Skip to main content

Full text of "Z různých dob: historické povídky"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at jhttp : //books . qooqle . com/ 



VÁCSLAVA BENESE-TŘEBÍZSKÉHO 

SPISY SEBRANÉ. 

POŘÁDÁ 

JOSEF BRAUN. 

DÍL ČTRNÁCTÝ. . 

Z RŮZNÝCH DOB. 

, PORADÍ OSMÉ. 

DRUHÉ VYDÁNÍ. 




V PRAZE. 

NAKLADATEL F. TOPIČ KNIHKUPEC 
1896. 



Z RŮZNÝCH DOB. 



HISTORICKÉ POVÍDKY 

OD 

VÁC SLÁVA BENEŠE-TŘEBÍZSKÉHO. 

POfiADÍ OSMÉ. 

DRUHÉ VYDÁNÍ. 




Y PRAZE. 

NAKLADATEL F. TOPIČ KNIHKUPEC. 
1806. 



RETAINED 

FEB181994 



ý> 



PRESERVATION .?..: ;•: ;•: :.,' •: : ..: > -. -..« ,tf ó 
COPYADDED ' fJ> 1/ 

ORIGINÁL TOBĚ 4jM X V \ 



%■ 



^OIS WiřB^EB. PRAH,', 



2J 



Z letopisů Sázavských. 



(Psáno: 1875.) . 




I. 

Na svahu italských Alp. 

rel! — Orel! — Blanko! zavolala as osmiletá 
holčička na dívku, jež seděla opodál a dívala 
se na bílé hlavy nedalekých hor. 

Pásly na svahu italských Alp jehňátka. Tra- 
vička byla zelená jako brčál, a ovečky si na ní pochut- 
návaly. 

Šla jim k duhu. Byly jako cvalíčkové, a bělounké 
jako na dalekých horách ledy, jež zakrývaly jejich te- 
mena, jako by helmicemi z leštěného, postříbřeného ocele. 
— Starší dívce se zdálo, že nebestrmé vrchy jsou obrnění 
obři, jichž lebky dosahuji až k oblakům a jejichž kroky 
měří se na míle. Vždycky jí zatanuly na mysli pohádky 
staré Margherittý, zadívala-li se do těch hor, a Blanka velmi 
ráda dumávala o prastarých zkazkách, jež prý s těmihle 
vrchy zároveň vyrostly a s lidem už tolik věku ve zdejší 
údolině prožily, a proto také neslyšela, když ji sestřička 
volala. 

„Blanko!" zašveholila opět maličká. „Neslyšíš? 41 

Jakýsi podivný, nenapodobitelný zvuk již po třetí se 

o bílé hory odrazil; jehňátka úzkostlivě zabědovala a 



mžikem octla se u obou dívek, schoulivše se bázlivě k nim. 
Starší sestra zahleděla se uděšeným okem nahoru k za- 
žloutlé obloze. 

Bylo již k večeru. A k večeru bývá italské nebe jako 
zlato a pruhy červánek jako hedbávná tkanice z nejjem- 
nější látky purpurové s navlečenými rubíny. 

Dnes již lazurové modro přecházelo ve zlatou žluC; 
jenom vrcholky hor byly ještě bělejší. Zdálo se, že se 
oblékly v nejčistější kment. 

Berušky hleděly dosud tak nahoru s hlavami obrá- 
cenými v zad a předními nožkami připravenými k obraně. 

S hor přilétal opravdu veliký orel; oko již mohlo 
zcela dobře rozeznati, jak ohromné jeho peruti vzduchem 
veslují, a mladší děvušce se zdálo, že vidí i rozevřený 
zoban a jak se dravci oči krvelačně blýskají. 

Náhle se orel zarazil. Svahem rozlehl se hrňzovitý 
krákot, odrazil se o hory, zaletěl do vesničky rozlehlé 
údolím a leckde vyšli se podívat ven na nevítaného hosta. 

„Santa Maria!" pokřižoval se jakýs muž a rozběhl 
sb do stráně na pastviště. 

Dravec však již neletěl jako blesk s rozepjatýma 
křídloma, s rozevřeným zobákem a očima divoce se blýska- 
jícíma. Dopadl do trávy, ani sebou netrhnuv. JehĎátka 
bála se však i zdechliny. Ještě se chudinky ani nehýbaly. 

„Měřil jsi dobře, šíp vězí ve hrudi v samém zlém 
srdci", pochválil jakýs šedivý muž jinocha, jenž držel 
v ruce šipku, jako by znova chtěl napjati luk. 

Oba byli oděni v krátké kožené kabátce; šedavé 
těsné kalhoty sáhaly jim po kolena a holeň měli až do 
paty kříž n* kříž převázanou řeménky. U boku houpaly 
se jim široké, nedlouhé meče. 

„Bude z tebe dobrý bitec! — Ale což slyšíš ty; 
vždycky říkám, žes měl doma zůstati; zde dole mají holky 
černé oči, černější než u nás, a jak umějí jimi vábiti, ča- 



9 

rují, Strachoto, čárají. Jsem starý chlap a jednou mi ta 
jedna učarovala; držela mne celý rok a měl jsem sto 
chuti zde zůstati. Ale kdož pak by neměl rád tu svou 
kolébku! — Nu, jen ji neuhraň! Aby tě tak viděl opat; 
u čerta by tě pochválil." • 

Zvuky šedivého muže hlaholily zcela jinak, než jak 
hovořila děvčata. Tak mluví daleko odtud, za Dunajem, 
u pramenů Vltaviných a od jejich zřídel až ku skalám 
Děčínským. 

Muži již skoro obou dívek došli. Jehňátka seděla 
ještě tak ve trávě schoulena ani se nehýbajíce, a holky 
prohlížely si orla dlouhou, bystrou střelou skoleného. 

„Posloužili jsme jim. Jak je veliký a jak se mu péra 
ve křídlech blýskají. — Kam to zas jen hledíš? Říkám, 
žes měl doma zdstati. Pamatuj si, co ti řekla na cestu 
matka Radčina." 

Jinoch urostlý jako nedaleké břízy, nevěděl téměř, 
že ho kára Holata. Starý zbrojnoš bručel si cos do knírů 
o mladých letech. Podíval se ještě jednou ostře na hocha 
a rýpl jej sevřenou pěstí přímo do žeber. 

„Nevědí panenky, zdali zde na blízku klášter?" oslovil 
dívky šedivec lámanou Vlastinou. 

Starší, jejíž šíje bělela se jako mramor kararský, 
utkvěla očima nejprv na starém a pak na jinochu, ale ne- 
odpověděla. 

Mladík si teprv nyní všiml, že ten orel, jemuž do 
dravého srdce poslal ostrý šíp, má ve křídlech černé, 
blýskavé peří, jako mívají páni za helmicemi. Za koruno- 
vace viděl v Praze takových per sílu; ale že by také 
holka mohla míti tak černé, blýskavé vlasy, ba ještě leskna- 
vější, na to nepřišel; ani se mu o tom nikdy nezdálo. 

Po druhé se ani neodvážil již pohlédnouti na tmavé 
vlasy, jež se jí rozvinuly ramenoma, a do černých očí tím 
méně, jež tak svůdně se zasvítily. 

2* 



12 

ukované. Šli několik kroků za mnichy, hledíce v úval, 
jenž před nimi do nedohledna se rozkládal. Byla to už 
Itálie — Lombardsko. O této rozkošné zemi již doma od 
strýce Holaty tolik slýchali, a proto také tak upřeně hle- 
děli v kobercovitou pláň, aby si všecko pamatovali a také 
mohli doma něco o Vlaších vyprávěti. 

Starší mnich — mohl tak čítati k padesáti — nesl 
na ramenou veliký kříž. Byl z póla bos a z chodidel 
prýštila se mu již krev. Noha mu také leckdy klopýtla, 
narazivši o ostřinu. 

Na kříži pracovalo zajisté dláto umělé a na Ukřižo- 
vaném ruka umělecká. Zdálo se, že opravdu na tom dřevě 
rozepjato mrtvé tělo s očima strhanýma a ve tvářích s vý- 
razem Morany. Na obnažených rukou jako by zacernalé 
žilky vyvstávaly. 

Lícemi mnicha Hnula se krápěje potu za krůpějí. Ký 
také div! Břemeno kříže nesl na bedrách sám jediný až 
z Cech. Pomáhati nesměl mu nikdo. A to vše za pokutu, 
že za přítomnosti biskupovy posadil králi na hlavu korunu. 
Pohněvaný Kosmas chtěl mu vzíti i opatskou berlu, protože 
prý sáhal všetečně do práv biskupských. Štěstí, že Božetěch, 
slovanský opat na Sázavě, byl miláček krále Vratislava 
a že panstvo dobročinnému duchovníku přálo. A aby aspoň 
poněkud za přestupek svůj byl potrestán, uložil mu Kosmas, 
aby svým dlátem vydlabal kříž, na kříži v životní velikosti 
Spasitele a za pokání na vlastních bedrách odnesl jej do 
Říma. 

Mnich podrobil se výroku biskupovu bez reptání; 
v umění řezbářském a malířství byl umělcem nedostižitelným, 
tak že mu potom dali na věčnou paměť a slávu jméno 
patriarchy výtvarného umění ve vlastech našich. 

Mladinký druh pohledl chvílemi na opata útrpně a 
nepřerušil ticho ani jediným prudším výdechem. Kaštanové 
vlasy vinuly se mu věncem kolem skrání a sivomodré oči 



13 

dodávaly tváři mladého řeholnika rázu, jímž se lišil ná- 
padné od rysů obličeje opatova. 

„Nu pořídili jste co?" tázal se opat Holaty zastaviv 
se, a usedl na vyčnívající skálu drnem zarostlou. 

„Pořídili, otče, ale tak, jak jsem tvé velebnosti řekl 
a vždycky říkám. Neposlechne-li kdo hlavy zkušené, at 
si potom pyká!* 

„Už zase hučíš!" 

„Ba právě, že hučím. Já byl třikrát v Itálii a mé 
rady dotazoval se sám Konrád králevic ; at okamžitě ze 
mne duše vyletí a okamžitě usedne do této mršiny, pravdu- li 
nemluvím." 

„Však jsem si tě také proto s sebou vzal, žes třikrát 
v Itálii byli 11 

„A přece mne neposloucháš. Jsme mezi Lombardskými 
horaly; pod střechu nás nechtějí a klášter odtud ještě 
daleko. " N 

„Však jsi starý otužilec a něco vydržíš. 41 

„Arci že vydržím a při tom budu celou noc proklínati." 

„A my se za tebe modliti.* 

Holata se zahryzl do spodního rtu, cosi zabručel a 
vrhl se do trávy. 

„Nejedl a nepil jsem tři dny a přece jsem to vy- 
držel; a proto také nepůjdeme dolů a zůstaneme zde. 
Těm chlapům ve vsi nevěřím. — Hleď, otče, jakého orla 
skolil Strachota, a za to, že Vlachovi uchránil jehnata, 
hodil mu potměšilec k nohám haléř." 

„Opravdu! Ještě jsem takového sám neviděl," divil 
se opat. „Však tě nadarmo neučil Holata luk napínati," 
doložil tak pokojně, jako by seděl doma v jizbičce, a 
obratně jezdil dlátem ve dřevě lipovém. 

Šedivec zakroutil si bílý knír a rozhlédl se po sou- 
druzích, zdali z opatových úst zaslechli pochvalu. 



14 

„Také bychom zde nemusili být, to věřím," přikývl 
hlavou. „Jen kdybys mne byl, pane opate, poslechl. Jsou 
zlá, mstivá krev, ti Vlaši. V těchto místech, zdá se mi, 
že jsme se s nimi porvali. Deset let jest deset let a za 
tu dobu se člověku ledacos vykouří. Dole byla taky ves, 
za námi hory a nad horami měsíc. V levo vypínala se 
vysoká zeď šedivých skal. tf 

Za hovoru Holatova díval se Strachota dolů do dě- 
diny; ale po černooké horaice nebylo tam ani pohádky. 
Jenom zvonky stád, vracejících se domů z pastvišť, klín- 
kaly údolinou. 

Mladý mnich seděl vedle opata mlčky. Sivé oko jeho 
zahledělo se v pestrobarevný kraj, jejž svitem okouzlujícím 
ozářily červánky nad hlavami bílých hor. 

„Jaký to nápis tamhle na skále pod tím starým, rozvi- 
klaným křížem?* 

S touto otázkou obrátil se k mladému mnichu opat, 
jenž tkvěl zrakem na nedalekém skalním výběžku, v němž 
byla jakási slova neúhledně vyryta. 

„Vícemil Kvílický. — Pokoj duši jeho! 1081 l tf četl 

mladý řeholník třesavým hlasem. „ Bratře můj! a 

zavolal za chvilku a klesnuv na zarostlý rov, objal jej 
oběma rukama. 

„Bratře můj ! tt rozlehlo se svahem několikerou ozvěnou, 
jako by v údolině žaluplný výkřik několik hlasů opětovalo. 

„Jak že? — Vícemil Kvílický?" vzkřikl šedivec 
šipkou vzpřímiv se ze trávy ; zapomněle, že nebude dnes 
jisti a že si předsevzal po celou noc klíti. 

„Pokoj duši jeho!" propověděl opat a sepjal ruce 
k modlitbě. 

Zbrojnoši sňali lehounké čapky a nikdo nepromluvil 
dříve, dokud opat neudělal na čele kříž. 

„Zde rvali jsme se s Vlachy poprvé a Vícemil padl 
nejprvnější. Ale dříve několik zákeřníků mečem probodl. 



15 

Já mám odtud také památka/ vypravoval Holata ukázav 
rukou na tvář, na níž dosud bylo znáti hlubokou rýhu. 
„Však jsme za to padouchům zaplatili. Musili za ně trpěti 
i nevinní. Všude kázal Viprecht pleniti a krovy zapalovati. " 

„Musili jste tedy také tudy! — Nezbloudili jsme. 
Rád přespím noc pod nebem. Noci ve Vlaších jsou prý 
krásnější než u nás dni, podotkl opat. r 

„Ale my tenkrát, otce, kláštera nehledali," zahučel 
Holata. „Nás cechy vřadili do předvoje, abychom jim 
upravili cestu. — Němci i Vlaši — stejná sběř. Co jsme 
za to dostali, že ze tří set vybraných vojínů, jádra vojska 
českého, vrátilo se nás sedm. Pro tři čtvrti si přišel mor 
a o ostatní se postarali Vlaši. My všude musili býti první; 
na římských hradbách nejprvnější; já hned za Viprechtem. 
Za slávu rodné země ráda se bije česká paže a umírá 
s radostí věrný Čech. Vícemil Evílický také se bil za slávu 
rodné země a za slávu její umíral. Buď z toho hrdým, 
ty otče, že takového bratra máš!" povídal mladému mnichu 
šedivec. 

Řeholník ležel na zarostlém hrobě s hlavou ve trávě, 
jako by naslouchal, co mu poví ta hebounká travička, 
jíž tichounce šelestil večerní větérek o tělu mrtvém, hlu- 
boko v zemi práchnivějícím. 

„Bořivoj s Viprechtem ho pochovali, já urobil kříž, 
otesal skálu a kněžic vyryl do ní slova. Jak jsem si toho 
jen mohl nepovšimnouti! Ale deset let je deset let a za 
těch zapomíná člověk ledacos a mnoho ran se zahojí. u 

Šedivec utichl; dosud držel čapku v ruce a dosud 
hleděl dolů do kraje. 

Kolikrát již všecko tohle vyprávěl v domově! Kdo 
Holatu na Sázavě znal, věděl to každý a nejraději ho po- 
slouchal mladý mnich. Vždyt bratru vyryl mečem hrob, 
urobil naň kříž a vyčnívající skálu otesal, aby mohl Bo- 



16 

řivoj vepsati do ní na památku, kdo tu leží, kdyby tudy 
někdy táhly české hluky s císařem na zpupná města italská. 

„Orla si upečeme; na prázdný žaludek dobrá zvěřina/ 

Potom rozdělal Holata oheň, ptáka dravce oškubal, 
širokým mečem vyvrhl a dal upéci. 

„Víte-liž, že by se byl Strachota dnes za černýma 
očima pobláznil?" zahovořil vesele šedivec. „Měl jsem ho 
co držeti, aby se za ní dolů nepustil. Viď že, ty kloučku 
holobrádku?" 

Strachota si hověl o několik kroků dále ve trávě. 
V mladé hlavě vězela mu neustále dívčice s vlasy černěj- 
šími než orlovy peruti, se snědou tváří a alabastrovou 
šíjí. Teprv hlasitý smích zbrojnošův jej z polosnění vyrušil. 

„Chceš-li tu zůstati, zůstaň tu s Pánembohem. Můžeš 
tomu Vlachu o dceru i říci. Beztoho tě omámila. Však 
jsem ti říkal, abys se za ní nedíval. — A vy se také 
střežte. Člověk potom nevidí, neslyší a chodí jako slepice. 
Ty černé oči!" 

Holata obrátil zatím orla mečem na stranu. Už za- 
váněl; a šedivci se jazyk po zvěřině jen třásl. 

Opat si usedl ku mladému mnichu na hrob. 

Bílá temena nedalekých hor začínala se již tratiti 
v obláčcích, jež níž a níže se spouštěly, rozestírajíce 
údolinami tajůzvěstné šero. 

„Za slávu české země tři sta že jich šlo do Vlach 
umírat?" polohlasitě novořil opat Božetěch. n Nejlépe aby 
se ti Češi z otecké země všickni vystěhovali a v cizině 
za slávu její umírali. To by císař viděl nejraději. Co tím 
naše země i s Vratislavem získala, že mu postavil En- 
gelbert královskou korunu? Musil si ji. ty milý králi 
náš, draze zaplatiti! Myslíš, že by tvým cechům knížecí 
čepice Břetislava slavné paměti nebyla milejší? Či chtěls 
se státi v očích lidu svého velikým ? Toho ti nikdo z tvých 
rádců nepověděl, jediný jen Božetěch, a tys neměl pro 



17 

něho sluchu. — Za slávu . císařovu jste se, braši, bili, 
za slávu německou tři čtvrti vás pohubil mor a skorém 
čtvrtinu meče italské. Tvůj bratr, Pomněné, dal život 
svůj za cizí zájem. Dej mu Pánbůh lehké odpočinutí ! — 
Choďte jen, choďte za hranice bít se pro své vrahy a 
uvidíte, kam vás přivedou. Pomáhejte kovat císaři pouta 
na jeho soky; za věrné služby se vám dobře odmění. 
Necht je to Jindřich IV. aneb kterýkoliv, či myslíte, že 
koruna na hlavě vašeho krále uchrání vás zloby sousedů ? 
Je to velmi chytře navlečené lákadlo. Žádný z Vratisla- 
vových následníků nebude chtít za ním zůstati. Sprostá 
bude jim stará knížecí čepička, každý zatouží po koruně, 
kterouž zase na čas uloží Němec s Vratislavem do hrobu. u 

Potom sepjal opat ruce, klekl do hebounké trávy 
a modlil se potichu s mladým mnichem za Vícemila Evíli- 
ckého poznovu. 

Zatím se již sešeřilo a nad horami vyplynul měsíc. 
Opět zaleskly se hlavy jejich jako by stříbrem ; ale údo- 
linou válely se mlhavé šedivé oblaky, jako bývají chmury 
za červencových dnů. 

Ohník uhasí již před chvíli. Holata, nasytiv se s do- 
statek, vrhl sebou do trávy, aby zaspal trampoty. Chrapot 
jeho byl slyšeti hezky daleko; přehlušilt všecky ostatní. 

„Někdo se sem plíží, jde kolem samé skály ve stínu/ 
zašeptal Pomněn nakloniv hlavy blíže ku předu, aby viděl 
bystřeji. „Jakási ženština je to. Volá kohosi tlumeným 
zvukem. — Neslyšíš?" 

„Viprecht Grojský byl první na hradbách a já ihned 
za ním!" vzkřikl náhle Holata ze sna. „Že jsem před 
nimi, drzá hubo, utíkal?" hučel dále rozhazuje rukama. 

Ženština, jež se plížila k noclehníkům, bezpochyby 
že výkřiky tyto zaslechla, protože stanula, těsně až k samé 
skále se přichoulila a teprv, když se Holata utišil, pustila 
se ještě opatrněji ku předu. 



£. 



18 

Šla však nedlouho. Za vyčnívající skálou zastavila se 
opětně, sehnula se a hlavu naklonila do trávy. Zdálo se, 
že čemusi naslouchá. Potom se mžikem vzpřímila a svahem 
zazvučely struny jakéhos hudebního nástroje, jen jediný 
akord, ale prudký a úpěnlivý. Nahoře nad skalou zakrákoral 
pták-dravec žalostivě. 

Holata rázem procitnuv, sáhl levicí po šipce a pravicí 
k boku po meči. 

„Prchněte odtud/ zahlaholil podivný hlas ze záskalí 
od vysokého kaštanu a nahoře nad samou korunou kmene 
orlice zabědovala po orlovi. 

Strachota octl se jedním skokem pod stromem a uchvátil 
ženštinu do náručí ; ale dívka vymkla se mu úhořem, po- 
skočila o několik kroků zpět a ukazovala ku kolmé tak- 
řka stezce, jež se hadovitě skalou vinula, a levou rukou 
dolů do vsi, nad níž visely ledové chumáče. 

„Aha! Mají na nás ze vsi namířeno a tudy že jim ; 
unikneme/ zahučel šedivec a za několik okamžiků vy- 
stupovali již poutníci vzhůru ke hřebenu, Holata se Stra- 
chotou v popředí s napjatými luky. 

Nešli ještě ani hodinu a nepřelezli ani polovinu skály, 
když se hluboko pod nimi rozlehly temné hlaholy. 

Dívka, jež kmitala se neustále před nimi, zamáchla 
náhle rukama k rychlejším krokům poutníky vybízejíc. 

Nad temenem skály poletovala opět orlice. Zase bě- 
dovala po orlu a s ní dvě mláďata. Někdy zaletěly chodcům 
až na samé hlavy. Čuly v nich asi vrahy samce, tatíka. 

.Třikrát jsem byl ve Vlaších, na římských hradbách 
hned za Viprechtem; ale před horaly-pasáky jsem ještě 
nikdy neutíkal!" hučel si Holata do vousů, a Strachota 
hleděl za dívkou, jejíž bělostnou šíji vždy, kdykoliv rychleji 
pokročila, oslnil měsíc okouzlujícím svitem a s jejímiž 
vlasy pokaždé si větérek zalaškoval. 



19 

Předběhl Holatu a octl se již u samé pasačky; ale 
Vlaška jako by jej vždy za sebou schválně hezky daleko 
nechávala. 

Již stanuli na hřebenu. Hluboko pod nimi cos po- 
znovu zalomcovalo, za chvilku však umlklo vše; jediné 
orlice pronásledovala s mláďaty poutníky, často až nad 
samé hlavy jejich zalétajíc. 

Dívka pokynula ještě jednou poutníkům pravicí k ši- 
roké pěšině, jež vinula se dolů strání zarostlou travou a 
břízkami. Pak se na okamžik zastavila; zdálo se, že se 
na někoho zahleděla. Čarovným svitem leskly se oči její, 
že i mladý mnich se zachvěl jejich plápolem. Strachota 
neodvážil se ani do nich podívati, tím méně, aby blíže 
pokročil. 

Dívčice zamáchla opětně rukou a mžikem zmizela 
zrakům poutníků. 

„Odměniti se nám chtěla! — Dobrá holka; ale za 
ženu bych ji nechtěl míti. Tak divoce jí oči svítily, že 
mne projel až mráz!" prohodil Lacek. 

„Nikdy nevěříte, řekne-li vám co zkušený chlap. Nyní 
jste se přesvědčili! — Tahle by tě, Strachoto, do pekla 
přivedla! — Buď rád, že je pryč a že jsme vyvázli ži- 
votem!" 

„Bůh jí to zaplaf! — A nám ve zdraví dej se domů 
vrátiti!" dodal k šedivcově řeči Božetěch. 

Za chvíli rozlehly se vršinami opět žalupné hlaholy 
onoho hudebního nástroje, jenž prve byl poutníkům dal 
výstrahu. 

Strachotovi zabušilo srdce pod koženým kabátcem 
prudčeji. Nedalo mu to, aby se neohlédl zpět. 

„Buď rád, že je pryč! tf — Holky s černýma očima 
umějí k smrti čarovati. — Krušinová Radka beztoho na 
tebe myslí, kudy chodí, a co by řekla, kdybys si přivedl 
domů takového černookého a černovlasého diblíka!" 



Potom urychlili všickni krok. 

„Zmíníš se jim tam, otce, o. liturgii slovanské?" ze- 
ptal se za chvíli Božetěcha mladý mnich zastaviv se na 
okamžik a opřev se o hůl, na níž měl natočený věnec 
uvitý ze trávy na bratrově hrobě, jejž si chtěl na památku 
přinésti do vlasti, protože kdo ví, kudy půjdou zpět. 

Opat také stanul na chvilinku, ale jen aby si kříž 
pohodlněji položil na rameno. 

„Jsem na rozpacích; už jsem o tom taktéž přemítal. 
Jsme asi těmi Břevnovskými očerněni. Odpust jim však 
Bůh a Vratislavovi rač popřáti dlouhého života! Tent nedá 
zaniknouti poslední paměti po věrozvěstech SoluĎských. Na 
dvoře papežském bylo by marno každinké slovo. Víš, jak 
je vše rozdvojeno. Na církev přišly doby ancikristovy. 
Biskupů nesvětí a ti zase žáků ne, ani kostelů. Bůh po- 
mozi ! " 

Opat Božetěch po těchto slovech opět potáhl si na 
bedrách kříž, aby jej mohl pohodlněji nésti. 

Zatím sešli se stráně. Měsíc se také od hor již hnul 
a vyplul nad údolí. Mlhy se pozvolna zdvihaly a odhalo- 
valy poutníkům dalekou, nepřehlednou rovinu, za niž se 
jasnou nocí hájů, dědin a měst jen černalo. As čtvrt ho- 
diny odtud vyčnívaly do výše k ohvězdělému nebi četné 
chrámové věže a rovinou bělelo se cos, jako na hnědém 
rouše stříbrný lem. Byl to Pád. Hukot proudu jeho zarážel 
až sem. 

„Zde bychom mohli zůstati do rána, a zahovořil Ho- 
lata obrátiv se. „Do Říma ještě daleko a nohy naše nejsou 
ze železa. Zítra bychom nemohli nikam. u 

Všickni šedivce poslechli a rozbili stany pod úpatím 
stráně. Tyčemi jim byly vysoké štíhlé kaštany, mlhy 
vystupující plachtami a peřinami svěží, hebounká travička. 

Jediný Strachota nemohl usnouti. 



21 

Pořád se mu zdálo, jako by ona Vlaška znova a 
znova ukazovala mu pravicí výše do hor a jako by k uším 
jeho co chvíli zalétaly teskné hlaholy kytary z hlubokého 
údolí. 

Teprv za hodnou chvíli usnul a v polosnění uviděl 
uslzenou dívku daleko odtud na březích Sázavských, jak 
hledí do vody a ptá se ji, kdy a zdráv-li vrátí se Stra- 
chota z cizích krajin v domovinu? Byla to Krušinová 
Radka. Poznal ji po plachetce. „Vrátím se brzo, brzičko, 
zas," zašeptal ze spaní. 

„Čert dnes s tím klukem šije," zamručel Uolata 
obrátiv se na druhou stranu zády ku Strachotovi. „Ani 
v noci nedá pokoje. Třikrát jsem byl na hradbách ftímských 
za Viprechtem — — tf Další sebechválu šedivcovu, na 
niž nezapomněl ani v dřímotách, přehlušil chrapot. 

Oba muži ulehli pod samým kaštanem. 

Opat usnul tvrdě. Mladý řeholník měl však také nějak 
nepokojné sny. Duše jeho bloudila za horami po českých 
luzích, po milounkých kvítkách a mezi těmi stanula u jed- 
noho z kvíteček, jenž sklopil stydlivě hlavinku, sadem 
zašelestil hebounký vánek, lupénky na kalíšku cos zašeptaly 
a mnich bezděky položil si pravici na srdce ... 




IE. 

V sázavském klášteře. 

uíže Vratislav již své tužby, jež nedaly m a po- 
koje, co dosedl na stolec knížecí, ukojil. 
Od několika let sídlil v Praze korunovaný 
král, první v řadě Přemyslovcův. Ale lid nějak 
těžko uvykal novému pojmenování. Koruna, jíž ozdoboval 
biskup při velkých slavnostech hlavu pomazaného Páně, 
přišla národu příliš draho. Sto korun mohl Vratislavovi 
císař Jindra dáti a nebyly by vyvážily potoky české krve, 
jimiž tolikerá bojiště v Němcích a dole v Itálii povlbla. 

A chytrý byl ten císař; dal ji jenom osobě Vrati- 
slavově. Synové a vnukové jestli nechtěli za otcem či 
dědem zůstati, také si jí musili zasloužiti. Koruna krá- 
lovská, jíž rozdával vládce „svaté říše římské", měla 
českým knížatům býti vnadidlem a byla jím také, jak 
pravil opat Božetěch. Bez pomoci Vratislava veta by bylo 
bývalo po dědictví mocných Otonů. Sasíci byli by samo- 
statnosti své uchránili a Ěím by byl také nepadl v ruce 
německé. 

První český král pomáhal budovat štěstí za hrani- 
cemi cizincům a své zemi štěstí připraviti — nedovedl. 
Vlastní bratři vzbouřili se proti němu a za nedlouho musil 



23 

se i na synu dočekati dnu, pod jejichž břemenem zemírá 
leckdy dobré srdce otecké. Snad i za Benedu Tasovice 
byla to pokuta, a kdo ví, za koho ještě! 



Mniši v Sázavě obilí již sklidili do stodol. Co odešel 
opat Božetěch s křížem vlastní rukou zhotoveným, kosili 
otava na Inkách po třikrát; i hnízda, jichž bylo plno pod 
okapy, byla prázdna; ale poutníci se přece nevraceli. 

V okolních dědinách, kteréž patřily slovanským 
benediktinům na Sázavě, modlili se za opata, aby ho 
Pánbůh chránil všech úrazu. 

I cizích knězi si všimli, kteříž leckdy zajížděli sem 
za Božetěchovy nepřítomnosti a nedobré věci si z toho věstili. 

„Zas by je as rádi odtud vypudili," začal si jednou 
Krušina, nájemník nejbližšího dvora klášterského, jehož 
zdi často až příliš nemilosrdně Sázava opláchla. „Na 
štěstí drží ještě Prokop berlu opatskou a tou by dozajista, 
jako před lety za Spytihněva, zmodřil hřbety jejich. I my 
bychom jim zase poslušenství odřekli, jako předkové. Ani 
sám král nemohl by nás přinutiti, abychom jim nejmenší 
práci konali. Stalo se tak před čtyřiceti lety. Vy toho 
nepamatujete. Tys, Radko, běhala na stráních ještě po 
houbách. a 

Za posledních slov obrátil se nájemník k nejstarší 
holce a na starých jeho tvářích objevil se úsměv spoko- 
jenosti. Měl rád všecky své děti, dceru nejstarší však 
nejvíce. „Ba právě, že za Spytihněva to bylo. Očernili 
ti Němci z Břevnova u knížete naše kněze, že jsou věro- 
kazi a starají se jenom, jak by jim rostl břich. Dobrý 
panovník jim uvěřil a opat Vít, jenž mne držel na rukou, 
musil se všemi bratry do Uher. Y klášteře zahnízdili se 
cizí knězi a nám nepřáli. Ale kmeti na ně vyzráli; nikdo 

V. Beneš-Třebíislcý. XIV. 3 



24 

nehnul ani rukou. Musili si sami pole zaseti, úrodu požíti 
a do stodol svážeti. Nesklidili skorém ničeho. Svatý Prokop 
prý pole zaklel, ahy na nich Němcům nerostlo, a vyrostlo-li 
co, aby všecko bylo hluché jako svěřepec. Stromy nenesly 
ovoce a dozrálo-li přec kde něco, ptáci to vyzobali a slupky 
mezi lupením visely scvrklé. Potom se jim zjevil svatý 
náš patron s opatskou berlou. Po dvě noci je v dobrém 
vypovídal a když přece nechtěli dobré bydlo opustiti, třetí 
noc je v jizbách vyburcoval a vyhnal z kláštera, že se 
víckrát neodvážili do Sázavy vrátiti. A klášter zůstal 
potom pustý celých šest let; v sedmém teprv roce vrátil 
se opat Vít ve svůj majetek. Však jsme je taky tenkrát 
uvítali. Šli do kostela po samých květinách. Kde jsme 
jen jakých mohli natrhati, natrhali jsme, holky upletly 
věnce a vázaly je kolem stromů, kudy se naši knězi vra- 
celi. Od těch dob jsou zde zase mniši slovanští." 

Na západě vyvstávaly černé mraky a z protějších strání 
rozhučel se prudký vítr. Údolinou to hvízdalo, až uši 
zaléhaly. 

Náhle se zablesklo, za bleskotem sledovalo silné za- 
burácení, okna se otřásla a dvéře rozevřely. 

Krušinová žena se pokřižovala a všecky děti řekly 
po matce: „Pánbůh s námi!" 

Nájemník se vyšel podívat na dvůr. S šedých zachmu- 
řených oblak dopadaly na zemi veliké, deštové krůpěje. 

Krušina zakroutiv povážlivě.hlavou, zašel ještě k ohradě 
a nahlédl přes zeď do řeky. 

V Sázavě to již také začalo vířiti. Nájemník zavřel 
vrata a odkvapil do světnice; ale k oknu se jíž neposadil. 

„Pánbůh s námi! a zašeptali ve světnici podruhé, opět 
se tak zablesklo a hrom zarachotil podruhé. Stará hruška 
na dvoře skácela se roztříštěna na kusy. 

„Totě tam Sodoma. Tak pozdě! — V říjnu! Chudák 
hruška. Svatý Prokop prý ji vlastní rukou zasadil. Aby 



to jen nebylo nedobré znamení. Pánbůh nás všeho zlého 
chraň!* 

Žena s dětmi modlila se za odvráceni všeho zlého. 
Jen Radka na modlitbu nemyslila, měla sice rnce sepjaté, 
i rty se jí pohybovaly, ale na piano. Když pravil otec, 
aby ta roztříštěná hruška nebyla nedobrým znamením, svě- 
sila hlava a světlé vlasy, v jednoduché vrkoče spletené, 
rozvinuly se jí ramenoma. 

Matka s menšími dětmi se ještě hezkou chvíli modlila. 
Nájemník stál mlčky as dva kroky od okna dívaje se do 
dvora. 



Touže asi dobou zastavil před klášterní fortnou krytý 
vůz: A sotva že zastavil, jakýsi zavalitý přitloustlý mnich 
seskočil dolů a zatáhl za zvonec. 

„Doma-liž bratr Demetr?" zeptal se vrátnika lámanou 
češtinou. 

Fortník Božek přikývl hlavou a podíval se na hostě 
jaksi nedůvěřivě. 

„Kolikrát jsem mu již otvíral, co opat na cestě! 
Jednou se ptá po Demetru, podruhé po Eananu, po třetí 
po Holiši a po čtvrté kdo ví, po kom se bude ptát? u 

Starý klášterní sluha hučel si tato slova zavíraje 
dvéře a vytahuje klíč. Povozu na dvoře si ani nevšiml — 
a přec se jen lilo. Koně vypadali, jako by se byli brodili 
v Sázavě. 

„Což mne zde necháte ve psotě?" zahřmotil venku 
vozka a vší silou udeřil pěstí do dubové fortny. 

Bratr Božek odšoupl s okénka prkno a podíval se ven. 

„Mám hlad a žízeň; koně přec tady nemohu nechati 
na lijavci!"* 

„Mohls tam zůstati. My tě do Sázavy nevolali ! u 

Fortník otevřel poznovu. 



26 

„Stáj máš tamhle a drobet ovsa také tam někde 
najdeš. Pro vodu si dojdi do řeky. — Zbylo-li co, dáme 
ti, a nezbylo-li, nemůžeme dát. a 

Fortník Božek díval se do dvora na vozku, kam asi 
koně zavede. Vysoké celo jeho se tak zachmuřilo, jako 
nebe nad klášterem, nad nímž viselo oblaků, jako by celý 
kraj chtěly zaplaviti potopou. 

„Přijíždějí nás jen vyžírat; kdybychom to dali že- 
bráku, udělali bychom lépe. A jak si ještě poroučí. Ne- 
měl bych je sem ani pouštěti a podruhé také nepustím. 
Abych se zase snad na stará kolena stěhoval. Jednou mne 
už vystrnadili; ale podruhé se jim to sotva podaří." 

Fortník Božek mrzutě přirazil k oknu prkénko a na- 
hoře v klášteře bratr Demetr byl zatím již s hostem 
v nejplnějším proudu hovoru. ' 

„Jak že pravíš? Biskup že s Olomouckým ve Vlaších?" 

„U císaře v Mantově." 

„Jedu sem schválně, abych ti to pověděl. K žalobě 
na něho musíš míti však nějakých důvodu." 

„O to se nestarej. K soudruhům je hrdý a ctižádostivý 
nesmírně. I o soukromém životě jeho ledacos se proslýchá." 

„Tak že, tak že! Bezpochyby se tvůj opat nemrská 
a tělo netrýzní olověnými kuličkami na provázcích, jako 
prý to dělával Prokop," zasmál se cizí mnich až se za 
břich popadal a při tom se hluboko podíval do džbánku. 

„Nemusíme čekati ani smrti Vratislavovi. Jakmile se 
Kosmas vrátí z Itálie a bude posvěcen na biskupa, pak 
ani král nemá práva plésti se v jeho pravomocnosC. První 
jeho prací bude, aby zapověděl ve své diecesi slovanskou 
liturgii. A kdo nebude souhlasiti, dá jej v kletbu aneb 
zbaví kněžského úřadu. Náš opat se již o tom s biskupem 
smluvil a tebe vyhlédli za prvního latinského opata na 
Sázavě, Jsi již s tím svatým Prokopem znám a tebe přec 



27 

Snad berlou nevyžene jako vyhnal před lety bratry Břev- 
novské." 

Cizí mnich, Benediktin z Břevnova, mluvil až příliš 
uštěpačně a když dopověděl, zasvítily se oči jeho potutelně. 

„Ta vaše bohoslužba jen na pohoršení. Eluk otrhanec 
může čísti mši a zpívati při ní jako kněz. Leckdes jsem 
to slyšel na vlastní uši. Vždyť ani biskup Vojtěch nebyl 
slovančiny přítelem. Kdo jen mohl, zaváděl kněze latinské 
a čistil nakažené stádo. Všaktě i naše řehole zapovídá 
jiným než latinským jazykem mši zpívati. Může -liž býti 
kdo benediktin dobrý, když si své řehole neváží?" 

Cizí mnich podíval se bystře hostiteli do tváře; chtěl 
mu nahlédnouti i pod černé roucho, zdali je srdce De- 
metrovo nachy lno jeho záměrům, a načervenalé rty stáhly 
se opětně k pokryteckému úsměvu. 

„Dodržíš nám slova?" . 

„Můžete na mne spoléhati. a 

Břevnovský pokročil k oknu, aby se podíval, zdali 
liják poněkud poustal. 

„A kdo že bude Vratislavovým následníkem?" 

„Dle všeho Konrád Brněnský," odvětil Břevnovák. 
„Břetislav je při dvoře uherském a jak se zdá, nehodlá 
vrátiti se do Prahy. Konrád je muž vlídný a dobrosrdečný. 
Chytrým slovem lze u něho všeho dosáhnouti. Hlava Vrati- 
slavova však tvrdá a neústupná; to již z toho můžeš po- 
souditi, že k vůli Zderadovi by vlastní krve byl ne- 
litoval." 

„Jste tu skrblíci, lakomci houževnatí!" hromoval dole 
v kuchyni klášterní vozka z Břevnova. Vypil již dva ple- 
cháče medoviny a starému vrátníku nechtělo se znova 
nalévati. 

„Kdybys přišel k nám, dali by ti toho tolik, že bys 
to nevypil do soudného dne, i koně by napojili, a zde mi 
vysýchá hrdlo, že sotva mluvím. Ještě jeden přines; za- 



darmo nechci; zaplatím ! tf hartusil oráč a vztekle mrštil 
několika penízy o stůl, že se jizbou rozletěly. 

Šedivý vrátník se pousmál a pro třetí plecháč medo- 
viny nž nešel. 

„Venku, brachu, prší. Jdi, nastav hrdlo a nebude ti 
vysýchat," prohodil Božek. 

„Však až sem přijdou zase naši páni, budeš rád, 
dostaneš-li kousek okoralého chleba sám. tf 

„Děj se vůle Boží! Budu -li musit kam o kousek 
chleba, k tobě nepůjdu a k tvým pánům ještě méně," 
pravil zdánlivě lhostejným hlasem vrátník, ale čelo se mu 
zase tak zachmuřilo, jako nebe nad údoÚnou Sázavskou. 
Potom vyšel ven a hrubce nechal v kuchyni samotného. 

Krytý vůz s Břevnovákem odjížděl z kláštera teprv 
k večeru. 

Pršelo sice ještě; ále lijavec již ulevil. 

Sázava dnes nějak děsné hučela; valila se plným 
řečištěm, sotva že jí břehy stačily. 

Koně klusali pozvolna podle řeky vozovou cestou. 
Vozka bil do nich vztekem, že měl vyschlé hrdlo, a pro- 
klínal do nejhoroucnějších pekel vrátníka i s celým klá- 
šterem. 

Mnich pod plachtou přemítal o příznivém výsledku 
své cesty. 

„K čemu to také ta luza potřebuje, aby rozuměla 
mši? Na Polabí jim nejlépe otupili rozum; chtěli také 
všemu rozuměti a vzpírati se slovu Božímu. Věřiti máte, 
vy blbci, a ne se ptát po tom, co slova tají za smysl. 
Jednou byste se také mohli ptáti, proč na nás pracujete 
a proč my jenom na modlitby chodíme, proč statky máme 
my a proč vy v těch statcích pouze nájemníky." 

Náhle zatrhl vozka otěžemi, jak mohl nejprudčeji; 
koně se vzepjali a vůz octl se se vším v rozzuřených 



proudech Sázaviných. A řeka si hrála povozem, jako by 
to byl míč. 

Teprv daleko ve skalách zarazil se vůz překocen 
o vyčnívající kořeny; ale po mnichu a po vozkovi nebylo 
nikde ani památky. Jediné oba koně dostali se štastně 
na břeh. 

„Víš-li, a zvěstoval drahý den k večeru vrátník bratru 
Demetrovi, „že toho Břevnovského našli dnes ráno ve 
skalách na břehu Sázavy, trochu dále vůz a pod vozem 
vozku, jenž mne včera vyplísnil, že jsem mu nedal medo- 
viny po choti? Učinil jsem dobře, že jsem mu nedal ni- 
čeho; musil bych si tohle neštěstí přičítati. u 

„Gerharda Břevnovského že dnes ráno našli na břehu?" 

Jak mu říkali, nevím; je to ten, co tu byl včera. u 

Demetr sepjal ruce a^ve vyschlé jeho tváři zračilo 
se úzkostlivé vzezření, že zapomněl říci: „Dej mu Pánbůh 
nebeské království ! a A když odešel nahoru do své cely, 
vrhl se u stolku na lavici a neslyšel dnes ani jednou 
zvonku, jenž se již po třetí rozhlaholil klášterem, svolávaje 
bratry k modlitbám. A když přinesli do dvora mnicha- 
utopence s oráčem, nešel se ani dolů podívat, tím méně, 
aby odříkával za mrtvého hodinky. 

„Trest Boži I u pomyslil si Božek, když nesli Gerharda 
s vozkou do chodby. „Nepřijeli sem beztoho k dobrému. 
A tenhle se ještě mým šedinám posmíval." 

„A přece musím býti Sázavským opatem. Za berlu 
s infulí slíbím jim latinku. Děj se co dej," hovořil sám 
s sebou vyschlý klášterník, jehož vpadlé zraky zahořely 
až šíleným plápolem. Ale nekmital se to blesk třeštění 
v plavých ocích bratra Demetra. Tak se blýskávají zraky, 
když vzplane v prsou dlouho zakrývané záští. Bezděky 
zahleděly se k obrazu nade dveřmi, na němž jevil se 
Prokop, zakladatel zdejšího kláštera, v plném božlhodovém 
ornáte. 



30 

„Také mne jednou musí tak namalovat, až mne budou 
chtít umístiti v řadě opatu," těšil se Demetr. 

Ani si nevšiml, že dole na nádvoří hemží se všude 
lidu jako mraku. Ani neslyšel, že, kde byly jaké zvony, 
všecky rozezvučely se lahodným hlaholem, s nímž sdružil 
se hlučivý jásot z tisícera hrdel nashromážděných davuv 
a valících se ku klášteru mohutnějším ještě proudem, než 
včera valila se Sázava řečištěm. 

Opat Božetěch vracel se z cesty do fiíma. Jen stěží, 
zvolna, co noha nohu mine, jako na Alpských stezkách 
mohl kráčeti. Všemu lidu leskly se v očích slzy radostí a 
sám opat sotva ubránil se záchvatu, jenž vyzíral z tolikera 
věrných, upřímných obličejů. 

Hned za Božetěchem kráčel mladý mnich s klavou 
ke hrudi svěšenou. Nechtěl asi, aby mu viděli do tváře. 

Jinak rozhlížel se však kolem Holata; ale bílé kníry 
vlhly mu při tom jako včera, když je liják kropil svými 
proudy do omrzení. 

Strachota, jenž kráčel po boku šedivcově, rděl se 
jako nad blizounkými skalami červánky. Bystré oko jeho 
přelétalo steré hlavy, jako by po nékom pátralo; ne- 
pátralo marně, hledalo-li koho. 

U samé chodby klášterní stála Krušinová Radka. 

Strachota ji musel viděti. Pod kazajkou bušilo ji 
srdéčko mocněji a modrounká očka obrátila se bezděky 
po lidech, zdali se nevšimli, jaké růže jí na líčkách roz- 
kvetly, a zdali neposlouchali, jak hlasité srdéčko jí za- 
bušilo. 

Nikdy již po celé pouti neodvážil se hoch do černých 
očí se podívati, aby ho neomámily a neudělaly mu. 

„Krušinová Radka přec jen se jinak dívává, když 
spolu na Sázaviných březích sedáváme ; tichounce, jako na 
nebi hvězdičky, svítí jí modrá očka. Ve zřítelnicích jejích 
sice svého obrazu nevidím; jet hlouběji než v očích za- 



31 

sazen. Zde by ho leckdos uviděl ; ale do srdce nikdo ne- 
může nahlédnouti. Tam je uchován nejlépe!" 

Ale Holata škádlíval jej s černoočkou neustále, že to 
Radce doma poví a že mu ji převezme. 

Strach ota se již ani nemohl dočkati, až si zase 
s Radkou usedne na břeh za vcčerfiv a bude jí vyprávěti, 
jak krásná jest ta vlašská země a jak veliký ten Řím ; 
krásnějším že však Sázavské údolí a milejší že je mu 
Radka, než celé to sedmipahorkové město. 

Všickni bratři-muiši vyšli opatu vstříc, aby jej uvítali. 
Přišel z nenadání, kdy ho cekali nejméně; jediného De- 
metra oko Božetěchovo pohřešovalo. 

„Snad ho není více mezi živými?* 

„Ghuraví, otče; je na shasnuti!" odpověděl Roman. 

„Posilniž ho Bůh! a 

n A tebe, pane milý, před ním chraň! řekl starý 
Božek po tichu. 

Božetěch zašel nejprve do chrámu. Dlouho se modlil 
na stupních oltářových za šťastný návrat a všickni lidé 
s ním. 




III. 

Hořešovická Běluáka. 

olka, holka, již dorůstáš a přec jsi ještě titěrným 

dítětem. Nevím, nevím, tt zakroutil hlavou Hoře- 

šovický vladyka vešed do jizby, v níž si dcera 

upravovala šaty, nezvyklé tehdáž ještě ve tvrzích 

a na statcích zemanských. 

Tak se strojily jen paní na hradech bohatých lechň, 
kteříž začali ponenáhlu odkládati šat, v jakémž přišli 
otcové jejich přes tři řeky do české vlasti, s nímž šťastně 
a spokojeně žili dlouhé věky ; a co ještě horšího : se šatem 
odkládali i staročeský mrav. 

Hořešovice leží v župě Slánské daleko od Sázavy, 
ve čtvrté údolině od města k severo -západu a nejzáze za 
dědinou stával a dosud stojí zemanský dvůr. 

„Pořád mne, otče, káráš; či snad chceš, abych šla 
s děvečkami do chléva, krávy dojila, na poli snopy vázala 
a snášela? Chceš-li, půjdu, u odsekla vzdoro vité Běluška 
a čelo její se zakabonilo. 

„Nikam tě nechci posýlati. Ale jen tu lehkomyslnou 
mysl již jednou odlož. Mohla by ti býti k záhubě a muě 
na nečest." 



„Proto snad, že si jinak vlasy česám než ostatní? 
Protože hezčí šaty mám než ostatní a že také sama hezčí 
jsem?* 

Dceruška podívala se na otce tak čtveraČivě svýma 
očkama, že bylo pr> hněvá okamžitě. 

„Mlč o tom, dítě, a chod tak, jako a nás chodívaly 
a jinde dosud chodí dcery vladycké. K těm vysokým se 
nerovnej! Utržila bys si jen posměchu." 

„Ale vždyC víš, tatíčku, že by se dceři tvé vyrovnaly 
i ty nájemské, a toho bys dozajista nechtěl. Co mi po 
lidech?" slaďounce hovořila Běluška, a tatíček-dobráček 
si pomyslil, že ta holka má skoro pravdu. Aby tak vyšla 
třeba jen ve všední den v kazajce a plachetce, musil by 
se věru za to styděti sám. 

„Viď, že mi, tatíčku, koupíš kožich na zimu?" 

Dcera zavěsila se otci na hrdlo a dobrý tatíček po- 
hladil Bělušku po hlaďounkých vláscích a ještě jemnějších 
tvářičkách. 

„Měla bys mne však dříve poslechnouti. Nikdy ti ke 
zlému neradím. " 

„Z modrého sukna nizozemského, tatíčku," zašeptala 
Běluška, a když otec opět chtěl něco namítnouti, rtíkoma 
mu ústa zavřela. 

„Dobré dítě! Až na tu marnivost; ale tak je ktfždé," 
pomyslil si vladyka a upokojil se. 

„Vždycky to říkám, že ji jen kazíš," ozvala se u dveří 
žena zemanova. „Máš ji sice rád, ale stříbrňáky ještě 
radši. Kdyby nebylo mne, nechal bys vlastní dítě hůře 
choditi než bezzemek. Pokaždé tě musím napomínat, chci- li 
na ni něco. Bělka již dorůstá a ty ji máš pořád ještě 
za dítě." 

„Nový kožich mi slíbil, z modrého sukna nizozem- 
ského," zašveholila dcerka a přiskočila k matce. „Sluší 



34 

mi to, viď, že sluší? Ani pyšná Darka z Martinic se mi 
nevyrovná, a o té přec říkají, že je po okolí nejhezčí." 

Běluška se šípkou obrátila a ručkama si vlásky na 
na čele rozhrnula. 

„Což až si ještě připnu do vlasů zlatou sponku a 
vezmu klobouk s tím sokolím perem? — Jen aby už 
byla sanice!" 

Otee 8 matkou se divili, jak to dceři v těch nových 
chrpových šatech jde, a těšili se již, jak se na ni budou 
lidé dívati, až půjde do kostela. 

A lidé se dívali na Bělušku opravdu, když do kostela 
chodívala; ale divíce se, říkávali, že se ta holka Pána- 
boha nebojí, a ve chrámě že je jen na pohoršení. I ná- 
jemské dívky ze statků dívaly se místo na oltář na Bělku 
ze dvora, jež vždy v první, lavici seděla, a šeptaly si na 
místě modlení. Leckterás si i potají myslila, kdyby také 
tak mohla choditi, míti také tak hebounké ručky a tak 
jemňounká líčka. 

Rozvážnější sousedé nad ní však hlavou vrtívali. 

„Mnohem hezčí byla by v jednoduchých šatech a 
kdyby měla vlasy spletené u vrkoče. Jen se tak darmo 
ostudí. Jako záletnice vypadá. Otec je dobrák ; ale matka 
si ráda zahraje na velkou. Měla si vzíti toho Kvílického ; 
ale to jí tak Pánbůh oslepil, že štěstí neviděla." — 

Letos drželo lupení na stromech do polovice listo- 
padu a staří zkušenci prorokovali mírnou zimu. Olše kolem 
potoka se ještě . zelenaly, jako by byl teprv máj, a kmeti 
se těšili, že budou ještě jednou moci na otavu. I babí 
léto se proti jindy protáhlo. Bylo opravdu lépe letos za 
podzimku než ve žních, když stíhala prška pršku, tak že 
obilíčko sotva sklidili. 

Běluška si vyšla za dvůr pod večer na luka. Dopro- 
vázel ji jakýs mladík, také tak oděn po cizácku. Hnědý 
kabátec sotva mu sáhal po pás, rukávce měl kolem rukou 



35 

stříbrem protkané a a boku houpal se mu uzouuký dlouhý 
meč. Levicí držel na řetízku chrta a po pravé ruce jeho 
dcera Hořešovického vladyky se jen vznášela. 

Mladík si lidí, kteří jej potkávali a pozdravovali, ani 
nevšímal. Byl by si péro na klobouku pokřivil a nače- 
chraní vlasy pocuchal. Dívka po boku jeho, zdálo se, že 
neví ani jak pokročiti. 

Chvílemi hovořili oba hlasitě. 

Kmeti si všimli všeho velmi dobře a posteskli si, že 
ta cizota dere se do země otecké dnem a že se jí tak 
jako klíště chytají i dvory zemanské. 

„Hleďte, jak hlavu nese do výšky a jak se jen 
k tomu zkaženci nahýbá, tf povídala si stará Mrzena, vdova 
po nádvorníkovi. „Tak hodná býva'a a byla by také 
hodnou zůstala, kdyby matka nebyla na ni tolik toho 
věšela a neučila ji na jiné hledět přes ramena. " 

„Sprostý lid! Není divu, že mezi ním růže zakrní,** 
zahovořil Liběj z Kutrovic, dívčin průvodčí. „A proto se 
nedivím, že na dvorech zemanských není ani jediné, o níž 
by se mohlo mluviti pochvalně. Zpátky, župane!" zakřikl 
chrta, jenž chtěl skočiti po jebňátku, jež mu vběhlo do 
cesty. 

„Jakés mu to dal jméno?" 

„Velmi vhodné, Běluško! Mohou se hlupci dovtípiti, 
jak si vážím těch starých zvyků, s nimiž člověk nedojde 
ani za humna. Á dojde -li, je všude k posměchu. Proto 
také nenosím řízy, beranice, spodků po kolena a na 
lýtkách řeménků. Choď si tak, kdo chceš, s Pánembohem ! u 

Liběj si klobouk s vysokým perem popotáhl k le- 
vému uchu. 

Běluška mu neřekla ničeho, svěsila hlavu a větřík 
jí hedbávové, světlohnědé vlasy bělounkým čílkem rozvlnil. 
Zdálo se, že o výpovědi svého průvodce přemítá; ale ne- 
vydržela tak dlouho. Okamžitě se zase vzpřímila a za- 



36 

hleděla se k nedalekým výšinám, za něž se před chvilkou 
ukrylo slunce, zanechavší nad černobory rudožhavé pruhy. 
Ale rtíky měla přec nějak sevřené a z obličeje zmizel 
na dobro onen čtveračivý výraz, jenž ve zrůžovatělou její 
líc takořka byl vrozen. Přišlo jí náhle cos do hlavy a 
z hlavy usedlo na srdce, jako když upír na hruď sedává 
a ssaje krev. 

„Kdo pohrdá zvykem po otcích zděděným, hoden 
není, aby jej rodná země nosila, ale aby propadl se v nej- 
hlubší její útroby, aby pohádky po něm nezbylo, a zbylo-li 
by, aby ho potomci kleli do nejpozdějších pamětí." 

Zdálo se, jako by tato slova vysoká jedle u potoka 
ve svých větvích bylá zašuměla; a Běluška si vzpomněla, 
že jí to také někdo říkával, když spolu na břehu sedá- 
vali, rybky v potoku chytávali, a plné hrsti jich nachy- 
tavše, do vody je zase pouštěli. A ještě jí ten hoch 
říkával, že se mu libí lépe v těch šatech prostinkých, 
s věnečkem z lučních kvítku kolem čilka, než v dlouhých 
těsně upjatých a na hlavě s kloboukem. Za to se mu 
arci vždycky hodně do očí vysmála, ale podruhé oblékla 
se v šat, jako kmet9ké dcery chodí. Matka ji však za to 
vyplísnila, že vladycké dítě jest jiné než nájemských a 
že se musí od nich lišiti, aby viděli z daleka, kdo je 
z krve zemanské a kdo -vyrostl ve chlévě mezi kravami. 

„"Nyje Běluška, či zahryzl se jí do srdéčka červ?" 
zahovořil mladík dívce po boku. „Pomůžeme, má milá. 
Vytrhneme ho a ránu zahojíme. 11 Liběj se ohlédl. Byli za 
dvorem na lukách hezky daleko. Okna ve tvrzi rumenila 
se ještě červánky; ale nad údolinou vznášel se pozvolna 
poloprůhledný soumrak. 

Dívka pohodila hlavou, jako činívá vzdorovité dítě, 
když je otec pokárá. Zas se jí rozletěly s čílka pletence 
vlasů, splynuly na šíji i prsa a Běluška těsněji přivinula 
se k mladíku, aby si nemyslil, že zahryzl se ji do srdéčka 



37 

červ a že je jí jeho pomoci třeba, aby červa vytáhl a 
ránu zahojil. 

Libějovi se žnpan z raky vysmekl; pán ho však již 
nazpět nevolal. Zahleděv se Bělušce do tváří, nahnal se 
k ní tak blizonnko, že musela ucítiti jeho horký dech, 
jako pára bývá, když vystupuje z vařící vody. 

„Chtěla bys, BěluŠko, pořád se mnou býti?* 

Běláska se čtveračivě pousmála a jinoch zapýřil se 
ještě temněji. Na to dosud dcera Hořešovického vladyky 
nepomyslila. Řeč mladíka-novotáře ji překvapila; ale do- 
vedla své překvapení chytře zakryti. 

„Proč se mne na to, Liběji, ptáš? Dnes jsme spolu, 
zítra také můžeme býti, po zítřku taktéž ; ale pořád ? To 
bych si musila věru rozmysliti. Či méně bys mne měl rád, 
kdybych s tebou nechtěla býti do smrti? Jsem ještě mladá. 
Za mých let dcery kmetské krávy pasou. Do svatby času 
dost." 

Liběj se zahryzl do rtů, domnívaje se, že se mu 
holka posmívá. 

„Půjdeme nazpět; beztoho se už setmívá," prohodila 
Bělka obrátivši se. 

„Tak hezky je tu u potoka; lépe než v dusné jizbě 
za světla. Našeho hovoru svědky jsou pouze dvě olše 
s vrbami a ty nikomu slova neprozradí." 

Liběj po těchto slovech zahvízdl, až si Běluška tbě 
uši rukama zakryla; ale župan se ani neozval. 

„Se mnou tak důvěrně hovoříš a hned zas voláš po 
chrtu." 

„Jsi učiněný diblík; vábíš k sobě, a když jsi ubo- 
žáka přivábila, odpuzuješ ho se smíchem." 

„Vábila jsem tě kdy, Liběji?" 

„Jsi na vlas podobna Šárce, kteráž Ctirada tak dlouho 
klamala, až ho o život přivedla." 

Běluška se řeči Libějově z plna hrdla zasmála. 



38 

„Všecko ti jeo k posměchu." 

„Snad nechceš, abych šla do kláštera ? u 

„Neučinila bys nic nového. Kvílický Pomněn také šel 
a pomáhal ještě Božetěchovi nésti kříž. Onehdy prý se 
opat vrátil; ale bez mladého mnicha. u 

„Opat Božetěch že se vrátil bez mladého mnicha ? a 

„Bez Pomněna Kvílického." 

Běluška potom cestou do dvora nepromluvila již ani 
jediného slova. 

A když Liběj odjížděl, ani na něho nepohlédla. Matka 
musila návštěvníku odpovídati za ni sama. 

„Ťal jsem tě, ty Bělko, do živého. Proto jsem také 
dnes přijel do Hořešovic, abych tě poškádlil*, a povedlo 
se mi to. — Vyzrál jsem na tebe. Za výsměšná slova 
hlubokou ránu ! — Sta jiných mohl bych míti. Ale Bělka 
přec ani jedna mezi nimi by nebyla, Liběji. Pak se již 
nedivím, že ten snílek šel do kláštera. Nevím, zdali bych 
byl proti němu vyhrál! Tak jsou přece k něčemu dobré 
ty klášterské kobky/ 

Liběj umlkl, protože koník začal klopýtati o hrudy, 
jichž bylo v úvoze jako v lomech kamení. 




IV. 

Dobrovít Kvílický. 

ečerem se poněkud zvětřilo. 

Kvílický vlády ka, jemuž při dvoře patřil 
také mlýn, stál venku pod topolí a bědoval. 
Vlasy jeho byly bělounké jako stříbro, když 
je roztaví a ono ochladne. V ocích se mu cosi lesklo, řekl 
bych, že to byly slzy, kdyby stará, zbrázdovatělá tvář 
byla jevila jen jediného výrazu hoře, jež se rozburácelo 
pod dlouhou, staročeskou, ale již valně sešlou řízou. 

Lidé, jdouce z práce, všimli si ho a upřímně jej po- 
litovali. 

„Proč je to tak v tom našem životě, že jednoho 
stíhá rána za ránou do utýrání a druhému ani ve snách 
se nezdá, jak to,^ když srdce rozryté a zabodává se v ně 
trn za trnem? Že tam nahoře odplata pro všecky, kdo 
trpěli a nesli spokojeně kříže života? — Těš se tím jen, 
Eřivohlave, těš, nic nemáš, nic jsi neměl, nic jsi neužil 
a nic neužiješ; ale až umřeš, budeš míti všeho dosti; v nebi 
není prý ani hladu, ani žízně." 

Bezzemek Eřivohlav všecku svou naději v lepší čas 
skládal vždycky až za hrob. 

V. Btndi-Tfettxsty. XIV. 4 



40 

„Ale přece je mi lépe než jemu, třeba neměl ničeho. 
Taky jsem nie nemohl ztratiti," dodal dnes k obyčejným 
svým průpověděm. 

Vladyka Dobrovít živil ho od pacholetských let; za 
to však, když sbírali pole, posýlal ho na vojnu. Před 
sedmi lety byl také v Itálii pod onou vysokou stěnou, kde 
ubili Vícemila, staršího syna zemanova. Sám jediný mu 
tam odtud přinesl zvěsť, kde pochovali jeho krev, a s tou 
zvěstí dobré vladykově ženě také smrť. 

Ba že bylo Dobrovítovi hůře než tomu bezzemkovi, 
jenž po život svůj neměl ničeho a také ničeho nemohl 
ztratiti. 

Zeman měl ženu, dceru, dva syny — a také tu zbyl 
sám jako kůl, jejž zarazili do pole širého. 

„K čemu prodlužuješ, ty jediný křesťanský Bože, dnů 
mého života? Abych každý den ráno a večer místo mo- 
dlitby hodině mého početí zlořečil? Abych zase postavil 
na ohniště skřítky, přinášel jim žertvy, bil se před nimi 
do prsou a lidem svým říkal, aby totéž činili? Proto já 
Boží muka vystavěl na žarovišti a proto zdejší kostelík 
zasvětili Vítovi ? — Trestali a trestají tě, Dobrovíte, bozi, 
žes pohubil, co jim bylo nejmilejšího. Je to kletba, stra- 
šlivá kletba na tebe i tvůj rod!" 

Starý muž se chytil za hlavu oběma rukama, jako by 
chěl lebku železnými obruči sevříti, aby mu nepovolila. 

„A ten hoch — ten tvůj miláček? — I za tebe ji 
ponese, až budeš pod zemí. Tebe, Dobrovíte, že by dali 
do rakve, uložili na hřbitov, jejž jsi ohradil, a ty že bys 
mohl pokojně spáti pod křížem, jenž se pne vysoko nad 
krovem chrámovým? — Mé tělo musí spáliti v prach, popel 
sesbírati v popelnici a potom mi musí tryznu zapáliti. Tak 
chci spáti. Jinak vstanu z mrtvých a budu lidi kolem do 
kola děsiti a mučiti za to, že odpadli od bohův oteckých. 
A tvůj syn, Dobrovíte, jenž šel do Sázavy, aby se tam na 



41 

sluhu kříže připravil? — Prokleta budiž hodina mého po- 
četí, prokleto budiž lůno matky mé a se mnou celý rod!" 

Třešti vě zaletěly zraky Dobr o vito vy na chrám krytý 
šindelem, na němž nejvýše na vížce leskl se kříž posled- 
ním červánkem, a pěsti starcovy sevřely se křečovitě. 

„Beztoho vlažný je lid v nové víře. Vladyka váš to 
ví, a nebude vám třeba, abyste potají se v lesích scházeli 
a z chat prázné rakve vynášeli na hřbitov. Opět si bu- 
dete moci nebožtíky páliti, pohřbívati na křižovatkách 
a tryzny slaviti nad nimi." 

Kolem kostela kmitalo se několik mužů. Pod květnicí 
zahnuli v levo do úvozu k borovinám, jimiž byl hřeben 
nad Třebízí za tehdejších dob cele porostlý. Šli se po- 
klonit do lesa potají bohům a pomodlit se k nim. Kře- 
sťany byli jen na oko — a takových ku konci století jede- 
náctého bylo po Čechách ještě dosti. Matky učily doma 
děti nejprve starým bohům a potom je teprv naváděly, 
aby se klaněly kříži. Pečlivě měli ukryty šotky a obrazy 
dědů ; každý den se chodili na ně dívat a když se setmělo, 
pokaždé v jizbách zapalovali žertvy ztrážcům krbu rodin- 
ného. 

Hlasatelů starodávné bohoslužby potulovalo se dědi- 
nami bezčetně. Až do severních Slovan chodili se vlchevci 
doptávat vůle bohů, až do Retry a Arkony. Šli vždy jednou 
za rok a s novými zvěstmi vraceli se do vlasti. Daleká 
pout vyplatila se jim vždycky. 

„Probůh, pane! — Víš, co se dnes v noci udalo?" 
Bezzemek Křivohlav přiběhl druhý den z rána do 
jizby vladykovy celý udýchán. 

Dobro vít dlel u okna již ustrojen dívaje se do vsi. 
„Hospodin nám buď milostiv!" 
„Mohu-liž já věděti?* 

„Boží muka jsou rozbita a kříž rozražen na kusy!" 

4* 



42 

„Boží maka že rozbili a křiž že, Křivohlave, rozrazili 
na kusy? I nový kostel měli rozbořiti a s krovu sraziti 
blýskavý kříž! Slyšíš, Křivohlave? I ten chrám, jejž já 
vystavěl a na nějž jsi ty vápno až z Pražských lomů vozil 
a k jehož základům já první kámen položil, měli rozbořit, 
a kříž, jejž biskup poslal z Prahy v dar, rozdrtit na kusy," 
zahorlil Dobrovít. „I ty přestaneš se modliti se mnou před 
křížem, opět budeš staré bohy ctíti a jim se klaněti 
jako já! tf 

„Od nepamětných let, pane dobrý, modlím se před 
křížem ! a 

„Modli se jen tedy ještě a klaň se tomu Bohu jedi- 
nému, jenž mi vzal syna a mne samotného nechal zde. 
Slyšíš, ty Křivohlave? — Mne samotného •— * mne šedi- 
vého sirotka! A proto, když Boží muka rozbili, dobře 
udělali! 14 

„Pane můj, dobrý pane můj!* 1 zabědoval celedín-bez- 
zemek. „Jsi nemocen, ulehni na lůžko!" 

„Nemocen? — Dobrovít Kvílický nemocen! Mám še- 
divé vlasy, ve tvářích vrásků bez počtu, ale jsem dosud 
silen, tak silen, že sám vlastní rukou na místě těch Božích 
muk postavím obětiště, a první žertvu — očistu přinesu 
na smír bohům spásám, jimž mne na lůžku smrtelném otec 
poroučel, věda, že by se mi vedlo zle, kdybych je někdy 
opustil. A vedlo se mi zle. Cítím to měrou nejplnější. Tys 
toho nezakusil nikdy; a proto se k tomu svému Bohu 
modli. Já však více nemohu, protože není spravedlivý. 
A až umru, spalte tělo mé, popel dejte v popelnici, zapalte 
tryznu a prohodujte si celý můj dvůr!" 

„Aby tě jen horší ještě nepotkalo, ty pane můj! 14 
zavzdychl si Eřivohlav vyšed ze světnice a zaměřil k Božím 
mukám. Ve starém, dobráckém oku čeledínově zatřpytily 
se slzy a jako hrachy vyhrnuly se na osmahlou líc. 



43 

V dědině vybíhaly děti z chat a křičely, že staří 
bohové servali se s latinským a že jej přemohli. 

A staří jásali — dnešní den pozdravilo jich se za- 
smušilou tváří jen málo — že a potoka na žarovišti bude 
zase státi bělboh a chrániti dědina od pohrom. 

Větrem rozneslo se po okolí, že ve Kvílicích maka 
Boží roztříštili, kříž na tři kasy přerazili, na zelené trávě 
že zase přinesli první žertvo, že strhnou i chrám, protože 
prý jsou tam skorém všickni starověrci, že kněz-latiník 
ještě téhož dne opustil domek před kostelem a odešel. — 

.Vidíš, ty moudrá hlavo, vždycky se zastáváš těch 
starých zvyků a mne plísníš s dítětem, že jsme po všem 
novém slepými. Sám Pánbůh vnukl Bělce, že se s tím 
nedovařencem rozešla. Co bychom z toho nyní měli? 
Všude hanbu, posměch a leckde ještě nevlídné oko." 

Hořešovieký vladyka na tyto výčitky své ženě ani 
neodpověděl. 

Běluška byla na lakách. Dnes však se jí tak dová- 
divě vlásky na skráních nevinily ; ani se nevznášela trávicí 
jako motýlek; stála opřena o starou polospachřelou olši 
a hleděla do vody. 

Vladyka uviděv dcera, vyšel si také ven. Zakýval 
po svém způsobu hlavou a pološeptem prohodil, že se 
tak ve Kvílicích nemusilo státi, kdyby nebyla matka proti 
torna hocha dcera podněcovala; Pomněn že mohl býti 
dnes ve dvoře, jednou po otci děditi a dvory jejich že 
mohly splynouti v jeden tak veliký, jako má Martinický. 

„Nebohý kmet!* 1 povzdychl si dobrák- vladyka. „Bylo 
již na něm znáti delší čas, že se něčím trápí, s nikým 
nemluvil a na mne se díval škaredě od těch čas, co mu 
chlapec odešel k mnichům do Sázavy. A já bych byl ty 
děti přec nejraději viděl svými. V dobrých rukou byla 
by dcera má!" 

Bělka ani nepozorovala, že otec došel až k ní. 



44 

Tak jako dnes ji ještě neviděl, co se v nevěstu roz- 
vila, tak zadumanou a nevšímavou toho, co se děje vůkol. 

„Pryč jste, vy chvíle — pryč jako ta voda v potoku, 
co se tenkrát před námi proudila! — Do moře odply- 
nula — a vy? — Kdybych vás mohla zapomenouti! Tak 
ráda bych byla. — Jsi tím, Belko, ty vinna, jedině ty, 
že Pomněn k takovému kroku se rozhodl. Myslilas, půjde-li 
tam, že půjde jen žertem, že se po čase vrátí ... Ba 
žes tak myslila, ty lehkovážná hlavo má! u 

Bělce vyhrkly z očí slzy a řinuly se jí proudem po 
lících. 

Zeman tichým, neslyšným krokem šel dále lučinami 
do borů. 




v. 

Opat Božetěch. 

| ázavský klášter byl mezi českými kláštery draho- 
kamem. Myslím, že nepřeháním, řeknu- li, že to 
byla akademie výtvarných umění — ve vlastech 
našich nejprvnější — a mistrem akadamie té 
že byl Božetěch, poslední ze slovanských opatů v dědictví 
Prokopové. — Působení Božetěchovo na Sázavě lze při- 
rovnati k neúmorné činnosti tiché duše, kteráž jako včelka 
z květů tvoří díla, nad nimiž mimoděk pozorovatel musí 
užasnouti! 

Opat seděl ve své jizbě za stolem. Před sebou měl 
rozložený nesmírný pergamenový arch, na němž tenoun- 
kými, sotva rozeznatelnými tahy nastíněn byl půdorys 
jakési budovy v základních rozměrech. Znalecké oko 
bylo by mžikem poznalo ve výkresu chrám ve slohu ro- 
mánském. 

Opat chvílemi vstal, nahnul se až nad samý výkres, 
opět měřil a opět se usadil. Levicí opřel si hlavu a rýsoval 
cos ve vzduchu. 

Vedle Božetěcha dlel mlčky mladý mnich, průvodčí 
jeho na cestě do Říma. Sledoval s napjatou pozorností 
na pergamenu přímku za přímkou. Na některé utkvělo 



46 

oko jeho déle, časem podíval se na opata, ale nevyrosil 
ho ani slovem. 

■ „Zde tenhle oblouk chci vyklenout! nad hlavní lodí 
směleji a v kapli postaviti ještě oltář, u pravil po malé 
chvíli Božetěch obrátiv se k Pomněnovi. „Nahlédni jen 
oknem ven, zdi jsou vyhnány dosti vysoko a v tomhle 
rozměru by se klenba k celku nedobře hodila. Chci zů- 
staviti po sobě památku, aby se dílu slovanských mnichův 
obdivovali, pokud bude státi zdejší svatyně. Bude to chrám 
nádherný ; v Cechách se mu výstavností nevyrovná žádný. 
Dej jenom Bůh, abych se mohl první svaté oběti v něm 
dočkati." 

Pomněn se díval dolů k řece. Na skaliskách pnuly 
se již mohutné stěny a z rovnoty vyčnívaly do výšky 
obrovské sloupy, na nichž mělo spočívati klenutí. 

„Máš pravdu, otče. — O hezky výše musí se pnouti 
oblouky nad rovinou; skorém se bojím, budeš-li to moci 
provésti. a 

„Jen dá-li mi Bůh zdraví! Budou míti po liturgii 
slovanské v Cechách památku nejlepší. Beztoho již všude 
zaplavila latina mateřštinu. Suď sám Bůh, na dobro -li ! — 
Ale proč je náš kostel vždycky plný, proč my hlásáme 
učení Kristovo pod širým nebem, a proč u těch druhých 
pražným chrámům slova pravdy mluvívají? Proč žije ještě 
v zákrytu tolik starověrců ? Proč nalézají vždy mezi lidem 
potulní žreci a vlchevci více věry a jsou u nich vzácnější 
a vítanější než kněží křesťanští? Protože nezvykl lid zpí- 
vání mše latinou, tím méně ostatním obřadům v cizím, 
nesrozumitelném jazyku. — Ať tedy tenhle chrám slovanské 
liturgie po vlastech našich památníkem na všechen čas! 
Umínil jsem si nešetřiti nižádného nákladu ku zvelebení 
kostela a učiním, seč budou síly mé. u 

Letos se nestavělo celý rok. Opat byl od jara do 



4? 

jeseně na cestě. Ale sotva že přišel, zas se ozývalo od 
rána do večera Cukání kladiv kamenických. 

Příštím jarem hodlali kostel sklenouti a zdvihnouti 
krov. Prozatím se konala práce kamenická. 

„Půjdu se podívat dolů, jak jim to ubývá; ty zatím 
ku štětci svému se vrat!" 

Božetěch sešel do dvora mezi dělníky. Pracovali zde 
z celého okolí. Opat jim platil svědomitě ; ale nepracovali 
ani tak ze mzdy, jako že to bude jejich chrám, jejich 
chlouba, až ho vystavějí, že ku sv. Prokopu budou cho- 
diti z celých Cech, aby slyšeli služby Boží jazykem ma- 
teřským. 

Opat měl pro každého vlídné slovo; vyptával se po 
domácích, jak jim Pánbůh požehnává, a lidé mu otevírali 
své duše dokořán. 

„Už z tváře viděti, kdo k nám upřímným a kdo by 
s nás stáhl poslední peřinu. Dobře se pamatuji, co jsme 
za těch Břevnovských zkusili. Byli zde nedlouho; ale na- 
trápili se nás dost a dost," vyprávěl Eřišfan hbité se- 
kaje dlátem do tvrdého pískovce. Pracoval na hlavici ke 
sloupu. 

Božetěch obešed dělníky, zaměřil ku staveništi. Zne- 
náhla dostoupil až na samý výstupek, na němž vyčnívaly 
štíhlé pilíře, nad nimiž měl býti upraven oltář. 

Dole hučela divoce Sázava. Vířivě tudy proudily vlny 
její a bílé pěny rozčeřených vod vy šleho valy až na skálu. 

„či že až chrám vystavím, až klášter nový vybuduji, 
přijdou a řeknou, abych jim dobrovolně obého postoupil 
tak z čisté lásky bratrské? — Dokud bude živ král, 
s řečí takovou přijíti se neodváží, i kdyby se stal Kosmas 
papežem. Zcela pochopitelno, proč mne nenávidí. — Proto, 
že mi král více věří než jim a že si opata Sázavského 
váží více než biskupa! A že by byli tak mrzkých záměrů 
schopni i zdejší spolubratři ? tf 



48 

Při téhle otázce vlny Sázaviny z hluboká zahučely. 

„Mám liž snad svolati všecky v hromadu a pověděti 
jim, co někteří kují za zády svého opata jemu na zkázu? 
Mám-liž jich vyzvati, aby na mne do očí přede všemi 
žalovali a bratři ostatní pak o mé vině či nevině soudili? 
Božek nikdy nemluví, nevěda pravdy jistotné. Proč mne 
nenavštíví ti upřímní a věrní bratři Břevnovští ? — Musím 
býti před nimi na stráži. Edo ví, nebyl- li to onehdy Boží 
soud na nešťastníka- utopence?" 

Božetěch přecházel volným krokem prostorou chrá- 
movou. Nad protější strání b) lo slunce již jen zpola viděti. 
Klepot kladiv utichl, dělníci se rozešli do domovů a ti, 
kteří byli z daleka, přenocovali za klášterem v dřevěných 
boudách. Někteří měli zde i ženy s dětmi — a tak po- 
vstala na pravém břehu Sázavině dnešní Černá Buda. 

Božetěch dlel dosud v nedostavenině ; ale ne již 
samoten. Podle něho stál Pomněn Kvílický s očima za- 
vlhlýma a tváří zatrudělou. 

„Nehoda za nehodou !" zašeptal opat. 

„A tato ze všech nejhorší/ tichým, sotva slyšitelným 
hlasem odvětil Pomněn. 

„Jdi tedy, synu můj! Krokům tvým i tvému jazyku 
' Bůh požehnej ! a 

„A bude-li má řeč mama? Otce příliš dobře znám. 
Usmyslí-li si cos, spíše touhle skalou pohneš než jím. Mám 
u něho zůstati, či vrátiti se zpět a v zátiší za duši jeho 
se modliti ? tf 

„Kdyby se ti povedlo otce obměkčiti a chtěl-li by, 
abys zůstal u něho pro útěchu na stará léta, zůstaň! 
Nejsi dosud přísnou řeholí jako já vázán na věky. Viděl 
bych tě tu ovšem zase rád. Neřekl jsem ti toho ještě 
nikdy, až dnes poprvé, jak nakloněna tobě duše má pro 
dobré srdce tvé. — Jdiž jen tedy, synu můj, a ještě jednou : 
tvým krokům i tvému jazyku Pánbůh požehnej!" 



4* 

Opat položil mladému mnicha race na hlava, políbil 
jej v bledé tváře ; a za nedlouho kráčel Pomněn klášter- 
ním dvorem ke vratům a vraty ven do údoliny. Krok za 
krokem sledoval jej jakýs kmet — bezzemek Křivohlav. 

Přišel do Sázavy synovi povědět, jak prý otec jeho — 
všude že o tom vypravují — rozbil Boži muka, jak kříž 
rozrazil na tři kusy, totéž že hrozí i novému kostelu, 
a půl dědiny že zase bohům žertvy pálí a modlí se u po- 
toka veřejně na bývalém žarovišti. 

Božetěch se díval za oběma s rukama sepjatýma, 
dokud nezmizeli v temnu lesů. 

„Vím, hochu, co tě k nám přivedlo!" promluvil za 
chvíli tiše opat Božetěch. „Všecko vím; ale nezazlívám 
ti toho. Edo ví, nenalezl-li bys po letech doma, čeho jsi 
přišel hledat až sem. Takových ran nebojí jeden rok, ani 
dvě léta, někdy celý život ne, a šťastným může býti na- 
zván ten, kdo nalézá v kobkách klášterních náhrady za 
růže života! — Abys té náhrady nalezl opravdu!" 

V klášteře zahlaholil zvonec zvoucí k večerní modlitbě. 

Rychlým krokem odkvapíl opat Božetěch do fortny. 




VI. 

Pikle bratří. 

[lášterem rozhostil se již úplný klid. 

V jednotlivých celách kmitala se však dosud 
světélka. Nejeden bratr pozdě do noci pracoval 
opisuje knihy slovanské. Málo který oddal se 
bezmyšlenkovité nečinností. 

Bratr Demetr seděl však zlé mysli a štola s bratrem 
Eananem. Ani si nerozsvítili. 

„Musíme proti němu vystoupiti odhodlaně, s určitou 
žalobou a nikoli s pouhými podezřívkami. Jinak ti ještě 
odzpíváme: „Odpočívej v pokoji!" A já bych přece viděl 
rád, bratře, na tvé hlavě opatskou čepici. Či není to 
důvod dostatečný? Řekneme- li . . . tt 

Eanan nahnul se k Demetrovi blíže našeptávaje mu 
cosi do pravého ucha. 

„A víš-li to spolehlivě?" 

„Mohu mu to dosvědčiti tváří v tvář i před samým 
králem, o němž přece víš, že má raději Božetěcha než 
vlastního bratra Jaromíra s novým biskupem dohromady." 

„I kdybys o pravdě výpovědi své byl přesvědčen a 
tu chvíli mohl na ni umříti, přece bych ti neradil, abys se 



51 

odvažoval před krále. Či zapomněls, jaký prchlec je Vrati- 
slav, že pro miláčka s vlastním synem se znesvářil? 41 

Dobře, že měsíc jen tak zpola zarážel do jizby a že 
byl Demetr obrácen obličejem ke dveřím. Ve vyschlé tváři 
jeho hnuly sebou veškeré svaly při zprávě Eananově a 
oči hluboko v důlcích zapadlé zaplanuly zlovolně. 

n I ke králi půjdu s žalobou. Výroku Břevnovskébo 
opata, jenž jest přece našeho kláštera visitátorem, musí 
se podrobiti i sám král. — Ty budeš opatem a mne učiníš 
převorem. Dopomohou-li nám k tomu Břevnovští, dlužníky 
jim nezůstaneme." 

„Daleko ještě, brachu, k opatovi! Nevidíš-li prstu 
Božího protivícího se nám ? Gerhard mimo nadání octl se 
ve vlnách." 

„Nebyl to, Demetře, Boží prst, ale vozkova neopatr- 
nost Půjdu aspoň k biskupovi a povím mu, co jsem po- 
věděl tobě. — Už se mi tu všecko až, hnusí. Člověk nemá 
chvilku pokoje a odpočine-li kdy sobě, zaškaredí se Bože- 
těch, jako by čerty, jimiž sv. Prokop oral, chtěl na nás 
zavolati. Zeptej se jen, jak jinde žijou. A jak pak bychom 
mohli žiti my! Proto-liž jsme tolik let tak dobře hospo- 
dařili, aby mohl peníze vyhoditi na kostel? Po čase se 
arcit řekne, to že provedl opat Božetěch ! — A my ? Ani 
sůva na nás nevzpomene! Protože se, Demetře, postíme, 
abychom, co jsme ústům utrhli, jinému tím budovali slávy 
pomníky? Již jednou musíme učiniti konec takovémuto 
opatování! Svědectví tří bratrův a jak starých bratrův, 
něco zmůže. Záminkou dobrou bude biskupovi odstranění 
slovanské liturgie, kteréž lid zneužívá. Však to ještě vyzvím. 
Af se ti zdá již dnes o berli a infuli, kterouž bude ozdo- 
bena hlava tvá. Dočkáš se toho, uvidíš, že dočkáš." 

„Jsem již starý • 

„A proto tě budeme voliti, že jsi starý, aby brzy 



52 

přišla řada na nás po tobě, přerosil jej vymlouvajícího 
se věkem bratr Kanan odcházeje do své cely. 

Demetr byl již ovšem starý; ale proto si přec jen 
chytrák přál, aby třeba hned zítřkem hlavu jeho ozdobili 
čepicí sv. Prokopa a stříbrnou berlu téhož mu podali. 



„Celý večer jsem tě, Radko, čekal! — Tropíš-li si 
ze mne žerty, řekni mi to do očí. Co jsem se vrátil, po- 
čínáš si foukati a ohrnovati po mně ret," vyhrkl ze sebe 
Strachota doběhnuv časně z rána Krušinový dcery, jež 
vyšla si k řece pro vodu na prádlo. Oči jeho vzplanuly 
náruživým bleskem a ruce sevřené křečovitě třásly se 
zimničně. 

„A proto jsi měl s sebou přivésti tu Vlásku. Já se 
tak nedovedu usmívati a nemám černých očí, ani černých 
vlasů." 

„Dnes za tebou, Radko, pro žerty nejdu. Povídám 
ti to. Mluv se mnou do opravdy!" 

„Či mne proto nyní chceš mučiti, že s tebou nechtěla 
jíti?" 

„Skočím dolů, věř mi Radko 1" 

Strachotovi vstávaly podrážděním pod čapkou vlasy. 

„Aspoň se ochladíš. V ohni bys mohl shořeti." 

„Máš-li jiného, jenž ti snad přináší běláky, pověz mi 
to. Jméno jeho věděti nemusím, protože bych se s ním 
o tebe pral. Já jediný mám na tebe právo. I kdyby král 
přišel, nedám tě." 

Strachota vrhl se po dívce, vyzdvihl ji oběma rukama 
do výšky, přitiskl své rty k jejím tvářím, pak teprv ji 
zase pustil. 

Radka však již nyní nelásko vála; zalekla se těch roz- 
divočelých očí a těch planoucích lící, na nichž jindy sídlí- 
vala jen mírnost s dobrotou, 



53 

„Vidíš, ty holka? — Takhle tě mimo mne nikdo 
nesmí vzíti do náručí, nikdo tě tak zulíbati, sice by byl 
dole v řece okamžitě anebo v prsou jeho tenhle meč, 
a proto vystříhej každého, kdo by se chtěl k tobě blížiti. 
Život za hubičku je příliš drahý — a Strachota by nedělal 
rozdílu. Ještě jednou ti povídám: řekni to každému bez 
rozdílu. Do dneška ti, Radko, věřím; ale bylo by nám 
běda, mně i tobě, kdybych nevěřil!" 

„A není to pravda o té Vlasce s černými vlasy 
a černýma očima? zeptala se Radka hocha tichounce 
a usmívala se. 

„Mohl jsem u ní zůstati, jen kdybych byl chtěl. 
A kdo ví, nebyla-li by šla za mnou přes hory a lesy do 
ůdoliny Sázavské. Dvě ženy bych vrak míti nemohl; jen 
tebe jedinou ! Neptám se tě, kdo ti to řekl ; ale po čertech 

špatně sítě navlekl. Měl bych mu poděkovati, ale ne 

at raději nevím, kdo to byl." 

Strachota opět přivinul Radku na prsa. 

Dívka se mu nevzpouzela. 

Dnešní den přiletěl na růžových křídlech, že se řeka 
rděla jako nevěsta. Ale temněji ještě zabarvily se líce 
Radčiny. Mrzelo ji, že se smála Strachotovi s černýma 
očima, Holata jí to pověděl pro žert, aby prý svého že- 
nicha poškádlila; ale dnes mohla také mlčeti. Co mu jen 
vlezlo do hlavy? Ještě nikdy neviděla planouti tak jeho 
tvář, ani aby tak hněvnými blesky oči jeho sršely. 

„Nevěřím tomu, nevěřím!" vyhrkl ze sebe Strachota 
násilím. „ Ale běda mně a běda tobě, kdybych musil věřiti. 
A že tomu nevěřím, proto jsem tě tak časně vyčíhal, 
abvch se ti mohl podívati do očí!" 

Poznovu dotkly se rty obou navzájem. Líce jeho 
planuly dosud tak prudce a z prsou mu vycházel jako 
z výhně horký dech. Potom se pustil přímo ke klášteru. 



54 

Radka hledíc za ním, zapomněla, že šla do řeky pro 
voda na prádlo, i na to, co jí řeknou doma, že se nevrací. 

Mladého zbrojnoše čekal v nedostavenině kostelní 
jakýsi mnich. Kapuci měl přehrnutou přes hlavu a volným, 
sotva slyšitelným krokem popošel na druhý konec, zdali 
hoch nepřichází. Nedlouho však očekával. 

Jak se zalekl výrazu ve Strachotově obličeji; dovedl 
se však ovládnouti. 

„Cekám od svítání. Bezpochyby jsi zaspal. tt 

Pověz mi opravdu, otče, na své spasení, na duši 
svou, na česf toho roucha svého i celého řádu vašeho . . ." 

„Mluv tiše! — Nevíš, že někdy i stěny prozrazují 
a že i vlny bývají hovorné! — Pojď tamhle; nikdo nás 
tam neuvidí ani neuslyší ! Povím ti, co včera jsem jen na- 
pověděl." 

„Probůh, pro velebnou svátost tě, otče, zapřísahám, 
pravdu mluv. Věř, že by tě neuchránilo tvé roucho, ani 
pleš . . ." 

„Chceš mi, chlapče, vyhrožovati? Jdi si tedy! — 
Není mi po tom zhola nic. Jen lituji, že jsem se s če- 
ládkou zapomněl!" 

„Vzbudíl-lis ve mně červa, doved* ho i utišit; anebo 
at vzejde v potvoru, jež by pohltila mne i všecky vás!" 

Opět zatřeštily tak divoce zraky Strachotovy, že 
mnich o krok ustoupil nazpět a chtěl se mladíkovi vyhnouti. 

Zbrojnoš mu však zastoupil cestu, že musil zůstati. 

„Slyšíš-li? — Vzbudil-lis červa ve mně, abys ho 
hleděl i upokojiti. Cos mi napověděl, neví mimo mne a 
hvězdy na nebi nikdo! Jsem sirotek; víš to. A nevíš- li, 
povídám ti to. Mám na světě jen ji jedinou a mimo ni 
nikoho jiného. A mám ji radši než kdyby všecky tyhle 
skály byly ze zlata a mým majetkem. Proto chci věděti 
pravdu. Musíš mi na to přisahati u kříže, před nímž se 
modlíváš!" 



55 

„A potom?" otázal se ledovým hlasem mnich. 

„Ptáš se: potom? — ftekni, abych se rval s čerty 
a budu se s nimi rváti. * 

Řeholník vzal Strachotu za raku a vedl ho na skálu, 
pod níž se prudce proudila Sázava, a cestou mu cos hrozně 
divného vyprávěl. 

„ Budeš tedy svědčiti? Mohu na tebe spoléhati? Musíš 
se mi dříve zavázati a já ti pravdu svých slov odpřisáhnu 
před křížem, před nímž se modlívám." 

„Na všecko budu svědčiti, co jen chceš. Jsem sirotek 
a kdo mne okradl o Radku, je mého štěstí zlodějem. 
A víš, jak v cechách platí vraho m a zlodějům, byť stáli 
sebe výše a byt hlavy jejich dosahovaly třebas až do nebe? a 

Strachota sáhl bezděky po širokém meči u boku. 

„Ale před ním neříkej ničeho. Bylo by po všem!" 

S hlavou svěšenou, jako bez sebe, odcházel dnes mladý 
hoch do strání a hluboko v údolině, v rozsedlé rokli, na 
poloshnilém pařezu si odpočinul. Oko jeho neplápolalo již 
divokým žárem ; i z vybledlé tváře vymizel výraz běsnosti, 
ftinuly se mu po obličeji horké slzy. Zde ho nikdo ne- 
viděl; mohl se tu do sytá vyplakati. 

„Můžeš tomu věřiti, ty srdce mé, aby tě Radka okla- 
mávala a svůdcem jejím aby byl chlebodárce tvůj? Ne- 
viděla, Strachoto, jizlivého úšklebku, jenž hyzdil jeho obličej 
a činil jej tak odporným? Můžeš věřiti slovům, jež na 
jazyk přivádí záští a zloba běsovská? — Mohl by však 
lháti ten starý mnich a dovolávati se Boha, jemuž do 
smrti jednou se odhodlal sloužiti, aby jej okamžitě za- 
chvátil? — Radko má, Radko má! Co čeká nás! Že prý 
jsi ty, holka, kuběnou . . . Bude ti lépe, abys živa nebyla, 
a mně také bude lépe. Ty ujdeš hanbě, já posměchu a 
omrzelému životu ! a zabědoval mladý hoch a zašel si do 
lesa hlouběji. 

Y. Beneš-Tfebíiaký. XIV, 5 



56 

Slunéčko bylo již nad samými hvozdy. Tak milounce 
dnes svítilo. Žluté lupení na stromech lesklo se jako roze- 
střený zlatohlav nad lůžkem královským. 

Ale co bylo po tom Strachotovi, že slunce tak mi- 
lounce svítí a že žluté listí leskne se na stromech jako 
rozestřený zlatohlav nad lůžkem královským ! 



Benediktini Sázavští modlili se v kůru chvály. 

Eanan s Demetrem seděli či spíše klečeli vedle sebe. 
Oči obou spočívaly na Božetěchově tváři s vítězným plá- 
polem. 

Bratr Demetr podobal se s touhle potměšilou radostí 
v scvrklých lících zlému duchu, jejž svatý Prokop právě 
nad nim držel na řetězu. 



ilkíJčSrtfJ 



VII. 
Bouře v Kvílících. 



risel jsi dovršit míru zla, jež mne zastihlo? — 
Dovrš si ji tedy a torna Bohu svému, jemuž 
já postavil chrám a jenž mi za to vzal ženu, 
dceru a syny dva — i tebe mám za ztrace- 
ného — řekni, aby mne potrestal a ta má hlava si už 
jednou odpočinula I a 

Těmito slovy přivítal as vladyka Dobrovít, jehož tvář 
za těch několik dní sestárla a svráskovatěla k nepoznání, 
syna svého, mladého mnicha ze Sázavského kláštera. 

„Otce můj! — Jen k vůli tomu opustil Pomněn 
klášter, aby ti byl v době zlé útěchou." 

„Opustil jsi jej na věky ? Chceš u mne, mé dítě, zů- 
stati již na vždy? Pak se mnou musíš páliti oběti, bíti 
se v prsa u rozbitých Božích muk a modliti se u potoka 
před slunce východem a po západě. — Jen tak budeš 
starému otci útěchou a léta mu prodloužíš. Chceš se svléci 
z tohoto hávu na celý život svůj — chceš býti zase synem 
mým a se mnou se vrátiti ku staré víře, v níž šťastným 
býval od pradávna rod náš ? Mluv synu můj, starého otce 
svého miláčku ! či chceš, abych se sám pochoval pod rumy 
tohoto křesťanského kostela, jejž jsem vystavěl a v němž 



58 

přijal jsem víra, jež se na vyznavačích svých mstí jako 
zákeřník? — Zřekni se jí a pak třeba si sem přiveď i tn 
Hořešovickou. A já ji budu míti rád tak, jako jsem tebe 
míval s Blaženkou.* 

Pomněn ani neodpověděl. Chvílemi se zarudlé oči 
jeho zavřely, jako by chtěly proud slz utlumiti, a někdy 
zase zaletěly do údoliny, v níž rozkládá se Plchov, nad 
Plchovem mlýn, dále za lesem Pozdeň a celá řada ti- 
chounkých dědinek. 

„Což se, tatíčku, o svém Pomněnu domýšlíš, že by 
tě mobl klamati? Tohle roucho černé, domníváš se, že by 
mně mohlo tebe odciziti? Tvým Pomněném na věky zů- 
stanu. * 

„Že neodcizilo? — Odhoď je tedy, vrhni, do plame- 
nův a potom uvidím, zdali jsi ještě tentýž s tou upřímnou 
duší svou,* 

„Vždyť jsi mne, tatíčku, sám učíval Bohu jedinému, 
tvůrci všehomíra? — Vždyt jsi mi říkával, abych se držel 
té jeho víry. Kdybych měl ztratiti i to, čemu lidé život 
říkají. 4 * 

„Jen mi tedy, ty dobré dítě mé, vytýkej vinu mou. 
Já ještě ti hlavu svěsím; a ty vezmi kladivo a roztříšti 
tuhle lebku, že tě tak učívala. Potom vezmi sekeru, utni 
tuhle pravou ruku mou a zavěs ji nejvýše na topolí, aby 
ji krkavci ohlodali za to, že křížem znamenávala čelo 
tvé! Proto mi vzali bozi hněvní Blaženku, proto mi zů- 
stal v cizině Vícemil, proto mi žena a tobě matka umřela 
a proto šels i ty do kláštera, abych — — — slyšíš, ty 
mé dítě — abych na své oči viděl, jak je strašná ta 
kletba jejich, kterou mne zastihli, abych se zase vrátil 
k nim, poznal vinu svou, Boží muka rozbořil, s Vítova 
chrámu strhl krov a na oltář kříže postavil Svantovíta, 
tohoto praboha starých oteckých bohů našich, jejž až 
u moře vzývají. — Podívej se naň! — Budeme se mu 



59 

zase v Kvílících klaněti, protože celá ves již křížem po- 
vrhla. Po celém okolí taktéž oltáře Boha jediného roz- 
kotají." 

Za těchto slov vyňal Dohrovít ze skříně socha do- 
vedné práce řezbářské; měla čtyři obličeje, dvě hrdla a 
dvoje záda. V pravici držela roh podobný číši a levici 
ohýbala v oblouk. 

„Voděrad mi ho přinesl až z Arkony. Přiložil jsem 
k torna tenhle meč zděděný po otcích, jímž jsem posekal 
Němců bez počta, i sedlo zlatem vyzdobené, i b azdon, 
již měli koně na mé svatbě. A až postavím obětiště, 
všecko budn na oltáři obětovati. - Ty mlčíš, synu můj? 
Či mám opravdu býti až do smrti sirotou? Pevná jsou 
ještě bedra má, něco unesou, i sirotu! — Vidíš, Dobro- 
víte! Tvé vlastní dítě je hluché ke šlovým tvým; i toho 
jsi se musil za svou zradu dočkati. Však ti to patří — 
patří, proradný starce!" 

„Vždyť mne, tatíčku, šípy slov svých ubodáš." 

„Kéž bych tě jimi opravdu ubodal! — Bylo by ti 
lépe, než abys žil a v klášteře na duši svého otce kletbu 
svolával. Beztoho nebude míti duše má po smrti pokuje. 
Přejde do těchle topolův a bude poletovati, Perun sám 
ví, jak dlouho, od drva k drvu nade dvorem." 

„Pohádkou je, otče, že duše od drva k drvu po 
smrti poletují. Kdo ti tak našeptal do uší, oklamal tě, 
proti synu popudil, a tys hlasu ještěřího poslechl." 

„Tak že mluvíš s otcem svým? — Tomu že jsi se 
naučil v klášteře? Bodejž bys se propadl v zem se všemi 
těmi, co jich s tebou žije na Sázavě. Vidíš, synu, v očích 
otce svého slzy? Neviděl jsi jich ani tehdáž, když ti 
kladli matku do hrobu. Zahoď to roucho, já je vezmu a 
hodím do plamenů, či usilovně chceš, abych jako kletec 
umíral a i krvi své musil klnouti, že musím do věků za 
vás za všecky a za tebe nejvíce trpěti?" 



60 

Jakýsi muž v šerém rouše vešel náhle do světnice. 
Vida vedle vladyky mnicha, zůstal státi u dveří a udeřil 
se třikráte do- prsou. 

w Podívej se, Voděrade, totě můj vlastní syn." 

„Nemáš, vlády ko, více syna žádného. u 

Bodavé zraky příchozího utkvěly pronikavě na bledé 
tváři Pomněnově. 

„Vždyť jej tuhle vidíš, tu mou věrnou krev! u 

„Jsi Bám jako topol, jenž tamhle stojí na lukách 
o samotě. Větry klátí jim p^dle libosti; ale bozi drží 
kořeny jeho života. — Tobě, vladyko^ hůř než tomu topoli. 
Kořeny tvého života nedrží bozi, ale běsi a zloduši." 

„Syna žádného! — Osamělý jako topol! — Podívej 
se, ty řeholníče, tohle sluha pravých bohův, od nichž jste 
vy všecken lid odvrátili a dosud odvracujete, protože mu 
jazykem rodným Boha jediného vychvalujete. 

„Aby nemohli více mluviti! — Aby jim jazyky 
ochromly ! " 

Žrec Voděrad mluvil hlasem až příšerným. 

„I ty abys nemohl mluviti? I tobě aby jazyk ochroml?" 
zašeptal otec a podíval se na syna. 

Mladý mnich postoupil o dva kroky v popředí. Oko 
jeho potratilo rázem snivého výrazu. 

„Slova kletby, jíž jsi vyhrožoval mně, a výhrůžky, 
jimiž jsi zvrátil víru otce mého, zastihnou tebe sama. Mne 
sem přivedl Bůh, abych roztál tvá osidla, v něž jsi chtěl 
vlákati starce usouzeného. Budeš mi státi na soudě, a ne- 
budeš-li, jsi v očích mých chlapem bezectným." 

Dobrovít si zakryl oči, aby ve zracích žrecových 
blesku neviděl. 

„Což nemáš, vladyko, ani slova obrany pro sluhu 
bohů, jenž se tolik k nim za tebe namodlil, aby zapomněli, 
že jsi vystavěl v krajině zdejší chrám Bohu latiníků, kteříž 
na severu ubíjejí bratry naše, kříže kleté staví na jejich 



61 

mrtvolách, hanobí jejich dcery a jejich ženy, a když se 
ubohých nasytili, dávají je pochopům svým v plen ku hano- 
bení opětnému a potom je vyhánějí do země rodné, bez- 
lidné jako poušt? — Ani jediného slova že pro mne 
nemáš, vladyko?" 

„Pryč odtud, zmije jedovatá! Tvůj dech otravuje 
vzduch, kudy kráčíš, jako mor. Pryč z kolébky mé, bídnlku, 
jenž otce proti vlastní krvi popudila," zavolal mladý mnich 
ještě blíže k vlchevci pokročiv. 

„Nedej, Dobrovíte, haněti pod krovem svým dobrých 
bohů, kteříž slastmi blažívali někdy tvůj rod. Odpustí ti 
okamžitě a tvá duše bude míti pokoje. " 

Vladyka nepromluvil; jen si držel sešedivěloú hlavu 
oběma rukama. 

„Však tě k tomu, ty starce, přinutím — " 

„Pryč odtud!" zahřměl Pomněn. 

„Půjdu; ale vrátím se co nevidět. 4 * 

Žrec za této výhrůžky z jizby odešel. 

Pomněn stál chvíli zaražen, ale pak se vzpamatovav, 
vzal starce za ruku, řka: „Nebudeš^ tatíčku, sirotkem; 
zůstanu u tebe. tt 

„Že nebudu?" 

„Tvůj Pomněn se víckrát do kláštera nevrátí." 

„Dítě drahé," zašeptal otec; vztáhl ruce po synovi 
a poprvé, co ho po dvou letech uviděl, přivinul jej na 
prsa. 

Dvorem rozlehl se náhle hrozivý hukot. Pomněn při- 
skočil k oknu a na okamžik se zarazil; byla tam síla 
pobouřeného a hněvného lidu. Z hrozivých posunků bylo 
viděti, že nepřišli s dobrým úmyslem. 

Vladyka nevšímal se ničeho ; seděl u stolu bez hnutí 
dívaje se ku krbu, na němž byla hrstka popele. 

Pomněn vyšel na zápraží mezi lid. 

Povětřím zahvízdaly sukovité holi. 



„Ten je to — ten! — Hrozil, že přivede na vás 
i vašeho vladyku z župy pochopy, " hulákal v popředí 
obrovský muž v šedém šatě a první se po mladém řehol- 
niku rozehnal. 

Mnich však se ráně jeho hbitě uhnal. 

„Syna svého vladyky že již neznáte a chcete jej 
zabiti, že vás poběhlík jakýs navádí? Ubijte si mě tedy! 
Nebudu se vám brániti, ale se mnou ubijete i otce mého," 
zvolal mocným hlasem Pomněn. 

Hluk utichl rázem a lid se obrátil nyní hrozivě na 
svého vůdce. 

„Pohanil vaše bohy a vy pohanění to chcete trpěti? 
I na váš se sveze kletba jejich a bude se mstíti na dětech 
vašich do kolen nejposlednějších. Vladykův syn leží po- 
chován ve Vlaších." 

Dvorem znova rozlehl se podivný ryk a vlchevec 
podíval se vítězně na mladého mnicha, proti němuž opět 
několik rukou se pozdvihlo. 

„Podvodník je to a ne vladykův syn! Ani do očí se 
vám nemůže podívati!" 

Dva kusy dřeva rozletěly se po hlavě Pomněnově. 
Rozrazily okno a zapadly do jizby. 

„Otče můj! tt zabědoval mnich, sepjal ruce a nebránil 
se; ale také před lidem neprchai. 

„Nebojte se! Bozi se vám za to odmění, že jste 
rouhače a tupitele jejich skolili." 

„Tak si mne jen dobijte i se synem a ty, Chládku, 
hoď podruhé. Musíš si však lépe zaměřiti." 

Mezi lidem, uviděvšjm vladyku vedle mladého ře- 
holníka, zavládlo takové ticho, že bylo slyšeti, jak kolem 
mlýna a zemanského dvora hučí topole. 

„Kdož by znal, pane náš, tvého syna v tomhle oděvu? 
Či myslíš, že bychom mohli na tvou krev ruku vztáhnouti? 
Voděbrad vykřikoval, tenhle že poběhlík a Pomněn že 



68 

pochován ve Vlaších. Vyburcoval nás ze staveni; nepo- 
slechneme-li, bozi prý sešlou deště, jež údolí zaplaví 
a statky naše roznesou." 

Za těchto slov chalupníka Badoše vytratil se vlchevník 
ze zástupu a zaměřil ke Kutrovicům. 

„Však tu přece kříž podruhé stavěti nebudete! Zničím 
tě, vladyko, a budu se na tobě i tvém dítěti hrozně 
mstíti 1 — A já se po běsech mstíti dovedu,* smál se 
Voděrad zpět ke vsi se ohlížeje. 

Několik mužů kvapilo vozovou cestou k Božím mukám; 
za Božími mukami přeskočili potok a dali se do vrchu. 

„Musíme ho dohoniti; nemůže býti daleko." 

„Je tamhle. Sedí na mezi s hlavou sklopenou." 

Voděrad je zpozoroval ještě v čas a za několik oka- 
mžiků zmizel v borovinách. 

Otec s Pomněném seděli v jizbě a lid v chatách již 
také utišen. Styděli se za to všickni, že zdvihli ruku proti 
synovi svého pána. 

S oči Dobrovítových vymizel i onen blesk, jenž sálal 
z nich ještě před okamžikem. 

„Chtěli tě opravdu zabiti, protože jim řekl ten žrec, 
jako bys ty nebyl synem mým? — Byl to sen, či sku- 
tečnost? Pověz mi pravdu, synu mfij!" 

„Byl to, tatíčku, ošklivý sen; vypuď jej z mysli a ne- 
vzpomínej si ho." 

„Máš, chlapče, pravdu; jen sen! Avšak cítil jsem 
všecko tak do opravdy; tuhle! Vidíš, chlapče? Zde pod 
tou řízou na ievo; nyní je tam ticho. — A jak že jsi 
sem přišel?" 

„Přivedla mne sem, tatíčku, ruka Boží. a 

„Ten dobrý, jediný Bůh, jemuž jsem zbudoval chrám 
a na žárovišti Boží muka postavil? Ale proč mi vzal dceru, 
proč staršího syna, a proč mi ženu nechal pochovati?" 

„Aby tě zkusil, tatíčku." 



64 

„Aby mne zkusil!" opětoval táhlým hlasem Dobrovít 
po synovi. 

Pomněn se od otce aai nehnul. 

Povaha vladykova byla ze železa; vše dovedl v sobě 
utajiti. Nikdy neviděli lidé ve tvářích jeho žalu, ani kdjž 
dceru odnášel! na hřbitov, ani když šel za rakví ženinou. 
Ale nerozežírá-li rez časem i železo, nedrtí-li hoře ukrý- 
vané pod hrudí i nejstatečnější povahy? Přicházívá to 
z nenadání a mimo nadání ubožáci pod tíží osudu pod- 
léhají. — 

Vladyka již dřímal. Mladý mnich uhasil světlo na 
krbu a usadil se opět vedle otce. Do jizby zaléhal tlumený 
šumot topolů kolem dvora rozsázených. Pod okny zaskučel 
chvílemi i pes. Ale řeholník si toho ani nevšímal. S upjatou 
pozorností sledoval každé vydechnutí stařečkovo. Klid, 
jenž se tak náhle otcovou tváří rozhostil, nějak se mu 
nechtěl líbiti. I oči, jimiž po polednách jako by sami bě- 
sové vyhledali, uzavřely se ku spánku tak tichounce, jako 
by čivy kolem nich byly zmrtvěly. 

Pomněn vzpomínal si u lůžka otcova uplynulých let ; 
nemohl se pohrobeným vzpomínkám ubrániti. Kdykoli mu 
v klášterské jizbě zatanoly na mysli zašlé doby, vší mocí 
se přemáhal, aby neviděl v duchu údolinu, jíž protéká 
potok řinoucí se z nedalekých lešti, v údolině dvůr navlas 
podobný tomu, v němž stála jeho kolébka, a ve dvoře 
dívku se čtveračivýma očima a s vlasem světle kašťánovým. 

„Proč jsi tam jen, Pomněné, šel? — Tak daleko od 
otce, jejž jsi tu cizím lidem zůstavil samotného? 44 zašeptal 
řeholník. — „To tys mne tam, ty holka marnivá, vehnala! 
Či jsem mohl v oteckém dvoře zůstati, viděti ji tolikrát 
a přec se jí navždy odříci? — Když jsem jí úmysl svůj 
pověděl, podívala se na mne, jakoby chtěla říci: „Jdi, sla- 
bochu, jdi a vzdoruj mi, můžeš-li? u A já šel; — a já ti, 
Bělko, vzdoroval! — — — tt 



65 

„Ještě jsi u mne, chlapče ? u 

„ Ještě, tatíčku!" 

Vlády ka usnul opět okamžitě. Ode dneška ulehl na- 
dobro. Minulé dny úplně zlomily silu jeho. 

Pomněn celé dny a celé noci prodlel u lůžka otcova 
a do Sázavského kláštera se nevracel. 

Stráně, mezi nimiž se vine údolí Kvílické, zbělely již 
prvním sněhem. Jenom po hřebenech černaly se boroviny, 
trudného rázu dodávajíce krajině. 



„Nebude více — nebude. Sotva tak zimu přečká," 
pravil za jednoho z posledních listopadových dnů své ženě 
Hořešovický vladyka shoupnuv se s koně a vešed do jizby. 
„Tak mi ho bylo nějak líto, je k nepoznání." 

Běluška stála u okna a hleděla na květiny, jež se na 
skle tvořily. 

„Pánbůh vysokou mysl trestává," prohodila uštěpačně 
zemanka. „Neudělal mi sice nikdy nic zlého; ale mohu-liž 
za to, že jsem ho od jakživa nerada vídala?" 

Muž svlékl se b huňaté řízy a neřekl ženě ani slova. 
Brániiať mu, aby do Kvílic nejezdil. Skorém se pro to 
pohněvali. 

„Ještě řeknou, že tam chodíš umlouvat svatbu, a potom 
si jazyky lidské drž na uzdě." 

Vladyka pověsil řízu na kolík, podíval se na ženu 
a oko jeho jindy mírné zaplanulo hněvem. 

„Dobrovít byl řádným sousedem. A jednou i tobě 
býval dobrým. Však víš, co říci chci. Ve dvoře zdejším 
vládnu bohudíky ještě já. Rozumíš? Až mne odnesou na 
hřbitov, pak si dělej, co budeš chtít. Nyní však nemám 
chuti, abych tě poslouchal." 



Ženě zemanově zapýřily se tváře jako slepici hřebínek. 

„Posadili tě na mne? Ještě na smrtelné posteli píchá 
jeho hadí jazyk. Měl bys se styděti vytýkati mi před 
dítětem dnů minulých." 

„Však jsem tak mnoho neřekl. Zůstaň si vždycky jen 
n krbu a pak bude mezi námi dobře ... Co pak by 
tomu také lidé řekli, kdyby ho nejel navštívit nejbližší 
soused! Kutrovický již tam byl několikrát a starý Mar- 
tinic se synem právě dnes. — Na žárovišti postaví zase 
kříž, bude ho světiti opat Božetěch a sjede se tam všecko 
z celého kraje. Pojedeme tam také!" 

Drslava neřekla ničeho a Bělušce přeletěl bělavou 
tváří zásvit červánkový. Byla by již tak ráda do Kvílic 
šla a tak ráda by Pomněna po dvou zase letech v tom 
černém rouše viděla; ale nemohla a nemohla se k tomu 
odhodlati. A nyní se jí naskytla chvíle nejpříhodnější. 
Bude- li však s ním moci mluviti? Musila by se ho styděti 
a nebyla by s to, aby se do snivých zamodralých očí 
jeho mohla podívati. Přede dvěma lety hledívaia mu tak 
čtveračivě v tichounkou líci, a když svěsil oči zahleděv 
se do černých lesů, škádlívala jej a tropila si z něho 
žerty, aby si tam šel vystavět poustevnu, sama pak že se 
vdá a pozve jej na svatbu. 

A Pomněn šel opravdu; nikoliv však do poustevny, 
nýbrž do Sázavského kláštera. Běluška se však přece ne- 
vdávala. Čekala, že se snad vrátí ten blouznílek, protože 
je otcův miláček a že Dobrovít by neměl komu odkázati 
dvůr. Dvě léta, jež uplynula od těch dob, utekla jí rychleji 
než voda, když se v potoku proudí přívalem. 

Pomněn se ze Sázavy opět vrátil; však přišel ku sta- 
rému otci v černém klášterním hávu. 



67 

„Už to, syna můj, nebude se mnou na dlouze, 11 za- 
hovořil Dobrovít pozdvihnuv se na lůžku. Nechci mluviti 
do té vůle, ani tvým záměrům klásti překážek. Máš rozum 
sám a řiď se jím. Vrátíš-li se zase do Sázavy, budu u tvé 
matky bez starosti, i povím jí, že Pomněn její je dobře 
zaopatřen. u 

„Vrátím se, tatíčku. u 

„Vrat se tedy, chlapče, a Pánbůh ti požehnej." 

Další slova přehlušil hlahol zvonů za dvorem u ko- 
stela. Tak je bylo slyšeti, jako by nad samým krovem 
hlaholily. 

Ještě 86 šeřilo ; obloha byla zatažena šedým pokrovem ; 
tak šedým, jako ta střecha nad kostelem a jako ta šinde- 
lová přikrývka nad čtverhrannou zvonicí. 

Mladý mnich klečel u otcova lůžka s očima zarose- 
nýma; ruce zemanovy spočívaly na jeho hlavě a oko sta- 
rého muže pozíralo na obětiště, na němž byl zase po- 
staven kříž. 

Na dvoře zaklinkaly zvonky; kdosi přijel na saních, 
a sotva že se vrata zavřela, zas koně zařehtali radostně. 
Přijel opat Božetěch se dvěma bratry. 

Ve vsi bylo od samého rána plno lidu. Dostalyt se 
daleko zvěsti, že Kvílický Dobrovít roztříštil Boží muka 
a kříž na tři kusy rozrazil a že dnes opat slovanský sám 
zase nová Boží muka na starodávném žarovišti posvětí. 

Zastanců staré víry sešlo se ovšem také dost. Bylo 
je dobře znáti po zasmušilých obličejích a pěstech, jimiž 
sukovité holi svírali; hrozivě pohlíželi na proudy lidu, 
valícího se do dědiny. Stáli za tlumeného hovorji odděleni 
od ostatních. — 

„Že by se sem dnes odvážil? Neuvěřím, dokud ho 
neuvidím." 

„Promluvil jsem s ním jen několik slov. Dá prý nám 
znamení." 



68 

„Neradil bych, braši, k ničemu. Nač se rvát proto, 
že postaví na žarovišti kříž? Nám nikdo nepřekáží, aby- 
chom se chodili modlit ke starým bohům z rána a pod 
večer." 

„Jsi pokrytecká duše. Takoví jsou nejhorší." 

„Nedotýkej se mé cti. Éekneš-li ještě něco, máš 
hlavu vej půlek. Včera jsem si hůl nadarmo neokoval a 
taky pro nic za nic nezarazil do ní vespod hřeb." 

„Župan s cúdařem, tt zavolalo náhle několik hlasů. 
„A všecka čeled s nimi." 

Hovor ve tlupě utichl a od Kutrovic vjížděl do vsi 
Slánský župan s cúdařem obklopeni četnou družinou a 
všickni koňmo. 

Starověrci odstoupili stranou z cesty a zaskřípali zuby, 
že se jim zamýšlený záměr nepodařil. 

Když se údolinou rozhlaholily zvony podruhé, hnul se 
z chrámu četný průvod dolů do vsi; ve vsi zaměřil ke dvoru 
a kolem dvora za dědinu. Starodávné: „Gospodi, pomiluj," 
zdálo se, že jediným hrdlem úžlabinou se rozléhá. 

Nejzáze v průvodě šla hezky vyrostlá dívka, obličej 
majíc zastřený černým, hustým závojem. Dlouhý šat tmavé 
barvy, upravený vkusem cizinským, sterých očí vábil k sobě 
novotou. Vedle dívky kráčel muž v dlouhé staročeské říze 
s hlavou odkrytou. Hleděl do sněhu neohlížeje se po 
nikom. Byl to Hořešovický vladyka se svou dcerou. 

Matka na dnešek schválně Bělušce hedvábové vlásky 
nad bělounkým čílkem v korunu urovnala a do póla za- 
kryla závojem. Dceruška však si tváře hned za dvorem 
zahalila úplně. 

Opozdili se s otcem a proto zůstali na hřbitově. 
Všecky, co se jich súčastnilo průvodu, Běluška viděla. 
I opata slovanského ve skvostném, drahokamy se lesknoucím 
rouše, s berlou stříbrnou a nahoře v oblouku s drahokamy ; 



69 

všimla si i dvou řeholníků vedle něho; ale mladinkého 
mnicha s bledou tváří a sivýma očima neviděla. 

Okamžitě nakupilo se kolem ní hejno mladých pánu, 
kteříž ji zdvořilůstkami přímo zasypávali. Běluška se však 
na nikoho ani nepodívala, a starý otec byl rád, že dcera 
přichází k rozumu. A byli to přec sami švarní hoši. 
Kutrovický Liběj se jim chlubil, že zajíždí do Hořešovic 
a že je v masopustě pozve na svatbu. 

Volně, jen co noha nohu mine, vinul se průvod ko- 
lem vladyckého dvora. 

Opat žehnal stříbrným křížem komusi do oken. 

Podíval-li se tam kdo blíže, uviděl vzpřímeného muže 
na lůžku a vedle něho mladého řeholníka s rukama se- 
pjatýma. 

Když průvod zašel, obrátil se otec k synovi. 

„Dobře, hochu, učiníš, vrátíš- li se. Všiml jsem si jí 
dobře a jsem tomu rád, že jsi se tak rozhodl. Necbci 
souditi ; ale říkávají : kdo že si tělo líčí maškarami, i tvář 
jeho bývá líčena." 

Sotva že Dobrovít domluvil, rozlehl se nade krovem 
jakýs podivný hukot a na dvoře zavyli divoce psi. 

Pomněn se šel podívat k oknu. V tom bouchl kdosi 
prudce dveřmi, vedoucími do síně, a nad jizbou to zase 
tak zahučelo, jako když přichází za letních dnův od Kal- 
voda bouřka. 

„Hoří! Hoří! u rozlehly se děsivé hlasy z návsi do 
světnice. 

Pomněn octl se jedním skokem v síni; ale marně 
namáhal se dvéře otevřít. 

Dobrovít sebral poslední síly, vzpřímil se na lůžku 
a sotva že se mu podařilo povstati, zařinčelo protější 
okno a roztříštilo se na několik kusů. 



70 

„Zavřeli nás tu, tatíčku. Byl tu Voděrad a zapálil 
dvůr," zabědoval mnich a uchopil otce, jenž zpola dlel 
na zemi a zpola na lůžku, do náručí. 

„Že nás tu, chlapče, zavřeli? Že tu byl Voděrad 
a že zapálil dvůr?" opětoval tiše po synu Dobrovít. „Či 
to seslal Perun na hlavu mou blesk a místo mé hlavy 
zasáhl oheň můj krov? — Zatrať mě již tedy a kletbu 
nejhroznější vyřkni nade mnou. Jen toto dítě nech, tohoto 
chlapce, toho mého miláčka!" rozvolal se veškerou silou 
vladyka, a zas tak divoce zatřeštily oči jeho, ale jen na 
chvilku. „Jediný Bože!" zavzdychl potom posledním za- 
stenáním a ústa jeho zůstala ještě polootevřena, když 
duše ulétala černá vým dýmem nahoru. 

„Tatíčku můj!" zaúpěl mladý řeholník, zachytil še- 
divou hlavu starcovu oběma rukama a přitiskl ji ke tvářím. 

Rozbitým oknem valilo se do jizby dýmu k zalknutí. 
Křivohlav se vedral do vnitra mezi prvními a hnedle vy- 
nášeli mrtvého vladyku ze světnice. Chládek vyvedl za 
ruku Pomněna — a bezzemkovi řinuly, se po dobráckých 
tvářích pro svého pána slzy potokem. 

„Mrtev že?" tázali se jedněmi ústy lidé, jichž plno 
se natlačilo do dvora už podruhé. 

Čím úsilovněji namáhali se, aby udusili plameny, 
tím prudčeji rozhořívaly se. Černý sloup dýmu vinul se 
údolinou k zašedivělému nebi, a nedaleko odtud na výšině 
na drahách Třebízských stál Voděrad na pokraji borovin 
a díval se na planoucí dvůr. Zlověstným ohněm svítily se 
mu oči a běsovská radost hyzdila jeho tvář. 

„Vidíš, Dobrovíte? Přec tě to zastihlo! Co živ bys 
si byl nepomyslil, jakou tryznu ti zapálí jednou Voděrad. 
Však jsem viděl tvou duši, jak letěla tamhle v černodol 
do drva starého. Tam budeš nyní bytovati za to, žes 
dvakrát staré bohy zavrhl. Ale dřív se musím podívati 



71 

ještě na tebe tváří v tvář, abych viděl, jak vypadáš i po 
smrtí." 

Potom se pustil vlchevník dolili mezi lid. 

Starověrci dostali se leckde do hádky s křesťany 
a vyhrožovali, tak že se povede všem, jestli se kříže 
nezřeknou. 

„Voděraji' Voděrad! a zahučelo návsí a starověrci 
sestoupili se v těsnější hluk. 

„Trest je to, očividný trest na něho; s námi bozi 
jsou. Vzmužte se, braši, rozbijte zase kříž, jejž postavil 
na žarovišti, a hoďte jej do vody. Dost je vás — a dokažte, 
jak umíte i životy víru oteckou chrániti, 44 vyzývavě dráždil 
kmety žrec. „ Proto jste se tu sešli, abyste byli mstiteli 
bohův uražených. — Což otálíte? — Bojíte se otročiny 
županovy? 4 * 

Nikdo se však ani nehnul, aby vlchevce poslechl. 

„Či i vás mám všecky proklíti, aby z vás byli vlko- 
dlaci i z děti vašich a vnuků vašich ? u 

„Půjdeme! 44 zahoukli kmeti a kované holi až větrem 
zafičely, jak jimi prudce zamávali nad hlavami. 

Žrec se jim postavil v čelo ; a sotva že pokročili v před, 
zarazily cestu podrážděncům napjaté luky a zasvítily jim 
do očí na lučištích ocelové střely. 

„Ku předu! Netknou se vás, 44 zasípěl Voděrad a vrhl 
se s hlukem kmetů proti župní čeledi. 

„Zpět! 41 zavelel župan na odvážlivce, již slepě vrhali 
se vstříc jisté záhubě. 

Ale kmeti již neslyšeli udeřivše bolmi na zbrojnoše. 
Okamžitě však kleslo několik těl do sněhu s rozraženou 
hrudí. 

Zbouřenci rozprchli se bleskem po dědině a ukr>li 
se v chatách. 

Opat Božetěch stál ve dvoře u mrtvého vladyky. 

V, Beneš-Tíebízaký. XIV. 6 



72 

„ Dobrořeč, ty synu, i vy všickni Hospodinu. Modli 
se za ty — i vy všickni se za ně modlete — kteříž ti 
dali v pokrm žluč a v žízni tvé napájeli tě octem." 

Potom klekl opat do sněhu a celý zástup s ním. 

Ale ještě se ani nedomodlili, když nad dědinou vy- 
šlehly se střechy chrámové nové plameny. 

Úprkem běželo všechno hasit kostelík ; a když strhli 
krov, podařilo se jim za nedlouho oheň utlumiti. 

Hůře vsak bylo ve dvoře a ve mlýně. Zdálo, se jako 
by někdo rukou neviditelnou v onen lil oleje. Plameny 
svítily za pošmourného dne obrovskou pochodní. 

n A přece sliboval tulák, že se jich střely nedotknou. 
Sám dobře však zbabělec utekl. Nikdo jiný nezapálil taky 
dvůr než on; nikdo jiný není příčinou smrti vladykovy 
než on a nikdo jiný nehodil na střechu chrámovou oharek 
než on. Už rozeslali po něm honce a chrty, a věru bych 
nechtěl být na jeho místě, A patří mu to, aby ho po- 
trestali na postrach,' vyprávěli si lidé, když se domů vraceli. 

Župní čeleď zůstala ve vsi celou noc. 

Několik oděnců stálo také na stráži u Božích muk. 

Nebožtíky vynesli hned v poledne na hřbitov. 

HrůzozvěstDý byl v Kvílících dnešní den. Takových 
bylo však asi vídati v Cechách více od Bořivojova křtu na 
Velehradě. Opat Božetěch zfistal taktéž v dědině. Umístil 
se v chatě pode dvorem s dvěma mnichy a Pomněném. 

„Smutně to ve zdejším kraji vypadá. Běda, že ne- 
starají se ti, jimž svěřena je ve vlastech našich obec kře- 
sťanská, o spásu duší, ale jak by rozmnožili své jmění 
a bohatá obročí. V zemích našich není více ani Cyrillův, 
ani Methodéjův, ani Prokopův. Ti, kteříž by jimi měli 
býti, starají se o zevnější lesk — a při tom zachází duší 
tisícero. Proto hyne víra kříže a půjde-li to tak dále, zahyne 
s ni i národ náš,* hovořil opat ku bratrům řeholníkům. 



73 

Když byl domluvil, rozevřel žaltář a všickni tři mo- 
dlili se staroslovanským jazykem večerní modlitby. 

Ve vedlejší komůrce klečel Pomněn na holé zemi. 
Y dřevěné stěně zaražena byla pochodeň. Dým ze smolnice 
dral se polorozbitým oknem ven do noci. Vedle na lavici 
ležel Dobr o vít. Tělo jeho bylo až po obličej zavinuto bílým 
prostěradlem. 

Od dědiny spěchalo chvatným krokem několik mužů 
na Draha. Byli to zdejší kmeti a šli se pomodlit do háje 
bohům, aby je netrestali jako vladykn. 

„Takového konce si zeman nezasloužil. Věř, kdybych 
byl Voděrada dohonil, byl bych mu touhle holí žhářskou 
ruku urazil, a neradil bych ještě ani nyní vlchevci, abychom 
se potkali; nestál bych věru za sebe," pravil Radoš 
k soudruhům. 

„Kdo ví, kdo bude po Dobrovítu děditi. Dobrovít 
byl naší dědině otcem ; třeba že postavil na žárovišti Boží 
muka a nade vsí chrám, u přisvědčil Chládek. 

Kolem hřbitova všickni náhle umlkli, protože u zvonice 
ležela mrtvá těla jejich soudruhů zakryta houněmi. Také 
urychlili krok. 



Opět tolik lidu přišlo Dobrovítovi na pohřeb a opět 
z tolika dvorů sjelo se sem zemanstva. 

Božetěch vedl pohřební průvod a obřady vykonával 
liturgií slovanskou. 

Zítra hodlal Pomněn opustiti s opatem Kvílíce navždy. 
Den b>l již na sklonku a v údolinu plížilo se znenáhla 
pochmurné šero. 

Příšerně vypadalo to na hřbitově Kvílickém. Po 
hrobech černaly se poloohořelé trámy a očazené zdi chrá- 
mové trčely do výše jako uplakanci. 

6* 



74 

Nad dědinou i celým údolím visely mlhy, podobny 
obrovským netopýrům s roztaženýma křidlám a. — 

Několik krokův ode dveří chrámových klečel Pomněn 
na čerstvém hrobě, vedle něhož probělávaly se ještě dva 
rovy. V jednom odpočívala matka a v druhém jeho se- 
střička. 

Nedaleko za průčelní zdí dlela již hezkou dobu mla- 
dinká dívka ani zraků nespouštějíc s ubledlých tváří mni- 
chových, po nichž slza za slzou se řinuly. 

Mladý mnich se náhle sehnul, udělal na prsti tři kříže, 
políbil hrob i dva vedlejší a vstal. 

A sotva že se vzpřímil k odchodu, střelou octla se 
dívka u něho a vrhla se mu do náručí. 

Byla to Běluška. Měla na sobě tytéž tmavé šaty a 
tentýž závoj jako předevčírem, jediné že vlasy neměla na 
hlavě urovnány v korunu a že neblýskal se jí v nich zlatý 
obrouček; prostě vlnily se jí dnes šíjí a nadroma. 

„Ty tu — Běluško?" zašeptal řeholník o krok nazpět 
ustoupiv. 

„Tedy přece chceš z Kvílic navždy odejít?* 4 vyhrkla 
dívka ze sebe a přitiskla planoucí líčka na černé roucho 
klášterní. „Ty odtud, Pomněné, nesmíš ; sice bych bez 
tebe umřela. Nevíš a nikdo neví, co jsem vytrpěla! — Ty. 
mlčíš, Pomněné? — či nemáš více rád tu milou svou 
Bělušku?" 

„Mám, do dneška J tf 

„Jako nevěstu, Pomněné?" 

„Jako sestru, co tuhle pod zemí, Běluško!" 

„Jen jako sestru?" 

„Jinak nemohu ! a 

„A protože jsem šla za tebou až sem?" 

„Nemohu — nesmím, Běluško!" 

„Že nemůžeš, že nesmíš, Pomněné, odhoditi tohle 
roucho ? — Já je na kusy rozedem a do větrů rozházím ! 



75 

Můžeš všecko, Pomněné! — Nikdo ti nesmí v ničem 
brániti!" 

„Vidíš, Běluško, tahle tu mrznoucí prsť? — Leží pod 
ní můj blahý věk; uložili jej do rakve otcovy. Hleď, Bě- 
luško, na Pomněna zapomenouti — a budeš bez něho šťast- 
nější!" 

„A nezapomenu-li? tf 

„Zapomeneš! 4 

Mladý mnich se tichounce pousmál. 

„Zapomenu!" řekla dívka, vzpřímila se, upřela oči 
své pronikavě v jeho tvář a obličejem jejím rozestřela se 
okamžikem tím svůdnost nevyslovitelná. 

Ale mnich, dívaje se do černé prsti, ani hlavy ne- 
pozdvihl. 

„Musí tak býti, Běluško!" 

„Protože ty tomu chceš." 

„Musím, Běluško, chtíti. Až ti budu s očí, sejdu také 
s mysli." 

Pomněn se pak obrátil a s hlavou svěšenou zaměřil 
ku dveřím hřbitovním. 

S druhé strany hřbitova vyplížil se touže chvílí obrovský 
muž zahalen v černou řízu a s beranicí hluboko přitaženou 
na oči. 

Běluška, hledíc za mnichem, od hrobů se ani nehý- 
bala. Zdálo se, jako by byla bez citu a oči její jako by 
obracely se v sloup; jen pod rouchem, těsně přiléhajícím 
ku štíhlému tílku, mladá bujná prsa vlnila se neklidem, 
jako potok pode mlýnem se vlnívá, když rozčeří vítr tiché 
vody jeho v jekotný proud. 

„Jste všichni pokrytci, kteříž hábit nosíte a na odiv 
světu stavíte panictví! Hi, hi, hi! — Kam pak panictví, 
Voděrade, ti latiníci! Já jsem panic, ale také dobrý sluha 
starých bohův. A vy? Však tvé spády, ty holobrádě od- 



76 • 

halím. Až tě z řehole vyvrhnou a staneš se tulákem, potom 
si tu Bélku můžeš vzíti. 11 

Béluška, zaslechnouc zpola tato slova vlchevcova, za- 
škubla sebou a prudkým krokem odkvapila ze hřbitova. 

Vóděrad zašel potom cto rokle, kde byla také pod 
starou borovicí vysoká hromada čerstvé prsti podobna 
hřebenu, ale skorém dopola rozhrabána. Psi se dobývali 
do vnitra; ucítili zde bezpochyby člověčinu. 

Voděrad se posadil na hromadu hlíny a cosi nesroz- 
umitelného zahučel. Klnutí jakés to bylo, protože se mu 
plavé oči běsovsky zasvítily a do tváří usedly lítice. 

„Pomstil jsem vás a ještě pomstím. Dvůr s kostelem 
i vám i jemu byly nezvyklou tryznou. Ale pro vás za- 
pálím ještě jednu, aby viděli metly bohů po okolí a báli 
se jich, aby rozbili Boží muka a hlídače kříže naházeli 
do potoka vodníkům !" 

A hnedle vyšlehly za Kvílicemi v rokli znova plameny, 
jako by se tam peklo rozevřelo a z útrob jeho jako by 
se nejzběsilejší ďáblové byli vyřítili na zemi po obětech. 
Tak to hvízdalo i praskalo a lomozivým praskotem ječel 
skučivý jakýs hlas, že povyk neslýchaný pronikal až do 
kostí. 

„V rokli hoří porostliny," rozlehlo se utichlou dě- 
dinou. „Sami bohové zapálili tryznu mučennikům svým. 
Budou mocni do skonání všehomíra; i potom ještě. Ven, 
vy kmeti, z pelechův, i podívejte se, jak požáry šlehají 
vysoko, jak duše ubitých u létají do mlh a ještě výše za 
mlby k Perunovi! 44 burcoval lidi ze spaní Voděrad. 

„Totě soudný den, jak nám o něm vypravoval kněz 
latiník/ pravili leckde před dvířky. 

„Ba, že soudný den! — A z vás nebyl se nikdo 
přec modlit na Drahách. Proto se třeste a utíkejte; bozi 
jsou blízko a Perun umí i v zimě bromem vládnouti v obla- 
cích a blesky metati na vaše vzdorné hlavy. tf 



77 

Voděrad pořád okazoval, drže beranici v ruce, k po- 
žárům, a oči jeho svítily prudčeji, než zapáleué kmeny. 

Kmeti ve vratech skorém ani nedýchali, balit se 
opravdu, že se bohové budou za dnešek nad nimi mstíti 
po mnohá léta. — 

„Ne nadarmo pojmenovali předkové dědinu zdejší 
Kvílíce," pravil opat řeholnikům, dívaje se oknem na 
požár, jenž se šířil v rozměry netušené. „Co jsem tu ve 
třech dnech zažil a viděl, po celý život jsem nezažil a 
neviděl. Marně jsem snad vykládal tomu lidu nad hrobem 
vlády kovým o kříži; touže chvílí již na nové myslili 
úklady." 

Božetěch utichl, protože do chaty pode dvorem za- 
létaly strašlivým zvukem vyhrůžky Vodéradovy. 

„Tak zahoří celá česká zemé, nebudete-li žertvy pá- 
liti starým bohům na počest. Jděte na ně hrr! Tak nej- 
lepší prokážete službu duchům dědků svých, kteří ne- 
mohou dřímati a jako vlkodlaci bloudí po lesích.* 

Ye vsi se živá ruka ani nepohnula. 

„Buďte tedy prokleti až do kolen nejposlednějších. 
Ať se opravdu to zdejší hnízdo zove veky věkův Kvílice," 
zasípěl vztekle vlchevník a zmizel nahoře za kostelem. 



Ještě se ani nerozednívalo, když z Kvílického dvora 
v) jely sáně, v nichž sedělo šest mužů: opat Božetěch, 
Pomněn, dva řeholníci a vedle oráče Křivohlav. 

Tomuto poslednímu byl by býval život v Kvílicích 
břemenem. V Sázavě ho vezmou za bratra a bude se tam 
moci aspoň lépe připraviti na tu pout, na niž musí každý, 
chudý i bohatý; chudý raději, protože se mu tam nahoře 
prý lépe povede. — 

V rokli dosud hořely porostliny; ale sníh, jenž se po 
půlnoci spustil se zašedivělých oblak, poněkud požár utlumil. 



78 

Na dnešek zdříml ve zdejší dědině sotva kdo. 

Když za šera viděli vyjížděti ze dvora sáně, tušili 
dobře, kdo v nicb. 

n Přece tedy," zašeptal leckterýs kmet. „Měli bychom 
ho také rádi jako otce. Takových málo, jako Dobrovít. 
A že odchází? Tím vším vinna ta hořešovická. Však jsi 
ji na pohřbu viděla. Jako kohout šla a vlasy měla na hlavě 
rozházené, že se po ní všickni dívali. Jen ku pohoršení 
byla." 

„Že se Pánaboha nebojí, " podotkla také leckde selka 
a při tom na svou dceru pomyslila. 

V Kvílicích se ještě dívaly v tu stranu, kudy sáně 
odjely, když už dávno zanikl klinkot rolniček zavěšených 
koňům na hrdlech. 

Takové časy, jakýchž zažili za vladykování Dobrovíta 
i předků jeho, se tak brzy nikdy nevracejí. Nezřídka za- 
cházívají naprosto. 

I po tom Eřivohlavu se jim bude stýskati. 

Kdo ví, kdo se v dědictví Pomněnovo nyní uváže. 
Již v Kutrovicích bylo jinak, v Hořešovicích taktéž, protože 
v poslednějším dvoře vládla Drslava. A kde žena vládne, 
už staří říkali, tak jako když se mezi ptactvo zmije vpliží. 




VIII. 

Kmet Krušina. 

asmušile seděl za stolem Krušina a žena jeho 
utírala si na lavici u kamen oči zástěrou, čelem 
kmetovým válely se chmury a z očí šlehaly mu 
blesky. 

„Ženo, je- li pravda, co jsem ti pověděl, buď Bůh 
jemu i mně milostiv," přerušil hlubokým hlasem dlouhé 
mlčení nájemník. — „Já mu věřil, jako Bohu svému věřím, 
k němuž se modlívám, aby tebe i mne zachoval a děti aby 
byly na čest nám rodičům. — Běda tobě, Božetěchu, 
oklamal-lis důvěru mou, jestli proto jsi chodil k nájemníku 
Krušinoví, že má hezkou dceru a tváře její že se ti za- 
líbily, abys tím jistěji mohl Radce věnec strhnouti. Kru- 
šina by zapomněl, že tvá hlava posvěcena a že jsi sluha 
Hospodinův. tt 

Tato slova prorážela rtoma kmetovýma v přestávkách, 
jako když na stráních větry zadují temeny doubravin. 

„Všecko lež a všecko mrzká pomluva na hlavu opa- 
tovu, vymyšleuá jeho nepřátely. — Zapuď pro Bůh, muži, 
z hlavy tyhle myšlénky." 

Krušina své ženě ani neodpověděl; přejel si několi- 
krát pravicí čelo, jako by chtěl z hlavy zapuditi chmury. Ale 



80 

nezahnal jich ; jako přikonzleny seděly na zbrázdovatělém 
jeho (tele. Ve tváři jeho objevil se ješté děsivější výraz, 
a oko zašlehlo divoce jako oheň, až se ho žena zalekla. 

„Že to lež a pomluva — soky a nepřátely jeho vy- 
myšlená, f vyhrkl se sebe maž a podíval se zrakem bo- 
davým na Dubravku. „Snad děláš sama ještě dohazovačku, 
a proto mi to vymlouváš, abych věřil, že všecko lží. 
Snad tf 

„Chraniž, trojjediný Bože, rozum jeho/ zabědovala 
Dubravka. 

„Můj rozum? — Což jsem snad bez rozumu?" za- 
bouřil Krušina. „Máš dobře; jsem šílenec. A proto k němu 
půjdu, řeknu mu to do očí, a potom jej zardousím. Slyšíš, 
Dubravko? Zardousím jej těmahle rukama a vykonám nad 
ním soud sám. Nikam nepůjdu žalovat, protože bych nikde 
nic nesvedl. 4 * 

Krušina pokročil ke dveřím; ale žena vrhla se mu 
na prsa a zachytila jej kolem pasu. 

Nájemník se jí však vymkl a prudkým krokem vy- 
razil dveřmi na dvůr. 

Ani se na Radku, jež stála ve vratech, nepodíval. 

„Božetěch odejel, tatíčku, s několika bratry do Prahy. 
Umřel král ; vyjel prý na lov, a spadl s koně tak nešťastně, 
že b)l okamžité mrtev. tf 

„As tebou se přišel rozloučit; viď že, Radko? — 
A proto jsem tě od rána neviděl," zahučel Krušina ke klá- 
šteru utíkaje jako zběsilec. 

Radka jeho slov nepochopila; ani nerozuměla boda- 
vému hlasu otcovu; ale pod prostinkou kazajkou ji cos 
zabodlo. 

Strachota také odejel s opatem. Od těch dob, co ji 
napadl z rána celý poděšen, mluvila s ním jen dvakráte. 

A pokaždé tak divné věci povídal, že slovům jeho 
nemohla ani porozuměti. Dnes ráno ji na příklad řekl, 



81 

aby se chránila zlých jazykoví a kdyby se už do Sázavy 
nevrátil, aby na něj zapomněla. Á více jí neřekl ani slova, 
odkvapiv ještě rychleji než před chvilkou otec ke klášteru. 

I vrátník Božek zdivil se uděšených tváří Krušinových, 
když mu otevřel. Nájemník ani pozdravení dnes nedal. 

„Kam, Krušino — kam? Opat odejel časně zrána 
s Vojislavem a Soběhrdem králi na pohřeb. tf 

„Neptám se po něm 1" odsekl Krušina a ještě prudčím 
krokem hnal se k celi Kananově. 

„I toho že zaplétají do svých sítí? — Dostal jsi se 
do dobrých rukou. Potřebují tě, abys jim pomohl: jinak 
by si tě nevšímali. A až jim pomůžeš, nevšimnou si té 
opětně. Ale potom?" Starý vrátník zavzdychl si z hlu- 
boká, odešel do své jizby a přiložil do krbu, aby mu 
okénko rozmrzlo. 

„Však tě, opate, biskup do Ěíma s křížem nadarmo 
neposlal. Chtěli se tě zbaviti, a že nezbavili, proto kují 
pikle za zády a ty se jim sotva, ubráníš. S Vratislavem 
padla i tvá záštita, 4 povídal pro sebe starý fráter při- 
hazuje kus louče za kusem do krbu. „Ale kdyby musil 
jíti Božetěch, půjdu s ním. Od těch latiníků nevzal bych 
do úst ani sousta. Budu se raději živiti žaludy. Je jich 
v našem klášteře několik, kteří zrovna s běsy jsou ve 
spolku a mezi těmi několika jsou tři, jimž nevěřím, ani 
co se modlívají. — Jak pravím, opate, zbývá ti jen Bůh 
a ten tak daleko a tak vysoko!" 

„Přicházíš mi, Krušino, právě vhod. Však bych si 
byl k tobě dnes došel sám," oslovil bratr Kanan přícho- 
zího kmeta a vlídně se pousmál. „Jak se zdá, vyspal jsi 
se dnes nedobře." 

„Ba právě že nedobře, otče," zahovořil kmet tlu- 
meným hlasem. „Chtěl jsem si promluviti s opatem. Štěstí 
pro mne i pro něho, že odejel, dnes za sebe nestojím, 
ftekl bych mu do oči, co proti němu mám." 



82 

w Jsi, brachu, prchlec a musíš se mírniti. Takhle bys 
ani sobě, ani nám neposloužil; leda že by tě pohnal 
k cudaři." 

„Cis pravdu nemluvil? Pravdu, myslím, že může každý 
všude zřejmě říci." 

; Bohužel, brachu, že nemůže velmi často. — Vy 
kmeti mezi sebou ano, ale zkus to a řekni cos nemilého 
do očí pánu a uvidíš, jak ti za tu pravdu zaplatí. Či mým 
slovům nevěříš? — Nevěř si tedy, že chodívá k vám do 
dvora a že ti dceru omámil. I Strachota ví . . . u 

„Ani slova dále, mnichu; sice ti ústa na věky uza- 
mknu!" zavolal hrozivě kmet a zachytil si hlavu oběma 
rukama, jako by se o ni bál, že povolí. 

„Radko má! — Drahé díté mé! u zabědoval Krušina. 
„ Proto si tě otec vychoval, protože tě matka porodila, 
abys se, až dorosteš, stala nevěstkou? Viděl-lis jej sní! 
— Ptám se tě naposled ; nevyhýbej se zrakům mým a 
zřejmě nyní mluv!" bouřil kmet, uchopil řeholníka za 
ramena, zatřásl jím a tak zcela blízko podíval se do 
hnědých očí jeho, jež nejistě vyhledaly ze spoda nažlout- 
lého rasoví a ustrašeně těkaly kolem po jizbě. 

„Myslíš, kmete, že bych se odvážil drzým jazykem 
jeho čest a dobrou pověst dcery tvé pokáleti? Domníváš 
se, že bych se nebál, aby mne Bůh okamžitě za lež a 
křivé nařknutí potrestal? Nevěř mi; nenutím tě. Ale až 
jednou budou ukazovati všude prstem na dceru tvou, potom 
uvěříš. Či se domníváš, že ti tvá dcera poví o tajných 
spádech lásky, jež ji ohlušila a oslepila? Tak starý, tak 
zkušený a přec tak zpozdilý! Ještě jej. bude vystříhati, 
a nevíš-li že říkají: kněžská msta stíhá své oběti nej- 
krutěji?" 

„Věřím ti, mnichu, úplně; ale dovedeš-li mé Radce 
dobré jméno vrátiti ? a 



Kanan zakýval hlavou a ustoupil zpět ku stolku ; ale 
kmet zraků svých z něho nespustil. 

„Dovedl toho někdo, Krušino, aby se lupení jednou 
uvadlé zazelenalo svěžestí májovou, aby kvítek utrhnutý 
zase kdy nabyl okouzlující barvy své a v kalisku po- 
lomeném aby se zaleskl jemňounký pel? Slyšíš, Krušino, co 
ti povídám? Pěstitel zdrceného kvítečku má však proti 
škůdci právo a to také blaží vá člověka, může-li se po- 
kochati ve tvářích zlomysluíka, do nichž zaryt běsovský 
jeho čin, jako znamení bratrovraždy v čelo Kainovo na 
věky věkův. Dceři své čest vrátiti více nemůžeš ; já toho 
také nedovedu. Ale škůdce, jenž ti rodinné štěstí roz- 
drtil, můžeš zničiti. A to učiniti musíš! K tomu ti pomohu 
a uvidíš, že se nám to povede. Jen co nového knížete 
nastolí! Za Vratislava se dozajista každý ten „otče náš" 
rád pomodlí. Miláčkům na soudě míval ve zvyku vždycky 
obě oči přimhouřiti. Ať po něm přijde ten neb onen, 
za každého bude utištěným lépe. Božetěch nenalezne už 
ochránce v žádném!" 

Krušina, dívaje se v dřevěnou podlahu, opakoval si 
mnichovu řeč slovo za slovem. 

A když Kanan utichl, utkvěl na něm opčt pronikavým 
okem a zraky řeholníkovy těkaly zase tak nejistě mezi 
očazenými stěnami, hledajíce předmětu, na němž by mohly 
spočinouti a zakrýti rozpačitost. 

„Že dobré jméno mé dceři ani já, aniž kdo jiný 
nemůže vrátiti? Ani ten tvůj opat, kdyby svlékl roucho 
klášterní?" 

„Nesmí, Krušino, musí je nositi do smrti — a ještě 
po smrti ho v něm do hrobu uloží." 

„Nesmí. Krušino, nesmí!" opětoval po mnichovi ná- 
jemce. „Ale že tedy mohu zničiti škůdce, jenž rodinné 
mé štěstí rozdrtil? — Vtom že mi, holohlavce, pomůžeš 
a že se nám to povede?" 



84 

Krušina skočil po mnichovi, uchopil jej za obě ramena, 
opět jím zatřásl a zase se mu podíval zcela tak z blízka 
do hnědých, potměšilých očí. 

„Ať zví tedy lid, že klášterské roucho je na něm 
pokrývkou těla mrzkého! At uvidí vás a klášter váš 
v celé nahotě, i s tebou, ty mnichu, proč jsi mi to po- 
věděl a červa do prsou mých zasadil! Podívej se, holo- 
hlavce, zde pod tuhle kazajku! — Hryže mne to, až do- 
hry že. u 

Krušina vyrayil potom z kláštera na dvůr a dvorem 
k řece. Na čele mu vyvstával ledový pot a ruce se mu 
chvěly jako olše na břehu, s jejichž hlav setřásl vítr sníh 
do proudu. 

Žena si ho všimla dobře, jak prchal z kláštera kolem 
dvora při řece, a marně za ním volala. 

Kde pak se již stavěl Krušina! 




IX. 

Cestou do Prahy. 

| pat s družinou, která jej provázela k pohřbu 
krále Vratislava, obzvláštního příznivce slovan- 
ských mnichů na Sázavě, byl již od kláštera 
hezky daleko. 

Strachota jel na statném vraniku mezi posledními 
zadumán, ani v právo ani v levo se neohlížeje. Počítal 
snad vraníkovy kroky a bál se, aby se nezmýlil ani 
o jediný? 

„ftikám to, co přišel z těch Vlach, nestojí za kozla. — 
Hej, Strach oto," zahoukl šedivec po nejposlednějším zbroj- 
nošovi. „Co že ti, chlapče, mozek rozvrtává? Či chceš 
býti českým králem a přemítáš, jak bys to navlékl? Marně, 
hochu, myslíš ; neudělají tě ani panošem. Jsou nevděčnici ! 
Já byl v Itálii čtyřikrát, na Římských hradbách hned první 
za Viprechtem — a pořád mi říkají jen Holata. Už bych 
také mohl nositi zlaté ostruhy; jsem na to dost starý. 
Ale at! Mám ocelové; je jich dost a takhle je mi lépe. — 
Však vím, co asi vězí v tom: ta horalka." 

Mladík si však řeči šedivcovy ani nevšiml; od těch 
dob, co se vrátil z Itálie, omrzely ho šprýmy strýce Holaty 
opravdu. 



86 

Svěží, přisnědlá jeho tvář zatáhla se nezvyklým vý- 
razem. Zračila se v ní vzdoro vitosť s přídechem trpkosti. 
Někdy se svaly kolem rtů prudčeji zachvěly, že zatrhl 
hezděky i uzdou. Vraník poskočil si vždycky rychleji, jako 
by jemu nevole pánova platila. 

„At jsem běsův, že to holobrádě po černých očích 
nyje a touží po černých vlasech oné pasačky! Ať jsem 
běsův, lhu-li ; viď že, Strachoto ! u 

Holata popojel ku mladíkovi a zakroutil si bílé kníry. 

„Však tě to v Praze přejde! Tam jsou hejna hezkých 
křepelic ; samy ti pokynou v lokte a nemusíš se ani upej- 
pati ! — Což z tebe dnes ani slova nedostaneme ? — Já 
přece byl čtyřikrát v Itálii, za Viprechtem hned první na 
hradbách Římských, viď že, ryzečko má! a svědčil si še- 
divec s kobylou, zalehtal ji pod krkem, že zařičela, až 
uši zalehaly, a vzpřímila se jako svíčka. 

Holata se rozhlédl vítězně po druzích, jako by chtěl 
říci í „Hleďte, co dokážu," zamlaskl rtoma a ryzka jeho 
opět střelou letěla. Na sta kavek vyplašilo ržání její 
z borovin po okolních stráoích. Hezky daleko nechal za 
sebou Strachotu i ostatní zbrojnoše. 

Božetěch, uviděv Holatu, kterak se projíždí a kterak 
provolává obvyklé šprýmy své, podotkl nevrle řeholníkfim, 
kterak veselé tváře může býti Čech, když, kudy jede, 
všude zvoní hrana dobrému a milovanému králi. 

„Holato! Holata!" zavolal po šedivci. „Šediny již 
máš a ještě rozumu tak málo. K pohřbu jedeme, a ty, 
jako kdyby nás pozvali na svatbu. Zdrž se aspoň v těchto 
dnech." 

Starý zbrojnoš se zarazil a dočkal opata. 

„Už jsem zkusil, pane opate, po čertech mnoho 
zlého ; ale rmutné tváře nikdo u mne neviděl. Jen, jak se 
mi zdá, jednou, ale přešlo to hned, jako tamhle ten mrak 
přeletí, než dvě stě kroků dojedeme. Myslíš, ty pane, že 



87 

téhle mé ryzce, když řebce, nebývá do pláce, a mně že 
není do slz, když hulákám ? — Ale nž se na mou věru 
smáti nebudu a pojedu do Prahy jako baba, protože tomu 
tak chceš, a ty, ryzko, taky tak nesmíš řičeti. Mohli 
bychom krále zbuditi ! a 

Pak se zase octl v čele zbrojnošův; ale opravdu 
nevyšlo celou cestou do Prahy jediného slova z jeho rtňv 
a ryzka také jako by byla porozuměla, ani jednou už 
nezaržala. 



V. B«n^-Třobíz»ký. XIV. 




Poselství. 

rušiuova žena seděla u krbu s rukama sepjatýma 
a složenýma v klín, U matčiných nohou hrály 
si malé dívenky a jedna přes druhou ptaly se 
jí, kde že dnes tak dlouho tatíček a proč že 
sama si tak naříká. Usouzené matce pokaždé, když se 
na ně podívala, vyhrkaly slzy ze zarudlých očí. 

Krušina nebyl doma od rána. 

„Modlete se, miláčkové, za tatíčka. 

„Stůně, matičko?" 

„Nestůně, holenku, ale mohl by stonati a umříti." 

„Tak jen začni, matičko! Budeme říkati za tebou, u 
zaštěbetaly obě holčičky. 

Dubravka uměla mnoho říkání k Pánubohu za ochranu 
před úklady běsovými. A dívenky opakovaly po matce 
slovo za slovem. 

„Již se brzo vrátí, matičko? otázala se starší Dobro- 
mil ka opětně. 

„Brzičko, miláčku ! u 

Radka, vešedši do světnice a uviděvši matku plačící, 
zarazila se. 



„Což se ještě otec nevrátil?* 

„Jediný Bůh, jemuž není okryt ani krok lidských 
cest, o něm ví. Nespatřila jsem ho od rána. — Počkejte, 
děvečky, chvilenko; matka vám půjde s Radkou tatíčka 
vyhledat. tt 

Matka zavedla však Radku do studené komůrky. 

„Máš ráda, holka, matku svou, jako dříve jsi ji mí- 
vala? 4 zeptala se D ubrav ka dcery, když dvéře uzavřela. 

„Jak se můžeš jen tak ptáti, matičko?" 

Radka se vrhla matce na prsa. 

„Chceš se mnou mluviti jako dobrá dcera s matkou 
mluvívá ? tf 

„Což, matičko, neznáš Radky své? u 

„Znám, holka, a protože znám, proto se tě také ptám. 
— Jsi již dorostlá a v těch letech může matka s dcerou 
mluviti, o čem by ráda pomlčela a co se vzpírá srdci 
jejímu. Odpověz mi, dítě, upřímně a neměj přede mnou 
žádných tajností. tf 

Ubohá žena se při těchto slovech nějak zajíkala. 
Sotva že je mohla pronésti. A do tváří jí vstoupila červeň, 
jako bývá ráno na obloze pod jitřenkou. 

„Nemluvil s tebou mimo Strachotu nikdo o lásce? 
Pověz mi, holka, na spasení duše své svatou pravdu. Matce 
své můžeš všecko pověděti. Podívej se mi, Radko, do očí 
a nestyď se přede mnou. Dobré a zvedené dítko před po- 
hledem matčiným nikdy se nemusí styděti. — Nemluvil 
s tebou nikdo nikdy tak, jako snad Strachota mluvívá?" 

„Nikdo, matičko, nikdy ne," zašeptala Radka a po- 
dívala se matce do očí, že mohla z nich Dubravka tu 
dobrou duši úplně vyčísti. 

„Věřím ti, holka, 11 pravila tiše matka. „Ještě jsi 
mne nikdy neoklamala. u 

„A neoklamu, matičko, do smrti!" 



90 

„Pánbůh ti za to, milé dítě, požehná a vším dobrým 
nadělí." 

„Proč jsi se mne však po tom tázala?" 

„Nechtěj, holka, věděti; jediné ti povídám: chraň 
se zlých jazykův a potměšilých lidí se strez!" 

Radku napadlo okamžitě, že jí totéž řekl i Strachota. 

„Jsem, holka, s otcem dvacet let ; ale takového dne, 
jako byl dnešek, nezažila jsem pod těmito krovy nikdy. M 

„Pro mne otec odešel, viď že, matičko? Lidé zlí 
s jazyky dvojostrými mu cosi namluvili a on jim uvěřil." 

„Ba uvéřil, milé dítě, uvěřil," zabědovala Dubravka 
a zalomila rukama nad hlavou. 

„ A co mu řekli, matičko?" 

„Řekli mu, že ; ale bude lépe, nedovíš-li se 

o tom. Zkalila bych ti mladý život, a byla by škoda toho 
tvého dobrého života. Jak pokojně jsme žili pod zdejší 
střechou. — Nebožka matka mi vždycky říkávala, že zloduch 
nespí ani okamžiku a čekává jen chvíle příhodné." 

Potom vyšla matka s dcerou podívat se po nájemníku. 

Krušinová žena neviděla ani na cestu, jak se jí 
zčervenalé oči pláčem zkalily, a zakrývala si tváře pla- 
ché tkou, aby jí do nich lidé neviděli, kdyby ji snad 
potkali. 

Mladý mnich, jenž dlel ve své celí u okna, viděl 
kolem kláštera spěchati obstárlou ženu a mladou dívčinu ; 
poznal je okamžitě, ale dále si jich nevšímal. 

Oko jeho se leckdy zalesklo, jako se svítívá na kví- 
tečkách rosa. Ani nezpozoroval, že se dvéře otevřely a na 
prahu objevil se fráter Křivohlav; a když teprv pokročil 
blíže, obrátil se zpět. 

„Nu, jak se ti tu líbí?" 

„Máme se tu dobře; — ale — " 

„Nu tak mi přece pověz!" 

„V Kvílickém dvoře se mi lépe líbilo." 



91 

„Však, Křivohlave, přivykneš; já také přivykl.* 

„Musím přivyknouti. Čemu pak by nepři vykl člověk, 
jenž nemá nic, neměl nic a ničeho míti nebude? — O tom 
klášterském životě jsem si přece jiné obrazy dělával. Je 
tu několik hlav, a ty se nelíbí ani starému vrátníkoví, ani 
mně. Jsou to hladcí lidé, jako úhoř bývá. Pánbůh mi 
odpust, hřeším-li. Věř, kdyby tvůj otec vstal a vladykoval 
zase v Kvílících, ihned bych k němu šel. Slýchal jsem, 
že prý v klášteře je nebe ; chtél-li bych pak po smrti do 
takového nebe, musil bych si nadati hlupáků. tf * 

„Jen co tu budeš, Křivohlave, déle, pak na Kvílíce 
zcela zapomeneš. tt 

„Smím ti, pane, něco odtamtud pověděti? — Bojím 
se to však před tebou říci. 4 

„Může, Křivohlave, něco býti, co by mne poutalo ku 
světu? Pomněn zašlým dnům odumřel naprosto," řekl 
chvějícím se hlasem Dobrovítův syn, 

„Je tu posel z Hořešovic." 

„Z Hořešovic, pravíš?" vyhrkl ze sebe prudce mladý 
mnich. 

„Přišel nedávno; jakýsi kmet. Chce s tebou mermo- 
mocí mluviti." 

„Běluško! — Běluško! tf zašeptal Pomněn a dořekl 
hlasitě: ,At vejde!" 

„Z Hořešovic že jsi?" 

„Ze dvora, pane!" odpověděl kmet; vyňal ze záňadří 
pod kabátcem list a podal jej mladému mnichovi. 

Pomněn, rozvinuv papír, několik napsaných řádkův 
ani nedočetl a utkvěl očima na poslovi. 

„Kdo ti to dal a kdo tě za mnou posýlá?" 

„Vladykova dcera, pane!" 

„Můžeš tu zůstati přes noc: unavil jsi se. A budeš 
míti beztoho hlad. Pojď, ve vrátnici se ti něčeho dostane," 



92 

pravil Pomněn, posla dovedl nazpět dolů a, ani slova se 
ho po ničem neptaje, rychlým krokem odkvapil. 

Obsah poselství ho asi nepřekvapil; rysy v jeho 
obličeji se ani nehnuly. Jediné zdálo se, že tvář přešla 
více do béla a sivomodré oči že se zablýskaly svěfleji. 

Vešed do své Cely, položil list na stolek, klekl pod 
kříž, jejž si byl sám vydlabal, a modlil se — za Ěělušku. 

Zvala Pomněna na svatbu. 

„Qobrák, učiněný dobrák byl otec jeho; mladý je 
mu podoben až na bledou barvu v obličeji. Dejž Pánbůh 
starému lehké odpočinutí. Viď, že byl hodným, Křivo- 
hlave?" svědčil si posel z Hořešovic s bývalým bezzemkem. 

Vypravovali Božkovi o bývalém vladykovi Kvílickém. 

„Arciže, arciže," zakýval hlavou tento. 

r Naše Bělka se bude vdávati. Co tomu říkáš, Křivo- 
hlave? Přece si vezme toho Liběje, tt povídal dále posel, 
když vyšel Božek z jizby. „Bezpochyby že zve Pomněna 
na svatbu." 

„Že se bude Bělka vdávati?" opětoval Křivohlav, jako 
by nevěřil zvěsti kmetově. 

„Ba právě že vdávati. Stará ji k tomu přinutila. 
Však dobře Drslavu znáš. A dozajista mne z návodu jejího 
sem poslala. Tcprv tady mne napadlo, co by mohlo ve 
psaní býti.* 

„Měls to zahoditi a v půli cestě domů se vrátiti. u 

„Však Pomněn má rozum a dovede jí odpovědět. Dost 
času je na ni. Ba že dost. Dcera má srdce dobré, ale je 
tím vinna matka. — Pochlebným ústům rozdala by všecko ; 
ale přímého slova nesnese. Je to zlá, hrdá a k nám 
kmetům urputná žena. Naprav ji Bůh." 

Vrátník vešel do světnice a ochotně poskytl kmetu, 
čeho měl v zásobě, i medovinu přinesl, a nutil jej, aby 
jedl, pil a nedal se pobízet. 



93 

„A jak to vypadá v Kvílících?" zeptal se Křivohlav 
posla, když byl poněkud pojedl. 

„Zle, zle ; pořád je tam zapni čeleď. Lid chodí sice 
zase do chrámův ; ale z rána a večer se dosud na Třebíz- 
ských drahách modlívají. Říkají, že Dobrovítova duše lítá 
v topolích kolem dvora, že běduje a že tam všecku svou 
krev proklíná. U zvonice je dosud ve sněhu červená lidská 
krev. A což ve vyhořelé rokli! Tam teprv bývá za noci 
rej! Je tam viděti vždy plno stop. Scházejí prý se tam 
nad hromadou rozhrabané hlíny běsové a umlouvají se na 
křesťanský lid. Všude jde o tom jedna řeč. Hadoš se za- 
klíná, že tam viděti leckdys, jako by rokel začínala znovu 
hořeti. u 

„Nedobré noviny z vaší strany, poslouchají-li kněze 
jen na oko! — Ale nechť, chtějí-li tomu sami. Nevrazí 
na nás, že není také tak kolem Sázavy, ale že široko 
daleko lid zde chodí do kostelů, se srdcem upřímným 
modlí se a mnichy slovanské rád vídává, i k sobě zve. 
Přijde-li který do vsi, sesype se kolem něho celá dědina 
jako děti kolem otce. A proto nám nepřejí, poněvadž sami 
nejsou s to, aby . si takovou lásku mezi národem získali ! " 

Kdosi tloukl na fortnu. 

Vrátník se zdvihl a šel otevřít. 



Když ráno posel z Hořešovic odcházel, klečel zase 
Pomněn pod křížem na modlitbě, aby Běluška byla s Li- 
bě jem šťastnou, aby jim Pánbůh požehnal a všeho dobrého 
udělil. Přál jí toho z upřímné duše. 

„Vidíš, Běluško, vidíš! Takové je to srdce tvé. Před 
několika dny jsi říkala, že bys bez něho nemohla býti, 
a za kratičko zveš jej* na svatbu. Jsem rád, věru rád, že 



94 

jsi tak brzy zapomněla. Ale na dloubo-li, Bělusko? 
Nepodáváš snad ruky Libějovi mně na vzdory? Nepřeju 
ti, abys toho kroku rausila litovati. Taková lítost třeba 
celý život trvává." 

Mladý mnich utichl, opřel si hlavu o ruku a po- 
slouchal, jak venku bouří vítr po stráních a jak temně 
hučí nedaleko okénka Sázava. 




XI. 

Pikle dozrávají. . 

|áme již, bratře, oba," pravil za jednoho z těchto 
dnů Kanan vkročiv do jizby Demetrovy. „ Kdyby 
byl okamžitě napadl opata, ani bych mu toho 
byl nepřál, jak byl rozzuřen. Měls ho vidět, 
jak svíral pěsti a jak se na mne díval střeštěne. Až jsem 
se ho sám zalekl." 

„Jen at nezabředneš s nim do spolku tuze daleko," 
podotkl Demetr. 

„Však své lidi znám. Krušinu prozkoumal jsem s dů- 
statek, a na toho kloučka, když jsem mu to pověděl, jako 
by vařiči vodu vlil. Jsme, bratře, jisti oběma a brzo již 
bude na Sázavě konec opatování Božetěchovu. " 

„ Či myslíš, že druzí bratři budou s tím spokojeni ? tt 

„Musí býti spokojeni a nebudou-H, otevru jim za 
opatem fortnu dokořán. Jen aby se biskup brzy vrátil, 
ale již posvěcený. Nemohu se toho věru už ani dočkati. 11 

„To však mi nejde na rozum, proč se o nás tak 
starají ti Břevnovští?" namítal Demetr. 

„Pojde šli takhle od pochybností k pochybnostem, 
uloží tě do hrobu v kapuci a bez berly. Což nevíš, že 



96 

jejich opat je našeho kláštera dobližitelem a protože se 
musí o opatřováni Božetěchovo starati? Go je ti do toho, 
že jim ležíme tak na srdci? Či myslíš, že jsme jejich ná- 
strojem, aby se zde někdy mohli usaditi sami? — Jsi 
přílišný nedňvěřivec. I kdyby sem přišli, mnohem lépe 
by se nám zde vedlo." 

„Tak, tak, Kanane! Podivně se to líhne v té hlavě 
tvé. Jednoho chceš se zbaviti a deset horších na nás 
i sebe přivolati." 

„Upokoj se již, bratře! — Však tě udělají na Sá- 
zavě opatem. A za tvého opatování sláva Sázavského 
kláštera nijakž nezajde. Budeš v nás míti věrné a spo- 
lehlivé druhy.* 

„Jsem chorý, vetchý člověk." 

„Ale za to jako zlato v ohni zkušený!" 

„Příliš lichotíš!" 

„čirou pravdu povídám." 

„Skorém ti musím uvěřiti." 

„U Břevnovských požíváš plné důvěry!" 

„Však jim dlužníkem nezůstanu!" 

Hovor obou bratří rozpřádal se čím dál, tím oše- 
metněji. 



Nad Sázavským klášterem míjel den za dnem; ale 
míru údolině nepřinesl žádný. ^ 

Klášter zdejší, slavený po Čechách a vším lidem ctěný, 
kamkoliv stihla o slovanských mniších zvěst, stal se od 
nějakého času ohniskem svárů, kteréž vykopaly slovanské 
liturgii v našich zemích hrob na věky. 

Opat si z počátku nevšímal ničeho; ani ho nena- 
padlo, že sami bratří by v dědictví Prokopově podrývali 
mír. Až teprv, když se vrátil z pohřbu krále Vratislava, 
příznivce svého a ochránce zvláštního, spozoroval k zá- 



97 

rmutku svému, že červ zlý rozežírá čím dále tím nápad- 
něji poslední ratolest, kteráž zbyla ze stromu, jejž do 
zkypřené půdy vlastí naších byli vštěpili Soiunští světcové — 
a že by byli někteří rádi, kdyby byl zůstal ve Vlaších 
anebo zřekl se hodnosti opatské. Ale neměl dosud ani 
tušení, že za nedlouho zakusí, jak pravdivou jest jeho 
domněnka. 



Ve dvoře pod klášterem, jehož zdi oplakovaly proudy 
Sázaviny, kdykoliv vyvalily se prudčeji z nedalekých skal, 
také nebývalo jako za minulých let. 

Od onoho dne, co Krušina vyběhl z kláštera a pro- 
bloudil po lesích celý den a co Dubravka se starší dcerou 
do soumraku jej hledaly, zdálo se, že se nad doškovou 
střechou usadil mrak neštěstí a že z pozdálí ku dřevěné 
ohradě dvora zdejšího plíží se stín Morany. 

Tenkrát vrátil se Krušina až o půl noci. Usadil se 
za veliký dubový stůl beze slova a hlavu si zapřel oběma 
rukama. Přišel bez čapky ; vlasy na hlavě jeho, zdálo se, 
že se hýbají. Chvílemi vyrazil ze spoda kožené kazajky 
prudký výdech; nebylo také divu. Běhal po lesích, jako 
by se byl minul &> rozumem. 

„Muži, muži! — Ne na mne, ale na tyhle nedo- 
rostlé, co zde leží na zemi, pamatuj. Pláčem až usnuly 
chuděrky. u 

„Nevím, co se děje se mnou, ani sám!" teprv, za 
hezkou chvíli zahovořil kmet; ale tvář jeho byla dosud 
zatažena nezvyklou po dráž děn ostí, ač všemožně se snažil 
ukrýti bouři v nitru rozvířeném. 

„Modli se za mne, ženo, k Pánubohu, aby chránil 
kroky mé! — Jdeme vstříc divným dnům! — Milé děti 
mé! a 



98 

Krušina si zakryl tváře oběma rukama. Od čtvrť 
roku stal se jiným člověkem. Nebyl již více tím hovorným, 
dobrosrdeěným kmetem, jenž vypoví rád svému druhu 
stesky i radosti, tím spokojeným otcem, jehož zrak se 
pohledem na zdárné děti jasnívá a v jehož duši, byt 
i uštvané, zahosfuje se pokoj a mír. Na ženu promluvil 
málo kdy; na Radku se ani nepodíval a podíval-li, po- 
každé oko jeho hněvem vzplanulo. 

Klášteru a klášterské čeledi se vyhýbal jak mohl. 
Ode dvou neděl nezavadil ani o chrámový práh. 

Usedl opravdu na zdejší střechu hrozivý mrak, za- 
krývající v sobě dny plné soužení, a plížil se skutečně 
ku dřevěné ohradě dvora zdejšího stín Morany. 




XII. 

Kníže Konrád. 

atím se již biskup z Itálie vrátil. 

V Mantově sice od císaře berlu s prstenem 
obdržel; ale Mohučský arcibiskup ho nechtěl 
posvětiti, protože Čechové drželi se s králem 
Jindrou papeže Elimenta. 

Tehdáž osobovali si právo klíčů svatopetrských hlavy 
dvě: Urban a Kliment III. 

Brněnský Konrád nenechal také dlouho stolec Pře- 
myslovcův osiřelým. Nemeškaje, vypravil se z Moravy do 
Prahy, kdež jej Čechové přijali s náručí otevřenou. 

„Vážím si tě sice, biskupe, ale Božetěcha si vážím 
též. Byl-li vinným a popouzel-li kdy proti mně bratra 
mého, odpusť mu Bůh, jako mu odpustil já. Nechci za- 
čátek vlády své poskvrniti, stíhaje ty, kteříž nebožtíka 
bratra mého byli věrnými rádci." 

Takto odpověděl nově zvolený kněz, když mu do- 
mlouval Kosmas, aby vzdorovitého opata ze Sázavy jiným 
nahradil. 

„Však i proto nechce mne posvětiti Mohučský, že 
u nás trpíme slovanštinu. u 



100 

„A je-liž příčiny, proč bych mu měl berlu odníti? a 

„Těch síla, jasný vojvodo! Chceš-li je zvěděti, očití 
svědci napovídají ti toho do omrzení. Nemohli se ani mého 
příjezdu dočkati." 

„Bude to asi samá lež. Cokoliv jsem kdy slyšel 
o Božetěchovi, jen chyalné věci jsou. Nebudu proti němu 
podnikati ničeho. " 

Vojvoda se odvrátil nevrle a stařeček-biskup si po- 
hladil bělounký vous. 

„Pak budu musit, pane, užiti proti němu práva svého 
já; jinak bych se svěcení nedočkal." 

Biskup Kosmas byl sice dobrácký kmet, ale co mu 
namluvili ti, kdo byli osobě jeho nejblíže, tomu uvěřil. 
A že slovanskému opatovi nepřál, viděti již z toho, k jaké 
pokutě ho odsoudil za nepatrný přestupek. 

„Věř mi: nechci poskvrniti počátek vlády své stíháním 
nebožtíkových oblíbenců. Nikdy to zemi k dobru nebývá. 
Uvidím-li, že není Božetěch berly opatské hoden, postarám 
se již o to, aby dostalo se jí jinému ; ale dřív se musím 
přesvědčiti sám. Musíš mi dáti za pravdu, a nedáš-li, 
budeš také spokojen s mým výrokem." 

„Dobrý Bože! — Takhle se mnou král Vratislav 
nikdy nemluvíval." 

„Za to tím příkřeji s vlastním bratrem — tvým před- 
chůdcem na stolci biskupském." 

Další hovor mezi biskupem a vojvodou přerušila po- 
stava ženská vešedší do komnaty. 

Mohla býti tak v letech třicátých; ale tvář její to 
prozrazovala nejméně. Byla skorém ještě dívčí, bělounké 
pleti a jemné jako hedvábí. Bystré oko její okamžitě po- 
střehlo na čele knížete jakousi nevoli a na rozpačitém 
stařečkovi jakousi rozmrzelosť. 



101 '-- ;<:,.-:' . -v :< 

„Ve při že manžel můj s tvou důstojností?* zahovo- 
řila zvučným hlasem žena, ač nebyla s to sebe více se 
namáhajíc, aby utajila německého přízvuku. 

Byla to Vilpurka, chot knížete Konráda, rodem 
Němkyně. 

„Můj muž je, otče důstojný, srdce dobrého, B švitořila 
lepá Němkyně, že se musil kníže tomuto šveholení usmáti. 
„Hned z počátku nejpřednějšímu hodnostáři proseb svých 
odpíráš. Toho bys věru neměl, kníže, činiti. Tak si nikde 
nikdy lásku nehledají." 

„Ale tím také ne, drahá má, kdybych svou vládu 
začal vypovídáním těch, kteréž tvůj nebožtík švakr mi- 
loval." 

. „Toho snad na tobě pan biskup nežádá?" 

Vilpurka obrátila se ke Kosmasovi s okouzlujícím 
úsměvem. 

„Jen o to prosím, jasná kněžno, aby pán můj skrotil 
v Sázavě hrdého Božetěcha, jenž mní se býti samojediným 
vrchníkem církve české a nedbá ani kapitoly bratří, ani 
našich napomenutí." 

„Tak že ho pout do Říma nepolepšila?" , 

„ Nepolepšila a nepolepší, ani kdyby šel do Jerusalema 
na hrob Spasitelův učit se pokoře." 

„A proto žes na důstojného otce, choti můj, roz- 
mrzen?" 

„Přeji si, aby Božetěch byl opatem, dokud nepoznám, 
že není hoden nositi ornát po světci Prokopu." 

„Toho ti již pan biskup bohdá zazlívati nebude." 

Lepá Němkyně opět tak vábivě podívala se na sta- 
řečka, že se biskup musil pousmáti jako prve vojvoda. 

„Pojedeme se podívat Prahou; zdejší lid se mi líbí. 
Je tak z duše příjemný. A smíme-li i tebe, pane biskupe, 
prositi, abys s námi jel? Je sanice a vyjížďka bude pří- 
jemná." 



.*:♦•.-.• ::..:.-. •<* 102 

Kosmas chtěj nechtěj musil přisvědčiti a Konrád byl 
terna rád, že se kněžna vmísila do řeči a nemilé rozprávce 
konec učinila. 

Tehdáž bylo o velikonocích tolik sněhu, že starci toho 
nepamatovali, a uhodily mrazy, že takových ani o Třech 
králích nebylo. 

Za nedlouho vyjelo z Vyšehradu dvé saní. V jedněch 
seděl vojvoda se svou chotí a v druhých biskup se svým 
kaplanem. 

„Nepovolí!* hovořil Kosmas výše na uši si kožich 
přitahuje. „Chtěl spojiti Pražské biskupství s Olomúckým, 
a že mu císař odřekl, investoval Ondřeje ; proto má záští 
i proti mně, jako by zmaření záměrů jeho bylo dílem 
mým. Vůbec se mi zdá, jako by zabočiti chtěl v jinou 
dráhu, než bratr Vratislav. Zdá se, že v něm Jindřich 
takové opory nenalezne, jako v nebožtíku. Jen nebude-li 
jej k tomu přemlouvati kněžna, kteráž by také ráda viděla 
na skráních svých královskou korunu. tt 

„Tedy že, smím-li se ptáti, biskupská Milosti, zůstane 
Božetěch opatem?" 

„Zůstane." 

„A Břevnovští?" 

„Musí mi dát pokoj," odvětil biskup rozhodně. 

Vesele zařičeli koně zapražení v saních a v řehot 
jejich hlaholily stříbrozvuké zvonky, jimiž byli ověšeni po 
skvostných pokrývkách. 

Čelo mladého kněze po biskupově odpovědi se vy- 
jasnilo. 

„Dobře se Tvá Milost rozhodla. Útržky na Božetěcha 
jsou jen vymyšleny. Rač pomníti, jak sočili u nebožtíka 
na biskupa Jaromíra a byl to přec jeho vlastní bratr." 

„Ale proč bral tehdáž do ruky korunu a stavěl ji 
králi na hlavu? — Mně jedinému toto právo o Božích 
hodech a velikých slavnostech přísluší ! — Neosobil-liž si 



103 

tím mé výsady? — 6i mi chtěl ukázati, že jsem ještě 
nesvěcen a níže něho že stojím?" 

Biskup- stařeček se rozhněval jako tenkrát, když přišel 
z chrámu a chtěl okamžikem opata sesaditi. 

„Nerač o něm tak přísně souditi!" 

„I tys jeho zastancem? — Ci tě získal penězi, abys 
mu vymohl mé přátelství?" 

„Téhle výtky jsem, pane můj, nikdy nezasloužil," 
řekl tiše mladý kněz a biskup potom nepromluvil už ani 
slova. 

Znenáhla dojeli na Staroměstské náměstí. Lidu byly 
všude četné zástupy; všecko volalo upřímný pozdrav no- 
vému knížeti a sličné jeho choti Vilpurce, jež neustále 
se usmívajíc, na vše strany se ukláněla; lichotilaf jí tato 
pocta velice. 

„Je tu vlchvec, kouzelník! — Chyťte ho!" rozlehlo 
se náhle ulicí. 

Jakýsi vysoký muž v začernalé říze, nemoha nijakž 
pronásledovatelům utéci , vrhl se pod ' koně knížecího 
povozu. 

Yojvoda okamžitě seskočil se saní. 

„Vlchvec že to?" 

„čaroděj, jasný kníže! — Zlý běsovský chlap!" jedním 
hrdlem odpověděl nakupený lid. 

„Vstaň!" zavelel Konrád. 

Cizinec se zdvihl a pohledl vzdorovitě na knížete. 

„Odkud jsi?" zeptal se voj voda. 

Podivný muž ani nehlesl; jen zraky jeho podivněji 
zasvítily. 

„Což ti jazyk oněměl?" 

„Štvou mne, pane, jako chrti, když je za zvěří vy- 
pustíš," tichým, skoro šepotavým hlasem promluvil podivný 
muž a oko jeho rázem ztratilo ohnivého plápolu a jeho 
přihnédlá tvář vzala na se výraz otročiny. 

V. Benes^Tíebuský. XIV. 8 



104 

„Kříž u Proseká porazil, na tři kusy rozrazil a svrhl 
se stráně," ozvalo se několik venkovanů, kteří bezpochyby 
za vlchevcem hnali se až do Prahy. 

„Je to žhář, jasný pane. Ve Slánské župě zapálil 
chrám a vlády cký dvůr." 

Zraky žrecovy se opět zaleskly, jako by chtěly žalob- 
níky s drtiti. 

„Dostihli jste ho při činu?" otázal se Konrád. 

„Zrovna poslední kus svaloval dolů se svahu." 

„Odveďte jej na Vyšehrad!" 

„Mne — mne — na Vyšehrad?" zasípěl muž, sevřel 
obě pěsti a hotovil se k obraně. 

Sám kníže ustoupil o dva kroky v zad. 

„Ať mne tam tedy odvedou ! Zaklátím tím Vyšehradem, 
že se nad vámi sřítí i s Vratislavovým kostelem. Pojďte 
jen a odveďte mne ! ale dříve několik duší vašich zakleju 
do prašivých psů. Tvou, ty kníže, nejprve!" A sotva to 
dopověděl, vrazil prudce do zástupu, několik lidí k zemi 
povalil a jako pominulý za strašlivého proklínání pádil 
nazpět za Prahu. 

Kníže usedl k vojvodovně do saní bez jediného slova. 

„Divný člověk," zašeptala Vilpurka. „Měl oči jako 
žhavé uhlí a jazyk jako bodavé nože." 

Kníže seděl mlčky vedle ní s hlavou svěšenou. 

Těsně za saněmi vojvodskými jel biskup s kaplanem. 

„Ukřivdil jsem ti; však mi odpustíš!" pravil Kosmas 
k mladému knězi bera jej za ruku. „Hleď, jaký ten náš 
kníže; ve všem tak dobrácký a nerozhodný. Okamžitě 
měli zvrhelce lapiti; ale báli se domnělých jeho kouzel. 
Vždycky chce všecko vyšetřiti a zatím mu zloděj upláchne. 
Taková dobrota bude škoditi nejen jemu, ale i nám." 

Kychleji a rychleji ujížděly sáně, zvučněji a zvučněji 
hlaholily zvonky a koně řehotali bujněji a bujněji, že 
jedou domů a že jich ve stáji čeká plný žlab otavy. 



106 

Knížeti, když slezl ze saní, nebylo nějak dobře; 
hlava mn šla kolem, div že neklesl do sněhu. 

„Proč jsme jen vyjeli? 44 vyčítala si Vilpurka chvějíc 
se po celém těle, ač byla zahalena v temně červený kožich 
z drahocenného sukna, sobolinou lemovaný. „K nedobru 
byla dnešní naše vyjížďka. A tím jsem vinna já!" 

A ještě téhož večera šeptali si po Praze, že onen 
vlchvec knížeti udělal. 



8* 




XIII. 

Krušinová Radka. 

|a vábivého květnového večera seděla hezky da- 
leko od kláštera na břehu Sázavině mladá 
dívka. 

Řeka se tu úžila o dobrou polovinu a lesy 
po stráních a na skalách zakrývaly úžlabinu věčným 
stínem. Jen o polednách, když stálo slunce nad samým 
řečištěm, lámaly se jeho zlaté paprsky v tajemně šu- 
mících vlnách. 

Před rokem tu také sedávala a do pěnivé vody hle- 
dívala, den co den čeřivých vln se tázajíc, kdy že se 
vrátí z daleké pouti Strachota v rodný kraj. 

Tenkrát se rozvíjela pod mladou lebkou Radčinou 
v budoucí čas vyhlídka nejblaženější. Ty lesy nahoře a ty 
vlny dole tak souladně hučívaly dívčině ukolébavka ku 
blahým jejím snfim. 

A letos byly líce její usouzeny a oči jindy jako 
chrpy, když poprvé za červnových dnů rozkvetou, zakaleny 
slzami, jako bývá Sázava, když se přiženou se strání a 
skal přívaly; zdálo se, že jsou bez života. 



107 

Tak mnohý večer proseděla tu o samotě, tak mno- 
hou hodinu zde proplakala a slzy její splývaly s proudy 
Sázavioými v jeden tok. 

„Proč jsi hladíval jen, otče můj, tváře mé, aby roz- 
kvetly do plna jako sedmikrása? — A nyní ty květy 
na licích Raděinýcb proklínáš, aby uschly, aby z nich 
zbylo jen trní pichlavé a o ty trny aby se ubodal svůdce 
můj ! — Svůdce dcery tvé. Tvá Radka prý není více 
holkou poctivou; je prý kuběnou opata Božetěcha. Stra- 
chota mi to vyčetl a ty to každý den hněvnýma očima 
dceři své povídáš! — Víš-li ty, otče můj, že zabíjíš dítě 
své? — Mně na hrob můžeš, Strachoto, dáti věnec pa- 
nenský; ale kdo ví, dá-li kdo! Cizí ruka mne dnes za- 
hrabe, cizí rty nad hrobem mým odříkají modlitbu a 
budete potom ještě klnouti Radce — kuběně? — Mů- 
žete, protože to nebude slyšeti a vy jí nezbudíte!" 

Mladá dívka — Krušinová Radka — hleděla do 
tichounkých vod a sebe samu v nich jako by v zrcadle 
viděla. 

n Alespoň ty se za své dítě, má matičko, pomodli!" 
zavolala najednou, vzpřímila se a plaše kolem sebe po- 
hlédla. 

Větřik jí rozpuštěné vlasy rozvlnil a do tváří vrazila 
se jí vší silou krev. 

„Radko! — Pro Bůh,. Radko!" zahučel za ní kdos 
uděšeným hlasem, a ozvěna výkřik pronikavý ještě ani 
nedohlaholila, když vlny Sázaviny prudčeji se rozvířily a 
bílá pěna v několik kruhů nad rozčeřenou hladinou se 
rozlila. 

Byly to nad Radkou jako věnce z lilií . . . 

Podruhé se rozvířily vlny; ale na povrchu se již 
věnce nerozlily. 

Jakýsi mladík ponořil se do řeky; ale okamžitě se 
objevil nahoře s rukama pražnýma. 



108 

Ponořil se opětuě; ale zase bez výsledku. 

Vlny se rozšuměly temnějším a smutnějším šuměním. 

Jinoch, doplavav ku břehu, usedl na trávu, kde ještě 
před chvilinkou seděla Eadka pod vrbou, jejíž větve až 
samých vln se dotýkaly. 

Marně volal Strachota po Radce; již neslyšela. 

„Já ti nevzal život, dívko má — já nikoliv, to ten 
holohlavec, jenž mi namluvil, že jsi opatovou kuběnou. — 
Radko má! u zaúpěl hoch. 

Třikrát ozvalo se zasmušilými skalami marné, žalu- 
plné volání. — 

A nedlouho seděl mladík v husté trávě; zdvihl se 
a jen vždy zakmitl se břehem, kolem skal. Prchal do 
lesin hlouběji. Z hladiny však ani oka nespustil. — 

Daleko běžel skalinami; dvě chýše rybářské pře- 
běhl; ale vyhnul se oběma. 

A když už nemohl, klesl pod strmou skalou do me- 
choviny. 

Měsíc prodíral se zvědavě rozzelenalými klenbami, 
jako by chtěl posvítiti hochu, vypluje-li Radka na po- 
vrch, aby si ji mohl vzíti, ne-li za živa, tedy alespoň 
po smrti! 

„Slyšíte-liž, vy vlny — slyšíte-liž? Nevěsta má pluje 
Sázavou na svatbu; ale jen v plachetce a bez věnce! — 
A proto jí bučte píseň, ale hezky po tichu, smutnou či 
veselou, jakou chcete! — Ale to vám povídám: hezky 
po tichu, abyste ji nezbudily; dřímá, spí, vody ji ukolé- 
baly. — Bez věnce že pluje, Strachoto? Ztratila ho; a 
našel jej slovanský opat Božetěch. Vždyť povídal Kanan, 
jak opat držel v rukou věnec její a jak jej roztrhoval a 
rozhazoval ..." 

Nedaleko ve vrbinách rozlehly se jakési melodie. 

Zdálo se, že tichounký vánek večerní přináší na pe- 
rutích z lesů zelených ony okouzlující hlaholy — po- 



109 

hřební žalozpěvy vodních děv. Někdy měnil se zpěv 
v táhlé, jednozvuké tony, a opět se zdálo, že přechází 
ve vzlykavý, usedavý pláč, a zase ve zvuky rychlé, uším 
sotva rozeznatelné a ve chvilce již opět v táhlé, jedno- 
zvuké tóniny. 

„Tak by nám dozajista také hráli, Radko, o svatbě. 
Škoda, že spíš a neslyšíš! Ale je ti tak dobře; jen spi 
a neprobuď se," našeptával Strachota do řeky. 

Opět zahlaholilo z vrboví nedaleko na břehu, a vy- 
soko nad skalami v korunách dubin zašuměli větérci ve- 
lebný chorál. Slavíci zaštěhotali z plných hrdélek a vše 
to sdružilo se uzounkou úžlabinou ve tklivé, vysoce do- 
jemné akordy — pohřební finále. 



Ten večer seděl Krušina u okna s hlavou o stůl 
opřenou a žena hejčkala obě holčičky v klíně ke spánku. 
Dívenky se od nějakého času otce bály, protože tvář jeho 
byla jako mrak a oči jeho jako blesk. 

Však jsem již pověděl, že tak nikdy nebývalo, aby 
kmet celý večer se ženou nepromluvil, celý večer ani na 
děti se neusmál, ale do půlnoci aby proseděl s hlavou 
o stůl opřenou a žena jeho aby na lavici potichu plakala. 

„Kde jen zase dnes vězí? A matka, co by se měla 
podívat po dcerušce, naříká si u kamen, že jsem na děti 
přísný a zlý, a zahučel náhle u stolu Krušina. Byla to 
první slova z jeho úst za dnešního večera. 

„To věřím, že za májových večerů hezky pod šírým 
nebem. Viď že, ty starostlivá matko a ještě pečlivější 
ženo? My také kdysi bývali spolu za večerů venku. Tak 
hezky se tu sedá nad řekon. Ale tys byla poctivá a já ti 
také nemyslíval na nečest. Však jistě přijde ten den, kdy 
zdiví se svět, i Pražský kníže, jak se umí mstíti kmet na 



110 

bídníku, jenž uvrhl dítě jeho do bahna. — Však vím, že 
sedí s ní ; ale potom strestám s mnichem i dceru, že oba 
8 hanbou ze Sázavy odejdou!" 

„Bože — Bože!" 

„Jen se dovolávej Boha, aby byl spravedlivý jako na 
Sodomu, když dštil oheň se sírou." 

„Chtěla bych na to, muži, umříti, že srdce Radčino 
je dosud čisté a nevinné. Proč jen cizím jazykům věříš 
a hluchým jsi k našim domluvám?" 

„Protože mne všichni obelháváte, ona i ty; ale již 
nebudete dlouho obelhávati." 

„Ať okamžitě ducha vypustím, ať duše má nemá na 
věky věkův pokoje, lhu-li a oklamávám-li tě!" 

„To věřím, že bys ráda umřela, abych já sám mu sil 
zažíti hanby, která nás čeká, a sám do krve rdíti se před 
lidmi, až by na mne ukazovali, že já za jidášský peníz 
holku mnichovi zaprodal. Se mnou budeš, Dubravko, žíti 
a se mnou hanbu poneseš. A za dlouhých zimních večerů 
budu ti povídat pohádky, jak jedna matka svou hezkou 
holku, kterouž otec nejvíce miloval, zašantročila a on že 
se potom oběsil." 

„Pro Ukřižovaného," zasténala na lavici žena u kamen 
a rukama nad hlavou zalomila, až se dcerušky probudily. 

„Matičko!" zaúpěly jedním hrdélkem a každá usou- 
zenou matku vzala z jedné strany okolo krku. Chudinky 
slyšely výkřik ve spaní a strachem o matičku procitly. 

Pevně sevřenýma rtoma Krušinovýma vyrazil hluboký 
vzdech. 

„Půjdu se po ní podívat sám!" řekl za chvíli, vstal, 
vzal čapku, jež vedle něho ležela, a vešel do dvora. 

Ani dnes ničeho nepojedl; jak se vrátil z pole, tak 
zde usedl. 



lil 

„Všemohoucí Bože můj! a zaúpěla žena poznova, se- 
pjala ruce, na holou zemi poklekla a modlila se s dce- 
ruškami za otce. Potom uloživši obé na lůžko, odběhla za 
mužem. 

Věděla, kde Radka za večerů sedávala; leckdy si 
vyšla za ní a říkávala jí, aby si tak nebrala k srdci otcův 
hněv, že prý ho všecko časem přejde. Ale Radka nikdy 
ani slova neodpověděla a pokaždé si zakryla tváře pla- 
chetkou, aby neviděla slz v očích matčiných. 

Dnes byla již venku dvakráte ; ale Radku nikde ne- 
viděla. Muži však bála se co říci, aby ho nepodráždila, 
až přerušil ticho výčitkami sám. 

V klášteře již světla uhasla. Šedivé jeho stěny podo- 
baly se hrobce, kterouž vystavěli nad zemřelým velikánem, 
a mohutné sloupy chrámové i smělé oblouky nad samou 
řekou podobaly se obrovskému sídlu velikána zemřelého. 

Krušina zaběhl do lesů daleko ode dvora a zastaviv 
se také tam, kde řeka úžila se nejvíce, ke dnu se jí 
zadíval. — 

„Až, tatíčku, vyrostu, vezmeš mne s sebou do Prahy 
Poplujeme řekou, u říkávala Radka, když vyrůstala. 

„Řekou, holka, nikoliv; Sázava bývá často zlá. Po 
jedeme se dvěma koňmi cestou vozovou," povídal jí otec 

„Že bývá Sázava často zlá?" 

„Arci že zlá; nejhorší tam, kde se úží ve skalách 
Hučí to v ní, jako v kovářské výhni, když nejprudčeji 
rozhoupají měch. Utopilo se v ní již mnoho lidí. As deset, 
jen co já pamatuji — u 

Krušina se na tento rozhovor rozpomenul a zuby mu 
bezděky zadrkotaly. Zaslechnuv však za sebou kročeje, 
ohlédl se ; plížilať se za ním jeho žena. Nedočekal jí však 
— pustil se hlouběji do lesů hledat dceru svou. Každé 
prudší zahučení vln jej však zamrazilo. Připadalo mu, že 



112 

jsou to bodavé výčitky, jimiž srdce rozedráno, nezřídka 
dokrvácívá. 

A daleko za ním rozléhal se tišinami pláč usouzené 
jeho Dubravky. 

„Co se jen s tebou stalo, drahé dítě mé? — Což se 
ani své matičce neozveš? — Radko má — Radko má!" 

Nejsmutněji prý bývá, když otec s matkou do pozdní 
noci a snad do svítání své dítě hledají! 




XIV. 

V rybárně. 

emohu dnes usnouti," pravila muži stará rybářka. 
Rybák se do strojil, sedl si k oknu a díval se 
na měsíc, jak stojí vysoko. Myslila, že dojde 
na protější stráň, podívat se ven. 

„Však taky hučí dnes ta Sázava! Jako na jaře. Proto 
nemůžeš usnouti. u 

„Slyším, slyším!" přisvědčila rybáři stará babice. 

„A přec je venku ticho; sotva že listí se hýbe na 
vrbách. Podivno; kolik dní nepršelo, aby mohla přibrati 
řeka kdesi vody z potoků. u 

„Ne a ne! u mrzela se rybářka, obrátila se na spuchřelé 
posteli na druhou stranu a peřinu si zatáhla přes uši. 

Chvíli bylo v rybárně ticho; starý pořád vyzíral 
z oken a oči se mu svíraly. Leckdy zakýval hlavou a na 
okamžik si podříml. — „ Bude již k ránu, a to abych šel, u 
povídal asi za hodinu. Ale pak dřímal zase, až spozoroval, 
že se rozednívá. Zdvihnuv se odešel. Ale neprodlel na řece 
dlouho. Uděšen přiběhl do jizby. 

„Vstávej, ženo, vstávej, a budil rybářku. 

„Bodejž tě — " 



114 

„Sázava mladou holku vyhodila, pustili ji běsi, nabažili 
se jí, pluje po vodě." 

Jako mladice dvacetiletá byla dole s postele rybářka 
uslyševši o utonulé. Hodila na sebe svrchnici, vzala ka- 
zajku, ovázala hlavu plachetkou a vyběhla ven na břeh 
za mužem. 

Opravdu plynula řekou mladinká ještě ženština. 

Kvapem odvázal rybák lodici. Jako štika mrštila sebou 
rybářka do loďky a několikerým zamáchnutím vesla dostali 
se k dívce. Stará se jí neštítila. Uchopila ji za dlouhé, 
rozpuštěné, hezky namočené vlasy a přitáhla k sobě; 
rybák uchytil holku v pasu a naložil na lodici. 

„Nebyla dlouho pod vodou. Ale musili se s ní rvát! 
Vidíš, jak má na sobě rozedraný šat. — Proto ta řeka 
dnes tak hučela. " 

„A proto já nemohla usnouti." 

„Hezká byla asi. Ještě nyní je hezká, podívej se, 
ženo, jako by se chtěla modliti, ústa polootevřená — oči 
zakalené — podívej se, hledí k nebi." 

„Víš ty, co je hezkého! Styď se, jsi šedivec a na 
poslední věci pamatuj ! — Nanic byla, už proto nanic, že 
skočila do řeky. Pro nic dobrého to neudělala. Spoust 
jsou ty holky nyní; my nebývaly takové. Můž^š jíti, ne- 
líbím-li se ti. Než kolikrát už jsem to řekla. Někdy jsem 
taky bývala hezká, jako . . ." 

„Jako dračice." 

„ Přuj ! " odplivla si babizna. 

„Styď se nad mrtvým tělem hádku začínati," zlostně 
řekla muži za chvilku. 

„Ty bys se mohla styděti vytýkati holce, že byla 
nanic." 

„Co s ní?" začala rybářka, když dojeli ku břehu, 
a starý utopenou položil do trávy. 



115 

„Den ji zde necháme, bude-li se kdo po ni sháněti. 
A nebude-li, zítra ji tahle zakopáme. a 

Čtyry pahrbečky skorém již zarostlé zelenaly se pod 
blízkou skalou ; na každém vyčníval nevysoký dřevěný kříž. 
Bylo to pohřebiště utopenců z rybákova revíru. Předkové 
jeho od nepamětných dob zde pochovávali, koho Sázava 
vyhodila ze svého objetí. Rybák se za duši utopence také 
vždy pomodlil „Otče náš a ; ale žena jeho se nikdy ne- 
modlila za nikoho. 

„Proč se taky za ně modliti?" říkávala. „Jsou v pekle 
a z pekla sebe mocnější modlitbou nikdo již do nebe 
nepřijde/ 

Byla to zlá žena. 

Utopeným vlasy stříhala, pletla z nich věnečky a draho 
je po dědinách prodávala, kde ji neznali ; a kde ji znali, 
došli si k ní do rybárny, když potřebovali její pomoci. 

„Jsou proti hromu, proti zimnici, proti úbytím," vy- 
světlovala a pokradmo pošeptala ještě těm, kde jí hodně, 
třikrát tolik zaplatili a zalichotili, „kdo koho se chce 
zbýti, aby mu podstrčil věneček do kapsy. " 

Starý rybák zadíval se na utopenou a žena jeho 
ohmatávala hebounké vlasy její. 

„Ať jí na ně nesáhneš, to ti povídám. Nemá jiného, 
chudinka, než to. Své si můžeš ostříhati a hlupcům pro- 
dávati. To ti nezapovím; ale těchhle se ani nedotýkej." 

„Je to mé jako tvé; máme k ní stejné právo/ za- 
hodila rybářka. 

„Tak ji pochováme, jak jsme ji nalezli. Beztoho ne- 
vezme s sebou do hrobu než ty vlasy. Na hadry je roucho 
její rózedráno." 

„Třeba za sklo si ji dej ; ale to ti řeknu, že od tebe 
uteku a nechám tě o hladu. Můžeš jísti syrové kapry. 
Tahle holka ti je může vařiti ! tf 



116 

„Nerouhej se ženo, a nech mrtvé na pokoji, tf mírně 
mluvil rybák. Uvařené kapry jedl nejraději na čerho. 
Uměla mu je stará výborně ustrojiti a proto se bál, aby 
mu neutekla. 

Rybář si sedl do loďky a pustil se na řeku. 

Babice veběhla do jizby pro nůžky a skorém do holá 
hlavu utopené ostříhala. Jako tygřici svítily se jí oči, 
když skřípaly nůžky v bohatých kadeřích. 

K polednímu se rybák vrátil; první, co mu" padlo 
u rybárny do očí, byla hlava dívčina ostříhaná do holá. 
Svraštil čelo ; ale ženě neřekl ničeho. Celý kapr dvouliberní 
ležel na stole v míse černé omáčky a z druhé mísy za- 
váněla nakořeněná jikernatá polévka. 

K večeru vykopal rybák podle hrobů novou jámu. 
Vzal holku pod paží, jámu říčnou vodou vykropil a po- 
ložil do ní utonulou. A když ji zahrabal a mechem zakryl 
prst, klekl'na r hrob a hlasitě se modlil: „Otče náš'. . . u 

Potom ulomil dvě velké dubové větve, položil je přes 
přič v podobu kříže a postavil je na hrobě do hlav. 




XV. 

Božetěch v Krušinově dvoře. 

[rušina se ženou hledali Radku celé dva dny; 
ale nenalezli ji. 

Kmet se vrátil domů celý upachtěný a žena 
vzlykajíc. Oba ani nepromluvili. Dubravka ne- 
vytýkala muži ničeho. — Teprve nyní ucítil Krušina, jak 
mu teskno bez Radky. 

„Je lépe, je-li mrtva. Mnohem lépe, než aby byla za 
živa na hanbu sobě i nám," zahučel Krušina. 

„Našla jsi Radku, matičko? Zdá se mi, že jí více 
neuvidíme a že nám ji voda odnesla/ zabědovala dceruška 
a kmet vyhlédnul oknem do dvora, aby mu nespatřila 
žena slz ve tvářích. 

Potom se zdvihl a šel do kláštera. Dole na dvoře 
potkal bratra Kanana. 

„Tak, tak! Slyšel jsem, že ti dcera kamsi zaběhla. 
Však je kdes dobře ukryta, 44 oslovil kmeta mnich. „Vrať 
se se mnou; povím ti své mínění. u 

Krušina se mlčky obrátil a šel za mnichem dvorem 
ku břehu. 



118 

„Od vábil ti ji kamsi, aby byl jistým před tebou a 
před ním. Lidu přechovavačského je dost. Víš, že peníze 
činívají slepými a že bys mohl jimi i tuhle řeku zastavit. 4 

Kmet mlčel a hleděl do trávy, jako by perly v ní 
hledal. Jen čapku vtiskl si níže na čelo. Nebylo dnes 
přílišné horko ; ale Krušinoví lil se s tváří pot několika 
proudy. 

„Čul to asi a proto ji uklidil. Přisahat na to sice 
nemohu. Ale napadlo mne tak a nemožného není nic. Však 
se toho domakáme." 

Náhle se kmet zarazil a postavil se před samého 
mnicha. 

Stáli přímo nad řekou. Jediný jen krok a oba mohli 
býti okamžikem ve vlnách. 

„Vidíš tyhle vlny dole, jak se zdvihají a honí hla- 
dinou? Slyšíš, jak řeka bouří, jako by se hněvala?" 

Mnich zakýval hlavou a ucouvl od břehu na dva 
kroky; ale Krušina přitáhl bratra Kanana nazpět pravicí 
železnou. 

„K čemu to? Či mne chceš strašiti, jako jsi Radku 
strašíval, kd>ž byla dítětem? Méls ji lépe vychovati a pak 
bys ji nemusil celou noc a celé dva dny hledati. Dobrá 
dcera nikdy se tak nezapomene, aby od otce a matky 
uprchlá. Arciť že jsi ji měl lépe vychovati ; pak bys mne 
nemusil strašiti těmito vlnami." 

Kmet se zachvěl vztekem; bylo na něm znáti, jak 
by rád toho mnicha rozdrtil a do tůní Sázaviných po- 
hroužil. 

Bylo tu hluboko. Hodil-li do řeky kámen, zažblunklo 
to, jako když vystřelí do dutého sudu. 

„Může-li otec lépe dceru vychovati, než já Radku 
vychoval?" 

„Může, Krušino! Tvá dcera navykla milkování i s tím 
Strachotou. I to jsi měl přetrhnouti." 



119 

„Měl jsem, lysohlavče! Pak jsem ta arciť nemusil 
státi a tobě hrozit vlnami a tys mi taky nemusil povídati, 
že dcera mou svedl opat Božetěch. Yšak se tě naposled 
ptám: mohl bys na to okamžitě umříti?" 

„Proč mne vyhledáváš, když mi nevěříš?" 

„Odpovídej na mou otázku!" 

„Nemusil bys zde státi, kdybys byl dceru lépe vy- 
choval a místo mazleni " 

„Nedotýkej se mne, sice " 

„Už jsi mi několikrát vyhrožoval. Zmůžeš mne. Brá- 
niti se ti nebudu. Chceš-li, hoď si mě do řeky a potom 
se zeptej, proč jsi to udělal. A vlny ti odpoví za mne: 
proto, že ti opat svedl dceru a že ti to ten mnich po- 
věděl!" ledovým zvukem hovořil řeholník a pichlavé oko 
jeho těkalo po květinách, jež vyhledaly na břehu mezi 
bujnou, hustou trávicí. 

„Proč mi vyčítáš neustále, že jsem si dítě nedobře 
vychoval?" 

„A dobře- li snad? Poznovu se tě ptám, hodná-li dcera, 
která od otce i matky uteče ? Opat je již padesátník ; ale 
má dosud hebounkou tvář a oči jeho umí čarovati. Yím, 
jak na bratry účinkuje jeho hled." 

„Radka že tedy není vinna? Ale on — jen on?" 

„A přec jsi mne chtěl hoditi do řeky a nikoliv opata, 
jako kdybych ti byl dceru odvlekl já." 

Žena Krušinová všimla si dobře muže s řeholníkem 
na břehu. 

Tomu Kananu neodvážila se nikdy podívati se do očí. 
Vždycky tak potměšilou byla jeho tvář a zraky jeho vždycky 
svítily tak příšerným světlem, že bezděky musila hlavu 
sklopiti. 

„K čemu odkládati? — Nemohu-liž svůdníka vlastní 
rukou potrestati?" otázal se KrušiDa tlumeným hlasem 
na mnicha se ani nepodívav. 

V. Beneš-Tfebíxský. XIV. 9 



120 

„Nemůžeš!" 

„A proč bych nemohl?" 

„Protože na stolci Vyšehradském sedí ne-li Bože- 
těchův příznivec, tedy aspoň bratr Vratislava, opatova 
ochránce." 

„Do těch dob, než zasedne na stolec jiný kníže, mohu 
zatím umříti. 

„Um řeš- li, jiný se za tebe o pomstu postará." 

„Budu tedy čekakati až do šedin l u 

„Však se dočekáš, aniž by bylo třeba čekati do 
šedin." 

Mnich potom odešel zvolna do kláštera. 

„Jsi ničemník! Dobře ti pod roucho, jež nosíš řeholi 
své na hanbu, prohledám. — Či bych snad byl tvým ná- 
strojem a jen ze záští podráždils mne proti němu? Ale 
proč ta holka jen uprchlá a proč není nikde po ní ani 
památky? — Jako by mi všecky skály kolem ležely na 
prsou, tak mne to tlačí. Jen ztěží vydychuji. — Dcero 
má — Radko má! Snad půjde otec za tebou!" — 

Mnich se ohlédl; větřík kmetovo bědování donesl až 
k uším jeho. Necitelník se však usmál tomuto výkřiku 
zoufanlivosti, tomuto stonu rozervaného srdce. 

„Teprv potom si za ní můžeš, Krušino, až mi platných 
služeb vykonáš. Pak ti třeba do řeky pomohu sám. Jsi 
silák. Takový chlap vydrží více, než když se mu dcera 
utopí," hovořil jizlivě mnicha pustil se rychlejším krokem 
proti vodě ke klášteru. 

Krušina však zacházel dál a. dále do skalin — po 
kolikáté již od půl roku? . . . 

A když se vrátil nazpět do dvora, stejným téměř 
krokem vkročil do jizby s opatem. 

Co Radku pohřešovali, byl tu již Božetěch několikrát; 
ale nikdy nikoho doma nezastihl. A když dnes vkročil do 



121 

světnice, až se zalekl. Obě dívenky seděly v kontě upla- 
kané a kmet k jeho pozdraveni ani neodpověděl. 

„ Kde máte matička? 4 otázal se jich opat. 

„Pláče venku pro Radku," jedním hrdlem odpověděly 
děvušky. 

„Zkusil tě, Krušino, Bůh a navštívil těžkým křížem. 
Tak často věrným svým činívá, aby větší naležena byla 
láska jejich. tf 

Krušina změřil však opata ostrým pohledem a plným 
výčitek. 

„Bůh že mne zkusil, pane opate? Nevěřím. — Kdyby 
zkoušel tak lidi jako podle tvé řeči mne, oč, že bys 
ctitele jeho spočítal na prstech/ zahučel temným, zlo- 
věstným hlasem kmet. 

„Rouháš se, Krušino, Pánubohu svému. Modlitba by 
ti lépe slušela. Vrátila by tvému srdci pokoj — — tf 

„Jejž tys zlovolně pod krovem mým rozdrtil! — Ty, 
opate, a nikdo jiný. Divíš se, že ti to povídám? — Uslyšíš 
ještě více. Dnes tě sem nešťastná náhoda zavedla. Vyžeň 
mne z tohoto dvora, učiň mne žebrákem aneb mi dej 
všecky skály okolo kláštera ve zlato změněné, jedno mi 
bude. 41 

„Krušino! Krušino! — Já v dobrém přišel. tf 

„Věřím, že v dobrém jsi přišel; ale tak, jako při- 
chází had, když se za zimy vplíží do teplé jizby a poohřáv 
se uštkává." 

Oči kmetovy se zasvítily jako dvé pochodní. 

„Později ještě se více dovíš. Zatím se neopovažuj, 
abys mi přišel na oči podruhé. u Krušina pohrozil opatovi 
do očí, a potom se vrhl na stůl, zapřev si hlavu rukama ; 
ale třásly se mu, že hlavu sotva držely. 

„Odpouštím ti, Krušino, ze srdce > protože tě znám 
a upřímně se za tebe pomodlím, aby Bůh ustal již v tak 
trpkém zkoušení. u 

9* 



122 

Kmet neodpověděl ani slova; ale jen se zdálo, že 
z prsou jeho vyrážejí vzlykoty jako tlumený pláč. 

Božetěch šel rovnou cestou do kláštera. Dnes neza- 
bočil ani k dělníkům, jichž pracovalo v boudách kame- 
nických ještě jednou tolik, než léta minulého. 

Ye své jizbici klekl pod křížem a modlil se za 
Krušinu, aby ho Pánbůh nezkusil ranou nejtěžší a zkusil-li 
již, aby ji od něho odvrátil, protože srdce jeho je dobré 
a šlechetné. 

Opat se domníval, že se kmet minul rozumem. 

Děti vyběhly ven k matce a cely uděšený vypravovaly 
jí, kterak otec opatovi vyhrožoval a jak nyní pláče za 
stolem. 

Dubravka seděla za dvorem u řeky. Dívenky usedly 
k matičce do trávy a brzičko usnuly. 

Krušinová žena dívala se již hezkou chvíli do řeky, 
se rtoma těsně sevřenýma a ve tváři s výrazem nezvyklým. 
Náhle jí cos zatrhlo jako zimnice, když ob čas přichází, 
a děti, jež měly hlavinky položeny matce na klíně, pro- 
citly a zarudlýma očkama se na ni podívaly. 

Dubravka každé na čílko políbila a pomyslila si, že 
ty děti bývají opravdu někdy anděly. Kdyby se nebyly 
probudily, snad by již bývala dole ve vlnách. 

Neodolatelnou silou ji cos do proudů vábilo a tak se 
jí zdálo, že na dně té vody vidi Radku, jak vztahuje 
ruce po matce a šeptá ze zdola, že prý v té vodě tisíckrát 
lépe, než nahoře ve světě. 

Dnes poprvé tato myšlénka ženu Krušinovu napadla 
a zahnízdila se jí v uhnětené srdce, že by tam snad 
opravdu mohla Radka býti. 

Teprv pozdě večer vrátila se do dvora vedouc obě 
dcerušky za ruce a tak z hluboká si odvdchla, že už je 
od té řeky pryč. 



123 

Mezi dělnictvem kolovaly tajné jakési zvěsti a oči 
pohroužených v hovor utkvěly vždy na kláštera a na křídle, 
jež opat obýval, a pod klášterem na dvoře. 

Stavba chrámová letos značně pokročila. Smělé a 
vysoké oblouky, jak si je byl opat nad oltářem přál, 
pnuly se již velebně nad rovinou a se zálibou hledíval 
Božetěch na toto dílo ducha svého. 

Kvílický Pomněn tvrdíval, že prý ta stavba na věky 
přetrvá. 

„Snad i bratry slovanské, 41 dopověděl opat, „ale 
nechť zůstane po nich v Cechách pomník nádherný a přec 
budou jednou říkati, že tento chrám stavěl před dávnými 
lety opat Božetěch. 41 

I mezi ostatními bratry se tak leckdy vyjádřil. 

A Eanan vždy pověděl podtají Démetru i Holišovi: 
„Slyšíš? Řeknou, že prý to stavěl opat Božetěch. Ale 
že si mniši od úst utrhovali a šetřili opatovi na pomník, 
toho nikdo nevzpomene. Však ještě nedostavěl a na Sázavě 
ještě nedoopatoval. 44 

Co Konrád vojvodoval na Vyšehradě, byl Kanan 
v Praze po dvakrát. Poprvé se vrátil do kláštera mrzut, 
podruhé se sliby a nyní se chystal na cestu po třetí. 



Nivy kolem dvora klášterského žloutly se již zlatem 
plných a bohatých klasňv; ale Radka ještě nepřicházela. 

Rybář na ve skalách a za rybárnou pátý růvek s ne- 
vysokým křížem byly odtud daleko. 

Dubravka každým večerem za dvůr chodívala, dceru- li 
neuhlídá. Ale marně chodívala; kdyby oči její byly s to, 
aby celou zemi českou proletěly, nebyly by uviděly dcery 
— miláčka. 

Ubohá Radka! 



124 

Když na polích sklízeli, bylo všude tak mrtvo, jako 
když někdo v jizbě umírá a kolem lůžka za hlubokého 
ticha stojí pokrevenci. 

Mimo Strachotu věděl pouze Kanan, že Radku od- 
nesla Sázava. Onoho večera vyšel si za klášter a zabloudil 
do skal hlouběji. Všiml si na břehu Krušinový dcery, 
slyšel i její hovor, a všiml si na hladině Sázavině bílých 
pěn; ani ten hoch mu neušel, jak se ponořil do vln a 
s prázdnýma rukama vyplynul nahoru. Potměšilcem však 
to nepohnulo; oči jeho blýskaly se jen ještě běsovštější 
radostí. Zdálo se mu, že v těch bílých pěnách, jež se 
rozvíjely nad ubohou v nesčetné kruhy, třpytí se opat- 
ský ornát s infulí, a úpěnlivé bědování Strachotovo na 
břehu že jsou truchlozpěvy slávě Božetěchově. 




XVI. 

Dva zbrojnoši a staří známí. 

flojvoda Konrád že skonal?" otázal se Křivohlav 
šedivce Holaty. 

„Vladařil, brachu, nedlouho. Dej mu Pán- 
bůh nebe, ani jsem ho neznal. Kolik já jich 
jen pamatuji! Však je věru lépe, zůstati vždy hezky 
nízko. Morana na nás spíše zapomene, protože má ty 
velké stále na očích. — Málo kdo dokázal, aby toli- 
krát byl ve Vlaších jako já. — Čtyřikrát! To je už 
co říci," 

Šedivec si po svém zvyku zakroutil bílý knír ; znalť 
se s Křivohlavem hned od výpravy na Sím, kamž tento 
provázel Kvílického Vícemila. 

Dnes seděli oba venku na zápraží. Pohašteřili se 
spolu leckdys; ale šlo jim to jenom z plic. 

„Jedno je mi, Holato, i kdyby si třeba zítra přišla 
pro mne Morana/ prohodil Křivohlav. 

„Protože jsi stará, opelichaná slepice! Jsemť já jiný 
chlapík ! a 

Šedivec si tak ještě kroutil bílý knír. 



126 

„Jsem jako jelen a ten bývá ve stu letech jako ryba. 
Starého paroháče se i lovci bojí a nechávají ho na svo- 
bodě. V tom vašem dvoře jsi zakrněl a zde dokrníš. a 

„Jak že se znáš s těmi, již sem přijeli?" otázal se 
Křivohlav, jako by byl dřívějších narážek svého soudruha 
přeslechl. 

„Jak že se s nimi znám?" 

Holata se dal do smíchu, při tom si prudce odfoukl 
a pohodil hlavou. 

„Abys věděl, ty pecivále, mne znal Vratislav a vždycky 
se ptával, co prý a jak prý Holata. Dobře si pamatoval, 
že mu ku koruně pomobl také trochu tenhle můj meč. 
Všecka vojvodská čeleď je se mnou za dobré. A chceš-li 
věděti, proč mne znají, podívej se tuhle na mou tvář, 
jak je rozryta. Však je sem přivedu a uslyšíš, jak zdvo- 
řile budou se mnou mluviti." 

A vstav, odběhl rychle do čeledníku, kde si pochutná- 
vali poslové z Prahy a plné žaludky zalévali statně me- 
dovinou. 

Přijeli do kláštera s nedobrou zvěstí, že prý Pře- 
myslův stolec opět osiřel. Poslala je sem kněžna Vilpurka, 
zvouc dle starodávného zvyku opata na pohřeb. 

„Chutná vám, hoši, naše medovina?" zeptal se Ho- 
lata vešed do prostranné a klenuté jizby. 

„To tys ji zajisté upravil," chválili zbrojnoši šedivci 
lahodný nápoj, lichotíce mu. 

„Však ví, Božek, co komu patří; jinému by nedal 
takové. Jen se na jazyku lepí. Ta se jinak pije než ve 
Vlaších. Mají tam víno, ale brr! — Věřte, nahnout si 
z korbílku jako z tohohle dvakrát — třikrát, člověk ne- 
udělá ani dva kroky a udělá-li, po třetím zavrávorá a roz- 
bije si nos. Čert mi to tehdáž napískal; měl jsem pe- 
kelnou žízeň a celý plecháč byl ve mně najednou. Potom 
jsem nestál celé dva dny za nic; a po naší medovině 



127 

jsem vždy jako úhoř. Chtěl bych se vsaditi, že bych jí 
vypil tolik, mnoho-li vody teče naší Sázavou," vypínal 
se Holata, .a poslové šedivci přisvědčovali. 

„Řekni mi pak, Čeňku, přec, jakou nemocí kníže 
zemřel?! 41 

„Měl zůstat v Brně a mohl být živ. Umřel na ,udě- 
láníM" 

„Na udělání ? a 

„Na uřknutí, , šedivce. Postonával od velikonoc, co se 
potkal s tím vlchevcem." 

„Té Němkyně je mi však líto, jak si umí naříkat! 
Proseděla u něho celou noc, pořád ho líbajíc. Po pyšné 
Svatavě nemá ani vlasu. u 

„Měl jen nosit na holém těle liščí jazejček. Já ho 
nosím kolem krku skoro od maličkosti. — Ale je tu teplo 
jako v peci a jaké dusno ! Na zápraží se vám to bude 
lépe píti. Sedí tam Křivohlav; taky byl s Viprechtem ve 
Vlaších; ale první na Římských hradbách jen já, hoši! 
Do papežáku mlátil jsem jako do žita a papež v tom 
kulatém hradě — říkají tomu andělský zámek — prý 
povídal, v tom šedivém chlapu že sám čert je zašit. Už 
jsem měl, braši, tenkrát bílé vlasy. Křivohlava jsem vy- 
táhl nahoru; beze mne by byl padl do příkopů. Točila 
se mu již hlava. Bitec není; ale za to dobrý, poctivý, 
trochu však přihlouplý chlap. Hoj, byly to časy, byly! 
Takových víc nebude. tf 

„Ba nebude, Holato, nebude, u zvolali zbrojnoši a 
zdvihali se každý s korbílkem na zápraží. 

Křivohlav tu seděl opravdu v černém habitu 8 oho- 
lenou hlavou a modlil se ruce maje sepjaté. Tak vždycky 
dělával, když byl sám. Od rána do večera byl by dovedl 
odřikávati nejrozmanitější modlitby. Sám si jich bez počtu 
utvořil. 



128 

„Ten je to! Viď, že jsi byl se mnou v Itálii a že 
jsem tě na Římské hradby vytáhl ? Beze mne bys byl do- 
zajista spad] do příkopňv. A řekni, jestli se papež nedivil, 
že ve mně zašitý čert, a jak jsem ty vlašské hniličky 
porážel." 

Křivohlav jen hlavou přikývl a doříkávaje jakousi 
modlitbičku, neslyšel ani, co Holata povídá. 

Zbrojnoši se zatím rozložili zápražím; bylo mechem 
a travou zarostlé. 

„A jak tys se dostal pod kutnu?" optal se čeněk 
frátera. 

„Skoro sám nevím jak; ale povím vám to, abyste 
to věděli." 

A potom jim vykládal široce, jak přišel do Kvíli- 
ckého dvora jako desítileté dítě, jak v tom dvoře vyrostl, 
matka že mu ničeho nezanechala, protože sama chudinka 
zemřela na otepi slámy. Vypověděl všecko dopodrobna; 
jen o Hořešovické Bělušce se nezmínil. Dal si také pozor, 
aby se nepodřekl. 

„Matka mi nic nezanechala a proto jsem nemohl nic 
ztratiti ; nic nemám, a umru-li, taky nic neztratím. — Nač 
že umřel kníže?" 

„Na uřknutí. Ten chlap čaroděj mu přinesl smrť. 
V Brně by byl neumřel a nám mohl vládnouti slavně Bře- 
tislav. K čeledi je štědrý a přelaskavý pán." 

„Jaká pomoc! — Byl tu jeho čas. Kdyby byl zůstal 
Vícemil v Kvílících a nešel do Vlach, taky by se byl 
smrti nevyhnul. Nad Boha nikdo není. — Jaký čaroděj?" 

„Obrovský jakýs chlap. U Proseku rozdrtil kříž na 
kusy a shodil jej se stráně. Ve Slánské župě zapálil dvftr 
a chrám." 

„Voděrad! — Pak se nedivím, že knížete k smrti 
uhranul. Jeden člověk natropí tolik zla. A pokaždé trestu 



129 

unikne. Však .ho jednou Bůh zastihne jako na Libušině 
Věrotu. — Chudému je nejlépe ; nemá-li nic, nemůže nic 
ztratiti a nikdo si ho nevšimne." 

„Podivínský chlap!" prohodil Jílek stranou zakroutiv 
hlavou nad Křivohlavovým mudrctvím. 

„Jen aby se zas staré časy vrátily! Jak živ jich ne- 
zapomenu, těch starých, milých času ! — Dej sem, Juriku, 
nový korbelík ti přinesu!" 

„Ale povíš nám o té černošce, co tě chtěla k sobě 
přilákati?" 

„Povím, hoši ! — Při medovině to umím nejlépe. — 
Byla to taky holka ! Proč jsem já, starý blázen, u ní jen 
nezůstal." 

Okamžitě tu byl však s novým korbelíkem. 

„Je to již osmý. Bude brzo pryč celý soudek!" 
hučel vrátník. „Vždycky sem musí běs poslat takovou 
čeládku. Jeden by to taky vyřídil. Ale to ten nenasyta 
se zalejvá. Všude se přichytí. Vypil by řeku á ještě by 
neměl dost. Za to, že se tu den ode dne povaluje, aby 
měl naň klášter celý statek. A pak ještě opatovi nadají 
skrblíků!" mrzel se Božek — dobrý sklepa hospodář. 

„Bylo to takhle!" začal Holata usednuv. „E Římu 
počítali ještě den cesty, když jsme dorazili na noc do 
nevelké dědiny. Já se dostal se třemi Němci na noc k jaké- 
musi sedláku. Sedlák měl dceru. Poslechněte, jaká byla 
ta sedlákova dcera. Vidíte tamhlety červánky nad strá- 
němi? — Zrovna tak se jí tváře červenaly. — Trnky 
jste viděli už kolikrát. Mezi trním na mezích je jich dost 
a dost. Když uzrají, jsou černé a můžete se v nich shlížeti, 
jak se blýskají. Takové měla oči. Měli jste kdy v rukou 
hedvábí? — Měli, arciže měli; pláště dvorských slečen 
jsou z hedbáví. Tak hebounké měla vlasy a pletence tak 
dlouhé, že by z nich mohly býti provazy. Jedna ta Vlaška 



130 

— ale to vám povím až potom. Usnuli jsme dost brzo; 
ale já slyšel, jak si Němci povídají, že půjdou k sedlá- 
kově dceři, i ve spaní. Byl jsem v Saších, a tam jsem 
se té jejich hati ani ně naučil. Zdvihli se a šli do komory. 
Na holku se také dobyli. A když vypáčili dvéře, holka 
vzkřikla, co měja v hrdle síly. Ještě podnes to slyším, 
jak vykřikla. Já se vzchopím a běžím na Němce. Jednoho 
jsem vyhodil na dvůr a ty dva jsem odkopl. Byli proti 
mně učinění kluci. Mléko jim teklo ještě po bradě. Já 
bych se byl desíti takových křečků nebál. Holce jsem řekl, 
aby se upokojila. Ale mne se už nebála. Popadla mne 
kolem krku a já tenkrát ponejprv ucítil, jak hebké jsou 
vlasy vlašských holek a jak pálí jejich hubičky. Ale ne- 
zůstal jsem u ní; šel jsem si lehnout do své komory. 
Němci se už nevrátili; a když se rozednívalo, byli už 
pryč a pryč. Druhý den jsem odešel i já; tatík mi po- 
děkoval a holka plakala. Yidíval jsem ji však často a měl 
jsem si ji vzíti. Leželi jsme před Římem celá dvě léta. 
Starý chtěl mermomocí a holka se div nezbláznila, když 
jsme odtáhli. Bylo mi té Vlasky z duše líto; ale Čechy 
jsem měl přec jen radši. A když jsme tam byli loni, schválně 
jsem zašel do té vsi ; ale černala se tam už jen hromada 
rumu. Dedinku prý zapálili Normani, ale okolí Éíma po- 
plenili a mou černošku kdo ví kdo si vzal, kdo ví kdo 
ji zbil a zavraždil! Ale víte vy, kdo jsou to Normani? 
Papeži přišli na pomoc od polední strany, prznily holky 
i ženy a potom je zabíjeli. Jsou to obři, praví divoši! 
Mohla býti živa; proč se mnou nechtěla do Čech? — Do 
dneška mne pálí zjízvělá tvář po jejích hubičkách!" 

„T)ť toho víš! a divil se Čeněk šedivci, podávaje mu 
korbelík, aby se napil. Ale šedivec se ho ani nedotkl. 

„ Bodejť bych nevěděl! Nebyl jsem nadarmo v Itálii 
čtyřikrát. V Saších bezpočtukráte jsem se projížděl. — 



131 

A pak že bych měl zůstati hlupákem ? — Ale pro tu holku 
jako baba bych brečel, jaká byla! " 

„A což o té druhé Vlasce bys nám nepověděl?" 

„Všecko, co chceš!" 

„Kde se mám také čeho dovědět, než od zkušených 
lidí?" 

„Jedna ta Vlaská oběsila jakéhosi německého hraběte 
na svých vlasech. Slyšíte-liž ? Na černých hedbávových 
vlasech — za to, že se uchytil jiné. Ráno ho nalezli na 
kaštanu. — Ale já té své byl věren; mohl jsem ji míti. 
Aspoň by mi byl mohl na stará kolena někdo posloužiti. 
Eh, co! Posloužiti! Tobě, Holato, střela poslouží. Břetislav 
se nebude válet za pecí. Zas se budeme za něho pro 
českou slávu bíti. — Julietto! Julietto!" zavzdychl si 
šedivec. „Loni jsme skorém také takovou viděli. Strachota 
by se byl za ní zbláznil. Prachza . . . klok!" 

Holata zaklel hezky z hrubá. 

Křivoblav se vytrhl z modlení; neřekl však ničeho. 
Takovýmhle Holatovým způsobům už dávno navykl. 

„Jsou to podivné holky, věsí-li na vlastních vlasech 
nevěrníky!" divil se Jurik. 

„Anebo tě líbá a líbajíc vrazí ti dýku pod žebra!" 
vykládal dále Holata. „Ale má Julietta taková nebyla." 

„Go z toho ten kluk má, že tam šel! — Jářku, 
o Strachotovi povídám, co že z toho má! E čemu učil 
jsem ho napínat lok a k čemu mečem zápolit? Zakletá 
ta cesta poslední ! Gert mi to byl dlužen, ten nejčernější, 
jejž svatý Prokop ukoval, že jsem ho s sebou vzal. — 
Káni se jen ta Radka poděla? A po něm také nikde ani 
čoudu. — Starý jsi, Holato, ale za zuby nedovedeš držeti 
ničeho. Já jí řekl, že se Strachotovi černé oči lépe líbí, 
a z toho též as holka jest pryč a s ní i kluk. Tolik 
jizev mám, ale žádná ta rána mi jazyk nezasáhla. Mohl 
mi ho tehdáž ten Sasík přec jen vyseknout!" 



132 

Holata vydržel do soumraku se zbrojnoši na zápraží. 
Křivohlav na modlitbách usnul a zase byla v dřímotě ústa 
jeho otevřena do póla a ruce sepjaty. 

Co byl v klášteře, neměl mimo nemnohé podělkováni 
na práci jiného, leda modlení. Chtěl se důkladně připraviti 
na dalekou cestu do nebe. 



mmi 



XVII. 

Po Běluščině svatbě, 

korem půl léta již měli v Kutro vících novou 
hezounkou a mladinkou vládkyni. 

Už za několik dní tu tak zdomácněla, že 
se zdálo, jako by pod zdejším krovem půl 
věku byla prožila. 

Lidé si však novou zemanku chváliti nechtěli. Dbala 
příliš na poctu a za lichotivé slovo celou roční dávku ze 
statku by byla odpustila. Ale těžko lichotivá slova na 
jazyk nutiti, když jim člověk nepřivykl. 

Mladý zeman sám na to také jen mřel a byl rád, 
políbila-li která žena Bělušce jemninkou ručku. Co si ji 
přivezl z Hořešovic, koupil jí už troje nové šaty. 

Strojila se ještě nádherněji než za svobodna. I vzdo- 
rovitější byla než v oteckém dvoře. 

Starý Kutrovický zeman říkával ženě, že sice synovi 
přeje všecko dobré, ale tohle že je na něho trest, protože 
se k rodičům lépe nechoval a jich neposlouchal. „A také 
trochu na nás, že jsme mu poklesky trpěli, tt vždycky si 
pomyslil. — 

Běluška přijela dnes s Libějem z Buštěhradu. 



134 

V ten čas byla nejpilnější setba; ale mladý zeman 
prodlel celé tři dny na svatováclavském posvícení. 

Starý vladyka neřekl sice synovi ničeho, ale pomyslil 
si, že v čas setby nikdy nejezdil po posvíceních a jezdil-li, 
že to odbyl vždycky za neděli. 

Chodil dnes už za oráči třetí den, aby dobře seli 
a dpbře zaorávali. 

Běláska seděla pozdě večer v nejnovějších šatech na 
židli pošité kožešinou. 

Vedle na stolečku hořel mdle kahanec. 

Venku byla čirá noc a již hezky pozdní doba. Ale 
Běluška nepomýšlela na spánek. 

Co byla v Kutrovicícb, dnes poprvé oko její zaka- 
lené a mladistvá tvář prokvětlá róžemi zachmuřena jako 
nade dvorem nebe, na němž nebylo ani hvězdičky. 

Na Buštěhradě povídali si o Dobrovitovi a mladém 
mnichu v Sázavském klášteře, chválíce syna i starého. 

Běluška odvrátila svfij obličej do oken, aby nikdo 
nespozoroval na ní rozpačitosti a nikdo si nevšiml, jak jí 
bledne kvapem svěží tvář, a snad nikdo nezaslechl, jak 
prudčeji srdce jí zabušilo. Tak náhle zatoužila po domovu 
a v tom domově po tiché světničce, aby mohla mysliti na 
Pomněna. 

„Mohli jsme již včera býti doma; nemusila jsem 
toho slyšeti. A mohla jsem míti pokoje l u zašeptala jako 
by pro sebe mimoděk. 

Liběj však těchto slov zaslechl a poručil zapřáhati. 
Jinak by se byli dnes sotva ještě domu dostali. 

Je i tmavým, podzimním večerem. 

Z Buštěhradu do Eutrovic hezky daleko. 

Vítr skučel hvozdy jako příšera a v lesích bědovaly 
kmeny, že bude zase zima, že přijdou i o ten svůj ma- 
rnivý zlatohlav, že se kostry jejich zahalí sice stříbrným 



135 

hávem, ale tak studeným a ledovým, že až v „duši" 
to ucítí. 

Béluška, těsně se zahalivši do šatů, nepromluvila ani 
slova. 

Ani hvizdotu větrův, ani odfukování koní, již utvrd- 
lou půdou trjskem letěli, neslyšela. 

Za Slaným předjeli hluk mužů. Šli bez hovoru jako 
duchové, když vstanou na pohřebišti a bloudí po zemi. — 

Béluška seskočila na dvoře s vozu a zaběhla přímo 
do jizby, v níž za léta spávali. Ani si nevšimla, že na 
prahu stojí vladyka se zemankou. Byla čirá tma, a kdož 
ve tmě vidí ! 

V jizbě bylo již rozsvíceno. Béluška si ulehla do le- 
nošky; ale nesvlékala se. Chtěla bezpochyby užiti nových 
zelených šatů. Na Buštéhradě jí lichotili; byla také ze 
všech mladých zemanek, co se jich tam na posvícení sjelo, 
nejhezčí, ovšem že také nejhrdější. 

A nyní se zlobila sama na sebe, že na ten Bustě- 
hrad zajeli. 

„Tebe, Pomněné, vychvalují a Bělásku zatracují," po- 
myslila si. 

Pořád a pořád viděla v duchu snivé oko i přibledlou 
tvář a nemohla a nemohla se toho obrazu zbaviti. 

A mladá, kyprá ňadra Běluščina dmula se pod těsným, 
uzounkým šatem, že bylo znáti každé vydechnutí. Takhle 
jí bylo jen dvakráte: ten den, když Pomněn do kláštera 
odešel a když stála na Evílickém hřbitově samotná a 
Pomněn volným krokem bral se ku mlýnu ode tří rovů, 
v nichž ležely zahrabány všecky jeho blahé dny. 

Mladá zemanka se přemáhala do dneška. Nikdo ani 
nespozoroval, že ji cosi hryže ve mladém nitru. Bjla 
vždycky tak veselá a rozmarná, že matka Drslava muži- 
dobráku říkala: „Hleď, jak je ta holka šťastna bez něho. 
— Může býti stokrát štastnější než ve Kvílících. a 

V. Benel-Třebiz*ký. XIV. 10 



136 

Hořešovický vladyka, aby měl se ženou pokoj, ne- 
odpověděl. A lidé zas říkali, že dva stejní dostali se za 
sebe, a někde ještě dodali, že si Běláska Liběje sotva 
asi vzala ze srdce. 

Svatba slavili hlučně ; po celém okolí ani takové ne- 
pamatovali. A Bělušce při svatbě žert za žertem svěžíma 
rtíkoma přecházel. 

Ale kdykoliv přišla do Evílického kostela, vždycky 
utkvělo oko její před chrámem na třech rovech a dole 
za obydlím duchovníka na třech topolích i kusech oho- 
řelých zdí. 

Topole černaly se mezi bujným zelením i v máji: 
umrlci nepohřbeni v říši květeny. 

A proto také do Kvílic nerada chodívala; nebyla 
tam už ode žní. 

„Jsi, Běluško, nemocna, celá se chvěješ, nikdy jsem 
'tě tak neviděl ; poslechni mne a odpočin si. Bude to z té 
cesty. Mohli jsme tam raději zůstati do rána. Já říkal, 
že je nepohoda; ale nedáš si nikdy a nikdy říci, * pravil 
Liběj vešed do světnice. 

„Opravdu mi, Liběji, není nějak dobře. Ani sama 
nevím, od čeho. Ostatně to přišlo na mne hned na Buště- 
hradě. tt 

Liběj doběhl pro matku. Zemanka udělala vodu, 
umyla Bělušku a cosi nad hlavou Libějovy ženy říkala. 

„Musíš si, Běluško, nyní ulehnout a hodně se vy- 
potit. Není to nic jiného, než že tě někdo uhranul. — 
Ale někdy to také bývá zlé. Kníže na to sešel." 

Posledních slov však zemanka hlasitě neřekla. 

„Jen si, holoubku, lehni. Po téhle vodě všecko tě 
přejde. Je v ní klokočový proutek." 

Běluška sice slíbila, že si ulehne; ale neučinila tak. 

Zhasla na kabanci světlo, aby snad někdo nestál 



137 

a okna a nedíval se, co že tak pozdě ve dvoře dnes 
svítí, usedla si do lenošky a ještě se nesvlékala. 

„Prohřešila jsem se na tobě, Pomněné, velmi, a ten 
hřích svůj přetěžce nesu. Une9u-liž jej ? — A pomoci mi 
není. či mám dále ukrývati svou tvář? Dále s obličejem 
usměvavým kolem sebe pohlížeti? A dále si s nimi za- 
hrávati? — Směj se jen, Běluško, směj a do sytá si 
hřej; takový smích a taková hra vedou Moraně vstříc 
nejjistěji. Trp, Běluško, trp! Vždyť sama jsi své štěstí 
roztrhala. — Sama? — či nešla jsem tehdáž na hřbitov, 
nezamítl mne, nepohrdl mnou? — Mohla-liž jsem kroku 
jeho zadržeti? — Mělas, Běluško! Vždyť pro tvou lehko- 
myslnost odešel a tvá lehkomyslnost podala ruku Libě- 
jovi, aby potrestala Pomněna a samu sebe učinila na celý 
život nešťastnou." 

Mladá zemanka se náhle odmlčela, protože jizbou 
cos zašustilo. Byly to její vlasy spletené nad čelem v ko- 
runu. Rozvlnily se. 

„Jsem nemocna, jsem; ale voda mi nepomůže. Ta 
v potoku by mi pomohla spíše. — Veselá musíš býti, Bě- 
luško, aby neřekli, že jsi zamyšlena a že tě něco uhlo- 
dává ! — Šťastnou budu i bez něho, dvě léta jsem ho již 
neviděla a celý život nemusím viděti. Ale, že jsem, Li- 
běji, tvou, za to mi robem musíš býti! Nesmějí říci, že 
mladá Eutrovická zemanka je jako klášternice, jeptiška. 
Musí se mi kořiti a budou teprve. Máš holku, Liběji, 
nejlepší v celé župě, a to již stojí za tvůj statek." 

Byla tma, čirá tma! — Škoda, že zakrývala Bě- 
lušce obličej a že jí nebylo viděti do očí, jak planuly 
vášnivým leskem, a jemné líce zatáhly se bezměrnou roz- 
háraností děvic, o nichž se říká, že jsou dcery pekla, že 
v divoký rej se za noci spouštějí a mladé hochy rdousí- 
vají v tanci horečném. 

10* 



138 

„Pohrdl tebou, Běluško, a ty bys si měla kaziti 
mladá léta vzpomínkami na blouznivce? Užij jich, dokud 
dává ti svět blahých rozkošných dnů, a až doví se o tobě 
Pomněn, alespoň si pomyslí, že žíti můžeš bez něho a jak 
štastně žíti!- 

Mladá zemanka zadupla nožkou a z hluboká si od- 
dechla. 

„Opravdu, ta udělaná voda pomohla. Nepotřebovala 
jsem si lehnout, ani se hodně vy potiti/ zašeptala Běluška 
rozkřesavši troud a rozsvítivši kahanec. 

Mladá žena byla opravdu svůdná touto chvílí; stála 
zde jako bob v ne s očima planoucíma a tváří do temna 
zbarvenou. Opět se jí tak mocně dmula bujná ňadra, ale 
rozechvěna city jinými než před chvílí, rozmarnou hrdostí 
a vzdorovitóstí, jež raději hyne, než by se poddala a ne- 
chala sebou vládnouti. 

Podzimní větry, jež skučely již cestou jako běsové, 
zaléhaly pronikavým kvílením do oken. 

Běluška uvrhla se na lůžko pólo odstrojena a brzo 
zdřímnula. 

Však i ve snách obírala se týmiž myšlénkami. Pro- 
zrazovala to slova, jež se jí chvílemi drala polootevřeuýma 
rtíkoma. 

„Dovedu žíti bez tebe, nebudu si mladá léta kaliti — 
jsem nejhezčí — stojím trochu za více než /a Kutrovický 
dvůr. — Musí se mi všecko kořiti — i ty, hrdý Marti- 
nici — nebudu klášternicí — ani pro tebe nezapláču — 
spíš se ti vysměju — někdy jsem se ti taky tak smá- 
vala tt 

Těmihle snj rděly se Bělušce hebounké tváře, jako 
čerstvě rozkvetlé růže a mladá prsa vlnila se jí prudčeji 
a vášnivěji. 



hÉĚO^fl 



mi 



XVIII. 

Třebízská drahá. 

eslyšíš, jak ti krahujci krákají? Je jich nade 
vsí celé hejno. Již nespím chvíli. Tak ani ne- 
kr akali, když hořel mlýn a nade mlýnem chrám,* 
pravil Kvílický Chládek o půl noci své ženě, 
vyběhl z chalupy a zaklepal n Rudošů na okno. 
„Kdo to?" ozval se uvnitř hlas. 
„Já. — - Pojď a poslechni, jak nad našimi střechami 
krahujci bědují. Sletěli se sem snad ze všech lesů. tf 

„Na drahách porážejí stará drva, u pravil temně 
Radoš poznav Chládka po hlase a mžikem byl před vraty. 
Vždy jako by si řekli, zabědovali okřídlenci proni- 
kavým skřehotem. 

„U Vítova nedávno porazili lípu," prohodil Radoš. 
„Nedobře začíná nový vojvoda!" 
„Však jsem cul, že takhle začne. Má skoro pravdu 
Já taky chodil na drahá a rád jsem se ke starým bohům 
modlíval. Ale nechodím už od zimy a nemodlím se k nim 
už od jara. Ale abych šel za noci drva klátit, neučinil 
bych toho, kdyby mne Břetislav udělal zdejším županem. 4 



140 

„Přec jen je na pováženou pro nic a za nic dát 
posekati, co předkové od nepaměti ve svaté úctě chovali. 
Tatík můj mi říkával, kde takové kmeny, pod nimiž se 
lidé modlívají, podetínají, zlým že to bývá pro okolí zna- 
mením. Jednou taky osekali posvátný strom na ladech 
a již v Líském i na Bylichově ucítili hněv bohů. Bylo to 
za toho prvního Břetislava, přitáhli k nám Němci, všude 
všecko plenili a pálili, že z obou vesnic nezůstal ani trám. u 

Nad dědinou opět se rozlehl pronikavý krákot. 

Chládek umlkl. 

K oběma kmetům plížila se jakási postava; ale 
Chládek s Radošem odkvapili domů a dvéře přirazili dvojí 
závorou. 

Chládek se postavil ve světnici dva kroky od okna. 

Příchozí zabušil prudce ve vratech na dvířka. 

Chládek postoupil ve světnici ještě o dva kroky zpět, 
protože do vnitra nahlédl vysoký muž. 

Chládek ho znal velmi dobře a proto také přirazil* 
dvířka dvojí závorou. 

Radoš taktéž nešel otevřít. 

A oba se po tichu modlili, aby bozi netrestali jejich 
ves pohromami, protože za to nemohou, kácejí-li drva na 
drahách. 

A ženy s dětmi modlili se zase k Bohu jedinému, 
aby jich uchránil hněvu starých bohův. 

Na drahách Třebízských opravdu klesal k zemi strom 
za stromem. Posvátný háj řídl každým okamžikem. Od 
kmene ku kmeni kmitaly se postavy mužské v příšerném 
mlčení jako vlkodlaci, o nichž si ještě tenkrát všude vy- 
pravovali, že za bouřlivých nocí vstávají z hrobův a s líti- 
cemi slavívají divoké orgie. 

Počátkem panování Břetislavova dělo se tak všude po 
Čechách. 



141 

Nově zvolený kněz chtěl se zbytky staré víry podtíti 
i poslední kořeny bohoslužbě, kterouž si praotcové při- 
nesli z vlastí zatatránských v novou žírnou otčinu. 

Nad hájem poletovala hejna krahujců. Daleko v šírý 
kraj se jejich krákot rozléhal. 

Bědovali ubozí, že jim kácejí odvěká bydla a drtí 
hnízda staletá. 

Muž, jenž stál na pokraji háje schoulen za strom, 
sotva se asi lekal jejich skřehotu. Ani se nehýbal, liščím 
zrakem sleduje každý krok župní čeledi, kteráž práci svou 
vykonávala nějak příliš kvapně a se strachem. Leckde se 
proti nim pozdvihl lid a přišlo i ku srážkám, v nichž 
mnohý přišel o život. 

Náhle se shlukli muži kolem lípy, jejíž koruna mnoho 
set let se rozestírala nad kmeny ostatními. 

„Ruce at vám uschnou a s rukama celé tělo, vy bídní 
zrádcové!" zahřměl na pokraji háje onen muž octnuv se 
několika skoky mezi nimi. 

Nikdo nepohnul ani sekerou. 

Krahujci sletěli se nad lípu v černý mrak a krákot 
jejich pronikal až do kostí, jako by znali obrovský hlas 
onoho muže, jenž stál uprostřed čeledi jako příšerný jakýs 
zjev . . . 

„A uschnou vám, jako uschly dole v rokli stromy 
a jako se topole kolem Kvílického dvora na věky neza- 
zelenají, u opět tak zahřímal onen muž. 

„Voděrad! — Voděrad!" ozvalo se mnoho hlasů na- 
jednou a dvacatery ruce sápaly se po drzém zaklínači, 
jenž sám jediný se proti toliku odvážil. 

„Uřknout jako knížete vás nemohu; ale mohu vás 
proklít na věčné časy. A to také učiním," zaječel, ohnal 
se sukovitou holí a tři z čeledi klesli k zemi omráčeni 
prudkou ranou vlchevcovou. Čaroděj se vrhl mezi ně 
jako lev. 



142 

„Jsem Voděrad, jsem ; ale mne nedostanete. Do 
myší a€ zajdou všecky vaše duše," sípěl Voděrad prchaje 
jako by měl křídla k lesům Pozdénským. 

Čeledínové se sice po něm rozběhli ; ale kdyby se 
byli za ním uhnali až do smrti, nebyli by ho dostihli. 

„Nemůže to ani člověk býti," povídali si; ale se- 
kerou již nehnal nikdo. Čekali, až bude den. Beztoho by 
nebyli za noci hotovi. Posvátných stromů tu byla ještě síla. 

Poslové odkvapili do Slaného pro posilu, kdyby se 
snad kmeti v okolních dědinách podrážděni tím kouzelníkem 
zdvihali. 

„Bude tě to, Břetislave, život státi," sám s sebou 
hovořil Voděrad uvolniv pod černým dolem krok. „Jen dej 
posekat ty lesy, posekané poruč snésti na Vyšehrad a já 
ti z nich zapálím tryznu, že ji po celých cechách uvidí. 
A objevím se, až budete mysliti, že není v cechách už 
žádného vlchevce a že Voděrad leží někde nepohroben 
a zvěří ohlodán!** 

Sotva se začalo rozednívati, vyšli lidé ze vsi, aby se 
podívali, jak kácejí posvátný háj. Bylo jim znáti na tvářích, 
že je všem líto těch kmenů, jež chránily svými korunami 
dědinky v údolí už tolik let a pod nimiž předkové nej- 
dávnější k oteckým bohům se vroucně, modlívali. A tak 
se jim zdálo, jako by duše těch předků v hejnech černých 
ptáků si naříkaly. 

I z Plchova vyšli na návrší za dědinu. 

„Nevím, jak to bude, až ty háje u nás vysekají. 
Ten jediný Bůh je prý mocný a veliký; ale zdaž nás 
bude moci chrániti tak, jako nás chránívali Perun, Svan- 
tovít, Živa, Vesna a Lada?* 1 

„Tak jako by mi ty rány do hlavy bušily a až v samé 
srdce vnikaly," prohodil Radoš Chládkovi vraceje se do 
své chalupy po denní práci. 



143 

Stráže na pokraji lesa byly bez účelu. Na vzpoura 
nikdo ani nepomyslil. Byla by také marná bývala. Pama- 
tovali si dobře, jak leželo v zimě na bílém sněhu pět 
studených a omrzlých kmetův a Jak je potom za ranního 
šera v rokli na nesvěceném místě pohřbili. 

A říkali, že každou nocí v rokli pět mužů vstává, 
pět vlkodlaků v rozedraném oděvu, a že číhají, kdo půjde 
okolo. Zvláště ti to říkali, kteří opustili staré bohy na 
dobro a chodili se modlit k Božím mukám i do chrámu. 

A sotva že dnes vzešlo slunce, rozhlaholily se údolím j 

zvony svolávajíce osadníky do kostela. Ale z těch, co se j 

dívali ku drahám, nehnul se žádný, a z těch, co zůstali | 

doma, šel málo kdo. 




XIX. 

Vojvodský soud. 

gjl 

| yl všední den ; ale na Sázavském staveništi nikde 

ani človíčka. Toliko před boudou stáli zedníci 
s kameníky za polohlasitébo hovoru. Oči všech 
opíraly se ku klášteru. 
Dvorem procházely se v tlupách statné postavy zbroj- 
nošův. Ode dnů knížete Oldřicha vídaly zdejší stěny tolik 
oděnců málo kdy. Byla to z většiny čeleď knížecí; ale 
kmitali se mezi nimi i služebníci biskupští. Někteří se 
vyšinuli na koně a vyrazili do údolí, aby se z rána 
projeli. 

Byli tu as vysocí hosté — a dnešek slavný den ! 
Opravdu byli v klášteře hosté vysocí: kníže Břeti- 
slav, stařičký, nesvěcený biskup a opat Břevnovský; ale 
pro zdejší klášter a slovanské mnichy neb} 1 dnešek slav- 
ným dnem. Co stojí klášterské stěny a co je Pražský 
biskup za prvního opata Prokopa posvětil, nebylo tako- 
vého dne. Běda že vzešel a třikrát běda těm, kdož ke 
dni takovému zavdali podnětu ! 

Ještě žádný kníže nepřišel k soudu do kláštera Sá- 
zavského s biskupem a Břevnovským opatem, až dnes 



145 

poprvé. A po Čechách bylo neslýcháno, aby soudili kdysi 
opata. — Á proto ti kameníci se zedníky pohlíželi tak 
zvědavě ku kláštera hotovíce se, že opata Božetěcha, 
kdyby mu někdo chtěl ukřivditi, ubrání a že se ho ujmou, 
třeba proti knížeti. 

V prostranné síni klášterské, v níž členové zdejší 
řehole scházívali se k poradám, byli mniši s opatem shro- 
mážděni do jednoho. Eapitolní síň Sázavského kláštera 
byla učiněnou galerií, za niž nemusila by se styděti žádná 
novověká sbírka vystavená cizincům na odiv. Nejbohatěji 
bylo zde zastoupeno malířství. Nechyběla tu však ani 
skvostná práce řezbářská a výtvory dovedného dláta ka- 
menického. A to vše bylo dílem slovanských mnichů 
sotva za půl věku. Založili kníže Oldřich zdejší klášter 
r. 1032. 

Nejvýše v průčelí, kde obyčejně sedával opat, byly 
tři stolice zastřené purpurovým suknem. Bratří skorém 
ani nedýchali. Zraky všechněch spočívaly na opatu, jenž 
s tváří usměvavou hleděl ku vchodu do sině a na lec- 
kteréhos upřel mírné, přívětivé oko, jako by se ho chtěl 
ptáti, zdali bude i on proti němu svědčiti. 

Náhle se těžké dubové dvéře, okrášlené drahocen- 
nými ozdobami, rozevřely, bratří se pozdvihli se stolic a 
opat s dvěma nejstaršími, Demetrem a ještě jedním, po- 
kročil naproti voj vodo vi. 

Za - hlubokého ticha usedli Břetislav s biskupem 
i Břevnovským opatem ; kníže uprostřed, Kosmas na pra- 
vici a v levo Břevnovák. 

Dvéře zase zapadly a z věnčí postavila se stráž. 

Božetěch s dvěma nejstaršími bratry zaujal opět své 
místo. 

Oko jeho tkvělo na kříži, jenž byl vztyčen nad hla- 
vou knížete. Byla to taktéž práce umělecká, jako na 



146 

onom, jejž před půldruhým letem na vlastních ramenou 
odnesl do Říma. Řekl bych, že to byl tentýž, kdyby jej 
byl Božetěch na věčnou památka v basilice vatikánské 
neuložil. 

Kníže Břetislav byl ušlechtilého vzezření; plet tváře 
jevila skorém dívčí jemnost. Vousisko nad svrchním rtem 
nebylo s to, aby setřelo panenský ráz mladistvého obli- 
čeje. Z očí vyzírala mu vtělená dobrota; jediné na bě- 
lounkém čele mohlo bystřejší oko pozorovati lehýnký 
mrak, jaká bývá na bezeskvrnném lazuru za letních dob 
bělavý obláček. 

„Od dětských let, otcové velební, - začal vojvoda 
hlasem přívětivým; skorém zdálo se, že se třese ostý- 
cháním před tolikem hlav, kteréž v klášterním zátiší na 
věky své životy ke službám Božím zasvětily; a skutečně 
mu zbarvil červánek tváře do růžová — „od dětských 
let uvykl jsem o mniších slovanských jen dobré slýchati 
a bylo ode dávna touhou mou, abych se mohl podívat 
v posvátný útulek uměn mezi vás. I v cizině daleké o mni- 
ších Sázavských slýchal jsem zvěsti nejch valnější a učinil 
jsem slib, že vrátím-li se do země rodné a bude-li mi 
žezlo jednou otce mého souzeno, klášter váš že poctím 
mezi kláštery českými přízní obzvláštní. A se slibem tím 
překročil jsem i hranice své vlasti. Ale nenadal jsem se, 
že budu přinucen, sotva na stolici Přemyslovu dosednuv, 
zasednouti též na soudnou stolici i ve vašem klášteře, 
ne snad nad jedním z bratří, ale nad vašim opatem, 
jemuž nebožtík otec můj nakloněn byl přízní opravdu 
královskou. — Teatýž Břetislav, otče velebný, tě má 
souditi, jemuž jsi jednou, když byl ještě dítětem, dal na 
památku obraz Bohorodičky. — Vy mi toho všickni, 
otcové velební, za zlé nebudete vykládati, že za takovou 
příčinou navštívil jsem vás ponejprv. Bůh jediný, jehož 
já se bojím, jest mi svědkem, že touž milosti všem vám 



14? 

zůstanu nakloněn, jako jasný otec můj, pakli zde viny 
nenaleznu. u 

Toto domluviv, usadil se na soudnou stolici. 

V opatové tváři nepohnul se ani jediný sval; a již 
otevíral rty, chtěje cos pronésti. 

Ale Břevnovák přejal mu slovo. 

„Z lůna samého kláštera donesly se mi, bratře 
v Kristu, o tobě zprávy nedobré. Zprvu jsem jim ne- 
věřil ; ale není muže-poctivce — mflžeš posouditi sám — 
žalob častých sobě nevšímati. A po důležitých a svědo- 
mitých úvahách s jeho milostí biskupskou usnesli jsme 
se předložiti při tvou jasnému knížeti. Aby se snad ne- 
řeklo, že jsme proti tobě povstali zaslepeni závistí, což 
vůbec tímto od sebe odmítáme. 

Biskup stařeček zakýval hlavou a pohladil si jem- 
nounký vous. 

„Jsem, pane, hotov vydati před tebou vůči všem 
spoluúdům řehole účet z opatování svého. Račiž souditi! 
— Ví-li kdo proti mně co, ať vznese obvinění na bedra 
má, a já člověk křehký, jehož kroky od kolébky až do 
hrobu kolísají mezi dobrým a zlým, rád ponesu tíži 
soudu tvého." 

Opat Božetěch hovořil klidným, pokojným hlasem. 
Na Břevnováka se ani nepodíval a na biskupovi utkvěl 
zrakem útrpným. 

„Co jsem se, bratří, vrátil z pouti za pokutu, cítím, 
že v chodbách našeho kláštera příliš dusný vzduch. Pozo- 
ruji, že z dědictví Prokopova svatý pokoj vymizel na- 
prosto. Ale mlčel jsem do dneška, neptav se nikoho po 
ničem, ač jsem některým mohl z očí vyčísti, že jsem jim 
v klášteře nepohodlným a že klášter podle chuti jejich 
nespravuji. K vůli nim jsem vás z vlastní vůle svolal do 
těchto prostor. Nemusil jsem tak; ale proto, abyste svěd- 
čili na bratra Božetěcha všickni, zdali jsem vám kdy byl 



148 

kamenem úrazu hned od těch dob, co mi hlavu ostříhali 
do věnce a co mne oděli rouchem sv. Benedikta. Suďte 
mne jak chcete a nebojte se vystoupiti proti mně před 
knížetem. Kladu vám to na srdce a pro své dobro i pro 
vaše spaseni vás zapřísahám. 

V celém sboru Sázavských bratří nehnul se ani 
jediný. 

Demetr po straně opatové se chvěl, jako kdyby se 
q něho pokoušela zimnice — a Břevnovský díval se vý- 
znamně na mnichy, kteříž stáli před Božetěchem i kní- 
žetem se skloněnými hlavami. 

Vznešená i omládlá byla dnes opatova tvář. Nikdo 
by byl neřekl, že již na hlavě Božetěchově spočívá tolik 
let. Za jemnými rysy jeho obličeje skrývalo se nevyslo- 
vitelné kouzlo, které si srdcí všech dobývá jediným po- 
hledem, nejinak než jako by sám ten veliký tvořivý duch 
vyhledal mu lícem a rysům jejich dodával rázu nadzem- 
ského. 

„Mocí svého úřadu, vloženého na mne jeho svatostí 
papežskou, vyzývám vás, bratří ctihodné řehole benedik- 
tinské, abyste hez ostychu vystoupili se svým svědectvím 
ohledně opata 1 — Mluvte na své vlastní spasení a ke 
cti vás všech i celého kláštera!" mírným, ač poněkud 
drsným hlasem promluvil Břevnovský. 

Nesměle a nejistým krokem vystoupil ze řady mnichů 
v popředí Eanan a ukloniv se knížeti, biskupovi i opatu 
Břevnovskému, rozhovořil se hlasem třesavým v tato 
slova : 

„Poklesků takových, jakýchž nelze se ustřežiti žád- 
nému, pokud člověk zůstává zde na zemi, hodlám opo- 
minouti. Toho, že hrdá mysl Božetěchova podřízeným 
dosti citelně dává znáti svou nadvládu, že plýtvá klášter- 
ním jměoím za tím účelem, aby učinil zadost své ctižá- 
dosti a nikoliv proto, aby stavěl chrám na slávu Boží, 



149 

toho a všeho podobného, jak jsem připověděl, vzpomí- 
nati nebudu. — Ale věru nevím, jak bych to pronesl, 
o čem ty ráčíš souditi, abych se nemusil zardíti do tmavá. 
— Nájemce dvora zdejšího, jakýs Krušina/ tiše hovořil 
mnich, „vedl se svou ženou klidný a bohabojný život. 
Bůh jim nadělil tři dítky, samé holky. Nejstarší Radka 
rozkvetla v pannu. Šťastnou mohla býti. Jakýsi Strach o ta 
padl jí do oka a měli se rádi, tuze rádi. Ale Radka 
měla mimo Strachotu ještě jiného ráda, protože ji pře- 
mluvil. Ubohá holka! Rozkmotřila sé s hochem, pohrdla 
jím a našla zalíbení v rouše klášterském. A když ucítila 
na jaře, že jí věnec uvadá, vrhla se do vod, a Krušina 
do dneška hledá dceru svou. Nepověděl jsem mu to ani, 
abych novou ranou starou zacelenou znova nerozevřeh 
A svůdcem mladé, nevinné dívky byl — — — — opat 
Božetěch!" 

Sotva slyšitelným hlasem pronesl bratr Kanan slova 
ta. Bělounké čelo knížete se zakabonilo a modré přívě- 
tivé oči utkvěly na žalobníku, jako by se mu chtěly do 
duše podívati, mluví-li pravdu, a potom na opatovi, jehož 
obličej stáhl se v trpký, hořký ráz. 

Opat Božetěch mlčel, ni slova na obranu nepro- 
mluviv. 

„Pronesla, mnichu, těžké obvinění," začal kníže. 
„Musíš opatovi vinu dokázati. Takové provinění se na 
člověku prostém přísně trestává. Na tom však, kdo jest 
oděn rouchem posvátným, tíže a tvrději." 

„Přivedu, jasný vojvodo, svědka, kterýž výpověď mou 
dokáže na slovo. A kdyby byl Strachota neuprchl, či snad 
také neskočil za Radkou, více by ještě pověděl. Však 
otec samovražednice poví toho s dostatek." 

Mniši-bratří mlčeli jako hrob ; jediné Holiš s Deme- 
trem potvrdili Kananovu řeč. 

„A ty, opate Božetěchu?" 



150 

„Nenalézám, světlý pane, proti mrzké křivdě, spá- 
chané nejen na jménu mém, ale na cti celého kláštera, 
slov," řekl tichým hlasem Božetěch. 

„Rač, otče důstojný, na sond zasednouti sám, a obrá- 
til se kníže k biskupovi. 

„Již mi odpust, veliký vojvodo, mé zdráhání. Padlo 
by třeba na mne podezření, že jsem soudil strannicky, 
protože jsem před nedávném s opatem nežil v dobrém 
přátelství." 

Biskup-stařeček setřel si s čela krůpěje potu, jež 
vyvstávaly na něm jako hrachy a kanuly dolů po tvářích. 

I Břevnovskému bylo nějak horko pod zdejšími 
klenbami. 

„Mluv, opate, musíš mluviti 1 Pomni, že dotknuta 
čest tvá i dobré jméno tvé způsobem nejostřejším, nejen 
pro dnešek, ale pro všechny pozdní věky, pokud si budou 
Čechové yyprávěti o Božetěchovi, jenž klášter Sázavský 
tak zvelebil, učiniv jej prvním mezi českými kláštery a 
v letech pozdních slávu svou poskvrnil. — Nechci sem 
ani svědka volati, protože slovům těm dosud nevěřím. 
Mluv a haj se tedy zatím sám." 

„Když mne poctili bratří berlou opatskou a když 
nikdo o Božetěchovi ani zlého nepomyslil, byly zjevné 
cesty mé i kroky mé. Buďtež tedy také zjevný, když 
nejen že zlé myslí o něm, ale i mluví před tvou milostí 
a bratrem visitatorem i panem biskupem! Dej jen zavo- 
lati svědka po vůli žalobcové. Ať tedy vypoví, čím vinen 
Božetěch. 41 

Kníže pokynul ; ale dvéře rozevřely se teprv za 
chvilku. 

VriMk Božek byl také přítomen; musili mu však 
připomfluouti, že má otevříti ; ale dnes ruce starého fořt- 
nika seslábly na závoru tak, že jí nemohly ani pohnouti. 
Musil přiskočiti Křivohlav, aby Božkovi pomohl. 



151 

Vrátník skorém neviděl ani neslyšel. Oči měl cele 
zakaleny slzami, a to již n šedivého vrátnika něco zna- 
menalo. 

Umřel-li některý z bratří a on mu otvíral umrlci 
komora, činil to s tak lhostejnou tváří, jako když někdo 
zabuší na bránu a on spěchá odtáhnout ve fortně závoru. 
Ani smáti se, ani plakati neviděl nikdo Sázavského fortnýře. 

Rozevřenými dveřmi vešel do síně jakýs kmet s hlavou 
svěšenou — a mžikem zapadly zas za ním závory. 

Dva mniši dovedli jej nahoru před knížete. 

Byl to Krušina. Nikomu se ani nepodíval v obličej 
a knížeti a biskupovi se ani neuklonil. 

„Tvé jméno?" otázal se Břetislav svědka. 

„ Krušina ! tt 

„Tvůj stav?" 

„Nájemník klášterského dvora." 

„Neboj se, člověče! Mluv beze strachu i bez ohledu," 
napomínal kmeta opat Břevnovský. 

Vojvoda nahnuv se k biskupovi, pověděl mu, že prý 
je skoro nehodno dovolávati se svědectví kmetů proti 
Božetěchovi. 

Stařeček Kosmas pokrčil ramenoma a pohladil si po 
svém zvyku opět místo odpovědi bělounký vous. 

„Znáš důstojného opata Sázavského Božetěcha?" 

Vojvoda se musil k této otázce přinutiti, nějak mu 
ani prese rty nechtěla. 

„Znám!" ' 

„Ukřivdil ti kdy čím?" 

Teprv nyní pozdvihl kmet hlavu a podíval se na 
knížete, ale neodpovídal. 

„Pověz mi na své svědomí, po čem se tě ptám!" 

„Vidíš pane tyhle mé vlasy? — Před půl letem byly 
hnědé jako kaštany a nyní jsou bílé jako sníh. — Vidíš 
tyhle mé tváře? Před půl letem se usmívaly den co den, 

V. Beneá-Třebíieký. XIV. 11 



152 

protože jsem měl pod střechou pokoj a štěstí. A jdi se 
tam, pane, podívat nyní! — Uvidíš usouzenou ženu s dvěma 
robátky! — Ubohá ženo má! — Nešťastné děti mé! a 

Kmet sppjal ruce a zraky jeho zaletěly ke kříži; ale 
okamžitě odvrátily se ku kamenné dlažbě. 

„ Dopověz jen vše, co víš, bez ohledu ! — Jsi k tomu 
zavázán svým svědomím!* 

Břevnovský opat napomínal Krušinu už podruhé. 

„Měl jsem dceru; ale už ji nemám. Kvetla, můj 
pane, jako růže; ale odkvetla v máji. A víš-li, kdo mne 
o ni připravil? — Opat Božetěch.* 

Kananovo oko zalesklo se ďábelskou radostí. 

„A věřím tomu, pane, jako jsem dříve věřil svému 
jedinému Bohu. Dcera má zmizela v máji, a od těch dob 
nikde ani po ní památky. Nemůžeš si ani pomysliti, co 
jsem vytrpěl a se mnou žena má. — My žili tak pokojně, 
tak šťastně a má dcera byla tak hodná, že jí nebylo roven 
po celé zdejší župě. Potom se vplížil opat mezi nás! — 
Než, k čemu povídat dál? — Jdi se tam podívat nyní 
a uvidíš všecko na své oči nejlépe. Zhrozil bys se, jak to 
u nás vypadá. Doma mne všecko děsí, ve spaní proná- 
sledují mne hrozné sny . . . Aby uschla ta ruka a zvadlo 
tělo jeho jako věnec Radce mé! Mně již pokutování 
Božetěcha nepomůže. Nic plátno, ani kdybys mi hlavu 
jeho podával. Uprchlo, Krušino, štěstí tvé, a kdybys dělal 
co dělal už se ti víckrát nevrátí." 

Nebohý zaslepený muž zakryl si oči oběma rukama. 

Opat Božetěch měl ruce sepjaty a zraky upřeny ke 
kříži; tváře jeho byly zataženy výrazem, podobným tak 
zcela tomu, kterýž zrcadlil se v líci Ukřižovaného nad 
hlavou knížete. 

„A ukryl prý ji a zavedl odtud daleko." 
„Že ji ukryl a zavedl?* 



153 

Vojvoda podíval se přísným zrakem při této otázce 
na Kanana, jehož zraky se podobaly hledům baziliščím. 

Mnich si toho však nevšiml, že kníže se dívá na něho. 

n Že ji Božetěch ukryl a zavedl?" otázal se hrozivým 
hlasem Břetislav podruhé a přívětivá tvář se zachmuřila 
zlověstným mrakem. 

„Řekl mi tak otec Kanan, jenž první roznítil v prsou 
mých záští proti opatovi Já ho zaklínal, já ho prosil, 
ale jeho výpověď bjla vždycky, že opat svedl dceru mou." 

„Lžeš, chlape! — Nestoudně lžeš! Tvá dcera ovšem 
ukryta od máje, ale ve vlnách Sázavy !•* zahučel Kanan. 

„Má dcera — má Radka, že ve vlnách Sázavy? 41 
zabědoval Krušina a bědování jeho rozlehlo se příšerným 
ohlasem zdejšími stěnami. 

Potom se uchopil kmet za vlasy a rval si je vší 
silou jako pominulý. 

„Už mi mé dítě nikdo nikdy nevrátí! — K čemu 
jsem si tě vychoval, Radko má, a proč jsem se na tebe 
těšíval? — Za to vás všecky, mniši lysohlavci, volám na 
Boží soud. Ať se ten váš klášter se všemi vámi pro- 
padne! — A toho vašeho opata ať odnesou ďáblové za 
živa. — Bylo by nejlépe, Božetěchu, abych tě okamžitě 
zardousil. Ale žij a trap se tím, žes zahubil dva životy. 
Aby ti bylo tvé posvěcení k zatracení!" 

Potom zalomil kmet rukama nad hlavou, až mu v nich 
kosti praskaly. 

„Pak se má, chudinka, vrátiti! — Což nevíš, ty 
hlavo má, že vody nikdy nikoho zpět nepouštějí? — Aspoň 
jsi tam došla pokoje! — Třeba vlny nahoře hučívaly a 
vztekaly se běsným jekotem, dole v řece od roku do roku 
ticho hrobové." 

Pak se vrhl kmet ke dveřím. Odrazil závoru, vyřítil 
se do dvora, prchal k řece a s řekou do skal hluboko 
v lesiny. 

11* 



154 

„Jdu, Radko, za tebou, abych si tě vyhledal!" odrá- 
želo se o skály děsivou ozvěnou. 

Za všeobecného úžasu vedral se do síně až k samé 
vojvodské stolici jakýs hoch a vrhl se před knížetem na dlažbu. 

„Nevinen je opat, jasný kníže I — Mohu na to oka- 
mžitě umříti, jako Radka umřela. Já ji slyšel, co si poví- 
dala, neí skočila do Sázavy. Žel, že jsem jí více pomoci 
nemohl. Sotva že mne uviděla, střelou byla ve vlnách . . . 
Od těch dob se mezi lidmi cizími potloukám; všude se 
mne bojí, nikde nechtějí dáti Strachotovi přístřeší a ještě 
ho stíhají. Až včera jsem se daleko odtud dověděl, že 
budou dnes v Sázavském klášteře souditi opata Bože- 
těcha. Běíím celou noc do úpadu. Že jsem jen kdy Kana- 
novi uvěřil!" 

„Na tebe a ne na opata slyším, bratře, žaloby, žes 
utrhačnýra jazykem tolika životů šlěstí rozdrtil." 

Kní:ie utkvěl na mnichu přísným pohledem po třetí. 

„Litou, pane, oba jako nezavřenci. Tenhle je prohnaný 
šibal, no nadarmo si ho vzal do Vlach Božetěch. Lže na 
obrátku. Vyrůstá v něm hezké kvítko ! tf drse odvětil žalobník. 

„Někdy býval opat u Krušiny skoro každý den, u 
přisvědčoval Holiš Kananovi. „Tvář Eadčina ho tam lákala." 

„Nedotýkej se její cti. Já hlupec tomu taky uvěřil, 
protože jste mi tak namluvili ! — Věřil, pane, Strachota, 
že Radce vadne věnec zelený, a proto so ta holka utopila, 
i proto, že otec každým pohledem vytýkal jí domnělý 
hřích. Ale je nevinna, jako že bez úrazu čest našeho 
dobrého opata A já nevděčník přál sluchu síovům 
o nám zlověstným! -- To ty — ty, Kanane, hada zanesls 
v nitro mé. a 

Mladý zbrojnoš obrátil se nyní proti žalobníku. 

„Všecko tohle, jasný pane, zlý návod na našeho opata 
odjinud," ozval se v pozadí temný hlas a před knížete, 
pokloniv se mu, předstoupil šedý kmet. 



155 

Byl to vrátník Božek. 

„Já býval už zdejším fortnýřem za Víta, opata, já. 
s ním šel do Uher a vrátil jsem se zase s ním, když 
odtud vyhnal sv. Prokop Němce-cizozemce. Tenkrát na 
nás sočili a n knížete Spytihněva žalovali Břevnovští. A od 
nějakého času se jim zase po našich celách zastesklo. 
Kdykoliv opat vytáhne někam z kláštera paty, vždycky 
sem někdo z Břevnova přijede. Bratr Gerhard, který se 
v loni v Sázavě utopil, býval tu nejčastěji." 

„Je, jasný knize, od opata uplacen. Proč se nikdo 
z bratří neozve na obranu jeho, ale mlčíce všickni pro- 
jevují souhlas svůj? — Tak u nás za Božetěcha pouhý 
vrátník platí více, má- li u něho dobré oko, než sebe hor- 
livější kněz," podotkl bratr Demetr. 

„Že nikdo z vás žalobám na opata proneseným ničeho 
nenamítá?" jasným zvukem otázal se bratrů-mnichů voj voda. 

„Dlouhá léta našemu milovanému opatu Božetěchovi ! u 
zahlaholilo náhle slavně klenbami, jako když se zvony 
o hody Boží rozezvučí. 

Mlčelo jich jen několik a z těch se neodvážil ke 
straně žalobníkově přistoupiti ani jediný. 

„Dlouhá léta našemu milovanému opatu Božetěchovi ! u 
rozhlaholilo se klenbami ještě slavněji, a sotva že hlasy 
utichly, vystoupil Břevnovský opat s čelem zakabonělýw. 

„Přeslechls, veliký kníže, že našemu klášteru byly 
zde vrženy v tvář políčky, jako bychom my stáli za ob- 
vinovateli Božetěchovými a jich pohádali; mocí svého úřadu 
co visitátor zdejšího kláštera — — a 

Ale Břetislav ho již neposlouchal Sešel dolů a upřímně 
potřásaje Božetěchovi pravicí, řekl: 

„Jsem tomu, otče, rád, že jsem takhle mohl souditi!" 
A obrátiv se ku mnichům, zavolal: „Dlouhá léta vašemu 
opatu Božetěchovi! Af na slávu celé země i své řehole 
zdejší klášter spravuje!" 



166 

A za knížetem zas jedním hrdlem, skorém všickni 
dlouhá léta přáli svému opatu z plných a vroucích srdcí. 

Břevnovský opat hovořil zatím s biskupem potichu. 
Dle všeho mu nebyla voj vodová slova as po chuti 

„Já již úkol svůj dokonal a nyní suďte vy sami nad 
těmi, kteříž podezřívkami nekalými obvinili svého před- 
staveného. Pokud z vašich zákonů vím, jsou tresty těžké 
a pokuty přísně stanoveny na lháře bezectného. Já potom 
taktéž přiložím slovo své na váhu spravedlnosti. u 

Za těchto slov obrátil se Břetislav k biskupovi 
a opatu Břevnovskému s pohledem, v němž zračilo se plno 
výčitek. 

„Smím-li, světlý vojvodo, prositi tebe o jakousi 
milost, uděl mi ji," prosil tichým hlasem opat Božetěch. 

„Jen ji vyřkni, otče důstojný, a budo-li s to ruka 
má, aby učinila něco pro klášter nebo pro tebe, učiní, 
aby viděli Čechové, jak umí kníže jejich oceniti nevinu 
i ryzí a poctivou povahu. 1 * 

„Osměluji se tedy prositi pro spolubratry své řehole, 
kteříž se na mně provinili, o milost a odpuštění !* 

„Milost, opate Božetěchu? — Aby po čase zase proti 
tobě brojili, podtají si najímali svědky z poddaného lidu 
a rozsévali do srdcí jejich nejčernější pomluvy?" 

„Milost, veliký kníže!" 

„Ne mně, ale církvi přísluší zde rozhodovati!" 

„Nechci, aby kdo pro mne trpěl. Já jim z duše od- 
pouštím, odpustiž jim také Bůh a pokojem svatým račiž 
nás navštíviti pro všecky příští dny! — Odpouštím všem, 
kdož dnešní soud zavinili jakýmkolivěk způsobem ! u 

„Mně taky, otče opate, odpouštíš?" 1 zavolal Strachota 
vrhnuv se na zemi před Božetěchem a objav mu nohy 
oběma rukama. „Odpouštíš mi, že jsem se ti za všecko 
dobré odměnil nevděkem? Už jsem se k tvým nohám 
chtěl dávno vrhnouti a všecko tobě vyjeviti, ale když se 



157 

utopila, hnalo mne to odtud pryč a hlava mi hořela prudkým 
ohněm Předobrý a předrahý pane můj!* 

Opat Božetěch, sehnuv se k hochovi, zdvihl jej od země t 

Týmže okamžikem však zavrávoral Demetr a než jej 
mohl kdo zachytiti, ležel na kamenné dlaz.be s roztříštěnou 
hlavou. Na bílé hlazené kameny vyřinul se proud čer- 
vené krve. 

Bratří se kolem nešťastníka sběhli a zdvihali jej ; 
ale tělo bjlo již bez vlády. Zdálo se, že oči, které bývaly 
za živa tak hluboko v důlkách zapadlé, vystoupily nyní 
až po samé rasoví. 

„Boží soud! - rozlehlo se šeptem prostornou síní. 

„Pomodlíme se, aby spravedlivý Bůh na soudě svém 
dal průchodu milosrdeuství," promluvil opat tlumeným 
hlasem, poklekl a všickni bratří s ním — i ten Kanan 
s Holišem. 

„Kde Bůh soudí, nesluší plésti se lidem do soudů 
jeho, u propověděl za chvíli opat-visitátor. „Vinníka na- 
vštívil soudce věčný, b>C i světský soud mu pokuty byl 
prominul." 

Biskup-stařeček Břevnovskému přisvědčil. Ale nyDí si 
nehladil bělounký vous a oči jeho se všemožně vyhýbaly 
pohledu na nebožtíka, jejž čtyři bratří černým prostě- 
radlem zakrývali. 

Kníže odejel z kláštera ještě téhož dne a celou cestou 
do Prahy ani slova nepromluvil. 

Všemožně se vzpíral zasednouti k soudu veřejnému 
nad Božetěchem, ale biskup a ještě více opat Břevnovský 
nedali mu pokoje, až jim byl po vůli. 

Za nedlouho vyjel i opat s biskupem. Ale lidé sbíhali 
se z bud a bylo jim viděti na obličejích, že by Břevno- 
yáka neradi jen tak zhola pustili. 

Božetěch však s oběma vypravil čeleď klášterskou, 
aby možnému násilí zabránili. Chtěl, aby šel také Holata, 



158 

ale šedivec mu řekl do očí, že nepůjde a kdyby Sel, že 
by ještě lid podráždil. 

„ Podivný soud!" pravil k biskupovi opat-visitátor. 
„Že jakýs poběhlík svědčí o nevině jeho, i kníže tomu 
uvěří. A ti také! Dřív neustále naléhají a pak jeden 
strachy ještě dodělá. Musí říci člověk chtěj nechtěj, že 
to Boží soud. Já bych jinak soudil. Tak jest, když chlapec 
sedí na trůnu. — A jak jidášsky se tvářil, jako by byl 
nejspravedlivější a my všickni publikáni. Však nemá ještě 
vyhráno." 

Biskup -stařeček zase si hladil bělounký vous. Také 
ho mrzelo, že lépe dnes ten soud nedopadl. Schválně 
nevzal s sebou ani kaplana, o němž věděl, že přeje Bože- 
těchovi, aby ho snad po cestě ještě nepřemluvil. Břev- 
novský ho k tomu navedl. 

Náhle rozezvučely se zvony údolinou* Příšerně zněl 
dnes velebný jejich hlahol ve skalách jako divoké houkání 
sov za noci vyplašených. — To hrana zvonili v Sázavě 
Demetrovi. Ale aui „Otče náš" nepomodlil se nikdo za 
něho v tlupě, jež se brala volným klusem podél vod. 

„Tady našli před rokem Gerharda, vidíte, zrovna 
tady — a tamhle oráče. Oba byli zohaveni k nepoznání. 
Hleďte, zas víří se vlny, jako by opět chtěly kohosi po- 
zříti," hezky nahlas pověděl jeden z čeledi klášterské. 

„Straší tady. Božetěch tu postavil kříž, aby se poutník 
za nešťastníky pomodlil. Hodný je náš Božetěch! 44 

Opat Břevnovský odvrátil od řeky oči a pak utkvěl 
na kříži pod skalou. Koník jeho zaklusal náhle rychleji, 
že se octl o hezký kus cesty před biskupem. 

Stařeček Kosmas neslyšel, co čeledín povídal, a vtáhl 
si chlupatici níže na uši. 




Doslov. 

a Břetislava II. zažila česká země zlých i dobrých 
let; ale Sázavský klášter od těch dob, co 
v kapitulní síni zasedl voj voda k soudn nad 
Božetěchem, zlých nepoměrně více. Ani když 
biskup Kosmas velikolepý nový chrám vy světil, nevyjasnila 
se obloha nad zdejším klášterem ; ale za krátký čas za- 
chmuřila se naprosto. 

Sázavský kostel byl nad všecko pomyšlení nádherný, 
v křesťanském starověku u nás jeden z největších. Byl 
vystaven v nejušlechtilejším slohu románském. 

Souvěký kronikář zanechal potomkům zevrubný popis 
stavby Božetěchovy, aby v příštích dobách věděli, že byli 
v Čecbách před lety dávnými mniši slovanští — umělci 
a na Sázavě že opatoval muž, kterému zde nikdy potom 
rovno nebylo. 

Biskup Kosmas již zatím posvěcení dosáhl. 

Po čecbách byly háje posekány, žreci vymrskáni za 
hranice a všude již chodili do chrámů křesťanských Nikde 
už nepbchovávali mrtvých na křižovatkách, nepálili nad 
nimi tryzny a také nechodili se modlit ani na drahá, ani 
ke studánkám. 



160 

Avšak na Sázavě již také slovanských mnichů nebylo. 
Z Břevnova přistěhovali se sem latiníci a Břevnovský převor 
stal se Božetěchovým nástnpcem. 

Mír do zdejších tichých stěn se už nevrátil. Sváry 
podle současných letopisů bývaly zde takořka denními 
hosty; a u dvora knížecího stíhala žaloba žalobu! 

Semeno záští jednou ve zdejší zátiší hozené vy bujelo 
tak, že to bylo cítiti v každé klášterské skulině. Konec 
ku konci rozkázal Břetislav, neustálým štvaním ro z mrzen, 
aby slovanští mnichové klášter opustili a postoupili jej 
bratrům řehole Břevnovské. Ovšem že se tito o všecko 
přičinili nejvíce. 

Co plátno vzpírati se a odvolávati třeba i na Římskou 
stolici ! — Slovanská bohoslužba stala se příliš nepohodlnou 
a opat Božetěch snad i nebezpečným representantem. A když 
konečně všude jen svár a třenice, všude ještě různice a 
záští, všude podezřívky a všude pohana, pak i ten kou- 
teček, kterýž býval člověku nejmilejším, se znechutí . . . 
A opat Božetěch byl také jen člověkem ! I ta vlašťoviéka 
hledá jiné hnízdečko, i ta jiřička jiného útulku ! — Božetěch 
jej také našel a kde? — Však vás ještě, než zakončím, 
do něho zavedu. 

Ve dvoře vedle kláštera už také cizí, neznámý lid. 

Dubravka umřela utrápena hořem nedlouho po, osud- 
ném soudě. 

I obě děti šly za matičkou v několika dnech. 

Pochovaly je k. ní na hřbitov nedaleko kláštera. 

V koutečku za rybárnou ve skalách k pěti hrobům 
přidružil se. šestý rov. Také čněl nad ním kříž a za- 
bloudil-li poutník do zdejší pustiny, mohl tu leckdy viděti 
utrápeného a usouzeného muže. Nebyl ještě letitý, ale už 
bílý jako mléko. 

Vedle něho sedával prastarý dědoušek. 



161 

V jednom z těch hrobů odpočíval také Krušina. Jda 
zrovna z kapitulní síně dceru vyhledat, už se také ne- 
vrátil. 

„Tak to bylo, tak/ povídával stařeček-rybák kolikrát 
za den. „ Viděli jsme ji k ránu a druhý den k večeru vy- 
kopal jsem jí hrob, vodou říčnoa vykropil, potom jsem 
holku pochoval a se za ni pomodlil „Otce Dáš". Byla tak 
hezounká jako anděl po pravé straně hlavního oltáře ' 
v klášterském kostele. — Bylo to v máji, když všude všecko 
kvete, když nejhezčí všude čas, a i v té naší rybároě tak 
roztomile. — A za podzimku — také z rána — plul po 
řece obstárlý muž. Vzal jsem ho na lodici a zrovna vedle 
té holky pochoval, tf 

„Šel ji hledat a nalezl ji, ** povzdychl si bělovlasec. 

„Utopenec utopenou!" začal zase stařík. Povídával 
rád, tuze rád. Vsak* víme, jací ti staří lidé jsou. Dobři, 
prostosrdeční jako děti. — „A. ten podzimek umřela také 
má žena. Já si pomyslil, že ji Pánbůh za to trestá, proč 
té hezoučké holce vlasy ostříhala. Viď, že byly jako 
hedbávné? — Vždjť jsi ty její vlasy hladival. Nebožka 
žena je ustříhala a pletla z nich věnečky. Však máš také 
takový. Napletla jich hodně a ze všech zbyl jí jen ten 
jediný. 44 

Opravdu měl bělovlasý muž věneček z hnědých vlasů 
jako hedbáví blýskavých; ale neměl ho ani proti zimnici, 
ani proti ouřku, ani proti úbytím. Vlasy se pořád ještě 
tak blýskaly a zdálo se mu, že vidi sebe v nich a ještě 
že tam někoho vidí — Radku s bledou tváří a hlavou 
ostříhanou. 

Byl to Slrachota; za těch několik let zbělely mu 
těžkými ranami osudu vlasy nad nejčistší sníh. 

Pomáhal rybákovi v rybaření; a stařeček ho dovedl 
vždy nejlépe potěšiti. 



162 

„Jen mne také, až umru, k mé stařici pochovej, Sá- 
zavinou vodou mi vy krop hrob a pomodli se za mne „Otče 
náš". — Já se také za tvou Radku i jejího otce pomodlil, 
když si snad na ně nikdo ani nevzpomněl," říkával sta- 
řeček shrbený jako vrba nad řekou, jejíž hlava omývala 
se ve vlnách. — A Strachota mu pokaždé sliboval. 



Na dvořo před Sázavským klášterem seděli na zápraží 
v rozedřených, bezbarevných hábitech dva mniši, dělíce se 
o suchý, ukoralý chléb. Oba bratří tetelili se zimou, 
protože se strání fičel ostrý, podzimkový vítr. 

Ale když chléb přiložili ke rtůmj ani požiti Božího 
dárku nemohli, až se jim z dásní prýštila krev. 

Dle všeho vedlo se jim velmi špatně. 

Oba mniši se na sebe podívali a z očí vyhrkly jim 
slzy, jež skanuly svráskovatělými tvářemi do bílých dlouhých 
vousů jejich. Bylo jim na lících dobře znáti, kudy se slzy 
proudívají, a zdálo se, že si tam již probraly brázdu. 

Neutírali si jich; ale schovali ruce raději pod roucha. 

„Nejde vám, nejde? — Ukoralý — tak příliš uko- 
ralý? — Jen dejte kus — dejte!" ozvala se před nimi 
jakás ženština také v šatě rozedraném. 

Byla ještě mladá; čítala nemnoho přes dvacet. 

„Zlí, jste vy, zlí. — Ty zvláště jsi zlý I Nechali 
byste mne umříti hlady," povídala žena plačtivým hlasem 
a smála se. 

K jednomu přiskočila, vzala jej za rameno a za- 
dívala se mu svýma velkýma očima ve vyschlý, vyzáblý 
obličej. 

„Nevíš o něm? Nepovíš, kam odešel? Mohla bych 
jíti za dvěma; ale půjdu za tím prvním. Ten měl také 
takový šat jako ty, ale hezčí, ne tak rozedraný. Já mívala 



168 

také šaty z hedbáví, už jich nemám a víckrát nebudu míti. 
Vidíš? Tuhle jsou z nich už jen hadry. V těch jsem byla 
s tím druhým u oltáře a on za to ode mne utekl. Ale ať 
si šel ; jsem tomu ráda. Dcera si výská a matička pro ni 
pláče. — Že nevíš, kde je? — Hledám toho prvního po 
celých Čechách už dlouhý čas," hovořila mladá žena a 
pořád tím mnichem-starcem za rameno hýbala. 

Větry začaly fičeti ostřeji a kmeny na stráních prudčeji 
pohybovaly hlavami. 

Oba starci povstali; balit se té mladé ženy, jež už 
několikrát až sem k nim zaběhla. Ale musili třikrát za- 
bušiti, než jim přišel otevřít nový fortník — mladinký 
ještě mnich. 

Šílená žena vrhla se však okamžikem na něho. 

„Ty jsi to — ty! Jen že máš nějak tuze červené 
tváře — jako velikonoční vajíčka!" 

Mnich se ženě vymkl, vystrčil ubohou ven, zabouchl 
fortnou a žena venku z plna hrdla zabědovala; ale ne- 
hnula se odtud. Hryzla na zápraží okoralý chléb, jejž zde 
oba mniši nechali. 

Oba starci seděli již ve tmavé jizbě o hladu. 

Byl to Kanan s Holišem ; — zastihl je opravdu trest 
nejhorší. 

Tak 3e jim Břevnovští mniši odsloužili za to, že jim 
ku klášteru pomohli. — Měli se opravdu jako výměnkář, 
jemuž vykázali nej vlhčí komůrku a jemuž jako psovi dá- 
vají odpadky. Nikdy však ani nezareptali. Nesli oba s le- 
dovou lhostejností poslední dny svého života, jak si je 
byli sami připravili. 

Bylo jich tu tak živo několik, jimž nynější páni na 
Sázavě dávali almužnu . . . 

Mladá žena se na zápraží ani nehýbala a kdykoliv 
zalomozily větry na stráních prudčeji, přichoulila se ke 
zdi a zadrkotala bělounkými zuby, jak ji zamrazilo. 



164 

Nebohá Běláska! — Hledala po Čechách Pomněna, 
protože muž od ní odešel a když z jara táhli ku Praze 
z Němec křižáci, aby dobyli ve svaté zemi Jerusalema, 
dal se k nim. Valilo se jich říšskou silnicí kolem Kutrovic 
jako mrakův. Otec s matkou Libějovi umřeli a mladá 
choť se ohlížela po jiných. Každý týden musila míti něco 
nového a marnila, až celý dvůr promarnila a nezbylo jim 
ani tolik, co má nejchudší kmet. 

Hořešovický vladyka již také odpočíval pod travou 
vedle kostela a Drslava proplakala na hrobě jeho celé 
večery, že rady muže nedbala, že Běluška bloudí po Ce- 
chách a že si děti tropí z ubohé smích. 

Marně ji hleděla doma zadržeti; pokaždé uprchlá a 
od posledka neviděla jí už celý rok. 

Když lidé vídali večer Drslavu na hřbitově, litovali 
jí, a matky říkávaly svým dcerám, když chtěly na sebe 
něco ozdobného, aby si vzaly příklad z Bělušky zema- 
novy, že by to jednou také s nimi k takovým koncům 
mohlo dojíti. 



Daleko za horami Žďárskými — musil bys celou Mo- 
ravou až do Slovenska — stálo v tichounké úžlabině, jíž 
se proudí Váh, několik dřevěných, nedávno zrobených chat. 

V téhle udolině vypadalo to jako v ráji. 

Stráněmi zelenaly se svěží březiny, střídajíce se 
s mladými doubci ; po březích rozkládala se zdělaná role 
a středem vinula se voda jako dovádivé pachole. Zádum- 
čivých jehličin tu nebylo. 

A když zavzněl nad břehem u kapličky zbudované 
z neotesaných klad zvonec a z mladých nizounkých chat 
za hlubokého mlčení vycházeli vážní mužové a za ticha 
hrobového kupili se kolem kapličky k modlitbám, zdálo 
se, že zde říše duchův a že se tu duchové scházejí k úra- 



165 

dám o osudech smrtelníku. — Dnešním večerem se opět 
rozhlaholil zvoneček tajuplnou tišinou. 

Zase vycházeli z malých nizounkých chat mužové 
staří i mladí v dlouhých černých hávech ku svatostánku. 

A když hýli již všickni pohromadě, vystoupil jeden 
na omšelý kámen u kapličky a promluvil tichým hlasem 
ke druhťim samoty: 

„První zvěst došla nás dnes z vlasti, co jsme stará 
sídla opustili a překročili práh své otcovské země, aby- 
chom jí už nikdy neuviděli a v cizí pudě složili kosti své. 
— Biskup Kosmas nesedí již na stolici svatého Vojtěcha; 
umřel brzy po našem vypovězení. — A Břetislava už 
také není na prestole Přemyslovcův. — O svátcích vánoč- 
ních jej zabila ve Zbečenských lesích ruka vrahova. Vraha 
nalezli probodeného nedaleko ve výmolu. Byl prý to 
Voděrad, jenž zapálil ve Kvílících dvůr, nade dvorem 
chrám a v rokli porostliny. A na Sázavě ničí Břevnovští 
mniši knihy, které tam po nás zůstaly, metajíce je do 
plamenů. Kanana, Holiše i s bratry ostatními, kteříž 
s námi pro vysoký věk nemohli, krmí suchým okoralým 
chlebem a napájejí je vodou. — Pomodlíme se za všecky, 
jestli nám kdo ublížil, odvděčíme se mu modlitbou." 

Sestaralý muž s prošedivělým vousem dopověděl a 
dopověděv, poklekl a celý zástup s ním. 

Jest zde me7Í nimi plno známých tváří. Tamhle pod 
zvonečkem stařičký Božek, vedle něho Křivohlav a za 
Křivohlavem podivný jakýsi chlap polovážného a polo- 
směšného vzezření. Ale modlil se pobožně: — je to 
šedivec Holata. Vrátil se odpoledne z Čech. 

V onom muži však, kterýž před několika okamžiky 
mluvil ku bratřím, sotva by byl kdo poznal opata Bože- 
těcha. Tak příliš sešel za ten čas, co jsme ho neviděli. 
Vlas jeho taktéž hezky probělel a na ušlechtilé jeho tváři 
uhostil se trud k nevy hlazení; jen oko nepotratilo dři- 



166 

vej si přívětivosti. Přišly na opata těžké rány, jedna za 
drahou ; ale srdce jeho zůstalo jako křišťál, jako zlato, 
když projde nejprudším ohněm. 

Vedle opata Pomněn Kvílický. I jeho tvář nad obyčej 
zvážněla. — — 

A když se domodiili, odříkali večerní hodinky a do- 
zpívali staré slovanské zpěvy, shrnuli se všickni kolem 
Holaty, jenž se po nich hrdě díval a opět tak smčšně se 
tvářil jako tenkrát, když šli do ftíma. 

„Celou zimu pobíhala kolem kláštera jakási holka 
v rozedraném oděvu. Nemohou z ní ničeho jiného dostati, 
leda že jí utekl muž a že, když byla svobodna, mívala 
ráda mladého mnicha. Dávají jí chleba, o nějž nestojí už 
ani jejich psi, a žena ho ohryzujc, div si zuby nepře- 
láme. Já ji taky viděl. Věřte mi však, čtyřikrát jsem byl 
ve Vlaších, ničeho jsem se nelekl; ale té bláznivé ženy 
zděsil jsem se opravdu. I za mnou vyběhla a ptala se 
mne, kde že ten mladý bleďounký mnich, že prý už jméno 
jeho zapomněla, u vyprávěl šedivec. 

Pomněna napadlo okamžitě, kdo by mohla býti ta 
bláznivá žena, jíž v klášteře suché kůrky dávají. Už více 
neposlouchal a odešel níže po řece, kdež si usedl. 

„Běluška, Pomněné, šílenou! — Hledá prý tě v Sá- 
zavském klášteře, suché kůrky jí prý dávají a ona je 
ohryzuje s radostí! — Pomněné, tys tu Bělušku mohl 
míti ! — Ach Bože jediný ! — Jak blahé dny jsme mohli 
tráviti ve dvoře, i otec mohl žíti. Proč ti jen to roucho 
oblékli a proč ti vlasy ostříhali do holá! — Ptáš se 
pozdě, Pomněné ! — Příliš pozdě ! — Už nyní tak zcela 
po všem ! — Běluška šílená — šílená ! u vyhrkl prudce 
ze sebe mladý mnich a oholenou hlavu oběma rukama 
si zachytil. — „A já tu Bělušku přec tak příliš, tak ne- 
výslovně míval rád!" — — 



167 

„A jsou ti latiníci bez citu; kmety otiskují a robotu 
za robotou vymýšlejí. Proto taky ten nový, veliký chrám 
bývá prázdný i o Hodech Božích. — Ale Břetislava jsem 
přec jen oplakal. Pro něho ze všech těch knížat staré mé 
oči se rozslzely. Komu pak také by nebylo líto tak mla- 
dého života. — V knížecí čeleď vetřel prý se ďábelský 
jakýsi chlap. Mutina s Božejem ho uplatili, aby poslal 
mladého vojvodu za Konrádem proto, že je vyhnal ode 
dvora a přes hranice. Přestrojil se, aby v něm nikdo ne- 
poznal Voděrada, oholil hlavu, přilepil si zrzavý německý 
vous a vymstil se zároveň na knížeti i za to, že ve svých 
zemích pohanskou víru zapověděl." 

„Přec tedy došel svého," řekl Křivohlav. 

„Ar cize, ty babo; ale co se naběsil! Měli ho hned 
ve Kvílících hodit do plamenův a nebáti se, že jim ruce 
uschnou. Ve Zbecensku jinak s ním kmeti naložili. Na- 
razili ho na kůl, aby se nestal z něho vlkodlak a jich 
nestrašil. — Ba právěť že jste byli baby — ty, Křivo- 
hlave, největší. Však tě ode dávna znám.! Beze mne bys byl 
spadl do Římských příkopů jako shnilá hruška. Já tě na 
hradby vytáhl. — Měl jaem býti jen ve Kvílících; však 
bych ho byl jako chrousta na oštěp nabodl. Ale ty — ty ! 
Říkám, že není po cechách bitce, jako jsem já; není 
a nebude. Škoda mne, věčná škoda, že se za českou slávu 
už nebiju!" 

„Proč jsi tedy v Čechách nezůstal a šel za námi," 
prohodil jeden z bratří. 

„Protože mám Božetěcha nejradší a chci s ním na 
jednom místě umříti," odsekl Holata. „A k čemu ty se 
po tom ptáš? — Před pěti lety bych byl ovšem neřekl, 
že umru na Váhu; ale tenkrát bych byl také neřekl, že 
vy všickni půjdete z kláštera a že se v novém stavení 
uvelebí cizinští vetřelci. Tak, tak, braši! — Na Holatu 
ještě nikdo nevyzrál, kdyby spolkl fůru knih. Já byl 

V. Btnei-TíebiMký. XIV. 12 



168 

čtyřikrát ve Vlaších,, na Římských hradbách hned první 
za Viprechtem a ne ten Rá«. Lež je to! Šedivec Holata 
a žádný Ráz. — Proto mne také poslal do Cech Bože- 
těch mezi všemi vámi jediného!" 

Oči se sice starému válečníku ještě leskly plným plá- 
polem; ale postava jeho byla již shrbena. Už nebyl ani 
s to, aby se vzpřímil do rovnoty. Nebylo také divu. Tolik 
let a tolik nehod sehne i stověký dub. 

Údolinou rozestřelo se již šero. 

Mniši-bratři rozešli se do svých chat, jež si byli sami 
vystavěli a na něž klády taktéž sami zporáželi. 

Opět se tu obírali malbou a řezbářstvím ; ale už jim 
to tak nešlo jako na Sázavě, protože leckterému se oči 
při práci kalily a nedobře viděly, i ruce chvěly se a třásly, 
když hlavy dlely daleko odtud za lesy a horami. 

Opat Božetěch zašel potom ku svému nejvěrnějšímu 
druhu Pomněnovi a také si k němu usedl. 

Bylo toho mnoho, o čem dnes přemítal a o čem 
s ním dnes chtěl promluviti! Odlehčí si tak člověk po- 
každé, může- li někomu sděliti hoře své a s duší věrnou 
pohovořiti. Zase ho hryzlo, že se jiný chlubí dílem jeho 
a jiný že se pyšní velkolepým chrámem, jejž musil, sotva 
že ho vystavěl znova a znova podezříván, přenechati ci- 
zincům ... 

Pomněn seděl nad Váhem s hlavou opřenou, jako by 
poslouchal, jakou že dumku hučí ta voda bystrotoká. 

Božetěch jej nechtěl však vytrhovati; věděl dobře, 
odkud tak často u něho ono zamyšlení, a také hluboce 
pohroužil se v přepodivné dumání, jež strhovalo jej za 
sebou dál a dál, jako proud pod nohama jeho ulomenou 
ratolest. 

„K čemu že, Božetěchu, ten lidský život? — Proč 
a nač všecko to naše snažení, všecko to naše strádání 
a všecky ty útrapy a bědy, jež nám tu zakoušeti ? Ku 



169 

slávě Boží! — Slyšíš mne, ty mladý příteli? Ku slávě Boží 

že, když jedni drahým činí dny nesnesitelnými? 

Přetěžké zpytování! — — Proč musila s tebou vzíti za 
své liturgie slovanská a se jménem tvým zaniknouti po- 
slední stín apoštolování Cyrillo-Metodějského ? — Proč za 
opatování Božetěcha, kterýž s celou duší přilnul k vám, 
vy svatí věrozvěstové Soluňští, kterýž neměl vřelejší touhy 
za všecka léta minulá, než aby vaši památku po českých 
vlastech osvěžil, upevnil a na věky zachoval, kterýž neměl 
srdečnějšího přání, než aby milý rodný jazyk rozléhal se 
prostorami chrámovými, když vy, krajané drazí, slavíte 
slavné dny i když truchlíte, abyste, i když Bohu sloužíte, 
všude měli na paměti, že patříte k jediuému, velikému 
slovanskému národu — proč právě mne, ty věčný Bože, 
vyhlédly za oběť tak přehořké zkoušky ? — Proč právě za 
mne na dědictví tvé, ty Prokope, vrhána hana za hanou, 
potupa za potupou, ač přece nejmenším pokleskem vinen 
se necítím? Klnouti vám, vy nástupcové moji, nebudu! 
— Přeji vám jen z duše, abyste byli lidu, čím jsme mu 
byli my, bleďtež, aby působení vaše v Posázaví bylo po- 
žehnáno věky věkuv . . . Budete-liž? tf 

Opat Božetěch mluvil již hlasitě maje oči upřeny 
v tu stranu, kde mu večernice z rodné země věstila po- 
zdravení, a na bílý jeho vous slza za slzou, každá větší 
a bohatší se Hnula. 

Pomněn vedle něho ještě tak bez hnutí, pravou ruku 
držel u srdce a levou, zdálo se, že si hlavu o kámen opírá 

Božetěch vzal mladého mnicha za ruku, nahnul se 
k němu blíže, dotkl se i jeho tváře a z hluboká, tak 
příliš z těžká si oddechl. 

„I ty jsi mne opustil, jejž jsem tak miloval, jako 
nikoho na této zemi plné záští a zloby pekelné?" zabědoval 
stařec- řeholník. — „Připraviž mi tam tedy také útulek. 

12* 



170 

— Proč měl bych déle žíti já, když andělé zemi opouštějí 
a ulétají nahoru? — Přijdu brzo, Pomněné, za tebou!" 

Božetěch sestydlé líce soudruhovi políbil a udělav 
mu na čele kříž, odešel ke kapličce. 

Za chvilinku rozhlaholil se tichounkou údolinou 
zvoneček. 

Bylo ho as daleko slyšeti. Tak ještě nikdy nezněl, 
co ho pověsili nad Váhem uprostřed dvou trámflv. Ale 
také v zátiší zdejším nikdo dosud neumřel, až Pomněn 
nejprvnější . . . Zašla si dobrá, věrná ta duše daleko pro 
smrť, až do osady kterouž s ním založili bratří řehole 
sv. Benedikta ze Sázavského kláštera uprostřed srdečného 
i upřímného lidu sesterské Slovače, opustivše rodnou zemi 
s milovaným opatem svým Božetěchem . . \ 



V letopisech Sázavských ještě mnohý list, na němž 
divné události zažloutlým písmem vepsány . . . Mezi všemi 
vybral jsem si však ty, o nichž jsem vám, čtenářové 
drazí byl vypravoval. A budete-li se ptáti proč? — Jen toto 
napíšu: Už tenkrát, když je.stě byla tak mocná a silná 
páže česká, že svižnosC i pádnost jejich přečasto ucítili 
až daleko za hranicemi, mu šili osvícení synové rodné naší 
vlasti ve hlavách s myšlénkami velikými ukládati se 
k věčným dřímotám ; už tenkrát, když milé mateřštině 
chtěli uchystati stánky nejdůstojnější, jsouce podezříváni 
dušemi mrzkými, musili — do V)hnanství. 



Z ůkladův Ancikristových. 



(Přáno: 1881.) 




]ám naše Poohří rád — velmi rád, a ať přijdu 
v kterýkoli kraj chci, pokaždé se zadívá oko 
mé ku severu, neuzří-li na dalekém obzoru řadu 
modravých homolí — vrchy Středohorské. Noha 
se zastavuje bezděky a oko pátrá po těch jednotlivých 
velikánech, již, abych tak řekl, hned do mé kolébky se 
dívali. Jsem od nich vzdálen hezkých několik hodin; ale 
rozeznám každý zcela určitě a zdá se mi, jako bych na 
nich viděl i mohutné, kamenné sloupy, obrovské kříže, a 
od těch rozvalin jako by ku čelu mému letělo starých, 
slavných našich časů milé pozdravení . . . Vždyť jsem se 
v tu stranu dívával rád, maje od pravého ramene k levému 
boku zavěšenou koženou mošničku a v ní s tabulkou sla- 
bikář. A co už všecko táhlo jen tenkráte mladou, dětskou 
hlavou mou! A když jsem ob čas přicházel k modrým 
vrchům blíž a blíže, vždycky jsem si poskočil, uzřev v mi- 
lounké údolině Gitolibskou věž; modro se s vrchů 
ztrácelo, jako když s rozkošného obrazu ruka tajemná 
odhaluje znenáhla závoj, a měnilo se v čisťounkou zelen, 
v níž naseto vesniček jako hnízdeček. Ústa má nepostačila 
se ptáti, a drahá ruka, jež tlí již u sv. Víta osmý rok, 
nepostačovala ukazovati. 



174 

A nejzáze ku západu míhaly se jako by v mlhách 
věže Žatecké. A co píšu toto jméno, péro mi náhle skřípá, 
ruka se chvěje, rty svírají se křečovitě a hlava, plna nej- 
tklivějších vzpomínek, jež jsou všecky již pochovány a 
na nichž na všech zelená tráva roste — noří se ve výjevy, 
kterými se oči mimoděk zavírají. 

Zatec byla jedním z měst, o nichž se rozletělo celou 
českou zemí proroctví, že za zdejšími hradbami naleznou 
spravedliví ochranu a spasení- Obydlí hříšných a pokrytců 
jako Sodoma zahynou a i Praha jako nový Babylon bude 
prý pohlcena ohněm nebeským ... A od kraje ke kraji 
choditi lidé na rtech svých s věštbou strašlivou: „Ta 
města jest Pán Bůh způsobil, aby se v nich schovali vy- 
volení jeho ; onaC se nezapíší a nepoddají ancikristovi. Aj 
lide můj, vejdi do pokojů svých a zavři dvéře své za 
sebou: schovej se na chvíli maličkou, dokudž nepřejde 
hněv ....** 

I stalo se, že měšťané a sedláci prodávali o překot 
zboží svá a hleděli se ukryti ve městech, jakož byla: 
Plzeň, Louny, Slané, Klatovy a Zatec ... 

Tou dobou přicházel do cech ancikrist opravdu ; ale 
měl tvářnost přepodivnou. Vousy zrzavé, vlas rezavý, oči 
kočičí a drápy? — Ty drápy! A bylo ho znáti po čer- 
vených křížích na kabátcích. Divíte-liž se? — A hovořil 
řečí, která za živý svět nevysloví „ř a a „ť u . — Poznáváte 
již toho hrozného ancikrista, který nikde s nikým neznal 
milosrdenství? Zdá se, jako by se v naše kraje plížil po- 
znovu, jako by všude již zase vystrkoval růžky své; jen 
si ho dobře všimněte a musíte jej poznati! 

Léta Páně 1421 přitáhl do Čech v podobě dvou set 
tisíc bojovníků. Tolik vojska proti tomuto království ještě 
nikdy, pokud paměť lidská sáhá, nevyvstalo. 

Severozápadní Čechy spáry tohoto ancikrista stisknuty, 
sténaly, že pláč a kvílení vstupovalo až do nebe. 



175 

Kolem Žatce sehnalo se Němců, jako za časů Mojží- 
šových na Egypt kobylek. 

Všecky vesnice na míle daleko byly pusty ^obyvatelstvo 
buď pobito či rozpreblé, kam kdo mohl. Mésto samo 
uprchlíky přeplněno. Jediné posádka výborně ozbrojená 
čítala přes šest tisíc mazů. 

Dne 19. záři, v pátek, odražen již šestý útok nezdol- 
nými obleženci. Na věži děkanského chrámu duje větrem 
vítěz něji a vítězněji černý prapor 8 červeným kalichem a 
městem hlaholí píseň: „Kdož jste Boží bojovníci..." 

A ancikrist před hradbami s ušima schlípenýma, s bě- 
lavou pěnou malomocného vzteku na ssinalých rtech, se 
zuby zaťatými a očima krví podběblýma. 

Kurfiřtové Kolínský a Treverský, markrabě brani- 
borský a saský vojvoda Erich sestoupili se v poradu. Ne- 
bylo v dějinách příkladu, aby takovéto město dovedlo 
odolati dvěma stotisícům válečníkův a za jediný den šestý 
útok odrazit. 

„Toho všeho jsi ty vinen! — Nezdar nemůže nikomu 
z nás býti přičítán!" vytýkal saský vojvoda markraběti 
braniborskému. — „Způsob válčení jejich mně povědom 
nejlépe. — My měli udeřiti ku jedné toliko straně a město 
mohlo již býti v naší moci.* 

„ Rozvaž, pane, co mluvíš; sice té chvíle s lidem svým 
odtrhnu! 11 

„Aj, drazí páni, ještě by scházelo, abychom my na- 
vzájem se potírali ! — Potom bylo by po vší reputaci ně- 
meckých vojsk!" 

Treverský volenec hleděl rozvaděné všemožně usmířiti. 

„ Spíše nezdaru všeho příčinou císař sám! — Krátí 
si čas v Prešpurce nejrozmanitějšími radovánkami a my 
tu za jeho věc tupíme ocel svou!" vykládal kurfiřt Ko- 
línský. 



176 

„Za jeho věc, dis, pane? — Pak se mýlíš velice! — • 
K vůli samým sobě tu stojíme . . ." 

Ancikríst rozdělen sám v sobě a hnedle by byl do 
těla vlastního ostré drápy své zadíral. I byla by věru po- 
vstala hádka mezi náčelníky křižáckých vojsk, kdyby ne- 
byla přímo do chocholu na přílbě braniborského markra- 
běte střela zaletěla s otočeným proužkem papírovým, 

„Smích si ještě tropí z nás! — Sám luciper je 
s nimi!" 

„Co tu asi píšou?" 

„Nedobře jste, páni vzácní, volili místo ku svým 
stanům. Jen si dobře prohlédněte, kde plachty vaše roze- 
střeny . . . Pod šibenicí jste se uhostili ! — Kam jste dali 
své moudré hlavy a kam se z těch vašich hlav poděly 
rozumy? — Žatce nedobudete do soudného dne, protože 
prahy zdejší pomazány jsou krví beránka neposkvrněného, 
kamž nemá ancikrist přístupu. — A vy všickni jste po- 
slové jeho — ti nejhorší, jakýchž kdy země na povrchu 
svém nosila!" 

A ještě držel saský vojvoda ve třesoucí se ruce list, 
když přede stanem ozvaly se prudké hlasy, jako by otázky 
a odpovědi, prozrazující už přízvukem zděšení. 

Do stanu vrazil nyní oděnec všecek udýchán a uřícen. 

„Zle, milostiví pánové — tuze zle!" 

Křižák nemohl přijíti ke slovu jinému, než: „zle — 
tuze zle ! tt 

„Tak přece mluv!" 

„Milostiví pánové! — Viděl jsem je na tyhle oči své!" 

„Koho že? u 

„A vinou se silnicí jako hrozný had. Za nimi, před 
nimi, nad nimi kotouče dýmu jako čertova svatba." 
„Od které strany?" 
Braniborský markrabě uchytil nyní zděšence za obě 



177 

ramena a zatřásl jím-vší silou, jako by chtěl takovýmto 
způsobem z něho dostati určitou odpověď. 

„K Lounům! — Žižka! — Vozové hradby!" 

A tahle zpráva působila i na milostivé pány jako 
blesk. 

Zrak saského vojvody utkvěl nyní na proužka papí- 
rovém, jejž dosud svíral v ruce, a rtoma jeho prodrala 
se poslední slova, jež obleženci vzkázali poslům antikri- 
stovým: „A neodtáhnete-li, do jednoho budete 
na tomhle dřevě zvešeni!" 

A potom se rozlehlo rozsáhlým německým ležením 
vřeštivé troubení a náčelníci vojsk dávali rozkazy: „Palte 
všecko, kam vaše noha vkročí, živé dnše nešetřete, bijte 
každého napořád, vesnice bořte do základův, a co se vám 
dostane do rukou, jest vaše! u 

Knížata sedli nyní na koně, ke stu paží vrhlo se na 
šibenici, povalili ji rázem a za několik okamžiků vy- 
šlehly z trámů plameny ... A sotva že. se vyvalil k pod- 
zimním oblakům nade stany bělavý dým, rázem rozevřely 
se Žatecké brány a branami vyřítily se na prchající Něm- 
číky celé proudy Božích bojovníkův, odplácejíce vrahům 
krajanů svých plnou měrou. — 

Kolikrát takhle utíkal z tohoto království ancikrist 
se zrzavým vousem, rezavým vlasem, očima kočičíma a 
drápy tygřími? — Ale vždy a vždy se mu chtělo nazpátek, 
' až se tu jednou, když lidé usnuli, usadil naprosto. 

Tenkráte pobořil u Žatce jen šibenici, boje se, aby 
na ní nebyl pověšen; ale po dvou stech letech přivedl 
pod svou vládu všecko — tak zcela všecko ve zdejších 
krajích. A nezměnil se od těch časův ani o vlas, ve tváři 
jeho ani jediný tah se nezměnil, dechem svým otravuje 
všecko do dneška a spáry jeho ještě ostřejší. 

Boží bojovníci setleli, řady jejich prořídly do jed- 
noho, a kolik že těch měst dnes, o nichž by se mohlo 



178 

pustiti do větru proroctví, jaké kolovalo po Čechách ten- 
kráte? 

Ancikrist přichází s jidášským měšcem, v němž cinkot 
Stříbra rozléhá se na mile daleko, nos jeho tu a tam 
ohnut, oči potměšile mžourají, putuje od kraje ke kraji 
světa, vykládá své zboží po městech j po vesnicích, odva- 
žuje se do statků, plíží se i do chat, neštítí se ,ani chu- 
dičkých obydlí dělnických, přemlouvá, vnucuje se, někde 
i hrozí, jinde se zase rozplývá vlídností, hladí, pochlebuje, 
Jichotí ... A víte, co kupuje nejraději? — České děti! 
— A lidé mu věří a svou vlastní krev mu prodávají. — 
A hlas jeho tak přívětiv, řeč tak plna smělé lži! Edo 
pak si všimne mžouravých očí a kdo pak se podívá, zdali 
mu koňská noha nevyzírá! 

„Děti! — Děti! — Prodejte mi své děti!" 

Slyšíte-liž ten hlas? Je už tak blizounko! 

Kde jste, vy Boží bojovníci? Ancikrist klepá už na 
česká srdce! 



Stadický král. 



(Psáno: 1880.) 



I. 



ořešovický vladyka po celý letošní půst z hněvu 
takořka ani nevyšel. 

A zdejší farář přece kázal od neděle k ne- 
děli o nejvýbornějších ctnostech křesťanských, 
mezi nimiž kladl na první místo pokoru, smířlivost a od- 
puštění. Za základ k řečem svým si obral příběh o Da- 
vidu a Goliáši a o pěti oblázkových kamenech, jež si nej- 
mladší Bozův syn, už tehdáž pomazaný Páně, uchystal na 
tupiteie Hospodinova, učinil výklad, až se tomu lidé di- 
vili a své rozumy na tom mohli nechati. Průběhem ká- 
zaní mrštil tak leckdy okem po zemanu v první lavici a 
při tom ulil vždy nejpádnějšího textu ; ale vladyka seděl 
zamyšlen a zamračen i na místě Božím. 

Ze dvora zapomněli letos poslati na faru i povinného 
beránka. Jindy vybírali nejbělejšího, nejtučnějšího, až bý- 
valo panu faráři chudinky líto, když ho připravovali k ve- 
likonoční večeři. A svátky přec padly dost pozdě ; jehnátek 
bylo jako housátek. Jindy by se byl zeman o beránka 
postaral, kdyby jej měl koupiti sám za nevím jaký peníz. 

V Cechách bylo sice v těch letech všude dost hněvu 
a zlosti, všude, kam se člověk podíval, uzřel rozmrzelé 



182 

tváře, všude, kam ucho naklonil, zaslechl rozvaděné hlasy, 
nejvíce na panských hradech, v rytířských tvrzích, vý- 
čitky, až se do tváří hnala krev, přezdívky, až se pěsti 
zatínaly, posměšky, až žluč hrozila puknouti . . . V Čechách 
tenkrát hledali krále, jako druhdy řecký filosof člověka 
za dne se svítilnou. Čeští páni nabízeli slavnou českou 
korunu cizincům takořka za fatku, ještě o to žebronili, 
aby si ji některé saské či bavorské knížátko posadilo na 
hlavu, skoro se dotírali ... Za několik podpisů na papíru, 
který dnes či zítra plamen sžehne, všecko chtěli dáti, a 
cizáci krčili ramenoma a stavěli se, jako by o českou 
korunu nestáli ... 

Král Fridrich vzkázal panu Oldřichu Rožmberkovi 
výslovně: „Já o tu korunu nestojím . . . B Mezi panstvem 
nedorozumění, mezi rytířstvem půtky, mezi kněžstvem pře 
a sváry, mezi městy nedůvěra, v obecním lidu jitřeni . . . 
Nebylo-liž v Čechách v letech čtyřicátých století patná- 
ctého hněvu a zlosti až přebytek? . . . 

A když si zajel do Hořešovic tu a tam nějaký starý 
druh a pověděl zdejšímu zemanu, že se sněm opět rozešel 
že ti Eožmberkové podrývají všecko jako krtci, že mají 
dva jazyky, dvě srdce, dvě duše a devět hlav, z kterýchž 
si vždy jednu podle potřeby vybírají, vladykovi se oči 
krví podlily. 

„Co můžeme dělati? — Pro Bůh, co my můžeme 
začíti?" 

A hlas se mu třásl, ruce se mu chvěly, jako by byl 
nejprudší mfáz. Hlava jeho při tom klesla nízko nad 
dubový stůl a mezi vlasy bylo zcela zřejmě viděti dvě 
rýhy křížem přes sebe, dvě široké, zčervenalé jizvy. 
A potom vždycky i zlo6t i hněv zapíjel. Míval pravdu 
zdejší zeman: co dělati, co začíti? — Leda tak dokon- 
čiti, v čem bratra Žižku přerušila u Přibislavi hlíza ; ko- 
rouhevným hrdopýškům hlavy ohmatati sudlicemi, zdali 



183 

na lebee jejich kde jaký hrbol, a naleznou-lí, srovnati 
ho . . . Ale s kým a jak? — Lid byl od desíti let opět 
ve svých statcích, navykal orbě, liboval si v žatvě, obilí 
prodával, za výtěžek drahé šaty kupoval, začínal choulo- 
stivěti, zapomínal na nedávné doby jako by schválně . . . 
A kde se jim zachtělo ukázati přec, že sila jejich ještě 
ne vy kypěla, postačilo pouze podívati se na panské zámky, 
za jichž zubovitými hradbami kmitalo se čeledi jako v čas 
obležení, a blýskalo se houfriic, jako by v každém měli 
svou slévárnu ... 

Na sněmich bylo tenkrát mnoho mluvíváno i peče- 
těno, avšak nic nekonáno. 

Ale nynější zlost Hořešovický vladyka nemohl zapíti, 
aniž mohl z ní vyjíti. Hněval se vstávaje lehaje, hučel 
i cestou do kostela a huboval i v dřímotách. Nejbližší 
jeho soused, věrný přítel, pan Jaroslav Plichta z Žirotína, 
umlouval se s panem Zbyňkem Zajícem z Hanžburku, 
pečeť fialové orlice ve zlatém poli přivěsil na tentýž per- 
gamen, na němž se červenaly Rožmberské růže ... Už se 
jejich přátelství začalo kaliti, když před čtyřmi lety se 
vypravil potají sMalovcem k bavorskému knížeti Albrechtovi, 
aby se ho důvěrně otázal, nebyl- li by rád českým králem. 

Ondyno se potkali, zastavili se, rozhovořili se, slovo 
dalo slovo a toto opět jiné, ale každé bylo již prudší, 
ostřejší, úsečnější, až přešla řeč v hádku . . . Potom se 
rozjeli, jeden druhému s Pánembohem nedali a jeden po 
drubém nevzkázal ani milým domácím pozdravení; pan 
Jaroslav bodl bělouše oběma ostruhami, vladyka zaškubl 
uzdou, až se hnedka vzpřímila . . . Dva staří, věrní 
přátelé se rozjížděli s hněvem a záští proti sfcbě, nic jinak, 
než jako by už jeden patřil k Rožmberkům a druhý byl 
zapsán při jednotě Poděbradské, či jako by byli jeden 
proti drubému prováděli pych a chystali se na zhoubné 
zájezdy. 

V. Beneá-Třebizský. XIV. 13 



184 

A od těchhle chvílí zdejší zeman ze zlosti nevyšel. 
Už se mu stala za těch několik neděl jako by potřebou. 
Ve dvofe tím arciC trpěli nejvíce. Vladyka byl také ve 
svém ni trn rozrušen, čím dále, tím zřejměji. Ale kdyby 
byl mohl, byl by dal navézti nad Hořešovice veliký násep, 
aby o bašty Žirotínské ani okem nezavadil. Pan Jaroslav 
nebyl od těch dob zase ve Slaném a jen proto, aby ne- 
musil silnicí kolem Hořešovic. Vladyka si chtěl s Žiro- 
tínem vyměniti na Bělčinách lučiny, už měli listiny hotové, 
jen podpisy a jen svědci scházeli, ale od té chvíle bylo 
po smlouvě. Zeman by byl lučiny nechtěl, kdyby v potoce, 
jenž vinul se jich středem, byl samý zlatý písek, a pan 
Jaroslav by je byl zas nedal za les, kdyby v něm rostlo 
snad samé dříví cedrové. Tak to bývá vždycky, když se 
staré, věrné přátelství roztrhne a není žádné naděje na 
smířenou. 

O velikonoční hod Boží faráře ani nepozvai do dvora, 
o pomlázce se červených vajec nedotkl, jindy vždycky 
brával v ten den šavli, jilcem je natukal, ostřím olupoval 
sám jediný a potom z nich jedli všickni : farář, zemanka, 
dcera a každý host, jeuž seděl s vlády kou za jedním stolem. 
Bylo tak ve zdejším dvoře obyčejem od starodávna. Šavle 
k tomu jako by schválně kovaná, dozajista pamatovala 
ještě krále z rodu Přemyslova. Až letos toho opomenuli 
poprvé, zrovna jako by byl zeman zapomněl, že jsou svátky, 
že je velikonoční pondělek. I šat měl na sobě, jako by 
byl pouhý všední den. A o svátcích vždycky dbal vladyka 
neřeknu nádhery, ale úpravy a slušnosti, jako bývalo za 
stará. Suknice arciC neměl, kukly také ne, vlasy nosil 
ostříhané skorém do holá, chlupatým kloboukem, z něhož 
prý za těch časů lidské tváře jako z krbu vyhledaly, si 
hlavu tolikéž nepokrýval, postačila mu čapka, ale čisťounká 
s hebounkou kožešinou, po straně s pérem . . . Dnes však 
měl na hlavě tu starou, ošumělou, kolem níž beránek pe- 



185 

lichal, kabátek byl vybledlý, knír nad hořením rtem nějak 
v nepořádku, šedavé rasoví jako by mn nad oběma očima 
za ten půst srotlo. 

Odpoledne si vyšel do polí k lesům. Asi půl hodiny 
od Hořešovie už začínají. Lidé říkají, že prý odtud až do 
Bavor jde člověk samým lesem. Z lesa ponejprv, zakukala 
dnes žežulka. Zeman se nezastavil, neposlechl kolikrát; 
kde ji slyšeli, všude, si sahali do kapes, je-li tam aspoň 
haléř, protože prý budou mít potom peníze celý rok. 
Vlády ka neměl s sebou ani grešle; ale také si kukačky 
nevšiml. Jen když došel na vrch k lesům, jež táhnou se 
k Zichovci a odtud k Žirotínu, ohlédl se nazpět. Oči jeho 
utkvěly na dědině rozložené údolím, potom s iedné stráně 
na druhé : osení se všude zelenalo jako brčál, mezi velkými 
hony vinuly se červenavé prahy, úhory, „selský grunt", 
ale nebylo jich mnoho ; kam se jen zeman podíval, všude 
viděl svůj pozemek, podařilo se mu před lety oba dvory 
spojiti v jeden, mohl se tudíž gruntem vyrovnati leckterému 
pánu, natot pak rytíři. 

Ostatně rytířem mohl býti dávno ; když tenkrát Zik- 
munda korunovali v Praze, bylo jeho jméno mezi těmi, 
kteréž chtěl pasovati na rytíře . . . Ale Hořešovický zeman 
ani do Prahy nešel, řka: „Musil bych se báti, že mi první 
hrom z jara urazí rameno, na které by mi ten . . . tt při 
tom si odplivl, „položil meč!" . . . 

Nad hlavou mu zazpíval kosík tak miiounce a ku- 
kačka přiletěla zrovna na protější buk; slunce ozářilo 
tichounkou údolinu, šindelové střechy dvorce a mechové 
kalence na statcích až oslňujícím leskem ... Po polích 
jako by samý hedbáv byl rozložen a vysoko na hoře tak 
čisťounce modro, v korunách stromů jemňounký ševel, tak 
něhyplný; vždyť ta mlaď, útlounké lístečky s poupátky 
v rozpuku spolu laškovaly, líbaly se, objímaly; jen ten 

13* 



186 

muž pod nimi ještě zamlklejší, rty sevřené, obočí stažené 
až hrozivě a celo svraštělé ve tři vrásky. 

„K čemu a pro koho jen tn půdu oráme a k čemn 
zoranou osíváme! — Pro koho že máme sklízeti? — Pro 
cizí jakés kní zátko ! Přijde k nám jako holátt^o, u nás se 
opejří; a až se poohřeje, potom nám oči vyštípe, tváře 
rozdrápe ... Vy páni erbovníci! Kdo by byl řekl jakživ: 
v Qecbách to přijde jednou tak daleko, že budete volat 
krále a shánět panovníka ode čtyř úhlů světa, že budete 
jezdit od jednoho toho německého dvora ke druhému, že 
budete šíje ohýbati, čapky v rukou žmoiiti před Sasíkem, 
před Bavorem, aby se ujal siré země, aby vám vaše privileje 
potvrdil a nám aby nechal kompaktáta v pokoji . . .! a 

„Za tuhle řeč ti Pánbůh vše dobré dej, vším dobrým 
tě požehnej a všeho zlého uchovej!" 

A na levém rameni Hořešovického vladvky octla se 
pravice neznámého muže postavy obrovské, vlasů jako stříbro, 
vousů jako sníh, očí jako blesky, tváře velebné, čela vyso- 
kého bez jediné vrásky, oděného také v starozemanský šat. 

Zeman sebou trhl a pro okamžik přišla mu k hlavě 
myšlénka, že snad tenhle zjev duch, jichž prý ve zdejších 
lesích o půl noci a o polednách na každé samotě jako 
zakletců. 

n A než nový měsíc vypluje nad tvým dvorcem, o mně 
divné věci uslyšíš — a kdo jsem já, dovíš se zevrubně. 
Ale potom už ti nebude třeba takhle toužiti!" 

Kosík na větvici znova zazpíval, žežulka zakukala 
naposled, dvakrát, třikrát, a zeman se kolem rozhlížel 
udiven, jako by se byl probudil z tvrdého spánku. Nebylo 
tu nikde kolem tvora živého, všude ticho, nikde ani krůčku 
slyšeti, jen na větvičce teu zpěváček; už i kukačka od- 
letěla . . . Vlády kovi projel mráz celým tělem, sáhl si na 
čelo, nahmátl krůpěje, ruka se mu svezla na tváře, na- 
hmatala na nich také pot. 



187 

„A než nový měsíc nad tvým dvorcem vypluje, divné 
věci o mně uslyšíš, a kdo jsem já, dovíš se zevrubně. Ale 
potom už ti nebude třeba takhle toužiti ! a 

A oko vladykovo jako by mimoděk zavadito o še- 
davou branku kolem kostela, přes níž vyhledaly kamenné 
náhrobky, dřevěné kříže, a kde v rohu černala se zvonice 
podivného útvaru, dole široká, potom užší a užší a na 
vrcholku ve dva hroty vybíhající. 

Ale měl zeman jen o několik kroků postoupiti výše 
a byl by uviděl podle lesa kráčeti krokem rychlým obrov- 
skou postavu ve starovladyckém šatě a pot s čela a tváří 
by se mu byl ztratil okamžitě. Ale vladyka by toho byl 
neučinil za nevím co, protože o deset kroků výše bylo 
se stráně viděti sříceninu Tejneckou, chudičké městečko, 
a na levo staré sluncem vybělené hradby Žirotínské. 



II. 



řed čtyřmi sty lety vypadaly Hořešovice z pozdálí 
na vlas jako dnes, pouze že všude na střechách 
zelenaly se mechem porostlé došky, o červeni 
nikde ani pohádky, potom byly statky do jed- 
noho dřevěné a na zadním konci dědiny k lesům šedal 
se starý dvůr, tak zpola tvrz a zpola rozsáhlý statek ze- 
manský, červená půda po stráních kolem Hořešovic ani 
o stín se nezměnila, potoku také sotva vody za všecka 
ta léta ubylo, jediné staré vrby že pochřadly a že vy- 
razila ze strouchnivělých kořenův už kolikátá mlaď a 
potom že břehy kolem strouhy jsou více slehlé, někde 
jako by je zrovna upěchoval. I jména ve vsi jsou namnoze 
tatáž: Charvát, Šalamoun, Liška, Chochola, Zuna... 
Dědina přišla za ten čas nazmar sice několikrát, ale ves- 
ničané pokaždé utekli se do nedalekých lesův, a když se 




188 

zase po čase vrátili, vystavěl si každý nové bydlo na 
starém místě, ani o střevíc vyšší, ani o střevíc širší 
Kostel stál na témže místě jako dnes: kolem hřbitov a 
k silnici důkladná fara. Go se týče fary, lze pozname- 
nati pouze to, že faráři před třemi či čtyřmi sty lety 
byli ženatí . . . Duchovní správce, o němž učinil jsem 
zmínku před několika okamžiky, byl z nich druhý a na 
zdejší osadě už od dobrých dvaceti let. — Ale žel, že 
z milostí, jichž sedmá svátost poskytuje, dlouho se ne- 
těšil; brzy musil sám své vlastní družce zazpívati — 
aroiže po česku' — „z hlubokosti své těžkosti " . . . 
Tenkrát by to byl všecko odbyl nejraději však v latině, 
protože, když prý člověk mluví cizím jazykem, tu bolest 
a tu těžkost tak necítí. Hořešovický farář zůstal vdovcem, 
ač si mohl vybrati. Leckteré se zachtělo býti „kněžkou", 
pod rukou mnohá na faru vzkázala. Nejedná faráři-vdovci 
nadcházela; ale tento umínil si spravovati se radou sv. 
Pavla, kterýž dí: „Chcit pak, abyste vy bez pečování 
byli. Kdo nemá ženy, pečuje o to, což jest Páně, kterak 
by se líbil Bohu; ale kdo jest se ženou, pečuje o to, 
což jest světa, kterak by se líbil ženě, a jest rozdělen." 

A .spravoval se touhle radou opravdu. Kdyby byli 
lidé nevěděli, že má po nebožce syna, jakživ by byl 
nikdo neřekl, že byl někdy ženat. Hoch byl zapsán na 
fakultě artistické a svátky velikonoční trávil ode dvou 
dnů na zdejší faře. Přišel z nenadání jako ondyno pěn- 
kávy, a než jej mohl otec přivítati, rozvinul před ním 
veliký pergamen s pečetí vysokého učení Pražského: 
diplom bakalářský. Farář pro slzy v očích nemohl písmo 
ani přečísti. 

„A zdrávi tu všickni, tatíčku?" 

„Když Pánbůh dá, zdrávi, chlapče!" 

Syn mířil otázkou podle všeho dále, ale stručná 
otcova odpověď jej zarazila. 



189 

Farář až četl listina po třetí, a celý se chvěl ra- 
dostí z Česlávka, jak ho ti učení mistři v Praze vy- 
chválili. Jde mu od vánoc teprv do jedenadvacátého roka 
a až být bakalářem! Tamhle Peruckého pána syn na 
Pražském ačení sešedivěl a nepřivedl to k ničema. Je- 
roným Skaleckého Prokůpka prošel všemi fakultami a 
tatikovi přinesl domů konec ku konci několik jizev na 
tváři a samé dlužní úpisy. 

Potom snesl farář synovi, kde co měl nejlepšího. 

„Aby tě nebožka matka tak dnes viděla! — Až 
bych jí tohle všecko přečetl! — Co by tomu říkala! — 
Už je tomu dvanáct let ! A přece se mi zdá, jakoby včera 
zvony byly zvonily, jako by ji včera byli do hrobu spou- 
štěli!" 

Ve světnici nastalo ticho, mladý muž svěsil hlavu 
níže, farář se odvrátil k oknu . . . 

„A co v Praze, chlapče, nového? — Že prý jsou 
si zas všichni ve vlasech? Co Rokycana? — My tu venku 
o tom víme hůře než slepý o barvách ! — Překroutí vše, 
z černého bílé udělají, každý podle své chuti, jedni vidí 
v Rokycanovi druhého mistra Jana, jiní člověka horšího 
než byl Štěpán Pálečský, jedni staví táborské kněze po 
bok apoštolům, jiní jim spilají Ariánů . . . Však už jsem 
ti chtěl psáti list! — Tak dlouho jsi o sobě nedal vě- 
děti! Budeš přece všecko znáti nejlépe. Snad býváš těm 
hádkám i přítomen ! — A máš tu podepsané mistry, kteříž 
jsou přece bráni na slovo!" 

„Nevědí jedni a nevědí druzí pravého. Až hlava jde 
vším kolem, když člověk ty jejich traktáty čte a o jejich 
proposicích i argumentech přemýšlí. Věru budu rád, ta- 
tíčku, až mi z hlavy vyjde všecka ta učenost neužitečná. 
Je všecko jen klamná, blýskavá řeč, zevnějškem omamu- 
jící skořepina a uvnitř prázdno . . . Jeden druhého chytá 
za slovo, po slabší stránce protivníkově pátrá a slídí 



190 

jako lovec po stope jelení ... A nepřátelé si při všem 
mnou ruce, podtají se připravují, až vnitřním sporem 
všem síly ochabnou . . .* 

Farář už asi po čtvrté při těchhle výkladech Česla- 
voyých podivně hlavou zakýval a nějak nedňvěřlivě okem 
zavadil o rozvinutý diplom bakalářský s velikou pečeti 
Pražského učení. 

„Jsi, chlapče, ještě mlád, abys o takových věcech 
tak ledabylo mohl souditi. Ve tvé hlavě toho příliš mnoho, 
jedno na druhém jako ve velké knize listů; ještě se ti 
pod lebkou všecko hemží jako v mlhách, nevidíš před se 
dosud určitě, časem se teprv vyvine ze všeho ten pravý 
o všem pojem. — V mladých letech nemfiže ani jinak 
býti, jará krev, svěží, nestálá lehce vzkypí, lehce se 
usadí . . . Posloucháš dobře, Česlave? — Anis mi nepo- 
věděl, jaké ti dali k examinu thema? — A také jsi se ne- 
zmínil, kdo přece s tebou disputoval?" 

„Sám mistr Příbram . . .* 

„A thema — propositio!" 

„Ve velebné svátosti těla a krve Boží jest celý Kristus 
pravý Bfih a pravý člověk svým vlastním přirozením a 
podstatou svého přirozeného bytu, kterouž podstatu vzal 
jest z Marie Panny a jenž sedí v nebi na pravici Boha 
otce . . A" 

„Však už vím! — These Kokycanova proti Táborfim ! 
— A ty, Česlave?* 

. „Ani nemohu věru říci, jak dlouho jsem mluvil; 
začal jsem od Viklefa, probral traktáty mistra Jana, 
potom jsem přešel na učení Jakoubka ze Stříbra . . . 
Konečně mi do všeho vpadly bubny a trouby a potlesk 
se všech stran. Však jsem proseděl nocí od začátku ad- 
ventu, jedva že jsem vyšel tak podívat se na ulici, zdali 
ještě Praha stojí!" 

„Tak jsi bájil arcibiskupa? — A zdaž l>yl přítomen?" 



191 

„Seděl ve zvláštní stolici se zlatým řetězem na krku; 
když jsem probíral slovo za slovem, usmíval se, hlavou 
přikyvoval, když jsem měl na každinkou čárku a na ka- 
ždí nký puntík v jeho článcích pádný doklad ze svatých 
písem starého i nového zákona, rukama z lehká zatleskal, 
potom mne ku konci objal, dal mi políbení a ujistil mne 
své přízně i opravdové náklonnosti. 4 * 

Faráři opět vstoupily do očí slzy nad touhle cti, 
kteréž se dostalo jeho synovi, a teprv za několik oka- 
mžiků mohl mu poraditi : „Té jeho přízně si, chlapče, 
važ, uvidíš, Česlave — nevím, jak v Praze co jde, ale 
tuším — že Rokycana bude jednou v Čechách jedním 
z nejprvnějších, že jeho slovo bude vždy míti váhu nej- 
větší. Jeho přízeň, synu, bude platiti více než tenhle 
diplom . . . Važ i hleď si ji zachovati!" 

Ve starobylé světnici s dřevěným, přičernalým 
stropem nastalo zase ticho. Mladý bakalář chtěl již ně- 
kolikráte přerušiti hovor o předmětu, jejž otec čím dále 
tím siřeji rozpřádal, na rtech lpěla mu už podruhé otázka : 
„Zdali tu všickni zdrávi, tatíčku? 41 ještě s přídavkem: 
„A co ve dvoře? 44 Ale nemohl se k této poptávce od- 
hodlati a nemohl — letos poprvé. Jindy o zemanu otec 
začínával sám, a dnes ani nejmenší zmínky. Jindy přichá- 
zíval vladyka, jak se jen dověděl, že Česlav doma, na 
noviny z Prahy, a nepřišel-li, nemohl-li, šli návštěvou do 
dvora sami ... A ve dvoře věděli jistě, že je česlav 
na svátcích, na silnici ke Slanému potkal zemanův povoz, 
u samé vsi jej viděl nádvornik; a nikdo se ani neuka- 
zuje, otec také k návštěvě nevybízí ... Co to? 

Uplynul Boží hod, a dosud o nikom ani vidu; byla 
pomlázka a ještě jako by ve dvoře známé duše nebylo. 
Kdykoliv dole u dveří zaskřípala klika, vždycky se mla- 
dému bakaláři zaleskly oči, svěží tváří přeletěl červánek 
radosti, ale jen okamžik. Už bylo poledne a o nikom 



192 

nikde ani slechu. Ceslavu se zdálo, že chodí po samém 
trní, po žhavém železe . . . Dvě, tři otázky otcovy vždy 
přeslechl, teprv na čtvrtou odpověděl a ještě jen tak 
slovem či dvěma. 

„Je ti tu smutno, dlouhá chvíle! Věřím, jsi zvyklý 
Pražskému životu! A kde pak tady na vsi, na faře? — 
Jeden den jako druhý, o nic lepší, někdy arciC horší, 
měsíc jako měsíc, ještě když je léto a hezký čas, ale 
v zimě — v zimě, milý hochu! A tatík tvůj té samotě 
přec uvykl . . . tf 

„A což zeman?" 

„Ten jako by někde v lesích ztratil duši a hledal 
ji ! Chodí pořád zamračen a člověku se spíše vyhne, jako 
bychom se ani neznali. Letos ani beránka neposlal." 

„ Že i vy tu žijete, tatíčku, v nepřátelství?" 

„Ani stéblo jsem mu před nohy nepoložil! Pohašteřili 
prý se zle s Žirotínským, jeden druhému prý divná slova 
metali v tvář, pan Jaroslav prý mu hodil do očí železnou 
rukavici a řekl, kdyby byl rytířem, na místě že by spolu 
meče křížili ! Potom prý si před ním odplivl a od těch 
dob se hněvá zeman na celý svět, na svou ženu, na svou 
dceru, i na mne . . . Těchhle všech různic, jež se táhnou 
u nás už od třiceti let, nikdo není podle jeho rozumu 
vinen než my kněží, všude samá hádka a spor, každý 
jako by s Pánembohem v nebi mluvil, jako by s Pánem 
Kristem byli při poslední večeři seděli jeden po druhém . . . 
A na naší osadě přec bývalo jako v ráji, všickni přijímali 
tělo i krev Páně, neopomenul toho nikdy ani jediný, bý- 
vala radost o zelený čtvrtek podívati se na ty řady mužův 
a starcův, jak ke mřížkám přiklekali ... A jak to v Praze, 
milý hochu, vypadá? Přec jsi také o zelený čtvrtek byl 
u večeře Páně? — Jářku, Česlave!" 

Ale mladý muž přeslechl otcovu otázku úplně. Na 



193 

mysli mu ležel dvůr, zeman a ještě někdo. Otec však jej 
dlouho v zadumání nenechal. 

„Slyšíš, Česlave? — Jak v Praze byly plné kostely? 
Za mých let nepostačili knězi podávat ! U matky Boží před 
Týnem to trvalo do jedenácti. U matky Boží sněžné celé 
dopoledne . . . Jářku, česlave? — Přece jsi také ke stolu 
Páně přistoupil?" 

„ Studenti šli zvlášť v Betlémské kapli, nejdříve mistři, 
po nich bakaláři a za nimi ostatní . . . Podával nám Ro- 
kycana. Řeč učinil k nám sám! — A zemanu že by na 
stará kolena také lezly do hlavy a hnětly mozek jeho 
traktáty ? — Býval vždy tak moudrý, tak usedlý, já jeho 
řeči poslouchával bedlivěji než výklady mistrů ! u 

„Už tomu tak, milý hochu! — Víš-li, že zeman 
letos také nepřiklekl? — A potom ze Samoty Špadrňák! 
Mlynář z pily také ne. Jsou Pikarditi. Šíří prý se tu pod- 
tají. U dutého dubu mívají schůzky ... Už mi tak ledacos 
přišlo do hlavy, Žirotínskému na vzdory by se zeman 
zapsal třeba Pikarditům. Ale dosud mlčím, jako bych ne- 
věděl o ničem, však přijde Čas, že mlčeti nebudu, že 
ukáži veřejně prstem na proroky falešné, kteřiš v rouše 
beránčím, uvnitř pak jsouce vlci hltaví, hledají duše zpo- 
zdilé a lehkověrné . . ., Mistr Jan vydobyl u nás slovu 
Božímu svobodu svým životem, a kdo to slovo chce pře- 
krucovati, ten svobodu jeho zašlapává, kdo to slovo Boží 
nad mistra Jana chce vykládati, ten není hoden jeho pa- 
mátky, je svodič, je bídná duše ... A na stráži musíme 
státi noci dnem my jeho učenníci, ani dřimnouti si ne- 
smíme, protože když lidé spali, přišel člověk nepřítel a 
nasel koukole . . . tf 

Mladý bakalář však opět sotva asi poslouchal, jak 
otec horlí proti sektářům ; sotva si všiml, jak se mu mění 
rázem přívětivá tvář, jak se mu svaly kolem rtů prudce 
hýbají, jak se mu chvějí ruce, nic jinak, než jako by stál 



194 

na kazatelně a měl před sebou hlavu vedle hlavy, mezi 
věrnými ovečkami i vzdorovité berany ... Na mysli mu 
ležel ještě nezbytněji dvůr, zeman a — zemanova dcera. 

Farář horlil dál a dále, prudčeji a prudčeji, už i vstal 
se židlice, přecházel světnici těžkým krokem, pravou ruku 
vyzdvihl leckdy do výše. právě tak, jako když před mnoha 
lety zval svou osadu, všecky muže, kdo dovede unésti cep 
na obranu slova Božího proti cizinefim, kteříž na prsou 
s červenými kříži valili se v několika proudech k neda- 
leké Žatci ... 

„ A ty sedíš, jako bys neslyšel a všecko ti bylo lho- 
stejno . . . Tak jako by v tobě stydla krev, ztrácela svě- 
žesti. Však lépe by bylo ven s vámi místo všech studií, 
k nám zkušeným, v psotách utvrdlým, v souženích od- 
rostlým. Ani tušení nemáte, jak těžce se svoboda slova 
Božího dobývala, mořem krve zalévala! Byli jste tenkrát 
děti, kteréž uměly jedva „Otčenáš". — Udělali tě přece 
bakalářem; všecko máš znáti, všecko máš věděti, pravdu 
ode lži rozeznávati, dobré ode zlého rozlučovati . . . Budeš 
také už co nevidět toho slova Božího hlasatelem, těla a 
krve Páně rozdáváte! em! u 

Mladý bakalář ještě níže hlavu naklonil. 

„Jako bys proto neměl, chlapče, smyslu 1 A přece tě 
v tom listu pergamenovém pro tvou učenost vynášejí až 
do nebe ... A ty jako bys se hovoru se mnou o tom 
vyhýbal, jako by ti byla dlouhá chvíle, když začneme 
o věcech, kteréž nejsou ze světa tohoto." 

„Neřekls, tatíčku, před několika okamžiky, těch různic, 
jež táhnou se u nás od nějakých dvaceti let, že jsou kneží 
vinni, že všude samá hádka a spor, každý jako by s Pánem- 
bohem v nebi mluvil, každý jako by s Kristem Pánem při 
poslední večeři chleba v míse omáčel . . .* 

„Já že to řekl — já utrakvistický farář v Hořešo- 
vicích, já že to řekl, kterýž jsem byl u mistra Jana na 



195 

Krakově, kterýž jsem do téhle chvíle od jeho učení ani 
o puntík se neodcbýlil, já že taková slova pronesl? — 
Jestli jsi Česlave, takhle pozorně poslouchával mistry na 
vysokém učení, pak věru nevím, jak tě mohl pochváliti 
Rokycaoa, jak jsi se mohl hádati s Příbram em ... To řekl 
zdejší zeman, já slova jeho jen opakoval, abych ti pověděl, 
jak zachází. A kdybys se byl na dvůr neptal, byl b>ch 
o ničem ani nezačal, protože kdykoli s někým přijdu na 
něho, vždy mi ke hlavě krev vstupuje. Pro nic za nic se 
rozhněvat, pro nic za nic Da někoho zanevřít, zapomenout 
a nemluvit, to že křesťanské, to že podle slova Božího ? — 
česlave, nerad bych se v tobě zmýlil, víš přece, že jsi 
světlo očí mých, opora stáří mého a potěšení mého ži- 
vota ... A proto nechme dvůr dvorem, zemana zemanem . . . 
Však se pozná! Přijdou dnové, že se každý pozná, někomu 
dříve, někomu později, někomu v čas, někomu v nečas, 
někomu ke spasení, někomu k zatracení . . . Začněmež 
o jiném! Přece jsi nebyl doma už hezky dlouho! Praha 
jest veliká, Čechy ještě větší, v Praze novin plno, všecko 
se tam sejde, vědí tam o všem ... Co dělají Turci? Že 
prý vtrhli přes Dunaj do Uher? Je-li pak pravda, že ten 
červený Julian zlé paměti ztratil život n Varny? — Slyšel 
jsem, že prý ho zabili vlastní krajané, že měl podivné 
pletky . . .* 

Mladý bakalář chtěj nechtěj mu sil vypravovati o Var- 
nenské seči, o papežské dvojici, o vojně francouzsko- 
anglické; farář nad jedněmi novinami se usmál, nad dru- 
hými mračil, nad jinými hlavou vrtěl, ještě jiným ochotně 
přikyvoval, a čemu se divil, bylo, jak se vše syuovi se 
rtů jen řine, že přece jen v Praze mu nedali diplom 
bakalářský zadarmo, a tak z dobré, otecké duše mu dří- 
vější jeho lhostejnost, či spíše nemluvnost odpouštěl! — 
Ale při všech těch novinách se mu na tvářích úsměv ani 
nezakuitl, vtipné slovo, přišlo-li na jazyk, umřelo, na 




196 , 

chvilku se odmlce], jako by sbíral látku k dalšímu hovoru, 
a potom byl hlas jeho vždy hlubší, temnější, až se i faráři 
namanula myšlénka, že co se stal Česlav tím bakalářem, 
je vážnějším i ve slově. — Jinak také nemůže ani býti 
pro mladého muže, jehož očekává v nejblíže příštím čase 
vznešený úřad pastýřský. 



III. 



Hořešovickém dvoře jako by ani svátky nebyly, 
jako by, když je tudy minulý týden jaro neslo 
od dědiny k dědině a od střechy ke střeše 
nechávalo, zdejší kalence přeletělo s rukama 
zavřenýma . . . 

Vajec plné mísy navařili, všecky děti sice podělili, 
všecku chasu obdařili, ale sobě nenaťukali ani jediného 
Ve staré dubové almaře s dveřmi, na nichž byly vydlabány 
dračí hlavy s korunami, byl dřevěný talíř starodávné práce 
do vrcholu milounkou červeni narovnán, ale netknut, tak 
jako by pro někoho uchystán. 

Nádvořím ticho, dva holubníky na rybníčkové hrází 
jako by po ptačím moru, a přec už ondyno staří mla- 
ďoučkými se chlubili. A přece jim dnes štědrá ruka kolik 
přehoušlí dobrého zrní naházela. Jen někdy starý rousnák 
vyletěl, podíval se k lesům, ale ukryl se zase okamžitě a 
dlouhým táhlým vrkáním cos mláďatům vyprávěl — snad 
nějakou ptačí pohádku. 

„Už i to říkání člověka omrzí! — Už ani v tom 
nemám nějak stání!" ozvala se ve výklenku, jehož oknem 
bylo viděti ku kostelu a k faře, obstárlá matrona a po- 
zdvihla hlavu urovnávajíc si čepec zlatem krumplovaný a 
hedbávnými stuhami vyzdobený. 



197 

Před ní ležela dosti objemná kniha čtvercového for- 
mátu s umělým písmem, na začátku odstavců vždy s lite- 
rami v kolikera barev. 

V těch časech čítaly i ženy, aspoň jednou za týden, 
v neděli odpoledne nejspíše a svaté písmo nejradéji. Znaly 
se v citátech, v trefných výrocích neméně než muži. Uměly 
doklady pro kteroukolivěk potřebu z paměti a jak bystře ! 
Mívali tenkrát sice málo knih, ale v těch, které měli, 
věděli o každém puntíku jako sami mistři. Kde pak by 
také byl mohl napsati Eneáš Silvius pochvalu, jakou volky 
nevolky musil psátj českým ženám ve své kronice! 

„Tak smutně jsme ještě nikdy svátky netrávili jako 
letos ! Byly vojny, viděli jsme záplavu noc co noc, silnicí 
tudy přetáhlo vojenského lidu jako mraku, mnohý hluk se 
v našem dvoře zastavil . . . Věru takhle ještě nikdy, co 
jsem zde a co tě máme, Květuško ! — Dočti aspoň tuhle 
kapitolu! Tak se mi v ní zalíbilo. Kalí se mi nějak oči . . . 
Není také divu! — Sedni si semhle, Květuško!" 

Dívka, jež dlela u okna jako by bez života, očima 
upřenýma dívajíc se v tu stranu, kde za kostelem šedala 
se farní střecha, poslechla okamžitě a usedši, začala o Ju- 
ditě, kterak svlékla se sebe roucho vdovství svého, umyla 
tělo své, pomazala je mastí výbornou a rozčesala vlasy 
hlavy své a vstavila čepec na hlavu svou, oblékla se 
v roucho svého veselí a vzala střevíčky na nohy své a 
vzala náramky a lili j ky a náušnice a prsteny, aby osvo- 
bodila rodnou Dethulii . . . 

„Však nejsou už takové ženy naše!" přerušil zeman 
dceru vešed náhle do jizby a stanuv na prahu výklenku. 
„Musil by po české zemi pohledati Juditě podobné. Bývaly, 
ještě před nedávném bývaly, ale chabneme, klesáme. Slovo 
Boží se zase šperkuje, ovéšuje pentličkami a jakž by mělo 
v lidu jinak býti! V pyšných srdcích nikdež neuměl Bůh 
ani tváří, ani kadeří, ani jiných údů dobře stvořiti. By 



198 

ženy s těmi chomouty širokými a 8 rukávy do země byl 
stvořil, řekly by : těžké jest břemeno ná nás vložil, těžko 
s takovou hlavou choditi . . . Jen čti dále, Kvetuško, sám 
taky rád poslechnu ! A vezmi si příklad z toho, co čteš ! 
At jsi mi jednou také taková ! Ať mi nemáš v hlavě ji- 
ného myšlení!" 

A Květuška četla hlasem chvějícím se jako list, když 
poprvé vyrazí z jara na opadalém stromě a poprvé jej 
větřík ovane — kapitolu za kapitolou bez přestávky; už 
byla tam, jak šla Bethulská vdova do stanu assyrského 
vojevůdce, jak s ním jedla a pila, jak se Holofernes k ní 
rozveselil a pil vína příliš mnoho, jak potom vytrhla 
z pochvy meč, ujala kštici hlavy jeho a dvojím tnutím 
ji odsekla, jak se potom vracela, a Oziáš, kníže lidu 
israelského, ji pozdravil slovy: „Požehnaná jsi ty, dcero, 
od Pánaboha nejvyššího nade všecky ženy na zemi;* 
Achior kterak padl k nohoum jejím a pokloniv se jí 
zvolal: „Ve velikém národu, kterýž uslyší jméno tvé, 
zveleben bude Bůh israelský nad tebou ..." 

Zeman stál opřen o stěnu se rtoma sevřenýma s ru- 
kama sepjatýma, úplně pohroužen v dávno minulé dny 
starohebrejské. Podobal) t se české kraje také do nedávná 
zemi zaslíbené, když se do ní se všech stran hrnula 
vojska assyrská ... Či byly lepší křižácké hluky se 
svými vojevůdci než Holofernes, než Salmanassar, než 
Nabuchodonozor? — Ěekl bych, že ani o stéblo. 

Květuška dočetla poslední kapitolu. Vladyka se ještě 
nehýbal, zemanka za stolem také tak zamyšlena, ale spíše 
nad podrážděnou řečí mužovou, než nad hrdinnou Ju- 
ditou . . . Ani matka, ani dcera netroufaly si ticho přerušiti. 
Květuščiny oči zase tkvěly oknem ku kostelu, za nímž farská 
střecha jako by zlaceným plechem byla kryta. Až se kalil 
zrak oslňujícím jasem velikonočního slunce v podvečer 
„ pomlázky 41 . 



199 

„Co bych všecko 2a to dal, kdyby se jednou řeklo 
o krvi mé, co ta psáno o vdové Bethulské ! Co bys za 
to dal, ty zemane, kdyby tvá dcera . . .* 

Yladyka nedopověděl; zdálo se, jako by tato slova 
byl mluvil pouze pro sebe a že nechtěl, aby byl kdo jiný 
jich svědkem. 

„Kam to jen myslíš, muži? — Co to máš za ná- 
pady ?• 

„Kam to myslím? — Co to mám za nápady! — 
Však říkám, vy ženské, jaké jsou vaše rozumy! Arcit ti 
do noty netrefím ! Jiné starosti máš na srdcí, jak bys 
dceru provdala, jak bjs ji ženichům vyfintila . . . Jdi jen, 
svolej je, přijde jich celá kopa, budou nalíčeni jako ma- 
škary, jedna nohavice zelená, druhá červená, střevíce na 
nohou jako lodice! Jen dej na buben, že naše dcera už 
na vdavky! a 

„Ani v tyhle Boží dny nemažeme míti pokoje!" za- 
bědovala zemanka. 

„Nemají pokoje po celých cechách. Ve zlosti vstá- 
vají, vadí se celý den a se hněvem lehají, všude po ce- 
chách! A myslíš, že bychom my jinak mohli? — Však už 
beztoho náš dvůr hledala různice dlouhý čas, až ji sem 
onehdy za mnou ten Žirotínský nadutec — duše pro 
radná — cestu ukázal ! A kde prý se jednou svár uhnízdi 
tam odtud ho nikdo tak lehce nedovede zaříkati. Chodím 
mlčím, nemluvím; nemůžeš říci, že hledám příčiny . . 
A přece to nedá a nedá ! Jen s ním jsem se ondyno ne 
měl setkati!" 

„Ve faře ti snad neukřivdili ani myšlénkou a jsi 
k němu také tak!" 

„Však tě lépe farám na čtvrt hodiny se vyhnouti. 
Úskočné tváře, úlisné oči, jidášský úsměv ..." 

„O zdejším knězi přec podobného říci nemůžeš?" 

V. Benei-Třebiuk/. XIV. 14 



200 

„Mohu a nemohu. Ale mysliti tak si přece smím! — 
Byly časy, kdy se kněz na člověka ani zadarmo nepo- 
díval, natof pak aby se na něho zadarmo usmál; ty časy 
však minuly, ale jen na několik let, tak na nějakých 
dvacet, a nyní se zase vrací ... A jestli se vrátí opravdu, 
pak Pánbůh s námi!" 

„Už jsi tak stár, máš hlavu skorém celou šedivou 
a mluvíš zrovna tak, jako lidé potulní, jimž za každým 
slovem přijde na jazyk kněz, pop . . . Nech takového my- 
šlení, nepřivedlo by ani tebe ani nás k dobrému, pomysli 
na ditě ; máš jen jediné . . .* 

Květuška byla před několika okamžiky odběhla ven 
na zápraži mezi čeládku. 

„A na to naše jediné dítě víš -li kdo má nalíčeno? 
Už si udělal pravou past! — Víš-li ty, opatrná, moudrá 
ženo má?" 

„Jen tak jako ve snách mi někdy napadlo, že Kvě- 
tuška dorůstá. — Na vdavky, věř, dosud jsem však ne- 
pomyslila! A jak bych pak měla věděti o nápadníku či 
jen jej tušiti? 41 

„A je přec tak blízko! Kamenem by tam dohodil." 

„Farářův hoch snad? 14 

Zemanka tuto otázku pronesla jako by pouze pro sebe. 

„Uhodlas, ženo! A je prý doma! Přišel celý vyfin- 
těný, má prý také ty střevíce s lodicemi, má prý také 
asi šestibareviiý šat, nohavici každou jinou, klobouček 
francouzský, vlasy až přes ramena. u 

„Nevěř lidským řečem! Otec je rozvážný, hoch zvě- 
děny, v Praze nemůže přec choditi jako u nás ve vsi. a 

„Arcif musí hráti v šachy, vrhcáby a karty, musí 
frejovat, a tu nemůže míti na sobě šat jako my vesni- 
čané, nikdo by si ho nevšiml, ohrnovali by po něm 
rty . . .- 



201 

„Co ti to jen vězí v hlavě za myšlénky? Jako bys 
toho chlapce neznal od kolébky, jako bys nebyl jeho 
kmotrem, ale zrovna jeho nejhorším nepřítelem. Chudák 
před tebou ani vody nezkalil ... A takou řeč o něm! 
Jindy každé slovo jsi brával na váhu, jako zlato odva- 
žoval 1 u 

„Tak si jen proň dojdi a přiveď si ho. Však bys 
dozajista nejraději, jen kdybys věděla jak? — Umí prý 
mluviti, jako když mlýnské kolo se prudce roztočí ! Dovíš 
se od něho, jak se v Praze nesou, jakou novou modu 
tam zase přinesli! — Copak se mnou? Jsem mrzout; 
neumím obveselovati . . . Někdy jsem arcit také umíval. 
Dceruška dorůstá, musíš hleděti, aby se ženichům zalí- 
bila, mohli by na ni sňadnince zapomenouti. Kdo pak 
sem do Hořešovic zabloudí, nyní zvlášt ! Nikam nejedeme ! 
Máš pravdu, ženo! Ani jste mu pomlázky neposlaly? — 
Já arcit na jehnátko také zapomněl. Pošlu jim zítra celého 
skopce! 4 * 

Hořešovický vladyka se nutil do smíchu — poprvé 
za letošních svátkův. A žena jeho seděla za stolem, na 
němž dosud ležela rozevřená bible ve dřevěných deskách 
s lesknavými sponami, snubní dar od bratra z Ročovského 
kláštera, s rukama položenýma v klín, s hlavou obrá- 
cenou k oknu, jakoby nechtěla dále řeč s mužem, jenž 
s jeho strany stával se co slovo jizlivějším, protaho- 
vati ... Už jí také táhlo k pozduímu letu života. Ale 
obličej zemančin jevil do té chvíle onen milý, dobro- 
srdečný výraz žen, které mladý věk protrávily v zátiší 
spokojeného manželství a jichž oko ani neumí se jinak 
podívati než tím upřímným pohledem, jakému navyklo si 
odedávna, sledujíc každinké hnutí svého miláčka jedi- 
náěka a spočívajíc na květu svém s opravdovou, vroucí 
zálibou. A dnes jí podruhé přes čelo, na němž dosud 
ani stínu po rýze, přeletěl temný stín, a rty, kolem 

14* 



sos 

nichž ode mnoha let snad i v dřímotách kmital se roz- 
tomilý úsměv mateřský, také podruhé se stáhly, jako by 
se byly usadily na nich prvnf krůpěje pelyňkové. 

Mluvili s mužem od několika týdnů delší chvíli dnes 
ponejprv! Za postu bylo ve dvoře tišeji mž u Tejneckých 
jeptišek, o velký pátek jako o pohřbu, o Božím hodě jako 
na škaredou středu. A dnes? — Tak jako by opravdu 
svár, kterýž v Čechách tehdáž snad ani jednu střechu ne- 
nechal v pokoji, snad ani jedněch dveří neminul, kterýž, 
zdálo se dosud, že na cestě do zdejší dědiny někde za- 
bloudil, našel sem náhle cestu přes lesy a přes doly, jako 
by ondyno s tou vodou, jež valila se potokem, že z cha- 
loupek na konci dědiny k silnici m ušili se před ní stě- 
hovati nahoru na loub či do komor! 



IV. 

II 

|ezi selským lidem bylo v Cechách prvním po- 
hledem už opět jako za starodávna. Zdálo se, 
že neměli nikdy v ruce ničeho leda kosu, hrábě 

1 rýč či bič, a že jinde nechodili než vyšlapanou 
a ujetou cestou, vedoucí z jejich dědin do polí, na severu 
zvlášť. — Ale jen se tak zdálo. Rozklédl-li se však poutník 
po těch vsích opravdověji, utkvěl-li na tvářích, s kterýmiž 
se potkával, bystřejším, zkoumavějším pohledem, vyvstá- 
valy mu v hlavě podivné myšlénky. Chodili ti lidé ve 
svých polích, jako by diamanty v nich hledali, orali půdu 
a nevšímali si, jak hluboko radlice zajíždí a zdali se prst 
dobře převrací. Žali žito, sekali pšenici a tak jim bylo 
nějak jedno, zdali je jako zlato či jako zadina. Zač se 
snad mnohý z nich s celým světem rval, zač snad otec 
jeho, bratr jeho, zet jeho dali svůj život, nyní mu to jiný 
vzal před samými ústy. Spokojenost v českých dědinách 




503 

seděla tenkrát pouze na kalencích a pohrávaly si s ní 
větry, at vály odkudkoli, jako s vadnoucím netřesem. Někde 
už páni sedláky i k práci popoháněli. 

Chtěli ph d nějakými devíti lety v Čechách svobodu 
opravdu bratrskou, a dnes měli i tu svobodu slova Božího 
v řetězích. Třeba ty řetězy byly ze zlata a lesk' m svým 
oslňovaly — byly přece jen řetězy, kteréž se mohou kdy- 
koliv a podle potřeby přitáhnouti těsněji, až k zadrhnutí. 

Na severu mezi Středohořím letošním jarem, zvláště 
od velikonoc, tiché dědiny jako by se byly kouzelným 
prutem změnily. Už bylo av. ftehoře dávno pryč ; o tom 
dni přece staré pořekadlo: „na sv. ftehoře lenoch každý 
sedlák, který neoře," a na polích bylo viděti jen zřídka 
tu a tam spřežení, a za koníky hýkajícího oráče. Byly 
přece všední dni, ve vsích stáli před vraty tu tři, tam 
čtyři, jinde zase celá kopa, a všude hovor, prudší a 
prudší, jakoby nedávné časy z hrobů Lipanských vstávaly 
a rozlétaly se až po Krušné hory. Kolem Bíliny byla 
všecka živá duše vzhůru. Měštáci chvěli se úzkostí, za- 
vřeli brány, osadili je členy tří poctivých cechů, ne- 
pouštěli nikoho do města; onehdy o třetí svátek veliko- 
noční musil se před samou branou obrátiti i urozený pan 
Řinek z Falkenberku, a nesl přece Bilinským výdělek. 
Zdejší krejčíři šili dle nejnovějších vzorů cizozemských 
a pan Řinek byl oblečen vždy podle mody až nápadně. 
Za Zikmunda dostal totiž zápisem, sám sv. Antonín Pa- 
duanský nevěděl zač, nedalekou tvrz s třemi vesnicemi, 
císař Albrecht mu to zboží potvrdil novou listinou, a pan 
Řinek se potom počítal napořád k panstvu koroubev- 
nému. Mezi Bilinskými měštěníny uhnízdili se Němčíci ze 
sousedního Saska ne sice najednou, ale jeden po druhém, 
a měli tu už hezky teplá hnízdečka, bohatě zanesená, 
Už se vetřeli v magistrát a v radě dovolovali si mluviti 
i první slovo ... Po venkově stávali se Bilinští městě- 



204 

nínové terčem posměchu a divných, přepodivných pře- 
zdívek. A proto se také hleděli opatřiti v čas. — 

„Jen rychle a neotálejmež. Ať je tomu jakkoliv, 
ujímá se nás, chce býti náš . . . Když si páni po všech 
peklech hledají krále, proč bychom nemohli či neměli my? 
Ať si oni mají krále panského, my chceme selského! — 
Kdo jsi už na cestě, nevracej se, mfižeme si s ním pro- 
mluviti, dohodneme se tváří v tvář, na slovo při tom ne- 
přijde . . . ! Všecko se kolem zdvihá pro něho ! Když si 
mohla někdy Libuše až sem poslati pro muže, aby byl 
českým knížetem, proč bychom my nemohli přivésti no- 
vého krále do Prahy?" 

A zástup lidu, jenž se byl shromáždil na návsi v Kře- 
mošné, vyhrnul se opravdu za mluvčím, silným zavalitcem, 
za dědinu, a skorém všickni dali se polní cestou k neda- 
lekým Stadicům, kdež od několika dnů bylo nepoměrně 
živěji, než jako když v šerém dávnověku přijeli z Prahy 
poslové s námluvami od kněhyně Libuše. 

Od nedalekých vrchu hrnulo se sem také všemi 
stezkami lidu jako mravenců, když vylézají před deštěm. 
Někteří se již zase vraceli k domovům, když byli na své 
oči viděli podivného muže-starce, jak sedí pod keřem 
Přemyslovým a ke všem čtyřem stranám české země až 
neuvěřitelné zvěsti provolává. A bylo vyptávání, otázka za 
otázkou, jeden přes druhého, a odpověď všude stejná, 
jako by z Božího vnuknutí : „Jděte a vizte!" A lidé potom 
urychlili ještě kroky a na jazyku měli slova, jako děti 
siroty, když se jim donese k uším, že tatíček na hřbitově 
z mrtvých vstal. 

„Komu je podoben?" 

„Těžko, milí braši, pověděti!" 

„Já bych řekl, že svatému Václavu!" 

„I jdi! — Ten prý byl mladý a tohohle vlas je jako 
mléko, vous jako stříbro." 



205 

„Však už od těch dob, co Boleslav na něho ruku 
vztáhl, také hezky sestaral . . ." 

„Nevíš, že lidé na věčnosti nestárnou, ale omládnou 
a že jsou potom pořád jako v jaře, kdy všude vůkol 
všecko rozkvétá ? u 

„Však vám povím, komu je podoben, jen co se mu 
podívám do očí," řekl zavalitec přerušiv hádání soudruhů. — 
„Hleďmež raději, abychom tam už byli. Později se k němu 
ani nedostaneme." 

Zavalitec se rozkročil ještě k rychlejší chůzi — sotva 
mu postačili, jedva že dech popadali . . . 

Všemi cestami, všemi úvozy čím dále, tím černěji 
se lidu jen hemžilo. Tak se zdálo, že přicházejí nazpět 
časy z dvacátých let, kdy se ve vsích sedláci s chalupníky 
scházeli v hromady a na těch hromadách mluvili řeči, 
jimž se páni na svých hradech nejdříve smáli a kterými 
později přecházel jim sluch i zrak — někdy po kolik dní 
k jídlu chuť a nejednou na vždycky. 

Přemyslovy oříšky zelenaly se první světlou zelení. 
Bělina tekla nedaleko jako za červencových dnů, když se 
zdá, jako by ode dna vysýchala, kdy je ji viděti \ útrobách 
každinký oblázek, kdy ji chodec přejde, že se ani nohou 
nesmáčí. Střechy Stadických svobodníků však se nějak 
mračily, vrata ve statcích byla zavřena, hospodáři s če- 
ledi ve strachu a v rozkvašení ... ale jen menší část. 
Byli by nejraději všechen ten lid, co ho kolem dědiny 
bylo rozloženo, rozehnali, tomu šedivci venku, jenž vy- 
držel mluviti od rána do večera, dali almužnu ; ale ne- 
směli ani špetnouti, protože kolem Přemyslova keře stála 
už selská, silná stráž, v rukou měli zase husitské cepy, 
palcáty sice už zrezavělé, kosy, podávky, čeho se kdo 
mohl kde dopíditi . . . 

Pole královské bylo lidem zrovna poseto, osení na 



206 

něm zašlapáno, udupáno . . . Kdo pak také dbal v těch 
dnech osení, žita či pšenice? 

Na vysokém, rozložitém kmeni, jehož koruna jemnou, 
také první zelení již od vrchů poutníkově oku mile laho- 
dila, jako by mu úsměvem přikyvovala na přivítanou, v těch 
místech, kde končil mohutný, staletý peň, rozvětvuje se 
v nesčíslné vnuky, pravnuky a již zase odrost těchto, stál 
muž obrovské postavy, oděný v roucho, jakéž mívali někdy 
staří vojvodové — mohli jej viděti v davu i nejzáze sto- 
jící. Tvářnost jeho jevila zápal, jakýž bývá nezvyklý na 
lících šedesáti- či sedmdesátiletých. Tak se zrovna zdálo, 
jako by letošní jaro všecka dlouhá minulá léta s tohohle 
obličeje bylo setřelo a svěžestí, již kraji okolnímu plnýma 
rukama rozhazovalo, i tohoto starce omladilo k nepoznání. 
I vlasy na hlavě jako by nebyly šedinami, spíše se svitem 
jarního slunce z pozdálí promodrávaly. A což jeho zrak, 
jímž, když se rozhlédl po zástupech, lidé tajili v prsou 
dech a hlavy skláněli, protože cítili jeho sílu až ve svých 
útrobách ... 

Byl to opravdu podivný zjev, jenž se vyskytl léta 
Páně 1445 ten úterek po velikonocích pod keřem Pře- 
myslovým za kolébkou vymřelých Přemyslovců na dalekém 
českém severu. 

Stařec měl levou ruku pozdviženou k čistému nebi, 
pravicí se zlehka opíraje o větev. Hlas jeho zněl jako 
zvon včera ulitý, když se rozhoupá poprvé na věži a když 
se jeho hlaholům diví všechen lid, kde ho zaslechnou. 
A tak rázem každého k sobě upoutával, jako by v těch 
zvucích bylo tolik lajemnó síly, že bezděky táhne poslu- 
chače blíž a blíže, nevypověditelným kouzlem jej takořka 
olupuje o sebevědomí . . . 

„Poslouchejte mne dále, věrní a milí Čechové!" 

Obrovská postava starcova na stromě se vypjala, 
hruď ke předu, hlava výše a levice proti zástupům. 



207 

„I bude spravedlnost pasem beder mých. V království 
tom bude bydleti vlk s beránkem a rys s kůzlátkem bude 
ležeti; tele a lev a ovce spolu přebývati budou a malé 
pacholátko je bude poháněti ... A bude se kochati dítě 
od prsů nad derou slepejše ; a do jeskyně baziliškovy sáhne 
. rukou svou ten, kterýž bude odstaven. A naplní se všecka 
země známosti Hospodinovou, jako vody propast mořskou 
přikrývající ... A bude v království tomto láska bratrská, 
vespolná svornost, svatý mír od věků na věky!" 

„Amen!" jako by jedním hrdlem promluvili a při- 
kývli hlavami nejblíže kolem starce stojící. 

„Poslouchejte dále, milí a věrní Čechové!" 

Stařec pokynul levicí a rázem všecko utichlo- 

„A toto nemluvím k vám ze' sebe. Jsem člověk starý, 
kterému by snad lépe slušelo v tichu dotráviti své dny, 
který by si mohl hledati již místo k odpočinku . . . u 

Podivný muž pronášel tato slova hlasem poněkud tlu- 
meným, avšak okamžitě přešla zase jeho řeč v dřívější 
hlaholné zvuky. 

„cechové milí a věrní, já se vás ptám: miluj ete-liž 
do dneška svatého Václava, téhle země vaší dědice a 
ochránce, ctíte-liž do dneska jeho památku? — Milujete 
i ctíte ; čtu vám to ve tvářích. A ten dědic váš a ochránce 
posýlá mne k vám, ku svým dětem, vzkazuje všem pozdra- 
vení své, abyste na rodová jména nekladli doufání své, od 
velikých světa tohoto abyste odvrátili očí svých, šatem, 
kterýž jest stříbrem a zlatem krumplován, abyste nedali 
se másti, vladařům, kteréž by snad panstvo v jeho dědictví 
zavolalo, abyste těly svými položili nepřestupnou hráz. 
Čechové milí a věrní! Já mohl s tímhle vzkázáním a 
s tímhle poselstvím do Prahy, já mohl od města k městu, 
ale já šel mezi vás v tenhle kraj, odkud vyšel rod, kterýž 
sta let požehnaně a v paměti vděčné vojvodil, kraloval 
našim zemím ... Já prvním krokem zaměřil do Stadic a 



208 

ne nadarmo v jarní čas, kdy Přemyslův keř první zeleni 
se rozvíjí ... V královských městech po cechách byli by 
mi dali stráž od hlavy do paty v železe, za to poslání 
byli by mi vykázali nádherné bydlo; ale já se toho všeho 
zřekl, věda, že poctivost jako zlato ryzí nejspíš jest do- 
movem pod střechami takovými, pod jakýmiž stály vaše 
kolébky. Já věděl, kde dlužno hledati neporušené jádro 
v obyvatelstvu této naší země . . . cechové milí a věrní, 
chcete-liž mne býti poslušní ? u 

Stařec rozhlédl se při této otázce po zástupech okem 
opravdu sokolfm, jako by již napřed chtěl uhodnouti od- 
pověď; a co tu bylo kolem mužů, každý až na dně duše 
cítil zpytavý jeho zrak. 

„A když ti slíbíme věrnost, poslušenství a oddanost, 
kde vezmeš, pane ctný, vojska, abys nás ubránil panských 
nájezdův a království své zachoval?" ozval se v pozadí 
nedůvěřlivý hlas. 

„Trůnu mého základem budete vy, selský lid, trůnu 
mého záštitou budete vy, opět selský lid, trůnu mého 
oporou nejpevnější budete vy všickni a království mého 
radami nejpřednějšími vy hlavy všech dědin kolem Stadic 
rozložených . . . Však přijdou rytíři a vladykové, přijdou 
i páni, co nejdříve je u mne uvidíte, aby na stupních 
trůnu mého skládali své holdování . . ." 

„A přijdou-li, pane ctný, ti rytíři s vladykami a to 
panstvo korouhevné s tasenou ocelí a houfnicemi, za 
úmyslem zlým?" 

Tazatel, tentýž, jenž přivedl ke Stadicňm Křemo- 
šenské, promluvil hlasem zvýšeným. 

Obočí muže-starce v rozložitých větvích se stáhlo, 
čelo se zachmuřilo a okem kmitl se prudký svit; ale jen 
na chvilinku. Potom vypjal se kmet, jak mohl již nejvíce, 
v popředí, pravou ruku pozdvihl k jasnému, jarnímu nebi 
jako by k přísaze na potvrzení slov, jež měl na jazyku. 



209 

„Dobře, že se tážete nyní, než abyste potom se tá- 
zali, až na takové odpovědi nezbude času ! — Když če- 
ských vojsk bylo proti moři vrahů jen pouhá hrstka, když 
na jedno naše rámě sto jiných se zdvihlo, když nepřátel 
krajinami se rozlilo jako povodeň — kdo pak to byl, 
kterýž je zastínil a nedal jim nikdy zahynouti? — Či 
jste nikdy neslyšeli o tom rytíři divném, jak objevil se 
v oblacích na brfině stříbrolesklé, v ruce levé s bílým 
praporem, na němž černá orlice rozestírala peruti, a v pra- 
vici s mečem taseným? ... Či jste nikdy neslýchali, jak 
potom ti vrazi, jako by slepotou raněni a zmámeni střem- 
hlav vrhali se ve vlastní záhubu a jak kdo mohl jen vy- 
váznouti, život spasil útěkem ? — Vy jste to musili slyšeti 
od svých otcův a tito od svých dědův a tito od svých 
pradědu, kteříž tyhle věci na vlastní oči vídali. — A tento 
vašich předků zachranitel mne posýlá k vám . . . Ještě 
nevěříte?" 

„Ať žije náš král! tf 

„Živ buď dlouho nový český král!" 

„A panuj šťastně, mocně, slavně!" 

A Středohorské vrchy se až třásly tímhle voláním, 
jež z nenadání rozhlaholilo se údolinou, letělo dál a dál 
až k příkrým stráním, o něž se odrazilo, letělo zpět a 
s novým, prudším a hlaholnějším se družilo. A muži čapky 
do výšky házeli, kolem krků si padali, ženy šátky mávaly 
do větru, děti ručkama tleskaly a matky je na loktech 
vyzdvihovaly, aby viděly krále, kteréhož jim svatý Václav 
posýlá. 

A kde tohle provolávání vo vsích slyšeli, dali se do 
zvonění, jako by na to jen byli čekali, a zvony ve starých 
dřevěných zvonicích se až na hlavy stavěly. 

„Slibujete mi tedy nyní poslušenství, věrnosť a odda- 
nost?" 



210 

A z tisícerých hrdel v odpověď vyrazilo: „Slibujeme 
— slibujeme — slibujeme!" 

„ Přisaháte?* 

„Přisaháme u Boha Trojjediného ! " 

A tisíceré pravice zdvihaly se vzhůru k nebesům. 

A starý muž jako by tuhle krajinu znal od jakživa, 
jako by se tu byl narodil a od prvního svého kroku, 
jejž učinil, až do šedin se odtud nevzdálil, jednu dědinu 
jmenoval za druhou, z každé tu byl rychtář a konšelé, 
všickni přistupovali, na levé koleno klekali, a když se 
vystřídali, v široký kruh se kolem seřadili, za nimi jejich 
krajané jako živá hradba s cepy, se starými sudlicemi, 
z nichž na leckteré bylo rezavých skvrn — památka po 
některém křižáku, jimž tolikrát zvláště do zdejších krajin 
se bylo před dvaceti lety zachtělo. 

„Vy první radou mou, vy mými dvořeníny! Od této 
chvíle se do statků svých nevrátíte a životy vaše už ne- 
patří ženám, ani dětem, ale mně, této naší zemi, pokoji 
a štěstí jejímu!" 

Mezi sedláky se mnohému hlava sklonila, mnohé srdce 
pod hrudí podivně zabušilo, ale kdo pak měl z nich 
tolik sily, aby mohl tomuhle králi něčeho odříci! Kdo 
pak by byl mohl s čelem vzpřímeným odepříti tuto žádost 
jeho! A potom se jim kmitlo cos pod lebkami o krá- 
lovství skutečném, o nejvyšších hodnostech: o novém 
purkrabství, o nejvyšším sudím, o královském číšníku a 
jak se všecka ta důstojenství, jimiž se honosili do téhle 
chvíle rodové v zemi nejpřednější, jmenují ... A tyhle 
okamžikové představy vystupovaly jim ve hlavách určitěji 
a určitěji, až se opravdu každý z nich viděl v šatě dra- 
hocenném, jako páni korouhevní . . . Člověku často 
lichotí i pouhý sen ; a toto přec bylo všecko skutečností ! 
A proto hlavy sotva skloněné se zase zdvihaly a bedra 
poněkud sehnutá se srovnala. 



211 

„A vy první má stráž! Domov můj bode vaším do- 
movem, rozkaz můj pro vás jako slova evangelia . . . 
A běda, kdo věrnost jednou slíbenou poruší!" 

Starý muž — nový král — rozhlédl se opět sokolím 
zrakem po shromážděných zástupech, jež hovořily hlasem 
tlumeným a stichly okamžitě. 

„Běda, kdo přísaze dnešní nedostojí ! Pamatuj tež si: 
ne mně, ale tomu Bohu nahoře jste přisahali! A víte- liž, 
že má v rukou svých metly, kteréž rozšlehávají do smrti. 
Pamatujtež si : ne mně, ale téhle zemi, na kteréž stojíte, 
jste přisahali! A víte-liž, že pod našima nohama propast, 
jež nemá dna ? A nyní se rozejděte zase do svých vesnic ! 
Ale buďte hotovi každou chvíli, nocí a dnem, kdy vás za- 
volám!" 

Všechen lid poslechl na slovo ; ale trvalo to hezkou 
chvíli, než všemi stranami zmizeli a kolem kmene zůstala 
jen královská rada a tělesná stráž. 

„Nuže, komu tedy podoben?" ptali se Křemošinští 
zavalitce, jenž odcházel nějak zamlklý — snad že nebyl 
povolán mezi dvořeníny, či snad že si nového krále docela 
jinak ve své hlavě představoval? — Musili se ho ptáti 
podruhé a jakýs soused mu ještě ruku na rameno položil. 

„Tak někdy vypadali staří vaši vojvodové. Zrovna 
jako by vstal ze Svatovítské krypty, jeho říza jako by 
byla někde dlouho v dubové truhle složena a tak včera 
teprv zas oblečena! . . . Věřím ti, milý králi, na slovo, 
myslíš s námi upřímně, ale na pány už jsi stár, tuze 
stár . . . Měl bys míti na bedrách o třicítku méně, 
v každé ruce hrom a na jazyku oheĎ, pak by všecko 
ještě šlo. Ale takhle?" 

Křemošinský dědinník hovořil tato slova poloblasitě, 
jako by jen pro sebe, ale byv opětnou otázkou přiveden 
k paměti, jal se takto vykládati: „Karlu Čtvrtému po- 
doben není! Ten byl, jak můj tatík říkával, postavy malé, 



212 

as jako já, jen že měl brada a poněkud nachýlená záda. 44 
Dědinník se na okamžik zamlčel. 

„Ale vědél bych, s kým by mohl míti stejnou tvář; 
uhodnu na vlas, komu je podoben, jako by mu z oka 
vypadl a jako by rodní bratří byli . . . Tak vypadal 
Soběslav, selské kníže; tu výšku měl, oko také takové, 
vous jako sníh, zbělel mu v žaláři . . . Zrovna jako by 
v kryptě oživl, vstal a přišel mezi nás! . . . Arciže, 
braši: Soběslav, selské kníže. Však jsem si všiml jeho 
obrazu v Oseckém klášteře tuze dobře ! — Mnohou chvíli 
jsem před ním prostál, a když tenkrát přišli odněkud ze 
Sas ti — odpust mi Páubůh hříchy a netrestej mne — 
milému knížeti hlavu uťali, tělo jeho až běda zohavili, a 
potom se řeklo, to že všecko udělal nebožtík Žižkaí — 
Inu tak býval Cizí ruka loupí, kazí, pálí a na svědomí 
to máme míti my . . . Už nyní všecko na naše záda 
strkají. Co pak za nějakých sto let, až nebude pamětníků ! 
— Jak říkám; celý kníže Soběslav!* 1 

A Křemošinští se zastavili, ohlédli se jako na povel 
nazpět ke Stadicům, kde svěží zelení prorážela štíhlá po- 
stava starcova a kolem lískových oříšků jako živý plot 
šedala se selská ozbrojená stráž, a jestli již prve sta- 
rému muži uvěřili, nyní byli hotovi za nového krále 
opravdu položiti životy. 

Dédinmk Kopřiva jim musil potom cestou vypra- 
vovati o Soběslavu, co kdy slyšel a co kde četl. A mnohé 
oko utkvělo podruhé na koruně rozložitého, staletého 
kmene a kolkolem na mladé, jarostí kypící zeleni s ja- 
kousi tajemnou bázní, či spíše úctou, protože o tomhle 
selském vojvodovi vědělo jich jen málo a ještě jen tak 
mlhavé. Tenkrát se totiž české dějiny kuly železem a 
ohněm a zalévaly věrnou, drahou naší krví, a o minulých 
dobách přemýšleti zbylo času pramalounko. Zdálo se, jako 
by se lidem od Stadic ani nechtělo. 



213 

„Však jste tam nebyli dnes naposled. Co nevidět vás 
zavolá. A potom budete-li jen ochotni!" 

Přesvědčíš se! — Pořád jako bys nevěřil!" pro- 
hodil jakýsi čtvrtláník. „Mluvíš tak napolo. Aby ti roz- 
uměl ďas!" 

„Což já bych měl mluviti?. — Nemluvil srozumi- 
telně on sám? A nezavázali jste se mu přísahou? — 
Neřeki jsem vám, když jsme tam šli — trvám, že zrovna 
na těchto místech: Když si páni po všech peklech hle- 
dají krále, proč bychom nesměli my? At si oni mají 
panského, my chceme selského! — A nyní jej máme a 
proto budeme k němu státi do jednoho. Tak! — A ještě 
mluvím napolo?" 

Dédinník Kopřiva se obrátil; sukovice, již držel 
v pravici, zaryla se o palec hlouběji do země, a potom 
už bylo slyšeti jen kroky kvapícího lidu k vesnici, jejíž 
střechy vyhledaly za olšovím, zhlížejícím se v tichounkých, 
dnes jako by nevinných vlnách Běliny. 



V. 



oviny o Stadickém králi rozlétly se českým se- 
verem jako ondyno jaro — a čím dále k jihu 
letěly, tím byly divnější; ale kam přišly, všude 
jim uvěřili, leda že tak povážlivější hlava ně- 
jakou chvilku se nad nimi níže k hrudi svěsila. — Kdo 
pak neuvěří rád zvěsti, která nese v jedné ruce pokoj a 
v druhé ruce štěstí, tím spíše, když ten pokoj odevšad 
vyštván, jak od chudých chat, tak od panských prahů, 
neměl nikde a nikde dlouhého stáni? Kdo pak se rád 
netěší nadějí v lepší čas alespoň několik okamžiků ? 

A našly ty noviny i Hořešovice, vladycký dvůr nej- 
dříve. 




214 

Zeman byl by hnedle pozapomněl na muže, jenž 
mu o velikonoční pondělí zaklepal na . rameno s tajem- 
nými slovy a potom zmizel beze stopy. Tenkrát chodilo 
po Čechách mnoho lidí, kteří prorokovali za kas chleba, 
podle potřeby: veselé či smutné příhody. 

„Má na sobě šat, jako míval tvůj pan otec — dejž 
mu Pánbůh radost věčnou — řasnatou řízu, kožíškem 
lemovanou, na nohou starodávné škorně a meče nemá, 
ani jiné zbraně, tak jako by chtěl všecko všude dobyti 
jen slovem. Však prý je také jeho slovo! Někdy jako 
když bouří, podruhé jako by ochlazovalo, zas jako když 
dráždi a opět jako když nejsladčeji hovoří . . . Kdo ho 
slyší, chtěj nechtěj musí mu věřiti! Kdo se mu podívá 
do tváře, chtěj nechtěj musí za ním! Kdo by se bál, ztrácí 
strach, kdo by pochyboval, jest učiněn hned jako Tomáš, 
když mu Kristus Pán ukázal rány na rukou, nohou i v boku 
svém. — Takových Tomášů prý přichází dost a dost, jsou 
mezi nimi i vlády kove i rytíři, a odcházejí jako nej- 
věrnější poddaní. Zná věci, které se staly dávno, před 
sta lety, jako by se byly včera sběhly, příští čas leží 
před jeho očima jako rozevřená kniha. Celá Tejnice a 
k Lounům všecky dědiny — všecinko vzhůru, všecko se 
sbíhá a jiné řeči není nikde slyšeti leč o Stadickém 
králi! Otevřela prý se Přemyslova skála, prýští se z ní 
voda jako křišťál, na skále sedává noc co noc divný 
pták podobný orlu, jen že má oči samý oheň, peruti 
jako ze zlata . . . Pane, jdou řeči až k neuvěření! 
Táhnou za ním celé vesnice, všecko: muži, ženy, starci, 
stařeny i děti, pane ... Už mu přisahali! Ghlumčanští 
se tam odtud vrátili včera. Voborští také, na zítřek se 
chystá celý Slavětín!" 

Hořešovický nádvorník Děkula, vrátiv se z Loun- 
ského jarmarku, nemohl se svými novinami ani přijitá ku 
konci. 



216 

„V Lounech s kým se kdo setkal, každý mluvil jen 
o Stadickém králi a každý viděl něco jiného. Pane, 
kdybych byl neřekl, že se dnes vrátím, a kdybych byl 
za ty krávy neměl i sebe tvé peníze, věru byl bych se tam 
také pustil, abych se přesvědčil na své vlastní oči, zdali 
tak všecko pravda pravdovitá. Ale s cizími penězi mezi 
tolik lidu — je na pováženou!" 

„A co že chce ten divný muž?" 

Vladyka mimo všecko nadání pustil se s Děkulou 
do hovoru ; a tahle otázka nezněla již tak dřeně, skorém 
utrhavě, jako dosud každé slovo, kteréž od několika týdnů 
vyšlo z jeho ú»t. 

„Inu, pane, co chce! Chce založit nové království, 
ve kterém by nebylo vojen, ale v němž by byl svatý 
pokoj od věku na věky. At prý si jdou páni pro krále 
kam chtějí, jeho že posýlá Pánbůh a svatý Vácslav . . . 
A není- liž pravda, že jen páni si vždy k volbě krále právo 
osobuji? Proč nesmí hlasovati stav starý, ctný a vážený, 
z jakého pocházíš ty ? . . . Proč pak nepustí k tomu ni- 
koho, kdo nemá erbu a kdo nesmí nositi korouhve?" 

Nádvorník Děkula odepjal od boků veliký, kožený 
opasek, v němž bylo stříbrných grošíkův, až se srdce 
smálo, sáhl do vnitra, vybíral jeden peníz za druhým, až 
je na stole vysázel do jednoho. — 

„Ale musil jsem, pane, mluviti do ochraptěni. Nej- 
dtív ani nechtěli podati plosky ; s popelkami se jim líbily 
nejlépe, pořád je opleskávali, až jsem jim musil říci: ne- 
chcete-li koupiti, nesáhejte! Potom podali po několika 
groších, věru, pane, nemíti člověk v sobě trochu té trpěli- 
vosti, se všemi bych byl musil nazpátek." 

Děkula vysadil na dřevo poslední řadu, vladyka vzal 
jich několik a vtiskl mu je do ruky se slovy: „Za ty 
noviny a za tu tvou trpělivost." Toho zdejší zeman už 
dlouho neučinil. Nelakoměl sice, dal každému, což jeho 

V. Beneš-TřebízrtJ. XIV. 13 



216 

jest, ani o haléř více, ale také ani o haléř méně, nikomu 
na mzdě neutrhl, zdarma nikoho nežádal, zaplatil každému 
hotovými, ale štědrým v širším slova smyslu býval jen 
za zvláštních okolností. Potom však na stříbrnák ne- 
hleděl. — 

„Pan farář, muži! — Má zaměřeno zrovna sem. — 
Už je u Chocholovy chalupy." 

„Pan farář?" 

Vladyka podíval se na zemanku, jež s touhle zvěstí 
přikvapila ze dvora, ve tváři s úštěpkem. 

„Co z toho, ženo? — Jde-li k nám, půjde tu odtud; 
nic jiného!" 

„Pro Bůh, muži, pro všecko tě prosím, nedávej pod- 
nětu k dalším svárům, už pro ten lid, pro svatý pokoj." 

„Což jsem ke svárům já kdy dával podnětu? Což 
jsem svatý pokoj v Hořešovicích přerušil já?" 

„Neříkám ti to, ale buď mírným, zdrž se, vždyť jsi 
to vždycky dovedl i v horších případech, v palčivějších 
poměrech." 

„Bylo by lépe, věru lépe, kdyby si byl cestu k nám 
aspoň jeden den ještě rozmyslil. Snad mi jde činit kázaní." 

Yladyka se dal do smíchu; na zápraží bylo slyšeti 
už kroky, odměřené, vážné. 

Zeman vyšel do síně vstříc. 

„Co dobrého, pane faráři? Jen dále — dále! Přece 
si své záležitosti nebudeme odbývati zde! Mohlo by ,se 
říci, že Hořešovický vlády ka v téhle samotě odvykl už 
i všemu mravu!" 

„Vítám vás k nám, pane faráři! Tot vzácný — od 
času zrovna řídký host,* hovořila zemanka podávajíc ná- 
vštěvníku pravici. 

Pan farář pokrčil ramenoma řka : „Však ani na oka- 
mžik nezapomněl jsem ve svých modlitbách dobra a blaha 
rodu vašeho!" 



217 

„Co dobrého, pane faráři? Jsem věru žádostiví 41 

•Vladyka podával knězi dubovou židlici a sám se tak- 
též usadil naproti. 

„Po dobrém se ptáš? — Mně zdá se vždycky, že 
u nás bychom se měli ptáti spíše po zlém: kde menší, 
kde větší? — Co pak může býti dobrého v zemi bez 
panovníka, kde jest poddanost i není, kde neví člověk, 
koho poslouchati?" 

„Ne bez příčiny tak jsem se ptal, domnívaje se ode 
.dávna, že služebník slova Božího jen dobré zvěsti podle 
evangelia roznáší!" 

„ArciC, pravdu díš; ale zdaž neřekl také i Kristus 
Pán, těch nejlepších zvěstí hlasatel: ,Nebot přijdou na 
tebe dnové a obklíčí tě nepřátelé tvoji náspem a oblehnou 
tě a zúží tě se všech stran, a na zemi rozmecí tebe 
i svny tvé, kteříž v tobě jsou, i neostaví v tobě kamene 
na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého?' 
Pohroziti trestem, kdo na cestách zlých, jest taktéž 
dobrou zvěstí!" 

„Po chvíli že snad tím trestem tedy přicházíš po- 
hrozit i mně?" 

Vladyka se posunul se židlici naproti hosti blíže, 
jako by mu chtěl viděti do obličeje bystřeji. Zemanka ze 
světnice odešla. Sama to skorém brala za zlé knězi, že 
takovýmhle způsobem hovor pod jejich střechou rozpřádá. 

„Uchovejž Bůh a račiž chrániti! — Přicházím jen, 
abych tě upozornil na mnohé jako starý, dávný přítel, 
kterémuž duševní blaho věrného někdy soudruha nemůže 
býti lhostejným . . . Snad přicházím nevhod, snad v nečas ; 
ale ty mi odpustíš. Jsem tím povinen slovu Božímu, 
jsem tím povinen památce mistra Jana. . .! tf 

„Nuže, pane faráři?" 

Vladyka zašoupl netrpělivě nohou o podlahu a na- 
hnul se ku knězi ještě blíže. 

13* 



218 

„Proskakují okolím podivné řeči, došly už i mých 
uší : na blízka mívají prý své schůzky lidé, kteříž nejsou 
ani o zrnko lepší než bývali někdy Mikulášenci ... Je 
to ostatně v téhle krajině jako dědičné, ye farní knize 
zdejší je zapsáno, že za časů braniborských sprašivěly 
zde celé vesnice . . . Tenkrát jim říkali Valdenští. Na 
jménu nezáleží. Ať se jedovatý had jmenuje jakkoliv, 
štípne-li, bývá zle po každém. — Nevěří v Páoaboha, 
rouhají se tělu Božímu, krev Boží jest jim k bláznovství, 
slovo Boží k oplzlým žertům . . . Jsme tím povinni pa-. 
matce mistra Jana oba — oba řku — abychom toho nijak 
a nijak netrpěli, ale učinili přítrž rázem, tak jako když 
jeduplnému hadu hlava jedním hybem se rozdrtí . . . Proto 
k tobě přicházím a proto první začínám řeč, ač poslední 
dobou tvé jednání mohlo by zavdati u mne příčiny k roz- 
ličným domněnkám. 

„A jakým způsobem chceš tomu učiniti přítrž?" 

„Ci nejsou krajům jednotlivým ustanoveni hejtmane, 
jimž především o to jíti má, ' aby nevzalo škodu škůdci 
všelijakými blaho obecné? — A nad Mikulášence či Ada- 
mity větších ohyzd v těle lidském neznám. Což jsi tak 
naprosto zapomněl, že nebožtík Žižka z nich ani jednoho 
neživil?" 

„A víš jistě, že právě ti se tu scházejí a šíři? Jsou-liž 
řeči, jež ti byly doneseny, pravdivý?" 

„Však jsem už pověděl: had jedovatý, at má jméno 
jaké chce, štípne-li., po každém bývá zle!" 

„Hleď, faráři: tobě kněží papeženští nemohou přijíti 
na jméno, jsi jim v očích více než publikán farizeu v evan- 
geliu, a kdyby pro vás mohli udělati hranice, ani jednoho 
by nešetřili ... A kdybys ty mohl zmoci se těch, kteří 
stejně s tebou sice cení slovo Boží, ale jinak chtějí ctíti 
toho Boha věčného, kterýž nade všemi námi vládne, zdaž 
bys jim hranici odpustil? Zdaliž bys polénko k polénku 



219 

sám nepřikládal? — U jiných jsi kacířem a sám v ještě 
jiných horší hledáš bludaře!" 

Hořešovický vladyka mluvil ku podivu klidně, tak 
zrovna, jako by se byl k téhle rozmluvě připravil. 

„Či bych se musil snad, čehož Bože nedopustiž, do- 
mnívati, že i ty, drahý druhu můj, opouštíš zákon Boží — 
našeho mistra Jana učení? Že ani tobě už nestačí čisté, 
neporušené slovo Boží, tak jak je v plamenech Kostnických 
vytříbil, utvrdil a nám v dědictví věčné odkázal — on ? — 
Že i ty bys na stará kolena začal se viklati v tom, zač 
jsi v minulých časech nejednou štěstí rodinné a život svůj 
dával v šanc? . — Rozpomeň se, vzpamatuj se, nedávej 
v potupu stará léta svá — a vytrvej!" 

Vladyka neodpověděl, seděl proti knězi s hlavou svě- 
šenou, a farář již byl v duchu pln radosti, že dotkl se 
s výsledkem žádoucím zemanova vnitra tam, kde bylo nej- 
choulostivější, připomenuv mu památku mistra Jana, a 
proto ihned pokračoval: 

„V dobré paměti budou ti tkvíti chvíle, jež jsme 
tenkrát zažili na Krakovci, když otevíral veliký mistr před 
zrakoma našima hlubiny duše své, když slovem ohnivým 
unášel myslí našich do věků prvokřesťanských, kdy obzor 
nad mladistvou obcí Kristovou rděl se prvním lemem 
červánků, jak první květy té jaré, utěšeně rozkvétající 
obce zroseny byly krví nejšlechetnější, když jazykem vý- 
mluvným uchvacoval duší našich, že bychom byli všickni 
jako jeden muž šli za hlasem jeho, kamkolivěk by byl 
rozkázal nám . . . Pamatuješ se na ty chvíle, vladyko? 
— Potom jsme klekli druh ke druhu v zástupu nepře- 
hledném, oči naše byly tenkrát plny slz, ani jsme nevi- 
děli,, jak nám žehnal, jak nás ve svatý, Boží boj vybízel, 
za pláče všeobecného ani jsme neslyšeli, jak se s námi 
loučil, jak nám naposled s Bohem dával, protože prý 
z cesty, kteráž jej čeká, sotva se vrátí a sotva kdy už 



220 

svou milou zemi českou, svfij milý, dobrý český lid uvidí . . . 
Ty to musíš věděti. Z těch, kdo jej tenkrát slyšeli, nikdo 
na to nezapomněl, i v hrobech se nám o něm bude zdáti . . . 
Tys tenkrát volal proti vrahům našim lid, kde jsi jen 
mohl, byl jsi mlád, v květu let, ty postavil jsi se jim 
v čelo, táhl s Lounskými i Žateckými ku Praze ... Já 
vám s tělem Božím všem dal na cestu požehnání! — Tys 
viděl první sloupy dýmu, jež vyvalily se k nebi na pomstu 
za šestý červenec. Jen se na ten svfij minulý život roz- 
pomeň . . . Vyprosti se z těch sítí; dosud ještě čas, 
přilni k závěti Janově, jakos druhdy učinil s celým srdcem 
a s celou duší. Hleď, proti novotám v šatstvu brojíš, všeho 
cizího jsi protivník odpovědný, vším právem, vlády ko, 
a světa běh přec už to s sebou nese od prvopočátku, že 
den jeden není nikdy jako den druhý. Jen ve slovu Božím, 
kteréž jest od věkfi na věky jedno, čisté, svaté, nedo- 
tknutelné, jedině v tom bys se novoty neštítil? Rozvaž 
si, vladyko, tato slova má! 44 

Farář opět na chvilku utichl; zeman seděl ještě tak 
naproti s hlavou svěšenou, jako by opravdu tato slova 
uvažoval a byl v rozpacích o odpověď. 

„Trvám, že by mistr Jan byl šel trochu dále, že by 
byl, oči nám jednou otevřev, neukázal na jedinou pouze 
spuchřelinu, že byl by slovem i písmem bořil dál a dál, 
i stavěl výš a výš . . . Přežel, že nemohl. Ale práce 
jeho nezůstane nedokončena. Mistr Jan teprve pracovníky 
výtečné na roli své nalezne ... Již se hlavy mocné 
zdvihají." 

Vladyka pozdvihoval hlavu znenáhla a upíral proni- 
kavé zraky na hostě také jen znenáhla, nejdřív pouze se 
strany a teprv za několik okamžikův utkvěl na jeho obli- 
čeji jako by vítězoslavné. 

„A závěť mistra Jana doplňovati nesmí nikdo a nikdo 
také nebude! Je na ní pečeť krve a popelu jeho; když ji 



221 

pečetili, hořela s ním hranice a dul vítr. A kdo přes ni 
chce s rozumem svým, není věrným slova Božího stou- 
pencem, ale téhož mrzkým překrucovatelem !" 

„Tedy že přec přišels mi činit kázaní? Nemám-liž 
toho já dosti v kostele? Bývám přec každou neděli a 
každou neděli tě slýchávám. — Ale nevybrals si chvíli 
nejpříhodnější a proto nejlépe bude, pomlčíme-li již o těchto 
věcech oba. Abys mne chtěl učiti, na to jsem stár, skoro 
příliš stár." 

„Přišel jsem v pokoji s dobrým úmyslem a nadál jsem 
se opravdu jiného úspěchu . . . Učiti tě nechci, ale jen 
varovati, upomenouti." 

„Pamatuji si, faráři, zač byl za mého dětství strych 
žita, zač otec koupil k Bylichovu louku, a ještě mnobo 
jiného zevrubně a to, cos mi vyprávěl, že bych si neměl 
pamatovati?" 

„Budu musit proti své vůli o těch věcech promluviti 
veřejně, budu musit věrný lid před proroky falešnými varo- 
vati s místa posvátného, aniž bych hleděl osoby . . . Závěť 
mistra Jana mi jde nade všecko, nad můj vlastní pokoj, 
my mu to tenkrát pod Krakovcem slíbili, my k tomu slibu 
dva prsty pravé ruky pozdvihli k nebesům . . . Ještě toto 
než odejdu : Má-liž nevšímavost, kteráž od nějakého času 
se mezi nás vplížila, staré přátelství zakalila, přejíti v ne- 
přátelství a záští veřejné? Máme i my v tiché dědině jíti 
proudem, kterýž čím dál tím zhoubněji zabíhá do země? 
Měla tato naše řeč soukromá opravdu býti poslední?" 

„Jak chceš, pane faráři; ale to ti řeknu napřed: 
ku plánům, jimiž se zabývá tvůj syn, to nedojde, co budu 
živ i kdyby sám mistr Jan z hrobu vstal a mne k tomu 
přemlouval." 

Farář byl již na odchodu, už dvéře otevřel ; ale přec 
se ještě obrátil. 



222 

„Nevím o ničem; zvěděl-li bych však co, dovedl bych 
ještě synovi hlavu napraviti. — Buďte tu zdrávi a s Pánem- 
bohem ! u 

A zas se dva lidé, druhdy dva nejvěrnější přátelé, 
rozcházeli, a kdyby se byl tak opravdu jednoho či dru- 
hého někdo zeptal proč, byli by na odpověď teprv musili 
mysliti. Tak mi připadá, jako by se v těch letech bez- 
královí lidé byli hněvali jen proto, že tak musí býti, 
skorém ze zvyku . . . Byloť záští jedněch proti druhým 
přišlo přímo do mody. 

A již cestou ze dvora do fary přemítal farář o kázaní 
na příští neděli. 



VI. 



větuško, že bychom se byli ani neuviděli? — 
A myslíš, že bych odešel? — Kdybys byla 
nevím kde, třeba zavřena na sedmero zámků, 
musil bych ,se k tobě dostati ; musil bych s tebou 
mluviti. — Vždyt přec není Hořešovický dvůr zakletým 
zámkem, přec tě draci nehlídají a sama nejsi zakletou 
princeznou královskou ! a 

Mladý muž, jenž bvl tato slova hovořil, přistoupil 
blíže k dívce, která stála proti němu s hlavou sklopenou, 
a vzal ji za ruku. Setkali se jako by náhodou na lukách, 
jež se odtud vinula skorém až k samým lesům a jež pro- 
rýval potok s obou stran zastíněDý hustým proutím, olšemi 
a vrbami. 

„Už je tomu více než rok, co jsme se viděli na- 
posled," zašeptala spíše než zahovořila Květuška, jako by 
byla přeslechla, co jí mladý muž vyprávěl. „A ten rok 
byl, Česlave, pro mne věčností! Já na dny, na hodiny 




223 

počítala, kdy přijdeš ; přišly vánoce ; o tobě ani zmínky . . . 
A když jsi se vrátil, jako bys už to nebyl ani ty?" 

Dívka při těchto slovech upřela na mladého bakaláře 
oči. Zdálo se jí, že se nějak příliš změnil i ve tváři, že 
zmužněl, že je ten jeho obličej tuze zvážnělý, už skoro 
jako farářský . . . Kvetušce se zraky zkalily. 

„A byl bys odešel, jako bychom se byli nikdy ne- 
znali. " 

Dívka sklopila hlavu opět k zelené trávě. 

„Co pak také v té naší vsi! Edo pak si na Hoře- 
šovice v Praze vzpomene?" 

„Takhle že bys o mně, Květuško, mohla mysliti? Ani 
ti to nevěřím, nemohu věřiti. Světa kraj bych mohl býti 
a přec bych na tebe nezapomněl. Poslechni, Květuško: 
když jsem dlouho do noci nad těmi knihami sedával, víš-li, 
že se mi často a často písmeny před očima míhaly, až 
se jedna za druhou ztrácely a nad knihou se mi jevívala 
pokaždé tahle tvoje tvář, tyhle oči tvé, tyhle tvé rty, ale 
usmívaly se, cos ke mně hovořívaly, snad od tebe po- 
zdravení, věříš, Květuško? — Tys dny počítala, hodiny, 
a já minuty, já každý okamžik ... Já přišel domů a jako 
by se mi tu kámen na hruď přivalil ... Do dneška nevím, 
co mezi otcem tvým a mým! A mohl-liž jsem dříve při- 
jíti? — Zdaž víš, Květuško, že jsem ještě pod střechou 
otcovskou oka nezamhouřil? A jsem tu už čtvr$ den. Ale 
pravím ti poznovu : kdybys byla uzavřena třeba na sedmero 
zámkův a střežena Bůh ví kým, byl bych musii s tebou 
mluviti, byť i jen Jediné slovo." 

„Máme tu, Česlave, smutný život; nedovedeš si to 
ani pomysliti. Ach, Bože můj, co všecko bych ti musila 
vyprávěti ! Otcové naši rozvaděni pro nic za nic už dlouho, 
matičce to zdraví užírá a my — my, česlave?" 

Květuška položila hlavu mladému muži na prsa a 
dala se do pláče* 



224 

„Tak se mi zdá, jako bychom už nebyli také jeden 
k druhému . . . tf 

Další slova dceři zemanově rtoma nepřešla; udusilo 
je usedavé stkaní. 

„Takového shledání jsem se nenadal, opravdu, Kvě- 
tuško. Či tedy se ty sváry, ty rozbroje a hněvy už staví 
v cestu i mezi nás? — Ale neboj se, miloušku můj! 
Jsem ti po boku a zůstanu po boku! Uvidím, zdali ta 
příšera, která ničí v těchto chvílích po Cechách, ať se 
člověk podívá kamkoliv, všechen pokojný život, odváží se 
i mezi nás; podívej se, -Květuško, pod tuhle mou hruď, 
k tomuhle srdci tvému a do duše tvé! tf 

„Vždyť zase odejdeš." 

„Odejdu-li, bude to jen chvíle a potom si pro tebe 
přijdu, aby 8 byla mou už na věky!" 

„A naši otcové?" 

„Kdyby se na smrť rozvadili, přec budeš mou!" 

Mladý bakalář přivinul k sobě vladykovu dceru, jako 
by přece jen se bál, že ještě v tomhle okamžiku může 
přijíti netvor — kteréhož jméno „bledé záští" '■ — že mu 
ji vyrve z objetí a odnese v nezměrnou dál, kam by za 
ní nikdy nemohl. 

„Na smrť, Česlave?" 

Dívka se při těchto dvou slovech zachvěla, jako by 
nejostřejší vítr severní jí byl náhle zašlehl do obličeje. 

„Na smrť, Květuško, rozezlívají se lidé v našich dnech. 
Často lze to nepřátelství viděti ještě v ustydlých tvářích 
jako v rozevřené knize litery. Než proč o tom dnes ho- 
vořiti, drahoušku můj? Ěeklas, že jsme se neviděli více 
než rok a že byl ten rok pro tebe věčností ... A přec 
jako voda v potoku uplynul, my tu ještě a ta naše láska 
svěží jako vůkol tenhle kraj, jako by od včerejška; a ono 
víe už od malička, viď že, Květuško? A když tolik zim 



225 

přetrvala, každou vesnou nové haluze vypustila, jedna 
bouře jí neuškodí, uvidíš, Květuško!" 

„Dej, Bože rozmilý*" zahovořila tichounce dcera vla- 
dykova tulíc se v objetí česlavovo, jako by už mračno 
od Hořešovického dvora hnalo se s hukotem zlověstným 
zrovna k jejímu čelu. 

Staré olše stichly v jemninkém šelestění, potůček jako 
by znenáhla v lehounkém proudění ustával a nedaleko 
v hájích kukala žežulička bezpočtukráte na dlouhý, šťastný 
život těmhle dvěma duším, kteréž tu pod tím Božím jarním 
nebem uzavíraly upřímnější svazek, tisíckrát upřímnější, než 
mnohdy bývá ten na stupních oltářových za přítomnosti 
velikých pánů, v lesku zlata a perel, před vysokými hodno- 
stáři ve skvostných pluvialech a v hedbávnýcb rukavicích. 
Přec tedy se ještě štěstí naprosto z českých dědin nevy- 
stěhovalo a láska také nebyla ještě všude pod zelenou 
travou pohrobena, v zemi zakopána a kamením poházena. — 
Jen kde ji opravdu chtěli a kde jí poskytli pohostinství. 
Sňala s hlavy šerý šat, odhalila tváře zastřené neprůhledným 
závojem a ze spoda roucha smutkového dar za darem na 
stůl kladla, všecko dobré přála a všude řekla, za rok a 
za den že přijde zas a že se přesvědčí, jestli k hodným 
lidem zavítala ... A dnes se zastavila u olší pod šírým 
nebem, usmála se jak uměla nejvlídněji, v košík s dary, 
jejž s sebou nosila/ sáhla nejhlouběji, vyňala skvosty nej- 
dražší, a nekladla je na stůl, ale těmhle dvěma lidem po 
jednom dala do srdce a potom jim položila na hlavy své 
ruce, až se jejich tváří dotknuly, se rtoma na rty jako 
by jeden druhému všecku tu vřelost svou chtěl vdechnouti, 
aby oběma byla jen jediná — nerozlučitelná. A pak si 
zase kolem hlavy vdovin závoj ovinula, zas 9i obličej 
zastřela neprůhlednou rouškou a opět ku prahům lidským 
zaměřila, ale volným, zdlouhavým krokem, jako by se jí 
od těchhle olšin nechtělo. 



226 

„Dokud živi budeme, potrvá, Květuško, naše mi- 
lování! 44 

„Do skonání, miláčku můj — do smrti nejdelší!" 

„Touhle svou hlavou, touhle pravou rukou si všecko 
dobudu, čeho nám bude třeba! — Kdybys ani, co by 
se ti za nehet vešlo, nedostala, o život se nestarej! K čemu 
bych se byl také taková léta v Praze učíval? Zač stálo 
by potom všecko mé umění? Podívej se, Květuško! Jaké 
pak věno přinášejí si tihle ptáčkové? — Nejdříve při- 
nesou jeden druhému lásku, potom si upletou hnízdečko 
a potom jeden nosí den co den v zobáku družce své po- 
třeby života . . ." 

„A až naši otcové — tvůj i můj — naše štěstí uvidí, 
pak si nad ním ruce podají, stisknou si je poznovu ku 
věčnému přátelství." 

Geslav na tato slova své nevěsty se odmlčel. Nepře- 
svědčil Květušce; jen ji těsněji ještě k sobě přivinul, a 
stará olše jako by se byla nad nimi nahnula, aby je ukryla 
před očima muže, jenž asi dvacet krokův odtud kráčel 
luční pěšinou k Bylichovu. 

„Arciť — zástěrou velice příhodnou je jim závěť 
Janova! — Vy syslí duše? Kdo jednou začne vojnu, 
nesmí na půli cestě přestati. A my. tu vojnu začali už 
před dvaceti lety, my ji slavně vedli tolik let ... A nyní 
že máme dopustiti, když Lipanské hroby zarůstají, aby se 
všecko ve staré koleje vracelo? Jsem ti, ty křečku, za- 
vázán díky, a věř, že nezůstanu dlužen, žes mi otevřel 
oči, abych poznal, kde jidášská tvář; budu ti, panský 
páve, za to povinován, že jsem se probudil v čas!" 

Muž, Hořešovický vladyka, obrátil se za téhle slov 
v tu stranu, kde leží Žirotín. 

„A to věřím, že byste byli nejraději, aby se staré 
časy vrátily, abyste si mohli poříditi nové korouhve, abyste 
si pošramocené erby mohli dát znova vyzdobiti — ještě 



227 

s přílepky. Zas byste rádi, dělali pány, jen že tak už ne- 
mažete — truhlice prázdné. Zas byste rádi rozhazovali, 
ale je vám o grošik jako čertu o hříšnou duši. — Toť 
se rozumí, pane Jaroslave: Hořešovický dvůr ti působí 
laskominy už dávno ; proto bys nejdříve rád měnil, potom 
kus po kuse odkapoval, abych byl jako sedláci . . . 
Nahlédl jsem vám v karty; hrajete trochu falešně, štěstí, 
že jsem vám mezi prsty viděl ještě v čas ... A náhon- 
čího jsem také prohlédl. Kdo by to byl hledal v tom 
knězi, v tom svatém, spravedlivém faráři! A byl by se 
byl vetřel nepozorovaně i do mé krve! — Vy syslí 
duše!" 

Hořešovický vladyka byl od potoka na druhé straně 
už jen asi deset kroků. Nedaleko olšin, jež zakrývaly 
Česlava s Evětuškou, musil přejíti na týž břeh. Bylo 
slyšeti každé jeho slovo. Mluvil dosti hlasitě. Leckdy 
i rukou při tom rozhodil. Evětuška úzkostí jedva že mohla 
dýchati. Ůeslavovi přecházely oči a tvář podbíhala čer- 
vení; ale přemohl se k vůli dívce, jež téměř křečovitě 
svírala jeho ruce, aby jej zadržela. 

„Pro naše štěstí, pro tu naši lásku se zdrž, jen 
aspoň tuto chvilku! — Je podrážděn! Odpust mu!" 
Evětuška vyrážela tato slova ze sebe šeptem. 

Vladyka byl od nich už jen několik kroků. Dobře, 
že pěšina zahýbala odtud v právo k lesu. 

Zeman zase tak rukou rozhazoval a opět hovořil 
sám s sebou, že jim ani jediného slova neušlo. 

„Jsou- li sluhové čistého evangelia, k čemu jim teda 
zboží! Do všeho se míchají, ve všem chtějí míti svůj 
nos . . . Oni vládnou vírou, panují nad ní a což oni 
chtějí, to víra jest. Sám Pánbůh již jest na jejich milosti, 
co oni mu dobrého učiní, na tom dosti měj! Všaktě zase 
přijdou na vás dnové psí; vy to čujete a proto se v panské 
stíny utíkáte. Uvidíte, jak vás zaštítí!" — 



228 

A když zašel vladyka za houští, Květuška si od- 
dechla z nejhlubších útrob mladé, ustrašené duše. 

„Byla to první oběť, Česlave, kterou jsi přinesl naší 
lásce! — A kolik jich ještě budeš musit přinésti? 11 

Evětuška pohlédla při téhle otázce mladému muži 
do očí jak mohla nejvroucněji; ještě jej tak za obě ruce 
držela. 
' „Slyšel-lis, Česlávku? tf 

„První, arciť že první; ale byla těžká, příliš těžká. 
Nebýti tebe, necítiti na svých tvářích tvůj dech á jak se 
ti ruce chvějí úzkostí, nebyl bych stál za sebe ! Byl bych 
se mu byl v cestu postavil a řekl : Opakuj ještě jedenkrát 
svá slova, můžeš-li, mně do ocí. tf 

„Kolik takových chvílí budu mu*it přestáti já! — 
A kolik takových obětí budeš musit přinésti ty, než naše 
štěstí bude tak čisté, tak beze skvrny, jako nebe, jež se 
modrá nad námi!" 

„Pro tebe, drahoušku, všecko přinesu, k vůli tobě, 
Květuško všecko přetrpím!" 

„Bude to těžká zkouška, Česlave!" 

„Květuško, mohla bys pochybovati, že obstojím? — 
Obstál jsem, miláčku, v jiných zkouškách, kde mi chtěli 
rozum vší silou splésti, kde mi kladli tenata jako ko- 
roptvím, kde se na mne připravili z velikých knih ze 
starých písem, i pohanských . . .* 

Česlavovi se přece nějak třásl hlas, zvlášť zavadilo-li 
oko jeho o houští, za něž zašel vladyka. 

„Když dávno a dávno Pánbůh štěstí stvořil, hlo- 
hovým plotem je ohradil a kolem naseli pelyňku!" 

Česlav se zahleděl v Květuščiny oči, jako v té po- 
hádce do studánky, kterouž lze viděti nezměrně hluboko 
a na jejímž dně báječný svět, o němž nemá smrtelník 
ani tušení, kde děvy luzné podávají z pohárů křišťálových 
nápoje, po němž nikdy hlava nebolí a srdce prý nikdy 



229 

nestůně. Že jsou také tak hluboké a že tak okouzluji, 
ještě nikdy se mu nezdálo, až dnes poprvé. Květuška se 
na něho také sotva kdy za všecka ta minulá léta po- 
dívala jako dnes, protože chtěla se přesvědčiti, zdali do- 
vede přinésti k vůli ní oběti a zdali v příštích dnech 
obstojí ... Co pak bývají zkoušky ze starých knih, ať 
jsou jakékoliv, at je sepsal Bůh sám ví kdo, proti těm, 
jež člověku překonati ve víru života! Při tam těch tak 
trochu rozum trpívá a při těchhle o hlavu se často a 
často pokouší závrat zlá! A klesne-li jednou, podraženy-li 
vířným proudem nohy, těžko se vzmoci a ještě tížeji se 
vzpřímiti ! 

Už se smrákalo, když kolem potoka v šeru olšin 
volným krokem ruku v ruce, hlavu k hlavě, brali se dva 
mladí lidé, kteříž si slíbili dnes i duše své . . . A ne- 
bývají -liž často sliby mladých lidí podobny červánkům, 
jež tak nevypoveditelným půvabem na několik chvil roz- 
lejou se horami, dolem i lesy, všude všecko pozlatí, 
všude všecko zlíbají a pak náhle blednou, řídnou, ztrácejí 
se, až uhasnou? 



VII. 



m>vm 



P*£lli/tttt v ce ^ bý va lé župě Dřevíčskó nebylo nádher- 
ll^«W*íl5ll nějšího panského sídla nad Žirotín, a široko 

daleko mimo pány Zajíce bohatýrštějšího rodu 

nad Žirotínské pány. 
Do hradu vedlo čtvero bran, kolem a kolem vinuly 
se obrovské hradby, dvoje hluboké příkopy, pevné okrouhlé 
bašty, mezi třetí a čtvrtou branou zdvihací most, k se- 
veru rozsáhlá obydlí pro čeleď, na západ nádherné sta- 
vení, panské křídlo . . . Šel-li tenkrát cizinec od Tejnice 
dolů k Svotoblažejské studánce, mimoděk se zastavil a 



230 

oči jeho utkvěly s obdivem na hradě, jakéhož podél 
říšské silnice nebylo od hranic až. ke Praze. A tenkrát 
tudy jezdilo a chodilo cizinců bez počtu. 

Zdálo se v husitských vojnách, že fialová orlice je 
udolána, že musí zůstati jen při zemi, po Lipanské seči 
se opět zdvihla, rozestřela své peruti k novému letu a 
vznesla se nad celý vůkolní kraj. 

Pan Jaroslav Plichta ze Žirotina v posledních šesti 
letech své zboží rozmnožil o dobrou třetinu. Zchudlých 
vladyků bylo v těch časech všude plno, zemanům válečná 
léta jaktěživa nesvědčila, statky měly zanedbané, namnoze 
opuštěné, obilí neplatilo, nebylo kde groše vzíti, a pan 
Jaroslav prý nevěděl, jak je bohat. Říkalo se arciC, že 
našel někde ve sklepích veliký poklad, že prý to patřilo 
jedné abatyši ze vznešeného rodu, že prý si to v Žiro- 
tinských sklepích uschovali před vojnou . . . Ale copak 
lidé si všecko nevymyslí a potom za berný peníz nemají ! 

Žirotíoský pán se přiznával zevnějškem k nejmírnější 
straně utrakvistické ; ba říkalo se tu a tam, že mezi ním 
a panem Zajícem je as takový rozdíl, jako mezi kunou 
a tchořem. Kuna prý kořisC jen zardousí a vyssaje jí 
krev, kdežto tchoř ji ohlodá až do kostí. Ale „ škodnými" 
jsou oba. * Ale toto se také jen mezi lidem povídalo, a 
hlas lidu Často nebývá hlas Boží. 

Pan Jaroslav Plichta z Žirotina byl muž v nejlepších 
letech, tak asi čtyřicátník, postavy opravdu bohatýrské. 
Tváři i výškou, i krokem upomínal na svého praděda, 
jehož brnění, přílba, meč i břitvy, kterými oř jeho v Muhl- 
dorfské bitvě v plecích a po stranách byl takořka poset, 
chovaly se do dneška jako skvostný poklad v zámecké 
komoře, toliko že onen byl více rytíř-dobrodruh a tenhle 
více šlechtic-diplomat. Na čele a levé tváři od oka k uchu 
měl značnou jizvu, jež však obličeji jeho dodávala tím 
větší zajímavosti. 



231 

„Bláznovství! Je třeba jen dotknouti se ocele, aby 
zazvonila, a rozprchnou se jako vrabci, když mezi ně hodí 
kamenem. — A což kdybychom dali jednu či dvě z našich 
houfoic jen na slepo! a 

„Paue, ráčíš příliš leh je souditi; odpust, že se tak 
daleko odvažuji. Já víra, co umí selský lid, když se začne 
zdvihati. Já to pamatuji, jako kdyby to bylo včera. Tenkrát 
se tu sešli u nebožtíka pana otce z celého okolí, aby se 
poradili proti sedlákům; ústa vtipem a žertem přetékala, 
a uplynul, milý pane, rok, ještě ani ne rok, a pánům na 
čele vyvstával pot, kdekoliv jen hukot a ryk selských rot 
zaslechli. — Pane, tys byl tenkrát as desítiletý mládě- 
necek, ale tuším, že ti ledacos zbylo v paměti z těch dob. 
— Hořel Tejnecký klášter, Třebízbká tvrz, hořel Palec . . . 
Pane, a tenkrát se zrovna tak začínali sbírati jako dnes." 

„Pošetilost! Go bývalo, nebude! Až půjdou kolem, 
at k Tejnici pustí čtyři rány, ale jen na siepo ! — A uvidíš!" 

„Potáhne s nimi Hořešovák!" 

„Hořešovák?" 

Pan Jaroslav při téhle novině starého čeledína náhle 
zvážněl; ale jen na okamžik. Pak vyhrkl v potupný smích. 

„ AU si táhne ! — Zacne-li prý někdo na stará kolena 
bláznit, stává to už za to. — A ten Přemysl už janko- 
vatí od roku. Nelze s ním rozumného slova promluviti. 
AC si jen táhne ! Může se u nového krále státi nejvyšším 
purkrabím. Nic jiného jej k tomu také nepohnulo. u 

„Alespoň zapověz toho všem na tvém zboží usedlým. 
Když bývá zbraň naostřena a pevně v ruce, těžko ji potom, 
milý pane, vymykati." 

„Buď bez starosti. Oasy, kdy brali v Čechách své 
panovníky od pluhů, jsou už dávno pryč, a kdyby své krále 
chtěli bráti se stromů, mohlo by býti leda v masopustě. 
A nyní už máme s provoda!* 

V. Beneš-TíeMíský. XIV. 1 i 



232 

čeledín Žluva chtěl ještě cos namítati; neměl ve 
zvyku, aby se dal jen tak zhola několika slovy odbyti. 
Historie posledních třiceti let měla v něm svědka všude 
skoro očitého a leckterou bitvu měl nejen v paměti, ve 
hlavě, ale i mezi šedivými vlasy na lebce a mezi přečet- 
nými rýhami ve tváři. 

Chodbou ozvaly se hlasy a Žluva před cizíma očima 
ku svému pánu byl opět jen čeledínem, a než vyšel z ko- 
mnaty, ve dveřích na prahu objevil se muž v černém, 
kněžském rouše. 

„Aj, pane faráři! Toť řídká, přeřídká, ale tím vzá- 
cnější návštěva ! Jen dál — dále. Vítám tvou důstojnost ! 
— Usedni, pane faráři! 44 

„Z Hořešovic na Žirotín, pane Jaroslave, nedaleko, 
člověk~se neujde; tak pravé příjemná procházka. u 

„A přec! — Dnes slunce si příliš s námi zahrává! 
A* ještě tu ani prvního máje! Usedni, pane faráři! — Co 
tam v té odlehlině pořád děláte! Co syn?" 

Pan farář si zatím usedl do pohodlné židlice a při 
poslední otázce páně Jaroslavově se zlehounka pousmál. 

„Už jsem tě drahně časů neviděl! Jako bys na Ži- 
rotín zcela byl zapomněl. A jsme tak blizounko! Sám 
pravils, že procházka tak příjemná. — Šels kolem lesa? 
Tudy zvlášt; je tu u nás kus ráje! — A co syn? Už je 
vyrostlý, už z něho asi mládenec! 4 

„Už zeného, pane Jaroslave, bakalář!" 

„(Jž^bakalář?" 

„Laureatus! — Nade všecky, pane Jaroslave, vyzna- 
menán! Disputoval s ním sám Rokycana." 

Pan Jaroslav naklonil hlavu poněkud níže; ale pan 
farář si toho nevšiml. 

„Sám ho ve tváře políbil . . . Mistr Příbram mu per- 
gamenový dokument sám vyhotovil . . . Však mám, pane 
Jaroslave, tu jedinou radosC na světě ve svém synu. u 



233 

„Ze srdce ti i jemu přeju na milém Pána Boha všeho 
nejlepšího! Zasluhuješ toho měrou největší, stokrát než 
kdokoliv jiný. Jsi vzorný, horlivý kněz, ve všem příkladný, 
jsi světlem celému okolí . . . Aby takových všude bylo!" 

Hořešovický duchovní se při téhle chvále až do očí 
začervenal. 

„Přespříliš, pane, o mně myslíš! — Evangelia Kri- 
stova jsem služebníkem nejnehodnějším. Činim-li co, ne ze 
sebe činím, ale z milosti Boží. A hledím, aby marná ve 
mně nebyla." 

„A mohu-li tvé důstojnosti býti v něčem služebným? 44 

Pan Jaroslav se usmál jak mohl nejvlídněji a při tom 
si bohatě nakadeřavěné vlasy s čela odhrnul v zad. Byl 
ustrojen podle nejnovějšího střihu. Na šatě barev pestrých, 
jako květu na lučině za červnových dnů. Kolem boků 
skvostný pás, na němž houpal se lehounký mečík v pochvě 
poseté drahokamy, a střevíce špičaté, jedva že noha do 
nich může. 

„Jsem ochoten, pane faráři, možno-li, vyhověti milé 
tvé žádosti!* 

Pan Jaroslav obrátil řeč v jiný směr ; tušilt, že kněž- 
ské návštěvy na panských zámcích nebývají jen tak z bůh- 
darmá. Už podruhé si vlnivé, dlouhé vlasy, splývající až 
na šíji na stranách zlehounka urovnával. 

„Ve zvláštní záležitosti osměluji se, pane, laskavost 
tvou obtěžovati, doufám však, že neráčíš mi v ničem za- 
zlívati." 

„Y tom nejmenším ne, pane faráři." 

Pan Jaroslav se usmíval ještě vlídněji. 

„Ctím v tobě, pane Jaroslave, věrného stoupence 
mistra Jana, od kteréhož jsem vašemu rodu přinesl po- 
žehnání. Ctím v tobě a vidím v tobě slova Božího plnitele 
ochotného, svobody jeho hajitele nanejvýš obezřelého ..." 

Žirotínský pán opět se naklonil poněkud níže. 

14* 



234 

„A to slovo Boží, kteréž nám odkázal všem jako 
poklad nejdražší mistr Jan, v okolí našem nejbližším hrozí 
vzíti zkázu. Vyskytují se lidé, kteří jako by z útrob sa- 
mého pekla byli vyšli na pjvrch země, a začínají mezi 
semeno dobré rozsévati koukole — ale nikoliv za noci — 
za bílého dne, když lidé bdi! Není jim nedotknutelným 
žádný stav, není jim čistým žádný mrav, není jim svatým 
žádný řád . . . a 

Pan Jaroslav upřel neodvratně zrak na mluvčího, jemuž 
slova rtoma opravdu medem tekla. 

„A tělo Páně jest jim k rouhání a krev Páně k po- 
směchu l a 

Pan farář na okamžik se odmlčel, ale okamžitě po- 
kračoval, hlasem však již zjemnělým, řekl bych skorém že 
tklivým ku pláči: „Tys, pane, míval v Hořešovickém dvoře 
věrného přítele, třeba se ti rodem po předcích nijak vy- 
rovnati nemohl. Tys, pane, míval v Hořešovickém dvoře 
přítele, který b>l i mým dobrým druhem . . . Dnes toho 
přátelství není mezi tebou a jím — proč, nesluší se pro 
mne, abych vyzvídal — ale není ho také mezi ním a mnou. 
Hořešovický vladyka chodí od nějakého času po kluzkých 
stezkách, obcuje s lidmi, kteříž jsou nástrojem satanášovým. 
Takových jest i na tvém panství a v nejbližším sousedství, 
najmě Bylichov, Zichovec, Samota . . . Pane Jaroslave, 
nedej Bože, aby se tahle hlíza měla mezi lidem šířiti. — 
Přicházím, abys tomu učinil přítrž mocným ramenem, za 
to tě prosím ve jménu mistra Jana. A v odměnu bude 
jednou tvé jméno zapsáno zlatými písmenami v knize 
života!" 

Pan Jaroslav si vjel levicí do kadeří hlouběji. 

„ Myslím, pane faráři, na předním místě, že povoláni 
jste k takovému poslání vy, kněží ! Království Boží na zemi 
spravujete vy; éistětež a plejtež je podle svého rozumu. 
Máte k tomu učené hlavy, výmluvné jazyky, máte k tomu 



235 

učené knihy, máte k tomu celý svůj život. Nám pak slnší 
vésti péči o toto království pozemské. Pomni, že jest osi- 
řelé. K tomu máme meče, čeleď a tyhle své paže. 41 

„Rač uvážiti však, pane, že každé království proti 
sobě rozdělené zpustne a dům na dům padne. Až jednou 
v téhle naší zemi svoboda slova Božího zahyne, uviděl 
bys, pane, dočekal-li bys se těch časů, jak hluboce klesne 
celé království. Bude poníženo v propast a velicí jeho 
jako klasové na poli v čas žní budou sekáni. u 

„Véřím^ rád a pokud budu moci, jak jsem děl, na 
mne spoléhej . . . Ale světského ramene ode mne nežádej, 
ftekli by, že jsem rušitelem zemského míru, a víš, že já 
přec patřím ke straně, kteréž rozkvět země a blaho obecné 
jest prvním a jediným zřetelem. A též ti není neznámo, 
jak proti nám veřejně i podtají hotoví se nepřátelé pře- 
četní, k nimž přidal se i váš vladyka . . . Chtějí vším 
úsilím v tomto království rozhoditi sotva uhaslou pochodeň, 
domácí vojnu, aby zase vstával otec proti synu, bratr proti 
bratru, syn proti otci . . . Havět rozehnaná u Lipan do 
nejodlehlejších doupat začíná vylézati se všech stran . . . 
Musíme býti ostražiti, pravici na jilci meče, oko upřené 
bystře v před . . . Ale až bude čas, pak rozdupeme všecko 
pod svými koni . . . Nyní na vás předkem jest, abyste trhali 
pokrytcům slovem neohroženým s tváří jidášské kukle, 
abyste beze strachu ukazovali, kde vlčí roucho, kde fari- 
zejská běl, kde jaký hrob obílen." 

Pan Jaroslav z Žirotína po těchhle slovech vstal se 
židlice, opět si tak zlehounka vlasy načechrával a chvil- 
kami pečlivě zastřiženou bradu hladil. 

„Co ráčí říkati milosC tvá — nepochybně, že všecko 
také víš, pane, dopodrobna — tomu králi domnělému 
u Stadic v keři Přemyslově?" 

„Triek bláznivý, pane faráři! Ani v dřímotách na 
něho nevzpomenu. Pamatuji-li se dobře, je už prý stařec, 



236 

a člověku starému rozum často přeskočí. — Bude to 
schudlý jakýs zemánek, kterého v polorozpadlém dvorci 
napadla Šílená myšlénka, aby si zahrál na krále. — Jen 
tomu se divím, že mohou býti ještě u nás tací pošetilci . . . 
Mohu jinak ti nabídnouti, pane faráři, služeb svých? — 
Po chvíli že snad ti vlády ka ve hněvu i desátek ujímá? — 
Pro Hořešovického faráře jsou stodoly Žirotínské otevřeny 
dokořán! Přijď kdykoliv a vždy mi budeš vítán!" 

„Mýlíš se, pane, domníval- li bys se, že přicházím pro 
časný zisk! — A odpustíš, poděkuju-li tvfr milosti už 
předkem za všecko s přáním, aby ti Pánbůh ze štědrých 
darů všemohoucí ruky své všim nejlepším pro všecken věk 
požehnal. " 

Hořešovický farář se uklonil, ruky, již mu pan Jaro- 
slav podával, zlehka se dotekl a v několika okamžicích 
byl již dole na předhradí, a sotva co by se tak pomodlil 
Otčenáš, kráčel nejkratší cestou — „písčinami a — nazpět 
k Hořešovicům. 

„Na loty své spasení, vy páni, vážíte, a ono vám jako 
kusy skal dopadne na hlavy. Není opravdu mezi vámi roz- 
dílu. — Do tebe, ty pane Jaroslave, jaktěživ bych se toho 
nebyl nadál ! Ku všemu jen úsměv, ku všemu jen přívětivé 
kývání! Arciť — jak v šatstvu, tak v duši! Všude samá 
lehká váha! — O království Boží na zemi že máme se 
starati pouze my? E tomu že máme učené hlavy, vý- 
mluvné jazyky, knihy a celý život svůj? A do toho krá- 
lovství Božího na nebi že vy chcete jednou přijíti ! — 
Milí, drazí pánové!" 

Pan farář se na výšině zastavil. Žirotín rozkládal se 
mírným svahem nad ú i olinou před jeho očima v celé své 
obrovské výstavnosti. V našich dnech nelze si o někdejší 
slávě jeho učiniti ani pojmu. Zbyly ze všeho všudy dvě 
zbělené zdi. Z daleka připadají diváku mezi bujnou, svěží 



Ž37 

zelení ořechů, topolův a v zatemnělém pozadí borovin jako — 
komíny. 

Pana faráři zakmitl se kolem rtů trpký, nesmírně 
hořký úsměv a k Žirotínu a slávě jeho zaletěla slova 
jako věštba: „Království proti sobě rozdělené 

zpustne a dům na dům padne!" A potom 

se obrátiv, urychlil krok. 

„Do čehos se tak, chlapče, pohroužil? — Ještě jsem 
tě neviděl tak nad ničím s celou duší seděti! — Jářku, 
Cestové!" 

Mladý bakalář ani nepozoroval, že otec již v jizbě 
a že. svléká se sebe sváteční šat a že se mu dívá přes 
rameno do papírů, jež podle otřelosti prošly již asi mnohou 
lidskou rukou. 

„Zdá se mi, že to jakýs traktát, či kus kázaní, našel 
jsem to dnes ráno za dvorem. Nevím, kde a jak se to 
ťi vzalo! — Jsou tu podivné názory, smělé myšlénky; 
jsou tu náhledy, kteréž si člověk té nejbujnější obrazivosti 
neosmělí ani pomysliti." 

Česlav by se byl nejraději dalším vyptávkám otcovým 
vyhnul. Také se poněkud zapýřil. 

„Y našich dnech, milý brachu, musí se člověk do 
všeho vpraviti, ničemu se nesmí diviti, možné je všecko, 
protože ancikrist na záhubu duší jest puštěn z řetězů . . . 
Čti jen nahlas — poslechnu." 

„Nesluší, páni, na vás ta lenost, celý den prázdniti, 
seděti, toulati se, v šachy, vrchcáby neb karty hráti, dlouho 
spáti, vždy s . . . . jako hovadům, vždy v se cpáti a líti 
víno nebo pivo jako do sudu a nikdy nezlačněti. Také 
nesluší na vás, své chudé lidi dráti a bezpráví jim činiti 
robotami, lovy, ponůckami přimyšlenými a jinými břemeny 
utiskovati." 

Hořešovický farář dnes poprvé přikyvoval mlčky 
k takovýmto zásadám; jindy by byl na obranu pronesl 



238 

přec několik slov, alespoň zdánlivě usvědčujících. Ale dnes 
poslouchal, jako by všecko bylo nejryzejší slovo Boží. 
Česlav četl hlasitě dál a dále, divnější a divnější věci, 
věty, jimiž letěl duch výš a výše, zrovna až ke slunci, a 
potom zas nořil se hluboko až do temností, v nichž pláč 
a skřípění zubů. 

A Hořešovickému faráři se zdálo, že tahle slova pů- 
sobí na jeho vnitro jako chladivý lék, na jeho hlavu jako 
občerstvující vánek . . . Arciť, někdy také hojívají rychle 
a s výsledkem i prudké jedy. 

Kněz nepozdvihl hlavy k odporu, ani když v těch 
listech přišla řeč ostrá jako šípy, bodavá jako trní, až 
běda úšklebná na vlastní jeho stav. 

A toho všeho byla příčinou dnešní cesta a vlídná, 
až mílo přívětivá, ale hladká, úskočná rozmluva pana 
Jaroslava Plichty ze Žirotína, jenž, podle soudu páně fará- 
řova, zapsal-li se panu Zajíci na Hanžburku, samému 
duchu zlému svou krví a svým písmem dal všudy všecko 
v zástavu. 



VIII. 

I s hodinu na západ od Bylichova černé lesy tak 
na deset minut ustávají a člověk ocítí se náhle 
v rozkošné úžlabině, jejíž svěží, sametová zelen 
tak mile odráží se od temných korun a pro- 
hnědlých těl mohutných borovin. Potok, jenž u Klobuk a 
Čeradic postačí již na dvě složení, podobá se tu ještě 
perlové nitce, vinoucí se malebně skvostným kobercem. 
Není ho tu ani za bezvětří slyšeti. Za červnových dnfi, 
když na lučině květ vedle květu, a jaký květ — větry 
touhle kotlinou jen přelet*, pelu květinového se nedotknou, 
bouřky kvapem tudy přebouří, jen hluboké dunění nad 




239 

korunami mohutných kmenů věstívá, že se tudy valí zhouba 
a neštěstí — když, kam oko se podívá, všude tolik hla- 
vinek kývá vstříc tak lahodně na uvítanou, a když si 
poutník sedne v hebounkou trávu, na všecko všudy za- 
pomíná, hlava se kloní níž a níže ke hrudi a pod lebkou 
táhnou sny, že se z nich nerad probouzí ve skutečnost — 
v těch dnech lze říci, že tahle úžlabinka je jedním koutem 
starodávného ráje. 

Samotář, jenž tu asi před časem bydlíval, také odtud 
vycházel jen za nejnutnější potřebou. A když prý umřel, 
dřevěné stavení pustlo rok od roku, drvo za drvem spa- 
dávalo, trám za trámem povoloval, až znenáhla ani ne- 
bylo znáti, že tu někdo zůstával. Před málo ještě lety 
povídalo se o něm mnoho, na př. že hvězdy zpytoval, že 
zlato dělával, že s duchy mluvíval, a k tomu se přidalo 
k vůli přišernosti, že se také nemodlil, ani o práh kostela 
že nezavadil, a ještě jiných věcí . . . Potom přišly ty vojny 
a kdo pak by si byl lámal hlavu se samotářem. Měli na 
starosti jiné důležitější věci. Na samotáře se zapomnělo 
a ani se nikdo nepamatoval, kdy že asi umřel. 

Když jednou kdysi Bylichovský Ghundela, jda kolem 
dřevěného stavení, do vnitra nahlédl, bylo tam prázno, 
bez živé duše ... A zlí jazykové z toho okamžitě udělali, 
že si toho neznaboha odnesl zlý duch do pekel živého. 
Od těch dob se také zdejší kotlině, kde mohli, vyhnuli. 
Rostly tady hřiby jako dětské hlavy, žloutly se tu ryzce, 
až se srdce smálo, šedaly se tu holubinky, až šly na jazyk 
laskominy, v létě na pokrajích a výše po svahu byly černé 
jahody jako trnky, červené jako maliny; ale hřiby tu 
strouchnivěly, ryzce uschly, holubinky švadly, černé jahody 
opadaly, červené zhnědly. Lidé by tu z téhle strany byli 
nevzali ničeho ani do úst. A kdyby tu zlato bylo rostlo, 
nikdo by si sem byl pro ně nezašel. 



240 

Ale od nějakého času, tak od roku, bylo tu zase 
vídati lidské tváře, pod večer zvlášC, když se úžlabinou 
kladly dlouhé, černé stíny, znenáhla už i za dne. 

A byli to lidé z okolních vesnic, mezi nimi mnohý 
i bělovlasý, z Pozdně, z Plchova, ze Zichovce i ze Žiro- 
tína a Tejnice; nejhojněji přicházeli z Hořešovic, od pope- 
leční středy vladyka nescházel ani jednou. 

Dnes sešli se zase. Ale tentokráte zůstali pod šírým 
nebem. Hořešovický vladyka dostavil se proti svému zvyku 
dobrou hodinu před slunce západem. Přišel zamračen; 
jedva že dal pozdravení. 

Hovořili nějak podrážděně, jako by se jeden na dru- 
hého u trhoval, a jako by přímo chtěli začíti vádu. 

„Lounští že vsadili mistra Blažeje do .šatlavy? — 
A pro nic za nic? a 

„Ani nepípl! Šel náměstím jako duch; však víte, že 
byl naposled valně nemocen ! Ani se nenadal a už ho biřic 
vedl za ruku do radnice. Je chuďas až běda sešlý, i šatem 
i zdravím. Jedva že tělo si zakryje a hlavu vzhůru udrží. 
A všecko z návodu toho popapeženého učenníka ancikristova ! 

— Rokycana rozestřel pekelnou síť do všech koutů Čech, 
krajští hejtmane jsou jeho otroky. V Praze huláká prý den 
co den proti těm, kteří nemají s ním stejného rozumu ! u 

„Hejlové! Nezapomínají-liž, že Pánbůh nechce nikoho 
puditi bezděky ku své dobrotě, aniž mu ta dobrota vzácná 
jest, kteráž by uměním připuzena byla? u 
•J „Nechtež hádání a při o tom, co jest Božího, mistrům 
a kněžím. Jiného na práci beztoho nemají; ať se třeba 
poperou a knihami svárlivé hlavy potlukou ! — Nám jest 
o to se starati, abychom neupadli ve služebnost, kteráž jest 
horší otroctví . . . Sedláci jedva že živoří, vladykové 
chudnou a my přece všichni jedno — jednolité tělo . . . 
Za to bohatnou páni, zboží jejich šíří se dnem vůMhledě 

— na úkor stavu vladyckému i vám sedlákům. Ještě že 



241 

jsem se tu udržel tak já! Protože mám svou hlavu, protože 
mi oči po nějakém tom grošíku neslzí. — Tenhle Žiro- 
tínský by vás však utlačil v prvním koleně. — Musíme se 
vzpružiti, trochu více odvahy, trochu více sebevědomí; ve 
vás síla, vaše paže lví, jen se vzepnouti ... A příležitost 
taková, jaká se nám dnes zrovna do rukou dere, tak brzy 
nepřijde! U Stadic ua poli Přemyslově zjevil se král 
jako druhdy Spasitel, když bylo lidstvu nejhůř; hlásí se 
ku stavu vašemu, z vás si vybral první rady, vážné bílé 
hlavy, rozesílá poselství do všech českých krajů . . . a 

„Budiž Pánbůh všemohoucí ode všech vás pochválen! 41 
vpadl do proudu řeči Hořešovického vladyky mohutný, po- 
někud ochraptělý hlas. „Buďtež pozdraveni, bratří milí 
v Kristu Pánu našem!" 

„Bratr Blažej! — My měli za to, žes v žaláři! — 
Kde se tu bereš? 1 * 

„Jak jsi jim z drápův uklouzl?" 

Všecko se shrnulo okamžitě kolem nevysokého muže, 
už skorém starce s přibledlou jako chorobnou tváří 
a 8 vlasy na hlavě jako posypanými popelem. 

„Vždyt prý tě Lounští do žaláře vsadili!" 

„Ale Pánbůh Abrahamův, Isákův a Jakubův, kterýž 
jest mocnější tohoto světa nejmocnějších, vytrhl mne z rukou 
Assyrských a poslal mne mezi lid svůj, bych konal dílo, 
k němuž mne povolal. A jako druhdy Petr apoštol vyšel 
z vězení bez úrazu, tak stalo se i mně . . . Přicházím od 
pohřbu bratra Jana ze Žatce a nesu vám od něho po- 
slední pozdravení. Vzkazuje vám všem, abyste v téhle 
straně stáli věrně ve svém povolání, nedadouce másti se 
a klamati, ani podváděti kněžími Rokycany. Šelma veliká 
a zlá obchází po Čechách, tlamu majíc otevřenu a jazyk 
jako oheň. — A přijdou na věrné Boží časové, kdy každý, 
kdož je zabije, bude se domnívati, že by tím Bohu sloužil. 
Proto třeba tužiti se ve stálosti, bdíti na modlitbách, utvrzo- 



242 

váti se v lásce navzájem, aby vidno bylo všem, že jsme 
bratří opravdoví, jedna duse, jedno tělo, jedna krev, jedno 
myšlení, jedno chtění, jedno snažení — a ne jako ti, kteříž 
bratrství nosíce na jazyku a v srdcích svých majíce jedu 
proti sobě jako bazilišek; k čemuž pomoziž nám Pánbůh 
siíný, nesmrtelný, nerozdílný! 4 

Muž s přibledlou, jako by chorobnou tváří a vla9y 
na hlavě jako by posypanými popelem, obrátil zraky své 
k večernímu nebi, sepnul ruce k tiché modlitbě, a s bratrem 
Blažejem, učenníkem i tovaryšem Jana Žateckého, prvního 
zakladatele bratrské víry v těchhle končinách, modlil se 
celý sbor; jediný vladyka Hořešovický pouze že hlavu svěsil 
a obrátil se stranou; ale na modlení ani nevzpomněl. 

Úžlabinkou zavládlo na několik okamžiků ticho jako 
by tu človíčka nebylo. Jen hlavy starých kmenů přikyvovaly 
haluzemi svými zlehounka k téhle bratrské modlitbě a tak 
z pozdálí zaletěla sem píseň podvečerní nějakého zpěváčka- 
opeřence; ale brzy zase umlkla, protože byla veselá, tak 
jako popěvek svatební, a tihle bratří konali tu každý ve 
svém srdci pobožnost zádušní. 

„Ať odpočívá ve svatém pokoji!" 

„Amen!" 

„A světlo věčné ať mu svítí!" 

„Amen!" 

„ A pochovali ho v tuhle večerní chvíli na břehu Ohar- 
čině ; městská rada hřbitov osadila stráží, abychom ho tam 
nemohli pochovati . . . Nic nedělá, bratří nejmilejší. Hlasu 
anděla volajícího k poslednímu soudu a trouby probouze- 
jící nebožtíky z dřímot staletých ke dni vzkříšení uslyší, 
ať leží kdekoliv, a oslaven i odměněn vejde v život věčný, 
kdyby měl hrob na poušti, a odsouzen a zahanben odejde 
v život hrůzy bohatec, byt ležel v samém zlatě, mezi 
samými perlami, v šatě nejdražším!" 

čelo vladykovo zachmuřilo se ještě tmavějším mrakem. 



243 

Všude — všade, kamkoliv nohou kroČí, takovéhle 
řeči, všude jen samý rozbroj, jedni proti druhým štvou, 
jedni na druhé se smlouvají . . . Takhle pokoj i svornost 
v Cechách nikdy nebude. Jedni druhým věcnou mukou 
hrozí a každý pro sebe nebe si vyhrazuje, jako by měl 
lístek vstupní zakoupený. A přivolá- liž pokoj a tu svor- 
nost věnem přinese nám tenhle Stadický král, kterýž od 
samého Pánaboha do Cech poslán byl? 

„Abychom i my se domluvili jednou; bratr Blažej 
své poslání vyřídil, ne-liž, bratře Blažeji?* — Viadyka 
utkvěl na starém muži pohledem, z něhož si mohl tento 
vyčísti cokoliv, a odpovědi nečekal, ale pokračoval dále 
okamžitě; „Až se do svých vesnic vrátit**, svolejte všechen 
lid v hromady, povězte jim, že na místě, odkud vzal původ 
svůj staroslavný Přemyslovců rod, jako by z keře byl vy- 
rostl, zjevil se král, kterémuž usouzeno do této země 
jednou přece uvésti pořádek, mír, všecko dobré, kterémuž 
usouzeno veliké tohoto královští ponížiti v prach země 
a nízké povýšiti až k sobě! — Jsout velicí tohoto krá- 
lovství největší škůdcové, nic jim neleží zemské blaho na 
srdci, ale jejich zámky, jejich erby, jejich zboží, jejich 
pýcha, jejich dobro — — A nízcí zase této země nej- 
opravdovější milovníci. Nemluvím-liž, bratře Blažeji, podle 
evangelia? Znáš se v něm s dostatek, snad lépe než já; 
nuže vydej i ty v té věci hlasu svého!" 

Hořešovický viadyka se zlehounka — opět po ně- 
kolika dnech poprvé — pousmál ; ale jen tak, že to sotva kdo 
spozoroval. Vladyku napadlo, že bratra Blažeje lehounce 
pro sebe mohl získati, ke svým záměrům dobře potřebovati, 
a proto obrátil. 

„Pravdu díš, jako bys mluvil z ducha Božího! Jsout 
věru velicí tohoto království plíseň. Však vidíme, co jest 
dal Bůh lapek v Cechách! Tvrzní a hradoví násilníci, 
ježto zjevných zlodějů, mordéřů, násilníků k násilí chudým 



tel 

chovají, jsou knížata zjevných hříšníkův ... A nebude od- 
puštěno pánům a vladařům ukrutným, ježto sedláky své 
tepou a haní, chlapy, výry, psy je nazývajíce, ve vězení 
sázejí, aby jim vždy bezedná hrdla plnili !" 

„Smluvte se všickni mezi sebou na cestu. I my 
půjdeme holdovat novému králi. Nesmít kraj zdejší býti 
všude poslední. A opatřete se zbraní, jakou kde budete 
moci dostati. Však učiní všem vám zase cepy služby vý- 
borné. Není dobře v těchto dnech s rukama prázdnýma 
dávati se přes pole. Shromaždištěm bude můj dvůr. Ve 
čtyřech dnech nejdéle opět u svých krbů budete ! — A tebe, 
bratře Blažeji, nepohrdneš- li mým krovem, zvu dnes na 
nocleh. Jsi ušlý, churavosC ti lze v očích čísti — a v příštích 
dnech bude potřeba nám všem síly a pevného zdraví. 
U mne si odpočineš a údům utrmáceným pohovíš." 

Ve čtvrť hodině bylo již v úžlabině tichounko, jako 
tu bývalo od nepamětných dob. Jen staré hlavy starých 
kmenů ještě haluzkami pokyvovaly, as tak, jako dědoušek, 
když sedí v příjemném chladu pod jabloní, o starých 
časech přemýšlí, dumá, hlavou si ku svým myšlénkám při- 
kyvuje, tu a tam i slovo prohodí a znenáhla při tom 
usíná ... A tyhle kmeny pamatovaly ne jedno sto let, 
mnoho viděly i mnoho zkusily. Plížívaly se kolem nich 
divné postavy, jimž s tváří vy zírala buď odvaha až na 
smrť, či žlutá, vyschlá bída. — Když hospodařili v cechách 
Brauiborci, slyšely úpění utečencův, a když se tu objevili 
z dalekých zemí lidé, kteříž přinášeli novou víru, divnou 
smělou, že se po ní hlava točila jako po malvazu, také 
toho byly svědkové. Na Žirotínských statcích měli prý 
Valdenští svou osadu. — 

„Vedu ti, ženo, hostě! — Přicházíme trochu pozdě! 
— Máš uchystáno cos k večeři? — Věru, ve mně samotném 
hlad se nějak neodbytně ozývá!" 



245 

Hořešovický zeman zastihl ženu na zápraží s Evě- 
taškou. Zemanka neměla skorém ani časa setříti si se 
tváří slzy a nemohla nalézti slov k uvítání neznámého 
hostě, před nímž Evětuška podivným mrazením se za- 
chvěla. 

„Trochu sýra, chléb, mléko . . . Přijdu-li vhod a 
uctím-li. 

Zemance zase uklouzlo s jazyku slovo, jak by hostě 
svého muže pojmenovala. Byl trochu podoben žebravému 
mnichu a trochu zas žáku sestárlému samým učením. 

„Pánbůh požehnej vás tu vším nejlepším a naděliž 
vám své milosti roh preplněoý!" 

„Dejž to Pánbůh! - přisvědčila zemanka kvapíc do 
vnitra, aby hostě nenadálého uctila. 

„Tuhle má dcera Květuška! 4 * 

„Už nevěsta! — Kéž bys jednou byla šCastna!" 

„Ani pomyšlení nemám na vdavky — a Květuška 
má na ženicha také času dost. Dcera Hořešovického 
vlády ky se neztratí, kdyby zdejší dvůr byl Bůh ví kde. tf 

Květušce se vylila do mladičkých lícek snad všecka 
krev. Ještě že jí pro soumrak tmavého ruměnce neviděli. 

„Vsak že peněz hleděti nebudeš, vím. Peníze ďáblův 
jsou vynález, a kdo pro peníze jde za muž, nikdy po- 
žehnání nemívá. — Nebyl-liž v pekle ražen první peníz, 
vladyko? Mrzkost se za něj kupuje. Za peníz na sebe 
navěsí ženy sukna, že se již leda vlekou v nem, vymýšlejí 
kroje přepodivné s lepotami ovšem nelepými a hlavy 
udělají si široké a nahoru vysoké s rohem . . . Všaktě 
doufám, že tvá dcera není z takových. u 

„Není a nebude. Stojím za ni napřed. A měla-li by 
býti, Bůh je svědek, že bych jí potom nebyl otcem l tf 

Host vešel s vladykou do světnice. Na stole kmitalo 
se již v kahánci světlo a bělel se na míse sýr s mlékem 
a nenačatým chlebem. 



246 

„Bratr Blažej, ženo, služebník čistého slova Božího!" 

„Jeden z nejnižších!" řekl bratr Blažej ukrojiv si 
skývu chleba a omočiv ji v mléce. 

A zemanka vyšla zase ven na zápraži, kde ještě stála 
Květnška, a hlavou ji zněla slova vladykova: „A měla- li 
by býii, Bůh je svědek, že bych jí potom nebyl otcem!" 
děsnou výhrůžkou. 

„Chraň nás Pánbůh, kdyby mělo býti pravda, co si 
lidé povídají! — Že prý přejdeme k jiné víře, že prý 
tatíček drží s těmi plačtivými ! u 

„I vás Boží soudy zastihnou s ním!" 

„Sljšelas, maticko?" 

„Nikde tu ani človíčka! — Chasa už na lůžku! — 
Nesmíš všecko lidem věřiti! — Buď bez starosti, dítě 
milé! Otec při vší své prudkosti jest příliš moudrý, aby 
se takhle zapomněl." 

„A co ten starý muž — ten noclehník, matičko?" 

Zemanka místo odpovědi přivinula dceru na prsa. 

„Už je příliš daleko, mělas ty, ženo, spíše říci, aby 
se vzpamatoval. Zabředl už příliš hluboko, aby mohl vy- 
jíti bez úrazu. — Je tu u vás po všem štěstí, po tvém, 
Květuško, zvlášť!" 

„Zase ten hlas!" — Což, matičko, neslyšíš? — Tak 
jako by z hrobu vycházel!" 

„Slyším, Květuško, jen večerních větrů vanutí! Tak 
se náhle nějak ochladily! — Půjdeme do vnitra! Mohla 
bys míti z toho nemoc! A to by u nás ke všemu ještě 
scházelo!" 

„Než takový život, jaký vás čeká, lépe smrt! Co 
do života, v němž všecko studené jako led, v němž všecko 
uvadlé jako v pozdní jeseni, v němž jedinou jiskru naděje 
ukryla černá, nezměrně dlouhá noc! 5 * 

„Každé to slovo jako by šípem do srdce mi bodalo!" 



247 

„Vždyť tu není, miláčka, nikoho, živé duše, jen otec 
s tím cizím mazem ve světnici. A ti sedí tiše, mlaví 
zvolna. — Pojď, Květuško. Táhnou nám ty větry od 
Tejnice zrovna do tváří!" 

„Alespoň, matičko, ochladí! Tak mi hlava kolem 
jde, tak mi tváře hoří ..." 

„Do rána všecko přejde — vyspíš se z toho. Po- 
slechni, Květuško!" 

Matka dcera odváděla do ložnice tlumeně vzlykajíc. 
A zeman s bratrem Blažejem? - Byli ponořeni v hovor, 
jako by se byli znali od pradávna. Bratr Blažej chvílemi 
přecházel v prudší, ohnivou řeč, leckdy se štola dotkl 
pravicí a vladyka poslouchal s hlavou sklopenou, s rukama 
přeloženýma na prsou, jako by tahle slova noclehníkova 
byla kladivem, ráz v ráz dopadajícím na jeho lebku i hruď, 
pod jehož ranami tak kvapem řítilo a sesulo se všecko, 
oč zeman v posledních časech jen tak myšlénkou zavadil, 
snad ani opravdu nechtěje vymknouti se z kruhu, v němž 
uvykl se pohybovati jako ve zdejším dvoře od dobrých 
čtyřiceti let. — Bratr Blažej rozestřel před zrakoma 
Hořešovického vladyky celou sít bratrské víry a pak ji 
opatrně, opravdu s důmyslem stahoval kolem zemana blíž 
a blíže, úžeji a úžeji. Noclehník rozvinul všecku svou 
výmluvnost, a vladyka zapomněl za jeho výkladu na všechen 
svět; stal se hotovým učenníkem. — Ani nepozorovali, 
že kahánec uhasí. Vladykovi třpytilo se před očima jiné 
světlo, za kterýmž často člověk chce vzlétnouti v nedo- 
hlednou výši, ale také často oslepen klesává nazpět 
v propast, jejíhož dna taktéž těžko dohlédnouti . . . Zeman 
seděl za stolem jako by přikován, leckdy se mu i nad 
smělým, orlím slovem bratra Blažeje tajil v prsou dech. 

Bratr Blažej vykládal as k jedenácté hodině o těle 
a krvi Páně, a při tomhle výkladu projel Hořešovickým 

V. Beneš-Tfebíwltf. XIV. 17 




zemanem mráz, jako jehly, hnul sebou, chtěl vstáti, ale 
opravdu jako by byl přikován, a noclehník byl již zase 
dále, že neměl vladyka ani času o pověděném přemýšleti. 



IX. 



ěci ve Stadicích stávaly se den ode dne po- 
vážlivějšími. Lidu, puzeného zvědavostí, aby 
uviděli podivného muže, jenž se králem českým 
činí, neubývalo; ale davy rostly valem, jako 
když se vody z řeky rovnými lučinami rozlejou až k úpatím 
hor. A už nepřicházeli jen ze zvědavosti, ale aby opravdu 
vladaře nového pozdravili, své dědiny poručili v jeho ochranu 
a sebe v jeho přízeó. Dobrá polovice českého severu viděla 
jej již tváří v tvář a každý, kdo přišel, ještě ke skutečnosti 
přidal několik doušek svého výmyslu . . . Cesty ke Stadicům 
černaly a šedaly se zástupy a vzduch se chvěl prozpěvováním 
rozjařeného lidu, že mají krále ze svého středu, kterýž se 
jich ujme celou svou mocí, kterýž je proti pánům uhájí 
a svobodě v české zemi nedá zahynouti, protože mu bude 
pomáhati Pánbůh a sv. Vácslav. 

Kolem kmene stála královská rada v podlouhlém 
polokruhu: starcové vážní s bílým dlouhým vousem, se 
stříbrolesklým vlasem, ve starodávných českých řízách, ve 
tvářích s výrazem úctu a čest přímo vnucujícím. — A lidem, 
jichž všude kupilo se hlava vedle hlavy, tak mimoděk 
letěly pod lebkami všecky ty zvěsti, jež slýchávali otcové 
od dědův a tito opět od otcův a kmetů na hradě Pražském 
dvanácteru, jak zasedali k soudům a soudy spravedlivé 
vynášeli, jak prý sám král či voj voda jejich nálezům 
musil se poddati. — A bývali prý ti kmeti z celého 
českého království nejvážnější, v životě zkušení, ve zlých 
dobách ohněm vytříbení, v povahy křišťálové u tvrdli, jimž 



249 

osoby hleděti nikdy se ani neuzdálo. Soudívali chudého, 
soudívali bohatého a se stejnou nestranností lámali hůl 
nad lešským či panským erbem či hlavou dědinníka. — 
A protivy mezi časem zašlým a mezi přítomností se jim 
náhle pojevily jako noc a den! Dnes sedí na stolici 
pán na krku se zlatým řetězem, v kabátci z jemného 
sukna, u boku se zlatým jilcem, na rukou prsteny, z tváří 
vyzírá dobrý čas, na chudého před šrankem se podívá 
úkosem, bohatému ruku podá, vřele tiskne, na chudého 
se rozkřikne, div neochraptí, na bohatého promluví 
s úsměvem, ani „račiž" nevynechá, chudého ke slovu ne- 
pustí, bohatému dovolí všecko, chudého odsoudí, bohatého 
nevinným vyhlásí, chudému řekne na cestu » starý osle", 
bohatému „vaše milost". — Tenkrát už ta justicia byla 
jako na trhu či dražbě vyvolávána 1 A kdož by se divil, 
že všechen ten lid se tak přívalem hrnul k novému králi, 
který zašlou radu kmetskou znova povolal ku své ruce . . . 

„Jsou-liž tu do všech českých krajů poslové?" 

Lidé rázem stichli a zraky všech upřely se ke stromu, 
kde objevila se v zeleni opět velebná, kmetcí postava 
v přihnědlé, bílým beránkem lemované říze. 

Dvanáct mužů vystoupilo v popředí. 

„Já toho království vladař Bohem ustanovený a po- 
slaný na místo toto dědicem země české svatým Vácslavem, 
všem krajům a všemu lidu v nich vzkazuji milost a pokoj 
od toho, kterýž jest a kterýž byl a kterýž přijíti má, 
i své vlastní pozdravení. 

Posel kraje Kouřimského! — Kouřimským pověz: 
Hrdost bývá přemožena pokorou až do prachu země. At 
jen v paměti mají svatého dědice a kněze Radslava! Ať 
Šternberkňm nepřikládají víry ani ve snách. Znám skutky 
jejich i práci jejich i trpělivost jejich. Vytrvají-li, že budou 
jísti se stromu života a míti podíl hojný v tomto mém 
království ! 

17* 



250 

Posel kraje Slánského! — Slánským pověz: Ať po- 
maží masti sílící oči své, aby viděli, které miluji, že 
kárám a trestám. Ať příkladu sobě neberou ze srdce zaje- 
čího. Edo zvítězí, dám jemu seděti na trůně svém. Znám 
skutky jejich i dobře vím, že nejsou ani horcí ani stu- 
dení! 

Posel kraje Žateckého! — Žateckým pověz: Známť 
skutky jejich i vím ; i lásku i službu i trpělivost i skutky 
jejich poslední, jichž jest více než prvních. Ať uši své 
zacpou před Šumberky ! A mám proti nim, že dopouštějí 
ženě Němkyni sváděti vlastní bratry své. At zvědí všickni, 
že jsem já zpytatel ledví i srdcí. Dávám jim čas, aby po- 
kání činili! 

Posel kraje Plzeňského! — Plzeňským pověz: Vím 
skutky jejich, že mají jméno, jako by byli živi a jsou 
mrtvi. Nebudou-li bdíti, přijdou na ně časy jako zloděj 
a nezvědí v kterou hodinu. Máloť v Plzni těch, kteříž ne- 
poskvrnili roucha svá a kdo z nich zvítězí, bude v roucho 
bílé oblečen a nevymaži nikdy jméno jeho z knihy tohoto 
království. 

Posel kraje Prachenského ! — Prachenským pověz : 
Vím o jejich soužení a o chudobě jejich; ale jsou bohati. 
A rouhají se jim ti, kteříž se praví býti věrnými a nejsou, 
ale jsou sběř satanova. At nic se nebojí toho, co mají 
trpěti ! 

Posel kraje Píseckého ! — Píseckým pověz : Ať bo- 
dláčí nemají za rňže a budou zachováni ke dni slávy 
a vezmou korunu svou! 

Posel kraje Bechynského! — Bechynským pověz: 
Za každou z pěti růží ukrytý trn, jehož hrot jedem na- 
puštěn. A proto ať brány svých měst růžemi nezdobí 
a růžovým erbovníkům sluchu nedají. Ať vzpomenou, odkud 
vypadli, a nechť činí skutky první. Kdo mezi nimi má ucho 
k slyšení, ať slyší, co vzkazuje jim všem jejich král! 



251 

Posel kraje Čáslavského ! — Čáslavským pověz : Toto 
praví ten, jenž má moc veškera v ruce své : ať ve svatém 
míru žijí, af klidu hrobového bratra Jana zbytečnými hád- 
kami a spory neužitečnými neruší a kostem jeho přejou 
lehkého odpočinutí! A za to že budou sloupem tohoto 
království nejpevnějším ! 

Posel kraje Hradeckého! — Hradeckým pověz: Ať 
ničeho se nebojí, přijde-liž co s kterékoliv strany. Uvrhneť 
duch zlý některé z nich pro skutky dobré do žaláře, aby 
byli pokoušeni. Ale soužení budou míti jen za dnů deset. 
A potom vyznáno bude jméno jejich přede vsím královstvím l 

Posel kraje Chrudimského ! — Chrudimským pověz : 
Af od radlice k oceli raku přiloží jen v dobách nejhorších. 
Ať zlatem polí svých nezpychnou, ať nechtějí býti ze 
sedláků vladykové, z vladyků rytíři a z rytířů páni! Ať 
se rodí mezi zlatem jejich ornic i zlatá srdce! Za to že 
se mnou po pravici choditi budou! 

Posel kraje Boleslavského ! — Boleslavským pověz : 
Ať bedliví jsou Valdštejnův okem i uchem, ať před Ber- 
kovci mají se na pozoru a s Vartenberky nechť do jedné 
mísy rukou nesáhají. Jeť v Boleslavsku zámků jako po 
dešti hub, s jednoho na druhý mohou řetěz hoditi svobodě 
v dědinách zrovna na hrdlo. Nad opatrnosť a ostražitost 
nechť není jim jiné starosti! 

„ Posel kraje Litoměřického! — Litoměřickým pověz: 
Nechť nemluví: Jsem bohat a mám hojnosť, ničeho ne- 
potřebuji, a nevědí v Lípě ani v Dubě, na severu k Sasům 
zvlášť, že jsou bídní, ubozí i chudí, i slepí i nazí. Radímť 
jim, aby si koupili ode mne zlata ohněm zkoušeného a 
pak přikryvše se, neukazovali hanbu své nahoty. — Také 
už se jim zalíbilo v týchže krajích na ženě Němkyni- 
cizince, kteráž do těchhle končin českých přišla prodávat 
krásu svou jako by na trh veřejný. A vzkazujiť já v celý 
tenhle kraj, do Bíliny, Teplice, Labského Ústí, Kadaně, 



252 

Lokti, Chomutova, Mostu a dál a dále, odkud a pokud 
vidím, od jedněch hor ke druhým, od řeky k řece, těchhle 
všech měst magistrátům i lidu měšťanskému: Na náměstí 
každém vystavěla cizačka chlipná stany ozdobné, majíc 
doufání v kráse své, vzala na se roucho barev rozličných, 
vlasy hlavy své olejem vonným pomazala a potom začala 
vykřikovati vnady své. — A jdou za ní jako mezci, ne- 
chávají se spíti, otupiti a přicházejí té cizince pomocníci 
a krajané jako mor o vina. Českou zemi v téhle straně při- 
pravili o nejkrásnější kraj, o nejpožehnanější končinu. — 
Vzkazujiť já ještě jednou všem milým a věrným : Tu ženu- 
cizačku bijte, vybijte, stany její strhněte, milovníky její 
ukamenujte, peníz, jež naleznete, stopte v hlubiny vod 
a postavte se na stráž do všech průsmykův a na všecky 
cesty, aby sestry její nikdy a nikdy sem nemohly." 

Stařec na stromě umlkl. Mezi lidem ticho, že mohl 
jsi slyšeti i dýchání. Všecky oči tkvěly dosud neodvratně 
na postavě, jež vystupovala mezi jasnou, svěží zelení 
opravdu jako by na prahu komnat královských, do nichž 
pohled zahalen těžkými atlasovými záclonami. Takovýchhle 
slov ještě nikdy v celém svém životě neslyšeli. Za minu- 
lých vojen uvykli slýchati mnohou smělou řeč, protkanou 
nejbujnějšími obrazy, ale táhly se všecky skorém k před- 
mětům náboženským. 

„Vybijeme, ubijeme, stany její strhneme, milovníky její 
ukamenujeme a všecko všudy rozmetáme/ zabouřil lid, 
jako když moře se rozedme a rozhučí a není ani pomy- 
šleni, aby se stišilo. 

„Pomůže vám i zaštítí vás svatý Vácslav a v tomhle 
království vzkvete květ liliový a zrodí se čistý lid, jenž 
bude na znamení všem národům ! u 

„Aby to Pánbůh jednou dal! tf 

„Vašim dětem, vašim vnukům, dětem vašich vnuků 
do kolen nejposlednějších!* 



258 

„Amen!" dopověděl jako by jedněmi ústy veškery 
zástup, a když učinili svou poklona novému králi a každý 
si ho prohlédl od hlavy do paty zevrubně, rozešli se ke 
svým domovům, ale tihle až daleko, na pět, na šest, na 
více mil. Měli na zádech uzly, v těch uzlech pečivo, chléb, 
co kdo kde mohl uloviti na cestu, v rukou holi, tu i tam 
cep, někde také oštěp, sudlici či zrezavělý palcát. Byl to 
ponejvíce selský lid v halenách, na hlavách s čapkami, ve 
škorních, mnozí i v dřevácích . . . Odcházel ke svým 
krbům přesvědčen na své oči, že zase má v zemi za- 
stánce, třeba bratr Jan Žižka už odpočíval. — 

„Jaké dnes noviny a zvěsti z království, moji kmeti 
milí a vzácní radové?" otázal se král, když zástupové 
odešli, starců, sestoupiv s neobyčejného trůnu svého a za- 
jisté také nevídaného, co králové na světě kralují. 

„Ne příliš dobré, Tvá Milosti! 44 zahovořil stařešina 
z Podlešína labského. 

„Na zlé i dobré pevnou myslí, sluší se, abychom byli 
připraveni. — Nuže?" 

„Ouštěcký magistrát dal provolati veřejně na buben, 
kdo z města odváží se ke Stadicům na pravý Bělin břeh, 
že potahován bude k odpovědnosti! 41 

„Teplický rychtář odejel s žalobami na zdejší okolí 
do Žatce! 44 

„Bilinský purkmistr najal rotu žoldnéřů německých, 
aby prý město dobře uhlídali, a měšťané sbírají na novou 
čeleď. Chtějí se prý opravdu podívati na tvůj trůn! 44 

„Mostečtí smlouvají se s Chomutovskými a Duchco- 
váky, aby vytrhli na nás společně. 41 

Tak vypověděli radové z Liskovic, z Všechlap a 
Modlan. 

„A byť jich, milí kmeti moji a vzácní radové, deset 
tisíc vyšlo proti nám, budou smeteni jako prach, zatopí 
se ve vodách, zalknou se ve hlíně země a jako červi roz- 



254 

dupáni budou ! A víte-liž, kdo proti království tomuto vše 
zlé osnuje a všeho neštěstí byla, jest a, uchovej Bůh, aby 
jednou byla — původcem? — Ta žena-cizačka, kteráž 
zase od několika let vystrojená, vylíčená, s prsoma od- 
krytýma, v šatě přebohatém jde v ryze českých krajích 
od města k městu, ode vsi ke vsi, od hradu ke hradu . . . 
A dech její horký, oko svůdné, tělo hříšné, slova medem 
se řinou červenýma rtoma, lidu před ní, za ní, kolem ní 
jako pitomcův. A vůni, jež z jejich šatů vychází, lze cítiti, 
než cizačku ještě viděti ... A jdou před ní trubači, aby 
lid svolávali, jedou před ní heroldi, aby její krásu vyná- 
šeli, jsou draze placeni zlatem a stříbrem, jdou před ní 
její krajanky, také tak nestoudně oblečené, rozhazují 
dary: přízeň mocných světa tohoto, dobré bydlo, bohat- 
ství. — Milí moji kmeti a vzácní radové ! A podívejte se 
za krátký čas, kudy ta žena-cizačka, prodajná nevěstka 
kráčela! — Českých životů všude plno zadávených, až 
oči se vám zatmí, z českých srdcí všude poslední krůpěj 
dobré krve vyssáta, a kdo na živu zůstali, plíží se jako 
stínové. V takových krajinách by svých rodáků nikdo ne- 
hledal! A až tuhle podaří se lidu našemu chytiti, postaviti 
ji na pranýř, kamž viděti ze všech koutů Čech, aby ji 
poznal každý v hanbě největší, pak poslání mé bude vy- 
plněno, pak vykvete ten bílý, liliový květ!" 

Nad Středohorskými vrchy vyklenula se náhle duha 
barev nad míru jasných, klenula se dál a dále celým širým 
obzorem, výš a výše nad temeno Milešovčino, sahala až 
do temných vrcholků Krušných hor, nad nimiž slunce stá- 
pělo se v ohnivou spoustu podvečerních červánků. Zdálo 
se, jako by mladé království starého krále chtěla kruhem 
svým spojiti v ochranu na všechen příští čas. 

„A ta žena-cizačka ví, že povstal v Čechách muž, 
kterýž všecko všude zbouří proti ní, že jí přetrhne ne- 
stoudný obchod s českými dušemi, že s nalíčené tváře 



255 

strhne jí škraboško, aby viděli netvora s devíti hlavami, 
že jí strhne s vyfintěného těla všechen ten klamný cár, 
aby viděli, že to kns ženy, půl hada, kas saně. A proto 
připravujmež se, moji kmeti a vzácní radové. Ona popudí 
proti nám všecko panstvo, mezi nímž měla od jakživa, má 
a bude míti nejvíce přátel, mezi nimž měla od jakživa, 
má a bnde míti kupců nejvíce. — A proti takovéhle síle 
budeme se musit ohraditi ! — Vychrtlé měšťáky, přitloustlé 
Němčíky zaženeme do jejich kurníků jako slepice ! — 
A znova pravím vám: s panstvem budeme míti hračku 
opravdovou. A k tomu třeba rozumu a rozvahy nejednoho 
dne! E tomu potřeba tisíce paží, po jejichž ráně hlava už 
nikdy nebolí. A proto rozejděte se každý v rodný svůj 
kraj a než nová čtvrt měsíce zasvítí nad Stadicemi, musí 
tu býti celé šiky lidu připraveného na rytíře cizačky- 
nevěstky!" 

„Budou zde dříve, Tvá Milosti, že se jim podivíš! — 
Jako by vyrostli ze země! tt 

„Já ručím za čtyři sta hlav!" 

„Já za pět set!" 

„Já za sedm!" . . . 

A tak jeden za druhým z královských radů už napřed 
svědčil za své krajany, co jich kdo přivede. 

„A zbraň ať si vezmou, jakou kdo chce! Však vědí, 
že v Čechách se brání a napadají své vrahy tím, co jim 
nejblíže po ruce ! . . . Jen co tu budou první zástupy ! 
Potom to půjde řekou, která čím dále k moři, tím bývá 
přítoky širší, tím prudcí proudění, tím hlubší a nezdolatel- 
nější. Potom to půjde sněhovou homolí, když se náhle 
ve vrších utrhne a valí v doliny níž a níže, až je z ní celý 
stoh! — Než tedy nová čtvrť nad Stadicemi zasvítí!" 

Stařec, ukloniv se všem, ustoupil nazpět v zelen zase, 
jako by do vnitřních komnat královských, jež zakrývají 
těžké, hedbávné záclony. 




256 
X. 

I a Hořešovických lakách kvetlo až všade kvítí 
až milo. Lučiny se žloutly, modraly, růžověly, 
červenaly, a když hezky zostra slunce zasvítilo, 
zdálo se, jako by ta na smaragdové půdě rostly 
samý rubín, samý amethyst, samý safír, samé drahokamy. 
A byly to prostinké květinky,' jimiž ku konci máje a 
v prvních dnech červnových všude všecko jako poseto. Ač 
včera hezky prořídly, bylo jich tu dnes opět hlavička na 
hlavičce, a Evětuška, jež je trhala — každou až u samé 
země, nevěděla, ku které se dříve sehnouti, všecky se k ní 
klonily, jako by chtěly volati : mne utrhni dřív, hezounká 
dívčino I — Jako by chtěly zahynouti nevýslovně raději 
jemňounkou dívčí rukou než za dva tři dny slunečním 
palem či prudkým větrem. — 

Včera tu byl na „kytkách* celý dvůr. Odnesli jich 
domů kolik nůší a na zápraží pletli z nich obrovské věnce, 
zrovna jako když bývají v červnu svatby a nevěstin i že- 
nichův vůz na kolech ovíjejí květinovými věnci. A dali si 
na tom záležeti, červené svíjeli dohromady s bílými a mo- 
drými, zelením je proplétali a k večera vodou polévali, 
aby byly čerstvé a svěží, až jich budou potřebovati. 

Evětuška vybírala nejkrásnější, z každého kopce jen 
několik, pečlivě je srovnávala a opatrně kladla do trávy, 
aby neupadlo ani lístečku a aby s nich nebyl setřen ani 
pel. Na leckterous květinku se podívala, v kalíšek se jí 
zahleděla a mnohou svlažila slza s očka jejího. 

„Co s tolikem kvítí? — Prý je všecko u vás samý 
věnec? Ne-li na svatbu? — Jsem tu ještě. Ani se mi 
z Hořešovic nechce! — Pomohu ti, Evětuško!* 

A než vladykova dcera mohla odpověděti, už se vedle 
ní shýbal mladý muž; také nejhezčí vybíral a také tak 
opatrně kladl je do trávy. 



257 

„Celý zdejší kraj potáhne prý ke Stadicům! Slyšels 
o tom asi také. Pleteme tomu divnému králi na trftn věnce 
a já mu mám uplésti z našich lučních květin korunu. " 

Evětuška se při těchto slovech ani nepozdvihla, ale 
nějakou chvilku ani nevěděla, kam sáhá ruka její a co 
trhá za kytky. 

„Ke Stadicftm? — A ty půjdeš s nimi, Květuško?* 

Mladý muž několik konvalinek upustil a vzal vlady- 
kovu dceru za ruku. 

„Budu, česlave, musiti!" 

„Tak tam budeme míti, Květuško, svatbu!" 

„Svatbu — tam — u Stadic?" 

„U Stadic, miloušku! — Tak se nám to náhle 
k dobrému obrací!" 

„Nemohu ti, Česlave, rozuměti?" 

„Ale porozumíš, Květuško, až si před veškerým lidem 
ruce podáme, až před tím králem si věrnost věčnou slí- 
bíme . . . Jen o ničem nikomu se nezmiňuj. — A otec 
tvůj?" 

„Povede prý všechen zástup, jako někdejší župy 
Dřevíčské zástupce!" 

Květu šce zarděly se náhle líce, jako by od utrhlé 
květinky, a leskly se ji modré oči také jako když slunce 
na zrosené lupénky jejich prvním jitrem zasvítí. Nebyla 
věru od onehdejška k sobě ani podobna, tak přepadlá 
jako po těžké nemoci! A jako by se byla spadávala 
úbytěmi. Zemanka už pomýšlela na nějaké to říkání, či 
měřeni, jehož se při úbytích mezi lidem užívá do dneška. 

„A kdy že, Květuško, vyjedete?" 

„S neděle první dny!" 

„Tak uvidíš: než tyhle květinky, jež jsi dnes trhala, 
uvadnou načisto, budeš mou!" 

„Tak z nenadání? — Myslíš, ^že tak bez překážek?" 



258 

„Tak z nenadání, drahouška! — Proto jsem také 
zůstal v Hořešovicích. Já naše štěstí tušil, samo nás hledá, 
a proto za ním, Květuško, doknd se na nás směje! Jen 
ke Stadicům! Tam je dohoníme, tam je uchvátíme a co 
živi budeme, nepustíme!* 

„Tak abychom, miláčku, sobě také na věnec natrhali!" 

„Až v předvečer, Květuško! — Ty, sama, svýma 
rukama, aby byly čerstvé — nejsvěžejší ' tt 

„A proč ty, Ceslave, nechceš? — Já tobě a ty 
mně na věnec! Místo prstenů!" 

„Protože zítra nebudu doma; odejdu již dnes! tt 

„A kam?" 

„Ke Stadicům!" 

„Jindy si ženich chodívá pro nevěstu sám a tento- 
kráte mu ji přivezou proti své vůli, proti všemu nadání!" 

A ve chvilince byla již zemanova dcera na lučinách 
samotná. Ale už jí to tak nešlo, leckdy utrhla jenom ko- 
runku, sáhla po jiné, než měla v úmyslu, ani je tak opa- 
trně vedle sebe nekladla, chvilkami se pozdvihla a upřela 
oči v tu stranu, kudy Česlav odešel. — Ale nebylo viděti 
nikoho, jen zahradami, jimiž s té strany Hořešovický dvůr 
jako by zasázen, vycházela volným krokem mužská po- 
stava — vladyka. Zaměřil přímo sem. 

„Nějak ti to málo ubývá! — Jako bys měla ruce 
svázané ! — Podívej se, tuhle i pampeliška, tuhle zas kmín, 
vlčí mák, zde jetel. — Vždyť jsem proto poslal schválně 
tebe, abys vybrala nejpěknější ! — Začalas dobře, ale nyní 
jako by tě to omrzelo! — Nevím holka, co ti je!" 

Květuška ani neodpověděla, nahnula se až k samé 
trávě, odvrátila se od otce v jinou stranu, aby neuhodl, 
že má plnou hlavu tak radostného tušení, a aby ji o ně 
nepřipravil slovem nevlídným. 

„Povídá se mezi lidem ledacos. Hořešovický vladyka 
sice všemu nevěří. — Že prý tě ondyno viděli s tím fa- 



259 

rářovým! — Slyšíš, Květusko? — Schválně si sem za- 
cházím! — Tady nás nikdo neuslyší a nikdo se mi 
nebude plésti do řeči. — Mluvila jsi, Květusko, s ním? — 
Jářku, zdvihni hlavu a podívej se mi do očí. — Ondyno 
prý tě viděli s Česla ve m. Stáli prý jste tu hezky dlouho. 
Nemohli prý jste se ani rozloučiti! — Odpověz!" 

Evětuška ani nevěděla, že se vzpřímila, a jen na 
rameni ucítila ruku otcovu. 

„Jako bys nerozuměla! Mluvila jsi s ním?" 

„ Mluvila, otče!" 

„Dnes, zdá se mi, že tu byl zas? Květusko ! a 

Yladyka poněkud hlas zmírnil. 

„Důvěřuji, že čtvrté přikázaní Boží nemáš pouze na 
jazyku! — Dnes mluvili jste spolu opět?" 

„Opět, otče! u 

„Ode dneška spolu více mluviti nebudete! — A uči- 
nila-li bys toho přes mé slovo, musil bych užíti otcov- 
ských práv. — Pamatuj si to, Květusko. — Nechtěj, abych 
byl i naproti tobě Hořešovickým vladykou. Tebe čeká 
ještě jiné štěstí, než farářův syn, kterýž svůj věk proseděl 
pouze ve školských lavicích a ztráví jej tam opět či někde 
na zpustlé faře venkovské. — Ty se vyrovnáš ..." 
zeman chtěl říci: „Žirotínským", ale ani rtoma tohoto 
slova nevypustil — „ty se vyrovnáš i jměním i ctí 
předním šlechtičnám ! — A trochu lépe si v těch kytkách 
vybírej, ne každou, mohl by ti přijíti pod prsty i tenhle 
babí hněv!* 

Kvétuška neodmluvila otci ani jediného slova; se- 
hnula se zase ke trávě a zeman odcházel s hlavou vzpří- 
menou a s vítězným úsměvem na obličeji k lesům. 

A touže chvílí, kdy asi hovořil vladyka se svou 
dcerou, rozpředl se skorém na slovo tentýž hovor mezi 
otcem a synem na Hořešovické faře, toliko že jinak za- 
končil. 



260 

„Za dvě — tři neděle ve všem ti budu po vůli — 
ve všem! a 

„Ve dvou — třech nedělích, chlapče, si člověk zkazí 
život mnohdy na celý věk!" 

„Ale také si může připraviti štěstí na celý věk!" 

„A když ti poručím, řeknu-li: chceš-li býti mým 
synem, tedy poslechni na slovo, a nechceš-li, tedy jednej 
po svém rozumu, ale ke mně se hlasití nesmíš?" 

„Pro těch několik okamžiků mi, tatíčku, odpustíš, 
řeknu-li, že neposlechnu." 

„A budu-li tě prositi?" 

„Otče můj! u 

Starý farář se odvrátil k oknu pohněván. 

„Pustím se do Stadic k tomu králi — ještě dnes!" 

„Nedbáš-li a nevážíš- li si slova otcovského, jdi 
tedy . . . a 

„A požehnáš mi, tatíčku, aby byly kroky mé šťastny 
a má cesta k dobrému?" 

„Za to, že nechceš poslechnouti? — Pověděl jsem 
ti v dobrotě, proč tomu nechci a chtíti nemohu." 

„Půjdu si tedy pro požehnání na hrob matičce a až 
se vrátím, přijdu si k tobě opětně. Potom mi toho ne- 
odřekneš, nebudeš moci, protože uvidíš svého česlava 
šťastným a jeho štěstí bude i tvým štěstím." 

A když Ceslav opouštěl Hořešovice oblečen ve svá- 
teční šat ještě studentský, v černý aksamitový kabátec, 
u boku uzounký meč, na hlavě baret s bělavým pérem, 
suknici tmavé barvy, uzounké spodky, přes levé rameno 
plášť, aby v družině podivného muže, kterýž se českým 
králem činil a jemuž vladyka zdejší s celým vůkolním 
krajem se chystá na hold, hledal štěstí své, vracela se 
Evětuška do dvora, kde všecky vozy řebřinové i košatiny 
ovíjeli věnci a oplétali jedlovím. A při tom nestačili si 



261 

ani do korbelíkft nalévati. Zeman dal chase tyto dni me- 
doviny k nepřepití. 

Jediné vladykova žena seděla na zápraží zamyšlena. 
Jindy samá. řeč, byla-li práce na kvap, zvlášť, jedno slovo 
bylo vlídnější druhého, všude se kmitala, jako by se ani 
země nedotýkala, pohádala, slibovala, žertovala . . • Hoře- 
šovická čeleď si nemohla přáti hodnější paní. A od té 
chvíle, co tu byl ten neznámý host, jako by měla jazyk 
svázaný, na srdci kámen, v očích jako by slzy ani nevy- 
sýchaly, i ten hlas její zněl tak studeně, tak zcela cize 
proti dřívějšku. 

„Málo jsi, Evětuško, natrhala. Ani to nestačí na 
věnec!* pravila zemanka uzřevši dceru se vraceti. Nutila 
se k řeči a i k úsměvu. 

„Tak tuze se bojím, matičko, toho dne!" Evětuška 
chtěla ještě říci: „Jen aby nám potom všecky ty kytky 
na hrob nenaházeli! tf ale zamlkla se a usedla k matce. 
Tolik divnýGh myšlének jí mladou hlavou letělo v nej- 
různější směsici. Ty radostnější ustupovaly co okamžik dál 
a dál v pozadí, až už jí zněla v uších jen ledová výhrůžka 
otcova: „A učinila-li bys toho přes mé slovo, musil bych 
užiti otcovských práv! a Proto také tak málo kytic při- 
nesla, jen několik hrstí, cestou je všecky potrousila. 

„Pťijdu 8 tebou, Evětuško! Neměla bych doma stání, 
ani chvíle pokoje! - 

Matka pojala dceřinu hlavu na svá ňadra. 

„A což opravdu myslíš na něho, Evětuško?" 

„Opravdu, matičko! 44 

„A což kdybys jej přece z mysli pustila! Aspoň 
s jedné strany bych byla bez starosti. Nemohla bys, mi- 
láčku můj?" 

Zemanka naklonila své tváře nizounko — až k čelu 
dceřině — a téměř jen šeptala. 

„Mohla bych, matičko!* 



262 

„Učiň to tedy! — Snad to neštěstí, kteréž se na 
nás valí mrakem, zaženeme ! — Můžeš-li, Květuško, učiň 
tak!" 

„Ale potom by se ten můj život podobal těmhle 
kvítkům, jež jsem dnes trhala! Za dva či tři dny uvadnou 
a do posledního lístečku opadnou! — A budeš- li se mnou, 
matičko má, pak se nebojím, pak ten den nám . . . přece 
se může k dobrému obrátiti!" 

„Jak bych tě, drahé (Jíte, mohla pustiti samotnou! 
Otec bude míti jiné starosti ! — Vždyt víš, že by tě nikdo 
tak rád v celém šírošírém světě neviděl šťastnou, jako 
matka tvá! . . : .« 

Dalších slov nebylo slyšeti, protože chasa, ověnčivši 
už třetí vůz, dala se do vejskotu, do zpěvu, až se všecko 
třáslo. Medovina s nimi začínala už tropiti šašky, lezla 
jim na jazyky, i nohou jejich nenechala v pokoji. 

A farář seděl ve své jizbičce nad rozevřenou knihou, 
již byl vyňal ze skříně, aby ve slově Božím na neposlušného 
syna zapomněl. Četl list mistra Jana, kterýmž se loučil se 
všemi posluchači svými a milými v Čechách přátely, když 
se odebíral do Kostnice mezi nepřátely své, jichžto počet 
že jest větší nežli někdy proti Kristu vykupiteli, a mezi 
nimi že vlastní krajané jsou nejhorší. A na příští neděli 
chystal na základě těchto slov učiniti řeč a ještě přidati : 
Největšími člověku škůdci bývají lidé jeho domácí. Ostří 
celého kázaní mělo býti namířeno na zdejšího vladyku, 
s nímž hodlal začíti boj se škraboškou odhozenou, tváří 
v tvář, jak toho činí lidé poctiví, a ne podtají, jako ve 
zvyku mívají lidé beze cti a lstiví ošemetníci, a ne ve svůj 
prospěch, pro vlastní dobro, ale za památku mistra Jana, 
jich obou učitele jednou nade vše milého, pro neporušenost 
jeho závěti . . . Farář si ku svému kázaní vybíral schválně 
ze spisů Janových věty nejtklivější, kteréž musejí pohnouti 
i kamenem. A zabrán hluboko v předmět vyvolený, zapo- 



26á 

mněl opravdu alespoň na okamžik, že mu syn odešel do 
Stadic za tím mužem divným, jejž lid obecný velebí až na 
výsosť a jemuž páni triků bláznivých spilají — k vůli 
vladykově dceři. 



XI. 






oumrak, jenž se byl údolím, jímž protéká Bě- 
lina, rozestřel, netrval ani půl hodiny. Sotva 
že měsíc nad Radobýlem vyplynul, prvním po- 
hledem utkvěl na tichounkých vlnách, jež 
zcela volňounce, skorém nepozorovaně braly se k Labským 
břehům, že se opravdu zabělely, jako by stříbro roztavené 
proudilo se řečištěm. 

Kolem Stadic panovalo hluboké ticho, ač se Přemy- 
slovým polem černalo postav ho věj i cích si buď sedě či leže 
v mekkounké trávicí jako havranů, když se slétnou as 
dvakrát za rok k poradám. Skála, jež jako by v těchhle 
místech byla ze země vyrostla a obrysy svými poutníku 
z pozdálí mimoděk připomíná obrovskou postavu lidskou, 
vrhala mimoděk své stíny celým královským táborem. 
Klamavým svitem měsíce podobala se opravdu i z blízka 
báječnému obru, jenž za nocí vycházívá ze svého úkrytu 
a navštěvuje tu královské zámky, tu zase bohaté vinice 
a jinde opět pečlivě střežené pokladní komory 

Pouze král, zdálo se, že bdí za všecky. Stál opřen 
o kmen s hlavou vzpřímenou a okem upřeným do dálky. 
Středohorské vrchy nabývají za svitu měsíce — zvlášť 
z blízka — nevypověditelného rázu. Vrcholky jejich vybíhají 
ponejvíce v homolovité hroty, stráně jsou porostlé bujným 
zelením, na temenech jako ptačí hnízda, když z nich slí- 
divé -oko opeřence vypudilo, zčernalé rozvaliny, v pustých, 
jako skála slitých zdích noční ptáci všeho druhu; ku 

V. Beneš-Tíebízský. XIV. 18 



264 

každému tomu vrchu a na něm ku každému hradu, někde 
i ku každému koutu v rozvalině pověst, tu tklivá až 
k slzám, tu hrozná až tělem prochvívá mráz, tu zase 
děsná, že z ní vlasy na hlavě vstávají a naskakuje husí 
kůže ; pod těmi vrchy vesničky, menši, větší, jak kdo chce, 
do nedávná na mnoze ještě hliněné a dřevěné ; nad dědin- 
kami bílá kostelní věž, kolem hřbitovní zqď, za níž vy- 
hledají kříže, pomníky kamenné či chudičce z ledabylo 
otesaného dřeva stlučené, uprostřed polí tmavější pruhy 
s bělounkou, jedva rozeznatelnou šmouhou : vrboví s olši- 
nami a bystřina, tu srázný svah, jinde na několik set 
kroků rovina jako mlat, tam zase mírné návrší, na němž 
stará planá hruše s obrovskou korunou; ještě jinde na 
křižovatkách Boží muka, na rozceetí rozvětralý, skřípající 
kříž se štěrbinami, v nichž lidských zubů bez počtu ; sti- 
chlými úžlabinami čas od času táhlé, rychle za sebou 
sledující houkání ponocných, k čemuž se leckdy přidruží 
svým skuhráním havět ptačí ve hradech. — Něfcdy se 
člověku přímo zdá, jako by ty vrchy sebou hýbaly, jako 
by hlavy k sobě skláněly, a zvlášť táhnou-li porostlinami 
na jejich stráních větry, jako by si navzájem cos povídaly 
temnou, divnou, mrazivou řečí, snad o svých mladých letech, 
o svém dětství. — 

Stadickému králi také na vysoké čelo touhle stichlou 
večerní chvílí zaklepalo zlehounka jeho mládí, a stařec 
mu otevřel své vnitro dokořán, aby se potom zase vrátilo 
nazpět, kamž ostatně za nedlouho půjde také sám. Zřel 
před sebou tichý kraj, nevelikou vesničku s kostelem, za 
vesničkou rozsáhlý zemanský dvůr se dvěma křídly, z nichž 
jedno šlo k východu a druhé k západu, se čtyřmi vraty, 
s dvojím nádvořím, s dvojími stodolami, s dvojími stájemi. 
Od jakživa zůstávaly zde dva vladycké rody. Někdy prý — 
ale nebylo to nikde ani zapsáno — rozdělil zeman- své 
zboží mezi dva syny, ale časem vymizelo i společné jméno 



265 

rodové, tak že zbyla o tom pouhá pověst z podání lidu. 
A v jednom z těch dvou dvorů stála jeho kolébka. Edyž 
povyrostl, poslal ho otec na Pražské učení. Doma zůstala 
jediné dcera ještě mladinká, as tříletá dívčinka. Tenkrát 
bylo všude po cechách prohlašováno milostivé léto. Ko- 
stely Pražské byly přeplněny lidem milosti chtivým ; ctyři- 
advacetiletý student Jan rodem z Husince dal za odpustek 
jediné čtyři groše, kteréž měl, a musil potom v potravě 
své zůstati o suchém chlebě. Ale přežel, že milosti a po- 
žehnání do cech přineslo pramálo. Různice mezi arci- 
biskupem a králem sotva utichlé vzplanuly poznovu a hro- 
zily opět vybuchnouti v žíravý oheň. Jan z Jenštejna 
uchýlil se však tenkráte z cech k papežské stolici. A ku 
družině jeho přidal se i mladý žák Pražského učeni, 
Yácslav z Hořešovic. Přinutila jej k tomu neodolatelná 
touha po cizích zemích . . . Tehdáž začal půlměsíc Evropu 
strašiti do opravdy. Slavné srbské carství na Kosovu roz- 
bito a v tichounkých slovanských dědinách na jihu se- 
šlapal Turek poprvé půdu, aby tam ani tráva už nikdy 
nerostla. Papež Bonifác volal do zbraně proti pohanům 
celý křestanský svět. Král Zikmund zval proslulé rytířstvo 
francouzské, aby draka Turčína jako druhdy sv. Jiří pro- 
bodli skrz naskrz a osvobodili na věčné časy Evropu od 
tohoto netvora. V samém Símě vyvstával kardinálům na 
čelech studený pot, protože šlo krajinami poselství: vzká- 
zání Bajezidovo, že na kapitolu v ftímě vystaví na odiv 
všecky koruny, jež * byl králům pobral, na hlavní oltář 
Svatopetrského kostela že seno pro své koně nahází. — 
Když se arcibiskup Jenštejn vracel z ftíma do Cech na 
celý svět rózmrzen, že stolice papežská zachovala se vůči 
němu tak obojetně, ba skorém odmítavě, mezi poutníky 
scházel Vácslav z Hořešovic. Táhlf touže dobou s několika 
krajany proti mohamedáaům ve vojště Zikmundově, jehož 
nejskvělejším oddílem byly šiky francouzké. Rytíři měli 

18* 



266 

zbroj až fantasticky vyzdobenou. Bylo tu lesku, nádhery, 
přepychu, bohatství, slavných jmen z nejčistší krve, ale 
žádného vůdce a žádného pořádku. Král Zikmund hleděl 
si spisu hebounkých, jemných tváří a černých, svůdných 
očí. U města Nikopolis strhla se bitva a vojsko křesťan- 
ské na hlavu poraženo, z většího dílu porubáno, francouzské 
rytířstvo se vším zlatem a stříbrem sanováno, ale jen 
proto, aby dostali Turci obrovské výkupné. — Druhý den 
po bitvě na tři tisíce zajatých posekáno. — Král Zikmund 
na útěku jen s dvěma pány: Norimberským Hohenzolle- 
rákem a arcibiskupem Ostřihomským. Před králem na 
koni s mečem zkrváceným mladý muž, hned po jeho 
boku, hned v zadu a střelou zase v před; jedou s větrem 
o závod. Oděv na králi roztrhán, rozedřen, a mladý 
muž svléká se sebe svrchní šat, dává jej králi, přináší 
chléb, dává jej králi, sobě tak několik soust; pod králem 
klesá kůň, mladý muž nabízí Zikmundovi svého ; octli se 
' až na březích Černého moře, tam, kde Dunaj se snoubí 
s jeho vlnami. Před nimi šírá hladina, vůkol nikde ani 
človíčka. Nedaleko za nimi vystupuje k oblakům šedavý 
dým, blíž a blíže lze slyšeti pronikavý ryk, jako by 
„Alláh, Allan", jsou to Turci, snad je pronásledují. Zi- 
kmund bledý jako umrlec, Hohenzollerák se třese osykou, 
arcibiskup Ostřihomský znamená si čelo křížem, jen mladý 
muž slídí mořem zrakem sokolím; náhle zavejskl, co mu 
hrdlu stačilo i Utrhl si kus suknice, nabodl cár na meč 
a zamával jím do větru proti dvěma lodicím, jež objevily 
se na obzoru. Potom se vrhl do moře, doplaval až k nim ; 
a měli tak nejvyšší čas, když přistáli u břehu a do jedné 
vstoupili tři velcí páni. Turečtí jezdci byli již na dostřel. 
„ Odměním se ti za to královsky!" řekl Zikmund položiv 
ruku mladému muži na rameno. „V Norimberce budeš 
hostem u purkraběte, kdykoli se ti zachce!" sliboval 
Hohenzollerák. „Arcibiskup Ostřihomský ti toho také ne- 



267 

zapomene!" — Na břehu se Turci vztekali, někteří se 
i s koňmi do vody pustili, ale Benátské lodice byly 
rychlejší tureckých koní, a šípy, vypuštěné mladým mužem, 
všecku chuť, honiti prchající, zahnaly ... Na moři stíhala 
je bouře za bouří; každou chvíli se objevily dosti blízko 
plachty podezřelé; král Zikmund se modlil, jakou kde 
uměl modlitbu. Ostřihomský arcibiskup seschl o dobré dvě 
třetiny, Norimberský purkrabí si strachem a jekotem zubů 
jazyk rozhryzl . . . Jen mladý muž, jenž si u Benátských 
plavců vynutil poslušnost až otrockou, jako by jel pevninou 
v nejjistější zemi, kde za noci v lesích mohou rozvěsiti 
zlaté řetězy a přece nikdo se netkne ničeho. — Král 
Zikmund si oddechl za tolik dní teprv, když uviděl běleti 
se v pozdálí vycházejícím sluncem Dubrovník. A sotva 
že na zemi vystoupili, vzal mladému muži meč, položil mu 
jej na rameno a pasoval jej na rytíře. Kmotrovstvím mu 
stáli Ostřihomský arcibiskup a Norimberský purkrabí. — 
A mladý muž, rytíř Vácslav z Hořešovic, zůstal od těch 
dob v družině Zikmundově. Však zženštilého a rozmar- 
ného krále čekaly v Uhřích ještě horší věci, na př. zámky, 
jež za ním Gara na Sikloši na sedm západů uzavřel, ale 
na nedlouho, protože zlý Zikmundův duch, aby ho mohl 
odnésti do pekel nejhoroucnějších, rozevřel před ním roz- 
sáhlé pole činnosti, kteréž se. zakončilo až ve Znojmě, 
jejž, když z Čech odjížděl naposled, vyprovázely „ krásné" 
paní,*) kteréž šly pod svou korouhví s jinými kejklíři, 
nesmějíce v Praze zůstati. Zikmund, jenž neměl ani ponětí, 
co to státi slovem a dbáti cti, zapomněl i na svého za- 
chránce. Rytíř Václav strávil jako purkrabí na mnohých 
jihouherských hradech celý mladý život svůj zapomenut 
a odstrčen. Zprávy z cech přicházely do těchhle krajů 
jako bílé vrány, a když přišly, byly z rub na rub pře- 

*) lehké. 



268 

vráceny. Až jednou královský posel na oři upěněném jezdil 
' od zámku k zámku s rozkazem, aby kde kdo zbraně 
schopen, vytáhl do pole na novou křižáckou vojnu do 
kacířských Čech. — Purkrabí nemethvarský vypravil se 
s padesáti oděnci. Byli to jezdci rychlejší ptákův. A co 
jeli do Cech, celou cestou přemýšlel, jak to může býti, 
že táhnou do Čech na vojnu křižáckou. Dřív nebylo 
slýchati o výpravách leda proti Turkům. Dnes děsí veliké 
pány turecký půlměsíc i když v noci spí, i když za dne 
popíjejí či pojídají, a přec platí křižácká vojna české 
zemi. — Nemethvarský purkrabí měl už probělený vlas, 
prostříbřený vous, mnoho viděl, ještě více zkusil, mnohému 
rozuměl, mnohé si domyslil, ale tomuhle nerozuměl a tohle 
si domysliti nedovedl. V Čechách přitrhli k panu čeňkovi 
z Vartenberka. 

„Proti komu, pane?" 

Pan čeněk z Vartenberka se nad touhle otázkou 
královského uherského hejtmana zarazil. 

„Proti buřičům jeho milosti!" 

„Tolik vojska? — Tolik křižáků? — Což, pane, 
těch buřičů tolik?* 

„Celá země!" 

Pan čeněk z Vartenberka přeměřil královského hejt- 
mana uherského od hlavy db paty. 

„A ty, pane, Cech ?" 

„Arcitže! — Doposud jsem se nikdy neptal: proti 
komu a proč? — Dnes se ptám poprvé, protože z této 
země pocházím a je mi jí, pane, líto, když, vraceje se 
po třiceti skorém letech, vidím ji jako holubičku, na niž 
krkavců, krahulíkův a jestřábů slétlo se se všech stran! 
Musejí ji ubohou udolati! Ani všem z ní nestačí krev. 
Každý si vezme na památku po péru!" 

Pan čeněk z Vartenberka se rychle odvrátil. 



269 

Za krátko sešli se však oba za stejným úmyslem 
pod Jaroměřskými hradbami, kamž přitáhl pan Čeněk 
s mnoha sty jízdnými i pěšími. 

A když potom kněz Jan Pražský pozdvihl svátost 
večeře Páně a všichni Vartenberští poklekli a po knězi 
slovo za slovem odříkávali, poklekl i purkrabí královský 
Vácslav z Hořešovic a bezděky také slovo za slovem po 
ohnivém mnichu opakoval. A když otevřel Jan rtfi k otázce 
hlasité: „Pane čeňku, uznáváš* li již, že jsi zhřešil proti 
Bohu a obcí Pražské, vydav hrad Pražský do rukou krá- 
lových ?" a pan čeněk odpověděl hlasem pevným: „ Uzná- 
vám," Vácslav sklopil hlavu až k zemi. Kněz Jan tázal 
se dále hlasem zvýšenějším, slavnějším: „Prosíš-ii, aby 
Bůh a obec Pražská tobě odpustili?* A pan Čeněk, „hrdý 
náčelník celé české šlechty, u odpovídá opětně, ale tonto- 
krát přece poněkud tlumeně: „Prosím." Vácslav z Ho- 
řešovic mimoděk udeřil se taktéž pravicí do prsou. A když 
hned zase dáno znamení k útoku na město, byl rytíř 
Vácslav první v příkopech až pod samou zdí. — A přijda 
do Prahy, přijal z rukou arcibiskupa Eunrata večeři Páně 
pod obojí a vytáhl s Pražskými na český sever, do 
Duchcova vrazil první na upěňěném koni a na Bilinských 
hradbách sám vlastoí rukou zatkl prapor s kalichem, až 
se octli před hradem Mosteckým, jejž někdy založil král 
Otakar II. a nazval Landeswart. Avšak zde velmi zle 
vedlo se Pražanům, Žateckým a Lounským se Slánskými. 
Přirazilť obležencům ku pomoci Fridrich, markrabě Mí- 
šeňský, s mnoha tisíci jízdných i pěších a sešikovav se 
k boji řádnému, obořil se na vojsko Pražské s takovým 
důrazem, že v útoku divokém všecko hledalo spásu svou . . . 
Rytíř Vácslav z Hořešovic ocitl se s několika soudruhy 
na břehu Oharčině. Všude, kam oko jen pohlédlo, vy- 
stupoval k oblakům šedivý dým. Němci se mstili za ne- 
sčetné porážky dřívější strašlivě. — 



270 

„Poslechněte, přátelé! — Že dnes prapor s kalichem 
poprvé, co vlaje v české zemi, cizím vojskem pohaněn, 
jsem vinen já! tt — Rytíř pokročil až na samý okraj nad 
řeku a opřel se o těžký zkrvácený meč. — „Nejsem 
hoden, abych po vaší straně za svobodu slova Božího bo- 
joval. Byl jsem služebníkem Zikmunda, psiho krále do 
nedávná. u 

Soudruhové ustoupili o dva kroky zpět a mimoděk 
ocitly se jích pravice na rukojetích mečů. — 

„Byl jsem služebníkem Zikmunda psího krále od 
šestadvaceti let. Jeho život byl v mých rukou po celých 
dvacet dní, tak v rukou, jako je život novorozeňátka 
v matčině klíně. Já ten život jeho zachoval svýma ru- 
kama, těmahle, kterýma jsem pomáhal vám! — Poprvé 
jsem stál pod vašimi praporci u Jaroměře; už tam se 
vám příliš nedařilo. — Pravím ještě jednou: první po- 
rážky Božích bojovníků jsem vinen já. — Já mohl českou 
zemi tohohle uchrániti. Já se při tom nemusil ani zlého 
skutku dopustiti. Já měl pouze založiti ruce, já měl pouze 
říci: pane králi, chceš-li býti králem, zachovej si život 
sám. — Já toho neučinil. Á na vysokém učení Pražském 
jsme slýchali, když jsou dvě věci zlo, kdo po větším sáhne, 
hřeš 1 . Co tu mohlo býti v Čechách zachováno životů, kdyby 
byl tenkrát ten jeden, psí — padoušský život zahynul, 
kdyby jej byla křivá turecká šavle přetala, kdyby jej byly 
černomořské vlny pohltily. Já hřešil; kamkoliv se podívám, 
všude ty rumy, všude ta krev, všud" ta spáleniště mi vy- 
čítají: „Toho býti nerausilo!" — Všude na mne žalují: 
„Za to si jednou odpovíš! 44 — Ten hřích můj, krajané 
drazí, mne pálí, bodá, nedá mi spáti . . . Slyšíte-liž ? — 
Já ten hřích půjdu se sebe setřást, omýt se z něho. — 
A potom půjdu mezi vás znova! Do těch dob dej vám 
Pánbůh sílu, štěstí a vytrvalost ! u 



271 

A muž s prošedivělým vlasem, postříbřeným vousem 
vrhl se jedním skokem do Oharky, a než se soudruzi jeho 
vzpamatovali, byl už na druhém břehu, a než mohli za 
ním zavolati nějaké slovo, už zmizel za olšovím. 

A ještě ten den ocitl se ke slunce západu v tichém 
kraji, v němž ještě jako by podřimovala neveliká vesnička 
s kostelem, za vesničkou šedal se rozsáhlý dvůr, ale už 
přestavěný k nepoznání. — Když se sešeřilo, zašel si do 
vsi do statku k Charvátovům. Ptal se na to, na ono, 
přišel i na zemana, že prý tu mají nový dvůr. — 

„Bývali tu do nedávná dva, ale tenhle je oba spojil, 
vzal si dceru svého souseda. — Dobře udělal I Nač chodit 
do ciziny, když nevěsta je pět kroků. — Starý zeman 
měl syna, ale odešel tenkrát s tím arcibiskupem a už se 
nevrátil. Slýchám, že prý Čech najde v cizině vždycky 
štěstí. Snad je Yácslav také našel, anebo třeba také za- 
hynul. Kdož to ví! — Jen Pánbůh, a ten nám to ne- 
poví. — A je to šťastné manželství. Mají jen jediné dítě, 
dcerušku ... A což ty? — Tak jako bys šel zrovna 
z bitvy!" 

w Jsem unaven, brachu! — 'Kde pak mne necháš?" 

„Kde chceš! — Třeba tadyhle!" Charvát ukázal na 
podlahu. 

Druhý den časně z rána, ještě než slunce vyšlo, byl 
už noclehník za Třebízí. Přivstal si, měl bezpochyby pro 
dnešek namířeno daleko. O práh ve dvoře ani nezavadil. 
„Jsou- li šfastni, já bych jim k tomu štěstí ani krůpěje 
nepřidal. Snad bych jim to štěstí ještě rozrušil. — Čechy 
jsou daleké a široké, práce všude dost, takové práci roz- 
umím a znám se v ní nejlépe, ode dvora královského 
začnu ..." Silnicí jelo několik povozův, a poutník umlkl. — 
Král Zikmund prý tenkrát postonával. Pravilo se, že na 
žluč. Nebylo by divu. A rytíř Yácslav z Hořešovic v lé- 



272 

kařství se znal dosti dobře. Ale sotva že se ohlásil, po- 
znali v něm okamžitě zběha — Nemethvarského purkrabí — 
a jen stěží život zachránil. — Potom bývalo viděti po 
každé bitvě na bojišti muže ve starodávné říze s několika 
krabičkami na rameně, jak jde od zraněnce ku zraněnci, 
jak se ku každému shýbá, jak otevírá krabičku za kra- 
bičkou, jak ji zraněnec tiskne ke rtům oběma rukama, 
jak ubožákům rány obvazuje — pravím : po každé bitvě, 
kde zavlál černý praporec s červeným zarudlým kalichem. 
A když ho pak husitští hejtmane k sobě dali volati, aby 
mu poděkovali, zmizel vždycky, jako by se byl zakryl 
pláštěm, pod nímž se člověk stává neviditelným . . . E Při- 
byslavi přišel již pozdé ; brad hořel už na všech stranách 
a v plameny se dívalo oko bratra Jana Žižky už zvrácené 
v sloup, jako by skleněné. — „Byla tak, milí hejtmane, 
Boží vůle, a proti té co mohl bych já, červ této země ? u — 
řekl rozsmutnělým sirotkům. — Naposled vymýval a čistil 
rány Prokopu Velikému u Lipan. Ale byly těžké, ta na 
hlavě nejhlubší, protože jí uletěla duše velikého hejtmana 
Táborů . . . Musil bych vyprávěti, kdybych měl pověděti 
všecko, o každém vlasu na jeho hlavě, o každé vrásce 
v jeho tváři, o každé rýze v jeho obličeji — a ještě bych 
jeho minulé dny nevyčerpal 8 dostatek. — Tři léta uply- 
nula a v těch ani známky o tajemném průvodci husitských 
vojsk, jako by u Lipan země byla se nad ním také za- 
vřela, či jako by jej byli vehnali do stodol k upálení. — 
Císař Zikmund se stal českým králem do opravdy. V Praze 
zvonili všemi zvony, radovali se a Rokycana zpíval ve 
chrámu matky Boží před Týnem: „Hospodine, spasiž krále 
a vyslyš nás v den, kdy budeme volati k tobě. tf — Na 
staroměstském náměstí posadil se Zikmund na vysoký trůn 
v oslavě královské pod českou korunou, konšelé všech 
tří Pražských měst skládali do rukou jeho své úřadní 
pečeti i klíče městských bran, a silnicí Kutnohorskou 



273 

kráčel o hůl se opíraje už starý muž hovoře pro sebe: 
n Tu to máte, milí, věrní Čechové! — Za všecku krev, 
co jí lpí na jeho- duši — a jsou té krve celé potoky — 
za všecky ty životy, co jich má na svědomí — a jsou 
těch životů celé hory — dostává se nejhoršímu vašemu 
nepříteli téhle dnešní slávy! — I ten Rokycana! — Však 
počkej! — Nikdo z vás dosud nepoznal zrádnou duši 
Zikmundovu, ani jeho tchoří srdce! — Měli jste času 
dosti, abyste ji poznali. Vysměje se vám, posměch si z vás 
tropí. — A vy že tu ruku líbáte, vy že mu „vivat tf vo- 
láte, že mu korunu českou na hlavu stavíte?— Vy Pražští 
měšťané!" — V té straně — někde prý u Hory Kutné — 
stavěl Jan Roháč na ^vysokém vrchu hrad Sión. — Uply- 
nula zase dvě léta, a v ten den, kdy byl oběšen poslední 
táborský bohatýr a v lidu o tom velmi veliký pláč učiněn 
za dlouhý čas, roznemohl se Zikmund poznovu. Staré 
hříchy hlásily se ku svému právu. Svolávali pomoc se 
všech stran. Zikmund sliboval z Kutnohorských dolů všecko 
stříbro, jež za rok vytěží, a mezi lékaři objevil se starý, 
vážný muž s bílým vlasem, s bílým dlouhým vousem — 
s podivným, nevypravitelným výrazem ve tváři. — Přistoupil 
k lůžku královskému s hlubokou poklonou, prohlédl si 
královské neduhy zevrubně a, obrátiv se k vyhlášeným 
prodlužovatclům lidských dnů, pravil dutým hlasem: „Oheň 
pekelný — sacer ignis!" — A lékaři Zikmundovi palec 
u nohy řezali. A když vydral se císařskýma rtoma první 
výkřik, ozval se komnatou hlas tlumený, jako by z hrobu 
vycházel: n Za všecku prolitou krev! tt — Císař se mimoděk 
ohlédl na stěnu, zdali tato slova nepsala ruka tajemná a 
zdali za hlavou jeho nedlí kostra prvního „kačera", ho- 
zeného do šachet Kutnohorských, týmže mžikem však 
zaúpěl a zuby zaskřípal podruhé! — „Za všecky české 
životy, jež jsi za svého kralování utratil!" Opět tentýž 
hlas ; ale nyní slyšeli každé slovo všickni přítomní. Stařec 



. 274 

s bílým vlasem a dlouhým, bílým vousem shýbal se obli- 
čejem nad samou královskou nohou, drže v rukou jemninký 
nožík lékařský. — „Kdo se odvažuje? — Však jsem 
8 vámi, vy jezevci kacířští, ještě nevypořádal. Jen co až 
se uzdravím. Jak dlouho budu musit zůstati v posteli? 44 — 
„Dvě neděle, císařská Milosti!" — „Už nevstaneš!" — 
Tentokráte byl to hlas opravdu hrobový ! Přítomní zachvěli 
se po celém těle ; Zikmundovi vystouply na čele podezřelé 
krápěje. „Dvě neděle, královská Milosti!" opakoval lékař 
hlasem poněkud třesavým. „Do dvou neděl budou míti 
ode mne pokoj, ale potom se budu pořádati s jedním 
po druhém!* 1 — „Potom se s tebou bude pořádati spra- 
vedlivý Bůh a váhy hříchů tvých k -zemi dopadnou ! • — 
Stařec s jemoinkým nožíkem v ruce ještě se ták klonil 
hluboce nad lůžkem, jako by chtěl královskou nohu zlí- 
bati. — Zikmund klesl nazpět do podušek ve mdlobách, 
stařec rychle jen ránu obvázal a potom všickni komnatu 
opustili a přistoupili dvořenínové, aby svému pánu slou- 
žili. A když se v královském dvoře sháněli po šedivém 
lékaři, nebylo po něm nikde ani stopy. A když potom 
za nedlouho sloužil v Praze biskup Filibert u sv. Víta 
služby Boží za duši jeho a k ofěře šli páni, rytíři, zema- 
nové, preláti, kanovníci, konšelé a obce měst Pražských 
i paní, za nimi nejzáze kráčel staře* s bílým vlasem a 
bílým, dlouhým vousem a hodil na talíř peníz zrezavělý, 
tak jako by na něm lpěla usedlá lidská krev. — „Tímhle 
na věčném soudě váhy spravedlnosti hezky budou sníženy!" 
prohodil stařec polohlasitě a, vyšed ze chrámu, pustil se 
Hradčany ku Strahovské bráně. 

í „A nyní budu, milí, drazí krajané, přemýšleti, jak 

bych vám pomohl! — Štěstí mezi vámi není, ani blaha, 

i ani pokoje, na všech stranách se cizinců ukazuje zase 

jako kobylek. Budu zpytovati, kterak bych do těch vašich 

[ dědinek, do těch milých vesniček štěstí, blaho a pokoj 



275 

přinesl — a kterak bych na ty kobylky nejsnáze mohl 
poslati mor! u 

A od toho času jako by do vody padl! Nikde o něm 
vida, ani slechu, až zase ondyno, když zaklepal Hořešo- 
vickému zemanu na rameno a pak jíž v úterý objevil se 
na Přemyslově poli u Stadic. — 

A tato všecka dlouhá léta, s nichž jsem byl, pokud 
nutno, sejmul roušku neprůhlednou, táhla volným letem 
nad skráněmi Stadického krále, některé se i nad hlavou 
jeho zastavilo, sneslo se až k samému čelu, vniklo až 
k samému srdci, a starý muž bezděky vztáhl pravici nad 
obočí a ucítiv, že jest čelo nočním větříkem ochladlé, 
vytrhl se z myšlének, zachvěl se, jako by mnohou tu vzpo- 
mínku chtěl se sebe setřásti a, rozhlédnuv se temnými po- 
stavami, jichž černalo se kolem jako mravenců, prohodil 
polohlasitě: „Na tyhle dny jsem myslil sedm let a k těm- 
hle chvílím připravoval jsem se sedm let. — Zdali pak 
do těch dědinek, do těch milých vesniček přinesu štěstí, 
blaho a pokoj? — Trojjediný Bože, svatý Vácslave, svatý 
Vojtěše, pomoztež mi! tf 

Stadický král sepjal ruce a pozdvihl oči k nočnímu 
nebi, jímž mezi třpytivými hvězdami plynuly bílé obláčky, 
jako poslové lásky od jedné na druhou. A stařec s vlasem 
střibrolesklým a bílým, až po pás sahajícím vousem modlil 
se za všechen český kraj, v tom kraji za všechen český 
lid a toho lidu za všecko nejlepší na věky nejdelší. A těm 
hlavám, jež tu kolem odpočívaly na poduškách — zelené, 
bující travici, v polosnění se zdálo, že není šťastnějšího 
kraje nad tuhle jejich rodnou zemi, že není šťastnějšího 
lidu nad tenhle, a tolik Božího požehnání že není po celém 
světa okršlku, jako pod jejich střechami. 

„Trojjediný Bože, svatý Vácslave, svatý Vojtěse, po- 
moztež mi! Vždyt je to naše dědictví, všude vůkol váš 



276 

věrný /id, tak dobrý, poctivý, šlechetný! — Nedejte nám 
zahynouti ! " 

A několik hlasů jako by z polodřímot odpovědělo; 
„ Kyrie elejson!" 

Stařec-král přidružil se k nim zavolav z hloubí duše 
a z útrob věrného srdce „Kriste elejson! tf < 



XII. 






||ohlo býti již k půlnoci, když se ua pravém břehu 
Bělině strhl povyk$ jenž pobouřil celý tábor 
Stadického krále. Rázem byly vzhůru postavy, 
jež za svitu měsíce ještě před chvílí podobaly 
se stínovým obrazům, a každý svíral v ruce zbraň nej- 
různějšího druhu, jak mohl kdo co nejdříte popadnouti. 

„Schovej svou kudličku, mlékobrádě, schovej; sic ti 
ji na kusy rozlámeme holýma rukama !" 

„A jak panáček vyfintěn! 4 * 

„Jako na svatbu! — Jako by si byl vyšel na zá- 
lety ! — Panáček zabloudil ! tt 

„Ticho, chocholouši, sic tě tuhle vykoupáme! — Máš 
na sobě té pauské špíny na dva palce!" 

„Podívejme se! On si chce s námi začíti ! u 

„Chci ke králi." 

„Však tě tam sami dovedeme/ 

„Pustíte li mne?" 

„ U tohohle krále dvořeníny my, tělesnou stráží my — 
sedláci, rozumíš, floutku? — Pustíte vy ku svému králi 
tak ledakohos? — Co se člověk naéeká, nachodí! — A jak 
ještě jednoho odbudou : Jeho Milost je churava ! — A tuhle 
chvíli? — Jdi jen, jdi si, kam chceš, třeba k tatarskému 
králi, a uvidíš, pustí- li tě tam o půlnoci!" 



277 

Několik sedláků hrdlovalo se s mladým mužem štíhlého 
vzrůstu, jenž přes moc chtěl se dostati ke králi. ] 

„A snad ještě špebýř!" 

„To jsi se potázal se špatnou!" 

„Musím s ním mluviti; musím k němu ještě této 
chvíle l" 

„Aj, aj, panáčku 1 — Ve Vídni komorníkům taky 
takhle porouéíš? — A my u našeho krále vším — i ko- 
morníky!" 

„Dostanete zpropitného, co budete chtít!" 

„Ve Vídni by si dali říci, ale my svému králi věrni, 
my se uplatiti nedáme. — Tuhle si lehneš, hezky se pro- 
spíš, tak hebounké to arci nebude, jako hedbávné po- 
dušky, ale zdravější. A až se z rána probudíš, pak tě tam 
doprovodíme sami. — Tak, hezky na zem, a ten kordík, 
panáčku, pryč! Až odtud půjdeš, vezmeš si ho s sebou! 
Dvořenínové u Stadického krále nekradou!" , 

„Ke králi Stadickému volný přístup 
každému v kterýkoliv čas!" 

Hlas tento pronikl vádou jako dunění hromu prudkým 
větrem. 

„Kdo že uchyluje se sem v půlnoční čas? Tábor 
Stadického krále chrání před pronásledovateli každého!" 

Sedláci okamžitě utichli; ale vhod jim vladař ne- 
přišel, že tak málo dbá svého důstojenství! 

„Jakési pančisko, Tvá Milosti, jako špehýř anebo 
zbloudilec!" 

„Spíše záletník, královská Milosti! Za dne se za 
svou nevěstu stydí a proto chodí v noci!" 

Stařec pokročil příchozím o několik kroků vstříc. 

„Nezapomínejtež, že v našem středu ani vlas na 
hlavě nikomu nemá býti zkřiven, tím spíše, přichází-li 
kdo za dobrým úmjslem! — Odkud, mladý příteli?" 



278 

Sedláci se zahryzli do rtů, že jejich král takového 
vyfintěnce vlasatého zove svým přítelem. Zdali pak by se 
také tak choval ten panský král, kteréhož korouhevníci 
teprv po všech peklech hledají? 

„Slyšíš? — Odkud a kdo?" 

„Z Hořešovic, Slánský kraj, bývalá župa Dře víčská!" 

„Uložte se, milí věrní, opět v pokoji; vašemu králi ne- 
hrozí pražádné nebezpečí. S tímhle hochem se už smluvíme!" 

Sedláci se vzdálili okamžitě, ulehli opět do trávy; 
ale ani jeden nezdříml. V mnohé hlavě vznikla proti 
tomuhle králi tak jako nedůvěra ! Kdyby přišli páni, pak 
budou opět prvními a stav selský opět zastrčen. Ale ne- 
osmělil se tu svou myšlénku ani jeden druhému pověděti. 

„Z Hořešovic, hochu, pravíš? 4 * 

n Z Hořešovic, pane, Slánský kraj, bývalá župa Dře- 
víčská ! a 

„A kdo?" 

„česlav bakalář, syn tamějšího faráře pod obojí." 

„A co cesty tvé do mého tábora pohnutkou? — Ci 
snad jsi opravdu zabloudil? . . . Mluv bez ostychu, mladý 
brachu." 

„Dovolí-li Milost Tvá?" 

„Poslouchám rád, velmi rád!" 

„Hořešovický vlády ka chystá se s celým tamějším 
krajem na cestu ke Stadicům. Přitáhnou v nejblíže příštích 
dnech. Kudy jsem šel, všude se všecko připravuje." 

„Zdráv-li vladyka?" 

„Zdráv, Milosti královská, ale od nějakého času na 
všechen svět rozhněván." 

„A jeho choť?" 

„Trpí nejvíce, hryže ji to!" 

„A co všech těch hněvů zemanových příčinou?" 

„Nepohodli se s Žirotínským, ač spolu bývali jedna 
duše!" 



279 

„A rodina zemanova?" 

„Má jen jedinou dceru! — Já s tou jeho dcerou 
vyrostl ..." 

česlav nemohl dále, nějak se zajíkl. Kam pak také 
s takovými věcmi před králem 1 Ale stařec mu pomohl 
okamžitě. 

„A rád bys s ní také umřel, viď že, mladý brachu! 
— Ale což já mám v tom? tf 

„Všecko může, všecko dokáže Milost Tvá! Učiníš, 
pane jasný, dva lidi na světě šfastnými nad všecko po- 
myšlení." 

„Chci učiniti šťastným tenhle všechen lid." 

„Začni tedy, pane, s námi, se mnou a Kvétuškou!" 

„Tak mohou vaši otcové učiniti nejspíše!" 

„Máši otcové jsou proti sobě jako oheň a voda. — 
Pane jasný, přijde k tobě její otec, bude ti vzdávati hold 
královský, přijde s ním dcera jeho ; my li budeme, pane, 
blahořečiti za to celý život svůj ! " 

„Zdali pak jsi však hoden zemanovy Květušky? — 
A myslíš, že já mám právo míchati se v záležitosti ro- 
dinné a že mně přísluší sahati v práva otcovská? — 
V našich dnech na jazyku mnoho slov, ale v duších málo 
pravdy ! tf 

„Jsem-li hoden zemanovy Květušky? — Rozkaž, 
pane, co chceš, zkus mne, pane, jak chceš, a neobstojím-li, 
pak nejsem hoden a odejdu, abych jí více nespatřil." 

„Však se přesvědčím! — Zatím si tu někde odpo- 
čiň! — Ale ještě toto: chceš-li v mém táboře zůstati, 
v tomhle šatě nesmíš. Ten kordík odepni, slušel by ti 
v Pražských ulicích, ale mezi námi nikoliv, tu kazajku 
musíš také svléci, halenu dostaneš leckde a s tímhle klo- 
boučkem, milý brachu, také s hlavy dolů. U nás dost 
čapky. — My tu po selsku ' — A nyní se vyspi ! Budeš 
unaven ! * 

V. Benes-TíeMzský. XIV. 19 



280 

Na pravém břehu Bělině bylo již zase ticho; jen 
olšiny zachřestily někdy šumněji a někdy také ozvaly se, 
ale jen zlehounka, dovádivé vlnky. Měsíc se už skláněl 
ke Krušným horám; ale pořád bylo ještě jako ve dne. 

Stařec, usadiv se pod stromem na několika houních, 
také jako by si byl. zdříml. Nebyla by se přemohla ani 
železná povaha. Celý Boží den od rána až do večera 
nemíti chvilky pokoje, někdy ani v noci ne, pořád pře- 
mýšleti o vhodných odpověděch, o působivém napomenuti, 
dbáti každého hnutí, býti bedliv každého slova ... na 
sedmdesátiletého muže už skoro mnoho, byť bylo tělesné 
jeho ústrojí železné ... Ale dřímal nepokojně, každou 
chvilku se vytrhl. 

„Bude-li v moci mé, však vám to štěstí připravím. — 
Ale víš-li ty, mladý hochu, co platí štěstí takové? — 
Jsi bakalářem, slyšel jsi mnohé učené řeči, ale tohle ti 
sotva pověděli. Takové štěstí je peníz, na němž hlava 
s dvěma tvářemi, jedna plná lásky, úsměvu, té nejvrouc- 
nější oddanosti, vyzírá z ní věcné přátelství, a druhá? — 
Záští, nenávist, hněv . . . Milý mladý brachu ! — Já byl 
také bakalářem, také jsem slyšel mnohé, učené věci, ale 
tohle mi nepověděli. Až jsem se tomu naučil, v životě. — 
Zvlášť v těchto doech, kdy není rozdílu mezi bratrem a 
cizincem, kdy svazky pokrevenské visí na stéble . . .* 

Starý muž opřel si hlavu o peň a umlkl. Ale ne- 
dlouho měl pokoje. 

„Poslové z Roudnická, královská Milosti! Vele- 
důležité a neodkladné noviny! 44 

„Ať předstoupí!" 

„Několik postav v selském šatě stanulo pod samým 
stromem. 

„Račiž Milost Tvá věrným poddaným odpustiti, že 
touhle chvílí se odvažujeme. Jdeme od večera bez od- 
dechu . . . tf 



281 

„A nesete? 11 

„ Noviny zlé, královská Milosti !" 

„Kde byste mohli dobrých nabrati? — Vypravujte!" 

„Smiřický se hotoví také ke Stadicům!" 

„Necht sem přijde; bude mi vítán ! u 

„Ale s velkým vojskem, královská Milosti! — V Roud- 
nici plno žoldnéřů, i ve Slaném proti tobě najímají, čitá 
prý jich na tisíce, chce tvé království rozmetati, tvé věrné 
na stromích rozvěšeti . . ." 

„A mne? — Jen dál a nezamlcujte ničeho!" 

Poslové neodpovídali ; nechtělo jim to nějak na jazyk. 

„Král všecko musí věděti, at zlé, či dobré, ať po- 
chvalné či urážlivé! — Jak by potom mohl odměňovati 
a jak býti karatelem! — A mne?" 

Stařec vzpřímil se naproti poslům v celé své výšce. 

„Tobě prý i všem radám tvým, neračiž nám ve zlé 
vykládati, pane milostivý — takové rouhání je ohavné 
proti tvému majestátu — že ústy svými jeho výpověď 
opakujeme, tobě i všem radám tvým že vlasy dá oholiti, 
vousy ostříhati, že na prašivé osly vás posadí, odevzdá 
své čeledi, aby s vámi po Čechách jezdila a ukazovala, 
jak prý vyhlíží Stadický, selský král!" 

„Dočekáte se toho a uvidíte na své oči, věrní moji, 
jak za tahle slova bude potrestán! — Budou si o trestu 
Smiřického pána povídati, dokud paměf v lidských hlavách 
potrvá!" 

„Žoldnéři se rozbíhají po vesnicích a řádí, až hrozno 
i stydno povídat. A je přec zemský mír. Ženy se musí 
skrývati ve sklepích, dcery v komorách zamykati na 
zámky. — Pane milostivý, což nemůžeš trestati hned, 
okamžitě? — Když tě poslal ten Pánbůh otců našich, 
proč ti nedá do každé ruky hrom, abys jím mohl roz- 
bíjeti panské zámky v prach — ten našeho pána nej- 
dříve. — Nevíš, jaké po našem kraji panuje zděšení. — 

19* 



282 

Že prý na nás přijdou časy jako v Němcích ! Že prý ne- 
budeme míti vlastního : ani svého těla, ani svých žen, ani 
svých dětí . . . Pane milostivý, ukaž jim, že jest mocné 
království tvé a že s tebou Pánbůh i svatý Vácslav!" 

„Jen vraťte se, věrní moji, bez starosti a povězte 
svým sousedům a krajanům, aby maličko ještě trpěli. — 
Pokořte se pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšila v čas 
navštívení, všelikou péči svou svrhnouce na Pána, neboť 
on péči má o vás. A když maličko potrpíte, učiní vás 
dokonalými, utvrdí i upevní! 4 

Stařec pokynul rukou a Roudničtí poslové ustoupili — 
neuspokojeni. 

„Zdaž nejsme pod tou mocnou rukou Boží pokořeni 
už od bitvy Lipanské? — Pořád čekáme a pořád svou 
péči na Hospodina vrháme. — A také netrpíme maličko, 
už hezky dlouho — a utvrzení a upevnění v dokonalosti 
pořád nepřichází. tf 

„Kdož není spokojen s radou mou a neslyší či nechce 
slyšeti napomenutí mých, nechť k mému království se ne- 
hlásí! — Ještě této chvíle opustíte tábor můj! u 

„Podivný věru král!" 

„Marně jsme sem cestu vážili. u 

„Sám sobě nebude moci pomáhat a my jsme se do 
něho nadali Bůh ví čeho." 

„Na toho nebude třeba ani tolik žoldnéřův." 

„ Abychom přec jen neodcházeli tak v jeho hněvu ! — 
Aspoň strachu zaječího těm pánům nažene! — A kdyby 
na ně ani to nikdy nepřišlo, co pak by bylo z nás? — 
Učiněná němá tvář!". 

Mužové se zpáteční cestou zastavili. 

„A jak zase k němu? — Co nám řekne?" 

„Počkáme do rána. — Jsme beztoho ušlí, jedva že 
nohy vlečeme!" 



283 

Selští poslové ulehli na táhlou travnatou mez, a sotva 
že ulehli, už o světě nevěděli. 

Stadický král již však nezamhouřil oka. Nad Mile- 
šovkou třpytila se dennice a vrcholky hor rděly se lehounce 
prvními červánky. 

Stařec měl ruce zase sepjaté, oči opět upřené ku 
hvězdám a rtoma jeho dralo se ještě: „Bože Trojjediný, 
svatý Vácslave, svatý Vojtěše, pomoztež mi! tt 

Na Roudnickém zámku sjeli se opravdu páni k úradám, 
co proti Stadickému králi počíti. Opravdu najímali žold- 
néře, kde jakého se mohli dopíditi. A tenkrát, ač ještě 
neměli tušení o pověstném bubnu verbířň z třicetileté 
války, přec o válečníky nejpodezřelejší pověsti nikde nouze 
nebyla. V Evropě hořelo na mnohých místech a mnohých 
stranách, a za takových časův ocel nikdy nerezaví. 

A byli shromážděni na Roudnici u pana Jana Smiři- 
ckého samí korouhevníci : Pan z Rožmberka, Zajícové 
z Hazenburku a na Kosti, Hašek z Yaldštejna, Jakub 
Vřesovec, pan Jaroslav Plichta z Žirotína — bezmála 
celá jednota pana Oldřicha z Rožmberka i Menharta 
z Hradce. 

Stadický král měl co volati : „Bože Trojjediný, svatý 
Vácslave, svatý Vojtěše, pomoztež mi!" 



XIII. 

o třídenním dešti nastaly zase krásné dni. 

Bylo tak k polovici června. Polní práce 
bývá v ten čas všecka hotova, úroda se vy- 
^klubává, hospodáři obyčejně odpočívají, vyhřívají 
se po mezích, podřimují a hoví si na trávníku pod koša- 
tými hrušemi či jabloněmi v zahradách. Bývá-li dlouhý 
zimní čas nepřečkatelný, dni v červnu jen letí a jsou 




284 

přec nejdelší; slánce, když zapadá a když vychází, se 
prý na vzájem pozdravuje ... Je třeba také na žatvu se 
posilniti. Potom se žene všecko kolikerem složení. Od 
svítání do soumraku není chvilky poklidu. Na čele pot 
ani neusýchá, člověk nohou ani necítí, ruce bývají jako 
dřevěné a jazyk prahne, byť jej zaléval nevím čím. — 
V zahradách, kde bylo jaké poupě, každé se rozvilo, kde 
jaký ptáček, každý se rozezpíval, i ta holátka ve hnízdech 
kvíkala podle melodie svých tatíků. Korunami štěpův a 
hruší vanul milounký větérek ... A tu se tak hezky po- 
dřimuje, s očima k nebi, s rukama pod hlavou, bez haleny, 
bez obuvi . . . Píšu o zašlých časech ! 

Ale letos vypadalo to všecko v těchhle červnových 
dnech, jako kdyby všude ve všech vesnicích byla za dveřmi 
pouť. Čistili vozy, z almar vytahovali kabáty, vyprašovali 
je, rozvěšovali je na dvoře, aby provětraly, koňům při- 
střihovali hřívy, upravovali ocasy, leštili nádobí, přivěšovali 
ku každé přasce mosazná kolečka, připínali červenobílé 
střapce, někde měli zálibu i ve zvonečkách, všude podle 
zvyku . , . V málo kterém statku ležel hospodář s rukama 
pod hlavou na znak pod jabloní zívaje Pánubohu do oken. 

Jednoho dne vyjelo z těch vsí vozů, že by jich i dosti 
pozorný počtář nespočítal. Všecko sváteční, jako na po- 
svícení, i ty tváře ... Ve vozích seděli starší, usedlí ho- 
spodáři, mladí jeli na koních; jen na nich vše hrálo; a 
jak si vyšlapovala mnohá ta hnedka, ač do nedávná ne- 
chtěla ve voze ani „ vzíti a , kdyby o ni roztříštil bičiště 
i s bičem. 

Ze Třebíze vyjelo k šestnácti povozům, koně samý 
oheň, pořád jen ve větru, měli je co udržet, na vozích 
staří zdejší usedlíci: Klimeš, Dvořák, Hladík, Chána, 
Benda. Šimůnek nejel, protože takovému králi prý by se 
nešel poklonit za nevím co. Onehdy stavěl se u něho 
Žirotínský hradník a popudil ho. 



285 

Hořešováci až byli také připraveni. Na vozích saminký 
věnec, jak jsem prve pravil, i loukoti ověnčené, na lišních 
obrovské kytice, na rozpěrách a košinách chvoj na chvoji, 
koně vyleštěné jako zrcadla, vozy ani nezaskříply, jak 
byly dobře namazány, a kolem lidu všude jako mraku. 

A co jelo jich jezdecky ! Samá mlaď, samí hoši, jak 
by je vyloupl a jako by od jakživa na koních sedali, ne- 
musil by se ani císař styděti za takovouhle družinu. A 
jezdcům v cele na bujném bělouši vladyka. 

Zemanka s Květuškou seděly v prvním voze, obě 
nějak zasmušilé ; ani se netismály, jedva že na pozdravení 
poděkovaly. — Zdálo se, jako by obě měly oči uplakané. 
Květuška vypadala jako nevěsta. Hnědé, hebounké vlasy 
splývaly jí šijí rozpuštěny, na skráních věnec z nejkrá- 
snějších růží, na sobě bělounký, jako by svatební šat, 
kolem boků modrala se hedbávná stuha, na ramenou 
zlaté náramky, na rukou zlaté obroučky, v uších těžké, 
zlaté náušnice, na hrdle drahocenný řetěz. 

Na zemanově dceři div že oči všickni nenechali. Sel- 
ským hochům ae v očích dělala kola a do hlavy se jim 
drala závrat. 

Ještě že měli dobré spolehlivé koně ! Co pak jsou ty 
jejich holky, příští nevěsty, proti téhle zemanově, i když 
se nejsvátečněji vystrojí! 

Odevšad vyjížděli snad s radostí a vesele, jediné 
z Hořešovického dvora nikoliv. 

Zemanka opřela se dnes se vší rozhodností svému 
muži snad poprvé, co jsou pospolu, a vladyka snad také 
poprvé chtěj nechtěj musil se ženině vůli podrobiti. 

„Buď zůstanu doma a pak zůstane doma i dcera! 
Anebo vezmeš-li Květušku, půjdu já, byť bych se měla 
plahočiti za všemi těmi vozy pěšky." 

Vladyka přecházel jizbou mlčky ; prudké kroky však 
svědčily o bouři ve vnitru jeho. 



286 

' „Jsem matka, Květuška je mou dcerou jako tvou a 
proto mám k ní právo jako ty! tt 

„Nehněvej mne, ženo, aspoň dnes! — Nekaž mi 
aspoň dnešní den!" 

Vladyka se zastavil u stolu a utkvěl ostře očima na 
zemance. 

„Chceš- li naše dítě, naši jedinou radost ukazovati 
tisíceru očí, at jsem při tom také já. — Děj se co děj, 
já s vámi musím, kdybych měla cestou zhynouti. Já 
s Evětuškou půjdu, kdyby se mělo mezi námi státi, nač 
jsme si oba jaktěživi ani nepomyslili ! u 

„Jeď si tedy!" zahučel vladyka a ještě prudčím 
krokem odešel do dvora k čeledi, kde už stály vozy 
připraveny. 

„A když se všecko silnicí seřadilo, nebylo lze jich 
přehlédnouti. První sjížděli již ku Svatoblažejské stu- 
dánce, a u Hořešovic se ještě nehýbali. 

Vladyka jel asi se stem jezdců napřed. Měl na sobě 
starodávnou řízu z nizozemského, tmavě zeleného sukna, 
kolkolem s bělavým beránkem, čapku tmavě červenou tak- 
též s beránkem téže barvy, u boku na skvostném, čtyři 
prsty širokém pásu visel mu těžký meč, také starodávná 
práce, ale jilec byl ze zlata a s velikým, českým graná- 
tem . . . Hořešovický zeman v tomhle rouše na sněhobílém 
oři byl tak pravým zjevem starodávného, poctivého stavu, 
jejž zatlačilo a také potlačilo cizácké rytířstvo. 

Už vyjížděli k Tejnecké dolejší hospodě, když se 
náhle nad Žirotínskými hradbami vyvalil kotouč bělavého 
dýmu, všechen vzduch vůkol se otřásl a několik jezdců 
octlo se pro okamžik v silničním příkopě. A než se mohl 
kdo probrati z úžasu, zaduněla druhá rána, třetí . . . 
Mezi vozy povstal nepořádek a hluk, koně se vzpínali, 
ve vozích ozvaly se úzkostlivé výkřiky, kdo měl u sebe 



287 

jakou zbraň, každý se po ní sápal, čásť sedláků seskočila 
s vozů, někteří se i za vozy ukryli. 

„Ku předu 1 — Nebojte se! — Jsou tam slepé 
myši! — Chybí se Tejneckého kostela, natoť pak nás! 
Chtějí nás postrašiti . . . Mají koule marcipánové ! — Eu 
předu! — My počkáme, až přejedete!" 

Vladyka se stem jezdců postavili se stranou a v ně- 
kolika okamžicích pohybovaly se vozy silnicí opět za nej- 
většího pořádku. 

„Dráždí nás! — Mohlo by jim to však přijíti draze! 
— V čeledi na Žirotfně je as čtyřicet chlapů! Jsou to 
učinění povalovači, lenoší od rána do večera, na ocel se 
neumějí už podívat, natoť pak po ní sáhnouti . . . Jak 
pravím : mohlo by jim to přijíti draze a také přijde, jen 
co se vrátíme!** 

Nad Žirotínskými hradbami znova se vyvalil oblak 
bělavého dýmu a znova otřásl se vůkol vzduch ranou 
z houfnice. Opět se octlo několik jezdců s koní v pří- 
kopě, ale zase jen na chvilku. Vladyka zaskřípal zuby a 
sáhl po jilci těžkého meče. 

„K ly bychom tu neměli s sebou žen, dětí i starců, 
podívali bychom se jim do očí okamžitě, ohmatali bychom 
jim hlavy, jak to nebožtík Žižka činíval, a pohladili 
bychom jim hřbety, že by je kříž jaktěživ už nebolel. — 
Možná, že si tam zajedeme cestou zpáteční. Potom 
budeme míti více času a přitáhneme jako bouřka.** 

Na Žirotíně švihovky ještě houkaly, když sedláci jeli 
kolem Smolnice dolů ke Chlumčanům. — Stříleli tam však 
pouze na slepo, opravdu jen na postrach, ale přepočítali 
se. Byli by tenhle průvod dnes nezadrželi a nerozehnali, 
kdyby na ně byli pouštěli nevím kolikeré liberky. 

V půldruhé hodině stály již první vozy před branami 
královského města Loun a Hořešovický vladyka žádal 
jménem lidu kraje Slánského o vpuštění a volný průjezd 



288 

městem. Hlásný pro okamžik oněměl; ulekl se přespříliš 
tolika lidu a ještě více tolika vozův. Od těch čas, co se 
ve zdejší krajině zdvihaly první selské hluky, aby na 
Postoloprty udeřily, nebylo toho viděti. 

Ve bráně neotevřelo se ani okénko, jako by hlásný 
po probdělé noci za dne vyspával. Na hradbách nikde ani 
človíčka; jen asi na dvou místech čouhala do polí švihovka. 

„Ve jménu lidu z bývalé župy Dřevíčské žádám já, 
Přech z Hořešovic, o vpuštění a volný prdjezd vaším 
městem!" 

Teprv nyní otevřelo se ve bráně okénko nad kle- 
nutím a jen zpola objevila se hlava hlásného. 

„Co zač a kam?" 

„My svobodný lid, netřeba se nás tázati kam , . . 
A před pokojným, poctivým lidem netřeba bran uzavírati. 
Před námi jisté i kuřátko !• 

Hlava hlásného se schovala, okénko se zavřelo a 
trvalo to dobrou čtvrť hodiny, než se opět otevřelo a než 
se v něm objevila zase zpola hlava s odpovědí : „Slovutný 
magistrát královského města Loun nemůže svoliti k vaší 
žádosti!" Okénko se zase zavřelo. 

„A což když hradby slezeme a potom si zjednáme 
volný průjezd sami ? — A když se od vašich bran a hradeb 
nehneme?" 

Místo odpovědi rozlehlo se s druhé strany brány 
táhlé troubení a zdálo se, jako by v městě byl povstal 
hluk. — 

„Však i bez vás, vy krocani královští a krůty krá- 
lovské, dostaneme se přes Oharku! Ale tohle si dobře 
do paměti zapíšeme. — Nazpět a potom k přívozu!" 

Na Lounských hradbách ozval se smích a za ustu- 
pujícími letělo bez počtu nejnemotornějších přezdívek. 

Sedláci opozdili se skorém o dvě hodiny. V Lounech 



289 

mohli pohodlně přes most a takhle vešly se na pramici 
nejvýše tři vozy. 

„A nyní přímo přes luka na silnici! — Jsou to 
laciný královského města Loun! — Jsou tak zrovna na 
seňoseč. — Seřaďme se po desíti. — Trochu je pošká- 
dlíme!" 

Vladykův rozkaz vyplněn okamžitě. Vozy seřadily se 
ve větším ještě počtu než po desíti, někde i po dvaceti, 
a kudy jely, bylo všecko splouháno, tráva rozdupána, roz- 
jeta; senoseč zkažena. 

Nad Lounskými hradbami vyvalily se sice také ko- 
touče dýmu, ale střelba z houfhic podobala se praskotu 
ohně, když v selských statcích rozpálí se pec na chleba. 
Stříleli do opravdy, ale koule jedva řeku přeletěly, a se- 
dláci jeli schválně volným krokem. 

A potom už dojeli ke Stadicům beze vší překážky, 
leda že se k nim ze vsí, kudy jeli, ještě lidu přidalo. 

Schylovalo se již k večeru. 

Dřívější královský tábor jako by se byl náhle ča- 
rovným prutem proměnil. 

Pod starým, rozložitým kmenem, z něhož do vče- 
rejška král mluvíval k zástupům, byl upraven vysoký trůn, 
k němuž stoupalo se po několika stupních, celý a celý 
ověnčen věnci a zahalen chvojím a loubím, kolem trůnu 
nejblíže stála rada královská, všecko v šatě božíhodovém, 
opodál v širokém polokruhu královská tělesná stráž 8 cepy 
a oštěpy. * 

Vozy z bývalé župy Dřevíčské srazily se v obdélný 
čtverhran, lidé ve vozích se vzpřímili a jezdci rozestavili 
se na křídlech; ještě jim tkvěly v živé paměti vozové 
hradby z vojen nedávno minulých. 

Vladyka pomohl z vozu dceři i ženě své a, po- 
kynuv nejvážnějším z celého průvodu, pokročil před 
královský trůn. 



290 

Tělesná stráž rozestoupila se v ještě širší polokruh, 
královští radové postoupili ke trůnu blíže a na stupni 
hořením pojevila se postava vysoká, velebná, také ve staro- 
dávné říze, ale poněkud již otřelé, jako by byla dlouho 
někde ve skříni složena, s hlavou odkrytou, v obličeji 
s nesmírně vážným výrazem: Stadický král. 

Vladyka s dcerou pokročil až k prvnímu stupni 
královského trůnu. 

Květuška držela v obou rukou věnec, až milo k po- 
hledění, tak vkusně uvitý, z nejkrásnějších kvítků, jež kde 
rostou na lukách; měla hlavu sklopenou, na lících ruměnec, 
na skráních růži vedle růže, vždy bílou vedle červené. 
Zemanka stála as o dva kroky dále, oči její upíraly se 
neodvratně k podivnému králi, snad touhle chvílí jediné, 
protože všecko se divilo sličné dceři Hořešovického vladyky. 

„Budiž pozdraven, pane náš, ode všeho lidu pože- 
hnaného kraje bývalé župy Dřevíčské, budiž, jasný pane, 
poctěn i pozdraven mnou, jako zástupcem stavu vladyckého 
z téže krajiny. A račiž dovoliti, aby dcera má směla tuto 
podati tobě věnec v důkaz oddanosti a věrnosti. Lepšit věnec 
z květin prostých, kterýž podává láska, než koruna zlatá 
s diamanty, kterouž podává pochlebníků sobeckých roj! tf 

Stadický král pokynul pouze rukou; rty měl těsně 
sevřeny, zraky, zdálo se, jako by přimhouřeny. Květuška 
vystoupila na nejvyšší stupeň, starý muž sehnul bílou 
hlavu a sličná dcera zemanova mu věnec kolem skrání 
stříbrolesklých ovinula. 

„Dej ti Pánbůh, dítě drahé, za tenhle dar všecko 
požehnání své!" 

Stařec tato slova jen zašeptal; ale vladyka i žena 
jeho je slyšeli dobře. 

Potom se starý muž vzpřímil, vystoupil v popředí a 
hlasem jako zvon, když jej naladí nejsvátečněji, zavolal: 
„Buďte mi vítáni, věrní a drazí krajané! Poslání, kteréž 



291 

jsem byl učinil do kraje vašeho, jako by tam nebyli ani 
teplí ani studení, béru zpět pro vás a k vůli vámi — 
Lepšit opravdu, řekl vlády ka váš, věnec z květin prostých, 
jejž láska podává, než koruna s diamanty, kterouž podává 
sobeckých pochlebníků roj . . . A tenhle věnec z květin, 
jež trhala ruka tak milé dívky na vašich lukách a po vašich 
nivách, bude korunou mého království na všechen čas!" 

Stadický král dořekl poslední slovo, a takového 
jásotu a takového ryku a takové bouře ještě Stadice 
neslyšely, jaký vznikl a rozletěl se šírou úžlabinou v po- 
zdravení selskému králi. A tak ještě nikdy nerozproudily 
se vlny Běliny, jako dnes v podvečer tímhle nekonečným 
provoláváním. 

A potom se vozy roztáhly opět v nepřehlednou řadu 
a jeden za druhým volným krokem, co noha nohu mine, 
jeli kolem trůnu a na všech těch vozích hlučelo jako by 
hřímáním: „At žije a dlouhá léta panuje náš 
král!" I ty koně půdu radostí hrabali a v bouřlivý 
jásot rzali jeden přes druhého. 

Jen jeden muž stál opodál se rtoma sevřenýma a s očima 
pátrajícíma po každé tváři, utkvívajicíma na každé hlavě . . . 
Jediný on neprovolával svíraje rty až křečovitě. Byl to 
Hořešovický farář, jenž dnes časně z rána opustil faru 
a přes hory a doly předešel své krajany, aby tu syna 
vyhledal; ale nebylo zde po něm ani stopy. Co všecko 
neučiní, co kroků neváží, co všecko nesnese a čeho ne- 
podnikne ta věrná, neocenitelná, ta neodměnitelná láska 
otcovská ! 

Na dnešní noc rozložilo se tu všecko táborem. Vy- 
práhli koně, popásli na lukách, v Bělé napojili, potom je 
k olším, ke stromům ovocným, kde kdo mohl, přivázali, 
z vozů vybrali si pečiva, soudečků s medovinou a rozlo- 
žili se trávníkem. Jedli, zapíjeli, zpívali a vejskali dlouho 
do pozdní noci. Byla dnes tak příjemná, tak teplounká. 




XIV. 

ládyka s ženou a Květuškdu seděli na stupních 
trůnu se samým králem. 

Hovor mezi zemanem a starcem plynul 
jako voda v řece. Zemanka jako by své trudy 
byla opravdu pro dnešek nechala daleko pod šedivou 
střechou šindelovou. Tak se zdálo, jako by tihle lidé 
i s králem patřili k jedné krvi, k jedné rodině. 

„Poslechni, vladykol Dnes jsi připravil radost mně, 
že bych se byl takové nikdy nenadal.* 

Hlas Stadického krále náhle nějak změkl, ještě 
více než onehdy. 

„ Nechtěl bys ještě větší radost připraviti sobě samému?" 

Stadický král pojal vladyku za ruku, 

„Tvé přání, pane jasný, je pro mne rozkazem!" 

„Nechtěl bys tu radost připraviti sobě, své choti, 
své dceři?" 

„Rozkaž, pane, ať k slovu tvému učiním!" 

„Nebudu, nechci rozkazovati. — Chci tě, vladyko, 
prositi!* 

„Prositi, pane, ty — mne?" 

„Prositi, vladyko, arciťže!" — Za dvě duše, za 
jejich štěstí, za jejich blaho, za tvé požehnání oběma. 
A tu prosbu vznáším i k tobě, paní ctná!" 

„Račiž jen vysloviti své přání určitě!" 

„Týká se prosba má tvé dcery — týká se ještě 
jednoho. Vladyko, než jeho jméno projevím, ptám se tě 
upřímně a od srdce: Chceš učiniti v tento den radost 
jediné dceři své? — Chceš učiniti svou dceru šťastnou 
pro všechen její příští věk?" 

„Jak bys mohl, pane, pochybovati?" 



293 

Zemanka měla ruce sepnuté a oči upřené k večerní 
hvězdotřpytné obloze. Květuška tulila se k matce chvějíc 
se po celém těle. 

„Požehnej Květušce a synovi Hořešovického faráře!" 

Ve vladykovi pobouřila se posledními slovy všecka 
krev; jen s těží se přemohl. Nebyl však pro okamžik 
mocen ani slova. 

„ Vlády ko — učiníš tak? tf 

„Pane jasný, žádej co chceš, chtěj na mně život, 
tuhle mou hlavu, a máš ji okamžitě! — Ale dceru mou 
jeho krvi? — Pane, když jsme dnes jeli kolem Žirotína, 
s hradeb na nás stříleli, a toho korouhevníka k tomu po- 
píchl farář, aby mne pohanil veřejně! — Pane jasný, já 
že bych mohl dáti dceru svou člověku, který vyrostl ve 
školských lavicích, kterýž v nich i sestará? — Já Přech, 
kteréhož zboží převáži i panský hrad? — Pak by se mně 
vysmál do očí celý svět ! Ani bych se nesměl nikde uká- 
zati ! — Víš-li, že starý odvážil se ondyno v neděli proti 
mně veřejně kázati? Mé poctivé, bezeskvrnné jméno hodil 
mezi lid obecný jako na potupu veřejnou! Že prý jsem 
rouhač, že prý jsem . . . Bůh sám ví, jasný pane, co prý 
jsem! — Toho připustiti nemohu." 

„A když budu ještě, vladyko, prositi? — Ale dříve 
než tak učiním, poslechni mne a ty, paní ctná, taktéž 
sluchu dopřej slovům, kteréž snad se budou vám zdáti 
dlouhými ..." 

A Stadický král vypravoval hlasem někdy pevným, 
někdy přitlumeným skorém do slova všecko, nač onehdy 
za jasné noci byl se rozpomínal, až potud, jak zavítal od 
břehu Oharčina v tichý úval, v němž stojí ode dávna, od 
nepaměti Hořešovický dvůr. 

„Bratře, drahý bratře můj — Vácslave!" 

A žena zemanova vrhla se Stadickému králi kolem 
krku 8 radostí, již nelze popsati. 



294 

„Evětuško — tvůj strýc, vlastní strýc, matčin bratr! 
— A my na tebe, Vácslave, už zapomněli! Proč jsi se 
k nám nikdy nehlásil, až dnes a takhle!" 

„Ty, pane — že švakr můj?" 

Vladykův hlas také se tak změnil ; tvrdý zeman nebyl 
s to, aby více pověděl, jako by mu bylo v hrdle všecko 
vyschlo. 

„A jak že jsi, bratře, pro Bůh, k tomuhle se od- 
vážil?" 

„Cesty lidské, milá sestro, jsou divné, lidská myšlení 
nepochopitelná; ale divnější cesty Boží a nepochopitelnější 
rady Boží a vnuknutí ! . . . Byl bych se k vám, duše drahé, 
snad nikdy nehlásil! — Byl jsem zapomenut, neznán od 
nikoho, nikomu ničím zavázán ... A až bych byl dokonal 
poslání své a účel svého života, byl bych si vyžádal, aby 
mne dovezli na hřbitov Hořešovický v kraji Slánském, a 
tam aby mne pochovali podle dveří chrámových, kde od- 
počívá můj děd a babička ... A že se prohlašuji a že se 
vám dávám poznati, činím tak k vůli téhle vaší dceři, 
k vůli té vaší Evětušce! — Když na ní utkvěly zraky 
mé, tak se mi zdálo, jako by s ní byl přiletěl v pozdní 
jeseň mého života máj vlastních mých let. A za ten dar, 
kterýmž omládla aspoň na několik chvílí, byť jen na ně- 
kolik hodin stará hlava má, já že ničím bych se jí neměl 
odměniti? — Evětuško, drahá duše má, já prosím za tebe 
poznovu! — Odepřeš-li mi, švakře, tuto první mou prosbu, 
již projevuji v celém životě — odepřeš mi tuto mou po- 
slední prosbu? — Nehleď zboží; ono štěstí nepřináší!" 

„Maži můj — neodpírej!" 

„Tatíčku můj!". 

„Odepřeš-li opravdu tuto mou první a poslední 
prosbu?" 

Vladyka položil si ruku na čelo a neodpovídal; ale 
také svou choť neodstrkoval. 



295 

„Pojď, hocha, pojď si pro to požehnání ... A co 
tenhle muž?" 

Stadický král pokročil na samý kraj nejvyššího stupně 
a ukázal na postavu, jež stála as tři kroky za chvojím. 
Zaslechl posledních pouze slov a proto blíže přistoupil. 

„Jsem farář Hořešovický! — Já do těchhle úmluv 
také smím snad mluviti!" 

čelo Stadického krále se zachmuřilo! 

„Vstup výše! — Jsi otec a proto mluviti smíš 
i právo máš. — óeslave, tys řekl, že otec tvůj ti ve 
všem povolí, že ti ke všemu dá své svolení!* 

Mladý hoch v selské kytli, jenž tu byl okamžitě na 
zavolání starcovo, stanul před vlády kou i otcem jako by 
ohromen. 

„Ublížil jsi prý, faráři, vladykovi na cti a dobrém 
jméně, veřejně jej pohaniv s místa Božího!" 

„Měl jsem k tomu příčiny!" 

„Hleď, pane; opět začíná, byl by s to, abychom dáli 
se do vády zde před tebou!" 

„Vezmeš svých slov, faráři, nazpět?" 

Stadický král mluvil, jako by seděl na soudné stolici. 

„Jsi hotov vladykovi podati zadostučinění ! — Je to 
v téhle zemi české můj první soud! — Zdaž smířeni 
mezi vámi dosáhnu?" 

Stadický král položil knězi na rameno ruku, jako 
by je sevřel kleštěmi. 

„Učiním po tvé vůli, pane milostivý. — Zřekne-li 
se jen vlády ka těch, kteříž učením svým pověst mistra 
Jana kalem pohazují." 

„Nech, faráři, dnes učených i neučených hádek. — 
Kdož by byl v šíré zemi české, jenž památky mistra ve- 
likého by si nevážil! — Však jsme všickni závěti té 
plnitelé! Pro dnešek jedná se mezi námi o štěstí dvou 
mladých lidí. . . Slyšíš, faráři? — A v cestu stavíš se 

V. Beneš-Třebízský. XIV. 20 



296 

jim náhle ty sám ! A v závěti mistra Husa, na kterouž 
prý pořád a pořád se odvoláváš, zajisté nestojí psáno, 
aby otec svému synu ku spokojenému životu byl překážkou 
sám jediný?-* 

„Já že, pane, překážkou ke blahu svého syna? Vždyť 
jsem vážil dlouhou cestu až sem, zdali ho tu někde za- 
stihnu . . . Mladá krev proudí vá časem příliš prudce 
a mladá hlava mívá časem divné nápady, -r- Já že bych 
měl sám jediný býti rušitelem štěstí Květušky, již jsem 
miloval jako svou už od těch dob, kdy jsem jí lil vodu 
na hlavu se slovy: „Já tě křtím ve jménu Boha Otce," za 
niž i matku její jsem se modlíval, když otec zanevřel 
pro nic za nic na mne, jako bychom byli nepřátelé od- 
povědní od jakživa ? A my přec jeden za druhého ještě 
před rokem bylí bychom učinili nevím co!" 

„Nuže nechť staré přátelství mezi vámi dnes omladne! 
— Však omladla, již jsem tatí pověděl, i hlava má tou 
divnou korunou ! — Podej, vladyko, ruky vašemu faráři ; 
však ti poskytne zadostučinění nejlepšího sám!" 

„A ty, Květuško s Česlavem, klekněte si již! , . . 
Požehnejž vám a naděliž všeho nejlepšího na všecky vaše 
dny Pánbůh trojjediný všemohoucí, chraň vás všeho zlého 
a ostřfhejž na věky věkův ... A za obě ty děti vaše 
obracím se, vy rodičové, k vám já, abyste taktéž položili 
ruce na skráně žehnajíce jim!" 

Stadický král opravdu dnes ve svém království učinil 
první smírčí soud, korunovaný nejskvělejším výsledkem. 
Usmířil dnes muže, kteříž bez něho by se sotva kdy byli 
v dobrém sešli a snad ani na smrtelném lůžku jeden 
o druhém by byl nechtěl slyšeti, a nepřátelství nebyla by 
v ustydlých tvářích jejich setřela ani Morana. A tihle 
dva lidé mladiství zajisté že by bez něho k dnešnímu 
okamžiku nebyli přišli nikdy — nikdy. 



297 

„Vidíš, Květuško? Neřekl jsem ti: u Stadic budeme 
svatbu slaviti? — Svatbu sice ještě neslavíme, ale svůj 
snubní den. — Našimi svědky jsou tamhle ty hvězdy, 
tamhle ty vrchy, tuhle ta stará, slavná půda Stadická, na 
té půdě divný král, pro nás, Květuško, s nebe poslaný!" 

„Můj vlastní, Česlave, strýc!" 

„Tvůj strýc, pravíš, Květuško, že tenhle kmet, jejž 
všude všecko, kudy jsem šelj ctí jako krále opravdového?" 

„Bratr matičky mé ! — Však jsem se dnešního dne 
více než smrti bála, česlave ! Také tak nešťastně začínal, 
vyjížděli jsme z domova se slzami." 

„A kde máš věnce, nevěsto má, jež jsi mi slíbila?" 
/ „Zde vezmi si s hlavy můj!" 

„A já také pro tebe mám uchystaný; upletl jsem ho, 
Květuško, ze zdejších kvítků, natrhaných na březích Bě- 
liny. — Vyjížděla jsi mlčky a v očích se slzami a vrátíme 
se na tvářích s úsměvem a na rtech s výskáním. — A jak 
že, Květuško, ten král tvůj strýc, bratr tvé matičky?" 

„Dovíš se, miláčku, až k tomu budeme míti času 
pod vlastní střechou." — 

Trůn Stadického krále byl dnešním večerem jevištěm 
nejtklivějších výjevů. Na jedné straně Květuška s Česlavem 
a na druhé straně král s vladykou, ženou jeho a farářem. 
A všem zdálo se, že hvězda večernice, jež vyšla zrovna 
nad jejich hlavami, jest věštkyní lepších dnů, štěstí 
a pokoje. 

„Máš do dneška na dvoře podíl svůj. Je netknut!" 

„Ponech si jen, švakře, podílu mého. — Podílem 
lepším a dražším pro mne jsou ty chvíle, nad něž ne- 
zažil jsem v celém životě uplynulém slastnějších." 

„A půjdeš s námi, bratře, a pod naší střechou dožiješ 
zbytek svých dnů! — Osladíme ti je, jak budeme moci 
nejlépe!" 

20* 



£98 

„ Jak můžeš si jen, sestro, cos takového pomysliti ř — 
Naše cesty jsou rozdílné ! — Já že bych měl zbytky 
svých dnů prožiti v nečinnosti? — Já, král, kteréhož 
lid poslouchá na pomyšlení, kterémuž všechen lid činí, 
co čte v očích jeho?" 

Stařec se pozdvihl, hlas jeho měkký, tak v pravdě 
přátelsky, náhle zvážněl a poněkud i zbrdl, ale také jen 
na chvilinku. 

n Viděli jsme se, pohovořili jsme spolu, jeden dru- 
hému vůli jsme učinili a opět se rozejdeme : vy v rodný 
kraj a já ve své království. A až jednou dnové života 
mého nachýlí se k horám věčnosti, o to prosím vás snažně 
a vroucně, mé kosti přijměte ve svůj střed, ať odpočinou 
sobě, kde otec můj, matka má, kde děd můj, praděd 
a všichni předkové, a kdež i vy si chcete k věčným dří- 
motám ulehnouti." — 

A když z rána druhý den slunce z lože svého v útro- 
bách Středohorských vrchů vstávalo, všecky vozy stály už 
přichystány, koně zapraženi, jezdci opět v předu, vlády k a 
na bělouši, vedle vladyky, ku podivu všem, Hořešovický 
farář, žena vladykova, dceru Květušku vedl Česlav pod 
paždí . . . Jen král ještě proti svému zvyku nevycházel. 
A když za chvíli stanul na hořením stupni s věncem 
kolem skrání, zdálo se, jako by v očích jeho leskly se 
slzy, jako by staré vybledlé jeho rty se chvěly nezvyklým 
pohnutím. 

Stařec pokynul k zástupům rukou a začal mluviti. 

„Až se vrátíte do svých dědin, povězte všem, kteříž 
s vámi nemohli, že na severu české země povstal muž, 
věkem už sestaralý, ale maje síly ještě lví, aby poklady, 
kteréž lidu závistivci jeho zahrabali hluboko do černé 
prsti, zase vydobyl a vám navrátil. — Povězte všem, že 
se mu práce daří výborně, že při něm Bůh a svatý Vácslav. 
Ti že ho k tomu dílu povolali ... Až všude jedna mysl, 



299 

jedno srdce, jedna duše, a pak toto království, kterémuž 
já položil základy, věky věčné přetrvá. Pozdravení, přízeň 
i díky všem milým a věrným mým!" 

„A toho pyšného Žirotína že bychom měli nechati 
za pohaněni, jež nám učinil, bez trestu? — Svrbí ho 
panská kůže, byla by potřeba svrchovaná, trochu mu ji 
pošimrati!" 

„Nech toho, vladyko! Království mé jest do dneška 
královstvím pokoje a míru! Povstanou-li však proti nám 
škůdcové a lidé zlí, aby podrývali a ničili mé dilo, pak 
vám na ně prstem ukáži a vy sídla jejich rozmetáte, že 
nebude z nich kámen na kameni!" 

Stadický král sestoupil s trůnu, nejdřív polibil na 
čelo svou sestru, potom objal vladyku s farářem, pak 
ještě jednou položil své ruce na hlavy oběma snoubencům, 
oběma na líce vtiskl políbení a zase vystoupil na stupeň 
nejvyšší. 

„Ještě jednou pozdravení, přízeň i díky všem věrným, 
a milým mým!" 

Starcův hlas zněl zase jako zvon, jako by vycházel 
z hrdla muže v nejlepších letech. Královská rada, vážní 
starci, rozestoupili se opět, i stráž ustoupila v zad a zase 
vůz za vozem jel kolem krále volným krokem, co noha, 
nohu mine a ze všech hrdel ve všech těch vozích hlučelo 
zase jako by hřímáním: „Ať žije a dlouhá léta panuje 
náš král!" A opět koně radostí půdu hrabali a bouřlivým 
jásotem rzali jeden přes druhého ... A co bylo lidu ve 
vozích, všem zelenaly se za klobouky a čapkami haluzky 
z Přemyslových oříškův. A skorém všecky ženy měly za 
ňadry po kyticích, protože prý od pradávna mají v sobě 
podivnou sílu. 

Ale ještě ani kolem nepřejeli, když nad Milešovkou 
vyplynuly tmavé mračné hrady a v nekonečný jásot za- 
duněl z hluboká hrom — věštec první bouře v letošku. 



300 

Věštil-li také bouři mladé říši Stadického krále? — Ří- 
kává se, odkud prý přichází první bouřka, tam odtud že 
jdou v tom roce všecky ostatní. Tahle přicházela od Mile- 
šovky a v tu stranu na Roudnickém zámku také už se 
ozývalo první hluboké hřímání proti Stadicům. 

Stařec se díval za řadou povozů, vinoucí se břehem 
v nedohlednou dáli, dokud poslední za vrchy k Bělině 
nezmizel. 

„Byl to první můj čin, šťastný! Aby vám jen, vy 
duše drahé, vy duše milé, přinesl všecko nejlepší ! — 
Aby to vaše štěstí nebylo nikdy penízem, na němž hlava 
s dvěma tvářemi. Na jedné láska, věrnost, vděčnost; na 
druhé záští, hněv a nenávist!" 

Nad Milešovkou zaduněl hrom podruhé, vrcholky hor 
zatáhly se v černé, divné závoje, jichž okraje sáhaly až 
nad královský trůn. První letošní bouře valila se přes 
hory ke Stadicům se vší hrůzou. 



XV. 



|^ffl|^n otva první bouře nad zdejším krajem přeletěla, 
,asas&sa byla tu již zase druhá v zápětí. Pranostika se 
tentokrát vyplnila na vlas. — Ale tahle bouře, 
zdálo se, že bude prudší, že vychrlí na ne- 
šťastné oběti všecku zlobu svou, protože místo oblakových 
chmur stály proti sobě hrozivé mraky lidu, s jedné strany 
selské hluky, jež přitáhly na dnešek s posly, kteréž byl 
král k jejich rodákům před několika dny po večerní radě 
vypravil, a se strany druhé čeleď pana Jana Smiřického 
v nesmírném počtu. Dnešním jitrem objevilo se panské 
vojsko, jako by z útrob nedalekých vrchů bylo vyrazilo. 
Sedláci byli ozbrojeni jakž takž, co kde kdo z vojen ne- 
dávných měl, i meče po boku na provázcích uvázané, 



301 

i staré šipky, jichž oblouků pružnost byla asi tak ochabla 
jako rámě osmdesátiletého starce, i obrovské halapartny, 
památka po některém Němčíku či Sasíku, tu a tam i re- 
zavá, promačkaná přilba, u mnohých kožená kazajka, ale 
již leckde chatrná; cepů, kos a podávek bylo nejvíce . . . 
čeleď panská byla však obrněna a vyzbrojena od hlavy 
k patě, některým nebylo viděti ani obličeje, všude samé 
železo, samý ocelový pruh, měli také s sebou lehkou jízdu, 
zdálo se, jako by ji byli zverbovali někde na uherských 
pustách, přivezli s sebou i „kusy," nescházely jim ani po- 
dlouhlé dřevěné vozy. — 

Stadický král stál v radě se svými věrnými. 

Smiřický hejtman jim dal lhůtu, aby se vzdali na 
milost či nemilosť do hodiny dvanácté. 

„Kolik že tu našinců?" 

„Dobrých šest tisíc! — Panských rot asi polovice! 
— Ale copak je ta naše zbraů proti jejich! — Oni 
v tom od maličkosti a my nikdy! — Ušlapou nás, roz- 
střílejí nás!" 

Stadickému králi se rozestřel nad touhle řečí svého 
rady obličejem výraz opovržení. 

„A řeknu-li jejich hejtmanu přec, že král selský 
čeledi korouhevní nevzdá se jaktěživ?" 

Stadický král pronesl tato slova ostrým, ledovým 
hlasem. 

Staří, vážní radové svěsili hlavy a neodpovídali. 

Král vystoupil opět na svůj trůn. Zelen na něm byla 
již uvadlá, věnce do posledního kvítku již opadalé, i chvojí 
už prožlutávalo . . . Jen věnec kolem bílých skrání krá- 
lovských ještě svěží, ještě čerstvý, jako by včera teprv jej 
byla ruka dívčí uvíjela. 

, Vyslechněte, věrní moji, poslední slovo člověka, 
kterýž^ve vaší bídě vám chtěl uleviti, kterýž pod vaše 
střechy, do vašich dědin chtěl zavésti zlaté časy bývalé. 



302 

Poslechnětež, věrní mojí, muže-starce, kterýž v sobě cítil 
sílu, že s pomocí Boha trojjediného, s pomocí svatého 
Vácslava, těchto všech krajů dědice a vás všech ochránce 
mocného, toho všeho dokáže.* 

Hejtman Smiřické čeledi vypukl po těchto slovech 
ve smích a popojel k podivnému trůnu blíže, aby mohl 
lépe slyšeti. Chtěl zprvu dáti rozkaz, aby udeřili v bubny, 
by zatroubili v rohy a chřestili zbraní. Ale nyní tomu 
byl povděcen, že uslyší, co neslyšel jaktěživ. 

„Já chtěl založiti v této zemi království pokoje věč- 
ného. A začínalo vzmáhati se tak utěšeně. Co sem při- 
táhlo lidu, všichni nechali své sváry cestou k tomuhle 
mému trůnu a do svých domovin odcházeli za nejlepší 
naděje, smířeni, sbratřeni . . . Tohle království mělo se 
státi zemí věčné lásky, v němž bude bydleti vlk s be- 
ránkem, tele i lev a ovce spolu přebývati; malé pacho- 
látko mělo je poháněti ... A mělo se kochati dítě od 
prsů matčiných nad derou slepejše: a do jeskyně bazi- 
liškovy sáhnouti rukou svou ten, kdo by byl odstaven . . . 
A dnes toho království zjevili se před očima našima první 
nepřátelé! Přišli v železe, v oceli, s meči a kopími, 
s koňstvem i vozy . . . Moji věrní a milí! Chcete- liž o to 
království se škůdci jeho vejíti v boj? a 

Stadický král postoupil opět až na samý kraj vyvý- 
šeného trůnu a zdálo se zase, že mohutná postava ieho 
vyrůstá až do větví rozložitého kmene a hlas jeho že duní, 
jako když za noci rozléhá se s kostelní věže temný hlahol 
zvonu: „lidé vstávejte; střechy vám hoří nad hlavami." 

„Táži se vás, já král Bohem trojjediným a svatým 
Vácslavem poslaný k vám, chceteliž, věrní a milí moji, 
o to království mé i své vejíti se škůdci jeho v boj?** 

„Udělal-li tě, pane, králem Bůh a poslal- li tě k nám 
svatý Yácslav, at ti pomohou! Jsou silnější a mocnější, 
než kdybychom své paže zdesateronásobili!" 



303 

V očích starého muže na trůně zašlehl prudší zážeh 
plamenný, než když ondyno přímo nad jeho hlavou za- 
svítil blesk. 

„Jste vsickni, vy lidé, takového smýšlení?" 

Zraky všech upíraly se do země nesměle. 

„Poslechni, pane králi ! Mluvil-lis se svatým Vácslavem, 
promluv s ním zas, ať zázrak učiní — a tihle jako písek 
rozmeteni jsou! tt 

Zástupy nad touhle řečí, s úšklebkem pověděnou, až 
trnuly. Poznaly po hlase Křemošinského Kopřivu, jenž 
ode dvou týdnů zanevřel proti Stadickému králi na smrť, 
že, obnovovav svou radu a rozšířiv ji, nepovolal také jej. 

„Staří vaši předkové pustili se v boj proti vrahům 
svým a když bývala nejhorší seč, tu dědic svatý na bílém 
koni vyjíždíval a s praporcem své děti zastiňoval a vrahy 
kopyty oře svého k zemi povaloval ... Vy nejste hodni 
jeho pomoci ! Kristus dal život za všecky lidi a za všecky 
časy; já dám za vás nehodné také svůj! — Hejtmane 
korouhevníka Smiřického: Stadický král jest tvým 
zajatcem!" 

„S celou svou radou, starce!" 

„Od této chvíle nemám žádné rady!" 

„Vsickni s tebou půjdeme, pane náš!" 

„Vsickni... Nemáme ve světě nikoho! Nemáme 
rodin . . . K čemu by byl potom život náš? — Abychom 
vzali mošnu, hůl a šli od dědiny k dědině — my rada 
Stadického krále! — Pane, my za tebou kamkoliv, i do 
žaláře i na smrC půjdeme!" 

Roudnická čeleď přišla pro krále a jeho radu s ře- 
tězy a provazy. 

„ Mých rukou a nohou za živa se nedotknete ! — 
Sáhne-li kdo na mne, ochromne týmže mžikem na všech 
údech! A chcete-li svému pánu selského krále i celou 



304 

radu jeho přivézti na živu, nedotýkejte se nás ! Pojďmež, 
věrní moji!" 

A stařec obklopen čtyřiadvaceti kmety — všickni 
v dlouhých řízách s kožíškem popelavým — kráčel k uchy- 
staným vozům opravdu jako král-bohátý, jemuž v bitvě 
rozhodné štěstí nepřálo. A z čeledi opravdu nikdo ne- 
odvážil se dotknouti rukou drzou této královské družiny. 

Selské zástupy stály opodál za hlubokého mlčení. 
Jedněm leskly se v očích slzy, druzí svírali svou zbraň 
v pěstech, jako by chtěli držadla rozdrtiti, ještě jiní skří- 
pěli zuby, jedni chvěli se hněvem po celém těle, druhým 
zdálo se, že propadává se pod nimi země : ale aby se 
vzmužili a aby jako jedním hrdlem řekli: „Toho muže 
s těmi starci buď odvlékněte s námi se všemi, anebo jej 
necháte na svobodě ! " k tomu neodhodlal se nikdo, nebylo 
v nich tolik mravní síly. Už jim ji bezpochyby ta 
žena-cizačka také vyssála! Už snad mnohý z nich jejími 
půvaby na jedno oko oslepl a na- jedno ucho ohluchl. 
Husitské, slavné vojny, ve kterýchž osvědčil lid, co všecko 
může, když jen chce, byly v Čechách jen jednou . . . Lid 
prý lehce vzkypí a někdy prý se usadí snadněji než včely, 
když se rojily. 

„Čeleď pana Jana Smiřického již táhla od Stadic a 
lid se ještě nehýbal, jako by k téhle zdejší půdě byl 
přirostl. Jedni hleděli do země, druzí za panskými rotami 
a všem hnala se do tváří studem krev, že neuměli svého 
krále uhájiti. 

„Tak to dopadlo v Čechách vždycky se selskými 
králi! — Soběslav spasil svůj život útěkem do Němec ! a 
rozumoval Eřemošinský Kopřiva. „Co plátno nám tu státi. 
Pojďmež raději! — Na lukách seno přezralé. Kdyby to 
bylo trvalo do žní, ani bychom byli letos neklidili!" 

Stadickým sedlákům uvolnilo se nejvíce, protože 
s ženou-cizačkou měli už spolek uzavřený a jejím družkám 



805 

nejlepším leckdy poskytly krov a přístřeší. A proto, když 
uslyšeli, jak se všecko na ni a její ctitelé chystá, byt jen 
ústy a řečí, trnuli hrůzou a schli strachem. — 

A kudy jeli se Stadickým králem a jeho radou, 
všude vybíhali na návrší a všude — mlčeli. 

„A když dojeli do Roudnice, stěží se jen ulicemi mohli 
prodrati. Kudy jeli, seděli lidé i na střechách, aby viděli 
„bláznivého" krále, o němž žoldáci Smiřičtí roznášeli nej- 
potupnější řeči. Podivno však; celou cestu nikdo neosmělil 
se pětadvaceti starcův ani dotknouti. 

„Brány otevřte do kořán! — Což nevíte, že přijíždí 
král? — Všecka čelecř do zbraně!" 

Pan Jan Smiřický, jenž stál u okna a dal tento roz- 
kaz, zavolal ostatní panstvo, aby prý se šli na toho stře- 
štěnce podívat. 

„Však ho sem necháš přivésti mezi nás, abychom si 
ho dobře prohlédli! — Snad naší společností nepohrdne ! u 
podotkl pan Mikuláš Hazenburský seděním na Kosti. 

Panstvo, jež se bylo sjelo na Roudnici již přede- 
včírem, od několika měsíců již po třetí, dlelo na zdejším 
hradě do dneška. Spory, jakého by si v cechách měli 
voliti krále, dostaly se tak v pravý proud. Od pána k pánu 
nosili poslové vlastnoruční psaní, dávány si navzájem nej- 
možnější zdvořilosti a tituly, plýtváno slovy, aby se za- 
kryla co nejlépe myšlénka, jeden druhému odpovídal, že 
nemíní činiti jinak, než jakož na dobrého člověka sluší . . . 
Nescházelo arcif také řeči přísné, jež hodná muže, na př. : 
„nynější upokojení té země na niti visí a toliko o po- 
čátek jest; a počne-li se, kdo to zastaví a toho ubrání? 
A strach skrze tu nesvornost, prodlí-li se, aby mnoho v té 
zemi zkaženo nebylo. • — A páni se navzájem až i Boha 
dokládali. „Já, Bůh to ví, což bych se uměl k tomu při- 
činiti, pro obecné dobro a upokojení této země, tot bych 



306 

rád učinil..." píše pan Oldřich z Rožemberka panu 
Trčkovi. A přec jeden druhému veliké víry nepřikládal. 

Včerejškem zavítal sem pan Jiřík z Poděbrad chtěje 
pohnouti Smiřického, aby působil na Rožmberky, jako pro- 
středník strany obojí. — 

„Takového krále neudá se vám celý život spatřiti! — 
A dovolíte-li vašemu hostiteli, aby vám připravil krato- 
chvíli, jest k službám okamžitě! — Cos podobného ne- 
bylo vídati, ani když jsme se sedláků báli!" 

V několika okamžicích rozletěly se vysoké, dubové 
dvéře, na nichž byly vyřezány hlavy nejpodivnějších ne- 
tvorův, a do rytířské síně vešel krokem vážným velebný 
kmet zrak maje upřený v průčelí hodovní jizby, kudy se 
rozevírala v> hlídka na šedavý, tu a tam zakrslým stromo- 
vím porostlý Řip, za starcem čtyřiadvacet jiných kmetův 
a kolem plno oděncův. 

„Aj, pěkně vítám, královská milosti, na hrad můj! 
— Pěkně vítám, opatrná rado královská I* 

Pan Jan Smiřický pokročil vstříc zajatcům s po- 
směchem. 

„Však jsem ti chtěl učiniti poklonu sám, a tys mi 
radost překazil! — Kde pak že tedy to tvé krá- 
lovství?" 

Pan Jan Smiřický přikročil až k samému starci a 
vzal do své pravice jeho vous. Kmet dosud ani okem 
o panstvo shromážděné nezavadil. A jeho radové taktéž 
jako by tu vzácných pánův ani nebylo. 

„Co my si hlav natýráme a co, milí páni, sjezdů 
musíme svolávati, než možno nám nalézti hlavu, kteráž 
by byla hodnou koruny . . . Tuhle král z čistá jasná, 
jenže trochu ošumělý, trochu otřelý ... Měls, milý 
králi, špatné poddané, nechtěli dávati berně ani na 
kabát ... A trepky rozedřené, jako bez podešvů . . . 



307 

A ta tvá rada! — Co jsme my za zpozdilce, hledáme 
krále a on mezi námi." 

Po těchto rozmarných slovech Smiřického všecko 
vypuklo v pustý smích a ti mladší korouhevn ci nic si 
stáří vysokého pětadvaceti kmetů nevážili, potahujíce je 
za hile brady, až leckterémus do očí slzy vstoupily. Ale 
starci se přemohli a stáli uprostřed posměváčků tak na 
vlas vážně, jako ještě včera kolem Stadického trůnu. 

Teprv nyní rozhlédl se jatý král přítomnými; co 
jich tu kolem dlouhého stolu sedělo či stálo, prohlíže- 
jících si jej, jako by byl dravcem odněkud z teplých 
zemi afrických, na každém utkvěl přísným, káravým, ale 
zároveň pohrdlivým pohledem, potom ustoupil o dva 
kroky zpět, rty se mu stáhly v příšerný výraz, páni 
umlkli a rytířskou síní Roudnického hradu rozlehl se 
hlas, podobný tomu, jenž tak poděsil před několika lety 
císaře Zikmunda, když mu palec u nohy odjímali, ale 
silnější, prudší, zdálo se, že podlouhlá okna hodovní síně 
těmito slovy chvílemi chřestila. 

„Styďte se, vy čeští páni, styďte se za to do duše, 
že tak dlouho krále hledáte a že ho nemůžete nalézti . . . 
Samým sobě dáváte svědectví nejhorš', protože není mezi 
vámi hlavy jediné, kteráž by mohla tuto zemi spravovati 
a jejím lidem vládnouti. tt 

Čeští páni ani nedýchali. Každý cítil pravdu těchto 
slov až v nejvnitrnějších záhybech svého srdce. Zbroj- 
noši dívali se jeden na druhého užasnuti a jako vy- 
jeveni. 

,Arciťže, triku bláznivý! — A proto jsi ujal se osi- 
řelé země ty ! — A kdo že tě k tomu království, ples- 
nivče střeštěný, povolal?" 

Pan Jan Smiřický hněvem až zmodral. Musil pře- 
rušiti trapné ticho, jež zavládlo rytířskou síní, sám a 
hovor s tímhle opovážlivcem začíti do opravdy. 



308 

„Ty~ nikoliv — a proto se neptej!* 1 

Pan Jan Smiřický tasil meč a byl by svou ocel po- 
třísnil zajisté krví starcovou, kdyby mu byl Žirotínský 
ramene nezadržel. 

„Za table slova mi odpovíš hlavou svou!" 

„NeníC již k ničemu jinému! — Však ta tvá také 
dozrává, pane Jene Smiřický, a padne, ani se nenaděješ." 

Mezi panstvem ještě tišeji, jako by tahle slova 
krále prý šílence je byla všecky omámila a přivedla 
o rozum. 

„Království mi berete; ale já odkazuji je z vás nej- 
hodnějšímu v dědictví. Za svědky závěti mé žádám vás, 
vy kmeti moji a věrní radové." 

Stadický král díval se potom z přítomných zase na 
jednoho po druhém, na každém utkvěl opět tak pohrda- 
vým pohledem, jen nad jedním zakmitl se mu kolem 
rtův úsměv spokojenosti, s vyschlých jeho tváři zmizel 
na okamžik hrozivý příšerný ráz, zraky, nad nimiž obočí 
bylo staženo ve chmurný mrak, zaleskly se radostněji, 
stařec přistoupil k němu blíže a zahovořil, jak mohl nej- 
přívětivěji. 

„Neznám tě, pane! — Ale do duše věrné ti vidím 

jako vodou křišťálovou až na dno!" Stařec pozdvihl ruku 

vzhůru a pokračoval hlasem zvýšeným: „Tobě jedinému 

odkazuji království své a tobě po Bohu jedinému pone- 

* chávám pomstu za sebe, věrné své i za dnešní den!" 

Pán, jemuž tato slova platila, seděl za stolem na 
jednom z nejpřednějších míst čítal asi tak mezi dva- 
cítkou a třicítkou. Byl postavy zavalité, bystrého oka, 
nad míru přívětivého výrazu v plném, mužným zdravím 
kypícím obličeji, hoření jeho ret zdobil hnědý vous a téže 
barvy vlasy splývaly mu v bohatých kadeřích na šiji. 
Jméno téhož pána bylo: Jiřík z Kunštatu a Poděbrad. 



309 

„Pryč s ním! — Dolů do věží! Zítra mu bradu 
upálíme, jakož i radám jeho, aby si viděli alespoň přes 
nos! — Chtěl jsem vám, hosté milí, připravit krato- 
chvíli a zatím jsme si pokazili chuC! — Sem víno, nej- 
lepší Burgundské ... To nejstarší! Není prý načaté od 
Lipanské seči! Dnes se podíváme sadu ke dnu! — 
Z porad až beztoho by nebylo nic!" 

Pana Janu Smiřickému vystouply na rty bělavé pěny, 
jako by se míjel s rozumem. 

„Přece, pane, nebudeš klásti veliké váhy ha slova 
starého muže, o němž všickni pravili, že rozum jeho nej- 
větším nepřítelem. — Přec nepobouříš se tedy síovy 
šílence ?" 

„Nebývá-liž pravda však, že blázni a opilci pravdu 
mluvívají nejryzejší, pane Jiříku?" odpověděl místo Smi- 
řického pan Zajíc seděním na Budyni a Libochovicích. 

Pan Jiřík ucítil okamžitě, kam čelí jizlivá narážka 
šlechtice, s nímž o několik let později měl on i celý 
český národ největší kříž. 

„Žel, pánové, že v tak milé a vzácné společnosti 
nemožno mi prodleti déle. Již pozejtří musím býti na 
Poděbradech ! — Však nenít tajná vás pře naše s Brněn- 
skými pro skutek násilný, jehož se dopustili na milém 
strýci Heraltu. — A zajisté že mi nezazlíte, beřu-li již 
od vás odpuštění. Dá-li Pánbůh, ve Slaném sejdeme se 
opětně a snad rokování naše nebude potom bez vý- 
sledku!" 

Pan Jiřík po těchto slovech vstal se židlice. 

„Vy, čeští páni, styďte se a zarděte až do duší svých. 
Však království mého dědic, mstitel můj i věrných mých 
mezi vámi. — A budou hlavy vaše padati jako makovice 
na makovišti. — Pane, neznám tě, ale tobě jedinému 
všecko odkazuji, protože jsi spravedlivý, šlechetný, dbáš 
cti i jména dobrého." 



310 

Tato slova zaletěla z náhradí nahoru v rytířskou 
síň strašlivou ozvěnou. Stadický král stál uprostřed rady 
své s hlavou vztýčenou, s rukou pozdviženou do oken, 
a páni nahoře ve hradě pohlíželi jedním okem dolů a 
druhým po panu Jiříku — dědici Stadického krále, jenž 
si s jednotlivci tiskl pravici, jsa již úplně připraven na 
cestu. — 

„Hned zítra jej i s radou jeho na osla i psy pra- 
šivé posadíte a k posměchu všeobecnému městem budete 
voditi!" hřímal vztekle dolů na čeleď zdejší pán a věru 
že neslyšel, co na rozchodné mu pan Jiřík pověděl. 

Či vplížilo se týmže mžikem ku hlavě jeho tušení 
zlé, den 6. září 1453, když usvědčen jsa z ošemetné zrady 
správcem království Jiříkem z Poděbrad, stát byl na Staro- 
městském náměstí před pranýřem? 

Kdož to ví! — A ten den pil pan Jan Smiřický 
přes svou míru a proti svému zvyku. Možno, že také z ra- 
dosti, poněvadž zajal selského krále neztrativ ani jediného 
člověka ; — bylif tací lidé, jaké Roudnický pán najímal, 
už tenkrát dosti drazí ... 

A Stadického krále vrhli s jeho radou — čtyřiadvaceti 
kmety do nejhlubších věznic Roudnických. 



XVI. 

Hořešovického kostela šlo dnes lidu, jako by 
byl svatodušní Boží hod. A co jich musilo zů- 
stati před chrámem ! Sehnalo se toho sem z široka 
daleka. A co hostí sezval jen vladyka! Ve dvoře 
musili stoly a lavice vynésti pod šíré nebe; pod střechu 
by se byli živou mocí nevešli. — Květuška měla dnes 




311 

oddavky s Česlavem ! Myslím, že tato novina postačí a že 
nepřekvapí. Kdybych se postil do vyprávění, co se všecko 
při tom sběhlo, vypadalo by to jako pohádka! — Jen 
bych měl pověděti, jaké měla Květuška šaty, jaký závoj, 
zdali plakala a jak byl ustrojen Česlav bakalář. Takové 
otázky bývají při oddavkách nejdůležitějším předmětem 
hovoru i vyptávek a divení se . . . Opomenu-li toho, snad 
se proti věrnosti vy právo vatelské neprobřeším. Jediné musím 
podotknouti, že bratr Blažej na Hořešovickém hřbitově 
roztrhl si roucho své nad licoměrností a vratkým během 
světa tohoto a podle slov písma svatého „vyrazil prach 
s nohou svých 44 , neboť prý bude lehčeji zemi bezbožných 
v den soudný, nežli takovým lidem a takovým vesnicím . . . 

„Už jsem byl jejich ... Šly mi do hlavy přepodivné 
myšlénky a ubrániti jsem se jich nemohl . . . Ostatně 
jsem se o to příliš nepokoušel. Od toho večera, co byl 
u mne bratr Blažej hostem, byl J9em jako v jiném světe, 
ale tmavějším, pochmurnějším . . ." 

„Bratr Blažej že byl u tebe noclehem?" 

Vladyka přikývl hlavou. 

„Ba právě, že jsem byl jejich . . . Nebýti onehdejší 
výpravy, nebyl bych dnes přijímal těla a krve Páně z rukou 
tvých. 41 

„A nebyli bychom se sešli v dobrém snad nikdy.* 

„Snad ... A dnešní radosti bychom se byli také ne- 
dožili/ přidal pak vladyka jda cestou do dvora s farářem. 

„Alo tomu ŽirotíQskému věru ani dnes — nikdy bych 
ruky nepodal ! a 

„Iv tom ti dávám zapravdu. — Je už na vlas jako 
ti ostatní,* 1 přisvědčil farář. 

A když drahý den po svatbě nabízel farář vladykovi 
peníze,' jež od dvaceti let pro svého syna střádal grošik 
ke grošíku, aby prý nepřišel do teplého jako holátko, 

V. BaneMfebíislrý. XIV. 21 * 



312 

usmál se zeman a řekl: „Věno mu dal Stadický král, 
celý svfij podíl, jejž má na zdejším dvoře. a 

Česlav si přinesl po svatbě do dvora pouze pergamen, 
na němž mu slovutní mistři Pražští napsali nejkrásnější 
svědectví, a uložil jej do veliké dubové skříně mezi pa- 
mětní listiny Hořešovických vladyků. 

Ale když pak se rozletěly krajem noviny o smutném 
konci Stadickébo krále, lidé jim nechtěli uvěřiti a ve 
zdejším okolí uvěřili teprv, když se Třebízští vrátili 
z Roudoického trhu. Ale vladyka se vydal hned třetí či 
čtvrtý den po oddavkách kamsi na cestu. V Hořešovicích 
si vypravovali, že s sebou vzal sílu peněz — několik věr- 
telů. Někde hádali, že prý jede koupit novomanželům 
panství někam za Prahu . . . Byl z domova celý týden ; 
ve dvoře se ho nemohli už ani dočkati, časy byly ne- 
pokojné ; veřejné cesty nejisté, tuláků všude jako kobylek 
a každou chvíli někde něco se přihodilo. 

AI? devátý den samým večerem zarachotil před vraty 
váz, zařičeli koně a na zápraží zaštěkali psi. 

„Jede sám!" pravila zemanka s hlubokým povzdechem 
vyšedši s Květuškou a Česlavem vladykovi naproti. — 
Zeman ještě nebyl ani dole s vozu a již tu byl i pan 
farář. 

„Nu — pořídils?" 

„Nikde o něm ani stopy. — Smiřický prý ho ode- 
vzdal Pražskému purkmistru, kterýž jej pustil na svobodu," 
odvětil mrzutě vladyka slézaje s vozu. 

Byl hledat svého švakra — Stadického krále. Ale 
tent opravdu zase jako by padl do vody. 

Po Čechách však na něho zvláště ve vsích pama- 
tovali dlouhá, dlouhá léta; děd vyprávěl o něm svým 
vnukům, tito opět dčtem synů svých — a zapomněli naň 
teprv, když zapomínali na všecko . . . 



313 

Stadický král zmizel sice jako oblak mizí, ale jeho 
požehnáním i věrným plněním závěti mistra Jana vykvetly 
pod šindelovou střechou Hořešovického dvora nejutěšenější 
kvítky zlaté domácnosti : spokojenost, vřelá láska, 
věrnost pevnější mramoru a svatý mír. 

A začaly vadnouti a také uvadly, až když v Čechách 
všecko všude vadlo. 



21* 



Z končin pětilisté růže. 



m 



ř 






Psáiiu: 1881. 




cela zvláštní kraj, řekl bych smutný, ale pověděl 
bych tím pramalonnko. Ráz tohoto kraje se dá 
spíše cíliti než vypsati . . . Snad tu také tak 
všecko působí na čjjgvěka, jenž poprvé do zdej- 
ších rovin, buď jako stůl či ^^oonce vlnivých, zavitá, 
svou velikou, ^bohatýrskou minulostí. Ani nevím, jak mi 
přišel na mysř^.Nazaret s okolím Betlémským ... Na 
jižním obzoru, tak více k západu, tmavošedá hřebeny 
vrchů, tmavomodrý málokdy, zcela rozdílné od Středo- 
horských homolí, jejichž jasná modř by mohla závoditi 
s lazurem . . • Každou chvilkou spočine oko na rybníku, 
někde z póla vysokým rákosím zarostlém, kolem rybníku 
nezvyklé pevné hráze, na hrázích olše, vrby ... na 
těch velikých obrovské, staleté duby, jejichž hlavy už 
něco pamatují a dojista by rády pověděly, jen kdyby 
mohly. V rákosí čejky, volavky, divoké kachny. Někdy 
zaletí k uším pronikavé kejháni divokých hus. Malé děti 
na zápraží prchají plačíce do světnic. Že prý zde jednou 
divoká husa holčičku odnesla. — Jeli jsme kolem Cej- 
kovic; můj neskouale dobrý přítel nepostačil mne upo- 
zorňovati na znamenitosti krajiny, již jsem v životě viděl 
poprvé. Některé byly ovšem velmi pochybné ceny, na 
příklad o někdejší tvrzi za Čejkovicemi. Až se z ní pěkná 



318 

kobylka, pamatuji- li se dobře — plavka, dala do ve- 
selého řehotu . . . Kde není rybníku, mají ve vsi alespoň 
několik louží . . . Zahnuli jsme kolem Piciny k tichounké 
vesničce — ještě z těch starých, pod jejichž doškovými 
střechami byli křišťálové duše, zlatá srdce a hlavy až ku 
smrti věrné . . . Ale tentokráte kynula nám vstříc, jako 
by nás z daleka vítala, červená, nová střecha . . . Mému 
příteli se nyní proudila od úst řeč nejbublavějším po- 
tůčkem . . . Pěkná kobylka, plavka tříletka, si poska- 
kovala rychleji a rychleji, ač táhla dosti těžká břemena, 
a řehotala veseleji a veseleji. V rozlehlém mlází, jímž 
jsme projeli a kde se v průsekách pojevilo nejedno ma- 
lebné skupení laňčí, pamětihodností jsou tři cesty. Jednou 
pan kníže chodívá pěšky, druhou jezdívá koňmo a třetí 
s paní kněžnou na lehounkém phaetonku se yozívá. 

Ve vesničkách, jež roztroušeny krajem, o němž píšu, 
„moderní" kroj namnoze dosud bílou vranou. Za všedního 
dne na hlavách obyčejně čapky, ve svátek kulatý klo- 
bouček, za nímž pestrá kytice, umělá či přirozená, ka- 
zajky bez šosů, jen po boky, za všedního dne šedavé, 
tak zcela podobné těm starým šerkovým, spodky svázány 
nad kotníky řeménky; v neděli kazajka ovšem černá, 
kalhoty těsně přilehající téže barvy a boty vysoké až po 
kolena; do práce berou dosud skorém všude klapavé 
dřeváky, jež nechávají buď v síni či před prahem. V oděvu 
ženském převládá červeň s černí. Hlavy zavinuty šátky, 
na nichž půda černá a okolek červeno-žluto-zelený ; tu a 
tam i navarhanělé rukávce . . . 

Rádi zde čítávají; ale ještě radši vypravují. A je 
dosuď v těch jejich duších pohádek, jako za Břehovém 
ve studánce pode starým zvětralým křížem — krejcarů. 
Kdo byl totiž ve vůkolí postižen zimnicí — „ studenkou 41 , 
šel pod „Hlaváče" na Hochovu louku, kde v prastarém 
dubovém roubení až ke dnu voda křišťálová, sehnul se, 



319 

nabral si čisťounké vodice do dlaní a pil si pokaždé 
„zdraví" ... A z vděčnosti házívali do vody, co kdo 
mohl a měl. Studánka se rok co rok čistívala a čistění 
zahajováno zvláštní slavnosti. Sešli se, pomodlili se a 
potom táhli procesím pod „Hlaváče". . . Korouhvičkou 
jim byla nálevka, jíž říkali „šouf" ; dříve ji však ozdo- 
bili věnci a nejpestřejšími fábory. Když studánku vydrhli 
jako stůl, spustila se dolů nejhezčí děvuška a vybírala 
— peníze, jež ke dnu ozdravělci naházeli a jež potom 
obětovali Pánu Bohu. A jak milounké písně při tom vy- 
' zpěvovali! Až se z toho na Hlaváčích lesy rozkývaly. 

Rožmberkové tu dosud v živé paměti. A přece už 
tomu dvě stě Čtyřiasedmdesáte let, co nad panem Petrem 
Vokem ve Vyšším Brodě zapadl kámen hrobový. Postavy 
jejich obestřeny rouchem až báječným. . . 

„ Kdybyste vystoupil na nejvyšší vrch — tamhle na 
ten . . . a 

Starý, sedmdesáti a několikaletý kmet ukázal u jiho- 
východu, kde se tměl šerý hřeben, a přestal „dýmati". 
Pozoroval jsem, že tak učinil pokaždé, když chtěl pověděti 
něco důležitého. 

„A kdybyste na tom vrchu vylezl ..." 

Sedmdesáti a několikaletý kmet se na mne podíval 
úkosem, vzpamatoval se, že řekl příliš mnoho, to jest, že 
bych toho za celý svět nedokázal. 

„ Myslím jen, že byste odtud někdejšího Rožmber- 
ského panství nepřehlédl odnikud. Tak bylo rozsáhlé . . . 
Slýchám, že nevěděli ani sami, kolik korců mají výsevku, 
kolik jiter lesin, kolik kusů luk a kolik pastvištat . . . 
O raholinách ani nemluvím ..." 

„A přece mívali se zdejšími sedláky pře o cestu 
i o pěšinku." 

Stařeček se na mne podíval, jako se díváme na 
člověka, jenž propověděl důkladnou hloupost. Má námitka 



320 

ovšem nebyla nadarmo; ale starý muž vzal má slova do 
opravdy. 

„Co to povídáte? 14 

Za téhle otázky dal se do upřímného, několik oka- 
mžiků trvajícího smíchu. 

„Rožmberkové! — A příti se se sedláky o ce9tu •— 
o pěšinku! — Ti pozdější, co po nich přišli — ano — 
ano ; — to věřím — to si dám říci ; — ale kde pak 
Rožmberkové! Mýlíte se asi s rychtářem Kubatou? — 
Když dal rychtář Kubáta hlavu za blata, poslední Rožm- 
berk spal již dobrých padesáte let, ne-li více — arcit 
že . . . u 

Kmet počítal nyní na prstech. 

„Ovšem že! — Dobrých sedmdesáte let! a 

Stařec pojednou zvážněl. 

„Tenkrát už chodila bílá pani od Krumlova ku Tře- 
boni 8 černým závojem na tvářích!" 

Tahle výpověď zněla z úst starého muže, jako když 
Čejkovským velikým zvonem hrana zvoní. 

„Bílá paní chodí, milý pane, od Krumlova ku Tře- 
boni s černým závojem na tvářích do dneška. Nemá 
klidu, nemá stání, nemá pokoje do dneška. Ta dobrá 
paní bílá!" 

Neřekl jsem jen tak na zdař Bůh, že ve kraji, jemuž 
platí tyto řádky, Rožmberkové dosud jsou v živé paměti. 

Není v cechách mezi panstvem rodu, jehož jméno 
by se zarylo do hlav od pokolení do pokolení, jako dávní 
korouhevníci pětilisté růže. Smiřieké pány má také náš 
lid v paměti, o Královických Gryspecích vypravují si do 
dneška široko daleko, i Hazmburkovci dosud nezapomenuti 
a Pétipeští žijí tolikéž v nejedné pověsti. Ale Rožmber- 
kové nade všecky ostatní! — — Jaký také div! Ať se 
oko podívá kamkoli, ať na kostel, aC na dvorec, at na 
památnější budovu, všude se mu jeví pětilistá růže ka- 



321 

menná, někde arci mechem prozelenávající, ale rozezna- 
telná vždycky. Ta a tam v záhybech pěti velikých listů 
vlaštovčí hnízdo, někde i kopec netřesa . . . Ale porušena, 
otlačena, neviděl jsem ji nikdy. 

Jednou prý se pan Petr Vok zadíval všecek smuten 
v tento slavný, bohatýrský symbol Rožmberský. Čelem jeho 
jevila se již vráska na vrásce a kalil se mu občas nějak 
i zrak. Všecky naděje ho již opustily, všecky sny jeho 
se rozplynuly . . . Pětilistá růže bledla i hynula vůčihledě. 
Už ji nepotřebovali ani oškubávati . . . 

„Co z tebe bude, ty růže má, až zavru oči?" 

Panu vladaři se zajikl hlas a do očí vstoupily mu 
mlhy. Ten tam rozmarný úsměv na obličeji posledního 
Rožmberka ! 

„Co z ní zbude, pane Petře? — Zkamení, buď beze 
starosti. Tvá pětilistá růže zkamení!" 

„Má — růže — zkamení?" 

Pan Petr Vok zděšením zasípal a oběma rukama se 
popadl za hlavu již také jako popel šedivou. 

„Buď rád! . . . Bude tak aspoň věčně věků hlásati 
váš rod! tt 

Pan vladař otevřel oči, ustoupil o krok zpět a 
zachvěl se po celém těle; stálaC před ním — bílá paní. 

„Chceš se ptáti, co se mnou se stane? — Budu 
věčně věků střežiti tenhle kraj, nade svou krví v ko- 
lébce se sice již nikdy více neskloním; ale za to budu 
skláněti se nad kolébkami pod vesskými střechami a še- 
ptati o vaší růži dětem všeho lidu, jenž ji znal kvetoucí 
— do kolen nejpozdějších!" 

„Jen když aspoň nezvadne, když nesetlíl" 

„Neboj se, pane Petře, zkamení!" 

A pětilistá růže rožmberská zkameněla opravdu. 
Proto ji všude viděti na branách měst, na hradových 
věžích, v kostelích i nad oltáři, nade vraty do dvorů . . . 



322 

všude — všude kamennou. Bílá paní se arcif nemůže 
skláněti nad kolébkou, v níž její krev, proto zachází i pode 
střechy doškové a již dětenr*našeptává o slavné pětilisté 
růži Rožmberské nejpodivnější zkazky. Proto pamatuji na 
její rod do dneška i budou na všecky příští dny. 

Nerad — věru nerad loučil jsem se za pozdního 
srpnového jitra s tímhle krajem, jenž vzbudil v duši mé 
tolik dřímajících postav — tu slavných*, bohatýrských, ale 
i takových, jež jsou nejpříšernějšího stínu. Však se 
laskavý čtenář s nejednou seznámí. 

Zpáteční cestou provázelo nás Budějovickou rovinou 
hejno divokých hus. Štěbetaly až uši zalehaly. Plavka tří- 
letka dala se do rychlejšího poklusu. 

Můj přítel již mne zatím upozorňoval na novou zna- 
ní enitost. Leč pro dnešek dosti. • 



II. 



| yla lehká — až velmi lehká; dne 29. septembris 
léta Páně 1593 vážila devětmecitma liber ví- 
denských. Ke všemu měla ještě na sobě zlata, 
stříbra, perel i drahých kamenů, že by si byla 
mohla za tyhle šperky manský statek koupiti. Jakýs zlato- 
střebec, jenž toho času zkoušel na Krumlově své štěstí, 
prohodil štiplavě: „Není na ní dobré niti, natof zlato, 
stříbro, perly a drahé kamení!" 

Paní Markyta Tejuská tlustá podepřela si ruce, jež 
jako by ulity byly, v bok, zahleděla se znaleckým zrakem 
na tenhle přírůstek páně vladařova fraucimoru a přikývla 
několikráte spokojeně hlavou, až se uměle spletené rulíky 
její ze spoda sněhobílého čepce vysmekly na zvarhaněle 
ohrdlí, také tak bělounké jako nejčistší kment. Pani Mar- 
kyta měla již sice hezky probělenó vlasy ; ale přes to jim 




823 

• 
dovedla dáti barva nejčernějšího havrana. Nebylať nadarmo 
ženské družiny Rožmberské instraktorkon. 

Panna Elška Moskevské, již byli právě převážili a 
nalezli tak lehkou, podobala se zcela ještěrce — ale. 
té pohádkové, jež se leskne ve slunečním svitu všemi 
duhovými barvami. Jeho Milost císařská obdržela ji darem 
od židův a poslala panu Petru Vokovi na Krumlov . . . 
„ Na české pány se tenkráte Učívalo neuvěřitelným 
způsobem. 

Na některé hrady posýlali plnokrevné hřebce arabské, 
jinam zase pravou ocel damascenskou se zlatou rukojetí, 
posázenou rubíny, smaragdy a safíry, ještě jinam pávy 
8 obrovskými ocasy. Panu Petru Vokovi pak hezké, hladké 
tváře. 

Komorníci jeho císařské milosti znali libůstky jedno- 
tlivých pánů do nejnepatrnějších podrobností a uměli je 
využitkovati úžasně. ^ 

Když začátkem měsíce srpna přivezli do Prahy polští 
židé několik „růží" jpchodu, spočinulo oko pana komor- 
níka Makovského zvláště na jedné s patrným zalíbením. 
A prohnanou hlavou projela mu rázem myšlénka, pro koho 
že by se tahle otrokyuě hodila nejlépe . . . Byla oděna 
v nejfantastičtější kroj, jakýž si možno jen mysliti. Tmavé, 
havranní vlasy přecházely jí až do modra. Běl pleti její 
jako závoj, pod nímž ukryto plno báječných kvítků, jimž 
je právě k rozpuku . . . 

„Je z rodu velikého chána, jenž poslední nad „Zlatou 
hordou* 4 panoval. Jen se dobře rač, pane, podívati: má 
na čele měsíc a nad jeho srpem hvězdici, jitřenku, pane 
— jitřenku!" 

A starý muž se zahnutým nosem, tvářemi žlutými 
jako vosk, vousem sáhajícím až přes kožený opasek, 
vlasy splývajícími také až přes ramena, s očima však 
jako jehly bodavýma, na hlavě s čepicí přepodivného 



324 

útvaru, asi půl druhého střevíce vysokou a zakončující 
se skorém do hrotu, v dlouhém, černém kaftaně, až od- 
porně se lesknoucím . . . pronášel tuto svou výpověď 
táhlejším a táhlejším hlasem. 

Dvořenín zbystřil opravdu zrak, aby si potomkyni 
velikého chána pověstné „Zlaté hordy" důkladně prohlédl. 

Tarnovský Mardochej odhrnul dívce tmavé, až do 
modra se lesknoucí vlasy, jak mohl do týla nejzáze, a na 
bílém jako by alabastrovém čele pojevila se hvězda s mě- 
sícem. 

„Vidíš-li, pane? . . . Přihlédni jen blíže!- 

Císařský dvořenín se nemohl tomuto úkazu ani dosti 
vynadiviti. 

„A co jsme všecko musili podniknouti, než jsme se 
jí mohli zmocniti. Bůh ví — mohli jsme celé panství míti. 
Ale já si vzpomněl na tebe a proto jsem nelitoval ničeho. 
Kdybych byl musil ještě jednou tolik zlafáků vyklopiti, 
nebyl bych toho litoval . . . Vidíš, pane — jen se dobře 
a blíže podívej ! a 

A Mardochej posunul kostnatou pravicí hlavu vnučky 
velikého chána ještě více do zadu. 

Tmavé, ale nejsálavějším plamenem sršící oko dívčino 
utkvělo na císařském komorníku, jak dovedlo nejpronikavěji. 
Pan Makovský se až v duši zachvěl před sžíravým žárem 
těch dvou palčivých zraků. 

„Sto dukátů, pane! — Jinak nemohu!" 

Mardochej držel pořád tak hlavu Tatarčinu jak mohl 
nejvíce na zad posunutou. 

Na bílém čele leskl se jí měsíc určitěji a určitěji. 

Tváře rděly se Tatarce nejjemnějším květem kavkaz- 
ských růží. 

„Což ji chci koupiti?" 

Pan Makovský se této číslice zhrozil . . . 



325 

„Ty, pane? — Bůh ví, že tebe nemyslím. — Ale 
páni, velicí páni . . . Jářku, pane komorníka: vnučka veli- 
kého chána „Zlaté hordy"! — Rač povážiti! — Jeho 
milosti císařské zazené mnohou trudnou chvíli ... V tanci, 
po němž se zatočí hlava do kola, jako po nejsilnějším 
víně, je mistryní . . . Můžeš se přesvědčiti hned a na své 
vlastní oči! tf 

Mardochej dal Tatarce do levé raky bubínek s rol- 
ničkami a cosi jí rozkázal ; Tatarka pohodila hlavou jako 
hříbátko, jemuž se poklusem hříva rezježila, luskla si 
prstem ukazováčkem o palec, poskočila si a potom bylo 
slyšeti již jen šustot hedbávového šatu, klinkot rolniček 
a dráždivó víření bubínku ... A před očima páně komor- 
níkovýma svítilo se jen zlato a stříbro na šatě Tatarčině. 
Jiného viděti nebylo. Do tak prudkého, až závratného 
reje pustila se vnučka velikého chána „Zlaté hordy" . . . 

Mardochej si nejspokojeněji pomlaskoval. 

Chvilkami zatleskal kostnatýma rukama. 

Císařský komorník ani nedýchal. 

Rolničky chřestily divnějším a divnějším souladem, 
víření bubínku přecházelo v jediný, neustávající zvuk a ve 
světnici Mardochejově rozvlnil se všechen vzduch, jako by 
sem s kolika stran fičely větry, ale vlažné, skorém až 
teplé, jež svým šumotem člověka bezděky uspávají . . . 

Mardochej pojednou zatleskl kostnatýma rukama 
prudčeji; Tatarka mrštila bubínkem daleko od sebe, po- 
stavila se do prostřed světnice, ruce si položila po vý- 
chodním způsobu přes prsa a skorém se až země bílým 
čelem dotekla, jak se hluboce uklonila. 

Líce jí hořely nejtmavějším nachem a hvězda s mě- 
sícem leskly se, jako by byly ze zlata ryzího a jako by 
je byl klenotník divotvornou mocí do tohohle čela za- 
sadil. 

„Nu? — Nu? — Nu? 8 



32G 

Mardochej pronášel opět tyto zvuky táhlejším a tá- 
hlejším hlasem. 

„Budeš míti volný prodej svého zboží ve Hradci 
Králové." 

„V Kolíně." 

„Také!" 

„V Českém Brodě." 

„Také! 41 

„Budu si smě ti zaříditi sklad za Tejnem." 

„Jsi nenasytec." 

„Pomysli — rač povážiti, pane — vnučka velikého 
chána „Zlaté hordy" s hvězdou a měsícem na čele ..." 

„Bud si!" 

Mardochej zahovořil cosi k Tatarce podruhé. 

Vnučka chánova ocitla se střelou u nohou páně ko- 
morníkových, aby mu je zlíbala. 

„Povím o tobě jeho císařské milosti nejchvatnější 
zprávu ! " 

„A požehná ti Bůh otců mých, Bůh Abrahamův, 
Isákův a Jakubův . . . Kdo ti bude zlořečiti, budiž zlo- 
řečen, a kdo ti bude dobrořečiti, budiž dobrořečen!" 

Komorník Makovský z Makové ještě ten den dostál 
slibu svému i vymohl císařský podpis, jímž se židu Mar- 
dochej i Tarnovskému povoluje ve svrchu dotčených městech 
obchod se zbožím perským, tureckým i astrachanským . . . 
Což mu bylo do slovutných a opatrných rad dotyčných 
měst? — 

„Bude třeba, aby císařská vaše milost pana vladaře 
IPetra Voka ujistila svou přízní i náklonností!" 

„A proč?" 

„Obrací se . . ." 

.A jak?" 

Postavu, jež činila tyto otázky, nebylo šerem, jež 
panovalo komnatou, ověšenou nejdražšími koberci a ča- 



327 

louny perskými, ani viděti. Možno slyšeti pouze sípavý 
hlas, jemuž obtížným každý hovor zřetelnější. 

„Dalt po panstvích domu svého rozhlásiti, aby lid 
pro ukrocení hněvu Božího a odvrácení ukrutnosti turecké 
vzal na se život pobožný, kající, vroucí pokorné modlitby 
vykonával, i zapověděl zároveň všelijaké rozpustilosti, po- 
vyky, tance a hry . . . A nadchází mu nějak i mladý kurfiřt 
Heidlberský Fridrich ; poslalC na Krumlov darem překrásné 
lovci psy . . ." 

„Máš-li něco pro něho? a 

„Tatarku jakous od žida Mardocheje ..." 

Postava, jež seděla ve hluboké lenošce, zdálo se, že 
. se pohnula. 

„Je prý to vnučka velikého chána pověstné někdy 
„Zlaté hordy!" 

„Vnučka , ... velikého chána — někdy „Zlaté — 
hordy?" 

„Má na čele hvězdu s měsícem ..." 

„Viděl bych ji rád, ale nepozorován ..." 

„Je mistryně v tanci . . . Račiž se, tvá milost — po- 
staviti k oknu, jež vede do jeleního přikopu. Poručím, aby 
své umění ukázala ..." 

Postava se z hluboké lenošky zdvihla, těžké turecké 
čalouny se rozhrnuly a do přiléhající světnice vešel muž 
všecek černě oděn s řídkými popelavými vlasy na hlavě, 
8 prořídlými vousy a nesmírně sesivělým obličejem. Bledé 
jeho rty jako by byly zkameněly; ani nejmenší sval se 
kolem nich nepohnul. \ 

A dole prováděla vnučka tatarského chána své umění. 

Muž, dívající se oknem, přistoupil až těsně ke sklu. 
Zdálo se, že našel na tomhle zjevu zalíbení. 

Když dokřepčila, poklekla jedním kolenem k zemi, 
hlavu naklonila zpět, prstem levé ruky sáhla si na čelo, 
na němž se jí až oslňujícím leskem zasvítila hvězdice 

V. B*oeí-Tfebí*Blfý. XIV. 22 



8 měsícem, a potom se vymrštila do nezměrné výšky . . . 
A sotva že jí oko postřehlo, už zase klečela tak na ze- 
lené trávě, ale nyní hlavo a země se dotýkajíc . . . 

A třetí den šlo psaní na Krumlov s velikou pečetí 
a nápisem : „Urozenému Petru Vokovi z Rožmberka, věr- 
nému našemu milému, na českém Krumlově . . . u P>aní 
vezlo několik Rožmberských čeledínů s císařským poslem. 
Na voze pečlivě plachtou zakrytém choulila se do při- 
krývek vnučka velikého chána pověstné někdy „Zlaté 
hordy", jíž pan komorník Makovský dal jméno: panna 
Elška Moskevská... Bylo jí však na tomhle voze 
nějak nevolno. A přišla teprv jak se patří k sobe, když 
měla v rukou bubínek s rolničkami a dala se před panem 
vladařem do tance. 

Starý Rožmberský léto pisec Václav Břežan, muž cti a 
dobrého jména pánů svých jinak až úzkostlivě dbalý, tak 
že mu v letopisech jen velmi málo podezřelého proklouzlo — 
nemohl se udržeti, aby tentokráte nebyl poznamenal: „Toho 
času Elška Moskevská, děvče špatné, dostalo se k J. Mi. panu 
z Rožmberka darem od J. Mi. císařské, byvši císaři od židů 
darováno; 29. septembris vážilo devětmeeítma liber ví- 
denských". 

Panna Elška Moskevská dovedla poutati Petra Voka 
kolik let; bubínek s rolničkami brávala však do rukou, 
jen když se na Krumlově či v některém loveckém zámku 
sešla veselá společnost. Potom se také oblékala v někdejší 
fautastický kroj měnící se všemi duhovými barvami; ale 
tentokráte měla na sobě ryzího zlata i stříbra, pravých 
perel i nepadělaných drahokamů, že by si byla mohla za 
ně opravdu mauský statek koupiti ... A leskla sejí vždycky 
na bílém čele hvězda s měsícem, jako by si tohle všecko 
sama dovedla udělati. 

Když umřela po leten Tejnská Markyta tlustá, sta- 
rostka, učitelkyné Rožmberského fraucimoru, a byla vezena 



329 

ka pohřbu po obědícb, ještě ráčil se J. M. pán dívati 
z té světnice, ve kteréž se mýval, nad branou hořejší 
s pannou Elškou Moskevskou." Starý, z míry střízlivý 
letopisec Břežan dal tuhle poznámku do závorky . . . 
Pan Petr Vok, vladař domu Rožmberského, ani nepozo- 
roval, jak se sítě jeho nepřátel kolem něho úžeji a úžeji 
stahují . . . 

A já opětuji: „Na české pány Učívalo se 
tenkráte až neuvěřitelným způsobem. Na ně- 
které hrady po sýlali plnokrevné hřebce arab- 
ské, jinam zase pravou damascenskou ocel se 
zlatou rukojetí, posázenou rubíny, smaragdy 
a safíry, ještě jinam pávy s obrovskými ocasy, 
někam také nejzázračn ě jsi umělce .. . panu 
Petrovi Vokovi však hezké hladké tváře!" .. . 
Jen žel, že svého účelu, ne-li vždy úplně, tedy aspoň čá- 
stečně pokaždé dosáhli. 



III. 




a Rožmberských hradech a zámcích od nějakého 
času objevovala se velmi zhusta bílá paní. Od 
těch dob, kdy pan vladař z Krumlova „horním 
zámkem přes plást vjjel, aby se (věrní poddaní) 
nevtípili, že zase přijíti nemíní a 7 a vzal stálé bydlo na 
Třeboni — jako by se jí ani do hrobu nazpět nechtělo. 
Týmž okamžikem, kdy pan Petr Yok podepsal smlouvu, 
dle níž Rudolfovi II. a jeho budoucím postupoval k držení 
a užívání, a to ihned dum Rožmberský na Hradčanech, 
město Prachatice a po smrti panství a zámek Krumlovský 
s městem Krumlovem a městečkem Volary, s vesnicemi 
a všelikým jiným příslušenstvím, jakož i hory stříbrné 
u Budějovic a Ratibořic — uvadl a odpadl na pětilisté 

22* 



330 

růži červené list nejkrásnější ... O rok později doplněna 
tato smlouva v ten rozum, že nadepsané panství a jiné 
zboží s příslušenství ni vešlo v držení a užívání císařské 
ihned ... Ve výroční den, kdy postupní listina byla po- 
depsána, vídati prý bílou paní na Krumlově do dneška . . . 

Pan vladař se začal také zabývati posledními věcmi 
člověka. Castěji než kdykoli jindy zatanula mu na mysli 
hesla jeho: „in silentio et spe a a „cogita aeternitatem . . . tt 
A věrní služebníci si vypravovali, kterak od jedenácté do 
dvanácti, někdy také od půlnoci do jedné, v komnatách 
páně vladařových podivné světlo, kterak prý se nad jeho 
lůžkem bílá paní sklání, kterak líce její bělejší sněhu a 
kterak jimi kane slza za slzou, každá jako diamant se 
třpytící . . . Potom vždycky sepjali dobří dvořané ruce, 
sevřeli těsně rty a těžce se zamýšlívali. Letopisec Břežan 
druhý den ani psáti nemohl. Před očima tvořily se mu 
mžitka za mžitkou a písmeny zažloutlým papírem nezvyklou 
vlhkostí se rozlévaly . . . 

Bílá paní — pětilisté růže anděl strážný — slzí- 
vála nad poslední ratolestí rodu v cechách, po králi 
prvního . . . 

Panna Elška Moskevská se za panem Petrem přistě- 
hovala z Krumlova na Třeboň . . . Byla však již těžší, 
mnohem těžší, než když ji ponejprve vážili . . . Letopisec 
Březau zapomněl váhu její tentokráte poznamenati . . . 
Hvězda s měsícem se jí na čele jevívaly málokdy. Po- 
zbyla i někdejší mrštné hbitosti ... A nebylo na ní znáti 
ani vlasem, že by byla potomkyní chána někdy „Zlaté 
hordy u . . . S pannou Elškou přišlo jich ještě několik, 
zejména Turkyně Fatoma, s dcerou maličkou, jež byly 
potom na Třeboni od kněze Cyrusa pokřtěny . . . Tak 
se zdá, jako by se byly všechny stíny za panem vladařem 
připlížily i na Třeboň, ačkoli se mu neustále kmitala před 



33i 

očima významná hesla: „in silentio et spe* a „cogita 
aeternitatem" ... 

Léta Páně 1604 přitáhla na Třeboň četná společnost 
umělcův a umělkyň ode dvora ruského cara ... Přijeli 
o kolika vozích. Jsou prý vysláni z Prahy, aby pana vla- 
daře svým uměním obveselili ... A přišli zrovna vhod. 
Pan vladař potřeboval tenkráte nějakého obveselení opravdu. 
Byl nějak zamlklý, kolik dní nespatřili již na jeho tvářích 
úsměvu, oči měl zakalené a barva v obličeji jeho příliš 
sesivěla ... Až se o svého pána báli ... A byli tomu 
všickni z duše rádi, když se ozvaly na zámeckém ná- 
dvoří vlašské kotle, když zachřestily rolničky, zavřískaly 
dlouhé trubky a zacinkaly podivné nástroje hudební, 
jakýchž tu nikdy nevídali. 

Pan vladař sešel dolů. 

Po boku jeho panna Elška Moskevská. Fantastický 
kroj již dávno odložila. Neměla ho již dobrá dvě léta na 
sobě. Byla oděna v šaty z těžkého, tmavočerveného atlasu, 
krajky kolem hrdla jejího bělejší nad nejčistší kment. 
Kolem boků vinul se jí pas ze zlata ryzího, na němž se 
leskla perla vedle perly. V bohatě vyšívaném kapsáři chře- 
stily jí stříbrňáky, aby umělce mohla poděliti. Panoa Elška 
Moskevská byla štědrá z míry. Arciť že nedávala ze svého ; 
ale jiné by se pro grošík ukřičely ... 

Umělci započali již své umění . . . 

Mnoho nového sice neuměli; ale ta nádhera, ten 
přepych I Zlato se stříbrem bylo bezpochyby kočičí; ale 
svítilo se přece, až oči divákům slzely. A potom ta hudba 
s tancem! Divákům šla ze všeho až hlava kolem . .,. Umělci 
ode dvora ruského cara dovedli se svinouti v hadí kotouče 
a pojednou se vymrštily do závratné výšky, provádějíce 
nejkrkolomnější skoky. 

Kdosi prohodil, že od Mirovic jsou ještě mrštnější. 



532 

Kdyby byli ode dvora ruského cara a kdyby se oděli 
v takovýhle šat, pan vladař by se teprve podivil . . . 

Panna Elška Moskevská náhle nějak zbledla. Ale 
přemáhala se, jak mohla nejvíce. 

Sotva že sešla po boku páně vladařově do dvora, 
všimla si rázem asi patnáctiletého hocha, jenž dával po- 
každé k novému reji tlesknutím rukou znamení. Byl jí 
podoben, jako by si z oka vypadli . . . Ale sama byla 
také pozorována. Obstárlá žena se snědou tváří, černými, 
rozpuštěnými vlasy, jiskřícíma očima, oděna v běložlutý, 
bedbávný šat, na némž navěšeno pestrobarevných kuliček 
skleněných k nespočtení, nespustila s ní očí, jakmile ji 
poprvé uviděla ... Za chvilku vzala vyleštěný talíř cínový 
a šla si pro odměnu. Ale zraky její spočívají na panně 
Elšce ještě pronikavěji. Tak se zdálo, jako by ji znala 
a jako by se chtěla přesvědčiti, zdali se nemýlí . . . 

A nemýlila se . . . 

Sotva že stanula před panem vladařem, vzkřikla nej- 
plnějším hrdlem a vrhla se po vnučce chána pověstné někdy 
hordy zlaté ... 

Pan vladař uskočil zpět. 

Hudba utichla, křepčící v závratném reji ustali a zá- 
mecká čeleď obklopila pana vladaře, na něhož přicházely 
mdloby. 

Obstárlá žena se snědou tváří a jiskřícíma očima svírá 
jako by kleštěmi pannu Elšku Moskevskou a otevřenýma 
rtoma prorážejí jí jednotlivá, nesrozumitelná slova . . . 
Patnáctiletý hoch již také přiskočil a líbá potomky ni 
chánovu jak umí nejvřeleji . . . 

„Vzali mi ji — uloupili — prodali — pane — má 
dcera — a 

Obstárlá žena vyráží ze sebe tato slova trhaně, sotva 
dechu popadajíc. A pořád tak svírá jako by kleštěmi pannu 
Elšku Moskevskou . . . 



Patnáctiletý hoch radostí vyskakuje, rukama tleská 
a také ze sebe nutí nejpodivnější zvuky . . . 

Když se panna Elška poněkud vzpamatovala, byl již 
pan vladař ve svých komnatách, a tentokráte mu přišla 
významná slova hesla jeho i na jazyk ... 

Umě ci musili ze Třeboně tu chvíli. 

Zůstala zde jen obstárlá žena a patnáctiletý hoch — 
matka panny Elšky s bratrem . . . 

Z čeledi tomuto doešnímu výjevu na zámeckém ná- 
dvoří nerozuměl nikdo. Šeptali pí ledacos; ale hlasitě 
se nikdo neosmělil cosi pověděti. Panna Elška Moskevská 
byla u pana vladaře ve veliké přízni . . . 

Ještě téhož dne dal k sobě pan vladař zavolati svého 
věrného — Kobedu z Luhu. 

Fridrich Kobeda z Luhu byl dobrý člověk rytířský. 
Na Rožmberku sloužil již hezkých několik let. 

„Poslechni, Kobedo . . . stárneš • . . Bystřejší oko 
postřehne na tvé hlavě nejednoho vlasu Jt)ílého! u 

Pan vladař byl až nezvykle přívětivým. 

„Chci a vyhledávám vždycky jen dobra svých věrných. 
A bývá mi radostí, mohu-li se jim štědře od>loužiti.* 

Rytířský člověk Fridrich Kobeda z Luhu ani svým 
uším nevěřil. Snad by pan vladař nechystal pro ného ně- 
který úřad purkrabský?. . . Kobedovi vstoupila do hlavy 
samou radostí až krev. 

„Bude potřeba, abys se ohlédl po družce života — 
po dobré choti; nebot není dobře býti člověku samot- 
nému . . ." 

Fridrich Kobeda byl již sice pětatřicátník; ale zapýril 
se přece pivoňkou. 

„Nevím o žádné, pane milostivý l tt 

„Čtveráku! u 

Pan vladař žertovně i prstem pohrozil. 

„A což kdybych ti pověděl o nějaké?" 



S34 

„Ťvá milost ráčí býti příliš laskavá . . .* 

„Jedna z mého fraucimoru . . . u 

Eobedovi zčervenala v očích i běl. 

„Panna Elška ..." 

V komnatě zavládlo hrobové ticho. Pan vladař při- 
mhouřil oči. 

„Jsi spokojen?" 

Kobeda mlčky přikývl. Koho kdy pan vladař oženil 
8 některou ze svého fraucimoru, vždycky se o něho po- 
staral opravdu otcovsky. Každý měl na všecken příští život 
dobré bydlo nejspolehlivěji zabezpečeno . . . Pan vladař 
nemíval nikdy ve zvyku skrbliti a jakékoli služby, jichž 
mu kdo prokázal, uměl odměniti skvěleji než císařsky. 
Pro tuto vlastnost mu ostatně před lety pan bratr Vilém 
napsal psaní velmi důtklivé, kdež mezi jiným toto lze 
čísti: „že ani jeho, ani svých věrných služebníka rady a 
napomínání nechtěl naprosto poslechnouti a takto svou 
nesprávou, nedbanlivostí, nemírností a rozpustilosti sám se 
zavedl ..." 

Kobedovi zářily oči radostí a ve hlavě jeho nevznikla 
ani nejnepatrnější pochybnost o štěstí, jež mu pan vladař 
hodlal připraviti . . . Lepější choti, než byla panua Elška 
Moskevská, ani si přáti nemohl ... 

Svatba slavena dne 14. novembris, t. j. tu neděli po 
sv. Martinu. Sučastnili se jí nejvyšší komorník s panem 
Lackem ze Šternberka, hrabě z Gutnštejna, hrabě ze Šeřinu, 
pan Vilem Vchynský a mnoho jiných poctivých lidí ry- 
tířských. 

Panna Elška Moskevská, o níž do té chvíle tvrzeno' 
se vší určitostí, že jest potomkyní chána bývalé „Zlaté hordy", 
zakřepčila si po někdejším zvyku naposled. Obstárlá žena 
se snědou tvárí> černýma očima a ještě černějšími vlasy, 
již vyhlásili za nevěstinu chůvu z dětských let, se svým 
synem jí pomohli. Ale již to tak nešlo. Jaký také div! 



Sá6 

Mladá léta se nahraditi nedají. A k umění, jakýmž se vy*- 
znamenala někdy v Jelením příkopu pod Hradčany a na 
Rožmberku buď v Krumlově či na Kratochvíli — třeba 
lehké váhy devětmeeítma liber vídenských . . . 

Pan vladař svatebnímu veselí přítomen nebyl. 

Od té doby v> vdával ze ženské družiny svým věrným 
poddaným jednu po druhé. Významné heslo: „in silentio 
et spe u a „cogtta aeternitatem" dal si vyrýti i nad ná- 
dherné, veškerým přepychem tehdejší doby vyzdobené lůžko 
své. Ale růže Rožmberská vadla povážlivěji a povážlivěji. 
Zahryzl se jí červ do samých kořenů ... 

Bílá paní se v pověstné dlouhé chodbě Třeboňské 
usídlila, aby byla panu vladaři nejblíže, zdali přece ne- 
bude nějaké odpomoci . . . Bílá paní, prastarého, v Ce- 
chách po králi prvního rodu anděl strážný, si mohla oči 
vyslzeti; nic plátno. Proti vadnutí Rožmberské růže nebjlo 
léku ani v tomto, ani v onom světě. 



IV. 



| estou křížovou, kterou musili předkové naši pro- 
jiti, rodíce se a umírajíce od pokolení do po- 
kolení, každý kraj vykazuje se aspoň jedním za- 
stavením zvláště rázovitým. Přežel, že nebylo 
tenkráte nikoho, kdo by usoužencům podal byt i jen také 
té pleny, aby si otřeli zkrvavělé tváře . . . Byla by to nej- 
význačnější památka všem budoucím ! . . . Někde klesali 
do jednoho hned v prvním zastavení, jinde zase ve druhém, 
a tak dále až do té osudné čtrnáctky . . . Jen že při dva- 
náctém všude na místě křížů šibenice! ... A každičký 
kraj může se do dneška pochlubiti aspoň jedním „tvrdo- 
hlavcem* ... A nebýti těchhle, áni člověk neví, kde by 
vzal vzory, ku kterým dlužno poukázati, když třeba, aby 




potomci osvědčili tvrdé, nepodajné lebky . . . Záblatí má 
na příklad svého Kubátu a chlubí se jím také do dneška . . . 
Jinde znenáhla takovýchto povah zapomínají; ale v Zá- 
blatí zná Kubátu každé dítě . . . A jak dal Kubáta hlavu 
za blata, hned tak nezapomenou . . . Aspoň si myslím, že 
nezapomenou. 

Na pětilisté růži zelenaly se již hezké vrstvy me- 
chové ... Tu a tam hnízdili v ní i vrabci či vlaštovice . . . 
A na dobrých časech, jakým se někdy těšíval zdejší lid, 
těžké, neodvalitelné kam« ny hrobové, mnohem těžší než 
onen nad panem Petrem Vokem ve Vyšším Brodě . . . 
Lidem seděla na hrudi obrovská můra a ssála ubohým 
čerstvou krev i za bílého dne . . . Oči její mžouraly den 
ode dne příšerněji, a běda kraji, kam se jen zahleděly. . . 
Už tím pohledem vadlo všecko štěstí života. A ke všemu 
měla tahle můra ještě nesmírně dlouhé spáry; co jimi za- 
chvátila, nikdy nepouštěla . . . Spáry její pak sáhaly po 
všem, co kde jen viděla, a byla neodbytnější než smrť... 

Kdysi se jí zalíbilo velmi v Záblatí, buď že byl zdejší 
lid tučnější aneb jí snad lahodila ona jasně zelená barva, 
kterou se všechen tenhle kraj pyšnil od nejprvnějšího jara 
až do nejpozdnějšího podzimku . . . „Blata" se vinou od 
Hluboké skorém až po Vodnany ; otava se v nich sekávala 
kolikrát do roka, a kd)koliv počala senoseč, pokaždé mí- 
vali v devíti zdejších vesničkách žně . . . Obilíčko tu bý- 
valo chudičké, půda příliš vlhká — a sedlákům musila pše- 
nici, žito i ječmen nahraditi luka ... A trživali do roka 
za seno opravdu hezkých grošíků ... Leckterá dcerka 
mohla si na hedbávné stužce kolem hrdla i dukát zavě- 
siti... Za červnových dnů byla travice na lukách zvýší 
člověka, a když táhli západní větrové, cítívali vůni luk 
na dobrou hodinu cesty ... A jen nepřítel nepříteli by 
poradil, aby si na lučinách podříml . . . Silná vůně by 
ho ke smrti byla uspala . . . 



337 

Jednou však kosila na den sv. Jana Křtitele otavn 
panská čeleď ... A sotva že byli s kasem hotovi, ihned 
nakládali na vozy a vozili do Libějic' a Hluboké . . . Seno 
tenkráte velmi platilo. Byly vojny; a když potentáti mezi 
sebou válčí, odjakživa dražší seno nežli chleba... Pravda li 
to, nevím; ale slýchal jsem tak velmi často... 

Lidé vycházeli za vesničky, dívali se na panskou 
čeleď — dívali, hlavami smutně kývali, ruce mlčky spí- 
nali, ale nikdo se neodvážil promluviti. I plosičky ve chlé- 
vích si naříkaly, jak že živy budou, když jim všecku tra- 
vičku panská čeleď pokosí. A koníci ržáli ve stájích tak 
žalostivě, jako by tušili příští časy zlé . . . 

Panská čeleď po vesničanech pokřikovala nejpodivněj- 
šími přezdívkami. 

Panská čeleď také od pradávna zvláštní druh lidu — 
bez čito, jako by kamení; netkne se jich nic, nedělají si 
z uičeho nic a na stará léta, až nebude deputátu, zapo- 
mínají vždycky. 

Sedláci Blatácí jen pěsti zatínali a zuby skřípali . . . 

Tentokráte nepřiložili v dubových přihrádkách v modře 
natřených truhlách s předpotopními ptáky, či báječnými 
květinami ani haléře . . . Musili ještě vybírati. A sáhali 
pro stříbrňáky neradi — velmi neradi . . . 

A když přišla druhá senoseé, zase je panská chasa 
předešla. 

Přijdou prý o „blata* naprosto. Už o to páni v Praze 
jednají. 

„Jak že? . . . O „blata* ? — Že o ně páni v Praze 
jednají?" 

Sedlák Kubáta si podepřel pravou ruku v bok a levou 
nohou si vykročil. 

„At jen jednají! . . . Blata jsou naše a naše zůstanou, 
kdybych měl tuhle svou hlavu za ně dát!" 

Záblatský Kubáta se rozkřikl nejplnějším hrdlem. 



„Teprve to povím pánům do očí a tváří ve tvář! . . 
Však se přesvědčíte!" 

Sedlák Kubáta uměl ve slově státi . . . Byl již letitý 
hlavu měl bílou jako mléko, obličej přisnědlý, ostrých rysův 
obočí popelavé, pod nímž vyhledalo dvé orlích zraků . 
Kolem rtů pohrával mu skorém ustavičně lehounký do 
brácký úsměv, jenž jest lidu našemu takřka vrozen . 

Sedlák Kubáta byl z nejbedlivějších čtenářů v celém 
Záblatí . . . Ale kdyby byli u něho hledali knihu, byli by 
musili míti krahujčí zrak, a ještě by sotva čeho byli na- 
lezli. Kubáta měl svou knihovnu v zahradě . . . podivno ! 
Nevěděl o ní nikdo, leč on a nejstarší syn. U každého 
většího stromu byla vykopána jamka, vyložena dlaždičkami, 
s kamenným poklopem a v úkrytě s dobrou českou knihou. 

Řekl-li sedlák Kubáta: „Jdi kmišeňáku! tt syn šel a 
přinesl kroniku, fiekl-li tatík: „Jdi k panenskému štěpu!" 
syn šel a přinesl bibli Melantrišku. 

Byly to divné, prapodivné bibliotéky při těch českých, 
starých statcích i chaloupkách. Ale staly se lidu našemu 
raráškem, který přinesl za let příštích všecko štěstí, který 
vracel hlavám paměť a životy ztuhlé křísil k novým blahým 
dnům . . . 

Blatáci se potom scházeli ke Kubátovi na radu. 

A když otava na jejich „blatech* byla zvýší člověka, 
vyhrnuli se všichni s kosami a hráběmi i podávkami jako 
na povel . . . Sedlák Kubáta mezi nejprvnějšími ... V patách 
za nimi však vytáhla na „bia ta u i panská čeleď. Tento- 
kráte ji provázeli mušketýři — ti praví, s ručnicemi na 
ramenou a v torbách se střelivem, jako by chtěli zrovna 
na Turka . . . Blatáci se rozprchli, kam kdo mohl ; jen 
Záblatský čtvrtník neutíkal . . . Pořád sekal a sekal, až 
mu kosu z rukou vyrvali ... 

„Nejsem-liž na svém? 4 * 

„Však ti povíme, na čím . . u 



339 

Drábové sedláka Rabatu svázali těžkými řetězy . . . 
Potom ho vedli spoutaného do zámku. 

V Záblatských vesničkách mrtvé, hluboké ticho . . . 

S Eubatou soud neodkládán . . . Jakožto hlavní svědek 
veden proti němu rychtář Záblatský. 

„Lid by si dal ještě říci, jen on jediný štve neustále, 
má to z těch knih, sám duch zlý mu je přináší . . . Vče- 
rejšího srocení původcem jen on — nikdo jiný . . . a 

Záblatský rychtář mluvil nejjizlivějším zvukem. Chvíle, 
kdy Kubátovi sehnou šíji až do prachu země a kdy pyšnou 
hlavu jeho vyvěsí na Záblatí, už tu ... A Záblatský rychtář 
cekal toho okamžiku mnoho rokňv . . . 

A kdykoli co povídal, pokaždé říkal: „Blata budou 
naše, byt bych měl za ně hlavu dát! a 

„Nic neříkáš tomuto svědku? 41 

Sedlák Kubáta se na rychtáře ani nepodíval. Jen 
vyňal ze záňadří jakýsi papír a potom upřel na pány své 
orlí oči, jak dovedl nejpronikavěji . . . 

„Blata byla někdy svobodna, nebylo na nich ani pánův, 
ani robotníkův. Teprve král Vladislav, jemuž „Dobrák* 
říkali, daroval je na den svatého Stanislava panu Petrovi 
z Rožmberka. Tento je pak ponechal k volnému užívání 
svým věrným poddaným . . . Rozumíte? — K volnému po- 
užívání! A věrní poddaní pětilisté růže Rožmberské užívali 
jich volně sto tři lefa, pokud nezatlačili oči posledníma z erbu 
růžového! ... Od těch dob byli naši předkové v držení a 
užívání „blat" často a často rašeni; naposled tohoto roku . . . 
Řekl jsem pravdu, tuto ji máte napsanou, co tuto černé 
na bílém, ví všechen lid. A chcete-li, abych dal za tuto 
pravdu svou hlavu, zde ji máte . . . vezměte si ji; ale 
„blata" budou naše!" 

Takováhle řeč nebyla zdejším pánům promluvena 
s očima do očí co jsou zde. 

Takováto smělost musí býti ztrestána příkladně . , , 



340 

A byla ztrestána opravdu. 

Zábiatského čtvrtnika Kubátu vyvedli na „blata" a 
dali ho stiti v ten den, kdy odváželi páni poslední „faru" 
otavy. Travička byla všade pokosena až do kořínků... 
Nechali si poprava schválně na ten den, kdy byla blata 
holá jako stráně, jako učiněná raholina . . . 

Ale sotva, že popravčí mistr zasekl širokým mečem 
do Kabátová hrdla, odskočila hlava ode tropu a bylo sly- 
šeti, kterak zcela zřetelně volala: „Sedlák Kubáta dal hlava 
za blata" . . . Páni se od popraviště rozběhli a na hlavu 
katova sypal se dešf kamení . . . 

Ten den po popravě v Blatských vesničkách ještě 
dusnější ticho ... Ve Zbudově, Plastovicích, Novosedlech, 
Lhotě Prášivé, Pašicích, Mydlovarech, Pištíně, Seici, Hla- 
vatci a částečně i Záblatí, jako by všichni muži byli 
vymřeli. Jen ženy s dětmi a starci pode krovy . . . Ale 
nikdo ani nemluví. Pouze matky tisknou dětem v ko- 
lébkách na čistá, bezstarostná čílka vřelejší políbení než 
jindy, protože se může velmi snadno státi, že budou 
sirotečky . . . 

BlaCáci se pustili všichni jako jeden muž do Prahy . . . 

Ale už se chýlí ke sklonku druhý týden — a o mužích 
nikde ani slechu. 

Ve Blatských vesničkách už proráži leckde ze světnic 
i pláč ... A chystají se za muži do Prahy i ženy s dětmi . . . 
Ale sotva že se tak napolo k cestě připravili, rozlehl se 
dědinkami veselý zpěv a ku každému statku, ke každé 
chalupě pádí nejrychlejším krokem muž za kloboukem se 
zelenou chvojí . . . Blatůáci se z Prahy vracejí a nesou ra- 
dostnou novinu . . . Budou smíti zase na blatech kositi 
otavu a panská čeleď ani dotknouti se ji nesmí . . . Bylo 
těch případňv, aby vesničané, kteří se odvážili do Prahy 
se stížností proti vrchnosti, vraceli se aspoň s takým 
uspokojením, ve drahé polovici století sedmnáctého a 



341 

v celém osmnáctém velmi málo; snad by je na prstech 
spočítal . . . 

Kde Kubáta dal hlavu za blata: podnes prý dva ka- 
meny, ale již bézky hluboko do země zapadlé a potažené 
kolikerými mechovými vrstvami. 

Rod Záblatského rychtáře, jenž svěíjčil proti Kubátovi, 
stižm až do vymření hrozným trestem. S>nům a dcerám 
jeho nikde a nikde štěstí nepřálo, čápové jim přinášeli 
buď hluché, buď němé či chromé děti, jednou prý i nestvůru 
se třemi hlavami . . . 

Blafáci užívali luk sice od těch dob volně; ale spor 
trval dále . . . 

Páni se soudili se sedlákj plných dvě stě let. Spor 
ukončen teprve před osmnácti lety, a si e ve prospěch do- 
tyčných devíti obcí, jimž Vladislavská blata přiřknuta jakožto 
majetek společný . . . 

Na „blatech" o můře, jež druhdy ssála ubohým čerstvou 
krev i za bílého dne, už neslyšeti. Ve blatovských ves- 
ničkách lid ryze český, dobrácký, také tak s tím neustálým 
ásměvem kolem rtňv a 8 pohledem, z něhož vyzírá nej- 
upřímnější prostosrdečnosť, a poněkud zpěvavým nářečím, 
jemuž však člověk uvykne brzičko a jehož zvuky mu 
potom ještě dlouho ušima znějí. Jen nevím, kam se poděla 
Kubátova bibliotéka pod míšeóákem, pod panenským štěpem, 
pod kořenáčem, pod Jakubkou, pod drobničkou ... A ne- 
mohli by se ve Blatských dédinkách Kubátovi odvděčiti 
lépe, než kdyby si hleděli tuto vlastnost jeho si osvojiti 
nejplnější měrou. Knihy ukrývati pode stromy v zahradách 
již netřeba; je na ně dost místa v prostorných policii h, 
jež mají v každém statku, chalupě i chaloupce ... A ty 
naše české knihy se zvláště pode střechami doškovými tak 
milounce vyjímají! 



Svoji k svému. 



V. B.ntó-1'ř.bn.k/. II V. 23 



(Psáno: 1881.) 




I ž tě, ty milá, drahá Moravěnko, víckrát neuvidím." 
Vojín, jemuž se tento poslední pozdrav 
k daleké otčině prodral až tak z útrob mladé 
duše, opřel si hlavu pravicí o mez, jež vystupo- 
vala poněkud výše nade zdupané pole, a pólo přimhouřené 
oči jeho zaletěly mdlým svitem k východu, kde za horami 
v kraji požehnaném tu chvíli snad klečí matička a k Ro- 
dičce Boží modlitbou nejvroucnější, jaké jest jen schopno 
srdce mateřské, modlí se za synáčka — za miláčka. A tak 
se zdá, že zraky vojínovy vlhnou poslední vláhou. 

Bylo po bitvě. Císařští se Švédy srazili se odtud asi 
dvě hodiny. 

Rachotem děl vypadalo z oken v blizounké vesničce 
poslední sklo. Pokud děla hřměla a muškety praskaly, lidé 
klečeli na holé zemi s rukama sepjatými a se rtoma těsně 
sevřenýma jako ztrnulci. 

Na štěstí se přítel i nepřítel jinou stranou obrátil. 
Jen několik jezdců tudy orlím letem proletělo. E večeru 
tu se objevil vojín, tam zavlál na širáku chochol; ale sotva 
že se objevili, chvilenkou se ztratili. A byl-li by se byl 
kdo vydal ze zdejší vesničky směrem k bojišti, byl by ne- 
zabloudil, protože až k samé dědince leželi nebožtíci, již 
položiví odvlekli se z bojiště a cestou vypustili duši. 

23* 



346 

Těžko pověděti, kdo zůstal vítězem. Ale v dědince 
tušili, kdo as to. 

Mladý vojín sebou pohnul, hlavu si pohodlněji do 
hebounké trávy ukládaje. Oči jeho pořád se k východu 
upíraly, tak jako by tu matičku před obrazem Bohorodičky 
viděly . . . Zrak shasínající prý prozírává na sta mil. Kolem 
rtů kmitá se mu úsměv, opět se pootevírají a levice stírá 
s bílého čela krůpěje potu . . . Slyšíte-liž poznovu ten 
ston? Zní jíž však slaběji. 

„Moravěnko drahá . . . !" 

„Nevěstu voláš? — Už ji, brachu milý, nepovedeš 
k oltáři !« 

Před vojínem octla se z nenadání postava obstárlého 
muže, v jehož obličeji táhlé rýhy svědčily o životě, jemuž, 
když se narodil, sudičky hned na kolébku napsaly: „co 
chvíle pokojná, nepoznáš. * 

„Pražádné nikdy jsem neměli" 

„Však jsi přece Moravěnku volal, slyšel-li jsem 
dobře?" 

„To má rodná země! — Už jí neuvidím?" 

„Podivno! — Voják a nemíti nevěsty! Toť jsi sám 
jediný mezi tisíci a tisíci." 

„Přetěžké v cizí zemi umírání!" 

„Cítíš v sobě ještě trochu síly? — Vstaň, pomohu 
ti, dovedu tě pod střechu . . . Zdá se mi, žes z duše 
dobrý hoch! — Pokus se přece!" 

Mladý vojín se pokoušel vstáti a všecky své síly 
sbíral; bylo jich už arciC pomalounko. Ale pevná vůle 
2může mnoho, zvláště když na tváře nedýchá smrtivým 
dechem svým Morana. 

„Jen se o mne opři — tak!" 

Obstárlý muž zraněnce takřka nesl. 

„Budeš jako mezi svými. Já také mám syna na vojně. 



347 

Jak rád bych byl a jak z plného srdce bych si toho přál, 
aby mu někde takhle posloužili !• 

Ze vrat rozlehlého statkn vyběhla žena již při letech 
a několika prudkými kroky octla se u muže i zraněnce, 
jemuž se v očích umdlením kola tvořila a ke hlavě závrat 
vstoupala. 

„Jak se mi vracíš, drahé dítě mé? — Na prsou krev, 
na rukou krev, na hlavě krev... Jaroušku můj!" 

Mladý muž pootevřel oči, utkvěl jimi na ženě, jež ho 
tak ze srdce vítala, kolem rtů zakmitl se mu zase ten 
úsměv, jejž jsme již prve byli v obličeji jeho postřehli, 
a polootevřenými jeho ústy prodral se hluboký vzdech. 

„Kde má matička! — Daleko — daleko! — Mora- 
věnko milá!" 

„Je mu, matko, podoben, jako by si z oka byli vy- 
padli ! — Třeba našemu dítěti také někde takovou službu 
prokáží!" 

Panímáma si nyní zraky zástěrou utírala, protože ji 
napadlo, takhle že může býti i její syn také na smrt po- 
sekán. 

Na návsi octla se již i hezounká děvuška, a také 
s náručí otevřenou chtěla přivítati bratříčka, na něhož, 
kde chodila, pořád myslila. Ach ta láska sestřina ! Jen 
jedna prý ji nahradí; a což když se nezdaří? Blýská se 
zprvu, blýská, směje se počátkem a laškuje, a než rok 
s rokem se sejde, rezaví, zachází i mrakem černým se 
zatahuje. 

„Dobrých rodičů syn! — Nemá nevěsty — a vojáci 
přece jich na kopy počítají. Však jsi je sama na vlastní 
uši slyšela; v každém městě, kudy táhli, i v každé ves- 
ničce, kde nějaký čas ležeti zůstali," pravil muž, tak polo- 
zeman a polosedlák, ku své ženě, když vojínovi v komoře 
postel bílými peřinami vystlala, rány vymyla a čistými 
šátky obvázala. 



348 

„Celý náš Jaroušek! — Co těm ránám říkáš?" 

„U nás se mu zacelí. — V poli by tak byl den 
sotva vydržel!" 

A mladému vojínu se rány opravdu ku podivu celily 
a zvlášť tenkrát necítil ničeho, když mu je bělounká ručka 
Vojtěščina ještě bělejším obvazkem obtáčela. 

„A tak daleko že domů máš? — Dobrý týden cesty! 
Matičko Boží!" 

„Ale je to kraj, Vojtěško — ta naše země! Dukáty 
plodí, křišťálová srdce rodí, a těch srdcí věrnost, Vojtěško, 
na věčnou až věčnost!" 

Mladému vojínu se mimoděk tahle poslední věta 
na jazyk namanula. Také se mu bledýma lícema rozlil 
ruměnec — snad první v jaře života takovéhle barvy, 
jakouž vábívají oko k obzoru ranní červánky. 

„Tak z plných plic si zazpívám, poskočím a — ke stu 
ptáčků zpěváčků mi odpoví! Nezná tě, Moravěnko milá, 
kdo tě neviděl! A nechce se mu od tebe, kdo spatřil 
jednou pole tvá i luhy tvé. A což kdo vůni tvých kvítků 
ode mlada ssál do své duše?" 

Vojín, jemuž Cyrill říkali, vypravoval o milé zemi 
své, co kdy slyšel kde a co kdy viděl kde ... A Cyrill 
uměl nějak povídati. Starý hlavou přikyvoval, panímáma 
si chvilkami oči zástěrou utírala a Vojtěšce leckdy přišlo 
k hezounké hlavě, že by tu Moravěnku nejraději sama 
viděla. 

Zdejší usedlík byl čtenářem, i nad starou kronikou, 
v níž znal každičkou řádku, celé hodiny proseděl a pro- 
myslil. Z knihy, kterouž si člověk zamiluje, byt ji četl 
nevím kolikrát, vždy nových a nových věcí se dovídá; 
mluvit k němu i ta čárka, i ta tečka. 

Cyrill toho věděl jen o bohatýrské postavě Svato- 
plukově, že se z toho posluchači až hlava točila. A což 
když přišel na Hostýn a Tatary. Tu se mu oči leskly, 



349 

líce rudly, rty chvěly a starému i ženě jeho s Vojtěškou 
slzy proudem se tvářemi řinuly. 

„Což ta Matická Boží do dneška dfry tvoří! — Po 
dívejte se, vy dobří lidé: tuhle její obrázek. Dali mi jej 
z domova na cestu. tt 

„My také máme své Hostýny: Boleslav, Horu nad 
Příbramí... " 

„Nás ta naše ochránila na časy věčné a Moravička 
všecka jí věnce vije z kvítků, na nichž lístky nikdy jesení 
neuvadnou; ale jsou svěžími, i když pod nohama skřípe 
sníh a na Švarcavě led." 

A scházeli se u Radobyla z celé Květnice, aby po- 
slouchali pohádky o Moravské zemi, jež synu jejímu se 
rtů jen se řinuly. Jak mu i ta řeč slušela, jak by zvonky 
zvonily ! Když tak na zápraží seděli, toho hocha mladého 
slyšeli a dále v zahradách rozepěli se večerem staří známí, 
i toho, že hrozná vojna všude zuří a maří drahé životy, 
všude zapomínali. — 



„Ty zde, Cyrille? — A na Moravě i děti u prsou 
matek svých bědují! — I ženiti se snad chceš!" 

Mladý vojín, jenž stál za humny ve štěpové zahradě 
zamyšlen se zrakem upřeným do dálky, jako by chtěl tu 
nezměrnou rovinu sokolím letem přeletěti, se ohlédl a 
zalekl. 

„Já myslil, že v černé zemi hniješ! ty zatím živ a 
zahálíš. — Slyšíš, Cyrille? — Na Moravě i děti u prsou 
matek svých o pomstu do nebe volají!" 

„Zrovna myslím, jak bych se domů dostal nejsnáze. 
— Jsem arciť trochu slab ..." 

„U naší škadrony dva koně bez pánů . . . Máme na- 
mířeno k Olomouci! — V naší zemi tuze zle. — Švécto 



350 

drancuje kostely, pálí dědiny, vraždí nám rodiče, bratry 
a sestry . . . u 

„Tu chvíli s tebou pojedu!" 

„A kde jsi se tady vzal?" 

„Ještě dobří lidé na světě! — Bez jich pomoci byl 
bych zahvnul! Jak se jim za to všecko odplatím!" 

Mladému muži bylo náhle tak nevýslovně divno kolem 
srdce, jako by mu po něm kleštěmi sáhli, protože se před jeho 
očima zakmitla Vojtěščina tvář, kteréž přivykl jako rodné 
sestřičce v milém domově. 

Na návsi již stáli dvě rejtharské škadrony, samá 
Moravěnčina krev, i ti důstojníci. A těmhle lidem snesli, 
co kde měli ; i koňům nápoje podávali. Jezdci se tu jen tak 
stavěli, jako když pták letem si kdes na větvici na několik 
okamžikův odpočine. 

A neuběhlo ani pul hodiny, když se škadronou císař- 
ských dragonův odjížděl z Květnice mladý vojín, ještě po- 
někud na koni nachýlen, 8 přibledlou tváří, zamlklý a občas 
zpět pohlédaje k Radobylovu statku, kde tři dobré duše 
pro něho jako pro syna a bratra plakaly. 

Když jim všem vojín děkoval, že prý jim Matička 
Hostýnská vším nejlepším požehná; nemohl starý prořícivíce 
slov> než: „Svoji k svému", a Vojtěška si opakovala už 
po kolikáté: „Moravěnka křišťálová srdce rodí a v těch 
srdcích věrnost na věčnou až věčnost a . NašeptalC jí tato 
slova Cyrill na rozloučenou. 



Na Moravě nebylo tak zle od tatarských časů, jako 
za dnův, o nichž vypravuji. Popelem lehlo třiašedesáte 
hradů, dvaadvacet měst a vesnic na půlčtvrta sta. 

Měl pravdu ten vojín, řekl-li, že na Moravě i děti 
u prsou matek svých o pomstu do nebe volají. 



351 

Jezdci jeli, jako by křídla měli. Jen se dědinami a 
městy kmitali, a pod koňskými kopyty země jen duněla. 
Kotouče prachu valily se pfed nimi, nad nimi a za nimi. 
A tak se jim zdálo, že všecky zvony na poplach vyzvánějí 
a že nebe k východu i za dne rudne záplavou. 

Už byli na domácí půdě ; ale rozkaz zněl dál a dál. 

A čím blíže přijížděli ke kraji pod perutěma pestré 
orlice nejpožehnanějšímu, tím úžeji svíralo se srdce mla- 
dému vojínu, jemuž tváře prachem a větrem i sluncem 
osmáhly, jako by pod střechou nebyl Bůh sám ví kdy. 
Zdali rodná vesnička ještě stojí s bělavým kostelíkem 
uprostřed? — Zdali tam pod jedním krovem otec s ma- 
tičkou a sestřičkou? I připadalo mu, že jedou krokem 
volným jako k přehlídce. 

Náhle si z ploa hrdla zavýskl, až koně větřiti začali; 
ale týmže okamžikem zaletěl k uším jeho praskot ručnic, 
třesk ocele — a nad dědinkou, nad níž vyčnívala bílá ko- 
stelní věž, vyrazil šedavý sloup zlověstného dýmu. 

Důstojníci veleli : „plným cvalem" ; jezdecké trubky za- 
třepetaly a dvě dragÓQské kornety v několika minutách 
octly se v dědině, kde hlouček asi desíti císařských mu- 
šketýrův, opírajících se o hřbitovní zeď, čelil celé setnině 
modrokabátníků. 

Důstojníci veleli poznovu a jezdecké trubky zavřeštěly 
modrokabátníkům do uší, jako hlas trouby andělovy o soud- 
ném dni. 

Švédské ručnice obrátily se proti jezdcům; ale pě- 
šákům nezbylo už času, aby vystřelili. Rejtharská ocel 
ryla ve švédském mase brázdy až do kostí. Šrůtka netrvala 
dlouho a utvrdlá půda modrala se ubitci jako by se všech 
vůkolních polí chrpu někdo vytrhal a na zdejší návsi 
rozházel. 

Lidé ve vesnici, také jako v Cechách, na kolenou 
klečeli, s rukama sepjatýma i rtoma těsně sevřenýma jako 



352 

ztrnnlci; i do sklepův ukrýti se zapomněli. Ostatně před 
Švédy-vítězi nikde by se byli nemohli schovati. — V úhled- 
ném statečku zrovna proti kostelu se dosud ještě ne- 
vzpamatovali. 

Sedlák, jemuž dlouhé vlasy až na ramena splývaly, 
pohyboval ústy, jako by se chtěl modliti ; ale nemohl jedi- 
ného slova vyřknouti. Před obrazem Hostýnské Boho- 
rodičky dlela dosud jako socha žena jeho, svírajíc oběma 
rukama mladistvou dívku, aby ji z jejího objetí nikdo ne- 
mohl vyrvati. 

„ Tatíčku! — Matičko! — Haničko!" 

Sedlák se dosud nebýbe a matka s dcerou ještě jako 
by beze smyslů. 

„Já jsem to — já! Cyrill váš! 44 

Teprv nyní sedlák vstal, protřel si oči a hlavou za- 
kývav záporně, prohodil hlasem smutným: „Náš syn už 
dávno odpočívá; sám Pánbůh ví, ve které zemi. u 

„Jen se na mne přece dobře podívejte!" 

„Nemožno! 41 

Sedlák zase tak záporně hlavou zakýval. 

*Což ho nepoznáváš? — Dítě milé! — Už jsme tě 
oplakali!" 

A první v objetí synově octla se matka jeho. Oko 
matčino přece jen vždycky nejbystřejší. Z daleka syna nebo 
dceru i po chůzi pozná; natot potom z tak blizounka, 
očima do očí, tváří v tvář. 

„VždyC jsme tu ještě před chvilinkou všickni smrt 
jistou viděli! — Nemůže býti! Já zcela zřejmě slyšel 
švédské výkřiky ! — Ó, já je znám ! — Milá ženo, ku 
smrti podřimujeme, a tu prý člověk vidí, co mu v životě 
bylo nejdražšího." 

Sedlák zavřel nyní oči. 

„Pro Boha věčného, tatíčku! — - Ze Švédův ani jediný 



353 

až nedýchá! — Jen pojď a podívej se oknem na náves, 
co se jich tu modrá! 41 

Sedlák vstal a šel ; znovu si protřel oči a utkvěl jimi 
na štíhlé věži kostelní. 

„Byl to hrozný, děsný sen!" 

„Poznáváš mne, otče můj?" 

Teprv nyní vrhl se sedlák po mladém vojínu a objal 
jej pevně oběma rukama, jako by se chtěl přesvědčiti, 
zdali tohle opravdu přece jeho krev. 

„Nediv se, synáčku; o rozum by mohl z toho všeho 
člověk přijíti. — Buďtež Bohu díky neskonalé za jeho 
dobrotu!" 

Náhle se otevřely dvéře a na prahu objevil se vojín 
kleče na jednom koleně, dle oděvu císařský mušketýr. 
Nemohl už dále; s těží se sem takhle dovlekl. 

„Smilujte se nade mnou! — Mám také otce i matku, 
také sestřičku . . . Poskytněte mi přístřeší!" 

„Jako domů, milý brachu. — Rodiče dovolí! — 
Vždyt mne lidé dobří v Čechách, tatíčku, také tak při- 
jali! — Pomoz mi, Haničko, přines vody, čisté plátno. 
A ty, matičko, postel ubohému uchystej!" 

Nebylo třeba ani vyzvání synova, aby zraněnce při- 
jali pod střechu. Od prahu zdejšího nikoho nikdy ani 
s pražným nepustili, tím méně, aby ho byli odpudili. 

„Ty z Čech? — Já odtamtud přicházím! Odkud?" 

„Z Rakovnického kraje!" 

„Z Rakovnického kraje? — Tam jsem byl i já!" 

„Z Květnice!" 

„I Květnici znám." 

„Radobylfiv ..." 

Císařský mušketýr chtěl ještě cos pověděti, ale nemohl, 
protože na ústech jeho spočinuly rty Cyrillovy . . . 

„Jeho sestra Vojtěška, tatíčku — matičko, mou ne- 
věstou na věčnou až věčnost! — Jen co se ta vojna 



364 

dokoná! — Tvoji rodičové zdrávi; co chvíle na tebe 
vzpomínají... Že jim nemohu po větru tohle vzkázati l u 

„Nevěstu že sis vyhledal a tak daleko?" zvolala 
matka poloradostným a poloudiveným hlasem. 

„Uvidíte, jak se vám zalíbí; jen co ji přivedu! — 
Až se ta vojna dokoná!" 

„Divné, předivné věci, synu můj! — Ani jich nepo- 
chopuji ; ani tomu nerozumím ! " hovořil sedlák pořád hlavou 
nezvykle pokyvuje. 

„Když jsem tvým rodičům za všecko dobré, co mi 
prokázali, děkoval, řekl mi tvůj otec na rozchodné: „Svoji 
k svému," a více nemohl. Měli mne tam rádi jako vlast- 
ního! Jak neradi mne pouštěli!" 

„Říkává tak otec často; je čtenář, pročetl mnoho 
knih... A ja nesčíslněkrát od něho slýchával: „Čech 
k Moravanu i Slezáku jako ku bratřím jedné matky at 
vždycky stojí, kdyby svazky jejich sekerami chtěli roz- 
tínati." — Ach ta rána! Pálí, bodá! — Vody, vody, lidé 
dobří!* 

Již tu byla děvuška jako jiřička podávajíc vojínu 
čisťounké vody studničné. 

„Zaplať ti Pánbůh každý krok!" 

Vojín zase dále mluviti nemohl; přišly na něho mdloby. 
Otec se synem jej musili na lůžko odnésti. 

Na věži rozhučely se zvony k poplachu. Na druhé 
straně ve vesnici se oheň povážlivě rozšířil. Jezdecké 
trubky zavřeštěly opětně; jezdci seskákali s koní a čím 
i jak mohli, hasili. Shořely pouze tři doskové střechy. 
I ten majeteček si mohli lidé uchrániti. — E večeru rejt- 
haři odjeli k Olomouci. Zůstalo jich tu jen k deseti a 
mezi nimi Cyrill. 

Z mušketýrfi, kteříž sebe nepatrnější známky života 
dali o sobě, vzali každého pod střechu, do peřin uložili, 



355 

rány jim pečlivě obvázali a co chvíle stáli o postele, zdali 
oči otevřeli a dýchají. 

Ještě ten den z celé vsi se sešli, kdo jen mohl v ruce, 
unésti rýč, aby pochovali nebožtíky. Ale dalo jim práce, 
než tolika vojákům hroby vykopali. Na pastvinách za 
Pěnčicí prý dlouho ještě potom ukazovali pahrbek, pod 
nímž setlela celá švédská setnina modré brigády. 



Ten rok na podzim švédské vojny vzaly své skončeni. 
Lidé se však po nich* vzpamatovali až tak v druhém ko- 
leně. I potom o spokojeném a radostném životě málokde 
co věděli. A uhostil-li se přece pod některou střechou, 
bylo to, jako když by v tuhém ledovém mrazu skřivánek 
nad hlavou poutníkovi zazpíval nebo kdyby s hejoem vla- 
štovic ze zámoří v dubnu přiletěla družka jako sněženka 
bělounká. 

V Pěnčicích ještě císařský mušketýr, rodem z Květ- 
nice, Rakovnického kraje. Na zimu se rány zdlouha a ne- 
rady hojívají. Mladý Radobyl i horkou nemoc tu přetrpěl; 
a byl tak slabounký, jako učiněné pírko. Jedva že se 
udržel na nohou. 

Přišly mrazy, s mrazy sněhy, se sněhy chumelice a 
krby v jizbicích tak milounkým teplem sálaly. Při plamén- 
cích na krbu se odjakživa rádo vypravovalo a ještě raději 
poslouchalo. 

Jaroš Radobyl vypravoval o české zemi věci, že 
prosto dušným Valachům i ve snách tanula na mysli jeho 
řeč. — 

„Jsou vám to stěny, drahými kameny ode dlažby až 
ke stropu vyložené, zlatou maltou obkládané, na klenutí 
nebe modré jako u cest čekanky, na něm hvězda na hvězdě, 
slunce i měsíc, všecko ze zlata i stříbra ryzího . . . Ostatek 
svatého kříže . . . 



856 

„Toho, na němž byl Kristus Pán umučen?" 

„Zrovna toho! — Císař Karel jej až z fiíma při- 
nesl !• 

„Svaté Ludmily lůžko . . . Arnošta z Pardubic všecken 
ornát arcibiskupský! — A což ty truhly kolem stěn. Na 
každé panský neb rytířský erb, v těch truhlách. .. a 

Mladý muž hlavu svěsil a zamyslil se. 

„A co v těch truhlách?" 

„Bývala v nich české koruny práva na silných perga- 
menech . . . Tomu hradu říkají Karlštejn ... A jaký vůkol 
rozkošný kraj. Když česká králová na nedalekém Karlíku 
v koutě ležela, sletělo se všecko ptactvo z tamějších lesů, 
aby mladému kralevici zpívalo : hajej, oynej . « . u 

A scházely se do zdejšího statku celé Pěnčice, aby 
poslouchaly, jak mušketýr vypravuje o české zemi nej- 
pravdivější pohádky. Nejvíce se' jim líbila ta o sedmi 
zlatých klíčích k české koruně, o panu Plichtovi z Žero- 
tína, o pannách Tejneckých, o Pětipejskovi . . . Všecko až 
v báječnosť přecházelo, a přece v každém skoro slově zlaté 
zrnko, pravý český drahokam . . . 

„Jen až bude jaro, však si tě, Haničko, na rodičích 
vyprosím a všude tě provedu a všecko ukážu!" pravil ten 
den po štědrém večeru mladý mušketýr, protože když vyšla 
včera Hanuška za humna, aby poslouchala, odkud vítr 
věje, táhl od Žďárských hor a odtamtud bude míti i že- 
nicha. A mladému muži, když olovo lil, utvořilo se samo 
sebou tak hezounké „H u , jako by je nejuměleji perořízkem 
vydlabal ve dřevě lípovém. 

Jak ta zima utíkala ! Masopust jako by se byl jen ve 
zdejší dědince zakmitl a už středa popeleční. — I postní 
doba větrem nad střechami letěla; již skřivánci zpívali 
a sedláci role orali. 

Mušketýr byl zase jako ryba zdráv; trochu té bledé 



as7 

barvy mu sice jeStě zbylo ; jen co přijde na čerstvý 
vzduch, však ona se ztratí a ustoupí bujaré červeni. 

A když se mě] za krásného, jarního dne k odchodu, 
celé Pěnčice mu ruku tiskly, všeho dobrého přály na příští 
čas a aby prý na ně nezapomněl a tam těm svým kra- 
janům od nich pěkné pozdravení vyřídil. — 

„Tuhle prosbu jsem si, tatíčku s matičkou, nechal až 
na dnešek." 

Hanička se zapýřila a Jaroš rozpačitě k zemi se za- 
díval. Cyrill zastával úřad starosvata. 

„Já slíbil sestřičce Jarošově věrnost na věčnou až 
věčnost, jen co se ta vojna dokoná. Vy jste ničeho proti 
tomu neříkali. Dejte tedy prozatím i svého požehnání 
Haničce s Jaroslavem. Svatbu chceme stejně slaviti a o všem 
se ještě umluvíme ! u 

Sedlák se poškrábal za uchem, panímáma se potutelně 
usmála, jako by o tomhle byla již napřed věděla, a svého 
muže, jenž dosud neodpovídal, za kazajku popotáhla. Však 
se nesluší, požádá-li kdo o ruku dceřinu, ihned říci bez 
rozmýšlení: slovo sto. Panímáma starému však pokoje 
nedala, neustále ho potahujíc. 

„Tak tedy s Pánembohem, milé děti! Říká-li tak tatík 
tvůj, proč já bych neměl říci: Svoji k svému. — Jen i vy 
si buďte věrni na věčnou až věčnost, jak dí ta jedna naše 
hezká pěvanka!" 



Nazval jsem tyto lístečky ze smutných těžkých časů 
pohádkou. A přece skorém každá pohádka končí důkladně 
epickým popisem svatby, v němž si libuje i pohádkář i po- 
sluchači s posluchačkami; jaké měla nevěsta šaty, jak jedli, 
pili, veseli byli a žili, dokud neumřeli. — Že neřídím se 
způsobem obvyklým, čtenářové laskaví zajisté mi prominou. 



358 

Je v téhle pohádce až příliš mnoho pravdy, byt i jen ně- 
kolika rysy načrtnuté. 

Zdali obě vesničky, pod jejichž střechami čtyři duše 
slíbily si věrnost na věčnou až věčnost, do dneška stojí, 
nevím, zdali se vnukové jejich vnuků dočkali našich dob, 
také nevím; ale to vím, že od Šumavy až v Krivanské 
stíny jeden, jediný rod, jedna krev, jeden jazyk a tím 
velikým rodem ode vsi ke vsi, od města k městu, od 
řeky k řece, od lesů k lesům, od hor k horám kéž letěla 
by slavičím zpěvem píseň tak ze vřelých duší a vroucích 
srdcí se řinoucí: „Přislibmež si věrnost na věčnou až 
věčnost!" 



Dědeček Lipovec. 



V. Be»eé-Tíebíit.kf. XIV. 24 



Psáno: 1881. 




a parník tuším, že „Bohemii/ vstoupil v Lovo- 
sicích za dosti parného předpoledne srpnového 
minulého léta vysoký, stříbrovlasý kmet v jedno- 
duchém, ale čistém šatě vesnickém, rozhlédl 
se směsicí měšťákův i venkovanův, pozdravil po česku a 
potom si usedl stranou na lavičku, zapřev obě ruce o zá- 
hlaví sukovité holi a obličej nakloniv poněkud vpřed. — 
Tak si nejlépe asi odpočinul. Byl bezpochyby z daleka. 
Na obuvi měl celé vrstvy prachu a tvářema se mu řinul 
pot, že si jej modrým šátkem nestačil ani utírati. 

Na parníku bylo živo a hlučno. Venkované se vra- 
celi z trhu a mě štaci toužili opět na několik hodin po 
vesském zátiší. Selky si vypravovaly, zač co která pro- 
dala, jak platilo máslo a vejce; pantátové, komu kolik 
vážila pšenice, jak „šel" ječmen či žito; hokynáři, zač 
byli holubi, husičky, kuřátka . . . 

Stařeček se chvilkami rozhlédl palubou. Zde utkvělo 
oko jeho, tam spočinulo; ale pokaždé se potom obrátilo 
ku břehům, kde vyhledali z milounké, tu tmavější, jinde 
zas světlejší zeleni červenavé či prohnědlé střechy a nad 
střechami vyčnívala štíhlá či cibulovitá věž chrámová . . . 
Pak už si kmet hovorné společnosti ani nevšiml. Českého 
slova tu beztoho nebylo ani slyšeti; vládla zde jen něm- 

24* 



362 

čina — ta s tím táhlým, polozpěvavým a polohýkavým 
přízvukem. 

Údolí, jímž naše Labe valí činné proudy své dál a 
dále na sever, stávalo se co chvíli zajímavější. Chlnm 
na chlumu, sad na sadu, vesnička na vesničce! Tulily 
se všecky k vrchům, tak jako křepelinky pod mezí. 
— Oko neví kde dříve spočinouti; kdyby parník táhli 
po březích koně na řetězích jako nákladní lodi, ještě 
by se zdálo, že pluje příliš rychle. — Člověk se obrací 
zpět a zas nové překvapení mu uniká. Starému muži 
se však zraky nějak kalily, že na všechnu tu pobřežní 
krásu ani neviděly; tak mu připadalo, jako by nad těmi 
zahradami, nad těmi lučinami, nad těmi dědinkami pří- 
krov mlhový byl rozestřen. Sukovitá hůl se mu v rukou 
chvěla a s vlnami, jež leckdy vyšplíchly dosti vysoko, 
přiletěla mu ku pětasedmdesátileté lebce, jako by od 
samého labského dna, myšlénka přepodivnóho obsabu. 

Někdy se tady všude píseň česká o chlumy, stráně 
a vrchy odrážela čarovnou ozvěnou; někdy tady ode vsi 
ke vsi hlaholily jen české zvuky; a na těchto vrších 
sídlili v pevných zámcích, z nichž jen černé, příšerné 
stíny kmitají se v labské hladině, velmožní bohatýři, kteříž 
za slávu rodné země zdvihali nejen své paže, ale neše- 
třili ani jmění svého . . . 

A dnes? — Česká píseň pochována zde ode dvou 
set let a české zvuky tu jako by zaklety ve skalních 
slojích, čekajíce, kdy zlatým prutem dotknuté skály zas 
se rozraz! a kdy se zase budou moci rozletěti v širý 
kraj od chlumu ke chlumu, ode vsi ke vsi plnou silou a 
plným hlaholem. 

Stríbrovlasý kmet byl vytržen z těchto myšlének pro- 
nikavým hlasem konduktéra, jenž oznamoval dosti lidnaté 
město na českém severu. 



363 

Z protějších zřícenin zaznívala veselá hudba se vře- 
skotem trub, kvikotem klarinetů, hukotem basy, a ne 
právě příjemným zvukem houslí prorážela také píseň, už 
podle melodie zdaleka rozeznatelná . . . Bylo slyšeti 
i pádné rány pěstí na stoly, jimiž zpěváci dodávali slovům 
svým případného rázu. člověku zdejších poměrů nezna- 
lému by se zdálo, že jest daleko odtud někde na severo- 
západě, kde jedna řeka má také tolik podobností s naším 
Labem a kde i vlny té řeky prý šumí tuhle píseň . . . 

Starý muž zde vystoupil; ale ani se mu od břehu 
nechtělo. Už asi po čtvrté si opakoval jméno téhož města 
a při tom si vždycky kostnatou ruku položil na čelo, jako 
by se na dávno uplynulé doby rozpomínal. Stály tu někdy 
kolem vozové hradby, za těmi hradbami slavná vojska, 
nad jejichž hlavami duly větrem vítězné prapory s ka- 
lichem, a potom se tu rozzuřila seč, kteréž ve válkách 
husitských jen málokterá se vyrovná. Našinci byvše od- 
mítnuti s posláním svým do tábora nepřátelského, kdyby 
prý Pánbůh Němcům pomohl, aby Čechy jímali, a kdyby 
zase Pánbůh Čechům pomohl, téhož že se mohou od nich 
nadíti, a ke vzkazu nepřátel, že všecku živou duši českou 
pobijou, u těla i krve Páně zapřísáhli se vespolek, že 
nikoho nebudou živiti a také neživili dobyvše vítězství, 
tak že od bojiště až na hory „Míšeňské" nepřátelé leželi 
hustě sbitím jako ve žni na poli snopové, a potok, který 
městem teče, zkrvavěl veškerý ... A dnes tu Čech uči- 
něným podruhem. — Tak se časy mění! 

„Pěkně vítám, pane dědečku!" zašveholilo náhle za 
stařečkem dvé hlásků po němečku a hošík s dívčinkou 
jedním rázem se uchopili kmetovy ruky, aby ji přitiskli 
ke rtům. 

Kmet však pravici prudce utrhl a podíval se na obě 
děti, jež také bázlivě odskočily choulíce se: děvčátko za 
sukně paní v prostředních letech a hošík za muže asi 



364 

čtyřicetiletého, dle zevnějšku řemeslníka v lepších po- 
měrech. 

„Vítáme vás, tatíčku! Vítáme vás!" zvolali muž se 
ženou jako by jedním hlasem po česku, oba se srdečně 
usmívajíce — a okamžitě spočinuli ve kmetové náručí. 

Jen obě děti stály posud tak ostýchavě v pozadí, 
nějak se lekajíce starce, jenž jim tak prudce ruku odtrhl. 

„Nu, pojď také přec, Vácslave a ty Ludmilo! — 
Tak tuze jste se na dědečka těšili ! — Chtěli vás, tatíčku, 
překvapiti, jak už umějí německy!" 

Otec musil chtěj nechtěj obě děti ku stařečkovi při- 
vésti ; ten jim však už nyní pravici neodtrhoval, ale sehnuv 
se hbité jako mládec i tváře dětem nastavil, aby je mohly 
zlíbati. 

„Nediv se! — Takového přivítání jsem se nenadal! 
— Kde pak bych se mohl taky já sprosťáček nadíti! 
Neumím se ani po němečku podívati. Hle, hle ! Už umíte 
více než dědeček!" 

Ale tahle slova zněla nějak trpce a stařec se při 
tom zadíval na syna jako před hodinou na ty dědinky po 
labských březích, kde všude a všude tak cize, ač by se 
tu člověk cítil tak příliš rád rodným domovem. 

Potom vedla snacha dědouška pod paží; ale děti 
živou mocí nechtěly, aby je vzal za ruku. Pořád se po 
něm tak úzkostlivě ze strany dívaly, protože tomu přivítání 
je matička učila od tří dnův, aby každé slovo uměly dobře 
pronésti a dědeček se podivil, co všecko umějí . . . 

Dědečkův syn byl kovářem; práce šla mu dosti 
dobře. Kde pak také nejde k duhu práce českým rukám. 

Dědeček byl starý výměnkář; a zač pak stojí také 
tak často ten výměneček, když „nevěsta" někdy starému 
kmetu každé sousto vyčte, aneb každého čtvrt roku, kdy 
se odvádí trochu toho másla či sádla, trochu těch krupek 



365 

aneb hrachu s čočkou, bývá hádka a předhůzek, až stydno 
vyprávěti ... 

Potom omrzí i ta kniha, kteráž mnohdy výměnkáři 
jedinou poskytuje útěchu, i to písmo a kronika! Leckdy 
se mu znechutí i ta dědina, v níž vyrostl; a což divu, 
že si nezřídka takový výměnkář povzdychne; „Kdyby si 
mne raději Pánbůh vzal!" 

A proto přijal také stařeček, o němž vypravuji, již 
asi sté pozvání synovo, aby zavítal k nim, už i ten kostel 
že prý tak blizounko, u nich že bude míti život jako 
v ráji, žena že dobrácká a děti i ve spaní že povídají 
o dědečkovi ... 

Syn psal otci svatou pravdu. Žena skutečně dobrácká ! 
Stařečkovo oko okamžitě to postřehlo. Jen ta vnoučátka . . . 

„Však vám navyknou, uvidíte!" švitořila snacha po- 
dávajíc dědečkovi doma už po několikráte koláč, jakého kmet 
nejedl na výměnku ani o posvícení, ačkoliv synovi zůstavil 
statek knihovně čistý úplně. 

„A jak se školou?" 

„Chodí do zdejší! — Nějak to sice nechce jíti. — 
Než tak té němčině navyknou." 

Kmet položil posledních několik soust, jež držel v ruce, 
na stůl a upřel na syna pronikavě oči. 

„Jiné školy tu nemáme! — Nás Čechů tu hezká 
číslice, ale chtějí-li, aby se jejich děti naučily aspoň čísti, 
psáti a trochu těm počtům, musejí je posýlati, kam mohou." 

„Inu — inu! — Trochu těch počtů! Náš starý, 
dobrý kantor, dej mu Pánbůh radost věčnou, říkával ne- 
jedněm počtářům, kteříž nevěděli, kolikrát dvě do čtyř: 
kdybych se tě takhle zeptal, kdy budou kvasnice a zač 
jich džbánek, to snad bys přec uhodl? — A pochybuji 
zdali se tam více naučí!" 

„Platiti musíme, byť i doma zůstaly! — Jak tedy 
jinak, otče?" 



366 

„Od jakživa jsem slýchával: může-li vrabec slavíčka 
vyseděti? — V cizí hnízda klade svá vejce jen kukačka ! 
— proto jsou z nich vždy jen kukayice!" 

„Neposýlají-li však i u vás děti do Němec na 
.handl 1 ?" 

„Posýlají!" — Tvůj bratr také hocha poslal. — Co 
jsem se namluvil ; a přece nic plátno ! — Kluk tam pobyl 
dvě léta, přišel nazpět a neumí se nyní česky ani správně 
podepsat; o němčině ani nemluvím. Ale říkají proto pro 
všecko : může promluviti aspoň i s pány. — Inu : okresní 
posel, odhadce, „pejřavý žid* 1 jsou také konečně páni. 
Holka, která prý byla v Němcích, když píšou přípověď, 
jest o tisíc zlatých dražší. Bývá po takové pravý shon. 
Může býti potom poštmistrovou, kupcovou; může být 
i paní doktorkou . . . Výborně se to prý vyplatí i když 
zůstane jen selkou! Když přijde odkudsi z Chomutova 
poptavač po selátkách či podsvinčátkách, umí se prý s ním 
aspoň smluviti, nedá se tak lehce prodati. — Když přijde 
obilník, může prý si s ním promluviti sama. — Jaká byla 
výhoda na příklad, když tu byli Prušáci a chtěli někde 
kuřátka, jinde husičky a zase jinde cos jiného, že jim 
rozuměly a mohly posloužiti! 41 

Stařec se usmíval trpčeji a trpčeji — a už nevzal ani 
do úst. Těžko se také usmívati vesele, když na rtech tak 
hořká pravda. 

„Léta na výměně ztrávená jsou léta ztracená. — 
A v mladém věku škoda jednoho měsíce, natoť dvou či 
tří let. — A když všecken útlý, dětinský věk ztráví se 
ve škole takové, kde neslyší dítě zvuku českého, a slyší-li, 
bývá to jen k posměchu, kde nejdřív zhola ani slovu ne- 
rozumí a později jen ztěžka? Co potom — co potom, 
synu můj?" 

Stařec vstal a vzal svého syna za ramena. 



367 

„Potom se odcizí otci; potom se odcizí matce! — 
A když se dítě odcizí svým rodicím, běda, přeběda! — 
Jednou jsem četl, že prý Turci odvlékali v otroctví nej- 
raději děti křesťanské. Tam jim paměť na rodnou zemi 
a na rodiče po zlém vyhladili, a víš-li co se z těch dětí 
stávalo? — Nejhorší metly na křesťanské dědiny a nej- 
spolehlivější vojsko tureckých sultánů! — Rozumíš mi, 
synu můj? — Kam padli, po dědinách křesťanských ani 
pohádky nezbylo! — A snad vlastní syn ubil otce, snad 
vlastní dítě rodné matce srdce probodlo, pod nímž je nosí- 
vala, snad bratr sestru zhanobil a bratru vlastnímu hlavu 
rozťal šavlicí a zapálil s hrozným smíchem krov, pod nímž 
stála jeho kolébka! Jářku, pochopuješ tahle slova má? — 
Jsoať významná tak velice. — Štěstí, že jsem přišel. Ne- 
můžeť býti pod nebem člověka horšího, než který svému 
národu se odrodil! — Čísti, bohudíky, umím; psát také 
dovedu, ač se mi už ruka třese, i trochu těch počtů znám! 
A když babička Ludmila dovedla učiti vnuka Vácslava, do- 
vede i dědeček učiti Vácslava s Ludmilou sobě k radosti, 
vám ke cti a dětem samým k užitku!" 

A stařeček Lipovec slovu svépau dostál! Od zítřka 
děti do německé školy nepáchly a dědeček se stal na 
stará kolena učitelem. A přicházely i ostatní české děti, 
pro něž vždycky měl v zásobě Lipovec vřelá a srdečná 
slova, že takových v těch světnicích, do nichž mnohé 
chodilo už šestý rok, ani jednou nebyly slyšely. 

Nejraději měli dědečka ovšem Vácslav s Ludmilou. 
A chcete-liž věděti čemu, a jak je dědoušek učíval? — 
Toť bych vám celou knihu musil napsati, protože byl kmet 
Lipovec knihou živou sám, v níž kolik listů, tolik za- 
jímavých rysů v povaze, jako křišťál čisťounké. — 

Jednou v neděli přišel v podvečer mladý Lipovec 
z města domů, už na prahu volaje na starého otce, jemuž 



368 

podle dětí také všickni musili říkati dědeček: „Nesu, dě- 
dečku, radostnou novinu ! a 

Stařičký kmet vypravoval zrovna asi třiceti dětem, 
jak se jednou z daleké ciziny vracel mladičký český král 
a jak se při tom rozklenula od jedné strany nebe na 
druhou, krásná duha, že všude, kde ji viděli, prorokovali 
z toho šťastný věk a mladému králi slavné a pokojné pa- 
nování . . . 

„Víte-liž, co dnes v novinách? — V Praze připadlo 
několik šlechetných mužů na zlatou myšlénku a sotva že 
na ni připadli už ji provádějí. Po celé zemi začínají sbí- 
rati, aby mohli v městech, jako naše,^ české školy za- 
kládati, aby cech i v nejzazším konci své vlasti cítil se 
opravdovým domovem. a 

Potom vytáhl syn z kapsy noviny a četl provolání, 
psané z té věrné, vřelé duše české: „Čechům, Moravanům, 
Slezanům!" 

„Af tedy neschází na obětivosti pro tu „Matičku" ani 
jedné ruky české, byť byla utvrdla i mozoly I Át zlatým 
deštěm sype se v obětnici tu darův i z nejodlehlejší české 
dědinky ! Nesmí se nám ani jedna duše ztratiti, ani jediný 
lupínek na rozložité naší koruně uschnouti . . . Zde můj 
ústřadek z výměnku!" 

A kmet Lipovec položil po těchto slovech na stůl 
váček s dvacetníky, střádanými ode mnoha let a tak bě- 
lounkými, jako by včera byly raženy. Střádal si na kříž 
pro svůj hrob a každým čtvrtletím jeden přidával. 

Dědoušek Lipovec čeká prý do dneška, kdy uchystají 
i v tom jeho novém domově českým dítkám útulek, tak 
jako staří zlatého ptáka očekávali, kterýž na perutích 
svých z východních krajin přinese rodným vlastem sílu, 
slávu a česf. A chvějí se mu ruce radostí nevýslovnou, 
kdykoliv vezme do rukou naše Pražské listy a oko jeho 



369 

utkvívá na seznamech, jak těch dárců roste do tisíců v a 
jak prý jich musí růsti do statisíc. 

Václav s Ludmilou překvapují tatíčka s matičkou, 
čemu by se byli nikdy nenaučili cizím, nesrozumitelným 
jazykem. 

A otec s matkou blahoslaví den co den příchod dě- 
dečka Lipovce — a teprv budou blahoslaviti, jen co až 
i v jejich městě bude česká škola zřízena. 



Ze zelených lancochů poslední. 

(Epilog ku „Trnové koruně".) 



(Psáno: 1883.) 




I. 



e Staré Boleslavi byla ohavnost spuštění. 

Všecka krajina kolem zatažena chmurnými 
oblaky dusivého dýmu. Labské vody se šerým 
dnem až tmí a zdá se, jako by ani nechtěly 
ku předu. A když tak tiše řeka plyne, že není nikde 
ani vlnky viděti a hladina její podobá se rybníku — bývá 
prý přečasto nejpotměšilejší. Plíží se sotva slyšitelným 
šumem, ale náhle se začíná dmouti, rozhučí se, rozběsí, 
vlna vlnu hltá, jícny jejich nenasytný — a potom není 
radno přiblížiti se ani ku břehu. Olšoví kolem Labe také 
tak stichlé, nevlídnou hnědi odpuzující, a jen někdy za- 
krouží dusným vzduchem černý pták. 

Ob čas vyšlehne ještě nad městečkem požárný sloup; 
ale jen na okamžik. Mlhy se spouštějí níž a níže, už 
skorém nad samou zemí, není na deset kroků před se 
viděti; ale za to slyšeti pustý smích, jímž se člověk- 
nezvyklec v útrobách svých otřásá . . . Éeč sice nesrozu- 
mitelná, ale podle zvuků, které se všech stran k uchu 
prorážejí, kalá asi nebude. V lomozný ryk mísí sé ržání 
koňstva, někdy i ocel zazvoní, rozlehne se vřeskot 
dlouhých jezdeckých polnic, zavíří buben; ale tak se 
zdá, jako by všecko to bylo jen z rozpustilé nevázanosti. 



374 

Poutníku, jenž by nebyl s věcmi, které se tenkráte 
v českém království daly, obeznámen, kalil by se zrak, 
o hlava by se závrat pokoušela a noha by váhala, má-li 
se z těchto míst, posvěcených krví Vácslavovou, pože- 
hnaných stopami Arnošta i Karla císaře*, věčně památných 
poslední poutí Janovou . . . , obrátiti zpět, či má-li dále 
kráčeti. 

2 kostela Svatovácslavského očazené rumy, z nichž 
chvílemi na okamžik požárný onen sloup dosud vyste- 
huje. Zvony, jimž mimo Prahu nebylo rovno po celé 
české zemi, rozlity, oltáře pobořeny, popáleny; ve hro- 
bových sklepích, jež řítící se klenba chrámová byla pro- 
razila, cínové rakve rozpuštěny a nebožtici na prach 
spáleni. 

Na českou zemi přišly opravdu časy, jakéž hlavy 
rozvážné věstívaly. Ani ve hrobech nebožtici nebudou 
míti pokoje, natoť živoucí . . . Co plátno, že nad rakvemi 
zapěje sbor knězi nejpobožněji: „RequieScant", když za 
nějaký rok ruka lotrovská do vnitra se vloupá a kosti 
umrlcovy rozhází! 

Škoda, praškoda věčná těch zvonů Svatovácslavských ! 
Jak poutníčkové urychlovali krok, jak se usmívali, jak 
jim srdce toužebněji bušilo, když je Staroboleslavské zvony 
vítávaly nejmohutnějšími a nejmelodičtějšími akkordy . . . 
Jeden hučel „svatý Vácslave!" druhý „oroduj za nás! u 
odpovídal, a jindy se zdálo, jako by všecky najednou 
hlaholily: „utěš smutné — zažeň vše zlé — kyrie elejson!" 
A ode dvacátého dne měsíce ledna léta Páně 1640 po 
všem — po svatyni Svatovácslavské i po jejích proslulých 
zvonech, 

I kostelíček sv. Klimenta — starý, Cyrillometodějský 
pamětník — nezůstal ušetřen. 

Smutné, přesmutné podívání ... A proto Labe mlčelo, 
proto se tak černalo a proto mlhy husté rychleji a rychleji 



875 

zahalovaly český Betlém, na nějž přišly dny nejhroznějšího 
navštíveni. 

Spáleno a zbořeno do základův i děkanství s pro- 
boštstvím a lid všecken přiveden na hůl žebráckou. 

Během jediného roku zakusila Stará Boleslav nepo- 
měrně více než za všecka léta svého trvání. Nešetřili jí 
ani císařští, vyloupivše dne 1. máje „všecky městské 
i duchovní domy, také i všecky kostely, zajavše dobytek 
a pobravše obilí, mouku, víno a co jen odnésti či odvésti 
mohli . . .** Dne 27. máje již tu byli zase Švédové s Pa- 
nýrem, který poručil obyvatele z domů vyhnati, domy 
sbořiti a se zemí srovnati ... V pokoji zůstaly pouze 
tři kostely, dům probošta i děkanství; ale jen na kratičký 
čas . . . 

Hrozným požárem ze dne 20. ledna zůstal nedotknut 
jen kostel Panny Marie ; ale znesvěcen jest až běda. Obrazy 
se stěn strhány, znectěny, posekány, probodány a zne- 
tvořeny, že stydno pověděti. Kolem zdi rozestaveni koně, 
na kamenných stolech oltářových nasypáno ovsa, naházeno 
sena, po zemi nastláno slámy, dlažba vytrhána, do půdy 
zaráženy koly a u kolu také koně přivázáni . . . Hlavní 
oltář nepoznatelný, řezbářské ozdoby potlučeny, uměle 
točené sloupy přetřískány a na stupních povalují se zpití 
rejthaři na rtech s nejoplzlejšími slovy . . . 

Posvátná soška na štěstí vzorným děkanem Bilen- 
berkem odnesena ještě v čas a chována v úctě veliké 
při dvoře císařském v kapli Vídenské. 

Nejzlotřileji počínali si Švédové v podzemním koste- 
líku svatých Kosmy a Damiana. 

Měli tu zlaté kalichy a plnými doušky si z nich 
připíjeli. 

Byly to postavy, jež prozrazovaly dravci duše své 
již zevnějškem, hned prvním pohledem. 

V. Benró-Tíebízský. XIV. 25 



376 

Na tvářích jizva vedle jizvy, nejedná ještě krvácela, 
kabátce jejich rozedřeny, kožené spodky jízdecké pose- 
kány, bandalíry měnící se všemi barvami, ohrdlí přes ka- 
bátce začerněna, na hrudích se jim však lesknou dukáty, 
některému celá řada, mají je navléknuty na silných, ned- 
bá vných stužkách, nikde je nemohou ani prodati, obyčejný 
lid jich nedočká, a také by jich nekoupil, po židu nikde 
ani vidu. Jen co se zase dostanou do říše; tam je spe- 
něží ! . . . Dříve si však o ně zahrajou. Kostky jsou po 
roce, neschází jim ani karet ... Ve chrámu zaraženo do 
zdí několik smolnic. rejthaři se rozsazují po několika a 
dávají se do hry. 

V kostele Mariánském se zatím dobývají do hrobů. 
Náhrobní kameny páčí obrovskými sochory, a když se 
jím lupičská práce podařila, vrhají se s dravci zuřivostí 
na rakve, rozbíjejí je, tasenými kordy burácejí nebožtíky, 
tropí si z nich posměch, staví je proti sobě, rakve 
krkavčíma očima prohledávají, a co jest jen poněkud 
cennějšího, všecko si osvojují . . . 

V podzemním kostelíku i nahoře hlučno, až uši za- 
léhají. Pokřikem nerozuměti skorém ani slovu. Jen cinkot 
peněz, narážejících na kamennou dlažbu, poněkud proniká. 

„Věru bych se podíval, aby se neztratila! — Kej- 
klířství, nic jiného než kejklířství! u 

Jakýsi důstojník jezdecký zastavil se s několika sou- 
druhy na těch místech, kde ocel bratrovražedná vykonala 
čin, jenž dlouho volal do nebe o pomstu. 

Na očazené stěně bylo zcela určitě viděti krvavé 
skvrny — věčné věštkyně bratrské „lásky* Boleslavovy. 

„Dám v sázku tyhle oči své! tt 

Důstojník vyhrkl v pustý smích, odepjal od boku 
kord a mrštil jím do stěny . . . Ale týmže okamžikem prodralo 
se jeho hrdlem zaúpění, jež nelze vypověděti.. Důstojník 



377 

se chopil oběma rukama za hlavu a ústy jeho dral se řev, 
jenž nebyl hlasu lidskému ani podoben. 

Soudruzi přiskočili k němu ; ale sotva že se mu po- 
dívali v obličej, zarazili se, jako by byli zdřevěněli. 

S očí valila se mu dvěma proudy krev a stříkala, 
jako když si kdo žílu podetne. 

Prudkým nárazem těžkého jezdeckého kordu odrazila 
se malta s vyschlým kamením a zaletěla přímo do očí 
jeho 

„Co vidím — co vidím? — Krev — krev! — Ne- 
šťastná krev!" 

Dfijstojníci, kteří byli již ledačemus uvykli, trnuli 
hrůzou a nemohli pro okamžik ani slova promluviti. 

„Pryč — odtud — pryč přijdu i o rozum 44 . . . 

Nešťastník se pořád tak držel oběma rukama za hlavu 
a pořád se draly z hrdla jeho zvuky, po nichž na těle 
husí kůže naskakuje. 

r Kde mám svůj kord — kde? — Dejte mi jej aneb 
mne sami probodněte! ' — Hořím, shořím!" 

Drzec klesl nyní k zemi a na rtech jeho poje vila se 
bílá pěna. 

Za chvilku ho několik vojáků vynášelo ven pode 
stany, jež se bělely opodál spáleniště. 

Ale ostatní se ani nehnuli, jako by se nic nebylo 
přihodilo. 

„Červený král... červenou desítku! — Sem! - 
Slyšíš, padouchu?" 

„Podhodils ho . . . Měls zeleného kluka!" 

„Ďábelský lháři!" 

A již necinkaly peníze; ale zvonila ocel. Hráči se 
do sebe pustili a dali práce deseti mužům, než je roztrhli. 

Nad Boleslavi již večerní soumrak. Labe pořád tišší 
a tišší, neslyšeti ani nejnepatrnějšího šumu, i pták — 
noční lupič — se spáleništi zdejšímu vyhýbá. Ve chrámech 

25* 




378 

vsak život jako za nejhlučnějších trhů v nejprostrannějších 
krčmách. x 

Švédové chtějí pobytu svého v cechách jak se patří 
ještě užiti. Už ho beztoho asi na dlouho nebude. Císařští 
se sbírají na všech stranách. 

Nebylo jich tu ani jedno sto ; ale zlého zde natropili 
za tisíce. 



II. 



odubcův dvorec ještě v údolině asi tři hodiny 
severně od Prahy. Zemanka již sice odpočívá, 
letošním jarem se na jejím hrobě rozzelená 
trávník podruhé ; ale ve dvorci přece zase někdo. 
UhOstil se v něm dudák Krakule. Nemůže a nemůže za- 
pomeuouti zdejšího kraje. Prošel českou zemí přič na přič 
několikráte, po straně mu zase kozlík vykukoval a tenhle 
uměl vřeštěti. Jen že se při jeho kouskách lidem oči za- 
lévaly slzami. Ale kolikrát se obrátil Krakule v tu stranu, 
kde tichounká úžlabina, kde na táhlém svahu rozložen 
dvůr, kde vykvetla nevěsta ze zelených lancochů nejslav- 
nějšího . . . 

„Nic plátno, brachu, kdybys nevím co dělal . -. . 
Našemu plukovníkovi a jeho Andělce ke svatbě neza- 
dudáš — nezadudáš. — Kdybys byl měl hlas, jako andělé 
Boží o soudě posledním, ještě bys něco mohl provésti; 
ale takhle? — Byla to má nejšťastnější léta... nej- 
šťastnější . . . " 

A dudák Krakule po těchto slovech zaměřil do Bole- 
slavi a z Boleslavi do Podubcova dvora. Bylo to druhý 
měsíc po zemančině pohřbu. A chodila k němu do dvora 
celá ves; ani se jim domů o^tud nechtívalo. Krakule již 
před lety uměl povídati, a což teprve nyní, když tolik 



379 

zemí prochodil a tolika pánům hrál na staré, dobré dudy 
své. Takové nyní již ani udělati nedovedou, kdyby jim 
dával rýnských plnou čepici. 

„Já hrál před samým arciknížetem!" 

Lidé přestali téměř dýchati. 

„Árcit že: před samým .arciknížetem ! Před tím, 
který se podepsal ve Staré Boleslavi na obrázek svatého 
Vácslava a připsal: Svatý Vácslave, pros za nás!" 

„A co ti dal?" 

„Co mi dal? tf 

Dudák Erakule se rozesmál, jak dovedl nejhlučněji. 
Všecko mu lépe šlo než dříve; ale jen smích nikoliv. 

„Dal si mne zavolati, zeptal se mne, co a zač . . . 
Já řekl: „Dudák od zelených lancochův" a on mi položil 
pravici na rameno, potřásl jí několikrát a pravil: „My se 
známe, my se známe ! a — Ba právěC, že jsme se znali. — 
V té veliké bitvě na bavorské půdě, kde zelení lancoši 
zachovali jeho otci korunu, byl on nejvyšším, my říkáme : 
generalissimus, a já regimentu našemu dával kozlíkem zna- 
mení . . . Měli jste ho slyšeti . . . S arciknížetem sešel 
jsem se dvakráte, jednou ve Staré Boleslavi, podruhé na 
Pražském hradě . . . Nyní je už císařem . . . tf 
, „A co ti dal?" 

„Co mi dal?" 

Dudák se podruhé rozesmál, jak dovedl nejhlučněji. 

„Velicí páni říkávají jen: „Budu si tě pamatovati. u 
— Rozumíte? — U takových dosti — až tuze dosti, 
když si nás jenom pamatují ! — Jářku : v bavorské zemi 
vystrojili zeleným lancochům slavný pohřeb a náš praporec 
poslali do Vídně na věčnou památku! — Slyšeli jste? — 
Není toho dost: slavný pohřeb a praporec ve zbrojnici 
na věčnou památku?* 

Erakule se vždycky rozesmál po třetí; ale nyní ho 



380 

bylo slyšeti celou vsí. A lidé nevěděli, mají-li se smáti 
8 ním či pozastavovati se nad jeho rozumem. 

Ale okamžitě mluvil již zase tak,' jako by ze všech 
byl nejmoudřejším. A sedláci přikyvovali hlavami, dávajíce 
mu za pravdu v nejhlubších duše své útrobách. 

Když minulého roku vpadli do Čech Švédové, dudák 
Krakule chtěl proti nim f ale verbíři ho všude jen s po- 
směchem odbývali. Staré kosti k ničemu prý nejsou, škoda 
na ně i kulky z mušketu. A na Mělníce by ho byli hnedle 
vsadili do městského žaláře a v žaláři do klády. Krakule 
jim vyčetl celou litanii hříchů: spustlosf, zbabělost . . . 
A hlas jeho přehlušil i buben verbířský. 

„Já — zelený lancoch — vy krtci! — Podívejte se! a 

Dudák Krakule se vypjal, jak dovedl nejpříměji. Měl 
na sobě opravdu vojenský kabátec, jehož barva někdy 
bývala zelená . . . Brával ho jen o největší svátky aneb 
kdykoli někam šel . . . A když ho měl na sobě, vykračo- 
vával si, jako by byl — Kladivákem, slavným plukov- 
níkem pověstného regimentu. 

A když se rozlezli Švédové i zdejší krajinou a všecken 
lid se uchýlil do slují ve vltavských skalách, zůstal Kra- 
kule ve vesnici samojediný . . . 

„Scházelo by ještě, abych utíkal i já! Tohoť, braši, 
nebude ! u 

A Krakule očekával nepřítele pod paždí se svým 
kozlíkem a na těle s vybledlým, lancošským kabátem. 

„ Proto pořade prohrávají, že není zelených lancochů, 
že náš regiment na cizí půdě práchniví! — Pro nic 
jiného! — Takových chlapíků nebylo a nebude!" 

A Švédové nechali vesničku, v níž Podubcův dvůr, na 
pokoji . . . 

Ale asi od měsíce Krakule jako by řeč byl ztratil; 
jedva že tak odpověděl k otázce. A nerozhovořil se nikdy. 
Jen tohle říkával a skorém neustále: „Přitahují nám trnovou 



381 

korunu ke hlavám těsněji. — Rozumíte? — Což ne- 
cítíte? — Mne bodají její trny, i když spím ..." 

B Dudák Krakule schází — jen si ho všimněte — 
oči mu kvapem zapadají — tvář mu sestárla o deset let 
— bílé vlasy jeho popelovatí ... Ký také div ! — Už 
zkusil ve světě dosti . . ." říkali si lidé navzájem; ale 
mýlili se velmi. 

Krakule jen trochn více přemýšlel; a když starý 
člověk mnoho myslívá, zdá se vždycky o několik let starší. 
A méně bystré zraky nemoc hádávají. 

A když sem přišly noviny, že Švédové ve Staré Bole- 
slavi zapálili Svatovácslavský kostel, že se zvony rozlily, 
že se i cínové rakve rozpustily, dudák Krakule umlkl 
naprosto. Dudy na hřebíku pod policí plesnivěly, ač byl 
masopust v nejplnějším proudu. 

„Kdybys nám aspoň zakvikl? a prohodil jakýsi sedlák. 
Možno, že chtěl jen žertovati. 

Nyní se však Krakule rozezlil. 

„ Jářku, rouhači, pozvi si sem Panýra a on ti za- 
kviká, že bude rázem po tobě!" 

Dudák Krakule si odplivl a obrátil se. 

A na tohohle všetečku dlouho a dlouho ani nemluvil. 

Potom asi na den odešel . . . 

A když se vrátil, sesypala se kolem něho celá ves. 

„Zle s námi, milí lidé, zle . . . A ještě hůře bude 
s vašimi dětmi. — K čemu tekla naše lancošská krev ! — 
Proč jsi ty, děvuško andělská, dala v oběť život svůj, abys 
Staroboleslavskou Bohorodičku — nejdrahocennější po- 
klad milé zemi rodné získala ... A zjevují se již i svatí 
naši patronové ... Já slýchával od malička : dokud hrob 
svatého Vácslava zůstane nedotknut, nebude ještě nikdy 
tak zle, byt se i zdálo, že hůře ani býti nemůže. A víte, 
co z hrobu jeho udělali? — Žlab -*- žlab — pro své 
koně — z oltářů také žlaby, na stupních v kostky hra- 



382 

jou ... A nocí přicházívají sv. Vácslav, sv. Vojtěch, sv. 
Prokop, sv. Ludmila . . . Jsou všickni bílé oblečeni, tváře 
jejich zastřeny, jen v ruce Vácslavově lesklý meč . . . Roz- 
umíte? — V ruce Vácslavově lesklý meč, a není nikoho, 
kdo by jej vzal, svolal kolem sebe věrné Cechy a na 
tyhle lotry udeřil . . . Není nikoho, zelení lancoši v cizí 
půdě práchnivějí . . . takových vojínů nebylo a nebude . . . 
Já z nich poslední — poslední — • 

Dudák Erakule svěsil hlavu a odmlčel se. 

Lidé se téhle noviny zděsili. Slyšeli o Švédech leda- 
cos, viděli noc za noci nebe krvavé, den za dnem oblohu 
dýmem ze spáleniště zataženou, zcela na blízku udaly se 
strašlivé příhody* oni sami byli sice dobře ukryti, sluje 
ve vltavských skalách na pravém břehu téměř nedostupný, 
a chtěl-li by se někdo vedrati do vnitra násilím, musil by 
míti život jako devítihlavá saň, aby odseknuta-li či roz- 
drcena-li jedna hlava, ihned druhá vyrůstala; — zaopatřili 
se potravou na kolik měsícův, a není tomu dlouho, co se 
vrátili pod rodné krovy, tak asi k vánočním svátkům . . . 
Ale že by se takovéhoto skutku mohli dopustiti na potupu 
českého jména, k jehož očištění přece někdy, jak sami 
říkali, jejich král přistál k pomořanským břehům, nemohli 
se domysliti. Z hrobu svatého Vácslava, v němž odpočíval, 
dříve než ho převezli do Prahy ku svatému Vítu, žlaby pro 
své koně nadělali! — Vesničané se z téhle noviny ani 
nemohli vzpamatovati. 

„A Švédů tam již nemnoho — jen hrstka — a do- 
volují si tolik svatokrádeže, tolik porouhání. Nikdo 

jim toho nebrání, zpupnost jejich roste. — Milí, drazí 
lidé ! — Klesli jsme hluboce . . . Vstaňme, oči si protřemež 
a vizme bídu svou... Však věděl bych, co činiti! 11 

Dudák Erakule se nyní davem rozhlédl, jako by se 
chtěl přesvědčiti, jak na ně působila jeho řeč. 



383 

Podle výrazu, jenž se mu svráskovatělým obličejem 
rozestřel, byl spokojen. 

„A co? tt 

„Mrázfiv Prokope, Chládkův Vojtěše, Křížův Vác- 
slave . . . Pojďte se mnou do dvora. Tatíkové vaši proti 
tomu nebudou . . . Ani vlas nebude zkřiven na vašicb 
hlavách!" 

A tři mladici, urostlí nejštíhlejšími doubci, mohutných 
plecí, silnýcb paží a pěstí jako kladiva, dali si říci oka- 
mžitě. 

Dudák Erakule se i usmíval. 

„Pomuže-li nám Pánbůh a úmysl náš se podaří, potom 
vám zadudám, jaké jste jaktěživi neslyšeli. Takovou 
písničkou se nohy samy hýbají. Potom budeme slaviti 
masopust, že takového ve zdejší vesničce ani za zlatých 
časů neslavili!" 

A dudák 'Krakule odcházel se třemi mladíky do Po- 
dubcova dvorce. 

Tatíci jim nezbraňovali v ničem; ještě z toho byli 
hrdí, že si zrovna jejich syny vyhlédl. 



m. 



ad Boleslavi pořád hustší a hustší mlhy. Ve spá- 
leništích nedoutná již ani jiskřičky. Ale neda- 
leko Svatovácslavského kostela ještě se šedají 
švédské stany. Nějak však pořídly. Je jich 
zde méně a méně den ode dne. Sotva že některý oddíl 
vytáhne dále k severu po labské vodě, přijedou jiní a roz- 
loží se zde, jako by tu chtěli přezimovati ; ti, kteří odjí- 
ždějí, jsou rádi, že mohou pryč. Nemají tu v noci pokoje. 
Ondyno viděli zástup pacholíčkův, oblečených ve sněhová 
roucha, vznášeli se jim nad hlavami, prsty u pravic měli 




384 

pozdviženy k výhrůžce . . . Několik se jich z tohohle vidění 
ke smrti roznemohlo. A když se jitrem jeden na druhého 
dívali, měli poseté tváře i ruce i hrdla promodrávajícími 
skvrnami. A jako by nemohli ani hlavy unésti. A cítili 
v žilách oheň jako by v peci leželi . . . Když odtud od- 
jížděli, položili si hlavy koňům do hřívy a dodřimovali 
znenáhla ku věčnému spánku . . . 

Noví přišelci nebyli však lepší ani o vlas; jen zdivo - 
celost jejich ještě zvířečtější. Kořisti již mnoho nenalezli 
a proto všecko z rubu na líc spřevraceli. Co zůstalo uše- 
třeno jejich předchůdci, vzalo za své nyní. 

Ale koním jako by tentokráte seno s ovsem ze Svato- 
vácslavského hrobu nešlo k duhu. Frkali, podkovami hra- 
bali, chvílemi rozlehlo se z Kosmadamianského kostelíka 
pronikavé ržání, nejeden se utrhl a jako by střeštěn, po- 
bíhal vypáleným městečkem. 

Vojáci je však šlehy a kordy na plocho obrácenými 
nutili, až jakýsi rejthar dostal na památku, byv pozna- 
menán v obličeji hluboce zarytou podkovou. 

„ Jaktěživ nebudeš u tak vzácného žlabu. u 

„Tady jej líbají! — Jen si, ryzko, zakousni!" 

„Máme před sebou cestu dalekou . . . Musíš míti 
zaječí nohy . . . Pojedeme s větrem o závod!" 

'Pochodně zaražené ve stěnách ozařovaly prastarý 
kostelík příšerným svitem. 

Postavy jezdců kmitaly se nevysokými prostorami 
a románským sloupovím jako zloduši. 

„Je masopust! děvic tu nemáme! — Zakřepčíme si 
sami!" 

Promluveno — provedeno. 

Vojáci dali se do tance. A rozkřepčili se, že se jim 
tvářemi řinuly potu celé proudy. 

A jaké písně měli na rtech! — Až do prstů musil 
by projeti posluchači nejstudenější mráz. 



385 

„A jako by dudy hrály? — Poslouchejte ! u 

Vojáci na několik okamžikův utichli. Opravdu se 
zdálo, jako by tlumeným zvukem dudácký kozlík se na 
blízku ozýval. A jakou velebnou píseň ! Hlas jeho ku po- 
divu hluboký . . . Slyšeti zcela určitě: „Nedej zahynouti 
nám i budoucím — svatý Vácslave — — u — A za 
chvilku temnějším a temnějším zvukem hlaholilo : „Svatý 
Víte, svatý Norberte, svatý Prokope, svatý Vojtěše ..." 

„Sami svatí v nebi nám vyhrávají! — Jen chutě do 
toho!" 

„Svatí v nebi! — Taková pocta se nám jaktěživa 
nestane ! a 

Rejthaři vyhrkli v nejpustší smích a začali tenhle 
chorál nejpotupnějšími slovy napodobiti . . . 

Pochodně zaražené ve stěnách se vířivým rejem až 
kalily . . . 

Dudy slyšeti zřetelněji . . . Tak se zdá, jako by tyhle 
táhlé zvuky opravdu vycházely z mlh, visících nad samými 
zříceninami. 

Pojednou vojáci tichnou, dech se jim tají pode hrudí, 
třesou se po celém těle, jako by se byl náhle rozfičel 
nejmrazivější vítr ... Na témže místě, kde svatý Vácslav 
klesl k zemi, volaje: „To ti, bratře, odpusť Bůh!" poje vily 
se tři obrovské postavy v bílém rouše s pravicemi po- 
zdviženými vzhůru, v pravicích podivná zbraň jako by 
sochory, jimiž ještě včera kde jaký náhrobek, každý ote- 
vírali, a když nemohli otevříti, rozbili na kusy . . . 

Dudy spustily nejplnějším fořtem: „Všickni svatí 
patronové naši . . . u 

A než se jezdci vzpamatovali, už bušily na jejich 
lebky pádné rány, že se pod nimi tříštily jako hliněné 
nádoby . . . 

Potom dudy umlkly a spáleništěm hřměl hlas: „Zelení 



386 

lancoši ještě žijou — děti Staroboleslavské Rodičky Boží 
vstaly z hrobů — hr — hr — hr!" 

Plápolem pochodní kmital se starý lancošský kabátec, 
v poloděravém širáku houpalo se polospuchřelé péro, na 
němž lpěly ještě saze z bitvy nOřdlingské. V rukou dudáka 
Erakule ostrá šavlice dosud divy činila. A což ty sochory 
v rukou Prokopa Mráze, Vojtěcha Chládka a Vácslava 
Kříže ! Švédům nezbylo ani času, aby se bránili. Nemohli 
se dostati ani ku svým zbraním. Co jich zde provádělo 
téhle noci pustý rej, nezůstal na živu ani jediný, leč 
zraněnec, jenž se ukryl do komůrky, v níž svatý Vácslav 
pekával oplátky. 

Druhým dnem nebylo ve Staroboleslavském okolí po 
švédské noze ani stopy. Kteří dleli ve stanech pod šírým 
nebem, chvěli se po celou noc hrůzou, a když slyšeli 
temné rány, porozuměli, že krajanům jejich je zle, ale ani 
hnouti se nemohli, jako by přimrazeni byli, jako by jim 
ruce byly zdřevěněly. 

Také se mlhy z nenáhla rozplývaly, obloha promo- 
drávala a průkmitaly sluneční paprsky. Ale oko poutníkovo, 
jenž by sem byl zabloudil, nikdy by nebylo poznalo, tady 
že v české zemi místo z nejpamátnějších, sem že tisícové 
a tisícové přicházívají, aby se potěšili, na ústrky lopotného 
života denního pozapomněli, duším aby vrátili klid, hlavám 
mír a srdcím jednoho ke druhému lásku bratrskou. 

Jen ten skřivánek, jenž si letos přispíšil, poletuje 
nad požarovištěm, věstě popěvečky svými, že Boleslav zase 
vstane z rumů, že její záře osvítí český kraj do nejod- 
lehlejší vesničky v pohorském zátiší. 




387 
IV. 

dědince rozlehlé údolinou a táhlým svahem 
ku polední straně, kde Podubcův někdy dvůr, 
slavili letoškem opravdu masopust, jak dovedli 
nejvýznačněji. 

Dudák Krakule měl z brusu nového kozlíka. 

Toho, který hrál ondyno švédským rejtharům Svato- 
vácslavskon píseň — zavěsil si nad lůžko, a až bude v Bole- 
slavi kostel znovu vybudován, půjde k děkana Bílkovi, 
s nímž se dobře zná, vše mu vypoví a poprosí ho, zdali 
by v kostele pro tyhle dudy nebyl nějaký kouteček, třeba 
ten nejzastrčenější. 

A tři selští synkové, kteří Švédům důkladně zaplatili, 
uzavřeli mezi sebou věčné přátelství, že co jeden, to vždy 
druhý a všickni za sebe na vzájem. Ale seděli za stoly 
vážně, rtoma se jim smích jen zakmitl ave hlavách usadily 
se jim podivné nápady . . . 

Dudák Krakule postřehl jejich myšlénky rázem. 

„Nic plátno, hoši, zelené lancochy nechtě spáti . . . 
Jména jejich z hrobu do života nevolejte! . . . Byli, nejsou 
a nebudou. — Já z nich poslední . . . Praporec jejich tlí 
v císařské zbrojnici ve Vídni. Ani nám ho nazpět nedali. u 

A již druhý den táhla tudy síla císařského vojska 
k saským hranicím. Jednotlivé regimenty se rozložily po 
polích do stanuv a důstojníci se ubytovali pod střechami 
ve statcích. 

Generalissimus si vyhlédl Podubcův dvůr. 

„Kde hospodář ? a 

„Já, pane generalissime!" 

„A sám?" 

„Se svým kozlíkem, generalissime . . . u 

Dudák Krakule stál před nejvyšším císařského vojska 
zcela po vojensku. 



„Tys sloužíval? u 

„U zelených lancochů!" 

n Padli do jednoho u N6rdlingen!" 

„Já zbyl z nich jediný . . . Zde, pane generalissime, 
můj kabátec!" 

A dudák Krakule ukázal císařskému veliteli starý, 
vybledlý, pólo rozedřený kabátec. 

Pan generalissimus se obrátil ku svému pobočníku, 
něco mu řekl nesrozumitelnou řečí, důstojník odkvapil 
a za několik okamžiků vířily bubny, vřeštěly jezdecké 
trubky a všecko vojsko táhlo dál. Nejvyšší chtěl zdejší 
vesnice ušetřiti. 

„A co tamty dudy? tf 

„Onehdy hrály ve Staré Boleslavi Švédům k tanci." 

„Štěstí, žes z jejich rukou vyvázl . . ." 

„Ale oni v našich zůstali, hezký počet, tyhle jim, pane 
generalissime hrály, ku krvavému, smrtelnému tanci . . . My 
byli čtyři, jich ke třiceti . . . tt 

„Ty a kdo ještě ? - 

„Tři selští hoši ze zdejší vesnice!" 

„Ať přijdou! 41 

A Prokop Mráz, Vojtěch Chládek i Vácslav Kříž přišli 
okamžitě. 

„Statní chlapíci, jako by uliti!" 

Pan generalissimus si je prohlížel s největší zálibou, 
potom utkvěl očima na druhém pobočníku a prohodil: 
„V tom českém lidu ještě síla . . . Ani bych to byl ne- 
řekl! — A věrný, poctivý lid!" 

„Chtěli byste býti vojáky?" 

Tři hoši se podívali jeden na druhého a potom na 
starého dudáka. 

„Chceme, pane generále!" 

„A mne bys, pane generalissime, doma nechal!" 

Nejvyšší vojska císařského se pousmál, položil sta- 



389 

rému dudáku ruku na rameno, zahleděl se mn v obličej, 
řka: „Už se na tebe pamatuji — zcela dobře — my 
jsme se již jednou viděli — v té bitvě, kde jsem pomocí 
zelených lancochů zvítězil ..." 

Pan generalissimus se usmíval přívětivěji a přívětivěji. 

„Však tě, pane, také poznávám . . . tf 

Dudák Krakule byl nějak rozpáčit, v hrdle mu selhá- 
valo, zajíkal se — a to se mu nepřihodilo už dávno — 
tuze dávno. 

„Tys někdejší arcikníže Ferdinand — tys náš král — u 

„Jsem • .- . tt 

„Smím mluviti, jasný pane, a smím tě oč prositi?" 

„Bez ostychu! — Jsem zeleným lancochům dlužníkem 
do dneska." 

„Kolem hlavy českého lidu ovinuta trnová koruna, 
bodá až do mozků, vrývá se mu až do srdcí ; a jsou ruce, 
které ji pořád těsněji ku skráním našim přitahují . . . Pane 
nejjasnější, ty nám můžeš uvolniti, ty nám můžeš po- 
moci . . . Pravils před několika okamžiky: „V tom českém 
lidu ještě síla. Ani bych to byl neřekl ... A věrný, po- 
ctivý to lid!" — My za tebe potom dáme všecku svou 
krev, podívej se na tyhle jinochy, jak jsou volni, jak jsou 
ochotni . . . Nám, jen nám věř, pane nejjasnější!" 

Oko krále Ferdinanda III. spočívalo na tomhle pro- 
stičkém člověku, který mu tak dokořán otevřel srdce své 
i duši svou, s rostoucím zalíbením. Panovník rozuměl dobře 
každičkému slovu jeho a nepozastavil se ani nad jedním. 
Jak rozdílná to řeč od návrhů jeho tajných rad! Jak 
upřímná, nehledaná, jak srdečná! 

„Líbíš se nám! — • Uvidíme! — Jen co přestanou 
časy válečné! — Chválíme, že nechceš pro sebe ničeho, 
ale pro své krajany a pro rodnou zemi . . . Abys věděl, 
že ti chceme býti nakloněni, zřídíme znovu lancošský 
regiment ! " 



390 

„Jen to ne — nejjasnější pane můj! — Lancoši-na 
n&rdlingenských výšinách práchnivěji, nechme jich v po- 
koji, takových vojáků by nikdy nebylo . . . Jen tu trnovou 
korunu sejmi s našich skrání, ty můžeš, jiný nikdo, 
cizincům ce6ty do těchhle zemí zahraď, k dětem Svato- 
vácslav8kým se nakloň, přilni k nim s celým srdcem 
svým . . ." — Dudák Erakule, zdálo se, že už jen šeptá. 
Také nějak vrávoral, jako by se o starou hlavu jeho 
závrat pokoušela. 

„Uvidíme! — Budu si to pamatovati! Líbíš se nám . . . 
Chtěl-li bys s našimi, můžeš — u 

„Už bych nemohl — slábnu — kývá mi sv. Vácslav . . . 
Jdu — jdu. — Jen tu trnovou korunu, pane náš — Budeš 
míti díky věčné — věčné — věčné tf 

Dudák Erakule se již potácel. 

„On umírá!" 

Tři hoši přiskočili k. dudákovi a zachytili ho, než 
padl k zemi. Oči jeho obracejí se v sloup ; ale rty ještě 
slabounce šepotají: „Jen tu korunu trnovou . . . sejmi — 
sejmi — — u 

Vysoký důstojník s králem hovoří opět nesrozumi- 
telnou řečí. 

„Jak se jmenuje tahle vegfoice?" 

„Zapomenutá, milosti královská . . . tf 

„Zatím mu tady pohřeb vystrojte. Budeme si vás 
pamatovati ! a 

Za několik okamžiků nebylo v Zapomenuté ani vo- 
jáčka. Vysocí páni odjeli odtud nejprudším tryskem za 
pluky, jež rychlým pochodem ocitly se již na Litoměřické 
silnici. A nikdo tomu ani nechtěl věřiti, že by tu sám 
císař mohl býti. 

„fiekl, že si nás bude pamatovati! — Jen abychom 
dudákovi pohřeb vystrojili! 1 * 

„Jste hodní hoši, aby vám dal všem třem Pánbůh 



391 

štěstí a svého požehnání — už pro tu vaši srdnatosC — 
ale schází vám zkušenost, bez které všecko umění, byt 
sáhalo nevím kam, jen pára a dým . . . Toto si pak 
vštipte do hlav: Naše vesnice se jmenuje Zapomenutá . . . 
Už pro její název na ni nikdo nepamatuje — leda se 
zlým — A nejlépe uděláte, když na statcích, jež vám od- 
kážou tat kove, zůstanete a trny koraný, jež jak nebožtík 
říkával, všem nám kolem skrání ovinuta, budete hledět 
otupiti upřímností k sobě, vzájemnou poctivostí a vespolek 
bratrskou láskou! — Tak milí, mladí braši! — A nyní 
se za pokoj duše Krakulovy pomodlemež!" 

Soused Stříbrňák poklekl, nedal nikomu ani vzniknouti 
otázce, odkud se mu vzala tahle slova na jazyku, a začal 
se modliti: „Odpočinutí lehké dejž mu, Pane . . . a 

A Zapomenutou rozhlaholil se zvoneček, zavěšený 
na tramě před křížem pode dvěma lipami — „hodinka" 
poslednímu ze zelených lancochů, jenž se třemi selskými 
hochy za Starou Boleslav zaplatil Švédům nejdůkladněji. 

V Zapomenuté kvetly dlouho a dlouho tři rody: 
Mrázův, Chládkův a Křížův, všude byli štastni, nad jejich 
krovy spočívalo Boží požehnání, a když letěla krajem 
zdejším panna v bílém šatě s černým pasem kolem boků, 
jejímž dechem jako svíčky lidské životy shasínaly — 
těmhle třem statkům pokaždé se vyhnula. Ani děti se 
nikdy rodičům nezkazily a přátelství jejich na vzájem 
bylo křišťálové. A tak se zdálo, jako by na koruně kolem 
jejich hlav trny opravdu byly otupěly . . . Jinak na zdejší 
vesničku zapomenuto úplně ; už snad i pro to její jméno. 
Než pro tentokráte jsem již u konce; byl bych hnedle 
sám zapomněl, že píšu ku „Trnové koruně* jen epilog. 
A nemohu ani pověděti, kam se podél Krakulův starý 
kozlík, jenž zadudal tolika Švédům ke smrti. Bezpochyby 
že opelichal a se rozpadl. 



V. Eeueš-Třebíxský. XIV. 20 



2><V- 



OBSAH. 



Str. 

Z letopisů sázavských 5 

Z úkladů antikristových 171 

Stadický král 179 

Z končin pěti listé růže 315 

Svoji k svému . 343 

Dědeček Lipovec 359 

Ze zelených lancochů poslední 371 



* 'p^mm*.- 



.•»■' 



%r« 



Kr 



* 1 DAY USE 

RETURN TO DESK FROM WHICH BORROWED 

LOAN DEPT. 

This book is due on the last dáte stamped below, or 

on the dáte to which renewed. 

Renewed books are subject to immediate r ecalL 



22Aus' 60RT 



AUGl£i%0 









; 



U> 21A-50m-4, , 60 
(A9S62sl0)476B 



General Libruy 

Uniraiity Of CaJ irt>r nia 

Bexkel«r 











á 


U.C.BERKELEYLIBRARIES 

liliím m 

CDMb73ůl37 










Ml8453!> 1 

THE UNIVERSITY OP C ALIFORNI A UBRAKY 














^B 




v