, pevná lavice . . . . .. . 03
. Písčitý slín šedý. . SROV noho ona U

. Slín šedý . . SROP (=

. Písčitý la šedý neb modravý v rovných pevných deskách |- 30
- Písčitý slín"šedý - . ...0: to phone 0-3)

——— 183. ==

s. Písčitý slín šedý s modrými skvrnami, místy zcela tmavo- )

| modrý. Zřídka kde má hrubé zrnko křemene. Pevná | |
|

lavice Pa 0-2
7. Písčitý slín hrubozrnný, šedý neb žlutavý s modrými

skvrnami i úplně modrý. S kousky uhlí ...... 1:6
6. Písčitý slín šedý s modravými skvrnami. Tu a tam

s hrubým zrnkem křemene ... sto Adina
5. Písčitý slín hrubozrnný šedý, místy do modra . .. . 04
4. Písčitý slín šedý místy s modravými skvrnami 0:8
8. Písčitý slín šedý s tmavomodrými tečkami a většími

skvrnami. Pevná lavice. . .... 03
2. Písčitý slín deskovitý šedý S tmavomodrými skvrnami 1-0
1. Písčitý slín šedý s tmavomodr. skvrn. Pevná lavice 02

jen
©

. Slín měkký, šedý neb žlutošedý tu a tam s tmavomo-
drými skvrnami. Místy úplně tmavomodrý.. . 110
. Váp. šedý n. žlutošedý, místy s velmi hrub. zrny křemene 0:15
. Pískovec šedý s chudým slinitým neb křemitým tmelem 10
. Pískovec velmi hrubozrnný šedý s dosti slinitým tmelem 02
. Pískovec jako 4. z PRO oa oo Ž
. Pískovec na povrchu rezavý jako B zari
. Pískovec hrubozrnný šedý s chudým slin. tmelem j

Pískovec glaukonitický jemnozrnný pevnější, rezavý 01
. Pískovec glaukonitický s tmelem slin. S čočkami uhlí 10
„Píisčitýrslínvcláukonitický BEdý -700950028

= 18 ODB OLO +1 © CO

22 XVIMI. Čeněk Zahálka:

( (15. Křemitý vápenec šedý, uvnitř modrý s černými zrnky glauko- 1
nitu. Místy zrnka křemenná jako mák velká . ©... ... 02

14. Písčitý slín elaukonitický, žlutošedý -0.00 200

13. Křemitý vápenec jako 15. |. „02

12. Písčitý slín velmi glaukonitický, žlutošedý s čočkami uhlí. Nej-
vyšší část jeho v mocnosti 0:4 obsahuje peckovité kusy pís-

KOvVCEHMM Ve JE . 24
> | sy vápenec šedý uvnitř modrý s černými zrnky slauko- k
MGM VAK VÍKU teklo Ko POLAHESCE OASOO EO 005
o | 10. Písčitý slín šedý dosti slaukonitický místy velmi slaukon. Ob- 8
= 3 sahuje žluté pecky limonitu -x 02021. M 40,0:
a |— 1 9. Křemitý vápenec šedý tu a tam s čern. tečkami (Slaukonitu 2021
al | 18 Bisčitýsslinršedý s 140193 0035 Vocenepee 20
a 7. Křemitý vápenec šedý tu a tam s čern. tečkami slaukonitu 402
6. Písčitý slín šedý . . P aa obou © © 80
5. Křemitý vápenec šedý jako 7 $uěteěnky 50, ÚSP, KKL OCH OR m 052
4. Písčitý slín šedý es MTA k, odd, VOV, do SO Ž ASK PRE 2-0
3. Křemitý vápenec slaukonitický šedý „8 Sk k ze ON -02
2. Písčitý slín šedý místy modrý s čern. tečk. slaukonitu 356
1. Křemitý vápenec modravý tu a tam se zrnkem olaukon (bývá
4 někdy jako r. 1889. v srpnu pod hladinou Labe) 4 002)

Hladina Labe.

VI. Postup vrstev v Lopatech.

Obr 109
Patro: Diluvialní písek 205:35 m n. m.
E ) a. Písčité slíny šedé tu a tam s hrubším zrnkem křemene a z nich vy-
k L čnívají vápnité lavice šedé, pevné. Zachováno jen . . ...... ARO 2 02
200:35
PásmozV m PISčite Slny“měkké 4.00- 10c0 0000 : 6 m
19435
„0 4-+Kremibý vápenec modrý 102074 0M RER
ES 3: PE1sčit v eslin Sety EAU OE OHGS KE i a |<
„£ 2. Křemitý vápenec modrý . . V
«s | 1. Písčitý slín deskovitý šedý neb modravý. Vespod S an zrnky >
(za řemene“ 1. AMMOAE prom zl zdech 4 nl GONMen 8-7
189:65
Í 6. Písčitý slín hrubozrnný šedý neb modrý. Místy má tolik hru- ) |
bých zrn křemenných, že by se takové místo za hrubozrnný
pískovec s tmelem slinitým považovati mohlo. Obsahuje |
čočky uhlí někdy i větší hnízdo . ....... 24 oj n
E12 OEsčitý Slim jakojas ona PB aa TE
č 4. Písčitý slín hrubozrnný šedý neb modrý sÝ Z es = ho
sí 3. Písčitý slín šedý s tmavomodrými skvrnami neb "modrý z
3 s četnými hrubými zrny křemene... . « + + + < + « „20 =
P 2. Písčitý slín šedý s tmavomodrými Skvrnami. 9,3 +4: 12MoPké |
né n vápenec šedý uvnitř modrý vel. pevná lavice . . . 02
| d [o 10.—1. Jako v předešlém BESÁDY koní pískovce špatně pří- |:3 |
SLUPNĚ, 14k z jej obry dh oprné jypěidc nosy NSS „ |=

162

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 23

( S. Křemitý vápenec šedý v pevné lavici s černými zrnky glauk. . 03
7. Písčitý slín šedý za mokra Kone hojně P doannýk o S n |
ckami pískovce. —... SRN Sal
= | 6. Křemitý vápenec šedý v pěvné n S čern. zrnky Pato nnů 20:2
"| 5. Písčitý slín šedý, za mokra žlutavý s čet. a zrnky glauk. 1-15| 8
st 4. Křemitý vápenec jako 6. SEŠ rdkěce doo o o 206
< 3. Písčitý slín jako 5. . . . roj Šk rko are tě oě 00rr BO JÉ
A | 2. Křemitý vápenec jako OS 0:3
1. Písčité slíny jako 5. Hloubš se střídají písčité slíny s křemitými

vápenci až ku Labi jak hloubením Labe shledáno Vo jsou
RENESA) 5 S aa a a Pool sno, ) ooí oa 3 na

Hladina Labe. 146:5 m n. m

VI. Postup vrstev v okolí Hošťky.
Obr. 17., 18., 38.

V Ráji.
-| 1 E 2. Písčité slíny šedé s hrubšími zrny křemene. Střídají se
= Ja! E Ss pevnějšími lavicemi ok též s hrubšími zrny S
BA křemene. Zachováno jen. ..... r con 8:8(o
S | [= 1. Křemitý vápenec pevný s ori sine n kčamene SE 02
Pásmo VII. Písčitý slín hrubozrnný šedý deskovitý, tamtéž ..... 55 m
3 [5 | £ Křemitý vápenec šedý uvnitř modrý v pevné lavici. . . . . . 02
> |Š| 3. Písčitý slín šedý neb žlutošedý deskovitý : "OS
|. 2. Křemitý vápenec šedý, uvnitř modrý, v pevné lavici 02 (a
| 3 1. Písčitý slín šedý, zřídka kde má hrubší zrnko křemene, upro- fe
= střed má bělavou lavici. V pěkných deskách se láme . . . . . 38
S [ 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý dole též modrý 740
= | 4. Písčitý slín měký šedý, s modravými skvrnami 8.0 (=
= h 2., 3. Křemitý vápenec modrý, v pevné lavici . 03 (5
| s| 2. Písčitý slín šedý, s modravými skvrnami 2 F
o „5 (1. Křemitý vápenec modrý, v pevné lavici. 0-2
aj Í 5. Blín měkký šedý, s modravými skvrnami ; 73 )
= S14 4. Vápenec světle šedý, s hojnými zkamenělinami 015, >
= REJ 3. Pískovec hrubozrnný šedý, s tmelem slinitým . a-a5| 5
= 2. Křemitý vápenec šedý, s hrubšími zrny křemene . 02 (s
= 4 1. Pískovec hrubozrnný s tmelem slinitým, šedý 2
4 [ Hlubší vrstvy nepřístupné, |
Nádraží v Hoštce. Východní okraj.

VIII. Průřez vrstev nad Štětím dle rokle a silnice k Radouni.
Obr3.1957392

Patro: Diluvialní hlína. 241 m n. m.
Pásma VIII. část: Pís'itý slín hrubozrnný šedý, málo přístupný . . . . . 12 m
229

= 5. Vrstvy nepřístupné 3 s dla kýo dý: APE s 0A8b 501320
4. Písčitý slín hrubozrnný šedý, rozdrobený 87 HACÍPIOE, VETY LHP ot £

„| 3. Písčitý slín hrubozrnný šedý v Ee lavici . pr E č

š| 2. Jako 4... kosjeal č
1. Písčitý slín šedý deskovitý . : 05

222-9

= ( 4 Křemitý vápenec modrý v pevné lavici... ...... z( ode ej R
s] a. Písčitý, slín| deskovatýsš0dýc -621050 s 120120: „iny 0-51 Š
| 2. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici . . os[:
F4( 1. Písčitý slín šedý v mocných stolicích, v pěkné desky se dá lámati 34
m 218 —
( 9. Písčitý slín s hrubšími zrnky křemene, šedý, pevná lavice . . 03)
8. Písčitý slín šedý s hrubšími zrnky křemene... 04
7. Písčitý slín šedý s hrubšími zrnky křemene, pevná lavice . . 08
6. Písčitý slín hrubozrnný s velkým množstvím křemenných zrn
1) až jako hrách velkých (slinitý pískovec) . dyt 8
i 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý v pevné lavici. . . . <... . 10%%
P 4. Písčitý slín hrubozrnný A čili an PÍAKANOS s pevnějšími a
A lavicemi téhož a..
st 3. Písčitý slín modravý v nermé be. ARR OM ho ol © 02
m 2. Písčitý slín šedý : p 10
s 1. Písčitý slín modravý v pevné Jaxiciým -vysel E KO
3. Písčité slíny šedé s pevnějšími modravými lavicemi, přístupné
v mocnosti asi o 70
d, 2. Poloha špatně přístupného pískovce hrubozrnného, křemitého neb
| m slinitého . ... ně
l „L 1. Písčité slíny s hrubšími zrny hrubšími zrny kř křemene z části přístupné Pádice
Í 1 Nepřístupné vrstvy < <. -© VSV cana ee s R o pr o S
187
8. Pískovec slinitý velmi glaukonitický v pevnější lavici plně (622
„| 7. Pískovec slinitý velmi glaukonitický šedý, na povrchu rezaví. Má |
= u sobě shluky bílého, pískovceno 3000 0 000 0 0:8
5 J 6. Velmi písčitý slín glaukonitický místy s hrubými zrnky křemene, [ S
B] šedý. Má shluky vápnitého pískovce elaukonitického ...... 02
© 1 5. Písčitý slín glankonitický šedý, místy "žlutavý Se 18
P4| 4. Křemitý vápenec modrý s jemnými zrnky glauk. Pevný Mc „02
5. Písčitý slín šedý s jemnými zrnky glaukonitu . PN o ac by 0:8
j 2. Křemitý vápenec modrý s jemn. zrnky BR pevný: a Šok HAN 02
4 1. Písčitý slín šedý jako 3. následuje . .. . n O 0:8)
Cesta vedle nádraží Štětského. 182 m n. m.
IX. Postup vrstev od Stětí přes Stračí do Broena.
Obr. 58., 39.
Patro: Diluvialní hlína. — Brocno. Náves. Zvonice. 3073 m n. m.
í | 2. Pískovec bryozoický, slinitý, šedý, deskovitý, na povrchu | i
d rezavý. Zrídka s peckami bělavého vápence . . . .. .... 80Lž
| 1. Kvádrový pískovec slaukonitický hrubozrnný, šedý do ze- m
lena. Na povrchu sežloutne a zrezaví . . . . « . . jb
—————————— 2948 —————
Í 18. Hrubozrnný velmi písčitý slín šedý, místy v pískovec pře-
Cházející“ „974435 „este o ele 17; Vah es 00 40900600 OSN: 15]
17. Nepřístupné vrstvy Z de os en akt dek S SNS 2-0
——— Studánka
16. Pískovec deskovitý, málo sli- |
nat, Bedy . ší 05
15. Hrubozrnné písčité slíny šedé ,
se šedým vápencem. "Místy o n 00 3-5
velmi slinitý hrubozrnný písko- 10V KOA
| vec S modrými peckami vá- j
pencovými aa, 551: RANO

XVIII. Čeněk Zahálka:

Stratigratie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 25

vá | 14. Nepřístupné vrstvy v obci, mimo obec peo diluviální hlínu 6* 6]
= 13. Křemitý vápenec šedý i AE oo aa S
oi ———————— Počátek Brocna 2813 | »
E ej 12. Velmi písčitý slín šedý, na povrchu žlutý .«..« «.. 1 3
S RA ——————— Ustí cesty od Stračí do silnice. - RS
= al 11. Velmi písčité slíny šedé na povrchu žluté se třemi pevnými ©
lavicemi křemitého vápence šedého K Blěé PGA 300)
10. Křemitý vápenec pevný. . Naso PVA < Oty sou la oa)
9. Písčitý slín šedý neb zažloutlý 0:7
s. Pískovec slinitý šedý neb šlutaný na povrchu, poněkud
| hrubozrnný : 0:3 |
7. Velmi písčitý slín šedý s pevnými lavicemi křemitého vá-
pence šedého uvnitř modrého. . o AOK
6. Velmi písčité slíny na povrchu žluté, drobnozrnné +0
5. Velmi písčitý slín šedý s pevným vápnitějšími lavicemi. © 2:0
4. Písčitý slín šedý . 10
3 Písčitý slín drobnozrnný šedý + v pevnějších deskách 2-0
| 2. Písčitý slín šedý, vlhký. 1:0 |
| | 1. Písčitý slín na povrchu ve hlínu rozpadlý, s hrubšími zrnky ]
křemene, rezavý, s limonitovými střepinami na povrchu . . 05
2625
i| 3. Kvádrový pískovec velmi hrubozrnný šedý neb zažloutlý v nej- |
= vyšší poloze =
= 2. Kvádrový pískovec hrubozrnný šedý neb zažloutlý, křehký, 4 mod s (E
| dola má vrstvu velmi hrubozrnnou . . [8
BS 1 Velmi slinitý pískovec aneb velmi písčitý slín šedý s lavicemi es
| pevného křemitého vápence . . . ..... zač 3 Zkale (>)
| 4. Hrubozrnný písčitý slín šedý . 355
= | 3. Pevná lavice glaukonitického křemitého vápence modravého s tu ©
k a tam hrubším zrnkem křemene, bohatá zkamenělinami. . . . . 02005
š| 2. Rozpadlý (při povrchu) slaukonitický sch sín vala 41250
=4( 1. Deskovitý šedý písčitý slín ... zd akon UD
| 7. Pevná lavice křemitého vápence modrého. ©. ........ +... 06
Ej 6. Písčitý slín šedý .... sy B0Ď Boagaj OE boby cí M05
o! 5 Pevná lavice křemitého vápence MOdréhocy 12052004 hd toslayoili 0-6| s
=+ + Písčitý slín šedý ... ÚO
2 | 3. Křemitý vápenec hrubozrnný modravý v (pevné stolici z Rok oorko v5|
E por on šedý Pp sné ok E n a
1. Písčitý slín šedý 0:3

—

|
|

RME
: |
l

8. Písčitý slín hrubozrnný šedý s pevnějšími lavičkami . ....... 2
7. Pevnější lavice hrubozrnného slinitého pískovce . .....
6. Hrubozrnný písčitý slín šedý o 1
5. Pevná lavice hrubozrnného písčitého slínu : 0
4. Hrubozrnný K slín šedý s vrstvou žlutavého pískovce

SPOR 9 M OY PROON HAĚT PORTS PRO MOMO POST M DESKU
Nepřístupné vrstvy . . Zadny na js. T vole cl bo5
. Pevná lavice modravého písčitého S nakt kc a dla E P
2. Písčitý slín šedý . . ed ŠINOOEKE M 0|3
1. Pevná lavice modravého. písčitého slin ye 9

3. Písčitý slín měkký šedý s modravými skvrnami. zbo ARO P A388
| a 2. Nepřístupný hrubozrnný B kvádrovecn 13V 200.140% j
1. Písčité slíny . S a S ao
= fe . Písčité slíny velmi glaukonitické, žlutošedé .. ©.. ....... | 8
= 4 1. Písčité slíny šedé s pevnými lavicemi křemitého vápence šedého a

Kříž 0:5 km na Z. od Stračí při cestě do Štětí. . . . . . . . . .162 m n. m.

26 XVIII. Čeněk Zahálka:

Na Ostrém, kde útvar křidový je proražen čedičem, má pásmo
IX. mocnost menší. Tam pokryto je pásmo IX. pásmem X. (Viz
Pásmo IX. mezi Vidímí a Chocebuzy.)

X. Postup vrstev v okolí Ješovic.
K tomu obr. 28., 39.

Vrchol „Pískovce“ v Borech u Ješovic.

= Í 2. Pískovec kvádrový chudý slinitým tmelem zachován v PV

= J ze) Kamýku v Borech u Ješovic - . Tm

a 'eá| 1. Velmi písčitý slín tu a tam s ct zrnem " křemenným, sody,

“ | s pevnými lavicemi křemitého o vápence šedéhos: 88 bm

= =-Ř| 2. Písčitý slín hrubozrnný šedý . kv sh (ej >

Z|EŽ| 1. Písčitý slín šedý měkký tu a tam s ní zrn. een PRÝ 22 9 1
E 6. Křemitý vápenec modravý pevný s =- vl

= E Písčitý slín šedý . o 7 v P

= je | 4. Křemitý vápenec modravý pevný CA ciao- i- 0-3] =

=4.5( 3. Písčitý slín měkký, šedý, deskovitý 15-

A s) 2. Písčitý slín s hrubšími zrnky křemene, šedý neb h modravý, pře- .

Až chází ve hrubozrnný PTY Slín 00 M s 0|
| PSC SLM SCdý s- koneKoo2 tato $e 10

JE Nepřístupné vrstvy. . . oo eazlo= o U U

S lé] Písčité slíny šedé s křemitými vápenci modravými „ FA

M (150 Nepřístupné vrstvy . lake sa V Dá

o sf —: ( s [ Písčité slíny šedé střídají se se šedými uvnitř modrými křemitými vá-

(z 1.5, penci. (Nejvyšší poloha není zde přístupna, za to však v nádraží Libě-

Re | chovském, kde nejvyšší vrstvy jsou též velmi glaukonitické [Viz Pásmo IV.]).

Hladina Labe pod Peluňkou.

XI. Postup vrstev v okolí Liběchova.
Obr. 20., 29., 39.

Nejvyšší poloha návrší za horním kostelem v Liběchově.

s] 5 z | Písčité slíny střídají se se šedým křemitým vápencem. Zachována

ši žšÍ jen spodní část pásma v mocnosti 4m

=|šsf 8. Písčitý slín hrubozrnný . -. 6x95 ier1o7/n ako ao "mrak

=4 581 2. Písčitý slín šedý .... ... snů te bboě Vlad ven + něj eM ONENSOSNE:

šlěžÍ 1. Písčitý slín deskovitý c zusodeký „evtedict ye

„+ (ž [ 5. Křemitý vápenec modrý, pevná lavice . . <. <. « < +« „08

P || 4. Písčitý slín šedý.. . U E

A4 3. Křemitý vápenec šedý s velmi pevnými modrými koulemi. . . 03 =

= | >| 2. Písčitý slín šedý uprostřed s hrubšími zrnky křemene : naje
5 (4. Písčitý slín šedý s hrubými zrnky křemene dole . . nd

—

Pásmo V
7 Kozí rokle ku knížecímu lomu

m |

Pásmo IV.
Malý Liběchov — Kozí rokle

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 27

WB O O -1000

— 1M

6. Slín měkký šedý neb žlutý .

5. Pískovec kvádrový hrubozrnný nebo jemnozrnný, bílý.
Hojně má olaukonitových zrnek. ... :

4. Pískovec kvádrový hrubozrnný neb jemný šedý neb bě-
lavý. Špatný tmel písčitý .

8. Pískovec kvádrový hrubozrnný bílý s tmelem písčitým
aneb šedý s tmelem slinitým .

2. Písčitý slín hrubozrnný šedý, tu a tam má shluk pevného
křemitého pískovce KA ZA eM Moe sa) 0

1. Písčitý slín hrubozrnný šedý

. Písčitý slín glaukonitický šedý neb Zmutavý S DE z povnějšímí ja

vicemi

. Křemitý vápenec modravý v (pevné lavici.
. Písčitý slín velmi HO) AT šedý tu a tam s hrubšími
zrnky křemene : k

. Křemitý vápenec modravý S černými tečkami slaukonitu

. Písčitý slín šedý s černými tečkami glaukonitu

. Křemitý vápenec modravý, B lavice . .

. Písčitý slín modravý . ....

. Křemitý vápenec modravý v pevné lavici

. Písčitý slín s černými tečk. glaukonitu šedý a modravý .

. Křemitý vápenec modravý v pevné lavici i
Písčitý slín s čern. tečk. glaukonitu šedý neb modravý

. Křemitý vápenec modravý v pevné lavici

. Písčitý slín s čern. tečkami glaukonitu šedý neb modravý .

. Křemitý vápenec modravý v pevné lavici

. Písčitý slín šedý (není úplně přístupný; obsahuje snad též
křemité vápence) .

. Písčitý slín modravý (pod mostem silničním a odtud až k Labi)

Hladina Labe.

XII. Postup vrstev na Vehlovické stráni.

Kalský (návrší).

Pásmo IX. == slín šedý, měkký

. Písčitý slín hrubozrnný šedý . rei
. Křemitý vápenec šedý, uvnitř modrý, pevná lavice . . «

O)
SS

OHOHOHOROBVBO:
OD GIO OLO OLO ODO OUCO
NA
32:7 m

13:
1

S Z Z V, R O Z T R T C O Z Í

. Písčitý slín hrubozrnný šedý .

. Křemitý vápenec hrubozrnný šedý neb modravý v , pevné lavici 05| 5
. Písčitý slín hrubozrnný šedý Rhynchonellový BV
. Písčitý slín šedý s černými tečkami glaukonitu

Pás. VII. |Pás, VIII.

Wiůnschův lom! Winschův lom | Vehlovice

pe OvosÍ -E M © (Kalskému
p:

Pás. VI.

—— NN,
K

Lipovec, rokle

Pásmo V.
— —

Nepřístupné vrstvy

nil K)

. Křemitý vápenec modrý, velmi pevná lavice

. Písčitý slín šedý .

. Křemitý vápenec kulovitý modrý. Koule obaleny písčitým slínem

takže sotva jsou znatelny. . . „4802

. Písčitý slín šedý a žlutý někdy i modrý 3 1

. Křemitý vápenec tmavošedý zřídka s hrubým zrnkem křemene 0-2

. Písčitý slín šedý hrubozrnný 2 že. ZM 21009

Písčitý slín hrubozrnný „Věčnost“

Nepřístupné vrstvy - | S
Pískovec kvádrový slaukonitický fukoidový bílý na povrchu rezavý TE

0; =H

Pískovec Rhynchonellový DAM na s tmelem ZV a

28 XVIIL Čeněk Zahálka:

> s | Nepřístupné vrstvy :

T) 2) Písčité slíny šedé střídají se s pevnými lavicemi křemitého vápence
A s šedého, uvnitř modravého em : i

A 2 | Nepřístupné vrstvy

Labe.

as 32 m

XIII. Postup vrstev od Mlazic přes Strážensko na Kamínek

u Strážnice.

Obr. 31., 32., 39.
Na Kamínku.
-e (| d. Vápenec slinitý bílý neb namodralý, deskovitý, zvonivý

: T
č JE be. Vápnité slíny modravé sol
S E a. Vápnitý slín glaukonitický šedý až modr: avý na povrchu, v mastný č
= jíl rozpadlý (přístupen u Rymáně). :
= = | Pískovec hrubozrnný velmi slinitý, deskovitý, šedý R
ES j Písčitý slín šedý s křemitým vápencem pevným : 6
= lĚ= Písčitý slín měkký modravý vodu nadržující . á r
= ( ( 3. Pískovec kvádrový bílý chudý tmelem p na povrchu | v re- 8
= S zavý písek rozpadlý .... NOS
P =4 2. Pískovec velmi hrubozrnný (až slepenec) bílý jde =
AZ | 1. Velmi písčitý slín šedý a žlutavý až pískovec s pevnými avi- 7
= cemi křemitého vápence šedého, málo přístupný . i Ji ob
(s Nepřístupné vrstvy . se o ké
= je 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý rozpadlý . k 2
> jes] 4. Týž co 5. ale v pevnější lavici . ES
a|8) 3. Písčitý slín hrubozrnný šedý v deskách „V
SS SOA Krřemitý vápenec s glaukonitem, DRY pevná lavice , Sh
(klí Písčitý slín šedý. So Adly 59: „29
JE Křemitý vápenec modravý 2ps oo) 8
Z 11 Písčitý slín šedý ooo 6 0 DD
í Í 6. Písčitý slín psnozenn: šedý k aci kánon sýs | |
5. Písčitý slín hrubozrnný modrý v pevné lavici... . . 03
h 4 Písčitý slín hrubozrnný šedý ©- -o o
3. Písčitý slín jako 5. ... zp a ee tok ESK ON)
o | 2. Písčitý slín hrubozrnný šedý. 2 B SAO ANO
— | 1. Křemitý vápenec modrý v pevné lapičic E 00 0:2)
r u —— =
ss (o | 12. Písčitý slín šedý s černými tečkami glaukonitu . . 2
„ | 11. Pískovec bílý neb zažloutlý s vel. Aa Konde tmelem slini-
o z tým ve spod fucoidový . . P dada 38
ZR NOVA Pískovec vápnitý šedý neb modrý, pevná lavice. . . . 02 R
T P Velmi písčitý a glaukonitický slín šedý neb P“ SSM UKO A
= „| 8. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici . . . 29052 a
AA sj 7 Velmi písčitý a glaukonitický slín šedý neb rezavý 08k
d <| 6. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici.. . . 025
— | 5. Písčité slíny glaukonitické šedé neb žlutavé mající tu a |-
= tam pevnější lavičku křem. vápence s AO SS
4. Pískovec vápnitý šedý v pevné lavici.. ..... i ae
3. Pískovec slinitý snadno se drobící . . 1:8
2. Křemitý vápenec modrý s hrubšími zrny křemene, pevná
| lavice . Br 8/7 „02 |
NOR 1. Hrubozrnný písčitý slín šedý E tooduaá vo]
= [s] Písčité slíny šedé střídají se s ponýma ce iořemitýahy vápenců. | S
Z isl Poblíž pásma V. jsou vrstvy velmi glaukonitické. (S
Dráha Severozápadní v Mlazicích.

Stratiorafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 29
XIV. Průřez vrstev dle silnice z Podola na Chlomek.
Obr. 33., 37., 39.
Patro: Čedič Chlomecké kupy.
»|š-| Vápnité slíny modré a slinité vápence bílé. BV
3 = z (Glaukonitický vápnitý slín nepřístupen.)

n Sm || po m a
(hlomek

Pás. VIII Pás, IX.

EGono VII. nepřístupné

| Písčitý slín hrubozrnný šedý 3

Písčité slíny šedé s pevnými lavicemi | křemitých vápenců šedých
| uvnitř modrých 52

CP O O0 O OE ODO OEM MELOT MO, VE LADY z o O

Pískovec slinitý hrubozrnný NERO o p be | 8
ši Pískovec slinitý jemnozrnný, šedobílý . Dyk HOMO ROKR CAV : 5
NEpTStupnej VEBLVYJ see aj ela a, ee pas TR pe be ee es JE : j s

ok ke :6.4.0 0, is. 10, Ja.-180 Ve | je o

. Písčité slíny šedé a žluté, velmi slaukonitické střídají se s ně-
kolika lavicemi křem. vápenců .

Pásmo VI. S Křemitý rene (o stavbě zilmce) DD o U ko E
V nejvyšší části | 2. Písčitý slín šedý. . ZS EKO S
úvozu jů 1. Písčitý slín šedý s hrubšími (zrnky křemene Sb f=
Í | | 8. Písčité slíny hrubozrnné šedé (v úvozu) = ©,0 1
h 2. Písčitý slín hrubozrnný šedý pevnější s Fucoidy 0
| (1. Nepřístupná lavice křem. vápence. TOT ZA VV OU)
+| (1 10. Písčitý slín šedý špatně přístupný. .......... 76!
a + | 9 Pískovec na povrchu v písek rozpadlý . i
o „„| 8. Křemitý vápenec pevný modrý sh . 08 R
st |=4 T Písčité slíny glaukonitické s pevnějšími lavicemi kře- : jh
= 2 MILÉNOLVÁPence: ba SBE e ca be boy eee 2:8 5
= = 6. Písčitý slín šedý, dole s hrubšími zrnky křemene 2-7 (8 ia
= o | 5. Písčitý slín velmi hrubozrnný deskovitý : . ©5 (=
4. Pískovec slinitý velmi hrubozrnný šedý v pevnější la-
vici o o Z
5. Pískovec slinitý velmi hrubozrnný, šedý, deskovitý ADCV JÉ 50)
I 2. Pískovec slinitý velmi hrubozrnný šedý v pevné lavici 02 j
aa 1. Pískovec šedý slinitý velmi hrubozrnný deskovitý S,
Í 14. Křemitý vápenec modrý s chomáčky křemenného písku 08)
13. Písčitý slín šedý neb modravý BMR)
12. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici 10:2
11. Písčitý slín šedý hrubozrnný . 05
s 10. Křemitý vápenec šedý s hrubšími zrn. . křem., pevná lav. „02
= 9. Písčitý slín hrubozrnný šedý . 08
E s. Písčitý slín šedý (u sochy Sv. Jana) j | té
s! 7. Křemitý vápenec modrý glaukonitický v pevné lavici „205
| 6. Písčiťý slín šedý s =
= 5
=
=

Nad a poď sochou sv. Jana

Mělník. Zámek.

4. Písčité slíny šedé střídají se s několika lavicemi křemitých vá-

penců šedých .

— OU

. Písčitý slín šedý 3
. Křemitý vápenec modrý > v pevné | lavici .
. Písčitý slín šedý i Aně

Kříž blíže Židovského STR

XV. Průřez Mělnickým vrchem.
Obr. 11., 89.

Pásmo VI. Písčitý slín šedý (spodní část pásma) .. ©... «.

219 m n. m.

1:8 m

30 XVIII. Čeněk Zahálka:

Í „| 2. Písčitý slín hrubozrnný šedý . . 0. aka a]
" 1. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici. . <... .. O2fe
Í 7. Písčitý slín šedý . . A o
> 6. Pískovec hrubozrnný šedý, větráním žlutý : 50
= 5. Křemitý vápenec modrý na povrchu šedý v pevné lavici . . 0:8 S
= 4. Písčitý slín glaukonitický šedý. . . « + 800
S 44 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý neb modravý s pevnou lavicí = A
A | 9 křemitého vápence modravého —... č) ja
2. Písčitý slín šedý neb modravý, uprostřed s pevnou Javicí
křemitého vápence modrého . ... „20
| 1. Písčitý slín hrubozrnný šedý neb modrý. S pevnou lavicí vá- J |
pence křemitého ..... otv » 20

Pásmo IV. | Písčité slíny šedé neb modravé střídají 5e s pevnými lavicemi ©
71. křemitého vápence šedého, uvnitř modrého v mocnosti . . 29m

| Písčité slíny šedé a modravé s pevnějšími lavicemi těchže slínů.
Nadržují vodu

Přsno l | PA slíny modravé s s hrubšími rnky Slaukonitu Nadržují |“
VOAU E okat eee ohko la a
Hladina Labe u plovárny. 150 m n. m.

XVL Postup vrstev na Hostinské výšině.
Obr. 34., 41., 44., 49. Fig. 1. V Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. 1895.

Vrchol výšiny.

bá | E ď. Slinitý vápenec deskovitý bílý zvonivý ... -.«...«. 62
2) b.c. Vápnitý slín modravý měkký vlhký . . 15:8l 5
E a. Glaukonitický vápnitý slín šedomodrý na povrchu šodožlutý o
MS s vrstvičkou pískovce hrubozrnného. .. . o 10
(5 Í d. Hrubozrnné písčité slíny šedé, na povrchu zažloudlé : 8:42) 8
. bavi D) . . . 7 v 2
b4j 2 ©. Pskovce velmi slinité drobnozrnné šedé na povrchu rezavé S
= | | S pevnými peckami šedého velmi písčitého křemitého vápence 342| 5
SE: b. Velmi písčité slíny s velmi písčitými křemitými VŘDPDĚÍ PPpIl a
2 | s| jsou šedé barvy a deskovité 3 sss z
m | | a. Písčité slíny šedé střídají se s lavicemi křemitého vápence. JE
Tento, je, místy v peckách uložen 1-4- 0
Í Í 15. Pískovec kvádrový hrubozrnný šedý neb žlutavý . . . . . . £0
14. Pískovec kvádrový drobnozrnný bílý neb šedý .... 40
„| 13. Pískovec drobnozrnný deskovitý, na povrchu P střídá se
| S pevnějšími lavičkami téhož pískovce . . . « . - <- + . LO
F- 12. Velmi písčitý slín šedý. . 05
= || 11. Křemitý vápenec modravý na povrchu šedý, pevná lavice . . 02
— || 10. Velmi písčitý slín šedý deskovitý . Kal S
P |.á| 9. Křemitý vápenec šedý, pevná lavice. . . . . . ... . . + 08 je
ol2| S. Písčité slíny šedé deskovité . : s 4honkk. en
= 7. Pískovec chudý tmelem, bílý, sypký na (povrchu OVK, OPZ
i „„| 6. Pískovec slinitý drobnozrnný žlutý tence deskovitý . . „04 |š
= |8| 5. Pískovec chudý tmelem, žlutavě rezavý, velmi sypký, jemný a
A1 fucoidový . ě 015
= | 4 Písčité slíny šedé, lámající se v v pěkných deskách . . . . « 385
z | 3. Velmi písčitý slín zažloutlý, dál od povrchu šedý . . . . . 107
z | 2. Velmi písčitý slín šedý na povrchu rozdrobený ..... 1:07
U | 1. Naplavený písek zahaluje vrstvy. Na západní straně výšiny
| | jsou v těch místech velmi písčité slíuy šedé a zažloutlé s velmi
pevnými šedými lavicemi křemitého vápence... . 10)

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 31

=8 (/ 8. Písčitý slín hrubozrnný šedý, pevná lavice.. 0:3
= [Z 5| 7. Písčitý slín hrubozrnný šedý na povrchu rozpadlý . 17
M |PE| 6. Písčitý slín hrubozrnný šedý v pevné lavici . . . ..... . O2|
o!5,; 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý v desky rozpadlý. . . . .- « 10,5
A) 51 4. Písčitý slín hrubozrnný šedý uvnitř KD DS7080) lavice. . 02 pa
S "S | 3. Písčitý slín šedý s glaukonitem . . . . an V210
= A.S | 2. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici . <. ©-.... . 02
N11 List slinideskovitý šedý < 3493 - -ls 00000028)
sfjE s | 3. Křemitý vápenec modrý v pevné lavici. .........« 05] R
E S SE 2. Písčitý slín deskovitý šedý neb žlutý - . . ........ .. 20
= Is" 1. Písčitý slín hrubozrnný „šedý v pevné stolici . 5 : o:s|*
| 3 /( 8. Pískovec nahoře sypký dole v deskách šedý neb žlutý 30) ©
se Welmi písčitý slín hrubozr. šedý, pev. lav. .) © "= s 0:3 |
= | 6. Velmi písčitý slín hrubozr., šedý neb rez. (35 S 5 07
Ň 5. Velmi písčitý slín hrubozr., šedý, pev. lav. . BEBZ|: 02
nV Í 4. Velmi písčitý slín hrubozr., šedý neb rez. JO= Z. 08lo
"S | 3. Písčitý slín hrubozrnný šedý v pevné lavici... . 02
S | 2. Písčitý slín hrnbozrnný šedý iný neb zezavýí mfsty jako
ha: pískovec. 20;8
„+ 1. Vísčitý slín hrubozrnný šedý . o koa nadních okoa vosknor BE
N=| m
= (č 183. Písčitý slín šedý : 1:0 s
= S | 12. Křemitý vápenec šedý uvnitř modrý v pevné lavici 02 5
a) = | 11. Písčitý slín šedý . „2820 (m
S 10. Křemitý vápenec šedý uvnitř „modrý v pevné lavici . . 02| (©
R NO oísčitý slíní Bedy. 1 spa * 500 AOR S =
RS 8. Nepřístupné vrstvy. . . oo E
= | 7. Písčitý slín šedý dole hrubozrnný + v tenčích deskách. . 30
E 6. Písčitý slín hrubozrnný šedý, pevná lavice . 0:3
č | 5. Písčitý slín hrubozrnný šedý s kousky uhlí a Rhyncho-
= nellami : 1:4
774 4. Pískovec s chomáčemi Rhynchonell plicatilis . ©11o
š| 8. Písčitý slín hrubozrnný s Rhynchonellami, pevný . . 01 ně
=! 2. Písčitý slín hrubozrnný pevnější s Rhynchonellami 07
= | 1. Rada koulí pevného modravého neb šedého hrubozrnného
| (3 písčitého vápence, uložené ve hrubozrnném písčitém slínu
SARnynekoneham k P 4405 (o T 03
(23 ( 17. Písčitý slín šedý. 0%
šÍ 16. Písčitý slín šedý . ZADAT kš 01
„z | 15. Křemitý vápenec modrý v (pevné JAVACI ao jo 0:3
=| 14. Písčitý slín šedý. p ban době der cz M nad o oby E vapo "don 0:6
»s | 13. Písčitý slín šedý. . DU a bY- 24 co leté 10
= |= | 12. Písčitý slín šedý s vlnitým povrchem : 0-2
= LSÍ 11. Písčitý slín šedý PRO CokREORE O9 TO S o Ea, POKUD.
s|Š3 10. Řada koulí modrého křemitého vápence Ab Blas 03|
E 9. Písčitý slín šedý. EK VN AOK Kon 10 PA l lovnou CLAS ok akdca ÚRO
EEE SB Pocity slin. Šedý -2.5 -nee a oo V ZOO
"|| 7. Písčitý slín šedý. . ste u žal peha B
S |—=| 6. Rada koulí modrého křemitého vápence oko řon daklooá dáko ká 03
m2 || 5. Písčitý slín šedý 2 20
| 4 Rada koulí modrého křemitého vápence RY ka 0-2
= L 3. Písčitý slín šedý POE RE mů 1:0
S | 2. Rada koulí iodkého křemitého vápence vě 0-2
=, 1 Písčitý slín šedý. . . . -. +. - +- : m0
s — Písčité slíny šedé s modravými křemitými vápenci : „19:9

Základ: Pásmo III. Slíny s prameny vody.

39 XVIJI. Čeněk Zahálka:

Na základě tohoto postupu vrstev Hostinské výšiny mohli bychom
též posouditi přibližnou mocnost celého útvaru křidového v Mělni-
ckém okolí. V posledním postupu jsou mocnosti a výšky pásem tyto:

Pásmo X. . .. .. .238— m
Pásmo IX.. „25:65
EAST OVA 2 U
Pásmo, Vo ps
BásmoxV bad red 45
FASMO V -4 a sean, U
PásmodN% ni 305L 6

Úhrnem . . 13894 m
Změříme-li mocnost pásem IV. až X. z profilu vedeného od
Byšic přes Hostinu do Kout, totiž od JV. k SZ. (Viz Jahrbuch der
k. k. geolog. Reichsanstalt, 1895. S. 97. Profil der Kreideform. v.
Bischitz ů. d. Anhóhe Hostina.), obdržíme číslo 133 až 134 m. Jeví
se tedy diference mezi hořejním a tímto číslem asi 5 až 6 m.
Připojme k tomu mocnost pásem hlubších, jak jsme je poznali
v okolí Zlosýna u Veltrus**):
Eásmo -3 E
Pásmo 6573338122100

Pásmo IL as . . . 11,
Úhrnem. . .68 m ;
Sečteme-li mocnost pásem X. až IV. — 134 m, s mocností pá-
sem III. až I. — 63 m, obdržíme přiblíženě mocnost celého útvaru

křidového v okolí Mělníka vyjádřenou číslem 197 m. Při tom ovšem
třeba uvážiti, že mocnost pásem I. až III. nebyla vzata z Hostinské
výšiny, kde jsou pásma ta nepřístupna, nýbrž přes 16 km na JZ.

Porovnejme tuto mocnost útvaru křidového s mocností jakou
jsme poznali v okolí Roudnice:

U Roudnice U Mělníka Rozdíl
Mocnost celého útvaru -2540 m. 19T% BOT
Bez pásma I.. - . <.. 20305. < 118697 -=
Bez pásma AA- o 18Bl LOB je

XVII. Postupy vrstev útvaru křídového v Kokořínském podolí
a v jeho pobočných důlech Řepínském, Jemíchovském a Nebuželském,
Jakož V v Liběchovském podolí a jeho pobočných důlech Zimořském
a Vidímském, uvedli jsme podrobně při popisu pásma IX. dotýčných

28) Pásmo III. str. 29, obr, 4. Pásmo II. str. 14. obr. 4,

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 33

podolí. K nim patří obrazy profilů a nárysů 35, 44, 45 atd. až 59.
Sem patří též profil uvedený při pásmu VIII. na str. 24. v Tupadlech
pod Šlavínem s obr. 36.

V těchto posledních profilech pozoruhodná je též mocnost pásem
vyšších (hlubší pásma jsou pod povrchem, tedy nepřístupna). Srov-
nejme mocnosti a výšky těchto pásem s mocnostmi a výškami v Řip-
ské vysočině, i shledáme, že pásmům VII., VIII. a IX. z Řipské
vysočiny do Polomených Hor přibývá, nýsn X. však ubývá.

Vidím-Kozinka . „I — (58 % 41:69 | 118

Brocno-Stračí . . | — | 448| 2 6
Kanina-Kočičina . .| — 8097 — —
Kokořín-Mlčení -| — |(7516| — | —

Strážnice, vrch . .| 38 36 — =
Vysoká-Nový mlýn .| 27 562 | — | —
Střemy-Štampach „| A6 14824.. B B51. —

Jak jsme již podotkli, jsou rozdíly mezi vrstvami pásem IIL.,
IV. až IX. v okolí Mělníka v Polomených Horách menší než ve vy-
sočině Řipské a v protějším jeho Polabí mezi Roudnicí a Štětím.
Proto jsme dobře učinili, že jsme si vzali za vzor při rozdělení na-
šeho útvaru křidového postup pásem jeho u Roudnice a ne u Měl-
níka neb v Polomených Horách. Proto také doporučují každému, kdo
se o stratigrafiů našeho útvaru křidového zajímá, aby vyšel při svém
- pozorování z Poohří a Polabí roudmického zejméma od V. postupu na-

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 8

34 I XVIIL Čeněk Zahálka:

šich vrstev (viz v předu) a přechodem krajinou Štětskou do Polome-
ných Hor poznal změnu našich pásem.

Srovnáním veškerých desíti pásem mezi sebou jak ve Řipské
vysočině tak v Polomených Horách, uznáme, nehledíme-li ku menším
rozdílům mezi pásmy, že některá pásma jsou si podobnější, některá
valně od sebe se líší. Dle toho jsou si dosti příbuzná pásma III.,
IV., V. atd. až IX., nápadně se však líší od nich pásma I., II. a X.,
jakož i tyto mezi sebou. Kdybychom dle toho seskupili pásma naše,
obdrželi bychom následující čtyři stupně:

Stupeň pásma X.

Stupeň pásma IX., VIII., VII., VI, V., IV., III.

Stupeň pásma II.

Stupeň pásma I.

Pásmo I. vylučuje se jakožto sladkovodní díl útvaru křidového.
Pásmo II., mořského původu, líší se velice petrograficky i palaeon-
tologicky ode všech pásem. Pásmo pak X. opět se petrograficky i pa-
laeontologicky valně od ostatních líší.

Základem našeho útvaru jsou v okolí Kralup a Korycan hu-
ronské břidlice s buližníkem, u Kralup kamenouhelné pískovce, v okolí
Velvar a v Poohří permský pískovec, jíl a vápenec. Od Korycan
přes Kralupy a Velvary k Budyni jsou tedy základem postupně mladší
a mladší útvary. Na tyto tři základové útvary neukládá se křidový
útvar souhlasnými co do stáří vrstvami, nýbrž na Permské vrstvy
v Poohří ukládají se mejstarší vrstvy pásma I. (souvrství slepenců),
v Kralupech a Nelahozevsi ukládá se na kamenouhelný útvar mej-
mladší souvrství pásma I. (jemnozrnné pískovce) a na huronský útvar
u Holubic a Korycan ukládají se ještě mladší vrstvy křidové, pásmo IT.
To všecko svědčí o tom, že se povrch zemský od Kralup k Poohří
skláněl již v dobách útvaru kamenouhelného a pak permského, a že
ještě na počátku křidového útvaru v témže směru spád měl. V nižší
krajině, v Poohří, pak u Roudnice a Velvar, rozkládaly se již sladké
vody jezerní a v nich usazovaly se již slepence a hrubozrnné pískovce,
když Kralupské okolí ještě souší bylo. Ku konci doby pásma I., když
usazovaly se nejmladší jemnozrnné pískovce pásma I., snížila se kra-
jina mezi Velvary, Nelahozevsí a Kralupy tak, že sladké vody až sem
se zalíti mohly. Teprve na počátku doby pásma II., kdy již moře
křidové vniklo do Čech, snížilo se i okolí Korycan a Holubic a proto
jsou tam prvními usazeninami křidovými mořské vrstvy pásma II.
Snižování povrchu na počátku útvaru křidového dělo se tedy od ny-
nějšího Poohří ku Kralupům.

Stratigrafie křídového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 35

V postupném přibývání mladších a mladších vrstev z okolí Prahy
k Řipu vidíme, že dno mořské počalo se brzy po usazení se pásma III.
vynořovati nad hladinu jeho postupně z okolí Prahy směrem k Řipu.
Tím nabyly také vrstvy sklon z okolí Prahy k Řipu, který dosud mají.

Snad jest přibýváním mocnosti přístupných pásem V. až IX.
z Řipské vysočiny do Polomených Hor odůvodněn náhled, že během
usazování se těchto pásem klesalo dno mořské v severních oblastech
našeho útvaru, mezi tím co na jihu v okolí Prahy na povrch se
vynořovalo.

Že jest naznačena okolím Roudnice, Litoměřic, Libochovic a Loun,
podle petrografické skladby hornin a jich zkamenělin, krajina, kde
moře nejhlubší bylo, to tuším vyplývá dostatečně z našich studií.

Rozšíření slepencového souvrství pásma I. z Poohří přes Slánsko
a Pražsko až do okolí Karlštejna a Berouna ukazuje, jak značný vliv
měly vody od Jihu tekoucí na usazení se vrstev našeho útvaru. Také
změna facií z okolí Řipu do Polomených Hor ukazuje, že Sudetské
vody velice přispěly ku vzniku vrstev našich.

Jak změnilo se několikráte podnebí v Čechách za doby usazo-
vání se vrstev útvaru křidového, tušiti lze z několikerého střídání se
jemných usazenin s hrubšími, jež podmíněny jsou střídáním se tišších
vod s prudčími. To nejlépe dosvědčuje následující přehled, v němž
periody hrubých kvádrových usazenin pískovcových s vrstvami slini-
tými uvedeme.

36 XVIIL Čeněk Zahálka:

Perioda B Okres
10. |

b. Vápnité slíny a slinité vápence pásma X... . © 186 Nebužely |

9: Nebužely

Kvádrový pískovec v dolním souvrství ď. pá- Kanina

ST, PKS EK oa -. „Zažbbaž,| 14 Kokořín
8.

Písčité slíny, hrubozrnné písčité slíny, velmi písčité Nebužely |
slíny, pískovce slinité aneb vápnité, křemité vá- Kanina |
pence v pásmu IX. souvrství c.. . . „1228až | 2647 |

vé Nebužely

Kvádrový pískovec v pásmu IX. souvr.b.22až | 29 Kanina

ek Nebužel

Písčité slíny až slinité pískovce s křemitým vá- Kanina
pencem pásma IX. souvrství a.. . . .... 14až. 1 a

5. Hledšebí

Kvádrový pískovec pásma VIII. . 17 až přes | 20 Vidím

MNĚ BS pe
4. ení

Písčité slíny, hrubozrnné písčité slíny, slinité pí- | Vidim
skovce a křemité vápence ve spodní části pásma Liběch.
VIII., pak v pásmu | VII, VL a z části i V. až| 33 | B k

a: Liběch

Kvádrový pískovec pásma V. souvrství d.. . .| 1 P

PŘ MAR AL r Že a

b. Písčité slíny a křemité vápence, někdy velmi
glaukonitické a místy v pískovce přecházející Mělník
v pásmu IV. a slíny i jemné písčité slíny a jíly Veltrusy
pásma III. (76 m)

a. Pískovce olaukonitické pásma II. (6 m). . . .| 82

i Kralupy

Kvádrový pískovec pásma I... .... 1i až | 51 Roudnice

Vytknuty zde byly jen hlavní periody, v nichž střídání hrubých
usazenin s jemnými se dělo. Podrobným probíráním jednotlivých pásem
shledali jsme, že by se daly v mnohé z těchto period ještě vedlejší
vytknouti. Tak ku př. v pásmu I. shledáváme v Poohří vystřídání se
pískovců kvádrových se souvrstvím lupků; v pásmu VII. vystřídaly

Stratigrafie křidového útvaru Ripské vysočiny a Polomených Hor. 37

se slinité vrstvy s kvádrovým pískovcem (u Vidími) a na to písčitými
slíny v nejspodnější části pásma VIII.

Časem svým nastaly takové poměry v moři křidovém, že proudy
mořské odplavovaly již usazené vrstvy. Tak odplaveny byly na po-
čátku doby pásma IX. nejsvrchnější vrstvy pásma VIII. souvrství c.
Toto souvrství je v Krábšických hájích u Roudnice 3:8 “ mocné.
Poněvadž pásmu VITI. přibývá na mocnosti k Polomeným Horám,
mělo by i toto souvrství býti v okolí Bechlína mocnější než v Kráb-
šických hájích. Zatím však chybí docela v Bechlíně (jako u Rovného)
celé souvrství ec.. V Lipkovicích u Bechlína, v Horních Beřkovicích
a Černoušku obnáší 1, v Kostomlatech 0:2 ». Někde nespočívá
pásmo IX. na pásmu VIII. rovně, nýbrž tvoří v něm koryta a nej-
vyšší vrstvy pásma VIII. nejsou pak více v původním uložení, nýbrž
bývají porušeny, rozházeny.

V Bechlíně ve Slápku pozorujeme i jiné nepravidelnosti. Tak
pásmu VI. chybí tu horní čásť jeho v mocnosti as 13 m, která je
složena ze dvou pevných lavic křemitého vápence, mezi nimiž je
písčitý slín.

Tato nejvyšší čásť pásma VI. nalezá se všude v okolí Bechlína,
jak na vysočině Řipské, tak i v protějším Polabí pod Sovicí, u Štětí,
u Liběchova a Vehlovic.

Podobný úkaz v témž Slápku v Bechlíně jeví se u nejvyšší
části horního oddělení pásma V. I zde chybí nejvyšší vrstvy tohoto
pásma a místo co by mělo býti souvrství V. 4. mocnější než „Pode
Kbelí“ (totiž mocnější než 3:2 až 3'5 m), je zatím jen 2-2 m mocné.

Tak nápadné, několikráte se opakující úkazy odplavených (schá-
zejících) vrstev jako to je u nejvyšší části pásma V., VI. a VIII.
jsme jinde v oboru slinitých vrstev v našem okolí nepozorovali.

Stopy vyšších vrstev útvaru křidového, než-li jsou vrstvy pásma X.
v okolí našem nenalezáme. Paťrem útvaru křidového je buď čedič
aneb diluvialní štěrk. Jest velmi pravděpodobno, že usazením se po-
sledních vrstev souvrství d pásma X. utuchla činnost mořská v našem
kraji, a že dno mořské vynořovalo se již nad hladinu mořskou. Utu-
chající činnost vody mořské pozorovati je též v ubývající mocnosti
pásma X. z vysočiny Řipské přes Polomené Hory k Tachovu u Doks,
tedy v místa, kam mocnost všech vyšších pásem našich rostla.

Poněvadž se líší pásma naše od sebe též po stránce fysikální,
má rozdělení našeho útvaru v deset pásem cenu i po stránce tech-
nické. Velmi dobrý kámen stavební poskytuje ku př. nejvyšší sou-
vrství jemnozrnných pískovců pásma I. Velmi lehko spracovatelný

38 XVIII Čeněk Zahálka:

kámen ten, hodí se i k hotoveni brusů, žlabů, pilířů, pomníků, kle-
náků, obrub ku studnám. V krajině Velvarské a Slánské jest i hrubo-
zrnný pískovec pásma I. velmi trvanlivý, poněvadž má železitý tmel
a staleté budovy, nikdy neovržené potvrzují jeho trvanlivost. Slepence
železitého z nejhlubšího oddílu pásma I. užívalo se z lomů (již zašlých)
blíž Přestavlk ku mnohým stavbám v okolí zámku Roudnice, zejména
na most přes Labe již v první polovici 14. století (za času pražského
biskupa Jana IV. z Dražic (1901—1343). Na balvánech. které vyjmuty
byly nyní ze základů pilířů mostu toho z Labe, není znáti nejmenšího
úbytku na pevnosti! — Jemné písčité slíny nejvyššího souvrství
pásma III. a veškeré písčité slíny a křemité vápence celého pásma IV.
jakož i pásma VI. a VII. jsou velmi dobrým kamenem stavebním
a velmi trvanlivým, jestliže se zdivo dobře ovrhne maltou. Svědčí
o tom staleté stavby chrámů a hradů na Mělníku i v Roudnici. Písčité
slíny pásma VI. v celém Polabí mezi Roudnicí a Mělníkem a v dolní
části pásma VII. u Mělníka, jsou vyhlášeny jako výborný material ku
hotovení schodů, žlabů, pilířů, dlaždiček a p. Křemitý vápenec pásma VI.
upotřeben též co dlažební kámen (Mělník). Pevné písčité slíny pásma
VIII. v okolí Roudnice (Krábčice, Bechlín, Rovné, Lipkovice, Kosto-
mlaty atd.) a pásma IX. v Polomených Horách vybírají se ku stavbě
hojně. Rovněž užívá se slinitých vápenců pásma X. zejména ze sou-
vrství d tam, kde obce na něm neb po blíže něho jsou založeny.
Zdivo je potřebí vždy dobře ovrhnouti. — 8 menším prospěchem užívá
se ku stavbě kvádrových pískovců pásma VIII. a IX. v Polomených
Horách. Jsou však výminečně také polohy, jako ku př. v Řepíně, kde
se pískovec ten osvěděil, měl-li příznivý tmel, jako velmi dobrý kámen
stavební. Obyčejně se pískovce ty však v brzku rozpadávají. — Slinité
vápence a vápnité slíny pásma X. hodí se ku pálení velmi dobrého vápna
(které se má dle výroku stavitelů též jako hydraulické osvědčovati).
Chudé vápno pálí se všude, kde vychází na povrch křemitý vápenec
kteréhokoliv pásma. Celkem však pálení tohoto vápna vždy víc a více
ubývá a poměrně nejvíce se ještě v Bechlíně udržuje. Jílů pásma IX.,
jílů v nejhlubší části pásma III. a lupků v jíl na povrchu proměně-
ných z pásma I. nebylo až posud povšimnuto. Vápnitý slín ve vodě
měkký a mastný ze souvrství X. 9. osvědčil se v okolí Doksan dobře
ku hrazení písčitoštěrkovitých břehů Oharky zároveň s proutím.
Některá pásma, která se k účelům stavitelským nehodí, bývají
opět zdrojem nevyčerpatelného množství vody. Tak lupek pásma I.
vodu nadržuje. Studny až k němu hloubiti třeba. Prokopá-li se však
souvrství lupků, ztratí se průkopem voda do hlubších pískovců (Přesta-

Stratigrafie křidového útvaru Řipské vysočiny a Polomených Hor. 39

vlky). Veliké množství vody nadržují spodní vrstvy pásma ITI., k němuž
se v okolí Řipském nejvíce studny hloubí, jsou-li totiž obce založeny
na svrchní části pásma III. aneb na pásmu IV. Touž vlastnost má
pásmo V. (zvláště dolní souvrství jeho). K tomu hloubí se studny,
které založeny jsou na svrchních vrstvách pásma V. aneb na pásmech
VI., VII. a VIII. Ovšem ztrácí tuto vlastnost pásmo V. při své změně
faciové do Polomených Hor. Znamenité prameny v Mělnické Vrutici
ukazují, kde ještě dolní pásmo V. vlastnost svou udrželo. Pásmo IX.
má ve vysočině Řipské též schopnost nadržovati vodu (Rovné). Ovšem
není tu plocha, kterou zaujímá, tak velká. V Polomených Horách, kde
pásmo to valně v pískovce je proměněno, omezuje se skrovné množ-
ství vody jen na jemnější písčité slíny, méně na slinité pískovce de-
skovité. V době velkého sucha zde voda zmizí. Konečně i spodní
část pásma X. nadržuje dosti vody a má zvláště pro obyvatelstvo
Polomených Hor velikou důležitost. — Na pokraji všech vodonosných
vrstev jsou pozemky vlhčí i za trvalejšího sucha a prameny vodní
z nich vytryskují.

Poněvadž jsou pásma útvaru křidového ve vysočině Řipské sli-
nitá, kdežto v Polomených Horách táž pásma písčitá, rozumí se samo
sebou, že jest veliký rozdíl mezi krajinami vodonosnými Řipské vy-
sočiny a mezi krajinami suchými v Polomených Horách. Zajímavo je
pozorovati seskupení starých částí obcí našich dle výchozů vodonos-
ných pásem jako to jest ku příkladu u Řipu v oboru pásma V. (viz
mé Geologické mapy Podřipska: Vysočina Řipská): Vesec*?), Bechlín,
Lipkovice, Kostomlaty, Ctiněves, Netěš ?), Vražkov“?), Vodochody
(s počátečnými prameny Čepele [Řipele|), Jeňoves, Horní Beřkovice
a mnohých samot. Podobně se jeví seskupení obcí v oboru pásma X.:
Chodeč, Strážnice, Střednice, Vysoká, Bosyně; Nebužely, Jeníchov,
Střemy, Řepín; Hostín; Vysoká Libeň, Radouň, Vtelno. Také spla-
vený zvětralý slín pásma V. do údolí Čepele a zadržený mnohými
(nyní již po většině zrušenými) hrázemi rybníkův na dně údolí stal
se zdrojem velikého množství spodní vody v témž údolí.

Vody ze slinitých pásem našich pocházející jsou dosti vápnité
jak každodenní zkušenost učí, mnohé tak, že i vápenný tuf usazují,
jako ku př. u Mlčechvost.?“) Také jsou hojné vody železité jako
v pásmu I. (Mšeno, Roudníček, Vrbka) aneb v pásmu III. (Dobříň,

29) Při pramenech z pásma V. tekoucích. :
90) Zanárka: (O slepenci Mlčechvostském. Věstník Král. Čes. Společnosti
Náuk. 1892.

40 XVIII. Čeněk Zahálka:

Roudmice, Židovice a j. v.) Tyto usazují hojně bahňáku, zejmena
v Roudnici, v Roudníčku a u Vrbky.

Doslov.

Že jsem při svých stratierafických studiích o útvaru křidovém
ve vysočině Řipské a později i v Polomených Horách nepojmenoval
vrstvy po způsobu dřívějších geologů dle místních jmen (KRrsčí, Fgrč),
nýbrž rozdělil útvar na deset pásem, označiv je římskými ciframi
I. až X., odůvodňuji tím, že vycházeje při popisu našich vrstev.
z Řipské vysočiny, nemohl jsem o celé řadě pásem s úplnou jistotou
tvrditi, zdaž náleží k tomu neb onomu horizontu českého útvaru kři-
dového. Vždyť sám Frrč, jemuž širší okolí naše dalo podnět ku po-
jmenování mnohých typických horizontů našeho českého útvaru 'kři-
dového, pronesl o vrstvách na pravém břehu Labe nad Brozánky
u Roudnice: „V úvoze, který se táhne po západní straně Šovického
vrchu, vystupují prázdné opuky, jichž stáří nebylo možno ustanovit.“
(Fnrč, Bělohorské a Malnické vrstvy str. 80. ř. 9—10.).

Odhadovati stáří vrstev povrchně, přisouditi jim stáří těch neb
oněch vrstev v jiném kraji, jež by se shledalo po čase opět nespráv-
ným, tomu jsem se chtěl vyhnouti. Vyšel-li jsem tedy při popisu
vrstev našeho útvaru křidového od pásem I. až X., které v přesně
vymezeném pořádku zcela určitě za sebou dle stáří postupují, vyšel
jsem od určitého v přírodě bytujícího stratigrafického pořadí.

Stopovati tuto soustavu pásem na všecky strany z okolí Řipu
co nejpodrobněji, tak aby se zjistiti daly vrstvy stejného stáří i v kra-
jinách od nás vzdálenějších, zvláště tam, kde nalézají se vrstvy pro-
hlášené jinými stratigrafy za typické, to jest naším cílem.

Opravy.

Na str. 3. místo GumBLA má státi GůmBLA.

Na str. 8. ve facii Nebuželské u mocnosti souvrství c. a ď. místo 19:30 m má
státi 19:45 m — na str. 9. při téže facii u mocnosti souvrství a. a b. pásma IX.
místo 27-42 m má státi 37-42 m. Úhrnná mocnost pásma IX. jest tedy 56:9 m.

V pojednání o „Pásmu IX. útv. křid. mezi Chocebuzy a Viděmi v Polome-
ných Horách“ na str. 11. při mocnosti souvrství a. b. c. pásma IX. místo 32:8 m
má státi 46:7 m. Tamtéž na str. 21. má míti závorka při pásmu IX. šipku nahoře
místo dole.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1896.

XIX.

Uber die Flora von Hadramaut (Arabien).
Von Prof. Dr. I. Palacký in Prac.

(Vorgelegt d. 29. Mai 1896.)

Die Flora Arabiens gehort zu den seltenen noch unbekannteren
und die nie Gegenstand einer selbststándigen Arbeit waren, denn FoR-
SKÁL's posthumes Werks begriff auch die in Egypten gesammelten Spe-
cies und DrrrERs hat sich in seiner werthvollen Arbeit auf Jemen be-
schránkt, ohne dabei z. B. die ebenfalls werthvollen msc. Notizen bei
RrrTTER (commun. Ehrenbere Lohaja c. 100 sp.) zu benůtzen. D. AucHERs
Eroas (Jaubert) Sammlung in Maskat wurde nur theilweise veroffent-
licht, sowie z. B. die von Borra, WerrrsrEp, BURTON, SCHIMPER,
BoRNMULLER, SCHWEINFURTH, FiscHER u. A. Am besten kennen wir Aden
(Anderson, Marchesetti, Deflers). Es ist darum die Coll. Bexr aus
Hadramaut (det. Baker in Kew. Miscell.) auch geographisch hóchst
wichtig, weil es sich um die Frage handelt, ob Arabien ganz der
Wůstenfiora beizustellen sei (was z. B. nicht einmal die Flora Orientis
that) oder ein Theil paleotropischen Flora angehort. Fiir Jemen com-
plizirt sich die Frage dadurch, dass der grósste Theil bergig ist und
montane Formen neben tropischen aufweist, ebenso wie z. B. der
Džebel Achdar bei Maskat.

Die Coll. Byxr ist wohl klein; 148 Fanerocame, 4 Farren und Chara
foetida ABr.; doch fehlt es nicht an Novitáten: 2% Species, in Arabien
endemisch 42 (fast "/,) und sogar 3 Genera Strobopetalum b. (Cyr-
tandr.), Bentia (fruticulosa Acanth.) und Xeractis (arabica Oliver.)

Eine Entdeckuno ersten Ranges ist die Vellozia arabica — ein
brasilisches Genus, das spáter in Sůdafrika und Madagaskar nachge-
wiesen, hier die baumfórmicen Liliaceen vertritt. Es sind aber auch die
úbrigen Sammluncen aus Arabien — wie aus allen Wůsten, wenig zahl-
reich: DrrrERs hat 492 Fanerogamen und 12 Farren in der eigenen
Sammlung aus Jemen (incl. Bereflora et cult. — fremde 70 Fanerogamen,

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

2 XIX. J. Palacký:

3 Farren), BorrA soll nur c. 500 Species gesammelt haben. — Bugrox
in Midian 165, AxpERsox in Aden 95, DgrrERs 107 (MaRcmEserm
6), Korscny beschrieb aus Asyr eine Collection von 107 Species.

Sind doch selbst z. B. Britisch Belučistan (Hemsley det. 645) und
Sokotra (Balfour 565 Fanerogamen, 19 Farren) arm, ja die Florula Si-
naica bei Bové (DEcarsvk) hat nur 259 Species, das Thal Zuweireh 160
sp. (Tristram—(Ghor von Sůdpalestina)! Gab doch Cosson der algieri-
schen Sahara, die ungleich gůnstiger — unter einem pflanzenreichen
Gebirge — liegt, nur 400 Species (ex GRisEBacu) (Biskra 408 — Kralik
der kleinen Syrte 563, Tristram der nordlichen Sahara 414, aber die
Coll. Reboud hat 64, Laguat 381 (Cosson), Růppell am Sinai 143. —
Hume in Jarkand 215. — AscHERsox von Arisch 300, BasrvER in Chiva
56, Buhse in Jesd 245, Revoil im Somaliland 141 Species. Gibt doch z. B.
F. Můller der centralaustralischen Wůste auch nur 650 Species, Ascher-
son ganz Tripolitanien 437, Cyrenaika 485 (Cosson 340). Einen com-
pleten Katalog der Schimperschen Sammlung aus Nordwestarabien
sah ich nicht, aber aus dem Wiener Ex. sah ich (bei $ RrrcHaRpr)
ein Verzeichniss, das 45 Leguminosen und Compositen, 25 Euphor-
biaceen, 14 Solaneen, 13 Labiaten und Borragineen, 10 Chenopodia-
ceen, Serofularineen und Convolvulaceen, 9 Asklepiadeen, Acantha-
ceen, 7 Ficoideen, Amaranthaceen, Umbelliferen etc. umfasste. Die
Publikation einer solchen Liste wáre noch immer verdienstvoll.

Die Flora Orientis hat fůr Arabien c. 725 (ohne Jemen daher
z. B. ohne Irideen, Aroideen) — 88 Compositen, 81 Leguminosen,
23 Astragalus, 173 Gráser, 43 Uruciferen etc. Wie Jemen einzelne
Zahlen ándert, sieht man z. B. an den Labiaten (27 FI. Or.) mit ihm
kenne ich schon 10 (DErLERS hat 24 mehr, 2 neue endem. Lavandula
canescens und Teucrium jemense, Coll. Bexr ebenfalls 2 (Tinnea ara-
bica und Lavandula macra).

Die Pílanzenlosigkeit der Wůste in Hadramaut hat schon WREpE
(p. 110) bemerkt. Es geht darum auch kein Weg úber sie, wo doch
die nordliche Wůste von unzáhligen Wegen durchkreuzt wird.

Der Charakter der Bentschen Sammlung ist der einer Wůsten-
flora mit einzelnen tropischen Formen, die an Indien erinnern (Acan-
thaceen), wáhrend die Anklánge an. Abyssinien bedeutend geringer
sind, als in Jemen. Von den letzteren erwáhnen wir Asparagus abys-
siniensis Hochst., Maerua rigida R. Br., Indigofera spinosa F., Gomfo-
carpus setosus R. Br., Barleria triacantha U., Loranthus curviflorus B.
Gerade die typischen Formen fehlen hier, die Abyssinien mit Jemen
gemein hat — wie Catha edulis, Pterolobium lacerans (Kantuffa),

Úber die Flora von Hadramaut. 3

baumartige Euphorbien, Rosa abyssinica, Uropetalum tacazzeanum,
Ladia varia, Trichilia emetica, Crinum abyssinicum, Helichrysum
abyss. ete. Ebenso fehlen Hadramaut alle Species gemássigterer nor-
discher Gegend — ausgenommen etwa Teucrium polium, Samolus
valerandi (kosmopolitisch) — und das zweifelhafte Sparganium. Von
Gen. kann man nennen Verbascum (end. Bentii), Lavandula Helianthe-
mum und Lactuca.

Das auffálligste an dieser Sammlung ist eine relativ bedeutende
Anzahl indischer Pflanzen, allerdings meist aus dem Nordwesten.
Wir nennen nur Cadaba heterotricha Stoks, Abutilon indicum Don.,
Crotalaria striata, Tefrosia purpurea Pers., Alhasi maurorum Dc.,
Terminalia catappa, Gnafalium indicum, Solanum pubescens Willd.,
Herpestis monniera NBK., Blefaris edulis, Ecbolium Linneanum K.,
Saltia papposa.

Von indischen Gener., die hier eigene Species haben, erwáhnen
wir Anogeissus, Corallocarpus, Caraelluma (3), Schweinfurthia, Ci-
stanche, die allerdines auch in Afrika vertreten sind. Interessant sind
die Formen des afrikanischen Festlandes, die theilweise weit in den
Sůden reichen: Kissenia spathulata (bis Namaland), Ficus salici-
folia, Linnea, Arthrosolen, Dracaena, Aloe, Littonia, Hyphaene.

Eigenthůmlich zu meist in Arabien und charakteristisch sind Ade-
nium, Balsamodendron, Sarcostemma, Anisotes. Aber die grosse
Mehrzahl sind weitverbreitete Wůstengewáchse: 18 in Aden, 32 in
Sokotra, 32 in Abyssinien, 16 im Sind, 35 in Egypten, 15 in Maskat.
Eine Zone der Catha edulis, wie sie DRvupE zeichnet, ist hier nicht
vorhanden.

Es ist daher kein Grund vorhanden, Hadramaut aus der
Wůstenfora auszuscheiden. Einzelne tropische Formen kommen in der
Wůste an sgeschůtzten Orten úberall fort — ich erinnere an Bapys
Uiberraschung, als er im Tuaregland beim Wasser tropische Formen
fand, die ja auch im Ghor Palestinas (am Todten Meer) nicht fehlen
— auch, nebenbei sgesagt, nicht in der Fauna z. B. Cinnyris osea.

Dasselbe Verháltniss ist ja mit der (nordischen) Bergflora des
Sinai, des Džebel Achdar (bei Maskat) und auch Jemens. Die ge-
nauen Pflanzenlisten bei DrrrLERs zeigen, dass diese Formen mit tro-
pischen und subtropischen durcheinander gemischt wachsen. 80 fand
er bei Menakha auf dem Džebel Šibám (bis 2903 m.) Dianthus pu-
milus Vahl., Rosa abyssinica R. Br., Geranium Simense Hochst., Sca-
biosa columbaria L. neben Pelargonium, Mesembryanthemum, Comme-
> lyna, Aloe und zahlreichen Formen des Abyssinischen Hochgebirges
3%

4 XIX. J. Palacký: Úber die Flora von Hadramaut.

— Primula verticillata F. neben Úrinum, Haemanthus arabicus, —
ja Galium aparine L. in einem Teppiche von Selaginella imbricata
(p. 45).

Es wird dies begreiflich, wenn man auf die Entstehung der
Wůstenflora úberhaupt zurůckeeht. Es ist wohl nicht něthig, hier
die Beweise fiir WrmirxEY's Dessicationstheorie zu wiederholen. Das
Aufsteigen der hohen Berge im Tertiár — Himalaja, Taurus, Kau-
kasus, in Persien ete. verringerte die Regenmenge, ebenso wie das
Austrocknen aller Wasserbecken vom Lobnor zum Aralsee, in
Persien wie in Turan. Der Mensch half hiebei gewaltig durch Zem-
stórung der Wálder und Vernachlássigung der Bewásserung — in
Seistan wie in Transkaspien ete. Diese geolocisch moderne Umwand-
lung begann im Miozán und dauert noch fort. Die Permanenz des
kalten, vom Pol herabkommenden, trockenen Nordwindes that das
Meiste. Die alte Flora verkam mit der schwindenden Feuchte bis auf
wenige Reste: Pelargonium in Kleinasien, Lagonychium, Cynomorium
(noch in Songarien), Platanus, Ephedra, Stocksia, Bofora, Rhazya.

Dieser Prozess war ein allmáhlicher und wenn in den Pyrenáen
noch heute Dioscorea und Ramondia neben alpinen Formen wachsen,
so ist dies kein isolirtes Faktum. Dioscorea wurde im Kaukasus ge-
funden, sowie Haberlea mehrfach im Balkangebiete. Im ussersten
Osten sind es wieder andere Formen, die in der Gebireswůste Tibets
auítreten zwercige Incarvilleen z. B. Auf die ursprůneliche Zusammen-
setzune der einzelnen Lánderfloren lásst sich bei dem Mangel an
pliocenen Fossilien heute schwer schliessen, doch scheint nach der
fossilen Flora des Altais Sibirien damals schon vom Sůden verschie-
den gewesen zu sein. Arabien scheint keine grosse Umwálzung im
geologischen Binne, — keine Meerbedeckung erlitten zu haben —
doch ist an der Sůdostkůste eine Kreideformation nachgewiesen, die
der indischen áhnelt. Aus dieser Zeit etwa důrften auch die erwáhn-
ten indischen Pflanzen Hadramauts stammen.

OLO

Verlag der kón. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr in Prag 1896

XX.

Roční postup hojnosti největších 1 nejmenších ročních
maxim srážkových v českolabské pánví vodopisné.

Podává Dr. Jos. Frejlach v Praze.
(Předloženo dne 29. května 1896.)

(S 1 tabulkou.)

Studium srážkových maxim netěší se dosud té pozornosti se
strany odborníků, jaké by zasluhovalo. Myslím, že děje se tak ne
proto, že by důležitost jeho i pro vědu, jmenovitě pro fysikálnou
geografii, i pro praxi, zejména pro hydrotechniku, nebyla uznávána,
nýbrž že studium to po stránce geografické vyžaduje příliš četných
a dobře rozdělených pozorovatelen, po stránce časové pak příliš
dlouhých řad pozorovacích. Zemí, v nichž by oběma těmto momentům
bylo učiněno zadost, dosud není. A i kdyby jich bylo, přece by se
studium srážkových maxim nemohlo díti s žádoucí důsažností, protože
dosavadní spůsob pozorování, dle něhož časovou jednotkou měrnou
jest perioda 24 hodin, jest málo důsažný. Pro hydrotekta, ku př.
chtějícího odvodňovati jisté území pomocí kanálů, jest méně důležito
znáti maximum srážek za 24 hodiny, jako spíše věděti, jaké největší
množství srážek spadne za hodinu, neb docela za půl, za čtvrt hodiny.
Dle toho může teprve zaříditi své stavby. Ačkoli v posledních letech
konají se pokusy, zaznamenávati při velikých srážkách i jich trvání,
přece pokusy ty po mém mínění zůstanou tak dlouho pouhými po-
kusy, to jest budou tak dlouho postrádati přesnosti a vědecké upo-
třebitelnosti, dokud nebudou všem pozorovatelům určeny hranice,
v nichž by bylo srážky (vznikající i zanikající převalnou většinou
znenáhla) počítati k maximu a pokud nic. Určiti a postřehnouti tuto
hranici spůsobem přesným, na pozorovateli nezávislým, jest při ny-
nějších ombrometrech nemožno. Tu může pomoci jediné ombrograf,
registrující množství a trvání srážek zároveň. Škoda jen, že důležitý

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 1

2 XX. Jos. Frejlach:

nástroj tento jest dosud tak málo rozšířen. Je to vynález zcela novo-
dobý, namnoze ještě nedosti zdokonalený, takže registrací jeho bývá
sice možno užiti k účelům prakticko-hydrografickým, ale ne vždy
k účelům všeobecně klimatologickým, kde jest první podmínkou
přesnost.

V nedávno vydaném 1. díle svých „Studií labských“ “) jsem vě-
noval poměrům srážkových maxim ve vodopisné oblasti Labe v Če-
chách dosti značnou pozornost. Opíral jsem se o údaje ombrometrů,
ježto ombrografů v Čechách, jako dosud v mnohých jiných zemích, není.
Vypočetl jsem pro 7 sekundárných oblastí jmenovitě absolutnou pra-
vděpodobnost ročních maxim = 201 uem a sestavil jsem maxima za
24 hodiny. V tomto druhém případě jsem přihlížel ke kvantitě srážek.
V přítomném sdělení podávám obraz rozdělení hojnosti největších a
nejmenších srážkových maxim na jednotlivé měsíce (bez ohledu na
kvantitu). Sledující číselný přehled obsahuje roční postup hojnosti
největších i nejmenších ročních maxim srážkových na 54 pozorovatel-
nách, srovnaných dle % oblastí sekundárných.

1) Studie labské. I. Prostorové i časové rozdělená srážkových stupňů v česko-
labské pánvi vodopisné. S 2 tabulkami. Rozpravy České Akademie cís. Frant.
Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Třída II. Ročník V., čís. 1.

Postup ročních maxim srážkových v českolabské pánvi vodopisné 3

Poříč i Labe a jeho přítoků až po Pardubice (oblasť A«).

L. Největší maxima. *)

Dobřany uRe- | Kostelec

Belřichov | Kukus jm Orlicí | Pardubice Litomyšle |
o on
| 1 =5044 950724 9—50919' | e—5007 |9=50 25 |$—49 523 Zb]

*) A-— východní zeměpisná délka od F. w -severní zeměpisná šířka.
— výška nad mořem jaderským. p = doba pozorování.
Hvězdička (*) značí, že příslušné nejmenší maximum se vyskytlo ve dvou
— měsících zároveů.
1*

XX. Jos. Frejlach:

Poříčí Labe a jeho přítoků od Pardubic po Mělník (obl. 4£).

I. Největší maxima.

Jičín Kolín Chotěboř | Nový Svět Turnov © | ML Boleslav | Hlavno Kostelní Brníky
| a=a80" | 4—82%52' | 4— 8800" | 4—380/ | 4—32049' | A — 82084! | 1—8202' | 4— 8208343"|5 obl,
Měsíc | p — 50926' p 50%! p 4944" p — 5047" p — 5095 eg — 50925" $p—5053| + — 49%9' | AG
v 280m | v— 225 m v 500 m v 688 m v 263m | v—=230m | v— 190% vz 410 m
ob | om U pa 10. par. p BT p pk pór.

"leden . | . 1 | il
DOB- : 1 | 1
březen : 1 | jl

|duben.. il 1 : : : 2
květen 1 1 1 1 1 8 js

| červen 3 8 2 4 4 3 2 1 | 22

| červenec | 3 4 1 8 2 5 | 3 2 | 28
STPEn 3 4 1 1 2 2 | 1 14
ZÁTÍ lo -1 il 2 : 3 3 2 11
říjen.. © | 2 1 1 : 2 ě 1 7
listopad © 1 1 3 8 i ; 8
prosinec | 2 1 3

II. Nejmenší maxima.

| říjen 2 1 ě l 2 2 1 | 9
listopad 1 , | 1 Ja 1 1 1 |
prosinec | 2 4* jl 2 2 2 2 || 15

Postup ročních maxim srážkových v českolabské pánvi vodopisné. 5

Přímé poříčí Vltavy od Štěchovic po Mělník, s přítokem
Sázavou (obl. Bo).

I Největší maxima.

XX. Jos. Frejlach:

Přímé poříčí Vltavy od Budějovic po Štěchovice, s oblastí Lužnice a Berounky
[od Plzně počínajíc] (obl. Bf).

I. Největší maxima.

Tábor | Hradec Jindř. | Třeboň (Týnn. Vlt. Vorlík | Štěchovice Plzeň |Křivoklát| Rabštýn | Příbram | Nepomuk
k 4=329193'| 4—32940" | 132036" | 1—32%' | 12731950" | 4—32%43“| A—3193' | A—31083'| 4—30958'| 4—31%40'| 1—31915' a
Měsíc |p—49025' | p—49081' | 94900" |p=490133'| p—49031'| p—49051' | p—49%5' | p—50023'| 950021! | p—49041'| p—49029'|
(V450 m | vz—478 m | vz—433 m | V356 m | v=2396 m | v-=210 m | v——311 m | v—340 m | vz—477 m | v—509 m | v—1439 m 8
|p=15 r. |pu15r. |pai1r. |pui5r. |p=i5r. |p=iór. |paiór. |pa10r. |pui5r. pui5r. |pui5r.
leden . : : ; 1(?) : 5 : 5 1
únor o o : : ó
březen : : : 5 : : : : : | 6 še
|duben.. 6 : : : 1 1 2 : l) 5
květen 2 2 3 2 1 1 2 2 1 2 : 18
červen 6 4 3 2 4 5 2 : 6 4 4 40
červenec 3 5 1 3 2 3 5 1 2 3 1 29
srpen.. 3 2 4 b) 2 3 : 1 3 2 4 27
ZÁTÍN 1 : 2 5 1 2 2 1 2 2 18
říjen . R o : 1 1 o 3 1 l 1 2 10
(listopad 1 1 : 1 : | 1 : 1 1 : nt
| prosinec s : : i : | 1 1
II. Nejmenší maxima.
leden.. 2 8 5 5 1* 8 4 8 1 8 2 82
| únor 4 6 3 b* 5* 8* 5* 2 8** JE 5 49
(březen . 3 2* 1 6 Zá 1 2 3 2 : | : 13
|duben.. 1 1 : 2 1 1 1 8 1 11
(květen ; 1 i s 1* 1* 1 1 5
| červen . : G : : ó : |

| červenec E : o o : h Ido : 1
srpen. G : 1 1 25 2* 6
ZÁDA- : o o : o 6 o : :
| říjen 8 1 : 1 2 : 2* ; 1 7
(listopad 3 1* 1 2 3 1 2 1 1 4 n
| prosinec Zak 2 a 5 Be 2 1 1 2 2 23,

žkových v českolabské pánvi vodopisné.

1m Ssrá

AT : G ac G T G T *V : T : *6 |** :sozd
me G G T rd G G T jí d ji i +7 * "dojsr
|: ; č T : : „8 (t"nol
T „I : : : : : : : 15 prez
(1. v . o . . . . . O . . . .. uadis
: : : : : ž : o o : : : -0199
T . | I . o : ó : a : : o : * 194199
[e T . o T T o . o . . . . U9194Y
ebo je =- : ž ' ji T +6 G € T G : uognp
cr : : © T ; ; : *6 T © T © * 192010
66 6 6 9 T T G 6 *V © 6 G ***Toun |
98 6 *9 4 č Ť 6 © © © © 6 ** n9p9T
"BUTIXEUT ISUVUIÍON "II

I oImzd| "1 01—4| 1G1Z4 1e6—d| mao-ď 1g1=d 1or=d u oT=4| 1zT—d| 181—d| 124 uop=ď

S| wo81=a| u 82p—a|w 08y7a| wm 077—a|w 08179 w 092—0| w 099774, w 868—a|u opg—aju p86—a|w gg6—a w8g01—04
=|321067=6|,39%067=6|,2%67—6| „G7067—6|,8G067—| „60676 |,16%061= 9,196087—9|,27087= 9|,6087 = ,A7o87=$| „I09777Ý| ors9 A

by| „87008672Y| 498006Y|,0%006—Y|,168006—1|,GT006=T,4G0TET| „860TE—T| (8%008—TY|,4G086—T 118068—Y|,G60T6=7Y| „AT0TEZY

Postup ročních max

"BUTIXBUT TSJ2OA(DN "I

(47 'Tg0)
nozia od kaergy e Aznapey “9zyr 1omod v Kav30 ronod "ooja0lopna od og1ey v AAVYTA 904

8 XX. Jos. Frejlach:

Poříčí Ohře po vtok do Labe (obl. Cu).

I. Největší maxima.

| Salmthal | Kraslice | Bečov Cheb Louny | Pětipsy
| (A309 1— 3001" | 4—30030' | 1—3002" (1310281310004
Měsíc 9—50%1' | p$—5090' | p—509, | 950%" |p=50%211|p=50%9"| (4
|v=700 m | vz510 m | vz500 m | vz=455 m |v=201 m |vz256 m

|p=8 r. pap 10 pb po po
leden.. 1 ss l zal 0 : ; 2
únor... i á k
březen. : l 4 1 i 2
duben . 1 DVE sal 1 2 7
květen. ' Vod jl 1 3 1 8
červen. 2 | 2 2 3) 1 162
červenec 1 Ss | 2 6 5) 12
srpen.. jl Z 1 2 ; 5
ZATÍM i| 2 1 jl 1 5
říjen .., 2 2 : 1 5
(listopad. 1 3 9 1 2 2 11
prosinec : io 1 20 2
II. Nejmenší maxima.

leden.. 2 3 1 | 4 4 1 15
únor . 3 1 Zl 1 | 4 5 13 |
březen. : 2 i 1 : il 5
duben . Z pane S 2 l : il 10
květen. ; il : ji
červen. | : :
(červenec :

srpen.. k : i : ; :

ZE ee : š > : i 1 i
říjen .. i ll jl : 2 16 5
listopad il 1 2 3 2 i 10
| prosinec 2 2 2 2 2 2 12 |

m NÍ

|
i

Postup ročních maxim srážkových v českolabské pánvi vodopisné. 9

Přímé poříčí Labe od Mělníka po hranice česko-saské s pří-
toky Bělou a Ploučnicí (obl. (p).

I. Největší maxima.

| P Eisenberg vaky Paní Doksy Bělá Ploškovice |
4 | AZ=31086' | 43111 |1—39011 A—329197|1—3195077A— 81952" | Obl.
Měsíc | —29949r| $—50933' og! |p—50034" |p—50%72"|p—509832"
| (= A av Pe oněm |eztodn |a2290n |
|pz15r. |p=15r. pair. p=9r. |(p=6r. |pa12r.
leden.. : | ; : ; | : ; |
únor [ae
březen. 3 : 2 ž 1 3
duben . : 1 ; 1
květen. 1 2 2 2 ď
červen. 4 2 4 1 i 2 13
červenec 5 4 3) 4 2 6 | 24
srpen.. 2 2 : ž 1 | 5)
zář | aa vské 1 1 1 3
PJen 7 1 1 : : 6 9
listopad Žádá 1 i 1 1 7
prosinec žá Ž Z
II. Nejmenší maxima.
leden.. 2 9 1 eb
'únor...|— B* 3 2 2 Mt6
březen.| 1 1 3 : 5)
duben.. 5) 2 l jl ji. 8
květen. ž : : ; : | 1 1 |
červen. : : : : | : : ní
červenec | |
srpen.. s . : > : 1 pl
září... : : > : : . :
říjen.. 2 3 : l : 1 T
listopad 1 1 2 SO
| prosinec 5 2 jl 1 Z ZA ELO
|

10 XX. Jos. Frejlach:

V pozorovatelnách majících delší řady pozorovací, připadá ma-
ximum hojnosti největších maxim celkem na červen nebo na červenec.
Na četných stanicích, jmenovitě v severovýchodních a severozápadních
Čechách, vyskytuje se v listopadu neb v prosinci maximum vedlejší,
jež někde přechází ve hlavní (Chotěboř, Kraslice). V místech nízkých,
ležících v „rovině“, jsou největší roční maxima valnou většinou sou-
středěna na měsíce letní (květen-září), v pozorovatelnách vyšších, le-
žících více při hranicích, jsou roztroušena i po měsících zimních
(Srv. Bedřichov, Nový Svět, Grafengrůn, Osserhůtte, Cheb a j. v.).
Poměry centrální „roviny“ jsou tedy, abych tak řekl, kontinentálnější,
excessivnější než poměry oblastí pohorských.

Hojnost nejmenších ročních maxim jeví maximum v únoru
a vůbec v měsících polouletí zimního, kdežto v létě téměř docela
zaniká.

Shrnutím jednotlivých pozorovatelen v 7% oblastí sekundárných
ad alším shrnutím těchto 7 oblastí v jeden celek (Cechy) a uvedením
čísel prostých na setiny jsme dospěli výsledků, jak sledují:

Roční postup hojnosti největších i nejmenších ročních maxim
srážkových v jednotlivých oblastech i ve veškerých
Cechách ("/,).

I. Největší maxima.

Všeck ;
Au | AB (Ba BA By) Ce, Jop OVUNSNKM

Jeden 41231073, —M 161W. 20 09
ÚNAPAE 2025 dal — — V
Dřezena P 2. 109 |—T <= 721 20h 16
duben. 02310020 — 82. — 98 15 aa
květen ... 48 19 93/15 129111303 101

červen ... 28:6. 28 253 256 209 169 19:1 229
červenec.. 190. 228 267 186 216 169 353 PD

SIDE. 1000000 O 00 030 KK: 148
ZÁŘÍ bo ok: l '0:9 93 15. 12210 96
řijeň 4 03091..09. 61631338 (G0 5:6"
listopad .. 95 79 bo 4m 2D 6-9

prosmec. -3:6 30 —, 110607096 201 as 23

Postup ročních maxim srážkových v českolabské pánvi vodopisné. jlil

II. Nejmenší maxima.

Vřecka oblast

Aa AB Ba Bf By Ca Cs

Labe v Čechách
PEGSTU Dao ZUM 205 Lada on 003020:
RO N sa a > 20:9 260 295 295 231 192 228 256
even O2 30.. O4- 78. A4. 400211l: lk
NDO OVO D00 O3010 OLO MLO GMA 96
MCE AU OD DO VODU al LA A 28
KERVON 2 k 63 — 07 —- — 0:4
červenec. ... — — — 6 — — — O:
SDO 05.5 DOZ Hl 0! — — 14 14
MAA Re este — 10 -= OZ — 0:4%
BOB 0 TO OOM ZO OZO 0, 602
Mona 91018:60 11026 14 147191 Il
prosinec ... 141 144 102 138 1109* 164 186 159

Ve veškeré oblasti českolabské připadají největší roční maxima
průměrně nejhojněji na červen, nejméně hojně na únor; nejmenší ma-
xima jsou průměrně nejhojnější v únoru, nejméně hojná v červenci.
V obou případech se vyskytují i extremy vedlejší.

Pojmeme-li v jedno měsíce polouletí letního (duben-září) a Zi-
mního (říjen-březen), obdržíme tyto hodnoty:

Polouletí
letní zimní
největší maxima . . . . . 820, 18:0"/,
nejmenší maxima . . . .141, 8529,

Největší roční maxima připadají tudíž s 82%/, na dobu letní,
nejmenší maxima pak s více než 85“/, na dobu zimní.

Absolutně největší roční maximum (v pozorov. periodě 1819—93.)
má Bedřichov, kdež se r. 1882 v červnu srazilo za 24 hodiny ne-
méně než 141-4 wm, absolutně nejmenší roční maximum pak zname-
náme v Brníkách, kdež r. 1893 v dubnu se srazilo za 24 hodiny ma-
ximálně pouze 01 m. — Bedřichov jest ovšem pozorovatelna ryze
pohorská, kdežto Brníky jsou v nížině.

Moment geografický i v tomto případě vystupuje značně do po-
předí.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1896.

i Bat “ 3:

LANA
VÁNÍ

BD 0

Jeden
ll
1
li
mmm
i
H
leden

26%
24
22
Mm
20
18
16
14

EEEH 12
10
8
6
4
2
M
0%

ith. Farsky v Draz

Fi
Ph

prosinec
i

jsi

+
EEE
PEB
V UT T
EBEBB:
Ram
E

Ť
prosinec

ojptone.
d

vod
rod

fu m) nočních

listopad
-L
TE
i
ID)
listopad

v 7

-EE

HEHE
v mejmenoc

!
Epam

ACH.

|
EEE
TEE
=

inte
/

říjen
l
E
L
:
mmm
jE
Er
"=
H
říjen

ČECH
m
I
Hi
H

v
|

září
u
i l
Dn
3
i
T
13
E
m
T
-L n
HEEHE
PS i
EEBRSEEE
Be
zari

srpen
EEE
srpen

auk. Irid

CErVENEC

Cervenec
TT
EEE EE
jesi
- ji
Bis
Bis
EEE
BE: |
Biely (M),
Rolabslk

(M ÁCWM
l

i
i
i

I
i
i
L
i
i
i
i
Í
i
I
i
L
i
i
i
i
T
1
i
i
i
Ť
Í
i
i
i
I

VET
1
vi

l
i
i
v

+
|
E

Červen
T
„m
n

J
l
u
V
l
|
i
červen
v hádá

květen
No

105

TIT
E

i
En
i

i
TE

(El
C
TI

i
n

TIT
1 1
t U T
mt
V T
i
i
EF

Spol

kvěřen

lec

ČNÍ POSTUP SRAZKOVÝCH MAXIM V

PŘEDETÍ
i

Ů,

duben
EA
E
E

Roč

duben

-
.
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
T
i
i
m m!
5
1
i
i
i
i
i
TE E
i
jE
E
TE O
I
1
E)
PITT
EEA
i
l
ITT
l
i

březen
březen

oslu A

VVAVTV V DÁŮAVZ

3 i PEPE PEEEEEEEE

> m E HEESENOSNNE HAOONOBEH ana nammm n HHÁM HAMA ME AAE EEE Ear i BBA VAH me o =
= a man mn - E n m bol Bb vm mmm (=

c ! i js EEE h RELÉ Bau P ZN TEN 4

K = EE E di Brn mal REO NO ERA ARAAA HE AHA HHONAUH ANA UHananaH ll la 3 3 96)
: n S = >

3 -5 [EEE PESRLUEEH PVE E EEE EEE EEE EBEEH EEE Ee cHEEeJ AOR RES o nano nánaanaam n Fia = ==

S PO ob poh Š

(a 4 Jett

leden
M
ZE
leden
£

26%

24
22
20
18
16
14
12
10
4

XXI.

Palaeontologie
křidového útvaru ve Vysočině Řipské
a v Polomených Horách.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.

(Předloženo d. 29. května 1896.)

Zkameněliny křidového útvaru ve Vysočině Řipské a v Polo-
mených Horách jsou původu sladkovodního neb mořského. Pásmo I.
obsahuje výhradně sladkovodní pozůstatky, ostatní pásma obsahují po-
zůstatky mořské, mezi nimiž tu a tam nalézáme též ze souše připla-
vené listy, květy, větve, dřeva, kmeny a kůry někdejší křidové kvě-
© teny. Mezi zkamenělinami mořskými převládají celkem pobřežní tvary,
což souhlasí také s povahou bývalého vodstva našeho křidového
útvaru.

Zkameněliny většího dílu pásem s četnými Ostreami svědčí
o menší hloubce moře, v němž žily. Zkameněliny pásma X. s četnými
Hexactinellidami a Lithistidami, s Parasmiliemi a Micrabatiemi, Te-
rabratulami, Terebratulinami a Craniemi svědčí zase o tom, že pásmo
X. v hlubokém se usadilo moři.

Následkem přistěhování se mořské fauny ze Ševeroněmecké
oblasti moře křidového do českého zálivu na počátku pásma II., roz-
šířila se u nás podobná fauna jako v blízkém Německu (Cenomanská).
Na to však byl styk fauny naší krajiny s faunou Severoněmeckou
menší, poněvadž usazeniny útvaru křidového ve Vysočině Řipské a
zvláště v Polomených Horách jsou pobřežní a ty nebyly příznivy
fauně německé, která ve hlubokém a šírém moři žila. Teprve za doby
pásma X. nastal opět větší styk s faunou německou, která nalezla
1 u nás, ve hlubokém moři a při podobných usazeninách jako v Ně-
mecku, příhodné místo ku svému žití (Scaphitové vrstvy)").

(1) Srovnej Č. Zahálky: První zpráva o geologických poměrech výšiny Bro-
zanské, str. 20., 21. Zprávy Král. Čes. Spol. Náuk. 1884.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 1

Ž XXI. Čeněk Zahálka:

pásem našich, tu shledáváme, že nejvíce se udržuje stejných druhů
v pásmech III., IV., V., VI., VII., VIII., IX. Větší jsou rozdíly mezi
skupinou jmenovaných pásem a skupinou pásma I., II., X., jakož
i mezi těmito pásmy. Dle toho mohli bychom zkameněliny všech de-
síti pásem rozděliti na čtyři hlavní skupiny:

Skupina zkamenělin pásma I.

Skupina zkamenělin pásma II.

Skupina zkamenělin pásma III. až IX.

Skupina zkamenělin pásma X.

Skupiny ty souhlasí s jednotlivými stupni, které jsme vytkli při
stratigrafii našeho útvaru křidového. Obsahují pak čtyři tyto stupně
následující charakteristické a nejobyčejnější zkameněliny :

Stupeň pásma I.

Sladkovodní zkameněliny.

Stupeň pásma II.

Trigonia sulcataria
Acanthoceras Mantelli
Turritella cenomanensis
Natica bulbiformis a j.

Stupeň pásma lil. až IX.

Inoceramus labiatus a Brongniarti
Beryx Zippei
Lima elongata a multicostata
Avicula anomala
Nautilus sublaevigatus a Pachydiscus peramplus
Turritella multistriata a Noeggerathiana
Pecten Dujardinii a Vola guinguecostata
Arca subglabra a Eriphyla lenticularis
Ostrea semiplana a Exogyra conica
Panopaea gureitis a Pholadomya aeguivalvis
ale

Mnohé z nich jsou sice též v nižším i vyšším stupni, avšak
J

o pa l 3 s

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 3

Stupeň pásma X.

Terebratula semiglobosa

Terebratulina gracilis

Micraster cor testudinarium a breviporus

Haplophragmium irregulare

Ventriculites angustatus a radiatus“)

Cystispongia verrucosa a Thecosiphonia ternata
a j. Spongie.

Rozdíly palaeontologické mezi pásmy III., IV. atd. až IX. jsou
(zvláště ve Vysočině Řipské) proto menší, poněvadž poměry, za kte-
rých se usazovaly vrstvy jejich, menších rozdílů vykazují, jak o tom
petrografické poměry svědčí. Přece má však každé z uvedených pá-
sem III. až IX. jistou společnost zkamenělin, dle nichž se pozná.
Tato věta platí však jen potud, pokud se petrografické poměry jed-
noho a téhož pásma nezměnily. Jakmile se však pásmo v horizon-
talném jeho rozšíření petrograficky měniti počíná, počínají jisté druhy
zkamenělin mizeti, aneb jiné nastupují na jich místo. Změní-li se
pásmo úplně v novou facii, zaujme v pásmu tom místa jiná společ-
nost zkamenělin a jen málo společných druhů se udrží. Při tom také
dlužno posuzovati poměrné množství, v jakém se tyto druhy vysky-
tují. Kdežto se v jedné facii pásma vyskytuje některý druh velmi
hojně, vyskytuje se zase ve druhé facii vzácně. Proto uvádíme, pokud
to možno, zda-li se vyskytuje jistý druh v tom neb onom pásmu a
facii velmi hojně (vh), hojně (h), zřídka (zř), vzácně (vz).

Když již u nás ve vzdálenosti několika km společnost zkame-
nělin v jistém pásmu se změní následkem změny faciové, jakou změnu
nabývá teprve na cestě od nás do Severního Německa! Proto při po-
rovnávání našich vrstev útvaru křidového v Čechách s vrstvami útvaru
křidového v Německu, za účelem poznání aeguivalentních vrstev,
nestačí jen srovnati společnost zkamenělin tu a tan,
nýbrž bude třeba znáti zkameněliny v několika okresich
mezi nimi se nalézajících, tak aby postupná změna fa-
ciová % společnosti zkamenělin z jednoho okresu do dru-
hého zjištěny byly. Poněvadž to posud provedeno nebylo, nemů-
žeme naše vrstvy útvaru křidového s cizozemskými srovnati s úplnou

YY, vo

uvádí (Jizerské vrstvy str. 125.) náleží k našemu pásmu X. souvrství a.
1*

4 XXI. Čeněk Zahálka:

“
k

jistotou. To platí do jisté míry též o poměru vrstev našeho útvaru Á

křidového ku vrstvám ve východních Čechách a na Moravě. i

Jednotlivá pásma naše vykazují následující charakteristické spo-
lečnosti zkamenělin.

Pásmo I. i

Výhradně sladkovodní zkameněliny.

Pásmo II.

Trigoma sulcataria (h)
Turritella cenomamensis (zŤ)
Naťica bulbiforms (vh)
Acanthoceras Mamtelli (vz)
Cardium pustulosum (zř)
Protocardium Hillanum (vh)
Arca subelabra (zř)
Eriphyla lenticularis (vz, h)
Pectunculus lens (vz)
Pecten aeguicostatus (vz)
Exogyra columba (h)
Tellina semicostata Gein. (zř, h)

Pásmo III,

Inoceramus labiatus (zŤ)

Seguoia Reichenbachi (vz)
Amorphospongia rugosa (místy vh)
Pleurostoma bohemicum (zř)
Pachydiscus peramplus (zř)?
Acanthoceras Woolgari? (vz)
Nautilus sublaevigatus (zř)

Pro toto pásmo zvláště je význačný Inoceramus labiatus. Jest
sice ten druh též v pásmu IV. i výše avšak velmi vzácný. Vůbec
jsou zkameněliny v tomto pásmu velmi vzácné. Směrem ku Praze
přibývá místy zkamenělin a tam budou se moci k uvedeným zkame-
nělinám ještě jiné přiřadit.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor.

Pásmo IV.

Acančhoceras papalforme (zř, h)
Mammites nodosoides a Michelobensis (zř)
Lima elongata (h)

Inoceramus Brongniarti (h)

Pachydiscus peramplus (zř)

Nautilus sublaevigatus (zř)

Pásmo V.
Řipská vysočina. Polomené hory.
Ve slínech. V pískovcích.

Pecten pulchellus (h) Iehynchonella plicatilis (vh)
Ostrea semiplana a hippop. (h) Vola guinguecostata (zř)
Inoceramus Broneniarti (h) Lima multicostata (zř, h)
Arca subelabra (h) Inoceramus Brongniarti (zř)
Eriphyla lenticularis (z) Exogyra lateralis (zř)
Exogyra lateralis (h) Pecten pulchellus (v. vz)
Pleurostoma bohemicum (zř)
Pollicipes glaber (vz) |
Rhynchonella plicatilis (v. vz.)

V přechodních vrstvách u Štětí a Hošťky.
Zvláště ve vápencích.

Natica Gentii (zř, h)
Pectunculus lens (zř, vh)
Rhynchonella plicatilis (zř, vh)
Ostrea semiplana neb hippopodium (zř)
Lima multicostata (zř)
Inoceramus Broneniarti (zř)
Avellana sp. (vz)

Turritella multistriata (vz)
Fusus Renauxianus (vz)
Paculites sp. (vz)

Ammonites Bravaisianus (vz)
Pecten pulchellus (zř)

6 XXI. Čeněk Zahálka:

Pásmo VI.

Beryx Zippei (zř)

Macropoma speciosum (zŤ)

Arca subelabra (h, vh)

Lima multicostata (zř)
Eriphyla lenticularis (zř)
Inoceramus Brongniarti (zř)
Enoploclythia Leachi (zř)
Exogyra lateralis (zř, h)
Pleurostoma bohemicum (zř, vz)

Pásmo VII.

Řipská vysočina. Okolí Mělníka a Štětí.
Slín. Písčité.

Turritella multistriata (vh) Rhynchonella plicatilis (h—vh)
Crassatella ? (zř) Vola guinguecostata (zř—h)
Arca subglabra (vh) Exogyra lateralis (h—vh)
Eriphyla lenticularis (h) Panopaea gurgitis (h)
Exogyra lateralis (vh) Lima multicostata (h—vh)
Flabellina elliptica (zř-—vh) Inoceramus Brongniarti (h—vh)
Inoceramus Broneniarti (zř-—vh) | Arca subglabra (zř-—h)
Natica lamelosa (zř) Exogyra conica (vz—zZř)

Rhynchonella plicatilis (zř)
Ostrea semiplana (zř—vh)

Polomené Hory u Vidími.

Kvádrovec.

Rhynchonella plicatilis (h)
Exogyra conica (vh)
Vola guinguecostata (h)

Pásmo VIII.
Řipská vysočina. | Polomené Hory.

Písčité slíny a vápence. | Kvádrovce.

Turritella Noeggerathiana (zř—h) | Exogyra conica (vz—vh)
Bivalv malá jádra (h) | Lima multicostata (vz—zŤ)

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor.

Arca subelabra (zř— h)
Eriphyla lenticularis (zť)
Inoceramus Brongniarti (zť—h)
Lima multicostata (zř)
Exogyra conica (zř-—vh)
Ostrea semiplana (zř—vh)
Lima pseudocardium (zř)
Vola guinguecostata (zř)
Exogyra lateralis (zt—h)
Pecten Dujardinii (zř)
Pecten Nilsoni (zř)

Peeten laevis (zř)

Pecten curvatus (zř)

- Panopaea aurgitis (zř)
Pholadomya aeguivalvis (zŤ)
Nautilus sublaevigatus (z)
Ammonites Deverianus (vz)
Pinna decussata (zř)

Vola guinguecostata (vz—zř)

V okolí Štětí a Mělníka.

Přechodní facie.

Exogyra conica (vz—vh)
Lima multicostata (zř)
Lima pseudocardium (zř—h)

Exogyra lateralis (h)

Rhynchonella plicatilis (h)
Vola guinguecostata (zř)
Pholadomya aeguivalvis (zř)

Pásmo IX.
Vysočina Řipská.

Slinitý jíl.

Ostrea semiplana (h)

Pecten Dujardinů (zť)
PBairdia subdeltoidea (vh)
Exogyra lateralis (h—vh)

Lima elongata (vz)

8 XXI. Čeněk Zahálka:

Turritella multistriata a Noeggerathiana
Arca subglabra (vz)

Lima multicostata (zf)

Foraminifery (h)

Polomené Hory:
Písčitý slín a křemitý vápenec souvrství IXa:

Pecten Dujardimi (zŤ)
Rhynchonella plicatilis (zř)
Vola guinguecostata (zř)
Exogyra conica (zř)
Exogyra lateralis (h)
Pholadomya aeguivalvis (zř)
Nautilus sublaevigatus (zř)
Pecten curvatus (zř)

Arca subelabra (zř)
Eriphyla lenticularis (zř)

Kvádrovec souvrství IX%:

Lima multicostata (vz)
Exogyra conica (vz—h)
Vola guinguecostata (vz)

Písčité slíny, slinité pískovce, křemité a písč. vápence sou-
vrství IXc:

Trigomia limbata (vz)

Vola guinguecostata (zř—vh)
Exogyra lateralis (vh)

Arca subglabra (h—vh)
Exogyra conica (h—vh)
Inoceramus Brongniarti (zř—h)
Rhynchonella plicatilis (zř)
Pecten laevis (h)

Ostrea semiplana (h)

Lima multicostata (zř-—h)

Místy Bryozoi a ježovky jako u IXd (vz místy h).

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomoných Hor. 9

Slinité a vápnité pískovce a písčité vápence souvrství IXG:

Rhynchonella plicatilis (h—vh)
Lima multicostata (zt—h)
Exogyra lateralis (vh)
Magas Geimitzii (zř—h)
Inoceramus Brongmarti (zŤ)
Bijflustra Pražaki (vh)
Petalopora seriata (zř—h)
Truncatula tenws (h)
Emtalophora raripora a Geimtzi (h)
Hippothoa labiata (zř)
Oseulipora plebeja (zŤ)
Exogyra conica (h—vh)
Vola guinguecostata (zř)
Serpula socialis (zř—vh)
Phymosoma radiatum (vz)
Cardiaster ananchytis (vz)
Micraster Michellini (vz)
Hemiaster plebejus (vz)
Catopygus fastigatus (vz)
Catopygus albensis (misty h)
Nucleolites bohemicus (zř)
Ceratomus Laubei (vz)
Pecten laevis (zř-—h)

Arca subelabra (vz)

Ostrea semiplana (zř)
Turritella iserica (vz)

Lima iserica (vz)

Pásmo X.
vůbec.

Terebratula semiglobosa (vz—vh)

Ventriculites angustatus a radiatus (zř—h)
Cystispongia verrucosa (vz) nikoli v Xd

Scaphites Geinitzi (vz—zř) nikoli v Xd

Inoceramus Brongniarti (vz—vh)

Rhynchonella plicatilis (zvláště v. Čuvieri) (vz—vh)

XXI Čeněk Zahálka:

Souvrství Xa.

Řipská vysočina.
Aporhais (megaloptera 2) (ztř—h)
Aporhais (stenoptera 2) (zt—h)
Natica Gentu (h)

Voluta sp. (zť)

Acteon ovum (vz)

Mitra Rómeri (zŤ)

Trochus Engelhardti (zt)
Ventriculites angustatus (vh)
Spongié zlomky (vh)

Ostrea semiplana (zř)
Terebratula semiglobosa (vz)
Parasmilia centralis (vz—zř)
Inoceramus sp. (zť)
Spondylus spinosus (zř)
Pleurostoma bohemicum (zř—h)
Rhynchonella plicatilis (vz)
Actinocomax sp. (vz)

Polomené Hory.

Aporhais (megaloptera?) (h)
Aporhais (stenoptera ?) (h)
Natica Gentů (zť)

Voluta sp. (zŤ)

Acteon ovum (zŤ)

Mitra Rěómeri (zř)

Trochus Emgelhardti (zt—vh)
Ventriculites angustatus (h)
Spongů zlomky (vh)

Ostrea semplana (h—vh)
Magas Geinitzii (vz—vh)
Parasmilia centralis (zř)
Inoceramus sp. (zř)
Spondylus spinosus (zř)
Pleurostoma bohemicum (vz)
Arca subelabra (h—vh)
Actinocomax Strehlensis (vz)

Hmota zkamenělin je u převelké většiny glaukonitickolimonitický
slín barvy tmavohnědé až černé neb zelenavé (často s pěkným le-

skem, jako u jader gastropodů).

Souvrství Xb.
Řipská vysočina.

Terebratula semiglobosa (zř-—vh)
Rhynchonella plicatilis (vh)
Terebratulina gracilis (zř-—vh)
Ostrea semiplana (zř-—vh)
Spondylus spinosus (h)

Micraster cor testudinarium (zř-h)
Micraster breviporus (h)
Ventriculites angustatus (h)
Ventriculites radiatus (zř)
Haplophrasmium irregulare (vh)
Inoceramus Brongniarti (h)
Cystispongia verrucosa (vz)
Terebratulina striatula (zř)

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor.

Serpula gordialis (vh)
Mesocrinus Fischeri (h)
Plinthosela sguamosa (vz)
Amorphosponeia rugosa (zř)
Scaphites Geinitzi (vz)
Lima Hoperi (vz)

Souvrství Xc.

Řipská vysočina.
Terebratula semislobosa (zř—h)
Rhynchonella plicatilis (vz)
Terebratulina gracilis (vz)
Micraster cor testudinarium (h)
Micraster breviporus (zř)
Ventriculites angustatus (zř-—h)
Ventriculites radiatus (h)
Haplophragmium irregulare (h)
Inoceramus Brongniarti (h)
Cystispongia verrucosa (vz)
Terebratulina striatula (zř)
Scaphites Geinitzi (vz)
Thecosiphonia ternata (vz)
Isoraphinia texta (vz)
Phymatella intumescens (zř)
Amphithelion tenue (vz)
Holaster planus (zř)
Lima Hoperi (vz)

Souvrství Xbc
Polomené hory.

| Terebratula semielobosa (zř)

| Micraster cor testudinarium (zí-h)
Micraster breviporus (vz)
Ventriculites angustatus (zř)

| Ventriculites radiatus (zř)
Inoceramus Brongniarti (vh)
Haplophragmium irreeulare (zř)

Souvrství Xd.

Řipská vysočina.
Terebratula semiglobosa (vz)
Rhynchonella plicatilis (vz)

Micraster cor testudinarium (vz-h) |
Inoceramus Brongmarti*) (h—vh) |

5) Dříve jako Inoceramus Čuwvieri
Frič).

Polomené Hory.

Terebratula semielobosa (vz)
Rhynchonella sp. (vz)

Mieraster cor tesťudinarvum (zŤ)
Inoceramus Bromngmarti*) (zť)

uváděný ode mne i od jiných (Krejčí,

12 XXI. Čeněk Zahálka:

Ventriculites angustatus (zř) Chondrity (zř)
Ventriculites radiatus (z) | Seguoia Reichenbachi (vz)

Thecosiphoma ternačta (zŤ)
Chondrity (h)

Haplophragmium irregulare (h)
Seguoia Ieichenbachů (h)
Beryx ornatus (zř)

V předchozí části jsme poznali, jak se změnou facií některého
pásma změní též společnost zkamenělin, pásmo to v jistém okresu
charakterisující. Vrstvy téhož stáří mohou máti při různých faciích
různé společnosti zkamenělim.

Z mašich studií stratigrafických a palaeontologických vychází
však ještě jiný důležitý výsledek. Povšimněme si napřed zkamenělin,
které se vyskytují ve kvádrovcích pásma VIII v Polomených Ho
rách. Jsou to po vyloučení obecných, všude vyskytujících se Fucoidů,
vždy tytéž tři zkameněliny:

Exogyra comica
Lima multicostata
Vola gninguecostata (místy).

V pasmu IX. v Polomených Horách a sice v souvrství IXa
přidružila se k těmto druhům celá řada jiných, avšak vymizeli opět
za doby souvrství IX%, neboť ve kvádrovcích z té doby usazených
nalezáme již zase jen skupinu (po vyjmutí těchže Fucoidů)

BExogyra comca
Lima multicostata
Vola guinguecostata

Mohou tedy máti V pásma různého stáří avšak stejné petrogra-
fické povahy stejné zkameněliny.

V příkladu právě zvoleném nalézaly se vrstvy kvádrové pásma
VIII. a IX v téže krajině. Podobné však příklady nalézáme i ve
vzdálenějších od sebe místech a též u jiných hornin než kvádrovců. Ku
př. nápadný je souhlas velikého počtu zkamenělin u pásma VII. ve
Vehlovicích a ve vyšším oddílu pásma VIII. v okolí Bechlína u Roudnice.

Pásmo VII. Pásmo VIII. vyšší.

Písčitý slín a křemitý vápenec ' Písčitý slín a křemitý vápenec
hrubozrnný. jemný i hrubozrnný.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 13

Vehlovice. | Okolí Bechlína.
Beryx Zippei (vz) Beryx Zippei (vz)
| Nautilus sublaevigatus (zř)
Pachydiscus peramplus (vz) | Pachydiscus peramplus (zř)
Ammonites Deverianus (vz)
| Bcaphites sp. (vz)
Turritella multistriata (zř) Turritella multistriata (zř)
Turritella Noeggerathiana (zř) Turritella Noeggerathiana (h)
Ostrea semiplana (zř)
Aporhais megaloptera (vz) Aporhais sp. (vz)
Rapa cancellata (vz) Rapa cancellata (vz)
Isocardia sublunulata (zř)
Cyprina guadrata (h) Cyprina guadrata (zř)
Eriphyla lenticularis (vh) Eriphyla lenticularis (h)
Arca subglabra (zř) Arca subelabra (zř)
Mutiella Ringmerensis (vz) Mutiella Ringmerensis (vz)
Pinna decussata (zř)
Panopaea gurgitis (h) Panopaea gurgitis (h)
Inoceramus Brongniarti (h) Inoceramus Brongniarti (h)
Crassatella (macrodonta?) (vz)
Lima multicostata (h) Lima multicostata (zí)
Pecten Dujardinii (zř) Pecten Dujardinii (zř)
Vola guinguecostata (h) Vola guinguecostata (zř)
Exogyra laciniata (vz)
Exogyra conica (zř) Exogyra conica (zř)
Fucoides (h) Fucoides (h)

Nastala-li v krajině některé, ku př. u Vehlovic za doby pásma
VIII. změna v usazování se látek minerálních, vystěhovaly se odtud
druhy živočichů, které tam za doby pásma VII. žily (poněvadž jim
nastalé poměry příznivy nebyly) do krajiny takové, kde za doby
pásma VIII. takové poměry nastaly jako za doby pásma VII. u Veh-
lovic. Takové poměry nastaly však za doby pásma VIII. v okolí
Bechlína u Roudnice. Zde tedy nalézáme v pásmu VIII. velké množ-
ství těch druhů, které žily dříve u Vehlovic za doby pásma VII. Za
doby svrchní části pásma VIII. zůstaly pak v Polomených Horách
pouze Exogyra conica, Lima multicostata a Vola guinguecostata. Za
doby pásma IXa když nastaly v Polomených Horách poměry po-
dobné jako za doby pásma VII. u Vehlovic, vrátily se mnohé druhy
opět do krajiny Polomených Hor, avšak za časů IX opakovaly se

14 XXL Čeněk Zahálka:

v Polomených Horách tytéž poměry faun jako za doby pásma VIII.
Opět tu opanovaly pole jen: Exogyra conica, Lima multicostata a
Vola guinguecostata, ostatní druhy se odstěhovaly. V křemitých vá-
pencích pásma IV., V., VIT., VIII. a IX. nalezáme mnoho stejných
zkamenělin, které v jejich slinitějších vrstvách nenalezáme. Stěhování
faun dálo se tudíž několikráte.

Posuzování aeguivalentních vrstev pouze dle palaeontologických
poměrů vyžaduje tudíž velké opatrnosti a nemůže po případě k cíli
vésti. Neboť:

A) Podobné společnosti zkamenělin udržují se jen tenkráte v jistém
pásmu a kraji, jestliže nenastala změna faciová.

B) Změnou facií jednoho a téhož pásma mění se společnost zka-
menělim. Různé společnosti nesvědčí tedy ještě o různém stáří vrstev,
nýbrž mohou náleželi také jednomu pásmu.

C) Naproti tomu mohou podobné společnosti zkamenělim náležeti
pásmům různého stáří, jestliže pásma ta vykazují podobné petrogra-
jické složení.

Z toho uzavíráme, jak již v předu vyznačeno: př? porovná-
vání aeguivalentnéch vrstev v krajinách od sebe vzdále-
nějších třeba znáti též stratigrafické a palaeontologické
poměry v okresích mesi nimi se nalézajících.

Nyní uveďme

Přehled

všech zkamenělin“) až posud nalezených v desíti pásmech
útvaru křidového Řipské vysočiny a Polomených Hor.

Při kažlém druhu naznačeno, ve kterém až posud pásmu aneb
jeho souvrství byl nalezen.

Reptilia.
Lacerta sp. Xd.

4) V tomto přehledu nejsou ovšem zahrnuty zkameněliny útvaru křido-
vého, které jsem popsal z Poohří u Lovosic, Brozan, Budyně, Třebenic a Třiblic,
Milešova, Libochovic, Koštic a Kystry, v sousedství Řipské vysočiny.

Zvláštními díky zavázán jsem též panu Dr. Jarosl. Jahnovi, geologu při c.
k. říšském geolog. ústavu ve Vídni, který některé zkameněliny mé určoval a ze-
jména Inoceramy, dříve již s originály Geinitzovými v Drážďanech a Schlůtro-
vými v Bonnu porovnané, znovu s těmitéž ve sbírkách c. k. říšského geolog.
ústavu ve Vídni srovnal.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 15

Pisces.

Otodus appendiculatus Ag. VI., IX., Xa, Xd.

Oxyrhina Mantelli Ag. IV., VL. Xa, Xc, Xd.

Oxyrhina angustidens Rss. Xd.

Lamna raphiodon Aeg. VÍ.

Lamna subulata Ag. V.

Corax heterodon Rss. III.

Ptychodus mammilaris Ag. VI., Xa.

Dercetis? Xd.

Macropoma speciosum Rss. VL., VIII.

Osmeroides Lewesiensis Ag. III., IV., VII., VIII., Xc, Xd.

Cyclolepis Agassizi Gein. Xd.

Enchodus halocyon Ag. VI.

Alosa bohemica Fr. VII.

Beryx Zippei Ag. IV., VI.

Beryx ornatus Ag. X5, Xc, Xd.

Beryx sp. VIII.

Cladocyclus Strehlensis Gein. Xd, Xc, Xd.

Lepidenteron longissimum Fr. IV., V., Xde, Xc, Xd.

Zbytky ryb (zuby, obratle, kosti, šupiny) III., IV., VL.,
VAT ACA

Coprolithy VII., IX., IXa, Xa.

Cephalopoda.

Actinocomax Strehlensis Fr. Xa.

Nautilus sublaevigcatus D'Orb. III., IV., V., VL, VII.,
VIE AXA

Nautilus rugatus Fr. IXc.

Desmoceras Austeni Sharp. sp. III., IV.

Pachydiscus peramplus Mant. sp. III., IV., V., VII., VIII.,
IX., IX5, IXc, IXd, Xa.

Mammites nodosoides Schloth. sp. OI., IV.

Mammites Michelobensis Laub. IV.

Acanthoceras Mantelli Sow. sp. M.

? Acanthoceras Woolgari Mant. sp.? III., IV., V.

Acanthoceras papaliforme Laub. IV.

Acanthoceras Roudnicensis Zah. V.

(Ammonites) Neptuni Gein.? VHI.

(Ammonites) Albinus Fr. IV., VIL

XXI. Čeněk Zahálka:

(Ammonites) Deverianus D'Orb. III., VIII.
(Ammonites) Bravaisianus D'Orb. IV., V.

Scaphites Geinitzii D'Orb. III., IV., Xa, Xc.
Scaphites sp. VII., VIII.

Helicoceras Reussii Fr. IIT., IV.

Hamites sp.? IV.

Baculites undulatus D'Orb. III.

Baculites sp. IV., V., VIL-, VIII., IXc,, IXG0XG0%X6:
Aptychus cretaceus Můnst. Xd.

Gastropoda.

Turritella cenomanensis D'Orb. II.

Turritella multistriata Rss. III., IV., V., VII., VIII., IX.
Turritella Noeggerathiana Goldf. IV., V., VIT., VIII., IX., Xa.
Turritella iserica Fr. IXd.

Turritella sp. VI., Xa.

Nerinea longissima Rss. II.

Scala decorata Gein. VII., VIII.

Conus cylindraceus Rss. II.

Vanikoro cretacea D'Orb. II.

Natica Gentii Sow, IV., V., VI., VIII, IX., IXc, Xa.
Natica Rómeri Gein. VI., VII., IX.

Natica unicarinata Gein. II.

Natica bulbiformis Sow. II.

Turbo decemcostatus Buch, VIII.

Turbo cogniacensis D'Orb. VII

Turbo Goupilianus D'Orb. IXd.

Trochus Engelhardti Gein. Xa.

Pleurotomaria linearis Mant. VII., Xc.

Pleurotomaria sp. III., Xa.

Aporhais Reussi Gein. III., IV., V., Xc.

Aporhais Buchi Můn. sp. IV., VII.

Aporhais Parkinsoni Mant. II.

Aporhais (megaloptera Rss.) VII, Xa.

Aporhais (stenoptera Goldf.) Xa, Xd.

Aporhais Burmeisteri Gein. IL.

Aporhais sp. IV., VIT., VIII., IX., Xa.

Rapa cancellata Sow. sp. VII., VIII.

Rapa sp. IV.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 17

Fusus sp. V., Xc.

Cerithium sp. IX., Xa.

Voluta elongata D'Orb. II.

Voluta sp. V., Xa.

Voluta saturalis Goldf. V., VII.
Mitra Roemeri D'Orb. IV., Xa, Xc.
Acteon ovum Duj. IV., V., Xa, Xd.
Avellana Archiaciana D'Orb. III., IV., V.
Avellana Humboldti Můll. Xa.
Avellana sp. IXd.

Dentalium elabrum Gein. II.
Dentalium medium Sow. III., IV., Xc.
Dentalium sp. V.

Pelecypoda.

Protocardium Hillanum Sow. sp. II., IXc, IXd.

Cardium pustulosum Můnst. II.

Cardium productum Sow. IXc, IXd.

Isocardia sublunulata D'Orb. III., IV., VII., IXa.

Isocardia gracilis Fr. VIII., IXd. ý

Crassatella protracta Rss. V.

Crassatella cf. macrodonta Zitt. VIII., IXc, IXd.

Crassatella cf. austriaca Zitt. IXc.

Crassatella? VII.

Astarte acuta Rss. IV., V.

Mutiella Ringmerensis Gein. IV., V., VI., VIT., VIII. IXd.

Trigonia limbata D'Orb. IXc, IXd.

Trigonia sulcataria Lam. II.

Cyprina guadrata D'Orb. VII., VIII., IXc, IXd.

Cyprina cf. intermedia D'Orb. VII.

Briphyla. lenticularis“ Stol EVE, VL,
VI; IX: TXe.

Nucula porrecta Rss. II.

Nucula impressa Sow. II.

Nucula pectinata Sow. IV., V., Xc.

Nucula semilunaris Rss. IV., IX., Xd.

Nuculá sp. Xc.

Leda siligua Goldf. III.

Cytherea cf. polymorpha Zitt. IXc, IXd.

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1896, Z

XXI. Čeněk Zahálka:

Pectunculus lens Nilss. II., IV., V., VIII.

Pectunculus umbonatus Sow. II.

Pectunculus sublaevis Rss. II.

Arca subglabra D'Orb. II., III., IV., V., VI., VII., VIII.,
IX., IXc, IXd, Xa.

Arca subdinens D'Orb. IV., VIII.

Arca cf. Geinitzii Rss. VII.

Arca echinata D'Orb. IXc, IXd.

Arca sp. VII., VIII., Xa, Xc.

Pinna diluviana Gein. II.

Pinna decussata Goldf. IV., V., VI., VIII., IX., IXc, IXd,
Xc.

Mytilus Neptuni Goldf. sp. III., IV.

Solen aegualis D'Orb. II.

Myoconcha cretacea D'Orb. II.

Mytilus radiatus Goldf. IXd.

Lithodomus spathulatus Rss. IV., VIII., IXc.

Gastrochaena amphisbaena Gein. III., IX., Xc, Xd.

Pholas sclerotites Gein. II., IV., V., VI., Xd.

Leguminaria Petersi Rss. VII., VIII.

Leguminaria truncatula Rss. IV., VIII.

Leguminaria sp. II. IV.

Modiola capitata Zitt. IIT., IV., V., VIII.

Modiola typica Forb. IXc.

Pseudomya anomioides Fr. IXd.

Pholadomya aeguivalvis D'Orb. III., IV., V., VII., VIII.,
IX., IXd.

Pholadomya nodulifera Můnst. IXc, IXd.

Pholadomya perlonga Fr. IXč, IXd.

Panopaea gurgitis Brongn. II., IV., VI., VII., VIIT., IX.,
IXc, IXd.

Panopaea plicata Goldf. II.

Panopaea mandibula Sow. sp. IXc.

Panopaea cf. Ewaldi Reuss. IXc.

Clavagella cenomanensis D'Orb. II.

Arcopagia inaegualis D'Orb. II.

Tellina semicostata Gein. II.

Tellina plana Róm. II.

Tellina strigata Goldf. II.

Tellina tenuissima Rss. III., VII.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 19

Tellina sp. IV., VIII.

Venus Goldfussi Gein. Xa.

Venus immersa Sow.? II.

Venus faba Sow. II.

Venus sp. VII., VIII.. IX., Xa.

Corbula sp. II.

Avicula anomala Šow. III., IV., V., VI., VII., VIII., IX.,
IXc, IXd.

Avicula sp. II.

Gervilia solenoides Defr. II. IV.

Perna subspatulata Rss. II.

Inoceramus sp. II.

Inoceramus labiatus Gein. II., IV., VI., VII.

Inoceramus Brongniarti Sow.*) III., IV., V., VI., VIL,
VAE ADD IBD DODO

Inoceramus sp. IV., IXc, Xa, Xd, Xc, Xd.

Lima elongata Sow. sp. III., IV., VL., VIII., IX.

Lima septemcostata Rss. III., IV.

Lima Sowerbyi Gein. IV., V., VI., VIII., IX., IXa, IXc,
IXd, Xd.

Lima pseudocardium Rss. IV., V., VII., VIII.

Lima tecta Goldf. IV., V., VI., VII.

Lima multicostata Gein. V., VL, VII., VIII., IX., IXb5.
IXc, IXd.

Lima semisulcata Nils. V., IXd.

Lima iserica Fr. IXc, IXd.

Lima ovata Róm. IXd.

Lima Dupiniana D'Orb. IXd.

Lima Hoperi Mant. X5, Xc, Xd.

Lima sp. IXc, Xa.

Pecten pulchellus Nilss. V., VI.

Pecten aeguicostatus Lam. II.

Pecten laevis Nils. IV., VII., VIII., IX., IXc, IXd.

Pecten Reussi D'Orb. IX.

Pecten Dujardinii Róm. IV., V., VI, VII., VIII.. IX.,
IXa, IXd. :

Pecten Nilsoni Goldf. II., III., IV., V., VIT., VITI., IX., Xc, Xd.

5) V tom zahrnuty jsou nyní také Inoceramy dříve za J. Čuvieri a annu-
latus považované.
9%

XXI. Čeněk Zahálka:

Pecten curvatus Gein. II., III., IV., V., VI., VII., VIII.,
IX., IXc, IXd.

Pecten virgatus Nils. II.

Pecten laminosus Mant. VII.

Vola guinguecostata Sow. sp. V., VII., VIII., IX., IXa,
IX4, IXc, IXd.

Spondylus spinosus Sow. IV., V., VIII, Xa, X4, Xc, Xd.

Spondylus latus Šow. sp. Xd, Xc, Xd.

Spondylus sp. VII., IX., IXc.

Exogyra columba Sow. II., III., IV.

Exogyra conica Sow. IV., V., VII., VIII., IX., IXa, IX5,
IXc, IXd, Xa.

Exogyta:Jateral:s Rss. T TTL V V VA VAE
IX., IXa, IXc, IXd, Xa, Xd.

Exogyra laciniata D'Orb. sp. VIII, IXc, IXd.

Exogyra Matheroniana D'Orb. IX., IXc, IXd.

Ostrea diluviana Linné. II.

Ostrea semiplana Sow. IIT., IV., V., VI., VII., VIII., IX.,
IXc, IXd, Xa, Xb.

Ostrea hippopodium Nilss. III., IV., V., VL., VII., VIK.,
TP XX, XXX,

Ostrea proteus Rss.? VII.

Ostrea frons Park. IXd.

Anomia subtruncata D'Orb. V., IX., IXc, IXd.

Anomia subradiata Rss. IV., VI., IXc, IXd.

Anomia semiglobosa Gein. IXd.

Anomia sp. IXd, Xd.

Rudistae.

Caprina sp. II.

Brachiopoda.

Magas Geinitzi Schlónb. IV., VII., VIII., IX., IXc, IXd,
Xa, Xc.

Terebratula semiglobosa Sow. Xa, Xd, Xc, Xd.

Terebratula Faujassi (u Reussa) Xc.

Terebratulina gracilis Schlot. Xb, Xc.

Terebratulina striatula Mant. VIII., Xd, Xc, Xd.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 21

Rhynchonella plicatilis Sow. IV., V., VIL., VIII., IX., IXa,
IXc, IXd, Xa, X5, Xc, Xd.

Bryozoa.

Hippothoa labiata Nov. IX., IXc, IXd.
Membranipora curta Nov. Xd.
Membranipora tuberosa Nov. Xd, Xc.
Membranipora sp. IX., X2.

Bifustra Pražaki Nov. IXc, IXd.
Berenicea folium Nov. IX.

Berenicea sp. Xd.

Diastopora acupunctata Nov., V., IX., IXc, IXd.
Proboscina intermedia Nov. V.
Proboscina sp. Xc.

Entalophora raripora D'Orb. IXc, IXd.
Entalophora Geinitzi Rss. IXc, IXd.
Spiropora verticillata Goldf. sp. IXd.
Multelea orphanus Nov. VIL
Osculipora plebeia Nov. IXc, IXd.
Truncatula tenuis Nov. IXc, IXd.
Heteropora n. sp. V.

Petalopora seriata IX, IXd.

Bryozoi neurč. IXc, IXd.

Crustacea.

Callianassa bohemica Fr. IV.

Callianassa brevis Fr, Xd.

Stenocheles sp. Xd.

Enoploclytia Leachi Mant. IV., VI.
Schlůteria tetracheles Fr. IV., VI., VIII.?
Paraclythia nephropica Fr. IV., VI.
Hoploparia biserialis Fr. IV.

Bairdia subdeltoidea Můnst. sp. III., V., IX., Xd, Xc, Xd..
Pollicipes slaber Róm. V., Xc, Xd.
Pollicipes conicus Rss. Xd.

Vermes.

Serpula macropus Sow. IXc, IXd, Xd.
Serpula filiformis Sow. II.

XXI. Čeněk Zahálka:

Serpula ampulacea Sow. IXc, IXd.

Serpula socialis Goldf. IX., IXc, IXd.

Serpula gordialis Schl. IV., VIII., IX., IXc, IXd, Xa, X5, Xc.
Serpula sp. V., IXc, IXd, Xa, Xb, Xc.

Echinodermata.

Mesocrinus Fischeri Gein. Xa, Xd, Xc, Xd.
Antedon sp. IXc, IXd.

Cidaris subvesiculosa D'Orb. III., IXc, IXd, Xb, Xc.
Cidaris Reussi Gein. Xd.

Phymosoma radiatum Sorig. IXd, Xd.
Phymosoma sp. IXd.

Glyphocyphus sp. IXd.

Cardiaster ananchytis D'Orb. IX., IXd.
Cardiaster seu Holaster. IV.

Holaster planus Mant. sp. X8, Xc, Xd.
Holaster sp. III., Xd.

Micraster cor testudinarium Goldf. X%, Xc, Xd.
Micraster breviporus Ag. X8, Xc.

Micraster Michellini Ag. IXd.

Micraster sp. VI., X5, Xc, Xd.

Hemiaster plebeius Nov. IXc, IXd.

Offaster cf. corculum Goldf. sp. Xc.
Epiaster? IV.

Catopygus fastigatus Nov. IX., IXa, IXc, IXd.
Catopygus albensis Gein. IXc, IXd.
Nucleolites bohemicus Nov. IXc, IXd.

Malá ježovka neurč. V., X5, Xce, Xd.
Caratomus Laubei Nov. IXd.

Zbytky ježovek Xa, Xd.

Stellaster guingueloba Goldf. sp. Xc.
Stellaster Coombii Forb. Xd.

Anthozoa.

Parasmilia centralis Mant. sp. Xa, Xd, Xd.
Trochosmilia compressa Lamk. sp. II.
Micrabatia coronula Goldf. sp. II., IXcd.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 23
Porifera.

Craticularia Beaumonti Rss. sp. Xc.

Leptophragma fragilis Róm. sp. Xe.

Pleurostoma bohemicum Zitt. III., V., VI., IX., Xa, Xb,
Xc, Xd.

Guettardia trilobata Róm. sp. III., Xa.

Ventriculites angustatus Róm. sp. Xa, Xd, Xc, Xd.

Ventriculites marginatus Poč. Xc.

Ventriculites radiatus Mant. Xa, Xd, Xc, Xd.

Ventriculites sp. IXd.

Plocoscyphia labyrinthica Rss. sp. III., Xa, Xd, Xc.

Plocoscyphia labrosa Smith. sp. Xa.

Astrobolia acuta Rss. sp. Xc.

Chenendopora producta Poč. X«.

Verruculina tenue Róm. sp. Xc.

Amphithelion tenue Róm. sp. Xc.

Scytalia pertussa Rss. sp. Xc.

Isoraphinia texta Rom. sp. Xc.

Phymatella intumescens Róm. sp. Xc.

Thecosiphonia ternata Rss. sp. Xc, Xd.

Plinthosella sguamosa Zitt. Xd.

Verrucocoelia vectensis Hin. Xa, Xc.

Camerospongia monostoma Rom. Xa, Xc.

Turonia sp. Xa.

Cystispongia verrucosa Rss. sp. Xa, Xd, Xc.

Spongites Saxonicus Gein. II., IV., V., VII., VIII., IX.,
IXc, IXd.

Amorphospongia globosa Has. sp. Xd, Xc, Xd.

Amorphospongia (Achilleum) rugosa Róm. IH., III., IV.,
VARN:

Cliona Conybeari Bronn. sp. VI.

Cliona miliaris Fr. IXd.

Cliona Exogyrarum Fr. IXd.

Plantae?

Fucoides II., III., IV., V., VL, VU, VUL, AX., IXa, IXó,
IXc, IXd.

XXI. Čeněk Zahálka:

Foraminifera.

Textillaria globulosa Rss. X0c.

Textillaria sp. Xa.

Bulimina Murchisoniana D'Orb. Xd.

Nodosaria Zippei Rss. IV., IX., Xa, Xb, Xc.

Nodosaria annulata Rss. IX, Xa, Xdc, Xd.

Nodosaria inflata Rss. Xd.

Nodosaria oligostegia Rss. Xd.

Frondicularia striatula Rss. Xd.

Frondicularia angusta Nils. III., IV.

Frondicularia inversa Rss, IV.

Frondicularia Cordai Rss. Xd

Frondicularia sp. Xa, Xc.

Cristellaria rotulata D'Orb. III., IV., V., VII., IX., Xa,
Xd, Xc, Xd.

Cristellaria ovalis Rss. III., Xd.

Oristellaria intermedia Rss. Xd.

Cristellaria sp. Xd. :

Flabellina elliptica Nils. sp. II., IV., V. VL; VIE
IXcd.

Globigerina cretacea D'Orb. Xdc, Xd.

Globigerina sp. Xa.

Planorbulina nitida Rss. Xd.

Haplophragmium irregulare Róm. sp. Xd, Xc, Xd.

Plantae.

Chondrites furcillatus A. Róm. Xd.
Chondrites sp. Xd, Xc, Xd.
Chondrites virgatus Feist. O. I., Xc, Xd.
Gleichenia Zippei Čda. sp. I.
Dicksonia punctata Sternb. sp. II.
Lacopteris Dunkeri Schenk. I.
Pteris frigida Heer. I.

? Pecopteris bohemica Úda. I.
?Pecopteris lobifolia Cda. I.
Podozamites sp. I.

Microzamia gibba Úda. X.
Krannera mirabilis Cda. I.
Cunninghamia elegans Úda. I.

Palaeontologie křidového útvaru Vysočiny Řipské a Polomených Hor. 25

Dammarites albens Presl. I.

Seguoia Reichenbachi Gein. I., III., IV., X0, Xc, Xd.
Seguoia heterophylla Vel. I.

Seguoia microcarpa Vel. Xc, Xd.
Ceratostrobus echinatus Vel. Xd.
Geinitzia cretacea Endl. Xd.
Libocedrus Veneris Vel. Xd.
Cyparissidium? X4, Xd.

Widringtonites Reichii Ett. I.

Abies minor Vel. III., IV., X5, Xc, Xd.
Ficophyllum stylosum Vel. I.
Grevilleophyllum constans Vel. I.
Conospermophyllum haklaefolium Vel. I.
Myricophyllum Zenkeri Ett. I.
Myricanthium amentaceum Vel. I.
Eucalyptus Geinitzii Heer. I., Xd.
Eucalyptus angustus Vel. I.
Bombacophyllum argillaceum Vel. I.
Sterculia Krejčit Vel. III.

Delvaguea coriacea Vel. I.

Butomites cretaceus Vel. I.

Neurč. listy IV., Xc, Xd.

Větve X4, Xd.

Dřeva a kůty ab 1 1. V A0.
Kmeny I1;*) I4.")

5) Šlapánice u Zlonic.
7) Mšené u Budyně.

— 3 >

Na str.
Na str.

Na str.

Taktéž

Na str.
Na str.
Na str.

Na str.

Doplňky a opravy

ku předcházejícím pracím 0 pásmu I. až X.

Pásmo II.

12. má státi místo Aporhais Reussi, Voluta elongata.

13. místo Natica lamellosa má státi Natica bulbiformis. Aporhais Reussi
budiž vypuštěno. Místo Aporhais Buchi, Aporhais Burmeisteri, k se-
znamu zkamenělin od Charvátce náleží též: Vamtkoro cretacea (vz),
a k seznamu z lomu na Smetaně náleží též: Voluta elongata (zi).

14. a 15. místo Natica lamellosa má státi Natica bulbifovmis.

Pásmo III.

23. má státi v seznamu zkamenělin u samé hladiny Labe pod Starým
Bezděkovem ještě: Ostrea semiplana a Pleurostoma bohemicum.

Pásmo 1V.

9. ř. 6. z dola má státi místo „Jedny .... pásma IV. přístupny jsou“ —
pásmo III. přístupno je.

na str. 10. při ř. 3.—10. shora místo „pásmo IV.“ má státi pásmo III.

13. u článku 8. Vínek, místo 228 m n. m. má státi 238 m n. m.

14. v ř. 4. z dola, budiž vypuštěno Avellana? a dodáno: Acteon ovůjn.

16. v ř. 3. shora, místo lamellosa A. Róm. má státi Gentii.

Pásmo V.

7. 41. v ř. 13 zdola, místo lamellosa A. Róm. má státi Gentii.
". 47. v ř. 4. a 5. shora budiž vypuštěno: Natica lamellosa, Fusus Renau-

xianus, a doplněno: Voluta sp., Acteon ovum. V ř. 24. shora místo
lamellosa má státi Gonitii.

r. 50. v ©. 3. s hora, připojiti je: s Limou multicostatou.
r. 51. v ř. 8. shora, místo Fusus? má státi Husus sp., místo lamellosa má

státi Genlii.

r. 59. v ř. 10. zdola, místo Vh6. má státi Vdó.

Pásmo VI.

4. místo Natica lamellosa má státi Natica Gentii.

ND E 0

Na
Na
Na

str.
Str.
str.
str.

str.

6.
9.

Doplňky a opravy. 27

Pásmo VII.

v ř. 6. místo „některých“ má státi měkkých.
místo Aporhais má státi Aporhais megaloptera.

11. místo Lima má státi Lčma multicostata.

v ř. 5. zdola, na str. 5. ř. 3. shora a na str. 6. ř. 15. z dola má státi:
význačná pro toto pásmo Crassatella?

Pásmo VIII.

. místo Avellana Archiaciana stůjž Turbo decemcostatus.
. má státi v souvrství VIIla též: Terebratulina striatula (vz)
. místo „Na Jedlovčinou“ má státi: Nad Jalovčinou. Tamtéž místo Tur-

ritella Noeggerathiana stůjž Turritella sp.

9. budiž vypuštěna Natica lamellosa a otazník u Natica Gentii buď vy-
puštěn.
10. při Turritella stůj ještě multistriata.
24. stůj u slova Limy ještě: multicostaty.
Pásmo IX. Řepinské podolí.
18. místo Natica vulgaris má státi Naťica Gentii. Místo Aporhais? má
státi Volula sp.
20. má státi za slovem „gastropodů“: zvláště Turritella sp. a Voluta sp.
21. ř. 17. zdola místo červenka má státi černavka.
23. buďtež vypuštěny řádky 8.—12., a místo nich vloženo:
Turritella (h) [8]
Natica Gentii Gein. (zř) [g]
Aporhais sp. (megaloptera ?) (zť) [£]
Aporhais sp.
Trochus Engelhardti Gein. (zť) [£]
Voluta sp.
24. místo červenka má státi černavka,.
Pásmo IX. Nebuželské podolí.
12. vypuštěny buďtež řádky 4., 5., 7. zdola a místo nich vloženo:
Nalica Gentii Gein. [g] (vh)
Turritella sp. [g] (zť)
Aporhais sp. (megaloptera?) [g] (h)
Aporhais sp. (stenoptera?) [g] (h)
Voluta sp. [g] (zř).
13. v seznamu zkamenělin z křidláku Xd budiž ještě připojen:

Aporhas sp. (stenoptera?) (vz)

Stránka 26. má předcházeti stránce 25.

28 Doplňky a opravy.

JokKéLy?) uvádí z pásma IX. v Horních Beřkovicích :

Venus concentrica Goldf. |
Venus ovalis Sow.

Venus laminosa Rss.

Cardium Guerangeri ď Orb. (?)

Nucula semilunaris v. Buch.

Ostrea Naumanní Rss.

Ostrea minuta Róm.

Ostrea vesicularis Lam.

Pásmo X.

Na str. 7. v ř. 18. shora má vedle Turritella (jádra) státi ještě multistriala.

V celém článku o pásmu X. místo Inoceramus Cuvieri a annulatus má
státi Inoceramus Brongniarti. To platí též o pojednáních pásma IX., ve kterých
popsáno též pásmo X.

Na str. 16. místo f. 19. má státi Mitra Romevi (vz).
Na str. 22. připojeny buďtež ku ř. 7.:
Aporhais sp. (megaloptera ?)
Aporhms sp. (stenopiera?)
Na str. 24. patří do seznamu zkamenělin též:
Voluta sp. [g].
Na str, 29. připoj za ř. 18.:
Voluta sp. [g].
JogéLy uvádí též z pásma Xce u Židovic blíž Roudnice
Pleurotomaria linearis Mant.
Spondylus spinosus Goldf.

8) Verhandl. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. 1858. Str. 73.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1896.

XXII.
Úber Potenzdeterminanten und deren wichtieste
Eigenschaften.
Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
(Vorgelegt den 12. Jumi 1896.)
le
Bildet man aus » verschiedenen Elementen
da Man KO o RC
n-aliedrice Potenzreihen
ala Adix M02, 200)

so heisst die aus diesen 2 Elementen zusammencestellte Determinante

n—1 n—2 n—3 0
U“ 9 U wm 2... , W
"—1 n—2 n—3 0
U po U ooo
0: ; > (V
= = k 0
oak ABT 0 |

-mit welcher sich zuerst Caruev bescháftigte,") kurz Potenzdeterminante
m-ten Grades.

Ihr Werth lásst steh bekanntlich sehr einfach durch das alter-
nirende Produkt

(a, — a;) (a3— 4) <. (a4— m) (a4— 4) (a,—a,) ... (a4— an) ...

bo (an— — dn)

1) „A memoir on the symmetric functions“ London 1857.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

2 XXIL F. J. Studnička:

ausdrůcken, wie auch umgekehrt dieses Produkt zum Ausgangspunkt
fůr die Feststellune des Determinantenbegrifis gewáhlt zu werden
pflest, wie es z. B. schon Čavonv gethan.*)

Wird nun der Exponent der erstem Kolonne um 1 erhóht,*)
so wird dieselbe Determinante © reproducirt, als ihr Faktor erscheint
jedoch die Sumeme der Kombinationen erster Klasse aus den gegebenen
Elementen gebildet.

Wenn man also, wie úblich, die Kombinationen Z-ter Klasse
von » Elementen symbolisch mit

VOB a 80 AA 65 Uran; (2)
bezeichnet, also die betreffenden Summen von Kombinationen
1., 2., 3.,. .., k-ter Klasse
« ebenfalls symbolisch durch

ZOMYZCE, ZC GE

oder noch kůrzer durch
Ze
ZPM VO RAD O PPOR

ausdrůckt, so erhált man als symbolischen Ausdruck der eben aus-
gesprochenen Eigenschaft

(S .... Ani) — dZC = OKO (3)

wobei linkerseits Brwers einfache Determinantenbezeichnung ange-
wendet erscheint.

Die Ableitung dieser Eigenschaft kann verschiedenartig erfolgen ;
am einfachsten geschieht es durch fortgesetzte Erniedrigung des
Determinantengrades nach bekannter Transformationsformel,*) wie z. B.

3
l a a b—- a, b— a?
1045 |=
15 C— a, e*— a?

2) Sieh SrupNičkA „Cauchy als formaler Begrůnder der Determinanten-
Theorie.“ Prag 1876. pag. 32.

9) Dieselbe Erhóhung, an einer anderen Kolonne vollfůhrt, wůrde bekannt-
lich die Determinante annulliren.

4) Sieh SrupyičkA „Úber eine neue Determinantentransformation“. Sitzb. d.
k. b. Gess. d. Wiss. 1879.

Úber Potenzdeterminanten und deren wichtigste Eigenschaften.

Wird der Exponent der ersčen und zweičem Kolonne um 1 erhoóht,
so reproducirt sich wieder dieselbe Determinante O, aber multiplicirt
mit der Summe aller Kombinationen ziweřer Klasse aus denselben
Elementen, was sich kurz durch die Formel

(OAK 00) 020K (4)

symbolisch ausdrůcken lásst.
Ebenso findet man weiter, wenn die Exponenten der ersten drei
Kolonnen um 1 vergróssert werden,

(aaa. ah) —dZC3— 0K,, (5)

und allgsemein, wenn diese Exponentenvergrosserune bei den ersten 4
nacheinander folgenden Kolonnen vollzogen wird,

yn] —k+-lyn—k—1 — — n
R O = VÁHY (6)

daher schliesslich, wenn alle Exponenten um 1 grósser gemacht
werden,
(ataza 5 A210 n)= ZOH WK (7

was sich rechterhand auf das einfache Produkt
DC 01001 0n (8)

reducirt und sofort auch aus dem Begriffe von © direkt ableiten lásst,
da hiebei jede Zeile der Determinante (1) mit einem gemeinschaft-
lichen Faktor multiplicirt erscheint, der herausgehoben und vor die
Determinante als ihr Faktor gestellt werden kann.

Werden nun diese Eigenschaften, welche sich aus Formel (6)
ergeben, wenn darin der Reihe nach

pasáy BaB

substituirt wird, als bekannt vorausgesetzt — die Ableitung geschieht
analog wie in erstem Falle —, so kann man unter deren Verwendung
die Koěfficienten einer algebraischen Gleichung m-ten Grades
67 — Aa + A072.. Ant + Aa =0 (9)
1*

4 XXII. F. J. Studnička:

als Funktionen der zugehórigen u Wurzeln

OU lan
darstellen.

Aus dem Beoriffe des Wurzelwerthes einer solchen Gleichung
folet námlich

až — Aa Ajato2 -2 € Ana + A=0,
was ein System von » betreffs der Kočěfficienten
ZZ ROBV a

linearen Gleichungen darstellt; verknůpft man also mit diesem System
noch die Gleichune (9), so kann man aus den so entstehenden (u +1)
Gleichungen die » Kočfficienten eliminiren, wobei sich das Resultat in
der Form von

Pk pÝkEA bodě pěny vy ou
OA AT EHO -O

— — k
AA AA sve: 2

1:0 A9, UW;

= 10) (10)

Ma, vaně, O5 020K ly

niederschreiben lásst; und wenn man diese Determinante nach den
Elementen der ersten Zeile zerlegt und die Formeln (1), (5) — (7)
dann verwendet, so ergibt sich nach Beseitigung des gemeinschaft-
lichen Faktors © direkt

A — ADC, PZO — k aZČ E ZCH= 0,

woraus dann durch Vergleichune dieser Koéfficienten mit jenen der
Gleichung (9) sehliesslich folet

A — ly (11)
was die bekannte Darstellung der Kočěfficienten der algebraischen
Gleichung (9) durch die zugehorigen Wurzelwerthe bietet.

Anmerkung.

Wůrde man umegekehrt die Relation (11) als bekannt voraus-
setzen, da sle auf einem gar einfachen Wege sich ableiten lásst, so

Úber Potenzdeterminanten und deren wichtigste Eigenschaften. 5

erhielte man aus derselben Zerlegune der Determinante (10) sofort
die Formeln (8), (4)— (7), welche die oben ausgesprochenen Eigen-
schaften unserer Potenzdeterminante (1) zum Ausdruck bringen. Man
hátte da, wenn das erste Glied den Kočěfficienten 1 erhált,
(Aa 0)

v (RM a"%—1

ny"—1y2—2
+? (ara aan ZAC o

nach dem Theorem (11) jedoch
PO O 200,

daher durch Vereleichung der Kočfficienten der gleich hohen Potenzen
der Unbekannten z zunáchst

(God n)

k) = PAB

was mit Formel (3) úbereinstimmt. Und ebenso erhielte man die wei-
teren Formeln (4)— (7).

IL.

Gehen wir nun zu áhnlichen Potenzdeterminanten ůúber, wo die
Diferenz zweier Nachbarexponenten mehr als 2 betráet, so erhalten
wir auf demselben elementaren Wege zunáchst

AKC
(nn —2,4123 == 1% 2
(aaa Un) nea (12)
3 1
so dass darnach z. B.
jl 67 875 ji- 80 48
Jie 4, UM = l 4, y : (4 — 4)
jee fl belo

wobei der Symbolisirung zufolge

K=aT4T+4
K,=vy hm va

oder
T NEZ va JED WED 4 687
i zoe (Po vý? yš K K,
222 W725 | AMK, 022. T280 (P ROUKA (2
1, w, už, u* 1, u, 4, Wš |

6) XXII. F. TJ. Studnička:

wobei jedoch
RK=axa+y+a-ku,
K,=vy—- 12... du.
Betrágt die Differenz der zwei ersten Exponenten 4, so erhalten
wir auf demselben Wege

Jí K, M
(ABO IA = 2 On JO) ek HON P (13)
ER 3 V
so dass darnach z. B. erhalten wird
O8 PU
8 4, y = 4 y ; pe-
225 223

wo zu der schon hervorgehobenen Bedeutung von K; und K; noch
hinzutritt

JK ZU

Und allgemein erhált man, wenn die fracliche Differenz £ Ein-
heiten betrást, die Relation

(an arma 20.0) 0 PET K) (14)

wobei O die ursprůngliche Potenzdeterminante »-ten Grades (1) vor-
stellt, wáhrend 4, eine aus den Kombinationssummen

K K (R)

gebildete Kombimationsdeterminante n-ten Grades

VOLNA Ce 0 JA
K Aba ký
O EPO VESA s POE o OE
ZU: (15)

0400 eko
bedeutet.
Gehen wir nun weiter und erhóhen zugleich die Exponenten
der náchsten Kolonne um 1, so erhalten wir Zunáchst auf die ein-
fachsten Fálle uns beschránkend,

Úber Potenzdeterminanten und deren wichtigste Eigenschaften

Wa |
DOPO
22h 1; 2x 2?

wo die Bedeutung von K,

JL o : m Jo a jo
Po m
| U 2 22 sí
und noch weitergreifend
p de o 6e 60 Z LU |
s o OŘ E VP L JB
E 2 OD JI 202? 0, LK
Allgemein ist dann
(9 s (16)

wenn von der neuen Kombinationsdeterminante £,„ gilt:

E DZ za PPV 0
p K, 04000 o
Ao +1 Ra

(19)

Erhóhen wir jedoch den Exponenten der náchsten Kolonne um
2, so erhalten wir im einfachsten Walle

jl- 2765 ji 454 s

S — kos Joo Je

by my r x
l VB 25 pě

und wenn wir weiter gehen,

1, 2, xŠ| ed (B K, 0 |
o PVE A allo0la
227 P p JM ji 1

und allgemein

(amu er.

o (18)

8 XXII. F. J. Studnička: Úber Potenzdeterminanten u. deren Eigenschaften.

wobei diese neu eingefihrte Kombinationsdeterminante m-ten Grades
<, definirt erscheint durch

Zš o JAVčponb lol Věta
KK eRo; (de. o
O Ro O5
Ze == M (19)

MOS 10, 1000008

Ohne weiter auf diese Relationen einzugehen, was wir einem

spáteren Zeitpunkt vorbehalten wollen, sehen wir ein, dass allgemein
die Formel

(CU at O ADRA Pat) O Z (20)
bestehe, wenn
ko>oOo>m>...
angenommen wird und
Arg... Kn,
eine Kombinationsdeterminante bedeutet, deren Grad von den Gróssen
k+1, 132, m3-3...,

um welche die Exponenten der ursprůnelichen Potenzdeterminante
(1), námlich

“— 1, n—2, n—3,..., 0

vergróssert erscheinen, abháncie ist, und deren Zeilenelemente aus
der Reihe der Kombinationssummen

Rj K v 6 eh

diesbezůglich entnommen werden, wie wir dies an den Formeln (15),
(17) und (19) zu bemerken im Stande sind.

Zugleich ersehen wir aus allen diesen Relationen, dass die all-
gemeine Potenzdeterminante

Da ata Ta)
die einfachste Potenzdeterminante

Om (ab aa)
als Faktor enthált.

9 OP ReN ——

Verlag der kon. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr in Prag 1896.

XXIII.

Nachtrag zu den „k-eonal-Curven“,")

Von Carl Kiipper in Prag.
(Vorgelest den 12. Juni 1896.)

Der hyperelliptische Fall beansprucht fůr sich eine ausfůhrli-
chere Besprechune als die in Nr. 2

I. Die hyperelliptische C*, und ihre Specialschaaren.

Hauptsatz. Wenm c die Higenschaft besitet, dass die durch
X < p—1 behebige ihrer Pumete gehenden adj. C*—% noch stets andere
(„mitbestimmte“) ihrer Pumete aufnehmen, so ist C% hyperelliptisch.

Námlich es muss der C% die gleiche Eigenschaft fůr £—1 will-
kůhrliche Puncte zukommen: “ Denn, wáre dies nicht der Fall, so denke
man C* durch ein Netz der C*-*, zu dessen Grundpuncten de o
gewáhlten gehóren, transformirt in Cb-2-©-V; dann wůrden bei der
Annahme im Satze diese Curve unnendlich viele vielfache Puncte be-
kommen, was unměclich ist. (V. Noruex's ale. Raumcurven.)

Folgerungen. a) „„Haben von einer Specialgruppe GA auf (7
G— g<p—1 Puncte wwillkůhrliche Lage, so ist C? hypereliptisch.““
Denn durch © — 9 Puncte a einer Gruppe sind die fehlenden g mit-
bestimmt. — Auf einer nicht elliptischen G sind danm und nur danm
O — 9 Gruppenpuncte beliebig, wenn G— g=p—1.

b) „Existirt auf C7 irgend eme G9, g< p— 1, so st C hyper-
elliptisch. Denn in der Schaar, zu welcher die G3, gehůrt, sind ja vom
jeder Gruppe g = 29 — 9 Puncte wáhlbar.

c) Umkehrung. „Auf einer hyperelliptischen C% bestehen 00%
Sehaaren 93, mit vol/ beweglichen Gruppen, wovon jede durch beliebige
29 — 9 = g Puncte bestimmt ist.“

1) Siehe diese Berichte 1895 Nr. 25.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1

BDÍ

XXIII. Carl Kůpper:

„Ausserdem hat C? mur noch Schaaren 98 wo > 29, und von
einer Cruppe sind hier ebenfalls O—g Puncte wůhlbar.“

Beweis. G? sei eine supponirte Gruppe, fůr die also O—g>>g,
und < p ist. Alsdann můssen sich innerhalb derselben © — 29 fůr
die zugehórigce Schaar unbewegliche Puncte befinden: Námlich die
Gruppe enthált © — g Puncte a, normal gegen die adj. C" liegend,
durch welche ebensoviele « mitbestimmt sind. Unter diesen « můssen
nun die g Puncte vorkommen, welche die a zu GÓ) erginzen. Mit
a' sollen die úbrigen, nicht zur Gruppe gehůrenden « bezeichnet sein,
und mit a' diejenigen a, welche jene a' bestimmen oder auch, durch
ste bestimmt erscheinen. Da nun die a' offenbar der Resteruppe
Gop—2-—© angehóren, so enthalten die adj. C*—*, welche die betreffende
gd" ausschneiden die festen Puncte a“ (in der Anzahl A — 29).

Nehmen wir jetzt © — g = p — 1 Puncte a, normal zu den
C3 an, nennen © die O-—— g mitbestimmten, und wáhlen von diesen
irgend welche g, um sie den a zuzufůgen, so erhalten wir eine GO,
Sie hat ja bezůglich der durch sie gehenden adj. C*—* den Excess a,
somit die Deweglichkeit g. Indem wir hiebei die a festhalten; leiten
0)
g!(e—29)!
einer g/ mit O — 2 unbeweglichen Puncten gehóren wird.

wir

solcher Gruppen ab, von denen irgend eine zu

Zu dem Satze auf Seite 9 (1. c.), welcher lautet:
„Sind die adj. C*-*—1 (k7>2) in normaler Manmiefaltigkeit:

Wwzn—k—1—0

vorhanden, so muss die C? einen » — k-fachen Punct und úberdies d
Doppelpuncte haben.“

Mein kurzer Beweis wird deshalb nur wenigen Lesern ver-
stándlich sein, weil er auf einem Theorem úber sogenannte 6-Curven
62-*-—1 fusst, welches sich vielleicht nirgends formulirt findet. Ich
werde zunáchst hierauf náher eingehen, sodann den fraglichen Beweis
etwas umstándlicher durchfůhren. A

Bekanntlich haben adjungirte C" jeden A-fachen Punct V der
CE zum k — 1-fachen „Grundpunet“, und es kommen diese C" stets
in normaler Manniefaltigkeit vor, wenn 2 ==1— 8, nicht aber falls

m<N— 3.

Nachtrag zu den „k-gonal-Curven“. 3

Unter einer 6-Curve ©" versteht man eine Curve, welche viel-
fache Puncte unter den VW hat, „Grundpunete“, deren Vielfachheit
entweder durchwegs oder zum Theil niedriger ist, als die der adjungirten
C" so dass diese letzteren auch als o-Curven, mit hochster Vielfach-
heit der Grundpuncte betrachtet werden kónnen.

Vermóge ihrer Grundpuncte ist eine gewisse normale (oder mini-
male) Mannigfaltigkeit W, der 6-Curven mit gemeinsamen Grund-
puncten von bestimmter Vielfachheit gegeben, wáhrend die fakčische
WM meist > W, ausfállt, wie es ja schon bei den adjungirten C"
stattindet, falls < n— 3.

Im Allgemeinen lásst sich folgendes aufstellen:

„Wenn die Grundpuncte V der adj. C" (im ihrer Vielfachheit
genommen) normal zu diesen C" hegen, so gilť Gleiches fůr die Grund-
puncte der 6-Curven ©" derselben Ordnung.“

Begrůndung und Determination.

Hier genigt es einzusehen, dass, wenn die Grundpuncte V ge-
wisser 7 (in ihrer Vielfachheit) amormal zu den €7 liegen, das
námliche Verhalten auch bei denjenigen ČC% eintreten muss, bei
welchen den zugehórigen V eine hóhere Vielfachheit zukommt als bei
den 67.

Sei V, ein o — 1-facher Grundpunct der ČP; die Mannigfaltigkeit
W (faktische) der Č7 umfasst diejenige der C7, welche sich von den
©" allen dadurch unterscheiden, dass sie V, zum o-fachen Punct
haben. Ist jetzt Mě; die normale Mannigfaltigkeit der Čr, W die
faktische, und W > W; so wird W — © genau die normale der G7
sein, die faktische aber bekanntlich = W — o, falls W — o. Aus der
Annahme W >> Wi, folet also, dass Wi — o >> M; — 0, das heisst die
anormale Lage der Grundpuncte fiir 7, wofern Mt = o. Es ist klar,
dass man so fortschliessend zur anormalen Lage der V gegen die ad-
jungirten C" káme. Zuťfolge der festzuhaltenden Bedingung W = o
unterliest nun die Beweisfiihrung in ihren diversen Stadien auch
verschiedenen Beschránkungen; aber man kann diese sámmtlich mit
der Determination umfassen, welche aussast, dass die (normale) Man-
nigfaltiskeit der adj. C" nicht kleiner sein soll, als die hóchste bei
ihren Grundpuncten auftretende Vielfachheit (0,). Was úbrigens unsere
Anwendung des Theorems betrifít, so ist dabei W — o selbstver-
stándlich (v. Zweitens im Beweis).

1'e Zusatz. Umgekehrt folgt keimeswegs aus anormalem Verhalten
der adj. C" gegen ihre V, ein eben solches der 6" gegen die ihrigen.
Beispielsweise liegt die Gruppe der 4% Doppelpuncte ĎD der C7, die

4 XXIII. Carl Kůpper:

Projection einer R** vom Maximalgeschlecht ist, anormal zu den adj.
C? dagegen haben weniger, als AD stets normale Lage bezůselich
der durch sie gehenden Č*"7+%.

2ter Zusatz. © Bet m Z n— 3 findeť bekannělich fůr adj. C" mor-
male Lage ihrer V statt; máiťhimn auch fůr die E" und es fállé bei hin-
reichend grossem m die Determination ganž weg.

Wir kónnen hiernach den obigen Satz in voller Strenge beweisen :

Vor allem ist die Mannigfaltigkeit u, der adj. C*7*, und zwar
die normale anzumerken:

W = pi— 8— 1— (k— 3) n 3 (k— 3) k = n— 2k— 8 =
W—1—k+1.

Es empfiehlt sich, den nicht gerade leichten Beweis in mar-
kirten Abschnitten vorzutragen.

a) Ich erinnere daran, dass jede G, auf einer Geraden (Z)
liest, und zugleich auf einer adj. C*—*—!, sobald diese Curve einen
einzigen Punct der G+ enthált. Es folgt dann, dass jede der oo'L
ausser den auf ihr měglichen G, nothwendig einen vielfachen
Punct der C7% aufnehmen muss. Denn gescháhe dies nicht, so
káme man in Widerspruch mit der Voraussetzung u = W, Wie man
so erkennt: Auf Z nehme man »—24 3 Puncte fr eine adj. C*—*
an, so dass 2 dieser Puncte in eine auf Z befindlichen G4 sind; als-
dann muss die Ú*-* die betrefende G% sanz aufnehmen, also
n— 2 k+-14-4 = n— k+ 1 Puncte mit Z gemein haben. Mithin
zerfállt C*=* in L- einer adj. C*7*1 und es existiren wwenigstens
co 20—2k—0—(n—2k3) = co bk 2 adj. O7—i—,

Es wáre somit

4> W da k5>2.
Natůrlich muss mán sich davon úberzeusen, dass sowohl
W — 2k—- 3< 2n— 2k— 0, als n—2k 4-3 >1.

Die erste Ungleichheit geht aus den fundamentalen w>> o hervor,
die hier mit
Wz=n— k—1—0>o0
identisch ist.
Was die zweiře angeht, so wáre kein weiterer Beweis něthig,
falls n — 2k +- 33 ist, indem (Lehrs. page. IO, L c.) der 1—k-

Nachtrag zu den „k-gonal-Curven“. 5

fache Punct nothwendig auf allen Z auftritt, und betreffs der Doppel-
punete wie unter c) zu schliessen ist.

Folgerung. „Es muss unter dem vielfachen V der C% einer etwa
Vy (h-fach) sein, durch welchen endlich viele L gehen.“

Námlich wenn durch jeden V nur eine endliche Anzahl der L
móglich wáre, so kónnten diese Z nicht alle co'Gx tragen.

b) Jetzt behaupte ich, dass 4 = n— K sein muss:

Offenbar ist 47> “— k deshalb ausgeschlossen, weil eine durch
V; gedachte Z ja noch wenigstens eine G, trágt. Wir haben dem-
nach zu zeigen, dass Ah < n— k mit wu = u, Uunvertráglich ist; und
hiebei unterscheiden wir

Erstens

A— 1+ k=n—.

Durch V, ziehen wir Z derart, dass sie keinen ferneren V auf-
nimmt, und legen durch eine auf ihr lieeende G+ eine adj. C*-*—1.,
Dann muss diese, weil sie V, zum 4 — 1-fachen Punct hat, zerfallen
in L- CČ*7*72, welche letztere V; als A — 2-fachen Punct bekommt,
in den úbrigen V dagegen adjungirt ist.

Nun bildet diese C*—*-2 mit jeder durch V, denkbaren Geraden
eine adj. C"-*-1, woraus erhellt, dass die Schaar 90) von den co'
Geraden Z des Bůschels (V,) aus C% geschnitten wird. Wállt auf jede
L eine einzige G4, mithin auch kein weiterer Punct der C% So ist
ersichtlich 24 — n— k. Aber es wáre immerhin měglich, dass jede der
ausschneidenden Z mehr als eine, etwa vy Gruppen G% trůge, wonach
h < n— yk wůrde.

Uns bleibt daher die Aufgabe, die SŠupposition y7>1 als im
Widerspruch mit 4 > w, stehend nachzuweisen, und es gelinet dies,
ondem wir uns auf das T'heorem úber die 6-Curven 6**—1 stůtzen,
in folgender Weise:

Aus W, w3>o0 ergibt sich u Z n—k+2.

Da V, vielfacher Punet sein muss, wird 4 — 9k>> 1, d. h.
n=Zyk+y2,

"— > (y—1)k+ 1; folelich u, = 3y, wegen k =3.

Die durch V, gedachte Z trágt y Gruppen G%, in einer jeden
nehme man fiůr eine adj. C*—* 2 Puncte an, total 2y Puncte; alsdann
geht C*"-*, fr welche V; »— yk— 1-fach ist, noch durch sámmt-
liche y Gruppen auf Z, hat also mit Z gemein 1 — 17>»— k Puncte.
So muss Ú"-* aus L einer -Curve ©"-*—1 bestehen, die V, 4 —2-fach

6 XXIII. Carl Kůpper:

enthált, in allen anderen V adjungirt ist. Hieraus geht hervor, dass
die faktische Mannigfaltigkeit solcher Č*7*—1 weniestens 20 —2k—98—2y
betrást. Die normale Mannigfaltigkeit ist aber

U + 4— yk— 1= n— 2hk— 8— (p— 1k—2.

Verner ist 2y < (p — 1)k--2, und zwar wenigstens um 1 kleiner,
namlichii($— 3, /— A).

Weil hiernach die Č*7*1 jn anormaler Anzahl bezůglich ihrer
Grundpunkte vorkámen, so miůsste Gleiches fůr die adjungirten gelteu,
d. h. es můsste sein u*> u, (gegen die Anmahme).

Notlnvendig ist sonach vy< 2; w. z. b. w.

Zweitens sei h—1—+-k<n— k.

Nimmt man hier auf Z von einer adj. C*-* an:

"— 2k+ 3— (4— 1) Puncte,

von. denen 2 in eine auf Z befindliche G4 fallen, so hat C*-* mit
Lim Ganzen (A — 1) —- n— 2k+14k— (A—1) = n— k +1 Puncte
gemein. Also zerfallen die C"* in L nebst oo %! © Curven 6"-*-1:;
wo WM = 2 — 2k— 08 — (n— 2k— 1+4) =n— 08 +4h—4

W — W —k—2>0.

Auch ist M sicher = 4h— 1, weil W, =4—1.

c) Ist es nach Vorstehendem zweifellos, dass C einen — 4-
fachen Punct V, besitzt, so můssen sámmtliche adj. C*—*1 aus je
n— k—1 durch V; gehenden Geraden bestehen. Sollen vou diesen
nur 4— 4— 1—0 beweglich, also O fest sein, so gemůgť hiezu das
Vorhandensein von © Doppelpuneten D. Denn die Verbindungslinie
VD hat mit jeder adj. C*—*—1

n—A—1-Flizn—k

gemeinsame Puncte, und tritt als Faktor der Č"=*—1 auf. Es fragt
sich nur noch, ob gerade Doppelpuncte nóthig sind, damit sich das
Maximalgeschlecht p, auf p = py— 9 reducire?

Und diese Frage muss bejaht werden; denn ersetzte man 3 Doppel-
puncte durch einen 3-fachen Punct Z, so rechnet die Verbindungs-
gerade VE in einer adj. C"-*—* nicht fůr 3, sondern blos fůr 2 fxe
Gerade und es wůrde u > W.

Nachtrag zu den „k-gonal-Curven“. 7

III.

Die „alg. Raumcurven“ Max NormmeR's sind leider! nicht allen
Geometern bekannt; deshalb kónnte Manches in meinen letzten Auf-
sátzen dunkel erscheinen. Ich sehe mich daher veranlasst, einiges
Nothwendige zu erórtern:

Ueber R auf einer Wreduciblen Regelfláčhe 2% Grads, die wenn
sie ein Hyperboloid ist, F'*, im Walle eines Kegels (mit der Spitze S)
S2 heissen soll.

a) F* sei die Grundfláche, worauf /0% liegt; mit A; werden die
Geraden der einen Schaar von /"*, mit X; die den anderen bezeichnet.
Sie sind beziehlich » — 4-, k-punktige Sehnen der R, somit
pa (A—I) (n— k—1) dabei n— ZA, oder

nz kha(4=0.

Von besonderer Wichtigkeit fůr den Zweck, den ich im Auge
habe, ist der Satz:

A. „7 ist durch eine Po K" ausschneidbar“ (námlich aus J*).

Mit dem Prádicat „ausschneidbar“ wird kurz und sachgemáss
die Thatsache wiedergegeben, dass 70" auf einer /"" liegt, von welcher
F* nicht Bestandttheil oder Faktor ist:

Eine hinreichende Bedingung der Ausschneidbarkeit wird offenbar
jede solche sein, welche die Existenz einer Schaar 99" auf R aus-
schliesst, wenn diese 96) als Conseguenz der Nichtausschneidbarkeit

nothwendig besteht. Nun wird eine 909, © = nv von allen F" auf
Jo bestimmt, falls nicht Ausschneidbarkeit der 72 supponirt wird.
Die Beweclichkeit g ist dann einerlei mit derjenigen der vollstándigen
Schnitte (77, F").

Man findet letztere Mts, leicht, indem man bedenkt, dass die
totale Manmiefaltickeit der F" námlich

jn m a

hervorgehen muss, wenn man zu »Mř,, den Ausdruck N, 9-1 addirt,
welcher die Mannigfaltiekeit derjenigen F" angibt, welche durch
einen bestimmten Schnitt (7, Fr) gehen. So findet sich

M, za zv(v-2).

(NormeR's Raumcurven p. 48.)

8 XXIII. Carl Kůpper:

Die festgestellte a) ist nun entweder Specialschaar, oder
nicht. Im ersten Falle ist das Maximum ihre Beweglichkeit g, =
im zweiten gy, = G—y.

Wenn demnach 1. A> 2p—2, so wir 94) unměglich fůr:

so dass in dieser Ungleichheit die hinreichende Bedingune der Aus-
schneidbarkeit vorliest.

Wenn 2. A— 2p— 2; zueleich g > : ist, so wáre eine Spe-

cialschaar 96) nicht měglich. Nun můsste hier 99 Specialschaar sein,
wie sofort einleuchtet, wenn man die Ungleichungen A Z 2p—2,

O < 29 summirt; also ist a hinreichend fůr Ausschneidbarkeit.

Wir werden indess nur 1. anzuwenden haben.
Indem uns zunáchst bescháftigenden Satze ist

wozn— k, nz2k+ d(4=0), pz (k— 1) (n— k—1).
Man findet ohne Můhe:

A = m =2p— 2+ 4ky 4 (k+-2— 4), d. i A>2p—2; und
a=v(ív-—+2) =A—np+ 4+ LUd i g>A-—-p;

was den Satz beweist.

FY F"* hat ausser' Ji? einen Restschnitto Oko
gemein, welcher in den geraden X (k-punctige Sehnen der JZó!) offenbar
n— 2k-punctige Sehnen hat und deshalb aus n—2k Geraden A be-
stehen muss. Es ist dies folgendermassen zu erkennen:

„Befindet sich eine 70" auf 7, und wird sie von jeder X in
m Puncten getroffen, so zerfállt sie in » Gerade A.“

X, schneide B% in den Puncten a,,... am, durch welche
AA Sehen

Da jede, von diesen nummerirten versc/tedene A mit Ag in einer
Ebene JE liegt, und keinen der Puncte a, ... am enthált, so kann
auch auf einer solchen A kein Punct der J?" aultreten (E enthált blos
die a). Aber auf einer beliebigen X sind dmmer m Puncte der R",
und jeder dieser Puncte fállt auf eine Gerade A; also kónnen diese
letzteren A keine anderen sein, als die nummerirten; hieraus erhellt,
dass I" aus den A, ... Am bestehen muss.

Nachtrag zu den „k-gonal-Curven“. 9

B. Betrachten wir noch Hm auf S2 legend, wobei Fa die Kegel-
kanten allgemein zu k punetigen Sehnen haben móge.

Bestimmung des p: Diese hat an einer Perspectivcurve C? zu
erfolgen, welche eine g(“ besitzt, deren Gruppen G% auf den Pro-
jectionen der Kegelkanten liegen. Projizirt sich S nach V, so fallen
auf jeden Strahl Z des Bůschels (W) zwei G, und es wird p die
Coinzidenz-Gleichung befriedigen :

rk (k — 1) + 2p +2 (k—1) = 2 (k—1) fůr 122

(k-gonale Nr. 7.)
also pz (E— 1) (n—k—1).

Erstens. Geht R% nicht durch S, so wird »—2k, p= (k—1),
und:
„R wird durch FE= F" ausgeschměten“.

Es wáre auf M bei Nichtausschneidbarkeit die gsm) und es
findet sich, dass sowohl

ny >> 2p—2 als v(v—-2)> mw —p ist;

folelich die Schaar unměglich ist, w. z. b. w.

Zweitens. „Geht R% eimfach durch S, mutlim n —=2k +1,
p (k—I)k, so ist sie von F"— F*T1 ausschneidbar.“

Wáre dies nicht der Fall, so tráte auf A% eine g,, 4 (die F"
gehen durch S) auf von der Beweglichkeit v (v--2)—1. Es findet
sich aber

vW— 17>2p—2, und v (vy 2)— 1>>w— p.

Wird hiernach M7 durch F"+! ausgeschnitten, so ergibt sich
noch ein Restschnitt %", also eine Kante, etwa A, des S*. S wird
Doppelpunct des totalen Schnitts A572, und 4 wird £ —- 1-punktice
Sehne der F

Drittens. Hat R% den Doppelpunct S; also n= 253-2, p=k"—1,
so ist R* durch Fv —= FFT ausschneidbar.“

Bei supponirter Nichtausschneidbarkeit durch eine der durch S
gehenden /" hátte man auf //? die Schaar 9,,— von der Beweg-
lichkeit Wo, = v(v—-2)— 1, und weil sich zeigt, dass hier:

vn— 2>2p—2, und auch v(v —2)—1>>vn— 2—y,

so ist eine solche Schaar unmóglich.
(Vergl. Polygonalcurven. Ber. 1890.)

Verlag der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von Dr, Ed. Grégr, Prag 1896.

Í
! „
hi
bi
th
j
t
DH
ul
i j
ní
stylů řeři .
i vá
Ráb i
$ „SSS 8 m
i
i
i k
ji x W7)
, 8
k j Do ved kov "m 16 (M
+ Ť "
M i + v
ULL U ln
A *
A k Oba ov oaroa lak
B;
' Ů : 4 1 PyAsěná W 14
" n
a
Ma i

XXIV.

O vzniku cicvárů v Severních Cechách.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.
S 1 tabulkou.

(Předloženo dne 12. června 1896).

I. Náleziště cicvárů severočeských.

Cicváry české byly až posud známy jen z diluvialní žlutnice.
Z těchto uvádí je Knejčí,") Fnrč *) a Počra.*) Mně podařilo se však nalézti
cicváry také v jiných vrstvách diluvia i v oboru jiných útvarů blíž po-
vrchu zemského. Uvádím cicváry z následujících míst:

1. Spolu s vápenným tufem v rozsedlinách písčitého slínu pásma
IV. útvaru křidového u Kyškovic.“)

2. Ve spodinách slinitých půd, které povstaly zvětráním váp-
nitých slínů zejmena pásma X. útvaru křidového u Černiva“) blíž
Libochovic.

9. V třetihorním slepenci pyropovém vrchu Boty u Měrunic.

4. V písku (třetihorním ?) u Bečova severozáp. od Loun.

5. V pyropovém štěrku diluvialním v Třiblicku, zvláště v pan-
ských jámách u Chrášťan.

6. V modravém slinitém jílu, který obsahuje sladkovodní dilu-
vialní konchylie u paty Skřivánčí hory “) blíž Libochovic.

») Geologie. str. 1003. Vysvětlení geolog. mapy ok. Prahy, str. 128.

2) Jizerské vrstvy, str. 24.

3) Úber einige Versuche zur Entstehungstheorie der Lósspuppen. Sitzungsb.
d. kónigl. bohm. Gesellsch. d. Wissenschaften 1887. S. 598.

+) Pásmo IV. útv. křid. v okolí Řípu, str. 18. V Boudnici, 1898.

5) O geolog. pom. výšiny Brozanské. Zprávy o zased. Král. Čes. Spol.
Náuk, 1887.

8) O novém nálezišti diluv. conchylií u Libochovic. Zprávy spolku geolo-
gického v Praze. 1885. Str. 53.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 1

9 XXIV. Čeněk Zahálka:

Vyskytování se cicvárů v diluvialní žlutnici jest sice obecné,
uvádím však zejmena hlíny v okolí Kralup n. V., v Ústí n. L. pod
Skálou, v Dřemčicích u Třiblic (nad diluvialním pyropovým štěrkem),
v Brozanech u Lovosice. Veliké množství cicvárů nalézá se však ve
žlutnici, která pokrývá planiny a vrchy Polomených Hor, zvláště
v okolí Živonína,“) Nebužel,*) Kokořína,“) Zavadilky, Bosyně, Vysoké,“)
Hoštky (v Ráji), u Vidími"") a j.

Veškerá tato náleziště severočeská jsou v kraji, kde jsou slinité
vrstvy útvaru křidového a z těch dostalo se do vrstev, které cicváry
hostí, hojně uhličitanu vápenatého.

II. Popis cicvárů severočeských.

Cicváry mají tvar ponejvíce kulovitý od velikosti hrášku až do
dětské hlavy, neb mají tvar hlízovitý, hruškovitý, válcovitý s okula-
cenými konci, zřídka podoby placek. Někdy dva i více kulovitých
cicvárů srostlých bývá. Často jsou cicváry velmi nepravidelné. Povrch
jejich jest buď hladký aneb drsný, pokrytý bradavičnatými neb hrot-
natými výběžky, jimiž se oblý povrch často velmi nepravidelným stává.
Již na malých cicvárech, velikosti hrášku až lískového oříšku, bývá
někdy viděti uvnitř prasklinu, která mívá 1 i více nem šířky a k po-
vrchu se zúžuje. Čím větší a starší cicvár, tím více chová ve svém
nitru trhlin. Trhliny ty jsou uspořádány radiálně. Blíže ku povrchu
se vytrácí, do vnitř se rozšiřují a způsobují tam dutinu dosti značnou.
U starých kulatých cicvárů mají praskliny hvězdovitý tvar a stěna
cicváru rozpraskána je ve hroty jehlancovité, jichž vrcholy ku středu
dutiny směřují. Zřídka objevuje se trhlina v cicváru jdoucí jiným
směrem nežli dostředivým. Otřeme-li povrch ciováru, aby žádná žlut-
nice na něm nezůstala, shledáme na povrchu často praskliny, které
s vnitřními souvisí, někdy též jemné otvory kruhovité, zřídka větší
nežli o průměru 1 4m. Otvor ten náleží trubičce válcovité, která
i několik »% hloubš do cicváru sahá. Zřídka bývá viděti zřetelně, že
trubička ta jest vlastné vápencová inkrustace kořínku rostlinného. Má-li
cicvár na povrchu hrotnaté výběžky, pak na jejich koncích obyčejně ony

7) Pásmo IX. útv. kříd. v ok. Řípu. Jeníchovské podolí, str. 2. Věst. Král.
Čes. Spol. Náuk. 1895.

8) Tamtéž. Nebuželské podolí, str. 2.

9) Tamtéž. Kokořínské podolí, str. 5, 11.

19) Pásmo IX. útv. kř. mezi Chocebuzy a Vidímí. Věstník Král. Čes. Spol.
Náuk, 1896.

O vzniku cicvárů v Severních Cechách. 3

jemné otvory nalezneme. Také se naleznou cieváry mající na samém
povrchu široké praskliny do vnitř cicváru zasahující. Rozpraskáváním
vnitřních stěn cicváru stává se někdy, že se kousky vnitřních stěn
odtrhnou a uvnitř povalují. Cicvár takový chřestí, jestliže jím za-
třeseme.

Velikost cicvárů řídí se jeho stářím. Jsou cicváry jen o několik
mm v průměru, dosahují však nezřídka průměru neb délky 10cm ba
i 20 cm. Poslední, největší cicváry nalezl jsem v pyropovém štěrku
u Chrášťan a v písku od Bečova.

Barva cicvaru řídí se obyčejně barvou horniny, v níž cicvávy
vězí. Ve žlutnici bývají nejčastěji žluté, zřídka žlutobílé a bílé. Cic-
váry ve štěrku pyropovém jsou bělavé až žlutobílé, v písku u Bečova
jsou šedé jako písek sám. V modravém diluvialním jílu u Libochovic
jsou žlutavé a bílé. Úicvár jako konkrece jeví soustředně vrstevnatý
sloh. Vrstvy vnější jsou světlejší, hlubší jsou tmavší. Tak jsou bílé
cicváry uvnitř šedé. Nejsvrchnější část cicváru jest také měkká, Proto
bílé cicváry píší jako křída. Dále od povrchu jest vrstva tvrdší a
vnitřní tmavší část má již tvrdost vápence.

Každý cicvár obsahuje hojně vápence. Tento se prozrazuje nejen
kyselinou, ale i pod drobnohledem. Dálší složení odvislo jest od hor-
niny, ve které se cicvár nalézá. Cicváry ve žluté hlíně obsahují vedle
převládajícího vápence částečky jílu, tu a tam zrnko křemene. "Tam
kde povstaly žlutnice navátím prachu ze zvětralých vápnitých slínů,
jako to je na Klapské vysočině, tam ani pod drobnohledem nenalezl
jsem v cicváru křemene. Cicváry uložené ve žlutnici Polomených Hor
mají celkem málo křemenných zrnek. Vytvořil-li se však cicvár v nej-
hlubší části žlutnice ve styku s pískovcem útvaru křidového, jako to
je u Živonína, pak chová, zvláště na povrchu, veliké množství kře-
menných zrn až jako hrách velkých, jako onen pískovec. Dálší nerost
v našich cicvárech obyčejný jest elaukonit. Vyskytuje se jak v cic-
várech Polomených Hor, tak v cicvárech Klapské vysočiny, častěji než
zrna křemenná. Zřídka má ještě svou zelenou jak tráva barvu. Oby-
čejně jest již proměněn, barvy žlutozelené, žluté neb hnědé až rezavé.
V mikroskopických výbrusech cicvárů z okolí Kokořína nenalezl jsem
sice žádných stop zkamenělin, za to se však vyskytly v cicvárech,
které vyňaty byly ze žlutnice u Dřemčic blíž Třiblic. Žlutnice ty na-
váty byly ovšem z vrstev vápnitoslinitých útvaru křídového na fora-
minifery a spongie velmi bohatých, proto také ve výbrusech cicvárů
vyskytly se průřezy foramimfer a jehlic spongié. Podle okolností mo-
hou ještě jiné nerosty v cicvárech se objevovati. Tak v pyropovém

4 XXIV. Čeněk Zahálka:

štěrku u Chrášťan vězí v cicváru kousky čediče někdy 1 až 2 cm
hluboko od povrchu. Malé kousky čediče vězí též v cicvárech žlut-
nice pod znělcovou Skálou v Ustí nad Labem a v téže jsou i úlomky
sanidinu. Chová-li žlutnice aneb jiná vrstva (ku př. písek od Bečova)
slídu, pak ji nalezneme i v cicváru. Mohou tedy i jiné nerosty a
horniny ještě v cicvárech se nalézti nežli jsme tu uvedli.

Na žádném z uvedených nálezišť nenalezl jsem cicvár, o němž
by se říci dalo, že se skládá z posud neproměněné horniny některého
útvaru, zejmena křidového. K tomu připomínám, že ony kulovité
tvary vápence neb slínu, které se někdy na povrchu slinitých strání
útvaru křidového vyskytují a které povstaly ovětráním a povalováním
se pevnějších kousků vápenců neb slínů s hora dolů, nelze ještě za
cicváry považovati. Jest však možno, že zaplavením do hlíny, mohou
dáti vznik k utvoření se ciováru. — Na jednom zploštělém podlouhlém
cicváru z písku u Bečova (obr. 10. a 11.) pozorovati jest vrstvičky.
To nejsou však vrstvy bývalé horniny, z níž by se byl cicvár utvořil,
nýbrž každá vrstvička utvořila se samostatně v písku sražením vá-
pence z vápenité vody v písku shora dolů prosakujicí. Každá vrstvička
utvořila se v jistém období časovém (snad deštivém). Sražený vápenec
pojal tu ovšem do sebe písek okolní a tvoří tmel v písku onoho
v cicváru. Proto vrstvičky cicváru nedochází k jednomu a témuž
oblému povrchu, jako by docházely, kdyby cicvár bývalým oblázkem
nějaké horniny okolní byl. Také nenalézáme v okolí Bečova horniny
takového písčitovápencového složení jako jest náš cicvár.

III. Jaké jsou náhledy o vzniku cicvárů ?

Cicváry se obyčejně považují za comcrece, totiž za nerosty, jichž
vnitřní část utvořila se napřed a usazováním se nerostné hmoty na
povrchu, tvořily se vždy vzdálenější od středu části. Dutina vnitřní
bývá obyčejně považována za následek vysušení. Má se za to, že váp-
nitá voda z vyšších vrstev (ku př. lóssu) usadila se ve vrstvách hlub-
ších inkrustací. Jaké těleso by však bylo zavdalo příčinu ku inkru-
staci není známo. Povstání cicvárů v lóssu údolí Very blíž Meiningen,
vysvětluje W. Fraxrzexw "") takto:

Cicváry povstaly proměnou Wellenkalku, který v kouskách dostal
se splavením do lóssu. Proměna tato záležela hlavně v mechanickém

11) Die Entstehung den Lósspuppen in den álteren lóssartigen Thonabla-
gerungen des Werrathales bei Meiningen, v Jahrb. der Preuss, geolog, Landes-
anstalt u. Bergakademie. Berlin. 1895,

O vzniku cicvárů v Severních Čechách. 5

často se opakujícím roztrhání úlomku následkem koháse jeho zároveň
s obkličujícím jej jílem, při déle trvajícím suchu a chemickým půso-
bením vody, která ve vrstvě cirkuluje. Metamorphosa počíná tvořením
se trhlin (prasklin), které více méně hluboko do vnitra jeho zasahují.
Vápencové kusy stávají se při tom měkkými, křídě podobnými. Velkým
horkem v letě stahuje se jíl velice a tím 1 vápencové kousky. s
dobné účinky způsobuje mráz.

Častým opakujícím vysoušením jílu roztrhá se kamének až do
středu. Po dešti se jíl opět nabobtná, trhliny v něm se uzavřou a ná-
sledkem toho musí oddělené části cicváru opět se sevříti. Nedopadnou
však úplně plošky původní na sebe a proto se utvoří uvnitř prázdný
prostor kousky cicváru obklíčený. Voda dešťová probíhající jílem usa-
zuje pak na cicváru vápenec a tím se cicvár na povrchu uzavře a
stává se pevným. Povrch se při tom může utvořiti drsný a mohou se
na něm utvořiti výrůstky.

IV. Jak vznikají cicváry v Polomených Horách.

Mocné žlutnice diluvialní, červenky zvané, obsahují hojnost cic-
várů v nejvyšších polohách vrchů jako je ku př. Vidím, Nebužel,
Strážnice v Polomených Horách. Přítomnost cicvárů v těchto vysoko
položených nevrstevnatých hlinách navátých "“) vybízí k úvaze, jak se
mohly cicváry v nich utvořiti. Že příčinu ku jejich tvorbě nemohly
zavdati kousky vápenců aneb slínů, které by naplaveny byly ze zdej-
šího křidového útvaru do žlutnice, jak to podobně FRavrzeEx 0 ciová-
rech u Meiningen vykládá, to již z toho následuje, že hlíny na te-
menech jmenovaných vrchů zaujímají od svého vzniku až po dnes
mnohem vyšší polohu než-li nejvyšší pásma okolního útvaru kři-
dového.

Odkrejeme-li si někde v břehu cesty neb silnice, která žlutnicí
probíhá, svislý průřez hlíny, shledáme v něm blízko pod povrchem
(pod ornicí) hojně zvápnitělých větviček kořenů rostlin, povstalých
infiltrací. Vápenec ten je obyčejně bílý, v prášek jako mouka se roz-
padávající, tak že se nám zřídka podaří malé kousky zvápnitělých ko-
řínků z hlíny vyjmouti. (Týž vápenec v podobě bílé moučky pokrývá
plochy trhlin ve hlíně.) "Tento úkaz lze pozorovati nejen na žlutnici
Polomených Hor, nýbrž všude ve hlínách, které vznikly v oboru sli-

12) Že se ještě za dnešní doby tvoří půdy naváté v krajině zdejší, na to
poukázal jsem v pojednání svém: Pásmo IX. Kokořínské podolí, Str 5, 6.

6 XXIV. Čeněk Zahálka:

nitých vrstev útvaru křidového v Čechách, tu více — tam méně.
Větší množství zachovalých zvápnitělých kořínků od velice tenkých
až jako brk mocných, nalezl jsem však praním žlutnice od silnice
Mšenské u Nebužel.

Ve žlutnici diluvialní, která pokrývá východní stráně Královska,
při cestě z Vidími do Chudoláz, shledal jsem následující. Žloutka po-
rostlá byla borovým lesem. Velmi příkrá cesta vozová vinula se hlu-
bokým úvozem ve žluté hlíně s diluvialními konchyliemi. V břehu
úvozu bylo viděti, kterak hlinou prostupují kořínky pokryté vápennou
korou infiltrací povstalou. Postoupla-li infiltrace hloubš do vnitra ko-
řínků, byly tyto již odumřelé. Místy byly zlomky kořínků úplně zváp-
nitělých. Tloušťka zvápnitělých kořínků byla rozmanita; několik mili-
metrů až 1 cm. Podobné úkazy spatřil jsem později ve žlutnici při
cestě ze Štampachu do Vysoké, kde les již málo je zachován a rovněž
na Nebuželi, kde více lesa nestává. Vápenec těchto kořínků byl pevný
bělavý neb zažloutlý. Na některém kořínku zcela zvápnitělém nalez-
neme větší množství sraženého vápence, zvláště tam, kde vedlejší ko-
řínek z něho odbočuje; tu má již vápenec sražený podobu cicvárku
o velikosti hrášku. Na jeho povrchu vidíme již četné praskliny, ale
jemné. Kde je cicvárek o něco větší (starší) na kořínku zvápnitělém,
tam má již i uvnitř praskliny.

Tam, kde zvápnitělý kořínek větším množstvím vápence byl
obalen, tam ztrácel již svou podobu a stává se podlouhlým cicvárem,
a na tom počínají se již praskliny na povrchu i uvnitř objevovati.
Tam, kde se zachovaly na zvápnitělém kořínku též kousky vedlejších
kořínků zvápnitělých, tam má utvořený cicvár výběžky špičaté nebo
tupé, často jemnou dirkou zakončené. Na jmenovaných místech na-
lezl jsem přechody zvápnitělých kořínků do všech možných tvarův
cicvárových. „Neurčitelná tělíska vápnitá v podobě válečků jako brk
mocných, po délce rýhovaných“, jež uvedl jsem r. 1885 "*) z diluvial-
ního slinitého jílu spolu s cicváry u Libochovic, nejsou nic jiného,
nežli zvápnitělé větévky neb kořínky rostlin.

Z nálezů popsaných vychází tedy na jevo, že c?eváry v dilu-
vtalní hlíně Polomených Hor vznikají tím, že voda dešťová, prosakujíc
žlutnicí bohatou vápencem, stane se vápnitou a stékajíc po kořenech
rostlin, imkrustuje vápenec na těchto tak dlouho, až zvápenatí celý ko-
římnek. Na zvápmitělém kořínku sráží se však vápenec dále a čím vzm-
kají cicváry. Rozumí se samo sebou, že když zvápnitělý kořínek vězí

5) Zprávy spolku geologického, str. 54,

O vzniku cicvárů v Severních Cechách. 7

ve hlíně, že při srážení se vápence na kořínku též spolu s vápencem
i hlína stává se součástí cicváru. Z té samé příčiny bude součástí
ciováru vedle vápence písek, jestliže se tvořily cicváry ve vrstvě pís-
čité, jako to jest u Bečova, anebo čedič (i jiné horniny a nerosty)
tvořil-li se cicvár ve vrstvě, která čedič chová, jako to jest v dilu-
viálním štěrku pyropovém u Chrástan a p.

Mikroskopický rozbor hlín diluvialních souhlasí s mikroskopi-
ckým rozborem cicvárů v ní obsažených až na to, že v cicvárech
převládá vápenec. Poněvadž naše hlíny povstaly navátím zvětralých
částeček vrstev útvaru křidového, chovají též dosti glaukonitu (namnoze
zvětralého). Následkem toho i v cicvárech našich glaukonit obyčejným
je nerostem. Na Brozanské výšině a Klapské vysočině, kde hlína na-
vátá má materiál z nejvyšších vrstev tamnějšího útvaru křidového na
foraminifery velmi bohatých, tam jsou i ve hlíně foraminifery a jehlice
spongií. Cicváry pak ve hlínách těch se vyskytující vykazují pak na
mikroskopických výbrusech též foraminifery i jehlice spongií.

W. FravrzEx pojednávaje o povstání cicvárů v lóssu údolí Very
blíž Meiningen v uvedené již tuto práci, praví: „Man begreift nicht,
welche Kraft einen Theil des im Lóss enthaltenen kohlensauren Kalks
gezwungen haben kónnte, sich nach wenigen bestimmten Punkten hin-
zubewegen und sich gerade dort zu concentriren. Man findet keines-
wegs in den Lósspuppen einen fremden Kórper, etwa eine kalkhaltige
Versteinerune, wie in manchen anderen sogenannten Concretionen,
welchem man eine Anziehungskraft auf den kohlensauren Kalk, sei
es nun gleich bei dem Absatze der die Lósspuppen einschliessenden
Lagerstátte, sei es nach Bildung derselben im Laufe der Zeiten zu-
trauen kónnte.“

K tomuto článku FRaxrzevově dovoluji si připomenouti: „kořeny
rostlin mohou dáti také vznik tvorbě cicvárů.,

Ku článku našemu o vzniku cicvárů v Polomených Horách sluší
také připojiti, že se vyskytuje pod diluvialní hlínou v Polomených
Horách na několika místech štěrk, ku př. u Řepína,'“) Jeníchova,'“)
Nebužel."*) Vrstva tohoto štěrku jest průměrně 1 7% mocná, složená
z tenkých placiček bílého slinitého vápence a mezi nimi jest táž
žlutá hlína jako jest hlína vrstvu štěrkovou pokrývající. Ony placičky
vápence (křidláku) pochází z pásma X. útvaru křidového zdejšího
okolí. Na temenech vrchů pokryta jest štěrková vrstva několik metrů

1) Zahálka: Pásmo IX. Řepínské podolí. Str. 4. 21. 24. Obr. 46.

19) Zahálka: Pásmo IX. Jeníchovské podolí. Str. 2.

8 XXIV. Čeněk Zahálka:

mocnou žlutnicí, při stráních, kde tento štěrk na povrch vychází, tam
žlutnice je slabší. Kdyby byly povstaly cicváry v Polomených Horách
též z kousků vápencových, tak jako u Meiningen z Wellenkalku, tož
by se právě v této štěrkové vrstvě cicváry objevovaly ve velkém
množství jakož i přechody kousků vápencových v cicváry. Zatím jsou
však úplně zachovány bílé placičky slinitého vápence, nepozorujeme
na jich povrchu žádný sražený vápenec, nejsou rozpraskány ani na
povrchu ani uvnitř, ba nenalezl jsem ve vrstvě té nikdy cicváry,
ač by to nebylo nic zvláštního zvláště tam, kde štěrk jest blíže
povrchu, tak že by kořeny rostlin byly tam mohly vniknouti a dáti
podnět ku tvoření se cicvárů. Nenalezáme tedy v Polomených Horách
žádných dokladů pro to, že by tam cicváry byly mohly povstati pro-
měnou vápencových kousků útvaru křidového.

Hned při prvních nálezech sraženého vápence na živoucích ko-
řenech rostlin přišel jsem na myšlenku: nedává asi rostlina sama
svým životním pochodem podnět ku inkrustaci vápence na svých ko-
řenech ?

Tuto otázku mně jako neodborníku rozhodnouti nepřísluší. Budiž
mi však dovoleno připomenouti, že když jsem se 0 otázce této zmínil
panu prof. dru Lapistavu ČeLakovskému, upozornil mne laskavě na
práci DocHaRrRkovu: © „Examen des dépots formés sur les radicelles
des végétaux“.'“) Spisovatel popisuje tu kulovitá aneb nepravidelná
tělesa dosahující až 3 cm průměru, která byla pozorována na kořenech
stromův oramgových a granátových. Složena jsou u prvých ze síranu
a uhličitanu vápenatého, u posledních mimo to též z jílu. Měla povstati
čím způsobem, že kořeny přijaly 2 vody, která ku zalévání upotřebena
byla více vody než solí, tak že se tyto na kořenech srážely.

Vzhledem k tomu, že se mohou vyskytnouti ciováry ve žlutnici
též v takové hloubce, do které dnes kořeny rostlin nezasahují, sluší
podotknouti, že za doby usazování se'žlutnice byla tato také méně
mocná a tu mohly kořeny rostlin na ní rostoucí vnikati i do těch
hloubek, kam nyní vnikati nemohou.

Jak povstaly praskliny a vnitřní dutiny v cicvárech vysvětlil
dostatečně FraxrzeEx, jak jsme se o tom již v předu zmínili. Počra,'")
jenž podrobil cicváry četným pokusům praví: „Die Wirkung der
Wárme (Austrocknen) ruft in einer verháltnissmássig wenig verán-
derten Lósspuppe alle jene Erscheinungen hervor, welche an bereits

16) Bulletin de la Société botanigue de France. T. XXXVII. 1890, p. 48.
17) Ueber einige Versuche ete. Sitzungsber. etc. str. 601.

O vzniku cicvárů v Severních Čechách. 9)

stark veránderten und demnach alten Lósspuppen wahrgenommen
werden. Insbesondere sind der Anfane der Rinde, das Abspringen
eimzelner Partikeln im Innern der Puppe und die vorzůelich koncen-
triseh sich oruppirenden Sprůnge als Produkte der Wirmeeinwirkung
anzusehen.“

Ačkoliv jsem studiem cicvárů v Polomených Horách k tomu vý-
sledku dospěl, že vznik cicvárům dávají kořeny rostlin, není tím ni-
kterak řečeno, že by cicváry (jako ku př. u Meiningen) též jiným
způsobem nebyly se mohly vytvořiti (dle Frantzenovy theorie). Odpo-
ručuji Své pozorování o vzniku cicvárů těm geologům, kteří se ze-
jmena zkoumáním lóssu zabývají.

Vysvětlení obrazců.

Na obr. 1. až 6. znázorněn je postup tvoření se cicvárů na ko-
řenech rostlin v přirozené velikosti.

Odr. 1. Zachovalý kořínek obalen kůrou vápence inkrustací povstalou.
Obr. 2. Zcela zvápnitělý kořínek.
Odr. 3, Zvápnitělý kořínek, na němž srazil se vápenec v podobě

malého cicvárku.

Odr. 4. Zvápnitělý kořínek, na jehož konci srazil se vápenec v malý
cicvárek.

Obr. 5. Zvápnitělý kořínek, na jehož povrchu tolik vápence sraženo,
že kořínek počíná ztráceti svůj tvar a mění se v cicvár po-
dlouhlý.

Obr. 6. Cicvár nepravidelný podlouhlý, na němž tvar kořínku zváp-
nilého není více poznati. Po pravé straně vybočuje z cicváru
vedlejší kořínek inkrustovaný se zachovalou dutinkou.

Nálezištěm větévek a cicvárů na obr. 1. až 6. jest žlutnice di-
luviální (loss) mezi Štampachem a Vysokou v Polomených Horách.

Obr. 7. Starší cicvár s podlouhlými výběžky, na jichž koncích jsou
jemné otvory. Z diluvialní žlutnice v Lobči u Kralup. Při-
rozená velikost.

Obr. 8. Průřez kulovitého cicváru z diluvialní žlutnice v Ústí nad
Labem. Přirozená velikost.

Obr. 9. Potrojný cicvár z téhož náleziště. Na jeho povrchu viděti
zvláště po levé straně otvory inkrustovaných kořínků. Polo-
viční velikost.

Obr. 10. Půdorys cicváru z písku u Bečova. V "/, přirozené velikosti.

Obr, 11. Nárys téhož cicváru. V "/, přirozené velikosti.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed, Grégra v Praze 1896.

ká“
2M
V
„A
M P
* „>
“ 3 : 1
Ů = O j .
ě Ů
Ů Mě, ní n
Wh ] (0
by
r : ť %
* jů $ h bh 4 (L
; 5 5 , %
i red
je i sty /
; p jedí ; i
rá »ď bd
+ , s s
> © j $+% i 4 '

Í i
i
Me
: ) ří
B : : . i :
“ ke ť ť .
: jE i “ '
jŮ
Jik ÚZ HRB POR i i
Vs k :
v 4 T; oba:
h
Zoro OUT K EAKEÁY 3 je
jar: S R aha nd Rd
tj*4 i ) i T
v
; i '" s : Pa < 84
NTV ato jv VLP eny
F -- | £ M
s i v i : bí
ji BILA jb o [ ji VT TSCTOLTÍ
1 n n k *
ý i i , 21037139 ' á. Wy
x i s$ k (
k í 4 HH i i) m ALA
py HÍINÍ PE AO80 STY OSP ATA
jd |
;
x O TT STN O RAN bo UCS č DÝKY E PA
.
i K IE SPS PE B A PAE
: A m
£ k
bbrsf OD: r butěš T -se ZVS
PRO
o toko ted v bandě Ven Deso, "nitěnky u př čo ODS
,
boky ) ka C =
dak i MG 73000
: É Mau “ l k Óm
; VÍ Ot" VA) bě bt Un U
PE! k . 4 3 atd L ě svá
KE E AJ T KEN UŽ RLP EA KC VP
, : RDNS Ako
"r PK

JM bad 4 OZO 0 OBĚ Ji AA 5

oů Vo Jak
da

CVARU.

C ZAHÁLKA : O VZNIKU CI

Lit Farský. Praha.

XXV.

Napsal Bohumil Němec v Praze.
Práce z ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii c. k. české university.
S 3 tabulkami a 7 dřevoryty.

Předloženo dne 12. června 1896.

V první části těchto studií obíral jsem se především líčením
integumentu a nervové soustavy našich Isopodů. V přítomné části
druhé sděluji nálezy své, pokud se týkají pohlavních a excrečních
orgánů a připojuji malou kapitolu o amitotickém dělení se jader
u Isopodů. Omezuji se na náš material domácí, poněvadž zpracování
materialu, jejž jsem nasbíral při pobytu svém na c. k. zoologické
stanici v Terstu o letošních velikonocích, vyžadovati bude delšího času.

Orgány pohlavní.

Pohlavních orgánů Oniscodeů týkají se hlavně práce ScHOBLOVY,
WrsERovy, FkirEpRIcHovy, LmicHmaxxvovy a La Vazerrkovy. Ale také
mnohé údaje Cnavsovy, MarERovy, BurnaRovy atd. sem spadají. Pro
nás nejdůležitější jsou práce ScHoBLOVY, psané na základě pozorování
velmi důkladných a svědomitých. Nebylo-li ScHóBLOvr možno všecky
otázky týkající se záhadných některých okolností v anatomii pohlav-
ních orgánů © rozluštiti, spadá vina toho na nedostatečnost tehdej-
ších method zkoumacích. Je s podivením, že mnohé jeho přesné údaje
dlouho důsledně byly ignorovány. "To dá se snad jen tou okolností
vysvětliti, že pohlavní poměry Isopodů skytají mnohé, docela mono-
typické zjevy, vůči nimž je reserva aspoň pochopitelna.

ScHoBLovy výklady brzo potvrzeny byly nálezy FnrepRicHovýmr.))
Zajímavy jsou FrrepRicHovy zprávy a výklady o t. zv. pseudovariích.

I) H. FRrepRicH: Die Geschlechtsverháltnisse der Onisciden. Halle 1888.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 1

2 XXV. Bohumil Němec:

Nové detailly nalézáme v práci La Vazerreově.“) Důkladná a krásná
práce LercHmavvova *) týká se hlavně Sphaeromid a Asella. Pro nás
má práce jeho velký interess se stanoviska srovnávacího. Dobré jsou
také jeho kritické výklady o názorech ScmóBLovýcH. Trichoniscidů
a sice po výtce G orgánů týká se práce WrBERova (I, 47). Bohužel
nebyly mi přístupny zprávy o Isopodech, které WrBER sbíral na svých
cestách. Z referatů a zmínky o nich v Czavsově práci o Apseudu
(I, 16) aspoň v obrysech poznal jsem jejich obsah.

SCHÓBLOVY Zprávy z největší části mohu potvrditi. Vedle toho
mohu podati mnoho podrobností nových — hlavně histologických. Jistě
také nebudou postrádati zajímavosti nové nálezy dotýkající se herma-
phroditismu Isopodů a speciellně Oniscodeů.

Záhadnými a dlouho spornými byly poměry samičích orgánů
a jich vývodů. Vaječníky samy tvoří dva prosté vaky válcovité po
stranách zažívací roury nad vaky jaterními. Pojivovými vlákny, v nichž
často vyskytují se vedle vlastních elementů pojivových také buňky
indifferentní charakteru skoro embryonalního, jak je nalezl ve třech
přívěscích ovarií Sphaeromy Lrroumaxxw (L. c.), také zde jsou přítomny.
Ovšem u Sphaeromy pravidelný tvar a počet terminalních těchto pří-
věsků (na předním konci ovaria) opravňuje nás docela k tomu, abychom
je považovali za nevyvinuté základy varlat; u Oniscodeů mají však
pouze význam suspensorií. Vývojepisně je dokázáno — aspoň u He-
xapodů —, že suspensorialní vlákna z téhož materialu vznikají, jako
gonady samy, i můžeme vůbec ony malé indifferentní buňky v nich
považovati za nespotřebovaný material mesoblastový.

Na předním konci ovaria u Porcelliona jedno vlákno připojuje
se k pericardialnímu diaphragmatu pod lateralní arterií, druhé po
stranách arterií. Vedle toho množství teninkých vláken po celé délce
ovaria přikládá se k diaphraematu, jak to už La Vazrerre (l. c.) ve
své práci dobře znázorňuje.

V pátém segmentu vychází po stranách z vaječníků vejcovod
prostupující diaphragma a ústící vnitř od noh pátého páru. U rodů
Platyarthus, Porcellis, Trichoniscus, Haplophthalmus a Ligidium při-
pojuje se k vaječníku nálevkovitě, u Armadillidia je nálevka ta dle
FnrEpRIicHA (I. c.) okružním svalem uzavřena vůči další části ovidučtu.

dosti vysokého. Jádra jsou ovalní, s několika jadérky. Mezi normal-

3) La Vanerre Sr. GronRcE: De Isopodibus commentatio anatomica. Bonn 1888.

3) G. Lercnmaxy: Beitráge zur Naturgeschichte der Isopoden. Bibl. zool. 10.
Cassel 1891.

Studie o Isopodech. 3

ními buňkami vidíme některé úzké s tenkými, intensivně a diffusně
se barvícími jádry. Epithel může, jak později se zmíním, nabyti někdy
žlaznatého charakteru. Se secreční činností souvisí bezpochyby také
přítomnost zminěných právě buněk, které snad vykonaly již svou funkci
a degenerují. Celý oviduct pokryt je pojivovým povlakem (obr. 2, 4,
5, m), v němž leží také podélná, příčně pruhovaná vlákna svalová,
Tato zvláště silně jsou vyvinuta u Ligidia (obr. 8, m). Ve dvou na-
proti sobě ležících řadách táhnou se po oviductu skupiny jednobuněč-
ných žlaz (obr. 1., 4.). Plasma velikých těch buněk je homogenní,
jádra diffusně se barví.

Epithel vejcovodu přechází do hypodermis břišního integumentu
(tab. I., obr. 1.). Nemůžeme tu konstatovati žádných histologických
rozdílů a také ne funceionelních. Neboť jako hypodermis břišního
imntegumentu vytvořuje chitin, tak i distalní část vejcovodu. Obraz 2.,
kde znázorněna je při větším zvětšení distalní část vejcovodu z obrazu 1.,
ukazuje, že chitin břišní strany těla obrací se ve stejné mohutnosti
dovnitř ústí vejcovodu. Ústí samo je uzounké, ponenáhlu se rozšiřuje,
náhle však se dutina rozšíří, chitin značně seslabí a vytvořuje dlouhý,
slabě zahnutý vak, receptaculum seminis (obr. 1., 3.), jak je známo
z líčení a obrazů ScHoBLovýcH, La VazerrRovýcH atd. Celý tento chi-
tinový vak, který opravdu jako receptaculum seminis funguje, není
nic jiného, než chitinový, pokožkový výtvor distalní části oviductu,
kterážto část, jak pro Asella také LErcHmaxx (I c.) uvádí, povstává
vehlípením se hypodermis. Poměry takové jen v určité době roční
u Oniscodeů nalézáme.

Je známo, že starší badatelé vůbec otvorů oviductů neznali.
Otvory tyto ikdyž skutečně existují, jsou nepatrny. Ale překvapující
byl objev ScHosLův, že v určitých životních okolnostech Oniscodeů
otvory ty vůbec nejsou vyvinuty. Odkazuji tu jednoduše na ScHóBLovy
zprávy (část I., pozn. 4.). V zimě oviducty vyplněny jsou solidními
chitinovými výčněly beze vší dutiny a tedy bez otvoru, takže s po-
vrchu břišního integumentu nelze vůbec jich konstatovati. Buďto
máme tu co činiti se zvířaty nedospělými, kde oviducty dosud jsou
velmi úzky a epithel jich místo dutého vaku vytvořuje solidní chiti-
nový výčněl, nebo s individui, jejichž oviducty po podzimním kladení
vajíček se stáhly a lumen jich tak se zmenšilo, že opět se vytvořil
solidní chitinový výčněl, asi jako v hoření části receptacula seminis
samečků (Ks v obr. 11.). Z jara samičky se svlékají. S chitinem po-
krývajícím břišní stranu jich těla odvrhují se přirozeně také chitinové -
výčněly plnící oviduct, poněvadž jaksi onomu chitinu náleží a s ním

4 XXV. Bohumil Němec:

pevně souvisí. Při obnovování chitinové pokrývky tělní neobjeví se
již solidní výčněl v oviductu, nýbrž tenkostěnný vak (obr. 1., 2., 3. 4.,5.),
ústící tlustostěnným kanálkem na venek. Pochopitelno, že morfologicky
vlastně nikterak se tento vak od solidního výčnělu neliší. Distalní
část receptaculu funguje také jako vagina. Neboť v této době děje se
oplozování samiček a sice tím, že pomocí druhého páru copulačních
přívěsků abdominalních, jak ScwoBL již v prvních pracích svých tvrdil,
sperma převedeno je do chitinových receptaculí a tyto úplně vyplní
(obr. 1., 2., 3., 4.) Přímý důkaz podává obrázek sedmý (tab. I);
u individua, z jehož serie obrázek kreslen, ulomil se přejemný konec
kopulačního — jako penis fungujícího — přívěsku a zůstal tkvěti ve
vaginalní části receptacula. Tím ovšem ústí vejcovodu bylo ucpáno,
což mělo za následek, že vajíčka nemohla býti položena a proto de-
generovala.

V této době, kdy tedy spermata již se nalézají v receptaculu,
počne se hypodermis od chitinového vaku oddalovati. Řez znázorněný
na obrazu třetím ukazuje hypodermis na jedné straně skoro úplně již
od receptacula oddělenou, na druhé hypodermis (epithel vejcovodu !)
dosud s chitinem souvisí. Oddělování to děje se s jakýmsi násilím,
neboť některé buňky odtrhnou se ze svého místa v epithelu vejcovodu
a zůstanou lpěti na receptaculu (obr. 3.). Konečně odtrhne se
epithel od receptacula úplně a toto ční volně ve vejcovodu (obr. 4.).
V tomto stadiu receptaculum vlastně již je mrtvou hmotou, která se
počíná rozkládati, Bezpochyby, že obě zmíněné řady jasných buněk
na vejcovodu (obr. 1., 4., gl) začnou vylučovati secret, podobně jako
to činí především proximalní část vejcovodu a zvláště nálevkovitá roz-
šířenina jeho (obr. 5.). Na řezu vykresleném na obraze pátém zcela
dobře lze pozorovati, kterak sekret epithelu působí deformaci slepého
konce receptacula a konečnou perforaci jeho. Celý chitinový vak jaksi
se tu rozpouští, a v různých stadiích možuo sledovati rozpouštění
celého receptacula, až na stlustlé ústí jeho. Secret rozrušivší recepta-
culum vyplní pak a nadme oviduct (obr. 6., 1.).

Po vylíčené destrukci receptacula octnou se spermata volně
v oviductu a vnikají — snad vlastními pohyby, snad tlačeny secretem
a spolu stahováním se vejcovodu — do vaječníku (obr. 6., sd), kdež,
jak již ze ScHóBLovýcH a La VazrerrkovýcH výkladů známo, rozšíří
se mezi vajíčky a způsobí oplození.

Při následujícím svlékání odvrhne se zbytek receptacula a uvolní
se dráha k odchodu secretu a také vajíček, neboť vejcovod tvoří nyní
volný kanál, jak případ v obrazu šestém znázorněný ukazuje, značně

Studie o Isopodech. 5

roztažitelný a vlastními propagačními svaly opatřený. Také břišní
inteoument je v této době měkký a neklade průchodu vajíček ústím
vejcovodu do zárodečného vaku žádného odporu.

ScHóBL má za to — a také FnrgpRrcH (I. c.) po něm to opa-
kuje — že vajíčka neprocházejí vejcovodem, nýbrž dostanou se z tohoto
ven do dutiny tělní a z té řízeny zvláštními lištnami skrze nově se
vytvořivší štěrbiny intersegmentalní do zárodečného vaku. "Také při-
dává se k těmto údajům Rosrwsrapr.“) LErcHmMAxx uvádí proti tomuto
výkladu dobré námitky. Krvácení zvířete při kladení vajíček především.
Ekonomie těla zvířete nesrovnává se vůbec s takovým způsobem kla-
dení vajíček. Dále třeba povážiti, že na břišní straně Oniscodeů táhne
se poměrně široký pás centralního nervstva, z toho vycházejí v každém
segmentu tři páry hojně se rozvětvujících nervů periferických a ko-
nečně je tu množství svalů podélných i šikmých, takže ve skutečnosti
pro štěrbiny, jimiž by vajíčka prošla, není místa. Lištny chitinové,
SCHOBLEM uváděné, slouží upevňování svalů a nemají bezpochyby s kla-
dením vajíček co činiti. Solidní chitinový výčněl uzavírající oviduct
tvoří se až po položení vajíček. Není tedy překážky, proč by vajíčka
nemohla projíti oviductem, jak to dokázáno pro Asella a Sphaeromu.
Mně se bohužel nepodařilo přímo kladení vajíček pozorovati. Celý
- akt trvá dvě tři minuty a snadno uniká pozorovateli. Ale také se mi
nepodařilo u samiček právě vajíčka položivších konstatovati zmíněné
ScHóBLOVY lištny ani štěrbiny.

Dosavadní líčení podal jsem na základě pozorování konaných
na Porcellionu a Platyarthru. Poněkud rozdílné nalézáme poměry
u Ligidia. Oviduct také zde tvoří rouru ústící na pátém segmentu,
ale uprostřed je silně nadmutý v kulovitou dutinu, silně svalnatou
(tab. I. obr. 8.), vyloženou žlaznatým epithelem. Konečná část oviductu
vyložena je tenkou cuticulou. Ale po chitinovém útvaru, jenž u Onis-
cineí funguje jako receptaculum seminis, není tu stopy. Zajímavo je
také, že tu scházejí veliké žlaznaté buňky tvořící u Porcelliona dvě
řady na oviductu. Výklad kulovité rozšířeniny uprostřed oviductu ihned
vysvitne, vzpomeneme-li poměrů, jak je LercHmaxx vylíčil pro Sphae-
romu a Asella. Také zde oviduct uprostřed naduřuje v rozšířeninu,
ve které po oplození shledáváme spermata. Rozšířenina tato funguje
zde tedy jako receptaculum seminis. "Tímtéž způsobem vyložíme vý-
znam rozšířeniny oviductu u Ligidia.

4) RosExsrapr: Beitráge zur Kenntniss der Organisation von Asellus agua-
ticus und verwandter Isopoden. Biol. Centrabl. 8.

6 XXVW. Bohumil Němec:

Poukázal jsem již několikráte na podobnost Ligidia k některým
původnějším formám vodním. Také zde shledáváme se s poměry, které
u většiny Isopodů vodních jsou konstatovány. Poměry ty jsou jedno-
dušší vůči Oniscineím a primitivnější. Zde zvláště nápadna je jedno-
duchost u Ligidia vzhledem k podivuhodným a svého druhu jediným
poměrům u Oniscineí.

Samičky Isopodů nosí položená vajíčka ve zvláštních zárodečných
vacích tvořených lamellesně rozšířenými přívěsky na vnitřní straně
od basalního článku noh. U Oniscodeů jsou zárodečných lamell čtyři
páry na prvních čtyrech thorakalních segmentech. Lamelly mohou se
tak pevně — pomocí pružného stlustlého pruhu na vnější straně —
k sobě přiložiti, že úplně uzavírají prostoru, v níž se vyvíjejí vajíčka.
Význam zárodečných lamell vedle toho, že poskytují ochranu embryím,
i v tom spočívá, že se z nich filtruje do vnitř prostory, v níž leží
vajíčka, výživná tekutina, takže embrya mimo vaječný žloutek ke
svému vzrůstu mohou užiti další výživné hmoty z těla mateřského se
jim dostávající. Podrobnější vylíčení podává pro Asella a Sphaeromu
v citovaném již díle LErcHMANx.

Další výživy dostává se embryím Oniscodeů prostřednictvím t. zv.
cotyledonů, popsaných a tak nazvaných již TREvrRaxem (Vermischte
Schriften, I.). Vychlípením se hypodermis vytvoří se totiž na břišní
straně slepé vaky trčící do zárodeční dutiny mezi uložená tu vajíčka,
takže krev kolující uvnitř vaků těch filtrací podobně jako ze záro-
dečných lamell dostává se k embryim a tato vyživuje. Takové vychlí-
peniny mohou býti až tři vedle sebe na jediném segmentu a mohou
se pak ještě rozvětviti. U Platyarthra mohl jsem konstatovati, že ku
každému vajíčku přiloží se jeden takový cotyledon, blána vaječná
zvláštním pupencem připojí se ke cotyledonu a výživná tekutina pře-
chází do vajíčka, takže se v ní embryo jaksi vznáší. Podrobnější popis
této zvláštní placentace provázený obrazci bude mi snad možno po-
dati při výkladu o embryonalním vývoji Oniscodeů. U Sphaeromid
dosahuje příroda intensivní výživy embryonů tím, že tyto jsou uloženy
ve vchlípeninách trčících do těla mateřského, kdežto zárodečné la-
melly degenerují.

Zárodečné lamelly však spolu nejsou srostly a tím je umožněno,
že parasiti mezi nimi vnikají do dutiny a usazují se na embryonech,
jak často nalezl jsem u Ligidia a Asella*).

Lameliy u Oniscodeů vyvíjejí se vychlípením hypodermis. Poně-
vadž však vychlípenina nemůže skrze chitin proniknouti ven, stlačuje
-p Němec: 0 ectoparasitech Ligidia. Věstník kr. čes. uč. sp. 1895.

aida

Studie o Isopodech. 7

se pod ním a tvoří rozmanitě zohýbanou massu, na níž rozeznáme
složení ze dvou vrstev buněk a uzounké lumen (obr. 1, 2, L). Lamelly
u Porcelliona a Platyarthra od vnitřní strany base noh rozšiřují se
mezi chitinovým pokryvem břišní strany a její hypodermis až ke
středu. Celý vývoj trvá od svlékání, při němž solidní chitinový výčněl
byl odhozen až ku svlékání, jímž odhozeno je receptaculum. Přímo
před tímto svlékáním, kdy starý chitin odstává již od těla, začínají
se již lamelly rozvinovati a mezi obě vrstvy buněčné vniká síťovité
a lakunarní pojivo z dutiny tělní. (Stadium zobrazené v práci Frre-
pRIcHově). Po svléknutí pokožky uvolní se lamelly, narovnají, cuticula
na venek je pokrývající ztvrdne a lamelly přiloží se k sobě k vytvo-
ření zárodečného vaku, do něhož hned na to vstoupí vajíčka.

Podobně a v téže době vyvíjejí se cotyledony ve střední čáře tělní,
po případě ještě po stranách cotyledonu středního.. Před kritickým
odhozením chitinu nalézáme pod tímto cotyledony jako tupé, na konci
rozvětvené vychlípeniny hypodermis (obr. 24, Co), do nichž zároveň
s vychlipováním se vnikalo lakunarni pojivo dutiny tělní i s cévami.
Po položení vajíček vrostou jednotlivé laloky cotyledonární mezi ně
a přikládají se ke každému zvlášť. Zdá se, že základy cotyledonů,
jak jsou znázorněny na obraze 24., u dospělých samiček některých
druhů persistují a po vytvoření zárodečných vaků jenom konečné
laloky se prodlužují. Velmi pěkné celkové obrázky cotyledonů podal
SCHOBL *).

U Asella záhy na basi prvých čtyr párů noh zakládají se krátké
komolce, z nichž později vyvinou se lamelly vaku zárodečného. Na
takové poměry poukazuje u Ligidia zjev, že základ lamell tvoří také
zde nízký komolec (obr. 10, L), v němž se vychlípená hypodermis
uloží v množství záhybů, které se svléknutím uvolní v hotový plátek
zárodečný. I v tomto ohledu ukazuje tedy Ligidium nápadný rozdíl
od Oniscineí.

Ovogenesa u Isopodů byla předmětem již několika studií. LercH-
MANN (L. c.) podává přehled i posudek prací sem spadajících a sám
líčí poměry, jak je shledal u Asella. Pro mne hlavně práce van Br-
NEDEN-OVA je důležita, poněvadž jeho údaje mohu potvrditi“), aspoň
pokud se týká histologie ovariálního vaku. Vak vyložen je totiž,

5) J. ScnóBL : Die Fortpflanzung isopoder Crustaceen. Arch. f. mikr. Ana-
tomie. Bd. 17.

7) Van BrexEDEN: Observations sur le dévelopement de V Asellus aguaticus
Bull. de P acad. roy. d. sc. de Belo. 2. sér. XVIII.

8 XXV. Bohumil Němec:

jdeme-li ze vnitř na venek, nízkým epithelem, pak následuje homo-
genní dosti tlustá membrana, pokrytá konečně pojivovou blanou. La
Varerre popírá možnost rozlišiti na ovariu membranu a pojivovou
blánu, což někdy skutečně není možno, neboť pojivová blána bývá
velmi tenká a těsně připojena k membraně. Ale na řezech, kdy kon-
servací jednotlivé vrstvy leckde poněkud se oddálí, je rozlišení to
vždy možné. Membrana patří k epithelu ovarialnímu, jako t. zv.
membrana basalní; pojivový obal pochází z mesodermalního materialu,
jenž zastupuje tu peritoneum a vzniká rozšiřováním se dutin pseudo-
coelarních. Na vnější straně ovarialního vaku táhne se lištna, v níž
vlastně se differencují vajíčka. Zde totiž místo epithelu složeného ze
samostatných buněk nalézáme plasmu bez ohraničených buněk, v níž
leží jednotlivá, ne příliš od jader buněk epithelialních se lišící jádra.
Máme tu tedy typické t. zv. Keimlager. Jednotlivá jádra pak se zvětší
a posunou mimo ložisko zárodečné, obdajíce se zároveň distinktní
již vrstvou plasmy. Rostouce, posunují se neustále tato vajíčka směrem
ku středu ovaria. Tu pak epithelialní buňky ovaria vysýlají pojivové
lamellovité výběžky kol mladého takového vajíčka, tvoříce charakte-
ristické epitheloidní pojivo. Zároveň jednotlivá jádra posunují se
s tímto pojivem ze souvislosti s epithelem vaječníkovým a konečně
odděleno je vajíčko vůči sousedům svým pojivovým jádry původního
epithelu opatřeným obalem. Pochopitelno, že pojivové nyní buňky jsou
spojení s ostatními epithelialními zbaveny. Hojným ukládáním se
žloutkových koulí v husté plasmě (obr. 22. vi) rychle vajíčko vzrůstá
a novou generací vajíček posunuto je z místa, kde přijalo pojivový
obal do středu ovaria. Tento dvojstranný obal nelze vlastně zváti
follikulem, neboť část t. zv. folikulu tvoří intecorující část vaku va-
ječného, totiž jeho epithel. Tlačeno nově se tvořícími vajíčky, odtrhne
toto konečně dissepiment pojivový, oddělující je vůči dutině vaku
ovarialního od vaječníkového epithelu a leží volně, ukazujíc sem tam
zbytky jader pojivových dvou lamell je s hora a s dola objímavších.
Blána vaječná vyloučena byla z těchto pojivově stlačených buněk
a z buněk epithelialních. Žloutková blána, zdá se mi, tvoří se později.

Na obraze 9. znázorněn je příčný řez ovariem individua již oplo-
zeného, kde tedy jedna generace vajíček již je vyvinuta. Část řezu
dospělým jedním vajíčkem (4) ukazuje veliké koule žloutkové, jimiž
plasma vaječná je vyplněna a slabounkou membranu vajíčko obdá-
vající. Pod ním viděti je částečně říznuté vajíčko dosud nedospělé (5),
které u místa x, a x, obdává epitheloidní pojivo jakýmsi follikulem.
Ještě mladší vajíčko (2) obklopováno je follikulem vycházejícím z epi-

B GAZ Ve O 17 mars 2 I

Studie o Isopodech. 9)

thelu na místech x, a x, Pod tímto leží velká jádra vajíček ještě
mladších (1) a konečně plasma s jádry zárodečného ložiska. Epithel
vaječníku (ep) je vůči vajíčku docela samostatný. Ještě lépe znázor-
ňuje věc obraz 21., kreslený při větším zvětšení. Tu nelze při pohledu
na místa x, a X, upříti, že z vaječníkového epithelu skutečně vybíhají
epitheloidní výběžky a obdávají vajíčko (3). Některá jádra opustila
již své původní místo v epithelu a posunula se daleko do středu řezu.
Epithel ovaria existuje mimo follikuly vajíček. Přiložený dřevoryt L.
ukazuje řez (příčný) ovariem individua, jež nedávno bylo položilo
vajíčka. Vyvinující se právě generace vajíček není dosud tak velká,
aby plnila celé ovarium. Dutina tohoto (D) je vyložena epithelem,
jenž s follikulem vaječným nemá co činit.

Obr. 1. Příčný řez vaječníkem individua právě vajíčka položivšího.
Dutina vaječníku (D) je vyložena vlastním epithelem, vajíčka (2, 3)
obdána jsou epitheloidním pojivem od epithelu vaječníkového. Obr.
2, 3. Rozhraní dvou dospělých vajíček v ovariu Asella. EÉpithel va-
ječníku (Ep) vchlipuje se mezi vajíčko k vytvoření follikulu. Po epi-
theloidním obalu vajíček je v obr. 2. nepatrný zbytek (x).

Naproti tomu La Varerre a LercHmavx líčí, že vaječník epithelu
vlastně nemá, nýbrž celý vak že tvořen je membranou a pojivovým
obalem vnějším. Není mi dost jasno, odkud si představují, že mem-
brana (tunica propria) pochází. Od pojivového (pseudoperitonealního)
povlaku jistě ne. LrrcHmaxx v ní nekreslí ani jader (což je správno)
a podle toho byla by to blána existující bez živých buněk k ní pa-
třících. To zdá se mi pravdě nepodobným. Na řezech ovariem Asella
nalézám jako Van BrevEpEx epithel ovarialní (obr. 22.) a vedle toho
follikul (f) ve způsobu tenké blány pojivové s jádry dosud zachova-
nými, tedy poměry identické s vylíčenými už pro Oniscodey.

10 XXV. Bohumil Němec:

Dále podávám na dřevorytu 2. a 3. obraz poměrů u Asella,
kdy vajíčka jsou právě před oplozením. Na rozhraní vajíček pozoru-
jeme sice zaškrcený epithel vaječníkový, ale okolnost tu vysvětlíme
si velikým napjetím, které působí množství dospělých vajíček. Epithel
neobrací se do vnitř vaječníku, aby obdával úplně vajíčka ve způsobu
follikulů. Ony pojivové lamelly, jež obdávaly vajíčka, jsou tu přítomny
jen v nepatrných zbytcích (x). U dospělých vajíček tedy septa poji-
vová, simulující follikuly a ve spojení s pravým epithelem ovarialním
jako follikuly fungující hynou. Podle názoru LrrcHmAxvova museli
bychom míti za to, že celý follikul kol vajíčka zachází, tedy i partie
sousedící s membranou basalis. Tomu odporuje však faktum, že po
položení vajíček dutina ovarialní vyložena je skutečným epithelem,
jak jsem nalezl u Porcelliona.

Saméí orgány pohlavní Oniscodeů známy jsou co do vnějšího
tvaru svého s dostatek ze prací autorů starších (BRavpr, LEREBOULLET),
v novější době dotýká se jich WrBER ve své práci o Trichoniscidech
(I. 47) a v citovaných již pracích FnrepRron i Varerre. Mně zbývá
zde jen některých histologických detaillů se dotknouti.

Varlata vyvinuta jsou jak známo ve způsobě tří na filamentech
zavěšených pozvolna se rozšiřujících trubic, jež vcházejí do roz-
šířené žlaznaté vesiculy seminalis (obr. 17, Vs). Sphincterovitý okružný
sval (obr. 17, Sp) uzavírá vesiculu, u pohlavně dospělých samečků
vždy spermaty naplněnou, oproti dlouhému ponenáhlu se zužujícímu
vas deferens, které také jako ductus ejaculatorius funguje. U forem
pigmentovaných také tyto části (ves. seminalis a vas deferens) po-
kryty jsou hojně černým pigmentem suspendovaným v pojivovém
obalu obou orgánů. Vedle toho dají se na vas deferens pozorovati silně
lesklé homogenní pruhy, které bezpochyby představují svaly (hladké).
Distalní část spermaduktů, které se těsně k sobě přikládají, dříve
než ústí do prvního páru kopulačních přívěsků, kryta je již chitinem
(obr. 18, ch) a epithel, který je tu složen z malých buněk, jeví opět
silně žlaznatý charakter (obr. 18, hy). Malými lalůčky ční do lumina,
plasma je jemně zrnitá a jádra v nestejné výšce epithelu vložená,
intensivně a skoro diffusně se barví.

Distalní, konečná část spermaductů je nepárová a očividně od-
povídá penisu, jak je ku příkladu vyvinut u Asella. Je to prostá
vychlípenina břišního integumentu, kterou probíhají vasa deferentia
nespojená až ke konci a tu ústí ven naproti rýze v prvním páru ko-
pulačních přívěsků. Rýha ta vede do kanálku, jímž sperma převádí
se na druhý pár kopulačních přívěsků, které, jak ScmósL dokázal,

Studie o Isopodech. bal

fungují jako penis. Podrobný popis a výklad podává ve své práci
FRIEDRICH.

Zmínil jsem se již, že vlastní hruškovitá varlata zavěsena jsou
na pojivových [GERSTÁCKER “) nesprávně považuje je za svalové) fila-
mentech. Odpovídají obyčejným vláknům suspensorialním u Arthro-
podů známým, jako obdobné útvary na vaječníku. Na těchto vláknech
vyskytují se však podivuhodné, kulovité, laločnaté nebo vakovité
přívěsky (obr. 13, 15, 16, 17) velmi zvláštní struktury, které již ně-
kolikerému výkladu zavdaly podnět (podobné, však mnohem menší
přívěsky pozoroval jsem na flamentech vaječníkových).

Jich tvar, jak již LrRkBouLLErT") uvádá, silně varíruje; on po-
važuje je za místo, kde vznikají spermatocyty, tedy za vlastní varlata.
Proti tomu správně nvádí IRrEDRICH, že orgány ty úplně postrádají
kommunikace s následující částí pohlavního apparátu (opravdovým
varletem), jak také pohled na můj obrázek 15. a 15. dosvědčuje.
Lernre *“) má za to, že se v nich tvoří kulovitá spermata, což také
není pravda. Neboť útvary ty vůbec nemají vývodů a tvoření se
spermat v nich nemělo by významu. Další různé výklady těchto pří-
věsků uvádí FRrEDRIcH; sám považuje je za ovaria, ovšem rudimen-
terní a na každé straně ve tři oddíly s varlaty spojené se rozdělivší.
Zove je pseudovariemi.

MaveR ukázal u Cymothoí, jak vypadají u hermafroditických
Isopodů a kde leží ovaria. LErcHmMaxx ukázal u Sphaeromy, kde leží
a jaký tvar mají rudimenterní ovaria. Už proto nemohou pseudovaria
býti rudimenterními ovariemi, poněvadž leží ve filamentu suspensori-
alním nad varlaty, kdežto pravé zbytky, po případě základy ovarií
leží po straně vesicul jako malý přívěsek tvaru dospělých ovarií. Já
považuju pseudovaria — jako buňky v Suspensoriích ovarií — Za
nespotřebovaný material mesodermalní, z něhož vůbec gonady se
tvořily.

Podivuhodna je histologická struktura t. zv. pseudovarií, právě
popsaných. U mladších individuí vyplněna jsou velikými buňkami
s ohromnými silně se barvícími jádry, obyčejně kulovitými. Tak je
také FrrepRrcH pozoroval. Brzo však počne se chromatin (obr. 16)
pořádati ve vlákna a celé jádro nabývá více méně laločnaté formy.
Jádro pak nabude tvaru svinutého tlustého vlákna (obr. LT. x, x,),

S) GERsráckER: Arthropoda v Bronn: Klassen und Ordn. d. Thierr.

9) LrREBouLLErT: Mémoire sur les Crustacés de la ftamilie des Cloportides
ete. 1853.

19) F. LErpiG: Lehrbnch der Histologie.

12 XXV. Bohumil Němec:
které konečně rozpadne se v neurčitý počet samostatných jader
prostým zaškrcením, jež v některých případech upomíná na fra-
mentaci jader odjinud známou. Ale také nepravidelně jahodovitě se
jádra zaškrcují a rozpadají (obr. 15.). Vůbec je rozdělení se velikých
původních jader naprosto nepravidelné a nestejnoměrné, jak z obrazů
15. a 17. s důstatek vyniká. Konečný výsledek je rozpadnutí se pseu-
dovaria v množství malých buněk, jak na obrazu 13. vidíme. O vý-
znamu celého pochodu, jejž pouze recistruji, ani domněnku nedovedu
vysloviti.

Vesicula seminalis vyložena je velikými buňkami žlaznatými.
Funkci jejich domysliti si můžeme z nedostatku přídatných žlaz.
Jádra buněk těch leží pravidelně uprostřed těla buněčného a úplně
jsou vyplněna stejnoměrnými, v dosti pravidelných řadách uloženými
chromatinovými tělísky (obr. 18). Plasma je hustě zrnitá a jeví pře-
krásnou strukturu makroalveolarní. Oproti luminu ohraničena je slabou
vrstvou přejemně proužkované plasmy.

V některých buňkách pozorujeme kruhovité (na průřezu čočko-
vité, na periferii jádra uložené) vakuoly vyplněné nebarvící se homo-
genní hmotou (obr. 15). Máme tu co činiti s jakousi vnitrojadernou
sekrecí, jak ji také nedávno v. Rarm"") popsal ve žlazách Anilocry.
Považuji tento zjev za předzvěst decenerace jader. Některá nabývají
totiž následkem vácuol nepravidelně laločnatého tvaru (obr. 10.)
a hynou, vyplnivše bezpochyby již sekreční úkol svůj. Je to ne vzác-
ným případem, že secreční buňky po určité době fungování hynou.
La Varerre poukázal na to, že se jádra velikých těchto buněk žlaz-
natých často dělí amitoticky a sám jsem podobné případy pozoroval.
Také ta okolnost svědčí tomu, že buňky jdou vstříc degeneraci,
vzavše na se příliš speciickou funkci.

WrseR (I 47) popisuje u Trichoniscidů, že žlaznaté buňky ve-
siculy vznikají z obyčejných epithelialních, původně malých buněk
vesiculu vykládajících. On však považuje buňky ty za abortivní vajíčka,
poněvadž jsou tu přítomny v jednom pravidelném pruhu. Ale také
u Trichoniscidů je žlaznatá jich povaha tak pregnantní, že na abor-
tivní vajíčka nelze pomýšleti. Neboť, že by vajíčka druhotně mohla
převzíti funkci buněk žlaznatých, zdá se mi býti nápadem příliš od-
vážným.

BvLLaR a MavyER ve známých svých pojednáních konstatovali
u Cymothoí typický hermafroditismus. U Úirolany a Conilery nalezl

1) 0. v. Raru: Úber den Bau der Drůsenzellen des Kopfes von Anilocra
mediterranea Leach ete. Zeit. £. wiss. Zoologie Bd. 60. 1895.

B EEA 05 ZV z

Studie o Isopodech. 13

MareR zbytky — či chceme-li, základy hermafroditismu. Překvapující
byl pak objev hermafroditických charakterů, jak je nalezl LmrcHmaxx
n Sphaeromy. Ostatně ScnHoBL už dávno ve svých pracích poukázal
na přívěsky prvých dvou abdominalních článků Oniscodeů, jež lze za
homolosické kopulačním organům samečků vykládati. Vnitřních zbytků
hermafroditismu (na gonádách) nenalezl, a také já marně jsem po
nich pátral.

Překvapil mne však nález orgánů u samečků Platyarthra, jež
musíme vyložiti za distalní část oviduktu samiček. Přesvědčil jsem
se prohlédnutím mnoha serií, že tu nemáme co činiti s případem
ojedinělým, nýbrž se zjevem u G druhu Platyarthrus Hoffmanseggii
normalním.

Na příčném řezu pátým segmentem tělním Platyarthra (dřevoryt
č. 6.) pozorujeme vnitř od noh dvě slepé slabě nálevkovité vchlípe-
niny hypodermis (Rs) vyložené chitinem. Malá počáteční dutinka
(obr. 11) kommunikuje jemným otvorem se vnějškem, potom přechází
v solidní chitinový hrot (Rs,) vchlípeninu úplně vyplňující. Takové
poměry nalézají se u menších samečků. U starších, největších indi-
viduí nalezl jsem lumen vchlípeniny značně zvětšené (obr. 12, Rs)
a sahající až na konec vchlípeniny, takže i velikostí i tvarem celý
zjev podobal se samičímu receptaculu seminis. Nelze tu ostatně na
nic jiného myslet, než na homologii s distalní částí vejcovodů samiček,
která také vytvořuje buď solidní hrot nebo dutý vak chitinový. Máme
tedy u samečků část pohlavního apparátu samičího.

Pátráme-li u samiček po obdobných zbytcích apparátu samčího,
napadnou nám ihned ScwmoBL-em (I, 1) popsané a správně jako rudi-
menty samčích orgánů kopulačních označené přívěsky prvních dvou
abdominalních článků. Také u těchto orgánů nemůže rozumný výklad
jinak zníti, než jak jej ScHoBL podal.

Poukázal jsem již v první části těchto studií na okolnost, že
samečkové Platyarthra, ač jsou značně menší samiček, mají mozek
stejně veliký, jako tyto. Mozek u nich totiž skoro úplně vyplňuje
dutinu hlavy, kdežto u samiček leží zcela volně v mnohem větší
dutině, udržován síťovitým pojivem ve své poloze. Sledujeme-li vývoj
© individua, pozorujeme, že až do určité doby mozek stále se zvět-
Šuje stejnoměrně se vzrůstem těla a úplně vyplňuje dutinu hlavy.
Od určité doby však neroste dále, nebo poměrně jenom nepatrně,
kdežto tělo zvětšuje se jistě velmi značně. Dospělý sameček dělá
úplně dojem stejně asi veliké nedospělé samičky (vzhledem ku vzá-
jemné velikosti mozku a těla). Má také popsanou již distalní část

14 XXV. Bohumil Němec:

oviductu, jako nedospělé samičky, ve způsobu slepé vchlípeniny hy-
podermis na pátém segmentu tělním.

Mám za to, že snad všecky vylíčené poměry vysvětliti by se
daly pomocí několika prostých theoretických supposic. BuLLaR a MarER
konstatovali u Cymothoí typický hermaphroditismus, u Nerocily a Ci-
rolany zmiňuje se MavrkR o zvláštních přívěscích na gonádách, které
poukazují aspoů na zbytky nebo sledy hermaphroditismu. LErcHmAxx
(I. c.) nepopíratelně dokázal stopy hermaphroditismu na pohlavních
orgánech Sphaeromy. MareR se domnívá, že u Cymothoí hermaphro-
ditismus je druhotný, parasitismem přivoděný stav. Bylo by však
možno míti za to, že naopak parasitismem u Cymothoí uchoval se
stav aspoň pro skupinu Isopodů původní; že u Isopodů byl původně
hermaphroditismus a sice succensivní. Pro formy parasitické herma-
phroditismus bezpochyby je výhodným, neboť se udržuje u nich velmi
typicky. Podobně udržel se u Cymothoí. U volně žijících ponenáhlu
vymizel a zůstaly. po něm sem tam snad jenom nepatrné stopy. Po
této supposici snadno si vysvětlíme popsané zjevy u Platyarthra.

Původně všecka individua, dosáhše určité velikosti, měla po-
hlavně dospělé orgány samčí. V té době orgány samičí byly ještě
nevyvinuty a oviducty přítomny jen jako slepé vchlípeniny hypoder-
malní. Tu také mozek byl již dosáhl definitivní velikosti. Po vy-
konané funkci samčí rostla však individua ta dále, orgány samčí
ustupovaly do pozadí a místo nich dosahovaly dospělosti gonády
samičí. :

Když se však takový successivní hermaphroditismus nejevil vý-
hodným, dospívala některá individua jako samečkové, dále se však již
nevyvíjela. Tělo jejich nebylo úplně vzrostlé a z orgánů samičích byla
přítomna jenom část oviductu, jakou u nedospělých © skutečně nalé-
záme. Mozek ovšem měl již svou definitivní velikost. Jiná individua
vyvíjela se přímo v samičky, přeskočivše stadium samčí. Z anatomi-
ckých znakův samčích vyvinuly se jen kopulační orgány, které jako
rudimenty přešly také do doby jich úplné samičí dospělosti."“)

U Platyarthra speciellně máme proterandrický hermaphroditis-
mus. Podle líčení LrrcHmavvova jsou u Sphaeromy stopy proterogy-
nické. Neboť zde všecka individua nedospělá mají typickou vnější po-
dobu samičí. Tu podobu individua samičí podrží po celý život. Ba-
mečkové vezmou na sebe krátce před dospělostí podobu jinou. LErcHmMANx
popisuje také individuum, které mělo pohlavní orgány samčí dospělé,
ALS stanoviskem selekční theorie dají se takovéto případy zcela dobře
srovnati.

Studie o Isopodech 15

zachovalo si původní samičí vnější tvar, mělo zárodkové lamelly a po-
strádalo dokonce kopulačních orgánův. Proterogynii snad bude třeba
předpokládati u všech Isopodův, kde samečkové jsou větší samiček
(Asellus, Idothea atd.) Ale k definitivnímu rozluštění těchto otázek
bude třeba Isopody studovati mnohem detailněji a racionellněji, než
jak se to dělo dosud.

Exereční orgány.

V exerečních orgánech jeví korýši celkem charakteristické znaky
Arthropodů vůbec. Excreční (segmentalní orgány) nižších zvířat čle-
nitých ve většině segmentů vymizely, udržely se jen tam, kde výhodná
poloha vůči oběhu krevnímu umožnila funkci koncentrovanou a snadné
odstraňování vyměšováných látek. Korrelativně s vymizením původně
ve velkém počtu přítomných orgánů excrečních vzrůstaly orgány zbylé
a dosáhly u některých skupin velikosti přímo enormní (antennalní
žláza Decapodů). Z neznámých příčin také tyto zbylé orgány nevy-
hovovaly a degenerovaly (antennalní žláza u Isopodů), poslední pak
zbytek původních orgánův excrečních vzal na se často funkci docela
jinou (skořápečná žláza Hygrophileí). Excreci převzalo potom někde
mesodermalní pojivo (t. zv. tukové těleso), jako u Asella a Trichonisea,
nebo vyvinuly se orgány docela nové (u Oniscineí).

Jako nesporné orgány excreční známy byly dosud u Crustaceí
hlavně žláza antennalní (zelená) a skořápečná. Vedle toho na tukové
těleso jako orgán excreční bylo ukázáno již Leypraem (t. zv. Zenke-
rova žláza u Asella), WrBEREw, SaRSEm a CLavsem (u Apseuda). Hlavně
Cravsovi náleží zásluha, že dokázal u mnohých korýšů vyšších pří-
tomnost obou prvních orgánů a že učinil pravděpodobnou domněnku,
že původně u všech Crustaceí jak antennalní, tak skořápečná žláza
ve stejné velikosti i funkci byly přítomny. Také t. zv. urinarie Am-
phipodů, dvě dlouhé žlázy tvaru žlaz Malpichických u Tracheatů po-
važují se za orgány excreční. Význam jejich však na jisto postaven
dosud není.

Antennalní žláza u Amphipodů a Podophthalmat typicky vyvi-
nutá, u Isopodů přítomna je pouze ve způsobu nepatrného orgánu ru-
dimenterního. U Tanaid upozornil na ni první Cravs. U Isopodů mohl
jsem ji všude konstatovati jako malý váček nebo skupinu buněk bez
vývodu na basi antenn. U Asella ku příkladu (obr. 25.) představuje
dutý, tenkostěnný váček (KV) histologickou. structurou úplně podobný
konečnému váčku žlázy skořápečné (cfr. I, obr. 27, KV). Podobně
u Ligidia (obr. 26, KV). Ze všech mnou zkoumaných Isopodů u těchto

16 XXV. Bohumil Němec:

dvou rodů je žláza autennalní poměrně nejlépe vyvinuta. Histolosický
charakter a zřetel k embryonálnímu vývoji žlaz excrečních u Crustaceí
vůbec, opravňují nás k názoru, že zbytky tyto představují nám ko-
nečný (nejspíše coelomový) váček, ovšem velmi již zmenšený a vý-
vodu úplně postrádající."?) U obou rodův, Asella i Ligidia nalézám.
vedle popsaného váčku na basi tykadel jinou skupinu žlaznatých bu-
něk (obr. 25, 26, G1) očividně původu ectodermalního, kterou bychom
snad mohli vykládati za konečnou, ectodermalnou část vývodu žlázy
autennalní. Obyčejné kožní žlázy to nejsou, neboť se od nich liší ne-
dostatkem zvláštního vývodu i tím, že nejsou rosetovitě jich buňky
sestaveny, jak to mimo žlázy dvojbuněčné Cravsem u Apseuda popsané
a žlázy lepivé vždy u Isopodů nalézáme.

U Oniscineí přítomna jest žláza autennalní ve způsobu solidní
skupiny buněk, také bez vývodu; onen útvar, jejž jsem označil jako
zbytek vývodu, vůbec tu schází. Poměry jsou zde ještě redukovanější
než u Hygrophileí.

Žláza skořápečná charakteristickou je pro skupinu t. zv. Ento-
mostrak. (Úravsovr podařilo se ji nalézti u Anisopodů (Apseudes,
Tanais), Cumaceí a Isopodů. Vylíčil její nápadnou velikost u Asella,
zmiňuje se o ní u Onisca a Porcelliona a vyslovil pro Apseuda do-
mněnku, že zde asi její původně excreční funkce ustoupila do po-
zadí. Opírá se při tom o podivnou strukturu části vývodné, kde
buňky jeví tvar nadmutý a celý vývod postrádá lumina.

U Asella je žláza skořápečná orgán nápadně veliký. Prostírá se
pod žvýkacím žaludkem, vystupuje i vzhůru vedle něho a ústí na
vnější straně maxill druhého páru. Počíná tenkostěnným váčkem ko-
nečným, z něhož vede kličkovitě vinutý kanál váček konečný se všech
stran objímající. Plasma nemá u Asella oné charakteristické structury
proužkované, jakou popíšu pro Ligidium.

U Oniscodeů nejvyvinutější žlázu skořápečnou vykazuje Ligidium.
Také zde zatlačena je pod žaludek žvýkací, prostírá se však 1 do ba-
salního článku maxillipedu a druhé maxilly (obr. 59.). Počíná opět
konečným tenkostěnným váčkem (KV) na přední straně celého kom-
plexu žlázy uloženého. Plasma jeho je jemně zrnitá a chová nemnoho
velkých jader. Hranice buněk nelze rozeznati. Vůbec ukazuje žláza
skořápečná typické, v těchto žlázách jediné pro Arthropody dokázané
syneytium. Váček přechází do dlouhé, v různých kličkách vyvinuté

'9) Antennalní žlázu u embryí Asella konstatoval před léty Dohrn v práci
o embryonalném vývoji Asella,

Studie o Isopodech. 17

části vývodné (KV). Na spodní straně maxilly druhého páru nalézá
se nepatrný otvor, jímž ústí žláza na venek (obr. 39, V). Vchlípená
hypodermis přispívá jenom z pramalé části k vytvoření vývodné části.
U Asella naproti tomu, i Porcelliona jest ectodermalní část vývodu
mnohem delší.

Právě pod tímto ústím vyhloubena jest svrchní plocha maxilli-
pedu v jakousi lžičkovitou nádržku (E), do níž vyloučená látka pře-
chází a se nashromažďuje. Při konservaci se hmota excreční koagu-
luje a přijímá intensivně barvu, takže zvláště na podélných řezech
sagittalních nelze ji přehlédnouti. Jde o to, vysvětliti, proč látka
u většiny Isopodů jako škodlivá z těla vyloučená a obyčejně na zvlášt-
ních komolcích vypouštěná, aby se jí zvíře co nejlépe zbavilo, zde
schráněna je v ústních orgánech ve lžíčkovitých nádržkách. Zajisté
má to nějaký účel, zvíře vyměšovanou látku k něčemu ještě upotře-
buje. Okolnost, že se látka ta uchovává při ústních orgánech může
nás vésti k myšlence, že hraje nějakou úlohu buďto při přijímání po-
travy nebo při trávení.

Oniscodei postrádají vůbec slinných žlaz, jako většina Crustaceí.
Uvádějí se sice rosettovité žlázy ústící ve svrchním pysku (CLavs
u Ostracodů),'“) nebo ve pharyngu (Czavs "*) u Leptostrak, Donzx '“)
u Ancea), to však jsou prosté kožní žlázy, které seskupily se v hroz-
novité skupiny nebo prosté rosetty. Dají se homologisovati nejvýše
s ectodermalními žlázami slinnými Arthropodův, s pravými slinnými
žlázami Annulatův, Peripata a stonožek nemají nic společného.

4X,

Snad tedy převzala skořápečná žláza funkci blížící se úkonu
slinných žlaz, jak je známe hlavně u Tracheatův. Pak bychom tu
ovšem byli nuceni předpokládati změnu funkce, což konečně není pra-
nic absurdního. Známo, že u PERrPATA jeden pár nefridií změnil se
ve slinné žlázy, podobně vykládá Vrjpovský "") pro Oligochaety. Také
nemusí nás frappírovati okolnost, že orgány ty neústí do dutiny ústní.
Předně opravdové dutiny ústní Crustacea nemají. Dále vykazují ně-
kteří Hexapodi (Campodea) a Myriopodi (hlavně Chilopodi) docela

L) CLaus: Beitráge zur Kenntnis der Sůsswasserostracoden. A. a. d. zool.
Inst. d. Univ. Wien. T. 10. 1893.

19) CLaus: Ueber den Organismus der Nebaliden ete. Arb. a. d. zool. Inst.
d. Univ. Wien. T. 8. 1888.

!8; DonRN: Entwicklung und Organisation von Praníza (Anceus) maxillaris.
Zeit. f. wiss. Zoologie, Bd. 20, 1869.

!7) VEjpovský: Beitráge zur vergleichenden Morphologie der Anneliden. I.
Monographie der Enchytraeiden. 1879.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1896. 2

18 XXV. Bohumil Němec:

obdobné poměry, že totiž ústí slinné žlázy na kusadlech a ne do du-
tiny ústní nebo pbaryngu.

Nad míru charakteristická je histologická struktura vývodních
kliček skořápečné žlázy u Hygrophileí. Plasma jeví corticalní prouž-
kování, které zvláště u Haplophthalma je hrubé (obr. 27, KV). Jádra
jsou veliká, kulatá neb ovální, nikdy laločnatá. Lumen vyplněno bývá
homogenní světlou hmotou, která uvnitř kliček barvy nepřijímá. Ani
zde nelze rozeznati nikdy hranice buněk a musíme opět označiti celý
dlouhý kanál za syncytium. Na vnější straně povléká žlázu jemný poji-
vový obal, v němž sem tam vidíme malá jádra. Mezi kličkami a kolem
konečného váčku proudí intensivně krev. Na praeparatech pozorujeme
tu v lakunarních prostorách množství lymphocytů (obr. 27, 39, 1).

O málo menší je skořápečná žláza u Haplophthalma. Na příčném
řezu před maxillou druhého páru (obr. 27.) vidíme tytéž věci jako
u Ligidia. Ze předu na spodní straně táhne se dosti velký, opět ten-
kostěnný váček konečný (KV) přecházející ve vývodní kličky. Jich
plasma jeví mnohem hrubší ještě corticalní proužkování než u Ii-
gidia. U všech individuí, jež jsem prohlížel, byla plasma zřejmě
žlutavě zbarvena. Stejné asi poměrně velikosti jest žláza Trichonisca.

U Hygrophileí jeví se skořápečná žláza jako orgán zcela dobře
vyvinutý a fungující. U Oniscodeí ukazují však poměry žlázy homo-
logické na orgán jistě degenerující. Předně jest zde úplně zatlačen
do basalní části maxilly (obr. 41.) skoro mimo oběh krve. U Platy-
arthra (obr. 40.) jest to dlouhý zahnutý vak, vyplněný jemně zrnitou
hmotou, který však postrádá již vývodu. Plasma jest prostě zrnitá
jako v konečném váčku Hygrophileí, jádra velmi sporá. Podobné po-
měry ukazuje žláza Porcelliona. Také zde je to jednou zahnutý vak
(obr. 41.), dosti tenkostěnný, velmi jemnou pojivou blanou pokrytý.
Plasma jest rozlišena ve dvě vrstvy: Spodní, jemně zrnitou (obr. 41,
gr), vnitřní, jasnou, proužkovanou (c). Ovalní, jako by stlačená jádra
leží výhradně ve spodní granulované vrstvě. Žláza spočívá v síťovitém
lakunarním pojivu. U Porcelliona má však žláza ještě svůj vývod
a sice dosti dlouhý. 4 velké části jest původu ectodermalního, neboť
jest vyložen chitinovou intimou (obr. 29, ch,). Při svlékání odhazuje
se také tato intima. U zvířat právě před svlékáním se nalézajících
nalézáme pak dvě chitinové lamelly (obr. 29). Vnitřní, která má býti
odhozena (ch,) a pod ní již vytvořenou intimu novou (ch,). Tak tomu
jest také ve vývodu skořápečné žlázy Asella.

Budiž mi tu dovoleno zmíniti se o morfologickém významu t.
zv. antennalní a skořápečné žlázy. První ústí konstantně na basi ty-

Studie o Isopodech. 19

kadel druhého páru a přichází u nižších korýšů jen jako orgán em-
bryonalní nebo larvalní, pouze u Ostracodů dle Cravse udržuje se po
celý život. Za to u korýšů vyšších (Thoracostrak) dosahuje neobyčej-
ného vývoje. Také u většiny Amphipodů se nalézá (mimo Hyperiny).
Žláza skořápečná typická jest pro všecky Entomostraky mimo Ostra-
cody. Ústí na basi maxill druhého páru. Z vyšších korýšů nalézáme
ji u Isopodů, Anisopodů a Cumaceí.'*) U nich nalézá se antennalní
žláza jako nepatrný rudiment. Obě žlázy zároveň vyvinuty nejsou
u žádné skupiny Úrustaceí.

Většina autorův, kteří se zabývali studiem vývoje těchto žlaz,
líčí je jako orgány původu mesoblastového. Tak KrvesrEY, GROBBEN,
LeBEDINsky a t. d. Dle LyBepivskémo "") u Moiny vzniká žláza skořá-
pečná jako vychlípenina somatopleury, která se dlouží v kanálek.
K tomuto připojuje se krátká část ectodermalná. U Asella vzniká ho-
mologický orgán týmže způsobem. Při basi základu okončiny článku
druhé maxilly leží skupina mesoblastových buněk, v níž objeví se du-
tina, kterou můžeme považovati za schizocoel. Stěna takto vzniklého
váčku vychlipuje se potom v úzký kanálek, který již v tomto stadiu
tvoří zřejmé kličky (obr. 28, Kv). Proti tomu kanálku vchlípí se ec-
toderm v místech basalního článku základu druhé maxilly (Ev) a
spojí se s kanálkem mesodermalným. Onen váček, jejž jsem označil
jako coelom stane se konečným váčkem žlázy, vychlípený kanálek kli-
„čkovitým vývodem a ectodermalní vchlípenina částí vývodu opatřenou
chitinovou intimou.

Jak vidět, vyvijí se skořápečná žláza tímže způsobem, jako tak
zvané coxalní žlázy Arachnoidův a excreční orgány i pohlavní vývody
Peripata. Všecky tyto orgány, konečně i vlastní pohlavní vývody He-
xapodů můžeme spolu homologisovati.

LevpiG a GEGExBAvER vyslovili domněnku, že antennalní a sko-
řápečná žláza Crustacef, tedy i homologické orgány ostatních Arthro-
podů, jsou rovnocenny t. zv. segmentalním organům Annulatů. U těch
však segmentalní orgány a vývody pohlavní existují vedle sebe a na
sobě nezavisle, jsou to orgány samy o sobě různé. Činíme-li však,
jak přirozeno, rovnocennými pohlavní vývody Annulatů s pohlavními
vývody a excrečními orgány Peripata a ostatních Arthropodův, ne-
máme pak u Arthropodů nic, co by opravdu odpovídalo segmentalním

8) Podařilo se mi dokázati její přítomnost také u Amphipodův a sice
u Orchestie.
9) LeBEDINskr: Die Entwicklung der Daphnia aus dem Somereie. Zool. Anr.
14. Jahrg. 1891.
9%

20 XXV. Bohumil Němec:

orgánům (nefridiím) Annulatův. K takovému závěru dospívá také
GoopRIcH ve své práci „O coelomu, pohlavních vývodech a nefridiích“
(£-5):

GoopRICcH resumuje pak výsledky svých úvah těmito asi slovy:
U nižších Metazoí odpovídá coelomu, který tu v nepatrných začát-
cích jest vyvinut, dutina gonád. Dutina ta se zvětšuje, až se rozšíří
kolem všech orgánů vnitřních. Pohlavní vývody u všech Coelomatův
jsou homologické (nehledě ke druhotným změnám). Nefridie vždy a
dobře jsou odlišeny od pohlavních vývodův. Coelom druhotně může
na se vzíti funkci excreční a nahraditi i zatlačiti nefridie vlastní.

Jsou tedy dle GoopRrcHA pohlavní vývody všech Coelomatů ho-
mologické. Zároveň jsou pohlavní vývody homologické všem excreč-
ním apparatům, vznikajícím jako vychlípeniny coelomové, čili všem
„coelomovým nálevkám.“ U Peripata tedy slinné žlázy a excreční
„segmentalní“ orgány homologicky jsou pohlavním vývodům zadních
segmentů, podobně pohlavní vývody Crustaceí, Arachnidů a Hexapodů
(ne všech!) tak zvaným žlazám coxalním, skořápečným a antennal-
ním. Spolu, jak již vylíčeno, musely by býti tyto orgány, jež nade
všecku pochybnost představují orgány excreční, morphologicky různy
od segmentalních orgánů Annulatů plnících tentýž úkol. (GoopnRIcH
představuje si asi, že pohlavní vývody změnou funkce vezmou na se
výhradně funkci excreční. Nebo snad, že to jsou orgány, představující
úplně novou adaptaci, různou od segmentalních organů a pohlavních
vývodů Annulatů. To poslední je nemožno, neboť je dokázáno, že ex-
creční orgány Peripata jsou homologicky jeho vývodům pohlavním.
Názor první není absurdní. Musili bychom jen předpokládati, že pů-
vodně ve všech coelomových vacích tvořily se pohlavní produkty (em-
bryologické nálezy u Hexapodů tomu nasvědčují) a všecky coelomové
nálevky fungovaly jako vývody pohlavní. Gonády však během fyloge-
netického vývoje omezily se na několik málo segmentů, pohlavní vý-
vody v segmentech ostatních vzaly na se funkci excreční.

Pro morfologický rozdíl nefridií a pohlavních vývodů uvádí Goo-
DRICH Organogenetické důkazy. Nefridie jsou původu intracellularního,
pohlavní vývody vznikají intercellularně nebo vychlípeninou epithelu
coelomového. Ale morfologie neuznává tyto okolnosti za důvod k roz-
lišování definitivních organů.?“)

30) Vgjpovský: Entwicklungsgeschichtliche Untersuchungen: „Wohl aber ver-
liert an Bedeutung das bisher von den meisten Forschern angenommene Dogma,
dass phylogenetisch zwischen den inter- und intracelluláren Excretionsorganen ein
principieller Unterschied vorliege.“ (str. 350.).

Studie o Isopodech. Dal

Oproti GoopRrcHovu schematu vývoje pohlavních vývodů Oligo-
chaetů dlužno připomenouti, že nevznikají vývody ty vychlípením se
peritonea, nýbrž ze solidního základu pučícího ze septa.?“) A docela
stejným způsobem vznikají nefridie v zadních partiích rostoucího těla
Stylarie nebo Tubifexa, kdy již není žádných nefridioblastů. Možno
totiž různý způsob vývoje těchto orgánů u Annulatů a ku př. Peri-
pata vysvětliti různým vývojem mesoblastu a mesoblastových orgánů
vůbec. U Arthropodů a celé řady vyšších Metazoí nemáme oněch zná-
mých teloblastů annulatových, proto také nemohou orgány třeba ho-
molosické vznikati za téchto okolností týmže způsobem. Dle mého
názoru třeba stavěti ona stadia embryonalní vedle sebe, kdy u červů
kroužkovaných z buňky nálevkové (neuzavřené vůči coelomu) začíná
pučeti do zadu skupina buněk, z níž vznikne vývodný kanál a žlaz-
natá část nefridia, a kdy se u peripata coelomový váček začíná vy-
chlipovati k vytvoření vývodného kanálu „coelomové nálevky.“ © Mor-
phologického rozdílu mezi coelomovou nálevkou a segmentalním or-
gánem Annulatů se stanoviska organocgenetického není! Segmentalní
orgány Annulatů zakládají se ve všech článcích tělních. Podobně
coelomové nálevky u Peripata. BravER u Scorpionů dokázal, že co-
xalní žláza v několika segmentech za sebou se zakládá, ale jen v pá-
tém se úplně vyvine, kdežto její základy v ostatních zmizí. To oprav-
ůuje k názoru, že původně všecky segmenty Arthropodů měly své
„čoelomové nálevky.“

Přiznává se všeobecně, že předkové Arthropodů byli nějací An-
nulati. Měli asi ve všech skoro segmentech nefridie, jako Annulati
dnešní. Ale tyto orgány dle GoopnrcHe degenerovaly a zmizely, kdežto
jich funkci vzaly na se orgány jiné s jinou původní funkcí. Je opravdu
těžko pochopiti nutnost této změny funkce. Proč zmizely orgány, jež
dobře funkci svou konaly a proč na jich místo nastoupily orgány jiné
téže polohy a téhož původu, které teprve musely nové funkci zvykati,
ač tu již pro tutéž funkci jiné dobře vyvinuté orgány existovaly ?
Ostatně u Annulatů, tedy forem původních, pohlavní vývody jen v ně-
kolika málo segmentech jsou přítomny. Původně — vzhledem k Peri-
patu dle GoopRrcHova náhledu nutno tak předpokládati — byly ve
všech segmentech. Ale již u Annulatů samých zjednodušily se poměry
velice a pohlavní vývody zachovaly se jen v málo segmentech. Zajisté
by bylo jednodušší supponovati, že zjednodušení šlo dále a že zmi-
zely pohlavní vývody vůbec, jich funkci vzaly pak na se nefridie;

21) Vrjpovský: System und Morphologie der Oligochaeten.

29 XXV. Bohumil Němec:

vždyť pro mnohé Polychaety je to dokázáno (MrvER, EmreRs, Vrjpov-
ský, Ersrc), že nefridie vykonávají zároveň funkci vývodů pohlavních.
Ostatně jsme viděli, že principielních rozdílů mezi obojími orgány
není a ty, které jsou, dají se vysvětliti přizpůsobením se funkci nové.
Že přítomnost obojích orgánů v jednom segmentu nepodmiňuje jich
morpholocický rozdíl, ukázal Ersre i odkazuji v dalších otázkách pro-
stě na jeho dílo o Capitellidech. Chtěl jsem jen ukázati, že pro Ar-
thropody hlavně se zřetelem na Peripata GoopRricHovy vývody nejsou
evidentní ani slovem posledním.

Antennalní žláza vůbec u Isopodů nefunguje, skořápečná jen u fo-
rem vodních jako orgán excreční, u Hygrophileí bezpochyby jako ja-
kási žláza slinná, u Oniscineí velice je redukována. Orgány excreční,
jaké u ostatních korýšů tuto funkci konají, u Oniscodeů očividně po-
třebě organismu nestačí. Jsou nutny nové zvláštní orgány, nebo jiný
způsob excrece. Obojí u Oniscodeů nalézáme. U Hygrophileí patří
sem uloženiny urátů v pojivu pericardialním, kteréžto odpovídají t. zv.
žláze ZEvkeRově u Asella, zvláštní orgány excreční na rozhraní seg-
mentů čtvrtého, pátého a šestého a konečně snad zvláštní vinuté a roz-
větvené kanálky v abdominu v lakunách, jimiž se vrací krev ze žaber
do pericardu.

Především si všímněme známé t. zv. ZrevkERovy žlázy u Asella.
Již na živém zvířeti prostým okem vidíme prosvítati po stranách peri-
cardu řadu bělostných kouliček, které se mohou spojiti v nepravidelné,
u každého individua varírující řady. Táhnou se až do telsonu, u jed-
noho individua nalezl jsem takovou kouli až v uropodu uloženou. Na
příčném řezu nalézáme je nad pericardialním diaphragmatem v pojivu
po stranách pericardu (cfr. Leichmann 1. c. Tab. III.). LercHmaxx
nepoznal asi pravou jich podstatu, zoveť je „záhadnými,“ přes to, že
Levpic už v létech 1855, 1863 a konečně 1878 staví je vedle močo-
vých konkrementů Diplopodů, Insectů a Amphipodů. Také vykládá, že
už v embryu ukládají se tyto konkrementy v tukovém tělese. Šas,
CLaus, WrBER a Kowazewskr ukázali později, že u Arthropodů vůbec
velmi často kol pericardu v pruzích nebo guirlandách ukládají se uráty
ve způsobě pevných konkrementů a že tu máme co činiti s opravdo-
dovou excrecí, zvláště když zkouškou na murexid dokázány v konkre-
cích těch močoviny. Z proudící pericardem krve ukládají se v tuko-
vém pojivu excreční látky, které snad nikdy již z těla zvířete se ne-
dostanou.

Každá koule t. zv. ZENKEROVA orgánu Asella odpovídá jediné,
ohromně vzrostlé buňce (obr. 51, Z G1). V telsonu spočívají buňky ty

Studie o Isopodech. 23

v síťovitém pojivu, potaženy jsouce reticularně uspořádanými malými
kuličkami černého pigmentu (pi). Na průřezu jeví buňky excreční tvar
ovalní nebo hruškovitý. Uprostřed spočívá veliké jádro, zřídka kulaté
(obr. 51). obyčejněji stlačené (obr. 35) a málo rozvětvené (obr. 34,
a, b, ec, d). V největším počtu případů je až v lístek stlačeno, kýlna-
tými výběžky opatřeno. Uvnitř na periferii nalézáme nepatrné uzlíčky
jaderného sítiva, mezi nimi kulaté partie diffusně zbarveného chroma-
tinu (obr. 34, chr). Ostatně je buňka vyplněna močovými konkrecemi.
Ty. skládají se z různě velikých kulatých zrníček, jež zhusta jeví cen-
tralní particuli s několika obaly a radialní proužkování (obr. 34, u).
Plasmy je mezi těmito zrníčky velice málo, podaří-li se nám uráty
odstraniti, jeví se jako jemný nádech slabě zrnitý a sítkovaný.

Překvapující je okolnost, že buňky ZENKEROVA orgánu, ač jsou
úplně vyplněny anorganickými konkrecemi, mají přece zachované jádro
a jsou tedy buňkami živými. Nejedná se tu o mechanické ukládání se
uratů, nýbrž o aktivní působení zvláštních excrečních buněk původu
pojivového. Zdá se vůbec, že u Arthropodů t. zv. tukové těleso úplně
může na se vzíti funkci exerečního orgánu. U Amphipodů ovšem máme
ještě t. zv. urinarie a u Tracheatů malpichické žlázy, jež fungují ex-
crečně. Bezpochyby však fungují obojí organy chemicky různě. Pů-
vodně patří excreční funkce u Arthropodů mesoblastu. Tak u Peripata
a většiny korýšů. K segmentalním organům připojuje se pak pojivo,
tukové těleso. Konečně však dosavadní mesoblastový material vůbec
nestačí a objevují se malpichické žlázy, původu vlastně ectodermal-
ního. Čím více mizí charaktery původních Articulat, tím více dege-
nerují excreční orgány segmentalní, přecházejí na indifferentní dosud
pojivový material a konečně na speciellně organisovanou část ectoder-
malní partie zažívací roury, původně v excreci vůbec nezúčastněnou.

Z našich Oniscodeů jen ještě u Trichonisca ob jevuje se homo-
logon ZENKEROVA orgánu. WrBER ve svém pojednání o Trichoniscidech
podal jeho popis. Zde však setkáváme se pouze s normalními buň-
kami pericardialního pojiva ve funkci excrečních orgánů. Oněch
obrovských buněk Asella tu nenalézáme.

Nově adaptací získané orgány Oniscodeů, které za excreční po-
važuji, jsou tři páry žlaz na rozhraní segmentů pátého, šestého a
sedmého. Tvar i velikost orgánů těchto varíruje velice podle rodů
i druhů Oniscodeů. U Ligidia vůbec jsem orgánů těch nenalezl, po-
dobně jako u Asella.

U Oniscineí nalézáme na podélných řezech (Porcellio dřevoryt
č. 7) v segmentu čtvrtém a pátém velký zahnutý vak (gl 5), který

24 XXV. Bohumil Němec:

ústí právě na rozhraní obou článků, prostíraje se svou přední dolů
zahnutou částí ve článku čtvrtém. Na řezech příčných (Porcellio
laevis, dřevoryt č. 5) možno konstatovati, že nalézá se v místech po-
stranních lakun krevních (břišních). Tvar jeho je tu obyčejně hruško-
vitý. Vývod ne vždy dobře se dá sledovati, poněvadž intersegmen-
talní zářez hluboko do těla zasáhá a všelijaká pojivová vlákna se tu
nalézají. Nejsnadněji naleznem vývod na šikmých poněkud řezech sa-
gittalních z postembryonů právě před opuštěním zárodečné dutiny se
nalézajících.

Svým tvarem i histologickou structurou liší se žláza čtvrtého
segmentu (ústí však patří již segmentu pátému !) nápadně od násle-
dujících dvou párů. Přes to, že má dobře vyvinutý vývod, je lumen
její poměrně veliké (obr. 43, 44), vyplněné jasnou homogenní hmotou.
U forem hojně pigmentovaných je celý orgán pokryt pigmentovými
černými buňkami (obr. 45, pi), takže pro tuto čerň není možno ho
přehlédnouti. Pigment žlázy ovšem u forem bledších (Porce. laevis,
obr. 44) méně je vyvinut, nebo úplně schází, jak tomu je na příklad
u Platyarthra. Vnitřek vyložen je nestejně vysokým epithelem (48)
s dobře oddělenými buňkami. Z těch většina vyniká nápadnou veli-
kostí (obr. 45, B) a obrovskými kulatými jádry. Velké buňky obklo-
peny jsou obyčejně menšími, nebo jsou tyto v některých partiích vý-
hradně vyvinuty (obr. 44, b). Nikdy však nescházejí ony ohromné
buňky, které celému orgánu dodávají typického rázu. Podařilo se mi
nalézti také nerv, který orgán innervuje (obr. 43, n).

V následujících dvou segmentech Oniscodeů nalézají se na ob-
dobných místech orgány, které však histologicky a tvarem od pře-
dešlých značně se liší (dřev. č. 4, G1 6, G1 1). Na příčném řezu
intersegmentalní částí mezi článkem pátým a šestým k. př. u druhu
Porcellio scaber tvoří pod epimeritem hypodermis mělkou jamku, do
níž nepatrným otvorem ústí orgán, skládající se z konečného váčku,
který může býti také laločnatě (obr. 45) rozdělen; z toho vychází
jemný vývod ústící právě v oné jamce pod začátkem epimeritu článku
šestého. Konečný váček laloky svými prostírá se však až do segmentu
pátého (obr. 46). Histologická skladba celého orgánu je nesmírně
jednoduchá. Nepříliš obsáhlé lumen vyloženo je nízkým epithelem
(obr. 45, 47 ep) s hojnými jádry ovalního tvaru. Plasma nejeví žádné
zvláštní struktury. Celkem jsou buňky dobře od sebe odděleny, zvláště
to možno konstatovati na celkových praeparatech vypreparovaných
těchto orgánů; velké buňky, jaké jsem popsal v orgánech žlázy seg-
mentu předešlého, málo kdy zde vidíme, nejspíše ještě v laloku, který

Studie o Isopodech. 25

vyčnívá do segmentu pátého (obr. 46, B). V uzounké dutině celého
orgánu nalézáme jako u žlázy předešlé homogenní světlou hmotu,
bezpochyby product exereční činnosti žlázy. Tytéž poměry konstatoval
jsem u homologického orgánu segmentu následujícího. Celé tělo žlaz
těch obklopeno je krevními lakunami (L, obr. 45, 46, 47), které
jsou od žlázy oddělovány pouze jemnou pojivovou blanou (bl). "Tato
představuje zároveň endothel lakun. Vlastně tu o endothelu v pravém
slova smyslu nemůže býti řeči. Pojivo, které lakuny obklopuje, je
vůči nim pouze jaksi cuticularně stlustlé a tato cuticula tvoří stěnu
lakun, ačkoli to není pletivový útvar samostatný. V tom ohledu máme
u Isopodů opravdu soustavu cévní otevřenou, neboť pravým endo-
thelem opatřeny jsou pouze cévy vedoucí krev arteriellní, která vra-
cejíc se z orgánů odkysličená přechází do opravdových lakun.

Právě ta okolnost, že popsané žlázy vyčnívají vlastně do lakuny
krevní a že látka jimi vylučovaná neobyčejně se podobá látce vylu-
čované u Decapodů žlázou antennalní, vede mne k názoru, že máme
před sebou orgány excreční. Jsou to ovšem orgány velice primitivní,
jež stěží lze přirovnati i jen k jednoduchému glomerulu malpighi-
ckému. Podařilo se mi zjistiti, že aspoň žlázy segmentu šestého a
sedmého pevstávají z materialu mesoblastového, pravděpodobně je
tomu však jinak u žlázy segmentu pátého. Neboť tato zakládá se velmi
záhy a v době, kdy žláza článku sedmého dosud nedá se konstato-
vati, ona již naplněna je hojným excretem.

Není mi známo, že by podobné orgány byl kdo u Crustaceí již
popsal. Hvrr sice píše o segmentalních orgánech thoracalních u Iso-
podů,; bylo mu však dokázáno, že se jedná o prosté kožní a lepivé
žlázy. Cravs (1. c.) u Nebalie na thoracalních zadních segmentech
líčí specialisací hypodermalních buněk vzniklé exereční prý orgány,
ale ani zde nelze mysliti na homologa s orgány našimi. Totéž platí
o t. zv. segmentalních orgánech Ostracodů, nalezených MvrzEREw.“*)
Právě z té příčiny, že jinde u korýšů marně jsem pátral po homolo-
gických orgánech, považuji je za orgáuy speciellně Isopodům vlastní,
snad i způsobem života získané. Nápadno je, že u hygrophilního Li-
Sidia přítomny nejsou, ač u ostatních Hygrophileí je nalézáme, třeba
poněkud odchylné od Oniscodeů. Prozatím nemohu pronésti úsudek
definitivní, poněvadž můj material vůči celé skupině Isopodů přece
jenom byl chudý.

22) MůrzeR: Die Ostracoden des Golfes von Neapel. F. u. Fl. des Golfes
v. Neapel. Bd. 21. 1894.

26 XXV. Bohumil Němec:

Poměry excrečních těchto orgánů, jak jsem je vylíčil pro Por-
celliona (Porc. scaber), doznávají u ostatních forem různých změn.
U Oniscodeů žláza pátého segmentu (pigmentovaná) celkem málo va-
ríruje. Za to druhé dva páry leckdy postrádají vývodu. Excreční
látka pak se nahromaďuje v konečném vaku žlázy a celý orgán na-
bude dosti velikých rozměrů. Tak u Platyarthra (obr. 12, E 6) žlázy
šestého a sedmého článku představnjí velké zahnuté vaky uložené
právě na rozhraní článků pátého a šestého, šestého a sedmého; jsou
vyplněny jemně zrnitou homogenní hmotou, jež některými barvivy
(pikrovou kyselinou) slabé se barví. Epithel žlázy je velice nízký,
jader poměrně velmi málo.

U Trichonisců oba dva páry žlaz jsou si podobny. Postrádají
však vývodu, aspoň u zvířat dospělých. Dají se velmi snadno vypre-

parovati a v celku pozorovány jeví tvar vaku v pravém asi úhlu za- -

hnutého (obr. 30). Štěnu vaku tvoří nízký epithel (ep) s plasmou
jemně zrnitou a malými ovalními jádry. Dutina vaku vyplněna je
slabě žlutou, homogenní hmotou excreční. Haplophthalmus jeví po-
měry podobné. Ale žlázy jeví podobu pravidelněji kulatou nebo vej-
čitou, pokryty jsou pojivovou lamellou (obr. 31, p), ohraničující lakunu
krevní a vnitřek vyplněn je hmotou při propadajícím světle černou
(obr. 33, K) při napadajícím bělostnou. Opticky chová se tedy hmota
úplně tak jako hmota konkrecí močových v pericardialním tělese tu-
kovém. Zajímavo je, že nalézáme u Haplophthalma vedle dvou párů
velkých vaků naplněných excreční hmotou ještě menší váčky podobné
struktury (obr. 32, 33), uložené v pojivu, kudy se ubírá proud od-
kysličené krve. Na řezu jeví hmota uložená uvnitř v těchto malých
váčcích (obr. 32) koncentrické uložení. Jinak ničím obojí váčky se od
sebe neliší.

Vlastně máme u Haplophthalma co činiti s prostým ukládáním
se uratů do mesohlastového materialu v pojivu, zrovna jako u Asella
do tukového tělesa v pericardu. Jenže zde je pochod intracellularní,
u Haplophthalma intercellularní. Je otázka, zda-li je toto intercellu-
larní ukládání se uratů v mesodermalných vacích původní, či vylučo-
vání tekutých látek orgány spojenými vývodem se vnějškem? Kloním
se k prvnímu názoru.

Především z toho důvodu, že u Haplophthalma není ještě pra-
videlnosti takové ve formě ani počtu excrečních vaků, jako u Tricho-
nisca, Porcelliona atd. Excreční látka vůbec se ukládá intercellularně
na příhodných místech v pojivu, které ohraničí se epithelialně vůči
excretu, aby lépe novou funkci mohlo vykonávati; později speciali-

Studie o Isopodech. Darí

sují se určitá dvě místa v každém zadním segmentu k této činnosti.
Konečně vytvoří se vývody a máme orgán dokonale vytvořený, jak
jej nalézáme u Porcelliona. Že právě v zadních segmentech abdomi-
nalních orgány tyto se vytvořily, vysvětlíme si okolností, že v zad-
ních segmentech postranními lakunami všecka skoro krev musí projíti,
vracejíc se z hlavy a předních čtyř článků thoracalních k žabrám. —
K potvrzení i k vyvrácení podaného právě výkladu bude třeba ovšem
prostudovati ještě celou řadu Isopodův a speciellně Oniscodeův.
Mezi orgány, které k excereci stojí asi v nějakém vztahu, možno
počítati také vinuté a rozvětvené kanály, jež pozorujeme v prvních

třech segmentech abdominalních a sice právě v místech, kudy ubírá
se okysličená krev ze žaber do pericardu (dřev. č. T. x). Prostírají
se mezi svaly, které ze hřbetní strany šikmo ubírají se dolů, oby-
čejně ke krycím lamellám žaberním (obr. 49). U Porcelliona mají tvar
všelijak kroucených kanálů, které na různých místech se rozvětvují,
což podmíněno je právě polohou jejich vůči různým zde probíhajícím
svalům. Mezi širokými svaly jsou výběžky ty urovnány parallelně,
kde jim svaly nebrání, rozvětvují se kanály laločnatě (obr. 50, EK).
Kolem nich bývá coagulovaná tekutina krevní s množstvím lympho-

28 XXV. Bohumil Němec:

cytů (obr. 50 1). Jsou to orgány velice jemné a pravá jich podstata
jenom na dostatečně tenkých řezech dá se vystihnouti. Jsou vytvo-
řovány epithelem nestejné výšky, zdá se, že plasma leckde vysýlá do
vnitř výběžky a tvoří i můstky s plasmou strany protější (obr. 48).
Je jemně zrnitá, není ohraničena žádnou cutieulou ani differencova-
nou ectoplasmou. Jádra jsou kulatá, s hojnými zrníčky chromatickými.
Lumen kanálků a laloků je vždy zřejmé. Žádná část orgánů není po-
vlečena zvláštním pojivem.

Nemohu určitě říci, že popisované kanály ústí na venek. Ale
u base první, druhé i třetí lamelly krycí přistupuje jednoduchý ka-
nálek z rozvětveného komplexu vedoucí k hypodermis a zdá se, že
tu, někdy na nízkém komolci, ústí ven (obr. 50, V). Ústí však mu-
selo by býti velice nepatrné. Okolnost, že stejným způsobem dotýkají
se určité výběžky orgánu ve všech třech za sebou následujících see-
mentech na témže místě (na vnitřní straně inserce lamell) inteou-
mentu, svědčí pro domněnku, že tu máme skutečně co činiti s vývody.
K názoru, že jsou to orgány excreční, vedla mne okolnost, že kolem
nich proudí silně krev. $Secretu jsem v nich nenalezl. Námítka, že
nejsou pranic podobny excrečním orgánům segmentů pátého až sed-
mého, pozbývá své váhy úvahou, že kol těchto abdominalních žlaz
proudí krev již okysličená, tedy chemicky dosti podstatně se různící
od odkysličené, vracející se do žaber kol orgánů posledních článkův
thoracalních.

U Asella nenalezl jsem podobných orgánů. Ostatně jsou tu jak
poměry oběhu krevního tak excrece rozdílné od Oniscodeů.*“)

Na dřevorytu čís. 7 nakreslil jsem do obrysů sagittalního řezu
Porcelliona všecky excreční orgány, nebo jich rudimenty. Všecky ústí
na břišní straně a nalézají se po stranách těla v pseudocoelu a sice
všeobecně v krajině systému postranních lakun krevních. 8 vlastní,
cévní soustavou nejsou v žádném styku.

Amitotické dělení se jader u Isopodův.
Není tomu dávno, co obrácena byla pozornost k amitotickému

dělení se jader. Ku popisným částem přirozeně přidány byly úvahy

29) Mezi tiskem této práce došlo mne laskavostí autorovou pojednání „V.
Marxryvov : Biologické studie o Isopodech (rusky). Rozpravy cís. akad. věd v Petro-

přesvědčil se, že fungují skutečně jako orgány excreční. Vývodů nenalezl. Připo-
míná, že o těchto žlazách mimochodem zmínku činí již N. WacvweR v práci Re-

Studie o Isopodech. 29

značí vůči karyokinetickému. Discusse účastnilo se množství biologů,
mezi nimi zvláště GorrERr, RrErNkE, BaRruRTH, ZrroLER, FRExzEL, Lew-
MING, SCHEWIAKOFF, ARNOLD, PREUSSE, KoRscnkur, O. v. Raru. Bylo by
zbytečno rozšiřovati se zde o faktech a pracích sem spadajících.
FremmuNe podává o předmětu tomto v MrRcxEL-Bowxkrově sborníku
důkladné referáty, v poslední době pak v. Rarm ve své práci 0 žla-
zách Anilocry sestavil výsledky celé dosavadní discusse. Mohu tedy
prostě na jeho úvahy navázati výčet několika případův amitotického
dělení, jež jsem pozoroval u Isopodů.

Již v první části těchto studií poukázal jsem na amitotické dě-
lení v žaberních plátcích Porcelliona. Hojněji setkáváme se s ním
v žabrech Asella. Další případy týkají se zažívací roury, varlat, vas
deferens a vaječníku. Moje pozorování nebyla v tomto směru ve-
dena účelně, proto také následující poznámky mají ráz více aphori-
stický.

Žaberní lamelly Asella vyznačují se některými histologickými
zajímavostmi. Mezi ně patří především hypodermis skládající se
z obrovských buněk s poměrně velikými také jádry. Pátral jsem
dlouho po způsobu dělení se těchto jader. Ale toto jest zde velmi
vzácné. Již při embryonalním vývoji vyvinou se plátky žaberní lamel-
lovitě a jich hypodermis čítá již tehdy ne mnohem méně buněk, než
u zvířete dospělého. Plocha žaberního plátku zvětšuje se jen vzrůstem
jednotlivých buněk, ve velmi vzácných případech dělením se buněk.
Dělení jest amitotické. V jádru nedělícím se nalézá se chromatinová
substance v neurčitém počtu tyčinek rozdělená. Jádro bývá kulaté,
kolem něho tvoří plasma jemnou radiaci. Při dělení jádro se prostě
zaškrcuje, chromatinové tyčinky netvoří žádných pravidelných skupin
(obr. 36). Ještě při zaškrcování nalezneme někdy chromatinovou ty-
činku na rozhraní obou polovin (obr. 37). Buď tyčinka ta přechází
Z jedné polovice do druhé, neb se na rozhraní rozděluje.

Tři zobrazené případy (obr. 36, 31, 38) ukazují, že dělením
takovým nevznikají jádra stejné velikosti. Nemohl jsem konstatovati
nikdy ani přibližně stejné velikosti productů dělení. Jest to charak-
teristickým znakem přímého dělení specialisovaných buněk, že pro-
ducty dělení nejsou stejnocenné! — Dělení má tedy ráz nepravidel-
nosti.

Obraz 38. ukazuje buňku, jejíž jádro rozdělilo se již ve dvě
části. Ve větší části nalézáme 4 chromatinové tyčinky, v menší 1.

cherches sur le systéme circ. ete. chez le Porcellio elarci (P. dilatatus Brandt.)
Ann. d, sc. nat. 5. Sér. T. IV. Zool. 1865.

30 XXV. Bohumil Němec:

Kol obou jader je zřejmá jemná radiace a světlé dvůrky. Zda-li ná-
sleduje rozdělení buňky, nemohu udati, ač je to pravděpodobné. Neboť
dvě buňky v jediné buňce nalezl jsem jen tam, kde se dalo dokázati
předcházející dělení. Na okraji plátků je osa dělení rovnoběžná s okra-
jem (obr. 37, 38).

Zažívací roura Isopodů sestavena jest neobyčejně pravidelně ze
stejně skoro velkých buněk epithelialných, jichž počet celkem od em-
bryonalného stavu individua se mnoho nezvětšuje. Za to buňky značně
se zvětšují a tím i celá roura zažívací, jež zde je původu ectoder-
malního. V několika případech mohl jsem ve střevním epithelu po-
zorovati přímé dělení se jader prostým zaškrcením. V jednom případě
značně prodloužené jádro rozpadávalo se ve 4 jádra nová příčným
stejnodobým zaškrcením. Také ve 3 části najednou se jádro dělilo,
obyčejně však ve 2. Po rozdělení se jádra následuje tu vždy rozdě-
lení se celé buňky.

V obou vylíčených případech týká se amitotické dělení velkých
buněk epithelialních, jež vzaly na se speciellní funkci. U žaberních
plátků byl jsem zprvu na rozpacích, nemám-li hypodermis jich pova-
žovat za normalní anaplasie schopné pletivo, ale úvaha, že je dýchání
koncentrováno na ně, že tu máme co činiti s obrovskými buňkami,
jichž plasma i jádra jeví zvláštní, skoro žlaznatou structuru, přesvěd-
čilo mne, že tu máme co činiti s buňkami specifické chemické funkce
a u takových právě amitotické dělení buněk nejčastěji se přihází. —

Ve varlatech týká se amitotické dělení jader perifericky ulože-
ných kolem vlastních spermatocytů a spermatogonií. Ve vrstvě peri-
ferické jeví jádra různý, nejobyčejněji protáhlý tvar. Skoro všecka
ukazují v určitých periodách na dělení se přímé. Jevíť uprostřed
více méně ostré zaškrcení (obr. 14), po němž opravdu jádra se roz-
padávají. Zaškrcení ani produkty dělení nejsou pravidelny (obr. 14, a).
Obyčejně bývá jedna část větší. Obsah jádra (v němž není chromatin
ve zřejmé partie koncentrován) obyčejně je jemně zrnitý, někdy bere
na se ráz vláknitý (b). Jádra ukazují jedno, dvě (d) i více zaškrcení
současně.

Bizarně vypadají neobyčejně dlouhá jádra (14 e). která na
jednom konci odškroují malé vejčité partie. Zdá se, že tato jádra se
spermatogenesou přímo nejsou v žádném poměru. Mnohé pochody
ukazují zřejmě na rozpadávání se. Jsou to bezpochyby elementy vý-
živné, jaké u Arthropodů ve varlatech nezřídka se vyskytují (0. v.
Rarw). Podivuhodné fragmentace jader v pseudovariích již jsem vzpo-
menul výše.

Studie o Isopodech. 31

Amitotické dělení se jader žlaznatých buněk vesiculy popsal již
La Vazerre. "Také zde prosté zaškrcování uprostřed prodlouženého
jádra označuje pochod dělení. Rozdělení se jádra následuje rozdělení
se buňky.

Velmi zajímavé je amitotické dělení se jader ve vývodu vesiculy.
Ve spodní části vas deferens nalézáme skoro ve všech buňkách buď
dvě těsně k sobě přiložená jádra (obr. 19, 20 b) nebo různá stadia
dělení (A). Zaškrcování, které také zde rozděluje jádro, neděje se
u všech jader stejně. Někdy ovalní jádro kol do kola pravidelně
jemnou hloub a hloub postupující rýhou se rozděluje (obr. 20 a),
jindy na jedné straně zaškrcování mnohem dříve počíná (d), čímž
později dostáváme stadia, kde na jedné straně zářez hluboko již byl
pokročil (e, £), na druhé povrch jádra jenom jemné prohnutí ukazuje.

V jaderném reticulu jsou suspendována kulatá chromatinová tě-
líska, jichž v oddělených polovicích jader obyčejně stejný počet pozo-
rujeme (b).

Také v hlouběji zaškrcených jádrech obě poloviny chovají stejné
guantum chromatinu. U mladších stadií vidíme často chromatinové
tělísko na rozhraní oddělujících se polovin, ne zřídka se dělící (e, Í).
Bezpochyby každému jádru dostane se jedné části rozdělené pak
chromatinové tyčinky. Přes to vše ani v tomto případu nelze mluviti
o naprosté pravidelnosti dělení. Ve většině případů je jedna polovina
při dělení poněkud menší než druhá (d, e). Zda-li rozdělení se jader
následuje rozdělení buňky, nemohl jsem zde zjistiti.

V epithelu pohlavních vývodů vůbec zdá se býti amitotické dě-
lení hojně rozšířeno. PnEvssk?*) konstatoval amitotické dělení v ova-
riu a oviductech HemrPrER (KoRscHELT již před ním) a jeho údaje ob-
sahují mnoho identického s mými nálezy.

Ve vaječníku nalezl jsem amitotické dělení se jader v případu
kdy při degeneraci vajíček ve vaječníku epithel jeho vzal na se po:
divnou funkci, jakou jinde lymphocyty vykonávají. Epithelialní buůky
vytvořily tu totiž amoebovité výběžky, mnohé z nich opustily původní
své epithelialní uložení a vniknuvše k degenerujícím vajíčkům přijí-
maly do sebe žloutek jich. Konaly tu funkci odjinud známých fago-
cytů. Dělení těchto buněk dálo se amitoticky. Obraz 23. znázorňuje
dvě epithelialní buňky s amoebovitými výběžky, z nichž jedna jeví
jádro přímo se dělící.

4) PpReusse F.: Ueber die amitotische Kerntheilung in den Ovarien der He-
mipteren. Zeitschr. £. wiss. Zoologie. Bd. 59, 1895.

32 XXV. Bohumil Němec:

Dělící se jádro oproti vedlejšímu značně je větší, jeví chromatin
v distinktnější tyčinky uspořádaný a intensivněji se barví. Jádro jest
slabě zaškrceno, uprostřed je rozděleno jemnou, poněkud silněji než
ostatní obsah jádra se barvící destičkou. Zdá se mi, že vznikají ta-
kové destičky uvnitř jádra samého, ne ze zaškrceniny z vnějšku po-
stupující. Měli bychom tu tedy obdobu onoho způsobu dělení, jež na-
zval O. v. Raru „Kernplattentheilung“.

Ani v tomto případu nejedná se o normální buňky schopné re-
generace neb anaplasie. Epithel vaječníku vůbec má funkci mezi ji-
ným výživnou, zde pak zvláště vzal na se úkol fagocytů. Po rozru-
šení a ztrávení materiálu výživného z degenerujících vajíček buňky ty
bezpochyby hynou. Jsou to opět buňky specialisované, s určitým po-
sláním.

Několika slovy zmíním se ještě o amitotickém dělení v hepato-
pankreatických vacích Oniscodeův. Přímé dělení jest tu velice hojné
a právě na něm stanovil v. Raru svou „Kernplattentheilung“. Proti
FRexzeLovr správně tvrdí, že se zde nejedná ani o faktickou regene-
raci, ani o přísné, idealně pravidelné dělení, jak je chtěl FpexzeL ve
své „Nucleolartheilune“ viděti. Opravdová regenerace děje se posu-
nováním se v zadu na slepém konci mitoticky vzniklých buněk do
předu, kdežto většina amitoticky vzniklých jader odchází se secretem
jaderným, ztrácejíc v něm svou existenci. Pochod degenerační těchto
jader vypadávajících s celým obalem tukových kuliček do lumina
vaků mohl jsem ve všech fasích sledovati. Celý pochod upomíná na
NussBavmovo a PLaryERovo ??) líčení excreční činnosti jader, ač jest
primitivnější.

Pro svou osobu nepochybuji o správnosti ZrecLERovýcH a V. Ra-
rHovýcH thesí, týkajících se významu přímého dělení se jader. Shle-
dáváme je pouze u buněk vzavších na se speciellní nějaký úkon,
zvláště u buněk žlaznatých a výživných. Zde celé jádro i s plasmou
je obdávající může se někdy přeměniti v secret samotný a zahynouti.
Dříve však byla jádra přímým dělením vytvořila potomstvo, jemuž
stejný úkol i osud kyne. Část buňky bere secrecí za své. Buňky ty
nikdy již nedělí se mitoticky a ztrácejí po jednom dělení amitotickém
vůbec schopnost karyokinese. Že tomu tak, dokazuje přesvědčivě
PReusse-ho líčení oviductu Hemipter.

%) PrarveR: Beitráge zur Kenntnis der Zelle und ihrer Theilungserschei-
nungen. Arch. f. mikr. Anat. Bd. XXXIII.

Studie o Isopodech. 33

Ve všech mnou uvedených případech jednalo se vskutku o buňky
specifického charakteru, které nemají ve svém určení úkonu rege-
neračního, naopak jdou po vykonané funkci vstříc degeneraci (buňky
hepatopankreatického epithelu, veliké žlaznaté buňky vesiculy). Vzdá-
lily se nejvíce ze všech buněk somatických od charakteru buněk pro-
pagačních a embryonalných, pozbyvše vůbec schopnosti anaplasie.

Otázka, který způsob dělení je primerní, zda karyokinetický či
amitotický, nebude rozluštěna stanovením významu dělení přímého
u Metazoí. Buňky zde již značně ve svých biologických poměrech se
liší od buněk, ku př. organismů jednobuněčných. Ačkoli zde v po-
slední době konstatována skoro všude mitosa (u Rhizopodů, Flagel-
latů, mfusorií, Diatomaceí a t. d.), nemusí tato přece býti primerní.
Neboť ku př. u Rhizopodů je na jisto postaveno i dělení přímé. Jeť
u všech jmenovaných organismů mitosa již zjevem vysoce kompliko-
vaným. Snad bude třeba pátrati po nějaké původní jednodušší formě
dělení mitotického. V té příčině mnoho slibují houby (rostliny), je-
jichž jádra zvláště jednoduchou stavbou vynikají.

Výklad tabulí.
Tab. I.

Obr. 1. Porcellio laevis Latr. R. 2, 4. Řez podélný Oviductem (Ov.)
s receptaculem seminis (R s), jež souvisí otvorem (O) s vněj-
škem. L svinutá lamella vaku zárodečného, G1 žlázy ústící
do oviductu.

Obr. 2. Spodní část předešlého řezu při větším zvětšení (R, 2, 8).
m podélné svaly oviductu, hy epithel oviductu fungující jako
hypodermis, rs chitinové receptaculum seminis vyplněno
spermaty (Sp).

Obr. 3. Porcellio laevis Latr. R, 2, 4. Receptaculum seminis (R s),
od něhož se oddaluje epithel oviductu (Ov). Z epithelu zů-
stalo několik buněk (x) lpěti na receptaculu.

- Obr. 4. Porce. laev. Z, 2, D. Příčný řez oviductem oplozené ©. Epi-
thel oviductu úplně již vzdálen od receptacula. m pojivo a
svaly povlékající oviduct. G1 2 řady žlaznatých buněk ústí-
cích do oviductu.

Obr. 5. Porce. scaber Latr. Z, 2 D. Část podélného řezu oviductem
oplozené ©. R. s. na slepém konci (S) perforuje vlivem se-

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 8

Obr.

10.

12.

XXV. Bohumil Němec:

cretu epithelialních buněk oviductu (hy) a vnějších obou řad
žlaz.

. Poro. laev. R, 2, 3. Oviduct naduřený secretem (S) a roz-

puštěným receptaculem. (Individuum bylo právě po svlékání).
Oviduct volně spojen s vnějškem (0). Sperma (Sp) vniká
do ovaria.

„ Oviduct od zvířete v tomže stadiu se nalézajícího. V distalní

části oviductu tkví ulomený konec druhého páru kopulačních
přívěsků abdominalních (p).

„ Ligidium agile Pers. Řez částí oviductu, která funguje jako

receptaculum sem. m mocné podélné svaly oviductu.

. Porcellio amoenus Koch Z, 2 D. Řez vaječníkem. 1 záro-

dečné ložisko a nejmladší vajíčka. 2, 3, vajíčka obdaná již
pojivovými obaly vzrůstajícími z epithelu na místech x,
X, X;. p pojivový obal vaječníku, ep jeho epithel. 4 dospělé
vajíčko.

Lie. ae. L, 1 C. (Podélný řez třetím segmentem). Zárodečná
lamella (L) tvořící na basi noh výčnělek. hy hypodermis, ch
chitin břišního integumentu.

Platyarthrus Hoffmannseggii Brdt. < R, 2, im x. Homo-
logon distalní části samičího oviductu. Malá dutina Rs
upomíná na receptaculum ©, kommunikuje s vnějškem ot-
vorem (O). Ostatní část vchlípeniny vyplněna chitinovým
hrotem (Rs,).

R, 2. 8. Z podélného řezu sagittalního dospělým G. V. a
VI. segment. R s distalní část oviductu s útvarem odpoví-
dajícím receptaculu ©, E, excreční vak na rozhraní obou
segmentů, postrádající vývodův a vyplněný jemně zrnitou
hmotou excreční.

„ Z, 2, A. PO pseudovarium, (Porcellio amoenus Koch) tvo-

řené již samými malými buňkami. T varle.

„ Z, 1, Imm J. Pore. laev. Latr. Různá stadia a formy frag-

mentujících se jader perifericky uložených ve varleti.

„ Z, 2 D. Žlaznaté buňky z vesiculy sem. Porc. laev., v jejichž

jádrech objevují se vacuoly (V).

. Tytéž buňky s degenerujícími, laločnatě collabovanými jádry

(I. d.).

„ Z, 2, A. Porc. laev. Řez vesiculou seminalis (V s), jež

sphincterovitým svalem (Sp) uzavřena je vůči vas deferens
(De).

Obr.

Obr.
Obr.

Obr.

Obr.
PAE

Obr.

18.

22.

23.

. 24.

25.

26.

28.

Studie o Isopodech. 35
Z, F, 2. Porcellio scaher Latr. Příčný řez v medianní čáře

k sobě se přiloživších spermaductů obou stran. Ch chitinový
povlak vnější, hy žlaznatý epithel.

Tab. II.

. Porce. laev. Z, 2, D. T varle, na suspensorickém vláknu F

pseudovarium PO. s jahodovitě se fragmentujícími mega-
nucley.

. Z, 1, E. Část pseudovaria s jádry připravujícími se k frag-

mentaci.

„ Z, 1, E. Ve vlákno seřaděné obrovské buňky pseudovaria,

jichž jádra se fragmentují. Někde lze pozorovati, že se
fragmentují přetvořivše se dříve ve svinutá vlákna (x, x,).

. Z, 2, F. Žlaznatá buňka z vesiculy Porc. laev. e ectoplas-

matická proužkovaná obruba buňky vůči luminu vesiculy.

Z, 2, C. Porc. laev. Řez distalní částí spermaductu. pi

pigment, pod ním lesklá membrana (m). Epithel ukazuje

hojná stadia amitoticky se dělících jader (A).

Z, 2, Im I. Dělící se jádro z vas deferens Pore. laev.

Porc. laev. Řez vaječníkem. p pojivový povlak, me mem-

brana basalis, ep epithel vaječníkový, který mezi vajíčka

u X; a X, vysýlá pojivové výběžky a buňky (b).

Asellus aguaticus L. Z, 2, D. V plasmě mladých vajíček

pravidelně se tvoří žloutkové koule (vi). Vaječník má svůj

epithel, od něhož vycházejí pojivové obaly vajíček (f).

Dvě fagocytické buňky z vaječníku Porce. am. ž rozpou-

štěný žloutek, A jádro amitoticky se dělící pomocí jaderné

destičky.

Z, 2. C. Porce. scaber. Základy cotyledonů (Co) pod chiti-

novým pokryvem břišním (ch).

Z 2, C. KV rudiment autennalní žlázy Asella. G1 skupina

žlaznatýeh buněk ectodermalných. A, Antenny.

Z, 2, C. Rudiment téže žlázy u Ligidia.

Z, 1, C. Příčný řez skořápečnou žlazou Haplophthalma.

KV konečný tenkostěnný váček, K v kličkovitý vývod, 1 lym-

phocyty, Ž žvýkací žaludek.

Z, 2, E. Řez embryem Asella v krajině druhé maxilly.

KV konečný váček skořápečné žlázy, z něhož se vychlipuje

a vine kličkovitá část (K v). Proti tomuto kanálku vchli-
8*

Obr.

Obr.
Obr.

Obr.

39.

40.
41.

43.

44.

XXV. Bohumil Němec:

puje se ectodermalná část vývodná (E v). N nervová páska
břišní.

Z, 2, E. Porc. laev. Ectodermalná část vývodu skořápečné
žlázy individua před svlékáním se nalézajícího. ch, ch, stará
a nová chitinová intima.

Z, 2, D. Trichoniscus pusillus Brdt. Žláza šestého seo-
mentu in toto. ep její epithel, E excret uvnitř nahromaděný.
Z, 2, E. Žláza šestého segmentu Haplophthalma. p pojivový
obal žlázy, E secret.

Z, 2, E. Malý váček z pojiva pátého segmentu. Excret
uvnitř nahromaděný jeví concentricky lamellesní structuru.
Podobný váček in toto při propadávajícím světle.

Z, 2 E. Jádra z buněk Zenkerova orgánu Asella. chr chro-
matinová tělíska, u močové concrece plnící buňky Zenk.
org.

Z, 1, F. Buňka Zenkr. ore. s jádrem lístkovitě stlačeným
a rozvětveným.

Z, 1 E. Amitoticky se dělící jádro ze žaberního plátku
Asella (z plochy plátku).

Dělící se jádro z periferie žaberního plátku Asella.

Jádro rozdělené ve dvě nestejné partie.

Tab. IKY.

Z, 1, C. Ligidium agile Pers. Žláza skořápečná na řezu po-
délném sag. KV konečný váček, Kv kličky vývodné. I lym-
phocyty. V ústí žlázy na spodní ploše maxilly druhého páru
(M x,). Exeret (E) nahromaduje se ve lžičkovité prohlube-
nině maxillipedu (mxp).

Z. 2, D. Skořápečná žláza Platyarthra.

Z, 2, D. Pore. se. Skořápečná žláza. Gr. granulovaná vrstva
plasmy s jádry, c corticalně proužkovaný lem ectoplasma-
tický.

. Z, 2, C. Kličky vývodné skořápečné žlázy Ligidia s reticu-

larním excretem (e). GI kožní žláza (hypodermaluí).

Z, 1, D. Pore. se. Žláza pátého segmentu vyplněná secre-
tem (S). pi pigment žlázu kryjící, B veliké, b malé buňky
epithelialní.

n nery k žláze přistupující.

Z, 1, D. Pore. laev. Žláza segmentu pátého.

Studie o Isopodech. 37

Obr. 45. Z, 1, D. Porc. sc. Orgán excreční šestého segmentu. V ústí
orgánu, hl pojivová blána oddělující orgán od krevních la-
kun (L). I lymphocyty. ch, hy chytin a hypodermis břišního

inteegumentu.

Obr. 46. Část téže žlázy nalézající se v segmentu pátém.

Obr. 47. Část žlázy segmentu sedmého vyčnívající do článku šestého

(Pore. sc.).
Obr. 48. Z, 2, E. Excreční kanál z druhého článku abdominalního
(Porce. sc.).

Obr. 49. Z, 1, C. Excreční kanály (EK) ze čtvrtého a pátého článku
abdominalního Ligidia. 1 lymphocyty, L lakuny krevní.
Obr. 50. Z, 1, C. Ústí (?) kanálů exerečních (EK) na vnitřní straně
prvního přívěsku abdominalního (Porc. sc.).
Obr. 51. R, 2, 8. Řez telsonem Asella. Z G1 buňka Zenkerova orgánu
s pravidelným jádrem uprostřed. pi pigment buňku oplétající.
1 lymphocyty. Z r zažívací roura. B velké buňky hypoder-
malní na břišní straně telsonu.
. Z, 1, E. Žlázy na oviductu, ústící zvláštním kanálkem (x)
skrze epithel do dutiny oviductu (Ov) Porce. laevis.

Obr.

[ey
DO

(Obrazy kresleny pomocí kamery.)

BEST OSS +4extG68,
(Studien úber Isopoden. II.)

Die Geschlechtsorgane der Onisciden bieten so viel Interessantes
dar, dass sie schon mehreremals Gegenstand eingehender Untersu-
chungen wurden. ScHóBL, FnrepRrcH, Ea VazerrE und WrpER haben
sich um ihre Erkenntnis am meěisten verdient gemacht. Auch die
Arbeit LercHmaxxs úber die Naturgeschichte der Isopoden brinst wert-
volle Bemerkungen und Gedanken.

Ich beginne mit den weiblichen Geschlechtsorcanen. Dieselben
sind durch viele Suspensorialbánder an das Pericardialdiaphragma
aufgehánst, welchen, besonders an denen des vorderen Endes, nicht
selten dieselben Zellengruppen angefůvť sind, wie sie von LoREBOULLEr,
Levypre und FRrEpRicH an Suspensorialfáden der Hodenschláuche er-
wáhnt werden. Nur sind sie an den Ovarien viel kleiner. Diese
Anhánge enthalten runde, indifferente Zellen, welche eine betrácht-

38 XXV. Bohumil Němec:

liche Grósse erlangen Kónnen. Uebrigens zeigen sie in Form und
Grósse eine grosse Variabilitát, gerade so wie dies bei Pseudovarium der
Fall ist. (Ganz áhnliche, natůrlich in ziemlich grosser Regelmássie-
keit auftretende Gebilde hat bei Sphaeroma LrrcHmaxy als Hodenreste
bezeichnet, wie es frůher MaxeR fůr Ovarialanhánge von Cirolana
und Nerocila gethan hat. Meiner Meinung nach handelt es sich bei
den Oniscodeen lediglich um nicht verbrauchtes Mesodermmaterial,
aus welchem sich die Gonaden entwickelt haben, mit welcher Anschau-
ung unsere Kenntnisse úber die Entwickelung der Geschlechtsorgane
bei den Arthropoden gut in Einklaneg stehen.

Im fůnften Thoracalsegmente geht von jedem Ovarialschlauche
ein Oviduct gegen die Bauchseite hin und můndet da durch eine
kleine Geschlechtsofnung an der Innenseite vor der Beininsertion
desselben Šegmentes. Der Oviduct wird von einem einfachen Epithel
gebildet, das von einer Bindegewebshůlle umgeben wird, unter welcher
auch viele, bei Ligidium enorm entwickelte Lánesmuskeln verlaufen
(Bos 75m)

In zwei gegenůberlieeenden Reihen ziehen sich am Oviducte (bei
Porc. laevis, anderswo auch vier) Lánesstreifen von Drůsenzellen
(Fig. 1,4 gĎ, die zu einzelnen Gruppen vereinigt sind. Jede Gruppe
můndet durch einen eigenen Ausfihrunosgsane (Fig. 52) in den Oviduct.
Ihre Funktion wird uns klar, wenn wir bedenken, dass es bei Onisco-
deen gar keine Nebendrůsen gibt.

In den Oviduct hinein ragen die von ScHóBL entdeckten recep-
tacula seminis, welche continuirlich in die Chitinhaut der Bauchseite
úbergehen (Fig. 1, 2). Doch hat man hier nicht ausschliesslich mit
einer Einstůlpung der allgemeinen Chitinbekleidung zu thun, sondern
die Gebilde werden vom distalen Ende des Oviducts selbst gebildet.
Wie frůher Lrrcumany, konnte ich mich úberzeucen, dass dieses durch
Hypodermiseinstůlpung entsteht und es behált zeitlebens seine Function
Chitin zu bilden. Dies erhellt auch aus Fig. 2. Das Oviductepithel
ist hier von demselben Character, wie die normale Hypodermis, auch
hánst es fest mit dem receptaculum (h s) zusammen. Erst spáter
trennt sich der Oviduct (nach der Befruchtung) von ihm los und
dabei bleiben manchmal einzelne Epithelzellen an dem Chitingebilde,
das sie selbst gebildet hatten, haften (Fig. 3, x). Das distale Oviduct-
ende fungirt, obzwar es nur eine ungemein feine Oeffnuno nach Aussen
zeigt, als Vagina. Als penes dienen die am zweiten Abdominalsegment
der G liegenden Anhánge, wie es ScHózL richtig erkannt hat. Ich
fand in einem Falle den abgebrochenen Endtheil dieses Organs im

Studie o Isopodech. 39

Oviduct, dessen Oeffnung dadurch verstopft wurde (Fig. 7). Es trat
dann eine Degeneration der Éier ein, weil dieselben nicht entfernt
werden konnten.

Nun liegt also das receptaculum frei in der Oviducthohle
(Fig. 4). Da entwickeln die grossen Drůsen und auch der proximale
Oviducttheil (Fig 5, S) ihre Secretionsthátiekeit, welche eine Perfo-
rirung des receptaculum zur Folge hat (Fig. 5). Dies wird fórmlich
durch das Secret aufgelóst und verschwindet bald, bis auf den distalen
Theil, welcher bei der jetzt folgenden Háutune abgestreift wird. Das
Secret fůllt jetzt den mittleren Oviducttheil ©anz aus, wel-
cher dadurch sehr aufgeblást erscheint (big. 6). Es drinet dann das
freigewordene Sperma (Sp.), welches frůher im receptaculum auf-
gespeichert war, ins Ovarium (Fig. 6). Nach Eireifung und Befruchtung
werden die Eier abgeleot und zwar durch den Oviduct, da ihnen gar nichts
im Wege steht, die Bauchbedeckung sehr weich und die Oviducte ela-
stischsind. Auch besitzen sie, wie ich gesagt habe, Lánesmuskeln zur
Betórderung der dieselben passirenden Eier. Die von ScHóBL beschrie-
benen eigenartigen Spalten konnte ich nicht aufiůnden. Es gibt hier
an der Bauchseite úberdies so viele Muskeln und Nerven, dass sich
kein Ort finden lásst, wo die Eier ungehindert austreten konuten.
Uebrigens verweise ich auch auf LercHmaxw's Gedanken, die sich gegen
ScHoBLSs Auffassune anfiihren lassen, dass sich námlich solche Ver-
háltnisse, wie sie ScnoBL behauptet, gar nicht mit der ganzen Kórper-
okonomie vertragen. Bei Ligidium beobachtete ich auch wirklich, dass
Eier durch die Oviducte entleert werden.

Allerdings weist Ligidum im Vereleiche mit den Oniscineen
einige Abweichungen auf. Es gibt bei ihm kein chitinoses receptaculum.
Die Oviducte zeigen in der mittleren Partie eine kugelige Auftreibung,
die eine drůsige Auskleidung aufweist und von máchtigen Muskeln
úberzogen wird (Fig. 8). Wir haben hier dasselbe Gebilde, welches
Lrrcumaxx bei Asellus als receptaculum eingehend beschrieben hat.
Offenbar sind die Verháltnisse, wie man sie bei Ligidium sieht, viel
einfacher als diejenigen bei Oniscineen, und auch hierin zeigt Liei-
dium Verháltnisse, die das Genus viel ur SP erscheinen lassen,
als es die Oniscineen sind. :

Nach der Eiablage entwickelt sich im distalen Oviducttheile
ein solider Chitingriffel, welcher die Geschlechtsoffnune verstopft.
Ich habe bei álteren Thieren von verschiedenen Porcellioarten dennoch
in diesen Chitingriffeln, besonders wenn ich sie bald nach der Eiablace

40 XXV. Bohumil Němec:

untersuchte, ein allerdines sehr feines Lumen gefunden, was wohl mit
unserer Anschauuneg ůúber ihre Entstehune ganz gut úbereinstimmt.

Ueber die sogenannten Brutlamellen hat hauptsáchlich ScnopL,
FpiepRicH und Lercumavy berichtet. Dieselben entstehen als eine
Hypodermis-Ausstůlpune, in welche sich dann das reticuláre Binde-
scewebe der Kórperhohle mit Blutgefássen und unzáhligen Lacunen
verbreitet. Bei den Oniscineen vermae die Lamellenanlage die starke
Chitinhaut nicht auszubuchten und deshalb bleibt sie unter derselben
in vielen Falten zusammenselest. Bekanntlich finden sich aber bei
Asellus an der Innenseite der Beine Griffel, in welche sich die
Lamellenanlage ausbreitet und hier die letzte Háutune vor der
Eiablace abwartet. Etwas ganz áhnliches finden wir auch bei Ligi-
dium, welches also wieder auf Verháitnisse hinweist, wie wir sie bei
den meisten Wasserformen treffen.

Bei der Brutpflege, die man bei Isopoden auffindet, kommen
weiter die schon von TpRpEvinRaxvs beschriebenen Cotyledone in Betracht.
Dieselben entstehen áhnlich wie die Brutlamellen als Hypodermis-
ausstůlpungen, deren Anlage jedoch bei einigen Porcellioarten bei
geschlechtsreifen Weibchen permanent wird. Sie tritt bei diesen unter
der Bauchchitinhaut als eine Ausstůlpung auf (Fig. 24, Co), die in drei
oder vier Lappen am Ende getheilt sein kann. Auch in diese Aus-
stůlpungen treten Bindegewebe und reichliche Blutlakunen ein. Nach-
dem die Eier in den Brutraum gelangen, wachsen die Lappen sehr
in die Lánge und verbreiten sich zwischen dieselben. Einzelne so
entstandene Schláuche fůgen sich innig an das papillenartig gegen
dieselben vorspringende Chorion und hier wird direct eine Ernáhrunes-
flůssigkeit in das Ei fltrirt. Es wurde schon ofters darauťf auf-
merksam gemacht, dass auch den Brutlamellen eine Ernáhrungsfunction
zukommt.

Ueber die Eibildung bei den Isopoden liegen uns Untersuchungen
von LrvuckaRrT, vax BEvEpDEN, La VazgrTE, CLaus und LErcHmAxN vor.
Besonders der letztoenannte Autor hat die Verháltnisse von Asellus
sehr eingehend dargestellt; doch kann ich ihm in einigen Punkten
nicht beistimmen. Dies betrifft besonders die Frage des Ovarial- und
Follikelepithels. Ich finde an Auerschnitten von Thieren, die unlánest
ihre Eier abgelegt haben, immer eine, mit Epithel ausgekleidete
Ovarialhohle (Holzschn. Nr. 1, D). Die jůngsten Eier, welche sich
aus der Verbindung des Keimlagers entwickelt und als Zellen diffe-
renzirt haben, entbehren gánzlich eines Follikelepithels (Fig. 21, 1,2).
Es beginnt aber bald das Ovarialepithel zwischen die einzelnen Ejer

———L=y=y=y=—y=—=—=—=

Studie o Isopodech. 41

epitheloide Bindegewebslamellen auszusenden, welche schliesslich die
einzelnen Eier eánzlich von einander trennen. Jedes Ei ist also
cánzlich umhůllt, aber von zweierlei Elementen: Nach aussen von dem
eigentlichen Ovarialepithel an Štellen, wo die einzelnen Eier sich
berůhren, von einem epitheloiden Bindecewebe, welches wenigstens
bei Oniscodeen vom Epithel- aus zwischen die Eier hineinwáchst
(Fig. 21, x,, x,). Wáren Lrronmaxvs Ansichten richtig, so hátten die
Ovarien úberhaupt kein eigenes Epithel. Denn das, was sich als
Epithel documentirt, wáre eigentlich ein zum Ei und nicht zum
Ovarium gehóriges Follikelepithel. Aber man kann sich bei Thieren,
die eben ihre Eier abgelegt hatten, ganz leicht iiberzeugen, dass das
Ovarium wirklich sein eigenes Epithel besitzt. Das scheint mir aber
auch bei Asellus der Fall zu sein. Fig. 22 zeiet eine Partie aus dem
Lánesschnitt durch ein Asellusovarium, wo das epitheloide Binde-
gewebe (f) schon sehr diůnn und sicher nicht epithelartie aussieht.
Bei álteren Eiern sieht man dann úberhaupt an der Grenze von zwei
E ern keine Spur voa einem Epithel, obzwar hier zwei Bpithelschichten
sich erkennen lassen sollten (Holzschn. Nr. 3). Das Ovarialepithel
erscheint hier ganz selbstándig. Einige kleine, hie und da auftretende
Membranen (Holzsehn. Nr. 2, x) měógen wohl die Reste von der ur-
sprůnglichen epitheloidbindegewebicen Eierumhůllune vorstellen. Ich
meine, Vax BrxEpEN hat doch in seiner Schilderune Recht. An
Schnitten durch Ovarien von verschiedenen Porcellioarten, wo die
Bier schon ganz entwickelt waren, unterscheidet man ganz gut ein
selbstándiges Ovarialepithel und an den Eiern Reste von der ursprůns-
lichen septenartig die einzelnen Eier von einander trennenden epithe-
loiden Membran, die noch hie und da Kerne fiůhrt. Bei der Bildung
der Chorionmembran betheiligen sich beide Theile der Eiumhůllung,
also auch der epitheloidbindegewebige Theil. Die Dotterhaut ent-
wickelt sich spáter als das Chorion, aber doch noch im Ovarium.
An mánnlichen Geschlechtstheilen sind besonders die blindsack-
artigen Anhánge an Buspensorialbándern einzelner Hodenschláuche
interessant. Variabel in ihrer Form und Grósse zeigen sie viele ganz
eigenthůmliche Verhálinisse, die noch nicht berůcksichtigt wurden.
FgrepRrcH beschreibt dieselben in demjenicen Stadium, wo sie aus
grossen Zellen mit regelmássigen runden Zellen bestehen. Er deutet
da diese Zellen als abortive Bier und die ganzen Anhánge als Pseudo-
varien. LErcHMAxyN erhob gegen diese Deutung einen berechtigten
Zweifel, der um so berechtigter war, als er selbst gezeigt hat, wo Ova-
rlum rudimente liegen, und welche Form sie besitzen, wenn sie úber-

42 XXV. Bohumil Němec:

haupt entwickelt sind, wie es bei Sphaeroma der Fall ist. Eine grosse
morphologische Bedeutung wird diesen Gebilden kaum zukommen. Es
ist wieder unverbrauchtes Mesodermmaterial, aus welchem sich die
Geschlechtsorgane sammt ihren Suspensorialfáden entwickelten.

Bei einigen Thieren setzen diese Gebilde grosse regelmássige
Zellen zusammen. Aber an einigen Štellen zeigen die Kerne schon in
diesem Stadium eigenartice Veránderuncen. Die Kerne nehmen eine
unregelmássige Form an (Fig. 16), verlángern sich ofters, bei
einigen nimmt ihr Inhalt úberhaupt eine knáuelfórmice Anordnung
an (Fig. x, 16). Dann kann man aber ganz gut einen Fragmentations-
prozess verfolgen, durch welchen die Kerne manchmal eine Form
von kurzen gekrůmmten Fáden annehmen (17,, x, x,). Es kommen
uns úberhaupt sehr verschiedenartige Gebilde zu Gesicht, am háufig-
sten Kerne, die eine maulbeerartige Form haben (Fig. 15,).

Schliesslich trennen sich die ursprůnelich grossen Kerne in
viele kleine Fragmente. Ich meine, es kann dieser Fragmentation
auch eine Zelltheilung folgen, denn ich fand pseudovarien, die auskleinen,
distinct geschiedenen Zellen zusammencesetzt waren (Fig. 13, P O).
Was fůr eine Bedeutung diese Fragmentation hat, kann ich nicht
angeben. Es ist móglich, dass man hier Degenerationserscheinungen
vor sich hat, die ein indifferentes, nicht fungirendes Organ treffen.
Mit Hoden haben die Pseudovarien nichts zu thun, denn diese sind'
am Ende blind geschlossen (Fig. 13, 15,). Vielleicht wird man durch
eine lángere, ununterbrochene Beobachtune die Bedeutung dieser
fraglichen Erscheinungen sicherstellen kónnen.

La VazErrE hat der grossen Drůsenzellen Erwáhnuneg egethan,
welche man im Epithel der vesicula seminalis vorfindet. Diese un-
zweifelhaft drůsigen Zellen hat bei Trichoniscus WrzeR als abortive
Eier bezeichnet. Das wird wohl nicht richtie sein, denn die Annahme,
es kónnten sich Eizellen in Drůsenzellen umwandeln, und solche sind
wirklich die vermuthlichen abortiven Eier, wáre doch zu gewagt.

Diese Zellen zeigen in ihrem Plasma eine sehr zierliche wabige
Structur (Fig. 18,) und der grosse Kern ist von vielen, in regelmássige
Reihen angeordneten Chromatinkórperchen gefůlit. Das Ectoplasma (©)
zeigt eine corticale Streifung. Nicht selten kann man in diesen Zellen
Vacuolen beobachten (Fig. 15, V), die von einem kernigen Secret
gebildet werden. Diese Zellen degeneriren dann úberhaupt. Ihre
Kerne kollabiren (Fig. 16), nehmen eine unregelmássig gelappte
Form an und fallen dann aus dem Verbande mit den Nachbarzellen
gánzlich aus. An ihre Stelle treten neue Zellen, die sich aus kleineren,

Studie o Isopodech. 43

zwischen den orósseren Drůsenzellen zerstreuten Zellen ausbilden.
Schon La Varerre fand hier amitotische Kerntheilungen, denen auch
eine Zellenleibtheilung folet. Natůrlich stellt uns dieser Process keine
Recgeneration dar. Denn schliesslich gehen auch die neu entstandenen
Zellen zu Grunde, ohne eine mitotischer Kerntheilune fáhige Nach-
kommenschaft zu hinterlassen.

Die Vesicula wird durch einen Ringmuskel (Fig. 17, Sp.) vom
vas deferens getrennt. Auch dieses ist von Drůsenzellen, die jedoch
schon betráchtlich kleiner sind, ausgekleidet. Am distalen Ende der
Ausfůhrungscángce geht in diesen Zellen eine sehr rege amitotische
Kerntheilung vor (Fig. 19, A), so dass wir in jeder Zelle entweder
eine Theilungsfigur oder zwei eben getheilte Kerne treffen. Auch der-
jenige Theil der vasa deferentia, wo dieselben in der Mittellinie des
Kórpers neben einander růcken, zeiet ein drůsiges, zottenfórmiges
Epithel (Fig. 16 hy). Die vasa deferentia werden hier von einem
Chitinháutchen úberzogen (ch).

Am Guerschnitte durch das fůnfte Segment findet man bei Platy-
arthrusmánnchen konstant Gebilde, welche ohne Zweifel dem distalen
Ende der Oviducte entsprechen. Es sind dies blinde Hypodermisein-
stůlpungen (Fig. 11, Holzschnitt Nr. 6), die ein von Chitin ausge-
kleidetes lumen aufweisen (Rs). Bei jingeren Mánnchen setzt sich
dieses Chitingebilde in einen soliden Chitingriffel fort (R s,), der die
Einstůlpung eánzlich fůllt. Bei álteren Mánnchen wird die Chitin-
auskleidung breiter und ganz hohl (Fig. 12), so dass sie ganz die
Form eines receptaculum seminis, wie es bei Weibchen in die Oviducte
. hineinragt, annimmt. Es zeigt sich also bei Platyarthrusmánnchen ein
Organ ausgebildet, welches zu weiblichen Geschlechtsorganen gehort.
Ich suchte auch an inneren Geschlechtstheilen nach hermaphroditischen
Resten oder Andeutungen, aber umsonst. Ich erinnerte mich aber,
dass ŠcHóBL in seiner Typhloniscus-(Platyarthrus)-Monographie an den
ersten zwei Abdominalseomenten bei Weibchen Anhánce erwáhn,
die er als Rudimente der mánnlichen Copulationsorgane bezeichnet.
Also auch bei Weibchen begegnen wir Gebilden, die offenbar herma-
phroditische Reste oder Andeutungen vorstellen.

Bekanntlich haben BurraR und MaxkR bei Cymothoiden einen
typischen Hermaphroditismus beschrieben. MareR fand hermaphrodi-
tische Reste bei Cirolana und Conilera, LErcHmaxx spáter bei Sphae-
roma rugicauda. Es scheint also, dass Isopoden zu hermaphrodi-
tischen Bildungen sehr geneist sind. Es fragt sich nun, ob der
Hermaphroditismus bei Isopoden eine ursprůngliche oder secundáre

44 XXV. Bohumil Němec:

Erscheinung vorstellt. Ich bin zu der Meinune cgelanst, dass ursprůne-
lich alle Isopoden hermaphroditisch waren, und zwar successiv herma-
phroditisch. © Hiefůr spricht der Umstand, dass man hermaphroditische
teste bei freilebenden und verschiedenen Gruppen zugehorigcen Formen
konstatiren kann. Dann die von Lercumaxy gemachte Beobachtung,
dass bei Sphaeroma alle unerwachsene Individuen einen ausgeprágt
weiblichen | Charakter tragen. © Erst vor. der | Geschlechtsreife
nehmen einzelne Individuen durch einen oder mehrere Háutungs-
processe die definitive mánnliche Form an. Man kann in dieser Er-
scheinung die Andeutune eines ehemaligen proterogynischen Herma-
phroditismus suchen.

Etwas ahnliches gelang mir bei Platyarthrus zu konstatiren. In
einem gewissen Stadium gleichen unerwachsene Weibchen gánzlich
geschlechtsreifen Mánnchen, welche bei dieser Gattung viel kleiner
bleiben, als die Weibchen. Zeitlebens weisen Mánnchen Charaktere
unerwachsener Weibchen auf. Das betrifft besonders die erwáhnten
Oviductreste im fiinften Seemente, welche vollig den Zustand dieser
Organe bei unreifen Weibchen zeigen, dann auch die relative Gehirn-
orósse. Es ist bekannt, dass bei unerwachsenen Individuen das Ge-
hirn relativ viel grósser ist, als bei erwachsenen Thieren. Bei reifen
Mánnchen fillt das Gehirn vóllig die Kopfhohle aus und ebenso bei
unreifen Weibchen, die die Grósse erwachsener Mánnchen erreicht haben.
Nun wáchst aber bei © der Kórper weiter, aber das Gehirn ver-
gróssert sich nicht mehr. So kommt es, dass dann bei reifen Weib-
chen in der Kopfhohle ein relativ kleines Gehirn lest.

Ich sehe hierin wieder Reste eines ehemaligen successiven
Hermaphroditismus, und zwar eines proterandrischen Herm. Ursprůng-
lich erreichten alle Individuen bei einer gewissen Kórpergrósse mánn-
liche Geschlechtsreife. In dieser Zeit waren die Oviducte in dem nicht
fertigen Zustande, wie man ihn bei geschlechtsreifen Mánnchen wirk-
lich úndet. Nach dem Aufhóren der mánnlichen Geschlechtsfunktion
traten die Hoden zurůck, das Thier wuchs weiter, es gelangen die
Oviducte zur volligen Ausbildune, das Thier wurde weiblich geschlechts-
reif. Es besass aber noch můnnliche Copulationsorgane oder wenig-
stens deren Rudimente, wie solche bisher geschlechtsreife Weibchen
aufweisen.

Es zeiste sich aber, dass diese Verháltnisse keine Vortheile
den Thieren erweisen. Einige Individuen blieben auf dem Stadium
der mánnlichen Geschlechtsreife stehen, es erhielten sich aber bei
ihnen einige Anlagen der weiblichen Geschlechtsorgane (Oviducte bei

Studie o Isopodech. 45

Platyarthrus). Andere Individuen entwickelten sich direct zu Weib-
chen, sie besitzen aber wieder Reste mánnlicher Geschlechtsorgane
(rudimentáre Copulationsorgane bei Platyarthrus). Coenogenetisch
verschwand aus ihrem Leben die mánnliche Geschlechtsreife. Bei
proterogynischen Formen war es umeekehrt.

Als Exoretionsorgane sind fůr die Orustaceen die Antennen
und Schalendrůse typisch. Aber auch das Bindegewebe stellt bei
einigen Formen ein Excretionsorcan vor, wie es Lerpre lánest betont
hat. Bei Trichonisciden hat Harnconcremente im Fettkórper WEBER
beschrieben. Lerprec hat gezeicgt, dass die sogenannten Zenker'schen
Drůsen bei Asellus nichts anderes als Harnconcremente im Fett-
kórper sind.

Ich habe die Zenkerschen Drůsen náher untersucht und fest-
gestellt, dass dieselben von ungemein grossen, gánzlich von Harn-
concrementen gefůllten Žellen gebildet werden.

Schon mit unbewaffnetem Auge lásst sich dies Organ als aus
einzelnen Kugeln zusammengesetzt erkennen. Jede Kugel stellt uns
eine einzige Zelle vor.

Die Concremente bestehen aus verschieden orossen Kůgelchen,
die gewohnlich einen Centralkern, und um diesen concentrische,
manchmal radiár gestreifte Schichten aufweisen (Fig. 34, m). Obzwar
nun in diesen grossen Zellen das Plasma fast gánzlich zurůckgedránst
ist, da man es nur nach Auflósune der Concremente als ein sehr
zartes Netz im Zellenleibe beobachten kann, bleibt doch der Kern
zeitlebens erhalten. Man findet ihn in der Mitte der Zelle gewóhnlich
lamellenartig zusammengedrůckt und ausgebuchtet. (Fig. 34).

Sein Inhalt erscheint fein gekórnt und an der Peripherie
befinden sich drei bis fiinf runde Chromatinkorperchen. Selten
hat der Kern eine kugelige Gestalt (Fig. 51, Z G1). Die Zellen
werden von einer netzfórmig angeordneten Pigmentschicht umhůllt
(Fig. 51 pi). Offenbar entsprechen diese Excretionszellen áhnlichen
Gebilden, welche bei Anisopoden, Amphipoden, Myriopoden und In-
secten im Pericardialbindecewebe in verschiedener Anordune auf-
gefunden werden.

Aber das Bindegewebe hat hier die Exeretionsfunction nur im
Mangel speciell fůr die Excretion entwickelter Organe angenommen.
Die alten, von primitiveren Artikulaten herstammenden Excretions-
organe sind bei Oniscodeen in sichtlichem Růckeane begriffen. Ent-
weder stellen sie uns schon ein rudimentáres Organ vor, oder aber
ste nehmen durch Functionswechsel eine andere Function an. An

46 XXV. Bohumil Němec:

ihre Stelle miissen neue Ersatzvorrichtungen treten. Es werden erstens
Urate im Pericardialbindegewebe abgeschafft, dann kónnen sich aber
auch ganz neue Organe entwickeln, wie dies bei den meisten Onis-
codeen der Fall ist. Merkwůrdigerweise erscheinen diese neuen Organe
nicht in Form von Amphipodenurinarien, sondern sie entwickeln
sich ganz divergent und eigenartig als Excretionssácke oder Schláuche,
die in die lateralen Bauchlacunen hineinragen uud hier ihre Function
ausůben. Dass es neu erworbene Organe sind, beweist auch ihre
orosse Variabilitát, welche ihnen innerhalb einzelner Gattungen zu-
kommt. Die betreffenden neuen Organe treten entweder als geschlossene
Sácke auf, oder sie besitzen einen Ausfůhrungscane und můnden vor
den Beinen der letzten drei Thoracalseomente und an der Innenseite
der ersten drei Abdominalanhánge (Holzschn. Nr. 4, 5, 7).

Unter dem Basalelied der Antennen des 2. Paares finde ich
bei Asellus einen kleinen Šack, der histologisch sehr dem sogenannten
Endsáckchen der Antennen- unk Schalendrůse áhnelt (Fig. 25 K V).
Ein áhnliches Šáckchen gibt es bei Ligidium (26). Es sind dies
wahrscheinlich Rudimente von Antennendrůsen, wie solche CLavus bei
Apseudes beschrieben hat. Es gibt an der Antennenbasis noch einen
soliden Zellhaufen (Fig. 24, 25 G1), welcher vielleicht auch noch zu
der ehemaligen Antennendrůse gehórt. Eventuell hat man es hier
mit Hautdrůsen zu thun.

Viel máchtiger ist bei Isopoden die Schalendrůse entwickelt.
Cravs schildert ihre enorme Grósse bei Asellus und erwáhnt ihrer
auch bei Oniscodeen. Bei diesen ist sie aber entweder stark růck-
gebildet, oder sie hat eine andere Function angenommen, da sie in
náheres Verháltniss zur Nahrungsaufnahme getreten ist (Hygrophylea..

An der vorderen Seite der ganzen Drůsenmasse, welche seit-
lich unter den Kaumagen verschoben ist, sieht man bei Ligidium
das charakteristische Endsáckchen (Fig. 39 KV), aus welchem ein
vielfach gewundener Canal (K v) fiůhrt, der bis in die Basalglieder
der Maxillipeden (Mxp) reicht. An der unteren Seite der Maxillen
des 2. Paares můndet der lange Gang durch eine feine Oeffnung
aus (39, V). Gerade unter dieser Můndune ist das Maxilliped loffel-
fórmie ausgehohlt und da eben wird das Secret aufgespeichert
(Fig. 39 E). Offenbar hat die Aufspeicherung einen Zweck und ich
vermuthe, dass das Excret bei der Nahrungsaufnahme in irgend wel-
cher Weise verwendet wird. Es hat sich also — wie bei anderen
Articulaten — ein ursprůnelich excretorisches Organ in eine Art
Speicheldrůse umgewandelt.

Studie o Isopodech. 47

Der gewundene Ausfiihrungseang ist, wie bei homologen Crusta-
ceendrůsen úberhaupt, ein typisches Syncytium. Das Plasma weist
eine feine Corticalstreifung auf. Das ganze Organ wird von vielen
Blutlacunen, in denen das Blut intensiv circulirt, umgeben. Man findet
an Ouerschnitten zwischen den Windungen eine Masse von Lympho-
cyten. Ganz áhnlich gestalten sich die Verháltnisse bei Haplophthalmus
(Fig. 27) und Trichoniscus. Bei Haplophtalmus zeiet das Plasma des
gewundenen Canals eine auffallende Corticalstreifune. © Es ist immer
gelblich gefárbt.

Bei Oniscineen ist die Schalendrůse schwach entwickelt. Bei Platy
arthrus scheint dieselbe úberhaupt eines A usfiihrungsganges zu entbehren.
Sle stellt hier einen weiten Canal vor, der Ofters von einem granu-
lirten Secret gefůllt wird (Fig. 40). Er ist in einige Windungen unter
dem Kaumagen zusammengedrůckt. Ein áhnliches Verhalten zeiot die
homologe Drůse bei Porcellio (Fig. 41). Das Epithelplasma des
Drůsensackes ist in zwei Schichten differenzirt. Die untere ist fein
granulirt, in sie kommen auch alle Kerne zu liegen (Fig. 41 gr), die
innere ist elánzend und cestreift. Der Ausfihrungsecang der bespro-
chenen Drise ist bei Porcellio verháltnissmássig lang und von einer
chitinosen Intima auseekleidet (Fig. 29). Dieselbe wird bei der Háu-
tung abgeworfen und durch eine neugebildete ersetzt.

Im vierten Segmente findet man bei Oniscodeen eine geráumice
Drůse, die bei pigmentirten Formen von einer pigmentfihrenden
Hůlle umgeben wird (Fig. 43) und am finften Segmente ausmindet
(Holzschn. Nr. 5). Dieselbe wird von meistens grosszelligem Epithel
ausgekleidet und secernirt einen Stoff, welcher demjenigen, den man in
der Decapodenantennendrůse findet, sehr nahe steht. Die ganze Drůse
liegt im Bereiche der lateralen Blutlacunen, áhnlich wie dies fůr
die zwei nachfolgenden Drůsen gilt. Sie hat ein einfaches, gewohnlich
birniórmiges Aussehen. In der Embryonalentwickelung tritt sie sehr
frůhzeitig auf und secernirt schon da reichlich einen intensiv ting-
baren Štoff aus. Wahrscheinlich ist diese Drůse ectodermalen
Ursprunes.

In den zwei nachfolgenden Thoracalsegmenten (Porcellio) befinden
sich wlederum paarige, in die hier verbreiteten Blutlacunen hinein-
ragenden Drisen (Fig. 45, Holzschn. Nr. 4), die durch einen unauf-
fálligen und zuweilen schwer auffinbaren Ausfihrungsgang unter dem
Epimerit nach Aussenmůnden. Ihr Lumen ist meist eng, hie und da
bemerkt man in ihm ein homogenes Secret. Sie werden von klein-

48 XXV. Bohumil Němec:

zelligem Epithel ausgekleidet, unter welchem selten gróssere Zellen
úhnlich denen der letzt besprochenen Drůse, zum Vorschein kommen.
Bei einigen Porcellioarten (P. scaber, amoenus) ist ihr blindes Ende
celappt (Wig. 45) und sendet auch ins vorige (fiinfte oder sechste)
Segment einen Fortsatz aus. Immerhin bleiben aber die Drůsen im Be-
reiche der Blutlacunen (L), welche um dieselben sichtlich erweitert
erscheinen.

Bei anderen Formen konnte ich keinen Ausfůhrungescane dieser
Organe feststellen. So z. B. bei Trichoniscus und Haplophthalmus.
Hier erscheinen im Bindegewebe geschlossene, mit Harnsecret gefůllte
Sácke (Fio. 30, 31), in jedem Segmente ein Paar, welche histologisch
ganz den Drůsen der letzten zwei Segmente von Porcellio gleich
sind, aber von einem Ausfihrungsgang weisen dieselben keine Spur
auf. Ausserdem findet man aber bei Haplophthalmus unregelmássig
zerstreute kleine Sáckchen (Fig. 32), ebenfalls vom Secret gefůllt
(in diesem Falle pflegt das Secret eine concentrische Schichtung zu
zeigen), welche histolocisch und wohl auch was ihre Function betrifft,
věllig den grósseren, segmental angeordneten Sácken gleich sind.

Ich betrachte dieses Verháltniss als primitiv und erkláre mir
die ganze Sache folgendermassen: Im Bereiche der lateralen Blut-
lacunen lagerten sich Harnexcrete intercellulár im Bindegewebe ab.
Es bildeten sich auf diese Weise Sácke, wie man sie bei Haplo-
phthalmus und Trichoniscus beobachten kann. Da alerdines fůr das
Thier vortheilhafter erscheint, wenn es die Harnstoffe nach Aussen
entleeren kann, entwickeln sich bei einigen Formen (Porcellio) Aus-
fůhrunesgánce.

Zur iHxcretion mógen noch in irgendwelchem Verháltnisse ge-
wundene und verástelte Canále stehen, welche man in denjenigen
Blutlacunen trifft, die das Blut aus Kiemen in den Pericardialraum
fůhren (Holzschn. Nr. 7, x). Besonders cůnstig zur Untersuchung
dieser Canále ist Porcellio und Ligidium. Bei der ersteren Gattung
kommen sie in den ersten drei Abdominalsegmenten zum Vorschein
und man kann in jedem Segmente einen Ausfiihrunesgang an die
Innenseite der Kiemendeckel verfolgen (Fig. 50, V.. Ihre Form ist
sehr variabel, meistens erscheinen sie als verschiedenartig gebogene
mit kurzen Aesten und Ausstůlpungen versehene Schláuche, wie solche
Fig. 48, 49 und 50 darstellt. Auffallend ist, dass diese Schláuche von
keiner distincten úusseren Bindegewebshůlle bedeckt sind, also naekt
in die dieselben umeebenden Blutlacunen hineinragen.

Studie o Isopodech. 49

Das Epithelplasma ist bei diesen Canálen fein gekórnt, in ihm
hegen verháltnissmássie grosse Kerne (Fig. 48). Das Lumen erscheint
nicht immer scharf abgegrenzt, manchmal bildet das Plasma auch
feine Auerbrůcken, obzwar dadurch das Lumen nie vollig verschlossen
wird. Es sind dies úberhaupt sehr unaufallende und feine Organe,
die ich in ihrer richtigen Bedeutung nur an gut conservirten und
gefárbten Práparaten erkennen vermochte.

Einige Verháltnisse dieser interessanten Organe scheinen ihre
Deutung als Excretionsorgane zu unterstůtzen. Sie werden von Blut
umspůlt, wie dies das coagulirte Blutplasma und zahlreiche, um die
Schláuche liegende Lymphocyten beweisen (Fig. 50, 6), sie zeigen auch
keine nachweisbare Drůsenfunktion. Der Umstand, dass sie eine
andere Form und histologische Beschaffenheit zeigen, als wir dieselbe
bei den Excretionsoreanen der drei letzten Thoracalsegmente wahr-
nehmen konnten, lásst sich vielleicht dadurch erkláren, dass bei diesen
venóses, desoxydirtes Blut als Excretionssubstrat dient, wogegen man
bei den Abdominalschláuchen mit oxydirtem DBlut es zu thun hat.

Náhere Aufschlůsse ber die Verbreituneg und Function aller
hier besprochenen Organe wird wohl ein detaillirtes Studium ver-
schiedener Isopodengruppen geben, was in erster Reihe die Onisco-
deen selbst betrifit.

Bei Besprechung der morphologischen Bedeutung der Antennen
und der Schalendrůse erwáhne ich im bohmischen Texte GoopRrcH's
Anschanungen úber die Nephridien, Geschlechtsausfůhrunoscánge und
Cólomtrichter bei hoheren Metazoen. Einen organocenetischen Unter-
schied zwischen diesen Organen gibt es meiner Meinung nach nicht.
Es sind dies Organe, welche nebeneinander gesondert existiren
kónnen, das bedingt aber nicht ihre morpholocische Verschiedenheit.
Bei Asellen untersuchte ich die Entwicklung der Schalendrůse und
bin zu Resultaten gekommen, welche z. B. mit den Angaben von
LeBEprINskY úber die Entwicklung desselben Organes bei Moina voll-
kommen úbereinstimmt. Auf Fig. 28 zeichne ich ein Stadium, wo
sich die áussere Wand des Mesodermsackes (K V), welcher an der
Basis der zweiten Maxillen liest, ausstůlpt und so den Anfang des
langen vielfach gewundenen Canals bildet, wie man ihn bei erwach-
senen Thieren finden kann. Eine Ectodermeinstůlpung (E v) verbindet
sich mit dem mesodermalen Kanal und wird zum EÉndtheile des
Ausfihrungsganses. Auf diese Weise entstehen bei Arthropoden
Drůsen mesoblastischen Ursprunes úberhaupt. Will man sie mit

Třída mathematicko-přírodovědecká. 1896. 4

50 XXV. Bohumil Němec:

Annulatennephridien homologisiren, bildet ihre Entstehung durch
Ausstůlpung der Coelomwand keine unůberwindliche Schwierigkeit.
Bei Annulaten ist úberhaupt die Mesodermbildung eine ganz andere
als bei Arthropoden, somit auch die Entwicklung der mesodermalen
Organe. In einigen Fállen entstehen Nephridien bei Annulaten durch
Spaltung eines soliden Zellhaufens, welcher am Dissepiment durch
Wucherung von Peritonealzellen entsteht. Auf dieselbe Weise ent-
stehen auch Geschlechtsausfůhrunosecánce, welche aber auch durch
Ausstůlpung der Coelomwand zur Ausbildune gelangen kónnen. Da
haben wir eine kontinuirliche Reihe, welche alle erwáhnten Organe ver-
bindet. Man ist also zu der Meinung berechtiet, dass es einen prin-
cipiellen Unterschied zwischen Nephridien einerseits und Geschlechts-
ausfůhrunesgáncen © und. Coelomtrichtern anderseits nicht sgeben
muss. Wohl kann man aber zugestehen, dass bei Arthropoden sich
neue Exorctionsorgane bilden konnten, da sich ihre Organisations-
verháltnisse so sehr von den Annulaten entfernt haben. Das betrifft
z. B. die Organe im sechsten und siebenten Thoracalsegment einiger
Landisopeden. Die Antennen und die Schalendrůse zeigen aber ein
so regelmássices und úbereinstimmendes Auftreten bei Crustaceen,
ihre homologa kann man — wenigstens theilweise — auch bei
Arachnoiden konstatieren, dass man hier unwillkůrlich an phylo-
genetisch sehr alte Organe denken muss. Štammen dieselben noch
von Annulaten her, so kann man sie mit Nephridien gut homo-
logisiren. Denn die disparate Form ihrer Entwicklung bedinet keinen
morphologischen Unterschied, da sie hier durch eine verschiedene
Art der Mesodermentwickluneg úberhaupt hervorgerufen werden konnte.

Wie bei Arthropopen úberhaupt, ist auch bei Isopoden ami-
totische Kerntheilung keine Seltenheit. Ich traf dieselbe in Kiemen-
lamellen, wo sie besonders bei Asellus sehr schón zum Vorschein
kommt (Fig. 36, 37, 38). Wichtig scheint mir der Umstand zu sein,
dass hier die Theilungsproducte nie gleich gross sind, so dass die
Theilung etwas unregelmássices immer an sich hat. Natůrlich handelt
es sich da nicht um normale Hypodermalzellen, weil die Hypodermis
hier aus sehr grossen platten Zellen besteht, deren Plasma eine scharf
ausgeprágte Corticalstreifung zeigt, welcher Umstand auf eine intensive
chemische Thátigkeit der Zellen hinweist. Die weiteren Angaben der
amitotischen Kerntheilung betreffen die grossen drůsigen Zellen der
Vesicula und das Epithel im Vas deferens (Fig. 19, 20). In diesem
Epithel findet man, so wie es Parussk im Ovarium einiger Hemipteren
konstatiren konnte, fast in jeder Zelle eine Kerntheilunesfigur oder

Studie o Isopodech. 51

schon zwei getrennte Kerne. Die Theilune ceschieht durch einfache,
aber nicht regelmássice Kerneinschnůrune. Auch diese Zellen tragen,
einen drůsigen Charakter. Interessant ist die Kerntheilung in den
sogenannten Pseudovarien. Die grossen Kerne wandeln sich da ge-
wóhnlich in einen schlingenformig cewundenen dicken Faden um
welcher sich dann in zahlreiche rundliche Kerne fragmentirt (Fig.16,,17).
Nicht selten trifft man hier auch maulbeerartice Kerne, welche spáter
in eine grosse Zahl von kleinen Kernen zerfallen kónnen (Fig. 15,).
Auch diese amitotische Theilung, die man eher Fragmentation nennen
konnte, weist auf degenerative Erscheinungen hin. Uncemein háufig
tritt amitotische Kerntheilung im Hoden auf. Sie betrifft aber nur
eine áussere Schicht von Zellen (Fig. 14), welche mit der eigent-
lichen Samenbildung wahrscheinlich nichts zu thun haben, da sie auch
erst nach beendeter Spermatogenesis erscheinen. Unter Bildune einer
Kernplatte theilen sich Kerne im Ovarialepithel, was ich in einem
Falle konstatiren konnte, wo sich diese Zellen bei Degeneration von
Eiern, welche nicht entfernt werden konnten, in amóoboide, phago-
cytische Elemente verwandelten (Fig. 23 x). Auch im Darmepithel
beobachtete ich amitotische Kerntheilune. In diesen Fallen fůhrte
aber die Kerntheilung auch zur Zelltheilung. Lánest bekannt ist die
amitotiscehe Kerntheilung in den sogenannten Hepatopanereassácken.
Es lásst sich nun feststellen, dass am blinden Ende dieser Organe
zeitlebens eine Partie von embryonalem Charakter bleibt, wo sich
Zellen mitotisch theilen. Dadurch werden diejenigen Zellen regenerirt,
welche bei der Secretion zu Grunde gehen. Amitotisch entstandene
Kerne werden grósstentheils mit dem Secret ins Lumen der Sácke
entfernt, wo sie zu Grunde gehen. Vielleicht ist dies die primitive
Form der von NvssBavm und PrLarrvER konstatirten Fálle, wo sich
Kerne an der Šecretion durch Ausstossung von intranucleolár gebil-
deten Secretkornern betheiligen.

Wenn auch die angefůhrten Thatsachen úber amitotiscehe Kern-
theilung nicht viel principiell neues enthalten, kann man sie doch
als eine weitere Bekráftigung derjenigen Meinung betrachten, weiche
man in ZrEcLER'S und v. Rarn's Arbeiten ber diesen Gegenstand
findet.

Vielleicht wird man wenigstens fůr Metazoen berechtigt sein, zu
behaupten, dass Zellen, die sich einmal amitotisch (s. str.) getheilt
haben, einer Anaplasie nie mehr fáhig sind.

Fig.

Ig. 11.

XXW. Bohumil Němec:

Erklárung der Tafeln.

Taf. I.

„ Porcellio laevis Latr. R. 2, 4. Lángsschnitt durch den Ovi-

duct (Ov). Rs recept. seminis, O seine Můndune nach
Aussen, L Brutlamelle, G1 Oviductdrůsen.

„ Theil des vorigen Schnittes mehr vergróssert. m. Lánes-

muskeln am Oviduct, hy Oviductepithel, R s rec. seminis,
Sp Sperma.

. Porc. laevis, R. 2, 4. Receptaculum seminis, von welchem sich

das Oviductepithel trennt. Bei x blieben einige Zellen am
Recept. haften.

„ Porc. laevis, Z, 2, D. GAuerschnitt durch den Oviduct eines

befruchteten Weibchens, m Oviductmuskeln und Bindegewebe.
G1 zwei Reihen von Oviductdrůsen.

. Pore. scaber Latr. Z, 2 D. Lánosschnitt durch den Oviduct

„ Porc. laev. R. 2, 3. Angeschwollener, vom Secret erfillter

Oviduct. Das Sperma (Sp) drinet ins Ovarium. Der Oviduct
zeigt eine freie Můndung nach Aussen.

„ Oviduct von einem Individuum, welchem im Oviduct der ab-

gebrochene Theil der Copulationsanhánge (p) stecken blieb.

. Ligidium agile Pers. Der erweiterte Oviducttheil, welcher

als receptaculum sem. fungirt. m Lůngsmuskeln.

„ Porc. amoenus Koch Z, 2, D. Auerschnitt durch das Ovarium.

Bei x, x, und x, wachsen zwischen die Eier epitheloide
Lamellen.

Lis. ag. Z, 1, C. Brutlamelle des dritten Segmentes (Lángs-
schnitt). hy Hypodermis, ch Chitin.

Platyarthrus Hoffmannseecii Brdt G, R, 2, X. Homologon
des distalen Oviducttheiles. R s receptaculum sem. (Junges
Individuum).

G' (Geschlechtsreifes Individuum). Sagittaler Lingsschnitt
durch das 5. und 6. Segment. R s blinde Hypodermisein-
stůlpune, welche dem distalen Endtheil des © Oviductes
homolog ist. E, Exoretionssack des 6. Segmentes.

. Z, 2, A. PO Pseudovarium (Porce. am.), T Hoden.

Ig. 28.

Studie o Isopodech. 53

„ Z, 1, Imm J. Porc. laev. Verschiedene Stadien und Formen

von amitotisch sich theilenden Kernen im Hoden.

„ Z, 2, D. Drůsige Zellen aus der Vesicula seminis, in deren

Kernen Vacuolen erscheinen (V).

. Dieselben Zellen mit degenerirenden, collab. Kernen (I d)
. Z, 2, A. Porce. laev. Vesicula (V s), die durch eine Rings-

muskel gegen das Vas deferens abgeschlossen ist.

. Porce. sc. Auerschnitt durch das distale Ende der Vasa def.

Ch. Chitin, hy drůsiges Epithel,

Taf. II.

„ Porc. laev. Z, 2, D. T Hoden, am Suspensorialband das

Pseudovarium PO mit maulbeerartig sich theilenden Kernen.

„ Z, 1, E. Pseudovarium mit Kernen vor der Fragmentation.
„ Z, 1, E. Pseudovarium. Verschiedene Formen der Frag-

mentation. ZPA

Z, 2, F. Eine drůsige Zelle aus der Vesicula von Porc.
laev. c ectoplasmatischer, gestreifter Saum.

Z, 2, C. Porc. laev. Schnitt durch den Auertheil des Vas
deferens. pi Pigment, m helle Membran. Das Epithel weist
zahlreiche, sich amitotisch theilende Kerne (A).

Z, 3, Imm I. Kerntheilune im Vas def. von Porce. laev.

Ouerschnitt durch das Ovarium von Porce. laevis. p. Binde-

gewebshůlle. me Basalmembran, ep Ovarialepithel, von wel-
chem aus zwischen die Eier epitheloide Septa wachsen.

Asellus ag. Z, 2. D. Lánesschnitt durch das Ovarium. vi
Dotterkugeln, £ bindegewebige Eierumhůlluneo.

Zwei plagocytische Zellen aus dem Ovarium vom Porc. am.
Ž Dotterpartikeln, A Kernplattentheilune.

Z, 2, C. Pore. scaber. Co Cotyledonanlage unter dem Chitin
(ch) der Bauchseite.

D. Z, 2, C. KV rudimentáre Antennendrůse von Asellus. A, An-

tennen, G1 Hautdrůse ?

Z, 2, C. Dieselbe Drůse bei Ligidium.

Z. 1, C. Guerschnitt durch die Schalendrůse von Haplo-
phthalmus. KV das diůnnwandige Endbláschen, Kv gewun-
dener Ausfihrungskanal, I Amóbocyten, Ž Kaumagen.

Z, 2, E. Guerschnitt durch ein Asellusembryo in der
Gegend des 2. Maxillenpaares. KV das Endbláschen. K v

Fig.

o 2

18., 37.

je. 39.

46.

XXV. Bohumil Němec:

der sich ausstůlpende Ausfůhrungskanal, gegen welchen
sich das Ectoderm einstůlpt (E v), N Nervensystem.

Porc. laev. Der ectodermale Theil des Ausfůhrungseances
(Schalendrůse) von einem Individuum, das eben vor der Háu-
tung stand. ch,, ch, chitinose Intimen.

Z, 2, D. Trichoniscus pusillus Brdt. Drůsensack des sechsten
Segmentes in toto. Ep. sein Epithel, E Excretstoff.

Z, 2, E. Drůse des sechsten Segmentes von Haplophth.
p. Bindeeewebshůlle der Drůse.

Z, 2, E. Ein kleiner Drůsensack von Haplophth. Der an-
geháufte Exeretstoff zeigt concentrische Streifune.
Aehnliches Sáckchen bei durchfallendem Licht.

Z, 2, E. Kerne aus den Zellen des Zenker'schen Organes
von Asellus ag. chr Chromatinkórperchen, u Harnconcremente.
Z, 1, F. Eine Zelle aus dem Zenker'schen Organe mit
lamellós erweitertem ued verásteltem Kern.

ie. 36, 37. Z, 1, E. Amitotische Kerntheilung in der Hypodermis

der Kiemenlamellen von Asellus ag.
Ein in zwei uneleiche Partien getheilter Kern.

Taf. KRK.

Z, 1, b. Lig. ag. Sagittaler Lánesschnitt, um den Situs der
Schalendrůse zu zeigen. KV Endbláschen, K v gewundener
Kanal, 1 Amóbocyten. V Drůsenausmůndung an der unteren
Fláche der zweiten Maxillen. E anceháuftes Secret in einer
loóffelartiger Aushohlung im Kieferfusse (mxp).

Z, 2, D. Platyarthrus. Schalendrůse.

Z, 2, C. Ausfůhrungskanal der Schalendrůse von Ligidium.
G1 Hautdrůse.

Z, 2, b. Pore. sc.. Drůse des fůnften Segmentes mit ange-
háuftem Secret S. n Nerv, pi Pigment.

Z, 1, b. Porc. laevis. Drůse des fůníten Thoracalsegmentes.
Z, 1, D. Porc. se. Excretionsorgan des 6. Segmentes. Das
Organ rast in den lateralen Plutsinus (L) ein. Es wird von ihm
blos durch eine Bindegewebsmembran getrennt (bl). ch, hy
Chitin und Hypodermis des Bauchintegumentes.

Theil desselben Organes, welcher sich in das 5. Segment
erstreckt.

ig. 47.
a. 48.

. M.
„50

bil

Studie o Isopodech. 55

Theil des Excretionsorganes aus dem 1. Segmente.

Z, 2, E. Excretionskanal aus dem zweiten Abdominalsee-
ment (Porc. se.).

Z, 1, C. Ligidium ag. Excretionskanále aus dem 4. und 5
Abdominalsegment. I Amoóbocyten, L Blutlacunen.

Z, 1, C. Ausmůndune der Excretionskanále an der Innen-
seite der Decklamellen (Porce. scaber).

R, 2, 9. Asellus aguaticus. Auerschnitt durch den Telson.
Z G1 Zelle aus dem Zenker'schen Organe. Z r Darmrohr,
B grosse Hypodermalzellen an der Bauchseite.

Z, 1, K. Porc. laevis. Oviductdrůsen mit ihren Ausfiůhrunes-
gángen und Můndungen (x) ins Oviduct (Ov).

=- C.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1896.

á dě j u. dybhěual: v sihapké

AKT P 2148 DUB O T) AS ST

P buk o še hy Adk BA L TÝ
mí
válí
i
+ *

VDÁV „ly vpooŘáV E, ve MOVE sdrouahkd no „dl 1

o ŘP

| M
. (

PSE HHEOHÁ PRISTE H ; s Pet
PREEREEHEHEH ast NOĚA EASA AIP EOoo eee Oe

B. NĚMEC: STUDIE 0 JSOPODECHÍÍ.

Autor ad nat. del

al Česl

sstnik kr

M
s)
©

Lith.Farskýv Praze.

- Iřida mathemat přírodovéd 1896.

yTIT2FIIEAATATITMSrSroěiT ita

B. NĚMEC: STUDIE 0 JSOPODECHÍÍ.

mosti nk

al české spole

astnik

a
V

k Irida mathernat přírodověd. 1896,

Lith.Farskýv Praze.

O5 STG Ee sg s5e:

+
Ú
,
i
h

B.NĚMEC: STUDIE 0 JSOPODECH I.

Věstník kral eské společnosti

Tab.3.

arskyv Praze.
2

Dath.E

ernat přírodoved 1896

M Irida math

SKOVNĚ
Příspěvky k poznání klimatu Prahy.
I. Oblačnost.

i Podává dr. Jos. Frejlach v Praze.

+ Se 2 tabulkami.

ň (Předloženo dne 12. června 1896.)

: Oblačnost jest důležitý element klimatologický i zasluhuje ne-

jenom, aby byla pečlivě pozorována, nýbrž i aby pozorování byla
„dntensivně zpracována. Žel, že i pozorování i jich zpracování působí
takové obtíže.

Jiné elementy se měří buď více neb méně přesnými nástroji,
„pouze oblačnost jest vydána libovůli pozorovatele, neboť ona se
neměří, nýbrž jen odhaduje. A při tomto odhadování padají zase na
váhu různé zevnější momenty. Četeris paribus pozorovatelna s úzkým,
stísněným horizontem bude zajisté míti více pozorování stupně O-tého
a X-tého, než observatoř s obzorem volným, rozsáhlým. Stanice, ležící
W prachu a výparu městském, uprostřed komínů továrních, bude míti
více záznamů stupně I. až IX. i X., než stanice venkovská. Konečně
na jedné a téže observatoři může jeden pozorovatel jeviti náklonnost
K zaznamenávání stupňů „lomených“ (I—IX.), jiný krajních, jeden
"Zapisuje většinou třeba stupně sudé, druhý liché. Tento fysiologický
i spíše psychologický moment nesmíme podceňovati. Lavnexry svého
času srovnal oblačnostní záznamy tří pozorovatelů observatoria v Pav-
lovsku i shledal, že pozorovatel Daxrnov znamenal stupeň X mnohem

častěji, stupeň O mnohem řídčeji, než jeho soudruzi Merz a MrnppRe,
Merz zase stupně 0, II, IV řídčeji, I, V, IX častěji než MrerBrRa, všichni

těl pak celkem častěji zapisovali stupně liché než sudé (krajní stupně
Wa X arci vyjímajíc).") Naproti tomu pozorování oceanská, pokud

2 XXVI Jos. Frejlach:

byla vyšetřována na německém ústavu námořním (Deutsche Seewarte

v Hamburku známými methodology professorem Drem. W. KorrExpM.

a Drem. H. MgxeRem, jeví rozhodnou převahu stupňů sudých nac
lichými a to ve všech dobách ročních v obou vyšetřovaných kvadra
tech (149a, 111 severní polovice, 111 již. polov.).*) Toť okolnost tím
zajímavější, ježto příslušná pozorování oceanská nepocházejí snad od

jednotlivce, nýbrž od mnoha set pozorovatelů. Jest nám tu patrně
činiti s jediným společným pramenem psychologickým, který dosudě!

nebyl vyšetřen, ač by to bylo záhodné. — Řada pozorování pražskýc
jest tak rozsáhlá, že by nemohlo býti bez zajímavosti vyšetřiti „osobn
chyby“ jednotlivých pozorovatelů, avšak práce s tím spojená by ne
byla v žádoucím poměru k výsledku tím spíše, ježto hlavní faktu

samo jest známo již z řečené práce LauREvrovy a KorrENovy-Mrynse

Rovy. Třeba ovšem připomenouti, že výsledky těchto odborníků ne
jsou vyvoděny ze srovnání pozorování, konaných různými pozorovatel
na jednom a témž místě současně, jakž by to vyžadovala naprostá

přesnost. — Moment „osobních chyb“ měl na moji práci ten účin, Že“

jsem místo užších stupňů zavedl širší.

Druhá otázka, působící obtíže, jest důsažné zpracování. K stručné
charakterisaci daného počtu stejnorodých, na vzájem srovnatelných

veličin užívá dosavadní klimatologie t. zv. hodnoty průměrné t. j. kvos|
čientu ze součtu a počtu hodnot jedinečných. Hodnota průměrná mál.
různé dobré vlastnosti, jež byly již častěji na rozmanitých místeché.
obšírně vykládány. Avšak jsou případy, že i průměr selže a stane sel
nepotřebným. Při této souborné hodnotě se totiž předpokládá, že hode“

noty jedinečné, spořádané dle velikosti, jsou kol ní souměrně rozdě
leny, úchylky souměrně skupeny. Tu bývá součet i počet úchylek klad
ných 1 záporných stejný a průměr jest zároveň hodnotou nejvíce pravdě

podobnou. "Tak tomu bývá ku př. vždy, kdy jde o měření určitého“
předmětu, jenž vskutku sám existuje. — Za druhé se průměru užívá |
k soubornému označení veličin, nevztahujících se k jednomu a témuž“
konkrétnému předmětu, nýbrž k libovolně četným předmětům téhož |

druhu. V tomto případě však jest domněnka, jako by stejně veliké

úchylky na obou stranách byly stejně pravděpodobny, bezdůvodnaš

ano nesprávna, neboť tu bývají veličiny jedinečné kol veličin soubor
ných skupeny převalnou většinou nesouměrně. Tohoto rázu pak jsoú

hodnoty klimatologické. Proto lze-li průměru vším právem užití.

2) Die Háufigkeit der verschiedenen Bewólkungsorade als klimatologischeš
Element. Aus dem Archiv der Deutschen Seewarte. XVI, V Hamburku 1898.

Příspěvky k poznání klimatu Prahy. 3

při ovětovaných měřeních astronomických nebo fysikálných, nelze ho
stejným právem užiti při měřeních klimatologických. Nelze-li tedy
průměr v klimatologii vůbec tak bezpodmínečně připustiti, jako se
dosud dálo, lze jej tím méně připustiti při elementech: oblačnosti
a směru větru. Proto jsem v prvních svých „Příspěvcích k poznání
klimatu Prahy, “ jednajících o poměrech anemometrických,*) neužil při
diskussi směru větru obvyklé hodnoty průměrné, nýbrž vrcholové, t.j.
hodnoty nejvíce pravděpodobné, kolem níž jedinečné veličiny, seřaděné
dle velikosti se nejhustěji kupí.

Z téhož důvodu se utíkám k hodnotě vrcholové i nyní, kdy di-
skutuji poměry oblačnostní. Dle hodnoty průměrné mají všecka místa
na zeměkouli oblačnost „lomenou;“ kolísající více neb méně okolo
stupňů středních. Zdali však tato vypočtěná oblačnost vskutku exi-
sčuje, jest jiná otázka. Dejme tomu, že na stanici a by polovice dní
v měsíci měla oblačnost X, druhá polovice 0: průměr měsíční by
čiml 5. Stanice d může míti v jedné polovici stupeň I., v druhé IX.,
průměr bude činiti rovněž 5. Stanice c může míti resp. stupeň II.
a VIII., stanice ď III. a VII., stanice e IV. a VI., stanice f konečně
po celý měsíc stupeň V. Všechny tyto stanice dají nám jeden a týž
průměr: 5. Každý, kdo přijímá čísla, jak se mu podávají, bude z toho
souditi, že místa a, 8, c, d, e, f mají oblačnost zcela stejnou i nepo-
střehne těch základních růzností, jež de facto řečená místa vykazují,
nepostřehne té základní nesprávnosti, dle níž se pozorovatelnám e, d,
c, d a zvláště a připisují poměry, které tam nikdy nebyly pozoro-
vány.

Tímto spůsobem může odborník býti uváděn v klam, který může
býti osudným studiu jistých otázek.

Hlavní rysy klimatologie, tedy i oblačnosti Prahy, zvláště na-
stíml před 8 lety prof. Fn. Avausr.*) Dílo tohoto učence, praco-
vané s exaktností Augustinovi vlastní, má příliš dobré základy, než
aby se již nyní mohlo na něm cos podstatnějšího měniti. Úkol
můj v přítomném případě spočívá tedy spíše v tom, že se pokouším
prohloubiti, modellovati to, co předchůdce můj mohl průměrnými hod-
notami pouze nastíniti.

3) V Rozpravách České Akademie cís. Frant. Josefa. Ročník III. č. 29.

*) Úber den jáhrlichen Gang der meteorologischen Elemente zu Prag. —
Abhandlungen der kón. bóhm. Gessellsch. der Wiss., III. Folge 2. Bd. — Math.-
naturw. CI. Nr. 7. — V Praze 1888.

4 XXVI. Jos. Frejlach:

Ačkoli se pozorování konají dle stupnice jedenáctidílmé, přece

se mi z ohledu na možnost osobních chyb pozorovatelů zdálo správ-
VI, VII-IX,

a X*) Stupně krajní jsem odloučil od nejbližších stupňů „lomených“,*
protože přechod od oblohy úplně zachmuřené nebo úplně vyjasněné“
k obloze z části zachmuřené (IX nebo I) předpokládá namnoze větší“
změnu thermických a vlhkostních poměrů ve vyšších vrstvách atmos="'
fery, než pošinutí kteréhokoliv z ostatních stupňů „lomených“ o jeden

nějším, spokojiti se Ď širšími stupni a to 0, I-III, IV

stupeň.

Poněvadž až do r. 1869 konala se pozorování dle stupnice“
4Odílmé, redukoval jsem tuto stupnici na 11dílnou, nebo vlastně na“

bdílnou, takže

O ve stupnici starší souhlasí s. 0 — Stupnice novější

01—18 3 s u jm : á
1426 : É o TA : '
9739 : : zd V108 : s

+0 » » » X » »

Užil jsem pozorování z periody 50leté (1844—1893 6* a. m

2% p. m., 10* p. m.), kterážto doba zajisté dostačí k vyvodění bez
pečných poznatků. Byl bych se mohl spokojiti periodou kratší, kdy
bych byl nechtěl stanicí pražskou jaksi rekognoskovati poměry zemí
sudetských, o jichž oblačnosti vydám v nejbližší době zvláštní práci

Vyvodil jsem roční chod pravděpodobnosti pěti hlavních stupňů

oblačnosti pro tři terminy denní. pro jednotlivé měsíce i jednotlivá
čtvrtletí ve sledujících tabulkách číselných:

9) Srv. KórrEx-MgveR, Die Háufickeit der verschiedenen Bewólkungssrade ete. |

Příspěvky k poznání klimatu Prahy. 5

Roční chod pravděpodobnosti pěti hlavních stupňů oblač-
nosti v Praze ("/,).

Perioda pozorov. 1844—18983,

Leden.
| Doba K ST kap v SR OTN
OZ T OU 0 TA A O
I ] =
Obama. Io 52 65 o) 652
20 p. m Koza 10421. 1681.50
| 10 p.m. | 202 5-9 D5 74.609
Unor.
| Doba | Skupiny stu pm ů
pozorování | 0 | I-IL | IV—VL|VL-IX |“ X
6* am. | 148 6-9 74 | 104 | 604
Zammek 13:6 225) 123 18:0 435
| RODEM 22:6 68 68 | 100 | D31 |
Březen.
| Doba ý i Tk Sk n y stu D ň ů
Bezoroání iy 014. (VL IVVL | VIR
| 6% am. | 184 | 93 | 108 | 109 | 5r0
ME om W381. 144224 305
| KOEpmj o 277 | 104 15 108 | 435 |
|
Duben.
Z ZZYFz W
Doba Skupiny stu pů
BEZOPOVON T VOV NL- | VVDy| VIET
|
65 a. m. | 227 15:3 | JB! bo Jo'1
2% p. m. | 105 | 171 n 23:5 | 291
10 p. m. sku 132 19
|

| 116 391 |

6 XXVI. Jos. Frejlach:

Roční chod pravděpodobnosti pěti hlavních stupňů oblač-
nosti v Praze (,).

Perioda pozorov. 1844—18983.

Květen.

Červen.
Doba | 3 Sk up in v SL up ňů i W
pozorování | 0 -| L- | IV—VL | VL

6 am. | 250 16:8 140 159 28:3
Zb- m. | 67 U 273 228 213
|

10b ma. 21:1 232 12:6 162 263
Červenec.
Doba | Sk Wp dn yo 6 Up
pozorování 1 (io 1 | av vo |MNNE

RÁ PR |

6% a. m. | 25:6 177 13:1 164 272
2% pom. | 80 217 25:8 245 200
10% p. m. | 275 19:7 11 14:3 269 |

Srpen.

De pln yl 8 6 U pH
0 -| I-M. | W—YL | VE-

Doba
pozorování

Ga. mW 26:8 o 135 16:4 Zd
Ján. mW 16 jb 252 2406 190
10%p.um- 32:6 BOHŮ 120 1593 261 |

Příspěvky k poznání klimatu Prahy. 7

Roční chod pravděpodobnosti pěti hlavních stupňů oblač-
nosti v Praze ("/;).

Perioda pozorov. 1844—1895.

Září.
| Doba | SAU D40 SG UD
| DOZOTO VA O M VE VI VTS RXG
| am 02370 1430 3400 17 |(0340
M2 pm. 164 19:1 540 210 247
| 10* pom. | 398 |- 142 | 100 | 101 | 264
Říjen.
PEP mene jm
O5 am? 5 10:6 W 10:0 | 542
2b"p. m- 12:7 140 15:1 18:1 401
| 10 p.m. 217 117 79 9-5 | 433 |
Listopad.

V E o Skupiny stupid |
oo 0 (u 1 | WV | VITRY|iko
: | |
60 a. m. POV BM | 64 80 65:9
26- m- 85 | 99 108 OU 54]
pm D6 | 161 65 99 60:4 |
Prosinec.

Eo 0 (Skupiny stupňů

on Ji Lou um | am VE [V R4| n 1
RANÉ 141 62 65 90 645
2D: 1 BS 104 = 15:6 DBA)
Kon my 87 6:6 BT 92 o

8 XXVI. Jos. Frejlach:

Roční chod pravděpodobnosti pěti hlavních stupňů oblač-
nosti v Praze (",).

Perioda pozorov. 1844—1893.

Leden— březen.

Doba |
pozorování | ©. |I-IL | IV—VL|VLIX| X
|
6 am | 161 72 8-1 97 | 588
2pn?t "123 12:2 124 19-1 440
10 p-m 23:6 00 M 6:6 94 ba |
l
Duben— červen.
Doba Sku Di ny 8 tupnů
pozorován |" ©. [LM | mv moe

O8 a. ms 8 2841 12 4 jeoo, 5M U)
2D- 00 O E 19:5 298 2910 250
OSM be 180 jlsit 13:6 500 |

Cervenec— záři.

Doba | Skupiny stupnu 128
pozorování -| 0 [41 | AV V | V
6" a. m. i 54 | 168 | 188 | ben
26 pani | 1 : ZN. 233 234 22
OE pm 2 16:6 l 12% 265

Říjen—prosinec.
Doba | M S ku pí n vně y u P ň ů E.
pozorování | © | -Mm | MVL | VT
J| tř s i v hk E
6% am. | 139 75 74 87 | 625
2" p. m. (DS lé) 11:8 16:8 491
10% p.m. | 207 8:6 6:7 95 b44

Příspěvky k poznání klimatu Prahy. 9)

Pravděpodobnost S [= stupně O-tého| činí o 6. hod. ranní
v lednu 1519, všech ostatních skupin čili širších stupňů. V únoru
sice nepatrně klesne, ale již v březnu, dubnu ano i květnu rychle
stoupá na 2406. Od května do srpna (hl. max. 268) jest vzrůst dosti
nenáhlý. V září nastává klesání (25'T), jež jest nejúsilnější v říjnu
(15:9) pokračujíc i v listopadu (11'0, hl. min.). V prosinci znamenáme
neveliké stoupnutí (14:7) k lednovému zcela nepatrnému max. ve-
dlejšímu. Spád od hlav. maxima k hl. minimu jest mnohem příkřejší
a nerušenější než výstup od hl. min. k hl. maximu.

Tomuto ročnímu chodu se kvalitativně dosti blíží chod Sr- rm.
Jenom že hlavní i vedlejší maximum se jeví o jeden měsíc uspí-
šeno a hlav. min. se z listopadu přešinuje na leden. Kvantitativně
jest pravděpodobnost Sr- po všecek rok značně menší než 9,; nej-
větší různost panuje v srpnu (26:8 resp. 155), nejmenší v fíjnu
(159 resp. 10:6) a listopadu (11:0 resp. 5:7). V měsících listopadu
až březnu jest Sr-nmr ze všech stupňů nejméně pravděpodobný.

Méně určitý jest chod Srv—vr, týž od listopadového (6:4), pro-
sincového i lednového (6:5) hlavního minima stoupá dosti rychle
až do dubna (19:1), po té však kolísá až do září (hl. max. v červnu,
140). Od září do listopadu se jeví rychlé klesání. V měsících polou-
letí letního jest S1v—vr méně pravděpodobný než stupně ostatní. Také
roční rozběh jeho jest nejmenší.

Svu—x Se rovná co do určitosti chodu celkem stupni před-
chozímu (hlav. max. v červenci a srpnu, 164, hl. min. v lednu 79),
avšak kvantitativně nad něho po všecek rok vyniká (jakož i, z valné
většiny, nad Sr).

Všecky tyto stupně jeví maximum pravděpodobnosti v létě, mi-
nimum v zimě. Zcela jinak má se to se Sx. Od ledna počínajíc
1(65-2) znamenáme až do července (272, hlav. minimum) neustálé kle-
sání, jež jest nejintensivnější v dubnu (z 510 na 35'1), nejméně
intensivné v červenci (z 28:3 na 272). Pak nastává vzrůst, v srpnu
nejpovlovnější, v říjnu nejrychlejší (ze 340 na 542), takže v listo-
padu se dostavuje hlavní maximum 68:9. Neintensivné vedlejší mini-
mum znamenáme v prosinci (645) vedle maximum v lednu (65*2).

Jest tudíž oblačnost Sx t. j. zcela zachmuřená obloha o 6.
hod. ranní v Praze po všecek rok a zvláště v zimě mnohem pravdě-
podobnější než oblačnost S, nebo stupňů středních.

O 2. hod. odpolední znamenáme poměry valně změněné.

Pravděpodobnost S, z 115 v lednu stoupne na 156 v únoru
(vedl. max.), načež klesá až do června (hl. min. 67). Pak jeví se

10 XXVI. Jos. Frejlach:

zase stoupání, až do září (hl. max. 10:4) a klesání až do listopadu
(vedl. min. 85). Vyjímajíc nedůležitou odchylku v prosinci, lednu a
únoru, jest pravděpodobnost 9, po všecek rok menší, než kterého-
koliv z ostatních stupňů. Tento rozdíl jest nejpatrnější v čerynu. ©
V poměru k 6. hod. ranní jest pravděpodobnost S, zvláště v letní době
velice malá (ranní hodnota v červnu činí ku př. 250, odpolední pouze ©
6:7). Také roční rozběh vzhledem k terminu ránnímu nemálo poklesl.

Sníží-li se o 2. hod. odpol. pravděpodobnost S,, zvýší se pravdě-
podobnost stupňů středních. Tak Si im vzrůstá od ledna (102) do ©
června a července (21:7), klesaje pak s malým „zatrhnutím“ v září,
až do listopadu (hlav. min. 99).

Siv—ví jeví rychlý a nepřetržitý vzrůst od prosince (min 93)
do června (max. 273), načež sleduje nepřetržité klesání. U srov-
nání s dobou ranní pravděpodobnost Sry-vr 1 roční amplituda ve-
lice vzrostla, zvláště v létě. Hodnota červnová ku př. zdvojnásobena |
(140 resp. 273). Také kolísavost chodu ranního činí po polednách. |
místo jisté určitosti. |

Syn-ix stoupá od prosince (hlavní min. 15:6) do května (vedle |
max. 241), na to v červnu klesne (vedl. min. 228) a v srpnu.
stoupne k hl. maximu (2406). Ačkoliv se pravděpodobnost tohoto
stupně vzhledem k době ranní znamenitě zvýšila, přece roční ampli- ©
tuda zůstala téměř stejně neznačnou. |

Pravděpodobnost Sx jeví pouze jednoduché hodnoty krajní: ©
minimum v srpnu (19:0), max. v listopadu (541). Vzrůstání její jest |
tedy rapidnější než klesání. V době letní, jmenovitě v červnu, čer- |
venci a srpnu, jsou stupně střední, zvláště Sry—vr pravděpodobnější |
než Sx. Ve zbývající části roku ovšem Sx vyniká značně nad stupně ,
ostatní, ač již nikoli v té míře jako ráno, neboť pravděpodobnost jeho ©
(i 5,) značně klesla, kdežto pravděpodobnost stupňů středních nemálo |
vzrostla. |

O 10. hod. večer se poměry vzhledem ke 2. hod. odpolední ;
zase nemálo změní. i

|
Pravděpodobnost S, jeví hlavní minimum v listopadu (15'6); |
hl. max. v září (393), vedl. min. v červnu, vedl. max. v dubnus |

dem k terminu rannímu téměř vesměs (vyjma v červnu) vzroste a to |
měrou značnou, zvláště v letní polovici roku.

Příspěvky k poznání klimatu Prahy. 11

max. -v červnu. Kvantitativně jest pravděpodobnost stupňů středních
o 10. hod. večerní zcela málo odchylná od pravděpodobnosti týchž
stupňů o 6. hod. ráno.

Pravděpodobnost Sx vzhledem k terminu polednímu stoupne,
ale tak, že v žádném měsíci nedosahuje té výše jako ráno.

S, jest tedy po všecek rok nejvíce pravděpodobný večer, nej-
méně o polednách.

Sr- Av—vr 4 Svu-ix nejvíce pravděpodobný v poledne, nej-
méněvečer (zvláště v létě) neb ráno (zvl. v listopadu a prosinci.

ŠSx nejvíce pravděpodobný ráno, nejméně o polednách.

Vzhledem k tomuto obšírnému výkladu poměrů měsíčních ne-
třeba přičiňovati zvláštních slov o poměrech jednotlivých čtvrtletí,
jakž jsou v číselné tabulce na str. 8. podány.

Ve sledujících číselných tabulkách vyvodili jsme pouze ještě
pravděpodobnost jednotlivých stupňů pro obě polouletí i pro všecek
rok:

Pravděpodobnost pěti hlavních stupňů oblačnosti v Praze
(1844—9).

Polouleti zimní.

| Doba Skupiny oo
EZS VA ORCO | V VA VA |
6 a.m. | 150 | 74 | 77 | 92 | 607
Zpm | 116 2 co

| 1 pom | 221 02 | 6-7 94 | 585

Polouletí letní.

mop.m 1.302 173 111 | 13:1 28:2

i XXVI. Jos. Frejlach: Příspěvky k poznání klimatu Prahy.

Výsledky roční.

| Doba | Skupiny stupňů
-pozorování 0- | 1- | WL |vT-xX| X
GO | 4" "105| 25mm
2 op. m. 4l0:9 15:8 178 20:7 | 348
| 127 89 115 40:9

10" p-m- | 262

Z tohoto ročního přehledu vysvítá, že Sx jest ve všech třech
terminech denních nejpravděpodobnější, Si- pak celkem nejméně

pravděpodobný.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1890,

Tas.č.I

n Hankunua

lath. Farský

JOD

'irodověd 18“

ČNOSŤ.

PRaHy OBLA

ŘÍSPĚVKY K POZNÁNÍ KLIMATU

p.Jos. FREJLACH: P

H ELEEED HESSNÍ B se "na th
SEE nit ké Fásí M |

: ná SHEMEIEHEE = nRUNEH =
| 2 HLEEHssiintsš -O Hi

HH
sm

n
srpen

EEPEEH
HEEH

js BREsstí PES HNS
L- LITE mí IUTICITETÍ ©
E m L EEREED
ns 3 mam T
EEE s Hi BEE B:
sl s os
šli BERE HEHE zistě Ě
: E
S m sanzunu ..m a PEHA
E : a Ej
S F H + FEM š

leden

LL
p
3 © bud o "a 8 = o o o o o o o =) o o o o o = ©
: © K 3 6 k] cy < za s s br: ) :
= s 2 © A = s a k 9 8 k 8 ž 8 s k £ há > = © © <

W
Třida mathemat. p

[avních obypim oBfačnosk vohkaze

3
1

M
"á

l nau

W chod pravděpodobnosti p

zj oů
Věstník kral, české společno

DR. Jos. FREJLACH:. PŘÍSPĚVKY K POZNÁNÍ KLIMATU PRAHY [O BLAČNOSŤ. Tae.č. I.

tak leden © únor březen © duben květen červen © červenec srpen zaří říjen © listopad © prosinec leden see
: FH E 1m H nn Bi aE ami u je
T i a u SH HELE i FH
T a! T EEE num I
54.0 H EEEEH E 4 54.0
E HH Hi EEKEH Pas E
: " EEE H jm n TT H TT HEM 3
52.0 anmmna s 3 Hes ss B p
: k F 3 52.0
| BEE EE EE ER MON HEEEEEÍ
mam E H
HH i i EEH EE
50.0 L i HH n z ie 50.0
H ne BÍSEE: E : 5
:
BE HE HEP BEE BH AHNE HH
48.0 A EEEEEH E Hi EE 48.0
HH Pe EE
I i i : Hi m
r tn PEEHETILEU H EE T TEN
46.0 i = 46.0
HH. i E EEE : H
m H LD T Hi
EE H ž 1
44.0 TE : E 444.0
TT +- -= T T HH : U
C im I i EEE
42.0 A : HH i E 42.0
u T MH “ i
EE FEEEEEEKEEEH
i T Ť + = E HE
40.0 HH E i EE 40.0
i 1 1 i T E Por
bh
FEEH FE :
38.0 rErH HH 38.0
TEEH E rErE-m : EE E
-| T Ť m m "m
HESSE SABSSB M BSBSSB BSŠRASDÍE : BB EEE
36.0 - m . : : : 36.0
HE s.
H
: : HH E
: : :
34.0 : r : jm EEE 34.0
H mm! H
E EEEEEEEEHEEH HSSEiEeSiSteossší i
32.0 : i EREEEEHEHEEKE: 32.0
5 EHM: = FFEEEH
— l: i G L E A
30.0 : : 30.0
EEEEEEEHEE : SEHSEEEEE
i
28.0 EFEHE : i 28.0
EF |
26.0 EEA — : 26.0
FEE H : i HEHEH
24.0 HF FE : 2.0
22.0. E : FEE - - 22.0
T it E n
HH H E
20.0 i EEMĚEEK : 20.0
: EE
18.0 ELE E k ; . 18.0
i < 1 EE TABA EBI :
16.0 EEE E i i : EE 16.0
+ : 1 T m i EE p =
E :
140 FEE : 3 HH 140
i =i T EEEH i 1 E
i . : EEE
12.0 : E i 12.0
: i
TIT i m: T H =! = ) ý =
10.0 E ZZ Z Hi i : : BEBE: : 10.0
I: : 1 : n n i |
8.0 i z: BEEN: i EE 8.0
; 1: ie + : i
H i FEEEH
6.0 i PKEHNÍ i n 6.0
T i E r = — i: - ls
- ;
40% | DEERRAEEEEU i i =! i (E ERNARRENAH : = 40%
Jeden © únor březen © duben. kvěfen ©- Červen ©“ červenec srpen září | říjen © listopad prosinec leden

Re onlakod. pravděpodobnoolu pli hlavnich obupňu oBlačnosk Okaze
2% 49. mw. |
Věstník král české společnosti náuk. Třída mathernat-přírodověd. 1890.

Tith. Farsk

(ESP SE VZ : 2 B E De %

Jy = ů

En. GeEGRA v nRAzE 1896.

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats