k 
ř 4 
4 E 
+ 
1% 


Z UNOX W 


NOWOČESKÁ 


BIBLIOTREKA 


WYDÁWANÁ 


NÁKLADEM ČESKÉHO MUSEUM. 


ČISLO XI. 


FRANTIŠKA PIXY 


KLÍČ ŠTĚPAŘSKÝ. 


GBTUAUSTA DL AFD 
? W PRAZE. 
-W KOMMISSÍ U KRONBERGRA A ŘIWNÁČE. 


1 64 8. 


FRANTIŠKA PIXY, 


DUCHOWNÍHO SPRÁWCE W MALÍNĚ, AUDA C. K. ŠTĚPAŘSKÉ SPOLEČNOSTI 
W ČECHÁCH A DOHLÍŽITELE NA ŠTĚPAŘSTWÍ NA PANSTWÍ SEDLECKÉM, 


ŠTĚPAŘSKÝ, 


NAWEDENÍ 


K ŠTĚPOWÁ NE- 03V96NÍC CNÍCH STROMŮ 
i 7 POPIS a, : 
JZNAMENÍTĚJŘŠÍCH | 


NÍ zsdtnácH 


SPISŮ MUSEJNÍCH ČÍSLO XXX. 


< ASSA © LLOYD 


W PRAZE. 
W KOMMISSÍ U KRONBERGRA A ŘIWNAČE. 


1549. 


JEHO OSWÍCENOSTI 
WYSOCE UROZENÉMU PÁNU, 


KARLOWI FILIPOWI 


KNÍŽETI ze ŠWARCENBERKA, 


OKNĚŽNĚNÉMU HRABĚTI KLEGGOWSKÉMU A SULCKÉMU, CÍS. KRÁL. 
GENERAL - LIEUTENANTOWI, DRŽITELI PLUKU PĚŠÍHO ŘÁDO- 
WÉHO Č. 19, RYTÍŘI CÍS. RUSKÉHO ŘÁDU SW. STANISLAWA 
I. A SW. ANNY II. TŘÍDY, PÁNU NA SLAWKOWICÍCH, 
WARWAŽOWĚ 
a t. d. 


HORLIVWÉMU NÁRODU SWÉHO. I PŘIROZENÉHO 
JAZYKA MILOWNÍKU A WŘELÉMU WÉD A UMĚNÍ 
PODPOROWATELI 


S NEJHLUBŠÍ ÚCTAU 


WENUJE 


SPISOW ATEL. 


PÁ 240 O IRENIO K SOVA 
P ANA > OMkáA r vy pěst 


+ 
M 
" 


: o 
+ br, ř * AKO pc 
: z 


v i s 
i výb 
o 
a? 
E: 
z ň oa 
* Pu 
č 


čs | 
DÍL PRWNÍ. 
0 užitku, chowání, šlechtění, přesazowání, šetření, 
nemocech, léčení a nepřátelích owocních stromů. 


KAPITOLA I 
O užitku a wýměru štěpařstwí, též o semeništi 
k, owocním. 


Bad 


Užitek owocného stromowí. 


A: zapříti se nedá, že owocní stromowé w naší 
milé wlasti za posledních některých let znamenitě w po- 
čtu se rozmnožili a mnoho nalezli obezřetných a cwiče- 
ných pěstitelů a milowníků: předce jest ještě mnooh 
míst, ležících dokonce ladem, jichž by se k wysázení stro- 
mořadí dobře a s welikým prospěchem mohlo užíti. 

Kdyby každý uwážil, jak mnohonásobný jest užitek, 
který owocní stromowé nesau, jistě bv naší úrodné české 
půdy mnohem lépe bylo použito, a owocné  stromowí: co 
nejčetněji by se sázelo. Nenalézaloby se tolik prázdných 
širokých mezí, pustých powrší, pastwišť a wozowých cest 
— a tak jak již mnohá místa naší milé wlasti owocnému 
stromowí děkují welikau část swé zámožnosti, rozmnožila 
by celá naše wlast swé žiwnosti a příjmy znamenitě. 

Hospodářowé, zanášejíce se štěpařstwím, zlepšují ne- 
toliko mnohonásobným spůsobem swé příjmy, okrašlují 
swé sady a swá pole, ale krom toho i k okrášlení celého 


okolí přispíwají. . 
1 


Rozmnožuje-li hospodář swé owocné stromowí, na- 
bude ho rok od roku takowé hojnosti, že nejen swůj 
dům dostatečně jím opatří, ale w létech na owoce úrod- 
ných může i hodně mnoho odprodati. Pro swůj dům 
má w letě, na podzim a w zimě wždycky dost čerstwého 
owoce pro pochautku, a co se nesní čerstwé, usuší se. 


Sušené owoce nechá se chowati po celý rok, a ne- 
zkazí se. Owoce, jak čerstwé tak obzwláště také sušené, 
slauží při mnohých maučných jídlech místo másla a sádla, 
kteréž jest mnohem dražší, a každý pokrm, když se s owo- 
cem přistrojí, jest hned lahodnější. Za letního horkého 
času, zwláště o žněch, mírní owoce žížeň, pročež pracující 
lid welmi se po něm shání. 

Jeli rok na owoce požehnaný, tak že owoce nelze 
za čerstwa odprodati, neb že jest cena příliš nízká, může 
je hospodář usušiti, zwláště šwestky a hrušky, a pak w ro- 
cích, když se owoce neurodí, dobře prodati. 

Powážíme-li, jak rozmanité, w chuti a dobrotě wzá- 
cné jsau druhy šwestek, hrušek, jablek, meruněk, broskwí, 
které každé prawé tabuli slauží za ozdobu a dowršení, 
nemůže owoci wysoká pochwala býti mijak odepřena. 
Owoce, jak za čerstwa tak sušené, jest prawá pochautka 
pro každého, a zwláště pro nemocného. 


Pro mládež jestiť zralé owoce potrawau, která zdrawí 
a wzrůst její udržuje, šťáwu w těle čistí a hájí proti 
wšelijakým wyraženinám. Starec, jemuž sešlost wěku ne- 
dowoluje, aby se dost pohybowal w čerstvém powětří, 
obhájí se střídmým požíwáním owoce, zwlášť sušeného a 
wařeného, před nemocmi, které pocházejí z nedostatku 
pohybowání. : 

Owoce jaderní poskytuje i tu wýhodu, že se z něho 
může tlačiti mest, jenž poskytuje dobrý a zdrawý nápoj. 
Zwlášť ze mnohých drubů jablek býwá mest tak dobrý, 
že se mnohému winu rowná. Z jaderního owoce zhoto- 
wuje se také dobrý ocet, jehož se w domácnosti za rok 
welké množstwí spotřebuje. K tomu může se i nezralého 
owoce užíti. „Ze šwestek zhotowuje se známá. sliwowice, 
a z třešní a wišní dobrá třešňowá a wišňowá wodka. 


3 


Neméně dobře poslauží mnozí owocní druhowé k záwař- 
kám a k dušení. 

Owoení stromowé mimo owoce také ten weliký uži- 
tek působí, že činí krajiny, zwláště suché, úrodnější a 
zdrawější. Mnohá půda totiž, které pro její hubenost a 
suchopárnost nemůžeme jinak užiti než za pastwiště, na- 
bude wysázením owocného stromowí potřebného stínu, 
který chrání tráwu před slunečním wedrem, tak že se 
lépe než předtím může zmáhati a přináší užitek. Po- 
dobnau wýhodu působí wysázení owocních stromů podlé 
cest neb silnic; a byť pak stín od nich jdaucí, nanejwýš 
polowiční; činil nějakau škodu na wedlejších polích, tu 
mnohonásobně 'wynahražují swým owocem , nad silnicí 
takořka w powětří na jejich wětwích se wznášejícím. 
Stromořadí chrání pole také před přílišnými wysušujícími 
wětry, činice jako zeď proti nim, a rowněž tak w zimě 
nedopauštějí wětrům, aby odfaukaly z polí a z luk pro- 
spěšnau úrodě sněžnau pokrywku. 

Owoce rozmnožuje žiwnost lidskau, jsauc předmět 
obchodu, ze kterého w krajinách na owoce úrodných 
welké části lidu znamenitý zisk wychází. 

Když owocní stromowí doroste, poskytuje rozličné 
druhy krásného dříwí, z něhož truhláři, saustružníci, stro- 
jaři zhótowují lesklý nábytek a jiné skwostnější - nářadí, 
které se draze prodáwá. Krom toho dáwá owocní strom 
každoročně něco uschlých wětwí k pálení, k čemuž se 
též stromů stářím neb nemocmi sešlých užíwá. Obyčej- 

něť mají krajiny, w nichž půda jest dobrá pro pole a 
lauky, nedostatek dříwí, protože obywatelé jejich hned 
za starých časů lesy wymýtili, poznawše, že se w té půdě 
lépe daří obilí a pícní rostliny, kteréž pánu swému při- 
nášejí rychlejší a hojnější užitek než zdlauhawý wzrůst 
lesů, jenž přesahuje wěk lidský. Mysliliť lidé, že w hor- 
natých, neúrodných krajinách wždycky se dost lesů za- 
chowá, odkudž sobě potřebné dříwí w tehdejší lewné 
ceně snadňo budau moci opatřowati, nenadáwše se toho, 
že se lidé w těchto krajinách tak rozmnoží, že i sami, 
aby si w místě swém splozowali chleb, i w tom příkrém 
položení s nejwětším namáháním weliké lesy promění 

1 


4 


w pole a Juka, byť s nich měli i menší wýnos mež w ji- 
ných úrodných krajinách. Takto cena dříwí rok od roku 
znamenitě roste, a rolníkowi drahota páliwa a stawiwa, 
které musí kupowati, jeho požehnané žně tenčí a zkra- 
cuje. Walné přibýwání obywatelstwa, rozmáhání se dílen 
a parostrojů, též železnice, kteréž se od nedáwna i k nám 
dostaly, rozmnožují potřebu dříwí jak ku pálení tak ke 
stawbě každým rokem o mnoho tisíc sáhů, tak že na 
spadnutí ceny dříwí není pomyšlení, nýbrž za jisté se 
přijmauti musí, že wždy bude wětší. Tomuto“ patrně 
rostaucímu nedostatku dříwí, zwláště w krajinách aurod- 
ných, kde žádné lesy nejsau, dá se jen hojným sázením 
owocného stromowí poněkud wyhowěti. 

Pěstowání owoce jest w jiném ohledu také zname- 
nitý prostředek k ušlechtění a zdokonalení lidského ducha 
a srdce; nebo přemyšlowáním zostřuje se wtip,-rozmno- 
žují se wědomosti o powaze a wlastnostech přírody wů- 
bec; lid učí se skaumati a badati. 

Pěstowání a ošetřowání owocního stromowí odjímá 
příležitost k zahálce a wyplýwajícím z ní neprawostem ; 
ožralstwí, chlipnosti, krádeže a t. d. Konečně poskytuje 
owocní stromowí pocestnému a dělníkowi líbý a žádaucí 
stín, by mohl za denního wedra umdleným audům swým 
pohowěti. A  opomenauc wšecky tyto znamenité wý- 
hody, jakau okrasu dodáwá owocní stromowí zahradám, 
šírým polím, pastwištím, pomezím, weřejným cestám a 
celým krajinám! Libě spočíwá oko na dědinách, kd£ 
ošacení stromowé stojí w jarním swém mlékobílém neb 
čerwánkowém rozkwětu, wzduch naplňujíce wonným wý- 
parem.  Wděčností pozdwihuje se srdce ke swrchowanému 
otci, patříc na třešňowé stromky, čerweně stkwaucími se 
třešněmi takořka osypané, neb na jabloní a hruškowí, pod 
tíží čerwených pestrých jablek a hrušek wětwe swé k zemi 
sklánějící. 

Powážíc tyto tak stkwaucí okrasy a patrný mnoho- 
násobný užitek, jejž nám pěstowání owoce podáwá, jak 
ohledem na. potrawu, lahůdku, příjmy, tak ušlechtění du- 
cha a srdce, mělby každý, kdokoliw má dosti skrowný 
kausek půdy zemské a bytuje w krajině, kde se owoce 


Š 


daří, tomuto ušlechtilému a hojně se odměňujícímu za- 
městnání wěnowati pozornost a snažení. 

Pomyslí si snad mnohý, toto přečta o wýhodách štěpař- 
stwí: K čemužby mi to bylo platné, když člowěk, který wšecku 
swau pilnost na štěpařstwí obrátí, sám se toho nedočká, 
aby stromky sázené swau rukau widěl nésti owoce? Kdyby 
každý člowěk takto smýšlel, a kdyby naši předkowé byli 
takto smýšleli, bylo by se až posawad na swětě málo stalo 
neb docela nic; swět by se podobal weliké pustině, a my 
bychom se požíwání mnohého pohodlí a mnobých radostí 
musili docela odříci. Ostatně bludné jest toto domnění, 
a špatná toho zběhlost we štěpařstwí, kdoby twrdil, že se 
štěpař nikdy owoce od swých stromků nedočká. Neb za- 
jisté jsau welmi mnozí druhowé owoce, kteří se štěpa- 
řowi za wynaloženau práci a péči brzy a hojně odměňují, 
jako k. p. wšecko šwestkowé a třešňowé stromowí a wše- 
cky druhy letního owoce. A kdybychom w skutku (což 
ale je zcela neprawdiwé) žádného owoce se stromů od 
nás sázených se nedočkali, jakau radost a potěšení nám 
to působiti musí, když pomyslíme, kterak jednau potomci 
naši tázati se budau: Kdož asi byl ten rozšafný muž, 
jenž tento strom nasadil? A jakau radostí budeme opo- 
jeni, když shlížejíce s nadhwězdných stánků k malicher- 
ným péčím našich potomků, budeme widěti, jak se tím 
owocem občerstwují, které jim připrawila pilnost naše! 
Kristus pán přislibuje i těm hojnau odměnu, kdož podají 
kapku wody swým spolubratřím; jakáu tím wětší odměnu 
mohau očekáwat ti, kdož potomkům swým zanechají něco 
lepšího a wzácnějšího! 

Než odpowí snad jiný: Sázel bych owocné stromy: 
ale w mé hubené krajině owoecní stromowé se nedaří, a- 
práce a wynaložení peněz' bylo by marné.  Bedliwého 
. skaumatele přírody hojný počet rozličných planých stromů 
-owocních, které se w naši wlasti wšudež nalézají, brzy 
přeswědčí, že wina nezdařených zkaušek není w podnebí 
neb w obyčejném našem powětří ani w půdě; neboť ni- 
kdo se tak snadno příti nebude, žeby tu, kde se planý 
strom daří a nese owoce, nemohl i strom šlechtěný téhož 
druhu radostně růsti a nésti owoce. Nelze sice zapříti, 


6 


že wšechny šlechtěné stromy brzy pro powětří brzy pro 
powahu půdy mnohem častěji se nedaří; nicméně jest 
mnoho domácího dobrého owoce, které se i s ostřejším 
a sychrawějším powětřím spokojí, jakž bude později, w dílu 
třetím (S. 2.), ukázáno. 

Jiný snad řekne: Práce na štěpařstwí wynaložená, 
1 když se štěpař owoce dočká a půda dobrá jest, předce 
býwá we mnohých českých krajinách marná; neb jen jak 
počne owoce dozráwati, lidé je otrhají, ano i stromy po- 
lámau, a jestli-že je na blízce obilí, i to pošlapají. © Tato 
námitka je jen potud platna, pokawad.není wšude stromů 
hojnost, a pokud se neobírá každý hospodář pěstowáním 
stromů; až ale bude štěpařstwí pořádně rozšířeno , pak 
nebude jeden druhému škoditi, protože bude každý míti 
swého dosti; pak také oko hospodářowo nebude záwistiwě 
pohlížeu na chudého spolusauseda neb cestujícího, když 
si pro občerstwení třebas něce utrhne, jen když mu ne- 
udělá škody, a pomyslí si: Bůh mi popřál, abych přál 


i jiným. 


6. 2. 


O pěstowání owocních stromů wůbec. 


Štěpařstwí wůbec nás učí, jakby owocní stromowí 
mělo býti rozmnožowáno, wedeno a ošetřowáno, aby ho- 
spodářowi wydáwalo hojný užitek. 48 

Štěpařstwí wůbec jest dwojí: přirozené a umělé. 

Přirozené štěpařstwí jmenujeme, když se jádra buď 
ze štěpného budto z planého owoce sejí neb sází do řádků, 
pak po roce nebo po dwau ze semeniště se přesazují do 
školky, a tu, beze wšeho šlechtění, tak dlauho se ne- 
cháwají, až jsau stromkowé schopni, aby se wysázeli na 
swá stanowiště. Takowito stromowé, k. p. hrušky, jabloně 
a třešně, nesau jen owoce plané a nechutné, a tak také 
hospodářowi nesau málo užitku. Z planých hrušek zho- 
towuje se tak nazwaná prachanda, z jablek planých dělá 
se ocet, nebo z wětších druhů také křížaly. Poněwadž 
krásných, štěpných druhů owoce jest hojnost, bylo by 
škoda, planému stromu obětowati půdu, zwláště w zahra- 


ď 


dách a wůbec obražených místech; prospěšnější jest, wysá- 
zeti takowá místa štěpnými druhy owocního stromoví. 
Takéť se w nynějších časích skoro nikdo štěpařstwím při- 
rozeným nezanáší; jen na půdách příliš bídných a na 
místech od obydlí wzdálenýčh sem tam některý planý strom 
se nalezá. Každý jest o mnohonásobně wětší wýhodě 
šlechtěných owocních stromů přeswědčen; protož se každý 
raději zanáší štěpařstwím umělým a také se má zanášeti. 
-7 Úmělé štěpařstwí záleží w učení, jak se štípkowé * 
štěpují, a jak se takto zešlechtění stromowé mají ošetřo- 
wati, aby jednau wydáwali hojnost chutného owoce. 


6:8, 
Shromáždění k setbě potřebných jader, pecek a škořepín. 


Každému milowníku štěpařstwí jest newyhnutedlně 
potřebná wlastní štěpnička čili školka. K založení jí musí 
se štěpař ohlédnauti po pohodlném místě, též jádra a 
pecky sobě nashromážditi z owoce dokonale na stromě 
dozralého, zdrawého a plodného. 

Owoce jest trojí: jaderné, peckowé, skořepinowé, 
Musi tedy milownik štěpařstwí w čas nashromážditi jader, 
pecek i skořepin; což jest práce, která se nenechá zapra- 
witi za několik hodin neb za několik dní, nýbrž jen za 
delší čas, poznenáhlu, protože každý druh owoce má jiný 
čas dozrání. K štěpařské setbě nehodí se jádra a pecky 
z. owoce, které teprw na owócním loži dozráwá; též není 
radno wzíti pecky a jádra se stromů churawých, tím 
méně z owoce neauhledného, nedokonalého neb načer- 
wiwělého. ! , 

Zralost jader hruškowých pozná se, když jsau hnědě 
začernalá a nescwrklá; jader jablkowých, když jsau ne- 
sewrklá, snědau kožkau potažena a těžší nežli woda. Aby 
se poznalo, jak jsau jadrná, mohau se hruškowá a jabl- 
kowá jádra, též pecky, před uložením hoditi do sklenice 
naplněné wodau; která zůstanau na wrchu plawajíce, mo- 
hau se co špatná zahoditi.  Třešňowé pecky sbírají se, jak 
mile třešně na stromích dokonale se wybarwí, a ukládají 
se do hrnců. Toto uložení stane se nejlépe, když se dá 


w 


8 


na dno hrnce wrstwa země nebo písku, pak wrstwa pecek, 
a tak wždy každého wrstwa, až jest hrnec plný, a nejho- 
řejší wrstwa musí býti pokryta zemí. "Takto uložené pecky 
často a hojně po celé leto se poléwají, a na zimu z wětšího 
dílu již napuklé na swých stanowištích se. wysazují; z jara 
potom wšecky bujně wypučí.  Týmž spůsobem také pecky 
šwestkowé až do swého wložení se ukládají a pilně za- 
léwají. © 

Mají-li pecky šwestkowé a třešňowé přes zimu. ostati 
w hrnci wloženy, musí se hrnec dáti do místa, kdeby 
zem nezmrzla. Také se musí něčím přikrýti, aby myši 
jader, po nichž dychtí, newytáhaly a pecek nezmařily. 

Jádra jablkowá neb hruškowá, též kaštany a wlaské 
ořechy, majili se přes zimu uschowati, mohau se na týž 
spůsob we kwětníku proložiti wrstwamí písku neb drtin, - 
a tak se k další potřebě pro jarní kladení uložiti we 
sklepě ne tuze wlhkém ani tuze suchém. 

W krajinách, kde je owoce w hojnosti, jest upišáok 
wytlačowati z hrušek a jablek mest (Cyder), kdež pak 
pozůstalé mláto, w němž jest množstwí jader, zdárma se 
dostane a hodí se wýborně k zasetí semeniště. Musí 
wšak štěpař na to míti pozor, aby mláta nenechal dlauho 
ležeti na hromadě; sic by, se jádra zahřála a spařila. Nej- 
lépe jest hned na určité místo je rozesíti, nebo, kdyžby 
se to nemohlo hned státi, rozestříti je na prkno, aby 
uschla. © 

Pecky třešňowé jest nejlépe bráti.z třešní štěpných ; 
neb stromky z takowých pošlé mnohem spěšněji rostau 
nežli z planých. 

Šwestky wychowáwati od pecek není radno. Stromky 
tak wychowané zdlauhawě rostau, a když dospějí k nes- 
nosti, mají owoce neauhledné, zakulatělé, nepauštějící od 
pecky. Nejrychleji se dochowají, když se wýhony šwest- - 
© kowé w.letě okolo dobrých stromů bedliwě opatrují, a 
na zimu owázáním se chrání před zajíci a dobytkem, po- 
tom pak w jaře se wykopají a přesadí do štěpné školky. © 
Prwní a druhý rok po oddělení od swých mateřských stro- 
mů, od jejichž kořenů předtím byly žiwy, takowé sazenice 
špatně se zmáhají; neb sobě musí prwé nadělati kořínků 


9 


a wlášeni; pak ale, jak mile se zakoření, w třetím, čtwr- 
tém roce wesele a bujně se zmáhají, a mohau již w še- 
stém roce býti přesazeny do. zabrad neb stromořadí. 
Wýrostkowé tito rostau na silném dřewnatém kořenu sta- 
rého stromu. Když se tedy ku přesazení do školky wy- 
kopáwají, má se jim zanechati pauze ta část kořene, na 
- které jsau jemnaunké kořínky, tak nazwané wlášení; osta- 
- tek silného kořene se odřízne. Dost málo wláknatých 
kořínků dostačuje, aby se sazenice mohla ujmauti, jen 
když se zasadí w dobře nakypřené půdě školky; neb pu- 
© zena jsauc sama se žiwiti, brzy wláskowé kořínky šťáwu 
ssající nasadí, Nejlépe jest, takowéto šwestkowé neb i 
třešňowé wýhony pro dokonalé jich zakořenění hned po 
roce přesaditi do školky; chyba by byla weliká, kdyby- 
chom jich při mateřském stromu chtěli nechati až do do- 
sažení sily, k auplnému přesazení na stanowiště potřebné, 
Neb takowý dospělý stromek, nenaučiw se sám šťáwu 
ssáti a ze swého wlášení se žiwiti, nýbrž wždy potrawu 
braw ze šťáwy kořenů mateřských, nyní, když má sám 
žiwiti kmen a wětwe, počne na dlauhý čas krněti, a zů- 
stáwá we wzrůstu pozadu. 

Chtěl-li by kdo z wýhonů šwestkowých loži á šwest- 
kowau školu, a jeho domácí dorostlí stromowé, stojíce 
w drnu, žádných wýbonů by nedělali, může jen na pod- 
zim přerýti zem mezi stromy a wyrownati; hned w letě 
bude mnoho wýrostků na loket wysokých, které se na 
jáče aneb peděn po roce mohau do školky přesaditi, 


KAPITOLA II. 
O semeništi. (Jaderná, „peckowá, a škořepi- 


nowá školka.) 


| 6. 4. 


O wlastnostech, položení, půdě, wzdělání a rozdělení semeniště. 


Aby se štěpař ze swé práce a swého wynasnažení 
mohl jednau radowati, a aby se mu stromky náležitě da- 
řily, potřebí jest, aby se postaral o pohodlné místo pro ně. 


10 


Položení semeniště musí býti swobodné, se wšech 
stran otewřené, slunci a weškerému wzduchu (nejen po- 
lednímu a západnímu, nýbrž také wýchodnímu a půl- 
nočnímu) přístupné, aby tak pláně již w autličkém stáří 
přiwykaly sychrawějšímu powětří. 

Půda semeniště nesmí býti mokrá neb bahnitá; 
kde by takowá byla, musí se hleděti mokrost wywésti 
tratiwody a swodnicemi. (Co se týče wlastností půdy, 
nemá býti ani tuze lehká, ani tuze těžká, ani tuze dobrá; 
nejlépe se stromky klíčí, wedau a rostau w zemi pro- 
střední, tak nazwané žitné půdě. W půdě tuze lehké, 
písčité jádra a pecky, nemajíce potřebné šťáwy k nabot- 
nání, jen málokteré wyjdau, a ženau jen srdeční, kolní 
kořeny, konečně pak dostáwají spálu. | Autlé kořínky 
stromů jsau w takowé půdě příliš wystaweny palčiwým 
slunečním paprskům i zimě, ženau příliš hluboko do 
země a rezowatí. W půdě příliš těžké nemohau autlíčké 
kořínky promoknauti, aniž se náležitě rozšířiti. Půdu 
zcela dobrau obrátiti na semeniště, jest rowněž chyba; 
nebo w takowé půdě stromky hned od prwního začátku 
na dobrau potrawu nawyknauce, když se později přesadí 
do půdy horší, co seslablí nedužiwci hynau neb aspoň za- 
krsáwají. Lépe než takowá zcela dobrá půda hodí se pro 
semeniště i některá z wýše jmenowaných chybných, když 
se naprawením k tomu přichystá. 4 


Půda příliš písčitá nechá se naprawiti nawezením 
nánosu z rybníka neb jiné náplawy, bláta, bahna neb 
mrwau míšenau (compost). 


Kompost neb míšený bmůj jest míchanice z rozlič- 
ného kaukole, nepožitné tráwy, odpadků zelenin, rostlin, 
bláta, bahna z rybníku, zpuchřelého dřewa, drnu, listí, 
hrabanky a dobře shnilého howězího hnoje. Aby se ná- 
ležitě připrawila, wyhlídne se pro ni stinné místo, a wždy 
se uloží wrstwa zelin, pak se pokryje wrstwau hnoje, 
a před potřebowáním na několik neděl oboje se dobře 
promíchá a přehodí. Půda těžká naprawí se nawezením 
shnilého a spráchniwělého dřewa, páleného jilu i také říč- 


vr , 


ného písku, a sice z té příčiny říčného, protože není re- 


11 


zowalý, jak jiné písky často býwají, kterýž železný rez 
stromu welice škodí, 

(Když je místo pro semeniště wyhlédnuto, a půda 
žádného zlepšení nepotřebuje, musí se toto určité místo 
„zrýti, aspoň zhlaubí jednoho střewíce; wšecka tráwa, ka- 
mení, kořeny, zwlášť kopřiwy a pýř se wyberau, brudy 
se roztlukau, a zem tak již wzdělaná hráběmi se srowná. 
Leželo-li ale místo pro semeniště určené mnohá léta la- 
dem; a byloli drnem porostlé, potřeba jest, aby bylo 
před kladením jader několikrát, aspoň na 6 caulů, předě- 
láno. Majíli tedy jádra a pecky na zimu býti kladeny, musí 
se ono místo již na jaře zrýti, a přes leto několikrát 
obrátit. Na ten čas může se půda třebas i posázeti ně- 
jakau zeleninau, k. p. zelím, bramborami neb jinau ta- 
kowau, při níž se půdau hýbá. Půda pro semeniště již 
zcela připrawená rozdělí se zabradním prowazcem (wiz 
obraz) na záhonce, asi 4 střewice široké. Mezi každým 
záhonem nechá se prostora asi tří čČtwrtí střewíce, jíž se 
užije za cestu. 


Snlě, 
Čas kladení jader, pecek a skořepén. 


Nejpřiměřenější čas ku kladení jader, pecek a sko- 
řepin jest podzim; to jest we měsících Říjnu a Listopadu. 
Sama příroda dáwá nám k tomu pokynutí; neb 
i ona seje na zimu. Jádra na podzim sázená přes zimu 
nabotnají, a z jara časně a wesele wylézají ze země; 
zimní wlhkost, w zemi toho času se wynacházející, při- 
spíwá k jejich wzrůstu. 
| Jádra a pecky mohau se siti tak jako obilí, totiž 
rukau se rozhodí po záhonech, a hráběmi se zawláčí; při 
tom wšak často jádra ostanau ležeti nawrchu, nebo se 
pak stromky nalézají buď w nepřiměřené dálce od sebe 
buď na hromadách; pročež lépe jest každý záhonec špi- 
čatau motyčkau neb i hrabíštěm dle zahradního prowazce 
rozděliti w brázdičky dwau nebo čtyr caulů hlaubky a asi 
čtyr neb šesti caulů šířky od sebe, a w tyto brázdy klásti 
jádra jak hruškowá tak jablkowá wždy dwa caule, pecky 


12 


ale asi 4 caule od sebe, a pokrýti zemí. Ořechy, že se 
nešlechti, nejlépe jest wložiti již na 4 neb 6 caulů hlaubky 
a 12 caulů zdálí, a w tom místě jich wždy ponechati. 
Kaštany se též wkládají na pět caulů od sebe, a poně- 
wadž jsau příliš citliwy na mrazy, lépe jest klásti je do 
země z jara, a přes zimu raději w nějaké nádobě pro- 
 ložiti wrstwami písku, a schowati we sklepě, kde nemrzne. 
Mandle 'se sázejí též tak daleko od sebe, a když je 
možno, kladau se i se zelenau swau obálkau, ježto mnoho 
přispívá k pohodlnějšímu jejich sklíčení. Jádra jablkowá 
a hruškowá jest nejlépe klásti každý druh obzwlášť 

Jsaul jádra jablkowá nebo hruškowá před sázením 
zaschlá, musí se po 24 hodin neb déle močiti we hnoj- 
nici. rozdělané wodau, aby se trochu zotawila a na- 
botnala. Třešně a šwestky mohau se také i s masem po- 
ložiti do brázdiček, čímž se ulehčí klíčení a rozpuknutí 
pecek; pak z masité obálky požíwají aůtlé rostlinky nej- 
prwnější a nejpřiměřenější potrawy, od samé přírody jim 
ustanowené. Jestliže pecky třešňowé a šwestkowé-w hrn- 
cích, jakž řeč byla w $. 3, nenapuknau, mohau se asi 
na tři dni před wložením hoditi do hrnce naplněného 
hnojnicí, kdež se pak klíčky jader posilní a wzrůst je- 
jich se zrychlí. 

Jak jaderní tak. peckowé owoce „může se sázeti na 
zimu i z jara; nicméně jest radno, zwláště při: owoci 
peckowém, aby se sázelo na zimu, protože mrazowé činí 
pecky křehčí, kteréž tudy z jara wolně wycházejí, kdežto 
sázené z jara, jestliže se w letě dobře neošetřují a neza- 
léwají, wětším dílem zaschnau a přicházejí na zmar. 

Wlaské ořechy a kaštany dají se přeš zimu do hlíny 
neb do wlhkého písku, w němž počnau pučeti, a z jara 
opatrně se swými klíči se wysadí do školky na loket 
zdálí od sebe, kdež na týchž místech ostanau až do pře“ 
sazení na swá stanowiště; neb tyto stromy se nešlechtí, 
aniž řezání na koruně neb klonících rády snesau. 

Chceli kdo pecky třešňowé neb šwestkowé klásti 
teprwa z jara, any w hrncích uloženy a zemí prosypány 
Již popraskaly a klíčky wystrkaly, musí je při sázení je- 
dnotliwvé a opatrně bráti z hrnce a klásti je klíči wzhůru 


u 


13 


pak zwolna pokrýti kyprau zemí. Jak třešňowé tak šwest- 
kowé pecky musí se, jak již wýše podotknuto, při kladení 


-do záhonů ještě jednau tak daleko od sebe dáwati jak 


jádra jablkowá a hruškowá, protože mají mnohém schop- 
nější wzrůst a brzo dělají postranní snítky. 

Co se týče wybrání jader, majíli býti wolena z owoce 
planého nebo štěpného, jsau rozličná mínění; někteří 
schwalují jádra planá, že stromowé z nich pošlí jsau 
trwanliwější a stálejší, jiní jádra štěpná, že owoce z nich 
pošlé jest chutnější a dokonalejší. Když se uwáží, že 
stromy ze štěpných jader míwají pěknau stálost, a že 
se z takowých stromů kolikráte i bez šlechtění dočkáme 
krásného nowébu druhu, zasluhuje sázení jader štěpných 


přednost před planými. 
S. 6. | 


Ošetřowání semeniště. 


- Majili se pláně zdařiti, musí se často na ně do- 
hlédnauti, a mnohá službička jim wěnowati, 

1. Záhoncowé semeniště, když hlína na nich buď 
ustawičnými prudkými dešti (lijawci), buď dlauho ležewším 
na nich sněhem zkornatí, musí se časně z jara pozorně dře- 
wěnými hráběmi skypřiti, což se i častěji w roce má 
opakowati. Takowýmto hrabáním nejen půda se skypří, 


„ale i rozpukliny se zasypají, a klíčky mohau pohodlně 


wylézati. 

2. Aby se myši zapudily, ježto se po jádrech shánějí, 
přikryjí se na zimu zasetá políčka na dwa neb tři caule 
zwýší dobře shnilým howězím hnojem, aby jich tak sna- 
dno nenalezly. 

-3. Aby. stromkům tráwa neubírala potrawy a jich 
neudusila, zbawíc je swětla a wzduchu, musí políčka ča- 
stěji a pozorně být wypleta. 

4. Wždy po wypletí mají se pláně obwlaženau, 
měkkau, ne ale studenau, studničnau, wodau pokropit, 
a sic před wýchodem nebo po západu slunce, z kropáče, 
aby hlína pletím od kořínků odwalená zase na ně 
přilehla. "Fotéž se musí' činiti, když trwá suché powětří. 


14 


5, Také se musí bedliwě dáti pozor, aby stromky 
nebyly obežrány od zajíců; proto má býti semeniště do- 
bře ohraženo; kdyby se nicméně při wší opatrnosti škoda 
stala, musí se stromky až po část od zajíce raněnau 
uříznauli. 


KAPITOLA III. 
O školce. 


67T 
Wýměr školky. 


Když štěpní semenáčkowé prwního roku četně a 
bujně wyženau, wzrostau a dosáhnau tlauštky husího brku, 
potřebí jest, poslarati se jim o jiné místo, a řídčeji je 
rozsázeti, aby mohly jednau pohodlně býti štěpowáni a se 
zmáhali. Takowéto místo nazýwáme štěpownici neb štěpní 
školku. Jest to tedy místo, na němž jaderníky a jiní 
planí stromkowé býwají zcela wychowáni, zešlechtění a tu 
tak dlauho zůstáwají, až jsau schopni ku přesazení na 
swé budaucí stanowiště, k. p. do sadů, na meze, okolo 
silnic, do stromořadí atd. 


S. 8. 
Připrawení půdy ke školce. 


Jaké wlastnosti musí míti půda ke školce, a jak se 
chybná půda má naprawiti, již swrchu jest řečeno, kde 
se jednalo o půdě -semeniště; neb to samo platí i zde. 
Nyní záleží wšecko jen na tom, aby místo, na němž školka 
má býti, náležitě hluboko bylo zryto; neb jen tak štěpař 
od swých stromků se může nadíti radosti a užitku. Oby- 
čejná příčina, když se stromky nepodaří, jest ta, že se 
zasadily do špatné neb jen powrchně zryté a newyčištěné 
půdy. Nejlépe jest, aby půda pro školku ustanowená na 
dwa střewice hlaubky byla rejhowána, to jest, obrácena. 

Toto obrácení neb rejhowání země jest pro stromky 
na nejwýš prospěšné; neb zem, která již mnohá léta 


45 


ležela mrtwa, skypří, a protože na ni wzduch, mráz, 
slunce, swětlo, dešť mohau působiti, zárodní se, a ko- 
řínkům štípků lze w této tak připrawené zemi náležitě se 
rozložiti a nalezti dostatek potrawy. "Toto přewrhowání 
kraji místa, jež hodláme tak wzdělati, po délce natáhne 
šnůra, a podlé ní strauha se wykope na dwa siřewíce 
hluboko, k. p. od m 4 až n Z, a hlína na powrchní stranu 
gruntu s a / se wyhodí. 

Jestli-že jest- již prwní struha m 4 až n č hotowa, 
kopá se druhá jí nápodobná 4 č až C 7, a hlína ze strauhy 
k v až JJ do prwní m k až n se přehodí. Tato zem musí 
wšak dokonale býti rozhrabána, a wšecko kamení, pýř atd. 
z ní wyčištěno. Tím spůsobem pokračuje se s wykopá- 
wáním a zahazowáním struh až do konce wyznamenané 
půdy. Do poslední struhy, kteráž zůstane prázdna, musí 
se přiwezti hlína z prwní struhy m 4 až n č wyházená, 
která leží za školkau sa. Tím rejhowáním hlína se ná- 
ležitě wzdělá a wyčistí, a spolu přijde silnější newyžitá 
< zem ku kořínkům stromků. 

Pochopitedlnější učiní to předložený obrazec. 


s 4 


om 8 


m 
k 


bal 
u. 


Nejpříhodnější čas k rejhowání jest podzimek, proto- 
že mrazowé učiní půdu křehčí, a zem po celau zimu pů- 
sobením powětří, deště, sněhu mrwícími částkami se na- 
sycuje a zaurodňuje. Tato práce má se předsewzíu za 
pěkného powětří,  Wšecko kamení musí se  wyházeti. 
Máli školka již na podzim býti založena, musí se půda 
již we předcházejícím jaře zrejhowati a wyčistiti. © Máli 
školka založena býti na tráwníku, nejlépe jest toto místo 
o rok dříwe k tomu účelu připrawiti.  Drn se na podzim 
zryje, půda se zrejhuje, a takto nejen kořínky tráwníčka 


16 


přes zimu přemrznau a shnijí, ale i ostatní půda pře- 
wržená působením powětří, deště, rosy swrchu se zaurodní. 
Aby místo přes leto neleželo bez užitku, mohaď se na 
něm nasázeti zemčata, řípa, zelí neb jiné zeleniny, kdež 
pak častějším těchto plodin okopáwáním půda zároweň 
býwá náléžitě zryta, a stane se tím schopnější. 


S. 9. 


O času, kdy se mají pláně ze semeništěte wykopáwati) a do 
| štěpné školky přesazowatu. 


Když pláně již dwě léta w semeništi stojí, býwají 
obyčejně hezky powyrostlé a tlusté; které dosáhnau již 
aspoň tlauštky husího brku, mohau se na jaře w měsíci 
Březnu nebo w Dubnu wysaditi, a sice dříwe než míza 
zřídne, ne, jak mnozí štěpaři bludně myslí a prawí, než 
míza z kořenů do stromů wstaupí. Také se to státi může 
na zimu, když již listí opadne a míza je zhustlá, 


S. 10. 
O wykopání plání ze semeniště. 


Plání, které tlauštky brku nedosáhly, dobře jest ra- 
ději ještě rok w semeništi ponechati. 

Při wykopáwání plání, zwláště kdo jich má mnoho, 
a práce této w krátce ukončiti nemůže, má se zachowati 
jistý pořádek s ohledem na rozličné druhy. Druhowé, 
ježto z jara dříwe puči, musí se také dříwe wykopati; na- 
před tedy třešně a wišně, pak šwestky, potom hrušky, 
a naposledy jablka a ořechy. Toto wykopání má se hle- 
děti předsewzíti za pěkného powětří. Jeli půda w seme- 
ništi dosti wlhká, což obyčejně z jara býwá, mohau se 
pláně jen rukau wytáhati ze semeniště; jeli suchá, musí se 
napomáhati motykau. Zwláště ale pozor dáti se musí na 
kořínky wláskowé (wlášení), aby nebyly u wykopáwání neb 
otřásání s nich země přetrhány. © Wlášení jsau nitkowaté 
dílky, wisicí s kolního nebo postranních kořenů. 

Wykopané d od země očištěné pláně mesmějí se 
dlauho nechati na wětru, tím méně na slunci; aby jim 


HE 


17 


kořínky, zwláště wláskowé, ježto jsau k budaucímu jich 


zakořenění newyhnutedlně potřebné, neuschly. Musí se 
tedy raději hned ukliditi do chladu, a neníli čas, aby 
byly ještě toho dne sázeny, musí se kořeny dobře prosy- 
pati zemí a se swrchu 1 hlinau přiházeti; w tom stawu 
mohau pak ostati uloženy od podzimku až do jara. 

© Uložení plání, jichž chceme takto až do jara ne- 
chati zakopaných, koná se následujícím spůsobem: Wy- 
kopá se tak široký příkop, coby obnášel polowici wýšky 


plání, do něhož se pláně položí na šikmo, ne na délku, 


jedna pláň wedlé druhé; načež se přiházejí kyprau hli- 
nau, ne hrudowitau, tak sice, aby hlína náležitě osypala 
wšecky kořínky, a jen polowička stromků aby čauhala 
wen; což proto jest zapotřebí, aby se z nedostatku wzdu- 
chu (jak říkáme) neudusily. Kdyby se kořeny stromků 
při jich ukládání na zimu náležitě hlinau neosypaly, a byly 


„ dutiny mezi kořeny, nasadila by se na kořínkách přes 


zimu plesniwina, a takowi stromkowé, kteří plesniwinau a 
mrazem utrpí, wsazeni bywše, ani nepučí a zajdau. Kdyby 
kořínky stromků při wší opatrnosti při ukládání „přece 
trochu uschly, postawí se před přesazením na několik ho- 
din do nádoby naplněné wodau, kdež brzy zase přijdau 
k sobě. 

Sol 


O řezání plání ze semeniště wynatých. 
Dle wýrobku wystaweného na odiw pozná se mistr 


-+ a stupeň jeho dokonalosti. Tak se i zběhlost štěpaře po. 


zná podlé řezu učiněného na štípkách, od něhož záwisí 
budaucí zdar stromku. 

Štěpař, drže stromek, jenž má býti přiřezán, w lewé 
ruce, a nůž zahradnický w prawé ruce; kořeny maje obrá- 
ceny proti očím, seřízne kolní neb srdeční kořen šikmo 
pryč: až na dwa neb tři caule. Tento kořen jest sice 
stromku pro udržení se w zemi a wzdorowání wětrům bauř. 
liwým potřebný, ale také překáží, že stromek nemůže 
pauštět powrchních neb postranních kořínků, které práwě 
nejwíce přispíwají k budaucímu jich obžiwení. Mimo to 
má se kolní kořen, jejž zwláště hruškowí druhowé míwají 
welmi dlauhý, i z té příčiny uříznau, protože když se 

Štěpařský klíč. D2: 


18 


ponechá, žene —wždy hlaub a naposledy — přichází na 
mrtwau půdu neb skálu, kdež pak takowí stromowé, ne- 
majíce dostatečné šťáwy, w koruně usychají; a kdyby se 
1 to nestalo, ženau ustawičně do dřewa, a málo neb do- 
cela žádného owoce newydáwají. 

Wšecky kořeny, ježto se stromku odebírají, mají, se 
šikmo odřezati welmi ostrým nožíčkem; — tupým wíce 
se kořen roztřepí než uřeže, což obyčejně má rez za 
následek. SPT 

Odřezáním srdečního kořenu powstalá rána zhojí se 
wypryšťující mizau; udělá se na ní množstwi bradawiček, 
z mchž wynikají kořínkowé wláskowí.  Wláskowé kořínky 
musí býti štěpařowi takořka swaté; z nich má jen to od- 
říznauti, co snad bylo polámáno, zmačkáno neb roztře- 
páno, aby se od této rány netáhla shnilotina nahoru do 
stromku a jeho neumořila. Na kmínku se wšecky snítky 
odřeží. 

Při řezání kmínku drží se kmínek lewau rukau, a 
ostrým zahradnickým nožem umístěným we prawé ruce 
zřízne se kmínek s ohledem na bídné neb četné wlášení 
až na 2, 3 neb 4 oka, tak aby řez, který se se zadu 
nad posledním okem učinil, šikau nad ně se wznesl. 
Toto řezání kmínku zpátkem dělá se jak při jaderním tak 
při peckowém owoci, sázíli se z jara. Pakliže se ale sází 
na zimu, nesmí se nic řezati, než teprw z jara se snítky 
dle potřeby stromkům uřeží. Stromkům, ježto se sázejí 
na jaře, hned před wsázením snítky se odřeží. 

Mnozí zahradníci, přesazujícé pláně ze semeniště do 
školky, seřeží s kmínků pauze snítky postranní ostrým 
nožem, ostatně ale kmínku samého nožem se ani nedo- 
týkají, nechajíce ho celého. | Tento spůsob držím ten- 
kráte za dobrý a schwaluji, když mají semenáčkowé dost 
kořínků a wlášení; jsauli ale tyto chudé, musí se jim 
i kmínečky zkrátiti. ! 

Peckowé owoce (totiž šwestky a třešně), jsave příliš 
citliwé, zpátkem řezání nerádo snáší. Z řezání jeho po- 
chází obyčejně wýtok pryskyřice, který působí spálu, a 
tato smrt. Musíli se řezati předce, zříznau se jen porušené 
dily, z prostředních snítek málo, z hlawního wýhonu wšak nie. 


19 


6. 12. 
O přesazení plání de štěpní škelky. 


Dříwe nežli pláně jak na kořenech tak na kmínku 
zřežeme, jest třeba, aby byla štěpničná půda prawidelně 
prowazcem zahradním od západu k wýchodu rozměřena 
w záhonce, a sice na loket neb až na půl druhého lokte 
šířky od sebe, aby se w nich pohodlně a bez nebezpe- 
čenstwí jakého uškození mohla zem kypřiti a tráwa pléti. 
"W těchto řádkách udělají se buď železným bodcem neb 
motyčkau jamky (doly) pro každý jednotliwý stromek, a 
-sice pro jablkowé, hruškowé, třešňowé, wišňowé, šwest- 
kowé stromky na jeden loket, pro wlaské ořechy na půl 
druhého lokte od sebe. 

Než se pláně sázejí, wyberau se obyčejně stejné 
tlauštky. na jednu řádku, aby potom při štěpowání celá 
řádka mohla býti šlechtěna. 

Přesazowání samo děje se následujícím spůsobem: 
Lewau-rukau drží se stromek do připrawené jámy, pra- 
wau se rozestírají wláskowé kořínky; ma které straně 
není žádný kořínek, tam se rozestrau s jiné strany, a po- 
tom se přikryjí kyprau a dobrau zemí, aby nikde ne- 
ostala žádná prázdnost; pak se mladý stromek zalije neb 
zaplawí, čímž se země usadí a stejně přichytí na kořeny. 
Každý stromek wsadí se jen o caul hlaub, jak stál dřiwe, 
protože se na něm zem usadí; sázejíli se ale stromky na 
zimu, zasadí se půl druhého i dwa caule hlaub. protože 
mrazowé stromek powytáhnau. : 

Pláné, které míwají při wyzdwižení ze semeniště 
o 4 neb 6 caulů tlustší kořen nežli jest kmínek, (což se 
zwláště shledáwá při pláních hruškowých), nejlépe jest zaho- 
diti, protože takowé wydáwají jen nezdařené a zakrsalé 
stromky. Stromkům, které mají dwa neb i tři kolíky, 
tyto se zcela neuřeží, lečhy byly welmi dlauhé, nýbrž jen 
se zkrátí. Takowé stromky nemíwají obyčejně postranních 
kořínků, začež se zase jejich kolíky rozkládají. 

"Pláně jakéhokoliw druhu sbírati z lesa neb je ku- 
powati, není nikdy radno; neb wětší dil míwají špatné 
kořeny; někdy býwají z bahnitých, neb i stinných míst, 

2% 


20 


"0 

a proto se welmi zřídka kdy daříwají. Též se nikdy 
neberau wýhony z kořenů již zešlechtěných neb jader- 
ních stromů; neb tyto míwají wždy bídné kořeny, 
býwají jen welkými ranami odděleny, které se těžko hojí, 
a když z nich i stromowé powstanau, mají chybu swých 
roditelů dědičnau, že wyhánějí wýpučky. "Takowí stro- 
mowé (protože tyto wýhony kmen oslabují) zmáhají se 
jen bídně, a nasazují málo owoce. 

Od jaderních stromů odnože kořenowé brátí se ne- 
mají; naopak jest welmi prospěšné, bráti wýhony pecko- 
wého owoce, jakož šwestek, sliw, třešní a wišní, neb tyto 
wydáwají často dobré stromy, a sice tím lepší, čím méně 
byly při oddělowání od mateřských kořenů poraněny, a 
čím bedliwěji byla rána hojena. 


S. 13. 
Ošetřowání a hlídání plání we štěpní školce. 


Školka štěpní, w níž byly pláně na zimu neb 
z jara zasazeny, musí prwního roku, jak mile se počne 
tráwa upínati, krací být zkopána a sice pozorně, aby se 
kořínkům neuškodilo, což se stane dwakráte za ten rok. 

W druhém roce, kde již stromky řádně kořenatí, 
má býti školka z jara zryta, pozorně, aby se stromky ne- 
hnulo, a pak když zase obroste trawau, má býti wypleta, 
a krací bedliwě a pozorně okopána. To samo se má 
státi, kdyby po silných lijawcích neb krupobitích zem se 
ulila a po wrchu dostala pewnau kůru, 


S. 14. 
Připrawení plání k štěpowání. 


Jsauli pláně při přesazowání do štěpní školky, ať se 
před se béře na podzim nebo z jara, hezky silné a wzrostlé, 
na jaře se na nich nic nestane, a bylli rok pohodlný a 
dobřeli se pláně ujaly, mohau se, majíli dostatek mízy, 
na zimu již očkowati, Jestliže se téhož roku očkowati * 
nemohly, a nasazují druhého roku -snítky nebo polowiční 
ratolesti, nesmí se tyto na nich řezati; neb welice přispí- 


21 


wají k zesílení kmínků; a jen ty se uřezat mohau, které 
wynikají zcela bez- pořádku a strom zohyzdují.  Pakli 
jest ale stromek hezky wyláhlý a nasazuje snítky hnedle 
od dola, mohau se mu tyto ratolístky odřezati až k místu, 
na kterém jej chceme očkowati; neb takto rány se za- 
celí, a stromek dostane hladkau a stejnau kůru. Nejlépe 
jest, když každé oko hned jak se okazuje, z onoho místa 
uštípneme. Při očkowání pláně wšecky snítky na celém 


kmínku, nebylyli příliš silné, odřeží se, aby tím spů- 


sobem oku míza se přiwedla. Jestliže které pláně od ko- 
řenů pauštěly odnože, ty se jim wždy bedliwě odštípají 
neb odřeží; zwláště tenkráte se musí školka w. tom 
ohledu bedliwě procházeti, když jsau pláně již zešlechtěny. 


KAPITOLA IV. 
O nářadí štěpowacím. 


S. 15. 
> Nádobí a příprawy k štěpowání stromů potřebné. 


Nádobí, jehož při štěpowání stromů užíwáme, jest 
následující : R 

a) Nůž k očkowání. (Wiz obrazec.) 

b) Žabka. (Wiz obrazec.) 


c) Nůž k raubowání s tlustým hřbetem. © (Wiz. 
obrazec na str. 22.) 

d) Malá ostrá pilka, nejlépe z hodinowého péra. 
(Wiz obrazec na str. 22.) 


22 


e) Míska k štěpowání, ježto slauží k tomu, aby se 
wšecky k šlechtění potřebné wěci na ní uložili, a štěpaři 
byly po ruce. "Míska tato jest obyčejně zhotowena z kusu 
prkna, do kulata zakraužena a na dwa caule hlaubky 
wystraužena co. talíř. Tato míska má uprostřed díru, 
© skrze kterau se prostrčí 4 neb 6 střewíců wysoká hůlka, 
též prowrtaná děrami, aby se míska. dle potřeby hlaub 
neb wýš mohla spustiti. (Wiz obrazec.) 


t 


£) Lýko k zawazowání, neb wrbowé prautky. 

g) Zahradní wosk. 

h) Přistrojené zabradnickým woskem napuštěné plá- 
tno, jímž se rány při raubowání neb kopulowání učiněné 
zawáží. 

1) Klínek, jímž se rozkal při raubowání udělaný 
rozewře a s jedné strany přidrží, aby se strany druhé 
raub připrawený pohodlně do rozkalu se zasadil. 

-Wenkowský lid užíwá při štěpowání owocných stromů 
ledasjakého domácího nože, a dobře se při tom daří, jen 
když jest dosti ostrý. 

Zahradní prowazec zmíněný w S. 4. předstawuje 
obrazec zde přidaný: 


oa Mo 5 yo vyz 


< 


a 0 alina oh 


o kat 


KAPITOLA V. 
O štěpowání owocních stromů wůbec. 
S. 16. 


Ce se štťěpowáním ocwecních stromů wyrozumíwá A 


Stěpowáním owocních stromů wyrozumíwá se wůbec 
umění, kterým pláni wštípením očka neb raubu ze stromu 


2 


již štěpowaného wychowáme w takowý strom, který nese ne- 
jen rannější a hojnější, ale i také dle podoby a chuti 
krásnější owoce než jeho půwodní, a *k tomu také ta- 
kowé, jaké sobě práwě žádáme. 


SV, 
Spůsoby štěpowání. 


Nejsnadnější a nejobyčejnější spůsoby šlechtění owo« 
cních stromů jsau tři: " 

1. Očkowání, kteréž jest dwoje: jarní, před sw. Ja- 
nem, a letní, po sw. Janu, čili do bdícího a spícího oka. 

2. Kopulowání, kteréž jest zase dwojí: totiž kopulo- 
wání do stromku a kopulowání do kořene. 

3. Raubowání, které jest trojí: do kůry, do stromku 
a do kořenu. 


S. 18. 
O wlastnostech, jež stromky do sebe mají míti, kterémají býti 
- štěpowány.. 


Stromky neb pláně owocné, které mají býti štěpo- 
wány, musí býti již dobře zakořeněny, a protož jest hudlař- 
stwí, chtíli strom štěpowati hned po přesazení, protože 
při swém ještě nedokonalém zakořenění nemohau se opa- 
třii tolikau potrawau a dostatečným množstwím mízy, jíž 
k zhojení ran dwojnásobně jim spůsobených welice mají 
zapotřebí. Nejlépe jest se štěpowáním stromků 2 i 3 léta 
po přesazení ze semeniště čekati, a pak, když se očkují 
do kmínku, wětwičky se jim odřeží, aby se míza zcela 
jen očkům dostala za podíl. Jsauli silnější, očkují se 
do wětwi. 


S. 19. 
O štěpných raubech wesměs. 


Jednoroční ratolístky (obmladky) se stromků štěpo- 
waných, jichž ke šlechtění stromků planých neb ku pře- 
šlechtění stromků již štěpowaných užíwáme, mnazýwáme 
štěpné rauby. 


% : é 25 


Při zjednáwání raubů nesmí se štěpař nechat 
mámiti lahodícím snad názwem, nýbrž neználi druhu toho 
owoce, jehož raubů chce použiti, má se poptati zkuše- 
ných, jak tento druh jest nesný, jaké má owoce, letní čili 
zimní, jakau zakládá korunu. Schwálením wýtečných wlast- 
ností má se teprwa we wolení raubů sprawowati. U wo- 
lení raubů. wždy- zasluhují přednost ty, ježto © jsau 
wzaty se stromů mladých, dobrých, nesaucích hojné 
owoce a již uwyklých na naše podnebí, Také se mají 
rauby bráti ze strany sluneční, protože jejich oka jsau 
wyzralejší. (Ostatní o raubech bude později powěděno 
w $. 26.) 


KAPITOLA VL 
O očkowá n k 
S. 20. 


Očkowání, spůsoby a. prowozowání jeho. 

Očkowání jest wynětí pupence neb oka prutu za- 
sazeného do mladého stromku neb jeho wýstřelku mezi 
dřewo a kůru tak, aby se s ním spojilo, a wyrostlo w strom 
téhož druhu, jaký byl ten, s jehož prutu bylo wzato. 

Očkowání jest dwoji: jarní, před swatým Janem, a 
letní, po swatém Janě, dokawad se kůra lehko nechá od- 
laupnauti. 

Prwní očkowání, před swatým Janem, jmenuje se 
také bdící, protože pupen nejen se ujme, nýbrž ještě té- 
hož roku wyhání; druhé se jmenuje spící, protože se sice: 
pupen ujme, ale téhož roku newyhání, nýbrž odpočíwá, 
jako by spal. 

Po swatém Janě očkowati jest lépe, a zasluhuje we 
wšech případnostech a při každém owoci přednost, proto- 
že očko sázené do bdíciho oka nejen se ujme, ale i té- 
hož roku pozdě wyhání, dřewo očka zcela nedozraje, a 
protož w zimě často zmrzne. © Očka sázená do spí- 
cího oka hned sice na podzim se ujmau, ale newyhání, a 


26 : 

2 
příštího jara, jak mile míza w stromu zřídne, oko počne 
pučeti, a takto wýhon jeho do zimy zcela dozraje. 

Nejlepší čas k očkowání letnímu jest ten týden před 
swatým Jakubem- a ten týden po něm; neb tenkráte 
býwá míza již zcela zřídlá a oka wyzřalá. Nebylaliby oka 
ještě wyzralá, může se ještě as týdén posečkati. Některý 
rok míza až do swatého Wácslawa nezapadá. © Nejwice 
mízy býwá we stromech w rocích netuze mokrých ami 
suchých. Léta příliš mokrá býwají k očkowání nejhorší, 
neb tu jest míza we stromech nejšpatnější.  Stáwá se ale 
také, že i oka po swatém Janě očkowaná (zwláště hru- 
škowí, když jest podzimek příliš přízniwý) ještě na podzim 
wypučí, a tu jest potřeba nedozralý wýhonek zaobaliti 
do suchého mechu a obtočiti lýčím, čímž se před zmr- 
znutím ochrání. 

Očkowání samo děje se následujícím spůsobem : 
Wezme se pěkný jednoroční raub, který má pěkná do- 
zralá oka; na tento raub, jenž se drží w lewé ruce, na- 
sadí se nad nejpěknějšim okem nůž, a-kůra na příč na 
spůsob a — bd se nařízne; teď se wede nožíček šikmo 
od bk c, a od a kc, z čehož powstane obrácený tří- 
hranník (47b) což se jmenuje štítek. Může se to státi 

i 
i obráceně. Nyní se pomáhá na stranách ac a bc, aby 
se štítek dokonale odlaupnul; při kterémž wšak odlupo- 


wání štítku musi se pozor dáti, aby oko, w němž spočíwá 


zárodek budaucího stromku, neostalo seděti na raubu, 
sice by bylo naše očkowání marné. (Wiz obrazec na str. 21.) 

Bylyliby rauby příliš šťáwnaté nebo příliš wyschlé, 
we kterýchžto obau případnostech očka neráda se wylu- 
pují, musí se štítek s kauskem dřewa wyříznauti; toto 
dřewo musí se ale přiříznauti tak, aby na kmínek zcela 
doléhalo. 

Když je štítek připrawen, udělá se na kmínku, kde 
jest nejhladší a nejzelenější kůra, řez asi 4 neb 6 caulů 
od země na příč na spůsob a—b, a z prostředku tohoto 
řezu táhne se rowná čára dolů, tak aby oba řezy dohro- 
mady wypadaly jako latinské T: a (Wiz obrazec 
a na str. 27.) 


E“ Oh dleí 


2e 


Prawí se, aby se oka očkowala asi 4 neb 6 caulů 
od země, protože se wi, že se oka, ježto se sázejí wýše, 
neráda přijímají, a že z wětšího dílu z takowých wy- 
soko očkowaných ok wyrůstají stromowé spotwoření, a 
láme je wítr snadno. 

Když je již štítek z raubu „wyříznut a připrawen, a 
kmínek na spůsob T naříznut, odchlípí se kůra na obau 
stranách jako křídla, aby se tam štítek pohodlně mohl za- 
saditi. K tomu wýborně slauží ona kostka na očkowacím 
noži se zadu přichystaná. © (Wiz obrazec na str. 21 
pod a.) Když jsau křídla na stromku dostatečně při- 
chystána, zasadí se štítek prawau rukau tak, aby otewřené 
dřewo- pláně docela přikryl; potom se přiloží kůra pláně 
s obau stran; lýčí nejdříwe na příční řez nad okem dwa- 
krát se obwine, pak se táhne pod oko dolů, wšecky 
řezy krom oka přikryjí se lýčím, a lýčí se zawáže na 
smyčku. Lýčí má býti pewné, aby se při wázání netrhalo, 
a široké, aby se nezařezáwalo do kůry. Na jeden stromek 
mohau se wsaditi dwě 1 tři oka. 


28 


K očkowání hodí se stromky tenké, mající tlauštku 
asi co brk, když jest kůra jejich mladistwá. Nejlepší jsau 
k očkowání ranní a wečérní hodiny, když neswítí slunce. 
Wsadili se dwě nebo wic ok na jeden stromek, a ujmauli 
se wšeckna, nechá se z nich nejlepší a nejsilnější státi, 
ostatní se odříznau, a potom když ponechané oko wy- 
žene na 6 neb 8 caulů, wršek stromku se odřízne, než 
tak, aby se nad okem ponechal půl prstu dlauhý pahýl, 
by oko neuschlo, Asi 6 neb 8 neděl po očkowání, když 
se známená, že štítek ke dřewu přirostl, auwazek se od- 
řízne, aby měla míza wětší wůli hnáti zdůly nahoru do 
oka. Druhého roku na podzim, když již oko wyrazí wý- 
mladek tlustý co prst, takowý při zříznutí koruny nad 
okem ponechaný pahýl se wší opatrností se zřízne. 

Každý druh owoce, jehož kůra buď kmínku neb 
wětwí jest mladistvá, hodí se k očkowání. Nejlépe se 
očkují broskwe, meruňky, ryngle, kteréž ostatní spůsoby 
štěpowání nerády snesau, 

© Broskwe a meruňky očkují se také na diwoké, mladé 

stromky mandlowé; než ač se na nich oka dobře přijí- 
mají, jsau takowé  broskwe očkowané na mandlowých 
stromech příliš citliwé na zimu; častěji w klonících wy- 
mrzují, a wůbec nemají žádného dlauhého trwání. 

Při očkowání jakéhokoliw druhu jest nejlépe, když 
se sázejí oka co možná nejčerstwější, neuwadlá. © Musíli 
se rauby k očkowání letnímu přenášeti z dalekých zahrad, 
jest nejlépe lupení uřezati, a ponechati jen lupenowé řa- 
píky, jichž takto přiřezaných spodní konce zastrkají se 
do okurky, pak se celé nějakým lupením, buď hořkým 
neb křenowým listem obwinau a zawáží. 

Na pláních, které mají býti očkowány, neuřeže se 
před očkowáním nic, neb takto by se míza stáhla w ko- 

řeny, a w pláních by se stenčila. Když se pláně očkuje, 

tu teprwa se jí kloníčky shodí a pláně hodně dole se 
očkuje, by tak míza spadla dolů, a hojně byla k oku 
přiwedena. Kdyby rauby při wší opatrnosti přede byly 
zaschly a nechtěla se oka dobře odlupowati, musí na ně- 
kolik hodin wloženy býti spodními konci do nově aby 
se kůra oka odlupowala. 


29 


Mezi wšemi spůsoby šlechtění owocních stromů za- 
-sluhuje očkowání přednost, protože rána jím učiněná není 
tak welká, snadno se zhojí, a když se očkowání ponej- 
prw nezdaří, může se opakowati podruhé i potřetí. (Obra- 
zec na str. 21 wyswětluje, jak má býti stromek w spů- 
sobu T naříznut štítek wyříznut oko zasazeno astro- 
mek zawázán). 


KAPITOLA VII. 


Kopulowání. 


$ 21. 
JWýměr „ spůsoby a prowozowání jeho. 


Spojowání čili kopulowání stromků jest ten spůsob 
štěpowání, při kterém štěpný raub s mladým stromkem 
tétéž tlauštky spojíme, swážeme dohromady, a tak slau- 
číme, že ztoho wzroste šlechtěný strom, na němž po ně- 
kolika létech žádné zrowna patrné památky spojení není 
widěti. 

Kopulowání jest mnohem lepší než raubowání; rána 
nění tak welká, a lehčeji se zhojí, protože zase zdrawým 
dřewem se přikryje. Kopulowání stromků dá se také po 
celý čas, co míza zhaustne, ano i po celau zimu prowo- 
zowati. W. Angličanech wyzdwihují zahradníci na zimu 
stromky ze země a zasazují je do swětnic nebo do sklepů 
k tomu připrawených w písek; w zimě, když wenku nic 
nelze dělati, kopulují je, a jak se otewře jaro, wysazují 
je na jejich stanowištích. : 

Kopulowání jest trojí, 1. na kmínku na šikmo se 
stejně tlustým raubem do stejně tlustého kmínku; 2. na 
šikmo s tenčím raubem, než jest kmínek, a 3. stejné 
zříznutí pláně až do polowice jádra a též také raubu, 

Kopulowání na šikmo se stejně tlustým raubem do 
stejně tlustého kmínku prowozuje se následujícím spůso- 
bem: Wezme se štěpný raub, uřízne se mu swršek až na 
dwě neb tři oka, ježto se mu ponechají, a as čtwrt caule 
pod nejnižším okem zřízne se ten raub w délce jednoho 


40 


caule šikmo s hůry dolů. Pozor přitom se musí dáti, 
aby se kůra neodřezala a aby byl řez dokonale rowný a 
hladký. © Potom se wyhlídne pláně, která má stejnau 
tlauštku s raubem, uřízne se též s důly nahoru ale tak, 
aby řez raubu byl stejné délky s řezem kmínku, aby kůra 
na kůru a dřewo. na dřewo doléhalo. Kdyby řezy na 
wlas na sebe nedopadaly, musí se tomu pomoci ostrým 
nožíčkem, aby dřewo na dřewo a kůra na kůru zcela 
doléhala. 

Podaření tohoto řezu, mna němž nejwice záleží, po- 
jistíme sobě cwičením se na prutech wrbowých neb jiných 
stejné tlauštky. (Wiz obrazec.) 


Druhý  spůsob kopulací jest raubem tenčím do 
-kmínku tustšího.  Raub se sice pro tento spůsob také 
tak přiřízne jako při spůsobu prwním, na pláni se alé 
jen tolik dřewa wyřízne, co by raub přikryl, a nahoře 
se raub zapatkuje, aby na pláni tak říkaje seděl. (Wiz 
obrazec na str. 31, kdežto a jest plocha řezowá raubu, 
d plocha řezowá pláně, ježto obě na sebe se kladau.) 


Ji 


- Při třetím spůsobu kopulací zřízne se pláně zrowna 
až do polowice jádra w délce jednoho caulu. (Wiz obrazec.) 


+ 


Pak se zřízne swršek pláně obyčejným spůsobem, 
a též až do polowice jádra s caul délky se wyštípne, 
tak aby, když oba díly, raub i pláně, se spojí, powstala 
následující podoba. 


32 


Mezi těmi třemi spůsoby jest prwní nejlepší. 

Jsauli již raub a pláně dobře zříznuty a připraweny, 
musí se dobře swázati.— K tomu slauží dobré lýčí 
nebo půl lokte dlauhá a asi půl caule široká tkanice, 
která se, zwláště konce, woskem zahradnickým pomaže. 
K pomazání těchto konců jest nejlépe zhotowiti sobě 
© prkénko, asi střewic dlauhé a půl střewice široké, na něž 
se natáhnau tkanice a woskem zahradnickým pomaží. 

Wazba se koná následowně: „„Položí se raub na řez 
pláně tak zrowna, aby připadla kůra na kůru; oboje se 
drží prsty lewé ruky pewně dohromady, aby se newy- 
smeklo; pak se začne prawau rukau shora tak uwazowati, 
aby se na prwní otáčení hořejší řez, to jest počátek řezu 
hned dokonale zakryl. Když se přijde do polowice, ještě 
se prohlídne, jestli se snad raub ze swého místa newy- 
smekl, we kteréžto případnosti se zase musí naprawiti; 
potom se obwinuje až dolů křížem a sice tak, aby jak 
hořejší tak dolejší zaříznutí wšecko přišlo k zakrytí; ko- 
nečně se zawáží konce na smyčku, (Obrazy na str. 30 a 31 
ukazují zároweň wazbu při kopulowání jak se stejně tlu- 
stým raubem, tak s tenčím raubem do tlustšího kmínku). 

Když počnau oka pučeti a auwazek stromek swirati, 
onen z počátku se powolí, pak ale když již oka wyženau 
půl střewice dlauhé pruty, zcela se sejme, 

Jestliže se oka nasazeného štěpného raubu wšecka 
neb z wětšího dílu ujmau, nesmí se toho roku nic na 
nich řezati, příští ale jaro nejsilnější prut se wywolí, a 
ostatní odřeží. 

Kopulací dá se užíwati | při wšem stromowí, jak pe- 
ckowém tak jaderním. Stromky co brk tlusté mohau se © 
již kopulowati; při tří- nebo čtyrletých stromcích stáwá 
se to jen na ročních wýstřelcích; tlustší stromky šlechtí 
se raději raubowáním. 

Nejpříhodnější čas ku kopulowání jest při teplém 
powětří ku konci Února nebo z počátku Března. Napřed 
se kopulují meruňky, potom třešně a wišně, pak šwestky, 
hrušky, a naposledy jablka. Broskwe a meruňky obzwlaště 
dobře kopulowáním se daří. Pro ryngle slauží za podnož 
nejlépe slíwky, neb na těchto jsau welmi nesné. Též 


33 


* 


slauží slíwa s dobrým prospěchem za podnož meruňkám 


ř a broskwím, hrušky a jabloně kopulují se na swé pláně, 


kaštany kopulují se buď na stromky swého druhu neb na 
mladé duby. 

Mnozí očkují a kopulují ryngle, broskwe a méruňky 
na mladé šwestky, wšak na těchto se oboje šlechtění 
welmi nerádo daří, a když se i oko neb raub ujme, welmi 
bídně roste; k tomu jest strom z tohoto šlechtění po- 
wstalý welmi nestálý a nenesný. 

U broskwí má očkowání na šwestky tu jedinau wý- 
hodu, že potom broskwowé stromky tak bujně neženau. 
O kopulací do kořene nečiním ani zmínky, protože 
nemá žádné ceny do sebe; nebo poněwadž raub do ko- 
řene kopulowaný přijde do země, nedělá to žádné do- 
broty; welmi zřídka se kopulací tato podaří, a kdyby 
se i podařila, nemíwá takowý strom dlauhého wěku; pro- 
tož žádnému toto počínání neschwaluji.  Zhotowowání 
kopulací do kořene přiložené (na str. 34) obrazce wyswětlí 
a sice: 

I. Kopulací s stejně tlustým raubem do stejně tlu- 
stého kořene: « zříznuti, E zawázání. 

2, Kopulací s tenčím raubem do tlustšího kořene: « 
zříznutí, 8 uwázání. 


KAPITOLA VIII 


Raubowání. 


€. 29. 


Wýměr raubowání do rozkalu a Jeho prowozowání, též © pře- 
; - raubowání starých a silných stromů. 

Raubowání záleží w tom, když do kmenu neb také 
do wětwí pláně zasadíme jeden neb několik štěpných 
raubů takowého owoce, jaké chceme míti, aby z toho 
wzrostl strom, který by žádané owoce nesl. 

Štěpařský klic. 3 


Raubowání jest troji: 1) do rozkalu, 2) do kůry, 
9) do kořene. ; 

Při raubowání plání slušno šetřiti 6 wěcí: 

1. Uřízne se raub, jak náleží, a zřízne se při tlust- 
ším konci na spůsob klínu. 

2. Zřízne se pláně, jestliže jest silnější, pilkau; aby 
ale pilka kůru neroztřepila, musí se kůra dříw nožem 
proříznauti. Řez od pilky drsnatý musí se pak hodně 
ostrým nožem pěkně začistiti. 

3. Pláně tak přiříznutá náštípne se raubowacím no- 
žem ©(wiz obraz na str. 22.) zrowna skrze“ polowici 
jádra zlehaunka, a sice jen tak hluboko, jak dlauhý jest 
klín raubu, který má býti zasazen. Mělaliby pláně tuze 
štípné dřewo, musí se nůž do ní zcela powolně hnáti; 
pak se do učiněného rozkalu zasadí klínek, aby se ne- 
zawřel, 

4. Do tohoto rozkalu zasadí se raub; do silnějších 
plání zasadí se dwa proti sobě, aby wystupující míza 
s obau stran mohla býu přijímána: sice by strom po je- 


35 


dné straně hnil, Přitom také jest to dobře, že když je- 
den raub se nezdaří, ujme se aspoň druhý; ujmauli se 
oba, slabší se příštího jara uřízne, a silnější se ponechá. 
Když se raub zasazuje, musí se bedliwě dáti pozor, aby 
se kůra raubu s korau pláně dotýkaly, protože míza 
k zdaření raubu potřebná wystupuje jen pod korau, a 
takto se sdílí raubu. 

o. Musí se rozkal, též i celá hladina uříznuté pláně 
buď kauskem zahradnického wosku nebo kauskem. jílu 
přikryti, aby pláně s hora nezaschlo. 


584 


6. Rozkal se pewně zawáže lýčím nebo rozštípnutým 
wrbowým prautkem. Raub k raubowání přichystaný zřízne 
se při spodním konci na spůsob klínu, a ponechají se na 
něm jen dwě nebo tři oka wětším dílem z prostředka, pro- 
tože jsau nejpěknější a nejzralejší. 

Toto přiřezáwání raubu do klínu koná se následu- 
jícím spůsobem: Jeli raub silný, udělá se klín na caul 
dlauhý neb ještě delší; jeli naproti tomu slabý, nechá se 
jen tři čtwrti caule dlauhý, nebo se jestě wíce zkrátí. 


Když jest raub připrawen wzhledem na počet ok, 
jichžto chceme ponechati, wezme se do lewé ruky mezi 
palec a mezi prsty, tak aby jeho spodní oko přišlo proti 
našim očím. Pak se pod tím na prawé straně na čtwrt 
caule šikau dolů zřízne, a po lewé straně též tak šikau 
dolů, aby se oba ty řezy w prostředku sešly w jeden (to 
jest se zadu za okem); z předu musí kůra zůstati Oka 
spodní musí seděti nad samým jaderníkem. 


Majíli býti dwa, rauby zasazeny na jeden stromek, 
musí se po obau stranách opatřiti  netuze hlubokými 
příčními řezy (zapatkowati), aby rauby patkami swými 
seděly na pláni, jakož ukazuje následující wyobrazení. 


3* 


36 


Na té straně, která přijde do wnitř rozkalu, sejme 
se jen černá wrchní kůra' nožem, dolejší pak zelená se 
nechá, poněwadž klínku zachowáwá jeho přirozenau wlhkost. 

Jestliže se raubowání ujalo, a oka z wětšího dílu 
wypučela, ten rok se na nich nic neřeže; musí se nechati 
- swobodně růsti, aniž se jim odejmau jaké snítky; auwa- 
" zek wšak musí se hned sejmauti, jak se znamená, že raub 
přirostl ke dřewu. Kdyby se odříznutí auwazku zane- 
dbalo, čímž se míza zadrží we swém toku, počne se pod 
auwazkem dělati baule na stromku, která wice S a 
strom na wždy zohyzduje. 

Chceli kdo raubowati welké stromky, bůďě že nesau a: 
remné owoce, neb že jsau raubeny s druhem nenesným, 
nebo že tratí owoce před dozráním, nebo že mají bídnau 
neb tuze rozložitau korunu, nesmí zraubiti wšecky wětwe 
najednau, nýbrž jen polowici nebo tři čtwrtiny, a ostatních 
wětwí musí nechati neraubených, aby množstwím šťáwy 
rauby neulil. Až když se tyto ujmau, mohau se druhý 
rok i ostatní kloníky zraubiti. 

Obrazec na str. 37 ukazuje (. při řezání raubu do 
rozkalu, 2. rozštípnutí pláně, 3. nasazení a zawázání raubu, 
4. pláni silnější, na niž jsau dwa rauby wsazeny. 


S. 23. 


O raubowání do kůry. 


Raubowání do kůřy koná se tak jako raubowání do 
rozkalu, leč že se ho užíwá toliko při welkých, tlustých, ja- 
derních stromech, nikoliw peckowých. © Raubowání do 
kůry může se předsewzíti teprwa tenkráte, když již míza 
w celém stromě obíhá, i jest tedy ze wšeho štěpowání 
na jaře nejposlednější. Jsauli rauby dobře zachowalé a 


37 


šťáwnaté, mohau se stromy raubowati do kůry, když jsau 
již obrostlé listím. 

Když se kmínek stromku, jejž chceme do kůry rau- 
bowati, uřezáwá, uřízne se koruna pilkau až k tomu místu, 
kde jest kůra nejhladší a nejzelenější, a pak se dřewo 
začistí ostrým nožíčkem. 

Máli se ale welký dorostlý strom raubowati do kůry 
we snětech; uřeží se wětwe pilkau w těch místech, kde 
mají nejhladší kůru, a řez se podobně ostrým nožem 
dobře začistí. 

-© Jedna neb dwě wětwičky pod těmi řezy na raube- 
ných snětech mobau se jakožto přiwádějící mízu nechati 
státi; čehož sluší šetřiti zwláště při takowých stromích, které 
mají bujný a spěšný wzrůst. Jeli strom dorostlý a spolu 
zdrawý, nejlépe jest zraubiti polowici neb třetinu wětwí, 
a ostatní wětwe zanechati k raubení pro příští rok, proto 

že rauby, když se wšeckny wětwe při takowých stromech 


38 


raubí najednau, wšecku šťáwu, jíž takowí stromowé- mají 
hojnost, nestačí spotřebowati, a tak oka býwají zalita, 


1 4 


S. 24. 


Připrawení raubu pří raubowání do kůry. 


úd- 


Raub k raubowání do kůry připrawí se tak jako 
k raubowání do rozkalu, jediné s tím rozdílem, že se řez 
u spodního konce raubu u posledního oka se zadu až 
do polowice jádra udělá na spůsob párátka do zubu a—ů. 


Pak se ze začátku řezu udělá patka a, aby raub na plání 
nebo wětwi takořka seděl. (Wiz prwní obrazec na str. 39.) 


6. 25. 


O zasazení raubu do kůry. 


Když je raub již připrawen, pláně neb wětwe, kde 
jest nejhladší a nejzelenější kůra, zříznuta, a řez nožem 
začištěn, odlaupne se kůra koštěným neb železným hlad- 
kým klínkem, aby se raub zasadil za kůru, aniž pukla. 
To místo nemusí býti práwě jen tak hluboké, jak přiříz- 
nutý klín na raubu jest dlauhý; neb tento si při zasazowání 
sám tolik wůle udělá, aby mohl swau patkau na dřewo 
dosednauti, Když se takto klínek raubu zasazuje pod 
kůru, musí se černá kůra zříznauti s klínku. Jestliže se 
ale widí, žeby klínek pod kůru nezasedl, nařízne se kůra 
asi na */, caule zdélí; obě strany kůry odchlípnau se 
od dřewa a klínek zasadí se tak, aby přišel řezem do 
wnitřku a korau wen. | Pak se tyto obě strany kůry 
přitlačí ku klínku, místo k raubowání přikryje se kauskem 
plátna, namazaného zahradnickým woskem, a raub sám 
buď lýčím neb wrbowým prautkem ku kmínku se upewní. 


koní + oa 
: r 


Počet raubů na jeden kmen neb wětwi řídí se dle 
Uš sily stromu a snětí, které se raubují; mohau se dwa, tři 
A čtyry zasaditi. 

Při raubowáni do kůry musi se wětwičky, ježto při- 
wodí šťáwu, jak mile se rauby ujmau, a počínají hnáti 
očka, wždy časem swým jedna po druhé odjímati. Když 
oka již mají hezké wýhony, musí se každý raub upewniti k 
nějaké hůlce, která se lýkem nebo prowázkami spolu uj e- 
wní k wětwi,na niž raub jest wsazen. Beztěchto hůlek witr 

-© by wšecky rauby polámal a zničil, Tyto hůlky musí se tak 

© dlauho u raubu ponechati, až raub pewně k dřewu při- 
roste. Přiložený obrazec ukazuje 1. raub pro raubení do 
kůry, 2. naříznutí kůry na p“ M nasazení raubu a jeho 
© uwázání. 


S. 2 


O raubowání do kořene. 


(Zde platí to samo, co řečeno bylo o kopulowání 
do kořene w S. 21. 


40 


Jest ještě mnoho jiných spůsobů štěpowání; než po- 
wažuje je za hříčky, jimiž se prawý štěpař nemůže zaná- 
šet, pomijím je mlčením. 


KAPITOLA IX. 


6. 27. 


O raubích wůbec a wlastnosteoh štěpných raubů obzwláště, též 
Z času jejích řezání. 


Každý strom má rauby troje: : 

1. Owecné, kteréž jsau krátké a saučkowatéj a mají 
tlustá plná oka, stojící blízko sebe. Tyto neženau rády 
do dřewa, obyčejně pojdau, a protož se k očkowání 
nehodí. 

2. HWlky, ježto wyrůstají na stromech w nepříhod- 
ných místech, aneb docela z tlustých wětwí, majíce bujný 
wzrůst, a jejichž oka stojí daleko od sebe. Podobně i oka 
z wlků k šlechtění stromů se nehodí; oka neb rauby se - 
sice ujmau a bujně ženau, wšak ale jen do dřewa, po- 
zději teprwa nasázují owoce, aneb zůstáwají docela ne- 
aurodné. 

3. Dřewní rauby, kteréž R zwláště ty, jichž k oč- 
kowání a jinému štěpowání se užíwá. Jejich oka nejsau — 
tak daleko od sebe jako wlků, ale také ne tak blízko, jako — 
raubů owocních. 

(Obrazec na str. 41 — 483 wšecky druhy raubů wy- 
podobňují. Obrazec na str. 41 ukazuje pod pís. bbb 
hlawní kloniky, pod pís. cec postranní čili poboční 
wětwe, pod pís. ddd owocni wětwe, ece letní obmladky, : 
(If vdky.) 

(Obrazec na str. 42 ukazuje od a až do d dwauletý 
obmladek, /// owocní pruty, od 4 až do dď jest roční 
obmladek, ceee owocní špičky a od 4 až do c slepá oka.) 

(Prwní obrazec na str. 43 okazuje d mladý owocní klo- 
níček, c mladý owocní wýhon, ddd roční owocné zárodky.) 

(Druhý obrazec na též str. ukazuje owoení raub při 


41 


MĚ 7 
Ň = 
au « 


owoci peckowém čili dundelowé (kytkové) kloníky. Strom, 
takowými oky štěpowán, žene jen do dřewa a dlauho 
nenasazuje žádného owoce). 

Dřewní rauby, jichž ke šlechtění stromku chceme 
použíti, musí míti následující wlastnosui : 

1. Mají to býti letní obmladky. 

2. Rauby musí býti samy w sobě zdrawé a. čer- 
stwé, což poznáme, když jejich dřewo mízowaté, jádro 
neb duše jest bez poškwrny a bílé. Zmrzlé rauby po- 
známe po načerwenalém jádru, když se jim uřízne swršek. 

9. Nejlepší jsau rauby z aurodných, zdrawých, mla- 
dých stromů, tak nazwaných zákrslíků. Jak již podo- 
tknuto bylo w$. 19. prospěšno jest, rauby bráti se swršku, 
nebo s wýchodní a polední ATARY» protože na těchlo 
místech jsau nejzralejší. 

Rauby se mohau řezati po celý čas, co míza we 


42 


stromech zhaustne a listí opadne; než nejlépe jest 
se řezáním jich posečkati až do měsíce Unora, aby tuze 
neuwadly. Aby rauby nařezané pro domácí potřebu ne- 
zaschly, mají se zastrčiti do hlíny nebo do písku netuze 
wlhkého, a sice, pokud ještě jsau mrazy, w nějakém 
sklepě, nebo když mraziwé powětří již přestane, mohau 
se ukryti až na konce w kypré zemi na nějakém stinném 
a chladném místě w zahradě pod širým nebem.  Majíli 
rauby někam daleko býti zaslány, obalí se při tlustých 
koncích do kausku jílu, a pak se ještě obloží wlhkým 


„ mechem, tak aby wykukowaly jen jejich špičky, a obwáží 
- selýčím. Též se mohau strčiti tlustým koncem do okurky, a 
též, jak wýš řečeno, wlhkým mechem celé až ke špičkám ob- 
ložiti. Chcemeli je opatřiti welmi dobře, mohau se ještě za- 
šíti do woskowaného plátna a uložiti w krabičku; takto opa- 
třeny mohau na cestu sebe další býti zaslány. Kdyby ale 
rauby při wší opatrnosti předce zaschly, dají se před ště- 
powáním as na 12? neb 24 hodin do wody, i přijdau zase 
zcela k sobě. : 

Při štěpowání samém nesmíme rauby wysaditi . na 
slunce, nýbrž musíme je zachowati w chladném a stinném 
místě až do času potřeby. 


44 


Rauby určené k očkowání při sw. Jakubu jest mej- 
lépe zříznauu se stromu a hned očkowati; neb jestliže 
trochu zaschnau, oka se neráda wylupují; čím čerstwější — 
raub, tím lépe se oka laupají. 

Rauby jest lépe řezati než lámati; nebo lámáním 
raubů porauchají se wětwe stromu a dostanau spálu. 

Aby štěpař wěděl, jakým druhem který druh byl 
štěpowán, jest nejlépe každau řádku štěpowati jedním 
druhem, a ku každé řádce zaraziti kůl s tabulkau buď 
(dřewěnau nebo plechowau, na níž tento druh dle swého 
jména se napíše. Podobně ať sobě počet řádek a druhy 
w řádkách . šlechtěné dle pořádku wpíše do zahradní 
knihy; pak, kdyby se tabulka i ztratila, okáže mu kniha 
názew druhu owoce, u jehožto řádku tabulka se ztratila ; 
ku př. řádek I. Ptáčnice čís. 1. 

102.. Medowka čís. 2. 
— 3.. Wlasačka čís. 3. 
4.  Mydlinka čís. 4. 


o. Solnohradská čís. 5. 
6. Virgule čís. 6. 
— 7%. Míšeň zimní čís. 1.' 
8. Renetka nowojirská. čís 8. atd. 


KAPITOLA X. 


S. 28. 
O ošetřowání stromků. owocních we šťěpničné školce šťěpowa- 


ných od času zešlechtění až do- času wysazení ma jejích sta- 
howiště. 


We školce má se zem každoročně dwakrát neb tři- 
krát přerýti, nebo aspoň jednau časně z jara zrýti, a dle 
potřeby dwakrát zkopati kracemi. Jeli půda tuze zarostlá 
trawau, a nebylyli w čas kopání sluneční dni, aby tráwa 
hned uschla, musí se dříwe wypleti tráwa, aby se zase 
neujala. 


M dbá 


45 


Prwní rok, když stromky chceme štěpowati, zwláště 
raubením, musí býti školka, dříwe než se počne raubiti, 
zrytaj sice nádenníci při wší opatrnosti mnoho raubů po- 
lámají, nebo aspoň jimi hnau, a tudy již se raubowání 
zmaří. Prwního roku po šlechtění nic se na stromkách 
neřeže; jen ratolístky, které wyhánějí z diwokého dřewa 
nebo z kořene, wždy se uštípnau nebo uřeží, aby oku neb 
raubu neodbíraly mízy. Druhého roku z jara, jestliže na 
raubu wšecka oka wyhnala nebo aspoň z wětšího dílu, 
nechá se jen nejwýbornější wýhon státi, a ostatní se opa- 
trně pořeží. Jeli wýhon tento již hezky wysoký, dá se 
k němu kůl a přiwáže se k němu, aby rowně rostl. K ře- 
zání snítek na štěpowaném stromku jest nejpohodlnější 
čas, dříwe než míza w stromku rozřídne a počne jej 
probíhati. 


Třetího roku stromky se očistí, a jestliže mají mnoho 


wětwí w koruně, dle potřeby se wyřeží. 


Kdyby některé stromky nenasazowaly docela žádných 
pobočnich wýhonů, a ženauce jen do wýšky w těle ostaly 
tenké, zřízne se jim swršek nad některým krásným okem, 
nebo se nejwyšší špička uštípne. © Pakli naproti tomu 
stromky docela nic nechtí hnáti do wýšky, neb jen 
špatně a jen samé ratolesti postranní, tehdy se jim tyto 
poboční wýhony wšecky odřeží a jen nejhořejší oko 
se nechá státi, čímž k růstu do wýšky býwají nuceny. 

Takto se stromky we školce šetří, až jsau schopny 
k wysázení na swá stanowiště. Když peň "stromku již 
dosáhne délky tří i půl čtwrta lokte, a tlauštky půl nebo 

tří čtwrtí caule, tehdy jest schopen ku přesazení.  Stromky, 
huleé chceme wysázeti podlé silnic a cest, nechají se 
wzrůsti na půl čtwrta i čtyry lokte wýšky, aby nebyly tak 
snadno od lidí a dobytka zmařeny. 

Stromky se mohau přesazowati, když listí opadá a 
míza počne tuhnauti, až zase do toho času, když míza 
počne na stromech obíhati.  Nejpohodlnější čas ku pře- 
sazowání jest jaro a podzimek. 


46 


g 29; 
Wjhody wlastní štěpníčné školky. 


Založením wlastní školky ušetří každý majitel štěp- 
nice 1. znamenitau wýlohu, již by za stromky musel 
učiniti. 

2. Ujde podwodu, který se děje s prodejem stromků, 
kdežto se kolikráte špatnější druh prodáwá za dobrý, 
nebo se prodáwají stromky z bahnitých nebo stinných 
míst, nebo i se spařenými kořeny. Když si štěpař sám 
stromky wychowá, wí jistě, jaký druh owoce má. 

3. Doma wychowané stromky, když již štěpař ohled 
bral na položení a půdu školky, lépe se daří, protože 
podnebí a půdě již přiwykly, na čemž nejwíce záleží. 

4. Nedá se oceniti radost štěpaře, když widi wlastní 
rukau a prací wychowané, stromky se zmáhati, owoce 
žádané nasazowati, a takto jemu se odměňowati za práci. 


S. 30. 


O přesazowání stromků ze školky na jejích budaucí stanowiště. 


Přesazowání stromků na jejich budaucí stanowiště, 
na jehož rozumném wywedení nejen zdaření, nýbrž i bu- 
daucí zdrawi, delší neb kratší potrwání stromů záleží, 
má se wždy wykonati se wšemožnau. pilností. 

Chcemeli štěpnici teprwa nowě. zříditi a založiti, 
wyhlídněme sobě místo, které má dostatek slunce a ode- 
wšad swobodný příchod powětří; neb jedno i druhé na- 
pomáhá k dobrotě, k dozrání a ke zdrawí owoce. Slunce 
nejen šťáwu dobře jednostejně w stromu rozředuje, ný- 
brž wywařuje owoce až k dokonalé zralosti, wywyšuje jeho 
chuť a barwu, kdežto naopak owoce ze stínu ostáwá ne- 
wybarwené, nechutné, kyselé a dlauho nedozráwá. 

Swobodný průwan wětru odnáší wšeliký zlý wýpar, 
čistí powětří, stromky sílí a činí trwanliwé. 

Můžemeli při zakládání štěpnice woliti položení dle 


47 


libosti, zwolme předkem stranu odwislau od půlnoci k po- 
ledni, pak od wýchodu k poledni, a posléz od wýchodu 
k západu.. 

Mokrá močálowitá místa pro štěpnice se nehodí, 
lečby se dala woda swodnicemi a tratiwody stahowati a 
wywáděti, 


W močálowitých místech mohau se stromky také sázeti 


jen do swršku země. K takowému sázení zryje se na podzim 


drn na tom místě, kde má strom státi, a zem pod ním se 
zkypří. Potomního jara zarazí se na tom mistě kůl, strom 
se zasadí wedlé, a ku kolu se přiwáže. Pak se kořeny 
náležitě rozloží, a přiweženau dobrau a prawidelně při- 
prawenau zemí tak přikryjí, aby se okolo kmenu udělal 
wršek, který se dle potřeby rok od roku zwýší a zwětší. 
Není wšak nikdý radno, stromy w bahnitých místech 
wysazowati, a toto powrchní sázení jest wždy welmi 
autratné, 


Jeli místo pro štěpnici zwoleno, neb majíli stromky 
býti wysázeny na místech, kde již sice stromy stály ale 
zašly, musí se, když mají stromky z jara býti sázeny, 
hned na zimu udělati jámy, loket nebo půl druhého lokte 
široké, spodem wykotlené. Čím širší a hlubší jsau, tím 
lepší, protože kořeny dostanau wic kypré země a w ní 
se mohau táhnauti, jak se jim líbí. 


Při kopání jam pro stromy musíme užíti zwláště té 
opatrnosti, abychom házeli drn a pod ním ležící hořejší 
ještě dobrau zem mna jednu stranu, a spodní mrtwau a 


wesměs špatnější zem na druhau stranu. 


K té práci woli se předkem podzimek, aby práwě 


neaurodná zem nabyla času, a přes zimu dílem aurodné 


dobroty z powětří do sebe přijala, dilem zimau, sněhem 
a deštěm zkypřela. Jeli spodek země z jam wyházené 
příliš špatný, musí se ku každé jámě nawezti několik ko- 
leček dobré země; kde ale zem wyházená z jam jest tuze 
špatná, a předce do ní sázeti chceme stromky, nepozů- 
stáwá nic jiného, než učiniti jámy dwa lokte hluboké a 
šest loket široké, které se pak wyplní dobrau zemí. 


48 


Jsauli jámy pro stromky, jež z jara chceme wysa- 
zowati, udělány, a půda takto působením powětří, deště 
a sněhu zaurodněna, wrazí se do jámy, dříw než do ní 
stromek dáme, kůl, který má stromek držeti; neb později 
kůl wrážeti, když je stromek přikryt zemí, jest nejisté, 
protože snadno poraucháme kořeny stromku, a tak je i 
zkazíme. Pro stromky, jež obmýšlíme sázeti na podzim, mo- 
hau se jámy wyhoditi na 3 měsíce napřed. 


Tyto k stromkům potřebné koly mají býti a) 5 lo- 
ket „dlauhé, okrauhlé a olaupané, aby se do jejich kůry 
nemohl žádný bmyz wehnizditi, 


b) Musí býti na koncích, kterými přijdau do země, 
w té délce opáleny, jakau žádá hlaubka jam, tak aby ta 
opálenina wykukowala ještě na dobrau píď nad zem, a 
koly tak brzy nehnily. Též se učiní koly stálejší a wzdo- 
rují hnití, když se konec smočí w hašeném wápně, pak 
se nechají oschnauti, a potom díl do wápna namočený a 
teď uschlý se pomaže kyselinau witrolínowau, čímž ony 
co nějakau kamenitau glazurau potaženy, wší shnilotině 
wzdorují. Též jsau koly trwanliwější, když se olaupány 
nechají zaschnauti, a potom na koncích opáleny, tři- i čtyry- 
kráte se namaží zředěnau kolomazí, a po každém natření 
se usuší. 


c) Koly se zarazí k straně půlnoční, aby stromky 
před sychrawým půlnočním wětrem byly ochráněny. 

d) Koly nesmí dosahowati až do samé koruny, aby 
jí neodřely, nýbrž jen pod korunu. Teď se přiřeže 
stromek jak na kořenech tak w-koruně.  Jsauli snítky 
w koruně husté, proberau a wyřeží se nožem, a zkrátí 
se as na tři čtwrti i půl střewíce. Nejlépe jest ponechati 
4 nebo 5 snítek. Dwa kloníky ponechati není slušno, 
protože takowí dwojatí stromowé jsau nespůsobní a wítr 
je často roztrhne. 


Co se týká řezání kořenů, kolní neb (hlawní kořen 
se buď zkrátí nebo dle potřeby ostrým nožem neb pil- 
kau i zcela se začistí, a wlášení jen tolik se odejme, 
co se při wyzdwihowání stromku ze školky porauchalo. 


49 


Též příliš dlauhé postranní kořeny as na střewiíc se 
uřeží, ale tak, aby plocha řezu, když se strom postawí, 
stála zrowna na dně; neb ze šikmých řezů rostau kořeny, 
které do země šikmo zalézají, a strom tak pewně drží, 
že nemůže wětrem snadno býti přewržen. 

Stromek, takto jak w koruně tak na kořenech připra- 
wený a přiřezaný, postawí se do jámy zrowna ku kolu, 
a sice tak obrácen k wýchodu neb západu, jak stál we 
školce. Pod kořeny podsype se jemu trochu kypré země, 
a pak se mezi kořeny: ona lepší zem prosíwá. Kořeny 
se zřídí a rozloží, přičemž se musí stromečkem často 
zwolna otřásati, aby se kořeny wšecky osypaly a žádného 


prázdného místa mezi nimi neostalo. Zhora přijde ona 


špatnější zem, a když jest jáma naplněna, stromek se 
hodně zaplawí wodau, a pak opět, když se woda stáhne 
dolů, posype se míska stromowní kyprau zemí, aby zem 
nekornatěla. Toto zatopení kořenů nemáme nikdy za- 
nedbati, a nejméně při přesazowání na jaře, protože pře- 
mnoho přispívá k ujmutí kořenů. Každý stromek se 
wsadí jen o caul hlaub než stál, protože se zem na něm 
sesadí; silní stromowé zasadí se při přesazowání o dwa 
caule hlaub. Majíli se přesazowati již docela silné, nesné 
stromy, tu jest nejlépe i se wší zemí je wyzdwihowati. 
K tomu jest nejpřihodnější čas zima; každý strom se to- 
tiž okopá w šířce uchystané pro něj jámy; žwakel země, 
jenž se drží na kořenech, hodně se polije několikrát wo- 
dau, když mrzne, a takto potom celý se wyzdwihne že- 
leznými háky, naloží se na sáně, a do přichystané jámy 
opatrně se zasadí, aby se zem od kořenů neodtrhla; a 
pak mezery kyprau zemí se wyplní. Též se mobau silné 
stromy beze wší hlíny přesazowati následujícím spůsobem: 
Strom, který má na zimu býti přesazen, předně na jaře 
se okopá, pak se mu uřeží wšecky postranní kořeny na 
dwa střewíce. délky od pně, na koncích nasadí se w běhu 
leta mnoho wlášení, které strom dostatečně žiwí; pak se 


V 


takowý strom we příštím podzimku beze wši země wy- 


zdwihne, po zasazení se zaplawí, a dobře se ujme. Na 


podzim sázené stromky w koruně až příštího jara se zřeží. 
Konečně se zasazené stromky hebkým wrbowým 
Štěpařský klíč. ; 


50 


prautím na ruku pod korunau přiwáží ke swým kolům, 
ne wšak tuze pewně, aby se strom, když se usazuje, bez 
překážky mezi auwazkem mohl swezti. © Neníili mnoho 
stromků k wysazowání, mohau se uwázati saukennými šla- 
kami, kdež se pak tolik neodrau. Při wysazowání wětšího 
počtu nemůže se to státi, protož jen wrbowými prautky 
se uwáží. Obrazec zde položený ukazuje stromek ku 
kolu uwázaný. 


Máli někdo sázeti mnoho stromů, a má je we 
wlastní školce, musí již u wysazowání zachowati pořádek, 
a sice: nejdříwe se wysazují broskwe, meruňky, třešně, 
wišně, šwestky, hrušky, ořechy a naposledy jablka ,'a ni- 
kdy jich nemá wyzdwihnauti wice než co by mohl přes 
den neb dwa dni wsaditi; awšak i při těch, které ostaly 
několik hodin newsazeny, musí se kořeny přikrýt zemí, 


51 


aby newyschly; což se státi musí tím opatrněji, když kdo 
stromky kaupí a nemůže jich hned wysaditi; těchto ko- 
řeny musejí se dobře ukryti.  Bylyli stromky přes celau 
zimu založení w zemi, a pozoruje se z jara při jejich 
wyzdwižení, žeby kořeny byly zaschlé, dají se na 24 až 
48 hodin do wody, kdež přijdau zase k sobě. 


Á S. 31. 
Zlepšení školky. 


Jsauli ze školky štěpničné již několikráte stromky 
"štěpowané wyzdwiženy, tak že školka již wydala mnohý 
užitek, a znamená se, že by její půda byla již příliš wy- 
sílena, což se pozoruje dle špatného wzniku stromků, musí 
se jí pomoci dobře uhnilým bnojem, nebo ještě lépe míše- 
nau mrwau, © jejímž připrawení bylo řečeno w $. 4. 
Když se školka mrwí hnojem, musí se při zarýwání hnoje 
dáti pozor, aby nebyly celé kusy: hnoje dány na samé 
kořeny neb ku kmínku stromku, we kteréžto případnosti 
kořínky by se spařily, neb aspoň plesniwina by se na 
nich usadila. 


i 682. 


Rozsázení stromů do řadů. 


Při zakládání štěpnice náleží předewším k pořádku 
a okrášlení, aby stromy wysazeny byly w řadách, a oko 
před sebau wšudy widělo stromořadí. Řady wšak musí 
býti spořádány, aby skrze ně wšude padalo polední 
slunce, byť zahrada k polední straně neležela. Na to 
musí rozličné druhy owocných stromů buď tak sestaweny 
býti do řad, aby strom méně rostaucí do wýšky dru- 
hému, který korunu swau daleko rozkládá, nepřekážel, 
což zwláště zachowati sluší při wysazowání do řad kři- 
wých. Též musí se toho šetřiti, aby jeden strom dru- 
hému nebral ani slunce ani wětru, protož stromowé wýš 
rostaucí wždy mají sázení býti jen k půlnoci. Též. se 
musí při wysazowání štěpných stromořadí ohled bráti na 


- wzrůst a rozsáhlost korun každého dokonale wyrostlého 


4* 


52 


- druhu, by i dle této stromy stály w patřičné wzdálenosti 
od sebe, a aby takto dosti prostory zůstalo pro wnikání 
slunečních paprsků. vádán 

Wišně, šwestky a jiné stromy, nerostaucí tuze -do 
wýšky, sází se na čtyry sáhy od sebe; jablka, hrušky a 
wysoké třešně 5—6 sáhů, ořechy a kaštany 6—7 sáhů. 
Ostatně chcemeli spodku půdy použiti pro tráwu, zeleniny 
a obilí, lépe jest rozsázeti jak jednotliwé stromy tak 
i řady ještě řídčeji od sebe, aby nešel příliš welký stín 
na půdu, a aby byl swobodnější průwan wětru, a takto 
osení se neškodilo. 

Nejlepší směr pro stromořadí jest, když se řada 
owocných stromů táhne od polední strany k půlnoční; 
pak bude stín padající se strany polední stromořadí sa- 
mému a méně na wýchodní a západní straně ležícímu 
osení stíniti. 

Wysazowání samo stáwá se buď dó rowných řad, 
tak aby wždy 4 strany působily prawouhelní čtwerhra- 
ník, ku p. 


* 3 * * * 
* * * * * 
% % * * * 
3 še 3 * * 
* * * * * 


neb se také stromy wysazují do křiwých řadů, kdež stojí 
„wždy jeden strom w řadě práwě u prostředku dwau ji- 
ných sázených řad, a tudy tři stromy předstawují stejno- 
stranný tříhranník: 


* ce P še 


% o * % 
ne Abkídy * š* ** 
S oo še O 
* %* * Z 


Kamkoli se w křiwých řadách postawíme a pohle- 
diíme, wšude se nám okáže stromořadí, což se při rowných 
a křižujících se řadách neshledá. Protož zasluhuje wy- 


K o 


53 


sazowání do křiwých řad přednost před rowným, a 
ještě wice proto, že může wítr i slunce wšecko swobodně 
procházeti. 

Při založení štěpných stromořadí máme hleděti i na 
to, aby se, pokud půda dowoluje, sázely stromy stejného 
owoce, n. p. pauze šwestky, aneb toliko třešně a wišně, 


- aneb aspoň takowé stromy, jejichž owoce zároweň do- 


zráwá, n. p. šwestky a zimní jablka. Příčina toho jest, 
že hlídání a česání owoce kratší čas trwá, a dělá méně 


-autrat, když owoce zároweň dozráwající stojí co nejblíž u 


„sebe a mezi ním jiné owoce se nenachází, které dozráwá 


jiného času, a opět hlídače potřebuje.  Chcemeli při pří- 
liš auzkých cestách s obau stran wysazowati stromy, ne- 
smí se tam sázeti proti sobě, nýbrž na ten spůsob, aby 
jednau stál strom na jedné a podruhé na protější straně, 
jakž okazuje podoba přístojící. 

* kůj še št še 


še % kůl * E 
Tím spůsobem stojí hned jeden strom dále od dr uhého, 
a má dostatek wzduchu, slunce a deště, protože ho strom 
s druhé strany nekryje, 


S. 33. 
O půdě jednotlůvých owocních druhů. 


Štěp žádá dobrau a aurodnau zem, wlhkau, ne ale 
mokrau, a která nemá příliš nízkého, bahnitého položení. 

Wíce než každý jiný strom wydrží jabloň, a protož 
zwede se i w chudé půdě, a i w takowých audolích, 
kde jiní stromowé pro mnohé páry, ježto kazí jejich 
kwět, newytrwají.  Wůbec každý štěpař, který má trochu 
wice stromů, má se wíce spoléhati na druhy zimní trwan- 
liwé, než letní hnedle hnijíci jaderné, protože se dají 
déle držeti, uschowati, a protož i dráž odprodat. © Majíli 
jabloně neb hrušky zasazeny býti do stromořadí blíže 
polí, zasluhují zimní druhowé i z toho ohledu přednost, 
že nenasazují tak welkých a wysokých korun, a tudy půdě 


orní neškodí tolik swým stínem. Této opatrnosti zwláště 


54 


tu třeba jest šetřiti, kde je stromořadí dwojaté u cest 
auzkých. pid 

Nalezli štěp sobě přiměřenau  dobrau půdu, a 
býwá náležitě zřezán a šetřen, má dlauhau stálost, a 
hojně se swým owocem štěpaři odměňuje. 

- Hruška wůbec jest citliwější, žádá hlubokau, sypkau 

a suchau půdu, protože hluboko žene kořeny. © Zwláště 
sobě oblibují wšecky hruškowé stromy w sypké hlinowce 
„neb čerwence. Zimní owoce obojích těchto „druhů žádá 
zwláště mnoho slunce. Majíli málo slunce, zůstane owoce 
jejich newybarwené a bez chuti; při wrších a w příliš suché. 
půdě jest twrdé a nezážiwné, : 

Hrušky zwláště nesnesau žádné mokré půdy, a w této 
hynau. "Též nemají wysazowány býti do půdy písčité, a 
chcemeli tam přede míti hrušky, musíme učiniti jámy 
2 lokte hluboké a 6 loket široké, a naplniti je do- 
brau zemí. © 

Šwestky daří se w každé půdě, lépe wšak w dobré, 
a nepotřebují tolik slunce. — Milují zwláště kopaninu a 
ochranu před studenými wětry. I w hodně wlhké půdě 
daří se jim. Máli šwestka nésti hodně mnoho a pěkného 
owoce, musí se jí náležitá prostora ponechati, by se mo- 
hla wywinauti. Nejméně musí býti jak jednotliwé stromy 
šwestkowé, tak 1 jedno stromořadí od druhého wzdáleno 
na tři sáhy. Šwestkowé stromy, stojící tuze hustě pohro- 
madě, ženau wysoko jen jako oháňky, a nemajíce žádných 
postranních wětwí, nasadí owoce pauze we swršku, a pro- 
tož welmi málo. Šwestka má krátký wěk; nebo w dobré 
půdě a dobře zachowalé wydrži jen 20 neb 25 roků, 
a pak hyne. Dobře jí dělá shnilý hnůj, jen když se 


vyr 


nepoloží přímo na kořeny. © Mrwení člowěčím lejnem 
pod šwestkowé stromy, když mna zimu listí spadne, 
dělá aučinek wýborný, nejen že strom stojí ozeleněný, 
ale také přináší hojného owoce; zwláště to aučinkuje do- 
bře na stromy mladé. Takowéto mrwení může sé opa- 
kowati wždy za tři léta.. Báti se nepotřebuje žádný ště- 
pař, žeby owoce do sebe nějakau nedobrau chuť přijalo, 
neb nějak páchlo tau mrwau; nebo poněwadž práce tato 
se wykonáwá, když listí již opadne, přes zimu wšeckno 


n 


a 


55 


wypáchne tak dočista, že není ani nejmenšího nic zna- 
menati. ř 

Takowé hledění šwestkowého stromowí přináší mimo 
hojné a chutné owoce ještě mnohé jiné užitky. Newy- 
prýšťuje se totiž žádné klí, ani není tolik uschlých wětwí ; 
škworowé, ježto rádi pod rozpukanau korau se zdržují a 
přezimowáwají, těchto štěpů se warují, a stojíli stromowé 
w tráwnaté půdě, již hojnost tráwy nahražuje práci. 

Každý owocný strom jest zajisté wenkowanu uži- 
tečný, a třebas by měl jen dost malau zahrádku anebo 
jiné ktomu příhodné místečko, jen když se woli strom při- 
měřený půdě a powětrnosti.  Nejužitečněji prospíwá wšak 
šwestka, zwláště w krajích poněkud wzdálených od měst. 
Owoce její není pauze, dokawad čerstwé jest, welmi 
chutné, zdrawé a proto také welmi oblíbené; ale může 
se i sušiti, anebo powídla se z něho wařiti, a slauží takto 
lidu místo omastku. Sušené šwestky dají se po mnohá 
léta udržeti, kupci je rádi kopolí a zpašějí i do ci- 
zích zemí. 

Urodili se šwestek některý rok hojně, mohau se usu- 
šené uložiti na další léta a w-čas neúrody owoce draze 
se prodají. Znamenitá to wýhoda, kteráž za roku na 
owoce úrodného při jablkách a hruškách obyčejně ne- 
býwá, poněwadž se jablka a hrušky mnohem tíž a wždy 
jen na kratší čas dají udržet, a když se i usuší, předce 
nejsau tak dobré aniž tak platí, jako suché šwestky. 
Powážíli se přitom, jak brzo, totiž i w šestém roce, již 
šwestka nese owoce, a že beze wšeho šlechtění wydáwá 
owoce dobré, kdežto jabloň i hruška bez štěpowání jen 
plané a i štěpowány, ale daremným druhem, špatné owoce 
nasazují, a to asi w 10. i 12. roce, nebude žádný na 
odporu, že šwestka pro nejwíce krajin wlasti naší jest 
strom owocný nejwýnosnější. 

Třešně milují wice kyprau a hubenau, než mokrau, 
silnau a wazkau půdu. Odtud přichází, že we wazké hli- 
nowce, w černé tučné slatině, we hnojné půdě se nedaří, 
nýbrž dostáwají spálu (brantowatí). 

Ještě s horší půdau spokojí se wišně; daříť se i 
w půdě kamenité, tak že se kolikrát musím diwiti, w jak 


56 


náramně špatné půdě. nesau hojné owoce. © Chčemeli 
třešňowé nebo wišňowé stromy sázeti do půdy dobré a 
tučné, musíme jim dáti žádaucí půdu křemelowitau. Wy- 
kopejme totiž jámu, do které míníme stromek. saditi, 
dwakráte tak welkau a širokau jak obyčejně, a sice „čtyry 
střewíce w průměru a tři střewíce hlubokau; naplňme 
polowic jámy míchaninau drobného křemele anebo: jiného 
kulatého kamení, písku a země, wsaďme strom jak oby- 
čejně na to, a doplňme jámu zemí a hrubým pískem. 
Třešně takto w půdu sobě přiměřenau  wsazená požene 
kořeny, a nepodlehne ani toku pryskyřice ani spále, če- 
muž třešně we wazké půdě jsau podrobeny. — Třešně 
1 wišně milují zwláště náwrší a mnoho slunce (wýsluní). 
Wlaské ořechy wšude se zwedau a s každau zemí 
se spokojí (jen ne mokrau), předewším ale milují půdu 
jílowitau; w prawé zahradní zemi rostau welmi wesele, 
jsau wšak chaulostiwější a zimomřiwější, než jiné stromy. 
Zwláště se rády daří a owoce nasazují w půdě su-. 
ché a w položeních, kde mají ochranu před půlnoč- 
ními wětry. be 
Kaštan skoro do wšech zemí se hodí, a daří se jak 
we příkré a kamenité, tak w dobré zahradní zemi, i jest 
to jen předsudek, že pod trochu studenějším pásem neb 
(podnebím) žádné kaštany růsti nemohau, : 
Meruňky a broskwe očkují, raubí a kopulují se 
s wětším prospěchem na slíwy, a žádají welmi slunné sta- 
nowiště. Nejlépe se jim tedy wede na odřích a zdech 
přístupných rannímu a polednímu slunci. W zákampí jest 
jejich owoce malé, newybarwené, bezšťáwné a masa ne- 
příjemného. 
Meruňky se také wysazují do zahrad na místa slu- 
nečná a chráněná od wětru, a necháwá se jim wzrůst 
swobodný, w jakowémžto stawu ony, když se na mich nic 
neřeže, jsau náramně aurodné, rok co rok welmi nasa“ 
zují a mnohem wětšího stáří dosahují než na odřích. 


57 


S. 34. 
O opatrnosti pří kaupi stromků cizich. 


> Jestliže někdo wlastní školky nemá, a tudy pro swé 
štěpnice musí stromky kupowati, potřeba jest šetřiti mno- 
hostranné opatrnosti, 

Nikdy nekupuj stromků ze země bujné a dobré, 
protože tyto, později bywše přesazeny do země špatnější, 
buď docela zhynau, buď aspoň zakrňují a nikdy weselého 
wzniku newezmau. Lépe jest wždy kaupiti stromky z půdy 
chudé; neb ty, naleznauce později lepší půdu, dobře 
se zakoření, a swým šťáwnatým listím a bujnými wýhony 
brzo wznik swůj projewují, Také stromky z těžké do 
lehčí půdy přesazené dobře se daří, ne ale naopak. Lépe 
jest wždy také kaupiti stromky od známých než od ne- 
známých; lepší jsau stromky z míst bližších, než ze kra- 
jin wzdálenějších, poněwadž prwnější jsau zwyklí na do- 
mácí podnebí. 

Stromky ze studenějších a wesměs příkřejších kra- 
jin lépe se daří w mírnějších a teplejších, nežli z těchto 
"přesazené do oněch. Nejlépe jest, když nemusíme pro 
stromky tuze daleko. 

Kupujíce stromky, hleďme též na wzrůst a kořeny, 
nejsauli porauchány. Ostatně není dobře, pauze jedním 
druhem ©owoce se spokojiti; raději máme sobě woliti 
rozličné druhy letního a rowněž tak zimního owoce; nebo 
kdybychom měli samé letní owoce, stalo by se, když se 
nedá dlauho držeti a nemůžeme ho na jednau odprodati, 
žeby mnoho hnilo, neb žebychom aspoň přinucení byli 
za náramně lewnau cenu je odprodati. 

Zimní owoce dá se sice držeti déle, wšak i pro toto 
jest radněji, woliti druhy rozličné, poněwadž každý druh 
w jiný čas kwěte, rowněž tak w jiný čas zraje, a tudy, 
byť ten neb onen druh w čas kwětu neb zrání nepří- 
hodným powětřím trpěl zkázu, ostatní za to práwě w ten 
čas trefiti může dobré powětří. 


58 


KAPITOLA XI 


S. 35. 
O přeštěpowání welkých dospělých stromů. 


„ 


- 


Nezřídka se stáwá, že mnohý při wší opatrnosti, 
kaupiw sobě stromky neb rauby odjinad, w kaupi se 
ošidí, tak že dospějíce k nesnosti buď nesau owoce welmi 
špatné, nebo zřídka kdy owoce nasazují, nebo se štěpař 
ani žádného owoce od nich nemůže dočkati. 

Také se stáwá, že má někdo mnoho stromů jednoho 
druhu, jehožto owoce, poněwadž dozráwá zároweň, ani 
nemůže odprodati ani zachowati, a tudy se obáwati musí 
škody. Takowé stromy mohau tedy býti přeštěpowány, 
což se státi může buď očkowáním neb kopulowáním 
anebo raubowáním, a tím se druhy owoce dle libosti 
mohau spůsobiti. 


S. 36. 


O přešlěpowání očkowáním. 


Přeštěpowání stromů dospělých očkowáním koná se 
tak, jako očkowání mladých stromků, jen že se tady oka 
nezasazují do pně, nýbrž do mladistwých wětwí w ko- 
runě. Na jedné wětwi mohau se-wsaditi dwě i tři oka, 
ale každé na strany protější, aby míza ku každému oku 
měla swobodný přístup. Na takowý dospělý strom mů- 
žeme nasaditi rozličné druhy owoce, aby 1 ten štěpař, 
který jen malau zahrádku má, předce dosáhl owoce roz- 
ličného, jen že musíme k tomu woliti takowé druhy, 
které w jeden čas zrají, sice by se stromu nepohodlným 
česáním owoce mohlo welice uškodit. Nemá tedy nikdy 
letní a zimní owoce na jeden strom býti štěpowáno; něbo 
tak při rozličném času česání zimnímu owoci na tomto 
stromu se welmi škodí.  Chceli kdo několikeré druhy 
owocní míti na jednom stromě, ať wolí jen stejně dozrá- 
wající. Zimní owoce kolikerého druhu může tedy na je- 
dnom stromě býti. Ostatně wšeho sluší šetřiti, jako při 
očkowání mladých plání. 


59 


S. 37. 
O přeštěpowání kopulowáním. 


Kopulací při takowých welkých stromech rowněž se 
děje do koruny, a sice do wětwí tenkých a hladkých, 
a wše se koná tak, jak při kopulací do pně plání mladých. 


: S. 38. 
O přeštěpowání raubowáním, 


- Přeraubowání dospělých stromů koná se rowněž na 
wětwích w koruně, a sice tak jako raubení do kmíinku. 
Uřízne se wětew jedna po druhé na místech, kdež mají 
pěknau hladkau kůru, a raubují se. Toto raubowání může 
se buď státi do rozkalu neb i do kůry. Poněwadž ta- 
kowý dospělý strom má mnoho mízy, mohau se mu ne- 
chati 1 neb 2 wětwe neraubeny, aby walným přítokem 
mízy oka raubu nebyla zalita; w příštím roce mohau se 
1 ony neraubené wětwe přeraubiti. 

Do silnějších wětwí mohau se zasaditi dwa rauby, 
a sice na každau stranu jeden; jestliže jest wětew tuze 
silná, zasadí se i čtyry, přičemž se musí wětew křížem 
rozštípnauti. Zasazení čtyr raubů jest potřebné proto, 
žeby rozkal silné wětwe dwa rauby tuze swíral, a tudy 
by míza potřebná k ujmutí jejich nemohla wstupowati 
do mízowých trubic. 


6.39. 
Zhotowení lýka. 


K očkowání, raubowání, kopulowání, též i wywazo- 
wání stromků na odry a ku každé zahradní potřebě jest 
newyhnutedlně potřeba dobrého, pewného lýka, a o to 
se má každý štěpař napřed pro čas potřeby postarati. 

Lýko opatříme sobě, když w zimě neb lépe na“ 
jaře, ze silných lípowých stromů uřežeme ratolesti, neb 
z kmenů (jsauli poraženy) olaupeme kůru, a na ní 
se spodu nalézající se lýko swlékneme. Toto tak swlé- 


60 y 


knuté lýko hodí se as na 6 neb 7 neděl do wody, aby 
se wymočilo, změklo a k potřebě bylo schopné. 


S. 40. 
Připrawení zahradnického wosku. 


k - 

Při raubowání i kopulowání jest k zawázání učině- 
ných ran na stromcích potřeba zahradnického wosku. 
Tento se zhotowuje spůsoby welmi rozličnými, z nichžto 
zde jen dwa uwedu: 

1. Wezmi tři loty jedlowé neb borowé pryskyřice, 
6 lotů žlutého wosku, 4 loty skopowého loje, 4 loty Be- 
nátského terpentynu. To se wše krom Benátského terpen- 
tynu při mírném ohni rozpustí na rendlíku, Benátský 
terpentyn rozpustí se obzwlášť, a pak do těch wýš jme- 
nowaných wěcí zpowolna se wlije. Pak se wšecko dohro- 
mady promíchá, wlije na mísu do studené wody, w ní 
© dobře rukama se wyhněte a z toho udělají se pruty 
(štangle), které se zaobalí do papíru (nejlépe do papíru 
smočeného we wosku neb w oleji), a ku potřebě se 
schowají. Pro zapuzení mnohých škodných  žiwočichů 
radí se, aby se do toho zahradnického wosku přidalo 
trochu síry na prášek stlučené a peluňky. 

2. Wezmi libru wosku, libru terpentynu, libru pry- 
skyřice, 4 loty nesoleného a nepřewařeného másla, 4 loty 
lepu, kwintlik myrry a kwintlik kadidla, ( lot síry. To 
wšecko se. nechá rozehřát a rozpustit, wše se dohromady 
smísí, a udělají se pak z toho šišky. Čím starší tento 
tak zhotowený wosk jest, tím lepší, a dá se skoro dwad- 
cet let držeti. 


S. 41. 


Zhotowení tmele zahradníckého čilť stromownice. 


Podobně jak wosk zahradnický, tak se i tmel zho- 
towuje spůsobem rozličným,  Uwedu pauze úma spůsoby 
nejobyčejnější a nejprospěšnější. 

Christůw zahradnický tmel se takto dělá: wezmi půl 


i 


61 


dílu hrnčířské hlíny, jeden díl krawince (krawského lejna), 


-. rozšklubané krawské chlupy a terpentýn. Hlínu rozetři- 


na plochém kamenu pěstí, aby byla co hustá kaše, a při- 
dáwaje do toho howězího lejna a chlupů, stejně to wše 
promíchej. "Terpentýn se nad uhlím rozehřeje, těstowitá 


-hmota tato se rozelře, nalije se do ní rozpuštěného ter- 


pentynů a rukama dobře se prohněte.  Wenku ponechaná 
hmota za několik hodin zatwrdne co kámen, pročež se 
dá do howězího měchýře, a ku potřebě se uloží do wody. 
Též se zhotowuje proti dešti třwanhwý zahradnický 
tmel takto: wezmi dwě třeúny hlíny, šestý díl nehašeného 
wápna, šestý díl krawince, a to wše dokonale promíchej 
wodau a prohněť, aby z toho powstalo tuhé těsto. 


KAPITOLA XII 


O nemocech stromů. 


S. 42. 
Jmenowité uwedení nejauhlawnějších stromowých nemocí. 


Nejauhlawnější nemoci stromů jsau: 

1. Slabost neb nedostatek šťáwy, 2. příliš weliké množ- 
stwí  šťáwy, neb přílišná mízowitost, 3. spála (Brand), 
4. čerwotočina (Wurmkrankheit), 5. mechowina.neb swra- 
bowina (Aussatz), 6. prašiwka, 7. rak, 8. tok pryskyřice, 
9. hauba. 


S. 43. 
1. Slabost neb nedostatek šláwy. 


Mnohému dospělému stromu často z nedostatku ži- 
wicí šťáwy nejsilnější wětwe w koruně usychají, a zase 
jiné wyrážejí wýhony čili wlky. Jeli ostatně strom w ko- 
řenu zdrawý, tyto wětwe se mu uřeží, a pro zmlazení ko- 
runy některé pěknější z těch wlků se ponechají. Rány 
stromu učiněné odřezáním silných wětwí zamaží se tme- 
lem zahradnickým, a takto se strom zase po několika lé- 
tech zotaví. : 


62 


Dobře dělá, když se okolo stromu dá dobře shnilý 
hnůj a se zaryje. Nejlepší jest mrwa, která sestáwá ze 
země a shnilé krwe, dobře promíchaných. - Nikdy ale ne- 
smí se žádná mrwa klásti na samé kořeny. 


S. 44. 
Ý 2. O přílišné mízowilóstí. 

Druhá nemoc stromu jest weliké množstwí šťáwy 
neb přílišná mízowitost, we ktérémžto pádu strom před 
časem nese owoce a nikdy nedonese, neb ačkoliw dobře 
kwete,-wšak na owoce ani nenasadí. 

Takowémuto stromu nejlépe jest šťáwy ubrati neb 
mu pustiti (Aderlassen, schrópfen). : 

Toto pauštění se koná následujícím spůsobem: Wezme 


K. 


se do ruky mezi palec a prwní prst ostrý nožíček, tak coby 


z těch prstů kaukalo jen kausek špičky wen, aby ta špička 


proniknauti nemohla hlaub do kůry, nežli jest potřeba. 
Pak se kůra onoho stromu, počnauc od koruny, tímto no- 
žem dwěma neb třemi podlé sebe až hnedle k zemi 
běžícími liniemi, jichž počet se řídí dle wzrůstu stromu, 
se strany západní neb půlnoční kučerowatě nařízne, (u mla- 
dých stromů, že jest to ledwa poznati, jen když se 
wrchní černá kůra prořízne, u wzrostlých něco hlauběji) 
nikoliw ale až do dřewa, aby kůra stromu se mnerozpra- 
skala. Měsíc Duben a Kwěten, též Čerwen a Čerwenec 
jsau k pauštění nejpříhodnější. 


S. 45. 
3. O spále. 


Spála (Brand) jest nemoc, jížto se strom stáwá po- 
černalý a křehký, a kůra stromu počernalá se odpukáwá 
a odpadáwá. Při této nemoci wrcholec stromu sežlautne 
a wadne. 

Jestliže jest spála (Brand) teprwa na počátku, dá se 
uléčiti puštěním pokažené šťáwy. Pakli již dosáhla wyš- 
šího stupně, musí se zanícená kůra i zanícené dřewo wy- 
řezati, rána tato se hodně namaže mýdlem, pak se ostrým 


63. 


kartáčem hodně wprawí do dřewa, a teprwa se rána za- 
maže zahradnickým tmelem, kterýž aby nespadl, obwáže 
se nějakým hadrem, a takto se strom zase wyléčí. Jeli 
ale kůra i kmen příliš zanícen, a počínajíli již wětwe pro- 
sychati, jest lépe strom skáceti, a wysaditi místo strom- 
kem zdrawým. 

Takowýto churawý strom jen málo aneb docela žá- 
dného owoce nenese, a přede za několik roků zhyne; 
lépe jest tedy jej odstraniti, na jehož místě strom zdrawý 
za těch několik roků nasadí hodnau korunu. 


S. 46. 


4. O, čerwotočíně. 


"Čerwotočina jest nemoc, při níž čerwy strom- až do 
jádra prowrtají. © 

Strom, kůra i dřewo, na tomto místě zcela zčerná, 
a z děr od čerwů nadělaných, též z rozpuklin kůry wy- 
téká černá wodička, která nic jiného není, než míza ne- 
řádem čerwů zkalená. Wodička ta ukazuje nám zároweň 
hlawní sídlo čerwů. Jediný prostředek proti tomu jest, 
když wšecka zkažená místa až do zdrawého dřewa wyře- 
žeme, w děrách čerwy pobijeme drátem, a rány pak wy- 
plníme zahradnickým tmelem. 


S. 417. 


b. O mechowtně. 


Mechowina jest nemoc, při níž strom celý se ob- 
táhne a obroste mechem. Mechowina se příliš silně roz- 
šiřuje, protože mech má tuze maličké semínko, jež witr 
lehko po stromích roznese. Nemoc tato stromy příliš 
hubí, odbírajíc jim šťáwy a zacpáwajíc jejich autličké cé- 
wičky, jimiž potrawu ssají z powětří.  Mechem, co cizo- 
pasnau rostlinau, porostlé stromy churawějí a newydáwají 
buď žádné neb jen málo a špatné owoce. Pod mechem 
drží se wždy wlhkost, kteráž jest stromu, a zwláště po- 
třebné kůře jeho škodliwá. Hmyz klade rád swá wajíčka 
do - stromowého mechu, a takto šťastně zimu přetrwá, 


64 


z čehož na jaře a w letě wylézají rozličné stromům ško- 
dliwé hausenky. | Ná 

Příčina obrůstání stromů mechowinau býwá buď 
příliš bahnité stanowiště, neb že jsau střomy příliš málo 
wystaweny slunci a wzduchu. Owocné stromy, stojící pří- 
liš blízko pohromadě aneb u wěčném stínu blíž stawení 
aneb docela-na půlnoční straně, nemobau bez mechu býti. 

Často trpí w owoenici pauze jednotliwé stromy na 
mech. Tu spočíwá příčina buď w místnosti toho. stromu 
aneb w jeho přirozené churawosti. Mokřinowatá půda 
musí se swodnicemi neb tratiwody wysušiti, a w jiných 
případnostech hleď každý pomoci dle možnosti. 

Churawý strom jest nejlépe wyseknauti a wysaditi 
misto jiným zdrawým, Mech musí, ať se nalezá na stro- 
mích starých nebo mladých, být odstraněn a seškrabán. 

Se starých stromů nechá se mech oškrábati šornau 
k tomu zwláště zřízenau (jižto předstawuje obrazec); při 


mladých užíwáme k tomu tupého nože, ale tak opatrně, 
abychom jejich autlé kůře neublížili. Také se z mladých 
stromků mech dobře odstraní, když je po nějakém dešti 
omyjeme Iněným hadrem; neb ještě lépe udělá se lauh 


65 


z bukowého popele, do něhož se přidá soli a nehašeného 
wápna, a tímto procezeným luhem se omyjí. Toto au- 
činkuje i k tomu, že se wšecky cizopasné rostliny a ná- 
sada každého hmyzu wyhubí. 


Aby se kůra dospělých stromů, jeli we pni a wě- 
- twích rozpukána, stala hladká a spolu i hmyzi se zhladili, 
„jestliže se jací pod rozpukanau korau umístili, oškrábau 
se stromy šornau (podobnau šorně kominické), a též na 
zimu potrau se pomocí štětky mazem sestáwajícím z wá- 
pna a hliny. Tento maz dělá se z wápna čerstwě wypá- 
leného a hnojůwkau wyhašeného, do něhož se přimíchá 
jílu asi tolik, coby z toho powstala kaše, která by se dala 
natírati štětkau. 


Ještě lepší nátěrka na stromy, jíž se nejen wšecky 
cizopasné rostliny a nasazený hmyz zmaří, ale stromy 
také hned bezpečně se mohau uchrániti prot ohrýzání od 
zajíců, jest následující:  Wezme se hlína neb jíl; tento se 
smíchá s wápnem, krwí a howězí žlučí, k tomu se přidá 
hnojůwky neb čerstwého člowěčího lejna, aby ztoho byla 
kaše tekutá, a tauto se kmeny stromků až ku koruně po- 
trau. Pro smrad této nátěrky nic na těchto stromech 

. nehryze. © Takowauto  nátěrkau  mělyby se každoročně 
na zimu wšecky stromy potříti, zwláště ale ty, které mají 
hladkau kůru, a tudyž uhryzení zaječímu jsau. wystaweni, 
Dobře užíwá se pro zhlazení mechowiny také hnojnice 
swinské, když se jí potirají pně a wětwe. 


4 


S. 48. 
6. O prašiwce. Á 


Tato nemoc se poznáwá, když dostane strom hru- 
bau drslawau kůru, w jejíchžto štěrbinách wšelijaký hmyz 
"se zdržuje. Tato nemoc pochází od příliš špatného nebo 
také příliš nízkého, wlhkého a studeného položení. Tuť 
není nic jiného potřebí, nežli šornau zahradnickau drsla- 
wau kůru oškrabati, aby se strom mohl zase potiti a 
žiwicí částky z deště a powětří ssáti do sebe. Toto 
škrabání šornau dělá wšem stromům dobře, a nejlépe 

Štěpařský klíč. o 


66 


jest předsewzíti je časně z jara, když se již není obáwati 
žádných silných mrazů, a dokud we stromu neprobíhá míza. 


S. 49, 


1. O rezu a vraku. 


Rež a rak jest ona nemoc stromu, při které se kůra 
počne odpukáwati, černati, a později podobně i dřewo 
černá. 

Příčiny raka, jenž jest jen wyšší stupeň rezu, jsau 
rozličné, buď chyba při sázení, neb že se strom sázel již 
chybný, nebo že se mu porauchané kořeny opatrně ne- 
odřezaly, nebo i přílišný přítok mastné šťáwy. 

Počínajíh jednotliwé wětwe od rezu nebo raka trpěti, 
jest nejlépe časně je uříznauti, a rány zamazati zahradni- 
ckým tmelem; pakli se ale neduh zasadil we kmenu, musí 
se kůra odpuklá, též i dřewo, jak hluboko jest pokaženo, 
wyřezati a podobně zahradnickým tmelem zamazati. Jeli 
kmen příliš hluboko pokažen, a wětwe již wysychají, 
nejlépe jest strom wykopati a wysaditi jiný zdrawý. 


S 50. 
8. O toku pryskyřice (klí, klowatiny): 


Toku pryskyřice podléhají kromě wzácných broskwí 
zwláště též třešně. Mnozí stromowé tauto nemocí hynau; 
neb jestliže se od ní nepomůže, powstane na tom místě. 
spála, která se wždy dále na stromě rozšiřuje, až konečně 
strom docela zahyne. 

Nejlépe jest, když zanícené dřewo na místě, na kte- 
rém pryskyřice wytéká, i s- korau se wyřízne, a rána se 
zamaže stromownicí; pakli je i dřewo zaníceno, musí se 
spolu i to, jak hluboko. jest zaníceno, wyříznauti, rána 
se pak wymyje mýdlowau wodau,.a k m se zawáže stro- 

mownicí. 
Nastalli teprw tok gumi, aniž dřewu posud uškozeno, 
pomůže častěji i to, když gumi odškrábeme, a nařízneme 
swrchní kůru, až se přijde na zelenau blánu; tato rána 
-se potře listy šťowikowými, až to místo zwlhne, a to po 


67 


několik dní; pak se rozpustí smůla; do ní se přimíchá 
trochu sádla, a tímto se místo potře. Pod tau nátěrkau 
rána se zacelí, a tok gumi se zastaví. 


S. 51. 
9. O Aaubě. 


Hauba jest žlutá neb počernalá baulowitá wyrostlina, 
která podobně jako mechowina ssaje šťáwu ze stromů, a 
na místě, na němž wyrostla a se zmáhá, kazí kůru i dřewo 
stromu. Nejlépe jest, jak se jaká hauba na stromu oka- 
zuje, pozorně ji od stromu odříznauti a ono místo po- 
mazati stromownicí. 


KAPITOLA XIII. 


O nepřátelích owocných stromů. 


S. 52. 


O nepřátelích stromů owocných wůbec. 


Jako každá rostlina, má i strom owocný swé nepřá- 
tely, a sice zrowna jich nejwíce, kteříž pracují ke zkáze 
jeho. Zlí lidé stromky owoené kradau, a citu prázdní 
"stromky wysazené i lámají a kazí. Při darebném. ošetřo- 
wání stromů i domácí dobytek je hubí. Zajíci, wrabci, 
žáby a myši, hejna hausenek, brauků, stěnic a wší kazí 
je, a zdržují w jejich wzrůstu a wzniku. © 

Častěji neobyčejné úkazy w přírodě přispíwají k je- 
jich zkáze, jakož jsau: lijawce, powodně, neustálé deštivé 
powětří, spadlé manny, ježto lupení jejich buď popálí neb. 
aspoň zacpau cewy listowé, krupobití, bleskowé a mrazy. 

Jest pro milowníka štěpařstwí důležité, aby aspoň 
- wěděl, kde a jak jest mu stromy proti těmto nepřátelům 
brániti, nebo aby w čas již spůsobené škody znal pro- 
středky, jimižby škodné následky uléčil a odstranil; pro- 
tož bude zde o nejzwláštnějších nepřátelích stromů po- 
© jednáno, a zbraně proti nim udány. : 

a 


. 


68 


S. 58. 


O rozličném domácím dobytku, jak stromím škodí. 


Mnohý lehkowážný hospodář, který sám žádných 
stromů owocných nechowá, aneb aspoň jich sobě newáží, 
a sobě jich pro jejich mnohonásobný užitek nezamilowal, 
kazí stromy sausedům neb i sám sobě tím, že necháwá 
swůj domácí dobytek, jakož jest wšecken dobytek ho- 
wězí, owce a kozy, beze wší dohlídky pásti a choditi na 
místech, kde jsau wysazeni owocní stromowé. Dobytek, 
buď nemaje tu sobě co zdwihnauti, okausáwá, jak wysoko 
dosáhne, listí w koruně i s wětwemi, nebo se © stromy 
drbe a je přelámá neb wykácí, nebo aspoň ohybuje 
strom, kořeny jemu powytáhne, a takto působí rozličné 
nemoci. 
| Nejhorší a nejškodliwější domácí dobytče p owce 
a koza, a sice tato ještě mnohem wíce, nebo nejen jak 
„wysoko dosáhne, strom w koruně na wětwích okauše, ale 
i kůru na pni kolkolem ohryže, a tím strom zničí. 

Mnohé hospodyně pauštějí a zawírají zwláště w zimě 
swé husi do zahrad, a tu se shledá, že i tyto swými zo- 
báky ohrýzají kůru mladých stromků, a stromky zničí. 

Howězí dobytek, owce a husí nemají bez dohlídky 

nikdy připuštěny býti do štěpnic, kozám ale budiž štěp- 
nice wždy zawřena, vi 


S. 54. 
O zajicích. 

Zajíci zwláště na podzim a w zimě welmi dychtiwě 
a lakotně, kde jen mohau, owocní stromy okusují a mla- 
distwých stromků. hladkau kůru ohryzují. W tyto dwa 
časy přeskakují i wysoké ploty u zahrad, neb dost malau 
skulinkau se tam wlaudí a za několik dní hroznau 
zkázu natropí. 

Aby zajíci stromky, zwláště na wenku w stromořa- 
dích, neohrýzali, musí se stromky natříti nátěrkau stromowní, 
(o níž wiz w S. 47), a k tomu ještě, protože tato nátěrka 


69 


býwá deštěm spláknuta, slamau, rákosím neb trním dobře 
obložiti, a toto'na mnohých mistech pníčku as půl sáhu 
zwýší obwázati wrbowými prautky. © Obwázání stromků 
trnim neb šípkem chrání jej i před rozpustilostí lidskau. 

Takowéto ošetření mladých stromků, na nichž je 
kůra mladistwá a hladká, má se státi iw ohražených štěp- 
nicích; neb i do těchto se zajícowé, jak řečeno, wdírají, 
což se jim usnadňuje tím, že wítr nadělá častěji wysoké 
záwěje u plotů, po nichž se jim učiní wchod. Tyto zá- 
wěje musí býti w zimě odházeny. 

- Kdyby přese wšecku opatrnost předce některý strom 
byl na kůře od zajíců uhryznut, musí porauchaná kůra 
až na dřewo čistě býti wyřezána, a rána zamazána stro- 
mownicí udanau w S. 41. 

Aby tato stromownice nebyla odtržena © mrazem, 
může se obwázati kusem hadru. © Bylli který stromek 
kolem okausán, pelépe jest jej wyhoditi a místo wysa- 


diti ným 


O myších. 


Myši nadělají nejwětší škodu w záhoncích owocného 
semeniště, kdež častěji wšecka zasetá jádra wyberau, 
pecky a skořepiny rozlauskají. Při welikém rozmnožení 
krys čili myší německých stáwá se, častěji, že od nich 
býwají i kořínky stromů obežrány, a tudy z této příčiny 
strom we wrcholu wadne a žlautne. "Tu není lepšího pro- 
středku jak něčím masitým je. nawnaditi a wychytati do 
pastu. © Utrýchem přimíchaným mohau se zahlazowati jen 
tenkrát, když není nebezpečenstwí, žeby se myším trusem 
otráwil domácí dobytek neb i kočky a psi. 


UT 


S. 56. 
O krteeh a plžích. 


Jako myši dílem semeništi, dílem i stromům do- 
spělým obežráním kořenů, tak podobně zwláště mla- 


0 


mladým stromowým školkám škodí krtkowé podrýwáním, 
kteříž častěji podežerau wlášení stromků, nebo aspoň ko- 
řínky obnaží od země a wystawují je wyschnutí nebo ple- 
sniwině, z kteréžto příčiny stromky churawějí a zacházejí. 
Podzemní průchody od krtků dělané a zem na wenku 
wybortěná musí se wždy zase přišlapati nohau a krtkowé 
wychytati. | 

Krtky se na rozličný  spůsob chytají a zahlazují. 
Předně zhotowují se k tomu zwláštní želízka čili železné 
pasti; tyto se strčí do chodu nowě od krtka wyrytého, a 
jak se krtek tlačí zase na wenek, zarýpne do železného 
kolečka, kteréž dwojaté železo pastičky roztahowalo, a 
jak mile kolečko spadne, napnutá železná widlička se zawře 
a krtek w ní uwázne. , 

Také se krtkowé dobře chytají, když se otiáče u 
wnitř dobře poléwaný rownowážně až s obrubau zakope 
do země a uwnitř, aby byl dobře hladký, potře se ně- 
jakau mastnotau; do tohoto tak zakopaného hrnce dá se 
pod wečer krtek žiwý, jenž noční dobau swým piskotem 
krtky na blízku se zdržující přiláká, kteří jemu chtíce po- 
moci, do hrnce spadají, a z něho nemohau wylezti pro 
jeho hladkost, 

Nejlépe se ale krtky zmařují, když je w čas jejich 
rytí wyhodíme rýčem a zabijeme.  Dříwe pozorujme na 
wlas čas jejich rytí; to býwá obyčejně z rána až ke 2 ho- 
dinám odpoledne. W tento čas musíme pozorowati po- 
hybowání země, tiše se chowáti a pozorowati také witr, 
s které strany wěje, t. j. musíme se wždy postawiti proti 
wětru; nebo krtek má welmi jemný čich, jísě člowěka 
brzy učije, a dá se na autěk, 

Jak brzy rýti počíná, což poznáme pohybowáním 
země na swršku, zarazí se rýč jemu za zády a wyhodí 
se ze země, načež hned se lapí neb zabije; nebo sice oka- 
mžitě se wryje-do země. Kdoby chtěl rýč zaraziti do země 
před krtkem t. j. před jeho rypákem, chybilby, bos při 
nejmenším hnutí země hbitě ustaupí nazpátek. 

Ještě jiný prostředek jest následující: Udělá se z twr- 
dého, asi caul tlustého prkna dýnko, mající as 6 neb 9 
caulů w průměru, buď kulaté neb šestihranné. W pro- 


71 


středku tohoto dýnka wywrtá se díra pro držadliště, a 
na druhé straně, když jest držadliště již přichystáno, za- 
tluče se do prostřed dýnka několik 6 caulů dlauhých a 
na caul od sebe wzdálených železných hřebíků. S tímto 
tak přichystaným dýnkem jdese, pozorujíc witr, na místo, 
kde krtek ryje, a jak rytí počne, wrazí se nástroj do země; 


-krtek uhozený se zabije a pak se wyhodí ze země. Také 


se krtky chytají drátěnými oky. 
Plže též se wychytají; neb i oni olemtáwají kořínky 
stromů. —* 


S. 57. 
O wrabcích. 


Strom třešňowý, ač pro swé krásné, chutné a ranní 
owoce, a pro spokojenost i s nejšpatnější půdau jest 
welmi wážen a milowán, předce ho mnozí nechtí wysazo- 
wati, protože jeho owoce, zwláště jeli zahrada blíže: wel- 
kých stodol, kostelů, wěží atd. býwá od hejn wrabců zma- 
řeno. K odstrašení těchto dobře se hodí, když se na 
stromy třešňowé rozwěsí kusy česneku, jehožto silnau 
wůni nerádi čijíce, stromu se wyhýbají. 


S. 58. 
O žabách. 


Žáby, jestliže se příliš rozmnoží, býwají štěpnicím 
též záhubné, zwláště stromům wysazeným při zdech, jakož 
jsau meruňky nebo broskwe, olemtáwajíce jejich kořínky, 
i musí tedy býti wybity, We školkách wyprázdní často 
celé řady wysetých jader, na něž dychtiwě číhají. 


S. 59. 
O chraustech čili babkách (Melolantha vulgaris). 


Chrausti čili babky popleňují w čas swého. létání 
kwět a listí stromů, a jsauli příliš četní, i stromy při- 
wedau na zmar. Z jejich wajíček, jež kladau do země 
w polích, zahradách a na lukách, wylíhne se druh hau- 


72 


senek, jež nazýwáme ponrawy, a z nichž“ teprw třetím 
rokem babky se stanau. "Tim se děje, že bylali w jednom 
roce přílišná hojnost babek, opět třetího roku četně se 
ukáží, nezahynauli totiž jejich ponrawy buď powětrností, 
aneb nebylyli od ptáků a lidí zkaženy, Při orání strnišť a 
auhorů jest takowé ponrawy widěti; protož běháwají ha- 
wrani tak rádi za pluhem, lakotně: je sežírajíce.. Kde je 
málo wran, dobře jest, když je lidé za pluhem zahlazují, 
neb se slepice a kapauni weženau do brázd. 

Bychom se sprostili chraustů, kteříž nejen stromům 
owocným, nýbrž i lesním a zwláště dubům přinášejí tak 
ukrutnau záhubu, jest nejlépe, ráno a w poledne, doka- 
wáde sedí na listech, setřásati je a buď zašlapati neb se- 
sbírati, spařiti wařící wodau a zakopati do hnoje. Také 
prasata a slepice rádi je žerau, jen že jim jich nesmíme 
mnoho dáti.. Jsauli stromy. příliš silné, že se kmenem 
nemůže pohnauti, wezme se nějaký hák, a tím se jedno- 
tliwé wětwe otřesau. Ke sbírání chraustů mohau se upo- 
třebiti dítky a slabí lidé, kterým se může platiti dle toho, 
jak mnoho kdo nasbíral. ; 


S. 60. 
O mšicích. 


Na rozličných rostlinách nalézají se také i rozdílné 
wši a někdy jich náramné množstwí. Kde jich je přes 
příliš weliké množstwí, jsau každé rostlině, a tudy také 
stromu tuze škodné, žiwíce se jen mízau jejich. Auplně 
jistého prostředku proti nim ještě se nezná a newi. Nej- 
lépe přijdau listowé wešky na zmar, když se mladistwé 
wěiwičky jimi stížené potrau lákem sleďowým (slanečko- 
wým) (herynkowý lák); aby ale lák štěpaři newysechl, 
může se naň častěji přilíti wody. Též je zmaří hrubý 

kuřlawý tabák, když se zwaří a tauto jíchau strom něja- 
-kým wíchem hojně a několikrát se skropí. Též jest do- 
brý prostředek proti wším lupenowým, když se udělají 
pěny z mýdla (dosti budau silné, když se tak udělají, 
jako na holení wausů) a těmito pěnami nějakau štětičkau 
lupen se natře. Po druhém postříkání, neli hned po 
prwním, jistě zhynau, 


73 


S. 61. 
O kobylkách. : 


Proti tomu škodnému druhu z říše žiwočišstwa není 
žádného lepšího prostředku, než na wečer rozdělati ohně 
w zahradách, na něž přiletíce tisíce jich přijdau na zmar. 


S. 62. 


O mrawencich. 


- Mrawenci jsau jen tehdáž škodliwi, když owocné 
stromy počínají wyrážeti, později býwají jim užiteční, 
protože žerau mšice, a hubí hausenky. Aby mrawenci 
na stromy nelezli, dobře prospěje, když se okolo stromu 
obwáže kaudel neb špatná wlna nebo prowázek z kon- 
ských žíní, as loket zwýší od země, w niž mrawenci uwá- 
znau. Nebo se okolo pně, mrawenci sauženého, (nažírajíť 
i owoce, zwláště broskwowé a meruňkowé) obwáže pro- 
wázek, natřený mastí zhotowenau ze síry na prášek utlu- 
čené a kafru, kterémuž prowázku oni se pilně wyhýbají. 
Podobně aučinkuje prowázek natřený mastí ze rtuti a 
sádla. „Nebo se chytí několik čejk (tringa vanellus), jimž 
wyškubeme peří, aby nemohly odlítnauti, a pustíme je do 
zahrady; tyto samy zeleninám neuškodí, a běhajíce po 
zahradě, wšecky hausenky, mrawence a hlemýždě seberau. 
Též udělanau asi tři prsty širokau čáru křídau okolo pně, 
která se po každém dešti musí obnowiti, bojí se každý 
mrawenec přelezti. "Též zdržují se od stromu, když peň 
stromowý natřeme howězí žlučí. Peluňka zwařená s je- 
telem wodním (menyanthes trifoliata), čímž se pně stromů 
natrau, wýborně mrawence zapuzuje. 


S. 63. 
O wosich. 


Wosi nejwíce škodí owoci zralému, sesáčky swými 
je nabodujíce, kteréžto nabodnuté owoce počíná na stromu 
hníit.  Zwláště se shánějí po meruňkách, broskwích a 


74 


hruškách. Když se pozoruje, že owoce takto od wos 
trpí, přiwáže se na wršku stromu láhwice naplněná me- 
dowau wodau, do nížto wosy wlezau a se potopí. 


S. 64. 
O škwořích (klešťácích). 


Škworowé se nejraději skrýwají pod odpadlau ko- 
rau stromu, a takto ze swých skrýší w čas dozrání owoce 
wylezauce, nejkrásnější owoce, jakož jsau meruňky a bro- 
skwe, nažírají a kazí. Těchto se sprostíme, když je na 
noc nějakým drátem wypudíme z jejich stanowiště, a 
místo odpuklé kůry zamažeme stromownicí, pak na noc 
rozwěsíme na strom několik wěchýtků slámy nebo mechu, 
do nichž oni zalezau, aby se ukryli před nočním chladem, a 
příštího dne z wěchýtků oněch se mohau wyklepati a zmařiti. 


965: 


O mrazich. 


Zimní mrazowé, jestliže mrzne neustále, a nestřídá se 
odlewa s mrazy, tak brzo štěpnicím neuškodí, leda když 
po dešti nastane náhlá zima, nebo když na polední straně 
sníh taje a w noci se udělá náledí; a wšak i tu uškodí 
jen jednotliwým stromům, někdy jen jednotliwým dílům 
stromů. 

Tím záhubnější ale jsau ranní a pozdní mrazy na 
jaře, kteréž pupeny nebo již wyražený kwět w celém 
okršku pojednau umoří. Nejnebezpečnější měsícowé jsau 
dle srownanliwosti powětří Březen, Duben a prostředek 
Kwětna. 

Proti mrazům jarním není lépe, jako wzduch nad 
zahradami se wznášející zahříwati. To se stáwá, když na 
straně zahrady, odkud táhne wítr, zapálíme, když se mrazu 
strachujeme, o půlnoci dle welikosti zahrady jeden nebo 
wíce ohňů, aby se kauř jejich táhl po celé zahradě a 
wzduch zahříwal.- 

Mrazy býwají na wětším díle při jasném podnebí, 
málo kdy při zamračeném, protože oblaky wydychowání 


«5 


tepla ze země poněkud překážejí. Také teprw o jedné 
neb druhé hodině s půlnoci počínají, poněwadž za prw- 
ních nočních hodin wzduch zcela ještě newystydne. Ale 
od druhé hodiny až do wýchodu slunce stydne wzduch 
wždy wice; proto musí oheň trwati, až wyjde slunce, a 
-jeho paprsky počnau hříti. Ostatně nepotřebují ty ohně 
hořeti plamenem; dosti na tom, když dautnají a wydáwají 
mnoho kauře. 

Nejšpatnější paliwo jest pro takowéto ohně proti 
mrazům nejlepší, k. p. sbnilé a syrowé dříwí, listí, hnůj, 
drn, chwoj, shnilá sláma, drobné tříštky, kořeny, pýřawka - 
a jiné. Tyto špatně hořící látky jsau lacinéjší a lepší 
než suché, plamenem plápolající dříwí, jelikož jasně ho- 
řící oheň poskytuje málo kauře a jej tráwi. Nejlépe jest, 
když se k ochránění owoce od mrazu, zwláště w Čas 
kwětu, wšickni obywatelé jednoho místa sjednotí, a každý 
udělá oheň; nebo se takto spůsobeným kauřem nad celým 
místem oteplí; pakli ale nejsau ostatní obywatelé k tomu 
nakloněni, zachrání aspoň rozumný štěpař swau štěpnici 
před zkázau. ; 


S. 66. 
O hausenkách. 


Nejzábubnější nepřátelé owocných stromů jsau bez 
odporu hausenky. — Jejich zlí aučinkowé, wzhledem na 
zemdlení stromů a zmaření wší naděje owoce wztahují se 
až do druhého, často i třetího roku. Štěpař, jenž žádá 
sobě od swých stromků bujný wzrůst, zdrawí a hojné 
owoce, nesmí žádné péče a práce na zmaření hausenek 
želeti.  Haušenek jest weliké množstwí druhů, a protož 
jen nejobyčejnější, nejznámější a spolu našim zahradám 
nejzáhubnější zde uwedu, a udám spůsoby jejich zmaření. 

Nejobyčejnější jsau: 1) Obyčejná hausenka, 2) prste- 
nice, 3) spěnuška, 4) zawinač, 5) pospolité hausenky, 
6) angreštice. 


76 


S. 67. 
Obyčejná hausenka. 


Aby se hausenky tyto nerozmnožily, newylíhly, a 
nám naše owoce nezmařily, nejlépe jest, když každý ště- 
pař hned w zimě, jak mile spadne lupení se stromů, po- 
zůstalé suché listy, (neboť i w nich wajička hausenčí se 
nacházejí), též i wšecka hnízda hausenčí do něčeho se- 
beře a spálí. 

Samice motýlowé, které wajíčka do těchto listů na- 
kladly, opředau je tenkau pawučinau, kterauž se drží 
wětwí a se skornautí, a tím býwají ochráněny před sně- 
hem, deštěm, mrazem a jinými powětrnými nehodami. 
Kdo tato w suchých listech skrytá hausenčí hnízda přes 
zimu pilně shromažďuje, aniž jich nechá ležeti na zemi 
w štěpnici, nýbrž je spálí, uspoří si mnohem pracnější 
sbírání wylíhlý ch hausenek na jaře a w letě. 

Ale i při nejbedliwějším čištění stromů, při wši opa- 
trnosti a snaze na podzim a w zimě není možná wšechna 
hausenčí hnízda zničili, jelikož wajíčka mnohých hause- 
nek, ba i celá jejich hnízda jsau příliš malá, a často se 
nacházejí tak wysoko na stromě, že jich ani není widěti. 
W té případnosti nám jiného nic nezbýwá, než takowá 
lidem newiditedlná hausenčí hnízda ponechati ptákům, 
kteříž poskakujíce na nejwyšších wětwičkách swým by- 
strým zrakem wajíčka wypátráají a je aneb již wylíhlé 
malé hausenky žerau. 

Wšickni zpěwawi ptáci, zwláště sýkorky, pěnkawy. 
strnadi, čermáčkowé, čerwenky, slawíci, wlaštowky, dřewo- 
lízky, datlowé a jiní žerau dílem hausenčí wajíčka, mo- 
týly a jiný hmyz a jediné jím se žiwí. Jak hříšné to 
tedy jest, ptactwo ono wybiráním neb chytáním hu- 
bit. A předce bohužel widíme mnoho obywatelů, jak 
starých tak mladých, ani chytáním takowého ptactwa na 
lep, studánky, do tenat, neb wolawými ptáky se zanášejí, 
a takowýmto zaměstnáním se žiwí, mlsným hubám. je 
prodáwajíce. 

Jeli diwu, když místo pernatých zpěwáků nesčíslný 
počet motýlů a hausenek se hemží w powětří, a na stro- 


77 


mech? — Místo, co by naše znamenitě rozmnožené sady 


potřebowaly wice ptáčků k zahlazowání hausenek než 
druhdy, máme jich nyní méně. Bez dostatečného počtu 
ptactwa nejsme s to, abychom naše  owocné a lesní 
stromy před obežráním hausenek a chraustů uchránili. 
Z tohoto ohledu již wysoké zemské řízení dekretem 
ode dne 15. Čerwna 1837, čís. 25,235, chytání a stří- 
lení užitečných ptáků, kteří rozličný škodliwý hmyz, a 
zwláště hausenky zahlazují, přísně' zakázalo a tresty spolu 
wysadilo na ty, ježtoby buď z jara w čas páření wybírali 
mladé neb i w letě ptactwo chytali a hubili. Cís. k. ho- 
spodářská společnost wydala spolu následující pozna- 
menání druhů ptactwa, k. zahlazowání © wšelikerého 
druhu hmyzu a zwláště hausenek prospěšných, kterých 
chce a nařízuje wysoké zemské řízení, pod wyhrožením 
peněžitého trestu neb wězení, aby se šetřilo a nikterak 
nehubilo. 


Poznamenání 


wšech ptáků, kteří mají jak na jaře tak w letě býti šetření. 


*1. Lanius  excubitor der grofe Neuntddter | Strakoš, 


2 © « o ruficeps « rothfópfige dío. | Masojed. 
*3. © « © collurio « Dorndreher Tuhýk. 

*4, Corvus glandarius © < ufháher Ořešnik, 

© « © Corax « Roblrabe Hawran. 

*6. « — Cornix die Nebelfráhe Wrána. 

'. « Monedula « Dohle Kawka. 

8. « o Prugilegus — « Saatfráhe Mandelik, 

*9. —« © Caryoca- © der Nuffnaďer Sojka. 

tactes : 

10. Sturnus vulgaris « Sťaar Špaček. 

11. Turdus viscivorus © die WijteldroficÍ. Brawnik. * 

12. | « | musicus « Singdroficl. Drozd. © 

13. « © dliacus « Meindroficí, Cwrčala, erh, crk. 
14.. « O pilaris Der Krametsvogel. Kwičala. 

15. « | torguatus die Ringdroficl. Drozd kraužkowaný. 
16. « © Merula —— « Amící. Kos. 

17. « saxatilis « Steindroffel, Drozd skalní, skalní 


wrabec, samotář, 


skalník. 


78 


18. Saxicola Oenanthe 


Der gemeine Stein- 


(hmáter 
19. « řubicola Dad Shmarzfehldhen 
20. « rubeira daá Braunfehláen 
21. Sylvia | phoenicurus der Waldrothfdwang 
22. « suecica Dad Blaufehichen 
23. « luscinia die Nahtigalí 
24. « rubecula — da8 Rothbrůjiehen 
25.. «  trochilus © Der Meidenzeifig 
26. « sibilatrix « Čaubfánger 
22 « arundi- « Teibfánger 

nacea 
28. « nisoria « grofe Dornreiů 
29 « curruca die Graámůďe 
30. « cinerea « graue Graámůďe 
31. « hortensis « Sartengrašmůce 
32. « atricapilla Daš Sdhmavzpláttel 
83. Cinclus aguaticus — die Wafferamicl 
34. Motacilla alba. « meife Badftelze 
35. « sulfurea « Sebirgsbadftelze 
86.. « © flava « Wiefenbadftelze 
37. Anthus | aguaticus © der Walferpieper 
38. « pratensis « Wiefenpieper 
89. ——« — arboreus —— « Baumyieper 
40. « campestris « Bradpieper 
41. Alauda alpestris die Alpenlerche 
A2. « © eristata « Haubenlerde 
43. « arborea « $eidenlerdýe 
44. « arvensis « geldlerde 
45. Accentor alpinus der Alpenflurvogel 
46. « modularis © « grofe Jaunfónig 
4%. Emberiza muliaria « Grauammer 
48. « citrinilla « Soldammer 
49, Fringilla coelebs « Budfinfe 
50. « montifrin- © « DOuáfer 
gilla 

51. « domestica © « Syperling 
52. « montana « Šeldfperling 
53. Parus © cristatus — diC Oaubenmeife 
54. « palustris * « Sumyfmeife 
55. « © aler « Zannenmeife 


Mucháček. 


Udička. 

Bělořitka, bělořit. 

Čermáček. 

Modráček, rydejýh 

Slawik. 

Čerwenka, ludačka, 
raška. / 


Crle. 


Uštipáček. 


Rákosnik. 


« Slawik je 


Pěnice. 
Hadopěnice. 
Pěnice zahradní. 
Černohláwek. 
Wodni kos. á 
Třasořitka, podliska. — 
Pliska. 

Cacorka. 

Linduška, pipiška 

© wodni. 

Pipiška lučni. 

« lesni. 

« polní. * 
Skřiwan horni. 
Linduška chocholauš. 

« © lesni, skřiwan 
lesni. 
Skřiwan 
Sedmizwonek horni. 
» obecný. 
Strnad šediwý. 

» obecný. 
Pinkawa. 

Jikawec. 


Wrabec, brabec. 
Šwihlik, polnák, štili- 
pec, aupolnik., 
Parukářka, chocholka, 
sýkora  chocholatá. 
Sýkora lužní, picawka, 
picawa, popelniček. 
Uhelniček, aupolník. 


56. 


6. Parus major 
EX « caeruleus 
58. « |- oaudatus 
59. « biarmicus 
60. « pendulinus 
61. Sitta europaca 
62. Certhia familiaris 
63. 

64. Oriolus  galbula 
65. Regulus flavica= 


půlus 
66.: « ignicapillus 
67. Musicapa parva 
68. « luctuosa 
69. « grisola 
1070. Hirundo riparia 
c VE urbica 
72- « rustica - 


73. Cypselus murarius, 


die Kohlmcife 
« Blaumeije 


die Shvanzmeife 
« Bartmeife 
« Beutelmeife 


der Blaufpedt, RKleďer 
« Baumláufer 


Troglodytes parvulus « Jaunfwlůpfer,Jaun: 


fónig 
« Pirof, GSoldamící 
© Soldháhndhen 


(ber aliegenfánger 
die Ufevfdivalbe 
« $aušíýmalbe 


« Raudidmalbe 
« Wauerfdhmwalbe 


hirundo apus 


74. Caprimulgus. euro- 
ho k paeus 

75. Coracias garulus 

76. Cuculus canorus 


7%. Picus martius 
78 « © major 
79, « o medius 
80.. « © minor 
81. « viridis 


82. Funx torguilla 


83. Upupa Epops 
84. Fespertilio 


« Nadtidmalbe 


» Raďe 
der Kufuf 

« Sdmarzipedht 

« grofe Bundfpedt 
« miftlere  dfo. 

« fleine df, 

« Grůnfpedt 

« Wendehals 


"e Wiedehopf 
die Sledermaus 


79 


Koňadra, koňazdra. 
Modřinka, 


modrohláwek, mo- 


modruška, 


drawka, modra sý- 
kora. 
Sýkora ocasatá, mlyná 
řik, mlynářka, šidlo. 
Sýkora nejmenší, fau- 
satá, babka. 
Maudiwláček , 
remiz. 


remiš, 


Sinice. 
Šaupálek, smýkálek, 
Stzlik, králiček, 


Wlha, brhel, žluwa. 


Zlatohláwek. 


Lejsek 


Wlaštowka 
břehák, 
břehowka. 

Jiřička. 

Wlaštowka. 

Rorýk, rorýs,  rorýt, 

rorýka, rulich. 


Kozodoj, lelek. 


pobřežní, 


břehule, 


Rapák, mandelik. 
Kukačka, žežhule. 
Datel černý. 
Strakapaun wětší. 
« prostřední. 
« menši. 
Žluna, datel zelený. 
Wijohlaw, -krutihlaw, 
"© wrtohlaw. 
Dedek, dudek, dud. 
Nedopýv. 


Hwězdičkau (*) znamenaní druhowé ptáků jsau ti, jichžto škodli- 
wost s užitkem, jejž působi, stoji w rownowáze; protož maji býti jen 
„ s mirau hubeni. 


80 


Než ani ptáci nejsau s to, aby wšecky hausenky 
stráwili, zwláště když powětrnost přízniwa jest jich líhnutí. 
Každý majitel musí tedy od počátku jara a po celé leto 
na stromy dohlížeti, a wylíhlé hausenky zahlazowati a 
pilně sbírati, ; 

Hausenky nehnízdí toliko na owocních stromích, 
nýbrž i na planých listnatých, jakož jsau topol, jeřáb, 
trní a hloh. Na trní a hlohu dají se hausenky snadno 
zahladiti, jelikož jest to křowí nízké, bez ceny a od ko- 
řene se omlazující; jeli na něm tedy mnoho hausenčích 
hnizd neb již hausenek wzniklých, nejlépe jest je pose- 
kati a spálit, Wyplemenění na wysokých planých stro- 
mech musíme ponechati pauze ptákům; neb lidská síla 
nestačí, aby se i s nich sbíraly. 


K odstranění hausenek musí se i pupy jejich rozmač- 
kowati, a i motýlowé, kteří hausenčí wajička kladau, chytati 
a zabíjet. Hausenky, dosáhnauce auplného wzrůstu, Za- 
lézají k zapředení neb k zapupowání i na zahradní zdi a 
blízké domy, nebo i na stromy. Práce zahlazowání pup 
jest. welmi lehká; jestiť třeba toliko (klocem jsauli tuze 
wysoko, na bidle upewněným) je rozmačkati.  Každau 
pupau zahladí se i budaucí. motýl, jehož samička by byla 
snesla dwě i tři sta wajíček. Zahlazowání pup musí se 
ale státi častěji, ješto každoročně lezau nowé Ronknky < se 
stromů na zdi a se pupují. 


Ale i powstalí a odjinud přilítlí  motýlowé musí 
být zahlazowáni, zwláště bílí, jimž říkáme běláskowé, aby 
se tím překazilo kladení wajíček, z nichž se příštího roku 
líhnau hausenky. Běláskowé sedají rádi w Čerwenci a 
Srpnu, zwláště wečer, na kwěty rostlin, předewším na 
bodláčí, stračí nůžku, plané karafiáty, na čerwený jetel a 
na swršky owocných stromů, w takowém množstwí, že 
se zdá, jakoby tyto rostliny měly bílé listy a kwěty. Po- 
něwadž motýlowé na nich spí, mohau se snadno pochy- 
tati rukama, aneb se stromů střásti a zahladiti. Též se 
sletují motýlowé u welkých haufich na močály a kalužiny 
blíž cest.  Neníli za welkého sucha žádných kalužin, mo- 
hau se snadno udělati. Na těchto wlhkých místech po- 


sí 


hromadě sedící motýly třeba toliko rozšlapati, kterážto 
práce se ponechá dětem, majícím přitom i swůj žert. 

Než sbírání hausenčích hnizd, hausenek, pup, mo- 
týlů, chraustů jednotliwci máloby prospělo, jestliže w obci 
wšickni pospolu každý na swé štěpnici této práci se ne- 
podrobí a pilně jí nehledí. Jeden nedbanliwec škodí mno- 
hým pilným. Hmyz, když obžere stromy nedbalého hospo- 
dáře, přepadne zahradu pilného, a byť se tento i sebe wíce 
přičinil, předce mu je obežerau, a kdýž i tomu neuna- 
wenau pilností zabrání, aspoň motýlowé w zahradách 
těchto nedbanliwců zlíhlí přilítnau na bujně zelenající se 
stromy, a nakladau wajíček, kterážto pro příští rok pil- 
nému zkázau hrozí. 

Jeli kůra na stromech drsnatá, rozpukaná a byloby 
se obáwati, že by tam byli motýlowé nakladli swá wa- 
jíčka, musí se kůra šornau zahradnickau pěkně oškrábati 
a pně nátěrkau w S. 46 popsanau  potříti štětkau. Tím 
spůsobem wajíčka do kůry kladená se wyškrabau, aneb 


se tak pokazí, že se z nich hausenky nemohau líhnauti. 


Ale nejen pro příští rok máme se zkázy z množstwí 
motýlů obáwati, nýbrž tentýž rok, když hausenky w za- 
hradě sausedowě nebo w žiwém plotě okolo zahrady po- 
wstanau, máme se proti hausenkám co brániti. Nebo 
když hausenky sausední cizí stromy obežerau a naše čistě 
držené stromy bujně se zelenají, stěhují se hausenky ze 
sausedních zahrad přes ploty a zdi w hejnech do zahrad 
čistých a posud zachowalých, lezau ze země po kmenu 
až k listí a wšecko sežerau. W tomto nebezpečenstwí 
musí pilný štěpař po krajích swé štěpnice na wšech stra- 
nách dohlížeti, nedotýkajíli se wětwe jeho stromů wětwí 
stromů sausedowých. Kde by tak bylo, musí wětwe swého 
stromu uřezati a se sausedem se srozuměti, aby i on, jak 
zákony předpisují, wětwe swých stromů, kteréž přes 
meze sáhají, aspoň až k mezím pořezal. Když se to 
stane, nemohau hausenky ze sausedních stromů zrowna 
na naše wětwe přelezti, nýbrž majíce chuť na čerstwý 
list stromů našich, musí lezti po zemi až ku kmenu. Aby 
ale ma stromy newlezli, zabrání se snadno, přiwáželi se 

Štěpařský klíč. 


82 


54 


okolo stromu as loket zwýší od země kus jako lidská 
ruka širokého silného papíru tak pewně, aby mezi korau 
a papírem nic nemohlo *prolezti, nýbrž wšecko, co na 
strom chce lezti, muselo přes papír. Když jest papír již 
okolo stromu dobře přiwázán, natře se řídkau kolomazí 
neb laciným olejem, w němž se rozpustí smůla. Toto 
potírání musí se opáčiti aspoň každý osmý dem a tak 
dlauho, dokud hausenky trwají. 
Hausenky na tomto pásku papírowém uwázlé smetau 
-se každý den na zem a rozšlapau se; tak se stromy 
uchrání. 


S. 68. jose" 


Prstenice. 


Jiný welmi žrawý a. škodný druh bausenek jsau 
prstenice, které se okazují časně na jaře w měsících Kwě- 
tnu a Čerwnu. 

Tyto hausenky líhnau se z wajíček jistého druhu 
motýlů, kterýž je w podobě prstýnků snese okolo nej- 
wyšších wětwí, z wětšího dílu obmladků, obzwláště ke 
straně wýchodní a polední. 

Tato wajíčka jsau řádně jedno podlé druhého sne- 
šena a slepena tak pewně dohromady, že wyhlížejí jako 
sukowité zatwrdnutí kůry, s kterau také obyčejnau barwu 
-míwají. Nad to jsau potažena nějakau fermežowau šťáwau 
(pokostem), která působí, že nejenom dešťům a wšem ne- 
hodám, ale i nejtužší zimě wzdorují. 

Tyto prsténky hausenčí musí se bedliwě  hledati, 
nehtem neb nožem se odlomí, a každý kausek. spálí, 
W jednom tomto prsténku býwá 300 i 350 wajíček. Po- 
kud tyto hausenky rostau, mají tu wlastnost, že w roz- 
sochách stromu, to jest, tam kde se wětwe dělí, u wečer 
a w čas deště se slézají. Tím se zahlazowání jich welmi 
usnadňuje; nebo potřebí jest, jen každý wečer, pokud je 
ještě swětlo, aneb časně ráno za studena, rozwětwí stromů 
bedliwě ohledati, a kde se chumáč hausenek nalezne po- 
hromadě, mokrým hadrem je zamačkati.  Jsauli takowá 
rozwětwí příliš wysoko na stromě, žeby se, i kdyby člo- 


vo Mý ea: 


83 


wěk na strom wylezl, nedala rukau dosábnauti, upewni se 
na bidlo hadr nebo wlněný kloc, namočí se do wody, a 
tím se hausenky zamačkají. © Pakliby přitom některé 
spadlý do tráwy, musí se wyhledati a zašlapati. Nebo 
jestliže předce některé zalezly, © opačme práci dne 


druhého, a jistě je mezi jedním neb druhým rozwětwím 


nalezneme. 


Zahlazowání hnizd nemůže se dosti časně poraučeti, 
pokud totiž hausenky jsau mladé a se drží pohromadě. 
Pakli hausenky powyrostly, opustily hnízda a rozlezly se 
po stromě, jestiť každá práce marná. Poněwadž pak se 
stáwá, že se předce něco prstenic zapupuje a swé pupy 
upewní buď na zdech nebo kmenech stromů, musí se 


1 pupy zahlazowati. 


Některý druh hausenek, jakož jsau běláskowé, mí- 
wají swá hnízda až w nejwyšších wětwích stromů w chu- 
máčích. I do těchto hnizd slézají se hauseňky wečerního 
času nebo při dešti, ješto we dne po celém stromě se 
rozlézají a ožírají listí. Takowéto wětwe musí se záhy 
ráno ulámati anebo raději uřezati. Jelikož se ale tak 
wysoko lezti nemůže, a řebřík pro porauchání wětwí, 
kwětu a owoce se nesmí na stromy klásti, ustříhnau se 
tyto wětwičky hauseníkem na dlauhém bidle nastrčeným. 
K tomu dobře slauží zahradnické nůžky (wiz obrazec 
na str. 84). "Tyto býwají jedním swým železným rame- 
nem upewněny na bidle, k druhému ramenu přiwáže 
se prowázek, jenž tak dlauhý býti musí jako bidlo. 
Jak mile se wětwička nachází mezi nůžkami, přitáhne 


-se prowázek, a wětwička jest ustřižena. © Spadlá wětew 


anebo raději hausenky na ní musejí se na zemi dobře 


| rozšlápati. Tyto zahradnické nůžky jsau i ke sbírání hau- 


senek na podzim a w zimě welmi potřebné, aby se jimi 
sestřihaly wysoké wětwe, na kterých jest suché, skrau- 
cené listí a w noci hnízda hausenčí. 


84 


S. 69. 


Zawinač 


W Čerwnu a Čerwenci ukazují se na štěpích a 
šwestkách malé swětlozelené hausenky, stawící sobě do- 
mek ze dwau i tří listů, jež slepí: to jsau tak nazwaní za- 
winači. Jelikož tento druh hausenek nebydlí we hnízdech, 
nýbrž porůznu, lze je též zahlazowati toliko jednotliwé, 
když se totiž slepené listy smačkají, nebo utrhané seberau 
k spáleni. 


© w mech stromowý, a pokazí předewším kwět owocní. 


85 


S. 10. 
Spěnuška. 


Spěnuška (chumáčowité hausenky, píďálky, Spann- 
raupe, Forstschmetterling) jmenují se jisté hausenky, které 
toliko na předním a zadním dílu těla swého wíce noh 
maji, nikoli ale w prostředku; pročež, když chtí lezti, 
tělo swé shrbené pozdwihují, aby zadní nohy tam opět 
postawily, kde přední nohy stály, a přední nohy tak da- 
leko zasazují, pokud stačí délka jejich těla. Při kráčení 
wzpiná se tělo jejich, odkudž pochází jméno spěnuška. 
Druhů spěnušek jest wiíce.  Líhnau se později než bělá- 
sek a prstenice, spustí se, když čas zapředení nastáwá, po 
niti, kterau samy ze sebe wypřádají, na zem, kdež se za- 
pupují a později se promění w nočátka. Jejich sameček 
lítá jen w noci, samička ale, která majíc jen malá křídla 
lítati nemůže, wylézá na strom, kdež ji sameček nalezne 
a s ní se páří. Každá samička klade 80 i 140 wajíček 
do stromowé kůry, na listí na stromech pozůstalé nebo 

(Tyto hausenky sbírat jest welmi těžko, dílem že 
jich není tak snadno. widěti, protože jsau menší, přitom 
zelené a sedají na nejwyšších a nejmladších ratolestech 
stromů a w owocním kwětu. Jak mile se tyto hausenky 
wylihnau, rozlezau se jednotliwé po stromě, a hned se 
zakausáwají do mladých půpenů, což poznati jest dle wy- 
tékání jakést medowé wodičky a po malé snědé jízwičce 
na nich. Když za prwní potrawu stráwí autlejší díly 
kwětných pupenů, sáhnau také po hrubších listech, a 
když nemají dost owocných, pustí se i do lípowých, 
wrbowých a jiných listnatých keřů, K žrádlu posadí se 
wždy jen na spodní stranu listu, který si w čas swlékání 
přádlem swým swinau a tak se zachrání. Zdá se, že jen 
w noci žerau, a wzdorují nejen stálému dešti, nýbrž i 
hodné zimě. Ještě twrdší jsau motýlowé, kteří pro to 
dostali jméno zimních, že wytrwají i w čas zimních mrazů 
od Října až do Prosince. 

Od-tohoto druhu hausenek můžeme si jen tím spů- 
sobem pomoci, když zhladíme samečky, a překazíme takto 


56 


páření. Zahlazowání samečků stáwá se nejsnadněji, když - 
w Září nebo w Říjnu wečer, jak se setmí, na rozličných 
místech uděláme malé ohně z roští, s opatrností, aby se 
ohněm nestala žádná škoda; motýlowé k těmto ohňům 
létajíce, spálí si křídla, a jsau aspoň neškodní, byť pak 
některý ohni ušel, jelikož zbaweni perautek, nemohau 
wyletěti na stromy a tam hledati samičky, na zemi pak 
samiček nehledají; čímž přestáwá páření. 

Nejlépe jest, když se sausedé jedné -wesnice umluwí 
dohromady, a častěji, pokud totiž létání těch nočátek 
(nočních. motýlů) pozorují, zároweň we wšech štěpnicích 
dělají ohně, a je přes půlnoc udržují. 

Také se samečkowé hubí i jiným spůsobem. Po- 
něwadž, jak známo, wšickni motýlowé w noci rádi lítají 
k swětlu, může se w zahradě po několik nocí jedna néb 
wíce swítilen s hořícími swíčkami rozwěsiti po- stromích, 
a přikrýti hustau síťkau pomazanau kolomazí. Motýlowé 
na ní uwáznau, a-ráno je můžeme sbírati a pobiti, takto 
se motýlowé buď zcela zahladí, nebo aspoň znamenitě 
stenčí. 

Lezení samičky na strom zabrání se snadno, přiwá- 
želi se as loket zwýší od země kus silného papíru okolo 
stromu tak pewně, aby mezi korau a papírem nic nemo- 
hlo prolezti, nýbrž wšecko, co na strom chce, muselo 
lezti přes papir. Jeli kůra příliš hrubá a nerowná, mu- 
sila by se tam, kde se má papír uwázat, na hladko oškra- 
bati, aneb pomazati směsici hlíny a krawského lejna, tak 
aby se nerownost místa wyrownala. Ty kusy papíru musí 
být o něco šírší než mužská ruka, a když jsau okolo 
stromu dobře přiwézány, natrau se řídkau kolomazí aneb 
laciným olejem, w němž se rozpustí smůla. "Toto potí- 
rání papíru musí se častěji obnowowati až do nastaupení 
tužších mrazů, aby papír nikdy neuschnul, nýbrž wždy 
zůstal lípkawý.  Chtějíli samičky na strom, což se často 
stáwá 1 w Prosinci, jelikož mráz hmyzu tomuto dokonce 
neškodí, přilípnau se na ten papír a pojdau. 

Jak jistý a jednoduchý jest tento prostředek žádá přede 
opatrnosti a pilnosti; protož musíme častěji, a jeli možná, 
každodenně k stromům dohlédnauti, jestli se tento auwa= 


Soto 


. 87 


zek na některém stromu nerozwázal, tak žeby samičky 


- pod ním mohly prolezti, nebo také, jestli snad wajíčka 


nesnesly při krajích těch auwazků na stromy nebo na 
auwazky samy, což se welmi často stáwá, a kteréž pak 
také musíme rozmačkati. Když se to opomine, býwá 
kolikrát wšeécka naše práce marná. Tyto auwazky mu- 
síme ponechati, a nátěrku obnowowati tak dlauho, dokud 
motýlowé nepřestanau. Mnohé samičky jsau tak chytré, 
že když se jednau nohau kolomazi dotknau, a znamenají, 
že wáznau, hned ji wytáhnau, a od stromu spěchají; pak 
wylezau na jakaukoliw z kořenu wyhnanau ratolest neb 
jinau silnější bylinu, a na ni wajíčka kladau. 

Hausenky, které z nich na jaře wylezau, ohlížejí se 
brzy po welikých owocních stromech, na něžby neomylně 
wylezly, kdyby jim w tom obranné prauhy- papíru nepře- 
kážely. Z té příčiny necháwají se i tyto přes zimu na 
stromech, na jaře znowa se omaží, a teprw ku konci 
Čerwna, když čas hausenek přesláwá, se sejmau, aby pro 
potřebu zas byly zachowány; neb když se papír tukem 
napije, ušetří se při budaucím obwazowání nátěrky. 

. Sameček, -který nastrojeným nočním obňům neb lí- 
čidlu ušel, nebo přiletěl z jiných zahrad, hledá nadarmo 
na stromech samičku, a příštího roku nemůže žádných 
spěnušek býti, neb aspoň welmi málo ; lečby se předce 
některé samičky byly dostaly přes papír. 

Toho prostředku musí se každoročně užiwati, po- 
kud se spěnušky w zahradách pozorují. Jeli we kterém 
roce jaká nočátka pozorowati, w polowici Září již se 
papíry přimaží a natírají. 

Jiného druhu spěnušky, jenž se we mnohých létech 
welmi silně objewí, jsau žlutého. tílka, a opřádají se 
w chumáčkách w pawučinu jako w nejtenčí  raušky. 
Kde se tyto rozmnoží, býwají celé stromy jako přá- 
dlem obtaženy, a wětwičky, na nichž jejich pawučina jest 
umístěna, schnau. Tyto přádelky jest nejlépe nůžkami 
zahradnickými, jichž podobu ukazuje obrazec na str. 84, 
1 s koncem snítky uříznauti a dole zašlapati; nebo se 
také sesbírají a spálí. 


TE 
Hausenky pospolité (Gesellschaftsraupen). 


Wšeobecným jménem hausenek pospolitých, pozna- 
menáwají hospodářowé a štěpaři obyčejně ty druhy hau- 
senek, které se za studených dnů, zwláště po. dešti, 
w.noci nebo také o polední před parnem a chladem slé- 
zají dohromady, a takto we společnosti hledají ochrany. 
W takowém stawu dají se hausenky rozmačkati mokrým 
hadrem nebo wlněným namočeným klocem; nebo se 
udělá lauh z popele, do něhož se nakrájí mýdla a při- 
míchá se trochu wápna, aby byl lauh ostřejší, Tento 
lauh se w nějaké nádobě hodně zamíchá, a pak se ha- 
„drem na bidlo co pytlík uwázaným a do onoho lauhu 
namočeným chumáč hausenčí pokropí, počemž hausenky 
scepení. Čím žrawější lauh jest, tím bezpečněji aučinkuje. 


"6 "0 


Angreštice, 


Tyto hausenky mají swé jméno odtud, že motýl, na 
angreštowém neb rybízowém keři zlihlý, předewším na 
lupenech těchto keřů nasazuje swá wajička, z nichž po- 
tom wylíhlé bavsenky lupení těchto dwau keřů ožírají a 
plení. Když se pří říliš rozmnoží, škodí později i jinému 
stromowí. © ; 

K zahubení této hausenky jest nejlépe odpadlé lu- 
pení angreštowé a rybízowé na zimu sesbírati a spálit, 
protože do něho motýl swá wajíčka wloží, z nichž pak 
při pohodlném powětří ještě na zimu hausenky se zlíhnau 
a přes zimu přetrwají. 

Wůbec uchowáme stromy před hausenkami, když 
je na podzim očistíme, kůru napukanau oškrabeme šor- 
nau, a hausenky, pupy a motýly pokud možná zahladíme. 


89 


KAPITOLA XIV. 


O ohražení sadů a potřebném ošetření owoce. 
6 18: 
O plotech štěpných semenišť, školek a štěpnie. 


Aby domácí dobytek, drůbež a zwěř školkám ne- 


© škodila, jest třeba, aby byly dobře ohraženy. ' Nejlepší a 


nejbezpečnější jest ohražení hodně wysoké a zděné, při 
němž nic tak lehko stromkům neuškodí, a na zeď mohau 
se dáti odry, a na nich rozwésti wějířowité stromky, k. p. 
broskwe, meruňky, šwestky atd. Také může plot býti 
z prken neb latí, jen budiž wždy hezky wysoký a tak 
zdělán, aby skrz hradbu nic nemohlo prolezti. 

Plot žiwý okolo školek a štěpnic nikdy neschwaluji, 
protože málokdy se tak wydaří, aby nic skrz něj nemo- 
hlo, a také se na něm nasazuje mnoho hmyzu, který po- 
tom školky hubí a nedá se tak lehko přemoci. 

Užíwáli kdo k žiwému plotu stromků lesnich, po- 
třebí k tomu welmi mnoho opatrnosti a práce, aby byl 


- hned od země hodně hustý a po času nezřídnul. Malá 
nedbalost spůsobí weliké mezery, a učiní plot celý ne- 


platný a ohyzdný. Takowý plot budiž z habří, neb lépe 


ze mladého smrčí; musí se hned z počátku bedliwě při- 


© střihowati jak shora tak po stranách, a u wnitř musí se 


wětwičky pěkně proplétati. 

Nejlepší a nejtrwanliwější žiwý plot jest z mladého 
hlohu. Aby se sazenice hlohowé dostaly, musí se hlo- 
howé semeno nasbírati a zaseti. Pak se sazenice, když 
jsau co malík tlusté, wysadí na jaře neb lépe na podzim 
na swé stanowiště, půl střewíce od sebe do tříhranníku, 
a před wysazením až na půl střewíce se zkrátí. W pří- 
štím jaře a wletě nic se na nich neřeže; až po roce, když 
se zakoření, zkrátí se jejich wýhony a wen číhající wětwe, 
ostatní wětwe, roslaucí u wnitř plotu, se propletau, aby 
nepowstala žádná mezera. Tak se dělá rok po roku, to- 
tiž swrchu se zřezáwá a skracuje, až plot dosáhne žádané 
wýšky. Při bedliwém a opatrném řezání a rozwádění 
může se plot státi tak hustý, že ani pták se neprotáhne. 


90 


K okrase takowého ze hlohu udělaného žiwého plotu 
může se při wysazowání sazenic wždy na 5 neb 6 sáhů 
od sebe wysaditi jeden dříštál obecný (berberis vulgaris), 
jenž má z jara welmi pěkný kwět, a jehož jahůdky na 
podzim jsau welmi zdrawé a od lékárníků k rozličným 
lékům býwaji hledány. 

S. 14. vd 


O česání a uschowání owoce. 


1. Každé owoce, buď si jakékoli, když je chceme 
na delší čas uschowati, musí se česati za pěkného powě- 
tří; ranní doba, když rosa oschne a slunce ještě tuze 
silně nepálí, jest k tomu nejpříhodnější. : 

2. Owoce se má strhnauti se štopkau, a jeli možná 
(opatrně rukau; nelzeli ho dosáhnauti se země, použije se 
dwojáku (dwo jitého řebříku), jehož podobu ukazuje obrazec; 
owoce rukau strhané opatrně se uloží do košíku. 


91 


Owoce se stromu střesené není nikdy schopné k dal- 
šímu uschowání, zwláště hrušky a jablka, nebo sice weli- 
kau ztrátu utrpíme hnitím jich. © Při násilném třesení 
owoce trpí spolu welice i strom, wlášéní w zemi se 
otrhá a mnoho tenčích wětwiček se poláme. 

3. Druhowé letního owoce jaderního, kteří na loži 
owocním docházejí swé náležité chuti, strhnau se několik 
dní před auplným dozráním. $ 
: 4. Druhowé owoce zimního, ježto obyčejně na stromu 
nedozrají, sčesají se, když některé listí stromů počíná 
žlautnauti, což býwá na týden neb dwě neděle před a po 
sw. Wácslawu. | 

9. Druhy zimního owoce, jež pro delší čas chceme 
uschowati, nechají se, když se strhnau, několik dní na 
půdě wyschnauti; pak se w suchých sklepích neb komo- 
rách mrazům nepřístupných jednotliwé  rozestrau na 


« 


prknech neb suché slámě, nebo se uloží w truhlách na- 


plněných řezankau, a wrstwami řezanky tak se prosypau, 
aby se jedno nedotýkalo druhého. Také se musí častěji 
dohlidnauti, a nahnilé owoce wždy odstraniti, aby zdrawé 
nenakazilo. 

Jablka, jimž dodati chceme líbezné chuti, uloží se 
w bezowém usušeném kwětu w dřewěné nádobě, prwé 
wylité smolau, a tak wšemu wzduchu nepřístupné. Tato 
wrstwami bezowého kwětu a listí růžowého prokládaná 
jablka docházejí wýborné muškatelowé chuti. 

Též se dají jablka dobře udržeti, když se pě- 
kná neporušená wyberau, na nějaké rohožky jedno- 
 tliwé, aby se jedno druhého. nedotýkalo, se rozloží, pak 
se dwéře a okna swětnice pewně uzawrau, a w té swět- 
nici se udělá oheň z winného réwí, aby hodně kauřil. 
Tento kauřící oheň musí se opakowat asi po pět dní, na- 
čež jablka oschnau a potáhnau se nějakau tenkau slanau 
pokrywkau. Takto připrawena uloží se jablka do něja- 
kého saudku, proložená wrstwami žitné řezanky, saudek 
se zabední, a tak se dají držet celý rok a kamkoli i po 
wodě bez uškození zaslati. 


92 


Říl 
O každoročním ošetření stromů. 


Každoročně na zimu w měsíci Říjnu nebo nejwýš w 
Listopadu míska zemní se obnowi, a jámy pro budaucí 
stromky se wyhodí a náležitě wykotlí; hausenky, když 
listí opadne se stromu, seberau se, a též se i listí, které 
nechce se stromu spadati, sebeře; neb jest to znamení, 
že w něm hausenky umístily swá wajíčka. Též když se 
pozorují nočátka, musí se stromy hned w měsíci Září, 
jak praweno w $, 70, natřeným papírem owázati a k nim 
pilně dohlížeti. Též se mladé stromky každoročně uwáží 
slamau nebo rákosím neb šipkem aneb košíky, a silní 
stromowé omaží se nátěrkau okázanau w S. 47, aby se 
ošetřily dílem před ohrýzáním od zajíců, dilem od hmyzu 
uloženého w kůře. 

Z jara, když se není obáwati silných mrazů a zima 
ulewuje, stromy mechem obrostlé, též i pně stromů, jichž 
kůra je rozpukána, šornau zahradnickau se. oškrabau. 
Pak jak mile půda we školce roztaje, stromky owocní se 
sázejí, školka se zryje a počnau se stromky štěpowati. 


Tak jako každá rostlina táhne šťáwu ze země a pů- 
du wyžije, podobně i owocní strom, a protož i tento 
potřeje, aby jemu za několik let byla posila dána 
mrwau. - Dobrý hnůj jest pod stromy lejno člowěčí. 
| Též swařené odpadky od kůží od jirchářů, nebo i krew 
na kořeny stromowé wlita dobrý dělá aučinek. Ještě ale 
lepší hnůj jest, když se kosti zwířecí drobně rozsekají a 
tak dlauho waří w nějakém kotlíku, až z toho powstane 
jícha, kteráž wystydlá zhaustnée w rosol, Tento potom 
trochu rozmíchaný wodau a wlitý na kořeny stromů pů- 
-sobí wýborný aučinek, a tim wice, když se toto mrwení 
každá dwě léta -opáčí. * 


93 


KAPITOLA XV. 
Měsíční zaměstnání štěpaře. 
ý S. 76. 
Leden. 


-W měsíci Lednu, když obyčejně wšecko pohřbeno 
býwá we hlubokém zimním spánku, zhotowuje štěpař, 
aby dní nepromrhal, pro sebe wosk, olaupáwá a opaluje 
koly, aby měl na jaře wšecko. přichystáno. Též shro- 
mažďuje z owoce, které se tento čas požíwá, jádra, a scho- 
wáwá je. Padáli tento měsíc mnoho sněhu a we welkých 
kusech, a je ho mnoho na stromích, musí se setřásti, 


- aby se stromy nepolámaly. Nadělalyli se někde u stromo- 


řadí záwěje, jak se kolikráte stáwá, že stromy až po sa- 
mu korunu stojí w sněhu, musí se záwěj odhoditi, aby 
zajíci stromy neožraly. Jeli naproti tomu měsíc Leden 
mírný, a opomenulli kdo swých stromů okopati, učiní to 
aspoň teď, nebráníli tomu půda zmrzlá. Tento měsíc se 
wšecky stromy ještě prohlédnau, nejsauli na nich hau- 
senčí hnízda, neb jestli neostaly jednotliwé lupeny. Ne- 
jsauli kteří mladší stromkowé ochránění slamau, rákosem, 
bodláčím neb upletenými košíky proti ohrýzání, jest k tomu 
nejswrchowanější čas. Kdo chce silné stromy přesaditi, 
učiň to teď, neníli půda příliš zmrzlá. 


g..11. 


Unor. 


Padáli w tomto měsíci mnoho sněhu, musí se se- 
třásati, též i záwěje od stromů odhazowati. Též hausenky, 
jestli se to posud nestalo, sesbírají se, a sice jak hnízda 
tak prsténky. Jestliže pak, jak za mnohých let býwá, již 
ku konci Unora zem roztaje, a nastane mírnější powětří, 
musí se staré stromy oškrabati šornau a Čistiti od mechu, 
též se staré stromy wyřezáwají, a koruna se čistí od wlků. 
Tohoto měsíce řeží se rauby s peckowého“ owoce, zwláště 
s třešní, broskwí, meruněk, rynglí a wšech druhů šwest- 


91 


kowých stromů, a uschowáwají se dobře dle spůsobu 
udaného w $.27. k další potřebě; též se na ně, aby každý 
druh ostal znám, dají známky, patrné a neporušitedlné. 
Jeli ku konci Února zem roztálá, namočí se hruškowá 
a peckowá jádra, a zasejí se do určitého semeniště. 


S. 78. 


Březen. 


Jestliže jádra owocní nebyla w měsíci předešlém 
wyseta, teď se beze wšeho rozmýšlení musí do záhonců 
znowu přerytých wyseti. Semenáčkowé přesazují se ze 
semeniště do školky, též se ze školky dorostlé stromky 
wysazují nejpohodlněji tento měsíc na swá stanowiště 
a zaléwají se. Kopulací a jarní očkowání prowozuje se 
na broskwích, meruňkách, třešních a wšech druzích šwest- 
kowých. U wysazowání mladých a čištění starých stromů 
od mechu a poschlých wětwí se pokračuje. Zem okolo 
silných w zimě přesazených stromů se pěchuje; též se 
ku každému z nich zarážejí dwa koly, aby nebyly od 
wětru wywaleny. Školky se tohoto měsíce přeryjí, mladé 
stromky, které se předešlého roku očkowaly po sw. Ja- 
kubě, musí se, jestliže je Mepně oko čerstwé a šťáwnaté, 
tři prsty nad okem uříznauti; žádný wýhon krom toho, 
který z oka pučí, nesmí se trpěti. 

Obwazky při ujmutých a přirostlých okách. musí se 
sejmauti. Rauby jaderního owoce buď pro domácí po- 
třebu, nebo které obmýšlíme dále zaslati, řeží se, a při- 
pojují se čísla a názwy. (Též, jeli pohodlné jee po- 
číná se štěpowání jaderního odwoce. 


S79. 
Duben. 


Neníli wysazowání stromků dokonáno, pokud možná, 
se w něm popiluje, a hned se zaplawuje, též iw štěpowání 
jaderních stromků jak do rozkalu tak do kůry se po- 
kračuje.  Wedlé štěpných raubů wyrůstající plané rato- 


(9 


lesti musi se uštipowati, též wšecky wýpučky od kořene 
uřezáwati. Ukazujíli se již ku konci tohoto měsíce chrausti 
čili babky, ježto jsau kwětu stromů welmi záhubné, musí 
se za poledne pm., sbírati a jakkoliw nejprospěšněji 
zahlazowati. 


S. 80. 
Kwětťen. 


W štěpowání stromů jablkowých se pokračuje, a na 
štěpowané již pučící se dohlíží. Semeniště se opatrně 
pleje a po wvpletí zaléwá, což i při dlauhém suchu často 
se má stáwati po západu nebo před wýchodem slunce. 
Na zahlazowání chraustů a wšech druhů hausenek wšecka 
péče a práce se wynakládá. Též krtkowé se chytají. 


S. 81. 


Cerwen. 


Sedlčništé“ musí býti čištěno od tráwy, po wypletí 
wždy zalito, a toto zaléwání, jeli potřeba, častěji, wždy 
před wýchodem nebo po západu slunce se wykonáwá. 
Na hausenky se pilně dohlíží, a sbírání jich jakož i pup 
jejich na stromích, zdech a plotech se wykonáwá. Auwazky 
kopulowaných a raubených stromků se snimají, a štěpní 
wýpučkowé ku kolíkům se přiwazují. 

Z třešňowého owoce odhání se zobající ptactwo sí- 
těmi, rozličnými strašidly neb wětrnými mlýnky a kla- 


„pačkami. Mámeli nějaký obzwláštní třešňowý strom jedno- 


tliwý, může se dáti udělati malá budka, a do této se dá 
kočka na řetízek, aby dle libosti mohla z budky wyskočiti; 
kteráž wýborně strom obhájí. 

Zralé třešňowé owoce se česá, a pecky k setbě se 
shromaždují. Z počátku měsíce prodáwá se třešňowé 
owoce. 

Stromy peckowého owoce, jakož jsáu meruňky, 


broskwe, jsauli owocem příliš obtěžkány, protrbají se. 


Krtkowé se zahlazují. 


96 
S.'82 


Cerwenec. 


Při welkém suchu musí se stromky z jara sázené 
zaléwati. Na prodej ustanowené čerwené neboli peckowé 
owoce, jestli se posud neprodalo, jakož jsau třešně, wišně, - 
meruňky, též i angrešt a rybíz cení a prodáwá se. Školky 
musí se překopáwati, čistiti od tráwy, a jeli potřeba, za- „ 
léwati, a stromy do wýšky rostaucí přiwázati ku kolíkům. 
W tomto měsíci líhnau se zase jiní druhowé hausenek ; 
z té příčiny musí se owocní stromowé často prohlížeti, 
a hausenky zahlazowati, pokud jsau w chumáčích po hro- 
madě, a než se po stromě rozlezau. Ku konci tohoto 
měsíce počíná očkowání letní, také se stromky © čistí. 
Stromům owocem příliš obtěžkaným dáwají se podpory, 
aby se při wětru nepolámaly. 


S. 83. 
Srpem 


Očkowání stromů se wší pilností se koná, a pod- 
pory dáwají se pod stromy. i 

Wětwe, které se wětrem nebo tíží owoce zlámály, 
musí se při samém kmenu pilkau hladce uřezati; jsauli 
ale malé, ostrým nožem seříznauti, a pak se musí rána 
zamazati stromownicí udanau w S. 41. 

Pro stromy, které se mají na podzim wysazowati, 
musí se již kopati jámy, aby powětří, slunce a déšť uči- 
nili zem aurodnau. Pupy hausenek a motýlowé se za- 
hlazují. Owoce zralé se česá. 


Owoce wesměs se česá a shromažďují se jádra po- 
třebná k setbě, jak hruškowá tak jablkowá, též i šwest- 
kowá, a šetrně se ukládají. W tomto měsíci přiwazují se 
také papíry k zahlazení nočátek, pilně se pomazáwají, a 
k nim se dohlíží. Jeli míza w stromcích a raubech, 
s očkowáním se pokračuje. 


n ny ká je dým, „ra 


97 


$. 85. 
; Ři jen 


Zimní později zrající owoce se česá, a we shro- 
máždění a ukládání jader a pecek se pokračuje. © Ku 
konci měsíce, jestli již listí opadlo, wyzdwihují se stromky 
ze semeniště, a přesazují se do školek; též se wysazují do- 
rostlé stromky na swá stanowiště, Owoce se suší a za- 
wařuje. Ze stromowých školek mohau se zbytečné stromky 
prodáwati, Mladé stromky wysazené na wenku,, ochra- 
ňují se obwazowáním slamau nebo trním před zwěří, Pecky 
třešňowé a šwestkowé se sázejí, Na zahubení nočátek wše- 
cka péče se wynakládá. í 


S. 86. 
Listopad. 


Pokud není mraziwé powětří, pokračuje se w pře- 
sazowání stromků; wětwičky ale nyní se neořezáwají, ný- 
brž toliko zbytečné kořínky, a při každém stromku na 
swé stanowiště wysazeném náležitá míska w zemi se udělá, 
aby se tam sníh a wláha mohla zdržowati. 

Stromy owocní, již dříwe přesazené, kolkolem na 
dwa střewiíce se okopají, a též náležitá zemní míska u 
každého se udělá. Stromky we školkách, které nejsau 
dokonale zaopatřeny proti zajícům, musí se obwinowati 
slamau, a sláma tato přiwáže se na několika místech 
wrbowými prautky ke stromkům, aby jim zajíci neohrý- 
zali kůru a takto jich nezmařili, © 

Pro stromy, které se mají na jaře přesazowati, 
musí se již nyní kopati jámy, aby se zem z nich wyhá- 
- zená přes zimu wzduchem, sněhem a deštěm zaurodnila. 
Též se wšecko silné owocní stromowi, slamau neobwázané, 
namaže nátěrkau udanau w S. 47 k ochránění proti za- 
jícům -a k zahlazení wšeho hausenčího hmyzu. 


„I 


Štěpařský klíč. 


98 


S. 81. 


Prosinec. 


Jádra owoce jaderního se střádají a ukládají. Též 
pecky a skořepiny, jež na jaře chceme klásti, wloži se 
do hrnců, a wrstwami písku neb drtin wlhkých se proloží; 
pak se na suchých místech přechowáwají přes zimu, a 
dobře se přikryjí dýnkem dírkowatým, aby nebyly se- 
žrány od myší. Hnízda hausenčí, též prsténky na stro- 
mích, keřích a žiwých plotech se sbírají a pálí. ©Owoce 
uložené we sklepích na suché slámě nebo prknech pilně 
se prohlíží, a nahnilé se odstraňuje, aby se od něho Jiné 
nenakazilo. : 


99 


DÍL DRUHY. 


O zákrscích. 


KAPITOLA I. 


O zákrscích a řezání jich wůbec. 


$k 


Pojem a účel zákrsků. 


Pro malé zahrádky, též i pro kauty zahrad welkých, 
neb do rábátek, kdež se nalézají zeleniny, hodí se wý- 
borně zákrsky, poněwadž  neosazují welké koruny, a 
-jim dle prostranstwí: a položení dáti se může rozličná 
twářnost. 

« Zákrsky sobě wychowáme, když strom od mládí 
bedliwě a maudře na jeho wětwích wždy zpět řežeme. 

Wedení zákrsků patří k uměleckému zahradnictwí. 
Jest to w skutku zábawné a odměnliwé zaměstnání. Zá- 
krsky kryjí zdi a ozdobují místa, která by sice ostala bez 
užitku. Mnozí druhowé owoce, kteří jsau — chaulostiwi 
na powětří, nemohau w zahradách wystawených wětrům 
půlnočním a průtahům wětru jinak býti pěstowáni, než 
co zákrskowé. Než na wenek, do stromořadí neb do 
štěpnic wětrům wystawených zákrskowé se nehodí; nebo 
ženauce swé wětwe jen s powrchu, byli by wykáceny od 
wětrů. Každý prawý zákrsek poznáme, když jen strom- 
kem zatřeseme; nebo tento, nemaje žádného srdečního ko- 


řene, nýbrž pauze postranní wětwe, celý se otřese. 
7% 


100 


6. 2. 
O podnožích zákrsků. 


Ačkoli maudrým řezáním dochowati se můžeme zá- 
krsků z obyčejných plání, předce, chcemeli míti prawé, 
jichžbychom tak násilně nemusili řezati, nejlépe jest, bráti 
k tomu zákrskowé keře čili podnoží, Na takowých 
podnožích zákrsky tak bujně neženau, ostáwají nízké a 
nasazují dříwe owoce. 

Každý druh owocní, oikolteh jej co zákrsek wy- 
chowati, žádá jinau podnož. 

Pro hrušky. zákrskowé béře se za podnož kdaule, 
jížto jsau čtyry druhy, a sice: jabloňowá, hruškowá, por- 
tugalská a čínská. Kdauli hruškowé dáwají mnozí před. 
nost bez pochyby pro její bujnější wzrůst. Dle nejno- 
wějších zkaušek schwalují wšak portugalskau jakož nej- 
přiměřenější. Na těchto druzích dobře se zákrsky daří, 
wyjímajíc některé druhy, ježto mají příliš slabý wzrůst, 
a jsau tuze aurodné. Tyto ostáwají na kdauli zakrnělé, 
i hodí se pro ně za podnož lépe obyčejné slabě rostaucí 
hruškowé pláně, nejlépe z jader pargamentek a máselni- 
ček (Schmalzbirnen). : 

Na zákrskowých keřích, jakož jsau kdaule, musejí 
se stromky štěpowané hned při wysazowání přiwázati ku 
kolům, aby nebyly wywráceny od wětrů; neb ženau jen 
powrchní kořeny. 

Pro wenkowana, který se w řezání zákrsků nezná, 
hodí se lépe wysokokmení neb i polokmení. Wšecky třeš- 
ňowé druhy tuze nerády snesau řezání, pročež zřídka 
kdy se co zákrsky wychowáwají. Za podnož pro zá- 
krskowé třešně, na nichž se wišně i třešně dobře daří, 
slauží třešně řečená mahalebka (Mahalebkirsche, Prunus 
Mahaleb). (Též se hodí za podnož obyčejná (wišně, a 
černé malé ptačnice, 

Pro broskwe a meruňky  slauží -za podnož slíwy, 
blumy a stromky mandlowé, též pláně broskwowé a me- 
ruňkowé, pošlé totiž z nadjmenowaných druhů pecek. 

Na stromcích mandlowých a meruňkowých jest owšem 


+ 


401 


owoce broskwowé wýborrější, a také se dobře na nich 
daří a roste; jen že jsau stromky samy pro chaulostiwost 
stromů mandlowých příliš citliwy na mrazy, a stromky 
štěpowané ma podnožích meruňkowých podléhají toku 
pryskyřice. Nejlépe se hodí za podnože broskví a me- 
runěk stromky z blum a sliw. 

„Šwestkowé a slíwowé druhy. štěpují se na blumy a 
wšecky druhy slíwowé, které nemají přílis silného wzrůstu, 

Jabloně se štěpují na swatojančata *) čili rajská 
jablka. Mnozí ale z jabloňowých druhů zůstáwají na 
swatojančatech příliš zakrsalí, a pro ty se berau za 
podnož raději slabě rostaucí pláně obyčejných jabloňo- 
wých druhů. 

7 Muškátowá renetta, bílá zimní kdaule, čerwená letní 

kdaule, dáwají na obyčejných netuze bujně rostaucích 
pláních mnohem spůsobnější zákrsky. 


S. 3. 
O rozmnožení kdaulé  (Pyrus  Cydonta Lůin.), swatójančat, 
: mahalebek a slův. : 


-© Půwod kdaule oznamuje latinské jméno její pyrus 
Cydonia; dostalať se napřed ze Cydonu čili Cydonie, 
znamenitého města na ostrowě Kretě, do Řecka, a odtud 
do Říma. Bez odporu ale jest prawá otčina tohoto 
stromu jižní Asie; nebo nejen že wůbec málo stromů 
počátek wzalo z ostrowů, ale žádá to owoce mnoho te- 
pla, a musí bez odporu pocházeti z krajin wýchodních. 
Snad přinesli Foeničané kdauli ní na Rhodu a 
Kandii do Krety? 

Kdaule jest we swé přirozenosti strom keřowý, ne- 
majíc prawidelnau, nýbrž jen nízkau rozložitau prostřední 
korunu. Zřídka kdy roste wýše než 10 neb 12 stře- 
wiců. Kdaule se wšude daří, jen nesnese půdu přiliš 
písčitau, lehkau, jakož ani tuze mokrau a těžkau; milujeť 
wýsluní, sic opadá její kwět. 


*) Jmenuje se smwatojunče, protože jeho owoce zraje o sw. Janě. 


10% + 


Tento keř se welmi těžko nechá rozmnožiti od se- 
mena, kteréž nerádo klíčí. Lehčeji se rozmnoží odno- 
žemi (Wurzelausláufer) a hřízenci (Absenker), a zwláště 
kladením wětwiček na jeden střewic dlauhých do dobré 
a stinné půdy. K tomu se nehodí jednoroční obmladky, 
ale 2- i 3leté wětwičky. Na jaře se nařeží hezky silné 
co malík tlusté wětwičky w délce '/, lokte, wloží se asi 
na 24 hodin do wody, a pak se položí do rabátka 'pro 
ně uchystaného tak hluboko, trochu ležatě (asi takto Z) 
do země, že jen -několik ok wykukuje. Místo, kde se 
tyto hřízence nacházejí, musí se hodně a často zaléwati. . 

Chcemeli kdauli rozmnožiti hřízencemi, musíme 
mladé zdrawé kdaulowé stromky, tak hluboko wsaditi do 
země, aby jejich peňky čněly jen na několik caulů nad 
zemi. Tento rok se nic na nich neřeže. Na jaře pří- 
štího roku ohnau se wšecky wýpučky k zemi, upewní se 
pop pe k háčky do země, a tak se přikryjí zemí, že jen 

u špiček wětwí několik ok wykukuje. 


Tyto tak do země zakotwené a zemí přikryté rato- 
lesti pustí během leta swé kořínky, které se mohau na 
podzim nebo w příštím jaře od stromů odřezati a přesa- 
diti do školky. A tak se každoročně zápolí; nikdy se 
ale nesmí opominauti okolo- těchto kdaulowých stromů 
hnojiti, majíli wyrážeti hojné wětwičky. 

Swatojančata se welmi lehko rozmnoží následujícím - 
spůsobem: do nějakého políčka wsadi se hodně tlustá a 
zdrawá Swatojančata, a přikryjí se tak dobře zemí, aby 
byly kořínky jejich zcela a hodně přikryty. Nyní se půda 
okolo těchto stromků hodně wyhnojí. Rabátka jimi wy- 
sázená mohau se krom toho posázeti také nizkorostau- 
cími zeleninami, jakož jest ku p. salát, jen se tyto tam 
nesmějí  dlauho ponechati.  Swatojančata nechají se tak 
dlauho růsti, až odnože jejich wyhližejí co hauští. Jestli- 
že po wyběhnutí 2 neb 3 roků wzniklo mnoho, odnoží, 
odřeží se wždy na jaře odnože již dobře obrostlé i s ko- 
řínky, a zasadí se do školky. ? 


Aby se toto rozmnožowání Swatojančat dle žádosti 
zdařilo, potřebí jest zem okolo keřů dobře hnojiti a takto 


U R 


103 


půdu udržeti w dobré síle.. Máli kdo Swatojanský keř, 
který již nese owoce, mohau se i jádra z tohoto owoce 
sázeti, a takto podnože pro zákrsky wychowati. 
Mahbalebky, jakožto podnoží pod zákrskowé tře- 
šně, wychowáme si, když sobě nashromáždime, pecek 
a tyto zasejeme. Také hřízenci a ležatě do země kla- 
denými wětwemi se rozmnožují. 
-© Rabátka, do nichž chceme klásti wětwe, abychom se 
dochowali kdaulí neb swatojančat, musí míti stinné polo- 


žení, a wětwičky mají býti tak hluboko wloženy, aby 


wykukowala jen 2 neb 3 oka nad zemi. 

Sliw co podnoží pod wšecky druhy šwestkowé, též 
pod meruňky a broskwe, dochowáme se buď odnožemi 
sliwowými nebo wkladením slíwowých pecek, 


S. 4. 
Šrěpowání zákrskowých podnoží. 


Swatojančata a kdaule se raubují, kopulují neb nej- 
lépe na podzim očkují. Třešně zákrskowé na stromcích 
ptaček neb třešňowých stromcích dobře se daří očkowá- 
ním letním, nejlépe ale kopulowáním na jaře. 

 Meruňky na sliwách, blumách, karlatech daří se 
raubowáním, očkowáním nebo nejlépe kopulowáním., 

Broskwe, jak na karlatech tak obzwláště také na 
stromcích mandlowých, daří se nejlépe očkowáním. 

Každé jakéhokoli spůsobu štěpowání podnoží musí 
se, co nejwíc možná, státi při zemi, aby se potom strom- 
kům dáti mohla žádaná podoba. 


6. 5. 


Čas wyzdwižení stromků štěpowaných ze školky. 


Jako se již wýše prawilo o owocním wysokokmení, 


-že prwním rokem po štěpowání nic se na nich nemá ře- 


zati, to samo platí o zákrscích. © Udělalli ale stromek 
w prwním roce po swém stěpowání "hodný wýhon, a máli 


101 


ze stromku býti přrawidelný a zdařilý zákrsek, musí se na 
podžim nebo w příštím jaře buď wýysaditi na swé stano“ 
wiště a dle swé budaucí podoby přiřezati, nebo, pakli se 
ještě ponechá we školce, niusí tam aspoň ké swé: Aědancí 
podobě býti zřezán. © 

Broskwím, též i meruňkám, welmi dobře dělá, když 
se hned w prwním roce po štěpowání přesadí na swá 
stanowiště, lečby byl jejich roční wýhon příliš slabý. Na 
swém stanowišti totiž lépe a lehčeji se ujmau, než když 
jsau starší, a prawidelným řezem získá se jim skoro rok 
wzrůstu; »mohau: se wšak i w druhém a třetím roce 
přesaditi. 

Zákrsky jabloňómé i 1 hruškowé nechají se též dobře 
po prwním roce přesáditi, mohau wšak i w druhém, tře“ 
tím nebo čtwrtém roce býti přesázeny, když jen při- 
řezání k swé budaucí twářnosti obdrží we školce. 


S 6. 
Podoby zákrsků. 


Nejoblíbenější podoba zákrsků jest wějířowá, a tato 
buď wrcholowá meb rozsochowá (widlicowatá), néb pa- 
prskowá (páwoocasná).  Twářnost rozsochowá (skoro jako 
latinská písmena Y) jest nejlepší, poněwadž se při ní 
přirozenosti stromu činí nejmenší násilí, Ze dwau, před- 
ních wětwí wyrůstají wětwe ostatní, a takto se o šťáwu na 
stejné díly rozdělují a strom zachowáwá se při stálém zdrawí. 
Čím níž tyto widlicowité přední wětwe čili rozsochy mo- , 
hau býti ponechány, tím lépe. 

Twářnost paprskowá (Radspeichenzwerg) jest, když se 
žádný srdečný neb kolní kmen nenechá, nýbrž My 
wětwe se wáží ležatě. 

Twářnost wrcholowá, kterau štěpaři zákrskům dá- 
wají, záleží w tom, že se střední peň nechá růst rowně, 
a z něho stejně dlauhé wětwe, rostaucí w prawo a w lewo, 
ležatě se wáží na odry. 

Čtwrtá a nejobyčejnější podoba, která se dáwá zákr- 
skům rostaucím mimo 'odry, jest ta, že se stromku pauze di- 


AV MO, NÉ a 


105 
woké dříwí wyřeže, letorůstky se dle potřeby nechají 
růsti na několik ok, a uspořádají se. Tento spůsob, při 
kterém se zákrsku nedáwá žádná obzwláštní podoba, na- 
zýwají podobu Žeřowau (Buschform). 

Pátá podoba jest jehlanec (Pyramidenzwerg), když 


se peň nechá růsti rowně a okolo něho od spodku stromu 


k wrchu ratoléstky wždy aužeji se dle potřeby přiřezá- 
wají, aby wypadla žádaná podoba. 

Šestá podoba, která se někdy, wšak ale zřídka kdy, 
zákrskům dáwá, jest kotlowitá (Kesselzwerg), když se sr- 
deční kmen a ratolístky do wnitř rostaucí wyříznau, a jen 
ratoléstky na wen rostaucí se ponechají. » 


$. 17. 


Jak jest sobě spůsobití umění řezání zákrsků. 


Při řezání zákrsků má se předewším ohled bráti na 
to, aby se jim se wšech stran dala auhledná, oku pří- 


- jemná twářnost, a áby byly na wšech místech pěkně po- 
> kryty listím, též aby, když dosáhnau času swé nesnosti, 


se wšech stran nasadily owocné wětwe. Z toho ohledu 
musí se wětwe při stromích wějířowitých na wšecky strany 
stejně rozwáděti, a při zákrscích swobodně stojících ne- 
smí se strom najednau pustiti do wýšky, sice by zdola 
ostal nahý, 

Řezání stromů jest prawé studium, které při roz- 
ličných podobách stromů, jejich wlastnostech, stanowištích 
a půdě žádá častého a rozumného uwážení. Protož se 
dá jen málo zwláštních prawidel uwésti, a muselo by se 
wystawěti nesčíslné množstwí obrazů, kdyby se kdo chtěl 
theoretickým nebo mechanickým spůsobem zcela a doko- 
nale řezání přiučiti.  Chceli kdo w řezání stromů zákrsko- 
wých býti mistrem, musí dříwe pozorowati a znáti pří- 
rodu wůbec, pak přirozenost stromů, častěji se w řezání 
ewičiti, následky jeho pozorowati, a takto sobě cwikem 
dobyti dokonalosti. Pokrok w seznámení se s přírodau 
a užitek, jenž nám z toho wyplýwá, hojně nám naši wy- 
naloženau pilnost w bádání odmění, 


106 


6. 8. 


Obrccná prawidla pří řezání stromů zákrskowých. 


1. Nikdy se nemá nic na stromích řezati na zdařbůh; 
wždy musí nás k tomu pohnauti rozumná příčina. | 

2. Musíme wěděti, jaký druh stromek: zákrskowý 
jest, zda bujně čili slabě ženaucí, zdali raúněji na owoce 
neb na dřewo nasazuje. 

3. Musí nám býti známo, na jákáu podnož strom 
zákrskowý jest štěpowán, zdali na prawau zákrskowau, 
totiž swatojanče neb kdauli atd. čili na pláni, která 
silně žene. : ; 

4. Musíme: obled bráti na prostoru, jak daleko : se 
má strom rozšířiti. 

5. [ na půdu musí se míti zřetel, w níž strom stojí, 
jeli mnoho neb málo wýslunná, stinná, mokrá neb těžká 
atd., též jaké mnohý stromek žádá stanowiště. 

6. Každý řez musí se státi pod okem, a sice pod 
tim, které swým směrem ukazuje tam, kde letorůst míti 
žádáme. Řez nebudiž nikdy příliš dlauhý: Ruka, která 
wětew drží, musí býti nedaleko místa, kde řezáme, aby 
nůž neodřel kůru. - 

7. Dříwe, než počneme strom zřezáwati, jeli na 
odr uwázán, musí se wšecky malé snítky, wyjímajíc 
hlawní wětwe, odwázati, a wšecko suché listi, -uschlé 
wrbowé prautky, též i uschlé wětwe odstraniti a raněná 
místa wyřezati. 

8. Při zřezáwání stromů zákrskótvýjch budiž práce 
počata od země čili zdola. : 

9. Staré a slabé stromy musí býti mnohem kratčeji 
zřezány než mladé a zdrawé stromky. Prawidlo krátkého: 
řezu nemůže býti dosti připomínáno.- A nejenom 6 ho- 
řejška musí strom držán býti krátce, ale i wětwe, aby blíže 
pně wždy wyrůstaly nowé letorůstky, a wětwe neostaly 
nahé. Zwláště potřebí této pozornosti při broskwích, při 
nichž takowéto chyby nelze wíce naprawiti, protože oka. 
na starém dřewě zaschnau a ženau šťáwu jen na wenek. 

10. Rosteli strom na jedné straně bujně a na druhé 


107 


slabě, musí se wětwe na této bujně rostaucí straně 

zkrátka zřezati, aby se učinil "odpor šťáwě, aby neměla 
- owůli rozháněti se, a takto nucena byla, hledati na druhé 
-straně průchody. 

Aby ale snad šťáwa nechodila neobyčejnými cestami, 
nechají se wšecky slabé snítky, které twářnosti stromu 
neodporují, hezky dlauhé, aby šťáwu. přijímaly. Naproti 
tomu na straně slabě rostaucí wšecky slabé snítky se od- 
řeží, prostřední se přiřeží zkrátka, a silné se ponechají 
we. aby se nejwětší díl šťáwy hnal do nich, a na ně 
© aučinkowal. © 

0011 Máli nas zákrsku nějaká mezera býti přikryta, a 
nalezáli se kde nedaleko nějaká sebe slabší wětwička, tato 
se až na jedno neb dwě oka přiřízne, pak, když wět- 
wička, která jest mnohem silnější než prwní, wyžene, 
zase až na to oko se zřízne, které k onomu prázdnému 
místu okazuje. 

12. Silný bujně rostaucí strom „budiž zdlauha, -a 
slabý krátce zřezán. 

13. Wšecky na nepříhodných místech wyrostlé wě- 
twe a wlky se wyřeží, neníli potřebí „jich ponechat a 
jinak užíti. 


g. 9. 


Mučel řezání zákrsků. 


-Zákrsky se řeží ze mnohých důležitých příčin: Ře- 
záním na wětwích býwá strom nucen, nasaditi mnohem 
wíce, wětšího a lepšího, též dokonalejšího owoce,. což 
jest patrné z toho, že se stromu odřeží wětwe nenesné, 
a dobrým se tedy přiwede wice šťáwy. © Na zákrsku 
slušně zřezaném jest owoce dokonalejší i z té příčiny, 
že na ně může slunce a wzduch dokonale a bez pře- 
kážky působili. Zákrsky řeží se konečně také proto, aby 
byly auhlednější a dostaly takowau podobu, jakau sobě 
žádáme, 


108 


S..10. 
O wysazowání stromků zákrskowých vá zdem aneb na dy 
(zábradlí). 5 


Stromek we. školce pro zábradlí (odry) přiříznutý, 
dle pohodlí. buď na jaře neb na podzim na swé stano“ 
wiště se wysadi. Máli stromek wysazen býti blíž nějaké 
zdi, nesmí se wysadit příliš blízko k ní, nýbrž tak, aby 
byly. kořeny střewíe nebo aspoň 7 caulů ode zdi, wzdá- 
leny; peň může býti nakloněn ke zdi. Takto nabudau 
kořeny wíce wůle, že se. mohau rozšiřowati, a chowáli 
zeď, jak často býwá, w sobě jaký salitr, ostáwají kořeny 
od této palčiwé soli ochráněny. 

Hlawní kořen, jestliže to postranní wětwe připau“ 
štějí, nemá nikdy býti obrácen ke zdi; pak dobře činí, 
když se rána, při štěpowání učiněná, pokud není zcela 
zarostlá, ke zdi obrátí, 

Wzdálenost jednotliwých špalírowých stromů od sébe 
řídí se dle dobroty půdy, dle podnoží, na něž jsau zá- 
krsky štěpowány, a dle wýšky zdi nebo zábradlí. Jeli 
-zeď jen 6 neb 7 střewíců wysoká, musí stromům. pone- 
chána býti wětší šíř neb wzdálenost, aby, co se jim 
nedostáwá na wýšce, šířka dosadila. Hrušky na jader- 
níky, a meruňky na broskwe štěpowané žádají šíře 18 
až 20 střewíců, jablka na jaderních 15 až 20 střewíců. 
„Jablka na swatojančatech a hrušky na kdaulích stěpo- 
wané žádají prostory 12 až 15 střewíců. © Jeli zeď neb 
špalir 10 střewíců wysoký, může mezi dwa stromky *wy- 
sazen býti jeden polokmen, jehož koruna se rozwáže 
na zeď. Jak zákrsky dosáhnau swé náležité šíře, polo- 
kmeny se odejmau. 


5M 
O zdech a odřích. 


Při zdi nebo i plotu prkenném nemá býti šetřeno 
wýloh, aby byly potaženy odrami z latí, slaužícími k roz- 
wedení wysazených zákrsků.  Uwazowání stromků a. je- 


109 


jich wětwí ná zastrkané kolíky dřewčné nebo hřebíky 
wrážené jest zbytečné mrhání času, a škodí jak wětwím 
stromků tak i owoci, poněwadž se záwazky k tomu po- 
třebowané zařezáwají do wětwí, aniž se tyto dají sau- 
stawně neb prawidelně rozwésti. Nejlépe slauží odry z latí 
neb hůlek, hladce hoblowaných, s nichž sejmuta jest kůra. 
Mohauli býti odry 1" neb 2 sáhy wysoké, hodí se k roz- 
wedení stromů wýborně. 


KAPITOLA II. 
Řezání zákrsků jaderních. 
6. 12. 


Řezání zákrsků wějířowitých. 


Máli stromek hned prwní rok po štěpowání wysazen 
býti na swé stanowiště, buď ke zdi nebo na swobodně 
stojící odr, musí se hned po wyzdwižení ze školky ke 
swé twářnosti, jakau chceme budaucně míti, ať jest roz- 
sochowá nebo wrcholowá, náležitě zřezati. 

Chcemeli míti podobu rozsochowau, uřeží se na 
stromku wšecky wětwe až na dwě proti sobě stojící, které 
se mu nechají hezky dole u země, a až na 3 neb 4 oka 
se zkrátí. Máli stromek jen jeden prut, zkrátí se tento 
až na 3 neb 4 oka, z nichžby žádaucí dwě proti sobě 
stojící wětwe wyrostly. Hnalliby jeden z těchto dwau 
hlawních wětwí mnohem. silněji než druhý, musí se 
wětwe silně rostaucí w příštím jaře hodně krátce. zřezal, 
aby se sobě wyrownaly; malé wětwičky na něm se po- 
něchají, aby se do nich rozdělila šťáwa. Slabě ženaucí 
wětew musí se nechati dlauhá, a na ní wšecky malé 
snítky zřezati, aby jen wětwi silné wšecka šťáwa při- 
šla za podíl, Tyto dwě hlawní wělwe přiwáží se ležatě 
k odru. Též w potomních létech letorůstky. z těchto 
dwau hlawních wětwí wybnané wždy se trochu přiřezá- 
wají, a ležatě přiwazují k odru, tak, aby nikde neostala 
žádná mezera, nýbrž aby byla celá zeď přikryta wětwemi 
wedlé sebe ležatě-se táhnaucími. 


110 


Jewí se w tom zběhlost a pozornost zahradníka, 
když na obau stranách proti sobě wždy stejně tlusté a 
dlauhé wětwe stojí, a strom co žebra lidská jest rozwe- 
den.  Ženeli strom mnoho a silných wětwí, nenechá se 
mu jich tolik státi, ale za to se mu silné wětwe málo 
zkrátí, a zbytečná: oka a wětwičky hned se: wylomí 
prstem, aby se stromu nenadělalo mnoho ran a šťawau se 
neplýtwalo.  Ženeli strom naproti tomu slabé wětwe a 
jen málo jich, ty se hodně zkrátí, w čas potřeby i na I 
neb 2 oka, aby se tak hodně mnoho a spolu silných 
owětwí docílilo, z nichž se potom nejpříhodnější pone- 
chají až na půl střewíce wzdálí od sebe, a na odry se přiwa- 
zují, až jest zábradlí přikryto. Pak se jen každé koruně 
letorůstky něco zkrátí a suché wětwe wyřeží. (Následující 
obrazec okazuje dokonalý wějířowitý zákrsek). 


111 


K podobě paprskowé též se strom při wysazowání 
ze školky nebo w ní asi na 4 oka zkrátí, a pak při pře- 
sazowání na stanowiště wětwičky, které se této podobě 
hodí, k odru se přiwáží. Řezání se koná tak jako při 
předešlé podobě, jen se musí obraceti na to zwláštní 
zřetel a pozornost, aby wětwe stejné tlauštky byly, sice 
by to bylo proti sauměrnosti, a uráželo“ by oko. 
Z toho obledu se musí přede wším zřetel bráti na wětwe 
rostaucí do wýšky, kamž má šťáwa zwláště swůj tok; 
tyto se při řezání ponechají delší, aby se tok šťávy tam 
stal wolnější; naproti tomu rowně ležící hodně se zkrátí, 
aby se sesílily, a šťáwa k nim se přilákala. 

Při podobě wrcholowé, kdež se peň necháwá wolně 
růsti, a z něho po obau stranách w stejné dálce od sebe 
wětwe wodorowně se rozwádějí a uwazují, musí se zřetel 
bráti'na to, aby byly po obau stranách stejné tlauštky, 
délky a w stejné dálce od sebe, tak aby je oko takořka 
na prwní pohled mohlo přehlédnauti a počítati. Strom 
wrcholowatý, a wůbec každý wějířowitý musí zeď krýti 
w podobě příjemné oku. 

Co se týče wějířowitých stromů stojících swobodně, 
bez zábradlí, mebo na zábradlích swobodně. stojících, 
beze wší zdi nebo prkenné zadní bedniny, musí tak 
být řezány jako stromy na zábradlích, jediné s tím roz- 
dílem, že se musí řezati s dwau stran; a poněwadž ne- 
mohau tak wysoko wedeny býti jako na zábradlích; musí 
se jim nechati wětší šířka. 


S. 13. 
Řezání zákrsků jehlancowitých. 

Pří podobě jehlancowité záleží nejwětší okrasa 
w tom, aby byl peň se wšech stran osazen stejně hu- 
stými wětwemi, beze wšech mezer. K dosažení toho 
musí raub hned prwní rok po štěpowání zříznut býti až 
na jedno oko zpět, tak aby i níže ležící spící oka nu- 
cena byla ke hnání, a stromek tedy zdůlí wyhnal hodně 
mnoho wětwiček. Druhého roku též se tak řeže, aby ne- 
byl o mnoho wýš než ostatní wětwe. Též se každoročně 


"412 


kolkolem řeží wětwe zpátky, a sice nad tím okem, které 
jest obráceno ke pni. Nalézajíli se prázdná místa, zřízne 
se wětew blíže stojící nad tím okem, která k oné me- 
zeře hledí. 

Jehlancowité  stromowí může se dělati ze wšech 
druhů, lépe .ale se daří z owoce jaderního než pecko- 
wého. Owoce na stromích jehlancowitých býwá ze wšech 
zákrskowých podob nejlepší, protože může slunce 
1 wzduch se wšech stran na ně působiti. © Druhowé; kteří 
nasazují husté wětwe, hodí se k tomu zwláště. © Sem ná- 
leží: šwejcarka, hermanka, špekowka, bílá cisařka, wšecky 
pargamentky atd.; mezi jabloněmi pepácí, kdaule a renetky. 

-Nástin dokonalého  jehlancowitého zákrsku wiz na 
následujícím obrazci. 1 


- 


413 
S84, | 


Rezání stremů. ketlowitýeh. 


- Zákrsek kotlowitý hodi se zwláště do kautů zahrad. 
Jak okazuje již jméno jeho, má kulatau a uwnitě dutau 
korunu, Jest to ještě jedinká podoba, která se zacho- 
wala ze hříček starých zahradníků. Stromek, jemuž tuto- 
podobu chceme dáti, musí k tomu weden býti hned 
w prwním roce po štěpowání, a zřízne se blízko země: 
na místě, kde se nalezá několik ok blízko sebe stojících, 
Když z těchto wyženau wětwe a sesílí se, zřeží se zase 
na několik ok, aby z nich wyhnaly postranní wětwe, a ty 
se ležatě rozwádějí; takto koruna kolkolem zbaustne. 
Aby ony wětwe přijaly žádanau podobu, dají se okolo 
koruny asi tři obruče, z nichž wždy hořejší jest o něco 
širší, než dolejší. K těmto se wětwe přiwáží, a tak se do- 
cílí dutost koruny, 

Koruna nesmí přesahowati wýšky 6 neb 7 střewiců, 
Též musí se na to hleděti, aby žádná strana druhau ne- 
přerůstala, než stejně rostly. Aby koruna příliš nezhaustla 
a wětwe nerostly pomateně, mohau se oka, ježto se na 
nepříhodných místech ukazují, hned uštipowati; takto se 
ušetří mnoho ran, které by se stromu řezáním wětwí mu- 
sily udělati. 

Jeli potřeba některé prázdniny na stromku pokrýti 
wětwemi, musí se některé blíže stojící wětwe bujně že- 
naucí nad tim okem zříznauti, které k oné prázdnině 
ukazuje, tam swůj wýhon wedauc. Častěji se takowáto 

„prázdnina pokryje, když některau wětwičku přitáhneme 
šnarau na onu prázdninu a tam ji uwážeme; když dřewo 
stuhne, wezme se šnura pryč. 


S.. 15. 


Řezání: zákrsků podoby keřowé neb kařelné. 


Tímto řezáním nedáwá se stromku žádná zwláštní 
podoba; nýbrž řezání jen proto se koná, aby byl strom 
trochu auhlednější, a nesl pěkné owoce, když by mohlo 

Šučpařský klíč. u. P 


114 


po prokleštění koruny působením slunce i wzduchu po- 
hodlně wyrůsti a dokonale dozráti. Wětwe musí se hezky 
zkrátka zřezati, aby se sesihly, a mohly owoce PM, 
protože némají žádné podpory. 

Jestliže se žádané podoby řezem docililo, což se 
obyčejně stáwá za 3 neb 4 léta, musí se na to dbát, 
aby se w této podobě udržely; což se stane, když každo- 
ročně zkrátíme jejich letorůstky, a wětwe, které by twář- 
nost hyzdily, uřežeme a odstraníme. Při každoročním 
řezání musí se předewším na to hleděti, aby byly wětwe 
w r po dálce od sebe, a podoba příjemná oku. 


S. 16. dd isoáaké 


O času řezání. zákrsků. 


Jak brzo lupení se stromu spadne a šťáwa jeho zí- 
mau zhaustne, nastáwá jeho zimní spánek a tak jakási 
nečinnost. Od toho času, až když zase jeho šťáwa zřidne 
a počne obihati, dá se se stromem nakládati dle libostr, 
a může se po celau zimu řezati. Že ale při učiněných 
ranách častěji mohau tuhé mrazy stromkům uškoditi, oka 
blíž řezu pokaziti a celé wětwe wysušiti, jest nejpřihod- 
nejší ke zřezáwání zákrsků měsíc Březen; zwláště nemá 
se řezání nikdy před tím měsícem konati při stromowt, 
které má dříwí příliš řídké a wětwe duté, jakož jsau 
broskwe a merunky. I stromky owoce jaderního nemají, 
když jsau na zimu Kysněny hned na zimu, ale až z jara 
býti přiřezány, kaj s 


6. 17. 


O prwním a druhém uwazowání zřezaných zák? ků. 


Wětwe zřezaných zákrsků musí býti hned při ře- 
zání náležitě w stejné dálce přiwázány k odrům. Každá 
wětwička musí býti uwázána sama pro sebe, aby snad 
na některém místě nebylo mnoho wětwí a na jiných zase 
prázdná místa. Wětwe se nesmí nikde křížiti, nebo je- 
dna přes druhau uwazowati, lečby toho žádala potřeba, 


aby se ukryla nějaká prázdnina. Jeli Kektéra wětwička 


+ 


415 


krátká a nemůže dosáhnauti až k lati, aby k ní byla při- 
wázána, uwáže se auwazek na cíp wětwičky, a druhý ko- 
nec auwazku přiwáže se k lat. Záhyby a neprawé směry: 
wětwí naprawí a narownají se auwazky; jakož i wětwe, 
kterých špičky ženau pod odry, na wenkowskau- stranu 
odrů sč přiwáží. node čo 
= Wůbec musí se wazba wětwí díti se slušnau pozor“ 
ností a bedliwostí, aby wšecko bylo auhledné a prawi- 
delné. Auwazek nesmí nikdy býti na oku, ániž tak pe- 
wně na wětew uwázán, aby odřel kůru. Nejlépe se hodí 
k auwazkům tenké prautky se žluté wrby, pokud jsau 
ohebné a čerstwé; nebo jestliže zaschly, musí se namočili 
we wodě, aby se nelámaly. 

Druhé přiwazowání, které se stáwá ku konci měsíce 
Čerwence, není radno konati prautky wrbowými; nebo 
tyto by nedozralé ratolístky prá "> x se k tomu 
hodí sítí neb lýko. 

Aučel tohoto druhého UWazówáni jest, aby „m 
nowě wypučelé a přirostlé wétwe z mládí přiwázány na 
swá místa, a takto stuhly. Uwazowáním nabudau wětwe 
ochrany před powětřím, neb jinak by je wítr ulámal; též 
se stáwají odry náležitým přiwázáním wětwí auhledné. 
Po celé leto musí každá wětew z jakékoli příčiny od- 
stáwající a odwázaná do swého pořádku býti nawrácena. 


S. 18. 
O wylamowání mladých wýpučků a odštípowání zbytečných ok. 


Jak užitečné jest -časné wylamowání zbytečných wý- 
pučků a odštipowání nepotřebných ok nejen u stromů pe- 
ckowých, zwláště broskwí, ale i u stromů jaderních, jest 
již wýše zmíněno. Nejen, že se takto stromu uspoří 
mnoho šťáwy, jižby on wyplýtwal do wětwí, a též mnoho 
<ran, kteréby při odřezáwání těchto zbytečných  wětwí 
musily býti činěny; ale strom se také lehčeji udrží w po- 
řádku, a tok jeho šťáwy w prawidelné rownowáze. 

Toto wylamowání wětwiček © stáwá se ku konci mě- 
síce Kwětna; neb tímto časem jsau wětwe již dosti wy- 


116 


winuty, tak že se dá pósaudit; čeho bude potřebí pe 
budaůcnost ponechati, a co může býti odňato, 

Odlamowání palcem jest mnohem lepší než řezání 
nožem. © Po odřezání nožem okáží se wětším dílem 
zase nowé wýpučky, což se po wylámání nestane nikdy, 
poněwadž se zárodek wětwe wywrátí. Než wětwe, které 
již zdřewnatěly, musí se odřezati; sice by se wylamowá- 
ním tuze porauchaly wětwe hlawní, na nichž tyto sedí. 

Wylamowání wztahuje se zwláště na stromy peckowé, 
nicméně jest užitečné i při owoci jaderním, jestliže 
w čas toku šťáwy, když se na stromu nic nedá řezali, 
chceme zmírniti nebo zastawiti bujný wýhon čili wlk 
w bujnosti, jeho a túdy buď jen špičku nebo ratolístku až 
k šestému neb sedmému lupenu uštípneme, 

„ Wylamowání nepotřebných ok palcem činí tak do- 
bře jako wylamowání mladých wýhonů, když totiž na- 
jaře nebo při řezání wylomíme takowé oko, kteréby na- 
stromě wyhnalo zbytečné neb škodliwé wětwe, čímž stromu 
mnoho šťáwy a ran uspoříme. 

Wšecky tylo štěpařské práce, řezání, wylamowání 
a uštipowání, žádají dobré rozwážení, pozornost a zku- 
šenost. Jen takowé wýpučky a oka zřezáwají se a wy- 
lamují, které rostau ke zdi nebo zrowna -na wenek, též 
wlky, wyrážející zrowna z pně, neníli jich potřeba k ukrytí 
néjaké prázdniny neb dosazení místa wětwí, nesením se- 
slablých; též wylamují se wětwe, které wyrážejí dwojná- 
sobně neb trojnásobně z jednoho oka, kdež pak jen nej- 
silnější se ponechá. Wylamowání owoce, jestliže ho strom 
nasadil přílišné množstwí, budiž odloženo až do měsíce 
Čerwna neb Čerwence, kdež zbytečné owoce obyčejně 
samo spadne se stromu, též wítr do toho času mnoho 
sklátí. 


$. 19. 
Wz0r řezání zákrsků jehlancowitých na kdaulich. 
(Wiz obrazec na str. 117.) 


1. Jalowá  wětew s třemi wětwičkami, © Wětwička a 
zřízne se spodkem na tři oka, ostatní wětwičky se o“ 


wa 
i 


zriznau pryč. 


„FW 


117 


P- 
— 
ho] 


k i P áěé 
% k / 9 / “ 
JA p : V fv 


Wětew 2. má 4 wětwičky; prwní se zřízne zpátkem 
na 6 ok, (bylaby se zřezala jen na 4 oka; že ale blíže 
kmenu jest wětwiček potřeba, musí se několik wětwiček 
wychowati, které přikryjí mezeru) druhá Ď zřízne se na 
owocní dřewo (Knotenholz, Fruchtholz), třetí se zřízne 


-na jalowau wětwičku, a čtwrlá se zcela odřízne, 


Wětew 3. má tři wětwiéky; a jest kwětní oko, Ď se 
zřízne na owocní dříwi na 3 oka nazpět,-c na wětew ja- 
lowau na 4 oka, ď zcela se zřízne. 

Wětew 4. má rozsochowé wětwičky; obě se. zří- 
znau zase na wětwe rozsochowé na 4 oka nazpátek. 


118 


7 b.*Talo wětew se zřízne za malau wětwičkau a, 
aby ona silněji wypučela, a wyhnala wětwičku jalowau, 
(protože w tomto místě jest wětwi potřeba; jinak by se 
ona malá wětwička a byla na owocné dříwí zpět zřízla, 
a wětew 4 by se byla zřízla na dřewní wětwičku). 

Pak následuje 5 owocných pupenců. © 

6. Zlámaná wětew blíže samého dřewa ulomená. 
Musí se čekati, jestli snad wyžene některé spící oko a 
učiní wětew. 

1. Malá owocní wětew, která se upotřebí za jalowau; 
z té příčiny zřízne se zpět na 3 oka, aby se dolejší 
nahota pně přikryla. , 

8. Jalowá wětew s třemi owocnými pupenci. Zřízne 
se na jalowau na tři oka. 

9. Též tak. 

10. Jalowá wětew, která se zřízne zpět na tři oka. 

11. Jalowá wětew ; zřízne se též na tři oka, 

12. Též tak. 

13. Jalowá wětew, která se zřízne na 6 ok zpět. 


= 8. ME 
Popis následků řezu předsewzatého w lonském roce, a řezu na 
témž jehlancowitém zákrsku w příštím roce. 
(Wiz obrazec na str. 119.) 

1. Tato lonského roku na 3 oka zpět zříznutá 
wětew wyhnala 2 wětwičky, a prostřední oko ostalo spáti. 
(Wětwe jsau slabé, protože strom we wrcholu příliš bujněl.) 
a se zřízne na jalowau wětew na 4 oka, a tato se pří- 
štího roku zřízne na twářnost rozsochowau, protože jest 
zde wětwí potřeba, Ď se zcela zřízne protože se stáčí 
ku pni. | 

2. Prwní wětwička a nasadila oka owocná (protože 
hlawní wětew mnoho šťáwy hnala a potřebowala do swých 
dlauhých špiček). Tato wětew ostane, a osadí w příštím 
roce owoce; Ď se zřízlo na nesné dřewo,; a nasadí w pří- 
štím roce owoce, a sice jistěji než a, protože jest dřewo 
mladé; wětew c se zřízla na 4 oka, z nichž ostala dwě 


119 


j honí 
M 
M 


spáti; nejhořejší oka wyhnala wětwičky ď a e, které se 
nyní zříznau na 4 oka, a stane se rozsochowá jalowá 
wětew. 


8. a nasadila tento rok owoce; Ď se zřízla na owocnau 
wětew na 3 oka; protože ale w tómto místě jest zapo- 
třebí jalowé wětwe, zřízne se letos na jalowau wětew na 
Ď ok; c se zřízla na 4 oka na jalowau wětew, a zřízne 
se opět na 4-oka na jalowaů wětew. © Poněwadž wětew c 
jest mnohem silnější než wětew Ď, zřízne se na wětwi c 
o jedno oko míň, aby wětew d tím jistěji hnala do dřewa, 
ne na owoce. 


120 


4. Tato wětew, která byla zřezána na twářnost roz- 
sochowau, wyhnala 4 wětwičky; a se zřízne na wětew ja- 
lowau na 4 oka: d wětwička owocná ostáwá celá a na 
špičce se ohne, aby nejhořejší oko newyhnalo do dřewa, 
aby se wětwička sesílila a tím jistěji osadila kwět; c se zcela 
zřízne, a ď se zkrátí na 4 oka na jalowau wětew. 

5. Byla nesná wětwička, a žádalo se, aby se stala 
z ní jalowá; ona wšak osadila na owoce, 7 jedna 
z 5 owocních wětwiček, wyhnala beze wšeho řezu do dřewa, 
a dělá zde pro onu mezeru dobrý aučinek; tyl se 
zřízne na 4 oka na jalowau wětew. 


6. Pahýl ulomené wětwe oschnul a zřízne se. 


7. Učinila tentýž. aučinek jako čís. 5, a nasadila 
owocná oka; z nasadila lonského roku dwa kausky owoce, 
a stala se pro silný tok šťáwy wzhůru jalowau wětwí; 
zřízne se teď na 4 oka na jalowau wětew. 

8. Prostřední oko ostalo spáti, a se teď zřízne zpět 
na 3 owocná oka, b na tři oka na jalowau wětew; 
ostatní owocní wětwičky ostanau. 


9. Z těch tří owocných ok wyrostlo z do jalowé 
wětwe, a zřízne se teď na nesnau wětew na 3 owocná 
oka, a d na 4 oka na jalowau wětew. Pahýl, na němž 
dwě nejhořejší oka- zaschla (protože mejdolejší hnalo 
příliš silně) odřízne se, protože zde již ok wyhmati 
nemůže. © 

10. Nejhořejší oko welmi silně hnalo, ostatní zaschla, 
a zřízne se teď wětew na tři oka na jalowau. 

11. Též tak. z 

. Nejhořejší oko silně hnalo; zřízne se teď na tři 
oka a bude slaužiti za wrcholec; předešlý wrcholec zcela 
se zřízne, nowý se zkrátí na tři oka, aby strom zdola 
wie sily dostal a tak dolejší wětwe wíce mohly hnáti, 
zwláště také aby wětwe rozsochowé nehnaly do owocných 
ale do jalowých.) 


/ 


121 


i KAPITOLA II 
O řezání zákrsků peckowých. 
5.2 
O řezání  peckowých © zákrsků  wůbec, a: broskwowych 
zwláště. 


Řezání zákrsků peckowých jest od řezání stromků 
jaderních we mnohém „welmi rozdílné. Tito druhowé 
owoce mají zcela jinau přirozenost. Jejich růst jest 
welmi bujný, časem až přílišný. Peckowé owoce roste 
čerstwě, kwěte welmi ranně, a nasazuje časněji i hojněji 
plod nežli owoce - jaderní. Rány na stromowí jaderném 
mnohem čerstwěji se zacelují, aniž jsau tak nebezpečné 
jako u. owoce peckowého. Jestliže se někdy w řezání 
při stromoví jaderním chybí, dá se to zase zponenáhla 
naprawiti, ale při owoci peckowém jest a ostane hrubá 
chyba nenaprawitedlná. 

Předewším krásné a důmyslné jest ale řezání bro- 
skwí; pro každého zahradníka jest to wysoká škola, 
w níž wlohy jeho nalezají nejwětší okres činnosti. 

Strom broskwowý, ač jest w našem podnebí již 
zdomácnělý, drží přede posud mnoho ohně ze swé otčiny 
přinešeného, a má jistau twrdošíjnost we swém růstu, 
tak že, jestli se s ním nakládá proti jeho přirozenosti, 
brzy onemocní a zahyne. 

Štěpař musí se učit jeho bujný růst zamezo- 
wati, a jeho oheň mírniti, wšak aby ho zcela nepotla- 
čil. Broskwowý strom časným, nesným a hojným nasa- 
zowáním owoce brzy se unawí; musí se tedy hleděti 
udržeti w prostřední činnosti. © Musí se. dobře uwá- 


„žití jeho síla, jeho zdrawí a trwanliwost, a wůbec musí 


sé tento druh wésti wždy s předložením a maudrostí. 
Maudrým nakládáním a ošetřowaním může broskwowý 
strom dosáhnauti přes 50 roků stáří, a poskytuje nám, 
čím starší“ jest, wždy krásnější a wýbornější owoce. 
Broskwowý strom nehodí se na žádné stanowiště 


122 


lépe, jako na odry, a na nich zase nejlépe w podobě 
rozsochowé, protože bujný růst a silný přítok šťáwy 
nemůže lépe býti mírněn a držen w pořádku, než leža- 
tým položením wětwí, w kteréž podobě dosáhne 40 i 50 
střewíců šíře. Při swobodně stojících broskwowých je- 
hlancích, jichžto se málo nalezá, zkrátí se wždy wšecky 
wětwe a wlky; přerůstající wětwe zkrátí se na 4 oka, 
aby dáwaly wždy mladé dříwí, kteréž nese owoce. 


6. 22. 


O- položení zábradlí čili odrů. 


Položení odrů působí welmi mnoho k wětšímu neb 
menšímu wzrůstu stromů,-a k dobrotě a dokonalosti 
owoce. Strana wýchodní jest w horké a lehké půdě 
mnohým broskwowým druhům welmi příhodná. Dostači- 
telné jest k dozrání dřewa i owoce, když požíwají na ta- 
kowémto stanowišti oswícení sluncem od rána až do je- 
dné hodiny spoledne, přičemž ani zase příliš bujně ne- 
ženau a neshazují owoce. Jen jest na takowémto stano- 
wišti stromu nemilý  pronikawý wítr  sewerowýchodní 
(Nordostwind) a palčiwý wzduch jarní. Položení k straně 
polední jest při našem podnebí pro pozdě zrající bro- 
skwe nejlepší. Na tomto  stanowišti jsau proti wětrům 
sewerním a sewerozápadním chráněny, a požíwají slunce 
od 9 hodin ráno až do 4 spoledne. Tento stupeň tepla 
jest w našem podnebí k dokonalému dozrání- owoce po- 
stačitelný; jen w jižnějších krajinách jest polední slunce 
příliš palčiwé, wysuší owoce, a činí je maučnaté, 

Položení západní dobře se pro broskwe nehodí, 
tim méně sewerní. Při wysazowání broskwowých stromů 
musí se pozdě. zrajícím druhům wždy dáti teplejší po- 
ložení. ; | 

S. 23. 


Prawidla k řezání broskwowých strom. 


Wšecko, co jest již o řezání stromů zákrskowých 
wůbec řečeno, platí i zde; nic méně dlužno při řezání 
stromů broskwowých šetřit některá zwláštní prawidla. 


ha 


123 


Okážili se wlky, což se při broskwowých stromích 
hustěji stáwá než při jaderních (welmi často i z neprawidel- 
ného řezu powstáwají), musí se časně uřezati, lečby jich 
bylo potřeba k zakrytí nějaké mezery. Jeli jich potřeba, 
musí se časným ohnutím a maudrým weďením proměniti 
w dobré wětwe.  Pakli powstaly neopatrným řezem, mají 
zahradníku slaužiti k wýstraze při bůdaucím řezání. Bro- 
skwowý strom nasazuje  owoce ma ročních. wětwích. 
Každý rok musí tedy zahradník wychowati nowé wětwe, 
a hleděti je zachowati; k tomu cíli musí některé starší 
wětwe zkrátka, jiné zdlauha zřezati, některé pro běžící, 
Jiné pro budaucí rok. Potřebí jest broskwowé stromy 
wésti wždy raději níž než wýš, a wětwe wždy přiřezá- 
wati blíže pně, aby nepowstaly na lokte dlauhé nahé 
wětwé a mezery. * Také nesmí žádná wětew státi kolmo, 
ale wždy přiwázána býti ležatě. Jestliže po několika lé- 
tech broskwe wybujní, musí se držeu kratší, a nesmí se 
opomenauti přidati jim čas po čase čerstwé a dobré země, 
a tak jim přilepšowati. Rány a zbytečné řezání zwláště 
w nečas musí se při broskwích co nejwíce možná opo- 
míjeti; proto dobře dělá. odštipowání Kbytečaj eli ok a 
mladých wýhonků. 

Na „wýhonu pošlém z oka neb z kopulací neb 
i z raubení: nebudiž prwního roku zhola nic řezáno, tře- 
bas by wýhon dosáhl tlauštky palce a wýšky muže. Takto 
se jeho koření sesilí, a když se potom na jaře při pře- 
sazowání zřízne na 3 neb 4 oka, wyžene hlawní wětwe 
w takowé síle, že brzy nejkrásnější špalír pokryje. 


S. 24. 
Prwní přířezání stromu broskwowého pro odry k podobě roz- 
sochowé a jeho další šetření. 


Jak brzy se stromek se swým jednoročním wýho- 
nem přesazuje ze školky na swé slanowiště, uřízne se asi 
střewíc od země až na dwě pěkná oka naproti sobě sto- 
jící zpět (tak sice; aby se nalezala po stranách). 

Řez se musí státi ode zdi k wenku,: aby křiwolakost 
přišla ke zdi. Ostatní oka a wětwe, pod oněmi dwěma 


124 


za wětwe hlawní žwolenými, buď se teď wylomí nebo 
se ještě dwě nechají do zásoby, kdyby snad jedno 
z oněch dwau wywolených ok buď nějakým hmyzem neb 
jinak přišlo k zmaření. Pakli šťastně wyhnaly, a. jsauli 
již na jeden neb dwa prsty dlauhé, tenkráte oka pod 
nimi stojící se wylomí. Tyto dwě wětwe mohau w prw- 
ním roce dosáhnauti přes jeden loket délky, a wyhnati 
mnoho wětwiček postranních. Jak brzo tyto dwě hlawní 
wětwe jen trochu. se sesili a zdřewnatí, musí býti rowno- 
wážně nebo trochu wýš uwázány na odry pewným lýčím 
neb sítím, a sice každý na swé straně w stejné wýšce, 
aby měl jeden jak druhý stejné položení, aby se šťáwa 
mohla stejně rozdělowati, a protož i wětwe stejně rostly 
a se sílily, což slauží stromku k weliké okrase a užitku. 
Hned w prwních měsících musí se pilně na to do- 
hlížeti, jestli jedna wětew druhau nepřehání; sie by musila 
ona, ježto druhau předhonila, níž a ohnutě býti uwázána; 
kdežpak bned nucena jest šťáwa wolněji přitékati; nebo 
by se musila silnější na špičce uštípnauti na jeden neb na 
dwa palce, což podobně její silně přitékající šťáwu 
zarazí. i 
Sehnutí wětwí může se státi kterýkoliw čas, ale 
přištípnutí nemá se předsebráti před sw. Janem. 


Jestliže wysazujem stromek ze školky na stanowiště, *. 


který již we školce dokonalau rozsochowau podobu při- 
jal, musí se s ním naložiti tak jako se stromkem, jenž 
„byl hned prwní rok po štěpowání na swé  stanowiště 
wysazen, s tím jediným rozdílem, že tomuto teprw ze 
školy wyzdwiženému musilo by ponecháno býti wice ok, 
aby mohl také swé kořeny síliti, kdežto onen již na sta- 
nowišti ujatý kratčeji se zřeže. (Wyswětlení dá $. 25.) 
S. 25. 


Rezání w druhém roce. 


Jestliže stromek w prwním roce na dwě oka zříznutý 
swé dwě wětwe wyžene nestejně, tak že je jedna mno- 
hem silnější a delší než druhá, musí se hned na jaře při 
řezání na to dbáti, aby se stejnost dosáhla. K tomu cili 


o 


125 


musí se wětew silnější zřezati welmi krátce, až třebas na 
jeden prst, a slabší se ponechá celá; tak se šťáwa w tlusté 
wětwi promění a zastawí; naproti tomu slabší ale delší 
šťáwu onu přitáhne, a tak se w tlauštce oné wyrowná. 


© W této případnosti mohau se silné wětwi ponechati malé 


wětwičky, jsauli tu jaké, aby něco oné šťáwy spotřebowaly. 

Pakli ona dwě oka w prwním roce wyženau wětwe 
stejně tlusté, zkrátí se tyto w příštím jaře na osm ok. 
Takto se pokračuje, a nejwyšší wýhon podrží se co ja- 
lowá wětew, čímž se hlawní wětew udržuje. Wšecky wě- 
twe musí uwázány býti ležatě a rownowážně, neboť rowně 
stojící přitáhnau hned wíce šťáwy, jiné přerostau a pře- 
káží ťakto stejnému rozdělení šťávy. 


S. 26. 


Další so dt řezání stromů broskwowých a opatrowání jich 
we stáří, 


Nejhlawnější prawidlo při stromowí broskwowém 
jest, aby bylo hned zmládí zkrátka zřezáwáno. Ač je- 
dnomu kolikrát přichází líto, nejkrásnější wětew zříznauti, 
nesmíme jich předce šetřiti, sice by ostal strom dole 
nahý, protože nesné dříwí po donesení owoce uschne. 
Předce ale musí opatrný zahradník při řezání broskwí 
zachowati míru, a dle powahy, růstu, stáří a jiných setká- 
wajících se' okolností jeho bujnost mírniti, nikoliw ale 


| zcela potlačiti. 


Upomenuto budiž, že při broskwích štěpowaných na 
podnože mandlowé musí štěpař nechati wice dříwi než 
u takowých, které jsau štěpowány na podnožích slíwo- 
wých; nebo poněwadž broskwe na mandlích silněji že- 
nau, cauwlyby silným řezáním we swém růstu zpět, a 
jejich oheň nebylby jen umírněn, ale udušen; takowýto 
strom obyčejně zachází. Wždy musí zahradník hleděti, 
aby wzniklo hodně mnoho jalowých wětwiček, neb po- 
tom neschází na owocný řch; kdyby kdo hleděl docíliti jen 
owočcných, tyto, jak již řečeno, po donesení zhynau, a tak 
by se broskwe blíže pně a hlawních wětwí stala nahá. 

Řeželi si kdo na jaře broskwowé stromowí sám (na 


126 ; 
zimu neb w Zimě není w našem podnebí řezání nikoliw 
radno), rozwáží se předewším wšecky wětwičky (wšak bez 
důležité příčiny nikdy wětwe hlawní), a odřeže se přede- 
wším wšecko suché jakož i staré dříwí, které před ně- 
kolika léty neslo owoce a nemá žádných nowých wý- 
pučků. Též se odřeží wšecky přiliš slabé, jakož i-takowé 
silné wětwe, které mají zažlautlé a uwadlé lupení a daleko od 
sebe stojící oka, ač neníli se obáwati mezer, neb nechce- 
meli jich jinak použiti. Pak začneme řezati zdola po 
prawé ruce, a sice střídawě wšecky slabé a silné wětwe 
tak, že jednu necháme dlauhau na 6 caulů, na. střewíc 
neb i wíce (dle powahy její délky a množstwí ok), druhau 
pak po ní stojící zkrátíme až na 3 neb 6 caulů, wše- 
cko dle okolností wzrůstu, welikosti stromu, prostrannosti 
místa atd.) Jeli jedna strana až do polowice zřezána a 
hned také přiwázána, začne se po lewé ruce také zase 
zdůly řezati, a pokračuje se až do prostředka. Pak se 
řeže po prawé straně druhá hořejší polowice, a po skon- 
čení řezání na té straně dokončí se i druhá polowice 
na lewé straně. Jak mile strom je zřezán, hned se za- 
čne uwazowati zdůly, a musí se na to hleděti, aby bylo 
na každé. straně stejně dříwí, a aby wětwe ležely proti 
sobě rownowážně, aby se nikde nekřižowaly, nikde ne- 
čněly za odry, než wšecky přiwázány: byly spowrchu odrů. 
Jestliže by i w prostředku ostala jaká mezera, tato se wě- 
twičkami později w letě wzniklými přikryje, 

Při druhém přiwazowání, když jsau wětwe již po- 
rostlé lupením, musí se na to hleděti, aby owoce ostalo 
lupením pokryto.  Swobodné a přímo na ně, doléhající 
sluneční- paprslky je wysuší, w. růstu zkrátí a učiní 
před časem zralé; mnohému owoci při dlauhém - su- 
chém powětří tak se zkrátí šťáwa, že nezralé. opadá, 
Broskwowé owoce rostaucí pod lupením. jest mnohem 
wětší a šťáwnatější, než takowé, které slunce spříma 
oswěcuje, zwláště na špalířích, kdež požíwají mnohem 
méně swobodného wzduchu, rosy a deště, než wysoko- 
kmení. | Při zákrscích musí jim to dosadit wypařowání 
lupení; protož. jest i owoce z wysokokmení mnohem 
lepší než ze zákrsků. 


Ba 


127 


Strhnutí lupení a odkrytí owoce, aby bylo pěkně 
barewné, nesmí se státi než asi na 10 neb 12 dní před 
auplným dozráním, ani ne najednau, ale zponenáhla, tak 
že teprw asi 3 neb 4 dni před auplným dozráním může 
ostati zcela odkryté. Pokropili se owoce tento čas trochu 
wodau, zwýší se tím jeho barewnost. © Chcemeli barwě 
owoce dodati wětší okrasy, nebo barwitostí jeho wykre- 
sliti nějakau podobu, potřebí jest jen onu podobu wy- 
stříhnauti na papíře, a pak papír na owoce a sice na 
sluneční straně přilípnauti; wystřížené mezery, na něž 
mohlo slunce bezpostředně: Swíliti, budau čerwené, a místa 


- papírem pokrytá ostanau bledá. 


Broskwe a meruňky osazují obyčejně nesmírné 
mmnožstwí owoce, které ale .ostáwá maličké.  Chcemeli 
tedy obdržeti owoce wětší, potřebí jest owoce ne- 
auhledné a stísněné © potrhati, aby sobě © nepřekáželo 
w růstu. Kde je owoce dwojaté, utrhne se jedno; 
kde sedí tří u sebe, utrhne se prostřední, a sice na star- 


ších stromech a slabých wětwích wic, na silných stromech 


míň. Nesmí se ale s wylamowáním owoce pospíchati, ant 
se nesmí před koncem měsíce Čerwence předsebráti, pokud 
by owoce nedosáhlo welkosti wlaského owoce; neb welmi 
často nastaúpí takowá powětrnost, že ho welké množstwí 
spadne. 

Na zimu se broskwowé stromy nejlépe ukrýwají 
před mrazem jedlowau chwojí, kteráž je chrání jak před 
silnými holomraznicemi bez odnětí jim wzduchu tak i 
před náledím, že se k nim -tak lehko nedostane. Náledím 
totiž trpíwá stromowí nejwětší zkázu; býwať 1 příčinau 
zánětu stromowého. 

Dosáhnulli strom broskwowý již hodného stáří, musí 
se tím bedliwěji opatrowati, zkrátka zřezáwati, wšecky ne- 
potřebné wýpučky wylamowati, okopáwati, hnojiti a každo- 
ročně přidáním nowé a hnojné země  občerstwowati. 
Takto se může strom držeti we swé nesnosti ještě mnohá 
léta, a dáwá lepší a dokonalejší owoce nežli w mladosti 
swé. 


128 


82, ball 
WWzov. řezu stromku broskwcwého na edny prví sok l 
přesazení. 


Na jaře po přesažení stromku s jedním: wýhonem, 
jenž byl na dwě oka zpět zříznut, která potom. wyhnala 
dwa stejně silné a dlauhé pruty mající slaužiti co. hlawní 
wětwe pro podobu rozsochowau, a potom každý na oko. 
zpět zřezán býti, wyrostly wětwe w nakreslené podobě, 
a byly w potomním jaře takto přiřezány: I a 2 odřízly 
se pryč, 3 a 4 upotřebily se za jalowé wětwe, a zřízly 
se na 4 oka; 5 a 6 byly zříznuty na 3 oka. © Ostatní 
wypučelé wětwičky hned z počátku se odštíply. 


S. 28. 
Wzor. řezu broskwowého stromu ma odry w. druhém 
roce. 


(Zde wykreslená, podoba  předstawuje též © mladý 
zákrsek, -ale s tau chybau, že se každá hlawní wětew 


129 


z počátku ponechala o 6 ok delší, a tedy místo ponechání 
jen $ ok, ponecháno jich bylo 14, aby se ukázalo, jak se 
takowýchto chyb máme wystříhati. 


A. Hlemwní wětcw po přawé růce. 


a. Nesná wětwička.  Uwáže se, a nasadí w příštím 
roce owoce, načež zhyne. (Kdyby se tato wětew na 4 
oka zřezala, powstaly by w příštím roce 4 wětwe; že ale 
w těchto místech jest wětwí dost, lépe jest užíti jí k na- 
sazení owoce.) 

bs Dřewná (jalowá) wětew.  Zkrátí se na 6 ok a dů 
pro příští rok wýhony, které se potom mohau dílem 
na owocné, dílem zase na dřewné wětwe přiřezati, 

c. Jalowá wětew. Pro swau nepřihodnost zcela se 
odřízne. Bylo chybeno, že se hned z jara buď co oko 
neb mladistvý wýhon newylomila. Kdyby se mohla ona 
wětew příležitěji přiwázati na odry, musila by býti na 6 
ok zpět zříznuta pro owocný raub. Pakli by se zřízla na 4 
oka, stal by se z ní dřewný raub. | 

d, Owocná wělew. | Ostane tak jak jest. 

e. Jalowá wětew.  Zřízne se na 6 ok. 

/. Nesná wětew. Nezřízne se; sice by se z ní stala 
dřewná (jalowá) wětew. Po donesení owoce zajde. 

g a h. Owocné wětwe, ostanau. 

č. Jalowá wětew. Zřízne se na 4 oka, a z ní po- 
wede se potom hlawní wětew. : 

k. Zcela se zřízne; nesmíť déle pozůstau, aby pří- 
lišným swým hnáním ostatním © wětwíim  neškodila —w 
růstu, a aby dole na stromu nepowstaly žádné prá- 
zdniny. 


- 
B. Hlavní wětew s lewé strůny. 


1. 2. 3. Jsau malé owocní wětwičky, a ostanau. 

4. Nesná wělew. Po donesení owoce se zřízne. 

o. Nesná wětew, — zřízne se ale za jalowau na 4 
oka, ač jest slabší než sausedící , protože lépe přiléhá 
k odrům. 

Štěpařský klíč. 9 


- 


130 


6. Jalowá wětew s dwěma owocnými wětwičkami: 
a ostane pro osazení owoce, 4 se zřízne na 4 oka za 
jalowau wětew, c se zcela odřízne, + 

7. Silná jalowá wětew. Zcela se zřízne, a úd- 
jící silná ponechá se za hlawní wětew , protože má stejnau 
délku a wzdálenost od pně, jako hlawní wětew po prawé 
ruce., Kdyby wětew pod čís. 7 stála jen o půldruhého 
caule wýš, ponechala by se tato pro swau stejnau délku - 
a wzdálenost od pně s wětwi po prawé ruce, a ostatní 
by se nad ní zcela zfízlo. ) 

8. Owocná wětew.  Zřízne se na 4 oka za dřewnau 
wětew (protože na tom místě je pro příští -rok owocného 
dříwí potřeba). ei | i 

9. Jalowá wětew. Zkrátí se na 4 oka, a, užije se jí 
ku prodlaužení wětwe hlawní. 


S. 29. 
Wzor řezu stromu broskwowého w jeho dospělosti, s uwedením 


několika chyb, které se pří řezu lehko přiházejí, pro 
wýstr ahu . 


(Wiz obrazec na str. 131.) 


1. Jalowá wětew s třemi owocnými  wětwička mi. 
Tato wětew jest z počátku nahá, poněwadž oka wyhynula. 
Chyba, která tuto mezeru spůsobila, záležela w tom, že 
se při prwním řezu nechala wětew o půl střewice delší. 
Kdyby se byla dle prawidel zřezala, bylo by se blíže pně 
mladé dříwi nasadilo. Nyní se nedá tato chyba tak jako 
při stromowí jaderním naprawiti, protože u broskwí stará 
oka zasychají bujným růstem ok mladších. © Od této 
chyby musí se zahradník wystříhati a wždy na to dbáti, 
aby blíže pně bylo nowé dříwí. 

a, b,-c jsau owocné wětwe, ježto se zřeží na3oka; 
d jest wětew owocná, na níž pro její krátkost nic se ne- 
řezá, ač má 8 ok. (Příliš krátké wětwičky se neřeží, leč 
potřebujemeli dříwí a zásobných wětwí owoených ; tehdy 
se řeží na 4 oka zpět); e se zřízne na jalowau wětew 
an 4 oka. ý 


2. Wětew s dwěma owocnými wětwičkami; a se zcela 
zřízne, protože wětew wen od odrů odstáwá a měloby 
býti hned oko neb aspoň mladý wýpuček uštípnut: takto 
by se byla stromu ušetřila jedna rána, a spolu přes leto 


hodně šťáwy; b se zřízne za nesnau wětew na 5 ok, 
9+ 


132 


bude to zásobní owocná wětew pro budaucí rok; c se 
zřízne na 9 ok, protože bez toho zahyne, neb aspoň se 
uřízne. 

9. Hlawní wětew; a owocní wětew, kteráž se zřízne 
na 4 caule neb 5 ok, dílem pro owoce běžícího roku, 
dílem pro zásobu pro příští rok; da c se zříznau, proto- 
že by se wětew daleko od pně wzdálila, kdyby se pone- 
chala za dřewnau neb owocnau wětew. 

4. Wětew s dwěma nesnými a jednau owocnau wě- 
twičkau, z owocná wětew ostane celá, b nesná wětew 
zřeže se na 5 ok, a c nesná wětew na 12 caulů, protože 
se w příštím roce odřeže, 

5. Wlk čili wodní raub zcela se odřízne, protože 
ho tu není potřeba. 

6. Wětew s dwěma nesnými a jednau owocnau wě- 
twičkau; aa Ostanau, bd se zřízne za jalowau wětew na 4 
oka. Owocný raubek c ostane. 

1. Wětew s dwěma nesnými wětwičkami a s jednau 
owocnau snítkau Z; a aĎ se zřízne pro owoce pro příští 
rok; jestližeby některé z nich učinilo pěkný wýhon pro 
jalowau wětew, ostane pro budaucí rok; c se zřízne pro 
jalowau wětew na 8 ok neb 8 caulů. | 

8, aaa tři owocné wětwičky, ostanau celé; Ď a c se 
zříznau za jalowé wětwičky na 4 oka; a a c příští rok se 
odřeží, aby byl špalír kryt. 

9. a se zřízne na 4 oka za jalowau wětew; bd od- 
padne pryč, a c se zřízne na 4 oka za běžnau wětew. 

10. a se zřízne na 4 oka za nesnau wětew; 4 owo- 
cný pupen, c se zřízne na 4 oka za jalowau wělew, g se 
zřízne za jalowau wělsw na čtyry oka, ď owocná wětew 
ostane celá, « běžná wětew se zřízne za jalowau na 4 oka, 
/ zcela se zřízne. 

11. a se zřízne za zásobnau jalowau wětew na 2 oka, 
b-owocný pupen, jenž tímto rokem zajde, c a ďd na3 oka 
do zásoby, e zcela odpadne. 

12. Tato wětew byla při řezání zase ponechána prou 
prawidlům o 8. ok delší; aaa tři owocní snítky, Ď na 4 
oka za owocní wětwičky, c za jalowau wětew na 5 ok, 


4133 


d na 5 ok za jalowau wětew, € se odřízne, by se nowé 
dříwí blíže pně nasadilo a udrželo. 

13 a 14. Jalowé wětwe. 

(5. Wlk. Tento se zřeže na 4 oka, protože se 
lépe hodí k sauměrnosti ostatních wětwí než následující. 

16. Zcela se zřízne, z wýše zmíněné příčiny. 

17. Nesná wětew; na 4 oka pro zásobu. 

18. Na 4 oka. 

19. Zřízne se na 4 oka za jalowau wětew wrchol- 
cowé wětwe. Owocná wětew a zřízne se na jedno oko. 

20..Tato wětew zřeže se na 4 oka, a stáhne se na 
prawau stranu, protože rowně stála, a tudy mnoho šťáwy 
táhla k sobě, kteréž naklonění již lonského roku se mělo 
státi. , 

21. a se zřízne na 4 oka, b na 2 oka za dřewnau 
wětew pro příští rok. Béře se proto zkrátka, protože 
budaucí wětwe dobře řez přikryjí; c se zřízne na jeden 
střewíc za nesnau wětew, ď jest pozdní wýhon, a zcela 
se zřízne, e na 4 oka, a ostatní se zcela zříznau. 


S. 30. 


O stromu meruňkowém. 


Mezi wšemi stromy zákrskowými owoce peckowého 
není žádný k řezu a rozwádění twrdošíjnější, a protož 
i práce při žádném obtížnější, jak u stromu meruňko- 
wého, při němž pro jeho diwoký a skoro neskrotitedlný 
růst a jeho wlky, jež neustále osazuje, wíce dělati nelze, 
než jeho letorůstky každoročně na 6 ok přiřezati. Osa- 
zujeť na těchto delších snítkách mnoho; protož nesmi 
na kolínku býti přiřezán. Pro welké množstwí  wětwi- 
ček, jež wypučuje, a množstwí owoce, jež osadí, 
musí jeho  diwokost býti potlačena, aby we wyhá- 
nění wlků oslábnul. Než při wší swé nesnosti předce 
wětwe wypučí lokte dlauhé, a swé dolejší dříwí necháwá 
nahé. Nejlépe se daří na wysoké zdi, kdežto se jeho 
wětwe každoročně. přiřeží a wždy ležatě přiwáží; neb 
zrowna rostauce silně přitahují šťáwu. 


" 


134 


S. 31. 


O prwnim přířezáwání stromu měruňkowého na odry, a 
též jeho přesazení. 


Ačkoli se strom meruňkowý na odřích welmi těžko 
rozwádí, předce pro jeho nesnost a krásné owoce není 
neradno, w zahradách podlé odrů jej sázeti; při čemž 
potřebí jest jisté šetrnosti. 

Nebylli meruňkowý stromek hned prwní rok po ště- 
powání wysazen na swé stanowiště, (ač jest jako u bro- 
skwí nejlépe hned prwním rokem jej wysaditi,) musí býti 
w jaře nato we školce pro swé  stanowiště přichystán, 
Zřízne se mu wýhon až na dwě nejlepší a co možná nej- 
nižší oka; aby swé dwě hlawní wětwe náležitě založil a 
tak základ učinil ke swé budaucí twářnosti. Tyto dwě. 
hlawní postranní wětwe musí býti we školce rownowážně 
přiwázány na dwa kolíky, až stromek přijde buď na odry 
nebo ke zdi; též musí býti na stromku časně z jara a 
čas po času wýhony a pupeny na nepříležitých místech 
nebo s předu na wen wyrážející odštípány,'ale prawi- 
delné wětwičky wedeny w celé swé délce. : 

Přijdauli zákrskowé meruňkowé stromky po jednom 
nebo dwau rocích k wysazení k odrům, jest při řezání 
jich wůbec to zachowati, aby jednoroční wýhony přiře- - 
zány byly od Listopadu až do konce Unora, aby tyto 
přiřezané wětwičky wyhnaly nejen potřebné dřewné, ale 
i nesné wětwe, a takto wždy udržena byla postačitelná 
zásoba wětwí. 

Při přesazení jest to samo pozorowati, co u každého 
jiného stromu, jen sluší připomenauti, aby stanowiště pro 
meruňkowé stromky určená byla pěkně wzdělána, a by- - 
laliby zem nějakým stromkem, který tam prwé stál, wy- 
ssatá a seslablá, aby byla zlepšena. 

Jeli zed, k níž mají meruňkowé stromky býti wysá- 
zeny, wysoká, mohau býti na 15 střewiců od sebe wzdá- 
jeny; jeli ale wyšší, musí se jejich postranní wětwe tím 
wíce rozšířiti, a dá se jim. prostranstwí na 18 i 20 
| střewíců. : 


Jj (5 1 nu 


135. 


S. 32. 


Další ošetřování a řezání stromů merunkowých. 


Bylli stromek již we školce zřezán pro rozsochowau 
podobu, a dwě hlawní wětwe již tam se wychowaly, zřeží 
se při přesazowání na swé stanowiště na 8 ok zpátkem, 
a pak se rownowážně přiwáží na odry. Wětwičky, které 
z přiřezaných wětwí wyrážejí, jsau dílem prawidelné, dí- 
lem „neprawidelné. Prwnější musí býti opatrně. šetřeny, 
a jak brzy dosáhnau takowé délky, že mohau býti při 
wázány, musí se dle délky rownowážně uwázati; neprawi- 


delné ale, ježto se snad tlačí na wen atd. a wšecky wlky 


musí býti časně ulámány. W příštím jaře, totiž w měsíci 
Unoru, (protože meruňky časně ženau,) zkrátí se zase 
wšecky prawidelné wětwe rownowážně uwázané na 10 neb 
12 caulů, jak totiž žádá jejich síla. : 

Jak brzo w letě wšecky tyto přiřezané prawidelné a 
rownowážně přiwázané wětwe wypučí, musí opět wšecky 
na wen wywstáwající wětwe a wlky časně býti wylámány, 


-© aby se stromu nenadělalo zbytečných ran, prawidelné ale 


po celé leto rownowážně na odry býti přiwázány.  Chtě- 
lili bychom ještě w běhu téhož roku přikryti wětwemi 
nějakau mezeru, potřebí jest jen ku konci měsíce Kwětna, 
nebo z počátku Čerwna některau wětew blíž oné mezery 
na caul zpět od špičky zaštípnauti, aby wětwička nowá 
nucena byla hnáti k-oné mezeře. "Tato se nechá tohoto 
roku swobodně růsti, a teprwa w příštím jaře se přiřízne, 


„Na takowý spůsob musí býti strom obsluhowán a rozwá- 
„děn, až celau sobě wyměřenau prostoru pokryje, a do- 


sáhne swé auplné nesnosti. 

Ale i w stawu nesnosti potřebují meruňkowé stromy 
náležitého poslaužení a spůsobný, řez, protože wždy jen 
na nowém dřewě osazují a nesau. Každoročně tedy musí 
býti nepotřebné wětwe wyřezány, a mladé nesné wětwe 
wychowány pro budaucí rok., W letě musí býti nenesné 
jakož i neprawidelné wýhony odštípány, a sice hned 
w měsíci Kwětnu, aby tyto zbytečné wýhony neodjí- 
maly stromu šťáwu, aby ho nehyzdili, a aby mu pozdějším 


136 


odřezáwáním wětwí nebylo naděláno mnoho ran. Kde 
z jednoho oka pučí wice než jeden pupen, musí ostati 
jen jedno oko; slabší a neprawidelné se odštípnau. - 
Wětwe, jichž jsme s rozwahau ponechali, nechají se růsti 
až do zimy bez překážky, pak se ale w příštím jaře ná- 
ležitě přiřeží., W letě musí se strom častěji prohlídnauti, 
a kdeby co neprawidelného wynikalo, musí se časně, ale 
rozumně odštípnauti. 

Časně na jaře, než pupeny zcela nabotnají / musí se 
staré a suché dříwí wyřezati, a nowé náležitě rozwésti; 
co je na něm zbytečného, aneb byloliby kde mnoho 
dříwí, musí se odejmauti. 

Malé postranní wětwičky na wywolených mladých 
wětwích musí se hladce odříznauti, a tyto samy déle neb 
kratčeji dle swé síly přiříznauti; slabší se wice zkrátí, a 
silnější se ponechají delší; neb čím kratší jest řez, tím 
silnější dříwí se nasadí. Wšecky staré pahýly čistě se 
odřeží. : 


6.688. 


Ošetřowání a řezání stromů třešňowých na odřích. 


Mnozí štěpaři pěstují 1 třešně na odřích; ale toto 
nemohu nikterak schwalowati, protože žádná třešně ře- 
záni ráda nesnáší, a tím podléhá jen mnohonásobným 
nemocem. Také poněwadž třešňowý strom má na špič- 
kách swé owocné wětwičky, okrádá se hospodář tímto 
řezáním každoročně o mnoho owoce. Wždy a bez roz- 
dílu každý lépe učiní, když třešňowý neb wišňowý strom 
wede a růsti nechá beze wšeho řezání co wysokokmen. 
Chtělliby kdo nějakau třešní wésti předce na odřích, 
k čemužby se ještě nejwíce hodila čerňá španělská srdečně 
třešně, zachowej při rozwádění a řezání tatáž prawidla, 
jako u meruněk; jen s tím rozdílem, že se musí wšecky 
wětwičky owocné šetřiti a nůž se jich nedotýkati. Při 
každém zřezáwání třešní musí se také na to hleděti, aby 
nad každým okem owocným bylo nějaké oko dřewné; 
sice owocná oka pohynau, a wětew zaschne. 


1 


137 


S. 34. 
O cdřích šwestkowých. 


Jako třešňowé a wišňowé druhy wšecky, tak i šwest- 
ky nemilují řezání. © Nejlépe se daří podlé wysokých 
zdí, kdež se mohau dokonale rozšířiti, třebas by wyká“ 
zané jim stanowiště bylo i stinné, jen kdvž jsau chráněny 
od půlnočních wětrů. „Při šwestkowých druzích jest mezi 
stromy welký rozdíl dle jejich spěšnějšího neb zdlauha- 
wějšího růstu. Bujně rostaucí náramně bauří a nedají se 
tak brzo zkrotiti: protož se za zákrsky nehodí. K těmto 
náleží: Kateřinky, ranní černé damascenky, sltwa třešnowá, 
broskwowá , wšecky rengle, modrý perdrigon, králowky atd, 

Mezi wšemi slíwowými druhy nedá se žádný lépe 
wésti a ke wšem podobám zákrskowým wolnějí upotřebiti, 
jak žlutá mirabelka.  Sneseť každý řez a jest welmi 
aurodná. | a 


S. 35. 

: O odřích míšpulewých. 

Mišpule jest sama w sobě podoby zákrskowé neb 
keř. (Chcemeli ji wésti na odřích, není k tomu nic ji- 
ného potřeba, než ji z počátku k patřící podobě zřezati a 
odstraniti wšecky wlky. Nejlépe se daří, když se rozwádí 
do šíře. 


138 S 


DÁL TŘETÍ. 
Popis owoce a stromů owocních. 


— 


| ÚwWoD. | 
O některých wýznamích štěpařských. 


Každá wěda má swé umělecké wýrazy (terminologii), 
jistá slowa a sady, které nezaswěcenému w saustawé při- 
cházejí nesrozumitedlné. Bez dokonalé známosti těchto 
wýrazů jest nemožno hluboko w jakékoli wědě bez po- 
chybností pokročil. | 

Pro lepší srozumění nepowědomých slow w knize 
této obsažených následuje zde jejich stručné wyswětlení 
w abecedním pořádku. 

Bradawička, wiz Kwětní tečka neb prašní důlek, 

Bůně jest nejwětší wywýšenost owoce podlé šíře — 
tato se nalezá u jablek „nejwíce w prostředku jablka — 
u hrušek časem w prostředku, časem blíž samé šomolky. 

Bylina mnoholetá stejného wýznamu co křib — 
Staude. 

Cwvrknauti, prawi se o owoci, když na loži owocním 
uwadá a kůže neb šupina dostáwá wrásky neb se na- 
krčuje. Hruška hermanka zhola nic nescwrká, manice 
jen maličko, a Bugowa máselnička dokonale dozralá též 
nescwrká. Některá naše skwostná zimní jablka, jakož jest 
tečkowatá renetka, anglická zimní parmice, newyrownaná 
« renetka, mají též tu přednost, že nesewrkají. 


139 


"Čas dozrání (Reifepunkt) jest ta doba, kdýž owoče 
na loži owocním dochází swé nejlepší chuti. Každé 
owoce má swůj jistý čas dozrání; některé zraje a je 
k jídlu hned se stromu, jako wětší díl našich letních hru- 
šek, jiné dozraje, a swé patřičné chuti nabude až na 
owoecním loži, jakož naše zimní jablka a zwláště wšecky 
zimní hrušky. Některé owoce, jestliže se jí dřiwe neb 
později než w času swého dozrání, nemá swé prawé chuti 
a wůně. Čas dozrání musí se u owoce dobře pozoro- 
wati. Některé owoce má welmi krátký čas dozrání, jako 
k. p. wšecko owoce letní, kteréž se dá jen krátký čas 
držeti, což jest zwláště dobře pozorowati při hruškách. 
Tak se dá bílá máselnička w čas swého dozrání jen krátce 
držeti; jiné zase welmi dlauho, jako hermanka a manice, 
kteréž se mohbau jísti skoro po 3 měsíce. Tento čas do- 


. zrání neni také každého roku při každém owoci stejný. 


Tak se může hermanka za krásného teplého podzimku 
jísú již w Listopadu, kdežto její obyčejný čas dozrání 
býwá ku konci Prosince a Ledna. 

Dundel (Blithenbouguet) jest chumáčkowitý, na wě- 
twičkách se nalézající kwět třešňowý. 

Hrany neb žebra jsau u owoce jaderního wywýše- 


niny masa, táhnaucí se od šomolky ke štopce. U wšech 


renetek jest to wýrazné, že jsau na powrchu zcela hladké, 
beze wšech hran, naproti tomu žádá se od. prawého 
kdaulowého jablka 5 prawidelných hran. Bílá zimní kdaule 
jest wzor kdaule dokonalé. 
Hrušková podoba (Birofora), Prawau vodnaté 
podobu má hruška, když se bůně její nalézá welmi blízko 
u šomolky, a od bůně ke štopce pěkně kuželowitě do 
šišky se stéká. Tak se cukrowka reimská a dlauhawka 


"mohau nazwati prawidelnými hruškami. 


Chrupawka (Knorpelkirsche) jest třešně s. tuhým 
masem. | 

Jableční hruška nazýwá se takowá, která má po- 
dobu zakulatělau co jablko, : 

Jadřinec jest z kožek  sestáwající oddělení w pro- 
středku jaderního owoce, které jest rozděleno w pře- 
brádky a naplněno jádry. Celý jadřinec sestáwá u hru- 


140 


šek a jablek z pěti přehrádek, w nichž každé se nalézají 
dwě, zřídka kdy tři jádra. "Tyto přehrádky spojuje upro- 
střed osa (Achse). Jadřinec jest někde malý někde welký, 
někde otewřen, někde zawřen.  Otewřený welký jadřinec 
jest wýznamný při jablkách kdaulowých. Čím menší ja- 
dřinec, tím býwá owoce ušlechtilejší. K- jadernému 
owoci náležejí jablka, hrušky, kdaule a wše, co má 
jadřinec. 

Jahodník (die Erdbeerpflanze). 

Keř (Strauch). Mezi keře počítají se dřewné by- 
liny, které se dle swé přirozené powahy rozkládají nízko 
při zemi, a dosahují jen nepatrné wýšky a síly. 

Koruna čili koš jest saujem wšechněch © wětwi 
celého stromu. Její twar jest při každém owocním druhu 
rozdílný a i u jednoho každého druhu zase rozličně se 
lišící, tak, že znalec we štěpařstwí již dle koruny mnohý 
druh uhodne. Hrušky dělají obyčejně jehlancowitau, ja- 
„blka wice kulatau a rozložitau korunu. 

Krátký řez, wiz Řez krátký. 

Kříšaly -jsau nakrájená a usušená jablka neb 
hrušky. ! : 
Koětní tečka (bradawička, Stempelpunkt) nalézá se 
u owoce peckowého na místě býwalého kwětu. 

Mahalebka (prunus Mahaleb) hodí se za podnož 
pro zákrskowé třešně. 

Malinik (Himbeerstaude). 

Nálet neb mlha jest bělawý neb lodi pečtek, 
jenž se shledáwá u mnohých druhů kdaulowých a růžo- 
wých jablek, u nichž jest ráznau známkau, a též u owoce 
peckowého zwláště šwestkowých druhů se nalezá, a slauží 
owoci za zwláštní okrasu. 

Oko jest pupen, z něhož na jaře powstáwají lupeny, 
dříwí a owoce. Protož jsau oka owocná, dřewná a li- 
stowá. Z ok owocných neb kwětných osazuje se kwět 
a owoce, z ok dřewných wynikají ratolístky, a z ok lu- 
penowých powstáwá lupení. Též jsau oka slepá neb spící, 
která spí a newyrážejí, lečby krátkým řézem wětwí k tomu 
byla nucena. Slepá oka sedí wětším dílem nejdoleji na 
wětwích, a jsau malá a nepatrná. 


141 


© Pařgamentní nazýwá se hruška, když má podobu 
pargamutek. Tento názew wztahuje se na podobu. Par- 
gamentní se nazýwají wšecky hruškowé druhy, které mají 
podobu okrauhlau. 

Pargamutkowá jest hruška, když má chuť parga- 
mutek. Od prawé pargamentky se žádá mimo okrauhlau 
podobu welmi jemné, tuhé a sladké maso, 

> Peckowě oioce. K tomu náleží meruňky, broskwe, 
třešně, wišně a wšecky druhy peckowé a slíwowé. 

Peň (truncus) jest díl stromu, jenž spojuje ko- 
runu s kořeny a zcela prázden jest wětwí. 

Polokmení nazýwají se owocní stromowé, jimž se 
hned asi na */, neb loket wýšky od země nechají osazo- 
wati wětwe. © Takowí  stromowé. welmi záhy nesau, a 
jsauce skoro od země kolkolem do hodné wýšky poro- 
stlé wětwemi, poskytují také hojně owoce. Jest mnoho 
sadařů, kteří si w polokmeních welmi oblibují a je wy- 
chowáwají. 

Rezowý nálet neb rezowé skworny jsau pokoženělá 
neb šedá místa na kůži a šlupce owocní. "Tak jest ko- 
žené jablko skoro docela rezowými skwrnami pokryto. 
Hruška krasanka jest časem skoro do polowice rezowým 
náletem potažena, 

Rozkal jest rozewřenina stromku nožem při raubení 
naštípnutá. 

Řapík nazýwá se nitkowitý pozeleněný dílec, jenž 
spojuje lupen s wětwí. i 

Srdcowka (Herzkirsche) jest třešně s měkkým 
masem. 

Strom nazýwají štěpaři wšecky dřewné byliny, které 
mají jen jeden peň hodné délky a síly, a nad ním teprwa 
we wýšce rozkládají korunu. 

Šlupina jest powrchní pokrywka masa u jaderního 
owoce; u peckowého owoce nazýwá se ona pokrywka 
kůže; pročež se prawí: šlupina  ablka a hrušky se olu- 
puje, kůže u šwestek a třešní se stahuje neb swláčí. 

Somolka jsau u jaderního owoce pozůstatky kwětu 
(Botze, Potze). 


Stopka se nazýwá nitkowý a aálinsíků dílec, jenž, 


“ 


142 


owoce spojuje s wětwí, a stojí buď w (důlku neb zrowna 
na powrchu owoce. 


Wěrew jalowá — Holzast, wěťew aurodná — Frucht- 
holz, která teprw přinese owoce. Nesná jest, která již na 
owoce osadila neb již donesla. /Pěew hlawní (Mutterast) 
jest, z níž ostatní malé postranní wětwe wynikají. 


Wysokokmení neb wvysokokmen nazýwá se owocní 
stromowi, kterému se peň asi na “/, sáhu neb sáh wy- 
čistí a pak teprwa nad tím korunu swau rozkládati do- 
pustí. 

Zárodek owocní (Fruchtkuchen). 


Zmlazowati stromy. Jestliže který strom we wě- 
twích příliš zasychá, neb i čerwotočina do wětwí se na- 
sazuje, býwá dobré, když takowý strom zmladíme; totiž 
wšecky wětwe zašlé neb pokažené se uřeží a na těchto 
„pahýlích wyrazí nowé wýmladky, z nichž se nejlepších 
použije k osazení nowé koruny. 


ODDĚLENI PRYVNÉ. 


O owoci jaderním. | 


- KAPITOLA I. 
0 stromích jabloňowých. 


1. O půwodu a wlastnostech jejich. 


Jest beze wšeho odporu, že naši druhowé jablo- 
ňowí půwod swůj mají od planého jablka (pyrus "malus.) 
Přenešením plání do teplejších zemí a stanowišť, wy- 
sazowáním jader a raubením, které již za nejdáwnějších 
časů bylo známo, staly se stromy znenáhla lepší a aurod- 


143 


nější. Ziepšowání druhů jabloňowých potáhlo na sebe 
-tím wětší pozornost, když se shledalo, jak dobrý a la- 
hodný nápoj tento druh w sobě chowá, kterýž se dost 
málo liší od winného. Římané opatřili sobě ušlechtilejší 
druhy jablka a hrušky z Asie, zwláště z Egypta a Syrie, 
dílem také z Numidie a Řecka, od nichž se později roz- 
šířily po celé Ewropě. I naši předkowé, ač přišli do ne- 
wzdělané lesnaté wlasti, a mnoho přestáli wálek a bojů 
k obránění se w ní proti surowějším národům, záhy we 
zwelebowání štěpů nalézaly obliby, zwláště když později 
mnozí Čechowé přicházeli za rozličnými příčinami také 
do teplejších cizích krajin, když ochutnali owoce wýbor- 
nější, pročež rozličné jeho druhy u sebe usilowali zdo- 
mácniti.  Zponenáhla byly lesiny obráceny w rozkošné 
sady a zahrady, a pustá pastwiště ozdobena owocným 
stromowím. 

"Strom jabloňowý snese nade wšecko jiné owoce 
dobrau, čerstwau a mastnau půdu, a spolu se též daří 
„w každé zahradní půdě. Sneseť i půdu trochu wlhčejší, 
jen nesmí míti příliš nízké a bahnité položení, máli nésti 
dobré a chutné owoce. Nesmí také nikdy tuze hluboko 
wsazen býti; neboť žene swé kořeny pauze na po- 
wrchní půdě pod odmladím (Grasnarbe), kdež nalézá 
swau nejlepši a sobě nejpřiměřenější potrawu. © Přijdeli 
tedy se swými kořeny hluboko, znenáhbla zachází, aniž 
příčiny jeho hynutí widíme. © Předce wšak ani příliš 
mělká půda jemu se nelíbí, a nemá i w této dlauhé 
stálosti. Jabloň miluje položení otewřené, kde má wzduch 
a slunce swobodný přístup, a welmi wítané jest jemu 
stanowiště k wýchodu nebo k poledni. : 

Jabloň osazuje welkau kolkolem rozložitau korunu, 
a dosáhne 20 i 30 střewíců wýšky. Kwět jeho jest prawá 
okrasa a má wýbornau wůni. Strom jabloňowý jest mezi 
wším stromowím jaderním i peckowým nejtrwanliwější ; 
dosahujeť stáří 100 i wíc let.  Owoce. jeho jest mezi 
wšemi druhy owoce jedno z nejlepších a nejužitečnějších. 
Jablka mají wýbornau wůni, a z nich wytlačený a dobře 
wykwašený cidr jest mnohem lepší a silnější než hruškowý, 
a dá se mnohem déle držeti. Některé druby jablek posky= 


144 


tují tak dobrý cidr, že leckteré wino předčí w dobrotě. 
I k záwařkám a sušení jsau jablka mnohem lepší a la- 
hodnější než hrušky; též jsau křížaly jablkowé pro swau 
jemnau nákyslost daleko lepší než hruškowé. © Ostatně 
jest strom jabloňowý také na mrazy a sichrawé podnebí, 
trwanliwější než každé jiné owoce; nežádá tolik wýsluní 
k swému wywinutí ani k dozrání swého owoces © Ani 
nejlepší druhy jablkowé nepotřebují, jako lepší druhowé 
hrušek, chowáni býti na odřích, a daří se na wysoko- 
kmení nejlépe. Owoce jabloňowé dá se po celý rok 
ano i přes rok beze wšeho cwrknutí, ztráty chuti a šťáwy 
držeti. Při každém wysazowání stromků má jabloňowé 
stromowí: přewládati. W. domácích zahradách mělby P 
měr množstwí jeho k jinému stromowí býti jako 2: 1, 
a w hospodářských sadech jako 3 : 1. 

Chtěje uwésti pauze druhy jabloňowé wůbec známé 
w Čechách, wšecku klassifikací učenau, w níž se i nejwý- 
bornější a nejzběhlejší přátelé štěpařstwí posud nesho“ 
dují, jsem opomenul, a rozděluji druhy jabloňowé zde po“ 
psané pauze w letní, podzimní a zimní. (Chtělliby se 
kdo klassifikací jabloňowých a hruškowých stromů přiučiti, 
čti wýborného pomologa Diela, který w 18 dílech o tomto 
předmětu obšírně jedná, a každau třídu popisuje. Tento 
rozwrhuje druhy jabloňowé na 9 tříd. 

1. třída Kalwillen — kdaule, 


2.. Sehlotterápfel — chřestáče. 9 

8.. Gulderlinge, Bastard-Kalwillen —- zlatňátka, 
4. o Rosenápfel — jablka růžowá. t 

5. +. Rambourápfel — dančiky neb hranáče. 

6. „© Reinetten — renetky. ; 
1. + Streiflinge — pruháče. - 

8.. Spitzápfel — hubičky. 


9.. „. Platápfel — syrečky. 

Mezi těmito druhy jsau kdaulowá jablka a renetky 
nejwýbornější. | 

Kdaule jest jablko, jehož owoce wyznačeno jest asi 
pěti patrnými prawidelnými hranami, má welký jadřinec, 
a od bůně k šomolce jest hodně užší a mlhau potaženo 
Chuť jeho jest balzamowá , jahodowá -neb malinowá. 


445 
Kdaulowá jablka dosáhnau swé auplné dobroty jen we 
- wzdálených zemích, a nehodí se do wenkowských stromo- 
řadí, protože je strom nízký a tuze citliwý na powětří, 
lehko, dostane spálu, a poněwadž se owoce jeho hned se 
- stromu hodí k snědku, wystawéno jest krádeži. 
© Renetky mají mezi jabloněmi nejčetněji býti sázeny. 
Některé se hodí wen do poli, poskytujíce newyrownaný 
cidr neb mest. Pro swůj mírný a zdrawý růst hodí se 
zwláště za zákrsky. Owoce jejich žádá mnoho opatrnosti; 
pozdě sčesáno se stromů a náležitě uloženo až do času 
dozrání, který se bedliwě musí pozorowati, jest newy- 
rownané dobroty. © Wětší díl renetek má swůj. půwod 
"ze Francauzska, a tyto žádají dobrau půdu a teplé polo- 
žení. Z rozličných druhů jich jsau renetky zlaté (Gold- 
reinetten) nejskwostnější a spolu nejsličnější. © Jsau na 
sluneční straně karmazinowě čerwené neb. čárkowané, a 
w čas dozrání mají základní barwu čistě žlutau. — Renet- 
kowé owoce jest wzor jablkowé podoby, jsaue stejně 
skloněno od bůně jablka k šomolce jako na druhau 
stranu ke stopce. 
Poznamenání. Při popisu jablkowých druhů užito jest zde následu- 
jicich zkrácenin: 
ml. — malé, to jest jablko, které w průměru nemá přes 2, 


S caule: jako ku př. zimní mišenské; 
© prost. — prostřední, w průměru od 2, až do 3 caulů; 
„il — neeliké, přes 8 caule w průměru; 


(mw. mel. welmi weliké. 


Zkrácená jména měsiců znamenají čas dozrání. 


II. Popis jednotliwých druhů. 
a. Letní. 


1. Moskewské jablko, sklenáč, Astrakanischer Som- 
merapfel, Moskowiterapfel, russischer  Eisapfel, Zi- 
kadapfel, (ml. Čwne.) Jablko malé, kulaté, bledo- 
žluté, na straně sluneční bledopočerwenalé, zkrátka 
welmi sličné. Wydáwá welmi silnau jahodowau neb 
malinowau wůni, Maso má sněhobílé a jemné, o 


šťawy. Toto jablko w čas dozrání, (ku konci Čer 
Štěpařský klíč. 10 


146 


wence), když je welmi teplé powětří, docela se pro- 
mění we šťáwu. Patří mezi nejrannější druhy jablek, 
a již pro swau krásu zasluhuje býti wysazowáno. 
Strom tento předčí we školce wšecky jiné w růstu, 
a jest welmi zdrawý. Nasazuje časně, a jest aurodný. 


©. Siberský srpnáček, siberčscher Augustapfel. (wl. Srp.) 


Hezky weliké ranné letní jablko, pro tabule welmi 
wítané, nedá se ale dlauho držeti, Zraje w polowičí 
Srpna. Strom roste wesele. 


3. Panské jablko (paňátko), polnischer gestreifter Her- 


4. 


5. 


v 


renapfel. (prost. Zář.) Welmi krásné, prostředně we- 
liké a k snědku welmi libé jablko. Zraje w Září, 
drží se we šťáwě tři neděle, pak ale zmaučnatí. 
Strom roste zdlauhawě, a dosahuje jen. prostřední 
wýšky. 


Cerwená kdaule, rotňer Ouiltenapfel oder rother Som- 


mer - Calville , Calville rouge dété. (prost. Srp.) Pro- 


středně weliké, w čas dozrání příjemné a pro ta- 


bule wážené owoce. Owoce zraje w polowici neb 
ku konci Srpna, hodí se již se stromu k snědku, 
a dá se sotwa 14 dní držet. Strom dosahuje jen 
prostřední wýšky, roste ale wesele, 


Kdaule Zlutá, gelber Guittenapfel oder wahrer weisser 


Sommer - Calville, Catville blanche dété. (prost. Srp.) 
Welmi krásné prostředně weliké, jemné letní owoce, 
hodí se pro tabule, Zraje w měsíci Srpnu, a dá se 
držeti 6 neděl, pak ztratí swau šťáwnatost. Strom 
roste wesele, a býwá hodně weliký. 


Bílá renetka, Wachs-iveisse Reinelte, weisse Rei- 


nelte, Reinette blanche dété. (prost. Zář.) Welmi 
krásné, když se za čerstwa jí, libě občerstwující jablko, 
též wydajné na mest. Zraje w Září, a dosahuje 
w Říjnu nejlepší chuti, aniž wadne,. © Strom jest 
welmi aurodný i w rocích na owoce neaurodných, 
a když jest z jara i powětří nepřízniwé kwětu. Ne- 
může býtu dost wysazowán. 


ď. Ceské růžowé jablko, grosser běhmischer Sommer- 


rosenapfel. (prost. Zář.) Jablko prostředně weliké, ku- 


147 


laté k šomolce zašpičatělé, na loži owocním dostáwá 

kůži mastnau. Jest skoro zcela čerwené, wůně fia- 
lowé. Maso má sněhobilé, řídké, šťáwnaté, libě na- 
winulé. Zraje w Září, a dá se až do Listopadu 
držeti. 

8. Fialowé jablko, Sommer- Feigel-Apfel. (prost. Črw.) 
© Jablko prostředně weliké, kulaté, na straně sluneční 
čerwené a na stinné Straně zelenožluté , stopky 
krátké, šomolku má prohlaubenau, jadřinec malý. 
Zraje při sw. Jakubu, maso má bílé a husté s wůní © 
libau, fialowau, chutí  sladkau. © Strom nese wětwe 
wzhůru, a jest welmi aurodný. Zasluhuje w zahra- 
dách wůbec být rozšířen. 


D. Podzimně. 


A. Jablko jahodowé, Erdbeerapfel. (ml. Srp.) Owoce 
podzimní, malé, žluté, čerweně pruhowané, placaté 
a maučnaté. Zraje w měsíci Srpnu, hodí se hned 
se stromu k snědku, a dá se čtrnácte dní držeti. 
„Strom jest prostřední welikosti, wětwe má rozta- 
žené; ostatně jest welmi aurodný. Nezasluhuje od 
hospodáře žádné pozornosti, 

©. Malinowé jablko, Mdthaupťs  gestrešfter Himbeer- 

apfel. (wl. Září.) Podzimní jablko, welké, se sluneční 

strany wysoce čerwené, podlauhlé a hranaté. Zraje 
ku konci Září, jest lahodné, kořenné chuti, spolu 
šťáwnaté, jest wýborné a jedno z nejlepších owocí 
pro tabule. Jablko drží se welmi pewně na stromě, 

a wítr ne tak brzy ho shodí. Strom roste z mládí 

welmi bujně, nasazuje welmi časně owoce, wšak ale 

nedosáhne dlauhého wěku, a lehko dostáwá spálu. 

Zasluhuje býti četně sázen a šetřen. 

3. Launice, Launowka, Karoline Auguste. (prost. Září.) 
Z jádra pruhowaného růžowého jablka wychowané 
od pana Josefa Schmiedbergra, jemuž on přiložil 
jméno JMCé owdowělé králowny Karoliny. Jablko 
má welmi jemnau a lesknawau kůži, jest barwy bílé, 

10* 


148 


na straně sluneční swětlorůžowé čerwenopraužkowa- 
né. Maso má skwěle bílé s čerwenými, žilkami, jemné, 
šťáwnaté, w ustech se rozplizující, chuti hojně ko- 
řenné a nawinulé. Jedno z nejlepších jablek. Owoce 
zraje w Září nebo w Říjnu, a dá se w chuti držeti 
až do jara. Strom roste bujně, a nasazuje náramně 
hojně. Hodí se jak na wysokokmení, tak na zákrsky. 


4. Wawřinče, Lorenzapfel- (wl. Říj.) Hezky weliké, 


pro tabule a k zawaření wýborné jablko. Zraje 
w Říjnu a w Listopadu, drží se až do wánoc, pak 
ale ztrácí šťáwu. Strom roste pomalu.  Zasluhuje 
pro tabule četně sázen býti. ; 


5. Punčowé jablko, Punschapfel. (wl. Pros.) Weliké 


žluté, kulaté jablko, welmi libé wůně a chuti.  Zraje 
w měsíci Prosinči, a dá se držeti jen čtyry neděle. 
Strom roste wesele, žene wětwe rozložitě, a hodí 
se pro každau půdu, jakož i snese každé studenější 
pásmo nebe. Má ale tu nectnost, že jablka ráda hnijí 
na stromě. 


6. Letní zlatožlutá renetka, goldgelbe Sommer-Reinette, 


(prost. Zář.) Prostředně weliké, sličné, skwostné a 
ranní podzimní jablko, pro tabule jakož i ku každé 
kuchynské potřebě newyrownané. Hodí se hned se 
stromu k snědku. Zraje obyčejně w třetí třetině 
Září, a dá se přede až do zimy uschowati. -Strom 
jest zdrawý, trwanliwý, nebýwá rozsáhlý ani wysoký, 
a spokojí se s každau půdau. Zasluhuje w kra- 
„jinách studenějších wůbec a hojně sázen býti. 


7. Cerwený pruhowaný kardinál, (uliwerák) Ulver- 


Apfel, gestreifter  rother Kardinalapfel, (w. wl. Říj.) 
Welmi weliké, krásné podzimní jablko, k snědku i 
také pro kuchynskau potřebu. Owoce zraje w Říjnu, 
a dá se až do Prosince držeti. — Strom roste welmi 
bujně, žádá dobrau a suchau půdu. 


149 


Co Zimně. 


1. Pruhowaný zimní agat, gestreifter Winter - Agat- 


2. 


- 


apfel, de gestrepte Agat. (prost. List.) Náramně krásné, 
prostředně welké a k snědku welmi příjemné ja- 
blko, jakož ku každé domácí potřebě welmi wážené. 
Owoce zraje w Listopadu, a dá se skoro celau zimu 


© držeti. Strom jest welmi aurodný, a dosahuje jen 


prostřední welikosti. Kwětu neškodí tak brzo žádná 
i sebe nepohodlnější powětrnost. 


Pijawec, Anhdnger. (prost. Pros.) Prostředně weliké 


-pro domácí potřebu wážené jablko. Zraje-w Pro- 
sinci a Lednu, a dá se až do leta držeti. Owoce drží 
se pewně na stromě, a tak brzy ho witr nesklátí. 
Strom býwá wysoký a zdrawý, hodí se dobře do 
stromořadí k silnicím a cestám. 


Berlinská owčí hubička, Berliner Schafsnase. (wl. 


Pro.) Jablko weliké, podlauhlé, skoro wálečkowité, 
žluté s několika čerwenými prubami. Maso má žluté, 
tuhé, plné příjemné, kořenné, jemné, růžowé šťáwy. 
Jest příjemné k snědku a wýborné pro každau do- 
mácí potřebu. Zraje w měsíci Prosinci, a dá se ce- 
"Jau zimu držeti. Strom roste bujně, dosahuje ale jen 
prostřední wýšky, a jest úrodný. Zasluhuje wši wáž- 
nost od hospodáře. 


Biskupská renetka,  Bischofs - Reinette. (prost. List.) 


Prostředně weliké jablko, ale wýborné stolní owoce, 
jakož i ku každé jiné potřebě wážené, Owoce zraje 
w měsíci Listopadu, dá se celau zimu držeti, ale 
trochu zawadne. © Jablko má barwu jasně čerwe- 
nau s „prosetými řídkými malými tmawohnědými 
tečkami. Maso jest welmi jemné, požlautlé, bílé, 
tuhé, chřupawé, kořenné a nawinulé cukrowé chuti. 
Strom roste welmi bujně, a jest welmi úrodný. 


Weylimek weliký, grosser  rheinischer Bohnapfel. 


(prost. Led,) Obzwláštní hospodářské jablko, od žád- 
ného jiného nepřewýšené, poskytuje welmi mnoho 
trwanliwého mestu, a i z jara s pochwalau ozdo- 
buje tabuli. Dá se, aniž wadne neb šťáwu tratí, 


až daleko do leta držeti, hodí se i wýborně k su- 
šení. Jablko jest bledožluté, se sluneční strany 
počerwenalé. Maso jest welmi bílé, tuhé, chřupawé, 
jemné, chuti kořenné, jemnosladké, Strom tento zdra- 
wý dosahuje hodné wýšky i sily, žene wětwe wzhůru, 
a dělá korunu jehlancowitau; jest welmi úrodný. 
Powětří mu neškodí; nasazuje i tenkráte owoce, když 
na jiných stromech schází; hodí se wýborně do polí. 


6. Weylimek malý, kleiňer rhečnischer Bohnapfel, (ml. 


Un.) Mnohem wáženější nežli welký weylimek pro 
swau mnohém wětší nesnost a trwanliwost. Strom 
roste welmi bujně, jehlancowitě. © Owoce zraje 
teprwa w Unoru, a nechá se až do Srpna udr- 
žeti čerstwé a šťáwnaté. Z počátku jest swětlo- 
zelené, na sluneční straně tmawočerwené, čárkowané 
s promíchanými tečkami. Owoce nikdy nesewrká. 
Maso má pobělawozelené, tuhé, šťáwy plné, chuti 
libé, sladké beze wší nakyslosti. 


7. Zimní míšeň, edler Winter - Borsdorfer. (prost. List.) 


Daří se zwláště na wysokokmeních, nikoliw ale na 
zákrscích, neb nerád snese řezání. Nese pozdě a 
jen ob rok hojně. Dosahuje znamenité wýšky, wy- 
sokého stáří, a roste ač wesele, přede jen zdlau- 
hawě. Není bohužel tak četně pěstowáno a mno- 
ženo, jak by zaslaužilo, a sice proto, že se w 
štěpowání nerádo daří, a prodawačowi stromků po- 
málu roste. 

Mnozí drží toto jablko za nejlepší, a práwem : 
jestiť to jediné, které poskytuje i nejlepší owoce 
tabulní, i spolu pro každau domácí potřebu newy- 
rownané, Jablko jest polo bledožluté a polo krásně 


čerwené, jest kulaté, masa bilého, welmi chutného, 


—— 


welikosti prostřední, wisí na dlauhých stopkách. 
Zraje w Listopadu, a dá se přes welkonoce držeti. 
Strom roste rozložitě, a miluje dobrau půdu. Ne- 
máť w žádné wětší zahradě scházet, a hodí se 
zwláště do polí a w studenějším podnebí. *) 


*) Mišenská jablka jsau obzwláštní druh owoce otčině naší 


451 


- 8, Francauzské jablko zešlechténé, franzósischer kó- 


nig, Edelapfel. (wl. Led.)  Welmi krásné, hezky we- 
liké, trwanliwé a k snědku wážené jablko.  Zraje 
již pozdě w zimě, a dá se, aniž uwadne, až do 
jara držeti. Strom roste hezky wesele, nasazuje časně, 
a jest welmi úrodný, zasluhuje wšeobecného. rozší- 
ření a sázení na wenek, 

9. Franklinůw zlatopepák , Franklins  Goldpepping. 
„Malé wýborné zimní jablko pro tabule. Zraje w mě- 
síci Prosinci, a dá se celau zimu držeti. Jablko do- 
sahuje na loži owocním citronowé barwy, a jest po- 
selo malými tečkami. Maso má welmi jemné a bílé, 
plné šťáwy, chuti welmi sladké a spolu nawinulé. 
Strom roste zdlauha, nasazuje záhy a hojně. 

10. Weliký zlatopepák, grosser  Goldpepping , Pepin 
le grand. (List.) Krásné tabulní owoce a newy- 
rownané pro záwařky a k dušení a smažení. Jest 
prostředně weliké, masa žlutého , tuhého, spolu 
šťáwnatého, zraje w Listopadu, a dá se držeti až 
do jara. Strom žene wětwe wzhůru, roste zdlau- 
hawě, býwá jen prostředně weliký, jest welmi nesný, 
a miluje dobrau půdu, 


= 


wlastni, neboť sotwa která jiná země je w té wýbornmosti plodi jako 
Čechy. Odkud jméno jejich pocházi, těžko určiti, nikoli wšak nejme- 
nují se tak od země Míšně, neboť tam žádná nerostau. Za starodáwna 
byla mišenská jablka welmi powěstná. Kardinál Hyppolit Aldobran- 
dini, byw co papežský legat při dwoře císaře Rudolfa II w Praze, a 
okusiw těch jablek při hostině u nejwyššího hofmistra zemského, Ji- 
řiho z Lobkowic, wyjádřil se, že jsau tak wýborná, že by i papežské 
tabuli čest dělala. Když pak týž kardinal r. 1592 pod jménem Kli- 


ménta VIII dosedl na papežskau stolici, poslal mu pán z Lobkowic 


plný wůz mišenských jablek darem. © Při papežské tabuli bylo toto 
owoce od kardinalů a šlechty Římské s welikým zalíbením přijato, a 
počteno mezi nejchutnější. Papež wyžádal si od pána z Lobkowic 
několik štěpů pro swau zahradu, kteréž i obdržel; ale wlaské teplé 
podnebí nestaužilo jim, i zašly, nepřinesše žádného owoce. Slawný 
lékař český Marcus Marci z Kronlandu twrdil, že maji mišenská ja- 
blka welmi silnau moc léčiwau, obzwláště při nemocech žlučních, 
Před několika desitiletimi. byla mišenská jablka w Němcích welmi 
hledána. Do Rus zaslána přišla i za 10 kr. stříb. a i teď w Prusku 
kus ke kusu po 6 kr. w. č. příjdau. 


152 
11. 


1%. 


13. 


14. 


15. 


Wilaský frantiskowee,  štalieněscher Franzapfel, 


Mela Francesco. (prost. Pros.) Welmi krásné wýborné 8 
zimní jablko.  Zraje w Prosinci; a dá se dlauho 


držeti. | Strom roste welmi wesele a dest! hoden 
hojného wysazowání. ; oh 

Anglický zlatopepák, englischer Gočápěžoět na. 
Pro.) Jablko malé, masa zažlautlého, chuti wýborné. 
Strom jest náramně nesný, a ostáwá wždy pr Hodí 


-se wýborně na zákrsky, 


Saudečky, Fassapfel oder Wannenapfel. (prost. Pros.) 
Jablko prostřední welikosti, žluté, čerweně pruho“= 
wané, šťáwy sladké. Zraje ©—w měsíci Prosinci, a 
dá se až do měsíce Unora držeti. Jest dobré ta- 
bulní owoce. Strom jest prostřední welikosti, au- 
tlého dříwí a welmi úrodný, daří se w každé půdě, 
a jest dobrý pro domácí potřebu. 


Žluté zlatňátko, gelber Gulderliny. (wl. Pros.) Krá- 
sné, hezky weliké jablko, wážené pro tabule, jakož 
1 do kuchyně. Owoce zraje w Prosinci, a dá se, 
aniž wadne, až do Kwětna a ještě déle držeti. Ja- 
blko jest podlauhlé, zašpičatělé, zlatožluté, na straně 
sluneční tmawopočerwenalé. Strom roste zpowolna, 
dosahuje jen prostřední welikosti, má dříwí (wětwič- 
ky) autlé, a nasazuje brzy a hojně, 


Zelené zimní zlatňátko, grimer Winter- Gulder- 
ling. (prost. Pros.) Některý rok welmi weliké, oby- 
čejně jen prostředně weliké zimní jablko, k snědku 
lahodné a wážené owoce, zraje w Prosinci, a dá 
se bez wadnutí a ztráty chuti držeti až do leta, 
byloli we chladném místě uschowáno. Jest pro rol- 
níka wážené a do polí welmi příhodné jablko. 


16. Ženské ablko, Hoheitsapfel. (prost. Pros.) Krásné, 


© prostředně weliké, pro swau šťáwnatost od. rolníka 


wážené zimní jablko.  Zraje w Prosinci, a dá se 
celau zimu -„držeti. Jest obzwláštně dobré hospo- 
dářské owoce. Strom roste, bujně a welmi wesele. 


17. Mazlík cizí, hollándischer Kásapfel. (prost.) Jablko 


= VÉ 


153 


. pro welikosti, auhledné a skwostné. Tento 
© druh jablka dá se celý rok držeti, a wždy jest při 
-dobré sladkonawinulé šťáwě. Strom jest welmi úrod- 

ké s ný a wesele. roste. 


18. „Welké pruhowané císařské jablko, Imperial, 
 gestreifter grosser Kaiserapfel. (wl. Pros.) Jest wel- 
„mi krásné, hodně weliké jablko, přihodné jak ke 
snědku za čerstwa tak i pro každau domácí potřebu. 
Zraje w měsíci Prosinci, a dá se až do leta bez 
wadnutí držeti. Strom roste bujně, a dosahuje hodné 
rozsáhlosti.  Zasluhuje obecného wysazowání. 


19. Panenské jablko, Jungferapfel. (prost. Led.) Jest 
to jablko prostřední welikosti, k jídlu a pro hospo- 
dářstwí wšeho schwálení hodné. Strom roste jehlan- 
cowitě, a dosahuje jen prostřední welikosti.  Zraje 
w Lednu, a celau zimu podržuje šťáwnaté a chutné 

© maso swé: dá se držeti až do Čerwna. Daří se w 
každé sebe špatnější půdě, a wydrží w každém i 
zimlawějším podnebí. Jest náramně úrodný, neb 
w čas wywinutého a dozráwajícího owoce wyhlížejí 
wětwe owocem obsazené co pletence cibulowé. Ně- 
kolik stromů tohoto druhu, neměloby w žádné 
štěpnici scházeti. Druh tento hodí se dobře do polí 
a k silnicím do stromořadí. 


20. Amerikanské císařské jahlko ,  amerikanischer - 
Kaiserapfel, Emperor apple. (prost. Pros.) Prostředně 
weliké welmi wážené zimní jablko pro tabule, Zraje 
w Prosinci, a dá se až do jara držeti. Strom roste 
wesele, jest úrodný, a protož hoden hojného wy- 
sazowání. 


21. Bílá wlaská zimní kdaule, žralienischer weisser 
Winter-Calville, Calville blanche d hiver. (wl. Pros.) 
Wice wysoké než široké, hodně weliké, trwanliwé 
zimní. jablko, nejkrásnější wzor jablka hranatého, a 
dle chuti král wšech jablek. Barwa základní jest 
žlutá, na straně sluneční swětločerwená neb čerwe- 
nokarmazinowými skwrnami skropená, — Woní welmi 


454 


libě, maso má žlutobílé, šťáwnaté, chuti co nejwýš 
wznešené ananasowé. Zraje w Prosinci, a dá se až 
do leta držeti. Strom roste rozložitě, ale zdlauhawě, 
ostáwá malý, není tuze nesný, a nedosahuje wyso- 
kého stáří, protože welmi často podléhá spále. 

22. Karmalitská renetka, Karmaliter Reinette, Reinette 
de Carmes. (prost. Pros.) Krásné, prostředně weliké, 
wýborné tabulní jablko. Zraje w Prosinei, a dá se 
držeu až do jara, kdež pak uwadá. Jablko jest 
krásného pohledu, masa žlutobílého, tuhého, welmi 
jemného, šťáwnatého, chuti wysoce kořenné a sladké 
jako cukr. Jest pro naše české podnebí wýborný 
jablkowý druh. Nemůže dosti rozmnožen býti, a 
neměl by w žádné štěpnici scházeti. 

23. Kardinal krwočerwený, dlutrother | Winter- Kardi- 
nalapfel. (wl. List.) Welmi krásné, častěji weliké 
zimní jablko, příjemné k jídlu za čerstwa. Maso má 
čerwené, podoby jest podlauhlé, do hospodářstwí 
wýborné. Strom roste bujně, žene wětwe wzhůru, 
a míwá korunu pěkně srownanau, newelkau. Jablka 
zrají w Listopadu, a drží se celau zimu. Tohoto 
druhu jablkowého šlupka jest při dotknutí welmi 
hladká a potažena jakausi mastnotau. Strom tento 
spokojí se s každau půdau, snese i studenější pod- 
nebí, jest pro hospodářstwí newyrownaný, a zaslu- 
huje wšudy býti rozmnožen. 


24. Čerwený kardinal, rother Kardinalsapfel. (wl. Říj.) 
Krásné, weliké, Vyytápáé zimní jablko, pro hospo- 
dářstwí newyrownané. Strom dosáhne bodné rozsáh- 
losti, žene wětwe do šíře, a žádá dobře wzdělanau 
mastnau půdu. Owoce zraje ku konci Října, a drží 
se hluboko do zimy. Owoce jest kulaté a čerweně 
pruhowané. 


25. Kredowa kdaulowá renetka, Kredes Oužtťen-Reč- 
nette. (prost. Pros.) Malé neb prostředně weliké ja- 
blko, wělmi krásné, pro tabule chuti obzwláštní, 
žiwé barwy citronowé beze wší čerwenosti.  Woní 
libě a necwrkne. Maso má bílé, welmi jemné, šťáw- 


26. 


27. 


28. 


30. 


155 


naté, chuti kdaulowé, libě cukrowé, nawinulé. Strom 
roste zdlauhawě, není weliký a welmi aurodný. 


Rýnský skřiwenec, rheinischer | Krummstiel. (wl. 
List.) Hezky welké, trwanliwé jablko, k snědku pro 
wenkowana příjemné. Zraje w měsíci Listopadu, a 
dá se, aniž wadne, až do jara držeti. Strom dosáhne 
hodné wýšky a rozsáhlosti. | Zasluhuje hojného roz- 
množení. 

Šikowo Rýnské wenkowské jablko, Schick's 
rheinischer Landapfel. (wl. List.) Weliké, ranné zi- 
mní jablko, jest příhodné pro každau domácí po- 
třebu, jakož i pro tabule. Zraje w Listopadu, a 
dá se až do zimy držeti. Strom roste bujně, a do- 
sahuje hodné wýšky. 

Weřejník, Langscheider. (prost. Pros.) Wýborné ho- 
spodářské jablko, schopné i k snědku za čerstwa. 
Zraje w Prosinci a dá se skoro celý rok držel, 
aniž uwadne. Daří se dobře i pod studenějším nebe 


pásem, a hodí se zwláště do stromořadí k silnicím 


a cestám weřejným, 

Zimní sladký papírník, polnischer sůsser Papier- 
apfel. (prost. Pros.) Jablko zimní, prostřední weli- 
kosti, welmi krásné a trwanliwé, chuti líbezné a ne- 
wyrownané něžnosti. Owoce zraje w Prosinci, a dá 
se až do leta držeti. Strom dosahuje znamenité 
wýšky a tlauštky. o 
Malwazínky, děňhmischer Winter - Malvasierapfel, 
(prost. Pros.) Jablko prostřední welikosti, požlautlé, říd- 
ce čerweně pruhowané, kulaté, a šťáwy nawinulé. Zraje 
w měsíci Prosinci, a dá se až do konce Unora dr- 
žeti. Šlupka tohoto jablka jest welmi jemná a slabá, 
Strom roste welmi zdlauhawě, a dosahuje jen pro- 
střední welikosti, jest ale náramně aurodný.  Zaslu- 
huje od hospodářů obecného powšimnutí, protože 
wšude se daří, s přísnějším nebe pásem se spokojí 
a nese hojné owoce. Owoce se drží pewně na stro- 
mu a wítr ho neshází. Jest strom k wysazowání do 


polí welmi příhodný. 


156 


31. Bílé knížecí jahlko, owečsser Mattapfel. (prost. List.) 
Jablko kulaté s patrnými hranami. Spodní jeho 
barwa jest žlutá, skropená tmawočerwenými pruhami, 
a na sluneční straně bledočerwená. Z welmi slu- 
nečných poloh jest jablko tmawočerwené. © Woní 
welmi fialkowě a necwrkne. Maso má libé a měkké, 
šťáwu libě nawinulau a chuť jemně kořennau. Pro 
domácí potřebu nedá se lepší owoce mysliti, jest 
spolu i dobré k snědku za čerstwa, a wydajné na' 
welmi dobrý cidr čili mest.  Owoce zraje již w Li- 
stopadu a nepadá. Strom jest zdrawý, a dosahuje 
w dobré půdě, ač spěšně neroste, znamenité wýsky 
1 stáří, a jest welmi úrodný. Kwětu neškodí žádné 
nepohodlné powětří.  Zasluhuje k sázení do polí a 
podlé silnic wšecko schwálení. 


v 

32. Zižka, drei Jahre dauernder  Mutterapfel, (prost. 
Břez.) Jablko chwály hodné, držíť se welmi dlauho 
při chuti zcela nezměněné. Zraje w měsíci Březnu, 
a dá se tři leta držeti. Strom jest welmi zdrawý, a 
žene wětwe wzhůru. Poněwadž owoce hned, jak se 
stromu strženo jest, k snědku se nehodí, aniž 
cwrkne, zasluhuje sázen býti zwláště wen do. polí a 
podlé silnic. Stálé zdrawí stromu a náramná nes- 
nost jsau při něm zwláště dobré wlastnosti. Ostatně 
jest jablko jen prostřední dobroty. | 


33. Anglická zimní parmice, englisehe Winfergoldpar- 
máne, Kónig der Peppinge, Pepping von Holland, King 
of the Píppins. (wl. Pro.) | Krásné, hodně weliké 
owoce, chuti nejwýbornější, skwostné. pro- tabule. 
Zraje w Prosinci, a dá se až do Března držet, kdež 
swau chuť ztrácí. Owoce toto jest barwy zlatožluté, 

„na straně sluneční karmazinowými čarami pruho- 
wané a počerwenalé. | W- této čerwenosti má tečky 
barwy tabákowé neb počernalé, | Nikdy necwrkne. 
Maso má libé, požlautlé, welmi jemné, tuhé, skoro 
chřupawé, plné šťáwy, chuti kořenné a spolu libě 
cukrowé,. Jest to jedno z nejlepších jablek i pro 
rolníka, zápasící se wšemi.  Byťby i w skwostnosti 


157 


- chuti od jiných bylo předčeno, dobude mu jeho 


31. 


35. 


36. 


37. 


welikost, krása, dlauhé uschowání beze wšeho wa- 
dnutí a zwláště zdrawý a bujný růst stromu, jenž 
s wnadnau a wysokau kórunau se wznáší, a přitom 
časně, a spolu i hojně nasazuje, wšecku přednost. 
Welké skelní jablko, rother polnischer Pauliner. 
(prost. Pros.) „Prostředně weliké, trwanliwé jablko, 
k snědku za čerstwa příjemné. Strom roste wesele, 
a dosahuje hodné síly. Owoce zraje w Prosinci, a 
dá.se držeu až do leta. Druh tento hodí se zwlá- 
ště do polních stromořadí. 

Liberní jablko, dchter Pfundapfel. (wl. Pros.) Owoce 
náramně weliké, odkudž jméno jeho. Jablko jest 
poločerwené, placaté a sladkošťáwnaté. Zraje ku 
konci Prosince a na začátku Ledna, a dá se až do 
konce Unora držeti. Strom roste zdlauhawě, a býwá 
jen prostředně weliký a neúrodný. Wětwe swé od 
sebe rozhání. Pro swau welikost nehodí se co wy- 
soký strom, neb wítr hází owoce dolů; hodí se 
pauze na Swatojančata. 


Pomerančowé jablko, Pomeranzenapfel, (wl. Pros.) 
Hodně weliké, pěkné tabulní owoce, jen že jest 
tuze řídkého líta. Zraje w Prosinci, a dá se držet 
až do leta. Strom dosahuje náramné wýšky, roz- 
sáhlosti a spolu i stáří, jest zdrawý, a daří se i w 
studenějších krajinách, w půdě hubené, kamenité, 
jen ne bahnité. 


Knížecí řechtáč, Princessin, Princesse noble. (Pro.) 
Welmi krásné, prostředně weliké jablko, skwostné 
pro tabule, a pro kuchyni nepřewýšené. Owoce, po- 
kud jest na stromě, jest mlhau potaženo, a na loži 
owocním býwá kůže jeho mastná; barwy jest žluté 
s čerwenými pruhami. Owoce woní welmi libě a ne- 
cwrkne. Maso má bílé, měkké, plné šťáwy, chuti 
kořenné, libě skořicowé a spolu nawinulé cukrowé. 
Strom jest jen prostředně weliký a welmi úrodný. 
Hodí se pauze do zahrad. Zasluhuje wůbec roz- 
množen býti. 


158 
38. 


39. 


40. 


41. 


42. 


Geigrowa launice neb Augustinka, Geiger's Prin- 
cessín Auguste. (prost. Pros.) Hezky weliké, krásné 
jablko pro tabule w zimě, Strom roste wesele. 
Owoce zraje w Prosinci, a drží se až do jara. Ne- 
může být dosti wysazowán, 


Winné jablko, Weinapfel. (prost. Pros.) | Dobré 
pro domácí potřebu. Zraje w měsíci Prosinci, a dá 
se dlauho držeti. Strom jest náramně úrodný, a 

hodí se do stromořadí wenkowských a podlé cest. 
Dá se též wýborně upotřebowati na mest a ocet. 


Welký pruhowaný hranáč, grosser  rheimischer 
gestreifter Rambour. (prost. Pros.) Krásné owoce jak 
dle welikosti tak dle swých wlastností. Zraje w Pro- 
sinci, a dá se až do jara držeti. Strom roste bujně, 
jest spolu úrodný, žádá ale ostatně půdu dobrau. 


Prawá bílá francauzská Renetka, úchře, weisse 
franzósische Reinette, Reinette blanche. (Pros.) Ke 
stopce ploské a k šomolce zašpičatělé, skwěložluté, 
trochu počerwenalé, skropené tečkami hnědými a 
na straně sluneční čerwenohnědými. © Masa welmi 
krásně bílého, měkkého, plného šťáwy, a chuti wel- 
mi libě nawinulé, beze wši wůně. Toto jablko jest 
náramně krásné a skwostné tabulní owoce. Zraje 
w Prosinci, a dá se držeti až do leta. Strom dosa- 
huje jen prostřední welikosti, nasazuje záhy, každo- 
ročně, a jest welmi úrodný. 


s 


Renetka Bělská, Baumanns rothe Winter - Reinelle. 
(prost. Pros.) Welmi pěkné, prostředně weliké, tr- 
wanliwé zimní jablko pro tabule, též i wýborné ku 
každé jiné potřebě. Jablko jest skoro celé bledě 
čerwené, obzwláštně na straně sluneční, s promícha- 
nými pruhami tmawočerwenými a na slinné straně 
zlatožluté. Owoce zraje w Prosinci, a dá se držeti 
až do leta, kdež uwadá. Maso jest žlutobílé, jemné, 
chřupawé, hojně šťáwnaté, chuti kořenné, wýborné, 
cukrowité a spolu nawinulé. Strom roste wesele a 
jest welmi úrodný. 


Aka 


159 


43. Bredská renetka, Reinetře von Breda, Reinette 
de Breda. (Pros.) Wýborné jablko, ploskaté, zlato- 
žluté s rozličnými rezowými skwrnami a pihami, na 
straně sluneční skropené tečkami značnými čerwe- 
nokarmazinowými, pstruhowými. Owoce pozdě str- 
hnuté jen málo uwadá. Zraje na začátku Prosince, 
přichází ale až w Lednu do swé nejlepší chut, a 
dá se udržeti zcela šťáwnaté a spolu chutné až do 
Března. Strom jest zdrawý, roste ale předce pomalu, 
žádá dobrau wzdělanau půdu, jest náramně úrodný, 
a není chaulostiwý na powětří. 

44. Renetka šampanská, Champagner Reinefte, Rei- 
nette platte de Champagne, Loskrieger fůrstlicher Ta- 
felapfel.  Welmi krásné, wýborné zimní owoce pro 
tabule, barwy bledožluté, na straně sluneční poně“- 
kud čerwenorůžowé. Pozdě strženo newadne. Maso 
má bílé, jemné, libě cukrowé, plné šťáwy. Strom 
roste zdlauhawě, a nebýwá weliký, zato ale náramně 
úrodný. Zasluhuje pro štěpaře k wysazení do za- 

X hrad a wen wšeobecného powšimnutí, 

45. Renetka Dielowa, Dies Reinelte. La Reinette 
Diel. (prost. Pros.) Welmi krásné, prostředně welké, 
wýborné jablko pro tabule. Wysoce žluté citronowé 
barwy, na straně sluneční s čerwenokarmazinowými 
"pihami a libau wůní. Maso jest welmi bílé, jemné, 
tuhé, chřupawé, plné šťáwy, libě cukrowé ananasowé 
chuti. Zraje w Prosinci, a dá se držeti po celau 
zimu. Strom roste welmi bujně, jest zdrawý a spolu 
záhy nesný. Pan professor Mons pojmenowal tento 
welmi krásný, wýborný, z jádra wychowaný jablo- 
ňowý druh jménem wysoce zaslaužilého badatele w 
štěpařstwí Diela. 

46. Známkowá Renetka, Charakters- oder Hierogly- 
phen-Reinelte. (wl. Říj.) Welké swětložluté jablko, 
na celém powrchu rozličnými znameními jako ob- 
winuté. Maso má bílé, welmi jemné, husté, tuhé a 
plné šťáwy. (Chuť má libau nawinulau. Jest pro 
tabule wážené jablko. Zraje w Říjnu, dá se ale 


160 


47. 


48. 


49. 


50. 


51. 


celau zimu držeti, jen rádo trochu uwadá. Strom 
roste welmi bujně, není na powětří. chaulostiwý, na- 
sazuje záhy a hojně. ; 
Mandlowá renetka, Dierzer Mandel Reinette. (pros. 
Pros.) Krásné, jen prostředně weliké jablko, wý- 
borné pro tabule. Zraje w Prosinci, a dá se celé 
leto držeti. Strom roste wesele, a dosahuje ho- 
dné wýšky. 

Dietzowa zimní zlatá renetka, Dietzer Winter- 
Gold-Reinelte, (ml. Pros.) © Welmi krásné, trochu 
malé neb prostředně weliké jablko, dobré pro ta- 
bule. Zraje w zimě, a dá se až do jara držeti. 
Strom roste welmi wesele. i 
Anglická granatowá Renetka, englische Granat- 
Reinette. (prost.) Dle zewnitřní podoby jest táto re- 
netka zcela podobná. renetce Orleanské. © Jablko 
prostřední welikosti se stinné strany nažlautlé, ostat- 
ně karmazinowě čerwené s čerwenými pruhami. Mezi 
tímto čerweným jest welmi mnoho hnědých pih, wy- 
padajících častěji co hwězdičky neb rezowé skwrny. 
Maso má bílé nažlautlé; welmi jemné, chřupawé, šťáw- 
naté, chuti welmi libé, wznešené a kořenné. Jest to 
wzácné jablko, pro tabulé a ku každé domácí po- 
třebě hledané. Strom má wysoký wzrůst, žene wět- 
we wzhůru, a jest welmi úrodný. W žádné zahradě 
neměl by chyběti. : 

Renetka pstruhowá, Forellen - Reinette, la Rei- 
nette tachetée. (ml.)  Welmi krásné, trochu- malé, 
trwanliwé, jak pro každau domácí potřebu, tak pro 
tabule wážené jablko. Strom dosahuje jen prostřední 
welikosti; žádá wzdělanau půdu, teplé wýslunné po- 
ložení. Owoce zraje na jaře, jest w měsící Kwětnu 
nejlepší, a dá se w dobrých sklepích celý rok držeti. 
Francauzská skwostná renetka, franzósische Edel- 
Rěinette, Reinette Franche. (wl. Pros.) Jablko wel- 
mi krásné, weliké, wýborné tabulní owoce, barwy 
skoro zcela čerwené a čerweně pruhowané; maso 
má prostředně šťáwnaté a chuti sladké. Zraje po 


161 


» krásném letním počasí w Prosinci, a jest w Lednu 
a Unoru nejlepší; později jest nechutné, a dostáwá 
pod koží haubowité skwrny. Strom žádá welmi 
dobrau; wzdělanau a suchau půdu, a býwá hodně 
weliký. Korunu dělá pěkně kulatau, 

52. Gásdonkowa zlatá renetka, Gasdonker Gold-Rei- 
nette. (Pros.)—Zlatožluté, na straně sluneční počer- 

© wenalé, o dě silnými pihami skropené jablko. 
Maso má ožluté, welmi jemné, tuhé, šťawy plné, 
chuti -welmi kořenné, sladkonawinulé. Owoce zraje 

B ny oc a dá se držeti až do Dubna. Strom 
roste wesele, dosahuje hodné wýšky, a jest náramně 
aurodný. 

53. Leskawá renetka, Glanz-Reinette. (prost. Pros.) 
Prostředně weliké, wýborné zimní jablko pro tabule. 
Zraje w Prosinci, a dá se držeti celau zimu, načež 
k jaru již trochu uwadne. Strom roste bujně, do- 
sahuje znamenité tlauštky, a není w čas kwětu na 
powětří chaulostiwý. 

54. Chotkowa čili Bubenecká renetka, Graf Choteks 
Reinette. (prost. Pros.) Jablko prostřední welikosti, 
krásného pohledu a wůně welmi libé a silné, se 
sluneční strany čerwené, skropené bělawými pihami, 
se 'strany sluneční žluté. Jest to wýborné tabulní 
owoce. Zraje w měsíci Prosinci, a dá se držeti až 
do konce Unora. Strom roste zdlauhawě, a dělá 
pěknau silnau kulatau korunu; jest aurodný, 2aslu- 
huje místa w každé sebe menší štěpnici, a wůbec 

—« „wšeobecného rozšíření. 

55. Harlemská renetka, Harlemer Reinette. (wl. List.) 
Wýborné jablko, jak pro tabule tak i pro každau 
domácí potřebu. © Musí pozdě sčesáno býti, sice 
wadne; daří se na wysokokmení welmi dobře. Zraje 
w Listopadu, a dá se držeti až do jara. Strom do- 
sahuje hodné wýšky i síly, a jest trwanliwý. 

56. Hollandská zlatá renetka, der Goldmohr, Hollůn- 
dische Gold-Reinette, (Pros.) Obzwláštní tabulní owoce, 


též do hospodářstwí wýborné.  Owoce toto musí 
Štěpařský klíč. 11 


162 


57. 


58. 


59. 


60. 


pozdě býti strháno, sice wadne. Zraje w Prosinci, 
a dá se držeti až do jara. Owoce jest kulaté, ble- 
dožluté, na sluneční straně barwy karmazinowé, ble- 
dopočerwenalé. Skoro celá kůže jest potažena hru- 
bým kožowitým rezem. Toto jablko rádo scwrká. 
Maso jest bílé, jemné, tuhé, šťáwnaté, spolu kořenné 
cukrowé nawinulé chuti. © Strom roste zdlauhawě, 
nasazuje ale brzy a nese každoročně. 

Newyrownaná renetka, die grosse oder doppelte 


„Kasseler oder. hollándische Goldreinette. (wl. List.) 


Pro kuchyň a tabuli jablko nejwyšší ceny. Sirom. 
roste wesele, a žene wětwe swé, jehlancowitě, nasa- 
zuje owoce časně a hojně, a to i w rocích na owoce 
neúrodných. Owoce zraje ku konci Listopadu nebo 
z počátku Prosince, a dá se dlauho w zimě držet. 


„Jest kulaté, barwy swětložlute, tmawočerweně pru- 


howané. Na straně sluneční jest spolu počerwenalé, 
a mezi tím čerwánkem skropené pihami. Maso má 
sněhobílé, jemné, kořenné a spolu plné“ sladké, 
trochu nawinulé šťáwy.  Owoce toto jest ku každé 
potřebě newyrownané. Zasluhuje být wůbec sázeno. 
Kewská skwostná renetka, kóstliche Reinelte von 
Kew. (Pros.) Owoce prostřední welikosti, krásně wy- 
twořené, od bůně jak ke stopce tak šomolce stejně 
prohnuté, barwy jasně čerwené, chuti wýborné. Maso 
má nažlautlobílé, jemné, tuhé, plné kořenné, slad- 
konawinulé šťáwy. Strom roste wesele, nese záhy, a 
náramně bohatě. 

Zázworkowá renetka, Krduťer - Reinette. (prost. 
Pros.) Owoce prostřední welikosti, obzwláštní pro 
tabule, chut wznešené. Zraje w Prosinci, a dá se 
dobře držeti. Strom roste wesele. Tento druh za- 
sluhuje býti wůbec rozšířen. ©- 


Korunowitá renetka, Kronen - Reinette. (wl. List.) 
Jablko weliké, o něco wíce široké než kulaté. Jemná 
a hladká kůže jest wysoko žlutá a kolkolem: skro- 
pená karmazinowými pruhami, na straně sluneční 
mezi těmito pruhami ještě poseta čerwenými pibami, 


163 


neb bledočerwenau barwau potažena.  Stromowé w 
stínu stojící mají častěji owoce pauze zlatožluté. 
Jablko woní trochu wůní jahodowau, a nescwrká. 
Jadřinec má weliký a otewřený, maso bilé, podlé 


* kůže nažlautlé, wůni libau a chuť newyrownaně do- 


brau, jakau může míti jen nejušlechtilejší renetka. 
Zraje w měsíci Listopadu, a dá se celau zimu držeti. 
Strom roste welmi wesele, žene wětwe jehlancowitě, 
nese záhy a každoročně. Nemůže býti dosti wy- 
sazowán. 


61. Renetka koženná, Leder-Reinette oder dchte graue 


franzósische Reinette. (wl.) Jablko weliké, w čas do- 
zrání chuti dobré a šťáwy welmi libě nawinulé. 
Owoce jest oliwozelené, na straně sluneční žluto- 
zelené, spolu špinawopočerwenalé. Po této spodní 
barwě potažena jest bezleská hrubošpinawá barwa, 
která častěji kryje celé owoce,  Owoce toto newy- 
rownané jest k pečení.  Zraje w měsíci Únoru, a 
wydrží, ač nacwrklé, až do Dubna. Strom roste 


bujně, má listy široké, korunu dělá welmi rozložitau, 


a spokojí se s každau sebe hrubší půdau; sneseť 
i studenější nebe pás. Pro swau aurodnost a nes- 
nost i w létech neúrodných zasluhuje wysázen býti 
do stromořadí podlé silnic neb cest hodně širokých. 


62. Maskonowa zlatá skelná renetka, Maskons harte, 


63. 


gelbe Glas-Reinette. (prost. Pros.) Toto jablko dá se 
celý rok držeti. Jest žluté, na sluneční straně 
hnědočerwené. Woní libě a necwrkne, Maso má 
bílé, welmi: jemné, šťáwnaté, tuhé, chřupawé, chuti 
kořenné, jemné winné. „Jadřinec má weliký a ote- 
wřený. Jablko jest jen prostředně weliké, pro ta- 
bule a kuchyni zcela wýborné.  Zraje w. Pro- 
sinci, a dá se držeti až do podzimka. Strom má 
jako míšeň dříwí autlé, jest weliký a welmi au- 
rodný. "Tento druh daří se jak na wysokokmení, 
tak zákrscích. 


Renetka muškátowá, sonč neb přewoňka, Muskat- 


Reinette. (prost. List.) Owoce prostřední welikosti, 
. 11% 


p 


164 


pro tabule w. skutku wzácné jablko, „Strom nasa- 
zuje záhy a každoročně hojného owoce, ale dosa- 
huje“jen prostřední welikosti, a na Swatojančatech 
ostáwá příliš nízký, Owoce zraje w Listopadu, 
nechá se až do měsíce Unora držeti, pak jest mauč- 
naté. Nejlepší jest w měsíci Prosinci. 


64. Renetka Nowo-Yorská, okořka, kynka, Neu- Yor- 


65. 


66. 


ker Reinelte. (prost. Pros.) Obzwláštní owoce. Strom 
roste welmi spěšně a bujně, žene wětwe wzhůru, 
nasazuje záhy a každoročně mnoho dobrého owoce. 
Maso jest tak tuhé jako jablka míšenského. Strom 
žádá dobrau a wzdělanau půdu, sic jest jeho owoce 
plno skwrn a napukané.  Stopku má welmi krátkau 
a šomolku welmi otewřenau. Kůže. jest zlatožlutá, 
na sluneční straně wysoce čerwená pstruhowými pi- 
hami skropená. 


Orleanská renetka, Orleans - Reinette, la  Reinette 
d Orleans. (wl. Pros.) Weliké, welmi krásné, jedno 
z nejprwnějšího tabulního owoce, které se může 
nazýwati wzácné, když se pozdě strhá se stromu, a 
we chladném místě se uchowá. Maso má bílé, po- 
žlautlé, jemné, plné šťáwy, chuti wznešené, cukro- 
wité a spolu libě nawinulé. Owoce zraje w Prosinci, 
a dá se po celau zimu držet. Strom jest krásný, 
zdrawý a roste spěšně. Korunu dělá kulatau, a brzo 
a hojně nasazuje. Žádá jako wšecky ušlechtilé fran- 
cauzské renetky dobře wzilčlnmt půdu a teplé wý- 
slunné stanowiště, 


Renetka syrečkowá, rěthliche Reinette. (w. Pros.) 
Welké wznešené a skwostné zimní jablko pro ta- 
bule, bez odporu jedna z nejlepších renetek. Býwá 
někdy wálečkowité, wždy širší než delší. Jeho hlad- 
ká kůže jest spodem jasně citronowé barwy, na 
sluneční straně jest načerwenalé a čerwenokarmazi- 
nowými pruhámi čárkowané. Maso jest bilé, na- 
žlautlé, welmi jemné a tuhé, šťáwnaté, chuti wzne- 
šené, kořenné, cukrowé, spolu libě nawinulé. Owoce 
zraje w Prosinci, a dá se držeti až do leta, aniž 


165 


wadne. Druh tento nemůže býti dost wysazowán, 
Strom roste welmi bujně, nasazuje brzo a hojně. 
Lupen jest značně welmi welikými, silnými a spolu 
špičatými zuby nařezán, 


67. Anglická Spitální renetka, englische Spitals - Rei- 


netle, (prost.) Krásné, prostředně weliké, pro swé 
tuhé, šťáwnaté a kořenné maso wýborné zimní ta- 
bulní jablko, jakož i ku každé domácí potřebě pří- 
hodné. Owoce jest mnohem wyšší než širší, žluté, 
bledě počerwenalé, s pihami. Maso bíložluté, jemné, 
husté, welmi šťáwnaté, s silnau kořennau, příjemnau, 
cukrowau a spolu nawinulau chutí. 


68. Perlowá renetka (perlowka), Perl-Reinette. (prost. 


List.) Owóce prostřední welikosti, celé čerwené, po- 
dlauhlé, chuti sladké, nawinulé, welmi šťáwnaté. Zraje 
w Listopadu, a nechá se držeti až do Ledna. Strom 
jest tak nesný, že od aurody zcela zakrní, roste 
kulowatě, a jest newelký. Tento strom spokojí se 
s každau půdau, zasluhuje pro swau nesnost, aby 
byl hojně štěpowán. : 


69. Safránowá renetka (šafránka), Safran - Reinette. 


k 


(prost. Říj.) Welmi krásné jablko, spolu s welmi 
libau wůní. Jablko ono jest jak u šomolky tak u 
stopky stejně široké. Značně se dá onen druh ja- 
blkowý od jiných rozeznati tím, že jest celé jablko 
potaženo jakausi mastnau šťáwau, jakoby bylo má- 
slem pomazáno. Na straně sluneční jest swětločer- 
wené, spolu s tmawočerwenými pruhami. Owoce jest 
dobré, zraje již ku konci Října, a dá se dlauho 
držeti. Strom má wětwe welmi řídké, a žene do 
šíře.  Nemělby nikde we welkých štěpnicích chyběti. 


70. Renetka skwostná, Triwnphs - Reinetfe, | Reinette 


triomphante. (prost. List.) Wzácné tabulní jablko, 
hezké welikosti, na sluneční straně pěkně čerwené, 
na stinné straně kůže pokoženělé. Strom jest nesný, 
rozložitý, prostřední welikosti, žádá dobrau půdu. 
Owoce zraje w Listopadu, a dá se držeti až do mě- 
síce Března, kdežto již secwrkuje. 


166 


71. Ženská renetka, Weiber-Reinette, Reinette pomme 


(2. 


Madame. (wl. Pros.) Welká, krásná a welmi dobrá 
renetka. Zraje w Prosinci, a dá se bez wadnutí až 
do jara držeti. Strom býwá hodně silný, nese brzo 
a hojně. 

Windsorská renetka, Windsors- Reinette. (wl. Pros.) 
Weliké, w podobě swé welmi nestejné jablko s hra- 
nami, na straně sluneční počerwenalé, libé k snědku 
a welmi wýborné ku každé domácí potřebě; k snědku 
wšak se hodí pauze do Unora, potom ztrácí šťáwu 
zcela. Maso má bílé, chuti nawinulé.  Zraje w mě- 
síci Prosinci, a dá se držeti až do jara. Strom do- 
sahuje znamenité rozsáhlosti, a jest aurodný, žádá 
ale dobrau půdu. 


%3. Bílá antillská zimní renetka, aweisse onitillisché 


(4. 


(5. 


Winter - Reinette. (wl. Pros.)  Nahranatělé welké ja- 
blko, kůže hladké, žluté, trochu počerwenalé. Woní 
welmi libě, a-jen trochu wadne. Maso má husté a 
tuhé, -ale plné šťáwy, chuť welmi libau, sladkonawi- 
nulau. Strom býwá welký a náramně aurodný. 
Čerwený Štětiňan neb Štětinská renetka, ro- 
ther Stetťiner. (prost. Pros.) W německém jazyku 
má toto jablko rozličná jména, jako: rother Stet- 
tuner, rother Herrenapfel, Annaberger, Berliner Glas- 
apfel, Bódigheimer, w Rakausích Malerapfel. Jablko 
jest swětlozelené, na straně sluneční swětločerwené 
s čerwenými tečkami. Maso má bílé do zelena, 
šťáwnaté, chuti libé sladkonawinulé a muškátowé. 
W Čechách jest welmi rozšířeno, což již swědčí o 
jeho dobrotě. Jest to dobré tabulní owoce, a w 
každé štěpnici mělo by hojně býti wysázeno. Strom 
rozkládá se w šíř, a dosahuje hodné wýšky. Nese 
ob rok welmi hojně, žádá ale dobrau hlubokau půdu. 
W půdě písečnaté dostáwá brzo na rozhěaěch mí- 
stech spálu. 


Renetka citronowá, Citronen - Reinette, la Reinette 
de Citrone. (wl. Pros.) Krásné, hodně weliké tabulní 
owoce w zimě. Strom roste wesele, nebýwá ale 


.- | 167 


weliký, a žádá dobrau půdu a wýsluní; daří se dobře 
na zákrscích. Owoce zraje w Prosinci, a dá se dr- 
žeti až do jara, aniž wadne. (Owocé má čistau ci- 
tronowau barwu, jest trochu počerwenalé s promí- 
chanými šedými tečkami, Jablko woní libě a ne- 
wadne. Maso jest bílé, měkké, plno cukrowé šťáwy. 
Jak mile wšak trochu déle se drží, dostane pod koží 
„malé haubowité bradawičky, a jest welmi nechutné. 
Nezasluhuje žádného rozmnožowání, 

76. Bílé, wlaské rosmarinowé jablko, aweisser ita- 
lienischer Rosmarinapfel, Mela de Rosmarino. (prost. 
List.) © Krásné prostředně weliké, bělawozelené, na 
loži owocním w čas dozrání žluté, podlauhlé jablko, 
na straně sluneční bledočerwené, wůně fialowé, Maso 
má bílé, jemné, šťáwnaté, chuti cukrowé, nawinulé. 
Jest wýborné tabulní jablko.  Zraje w Listopadu, a 
dá se držeti až do Dubna, nejlepší jest ale w Pro- 
sinci, Máli strom příliš mnoho, owoce, jak se welmi 
často stáwá, nebýwá chutné. | Strom jest zdrawý, 
wětwe žene wzhůru, a jest welmi aurodný, zasluhuje 
od weňkowského hospodáře wšeho powšimnutí; neb 
se daří wšude, a spokojí se s každau sebe špat- 
nější půdau. 

77. Wrbowka, Lehmanns Ungarapfel. (prost. Pros.) 
Prostředně weliké, welmi trwanliwé zimní jablko, pří- 
jemné k snědku za čerstwa a pro kuchyň newy- 
rownané. Zraje w Prosinci, a drží se až do jara. 
Strom roste z mládí bujně; předce wšak dosahuje 
jen prostřední welikosti. 

«8, Kyselec, Vuterapfel ohne Kern, Pater noster sans 
pipins. (prost. List.) Pěkné, prostředně weliké jablko. 
Maso má jemné, přižlautlé, chuti wždy kyselé, Ne- 
zasluhuje žádného rozmnožení. Owoce zraje w Li- 

- stopadu, a jest w Prosinci a Lednu nejchutnější. 

79. Prawý žlutý zimní štětiňan, owahrer gelber Win- 
ter - Stetťiner. Jablko w čas dozrání swětle žlu- 
té, na sluneční straně a okolo stopky šedočer- 
wené, W čerwené této půdě nacházejí se píhy 


168 


pořidlé, zažlautlé. Maso i chuť má wýborné, a čer- 
wenau Štětinskau renetku-(čísl. 74) daleko předčí. 
Woní welmi libě.  Owoce zraje w Prosinci, a dá 
se držeti w chuti až do Čerwna. Strom roste spěšně, 
dosahuje jen prostřední wýšky, a jest welmi aurodný. 
Zasluhuje nejčetnějšího rozmnožowání a wysázení 
jak do polí, tak zwláště podlé silnic, protože se 
owoce pewně drží na stromě, a k jídlu neláká. 


80. Bílé zimní hedbáwné jablko, apeisser Winterta- 


81. 


82. 


83. 


84. 


fent-Apfel. Jablko náramně jemné, jako skleněné. 
Lesknaucí se kůže jest swětložlutá, a jen ma slu- 
neční straně jest temnější, ale beze wší čerwe- 
nosti. Maso jest sněhobílé, jemné, tuhé, šťáwnaté a 


chuti nakyslé. © Strom roste z mládí wesele, přede 


ale není nikdy weliký. Owoce zraje w Listopadu, 
a dá se celau zimu držeti. © 

Šišinec, Zehentheber. (wl. List.) Weliké, pro do- 
mácí potřebu wážené jablko, též i k snědku pří- 
jemné. Zraje ku konci Listopadu nebo w Prosinci, 
a dá se držeti až do jara. Strom roste bujně, a 
dosahuje hodné wýšky a stáří. 

Nepomně, Weňrling. Jablko sladkokyselé, barwy 
zlatopomerančovwé, na straně sluneční wysoce čer- 
wené, maso má bílé a tuhé. Sčesáli se owoce časně 
se stromu, wadne, ale pozdě sčesané ostáwá, a dá 
se w nezměněné podobě welmi dlauho držeti; dobře 
opatřeno i dwě léta wytrwá. Strom roste wesele, 
a jest náramně aurodný. 

'Vuháč, © Děrelis Ouitten - Reinetfe. Jablko jest ble- 
dozelené, kulaté, prostřední welikosti, u šomolky hra- 
naté. Chuť má dobrau, skoro kdaulowau. Strom 
jest nesný. Owoce jeho dá se teprw okolo wá- 
noc jísti. Ý 
Tečkowaná renetka, dozránka, strakáč, Reinette 
Bikothe. Jablko prostřední welikosti welmi wzácné, 
chuti dobré, sladkonawinulé. Kůže jeho je zelená, 
w čas dozrání sežlautlá, hnědými tečkami zcela skro- 
pená. Jablko toto dá se we swé nezměněné dobré 


169 


: chuti uchowati až do jara. Strom jest nesný, a dělá 
© korunu rozložitau. 
85. Hrušné jablko, Rewalischer Birnapfel. Jablko hru- 
-© škowé podoby, se špičkau masitau ke stopce po- 
dlauhlau. Maso má bilé, tuhé, jadřinec malý, a 
woní wýborně. Stopku má zažlautlými tečkami skro- 
penau tak jako citronowý pepák, ! 
86. Zelenáč, Bu/tergrimling. — Jablko prostřední weli- 
© kosti, zcela zelené, w čas dozrání žluté, šťáwnaté, 
sladké beze wší kyselosti, dozráwá okolo wánoc, a 
dá se hodně dlauho drželi. Strom jest nesný. 


KAPITOLA II. 
O stromích hruskowých. 
Jj O půwodu a wlastnostech jějiéh 


Planá hruška (pyrus communis) jest beze wší po- 
chybnosti wšeho welikého množstwí našich hruškowých © 
druhů matka. Lepší nakládání a ošetřowání jí spůsobilo 
zponěnáhla mnohé rozličné lepší i wětší hruškowé druhy. 
-Řečtí přírodozpytcowé znali mnoho druhů hrušek we swé 
zemi, zwláště w Peloponnesu; Theophrast častěji se o nich 
zmiňuje, jakožto o wysoce wáženém owoci. (Co se týká 
Římanů, uwádí přírodozpytec Plinius 35 druhů hrušek, 
které u nich byly známy. Mnohé obdržely jméno místa, 
w němž byly wychowány, jiné jméno míst, z nichž byly 
-k Římanům zaslány; z kterýchžto jmen jest patrno, že 
z wětšího dilu přišly k nim z Řecka, Aegypta, Syrie a 
Numidie. 

Naše nejnowější druhy hruškowého owoce jsau w 
rozličných zemích wychowány, jakož zwláště we Francau- 
zích, kamž se i z Říma mnohé dostaly. Z Německa pošla 
naše medowka, několik druhů muškatelek, markytka atd.; 
ze Šwedska wejcowka.  Hollandsko, Anglicko a Wlachy 


170 


též mnoho dobrých druhů wychowaly, a každoročně se 
jich mnoho dobrých wychowá, dílem z jader, dilem umě- 
lým rozplemeňowáním, tak že jest druhů hruškowých 
mnohem wětší počet než jabloňowých. I naše česká wlast 
mnoho dobrých druhů wychowala, jakož jest naše newy- 
rownaná ptačnice, wlasačka, křesetice a jiné. 

Hruškowý strom jest krásný a wysoký, jenž oby- 
čejně se pne do wýšky, a swé wětwe žene wzhůru; jakož 
1 swé kořeny hluboko žene do země. Jeho kwět a owoce 
wynikají z jednotliwých owocných pupenů, kteréž se zase 
u welkém počtu nasazují na konečkách tří i čtyrletých 
- wětwí, a které netoliko po několik let ostáwají nesné, ale 
wždy rok od roku nesnější se stáwají. 

Hruškowý strom jest welmi trwanliwý, a dosahuje w 
přiměřené půdě wysokého stáří. Na mrazy w čas kwětu 
není tak wrátký jako jabloň. Jeho dřewo: jest pewné, 
welmi něžné, hodící se jak k řezbářstwí tak sochařstwí. 
Hodí se wšak tento strom jen pro mírnější podnebí; tuze 
korké jakož i suché pro něj se nehodí. 

Hruškowý strom žádá suché stanowiště a hlubokau 
půdu; w mokré a studené půdě krní, a owoce jeho býwá 
bídné a nechutné. Druhům pocházejícím z teplejšího pod- 
nebí musí se dáti teplé stanowiště a wýchodní položení, 
máli býti jejich owoce auhledné, maso hebké a rozplizawé. 
; Mnohé hruškowé druhy jen podlé zdí dosáhnau swé 
dobroty, jakož skoro wšecky zimní hrušky. Dobrá Luiska, 
wzácná Bugowa pargamentka, stojíli jen na wolnu, míwají 
maso jako řepa. W našem podnebí wychowané, spokojí 
se již méně sluncem, a dosáhnau předce swé přirozené do- 
broty, ale z krajin teplých pošlé žádají mnoho wýsluní, 
což zwláště platí u druhů jablkowých. 

Wysokokmení má sice wždy menší owoce než zá- 
krsky, za to ale chuti wýbornější. Mnohé hruškowé 
druhy dosáhnau jen na wysokokmení swé prawé wůně, jako - 
Reimská cukrowka, solnohradka. Na kdaulích štěpowané 
hruškowé druhy, jestli se neřeží, nesau welmi hojně a 
záhy, musí se ale  přiwazowati ke kolům, aby nebyly 
wywráceny od wětru.  Huůj jim přiměřeně daný tisícero- 
násobně se odmění. U tohoto owocného druhu platí a 


171 


má se wykonáwati pro jejich špatné kořeny zmlazowání 
koruny, kteréž se má předsewzíti, když stromy již jen 
krátké neb zhola žádné rauby neosazují. Jak se hruš- 
kowé stromy rozmnožují, wiz w dílu I. kap. III. VI. VII 
a VIII., kdež bylo o spůsobích štěpowání jednáno. Hrušky 
dle jejich podoby tříditi (klassifikowati) jest ještě mnohem 
tíž než u jablek, poněwadž se w podobě málo od sebe 
-iší, Pročež i hrušky jen w letní, podzimní a zimní jsem 
rozdělil 

- Letní hrušky dozrají každoročně na stromu, a hodí 
-se hned ke snědku. Podzimní hrušky dozráwají teprwa 
na loži owocním, a dají se od Října až do Listopadu 
držeti.  Wýjimky delšího uchowání činí studené leto, půl- 
noční stanowiště a studené sklepy. Zimní hrušky dozrá- 
wají teprwa ku konci Listopadu, a dají se držeti až do 
jara. Čas jejich dozrání býwá obyčejně delší než hrušek 
podzimních. Neznání času dozrání spůsobilo u mnohých 
hrušek zimních křiwý úsudek o jejich dobrotě. 

Wšecko letní owoce trwá jen krátký čas, a čas do- 
zrání jest lehko, zwláště u hrušek, poznati; ale hrušky 
zimní musí býti w prawý čas jedeny; neb jen tenkrát 
mají wznešenau wůni a cenu. Jedili se dříwe, nestojí za 
nic, a proto od lidu w owoci tomto nezběhlého wyho- 
zeny býwají co wařilky. Často se to již přihodilo wýbor- 
ným hruškowým druhům, jakož jsau pargamentka Bugo- 
wa, párgamentka Solepská, německá muškatelka, a jiným. 


« Poznamenání: ml, — malá jest hruška, když má méně než dwa caule 
y w průměru. 
" prost. — prostřední, když jeji průměr obnáší od 2 až 21, caule; 
rl. — welká se nazýwá, kteráž má w průměru přes 2, caule. 


17% 


II. Popis jednotliwých druhů. 


a. Letni. 


1. Česká citronka, běhmische Citronenbirn. (ml. Srp.) 


Owoce jest malé, zakulacené, žluté, na wýslunném 
stanowišti i čerwenými tečkami skropené, šťáw- 
naté, chuti k snědku za čerstwa welmi lahodné. Pro 
swé brzké dozrání jest wýborné trhowé owoce. 
Hrušky tyto zrají na začátku Srpna, a dají se i tři 
neděle držeti. Strom roste bujně, dosahuje wšak 
přede jen prostřední welikosti, a jest welmi aurodný. 


Šípkowky, Bůschelbirn. (ml. Čer.) Owoce jest na. 


pohled welmi krásné, jako malowané, s jedné strany 
wysoce čerwené, s druhé slabě čerwené se slabým 
základem. Ostatně do sebe dobroty nemá žádné ; 
neb maso jest maučnaté; jen jeho krásná podoba a 
sličnost wybarwení činí je milé, jest takořka ozdo- 
bau tabule. Hrušky tyto zrají ku konci Čerwence, 
a dají se jen několik dní držeti. Strom jest weliký, 
aurodný, žene wětwe wzhůru, a má dřewo podobné 
jabloní, tak že se raub pro swá welká oka s tíží 
od jabloňowého rozezná. | | 


3. Krwawka, děňmische rothe Fleischbirn. oder: Som- 


mer-Blutbirn.- (prost. Srp.)  Prostředně weliká, pro 


swé čerwené maso neobyčejná k snědku, za čer- 


stwa procházející. Hodí se též k sušení. Zraje ku © 
konci Srpna. Strom roste silně a dosahuje hodné 
wýšky. Od hospodáře nězasluhuje žádné pozorno- 
sti, a náleží pro udržení tohoto druhu jen do sadů 
wrchnostenských. © : 


4. Anglická máselnice, englische Sommer - Butterdirn, 


le beurre dď Angleterre. (prost. Zář.) Prostředně we- 
liké wýborné tabulní owoce w měsíci Září. Owoce 
jest sice dobré, ale hned hniličí. Twářnost má pra- 
wau hruškowau, barwu  swětle žlutau s malým: 
hnědým čerwánkem. Jest bez wůně, maso má (bílé, 
jemné, šťáwau tak přeplýwající, že má málo sobě row- 


. 173 


ných. Chuť má skwostnau, wysoce cukrowau. Tento 
druh owoce daří se a roste na pláních wesele, zdlau- 
hawě ale na. kdaulích. Žádá teplé a spolu suché 
stanowiště, a jest náramně aurodný. (Owoce zraje 
w Září, a sotwa 14 dní se dá držeti. Druh tento 
zasluhuje býti wůbec znám, pěstowán a rozšířen. 


5. Letní pstružka, Sommer - Forellenbirn. (prost. Srp.) 

Owoce prostřední welikosti, krásného pohledu, polo 
čerwené a polo žluté, plné libé šťáwy, a nikdy ne- 
hniličí. Zraje w měsíci Srpnu, a dá se držeti skoro 
tři neděle. Strom jest prostřední welikosti, žene 
„wětwe wzbůru, a jest náramně- aurodný. © Zasluhuje 
w každé štěpnici místa, a od každého hospodáře 
rozšíření. 

+6. Díwčička, Frauenschenkel, la cuisse Madame. (prost. 
Čer.)  Prostředně weliká hruška, prawé, hruškowé 
podoby; welmi krásné ranní owoce pro tabule. Zraje 
ku konci Čerwence neb na začátku Srpna, a nedá 
se přes osm dní držet. Jest žlutozelená s tmawým 
hnědým čerwánkem. „Newoní, maso má bledě bílé, 
jemné, skoro rozplizawé, šťáwnaté chuti, sladké, wel- 
mi příjemné, zawánějící trochu muškátem. Strom 
sice až pozdě nasazuje, pak ale- hojně. Na plá- 

, ních žene strom bujně, na kdaulích jen zdlauhawě. 

€. Krásná Gabriela, iwahre schóne Gabrielle, Belle Ga- 
brielle. (ml, Srp.) Trochu malá, welmi příjemná, 
kořenná letní bruška. Zraje ku konci Srpna, a nedá 
se dlauho držeti. Strom roste hezky spěšně. © 


8. Prauhowaná mydlenka, gestreifte Seifenbirne. (prost.) 
Owoce prostředně weliké, nakulatělé, ale maučné, ne- 
zasluhuje pro hospodářstwí žádné pozornosti. Strom 
jest prostředně weliký, žene wětwe do wýšky, ostatně 

jest aurodný, | 

9. Owesnička, Haberbirne. (ml. Čer.) Owoce malé, 
welmi ranní, podlauhlé a žluté, k snědku za čer- 
stwa welmi dobré; jest to obzwláštně dobré trhowé 
owoce. Zraje ku konci Čerwence, a dá se as 7 dní 


174 


10. 


11. 


i 


12. 


13. 


držeti. Strom roste bujně, a dosahuje wýšky i síly 
znamenité. 


Medowka, gelbe hallische Honigběrne. (ml. Zář.) 
Malá sladká hruška, zrající w měsíci Září, hodí se 
ku každé domácí potřebě. Nechá se držeti (4 dní. 
Hruška tato hodí se pauze do hospodářských sadů. 
Strom roste bujně, a dosahuje jak hodné wýšky 


© tak i tlauštky, 


Zelená Hoyerwerdka, grůme Hoyerswerder. (prost. 
Srp.) Jen prostředně weliká, welmi dobrá hruška, 
pro tabule w měsíci Srpnu, náleží w čas swého 
dozrání k nejlepším druhům brušek. © Zraje w 
polowici Srpna, a dá se držeti 14 dní. Hruška 
tato má hladkau, tenkau, tráwozelenau kůži, značně 
posetau mnohými swětlohnědými tečkami, které 
zase ohraničeny jsau tmawozelenými obwody. Maso 
má bledě bílé, málo krupnaté, welmi šťáwnaté, roz- 
plizawé, chuti sladkonawinulé.  Wůni má welmi li- 
bau, a chutná trochu muškátowě, Strom jest welmi 
aurodný, zdrawý, a zasluhuje welmi četného wy- 
sazowání. 


Janowka, Johannisbirne. (ml. Čer.) Jedna z nej- 
rannějších hrušek. Owoce samo w sobě jest malé, 
a má do sebe příliš málo dobroty, pročež pro ho- 
spodáře nelze ho poraučeti, tím méně, poněwadž w 
čas kwětu příliš podléhá zkáze, a málo kdy co. na- 
sadí. Hodí se pauze pro udržení tohoto druhu 
pro zemské štěpnice (Landbaumschulen). 


Jakubka čerwená, frůhe běhmische Jakobsbirne. 
Owoce jest prostřední welikosti, plné dobré a sladké 
šťáwy, na wýslunní straně čerwené a w zadu w čas 
dozrání pěkně žluté. Jakubka jest wýborné trhowé 
owoce, a dobře se prodá. Zraje w měsíci Čerwenci, 
a dá se jen as týden držeti, neb strhaná hned hni- 
ličí a hnije. Strom roste bujně, welmi wysoko, a 
býwá znamenitě silný, wětwe maje klikaté. Ostatně 
jest  aurodný. 


hi 


14. 


15. 


16. 


17. 


18. 


175 


Welká panenská hruška, grosse schěne Jungfer- 
birne, Glasbirne. (wl. Srp.) Krásná, hodně weliká wý- 
borná hruška w měsíci Srpnu pro tabule. © Hruška 
tato zraje w poslední třetině měsíce Srpna, a dá se 
14 dní držeti. Barwu má nazelenale žlutau s tmawo- 
hnědým čerwánkem.  Wůně nemá žádné. Maso 
jest bílé, krupičnaté, plné šťáwy, chuti welmi dobré, 
jemné, nawinulosladké. Strom dosahuje znamenité“ 
wýšky, dělá mnoho wětwí dolů wisících, a jest ná- 
ramně aurodný. Tento druh hruškowý jest wýborný 


„pro wenkowana; neb co wysokokmen dáwá nej- 


lepší a nejkrásnější owoce. | Zasluhuje wůbec sá- 
zen býti. : 

Wawřinečka žlutá, gelbe  Laurentiusbirne.  (wl. 
Srp.) Hezky weliká, pro kuchyni wýborná letní 
hruška. Owoce zraje w polowici Srpna, a dá se 
držeti 14 dní. Strom dosahuje znamenité wýšky. 


-Daří se sice i na kdauli, nemělaby ale pro lepší 


zdaření pěstowána a šlechtěna býti než na wyso- 
kokmení. 


"Wawřinečka čerwená, rořhe Laurentiusbirne. (wl. 


Srp.) Hodně weliká, podlauhlá, pro domácí potřebu 
wýborná hruška. Zraje okolo polowice Srpna, a dá 
se držeti 14 dní. Strom roste bujně, a daří se w 
každém položení. 

Magdalenka čili Madlenka, grůne Sommer - Mag- 
dalenenbirne. (ml. Čerwe.). Owoce jest malé, žluté 
bez odporu nejlepší z časně zrajících hrušek. Maso 
má šťáwnaté a dobré; musí ale strháno býti w čas 
swého dozrání, když totiž počne žlautnauti, sice 
zmaučnatí. Zraje ku konci Čerwence neb z počátku 
Srpna, a jest tento čas nejzwláštnější tabulní owoce. 
Dá se držeti 14 dní. Strom roste wesele jak na 
kdauli tak na pláni, dosahuje jen prostřední weli- 
kosti, a má wětwe welmi řídké. Strom jest aurodný, 
časně nasazuje, a owoce roste w chumáčcích. 
Markytka, Margarethenbirne, Poine de Malte. (ml. 
Čerwe.) Owoce jest malé, w čas dozrání celé žluté, 


= P 
4 V $ 
? a 


176 


chuti dobré, k snědku příjemné.  Owoce zraje W 
polowici Čerwence, a jest, jakožto ranní, wehmi do- 
bvé trhowé owoce. Strom roste bujně, wysoko, a 
dosahuje náramné síly, tak že jeden strom we swé 
auplné wywinutosti dá 18 i 20 beček owoce. Druh 
tento hruškowý jest welmi aurodný, a daří se w 
každé půdě. Jest i jiný druh markytek, jehožto 
owoce jest trochu wětší, ostatně ale stejné chuti; 
strom má ty samy wlastnosti jakož 1 tu samu au- 
© rodnost. 


19. Křehčice, dře Miirbe. (prost. Srp.) Hruška letní, 
owoce welikosti prostřední, podlauhlé a w čas do- 
zrání žluté, masa hrubého, které se takořka w ustech 
láme neb drobí, Hruška tato hodí se dobře k su- 
šení. Owoce zraje w Srpnu, a dá se skoro tři ne- 
děle držeti. Strom roste wesele, přede ale dosa- 
huje jen prostřední welikosti, wětwe žene wzhůru, 
a jest aurodný.. 


20. Malá muskatelka, kleine Muskatellerdirne: (w. ml. 
Čerw.)  Owoce welmi maličké, masa hrubě  krupič- 
natého. Jest wáženo jen pro swé brzké zrání, totiž 
w měsíci Čerwenci, roste w chumáčcích, a prodáwá 
se, poněwadž je tuze malé, na žejdliky. Owoce je 
zralé w třetí čtwrtině měsíce Čerwence, dá se držeti 
14 dní, a jest barwy žluté. Owoce toto woní welmi 
silně muškatelowě, ale na hromadu uloženo zčerná. 
Strom roste bujně, a dosáhne náramné wýšky a du- 
bowé síly; ostatně žene wětwe do wýšky, a jest wel- 
mi aurodný. 


„ 21. Krátkostopká kožená muškatelka, kurzs/ielige 
graue Muskatellerbirne. (prost. Čerwe.) Owoce pro- 
střední welikosti, celé žluté, masa hrubého, kru- 

- pičnatého. Strom roste bujně, a žene wětwe kol- 
mo wzhůru, tak že koruna jest auzká a ač strom 
welké wýšky dosahuje, přede jen prostřední we- 
likostu © Ostatně daří se w každé půdě, a jest 
welmi aurodný.  Owoce,.protože zraje w. Čerwenci, 


177 


a tedy náleží mezi ranní, jest welmi dobré štěpařské 
a trhowé owoce. 

22. Robertowa muškatelka, Roberts Muskatellerdirne, 
le Muscat Robert. (ml. Čwe.) Malá ranní hruška w 
měsíci Čerwenci; w čas dozrání patří mezi tabulní 
owoce. Zraje w polowici Čerwence, a dá se sotwa 
8 dní držeti. Strom roste welmi bujně, a dosahuje 
-wýšky znamenité. Daří se také na kdaulích. 

83. Welká letní muškatelka, grosse Sommer - Muska- 

: telle, (prost. Čerwe.)  Owoce prostřední welikosti, 
„poločerwené a položluté, masa jemného a šťáwna- 
tého, zasluhuje mezi druhy muškatelowými jistě mí- 
sta nejprwnějšího. Zraje ku konci měsíce Čerwence, 
a dá se tři neděle držeti. Strom jest prostřední we- 
Jikosti a wélmi aurodný. 

24. Prawá Lipská ředkwowá hruška, wvahre Leipziger- 
Retligbirne, Colditzer Reltigbirne. (ml. Srp.) Malá, 
co máslo rozplizawá hruška, w měsíci Srpnu neb, 
z počátku Září. Owoce toto nehniličí. Strom roste 
wesele.  Zasluhuje od wenkowana wůbec rozmno- 

-žen býti. - 

25. Salzburky neb úotnohradky: Salzburgerbirne. (l. 
Srp.) Owoce jest weliké, poločerwené a položluté, 
maučnaté, dobroty pauze prostřední. Zraje w měsíci 
Srpnu, a dá se jen 8 dní držeti. Strom roste z 
mládí bujně, a dosahuje znamenité wýšky i síly. 
Ostatně nezasluhuje jak pro swé owoce tak zwláště 
pro swau neaurodnost žádné pozornosti od hospo- 
dáře a wůbec žádného rozšíření. Hodí se pauze 
pro udržení druhu toho do zemských štěpnic. Na 
zákrsky tento druh zcela se nehodí; daří se pauze 
„na wysokokmení. W Čechách jest wůbec rozšířen 
a znám. 

26. Brestská máselnice, Schmalzbirne von Brest, la 
Fondante Brest. (prost. Srp.) © Prostředně weliká, 
wýborná hruška pro tabule. Zraje w polowici Srpna, 
a dá se držeti tři neděle. Owoce jest nažlautlé, 
- zelené, na straně. sluneční až do polowice krásně 

Štěpařský klíč. 12 


178 


krwočerwené. Newoní, maso má bílé, krupičnaté, 
šťáwnaté, wlásečnaté, chuti libě nawinulé, sladké. 


2ď, Šwejcarka, Selaceizerhose. (prost. Srp.) (Owoce 


28. Mydlinka, Seifenbirn. (prost. Srp.) +Owoce -pro-., 


prostřední welikosti; nakulatělé s tlustými stopkami. 
Jest welmi dobré, šťáwnaté, s krásnými žlutými 
a swětle zelenými prubami, jest zeela podobné tykwi. 
Zraje w Srpnu, a dá se držeti [4 dní, slauží pauze 


k. snědku. Strom jest prostřední welikosti, žene 


wětwe do šířky, a jest welmi aurodný. Nasazuje 
owoce welmi záhy, nese každoročně, a není ná po- 
wětří chaulostiwý. Owoce drží se porn na stromě. 


střední welikosti, zelené, časem zakořeněkí aja 
neauhledné, k snědku čerstwému pro swau hrubau 
maučnatost špatné. Dá se sice sušiti, ale jsauc wší 
sladkosti prázdno, býwá dosti bídné, Zraje w Srpnu, 


(a dá se držeti asi 7 dní. Strom roste bujněs a do- 
sahuje náramné wýšky, síly a rozsáhlosti. © Wětwe 


má wzhůru, a dělá korunu swau auhledně jehlanco- 
witau. Maje, jen prostřední aurodnost a dobrotu, 
nezasluhuje žádné pózornosti od hospodáře. 


29. Stračka, punklirter Sommerdorn, ť Epiné ď élé podn: 


tée. (wl. Čer.) Hezká, weliká, pro tabule wážená 
hruška. © Zraje w polowici Srpna, a dá se celé 3 
neděle držeti. I na kdaulích dobře roste, a. zaslu- 
huje četně býti wysazowána. 


30. Dlauhawka, Sparbirne, Schatzbirne, Samsonsbirne, 


L'epargne. (wl. Čerwe.) Dobrá, welká letní hruška 


k snědku, jen má tu čhybu, že hned na stromě 
hniličí.  Zraje ku konci Čerwence neb z počátku 


Srpna, a trwá utržena welmi krátký čas, jestliže se. 


na stromě nechá přezrái; ostatně jest ale se stromu 
utržena plna šťáwy a chuti wýborné. Strom roste 
welmi spěšně, a jest welmi aurodný. Hodí se zwláště 
na kdaulích na odry, kdežto časně a: hojně nese, 
ale 1 na. wysokých stromech roste bujně, a nese. 
požehnaně. © Co zákrsek pro swé tlusté, odsláwající 
a wisuté wělwe k podobám jehlancowitým se nehodí, 


1" ka 


179. 


84. Kozačka, wwahre Stuttgarter | Geisshirtenbirn. (ml, 


„KO 


- Srp. a Zář.) Trochu, malé, ale skwostné tabulní 
owoce, zralé w měsíci Srpnu a Září. Dá se as 8 
dní držeti. Maso jest bělawožluté, wysoce cukrowé, 
jemně skořicowé. W prwním čase swého dozrání 
má welmi skwostnau chuť. Daří se i na kdaulích. 


. Strom roste wesele, nasazuje záhy a hojně. 


32. Wlasačka. (prost. Zář.) Owoce prostřední weli- 


6 


„M 


kosti, chuti wýborné medowé, šťáwy plné, k sušení 
(newyrownané. Zraje w měsíci Září, a dá se 14 dní 
"držeu. Strom roste wesele a bujně, dosahuje zna- 
menité wýšky a síly, a dělá welmi širokau korunu; 
žene wětwe do šíře. Mladé wýpučky jsau tak autlé, 
že se ohýbají a wisí dolů, jako u wrby truchlící. 
Owoce zasluhuje wšeobecného rozšíření a wysazo- 
wání. Druh tento nemá nikde scházeti. 


% 


33. Čáslawky neb ptáčnice, Sommer Apotheker- oder 


* Pluťzerbirne. (wl. Srp.) Owoce jest weliké, w každém 


"ohledu wýborné a newyrownané. Jest to skwostné 
tabulní owoce, jakož i wýborné ku každé domácí 
potřebě, k sušení nemajíc sobě rowného. Jest plno 
„nejsladší a nejlahodnější šťáwy. Zraje již w Srpnu, 
a dá se držeti až ků konci Listopádu. * Strom roste 
spěšně, neosazuje sice tuze časně; jak ale začne 
nésti, jest welmi aurodný. Wětwe swé žene do šíře. 
Zasluhuje wšeobecného a hojného wysazowání, a 
w žádné štěpnici nemá chyběti. W Čechách jest 
tento wýborný hruškowý druh wůbec rozšířen. Jest 
několik druhů této letní ptáčnice. Jeden druh má 
welmi krásné, na straně sluneční karmazinowě- čer- 
wené owoce, ale owoce jeho jest hrubokrupičné a 
wětší díl kamenité, Jiný druh není sice tak aubledný 
a sličný, a býwá jen w čas dozrání žlutý beze wší 
barwy, ale má maso co máslo rozplizawé, plné do- 
bré medowé šťáwy. U welikosti a wytwoření jsau 
zcela stejné. 


34. IKrálowská bělice, kčnigliche  Weissbirne, © Kónigs- 


blangueltte, la: dlanguette royale, (wl. Zář) © Hezky 
12% 


180 


weliká a náramně krásná letní hruška, spolu chuti 
nejlepší. Zraje na začátku Září, a dá se 14 dní dr- 


ožeti.  Stwom roste z mládí alnlí wesele a bujně, 


přede ale dosahuje jen prostřední wýšky. Žádá te- 
plau půdu a zaslubuje welmi četně býti wysazowán. 


35. Hrancauzská perlowitá bělice, franzěsische perl- 


fórmige Weissbirne oder klene Blanguelte, le petit 
Blanguet, poire a la perle. (ml. Čerwe.)  Welini 
malá, ale náramně krásná, ranní hruška, okrasa každé 
tabule. Zraje ku konci Čerwence, obyčejně na za- 
čátku Srpna, a dá se 14 dní držeti. $wom ro- 
ste z mládí welmi bujně, dosahuje ale jem pro- 
střední wýšky. Zasluhuje býti wůbec sázen a roz- 
množowán. 


36. Kredowa kuželowitá cukrowka, Kredes  kugel- 


fórmige Zuckerbirne, (prost. Zář.) Prostředně we- 
liká, ale jen pro kuchyň se hodící, wýborná pro 
wenkowana, zwláště k záwařkám a k sušení. Zraje 
okolo polowice Září, nedá se ale dlauho držeti, 
Strom roste wesele a jest wysoký. 


37. Piksla. (wl. Srp.) Owoce jest weliké, silně podlau- 


38. 


hlé, pohledu welmi krásného; jest položluté a polo 
wysoce čerwené, ale maučnaté; a protož jen pro- 
střední dobroty. Zraje ku konci měsíce Čerwence 
a z počátku Srpna. Strom roste wesele, bujně, a 
dosahuje hodné wýšky i síly. Wětwe swé žene 
wzhůru; celý strom jest prawidelný jehlaneěc. Jest 
welmi nesný, a daří se w každé půdě. Owoce má 
prawidelnau hruškowau twáfnost. 1 

Makowička. (w. ml. Srp.) Owoce jest malé, ale 
welmi auhledné, po jedné straně swětle čerwené bar- 
wy, šťáwy dobré a masa krupičkowatého, k. jídlu 
dobroty pauze prostřední, ale welmi dobré k su- 
šení; brzo se usuší, a usušeno jest welmi lahodné. 


Strom roste wesele, žene wětwe wzhůru, a dosahuje 


wýšky 1 síly znamenité. Ostatně jest náramně au- 
rodný, we welkých hospodářských sadech nemá chy- 
bět. Owoce zraje w měsíci Srpnu. ©- 


39. 


40. 


41. 


42. 


43. 


181 


Kapalka. (w. ml. Čer.) Hruška welmi záhy zralá, 
"dobroty newelké, hodí se pauze k sušení. | Má 
jméno swé odtud, že owoce w čas dozrání opa- 
dáwá, a při nejmenším wětru zcela dolů shrkne. 
Zraje w Čerwenci, a dá se držeti sotwa T dní. Owoce 
wisí na dlauhých stopkách, skoro ma samých kme- 
nech, tak že se zdá w řadách wiseti. Strom roste 
z mládí bujně, a swé welmi řídké wětwe žene wzhůru. 
Nezasluhuje ani nejmenší pozornosti, neb se od 
lané hrušky skoro nic neliší. 
Cerwinka. (wl. Srp.)  Owoce weliké, podlauhlé, 
zcela čerwené, welmi šťáwnaté, newyrownané. Tato 
hruška nemělaby nikde w žádné štěpnici chyběti. 
Jest obzwláštní k jídlu i k sušení.  Zraje w. měsíci 
Srpnu, a dá se držeti skoro 20 dní. Strom jest 
prostřední welikosti, welmi aurodný, žene wětwe 
wzhůru. 


Ď. Bodzimni. 


Dlaubostopká omanka , gelbe langstieliege Alant- 
birne. (prost. Zář.) Hezky weliká, krásná podzimní 
hruška; -k snědku příliš bezšťawná, ale za to wý- 
borná k sušení a k zawáření. Zraje z počátku 
Září, a nedá se dlauho držet. Strom roste welmi 
bujně. ný ša), 

Rýnská podzimní ptáčnice, rhežnische Herbstapo- 
thekerbirne. (wl. List.) Welmi weliká, prawá lékár- 
mická hruška, chuti rozplizawé, kořenné, © Owoce 
zraje na začátku Listopadu, a nedá se držeti přes 
čtyry neděle. Strom roste wesele a dosahuje zna- 
menité wýšky. Zasluhuje wůbec býti pěstowán. 
Peregriska čerwená, rothe Herdst-Butterbirn oder 
normánnische rothgraue Herbst-Bulterbirne, rolher nor- 


- mánnischer Isambert, rothe Herbstbutterbirne von Anjou, 


beurre rouge d Anjou. (wl. Říj.) Hezky weliké, ná- 
ramně skwostné owoce pro tabule; jedna z nejlep- 
ších hrušek, Strom roste wesele, má wětwe zakřiwlé 


182 : 


a žádá teplau a suchau půdu. Zraje w polowici 
Října a Listopadu, a dá se držeti tři neděle. Strom 
se daří jak na pláních tak i na kdaulích dobře, a 
jest welmi aurodný, jak pro malé zahrady, Mk zj 
wenkowana hodný wšeho schwálení. 

44. Obecná německá pargamentka, National-Deutsche 
Bergamolte. (wl. Srp.) Hezky weliká, chutná hruška ; 
zraje časem ku konci Srpna, časem záhy w Říjnu; 
nedá se dlauho držeti. Strom roste welmi wesele, * 
zasluhuje od wenkowana wši pozornost, a bodna 
jest hojného wysazowání, 

45. Capiaumontská podzimní máselnička, Capiaumonts 

Herůbst-Butterbirne , Beurre de Capiaumont. (prost. 

Říj.) Prostředně weliká, welmi skwostná hruška w 

podzimku pro tabule. Zraje w prwní třetině měsíce 

Října, a dá se tři neděle držeti. Základní barwa 

jest citronowá; tato jest ale skoro wždy powrchně 

skořicowau barwau obložena. Maso jest bílé, plné © 
náramně příjemné cukrowé šťáwy. Strom dosahuje 
weliké wýšky, a jest welmi aurodný. Druh ten za- 

„sluhuje býu wůbec rozmnožen., 


46. Dielowa máselka, Diels Bulterbirne, Biřáýše Diel. 
(wl. List.) Hodně weliká, wejčitá podzimní neb 
ranní zimní hruška na tabule. Owoce zraje ku konci 
Listopadu, a dá se držeti skoro celý Prosinec. Jest 
barwy citronowé beze wšeho čerwánku, četně skro- 
pená pihami; časem se i rozličné rezowé podoby 
nalézají na owoci. Newadne ani nesewrká, Maso 
má bílé, málo krupičnaté, šťáwau přeplýwající, chuť 

© kořennau, nejwýš cukrowitau. ; 

47. Peregriska nakoženělá, graue Herbst- Butterbirne, 
grauer Isambert, le beurre gris. (prost. Říj.) Hezky 
welké, známé wýborné tabulní owoce. © Zraje z po- 
čátku Října, častěji 1 ku konci Září zponenáhla, a 
drží se celý měsíc. Owoce toto má tu nectnost do 
sebe, že za wlhkých let tuze se rozpukáwá a jest 
w tomto stawu nahořklé. Strom jest newelký, welmi 
nesný, žádá ale suché stanowiště; při tom jest i 


48. 


49. 


52. 


183 


© chaulostiwý na powětří. Druh tento daří se dobře 


na wysokokmení, ale ještě lépe co 'zákrsek na 
kdaulích. 

Napoleonowa máselnička; Napoleons Butterbirne, 
Beurre Napoleon, Beurre Imperial. (prost. Ríj.) 
Hezky weliká, wýborná podzimní hruška pro tabule. 


"Owoce jest silně zabřichatělé a na celém powrchu 


barwy citronowé beze wšeho čerwánku s hojnými 
pihami, časem i skwrnami rezowými. Woní slabě a 
nescwrká. Maso má temně bílé a tak šťáwnaté, že 
se zdá, že by mohl hrušku wypit; chuť má wzneše- 
nau a cukrowau. Strom roste -bujně, jest weliký, 
silný a spolu nesný. Máselka tato daří se dobře i 
na kdaulích. Owoce zraje w Říjnu, a udrží se přes 
celý Listopad. 


Šwejcarská pargamentka, Schweizer- Bergamotte, 


Bergamolte Suisse. (prost. Říj. List.) Má podobu 


wejčitau ; barwa základní jest zelená, ozdobená swě- 
"Hle žlutými pruhami. Maso má bílé, jemnokrupičnaté, 


šťáwnaté chuti, wysoce cukrowé, Strom žene wětwe 
wzhůru, osazuje záhy a hojně. Nedaří se a zakrní 
na kdauli. Co zákrsek štěpowaný a pěstowaný na 
pláních, zůstáwá sice malý, jest ale welmi nesný,, 
W teplé a kypré zemi daří se dobře 1 co wyso- 
kokmen. 


Doktorka, Doktorsbirne. (prost. Říj.) Krásná pod- 


"zimní hruška, líbá k čerstwému snědku a wážená 


k zawařowání. Owoce zraje w Říjnu. zob roste 


© welmi spěšně. 


Wejcowka, Sommer-Eierbirne, beste Birne. (prost, 
Srp.) Prostředně welká hruška, ozdobuje každau 
tabuli, a jest pro hospodářstwí wýborné owoce. Zraje - 
w Srpnu nebo z počátku Září. Daří se nejlépe na 
wysokokmeních, Strom roste wesele,a dosahuje zna- 
menité wýšky. 


Žárliwka, Eifersůchtige. (prost. Říj.) Strom roste 
na pláních wesele, dosahuje wšak jen prostřední 


184 


wýšky. Owoce zraje ku konci Října, a dá se držeti 
čtyry neděle. Na kdauli se nedaří. 


53. Fikowka, Feigenbirne. (prost. Říj.) Owoce- jest 
prostřední welikosti, nakulatělé s tlustými stopkami 
a celé tmawočerwené. Jest obzwláštně dobré, plné 
dobré šťáwy, a hodí se pauze k snědku. Druh tento 
hruškowý zraje w Říjnu, a dá se držeti 14 dní. 


54. Pstružka, Forellenbirne. (prost. List.) © Wýborné 
owoce, krásného pohledu, prostřední welikosti, krá- 
sné, wzácné pro tabule. Owoce zraje w Listopadu, 
a dá se až do Ledna držeti. Půda šupiny této 
hrušky jest žlutá, s polowici wysoce čerwená a 
welmi četnými pihami skropená. Maso jest sněho- 
bílé, šťáwau přeplýwající, chuti kořenné, wapěšeně, 
cukrowé, nawinulé. 


55. Krásenka, Frauenbirne. (wl. Říj.) Hruška jest we- 
liká, zakulatělá, zelenožlutá s šedým čerwánkem. Ne- 
woní, a také nescwrká. Maso má bilé, krupičnaté, 
šťáwnaté, sladkochutné. Twářnost celé hrušky jest 
welmi krásná. Strom roste jehlancowitě a silně, nese 
každoročně a bohatě. Strom z wětšího dílu každo- 
ročně i podruhé kwěte, a nasadí i podruhé owoce. 
Owoce dá se držeti 14 dní. Daří se na kdaulích 
wýborně. 


56. Fremionka, 7a Fremion. (prost. Říj.) Prostředně 
weliká, welmi příjemná ranní podzimní. hruška, 
k snědku a k zawáření wýborná, Zraje w. polo- 
wici Října. Hruška jest na stromě tráwozelená a 
w čas dozrání citronowě žlutá; na straně wýchodní 
jest málo šedočerwená. Často býwá i potažena roz- 
„ličnými rezowými skwrnami.  Newoní ani newadne, 
dá se ale jen 14 dní držeti. Maso má bílé, jemné, 
plné příjemné cukrowé šťáwy. Strom roste. wesele, 
dosahuje hodné wýšky, a jest welmi nesný. Druh 
tento hruškowý, protože se na wysokokmení dobře 
daří a jest welmi aurodný, zasluhuje pro wenkowana 
wšecko schwálení k rozmnožowání. 


57. 


58. 


59. 


60. 


185 


Bedřiška, Friedrich von Preussen, Frederic de Prusse. 
(wl. Říj.) Časem prostřední, časem i weliká hruška, 
w měsíci Říjnu lahodná k čerstwému snědku. Zraje 
z počátku měsíce Října ne najednau, ale tak, že se 
toto owoce tři 1 čtyry neděle může požíwati. Strom 
roste welmi bujně a býwá wysoký, 


Podzimní krasawice, schónste Herbstbirne, la bel- 
lissime d automne. (prost. List.) Welmi krásné a 
welmi dobré podzimní owoce, pro tabule jakož i 
každau domácí potřebu. © Owoce zraje ze začátku 
Listopadu, a dá se držeti čtyry neděle. Strom roste 
silně, a daří se dobře i na kdauli. 


Podzimní císařka , oveisse  Herbstbirne, Kaiser- 
birne. (prost. Říj.) Jest dílem zakulatěká, dílem po- 
dlauhlá hruška, w čas dozrání swětle žlutá, citronowé 
barwy a na straně sluneční swětle počerwenalá; 
welmi libě woní a newadne. © Maso jest bílé, wláč- 


„né, plné libé cukrowé šťáwy a wůně muškátowé. 


Owoce dozráwá w ŘRíjnu a Listopadu, a dá se čtyry 
neděle držeti. Owoce dostáwá rezowé skwrny, Strom 
roste zwolna, jest welmi zdrawý a welmi aurodný, 


-a dosahuje toliko malé wýšky. Druh tento daří se 


jak na wysokokmení, tak i co zákrsek na kdau- 
lích; také se daří dobře i w studenějším pásmu, 
a že dělá korunu malau a wětwe nese wzhůru, za- 
sluhuje býti wysázen předkem do polí a podlé cest 
a silnic. 


Papežka, Herrenbirne. (prost. Zář.) Hezky weliká, 


- pro domácí potřebu welmi užitečná hruška; zraje 


w polowici Září, a dá se držeti 14 dní. Strom do- 
sahuje wýšky znamenité, a daří se i w zimawějším 


© podnebí a w studenějších krajinách. Dobře se hodí 


61. 


-do polí. 


Planá panská hruška, silde Herrenběrne. (wl. Zář.) 
Hodně weliká, pro domácí potřebu welmi užitečná 
a potřebná hruška. Zraje w polowici Září, a dá se 
držeti 14 dní. Strom dosahuje znamenité wýšky; a 


186 


62. 


63. 


daří se i w studenějším podnebí. Hodí se dobře 
do polí a do stromořadí podlé silnic, 


Zelená peregriska, kleiner grůner Isambert, © Isam- 
bert petit. (prost. Říj.) Prostředně weliká, pozdní 
skwostná podzimní hruška pro tabule. Owoce zraje 
ku konci měsíce Října, a po celý měsíc Listopad. 
Strom roste bujně, býwá hezky weliký, a žádá do- 
brau hlubokau půdu. Daří se i wstudenějším pod- 
nebí.  Zasluhuje wůbec býti wysazowán. 


Alexandrowka, Kaiser Alexander. (wI. List.) We- 
liká wzácná tabulní hruška. Owoce dozrává w po- 
lowici Listopadu, a dá se jen asi 14 dní držeti. 
Barwy jest žlutozelené a jen časem. trochu na slu- 
neční $traně nakoženělé. Maso má bledobílé, kru- 
pičnaté, šťawau přeplýwající, chuti wznešené, ko- 
řenné a cukrowé. Strom roste bujně, a dosahuje 
pěkné wýšky, nasazuje owóce časně, a jest aurodný. 


Kolomowa podzimní máselnička, Koloma's Herdst- 
butterbirne. (prost. Říj. List.) Podlauhlá hruška wej- 
čité podoby a u stopky zakulatělá. Barwy jest ci- 
tronowé beze wší čerwenosti, časem skořicowau bar- 
wau po celém powrchu skropená. Newoní, a také 
nescwrká. © Maso má bilé, drobnokrupičnaté, šťa- 
wau přeplý wající, chuti wznešené, kořenné, nawinulé, 
cukrowé. Strom nebýwá wysoký, ale welmi aurodný. 


Krasanka, „Krasanbirne, la  Bergamelte Crassane. 
(prost. List.) Owoce prostřední welikosti, w skutku 
skwostné pro tabule. Owoce zraje w Listopadu, a 
dá se častěji držeti až do Prosince. Tato hruška, 
která nikdy nehmiličí, zasluhuje býti wšude známa 
a sázena, poněwadž hojně nasazuje owoce, a jak na 
wysokokmení tak na zákrscích se daří. "Na wysoko- 
kmení žádá před wětry ochráněné místo, protože 
owoce již w Září lehko opadáwá. Tento druh hruš- 
kowý má dwa i tři caule dlauhé owocní stopky, a 
býwá časem až do polowice nakoženělý. Též. žádá 
dobrau a mastnau půdu a teplé stanowiště. 


187 


66. Mandlowá hruška (mandlowka), Mandelbirne, Poire 
 amande. (prost. Zář. Říj.) © Welmi krásné, wý- 
borné owoce, chuti hledané. Zraje ku konci Září, 
nedá se ale dlauho držeti.  Twářnost má wejčitau, 
barwu žlutozelenau s trochu swětlým čerwánkem. 
Má líbeznau muškátowau wůni, maso nažlautlé, bílé, 
drobnokrupičnaté, šťawau přeplýwající, chuti wzne- 
šené, jemně nakyslé, cukrowé. Druh tento daří se 

-i na kdauli, nese záhy, a jest náramně aurodný. 
Wznešený znalec we štěpařstwí Diel wystawil jí prwní 
místo mezi ranním owocem; musí ale strhána býti 
w prwním čase dozrání, když počíná zlautnauti, sice 

© zmaučnatí. 

67. Podzimní muskatelka Dórelowa, Děrels Herbst- 
Muskatelle, Dórelles Muscat ď automne. (prost. Říj.) 
Owoce prostřední welikosti, zcela žluté, welmi šťá- 
wnaté, tak že w sobě wíce šťáwy chowá než každá 
máselnička. Zraje w měsíci Říjnu, a dá se držeti 
4 neděle. - Strom roste pomalu, jest prostředně we-- 
liký, a žene wětwe do wýšky. Jest náramně aurodný, 
rok za rok nasazuje. Ostatně na powětří není chau- 
lostiwý, a daří se w každé půdě, i w sychrawějších 

krajinách. 

- 68. Parádnice, Paradedirne, Bellegarde. (wl. Srp.) We- 
hké owoce, prawá ozdoba tabule, a pro každau do- 
r mácí potřebu nedá se nic lepšího žádati. Zraje w 
prostředku Srpna, někdy i dříw, a dá se jen 14 dní 
držeti. Strom roste welmi wesele. 

69. Kutilky, Passa Tuřti. (wl. Říj. List.) Barwy po- 
žlautlé, na straně sluneční se slabým čerwánkem. 
Newoní ani nesewrká. © Maso má bílé, krupičnaté, 
wýborné cukrosladké chuti. Strom neroste silně, 
jest ale welmi aurodný. Štěpowán na pláně, posky- 
tuje nízké, časně nesné zákrsky. Owoce dá se jen 
14 dní držeti, pak hniličí, 

70. Petržilka, Petersilienbirne. (prost. Zář.) Owoce jest 
prostředně weliké, žluté, a hodí se dobře k sušení; 
zraje w měsíci Září, a dá se hodně dlauho dr- 


188 


71. 


73. 


74. 


žeti. Strom roste bujně, dosahuje hodné ivýšky 
a síly, a žene wětwe wzhůru. Wětwe w koruně 
jsau tak husté, že koruna wyhlíží jimi přeplněna. 
Ostatně jest to druh welmi neaurodný, jen málo na- 
sazuje, a Co nasadí, jen na zewnitřních wětwích, u 
wnitř koruny skoro nic nemá. Tento druh neza- 


„sluhuje od hospodáře žádné pozornosti, 


Arawská libernice, Aarer Pfimdbirn. (w. wl. Říj,) 
Welká, ranní podzimní hruška, jak ke snědku za 
čerstwa, tak. i k záwařkám. Zřaje ku konci Října, 
a dá se držeti 14 dní. Strom roste welmi spěšně, a 
jest wysoký. 
Rozinečka, Rosinenbirn. (ml. Říj.) Malá, náramně 
sladká, pro potřebu domácí welmi dobrá hruška. 
Owoce zraje w Říjnu, a dá se držeti až do konce 
Listopadu. Hodí se zwláště do. polí á podlé silnic 
a cest, Strom dosahuje hodné wýšky. 


Šwejear ka, Schweitzerhose, la verte longue Suisse. 
(prost. Říj. List.) Prostředně weliká hruška, dobré 
tabulní owoce. Dle swé twářnosti jest podlauhlá, 
nakřiwlá, a wnitř býwá často kamenitá. Od hospo- 
dáře nezasluhuje žádné pozornosti, hodí se pauze 
do wrchnostenských zahrad a na zákrsky, protože 
se owoce nedrží pewně na stromě. Podiwné jest toto 
owoce pro swé žluté a swětlozelené prauhy, kteréž 
jako kreslené wejce celau hrušku od šomolky ke 
stopce ozdobuje. Hruška tato roste bujně na pláni, 
zdlaubawě ale na kdáuli. Žádá dobrau a lehkau 
půdu, jest ale aurodná. p: 


Holopawka, rolher Sommerdorn, P Epiné d čté 
rouge. (wl. Srp.) Trochu wětší než prostřední hruška, 
masa rozplizawého. Owoce zraje na začátku Srpna, 
a dá se držeti we swé dobrotě tři neděle. Powrchní 


obarwa této hrušky jest tráwozelená, jen něco nažlau- 


tlá. Značné jest při ni to, že skoro na každé 
blízko štopky žlutá skwrna se nalezá. © Maso jest 
bílé, w ustech se rozplizující, s libau wůní. © Strom 
dosahuje jen prostřední welikosti, nese časně a hojně, 


75. 


76. 


77. 


78. 


42. 


189 
i w létech owoci nepřizniwých.  Zasluhuje býti wů- 
bec rozšířen. 
"Pruchseska (postolnice), Truchsessbirne. (prost. List.) 


-Prostředně weliká hruška, chuti welmi silné. Zraje 


w polowici neb ku konci Listopadu, a dá se držeti 
tř. neděle. Strom roste wesele, dosahuje hodné 
wýšky, žádá ale suché stanowiště. : 
Wáeslawky,  Wenceslai - Birn. (wl. Září.) Hruška 
weliká, zelená, w času dozrání trochu požlautlá a 
maučnatá. Jest jen prostřední dobroty, a hodí se 
k sušení. Zraje w měsíci Září. Strom dosáhne ná- 
ramné wýšky i síly, roste wesele, jest náramně ne- 
sný, a daří se w každé půdě. Auplně dorostlý dá 
jeden strom 18 i 20 beček hrušek. © Poněwadž ale 
tato hruška w čas zralosti jest hrubě maučnatá, tedy 
k jídlu za čerstwa nikoliw se néhodí, a i k sušení jest 
jen prostřední ceny, Wee žádné weliké po- 


zornosti od hospodáře. 


Rožďalka neb chutnice, Wildling ton Motte, Bexzi 
de la Motte. (prost. Říj.) Prostředně weliká, wý- 
borná hruška pro tabule.  Owoce zraje w polowici 
Říjnu, a nechá se w studených sklepích držeti až 
do Prosince, Jest barwy nazelenaložluté beze wší 
čerwenosti. — Prawý exemplář owoce rožďalky jest 
celý poset welmi maličkými hnědými pihami. Ne- 
woní ani necwrkne. Maso jest bílé, welmi šťá- 


wnaté, chuti welmi libé a cukrowé. Strom tento 


roste z mládí bujně, w pozdějších létech zdlauhawě ; 
wyhlíží dle swého dřewa jako pláně, spokojí se s 
každau půdau, a zwláště dobře se daří na kdaulích. 

Dlauhostopká cukrowka, Langstielige Zuckerbirne. 
(prost. List.) Prostředně weliká hruška, wýborná k 
snědku pro wenkowana, a wážená pro kuchyň. Zraje 
w Listopadu. Stuom roste wesele. 

Skořicowka Dórellowa, Děrells grosse  Zimmet- 
dirne. (wl. List.) Owoce welké, dlauhostopké, drží 
se welmi pewně na stromě, barwy prawé -skořicowé, 
masa šťáwnatého, Zraje ku konci Listopadu, a dá 


190 


80. 


81. 


82. 


83. 


se 14 dní neb i 4 neděle držeti, K snědku jest 
welmi dobrá. Strom roste wesele do wýšky, dosa- 
huje prostřední welikosti, a jest welmi aurodný, © 
Kutnohoranka. (wl. Říj.) Owoce weliké, tmawočer- 
wené, krátkostopké, podlauhlé, plné medowé šťáwy, 
k jídlu za čerstwa newyrownané a i k sušení schopné, 
Zraje w měsíci Říjnu, a dá se skoro 20 dní držeti. 
Strom jest prostřední welikosti, daří se w každé 
půdě, a žene wětwe do wýšky.  Zasluhuje pro swau 
dobrotu a potřebnost w hospodářstwí wůbec býti 
znám a hojně sázen. 


: c. Zěmně. 


Grumkowská zimní hruška, Grumkower Winter- 
dbirne. (wl. List.) Krásná, hodně weliká, co máslo 
rozplizawá hruška. Zraje ku konci Listopadu, a dá 
se 14 dní držeti. Strom roste z mládí bujně, do- 


-sahuje ale přede jen prostřední wýšky; a žádá teplé 


stanowiště. | Daří se dobře 1 na kdaulích, a zaslu- 
huje wůbec sázen býti. a 
Staré panny, alle běhmische Weissbirne. (w. wl. 
Pros.) Welmi weliká, ale špatná hruška. Barwy 
zelené, w čas dozrání žluté, hrubomaučnatá, nelibá 
k jídlu i ku každé domácí potřebě.  Owoce drží se 
až do Unora, kdež počíná hnmiličeti. Strom dosahuje 
jen prostřední welikosti, a žene wětwe do šíře. Ten- 
to druh jest welmi aurodný, nezasluhuje wšak owšem 
od hospodáře žádné. pozornosti, 


Prawá zimní ambretka, ahre Winter - Amdrette, 
Amůrelte mit Dornen, Amůbrette ď hiver. (ml. List.) 
Trochu malá, ale jedna z nejzwláštnějších zimních 
brušek, celá beze wšeho  čerwánku, -ale někdy wic, 
někdy míň rezem potažená. Newoní, a pozdě se 
stromu. sčesána jen málo zawadne. © Pozelenalé maso 
jest šťáwau takořka přeplněno, a má wznešenau cu- 
krowau chuť. Zraje w Listopadu, mnohé kusy owoce 
až w Lednu a Unoru. Strom daří se na wysoko- 


"FAO A 


191 
kmeních w teplém položení wýborně, a jest welmi 
aurodný, daří se též na kdauli, jem že ostáwá tuze 
nízký a zakrsalý. Jako zákrsek pěstowán na pláních 
hojně osazuje. ? 

Militka Brabantská, Amalie von Brabant. (prost. 


"Pros.)  Prostředně weliké, pozdní, wýborné tabulní 


owoce. Zraje w Prosinci a Lednu. Strom. roste 
wesele. 

Bugowa pargamentka, Bergamotte von Bugi, la 
Bergamolte Bugi. (prost. Dub.) Jen prostředně we- 
liká, wzácná pozdní zimní hruška pro tabule. Silná 
její kůže jest swětle žlutá beze wšeho čerwánku. Ne- 
woní a newadne. Maso má slabě bílé, krupičnaté, 
rozplizawé, za deštiwého a sychrawého letního po- 
časí jen napolo rozplizawé, jinak ale chuti kořenné, 
cukrowé a welmi libé. Owoce zraje ku konci Dubna 
neb z počátku Kwětna, a dá se až do leta držeti. 
Strom roste wesele, jest silný a aurodný. Žádá 


© welmi teplé položení, a máli se w nášem studeněj- 


86. 


87. 


ším podnebí wywinauti k dokonalosti, žádá, aby byl 
podlé wýslunné zdi wysazen. 

Prawá letniční pargamentka, aeahre Pfingst-Ber- 
gamotte, Pentecoso. (prost. Dub.) Prostředně welká 
hruška a skwostné tabulní owoce. Hruška tato do- 
stáwá ma loži owocním mastnau, pozelenale žlutau 
kůži. Maso má bilé, okolo jadřince brubokrupičné, 
welmi šťáwnaté, chuť sladkau, nawinulau, cukrowau. 
Za krásného letního počasí jest welmi dobrá, za 
deštiwého a studenějšího počasí má maso jako řepu. 


„Na wýslunné zdi a w dobré půdě jest maso její co 


máslo rozplizawé, a když již žádných hrušek není, 
jest náramně wážena. Owoce zraje w Dubnu, a dá 
se držeti až do Čerwna. * Strom dosahuje jen pro- 
střední welikosti a jest náramně nesný. Na kdaulích 
se nedaří, 

Saulerská pargamentka, Bergamolte von Saulers, 
Bergamotte de Saulers, Beurre de Saulers. (wl. Led.) 
Hodně weliká, skwostná pozdní zimní hruška pro 


192 


88. 


tabule. Dle twářnosti swé podobá se wejci. Jest citro 
nowě žlutá s čerwánkem šedým. Newoní, a celý čas 
uschowání nescwrká. Maso má bílé, krupičnaté, wel- 
mi šťáwnaté, chuti zawánějící muškátem. © Owoce 
zraje w Lednu, a dá se držeti až do Dubna. Strom 
roste wesele, jest záhy nesný a welmi aurodný. 
Jedna z nejlepších hrušek w čas swého dozrání, 
později zmaučnatí, nikdy ale nehniličí, Strom se 
daří dobře na kdaulích, též i na wysokokmení. Žádá 
jako wšecky naše zimní hrušky. w našem studeněj- 
ším podnebí teplé stanowiště, | 


Pozdní stuttgartka, Schónlehýs Winfer-Butterbirne, 


- spáte Stuttgarter. (wl. Unor.) Welká náramně krásná, 


skwostná máselnička pro tabule. ©Owoce zraje w 
Unoru a Březnu, a drží se až do Dubna.* Strom 
roste wesele, a daří se dobře na kdauli. 


Německá muskatelka, deutsche Muskateller-Birne, 
le miska! allemand. (w. wl. Břez.) Weliké skwostné 
zimní owoce pro: tabule a také welmi dobrá pro 
každau domácí potřebu,  Zraje w měsíci Březnu, a 
dá se držeu až do Kwětna. Zewnitřní barwa této 
hrušky jest žlutá, kůže mastná se slabým čerwánkem 
na stráně sluneční, Jest skropena welmi četnými 
pihami.  Owoce. jest náramně silné wůně, tak že 
jedna, hruška rozšíří libau wůni po celé swětnici. 
Owoce nesewrká. Maso má bílé, hrubokrupičnaté, 
šťáwnaté, rozplizawé, chuti cukrowé, jemně zawá- 
nějící. Strom roste spěšně, a jest Wwelmi aurodný. 
Nejlépe se daří na kdauli, kdež owoce dosáhne we- 
Jikosti hrušky liberní. Žádá welmi teplé stanowiště © 
a trochu wlhkau půdu. (Na odřích daří se wýborně. 
Ostatně pro wysokokmení se nehodí, majíc maso 
hrubé. 3 


90. Hardepondowa pomlsnice, Hardeponds Leckerbissen, 


Delices Hardepond. © Weliká žlutá hruška, šťáwau 
přeplýwající.  Zraje w měsící Listopadu, a dá se až 
do Prosince držeti. 


91. 


92. 


93. 


94. 


193 


Hardenpondowa zimní máselnička, Hardenponďs 
Winterbutterbirne, Hardenpond ď hiver. (wl. List.) 
Nowá a w prawdě skwostná hruška.  Owoce jest 
-weliké a welmi auhledné, z počátku swětle zelené, 
později swětle žluté beze wší čerwenosti. Jest bez 
wůně, a jen trochu uwadne. „Maso má bílé, welmi 
jemné, šťáwau přeplýwající, chuť skwostnau, na- 
winulau, silně cukrowau. Zraje w Listopadu, a dá 
se držeti až do Ledna. Tento druh daří se na plá- 
ních wýborně, roste wesele, žene wětwe jehlanco- 
witě, a nasazuje záhy a hojně, nebýwá ale weliký. 
Na kdauli daří se špatně, krní a záhy dostáwá spálu. 
Hermanka čili chauchelka, Hermannsbirne, le St. 
Germain. (wl. Pros.) Hezky weliká, bez odporu je- 
dna z nejlepších hrušek. Owoce její zraje častěji 
již z počátku Listopadu, nejwíce ale w Prosinci ; 
dozralá dá se dobře držeti, aniž hniličí neb- hnije, 
a wytrwá často až do jara. Toto skwostné, wýborné 
owoce neměloby ani w malých sadech chyběti. Strom 
tento se daří jak na pláních tak i na kdaulích wý- 
borně, a jest náramně nesný. Žádá dobrau, těžkau, 
wlhkau a silnau půdu. W lehké a příliš mokré 
půdě owoce se rozpraskáwá, zakrní, a jest bez ceny. 
Nejlépe se daří na swobodně stojících jehlancowi- 
tých stromech. 


Wlaská zimní pargamentka, žralienische Winter- 
bergamotte, (wl. Dub.) Hezky weliká, welmi pozdní 
zimní hruška pro tabule. Zraje w Dubnu a Máji. 
Strom roste wesele a jest weliký. Nejlépe se daří 
blíže zdí na wýsluní. 


Hedbáwnice, Jaminette. (wl. List.) Hodně weliká, 
zakulatělá, swětle zelená do žluta padající hruška. 
Málo kdy se na ní jaká čerwenost okáže, wice míwá 
barwu skořicowau. Woní slabě a swerká trochu. Maso 
má bílé, nažlautlé, šťáwau přeplýwající, chuť wzne- 
šenau, wysoce cukrowau a kořennau.  Owoce zraje 
ku konci Listopadu, a dá se tři neděle držeti. Strom 
roste wesele, býwá wysoký, a nese záhy a hojně, 


Štěpařský klíč. 


194 


95. 


96. 


97. 


Wzácné ranní zimní owoce. Daří se dobře i na 
kdaulích. Hruška tato na loži owocním. předržena 
hniličí.. 
Císařka dubolistá, Kaiserbirn, mit dem Eichenblatt, 
imperial feuille de chéne. (prost. Dub.) Prostředně 
weliká pozdní zimní neb wíce jarní hruška, k čerst- 
wému snědku příjemná. © Zraje w Dubnu nebo w 
Máji. Owoce jest břichaté a kuželkowité, z prwu 
zelené, později swětle žluté beze wší čerwenosti. Ne- 
woní a jen trochu uwadne. Maso má tuhé, jemně 
krupičné, šťáwnaté, chuti kořenné a cukrowé. Strom 
roste wesele, žene wětwe wzhůru, a nebýwá weliký. 
Druh tento žádá teplé stanowiště,- sic. jest owoce 
řepnaté. Na kdauli se nedaří. Strom. nasazuje 
pozdě. | be“ 
Manice neb zimní ptáčnice, Kolmarer Mannabirn, 
oder Winterapoťhekerbirn. (wl.) Hodně weliká, je- 
dna z nejlepších zimních hrušek. Některé zrají již 


"w měsíci Prosinci, a toto zrání trwá až do Března. 


Owoce jest podlauhlé, u stopky zakulatělé, kulato- 
břišné a u šomolky okrauhlé, Barwu má swětle ze- 
lenau, málo kdy s jakým čerwánkem na straně 
sluneční. Newoní, a časně zčesána scwrká. Maso 
má pozelenalé, bledě bílé, šťáwau přeplýwající, chuti 
wznešené, skwostné, cukrowé. Druh tento na plá- 
ních roste welmi wesele, méně na kdaulích; nasazuje 
pozdě, ale potom hojně. W čas kwětu jest tato 
hruška. chaulostiwá, nesnese mokřinowaté půdy, a 
žádá teplé stanowiště. Na wysokokmení se nehodí, 
protože wítr toto nepewně wisící owoce často sha- 
zuje. "Tato hruška nemá w žádné zahradě chyběti. 


Neapolitanská králowka, Kčónigsgeschenk von Ne- 
apel, present royale de Naples. (w. wl.) Jedna 
z nejwětších zimních hrušek, hodící se“ jen pro 
kuchynské potřeby. © Zraje zponenáhla w Lednu, 
Unoru a Březnu, a dá se ještě déle držeti. Owoce 
má barwu swětle žlutau, někdy jest trochu tmawo- 
čerwené. © Woní líbě a nesewrká. -Maso má bíloze- 


98. 


99. 


195 


lené hrubokrupičnaté, chuti sladké. © Strom roste 
wesele a brzy. 

Heitmanka, Krockhals. (prost. List) © Prostředně 
weliká, rozplizawá pozdní hruška, w podzimku pro 
tabule a ku každé domácí potřebě wýborně dobrá. 
Zraje w Listopadu a Prosinci. Strom roste spěšně, 
jest welmi wysoký a zdrawý, a daří se w každé sebe 


"špatnější půdě. Zasluhuje w hospodářských sadech 


wždy swého místa. : 


Werdinandka, Kaiser Ferdinand vom Oesterreich. 
(w. wl. Pros.) Welmi weliké, krásné, w skutku wý- 
borné owoce. Zraje w měsíci Prosinci a někdy až 
w Březnu. Owoce jest podlauhlé, nažlautle zelené, 
posléz swětložluté, jen za krásného letního počasí 
„někdy na straně sluneční se swětlým čerwánkem., 


„ Newoní aniž cwrkne, Maso má bílé welmi  šťáw- 


ha 


„maté, chuti cukrowě sladké, zawánějící muškátem. 


Strom nasadí brzy a hojně, a jest wesměs aurodný. 
Roste sice z mládí bujně, přede ale dosahuje jen 
prostřední welikosti. Toto welmi weliké, krásné, w 
skutku hledané owoce nasazuje se na pláni co zákr- 
sek pěstowáno welmi záhy a hojně. Též se daří 


"na kdauli. 


+ 


100. Neapolitanka, wažre Neapolitanerin, Poire Na- 


ples. (ml. Led. Un.) Trochu malé, krásné, pro swau 
trwanliwost wážené owoce s odrů k čerstwému 
snědku dobré. Zraje w Lednu a Březnu, a dá se 
dlauho držeti. Strom roste wesele, a dosahuje zna- 
(menité wýšky. 


101. Pargamentka + Wwahre gute Louise, la bonne 


Louise. (prost. List.) Prostředně welká zimní hru- 
ška, šťáwnatého, rozplizawého příjemného masa 
a barwy zelené.  Owoce zraje w Listopadu a Pro- 
(sinci, a dá se hodně dlauho držeti, aniž wadne. 
Strom roste wesele, dosahuje ale přede jen pro- 
střední welikosti, a žene wětwe wzhůru. Celý strom 
dělá auhledný jehlanec, a žádá zcela teplé a suché 
stanowiště. Druh tento welmi záhy osazuje, a pak 
13* 


196 


jest každoročně nesmírně aurodný, zasluhuje wši 
pozornost od hospodáře a wysazowání pilného a 
četného podlé silnic a cest. S tímto druhem hru- 
škowým často se míchá jiný druh zimních hrušek, 
nazwaných wařilky, které mají skoro. zcela stejně 
wytwořené owoce a zcela stejnau barwu.- Strom 
též jest zcela té samé podoby a listí též. twářnosti. 
Rozeznáwají se jen w tom, že jest pargamentka od 
bůně k stopce hodně podlauhlá a u stopky špičatá, 
kdežto wařilka od bůně ke stopce jest mnohem 
kratší, a ne tak zašpičatělá. Druh wařilek není zcela 
k žádné potřebě, ani k snědku ani k sušení aniž 
k jaké jiné domácí potřebě, a nezasluhuje nikde 
trpěn býti. 


102. Zelená postnice, grime Osterzuckerbirne, Sucre 


verd de Pagues. (prost. Břez.) Owoce jest prostře- 
dní welikosti, wzácné a pro swé pozdní dozrání 
zwláště wážené tabulní owoce pro jaro. Strom roste 
welmi wesele.  Owoce zraje w Březnu a Dubnu, a 
wydrží až do Máje. Nemůže býti dost hojně wy- 
sazowán. 


103. Pasowky, Preuťs Kolmar. (prost. List.) © Owoce 


podlauhlé, k stopce a k šomolce široké, barwy ci- 
tronowé, na straně sluneční s hnědým čerwánkem. 
Newoní a trochu scwrká, Maso má nažlautlo - bílé, 
welmi jemné, šťáwau přeplýwající, chuti cukrowé, 
jemně skoricí zawánějící.  Owoce jest prostředně © 
welké a skwostné tabulní. Zraje w Listopadu a Pro- 
sinci, a mnohé kusy drží se až do Ledna, Strom 
roste wesele, a dosahuje znamenité wýšky, osázuje 
záhy a hojně. Tento druh náleží k nejlepším hruškám. 


104. Sarazinka, la poire Sarasin. (ml. Dub. Máj.) Malá, 


zřídka kdy prostředně welká hruška, w čas dozrání 
rozplizawá. Zraje w Dubnu a w Máji, a drží prý se 
w studenějšíchř sklepích celé leto. Strom roste pěkně 
a wesele: zasluhuje jakožto jedna z. nejpozdnějších 
hrušek wšeobecného rozšíření. 


ka 


197 


105. Sedlecká máselnička, Sedletzer Grossbutterdirne. 

Í (w. wl.List.) Welké hruškowé owoce, prawá skwostná 
máselnice, plná medowé šťáwy. © Toto obzwláštní 
owoce, jedna z nejwýbornějších hrušek, ozdoba 
každé sebe wzácnější tabule, neměloby w žádné sebe 
menší štěpnici neb stromořadí chyběti, a we wětších 
štěpnicích měloby četně býti sázeno. Zraje ku konci 
Listopadu, a dá se 4 neděle držeti. Strom w do- 
bré a orné půdě roste bujně, žene wětwe wzhůru, 
a nasazuje každoročně hojně. W čas kwětu není 
na powětří chaulostiwý. 


106. Pěstnice, Tresor- Schatz- oder Liebesbirne, la Tre- 
sor, la poire ď amour. Jedna z nejwětších zimních 
hrušek, pauze ale pro kuchyňské potřeby ; náleží ke 
druhům hrušek liberních. Owoce zraje w Prosinci, 
a dá se držeti až do jara. Strom roste welmi spěšně. 

107. Krásná zimawka, Schěnste Winterbirne, la bel- 
lisstme d" hiver. (w. wl. Pros.) Welmi weliká, pro 
potřeby kuchyňské welmi wážená zimní hruška. Zraje 

-w Prosinci, a dá se až do jara držeti. Strom roste 
wesele a bujně, a daří se i na kdaulích. Pro wyso- 
kokmení tento druh se nehodí, neb owoce jest we- 

- liké a těžké, 

108. Zimní zlatnice, spáte Winter-Goldbirne , (prost. 
Led.) Jen prostředně weliká, welmi pozdní zimní 
hruška, k záwařkám welmi dobrá a wážená. Owoce 
zraje w Lednu, a dá se držeti až do leta.. Strom 
roste spěšně, přede ale dosáhne jen prostřední 
wýšky. 

109. Virgule neb špekowka, PFirgouleuse oder Tiro- 
lerbirn, la Virgouleuse. (wl. List.) Jedna z nejskwost- 
nějších a nejprwnějších zimních hrušek a tabulního 
owoce. Owoce toto jest weliké, zraje w Listopadu 
a Lednu, jest podlauhlé a kuželowité. Kůži má 
hladkau, ale powrchnost nerownau, barwu zeleno- 
žlutau, časem na straně sluneční tmawočerwenau. 
Má jemnau libau wůni, a jen trošičku uwadne. Maso 
jest nabělaložluté, jemné, šťáwau přeplněné, wysoce 


198 


s 


cukrowé chuti, jemně zawánějící muškátem: Druh 
tento se daří na každé podnoži, snese i každau po- 


„dobu a roste pěkně a bujně. Zwláště ráda roste 


virgule w sušších půdách, kdež dosahuje skoro wý- 
šky a síly silného dubu. Ostatně jest tento. druh 
welmi nenesný. 


110. Křiwka, Krummstielige Winterbergamotte. (wl. Led.) 


Welká zimní podlauhlá hruška, na stromě zelená, w 
čas dozrání žlutá. Stopku má prostředně  dlauhau 
a wždy nakřiwlau, šomolku wysedlau. Owoce jest 
plno lahodné šťáwy, a dá se držeti až do Dubna.. 
Strom jest aurodný, prosočeíně véhbě; wětwe žene 
wzhůru. 


111. Křesetická, Graf Canal oder Bexxi de. Křesetitz. 


(wl. Pros, Led.) Welká zimní hruška, barwy zelené 
w čas dozrání žluté, stopky prostředně dlauhé, u šo- 
molky, již má prohlaubenau, jest baňatá a okrauhlá. 
Jadřinec má malý, maso bílé, řídké a jemné, šťáwu 
sladkau. Owoce dozráwá na loži owocním ku konci 
Prosince a na začátku Ledna. Strom roste bujně a 
učiní znamenitý kmen. 


112. Kobrčka, Bezzi de Mortigni. Welká, wznešená, u 


x 


stopky přiokrauhlá, časem ale také i dlauhá hruška, 
barwy zelené, w času ale auplného dozrání na loži 
owocním zelenožluté. Maso má rozplizawé s množ- 
stwím sladké kořenné šťáwy. Owoce zraje w Pro- 
sinci, dá se ale časem až do měsíce Března držeti. 


© Strom osazuje auhledně jehlancowitau korunu, a jest 


welmi nesný. Jest to jedna z nejwýbornějších hrušek. 


199 


x (ODDĚLENÍ DRUHÉ. 


O owoci peckowém. 


M KAPITOLA I. 
O šwestkách. 


I O půwodu a wlastnostech jejich. 


Že ušlechtilejší druhowé šwestek (prunus) pocházejí 
-z teplé Asie, zwláště z. wýborného údolí Cólesyrie, nej- 
krásnější provincie země asiatské, w níž bylo hlawní mě- 
sto Damaskus, jest nepochybné; neb Theophrast zmiňuje se 
o mnoha šwestkowých druzích, ježto w úrodné planině 
Syrie a Damasku rostly, a do Ewropy přiwáželo se-tehdáž 
sušené owoce z té krajiny. Odtamtud dostaly se šwestky 
do Řecka a pak do Wlach. Za času Plinia počítala wlaská 
zem již hodně mnoho druhů šwestek; neb tento již skoro 
o 30 druzích se zmiňuje. W Německu nebyl před dwěma 
sty léty šwestkowý strom mnoho znám. Co se týká nej- 
obyčejnějších, ale také nejužitečnějších druhů šwestkowých, 
totiž našich obyčejných šwestek, nalézaly se sice již w 16. 
století okolo řeky Nekar we Wůrtenbersku, ale ještě jen 
co welká wzácnost; w sedmnáctém století pak se wůbec 
rozšířily, zdomácněly, a s naším podnebím a půdau tak 
se spokojují, jakoby zde byla jejich otčina. 

- Mnohé druhy šivestek dají se wýborně od pecky we 
swé dobrotě rozmnožiti. — Strom šwestkowý nesnese žá- 
dného příliš studeného podnebí, daří se toliko w mírném 
zeměpásu, a čím teplejší položení strom šwestkowý má, 
tím lepší jest jeho owoce. Daří se w každé půdě jen 
© prostřední dobroty a nepříliš suché ani tuze mokré; 
předce wšak w dobré, mastné a wzdělané půdě jest owoce 
jeho mnohem wětší a krásnější. Šwestka náleží k druhům 
owoce, které osazují jen prostředně welkau korunu a swé 
wětwe nesau do wýšky. Koruna šwestkowá zaujímá oby- 


200 


čejně skoro 18 až 20 střewíců; pročež mobau tyto stromy 
w stromořadích a w zahradách na 18 až 20 střewiců od 
sebe býti wysázeny. Z, nich wytékající šťáwa stwrdne 
w klí jako u owoce broskwowého a merunkowého, předce 
ale tyto poslednější dwa druhy tomuto nedubu wíce pod- 
léhají. . 

Druhy šwestkowé jsau welmi nesné, a osazují owoce 
(swé nejen na mladém dříwí, ale i na starých wětwích, 
na nichž se nalézají owocné wýpuky. Owoce toto jest 
newyrownané dobroty, jak w stawu čerstwém tak i sušené, 
a lahůdka jak pro zdrawé tak nemocné.: Sušené dá se 
mnoho let udržeti. Také se ze šwestek dělají powidla a 
dobrá sliwowice. K hospodářským „potřebám nejlépe se 
hodí naše obyčejná šwestka a žlutá mirabelka. Za čerstwa 
k snědku jsau nejlepší, které mají maso šťáwnaté a sladké, 
netuze wodnaté, s hebkau koží. 

Wynechaw wšecko roztřídění učené, rozdělil jsem 
wšecky šwestkowé druhy na tři třídy, totiž; 1. prawé 
šwestky, 2. slíwy, 3. mirabelky. K šwestkám počítáme ty 
druhy, které pauštějí od pecky — k slíwám ty, jichž maso 
nikdy nepauští od pecky. 


Poznamenání: ml. — weliké se nazýwá šwestkowé owoce, když jest 
wětší než obyčejná šwestka, 
ml. — malé, když jest menší než šwestka. 


prost, — když jest, tak welké jako šwestka, 
Dwě hwězdičky u některého druhu stojici znamenají welmi wý- 
borný druh, jedna neb žádná hwězdička druh méně dobrý. 


IL Popis jednotliwých druhů. 
a. Prawé šwestky. 


1. ** Obyčejná domácí šwestka. Jest welká rozdil- 
nost spůsobů domácích šwestek. | Jsauť rozdílné 
netoliko we welikosti, podobě, měkkosti a tuhosti, 
ale zwlášť také w chuti a w času dozrání. 

2. * Srpnowá šwestka, August-Zavelschke. (prost. Srp. 
a Zář.) Tato šwestka zraje skoro o 4 neděle dříw 
než šwestka obyčejná; jest této w twářnosti, welikosti 


201 

a chuti podobná, jen že se stáwá swým rannějším 

dozráním sladší a w chuti skwostnější. Přede ale 

nemá nikdy maso tak tuhé a jadrné. Strom roste 

bujně, mnohem krásněji než obyčejná šwestka, a má 

uzawřenau korunu ženaucí do wýšky. — Pro kra- 

„ jiny k západu ležící zasluhuje tento druh šwestkowý 

wšeho powšimnutí, a nemůže býti dosti wysazowán, 

Za let chladných a deštiwých, kde obyčejná šwestka 
nedozraje, jest tato wýborná. 

3. Zelená šswestka, grime Zwelschke. (u prostřed Zář.) 
Stopka sedí jen powrchu. Šwestka tato má podobu 
šwestky obyčejné, welký žlábek, kůži trochu nakys- 
lau, bledě žluto-zelenau, časem trochu čerweněkro- 
penatau s bílým náletem. Maso má zelené, jemné, 
welmi šťáwnaté, sladké a welmi příjemné. Strom jest 
hodně wysoký, surodný, a spokojí se s každým sta- 
nowištěm. 

4. Catalonská šwestka, Catalonische Zwvetschke. (wl. 
(Srp. a Zář.) Tuze dobré owoce, welké, kulaté, s pec- 
kau podlauhlau, šťáwau lahodnau, přičerwenalé, až 
namodralé barwy. Maso má zlatožluté, tuhé. Strom 
rosté bujně, má silné přichlupatělé letorůstky. List 
je wranný, welký, rozšířený, kwět welký, ale na mrazy 
wrátký. Owoce zraje w Srpnu a na začátku Září. 

5. Wlaská šwestka, italienische Zavetschke. (w. wl. Zář.) 
S tuze welikým owocem barwy modré, chuti dobré. 
Maso má žluté, a pecku znamenitě wětší než oby- 
čejná šwestka. Dá se dobře sušit, a jest lahůdkau 
jak syrowá tak sušená. Strom roste nízce, wětwe 
spauští se swým welikým listem hodně dolů, a má 
je silnější než obyčejná šwestka. List. má wranný 

: a široký, kwět welký a jest welmi aurodný. Owoce 
zraje w měsíci Září, obyčejně okolo sw. Wácslawa. 


6. Modrá dailowá swestka, Fiolette Dattel-Zwetschke. 
(wl. Srp. a Zář.) Jest to owoce welmi dobré jak 
k sušení tak k jídlu, podoby co šwestka podlauhlé, 
ploskaté, barwy čerwené s náletem modrým; w čas 
dozrání jest skoro černé. © Maso má žluté, tuhé; 


a jak se patří dozralé, jest sladší než šwestka oby- 
čejná. Kwěte stejně se šwestkami obyčejnými, a má 
drobnější ratolesti. Owoce též jest dříw zralé než 
obyčejných šwestek. Strom jest aurodný, a .- co 
rok nasazuje. 

ď. Bremská šwestka, Bremer Zwětschko. (wl Srp.) 
Šwestka žlutá, welká co zelené rynglo s peckau po- 
dlauhlau, plná sladko-cukrowé šťáwy, wic jak zelené 

„ rynglo. Maso má nažlautlé, řídké a tenkau kůži, 
barwu dříw zelenau, pak požlautlau. Owoce toto 
jest krátko-stopké, kwět má welký, maso jen málo 
pauštějící od pecky; nehodí se k sušení. Strom nese 
owocé hojně a každoročně; ať se chowá co zákrsek 
neb wysokokmen, roste bujně a má stálost. Owoce 
býwá zralé dříw než zelené rynglo. 


8. Šidlowka, rothflamirte flaschenařtige Zwetschke. (wl. 
Srp.) Owoce toto šwestkowého druhu jest podob 
láhwičné, welmi auhledné, čerwené, tečkami skropené, 
a w čas dozrání modrau mlhau potažené, šťáwy plné. 
Má patrný žlábek a stopku prostředně dlauhau. 
Zraje w měsíci Srpnu. Podoba lahwičná neb fi- 
kowá jest welmi zajímawá, a chuť sladkonakyslá 
welmi příjemná. Strom jest nesný, má tenké wětwe, 
a nese je wzhůru. 


D. Sliwy. 


1. ** Merunkowá  slíwa,  Aprikosenpflawme. (prost. 
Zář.) Owoce její jest welké, žluté, kulaté, na pro- 
střední malé stopce s hlubokým žlábkem. Maso má 
žluté, tuhé, plné šťáwy, příjemně sladké, wznešené 
chuti merunkowé. Pecka jest široká, k merunkowé 
podobná. Jest to wýborný druh, jak k sušení tak 
k jídlu. Nechá se dlauho na stromě držeti. Strom 
roste silně, dosahuje hodné wýšky, a jest aurodný. 

2. * HWialowé perdrigon, Violette Perdrigon. (prost. 
Srp.) Silná, chlaupky porostlá stopka sedí w auz- 
kém hlubokém důlku. Owoce jest skoro zamodralé, 


203 


newelké, kulaté, na obau koncích trochu ploské. 
Žlábek má nepatrný, pecku podlauhlau. Maso jest 
čerweno-žluté, tuhé, chuti trochu přitrpčelé. © Strom 
roste bujně, a jest náramně aurodný. Jest. jedna 
z nejlepších sliw. Zraje w Srpnu. 


3. *%* Modré rynglo, dlaue Renglode. (prost. Srp.) Strom 
dosahuje hodné wýšky, a dělá silnau korunu, poně- 
wadž žene rauby silné a weliké, kteréž jsau chlupaté 
a řídkého dřewa. Owoce jest malé, swětle zamo- 
dralé; stopka jeho stojí w plochém důlku. Maso má 
žluté, trochu zatwrdlé, plné šťáwy, sladké a welmi 
příjemné. Strom jest každoročně plný kwětu a 
welmi úrodný. 


4. Černé rynglo, schwarze Renglode. (prost. Čerw. a 
Srp.) Owoce kulaté jest prostřední welikosti, welmi 
sladké, tuhého žlutého masa, s peckau kulatau a ja- 
drnau. Stopka jest krátká; kůže černá, sem tam 
„pihowatá, s modrým náletem; dá se zwolna. sušiti. 
Strom roste bujně, má welké a tlusté rauby. © Zraje 
ku konci Čerwence a Srpna. 


5. ** Zelené rynglo, grůne grosse Renglode. (wl. Čer. 
a Srp.) Strom tohoto rynglo dosahuje znamenité 
wýšky, má rozložitau korunu, žene ale předce swé 
wětwe wzhůru, roste silně a bujně, jest wždy pln 
úrodných ok a kwětu. Owoce má kulaté a welké 
s hlubokým žlábkem a kwětním důlkem, které w čas 
dozrání jen málo na stromě zežlautne. Při stálém 
deštiwém počasí rádo puká, a býwá pochautkau 
sršní a much. Může se také sušit, ale jen zpo- 
wolna, když dříwe na stromě trochu zawadne. Kůži 
má požlautle zelenau, prohledawau, potaženau bělawým 
náletem. Maso jest žlutozelené, welmi jemné, plné 
šťáwy, welmi skwostné a wznešené. Jest to nejlepší 
slíwowý druh, a neměl by w žádné zahradě chyběti. 
Strom má listí širší nežli šwestky, kwět bílý a je. 
dnoduchý, spokojí se s každau půdau. Zraje ku 
konci Čerwence neb w polowici Srpna, 


204 


6. Cerwené rynglo, rothe Renglode. (Čerw. neb Srp.) 
Strom tohoto slíwowého druhu dosahuje wýšky oby- 
čejných šwestek, a má korunu rozložitau; roste silně 
a bujně, a jest wždy pln aurodných ok a kwětu. 
List tohoto stromu jest širší nežli šwestkowý, kwět 
jest jednoduchý, bílý, a též trochu wětší než šwest- 
kowý. Owoce má kulaté a welké, brunátně čerwené, 
sem tam s některau pihau, strom rád pauští klí, i 
některé kusy owoce jeho. Toto owoce dá se i zwolna 
sušiti, poněwadž má tuhé maso, jest dosti sladké, nejde 
ale od pecky. Kůži má hořkau a jest krátkostopké. 
Zraje ku konci Čerwence neb na začátku Srpna. 

ď. Wzácněnka , Pretiose de Tours. (ml. Čerw. neb 
Srp.) Tato wýborná chutná slíwa z Touru- jest 
owoce kulatého, malého, namodralého, s čerweným 
a zrzawým náletem. Stopku má krátkau, maso žluté 
do čerwena, tuhé a příliš sladké, Maso: pauští tro- 
chu od pecky. Strom jest nad míru aurodný, welmi 
záhy nese, a pro swau úrodnost zůstáwá zakrsalý, 
Rauby má chlupaté, list širší než obyčejná šwestka, 
kwět weliký, u bobáčku čili prašníku načerwenalý. 
Owoce zraje w Srpnu a někdy již ku konci Čerwence: 

8. ** Králowna z "Fouru, Kónigin von Tours. (prost. 
Srp.) Zelená, podlauhlá slíwa s peckau též podlau- 
hlau. Stopka sedí welmi hluboko. Owoce jest ku- 
laté, trochu ploskaté, s welkým žlábkem a hlubokým 
kwětním důlkem. Maso má tuhé, pobělawé, žluté, 
které nepauští od pecky. Owoce toto jest plno sladké 
cukrowé šťáwy. Kůže jeho jest tmawowišňowá a 
tuze hebká, s jemným náletem a žlutými tečkami, 
Owoce, jak jen trochu na stromě sežlautne, již se 
hodí k snědku. Dozralé welmi rádo padá samo, se 
stromu, a též rádo na stromě hnije. Strom roste 
bujně, jest neweliký, welmi aurodný, a snese každé 
položení. Zraje w měsíci Srpnu., 

9. Maugeronka, Damascener Pflaume von Maugeron. (wl. 
Srp.) Owoce jest kulaté s welkým žlábkem a hlu- 
bokým prašním důlkem. Kůže jest čerwenomodrá, 


10. 


jj. 


12. 


205 


na straně sluneční temnější s jemným modrým ná- 
letem a s mnohými malými čerwenožlutými tečkami. 
Maso má zelenožluté, tuhé, křehké, sladké a welmi 
příjemné. © Strom býwá wysoký a yáatcí Zraje 
na začátku Srpna. 

Šwestka sedmihradská , lángliche © Damascener. 

prost. Srp.) Podlauhlá slíwa, jejížto strom jest wy- 
soký,rozložený w koruně jako obyčejná šwestka. Kwět 
má bílý a weliký : list jest širší nežli šwestek, rauby 
jednoroční jsau po jedné straně zelené a po druhé 
brunátné. Owoce jest podlauhlé, barwy brunátné 
s pihami a modrým náletem, chuti šwestkowé ale 
sladké; býwá často smolnaté, Maso jest zelenožluté, 
plné šťáwy, a dá se lehko swléci z kůže. Strom jest 
náramně aurodný. 

Aninka, runde Damascener. (ml. Čerw.)  ©woce 
krátkostopké, malé, kulaté, tuze dobré šwestkowé 

chuti, plné dobré šťáwy, barwy načernalé s modrým 
náletem, jde poněkud od pecky, kteráž jest zakula- 
tělá a plná jádra.  Rauby má chlupaté ; wzrůst stro-. 
mu jest skrowný, kwět welikosti obyčejné šwestky. 

Jest strom náramné dobroty. | Owoce má zralé ku 
konci Čerwence. 

Broskwowá šwestka, Pfirsichpflaume. (w. wl. Srp.) 

Owoce podlauhlé, na krátké stopce, na sluneční straně 


„swětločerwené s modrým náletem, se stinné strany 


požlautlé čerwenawé s nápodobným. žlábkem, jaký 
má broskew, šwestkowé šťáwy a kůže hladké, která 
se nechá. slaupnauti. Maso má žluté, které od swé we- 
liké pecky nerádo pauští. Kůže tohoto, owoce jest 


přihořklá. Strom býwá plný welkého kwětu a au- 


rodných špiček, a jest welmi nesný ; kwět jeho při 
jarních přímrazcích nerád osazuje. © Owoce býwá 
zralé w Srpnu. 


13. Datlowá žlatá slíwa, grosse gelbe Dattelpflaume. (wl. 


Zář.) Žlutá welká slíwa, jen asi o '/; menší než papše, 
s koží autlau a masem žlutým, plná cukrowé šťáwy; 
nepauští od swé podlauhlé pecky. Strom býwá pro- 


206 


14. 


16. 


17 


středně welký, má křehké dříwí, welký kwět, a swé 
wětwe pauští dolů. Dokonalé dozrání její padá w mě- 
síc Září. : 

Mediolanská císařská Swestka, Mailándische Kai- 
serpflaume. (prost. Srp.) Owoce swětločerwené s ná- 
letem zamodralým, kulaté, prostřední welikosti, šťá- 
wy welmi sladké, kůže autlé a stopky prostředně 
dlauhé. Pecku má kulatau. Strom jest aurodný, pro- 
střední wýšky, wětwí rozložených, malého. listu a 
kwětu skoro šwestkowého. Owoce zraje w měsíci Srpnu. 


Třesňowá slíwa, Kirschpflaume. (prost. Čer.) Toto 
owoce welmi krásné, co nejwětší třešně weliké wisí 
na dlauhé stopce, jest barwy tmawočerwené a na 
sluneční straně ještě wíce připálené, tak že padá až 
skoro do modra. Maso má řídké, kůži twrdau, hojně 
nasladlau šťáwu a pecku slíwowau. © Pro tabule jest 
ušlechtilé owoce, ale zřídka kdy aurodný strom, jest- 
liže jeho kwět zastihnau mrazowé. Strom má jen 
skrownau korunu, dříwí drobné a rauby wlasaté. 
List má auzký a táhly, býwá plný kwětu a nejran- 
něji z jara wyráží. Owoce zraje w Čerwenci. Strom 
tento se dá dobře i na šwestkowých podnožích 
štěpowati. 


Papše žluté, gelbe Eierpflaume. (w. wl. Srp. a Zář) 
Tuze welká pauchatá šwestka s obyčejnau stopkau 
a autlau koží. Maso má žluté, plné sladké šťáwy; 
nepauští od pecky, a owoce nehodí se k sušení; také 
rádo pauští klí. Dřewo má welmi aúrodné a křehké; 
wyhání silné rauby. Kwět jest weliký, list též welký 
a široký. Owoce dozráwá dokonale ku konci Srpna 
a Září : 

Papše modré, dlane Eierpflawume. (w. wl. Srp. a 
Zář.) Owoce welmi welké, až do černa modré, tro- 
chu málo podlauhlé, s masem čerwenožlutým, slad- 
kau šťáwau; rádo pauští klí, nejde :od pecky; a nedá © 
se sušit. Strom roste bujně, wyhání silné rauby, 
kwět 1 list má welký a široký. Zraje ku konci Srpna 
neb na začátku Září. 


18. 


207 


Papše čerwené, rothe Eierpflaume. (w. wl. Srp.) 
Owoce znamenitě welké, trochu napauchlé, barwy 
čerweně zamodralé ; maso žluté, nasládlé šťáwy; pecky 
podlauhlé. Stopka, též i kwět obyčejných šwestek. 


-Strom roste bujně, má wšak ratolesti drobné, dolů 
© wisuté, a rád pauští klí. Owoce zraje w Srpnu. 


19. ** Kateřinka, Katharinenpflaume. (w. Zář.) Owoce 


20. 


21. 


22. 


dlauhostopké podoby skoro srdcowé s welkým žláb- 
kem, na obau stranách trochu ploské. Kůže jest wy- 
soce žlutá, s swětločerwenými tečkami a bílým nále- 


- tem. © Maso má žluté, welmi tuhé, náramně sladké. 


Wýborně se hodí jak ke snědku za čerstwa, tak 
též i k sušení. Strom roste welmi silně, jest au- 
rodný, a spokojí se s každým stanowištěm 1 půdau. 
Hyacintowá slíwa, Hyazintenpfiaume. (ml. Zář.) 
Stopka sedí w auzkém ale hlubokém důlku. Owoce 
má podobu wejčitau, se žlábkem mělkým, jest 
malé, chutné a dlauhostopké, krásné, do modra čer- 
wené, s čerwenobílými tečkami a s modrým náletem. 
Maso má žluté, trochu tuhé, plné: sladké šťáwy. 
Strom býwá prostředně wysoký. © 
Aidacinka , Ajdacine. (prost. Srp.) | Owoce této 
slíwy jest podlauhlé, žluté a čerweně připálené, s pec- 
kau podlauhlau. Maso má žluté, sladké a tuhé. Strom 
roste pomalu, a jest nesný. Owoce zraje w měsíci 
Srpnu. | 

šk Bílé perdrigon, weisse Perdrigon. (ml. Srp. a 
Zář.) Owoce kulaté, welmi krátkostopké, se slabým 
žlábkem pauze co linie. Kůže jest bíložlutá, potažená 


slabým bílým náletem, časem skřopená karmazinowě 


23. 


čerwenými tečkami a skwrnami. Maso jest zeleno- 
žluté, tuhé, jemné, wice sladké chuti, které ji stawí 
do třídy nejdobřejších sliw. Sušena wšecko owoce 
předčí, Strom býwá wysoký a nesný. S těmito 
sliwami wede se ze francauzské země znamenitý 


obchod. 


Cerwené perdrigon, ročhe Perdrigon. (ml. Zář.) 
Owoce kulaté s nepatrným plochým žlábkem, a stop- 


24. 


25. 


26. 


ZX 


28. 


kau welmi krátkau.  Důlek kwětní jest welký a še- 
diwý. Kůže nakyslá jest čerweně modrá se žluto- 
brunátnými tečkami, s tenkým modrým, náletem. 
Maso jest čerwenozelené, trochu tuhé, jemné, welmi 
šťáwnaté a wznešeně sladké, Strom nebýwá weliký, 
na powětří nechaulostiwý a welmi aurodný. 
Cerwená císařka, rořhe Kaiserpflaume. (w. wl. Čer. 
a Srp.) Stopku má obrostlau jemnými chlaupky a 
sedící w malém důlku. Owoce má podobu wejči- 
tau, se silným žlábkem. Důlek kwětní jest. nepa- 
trný, sotwa jej pozorowati.  Owoce jest na sluneční 
straně čerwené a zamodralé, na stinné straně swě- 
tle čerwené, s mnohými zažlautlými tečkami. © Maso: 
má žluté, chuť dobrau, šwestkowau, sladkonawinulau. 
Strom roste silně, a jest welmi aurodný. 
Swatojanská slíwa, Johannispflaume. (ml. Čerw.) 
Owoce jest kulaté, prostředně welké, tmawomodré, 
našpičatělé, chuti welmi příjemné a sladké se znač- 


-nau bradawičkau. Toto sice malé ale welmi dobré 


a jedno z nejrannějších owocí, zasluhuje četně býti 
sázeno. Strom dělá ratoléstky autlé, dosahuje hezké 
wýšky, a jest aurodný. Zraje w měsíci Čerwénci. 


Kropka, Unvergleichliche. (wl. Říj.) Owoce jest 
kulaté, čerwené, tečkami skropené, modročerné ; do- 
konale dozralé jest welmi dobré. Maso má žluté 
a tuhé, chuti wznešené. Owoce weliké zraje w mě- 
síci Říjnu. © Strom býwá jen prostředně weliký, a 
nasazuje hojnost owoce. Tento druh nemělby w žá- 
dné zahradě chyběti. 

Čerwená  merunkowá šwestka, rothe | Aprikos- 
pflaumne. (wl. Srp.) Jest tak welká jako žlutá me- 
runkowá šwestka; kulatá, chuti wýborné a sladké. 
Owoce má silný žlábek, zraje w polowici Srpna. 
Strom má dříwí welmi autlé, roste bujně, a jest 
aurodný. 

Waterlowka, Duc de Waterloo. (prost. Srp. a 
Zář.) "Tato slíwa má silné a bujné dříwí, list tubý, 
wranný a škrablawý,  kwět: wětší než obyčejná 


209 


šwestka. Owoce jest kulaté, žluté, masa též žlutého. 
Pecka jeho jest kulatá, buclatá a jadrná, a stopka 
kratičká. Owoce zdá še žeby se dobře hodilo k su- 
P rs šení; ;neb wšecko šwestkowé owoce, které jest tro- 
| chu přitrpčelé chuti, jako toto, býwá sušené nad 
míru sladké. Owoce jest tak weliké jako žlutá welká 
mirabelka, tedy welikosti prostřední. Zraje w Srpnu 
„neb na začátku Září, Strom jest welmi aurodný. 


Mimo tyto zde uwedené w Čechách četně rozmno- 
žené druhy šwestek nalezá se w sadech českého wen- 
kowského lidu ještě mnoho jiných, ale welmi špatných, 
které žádného rozmnožení nezasluhují, jakož Jsau ; : Karlata, 
špendlíky, skřiwánčí wajíčka, a t. d. ny jsem jich 
zcela opominul. 


. c: Mirabelky. 


1. Zlutá mirabelka, gelbe Mirabelle. (w. wl. Srp.) Slíwa 
s tuhým žlutým masem, tuhé žluté kůže s čerwe- 
nými skwrnami, kulaté podoby i kulaté pecky, stopky 
kratičké. Jest nad míru sladká, plná cukrowé 
šťáwy, chuti welmi příjemné a skwostné, dá se wý- 
borně sušiti, když jen trochu na stromě zawadne, 
a sušená jest místo salátu dobrý a wýborný příku- 
sek k pečením. Strom tento nebýwá welký, welmi 
záhy osadí, a jest každoročně welmi nesný, plný au- 
rodných špiček. Rád ale smolnatí a náchylný jest 
ke spále; dříwí, list a kwět má drobný. Druh tento 
roste od pecky, a míwá wětší owoce než stromky 
pošlé ze štěpowání. "Tento strom snese wolné ře- 
zání, a když se w koruně zmladí, wytrwá i 50 roků, 
jsa neustále náramně aurodný. Nemá w žádné sebe 
menší zahradě chyběti. 

©. Rysa, Goldpflaume, doppelte Mirabelle. (ml. Srp.) Stopka 
sedí- w auzkém a mělkém důlku. Owoce jest plosko- 

© kulaté se žlábkem welmi plochým. Kůže trochu na- 


šťawlá jest zlatožlutá s čerwenými tečkami a skwr- 
Štěpařský klíč. 14 


210 


nami a s bílau slabau mlhau. Maso jest wysoce žluté, 
welmi jemné, šťáwnaté, náramně sladké a wýborné. , 
Strom nebýwá weliký, a'málo kdy auplně osadí. 
3. Čerwená mirabelka, rothe Mirabelle. (ml. Zář.) Slí- 
wa drobná, tuze sladká, hodí se pauze k snědku. 
< Na sluneční straně jest připálená, na stinné zelená, 
a později sežlautne. Owoce není zauplna kulaté, 
než trošku táhlé; pecku též má táhlau a malinkau, 
wisí na kratičké stopce. Maso jest nažlautlé a řídké. 
Dřewo tohoto stromu, řídké, rádo usychá, list má 
malý, drobný. Strom jest tuze aurodný. Štěpowána 
může býti na každau slíwowau i šwestkowau podnož 
a každým obyčejným spůsobem; wždycky se dobře 
daří. Od jádra nejde, buď že má newyspělé nebo 
prázdné pecky. 


- 


KAPITOLA. II. 
O broskwich. 


I. O půwodu a wlastnostech jejich. 


Strom broskwowý (Amygdalus Persica), pochází, jak 
latinský názew wyznačuje, z Persie. Odtud se dostal do 
Řecka, pak do Wlach. Theofrast, řecký mudrc, jenž žil 
318 let před narozením páně, již se o nich zmiňuje, ač 
jen tak jako o owoci cizím. Teprw 30 let před přírodopis- 
cem Pliniem známi byli druhowé ranních broskwí w Římě, 
a jeden kus pěkného broskwowého owoce welmi draze 
se prodáwal. Francauzsko honosí se již přes 200 let bro- 
skwowým owocem, jakéhož ani dle welikosti ani dle krásy 
jiná země nemůže tak lehko ukázati.  Broskwowý strom, 
chowán co wysokokmen, dosahuje jen prostřední wýšky 
as 15 neb 20 střewiců, a osadí pěkně utwořenau korunu 
s dlauhými, úzkými, na obrubě zubowatými lupeny s let- 
ními- dlauhými a zelenými letorůstkami a w čas ikwětu 
s nejkrásnějším růžowým kwětem. 


211 


Broskwowý strom poskytuje nám jedno z nejušlech- 
tilejších owocí, které bawí oko nejlibeznějším pohledem, a 
tabulím slauží za nejwětši okrasu. Hojnost nawinulé šťáwy, 
něžná a líbezná chuť lahodného masa, též hodná welikost 
tohoto krásného owoce dáwají jemu wysokau cenu. Kdyby 
se dalo broskwowé owoce w času dozrání déle než ně- 
kolik dní držeti, býlaby jeho cena ještě wyšší. 

Broskwí jest mnoho druhů; wůbec se ale dělí we 
„dwě oddělení: chlupaté neb wlnatky a hladké. Francauzi 
nazýwají chlupaté, jichž pecka pauští od masa, peches, a 
chlupaté, jichž pecka od masa nepauští, pavies. Hladké, 
při nichž pecka od masa pauští, nazýwají brugnons, a 
při kterých od twrdého masa nepauští, violettes. 

Dobrota druhů broskwowých cení se dle toho, čím 
wice má owoce šťáwy nawinulé s sladkostí spojené, a čím 
lahodnější jest chuť masa. K zewnitřním přednostem bro- 
skwí patří též, aby bylo owoce weliké, barwy wysoce čer- 
wené, kůže jemné, která se nechá lehko stáhnauti, aby 
nebylo tuze chlupaté a wnitř mělo kámen malý. Čím wice 
jest maso maučnaté, * -bežšťáwné a haužowité, čím trpčí 
šťáwa a wlnatější kůže, tím wice tratí broskew swé ceny. 

Strom broskwowý miluje dobrau, wzdělanau, suchau 
© půdu, a wýslunné stanowiště ; nejlépe se daří podlé wýslun- 
ných zdí a na odřích. Na mráz jest jak jeho dřewo, tak 
zwláště jeho kwět welmi chaulostiwý. Aby se w čas kwětu 
uchránil, pokrýwá se rohožkami, w zimě pak jedlowau 
chwojí.. Kwět i owoce pučí zrowna z malých wějiček, 
beze wšech stopek. Zřídka kdy wětwe, které již owoce 
donesly, podruhé osadí, leč na maličkých owocních špič 
kách, které z těchto wětwí wyrážejí. 

Jakým spůsobem štěpowané broskwowé stromky nej- 
lépe se množí, daří, a na jaké podnože mají býti štěpo- 
wány, aby byly trwanliwé, ukázáno jest dostatečně a ob- 
šírně w díl. I. kap. VII. a w dil. II. S. 4. I zasetím pecek 
z broskwí štěpowaných dá se stromků s pěkným owocem 
„docíliti, jen že toto owoce jest malé, Kdo se chce ale 

nejlepších, nejpěknějších a  nejstálejších  broskwowých 
stromků dochowati, štěpuj broskwe wšelikteré na stromky 


blumowé. 
14% 


212 | : 


Owoce broskwowé nejpěknější a nejdokonalejší zdaří 
se ostatně jen na odřích.  Chceli kdo broskwowý strom 
nechat růsti co wysokokmen, ten s nejlepším še poradí, 
když nechá slíwowý neb blumowý stromek hodně wzrůsti 
a stlaustnauti, a pak jej teprwé w koruně na wětwích zoč- 
kuje. Tím -se wyhne dwojí wadě; předně že se stro- 
mek tak lehko nezláme, kdežto byw již zdola štěpowán, 
a tedy maje již peň z dřewa broskwowého, jest křehký, 
a welmi často zlámán býwá od wětru; za druhé nedocilí 
se z dřewa broskwowého nikdy tak auhledného kmínku, 
jako z dřewa slíwowého; a když se peň powstalý z bro- 
skwowého dřewa při přesazowání na wětwích zkracuje, 
obyčejně se spůsobí stromu na těchto místech tok klí a 
ostane i na budaucnost. Rauby, z nichž wolíme oka 
k očkowání, nemusí býti příliš silné; prostředně tlusté 
rauby a na těchto z prostředka wolená oka jsau nejlepší. 
Též se dají broskwowé. stromky rozmnožiti, když 
uděláme hřízence tak jako při karafiátech.  Obne se totiž 
ze spodních wětwí broskwowého stromu wětew jednoroční 
k zemi; od jednoho oka se nařízne nožem až do pro- 
středka dřewa neb až k duši, a pak se jede nožem pro- 
středkem dřewa as na caul neb na 2 caule ke špičce 
wětwe wzhůru. Wětew takto rozříznutá shýbne se nyní 
řezem tímto k zemi, háčkem dřewěným se zakotwí, a pak 
se přihodí zemí. Byloliby w běhu letního času stálé suché 
powětří, musí se hlína, kterau zakotwenec přikryt jest, 
- zaléwati, aby mohl pustiti kořínky, a takto se w zimě ná- 
ležitě zakořeniti. Hřízenec takto zakořenělý přesadí se buď 
na zimu neb z jara na swé stanowiště. 

Takowýto ze šťěpowaných broskwí učiněný hřízenec 
má tu wýhodu, že, kdyby měl kdy peň celý utrpěti mra- 
zem a zhynauti, kořen zase wyžene nowé pruty, kteréž 
pocházejíce již od stromu štěpowaného, žádného. štěpo- 
wání nepotřebují a nesau dobré owoce. Broskwowé strom- 
ky, zwláště na odřích wysázené, mohau býti při stálém 
suchém powětří k wečeru častěji zality. 

Žádné umělé saustawy se nedrže, sestawil j jsem druhy 
broskwowých stromů toliko dle času dozrání. 


p o 


213 
IL Popis jednotliwých druhů. 


1. Ranní malá broskew, (píšmowka), kleine weisse 
Frůhpfirsche. (Čer.) Nejrannější a nejmenší broskew, 
- skoro kulatá, s malau zašpičatělau. bradawičkau a 
hodně hlubokým žlábkem. Zcela bílá, bílého, nawi- 
nulého a trochu pížmem zawánějícího masa. Strom 
jest welmi autlý, ostáwá malý, jest ale welmi nesný. 

-© Kwět má welký, bledě růžowý. 

2. Šafránowá, broskew, (safránka), | Safranpfirsche, 
- Alberge jaune, St. Laurent jaune. Owoce jest malé, 
žluté, ale chutné. Strom jest na mrazy a na zimu 
tuze chaulostiwý a ku každému drubu štěpowání 
welmi nejapný. Owoce dozráwá ku konci Čerwence' 
aneb na začátku Srpna. 


3. Ranní šarlatowá broskew, frůhe © Purpurpfirsche, 
la pourpre hatif, grandes fleurs. (Srp.) | Skoro zcela 
kulaté owoce s hlubokým žlábkem bez bradawičky, 
na místě jíž má důlek. Barwu má welmi krásnau; 
na straně sluneční jest tmawočerwené, na protější 
straně citronowě žluté a silně čerweně. skropené. 
Maso, okolo pecky začerwenalé, jest jemné, rozpli- 
„ zawé, wysoce sladké, nawinulé, Jest jedna z nejprw- 
nějších broskwí. Sirom roste welmi silně, daří se 
w.každém položení, a jest náramně nesný. Kwět 
má otewřený, růžowý a weliký. 


4. Bílá Magdalenka, (Madlenka), weisse Magdalene, la 
Madelaine blanche. (Srp.) Owoce kulaté, při stopce 
trochu ploské, s welkým žlábkem a welmi malau bra- 
dawičkau. Zeleno-žluté s řídkými čerwenými praužky. 
"Biložluté maso chutná wysoce muškátowě. Strom do- 
sahuje jen prostřední wýšky, jest chaulostiwý na 
mrazy, a proto častěji méně nasadí. Kwět má weliký, 
bledě růžowý. 

5. Ranní Peruanka, frůhe Peruanerin, la bovnšike ha- 
tif. (Srp.) Podlauhlé owoce s welkým žlábkem, s ma- 
lau a špičatau bradawičkau, barwy žluté, na straně 
sluneční wesele čerwené. Maso má bílé, jemné, roz- 


214 


plizawé, plné sladké, nawinulé a wznešené šťáwy. 
Strom býwá silný a wysoký, a jest welmi aurodný. 


6. Čerwená Madlenka, ročhe Magdalene, la Madelaine 
rouge. (wl. Srp. a Zář.) Broskew kulatá s welkým 
žlábkem a malau bradawičkau, silně čerwená, tak že 
spodní žlutau barwu jest málo widěti, Maso má bilé, 
čerwenými žilkami protažené, okolo pecky růžowě 
čerwené s nejwznešenější chutí. Jádra má welmi 
chutná. Strom jest silný s welkými nařezanými lu- 
peny, má welký růžowě čerwený kwět, ráda osazuje, 
jen že předce jest trochu chaulostiwá na powětří. 

«. Miluse neb kněžka, grosse Princessinpfirsche, grosse 
Mignone , grosse Lieblingspfirsche, Lackpfirsche, la 
grosse Mignone. (Srp. a Zář.) Hezky zakulatělá. Žlá- 
bek po ní se táhnaucí dělí owoce nestejně we dwé. 
Bradawička trochu prohlaublá jest nepatrná. Spodní 
barwa jest žlutá, na sluneční straně tmawočerwená. 
Maso má žlutobílé, plné šťáwy, nejwznešenější chuti. 
Jedna z nejlepších, nejkrásnějších a nejwětších broskwí. 
Strom roste silně a nese hojně, listí má jen slabě zaub- 
kowané. Má welký otewřený růžowě čerwený kwět. 

8. Fialowá nektarka, grosse platte Frůhpfirsche, grosse 

+ Fiolette, Violette Nectarine. (Srp. a Zář.) Zlatozele- 
nau, na straně sluneční tmawočerwenau sladkau koží 
potažená.. Maso jest zelenobilé, wznešené múškate- 
lowé chuti. Dobrá broskew. Strom roste silně, ale 
nikdy mnoho neosadí; má malý kwět. 

9. Kancléřka, Kanzlerpfirsche, la Chancelier  grandes 
fleurs. (w. wl. Záí.) Welké mignonce we wšem wel- 
mi podobná. Owoce býwá nakřiwlé, žlábkem na dwé 
rozdělené. Jest welmi welké, bledě žluté, a trochu 
čerweně připálené. Maso má tuhé, šťáwu líbezně 
nawinulau. | 

10. Bílá nektarka, wweisse Nektarine. (wl. Zář) Oki- 
hlé podoby s mělkým žlábkem a malau bradawičkau. 
Žlutobílá, někdy slabě začerwenalá. Maso má bílé, 
šťáwnaté, wýborné winné chuti. Strom roste dobře, 
a jest welmi nesný. Kwět má welký a bledě růžowý. 


TE 


11. Venuše, Fenusbrust, la teton. de Venus. (Zář.) 
Hezky zakulatělé welké owoce s hlubokým žlábkem 
a silnau bradawičkau, bledě žluté barwy, na straně 
sluneční bledě čerwené. Maso má sněhobílé, okolo 
pecky růžowě čerwené, chuti wýborné a wznešené. 
Jest krásná a dobrá. Strom roste bujně, jest zdrawý 
a aurodný. Kwět má malý, růžowý s karmazinowau 
obrubkau. Zraje ku konci Září. 


12. Obřice, obryně, Riesenpfirsche, Monstrěser Hártling, 
ole pavie monstreuse, le pavie rouge de Pompone. 
(Říj. a List.) Welmi krásná, náramně weliká broskew, 
kůže co mléko bilé se slabým čerwánkem na slu- 
neční straně. Maso má bílé, okolo pecky čerwené, 
w dobrých létech welmi libě nawinulé chuti. Strom 
není silný, ale nesný; kwět má weliký. 


KAPITOLA III. 
O meruňkách. 
I. O půwodu a wlastnostech jejich. 


Toto. krásné a wýborné owoce má jméno swé od 
aprico (na wýsluní), protože meruňka slunečné stanowiště 
miluje, a w takowémto položení její owoce jest nejkrás- 
nější a nejlepší. Pochází z teplých krajin Asie, a byla 
nejprwé z Armenie přinesena do Wlach; proto se jme- 
nuje latinsky armenské jablko, malum armeniacum, epiro- 
ticum aneb orbiculatum. W Římě teprwa asi po 430 neb 
440 létech se rozšířily, a od toho času mnoho druhů se 
„jich w Ewropě wypěstowalo. 

Strom meruňkowý, když roste w prostoře co wyso- 
kokmen, nedosahuje přes 25 neb 30 střewiců wýšky, a 
dělá korunu rozložitau.  Dříwí meruňkowé jest welmi 
křehké, protož musí jim co wysokokmení wykázána býti 
stanowiště ochráněná od wětrů, — Milují suchau, teplau, 
kyprau a dobrau půdu a wyslunné položení, máli býu 
owoce zdařilé a dokonale dobré. 


216 


Na jaře kwěte merunkowé stromowí  welmi časně; 
protož aby příliš brzo za pěkných dnů šťáwa w něm ne- 
zředla a hned nekwětlo, kdež pak od nočních přímrazků 
býwá spáleno a zničeno, dobře jest přes zimu chwojí 
jedlowau nebo slamau je pokrýti, a této s něho časně ne- 
sundáwati; tím se, jsauc we stínu, trochu we kwětu opo- 
zdí, a strom sám od' mrazu tak mnoho netrpí. 

Meruňka owoce. swé osazuje na mladém loňským 
dříwí, a kwět owoce wyniká zrowna z pupenů; časem ale 
osazuje owoce také na malých owocních wějičkách, které 
wyrážejí ze dwau- i tříletého dříwí. © Strom „jest welmi - 
nesný, a osadí někdy takowé množstwí owoce, že se musí 
w měsíci Kwětnu protrhati. Maso meruňkowé jest welmi 
řídké, pro kteraužto wlastnost nabýwá i wice ceny než ja- 
blka a hrušky. : 

Meruňky se nejlépe štěpují na mladé plany: neb 
slíwy; štěpowati je na diwoké stromky meruňkowé není 
radno, protože jsau potom citliwé na zimu welmi, a pod- 
léhají toku klí. Mnozí je též rádi štěpují na mladé šwest- 
ky, protože takto jejich příliš bujný růst se zarazí. Nej- 
lépe se štěpují kopulowáním. : 

Chcemeli meruňky míti co wysokokmeník lépe uči- 
níme, jak již při broskwích bylo zmíněno, když sobě 
wychowáme strom blumowý, necháme jej násaditi korunu, 
a pak jej teprwa w koruně na wětwích očkujeme. Takowé 
wysokokmenné meruňky musí míti bezpéčné stanowiště, 
aby nebyly polámány od wětru. 

Tok klí jest nejobyčejnější a nejzáhubnější nemoc 
tohoto stromu; protož nesmí se nikdy příliš řezati; zwlá- 
ště šetřiti se musí řezání tlustých wětwí, a když se i ře- 
zati musí, aspoň se rány bez odkladu tmelem zahradnic- 
kým dobře zamaží. 

Strom méruňkowý, čím starší jest, tím lepší a eat 
nější má owoce. Maso jest wždy lepší chuti, když se 
strhne se stromu několik dní před auplným dozráním, a 
nechá se dozráti na owocním loži. Necháli se dozráti na 
stromě, wyschne a zmaučnatí. Také jest wždy nejlépe sče- 
sati je za ranní doby, dříw než slunce wyjde. 


217 


IL Popis jednotliwých druhů, 


1. ** Pížmowá meruňka, Moschus - Aprikose, Musch- 
Musch. Dobré, žluté owoce, mezi meruňkami nej- 
prwněji zralé, a proto odbytné. Není tuze chutné, 
-a pro množstwí swé rádo hnije na stromě; býwá 

„zralé w Čerwnu neb na začátku Čerwence. 

2. Ranní muškatelowá meruňka, (muškatelka), frůhe 
Muskateller. Aprikose. (Čerw. ml.) Owoce wíce při- 
plesklé než dlauhé, jemnau wlankau porostlé; kůže 
jest barwy swětle žluté, na sluneční straně zlatožluté, 
časem i začerwenalé. Žlábek, jenž owoce nestejně 
dělí, jest jen u stopky silný; bradawička kwětní jest 
malá a snědá, maso křehké a. měkké, šťáwa pří- 
jemná a sladká; časem woní muškálowě, ale maso 
brzy. zmaučnati. © Jádro má hořké. Tato merunka 
náleží, wyjímajíc několik druhů třešní, k nejranněj- 
šímu owoci, a jest někdy i při sw. Janě zralá, pro 
kterýž brzký čas dozrání dosahuje jakési wzácnosti, 
jinak ale jest mezi druhy meruňkowými nejmenší a 
nejnepatrnější. Strom ostáwá malý, jest ale welmi 
nesný. 

3. Uherská meruňka, (uherka), uňgarische Aprikose. 
(prost. Čer.) Owoce její jest přišpičatělé, čerweně 
připálené, prostředně welké, masa načerwenalého, 
žlutého, trochu podlauhlé pecky a hořkého jádra. 
Zraje w Čerwenci. ' 


4. Albergowa meruňka, Albergs Aprikose. (ml. Čer.) 
Kůže této merunky jest zelená, na sluneční straně 
wysoce žlutá. Maso žluté, začerwenalé, jest dobré 
kořenné chuti. Jádro jest hořké. Strom roste bujně, 
a hodí se za wysokokmen. Owoce jest malé, a zraje 
w měsíci Čerwenci. 


5. *% Nancenská meruňka, (Nančinka), Aprikose von 


Nancy. (wl. Čer. a Srp.) Barwa kůže. jest zlatožlutá 
s malým čerwánkem na sluneční straně. Žlábek tohoto 


218 


ploskatého owoce jest u stopky hezky hluboký, ku 
kwětní bradawičce ale zcela se ztrácí. Maso čerweno- 
žluté jest welmi jemné, rozplizawé, náramně šťáwnaté, 
wzácné a wznešené chuti. Jádro jest sladké. Bez od- 
poru jest to jedna z nejlepších meruněk. Dá se několik 
neděl na stromě udržeti. Strom roste bujně, dosa- 
huje znamenité wýšky, je ale chaulostiwý na mrazy. 


6. Welká obecná meruňka, grosse gemeine Aprikose, 


Apricose commune. (wl. Čer. a Srp.) Owoce jest ku- 
laté. Kůže, trochu sammetowá, jest žlutá, na straně 
sluneční silně připálená a přitom s brunátně čerwe- 
nými skwrnami. Žlábek, jenž owoce nestejně dělí, 
jest silný, a táhne se až ku kwětní-bradawičce. Maso 
jest swětle žluté, tuhé, nepříliš šťáwnaté, sladké, ale 
když přezraje, maučnaté. Jádro jest hořké. Jest 
to jedna z nejkrásnějších a nejwětších meruněk ; 
zwláště se hodí k záwařkám. Strom dosabůje zna- 
menité wýšky a síly, a jest welmi aurodný i w ne- 
pohodlných létech. Zwláště dobře se daří co wy- 
sokokmen. 


«. Králowská meruňka, (králowka), kónigliche Apri- 


kose. (wl. Čer. a Srp.) Welké žluté owoce. Maso 
má tuhé a žluté, jdaucí od pecky. Zraje ku konci 
Čerwence a Srpna. 


8. Mandlowá meruňka, (mandlowka), Mandel- Apri- 


9. 


kose, Ananas-Aprikose, Aprikose von Breda, Rotter- 
damer, hollándische Aprikose. (wl. Srp.) Owoce welké, 
na straně sluneční silně čerweně připálené. Maso 
má zlatožluté, welmi šťáwnaté, jemné, wznešené chuti. 
W pecce nalézají se obyčejně dwě sladká jádra, 
z nichž se dají dobře dochowati stromky půwodnímu 
kmenu podobné. © Strom jest welký a aurodný. 


sd Ananasowá meruňka, Ananas - Aprikose. (ml. 


Srp.) Kůži má hladkau, jemnau a tenkau. Spodní 
barwa jest zlatožlutá, na sluneční straně pěkně čerwená. 
Žlábek owoce trochu ploskatého není hluboký, a 
končí se nahoře plochým prohlubením, kdež se na- 
lezá ostrá špička. Čerweno- žluté maso nikdy nezmauč- 


219 


natí, jest jemné, ale trochu twrdé, plné nejwýbornější 
šťáwy , wůně ananasowé, Jádro jest hořké. Pecky 
prý se hodí k wychowání diwokých meruněk, 
10, Černá meruňka, schwarze Aprikose. (ml. Srp.) 
> Kůže této kulaté meruňky jest na straně sluneční 
černo-Mhodrá, na druhé tmawočerwená. Maso jest 
čerwené, okolo pecky zlatožluté, měkké, sladké, šťá- 
wnaté, ale beze wší wzácnosti, a okolo pecky na- 
kyslé. Owoce jest malé a zraje w Srpnu, 


o 


KAPITOLA IV. 


); "0 stromích třešňowých. 


k 


IL O půwodu a wlastnostech jejich. 


Ač maše wlast diwokých třešní již za nejstarších 
časů měla hojnost, wšak lepší a ušlechtilejší drůhowé třeš- 
ňowí teprwé w pozdějších časích k nám se dostali. W roce 
74 před narozením páně byly některé štěpowané druhy 
třešní teprw přineseny do Říma, a sice z Cerasuntu, (pro- 
tož se strom třešňowý nazýwá cerasus), města w Pontu 
w Malé Asii, které Lucullus zbořil, načež strom třešňowý 
s'sebau přinesl do Říma. Po 120 létech přenesen byl do 
Angličan, odtud do Německa, a i u nás se rozšířil. Třešně 
jest zajisté z darů, jež nám chowání owoce poskytuje, je- 
den z nejlepších a nejrannějších. Poskytujeť prawé ob- 
čerstwení w tom ročním počasí, když sobě ho nejwice 
přejeme; ' každému jest welmi zdrawé a dáwá krwi naší 
nejpřiměřenější a nejlepší šťáwu. Owoce toto nalezá prá- 
wem mnoho ctitelů; neb jest. dobré a skwostné. tabulní 
owoce, a přitom hodí se wýborně pro každau domácí 
potřebu. 

Wenkowan měl by dobré a hojně nesaucí druhy 
četně wysazowati, protože třešně s každau sebe chudší 
i písečnatau půdau se spokojí a na wenku se dobře daří. 
Nikoliw ale nemiluje strom mokro a dobytčí mrwu. Nej- 


220 : 

lépe se daří w slínowaté (mergelartig) neb w dobré orné 
půdě, byť i spodní půda byla jílká; i w takowé dosáhne 
w několika létech znamenité wýšky. 

Třešňowé stromy dělíme w dwoje oddělení, kyselé 
(wišně) a slaďké (prawé třešně). Wišně nedosahují zname- 
nité wýšky, třešně pak míwají wýšku 40 i 50 střewíců, a 
častěji wyrostau co duby jako jejich mateřský strom, naše 
ptačnice (ptačky , prunus avium Linn.) Kwět třešňowý 
jest prawá okrasa přírody. © Owoce nasazuje dílem na 
mladých raubech, dílem wyniká i ze starého dříwi, a to 
dílem jednotliwě, dílem i w chumáčcích. 

Značně se liší stromy třešňowé od wišňowých tím, 
že wišně kyselé mají list brunátně zelený, třpytící se a 
prawidelně žubowatý, kdežto třešně mají list swětle zelený, 
ne tak hladký, ale wíce krabatý neb karbowaný, welký, 
tenký a hluboce zubowatý. Welmi často dají se třešně 
1 dle dřewa od wišní rozeznati.  Wišně mají tmawohnědé. 
pníčky, sladké třešně pníčky swětle hnědé a silnější wětwe. 

Ač strom třešňowý dorostlý jest slabý, wšak mladé 
třešňowé stromky jsau welmi wrátké na mrazy. Když na 
jaře již šťáwa w nich je rozředlá, jediný silný noční mráz 
je zničí. Ostatně třešňowé stromowí bujně a spěšně. ro- 
ste, a také, brzy osazuje owoce. 


Co se týče wysazowání stromků buď do školky neb 
na stanowiště, pro jejich časné jarní pučení lépe jest wy- 
saditi je na podzim; a wšak i na jaře wysazowání se daří, 
když se jen časně a náležitě počíná. Jarnímu wysazowání 
škodí obyčejně w letě následující sucho, ale i tato ne- 
hoda se předejde, když se střomky při wysazowání nále- 
zitě. zaplaví. : 

(Třešně se dělí w třešně srdcowé a chřupawky. Chřu- 
pawky dosahují swé tuhosti a prawé kořenné chut při 
auplném dozrání; dříwe sčesány jsau trpké. Při pěkně 
suchém powětří dají se dlauho na stromě držeti, ale 
w čas stálých dešťů hnijí na stromě.  Chtěje zde uwésti 
jen druhy dobré a nesné nám w Čechách známé, pomi- 
nul jsem umělé a saustawné roztřídění třešní, a toliko dle 
barwy jsem je sestawil.  Kdoby se s umělým klassifikowá- 


k 
- 


“ 


221 
ním třešní chtěl seznámiti, čti knihu Jiřího Liegla,*) w níž 
on saustawu znamenitého znatele třešní Truchsesa uwádí; 
nebo čti německy sepsanau knihu o třešňowých stromích 
od Truchsesa samého. **) 


Poznamenání. ml. — malá jest třešně jen asi tak welká jako naše 
ptáčnice neb třešně planá; 
prost. — prostředně welká jest, která sé od malých třešní swau 
welikosti mnoho nerozděluje, jako sladká srdcowá májowka ; 


© mw. ml. — welmi weiké nazýwaji se třešně, které maji skoro 
caul we průměru, jako: hollandská welká kněžka a welká černá 
chřupawka ; 


ml. — welké jsau, které se dle welikosti swé welmi welkým 
bliži, jako ku př. ostheimka. 

Stopka nazýwá se dlauha, když je delší než dwojnásobná wýška 
třešně; krátká, když je kratši, a mwelmi krátká, když je jen tak 
dlauhá jako wýška třešně neb ještě kratší. A wšak délka stopek 

„ není wždy a každoročně stejná; w mokrých létech jsau tlustší a 
© kratší; w teplých a pěkných delší a tenší. 


* 


5. 7411 Popis jednotliwých druhů. 
A. Třešně. 
a. Třešně černé s barwiwau šťtáwau. 


1. Tatarka, řartarische Herzkirsche. (wl. Čer.) Třešně 
tmawočerná, welmi weliká, libé chuti, šťáwy černo- 
čerwené, masa též takowého a chutného.  Owoce 
zraje w měsíci Čerwenci. Podobu má skoro tříhra- 
nau, stopku swětle zelenau, sedící we hlubokém důlku. 
Pecka má podobu srdcowau, a jest welká. Strom 
roste bujně, dosahuje znamenité wýšky, a hojně 
nasazuje. ; 

©. Úérná Bůtnerka, (obřice), schwarze  Steinitzer 
Riese, oder schwarze Bůlttners-Kirsche. (w. wl. Čer.) 


*) Systematische Anleitung zur Kenntniss der vorzůglichsten Sorten * 
des Kern-Stein-Schalen- und Beerobstes von Georg Liegl, Wien 1825. 
*4) Systematische Klassifikation und Beschreibung der Kirschsorten 
von Freiherin Christian Truchsess. 


Třešně wišňowého spůsobu. Owoce má welké, bru- 
nátně čerwené, sladké a chutné, maso tuhé. Owoce 
wisí na dlauhé stopce. Kwět má welký, list třešňowý, 
a dřewo jewí wišni. | Strom tento. jest aurodný. 
Owoce zraje ku konci Čerwence a na začátku Srpna. 


3. Hermalská chrupawka, Hermalser © sehwarzbraune 


Knorpelkirsche.' (wl. Čer.) Owoce černě brunátné, 
dosti weliké, sladké a dlauhostopké, zraje w měsíci 
Čerwenci. Strom roste do wýšky, a dosahuje zname- 
nité síly. 


4. Welichowa chrupawka, Welichs-Knorpelkirsche. (wl, 


Čer.) Owoce jest weliké, černé a dlauhostopké, 
Strom dosahuje znamenité wýšky a síly. Owoce 
zraje ku konci Čerwence neb na začátku Srpna. 


*3e Wolowatka, Ochsenherzkirsche. (w. wl. Čer.) 
Stopku má dlauhau, swětle zelenau s čerwenými skwr- 
nami. Owoce jest dlauhé, zašpičatělé, srdčowé, na 
jedné straně wíce ploské s hlubším žlábkem. Kwětní 
důlek nemá skorem žádný. Kůži má silnau a skoro 
zcela černau, maso tuhé, černočerwené, plné bar- © 
wiwé šťáwy, a chuti wýborné. Strom jest welmi 
nesný, a dosahuje jen prostřední wýšky. | 


6 Dunklmanowa pozdní marušowá třešně, (maruše), 


Dunkelmanns spůte Maulbeerkirsche. (wl. Čer. a Srp.) 
Owoce wisí na dlauhé swětle zelené stopce, jest skoro. 
čtwerhranné s welikými žlábky. Kwětní tečka jest 
nepatrná. Kůži má wysoce černau, maso měkké, 
plné barwiwé šťáwy. (Chuti jest newyrownané, tak 
sladko-nakyslé, jak jen wišně býwají. Pecka jest 
malá, skoro kulatá. Strom dosahuje jen prostřední 
wýšky, a jest nesný. 


ď. Waltinowka, Walterschlager - Kirsche. o Srp.) 


Třešně prostřední welikosti, černobrunátná, tuhého 
masa a drobné pecky, šťáwy wysoce čerwené, bar- 
wiwé, jen málo sladké. Owoce wisí na dlauhých 
stopkách, roste w chumáčcích, býwá w Srpnu zralé. 
Strom roste bujně, wyhání silné roční wýpučky, roste 


223 


-do wýšky, a dosahuje znamenité síly. "Třešně tato 

ma názew swůj od místa w Jihlawsku. 
8. Bůtnerowa černá srdcowka,  Bůťímers  schwarze 
Herzkirsche. (wl. Čer.) Krátká stopka sedí we hlu- 
bokém důlku. Owoce. jest na jedné straně plošší 
než na druhé, a kolem žlábkowané. Kwětní tečka 
jest nepatrná. Maso má měkké, tmawočerné a wel- 
mi barwiwé. Chuti jest sladké a obzwláštně pří- 
jemné. Pecka jest kulatá. Strom roste bujně, a 
nasazuje welmi hojně. 


4 


b. Třešně s nebarwiwau sťáwau s Čerweně krope- 
natau neb čerwenau Koži. 


9. Imawočerwená májowka, dunkelrothe Maikirsche. 
(prost. Kwět. a Čer.) Owoce toto jest tmawočer- 
wené, prostřední welikosti, chuti dobré a sladké a 

© masa natuhlého; roste w chumáčcích. Jest welmi 
ranní, zrajíč ku konci Kwětna a na začátku Čerwna; 
"protož také býwá od wrabců co prwní owocní po- 
chautka welmi nawštěwowáno a odklizowáno. Strom 
roste do wýšky, a má malý kwět s popráškau žlutau. 


10. Truchsesowa májowka , Truchsesens frůhe rothe 
„neue Maikirsche. (prost. Čer.) Třešně podlauhlá, po- 
doby srdcowé, růžowé a dílem tmawější barwy, 
trochu tuhého a nasládlého masa. Jest welikosti pro- 
střední a dlauhostopká. Dozráwá obyčejně w měsíci 
Čerwnu. Strom má spůsob wišňowý. 


11. ** Grafionka, Grafion. (Čer. a Srp.) Owoce dosti 
weliké, masa chřupawého, barwy čerweně připále- 
né, šťáwy sladkonakyslé, pecky malé, stopky pro- 
střední, Strom roste bujně do wýšky, a jest náramně 
nesný. Pro swau dobrotu, krásu a úrodnost ne- 
mělby tento třešňowý druh w žádné třešňowé, sebe 
menší zahradě chyběti.  Zasluhuje býti wůbec znám 
a rozšířen. Owoce zraje ku konci Čerwence a na 
začátku Srpna. 


224 
12. 


13 


11. 


7 


Lauermannowa chřupawka,  Lauermanns © Knor- 
pelkirsche. (w. wl. Čer.) Owoce krátkostopké, srd- 
cowé, na jedné straně se žlábkem prodlauženým až 
ku kwěiní tečce. Jemná kůže swětle čerwená s na- 
žlautlými tečkami. Maso jest twrdé, bílé, a pecka 
přičerwenalá. Chuti jest sladké, wznešené a kóřenné. 
Jest to owoce krásné, welmi weliké, nemá w žádném 
třešhowém stromořadí chyběti. Strom jest zdrawý, 
nebýwá wysoký, ale náramně nesný. 

Hollandská welká kněžka, ohollándische *grosse 
Prinzessinkirsche. (w. wl.. Čer.) Třešně s krátkau 
swětle zelenau stopkau, stojící we welkém na straně se 
nalézajícím důlku, podoby skoro srdcowé, na jedné 
straně ploskaté, na druhé méně ploskaté se žlábkem 
běžícím až ku kwětnímu důlku. Kůže jest: silná, 
barwy růžowé, připálené,: ostatně přižlautlé. © Maso 
jest slabě bíložluté, welmi tuhé a chřupawé. Chuť 
jest wysoce sladká a příjemně kořenná, pecka malá 
srdcowá a přišpičatělá. Jest to jedna z nejpředněj- 
ších třešní, majíc we průměru přes caul, a dala by 


*se při krásném powětří dlauho na stromě: držeti, 


kdyby jí ptáci, a ještě wíce sršně, jako wšem po- 
zdním třešním neškodili. © Strom dosahuje wýšky 
třešňowé, míwá silné letní wýpučky, a jest aurodný, 
Owoce zraje ku konci Čerwence. 


Bůttnerowa čerwená chřupawka, Bůtfmers rothe 
Knorpelkirsche. (w. wl. Srp.) Třešně s welkým owou- 
cem, s jedné strany růžowě připáleným, w. s do- 
zrání až brunátným, s druhé pak strany barwy na- 
žlautlé, když jest owoce we stínu. Jeli owoce na 
wýsluní, jest skoro zcela tmawočerweně připálené. 
Pecka jest malá a srdcowá, stopka prostředně dlauhá, 
a sedí skoro powrchu na třešní. Třešně jest širší než 
delší, na jedné straně trochu ploská s welkým žláb- 
kem. Maso má welmi tuhé a. bílé, chuť wysoce 
sladkau.. Strom jest. welmi aurodný, žene bujně, 
jak do šířky tak do wýšky; dřewo má twrdé a husté, 
též welký kwět a list, Obyčejný čas zralosti jest Srpen. 


16. 


10. 


18. 


223 


kol Kropenatá chřupawka , rothflamirte Knorpel- 
kirsche. (wl.: Srp.) Čerweně kropenatá neb připrau- 
žilá třešně, krásná podlauhlá s dlauhau stopkau. 
Owoce toto skwostné býwá zralé na začátku Srpna. 
Strom má wysoký wzrůst a jest welmi nesný. 


še Napoleonka, Napoleons Knorpelkirsche. (prost. 
Čer.) Třešně prostřední welikosti, čerweně krope- 


ké natá a podlauhlá. Maso má tuhé a chřupawé, šťáwu 
sladkau, stopku prostředně dlauhau a pécku malau. 


Owoce zraje w měsíci Čerwenci. 


** Perlowka, (perlowá třešně), Perlkirsche. (wl. 
Čerwe. a Srp.) Owoce s dlauhau stopkau, která sto- 
jí we welkém důlku a jest swětle zelená, Podobu 
má srdcowau, jest na jedné straně ploské a hlubo- 
kým žlábkem zbrázděné, které je we dwě půle dělí. 
Kwětní důlek jest nepatrný; dokonale wyrostlé a do- 


„zralé owoce jest swětle čerweně připálené, sem a tam 


se zrzawau mlhau; na zákampí jest barwy bílé 
neb welmi. swětle biložluté. Maso. jest bíložluté, 

měkké, welmi šťáwnaté. Chuť má welmi sladkau, 
jemnau a wznešenau. Pecka jest welká. Tato třešně 


© jest jedna z nejlepších a nejkrásnějších, Zraje zpo- 


nenáhla, a dá se na stromě tři neděle držeti. Strom 
roste bujně, jest zdrawý, welmi nesný a nechaulo- 
stiwý na pozdní přímrazky. 


Welká chřupawka, grosse, Knorpelkirsche. (wl. 


Čer.) Třešně podoby kulaté a welmi sličné, skro- 
„ pená čerwenými praužkami, Owoce, jest krátko- 


stopké, masa tuhého a welmi chutného. Strom ro- 
ste welmi Wňjně a silně. Owoce býwá zralé w mě- 
síci Cerweňei. 


19. Poděbradská muskatelka, Poděbrader neue Mu- 


skatellerkirsche. (prost. Čerwe.) Tato třešně má na 
jédné straně owoce načerwenalé se zrzawau mlhau, 
na druhé straně jest bledožluté, prostředně weliké, 
sladké, masa chřupawého, s chutnau šťawau. Stopku 
má prostředně dlauhau. Strom se rozkládá dle spů- 


Štěpařský klíč. „vy 


226 


sobu třešní, dosahuje znamenité síly, wýšky a roz- 
sáhlosti. Zraje w měsíci Čerwenci. 


20. Růžowá třešně, | Rosenkirsche. (prost. Čerwe. ) 


Owoce této třešně jest prostřední welikosti, barwy 
růžowé, dlauhostopké a sladké. Owoce jest welmi 
sličné, nalezá se w chumáčcích. Strom jest náramně 
aurodný, a owoce pro swau dobrotu, ještě ale wíce 
sličnost, welmi prodajné. Druh tento zasluhuje býti 
wůbec sázen a pěstowán. Strom roste bujně do 
wýšky a dosahuje znamenité síly; má welký kwět 
i list.. Owoce zraje w Čerwenci. | 


21. Dietzowa welikánka, Dietzens Ungeheuer-Kirsche. 


(Čerwe. a Srp.) Owoce prostřední welikosti, barwy 
temně čerwené, lesklé kůže, masa twrdého, šťáwy 
prostředně sladké, na obyčejné stopce. List má 
wranně zelený, weliký a široký. Strom roste bujně, 
dosahuje hodné rozsáhlosti i síly, a jest aurodný. 
Owoce zraje ku konci. Čerwence neb z počátku 
Srpna. 


22. Čerwená srdcowka, ročhe Herzkirsche. (prost. 


23. 


Čerwe.) Třešně řídkého masa, šťáwy sladké, trochu 
nakyslé, podoby podlauhlé, podobné k srdci, barwy 
růžowé. Jest tuze aurodná. Strem roste spěšně, 
dosahuje znamenité wýšky, má weliký kwět. Owoce 
býwá zralé na začátku Srpna, jest dlauhostopké, pro- 
střední welikosti. 
Cerwéná syrnice, ročhe Molkenkirsche. (prost. 
Čerwe.) Stopku má dlauhau, načerwenalau, která 
jen z powrchu sedí na owoci. Owoce jest širší než 
wyšší a skoro čtyrhrané, na stranách ploskaté se 
žlábky. (Na straně sluneční jest tmawočerwené, na 
druhé trochu swětlejší. Maso má welmi měkké, bílé,“ 
plné šťáwy a chuti welmi sladké. Pecka jest kulatá. 
Toto sice newelké owoce jest jedno z nejzwláštněj- 
ších, hodí se dobře k sušení, a zasluhuje hojného 
rozmnožení. Strom dosahuje jen prostřední vy 
a jest náramně aurodný. 


227 


©. Třešné bezbarewné šťáwy, jednobarewné, se 


24. 


25. 


- 26. 


28. 


Zlutau koži. 


Bůttnerowa žlutá chřupawka, © Bůttners  gelbe 
Knorpelkirsche. (prost. Čerwe.) Třešně s dlaubau 
stopkau, která sedí bez důlku na owoci.  Owoce 
ploskaté má podobu srdcowau, a kwětní důlek jest 


„ barwy bíložluté. Maso má chřupawé, tuhé, libé, 
© skoro wznešené sladké chuti. Pecka jest malá. Strom 


jest zdrawý, nese hojně a každoročně. Owoce do- 
zráwá w Čerwenci. 

Woskowka, Wachskirsche von  Bůtímer. (prost. 
Čerwe.) Owoce barwy žluté, práwě woskowé, jest 
prostředně welké, ploskaté, masa chutného, tuhého 
a dobrého. Strom jest aurodný, a dosahuje zname- 
nité wýšky. Owoce zraje w Čerwenci. 

Nyrnice, Molkenkirsche. (prost. Čerwe.) Třešně ble- 
dě žlutá, zamodralá, skoro barwy olowowé, někdy se 
zrzawau mlhau. (Owoce jest prostředně welké, ku- 
laté, s tenkau dlauhau stopkau a malau peckau. Maso 
má tuhé, dosti sladké; býwá zralé ku konci Čer- 
wence, Strom žene bujně do wýšky, má list široký 
a welký, owoce swé nasazuje we wějičkách. 
Sirkowá třešně, Schwefelkirsche. (prost. Čerwe.) 
Třešně prostřední welikosti, kulatá, žlutá a dlauho- 
stopká, s masem hojně sladkým. Pecku má malau. 


„ Strom má wzrůst wysoký, a owoce býwá zralé w 


Cerwenci. 


Roztěžka, Rostěšer Kirsche. (prost. Čerwe.) Třešně 
z pecky pošlá, owoce prostředně welkého, kulatého, 
nečistě bílého, tuze. sladkého, masa měkkého, pecky 
malé, stopky podlauhlé. © trom roste zdlauhawě a 
jest nesný. Owoce zraje w Čerwenci. 


: 


228 


B. Wišně. 


+ 


a. Wišně s harwiwau šťawau, černau neb tmawau 


jednobarewnau koži, (sladké wišné). 


Sladušska, Herzsůsse-Weichsel, (Čerwe.) Tato wišně 


z pecky wychowaná w Roztěži má owoce mnačernalé, 
čili brunátně černé, sladké s twrdým masem, jest 
tuze dobrá a zraje w Čerwenci. 


2. Ostheimka, Ostheir er- Weichsel. (prost. Čerwe.) Stopku. 


má dlauhau, zelenau, trochu zahnědlau, která sedí 
w širokém důlku. Owoce jest širší než delší, dole 
a nahoře silně ploské s kwětním důlkem. Barwu: 
má tmawočerwenau, jest plné šťáwy, chuti wznešené, 
sladkonakyslé. Pecka jest malá a kulatá.  Wýborně 
dobré toto owoce zraje w polowici Čerwence. Strom 
roste welmi slabě, a- býwá wždy zakrsalý, jen wýšky 
wysokého keře dosahuje, jest ale náramně aurodný. 
Každoročně wyhání weliké množstwí wýhonů od 
kořene, jimiž se dá welmi lehce a dobře beze wšeho 
štěpowání rozmnožiti; neb tyto wýhony swau pů- 
wodní ušlechtiost podržují. Na třešně do koruny 
štěpowána, poskytuje tato wišně welmi krásné a ná- 
ramně nesné stromky. 


3. Falcká sladuška, Pfůlzer Herzsůsse Weichsel. (prost. 


Čerw.) Sladká wišně, owoce twaru srdcowého, po- 
dlauhlá, barwy tmawočerwené s prostředně tuhým 
masem a šťawau nasládlau, welikosti prostřední. 
Stopku má dlauhau a pecku maličkau. Kůže se 


(leskne jako skelných třešní. Owoce býwá zralé ku 


konci. Cerwna. © Wrabci tento strom welmi hustě 
nawštěwují. Strom jest wýšky malé, ale náramně 
aurodný. 


4. Králowka, Kónigsweichsel. (prost. Srp.) Wišně drob- 


ného dřewa, welmi aurodná, ale kwětu chaulostiwého 
na přímrazky. Owoce jest tmawočerwené, na dlauhé 
stopce, kyselé; dobře dozralé hodí se k sušení; 


Oo hr, — 


R o 


22y 


dozráwá w Srpnu. , Strom dosahuje wýšky wišňowé, 
a jest wždy plný kwětu. 

5. *% Čikánka, Bellenburger Weichsel, grosser Gobet. 
(wl. Čerwe.) Wišně dlauhostopká. Owoce jest na 

-+ jedné straně ploské, barwy tmawočerwené. Maso má 
»čerwenobrunátné, plné šťáwy, chuti příjemné (řízné). 
Pecku má welkau. 

6. Plaziwka, doppelte Natte. (prost. Čerwe.) Owoce 
„jest kulaté, na obau stranách ploské, welikosti pro- 
střední; barwu má tmawočerwenau. Maso jest čer- 
wené, rozplizawé, chuti wznešené. Nasazuje owoce 
jednotliwě bez chumáčků. (Owoce má malau pecku, 
stopku prostřední, a dělá dříwí rozkleslé. © Zraje 
w Čerwenci. Tento strom jest wrátký na mrazy. 


«. Cerná sladuška, schwarze Herzsůsse Weichsel. (wl. 
Čerw. a Čerwe.) Této wišně owoce jest welké, černé, 
sladké, masa měkkého. Zraje ku konci Čerwna a na 
začátku Čerwence. : 


8. Brunátná sladuška, schwarzbraune Herzsůsse Weich- 

sel. (wl. Čerw. a Čerwe.) Druh tento wišňowý má 

„owoce welké, chutné, sladké, barwy černobrunátné, 

a maso měkké. Zraje ku konci Čerwna a ma za- 
čátku Čerwence. 


9. Welská třešně , Welserkirsche. (wl. Čerwe.) Owoce 
má dlauhau swětle zelenau stopku, sedicí w mělkém 
malém důlku. Podobu má skoro srdcowau; na obau 
stranách jest ploské a žlábkowané.  Barwu má čer- 
nočerwenau se swětlými místečky; maso tmawočer- 
wené, plné šťáwy, chuť příjemnau a wznéšenau, slad- 
konakyslau a wýbornau i za let pro třešně nepřízni- 

-wých. Pecka jest malá, welmi široká, srdcowá. Strom 
roste silně, a jest welmi nesný; owoce dá se dlauho 
udržeti na stromě, : 


10. Wéwodkyně, Weichselartige Herzoginkirsche. (prost. 
Čerwe. a Srp.) „Třešně dříwi wišňowého; má welké 
brunátné owoce s dlauhau stopkau, nakyslau slad. 
kost, a řídké, ale chutné maso. Patří k sladkým 


230 


wišním. Owoce zraje ku konci Čerwence a na za- 
čátku Srpna. 


11. Ranní sladuska, allerfrůheste Herzsůsse Weichsel. 


(prost. Čerw.) Tato wišně jest ranní, owoce podlau- 
hlého, nasládlého, krátkostopkého, prostředně wel- 
kého, čerweně připáleného. Zraje w měsíci Čerwnu. 
Strom jest wzrůstu prostředního. 


12. Nowá muškatelka, neue Muskateller=Weichsel. (vwl. 


Cerwe.) Owoce této wišně jest welké, tuze sladké, 
dlauhostopké, bledě čerwené. Maso má řídké. Zraje 
w měsíci Cerwenci. 


b. Wišně s nebarewnau šťawau, koži swěřše Čerwe- 
nau, z wétšiho dilu prohlédawau. (Skelné wišné.) 


13. * Krásná chorsowka, die Schóne von Chorsi. (ml. 


Čerwe.) Stopku má dlauhau, zelenau, sedící z po- 

wrchu. Owoce jest kulaté, při stopce trochu ploché; 

barwu má swětle čerwenau, prohlédající žlutau. Maso 

má šedožluté, welké a welmi šťáwnaté. (Chuti jest 

sladké, beze wší nakyslosti. Strom dosahuje pro- 

střední welikosti, a má list protažený tuhými žebra- 
: Jest nenesný. 


14. *% Sklenowka čerwená, doppelte Glaskirsche. (w. 


owl. Čerw.)  Owoce má krátkau a rownau stopku, 


sedicí w prostranném důlku. Wišně tato jest na 
obau koncích plochá, na jedné straně wiíce ploskatá, 
na kteréžto i hluboký žlábek až k důlku kwětnímu 
tento we dwé dělí. Kůže jest tak prohlédawá, že, 
když se owoce proti swětlu drží, jest i pecku wi- 
děti. Barwy jest wysokočerwené. Maso má měkké, 
welmi šťáwnaté, bíložluté, chuti příjemné, sladkona- 
kyslé. Pecka jest welká a kulatá. Strom dosahuje 
znamenité wýšky, a každoročně hojně nasazuje. 
Owoce nerodí se we wějičkách, nýbrž jednotliwě. 


15. Sklenowka snědá, neue Pomeranzen-Glasweichsel. 


(Čerwe.) Owoce jest barwy nasnědlé, krátkostopké, 
chuti kořenné. Zraje w Čerwenci. 


231 


16. Sklenowka králowská, Hermalser kónigliche Glas- 
kirsche. (wl. Srp.) Owoce weliké, krátkostopké, a 
příjemně sladké. Zraje na začátku Srpna. 


C. W'išně s nebarewnau šťawau, koži swětle Čerwe= 
nau skoro prohlédawau. (Amarelky). 


- 17. Monowa amarelka, Amarelle Monoes. (Čerwc.) Ama- 
relka s owocem welkým bledě čerweným, kyselým a 
nasládlým, kulatým, kratkostopkým, s koží leskna- 
wau a malau peckau, chuti wýborné, šťáwy plným. 
Maso má měkké, a jest w Čerwenci zralá. Strom 
roste wesele, rozkládá se a jest welmi aurodný. 

18. ** Ranní králowská amarelka, frůhe kónigliche 
Amarelle. (ml. Čerw.) Stopku má krátkau, zelenau, 
sedicí we hlubokém důlku. „Owoce jest kulaté, na 
obau koncích ploché, na stranách trochu rozšířené, 
s welkým žlábkem a důlkem. Kůže jest prohlédawá, 
tmawočerwená, maso měkké, plné šťáwy, zcela bílé, 
jen když přezraje, jak u mnohých amarelek, trochu 
načerwenalé. Chuť jest libě nakyslá s trochem slad- 
kosti smišená. Pecka jest malá, kulatá. "Tyto ama- 
relky hodí se jak k sušení, tak ke snědku za čer- 
stwa; nechají se dobře rozwezti, a nelehko se otlačí. 
Na stromě mohau se 5 i 6 neděl držeti, a nehnijí i 
za nepohodlného powětří. Strom býwá silný a zdra- 
wý, každoročně náramně nesný, a není chaulostiwý 
na noční mrazy.  Owoce zraje w polowici Čerwna. 

19. Sladká amarelka, sůsse Amarelle. (prost. Čerw. a 
Čerwc.) Stopku má krátkau, welmi silnau swětleze- 
lenau, trochu začerwenalau, sedící na powrchu. Ama- 
relka tato jest na obau koncích welmi plochá. Na 
jedné straně jest patrně našířelá s welkým žlábkem 
a kwětním důlkem. Kůži má jemnau, a barwu tma- 
wočerwenau. Maso jest bílé, měkké, welmi šťáwnaté, 
chuti sladší než každá jiná amarelka, beze wší trpkosti. 


ed 


KAPITOLA V. 
O míišpulich. 


Pro rozmanitost owoce sázejí mnozí do zahrad i mi- 
špule, dílem do nějakého kauta neb i co strom wějířowitý 
Fácher- oder Gelinderbaum) na odry; ač nemá do sebe 
nic wábného. Mišpulowý strom daří se w každém polo- 
žení a w každé půdě; spokojí se i s stinným položením; 
nejlépe se ale daří na odřích. Owoce jeho jest kulaté, 
u welikosti malého jablka, hnědé, zawírající w sobě 5 pe- 
ciček. Zraje ku konci měsíce Října neb na začátku Li- 
stopadu, dá se ale teprw jísti, když na loži owocním uhni- 
ličí. Pokud jsau mišpule zelené a twrdé, nejsau ani k jí: 


dlu; neb jsau welmi trpké. Uhmiličené ale mají chuť na- 


winulau, a mnozí lidé je rádi jedí. (Chceli kdo jejich 
uhniličení zrychliti, dejž je na slámu, a slamau neb plát- 
nem shora přikryj. Na másle, cukru a wíně dušené jsau 
lahodné k jídlu. - 

Strom mišpulowý jest od přirozenosti keřowý; do- 
sahuje sotwa 12 neb 15 střewíců wýšky a roste welmi 
nespůsobně, jestliže se od mládí dobře newede a neuwa- 
zuje. Swé owoce nasazuje na špičkách kolikaletých wětwí; 
pročež nesmí jeho wětwe býti přiřezány ; neb SRV 
nesné několik let. 

Mišpule se wychowáwají rozličným spůsobem. Mo- 
bau se buď klásti jejich pecky, neb se také rozmnožují 
štěpowáním, jako jiné owocní druhy. Pecky musí se na 
podzim w měsíci Listopadu jeden caul zhlaubí do kypré 
země wprawiti. Ač jsau welmi twrdé, přede obyčejně hned 


na jaře scházejí a se klíčí. Po roce neb dwau létech pře- 


sadí se do školky, a tamto se již ošetřují a zřezáwají pro 
swau twářnost. Majíli býti wysokokmení, musí se snítky 
zdola odřezáwati, a koruna se wede wzhůru. Majíli býti 
stromy wějířowité, zříznau se snítky hned dole, aby se 
s obau stran w stejné dálce klonily a hned zdůly dělaly. 

Chcemeli si mišpule spůsobiti štěpowáním, učiníme 


“ 


233 


nejlépe, když je buď na kdaule neb na hruškowé pláně 


-neb hlohowé stromky wraubíme neb wočkujeme. 


Nejlepší a nejchutnější owoce poskytují, když se ště- 
pují na pláních hruškowých; na nichž také welmi brzy 
nesau. : 

Také se dají rozmnožiti hřízenci (jak bylo udáno 
při stromích broskwowých w díl. III S. 19.) Neb se také 
uřeží silnější wětwičky, zastrčí se do země, a sice do 
stinného položení, ležatě, jako kdaule, a častěji se zaliji, 
kdež pak se ujmau. © 

Mišpule jsau dwojí: 

1. Welká zahradní mišpule, hollandská welká mišpule, 
jablkowá mišpule. Owoce jest welké co prostřední 
mišenské jablko, a shora připlosklé. — Jest hladké, 
se zažlautlým, twrdým, trpkým masem, které se dříwe 
nehodí k snědku, než na loži owocním uhniličí. Wý- 
pučky stromu jsau tlusté, tmawohnědé, šedými teč- 
kami silně skropené, u každého oka zahnuté. Oka 
jsau welmi malá a leží jako přilípnuta. Lupení jest 
dlauhé, tmawozelené, se silnými žilami. 

2. Obecní zahradní mispule, měspule kdaulowá. Jest 
jen polowicí tak welká jako prwní, k stopce zašpi- 
čatělá, a lupení má tež o polowici menší: jest ale 
tento druh mnohem aurodnější než prwní, pročež 
také mnohém wíce zasluhuje rozmnožowání. W chuti 
a dobrotě nic se od sebe neliší. 


234 eu 


ODDĚLENÍ TŘETE. 


O owoci skořepinowém. 


KAPITOLA I. 
O wlaských neb králowských ořeších. 


Wlast ořechu wlaského (Juglans regia) byla Persie a 
jiné země jižní Asie, odkudž jej Římané přinesli do swých 
krajin. Odtud jej rozšířili do ostatních jim podrobe- 
ných zemí, a pak se w celé Ewropě rozmnožily. Wlaský 
ořech jest jeden z nejwyšších stromů, dosahuje wýšky 
40 až 50 střewíců, a zakořeňuje se dle rozsáhlosti swé 
koruny hluboko i široko. Skoro w každé půdě se daří, 
jen ne mokrawé. Jeho dřewo jest wzácné pro truhlář- 
ské a strojarské práce, zwláště ale se wyhotowují z něho 
newyrownaná hlawiště k puškám. Dřewo ořechowé má 
powabu dubowého; čím bubenější a kamenitější jest 
jeho stanowiště, tím hustší, pewnější a krásnější jest jeho 
swal (fládr). Také čím starší jest, tím wýbornější jest 
jeho dřewo. . 

Owoce nasazuje ořech na koncích swých wýpučků. 
Někdy wisí jednotliwě, někdy 3, 4 i 5 ořechů w chumáči 
pohromadě. Wlaský ořech pozdě kwěte.: Obyčejně zraje 
w Září; což se pozná, když zelené obořeší praská a oře- 
chy se lehko dají sklátiti. Owoce pozdě osazuje, zřídka 
kdy před 10 neb 12 léty, a to z počátku jen málo, te- 
prw když dospěje, hojně osazuje. W zimě často zmrzne, 
neb aspoň studené jarní powětří uškodí jeho pupenům a 
kwětu, a nezřídka celau žeň zmaří. 

Ostatně jest strom ořechu wlaského užitečný pro 
hospodářstwí. Owoce jeho jest dobré k snědku za čer- 
stwa, a poskytuje chutný olej k maštění teplých i studených 
jídel. Nikdy ale nebudiž sázen do zahrad, kde jsau zele- . 


kladu © 


235 


niny, neb do řadů mezi estatní stromy, protože nejen 
pro jeho silný stín ale i jeho škodný wýpach tak daleko 
nic se nedaří, jak daleko stín dosahuje. Lépe se hodí 
podlé širokých cest, podlé lesů, a podlé zdí zahrad k ob- 
hájení těchto od wětrů. 

Ořechowý strom nepotřebuje žádného štěpowání; 
roste dobře od jádra, a ostáwá wěrný swému půwodnímu 
druhu. Jest jen třeba z dobrých ořechowých druhů sobě 
nashromážditi ořechy, a buď na zimu neb časně na jaře 
wložiti do země; tak jistě žádaucího druhu se dočekáme. 

Sázejili se ořechy na zimu, jest nejlépe zelené obo- 
řeší na nich nechati a wložiti je i s tímto w zem, protože 
majíc hořkau chuť ochrání jádro ořechowé před myšmi. 
Kladauli se ořechy z jara, mobau se wložiti bez zeleného 
obořeší, a na obojí spůsob na jaře dobře wyklíčí. 

Poněwadž strom ořechowý welmi nerád snese ře- 
zání, nejlépe jest, když „owoce ořechowé klademe na to 
místo, kdež chceme aby strom ořechowý stál. Přesazujeli 
se ořechowý stromek do školky neb ze školky na swé 
stanowiště, musí se mu trochu přiřezati kořeny; než na 
wětwičkách, jichž bez toho wždy má málo, nic se mu ne- 
zřeže; ani wrcholec, jenž obyčejně u ostatních stromků 
se zřezáwá, nesmí se zřiznauti. Jestližeby na některém 
dospělém stromu wyrazily wlky, když se jich jinák nelze 


upotřebiti, opatrně se wyřeží. 


Auhlednost činí ořechy mnohem lákawější. Ať se 
tedy owoce ořechowé strojí pro prodej nebo pro domác- 
nost, musí se s ním opatrně nakládati. 

Nikdy se nemají ořechy sčesáwati se stromů, pokud 
nejsau dokonale dozralé, protože sie jádro scwrkne, 
kdež pak ani k snědku nejsau chutné a dobré, ani k wy- 
tlačowání oleje náležitě se nehodi, a jen málo oleje 
poskytují. 

Když se ořechy střesau, kdežto wětší díl w zeleném 
obořeší ostáwá, uloží se na průwanných sýpkách na slá- 
mu, aby nenadělaly skwrn na podlaze; pak se shodí na 
hromady, a tak se ponechají, až dozrají a se suché ne- 
chají wylaupnauti. Tento čas dozrání nesmí býti pro- 
nedbán. 


236 


Zelené obořeší přechází brzo we sbnilotinu, a tauto 
skořápka zčerná, kterážto načernalost později i jádra učiní 
načernalá neb aspoň neauhledná. Jak brzo se spozoruje, 
že obořeší od skořepiny pauští, musí se ořechy wylaup- 
nauti. Pakli ale zewnitřní strana obořeší nebyla černá, 
nesmí se ani nitky obořešiny nechat zčernati, aby tím 
skořepina nezčernala. 


Jsauli ořechy w prawý čas vřlaípátákyů nesmí se 
hned dáti na hromady, protože jsau ještě čerstwé a mo- 
kré; nýbrž musí se rozetříti, aby skořepiny nezčernaly a 
jádra nezplesniwěla. Takto skořepiny ostanau žluté, pěkně 
wyschnau a ku každé potřebě býwají witané. Jestliže 
pronědbáním neb z jakékoliw jiné příčiny skořepiny předce 
zčernaly, musí se několik dní před prodejem hoditi do 
nějakého sudu; na ně se nalije obyčejné wody, a dobře 
se ostrým koštěm oškrabau.  Majíli ořechy slaužiti k liso- 
wání oleje, musí se jádra dobře usušiti, nikoliw ale na 
slunci, siceby nebylo tolik oleje ani tak dobrého. 

Ořechy nám známé dělí se w dwojí: ewropejské a 
americké. 


vv 


I. Nejznamenitější ewropejské druhy jsau: 
1. Obecný podlauhlý ořech. Jest jeden z nejlépších, 
má plné jádro, a skóřepina není silná. 
©. Tenkoskořepý ořech. (Papirák). Nechá se lehko 
rozmačkowat prsty, a jádro néwyplňuje celé skoře- 
piny; jest špičatý a podlauhlý. Strom jest citliwý 
na mrazy. Pass 
3. Obyčejný kulatý ořech; jest dobrý a má plné jádro. 
4. Welký a malý kamenáč; obyčejně se potřebuje 
k lisowání oleje. Tento druh jest welmi nesný a 
trwanliwý, : 
5. Křapáč, Pferdnuss. Jest nejwětší z ořechů, a časem 
tak weliký jako mišenské jablko; než nebýwá sko- 
řepina jádrem wyplněna, a má u wnitř silnau kůži. 
Tento druh jest welmi chaulostiwý na studené po- 
wětří a přímrazky. Owoce osazuje jen. jednotliwě, 
a proto nezasluhuje žádné pozornosti. 


237 


HI. Americké ořechy, z jižní Ameriky teprwa w po- 
zdějších časích do Ewropy přinešené, nezasluhují žádné 
pozornosti. © Mají sice býti na studené powětří otuženější 
a trwanlivější než ewropejské; ale owoce jest malé, má 
welmi twrdau skořepinu, a nehodí se k jinému než k li- 
sowání oleje. 


ho 


KAPITOLA II. 


O kaštanech. 
© Kaštanowý strom pochází ze Řecka, a sice od města 
Kastana w 'Thessalii, odkudž i jméno jeho. Odtud se wšude 
rozšířil, a nalezá se jak pro swé dobré owoce tak i dříwí, 
které se k trwanliwým stawbám lépe hodí než dub, welmi 
četně we Španělích, Portugalsku, Francauzích a we Wla- 
ších, Kaštanowý strom dosahuje wýšky nejsilnějšího dubu, 
a daří se w každé půdě, zwláště miluje půdu suchau a 
kamenitau. Osazuje owoce brzy, ale jen na mladém dříwí. 
7 Z wětšího dílu rozmnožuje se strom kaštanowý kla- 
„dením owoce, a wšak také očkowáním a raubením, Rau- 
© bowání koná se pozdě na jaře, totiž ku konci měsíce 
Dubna, protože strom kaštanowý welmi pozdě žene. Za 
rauby hodí se toliko letorůstky z mladých, nikoli ze sta- 
rých stromů, protože tyto krom špiček žádných ok ne- 
míwají. : 
Při raubowání musí se nůž do pláně hnáti welmi 
zpowolna, protože jsau mladé kaštany welmi štipné; a 
učiněný na raubu klínek musí rozkal dokonale wyplnili. 
; Ačkoliw kaštany od semene swého se dobře daří, 

 předce se štěpují, protože jsau potom mnohem wýteč- 
nější a wětší.. Očkowání kaštanu může se státi na dwojí 
spůsob, buď do jarního oka, totiž w měsíci Dubnu, neb 
do letního při sw. Jakubu.  Poněwadž jsau citliwy na 
mrazy, raději se kladau na jaře-asi 5 caulů od sebe; po 
roce neb dwau létech přesadí se do školky, 


238 


Kaštany se tak jako ořechy střásají.  Nejwětší díl 
střesených kaštanů ostáwá ještě we swé bodlawé obálce 
(pauzdru), sesbírá se, a dá se do nějakého sůdu neb na 
hromadu, aby, co ještě jest na kaštanu bílého, sežlautlo, 
a pak se obyčejně tlučením cepu (jako při mlácení obilí), 
wyluští. Každé pauzdro chowá w sobě jeden, dwa i tři 
kaštany. Tyto tak dobyté čisté kaštany opět se do sklepů 
uloží, aby newyschly, a tím spůsobem dají se držeti až 
do wánoc; pak ale wyrazí a se pokazí. © | 


KAPITOLA IN. 
O stromu mandlowem. 


Strom mandlowý (amygdalus nodus pochází 
ze Řecka, odkudž jej obdrželi Římané. Ze Wlach rozšířili 
jej Římané do swých provincií, odkudž se zponenáhla 
dostal i do zemí našich. Strom mandlowý jest welmi 
podobný broskwowému, tak že jej, když nemá owoce ani 
kwět, nezběhlý drží za broskew. Mandlowý strom jest 
wyšší a zelenější než broskew, a nese swé wětwe zrowna 
wzhůru. Lupení jeho dělí se od broskwowého swau wel- 
kostí, barwau, řapíky, silnými žebrami listů a silnými zá- 
sekami. Má pěkný růst, a dosahuje wýšky 20 až 25 stře- 
wíců. Koruna jest plna wětwí, přede ale zdá se pro swůj 
auzký list swětlá. Kwět mandlowý jest prawá okrása w za- 
hradě, zwláště mandle s plným kwětem.  Owoce, zwláště 
čerstwé, náleží mezi tabulní pochautky. Ostatně daří se 
skoro we wšech mírnějších polohách naší wlasti, zwláště 
když jest štěpowán na sliwách; jen tu wadu do sebe má, 
že jeho kwět, jenž welmi ranně přichází, často býwá zni- 
čen jarními přímrazky. 

Mandle neštěpowaná neb jeli štěpowána zase na 
mandlích, miluje teplau, suchau a písčitau půdu; jeli ale 
štěpowána na sliwách, spokojí se s každau přání, kde 
se daří slíwa. 


239 


-© Kdoby se chtěl dobrých mandlowých stromů dopí- 
diti a dochowati od pecek, bylby wždy w nejistotě, pro- 
tože často z jader mandlowých i z nejlepšího druhu wza- 
tých, zwrbne se špatný druh.  Wložily se kolikráte pecky 
z tenkoskořepých a sladkých mandlí, a přede powstaly 
i z těchto mandle hruboskořepé a hořké. Nejjistěji do- 
chowáme se dobrých mandlowých druhů štěpowáním. Jak 
již wýše řečeno, jsau štěpowané mandlowé stromy wždy 
stálejší, a méně podléhají mrazům, když jsau štěpowány 
na sliwách. K tomu cíli nejlépe jest slíwowé stromky ne- 
chat hezky sesíleti a osaditi korunu, a pak teprwa w ko- 
řenu je zočkowati. Takowéto stromky welmi časně osa- 
zují.  Štěpowati mandle na mandlowých“ stromích není 
nikdy radno, leč by stromkem nebylo hbýbáno ze stano- 
wiště. Wyzdwihneli se wšak stromek po štěpowání na jiné 
misto, musí se mu jeho dlauhý kořen uříznauti, a protože 
mandlowý strom krom swého kolního kořene welmi málo 
postranních kořenů wyhání, jest wždy w nebezpečenstwí, 
aby nebyl- wywrácen, a musil by jej wždy silný kůl držeti. 
Na půdu ale jest strom mandlowý welmi wyběračný; jeli 
totiž wysazen we špatné půdě, tu se i dobrý druh zwrhne 
we špatný, sladká mandle w hořkau, jemnoskořepá w hruz 
boskořepau. Již stáří stromů působí, že se skořepina 
stáwá twrdší a tlustší. W čas kwětu nesmí se okolo stro- 
mu tlauci, neb jím otřásati; sic to škodí jeho kwětu. 
Pro chaulostiwost tohoto stromu není sázení jeho 
u nás tuze radné, a lépe jest na jeho místě wysaditi bro- 
„skwe neb dobré winné druhy. 


Mně posud známé a pro naše podnebí nejpříhod- 
nější mandlowé stromy jsau: 


1. Sladká praskawá mandle, šenská mandle.  Sko- 
řápka jest tak tenká, že se dá prsty. rozmáčknauti. 
Jádro jest welké a sladké, listy širší, kratší, a stojí 
blíž podlé sebe než u obyčejných mandlí. Tento 
druh zraje ku konci Září, 


2. Kamenná mandle. Welké, sladké owoce s tlustau 
skořepinau. Tento druh jest wýborný a jeden z nej- 


240 


trwanliwějších a pro naše podnebí nejpříhodnějších. 
Strom jest nesný, má kwět krásný a welký, růžowě 
čerwený, wnitř purpurowý. Hodí se pro swůj. rány 
kwět k ozdobení laubí a besídek. 


KAPITOLA IV. 
O ořeších liskowých. 


Latinské jméno ořechu lískowého (Corylus avellana) 
wzato jest od města Avellini w knížetstwí Beneventském 
w Neapolsku, protože w oné-krajině četně roste a zna- 
menitý se s ním prowozuje obchod, zwláště do Malty, 
Říma a Benátek. Římané jej nazýtvali nux Pontica, pro- 
tože jej přiwezli z Pontu a we Wlaších a w Sicilii jej 
rozmnožili; pročež se i nazýwá ořech sicilský, Toto dle 
dějepisu může platiti o ořeších ušlechulejších; mež co 
se týče ořechů obyčejných, wí se, že i za nejstarších časů 
we wlasti naší se nalézaly. Neb již na poli u Stadic, kdež oral 
Přemysl, děje se zmínka o lískowých ořešinách, a držitelé 
toho gruntu musíwali lískowé ořechy každoročně odwáděti 
ke dworu; i dáť se práwem twrditi, že pralesy obklopená 
země česká tímto keřem hojně oplýwala, jakž ještě posud 
skutečně w lesích, na suchopářích a pastwinách hojně 
se nalezá. Stáří jeho w našich krajinách doswědčuje 
nám i dobrý zdar druhů ušlechulejších lískowého ořechu 
u nás. : 

Mužský kwět ořešiny wisí na keři lískowém co rosa 
we wálečkowité podobě. Již na podzim tato rosa se oka- 
zuje, ač welmi stěsněna; w zimě se prodlauží, a časně. 
-z jara, již w měsíci Únoru neb Březnu, wyprašuje swau 
žlutau mauku k zaurodnění kwětu ženského. Tato lískowá 
rosa roste na tom samém lískowém keři, ale z jiných 
wětwiček, z nichž potom po zprášení a zaurodnění wyni- 
kají krátké knoflíky w chumáčcích, a tyto nám ono man- 
dlowé owoce poskytují, jež nazýwáme lískowé ořechy. — 


241 


Liskowý keř dosahuje 12 až 20 střewíců wýšky, a 

mohau se jím zdi pokryti jako nějakými čalauny. Dá se 
sice lískowý keř také wychowati co nízký strom; ale ta- 
kowý nemá žádné trwanliwosti, aniž býwá nesný. Keř 
lískowý jest welmi trwanliwý, spokojí se s nejšpatnější 
půdau a i stinným místem, ale w dobré černé půdě má 
wzrůst nejlepší. Poněwadž jsau i wýborné druhy lísko- 
wého ořechu, které nejlepší mandle w dobrotě předčí, za- 
sluhuje tento keř i w zahradě místa, kdežto se kautem 
spokojí, a za propůjčené místo dobře se odmění. 
o Obyčejné lískowé ořechy rostau we welkém množ- 
stwí na suchoparných pahrbcích. Ušlechtilejší druhy roz- 
množují se kořenowými wýhony, jichž weliké množstwí 
ročně wyhánějí. "Tyto se z jara, když jsau dosti silné, 
wykopají, a umístí se na swých stanowištích. 

Též se dají lískowé ořešiny rozmnožiti rozwody (hří- 
zenci). Wýhony, které mají pěkná oka, sehnau se k zemi, 
zakotwí se dřewěným háčkem, tak se upewní, a u nejniž- 
šího prohnutí přiházejí se zemí; takto pustí kořeny. Tyto 
zakořeněné hřízence mohau se w příštím jaře wysaditi 
na swá stanowiště. "Také se dají lískowé druhy rozmno- 
žowati od semena, ale častěji i když jest semeno z nej- 
lepších druhů, zwrhnau se; než tímto spůsobem dají se 
zase nowé druhy wychowati. Jádra wysadí se buď na 
podzim neb lépe z jara, aby nebyla zmařena od myší. 
Také se mobau ořechy raubowati a kopulowati. 

Chtělliby kdo lískowý ořech wychowati co wysoko- 
kmen, musí se nechat silný wýhon wyhnati až do wýšky 
6 střewiců; pak se zařízne, aby nasadil korunku. Než 
takowéto co wysokokmení wychowané lískowé stromky 
nebýwají nikdy stálé ani nesné; neb jest to proti jejich 
přirozenosti. Chceli je kdo potřebowati k odrům, musí 
býti hned 2 střewice nad zemí zřezány, a pak wějířowitě 
rozwedeny. Nejlépe se daří co keře. 

Nejčerstwěji se lískowý druh rozmnoží, když jej nad 
zemí podsekneme, a pak celý keř přikryjeme zemí; takto 
učiní mnoho wýhonů, které se dostatečně zakoření a 
-w příštím jaře mohau býti wyzdwiženy. 


bd 24 . 


Nejznamenitější známí druhowé jsau : 
Štěpařský klíč. 16 


242 


1. Welký španělský ořech, Corylus sativa avellana 
fructu marimo rotunda. Jest jeden z nejwětších a 
nejzwláštnějších mezi lískowými ořechy, welmi we- 
liký, kulatý a bez žeber, a má sladké libě chutnající 
jádro, které celau skořepinu wyplňuje. ké ku 
konci Srpna. 

©. Ořech čtyrhranný. Jest welký, kulatý a má Štyry 
hrany. Jádro jest wélké, welmi sladké a chuti man- 
dlowé. © : | 

3. Ořech tříhranný, Jest kulatý a na powrší swé sko- 
řepiny tříhraný. Jádro wyplňuje celau skořepinu,. 

4. Panenský ořech, Blutnuss, rothe Lambertsmuss, Co- 
rylus avellana rubens. © Ořech podlauhlý a špičatý. 
Jádro jest potaženo čerwenau koží, která se dá, 
pokud jest jádro čerstwé, s něho swléci. Jádro jest 
sladké a obzwláště dobré chuti, skořápka počerwenalá, 
tenká. Tento druh jest nejranněji zralý, a sice w po- 
lowici Srpna, a dá se od jádra we swém druhu 
bez proměny wychowati. 

5. Bílý panenský ořech, weisse  Lambertsnuss. Jest 
příbuzný s wýš uwedeným a jemu we wšem se ro- 
wná, jen že kůže na jádře není čerwená nýbrž bílá, 
a skořápka též takowá. 

6. Celiský ořech, leskawý ořech neb Celák: | Pochází 
z Wůrzburské krajiny, a má swé jméno od kláštera 
Cell. Skořápku má podlauhlau, tenkau, je plné 
a welmi sladké chuti. . 

7. Stromowitá líska, Corylus arborescens. Tento druh 
ořechu dá se mezi wšemi nejlehčeji přiwésti k wy- 
sokokmení. © Owoce nasazuje w chumáčcích pro- 
středně welikých, které jsau py jn“ še a vom 
ných jader. 

Každý druh jest se zadu swau šlupinau na štítku 
přirostlý, a když dokonale dozraje, od štítku a šupiny se 
pustí a wypadne; takowýto dokonale na lísce dozralý 
ořech nazýwáme wýlupek. 


243 


PŘIDAWEK. 
O owoci jahodowém. 
KAPITOLA I. 
O jahodowém owoci wůbec. 

Ačkoliw jahodowé owoce,k štěpařstwí w užším smy- 
slu nenáleží, bude předce každému wítáno o- nejznáměj- 
ších druzích něco slyšeti; poněwadž i toto tabulní owoce 
práwem nalezá mnoho ctitelů, jakož i jeho upotřebení 
pro domácí hospodářstwí jest wýborné. W každé za- 
hradě měloby se k wůli střídání některé jahodowé owoce 
nacházeli. | 

Nejobyčejnější jahodowé owoce jest: rybíz, angrešt, 
malinník, a druhy jahod neb jahodníků. Chowání a roz- 


množowání wína činí zwláštní obšírnau wětew hospodář- 
ských nauk, o kteréž by zde jednati bylo nemístné, 


KAPITOLA II. 
Bybiz (meruzalka). 


Keř rybízowý (Ribes), jenž swým chladicím sladko- 
nakýslým owocem dítkám i dospělým, zdrawým i nemoc- 
ným, poskytuje mnohonásobné občerstwení, a k mnohým 
lahůdkám w kuchyni slauží, jest w Čechách wůbee , znám 
a četně rozšířen. Keř rvbízowý dosahuje wýšky 6 i 7 
střewíců, a dělí se již od kořene we mnoho wýpučků. List- 
„jeho jest rozdělen na tři laloky, kwět jest pětilistkowý a 
wisí na autličkých nitkách. Keř tento nasazuje jak na 
mladém tak na starém dříwí, a často osazuje swé owoce 


bezpostředně z paupat nladého lonského dřewa; nejbo- 
16% 


244 


hatěji ale osazuje na jistých owocných wětwích, které ze 
starého dříví wyrůstají. Wěiwe jeho ostáwají mnoho 
let nesné. VY 

Keř rybízowý spokojí se s každau půdau, jakož i 
s každým položením, ale w dobře skypřené půdě. roste 
mnohem weseleji, a osazuje mnohem wíce a wětší owoce, 
kdežto we špatné půdě neb w nedobrém položení owoce 
welmi drobné býwá. 

"Tuze starý keř rybízowý nese obyčejně malé a špatné 
owoce. Tomu se nejlépe pomůže, když se staré dříwí 
blízko nad samým kořenem pořeže, načež wyroste nowé, 
které zas nese dobré a welké owoce. Také se mohau 
staré keře zcela zahubiti a nowé mladé wysaditi ma je- 
jich místa. 

Nic se nedá tak lehko jako keř blanání rozmno- 
žiti. Jest třeba jen na podzim neb na jaře nařezati wětwí 
asi [ neb 2 střewice dlauhých, ležatě do stinného místa 
do země asi na 3 neb 6 caulů z hlaubí je zasaditi a ča- 
sto zalíwati wodau, aby zem okolo nich newyschla. 

Keř rybízowý žene také mnoho wýhonů a kořenů; 
mohau se tedy tyto od keře odtrhnauti a ma swá stano“ 
wiště zasaditi. 

Také se dá rybíz dobře a lehce rozmnožiti rozwody, 
když se totiž některé nejnižší blíže země stojící wětwe 
ohnau k zemi, nějakým háčkem se zakotwí a pak zemí 
přiházejí. Stane-li se to na jaře, do zimy. se zakoření. 

Při přesazowání zakořenělých wětwi neb od kmene 
odtržených wýhonů jest dobře zastrkáwati je wždy hlaub, 
než byly dříwe zasazeny; neb takto se mnohem lépe za- 
koření, daří a rostau. 

Chceli kdo rybíz chowati co wysokokmení, jest třeba 
ponechati jen jeden nejpěknější a nejrownější wýhon, 
zdola na něm wšecky spodnější wětwe a oka wylámati a 
jemu pro nasazení korunky jen nejhořejších ok ponechati. 
Korunka se musí potom wždy držeti we swé auhlednosti, 
staré a suché dříwí se wyřeže, a nowé, které okrauhlost 
koruny nehyzdí, se ponechá. Též se musí wždy odlamo- 
wati wšecky ze země wyhánějící wýpučky.  Chceli kdo 
rybíz rozwáděti wejiřowitě na odřích, potřebí jest, třeba 


245 
-jen tolik a takowých wýpučků nechati, ježtoby přiwázány 
na odr, patřičně a auhledně mohly býti rozwedeny. 
|: Žádáli kdo míti ranní rybízowé owoce, potřebí jen 
keř na polední stranu wysaditi. 

Owoce toto má i tu chwalnau wlastnost do sebe, 
že byť bylo sebe zralejší, neodpadá, a čím zralejší jest, 
-tím wice získáwá na dobrotě. Máli owoce stinné položení, 
může se-držeti na keři až do Září. 

Známé w Čechách meruzalkowé druhy jsau násle- 
dující : 
1. Černý rybíz, meruzalka. Má mnohem wětší lupen 

než obyčejný rybíz čerwený, a zuby lupenu nejsau 

-tak špičaté, list, dřewo a owoce mají silnau wůni. 

Jahůdky jsau mnohem wětší než obyčejného rybízu, 

jsau černé jako uhel, a wšak chuť nelibá, upomína- 

jící na stinky. Nicméně nalezá i toto owoce předce 

swé ctitele, jest zdrawé, a slauží w lékárnách ke zho- 
towowání léků; dřewo samo slauží proti dně (Gicht). 

M Owoce zraje w měsíci Čerwenci; není hned, jak zčerná, 
- „sladké a chutné, nýbrž až změkne a skoro sewrkne. 

2. Cerwený obyčejný rybíz. 

3. Bílý obyčejný rybíz. 

4. Weliký čerwený hollandský rybíz. Jahody to- 
hoto druhu jsau mnohem wětší, a hrozinky delší 
než obyčejného. Sám.keř býwá mnohem silnějšího 
wzrůstu a w listu tmawější. © 

5. Weliký bílý holandský rybíz. Wůbec jest bílý 
rybíz mnohem sladší a chutnější než čerwený, 

Jsau ještě jiní druhowé rybízu; než w chuti, a do- 
brotě se nikterak od wýše jmenowaných neliší. 


7 


246 


KAPITOLA III. 
Angrešt. 


Angreštowý keř (Ribes grosularia) náleží k rodiné 
rybízowé; nebť ačkoliw dle podoby zdá se býti zcela roz- 
dílný, předce shodují se zcela wšecky známky, a nenalezá 
se jiného rozdílu, než že wšecky částky jsau wětší neb 
menší. 

Keř angreštowý se práwě tak lehko a týmiž spůsoby 
rozmnožuje, jako rybíz.  Bylaliby koruna příliš hustá, 
musí se časně z jara neb na podzim wyřezati, sice když. 
koruna zůstane hustá, nese takowý keř jem malé 2 neau- 
hledné owoce. Jestliže některé wětwe pro stáří jem málo 
a drobné owoce osazují, uříznau se čistě pryč, a ma je- 
jich místě nowé wětwičky se wychowají. Wšecky zbytečné 
kořenowé wýhony musí se pilně odjímati. 

Nejznámější druhy angreštu jsau : 

1. Malý přičerwenalý angrešt. 

2. Čerwený chlupatý angrešt. 

3. Ranní zelený chlupatý angrešt. 
4. Zelený hladký angrešt. 

5. Welký žlutý okrauhlý angrešt. 
6. Bilý žilkowatý angrešt. 


KAPITOLA IV. 
O jahodách. 


Jahoda (fragaria vesca) jest rostlina, která se nalezá 
we wšech 5 dílech swěta, a jest proto kolikerá, zwláště 
co se týče welikosti. Jest to w skutku skwostné owoce, 
mající obzwláště wýbornau wůni, tak že přátelé owoce 
wšichni ji "sobě oblbují, a obyčejně si owoce wysoce 
wáží, které má chuť jahodowau. 


247 


Rostlina jahodowá jakož i owoce její jest wůbec 
známa, protož popis její pomíjím. Mezi tolikerými druhy 
jahodowými jest onen druh, jenž w lesích roste a z těchto 
se do zahrad přesazuje, w chuti nejwýbornější. Čím 
wětší tato jahoda pilným ošetřowáním w. zahradě býwá, 
tím wíce pozbýwá swé dobroty. . Jsau ale ještě mnohé 
- jiné skwostné druhy jahod, které se pauze w zahradách 
pěstují. 

Rostlina jahodowá (jahodník) množí se dílem seme- 
nem, dílem jahodowými popínkami, dílem roztrhowáním 
keřů. Rozmnožení roztrhowáním keřů jest nejlepší, nej- 
jistější a nejpohodlnější, Po donesení jahodowého owoce 
- přikopá se zem k jahodowému keři; ku konci měsíce Září 

. hřízence se odtrhnau, wysadí se na swé záhonky, a když 
neprší, častěji se zalijí. 

Podobně i popínky slauží k rozmnožení jahodowých 
rostlin. Tyto popínky přikryjí se do prostřed swé délky 
zemí a na podzim se wysadí na rabátka. Že ale z popí- 
nek wychowané jahodowé rostliny mnoho kwétáwají na 
jalowo a býwají nenesné, lépe jest jahody množiti roztr- 
háním keřů. | 

—* Milowníci nicméně pro obdržení rozmanitých druhů 
předce sobě přejí wychowati jahody od semen; pro tyto 
nebude zbytečné následující powšimnutí. 

„  Drobnaunké jahodowé semeno leží s powrchu jahody, 
a mohloby se s welkých a zralých jahod brkem sebrati. 
Nejlépe jest ale, dokonale dozralé jahody usušiti w stin- 
ném místě na papíru neb prkně, a pak nejzralejší semeno 
odškrabati, Toto tak nashromážděné semeno zaseje se 
w čase od počátku měsíce Dubna až do začátku Srpna 
buď do kwětníků (hrnců na kwětiny) neb dobře připra- 
weného políčka. W kwětnících podaří se tato práce lépe 
a jistěji, dílem že se může kwětník lépe držeti w teple, 
dílem že se může i lépe zaléwati. 

Sejeli se semeno jahodowé na políčka, wywolí se 
lehká půda, a ta se musí drobně wzdělau a dobře uhra- 
bati, pak se silně zakropí. Na tuto dobře skropenau zem 
semeno se rozseje, a pak se zase na toto semeno pro- 
seje skrze síto drobná a lehká zem w tlauštce hřbetu 


248 


nože, která se na semeno přilípne. Zaseté místo přikryje 
se rohožkami neb dlauhau slamau, a jem čas po čase 
tolik se pokropí, co potřeba jest k nabotnání semena. Na 
týž spůsob zasíwá se semeno i do kwětníků (krahulí). Mo- 
hauli se takowé hrnce dáti do pařišť pod skla, semeno 
tím rychleji wyjde; sice potřebuje 12 až 20 dní k wyjití. 
Když již počínají některé rostlinky wylézati, příkrywka se 
s nich sendá a postawí se před políčka, aby nebyly aut- 
ličké rostlinky spáleny od slunce. Později se rostlinky 
plejí a zalíwají, až se sesílí. Ženauli již rostlinky do 5 
neb 6 lupínků, mohau se rozsaditi na záhonky 5 neb 6 
caulů wzdálí od sebe. Byloli semeno pozdě zaseto, a jsauli 
rostlinky malinké, nechají se až do jara, a pak se rozsadí. 
Dobrau a čerstwau, kyprau a -lehkau půdu mají jahody 
nejraději. W půdách těchto wlastností nemajících nedaří 
se dobře. Než, byť i půda těchto wlastností do sebe ne- 
měla, chcemeli jahody míti přede, může se wždy jeden 
neb několik záhonků k nim připrawiti Na jaře sázené 
jahody nenesau až příští rok. Jahody musí se pilně pléti, 
zaléwat a popínky se jim odřezáwati. Po třech létech 
se wždy přesadí. W zimě ukryjí se před taráý jedlowau 
chwojí neb stromowým listím. 


Nejznámější druhy jahod jsau : 


1. Lesní čerwená jahoda, fragaria silvestris. W za- 
hradách wychowaná jest mnohem wětší, a též ja- 
hodnik a lupení má wětší. Dle podoby. jest. wíce 
široká než dlauhá; na sluneční straně jest wysokočer- 
wená, na stinné jen slabě čerwená. Chuť a wůni 
má newyrownanau, tak že jí žádná jiná jahoda ne- 
předčí. „ W zahradě sice býwá wětší, ale tratí zase 
na chuti. 


- ©. Měsíční jahoda, (Jahody alpské), fragaria alpina, 
semper florens et fructificans. © Keříček (jahodník) 
ostáwá wždy malý a slabý, i w sebe lepší půdě. 
Owoce jest tak welké jako nejwětší lesní jahody, a 
trochu podlauhlé“ Dle barwy jest tmawočerwené, 
má wýbornau wůni, a dá se dlauho držeti aniž 
se zkazí. Druh tento jest welmi mesný, osazuje 


: 249 


od měsíce Kwětna až do konce Šrark miluje su- 
chau půdu. 


3. Ananaska, fragaria Ananassa. Welká podlauhlá ja- 
hoda wejčité podoby. Jest hladká, leskawě bledě 
čerwená, na stinné straně bílá, nažlautlá. Maso má 
šťáwnaté chuti a wůně ananasowé.' W twrdé a jílo- 
wité půdě zachází. 

4. "ráwnice. Má semeno zelené a maso nazelenalé, 
odkudž i její jméno. © Roste ráda na mezích a 
w tráwnících, jest chuti wýborné, podoby zakula- 
tělé, na obau stranách ploskaté. Zraje trochu pozdě. 

5. Muškatelowá jahoda jest welmi dobrá, ale kwěte 
mnoho na jalowo. 


6. Zahradní jahoda, Prědstlinge.  Wůbec známa, jest 
welká a welmi dobrá. Nalezá se nejčelněji w za- 


hradách. 


KAPITOLA V. 
O malinaách. 


Keř malinowý, malinník (Rubus Idaeus) roste w Če- 
chách diwoce. W zahradách pěstowáno jest jeho zdrawé 
a lahodné owoce mnohem lepší. Jeho lodyhy (stonky) 
četně od kořene wyrážející, nerozdělují se w žádné wětwe; 
porostlé jsau načerwenalými pichlánky a mají wrcholec - 
k zemi ohnutý. Dle dobroty půdy a síly kořenů dosáh- 
nau w jednom roce wýšky 3 1 5 střewíců. 

Malinník daří se w každé půdě, nejlépe ale w sypké 
a čerstwé, nemiluje wšak země bahnité a tuhé. W za- 
hradě se spokojí i s nejšpatnějším kautem, a daří se i 
na welmi stinném stanowišti, 

Marná by byla práce chtít malinowý keř od semene 
o wychowati. Ač se zaseto daří, bylo by zbytečné je zasé- 
wati, poněwadž se owoce toto dá mnohem lehčeji a čerst- 
wěji rozmnožiti rozdělením keřů neb odtrháním lodyh; 


250 


neb jako pýř se množí, až půdu zaneřádí. Z jara neb 

na podzim odtrhají se lodyhy s kořínky, slaupky jejich 

až na 1, neb 1 střewíc se zkrátí, a rozsázejí se na 2 

neb 3 střewice od sebe do řadu. Pak se každoročně 

časně na jaře wšecky lodyhy, které již nesly owoce a 

uschly, odřeží, a wšecky dále od kořenů wylézající wý- 

pučky se ulámau ; sic by brzo celau zahradu zaneřádily. 

Aby se keře nerozlézaly, nejlépe jest jim místo , mypditi, 
„Nejznámější druhy malin jsau : 

1. Čerwená malina, Rubus Idaeus fructu rubro. Owoce 
wypadá co polokaule, a sestáwá z malých srostlých © 
jahůdek, z nichž každá na sobě má maličký wlásek — 
a u wnitř malé semínko, jehož není při snědku ani 
znamenati.  Barwu má swětle čerwenau; maso je 
šťáwnaté, obzwláštní lahodné chuti a wůně,  Zraje 
w měsíci Čerwenci a Srpnu. | 

©. Bílá malina, Rubus Idaeus fructu albo. © Jest jen 
odrodek předešlé, čerwené, má jen něco méně wůně, 
ostatně jest stejně sladká a chutná. 

3. Anglický dwakrát nesaucí čerwený malinník. 
Jest jako naše obyčejná malina, jen že dwakrát 
w roce osazuje owoce, ponejprw w obyčejný čas, 
po druhé w Září neb ještě požtlěji, 

4. Anglická dwakrát nesaucí bílá malina. — Jest 
jen odrodek prwní, a osazuje též tak, jen že má 
bílé owoce, 

5. Černá malina. © Jest podobná našemu polnímu 
ostružiní. Chuť má též takowau. ' Zraje později 
než jiné malinowé druhy. Lodyhy býwají na podzim 
welmi krásné, namodralé. 


251 


PŘIDAWEK DRUHÝ. 


Pro nezběhlé w štěpařstwí následuje zde stručné po- 
znamenání owocních druhů, kam, pro které místo a k jaké 
podobě který owocní druh nejlépe se hodí, též které 
druhy jsau nejnesnější. 

"Za zákrsky se hodí: 

a) Ze štěpů: Moskewské jablko, launice, bílá wla- 
ská zimní kdaule, Bredowa renetka, Dielowa renetka, an- 
glická granátowá renetka, newyrownaná renetka, koruno- 
witá renetka, Orleanská renetka. 

b) Z brušek: Anglická máselnice, letní pstružka, 
pruhowaná mydlenka, magdalenka, Šwejcarka, dlauhawka, 
ptáčnice, rozďalka neb chutnice, peregriska čerwená, kra- 
sanka, Capiaumontská podzimní máselnička, Ferdinandka, 
Bedřiška, Bugowa pargamentka, Saulerská pargamentka, 
Hardenpondowa zimní máselnička, Hermanka čili Chau- 
chelka, manice, 

c) Wšecky merunky a broskwe. 

d) Ze šwestek a sliw: Žlutá mirabelka, modré a 
žluté papše; zelené a modré renglo, kateřinky, králowky. 

Nejlepší a spolu nejaurodnější owocní druhy jsau: 

a) Ze štěpů: Newyrownaná renetka, anglická špi-. 
tální renetka, welké-wejlimky, zimní míšeň, anglická gra- 
nátowá renetka, Orleanská renetka, korunowitá renetka, 
karmalitská renetka, saudečky, malinowé jablko, malý 
wejlimek, zimní zlatňátko, panenské jablko, krwočer- 
wený kardinal, malwazinky, anglická parmice, Bredowa 
renetka, šampanská renetka, Chotkowa renetka, Har- 
lemská renetka, perlowá renetka, bílé wlaské rozmarinowé 
jablko, žlutý štětiňan, fialowé jablko, bílá renetka, launice, 
punčowé jablko, Geigrowa launice, Maskonowa žlutá skelní 
renetka, syrečkowá renetka, strakáč, neb tečkowaná re- - 
netka, welké císařské jablko, prawá bílá francauzská re- 
netka. 


232 stá 


b) Pauze do zahrad a ochráněného položení hodí 
se: Launice, newyrownaná renetka, fialowé jablko', mo- 
skewské jablko, zlatý pepák, Wawřinče, žluté a čerwené 
kdaulowé jablko, bílá letní renetka, Berlinská owčí hu- 
bička; launice' Geigrowa; anglická granátowá renetka. 

Na wenek, do štěpnic sedlských, stromořadí wen- 
kowských a podlé cest a silnic hodí se: Zimní míšeň, 
zimní zlatňátko, newyrownaná renetka, syrečkowá renetka, 
wejlimky welké, weřejník, welké skelní jablko, malé wej- 
limky, Žižka, šampanská renetka, francauzské jablko ze- 
šlechtěné , winné jablko, pijawec, anglická granátowá re- 
netka, Orleanská renetka, korunowitá renetka, zimní žlutý 
štětiňan, krwo-čerwený kardinal, malwazinky, bílé rozma- 
rinowé jablko *) pad 

I w studenějším podnebí a w příkřejších krajinách 
daří se: Bredowa renetka, zimní míšeň, letní zlatožlutá 
renetka, weřejník punčowé jablko, krwočerwený kardi- 
nal, české malwazinky, žlutý zimní štětiňan, pomeran- 
čowé jablko, pruhowaný zimní agát. 

b) Z hrušek: Za wysokokmení hodí se w zahradách 
a ochráněných místech: Janowky, madlenky, dlauhawky, 
zelená Hoyerwerdka, salcburka, ptáčnice, peregriska ze- 
lená, Capiaumontská máselnička, pstružka, Hermanka, Die- 
lowa máselka, zelená postnice, Napoleonowa máselnice, 
Ferdinandka, Alexandrowka, anglická máselnice čerwinka, 
šwejcarka, fremionka, Sedlecká máselnička, Kutnohoranka, 
pstružka letní, díwčinka, Jakubka, žárliwka, Hardenpon- 
dowa zimní máselnička a téhož pomlsnice, křesetická. 

Do polí a podlé silnic a cest hodí se: Capiaumon- 
towá podzimní hruška, anglická máselnice, podzimní 
pstružka, papéžka, piksly, Dielowa máselnička, Fremionka, 
Rosinanka, heitmanka, bílá máselnička, ptáčnice, pere- 


%*) Wůbec hodi se na wenek, totiž podlé silnic a cest, též do 
wenkowských stromořadí nejlépe jen zimní štěpy; neb toto owoce se 
stromu stržené nebodi se hned ke snědku, a protož také neláká k 
snědku. —. Nejlépe jest, když tam wysazené stromowi roste jehlanco- 
witě, nerozkládají swé wětwe, s každau půdau se spokojí, jest zdrawé 
a nesné, a když owoce jeho nemá přiliš zajimawau zewnitřnost, 


253 


griska zelená a čerwená, čerwinka, kutnohoranka, sko- 
řicowka, mydlinky. *) 

: I w studenějším podnebí se daří a hojně osazují : 
čerwinka, pstružka podzimní a letní, fikowka, wlasačka, 
skořicowka, Jakubka, owesnice, malá muškatelka, makowička, 
pregriska zelená a čerwené, piksly, kutnohoranka, Wác- 
slawka, ptáčnice, mydlinky. 

c) Merunky, které se dobře hodí pro wysokokmení: 
Welká ranní merunka, welká obecná měrunka, Albergowa 
merunka. 

d) Třešně a wišně wůbec nejlépe se hodí a daří 
co wysokokmení. 

e) Šwestky a slíwy, které zasluhují pro swau nesnost 
a dobrotu wůbec býti rozšířeny: Zelené rynglo, Kate- 
řinky, králowna z Touru, čerwené, modré a bilé perdri- 
gon, wlaské šwestky a žluté mirabelky. 


*) Na wenek, podlé silnic a cest hodi se wůbec takowé hru- 
škowé druhy, které ženau wětwe do wýšky a nerozkládají korunu, 


O b s a h. 


DIL L 


O ušilku, chowání, šlechtění, přesazowáni, šetření 
nemocech, léčení a nepřátelích owocních stromů, 


© Kapitola I. 


O užitku a wýměru štěpařstwí, též o semeništi owocním. 

Strana 
S. 1. Užitek'owocného stromowi ©- » « » » = =. © s s 1 
$. 2. O pěstowání owocnich stromů wůbeec. < - « « « « 6 
S. 3, Shromáždění k setbě potřebných jader, pecek a skořepin. +% 


. Kapitola II. - 


O semeništi. (Jaderná, peckowá a skořepinowá školka. 


S. 4. O wlastnostech, položení, půdě, wzdělání a rozdělení se- 
meniště 4 E S30 3 k, Pí Sen 6 
S. 5. Čas kladení jader, pecek a skořepin . « « « « « « dl 


S..6. Ošetřowání semémiště -+ -+ «jsg sense. G 
Kapitola EI. © : 
| O školce. 
„ Wýměr' školky s, u „ne R60 ES 


. Připrawení půdy ke školce. « « « « * » « « « — 
. O času, kdy se maji pláně ze semeniště wykopáwati, a 
do štěpní školky přesazowati . « « « « « «.« 26 


© WD A4 


10. O wykopání pláni ze semeniště ©. . « « « « «. « — 
11. O řezání pláni ze semeniště wyňatých . « « « « « M 
12. O přesazení plání do štěpní školky ©. « « « + + .« 18 
13. Ošetřowání a hlidáníi we štěpní školce. « « « +.. 20 
14. Připraweni plání k štěpowání -© « « « « +. « — 


205 
Kapitola IV. 
O nářadí štěpowacím. ; 
: Slrana 
$. 15. Nádobí a připrawy k štěpowání stromů potřebné 21 


Kapitola V. 
O štěpowání owocních stromů wůbec. 


ě 16, Co se štěpowánim owocnich stromů P omak: brk 
„ 17. Spůsoby štěpowáni . « « « « « * a 

č 18. O wlastnostech, jež stromky do sebe maji nat, které maji 

býti štěpowány —- « *» « «. : 

$. 19. O štěpných raubech wesměs -< . « « * « « « . 


Kapitola VI. 
O očkowáni. : 


S. 20. Očkowáni, spůsoby a prowozowání jeho . « « « 


Kapitola VII. 


Kopulowání, 


S, 21. Z Wee * osoby a prowozowáni. jeho. « « + - 
Kapitola VII. 


Raubowání. 


$, 22. Wýměr raubowání do rozkalu a jeho prowozowáni, též o 

© přeraubowání starých a silných stromů —. « « « « 
$ 23. O raubowání do kůry « .« « . s Ae 0 
S. 24. Připrawení raubu při raubowání do kůry: pom k Se: 1 
$. 25. O zasazení raubu do kůry « « « « «.« * « « * 
76.20.10"zaubowání do kořene —«„ .- .« « « « « « + 


Kapitola IX. 


S. 27. O raubech wůbec a wlastnostech štěpných raubů obzwláště, 


též i času jejich řezání « « « « *+ « + * 
Kapitola. X. 


$, 28. O ošetřowání stromků owocních we stěpničné skolce ště- 
powaných od času zešlechtění až do času wysazení na 
jejich stanowiště « . .« an: Wdrrsaě odd 230 
- $. 29. Wýhody wlastní štěpničné školky PBS o trosek 


24 


24 


25 


29 


44 
46 


256 
S, 30. 


31. 
92. 
33, 
34. 


PV DOL 


35 
3 
37. 


» 


99, 
40. 


S. 42. 
S, 43. 
6.44. 
G, 45. 
G 46. 
. 47. 
. 48, 


. 49, 


A 2) 


od, 


VDVODV VOD O 


= 
59. 
60. 


AA W š 


38, 


. 41. 


„52 
„ 53. 
54. 
55, 
n 


61. 
. 62. 
. 63. 


O přesazowání stromků ze školky na jejich budauci sta- 


nowiště 4- 2.792: 16). /iiahe 16087 odsun C (O NN 


Zlepšení školky . . . . . . . . - - . . 


Rozsázení stromů do řadů . « . 7 n 


O půdě jednotliwých owoenich druhů ob dok 
O opatrnosti při kaupi stromků cizich « « « « « 


Kapitola XI. 


O přeštěpowání welkých dospělých stromů . « « « 
O přeštěpowání očkowánim  . « « « « «.«. « 
O přeštěpowání kopulowánim « « « « « «.« « 
O přeštěpowání raubowánim ©- « « « «.« «.« 
Zhotoweni lýka s Ga kn al 
Připraweni zahradnického wosků . . « « « « « 


Zhotoweni tmele zahradnického čili stromownice « 


Kapitola XII. 
O nemocech stromů. 


Jmenowité uwedeni nejhlawnějších stromowých nemocí 
1. Slabost neb nedostatek šťáwy « « « « « « « 
2. O přilišné mizowitosti « « « « « « « «. .« 
8.0. spále + 4 ee aa dn 
4. O čerwotočině < eve Já. 27 ac 
5. O mechowině . %:"7 „leze jE © -4 ee 


6. O -prašiwce — s5,64;,hu ohle 0000 6 0 


% O rezu a raku | -MBR NOdISOlE.. s 20 


. 50. 8. O toku pryskyřice (kli, pes „td ŠRÍ 


9. (0) haubě « - hd . . hd - . . hd - 


Kapitola XIII. 
O nepřátelích:- owocných stromů, 


O nepřatelich stromů owocných wůbec . « « « í 
O rozličném domácím dobytku, jak stromům škodí . 
O zajicich „43 Z PVR ESO 

O: myšickkcars re lov gáiů 800 br medzskor © osdkýe don da 
O.krtech a.plžich -© „itiňnoagnj- zn 12808 
+0 :wrabcich : 5; ia ai7 dx ka a heat 6 Sa 
O žabách“ s3 37 sV lé pon se 
O chraustech čili babkách (Melelantha vulgaris) l 


O :měicich' ie ši en elš va dh abes sak ce pode. Sot sn SN 


O kobylkách -o je se india ss Bosal a 
O mráwencich: 1- 6444) 40 dj aha rek 
0 wosich: 34 o je díekiceáiž. uelzál 08 


Strana 
„ 46 
: "81 
Pá 53 
L 57 
-58 
+59 
„0 
- 61. 
. 62 
+ 88 
„5 
P 
„6 
-68 
. 69 
Poa 6 L 
-m 
73 
„op 


257 


Strana 
s. 04. O skwořich Pee | ou. To rmaoda ia: Menworbé"í. k Já 
$. 65. O mrazech Zvl A ba OSM AVIV EV V) 40 sk> 
$. 66, O hausenkách vůbec vid 0 b.00 1 m Ada, VGA W 9D 
S. 67, Obyčejná hausenka « - « « 76 


Poznamenáni wšech ptáků, kteří mají řjákk na jaře jake w letě 
býti šetřeni Pc. ohísz o def dázráku: jěísvt vónA. 48 
6. 08-Pratenibe:s ses oo 0 tla Mé vrvbůcm A) VÍRÍ 
zanet ee 6 ro 0 ete ot). Bá 
. 70, Spěnuška . - . > „u diana 4) E80 
„ 74. Hausenky pospolité (Gesoschatornupen) eu note NM 
„ 72. Angreštice“ « . « Pře Pace rd ně Cho MRAK V ©- 


: Kapitola XIV. 


O ohražení sadů a potřebném ošetření owoce. 


NÝ 


$. 73. O plotech štěpných semenišť, školek a štěpnie . « . « 89 
S. 74, O česání a uschowání owoce © © + « < + + + + 0 
..%5, O každoročním ošetření stromů - « « « « « + « 9% 


Kapitola XV. 
Měsíční zaměstnání štěpaře. 
M bad US 1. Sot wvetrejiý dl ázváýo Gug dos Pe 5 O 
R RV OPTYS NT AOA ja py 
M aaa 640 uv- nejí Mii ániýe iný 80 «, DA 
l 2 2.. 
ll 2 4 4: be 
„S81 ll 0 2 0 
ll o link 0... 
l S o.. M P 
0 6,00 OV 
2 r PR S s sk 0 R E 3 KORÁN 
SO So DO 7 
2 o k PR o om ke Rude shod s sssáí Sas S ekk Jatka oakk 


DPD DODO OW DO 
. . * + . a . 


DIL II. 
O zákrscích. 
Kapitola I. 


O zákrscích a řezání jich wůbec. 


G. 1. Pojem a účel zákrsků .- - * « « +0... 9 
$: 2. O podnožích zákrsků —- « « + + +++ 100 
$. 3. O rozmnožení kdaulí (Pyrus Cydonia Linn,), swatojančat 
imahalebek a -sliw:s 5402 "4 o dnosueidu soťajy dl, 7 M01 
Štěpařský klíč. 11 


258 


S. 
: 


ké < 


tn 


WAN 


aa] 


4. Štěpowání zákrskowých podnoží < « « « « 4: « 108 
5. Čas wyzdwižení stromků štěpowaných ze školky + « + — 
Podoby zákrsků —. -..- 5. '+ » % děr napadá 
Jak jest sobě spůsobiti umění řezání zákrsků « «.« « 405 
Obecná prawidla při řezání stromů  zákrskowých zvttz D0 
9, Ančel řezání zákrsků, —« o- ©- © © „dsluk d00030007 
10, O wysazowání stromků zákrskowých ke zděm aneb na odry —. . 
(zábradlí) « « "+ « «.e "+ ce ee „Já 
11. O- zděch. a. odřich: — ss) 4 6 400 0 MORO G kné 


dat 


Kapitola II. 
Řezání zakrsků jaderních. 


12. Řezání zákrsků wějiřowitých « -«. « « « « « « « S00 
13. Řezání zákrsků jehlancowitých. « « « « «.«0« « l 
14. Řezání stromů kotlowitých « « « « « ©. «.e «. „8 
15. Řezání zákrsků podoby keřowé neb kařelné « « «.« «— 
16. O času řezání žákrsků: v; sudy | a000 O a, NENÍ 
17%. O prwnim a druhém uwazowáni zřezaných zákrsků -. « — 
18. O wylamowání mladých wýpučků a odštipowáni zbyteč- 

ných ok:""39"6997, ee 0 0600 0 
19. VVzor řezání zákrsků elánovvjch na kdaulich « « -+ 116 
20. Popis následků řezu předsewzatého w lonském roce, a řezu 

na témž jehlancowitém zákrsku w přištim roce und: 


Kapitola III. 
O řezání zákrsků peckowých. 


21. O řezání peckowých zákrsků wůbec, a broskwowých zwláště 121 
22. O položení zábradli čili odrů . «.. « « « « 
28. Prawidla k řezání broskwowých stromů « « + « « — 
24, Prwní přiřezání stromu: broskwowého pro odry k podobě 
rozsochowé a jeho další šetření . « « « « « « + 128 
25 Řezání w druhém roce- « « +448 aia07e ee AA 


. 26. Další prawidla řezání stromů broskwowých a opatrowáni 


jich we--stáří |- <e +. * ee 6 0 00 O O 


. 27. Wzor řezu stromku broskwowého na odry prwni rok po 


přesazéní 4 « -2 '-« ee ibe sk 9076, 06 00 O 
28. Wzor řezu broskwowého stromu na odry w druhém roce . — 


. 29. Wzor řezu stromu broskwowého w jeho dospělosti, s uwe- 


denim několika chyb, které se při řezu lehko přiházejí, 
pro. wýstrahu. | © + s © ve jd řilo 8000 G 


. 30. O stromu meruňkowém . « « + ee eee 6 4 88 
« 31. O prwním přiřezáwání stromu meruňkowého ma odry, a 


též jeho. přesazení —« 3, "a « © ělé 8 dk 08 


259 
Strnna * 
Další ošetřowání a řezání stromů meruňkowých. « « « 135 
Ošetřowáni a řezání stromů třešňowých na odřich . . « 136 
odřich (SWekomýam 00, 7. 2 24. 187. 


N 
my 

S. 0 

$. © odřích mišpulowých . -+ (see 


32. 
33. 
34. 
85. 


, 
DIL III. 
Popis owoce a stromů owocních. 


ÚWon. 
O některých wýznamich štěpařských . - « « « « « « « 188 


ODDĚLENÍ I. 

O.owoci jaderním. 
| © Kapitola I. 

O stromích jabloňowých. 


I. O půwodu a wlastnostech jejich. —« « +. « «. « « + 142 
II. Popis jednotliwých druhů 99 -kod Bana ač 
A ee sdoole syeě dy Irikos s + JB 
ee 8,000 0 
M lt pase trovojV ozijoevvoeno/lo a Brislý (06 « 7 


Kapitola II. 
O stromích hruškowých. 


I. O půwodu a wlastnostech jejich ki áekudiuýe 30, 
II. Popis jednotliwých drubů « «.« « « « « « « . W 
n —aíně. E MÍVUGLVÍ > 09 0 ře 0 
2 R P 
ake o T 


ODDĚLENÍ II. 


O owoci peckowém. 


Kapitola I. 


O šwestkách. 


I. O půwodu a wlastnostech jejich. « « « « « « + . 199 
II. Popis jednotliwých druhů ©. « « « « « « +. +.. 200 
č a. Prawě šwestky « ($| oclejjénol + « *+ . . . . - 
7 RAKEV T R o M 

©, Mirabelky + « « + sos ee 2 4 D0 


I. O půwodu a wlastnostech jejich . © . « «.. .« « * 
II. Popis jednotliwých druhů —« . . < « +.. « « 


- Kapitola 1 
| O. broskwích.“ 


Kapitola III. 


O meruňkách. : 


« T 0 půwodu a wlastnostech jejich.. .- . « « « «. « 
IL Popis jednotliwých druhů <; +- © 54s a MN 


Kapitola IV. 


Vovy 


O stromech třešňowých, - 


I. O půwodu a wlastnostech jejich. s = „s s 785. 
IL Popis-jédnotliwých dráhů?" "49 <. 42 


A. Třešně, 


a. Třešně černé s barwiwau šťáwau .« « « « « « « 
b. Třešně s nebarwiwau šťáwau, s čerweně kropenatau vá 


čerwenau koži. « . PRAP nS Poe p ao P od 


c. Třešně bezbarewné šťáwy, jsduobarěí se žlutau koži 


B. Wišně. 
. Wišně s barwiwau šťáwau, černau neb: tmawau jedno- 
barewnau koži, (sladké wišně) ©. . « « « «. « 


b. Wišně s nebarewnau šťáwau, koži swětle čerwenau, z 


© wětšího dilu prohlédawau. (Skelní wišně) . . « « 


c. Wišně s nebarewnau šťáwau, koži swětle čerwenau, skoro 


215 
217 


219 


prohlédawau (Amarelky) < << © 2 . 231 
- Kapitola. V. 

O mišpulích p é PR P O 
ODDĚLENÍ III. : 

O owoci skořepinowém. 

Kapitola I. 

O wlaských neb králowských ořeších. . . . 234 
Kapitola IT. 

O Kaštanech . .- . 287 


(Kapitola n. 


O stromu maadlawém . l KV 


261 
Kapitola IV. Strana 


O ořeších lískowých .- <. . « « « « -20 


PŘÍDAWEK. 
O owoci jahodowém. 
Kapitola I. 
O owoci jahodowém. wůbec B) fa čo . 243 
Kapitola II. 
usa) O 
Kapitola IiI. 
O angreštu ká Poe, « 246 
Kapitola IV. 
20 o VR VRR 02h „a jk 0 REN TOS 1 
- Kapitola V. 
M kaehouořoot < DŘl výr sovy B 13 kdo 


 PŘÍDAWEK DRUHÝ.. . ©. - 251 


Registřik 


owocných druhů. 


A. F 


Agát pruhowaný zimní 149, 

Aidacinka 205. 

Alexandrowka 186. 

Amarelka králowská zimní 231. 

Amarelka Monowa 231. 

Amarelka sladká 231. 

Ambretka prawá zimní 190, 

Amerikánské císařské jablko 153, 

Ananaska 249. 

Angrešt 246. 

Aninka 205. 

Augustinka neb launice Geigrowa 
149. 


Bedřiška 185, 

Bělice francauzská perlowitá 180. 
Bělice králowská 1%9. 

Bremská šwestka 202. 

Broskew ranni, malá 213. 
Broskwowá šwestka 205. 
Biittnerka černá 221. 

Bůttnerka, černá srdcowka 223. 
Bůttnerka, žlutá chřupawka 22%. 


- C. 
Cikánka 229. 
Cisařka čerwená 208. 
Cisařka dubolistá 194. 
Cisařka podzimní 185. 
Cisařské pruhowané welké jablko 
153. 
Citronka česká 1%2. 
Cukrowka dlauhostopká 189.. 
Cukrowka Kredowa, kuželowitá“ 
„ 180. 
Cáslawky neb ptáčnice 179, 
Čerwenka 181. © 


Datlowá modrá šwestka 201. 

Datlowá žlutá sliwa 205. 

Diwčička 173. 

Diauhawka 1%8. 

Doktorka 183. 

Domáci obyčejná šwestka 200. 

Dunkelmanowá pozdní marušowá 
třešně 222. 


F. 


Ferdinandka 195, 
Fialowé jablko 14%. 
Fikowka 184. 
Francauzské jablko 151. 
Františkowec wlaský 152. 
Fremionka 184. 


G. 


Gabriela krásná 173. 
Grafionka 223. 
Grumkowská zimní hruška 190, 


Hardenpondowa pomlsnice 192. 

Hedbáwné bilé zimní jablko 
168. 

Hedbáwnice 193. 

Heitmanka 195. 

Hermanka čili chauchelka 193. 

Holopowka 188. 

Hoyerwerdka zelená 174. 

Hranáč pruhowaný welký 158. 

Hrušné jablko 169. : 

Hubička owči, Berlinská 149, 

Hyacintowá sliwa 207, 


Ch. 


Chauchelka čili Hermanka 193. 
Chorsowka krásná 230. 

; vom ke Hermanská 222. 
Welichowa 222. 
čerwená Biittnerowa 224. 
kropenatá 225. 
"Lauermannowa 224. 
we!ká 225. 

žlutá Biittnerowa 22%. 
Okútine neb rožďalka 189. 


Vi3vl 


J. 


Jahoda 248. 
Jahodowé jablko 14%, 
Jakubka čerwená 174. 
Janowka 1%4. 


M. 


Kamenáč Pp a malý 236. 

Kancléřka 214. 

Kapalka 181. 

Kardinal čerwený pruhowaný 148. 
—— čerwený 154. 

— | krwočerwený 154. 
Kateřinka 207. 

Katalonská šwestka 201. 
Kdaule čerwená 146. 

Kdaule zimní, wlaská 158. 
Kdaule žlutá 146. 

Kněžka neb miluše 214, 
Kněžka welká, holandská 224. 
Knižeci bilé jablko 156. 
Kobrčka 112. 

Kozačka 179, 

Králowka 228. 

— | Neapolitanská 194. 
Králowna z Toursu 204. 
Krasawice podzimní 185. 
Krásawka 186. 

Krásenka 184. 

Kropka 208. 

Krwawka 1722, 

Křapáč 236. 

Křehčice 176. 

Křešetická 198. 

Křiwka 198. 

Kutilky 18%. 

Kor 190. 

Kynka neb Nowo-Yorská renetka 

164. 
 Kyselec 167. 


263 


L. 


Launice neb Launowka 14%. 
Launice Geigrowa 158. 
Liberní jablko 15%. 
Libernice Arawská 188. 
Liska stromowitá 242. 


Madlenka pruhowaná 173. 
Madlenka ranni 214. 
Magdalenka čili Madlenka 1%5. 
Magdalenka bilá 213. 
Májowka tmawočerwená 223. 
Májowka Truchsesowa 223. 
Makowička 180. 
Malá ranni broskew 213. 
Malina 250. 
Malinowé jablko 14%, 
Malwazinky 155, 
Mandle kamenná „239. 
Masdle sladká praskawá 239. 
Mandlowá hruška 178. 
Manice neb zimní ptáčnice 194. 
Markytka 175. 
Marušowá, Duoklmanowa pod- 
zimni třešně 222. 
Máselka Dielowa 182. 
Máselnice anglická 172, 
— Brestská 177. 
Máselnička Capiaumontská pod- 
zimní 182. 
Máselnička Hardenpondowa zimní 
193. 
Máselnička Kolomowa, podzimní 
186. 
Máselnička Napoleonowa 183. 
Pe Sedlecká 197%. 
Maugeronka 204. 
Mazlik cizi 152. : 
Mediolanská cisařská šwestka 206. 
Medowk4 17%4. 
Merunka Albergowa 217%. 
ananasowá 218. 
černá 219. 
králowská 218. 
mandlowá 218. 
muškatelowá ranní 21%, 
Nancevská 21%. 
pižmowá 217. 
uherská 21%. 
welká obecná 218. 


FPTkLEVT I 


"Meruňkowá čerwená šwestka 208. 


— sliwa 202. 
Militka brabantská 191. 
Miluše neb kněžka 214. 


“ Mirabelka čerwená 210. 


— ;ožlutá 2004 
Mišeň zimní 150. 


264 
Mišpule obecná zahradní 233. 
Mišpule welká zahradní 238, 
Moskewské jablko 145. 
Muškatelka  Dórelowa, podzimní 
18%. 
Muškatelka kožená krátkostopká 
176. 
Muškatelka malá 1%6. 
ča německá 192. 
peé nowá 230. 
č, Poděbradská 225. 
i Robertowa 17%. 
c welká letni 177. 
Mydlinka 178. 


X. 


Napoleonka 225. 
Neapolitanka 195. 
Nektarka bilá 214. 
Nektarka fialowá 214. 
Neporaně 168. 


Obřice 215. 
Okořka neb Nowo-Yorská renetka 
164. 
Omanka dlauhostopká 181. 
Ořech obecný podlaúhlý 236. 
— | tenkoskořepý 236. 
—  Cellský 242. 
— čtyrhraný 242. 
— | panenský 242. 
— panenský bílý 242, 
— | španělský welký 242. 
třihraný 242. 
Ošthéimké 228, 
Owesnička 170. 


P. 


Panenská welká hruška 1"%5. 

Panská planá hruška 185, 

Panenské jablko 158. 

Panské jablko 146. 

Panny staré 190. 

Papežka 185, 

Papirnik zimní sladký 155. 

Papše čerwené 20%. 

Papše modré 206. 

Papše žluté 206. 

Parádnice 187%. 

Pargamentka 195. 

Pařgamentka Bugowa 191, 
2 obecná německá 182. 
— „prawá lelniční 191. 
— Koůlércka 191. 

— šwejcarská 183. 


- 


Pargamentka wlaská zimní 193, 
Parmice anglická, zimní 156. 
Pasowky 196. v) 
Perdrigon bilé 20%. 

em čerw-+né 207. 

— fialowé 202. 
Peregriska čerwená 181. 

es nakoženělá 18Ž, - 

—- zelená 186. 
Perlowka 225. 
Peruanka ranni 213. 
Petržilka 18%. 
Pěstnice 19%. 
Pijawec 149. 
Piksla 180. 
Pomerančowé jablko 15%. 
Pomlsnice Hardenpondowa 192, 
Po-tnice zelená 196.: 5 
Plaziwka 229. 
Pstružka 184. á 
Pstružka letni 173. 
Ptáčnice neb čáslawky 179. 

Sk rýnská podzimní 181. 

— © neb zimní manice 194. 
Punčowé jablko 148. 


Renetka anglická, špitální 165. 
— Bělská 158. 
—  bilá 146. 
bilá antillská, zimní 166, 
biskupská 149. 
Bredská 159. 
citronowa 166. 
Dielowa 159. 
— | Dietzowa zimní zlatá 160. i 
—  francauzská skwosfná 160. 
— | Gisdonkowa, zlatá 161. 


granátowá, anglická 160. 

Harlemská 161. 

holandská zlatá 161. 

Chotkowa čili Bubenecká 
161. - 

—  karmalitská 154. 

—  Kewska skwostná 162. 

— | korunowitá 162. 

— | kožena 163. 

"— | Kredowa kdaulowá bb 

—  leskawá 161. 

— letní zlatožlutá 148, 

— | mandlowá 160. 

— | Maskonowa zlatá skelná 163. 

— | muškátowá 163, 

—  newyrownaná 162, 

—  Nowo-Yorská 164. 

— | Orleanská 164. 

— | perlowá 165. 

— | prawá,-bilá francauzská 158. 


Renstka E nákoná 160. 
— | skwostná 165. 
—— syrečkowa 164. 
-— © šafránowá 165. 
— | šampanská 159. 
— | štětinská, neb čerwený Ště- 
tiňan 166. 
-— tečkowaná 168. 
—  Windsorská 166. 
— | zázworkowá 162. 
— | známkowá 159. 
ženská 166. 
Rosněka 188. 
Rozmarinowé bilé wlaské jablko 
167%. 
Roztěžka 227. 
Rožďalka neb chutnice 189. 
Růžowá třešně 226, 
Růžowé české jablko 146. 
Ryng'o černé 203. 


— | čerwené 204. 
— | modré 203. 
— | zelené 203. 
Rybiz 245. 
Rysa 209. 


Redkwowá prawá Lipská hruška 
177%. 
Řechtáč knižeci 15%. 


Sklenowka čerwená 23). 
Sklenowka králow ka 231. 
Sklenowka snědá 230. 
Sladuška brunatná 229. 
— černá 229. 
— ranni 230. 


w 


Šafránowá broskew 213. 

Sarlatowá ranní broskew 213. 
Šídlowka 202. 
Šikowo, rýnské wenkowské jablko 


155. 
Šípowky 172. 
Šišinec“ 168. 
Špekowka neb Virgule 197. 
Štětiňan č čerwený neb Štětinská 
renetka 166. 
Štětiňan prawý žlutý, zimní 16%. 
Stuttgartka pozdní 192. 
Šwejcarka 178. 
188. 
Šwestka obyčejná domácí 200. 
-— © Srpnowá 200. 


Tatarka 221. É 
Tráwnice 249. 

Truchseska ( ostolnice) 189. 
"Vřešně Welská 229. 
Vřešňowá sliwa 206. 

"Tuháč 168, 


W. 


Venuše 215. 
Virgule neb špekowka 197. 


PW. 


Wácslawky 189. 
Waltinowka 222. 
Waterlowka 208. 
Wawřinečka čerwená 175. 
Wawřinečka žlutá 175. 
Wawřinče 148. 
Wejcowka 183. 
Welikánka Dietzowa 226. 
Welská třešně 229. 
ny 155. 
VWWéwodkyně 229. 
Weylinek malý 150. 
Weylimek w liký 149. 
Winné jablko 158. 
Wlasačka 1%9. i 
Wlaská šwestka 201. 
Wolowatka 222. 
Woskowka 227. 
Wrbowka 167. 

W zácněnka 204. 


X. 


Zelená šwestka 201. 

Zelenač 169. 

Zimawka krásná 197. 

Zlatnice zimní 197% 

Zdeno anglický 152. 

Franklinůw 151. 

— weliký 151. 

Zlatňátko zimni zelené 152. 
— žluté 152. 


hJ 


; Žárliwka 183. 


Ženské jablko 152. 
Žižka 156. 


Chyby w tisku a jiné omyly. S 


10 řádek 18 místo promoknauti čti proniknauti 


46 
18 
45 
83 
92 
131 


— 7 © — semeništěte  — semeniště 

— 17 — odřeži —  přiřeží 

— 37 | — na stromech — w stromech 
ř, posled. © —  w noci — w nich 
řádek 21. — potřeje — potřebuje 
na obrazci místo pismeňy e, — cifru 2, 


Za wětwi čtwrtau wynechána cifra nad 5. wětwi, 

pak hned za wětwi třetí schází cifra 6 nad šestau wětwi. 

Při % hlawni wětwi scházi u třetí poboční wětwičky, která 
nezříznuta ostane, pismena c; d se zřizne na 6 ok. 


. Wětew 8. U druhé a třeti poboční wětwičky nad sebáu sto- 


134 
191 
198 
212 
220 
230 
239 
240 
240 


jicích scházejí písmeny a, a, 
Wětew 10, písmena c. Nejsau oka dosti značně udělána. 
Wětew 19. U postranní wětwičky schází písmena a. 
Wětew 20. zcela scházi, a měla státi mezi wětwí 15. a 21. 
U wětwe 21., která w prostřed kmenu stojí, schází čislo 21, 
druhý řádek zdola, místo wyšší čti nižší 
řádek 23 misto Pentecoso © čti Pentecose 


— 22 —  Mortigni — Montigni. 
— 2 —  Zimě — Zemi 

— 19 — slabý — stálý 

č. 14ř.6 — tento — owoce 
— 41 — w kořenu -© — w koruně 
kap. IV. řádek 19 misto rosa — řasa 
řádek 24 misto rosa — řasa 


| 
i 
' 
. 


BINDING SECT.FEB 2 3 1967 


SB Pix, František 
125 Klíč štěpařský čili Nawe- 
P58 dení k Štěpowání owocních 


stromů a popis nejznamenitěj- 
ších druhů owocních w Čechách 


PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET 


UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY 


ya o ky MtI2r ní 
OBL HE: 


ztětte 


at 
ývo: 

pEDat 688: 27 Ek: 

oh táké Et dzásk, zon re 

+ PO ifntu ka DISK Nash 13 k 5 je 

i „zoásTis PSOH NACA 

AES palác tatnks! PES osten: 

= 

ji 


T 


: po e ení potok ce -i == 
Era skate 


sis 


o S PAŠEK RAC 


jE 


BEtso 


EL OEkat aan 
akáí 


VT ATC KOREJI ALL 


poozto ir ATB 
na ESEJE 
REMO U EEE Eeáráníntnů 


TAS 


m 


ESA p 
jágba bp všobut msty 


kot 
(2 


Eat: 


SK 


= 


ty: 


Z AE 


de 


ze 


po 85 P VT S E 


ví ří i 
pu PSTTETET3k . 
TOT ISO O Jy TI SITOCT MBK IE 


oo dá 


E 


35x 


KUE P 
bi 


ZNI 64 
Potsotnádck a 
S l KB dh B m 
= ře ena