ROZPRAVY ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. TŘÍDA 11. {MATHEMATICICO-P&ÍRODNICKÁ.) ročník XXIV. i/ (Xsiy 3 ROZPRAVY ®KE AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. TŘÍDA II. (MATHEMATICKO-PRÍ RODN ICKÁ.) ročník XXIV. (1915.) V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 1915. TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ A C. K. ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ V PRAZE. Obsah XXIV. ročníku. Michael Marhan, O vaso motorických vláknech v n. hj.poglossus a n. glossopharyngeus u žáby . 1 Josef Hanuš a Dr. Ant. Jílek, Příspěvek ke gravimetrii vizmutu. ... 2 Josef Hanuš a Miloš K. Preis, Stanovení sulfátového ionu vedle solí chromitých . 3 Vojtěch Rosický, Petrografické zprávy ze středočeského massivu žu¬ lového I. (S 1 tabulkou a 2 obrazci v textuj . 4 Dr. Karel Sulc, Příspěvky ku poznání psyll. III. (S jedenácti ta¬ bulkami XIV.— XXIV) . 5 Dr. /. Kaplanova, O refrakci, hustotě a rozpustnosti etheru ve vodě a v solných roztocích. (Se 2 obrazy v textu.) . 6 Dr. Jindřich Svoboda, Grafické řešení dráhy meteoru pomocí hodo- grafu. (S 5 obrázky a 2 tabulkami.; . 7 Ph. Dr. Jan Bečka, Kvantitativní nález bacteria coli ve vodách pit¬ ných filtrací . . . 8 Jaroslav Janko, O elektromagnetických kmitech koaxiálních válců kruhových. (S 1 obrazcem v textu) . 9 Dr. Jaroslav Peklo, Studie o inaktivaci fotosynthetické assimilace a tvorby chlorofyllu. Část IV. Etiologie panašování. (S 5 lito- grafovanými tabulemi a 41 obrazy v textu.) . 10 Vládní rada professor Vincenc Jarolímek, Jak sestroj iti hyperbolu rovno- osou ze čt5ň- imaginámých bodů nebo tečen. (S 2 obrázky do textu vloženými) . 11 Prof. E. Votoíek a inž. chem. /. Burda, O nitraci halogenacylovaných anilinů . 12 Vladimír Mašek, O ploše sborcené, naplněné osami křivosti, příslušnými společnému bodu určité soustavy šroubovic. (Se 6 vyobraze¬ ními v textu) . 13 /. Sobotka, Ke konstrukci rovnoosé hyperboly ze čtyt imaginárních bodů nebo tečen a o jedné vlastnosti svazku kuželoseček. (S obr. v textu.) . 14 Dr. techn. Zdeněk Bažant, Příspěvky k theorii hrází zděných . 1-5 ROČNÍK XXIV. TRIBA il ČÍSLO 1. o vasomotorických vláknech v n. hypoglossus a n. glossopharyngeus u žáby. MICHAEL MARHAN. (Z ústavu pro anatomu a fysiologii domácích zvířat při c. k. české vysoké škole technické v Praze. Přednosta Prof. Dr. Alois Velich.) (Předloženo dne 15. ledna 1916.) R. 1899 uveřejnil N. A. Trzaska-Chrzonszewski ve Vircho- wově Archivu {svazek 157, sešit 1), práci o vasomotorech v ja^ku žabím , již nazval: „Zur Lehre von den vasomotorischen Nerven". Popisuje tam pozorování, kteréž konal na plovací bláné, okruží a jazyku celé serie žab, a na základě jichž dospěl ku názoru, že vasokonstriktory žabího ja¬ zyku probíhají v n. hypoglossus, vasodilatatory pak v n. glossopharyngeus. Pokusy konal jmenovaný autor tak, že žáby kurarisoval, opatřil nervy ligaturami, protínal je a dráždil elektricky. Při podráždění hypoglossu dostavovalo se konstantně zblednutí, při podráždění glossopharyngeu vždv zčervenání příslušné poloviny jazyka. Proťal-li na obou stranách nn glossopharyngeitu. byly-li zachovány nn. hypoglossi, zůstal jazyk pro vždy stažený, zkrácený a cévy krevní jazyka byly zúženy. Vyvolal-h na jazyku, takto ze vlivu nn. glossopharyngeálních vybaveného, poleptáidm duáčnanem stříbmatým zánět, probíhaly zánětnivé změny velice zyotoa a brzy zase zanikly. Naproti tomu mělo protětí hypoglossu za n^ledek hyperaemu, již autor vykládá tím, že nn. glossopharyngei jeví trvaly vaso- iilatorický tonus. Zánět jazyka, jehož nn. hypoglossi byly proťaty a nn. dossopliaryngei zachovány, postupoval právě pro trvalou hyperaemu, v niž se nacházel, velice prudce a měl zhoubné účinky. Potud Trzaska- Pro”^ti^nost materiálu a lehkou proveditelnost pokusu hodí se eiperimenty svrchu vytčené výborně pro přednáškovou demonstraci. Leč píi častějším provádění pokusů těchto ukázalo se v laboratoři prof. dra Ve TTč h a, že úkazy Trzaskou popsané nedostavují se s onou konstantností, jak ji zmíněný badatel líčí. Z důvodů toho uložil mi prof. dr. Velich, abych vec vyjasnil provedením systematických pokusů. Při tom se skutečně zjistilo, že od pravidel Trzaskových pozorovali lze podstatné úchylky. Nehledě k pokusům orientačním experimentoval jsem celkem na 40 žabách letních (rana esculenta i temporaria), a sice během m&íce května a června. Nn. hypoglossi i glossópharyngei lze vyhledali po protětí kůže nad kloubem ramenním tupou praeparací. Probíhají tu obloukovitě a sice pr\'ý mediálněji a druhý laterálněji. Nervy nutno opatrně úplně isolovali, aby ^učasné sevření nebo pohmoždění cév s nimi probíhajících nekalilo výšléciků pokusů. Hlavně při hypoglossu jest doporučitelnou zvýšená opatrnost. Experimentoval jsem z počátku na žabách karariso váných, leč později prováděl jsem pokusy i bez kurare, ježto častější opakování injekcí jedu toho žáby špatně snášely. Nejlépe osvědčuje se immobiliso- vání žab proste držením rukou pommcníka, jelikož při vázání na prkénko znesnadňuje přístup k nervům. - isolování byly nervy proťaty a periferní konec drážděn buď mecha¬ nicky; nebo amoniakem, neb elektricky. Celkem nebylo mezi V5'sledky trojího, způ^bu dráždění patrných rozdílů. Dráždil-li jsem n. glossopharyn- geus ihned po protětí, pozoroval jsem, jako Trzaska-Chrzonszewski pře¬ krvení poloviny jazyka téže strany. U některých žab bylo slabší, u jiných silnější. Dráždil-li jsem ihned na tó hypoglossus téže strany, seslabila se v řadě pnpadů hypereamie o něco, někdy však nemělo dráždění to zřej- íňého vlivu. Dráždil-Ií jsem naopak hypoglossus při intaktním glosso- pharyngeu, nebylo lze pozorovat! vždy anaemie. Při některých pokusech toho druhu bylo sice zblednutí polovice jazyku zřejmé, ale jindy se barva její nezměnila, ba u několika žab dostavilo se při drážděni hypoglossu slabé, ale přece zcela zřetelné překrvení příslušné polovice jazyka. Již z tohoto posledního pozorování lze úsuzo váti, že v hypoglossu mohou někdy obsa¬ žena býti. vlákna dilatatoricU a to po případě i v tak značném počtu, že mají převahu nad vlákny cévy zúžujícúni. Abych nabyl jistoty, obsahují-li nervi hypoglossi ve všech případech, yeíUe Trzaskou dokázaných vláken cévy zužujících i vlákna vasodUata- t^rická. užil jsem nejprve methody degeneračm'. . - . Jest známo, že konstriktoři podléhaj í degeneraci dříve než dilatatpři. Protínal jsem tudíž u řady žab hypoglossus a nechal žáby ty po několik dn&,v klidu. Když pak jsem. po třech dnech po, operaci dráždil n hypo- glossu^ těsně u místa, kde byl proťat, tu se objevila téměř pravidelaé hy^r- aemte příslušné poloviny jassyka. Postupovalo-li se však elektrodami po nervu směrem ku jazyku, dostavila se často anaemie. Dráždilo-li se déle, vznikalo znovu překrvení. Výsledky těchto pokusů lze vyložiti tím, že 1. v hypoglossu jsou 'přítomna vlákna cévy rozšiřující, dále, 2. že degenerace těchto vláken po- stupuje pomaleji^ než degenerace vláken cévy zúžujících a konečně, 3. že při déle trvajícím dráždění konstriktoři dříve ochabnou než dUatatoři. Při dalších experimentech protínal jsem nervus glossopharyngeus. Po uplynutí tří i více dnů podvázal a proťal jsem hypoglossus téže strany a dráždil elektricky ihned periferní jeho konec. Dráždění toto vyvolalo ve všech případech sHné překrvení příslušné polovice jazyka. Výsledky tyto nasvědčují tomu, že během několika dnů po protětí glossophar>'ngeu nabývají vlákna vasodilatatorická v nervu hypoglossu převahy nad vlákny vasokontriktorickými, v témže nervu se nacházejí¬ cími, a dále je patrno, že při svrchu vytčeném uspořádání pokusu daly se dokázati v hypoglossu vasodilatatory ve všech případech, U jedné žáby, kteréž jsem proťal oba nervy na straně jedné a na druhé straně jen n. glossopharyngeus a teprve měsíc na to proťal a ihned dráždil zbylý hypoglossus, vystoupila veliká nadkrevnost celého jazyka. Pozorování to dá se vyložiti jen tak, že zachovaný hypoglossus zásoboval vasodilatatorickými vlákny celý jazyk. Zbývalo ještě prostudovali, zda v n. glossopharyngeu jsou zase na¬ opak vedle T r z a s k o u-C hrzonszewskim dokázaných dUa- tatorů — i vlákna cévy zúžující. Ve prospěch tohoto mínění svědčí pozoro¬ vání prof. dra V e 1 i c h a, dle něhož Chrzonszewskim pozorovaná homo- laterální hyperaemie, po protětí hypoglossu na jedné straně se dostavující, často již za 24 hodin úplně pomíjí, když však současně se hypoglossem i glossopharyngeus protne, jde takto způsobená hyperaemie zpět daleko volněji a zůstává intensivní po několik dnů. Přesvědčil jsem se několika pokusy o pravidelnosti tohoto zjevu, který dá se vyložiti tak, že konstriktorická vlákna zachovaného glosso¬ pharyngeu přejímají brzy funkci zrušených vláken v hypoglossu. Když však jsou oba nervy proťaty, trvá to delší dobu, než periferní apparáty vasokonstriktorické zmohutní do té míry, že hyperaemii zabránili mohou. Ve prospěch existence vasokonstriktorických vláken v glossophar>-n- geu mluví též souhlasné výsledky několika pokusů, jimiž jsem seznal, že dráždění čerstvě proťatého n. glossopharyngeu u žab, jímž nejméně tři dny před tím proťat byl na téže straně n. hypoglossus, nemělo ani v jediném případě tak silného překrvení příslušné poloviny jaz3ka v zápětí, jako dráždí-li se glossopharyngeus u žab, jichž h\’poglossus teprve současné s glossopharyngeem byl proťat. úkaz ten možno totiž vyložiti tak, že cévy zužující vlákna glosso- pharyngeu po protětí hypoglossu během několika dnů sesílí a z té příčiny pak že dráždění glossopharyngeu ve vytčených pokusech nemohlo míti tak značné hyperaemie za následek, jako dráždí-li se glossopharyngeus žáby, jež do té doby měla hypoglossus zachovaný. Shmou-li se výsledky všech svrchu uvedených pokusů, možno říci: V nervu hypoglossu i v nervu glossopharyngeu žáby jsou zastoupena vlákna vasokonstriktorická i vasodilatatorická pro cévy jazyka. Zpravidla převládají v glossopharyngeu vlákna cévy rozšiřujtcí, v hypoglossu jsou zase velice často vlákna cévy zužující ve většině; v některých případech však převládají i v tomto nervu vlákna vasodilatatorická. ,ROČNÍK XXIV. TRIDA II. ČÍSLO 2. Příspěvek ke gravimetrii vizmutu. Podávají Jos. Hanuš a Dr. Ant. Jílek. (Předloženo dne 15. ledna 1916.) Velice snadná hydrolysa solí vizmutových spočívající na nepatrné basicitě vizniutu, způsobuje, že sloučeniny jeho, vylučující se z neutrál- ného prostředí vodného, jsou měnlivého složení odvislého od koncentrace roztoku a teploty. Teprve zvýší-li se koncentrace H-ionn, aby se omezila nebo zamezila hydrolysa, mohla by se dostati sraženina konstantního slo¬ žení vhodného pro gravimetrické účele, ovšem že jen takým ionem, jehož reakční produkt sionem vizmutovým jest nerozpustný při užité aciditě roz¬ toku. Tato snadná hydrolysa solí vizmutových zavinuje, že v sedlinách ně¬ kterých jako zásaditého uhličitanu vizmutového nebo oxychloridu, dálo-li se jich vyloučení z roztoků obsahujících aniony Cl', S Ol' , P Ol" atd., setkᬠváme se též s těmito aniony, jež potom ocitají se též i ve sloučenině vážené kysličníku vizmutovém nebo oxychloridu a výsledky jsou pak vadné. Z toho důvodu jakož i že kysličník vizmutový snadno taje a poněkud bělá navrhl Rose (Ann. d. Physik 91 (1854) 104 a 110. (1860) 13b), aby se vážU raději kovový vizmut redukcí kysličníku získaný. Za redukčm' činidlo vzal kyanid draselnatý, s jehož pateronásobným množstvím tavil kysličník vizmutový v porculánovém tyglíku; způsobu toho se užívá doposud ve vážkové analysi vizmutu. Ba přibyly k němu časem ještě nové methody na cestě mokré a to redukce solí vizmutových v silně kyselém a koncentrovaném roztoku dle W. M u t h m a n n a a F. M a v r o v a (Z. f. anorg. Ch. 13 1897, 209), formaldehydem v prostředí alkalickém dle L. Vanino a F. Treuberta (Berl. Ber. 31 1898, 1303) a hydrosiřičitanem sodnatým v slabě kyselém neb alkalickém roztoku dle O. B r u n c k a (Ann. Čhem. 336 1904, 290). Z těchto tří způsobů do analytických učebnic přešel toliko Vanino-Treubertův, jenž dle nejnovějších pokusů H a r t- wagnerových, podniknutých na podnět V a n i n ů v {Z. i. analyt. Ch. 52 1913, 17), jen tenkráte probíhá kvantitativně, jsou-li roztoky koncentrované a obě činidla form aldehyd i louh ve značném preb5dku. Methodou Brunckovou nedostává se -N^ak čistý kov, nýbrž bývá zne- č^těn trochou simíku vizmutového. Oba obvyklé nyní redukční způsoby Roseův a Vanino- Treubertův nejsou však bezvadné. Již sám Rose upozornil, že při jeho methodě může zrnko kovové býti znečištěno střípky glasury, neboť tyglíky se při tavení dosti naleptávají. Nelze tu tedy prostě regulus vážiti na hodinkovém skle (viz Friedheim), nýbrž postupovat! jak sám Rose udává, totiž regulus vážiti v témž tyglíku, v němž bylo taveno a jenž před operací byl zvážen, anebo zrnka kovová zachytiti na filtru sušeném při 100® a zváženém s tyglíkem k tavení určeným, načež po tavení vše znovu zváženo i s promytými zrnky (dle Treadwella). Způsoby ty před¬ pokládají, že z glasury nedostane se ničeho do filtrátu. Nebo zvážený kov se rozpustí v kyselině dusičné a propláchnuté střípky se zváží zpět. L. Moser (Z. f. analyt. Ch. 45 1906, 20. a Die Bestimmungsmethoden des Wismuths etc. ve sbírce Die chem. Analyse svazek X 1909) vytýká Roseově způsobu, že nedostávají se vždy jen zrnka kovová, nýbrž též prášek kovový, o čemž ostatně se zmiňuje ve své učebnici též Rose sám (H. Rose — R. Finkener, Handbuch der analyt. Chemie II. svazek, 6. vyd. 1871, str. 164). IVIethoda Vanino-Treubertova je kompensační ; šedý, houbo¬ vitý kov dle L. M o s e r a (1. c. str. 41) obsahuje jednak trochu kysličníku, jednak jest něco vizmutu ve filtrátu. Treadwell (Handb. d. analyt. Chemie II. sv. 6. vyd. str. 151) připisuje vyšší výsledky, způsobem tímto nabjdé, adsorbovanému alkali a navrhuje proto vyloučený vizmut rozpustit! v kyselině dusičné a roztok srážeti uhličitanem ammonatým. Jak vidět není tedy ani jeden z obvyklých způsobů redukčních bezvadný. Slo nám proto o to, abychom vyhledali takový způsob redukce, který by byl prost vad method výše uvedených a poskytoval kovov>’ vizmut úplně čistý. Za reduko vadla sloučenin vizmutových užili jsme a prostudovali působení hydrosiřičitanu sodnatého, kyseliny fosfomaté a fosfomatanu, kyseliny fosforové, hydrazinchlorhydrátu a sulfátu, jakož i hydrazinhy drátu. Činidly těmito účinkovali jsme pokud to jich povaha dovolovala tuhými neb kapalnými na tuhou sloučeninu vizmutu za vyšší teploty anebo ve vodném, kyselém nebo alkalickém prostředí za obyčejného tlaku nebo vyššího, nebylo-li způsobu toho dosud jinými autory užito. Nalezli jsme jak vysvítá z pokusů níže uvedených, že dostává se tavením kysličníku vizmutového s hydrosiřičitanem (z velké částí) simík vizmu- tový. K podobnému výsledku dospělo se při tavení téže sloučeniny vizmu- tové s hydrazinsulfátem. Kyselina fosforňatá v alkalickém prostředí za varu neredukuje tuhé sloučeniny vizmutové, kdežto v prostředí kyselém sice redukce probíhá, není však kvantitativná. Tavením kysličníku vizmu- tového s fosfornatanem sodnatým dostávalo se zrnko kovové velice pěkné, filtráty však vždy obsahovaly ještě vizmut v míře dosti značné. Hydrazin- chlorhydrát redukuje sice při vyšší teplotě kysličník vizmutový, redukce však opět není kvantitavní a mimo to nastávají ztráty tím, že vy těká trochu chloridu vizmutového, jelikož teplota přestoupila tu již 160®, kdy počíná chlorid těkati. Hydrazinhydrátem ve vodném prostředí u přítomnosti chloridu ammonatého za tlaku až 5 atmosfér, zredukuje se kysličník vizmutový až na nepatrná množství nedosahující ani jednoho procenta užité látky, kdežto působí-li na sebe obě látky v nezředěném stavu děje se redukce při vyšší teplotě kvantitativně. Takto dají se re- dukovati též oxychlorid, uhličitan a dusičnan vizmutový, kdežto u fosfo¬ rečnanu vizmutového samozřejmě redukce probíhala pomalu a nedokonale, simík pak vůbec se neredukuje anebo jen pranepatrně po delší době. Cásť pokusná. Redukce kysličníku vizmutového hydrosiřičitanem sodnatým: O, 4525 g kysličníku vizmutového ve větším porculánovém tygUku smí¬ cháno se 2 g hydrosulfitu, a zahříváno s počátku mírně, ke konci pak prud¬ čeji. Na povrchu masy objeví se najednou modravý plamen od hořící síry, načež masa dosti rychle černá. I páleno tak dlouho, dokud ještě síra se spalovala a unikal kysličník siřičitý. Na konec přidáno k šedočemé hmotě ještě něco hydrosulfitu a dále vypalováno. Po schladnutí černý zbytek vybuzen horkou vodou, sfiltrován Goochovým týglem, vysušen a vážen. Filtrát sirovodíkem jen nepatrně žloutnul. Naváženo 0,5336 g látky, kteráž podrobným výzkumem ukázala se býti směsí simíku vizmutového a síry. Probíhá tedy za podmínek výše uvedených reakce jinak, nežli ve vodném prostředí dle pozorování Brunckových. Jest tu dána větší možnost ke tvoření se simíku, nežli v prostředí vodném. Další pokusy proto s tímto redukčním prostředkem se neprováděly. Redukce s hydrazinsulfáiem: 0,2747 g kysličníku vizmutového smícháno v porcel. týglíku s 2 g hydrazinsulfátu a opět na síťce taveno. Směs za syčení černá a dostává se na konec kyprá, černá hmota. Tato vyloužena horkou vodou, sfiltrována Goochovým tyglem, promyta horkou vodou a vysušena při 105® C. Filtrát se sirovodíkem jen slabě žlutě barvil. Navᬠženo bylo po redukci 0.2912 g, tedy více než bylo vzato do práce. Hmota ta byla převážně simík vizmutový promísený malým množstvím kovo¬ vého vizmutu. Tedy ani tímto redukčním činidlem nedosaženo žáda¬ ného cíle. Redukce kyselinou fosfornatou a fosfornaíem sodnatým : Kyseliny fos- fornaté užili již M u t h m a n n a M a v rov (Z. f, anorg. ch. 13, 209, 1896), aby z kyselých roztoků solí vizmutových sráželi kovový vizmut. Nám šlo však o to, studovat! jak se budou chovati tuhé sloučeniny, zejména kysličník vizmutový k solím této kyseliny za vyšších teplot. Za tím účelem taven kysličník vizmutový s fosfomatanem sodnatým, jehož brán vždy značný přebytek a to větší než odpovídá molekulámému poměru 2 O3 ZNaH^PO^. Fosfornatany jak známo při vyšší teplotě rozkládají se tak, že vzniká pyrofosforečnan dotyčného kovu a fosforovodík, který se na vzduchu zapaluje. Tento pak vyvolává redukci solí vizmutových. Průběh reakce samé tomu nasvědčuje. Neboť směs obou látek mírně zahřívána se s počátku nemění, až teprve dosáhne-li se rozkladné teploty fosfomatanu, masa najednou vzplane; reakce tato bývá velice prudká, neodstaví-li se ihned pramen tepelný. Masa nejprve nabíhá tmavě, šedne a ztuhne ko¬ nečně, při čemž počíná vývoj fosforo vodíku. Unikající fosforovodík vzplane bílým plamenem a leckdy na okrajích tygle usazuje se červený fosfor. Ele- m.ent tento sám pak může ještě sloučeninu vizmutu redukovat i. Redukcí vzniklý kov dostává se ve způsobě lesklého zrnka. Toto bylo horkou vodou vymyto a filtrát zkoušen, neobsahuj e-li vizmutu. Ve všech případech se filtráty sirovodíkem barvily. Tedy ani tímto činidlem nedostávali jsm.e vý- sledky uspokojivé. Mimo to tyglíky porculánové při tavení tomto silně trpěly, takže i zde by se objevovaly nepříjemnosti wtýkané methodě Roseově. Redukce hydrazinhydrátem: Redukce Činidlem tímto prováděli jsme nejprve ve vodném prostředí pod tlakem ve skleněných baňkách Erlen- mayerových. Později přešli jsme k tyglíkům případně porculánov^in miskám pro tavení užívaným a v^ili jsme dotyčnou sloučeninu vizmutu s prodejným hydrazinhydrátem 50%ním na písečné lázni neb opatrně přím^-m plamenem na síťce. Výchozí látkou pro sloučeniny vizmutu byl nám kovový vizmut, z něhož rozpuštěním v kyselině dusičné a vypálením získaného dusičnanu připravovali jsme kysličník vizn utový anebo sražením připraveného nitrátového roztoku uhličitan, oxychlorid a simík. Z připo¬ jené tabulky vysvítá, pokud hydrazinhydrát ve vodném prostředí redu¬ kuje roztok dusičnanu vizmutového. Postupováno tu tak, že do Erlen- mayerovy baňky odvážen kovový vizmmt, rozpuštěn v kyselině dusičné, neutralisováno ammoniakem, až se vyloučil hydroxyd vizmutový, načež přidán chlorid ammonatý, jakožto elektrolyt, jimž vysolován koloidálm' vizmut a 5 cm^ 50%ního hydrazinhydrátu. Na to udržováno při tlaku kol 5 atmosfér a teplotě as 145® C po 30 minut, v autoklávu. Vyrcdukovaný vizmut filtrován Goochovým tyglem, promýván studenou nebo teplou vodou do zmizení reakce hydrazinhydrátu a sušen v proudu kysličníku uhličitého, při teplotě 105® C. z kolísavých výsledků těchto je viděti, že redukce nebyla dokonalá a že vizmut, který byl houbovitý a hnědočerný obsahoval ještě trochu kysličníku. Mimo to baňky po několikerém užití byly poněkud naleptány. Proto i tu pracovali jsme dále v porculánových miskách na tavení. V mis¬ kách těchto o průměru as 6 cw opět rozpuštěn kovový vizmut v koncen¬ trované kyselině dusičné, roztok odpařen do sucha, zbytek mírně vypálen, zbylý kysličník polit 5 až 10 cw® hydrazinhy drátu, tyčinkou rozmícháno a na síťce velice opatrně a pozvolna zahříváno bez přísady chloridu ammo- natého. Redukce dála se nejdříve při okrajích; vylučovaly se tu klčky, kteréž klesaly ke dnu a usazovaly se ve způsobe hnědočerné lesklé sedliny. Na stěnách misek zachycený kovový vizmut, dal se tyčinkou se zachyce¬ nými na ní klky snadno setříti. Třením dostával lesk a kovovou barvu. Vařiti s hydrazinhydrátem nutno zvlášť velice opatrně a pozvolna, sice by vznikalo zrcadlo vizmutové, jež nedá se smýti. Po skončené redukci musí býti ještě přebytek hy drazinhy drátu ; do sucha nesmí se nikdy odpařiti, sice by se vizmut opět oxydoval. Vizmut filtrován Goochovým tyglíkem, promyt studenou vodou až zmizela reakce na hydrazinhy drát, na konec alkoholem a sušen v elek¬ trické sušárně v proudu kysličníku uhličitého při 105® C. Filtráty vždy zkoušeny na vizmut, byly ho však prosty. Výsledky nalezené, sestaveny jsou v tuto tabulku: ») v takovém případě po síiltrování hla\ pustí v kjřselině dusičné, odpaří se opět v suchu a ánhydrátu. Tento musí býti vždy v přebytku. raího podílu kovu se zrcadlo roz- redukuje malým množstvím hydra- Odpovídaj- postupováno př 0.1477 0.2122 0.0776 0.2005 0.2024 0.4090 0.3278 0.1587 0.2459 100-45 99-89 99-78 100-06 99-81 100-00 úplně požadavkům vážkové analvsi. Podobně rozpušténim kovovao vSmůT PHpraven hydrolysován za přítomnosti rbln usične, silné zředěný roztok takto oxyckloňď^vi.JrJ^ ^ “■ postupu opžt 6 .m. hydraziohydr4tu'relkovL Silně kypí pro“ 0,24n g Bi “'“SS S CiU 100.27o/„ pro 0.2182 g Bi ” ” ” ^ 100-16% pro 0.2587 g Bi ” - " " S čiH 99-67% pro 0.1270 g Bi " ” ” ^ 99-88% " ” ” 0-1267 g čili 99-76% a mfaí ^piietó sedlina, tTlt Zůstal práškovitý, polita v misce Inět neroztavH, nýbrž při předběžných pokusech shledáno w ^drazinhydrátu a jelikož přidán hned 1 g chloridu ammon f'h koloidální roztoky vizmutu, kašovitá hmotf s7detřrtT Povodně šedá dávají lesklý kov vamm balí v klky, jež třemm tyčinkou *!" 0.2M3 i % « íai 100.24o/„ ® " ” -■ 0-2650 g „ 100-26% vodike^v^fe“ý'JerS^^ sraie^ dusičnanu vizmutového siro- vysuseny neredukuje se hydíazinhydíátem za okolností v^-Se II. uvedených, jak tento pokus ukazuje: 0.1975 g Bi, což odpovídá 0.2431 g S^, dalo po působení hydrazinhydrátu 0,2433 g látky, kteráž dle reakcí byla sirníkem. Jestliže však na filtru sebraný a \ysušený sirník vizmutový, roz¬ pustíme v kyselině dusičné odpaříme do sucha a přežehneme, aby se dostal práškovitý nikoliv roztopený kysličník vizmutový, lze pak kvantitativně po redukci hydrazinhydrátem dostati veškerý kovový vizmmt. Poněvadž ale kysličník vizmutový je zde z Části rozptýlen po stěnách misky, nutno hydrazinhydrát opatrně po stěnách nalévati a přidávání 5 cm^ reduko- vadla 3krát tímž způsobem opako ati, vždy po skončené hlavní reakci. Ačkoliv se zde nachází v kapalině kyselina sírová, přece nalezené výsledky jsou theoretické. Dostalo se při 0.1904 g Bi po redukci opět 0.1904 g Bi tudíž 100%. Fosforečnan vizmutový redukován u přítomnosti chloridu ammona- tého podléhá sice reakci, neboť tekutina bouřlivě šunií, uniká NH^ a černá. Vychladnutím ztuhne vše ve sklovitou hmotu, jež dekantována vodou poskytuje po usazení ssedlinu ze 2 vrstev se skládající, spodní šedomodré, vrchní tenké bílé nezredukovaného fosfátu. Jelikož redukce je velice po¬ zvolná a ani po opětném přidání hydrazinhydrátu není dokonalá, nebyly další zkoušky provedeny. Pokusy tyto ukazují, že dá se tudíž hydrazinhydrátem kvantita¬ tivné zredukovati na kovový vizmut kysličník vizmutový, zásaditý uhli¬ čitan vizmutový, oxychlorid vizmutový a samozřejmě dusičnan vizmu¬ tový; nezredukuje se simík vizmutový a nekvantitativní jest redukce u fosforečnanu. Pro gravimetrii vizmutu udáváme tedy dle zmíněných pokusů tento postup: Na filtru zachycené sedliny zásaditého dusičnanu, uhličitanu, neb oxychloridu se vysuší, odsypou, filtr pečlivě se zpopelní v porc. misce na žíhání o průměru 5 — 6 cm neb v porc. tyglíku, přidá hlavní podíl sedliny mírně se vypálí, abychom dostali kysličník práškovitý, nikoliv však rozto¬ pený. Máme-li však simík vizmutový, tu jej v misce oxydujeme opatrně kyselinou dusičnou koncentrovanou, abychom zabránili vystřikování, odpaříme do sucha a potom mírně přežíhneme dle podmínek výše zmí¬ něných. Zbylou látku smícháme případně s trochou chloridu ammonatého, přísada tato může však odpadnouti, pochází-li kysličník z dusičnanu vizmutového, doporučuje se však při uhličitanu a přUeje se po stěnách misky neb tyglíku 5 — 10 cm^ (což stačí až pro 0.5 g Bi) konc. Merckova hydrazinhydrátu, pozvolna a velice opatrně se na síťce malým plamenem zahřívá, neboť reakce je bouřlivá (uniká dusík) a vizmut při prudkém zahřetí ve způsobě zrcadla nesmytelného lpí na stěnách misky (viz pozn. na str. 6.) Při zahřívání se směsí ustavičně míchá. Reakce celá trvá 10 — 15 minut, dle toho, jaké množství sloučeniny vizmutové se vzalo do práce. Konec redukce jeví se tím, že se kovový vizmut usadí na dně nádoby II. a ostatní kapalina se dokonale vyčerí. Nesmí se nikdy odpařiti hydrazin- hydrát úplně, sice by nastala opět oxydace vyloučeného kovu. V některých případech jako u simíku a uhličitanu vizmutového, kde kysličník miiže býti po stěnách misky, opakuje se přídavek 5 cnf hydrazinhy drátu 2krát neb 3krát. Vizmut kovový sfiltraje se Goochovým tyglíkem, promyje se nejprv studenou pak horkou vodou, na konec alkoholem, vysuší se v sušárně (Paulově, Hentzově, neb elektrické Matějkově (Chem. Listy 1913, 7. 140), v proudu kysličníku uhličitého při 100® C do konstantní váhy. Souhrn: Redukovány některé tuhé sloučeniny vizmutu tavením s hydro- siřičitanem sodnatým, fosfomatanem sodnatým, hydrazinsulfátem a chlor- hydrátem, anebo varem s hydrazinhydrátem koncentrovaným nebo ve vodném prostředí za tlaku a vyšší teploty. Studováno pokud by se reakcí těch dalo použiti v gravimetrii vizmutu. Nalezlo se, že kysličník a oxychlorid vizmutový dají se přímo, zás. uhli¬ čitan vizmutový po vypálení na kysličník, símík vizmutový pak nepřímo • — teprve po rozpuštění v kyselině dusičné — zredukovali kvantitativně pouhým hydrazinhydrátem přebytečným za varu v kovový vizmut. Způsob tento prost je vad obvyklých method Roseovy a Vanino-Treubertovy, takže ho lze místo nich odporučiti. Postup pracovní přesně vypracován. Ústav pro analytickou a potravní chemii na c. k. české vysoké škole technické v Praze. i Stanovení sulfátového ionu vedle solí chromitýeh. Analytický úkaz tento byl již potvrzen a dokumentují jej i tyto výsledky, kteréž získány s roztoky kyseliny sírové, jichž titry vyjádřené v mg síranu barnatého v 25 m* roztoku vážkovým způsobem obvyklým určené, byly; A roztok: 711-3, 712-0, 711-8, 711-5 ..... průměr 711-7 mg BaSO^ B roztok: 722-0, 722-5, 722-8, 721-8 . průměr 722-3 mg Ba SO^ K 25 cm^ roztoku A přidáno bylo 15 cm? roztoku chloridu chromit ého, totiž tolik, aby ve směsi olrou roztoků chrómu ke kyselině sírové byl v témž poměru, v jakém se nachází v síranu chromit ém; okyseleno 1 cm? konc. kyseliny solné, zavařeno a sráženo. Pokus proveden čtyřikrát. Naváženo 1. 702-4 mg BaSO^ (rozdíl — 9-3 mg), 2. 705-3 mg BaSO^^ (rozdíl — 6-4 wg), 3. 702-0 mg BaSOt (rozdíl — 9-7 mg), 4. 706-5 mg Ba SO^ (rozdíl — 4-4 mg). Druhá řada pokusů s týmiž roztoky, provedena u přítomnosti většího množství konc. kyseliny solné a to 5 cw®. Naváženo 5. 710-0 mg BaSOi (rozdíl — 1-7 mg), 6. 708-5 mg Ba SO^ (rozdíl — 3-2 mg). Ve všech šesti případech přišli jsme tedy k výsledkům nižším; prvá řada pokusů však dokazuje, že nálezy jsou dosti konstantní, dodrží-li se stejné podmínky pracovní (doba varu) a stejná koncentrace. Zvýší-li se však koncentrace kyseliny — pokusy 5. a 6. — blíží se výsledky více skuteč¬ nosti, v souhlase s tím, že kyseliny zvolňují přeměnu fialových roztoků chromitých v zelené. Ale i tu nedosaženo ještě úplné skutečnosti. Mimo to veškeré sedliny síranu barnatého byly nazelenalé, mohlo by se tudíž před¬ pokládat!, že jest nevyloučené množství kyseliny sírové ještě větší nežli jaké odpovídá nalezenému rozdílu ve váze síranu barnatého. Pokusili jsme se proto též v sedlině po vy žíhání a zvážení stanovití chrom. Tavili jsme sedliny síranu barnatého z pokusů 1. až 6. s trojnᬠsobným množstvím kysličníku sodičitého s trochou uhličitanu sodnatého, ve stříbrném neb niklovém tyglíku. Taveninu vyloužili jsme vodou a filtrát redukovali jsme alkoholem v chlorovodíkovém prostředí. Po odpaření do sucha, rozpuštění zbytku, ve vodě, okyselené kyselinou solnou a po sfOtro vání, srazili jsme chrom amoniakem a vyloučený hydroxyd chromitý jsme žíhali dle R o t h a u g a i) (Z. f. anorg. Ch. 1913, 84. 165) v proudu ; vážil se Cr^O^. ") Autor tento dokázal pečlivými pokusy, že žíhá-U se hydroxyd chromitý na vzduchu, oxyduje se částečné na chroman chromitý Cr, {CrOt),, takže výsledky jsou vyšší Oxydaci se zabrání, Zihá-li se v proudu vodíku. m. I nalezli jsme Rozdíl v Ba SO4 mg 1. 8-9 — 9-3 2. 4-4 — 5-6 3. 8-6 — 9-7 4. 3-1 — 4-4 5. 1-5 — 1*7 6. 3-2 — 3-2 Porovnáme-li tato množství kysličníku chromitého s diferencí, oč bylo méně nalezeno síranu bamatého, shledáváme, že menšímu tomuto rozdílu odpovídá též menší množství chrómu v sedlině; jsou tedy obě veličiny v přímém poměru. Vyšší acidita tedy i tady, jak ukazují pokusy 5. a 6., snižuje strhování chrómu do sedliny. Z toho a z pokusů dále pro¬ vedených možno souditi, že v sedlině chrom jest obsažen ve formě oněch modifikovaných zásaditých síranů chromitých, jimž Recoura, Colson, (Gmelin-Kraut-Friedheim, 1. c. str. 352 a 403) připisují vzorce Cr^iO Cr^ O 2 (504)4 V tomto případu však musel by při žíhání takového na¬ zelenalého síranu bamatého unikati kysličník sírový resp. siřičitý. O tom nás skutečně přesvědčil pokus tento: Nazelenalý síran bamatý suchý, přesypán na porculánovou lodičku, kteráž vložena do trubice z těžko tavitelného skla a žíhán v elektrické peci. K rouře připojena Lungeova desetikulová nádoba absorpční s 20 cm^ 10%ního louhu draselnatého ; nádoba tato spojena byla s vývěvou a celým apparátem ssál se vzduch, jenž, nežli vstoupil do roury spalovací, promýval se manganistanem a louhem. Sedlina v proudu vzduchu žíhaná byla v silném žám po ^ hodiny, načež ve schladlé stanoven dle str. 2. chrom. Obsah absorpční nádoby slit do kádinky, povařen s 1 cm^ 30%ního kysličníku vodičitého, aby se zoxydoval případně vzniklý siřičitan, odpařeno do sucha, zbytek rozpuštěn ve vodě, zneutralisováno a kyselina sírová srážena po¬ stupem H i n t z-W eberovým. Nalezeno BaSOi 10-8 mg 8-7 mg Cr^O^ 7*2 mg 4-1 mg Pokus další, provedený za týchž okolností s úplně čistým síranem bamatým nedal vůbec sedliny; tedy síran bamatý sám za užité teploty se nerozkládal.^) Předpokládáme-li, že by uniklá kyselina sírová vázána byla s chromém na způsob Recourových síranů, tedy by v prvém případě byl ve sloučenině *) Dle pokusů Httlleíových a Duschakových (Z. f. anorg. Ch. 1904. 40. 209) ztrátu 1 g čistého síranu bamatého toliko 1*3 mg na váze, žíhán byv 4 hod. při 1125* a na to 2^4 hod. pH 1230*. 1* ÍII. rozpustné, jest proto nutno pracovati s roztoky obsahujícími značné množství kyseliny solné. V tabulce připojené podáváme vedle podmínek, za nichž pracováno, též výsledky pro síran barnatý a zároveň množství strženého chrómu. Pracováno s roztokem B kyseliny sírové, a to 25 cw®, k nimž přidáno vždy po 15 roztoku chloridu chromitého při předešlých pokusech braného. U přítomnosti šťavelové kyseliny dostávají se vůbec špatné výsledky ; v sedlině síranu barnatého je příliš mnoho patrně chromoxalanu barna- tého přes to, že roztok byl silně kyselý. Kyselina vinná, je-li jí méně a do¬ statek kyseliny solné, vede k výsledkům nižším; při větším však jejím množství — dvojnásobném — dostávají se resultáty vyšší; patrně tu opět, přes dvojnásobné množství konc. kyseliny solné, strhuje se trochu chromivinanu barnatého, jež ale je dost mizivé, jak ukazují nálezy pro kys¬ ličník chromitý. Nej lepší výsledky dostanou se u přítomnosti citranu amonatého ; blíží se až na 1 až 2 yng skutečnosti a sedlina obsahuje též nepatrné množství chrómu. Jest tedy chromicitronový komplex daleko účinnější nežli vinný a to již při menší poměrně koncentraci. Pro hrubší stanovení dalo by se užiti předpisu dle pokusu 4. Z celé řady pokusů vysvítá zase přímý vztah mezi differencí pro síran barnatý a strženým chromém a zároveň jest vidět vliv kyseliny solné, s jejíž koncen¬ trací klesá množství chrómu v sedlině. Třetí cestou, nej radikálnější, totiž odstraněním chrómu z roztoku vůbec, dojde se nejlépe k cíli. Jak bylo uvedeno, užil způsobu tohoto již Rose, kterýž chrom vylučoval uhličitanem sodnato-draselnatým, tvrdě, lil. že tak dostane se sedlina prostá kyseliny sírové, čemuž tak není, sráží-li se chrom amoniakem za varu. V. K n o r r e však amoniakálnímu způ¬ sobu se nevyhýbá. Lze pak postupovat! tak, že se stanoví síranový ion teprve po od¬ filtrování hydroxydu chromitého (Rose, v. K n o r r e atd.) anebo se vyloučí hydroxyd chromitý a aniž se sfiltruje, hned se amoniakálná kalná kapalina sráží solí barnatou, načež teprve se okyselí, aby se hydroxyd chromitý rozpustil, a zahřívá. Tak na pr. postupují Kůster aThiel (1. c.) pro kombinaci SO^" a Fe”\ podobně ale v alkalickém prostředí sráží sulfátový ion E. Ruppin (Chem. Ztg. 1909, 33. 17) při kombinaci SO/', K' a Na\ Konali jsme pokusy v obou směrech; v prvém použili jsme způsobu Lunge-ova zavedeného při kombinaci 50/' a Fe’", že jsme totiž chrom srážeh amoniakem z roztoků zahřátých as jen na 70®, abychom omezili hydrolysu solí chromitých a přecházení tak většího množství kyse¬ liny sírové do hydroxydové sedliny ; ve filtrátu na methyloranž otupeném, pak patřičně okyseleném stanoven síranový ion dle H i n t z-W e b e r a. Při 25 roztoku B kyseliny sírové smíchaných s 15 cwt® chloridu chromi¬ tého (poměr Cr"’ : SO^” jak v Cr^ (50/ 3) nalezli jsme Ba 5O4 : 722-8 mg ( A = + 0-5 mg) a 720-8 mg {A = — 1-5 mg). Poněvadž však v hydroxydu chromit ém mohlo býti ještě trochu kyseliny sírové, proto v jiné řadě pokusů užito principu dvojího srážení, totiž sfUtrovaný hydroxyd rozpuštěn ve zředěné kyselině solné, znovu vyloučen a resultující filtrát spojen s prvým; ve spojených filtrátech po úpravě náležité stanoven síranový ion jak výše. 25 cm^ roztoku R a 15 cm^ roztoku Cr Cl^ dalo Ba 5O4: 719-1 wg (A = — 3-2 mg), 720-1 mg. (A = — 2-2), 721-0 wg (A = - 1-3), 720-8 wg (A = — l-5wg), výsledky, které neliší se valně od předchozích, naopak spíše mohlo by se souditi, že dvojí srážení jakosti výsledků je na závadu. Výklad by byl ten, že při dvojím srážení roztok obsahuje značnější množství solí amonatých. Při druhém směru pokusů postupovali jsme tak, že jsme chrom za chladu srazili amoniakem, zahřáli k varu, srazili horkým roztokem chloridu bamatého a na to rozpustili hydroxyd chromitý. Přesný postup byl tento: Roztok kyseliny sírové a 15 cm^ chloridu chromitého sraženo za chladu mírným přebytkem amoniaku, zahřato k varu, připuštěno potřebné množství horkého roztoku chloridu barnatého a pak rozpuštěn hydroxyd chromitý v právě potřebném množství kyseliny solné, načež přidán ještě as 1 cwi® konc. kyseliny solné a zahříváno delší dobu. Tím nejenom, že se srazí veškerá kyselina sírová ale i síran bamatý ve velice jemné formě z amonia- 1X1. kálného roztoku vyloučený, sezrnatí a zhrubne. Filtrovali radno hustšími filtry a to užije-li se Schleicher-Schůllových, tu jest dobře vžiti čís. 789 modrá páska, zahrívala-li se sedlina však hodně dlouho, stačí i filtry řidší, obvykle užívané. Výsledky dle tohoto způsobu nalezené jsou tudíž nad míru uspoko¬ jivé; lze jej prohlásili za nej lepší a jediné doporučitelný pro stanovení síranového ionu u přítomnosti chrómu. Souhrn ; Pozorována souvislost strženeTio množství chrómu do sedliny síranu bamatého s diferencí mezi nalezeným a skutečným množstvím síranu barnatého ; stoupající koncentrací kyseliny solné klesá množství chrómu v sedlině. Dle dokladů analytických vysloven předpoklad, že chrom strhuje se do síranu bamatého, jako modifikovaný zásaditý siran chromitý. Z kyselin organických zamezuje nejlépe strhování chrómu kyselina citrónová a její soli; u jejích přítomnosti dostávají se výsledky blížící se těsné skutečnosti, sedliny ale obsahují ještě trochu chrómu. Nejlepší a odporučitelný způsob stanovení sulfátového ionu v kombi¬ naci 50/' + Cr- jest srazili chrom amoniakem a amoniakálnou kapa¬ linu, aniž se hydroxyd chromitý sfUtmje. za vam smíchali s roztokem chloridu barnatého, na to teprve překyseliti a zbylý síran bamatý záhřevem dalším převésti v hrubozmný tvar. Ostm< pro andylickou a potravní chemii na ieské vysoké škole technické ROČNÍK XXIV. TRIPA II. ČÍSLO 4. Petrografické zprávy ze středočeského massivu žulového. Podává Vojtěch Rosický v Praze. Předloženo dne 15. ledna 1915. O syenitu biotito-pyroxenickém od Tábora. Středočeský massiv žulový vybíhá na své jihovýchodní hranici do ruly mohutným chobotem, jehož osa má směr sz-jv. Tento zúžuje se směrem k jv a zasahá až k Táboru a Slapům, stýkaje se tu se všech stran s rulou. Na s od Tábora, mezi Borotínem a Voticemi, stýká se žula dle výzkumu Sturova s horninami rázu fylitického. Jihovýchodní cíp chobotu řeče¬ ného, v bezprostředním okolí Tábora, tvořen jest horninou odlišnou od středočeské žuly, nápadných vlastností, jež byla geology různě označována. F. X. M. Z i p p e^) označuje horninu okolí Tábora jakožto pozoru¬ hodnou žulovou massu (,,merkwiirdiger Stock von Granit"), jež skládá příkré břehy Lužnice, jakož i vršky mezi vrchem Velkou Horou a Radi- movicemi. Bližších zpráv o hornině nepodává. Též D. S t u r nazývá horninu tu žulou táborskou na rozdíl od žuly obyčejné, jež jest rozšířena severně od čáry Re\mov-Vlásenice-Drah- nětice. Jižně od čáry té vládne žula táborská, jež dle Stura skládá se z orthoklasu, něco křemene a z temné slídy (flogopitu) ; slída vyškytá se jednak v podobě drobných šupinek ve hmotě základní, jednak v plást- vičkách rozlehlých, podmiňujících porfyrický sloh horniny i její snadnou oddělitelnost dle nerovných ploch. Hrbolky těchto jsou pokryty zmíně¬ nými plástvičkami a mázdřičkami slídy. Základní hmota má dle Stura Allgemeine Ubersicht der physikalischen und statistisclien Verháltnisse des Táborer Kreises (S o m m e r J. G., KónigreicL Bčhmen X. Táborer Kreis 1842) pag. XIII. 2) Jhb. g. R.-A. VIII. 1857, Sitzungen, pag. 784; IX. 1858, pag 661—688. R o r p r a v y. Roí. XXIV., II. Tř. Čís. 4. j IV. zrno různé velikosti, jsouc jemnozrnná až skoro celistvá, jindy naopak až i hnibozmná. F. R. v. Hauer^) registruje výsledky výzkumu Stu- Též F. Šafránek označil zprvu* *) horninu táborskou dle S t u r a jakožto odrůdu žuly; později teprve zabýval se sám mikroskopickým výzkumem jej ím^) a podal v mnohých směrech velmi správný obraz jejího složení; shledav, že jméno „žula“ neodpovídá nerostné skladbě horniny té, volil pro ni poj menování „slídnatý diorit augitokřemenný čili kersanton." Hranice jeho udává Šafránek takto: Tábor-Čekanice-Náchod-Košín-Lide- rovice-Vlásenice-Makov-Tremešná-Padarov-Dražice-Dražičky-Slapy-Tábor. Součásti kersantonu dle Šafránka jsou: plagioklas,®) orthoklas s mikro- perthitickými vrostlicemi plagiojdasu, tenmá slída (dvojí, hnědá a světle žlutozelená) a dialag s lístkovitými a hůlkovitými vrostlicemi, do něhož ze všech stran vnikají lístky biotitu. Výslovně udává Šafránek, že nepozoroval přeměny pyroxenu v amfibol. Vedlejší součástí jsou: křemen, apatit, magnetit, vápenec. F. Sitenský’) omezuje se na vnější, makroskopický popis vzorků táborské horniny; mikroskopicky ji nezkoumal. Živce horniny považuje z největší části za plagioklas. V důsledku tohoto mylného určeni živců označiqe horninu táborskou jakožto diorit. Podobně činí též A. J e 1 í n e k *) mluvě o slídnatém dioritu augito-křemenném. A. J. B e r n a r d ®) ve svém přehledu geologických útvarů a hornin okoH táborského přidržuje se Šafránková označení „kersanton." Zkoumaje okolí táborské, shledal jsem, že veškeré znaky mikrosko¬ pické i chemické vedou k označení horniny jakožto syenitu biotito-pyro- xenického. Rozšíření syenitu táborského bude třeba, v souvislosti s ostatními horninami táborskými, podrobiti revisi. TTdaje Sturovy, Šafrán- kovyaSitenského valně se rozcházejí ve mnohých místech, zvláítě však na severu a na západě od Tábora. Budiž tu jen podotčeno, že pravdě nej bližší jest hranice, jak ji vyznačil Stur v geologické mapě okolí táborského^®); nutno všakjivésti na s od Tábora od místa, kde přestupuje silnici Tábor-Košín poněkud jižněji, aby obce Radimovice a Nasavrky ») Geologische Úbersichtskaxte d. Óster. Monarchie, Jhb. g. R.-A. XIX. *) Výroční zpráva c. k. v. r. gymn. v Táboře 1878. 6) Věstník Kr. Č. sp. nauk 1883. *) Jehož přibývá s velikostí zrna. ^ Věstník Král. Č. sp. nauk 1893 č. 35. «) Věstník Král. Č. sp. nauk 1899 č. 28. ®) Výr. zpráva c. k. v. gymnasia v Táboře 1909. ‘®) Kopie mapy té, již jsem měl k disposici, pocházela ze sbírek přírodnických . k. vyšší české realky v Praze- II. ležely již v okrsku rulovém, v údolí Lužnice pak (na Z od Tábora) nutno posunouti hranici dále k západu, aby přetínala údolí Lužnice u hájovny, nalézající se na pravém břehu vých. od Příběnic. Při hájovně té ústí do Lužnice potůček, na jehož levém břehu zdvihá se skála syenitu jemno- zrnného, slohu poněkud rovnoběžného, na pravém břehu pak nalézᬠme rulu. Syenit táborský vyznačuje se značným kolísáním, pokud se týče velikosti zrna i poměrného množství součástí; vzorky z různých imst vybrané liší se od sebe tudíž dosti nápadně. V bezprostřední blízkosti Tábora jest syenit otevřen více lomy, zvláště v údolí Lužnice, jež si jím brázdí cestu, i lze jej tu získati v kusech naprosto čerstvých; u Ješova mlýna, u mlýna Kvěchova („papírny") proti Matoiáovu mlýnu a j. Z dálky pozorována jest to hornina modravě šedá se slabým tonem do zelenává. Zrna jest většinou prostředního, místy drobného, jinde opět dosti hrubého (na př. na levém břehu proti mlýnu Matoušovu). Stavba z největší části jest všesměmá, s náběhem do porfyrického slohu, místy však uspořádáním součástí do proužků naznačena jest i stavba rovno¬ běžná, jež tu a tam jest velmi dokonale vyvinutá. Prostým okem a lupou lze v hornině rozeznati hojnost lupénků biotitu, dosahujících v průměru kolem 1—2 mm. Vedle nich pozorujeme i biotitové plástvičky až přes 1 cm veliké, obrysů laločnatých či zhruba okrouhlých, jež dodávají hornině vzhled porfyrický. Lupénky biotitu jsou barvy červenohnědé až (ve velmi tenkých lístkách) žlutohnědé. Dle posice roviny os optických vůči trhlinám nárazovým jest to slída II. řádu. Na silnějším lupénku určen úhel 2 E = ca 15® (pomod čočky Bertrandovy a mikrometrického okularu). Druhou nejrozšířenější součástí jest bílý živec, jenž z největší části jest orthoklas. Má podobu celkem lamelo vitou až tabulkovitou dle M (010) ; často bývají zrna svým sploštěním uložena do jedné roviny, čímž vzniká jakési naznačení rovnoběžného slohu. Lupénky a plástvičky biotitu leží z části též svojí plochou lupenatosti v téže rovině, z části však též trans- versalně. Velikost orthoklasových zm bývá od 2 do 5 mm, tlouštka od několika desetin do 1 mm. Velmi často lze na zrnech pozorovat! srůst dvojčatný dle Karlovarského zákona, u něhož naměřen úhel mezi oběma štěpnýma plochama P 51® 51' (poč. 52®06'). Lupou lze rozeznati něco málo čirých, nerovných zrnek křemene a hojnost drobounkých zrnek nerostu hnědavě žlutozeleného, tvořídch obyčejně drobné skupinky; náležejí pyroxenu, jak poučuje výzkum mikroskopický. Hustota (určena hydrostaticky^)) středně zrnitého syenitu od papírny kolísá od 2-77 do 2-78; hrubozrnější syenit z levého břehu Lužnice (proti 11) Pomocí analytických iSchwarzových vah se souhlasným výsledkem . IV. mlýnu Matoušovu) vykazuje h =2-84. Tato kolísající h dokazuje pro¬ měnlivé složení horniny pokud se týče vzáj emného poměru lehčích a těžších součástí. K témuž výsledku vede i měření poměrného množství součástí, jež vykonána byla pomocí Hirschwaldova^-) okularu planimetri- ckého na výbrusech ; hornina z téhož lomu vykazuje značnou proměnlivost: Syenit od papírny J 13-5%pyrox. : 21-7% biotitu : 64-8% živců a ost. I 14-7% „ : 28-7% „ : 56-6% „ Bledých součástí jest však vždy více nežli barevných (65 : 35 resp. 57 : 43). Mikroskopicky lze zjistiti součásti: fodstatné: Biotit, pyroxen monoklinický (diallag) a rhombický (hy- persthen), orthoklas. Méně hojný až sporý jest plagioklas. Vedlejší: Křemen, apatit, rutil, (magnetit), ilmenit, pjrit. Druhotné: Vedle obyčejných produktů rozkladu: titanit a amfibol. Sloh horniny jest holokrystalický, hypidiomorfní. Biotit činí jednotlivé resp. do plástviček seskupené lupénky až přes 1 mm veliké a přes 0-6 mm sHné, obyčejně allotriomorfně omezené. Zřídka pozorujeme stopy omezení idiomorfního s rovnými plochami basalními, po případě i náběh k postrannímu šestibokému omezení. Obyčejně na řezech plošných i příčných lze spatřiti obrysy nekrystalové, laločnaté; do lupénků vnikají od ploch spodových hluboké choboty, jež na řezech plošných jeví se v podobě okrouhlých otvorů. Na okraji i do vnitra otvorů těchto přecházejí lupénky biotitu v úzce proužkovité útvary rostité, jež pro¬ zrazují tendenci choboty a otvory v lupénkách, nepochybně magmatickým leptáním vzniklé, opět vyhoj iti (tab. obr. 1.). Zvláště pěkně lze tyto růstové zjevy pozorovat! na příčných řezech lupénků, při čemž kosti ovité vyvinutá část jejich tvořena jest úzkými, často červovitě se vinoucími proužky. Konce rostitých útvarů bývají dosti dokonale krystalově vyvinuty, jevíce často zřejmé omezení šestiboké. Zóna kostrovitá bývá někdy úzká, jindy však značně široká, vbíhajíc dáleko dovnitř biotitického lupénku (tab. obr. 2). Barva biotitu ve výbruse na řezech basalních jest temně hnědo- červená, na příčných řezech v obyčejném světle žlutohnědá. Na těchto jeví se silný pleochroismus s mohutnou absorpcí; paprsek kmitající li č bledé hnědožlutý, _L<í černohnědý s tonem do červena, skoro neprůhledný. Dle vlastností těch, jimiž blíží se lepidomelanu, možno považovat! tento biotit za bohatý Ti. Biotit uzavírá v sobě vedle zrnek ilmenitu a snad i něco magne¬ tovce zrnka pyroxenu rhombického i monoklinického, jež v případech »-) Centralblatt f. M. etc. 1904, 630. rv. takových jsou — alespoň z části — idiomorfně omezena ; pozorován byl lupének biotitu, jenž tvořil spojovací hmotu celému aggregátu zrnek p5n-o- xenových. Zajímavá jsou zrna křemene, uzavřená v lupéncích biotitu, obrysu někdy celkem okrouhlého, často však i do značné míry idiomorfního. V lupéncích biotitu nalézá se hojně útlých jehlic rutilových a čirých, asi 0-1 — 0-2 mm dlouhých a 0-02 — 0-06 mm silných idiomoríních sloupečků apatitu, omezených prismatem a pjnramidou. Kol nich pozorujeme velmi dokonale vyvinuté dvůrky pleochroické, s absorpcí silnější nežli mají lupénky biotitu (II c bleděžluté, _L c černé). Nápadné jsou dvůrky tyto na plochách spodových, obrubující v podobě černých rámečků čiré prů¬ řezy apatitových vrostlic^^). Předpokládáme-li s M ů g g e m,^^) že příčinou pleochroických dvůrků jsou radioaktivní emanace uzavřenin, musíme přiznali táborskému syenitu geologické stáří velmi vysoké, vytvořily-li se kol nerostu tak slabě radioaktivního, jako jest apatit, dvůrky pleo¬ chroické do té míry intensivní. Vzácně nalézají se v biotitu drobounká zrnka cirkonu, nápadného svým vysokým lomem i dvoj lomem, kol nichž vytvořily se ještě mohutnější dvůrky pleochroické, nežli kol apatitu. Porfyrický sloh horniny naznačen jest netoliko rozlehlými plást vič¬ kami biotitu, nýbrž i dvojí generací jeho. Vyskýtají se totiž v táborském syenitu vedle lupénků výše popsaných i mladší, tence tabulkovité lupénky do vějířovitých aggregatů seskupené, jež vznikly asi současně s rostitými okraji lupénků velkých (tab. obr. 3.). Místy zdá se, že velké lupénky pře¬ cházejí do aggregátů mladšího biotitu. T5rto nejeví nikdy resorpčních účinků, any jsou omezeny rovnými ploškami spodovými. Délka lupénků obnáší 0-2 — 0-4 mm, tlouštka 0-025 — 0-05 mm-, příčné průřezy jsou tudíž podoby úzce lištovité. Aggregáty mladšího biotitu narostlé bývají časem na krystalech starších součástí, na př. p5n'oxenu, jindy uzavřeny jsou ve velkých zrnech mladších živců. Velmi zajímavý jest genetický vztah mladšího biotitu k oběma pyroxenům. Kde totiž lupénky biotitu setkaly se s pyroxenovým zrnem, počaly do něho vnikati, vyhledávajíce v něm prohlubinky zprvu široké a mělké, čím dále však tím užší a hlubší. Vniká-li do pyroxenového zrna více lupénků biotitických vedle sebe, zůstávají mezi prohlubinkami vleptanými úzké přepážky pyroxenu zaoblených, olepta- 1®) Dle Weinschenka (Gesteinsbildende Mineralien pag. 117.) nevy¬ tvářejí se kolem apatitu dvůrky pleochroické. Coh en (N. Jhb. f. M. 1888 L 166) uvádí je jako vzácný zjev nezřetelně vyvinutý a tudíž pochybný. M e n n e 1 (ref. Z. f. Kr. 52. 416) uvádí dvůrky ty též kolem apatitu, ač jsou dle něho bledé; často však zcela chybí. M e n n e 1 má za to, že dvůrky ty mají pnčinu svoji v drobných uzavřinách radioaktivních, v apatitu zarostlých. S výkladem tímto nesouhlasím, ježto vrostlic takých ve sloupcích apatitových nemohl jsem zjistiti. Též i v jiných českých horninách pozoroval jsem pleochroické dvůrky v biotitu kolem sloupků apatito-vý-ch, tak ve slídnatém dioritu od Prachatic a v porfyritu od rybníku Brlohu u Dobšic. R. Kettner zjistil týž zjev v orthorule od Žlutic. (Rozpravy Č. A. XXII. 19U. č. 43. str. 8.). i«) Centralblatt f. M. etc. 1907, str. 397. IV. ných obrysů. Prohlubinky v pyroxenech jsou podoby celkem nálevko vité, zpravidla širší nežli lupének biotitu; prostor mezi tímto a pyroxenem jest vyphiěn kremenemi^) (výkr. 1., tab. obr. 5.) Není pochyby, že v době vzniku rostitých okrajů velkých lu- pénků hiotitických a vějírovitých ag- gregátů biotitu mladšího panovaly v magmatu poměry nepříznivé pro pyroxeny. Proto se rozpouštěly, jejich povrch se oleptával. Kde v blízkosti rostl mladší biotit, rostl na úkor roz¬ pouštějícího se pyroxenu, vnikaje do něho. Křemen, jenž vyplňuje prostor mezi biotitem a pyroxenem, jest pro¬ duktem tohoto resorpřního processu, ježto množství SiO^ v p5n-oxenu jest značně větší nežli v biotitu. Stejným způsobem lze vysvětlit! vrůstání rostitých lupénků biotitických do zrn pyroxenových ; Často naléžáme jako poslední zbytky pyroxenu toliko shluk zaoblených zrnek současně zhᬠšejících, roztroušených mezi partiemi rostitých lupénků biotitických, po případě tyto pseudomorfují zrna p5n-oxenu, šetříce velmi zřetelně jejich obrysů. Vypsaný právě vznik mladšího biotitu na úkor obou pyroxenů vysvětluje nám častý souskyt rostitých tvarů biotitu a allotriomorfního křemene. V orthoklasových zrnech nalézáme uzavřeny velmi drobné, často pěkně idiomoifně omezené šupinky biotitu; jedná se tu o ojedinělá krysta- lační centra, jež však dále nerostla. Pyroxen jest dvojí: rhombický (hypersthen) a monoklinický (diallag). Hypersíhen tvoří sloupky protáhlé dle č, idiomorfně omezené v pásmu vertikálním, leč zaoblené na pólech. Hrany i rohy (jak na příčných prů¬ řezech jest zřejmo) jsou zaoblené a zakulacené dosvědčujíce, že krystaly ty byly vystaveny rozpouštěcímu účinku magmatu. Sloupce hypersthenu bývají nej častěji asi 0 -8 mm dlouhé a asi 0-25 mm široké, dosahují však časem 2-5 mm délky (při šířce ca 0-25 mm); řídká jsou individua široká (2-5 mm x 1-3 mm). Krystaly hypersthenu jsou buď ojedinělé nebo shlukují se do aggregátů, v nichž jednotlivá zrna mívají obrysy nedokonale idio- Štěpnost dle prismatu prozrazují hrubé pukliny v řezech podélných i příčných; v těchto lze pozorovat! též pukliny, sledující plochy (O®) a (ooO). Hypersthen obsahuje větší či menší množství typických vrosthc hypersthenických, jsou však též průřezy jich prosté; vrostlice ty mají 1®) Pozorování tato shodují se s oněmi, jež učinil J. de Lapparent na horninách gabro-dioritických ze Saint-Quay Portrieux (Bul. soc. £r, de miner. 33. 1910, str. 286). IV. podobu lupénků hnědavě narůžovělých, uspořádaných do roviny kolmé k t hypersthenu. Barva zrnek hypersthenových jest hnědá s tonem do žlutá; ve výbruse jsou průřezy v obyčejném světle skorém čiré, nažloutlé až na¬ zelenalé. Zhášení jest rovnoběžné. Mezi skříženými nikoly jest hypersthen zřejmě vláknitého slohu ;i«) mezi vláknitými subindividuy shledáváme něco čiré substance, jež dle lomu i dvoj lomu zdá se býti křemenem. Pleochroismus jest zřetelný i ve výbrusech: a. ( = b) barva žlutavě narůžovělá, P ( = rt) „ načervenalá, Y ( = č) „ velmi bledě zelenavá. Lom jest značně vysoký, dvoj lom však nízký; na základě srovnání barev interferenčních ve vhodných průřezech hypersthenu a orthoklasu plyne pro řez blízký rovině os optických a (Qo 0), hodnota dvojlomu 0-011; na řezech dle 6 (Ooo) vykazujících výchoz ostré střednice, nalezen dvoj- lom Y _ ř = <>-003 — 0-004. Ostrá střednice = o, ráz optický tudíž —; ráz délky sloupků jest -f. Osní obrazec následkem nízkého dvojlomu jest rozmazaný, s širokými isogyrami ; proto lze provést! určení úhlu optických os (pomocí M a 1 1 a r- d o v y konstanty a čočky Bertrandovy) toliko velmi přibližně na 2 E = 75»— 90». Nepříliš silný pleochroismus hypersthenu svědčí, že náleží ku členům železem nebohatým ; záporný ráz však nerostu zároveň dokazuje, že obsah FeO + MnO> 10%F) Lupének, vyříznutý dle (Ooo), byl žíhán po dobu 1 minuty na lžičce platinové před dmychadlem barva lupénků stala se tmavší, stoupla též absorpce. Pleochroismus po vyžíháiú byl: Y : barva temně červenohnědá, p : „ světleji Hypersthen jest tu a tam obrůstán pyroxenem monokUnickým, tvořícím kolem něho obrubu. V jednom případě bylo pozorováno i jich prorůstání, an monoklinický pyroxen tvořil rovnoběžně uložené, současně zhášející partie ve velkém jedinci hypersthenu. V hypersthenu zarostlá jsou zrnka rudní, dále útlé jehlice dosahující až 0-4 mm délky, méně však nežli 0-001 mm šířky. Při silném zvětšení a zdviženém kondensoru mají tjrto jehlice barvu hnědou s tonem do žlutává. Uloženy jsou vždy kolmo k ose c. Vedle nich nalézáme však i hojně krátkých i«) Viz H. Rosenbusch, Mikr. Physiogr. 1905. I. 2. 149. 17) H, Hintze, Handbuch d. Min. II. 1897. 963, 1®) E. Bořický, Archiv pro výzkum Čech, díl III. odd. 5. 1877, 44. IV. tyčinek podobné povahy, dosahujících až 0*1 mm délky, jež jsou uloženy il 6. Při slabém zvětšení činí tyto přečetné krátce hůlkovité vrostlice dojem velmi jemného žíhání. Obojí tyto jehlice, náležejí dle všeho rutilu. Diallag tvoří zrna makroskopicky barvy špinavě zelené s tonem do žlutá, vyskytající se pospolu se sloupky hypersthenickými. V jednom případě nalezen byl vějířovitý aggregát sloupků diallagu 3 — 4 mm dlouhých a až 2 mm širokých v hrubozmném syenitu pod Klokoty v údolí Lužnice. Pásmo vertikáhu omezeno jest u nich krystalonomicky převládajícími pinakoidy « (ooO) a Ď (Ooo) a podřízenými plochami prismatu m (oo), a:m =460 42' měř., 46“ 30' poč. :b =89052 „ 900— m:b =430 10' „ 430 30' „ Volné konce sloupečků jsou omezeny nekrystalově. Stěpnost krystalků diallagu jest dokonalejší daleko dle a (00 0) nežli dle m (oo) ; proto štěpné lupénky zhášejí skoro vesměs rovnoběžně, vykazujíce šikmý výchoz osy. R. osopt. =:&(0oo), opt. ráz. +. Štěpné lupénky dle m («) zhášejí šikmo 380—40®. Některé z nich byly tak hustě zdvoj čatěny jako plagioklasy. Ve výbruse tvoří diallag jedince většinou aUotriomorfně až laločnatě omezené, málo dle vertikální osy protáhlé až skoro isometrické. V pásmu vertikálním bývá tu a tam vývin idiomorfni,^®) s dokonale vyvinutými tvary b (0 00), « (00 O), m (00). Štěpnost dle m jest u diallagu dokonalejší nežli u hypersthenu; trhliny, jí svědčící, jsou rovné, ostré. Daleko však jemnější, pH tom pak zcela rovné a ostré jsou trhliny, jež na příčných řezech jdou kolmo ku stopě roviny os optických, rozpolujíce úhel štěp¬ ných trhlin dle prismatu, sledují tedy rovinu a («» 0). Velikost zrna u monoklinického pyroxenu jest obyčejně: 0-3 — 0-5 mm délky, 0-16— 0-25 mm šířky. Hluboké choboty a zaoblené laloky svědčí o tom, že diaUagy tábor¬ ského syenitu byly podrobeny — podobně jako předešlé součásti — resorpčním účinkům magmatu. Barva diaUagu jest ve výbruse slabounce nazelenalá. Pleochroismu není. Velmi hojné jsou v diallagu tence lupenité vrostlice, jež uspo¬ řádány jsou do řad šikmých k ose vertikální. Vrostlice ty jsou barvy hnědavě narůžovělé a náležejí — podobně jak u hypersthenu — snad ilmenitu. Lom i dvojlom diaUagu jest vysoký, na řezech dle & (0 «) y — a = = 0 026 (re srovnání s křemenem). Zhášení na b (Ooo) =42®. Lupének diallagu říznutý dle b, žíhán prudce nabývá temnější, na- hnědle zelenavé barvy, pleochroismus se však nedostavuje ani po intensiv¬ ním víceminutovém žíhání. tam, kdé tvoH (též pospolu s hypersthenem) shluky. IV. Zvláště Diallag obsahuje vrostlé sloupky apatitu, okrouhlá až protáhlá zrnka rudní {ilmenit a magnetit), jemné jehlice rutilu, tu a tam pak lupének biotitu, \yloučiv§í se z magmatu před pjnroxeny. Místy lze pozorovat! v diaUagu dutinky nepravidelného tvaru, vyplněné křemenem a biotitem. Jedná se tu zřejmě o průřez vnikajícího a křemenem doprovázeného biotitu do pyroxenu jak o tom byla dříve řeč. Jako hypersthen, i diallag tvoří též velké množství malých, částečně dokonale idiomorfních individuí, dosahujících délky nejvýše 0 05 mm] tato drobná individua jsou uzavřena hlavně v živcových zrnech a představuj í nám opět malá krystalační jádra, jež se však nezveličovala. Plagioklas vyskytuje se v podobě zrn,, omezených idiomorfně vůči orthoklasu (zvi. v pásmu PM, méně v pásmu svislém), aUotriomorfoě vůči biotitu a pyroxenu. Jeho průřezy jsou v čerstvých vzorcích horniny Zachovalejší průřezů orthoklasových ; i ve výbrusech, v nichž orthoklasy jsou značně zakaleny pokročilým větráním, bývá plagioklas čirý, s ne¬ patrnými známkami rozkladu. Plagioklasu jest daleko méně nežli orthoklasu. Velikost zrn plagioklasových kohsá obyčejně mezi 0-2— 0-6 mm délky a 0-1 — 0-2 mm šířky. Zrna dosahující 1 až i více mm délky a pří¬ slušné k nim šířky jsou výjimkou. Povaha plagioklasů určena byla v praeparatech práškových dle lomu a zhášení na lupéncích štěpných, jednak ve výbrusech dle lomu oproti křemeni a dle vlastností ve světle konvergentním. Plagioklasy náležejí hlavně řadě andesinové, s lomem o málo jen vyšším nežh 1-54:7 (hřebí č- kový olej), nižším však nežli 1-559 (směs oleje anýzového a skořicového). U všech plagioklasů jest však lom vyšší nežli lom kanadského balsamu. Některá zrna náležejí kyselejším členům řady, blížíce se řadě oligoklasové: (zhášení na M é®, úchylka rhombického řezu 1-5®, sh = 2-67), jiná andesitům basičtějším Ah^^ (zhášení na M 7-5®, úchylka rh. řezu 1®), Ah^An^. Méně hojná jsou zrna, náležející kyselejším členům řady labradovitové (blízká ^645 An^ se zhášením 21® na M a úchylkou rh. řezu 6 5®) neb opět členům řady oligoklasové Dvoj čatení jest hojné dle zákona albitového; lamely jsou u některých zrn úzké, u jiných značně široké, snad dle chemického složení dotyčných plagioklasů, 20) vždy pak četné. Lamely dle zákona periklinového jsou často přítonmy, skoro vždy však nečetné. Tu a tam zjištěna mezi lamelami dle zákona albitového též lamela dle zákona karlovarského Na P dotyč¬ ného lupénku (zhášení 2®) zháší lamela taková 10®, což poukazuje na andesm ^663 -^^37 řezech, vedených ve výbrusech kolmo k jedné z optických os resp. kolmo k ostré střednici lze zjistiti ráz jednak + (andesm a labra¬ dorit), jednak (daleko řidčeji) (oligoklas). a«) H. R o s e n b u s c h, Mikroskopische Physiographie 1905. I. 2. 334. IV. 10 Ve výbrusech nalezneme velmi mnoho drobných, idiomorfně ome¬ zených zrnek plagioklasu, dosahujících nejvýše kolem 0 05 ww, jež jsou poildlicky zarostly do orthoklasu v uspořádání obyčejně zcela nepravi¬ delném; řidčeji naznačují vrstevnatý sloh zm orthoklasových. Plagioklas uzavírá v sobě zrna pyroxenu a lupénky biotitu staršího i mladšího; nápadně málo obsahují zrna plagioldasová jehlic rutilových. Plagioklas tvoří s křemenem, jenž se (z části) s ním současně tvořil, úhledné srůsty myrmekitické, ]ež vznikly na konci periody plagioklasové před krystalisací orthoklasu. Nalézáme tu zrna plagioklasu, jež na jedné straně Či na jednom cípu přecházejí v myrmekit, jsouce prorostly červovitě se vinoucími, asi 0-01 mm širokými proužky křemene. Na průřezu příčném jest obrys těchto okrouhlý. Myrmekitické partie takové jsou na venek omezení hroznovitého až i polokulovit^o. Jindy bývá i celé zrno plagio¬ klasu prostoupeno myrmekitickými proužky křemeimými, nestejně zhᬠšejícími a tudíž nepravidelně orientovanými. Někdy jest v zrnech plagiokla- sových takové množství křemenných proužků, že plagioklas tvoří mezi nimi toliko úzké přepážky, dokazující souhlasným zhášením příslušnost k témuž jedinci. Často nalézáme takovéto mjrrmekitické útvary obrysů hroznovitých až polokulovitých, uzavřené v orthoklasu nebo tvořící kory na různých starších součástech: p5n-oxenu, biotitu (hlavně mladším, ve vějířovitých aggregatech seskupeném) ba i plagioklasu. V útvarech kulovitých stojí stébla křemene a plagioklasu — postej né asi šíře — celkem radiálně, v korách pak celkem kolmo ku povrchu. Mnohé z těchto útvarů vykazují jisté pra vi¬ de nosti v orientaci křemenných a plagióklasových proužků. Mezi skříž. nikoly rozpadají se v pole, jež nesoučasně zhášejí, v jednom poli však stébla křemenná a stébla plagioklasová mezi sebou zhášejí vždy současně. Myrmekity zabíhají svým polokulovitým a hroznovitým obrysem nerušeně do orthoklasu.^) OHhoklas tvoří zrna až více' mm veliká, dle M tlustě tabulkovitá. Kde orthoklas hraničí s jiným zrnem orthoklasu nebo křemene, jevívá obrysy dle M značně idiomorfní, jinak však drobně laločnaté. Ííezy rovno¬ běžné s ikř jsou allotriomorfní, více méně isometrické. Stálým znakem jest dvojčatění dle zákona karlovarského, při němž obě individua jsou asi stejné mohutnosti. Optické vlastnosti živce toho shodují se plně s vlastnostmi ortho¬ klasu: lom nižší ve všech posicích nežli kanadský balsam, dvojlom nízký, zhášení na spodové ploše = 0» na M = do tupého úhlu p. Mezi štěpnými lupénky dle P a ikf nalezl jsem ojediněle lupének štěpný, zhášející rovnoběžně se štěpnými trhlinami dle JW a vyznačující se — na svoji tlouštku — nápadně nízkou barvou interferenční. Vykazuje ve světle »») Obdobné útvary myrmekitické popsal v poslední době Schwenkel z orthorul Schwarzwaldu (Tsch. M. p. M. 31. 205). IV. konvergentním poněkud šikmý výchoz negativní ostré bissektrice a; rovina os opt. jest kolmá ku směru štěpných trhlin dle M. Jest tu co ěiniti zajisté se vzácnou u orthoklasu odděhtelností dle k (« 0), jaká vyskytáva se u sanidinu^). Význačnou vlastností orthoklasu táborského syenitu jest jeho povaha mikroperthitická. Obsahuje veliké množství drobných čkých uzavremn podoby vřetenovité, jež orientovány jsou vespolek rovnoběžně. Lom těhsek těch jest vyšší, nežli lom orthoklasu; též dvoj lom jest o něco vyšší. Mikrochemickou zkouškou B o ř i c k é h o zjištěno vedle K hojně Na. Dle všech známek těchto náležejí tyto vrostUce vřetenité alhitu- dosahují délky 0 02— 0 05 mm, průměrné pak šířky 0-002—0 003 mm, zaostřujíce se k oběma koncům. Pokud — vzhledem k nep^nýni roz¬ měrům vrostlic — lze zjistili, svírá jejich směr s hranou PM ca 74 ) sleduje tedy štěpnost murchisonitovou. Též však shledána byla orientace rovno ěžná s osou svislou. Na řezech dle P resp. na štěpných lupencich dle této plochy nalézáme albitické vrostlice rovnoběžně orientované s a, v některých případech s fe ; dle toho lze soudili, že mají poi^bu lamel ku krajům přiostřených, uložených v rovině k (<» 0), M (0 co) a {po), štěpnosti murchisonitové. Při slabém zvětšení způsobují albitické vrostlice ty dojem jemného žíhání. V některém průřezu orthoklasovém rozšířeny jsou albitické vrostlice stejnoměrně po celé ploše; častěji však nahromaděny jsou v některých částech průřezu, tvoříce partie ostře oddělené od částí vrostiic F^stych. Zřídka pozorována byla zonarní stavba orthoklasů, při čemž střídaly se zóny bohaté vrosthcemi se zónami chudšími. Zrna orthoklasová obyčejně jsou navětralá, hnědavým zákalem proniklá. Tento hojný jest zvláště v blízkosti puklin; podobu má velmi jemně šupinatých chomáčků a bývá časem v takovém množství přítomen, že se jím stává průřez zcela neprůhledný. Zákal ten sleduje též zóny a pro¬ zrazuje zonární stavbu krystalů orthoklasových. Velmi rozšířenou vrostlicí orthoklasu jsou útlé, až 0-5 mm dlouhé, sotva \^ak 0-001 mm široké jehhcerutilové, jak jsme je již dříve poznah. Orientace jejich jest někdy nepravidelná, v četných však případech .ze seznali, že sledují určité směry krystalové svého hostitele. Na řezech a štěpných lupéncích dle M jde jeden systém jehlic rutilových ro^mobezne s puklinami basalní štěpnosti (i), druhý odchyluje se od ní do tujeho meziosního úhlu ^ asi o 32®; úhel ten odpovídá přibližně hrané Mq - ^ (Ooo) : 0) (33«51' poč.). Třetí systém jehlic jde rovnoběžně s osou pásma MÍ = (Ooo) ; (1 0), an svírá s á úhel asi 51« (50«16' poč.). 22) H. Rosenbusch 1. c. I. 2. 301—302. 2») Zcela podobně pozoroval též F B e c k e v ského Waldviertelu. (T. M. p. M. 4. 1882. 197.) ' orthoklasu ruly z dolnorakou- 12 Orthoklas uzavírá ve velikém množství v sobě drobné, kolem 0 05 mm veliké jedince pyroxenu, biotitu, plagioklasu i křemene vývinu vesměs idiomorfního. Uzavřeniny ty jsou někdy nepravidelně v průřezu rozšířeny, jindy však koncentrovány jsou do středu zma orthoklasového, kdežto okraj ní zóna jest jich prosta. Velké množství těchto všech uzavřeniií dodávají orthoklasovým průřezům mezi skříženými nikoly vzhled sítovitý. Hojně přítomny jsou též v orthoklasu sloupky apatitu, zhusta napříč zpřerážené. Velké krystaly pyroxenu, biotitu i plagioklasu (včetně myrmekitické srůsty) zasahají do orthoklasu, zřídka však bývají jím kol dokola obkli¬ čovány a uzavírány. Uspořádání zrn a krystalů součástí těch mezi velkými zrny mladšího orthoklasu čim' spíše dojem, že růstem jeho byly součásti ty odstrkávány a shrnovány do skupinek a proužků, v nichž je nalézáme. Křemen jest přítomen v množství malém, většinou jako nej mladší součást. Vyplňuje proto prostory, jež zbyly mezi součástmi staršími. Jak výše bylo popsán"^, vyloučilo se však něco křemene již před biotitem resp. s ním současně, rovněž pospolu s plagioklasem (myrmekity) a v podobě Khomoríních jedinců před orthoklasem2*) . Tato starší perioda vývinu křemene jest, jak se zdá, rozšířeným znakem žulo vitých hornin okraje středočeského massivu: shledal jej B. K a t z e r 25) na styku žuly a břidlice a považoval jej za následek endogenm' metamorfosy kontaktní, popisuje jej tež J. Fišer2«), dle něhož vylučoval se křemen a živec současně s amfibolem. Fišer spatřuje příčinu této anomálie ve vývinu v silném vnějším tlaku, jenž působO na tekuté magma během krystalisace. Apatit tvoří štíhlé, tenké sloupky, obyč. dlouhé kolem 1—2 mm a široké kolem 0-2— 0-6 mm, zhusta napříč rozpukané; někdy bývají kry¬ staly apatitové krátké a široké. Apatit jest uzavřen v součástech barevných i v nebarevných. Z oněch zvláště biotit hostívá veliké množství apatitových ^oupečků, jež provázívají pleochroické dvůrky, jak o nich dříve byla řeč. Polové plochy krystalů apatitu jsou nedokonalé, zakulacené, v pásmu svislem však jsou plochy prismatické ostře vytvořeny. Ruda ]est v syenitu několikerého druhu. Část jí náleží k nejstareím vyloučenmám magmatu; má podobu drobných (0 01- 0-04 mm velikých) zcela opákních zméček v napadajícím světle černošedých, kovově lesklých. Obrysy zrnek těch jsou zaokrouhlené, nezřetelně šestiboké až i hůlkovitě protáMé. Jsou vrostly ve všech součástech, pyroxenech, biotitu, živcích, i v hůlkách apatitových. Náležejí jednak magnetitu (snadno rozpustný v HCl), jednak ilmenitu (nerozpustný v HCl) ; magnetitu jest velmi málo, }ak prozrazuje též analysa horniny, v níž veškeré železo mohlo býti jen jako dvoj mocné určeno. 2 ) Křemen tvoři též pegmatitické srůsty s orthoklasem 2®) Jhb. g. R.-A. 38. 1888, str. 408. 2«) Kr. Č. sp. n. 1900, č. 17, str. 50. IV. 13 Vedle zrnek těchto nalézáme místy v hornině 01 — 04 mm veliká allotriomorfní zrnka podobné černošedé kovově lesklé rudy, jež bývají na svých okrajích i poněkud idiomorfně vyvinuta; tu jevívají obrysy, upo- mínající na průřezy rhomboědrické. Místy zrnko bývá protáhlé v proužky, vysílá pak jemné výmrsky do puklin svého hostitele, na př. mezi lístky mladšího biotitu. Zrnka tato nejeví magnetičnosti, vryp jejich jest šedo- čemý. V HCl konc. se ani za tepla nerozkládají {současně digerované zrnko magnetovce bylo úplně rozloženo). Fcsforečná perla barví se po přidání zrnka rudy té slabě ale zřetelně v redukčm'm plameni violově. Tyto všechny znaky vedou k určení rudy jakožto ilmenitu. Jak zřejmo, vznikl tento současně s mladším biotitem z Fe a Ti resorbovaných krystalů pyroxenových a biotitových. Třetím druhem rudy jsou zrnka sulfidů, pyritu a pyrrhotinu, obrysů allotriomorfní ch, v napadajícím světle barvy žluté a tombakové, lesku kovového. Zrnka tato náležejí mladší rudě, ana řídí se zřejmě obrysy pyroxenu ba do puklin j eho vysílaj í slabé výmrsky. Kyzová zrnka činí často strukturní střed, kolem něhož tvořily se věj ířo vité aggregáty mladšího biotitu; jsou tedy tohoto starší. Jedinkrát zastižen byl v syenitu (od papírny) průřez cizího zrna s typickým kelyfitickým věncem (tab. obr. 4 ). Zmo to jest podoby v celku oválné, měří 0-6 mm délky a 0 4 mm šířky. Vysoký jeho rehef prozrazuje vysoký lom světelný. Jest dosti těžce průhledné barvou temně bouteilově zelenou a prostoupeno hrubými, nepravidelnými trhlinami. Ze strany při¬ růstá k nerostu tomu zrnko opákní rudy v napadajícím světle šedočemé, kovově lesklé, jež vniká též puklinami do vnitra jeho, prostupujíc jej útlými žilkami. Ruda ta náleží snad magnetovci, snad ilmenitu. Zelený nerost jest mezi skříženými nikoly dokonale isotropní. Dle všech znaků těch jest to zrnko pleonastu. Keljditický věnec, jenž objímá zrno pleonastu i zrnko rudní, jest asi 0 1 mm široký, složený z Hstků čirého nerostu vět¬ šinou nepravidelně, řidčeji zhruba radiálně uložených. Dle nevysokého, prostředm'ho lomu, velmi vysokého však dvoj lomu na příčných řezech náleží šupinatý nerost ten snad mastku. Vnější ovrubu věnečku tvoří špinavě zelená, těžko průhledná, šupinatá substance, vnika¬ jící puklinami též do mastkového věnce. Původ pleonastov^o zma nelze udati s bezpečností. Možná, že jest nej starší vyloučéninou magmatu syenitového,^’) jež pozbyla později svých existenčm'ch podmínek a počala býti magmatem resorbována, možno však též, že j est součástí magmatu syenitovému zcela cizí. Při resorpci z podílu železa vznikla ruda (infiltruj ící zma pleonastová po puklinkách), z podílu hořčíku pak mastek. Z magmatu syenitického přistoupil do sloučenství asi hlavně jen křemík a vodík (tento z plynu a par, jimiž magma bylo nasyceno). IV. 14 Sled součástí byl by dle podaného popisu tento: Nej starší vylouče- ninou jest část rudy (magnetovce, ilmenitu), apatit a rutilové jehlice. Po té následoval vývin pyroxenů ^ypersthenu a diallagu), po nich vylučo¬ valy se teprve lupénky (staršího) biotitu. Anomální poměry, v nichž se magma nalézalo (snad následkem intensivního tlaku) jeví se v tom, že se (arci zcela malá) část biotitu vyloučila před pyroxeny, a část zrnek kře¬ menných před biotity resp. současně s nimi. Po vykrystalování biotitu nastala pro všechny podstatné, posud vykrystalované součásti perioda nepříznivá; magma, dříve je vyloučivší, počalo je resorbovati. Tím způsobem oleptány byly krystaly pyroxenů (hlavně hypersthenu) i vyleptány do lupínků biotitických hluboké choboty a otvory. Rozpouštění magmatické bylo tak intensivní, že z mnohého lu- pénku zůstal jen laločnatý, sporý zbytek, stěží naznačující tvar a rozlohu původního lupénku. Na to však nastala opětná změna ve fysikálních vlastnostech mag¬ matu, jež byla příznivou pro vylučování biotitu, nikoli však pyroxenů. Pozorujeme, kterak v době této biotitické lupénky na okrajích svých i v otvorech dříve vyhledaných počaly znovu růsti v úhledné kostrovité tvary rostité a současně vznikaly vějířovitě lupenité aggregáty mladšího biotitu. Že se kostrovitý růst ten i V3rtváření aggregátů vějířovitých dálo začasté na útraty pyroxenů, jenž byl rostoucím biotitem v pravém toho slova smyslu ztravován, dokazují lupénky biotitu mladšího vnikající hluboko do pyroxenových zm i pseudomorfosy biotitu po pyroxenů. Sekun¬ dárně při resorpci této vzniká křemen a ruda. Průběhem dalšího tuhnutí tvořily se plagioklasy, na konci jejich periody objevil se opět křemen, tvořící s nimi myrmekitické srůsty i samo¬ statné drobné krystalky, jež nalézáme uzavřeny v mladším orthoklasu. Tento vytvořil veliká zrna, jichž růstem byly součásti starší shrnovány do proužků a skupinek. Orthoklasy vyznačují se neobyčejným množstvím vrostlic, jež tvoří drobná individua biotitu, pyroxenů, křemene, plagio- klasů. Krystalisaci magmatu zakončil křemen, vyplniv mezery mezi sou¬ částmi staršími. Tlak, působivší na tuhnoucí magma syenitické, prozrazuje se četnými a různými 2maky. Jest to především rovnoběžná stavba, naznačená — jak dříve bylo popsáno — uspořádáním lupénků biotitických a tabulek ortho- klasových zhruba do jedné roviny. Dále důkazem tlaku jest přítomnost výše zmíněných, přečetných, velmi drobných krystalků biotitu, pyroxenů, plagio- klasu a křemene, jež udržely se vedle velkých jedinců dotyčných nerostů jakožto rudimentární krystalová jádra. Jich přítomnost svědčí o značné (tlakem podmíněné) tuhosti magmatu, jež zabraňovala vzniku koncentrač- mch proudů a tím i růstu velkých krystalů na úkor malých. Též výše zmíněný anomální sled nerostů má zajisté svoji hla\Tií přičinu v mohutném tlaku. IV. Důkazem tlaku, působivšího během tuhnutí magmatu, nad jiné pádným jsou zjevy protoklastické, jaké zvláště živce prozrazují. V hornině obou břehů Lužnice nalézáme hojně průřezů orthoklasových, jež utrpěly až i velmi silné ohnutí, aniž bylo nastalo puknutí krystalu. Ohnutí zrn lze zjistiti již v obyčejném světle dle porušených i ad výše zmíněných vřetenitých vrostlic albitických a dle undulosního zhášení v zóně ohybu. Zrna orthoklasová prostoupena jsou četnými trhlinami, jež zmíněným ohnutím zrn nejsou nikterak rušeny a o nichž lze se domnívat! proto, že jsou mladšího data nežli deformace živců. Dle výzkumů, jež provedl A. D a y a E. A 1 1 e n,^*) nabývá orthoklas v blízkosti bodu tání značné plasticity, takže možno jej již nepatrným tlakem (tíží tenkého drátku platinového) plasticky zdeíormovati. Pokusy svoje konali autoři oni za obyčejného tlaku při teplotě 1200»^1300O G. Na základě těchto pokusů lze zajisté právem souditi, že též deformace orthoklasu syenitu tábor¬ ského nastaly za vysoké teploty, dokud byl orthoklas blízký svému bodu tání, tedy brzo po vykrystalování jeho. Zajímavo jest, že z četných jehlic rutilových, jež v orthoklasu jsou uzavřeny, toliko některé jsou ohnuty, kdežto jiné prostupují zonou ohybu bez jakékoli poruchy. Snad možno \’ýsvětliti trhlin prosté ohnutí živců domněnkou, že v blízkosti bodu tání nabývá substance povahy poddajné, viskosní.^) Četná zrna orthoklasu nejsou sice prohnuta, ale vykazují imdulosní zhášení. Ze tlak mocný působil též po utuhnutí syenitu, dokazuje rozšířená kataklasa různé intensity. U méně porušených vzorků pozorujeme účinek jeho teprve mikroskopem. Součásti jsou prostouply hrubými puklinami, zhášejí undulosně a od krajů jsou odrceny. Takovouto proměnu lze pěkně spatřit! v syenitu na levém břehu Lužnice proti Matoušovu mlýnu, kdež zrna pyroxenu jsou z krajů odrcena v drobné úlomky, jež tvoří kolem nich věnec. Kdežto zbytky zrn pyroxenu jsou čerstvé, jsou odrcená zrnka do značné míry zakalena až i stěží průhledná, nezřetelných barev inter¬ ferenčních. Kde zrna pyroxenu tvoří těsně srostlé aggregáty, tam obejímá odrcená zóna celý aggregát. Silnějším stadiem kataklasy jest okatý sloh horniny, jak jej nalézáme na četných místech v údolí Lužnice. Součásti světlé a temné rozděleny jsou v nesouvislé, vespolek celkem rovnoběžné vrstvičky, dle nichž se hornina "típá; plochy břidličnatosti jsou však značně nerovné. Na lomu příčném lze spatřiti, kterak světlé vrstvičky jsou rozděleny v řadu protáhlých, čočkovitých útvarů, jež proužky temné obejímají, těsně k nim se přimy¬ kajíce. Pěkné vzorky takto deformované horniny lze sebrati na př. u J esová mlýna, u mlýna Vendulákova a j. Biotit na břidličnatých plochách těchto vzorků obyčejně netvoří plástviček, leč toliko velmi drobné šupinky; 28) Z. Z. phys. Chemie 1906. 54. 33. 29) „Es scheint, daB der tlbergang aus dem krystallinischen Zustand in den amorphen zumeist im viskosen Zustande vor sich geht.“ (C. Doelter, T. -M. p. M. 22. 1903. 298.) IV. 16 kde pak vyskytne se větší lupének (zpravidla ohnutý až zkroucený), jest obklopen zonou složenou z jemných, odrcených šupinek. Takováto silná kataklasa postinla i ostatní součásti, čímž hornina nabývá (zvi. lupou pozo¬ rována) slohu drobně zmíčkovitého, cukerného. Zvláště silné účinky kataklastické spatriti můžeme při leukokratických žilách povahy aplitické a pegmatitické, jichž často veliké nmožství a na všech takorka místech prorážejí syenitem. Některé z žil těch dosahují šířky sotva několika mm či cm, jiné dosahují šíře 20 — 50 cm. Žíly tyto mívají při hranici se syenitem zónu bohatou biotitem, syenit pak na styku se žilou má stavbu rovnoběžnou s rozhraním ; alternují v něm proužky temné, složené hlavně z biotitu a (druhotného) amfibolu, s proužky světlými, bělavými až nažloutlými, složenými hlavně z živce. Šířka temných proužků obnáší 1 — 2 mm. Světlé proužky jemnozrnné bývají asi téže šířky, za to hrubozrnější bývají až 1 cw široké a méně pravidelné. Ve výbrusech, pořízených ze styků aplitické žíly a syenitu shledáme, že jemnozmná kontaktní zóna syenitu rovnoběžné stavby složena jest z rozdrcených součástí syenitu. Nalézáme tu jemné šupinky biotitu (0-05 — 0-2 mm velké), rozemletím lupénků a plástviček vzniklé, vrstevnatě svojí basí do j edné roviny uložené, drobné sloupky a stébla (druhotného) amfi¬ bolu, uložené též svým protažením do roviny vrstevnatosti ; úlomky živců dosahují velikosti 0-05 — 0-1 mm. V hrubozrnněj^ích vrstvičkách jsou velká zrna živcová (hl. orthoklasová) a křemenná, undulosně zhášející, obklíčena proužky jemnozrnné drtě; mezi velkými zrny -nale'záme jednak orthoklasy pocházející ze syenitu (s přečetnými vrostlicemimikroperthitickými a jehli¬ cemi rutilovými), jednak orthoklasy, pocházející z aplitických žil bez rutilových jehlic a obyčejně i bez vřetenitých vrostlic albitových. Z popisu těchto poruch při žilách leukokratických, syenitem prorᬠžejících. vyplývá, že syenit po utuhnuti vystaven byl mohutnému tlaku, jenž měl za následek v místech nej silnějšího působení deformačních sil vznik puklin a rovnoběžné stavby, až i úplné rozdrcení součástí. Do mnohých takto uvolněných partií horniny vniklo magma apliticko-pegmatitických a příbuzných žilnatin. Že i po jejich utuhnutí dály se v místech těch po¬ hyby, dosvědčují odrcená zrna aplitu a pegmatitu, nalézající se mezi zmy syenitovými v zóně kataklastické, dosvědčují však i četné žtíy apli¬ tické, jež bývají rozmačkány resp. mnohonásobně násilně zkrouceny. V některých částech horniny, tak na jihovýchodní stráni táborské, pod klokotským klášterem v údolí Lužnice a jinde shledáváme, že py- roxen mění se v amfibol. Přeměnu tu nalézáme v syenitu v různě pokro¬ čilých stadiích: někde toliko v začátcích, tak, že zrna pyroxenu jsou toliko z krajů změněna v amfibol, jindy ve stadiu prokočilém s málo zbytky pyroxenu, až konečně amfibol tvořívá dokonalé pseudomorfosy. Pří¬ činou přeměny té jest snad z části chemické působení magmatu, jak později bude doloženo; mnohé však důvody (mezi jinými též lokální ráz premeny) mluví pro domněnku, že přeměna ta aspoň částečně způsobena rv. 17 byla účinkem později do horniny vniknuvších plynů a par postvulka- nických, provázejících asi mladčí injekce apliticko-pegmatitické. Že proměna pyroxenu v amfibol vskutku závisí (alespoň z části) na přítomnosti puklin, jež umožňovaly vnikání i>ostvulkanických emanací do horniny, dokazuje pěkně jeden ze vzorků, sehraných v lomu u papírny. V něm pozorujeme již prostým okem úzké, celkem rovnoběžné šmouhy, způsobené zákalem součástí, hlavně živců ; šíře šmouh dosahuje až 1 mm, niísty se však zúžují. Ve výbruse lze mikroskopem postřehnouti, že místy nejsilnějšflio zákalu táhnou se ve šmouhách těch stopy puklin, od nichž na obě strany dál se rozklad živců ; jím způsobený zákal (v prostupujícím světle špinavě hnědo- žlutý) vytrácí se do vnitra živcových zm, čím dále od pukliny, tím jest slabší. Lupénky biotitu, jež v této zakalené zóně leží, zůstávají zcela čerstvé, za to však pjnroxenová zrna v zakalené zóně ležící jsou proměněna zcela v amfibol. Žrna pyroxenu ležící opodál vykazují proměnu tu slabší, nejvýše od krajů a puklin. Amfibol, vznikající z pyroxenu, jest slohu stébelnatého, barvy bledé zelené, zřetelně pleochroický mezi barvou žlutě zelenou a modře zelenou. Lom amfibolu jest nižší ve všech polohách, nežli lom acetylentetrabro- midu 30) =1.641 pro světlo Na), náleží tudíž k aktinolitu. Že nejedná se při vzniku amfibolu o přeměnu atmosferiliemi, dokazuje jednak biotit, jenž zůstává při této přeměně zcela čerstvý, ač atmosferi- liemi záhy bledne a mění se ve chloiit, jednak zkušenost z hornin jiných, že větrám'm pyroxenu nikdy amfibol nevzniká. Mnozí z petrografů vykládají přeměnu p5n-oxenu v amfibol jako následek horského tlaku, tedy jako produkt dynamometamorfosy.®!) Ač, jak bylo uvedeno, souvisí v syenitu táborském přeměna pyroxenu v amfibol s existencí trhlin, tedy také tlakem vzniklých poruch, umožňující agenciím postvulkanickým vstup do horniny, nelze za to míti, že by tlak v našem případě byl příčinou přeměny. V četných případech nestačila deformační síla ani na pronikavější kataklasu či na rovnoběžný sloh, není tedy myslitelno, že by byla mohla zoůsobiti tak intensivní přeměnu mole> kulárm'. Vskutku též E. W e i n s c h e n k ^ ) považuje přeměnu pyroxenu v amfibol za produkt processů pneumatolytických, J. de Lapparen pak totéž dokázal pro gabbrodioritické horniny od Saint-Quay-Portrieux, v nichž rovněž byly p5n-oxeny proměněny v amfibol emanacemi, prováze¬ jícími intrusi apliticko-pegmatitickou. Na počátku přeměny vzniká jemně vláknitý amfibol, jenž tvoří kolem pyroxenu obrubu a vniká i do vnitra jeho; vertikály obou bývají zhusta »“) Porovnáváno methodou Bt-ckeho. Viz určení lomů různých druhů amfibolů, analysovaných Penfieldem a Stanleyem: Z. f. Kr. 54. 1914. 1 »^) Rosebůsch (1. c. I. 2. 1905. 151, 206.) U. Grubenmann (Die kristallinen Schiefer, I. 1904. 43). *2) E. Weinschenk, Allgemeine Gesteinskunde 1902. I. 118—119. ”) 1. c. (Pozn. 15.). 18 rovnoběžné. Zvláště rychle přeměna pokračuje, utrpělo-li zrno pyroxenové kataklasou a je-li na okrajích rozdrceno v zónu jemně zrnitou. V této vytvoří se nejdříve amfibol v podobě přečetných jemných jehliček, jimiž zóna ta jakoby byla zakalena. Některá zrna pyroxenová, když se byla zcela změnila v amfibol, jsou pseudomorfována aggregátem různě orien¬ tovaných zrn. Aggregáty některé mají obrys valně nepravidelný, zhusta však omezení jich zachovává věrně podobu původních obrysů sloupečko- vitých (hypersthenu). Jindy pseudomor fuj e pyroxenové zmo jedinec vlákni¬ tého amfibolu; jemná vlákénka jeho přesahují často přes okraj pseudo- morfosy, roztřepá vajíce se štětičkovitě Zdá se, že se hypersthen rychleji mění v amfibol nežli monoklinický pyroxen, neboť zbytky tohoto se často nalézají pospolu s amfibolovými pseudomorf osami, zbytky hypersthenu však nikoli. V některých pseudomorfosách amfibolických nalézáme lístečky hnědě zelenavého až rezavě zelenavého biotitu. Pravdě podobně jest tento sekun¬ dární, současný s amfibolickou pseudomorfosou ; možno, že jeho AI pochází z podílu sesquioxydů diaUagu, jeho však podíl K byl zajisté agenciemi přeměnu způsobivšími pnnesen. Není ostatně nemožno, že část pseudo- morfos amfibolových vznikla též magmatickou přeměnou pyroxenu.®*) Amfibol však i takovýchto pseudomor fos jest nižšího lomu nežli 1-641, tedy v každém případě chudý na sesquioxydy. Sekundárně, zajisté z podílu Ti, obsaženého v hypersthenech, vznikl titanit v podobě zrnek až 0-3 mm dlouhých a 0-2 ww šůokých. Větráním amfibolu vzniká chlorit. Biotit rovněž mění se ve chlorit, jehož lupénky ukládají se mezi lístky biotitu, mají barvu zelenou a znatelný pleochroism mezi jasnými tony žlutě zelenými. Dvoj lom chloritu jest velmi nízký, obyčejně s anomální (indigově modrou) barvou interferenční. Pyroxeny, větrajíce, též přecházejí ve chlorit, jenž nevykazuje pleochroismu, upomí- naje svojí strukturou smyčkovitou na serpentin. V syenitu nalézáme na více místech — tak na př. v údolí Lužnice p^ klokotským klášterem — uzavřeniny obyčejně velikosti vlašského ořechu, temnější nežli jest okolní hornina. Plástvičky a lupénky biotitu (tyto obyč. kol 1 mm veliké) vystupují porfyrovitě z jemnozrnné hmoty, tvořené v podstatě týmiž součástmi jako okolní syenit; rozdd jest toliko v poměru bledých a temných nerostů, any tyto mají převahu. Z temných součástí jsou to šupinky biotitu, 01-0-2 mm veliké, z části v pennin se měmcí a amfibol, jehož íysikálm' vlastnosti i způsob výskytu dokazují, že vznikl přeměnou z pyroxenu tak, jako výše popsaný amfibol v syenitu samém. Aggregáty amfibolické obsahují v sobě uzavřeny šupinky bioti- “) M. Slav zelený amfibol a bio nauk 1904, č. 27. str na pyroxen. Viz též: í k o v á popisuje zcela analogickou proměnu diallagu v modravě otit (z gabbrodioritu od Horních Břežan, Věstník Král. Č. spol. r. 11 násl.). Příčinu přeměny vidí autorka v působení magmatu V. Rosický, tamtéž, 1901 č. 30. str. 21 ; T. G. Hornung a. 1907. (Sep. str. 77.) rv. 19 tické; snad jest tu opět co činiti s magmatickou proměnou pyroxenu. Mezi součástmi světlými převládá orthoklas vývinu mikroperthitického, podobný jako v syenitu; řídký jest plagioklas i křemen. Mezi součástmi nepodstatnými vyniká zvláště apatit, který činí sloupečky až 0-33 cm dlouhé a 0 1 mm široké; dosti hojné jsou i jehlice rutilové. Není pochyby, že právě popsané temnější uzavřeniny jsou toliko nej- starší vyloučeninou magmatickou, basičtější odštěpeninou syenitického magmatu. Dlužno zmíniti se ještě o nehojných zrnech čirého (ve výbrusu) nerostu, jenž dle všech známek náleží kordieritu. Nalezen byl tu a tam jak v syenitu normálním, tak i v basických vyloučeninách v podobě zrnek za čerstva zcela čirých, jindy navětralých až silně zvětralých, a při tom více méně zakalených. Podoba průřezů jest obdélníkovitá až šestiboká, velikost od 015 do 0-5 mm, nejčastěji kolem 0-3 mm. Průměrný lom zrnek těch jest vyšší nežli lom orthoklasu, o něco však nižší nežli křemene, dvoj- lom nej vyšší je velmi blízký dvoj lomu křemene. Obdélníkové průřezy zhášejí rovnoběžně ku svému omezení, ráz délky jest negativní. Na řezech, jež vedeny jsou skoro kolmo k jedné z os optických, lze zjistit! negativní ráz dvojosého obrazce nerostu. Při větrání objevuje se v zrnech těchto zákal, jenž tvořen jest při silnějším zvětšení patrnými šupinami muskovitu, na příčných řezech vysoce dvojlomnými; uspořádány jsou obyčejně nepravidelně, tu a tam však tvoří dva systémy řad šikmo až skoro kolmo se křížící. Vedle popsaných basičtějších vyloučenin syenitového magmatu nalézáme v syenitu místy uzavřeniny asi stejné velikosti (zvící vlašského ořechu), barvy Šedo- až hnědozelené dosti temného odstínu, jež od okolní horniny se ostře odrážejí. Ve směsi drobných zrn lze pozorovat! plástvičky biotitu až 14 veliké. Hlavním složivem těchto uzavřenin jest amfibol, vedle něhož pozorujeme něco křemene, apatitu, titanitu a málo živce, namnoze silně rozloženého (orthoklasu i plagioklasu). Biotitové lupénky nesou stopy vehni pronikavé resorpce; na jejich okrajích laločnatých možno pozorovat! množst\á zrnek titanitových, jež pravděpodobně vznikly při resorpci z podílu Ti, v biotitech obsaženéha Okraje biotitické bývají též zakaleny neprůhlednou temně hnědou substancí, jež vniká po štěpných trhlinách i dále do lupénku, a jež jest asi též produktem magmatické re¬ sorpce. Silné prohnutí a zvlnění lupénků dokazuje i účinek mechanických sil. Amfibol tvoří zrna různé velikosti; některá měří až 0-5 mm, jiná však toliko 0-04 — 0 02 mm. Mezi oběma extremy jsou arci četné přechody. Barva amfibolu v obyčejném světle jest světle modrozelená, žlutavě zelená až hnědožlutá, s pleochroismem dosti slabým ale zcela zřetelným: Na prů¬ řezech příčných, s velmi zřetelnými trhlinami štěpnými dle w (00) ||'fr = rezavě zelený až zelenohnědý, II á = velmi bledě žlutavý až žlutozelený. Na průřezech svislých, vedených asi dle & (Ooo) pro směr bližší 6 = rezavě až modravě zelený. Zhášení na řezech, blízkých klinopinakoidu, jest na amfíbol velmi šikmé, až ca 32®. Některé průřezy amfibolu mají sloh vlák¬ nitý jako amfiboly syenitu z pyroxenu vzniklé, u těch jest zhášení menší, pro amfiboly obvyklé. Lom amfibolu jest sblížený lomu acetylentetra- bromidu (1-641); v některé poloze mají průřezy lom o něco vyšší, v jiné o něco nižší. Dle vlastností těchto jedná se o obecný, sesquioxydy obsahu¬ jící amfibol. Zvláštní jest veliké množství velmi drobných zrníček křemene, jež amfibolem prorůstají, zdá se, mikropegmatiticky. Z okolnosti, že am¬ fibol uzavírá v sobě vedle apatitu a drobných lupénků biotitu i hojná zinká titanitu, možno souditi, že vznikl až po resorpci biotitu, jíž titanit svůj vznik děkuje. Kolem uzavřenin apatitových, zvláště však kolem zrnek titanitu vytvořeny jsou v amfibolu velmi zřetelné dvůrky pleochroické. Tyto jsou temnější nežli ostatní zrno, a zvláště v posici větší absorpce nápadné se odlišují od něho. V posici slabší absorpce zrna mají dvůrky barvu světle žlutohnědou, v posici silnější absorpce temně až černě zeleno¬ hnědou; šířka dvůrku činí 0-01-^ 02 mm-, 0-02 mm široká zóna po¬ zorována byla též kolem okrouhlé šupinky biotitu. Kde dvůrky zastiženy byly průřezem excentricky, takže zrnko, kol něhož se utvonly, není jím zasáhnuto, mají podobu okrouhlých skvrnek, dosahujících až 0-05— 0-07 mm v průměru. Takovýchto dvůrků, bývá v průřezech amfibolu tolik, že se jimi stávají skvrnité. Z ostatních součástí nej hojnější ještě jest křemen, tvořící jednak idiomorfní krystalky, jednak allotriomorfní výplně, dále sloupky apatitu, dosahující až 0-4 mm délky a 0-2 mm šířky. Řídká jsou zrna orthoklasu a plagioklasu. Dle značně odchylných vlastností těchto uzavřenin od syenitu i jeho basičtějších vyloučenin lze zajisté právem souditi, že vznikly assiímlací ulomku cizích (snad slinitých sedimentů) magmatem syenitovým. Syenit z různých míst táborského okoh má celkem složení monotonní • čim liši se vzorky různých nalezišť od sebe, jest veHkost zrna, plástevnatost ČI šupmatost biotitu, stavba všesměmá či více nebo méně rovnoběžná různý poměr součástí a pod. Budtež tu krátce vytčeny znaky některých Syemi od Dobré Vody pochází ze skalek, vystupujících v pohch zᬠpadně od Dobré Vody u Klokot. Jest to hornina jemnozmná, lupou rozlu- čitelna s nehojnými, porfyricky vynikajícími pláštvičkami biotitu (až Imm velkými) a tabulkami orthoklasu. Sloh je všesměrný, bez jakékoli stopy po uspořádání rovnoběžném. Celková barva horniny jest dosti temně šedá s tonem do zelenává M normálního syenitu tóborského liší se hornina tato malým množstvím * H 1 r s c h w a 1 d o v ý m okularem zjištěn poměr součástí: 30 5 pyroxenu: 80 biotitu: 616 orthoklasu + plagioklasu + křemene. Zají- IV* 21 mavo jest, že poměr součástí barevných ku bledým jest v podstatě stejný, jako v normálním syenitu, toliko biotitu ubylo ve prospěch pyroxenu. Pyroxen jest většinou hypersthen, tvořící nepříliš dokonalé, kratší či delší sloupečky, obyč. 0-2— 04, zndka 0-9 mm dlouhé a nejčastěji kolem 01 -^-2 mm Široké; vrostlic lupenitých, příznačných pro hypersthen, nemá, jeví však velmi zřetelný pleochroismus v tonech výše zmíněných. Diallag má morfologické i fysikální vlastnosti podobné, jako v normálním syenitu. Tvoří zrna obyčejně kolem 0 4 mm, zndka 1 mm veliká a 0-3 ^-5 mm široká, nmohočatným srůstem dle a (ooO) lamelovaná. Biotit jest ve dvojím vývinu; mladší, tvořící aggregáty, rostl též zde na útraty pyroxenu. Orthoklas tvoří zrna většinou drobná, mikroperthitického vývmu, přibližně isometrická, často s náběhem k rovnému omezení. Měřívá v prů¬ měru kolem 0-3— 0-5 mm] řidší jsou lištovitá zrna, měřící až přes 1-6 mm délky. Plagioklasu jest málo, rovněž křemene. Vedle hojných tenkých rutilových jehlic nalézají se v této facii syeni- tové četná zrnka i krystalky rutilu. V propadajícím světle jest slabě prů¬ hledný;^, zřetelně ač nepříliš silně pleochroický. V řezech dle hlavní osy byla pozorována dle w žlutě červenohnědá až žlutavě rezivěhnědá barva, dle s červenohnědá až temně rezavěhnědá. Ve světle napadajícím vyka¬ zuje rutil lesk polokovový. Na příčných řezech větších krystalů lze pozorovat! osu optickou. Krystaly mají podobu sloupců dlouze prisma tických, omezených — jak na příčných řezech zřejmo — tvary w (cxi) a a (oo O), na konci pyra- midou.35) Délka sloupečků bývá 0-3 — 0-6 mm, šířka 0-04-4) l mm. Sloupce bývají napříč rozpukány, ba i přeraženy, části pak jich nedaleko sebe v zrnech živce uzavřeny; z toho lze souditi, že rozdrcení krystalů jest protoklastické, a nastalo v magmatu ve stavu již polotuhém. Rutil nalézá se uzavřen ve všech podstatných součástech, sám však uzavírá sloupečky apatitu. Nerost tento nutno tudíž považovat! za starší vyloučeninu magmatickou. Na cestě z Makova do Třemešné nalezen v polním lomu syenit hrubo- zmnější, nežli jest u papírny; živcové destičky vněm dosahují až 1 cm délky, biotit tvoří ojedinělé lupénky, nikoli plástvičky. V jednom lupénku biotitu nalezena byla ve výbruse zajímavá uzavřenina vej čitého tvaru, stýkající se na jedné straně s okolními součástmi; jest asi 0-5 mm dlouhá a 0 25 mm široká. Uza\Ťeninu tvoří aggregát útvarů kulovitých až oválných, z nichž každý skládá se z velmi jemných vlákenek radiálně uspořádaných. Jeden z útvarů říznut jest centrálně, na něm pak lze pozorovat!, že utvořil se kolem sloupku apatitového jako centra. Vlákna jedinců útvarů těch jsou tak jemná, že zhášení probíhá plynule celým útvarem. V řezech. ®5) v jednom případě měřen byl úhel stran pyramidálního zakončeni na 49* přibližně, což odpovídá základní deuteropyramidě e (01) (49“ 58 vypoč.). IV. 22 V nichž skupina jedinců říznuta jest kolmo k ose optické, lze zjistiti posi¬ tivní ráz dvoj lomu. Lom vláknitého nerostu jest značně vyšší nežli amfi¬ bolu, dvoj lom rovněž vysoký. Pravděpodobně náležejí vláknitě-radiaJní útvary pyroxenu, jenž vykrystaloval kol sloupků apatitových; tím, že byl aggregát ten lupénkem biotitu skoro úplně uzavřen, byl uchráněn též před proniěnou v amfibol, jíž ostatní pyroxeny podlehly. Mezi Třemešnou a Mezdřííem, v údolí potůčku vlásenického nalezeny byly balvany syenitu, bohatšího křemenem nežli táborský. To platí zvláště o hrubozrnnější odrůdě, jejíž plástvičky biotitu dosahují až přes 5 mm v průměru, živcová zrna pak až 4 — 5 mm délky; možno ji nazvati kře- mitým syenitem hiotito-pyroxenickým. Jemnozrnnější facies horniny, jež spolu se vyškytá, má o něco drobnější zrno, nežli vzorky od papírny u Tábora. V ní nalezeny byly velmi pěkné příklady resorpce pyroxenu mladším biotitem {tab. obr. 5.). Opětovně nalezeny byly sloupečky hypersthenu, jež obiůstalo jed¬ notné zrno jednoklonného pyroxenu. Syenit od Bálkovy Lhoty (z lomu asi 5 min. na východ od obce) jest značně hrubozinný, zvláště bohatý orthoklasem. Biotitu i p5n-oxenu jest méně, nežli v syenitu u Tábora. Orthoklas tvoří zina az 5 mm dlouhá a 2-5 mm silná; plagioklasu jest málo. V jednom zrnu orthoklasu nalezen byl protáhle šestiboký průřez nerostu tohko uprostřed spoře prosvítajícího barvou červen ohnědou, velmi vysokého lomu; delší jeho průměr měřil 0-24 mm, kratší 0-17 mm. Pravděpodobně náleží průřez ten slídě ilmenitové. Ilraenitu snad náleží též četná drobná zrnka rudní hexagonahuho obrysu, dosahující v průměru 0-04— 0 05 mm. Syenit od Půdařova (z lomu, ležícího na j . od vsi) podobá se značně typickému syenitu od Tábora. Mikroskopicky jej vyznačuje dokonale rovnoběžná stavba, která poukazuje na primární uspořádání součástí jich protažem'm do jedné roviny, mikroskopicky pak nepřítomnost mladšího biotitu, ve vějířovité aggregáty se kupícího. Syenit od Drahnétic (z lomu, ležícího v úhlu mezi sUnicí jistebnicko- opařanskou a odbočkou k Padařovu) liší se od syenitu táborského úbytkem hypersthenu a nedostatkem mladšího biotitu věj ířo vitého; též jehlic ruti- lových jest méně. P5uoxen — skoro jen diallag — mění se od krajů v amfibol. Též drahnětický syenit jeví stopy rovnoběžné stavby, způsobené asi již za tuhnutí účinkujícím tlakem; nasvědčuje tomu undulosní zhášení zm orthoklasu a křemene. Přechodní hornina od Radkova. Na sz. od Radkova při cestě jižně od có 599 nalézají se mělké lomy na horninu barvy v celku modrošedé, prostouplou četnými žUami apliticko- pegmatitickými. IV. Hornina ta složena jest makroskopicky z biotitu (vedle něho jest i něco muško vitu), zelených zrnéček a sloupečků pyroxenu a amfibolu a bělavých až žlutavých zrnek živce a křemene. Stavba horniny jest dosti zřetelně rovnoběžná jednak uspořádáním lupénků biotitických do jedné roviny, jednak střídáním se (na příčném lomu) nesouvislých, přibližné rovnoběžných proužků bledých a temných součástí. Dle roviny vrstev- natosti jest hornina dosti dobře břidličnatá. Na plochách břidličnatosti tvoří temné součásti ski vny a proužky laločnatých a nepravidelných obiysů, jež obejímají, mnohonásobně se rozvětvujíce a opět anastomosujíce, rovněž nepravidelně omezené partie bledých součástí, živce a křemene. Místy přechází tato rovnoběžná stavba ve stavbu všesměmě zrnitou. Celkový, již makroskopický vzhled této horniny liší se podstatně od syenitu táborského, má však nápadnou podobnost s granodioritem od vrchu Dehetníku u Orlova, o němž později bude řeč. Ježto ve znacích mikroskopických blíží se tato hornina od Radkova jednak táborskému syenitu, jednak granodioritu od Dehetníku, označena jest shora jakožto přechodní hornina mezi oběma typy. Složivo horniny jest: Biotit, monoklinický pyroxen, amfibol, plagio- klas, oithoklas, křemen, epidot. Biotit tvoří ve výbruse lupénky až 1 mm široké a 04 mm silné, obrysů obyčejně nepravidelných, laločnatých; tu a tam však lze pozorovat! i náběh k omezení rovnému. Vedle lupénků vehkých lze spatřiti skupinky též drobnějších lupénků, dosahujících 0-3^ — 0-5 mm v průměru. Na rozdíl od biotitu táborského syenitu jsou lupénky této horniny velmi zřídka kdy vývinu rostitého; též apatitových vrostlic jest tu méně, pleochroické pak dvůrky kolem nich jsou slabší. Vějířovitých aggregátů mladšího biotitu v hornině od Rad¬ kova není. Pyroxen jest v hornině zastoupen zrny diallagu, často značné veli¬ kosti (3 mm délky, 1 mm šířky). Omezení jeho jest většinou allotriomorfní, tu a tam toliko lze pozorovat! oproti živcům hranici rovnější. Velmi četné jsou jemné, ostré pukliny dle a (<» 0), křížící se s hrubšími puklinami dle m (Qo). Zrna pyroxenu býva]í od štěpných puklin silně zakalena vločko¬ vitou, šedavou vyloučeninou, jíž se průřezy často stávají až neprůhlednými. Čerstvý diallag jest čirý až slabě nazelenalý; neobsahuje nikdy ani vrostlic lupenitých ani jehlic rutilových, uzavírá však lupénky biotitu, tu a tam pak i zrnko křemene. Hypersthenu jest velmi málo, místy drobná jeho zrnka podobají se spíše zbytkům větších jedinců. Snad pyroxen, z něhož amfibol se vy- tvořil, náležel většinou k hypersthenu. Amfibol tvoří aggregáty, složené z drobných až i velmi drobných stébel a zrnek obrysů laločnatých, do sebe zasahujících, allotriomorfních ; za to obrysy aggregátů bývají rovné, naznačujíce zcela zřetelně sloupkovitý, P5nramidalně ukončený tvar nerostu původního, z něhož aggregátní amfibol 24 vznikl. Jak výše podotčeno, byl to asi z velkého dílu hypersthen ; pro do¬ mněnku tu mluví též zkušenost získaná na syenitu táborském, že zrna hypersthenová jsou vesměs v amfibol změněna, kdy diallag jest ještě v hojných zbytcích přítomen. Též diallag vykazuje proměnu v amfibol. Přeměna počíná od krajů, v mnohých pak průřezech zasáhá již hluboko do zrna. Amfibolové aggregáty jsou provázeny množstvím drobných lupénků biotitických. Barva amfibolových zrn uvnitř aggregátu jest bledě zelená, podobná aktinolitu ze syenitu táborského; na krajích však četných aggregátů pozorována byla zrna sytěji zbarvená, jež mají v obyčejném světle barvu modrozelenou a silný pleochroismus mezi barvou zelenavě modrou (dle směru blízkého ose č) a žlutozelenou až zelenožlutou (dle směru skoro kolmého k c). Obojí však amfibol, bledězelený i modrozelený, náleží k amfibolům obecným, an světelný lom jich jest v některých posicích o něco nižší, v jiných o něco vyšší nežli lom acetylentetrabromidu. (1-641). Zcela podobné aggregáty dvojího amfibolu známy jsou i ze žuly středočeského raassivu žulového; zbytky pyroxenových zrn, jež v nich nalézáme, dosvědčují, že aggregáty vznikly jich přeměnou.®«) Z okolnosti, že přeměnou pyroxenu vznikají amfiboly obsahující dosti sesquioxydů, lze souditi, buď že pyroxeny ty samy jsou dosti bohatý kovy troj mocnými, nebo, že přeměna byla magmatická, magma pak účinkovalo chemicky, poskytnuvši prvky dotyčné. Poslednější eventualita jest pravděpodobnější, neboť vnější, temněji zbarvená zóna zrnek amfi¬ bolových v aggregátech dokazuje, že během proměny pyroxenu v amfibol měnilo se chemické složení tohoto. Zjev řečený jest vysvětlitelný j en tehdy, předpokládáme-li spolupůsobení magmatu, jehož složení a tedy i chemické působení se během krystalisace měnilo. Plagioklasu jest více, nežli v táborském syenitu. Lom jeho jest o něco nižší, tu a tam o malinko vyšší nežli střední lom křemene. Tvoří tabulky íUe M (Oqo) asi isometrické, až 2—3 mm veliké a 1 mm silné; nejčastější jich velikost jest kolem 0-5 mm. Zdvojčatění plagioklasových zrn děje se hlavně dle zákona albitového, též však současně dle zákona periklino- v^o. Zajímavo jest, že lamelování živců neprochází celým zrnem, nýbrž se před jeho ukončením vykliňuje, nebo vyvinuto jest toliko na jednom cípu zrna, v ostatku však chybí. Tento zjev nebyl nikdy pozorován u tábor¬ ského syenitu, za to však shledáme se s ním v typickém vývoji u grano- diontu od Dehetníku. Omezení plagioklasů jest na řezech dle M (O*) obyčejně allotriomorfní, na příčných řezech oproti křemeni a orthoklasu zhusta dosti idiomorím'. Dle optických vlastností náleží řadě oUgoklas- andesinové. Dosti hojně srůstá plagioklas s křemenem v útvary myr- mekitické. ^ **) Na př. v žide od Žampachu i nauk 1901. č. 30. str. 21.) Jflového. (V. R o s i c k ý. Věstník Kr. Č. sp. 25 V plagioklasu uzavřena jsou zrnka amfibolu, šupinky biotitu, sloupky apatitu a něco idiomorfních zrnéček křemene. Orthoklas tvoří zrna allotriomorfní, až i několik mm veliká, zdvoj - čatělá zhusta dle zákona karlovarského. Uzavdrá starší součásti, biotit, pjnroxen, plagioklas i zakulacená zrnka křemene, nikdy však není uzavřenin těch takové nmožství, jako v orthoklasu táborského syenitu ; zvláště nejsou přítomna drobná zrnka pyroxenová, tak hojná u tohoto. Albitové mikro- perthitické vrostlice jsou v některých zrnech přítomny, jsou však nestejno¬ měrně v nich rozšířeny, takže celé partie zrna jsou jich prosty. Též něco rutilových jehlic bylo v orthoklasech zastiženo. Jak albitových vrostlic, tak i rutilových jehlic jest však v radkovské hornině nepoměrně méně, nežli v táborském syenitu. Křemen z největší části jest nej mladším nerostem, vyplňujícím mezery mezi ostatními součástmi. Jest ho více, nežli v syenitu táborském a méně nežli v granodioritu z Dehetníku. Idiomoríní zrnka křemene uzavřena jsou v osthoklasu, plagioklasu, ba i pyroxenu. Sled součástí liší se poněkud od táborského syenitu. Nej starší podstatnou součástí radkovské horniny jest biotit, jehož lupénky jsou uzavírány velkými průřezy diallagu. Diallag jest starší živců, mezi nimiž opět dříve krystalovaly plagioklasy nežli osthoklas. Nejmladší součástí jest hlavní množství křemene; jednotlivá však zrna tohoto, idiomoríní, uzavřena jsou v plagioklasech, ba i v p5nroxenech, vznikal tedy ve více obdobích. Anomalní tyto poměry ve vylučování součástí odpovídají, jak patrno, zcela poměrům u syenitu táborského. Lze právem míti za to, že doby vývinu jednotlivých součástí do sebe zasahovaly. Tak pozorovány byly i lupénky biotitu, jež zřejmě řídily se obrysy p5n-oxenových zrn. Že na horninu tuto působil tlak — pravděpodobně v době jejího vzniku — dokazuje sloh do značné míry rovnoběžný, slabé prohnutí zrn živcových, hlavně plagioklasových, dosti silné zhášení imdulosní živců a křemene i konečně odrcení zrn, tu a tam pozorované. Z popisu horniny jest zřejmo, že má řadu znaků, jimiž podobá se syenitu táborskému, naopak však mnohé jí chybí resp. sbližují horninu tu s granodioritem od Dehetníku, j emuž se i makroskopickým habitem valně podobá. Granodiorit od Dehetníku. Hornina tato pochází z čerstvě rozstřílených skalek, jež se nalézaly v loukách severně pod vrchem Dehetníkem co 676. {jz od Borotína) v místech, kde se kříží cesta z Borotína do Orlova s cestou z Pykova do Lhoty Kamenné. Granodiorit jest zrna prostředního, barvy z dálky šedivé s tónem jdoucím slabě do zelenává. Součásti světlé, křemen a živec, tvoří laločnaté až i okrouhlé skupinky, kol nichž vinou se proužky součástí tenmých, IV. pyroxenu, biotitu a amfibolu, rozvětvujíce a opět spojujíce se a naznačujíce tím způsobem stavbu okaté podobnou. Podstatným složivem horniny jest biotit, dioosid (amfibol), plagio- klas, crthfklas a křemen. Vedlejší součásti jsou; ruda, apatit, druhotně vzniká chlorit, titanit. Sloh jest holokrystalický, hypidiomorfní. Methodou Hirschwaldovou zjištěn byl tento poměr součástí: 6 pyrox. +amf. : 19-8 biot. : 75*2 živ. +křem. ; poměr temných součástí ku světlým jest tedy 24-8 ; 75-2, čili 1 ; 3 ; dle toho jest dehetnická hornina daleko leukokratičtější nežli syenit táborský; h =2-76. Z daleka již patrny jsou basičtější partie, zvící pěsti až hlavy, zhusta zakulaceného obrysu, ostře se od ostatní horniny odrážející. Barva těchto temných, šmouhovitých vyloučenin jest daleko temnější vlastní horniny, jsouc z povzdálí černozelená. Obsahuj íť vyloučeniny ty velmi hojné šu¬ pinky biotitu a sloupečky temně zeleného amfibolu. Součástí temných jest více, nežli světlých. Temné součásti tvoří skupinky, z nichž se rozbíhají proužky a výběžky, obejímající jednotlivé krystaly živcové i aggregáty jejich zrn. V basických těchto vyloučeninách nelze spatřiti ani stopy po ro\moběžné stavbě. Methodou Hirschwaldovou bylo naměřeno: 26-4 amf. ; 28-5 biot. : 45 1 živ. -j- křem. čili poměr temných a světlých součástí jest 54-9 : 45*1. Na rozdíl od vlastní horniny pozorujeme v ba¬ sických šmouhách zvláště hojně amfibolu (resp. pyroxenu, z něhož tento se Ary tvořil) ; jak z čísel patrno, jsou basické vyloučeniny femičtější nežli táborský syenit. S těmito výsledky jest ve shodě i vyšší hustota h = 2-94. Biotit tvoří lupénky 0-5—1 mm veliké a asi 0-5 mm silné, barvy (s plochy) červenohnědé. Pleochroismus příčných řezů jest velmi nápadný: dle štěpných trhlin jest barva temně červenohnědá, kolmo k nim světle žlutohnědá. Kolem vrostlých sloupečků apatitoArých Ary vinuty jsou dvůrky pleochroické. Omezení biotitických lupénků jest hypidiomorfní. Plochy spodové jsou zpravidla vyArinuty, postranní však plošky obyčejně nikoli; obrysy lupénků pro^^o jsou allotriomorfní, velmi zřídka lze pozorovat! hranice rovné. Stopy resorpce a pozdějšího růstu jakož i vějířovité aggre¬ gáty nebyly nikdy pozorovány. Biotity jeví sledy mechanických sil. Lupénky jejich jsou zprohýbány, vykazujíce undulosní zhášení a undulosní pleochroismus, časem jsou i zlomeny. Sekundárně mění se biotit ve chlorit; na příčných řezech tohoto pozorujeme silný pleochroismus; rovnoběžně se štěpnými trhlinami jest barva modře až aquamarinově zelená, kolmo k nim velmi bledě zelená. Dvojlom na basi jest takořka roven nule, na řezech příčných vystupují ano- malní indigové barvy interferenční. Dvůrky pleochroické, jež v biotitech věnčí apatitové vrostlice, zacho¬ vány jsou velmi typicky i v sekundárním chloritu; v posici slabší absorpce jsou barvy bledě žlutozelené, ztrácejíce se skoro úplně, v posici silnější absorpce pak jsou skoro černé. Na puklinách chloritu nalézáme přečetné aggregáty drobných, nepravidelných zrnek, jež dle barvy, pleochroismu, vysokého lomu a dvoj lomu nutno považovat! za titanit. Ježto nenalézá se v biotitu, lze právem souditi, že vznikl druhotně z biotitu při přeměně jeho v chlorit. Pyroxen jest diopsid velmi bledě zbarvený, žlutohnědý s tónem do zelena. Trhliny dle štěpnosti prismatické jsou valně hrubé; jemných trhlin dle orthopinakoidu u pyroxenu toho není. Zrna diopsidu jsou sloupcová dle pásma vertikálního, v něm pak jeví i dosti značný idiomorfismus ; pólové ukončení bývá často allotriomorfní, tu a tam však oproti živcům a křemeni lze pozorovat! omezení rovné. Oproti biotitu jsou zrna pyroxen o vá jednak idiomorfní, jednak však řídí se jejich obrysy resp. uzavírají lupénk> biotitu v sobě. Pyroxen dosahuje velikosti značné, až 1 mm délky a 0-5 mm šířky. Na jednom příčném prů¬ řezu bylo dobře viděti vedle štěpnosti prismatické, skoro pravoúhle se křížící, též štěpné trhliny dle klinopinakoidu. Největší úhel zhášení po¬ délných průřezů obnáší asi 39^2®- Většinou jsou zrna pyroxenová — alespoň od krajů změněna v amfibol v obyčejném světle žlutozelený, pleochroický mezi barvou modravě zelenou ( || y), žlutozelenou se slabým tónem do hnědává ( |l a) a hnědě zelenou ( || P). Na štěpných lupéncích dle m (oo) zháší pod úhlem I6I/2*. lom jeho jest o něco vyšší, nežli 1-641, náleží tudíž amfibol ten do tady amfibolů obecných. Vzhledem ku všeobecnosti přeměny pyroxenu v amfibol a vlast¬ nostem tohoto možno za to mí ti, že v této hornině přeměna ta jest magma- tického rázu. Možno nalézti různá stadia přeměny, zcela annalogická jako v tᬠborském syenitu. Některé pseudomorfosy amfibolu po pyroxenu tvořeny jsou jediným zrnem amfibolovým, jiné celým aggregátem zm prstovitě do sebe zasahajících. Pyroxenová zrna bývají rozpukána hrubými trhh- nami nepravidelnými, po nichž zvláště šíří se do vnitř zm jemně rozptýlený zelenavý zákal. Plagioklas tvoří zrna více méně isometrická, tabulovitá, dle M (0<»), omezená vůči orthoklasu a křemeni často do značné míry idiomorfně, navzájem však nepravidelně; vůči biotitu jsou zrna plagioklasová vždy allotriomorfní, vůči pyroxenu (resp. z něho vzniklému amfibolu) ve většině případů. Zrna zdvoj čatěna jsou hojně dle albitového i periklinového zákona, v mnohých řezech lamely dle obou zákonů těch skoro pravoúhle se kříží. U četnýcíi zrn pozorovány byly různé anomálie ve vývinu dvojčatných lamel. Tak pozorována byla zrna, jež z jednoho kraje svého jsou lamelo¬ vána, dvojčatné lamely však nedostihují kraje druhého, vykliňujíce se znenáhla. U zrn jiných pozorujeme vývňn lamel z obou protilehlých okrajů zm, ty pak se do vmitř zrna stále zužují až zcela vykliňují ; střední partie IV. zrna jest pak lamel zcela prostá. Mnohé lamely se před vykliněním náhle zužují. U jiných opět zrn plagioklasových pozorováno bylo ohnutí lamel dvojčatných, provázené někdy trhlinou v zrnu, jindy však zcela trhlin prosté. Všechna zrna, jevící některou z vy¬ psaných anomálií v lamelování, zhášejí un- dulosně. Ve více zrnech plagioklasových pozoro¬ váno bylo přerušované lamelování, doka¬ zující přesvědčivě souvislost mezi tímto a mechanickými poruchaňai. Budtež tu po¬ psány dva typické příklady. Prvé zrno, mm dlonhé a \ -2 mm široké, mnohočatně lamelované (s četnými úzkými a ostře vyvinutými lamelami), pro¬ stoupeno jest asi uprostřed hrubou, ne¬ rovnou trhlinou, jež postupuje v celku kolmo na lamelování. V některých částech Zina procházejí lamely nerušeně přes puk¬ linu y téže podobě i šíři. Jsou to ty, jež existovaly před vznikem pukliny. Na více místech zrna však jsou lamely vyvinuty různě v jedné a druhé části, před a za pujdinou. Některé lamely vyvinuty jsou toliko v jedné části, končí na puklině, nepřecházejíce do části diuhé; jiné zdánlivě pokračují přes puklinu, leč při silnějším zvětšem' bedlivým pozorováním zjistíme, že podoba a šíře lamel v polovině jedné neodpovídá podobě a šín v polovině druhé, široká lamela v polovině jedné končí na puklině, v jejím pokračování za puldinou spatřuj enie místo ní jednu nebo dvě lamely úzké ; jindy lamela v části jedné jest pošinuta oproti směru lamely v části druhé. Že nejedná se však o jednoduché vržení lamel dvojčatných následkem puknutí zrna, patrno již z té okolnosti, že sledu lamel v části jedné (co do jich vzdálenosti a šíře) neodpovídá sled lamel v části druhé, jak při pošinutí dle pukliny by tomu musilo býti. Zhášení zrna jest undulosní. zrno (1-2 x 0-9 mm) (výkr. 2.) jest zastiženo skoro kolmo k jedné ose; zhašení jeho jest undulosní. Středem zrna jde trhlina dost rovna, dělicí je ye dvě poloviny. Na jednom místě, kde tyto od sebe poněkud odstávají, vyplněna jest úzká mezera křemenem. Zrno obsahuje nečetae, dosti široké lamely dvojčatné, obiysů nepříliš ostrých. Lamely . dvojčatne stoji pnbližně kolmo k puklině. V jedné polovině dosahují amely z většího dílu kraje zrna, stávajíce se namnoze čím dále od puk- Imy tun méně zřetelnými; některé se před krajem zrna zcela vytrácejí. V druhé (na obr. horní) polovině zrna pozorujeme toliko na jednom konci zrna lamely, prostupující až ku kraji. Většinou jsou lamely krátké, daleko uzsi, těsně u sebe seřazené, mířící od pukliny do vnitř zrna a zašpičatělými hroty \'ykliňující. Jak z obrazce 2. jest patrno, jdou v obou polovinách lamely stejným směrem, jinak však IV. neshodují se ani podobou ani posicí, takže samostatnost lamelování obou polovin jest zřejmá. Analogické anomálie v lamelování plagioklasů popisuje L. v. W e r- V e k e z obvinického noritu od pobřeží Labradoru a z olivinického gab- bra ze Store Bekkafjordu v Norsku. We r v e k e soudí, že v případech těchto, v nichž zjevná jest závislost lamelování dvojčatného na mecha¬ nických poruchách, jde o lamelování sekundární, vyvolané tlakem.^®) Pro sekundární, tlakem vyvolané lamelování vyslovuje se též J udd.®®) I náš příklad mluví rozhodně ve prospěch domněnky v. Werveke-Juddovy; u prvějšího zrna z obou výše popsaných nastalo asi dříve puknutí, načež tlakem (zvláště jedné poloviny, vykazující lamely u trhliny přerušené) bylo vyvoláno sekimdární lamelování dvojčatné. U zrna druhého způsobil tlak, že zrno puklo, po obou pak stranách pukliny v jedné i druhé půlce vytvořily se v zóně tlakové sekundární lamely. Pravděpodobně i zrna, jež obsahují vykliňující se lamely, vděčí tuto vlastnost účinkům tlaku; k bližšímu objasnění bylo by zapotřebí speciáhúch pokusů. Lom plagioklasů jest vesměs vyšší nežh lom kanadského balsamu, často však nižší, nežli w křemene ; štěpné lupénky, získané ze zrnek těchto živců, mají ve všech polohách nad nikolem lom nižší, nežli 1-552 (lom oleje anýzového ve světle sodíkovém), úhel zhášení pak lamel albitových P/4O. Dle vlastností těchto náleží k oligoklasu, směsi asi Ah^ An^. Hojná jsou však též zrna s lomem větším nežli 1-552, jsou-li lamely albitové kolmo postavené ku chvění dolního nikolu, a menším, nežli 1-552, jsou-li lamely rovnoběžné nikolu. Uhášení albitových lamel na (001) obnáší 2^®. Tyto vlastnosti poukazují na adensin asi o složeni Ab^ An^Q. Tu a tam konečně lze nalézti i zrna, jichž štěpné lupénky mají ve všech polohách lom vyšší, nežU 1-552; zhášení jejich albitických lamel obnáší 41^20-^0 2rna ta náleží basičtějším členům řady andesinové, přecházejíce již do řady labradoritové. Jich složení jest blízké směsi ^«so- vhodných řezech ve výbruse lze potvrditi tato mčení pomocí optického rázu, jenž jest u kyselejších oligoklasových j edinců záporný u basičtějších andesinů kladný. Velikost zrna plagioklasů jest různá; dosahují až 0-75—2-5 mm v průměru. Sekundárně mění se plagioklasy v jenrně šupinatý muskovit, jenž jest místy v takovém množství nahromaděn, že průřezy plagioklasové stávají se neprůhledné. Uzavřeninami v plagioklasech jsou lupénky biotitu, zrnka amfibolu a křemene (dosti dokonale idiomorfního) . M^Tmekitické srůsty plagioklasů a křemene jsou méně hojné, nežli v syenitu táborském ; jsou starší orthoklasu. 3í) N. Jhb. f. M. etc. 1883. II. 97—101. 3*) Nechává nerozhodnutu otázku, jedná-li se o vznik lamel nových nebo přeměnu již stávajících. Okolnost arci, že v jedné části vyskytují se lamely, do druhé nepokračující, svědčila by, tuším, pro vznik nových lamel. »») Ref. N. Ihb. f. M. etc. 1886. I. 67. IV. Orthoklas tvoří zma často velmi značných rozměrů, více méně iso- metrická až tabulovitá dle M (0<»), hojně zdvoj čatělá dle zákona karlo¬ varského. Rozměry jsou obyčejně 1 — 1-5 mm; dosahují však až i 5 mm délky a 2 mm šířky. Hranice zrn vůči ostatním součástem jsou nerovné. Uzavírá zrnka plagioklasu až 0-5 mm dlouhá a 0*25 mm široká, a zrnka křemene as kolem 0-25 mm dlouhá; uzavřeniny ty jsou idiomorfní. Albi- tické vřetenité vrostlice jsou, podobně jako v přechodní hornině od Rad¬ kova, nahromaděny nestejnoměrně v partiích orthoklasových zm, celkem však v množství daleko menším, nežli v syenitu táborském. Jehhce rutilové v granodioritu dehetnickém nebyly pozorovány. Odkrytý výbrus leptán byl HF a na to barven anilinovou modří; plagioklasové průřezy zbarvily se modře, kdežto orthoklasové zůstaly netknutými. Množství obou druhů živců jest asi stejné. Křemen jest z největšího dílu allotriomorfní, nej mladší vyloučeninou. Jest daleko hojnější, nežli v syenitu táborském. Titanit tvoří jednotlivá Či ve skupinky shluklá zrnka obyč. ca 0-1 mm veliká (zř. až 0-2 mm) obrysů z největšího dílu allotriomorfních. Pleochro- ismus zrnek jest zřetelný mezi barvou narůžovělé žlutou a růžově hnědavou, lom i dvoljom vysoký. Apatit tvoří tyčinkovité krystaly zcela podobné, jako v táborském syenitu. Ruda jest zastoupena nečetnými zrny idiomorfně omezeného pyritu. Temné, basiČtější šmouhy, jež u granodioritu se vyškytají, podobají se jakostí svých součástek zcela vlastní hornině; hlavní rozdíl spočívá ve větším množství součástí temných oproti světlým. Nutno zmíniti se o poměru dvou nej starších součástí podstatných, biotitu a pyroxenu. Nalezena opětovně zma pyroxenu, mající vůči lu¬ pě nkům biotitickým omezení idiomorfní a naopak taková, jež lupénky biotitu v sobě uzavírala. Lze z toho souditi, že jest biotit (podobně, jako v přechodní radkovské hornině) sice starší, že však na konci jeho periody počal již krystalovati pyroxen. O silném tlaku, jenž panoval během krystalisace horniny i po ní, svědčí uspořádání součástí do proužků nerovných, místy zhruba rovno¬ běžných, jakož i hojné deformace součástí; ohnutí lamel plagioklasových, undulosní zhášení, sekundární lamely plagioklasů, zprohýbané lupénky slídy, kataklase součástí světlých i temných. Kdežto jižní úbočí vrchu Bukovce (có 657. jz. od Borotína) skládá se z porfyrovitého granititu prostředního zma (součásti podstatné; biotit, orthoklas, kyselý plagioklas, křemen; nepodstatné; apatit, granát), obje¬ vuje se na jeho vrcholí hornina, jež upomíná makroskopicky i mikrosko¬ picky na granodiorit z úbočí Dehetníku ; od tohoto liší se větší zachova- lostí součástí — zvláště zrn pyroxenových jest více. Podstatné součásti IV. 31 jsou; biotit, pyroxen, plagioklas, orthoklas, křemen (druhotný jest amfibol). Nepodstatné součásti jsou apatit, cirkon, pyrit. Kol zrnek cirkonu vytvo¬ řeny jsou v biotitech pleochroické dvůrky daleko zřetelnější nežli kol sloupečků apatitových. Mechanické účinky tlaku jsou též v této hornině patrny, právě jako v dehetnickém granodioritu. Zvláště zřetelná deformace byla pozorována na jednom zrnku plagioklasovém (1 mm x 0*5 mm) (tab. obr. 6.). Podoba zrna jest přibližně ellipsovitá ; na jednom konci svém (na fotografu v právo dole) jest zrno prostouplé puklinou, dle níž menší část oproti větší jest pošinuta, jak lze dobře rozpoznat! na Četných dvojčatných lamelách. Větší část zrna sama nejeví puklin, ač její lamely dvojčatné jsou ve střední partii dvojnásob prohnuty. Cím blíže k oběma koncům zrna, tím lamely jsou méně prohnuty, až přecházejí v normální, rovné. Pohled na fotografii průřezu poučuje nás, že deformaci popsanou způsobil aggregát křemenných, silně undulosně zhášejících zrn, jenž byl vtlačen do střední partie zrna plagio- klasového ; z druhé strany nalézající se součásti jeví též silné mechanické po¬ ruchy. Z důvodů dříve již uvedených lze za to míti, že deformace plagioklasu nastala za vysoké temperatury, když nalézal se ve stavu poloplastickém. O chemické povaze syenitu od Tábora a granodioritu od Dehetníku. Obě svrchu zmíněné horniny podrobeny byly výzkumu chemickému ; exaktní analysy obou pro\'edllaskavě p. prof . České techniky J o s. H a n u š. a) Syenit od Tábora. V následující tabele značí; I. anzdysu syenitu táborského; II. pře¬ počet na součet lOOyo po odečteni HgO a P2O5; III. molekulámé objemy ; IV. přepočet jich na součet 100 ; V. výpočet kovových prváků ; VI. přepočet jich na součet 100. SÍO2 TiOa AI2O3 Fea03 FeO MnO CaO MgO K2O Na.20 I. II. III. 58-87% 59-29% 0-9882 0-83 0-84 0-0105 14-81 14-92 0-1463 0-00 0-00 — 4-68 4-71 0-0654 0-21 0-21 0-0030 4- 37 4-40 0-0786 5- 79 5-83 0-1457 6- 29 6-33 0-0673 3-45 3-47 0-0560 H2O P20g hygr. 0-25 chem. 0-62 0-15 100-32% 100-00% 1-5610 IV. 63-31% Si 0-67 Ti 9-37 AI 0-19 Mn 5-04 Ca 9-33 Mg 4-31 K 3-59 Na 100-00% V. 98-82 1-05 29-26 6- 54 0-30 7- 86 14-57 13-46 11-20 183-06 VI. 53-98% 0-57 15-99 3- 57 0-17 4- 29 7-96 6-12 100-00% IV. 32 V diskussích dalších přičten jest vždy podíl TiOa ku SiO, (resp. Ti ku Si) a MnO ku FeO. Z dat těchto plynou následující hodnoty Rosenbuschových jader: I. {Na K) AI Si^ = 53-88% II. Ca Al^ Si^ = 8-82 III. R" Si = 29-46 V. Sí ' = 7-84 100-00% C = 156, C. k. a. = 183-06 Vzorec L oe v i n s o n - L e s si n g ů v zní: 2-8 jŘO. Rg O3. 6-6 Si O2. a = 2-28, p = 57-l R2O :RO = 1 : 2-4. Osannovy hodnoty jsou: . A = 7-90, C = 1-47, F = 17-28. Vzorec horniny zní: ^63-98 «5-93 ^i.io fn-97 «4-54 ^7-31 1 Jto-95 Dále pak: «>) 5 = 20-84 : 3-05 : 6-11 AlC Alk = 12-60 : 6-78 ; 10-62 NK = 4-54, MC = 6-49 Analysa i diskusse, provedená dle způsobu Rosenbuschova L oe v i n s o n - Le s s i n g o v a i Osannova potvrzují diagnosy mikroskopického výzkumu. Z jader Rosenbuschových vys^á že křemenem, nebohatá živci vápenatými, bohktá však zívci alkahckými a temnými, metasilikatovými sloučeninami. Srovná- vame-h jadra táborské horniny s jádry, plynoucími z čísel kovových atomů shledáme, že hornina naše shoduje se dosti dobré se syenitem slídnatým (typus „Erzenbach“) od Frohnau ve Schwarzwaldu; jest teto poněkud chudší alkalickými živci, za to bo¬ hatší součástmi temnými. .v j Loevinso n-L essingovy odpovídají horninám rtredm kyselosti („mesitům"), a pak a poměr R,0:R0 poukazuje zretelne na syemty. ■' Air ^1 hodísek diskussi zvláště čísla S AI F, r K a. MC, my obsažné tabelly výše citované O s .. Osann, Petrochemische Untersuchungen. Heidelberg 1913. 6. lemente der Gesteinslehre 1901. str. 190, 191. IV. odpovídají těmže hodnotám pro syenit augiticko-slídnatý od Reichen- steinu ve Slezsku ;«) toliko s jest u tohoto vyšší. b) Granodiorit od Dehetníku. V tabele následující znamená: I. analysu granodioritu ; 11. přepočet na 100% po odečtení H2O a P2O5; III. molekulární objemy; IV. přepočet jich na součet 100; V. výpočet kovových atomů; VI. přepočet těchto na součet 100. SÍO2 TÍO2 AI2O3 Fe203 FeO MnO CaO MgO K2O Na20 H,0 j P2O5 63-47% 0-63 15-67 0-00 4- 07 0-54 3-65 3-00 5- 27 3-03 hygr. 0-06 chem. 0-63 0-09 II. III. 63-90% 1-0650 0-63 0-0079 15-78 0-1547 0-00 — 4-10 0-0569 0-54 0-0076 3-67 0-0655 3-02 0-0755 6-31 0-0665 3-05 0-0492 IV. 69-21% Si 0-51 Ti 10-05 AI 0-49 Mn 4-26 Ca 4-91 Mg 3-67 K 3-20 Na 99-33% 100-00% 1-5388 100-00%, V. VI. 106-50 59-19%, 0-79 0-44 30-94 17-19 5- 69 3-17 0-76 0-42 6- 55 3-64 7- 55 4-20 11-30 6-28 9-84 5-47 179-92 100-00%o V diskussích opět připočteno bylo vždy TiOg k SÍO2 a MnO k FeO. ^ Z dat uvedených plynou hodnoty jader dle rozpočtu R o s e n b u- I. {NaK) AlSi^ = 47-00% II. Ca = 19-04 III. R" Si = 17-42 V. Si =. 16- 54 100-00%, C. = 153-88, C k. a. = 179-92. Vzorec L o e v i n s o n-L e s s i n g ů v zní: 2-1 RO. RjOg . 7-1 SiO^. a = 2-78, p = 43-66, R^O : RO = 1 : 1-9. Osannovy hodnoty jsou: A = 6-87, C = 3-18, F = 10-18. Vzorec horniny zní: — _ «6-8 C3-1 /lo-i Wg.gi; 3c == 1-20. “) T. M. p. M. XIX. 1899. 39. IV. Dále pak; SAIF - 22-46 : 3-24 : 4-30 AlCAlk = 14-24 : 6-03 ; 9-73 NK = 4-66, MC - 6-35. Jádra Rosenbuschova dokazují, že hornina dehetnická stojí na rozhraní mezi horninami žulového a dioritického rázu. Na prvé upo- míná značně vysoká hodnota jádra I. alkalického, kdežto jádro II. anorthitové, a III. metasilikátové jest vyšší nežli u žul tomu zpravidla bývá. Veličiny ty při bližují naši horninu křemitým dioritům, s nimiž má ona své V. jádro (Si) společné.^’) Dle koefficientu kyselosti a náleží hornina dehetnická mezi ,, acidity" Loevinso n-L e s s i n g a, dle poměru P^k do oddělení magmatu granodioritického, do něhož náleží též křemité (grano-)diority. K témuž výsledku konečně dospějeme, postupuj eme-li diskussí Osannovou. Vzorec horniny vykazuje značné podobnosti se vzorcem křemitého dioritu (granodioritu) z Butte, jenž zní: Sgg.o Cg.g /u s *^7-i mj.g. Jak zrejmo, kloní se hornina naše více ku granitům, majíc vyšší o něco a, nižší však c a. n. Veličiny SAIF, AlCAlk i MC dehetnické horniny blíží se velmi značně hodnotám těchže veličin křemito-slídnatého dioritu z Hurricane ridge,^8) pro nějž platí: SAIF = 22-5 : 3-5 : 4; AlCAlk = 14 ; 6 : 10. NK = 6-2, MC — 5*2 ; rozdíl v chemickém složení obou hornin spočívá tedy jen v NK, jež u křemitého dioritu (Hurricane ridge) jest vyšší, nežU u horniny z Dehetníku, t. j. ona hornina jest bohatší albitickou mole¬ kulou nežli tato. Shná analogie obou hornin vysvítá i z procentních čísel chemické analysy, jak patrno z těchto dat, platících zmíněnému severo¬ americkému dioritu:^®) SiOg 63-97, AI2O3 15-78, CaO 3-71, MgO 2-84; odchylná data jsou: FeaOg 2-35, FeO 1-87, KgO 4-01, NagO 4-36. Svoji žulovitou povahu prozrazuje dehetnická hornina opět převahou K nad Na. Z toho soudím, že nejvýhodnějším názvem pro horninu tu jest ,,granodioriť‘. Uvážíme-li těsnou geologickou souvislost syenitu táborského a grano¬ dioritu od Dehetníku se žulou středočeského massivu i se žilami apliticko- pegmatitickými, prorážejícími v přečetných žilách (hlavně) syenitem, srovnáme-li dále jádra jejich, nalézáme následující vztahy vzájemné: *’) Jádro toto obnáší na př. u banátitu 16-5%, u křem. dioritu z Piemontu 17-6%. «) A. Ossam, 1. c., str. 124 č. 211. «) A. Osann, Beitráge zur chemhchen Petrographie, II. T. 1905, str. 48, č. anal. 480. IV. Syenit od Tábora NaKAlSij CaAlaSi^ R"Si Granodiorit od Deh. . 47-00 . 19-04 . 17-42 . 16-54 Obě horniny ty dlužno považovali za odstěpeniny žuly středo¬ českého massivu; v obou nalézáme hojně zastoupeno alkalické jádro, jež i ve složení žul má rozhodnou převahu. Syenit jest jádrem tím ještě bohatší nežli granodiorit. V ostatních jádrech se obě horniny podstatně rozcházejí; kdežto v syenitu jádro metasilikátové silně vystupuje, anorthi- tové však a křemenné naopak do pozadí ustupuji na důkaz, že v hornině té jsou nahromaděny zvláště temnné součásti ve velkém množství, jsou v granodioritu všechna tři jádra řečená skoro v rovnováze, dokazujíce přírůstek plagioklasů sodnato-vápenatých a křemene a úbytek součástí temných u srovnání s táborským syenitem. S těmito výsledky stojí zajisté v plném souhlasu dříve uvedený, methodou Hirschwaldovou zjištěný poměr součástí v řečených horninách. Temnější, basičtější šmouhy v táborském syenitu i dehetnickém granodioritu na jedné straně, aplitické pak a pegmatitické žíly na druhé dokazují, že differenciace žulového magmatu i dále pokračovala, hromadíc v jedněch horninách jádra součástí femických, v druhých jádra součástí salických. Závěr. Výsledky této práce lze shrnouti v následující věty: 1. Práce zabývá se horninami, tvořícími jihovýchodní okraj mohut¬ ného massivu středočeské žuly. Jednou z nich jest syenit biotito-pyro- xenický od Tábora ; hornina ta byla od badatelů dřívějších různě jme¬ nována: žula, diorit, kersanton. Též hranice její oproti rule jsou v lite¬ ratuře dosti různě udávány. 2. Velikost zrna i poměr součástí v táborském syenitu valně kolísají. Podstatné součásti jeho jsou: Biotit, pyroxen (monoklinický diallag a rhombický hypersthen), orthoklas; méně hojný až řídký jest plagioklas. Vedlejší součástí jest křemen, apatit, rutil, magnetit, ilmenit, p5nit ; dru¬ hotně vznikají titanit, amfibol a obyčejné produkty rozkladu. Sloh jest holokrystalický, hypidiomorfní. 3. Vlastnosti jednotlivých součástí syenitu jsou; biotit tvoří jednak rozsáhlé lupénky a plástvičky, jevící zhusta stopy silné magmatické re- sorpce a tendenci tvořiti na okrajích i do vnitra (resorpcí) vyhledaných otvorů útvary rostité, jednak vějířovité aggregáty tenkých lupénků biotitu mladšího. Náleží ku slídám 11. tř., do blízkosti lepidomelanu. Četné vrostlice apatitu v lupéncích biotitických vroubeny jsou zřetelným dvůrkem pleochroickým s absorpcí silnější nežli ostatní lupének biotitu. Dvojí generací biotitu naznačen jest sloh porfyrický. Vějířovité IV. aggregáty mladšího biotitu rostly na úkor pyroxenu, jenž jimi byl stravo¬ ván. Hypersthen vykazuje často vláknitý sloh a jest (i ve výbruse) zřetelně pleochroický. Diallag má četné velmi ostré a jemné trhliny dle a (<»). Jak hypersthen, tak i diallag nesou zřejmé stopy magmatické resorpce. Plagioklas náleží z největšího dílu andesinu, tvořívá s křemenem ozdobné srůsty myrmekitické. Orthoklas obsahuje přečetné, velmi jenmé, rovno¬ běžně vespolek orientované vrostlice albitické, podoby úzce vřetenité; jest to tedy mikroperthit. Křemen tvoří z největšího dílu poslední výplň, leč nalézáme též jednotlivá, často valně idiomorfní zrnka vrostlá v biotitu, plagioklasu a orthoklasu. Jak z literatury jest patrno, jest takovéto brzké vylučování krystalků křemenných význačné pro okraj ní zónu středo¬ českého massivu žulového. Rutil tvoří obyčejně přečetné, velmi jemné jehlice, jež vrostly jsou skoro do všech součástí ; v pyroxenech a v ortho- klasech pozorována byla jich zákonná orientace. Zajímavé jest cizí (?) zrnko pleonastu, obklíčené kelyfitickým věncem, složeným snad z mastku. 4. Nejstarší vyloučeninou magmatu jest část rudy, apatit a jehlice rutilové. Z podstatných součástí nejstarší jest pyroxen, po něm krystaloval starší biotit. V periodě následující pozorujeme, že nastala resorpce pyro- xenů i biotitů, po m'ž vyvíjela se druhá generace biotitu na úkor pyroxenu ; pro pyroxen tedy zůstaly podmínky i na dále nepříznivé. Průběhem dalšího tuhnutí krystalovaly plagioklasy, po té orthoklasy, konečně křemen. O krystalisaci tohoto i v dřívějších periodách učiněna shora zmínka. 5. Shledány byly četné známky, svědčící o silném tlaku, jenž pů¬ sobil během krystalisace i po ní: rovnoběžná stavba více méně zřetelně vyvinutá, hojnost drobounkých, idiomorfních zrnek a lupénků pyroxenu, živce, křemene a biotitu, anomální sled součástí a zjevy protoklastické (hl. plastické ohnutí živcových zrn, jež nastalo zajisté za teploty značně vysoké, blízké jejich bodu tání) ; o tlaku pozdčjším svědčí různé zjevy kataklastické, jež — hl. v blízkosti žil aplitických — přecházejí až v úplné rozdrcení součástí ; jindy účinek tlaku prozrazuje se na syenitu vznikem slohu okatého či na apliticko-pegmatitických žilkách mnohonásobným jich zvrásněním. 6. Velmi rozšířena jest přeměna obojího pyroxenu v aktinolitický amíibol. Proměna počíná od okrajů pyroxenových zm a jest vázána z části na pukliny, jimiž proudily zajisté emanace posteruptivní. Jejich účinku nutno asi též proměnu onu na vrub přiČísti. Možno ovšem, že z části pro¬ měna tato způsobena byla též chemickým působením neutuhlého ještě magmatu. Nasvědčují tomu lupénky biotitu, jež se vyskytují často v amfibolových pseudomorfosách po pyroxenu a pravděpodobně s nimi vznikly při proměně té za spolupůsobení látek z magmatu přistoupivších. 7. V syenitu nalézají se uzavřeny basičtější odštěpeniny magmatu , složené v podstatě stejně jako okolní, normální syenit. Vedle nich nalé¬ záme však též uzavřeniny, složené podstatně z obecného amfibolu, vedle něhož vyškytá se něco lupénků biotitu a zrnek živce, křemene, titanitu, IV. apatitu. Tyto uzavřeniny snad možno považovati za produkt assimilace cizích, asi sedimentárních úlomků magmatem syenitickým. Zajímavé jsou nápadně silné pleochroické dvůrky zvláště kolem zrnek titanit ových v amfibolu. 8. Z. od Dobré Vody vystupuje biotitem chudá, hypersthenem však bohatá facies syenitu. Rutil vyskytuje se v ní jednak v podobě útlých jehlic, jednak i sloupkovitých krystalků. Dále vytčeny hlavní charaktery vzorků syenitu z těchto míst: z lomu mezi Makovém a Tremešnou; z údolí potůčka Vlásenického (mezi Tře- mešnou a Mezdříčem ; syenit jest křemenem bohatší nežh týž od Tábora) ; z lomu u Bálkovy Lhoty ; z lomu od Padařova (syenit jest stavby rovno¬ běžné ; mladšího biotitu, tvořícího vějírovité aggregáty, tu není) ; z lomu od Drahnětic (syenit nemá rovněž mladšího biotitu, pyroxen jest skoro vý¬ hradně diallag). 9. U Radkova vystupuje hornina, stojící na přechodu mezi tábor¬ ským syenitem a granodioritem od Dehetníku; tomuto se blíží již svým vzhledem makroskopickým. Na rozdíl od syenitu táborského jest biotit horniny té zřídka kdy rostitých okrajů, netvoří pak mladších, vějířovitých aggrégátů. Hypersthenu jest velmi málo oproti diallagu (snad z něho hlavně tvořil se amfibol). Amfibolové aggregáty, obsahující i dosti šupin biotitu, jsou na okrajích tvořeny sytěji zeleným amfibolem nežli uprostřed. Amfibol náleží vesměs řadě amfibolů obecných. Pravděpodobně jedná se o magmatickou přeměnu pyroxenů, při níž magma působilo chemicky. Ve shodě s granodioritem od Dehetníku má hornina více plagioklasu a křemene, nežli táborský syenit ; plagioklas má podobné zvláštnosti v lame¬ lování, jako v granodioritu. Albitové vrostlice v orthoklasech a jehličky rutilové byly zastiženy v hornině radkovské v množství daleko menším, nežli u syenitu táborského. Nej starší podstatnou součástí horniny jest biotit, podobně jako jest tomu u granodioritu dehetnického ; sled součástí se tedy hší od sledu v syenitu táborském. 10. Granodiorit od vrchu Dehetníku [jz od Borotína) skládá se z biotitu, diopsidu, amfibolu, plagioklasu, orthoklasu, křemene. Vedlejší součásti jsou; ruda, apatit. Druhotně vzniká chlorit a titanit. Basičtější šmouhy liší se od vlastní horniny větším množstvím temných součástí. Biotit není nikdy resorpcí porušen, aniž jeví okraje rostité ; též nebyly pozorovány vějířovité aggregáty mladšího biotitu. Diopsid mění se v amfi¬ bol obecný. Zvláště zajímavé jsou abnormálně vyvinuté lamely dvojčatné u plagioklasů, jež, zdá se, jsou v příčinné souvislosti s trhlinami zrny prochᬠzejícími a tudíž i s tlakem, jenž trhliny ony způsobil. Plagioklas náleží řadě oligoklasové a andesinové. Orthoklas obsahuje něco vřetenitých vrostlic albitových. Jehlic rutilových není v hornině. Sledem součástí svých podobá se granodiorit přechodní hornině od Radkova. — Zcela po- podobná hornina nalezena byla na vrcholí Bukovce {có 657). Zvláště zají¬ mavou plastickou deformaci jeví plagioklas. IV. 39 11. Chemický rozbor a diskusse provedená dle methody Rosen- buschovy, Loevinson-Lessingovy a Osannovy doka¬ zují příslušnost syenitu táborského i granodioritu dehetnického k mag¬ matům grano-dioritickým. Obě horniny ty dlužno považovat! zabasičtější odštěpeniny magmatu středočeské žuly, jež jsou starší kyselých odštěpenin rázu apliticko-pegmatitického ; žíly těchto prorážejí basiČtějšími typy, zvláště na četných místech syenitu táborského. Příbuznost hornin těchto se žulou středočeskou dokumentuje zvláště pyroxen, v amfibol se měnící ; na četných místech a v různých horninách středočeského massivu lze zjistiti příměs diopsidovéhoresp. hypersthenového pyroxenu, amfibolové aggregáty pak amfibolických žul středočeských massivu zřejmě prozrazují, že z části děkují vznik svůj magmatické resorpci pyroxenu. V Praze v lednu 1915. Mineralogicko-petrografický ústav české university v Praze. VÝKLAD TABULKY. Obr. 1. Lupének biotitu ze syenitu táborského (šikmo říznutý), s otvory resorpci vyhledanými a pozdějším růstem opět zacelovanými. Zvětšení 39tinásobné. Obr. 2. Příčný průřez rostitým lupénkem biotitu ze syenitu táborského. Zvětšení áStinásobné, Obr. 3. Vějířovitý aggregát mladšího biotitu ze syenitu táborského. Zvětšení 47tinásobné. Obr. 4. Zrnko spinellové s věncem kelyfitickým ze syenitu táborského. Zvětšeni 44tinásobné. Obr. 5. Krystal hypersthenu, stravovaný rostoucím aggregátem mladšího bio¬ titu ze syenitu zúdoU potoka vlásenického (mezi Třemešnou a Mezdříčem). Zvětšení 91tinásobné. Obr. 6. Zrno plagioklasu, plasticky zdeformované. Dvojčatné lamely dva¬ kráte ohnuty. Mezi X nikoly. Zvětšení 17tinásobné. /OJTĚCH ROSICKÝ; petrografické zprávy ze středočeského massivu žulového. 5. (pot. Rosický.) 6. rozpravy české akademie třída II., ROČ. XXIV., čís. 4. ROČNÍK XXIV. ČÍSLO 5. TŘÍDA II. Příspěvky ku poznání Psyll. III- Napsal Dr. KAREL ŠULC. Ostrava-Michálkovice, Morava. (Číslo 14.— 25.) 14. Psylla pyri, L., autorum. (Tab. XIV., Fig. 1.— 11.) Hlava. — Temeno ploché, 0-47 mm široké, 0-22 mm ve střední čáře dlouhé, vzadu stejnoměrně vykrojené, přední rohy zaokrouhlené, mírně dolů skloněné, zadní očka v zadních rozích. — Tykadla jsou 1 mm dlouhá. — Kužele čelní jsou kratší střední čáry temene, celkem 0-15 mm dlouhé, stejnoměrně náhle zúžené, s nevytaženým koncem, mírně divergující, na konci zaoblené, mírně dolů skloněné, hustě rozptýleně chlupaté. — Zhar- venr. základní barva temene jest u podzimních jedinců světle žlutá, okrová, kresba rozlehlá, červenohnědá až černohnědá, kužele Čelní u base i na špičce hnědé; převládá celkem temné, hnědé zbarvení. — U jedinců přezimovavších (leg. Duda, Praha, Petřín, 8. V.) byl základ okrový, sienový, rozlehlá, vyvinutá, indicky červená až karmínová kresba, střední čára, jamky temenní, přední hranice temene, číšky tykadlové Černohnědé, kužele okrové, světle sienově žluté, někdy i s karmínovým nádechem, s basí a konci sepiově hnědými. *) Viz: Příspěvky ku poznáni Psyll I., Rozpravy České Akademie tř. II. č. 33., Praha r. 1907. Příspěvky ku poznáni Psyll II., Rozpravy České Akademie tř. II., č. 2., Praha 1910.- Thorax. Prothorax má základ okrový, sienový, kresba jest temně červenohnědá, ohraničená, někdy však splývá tak, že ze základního zbar¬ vení zbývá jen několik skvrnek; převládá celkem tedy zbarvení temné. Mesothorax má základní barvu žlutobílou, nebo okrovou, sienovou až i karmínovou, kresbu rozlehlou, vyvinutou, dosti ohraničenou ; převládá zbarvení hnědé; vespod jest thorax černohnědý, na vypuklých místech žlutě, Červeně i karmínově skvrnitý. Přední křídlo jest 2-80 mm dlouhé a. největší šířka jest 110 mm na začátku zevní třetiny délky. — Konec křídla jest ze široka zaokrouhlený, přední polovina oblouku jest něco méně prohnutá než zadní, vrchol křídla jest v polovici m. cell. Rs. — Žilky: C + Sc jest mírně stejnoměrně obloukovitá, R 1 jest samostatně vyvinutý a končí nad insércí Cu 1, Rs jest ve střední části mírně do předu prohnut, končí nad insercí M 1 + 2 ; M jest stejnoměrně rozpiatá, končí nad začátkem zevní 1/3 m. cell. Cu 1 , Ari-l-2,M3 + 4jsou stejnoměrně rozpiaté, Cu 1 jest stejnoměrně oblou- \ío\itý.— Zbarvení žilek: celý okraj jest světle sienově žlutý, slabě hnědě vroubený, C + 5c jest žlutohnědá s Černohnědým začátkem, R M + Cu a R světle žlutohnědá s černohnědými žebry, ostatní žilky jsou zcela černo¬ hnědé tak, že nelze žeber nijak odlišiti ; u jedinců nevybarvených mohou býti žilky světlejší a na nich žebra pěkně znatelná a zbarvená černohnědě ; A 2 jest žlutohnědá a má konec intensivně Černohnědý. Stigma jest blanité, zakouřené, středně široké, na konci znenáhla zúžené, končí nad insercí Cu 1. Blanka jest jemná, blanitá, se šedým až sytě černým barv'ením, které jest ostře ohraničené, vyplňuje střed poM, nedosahuje nikdy k žilkám a v cell. R1 k zevnímu okraji ; podél těchto jsou široké pruhy ; v cell. C -b 5c jest jen malý elliptický středový okrsek zbarvený, v ostatních polích, v cell. M, M 1 + 2, Cu a Cm 1 zachovávají zbarvení celkem tvar polí; v cell. R 1 končí zbarvení ostře jsouc vytaženo nad vrcholem Rs, v cell. Rs podobně jsouc utvářeno něco před vrcholem M ; jindy jde plynule až i do vnitřní poloviny pole ; v cell. Rs, M, M 1 2, a Cu 1 jsou zbarvení u kraje silně zúžená v cell. Cu jest zbarvení v prae- i postsuturální Části místy potrhané, okénkovité; zevní konec postsuturální části cell. Cu (vulgo špička klavu) jest tušově černé. Ostnů povrchových jest velmi spoře; najdeme jen malou centrální skupinu v cell. C + 5c, a pak už jen celou cell. Cu pokrytou za přítomnosti širokých pravidelných bezostných pruhů podél přední její hranice; ostny stojí tu ve čtvercích na 002— 0-04 mm od sebe ; ostatní pole jsou ostnů prostá. Spodinových ostnů není vůbec. Marginální skupiny jsou přítomny v cell. Rs, M,Ml-f2aCMl, jsou velmi úzké, dosahují sotva polovinu výšky M 1 -{- 2, u base něco rozšířené, nad basí vbočené, na konci zúžené; mikroskopicky znatelný nejsou. Zadní křídlo jest obvykle rodového tvaru, žilky jsou hnědé, cell. A černě zakouřená. Nohy jsou Černohnědé, přední stehna jsou světlejší. Zadek má pláty černohnědé, úzké zadní okraje a spojivka jsou kar- mínové. C? Konec těla. — Genitální segment se strany jest 0-25 mm vysoký, a tolikéž dlouhý, zadní dolní část značně vyniklá, vypoukle 'zaoblená, pod insercí kleští vzadu na vrchním obrysu jest malá poloměsíčitá vpoukhna ; rozptýlené chlupy, černohnědé zbarvení. Kopulaini klestě', jednotlivá větev se strany jest nízká, jen 0-18 mm vysoká; význačně srpovitého tvaru, ostřím do předu a hrotem nahoru obrácená ; base jest nízká, široká (0-04 mm a 0 08 mm) její přední úhel jest lalokovitý, zaokrouhlený, úhel zadní vy¬ bíhá ve zmíněný srpovitý výběžek. Shora jest koneček válcovitý, parůž- kovitě rozštěpený; přední větvička jest na konci zaoblená a delší, zadní více méně přišpiěatělá a kratší. Ze zadu: basální část se rýsuje jako šupi¬ novitý lalok ven vypouklý, z ní vystupují S-ovitě prohnuté větévky, v dolní polovině vehnuté a širší, v horní polovině vyhnuté a užší; dosti tenký koneček jest zaoblen. Chlupy jsou rozptýlené, husté, barva jest černohnědá. Anální segment jest 0-13 mm široký a 0-30 mm vysoký, přímý, s koncem mírně do zadu nakloněným; chlupy husté stejnoměrně rozsazené, barva černohnědá. 9 Konec těla. — Anální segment shora: přední polovina kolem anusu jest široká a nadmutá, zadní polovina — zoban — jest náhle odsazen, nahoře se stran klínovitý a po bokách úplně kryt a objat lalokovitými zaokrou¬ hlenými výběžky segmentu genitálního tak, že vzadu vyčuhuje jen zaoblený koneček. Se strany na praeparátech v louhu vyvařených a glycerinu mon¬ tovaných jest celkem 0-85 ww dlouhý; z toho připadají na basální 0-16 mm širokou část 2/3; basální Část jest pod anusem silně vypouklá, pak náhlým vpouknutím odliší se zadní třetina, která tvoří zoban u base nejužší, s hladkým rovným kýlem, zcela zaobleným konečkem, mírně vypouklým spodní stranou, se sotva naznačeným výkrojem basálním. Chlupy: hrb basální části s velmi četnými silnými a dlouhými pesíky, přední horní 1/4 plochy její pod anusem má 6 — 8 menších chloupků; pod hladkým kýlem zobanu několik málo krátkých pesíků, kýl zobanu a ko¬ neček kol dokola s mnohými krátkými jasnými chloupky. Ostnů na zobanu jest asi 11 příčných řad po 2—5, zaujímajících většinou dolní 2/3 plochy a stojících celkem nepravidelně; tvarem jsou dlouhé, ostré, kuželovité a to hlavně nejvyšší a nejpřednější, dole a na konečku jsou značně kratší. Anus jest velmi dlouhý, zdéh poloviny článku, kolkolem s chitinovým kruhem o dvojitých otvůrcích voskových žláz a věnečkem krátkých chloupků. Genitální segment jest se strany skoro čtyřstranný, nahoře mírně vpouklý, dole mírně vypouklý, měřící 0-35 mm délky, do předu vypouklý 0-45 mm, vzadu 0-20 mm, rovný; zadní horní roh jest lalokovitý, zaoblený, zadní dolní v krátký ostrý nahoře ohnutý zobánek vytažený. Cřfttipy: na konečku pod horním okrajem zobánku a kousek v jeho pokračování jest několik ostnitých chloupků ; dolení okraj dlouze chlupatý, odtud jest největší Část plochy článku nahoru hustě dlouhými chlupy pokrytá ; chlupy před začát- kem ostnitých chloupků 5— 7 jsou zvláště dlouhé počtem. Zevní pochvy pře¬ čnívají konec genitálního článku a nedosahují konce článku análního; jsou vzadu utnuté zaokrouhlené, u base šupinovitě, v distální polovině jemně podél vrásčitě načrtané. Zevní kladélko: lišta s Hšténkou jdou středem těla ku hornímu okraji konce; nadhští jest jemně kosočtverečkované, podliští beránkovitě načrtané; konec mírně nahoru prohnut, s dlouhým zejkera na dolní straně, 0-03 mm dlouhým. Vnitřní kladélko jest krátce trojúhel¬ níkovitě sekáčkovité, s pupíčkem, lištou na dolením okraji a zaobleným konečkem. Zbarvení obou konečných článků zcela černé. Velikost 3‘30 mm, měřeno ku konci složených křídel. VýUvná rostlina-. Pyrus communis L. způsob života: přezimuje, 20. X. 1895. jsem našel celý shluk jedinců pohromadě v dutině pod korou hrušky, na které se byli vyvinuh ; poněvadž tehdy panovaly již ranní mrazy, jest pravděpodobné, že se takto hotovili ku přezimování; z jara klade vajíčka na mladé výhonky, larvy sedí rozptý¬ leně v páždí mladých hstů a na pupéncích letorostů ; dospělý hmyz objevuje se v Dolních Rakousích dle L o e w-a vVIaVII.u nás a severněji (Flor) VIII a IX; r. 1904, jsem sbíral právě vylíhlé dospělce opouštějící exuvii dne 9. IX. v Hermanicích, České Slezsko; jedinci 19. IX. téhož roku tamtéž sbíraní byli už nadobro vybarveni a shodovali se v barvě s jedinci přezimo-- vavšími, sbíranými následujícího jara. Larvy : popsal a zobrazU již D e G e e r r. 1773. Početnost: v Cechách a Českém Slezsku dle mých mnohaletých zkuše¬ ností pravidelně každoročně všude hojná; dle hterámích záznamů jinde pořídku. Zeměpisné rozšíření: Cechy, Rakousko, Uhry, Německo, Francie, Rusko (severní a střední, Finsko). Poznámka. Popis můj sdělán byl dle jedinců sbíraných na planých hruškách v Michálkovicích, České Slezsko, Vzhledem k differenciálné dií^nose viz Ps. pyrarboris Sulc 1910. Literatura a synonymie. pyri (Chermes) Linné K., Fauna Suec., S. N. I. 2. 737. 4. pyri (Chermes), Fabricius, Syst. Rhyng. 303. 3. pyri (Chermes) Degeer (tlbersetzung Goetze-s), Abhandlungen zuř Gesch. d. Insekten, Nůmberg 1780. pyri (Psylia) Burmeister, Handbuch d. Entomologie 1839. Apiopsylla Amyot, Ann. soc. ent. Fr. 1847 pg. 459. pyri (Psylia) Foerster, Psylloden, 1848. pyri Flor, Ehynchota Liv., Zuř Kennt. d. Rhynch., 1861. pyri Meyer-Důr, Psylloden, Schafíhausen, 1871. pyri Reuter M. C., Catalogus Ps. i. Fenn. lect. 1877. pyri (Chermes) Thomson, Op. entom.. Lund, 1878.' pyri Loew, Beitráge z. Kennt. d. Psyll., Verh. d. k. k. z. b. Ges. Wien. 1877. pyri idem, Revision d. pal. Psyll., ibidem, 1882. pyri idem, Revision d. pal. Psyll., ibidem, 1882. pyri idem. Katalog d. pal. Psyll., Wiener Ent. Ztg., 1882. pyri idem, Jugeiidstadien d. Psyll., Ver. d. k. k. z. b. des. Wien, 1884. pyri idem, Neue Beitráge etc., ibidem, 1886. pyri idem, tJbersicht d. Ps. v. Oest. Ung. 1888, ibidem. pyri R e u t e r, Sverig. Psylloder, Ent. Tidskr., Stockholm, 1880. pyri Horváth G., Magyar. Psyll., Budapest, 1885. pyri Duda, Catalogus, Praha, 1892. pyri O š a n i n B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907. pyri O š a n i n B., Katalog der pal. Hemipteren, Berlin, 1912. pyri Šulc K., Revise PsyU. sb. Dudovy, Čas. Česk. Sp. Ent. Praha 1904. pyri Šulc K., Úvod do st. dr. r. PsyUa, etc., Věst. Král. Č. Uč. Spol. Praha 1910. ? pyri AulmannG., Psyllidarum catalogus, Berlin 1913. 15. Psylla pyricola, Foerster 48. “ (Tab. XV., Fig. l.—ll.) Hlava. — Temeno 0-35 mm široké, 0-18 mm dlouhé, vzadu mělce vykrojené, ploché, přední rohy silně dolů ohnuté, zadní očka těsně v zadních ' rozích. Tykadla 0-80 mm dlouhá. Kužele čelní krátké, 0-12 mm, ze široké base náhle zúžené, se zaoblenými vrcholy. Zbarvení', základní barva temene světlá neapolská žluť, kresba sytě ěervenohnědá, rozsáhlá. Číšky tykadlové, střední čára a base kuželů Černohnědé ; střed kuželů Červenohnědý, vrcholy světle žluté. Tkorax má základní barvu světle žlutou, až indicky červenou, kresbu ěervenohnědou, až tušově černou, velmi vyvinutou, přesně ohraničenou; celkově převládá na hřbetní straně zbarvení temné, vespod červenohnědé. Křídlo přední jest krátké, 1-60 mm dlouhé a v zevní třetině 0-70 mm nejširší. Konec stejnoměrně široce zaokrouhlen, vrchol oblouku padá do poloviny m. cell. Rs, obě jeho poloviny jsou o stejném radiu. Žilky. C + Sc stejnoměrně rozpiatá ; i? 1 v celém svém průběhu samostatný, končí nad začátkem zevní pětiny Rs ; Rs ve střední třetině mírně od předu vyhnut ; M stejnoměrně obloukovitá, vrchol oblouku poněkud od středu její délky centrálně. Zbarvení žilek: vesměs stejnoměrně bleděžluté, s jemnými, sytěji červenohnědě zbarvenými žebry až na analis, která má distální konec nahnědlý a žebro v celém průběhu černohnědé. Stigma široké, dlouhé, končí nad začátkem zevní pětiny Rs, není zakouřené. Blanka jemná, u některých jedinců slaběji, u druhých silněji v zevní polovině křídla jako víno žlutavá, špička klavu a k ní přilehlá část blanky černohnědě za¬ kouřená. Ostnité plochy povrchové: v cell. C + Sc malá elliptická centrální skupina — dále druhá skupina u plamky a třetí u base C -f- Sc ; všechny tyto vyjmenované skupiny mohou býti samostatné, nebo mohou mezi sebou splývati; cell. R 1, Rs, M, M 1 -f- 2, Cm 1, Cu jsou jimi celé pokryté, ale všude jsou stejnoměrné dosti široké bezostné pruhy vyvinuty ; jen ost- nitá plocha v cell. R1 oá polovice délky pole křídla se stejnoměrně centri- petálně zúžuje ; i plocha v cell. Rs nad vrcholem M zúžena, než dále centri- petálně nabývá svého normálního vzhledu. Plochy v cell. Rs, M, Cu, M 1 + 2, Cul, dosahují až kraje, a jsou u tohoto se stran setnuté ; ostnitá plocha v cell. R 1 nesahá až ku kraji, zde jest V5rvinut pruh, ostnů prostý. Skupiny marginální: vRl]í není, v cell. Rs,Ml + 2, M, Cu^ jsou přítomny, jako úzké o 4 — 5 ostnech v příčné řadě, jdoucí až ku hranicím oštnitých ploch; dosahují asi 3/4 výše cell. M 1 + 2 ; jejich ostny jsou u kraje lahvi- covité, výše hrbolkovité. Spodinových oštnitých ploch není. Ostny ploch povrchových stojí ve čtvercích a kosočtvercích dosti pravidelně asi na 0-62 mm od sebe, u švu análního jsou hustější; průměr ostnů 0-002 mm. Křídlo zadní tvaru obvyklého u rodu, žilky žlutohnědé, špička cell. A zakouřená. Nohy žlutavé, stehna černohnědá. Zadek má pláty sépiové hnědé až tušově černé, jich úzké zadní okraje a spojivka jsou karmínové. ď Konec téla. — Genitální segment jest obdélníkovitý, 0-18 mm . vysoký, 0-20 mm dlouhý, vzadu dole zaoblený, mírně rozptýleně chlupatý, sienově žlutý s kořenem sepiově zbarveným. Kopulační kleště: jednotlivá se strany 0-13 mm vysoká, přímá, u base nejširší, k vrcholu ponenáhlu se zúžující, koneček zaoblen, dole vzadu a nahoře vpředu límcovitá roz- šířenina; tato límcovitá rozšíření jsou v různém stupni seschnutím svinutá tak, že větev může míti se strany tvar lahvicovitý s konečkem (hrdlo lahve) do zadu mírně ohnutým a dolní částí širokou, baňatou ; oba případy jsem vykreslil a podotýkám, že mezi nimi jsou všechny možné tvarové přechody. Shora jest za to ukončení větví kleští tvarově dosti stálé ; tyto kloní se ke střední Čáře a něco do zadu, ponenáhlu se zúžují, až končí úplně hladce zakulaceným koncem bez jakýchkoli zubců; na předním obrysu větví rýsuje se více méně (dle stupně seschnutí) zřetelný límec. Ze zadu jest zevní obrys 0-ovitý, v horní třetině něco zúžený, vnitřní pak úzké dlouhé se stran smáčknuté O — jsouť na tomto místě totiž větve něco lalokovitě dovnitř rozšířeny ; konec jest zaoblen. Chlupy rozptýlené na zadním vnitř¬ ním okraji hojnější a delší. Zbar\'ení žlutě sienové, koneček hnědý. Anální segment 0-25 mm vysoký, 0-10 mm široký, přímý, ke konci se zúžující, rozptýleně stejnoměrně chlupatý, base hnědá, střed Červený , koneček žlutavý. 9 Konec těla. — Anální segment shora klínovitý, pod anusem něco se stran smáčknutý, zoban se stran krátce setnutý, koneček zaoblený, gen. segm. viděti není. Se strany délka 0-60 mm, šířka basální Části 0-20 mm. Zoban jest krátký, tvoří 1/3 celé délky, kýl má rovný, u base jest nej¬ širší, ku konci se ponenáhlu zúžuje, koneček jest zaoblen. Chlupy: kolem anusu věneček krátkých chloupků, na basální části spoře krátkých chlupů, na hrbišti 4 — 5 pesíků a asi 6 chloupků kratších, kýl zobanu s jemnými průsvitnými chlupy, pod kýlem 3 — 4 pesíky, koneček vzadu i dole chlupatý. Ostny začínají na 0-24 mm od konce, pokrývají celou stranu zobanu v cca 14 nepravidelných příčných řadách po 3 — 4 ; jsou ostré, dlouze kuželovité, vpředu nahoře a vzadu dole jsou kratší; několik nej proximálnějších jest nápadně slabých a dlouhých. Anus: nepoměrně prostranný a dlouhý, totiž 0-25 mm tedy činí přes jednu třetinu celé délky. Genitální segment jest obrysu trojúhelníkovitého, horní strana měří 0-40 mm, zadní 0-30 mm, spodní 0-32 mm; zoban jest krátký, hrb na spod¬ ním obrysu sotva znatelný. Chlupy; od hrbu se táhne do 3/4 výše na 2 — 3 chlupy široká skupina, na spodním obrysu před hrbem spore chlupů ; pod horním okrajem zobanu asi 7 silných kuželovitých ostnů, pak řídce několik chlupů jdoucích až ke konci skupiny chlupové vycházející od hrbu. Kladél- kové pochvy, nepřesahují článku genitálního, jsou vzadu zaokrouhlené, v zadní polovině jemně podél načrtané, v basáhií Části krátce přervaně vlnovitě načrtané. Zevní kladélka', tělo 0-03 mm široké, konec 0-06 mm dlouhý, mírně nahoru zahnutý, skoro rovný; koneček zaoblený se zejkem; lišta jde středem těla, v konci směřuje k hořenímu kraji; horní nadliští jest jemně kosočtvercované, dolní podliští beránkovitě načrtané. Vnitřní kladélko má konec trojúhelníkovitě sekáčkovitý s lištou na spodním obrysu, utnutým zaobleným konečkem a pupíčkem. Zbarvení g. a an. kroužku černohnědé, místy žlutavé. Velikost'. 2-10 mm. Vpvojiště: Pyrus malus L. a P. communis L. „zvláště na špalírkách a zákrscích hruškových v některých krajinách ve velikém množství, až i škodlivá" (Loew 86). Způsob života-, přezimuje jako dospělý hmyz, z jara páří se a klade vajíčka; larvy sedí v páždí listů a na pupenech letorostů; dospělý hmyz objevuje se v červnu a červenci. Jedna generace v roce (v našich krajinách). iaryy popsal Curtis 42, J. Scot 83, S 1 i n g e r 1 a n d 92. Početnost dle zpráv L o e w-ových vyskytuje se někde v takovém množství, že jest až škodlivou; já ji dosud v Zemích Českých nesbíral, a prof. Duda má jen několik jedinců od Kysiblu ; rozhodně jest nyní u nás v Cechách velmi řídkou. Zeměpisné rozšíření: celá Evropa, Japan, Sev. Amerika. Úvaha. Slingerland (92) pozoroval ve Sp. St. S. Amerických čtyry generace v jednom roce, při čemž generace čtvrtá (zimní) měla značně saisonně differovati (má se vyznačovat! delšími křídly a jiným jich zbarvením a značnější celkovou velikostí) ; v referátu o práci Slinger- 1 a n d a (93) se důvodně pochybuje o správnosti těchto pozorování a bude pravdou, že S. zaměnil několik druhů. Ps. pyricola jest velmi dobrý druh, celkem v literatuře málo zaměňovaný, nejblíže příbuzný k Ps. pieta, P. vidná mihi a simulans Foerster (viz tyto). Zdá se, že má několik odrůd, které není možno již dnes stanoviti. Literatura. pyri C u r t i s, Hem. Hom. Brit. Islands 40, pyricola Foerster, Psylloden 48. apiophila Foerster, Psylloden 48. notata Flor, Rhynchoten 61. pyricola Meyer-Důr, Die Psylloden 71. apiophila Meyer-Důr, Die Psylloden 71. apiophila L o e w F., Beitráge zur Kenntniss der Psylloden, Ver. W. zool. bot. G. 77. pyricola L o e w. Katalog. W. Ent. Ztg. 82. Pyricola L o e w, Revision der pal. Psylloden, V. W. z. b. G. 82. pyricola Loew, Beitráge zur K. der Jugendstadien d. Psylloden, ibidem 84. pyricola Loew, Neue Beitráge etc. ibidem 86. pyricola Horváth, A magyarorsági PsyUidákról, Budapest 85. pyricola Slingerland, Bulletin 44, ComeU Universitj^ Agric. Exp. Station, Ent. Di vision, Ithaca. N. Y., Octob. 92. pyricola Slingerland (The pear tree PsyUa) referát, Insect Life 93. Washington. pyricola Duda, Hmyz polókřídlý v Čechách žijící (Katalog) Fysiokr. spol. Praha 92. pyricola Horváth, Hémiptéres recueillis dans la Russie Transcaucasie. Rev. ďEnt. 94. pyricola E d w a r d s, Hem. Hom. Brit. Islands 96. pyricola P u t o n. Catalogue, Caen. IV.éd. 99. pyricola Šulc, Revise Psyll sbírky Dudovy, Č. Č. Ent. Spol., Praha 05. pyricola Schreíner, Gruševaja i jablonnaja medjanicy (listoblošky) (PsyUa) i borba s nimi. PsyUa pyricola F. i PsyUa mdli F. 2-e izdanije značitelno dopol- nennoje. St. Petrograd (Trudy Bjuro pro Entomologii) 07. pyricola O š a n i n, Verzeichnis d. pal. Hem. Jež. A. N. Petrograd 07. pyricola O š a n i n, Katalog der pal. Hemipteren, Berlin 1912. pyricola Sulc, Úvod do studia druhů rodu Psyll. etc. Kr. Uč. Spol., Praha 10. Pyricola Aulmann G., PsyUidarum Catalogus, Berlin 1913. 16. Psylla pyrarboris, Sulc 1910. (Tab. XVI , Fig. 1.— 2.) Hlava. — Temeno 0-45 mm široké, 0-20 mm ve střední čáře dlouhé, vzadu mírně stejnoměrně vykrojené, přední rohy zaokrouhlené, málo dolů ohnuté, zadní očka v zadních rozích. Tykadla jsou 1 dlouhá. Kužele čelní kratší střední čáry temenní, jen 0-17 mm dlouhé, ze široké base náhle zúžené, s nevytaženou špičkou, na konci zaoblené, mírně divergující, hustě rozptýleně chlupaté, mírně dolů skloněné. Zbarvení: temeno má základní barvu světle bíložlutou, kresbu jasně miniovou, rozlehlou; číšky tykadlové a base kuželů přirozeně sienově, oranžově žluté, až sienově hnědé, střední čára temene až černohnědá ; kužele čelní jsou většinou celé bílé, nebo běložluté i nazelenalé. Jedinci přezimovavší mají základ temene běložlutý, kresbu širokou, rozlehlou, miniově červenou až karmí- novou, přední okraj a střední čára temene, pak jamky tykadlové a base kuželů červené, špičky kuželů jsou jasné. Thorax má základní barvu běložlutou, prothorax jest červeně miniově skvrnitý, okraje přední a postranní jsou více méně černohnědé, jinak převládá jasné zbarvení. Mesothorax: proscutum má kresbu minio\ou až tmavě sienovou, jasnou, scutum má kresbu vyvinutou, přesně ohraničenou, temně sienovou až sépiovou, úzce karmínově vroubenou; zbarvení jest rázu jasného; vespod jest thorax jasně hnědý, žlutě a červeně skvrnitý. Přední křídlo jest 2-60 mm dlouhé, 110 mm jest největší šířka na začátku zevní 1/3 ; konec jest skoro stejnoměrně zaokrouhlen, přední i zadní polovina oblouku jsou o stejně dlouhém radiu, vrchol nalézá se v polovici m. cell. Rs. Žilky. C + Sc jest stejnoměrně rozpiata, R 1 úplně samostatně vyvinutý se stigma nešvařený, končí nad insercí Cu 1, Rs ve střední části mírně do předu prohnutý, M končí nad začátkem zevní 1/3 m. cell. Cu 1, Ml 4-2,M3 + 4jsou stejnoměrně rozpiaté, Cu 1 jest stejnoměrně oblou- kovitý. Zbarvení žilek: veškeré žilky jsou bledě žlutavé (světle sienové) pouze někdy v zevní polovině křídla něco temnější ; žebra sem tam trhaně a to jen někdy úzce hnědě zbarvená. Stigma: jest blanité, dosti dlouhé, končí jako R 1 nad insercí Cu 1, jest značně široké, náhle se na (distálním) konci úží, v zevní polovině zakouřené. Blanka jest jemná, blanitá zvlášt¬ ním způsobem vínově žlutá. Zbarvení zaujímá v cell. R 1 zevní polovinu, přistupuje ku kraji a Rs, zde ovšem jen ku zevní 1/3, pak se náhle cípovitě úží a celkem neurčitě na začátku vnitřní 1/2 pole ztrácí; jest celkem stejno¬ měrné. V cell. Rs v zevní 1/4 drží se zbarvení žilek, nechávajíc střed jas¬ nějším, pak se úží, odstupujíc od žilek stává se stejnoměrným, ostře ohra¬ ničeným a končí ostře cípovitě nad vrcholem M ; v cell. M 1 + 2 nechává střed jasnějším a drží se podél žilek, jsouc neurčitě ohraničeno; v cell. M jest neurčité celkem, malé zakouření od dist. konce M a proximálního konce M 2 -1- 3 ku střední 1/3 Cu 1 ; dále jest neurčité zakouření podél celé Cw 1 a Cw 2 a to po obou stranách Cu, ale v cell. Cu něco šíře, a v témže poli podél M-^Cu) zevní roh postsuturální části cell. Cu zakouřený. Ostny povrchové pokrývají všechna a skoro celá pole; všude jsou vyvinuté bez- ostné úzké, celkem pravidelné pruhy podél žilek, až na cell. C -f Sc, kde jsou pruhy tyto vlnité ; v cell. R 1 přistupuje skupina ostnů až těsně ke kraji, v ostatních příkrajm'ch polích jsou skupiny se stran nízce setnuty. Ostny spodinové pokrývají rovněž všechna pole a sice ve stejné rozloze jako ostny povrchové, tak že se s rozlohou jich zúplna kryjí. Ostny po¬ vrchové stojí ve čtvercích a kosočtvercích na 0*02 — 0-04 mm od sebe a jsou dosti dobře znatelné svou velikostí; spodinové ostny stojí asi obdobně, ale co do velikosti jsou o polovinu menší. Marginální skupiny jsou ve všech příkrajních polích od 2? 1 až po Cu 2, jsou užší polí povrchových a spodino- vých, dosahují sotva polovinu délky Ml + 2, makroskopicky ostny roze¬ znat! nelze; skupina marginálních ostnů v cell. R1 jest širší. Zadní křídlo jest obvykle rodového tvaru, se žlutavými žilkami a nahnědlou cell. A. Nohy jsou žlutavé, zadní stehna ve středu nahoře černohnědá. Zadek: pláty na dorsu jsou černohnědé, se zadními okraji úzce žlutavými až karmínovými; spojivka u právě vylíhlých jest žlutavá. zelenavá, později stane se karmínovou; vespod jsou sklerity žlutavé i nazelenalé. ď Konec těla: Genitální segment, kopulační kleste a i anální segment jsou naprosto stejné i tvarem i velikostí jako u pyri autorum, jen zbar¬ vením se liší; npyrarboris jest totiž base kleští i konec análního i genitál- ního článku žlutavý, ostatní ěásti těchto ústrojů jsou černohnědé. 9 Konec těla: Anální i genitální segment co týče se tvaru i rozměrů, chlupů, ostnů atd., jest naprosto identický s tvarem Pyri, ale konečky jejich jsou Červenohnědé, předek černohnědý, střed žlutavý. Zevní pochvy, zevní i vnitřní kladélko jsou úplně shodný s pyri. Velikost 2-10 mm, měřeno ku konci složených křídel. Vý Uvrtá rostlina jest Pyrus communis L. Způsob života: Přezimuje ve stavu dospělém; z jara se páří a klade vajíčka na mladé výhonky a hstí; larvy sečí ojediněle v páždích Uštů; dospělý hmyz Uhl se r. 1904 dne 19. IX. v Heřmanicích u Ostravy (Těšínsko) na plané hrušce, současně s Ps. pyri L., se kterou ve stálé společnosti se vyškytá (ale nikdy se s ní nepáří!) Larvy podobají se oněm Ps. pyri L. Početnost dosti hojná v Cechách i Slezsku a to i samostatně i ve společnosti s Ps. pyn. Zeměpisné rozšíření: Cechy: Praha, Králové Dvůr n. L., Morava: KunČice p. Radhoštěm, štěpná hruška; Michálkovice, Heřmanice, Těšínsko, na planých hruškách. Ve sbírce c. k. Dv. Musea, Vídeň,, jsem ji nalezl po¬ míchanou sPs. pyri: ze Suché, Slezsko; Dolní Rakousy: Hainfeld, Donau- auen, Pressbaum, leg. Loew; Německo: Aachen. leg.? Poznámka. Popis můj sdělán byl dle jedinců, které jsem našel na planých hruškách v Heřmanicích, Těšínsko.. Jest jak z celého popisu patrno sesterskou specií Ps. pyri L. ; již L o e w ji znal, ale neurčil ji jako druh zvláštní, nýbrž považoval ji jako „jedince světleji zbarvené", tedy snad za nějakou barevnou varietu, aČ nikde tohoto názoru nevyslovuje. Podrobnou methodou mikroskopického vyšetřování daly se na křídlech jejích zjistiti stálé, bezpečné znaky, které ji opravňují považovati za osobitý druh ; jest to hlavně bohatá ostnatost blanky křídla proti skoro naprostému nedostatku ostnů u Ps. pyri L., v druhé řadě teprve zbarvení, které jest ovšem velmi charakteristické a již na první pohled nás poučí o dru¬ hovém rozdílu. Literatura a synonymie. Psylla pyri partim Loew F. Neue Beitráge z. Kennt. d. PysU.. Verh. d k. k. b. z. Ges. Wien, 1886, pg. 154. pyrarhoris Šulc K., Úvod do studia druhů r. Psylla p. obl. etc.. Vést. Král. Česk. Six)l. Nauk. Praha 1910. pyrarhoris Ošanin, Verz. d. Hemipteren, Petrograd 1907. pyrarhoris Qšanin, Katalog der pal. Hemipteren, Berlin 1912. pyrarhoris Aulmann G., Psyllidarum Catalogus, Berlin 1913. Ac 1914. 17. Psylla vicina n. sp. Su (Tab. XVI., Fig. 3.) Hlava, její orgány a zbarvení jako u pyricola. Thorax a jeho zbarvení jako u pyricola. Křídlo přední jest 2-20 mm dlouhé, v zevní třetině 0-95 mm široké, tedy v poměru u pyricola značně delší a užší. Konec stejnoměrně široce zaoblen, vrchol oblouku spadá do poloviny kraje cell. Rs, přední polovina oblouku o poloměru značně kratším než zadní. Žilky. Rlv celém průběhu samostatný, končí nad začátkem zevní pětiny Rs ) Rs ve střední třetině mírně do předu %yhnut, probíhá blíže k R 1 (tím jest cell. R 1 užší) než u pyn- cola\ ostatní žilky vzhledem k průběhu jako u pyricoly. Zbarvení žilek značně od pyricola rozdílné, i u polovybarvených jedinců značně temné; u vybarvených dospělců všechny žilky až černohnědé, vyjma zevm pětinu Rs, celou Rl střední část C + 5c, celou část R + M+Cu, vnitřní polovinu M + Cí. a okraj od Rs ipo.Cul, které jsou světlejší. Stigma jest široké, dlouhé, končí nad začátkem zevní pětiny a jest silně zakouřené proti pyricola, kde jest bledé. Blanka jemná, čira v rozsahu povrchových ostnitých ploch čemavě zakouřená; konec sut. analis s černohnědým okrouhlovitým skvrnovým zakouřením.^ Ostnite plochy všude vyvinuty, ale velmi úzké, zaujímající jen asi střední tretmu polí [cell. R\,Rs) ‘, nad vrcholy Rs, M, M 1 + 2 nápadná zúženi, v cell. Rs, M, M l-f 2, Cm 1 u kraje křídla značné setnutí se stran ; skupina v cell. C + 5c skládá se vlastně ze tří skupin, které jsou mezi sebou spojeny; ostny v cell. R 1 nepřistupují k okraji křídla; bezostné pruhy jsou tedy všude velmi široké a přítomné; ostny stojí ve čtvercích a kosočtvercích o něco větších než u pyricola a jsou samy také asi o polovmu větší nez u tohoto druhu (poměr skutečný jest 0-003 : 0-002 mm). Margmalni ostny jsou přítomny v cell. Rs,Ml + 2, M, Cu 1, jsou tak široké jako ostnita pole a dosahují poloviny výše cell. M 1 + 2. Křídlo zadní, mhy, ď í Q konec těla, s veškerými přívěsky a celkové zbarvení jako u pyricola. Velikost 2-70 mm. Výživná rostlina, způsob života a larvy nejsou známy. Zeměpisné rozšíření: Korfu, jako jediné náleziště, sbíral a zaslal prof. John Sahlberg. coU. Zool. Museum Helsingfors; několik ďď a 99. Úvaha. Jest to sesterská specie k Ps. pyricola, od níž se liší dostatečně právě uvedenými znaky předních křídel. 1848. 18. Psylla pieta Foerster (Tab. XVII., Fig. 1.— 7.) Hlava. — Temeno vzadu 0-40 mm široké, mírně a stejnoměrně v týle vykrojené, 0-20 mm ve střední čáře dlouhé; přední rohy něco zúžené, za¬ okrouhlené a dolů skloněné ; zadní očka v zadních rozích. Tykadla 0-90 mm dlouhá. Kužele Čelní jen 0-15 mm dlouhé, ze široké base pomalu zúžené, o rovnoběžných osách, na konci zaoblené, mírně k rovině temene sklo¬ něné, rozptýleně chlupaté. Zbarvení: základ temene jest žlutobílý, kresba \'yvinutá, hnědá s čemofialovým nádechem ; střední čára a přední hranice temene jsou Černohnědé, kužele čelní světle žlutavé, tykadla Černohnědá, Thorax má žlutobílý základ, černohnědou, přesně ohraničenou, ne- splývavou kresbu. Přední křídlo jest 2-10 mm dlouhé; 0-90 mm jest největší šířka na začátku zevní třetiny ; konec jest stejnoměrně zaokrouhlený, přední i zadní polovina oblouku o stejném poloměru, přece jest však přední plošší zadní ; vrchol křídla jest v polovici m. cell. Rs, Žilky: C Sc jest stejnoměrně obloukovitá, i? 1 jest úplně samostatný, se stigma nešvařený, končí nad insercí Cu 1, Rs jest ve střední 1/3 niímě do předu prohnut, M dlouhá, končí nad začátkem zevní 1/3 m. cell. Cwl,ikřl + 2, M3 + 4 jsou mírně obloukovité, Cu 1 jest stejnoměrně obloukovitý. Zbarvení žilek jest světle¬ hnědé, stigma a C + -Sic jsou žlutohnědé ; žebra vyvinutá, světlehnědá. Stigma jest blanité, dosti široké, končí dosti náhle nad insercí Cm 1. Blanka jest jemná, čirá, bez jakéhokoliv zbarvení. Ostny povrchové V3rplňují všechna pole, všude jsou vyvinuty bezostné pruhy celkem stejnoměrné a úzké, v cell. R 1 nepřistupují ostny ku zevnímu kraji, v cell. C + Sc jest jen malá skupina ostnů ve středu a v zevním rohu; u krajů v cell. Rs až cell. Cu 1 jsou skupiny se stran setnuty; nad vrcholem M jest náhlé zúžení skupiny ostnové ; k zevní polovině R M Cu v cell. Cu přistupují ostny těsně. Spodinových ostnů není. Marginální ostny jsou pouze v cell. Rs, M, M 1 2, a. Cul, jsou užší polí ostnitých povrchových a dosahují asi polovinu výšky M 1 -f 2. Zadní křídlo jest obvyklého rodového tvaru, nervatury a zbarvení. Nohy jsou žlutavé, stehna hnědavá. Zadek žlutavý, pláty nahnědlé, spojivka žlutavá. ď není znám. 9 Konec těla. — Anální segment jest shora dlouze štíhle klínovitý, kolem anusu něco nadmutý, na konci krátce se stran setnutý, na špičce zahrocený. Se strany na praeparátech v louhu V3rvařených a glycerinu montovaných jest celkem 0-74 mm dlouhý, basální část 0-19 mm široká, horní obrys pod anusem v celku mírně vpouklý, kýl zobanu hladký, koneček mírně nadmutý, pak zúžený a stejnoměrně s obou stran a na vrcholu zaoblený ; hrbu není ; zoban tvoří skoro polovinu délky celého článku, jest pozvolna vytažený a zúžuje se stejnoměrně od kořene až ku konci ; spodní obrys jeho jest skoro rovný, basální výřez dlouhý, mělký. Chlupy: basalm Část rozptýleně dlouze chlupatá, na hrbišti několik dlouhých pesíku a ne- kolik kratších chlupů ; pod kýlem zobanu 3—4 dlouhé pesíky, kýl a koneček kolkolem s krátkými jasnými chloupky. Ostny jsou kuželovité, na začatku dlouze ostře vytažené, na konci valně kratší, začínají na 0-27 mm od konce zprvu po 1-3, pak po 4-5-7 asi v 19 příčných řadách, zaupmapce celou stranu zobanu a jdouce až k dolenímu jeho okraji. Anus jest 0_26 mm dlouhý, kolkolem s chitinovým kruhem o dvojitých otvurcich voskový žláz a věnečkem chloupků. Genitální segment jest dlouze trojuhelníkovuty přední strana jest 0-29 mm. úhlovitě do předu v^dažena, horní mírně vpouklá 0-49 »«»>• dlouhá, dolení mírně vypouklá, 0-47 ««> dlouhá, zoban pozvolná dlouze a dosti tence vytažený, na konci ostiý ; p«i Lnce asi 8 příčných řad po 1-2 ostnech, ktere se uplne podobají tv arem oněm na článloi análním a jdou asi ku zadní hmmc střední W řoMrob^srF«s«rsáoi^^^^^ Velikost 2-60 mm. měřeno ku konci složených kndel. Pýii«ú rostlina jest neznáma ; domnívám se ze pro veltou blízkost její ku Ps. pyricola bude to hruška, nebo Ji blízky druh. Zjmsph Hvota, larvy nejsou známy. Početnost: jest známa v jediném kusu. W a 1 k e r Zeměpisné mlíční: známa jest pouze z A„ghe, Poznámka Tediný dosud zachovaly typ F o e s t e f-uv Co . K. K.Limuseum ve Vídní - to hyl^l^e^kteréh^- bohužel JIŽ před 30 lety P**® ^ so deíekten Zustande, vorhandene typische ^erden kann; da aber auch daB die Species darnach meh F o e r s t e r-s Beschreibung hiezu nicht genu^, ^ mehr wieder zu erkennen ^im kusů druhu, jehož 99 a myslím, že prdezitostně bude též možno i blíže se znaky budou souhlasiti se znaky, j 1 „jJ^dati za dobrý. Dle znaků vyslovili o druhu našem, ^te^ý Pm^t^ PoUato- 99 lze pokládat! pieta r ěpičce klavu, delším velikostí, delším “dlem, nedorta* V an. článkem, dvakrát tak hustým oostnemm ]ei delší a protáhlejší; anus u obou druhů jest stejný, stejně oostnění křídla, které znaky hlavně také poukazují na příbuznost obou druhů; druh vicina mihi ukazuje, že kolem typu 'j>yricola se tvoří druhy sobě blízké. Literatura i pieta Foerster A., Psylioden, 1848. pieta Meyer-Důr, Psylioden, Schaffhausen 1871. pieta Loew, Revision d. pal. Psyll., Verh. d. k. k, z. b. Ges. Wien 1882 pieta idem, Katalog d. pal. Psyll., Wiener Ent. Ztg., 1888. pieta Ošanin B., Verzeichnis, St. Petersburg 1907. pieta Ošanin B., Katalog d. pal. Hemipteren, Berlin 1912. pieta Šulc K., Úvod do stud. dr. r. Psylla etc., Věst. Kr. UČ. Spol., Pral pieta Aulmann G., PsyUidarum C^atalogus, Berlin 1913. 19. Psylla pyrisuga Foerster 1848. (Tab. XVIII., Fig. 1.— 11.) Hlava. — Temeno 0-50 mm široké, 0-25 mm ve střední čáře dlouhé vzadu mírně, stejnoměrně vykrojené, přední rohy zúžené, zaokrouhlené dolů ohnuté. Tykadla 1 mm dlouhá. Kužele čelní kratší temene, pouze 0-20 mm dlouhé, ze široké base ponenáhlu -stejnoměrně vytažené, o rovných bocích a rovnoběžných osách, mírně dolů skloněné, na vrcholu zaoblené. Zbarvení: podklad okrový, sienový dle vybarv^ení a stejně potom kresba sienová až temně sépiová, rozplizlá, nepřesně ohraničená, báse a strany kuželů sépiové. Thorax stejně jako temeno zbarvený, kresba rozlehlá ; u vybarvených -jedinců převládá tedy velmi tmavé zbarvení. Hlava a thorax u jedinců podzimních, nepřezimovavších jsou světle- žlutavé s okrovou až oranžovou kresbou. ^ Křídlo přední 3-60 mm dlouhé, 1-56 mm jest největší šířka na začátku zevní třetiny délky. Konec stejnoměrně polokruhovitě zaokrouhlen, přední i zadní polovina oblouku o stejně dlouhém radiu, vrchol oblouku nalézá se v polovici m. cell. Rs. Žilky: C + Sc stejnoměrně obloukovitá, přední okraj stigmální tenký s blanou stigma nešvařený, R 1 samostatně vyvinutý, končí nad polovicí m. cell. M, J?s jen mírně ve střední části do předu prohnutý, M končí nad začátkem zevní 1/3 m. cell. C«l,ikřl + 2, ilř3 + 4 mírně stejnoměrně obloukovité, Cu 1 obloukovitý, zevní Část jeho jest rovnou. Zbarvení žilek: u nevybarvených jedinců celkem světležlutavé, u -vybar¬ vených jsou C Sc, R -[- M Cu, M Cu, R, R\, proximální Části M a Cu, A 2, m. cell. A 2 sytě karmínové, až červenohnědé, ostatní žilky jsou světle karmínové ; u vyschlých jedinců sbírkových stávají se sytě karmí¬ nové ž^ červenohnědými. Žebra jsou na i? + M + C«, 7? a M + Cm něco \'ýznačnější, červenohnědá, na ostatních žilkách jemně nepravidelně a trhaně zbar\’ená. Stigma jest blánité, široké, končí dosti náhle se zúžujíc nad 1/2 m. cell. M. Blanka jest jemná, blanitá, úplně čirá. Ostny povrchové pokrývají všechna pole, všude jsou úzké stejnoměrné bezostné pruhy které jen podél C + Scaií+M + CwaTřv cell. C + Sc jsou ŠHÍ; ve všech polích přistupují skupiny až těsně ku kraji, kde v cell. Rs. M, M 1 + 2 a Cw 1 jsou nízce se stran setnuty (ne tak v cell. i? 1) ; ku zadní vnitřní polo¬ vině strany v i? + M Cw přistupují ostny těsně, bez pruhu ostnů pro¬ stého; ostny stojí ve čtvercích a kosočtvercích na 0 02 mm od sebe. Spo- dinové ostny jsou přítomny pouze v cell. R 1, kterou celou pokrývají až na nízký úsek blanky nad zevní 1/3 Rs. Marginální skupiny jsou přítomny v cell. Rs, ilf , M 1 -f 2 a Cm 1 jsou mnohem užší skupin povrchových a nízké, dosahujíce sotva 1/2 výšky M 1 + 2. Zadní křídlo jest obvykle rodového tvaru, žilky jsou červenohnědé, cell. A něco nažloutlá. Nohy jsou Červenohnědé. Zadek: pláty jsou červenohnědé až tušově ěerné, jich zadní okraje a spojivka karmínové; u nevybarvených jedinců (podzimních) jest zadek zprvu světlozelený, pak žlutavý až oranžový. C? Konec téla. — Genitální článek jest se strany 0-30 mm vysoký a tolikéž dlouhý, do zadu a dolů obloukovitě ohraničený, stejnoměrně rozptýleně chlupatý, sepiově hnědý. Kopulační kleště: jednotlivá větev se strany jest 0-30 mm vysoká, šupinovitá, skoro v celém průběhu stejně, t. j. 0-10 mm široká, konec se náhle zúžuje ve více méně ostrý nebo tupý hrot (dle perspektivy), který jest podélně kýlnatý a do předu obrácený; bočná plocha kleští jest značně vypouklá, přední i zadní obrys jest rovný a spolu rovnoběžný. Shora obrací se větévka ku Čáře střední a zúžuje se dosti rychle v kýlnatý úzký, prostředně dlouhý, do předu zahnutý, ostře špičatý zubec. Ze zadu: přímé větévky jsou vdoleních 3/4 stejně 0-06 mm široké, horní 1/4 jest na vnitřním obrysu náhle vykrojená a tím náhle zúžená ; zevní obrys jest stejnoměrné O, vnitřní dole ostrý piškot. Chlupy jsou stejnoměrně rozptýlené, zvláště hojné a dlouhé na vnitřní dolení 1/3. Zbarvnní černohnědé. Anální segment jest přímý, 0-40 mm vysoký, 0-12 mm široký, s konečkem zúženým a mírně do zadu hnutým, rozptýleně chlupatý, barvy černohnědé. 9 Konec těla. — Anální článek shora krátce klínovitý, konec jest krátce se stran setnutý, koneček zaokrouhlený. Se strany na preaparátech 0-90 mm dlouhý a 0-15 mm v basální části široký; hřbet pod anusem mírně vpouklý, hrb dlouhý, nízký, kýl zobanu mírně vpouklý, skoro rovný, hladký, koneček mírně stejnoměrně zúžený, zaokrouhlený, dolní obrys zobanu rovný, výkroj basální mělký, dlouhý. Zoban vzniká poznenáhlým vytažením, není náhle odsazen. Chlupy: partie pod anusem a dolení polo¬ vina basální části dlouze hustě chlupatá, hrb dosti hustě chlupatý se 3—4 pesíky, jež pokračují dále ještě pod kýlem na zoban v počtu cca 2—3; kýl hrbu zobanu a koneček kol dokola s jemnými krátkými chloupky. Ostny začínají skoro v polovině délky análního článku, právě pod začátkem 16 hrbu ihned se plocha jimi zaujatá šíří tak, že jdou až k samému dolnímu okraji a do 3/4 výše zobanu, zadní pak třetina zobanu jest jimi zaujata celá; ostny stojí po 7 — 8 asi v 30 příčných řadách velmi hustě u sebe, jsou dlouze kuželovité, velmi ostré, na samém konci se silně krátí. Anus jest kratší, cca 0-20 mm dlouhý, kolem s uzavřeným kruhem o dvojitých otvůrcích voskových žláz a věnečkem krátkých chloupků. Genitální segment se strany jest zhruba trojúhelníkovité podoby, nahoře stejnoměrně vpouklý, 0-60 mm dlouhý, vpředu vypouklý, 0-45 mm dlouhý, dole rovněž stejnoměrně vypouklý, 0-50 mm dlouhý ; zoban nevytažený, krátce špičatý. Chlupy: řada chlupů pod horním okrajem v rozloze dvou vnitřních čtvrtin délky, od konce jich dolů do poloviny délky doleního obrysu opět pruh chlupů, konec dole mírně chlupatý. Ostny jsou silné kuželovité, ostré jako na článku análním, sedí pod zadní 1/4 horního okraje těsně asi po 2—3 napříč, pak táhnou pod chlupy asi ve stejné síle středem článku asi do polo¬ viny délky. Zevní pochvy jsou krátké, dosahují sotva konce gen. Článku, vzadu jsou zúžené a zaokrouhlené, u base šupinovitě, v zadní 1/3 jemně podél, uprostřed jemně podél a současně napříč načrtané. Zevní kladélko má tělo 0-03 mm široké, nadliští jemně kosočtverečkované, podliští jemně beránkovitě načrtané, lišta s lišténkou táhnou se středem k hornímu okraji konce, který jest jen mírně nahoru ohnut, silně chitinisován, na konci zaoblen a dole zejkem opatřen. Vnitřní kladélko má obrys trojúhelníkovitě sekáčkovitý s ostřím nahoru obloukovitě prohnutým, koneček utnutý, malý pupíček před koncem a úzkou lištu na dolením okraji. Zbarvení konečných článků až tušově černé, samotný koneček análního článku a horní okraj genitálního segmentu jsou okrově žluté; zevní pochvy jsou barvy sienové. Velikost 3-7—4 mm, jest jednou z našich největších. Vývojová rostlina: Pyrus communis L. Způsob života: přezimuje, z jara se páří, jakmile poupata hrušní v listy se rozvíjejí, 9 časově různě dle počasí a polohy — tak asi v první polovici května— klade vajíčka na mladé hsty po obou stranách vedle hla\Tiího podélného nervu (obyčejně) ; list se kroutí a zůstává ve vývinu pozadu; larvy vyvinují se asi ve 14 dnech a sedí z počátku na listech; po prvém, druhém svlékání sesednou se na mladých výhoncích v kolonie kolkolem tak, že se až taškovitě kryjí ; jich exkrementy v podobě čistých sladkých hojných kapek pijí hltavě různé mouchy( Syrphidae), vosy a mra¬ venci a tím pečují o čistotu jejich; kolonie larev, kterou jsem přenesl do skleněného zvonu se za nepřítomnosti svrchu zmíněného hmyzu tekutými exkrementy zcela zalila a plesnivěla; kol 1. VII. objevuje se již dospělý hmyz, který se svléká bud na větvičce nebo i na listech, kam dospělá larva za tím účelem zatím opět dolezla; vývin jest velmi nesoučasný tak, že lze za určitých okolností nalézti vajíčka, larvy, matky i dcery současně ; vylíhlý hmyz po osušení rozlétne se ihned po celém kraji a táhne k lesům, . kde zprvu poletuje po jehličnatých stromech a později přezimuje v úkrytech ; II 1.1 1 .11 I 17 Z jara ještě nalézáme dospělé přezimovavší 99 na jehličnatých stromech K a vracejí se zpět na hrušky teprve až tyto začnou rašiti. P Larvy popsal nejlépe se správným obšírným životopisem Loe w 1879, I mimo to děje se o nich zmínka začasté pod nepravým jménem (Ps. pyri) í jako u Schmiedberger-a 1827, K o 1 1 a r-a, Taschenberg-a r a j.») Početnost a výskyt", kolem Prahy, ve Východních Cechách a na Té- šinsku objevuje se pravidelně každé jaro ve značném množst\d. Zeměpisné rozšíření: Rakousko, Uhry, Německo, Švýcary, Itálie, Francie, Anglie, Transkaukasie, Japonsko. Poznámka. Popis tento sdělán byl dle jedinců, které jsem sbíral ^ v Michálkovicích, -Těšínsko. Moje typy shodovaly se úplně s jedinci sbírky D u d o v y a typy Loe w-ovými z C. k. Dv. Musea ve Vídni ; z téže sbírky jsem (mimo všechny jiné přítomné jedince) studoval Ps. austriaca Flor, leg., det. Flor, pak Ps. rufitarsis M. D., leg., det. M.-D., Ps. pyrisuga ^ Foerster det. Foerster, org. typ ; všechny tyto typy shodovaly t se úplně s mým popisem a jsou typická pyrisuga. ^ Ps. pyrisuga stojí celkem v systému ojediněle, ač má jisté vztahy ^ ku Ps. crataegi. pyri (Chermes) Schmiedberger, Beitr. z. Natgesch. Ins., 1836. item R b u r g, Die Forstinsekten. pyrisuga Foerster, Psylloden, 1848. austriaca Flor, Zur Kenntnis des Rhynchoten, Moskva 1861. aurantiaca Goureau, Ins. nuis. 1862. pyrisuga M e y e r-D ů r, Psylloden, 1871. rufolarsis idem, ibidem. rutila idem, ibidem. \v" l pyrisuga L o e w, Mitteilungen uber Psyll., Ver. d. k. k. z. b. Ges. VVien, item idem. Katalog d. pal. Faun. geb. Wiener Ent. Ztg 1882 item idem, Revision d. pal. Psyll., Verb. d. k. ’ " ^ item idem, Jugendstadien d. Psyll., ibidem, 1884. . Ges. Wie dem, Jugendstadien d. Psyll.. ibidem. io»4. dem, Neue Beitráge z. Kenntn. d. PsyU. idem, ibidem 1886. idem, Ubersiebt d. Psyll. von Oest.-Ung.. ibidem 1888. Horvátb G., v., Mag. PsyU.. Budapest 1885. D u d a L., Hmyz polokřídlý v Čechách žijící, Praha 1892. Puton, Catalogue Caěn, 1899. Ošanin Verzeichnis St. Petersburg 1907. , inA- Šulc K.,’ Revise Psyll sbírky Dudovy, Čas. mO š u 1 c K.. úvod do studia dr. r. Psylla atd.. Véstník Kr. U6. Spol, Praha 1910. Insekten in Bezug auf Land- .*) K o 1 1 a r, Naturgeschichte < -d G^anlr^unde. I^ipzig Kúnster, Die unseran Ku.tnT,flan.en schědlichee Insekten. Wien I8T1. Pag. 67 (cit. dle L o e w-a 1879). 2 d. pal. Konif., item R e u t e r M. O., Charakteristik d. Hemipterenfauna Soc. Sc. Fenn. Helsingfors, 1908. pyrisuga Ošanin B.. Catalog der pal. Hemipteren, Berlin 1912. pyrisuga Aulmann G., Psyllidarum Catalogus, Berlin 1913. 20. Psylla simulans Foerster 1848. (Tab. XIX., Fig. 1.— 10.) Hlava. — Temeno jest 0-23 mm široké, 0-48 mm ve střední čáře dlouhé, vzadu stejnoměrně mírně vykrojené, přední rohy užší, silně dolů ohnuté, zaoblené a chlupaté. Tykadla 1-20 mm dlouhá. Kužele lelni jsou 0-21 mm dlouhé, ze široké base znenáhla a stejnoměrně zúžené, na vrcholu zaoblené, silně chlupaté o rovnoběžných osách. Zbarveni-, základní barva jest žlutavá až červenohnědá, kresba hnědá až Černohnědá, více méně rozlehlá ; číšky tykadlové a kužele čelní jsou žlutavé až Černohnědé; u vybarvených jedinců převládá temný ton zbarvení. Thorax má základní barvu oranžově žlutou až červenohnědou, kresbu sépiovou až Černohnědou, přesně ohraničenou, velmi rozlehlou ; spodek jest černohnědý. Přední křídlo jest 2-6 mm dlouhé, 1 mm největší šířka na začátku zevní třetiny. Konec křídla jest stejnoměrně zaokrouhlen, vrchol leží v polovině kraje c. Rs, přední i zadní polovina oblouku jest o stejném poloměru. Žilky. C 4- 5c jest stejnoměrně obloukovitá, Rl samostatně vyvinut, uprostřed mírně vypouklý, končí nad insercí M 1 + 2, Rs jest ve střední své části mírně do předu vpouklý, končí nad polovicí m. c. iVf 3 + 4, M stejnoměrně obloukovitá, končí nad začátkem zevní 1/3 m. c. Cm 1 ; M 1 + 2, M 3 + 4 mírně prohnuté, Cu 1 stejnoměrně obloukovitý. Zbarvení žilek: C + 5c, celý kraj , R + Cm, jR, i? 1 a někdy Ml + 2, M3-f-4 Cm 1, Cm 2, červenohnědé, nebo světle hnědé, Rs, M + Cm, M, Cu, někdy pak M 1 + 2, M 3 4, konečně konec A 2 jsou černohnědé až černé ; ,jsou-h žilky světlejší, tedy jsou znatelná černohnědě zbarvená žebra, jsou-li žilky temné, nelze jich pak rozeznati pro stejnoměrné zbarvení obou. Stigma jest vyvinuté, blanité, teprve ku konci se zúžující, celkem stejnoměrně a to dosti široké, žlutavě zakouřené. Blanka jemná, čirá, začasto více méně silně zakouřená ; v c. C + 5c jest zakouřen pouze vnitřní roh, v cell. Cu jsou široké temné pruhy podél obou stran (přední i zadní) sut. analis, zadní zaČasto s většími, menšími okénky; v ostatních polích zaujímají zakouřeniny pouze střední 1/3 šířky polí, jsou tedy značně užší než pole ostnů povrchových (viz níže) ^vc.Rl zakouření nedosahuje kraje, ale končí před ním (kdežto v c. Rs, M, Ml + 2,ilf3 + 4aCMl dostihují stíny krajů), proximálně se náhle zúžuje a končí nad polovinou délky i?s; v c. Rs jest náhlé zúžení nad koncem M 1 + 2, v cell. M by vyplňoval stín v udané svrchu šíři celé pole, ale nad vrcholem Cm^ jest náhlým zúžením s obou stran pf eiván ; v ceU. Cu 1 zachovivá zakouřeni v Stálost zakouření jest velmi malá, někdy nem po nem ve vžtómě poli ani stopy; ale i v takovém pHpadé, kde všudy vymizelo, pruhy P^el s«ť analis bývají. Ostny povrchové jsou ve všech pohch; v cell. C + ic jest malá sk^ina středová, pak jedna ve vnitřním, druha ve vnějším rohu a všechny tyto tři mohou býti budto odděleny nebo spojeny; mezi num a žilkami jest veliká nepravidelná ostnů prostá plocha (pruh ; v c«tatnich polích jsou široké pravidelné bezostné pruhy; ostny V' ^ L kraji, ale nechávají podél m.c.Ri úzký bezostny pruh ; nad M jest náhle LžL’skupiny až ná jeden osten, v r Cu k ié + M + těsně; ku krajům jsou skupiny povlovně zuzeny v c. Rs. M,M + Aí 3 + 4 a Cu 1. Ostny stojí stojí ve čtvercích na 0-02 mm od seh^ SP®’ dinových ostnů není. Marginální skupiny jsou přítomny v cell. Rs M Jíí 1 + 2, M 3 + 4, a Cm 1, jšou tak široké jako skupiny povrchové, dosa- Taífií* um obvykle rodového typu, má hnědé žilky a zakou- Nohv jsou žlutavé, červenohnědé až černohnědé. Zadek-, dorsální i ventrální sklerity jsou černohnědé až zuplna čeme, s úzkým zadním okrajem karmínově až indicky červeným a stejne zbar- venou Jito. — Genitálni segment se strany jest 0-25 mm vysoký a tolikéž dlouhý, do zadu a dolů stejnoměrně obloukovitě omezený, rozptý¬ leně chlupatý, černohnědý. Kctulačni kleště: se strany jest IfJnotliva větévka přímá, 017 mm vysoká, uprostřed nejširši, dolu mene, nahoru ruce zúžená s koncem poněkud do předu zahnutým, nahoře zaokrouhleným, pod samým vrcholem v předu v krátký ostrý zoubek vytaženým; pr^ obrys jest mírně obráceně S-ovitý, zadní stejnoměrné obloukovitě vypoi^y. Shora- větévky obracejí se střechovitě ku čáře střední, ponenahlu se zuzuji a konči zubcem dovnitř rovně uťatým, vzadu zaokrouhleným, vpreihi v krátký ostrý, do předu směřující hrot vytaženým. Ze zadu: u ba^ nejširši větévky^se ponenáhlu k vrcholu zúžují a stejnoměrně ku čáře střední ohýbají koneček je^ch jest zaokrouhlen, zer-ní obrys sevřených klesti I®** kruhovitý, vnitřní ostře elliptický ; není límcovitych rozsirenm, nem laloku. Chlupy rLptýlené, zvláště hojné a dlouhé na zadním okraji. Zba^em černo¬ hnědé. AnáM segment jest přímý s koncem mírně zúženým a do zadu za¬ hnutým 0-35 mm vysoký, 0-12 mm široký, rozptýleně chlupatý, cemohnedy. 9 Konec těZ - Análni segment shora jest krátce kUnovitý kol anusu nadmutý, kouec krátce se stran setnutý. Se strany nap^p^tech v louhu vyvařených a glycerinu montovaných 0-62 mm dlouhý, basalni část 017 mm široká ; horní obrys jest celý stejnoměrné vpukly,_hrbu nem, kýl zobanu hladký, koneček jest zaoblený, spodní strana mirne '7Po^^. Ssálni zářez jest hluboko, skoro pravoúhle vykrojeny, tak ze ze sp^ jest zoban náhle odsazený ; celý zoban tvoři asi jednu třetinu cele délky 20 Článku. Chlupy: řídké, rozptýlené, dosti dlouhé Chlupy na basální části, na hrbišti 3 — i mohutné pesíky a nmožství krátkých chloupků ; pod kýlem zobanu 3 — 4 kratší pesíky, kýl zobanu a celý koneček dokola s mnohými krátkými chloupky. Ostny začínají na 018 mm od konce zprvu jako ostnité chlupy, pak ihned následující samotné ostny jsou dlouze kuželovité, štíhlé, velmi ostré, vzadu a dole jsou kratší ; stojí po 3 — i asi v 10 příčných řadách! Anus jest velmi prostranný, 0-25 mm dlouhý, kolkolem s uzavřeným chitinovým kruhem o dvojřadých otvůrcích voskových žláz. Genitálni segment jest podoby zhruba trojúhelníkovité; horní strana měří 045 mm a jest před koncem mírně, ale zřejmě lalokovitě rozšířená ; přední strana měří 0-28 mm, dolní 0-37 mm se zřejmým hrbem, zoban jest ostroúhlý, kratší, rovný. Chlupy dosti dlouhé, rozptýlené, pokrývají celou plochu článku, vynechávajíce asi nejpřednější 1/4. Pod horním okrajem zobanu jest asi 6 — 8 ostnů. Zevní pochvy přesahují genitálni článek a nedosahují konce análního článku, vzadu jsou uťatě zaoblené, u base krátce vlnitě, v konečné části jemně podél načrtané. Zevní kladélko má tělo 0 03 m'tn široké ; lišta s lišténkou táhne se středem ku hornímu okraji konce, jenž jest 0-12 mm dlouhý, nahoru ohnutý, se zejkem na spodní straně, silně chitinisovaný ; nadliští kladélka jest jemně kosočtvercované, podliští na¬ črtané beránkovitě. Vnitřní kladélko jest sekáčkovitě trojúhelníkovité, na konci uťaté a zaokrouhlené, s úzkou lištou na spodním okraji a pupíčkem horní délka má 0-12 mm, Zbarvení konečných článků jest černohnědé. Velikost: cca 3 mm. Vývojová rostlina: nepochybně Pyrus communis L., sec. J. S c o 1 1 a Pyrus malus L. sec. L o e w; alespoň byla na nich sbírána. způsob života jest neznámý; dospělý hmyz byl sbírán v létě od VI. — X. v Anglii. Larvy popsány nejsou. Početnost známých jedinců jest nepatrná, jest velmi vzácnou. Zeměpisné rozšíření: Rakousko, Pressbaum, Rakousy Dolní, Ně¬ mecko, Uhry, Itálie, Francie, Anglie. Poznámka. Popis tento sdělán byl dle typů L o e w-ových sbí¬ raných v Dolmch Rakousích ; ve sbírce c. k. Dvorního Musea ve Vídni jsou typy F o e r s t e r-ovy simulans a argyrostigma sbírané v Aachách, pak typy Scott-ovy z Lee v Anglii; všechny tyto jedince jsem viděl a všechny shodovaly se úplně s mým popisem. Ps. simulans jest význačná dobrá species a lze ji zařaditi blízko ku Ps. pyri a pyrarboris mM, vzhledem ku které se jeví typem rozhodně primitivnějším. simulans Foerster, Psylloden. 1848. argyrostigma idem, ibidem. 5ím«/ans Meyer-Důr, PsyUoden, Schaffhans< argyrostigma idem, ibidem. 1871. lilii I ;; kenntnis d. P^lloden ibidem 1886. Uebersicht d. Psylloden v. Oest. Un*., IS”, rváth G.. V., A Magyarorszagi Psyllidakról, Budapešť 1885. vvards J.,' Hem. Hom. Brit. Islands. London 1896. ton, Catalogue, Caěn 1899. min, Verzeiclinis d. pal. Hem.. St. Petersburg 190 k min Katalog der pal. Hemipteren, BerUn 1912. « ^ , íc K ,' Cvod lo stud. druhů r. l^ylla atd., V&t. Kr. C. U6. Spol.. mann G., Psyllidarum Catalogus, Berlin 1913. 21. Psylla bidens Sulc 1907. (Tab. XX.. Fig. 1.— 10.). Hlava - Temeno ploché vzadu na 0 07 mm hloubky stejnomérné vykrojené, 0 50 mm široké, 0 20 mm ve střední čiře “I'""**'’ 7zadních rozích, přední rohy dolů ohnuté a zaokrouhlené. ““ dlouhá, éernohnědá, base 2. Slánku, konečky 3., 4 5 ^ep^ smolové černý. Kužele Mní jsou stejnoměrné k zaoblenému vrcholu pozvolna zúžené, o rovných stranách, mirne dolu sMontlro is l^ dlouhé, rozptýlené, chlupaté. zák^d temene iest citrónově žlutý, kresba rozlehlá, ohraničena, na ternem ěernohne s fialovým nádechem, indicky červená, střední čára, přední Číšky tykadlové sepiově hnědé, base a špička kuželu jsou e základ citrónové žlutý, až světle ind. širokou, rozlehlou, černohnědou ; černohnědý ton také převládá v celkovém *^'*'"”pwni křídlo jest 2-90 mm dlouhé, a na začátku zevní 1/3 1-20^ mm široké což jest největší šířka. Konec stejnoměrné zaokrouWen, pre(M poltina louku o’ radiu néco kratším než zadní, vrchol kMla nde- ^ v polovině m. cell. Rs. Žilky. C + Sc silná, v zeviti polovme *oro rovna. R 1 v celé své délce vyvinut, nesplývá se stigma, konci nad inserci C« 1, Rs ve své střední třetině mírné do předu protout. M ^ kovitá, končí nad začátkem zevní 1/3 m. cell. Cu 1, M + . stejnoměrně mírné prohnuté. Cu 1 obloukovitý, v zevní polovme skoro rovný Zbarvení žUek: C + Sc světle žlutohnědá, ostatní žilky svetlehnede r^/sív černohnědé, hlavně ve střední třetině kHdla; žebra vyvinuta, kde jsoulky světlejší, černohnědá, kde tmavší, splývají v jedno se sepiovyin rrve^Luky.’shg«ublaníté, vyvinuté, užší 1/3 Rs (neboU nad insercí Cu 1). Blanka jemná se stíny , v cdl. C + oc není stínu vůbec, v ostatních zaujímají střední podélnou třetinu poli, 22 a zachovávají celkem tvar polí, v cell. R 1 nepřistupuje stín k okraji, v cell, Rs končí ostře nad vrcholem M, v cell. M jest nad vrcholem Cu 1 přerván, ku krajům jsou stíny značně zúženy tak, že se jich dotýkají skoro jerí v jednom bodě, v cell. Cu jest stín podlouhlý v praesuturální části podél sutury nadist. konci s intensivní skvrnou a mimo to jest špička části post- suturální intensivně zakouřená. Ostny povrchové jsou vyvinuty jen jako malá skupina v zevním rohu a malá skupina středová (obě někdy spojené) v cell. C + Sc, pak jest jimi pokryta cell. Cu až na široký bezostný pruh podél přední hranice ; všude jinde povrchových ostnů není. Spodinových ostnů není. Marginální skupiny ostnů jsou vyvinuty v cell. R\, Rs, M. M 1 -{- 2 a Cu 1, jsou úzké, u base něco rozšířené, v polovici výšky vbo- čené, dosahují asi poloviny délky M 1 + 2. Zadní křídlo jest obvykle rodového typu, průběhu žilnatiny i zbarvení. Nohy jsou světle žlutohnědé, stehna černohnědá. Zadek: sklerity jsou tušově černé, s uzounkou karmínovou páskou na zadním okraji; spojivka jest karmínově červená. cJ Konec těla. — Genitální segment se strany jest 0-25 mm vysoký, a tolikéž dlouhý, do zadu dolů stejnoměrným obloukem ohraničený, roz¬ ptýleně chlupatý, černohnědý. Kopulační klestě: jednotlivá větévka kleští se strany 0 - 14 ww vysoká, přímá, vpředu i vzadu vypouklá, v celku soudko¬ vitě vydutá, uprostřed nejširší, nahoru i dolů něco zúžená, zakončující nahoře krátkým, ostrým, do předu obráceným zubcem. Shora; široké vyduté větévky ohýbají se ku čáře střední, zúžují se a zakončují dvěma těsně za sebou stojícími, tupě zaoblenými, do předu, krátce ohnutými zubci; přední z nich jest dvakráte delší zadního, tak že tento jakoby z onoho vyrůstal; volné prostory mezi nimi není, jen zářez. Ze zadu: větve jsou u base nejširší, k vrcholu se stejnoměrně zúžují a ohýbají ku čáře střední; zevní obrys jest čistě kruhovitý, vnitřní jest dlouhá ostrá eUipsa; šíika zevního obrysu v polovině výšky jest 0 16 mm. Zbarvení kleští jest černohnědé, chlupy jsou rozptýlené, na zadním okraji hojnější a delší. Anální segment jest 0-35 mm vysoký, 0-15 mm široký, přímý se zúženým, do zadu nachýleným koncem, rozptýleně chlupatý, černohnědý. 9 Konec těla. — Anální segment jest shora krátce klínovitý, velmi robustní, u báse velmi široký, pod anusem se stranněcovbočený, konec jest široký, velmi krátce se stran setnutý, široce, tupě zaokrouhlený. Se strany na praeparátech jest celkem 0-62 mm dlouhý, šířka basální části obnáší 0-22 mm. Horní obrys spadá ke konci celkem rovně, a hrb jest jen nepatrně naznačen ; zoban jest trojúhelníkovitý, plynule z basální Části vznikající, u base 013 mm široký (dvakráte tak Široký jako u Ps. simulans), do zadu se stejnoměrně zúžuje, kýl jest hladký, koneček ze široka zaokrouhlený, dolení obrys zobanu rovný, v proximální části mírně vroubkovaný, basální výřez jest krátký, hluboký, skoro pravoúhlý. Chlupy hojné, středně dlouhé pokrývají rozptýleně řídce basální část, na hrbu 3 dlouhé silné pesíhy a několik kratších chlupů, pod kýlem zobanu 3 — 4 kratší pesíky a několik 23 krátkých chloupků, horní obrys Článku a koneček kol dokola s krátkými jasnými chloupky. Ostny poměrně krátké, válcovité, s dlouze vytlenou špičkou začínají na 0-32 mm od konce, a jdou po 3—4—5 asi v 16 příčných řadách, dosti řídce od sebe, zaujímajíce celou dolní polovinu zobanu a jdouce až těsně ku dolnímu okraji; jest jich v celku asi 58. Anus jest vehce prostranný, 0-30 mm dlouhý, velmi široký, kolkolem s chitinovým pásem o dvojitých otvůrcích voskových žláz a věnečkem chloupků. Geni- tální segment jest se strany podoby celkem trojúhelníkovité, horní strana jest 045 mm, dlouhá nad koncem vpoukle vybraná, před polovicí délky lalokovitě zaokrouhleně dosti značně vytažená, přední strana 0-35 mm vysoká a do předu úhlovitě lomená, dolní strana jest skoro rovná, s hrbem sotva naznačeným, zoban ponenáhlu vytažený, ostrý, rovný. Ostny stojí pod horním okrajem zobanu po 1 — 2 — 3 v několika jen příčných řadách řídce od sebe, do předu středem desky až asi do poloviny délky, jsou stejnotvaré s ostny článku análního. Chlupy jsou dosti dlouhé, řídce rozptýlené, na dolním obrysu, na hrbišti, odtud nahoru směrem k hornímu rohu a odtud zase do zadu Částečně nad ostny až pod lalok horní strany. Zevní pochvy dosahují konce gen. článku, jsou vzadu uťaté zaokrouhlené, v basální polovině šupinovitě, v distální jemně podélně načrtané. Zevní kladélko má tělo široké, nadliští jemně kosočtverečkované, podliští načrtané, hšta táhne se středem ku hornímu okraji konce, který vzniká u base náhlým zúžením, jest v dalším průběhu celkem stejně široký, nahoru prohnutý, na konec zaoblený, dole se zejkem 0-13 mm od konce vzdᬠleným. Vnitřní kladélko jest dlouze trojúhelníkovitě sekáčkovité, s ostřím nahoru prohnutým, zaobleně uťatým koncem, úzkou lištou na dolníni okraji s pupíčkem. Zbarvení obou konečných článků jest černohnědé a žlutohnědé. Velikost: 4 mm, měřeno ku konci složených křídel, tedy poměrně jedna z velikých. Vývojová rostlina není známa, jest to asi hruška, soudě dle příbuznosti s Ps. Pyri, simulans etc. Způsob Uvota není znám, byla sbírána 4. XI., tedy asi přezimuje. .Larvy jsou neznámy. Početnost a výskyt: znám celkem 3 kusy, 2 9 a 1 cf. leg. L. Lombard coll. Dr. L. Melichar, Brno. Zeměpisné rozšíření: známo jest jediné naleziště Serres, Hautes Alpes, Poznámka. Popis můj sdělán byl dle svrchu uvedených tří jedinců. Ps. bidens jest velmi blízká ku Ps. pyri i křídlem i samčími kleštěmi, myslíme-li si zakončení těchto u pyri vytažené a do předu ohnuté, i tvarem 9 genitálního Qánku, který naznačuje již nahoře lalokovité rozšíření a vykrojení okraje pro pyri tak význačné. Orgány Ps. bidens jsou tedy primitivnější, ony Ps. pyri dají se z těchto velmi dobře odvoditi gradací, bud větším zúžením, vytažením, bud vykrojením. 24 Literatura a synonymie. iíťžíMí šulc K., Nové zvěsti o Psyliách, Acta Soc. Ent. Boh., Praha 1907. hidens idem. Úvod do studia druhů r. Psylla etc;. Vést. Král. Česk Uč Spol Praha 1910. ' ' ^ Udens Ošanin B.. Verzeichnis (Nachtráge), St. Petrograd 1910. hidens Ošanin B.. Katalog der pal. Heraipteren, Berlin 1912. hidms Aulmann G., Psyllidarum Catalogus, Berlin 1913. 22. Psylla horváthii Šulc 1913. (Tab. XXI., Fig. 1.— 5.). Hlava. — Temeno ploché, vzadu stejnoměrně, mělce vybrané, 0-46 mm mezi očima široké, 0-22 mm ve střední čáře dlouhé, zadní očka těsně v zad¬ ních rozích, přední rohy zúžené a mírně dolů skloněné. Tykadla l mm dlouhá. KuMe čelní jsou pouze 0-18 mm dlouhé, ze široké base náhle stejno¬ měrně zúžené, na vrcholu tupé, mírně dolů skloněné o parallelních osách, chlupaté. Zbarvení-, podklad temene jest žlutobílý, kresba červenohnědá,’ rozlehlá, ohraničená, tykadla žlutočervená s nahnědlými konci a zcela černohnědými posledními dvěma články ; kužele Čelní žlutohnědé, u base a pod vrcholem černě nahnědlé. Thorax jest zbarven podobně jako hlava; žlutobílý až světlečervený podklad, červenohnědá až černohnědá ohraničená rozlehlá kresba. Třední křídlo jest 2-50 mm dlouhé, 1 mm jest největší šířka na začátku }JV zaokrouhlený, přední polovina oblouku jest kratší a křivější než zadní, vrchol spadá do poloviny m. cell. Rs. Žilky: C Sc jest silná, skoro stejnoměrně obloukovitá, přední okraj stigmální skoro rovný, R 1 samostatně vyvinutý, končí nad insercí Cul; Rs jen mírně ve střední 1/3 do předu vyhnutý, celkem s osou křídla rovnoběžný, končí nad insercí M 1 -f 2, M stejnoměrně obloukovitá, končí za insercí Cu 1, MI + 2, ilf3-l-4 delší mírně obloukovité, Cu 1 obloukovitý v zevní 1/2 rovný. Zbarv^ení žilek jest červenohnědé, ve vnitřní polovině křídla světlejší ; žebra jsou černohnědá, v zevní polovině silnější, ve vnitřní tenčí. Stigma jest blanité, jemnými ostny hustě pokiyté, dosti široké, dlouhé, u konce ponenáhlu zúžené a zakouřené. Blanka jest jemná. Čirá, jen část její jest zakouřena u zevního konce sut. an. (špička klavu). Ostny: povrchové ostny jsou vyvinuty pouze v cell. Cu a tu stojí ještě ve velmi nepravidelných čtvercích a kosočtvercích, značně řídce od sebe (až na 006 wm), podél přední strany pole pak jde široký ostnů prostý pruh; v ostatmch polích chybějí ostny zúplna. Spodinových ostnů není vůbec! Marginání skupiny ostnů vyvinuty jsou v cell. Rs, M, ilf 1 + 2, a Cm 1, jsou nízké, sotva 1/3 délky M 1 + 2 dosahující, úzké na jednu 1/2 šířky pole, obrysu skoro široce ellipsovitého. Zadní křídlo obvyklého tvaru, nahnědlých žilek a zakouřenou cell. A. Nohy jsou žluto až červenohnědé, stehna zvláště zadní s černohně¬ dými šmouhami. Zadek červenohnědý až černohnědý, spojivka karmínová. C? Konec těla. — Genitálni segment se strany jest 0-18 mm vysoký a 0-25 mm dlouhý, nahoře mírně vpuklý, vzadu utnutý, do zadu dolů obloukem omezený; chlupy rozptýlené, barva černohnědá. Kopulační kleUé: se strany jest jednotlivá větev přímá, 0-15 mm vysoká, uprostřed výšky nejširší t. j. 0-05 mm, vzadu jen zcela mírně vypouklá, skoro rovná, vpředu značně \'ypouklejší, vně mírně vydutá, v hoření 1/3 ku konci zúžená, konec jest nahoře ze zadu do předu zaokrouhlen a do předu ostro- úhle vytažen. Shora: stejnoměrně se zúžující větévky sklánějí se ku čáře střední a něco ku předu, a končí dvěma stejnými krátkými, kuželovitými zubci; tyto jsou dohromady i s mezizářezem jen 0 025íwm široké. Ze zadu: u base nejširší větévky se zúžují, .zejména značně v poslední 1/3 výšky zevní obrys jest skoro dokonale kruhovitý, vnitřní jest podoby úzkého O, uprostřed mírně s obou stran vpuklého. Chlupy hojné, rozptýlené, zejména na vnitřní straně a zadním obrysu. Barva žlutohnědá, zubce jsou černo¬ hnědé. Anální segment jest 0-10 mm široký, 0-35 mm vysoký, přímý, s mírně do zadu ohnutým koncem, který jest rovně uťatý; rozptýleně chlupatý, žlutohnědý. Velikost-. 3 mm. Q Jest neznáma. Bionomická data jsou neznáma. Zeměpisné rozšíření: Hungaria, Szent-Gyorgy, (Prešpurk, Pozsony), leg. H o r v á t h, coU. Museum Nationale, Budapešt. Poznámka. Druh tento poslán mi byl laskavě panem G. H o r- V á t h-em, ředitelem Národního Musea v Budapešti určený jako salicicola Foerster, ve dvou jedincích ((J). Ps. Horváthi vyniká blízkou příbuzností ku Ps. pyri, simulans a zvláště hidens Šulc, od kteréž poslední se liší tím, že -na křídle v polích nemá stínů (až na zakouřenou špičku klavu), a nižšími, širšími skupinami ostnů marginálních; c? kopulační kleště jsou se strany značně užší (0-08 mm, 0*05 mm), jen mírně vyduté, nikohv však soudkovité, s koncem shora po¬ vlovně zúženým a dvěma stejně krátkými zubci opatřeným, kdežto u hidens přední zub jest značně delší a oba v celku mnohem širší než u naší nové sp. (0 04 : 0-025 mm) ; zářez mezi zubci u hidens jest uzounký, štěrbinovitý, u horváthi trojúhelníkovitý, u vchodu jako base zubců stejně široký. Q mně bohužel známa není, snad i tu se najde ještě dosti odlišných znaků v ustrojení konce těla a ústrojích kladélkových. Literatura a synonymie. salicicola H o r v á t h, Suplementum ad faunam Hem. Hungariae, Ann. Mus. Nat. Hungarici, Budapešť 1907, pag. 505. Horváthii, Šulc, Zuř Kenntnis einiger Psylla-Arten aus dem ungarischen National- Museum in Budapešť, ibidem 1913. 23. Psylla Vasirevi n. sp. Sulc. (Tab. XXn., Fig. 1.— 10.). Hlava. — Temeno jest vzadu mírně, stejnoměrně vykrojené, a 0-37 mm široké (s očima 0-60 mm), ve střední čáře 0-17 mm dlouhé, s mírně protáh¬ nutými a na konci zaokrouhlenými předními rohy. Tykadla jsou 0-80 mm dlouhá. Kužele čelní jsou jen 0-14 mm dlouhé, čistě kuželovitého tvaru, o rovnoběžných osách, mírně dolů skloněné, rozptýleně chlupaté. Barva: temeno souvisle Černohnědé zbarvené, jen na předním okraji a kolem zadních očí běložluté, tykadla běložlutá, jednotlivé Články jsou na koncích nahnědlé, poslední dva jsou zcela Černohnědé; kužele čelní jsou zcela bílé, slabě nažloutlé. Thorax. Prothorax má štít zcela bílý nebo slabě zažloutlý, mesoscutum jest žlutobílé s rozlehlou černohnědou ohraničenou kresbou ; pleury a spodek jsou běložluté. Přední křídlo jest 1-90 mm dlouhé, největší šířka jest na začátku zevní třetiny a měří 0-90 mm. Přední okraj křídla jest mírně obloukovitý, konec křídla jest skoro stejnoměrně zaokrouhlený, vrchol leží právě v polovic m. cell. Rs. Žilky: C -f 5c jest skoro rovná, R 1 jest V5rvinut samostatně, v určité vzdálenosti od předního kraje stigmálního, s nímž se ponenáhlu sbližuje až splývá nad ústím M 3 -f 4; Rs prochází stejnoměrně s osou křídla, jest mírně vlnovitě prohnut a ústí nad insercí M 1 2; M jest krátká, stejnoměrně obloukovitá, končí nad začátkem zevní 1/3 m. cell. Cu l; M 1-1-2, Af3-l-4 jsou dosti dlouhé, mírně prohnuté ; Cu jest rovný, končí právě v 1/2 mezi klaválním marginálním kloubem a insercí Cu 2 ; Cu 1 jest značně prohnutý, v zevní polovině rovný; Barva žilek jest bledě nažloutle bílá, žebra jen zcela vláskovitě nahnědlá ; konec ^ 2 a přilehlá k ní Část klavální blanky jsou sytě černohnědé tvoříce poloměsíčitou skvrnu. Blanka jest čirá, až na právě popsanou skv^mu. Ostny: povrchové ostny pokrývají všechna pole ; vedle žilek nechávají široké ostnů prosté pruhy, ku kraji jsou v cell. Rs, M \ 2, M d. Cul zúženy, v cell. R 1 ze¬ vního kraje vůbec nedosahují; kromě toho sluší podotknout!, že skupina ostnů v cell. C 5c jest vůbec jen malá a centrálně ležící a potom, že ostnitá pole v cell. R\ o. Rs proximálním směrem se ponenáhlu zúžují až mizí. Spodinových ostnů není; marginální skupiny jsou V3rvinuty v cell. Rs, M ^ Cul, jsou tak široké jako povrchová pole a dosahují 2/3 délky Ml +.2. Zadní křídlo jest ze zadu do předu zaokrouhlené se zakouřeným polem análním. Nohy jsou žlutobílé. Zadek má tergity světle žluté, hnědě skvrnité a to tak, že pivní tři články mají hnědou rozplizlou skvrnu uprostřed, následující tři po párovité skvrně postranní; skvrny na 6. tergitu jsou nejrozlehlejší. C? Konec těla. — Genitální segment jest se strany 0-18 mm dlouhý a tolikéž vysoký, do zadu dolů zaokrouhlený, nahoře mírně vlnitý, mírně rozptýleně chlupatý, žlutobílý. Kopulační kleště: jednothvá větev se strany jest 0-10 mm vysoká, celkem přímá, v dolní třetině nejširší, dolů méně, nahoru více zúžená, vzadu s rovným skoro obrysem, vpředu dole silně vypouklá, nahoře vpuklá ; na vrcholu ze zadu do předu zaokrouhlená a zde krátce ostře vytažená. Shora: větévky se stejnoměrně ponenáhlu zúžují a končí dvěma zubci, mezi nimiž jest tupoúhlý výkroj ; oba zubce jsou konické, na vrcholech mírně zaoblené; zadní zubec jest však hmotnější předního, který jest zase poněkud na ven a do předu vyvrácen. Ze zadu: široké větve se ponenáhlu ku konci zúžují a konci dosti ostře ; zevní obrys sevřených kleští jest kruhovitý, spíše trochu Širší než vyšší; obrys jest úzce šestiúhelníkovitý. Chlupy jsou rozptýlené, zvláště hojné a dlouhé na zadním vnitřním kraji. Bar\'a žlutavá, zubce Černohnědé. Anální segment jest 0-25 mm vysoký, a 0-09 mm široký rovný, mírně na konci do zadu ohnutý, hojně chlupatý, barvy žlutavé. 9 Konec těla. —Anální segment shora krátce klínovitý, na konci krátce se stran setnutý a na špičce zaokrouhlený. Na praeparátech 0-47 mm dlouhý a 0 15 mm vysoký; horní obrys pod anusem mírně vpouklý, pak rovný, konec zaokrouhlený, zoban tvoří asi 1/3 délky, jest dole mírně vypouklý,, u kořene má výkroj ; basální část Článku jest mírně chlupatá, na hrbišti jsou 4 dlouhé chlupy, dále na zobanu pod horním okrajem další 4 středně dlouhé pesíky ; horní okraj s jemnými chloupky ; koneček mírně chlupatý ; ostny začínají na zobanu 015 mm od konce, tvoří asi 12 — 13 příčných řad o 1, 4 — 5 ostnech; ostny jsou kuželovité, ostře vytažené. Anus jest 0-20 mm dlouhý, kolem s uzavřeným pásem o dvojím uzavřeném kruhu otvůrků voskových žláz; kolem jest věneček malých chloupků. Genitální segment měří nahoře 0-35 mm, a jest rovný, před koncem mírně vpuklý, dole 0-28 mm a stejnoměrně vypouklý, vpředu 0-25 mm a do předu úhlo- vitě vypouklý; basální Část jest ve středu svém mírně chlupatá, odtud pod horním okrajem a při dolním táhne se do zadu řada delších chlupů ; ostny stejnotvnré s oněmi na článku análním jsou asi po jednom v řadě a jest jich asi 12; zoban jest mírně nahoru zahnutý a není odsazen. Zevní pochvy kladélkové jsou do zadu něco zúženy, na konci zaobleně uťaté, ne¬ přesahují konec genitálního článku; jsou vzadu nahoře jernně podél na¬ čítané a u base osténky pokryté. Zevní kladélko jest v nadliští jemně koso- čtvercované, v podliští jemně podélně načrtané, hšta s lišténkou táhnou se středem dosti silného těla, které se vzadu náhle úží v nahoru ohnutou, silně chitinisovanou konečnou část, s přišpičatělým koncem a zejkem na spodní straně. Vnitřní kladélko má konečnou část sekáčkovitého tvaru, jejíž hoření obrys měří 010 mm délky. Zbarvení obou konečných článků žlutavé, kolem anusu a na koncích nahnědlé. Velikost 2-50 mm měřeno ku konci složených křídel. Živná rostlina: hruška; doba sběru: 15. VI. 1913. 28 způsob života a larvy nejsou známy. Výskyt: našla se jenom jednou, ve 3 kusech. Geographické rozšíření: Turkestan (Taškent). Poznámka. Velice zajímavou tuto Psyllu jsem obdržel od p. Ivana Vasďeva z Petrohradu se svrchu uvedeným udáním o nalezišti a rostlině, na které byla sbírána. Morfologicky patří tato nová Psylla nejblíže ku Psylla bidens Sulc a Horváthii Sulc ; od obou rozeznává se už menší velikostí, svým nápadným zbarvením, dále liší se od obou současně oostněním křídla a od bidens zvláště tím, že blanka kndelní jest čirá. ď kleště jsou tak úzké (štíhlé) jako u Horváthii, ale zakončující zubce nejsou stejné a stejnosměrné, nýbrž přední jest slabší a trochu ven a do předu vyvrácený. Dovoluji si dedikovati tento nový zajímavý druh jeho objeviteli p. J. Vasďevu v Petrohradě. Literatura. Šulc, Nové zvěsti o Psyllách, Časopis č. ent. spol. v Praze 1907. Sulc, Zuř Kenntnis einiger PsyUa-Arten aus dem ungarischen National-Museum in Budapešť, Annales Musei Hungarici, Budapešť 1913. 24. Psylla costalis Flor 1861 = pyrastri L o e w 1879. (Tab. XXIII.. Fig. 1.— 10.). Hlava. — Temeno jest 0-23 mm dlouhé, 0-45 mm široké, vzadu stejno¬ měrně vykrojené, přední rohy zúžené, zaoblené a dolů ohnuté. Tykadla 1 mm dlouhá. Kužele tělní jsou ze široké base ponenáhlu vytažené, na konci zaoblené, více méně divergující, celkem v rovině temene ležící, tedy velmi málo skloněné, 0-20 mm dlouhé, hustě chlupaté. Zbarvení u nevy- barvených: základní barva temene světlezelená, na spodině kuželů rozplizlá, neurčitá kresba temene okrově žlutá (cf. costalis Flor), později až hnědá i hnědě fialová (cf. nobilis M. D.) ; u vybajr\nných: základ oranžový až cihlově červený, kresba černohnědá (na temeni často v podobě ohrani¬ čených pruhů nebo sk\^m), base a špičky kuželů, tykadlové číšky černo¬ hnědé, stejně jako střední čárá temene a jeho přední kraj. Thorax jest zbarven obdobně, převládá celkem rozlehlá, vyvinutá kresba, ze základní barvy jest málo viděti; spodek jest černohnědý, žlutě a Červenohnědě skvrnitý. Přední křídlo jest úzké, 2-50 mm dlouhé, největší šířka obnáší 1 mm) konec křídla jest stejnoměrně zaokrouhlen, předm' polo\dna oblouku jest jen nepatrně plošší, vrchol nalézá se v polovici m. cell. Rs. Žilky: C + Sc jest plošší, stejnoměrně obloukovitá, přední kraj stigmální jest samostatně \y\’inutý, skoro rovný, R 1 úplně samostatný, končící nad polovicí m. cell. M ; Rs jest skoro rovný, jen nepatně ve střední 1/3 do předu prohnutý, M stejnoměrně obloukovitá, končí nad začátkem zevní 1/3 m. cell. Cu 1, MlH-2, Ař3 + 4 mírně prohnuté. Cm 1 v zevní polovině rovný. Zbarvení žilek jest u nevybarvenců světle zelené, později žilky hnědnou, hlavně v zevní polovině křídla; u jedinců zcela vybarvených jsou R + M Cu, R světle žlutohnědé, ostatní žilky temně sienově hnědé. Žebra až na R + M Cu z. R jsou silně široce a plynule černohnědě zbar\^ená tak, že dodávají žilkám rázu velmi tmavého zbarvení ; C + 5c jest velmi jemně tmavohnědě vroubená. Stigma jest široké, dlouhé, blanité, končí nad 1/2 m. cell. M ; jest zakouřené. Blanka jest čirá, jemná. Ostny povrchové jsou ve všech polích, nepřistupují až těsně ku žUkám, ale jsou tu úzké stejno¬ měrné ostnů prosté pruhy ; v cell. R 1 přistupuje z části skupina ostnů ku kraji, v ostatních krajových polích jsou u kraje skupiny se stran setnuty ; k zadní polovině R M Cu přistupují ostny těsně bez ostnů prostého pruhu ; ostny stojí ve čtvercích a kosočtvercích na 0-02 — 0-04 mm od sebe. Spodinové ostny jsou přítomny pouze jako malý úsek v nej zevnější části c. i? 1. Marginální skupiny jsou přítomny v cell. Rs, M, M l 2 aCMl, jsou tak široké, jako skupiny ostnů povrchových a přesahují o něco polovinu výšky M 1 + 2 : ostny jejich jsou sporé a hruškovité podoby. Zadní křídlo jest průměrného obvyklého rodového typu, má hnědé žilky a slabě nahnědlé pole anální. Nohy jsou žluté až červenohnědé, konce tibií jsou tmavší, stehna až černá. Zadek u nevybarvenců zelený, pak objevují se na plátech žluté až fialově hnědé podélné skvrny, u vybarvených jsou sklerity višňově hnědé až černé, úzký zadní okraj tergitů a spojivka jsou indicky žluté (cJ) nebo rudé (u 9)- cý Konec těla. — Genitální segment se strany 0-18 ww vy soký a 0-20 mm dlouhý, do zadu a dolů stejnoměrným obloukem omezený, rozptýleně chlupatý, barvy višňově hnědé. Kopulační klestě: jednotlivá větev se strany jest 0*18 mm vysoká, dole užší, v prostřed výšky nejširší, 0-09 mm, pak zvolna se úží a končí vpředu a vzadu dvěma výběžky, mezi nimiž jest hluboký, 0 04 mm široký výkroj, tedy ne nepodobná zouváku; přední vý¬ běžek jest 0 03 mm široký, 0 06 mm vysoký na konci stejnoměrně zaokrou¬ hlený, výběžek zadní jest úzký, něco delší, na konci zašpičatělý, oba jsou ku střední čáře skloněné ; přední obrys jest něco vpuklý, zadní vypouklý. Shora: zakončení předního výběžku jest hladce zaokrouhlené, výběžkj^ zadní jsou ostře špičaté ; není žádných vnitřních zubů. Ze zadu jest větévka skoro v celém průběhu stejně široká ; přední výběžek jeví se v perspektivě j ako velmi ú zký, zadní vřetenovitým, u base zúženým, na konci zašpičatělým ; zevníobryssemknutýchkleští jest stejnoměrné O, vnitřní dole zašpičatělý, na stranách vboČený, nahoře v arabský oblouk sklenutý; v obou kleštích nahoře hluboké výkroje. Chlupy rozptýlené, na zadním okraji hojné a dlouhé. Barva černohnědá. Anální segment jest 0-25 mm vysoký, přímý, s koncem mírně zúženým, 0-10 mm široký, rozptýleně hustě krátkými chlupy pokr3dý. 30 9 Konec tUa. — Anální segment shora jest krátce klínovitý, na konci dlouze se stran setnutý, se zaokrouhleným koncem. Na praeparátech v louhu vyvařených a glycerinu montovaných činí délka horního obrysu 0-65 mm, šířka basální části 0-20 mm\ pod anusem jest horní obrys rovný, hrb jest sotva znatelný, kýl zobanu jest hladký, mírně prohnutý, zvláště u kořene, koneček jest něco zduřelý a zcela zaokrouhlený, dolní obrys zobanu jest rovný, výkroj basální jest dlouhý, mělký; zoban sám jest u kořene nejužší, čím dále do zadu se šíří, činí celkem asi třetinu celé délky článku. Chlupy: pod anusem větší rozlehlejší skupina asi 18 chlupů, na hrbu něco menších chlupů a 3—4 velké dlouhé pesíl^, jež v počtu 3—4 dále ještě shledáváme pod kýlem zobanu; na horním obrysu mnoho krátkých jasných chloupků, koneček dokola chlupatý. Ostny začínají ihned za prvním pesíkem hrbu, zaujímají celou stranu zobanu, jsou celkem řídce a v neladu sestaveny, tvoříce asi 20 příčných řad po 2 — 3 — 4 ostnech; jsou podoby konické dosti dlouhé a ostré, vzadu pak tupé a krátce konické. Anus jest 0-20 ww dlouhý, kolkolem s uzavřeným chitinovým kruhem o dvojitých otvůrcích voskových žláz a věnečkem chloupků. Genitální segment jest do předu mírně úhlovitě vytažený, 0-26 mm vysoký, nahoře před koncem dlouze mělce vykrojený a 0 -45 mm dlouhý, dole mírně vypouklý a 0-36 mm dlouhý ; konec ostroúhlý, špičatý, mírně vytažený, střední část plochy článku a dolení okraj hustě dlouze chlupatý, na posledním jsou chlupy zvláště dlouhé, pod horním okrajem zobanu 5 — 6 konických ostrých ostnů. Zevní pochvy přesahují článek genitální a nedosahují konce análního, jsou vzadu šikmo shora dolů do předu setnuté a zaokrouhlené, na basi šupinovitě, v prostřed jemně vlnovitě, na konci podél načrtané. Zevní kladélko má tělo 0-25 mm široké, s Itótou a lišténkou jdoucí středem, k hornímu okraji konce, který jest mírně nahoru ohnutý, na konci zaokrouhlený, dole se zejkem, sdně chitinisovaný ; nadliští jest jemně kosočtverečkované, pod- liští jemně beránkovitě načrtané. Vnitřní kladélko má tvar trojúhelníko¬ vitého sekáčku, konec utnutý, lištu na dolením okraji s pupíčkem. Zbarvení-. oba konečné Články těla jsou tušově Černé, konečky mohou býti červeno- hnědé. Velikost 3 mm. Vp živná rostlina-. Pyrus malus L., (Loew). Způsob života: přezimuje v dospělém stadiu, z jara kopula a kladení vajíček; mladé larvy sedí na spodině listů jabloňových aniž by je nějak deformovaly; koncem června objevuje se nový dospělý hmyz, který se rozlézá po koniferách ; význačným jest u našeho druhu pomalá změna ve zbarvení a pozdní vybarvení tak, že ještě z časného jara nacházejí se jedinci málo vybarvení, vlastně nedobarvení, což zavdalo i příčinu k nmohým její synonymům. Larvy popsal spolu s dospělým hmyzem dosti podrobně L o e w 1877. Poietnost: celkem se najde jen jednotlivě a řidčeji. 31 Zeměpisné rozšířeni: Austria, Bohemia, Helvetia, Gallia, Rossia, Krim, Livonia, Feimia (sub chlorostigma Loew). Poznámka. Popis můj sdělán byl podle typů L o e w-ových Ps. pyrastri Loew, nyní v c. k. Dvorním Museu ve Vídni. Typy ty sou¬ hlasily úplně s jedinci, které D u da a já jsme chytili v Cechách. Typické exempláry F 1 o r o v y Psylla costalis Flor (k. k. Hof- museum Wien ; Camiolia, Laibach, costalis det. Flor, type ; costalis det. L o e w ; 9 et cí) jsou dle mého podrobného zkoumání zelená ne vybarvená Ps. pyrastri Loew; toliko se neshoduje popis cJ kopulačních kleští, o kterých u costalis Flor píše: „Zange niedrig nur etwa 2mal so hoch wie breit, gegen die Spitze nicht merklich verschmálert" — kdežto u pyr¬ astri zakončuje větévka dvěma výběžky, které sedí na široké basi nahoře, na předním a na zadním rohu. Při autopsii F 1 o r-ových typů shledal jsem, že cý kleště byly přikryty ve své vrchní části análním článkem ; po rozměknutí a úpravě viděl jsem, že F 1 o r popsal jen spodní část větévky — svrchní výběžky jeho pozornosti ušly — ale nyní se zjevily. Jest tedy c? kleště identická s pyrastri ; stéjně hlava, křídlo, a 9 konec těla jsou úplně shodné s pyrastri ; rozdíly ve zbar¬ vení nejsou závažnými, neb barva se mění stářím jedinců neobyčejně. M e y e r-D ú r popsal r. 1871 Psyllu, kterou považoval za n. sp. pod jmépem nobilis (Psylloden pg. 394). Kraťounký popis jeho nestačí na stanovení specie a typy, které od něho obdržel Loew, byly tímto synonymovány s costalis Flor (bona, specifica sp. sec. L o e w = pyrastri Loew sec. Šulc). Podrobným vyšetřením dosud existujících typů cý i 9 (K. k. Hof- mueum Wien, leg. M. D. nobilis, det. M. D. type, Helvetia, Burgdorf) jsem se přesvědčil, že se jedná o druh shodný s Ps. pyrastri ; ani křídlo, ani 9 konec těla, ani zvláště typické c? kopulační kleště nenechávají nás v nej- menších pochybnostech; dochovaní jedinci cJ niěh výběžky kleště ohnuté a přikiydé análním čláiikem po seschnutí a tím při revisi L o e w a klamali. Loew viděl typy Ps. costalis F 1 o r i nobilis M. D., pro nápadnou shodu je synonymoval, ale pro zvláštní ráz zbar\’ení je uznával za zvláštní druh costalis (1880, pg. 572 MittheUungen uber Psylloden): „Die Typen, welche ich zur Verfůgung hatte, zeigten in allen Merkmalen und sogar in der Fárbung eine so voUkommene Úbereinstimmung, daB, im Falle man ihre Etiquettenverwechselt hatte, dieB Niemandem aufgefaUen wáre.“ Revise ukázala, že se jedná vskutku o jedince jednotného druhu, ale ne o druh samostatný, nýbrž o Ps. pyrastri L o e w, o c? kleštích a 9 konci těla se L o e w nezmiňuje, patrně jich nepraeparoval a tím mu identita s Pyrastri ušla. P. costalis S c o 1 1 1882 jest pouhým bezvýznamným seznamovým jménem bez popisu, které netřeba bráti v úvahu. 32 Nastává otázka, jak synonymovati ; popis Flórů v (1861) jest starší sice, ale tak klamný v nej důležitějším bodě (totiž definici cf kleští), že nebýti náhodou Zachovalých typů, nikdo nikdy by costalis neurčil ; popis L o e w ů v 1871 jest mladší, ale tak přesným, že nelze specii ne- identifikovati. Pokládal jsem vědeckou literární práci za cennější pomíjejícího a zaměnitelného typu, a podřadil jsem 1907 i 1910 costalis Flor; 1861 jako synonymum ku pyrastri L o e w. 1871, ale významní dnešní systematikové v tom se mnou se neshodují [Horváfh in litt, M. O. R e u t e r 1910, O š a n i n 1910) a hájí prioritu jména costalis, v čemž jim možno ustoupiti, aby se docílilo nomenklatorické jednoty. Type chlorostigma L o e w. 1886, jest v Zool. Museu v Helsingforsu, odkud mi byl p. prof. J.Sahlbergem laskavě zapůjčen ; i tento druh jest typická costalis a cJ kleště na obrázku provázejícím diagnosu L o e w nenakreslil správně ; jedinec jest velmi nevybarvený. Literatura a synonymie. costalis Flor G.. Zur Kenntn. d. Rh., Mosk^-a 1861. pyrastri L o e w F.. Beitráge z. Kenntn. d. Psyll., Verh. d. k. k. z. b Ges Wien 1877 item idem, Revision d. pal. Ps., ibidem 1882. item idem. Katalog d. pal. Ps., Wiener Ent. Ztg., 1882. item idem, Jugendstad. d. Psyll., ibidem, 1884. chlorostigma idem, Neue Beitráge etc., ibidem, 1886. pyrastri idem, Ubersicht d. Ps. v. Gest. Ung., ibidem 1888 nobilis Meyer-Důr, PsyUoden, Schaffhausen 1871. pyrastri Duda, Catalogus, Praha 1892. costalis Edwards J., Hem. Hom. Brit. Isl., London 1896. Item Puton, Catalogue, Caěn 1899. pyrastri item, ibidem. costalis Lambertie M., Faune d. Psyll. etc., Bordeaux 1901. Ošanin B^, Verzeichnis, St. Petersburg 1907. pyrastri Šulc, Kově zvěsti o PsyUách, Čes. Č. Spol. Ent. Praha 1907. Pyrastri Š u 1 c K., Úvod do studia r. Psylla etc. Věst. Král. Česk. Uč. Spol Praha 1910. ^ " costahs Reuter M. O., Charakteristik d. Hem. Fauna d. pal. Koniferen, Acta Soc. Fenn., Helsingfors 1908. costalis Ošanin B., Verzeichnis (Nachtráge), St. Petrograd 1910. costalis Ošanin B., Katalog der pal. Hemipteren, Berlin 1913. costalis Aulmann G., PsyUidarum Catalogus, Berlin 1913. 25. Psylla Zaicevi n. sp. 1915. (Tab. XXIV.) Hlava. — Temeno 040 mm široké. 0-20 mm ve střední čáře dlouhé vzadu stejnoměrně obloukovitě vykrojené, přední rohy zúžené a zaokrou¬ hlené. Tykadla 0-85 mm dlouhá, pnmi dva články oranžové, 3. a 4 nahnědlé ostatní smolově černé. Kužele Čelní jsou jen o něco kratší temene t. j. 0-17mm, ze široké base k tupě zašpičatělému vrcholu se stejnoměrně zúžují, málo divergují, málo se dolů sklánějí; jsou hustě chlupaté. Zbarvení: základ jest žlutobílý, kresba oranžová, rozlehlá ; kužele Čelní jsou oranžové, na vrcholu světlejší až žlutobílé. Thorax jest v základní barvě žlutobílý, kresba jest oranžová, rozlehlá převládá barv^a oranžová. Přední křidlo jest 2 mm dlouhé, 0-85 mm jest největší šířka právě uprostřed délky. Konec křídla stejnoměrně zaokrouhlen, přední i zadní polovina oblouku stejně zahnutá, vrchol leží právě v polovině m. cell. Rs . Žilky: C + Sc stejnoměrně obloukovitá, na začátku nejsilnější. Čím dále distálně, tím slabší; w. stigm. jest samostatný, R 1 v celém průběhu samo¬ statný, končí nad začátkem zevní třetiny m. cell. Cul; Rs skoro rovný, ve střední třetině jen málo do předu prohnutý, končí nad insercí M 1 + 2 ; M kratší, končí nad polovicí m. cell. CMl,Ml-f2, M3-Í-4 delší, mírně pro¬ hnuté ; Cu 1 stejnoměrně obloukovitý. Zbarvení žilek; světle žlutohnědá žebra jsou velmi význačná, všude až intensivně široce černohnědě zbarvená, někdy zastiňují i zabarvení žilek. Konec A 2 černohnědý. Blanka čirá, jemná, někdy s neurčitými šmouhovitými šedožlutými stíny v zevní třetině křídla a podél sut. analis nedosahující kraje a žilek; zevní konec zasuturální Části cell. Cu intensivně zakouřený. Stigma blanité, pozvolna se zúžující, končí nad začátkem zevní 1/3 jRs, tedy kratší, zakouřené, ostny pokryté. Ostny povrchové stojí ve čtvercích a kosočtvercích na 0 02 — 0-04 mm od sebe a pokrývají všechna pole úplně, nevynechávajíce bezostných pruhů, přistupují těsně až k žilkám. Spodinové ostny pokrývají zúplna cell. C -f- Sc a ič 1 v rozloze ostnů povrchových. Ostny marginální přítomny jsou v cell. Rs, M 1 -f 2, M a Cw 1, zaujímají asi střední 1/3 pole a dosahují sotva 1/3 délky ikf 1 -1- 2, jsou řídce rozsazené, makroskopicky nepostřehnutelné. Zadní křídlo jest obvyklého rodového tvaru a má nahnědlé žilky. . Nohy jsou žlutohnědé a mají nahnědlá stehna a tarsy. Zadek má pláty žlutohnědé až zcela černohnědé, s hnědými šmouhami spojivku a úzké zadní okraje plátů hřbetních žlutočervené až červené. cý Konec těla. — Genitální segment se strany 0-20 mm vysoký atoUkéž dlouhý, do zadu dolů stejnoměrným obloukem omezený, horní obrys v přední polovici jest rovný; chlupy řídké, rozptýlené, barva žlutočervená, nahoře a vpředu sepiově zahnědlá. Kopulační kleste: jednotlivá větev se strany jest přímá, šupinovitá, 0-20 mm vysoká, v dolení 1/3 nejširší, pak ku stejno¬ měrně zaoblenému vrcholu mírně zúžená; zadní i přední obrys mírně vypouklé, na zadním obrysu na začátku horní 1/3 jest mělký \'ýkroj ; za vrcholem z vnitřní plochy kleští vyčnívá (více méně dle seschnutí a orientace kleští) smolově černý zubec, nahoře vybraný, vpředu i vzadu mírně roho¬ vité vytažený. Shora; zevní šupinovitý konec jednotUvé větve jest stejno¬ měrně zaokrouhlený, z vnitřní strany každé větve (branche) vyniká ze široké base \^Čnělek, končící poloměsíčitým zubcem, jehož přední ostrý roh hledí do předu a nahoru, zadní širší a zaoblenější (ač také krátce ostrý) do zadu a nahoru; předozadní délka poloměsíčitého zubce jest 0 05 mm Ze zadu: u base užší větévka se povlovně do dvou třetin výšky rozšiřuje; zde na vnitřním obrysu vyniká na široké basi našedlý, náhle dovnitř ohnutý výčnělek S-ovitě zahnutý, ku konci se zúžující a ostře končící (obrys přední poloviny ptáka, dlouhokrkého, krátkozobého holuba) ; výčnělek dosahuje výšky šupinovité zevní části konce větve, která se jeví silně zúžená a na konci zaokrouhlená. Chlupy kleští jsou rozptýlené, zvláště dlouhé na konci šupinovité části. Zbarv^ení kleští žlutohnědé, poloměsíčitý zubec jest zcela černý. Zevní obrys semknutých kleští jest dolů se zúžující O, vnitřní obrys pak kuželko\dtý, mimo to na vrcholu každé větve hluboký za¬ okrouhlený vkroj. 9 Konec těla. — Anální článek shora jest tvaru dlouze klínovitého, zoban jest se stran setnutý, koneček zaokrouhlený a nahoru zahnutý. Se strany na praeparátech jest 0-67 mm dlouhý, 017 mm v basální části široký, pod anusem mělce vpuklý, dlouhý, nižší hrb, zoban tvoří asi třetinu délky, jest povlovně vytažený, má hladký kýl, mírně vypouklou dolní stranu, koneček trochu nadmutý, zcela zaokrouhlený a nahoru ohnutý. Chlupy hojné, chouhé, na basální části rozptýlené, 3 dlouhé silné pesíky a několik menších silnějších na hrbu, pod kýlem zobanu 2 — 3 pesíky, na kýlu a konečku kol dokola množství krátkých ostrých světlých chloupků. Ostny začínají na 0-30 mm od konce, stojí zprvu po 2, pak se množí a za- ujímajíce dolní 2/3 zobanu stojí po 5—6 asi v 26 příčných řadách, jdouce těsné až k dolnímu okraji; tvarem jsou dlouhé, ostře \^tažené, ony na samém konci nahoře sedící jsou značně kratší. Anus jest krátký, měří pouze 0*15 mni v předozadním průměru, kolkolem jest chitinový uzavřený kruh s dvouřadými otvůrky voskových žláz a věneček chloupků. Genitální segment jest tvaru trojúhelníkovitého, nahoře 0-50 mm dlouhý a rovný, dole 0-40 wm dlouhý a ^Tpouklý, vpředu 0-35 mm dlouhý a dopředu mírně vypouklý ; zoban jest krátký, ne\'ytažený, ostrý. Ostny stejné podoby jako ostny análního článku začínají pod horním okrajem konce článku a stojí zde po 2—3 v pnčných řadách, pak řídnou na 1 a konečně v pro¬ střední 1/3 plochy článku opět zaujímají dosti značnou plochu, ale stojí ridce od sebe a vpředu a nahoře se pozvolna mění v ostnité chlupy. Několik delších chlupů stojí nad střední 1/3 rozlohy ostnů a pokračují dále do předu jako chloupky stále a stále menší, odtud jdou opět dolů a za ostny a pod ostny až na zoban stávají se postupem delšími až na dolním okraji jsou nejdelši.Zí^«í/,o£:Ai;y dosahují konce asi geňitálního článku, jsou vzadu uťaté zaoblené, u base šupinovitě, vkonečné třetině jenmě podélně načítané. Zevm kladélko: mo má nadliští jemně kosočtvercované, podliští jemně nacrtane, lišta jde středem těla s lišténkou k hornímu okraji konce," kopec sé ponemhlu zúžuje a nahoru ohýbá, jest silně chitinisovaný, koneček jest zaokrouhlený a ma na dolním okraji zejk. Vnitřní kladélko jest trojúhel- mkovite sekačkovité. má uťatý zaoblený konec a úzkou lištu, na dolním okraji pupíček. Zbarveni: anální článek jest černý, střed pod anusem jest žlutohnědý ; genitální Článek jest žlutohnědý, u base a na konci černohnědý. Velikost 2-50 mm, měřeno ku konci složených křídel. Výživná rostlina jest neznáma (vrba?). Způsob života, larvy nejsou známy; sbírána byla od 15. VIII. do 1. IX. 1909; pravděpodobně tedy přezimuje. Geografické rozšíření: Sibiř, Pe-mal, Obdorskaja tundra, Karskaja tundra, Tobolská gubernie, leg. F. Zajcev, asi v 15 kusech (9 i ď)- Poznámka. Materiál, který sloužil ku sepsání popisu této n. sp., jsem obdržel laskavostí p. F. Zajceva z Petrohradu, Zoologické museum Carské Akademie Nauk. Druh tento jest velmi těžko v systému zařaditi. Tvarem O kopulač- ními kleštěmi stojí dosti ojediněle ; snad ještě nejspíše některými znaky ď kleští blíží se ku skupině našich Psyll vrbových, jako Ps. Dudai, saliceti atd., křídlem má jisté vztahy ku Ps. Palmeni, se kterou také současně se vyškytá, alespoň p. Zajcev ji uvádí z týchž nalezišť. Celá její organisace ukazuje, že mezi ní a dnes známými druhy bylo. anebo najde se ještě několik druhů přechodních. 2. Přední křidlo. 3. ď G r pravé. 4. Ukončení ď kc a kleště ze zadu. 6. 9 Kc i. Ostny zobanu 9 an. člán K. SULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XV. 15. Psylla pyr 3. cf Genitální článel kleště v odchylném t 6. ď Genitální článel a genitální článek se s kladélko. ek a kop. kleště ze zad ! strany. 9. Ostny zobanu Rozpravy České Akademie. THda II. roé. XXIV . éís. 5. K. SULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XVI. Rozpravy české Akademie. Třída n. roě. XXIV. K. SULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XVII. Rozpravy České Akademie. Třída n. roč. XXIV. čis. 5. í. ŠULC: Sp. gn. Psylla, Tab. XVIIL Rozpravy České Akademie. Třída II. roč. XXIV. ěís. 5. K. SULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XIX. Rozpravy České Akademie. THda II. roé. XXIV. čís. 5. K. SULC: Sp. gn. Psylla. b. XX. XXIV. čís. 5. K. SULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XXL Rozpravy České Akademie. THda II. roč. XXIV. čis. 5. K. ŠULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XXII. RMpraw e.5kí Alodante. THd. n. toé. XXIV. Éis. 5. <: K. ŠULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XXIII. 24. Psylla costalis Flor. 61. — 1. Hlava shora. 2. Přední křídlo. 3. Rozesta¬ vení ostnů na témž. 4. ď Genitální článek, kleště a anální článek s levé strany. 6. ď* Genitální Článek a kopulační kleště ze zadu. 6. 9 Anální článek shora. 7. 9 Anální a genitální článek se strany. 8. Ostny 9 análního článku. 9. Zevní kladélko. 10. Vnitřní kladélko. Rozpravy České Akademie. Třída II. roč. XXIV. čís. 5. K. ŠULC: Sp. gn. Psylla. Tab. XXIV. Rozpravy České Akademie. Třída II. roé. XXIV. TRIDA II. K — h cV. z= const. Vlivem soli na rozpustnost plynů ve vodě zabývali se mnozí. Timo- fejev, 1) Gordon 2) a Roth * *) zkoušeli O,- Knopp^) vedle tohoto pracoval také s vodíkem. Shledal, že něho ví empirický vzorec: h — ls Lepší shody výpočtu s pokusy dosáhl vzorcem Jahnovým: = (1 — a) .4 + a B, kdež c opět značí množství soli v původním vodném roztoku, , C, jsou totožný s výrazy a je stupeň dissociace roztoku voda — sůl. A, B konstanty, jež nutno vypočísti zvláště pro každou sůl. Kysličník siřičitý zkoušeli Setschenow, s) Fox«) a Mc Lauchlan.’) Shledali, že anionty lze seřadit co do působnosti takto: S 0^, NO^, Cl, Br, J. Steiner®) zkoušel absorpci vodíka. Rothmund®) rozpouštěl fenylthiokarbamid v solných roztocích. Shledal přibližnou správnost Eulerovy rovnice: Jahn^“) zabýval se snížením rozpustnosti theoreticky. Odvodil uve¬ denou již rovnici: =(!-=') A+^B. kterou lze psáti pro nízké koncentrace — jelikož v tom případě C/ neliší se valně od Cj — poněkud jednodušeji: Zkoušet, pokud který z uvedených vzorců hoví, bylo úkolem hlavní části této práce. Měření refraktometrická měla býti úvodem a zkouškou, bylo-li by možno touto pohodlnou methodou určovat ether v roztocích. 1) Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 6., str. 141. *) Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 18., str. 1. ®) Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 24., str. 114. *) Zeitschr. f. ph)^. Chemie, sv. 28., str. 97. ») Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 4., str. 117. •) Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 41., str. 458. *) Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 44., str. 600. •) Wied. An., sv. 52., str. 275. •) Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 33., str. 401. ‘•) Zeitschr. f. ph3ra. Chemie, sv. 41,. str. 258. VI. A) Příprava roztoku. Při své práci užívala jsem roztoků od slabých koncentrací až k nej- silnéjším. Ether, jehož mélo býti použito, byl napřed n^olikrate protrepan s destillovanou vodou, potom s koncentrovaným louhem soítoatym po¬ sléze destillován. Užito bylo jen střední části destillované kapaliny^ Jehkoz vodnatý ether ukazuje po nějaké době stopy alkoholu, ') byl odvodněn granulovamíon chloridem vápenatým, jenž v ném byl ponechán 24 ho n> , na to byl slit a opět destillován. Po destillaci nalit do lahviček dobré sc uzavírajících, do nichž vloženy vždy dva nebo tři kousky taveného Ca Cl,. Ether takto připravený byl úplně neutrálný ; třepán s citlivou zře¬ děnou tinkturou lakmusovou nezpůsobil změnu barvy ; neodb^ov^ slabý roztok manganistanu (nepřítomnost superoxydů). Při teplotě 17,8 měl hustotu 0,7184, bod varu při tlaku 746 mm 34,10. Odměmé baňky sloužící ke přípravě solných roztoků kalibrovala jsem vSechny sama. Několikráte mezi prací přesvědčila jsem se o správnosti kalibrace. Temperatura stanovena byla na 17,50 C, alespoň pro větžinu pokusu. Teplotu tuto volUa jsem z dvojího důvodu. Jednak teplota místnosti v niž jsem pracovala (souterrain), drželase přibližně tabulky k Pulfrichovu refraktometru, jejž jsem potrebovalakcasti pokusu, jsou konstruovány právě pro 17,60. Užívaný teploměr I*™™" " málnim přístrojem. Z ohledu na měření refraktometncka byly i^echny nádoby kalibrovány na Mohríiv litr a také hustota byla pocitana z roztoku takto Lnovených. I když jsem později přestala pracovat refraktometrem, přidržela jsem se pro jednoduchost původního způsobů. Roztok ztemperován b^d v thermostatu, který držel pomocí Ostwaldova Ihermoregulátoru teplotu 17,5“ s chybou ± 0,06». Míchání vody obstarával te¬ plo vzdušnv- motor, pohybující míchačkami na vodo¬ rovném hřídeh. Odvážená sůl byla vpravena do banky o obsahu 200 cm^ a rozpuštěna v přiměřeném množ¬ ství destillované vody. Po ztemperování doplněn roztok po značku. Mezitím připravena byla delici nᬠlevka (obr. 1.) s obsahem asi 400 ^3. Byla pečlivě vymyta, propláchnuta čist>Tn líhema sušena pri teplotě asi 50® v malé sušárně. Ještě tepla byla vyňata a vyfoukána proudem vzduchu. Když vy¬ chladla, nalila jsem do ní solný roztok. Ether bylo Obr 1 nutno před použitím navlhčili. Rozpouštíť při 17 5 dle Klobbieho 1,187%, dle Schunckeho 2.645% vody Jelikož jsem používala vždy asi 25 cm* etheru na 100 cm* roztoku byl Ln, Handb. 3rg. Chen VI. Roztoky pro měření refraktometrická upravovány byly jinak. Pro hlavní pokusy rozpouštěna byla sůl ve 100 cw® vodného roztoku, kdežto pro měření refraktometrická byl ether již započten do 100 cm^ roztoku. Prvé roztoky byly tedy etherem ještě zředěny, druhé oproti nim byly hustší. Při těchto rozpouštěna byla sůl v baňkách o 100 cw® ve vodě, za- ujímající asi ®/4 obsahu baňky. VŠe bylo vytarováno, načež odváženo bylo do baňky něco etheru — tolik, aby se jistě všechen rozpustil. Když se tak stalo, byla tekutina ztemperována a dolita po značku. Používání dělicích nálevek bylo zbytečné, jelikož nad tekutinou nikdy nezbyl ether. B) Re frakce etheru ve vodé a’ v solných roztocích. K pracím refraktometrickým užívala jsem Pulfrichova ponorného refraktometru. Roztok nalije se do kovové cuvetty, dobře zabroušené k dolejšímu okraji refraktometru a upevňující se pomocí bajonetového závěru. Cuvetta vnoří se do lázně opatřené míchadlem a jemným teplo¬ měrem děleným na desetiny stupně. Obvyklá temperatura je 17,5®. Pro tu zřízeny jsou i tabulky, jichž jsem užívala.^) Nově stanovití bylo mi re- frakci roztoků dusičnanu olovnatého ve vodě. Vodní roztoky ostatních solí mnou užívaných jsou vesměs uvedeny v tabulkách. Při pokusech Šlo mi o to vyšetřit, pokud je refrakce additivní vlastností, čili pokud platí rovnice: kterou odvodil Lorentz ®) na základě Maxwellovy rovnice K = (K — dielektrická konstanta, n — index lomu určité látky) a některých před¬ pokladů z elektromagnetické theorie světla: že světelný ether mezi moleku¬ lami lámajícího tělesa má tytéž vlastnosti jako ve vzduchoprázdném pro¬ storu; že v každé molekule isotropního tělesa elektromotorická síla vzbuzuje elektrický moment síle úměrný a s ní stejnosměrný; že i pro nesmíme malé vzdálenosti intermolekulámí platí zákon Coulombův. V rovnici značí: a exponent lomu, d hustotu nějaké směsi, nj., . . ., ťřj, d^... příslušné veličiny součástí a a^, a^ - - množství součástek v 1 g směsi. Podle ní tedy stejná množství téže látky, jmiž se zředí různé roztoky na stejné objemy, mají způsobit! stoupnutí refrakce o tutéž veli¬ činu, ovšem jen pokud smíchané látky nepůsobí na sebe chemicky, čímž by se molekulámá stmktura celku změnila. Výsledky podávají tabulky, jichž uspořádání je toto: První sloupec udává rozpustidlo, resp. sůl a její množství ve 100 cw® ethematého roztoku. Sloupoc dmhý množství přidaného ethem v gramech. Třetí pozorovanou refrakci. Čtvrtý differenci refrakce ethematého roztoku Wagner, Tabellen zum Eiixtauchrefraktometer. Sondershauseu 1907. «) Wied. An. 9., 654. minus refrakce roztoku stejně koncentrovaného, kde však místo etheru by byla voda. Tyto refrakce, vyňaté většinou z Wagnerových tabulek, jsou uvedeny v prvním sloupci pod procení y soli. Pátý sloupec udává množství etheru, jež by bylo nutno přidati k množství uvedenému ve druhém sloupci, aby refraktometr ukazoval o 1 dílek více. Množství to je počí¬ táno tak, jakoby refrakce přibývalo až k dané hodnotě úměrné s množstvím etheru, totiž podle vzorce: Šestý sloupec uvádí exponenty lomu pro čáru D a sedmý posléze Lorentzovu konstantu K. K oběma posledním sloupcům nutno přidati krátké vysvětlení. Exponent u roztoku elhernatého vypočten z přímo odečtené refrakace pomocí Wagnerovy převodné tabulky .i) Hustotu roztoku, již nutno znáti ku zjištění konstanty K, vypočetla jsem jednak ze známéhustoty A :ť%ního vodného roztoku soli, jak ji uvádí Landolt, ^ jednak z hustoty etheru mnou stanovené, jež v nasyceném roztoku eíhernatém má střední hodnotu 0,835. Známe-li váhu a hustotu etheru v roztoku, vypočteme jeho objem v.. Hustota h' roztoku sůl — voda — ether změní se oproti hodnotě Landoltově o tolik, kolik činí rozdíl mezi hustotou vody a hustotou etheru v objemu v. což vyjádříme jednoduše: __ 100 A — i; (1—0,835) _ __ Při tomto výpočtu jsem se dopouštěla jisté chyby. Hustota etheru totiž, jak ukáži z tabulek, není v roztoku vždy 0,835, tuto hodnotu má jen v roztocích etherem nasycených, jinde je jistě menší. Jelikož \^ak jsem nestanovila hustotu než pro roztoky nasycené, bylo mi užívati této hod¬ noty. Vliv této chyby jeví se ve sloupci K patrně: hodnoty K nejsou kon¬ stantní než přibližně, jevíce zřetelné stoupání. Celkem však hoví vzorec Lorentzův. Znatelnější odchylky vykazuje pouze roztok Zn SO^ a koncen¬ trovaný roztok Ph {NOs)^. Hodnoty v tabulkách uvedené určeny jsou částečně pozorováním, částečně interpolací. Interpolované jsou vyznačeny tím, že ve sloupci r refrakce je vyjádřena celými dílky. Exponent lomu nepočítán pro všechny údaje; sloužil pouze k v>’^počtu konstant K a tyto pro svrchu uvedenou chybu nebylo možno počítat přesné. Proto jsem také tyto počítala jen potud, aby z nich byla patrna stálost změny jich hodnoty. Že ,, hustota" etheru v roztoku se mění, ukazuje sloupec /. Faktor}- / jeví ubývání, čím více je etheru v roztoku. Stoupá tedy refrakce ne úměrné s množstvím přidaného etheru, nýbrž urychleně, t. j. ether je tím „hustší", *) Wagner. TabeUen etc., str. VIII. *) Landolt-Bdrostein, Phys.-chem. TabeUen, str. 264 a další. VI. čún je roztok jim nasycenéjší. Za to vykazuj i faktory dosti dobrou shodu u různých roztoků soli se stejným množstvím etheru Z toho plyne, ze refrakce je opravdu additivní vlastností, jak dokazal Lorentz. 0,995 1,493 1,518 1,964 2,076 2,425 2,801 2,882 3,060 3,336 3,795 4,175 4,228 4,252 4,645 4,920 5,045 5,459 5,508 5,825 6,185 6,545 6,905 0,031 0,544 31,9411 0,678 2,235 2,430 2.586 0,4970 0,4975 0,4976 0,4977 0,4910 0,4896 0.4805 0,4815 0,4803 0,4781 0,4744 0.4732 0,4729 0,4724 0,4645 0,4598 0.4586 0,4549 0,4534 0.4481 0,4418 0,4363 0,4315 0,4293 0,5136 0,5016 0,4886 0,4848 0,4771 ; 1,33358 1,33397 1,33435 1,33437 1,33474 1,33483 1,33513 1,33544 1,33551 1,33567 1,33590 1,33628 1,33660 1,33665 1,33667 1,33705 1,33732 1,33743 1,33781 1,33786 1,33820 1,33858 1,33896 1,33934 1,33953 1,34048 1,34086 1,34124 0,2062 0,2067 0,2070 0,2061 0,2074 0,2076 0,2079 0,2082 0,2083 0,2084 0,2087 0,2091 0,2095 0,2095 0,2095 0,2087 0.2102 0,2102 0.2107 0,2107 0,2110 0,2114 0,2118 0,2121 0,2127 0,2027 0,2034 I • d / «z> I K : 2,822 ; 37,84 5,90 0,4783 _ :■ _ ' 2,896 : 38 •6,06 1,34199 0,2044 3,331 38,94 7,00 0,4758 : i 3,357 39 7,06 — 1,34237 3,754 39,92 7,98 0,4704 — 3,788 40 8,06 — 1,34275 0,2055 4,125 1 40.78 8,84 0,4666 — 4,214 i 41 9,06 1,34313 — 4,617 42 10,06 — 1,34350 0,2064 5,001 42,95 11,01 0,4550 - - Pb{NO,), 0,366 31 0,70 _ 1,33934 i 0.2013 : 5% 0,837 31,90 1,60 0.5042 r 30,30 0,883 32 1,70 — 1,33972 — 1,345 33 2,70 — 1,34010 - - 1,807 34 3,70 — 1,34048 ' — 2,269 35 4,70 — 1,34086 0,2029 2,334 35,14 4,84 0,4822 — — » 2,724 36 5,70 — 1,34124 — ' 3,178 37 6,70 — 1,34162 — 3,632 38 7,70 — 1,34199 0,2038 3,932 38,66 8,36 0,4703 __ — 4.075 39 8,70 — 1,34237 — 4.496 40 9,70 — 1,34275 0.2045 4,610 40,27 9,97 0,4624 — — 5,019 41 10,70 — 1,34313 — 5,261 41,43 11,13 — — 5,445 42 11,70 — 1,34350 0,2054 5,777 43 12,70 — 1,34388 — , 6,109 44 13,70 — 1,34426 0,2045 6,227 44,37 14,07 0,4426 - — Pb{NO^^ 0.284 76 0,57 1,35606 0,1842 20% 0.782 77 1,57 — 1,35642 — r = 75.431, 1.032 77,50 2,07 0,4986 — — 1,279 78 2,57 — 1,35678 0,1848 1,775 79 3,57 — 1,35714 — 1; 1,993 79,44 4,01 0,4970 r— — 80 4.57 — 1,35750 0,1854 80,73 5.30 0,4849 VI. 2,701 3,106 L 3,183 I': 3,595 Iv' 3,634 I' ' 3,791 4,046 4,438 81 81,ř 82,90 83,40 84 84,92 0,102 0,393 0,684 0,975 1,266 1,342 1,935 i 1,983 2,419 2,884 3,362 3,649 KNO, 4% r = 24,67 0,170 0,428 0,657 1,117 1,246 í 2,065 2,153 I 2,432 r 2,542 2,863 3,012 L 3,415 ‘ 3,508 3,866 b 4,181 I 4,231 i 4,315 54,01 55 56 57 58 58,26 59 59,06 60 61,00 25,00 25,50 j 26 27 j 27,28 28 I 28,80 I 31,47 i 31,74 I 32 33 33,88 34 34,20 0,36 1.35 2.35 3.35 4.35 4,61 5.35 5,41 6.35 7.35 8.35 8,95 0,2833 0,2911 0,3666 0,3924 0,4077 1,34836 1,34873 1,34910 1,34947 1,34984 1,35021 1,35095 0,33 0,83 1.33 2.33 2,61 3.33 4,13 4.33 4,96 5.33 6.33 7,80 7,07 7.33 8.33 9,21 9.33 9,53 0,5151 0,5156 0,4744 0,5000 0,4903 0,4429? 0,4830 1,33705 1,33743 1,33781 1,33820 1,33858 1,33896 1,33934 1,33972 1,34010 1,34048 0,4527 0,1959 0,1962 0,1967 0,1975 0,1980 - 1 0,2036 1 0,2046 VI. r \ d i f \ \k \ ; 4,653 ;| 4.962 5,065 5,328 Pozorovací chyba zaviněná jednak differencemi teploty, jednak odhadováním setin na bubnu refraktometru obnáší asi 0,02 dílky. Srovná- me-li to na př. s tabulkou pro refrakci systému ether — ^voda, shledáme, že tomu odpovídá změna o 0,01 g etheru. Jiný pramen chyb je unikání etheru z cuvetty refraktometru. Temperatura místnosti byla přece jen o něco vyšší než 17,5®, takže hranol refraktometru byl teplejší než tekutina temperovaná v lázni. Při nalévání roztoku do cuvetty a při zasunování hranolu ohřeje se roztok a ether se vylučuje a uniká při sebe rychlejším postupu a ještě po zavření refraktometru přes to, že cuvetta přiléhá velmi dobře. O vlivu temperatury přesvědčila jsem se tímto pokusem. Zjistila jsem refrakci ethernatého roztoku; potom jsem vnořila refraktometr do lázně o 1® teplejší a nechala tam asi 5 minut. Když pak přístroj dán opět do lázně prvé a měřeno znovu, ukazoval oproti prvému měření klesnutí až o 0,08 dílků. To odpovídá úbytku 0,04 g etheru. Ovšem při obyčejném postupu práce nemůže chyba činit víc než nejvýš 0,01 g etheru. Ale to s chybou svrchu uvedenou činí až 4%! Kdyby se mělo užiti refrakto¬ metru k měření úbytku rozpustnosti etheru, musily by býti tyto chyby zvláštním způsobem eliminovány. S druhé strany však měření refrakto- metrem má značnou výhodu rychlostí a snadností methody. Odpadá celá řada vážení a sestavování složitého aparátu uvedeného na obr. 2. Hodlám měření refraktometrickému věnovati ještě další pozornost, jakož i zjistiti četnějšími pokusy, pokud lze hustotu etheru v nasycených roztocích pokládati za konstantní. Tu bude nutno všímati si hlavně refrakce blízko bodu nasycení, což má pro měření snížení rozpustnosti největší význam. C) Zdánlivá hustota etheru v roztocích. Nalijeme-h odměřená množství etheru a vody do dělené nádobky a zatřepeme-li, pozorujeme, že objem směsi je menší než součet obou pů- vodmch objemů. Rozpouštění děje se tedy za kontrakce objemu. Jelikož voda se nerozpouští v etheru příliš silně a jelikož nad to bylo používáno jen etheru vlhkého, lze bráti v úvahu pouze změny objemu rozpuštěného etheru. Z refraktometrických pozorování plyne, že ether v roztoku je tím „hustší", čím více se blíží roztok nasycení etherem. V předchozí kapitole bylo také ukázáno, že pozorovací chyba při měření refraktometrickém VI. 0,4486 0,4433 1,34086 i 0,2072 1,34124 i — asi 7 cm^ Pyknometr byl před každým pokusem několikráte vymyt dest lovanou vodou, propláchnut lihem ^^uámého množství etheru f ve 100 c».^ roztoku urříme jeho váhu P’ V pyknometru při prvém vážení: ^ ^ 100 ’ "“'l;í'.“™ «■ 1. — -»■ i« ->’ po vyfoukánf, t. J.: ^ p^_ p^ p, Hustotu vypočteme: _ fi _ * “ o' “ 100 (P, — P,) +oP- lelikož mi při práci neSlo původně o stanoveni hustoty J tocich nýbrž o možnost stanovití sníženi koncentrace k ěemuž bylo nutno znáti jeho objem - zkoušela nasycené. Výsledky uvedeny jsou pro úsporu místa v tabulkac p ”“*HLotaetheruvroztocichetheremnasycenýchjevmezich^^^^ do této práce. VI. kosri, nebylo nutno vymžňovati obsah tohe C7-trnbice aa asx po '"""vzduch procházející přístrojem byl svou vll^ostn.zv«^^^^ FH:^í#SííH3c3 byla zahřáta a za hodinu váženo znovni. Mezi pn^ byly zpravila difíerence jen o O’,®^ ^ konstantní, čováno ješte jednou ve ořesvédčila že je zbvtečno vážit po gramech, takže bylo nutno vážit tři až čtynkrat. nádobku s kyselinou sírovou (kaliaparat) , jez také ^ P dokonale, Potom spušténa vývéva. Kyselina takže páry etherové, jež unikaly ze ^ kolik ztrLu :Sfrp:rtr:;.'irvyU^^^ Lzi přírůstkem u H,SO, a úbidkem u systému. Při čtvrtém vážení podařilo se tedy vy^pudit všechen přidaný ether. Sloupec osmý vykazuje chybu, jež se při vypuzování dála. Vysvětlíme si ji tím, že při počátku pokusu, kdy mnoho etheru najednou uniká, tento strhuje s sebou částky vody i při průchodu chlorkalciem. Etherové páry' totiž, vnikše do první i7-trubice, ryxhle se ochladí a tu je zcela možno, že něco vody se opět v etheru rozpustí a v roztoku dostane se až do kyse¬ liny sírové, jež ji pohltí. Mimo to nesuší chlorkalcium dokonale, vzduch jím prošedší vždy zachová nějakou stopu vlhkosti. Celkem je však tato chyba velmi nepatrná. Nelze ovšem tvrditi, že by V3>sledky byly tak přesné i v případě, kdy množství rozpuštěného etheru nebydo předem známo. Při opakování po¬ kusů vykazovaly^ stejnomolámé roztoky téže soli množství etheru poněkud různá; difference byla již v milligramech, někdy obnášela až 1 cg. Byla tedy mnohem větší než by se bydo očekávalo podle předběžných pokusů. Snad na tom je vinna okolnost, na kterou poukázal Schuncke v citovaném pojednání: voda rozpustí o něco více etheru, jestliže vrstva etheru nad ní se nalézající je vyšší. Vezmeme-li z dělicí nálevky část roztoku ethernatého, klesne zbývající část i s etherem nad ní se nacházejícím do užší části nᬠlevky a vrstva etheru má větší výšku. Značný vliv má také teplota. Zkoušela jsem jej na dvou solích při třech koncentracích a čtyŤech teplotách. V uve¬ dené tabulce značí e množství etheru v gramech, jež nalezeno v nasyceném roztoku. VI. VI. 16 vodního roztoku voda — sůl). 7. Hodnoty výrazu ve vodném roztoku ; hodnoty získány byly z tabulek v Holbornově.i) 9. Hodnoty výrazu: — /og -^.2) . 8. Dissociace soli knize Kohlrausch- Kohlrausch-Holbom, Leitvermogen d. Elektrolyte. Lipsko 18í>8 Zeitschr. f. phys. Chemie, sv. 41., str. 257 VI. Přihlížíme-li k získaným výsledkům, shledáme, že soli působí v pořadu; sírany, dusičnany, chloridy, bromidy, jodid (pokud lze tento zařadit! vzhledem k určitě nastávajícím chemickým změnám). Je to táž řada, kterou nalezli Setschenow,i) Fox^) a Mc Lauchlan .3) Osvědčilo se i, že anionty vícemocné (dvojmocný SO^ stlačují rozpustnost silněji než jedno- mocné {Cl, Br). Zdá se, že totéž lze tvrdit o působení kationtů. Tak Ba Cl^ s dvoj mocným kationtem Ba rozpouští etheru mnohem méně než ostatní chloridy, řadě se působením mezi sírany ; Pb" rozpouští méně než K' atd. To by poukazovalo na additivní vliv aniontu a kationtů, jak vyslovil již Fox.2) Soli KCl, Na Cl a podobně K Br, NaBr vykazují pro stejno- molámé roztoky přibližné stejná množství rozpuštěného etheru. Snad by platilo totéž i pro jiné sloučeniny halových prvků s jednomocným kati¬ ontem. Nepravidelnost při lze snad vysvětlit! hydrolysou. Pro tyto nepravidelnosti zařadila jsem jen hodnoty nalezené pro roztok molámý. Zeitschr. f. phys. Chemie -) Zeitschr. f. phys. Chemie ®) Zeitschr. f. phys. Chemie 0,835 bez ohledu na to, je-li rozpustidlem voda nebo solný roztok. Výjimku činil v tom ohledu roztok K J. 4. Stoupající koncentrací solného roztoku klesá rozpustnost etheru v něm. 5. Celkem rozpouštějí stejnoprocentní roztoky solné tím více etheru. Čím vyšší je jich molekulární váha. 6. Rozpustnost etheru stoupá v řadě aniontů S O4", NO^', CV, Bť, J', při čemž rozhoduje také valence: anionty (i kationty) vícemocné stlačují rozpustnost silněji než jednomocné. Posléze je mně milou povinností poděkovat! panu Dru Jaroslavu Milbauerovi, mimoř. professoru české techniky, za laskavé propůjčení laboratoře a prostředků potřebných k práci jakož i za účinnou radu a pomoc. Z laboratoře pro chemickou technologii anorganických látek prof. Dra Jar. Miibauera. V Praze 1914. ROČNÍK XXIV. TRIDA II. ČÍSLO Grafické řešení dráhy meteoru pomocí hodografu. Podává Dr. JINDŘICH SVOBODA. 5 obrázků a 2 tabulky ÚVOD. Nanášíme-li z pevného bodu vektory rychlosti bodu pohybujícího se po libovolné dráze, jest geometrickým místem koncových bodů křivka, kterou nazýváme hodografem. Odvoďme hodograf tělesa pohybujícího se v kuželosečce kolem Slunce. Rychlost jest dána vzorcem k V 1 + w y - pro dráhu elliptickou v = k V 1 + 771 y — pro dráhu parabolickou é V 1 + m y - j- - pro dráhu hyperbolickou kdež jest k gravitační konstanta, m hmota tělesa (hmota Slunce = 1), r vzdálenost tělesa od Slunce, a velká poloosa dráhy. Dosaďme za t do tohoto vzorce z rovnice kuželosečky Vi + »» Vl + 2e Položíme-li v rovině dráhy souřadný systém (obr. 1.) tak, že počátek S leží ve středu Slunce, osa Y směřuje k perihelu a osa X o 90® nazpět proti směru pohybu ve dráze, jest směrnice tečné v bodě M {x„, Obr. 1. je-li cr úhel, který svírá tečna s kladným směrem osy X. Směrové cosiny tečné jsou VTT2e V 1 + 2 í cos 9 + É Naneseme-li vektor rychlosti z počátku 5, jsou souřadnice koncového bodu H (obr. 1.) Vyloučením 9 z obou rovnic obdržíme rovnici hodografu: kdež VIT. (3) Význam čárkovaných veličin jest jednoduchý. Když ve vzorci pro rychlost Země zanedbávajíce hmotu Země proti hmotě Slunce položíme f — a =1, obdržíme rychlost Země ve střední vzdálenosti od Slunce ^ ^ stř. vzdál. 6 — - ® den střední = 29-606 kmisec. Jsou tedy čárkované veličiny {R' a v') vyjádřeny v jednotkách střední rychlosti Země, kdežto jednotkou pro r zůstává střední vzdálenost Země od Slunce. To jest pro konstrukci důležité, neboť takto vyjádřeny jsou R'] v' i r veličinami stejného řádu. Při konstrukci R' na základě formule (5) jest na závadu, že r se velmi málo liší od 1. Když dosadíme r = 1 + A a podržíme jen první mocninu A , obdržíme Tento vzorec jest pro konstrukci mnohem výhodnější než předešlý. Když známe R', najdeme snadno směr hlavní osy. Přihlížíme-li k výrazům (2) pro souřadnice bodu H, plyne z obr. 1., že čili <.TCH=t^. Poněvadž ^TCH = S M a.TC ±PS, musí také HC ±MS, neboť oba úhly jsou stejného smyslu. Tím jest dána konstrukce úhlu tp a tedy i směru hlavní osy. Směr pohybu meteoritu bývá udán souřadnicemi pravého radiantu. Budtež dány ekliptikální souřadnice pravého radiantu W (obr. 2.) ^ ='TQ. ^ —Q W. Délka Země v době, kdy meteorit ji potkal, budiž Z — 180® + ©, když © jest délka Slunce. Poněvadž v rovině dráhy meteoritu leží radiant, Zemé a Slunce, protíná rovina dráhy sféru v nej¬ větším kruhu Z' W Z. Oblouk W Z náleží středovému úhlu W S Z, který odpovídá úhlu WSM na obr. 1. Ale < IF S M = ^ 7' M S = ; jest tedy oblouk W Z =4'- ZW udává sklon dráhy k ekliptice i. Řešením pravoúhlého trojúhelníka sférického Z' Q W, jehož strana Z’ Q = -k—(s>, QW = ^, WZ' ^ 1800— (}; a < Z' TF = i, obdržíme základní rovnice; sin 4; sin í ==±sin pi) (I.) sin 4; cos i = cos p sin (X — ©) (II.) cos4> = -cos pcos (X-©) (III.) Poněvadž 4^ pohybuje se v mezích 0® — 180® a cos p jest stále kladný, jest i v kvadrantu prvním pro X — © v mezích 0® — 180® a v kvadrantu druhém pro X — ©v mezích 180® — 360®. Konstrukce. ^ A i můžeme sestrojili na základě posledních formulí takto: Z bodu A (obr. 3.) naneseme libovolným směrem úsečku A B = l a sestrojíme při ní úhel p. S bodu B spustíme kolmici na druhé rameno do C. Jest pak AC = cos C B = sin p. Při kratším rameni úhlu p se¬ strojíme úhel X — ©, na jehož druhé rameno promítneme bod C do D, takže jest ÁTĎ == cos p cos (X — ©) a WC = cos P sin (X — ©) . Nad A D se¬ strojíme pravoúhlý trojúhelník A D E o přeponě A E = 1, jehož odvěsnu DE = sin 4^ uděláme přeponou v pravoúhlém trojúhelníku DCF. Jest pak dle formulí (II.) a (III.) pro ‘) Znaménko -j- pro kladnou šířku radiantu p, — pro zápornou. VIL X — © v mezích 0»— 90® DF = i a. D A E = 180® y. - Q „ 90^- 180^ <^C DF =i si <^D A E X — © ,, 180®— 2r0®. 270»- 360® -^CZ)/' == 180® — z a J £ = 180” -f; Je-li úhel p malý, jest konstrukce / dle formule (II.) nepřesná. Proto na základe formule (I.) sestrojíme pravoúhlý trojúhelník o odvěsně sin p a přeponě sin 4^, nebo zaměňujíce tg za sin (/ . . . 0®— 7») volíme sin ^ a sin 4^ za odvěsny (viz Tab. I. a). Délka uzlu výstupného Q _ © pro p kladné 180® + 0 pro p záporné. Znajíce 4» přikročíme ku konstrukci dráhy. Z bodu 5 (obr. 4.) na¬ neseme libovoinjhn směrem v efemeridách nalezený průvodič Země pro dobu pozorování r a v koncovém bodu M vedeme daným směrem r' takže úhel 5AÍ.4 ==4;. Směrem SM naneseme SD =1. ^ vztýčíme kolmici na S D a promítneme na ni bod A do E; jest pak D E = v' sin 4'. Z bodu E na. E D naneseme 2 — r = E F a vztýčíme v F kolmici na E D. Spojnice bodu E sS protne tuto kolmici v bodě G, takže GF = R', neboť když dosadíme příslušné hodnoty VIL Bodem S vedeme pak rovnoběžku s M A íi naneseme na m v - 1). S bodu fí spustíme kolmici na smér M S a naneseme na m iť - I< G ^TTC Bod C jest středem hodografu a kolmice ku S C bodem 5 ve¬ dená jest hlavní osou kuželosečky. Užitím věty, dle které normála (tečná) půlí úhel obou průvodičů, dostaneme druhé ohnisko S' a konstrukci kuželo¬ sečky perihel P. Jest totiž ± Wš = 2ft =2ae a SP =±a'^ac^ V případě dráhy parabolické jest užití hodografu zbytečné, neboť konstrukce paraboly z tečné v daném bodě a vzdálenosti jeho od ohmska jest jednoduchou geometrickou úlohou. Zdali se jedná o dráhu parabo¬ lickou, poznáme z formule (1.) ; jest totiž v tom případě Vf.,' U drah parabole blízkých jest konstrukce druhého ohniska obtížná. Proto místo S' sestrojíme perihel P. Pomocí vzorce (3) obdržíme, že vzdálenost perihelu od Slunce _ p 1 _ 1 _ SP=-q= {lA-e)~ R' {R'+ R' e) Konstrukce dle posledního výrazu jest provedena na obr. 5. (Viz také tab. Ilb.) Z bodu K (porovnej také obr. 4.) naneseme na K S délku U Další konstrukci jest také možno prováděti z bodu M. *) Znaménka hoření platí pro elUpsu, dolení pro hyperbolu. VIL K L = L vztýčíme na K S kolmici a -naneseme na ni ič' = L N. Spoj¬ nice K N protne hlavní osu v bodě Q ; jest pak ^ == čili když dosadíme Když naneseme 5 i? = 1 na prodloužený směr K S a. vztýčíme v bodě R kolmici na spojnici Q R, protne kolmice hlavní osu v bodě P, neboť jest šp = £Jl= _ ? _ = y os R'{R'+R'e) ^ Naneseme-li na FX z bodu N délku Č5 = J?' e a vztýčíme-li v koncovém bodě U kolmici na N L, protne kolmice spojnici KQ v hodě V; jest pak Zbývá ještě určiti vzdálenost perihelu od uzlu výstupného tó. ji změřením úhlu MSP (obr. 4.) Potkává-li meteor Zemi před průchodem perihelem, jest 180® < MSP g kladné ^ záp)omé, Obdržíme potkává-li Zemi po průchodu perihelem, jest 180«- „kladné 360» — Jtf SP t"® '^záporné. Tím jsou odvozeny 's^ecky elementy dráhy. Příklady. Za příklad provedl jsem konstrukci hyperboHcké dráhy meteoritu ze dne 17. června 1873 1) (tab. I.) a eUiptické dráhy Orionid (tab. II.) Pro první odvodil Galle ^ ekliptikální souřadnice pravého radiantu X = 221-20, ^ = -f 0-9O a absolutní rychlost v prostoru 8-104 zeměp. mil./sec. a vypočetl tyto hyperbolické elementy: o = 241-9® Q = 86-6® i = 1-2® q = 0-639 a = 0-464 Pro konstrukci potřebná data vedle ekl. souřadnic pravého radiantu jsou délka Slunce © = 86- 6® rádius vektor Země r = 1-016 a v' = 2-0311) stř. rychl. Země/sec. Provedená konstrulice (tab. 1.) dává tyto vy^sledky: ^ o> = = 242-0® (Q = 86-6®) i =<£Z)P'(tab. La) = 1-2® q = ŠP = 0-638 ^ = — - 0-465 Měřením tečen 5T' a ST" vedených z bodu S k hodografu obdržel jsem pro rychlost v nekonečnu hodnotu 1-470, což velmi dobře odpovídá hodnotě Galleho 5-859 zeměp. mil/sec. = 1-4685 stř. ryxhl. Země/sec. Směry těchto tečen udávají směr assympíot dráhy. Při konstrukci dráhy Orionid (tab. II.) vyšel jsem z hodnot, které jsem odvodu ve své práci „O tvaru meteorického roje komety Halleyovy" : 3) X = 73-4® P = — 13-0® © = 203-5® r = 0-996 v' — 1-397 Tyto souřadnice pravého radiantu byly vypočteny z elementů; (O = 79-4® a = 23-5® i = 163-2® q = 0-5970 e = 0-9673 Konstrukcí obdržel jsem zpět tyto elementy: O) = m způsobem do sterilní 100 ccm odměrky po doplnění sterilu. NaCl roztokem určen počet zárodků v 1 ccm. Číselná data jsou v přiložené tabulce I. pod čís. 1. i) Hesse. Arch. fúr Hyg. 1913, 580. Vlil. Tab. č. I. Pokusy o vhodný filtr. Tab. č. II. Schéma práce s filtrem. I A A filtrační rourka kallibrovaná. Filtrační vložky vpraveny do boiiillonů, protřepány a do 37®: Po 24 hod. : Zkumavka zůstala čistá. Zákal po promíchání preočkováno na Endo plotny. Po 24 hod.: Plotna sterilní. Typ. b. coli. Tím je tedy dokázáno, že prolitím vroucího roztoku křem. hlinky se filtr prakticky dokonale od bact. coli vyčistí a že takto upravený filtr zachytí všechny zárodky. Tohoto fakta použito bylo ke kvantitativnímu stanovení bact. coli při methodě Pariettiho (viz II. oddíl této práce). Když jsem tedy dospěl k filtru, jenž při snadné manipulaci dává dobrý effekt filtrační, přikročil jsem k pokusům kvantitativního převedení zárodků b. coli s filtru na plotny. Methoda I. K pokusům užíval jsem vody pitné, obsahující 100- 200 zár. v 1 ccm (B. fluor, liq., punctatus, nubilus, M. candicans a j.), avšak žádné bact. coli. Infikování vody určitý^m počtem b. coli dálo se tímto způsobem: Ze 24 hod. bouil. kultury b. coli přeneseno bylo očko do 100 ccm ster. fysiol. rozt. Na Cl^ odtud po promíchání odpipettováno 0,05 ccm (neb jiné kvantum) do 1 1 vody a 0,05 (totéž kvantum) na plotny, kde určen počet zárodků b. coli. Číselná data pokusu, jenž kontrolován methodou Ficker-Partisovou, jsou následující: Pokus č. 7. Připravená voda obsahovala 118 zár. b. coli v 1 /. Methoda Provedení Nalezeno 1 kol. odpovídá Ficker- Partišova 40 ccm vody sra¬ ženo na 3 Endo 3 typ. kol. 75 coli =63,5% 21,2% Filtrací vat. filtr. AQccm 3 Endo byly natřeny filtrační vložkou vlhčenou NaCl 3 rozm. typ. kol. 75 coli = 63-5% 21,2% Filtrací vat. filtr. 1 40 ccm emulsiro- váno ve filtru NaCI a odpipet. na 3 Endo 1. rozmaz. kol. 25 coli =21,2%: i 21,2% VUT. Tento předběžný pokus ukázal, že nutno opraviti ještě různé vady, aby filtrační methoda dávala výsledky konstantní a aby kolonie tak krásně a typicky rostly jako při methodě Ficker-Partišově. Na vzrůst ko¬ lonií má patrně vliv; 1. chemikálie užité při methodě Ficker-Partišově {Na-jCOg, Fe2(S04)3, 2. převedení sedimentu na plotny: při F.-P. meth. roztírá se hladkou špachtlí, jež nezdrsní povrch ploten; 3. sušení ploten. . Podrobil jsem zkoušce nejprve chemikálie: Pokus č. 8. Na 7 stejně upravených filtrů sfiltrována stejná množství vody infikované bact. coli, při převedení na plotny Endo Vzrostlé kolonie: Typické nerozmaz, plotna zůstala průsvitná. Nepatrné kol., plotna celá zčervenala. ,, plotna má červené skvrny. Malé kol., plotna celá červená. Nepatr. kol., plotna celá červená. Malé kol. typické. Přísada 0,1% roztoku sody přispívá k typickému vzrůstu coli kolonii na Endo plotnách. Dalšími pokusy hleděl jsem docíliti, aby zárodky převedeny byly na plotny co nej úplněji a aby odpadlo možné poškození ploten při nátěni vatičkou. Proto filtr upravU jsem tak, aby vznikla aspoň 3 vini silná vrstva křem. hlinky, jež obsahuje většinu zárodků a dá se snadno sterilní špachtlí odloupnouti na plotny a 0,1% ster. sodou emulsirovati a špachtlí stejno¬ měrně po plotnách rozděliti. Oschnutí ploten musí se dáti co nejrychleji, plotny však nesmí přeschnouti. Tyto zkušenosti byly dokázány těmito pokusy: Vatička vlhčena: I. 0, 1% sodou II. 0,1% ferrisulfátem III. 5,0% vinnanem IV. Sodou -f vinnanem V. Sodou -f siranem VI. Siranem -f vinnanem VII. Sodou -f „ Pokus č. 1 is 1 °| j Provedeni piác. Narostlo kol. Nalezeno j 1 kol. [ odpovídá j 9. 210 b. Filtr 20ccw, nátěr 9 kol. typ. ' 180 b. coli 9,5% coli vatičkou vlhčenou rozmazané 86,7% ' ; 0,1 % sodou, 2Endo i plotny, vysušení v 1 1 i 1 46® do zaschnutí i 1 Voda obsa¬ hovala Provedení práce | Narostlo kol. Nalezeno 1 kol. odpovídá 2050 FUtr s 3 mm vrstvou, 25 ccm vody, vrstva sloupnuta na plot¬ ny špachtlí, vatička několikráte skrope¬ na 0,1% sodou a i ster. pincettou vy¬ mačkána na plotny. Rozetřeno špachtli. 1 Sušeno v 46“ do za- 1 schnutí. 49 typ. kol. dobře odděl. nerozma- zaných 1951 b. coli 95% 2% 11. ! Jako v předešlém. Sušeno při 20“ do zaschnutí. 46kol..někt. rozmazané a splývavé 1840 coli 90% 2% 12. , 206 j Jako v předešlém. ' Sušeno přes % hod. v 46“ 2 typ. kol. 80 coli 34% 20% 1 Když byly takto hlavní závady odstraněny, poskytuje methoda fil¬ trační výsledky uspokojivé při velké úspoře na plotnách: á Voda obsahovala Vzato do práce j Narostlo Nalezeno ; 1 kol. odpovídá 1 13 468 b. coli 25 ccm, 3 Endo I 10 typ. kol. i =: 400 coli 85,4% 8,6% í ! 1 “ 1 468 b. coli 25 ccm, 2 Endo 11 typ. kol. = 440 b. coli 94,0 o/o 8,6% i 15 ’ 760 b. coli j 25 ccfn 2 Drigal. 19 typ. kol. = 760 coli 100 o/o 5,3% i 'N 193 b. coli 35 ccm, 2 Endo 6 typ. kol. = 171 coli 88,6% 14,8 o^ í"l 10.0000 i i 25 ccm, 3 Endo 230 typ. kol. = 9200 coli 92,0% 0.3% VITI. Přesný postup práce při kvantitativním stanovení bact. coli filtrací je následující: 1. Do baňky 200 ccm dá se asi 150 ccm vod}^ (z vodovodu) a 3 — 4 lžičky křemičité hlinky; 20 min. vařit. 2. Připraví se odssávačka (s kohoutkem), nasadí filtrační rourka; do vnitř vpraví se stočený chomáček vaty (ne příliš velký) a utěsní se tyčinkou; spustí se vývěva a prolévá vroucí emulsí křem. hlinky tak, až se usadí vrstva aspoň 3 mm silná (příliš silná být nemusí, ježto pak by voda příliš volně filtrovala. 20—25 ccm emulse pravidelně postačí. Pak následuje: 3. SteriUsování pincetty a špachtle v plameni, obě dáme chladnout pod víčko připravených Endo-ploten (2 — 3 kusy). 4. Filtrace změřeného kvanta (u kallibrovaných rourek postačí vodu nalít k marce), evakuování odssávačky a uzavření jejího přívod- ného kohoutu (zastavení vývěvy). 5. Filtrační vložka se vystrčí žel. drátem (v plameni protaženém) na Endo-plotnu, uchopí pincettou a špachtlí se odloupne křemičitá vrstva a stejnoměrně rozdělí na plotny. Vatičku skropíme 0,1% ster. rozt. sody (pipettou) a vymačkáme pincettou (tak, aby na každou plotnu přišlo nejvýš O.Ďccm tekutiny), hlinku jemně emulsirujeme špachtlí a rozetřeme po plotnách. 6. Odkryté plotny dáme do thermostatu na 46“ vyhřátého, kdež zůstanou do úplného oschnutí (10—20 minut), pak uzavřené a dnem obrᬠcené vzhůru do thermostatu 37® přes noc (18 — 20 hodin). 7. Po této době spočtou se coli podobné kolonie, některé odpíchnou za účelem konstatování biolog, znaků do specialn. půd. Počet odpovídající t3rpickému bact. coli přepočte se na 1 /. Methoda II. V práci prof. Dra Kabrhela bylo naznačeno, že z positivních zkoušek dle methody Pariettiovy provedených a z kvanta vody k analyse použi¬ tého, za použití předpokladu experimentálně dokázaného, že 1 zárodek bact. coli stačí k pomnožení v Pariettiově bouillonu, možno usuzovati na počet bact. coli ve vodě respektive stanoviti dotyčné meze jeho obsahu. Principu toho bylo použito k vypracování methody kvantitativní. Poněvadž však při nízkém počtu bact. coli jevdo by se nutným pracovati s poměrně velkvmi kvanty roztoku, bylo obejito toto úskalí použitím určitého způsobu filtrace k vyloučení bact. coli z vody. Shledav, že se většina zárodků zachytí ve filtrační vložce (pokus č. 6.), provedl jsem Pariettiho zkoušku tak, že místo určitého kvanta vody dával jsem do zkou¬ mavek vložky z filtrů, jimiž ona kvanta vody byla sfiltrována. ») Arch. f. Hyg., Bd 71, S 711. VTIT. Pokusy byly provedeny s vodami infikovanými známým počtem bact. coli (viz str. 3.), do každé zkoumavky s 10 ccm bouillonu přišly 3 — 4 kapky Pariettiho kyseliny. Kvanta vody až do 1,0 ccm odpipettována, větší filtrována. Po sterilním vpravení vložek (viz schéma Tab. II.) byly zkoumavky dobře protřepány a pak přišly do 37®. Sedimentace hlinky trvá asi hodinu, pak se bouillon vyjasní. Po 24 hod. je zkalen, když voda obsahovala bact. coli (neb skupinu paracoli.) Aby pak snad bact. coli nebylo strženo do sedimentu, použil jsem k pokusům emulse křemičité hlinky, řidší než při methode I. (1 lžičku na 100 ccm vody) a při prolívání emulse filtrem utěsňuji vatičku vyvařenou tyčinkou (viz schéma Tab II.)- Tím se docílí brzkého utažení filtru při malé spotřebě křem. hlinky. Po 24 hodinách bylo po protřepání zkoumavek očkováno na Endo- plotny, za positivní pokládána zkouška, vyrostly-li kolonie typického Z tabulky pokusů je zřejmo, že čím je vetší množství vody k filtraci použité, tím větší je pravděpodobnost zastižení b. coli, dále, že při vhod¬ ném rozdělení kvant sfUtrovaných možno dosti přesně určiti obě meze počtu b. coli. Abych se vyvaroval použití většího počtu zkoumavek s bouillonem než obvykle a dále filtrace značnějších kvant vody. určuji počet b. coli v mezích od 30—3000 v 1 l následující kombinací: Užívám 6 označených zkoumavek (s 10 ccm bouiUonu), k těmto přidávám po 3—4 kapkách Panettiho kyseliny, dále vložky filtrovaných kvant 20, 10 a 3 ccm vody a odpipettovaná kvanta 1,0 a 0,5 ccm. Je-H reakce vůbec negativní, může obsahovati voda nejvýše 28 z. b. coli v 1 ^ ^ Positivní reakce 20 ccm 50 20, 10 100 20, 10, 3 333 20, 10, 3, 1 1000 20, 10, 3, 1, 0,5 2000 odpovídá b. coli v 1 l (od 29—67) b. coli v 1 í (od 67—222) b. coli vil (od 222 -667) b. coli vil (od 667—2000} b. coli v 1 / (od 2000 -oo) Je-li positivní reakce u nižšího kvanta vody a negativní u většího, pak možno souditi přímo na nižší mez b. coli, což z pokusů lépe se ozřejmí: j Voda obsa- j 860bact. Popsané ' coli kombinace ,3540 b, coli 193 b. colii : 0,5, 1, i 0,5, 1, I 3, 10, 20 3, 10, 2C |l, 10,2o| 1,10, 2C 1000 b. coli 116“ , 2000 b. coli = oe".; 222 = 115% Udávám tedy pro pokus 26. nižší mez 222 místo 333, poněvadž 1. zák. b. coh byl teprve v 0,5 -f 1,0 + 3 ccm. Prohlédneme-li theoreticky, jak velká může chyba vůbec býti, tedy shledáme, že pro počet b. coli od 29-4000 obnáší průměrně + 50% (ku př. pro 221 a 69 b. coli najdeme 100 či 45% via 142% v II. pří¬ padě, atd.). Avšak i tuto chybu možno zmenšiti na základe tohoto principu: Dle privátního sdělení p. prof. Dra Kabrhela počet b. coli ve vodách uschovaných v lednici ne vzrůstá, tudíž b. coli se ve vodách uschovávaných nemnoží. Pokus č. 27.: Voda obsahovala; Práce 533 b. coli dle Partišovy methody Po 24 hod. 467 b. coli ,, Po 6 dnech 300 b. coli ,, Pokus potvrzuje tudíž úplně tento názor. Možno tudíž, když prvý den určíme široké meze b. coli, provést i s vodou uschovanou v lednici druhý den stanovení užší meze. Pracuji takto: Vlil. 2000 b. coli 0,7, 0,3, 0,15 atd. do zkoumavky s 4 — 6 kapk. Par. kyse¬ liny, ze zákalů možno stanovili, jedná-li se o 1500, 2000, 3300 neb 6700 b. coli atd. 1000 b. coli 1,4, 1,2, 0,7 ccm, čímž stanoví se ze zákalů užší mez 710, 830, 1500. Filtruji: 333 b. coli 4 a 2 ccm vložky do bouil., meze užší 250, 333, 500, 667. 100 b. coli 14, 6, 5 ccm =71, 100, 167, 200 b. coli. 50 b. coli 15, 25 = 67, 50, 40 b. coli. 0 b. coli 50, 35 ccm — 28, 20, 13 b. coli. 386 b. coli Druhý den 2250 b. Druhý den 216 b. coli Druhý den obvykl, i 3, 10, 20 j 3, 10, 2 2, 4, I 4 ■ tedy obvykl, i 0,5, 1, I 0-5, 1, 3 ! 3, 10, 20 } 10, 20, 0, 15, I obvykl. 10, 20 5, 6, 14 5, 6, 10 333 b. coH = 86,3% 333 b. coli = 86,3% I 2000 b. coli = 88,9% I 2000 b. coli = 88,97o 100 b. coli - 200 b, coli = 92,6% I Z nálezů vyplývá, že tímto způsobem práce, jež v podstatě není nic jiného než titrace b. coli, nacházíme konstantně o 8 — 14% méně, takže můžeme výsledky mezi sebou srovnávali: Předpis pro práci s touto II. methodou filtrační je následující: 1. Do 200 ccm baňky dá se 150 ccm vody z vodovodu a 1 lžička křemičité hlinky, vařit 20 min. (emulse je řidší než u methody I.), v baňce necháme skleněnou tyčinku. 2. Připraví se odssávačka, nasadí filtrační rourka, dovnitř vpraví se chomáček vaty (co možná nejmenší, avšak přece takový, aby ucpal súžený konec rourky, spustí se vývéva, pak nalije se 10 — 20 ccm vroucí emulse, při tom se tyčinkou vyvařenou vata utěsňuje; dlužno připravili 3 filtry. 3. Do 5 zkoumavek označených (á 10 ccm bouillomi) dá se po 4 — 6 kapkách Pariettiho k3seliny. Í96 ccm 5«„ho fenolu -f 4 ccm conc. HCl.) VIII. 4. Sfiltnije se 20, 10 a 3 ccm vody zkoušené. Do označených zkou¬ mavek vpraví se sterilně vložky z filtrů (viz schéma) a odpipettuje 1 a 0,5 ccm vody. Zkoumavky se promíchají a dají do 37® přes noc. 5. Byla-li některá druhý den zakalena, preočkuje se vyžíhaným platin, drátkem čarami na Endo-plotnu (tím dostanu na 1 plotnu ze všech 5 zkoumavek zředění až k jednotlivým koloniím). 6. Odhadne se širší hranice b. coli a upraví se (filtruje neb odpipet¬ tuje) nová zkouška dle str. 9. Plotna obrácená a nové zkoušky přijdou do 37®. 7. Po 24 hodinách vyšetření plotny (konstatování b. coli) a defini¬ tivní stanovení počtu b. coli z nových zakal, zkoumavek. Touto prací pokládám problém použití filtrace ke kvantitativnímu stanovení b. coli ve vodách pitných za vyřešený. Přikládám ještě tabulku pro odhad počtu b. coli z positivních zkoušek, podle níž možno i z jiných kvant vody k analyse použité počet b. coli určiti. Výsledky obou těchto method filtračních souhlasí s methodami v ústavu prováděnými; Parietti-ovou, Ficker-Partišovou a Bulířovou. Práce filtračními m.ethodami provádí se již přes roku. Ke konci vyslovuji svému chefu p. prof. Dru Kabrhelovi vřelý dík za laskavost, s jakou mé pokusy sledoval a mne v práci podporoval. Ph. Dr. Jan Bečka. VIII. ROČNÍK xxrv. TRIPA II. ČÍSLO 9. O elektromagnetických kmitech koaxiálních válců kruhových. posl filos. JAROSLAV JANKO. (Ze semináře pro theoretickou fysiku c. k. české university.) S 1 obrazcem v textu. (Předloženo dne 12. února 1915.) Porušíme-li elektromagnetickou rovnováhu jakéhokoliv systému složeného z vodičů neb isolátorů, a ponecháme-h jej sama sobd, vyrovnává se toto porušení periodicky v oscillacích, vyjma některé případy, kdy v systému jsou příliš veliké Ohmový odpory; tu totiž může se stav S5rstému blížili k rovnováze i aperiodicky. Vznikající oscillace nazýváme vlast¬ ními osciliacemi systému. Jich perioda i útlum závisí na konstantách vodičů resp. isolátorů, z nichž systém se skládá, na jejich tvaru a vzᬠjemné poloze; v některých jednoduchých případech jest možno stanovili je počtem. V tomto pojednání hodlám se zabývati vlastními osciliacemi systému složeného ze dvou koaxiálních válců kruhových, nekonečně dlouhých. Oscillace jediného válce kruhového, nekonečně dlouhého, řešili J. Larmor i) a J. Thomson za předpokladu, že rozdělení sil elektrických a magnetických jest jednak ve všech průřezech kolmých k ose válce totéž, jednak symmetrické kol osy válce z. Máme pak ova hlavní případy. Bud jde o vodivý válec obklopený dielektrikem, nebo naopak válec jest z dielek¬ trika a obklopen vodičem. Óba případy se dají reaíisovati kovovou trubicí, při čemž první případ týká se pole vně trubice, druhý pole uvnitř. Pokud se týče pole vně trubice poznamenáváme vzhledem k dalšímu jen tolik, že útlum kmitů souvisí nejen s teplem Joule-ovýra, nýbrž i s vyzařováním 1) J. Larmor, „Electric Vibrations in Condensing Systems." Proč. Loud. Math. Soc. 26. pag. 119, 1894. *) J. Thomson, „Recent Researches in Electricity and Magnetism." Oxford 1893. Art. 259—274, Art 344r— 347. IX. energie elektromagnetické do nekonečna, je-li ovšem trubice konečné vodivosti. Útlum kmitů vznikajících uvnitř trubice souvisí patrně hlavně s teplem Joule-ovym, poněvadž vyzařování na venek jest velmi nepatrné, nejsou-li ovšem stěny trubice extrémně tenké. Následkem toho jest tento útlum velmi malý, a kdybychom předpokládali, že jde o vodič nekonečně dobrý, což je ve skutečnosti dosti dobře splněno, vznikaly by kmity ne- tlumené. Poněvadž naže další úvahy se budou týkati kniitň vznikajících uvnitř kovové trubice, budeme předpokládati, že tato trubice je z mate¬ riálu nekonečně dobře vodivého. Řešení Thorasonovo a Larmorovo rozšířil později R. H. Weber* *) i na případ, kdy není symmetrie kol osy válce, při Čemž zároveň ukázal, že tyto kmity souvisí s jiným zajímavým zjevem, který pozoroval poprvé V. v. Lang a po něm Drude a Bccker.*) Lang totiž chtěl provésti inter- ferenčm' pokus Quincke-ův, známý z akustiky, také s vlnami elektromagne¬ tickými a užiti ho k měření jich délek. Vlny vzbuzené Hertzovým oscil- látorem vstupovaly do Quincke-ovy interferenční trubice, při čemž se rozděhly na dvě části. První část prochází trubicí konstantní délky, druhá trubicí, jejíž délka se dá měniti. Po setkání obou částí vln nastává inter¬ ference; maxima vzniknou patrně tehdy, je-li rozdíl mezi dráhami, jež obě viny urazily roven k X, kdež X značí délku vlny, k libovolné číslo celé, minima pak, je-li onen rozdíl roven (2^4-1) Amplitudu vlnění vznik¬ lého interferencí měřil Lang kohaererem a potvrdil vskutku, že se měnila periodicky, když délka druhé trubice byla zvětšována. Při tom však kon¬ statoval, že, ať užil oscillatoru jakéhokoliv, vždycky naměřil touž délku vlny, která tedy nezávisela na rozměrech oscillatoru, za to však se měnila s poloměrem trubice, jsouc mu úměma. Z těchto pokusů, které potvrdili i Drude a Becker, je patrno, že trubice kovová propouští jen elektromagne¬ tické vlny určité délky, takže, necháme-li jí projiti záření složené z elektro¬ magnetických vln délky různé, vystoupí záření téměř homogenní, v němž je zastoupena jediná vlna. Pokud se týče závislosti této délky vlny na polo- měni trubice, usoudil Drude z několika měření nedosti přesných, že délka vlny X = 4:r, kdež r značí poloměr trubice. Přesnějším měřením shledal Weber, že tento vztah není správný, a ukázal, že se tu jedná o vlastní kmity válce. Zjev by se dal vyložiti asi takto; Pokud se Hertzův oscillator nabíjí, pokud tedy nenastal oscillační výboj, vytvoří se elektrostatickou indukcí náboje také ») R. H. Weber, „Elektxomagnetische Schwingungea in Metallrohren." Habi- litationsschrift, Heidelberg 1902; Aaa. d. Phys. 8, pag. 721, 1902. *) V. v. Lang, Wied. Ann. 67., pag. 430, 1896; P. Drude. Wied. Ann. 65., pag. 481, 1898; A. Becker, „ Interf erenzrphren fůr elektrische Welleu", Heidel- berger Dissertatioa 1901, Anu. d. Phys. 8., pag. 22, 1902. IX. na stěnách trubice. Jakmile v oscillatoni přeskočí jiskra a počne výboj, vyrovnávají se i náboje, na stěnách trubice indukované, periodicky ; jsou to patrně vlastní kmity trubice. Tyto kmity podle toho, co bylo dříve řečeno, jsou málo tlumené, kdežto kmity oscillatoru mají veliký útlum a brzo zaniknou. Tím lze pochopiti, že účinek těchto vlastních kmitů trubice převládne nad kmity oscillatoru. Je to tedy zjev jaksi analogický mnohonásobné resonanci, pozorované Sarasinem a de la Rivem.- Weber nalezl, že perioda x vlastních kmitů trubice o poloměru r je dána rovnicí kdež je první Besselova funkce řádu n-tého a její první derivace, c rychlost světla ve vakuu (vzduchu), takže c r = Aq značí délku vlny ve vzduchu odpovídající periodě x. Měření Quincke-ovou interferenční trubicí dávají ovšem délku vlny v trubici', dá se však předpokládat!, že tato dé’ka se nebude valně lišiti od A#, aspoň pokud nejde o trubice průřezu velmi malého. Rád n Besselovy funkce může nab5H:i všech hodnot od nuly až do nekonečna; hodnota « 0 odpovídá případu, kdy je symmetrie kol osy válce. Poněvadž Jq {x) = — Ji {x), při čemž stále i v dalším bude znamenati Jn derivaci dle argumentu, možno rovnici (1) pro n =- 0 psáti .,(-0 = 0. Kořeny její jsou 4^r=^3-83, 7-02,... z čehož plyne Ao = 1-64 z, 0-89 r, . . . vynecháme-li kořen nula, jemuž odpovídá A^ nekonečně vehké. První případ asymmetrický nastane pro n = 1. Pak jest Kořeny této rovnice jsou r = 1-81, 5-33 _ dávají tedy délku vlny A3 = 3*415 r, 1*179 r _ Weberova měření týkají se tohoto kmitu a byla vykonána s trubicí poloměru z = 3 cm, 1*5 cm. Těmto hodnotám odpovídají' délky vlny Ag - 10-245 cm, 3 537 cm, . . . resp A^ - 5122 cm. 1-768 cm... IX. Měřením se podařilo konstatovati jen první z nich a nalezeno = 10-35, resp. = 51 cm, což je souhlas velmi dobrý, neboť pozorovací chyby jsou daleko větší, než nalezené difference mezi délkami vln theoretickými a experimentálně nalezenými. Také se podařilo Weberovi realisovati vhodnou konstrukcí oscillatoru případ odpo\ddající » = 2. Pak jest a kořeny jsou ^/ = 3*05, 6-71, ... jim odpovídající délky vlny Ao = 206r, 0-93 r, .., Pro trubici o poloměru r = 3 cw plyne z toho pro délku nej delší vlny hodnota měření vedla k hodnotě A„ = 6-18 cw, A,^G-0cw; lepšího souhlasu ovšem nelze čekati. Kaláhne *) rozšířil Weberovo řešení na tmbice o pravoúhlém průřezu stočené v kruliový prsténec. Uvažuje pak limitní případy; 1. zvětšuj e-li se průměr prsténce při nezměněné velikosti průřezu, vznikne nekonečně dlouhá přímá trubice o pravoúhlém průřezu ; 2. zmenšuje-li se průměr vnitřní cylindrické stěny prsténce až na nulu, obdržíme jako druhý limitní případ cylindrický' prostor s tenkým válečkem uprostřed. Účelem tohoto pojednání jest rozšířiti Weberovo řešení na případ, kdy v trubici jsou dielektrika dvě, z nichž první se nachází ve váld ko¬ axiálním s trubicí, druhé jest v prostoru mezi tímto válcem a stěnami tru¬ bice. Patrně také tento systém bude propouštěti vlny určité délky ; jich stanovení mohlo by přispět! k potvrzení Weberova předpokladu, že tu jde o vlastní kmity onoho systému. Elektromagnetické pole v trubici je stanoveno Maxwellový-mi rovni¬ cemi. Je patrno, že bude výhodno zavésti souřadnice válcové z, r, tp, kdež z jest osou válce, r a 9 jsou rovinné polární souřadnice průřezu kolmého k ose válce. V těchto souřadnicích znějí Maxwellovy rovnice takto: A. Kaláhne, „Elektrische Schwingimgen . . ; Ann. d. Phys. 18, pag. 92. 1906. IX. (2) c\ dt v r dtp dz T(^-yr + ^"^W = -a7-— ^ p dHr _ l dE, d (l SHy __ 3£. . c di - dz dr ' Význam jednotlivých veličin v rovnicích (2) a (2^ se vyskytujících je tento: E„ Er, E^ jsou komponenty elektrické síly ve směru rostoucího z,r o-^p, Hs, Hr, jsou komponenty magnetické síly v týchž směrech. £ dielektrická konstanta, a elektrická vodivost, (I magnetická permeabilita, c rychlost světla ve vakuu. '<■ První rovnici (2) derivujme dle z, druhou rovnici násobenou r deri¬ vujme dle r, a pak zase obě strany r rozdělíme, třetí konečně derivujeme dle gj a dělíme r. Po sečtení ruší se všechny členy na pravé straně, takže obdržíme a analogicky z rovnic (2') dostaneme Poněvadž jde o děje periodické, můžeme klásti v komplexní formě Er=Pré*-^ Hr = Qre*<^^ kdež P a ^ jsou veličiny na i nezávislé. Rovnice (2) a (2') nabudou pak touto substitucí následujícího tvaru — {»ÍG) ^ inff) Pr ~{BÍa» + 4:n0)P^=-- ^Qr c r dip dz (40 rovnice (3) a (30 přejdou v t. zv. rovnice kontinuity; dP, . 1 drP' , 1 dP„ r 3< (5) z těchto rovnic odvodíme nyní differenciální rovnici pro P, tím, že nej¬ dříve do první rovnice (4) dosadíme za a z druhé a třetí rovnice (40 a obdržíme: Nejdříve položíme + )=_*», .. (7) Z první rovnice (5) plyne pak derivací dle z vztah 1 a / aP, \ 1 92 32 P, rdr\3zJ'rdzdq) d takže dosazením do rovnice (6) obdržíme hledanou differenciální rovnici pro P, ve tvani: 3^,2 + Tuto rovnici ještě zjednodušíme. Nejdříve jest patrně P, periodickou funkcí argumentu tp, můžeme je tedy rozvinouti ve Fourierovu řadu, kladouce P, -“í C7>)6**»’. IX. kdež Í7,<”) již nezávisí na q). Dosadíme-li do rovnice (8), pak vzhledem k tomu, že musí býti splněna pro každé ^v) máme po zkrácení faktoru (?»» + » v) tedy T,l») A + IX. c-li opět za P. a ft hodnoty z rovnic (12) a (13), a uvaž — ťco + ^Tgg?: k^c QrJ'’£Or^-)e*^Pn^^”^2 - M = - ^ ^ pn, jsou tedy Maxwellovy rovnice (2) a (2^ řešeny; obdržeU jsme o fí, =«*“'£ S.e"l'.'**’’> =^“‘f kdež jest Rn=-A^JAif)+B,K^[Q) Sn== Cn Jn (Q) + Dn Kn {q) m Q = rVk^-Pn^. (U") Dosazením lze se presvědčiti, že 15^0 hodnoty E sl H hoví Maxwel- lovým rovnicím v cylindrických souřadnicích. patřičné pro ně plynou z podmínek na rozhraní, k jichž odvození nyní přistoupíme. Poloměr vnitřního válce (z dielektrika) budiž (viz obr. 1.), poloměr válce kovového pak Medium vyplňující vnitřní válec označíme indexem 1, mc^ dium mezi tímto válcem a stěnami trubice indexem 2, kov pak indexem 3. Na rozhraní 1 a. 2, tedy pro r — fi musejí se tan¬ genciální složky síly elek¬ Zbývá 1 tedy ještě stanovití konstanty 3 2 .Jí; _ 1 . z trické i magnetické rovnat. Mathematicky \^jádřeny zní t3do podmínky Na rozhraní 2 a 5, t. j. pro r = musejí tangenciální složky elektrické síly vymizet, neboť medium 3 je nekonečně dobrý vodič. To znamená J?2, = 0, £2^ = 0. (ISO Indexy 1 nebo 2 značí ovšem komponentu v mediu 1 resp. 2. Dosadíme-h do těchto rovnic za komponenty elektrické a magnetické síly hodnoty plynoucí z rovnic (14), pak vzhledem k tomu, že rovnice (15) a (15') musejí býti splněny pro všechna z a. plyne nejdříve, že kon¬ stanta fn musí míti ve všech mediích touž bodnout . Cleny se z a. tp tím odpadnou a podmínky na rozhraní budou dány těmito vztahy {S^n)r^r, = {S,n)r 1 Rxn dStn^ _ 1 („ X Bin fÍ2ta> dS2n\ - - í ít),..: (16) IX. (16) dR,n\ kjc dRin^ (/?2n),-r. = 0 1 ( ^ J^d^\ {160 kdež Rin značí hodnoty funkce Rn dané rovnicí (140 v mediu 1, R%n hodnotu její v mediu 2\ podobný význam mají 5i» a Sin. Tyto vztahy se zjednoduší značně, učiníme-li s Larmorem a Thom- sonem předpoklad, že nic nezávisí na Pak musí býti pn = 0, jak je patrno z rovnic (14), a rovnice (16) a (160 se rozpadnou ve dva na sobě nezávislé systémy totiž {ft.V-r. = 170 Totéž platí i o rovnicích (14) ; také ty se pro />« = 0 rozpadnou ve dva nezávislé systémy. První z nich je £,= e* 6*-^ /ř, = 0, Er :=0, Hr (18) druhý pak £,=.0, 77, =6*“ Sní*-’’, E, = n Sn í'-”, Hr = 0, (180 E^ ^ e*-”, H^ = 0. Rozdělení sil, které se pokusem reahsovati dá, odpovídá rovnicím (180. J6 patrno, že není-h nic závislo na z, čili, je-li rozdělení nábojů ve všech průřezech kolmých k ose válce totéž, nemá elektrická síla kompo¬ nenty rovnoběžné s osou z ; jest tedy E, = 0. Tomuto případu odpovídají IX. 12 pak rovnice (17') jako podmínky na rozhraní. Při tom jest dáno druhou rovnicí (14'). Integrační konstanty C» a Dn jsou ovšem v různých mediích různé, dále jest dle rovnice (14") Q = kr, poněvadž = 0. Máme tedy S^r.=C^nJn{Kr) -{■ LknKn{hr) v mediu 2 pak 52. = C2« Jn {h r)+Din Kn {K_ v). Další zjednodušení plyne z té okolnosti, že v celém mediu 1, tedy pro r ^ 0 elektrická síla i magnetická musí býti konečnou, tedy ve výrazu pro 5i« nesmí se vyskytovati funkce Kn {k^ r), jež se stává pro r = 0 ne¬ konečně velikou. Jest tedy — 0 a Stn=C^nJn{k,r). Konstanta k je definována rovnicí (7) ; poněvadž medium 1 a 2 jsou dielektrika, jest = 0, a tedy kdež Áq = c T značí délku vlny ve vzduchu.’ Ještě položíme permeability ř*i = ř*2 = 1. takže jest a dosazením do rovnic (17') obdržíme C, . J.' (i, r.) = -^ [O. j.' ih 'i) + K.' (í, rj] , O . J. ih = cL J. (A, rů + D,. K. ih 0 = Ct.J.' (í,r,) + Lk. K.' Pro jednoduchost klademe = = ř (19) kdež -9* může nabývati všech hodnot od 1 do oo IX. Podmínky na rozhraní lze pak definitivně napsati takto: C2n Jn' Q) H- Din Kn' {» Q) = 0, CinJniQ) hDinKn{Q)-CtnJn{qQ)=0. Cin q Jn' {q) + Din q Kn' {q) - C^n J n' (? (•) = 0. Ve všech předcházejících rovnicích jest k vůli krátkosti psáno Jn {x) a znamená 1^^ dříve na to upozorněno. Z posledních tří rovnic vyloučíme konstanty determinantem, který je podmínkou nenulového řešení a obdržíme Kn'(»Q), 0 I Jn{Q), KniQ) 9) = 0. \qJn'{Q), qKn'{Q), Jn{qQ)\ Můžeme jej rozvésti podle elementů posledního sloupce Jn {q Q) q [Jn' Q) Kn' (q) - Jn' {q) Kn' (»)] “ - Jn' {q Q) [Jn' Q) Kn (q) - Jn [q] Kn' {9 (>)] = 0 Jn' (qg) Jn {» Q) Kn' ((>) — Jn' (q) Kn' (» Q) Jn(q9) * ■ V této rovnici za neznámou pokládáme p; stanovíme-li je, můžeme pak na základě vztahu (19) vypočítat! délku vlny odpovídající vlastnímu kmitu uvažovaného systému. Řešení lze provésti ovšem jen numericky. Uvažme ještě tyto dva zvláštní případy: a) Kdyby bylo = r^, což znamená, že trubice jest vyplněna jen mediem 1, měli bychom případ řešený Weberem, Pak totiž dle druhé rovnice (19') by bylo O- = 1, a v rovnici (20) pravá strana jest nulou, takže máme kdež r značí nyní poloměr trubice ; to souhlasí s výsledkem, který obdržel Weber. Kdyby v trubici bylo jen medium 2, byly by patrně délky vln vlastních kmitů trubice dány rovnicí Z toho jest viděti, že je-li v trubici jednou dielektrikum 1, podruhé 2, pak délky vlastních kmitů trubice vyhovují relaci čili Ví; Ai.o ~ 4.0 4,0 4.0 IX. b) Kdyby se poloměr trubice stal nekonečně velikým, pak jest & i = nekonečně veliké. Systém jest nyní dán dielektrickým válcem o poloměru r, a dielektrické konstantě v jiném dielektriku o diel. konstantě sahajícím do nekonečna. Potom jest poslední z rovnic (18") identicky splněna vzhledem k známé vlastnosti Besselových funkcí {x) a Kn [x), jež konvergují k nule, roste-li x do nekonečna, a máme tedy k určení konstant Cin, C^n, D2<. jen dvě první rovnice (18"). Ale třetí re¬ lace plyne z podmínky, že v mediu 2 v nekonečné vzdálenosti od osy válce musí vzniknouti postupné vlny elektromagnetické šířící se směrem od válce, tedy směrem rostoucího r. Taková vlna jest dána výrazem tvaru Peos2»(ý-^ + 9), kdež A jest délka vlny, 9 difference fásová, P amplituda, jež ovšem závisí na r, patrně s rostoucím r klesá. Klademe-li pak = ca, = k a zavedeme-li komplexní veličiny, obdržíme pro onu vlnu výraz a na tento tvar musí se dáti uvésti výraz pro elektrickou a magnetickou sílu, jež jsou dány rovnicemi (18'). Magnetická síla na př. jest dle oněch rovnic dána výrazem H. = 52, [C2„ Jn (^2 r) + Z)2. K, {k^ r)] (21) Pro velmi veliká r jest n3mí tedy C^.J.{k,r)+Ih.K.{k,r] =yi^[c..cos(*,r-^i^>r)- Aby pak rovnice (21) pro veliké r představovala vlnu postupnou šířící se směrem rostoucího r, musí patrně £>21, = — « — £'21*, pak poslední rovnice zní C^.J. (ž,r) + (*,>■)= y IX. 15 a dosadíme-li do rovnice (21), vidíme ihned, že H, má hledaný tvar. Tím jsme tedy obdrželi třetí rovnici mezi konstantami C2» a D^n. Dosadíme-li nyní za D%n do prvních dvou rovnic (18") a označíme-li pro jednoduchost pak tyto rovnice znějí Eliminací Ci« a C2» dostaneme rovnici 1 Jn'{k,r,) _ 1 Qn'{Kr,) aneb vzhledem k rovnicím (19) a IQ') JnjqQ) Qn'{Q) Jn{q9) ^Qn{9)- Z této rovnice lze stanovit! (». Obdržíme ovšem pro ně hodnotu komplexní, a poněvadž dle rovnice (19) plyne z toho, že i = c r = — jest komplexní a tedy i ) K-, io\ — K. J (22) ■^pL = .A.(») Etiologie panašování. Napsal Dr. Jaroslav Peklo. S 6 litogr. tabulemi a 41 obr. v textu. (Fotografie provedl PhC. Vine. Mrázek.) (Předloženo dne 16. října 1914.) Pokusy s Chlorellami mají, dle mínění referentova, jistou důležitost pro poznání etiologie t. zv. panašování, jak se objevuje u rostlin vyšších. Jsou sice kryptogamy rasové organisovány jinak nežli rostliny cévnaté, takže nelze beze všeho srovnávat! kolonii jedné specie s jedním indivi¬ duem vyšší rostliny, také pátral dosud mamě referent, pokud sám měl příležitost pracovat! u moře, po tom, zda objevuje se panašování také u řas mořských. Na druhé straně nelze popříti, že mnohé projevy tak zv. mutabiUty CMorell velmi značně upomínají na některé zjevy panašo¬ vání. V té době, kdy první zprávy o tak zv. mutacích se objevovaly, byly vskutku považovány za analoga a byly řasy mutující studovány se zřetelem k tomu, by objasněny byly vnitřní příčiny tvoření mutantů a aby tím také panaiování fanerogam došlo vysvětlení. Z našich po¬ kusů ovšem, jak byly vylíčeny, vysvítá značná závislost tvořeni sektorů a podobných zjevů v koloniích ChloreU ed příčin vnějších. Byly tedy lesultáty jejich hned od té doby, kdy byly základní z těchto pokusů re¬ ferentem provedeny, považovány za doklady neoprávněnosti theorie mu¬ tační v té formě, jak byla d e V r i e s e m proslovena. Kteréžto mínění 1) část III. „O mutabaitě ChloreU" vytištěna byla jako č. 46. ročníku XXIII. druhé třídy Rozprav Akademie. Pré- 16 serie Ahutilomi zelených očkována v rostoucích, meristematických částech, často úžlabní pupeny listové. Některé Ahutilony trpěly infekcí, pana- Šování se však nedostavilo v nižádném případě. Ty bakterie, jež byly isolovány, jistě nebyly tedy příčinou chlorosy. Druhým objektem, jehož prostudování zdálo se býti referentovi vděčnou úlohou, byly albikatní cukrovky. Zjev tento uvádí se v lite¬ ratuře dosti často,i) obyčejně však bývá registrováno pouze jeho vy¬ stoupení, aniž by byl doposud hlouběji prostudován. Očividně padá při tom hlavně na váhu, že kultuiy cukrovkové jím nebývají valně poško¬ zovány, jelikož (F a 1 1 a d a,^) p. 622) ani kvantitativní ani kvalitativní složem' šťávy řepné nedoznává jím změny. Na druhé straně jest to však dosti s podivem, jelikož svou nápadností bije v oči a v^e mnohých ohledech je výborným objektem ke studiu panašování. Albikátní exempláry obje¬ vují se na polích řepných dosti sporadicky. V některých létech jsou hoj¬ nější, jakž i Stift®) stanovil 1895 pro Uhry. Referentovi se zdá, že jmenovitě na těžších půdách přicházejí. Také bylo mu možno 1913 na Kouřimsku vždy více albikátních řep během jedné dosti krátké vycházky do polí sebrati, naproti tomu v okolí Roudnice byly téhož roku řídkým zjevem.^) S t i f t ovíem upozorňuje, že objevují se jednotlivé takto abnormní exempláry na polích téhož substrátu, téhož pohnojení a téhož osiva, takže jen vlivy šíře lokální mohou zde míti jakýsi vliv. Albikace, která stává se zřejmější na exemplárech větších, objevuje se i na seme¬ načkách, a jest dle Proskovetze jen v jistém nepatrném stupni dědičná semeny. Dle Briem-Fallady jsou listy albikatních řep vodnatější než zelené i chovají méně organických substancí a popele. Také kvantitativní složení popele jest úplně analogické, jak bylo vypsáno pro jiné panašo- vané rostliny. Referent počal se obírati panašo vánými řepami r. 1912. Řepy jím pozorované měly listy bud bďe, zažloutle nebo až voskově žlutě zbarvené, budto po celé čepeli — tu byl i celý řapík bílý — nebo měly část její bílou či zelenou. Nikdy nepřicházelo více skvrn barevných po listech, jak tomu bývá u jiných variegátních orgánů, nýbrž vždy větší část čepele byla zaujata barvou normální nebo albikátní v souvislosti; často rozhraní obou barev tvořil hlavní nerv, zhusta albikace objevovala se pouze na Špičce nebo na spodním kraji čepele. Dle toho, do jaké míry byla zbarvena abnormně čepel, byl i řapík budto jen na polovině nebo při krajích bílý resp. žlutý. Nápadno bylo, že bílé nebo nažloutlé listy měly čepel již na omak tlustší než normální; už také na průřezech se to jevilo zvětšením lumina buněčného v některých řadách buněk. Nápad- *) Již Lindemuthem, 1. c. 1878, pg. 899. 2) F a 1 1 a d a Ottokar, Uber die Weissblátterigkeit der blatt fůr Bakteriologie, II. Abt., 20. ®) Stift A., Die Krankheití *) Naproti tomu objevovaly s< docela hojně, na půdách netěžkých. Bd., pg. 622.) 1 der Zuckerrůbe 1900. letošního roku (1914) Zuckerrůbe. (Central- okolí tohoto města 17 ných redukcí histologických nebylo v dospělých listech pozorovali. (Re¬ ferent nikterak se nedomnívá, že těmito daty byly vyčerpány anatomické zvláštnosti panašovaných údů rostlinných. Práce však sledovala cíl přiblížiti se co možná rozluštění příčiny panašování; bylo tedy veškeré studium podřízeno této m5^1ence.) Jak bílé, tak zelené listy měly často úzké palissády i houbové buňky oddělené hojnými intercelluláry. Loňského roku byla nalezena jíetná individua, jež měla na některém místě čepele v sousedství čistě bílých částí jakýsi šedivý na hoření i spodní straně čepele ostrůvek většího či menšího rozprostranění. Na průřezu se ukázalo, že pod oběma pokožkami táhlo se několik vrstev albikátnflio pletiva, kdežto střed listii byl zaujat normalným zeleným parenchymem ; vystupovala zde tudíž jakási periklinálnost. Albikace projevovala se většinou tak, že již mladé listy byly distinktně žlutě nebo bíle zbarvené, nanejvýš slab¬ ším tonem než v dospělosti. Byla pak po většině jen určitá část srdce abnormně zbarvená, jedna třetina i méně, polovina; zřídka kdy objevovaly se na př. exempláry do ®/4 i více albikátní, naopak byly hojnější takové, které jen na jednom, úzce vymezeném místě měly list panašovaný. V okrsku panašování všecky listy od kraje rozetky až do středu jejího byly albi- kátními. Vystupovala tedy zde krásná sektoriálnost. Řídké byly pří¬ pady — tyto pozorovány toliko u žluté albikace — kdy celý střed srdce měl lístky nej mladší čistě zelené, okolo nichž táhla se zóna starších lístků, jež jakoby mosaikově prosvítaly jemnou žlutí, až kolkolem na periferii srdce stály listy, jež všechny byly intensivně žluté resp. žlutozelené. Jest těžko zde mluviti o periklinálním rozložení panašování, v každém však případě bylo jisto, že sektorialním nazváno býti nemůže — snad by se doporučovalo je označiti jako „cirkulámí". Referentovi se zdá, že typ tento panašování řepného jest poněkud odchylný od normálního sekto- riálního a že i etiologie jeho by mohla b3?li jinou. Ostatně není vyloučeno, že v některých případech kombinuje se příčin několik, ze kteréhožto dů¬ vodu přidržel se referent vždy formy nej typičtější a sice po většině bíle sektoriálně panašovaných cukrovek jednotlivých. Semenaček panašovaných referent nesbíral. Jedna řepa, již choval loňského roku, vyhnala květm' prýt albikátm', jenž založil klubka květní; semena však se pro slabost prýtu nevyvinula. Asi 20 takových řep referent na podzim 1913 přenesl — eventuelně po různých pokusných manipulacích — do sklenníku ústavu fysiologi- ckého ke svým studiím a kultivoval zde ve velkých květináčích v za¬ hradní prsti. V některých biíňkách dospělých listů albikátního exem¬ pláru, jenž byl sbírán v polovici října 1912 a byl krásně čistě bíle pana- šován na jedné polovině srdce nalezeny byly při mikroskopování bakterie. I byl učiněn pokus isolovali je a infekcemi stanoviti, zda snad ony nejsou příčinou této chlorosy u řepy. Mladé normální listy řepové povařeny 1 hodinu, dekokt pak nechán 24 hodin státi. Po filtraci přidáno k extraktu 0-5% saccharosy a 0-2% asparaginu. Z albikátní řepy ochíznuto několik X. mlacfoučký^-ch, čistě bílých listů, po vyprání sterilisováno po 1 minutu v 96%ním alkoholu, po té 1 minutu v l®/ooVém sublimátu, načež opláchnuty v sterilisované destilované vodě a skalpelem sterilním na ster. achátové misce z nich vzato několik řízků, jež rozetřeny. Maíým množstvím hmoty očkován dekokt. V brzku zde i ve zředěné neutrální šťávě řepné s 0-3%ním asparaginem vyvinul se na dne nádobek povlak, jenž po rozlití desek dal původ jednomu druhu kolonií, z nichž svrchní byly po kraji průhledné, uprostřed opákní s krajem hladkým, od něhož táhly se v dospělejších koloniích radiální řásky k centru, jež někdy věnčeno bylo perličko vi¬ tými prominencemi. Spodní kolonie brouskovité. Bacili s počátku po¬ hyblivý, později pohyb ztrácející, dosti velký, tyčinko vitý. Na agaru z listů po čase objevovala se četná jeho individua opouzdřena sliznatými obaly vej čitého tvaru. Forma bacilla byla dosti podobná mikroorga¬ nismu, jenž byl nalezen v listech řepných, kdež nad to aspoň v některých buňkách uložen byl v jakémsi slizu. Význačné bylo pro tohoto mikroba, že dovedl vegetovati při dosti nízkých temperaturách (v místnosti, kde v zimě nikdy není topeno). 12./2. 1913. očkovány byly isolovaným tímto organismem mladé cukrovky, jež byly zasety v srpnu 1912. 1. yl) 4 z nich očkovány pomocí kapiUár kulturami založenými s dekoktem z mladých listů a asparaginem. B) 4 další očk. kapii. kult. zal. se šťávou řepnou -j- aspar. A a) 1 řepa paraUelně očko v. kapUlárami, naplněnými mediem živným z A bez bakterií, Bb) jiná kapUlárami, naplněnými šťávou řepnou. A) řepy očkovány 26. II, po druhé, téhož dne pak jedna červená řepa pod rašící očka a 2 5 i 2 ^ řepy dány do polostínu. 2. ) očkovány kulturami s týmž živným mediem dvě řepy deset měsíců staré. Listy jejich odřezány až na nej mladší. Jedna řepa pora¬ něna pouze kapUlárami, druhé rozříznuta hlava napodél a do zející rány vpraveno očko bakteriové kultury. 12. 3 přenesena jedna řepa do válce naplněného vlta\^kou vodou a zde kultivována. Než výsledek všech těchto infekcí byl naprosto negativní. NespomolUo ani oslabování cukrovek slabou intensitou světelnou, ani kultivace ve vodě, kde exemplár měl nadbytek vlhkosti. Pocházelo-li bakterium vskutku z buněk listových, pak stěží jest možno vykládati, že bylo něčím více než obyčejným saprofytem, který se usídlU po případě až na podzim v dospělé cukrovce. Podávala se dále možnost, že příčinou albikace je nějaké protozoon nebo organismus, který jest schopen tvořiti zoospory. Rozetřeno tedy značné množství panašo váných řep čerstvě sbíraných koncem července 1913 na polích, šťáva získaná zředěna a jí očkováno 2. VIII. pět dospívajících již řep na pokusných záhonech albertovských tak, že hlava jejich na¬ říznuta sterilním nožem a do rány Šťáva vpravena. Jiným 5 řepám odej¬ muta polovice hlavy a do kolmé řezné plochy zabodáno hojně kapiUár naplněných šťávou. Podobně byla 5 jiným exemplárům vpravena do hlavy kaše rozmačkaná z bílých listů do kolmých zářezů. Aby bylo rozhodnuto, zda nákaza zoosporová mohla by proniknout! z půdy do rostlin, bylo rozetřeno začátkem srpna hojně listů v nadbytku vody a šťáva ponechána několik hodin státi, aby zoospory mohly se eventuelně vyvinouti resp. uvolniti z pletiv. Získanou pak touto šťávou infikovány byly 16. VIII. čtyři květináče s nasetou právě cukrovkou hojným postřikováním s hora, dva květináče infikovány mifho to rozetřenou moučkou z bílých listů ; tři květináče postřikováním a vloženy mimo to do misek, do nichž dáno též něco šťávy. Po několika dnech skropeny nádobky opět a přidáno do druhé serie šťávy. Týž den postřikována byla řepa klíčící na záhoně na Albertově touže šťávou. Bohužel, ani tyto infekce neměly pražádného účinku. Jest sice možno, že provádění jich provázeno bylo nějakou chybou, pravděpo¬ dobnější však je, že supposice, na základě kterých prováděny byly veškeré tyto infekce, byly nesprávné. Nebylo mnoho naděje, že vypadnou jinak infekce, jež byly pro¬ vedeny se Sambucus canadensis folii s aur eis. Tento bez, jak známo, vegetuje korunou krásně, téměř oranžově zbarvenou. Zda jest toto pa- našování infekční, či neinfekční, o tom nemohl nalézti referent v literatuře zpráv. Transplantacemi se přesvědčiti o tom, je, jak zmíněno, velmi obtížno, jelikož rouby bezii se velmi těžce ujímají. Byl tedy učiněn výta¬ žek z „aureových" listů keřů, jež rostou v albertovské zahradě ústavu a jím pomocí velkých kapilár, z nichž některé na konci byly slzovitě roz¬ šířeny, infikovány 8. VIII. prýty od Samhucus nigra v meristematických částech. Bez výsledku. Není ovšem vyloučeno, že systematická vzdᬠlenost obou druhů, z nichž canadensis má listy široké, podlouhlé, nigra oválnější (oba druhy liší se také plody) hrála zde také jistou úlohu. Nic¬ méně, co se týče panašování, obě specie nejsou si příliš vzdáleny, jelikož nigra mimo bílou formu panašování tolikéž jevívá aureové zabarvení listů. Ačkoli zkoušky tyto nijaké nadšení nemohly vzbuditi, aby bylo pokračováno podobným směrem, podniknuta býla přece další řada pokusů, jimiž hleděl referent poučiti se aspoň z dálky o jakosti „viru“ panašo- vacího. Jmenovitě zdálo se mu býti vděčným studovali, zda látka tato lokalisována jest na vegetačních vrcholech jaksi ztmule, takže není možno ji posunouti z místa, na něž ontogenií individua byla lokalisována, či zda je přece labilní, takže by mohla eventuelně zachvátili sekundárně daleko větší areal. Dále se podávala otázka: jest možno vyléčili trvale „cho¬ robu" tuto způsobem, jak daří se to u infekční formy její? Není možno očekávali, že jiným způsobem, než jak byl zde vylíčen, dala by se pře¬ nést! na jiné individuum? Pokusy takovéto byly by zajisté značné dů¬ ležitosti pro theorii panašování u Pelargonií a podobných rostlin, o nichž máme zajímavé jmenovitě pro dědičnost zprávy od B a u r a (podrob- 20 něji budou vylíčeny v jiné souvislosti). Cukrovka zdála se referentovi pro sledování podobných účelů zvláště vhodným materiálem. Bylo láka¬ vým studovali, zda tak přesné sektorialní omezování abnormity má pod¬ statu svoji v dědičné jakési morfologické konstituci vegetačního vrcholu, či zda jest schopno prodělávali změny vybavené obměnou některých fysiologických činitelů. V tom případě dokonce některé náhledy o ,, mu¬ tacích", projevujících se při panašování, hiusily by doznati jakési korrekce. Pozorování v přírodě aspoň do té míry nasvědčovala správnosti otázek předložených, že zmíněný již příklad periklinální stavby některých listů nemusil spočívali na fixovanosti „viru". Vzdor tomu není třeba ovšem připomínali, že typ panašování u pozorovaných cukrovek nebyl z onoho druhu panašovacího, právě jako pro variegaci udává de V ries jako typickou vlastnost značnou variabilitu, zvrat ve formu normální, ať již za normálních okolností — (de V ries, Mutationstheorie), pročež zove tyto pestrolisté sorty polorassami, nebo středními rassami^) (pg. 601 a 424) . Naopak jednalo se v pokusech referentových o náhlé, aspoň relativně, vybavení změn v zabarvení listovém změnou podmínek kultury. Mo¬ hutnost bulvy v době, kdy mohlo býti cukrovek v r. 1913 užito ku po¬ kusům následujícím, nedovolovala ovšem vystaviti kořeny vlivu na př. některých faktorů výživy. Nejprve budiž vylíčeno, jak se chovaly cukrovky albikatní, které byly přesazeny přímo po sběru na záhony albertovské. To stalo se 15. VIII. s 5 exempláry, jež byly pěkně panašované. Půda zahrady na záhonech, jež nebyly zvláště hnojeny, byla chudá, vrstva prsti nízká. Na jeden takový záhon přeneseny zmíněné exempláře. 12. X. 1913, ukázalo se, že 1. exemplář měl korunu úplně zelenou, jen dva listy měly polovinu slabě žluto-zelenou ; 2. ex. byl úplně zelený, jen při starém jednom periferním listu vy¬ vinul se mahčký prýtek adventivní s panašovanými listy; 3. koruna úplně zelená, toliko dva mladší lístky ze středu mají špičky bílé, jeden z nich pak při spodině čepele bílou skvrnu; 4. střed korunky produkuje slabounce žlutozelené listy; 5. ex. měl 5 lístků, jež byly vesměs sytě žlutě panašovány. Po přesazení zmizelo panašování u daleké většiny exemplářů a u všech téměř naprosto. Jen jedno individuum nejevilo změny po dvouměsíční kultuře na jednom záhoně. Snad bylo příčinou toho, že kvantum „viru" bylo u něho poněkud jiné, spíše se však referentovi zdá, že cukrovka tato byla jiného typu než většina exemplárů, jichž užito k přesazení. Jsouť vlastně kultury cukrovky, jak již vkročení na kraj pole ukáže, populacemi složení velmi heterogenního, což jednak mnohonásobnou bastardací jejich „linií" a následným komplikovaným štěpením lze vysvětliti, z části však též již botanicky nestejnorodým materiálem, jehož užívá se za osivo. de Vries H.. Die Mutationstheorie 1901, 1. Bd. X. Vskutku vyznačoval se exemplář zmíněný listy protáhlými, jazyko vitými, jaké u Scolopendria nacházíme, kdežto celkový typ listů cukrovek pře¬ sazených byl tvar dosti krátký, široký, lopato vitý. Ztráta panašoyání po přesazení byla již vícekráte pozorována (zda-li se in¬ fekční chlorosa ztrácí nebo mění po přesazení celého exempláru, není referentovi známo). Ernst (ct. dle Sorauera, 1908, pg. 678) uvádí, že Solanum aligerum Schl. na Karakau nezřídka vystupuje ve formě pestrolisté. Přenese-li se však do půdy výživné, ztratí se panašování, jež dle autora s chudou výživou souvisí. Podobný případ velmi nepatrné ,,síly“ dědičné uvádí Beijerinck*) u Urtica dioica. Roz¬ množoval hřížením pěknou panašovanou větévku této rostliny, již nalezl r. 1894. Již na podzim 1895 nevykazovali potomci této rostliny ani stopy po panašování. Podobně byli vnukové exempláry dříve pestrolisté Mehloius ceoruleus var. connata již bez výjimky úplně zelené. Naproti tomu jsou specie, jež se objevují velmi dlouhý čas panašovanými ; tak podařilo se jmenovanému autorovi získati od Thymus šerpy l- lum var. citriodora teprve průběhem tří let konstantně zelenou formu, u Barbarea vulgaris var. variegata pak teprve 8. rokem byla získána familie zelená, která nic¬ méně vrátila se v pozdějším stadiu vývoje k původní své pestrosti. T i m p e*) (1. c. pg. 92) pozoroval u jednoho exempláru Fraxinus excelsior fofiis aureis, že po přesazeni do zahrady nesl prvním rokem čistě zelené listy. Jak vidno z uvedeného příkladu Ernstova, přičítána jest ztráta panašování někdy bohatší výživě půdy, do níž jsou rostliny pře¬ sazovány. Souvisí to z části s domněním některých autorů, že chudá výživa stimuluje vznik albrkace (sr. na př. Sorauer, Handbuch). Nicméně vysvítá z uvedených již nálezů Lindemuthových (1878 pg. 893), že spíše naopak vyžaduje panašování ku rozvoji svému výživy dostatečné. Pro kultury referentovy musí pak býti pointováno, že půda záhonu nikterak nemohla značiti zlepšení ve výživě po přenášení cukrovky, ani jestliže v době přesazování tyto vegetovaly v poli, jež již vývojem kultur ztrácelo na výživných látkách hnojivých. Bylo řečeno, že jeden exemplář po přesazeni na záhon nepozbyl svého panašování, „virus" jeho objevil se tedy poněkud tvrdošijnějším. I byl učiněn pokus, zda by se etiolo váním nepodařilo jej vyléčiti tak, jak toLindemuth a Bauru Abutilonů byli shledali. 5. XI. 1913, měl, pěstěn ve skleníku studeném, jeden list dospělý s ^lovinou bílou, jeden mladší s polovinou žlutobílou, jeden dospělý s krajem dolerúm na obou polovinách bílj^m, jeden mladší s krajem na jedné polovici žlutým. Panašování se tedy poněkud seslabilo, snad vhvem slabého zimního osvět¬ lení, jež ve skleníku panovalo. 8. XII. byl v téže místnosti zatemněn a ve tmě pak ponechán až do 9. III. 1914. T. p. = 10—12® C. V té době vyhnal několik listů etiolovaných, typických, karakteristických dlouhými, obloukovitě až skoro v pravém úhlu zahnutými řapíky, na nichž seděla čepel malá, — žlábkovitě dolů prohnutá ba téměř sepnutá, srpovitě za- 1) Be i j e r i n c k. Chlorella variegata. (Referát v Centralblatt fůr Bakterio¬ logie, II. Abt.. XIV, 1905, pg. 338 seq.) 2) T i m p e H.. Panaschienmg und Transplantation. (Mitteilungen atis den botanischen Staatsinstituten in Hamburg, XXIV, 1906.) hnutá, prosvitavě žlutobílá. Listy ty brzo odumíraly a nelišily se valně od srovnávacího zeleného exempláře, jenž současně nechán etiolovati. V březnu exemplár vystaven opět diffusnímu světlu v téže místnosti i se- zelenal v stejně rychlém tempu, jako individuum kontrolní. Barva jeho zeleni dostoupila za nedlouho tonu sytého, tmavého. Žluté skvrny se neobjevily vyjma na nejstarším listě, na jehož špičce po čase nepatrná skvrnka žlutá se projevila. 24. IV. měl exemplár 8 krásně zelených listů, v pozdějších pak měsících neukázala se ani stopa po skvrnách. Etiolo- vánim téměř tříměsíčním se fanačování úplně vyléčilo-, alhikace cukrov¬ ková neliší se tedy v tom ohledu od A b u t i 1 o n ů. Lze se domnívati, že ani příčina obou druhů panašování, infekčního a neinfekčního dle toho není principielně různá. Vývoj ezpytně pozorujeme ovšem u AhutUonú rozdíl ten, že mlaďoučké listy jsou zelené a teprve na starších že objevuje se skvrnitost pokračujíc se stářím, kdežto u řep již nej mladší listy uka¬ zují se krásně albikátními. Baurovi, jak již bylo řečeno, nepodařilo se vyléčit! etiolováním panašování neinfekční. Snad materiál stromový nehodí se k účelu tomu tak, jako rostliny 1— 21eté. Nechávajíce si diskussi tohoto resultátu na konec popisu celé věci, zmíníme se ještě o výsledku kultur, jež byly provedeny s tendencí vy¬ bavit! zjev opačný vyléčení, zmizení,, viru", totiž rozšíření jeho po větší části vegetačního vrcholu, než jaká byla původně panašovacím virem zaujata. Zvolena k tomu methoda, nechati jaksi odpočinout! řepné kořeny t. j. zabrániti mimo jiné činnosti vegetačního vrcholu resp. nedovolili, aby rozvíjela se nadměrným nějakým způsobem. Pokusy provedeny tak, že řepy uloženy ve studeném sklenníku za slabého osvětlení na vlhkém písku, nicméně ne vsazeny do něho; při tom ponechána jim původní „srdce". Jen nejstarší listy odřezány. Jeden exemplář zakrechtován byl v písku polosuchém tak, že spočívalo na něm písku do výše asi 15 cw. Všecky řepy chovány ve studeném skleníku, byly pak toliko částečně, nikdy ne po celém rozsahu hlavy panašované. 1. a) řepa původně bíle albikátní, od počátku října ve slabém osvětlení. 5. XI. 1913 přesazena do prsti a dána k oknu skleníku majíc malý sektor bílý (1 list úplně bílý, druhý s dolním krajem bílým). 18. XII. 1913 má 14 větších hstů, krásně smaragdově zelených, jen jeden list má úzký kraj dole bílý. Později utvořil se pod tímto listem adventivní pupen, jenž v^^hnal lístky nepatrně albikátní. Albikace tedy téměř zmizela. 24. V. bylo shledáno, že exemplář nese květonosnou lodyhu a je téměř úplně zelený. h) Původně byla žlutě a slaběji albikátní než a) 5. XI. 1913 po pře¬ sazení do prsti nejeví téměř panašování, jen dva listy mají žlutý okraj. 18. XII. Nejmladší listy jsou zelené, dále starší (asi 9 v počtu) zelenožluté panašované, nejstarší (asi 7) běložlutě nazelenale panašované. 23 Tak jeví se původní srdce, jež je „cirkulámě" panašované. Pod ním ob¬ jevilo se několik adventivních pupenů, jež jsou v celém rozsahu žluto¬ hnědě panašované, pod věncem pak jich několik dalších čistě zelených. V blízkosti jednoho z nich v tomže niveau jiný pupen, žlutozeleně pa- našovaný. c) Bíle panašovaná řepa od října do poloviny listopadu chována byla osvětlena v cylindru vodou naplněném. 13. XI. 1913 měla polovinu lístků bílých, druhou zelených, 3 z nich měly skvrny bílé. Lístky všecky odřezány až na nejmladší, načež dána do slabého osvětlení. 18. XII. 1913 má 4 listy úplně bílé, 7 zelených s bíl>Tni skvrnami, 7 starších úplně ze¬ lených. Zeleně daleko více než albikace, panašovaný sektor se dalece zmenšil. 2. 19. X. 1912 sbírána řepa na polovici těla bíle panašovaná, větší listy její byly polovinou zelené, polovinou voskové bílé. (Text obr. Bj.) Byla nějaký čas chována v cy- lindra pleněném ve vodě na světle, většinou však až do 14. IV. 1913 ve skleníku studeném za slabého osvět¬ lení. Když na jaře počaly rašiti listy, objevilo se bílé panašování po celém obvodu vegetačního vrcholku. Pod ním po nějaké době ukázaly se dva adven- tivní prýty, jež rostly čistě zeleně. (Bg, B4) . Původní vrchol rostl úplně albikátně tvoře menší a menší listy a byl posléze zelenými daleko pře- rostnut. Nicméně založil po čase přece květenství, květy však téměř 'všecky byly zakrnělé. {B5.) Původně sektori- elně lokalisovaný „virus“ rozšířil se tedy na celý rozsah původního vege¬ tačního vrcholu. 3. Řepa sektorielně bíle albikátní přímo po sběru přenesena 15. VIII. 1913 do písku, se srdcem t.j. vegetačním vrcholem intaktnim, jen rapucy byly seřezávány hodně nízko, aby nehnily. 2. X. vyňat exemplár tento a přenesen do květináče ve studeném. Když rozrostl, ukázalo se 9. XI. 1913, že původně sektorielně panašovaný vegetační vrchol tvoří listy úplně bflé. Mimo to v centru utvořUy se 3 adventivní pupeny, jež vyhnaly úplně bílé listy. Pod centrem pak utvořil se půpen, jenž měl všecky listy až na jeden úplně albikátní; v blízkosti jeho druhý pupen s jedním listem bílým, druhým zeleným, třetím polovinou albikátním. V témže niveau tři adventivní pupeny byly úplně zelené. 24 18. XII. rostl původní vegetační vrchol i v sousedství jeho 3 nové adventivhí pupeny čistě bílé. Pod nimi stojící adventivní pupeny byly pěkně zelené. Také v tomto případě rozšířil se tedy „virus" z původního sektorielruho omezení na celý rozsah vegetačního vrcholu, ba zachvátil 25 B 3 (zmenšeno na Yz). i další zóny srdce, v nichž tvořily se nyní pupeny bíle se differencující. Zjev byl velice nápadný. 4. V listopadu dán jeden albikátní exemplár v cylindru s vodou vodovodu pod modrý zvon. T. p. 13 — 14® C. V brzku usadily se, ač voda opětovně vyměňována, na kořeni bakterie a exemplár odumřel, aniž ukázaly se nějaké změny v barvě listů. Jak vysvětlit! tyto zjevy? Sezelenání se objevilo: 1. po přesazení na nelinojenou půdu, 2. po vydatném etiolování, 3. ve dvou případech, když exempláry vystaveny byly krátký čas slabému osvětlení a po té přesazeny do prsti tolikéž nepříliš výži\mé. Je otázkou, zda nepůsobilo v posledním případě 'toliko přesazení, takže vý^sledek by se kryl s případem 1.) Albikace přešla na celý vegetační vrchol původní, čili byla stup¬ ňována, jestliže cukrovka byla a) po dlouhý čas vystavena vlivu slabé intensity světelné, nebo b) jestliže byla zakrechtována asi po dobu dvou měsíců. Zdá se, že při ztrátě panašování působení první a druhé procedury není tak odchylného rázu, jak by se na první pohled zdálo. Cukrovky byly pěstovány v prvém případě na světle, v druhém za naprostého ne¬ dostatku světla. Při zatmění mohlo se snad jednati o nedostatek assi- milátů, saccharosy. Že by se však po přenesení do skleníku jednalo o týž effekt, o tom referent pochybuje. Zajisté že v uzavřeném a stíněném skleníku assimilační koefficient cukrovek dřív vegetovavších za plného požitku světelného a v měsíci, kdy dostupuje assimilační fabrikace cukru právě maxima, klesl. Naproti tomu však nutno v bulvě předpokládat! v té době již nahromadění značnějšího množství uhlohy drátů, než aby nedostatkem jeho mohlo býti vysvětleno vymizení ,,vuru“ panašujícího. Hle, jak hospodářská rostlina přispívá k vyjasnění zapleteného problému. Podobně lze souditi, že ani u Ahutilonu není faktorem jenž umožňuje vystupování panašovacího ,,viru“ v dospívajících listech, žádný uhlo¬ hy drát ani vůbec zjev stojící v nějaké souvislosti s assimilací, vzdor tomu, že „virus" vystupuje v typických assimilačních orgánech. To, co dle mínění referentova je společným činitelem u řep pro přesazení i etiolujících, je intensivní činnost vegetačního vrcholu. Pře¬ sazené řepy jsou nuceny tvořiti nové kořání, také nové listy, jak to vůbec po přesazení pozorujeme, rychleji se tvoří, než u rostlin, jež dospívajíce jen nahromadují a svádějí assimilační produkty v kořen. Zakládá se tedy a differencuje řada nových orgánů. Ku stavbě pak jich je potřebí především hojnost látek dusíkatých, jakožto materiálu k synthese bíl¬ kovin. Ještě větší potřeba jich nadcMzí při etiolování. Tento pochod nad to vyznačuje se, jak již v úvodu řečeno, nedostatečným katalysováním synthetických pochodů bílkovinných, čehož u řep přesazených na světle ovšem není. Jaký pak div, že působí pronikavěji na cukrovky, takže ty exempláry, jež „virus" drží slaběji, již po přesazení jej ztrácí, kdežto vzdornější individua musí býti vlivu etiolování vystavena? Lze dobře mluviti o jakési spotřebě, vyčerpáni látky, působící panašování, za etio¬ lování, vyčerpání, působeném zvýšenou energií vegetačních vrcholů. Substancí, o níž se zde jedná, mohly by býti budto látky dusíkaté resp. X. 28 bílkoviny samy, jichž je potřebí ku stavbě embryonálních orgánů, anebo proteidy, jež tvoří základ jistých stadií onoho „viru“ a jež když jsou vystaveny zničení, nemůže dojiti k objevení se sekundárnímu viru a tím k panašování. Specielně pro chlorosu infekční jest možno si ale předsta¬ vit!, že virulentní ona substance jest nějaký organismus, zvláště houbový, jenž parasituje anebo v symbiose žije s částmi, jež se jeví panašo vánými. Při intensivním vzrůstu mohly by jeho elementy buďto úplně býti zni¬ čeny, „ztráveny" nebo aspoň tak seslabeny, že po opětném zavedení normálních podmínek nemůže dojiti k opětovanému rozrostění jeho a tím i k účinku, t. j. k panašování. A vystupování zmíněným způsobem se chovající plísně v dospělých listech bylo by tím pochopitelnější, jestliže vývoj její, synthesa bílkovin, z nichž hustá plasma hub sestává, potře¬ bovala by světelné katalysy. Uvidíme, kterak aspoň do jisté míry před¬ poklady tyto kryjí se s nálezy, jež později vylíčeny budou a jež beze vší pochyby jsou v důležitém vztahu k etiologii panž^ování. Ba dokonce, že bude vysvětleno, proč činnost vegetačních vrcholů, nikoli dospíva¬ jících listů, u řepného panašování neinfekčmTio je tím podstatným či¬ nitelem, který vyvolal vylíčené zjevy po přesazení i etiolování. Jakožto výsledek úvah z této serie pokusů podává se tedy, že již činností vege¬ tačních vrcholů řep rozhoduje se o tom, zda individuum stane se albi- kátním čili nic. Fakta yydíčená jakož i důsledky z nich vyvozené vrhají však i jiné světlo na případy, kdy dosaženo bylo rozšíření ,,viru" po celých vege- tačmch vrcholech. Docíleno bylo effektu tohoto tím, že řepy nechány byly po delší čas ve slabém osvětlení nebo v písku. V obou případech měly původní vegetační vrcholy, jež mohly se velmi zvolna differencovati. Zřejmý rozdíl oproti etiolování však zde byl ten, že naprosto zabráněno bylo v obou případech rychlému, přehnanému vzrůstu. Tím vystupuje opět negativní povaha vyvolávaných effektů: Nejedná se o nedostatek assimilatů ani při etiolovám', nýbrž o vyčerpání jakýchsi substancí. Tyto však po zakrechtování nebo seslabení vegetace při slabé insolaci ve ve¬ getačních vrcholech řep zůstávají a umožňují asi rozmnožení viru Či roz- rostěm' parasita resp. symbionta po větším arealu. Není potřebí ku vy¬ bavení tohoto pochodu značného množství látek těchto, viáji jedná se o areal mikroskopické velikosti a ,, virus", dostal-li se jednou do něho, segmentovámm základů postranních orgánů, téměř „autokatalyticky" se pomnožuje. Zdá se, že slabý vzrůst za vylíčených okolností přispívá k tomu, aby virus mohl se rozšířiti po celém vegetačním vrcholu. Mimo ten fakt, že nedochází zde ku vyčerpání, přichází však ještě ku platnosti to, co karakterisujeme nedosti vyjasněným pojmem ' „Ruheperiode". -Umožněm' jakési takovéto periody jest oním plus, jež vybavuje rozší¬ ření ,,viru". Neboť nebylo-li by této doby odpočinku, bylo by myslitelno, že albikace zůstane v tom stadiu, na kterém se původně nacházela, t. j. ve stavu panašování sektorielního. Při tom zůstává ovšem ještě mnoho X. 29 nevyjasněného na těchto zjevech, jež teprve dalším a podrobnějším expe- rimentálným propracováním bude možno zanalysovati. I v tomto pří¬ padě je ňepochybno, že základní processy, jež rozhodují o kvantitě „viru“ panašovacího, již na vegetačních vrcholech cukrovek se odehrávají. Pokusy tyto dokazují, že „virus" panašování infekčního jest schopen jakéhosi ,, cesto vání", že jest do značné míry povahy metastabilní. A přece byla většina exemplárů cukrovkových, s nimiž pracováno, krásně sekto- rielně panašována. To znamenalo by dle dosavadních našich zkušeností o jiných speciích neinfekčně panašovaných, že nutno u nich předpoklá- dati fixované differenciace, anatomickou stabilitu znaků, které by měly býti neproměnnými. Sektor bílý neměl by se změniti v zelený, natož aby se rozšířil po celém rozprostranění rostliny. Vždyť myslí autoři při nejtypičtější takto stavěné rostlině, Pclargoniu, dokonce na to, že každý sektor je vlastně tvořen zvláštním individuem, sektor zelený normálným, sektor bílý abnormním, z jichžto vzájemného srůstu resultuje jednotná rostlina právě tak jako pokusné chiméry Winklerovy povstaly vegetativním srůstem dvou zcela vzdálených sobě specií. Správnosti těchto výkladů rostlin panašovaných již tyto pokusy referentovy nena¬ svědčují. Naopak ukazují, že sektor bílý a zelený náležejí jednomu in¬ dividuu a že mohou dle experimentem vybavené změny v sebe býti pře¬ měňovány. Neboť není dobře myslitelno, že po přesazení i zakrechtování rozmohl by se jeden sektor tak, že by úplně zatlačil druhý. I kdyby nastal případ, že by bílý sektor po „odpočinku " cukrovek tak se zveličil, že by úplně okkupoval na vegetačním vrcholu místo, které před tím zaujímaly sektory dva, musil by se zelený sektor objevit! někde doleji pod svým vegetačním vrcholem, jenž by tím nabyl složení jakéhosi sympodiálnflio. To však jmenovitě u cukrovky, jež dlouho odpočívavši za slabého osvět¬ lení stala se totálně albikátní, úplně bylo vyloučeno, ony dva pupeny zelené byly adventivní a povstaly daleko stranou od naprosto jednotně albikátně rostoucího původmho prýtu. Správnost výkladů Winkle- rových chimér tím ovšem není ani v nej menším dotčena. K otázce této se ostatně referent ještě vrátí. Když se ukazovalo, že karakter panašování řepného již na vege¬ tačních vrcholech je určován, užito bylo jednoho částečně albikatniho exempláru, aby bylo stanoveno, jak vůbec jest rozložen „virus" po ve¬ getačním vrcholu. Jinými šlovým jednalo se o to, nějakým způsobem učiniti patrnějšími ta místa vegetačního vrcholu, v nichž jest lokalisován „virus". Nejlej^ím způsobem k dosažení toho zdálo se býti referentovi vyvolání tvoření adventivních pupenů na hlavě. Toho mohlo býti dosaženo již tak, že by před přesazením seřezány byly řepám původní hlavy. Bylo tedy jednomu individuu částečně panašovanému srdce hluboko seříznuto, exemplár zakrechtován na dobu od 15. VIII. do 2. X. 1913 do písku, načež přenesen do skleníku. Vskutku se ukázalo — rozšířením se „viru" aspoň na poněkud větší okrsky stal se effekt asi jen zřetelnějším — že některé X. nově vytvořené adventivní pupeny jsou čistě zelené, jiné panašované. A sice bylo nalezeno 7. XI. pět adventivních zelených pupenů v krahu \Tiitrním z hlavy V3rťatém, o diametru asi 4 cm. Ve vnějším, od tohoto asi o 1 cm vzdáleném, nalezeny tři adventivní pupeny, všecky panašo- vané, dva z nich zřejmě vyvíjely se sektorielne. Další vývoj prýtů z nich byl porušen cisi tím, že byly vehni slabý; nicméně ještě po několika mě¬ sících bylo patrno panašování na dvou pupenech, kdežto ostatní jevily se zelenými. Podotknouti dlužno, že ony pupeny zelené rozšířeny byly po celém obvodu kruhu, tři ony panašované pak tohko v jednom úseku jeho. Řepa zůstala tedy vzdor zakrechtování sektoriální. Neboť ony panašované pupeny vznikly asi na místech, kam sahaly stopy po řapí- cích listů, jež byly panašovány v sektoru. Stopy po řapících, jež stály \ýše než tjdo, byly V3nnýceny řezem, jenž odstranil části parenchymu kořenového výše ležící. Kdyby snad zůstala vyšší část hlavy řezem za¬ chována, snad by se v ní „virus" byl rozšířil po vetší ploše. I tak dokᬠzáno bylo ale jednoduchou zkouškou, že „virus" panašování řepného může býti lokahsován, eventuelně že může se rozšířiti i do pletiva bulvy hlouběji ležícího a chlorofyllu prostého. Tedy i toto faktum svědčí pro to, že chlorofyll resp. zplodiny jeho v listech nejsou oním důležitým faktorem, jenž umožnil usídlení se „viru" panašovacflio v listech. Semenačky pana¬ šované vznikají patrně také tak, že vyžene jeden z adventivních pana- šovaných pupenů, jež se byly vyvinuly na seříznutém srdci po zakrech¬ tování. Jednu takovouto cukrovku, jež na seříznuté hlavě po zakrech¬ tování vyhnala jeden pupen čistě bílý, ukazuje text. obr. B 6. 31 Transplantováním hleděl se referent přesvědčit! o tom, zda „virus" panašování může přejiti z jednoho individua do druhého, čili zda by se touto vrcubovací methodou dalo stanovití, je-li albikace infekční povahy či-íi nic. K tomu účelu transplantovány 16. IX. 1913 řípy, jež měly v prů¬ měru asi 5 cw a sice tak, že s individuem čistě zeleným spojena část in¬ dividua jiného panašo váného a přesazeny do sklem'ka studeného. 1. Panašovanému exempláru ponechána polovina srdce, při čemž listy jeho uřezány, a seříznut šikmo tak, že přikrýval, že nahražoval asi jednu třetinu vy dutiny původní bulvy. Původní exemplář měl téměř celé srdce. 12. X. ukázalo se, že vrůst nenastal, při Čemž z transplantátu vyrašila jedna rozetka, jež méla 2 lístky na jedné polovině nažloutlé, třetí Čistě zelený. Barva původního individua zůstala nezměněna. 2. Původní ex. měl skoro úplnou korunu při transplantaci. Trans¬ plantát tvořU asi V3 svého exempláru a byl od mateřské rostliny oddělen kolmým řezem. 12. X. ukázal se srůst. Původní exemplár byl čistě zelený, transplantát pak utvořil 3 nové malé rozetky, jež též byly zelené. Pa- našování jeho se ztratilo. 3. Transplantovány poloviny dvcu řep, z nichž jedna byla pana- šována. Obě měly asi koruny. 12. X. byly k sobě z části přirostlé, srůst však se nedostavil. Obě partie byly zelené, transplantát tedy panašování pozbyl. 4. Spojeny 2 poloviny řep, z nichž jedna panašovaná. Oběma ponechány V4 původní koruny listové. 12. X. ukázal se srůst, část původní byla zelená, transplantát panašovaný. (B7). 5. Dvě poloviny řep, obě mají při spojování skoro celou korunu listovou. 12. X. 1913 srůst. Část původní je čistě zelená, transplantát žlutě panašovaný. (B8). Transplantování menších částí panašo váných cukrovek nevedlo k cíli. Několik slov o srůstu spojovaných řep. Transplantát byl přiložen ke druhé řepě, rozříznuté na dvě polovice tak, že periferní kambia co možná nejlépe přišla na sebe. Vskutku objevilo se dosti často, že proti sobě ležící pruhy kambialné resp. svazkové (děje se to jen tenkráte, setkají-li se dvě takové partie pietivné, či jest schopno jediné kambium isolované differenciací, jaké budou popsány?) naduřely kaUosně, kteréžto naduřené partie se¬ stávaly z typického kallusového parenchymu. Periferní buňky tako¬ výchto kaUusů jeví se protaženy, eventuelně na konci kyjovitě nadouvlé. Těmito konci se stýkají, jednotlivé buňky jednoho kaliu vcházejí v inter- ceUuláry druhého. Zdá se, že „srůst" obojích částí není vlastně ničím jiným, nežH velmi intimním pseudoparenchymatickým propletením jednot- nvých takových buněk při jejich dalším vzrůstu resp. segmentovám'. Často lze nalézti při mikroskopování hranice mezi kallusy původními *) (Vochting, 1. c.) Tvoří-li se tečkovité kommunikace a plasmodesmy mezi odpoví- ‘) Vóchtiug. tíber Transplantation am Pflauzenkčrper. 1892. B 8 (Zmenšeno na ^). X. dajícími sobě buňkami, referent dobře nesledoval. Míst, kde skutečný srůst mezi oběma polovinami se udál, bylo vždy velmi málo a roz¬ prostírala se vždy jen na několik čtverečných milimetrů. Jak pak z předeslaného přehledu vysvítá, několik exemplárů vůbec nesrostlo. Jest však velice pravděpodobné, že příčinou toho bylo to, že užité řepy překročily již věk, ve kterém lze přiměti větší množství kambií k intensivnějšímu srůstu. To mohlo býti také příčinou, že „virus" panašování nerozšířil se z transplantátu do podložky, takže v tom ohledu je nutno vykonati ještě další pokusy. Pravděpodobnější ovšem je, že ,, virus" transplantací vůbec nelze rozšířiti. Od dalších pokusů se srost¬ lými řepami, při nichž měla místa srůstu býti rozříznuta za tím účelem, aby se na nich vyvinuly adventivní pupeny sestávající z pletiv obou spo¬ jených individuí, tedy prýty chimérické, upuštěno z toho důvodu, že srůst i tenkráte, když se udál v hlavách obou polovin řepných, lokali- sován příliš nízko, než aby mohlo býti očekáváno, že vytvoří se v místech těch pupeny. Někdy počaly na kouscích panašo váných, jež byly spojeny s nor¬ málními, rašiti listy zelené. To dálo se nezávisle od toho, zda srůst nastal či-li nic. Je patrno, že sezelenání bylo podmíněno týmiž příčinami, jež vybavily tento zjev po přesazení řep. Z minerálních látek, od nichž mohl býti očekáván účinek nějaký na panašování řep, užito síranu železnatého. Známť jest dobře účinek této látky na rosthny vápnem chlorotické, při čemž se vykládá, že stimu¬ lována jest jím tvorba chlorofyUu. Na druhé straně jest ale též dobrým prostředkem fungicidním a jako takového jest ho hojně ve fytopatho- logii užíváno. Poněvadž, jak již několikráte bylo řečeno, referentovi nezdají se dosavadní zprávy o panašování postačitelnými k tomu, aby vylučována byla možnost spolupůsobení nějakého mikroorganismu i při panašování neinfekčním, mohl býti očekáván nějaký účinek od látky, jejíž působení na rostliny je víceznačné. Byly tedy přímo s pole tři řepy albikátně panašované 15. VIII. 1913 přesazeny na záhon u sklemka, k ně¬ muž postupně pndáváno 800 g FeS04. 12. X. bylo shledáno, že jeden exemplár má listy úplně zelené (vegetační vrchol jeho byl slabý, i ztratilo se asi panašování nepříliš intensivní pouhým přesazením), druhé dva pak oba jednu polovinu vegetačního vrcholu bíle panašovanou. Oba exemp¬ láře umístěny na to ve studeném sklemku, přeneseny do květináčů objemu asi 2Í4 1; do každého přidáno postupně 500 g skalice zelené, množství tedy více než dostatečné. 5. XI. 1913 bylo shledáno, že č. 1. mělo 11 listů, jež byly krásně bíle panašované, a sice po určité části čepele a 1 list úplně zelený. 2. IV. 1914 nalezeny 3 listy čistě bílé, ostatní kropenaté; v celku na jedné straně exempláře převládá běl, na druhé zeleň. č. 2. při přesazení do skleníku mělo 7 větších listů bíle panašova- ných, 2 zelené. 2. IV. má 14 listů úplně bílých, 1 list zelený s krajem malým, bílým. K tomu budiž připomenuto, že několik mladoučkých listů bylo v březnu potřeno ^%ním dusičnanem železitým, nebude-li míti sůl železa takto podávaná vliv na vývoj chlorofyllu. Změny nějaké se však nedostavily, rovněž ne po užití síranu železnatého ; při tom ska¬ nulo něco látky na vegetační vrchol, takže není nemožno, že další jeho vývoj byl tím určován. 24. V. 1914 bylo nalezeno : Všecky listy bílé, nej- steirší úplně, mladší (hojnější) s prostředkem šedivým, penklinálné al- bikátní (B9). Nehledíme-li tedy k onomu exempláru, jenž v této sérii sezelenal (kteréžto sezelenání ale sotva asi souviselo s účinkem síranu), zdálo by se, že sůl podporovala spíše vývoj albikace. Neboť i v této době, kdy tento referát je psán, u č. 1. převládá panašování nad zeleň a u č. 2.— již při pře¬ sazování do skleníku mělo albikaci rozšířenu na větší část vegetačního vrcholu — albikace dle posledních kontrol! (podporována nad to ještě dusičnanem?) ještě více se rozšířila. Nicméně nechce referent z těchto pozorování činiti nějakých závěrů a vyčká, až jak dopadne opakování pokusů event. provedených s působením také jiných chemických látek (vápno?) X. 35 Několik vitálních barviv bylo studováno s tou myšlenkou, zda listy panašovanými v ně ponořenými nebudou absorbována a zda po¬ mocí lokálních zabarvení, jež v buňkách vyvolají, nedá se postihnout! nějaký vztah k původci panašování. Užito za tím účelem barviva „Janus green“ (udává se o něm, že barví in vivo chromosomy ;i) v našem případě mohlo býti očekáváno, že tělíska nukleoproteidická budou jí učiněna dis- tinktnějšími), zředěného i koncentrovanějšího, dále modři Prune pure, jež dle Ruhlanda^ barví za živa odpočívající jádra, zředěné, po¬ sléze pak methylenové modři. Panašované listy chovány čepelí vyční¬ vajíce v malých nádobkách s roztoky, ku srovnání pak užito destilované vody. Transpirací mohla by býti snad převedena barviva zmíněná v če¬ pele listové, kdyby celých stonků semenaček mohlo býti užito, těch \^ak se referentovi nedostávalo. Tak byl výsledek jen skrovný, barviva pro¬ nikla jen na kratičkou vzdálenost do řapíku a v čepeli nepozorováno nic, co by svědčilo jich nahromadění. Po nějakém čase listy odumíraly a sice dříve nežli kontrolní, měly pak zvláštní, velmi četné, hnědé dubkovité skvrnky a sice v daleko větší míře než u exempláru kontrolního a dříve je obdrževše. Podobným způsobem necháno na celé listy působiti některým soHm v roztocích v očekávání, že by houbový původce panašování mohl býti jimi usmrcen nebo aspoň k povlovné degeneraci přiváděn, při čemž po¬ vstávající produkty by mohly přispěti k jeho odhalení. Nad to pak podᬠvala se možnost, že sole železa způsobí karakteristické sraženiny s ob¬ sahem eventuelně apartním panašovaných buněk, čímž by byl získán jakýsi pohled do mikrochemie těchto. I užito; 1. Fe Cl^ Ví%» 2. Fe {NO^^ 1/2%, 3. Fe S O, 11/2%. 4. Fe^ (S 04)3 %%, 5. K, Fe (C N), 6. Co Cl^ ^U%> 7. MnSO^ V4%- Způsob užití týž jako prve, nádobky na světle. Ukázala se různost, s jakou listy v roztocích churavěly. Nejjedovatější byla žlutá krevní sůl, v níž již po týdnu listy byly zbaveny turgoru, měly postranní nervy žlutohnědé a po čepeli více skvrn podobných cerkospo- rovi/m. Nejméně jedovatým byl Co Cl^ a Mn S O4, v nichž se udržely téměř po 10 dní listy beze změny. Nej nápadnější byl účinek Fe S O4; Listy po dlouhou dobu jevily turgor a již po několika dnech měly hlavni i vedlejší nervy modravě šedě, jakoby inkoustově zabarvené ; totéž v okol¬ ním parenchymu. Po jednom týdnu jeví se listy celé osmahle hnědě- čemavé až na slabé ostrůvky mezi některými nervy. Nervy postranní při hlavním a z části i tento smolově černé. Na průřezech listy jest viděti, že černá barva omezena jest na určitá pletiva a sice v řapíku jest to kol- lench3un, v hranách i pod nimi, jakož i v prostřed pod hřbetem rozložený, V listu pak jmenovitě pletiva, jež od hlavního žebra vycházejí do postran- 1) G. J. Kite & R. Chambers jr.. Vítal staining of Chromosomes and the function and stmctnre of the nudeos. (Science, XXXVI, 1912, pg. 640.) *) Ruhland W., Stndien uber die Aufnahme der KoUoideu durch die pflanzliche Plasmahaut. (Pringsheim’s Jahrbůcher, 51, 1912, pg. 381.) nich svazků, vybíhajících do čepele. V tenkých nervech koUenchym roz¬ ložený kol svazků. Ukázala se pak černá barva umístěna v „primordi- alních vacích", v jádře, nejčastěji však také ve bláně buněčné. V po¬ kožkách pozorovány často chuchvalce hnědé. Partie žluté sestávaly z buněk, jež měly stěny žluté. Nikde nepozorováno sraženin, jež by se vyloučily v luminech buněčných. Buňky nechovají již chloroplastů, ve žlutých partiích v nich málo bakterií, v černých však jsou hojnější, až zoogloey jich zde vystupují ; plasmolysovati se nedaly i byly již odumřelé. Před odumřením čepel z části zaschla. Fe {N 6)3)3 působil do jisté míry podobně. V řapíku vysoko objevovalo se temnohnědé zabarvení lokalisované na některé části kollenchymu, vrstvy subkoUenchymové, části tvrdého lýka a některé cévy. V čepeli objevují se větší hnědé ostrůvky sestávající ze seschlých buněk. Mezi nimi difíusní zabarvení žlutohnědé. Fe^ (S 0^3 attakoval listy rychleji než skalice zelená, nervy nabyly jeho působením barvy slabě žluté, čepel pak při odumírání měla světle hnědý ton. Fe CI3 působil na listy tak, že uhnily od spodu. V Co Cl^ objevilo se na konci hstků zabarvení namodralé, později pak v hořejších partiích violetově načervenal}^ ton. Posléze pak objevily se na čepeli intensivně hnědé skvrny sestávající z mrtvých buněk, v nichž probíhaly hojné, nápadně tlusté hyfy. Roztoky nepůsobily tedy na buňky desinfekčně co se týče někte¬ rých, patrně saprofytických mikrobů. Dálo-li se co s původci panašování, nebylo lze zjistiti. Co se týče h)^, jež zastiženy v buňkách, attakovaných solucemi, vychází na jevo, že snad listy panašované chovaly již před zkouš¬ kami nějaké mikroorganismy ve svých buňkách, což by jen svědčilo tomu, že dosavadm' naše mikroskopické vědomosti o kvalitách těchto protoplastů jsou nedokonalé. Mohly však také zcela prordknouti do buněk ze zárodků resp. kvasinkám podobných organismů, jež se dosti hojně objevují na povrchu listů řepných a jež sotva stály v souvislosti s „virem" panašování. Zbylé Ifetky, jež se nacházely v roztocích solí, po čase jevily zvláštní skvrnitost. O bližší příčině její nemohl si referent zjednali poučení. Bcijerinck^) (1899 pg. 310) udává, že je ferro- kyanid draselnatý s to vyvolávali v listech tabákových jím nastřiknu- tých „braune tote Gewebeflecke" podobně v 5%ních roztocích. Jsou-li tyto skvrny identické s oněmi, jež referent pozoroval v těchto sériích, není o\^em jisto. Jak bylo řečeno, neprozradily roztoky solí v buňkách přítomnost nějakých substancí, o nihcž by mohlo býti tvrzeno, že jsou výsledkem nějaké zvláštm' výměny látek ; při tom je ovšem na bíledni, že jinaké sloučeniny byly by poskytly asi výsledky po případě opačné. Bylo tedy zkoušeno, zda nejsou vůči působení některých plynů z atmo¬ sféry listy rostlin panašo váných citlivější než listy rostlin normálních, zelených. Východiskem bylo jedno pozorování, jež učiněno na panašo- Beijerinck M. W., Bemerktmg zu dem Auísatz von Herrn Iwanowskj^ ůber die Mosaikkrankheit der Tabakspflanze. (Centralblatt fůr Bakteriologie, II. Abt., V. Bd., pg. 250 seq.) X. váném Rihes gracile. Listy druhu tohoto mají světlou, bledožlutou, někdy trochu nazelenalou barvu. Větvička panašovaná dána byla pod zvon, pod nímž stála řada Petriho misek naplněných 10%ní želatinou, která připravena byla s pivem. Misky tyto znečistily se bakteriemi a hlavně phsněmi, jimiž želatina byla ztekucena. Rozklad byl však ještě hlubší, neboť když byl vložen pod zvon kalíšek s destilovanou vodou s fenolftha- leinem, zčervenal asi za V4 hodiny tento, lakmusový papírek červený pak v brzku zmodral. Očividně vyvíjel se rozkladem pivní želatiny ammoniak. Také na panašo váném rybízu objevily se záhy změny, kol kraje vystou- pUy skvrny hnědošedé a přes noc listy odumřely. Zelené lístky z větve, která byla celá zelená, v jejímž sousedství se nacházely bílé listy, zhnědly také, zhnědnutí pak vycházelo od nervů. Opakováno bylo několikrát, při tom vždy listy nastřihnuty. Poněvadž nebylo vyloučeno, zda celý dříve normálně se vyvíjející list panašovaný nechová látky, jež vhvem působivých substancí z rozkládající se želatiny hnědnou, i když užito hstů zelených ke zkoušce, opakována věc také s jinými speciemi i nepa- našo vánými, jichž listy vloženy pod týž zvon přes noc; listy před tím naříznuty, aby plyn(y) mohl(y) do nich snadně vnikati. 11. VI. 1913. 1. Collutea arhorescens, mladé měkké listy. Žádná změna, listy zelené, úplně zdravé. 2. Pirus floribunda, starší nepanašované i mladší listy. Mladší s červenohnědými skvrnami, starší ač také nastřihnuté, jen při kraji s pruhem červenohnědým nepříliš širok>m. 3. Ribes ; bílý hst, kol kraje široká obruba hnědošedá i zelený pa- renchym uprostřed listu zčernalý. Specifický účinek ammoniaku zkoušen byl následujícím způsobem. Pod pětilitrový zvon dán 1 ccm ammoniaku, vloženy různé rostliny, zvon mazem uzavřen. Po 12 hodinném působení objevily se takovéto změny ve zbarvení hstů; Ribes. bíle panašované i zelené; barva hnědošedá. Robinia, tmavě modrá, indigová (s Ribesem nej intensivněji zbar¬ veny) ; příčinou zbarvení byla šťáva vakuol v palisádových buňkách. Syringů, červenohnědě. Zbarvily se slaběji předešlých, nicméně přece poněkud Sambucus zelený i bflý {albomarginata) . Tilia i>arviflora, Acer Negundo. Aesculus Hi‘ppocastanum. Nezbarvh se vůbec Abutilon, zelený ani panašovaný, také známek odumření nejevil. Dle tohoto pokusu mohl vskutku vliv „hnijících" desek spočívati ve vzniku ammoniaku a v působení jeho na šťávu buněčnou rosthn. Podle zkoušky s ammoniakem samým jest však očividno, že rosthny panašované nechovají se vůči němu různěji než nepanašované. Ku podivu však Ahu- tilon nepodléhal účinkům jedovaté atmosféry čpavkové o zředění, jehož užito. To jevilo se referentovi důležitým dosti, aby opakoval pokusy s větší koncentrací látky. Neboť ukazovala se cesta jednoduššími pro¬ středky než komplikovanými analysami poučiti se o tom, zda nejsou aspoň rozdíly v panašování podmíněny prítonmostí určitých látek v buň¬ kách listů. Neboť albikace ahutilonová již makroskopicky je rozdílná od rybízové. Pod týž zvon dáno tedy 5 ccm ammoniaku a držány v něm větévky nepanašované i různým způsobem panašované Abutilonu. Po 10 hodinách jevil se tento výsledek: Zelená, nepanaš. rostl.: Žádná změna v barvě hstové, jen starší listy nažloutle zelené. Panaš. rostl., mladé listy „aurea“: Žádná změna. >, „ , starší „ „ : „ „ . Nejstaiší listy, původně bíle panašované: pro působení ammoniaku skvrny nabyly barvy aureově žluté se slabým náběhem do žlutočervena ; zelené ostrůvky podržely barvu nezměněnou. Jenom u nej starších Hstů abutilonových objevila se tedy slabá „ammo- niakalní “reakce. Jak by se chovaly jiné infekční chlorosy referent nemohl zkoušeti z nedostatku materiálu. Z toho však, co bylo nalezeno, u specií velmi různých oddělení, možno souditi, že ammoniaku podléhají všecky rostliny a že jen co se týče rychlosti a intensity, s jakou vystoupí zabar¬ vení šťávy, lze očekávati rozdíly. Nicméně rozdíl v chování se Abuti¬ lonu byl nápadný a není vyloučeno, že jakost šťávy buněčné u Malvaceí jest ve vztahu s karakteristickou nemocí panašovací, jež u nich tak zhusta se objevuje. Jakási citlivost objevila se nicméně přece u jiné panašované rost¬ liny, třebaže stupeň její nebyl velký a nebyla příliš odlišná od rostlin ne- panašo váných. Bylo uvažováno o tom, zda panašování „aureové“ u Sam- bucus canadensis nedalo by se vyléčiti slabší intensitou světelnou, jak toho dosáhl Baur u Abutilonu a jak podobně etiolováním dokázáno bylo pro cukrovku. O pokusech, jež byly provedeny za tím účelem, bude řeč později, zde budiž toliko uvedeno, že panašované prýty sambukové unnstěny byly pod prostornou skříní skleněnou, řeznou plochou ve vodě za diffusního osvětlení v chodbě s východním osvětlením. Mimo ně kulti¬ vována byla na písku, jenž pokrýval dno skřínky, jatrovka Calypogeia Trichomanis v hojných polštářích. Do téže prostory přidáno několik pa- našovaných prýtů od Ribes gracile. Již po 10 dnech pozorováno bylo intensivní opadávání listů od Sambucus, za nedlouho pak potom ukázaly se polštáře Calypogeie nápadně violetově hnědě zbarveny a sice ve velkém množst\’í. Při mikroskopování se ukázalo, že listy jejich jeví šťávu bu¬ něčnou červenavě hnědě zbarvenou, očividně o.xydovaly se při odumí¬ rání protoplastů chiomogeny,!) Peklo 1913), jež "obsaženy jsou v jejich *) Peklo Jaroslav, Studie o inaktivaci fotosjrnthetické assimilace (Akademie 1913, pg. 17 seq.). X. buňkách. Nemohlo býti jinak, než že etherické oleje, diffundující z listů jiihesu — celá rostlina druhu tohoto intensivně jimi páchne — působily na jatrovku tuto a zároveň, jak se zdá na Sambucus ; tento druh reagoval pak na „otravu" intensivním odhazováním hstů. Opadávání jejich jistě bylo způsobeno jen přítomností Ribesu, vždyť opadly všecky listy, což nikdy se nestalo, byly-li podobně chovány Sambuky samotný pod skříní. Aby mohlo býti sledováno, do jaké míry působí atmosféra tohoto složení také na prýty jiných rostlin, dány pod tutéž skříňku 10. VII. 1. prýty od Sambucus canadensis (aureově panašované), Sambucus nigra albomarginata (z největší části zelený, jen se slabounkou obrubou bdou), Sambucus nigra (normální, zelený), Ligustrum vulgare, Tilia parvi flora, Philadelphus coronarius (vesměs zelený). 2*. Pod jinou skleněnou skřínku týchž rozměrů a za stejných poměrů tytéž rostliny a mimo ně několik prýtů Ribes gracile. 16. VII. shledáno, že mimo bezové všecky ostatní jsou intaktní. Všecky bezy naproti tomu byly opadalé ať byly zelené či panašované. Internodia jejich stonků naproti tomu z části se isolovala, v uzlinách vybujely v sněhobílé polštářky buňky par enchy matické, jež nacházely se na rozhraní vždy dvou inter- nodií. Sambucus nigra zelený opadal také, v obou skřínkách pak pana¬ šované listy bezové zhnědly. V té však prostoře (č. 2.), kde nacházel ^ Ribes, zhnědly i opadané zelené listy od Samb. nigra. Jest na bíledni, že tento effekt, oxydování chromogenů, může býti jen exhalaci listů rybí- zových přičítán, vůči níž ani normální bezové listy neobjevily se resi- stentními, ba na něž působila pozměněná vlivy ribesovými atmosféra otravně. V literatuře nemáme, aspoň pokud je referentovi známo, zpráv o podobném působení etherických olejů, působení, jež může míti jakousi důležitost pro oekologii porostů rostlinných, jež vylučují větší množství etherických olejů resp. pryskyřičné vůně jako na př. lesy jehličnaté^), La- biaty atd. Že množství takto exhalovaných látek může býti značné, jest dostatečně známo a lze pozorovat! všeobecně zvláště na výslunných místech jižních krajin. Jak známo, proslovih Tyndall,^) Volkens a D i X o n domněnku, že atmosféra parami etherických olejů takto nasycená chrání vhvem své menší diathermansie rosthny oproti příliš silnému zahřívání a příl^né ztrátě vody (námitky u D e 1 1 o-a, proti němuž zase Burgerstein hájí hypothesu Tyndallovu). Jest však zajímavo, jak jedovatě působí etherické oleje z Tropaeola (též z Gaul~ 1) Teprve když již byla tato publikace referentova ukončena a sepsána, do¬ stala se autorovi do rukou práce Alfréda Kocha (tíber die Einwirkung des Laub- und Nadelwaldes auf den Boden und die ihn bewohnenden Pflanzen, Centralblatt fůr Bakteriologie etc. II.. 41. Bd. 1914. pg. 545 seq.), v níž jest vykládáno, že opa¬ dávající s korun konifer jehlice etherickými oleji, jež obsahují, na půdu lesní i její rostlinstvo působí jedovatě, čímž snad také z části známé vlastnosti jehličnatého ») Cit. dle W a r m i n g, Oecology of Plants, 1909, pg. 107 a N e g e r W., Biologie der Pflanzen auf experimenteller Grundlage, 1913, pg. 165 seq. X. Byla již učiněna zmínka o pokusech, jimiž snažil se referent přiměti panašované prýty od Samb. canadensis k sezelenání. Užito k tomu po¬ čátkem června 1913 prýtů asi 1 dm dlouhých, krásně „aureově" vybar¬ vených; jen nejmladší lístky byly poněkud nazelenalé. Již po 2 dnech bylo možno pozorovat! pod skleněnou skříní na chodbě stojící (navlhčeným pískem udržováno v ní zároveň dostatečné vlhko), že většina lístků nabyla světle zelené barvy; po 14 pak dnech většina prýtů měla listy již inten¬ sivně tmavě zelené. Té doby byly již často vytvořeny i korínky i bylo možno přesadit! rostliny do studeného skleníku. Asi v polovici července vsazeny 4 takovéto exempláry na původní místo na Albertov, odkudž vzaty a kdež vystaveny byly intensivní insolaci. Intensivní zeleň udržela se u jednoho z nich do polovice srpna, u druhého — tento prýt později po přesazení počal růsti — až do září. U ostatních větévek jakož i u těchto dvou objevilo se však panašování opět ,,aureové“ formy, navrátilo se tedy zpět. Uphiého „vyléčení'* slabším osvětlením (a také asi vlhčí atmo¬ sférou) nebylo dosaženo; etiolování nebylo zkoušeno. Že však pod skle¬ něným příklopem zeleň nebyla působena epistropickým nakupením chloro¬ plastů, jakéž se dostavuje v listech bezo\ých ve stínu, proti tomu svědčí, že i na Albertově na přímém slunci udržela se zeleň po jistý delší čas. Brassica oleracea albicata. Roku 1901 publikoval H. M o 1 i s c h i) zprávy o panašování u této rostliny (náleží k varietě Brassica oleracea acephala), jež je tím zvláštní, že albikace její závisí od nižších temperatur. Pěstována totiž ve studeném skleníku tvoří jen v zimě hsty na zelené půdě bíle skvrnité. Při tom jeví se čepel Částečně zelenou, nervatura, zvláště hlavní žebra a jejich okolí, jest barev světlých, žlutavé nebo po většině sněhobílé. Tímto střídáním bílé a zelené barvy povstává skvrnitost, jakési panašování. Zjev tento je dědičným a sice jak od řízků tak semeny. V létě mizí panašování; při tom jest výživa i jiné vnější okolnosti úplně beze všeho účinku. A sice — ■ lze to pozorovat! dle Molische již v dubnu — stávají se tu zelenými panašované listy, které již na rostlině byly, nejsou-li jen příliš staré, dále pak veškery hsty, jež se nově vyvíjejí, takže v létě i slabá albikace na listech náleží k největším výjimkám. Jakmile se však přiblíží říjen, do¬ stavuje se panašování opět na nejmladších hstech, jež se z pupenu vyno¬ řují a při daBí kultuře ve studeném skleníku stupňuje se víc a více až asi ke konci února dosahuje maxima. Panašování zmizí také, jestliže se ze studeného sklemku přenesou rostliny zimní do temperatury 12-15® C. Tu sezelenávají bělavé hsty a ty, které se znovu tvoří, objevují se již úplně zelenými. Při tom pozměňuje se i differenciace nově se objevujících ze- ») H. Molisch, Ueber die Panachůre des Kohls. (Berichte der deutschea botanischen Gesellschaft 1901, XIX, pg. 39 seq.) X. 42 lených listů dle stáří: jeví se pozvolné přechody ze tvaru palistů až k oněm typickým formám, jež jsou karakteristické pro listy normální (T i m p e i) 1906, pg. 99). Lze tedy i experimentem dle Molische dotvrditi, že je to tem- peratura (a nikoli na pr. stupeň osvětlení), jež je podmínkou pro stupeň panašování: relativně nízké temperatury dopouštějí, aby se vyvinulo, příznivé je buďto zrušují nebo zabraňují, aby se vůbec dostavilo. Tím odlišuje se případ tento od jiných známých druhů panašování, u nichž spočívá tato abnormita na vnitřních příčinách a pozorování M o li¬ se h o v o bylo by příkladem pro to, že na \’ystoupeni jeho mohou pů- sobiti vnější faktory. Transplantace zelených a panašovaných exemplárů seT impe-mu nezdařila. Nelze tedy říci, zda je panašování Brassiky zjevem infekčním. Květy však obojích rosthn dají se dobře křížiti a sice i reciprokně. Dle Timpe-ho (pg. 101) nelišily se však nijak rostliny — generace od sebe. M o 1 i s c h srovnává (pg. 34) albikaci tuto se známým zjevem, že za nižší temperatury se chlorofy 11 vůbec špatně tvoří a že pod určitým minimem může dojiti sice ještě ke vzrůstu rostlin, ale nikoh ku tvoření jeho. „Daher ist zu erwágen, ob hier beim Kohl ůberhaupt eine Pana- schure vorhegt und ob nicht das Ausbleiben der Chlorofyllbildung, wie bei vielen anderen Pflanzen nur auf niedere Temparatur zuruckzufúhren ist“. Připomíná, že u rostlin, jež se na jaře objevují žlutými, nikdo ne¬ mluví o panašování a že to, co vyznačuje jeho Brassicu, je okolnost, že za nižší temperatury objevuje se zbělení po výtce jen v okolí nervatury. Poznamenává však, že jeho rosthny Často, jestliže byly stály po celou zimu ve studeném skleníku za temperatury 2 — 6® C, na konec mohou zběleti úplně a tvořiti listy sněhobílé. Takže by se kombinovalo zde pa¬ našování se zjevem potlačení chlorofyllu vlivem nízkých temperatur, jak je pozorujeme u četných nepanašovaných rostlin. Referentův zájem upoután byl k této rostlině tím větší měrou, když nalezl na ní některé znaky, které ji úplně stavěly po bok známým Pelargoniím. Znaky ty nicméně neobjevovaly se stálými, aspoň experi¬ menty mohlo v ně býti zasáhnuto. Ukázala se tedy cesta ku pochopení tak zv. chimérického složení rostlin pelargoniových a dosaženo více re- sultátů, jež by mohly vésti k rozluštění tohoto zjevu. Zároveň ukázaly se shody s \yloženými již karaktery panašování u cukrovky. Rostlina referentova náležela také druhu Brassica oleracea, které však varietě, nemohlo býti zjištěno. Během té doby, kdy pěstěna ve stu¬ deném skleníku ústavu pro fysiologii rosthn, stala se z ní rosthna vytrvalá. V této podobě však jevila barvoměnu závislou na temperatuře právě tak. 1) T i m p e H., Panaschierung und Transplantation. (Mitteilungea aus den botanischen Staatsinstituten in Hamburg, XXIV, 1906.) 43 jak to popisuje M o 1 i s c h pro svůj exemplář: na podzim a v zimě byla převážně bělostná, na jaře a v létě zelená. Kulturou seslábla již poněkud její vegetační síla, nicméně zdraví její je neporušené, tvoří velké množství krásných větévek, na jichž konce jsou omezeny Ušty, K jaru byly prýty tyto tak značně albikální, že na dolní polovině rostliny převládala zeleň, kdežto na hoření byla nápadnější běl. {Br-^ .Po odkvětem r. 1913, kdy celý exemplář byl Čistě zelený, ne¬ cháno něco semen její vykhčiti a dosaženo tak 10 mladých rostlin. Zároveň učiněny z několika prýtů postranních řízky. Již ke konci srpna objevily se na několika seme¬ náčcích, jež chovány byly venku v létě, které toho roku bylo chladné, Br 1. Br 3. bílé skvrny na listech. Začátkem hst opadu byly mladé rostlinky a to jak řízkové tak semenáčky vesměs krásně panašované. Panašování bylo však u nich velmi různého stupně, od rosthn, které byly skoro úplně zelené, jevily se všecky přechody až k exemplářům, u nichž zeleň zaujímala jen malou část rostliny. U 8 semenáčků na př. jevily se 1. XII. 1913 takovéto poměry: 1. Jeden byl téměř úplně zelený, jen listy byly prokvetlé. 2. Druhý má 2 hsty téměř úplně bílé, ostatní zelené (resp. zeleně skvrnité). 3. Třetí má více lístků téměř úplně bílých. {Br^. 4. Ostatní mají jen 1 Hst úplně zelený — jeden z nich postrádá vůbec listů Čistě zelených — ostatně jsou úplně bílé až na to, že kraje jejich mají někdy širší, tenrně zelený lem. X. Vzhled semenáčků byl v celku velmi bizarní. Karakteristické bylo pro ně, také pro větévky mateřské rostliny, že Často byla celá plocha listová úplně sněhobílá beze všeho nádechu do zelena i bez mramoro¬ vání. Kraj pak hstový že často byl zubatý, ba laločnatý, na kterýchžto místech bylo lokalisováno velmi hojně chlorofyllu {Br 3), části tyto byly při tom značně ztlustlé. Listy semenáčků měly obyčejně řapík prodloužený. Čepel pak úzkou, téměř kopisťovitou. Řízky měly naproti tomu většinou Ušty široké, ploché, sice vroubkované, ale se zoubky ne tak nápadnými. Pana- šování na nich, velmi úzké, bylo omezeno na nervaturu. Čímž na¬ bývaly krásného mramorového vzezření {Br 4) . Albikátní tyto Br4. žíly byly úzké nebo širší, v tomto případě pak činily přechod ku roz¬ ložení albikace po větší menší části čepele. Listy, které dosáhly nejvyššího stupně albikace, byly sněhobílé. {Br 5, 6). Slabší intensita její projevovala bod zůstal bílý. Často objevovala se takováto běl toliko na spodní straně nervů. Rapíky u silně albikátních listů byly obyčejně též bělostné barvy. Někdy byla však toliko část jich takto zbarvená, jindy dokonce úplně bílé. Jelikož u hríženců listy neopadávaly tak rychle jako u semenáčků, bylo možno mnohdy z rozložené albikace u nich vysledovati, v jaké sukcessi objevovala se ablikace při vzrůstu celého prýtu. Listy, které byly úplně zelené, byly nej starší {Br 5); patrně byly to ony Ušty, které byly tvořeny, když ještě rosthna tvořila výhradně zelené listy. Od nich pak následovaly všechny přechody až k oněm listům, které se na¬ cházely pod vegetačním vrcholem a jež byly nejvíce albikátní. Nejmladší Br 6. hsty však, pokud ještě byly složeny v tenninální pupen, jevily se ma¬ kroskopicky žlutozelenými, což všaik pocházelo hlavně odtud, že slabě zelené barvy byly krajové lístky zubaté, jež na mladších listech zaují¬ maly relativně větší Část plochy čepele než u starších. Nej starší, nej¬ spodnější část stonku v té době, kdy rostliny byly již úplně vybarveny, byla čistě světle zelená. Výše byla světlejší, až objevila se zóna, jež byla čistě bílá v místě, kde také bílá koruna hstů se nalézá. Toto pozorování, jelikož nikde nemohlo býti stanoveno, že by na př. zelená Část dolejší byla vystndána jiným pletivem tak, aby zůstala trčeti na vnitřních částech stonků jako nějaký obal, kterým by prorážela vnitřní část na periferii bíle zbarvená, vedlo k úsudku, že asi v určité době vegetační vrchol sám roste zeleně, jindy bíle. Donměnka tato se potvrdila však toliko z části. Na průřezu stonkem hřížence, jenž je pěkně panašován — řez budiž veden tou partií, jež je na venek pěkně zelená; v našem případě stalo se X. 46 tak nehluboko pod vegetačním vrcholem, odtud pak asi o 1*5 cm hlouběji kůra byla již úplně zelená — jest viděti, že panašování rozkládá se pouze na povrchu lodyhy, že největší část stonku je zelená. (Text obr. A, Br 2.) A sice je bílou kůra, čistě intensivně zelenou dřeň a dřevní parenchym svazků cévních, jež rozkládají se v kruhu splývajíce svými v této části ovšem ještě meristematickými elementy. V lýku je velmi málo chloro¬ plastů, rozdíl pak mezi dřevem a lýkem je nápadný a náhlý. Kůra ob¬ jevuje se většinou čistě bílá, řidčeji ukazuje se u pěkně panašovaných řízků trochu zeleni také v kůře. U jednoho takovéhoto exempláru shle¬ dána intensivní zeleň v malém ostrůvku, který nacházel se při tom místěn kde v kůře jinak hňé připojoval se řapík zelený. Na podélných pak řezech (zkoumány 2 exempláry, srov. text. obr. Br 2, B a C) objevuje se krásný bílý pruh táhnoucí se kolkolem vegetačního vrcholu kontinuitně. Skládá se z několika vrstev buněčných, differencuje (pozorováno ke konci listo¬ padu a začátkem prosince) základy listové, jež jsou-li nej mladší, někdy jsou bledavě zelené, jsou-h dospělejší, uvnitř jeví zelený pruh obdaný bělavou zonou, dále základy květů ; dostane-h se k mediáně základ mladší větévky postranní, jest její centrum intensivně zelené, obruba bílá. Bílý kraj hlavní lodyhy táhne se až ke kambiu. Veškerý střed, dřeň i ostatní pletiva jsou intensivně zelená, zelený tento parenchym přechází pak do dřeni postranních větévek, jež jsou též krásně zelené. Zeleň tato ostře odlišuje se od běli kůry, k níž připojují se doleji sněhobílé base řapíků listových. Vystupuje tedy na vegetačních vrcholech hříženců — očividně na semenáčcích také — jen jsou zde poměry nesnadněji vystižitelné, jelikož X. 47 vrcholy jsou menší, — krásná periklinální stavba, dle níž vším právem bylo by lze zváti tyto rostliny v době, kdy byly zkoumány, chimérickými dle názoru Baura-Winklera, jak je promítají ve stavbu Pelar- gonii, a sice periklinálně chimérickými. Místo semenáčků zkoumal referent s hlediska tohoto větévky ma¬ teřské rostliny. Zvolen jeden prýt zelenější, druhý s převládající albikací. Prvý měl 4 nej starší hstky úplně zelené, 5 se dvěma bílými proužky, šestý a sedmý skoro úplně bílé, růžička vegetačního vrcholu od zelených vrcholů Br 2, B. žlutavobílých hstků prosvítá zeleně. Na podélném řezu jeví se kůra v nej- starší části odříznuté špičky zelenou, druhé „intemodium" (mezi basemi dvou nad sebou ležících listů) je úplně bílé. I rozloženo v podélné řezy. Střed, dřeň inklusive kambium, má sytě zelenou barvu. Kolkolem však táhne se opět distinktně se od ní odlišující zóna svou slabě nazelenalou barvou. V tomto případě tedy kůra vegetačního vrcholu nebyla čistě bílá, nicméně periklinální stavba jeho byla vehce nápadnou. Vrchol tento vytvořil v blízkosti poboční vegetační vrchol, jehož špička differencovala jen maličko doposud nových základů. I tento byl krásně periklinálně stavěn, ana kůra byla jen velmi slabounce zelená, ještě slaběji, než v pře- X. dešlém případě, kdežto centrum vynikalo nápadným zeleným parenchy- mem. Vzdor tomu tedy, že prýt byl převážně zelené barvy, měla kůra jen nepatrné množství chlorofyllu. Jiný postranní prýt měl toliko dva listy zelené, 7 mladších bílých. Vegetační vrchol byl kratší než jaký bývá u řízků. Kolkolem periklinálně chimérická kůra, vehni slabounce zelená a ostře odlišená od střední zeleně ; až do délky 4 cm mohla býti sledována od špičky vegetačního vrcholu. Podélné řezy vegetačními vrcholy Coleusu a Abutilonú, i panašova- ných, ukázaly poměry naprosto jiné: jen špička byla žlutavě zelená, pod ní hned táhla se kůra intensivně zelená, již odděloval bílý pruh kambialní od zelené dřeně. Po periklinálnosti ani stopy. A přec byla u Brassiky nejspodnější intemodia stonků, jichž vrchol byl periklinálně albikátní, čistě zelená, zeleň musila tedy přejiti v albikaci. Periklinálnost byla tedy jen temporérm'. Ostatně lze sledovati tytéž zjevy i na stavbě listů: Objevuje-li se v nich kde sezelenání, ]'e úplně ho¬ mogenní, po celém průřezu jeho ukazujíc, že nenadchází výměna pletiv, nýbrž že tytéž buňky, jež dříve byly bílými, nabývají schopnosti vy- tvořovati chlorofyll. Fakta tato vzbudila v referentovi přání poučiti se o tom, zda jednou periklinálně založené struktury zůstávají fixovány v tomto X. 49 stavu po celou tu dobu, jež jest vyměřena intaktnímu jinak vrcholu či zda lze experimentálně zasáhnout! v život takovýchto prýtů tak, aby se projevila fysiologická variabilita jejich. Vykonána byla tedy serie pokusů také v tomto směru. Počet jejich byl ovšem omezený nedostatkem materiálu, dále pak dužnatostí rostlin, jež nedovolila, aby nechány byly etiolovati. Pokusy začaty koncem listopadu a skončeny v dubnu 1914. Mimo vliv vyšší teploty teplého skleníku (zde temperatura v zimě kohsala mezi 15 — 20“ C. Ve studeném skleníku, kde stála mateřská rostlina Bras- siky, bylo 18. 1.7“C, ve střední místnosti, kde chována větší část kultur, 12“ C. Venku bylo toho dne — 10® C, zima byla vůbec dosti tuhá a dlouho trvala) zkoušeno, jak budou růsti prýty, jež budou seříznuty (zbaveny vege¬ tačního vrcholu, „dekapitovány") hlouběji, totiž tak, aby zbýval jen kousek bílé části stonku nebo čistě bílý pahýl. Dále, zda jest schopna střední, dřeňová, zelená část stonku nabýti zelené barvy. Zda vegetační vrchol zbavený bílé své kůry a obnažený tak, že jest úplně zelený, zbělá Či zůstane zeleným, zda vyžene postranní pupeny a jaké budou barvy. Jak bude se chovati vegetační vrchol, bude-li přinucen k regeneraci pravé či restituci podélným zářezem. Vyvinou se mimo to na řezné ploše adventivní pupeny a jaké budou barvy? Jaká bude kvalita regenerátů morfologická i jaká jejich barva, která pletiva účastní se na jejich vzniku a jak přispějí ku realisování barvy? Jak se bude chovati při tom periklinalní chiméričnost? atd. Na konci práce umístěný protokol!^) zodpoví tyto otázky. Připomeňme si ještě jednou složení naší rostliny v zimě. Dolejší část stonku je v celém rozsahu zelená, ostatek pak má zelený střed, bílou kůru. Kol vegetačního vrcholu táhne se bílý obal pletivný. V té době, kdy se z něho vyvíjejí čistě bílé listy, musíme předpokládat!, že i střed (část pleromu) stane se úplně bílým, vždyť svazky cévní diřferencují se z pleromu a ten dříve byl zeleným. V létě, kdy se tvoří čistě zelené hsty, mohl by podobně celý vegetační vrchol státi se čistě zeleným, tedy i kůra, jež dříve byla bílá, nabýti zelené barvy. Také však byla by možnost, že střed lodyhy — zelený — proroste v té době bílou korou a že regeneruje kůru novou, jež ovšem jsouc zelená vytváří toliko zelené lišty. Opačný případ, jenž by vysvětlil vznik čistě bílých differenciací, ovšem možný není. Bylo by možno pouze si představit!, že ta Část bílé kůry, jež se právě přes špičku táhne, vbují jakýmsi způsobem do těch vrstev pleromu (zeleného), jež se nacházejí pod ní, a přeroste je. Anebo že bílý dermatogén a pe- riblém na špičce vrcholu vytvořit! může též bílý plerom, nový vegetační vrchol, jenž roste dále, kdežto bývalý přestane růsti. Všecky tyto vý¬ klady ovšem nejsou příliš pravděpodobné, již z toho důvodu, že konsti- 1) Zmíněný protokoll zamýšlel původně referent nmístiti uprostřed práce v těchto místech, také jej se zřetelem k tomu psal. Z důvodů technických musil býti však umístěn až na konci IV. části „Studií", dle čehož nechaf se čtenář laskavě zařídí. Na poslední stránce protokollu tohoto nacházejí se textové fotografie Br 20—29. tuovavší se jednou čistě zeleně nebo bíle vegetační vrchol musil by zůstat i naprosto stejnobarevným po všecky další periody vegetační, tedy na př. ten, jenž povstane prorostnutím zelené dřeně a jenž je čistě zelený, neměl by, nemaje základů bílého pletiva, differencovati nikdy bílou kůru. Jest však naproti tomu pozorovat! zcela pravidelné stndání bílé i zelené barvy při činnosti vegetačního vrcholu. Budou differencovati (v zimě) bílé partie toliko bílé části postranní, zelené partie zelené? Část lodyhy, s níž oloupnuta byla kůra, ať se nad skalpovaným místem nacházely pupeny Či nikoli, nikdy nezbělela. Než to nemůže býti důkazem pro nesprávnost předpokladu, že zelená pletiva střední Části lodyhy nejsou schopna zbělem', poněvadž na seříznutém místě nevyvíjelo se regenerací žádné nové pletivo, nýbrž obnažená plocha prostě zašla. K rozhodnutí však o tom, zda z bílé kůry jen bílá pletiva mohou povstat! (obsahující ovšem spolu deriváty i^)- Br 8 (C). zeleného pleromu lodyhy), ze zelené toliko zelená, posloužila schopnost lodyhy, vyháněti po amputaci vegetačního vrcholu postranní pupeny. Ukázalo se, že senzne-li se (studený skleník) lodyha tak hluboko, aby byl pahýl úplně zelený, že vyrážející pupeny úžlabní (listy jsou ovšem v té době již dávno opadané) vytvářejí listy, jež jsou jak v mládí, tak za dospělosti úplně zelené. Ani nervy na spodní straně nemají bílé barvy. (Exemplář B, Br 7). Naproti tomu byl nechán u ex. C pahýl tak dlouhý, že celá hořejší jedna třetina měla kůru úplně bílou: tři pupeny, které se na ní vbíjely, byly s počátku všecky úplně bílé, později sezelenaly z nich 2 starší, posléze zbyl pak nejmladší, jenž zůstal dlouhý čas bělavým. {Br. Snejhořejšípupenx). Nicméně objevila se později i na tomto zeleň. Přece však ukázala se na někohka lístcích pupenů z této partie běl, třebaže ve stopách, tak na př. na pnmámích lístcích v uzoučkých proužcích při X. 51 Špičkách. {Br 9). Avšak ani ty pupeny, jež se vyvúnuly na spodnější partii, poněkud již zelené, nebyly úplně zelené. Zajímavo je, že na jednom z"^nich’"měly primární listy špičku zřejmě nedokonale vyvinutou t. j. vy- krouženou|[^a malým cípem dolů zahnutou. Zde pak byl parenchym bě- Br 10 {A). Brll {A). 52 lavý a nestače očividně vzrůstem svým okolním partiím zeleným, dostal se do oné abnormní polohy. Aby listy nestaly se úplně zelenými, k tomu stačí, aby na mateřské Části zbyla docela slaboučká část bílá. U ex. A dokonce ukázala se až po jednom měsíci nejhořejší část slabě bílou, patrně dalším vzrůstem nepatrná zóna bílá, jež při dekapi- taci nebyla vůbec zna¬ telná, se prodloužila. {Br 10) . A patrně vlivem to¬ hoto nepatrného zbytku bílého se stalo, že více listů po čase vytvořilo če¬ pel, která uprostřed měla malou bílou skvrnu, {Br 11) . Ku podivu byly pak to listy sekundární, listy prvotní zůstaly úplně ze¬ lenými. U 2 ex. {K a L,^) Br 12, 13 a Br 14), olou¬ pán kol do kola vegetační vrchol skalpelem tak, že zůstala obnažená dřeň a asi také část pleromu. Na ipl. L. do teplého skleníku. této partii (při x) objevily se po čase hrboulky, jež se vyvinuly v listy. Očividně vyvinul se zde jeden nebo dva pupeny, asi adventivní povahy. tJtvary tyto byly pak Čistě zelenými právě tak jako pletiva, jež jim byla Br 15. dala původ. Pěkně kontrastovaly od pupenů s nimi stejně starých, jež se byly vyvinuly na bílé, nesloupané Části lodyhy, a jež byly od počátku také bílými a jež, když sezelenaly, aspoň nervy na spodní straně podržely bílými. X. Jest stěží možno vykládati, že zelená barva pupenů, jež se objeví na oloupaných vrcholech, resultovala z aktivovaného „regenerací" vzrůstu. Pupeny nerostly příhš rychle, což zvláště bylo viděti u ex. K. Ostatně Br 16. Stejná aktivace i na bílých částech mohla se dostaviti, a přec i zde — aspoň s počátku — dostavila se barva bílá. Jediný výklad, jenž je zde možný, je ten, že barva vyvíjejících se pupenů byla podmíněna barvou 55 místa, na němž se pupeny nacházely. Za téže zimní temperatury byla tedy chimérovitá struktura i fysiologickými svými vlastnostmi na rost¬ linách brassikových stabilní. Že však stabilita tato není trvalou, to možno pozorovat! již na exemplárech, jež se chystají ke květení. Tak je viděti na G (fot. %, Br 15, 16), kterak původní běl lodyžek omezuje se pod květenstvím na pruhy, jež se táhnou podél lodyhy mezi jednothvými listy. Zdá se, že založení listů má vliv na objevení se pruhu zeleného; aspoň jest viděti jednotlivé pruhy zelené právě pod insercí zelených listů. V každém případě přechází periklinálnost v jakousi sektorielní „chiméricnosť*. Při anatomování se však ukázalo, že ačkoli hranice mezi bílou a zelenou částí je ostrá, přece 3r 17 (D). ani stopy není po tom, aby pletiva obou barev byla od sebe oddělena nějakou rýhou, skulinou, pukhnou-, odumřelými buňkami atd., aby bylo možno se domnívati, že náleží dvěma různým genotypům. Totéž bylo pozorováno ostatně i na některých hstech, jež přisedajíce k podobným pruhům měly zelené i bílé žilky. Na nich dokonce i přechody povlovné byly stanoveny mezi částmi bílými a zelenými. Pupen květní konečně úplně byl zelený, ani kališní lupeny neměly bělavých nervů. Jakož pak již Molisch i Timpe stanovili, shledal také referent, že pupeny, jež se vyvíjejí za tepla, differencují se barvou úplně zelenou. Poněvadž semenáčky intaktní po přenesení do sMeníka teplého hynuly, užito opět schopnosti amputovaných stonků regenerovat! z úžlabních pupenů. To ukázalo se i tenkráte, když pupeny takovéto stály na bílé části kůry a s po¬ čátku rostly bílou barvou. Již po 14 dnech objevily se (ex. L) )skoro ze¬ lenými, v následující pak době ztratily úplně běl. Zároveň se však obje¬ vilo, že z velké části příčinou zelené barvy za vyšší temperatury vyhá- X. 56 nějících pupenů je rychlejší vzrůst těchto. Srovná-li se na př. fot. Br 10, Br 8sBr 17, jež obě zhotoveny byly téhož dne, jest viděti rozdíl nápadný, prýt A i C jsou zdélí pouze několika mm, prýt D má však vyvinuty již velké primární listy a i druhotné jsou již velmi značné. Podobně má Br 14 (teplý skleník) založenu již korunku rozložitou širokých listů, Br li (studený skleník) naproti tomu toliko jeden malý adventivní pupen (ač¬ koliv Br 14 fotografována skoro o 1 měsíc dříve). I domnívá se referent, že zrychlený vzrůst částí, jež se vyvíjely v teplém skleníku, byl vlastní příčinou ztráty bílé barvy, nikoli temperatura sama o sobě; vegetační vrcholy jakoby z bílé barvy byly „vyrostly". Jest pak velmi pravděpo¬ dobné, že nejinak působilo i rozštěpení vegetačního vrcholu Brassik. Obě poloviny takto povstalé konstituovaly nové větévky, jež vytvořily listy zelené. U exempl. H {Br 18) stalo se to sice v době, kdy již noímálm' semenáče differencovaly listy zelené. U druhé rosthny (/^ Br 19) však bylo velmi krásně viděti, že již záhy, daleko dříve a předčasněji než se na vrcholech intaktních zeleň pozoruje, rozdvojený vegetační vrchol diffe- rencoval listy zelené, které také po celou další dobu zůstaly stejné ban^^. Pozoruhodný byl zde náhlý přechod, s jakým se objevily na bílém stonku listy normální. Nápadno je, že stalo se to právě u rostliny, jíž byl vege¬ tační vrchol rozštípnut daleko hlouběji, než jak se to bylo stalo u H exem¬ pláře. Regenerační činnost pletiv je vždy spojena s novým přílivem resp. převodem živných látek na dotčená místa, jež také jich hojně zkonsu- mují k differencování nových částí. To pak má za následek jakési ochuzení regeneračního místa, další zvýšenou činnost atd., takže pochody, které na takovýchto vrcholech se odehrávají, nejsou nepodobny do jisté míry X. vjevům u přesazovaných cukrovek atd. Opět zde vystupují v popředí látkoví Činitelé, tatáž pletiva, jež dříve differencovala bílé části, při re¬ generaci sezelenávají. O mechanické nějaké výměně pletiv zelených za bílé sotva zde může býti reČ. Vzpomeneme-li nyní úkazu, že v době, kdy již temperatura stoupá, a kdy i ve studeném skleníku očekávali bychom všeobecné sezelenání rostlin dříve bílých, mnohdy pozorujeme naopak vystoupení krásně bě¬ lostných listů, jakých dříve nebylo pozorovat! — tak bylo to nápadné letos na pr. na mateřském exempláři, který differencoval (začátkem dubna) při vrcholu lístky šmahem bílé {Br 30) — po kterýchžto však náhlým pře- X. Chodem následuje květenství úplně zelené nebo na dolejšku zelenými lístky obklopené — tu jest nepochybno, že jedná se o zjevy, které sou¬ visejí nějakým způsobem s vytvorovámm květů. Differencování ze¬ lených listů květenstvími a listenů zelené barvy ve květenství samotném mohlo by souviseti s kvalitou látek, jež jsou sváděny do těchto částí. Zde mohlo by se jednati o známé vlivy, které dle K 1 e b s e vybavují tvoření květů a kteréžto vhvy u panašovaných Brassik mohly by vyvolávati také sezelenání. Jaké jsou příčiny, které vyvolávají intensivní zbělení listů v předkvětní periodě, zůstává referentovi záhadno. Také bude nutno řešiti zvláštními specielními pokusy otázku, které látkové faktory spolu s vytvořováním květů vybavují sezelenání květenství. Že však poslední zjev t. j. sezelenávání hořejších částí a vůbec celková albikace z velké části s látkovými vlivy, které na konec až ve vyvolávání květenství vy- vrcholují, souvisí, pro to mluví okolnost, že obyčejná řepka {Brassica najms oleifera) již časně z jara (v polovině dubna) hotová květenství mívá založená, takže časné differencování květenství tomuto dvouletému resp. vytrvalému rodu jest immanentní. Takže je dokonce možno, že vliv temperatury na sezelenání, jaký se projevuje ve studeném skleníku po¬ čátkem jara, vlastně je podřadný a že jest jej převáděti na vnitřní faktory, jež rozhodují v rostlině. Faktory tyto pak lze fysiologicky definovat! a jak se referentovi zdá, v základě jsou příbuznými s těmi, jež rozhodují při sezelenám', při regeneraci i rychlejším vzrůstu, jejž lze vyvolati vyšší temperaturou. Perikhnální chimérita u panašované Brassiky je tedy zjevem peri¬ odickým a látkovými vlivy, jež v rostlině panují, ovládaným. Chiméry Pelargoniové dle mínění referentova jen stupňovitě od ní se liší. Toliko tím, že nepozorujeme u nich žádné periodičnosti, nýbrž že v celém vývoji rosthn konstantně udržuje se periferní vrstvička bflá, kol středních partií zelených u periklinalně budovaných sort.i) Je otázkou, zda nevyléčily by se takovéto Pelargonie na př. etiolováním jako panašované cukrovky. (Zda jest podporováno panašování toto světlem, o tom není dosud zpráv). Výklad, že pokožka bílá by při tom odumřela a byla nahrazena zelenou, jež by byla differencována vnitřnějšími pletivy, sice není nemožný. Nic¬ méně zdá se referentovi pravděpodobnějším, že nejedná se u panašovaných Pelargonií o chimérické spojení dvou různých genotypů, jak B a u r se domnívá, nýbrž že zbělení perifermch částí u periklinálních i výsekových podmíněno je nějakým „virem", jako u jiných neinfekčně panašovaných rosthn. K rozluštění té otázky, jaké je povahy tato panašovací látka u Pelargonií hodila by se albikátní Brassica právě svou „mutabilitou" a snad i tím, že bylo by možno na ni působiti chemickými substancemi, přidávanými k rosthnám ze vnějška. ») Nicméně i u Pelargonií albomarginálních pozorujeme častěji vystupování lístků silněji albikátních, čistě bílých atd. X. Cytologie rostlin panašovaných. Mohlo by se zdáti podivným, že dosud není obsáhlých publikaci o cytologii panašovaných rostlin. Vždyť mohly by právě nálezy c^^olo- gické poskytnout! solidní basi pro experimentální práce, jimiz by pncina tohoto abnormního zjevu byla dokázána. Neboť experimentování o věci velmi záhadné může sice přispěti k objasnění a sovv Baurovyi jiných autorů vskutku neobyčejně obohatily naše vědomosti o těchto zjevech, také experimentu bude příslušeti poslední slovo v těchto otázkách, ale jako při jiných problémech tak ani zde nemelo bv býti cytologie tak pomíjeno, jako dosud se děje. Nicméně vysvětlitelný tento stav věcí je a sotva jiná jest jeho příčina než obtížnost, s ja^u se ^ tkává cytologické studium i jiných podobných abnormnich zjevu. V každém případě zdálo se referentovi povinností, když podjal se studm pančovaných rostlin, informovat! se co možná nejpodrobněji o všech mikrostrukturach, lež vyskýtají se v protoplastech panašovaných. Studia tato nepovazuje za ukončená sdělením dat, jež budou v následujících řádcích uvedena; a sice z toho důvodu nikoli, že vyčerpávající a příhš mnoho Času zabí¬ rající pozorování mikroskopická dovolila mu toliko o určitém matena lu se informovat!. Na druhé straně však se domnívá, že resultaty, jichz bylo dosaženo, jsou plně závažné pro konečné rozluštění otázky, která jest to příčina, jež způsobuje panašování neinfekční. Při tom připoimna jiz na tomto místě, že i kdyby se podařilo stanovití chemickou konstituci „viru jenž způsobuje abnormní zabarv^ení chloroplastů na pr. ahuHlonovych že nemusilo by to znamenat! rozluštění pravé příčiny této nemoci, pravě tak nikoU, jako na př. toxin tetanový není sám příčinou ztrnuti šije, nybrz bakterium, jež jej produkuje. Pro dvě různá nazírání mohla by býti východiskem data cytolo- gická v otázce naší. Mohlo by především uvažováno býti o tom, zda z ně¬ jakých mechanických příčin (na př. abnormním dělením buněčným, jak vyldádá Ternetzová pro albikátní Eugleny), nemohly buňky ve¬ getačního vrcholu pozbývati svých chloroplastů tak. že jejich descendenti byli by pak těchto tělísek prosti. Proti tomuto výkladu svědčí, že valna většina panašovaných rostlin chloroplasty má, dále pak některe vlastnosti chloroplastů, jak budou ještě vylíčeny později. Také však pro druhou možnost, dle níž by pnčinou zjevu panašovacího byla jakasi latka, mnWy by cytologické poznatky pHnésti cenný materiál. Tenkráte totiž, kdyby nalezeny byly na př. velmi lokalisované určité změny v protoplastech a kdyby vysledována byla souvislost s nějakým mikroskopickým centrem, od něhož by změny tyto vycházely. Jak pochopitelné, nehodí se všecky rostliny k cytologickým studiím o panašování. Některé z toho důvodu, že elementy jich jsou příliš male. Tak na př. shledáno to bylo pro Ahutilony. u nichž všecka studia referen¬ tova skončila dosud bezvýsledně. Ne o mnoho lepším jest také panašo- váná Brassica. Jiné objekty nehodí se zase k pozorování in vivo proto, že při řezání velmi značně se porušují; již jakost blan buněčných zdá se při tom hráti jakousi úlohu. Poměrně dobrým objektem je albikátní řepa. Také Sambucus canadensis s aureovými Ušty a Farfugium gigan- teum (materiál byl fixován v botanickém ústavu státních institutů v Ham¬ burku za letního pobytu referentova 1913 v tomto místě) poskytly řadu dat. Mimo to zkoumáno ještě několik jiných objektů, nicméně však více jen za tím účelem, aby se informoval referent o tom, zda již při předběžném pozorování nebudou snad nalezeny věci, jež by nasvědčovaly jiné povaze našeho zjevu u těchto rostlin. Fixačním mediem pro mikrotomové zkoumání byl „Flemming" a Němcova tekutina. Pozorování za živa dála se ve vodě destilované a sice co možná rychle, aby struktury protoplastů se příUš nepozměnily. Slabě působivých osmotických medií (cukrových atd.) k pozorování za živa nebylo užíváno z toho důvodu, že mnoho normálních struktur mohlo nabýti jich působením jiného vzhledu. Aby však artefakty vznikající působením vody na př. na chloroplasty nebyly mylně vykládány, byly vždy srovnávány řezy živé s fixovanými. Poněvadž K i t e udává, že tak zv. Janusova zeleň barví in vivo chromosomy, bylo zkoušeno, zda nebyly by pomocí ní učiněny některé součásti pansíšovaných protoplastů zřetelnějšími. Za tím účelem byly barveny velmi tenké a opatrně zhoto¬ vené řezy, aby buňky jejich nebyly porušeny, zředěnou touto zelení pod vodní vývěvou. Zředěná methylenová modř barvila leukoplasty — chloro¬ plasty, i užíváno jí samotné, po případě ve směsi s Janusovou zelení. O jiných vitálních barvivech, jichž užito, bude učiněna zmínka během práce. Velmi mnoho pozorování bylo učiněno na panašované řepě, s níž vykonány vylíčené již pokusy. Buňky její nechovají větší množství Škrobu nebo jiných látek, jež buďto zbarvujíce se nebo zabraňujíce pro- niknouti barvivům dále mohly býti zdrojem pozorovacích chyb; mimo to jsou poměrně resistentní, takže lze delší Čas je pozorovat! za živa. Z té příčiny kontrolovány byly Často nálezy, jež učiněny byly na jiném ma¬ teriálu, na preparátech z řepy. Řezy konány vždy z materiálu čerstvého, často přímo po přinešení exempláru z přírody do laboratoře. Jinak kulti¬ vovány řepy ve skleníku a odnímány jim jednotlivé listy k pozorování. Exempláry vegetovaly zde velmi pěkně, vzhled listů byl úplně normální a kulturou nepozměněný („nevytažený"). I bylo velkou výhodou, že skýtaly neustále po celý rok vždy Čerstvý materiál, listy mladé i starší i různého stupně panašování. Obyčejný preparát z dospělého, čerstvého albikátního hstu řepného za živa i bez barvení nejeví mnoho zvláštních podrobností. Buňky veliké, obyčejné tlouštky ve stěnách, mají obsah dosti chudý. Pře- G. J. K i t e et R. C h a m b e r s , Vítal Staining of Chromosomes and the íunction and Structnre of tbe nucles. (Science, XXXV, 1912, pg. 640.) kvapu je, že plasma jejich je zcela normální — i proudění se objevuje — a ani stopy že se nejeví na pr. po zvláštní vakuolisaci nějaké, jakou již působením ammoniaku lze v buňkách vyvolati a která by mohla býti zcela očekávána v buňkách, jež dle obvyklých výsledků jsou attakovány zcela zvláštními substancemi. Již při slabších zvětšeních jsou nápadný bledavé kupky, jež přisedají ke stěnám, často ve způsobu zvláštních srpkovitých výtvorů. Sestávají ze skupin chloroplastů, které očividně značným osmotickým napietím vakuoly jsou stlačovaný k ro¬ hům buněk. {B 10). Chloroplasty, jež skládají tyto kupky, velmi Často ztrácejí svou váčkovitou podobu a stávají se hranatými. Poněvadž pak, když albikace dostoupí nejvyššího vrcholu, téměř ne¬ zbývá z jejich těla než slupkovitá stěna, jeví se při pohledu s hůry skupina jejich, jestliže zastihne se ležící při hořejší nebo dolejší stěně, jako kousek jakési sítě. Zhusta nabývají však chloroplasty tyto i jiných, více méně dobrodružných tvarů, vyhlížejíce růžencovitě (Tabule, obr. č. 1), jazykovitě (T 2c, 5a), vakovitě baipentli- covitě.^) Je velmi pravděpodobné, že faktor, který působí panašovám', již na zcela mladé chloroplasty účmkuje a dělení jejich modifikuje. Neboť jen tak lze si vysvěthti chloroplasty, které jsou řetízkovité a jež povstaly patrně tak, že jednotlivé dceřinné chloroplasty se od sebe po dělení neoddělily. Po vnoření do vody chloro¬ plasty velmi často pozměňují svoji podobu, ačkoli nepozoroval referent u svých exemplářů, že by se úplně rozplývaly. Podivný zjev dostavuje se často při pozorování chloroplastů z mladších albikátních listů. Okolo nich objevují se časem zelenavě bílé kuličky, které jsou v brzku proudem plasmy po buňce rozneseny. (4a.) Je-li jich více, mohou celý plastid ověnčiti. Když již nacházejí se nňmo chloroplast, lze občas pozorovati, že rozdělují se ve dvé, při čemž povstává úzký můstek spojovací mezi nimi (4d). Zjev připomíná vehce amitotické dělení jádra resp. některé podobné úkazy při dělení chromosomů a přece odehrává se na hmotě, která je asi chemicky jiného složení. Mimo to je naprosto jisto, že tělíska tato představují produkty degenerace chloroplastů. Lzeť přímo pozorovati, jmenovitě jeví se to na protáhlých a špičatě zúžených plasti- dech albikátních řep, kťerak odlupují se takovéto tuku podobné kapičky od špičky plastidu (4d), nějaký čas zůstávají zde nahromaděny, po čase však se rozprchnou po buňce, takže vyhlížejí jako naprosto cizí, k ní ne- eným na tabulích obsahuje „Vysvětlení X. 62 náležející organula. (Zda-li rozdělování těchto tělísek děje se čistě pasivně nebo za spolupůsobení proudící plasmy, nebylo blíže studováno). Podobná tělíska byla pozorována také v albikátních protoplastech u černé řetkve (18). Podobná kouličkovitá tělíska shledána byla také uvnitř chloro¬ plastů. Rozumí se samo sebou, že dbáno bylo toho, aby nebyla zamě¬ něna se zrnky škrobovými, jež se někdy v mladých albikátních hstech v chloroplastech objevují. Od těchto útvarů odlišují se jiné, jež jsou nejčastěji podoby y, zhusta béřou na se podobu jemných, štíhlých tyčinek a jež bez barvení ukazují se býti pevnější konsistence než ona první, jež podobají se kapičkám li- poidních jakýchsi látek. Svým leskem i bělostnou barvou upomínají vehce na drobné bakterie, vskutku nabývají v některých případech podoby trojhranných váčků, jež mají distinktní membránu a v jichž rozích na¬ hromaděna jest hmota poněkud plasmě podobná. Vyskytují se zhusta i mimo chloroplasty a tu jest možno pozorovat!, že liší se poněkud od sku¬ tečných bakterií, jež sem tam lze nalézti v úplně zdravých buňkách albi¬ kátních listů (5b při x). Bakterie tyto mají totiž větší rozměry, tělo jich jest vyplněno hmotou úplně homogenní a ne tak tuhou, jako jest výplň oněch bakteriím tak podobných korpuskuh. Přesných, jednoznačných kriterií nemohl se referent dohledati. Neboť i nepochybné bakterie, jež objevují se v buňkách nádorků u Chrysanthem}) kteréžto nádorky jsou jimi, jak známo, vyvolávány a jež velmi často nabývají všelikých roz¬ větvených tvarů — a lze je mnohdy poznati jen podle známé bakteriové membrány a bílkovitých (?) tělísek, jež obsahují (Tab. V, 19a) jakož i nej¬ lépe, jsou-li postihnuty, any právě prolézají pórem v membráně (Tab. III., 19c) — mají často vzhled tentýž a jen o něco jsou větší. Pravé bakterium v albikatním chloroplastu může býti ovšem ihned jako takové roze¬ znáno, pohybuj e-li se svým vlastním pohybem a přihodí-li se mu, že přilepí se jedním koncem k nějaké hustší partii plasmatické (5b) ; tu ovšem začne sebou třepati volnou částí, pohyb pak tento ovšem naprosto nelze zaměniti s Brownickým. Zvláště dobře vyniknou vylíčená, bakteroidům podobná tělíska, užije-li se barvem' pomocí Janusovy zeleni resp. methylenové modři -}- Jan. zeleni v živých preparátech. Při této methodě porušují se však často chloroplasty tak, že nelze s bezpečností říci, zda nejsou ony četné vakuoly, jež se v nich objevují, výsledkem působení oněch barviv. Při tom lze pozorovat! časem, kterak tato váčkovitá tělíska z chloroplastů vystupují, někdy na konci svého váčkovitého těla zrnko jakési nesouce barvitelné, jindy dokonce Čípkovitě přišpičatěná a velmi nepatrnými zrnky, jež ob¬ sahují, bakteriím podobná (2a). Nepravé „bakteroidy“ objevují se tu temně zelenomodře zbarvené, právě tak, jako kulovitá tělíska, jež se objevují časem uvnitř jednotlivých chloroplastů (7b). Není nemožno. E. Smith, l. c. X. 63 Že aspoň některé z oněch perlovitých váčků, v něž se rozpadají chloro¬ plasty při užívání zmíněných barev. Jsou vakuolky, jež byly se vyt\'o- rily částečným rozpuštěním ve vodě zrnek, která se byla dříve barvila ze¬ leně. Ona ,,bakteroidům“ podobná tělíska obje\’ují se také v mladších albikátních listech. Jejich podoba jeví všecky možné přechody (6) od pouhých kokků, diplokokků, tyčinek jednoduchých, tyčinek rozvětvených (6a, 2a) i nepiavidelně se dělících (snad ovšem passivně). Mohou dosáh- nouti značných velikostí,, nabýti několika větví, takže působí pak dojmem jakýchsi sraženin (3a) ; jest však jisto, že nejsou nic jiného než ony „bak- teroidické” produkty. Nej mladší lístky panašované nebyly za živa podrobněji studovány. Jevíť množství obsahu plasmě podobného, v němž nelze se nadíti odhalení differenciací bez vyvolání různých artefaktů. Chlorofyll jeví se v dospělých albikátních listech velmi zredukován, odtud téměř bílá barva plastidů. S velkými hsty bez chloroplastů se re¬ ferent nesetkal při svých pozorováních. V mladých bílých listech naproti tomu nalezeny byly někdy buňky, v nichž neshledáno větších plastidů. Při dorůstání \šak jich se zajisté chloroplasty v nich objevily. Jádia buněčná nejevila zvláštních struktur; hyperchiomasie nějaká nebyla v nich pozorována. Ke srovnání učiněny byly taJsé řezy podzimně sežloutlými partiemi listů řepných. Nalezeny v nich poměry naprosto jiné než v listech albikát¬ ních. Chloroplasty zlatožluté, malé, téměř zmkovité, ve vodě pozorovány často úplně kompaktní (Tab. I., 9b). Druží se k sobě často po několika v řetízky, jindy ve skupiny. Po delším působení methylenové modři -f- Janusové zeleni nadouvají se často váčkovitě a uvnitř nich objevují se dosti velká zrnka intensivně se barvící (Tab, II., 8). Diluováním jejich obsahu se asi stává, že působí dojmem prázdných váčků, někdy velmi malých a diplokokkovitě se k sobě družících (9a). Naprostá odhšnost cyto- logických poměrů v Uštech, které ponenáhlu odumírají, nasvědčuje tomu, že v panašovaných Uštech působící agens činnost svoji rozvinuje za prvé zcela karakteristickým způsobem, dále pak povlovně. Dle mínění refe¬ rentova jest sotva možným, aby faktorem tímto byl nějaký „virus", který by se na př. ze svazků cévních vyléval do buněk. Neboť pak by sotva jeho působení bylo tak stejnoměrné, jak to pozorujeme v panašovaných protoplastech. Také ve žlutých skvrnách panašovaných Uštů Abutilonových na¬ lezena drobná těUska, jež se úplně shodovala s „bakteroidickými" z listů řepových. (17). Zajímavé poměry byly shledány v listech Brassiky. V čistě bílých partiích bez barvení i s užitím barviv lze těžko se přesvědčit! o přítom¬ nosti intaktních chloroplastů ve všech buňkách. Co je však nápadné, je zjev, že v místech, jež činí přechod od partií bílých k zeleným, tak na př. na začátku zelených, ztlustlých zubů na čepelích Uštů semenáčků, nachá- X. zíme hojně chloroplastů, jež jsou buď úplně rozpadlé v zrnitou a skoro až kašovitou hmotu nebo degenerují všemi mody od intaktních plastidň počínajíc. (10, 12) .1) Faktum toto mluví rozhodně proti tomu, že by albi- kátní části listů Brassikových mohly povstati dělením buněk, jichž ma¬ teřské protoplasty by byly pozbyly nějakým mechanickým způsobem pla- stidů. Naopak, rozpadávání se chloroplastů činí spíše dojem, jakoby byly „rozežírány". Že nejsou tyto pochody vyvolávány vodou" ani „vitálními" barvivý, vysvítá z toho, že také na preparátech fixovaných a mikro¬ tomovými methodami zpracovaných lze pozorovat! tutéž degeneraci. Jinak objevují se ovšem v této zóně také chloroplasty velké, jež mají obrysy hladké a strukturu jemně granulovanou. V listech dospělých, které byly skoro úplně zelené, pozorováno opět hojně tělísek, jež se od¬ štěpovala od chloroplastů. (13). Byla opět i zde oválná, protáhlá, ku- lovitá 1 diplokokkovitá, tyčinkovitá i rozvětvená. Bylo místy zřejmě viděti, kterak se odlupují od zašpičatělého konce chloroplastu (13b, chl). Barva jejich byla světle zelená, téhož tonu jako barva celého chloroplastu. Mimo to shledáno u této rostliny velké množství v albikátních buňkách tehsek, jež odpovídají ve všem tuhým, „bakteroidovitým" korpuskulím, byla popsána pro řepu. (11). Jest je viděti již bez barviva, nejlépe vš^, nechaji-h se listy asi 1/2 hod. v dosti koncentrované Janusové zeleni. Nez nebarvi se zde všecka tělíska stejnoměrně a také ne vždy intensivně. Temer jistýrn prostředkem k dokázání jich jest však modř „Viktoria", jak ji užívají bakteriologové. Jest jen potřebí připravit! koncentrovaný roztok její v horké vodě (alkohohcká „Viktoria" vypadávala by přirozeně pn tom, jak by se zřeďovala vodou nebo šťávou buněčnou). Jestliže se i^y z Brasstky vloží asi na 5 minut do vody, aby rozpustil se v ní sliz, dostane se na řezné plochy, a na to do kapky vodní přenese trochu Viktorie tak, aby povstala prostředně silná její koncentrace, tu pronikne rychle modř pletivy a vpije se v elementy, jež bychom mohli zváti „chro- midiemi . Objeví se temně-fialově modře zabarvená tělíska, někdy iemně tyčinkovitá, většinou však jakoby kouskovitá, jednoduchá, slabě vět- ^ta, slabě zkroucená, rozsochatá, protažená téměř provázkovítě atd. (11) Velmi vyznačno je pro albikátní Brassicu, že objevují se nikoli solitárně; XX „individuí", ba i při celé jedne stěně buněčné mohou býtí rozložena ve plasmě (11). Kdo hbuje ilh ku zbarvení Jich slabší spíše nezlí koncentrované směsi eosinu vodního a Janusové želem (pnrozeně musí býti směs tato připravována velmi opatrně, aby nepovstaly srazemny; evakuace, barvení 1/2-1 hod.). Pak objeví se na. pu buněk, v m^chž mc jiného není zbarveno, v krásném temně modrém '^"l^^^tinktněse od nezbarveného okoM od- razejicich (12). Nejmteressantnějším je, že často tvoří celé sítě, sestávající. Bližší ve „V3revětlení vyobrazení." z velmi jemných „bakteroidů", jež jsou uloženy v pokožní vrstvičce plas- matické. Některá individua nebývají příliš husté konsistence, i barví se jen slaběji. Také v preparátech mikrotomových lze zastihnout! podobné chromidie. Barví se zde Heidenhainem, nejlépe však ku podivu S-fuch- sinem. Nejlépe vynikají, jestliže podbar\í se plasma, sliz a jiné součástky plasmy gentianou (12 hodin), načež stačí ku barvení jich 6 hodin fuchsinu. Konstantnost, s jakou se u panašované Brassiky tyto „chromidie" vyskytovaly, přiměla referenta k tomu, aby hledal, zda nevyskytují se útvary podobné také u normálních, nepanašovaných Brassik a u jiných Hned u Brassiky zelené nalezeno jich veliké množství a sice v dě¬ lohách klíčních rosthn, jež byly na jejich přítomnost zkoumány. Zde také nalezeny pěkné „sítovité" (v pokožní vrstvičce plasmatické). Dále shledány ve velkém množství v etiolovaných dělohách Lepidium sati- vum (15a) ; zde velmi četné z nich jevily v průběhu svého „těla" zrnka podobná nukleinovým z buněk bakterií. Tolikéž v dělohách etiolovaných klíčních rostlin slunečnic nalezeny (14) a sice hojně ve šťávě buněčné. Nepříliš mnoho nalezeno jich v zelených listech cukrovky i žita. Četné, nepravidelné, bakteriím podobné útvary z albikátních protoplastů cu¬ krovky také náležejí sem, oproti Brassice, Lepidiu a slunečnici vyskytují se však zde v množství daleko menším. Spirogyra barví se Viktorií vodní asi po jedné hodině slabě v podkožní vrstvičce plasmatické, silněji asi po 12hodinném působení (přitom ovšem jeví se plasma u četných buněk odta¬ žená od stěn). Barví v ní drobná tělíska, jež jsou zde uložena, někdy řidčeji od sebe, jindy hustěji. Listy etiolovaného (voskově žluté) žita sorty „Sa¬ turnus" měly v buňkách po působení Viktorie viděti četná zrnka drobná, jen ojedinělé buňky jevily nástěnnou „síť" chromidií. Nicméně bylo na¬ lezeno v některých případech, že chovaly buňky značně velká dutá, blanou jakousi obdaná tělíska jemně zrnitá (16a) ; byla podobna bakteriím, než nebyla jimi (chloroplasty v etiolovaném žitě, pozorují-li se hned, jsou polyedrické (16c), asi po ^hodinném působení vody však jeví se již na- douvlými váčkovitě, často obsahujíce v prostřed po jednom nebo více bílých zrncích; tato barví se též vodní Viktorií. 16b). Příliš bezpečných závěrů z těchto pozorování sice nelze činiti, nic¬ méně se zdá, jak vidno z uvedeného, že „chromidie" tyto vyznačují listy, j ež chovají hoj ně látek , .tukových' ‘ . VyskýtaJy se aspoň v značném množství u Brassiky , Lepidia a slunečnice, kteréžto rostliny v buňkách chovají množství substancí povahy tukovité. I pokusil se referent o to, zda aspoň mikrochemicky nedaly by se stanovití vlastnosti některé těchto tělísek, jež by osvětlily chemickou povahu jejich a vrhly nějaké světlo buďto na původ jich nebo na eventuelní význam v koloběhu výměny látek. Bylo řečeno, že u Crucifer nealbikátních i u foímy albikátní nejlepším prostředkem ke zjištění zmíněných chromidií byla Viktoria. Bylo možno přímo pozorovati, že tělíska úplně stejné podoby s těmi, jež Viktorií jevila se intensivně modře zbarvená, i ber působení barviva objevují se v buňce, že tedy nejsou artefakty nějakými, jež povstávaly by na př. jako sraže¬ niny vlivem Viktorie, dále pak že nepozměňují se nikterak ve své formě ani struktuře reagencií. Rychlost konečně, s jakou vpíjela v sebe barvivo, poukazovala na nějakou affinitu těchto tělísek k barvící substanci. Vždyť nebarvila Viktoria jader, ani chloroplastů intaktních, ba ani ne blan v té intensitě, jako „chromidie". Shledáno bylo, že Victoria zředěná, připra¬ vovaná z koncentrovaného za horka roztoku vodního, za studená vhvem ammoniaku zčervená, při čemž netvoří se sraženiny ; vlivem louhu sodna- tého zčervená, při čemž netvoří se sraženiny; vlivem kyseliny octové se nezmění ve svém tonu aniž tvoří sraženiny ; tannin tolikéž že nedává sraženin, také ne pepton, ani chlorid barnatý. I těchto několik dat mluví proti možnosti, že by modré „chromidie" povstávaly sražením nějakých látek kyselé nebo alkahcké povahy, jež by se nacházely ve vakuolách velkých nebo malinkých v plasmě buněk Brassiky uložených. Od tříslovin mohlo býti snad očekáváno tvoření se sraženin s Viktorií (methylenová-)- třísloviny!), než ani zde neukázalo se nic podobného. Bakterie živé barvily se pěkně Viktorií, při tom některé se ještě po¬ hybovaly (zkoušeno na Smithově Bacterium tumefaciens isolovaném z nádorů, jež na chmelu bylo vytvořilo.) Dále bylo zkoušeno, zda a do jaké míry rozpouští se naše reagens v látkách lipoidních resp. v substancích, jež jsou typickými rozpustidly pro tyto látky. Cholesterin musil ovšem býti převeden napřed v roztok, i užito za rozpustidlo acetonu. I bylo nalezeno: v acet. -f cholest. rozpouští se Viktorie momentáně krásně modře (v acetonu samotném též), v olivovém oleji pomalu, po čase objeví se tam modř tonu oblohy, v paraffinu tekutém vůbec nikoli, v benzolu velmi málo, v etheru dosti pomalu, při čemž ukáže se nejprve zabar\'ení vínově Červené, později modřejší. Pro tuky nezdá se, že by tedy jevilo barvivo zvláštní affinity, tolikéž ne pro tekutý paraffin, jenž jeví fysikální vlastnosti tuků. Jestliže však byly řezy z dělohy Brassiky vypírány po hod. v konc. acetonu, pak ve vodě a bylo-li po té působeno na ně Viktorií zředěnou, ukázaly se to¬ liko sporé „chromidie" v buňkách, jak ve šťávě tak síťovité. Súdánem III. barví se tukům podobné větší kapky, jež lze pozorovat! v dělohách Bras¬ siky intensivně červeně, drobná však tělíska tukům podobná ne vždycky. Bylo pak řečeno, že velmi podobné „vůktoriovým" chromidie barví se na fixovaných preparátech S-fuchsinem. V celku nasvědčovaly by zkoušky tyto tomu, že tělíska „chromidiová“ u Brassiky podobají se sice tukům, ze však vyznačují se pevnější nějakou konsistencí. Jsou to tedy nějaké lipoidy lecithiny cholesteriny, fosfatidy? Přesné odpovědi na otázku tuto nelze sice dáti, nicméně mluví pro velkou pravděpodobnost náhledu referentova i údaje Lowschinov y,^) dle kteréhožto autora existují četné analogie mezi chondriosomy a formami myelinovými a je sotva myslitelno, že analogie tyto jsou nahodilé zjevy. (1913, Berichte 208). Vlastní pozo¬ rování jeho provedeno na lecithinu, jenž je jak známo monoaminofos- fatidem. Zdali ovšem všecky chondriosomy, jak u rostlin resp. v listech jejich (Lowschin 1914)2) jsou pozorovány, jsou myelinové povahy, nechce ovšem referent na základě svých pozorování zevšeobecňovat!. Význam fysiologický chromidií brassikových referent blíže ne¬ studoval. V literatuře botanické není také mnoho o věci té zpráv, jme¬ novitě nikoliv exaktních. Z posledních budiž uvedeno, že Scherrer®) soudí z nahromadování chondriosomů na místech čilé výměny látek v ple¬ tivech jatrovky Anthoceros na význam jich pro fysiologii výživy (1913, pg. 499). Také nesledoval referent podrobněji, ze které substance bu¬ něčné tělíska tato vznikají. V některých případech učiněno bylo pravdě¬ podobným, že vznikají z chloroplastů. Tomu však nebylo tak zajisté ve všech případech, také nebylo zjištěno, nenáleží-li snad k některým hete¬ rogenním součástkám panašovaného protoplastu (vlákna houbová)? Do jaké míry rozšířeny jsou chromidie též u jiných panašovaných rostlin vyjma u jmenovaných, referent blíže nesledoval. Stály však by asi věci tyto za podrobnější prostudování. V pupenech a listech stanovili leci- thiny Hoppe-Seyler a Stoklasa (sr. Czapek, Bioch., I. Aufl. 1. Teil, pag. 160). Listy „aureově" žluté liší se poněkud strukturou svých buněk od předešlých případů. Chloroplasty bývají v nich nápadně velké, v ně¬ kterých případech (tak u Sambucus) shledány někdy velmi protažené, až skoro vakovité, tak jakoby rostly bez dělení. Častěji lze pozorovat!, že jsou na svých koncích nápadně protažené. Uvnitř chovají, nejsou-li příliš panašovanými, hojně tělísek, jež se barví černě Heidenhainovým hematoxylinem ; některá z nich dosahují značné velikosti. U Abutilonú shledány v částech zbělených chloroplasty Často silně nadouvlé. Jak již bylo řečeno, referent nemůže se nikterak spřátehti s my¬ šlenkou, že by panašování ať infekční ať neinfekční bylo jakousi nemocí „fysiologickou“, že jeho příčina byla by povahy látkové. Dle jeho mínění není ani jednoho dokladu pro správnost výkladu tohoto, jenž by aspoň poněkud uspokojoval. Jak je možno, aby látka nějaká dostala se z ničeho nic v koloběhu výměnném „na scestí" a pravidelně na celou řadu generací ‘) A. M. Lowschin, „Myelinformen" und Chondriosomen. (Berichte der deutschen botan. Gesellschaft 1913, XXXI., pg. 203 seq.) 2) A. M L 5 WS Chin, Vergleichende experimental-cytologische Unter- snchungen uber Mitochondrien in Bláttem der hdheren Pflanzen. (Berichte d. deut¬ schen bot. Gesellschaft 1914, XXXII, pg. 266 seq.) ®) Arth. Scherrer, Die Chromatophoren und Chondriosomen von Anthoceros. (Ibidem, 1913, XXXI, pg. 493 seq.) toto „vykolejení" se přenášelo, když pozorujeme tak přesné regulace na př. ve tvoření enzymů z t. zv. proénzymů a když dost malé odchylky ve směru reakcí, vyvolané na př. narkotiky, přivádějí smrt rostlinného organismu? Kde máme jiné příklady takovýchto dědičných namnoze „onemocnění" v říši rostlinné, jež podobnými vnitřm'mi látkovými vlivy byla by vyvolána, vyjma panašování, zjev přece tak ojedinělý a isolovaný? A jak vysvětlit! přenášení mosaikové choroby tabaku mšicemi? Tím zpťisobem snad, že mšice vylučují nějaký „virus", který vnikne do buněk, tam se množí a šťávou může býti zase infekčním pro rostlinu jinou? Kde máme doklad nějaký z rostlinné fj^iologie pro tuto možnost? Není zde spfée na snadě domněnka, že ve svém či spíše na svém těle přenášejí tyto organismy nějaké mikroby, jak to známe pro přenášení četných chorob lidských se strany různého hmyzu? All ardi) pozoroval aspoň, že vy¬ skytování se mosaikové choroby tabáku u rostlin skleníkových často bylo spojeno s invasí Aphid. Naproti tomu byly obdrženy rostliny úplně zdravé tenkráte, jestliže rostly v chráněných a vykuřovaných občas místnostech, do nichž se mšice nedostaly. Když pak byly mšice uvedeny do těchto oddělení, ukázala se tam mosaiková choroba. „In the light of the facts brought out in our experiments, it is not easy tosee how the mosaic disease of tobacco can be logicaly placed in the category of purely physiological diseases. These facts strongly suggest the presence of a ii\dng, active microorganism." (Dle mínění referenta bylo by ku definiti\Tiímu důkazu přenášení mosaikové choroby mšicemi jen ještě třeba infikovat! s positivním výslechem šťávou z rostlin, jež se staly vlivem mšic nemocnými, rostliny z^avé a beze mšic, aby byla vyloučena možnost, že mšicemi samými působené skvrny jsou považovány za příznak mosaikové choroby). Na dinhé straně pozorujeme v protoplastech panašo váných podivné změny, jež někdy i v úplné desorganisaci jejich resultují. A kdvž se ukázalo re¬ ferentovi, že tjy^psinem lze vyvolati sežloutnutí až zbělení Chlorell, byl tím více nutkán k opětovnému studiu preparátů fixovaných a v paraffinu řezaných. Vždyť jest zcela na bíledni, že opětované povlovné vylučování nějaké látky podobné v malých kvantech se strany nějakého pro buňku cizího činitele — zkrátka nějakého symbionta nebo parasita — nejlépe by vysvětlilo vznik této choroby. V následujících řádcích bude vyloženo to, co referent nalezl na svých preparátech; fixováno vesměs, vyjma zv^láštní případy, Flemmingem a k barvení užíváno Heidenhainas dlouho trvajícím dobarvo váním safraninem (anilinová voda). Za objekty sloužila albikátní řepa, Farfugium a Sambucus cana- densis.^ V řepy ani velmi podrobné prohledáváni neprokázalo v buňkách dospělých listů přítomnost nějakého symbionta nebo parasita. Buďto jest tedy organismus podobný zde velmi těžko zjistitelný nebo zmizel H. A. A Hard, The mosaic disease of tobacco, (Science 1912 875 seq.) 2, XXXVI, během doby, kdy se vyvíjely listy řepné. Pro možnost takovéhoto zmizení jest v literatuře dosti dokladů; nej známější je ten, že v klíčících semenech orchideových objevující se symbiotická houba vymýcena jest po čase z pletiv degenerujte, any součásti její buňkami jsou ztravovány, takže dospělé kořeny, hlízy atd. objevují se jí úplně prosty. Pátráno bylo tedy v mladých listech řepových, jaké zde budou poměry. Počato bylo lístky docela mladými, kraji sv^uni ještě úplně dovnitř ohrnutými. Listy tyto byly úplně bílé. Vskutku objevily se zde zcela jiné poměry. Ve velmi četných buňkách nalezena zde vlákna houbová. Eruování jich nebylo úlohou nejlehčí, nicméně zdařilo se přece při velmi opatrném mikrosko¬ pování. Při tom bylo výhodno, že buňky některých takovýchto lístků nejevily chloroplastů, takže „půda" buňky rozříznuté byla dosti prázdná, buňky nejevily mnoho obsahu, jenž by rušil pozorování. Vlákna houbová, jež byla pozorována, barvila se tmavě, někdy pronikal v nich červený safranin. Od chloroplastů, jež svým protažením mohly by snad někoho zmásti a jež jevily se ve způsobě homogenních dosti kuliček, lišily se prů¬ řezy hyf šikmé či příčné strukturou svou a odlišemm blány. (27b, H, T. V.) Kde pak byla zastižena vlákna protržená, tam bylo viděti typické struk¬ tury, jak karakterisují vlákna houbová: distinktní oddělenou membránu. Erobná zrnka často, parallelně s konturami blány probíhající. (28c, IV.) Homogenm', tmavší a od plasmy buňky odlišený obsah hyf. Časem větší zrnéčka, Heidenhainem černě se barvící, vakuolou obklopená a velmi upo- mínající na jádra plísní. (28a, T. V.). Lumina velmi často byla úzká (28a), vlákna následkem toho jemná a postižitelná nejlépe tenkráte, když více jich probíhalo vedle sebe rovnoběžně nebo když jednotlivé kousky jejich zastiženy právě proti sobě po obou stranách membrány, jíž byly prošly (29c). Vůbec bylo nej lepším kriteriem, zda pozorovaný element je vláknem houbovým, když byl zastižen právě na přechodu blanou buněčnou (28a, 28c, d) anebo připínaje se k ní, přičemž byla tato viditelná s plochy (27a). Kékdy byla nalezena vlákna tlustá, dosti robustní (28f, 29b), a sice více- kráte v sousedství vláken zcela tenkých. Průběh hyf jen zřídka kdy byl úplně rovný, obyčejně nalezeny tvary více méně zahnuté. Sem tam za¬ hýbala se vlákna kličko vité (28b). Ku podivu nebyly ani rozvětveniny vláken hojné. (28a). Přehrádky v nich neshledány. Jádra nejevila žádných zvláštních změn. Některé hyfy jevily zrnka Heidenhainem temně bar- vitelná při periferii. Zdali seděla na bláně buněčné či nacházela se uvnitř liyfy» nicméně těsně pod ní, nemohlo býti pro nepatrné rozměry vláken stanoveno (28e). Pozoruhodné bylo, že se vlákna nacházela celkem v malém počtu v jednotlivých buňkách. V žádném případe nebylo shle¬ dáno, že by hyfy splétaly se v chuchvalce, jež by vyplňovaly aspoň větší část buňky. (Některé reprodukované figury znazo:ňují j^ípady, kdy byl hyf nalezen v buňkách větší počet (28c). V celku nutno tedy označiti infekci mladých lístků za slabou. Volumen buněk listových bylo ještě malé, očividně dostavila se 70 infekce ve velmi časných stadiích vývoje lístků. A jest otázka, zda již ve vegetačních vrcholech řep albikátních nenalezly by se hyfy podobné. Naše závěry odvozené z chování se řep albikátních v experimentech, jimiž bylo hleděno buďto vymýtit! ,, virus" z vegetačních vrcholů, anebo rozšířiti jej po celém jeho rozsahu, jimiž tedy, jak již bylo řečeno, uči¬ něno bylo velmi pravděpodobným, že „virus" attakuje právě vegetační vrcholy, shodují se tedy ku podivu s nálezy mikroskopickými. Jest shoda tato jen náhodná? V těchže preparátech nalezeny byly místy výtvory, jež se intensivně safraninem barvily (kdežto hyfy byly tmavé), byly také více méně vlák¬ nité podoby ale poněkud zkroucené, kostrbaté, jako zklihovatělé a zcvrklé. (29c, Hd). Někdy shledána byla v přůběhu jejich veliká okrouhlá tě¬ líska. Bylo je možno pozorovat! v sousedství buněk, jež chovaly vlákna houbová. V jednom takovémto případě nalezeno, že právě pod buňkami s oněmi silně barvitelnými tělesy nacházely se buňky, jichž hyfy valně se jim podobaly majíce kontury nezřetelnější a obsah více barvitelný, jakoby koagulovaný (29c). Zdá se tudíž, že prvé výtvory jsou zbytky degenerovaných hyf, jež z nějaké příčiny v buňkách odumřely. Pak by bylo ovšem vysvětlitelné, že v buňkách dospělých listů albikátních nebylo možno pozorovat! nějaké nápadnější infekce. Prostě proto, že buňky se byly již zbavily vláken houbových, jež byla rozrostlá v listech mlaďoučkých. Pozoruhodným zdá se aspoň referentovi, že občas vyškrtají se v buňkách dospělých albikátmch protoplastů tělíska, jež jen s obtížemi lze vykládat! jakožto rozpadlé produkty chloroplastů, aspoň ne všecky. Jsouť značně velká (30, Hd), podobajíce se značně velkým kokkům, ba zoosporám ně¬ kterých hub (referent považoval je nějaký čas za zoospory nějaké Chytri- diacey). Dále mají dosti tlustou blánu. Na preparátech fixovaných a barvených nalezeny někdy kouličky podobné, intensivně S-fuchsinem barvitelné. Jest možno, že zbývají po úplné degeneraci, rozplynutí oněch červeriých, křivolakých tělísek a že představují produkty hyf (v>'pučky nějaké z jejich povrchu?), které odolaly degeneraci a zbývají v buňkách u dospělých listů mezi všelikými oněmi organuly, jež povstávají rozpadem chloroplastů. Z uvedeného jest viděti, že mladé listy albikátních řep jsou sídly jakýchsi plísňovitých organismů. Tyto organismy neobjevují se zde v příliš velkém počtu, buďto proto, že nenacházejí zde dostatečné výživy nebo že jest vystupování jejich znemožňováno; nicméně však přece v ta¬ kovém, že přítomnost jich může míti vliv na differenciaci buněk. Ano, právě to jest nej důležitější, že objevují se v orgánech mladých, vyvíjejí¬ cích se, differencujících mimo jiné též chloroplasty. Kdyby vyskyto¬ valy se v orgánech dospělých, snad bylo by možno domnívat! se, že výskyt jich je zjevem sekundárním, podmíněným již seslabením buněk asi právě tak, jako pozoroval referent dodatečné objevování a rozmnožování se jakýchsi hub v odříznutých listech, jež chovány byly v roztocích jedo- X. 71 vátých. Ale houby shledáváme zde v orgánech, jež se nacházejí v největší vegetační síle a naopak tam, kde by se mohly volněji rozrůsti, jistě aspoň v daleko menším množství se nadiázejí. Referent se domiuvá tudíž, že přítomnost jejich je asi tou příčinou, jež vyvolává bílé panašování u cu¬ krovek. Vylučuj í-li nějaké látky, na př. enzymy proteolytické (trypsin), pak by bylo úplně pochopitelno, že ty chloroplasty, které se byly již částečně vytvořily, degenerují pod vlivem jejich, ony pak, jichžto základy v embryonálních listech teprve se V3d;vořují, nedospívají k dalšímu roz¬ voji, čímž vzniká celková chudost panašo váných chloroplastů. Žlutých panašo váných listů řepných referent nezkoumal cyto- logicky. Podivuhodná okolnost, že právě v mladých vyvíjejících se listech nalezeny jakési houby — přehrádky ve vláknech jejich neshledány, také nebyly konstatovány nějaké jiné znaky, dle nichž daly by se určiti plísně tyto — kdežto v dospělých při nej menším velmi těžko lze je eruovati, zdá se býti závažnější pro výklad celého panašování neinfekčního než by se na prvý pohled zdálo. Neboť u četných rostlin bíle panašo váných se udává, že v buňkách dospělých listů jejich nelze spatřiti nic, co by po¬ ukazovalo na přítomnost cizího organismu, zvláště houbu. Mladé lístky těchže rostlin však nebyly dosud podrobně cytologicky Studovány, tím méně vegetační vrcholy. I jest na snadě otázka, zda nejsou zde podobné poměry, jako u bílé řepy a zda právě mladé resp. nej mladší orgány nejsou sídlem nějakých symbiontů. Studium panašování po této stránce stalo by se ovšem daleko obtížnějším, jelikož většina rostlin vyznačuje se velmi malými elementy v orgánech mladých. Nicméně otvírala by se jiná per¬ spektiva k pochopení zjevů panašování a zajisté mnohé pravidelnosti, jež se objevují ve vývoji orgánů panašo váných rostlin byly by pochopitel¬ nější, kdyby vskutku nalezena byla nějaká fakta ve směru vytčeném. Tak jmenovitě krajové (periklinální) panašování žádalo by bližšího pro¬ zkoumám'. Referent neměl času doposud obírati se podrobněji cytologií podobných rostlin, zejména Pelargonií. Bílá Brassica byla jím sice ohle¬ dávána, nicméně nedodělal se zde doposud resultátů positivních. Je však zcela dobře možno, že jen nepatrná velikost buněk u mladých orgánů byla příčinou dosavadního jeho nezdaru. Také dlužno přiznati, že podrobnými jeho studie o cytologii Brassiky nebyly. Chce se tedy věci této ještě vě¬ no váti. Za to zdálo se mu býti záhadno, prohledati cytologicky žluté formy panašování, zda i zde nebudou shledány nějaké elementy cizí, jež by mohly býti považovány za příčinu tohoto druhu panašování a zda nenajdou se nějaké rozdíly, které by byly s to vysvětliti odchylné chování se barviva listového oproti čistě bílým albikacím. Zvoleny za předmět Farfugium a Sambucus. Farfugium pocházelo z botanické zahrady hamturgské a bylo fixo¬ váno přímo (v září 1913) po vyjmutí ze záhonu v laboratoři tamnějšflio botanického ústavu. Po transportu do Prahy zality kousky listů do pa- X. raífinu a barveny jako řepa. Fixovány byly jednak skvrny žluté, různé velikosti, jednak zelené partie těchže listů, jež jevily skvrnitost. Skvrny malé, očividné ješté neúplné vytvořené, zastiženy mnohdy v celé šíři v rozsahu sérií. Zjevy, které v nich byly pozorovány, byly velmi příznačné pro pochopení etiologie skvrnitosti. I v nich konstato¬ vána jakási plíseň. Množství vláken, jež v buňkách se žlutým chloro- fyllem téchto malých skvrn bylo zastiženo, bylo však velmi malé. Jen po opětovném, obtížném prostudování preparátů těchto zjednáno bylo posléze o věci jasno. Zastiženy byly totiž — Zeisův apochromát n. apert. 2, 160 mm tubusové délky, okulár komp. 4 resp. Huygensův 4 — velmi často toliko zcela nepatrné části hyf, odřezky jich (20 b, c). Neboť pro¬ bíhalo v buňkách těchto docela málo vláken houbových a jelikož buňky Farfiigia jsou značně veliké, na týž řez mikrotomový nemohlo se dostati více. Nicméně byly elementy tyto distinktní od chloroplastů, barvily se také dosti intensivně červeně safraninem odlišujíce se od temně zbar¬ vených, většinou velkých chloroplastů i jader. Části tyto vláken byly namnoze také velmi tenké, jevily se jako kousky docela kratičkých rourek. Někdy probíhaly úplně rovně, jindy jevily se prohnutými. (21 H). Ve více případech postiženy byly, any právě prorážejí blánu oddělující buňky sousední (23 f). V některých případech byly však i dosti robustní (20 a, H, 22). Co bylo význačné pro tyto výtvory, bylo změní jakési, jež se na¬ cházelo v tuhých dosti blanách (20d, 22). Mimo to pozorována častěji četná „chromatinová" zrnka paraUelně s průběhem stěn v plasmatickém obsahu hyf lokalisovaná (23a, b). V některých případech shledána na periferii vláken větší takováto, Heidenhainem černající zrnka, jež měnila se v jakési váčky asi na bláně buněčné sedící. (22 H). Zdá se, že to byly produkty podobné oněm, jež byly konstatovány u řepy v předcházejícím popisu. Zaj únavo bylo, že byla shledána vlákna houbová právě uprostřed malých žlutých skvrn a to ještě v nehojném počtu. To nasvědčovalo by tomu, že vyznačují se specifickou jakousi ,,vimlencí“ oproti pozměňování chlorofyllu. V zelených partiích listů, jež jevily jinde skvrny, nalezeny sem tam také kousky vláken houbových, nicméně však v ještě menším množství, než ve žlutých skvrnách mladých. Je ostatně myslitelno, že v okrsku jejich vznikly by později podobné skvrny, jelikož tvoření jich u Farfugia s dospíváním listů pokračuje. V dospělých, starších skvrnách nalezeny poměry zcela odchylné. Zde bylo možno totiž již při slabých zvětšeních pozorovat! značnou, silnou infekci vláken houbových. Očividně rozmnožují se ve starších skvrnách elementy tyto a stávají se i aktivnějšími vůči napadeným protoplastům. Že by tyto byly však naprosto jimi pomšovány, nebylo konstatováno, toliko změny určité v chemickém složení blan pokožkových, jež táhly se pod takovými skvrnami. V tomto případě bylo pak většinou více hou¬ bových vláken přítomno v buňkách (23), jejichž obsah jevil se přítorrmostí jejich po zbarvení červeným. Vlákna tato byla někdy velmi jemná, tu pak častěji byla vyplněna jakýmsi zrnitým, v celku však homogenním obsahem. Změní toto bylo úplně oním, jak je pozorujeme ve vláknech některých hub. V některých případech konstatována v hyfách těbska, jež sotva byla čím jiným než jádry resp. karyosomy (23 c). Většinou byly pak hyfy tyto zkroucené, pravděpodobně tvoříce volné spleti (23 e, g). Starší hyfy měly lumina nebarvící se již příliš Heidenhainem, očividně chovaly málo obsahu plasmatického. Přehrádky pozorovány nebyly, také větvení bylo asi dosti sporé, aspoň na řezech nepodařilo se najiti referentovi více případů větvení. SamUtcus canadensis ,,aureově“ totálně panašovaný (materiál po¬ cházel jednak ze zahrady trojského pomologického ústavu, jednak z po¬ kusné zahrady albertovské) fixován také Němcovou tekutinou, jež nesráží tříslo vin, aby byla veškera mýlka vyloučena s koagulovanými látkami, jež by snad mohly připomínat! zcvrklé hyfy nebo podobné útvary. Materiál fixován v červenci a září, zkoumány dospělé listy. Také v tomto případě konstatovány nepochybné plísně v buňkách panašovaných proto- plastů. Při prvních prohlídkách zdálo se, že množství hyf je zde pouze skrovné. Později však se ukázalo, že důkaz je spojen s menšími obtížemi než v mladších skvrnách u Farfugia. Hyfy velmi upomínaly na Farfu- gium, od řepy liší se poněkud chudším obsahem plasmatickým a inten¬ sivnější barvitelností safraninem. Vláknitost hyf vystupovala již v čer¬ venci zřejměji než v malých skvrnách u Farfugia (24 H, 25), délka vláken vaiirovala. Velmi důležito je, že konstatovány hyfy ve svazcích cévních a sice jmenovitě v parenchymatických buňkách jejich, jež hraničí s lýkem (25 i). Toť přímo frappantní shoda s výklady Pantan.elliho, jenž, jak sděleno, nalezl, že právě lýky rozvádí se agens působící panašování po těle rostlinném. Bylo možno pozorovat! v tenčích svazcích cévních po celém průběhu buněk probíhající vlákna houbová, kterak prorážejí příčné stěny buněčné (25 i) mnohdy Šířkou svou nevalně se lišíce od šířky buněk, jež je hostí (v žádném však případě nezaměněny na př. s odta¬ ženým od stěn „primordiálním vakem" buněk!) V buňkách konečně listů, jež byly konservovány na podzim, ne¬ činil důkaz hyf žádných obtíží. Zde konstatováno tolik vláken houbo¬ vých, že možno mnohdy mluviti o skutečné „invasi" těchto mikroorga¬ nismů. Již na živých řezech lze stanovit! v četných buňkách hustou ja¬ kousi plasmu, čehož v podzimně žloutnoucích listech nebývá. Typus pak hyf je týž, jako v popsaných již případech, opět jsou to vlákna bez přehrádek a jsou-li „vypasená", s četnými chromatickými zrnky, jež do¬ dávají průběhu vláken jisté kropenatosti (26 b). Již pak v červenci bylo na některých hyfách z listů panašovaných kanadského bezu pozorováno, že objevují se v nich jakási kuhčkovitá, tmavá zrnka, jež podobajíce se jakýmsi nedospělým zoosporám vyplňovaly části lumin buněčných (25g, H). V té době nad to pozorovány v některých buňkách celé řady kuliček, jež se intensivně bar^y, byly dosti značné velikosti a povstaly asi dege- X. 74 nerací vláken, jež je byla nesla (25h, červenec). Ohledání podzimních preparátů ukázalo, oč se jedná asi. Četné hyfy ukázaly se totiž v té době přímo jakoby posety drobnými perličkami, jež když byly v mladším stadiu vývoje, barvily se intensivně Heidenhainem i safraninem, později však se jevily více méně v podobě váčků (26c, d). Že seděly na povrchu vláken resp. že stěny jejich jimi při nej menším prominovaly, bylo jisté. Obsah jejich nebyl dále zkoumán, také ne osud. Co se tohoto týče, jedná se asi u řepy i u Farfugia o stejné výtvory, jest možno, že i popsaná tělíska, jež intensivně se po fkaci barvila a posléze volně ležící byla nalezena v buňkách dospělejších protoplastů, sem náležejí. Definitivního závěru o kvalitě a vzniku jich dosud nelze říci, podobnost ale objevila se zde jakási s organuly, jež objevují se po jisté době na povrchu vláken hub aleuronových. Krystalky, jaké se objevují občas na povrchu blan bu¬ něčných u hub, při nejmenším sotva byla, nanejv>^še ve vnitru jich mohly se nějaké nacházet!. Srovnáváme-li tato data s cytologií řepy, pozorujeme jak ve skvrnách farfugiových tak v totálně panašo váných listech v mladších stadiích vystupování houby omezenější, ve starších intensivnější. A jest možno, že s tím souvisí barva chlorofyllu této formy panašování. Jestliže se roz¬ roste houba později, nebo objeví-li se na počátku v menší intensitě, může býti účinek její na chlorofyllové barvivo menší — má-li vůbec schopnost účinkovat! na ně — i objeví se toliko žloutnutí, nikoliv úplné zbělení. Když pak listy jsou již dospělé, pak již asi vůbec nemůže býti účinek látek plísněmi vylučovaných tak silný, aby porušoval chloroplasty hlou¬ běji. Ukazuje se panašování toliko „aureové", resp. žlutá skvrnitost. Do jaké míry a jestli vůbec zasahuje do těchto pochodů kvalita resp, kvantita assimilátů, nemohlo býti blíže stanoveno. Úplné zbělení listů, jaké na pr. u řepy se pozoruje, bylo by tím spíše pochopitelno, kdyžtě již v mladistvých orgánech rozrůstá se houba značně. Že by se jednalo v těchto případech o nějaké houby saprofytické, které by v panašo váných orgánech se rozrůstaly, nepokládá referent za pravděpodobné. Takovéto organismy jsou snadno rozpoznatelné v buňkách již dle jakosti svých blan, zde však naproti tomu máme tak shodující se zjevy. Že shody tyto sotva mohou býti náhodnými. Také by byly asi protoplasty panašované takovýmii saprofytickými houbami vykořisťovány a sotva pozorovali bychom na „aureových" panašo váních těch pravidelností ve strukturách, se kterými se shledáváme. Ve všech pak případech rostlin, jež byly zvo¬ leny ke studiu, nalezeny byly v buňkách panašovaných protoplastů houby (v zelených listech u řepy nebylo nic podobného shledáno). Třebaže bude potřebí ještě dalších studií v tomto směru, přece jest zjev tento poněkud závažnějším, než aby nemohl b^Hi pokládán za přímou příčinu panašo¬ vání neinfekčního. U infekčního lze ovšem tím spíše očekávati nějakou podobnou příčinu. Jestliže u řepy vrchol sektorielně panašovaný stane se totálně panašovanými, značí to dle předešleTio, že byly asi realisovány 76 tických, které se mohou někdy dobře rozrůstati v pletivech etiolovaných rostlin. Pro panašované rostliny podává se těmito zprávami opět analogie. Závklost panašování na světle jest zjevem snad všeobecným. Vyléčení rostlin albikátních etiolováním na př. u cukrovky překvapujícím způsobem se shoduje s nálezy R e e d o v ý m i, dle nichž parasitická Erysiphe nemohla se ani po vyklíčení V5mjeti, byly-li hostící rostliny kultivovány ve tmě. Ovšem že jedná se v našem případě asi o vysmýčení houby, jež byla aspoň v části vegetačního vrcholu již rozrostlá. Rozšíření panašo¬ vání po celém vegetačním vrcholu mohlo by naopak vybaveno býti vlivy opačnými oproti těm, jež zabraňují infekci. Nebylo by ale s podivem, jestliže podmínky, jež umožňují rozrůstání symbionta nějakého na př. u Brassiky, byly by komplikovanější povahy. V tom ohledu na př. krásná albikace v době podkvětní a náhlé její zmizení za doby květení žádá odů¬ vodněného vysvětlení přesnějšími daty. Ale již výsk5rt panašo váných listů u této rostliny zvláště v zimě mohl by souviset! se zvláštnostmi sym- biontů. Snad nikoli do té míry, že domnělá plíseň měla by nízké optimum vegetační (ač jsou takové plísně). Spíše by mohlo býti pravdou, že pomalý vzrůst orgánů v zimě dovoluje jí rozprostraniti se po pletivech, a rych¬ lejším v létě že rostlina se jí zbaví. Vždyť jest známo dosti příkladů, že rychlý vzrůst umožňuje často pletivům rostlinným uniknouti parasitům, jež je napadají. Tak pozorují se podobné zjevy na př. na kořenech. Po té stránce bude nutno prostudovati jmenovitě ty rostliny, které lze najiti na jaře krásně panašované, jak to shledal referent na př. u Planlago lan- ceolaia, nemizí-li u nich panašování v létě a proč.i) Jaké jsou ovšem bližší fysnologické příčiny, jež umožňují rozrůstání u Efysipheí v chlorofyllosních pletivech resp. symbiotických vláken hou¬ bových v rostlinách panašovaných, o tom nelze dosud ani dohadů činiti. Poznámka 15. VI. 1914: Některé z jitrocelů, jež na jaře shledány panašo- ttými, json Čistě zelené, jiné mají listy zřejmě nažloutlé, zvláště v průběhu nervů. prorůstají přehrádkou buněčnou, e, f, g kresleno při komp. ok. 4, a — d při Huyg. ok. 4. 160, ap. 2 mm. 24 — 26. Mikrotomové řezy z listů „aurea" panašovaných od Sambucus cana- densis. 24. Fixováno v červenci, část buňky s chloroplasty (CA/), při /ř = kousek rozvětvujícího se vlákna houbového. Ap. 2 mm, 160, ok. 4. 25. Červenec, a) = buňky parenchymu listového s chloroplasty místy ne¬ úplně od sebe se oddělujícími, N = jádro, H = vlákna houbová. b)—e) = části buněk, při í/ = hyfy se zrnitým obsahem, tenčí i tlustší ; při c) dvě hyfy v sousedství blány buněčné, f) = isolovaná, rozvětvující se h5rfa. g) = buňka s h5rfami, jež jeví množ¬ ství zrnek intensivně barvitelných. A) = četná, velká zrnka snad povstalá z nich. í) hyfy (H) probíhající v parench3miatických buňkách svazků cévních. Ap. 2, 160, ok. 4. 26. Z mikrotomových řezů aureových listů od Sambucus canadensis, jež byly fixovány na podzim, a) tenké hyfy vebíhající v blánu buněčnou, v b, c, d vlákna houbová \H) s četnými, perličkovitými zrnky na povrchu. Ap. 2, ok. 4. 27. — 30. Mikrotomové řezy albikátními listy cukrovky bíle panašované. 27. až 29. z velmi mladých listů, 30. = z dospělého listu. Vše apochrom. 2 mm. 160, ok. 4. 27. N = jádro, CA/ = chloroplasty. H = vlákna houbová, a) = buňka s ma¬ lými dosud chloroplasty, při íř = vlákna houbová přisedlá k bláně buněčné. 28. a — ď) mladé buňky albikátní, chloroplasty někde nejsou viděti, snad té dol^ nebyly vyvinuty. V o) při P = plasma od stěny odtažena, CA/ = chloroplast. Jinak všude H = hyfy. někde blanou procházející ; při e) a /) isolované. 29. a) i b) totéž, v c) v některých buňkách zastiženy jen úlomky vláken hou¬ bových, při Hd zbytky po degenerovaných snad vláknech. 30. Z dospělého listu řepného. CA/ = chloroplasty — leukoplasty, Chr. = chromi- die ?, Hd = větší kouličky, zbylé po degenerování hub? Ap. 2, ok. 4. Tab.í. Studie o inaktivaci atd č IV. Eríologie oanašování Rozpravy České Akademie H.rř. Ročník XXiVfíslolo Studie o inaktivaci atd. č.IV Etiologie panašování. Tab. II. Rozpravy České Akademie n.rř. Ročník XXIV, 5'slolQ Tab. Iir. Studie o inaktiyaci'atd. Č.IV Etiologie panašování. J9 Rozpravy České Akademie I.rř. Ročník XXIV číslo 10. Studie o inaktivaci atd.č IV Eriologie panaŠování. Tab. I\': Rozpravy České Akademie n.rř. Ročník XXIV. číslo 10. Rozpravy České Akademie H.rř. Ročník XXIV. 6'slo IQ. PROTOKOLU PROTOKOLL L V rohové místnosti 2. TV. 1914 nacházel se řízek, jenž byl 1 cm dlouhý. Jeho kmínek byl dole zelený a nesl zde 3 vel! dlouhá, úplně sněhobílá, na níž se nacházelo 7 listů nádherně sněhobílých. Ještě výše stály 3 listy částečně bílé. Posléze — přímo ] skoro úplně zelené; listy přisamém poupěti byly úplně zelené. Velké poupě květiu (Br. 29.). 2 semenáčky kontrolní byly až na spodní, opadávající listy, jež jsou z části bílé, zelené. ROČNÍK XXIV. TRIDA II. ČÍSLO 11. Jak sestroj iti hyperbolu rovnoosou ze čtyř imaginárných bodů nebo tečen. Podal vládní rada professor VINC. JAROLiMEK. Předloženo dne 12. února 1915. S 2 obrázky do textu vloženými. 1. Body tyto musí ovšem býti podvojně sdruženy; spojnice pak dvou sdružených imaginárných bodů je reálna. Budtež tedy dva dány samodnižnými body a, b elliptické involuce na reálné přímce M (obr. 1.) ; střed involuce budiž o, potence = — Ostatní dva c, d budtež samo- družnými body elliptické involuce na reálné přímce N, střed involuce to, potence ^~mv\ Jde o konstrukci takovou, která by nevyžadovala rýsování pomocných kuželoseček. Základními body a, h, c, d jest určen svazek kuželoseček S, který žádanou hyperbolu H obsahuje. Sestrojme nejprve společný polárný trojúhelník xyz svazku S, jenž v tomto případě je vždy reálný; jeho vrcholy jsou v diagonálných bodech úplného čtyř¬ úhelníka abcd. Průsečík (MiV) =;c je jeden vrchol jeho. Jeho polára X seče přímky M, N v bodech m, n, jež v řečených involucích odpovídají bodu X. Učiňme tedy gm ±xg.vn ±x v, spojme ^ = Z; na poláře X budou ostatní dva vrcholy y, z. Ve vrcholu y protínají se na př. imag. sdruž, spojnice ac, bd, ve vrcholu z spojnice čTď, bc. Involuce M, N, promítajíce se z bodu y (nebo z) touš involucí paprskovou, jsou perspek¬ tivné, protože se z bodu y promítají navzájem samodružné jejich body; totéž bude tedy platit o družině e e^, která v involuci M je body m rozdělena harmonicky, i o družině f f^, která v involuci N odděluje har¬ monicky body X, n. Tyto družiny obdržíme rozpůlením úhlů xgm, x v n i^egm= ^mge^:^ ^fvjn=_^nvf^ = i:ó^). Spojnice protnou se v bodě y, spojnice [ef, A) =z. Žádaný trojúhelník polárný ]txyz. Veškeré hyperboly obsažené ve svazku X protínají úběžnou přímku í/ao v involuci /oo , která z libovolného bodu, na př. y, promítá se involucí paprskovou F, jejíž paprsky centrálně A', B' (družina pravoúhlá) budou Roipravy: Roč- XXIV. Tř. II. Č. H. j XI. 2 sméřovati k úběžným bodům hyperboly rovnoosé H, jež y E jest obsa¬ žena. i.]. A\ B' budou rovnoběžný k asymptotám A, B hyperboly H. Jednu družinu involuce F obdržíme, vedeme-h bodem y paprsky M' |[ M, N' II N, protože {M N) je zvrhlá křivka ve svazku E. Jinou družinu (ima- /"o středu y, něho středu r kružnice K polomérem ,y, vytne na ní 1" kvadratickou mvokci bodovou («, «j}, (|, jejíž střed (f=(ir M Imaaináme pruseěiky , paprsků P, P s kružnicí P leží na polk pHsí^.né k pólu XI. Učiňme tedy ^ ^ Xr Pneho čtyrstranu ^BCZ) (obr. 2.). Spiojnice XI. jest jedna strana jeho. Protneme obě involuce kružnicemi K, L, jež pro¬ cházejí body m, resp. n, v involucích kvadratických, a stanovme jich středy s, mocí qta q^',) průsečík {M N)^x dá protější vrchol polárného trojúhelníka, jakožto pól kuželosečky (v osnově Sl) zvrhlé ve dva body m, n, pro poláni X. Sdružené průsečíky základen {A C), {B D) jsou pomyslné, avšak spojnice jejich Y je reálná; rovněž [AD) Obě involuce m, n jsou perspektivné, protínajíce přímku Y frovněž i Z) v Uio involuci bodové, protože se na Y protínají navzájem samodružné jejich paprsky; totéž bude tedy platit o družině E E^, která v involuci m je paprsky X, M rozdělena harmonicky, i o družině F F^, která v involuci n paprsky X, N odděluje harmonicky. Tyto družiny obdržíme takto: tečny kružnice K v bodech r, protnou se v bodě tp; svazek tp \7tíná z kružnice K involuci. jejíž družiny jsou ku r, harmonické. Spojnice (p s seče kružnici K v bodech e, ; spojnice m e^E, ms^ = E-^. Obdobně dostaneme paprsky F, F^ v involuci n tak, aby [FF^XN) — — 1 (konstrukce pomocí t z obr. 2. patrna). Průsečíky [EF^=g, (£jF)=^ dají spojnici gh^Z, průse¬ číky (£F)=/, {E^F^)^i spojnici ji^Y. Obě procházejí bodem x, takže bodu h netřeba: gx = Z, j x~Y. Žádaný trojúhelník polárný je XYZ = xyz. Střed s hyperboly H bude jednak ns kružnici R opsané trojúhel¬ níku xyz, jednak na přímce P, která spojuje středy všech kuželoseček osnovy íi. Jedna kuželosečka (zvrhlá) skládá se z bodů m, n; bod o tudíž, který půH úsečku m n, náleží přímce P. Druhý bod její opatříme si středem jiné kuželosečky v osnově, na př. paraboly G, jíž vsak rýsovati netřeba, neboť jde toliko o směr osy její S, který tudíž bude zároveň směrem přímky P. Tato parabola G (určená tečnami A, B, C, D), je v osnově Sl jediná. K pólu x přísluší polára X, a ježto involuce m, n jsou elliptické, leží úsečka m n vnitř paraboly, pročež k ní jdou bodem x dvě reálné tečny X u, X t. Jimi se promítají z bodu x ony body na úběžné tečně t/oo (jako na každé tečně vůbec) paraboly, jež tvoří společnou družinu obou involuci, ve kterých involuce m, n protínají přímku řJoo (Geom. polohy II., odst. 114., str. 13 v právo). Sestrojme tedy z libovolného bodu involuce homothe- tické ku m, n, a stanovme jejich družinu společnou. Veďme bodem paprsky rovnoběžné ku X, M, E, E^, protněme je kružnicí Q procházející bodem ff, stanovme střed 3 involuce na kružnici vzniklé 11, 2 2, obdobně střed 4 involuce druhé 1 1, II II, vzniklé paprsky rovnoběžnými ku X, N, F, F,. průsečíky a. spojnice 3 4 na kružnici Q spojme s bodem tf, a bodem x veďme xt\\tí a, x u || tf /S. Tjrto tečny dotýkají se paraboly v bodech t, u ; průměr jdoucí pólem x rozpoluje tětivu u t. Učiňme tedy uc = cta. spojme 1) Aby se obr. 2. příliš nepreplnil, jsou tam dvojiny paprskové, určující obě involuce m, n, jakož i známá konstrukce středů ř, & involuci na kružnicích V, L vypuštěny. XI. xc~S. Tento průměr S je rovnoběžný s osou paraboly G; přímka P || 5 vedená středem o úsečky mn ]e geom. místo středů všech kuželoseček osnovy íž. Průsečík s přímky P s kružnicí R (opsanou polárnému A dá střed žádané hyperboly rovnoosé H. Konstrukce její z polárného A xyz a středu s je známa s dostatek. Spojnice s y na př. a přímka vedená středem s 11 T jsou dva průměry sdružené, jejich symmetrály dají asymptoty hyperMy ; dva reálné body její opatříme si na průměru 5~y jakožto samo- družné v involuci, jejíž střed je s a jedna družina y y', je-li y' = [šy, xl) atd. Druhý príisečík přímky P s kružnicí R dá výsledek další. Kdežto tedy úloha 1, byla jednoznačná, úloha 2. je dvojznačná. Neseče-li však přímka P kružnici R v bodech reálných, jsou oba výsledky imaginámé. Jsou-li imaginámé tečny A, B, C, D dány společnými tečnami dvou kuželoseček K, L, z nichž jedna leží vnitř druhé, tedy jinak řečeno: je-li v osnově kuželoseček [K L) vyhledat! obě hyperboly rovnoosé, sestrojme nejprve společný polárný A XYZ křivek K, L, dále dva koUineační středy m, n ležící na jedné straně trojúhelníka, na př, X; v každém z nich vy- tvoruji toe křivky involuci harmonických polár. Stanovíme-li tedy paprskových, jež ijáležejí involucím vytvořemhn kuželo¬ sečkou K v bodech m a b, převedeme tím úlohu na případ předchozí. XI. ROČNÍK XXIV. trida II. ČÍSLO 12. 0 nitraci halogenacylovaných anilinů. Podávají Prof. E. VotoÉek a inž. chem. J. Burda. (Předloženo dne 26. února 1915.) Celá řada chemiků zabývala se již od doby Kekulovy řeše¬ ním problémů, jež týkají se vzniku isomerů při náhradě vodíku na jádře benzolovém rozmanitými substituenty ať již elementámýmii nebo skupi¬ nami atomovými. Zvláště často vyšetřováno, od jakých podmínek závisí tvoření se isomerických derivátů disubstitučních ortho, meta a para, i shle¬ dány v tom směru četné pravidelnosti. Vše, co v oboru tom výzkumy experimentálnými se docílilo, shrnul v roce 1910 holandský organik A. F. H o 1 1 e m a n ve své obšírné a kritické monografii: „Die direkte Ein- fúhrung von Substituenten in den Benzolkem“. Studium spisu toho, jenž jasně ukazuje mezery ve spracování rozsáhlého problému toho, bylo jako jiným chemikům i nám podnětem k práci. Obrali jsme si za úkol vyšetřovat!, od čeho jest závislá orientace ortho, meta, para při nitraci acylo váných anilinů. Všichni autoři, kteří nitrovali látky toho druhu, zvláště acetanilid NH . CO . CH3 0 a benzanilid NH . CO . C^Hg, o pozorovali, že tvoří se nitraci za různých poměrů ortho a paraderivát NH.CO.R NH..CO.R kdežto metaderivát nenalezli bud žádný neb jen pranepatrné množství. Jedině američtí chemikové Tingle a Blanek zmiňují se o tvorbě Rozpravy: RoC. XXIV. Tř. II. C. 12. XII. 2 metanitroderivátu z dotyčných anilidů, ale jejich experimentálné dů¬ kazy jsou, jak již Holleman správné ukazuje, pro tvrzení to zcela ne- postačitelny. Položili jsme si otázku, hude-li náhrada vodíku v aminoskupiné zbytkem kyselin silnějších než jsou mravenčí, octová, benzoová a pod., míti jiný orientační vliv na vstupující nitroskupinu, t. j. bude-li substituce taková na prospěch metaorientace při nitraci. Proto nitrovali jsme anilidy, obsahující zbytek kyselin monochloroctové, dichloroctové a trichloroctové, jež, jak známo, vlivem elektronegativných atomů halových vynikají svojí kyselostí daleko nad kyselinu mravenčí a octovou, tím více, čím větší jest počet na molekulu připadajících atomů chloru. Vyšli jsme zkrátka z těchto látek: NH.CO.CHj Cl /\ NH . CO . CHCla NH . CO . CCI3 chloracetyl-anilin dichloracetyl-anilin trichloracetyl-anilin a nitrovali je vnášením (za chladu) do přebytečné dýmavé kyseliny dusičné. Získali jsme pěkně karakterisované mononitrované anilidy. O povaze nitrovaných anilidů těch (z nichž některé jsou látky nové) přesvědčili jsme se vždy též zmýdelnením, t. j . převedením v příslušný nitranilin. Dospěli jsme k tomu zajímavému výsledku, že ve všech námi studovaných případech vytvořil se jen orthonitro a paranitroderivái, kdežto metanitroderivátu jsme ani nej pečlivějším zpracováním postihnouti nemohli. Tvoří-li se vůbec, jest to jistě v množství pranepatrném. Z toho patrno, že substituce v aminoskupiné acylem více neb méně negativným nemá vlivu na orientaci do jádra vstupující nitroskupiny. Uvážíme*H, že nitruj^li se anilin rozpuštěný v přebytečné kys. sírové, tedy v ní obsažený jakožto sulfát vz^á mnoho metanitroderivátu, docházíme k názoru, že rozhodujícím činitekm pro orientaci ortho, meta neb para jest spíše okolnost, je-li dusík v aminu nitraci podrobeném troj mocný neb pětimocný. V případě prvém jak tomu jest asi u anihdů, řídí se nitroskupina do ortho a parapolohy, v druhém, tedy u anihnsulfátu, do polohy meta. Hodláme d^ími pokusy poměry ty ještě blíže doložiti, jakož i sle¬ dovat! eventuelní vliv halogenacylových skupin na chlorování, brómo¬ vání, jodovám' a sulfonování aminů aromatických. XII. část pokusná. NH.CO.CH2CI C hloracetyl- anilin . A ^ Sloučenina tato připravena již několika autory z chloracetylcUo- ridu a anHinu. To m m as i (B. B. 79 400) působil látkami témi (1 mol ku 1 mol.) v sebe přímo, bez rozpustidla, a udává bod tání značně nesprávný jelikož patrně obdržel směs chloracetyl-anilinu s chlorhydrátem anilinu’ T. J. Mayer užil etherických roztoků (1. mol chloracetylchloridu a 2 mol. anilinu) a obdržel po odehnání rozpustidla a překrystallování z horké vody čistý chloracetyl-anilin b. t = 134-5'‘ (B. B. 8, 1153). My shledali výhodným pracovali v roztoku benzolovém a nechali jsme 1 mol chlor- acetylchlondu působili ve 2 mol. anilinu. Vyloučená bílá sedlina zcezena po mnoha hodinách, promyta benzolem a vysušena na pórovitém tahri. Vzniklý chlorhydrát anilinu odstraněn teplou vodou a zbytek překiy- staUován až ku stálému bodu tání, jenž nalezen při ISS^ Preparát tvořil bílé lesklé krystally. Nitracc chloracetyl-anilinu. V literatuře popsány jsou doposud jen metaderivát z mononitrovaných chloracetyl-a NH.CO.CH2CI NH.CO.CH2CI Ino^ a parasloučenina / \/ jež byly získány působením chloracetylchloridu na příslušné aniliny nitro- vané v prostředí etherickém neb benzolovém (E. Deutsch Chem Centralblatt 1908, I. 49). Abychom připravili jednou nitro váný chloracetyl-anilin, vnášeli jsme 20 gramů suchého chloracetyl-anilinu do 60 gm. koncentrované ky¬ seliny dusičné (94%ní) schlazené ledem a solí na 7®. V brzku po tom kdy veškeren anihd spotřebován, vyloučil se nitroderivát, jímž reakční kapalina zhoustla v krystallinickou kaši. Po několika minutách sraženo ledem, rychle zcezeno a sedlina promyta studenou vodou. Dle bodu tání při přeloystallování z líhu 96%ního byla to sm&. CistiU jsme ji dále krystallisací z vroucího toluolu a obdrželi jsme produkt tající konstantně pn 185-1851/2%. XII. Látka má správné složení jednou nitro váného chloracetyl- anilinu, CO .CH2CI, jak ukázalo stanovení chloru: Cl pro C8H7O3N2CI theoretické množství 16,52% nalezeno . 16,49% V alkoholickém drasle rozpouští se barvou žlutou. Poloha vstouplé nitroskupiny vyšla na jevo při zmýdelnění pro¬ duktu. Obdrželi! jsme l^hodinným varem 3g nitrolátky s SOgrammy kyseliny solné (asi 18%) a otupením kys. solné roztokem octanu sodnatého pěkné žlutou krystaHinickou sedlinu, jež měla všechny vlastnosti para- nitranilinu (b. 1. 148—150®). Jest tedy nitrací chloracetyl-anilinu získaná v toluolu nerozpustnější látka faranitrodérivátem struktury: NH.CO.CH2CI E. Deutsch (Chem. Centralblatt, 1. c.), jenž připravil derivát z chloracetylchloridu a paranitranilinu, neobdržel dle všeho čisté látky, neb udává o ní, že počíná jihnouti již při 124® a taje při 162®, kdežto pro¬ dukt náš má bod tání zcela náhlý, přesně při 185—185%®. Matečné louhy toluolové a alkoholické po paraderivátu odpařeny ve vakuu do sucha. Krystallisací z Ifliu a na konec z benzolu získán pro¬ dukt stálého b. t. 90 — 93®, jenž na rozdíl od paraderivátu rozpouštěl se v alkoholickém drasle červeně. Produkt měl hledě k chloru správné složení monitroderivátu CgH^OgNgCl: chlor vypočtený 16,62% „ ndezený 16,53% Jeho zmýdelnění kyselinou solnou (provedené jako při paraderivátu), ukᬠzalo že jest to. ór^nitr ováný chlor acetyl-anilin, neb poskytl odštípnutím skupiny chloracetylové orthonitranilin b. t. 71®. Jak další doklad, že tomu skutečně tak jest, připravili jsme ortho- nitrovaný chloracetyl-anilin uměle kombinací orthonitranilinu s chlor- acetylchloridem: K roztoku 4*5 g orthonitranilinu v 55 grammech bez- vodého etheru přidán roztok 2‘3 grammii chloracetylchloridu v 10 grammech etheru. Po několika minutách se počala tvořiti kiystaUinická sedlina. Po 24 hodinném stání sfiltrováno a promyto etherem, čímž vešel v roztok anilid, kdežto chlorhydrát nitranilinu zůstal nerozpuštěn. Z roztoku etherického získán po odehnání rozpustidla a překiystallováním zb5rtku z alkoholu na konec produkt mezi 90 — 93® tající, tudíž téhož bodu tání, jaký má nahoře popsaný orthonitrovaný chloracetyl-anilin. XII. v louzích matečných po orthonitroproduktu, vzniklém nitrací chlor- acetylanilinu (viz nahoře), pátrali jsme po isomeru meta. Odpařili jsme je ve vakuu a zbytek zmýdelnili vodným draslem (1 : 2) za chladu. Po té neutralisováno kyselinou sírovou a přeháněno vodní parou. Z destil- látu- vytřepali jsme benzolem toliko krystally při 71® se roztápějící, tedy opět orthonitr anilin. Co nepřešlo parou vodní, zkoncentrováno a obdrženo odtud něco málo produktu b. t. 145 — 149®, tedy zase faranitranilin. Matečné louhy po orthonitralinu redukovány zinkem a kyselinou solnou, neposkytly však dusaném sodnatým karakteristického hnědého zabarvem', t. zv. hnědi Bismarckovy, jež by se bylo mělo objeviti, kdyby byl býval roztok obsahoval něco meta-diaminobenzolu. Nenalezen tudíž metaderivát ani v posledních louzích matečných, takže možno považovat! ortho- a paranitroderivát prakticky za jediné zplodiny při nitraci chloracetyl-anilinu dýmavou kyselinou dusičnou (94%ní). Dichloracetyl-anilin NH . CO . CHCI2 Potřebný preparát připravili jsme si působením anilinu (2 mol.) na dichloracetylchlorid (1 mol.) v prostředí benzolovém. Užito 12 '6 g anilinu v 63 grammech benzolu a přidáván za chlazení roztok 10 granunů dichloracetylchloridu v 50 grammech benzolu. Směs se silně zahřála. Po mnoha hodinách reakce dokončena l^^hodinným vařením se zpětným chladičem, směs kašovitá za horka zcezena a horkým benzolem promyta, filtrát vyloučil bezbarvé krystally, tající mezi 117—120®. Další podíl získán tím, že na íUtru zbylá sedlina zbavena chlorhydrátu anilinu horkou vodou. Spojené produkty překiystallovány ze zředěného líhu, načež poskytly čistý dichloracetyl-anilin, tající konstantně mezi 118—121®! Nitrace dichloracetyl-anilinu. Ku 27 grammům koncentrované kyseliny dusičné (94 %m'), schla- zené na — 2®, přidáno po částech 9 granunů práškovitého, suchého anilidu. Po vnesení ponechána směs v chladu ještě několik minut, načež sraženo ledem a obdržena krystallinická sedlina slabě žlutá. Rychle zcezena, promyta vodou a sušena na pórovitém tahri. Tála v širokých mezích 65—120®, jest tudíž sm&í. Krystallisací z vroucího toluolu isolována z ní látka tající konstantně mezi 128 — 130®. Určení chloru souhlasilo se složením anilidu jednou nitro váného: Vypočteno chloru pro C^jOgN^Cla. . 28,48% nalezeno chloru . 28,33% XII, 6 Povaha látky té určena zmýdelněním : 12 grammů nitrosloučeniny vařeny s 20grammy kyseliny solné (as 18%), odkouřeno na vodní lázni do sucha, rozloženo ammoniakem vodným a znovu odpařeno. Přehlacením zbytku z vroucí vody obdrženy jehličky žluté b. t. 147—1481^0, tedy far anitr anilin. Vznikl tudíž nitrací výchozího anilidu derivát v para- nitrovaný NH . CO . CHCla Ze spojených matečných louhů toluolových získány odpařením k suchu a krystaUisací z alkoholu světle žluté kiystallky, tající konstatně mezi 78 — 80®, v alkoholickém draslu rozpustné barvou oranžovo-čer- venou. Měly se zřetelem na chlor správné složení CsHeOgNaCla. neboť vypočteno pro mononitro derivát ten: 28,48% chloru nalezeno „ „ ,, 28,93% chloru Zmýdelněm', provedené způsobem nahoře popsaným, poskytlo oranžové kiystallky orthonitranilinu (bodu tání 69—71®), z čehož plyne, že produktem nitračním byl anilid NH .CO.CHCla Q»o, V matečných louzích alkoholických po krystallisaci orthonitroani- lidu pátráno po isomeru meta. K tomu cíli zbytek po odpaření rozpustidla zmýdelněn kyselinou solnou na nitranihny a přeháněno vodní parou. Z přešlého kondensátu vytřepán benzolem opět orthonitr anilin. Z ka¬ paliny v destillačm' nádobě zbylé vyjmuto benzolem něco par anitr anilinu. Isomer meta nenalezen. T richloracetyl-anilin . NH.CO.CCl3 Anilid tento připraven již různými autory z trichloracetylchloridu i anilinu a to bud přímým působením bez rozpustidla (Tommasi a Mel- do 1 a. Bull. soc. chim. 21 y 398) nebo v roztoku etherovém (W. E. J u ds o n B. B. 3, 783). My pracovali s roztoky benzolovými: Ke 40 grammům anilinu ve 100 g bezvodého benzolu prikapován roztok 41 g trichloracetyl¬ chloridu v témže množství benzolu. Po mnoha hodinách kiystallická XII. kaše zcezena, promyto trochou benzolu a vysušeno. Chlorhydrát anilinu vymyt vřelou vodou a krystallinický zbytek přehlacen ze zředěného alko¬ holu. Poskytl produkt čistý v podobě drobných bílých kiystallků stálého bodu tání 95»— 97®, tedy o něco vyššího, než udávají Tommasi aMel- d o 1 a (Judsonův údaj , že produkt taje při 82®, vztahuje se jistě na látku ne¬ čistou) . Též z benzolovelio matečného louhu vytěženo ještě něco látky tím, že odpařen ve vakuu do sucha, promyt horkou vodou a zbytek přehlacen z alkoholu. Celkový výběžek obnášel bezmála 90% theoretického. N itrace trichloracetyl-anilinu. Ke 3 dílům konc. kyseliny dusičné (94%ní) přidán za míchání a zevního chlazení ledem i solí po částech celkem 1 díl anilidu. Teplota stoupla během reakce na 20®. Po 5minutovém působení sražena nitro- sloučenina ledem ve způsobě sedliny slabě žluté, jež promyta vodou a vy¬ sušena na pórovitém talíři. Byla směsí, tálať v mezích 100—125®. Kry^stal- hsací^z vroucího toluolu a pak z alkoholu 96%ního {za užití kostního uhlu) obdrženy bílé jehličky konst. bodu tání 146—147®. Poloha nitroskupiny určena opět zmýdelněním, při němž vařeny 2 časti nitroderivátu s 80 částmi kyseliny solné (asi 18%) se zpětnými chladičem po 4 hodiny. Z produktu reakčního isolován obvyklým způ¬ sobem nitranOin b. t. 148®, tudíž par anitr anilin. 1 matečných louhů po krystallisaci anilidu paranitrovaného isolován produkt žlutý, tající na konec mezi 72—75®. Jeho zmýdelnění kyselinou solnou poskytlo oranžové kyrstallky orthonitr anilinu b. t. 70 _ 73®. Matečné louhy po anilidu orthonitrovaném odpařeny do sucha a zmý- delněny varem s kyselinou solnou. V produktu obdrženém pátráno po metanitranilinii tím, že redukováno zinkem a kyselinou solnou a půso¬ beno ven dusaném sodnatými. Neobdrženo však karakteristické hnědé za¬ barvení, tudíž metanitranilin nedokázán. Vznikly tedy i zde nitrací anilidu jen deriváty orthonitro a para- nitro: NH . CO . CCI3 NH . CO . CCI3 Nifrace anilidú v koncentrované kyselině sírové. Tento způsob nitrace jali jsme se studovat! se zřetelem na tvrzení amerických chemiků Tingle-a a Blanck-a (ostatně ještě nepo¬ tvrzené), že nitrace acetanilidu v kyselině sírové vede v podstatě k meta- nitroacetanilidu. XII. Nitrace chlor acetyl-anilinu. 17 grammů anilidu toho rozpuštěno ve 170 g kyseliny sírové (66®Bé), roztok zevně zchlazen na — 3® a prikapována zvolna směs 10 g kyseliny dusičné (64®X)ní) s lOg kyseliny sírové (66® Bé). Na to ostaveno ve směsi chladící po 6 hodin, při čemž občas mícháno. Pak vylita kapalina na led, vyloučený světležlutý nitroprodukt sfiltrován, promyt vodou a vysušen na talíři pórovitém. Z produktu surového isolován kiystallisací z toluolu faraniiroderivát chlor acetyl-anilinu, b. t. 183 — 184®. Z matečných louhů toluolových získán po odpaření rozpustidla a přehlacení zbytku z alkoholu isomer předešlého derivátu, t. j. ortho- nitro-chloraceiyl-anilin b. t. 89 — 91®. V matečných louzích po orthonitroderivátu pátráno způsobem nahoře naznačeným (zmýdelněním, redukcí atd.) po metanitranilinu, aniž však nalezen. Nitrace trichlor acetyl-anilinu. 35-7 g anilidu rozpuštěného v 357 g kyseliny sírové (66® Bé) znitro- váno (za zevního chlazení ledem a soh') pozvolným přidáním 10 g dýmavé kyseliny dusičné (94%ní). Teplota během reakce zvýšila se až na 12®. Po několika hodinách vlita kapalina do ledové vody. Čímž vyloučen nitro¬ produkt z počátku mazlavý, který však tuhnul, když promýván zředěnou sodou. Suchý produkt poskytl krystaUisací z vroucího toluolu látku b. t. 142 — 144®, tedy nezcela čistý paranitroderivát, kdežto další zpracování matečného louhu dalo čistou parasloučeninu b. 1. 145 — 146®. V matečných louzích toluolových po paranitro derivátu nachází se dle všeho dinitro- derivát, neboť zmýdelněním (kyselinou solnou) a přehnáním v proudu páry vodní obdržela žlutá kiy stallická látka b. t. l78 — 179®, což by poiikazovalo na dinitranilin Cg H3NH2 (1:2:4). Souhlasí s tím i červená barevná reakce látky s horkým, zředěným louhem draselnatým. V alkoholických louzích hledány isomery ortho a meta. Podařilo se z nich isolovali nažloutlé lístky b. t. 60 — 62®, které však nedaly se další krystaUisací přivésti k bodu tání orthonitroderivátu (72 — 75®), ač zmýdel¬ něním skýtaly orthonitranUin. Metaderivát hledán v posledních matečných louzích (redukcí atd.), nebylo však možno jej kyselinou dusíkovou do¬ kázali. Tedy neprojevil se do meta polohy orientující vliv koncentrované kyseliny sírové ani při nitraci anilidu v pobočném řetězci jednou chloro¬ vaného arů trichlorovaného, a orientace zůstala táž, jako při nitraci bez kysehny sírové, totiž do polohy ortho a para. XII. Zabýváme se nyní halogenisací chloracylovaných anilinů a můžeme již nyní sděliti, že hromování monochloracetyl-anilinu v suspensi vodné vypočteným množstvím bromové vody vede za obyčejné teploty v pod¬ statě k paraderivátu NH . CO . CH^ Cl \/ Organická laboratoř c. k. české vysoké školy technické v Praze. XII- ROČNÍK XXIV. trida II. ČÍSLO 13. O ploše sborcené, naplněné osami křivosti, přisluš- nými společnému bodu určité soustavy šroubovic. Vladimír Maiek, Předloženo dne 26. února 1915. Definice soustavy šroubovic a sborcené plochy S\ V rovině půdorysné budiž dán svazek kružnic o základních bodech a (obr. 1.). Jednot¬ livými kružnicemi tohoto svazku proložme rotační válce a uvažujme na ka^ém z nich šroubovici levou vycházející z bodu o dané, všem šroubo- vicím společné, výšce závitu v. Všechny tyto šroubovice levé naplní patrně přímou plochu šroubovou o ose b jdoucí bodem kolmo ku jr a výšce závitu 2 v. Označme redukovanou výšku závitu daných šroubovic. Budiž kružnice o středu Fj nejmenší kružnicí daného svazku kružnic a vy¬ tkněme na přímce jdoucí bodem Fj kolmo ku průmětně bod F mající od re vzdálenost v^. Vytkneme-h na ose bod B ve vzdálenosti ^v^oArr a vedeme-li tímto bodem rovinu rovnoběžnou s tečnou rovinou r přímé plochy šroubové v bodě A^, bude její stopa půdorysnou přímka jSi 1| A^-. (v obrazci nerýsovaná) mající od přímky A, patrně vzdálenost h = A^^. Myslíme-li si v rovině p svazek světelných paprsků o středu B, z nichž každý udává směr rovnoběžného osvětlení, budou šroubovice tvořící meze sdnu vlastního na výše uvedené přímé šroubové ploše totožné se šroubo- vicemi danými, nebot přímka ^ naplněná stopami světelných paprsků po otočení kolem bodu Bi o 90® směrem šroubování prochází bodem Ai kolmo ku AiBi a obsahuje příslušné póly všech uvedených světelných paprsků; tudíž kružnice opsané nad spojnicemi jednotlivých bodů této přímky s bodem Bi co průměry tvoří půdorysné průměty mezí stínů vlastních uvažované plochy šroubové a jsou patrně totožný s kružnicemi našeho svazku. Příslušné šroubovice tvořící meze stínu vlastního vy- Roiptavy: RoČ. XX IV. Th II. C. 13. ^ Xllf. cházejí z bodu Ain mají společnou výšku závitu v rovnou poloviční výšce závitu přímé plochy šroubové, pročež jsou totožné se šroubovicemi danými. Sestrojme středy křivosti všech těchto šroubovic odpovídající společ¬ nému jich bcdu Je-li kružnice svazku půdorysným průmětem příslušné dané šroubovice i a chceme-li sestrojit! střed křivosti 5^ příslušný bodu šroubovice š, spojíme, jak známo, bod d, se středem M, kružnice í, a na této spojnici jest stanoven střed relací = V- Označíme-Ii w, spojnici středů všech kružnic daného svazku vidíme, že při sestrojování středů křivosti příslušných bodu A, jednothvých šroubovic. vytýkáme na paprscích jdoucích bodem X, ony body, by vždy součin příslušných dvou úseček vymezených průsečíky s přímkou m, na spojnicích jednothvých středů knvosti s bodem d, byl konstantní. Z této konstrukce plyne přímo, že středy křivosti příslušné bodu daných šroubovic na- XIII. plňují cirkulární křivku 3. řádu náležející ku konchoidám Sluš e-ovým i) t. j. úpatnicím paraboly pro póly ležící na její ose. Označme tuto křivku c^. Přímka jest assymptotou křivky a bod jejím dvojným bodem. Sestrojme dále osy křivosti všech šroubovic příslušné společnému jich bodu a určeme plochu sborcenou jimi naplněnou. Tečny daných šroubovic v bodu musí tvořiti paprskový svazek rovinný, neboť leží v tečné rovině t příslušné bodu přímé plochy šroubové Šroubovicemi naplněné. Půdorysná stopa roviny t jest = A^^, Je-li bod jedním koncovým bodem průměru kolmého ku kružnice k^, jest nár>sná stopa Joviny r rovnoběžná s přímkou V, nebot kužel o vrcholu V a řídící kružnici jest řídícím kuželem plochy tečen oné z daných šroubovic, jež se nachází na válci jdoucím kružnicí Řj. Osa křivosti příslušná bodií Ai šroubovice na př. š prochází středem křivosti a jest kolmá ku oskulační rovině šroubovice š v bodu A^. Tato oskulační rovina est určena přímkou co půdorysnou stopou a tečnou t šroubovice s v bodě A^. Sestrojíme tudíž nárys Sg osy křivosti s jdoucí bodem S^, spojíme-li nárysnou stopu N přímky S^A^ ležící v ar s nárysnou stopou tečny t šroubovice š v bodě (4 J_ ^1 4 = ^2) 3- k této spojnici vedeme bodem Sg kol¬ mici. Příslušný půdorysný průmět této osy s jest ± A^^. Podobně sestrojíme průměty dalších os křivosti, jež odpovídají bodu A, daných šroubovic a naplňují sborcenou plochu S^. Řídící kužel plochy Vedme bodem paprsky rovnoběžné s jednot¬ livými povrchovými přímkami plochy 5^, na př. přímku s' || s. Rovina normální a šroubovice 5 v bodě A, má za půdorysnou stopu přímku A^^. V této rovině a leží patrně přímky s i s'. Roviny normálně jednothvých šroubovic v bodě A^ tvoří svazek rovin, jehož osou jest patrně normála d (J-») příslušná bodu A^ přímé plochy šroubové šroubovicemi naplněné. Jednotlivé osy křivosti šroubovic odpovídající bodu A^, i rovnoběžky bodem A^ s nimi vedené, leží v příslušných rovinách tohoto svazku rovin normálných. Proložme přímkou s' 1| s rovinu půdorysně promítací y. Její půdorysná stopa = s/ jest kolmá ku stopě půdorysné roviny normálně a. Přímku s' můžeme považovat! za průsečnici rovin a a y. Proložíme-li roviny půdorysně promítací \^emi přímkami bodem A, rovnoběžně vedenými ku příslušným osám křivosti, tvoH tyto roviny svazek o ose a J_ ít a současně každá z těchto přímek jeví se cd průsečnice určité roviny svazku rovin o ose íí s příslušnou rovinou svazku rovin normálných o ose d, při čemž stopy půdorysné odpovídajících si rovin procházejí bodem A^ a stojí k sobě kolmo. Jsou tudíž tyto dva svazky rovin projektivně. Poněvadž osy a a d těchto svazků protínají se v bodu A^, a libovolné ro\ině svazku prvého odpovídá kolmá k ní ro\'ina svazku druhého, jsou průsečnice sdružených Teixeira: Traité des courbes spéciales remarquables. ^)F. G. Tome I, p. 26. XITI. rovin těchto svazků povrchovými přímkami kužele orthogonálného. Řídi¬ cím kuMem iivahvané shorcené plochy jest iudil kukl orthogonalný, jehož prúsečmu křivkou s libovolnou rovinou rovnoběžnou s % jest kružnice. Řidici prtmky, řád a projektivně vytvoření plochy Přemístěme řídící kužel plochy 5^ tak, aby procházel nejmenší kružnicí k^ daného svazku kružnic. Vedeme-li koncovým bodem průměru kružnice k^ kolmici ku a bodem N, přímku rovnoběžnou s d, protínají se tyto ve vrcholu K přemístěného řídicího kužele. Z konstrukce povrchových přímek plochy plyne, že plocha obsahuje jednu přímku v nekonečnu, procházející ne¬ konečně vzdáleným reálným bodem křivky C3. Označme ji «oe Příslušná rovina normálná ve svazku normálných ro^ún o ose d jest v tomto případě rovnoběžná s nařknou. Tudíž přímka «« jest stanovena směrem roviny narysné. Sroubovice v tomto případě přechází v přímku i7š, a příslušná rovina oskulačni ztotožňuje se s průmětnou n. ^ A-y sestrojíme na základě relace mtrně procházející stojí patrně kolmo ku drive uvazované tečně rovině t Iq, I A~0 ■ a = i 1 Stanovme nyní parabolu, jejíž úpatnicí pro pól A, jest' ícřWka T Poněva^ křivka 1, jest Sluse-ova konchoida" jejmž i^loturÍ^ nym bodem ^st bod A„ obaluji půdorysné průměty malovaných os křivosti boL křivk7 s z ^ 7 ? příslušného Doau křivky c^ s bodem A^. Označme tuto parabolu é,. Přímka iest ,e,i o»n. W ft vrcholem a přímka í, teLu vrchlvo" ‘ ' kolmic?rt!!7 w ® vrcholovou q„ protíná kolm ce v bodě H, ku přímce vedená osu paraboly v ohnisku F PoLvadž pro upatmce paraboly pro póly volené na její L platí ^ vSálenos vrcholu paraboly od assymptoty úpatnice rovná se Ldálenosti Ohniska p^boly od přísného pólu, jest ITF. = znači-li á kloT^dS přímek a q^. Následkem toho musí býti || A~Ř Závrs^r - jeme, že jednotbvé povrchové přímky plochy' S» dotýkají srn^taaň parabolického válce o řídicí parabole p,. Dříve jsme dokázali že 7 k - " jednothvých rovinách svazku norínáhíýcr rortn ose d. Možno tudiz každou povrchovou přímku plochy považovat! a prusecmci tečne roviny přímého paraboUckého válce o řídící parabole i s kolmou k m rovmou svazku rovin o ose d. Tento svazek rovin * uvedeným svazkem rovin 2. třídy a uvažovaná Hdíř^ři píh;;^^ rhóz' ^ rovinu rovnoběžnou s nárysnou pro¬ chází tato rovina dříve určenon přímkou «« plochy. Protíná tudíž Lo přímkou plochy. Označme ]i , a určeme její polohu v prostoru. Budiž Y, xiir. průsečíkem stopy Ai 5, normálně roviny o s přímkou y,. Značí-li ff průsečík přímky s s půdorysní promítací rovinou přímky o a ff. příslušný ieho průmět půdorysný a je-li ^ ff, Jff, y, = plyne z A ff, Jlí, 7,: CP, = k. tg f. Označíme-U e sklon povrchových přímek kužele o vrcholu V a řídící kruž- mci průmětnou t, svírá patrně přímka d s a poněvadž jest y,ff II d. plyne z A ffff,y, : ffff, = ff. y, . cotg^-, po dosazení pří- slušné hodnoty za z rovnice předcházející, obdržíme ktgffcotgs. (l) Značí-H [V) sklopený vrchol F_uvedeného kužele okolo přímky jTB. ůo x. následuje z A (V)V,Q, : (FF.) = u, ^kcotg>. Tudíž z rovnice (1) obdržíme ’ == i’o • tg v nekoneěně vzdáleném bodě přímky , musíme véstiSlm Sfcího XIIL kužele přímku s' || s a příslušná rovina asymptotická prochází, jak známo, přímkou s rovnoběžně s tečnou rovinou řídícího kužele podél přímky s'. Rovnoběžka vedená bodem ku přímce nechť protíná kružnici ki v boduP Pak přímka bodem procházející rovnoběžně s tečnou ť kruž¬ nice v bodu Pj jest půdorysnou stopou asymptotické roviny k dotýka¬ jící se plochy v nekonečně vzdáleném bodě přímky s. Je-li bod Gj průsečíkem přímky s kružnicí k^, jest rovnoramenný A P^ViK^ a odpovídající si strany těchto trojúhelníků stojí k sobě kolmo. Jest tudíž ^1 H Sestrojíme proto stopy půdorysné jednotlivých asymptotických rovin, spojíme-li postupně body křivky s bodem a vedeme-li ku spoj¬ nicím bodu s průsečíky těchto průvodičů s kružnicí příslušnými body křivky Cs přímky rovnoběžné. Z obr. 3. jest patrno, že přímka Sj jest rovnoběžná s výškou jdoucí bodem rovnor^em^o A V^G^A^. Vedeme-li bodem přímku svislou hh = h^i^^, pročež sestrojíme též stopu půdorysnou asymptotické roviny procházející libovolnou povrchovou přímkou s plochy, vedeme-li její půdorysnou stopou 5i přímku svírající se svislou přímkou íj, stopou procházející, úhel dvojnásobný úhlu, jejž svírá průmět zvolené přímky se svislou přímkou Z konstrukce přímky 5^ plyne, že A ru Poněvadž bod Fj jest půlícím bodem přepony trojúhelníku prvého a stopa k^ jest rovnoběžná s Fj G^, musí procházet! půlícím bodem úsečky Mjí^. Přímku bodem rovnoběžně vedenou s přímkou označme Sestrojíme tudíž stopu asymptotické roviny procházející libovolnou povrchovou přímkou s, spojíme-li její půdorysnou stopu s bodem a z průsečíku Ml této spojnice s přímkou vedeme kolmici ku přímce protínající ji v. bodu i?i; pak spojnice jest hledanou stopou roviny asymptotické. XIII. Výtvarný zákon křivky c,, jíž stopy asymptotických rovin v » obalují, lze však značně zjednodušiti. Veďme bodem rovnoběžku ku průvodiči 5, a oznaeme 0, její průsečík s přímkou a týmž bodem vedme kolmici c, ku přímce i,. Je-li tp úhel, který svírá kolmice Cj s přímkou a je-li bod ii^^čikem přímek a z„ jest i = neboť přímky r, a Jlí.fi, jsou kolmice vedené vrcholem R^ ku ramenům úhlu, jejž svírá stopa X, s přímkou z, a pHmka O^R, jest symetrálou téhož úhlu! ťlati tedy: Protneme-h stopy jednotlivých asymptotických rovin přímkou z, a v průsečných bodech sestrojíme kolmice ku příslušným stopám rovin asymptotických, svírají tyto kolmice se spojnicí zmíněných průsečíků poloměr kružnice k,. Možno tudíž křivku c. ddinovati co tečně /ř,i> Pohybuje-h se nyní vrchol iř. tohoto pravého úhlu po příi^ce z a ob^uje-h současně jedno rameno jeho kružnici % můžeme t™to nohvb otočenímtÍrriS středu otacenf, jejz dle známých zákonů kinematické geometrie XIII. obdržíme, vztyčíme-Ii v bodě kolmici ku dráze jím opisované, to jest ku přímce r^, a protneme ji normálou kružnice v bodu styku Pj v bodu /». Spustíme-li z bodu co okamžitého pólu otáčení kolmici ku ramenu pravého ^lu, obdržíme bod ď, v němž křivka se přímky dotýká. Přímka (tČ jest patrně již normálou křivky c^. Vedeme-li každým bodem křivky přímku rovnoběžnou s onou povrchovou přímkou sborcené plochy 5^, jež se nachází v oné asymptotické rovině, jejíž stopa se v uvažovaném bodě křivky C4 dotýká, obdržíme jednotlivé povrchové přímky hledané plochy asymptotické a prvé průměty jich obalují půdorysný průmět křivky \Tatu této plochy. Stanovme tento půdorysný průmět křivky vratu. Opišme obdélníku kružnici * o středu E a vedme symetrálu u bodů Spojnice OiRi protíná přímku u v bodu M, jímž kružnice n též musí procházeti, neboť označíme-li •^EP^R^ = ^ER^P^^ jest ^ L^R^O^ ^ O^R^P^ ^ ^ MP^R^ = - a úhel středový tětivy jest 180® — 2^. Poněvadž tento úhel středový jest dvojnásobný úhlu O^MP^ = 90® — musí bod M ležeti též na kružnici x. Je-li bod N druhý průsečík kružnice x s přímkou u a bod Q koncový bod průměru kružnice ^k, jest PiRiM = NMR^ = ; tedy jest NP, || MR^, a poněvadž jest ^ |l 0^^, leží body Q, P^ a N na přímce, pročež jest ŇQ |í Dle dřívějšího víme, že jest půdorysný průmět Sj přímky povrchové s plochy S*, jíž pro¬ cházecí rovina asymptotická má za půdorysnou stopu přímku X^, kolmý ku O^R^ 11 QN ; tudíž prochází průmět povrchové přímky |i s asympto¬ tické plochy bodem N kružnice x ležícím na přímce «, neboť bod N jest vrcholem pravého úhlu nad průměrem d. Pozorujeme, že kolmice vzty¬ čené ku průmětům povrchových přímek asymptotické plochy v jejich průsečících s přímkou u procházejí pevným bodem Q. Obaluji tudíž průměty všech povrchových přímek plochy asymptotické parabolu o ohnisku Q a vrcho¬ lové tečně u. Označme ji ^p. Na základě vlastnosti právě uvedené sestrojíme bod dotyčný libo¬ volné tečny křivky c^ na př. tečny X^ bez použití geometrie kinematické, vedeme-li pevným bodem Q paprsek rovnoběžný s 0^, a v průsečíku jeho N s přímkou u vztyčíme k tomuto paprsku kolmici; pak průsečík d této kolmice s tečnou á, jest bodem dotyku tečny X^ s křivkou C4. Odvodili jsme, že křivka vratu asymptotické plochy nachází se na parabolickém válci kolmém k sr a procházejícím parabolou ^p. Vrchol U paraboly ^p jest reálným průsečíkem křivky \Tatu s priunětnou a a tečnou křivky vratu v něm jest patrně přímka rovnoběžná s přímkou q plochy jež leží v půdorysně promítací rovně procházející řídící přímkou /, neboť rovina asymptotická přímkou q procházející jest rovinou nárysně promítací, pročež v ní ležící tečna křivky vratu, jež musí se současně dotýkati uvede¬ ného parabolického válce a býti s přímkou q rovnoběžná, prochází bodem U. XIII. 10 Bod U jest tudíž bodem vratu křivky a přímka ^ co stopa oskulační roviny křivky vratu v bodu U jest příslušnou tečnou křivky v bodu vraUi U. Poněvadž asymptotickou rovinou procházející přímkou ucc plochy jest rovina nekonečně vzdálená, jest tato nekonečně vzdálená rovina oskulační rovinou v nekonečně vzdáleném bodě křivky vratu asymptotické plochy. Řídící kužel této plochy asymptotické jest patrně totožný s řídícím kuželem orthogonálným plochy 5^. Z uvedeného seznáváme, že křivka vratu plochy asymptotické musí by ti kubickou parabolou. Tudíž hledaná plocha asymptotická, jakožto rozvinutelná plocha tečen prostorové křivky 3. stupně, jest plochou 4 řádu a 3. třídy. __Z obr._4Jest patrno, že A jest rovnoramenný, neboť O^M ^ MR^ 3. ±M R^; jest tedy stále vzdálenost okamžitého středu otáčem' (i od středu 0^ kružnice rovná vzdálenosti bodu n od přímky Naplňují tudíž všechny okamžité póly otáčení parabolu v ohnisku 0^ a řídící přímce r^. Označme ji 2/>^oněvadž dále normála křivky v bodu ů jest totožná s přímkou seznáváme. že evoluta křivky c, jest totožná s křivkou, jíž obalí rameno pravého úhlu, jehož vrchol pohybuje se po parabole ^ a jehož jedno rameno jde stále ohniskem 0^ této paraboly. Jest tudil evoluta křivky totožná s negativní úpatnicí paraboly V pro její ohnisko Ol co pól. Touto křivkou jest však T s c h i rn h a u s e n-ova křivka kubická náležející ku N e w t o n o v ý m parabolám divergentním. i) Můžeme tedy křivku c, definovali též co evoheniu Tschirnhausenovy křivky kubické mafwí v hodu U bod vratu. Sestrojíme-h priiměty povrchových pnmek asymptotické plochy do ar směrem paprsků udaných spojnicí vrcholu řídícího kužele orthogonál- ného se středem kružnice, v níž protíná tento kužel průmětnu ar, promítne se patrné každá povrchová přímka této plochy co normála křivky C4. Tedy průmět křivky vratu asymptotické plochy pro tento směr šikmých paprsků jest totožný s evolutou křivky c^. Bod dotyku normály ku př. jTů s touto evolutou čili střed oskulaíní kružnice křivky c, v bodu d sestrojíme tudíž pomocij-lastnosti právě uvedené, vedeme-U bodem w,. v němž průmět s,=Nd povrchové přímky *5 asymptotické plochy dotýká se obrysové paraboly 'p, kolmici ku ose této paraboly, jež protne nonňálu (TJ v hleda¬ ném středu křivosti <7, neboť bod dotyku w tečny křivky vratu v bodu w promítne se směrem výše uvedeným do bodu dotyčného normály ITS křivky C4 s její evolutou Z konstrukce jednotlivých bodů křivky c^ plyne přímo, že křivka c^ dotýká se tečny r, v bodech / a // majících od bodu I, vzdálenost r, značí-h r poloměr kružnice a z konstrukce středů oskulačních kružnic v jednot- Dr. n. Wieleitner: Specielle ebsne Kurven. 1908. p 54 Teixeira' l. c. pag. 132. Xlil. 11 livých bodech této křivky vychází, že poloměr kružnic křivosti v bodech 7 a 77 jest 2 r. Zvolme (obr. 5.) dvě rovnoběžné přímky c a é a veďme bodem 7), jenž má od obou přímek touž vzdálenost, rovnoběžnou s nimi přímku p. Vytkněme přímku m procházející bodem D a protínající přímku b v bodě K. Označme / patu kolmice z bodu K spuštěné ku přímce c. Vedeme-li bodem J kolmici ku přímce m a označíme-li X průsečík této kolmice s přímkou m, náleží bod X, dle konstrukce dříve uvedené, úpatnici určité paraboly. Dvojným bodem této úpatnice jest bod D a asymptotou přímka h. Je-li bod 0 patou kolmice z bodu 7) ku přímce c spuštěné, náleží patrně bod 0 též této úpatnici, a poněvadž vzdálenost OD rovná se vzdálenosti dvojného bodu D od asymptoty, jest tato úpatnice přímou strofoidou, Označíme-li H průsečík spojnice J K s přímkou p, jest dle dřívější konstrukce spojnice Xk tečnou křivky a kolmice h v bode H ku XH vedená, jest tudíž tečnou kružnice o středu 0 a poloměru OĎ. Poněvadž bod X co vrchol pravého úhlu leží na kružnici l nad průměrem J K, musí bodem X vedená rovnoběžka s tečnou h kružnice procházeti středem 0 ; totéž plyne přímo, uvažuj eme-li zvolenou přímou strofoidu jakožto geometrické místo bodů, v nichž se dotýkají tečny z bodu 0 vedené ku jednothvým polohám kruž¬ nice l kutálející se po přímce b. Náleží tudíž pata X kolmice OX ze středu O základní kružnice ^ vedené ku tečně XTí křivky přímé strofoidě. Tedy úpatnici křivky pro střed 0 základní kružnice ^k co pól jest přímá strojoida. Vytvoří se proto křivka též co enveloppa ramena pravého úhlu, jehož vrchol se pohybuje po přímé strofoidě a jehož jedno rameno jde stále bodem 0 této strofoidy. Křivka c^ jest tudíž negativní úpatnici přímé stro- ' foidy pro bod 0 co pól. Pokládáme-li (obr. 4.) bod 0^ za počátek pravoúhlých souřadnic XIII. 12 a. přímku O^Q za kladnou osu y a kolmou k ní přímku na právo směřující za kladnou osu x, zní rovnice přímky y^lx\ vyjádříme-Ii týmž parametrem l rovnici přímky bodem procházející kolmo ku tečně kružnice ^k, obdržíme %X^v^r) = {P-\)[kx-\.r); (5) deriviijeme-U rov. (5) dle parametru l a eliminuj eme-li z rovnice, již obdržíme, a z rov. (5) parametr k, obdržíme pg jednoduché úpravě rovnici křivky C4 ve tvaru {x^ — Syr) {x^ + y^) — r^ [(> y (r + 2 y) — 11 x^] 0. ((>) Zavedeme-li homogenní souřadnice x = ^, y = ^ a položíme-li x^ = 0, obdržíme z rov. (6) GV + ^2^) - 0. Jest tudíž křivka C4 cirkulární křivkou 4. řádu a dotýká se ne¬ konečně vzdálené přímky průmětny jr ve směru osy y. 2načí-li a a. b souřadnice libovolného bodu Z), zní rovnice kolmice z tohoto bodu spuštěné ku přímce ilj: Elliminuj eme-li z rov. (0) a z rov. (7) proměnný parametr A a po- ěineme-li počátek pravoúhlých souřadnic do bodu I^, obdržíme po snadné úpravě co rovnici úpatnice křivky C4 vzhledem k pólu D: r{x — a)^ [(y — ž) (2y — r) + 2 x {x a)] + + {y — b)\y{y — b)-{-x{x — a)f = 0. (8) Ze zhomogenisované rov. (8) plyne přímo, že úpatnicí křivky c, vzhledem k libovolnému bodu D {a, b) co pólu jest bicirkulární kviniika, jejíž asymptota jest rovnoběžná s osou Z rovnice této křivky jest patrno, že pól D jest vždy trojnásobným bodem křivky. Ztotožní-h se pól D se středem 0^ kružnice [« 0, 6 ~ r], dosta¬ neme z rov. (8) '■^[(y-»-)(2y-.) + 2,tT + (y-,)5.(v-,)+^^p = 0. (9) Preli)žíme-li počátek do bodu 0^, dostaneme z. rov. (9) po jednoduché Úpravě {x^ + f}lv‘ + 2ry^ + x^y + 2rx^ + ^y] = 0. (10) XIII. 13 Rozpadá se tudíž v tomto případě kvintika v nullovou kružnici a křivku 3. řádu, jejíž rovnici lze psáti ve tvaru {x^ + y^){y + 2r)+r^y = 0. (11) Přetransformujeme-li počátek zpět do bodu L^, obdržíme z rov. (11) kterážto rovnice jest totožná s rovnicí přímé strofoidy.^) Tudíž úpatnicí křivky pro střed 0^ základní kružnice co pól jest přímá strofoida. Tento výsledek odvodili jsme dříve geometricky. Geometrická místa asymptot kuMoseček, v nichž protínají plochu roviny jdoucí povrchovou přímkou q. Vedeme-li některou přímkou plochy 5® rovinu, protne tato plochu obecně v h5rperbole. Směr její jedné as5nnptoty jest dán směrem povrchové přímky plochy, jež jest s rovinou sečnou rovnoběžná a jíž pomocí řídícího kužele plochy snadno můžeme určiti a směr druhé asymptoty jest dán směrem průsečíku, v němž rovina sečná protíná přímku u plochy. Poněvadž nekonečně vzdálená rovina jest tečnou rovinou plochy 5® a směr příslušného bodu dotyčného jest dán směrem kolmým k tc, protínají roviny procházející povrchovými přímkami plochy 5* kolmo k flí tuto plochu v parabolách o osách kolmých k n. Kromě toho roviny procházející libovolnou přímkou plochy a některou její přímkou řídící protínají plochu v kuželosečkách degenerovaných. Zvolme (obr. 6.) základní body a. daného svazku kružnic v ar a vyznačme na spojnici bod dříve uvažované křivky í^. Povrchová přímka q plochy 5®, jež má za půdorysnou stopu bod Q^, jest dle dřívějšího rovnoběžná s řídící přímkou d plochy. Považujme přímku q za osu svazku sečných rovin a určeme křivku, jíž obalují půdorysné průměty asymptot všech kuželoseček, v nichž tyto roviny plochu S® protínají. Přímka q protíná řídící přímku d v nekonečnu v bodě Doo , a poněvadž tímto průsečíkem musí procházet! všechny průsečné hyperboly ležící v rovinách svazku o ose q, udává přímka d směr jedněch asymptot všech těchto hyperbol. Tečná rovina plochy 5® v bodě í)«, co rovina určená přímkami d a. uac, jest půdorysně promítací rovina přímky d, a poněvadž osa q svazku sečných rovin jest s touto rovinou rovnoběžná, tvoří zmíněné asymptoty, co prů- sečnice jednotlivých sečných rovin s touto tečnou rovinou, v této rovině tečné osnovu rovnoběžných přímek. Jest tudíž půdorpný průmět di přímky d asymptotou společnou všech hyperbol, do nichž se uvažované hyperboly ležící v rovinách svazku o ose ^ do ar promítají. Středy všech těchto průsečných hyperbol nacházejí se tedy v půdor5^né promítací rovině přímky d a naplňují v této rovině přímku jdoucí bodem .dj, jak dále dokážeme. Jsou-b přímky d^ a /g (4 JL jdoucí bodem A^ nárysy řídících ‘) Teixeira: 1. c. pag. 32. XIII. 14 přímek d ^ j plochy S® a značí-li Og přímku svislou jdoucí bodem a přímka j^' příslušný nárysný průmět přímky jest v pojednání „O ku¬ želosečkách na jisté ploše sborcené“i) dokázáno, že přímky a od¬ dělují přímky a harmonicky, čímž přímka f, obsahující středy uve¬ dených průsečných hyperbol, jest stanovena. Určeme nyní půdorysné průměty druhých asymptot uvažovaných h5rperboI. Vedme přímkou q plochy 5® libovolnou sečnou rovinu & o půdo¬ rysné stopě ďjdoucí stopou přímky q. Řídící kužel orthogonálný plochy 53 nechť prochází zase nej menší kružnicí daného svazku kružnic a vrchol jeho označme K. Vyhledejme povrchovou přímku r' plochy, jež jest s ro¬ vinou tf rovnoběžná. Přímce q odpovídá na řídícím kuželi rovnoběžná s ní přímka KL^. Touto přímkou vedme rovinu ď jejíž půdorysná stopa W protíná kružnici v bodu U^. Přímka řídícího kužele udává V. Mašek: „O kuželosečkách na jisté ploše sborcené". Časopis pro pěstování math. a íys., 1916, roč. XLIV. XtlI. 16 směr povrchové přímky plochy jež jest s rovinou 6 rovnoběžná. Vedeme-li tudíž bodem přímku rovnoběžnou se a protínající symetrálu bodů a fíi v bodu a určíme na ní konstrukcí z poěátku uvedenou bod křivky Cg {M,H^ || ; H,K,' ± A,M,), prochází bodem přímka / plochy 53 rovnoběžná s rovinou a. Hledanou asymptotu průsečné hyperboly, v níž rovina ž se řefení znaěně zjedno- působí jakému aXlitM^y^Po^^r.^^ ^uměmý ke svislé ose Z, nechť jez ma otecne složku normálnou JV v ose X svislého průřezu, složku tan- gencialnou T v rovině i působící a vojici silovou, jejíž moment k těžišti TOdorovné spáry, t. j. moment ohy- vy, budiž Jlí. Pokládejme tu sflu N sa kladou, je-li tlakem, za zápornou, je-h tahem; síla T budiž kladná, smě- rnje-h v právo r£íTOrsu?r zs.ir’ staraa oteahnjepodrobnysoupis UtSitmy -r— i- . ^ . ’i‘ . e . - — jř' --_Z i i _ .lI ť ^ ? XV. vodorovné osy Z) a záporná, působí-li v levo, moment M pak berme za kladný, točí-li ve smyslu ručiček hodinových, za záporný, točí-li obráceně. Složkami M, N, T nahradili lze vše, co je nad rovinou Vytkneme-li spáru vodorovnou ř' ve vzdálenosti dx od bude míti výslednice sil ze¬ vnitřních po horní straně spáry ^ složky M', N', T ; působení spodní strany nahradíme tu týmiž složkami, avšak protivného smyslu. Prvek hráze mezi rovinami |, t obsažený má pak vlastní váhu dQ a vystaven je zevnitřnímu tlaku p.b.ds kolmému k obvodu, jde-h o tlak kapahny a znamená-li p tlak poměrný (na jedničku čtverečnou) a ds — ee' prvek obvodu. Všechny uvedené síly, jež působí na uvažovaný prvek hráze, jsou v rovnováze. Výminky rovnováhy jsou: N -i- dQ pbds sin — N' =0, T + pbdscosq>—T' = 0, M -\-T dx — pbdssintp .e — M' — 0. Ve výmince momentové můžeme nedbali momentu vodorovné složky tlaku pbds, jenž je nekonečně malou V)^ího rádu; béřeme pouze moment svislé složky tohoto tlaku. Znamenejme e poloviční tloušťku spáry; pak je plocha spáry U = 2b e a vlastní váha uvažovaného prvku dQ^yUdx = 2ybedx, je-U y měrná váha zdivá. Veličiny M, N, T jsou funkcemi úsečky jc; zvětší- me-li tuto o dx, vzrostou tyto veličiny o přírosty nekonečně malé, tedy M' = M + dM, N'^N + dN, r = T + dT. Z výminek rovnováhy plynou pak, uvážíme-li, že -jy = cos (p, vztahy dN _ N' — N ^ £Q_ dx ~ dx ~ dx pb ds dx ■ sin q) ^ 2 y b e + b p tan (p, (1) 77"" ^ dx^ =pb—cosip = bp, (2) ■^^ = -^'~’^ = T — pb-p-sin(n Napětí v*', v/' dána jsou vzorci (8'), (8'^). XV. Krajní hodnoty napětí r lze určití též přímo. Vyjměme prvek šířky b, omezený neobtíženým povrchem ee', svislou rovinou ee" a vodorovnou rovinou e' okolní hmotu nahraďme pak příslušnými vnitřními silami (obr. 3.). Na svislou rovinu e působí síla normálná w/, tangenciálná 4%; poněvadž odnímáme tu hmotu po záporné straně osy Z, směřuje kladná síla n, v právo, kladná síla 4% vzhůru, t. j. v záporném smyslu osy X. Hmotu po spodní straně (t. j. kladné straně osy X) roviny e' e" nahradíme pak silou normálnou n/ a tangenciálnou 4,, jež působí, jsou-li kladny, vzhůru a v právo (v kladném smyslu osy Z). Vlastní váhy prvku netřeba dbáti, poněvadž je nekonečně malou vyššího řádu. Znamenáme-h pří¬ slušná napětí Vx', v/, r*, ^ r/, = r' a rozměr e e" = dx, jest e"e'^ = dx.íang) a síly vnitřní n/ = v*' . e~' . b, íxi = T'.e"e'.b; nť .ee" .h, ť,x~t'.ee".h. Výminka rovnováhy pro svislé složky vytčených sil jest nx'i-ťx.^0, z čehož vyjde dosazením uvedených hodnot ť — — Vx . 4— = — Vx' tan op, tedy totéž jako ve vzorci (9'). Podobně vytkněme prvek šířky b, omezený obtíženým povrchem e^e^, rovinou svislou e^e^' a vodorovnou e^e^' (obr. 4.). Na tento prvek působí okolní hmota ve svislé rovině e^e^' vnitrními silami n," = Vx" . e^' . b, ťtx = t" . . b, ve vodorovné rovině e^' e" vnitřními silami n/' = Vx" . . b, i"x ^ t" . ě^e" . b ; na povrch e^ e{ působí pak zevnitřm' síla f .b, ^T/. Vnitřní síly naznačme vesměs kladně, tedy normálně jako tlaky, tangenciálně pak v kladném neb zᬠporném smyslu rovnoběžné osy dle toho, odnímá- me-li hmotu po kladné neb záporné straně osy kolmé. Rovnováha všech sil, působících na uvedený prvek, dává pro svislé složky výmiidm fix' — ťťx — /> . b e^ . sin qi — 0; dosazením za vnitřní síly plyne z toho T" — Vx" . " i— ~p . — p'^ ^ ^ což opět shoduje se se vzorcem (9''). Obr. 3. XV. Vyšetřme dále napětí v,. Ze vzorce (5) vychází dosazením % dle vzorce síla N tana Tuto hodnotu třeba derivovati částečně dle x, na němž závisí e, p, M, N, T ^ tanip = — . Piisobí-li na hráz tlak kapaliny o měrné váze y„ jejíž hladina je ve hloubce a pod počátkem úseček {obr. 1.), je při úsečce a; po¬ měrný tlak Pak vychází Dále jest což lze určiti P^rAx — a). d p (10) ^ dx^ ’ ^ němž jest dx"^ i vzorce pro poloměr zakřivení obvodové čáry ,_J'+(íř)T ' - ’ dx^ tedy (t^) ] = (1 + ^ sec> . (11) Znamení ^ je pak kladné, obraci-li obvodová křivka k ose X stranu béten?ii ’v‘f r“ stanř hráze. Tomu vyhovíme, bereme-h v tomto pnpadé polomér r kladné, v opáéném případě záporně. Je-li ^ = ám 9 stálá, tedy obvodovou éarou v uvažované éásti přímka, tu ovšem d x^ TT j ^ dN dT d M odnoty _ a — dány jsou vzorci (1), (2), (3). Dc- sadíme-li je do kterou bychom odvodili ze vzorce pro ob¬ držíme pak ze vzorce (7) po úpravě .\v. + ^1 (^ — 2) ten 9 — 2 y e tan 9) - - p tan^ fp - Napětí n mění se ve vodorovné spáre po zákoně kubické paraboly. V pravém krajním bodě, kde z = e, jest == ( w + IÍ7) ^ ’’ ' v krajním bodě levém jest z ~ — e, tedy + + (12") Obě krajní hodnoty v, dají se vypočísti přímo z rovnováhy sil půso¬ bících na trojboké elementámé hranoly při povrchu neobtíženém (obr. 3.) a obtíženém (obr. 4.). V prvém případě dává rovnováha pro vodorovné složky výminku «/ + /;. = o, z níž dosazením již uvedených hodnot sil n/, 4* plyne v/ = — r' . ■ •— =: — ť tan

= 0, y, = 0 a dosadíme-li současně M — 0, T ~ 0, jebkož zevnitřní síly dávají pro každý průřez výslednici N, působící v ose. Ze vzorce (8) vychází tu N 2be ’ tedy normálné napětí ve vodorovné spáre je stálé jako při prostém tlaku. Dále dává vzorec (9) napětí tangenciálně _ N tan (p z ^ (9“) jež méní se po zákoně přímky (obr. 6.). V krajním bodě pravém jest z = e a v krajm'm bodě levém, kde z = — «, vyjde „ _ iV tan qp - 267“ uprostřed pak při z = 0 jest r„ = 0. Znaménko napětí * je protivné zna¬ ménku souradmce z; poněvadž pak kladné napětí r působí v kladném smjralu osy Z, jde-H o účinek spodní strany na horní, třeba odejmutou spcdm část nahraditi vedle sil normálných sUami tangenciálnýrni, jež směrují vesměs do středu spáry. ^ J Konečně plyne ze vzorce (12) napětí Nz^ ■ tan^

^ ^ znamenají ď, w" opět proste hodnoty uhlu, jež svírají tečny k obvodovým čarám s osou X. zevnitfn^^ Ž Jnůžeme nahraditi výslednicí sto^ T v ror;irě?'\"ta ^ ^ tangeLiálnou složku 3; v rovině í a k bodu o moment M. Část hráze pod spárou I' mů- W P^«‘ivný.- veličin^^V^I-^^i přejdeme ke r, zvétšíme-li úsečku ir o dz; tím rostou y , , Jlí, závisle jedme na *, o přírosty nekonečně malé, tedy N'^N + dN. r = T + áT, M'^M + dM. isou hráz nad rovinou í a pod rovinou ř'. r" V rr ' ^ ^ hráze mezi rovinami | f a se ného oTv^ v” ■ ‘lí’"’ ^ = prvek obtíže¬ ného obvodu. Vyminky rovnováhy i^ech uvedených sU jsou: XV. N ^dQ -\-phds"sin ^" — N' = O, T + pbds" cos (p" — T = O, M + Tdx-Ndz,--dQ-^ + pbds’’cos \ síly normálně, jež mají výslednici AT,, a I i I ■ \ síly tangenciálně, jež skládají se v txx. / ' ‘ ' \ Na Část m'e' spáry i' působí zdola vnitřní / •? ' ' \ síly, jež dají výslednici normálnou iV/ a tangenciálnou ÍÍx. S levé strany působí pak na díl mm' roviny g výsledná vnitrní síla normálná iV, a tangenciálná X,,. Vnitřní síly naznačme vesměs v kladném smyslu, jejž zvolme jako při hrázi sou- , ' 1 j měrné; mysKme si tedy normálně síly Xl ^3 jako tlaky a tangenciálně působí v klad- Obr. 8. ném či záporném smyslu rovnoběžné osy, odnímáme-li hmotu po kladné či záporné straně osy kolmé. Uvažovaný díl má vlastní váhu dQ ^ yb(z' — z) dx, jež je s ostatními uvedenými silami v rovnováze. / i . vA í-4444 XV. 14 Svislé složky vázány jsou pak výminkou + — = ^ čili %,,=:.dQ~{N,' — N,). je vnitřní síla připadající na prvek plochy bdx ; dle obecné theorie pruž- nost] je příslušné napětí r„ = tedy síla %xx = xbdx. Znamenejme Vx normálně napětí v obecném bodě spáry pak N.= <^v.iu = b'^v,iz. Vyjádřeme zde napětí t přímo napětím v,. Přejdeme-li od roviny f ke ř neměníce z. vzroste v., jež jest obecně závislo na * i z, o ěásteěný diíferenciál dle *; také z- změní se o dz' tedy '-í(* ^dx\dz. (IB) Dosazením uvedených hodnot obdržíme z výminky rovnováhy •r+iť g ,, í + íz— fv,* . . = y(/_z)_i - _ i _ _ Znamenejme pH z = z' napětí v. = r.'; pak ^. = jtdu^bjrdz. Zvětšíme-li * o dx, neměníce z. zvětší se z' o dz', t o ~ d x, i jest 3:» = 6j(t-|- l^-á*)áz. XV. stanovené hodnoty vnitřních sil dají pak, dosazeny do ^ rovnováhy, napětí -]vdz bdx dx f 9t 1 , dť f 9r je-li při z = ť napětí t = r'. Ze vzorce (16) plyne 3i dť dz' 3< , iPť V ix dx dx ; 3x di^ 3x ' Podle definice derivace jest ■te- í(ÍT+íř")--ífe" dx dx Pro z = z' třeba hodnotu [4~] zvláště vypočíst! ; liší se od poněvadž při Částečném derivování dle % je z stálé, z' ^^ak nikoli. Dosa- díme-li poslední hodnotu do vzorce pro a tuto do v,, vyjde po int^raci ^ dx ' dx dx ' dx * a ■4ř[ař-'4-ííř- (17) Ze vzorců (16), (17) je zřejmo, že zákonem napětí v, dán je zákon napětí r i v,; můžeme tedy pouze jediný zákon voliti na základě přiměřené hypothesy. Předpokládejme zde opět. že napéit v, rnént se po zákone přímky] platí pro ně pak týž vzorec jako při kombinaci tlaku s ohybem, totiž M{z 12M(z — Zq) (18) 16 při tom jest z — Zq vzdálenost obecného bodu od těžiště o průřezu vodo¬ rovného, jehož plocha lJ = btd. moment setrvačnosti J = ^ht^.N krajním vlákně pravém jest z = z', z' — tedy 6M -sr- V krajním vlákně levém třeba doSaditi z = — z" \ pak z" z^ = a. „ iV 6 M (18') bi bf (18") Derivujme dále v* částečně dle x ; při tom třeba pokládati z za stálou, ^0, M, N závisí pak na x, tedy 3 v, 1 / dN .r di\ ^ 12 r. . . dM ,,.3 dzo Jelikož t = z’ + z", tu 4- . Za dosadme dále ze vzorců (13) a (15), i vyjde po úpravě -.,(^,4^:)]. ,10) Tuto hodnotu dosadme do vzorce (16) a provedme integraci. Nahradíme-li ~ tan (p', ian (p", ~ {tanq)' — tan (p"), obdržíme použitím stanovených již hodnot v/, Vx" vzorec I = — »/ lan , /, M, iV, T, a Znamená-li p tlak kapaliny, jejíž hladina je ve hloubce a pod vrcholem hráze, platí pro ně vzorec (10) jako při souměrném průřezu, z něhož plyne Dle vzorce (11) jest fjl. dx^ dx^ r'ccs^(p'’ d x^ r" cos^tp" ’ značí-li r', r" poloměry zakřivení pmvé a levé obvodové křivky hráze ; tyto poloměry dosazovat! je kladně, obracej í-li obvodové čáry k ose A' stranu vypuklou, tedyje-h příslušný střed křivosti na vnější straně hráze. Při rovném omezení hráze v uvažovaném místě jest opět ~j^= ^^2 ^ totéž platí přibližně i při značných poloměrech zakřivení. Provedením derivování a úpravou výsledku obdržíme ^ = C. + 6Q^-^. kde Q — --‘ícifKp" —^tantp' + i- 4tanq)' tanxp" — Sían^q)"^ — — rř ^ ~ ^ ^ " ~ Jd^^'d^z"\] , 12Mr ^ t/dH' d^z"W C, = -- - -- tan c,^)dz = J[(c,-6C,^) (z' -z) + + = (C. + C,li±4±lil)i!l^, jelikož Zq — - 2 - . Všemi stanoven} mi hodnotami obdržíme ze vzorce (17) napětí v, ve tvaru >-. = + -f - ("' ~^f+^ ¥ - (í" + í) , (21) kde součinitele /3, mající význam napětí, dány jsou vzorci 12r 4iV,^ ”6l - yfi^tamp —tan^>')~ h^[rt~ipt. ^3 = — yt-ian(p'-{-p{l-\-‘^tanq)' fan q>" — tan^ g)'^ - }^^tan (p' + -f- (7 tan^ (f' — 4 tan g>' tan g" + tan^ g") 4. (5 4- 4 tan fp' tan g" — tan^ w") — v/ t - ^ dx^ = (y — n) ^ ■ ian (p" — yt. tan g' + '2 p {I 2 tan g>' tan ff" + -f ^ ian^ (p") - {tan (p' + tan g>") + (tan^ ) t . Napětí v, mění se po zákoně paraboly kubické. V pravém kraji spáry je z = z', tedy v,' ^(i^ = v/ tan^g,' -, pro levý kraj spáry dosadíme z = — z*\ z' + 2" = t, i vyjde »/' = /^i + /32 + /*3 = — p) tan^ fp" + p. (2ť') Obě krajní hodnoty daly by se odvoditi přímo jako při průřezu sou¬ měrném ; také s těmito hodnotami souhlasí. Uprostřed spáry je 2 = z^, 2'-2o = ^'' + ^o = 4-: i,,o = A +A4. A. .Íl P> + 2 ^ 4 ^ 8 • (21'") XV. 20 2e vzorce (21) plyne vzorec pro průřez souměrný, dosadíme-li do vzorců (22) za (p' = tp" z' = z" = e = tím dospějeme ke vzorci (12), což je kontrolou pro správnost řešení. Položíme-li počátek úseček jenž ve vzorci (21) může býti libovolný, do středu spáry, jest / = ť' = y ^ c a tu - (Si + Y (e — 2) + — (« + «)• (21*) Vzorce (22) pro sončinitclo ^ platí ovSem beze změny. Upravímc-li vzorec pro napětí v, dle zevnitřních sil a jejich funkci, vyjde v, = a^'r + a^y, + a,t + (23) kde činitelé až znamenají délky, jS pak napětí; hodnoty jejich jsou: ^2 _ ^2 "" ^2 [(^ + z) tan fp' -j- {e — z) tan (p''], «2 - j, - -tan) [e~z) d^z" Pnirez o svislé straně návodní v uvažované části (obr. 9.) plyne z obec¬ ného, dosadíme-li cp- = 0, a ovšem i = o. Položme tu osu X do svislé strany návodní; pak je ^ 0, ť =. L Vzorec (18) pro napětí r. mění se jen potud, že třeba dosaditi = -L o 2 • XV. Ze vzorce (20j pro napětí t vychází v tomto případě Napětí t mění se stále dle paraboly kva¬ dratické, jež bude určena třemi body. V pravém krajním bodě je / a na¬ pětí ť dáno vzorcem (20') ; v levém kraj¬ ním bodě platí 2: = 0 a r" = 0, uprostřed spáry pak 2 = a '•-T'-'”''— ITT" což souhlasí se vzorcem (20'"). Vzorec (21) nabude zde tvaru pro součinitele ^ platí pak dle vzorců (22) zde |9, ^ v/ tan^ tp', „ / , , 12r SN , 36M \ d^z' V2T m t(p'- p~ 30 M ■ tan^ q>’ + — yt. tan — , 24 M tan^ fp' — Vx i - 12T dx^ ’ GN tan (p' tan^ g)' -f tan^ tp' _ t . Rozvedením vzorce (21^) obdržíme též - A + y + (^3-2 W |- + Vzorce (22*) dají h + k + k = P, ^2 + 24-/34 = 0, h — 2 ^4 = 7 / . tan v, a kladném r svírá s osou X kladný úhel ostrý osa Si, v níž působí nej¬ menší napětí je-li naopak v. < náleží při kladném r ostrý úhel kladný ose S^, v níž působí největší napětí v^. Z lan 2 odvodime dále XV. v 1 + tan^ 2 «„ y(v,^v.f + 4 t i2 cCq = tan 2 . cos 2 Kq = yw- Mimo úhel hoví vzorci (28) též úhel a^' = a„±í>0®, pro nějž sin^ = cos^ cc^, cos^ = sin^ a(^. sin 2 = — sin 2 Dosadíme-h pak do vzorce (26) úhly ccq, aQ, \7jd0u hlavní napětí \ {v, + •■. + VK-r.p + 4xO , (29) znamená-li menší napětí. Totéž odvodili bychom z obrazce, kde ;,o = Oí= v, = oi~oc, r, = ho + oc, což souhlasí se vzorcem (29). Největší napětí tangenciálně působí v osách 5^, S^, jež půlí úhly os S^, S2. "Ohel s osou X je pak «o" = i 2 Uq" ~ 2 ^0 + 90®, sin 2 cif^" = + ccs 2 Uq, cos 2 ^ + sin 2 Užijeme-li vzorců (28") a dosadíme pak do vzorce (27), \7jdc +ÝV(>'.-■’4=+4'^=±y(•'2->'.)• ■ (30) Totéž dá i obrazec, v němž max x = oc. Dle vzorců (26) až (30) určíme v každém bodě spáry složky napětí, působícího na libovolný řez, jakož i napětí hlavní, jež dávají maximum a minimum napětí v uvažovaném bodě, konečně i největší napětí tangen¬ ciálně. Stanovme je zvláště v krajních Ix^dech spáry. V pravém kraji spáry obdrželi jsme při obecném průřezu v rovině vcdorovné a svislé složky napětí, dané vzorci (18"), (20"), (21"), t. j. v,", t" = — vY tan (p', v/ = v/ tan^ 9". Pak jest dle vzorce (28) tan 2 a. = —7^— — r ^ ^ — tan 2 f', « v/ — v/ 1 — tatrf' XV. 2Ó Čemuž vyhovují úhly 2 «„' = 2 9' a 2 = 2 (p' ± 180° tedy a/ = q>\ ťCo" =^(p' ± 90®. Působí zde tedy jedno hlavmí napětí v tečné k obvodu hráze, druhé kolmo k obvodu. Vzorec (29) dá pak hodnoty hlavních napětí z=-^{sec^if'-- V2 == Vj, sec^ (p' (31) Je-h zde v/ > 0, jest r'<0; svírá pak s osou X kladný úhel ostrý osa ^2, v níž působí napětí v^. Toto napětí působí tedy v tečně k obvodu. V levém kraji spáry jsou dle vzorců dS"), (20"), (21^') složky napětí v/', t" = (v/' — p) tan (p", v/' = (v" ~ p) tan^ (p" + p^ což dá dle vzorce (28) této výmince hoví úhly 2 tan (p" 1 — tan'^ (p" = — tan 2 fp" ; 2V-~2éžnlk pHnioiarí- a pro zjednodušeni počtu L- dělme každou vntvu ve středni část průřezu obdélníkového, váhy O a ve dvě Části průřezů trojúhelníkových, vah Q' a Q" ^ ^ ^br. 15.). Ve vrstvě «-té budou váhy těchto K., Q,'. Qn"= "I- y d í n . 1‘V. i 1. ’ř\ . v značíme-h rozměry dle obrazce a béřeme-Ii pás hráze o šířce ři; při výpočtu dalším zvolme b = 1 m. Rozměry t, u, v dány jsou průřezem hráze a uvedeny dále v tabulce. V horních čtyřech vrstvách je = 5-2 w, v _ _ Váhy Q, Q', Q'' dle předešlých vzorců vypočtené jsou obsaženy v další tabulce. Určíme středu On spáry ^n en'. Jsou-li lisečky v právo směrující kladny, vychází spodních dvou vrstvách h» = 5-0 Ramena dle těchto vzorců určená jsou rovněž v tabulce. Skládáme-h vlastní váhu jednotlivých vrstev ve výslednici má tato v těžišti Epodni spáry uvažované části složky M, N. Hráz nad spárou můžeme na- htadih složkami M, -i.N,- 1, jež působí ve středu on - i spáry r, _ i e.'_ i. Pak je normální síla a moment ohybový Nn=Nn~l + Qn+Qn' i-Qn" Mn=Mn-l + Nn-írn + Qn fn -h Q'n tn' + Qn" m", pn čemž je kladným moment, který otáčí ve smyslu ručiček hodinových Ve spáře vrcholové není-li tu nijakého obtížení, jest 0, 0- pak určíme postupně dle posledních vzorců =Qi~h Q/ + Qr. K = + Q,' + Q/', M, = n + 0/ r/ + Q," Zi", iV/,= Ml -f* V, r M, ^ Ml + iVj y, + Qi n + 0/ ti' + " = 6-228/M Poněvadž též yi= 0, r= 0, dávají vzorce (22) dosazením hodnot již určen-í^ch součinitele 4-738 /M, /?,= — 9-279 /M /?,= 5-416 //m*. 4-511 /M Pak dají vzorce (18»), (20*) a (2 !<*) v pravém kraji spáry pro = ^ napětí 8-73 /M. ť = _ 6-43 /M, = 4-74 /M ; v levém kraji spáry, kde z=~e, mají napětí hodnoty ,"=6-23í/»,., /J, + /Í, + ř.= 0-37 (/».>: Uprostřed spáry je z = 0 a vychází (.- + ."+11) = 0-05/W, »>.«= A + -|- + -^ + -^= 2-02 í/m‘. Roípravy: Roi. XXIV. T: . II. C. 15. XV. 34 Hlavní napětí v krajním bodě pravém působí v tečně a kolmici k obvodu a mají dle vzorců (31) hodnoty v/ - 0, v/ + v/ = 13-47 //m2 ; dle vzorce (30) je pak největší napětí tangenciálně V levém kraji spáry působí hlavní napětí rovněž v tečně a kolmici k obvodu ; dle vzorců (32) je tu v," =p==0, v^" = v/' + n" — p^ 45-37 ť/m2, dále dle vzorce (30) t = 1 (v/' — v/'} = 22-69 Uprostřed spáry užijeme obecného vzorce (29) pro napětí hlavní, jež tu vyjdou v, = 2-02 i/m^ v, = 26-66 í/m^. Směry jejich určuje vzorec (28), z něhož ^ “o = vf—v:, ^ ~ ; tomu hoví ostrý úhel 2 a, ^ — 0“14', tedy a„=-0“7', jakož i + 90*= 89* 53'. Poněvadž je tu > v, a t je kladné, dává kladný úhel ostrý (a, -f- 90*) paprsek napětí Opět pak je tu maxt = l. = 12-32 tjmK Největší napětí tangenciálná působí vesměs v paprscích, jež půlí úhly hlavních os. Veškerá ^pětí mají zde největší prosté hodnoty na krajích spáry. 2. Ph nádrži působí vedle vlastní váhy též vodní tlak. Pro spáru etc/ je (dle obr. 14.) svislá složka vodního tlaku při měrné váze = 1 V==^‘r,bh'u' = 30-285 t, vodorovná složka vodního tlaku H = 6 /í'2 = 216-320 í a moment vodního tlaku ke středu spáry -^4 - ^ (i" ‘“4") ^ 1263-929 m /. PHpočteme-li hodnoty plynoucí z vlastní váhy, obdržíme celkem normálnou sílu N= 476-037 + 30-285= 497-322 1, tangenciálnou sílu r=H= 216-320/ a moment ohybový M = 1263-929 — 917-475 = 346-454 m t. Poměrný tlak vody je tu P=7íh'=20>%tlm\ XV. XV. 36 dle vzorců (200. (2O'0 dále x'= «"= —2-912 //m2; vzorce (22) pro součinitele /? dají tu ll‘296í/m^ (2 tan q>’ - tan ' — 4 tan cp' tan "} = — 70- 1-780 ^ (ťa«2 9' — 'm pólem na stenu buněčnou, počne se vychylovati z polohy labilní (obr. 1, 6). Při tom obyčejně sklouzává vrchol vřeténka podél stěny buněčné. To dokazuje, že vřeténko achromatické je reálným útvarem za živa existu¬ jícím a že má také povahu hmoty tuhé. Zřetelné deformace vřeténka nebo celé figury nemohl jsem na svých preparátech, vyjma případy již uvedené (obr. 8, 9), dosud bezpečně sta¬ novití. Snad při užití větší síly centriíugální by to bylo možno, ač ani to by nesvědčilo proti výkladu právě podanému. I tuhý systém hmotný Obr. 5. Z podélného řezu kořenem bobu centrifugovaného po 7 minut. Ve střední řadě figura se širokými póly, nevychýlená. Ve druhé řadě na právo metakinesa úplně přiložená ke stěně buněčné. může býti deformován mechanickou silou dostatečné velikou. Bylo by velmi zajímavo stanovití, která stadia by byla deformována nejsnadněji a jak by potom postupovalo dělení jaderné. Neboť dělení jaderné se ode¬ hrává též během centrifugovám', a sice zcela normálně. Abnormit něja¬ kých jsem na preparátech svých neshledal. Již po centrifugování 20 — 30 minut trvajícím nalezl jsem v kořenech mnoho dělení buněčných úplně během centrifugování dokonaných, což lze souditi z toho, že se materská buňka rozdělila ve dvě buňky nestejně veliké, jednu menší odstřednou a druhou větší dostřednou. Přehrádka, jak očekávali nutno na základě toho, co o vychýlení figur bylo pověděno, stojí přečasto šikmo. Vlákénka, z nichž se na fixovaných preparátech jeví býti vřeténko achromatické složeno, netrpí centrifugo váním žádné změny. Jsou zcela XVI. tak vyvinuta, jako v preparátech z kořenů necentrifugovaných. Počet v akenek není am zmenšen, ani nejeví zrnitosti, která částo bývá náskdkem abnormmch ze^ch vlivů na vřeténko (vysoká teplota, chloroform, chloralhydrat) S tím v souvislosti je snad také, že nápadné' zakřivených figur v centnfugovaných normálních kořenech není. Také tu nechci twditi, ze by se nemohly objevit! podobné deformity po účinku vétších Sil centnfugálních. . ^ dílfcí v různé součásti, aspoň snad oddeliti jednothve chromosomy z nich tím, že v krátkých intervalech byl směr učinku centrifugální sfly na kořeny méněn. Po pět minut cen- Obr. 6. Jako v obr. 6. Ve střední řadě šikmá metakinesa. tnfugovány kořeny tak, že vrcholy jich ležely odbtredně, pak kořeny obráceny tak, že vrcholy jich směřovaly dostředně, po pěti minutách opět převráceny a tak dále. Dělící figury posunovaly se, jak fixace kořenů v různých intervalech ukazovala, z jednoho konce buňky do druhého, aniž však byly deformovány. Byly tedy přehazovány odstředivou silou opět jako jednotné, tuhé útvar>\ Ani jeden chromosom se nepodařilo 2 figur vytrhnouti centrifugáhu silou, ani jedna figura nebyla deformována. Také zde snad by užití větší síly oíbtředivé vedlo k jiným, zajímavým výsledkům. Z dřívějších svých prací vím, že některé jedy působí na vřeténko achromatické tak, že se na fixovaných preparátech jeví bud zrnitým anebo že úplně mizí, ač buňka sama není usmrcena, naopak má schopnost v nedlouhé době se vrátiti do normálních poměrů. I zdálo se mi býti XVI. Obraz, jejž preparáty z t&hto kořenů poskytuji, liší se značné od toho, jejž jsem nalezl na preparátech z normálních kořenu centnfugo- van^h. Všecka jádra a figury jsou sice opét vrženy ke stěně odstřené, Ale jen ty figury jsou vychýleny v polohu šikmou nebo přiloženy ke stěně, v nichž zachována jsou ještě achromatická vlákna. Naproti tomu figury , v nichž vřeténko je nyní fixováno zrnitě nebo zcela zmizelo, jsou svými Obr. 7. Jako obr. 5. Ve čtvrté radě buněčné u levého okraje nahoře vychýlená profáse, v páté řadě dole metakinesa. chromosomy přitisknuty úplně ke stěně buněčné (obr. 10). Ekvatonalm desky jsou celou svou šíří přiloženy ke stěně, obě skupiny dceřimkých chromosomů jsou k sobě přitisknuty a v sebe vraženy, základy dceřinných jader jsou odděleny od základu přehrádky buněčné a uvrženy k odstředné stěně buněčné. Vůbec vidíme četné buňky, v nichžto se chromosomy chovaly jako specificky těžší těhska, jimž není v pohybu bráněno vetknu- tím v pevný systém achromatického vřeténka. Chloralhydrátem zrnitě přeměněné achromatické vřeténko se tedy nechová jako jednotná hmota tuhá. Tím si vysvětlíme, proč skupiny dceřinných chromosomů již nejsou udržovány v určité vzdálenosti od sebe, nýbrž jsou k sobě sblíženy anebo v sebe vtlačeny, dále také proč jsou chromosomy anafasi přitlačeny ku stěně odstředné (obr. 10). XVI. Tím jenom je doplněno, co jsme sUedali o vřeténkách normálních Ta tvon jednotný tuhý systém, jehož součástí je také achromatické vře tenko. Je-h toto rozrušeno, mění se děHcí figura v soubor chromosomu anebo ve dvě skupiny dceřinných chromosomů, které jednotným sy stemem již nejsou. O tom lze se snadno přesvědčili pokusem, kde'v urči tých intervalech měněn směr působení síly centrifugální na kořeny. Cen trifugovány pět minut tak, že vrchol směřoval odstředně, pak převráceny a zase pět minut centrifugovány a tak dále. Po několika intervalech kořeny fixovány. V někteiých buňkách, které bezpochyby chovafy pů¬ vodně dělfcf figuru ve stadiu anafáse nebo metafáse, nalezeny chromo- poněkud deformována ve tvaru S. somy jednotlivě v buňce nepravidelně rozložené, takže nutno se domní- vati, že původní soubor chromosomů byl přehazováním specificky t재 šího obsahu buněčného s jedné strany na druhou roztrhán v jednotlivé součásti své. To se, jak svrchu bylo již vytčeno, v normálních dělících figurách nikdy neděje. Roztrhám jednotného souboru chromosomů v jednotlivé chromo- somy snadno lze vysvětlit tak že při přehazování jeho sem tam některý chromosom se opozdí, jevě snad následkem tvaru svého větší tření v cyto- plasmě, anebo že snad některé chromosomy jsou specificky i^bo snad též absolutně těžší než jiné. Bylo by zajímavo s tohoto hlediska zkou- niati rostliny, jejichž chromosomy jsou nestejně veliké, jako je na příklad Pmkia, XVI. Spolu s rozrušením achromatického vřeténka rušena je také jednot¬ nost a soudržnost dělící figury. Výslovné podotýkám, že to mohou býti dva zjevy souběžné, nikoU však kausálně na sobě závislé, ač kausální zᬠvislost jich nikterak není vyloučena. Přestávaje na těchto zprávách o svých pokusech chci ke konci pripomenouti, že by bylo velmi důležito vyšetřiti, jak by se chovaly děHcí figury v buňkách naplněných cytoplasmou, t. j. v takových, které ještě nemají velkých vakuol. K tomu by nezbytně bylo třeba užiti větší cen- trifugální síly. Velké vakuoly totiž splynou při centrifugování dostatečné silném v jednu jedinou, jež v buňce zaujme polohu dostřednou, do ní Obr. 9. Jako obr. 5. Ve střední řadě maličko defonnovaná metakinesa. večnívá, pokud v podélném směru buňky stojí, figura s cytoplasmou, která ji obklopuje. Povrchové napětí vakuoly dovnitř figurou vchlípené tolikéž tlačí figuru a snadno ji vysune z polohy labilní rovnováhy. V tom ohledu působí ve stejném smyslu se silou odstředivou. Přes to by nebylo bez zajímavosti zvéděti, jak se chovají dělící figury, na něž lokální po¬ měry dané přítomností veliké vakuoly v buňce nepůsobí. Pokud se týče konsistence dělící figury, nemění na našich vývodech přítonmost velké vodní vakuoly v buňce pranic. Vystavíme-li centrifugované kořeny normálním poměrům, vrátí se jádra i dělící figury, pokud jsou volné, do své normální původní polohy. Nejdříve se vracejí jádra, která se připravují k dělení a figury dělící, pak jádra v buňkách meristematických, nejpozději jádra v buňkách, které již pozbyly schopnosti dělící. Tam jakoby na centrální poloze jádra ne- 11 Obr. 10. Z kořenu, jenž byl 1 hod. chloralisován »/i% roztokem chloraJhydrátu. pak centrifugován po 7 minut. Ve střední řadě ekvatoriální deska úplně přitlačená k odstředné stěně buněčné. záleželo. U hrachu a bobu jsou v meristematické části kořenů již dvě hodiny po centrifngování poměry normální. Jenom v buňkách, které se již nebudou děliti, jádra sem tam přiložena jsou ke sténám odstředným. U Ricinu ještě 14 hodin po centrifugování v těchto buňkách jádra zhusta leží při stěně odstředné. Abnormit nějakých, vyjma šikmo postavené přehrádky, jsem jako následek centrifugování v kořenech nepozoroval. Jen u hrachu často se objevovaly 4 hodiny po centrifugování abnormě velké buňky s jádry však normálně velikými. Rozhodně to nejsou buňky s jádry syndiploidními. Nápadno mi bylo, že zmizely také rozdíly mezi dceřinnými ne¬ stejně velkými buňkami vzniknuvší při centrifugování, kdy vzniká z jedné mateřské buňky jedna veliká a druhá malá, odstředné položená buňka dceřinná. Bezpochyby děje se tak regulací v tom směru, že se větší buňka dceřiímá hojněji dělí, než buňka metóí. Nelze proto čekati nějakých nápadnějších anatomických abnormit následkem centrifugování. V ko¬ řenech je regulace poměrně jednoduchá, mnohem zajímavější by v té příčině bylo zkoumati vrcholové buňky os. j XVh ROČNÍK XXIV. TŘÍDA II. ČÍSLO 17. Užití spektrálního fotometru při interferenčním refraktoru Jaminově. Podává Dr. Václav Posejpal. Předloženo dne 23. dubna 1915. § 1. Pozorování interferenčních proužků dalekohledem, jak jest ob¬ vyklé při pracích s interferometry, dovoluje v příznivém případě, kdy proužky jsou dostatečně široké, odečítati jejich posunutí s přesností 01 vzdálenosti dvou sousedních minim. Nahradíme-li dalekohled spektrosko- pem o: štěrbině, rovnoběžné se. směrem proužků, získáme nemalých výhod při měřeních disperse, přesnost odečtení však zůstává stejná jako dříve. Tento druhý způsob pozorování vylučuje pak vždy z použití proužek achromatický a jemu blízké. Teprve proužky vyšších řádů, na pr. kolem 50tého, mají ve spektra ostrost dostatečnou pro odečítání s přesností svrchu dotčenou. Je dosti úloh, jichž zdárné řešení by vyžadovalo přesněj¬ šího odečítání proužků a neschází pokusů interferometry po této stránce zdokonaliti. Vznikly tak zvané polostínové interferometry typů, jak je navrhli a s různým zdarem realisovali Pokrowski, Brillouin a Cotton, Skinner a Tuckerman jr, kteříž poslední o všech návrzích tohoto druhu souborně pojednaiil) Přístroje ty mají umožniti měřiti změnu optické dráhy/s přesností až 1/20000 déllq^ vlnité a dají se velmi těžko prakticky realisovati. I kdyby této posledm' okolnosti nebylo, zůstanou právě pro velkou citlivost těchto přístrojů vždy velmi žádoucími a vítanými jedno- du.šší prostředky, které by mezi oba tyto krajní případy vsunovaly jistý střední člen. Cítě při pracích s Jaminovým interferenčním refraktorem takovou potřebu, připadl jsem na myšlenku použiti zde spektrálního fotometru. Uvažoval jsem asi takto: Poněvadž každý spektrální fotometr’*) jest v podstatě spektroskopem, zajišťuje použití prvého všecky výhody, jež může poskytnout! poslednější. Kdežto však spektroskopem zjišťujeme Phys. Zsch. XIL, 620, 1911. 2) Užil jsem spektrofotometru Lummer-Brodhuuova v provedení firmy Schmídt- Haensch v Berlíně. . . Roipravy; RoC. XXIV. ,Tř. II. Číslo 17. j XVII. dostavení se minima na jistém místě spektra srovnávajíce jasnost tohoto místa s jasností nejblížšího spektrálního okolí, jest při spektrofotometru pozorování omezeno výlučně na příslušný velmi úzký monochromatický obor spektrální. Musíme tedy při spetroskopu míti vnejbhžšíra sousedství spektrálním co možno prudký vzestup jasnosti, jinými slovy tmavý pruh velmi ostrý, při pozorování spektrofotometrickém naopak je rozdělení jasnosti v ostatní části spektra víibec naprosto lhostejné. To znamená, že při spektrofotometru můžeme očekávati stejnou přesnost v zastavování na minimum achromatické neb v bezprostředním sousedství achromasie ležící, jako na kterékoUv minimum vjíššího řádu, což tedy je podstatný rozdíl a výhoda proti spektroskopu. Spektrofotometr koná zde prostě úlohu monochromatoru. Mimo to lze při fotometru očekávati mnohem větší citlivost, uvážíme-li podstatný rozdíl zorných polí obou strojů. Je-li na př.^ rozloha spektrální světla, v němž fotometDijeme, dX, jest při pozo¬ rování spektroskopickém posunutí i velmi ostré čáry. jakou minimum ostatně nikdy není, o tento obnos stěží patrným, kdežto při fotometru to znamena proběhnutí minima celým zorným polem spojené se značnými variacemi jasnosti tohoto pole. Podrobné experimentální studium úplně potvrdilo tyto předpoklady jak z následujícího bude patrno. § 2.J]iúeme apriori očekávati, že citlivost methody bude tím větší, čím silnější bude osvětlení štěrbiny fotometru a čím ostřejší bude přechod od minima k maximu v tomto osvětlení, to jest čím ostřejšími tam budou interferenční proužky. Dále je žádoucno, aby osvětlení bylo v celé rozloze štěrbiny v každém okamžiku stejné. Posledním dvěma požadavkům vy- hovdme, učiníme-li proužky rovnoběžné se štěrbinou (tedy vertikální) a umistíme-li štěrbinu do reálné obrazové roviny proužků, tedy do ohniskové roviny spojné čočky, kterou světlo z interferenčního refraktoru zachycu¬ jeme. Prvá okolnost poukazuje na zdroj světla co. možno intensivní. Zde vsak jest nutno šetřiti jistých mezí pro velmi rušivé působení vlivů tepel¬ ných a více dbáti plného využitkování světla, jež refraktorem prošlo. To nastane, je-li toto světlem paralelním, jež se pak shromáždí v téže .ohniskové rovmě, ve které vznikají proužky a tedy na rovině štěrbiny- Lzil jsem 100 svíčkové žárovky Nemstovy hořící v uzavřené černé komoře od stroje tepelně dobře odstíněné, s vertikálním vláknem, tak že štěrbina spektrofotometni (štěrbina š^) ležela vždy pobhž středu reálného obrazu tohoto vlakna, čímž dosaženo uspokojivé stejnoměrné jasnosti příslušného fotometrického pole i. Osvětlení štěrbiny š, fotometrického pole srovnᬠvacího 2 dalo se z téhož zdroje pomoci dvou čoček spojných a dvou skle¬ něných zrcadel a mléčného skla těsně před štěrbinu š.. umístěného. Úlohou bylo studovati citlivost této methody pozorovací, neboť o tom, že zastavování bude stejně přesné na proužek achromatický jako na kteiý- koliv jiný, jsem nikterak nepochyboval. Posunoval jsem tedy proužky pres štěrbinu šj Jaminovým kompensatorem, který za tím účelem byl XVII. upraven co možno necitlivě a zjišťoval poslušné otočení kompensatoni. To se dálo pomoci zrcádka pevně s osou kompensatoru spojeného, daleko¬ hledu a Škály. Otáčení kompensatoru prováděl pozorovatel sedící u foto¬ metru pomoci pružné osy, spojené s nekonečným šroubem zasahujícím do ozubeného kola. Poněvadž se dá očekávati, že citlivost bude záviseti na šířce štěrbiny zvolena nejprve jistá nejmenší šířka, pn které pozorování bylo ještě možným, načež šířka štěrbiny šo tak upravena, aby se při zasta¬ vení na minimum jasnost obou polí íotometrických dle možnosti vyrovnala. Když toho bylo docíleno, zastavoval jeden pozorovatel fotometr postupné na proužky o (achromatický neb jemu zcela blízký), -f 1, _ i, zatím co druhý pozorovatel byl u dalekohledu. Z údajů takto získaných Vyjádřeno ve škálových dílcích otočení kompensatoru odpovídající posunutí o jeden proužek a methodou nejmenších čtverců stanovena průměrná chyba jedno- tiivého odečtení. Pak štěrbina ^ rozšířena, štěrbina š, dle ní znovu upravena a měření se opakovalo. Složení světla, ve kterém pracováno, neměněno. Byla to zelená část spektra při X = 548 Uvádím sub A jedno takové měření co příklad. A Sj = 0.015 mm ; = 0.013 mm . 1> dk d A =s — d dk d A = s— 0 + 1 0 — 1 0 -h 1 0 — 1 0 + 1 0 28-5 66-8 104-3 66- 7 27- 6 65- 8 104-6 66- 2 28- 8 67- 0 105 0 67-1 38- 3 37-5 37- 6 39- 1 38- 2 38-8 38-4 37- 4 38- 2 38-0 37-9 386 — OT + 0-7 + 0-6 — 0-9 0-0 — 0-6 — 0-2 + 0-8 0.0 + 0-2 + 0-3 — 0-4 0 + 1 0 0 + 1 0 0 + 1 0 28- 5 67-2 105-6 67-7 28-8 67-4 105-3 67-0 29- 0 67-4 105-9 67-7 38-7 38-4 37- 9 38- 9 38-6 37- 9 38- 3 38-0 38-4 38-5 38-2 — 0-5 — 0-2 + 0-3 — 0-7 — 0-4 + 0-3 — 01 + 0-2 — 0-2 — 0*3 0-0 Střed s — 38’2, počet pmzorování n = 23. Průměrná chyba jednoho pozorování t. j. + ll%- Tabulka B přináší přehled všech vykonaných měření toho dnihu. A idíme z ní, že střední chyba jednotlivého měření činí při šířce štěrbiny li = 0-002 mm 5*5%, načež s rostoucí šířkou štěrbiny ustavičně klesá k jisté limitní hodnotě blízké 1%. jíž dosahuje při šířce = 0-013 mw, XVII. načež na šířce štěrbiny přestává býti závislou. To nás nemůže překvapiti. Při velmi úzké štěrbině objeví se ve fotometru při zastavení na minimum v poli / prakticky úplná tma a tedy v nejbližším okolí tohoto minima B. šj mm « * 3 8% 0*002 ' 32 37*5 2.1 5*6 0*003 32 38*5 1.6 4*3 0 005 29 37*8 1.0 2*7 0*007 26 38*3 0.7 1*9 0*010 27 38 1 0.9 2*5 0*013 32 38*2 0.6 1*5 0*015 23 38*2 0.44 1*1 0*018 19 38*2 0.6 1*5 0.020 26 38*3 0.6 1*5 0*023 21 38*1 0.5 1*3 0*030 16 38*3 0.4o TO 0*050 14 38*4 0.5 T3 jasnost pole tak slabá, že všeliké fotometrování jest znemožněno a zasta¬ vování na minimum tedy jest málo citlivé. S rostoucí šířkou štěrbiny se pole vyjasňuje až při jisté šířce (v našem případě okolo 0*010 mm) zůstává i při minimu tak dalece jasným, že je lze již docela pohodlně s polem 2 srovnávat! a tento stav dalším rozšiřováním štěrbiny se již nemění, čímž tedy vliv Šířky štěrbiny přestává. Zůstanou pouze vlivy vnější, z nichž nej podstatnější jsou barva světla, stálost teploty, otřesy a konečně zku¬ šenost pozorovatele. Tato poslední se uplatní především ve způsobu, jímž si upraví obě srovnávaná pole fotometrická. Pole štěrbiny se totiž vše¬ obecně při minimu nikdy stejnoměrně nezatenmí. Blížíme se tomu sice tím více, čím přesněji jsou proužky se štěrbinou rovnoběžný, avšak naprosto homogenním toto pole nebude nikdy také již proto, že proužky jsou násled¬ kem nedostatečné planity příslušných rovin refraktometru více méně křivé. Zastavíme-li tedy na nějaké minimum a měníme šířkou štěrbiny š.> jasnost pole 2, probíhá pole 1 různé stupně relativní jasnosti, při čemž vždy některá místa jsou temnější a jiná méně temná. Záleží nyní na zkušenosti pozoro¬ vatelově. aby obě pole vyrovnal způsobem co nejcitlivějším. Není tím případ pokud možno stejné jasnosti obou polí, daleko lépe se osvědčuje postupovali dle principu kontrastu tak, aby pole 2, jež jinak zůstává vždy tmavším než pole 1. právě zřetelně vystoupilo při přesném zastavení na minimum z pole 1 co jasnější. Vliv barvy je přirozený, na krajích spektra jest oko méně citlivým, tedy také zastavování bude tam méně přesné. Jde- li o to, konati současně pozorování při různých X, vyrovnáme s výhodou pole fotometrická dle uvedeného principu kontrastu pro barvu z uvažo- X\ IJ. váných nejméně citlivou tak, aby se pole,? v poli 1 vyjasnilo sotva znatelně; při délkách vlnitých citlivějších bude pak toto vyjasnění vždy velmi zře¬ telným. Kdybychom pokračovali naopak, viděli bychom při méně citlivém světle pole stejnoměrně velmi slabě jasné a málo citlivé. Obor spektrální, ve kterém mi bylo možno pracovat! přibližně se stejnou přesností, sáhá od čáry C do F. Je-li teplota síně při každém pozorování přibližně vždy táž, zůstane poměr jasností obou polí při minimu, jednou zavedený, trvale týž a oko si naň tak přivykne, že postřehne sebe menší jeho změnu: přesnost ode¬ čítání se ustálí a zvětší. Naopak změny teploty, zvláště dějí-li se během pozorování, vedle toho, že posunují celý interferenční zjev a tím přesnost pozorování způsobem každému jasným zmenšují, mění poněkud tvar a směr proužků a tím, byť i nepatrně, porušují fotometrickou rovnováhu obou polí před tím realisovanou, což ovšem jistotu odečítání zmenšuje. v^kodlivý vliv otřesů jest samozřejmý. Znamenají mimo jiné velkou ztrátu času a unavují pozorovatele. Poněvadž jsem pracoval v laboratoři prvého patra, vyžadovalo plné využitkování přesnosti methodou při¬ puštěné práci za bezvětří a v noci. Docílil jsem tímto způsobem při varia¬ cích teploty nepřesahujících během pozorování několik hodin trvajících značně 0.5® C, že průměrná chyba jednoho odečtení byla značně menší než 1%. Jako jeden z četných dokladů toho druhu uvádím sub C, kde jde o změnu optické cesty o 7 X při X = 566.9 [i ja, C. d L=s — d 273-4 -j- 0-05 273-5 —0 05 273 4 -1-0 05 273-3 + 0-15 273-4 + 0-05 273-5 —0-05 273-4 -f 0-05 273-6 —0-15 Střed s = 273-45 3= 0-18 d A = s — d 273-7 —0-25 273-5 — 0-05 273-4 + 0-05 273-7 —0-25 273-6 —0 15 273-3 + 0-15 273-0 + 0-45 Průměrná chyba jednoho odečtení S činí zde tedy 0-18 skálového dílce, a to jest 0-4% šířky jednoho proužku a 0-06% měřené vehčiny totiž šířky 7 proužků. § 3. Chci nyní v následujícím stručně poukázat! na methody měření refrakce a disperse Jaminovým interferenčním refraktorem při použití spektrálního fotometru. 1. Mcthoda absolutní, jest v podstatě stejná jako při použití daleko¬ hledu. Nahradíme-li vzduch na trati délky l jednoho z obou monochroma¬ tických svazku, probíhajících mezi zrcadly přístroje látkou o relativním XVII. indexu lomu n, změní se tím dráhový rozdíl cest obou svazků o {n — 1) l, což se projeví posunutím interíerenčního zjevu o N proužků a platí (1) {n — \)l = NX Stanovením N a / určíme n vůči vzduchu pro příslušné X Měřením při různých >. stanovíme dispersi. Tím, že stanoví n pro každé X samostatně označuje se tato methoda jako absolutní. Užití fotometru jest v tomto případě identickým s užitím monochromatoru a dalekohledu s tím roz¬ dílem, že posunutí proužků zde lze vyjádřiti více než lOkráte přesněji a tedy se spokojiti pro docílení stejné přesnosti s posunutím více než lOkráte menším, a dále, že monochromatorem nikdy nedocílíme takové jasnosti pole a současně stejnorodosti světla, jako fotometrem. 2. Methody relativní, a) Poněvadž fotometr je současně spetroskopem, připouští applikaci všech method, jichž se při spetroskopu užívá k relativ¬ nímu stanovení w* pro X*, když bylo dříve stanoveno n pro X^). Výhoda, že můžeme zde pracovati s proužkem achromatickým, připouští mimo to následující mnohem citlivější postup; Uvedme achromasii na některý tmavý proužek. Projeví se to tím, že postavíme-li při jistém X na toto achromatické minimum a pak fotometrem probíháme celé spektrum, zůstává toto zastavení ustavičně přesně splněným. (Poznáme níže ještě dvě přesnější kriteria.) Celé spektrum je stejnoměrně tmavým. Počítejme nyní při délce X posunutí proužků, jež budiž dáno celým číslem N. Vzdá- líme-li se pak od X, nezůstane zastavení na minimum zachováno, pole se vyjasní, ve spektru se střídají maxima a minima. Nejbližší minimum ve směru kratších X znamená, že tím místem prošlo právě o jeden proužek více, ve směru delších X o jeden méně. Zjistíme-li tedy příslušné délky X*. na kterých se tato minima nalézají, máme /(W-2— 1) -(ÍV~2)X.2 /(«.! — 1):= (AT— 1)X.1 (2) l[n - 1) = N X l [n, — 1) = (iV + 1) Xj Ibh -l) = (iV+2)X, z čehož stanovíme kterýkoliv poměr (3) ~ L _ + x) .x„ ' ^ « — 1 - iV.X Nalezené X,, se nezmění, stane-li se posunutí proužků jednou na právo, po druhé na levo. Rovněž poznáváme, znásobíme-li soustavu rovnic (2) postupně 2, 3. . . . že, posiineme-li proužky při X o 2 Ah 3 iV, . bude při \ ležeti postupně proužek nejblíže druhý, třetí, . . . ., při \ proužek Čtvrtý, šestý, atd. Tím tedy máme novou dvojí možnost citlivě i) Viz na př. St. Loria, Ann. d. Phys. (4) 29, 606—622, 1909. XVII. kontrolovat! správnost zastavení achromasie na příslušný tmavý proužek a docílit! v tom velké přesnost!. P) Kompensujeme-1! dráhový rozdíl způsobený nějakým optickým mediem I pomoci jiného optického media II o jiné dispersi, má to za násle¬ dek postupování achromasie od místa k místu ve zjevu interferenčním. Známe-li dispersi media II a index lomu n media I po jisté \ můžeme měříce posunutí achromasie stanovití libovolné w* media I. Takovým způsobem určoval na pr. W. Hallwachs dispersi zředěných solných roz¬ toků, i) při čemž posuzoval koincidenci achromasie s některým tmavým proužkem pouze okem, a tedy málo přesně. Tím, že fotometr dovoluje toto zastavení kontrolovat! s velkou přesností objektivně, nabývá tato methoda nové důležitosti. Postup měření bude asi následující: Mediem II budiž na pr. Jaminův kompensator a nechť při něm odpovídá dráhové změně N\ způsobené ve světle dané délky vlnité X, ve světle libovolné délky vlnité X* dráhová změna N Pro medium I budiž v platnosti obdobné číslo Když nyní při světle délky X posunujeme interferenční systém mediem I a sou¬ časně kompensujeme mediem II, zůstává tento systém nehybný, za to však každý jiný systém, náležející 'jisté délce X^, se bude posunovati. Na¬ stane pak při vykompensování jednoho dráhového rozdílu X (při čemž kompensator nechť působí na př. ve směru -f , medium ve směru — ) při délce Xa dráhová změna — q\) Budiž nyní dáno číslo N té vlast¬ nosti, že pri vykompensování dráhového rozdílu AT X se achromasie přesune právě z jednoho tmavého proužku na druhý. To znamená, že příslušný rozdíl dráhový N [q^ — q’^ \ se pro všecka \ vyrovnal právě celé délce vlny, tedy platí (4) N — q'^ ±\, a z toho (4') Analogicky jabo sub a) máme pak l{n—\) =N'k (h) i (w* — 1) = (-^ + 1) \ a z toho tedy (6) «— 1 NX Stanovíme-li tedy w a iV pro určité X, máme tím stanovena všecka ostatní Uk, předpokládajíc, že známe všecka qk kompensatoru. § 4. Uvádím v následujícím za příklad měření disperse na Jaminově kompensatoru interferenčního refraktoru, s nímž jsem pracoval. Poněvadž jest vyloučena možnost určiti tlouštku / vrst\y skleněné, jež intervenuje při způsobení nějaké změny optické dráhy kompensatorem, je tím také vyloučena možnost stanovití n absolutně. Můžeme však stanovití libo- Ů Ann. d. Phys. 47., 380^398, 1892. XVII. volný poměr | a relativní dispersi v, totiž : n(D) — l • kdež C, Z), F jsou známé čáry Fraunhoferovy, a sice vše ^nlči vzduchu. Lze postupovati bud dle absolutní methody 1) neb dle relativní methody 2a) . K stanovení délek vlnitých jest třeba fotometr cejchovati. Za tím účelem jej proměníme připojením vhodného okuláru ve spektroskop, ve kterém ovšem na místě nitkového kříže je MaxMellova okulární štěrbina. Postupoval jsem pak tak, že jsem šířku štěrbiny šj měnil dle intensity příslušné spektrální čáry a zastavoval na střed štěrbiny okulární. Cáry slabé tuto štěrbinu právě V57plňovaly, kdežto u čar intensivnějších byla štěrbina valně užší. Poněvadž přístroj náleží sbírkám fysikálního ústavu české university, nebude nemístno výsledek této kalibrace zde jednou pro vždy uvésti pro potřebu příštích pracovníků s ním. V příslušné tabulce D naznačuje prvý sloupec původ čáry, druhý udává její délku vlnitou v = 10'* mm, třetí odečtení r na škále stroje, píi čemž první decimála stanovena noniem, druhá odhadem. Deset dílků nonia se rovná 9 dílkům ale 18 jednoktám měřítka hlavního. Grafické znázornění této tabulky jsem provedl dvakráte. Jednak způsobem obvyklým v soustavě pravoúhlé, kde r bylo úsečkou a \ pořad¬ nicí, jednak tak, že r nanášeno na přímou osu a X na ramena paprskového xvii. svazku s touto osou perspekti\Tiího. Vhodnou volbou vzájemných poměrů lze snadno docíliti, že křivka, jež takto vznikne, je velmi málo zakřivená, tak že polohu kteréhokoliv hledaného bodu lze určiti přímým pravítkem. Tím pro hledané X máme vždy dvě hodnoty, které se nikdy neliší více než o 0*4 (ifx.. Šířku štěrbiny šj zvolil jsem pak definitivně Šj = 0 019 mm a okulámí štěrbinu tak, aby ji natriový obraz štěrbiny šj právě přikrýval. Poněvadž při šířce šj = 0’019 mm jsou natriové čáry ještě zcela zřetelně odděleny, činí spektrální rozloha světla, jež štěrbinou okulámí do oka přichází méně než vzdálenost těchto čar, t. j. méně než 0 6 Následující tabulka E udává měření dle methody 2a). Východiskem byla Fraunhoferova Čára C, tedy X = 656,3 (/.[i, jíž odpovídá na škále r = 58-82, N činilo + 6, t. j. její proužky posunovány o 6 plných šířek od achromatického minima na právo a na levo. Poloha r dalších minim zjištěna po každé dvakráte, tam a zpět. Stanovena spektrální poloha pouze 2 nej- bližších minim, z nichž druhé leží již poblíže čáry F, ježto nej bližší další padá již daleko do části fialové. Sub F uvedeny jsou pak hodnoty pří¬ slušných poměrů vypočtené dle rovnice (3) a sice v sloupci I. E. iV= i 6 + 7 + 8 — 7 -8 r ^2 . ^2 58.82 66-70 66-54 75- 96 76- 52 66-60 66.76 76-28 76-26 66-70 66-50 75-78 7582 1 i 76-20 76-18 66-50 66 62 76-22 76-36 66-76 66-72 i i 66-54 66-58 76-00 75-96 66.78 66.50 75-82 75-80 s,... 58-82 66-61 76*18 $2. 66-66 75-84 S = S,-I s,.. 58-82 66-63 7601 656*3 566.7 498-1 567.0 498-4 Střed . . . 656-3 566-9 = 498-2 i XVII. 10 F. I II I-II L-0079 ; 1-0075 ; 0*0004 = 1.0121 ; 1.0114 ; 0.0007 1.0044 : 1.0037 ; 0.0007 Výsledky takto nalezené které, mimochodem řeřeno, nám dovolují stanomti vehímy y. potřebné při methodě 2?), jsem nyní kontroloval měremm dle methody /). K eliminování vlivťi tepelných byla obé méření provedena za téže noci při poéáteéní teplotě 15« C, jež během celého měřeni zvolna stoupla na 15.4® C. Měřice otočení kompensatoru dalekohledem a škálou můžeme v rov¬ nici (1) položití l = c.d, když d značí odečtení na škále, c pak bude možno považovat! za konstantu, postaráme-li se o to, aby hodnoty d jen málo od sebe se lišily a aby pohyb kompensantoru se dál symetricky vždy poblíž jedné a téže střední polohy. V daném pnpadě toho lze na základě předešlého vj^sledku dosahnouti s přesností více než žádoucí, posunujeme-Ii kompen- satorem interferenční zjev od achromatického proužku při X o 6. při X, o 7 a při Xj o 8 proužků. Tím způsobem bylo nalezeno: \ = 566-9 X, = 498-2 Z rovnice (1) pak vychází početní vzorec — 1 Xjfc dk nk — J N], Xji dk a výsledky dle něho vypoétené jsou v tabulce F ve sloupci II. Vidíme pouze poměr stačil by při methodě 2a) rozdíl dráhový pouhých 3 V ■ ' - - ‘ z lanmeKV ony druhy skla, které mají přibližně XVII. 11 stejnou relativní dispersi a vypočetl pro nč ke srovnání tytéž poměry. Při tom zase použito ne více než 8 interferenčních proužků, avšak úhel, ve kterém se kompensator v tomto případě pohyboval, měl docela jinou polohu proti úhlu předešlého měření. Bylo nalezeno: -kc = 656.3 ; ko = 589.3 ; kp = 486.1 ; Xc' = 434.1 iVc = 5 ; íVd = 6 ; ÍVf = 6 ■ Nq' = S dc = 231.20 ; do = 247.78 ; dp = 202.30 ; da' = 239.49 V tabulce G značí / hodnotu příslušných poměrů vypočtených dle rovnice (8) pro Jaminův kompensator, / — T pak značí rozdíl mezi těmito hodnotami a těmi, které podávají tabulky, podle nichž i jednotlivá skla jsou označena. Ovšem tabulky tyto jdou pouze do 3. decimály, poněvadž indexy lomu daného druhu skla lze píi různých kusech zajistit! právě jen na 0-001 a relativní dispersi v na 0'5. Vidíme, že nejlepší souhlas jest se třemi skly, která mají přibližně touž relativní dispersi v jako kompensator, totiž 64. Při tom si všimněme, že skla Jenské O 144 a pařížské A 6749 jsou opticky téměř identická, mají i »(D) stejné. Všecka 3 skla jsou skly korunovými a je možno, že kompensator je některým z nich, poněvadž jeho data souhlasí s daty jejich úplně v mezích daných. Značnější rozdíl při poměrech, ve kterých přichází čára G', ukazuje asi v prvé řadě na (o, kterak oko v tomto oboru spektra je méně spolehlivým. G. J j- -7 Blrmingli. Jena Jena PaHž Paříž BirmlQgii. A. 605 O. 3282 O. 144 A. 6749 A. 6584 B. 646 n{D)-l 1.0051 0.000 +0.001 +0.001 +0.001 +0.001 +0.001 »(C)-1 n{F)-l 1.0159 0.000 0.000 0.000 0.000 +0.002 0.000 n{C)-l n(F)-l 1.0105 —0.001 —0.001 —0.001 —0.001 +0.001 —0.001 n(D)-l 1.0216 —0.004 —0.002 —0.002 —0.002 —0.002 —0.002 «(C)-1 n(G')-l 1.0161 —0.005 —0.003 —0.003 —0.003 —0.004 —0.004 n{D)-l n{G')-l 1.0056 —0.004 —0.002 —0.002 ^.002 —0.004 —0.002 n{D) 1.5175 1.516 1.510 1.510 1.495 1.509 63.4 60.5 64 64 64 65 65 XVII. 12 Práce tato byla vykonána ve fysikálním ústavu čes. university a konám milou povinnost děkuje řediteli ústavu toho panu dvornímu radovi řád. prof. Dr. C. Strouhalovi i jeho náměstku řád. professoru panu Dr. B. Kučerovi za blahovůli se kterou mi prostředky ústavu skýtají k disposici. Rovněž vřele děkuji panu Dr. Jar. f^afránkovi. assistentu ústavu, za trpělivou ochotu, se kterou konal pozorování při dalekohledu. V Praze, v březnu 1915. xyiL ROČNÍK XXIV. TRIDA IL ČÍSLO 18. Studie o krevních parasitech sladkovodních ryb. (S 3 tabulemi.) Napsal Dr. Václav Breindb asistent zoologického ústavu české university. (Práce ze zoologického ústavu.) Předneseno dne 23. dubna 1915. Úvod. Studia, která v této práci předkládám veřejnosti, jsou pokračovámm mé disertace „Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých", kterou jsem v prosinci r. 1911 publikoval ve „Věstníku Král. české Spo¬ lečnosti Nauk", a v níž jsem se pro veliký rozsah materiálu omezil na systematický počet a detailní cytologickou strukturu jednotlivých specií bez ohledu na jich vývoj. Další směr mého badání obrátil se k vývojovému cyklu obou rodů, cizopasících v krvi našich ryb, což bylo podmíněno velmi vhodným ma¬ teriálem a současně rozsah studia omezilo na dvě formy, totiž Trypano- soma barbatulae Lég. a Trypanoplasma harbatulae Lég. Vývojový cyklus těchto dvou forem sleduji v tomto pojednám' potud, pokud se odehrává v krvi ryby infikované, zdůrazňuje přede\^ím cyto- logické poměry v jich souvislosti s otázkou jádra prvoků vůbec. Studia svá konal jsem v laboratoři zoologického ústavu české uni¬ versity, jehož řiditeli p. prof. Dru. Frant. Vejdovskému jsem díky zavázán za mnohé rady v cytologické části této práce. Posléze dlužno připomenout!, že toto pojednání bylo částečně před¬ neseno v zoologické sekci V. sjezdu českých prírodozpytcův a lékařů dne 2. června 1914. Roípravy: Roč. XXIV. Tř. II. Cis. 18. j XVIII. Materiál a technika. Studijní materiál jsem omezil na naše Cobitidy: Cohitis fossilis, C. taenia a hlavně C. barbatula, jež lze snadno opatriti a v nádržích k ex¬ perimentem dlouho uchovati. Zkoumané ryby jsem obdržel jednak z Hlu¬ boké, jednak z okolí pražského. Jako srovnávacího materiálu hlavně pro cytologické poměry jsem užíval úhořův a karasů. Krev jsem získával většinou přestřižením aorty, očistiv před tím pokožku ryb slabým alkoholem, nebo jsem užíval injekční jehly, je(^alo-h se o větší exempláře neb o nutné zachování iy'by na živu, v tom případě, kdy toho vyžadovalo studium přenášení těchto parasitů. Získanou krev jsem roztíral známým způsobem a fixoval různými prostředky, jmenovitě však alkoholem absolutním, methylalkoholem, formolem a kyselinou osmiovou. Nej lepších celkov>'ch výsledků jsem docílil formolem a osmiem, při čemž fixace methylalkoholem mi současně sloužila jakožto methoda srovnávací. Průměrná doba fixace u methylalkoholu obnášela 15 minut, nad parami 40%formolu 1—2 minuty, nad parami 1 — 2% osmia 30 — 60 vteřin. Srovnáváním těchto tří method jeví se methylalkohol nejméně příznivým fixačním prostředkem, což jest ovšem způsobeno předchozím zaschnutím roztěru. Z téže příčiny se domnívám, že tvoření se chromidií u r. Trypanoj>lasma v té míře, jak je popisuje Keysselitz, jest asi zaviněno touto fixací. Objem parasitů se zvětšuje, plasma se sráží a jaderné struk¬ tury se porušují. Naproti tomu formol a osmium, které nevyžadují za¬ schnutí preparátu, skytají skoro stejně příznivých výsledků, při čemž formol fixuje lépe struktury jaderné, kdežto osmium konservuje ideálně plasmu. Z method barvících jsem užíval hlavně fuchsinu, Heidenhainu, methylvioleti, Delafieldova haematoxylinu, methylové modři, methody Rosenbuschovy a Giemsovy. Této bylo nej hoj něj i užíváno, a to v obecně užívané koncentraci (1 kapka na 1 ccm destU. vody), ovšem v nejriiz- nějších modifikacích doby barvení. Tato methoda jp současně nej lepším zkušebním kamenem pro ony tri svrchu zmíněné fixační tekutiny. Preparáty fixované methylalko¬ holem ukazují, že plasma cizopasníkova je silně azurofilní, kdežto undu- lující membrána a jádro se barví jen slabě červeně. Konservujeme-li však formolem, jsou jaderné struktury a bičíky syté červeně zbarveny, avšak plasma je značně eosinofilní. Nejlepší distinkce barevné dociluje však fixace osmiem, s čistě azurofilní plasmou a sytě červeně zbarvenými bičíky a strukturami jadernými (karyosom a centrioly). Za živa jsem pozoroval cizopasníky v 0*75 — 1% roztoku fysio- logickém, při čemž jsem k barvení vitálnímu užíval methylové modři a neutrální červeně. XVIII. 3 Moje kultivační pokusy nemely dosud příznivého výsledku, pokud se týkaly trvalých kultur dle methody W. N o 1 1 e r o v y. Za to velmi příznivě se osvědčily rychlé kultury v 0-75—1% fysiologickém roztoku s infikovanou krví a přimíšenou krví králičí neb lidskou. V těchto kultu¬ rách bylo lze již po 12 — 18 hodinách pozorovali značné množení cizo- pasníků, jichž virulence trvala několik dm'. Domnívám se, že impulsem tohoto množení se parasitů je zředění a změna media, v němž se nalézají, — soudě analogicky dle mínění a pokusů f5,'siologa Gaule-ho, který vždy pozoroval množení cizopasníků v krvi, byla-li tato zředěna. Kultivace vývojových stadií trypanoplasmových ze zažívacího traktu pijavek (Piscicola geometra) neměla jak v trvalých tak i v rychlých kulturách positivního výsledku. Experimenty přeočkovací jsem konal s oběma rody cizopasníků. Infikovaná krev mřenky vočkovaná na Leuciscus erythrophthalmus nᬠkazy nezpůsobila. Hlavní pokusy přeočkovací jsem prováděl na pískoři a mřence. Krev mřenky obsahující různá stadia vývojová parasitů, pře- očkovaná byvši na pískoře neb jinou mřenku, pozbyla virulence cizopas¬ níků. Ryby očkované jsem zkoumal v 6 — Sdenních intervalech. Právě tak bezvýsledné byly pokusy s očkováním vývojových stadií trypanoplasmo¬ vých ze zažívacího traktu pijavek do krve kapříků, pískořův a mřenek, vyjímaje jediný případ, kdy jsem v krvi pískoře, jehož krev byla před očkováním prosta parasitů, čtyry týdny po vočkování nalezl několik do¬ spělých stadií trypanoplasmových. Jest ovšem možno, že tyto negativní vý¬ sledky přeočkovacích pokusů dlužno vysvětlovati imunitou pokusných ryb. Druhý způsob přenášení se týkal experimentů se ssáním pijavek (Pisciola geometra a Hemiclepsis marginata). Hemiclepsis se ryb v nᬠdržích nepřichytily, naproti tomu však piscikoly vždy po několika se přissály na ryby. Piscikoly ssály hlavně krev kapříků, pískořův a mřenek; z exotických rybek jsem k pokusům užil sp. Xiphophorus Helleri. Ssání krve dálo se v různých intervalech a trvalo obyčejně 1—2 dny, načež se pijavky odtrhovaly. Jakkoliv zažívací traktus piscikol byl téměř přeplněn cizopasníky všech stadií vývoje, neměly pokusy positivního výsledku a krev napadených ryb, zkoušená vždy v třídenních pausách, objevila se sterihu. Klasifikace. V dosavadních pracích o haemoflagelátech sladkovodních ryb nebyla dosud klasifikace souborně probrána, což ovšem je vysvětliteíné velikým rozsahem materiálu, eventuelně jeho nepríznivostí. Výsledkem toho je tvořeni nových specií na základě znaků, které při srovnání obšír¬ nějším se objeví jakožto nedostatečné specifikující charaktery a které hodlám v této kapitole s tohoto stanoviska srovnávacího osvětliti. Až doposud byly popsány tyto druhy rodu Trypanosoma a Trypano- plasma v krvi sladkovodních ryb: XVIII. A) Rod Try panosoma : Druh Hostitel Délka Šíře Bičík [4 Trypanosoma Danilevskyi Lav. et Cyprinus carpio 35 3 18 Trypanosoma tincae Lav. et Mesn. Tinca vulgaris 35 3 18 Trypanosoma carassii Mitr. Carassius vulgaris 35 3 17 Trypanosoma abramis Lav. et Mesn. Abramis brama 35 3 16 Trypanosoma scardinii Brumpt Scardiqius erythro- phthalmus 36 4 18 Trypanosoma leucisci Brumpt Leuciscus sp.? 30 3 18 Trypanosoma squalii Brumpt Squalius cephalus 36-5 4-5 15 Trypanosoma Laveranium Brein. Albumus lucidus 35 3 12 Trypanosoma phoxini Brumpt Phoxinus laevis 34 5 12 Trypanc^oma elegans Brumpt Gobio fluviatilis 36*5 4-5 15 Trypanosoma Langeroni Brumpt Cottus gobio 37 3 13 Trypanosoma barbi Brumpt Barbus fluviatilis 35 3 16 Trypanosoma Remaki Lav. et Mesn. Esox lucius 30-35 3 16 Trypanosoma acerinae Brumpt Acerina cernua 30 3 17 Trypanosoma percae Brumpt Perca fluviatilis 41 3 16 Tr3rpanosoma barbatulae Lég. Cobitis barbatula 50 4~5 18 Trypanosoma cobitis Mitr. Cobitis fossilis 50 4-5 18 Trypanosoma granulceum Lav. et Auguilla fluviatilis 55 2-5-3 20-25 XVIIL B) Rod Trypanoplí Druh Hostitel Délka) Šíře těla 1 těla Přední bičík Zadní bičík V- Tr)^anoplasma Borreli Lav. Scardinius erydhro- phthalmus 20 4 15 15 Trypanoplasma Borreli Lav. et Mesn. Phoxinus laevis 20 15 15 Trypanoplasma barbi Brumpt Barbus fluviatilis 26 - 18 9 Tr5T>anoplasma abramidis Brumpt Abramis brama 30 - 15 5—6 Trjj^anoplasma Guemei Brumpt Cottus gobio 38 - 16 * Trypanoplasma truttae Brumpt Salmo fario 20 - 12 Trypanoplasma cyprini Plehn Cyprinus carpio 30-40 4— .5 16 Trypanoplasma Keysselitzii Minchin Tinca vulgaris 30-40 4—5 16 8 Trypanoplasma Guerneyo- rum Minchin Esox lucius 30 4-5 16 10 Trypanoplasma varium Lég. Cobitis barbatula 40-50 4.5 22 10 Trypanoplasma magnum Cobitis fossilis 40-60 4-5 22 .0 Kromě uvedených popsaných a pojmenovaných druhů konstatoval Keysselitz oba rody cizopasníkův u ryb Lota vulgaris, Leuciscus idus, Leuciscus mtilus, pouze trypanosomy u Silurus glanis. Uvádím to pro úplnost dosavadních studií, jakkoliv Keysselitz zmíněných forem ani nepopsal, aniž udal jich systematických vztahů k známým už formám. Pokud jde o rod Trypanosoma existovalo několik znaků, které byly různými autory uváděny jakožto specifikující charaktery. Tak na př. znakem takovým byla granulovanost plasmy (T. granulosum). Že však tato není znakem dostatečným, dokazuje především to, že přítomnost hojných velikých gramdí není charakterem, který by se vyskytoval při XVIII. každé infekci zmíněné specie a u -^^ech individuí cizopasníků, jak jsem s jistotou zjistil při srovnávání různých infekcí úhořů. Za druhé granulo- vanost je znakem, který stejnou měrou jako u sp. Trypanosoma granulo- sum je vlastním všem mnou dosud pozorovaným druhům (viz na př. T. II., fig. 13.), a vystupuje pravděpodobně v určité době vývoje. Dalšími specifikujícími znaky byly velikost, tvar a poloha kineto- nukleu a trofonukleu, délka a šíře těla, zvlnění undulující membrány a délka bičíku. Sledujeme-li již jenom u téže specie t3^o poměry a máme-li zření ná'^échna stadia vývoje, růstu, vidíme, jak variabilními jsou t3rto znaky. Velikost kinetonukleu varimje velmi málo u různých druhův a jeho poloha je ve většině případů závislá na fixaci (srovnej T. II., fig. 2. a fig. 10.) . Velikost trofonukleu odpovídá rovněž růstu. Uváděti jeho polohu jakožto rozlišující charakter (což udávají Laveran a Mesnil jako typický rozdíl pro sp. T. Danilevskyi a T. tincae) má asi tutéž oprávněnost jako předešlé znaky. Jakkoli jsem tohoto rozdílu u zmíněných specií nezna¬ menal, uvádím na vysvětlenou, že poloha trofonukleu u téže specie a při téže infekci velmi varimje (srovnej T. II., fig. 3. a fig. 9.). Co se týče pak zvlnění undulující membrány a délky volného flagela, jsou oba tyto znaky výsledkem činnosti krajového vlákna a momentní polohy v době fixace. Na základě těchto všech fakt se domnívám, že cytologické rozdíly tkví v rázu nákazy. Zůstává tedy poslední znak rozlišující a tím je délka těla (měřena o\^em ve všech rázech infekce). Vezmeme-li tento znak za rozlišující, pak lze celou tu radu specií restringovati na dvě skupiny: skupina prvá obsahuje Trypanosoma granulosum, T. cobitis, T. bar- batulae, skupina dmhá pak specie ostatm'. Znak „velikost" mímm tu ovšem jako znak dospělých stadií. . Dle toho prvá skupina se vyznačuje největší délkou, která je znakem konstantním. Ri tom T. granulosum se od T. cobitis a T. barbatulae Itóí menší šíří. Větší ještě identita je ve skupině druhé, kterou asi typicky repre¬ sentuje přechodní forma T. percae. Průměrná velikost této skupiny měří i s flagelem 50 |i. Vyskytují-li se v této skupině jisté nepatrné rozdíly ve velikosti těla neb délce bičíku, dlužno věc vysvětliti především tím, že na př. specie Brumptovy byly měřeny za živa, kdy veliká po¬ hyblivost a méniivost těla tyto nepatrné diference připouští; za druhé rozdíly velikosti dlužno vysvětliti rázem nákazy. Tak jsem na př. shledal identitu (již ostatně Minchin sám připustil) sp. T. Danilevskyi a T. tincae, šlo-li u obou o mírné, chronicky probíhající nákazy, tudíž infekce téhož rázu. Srovná vá-li se však u jednoho dmhu formy při nákaze akutní, u druhého při nákaze mírné, objeví se vždy jisté rozdíly velikosti. Při tom jsem konstatoval, že dospělé forniy pn chronické, mírné nákaze dosahují značnější velikosti než tytéž formy při infekci akutní. Toto faktum jsem zjistil jak při srovnávání různých druhů, tak i při srovnávání forem z růz¬ ných nákaz u téže specie. XVIII. Domnívám se, že příčinou toho je mnohonásobné dělení se parasitů při akutních nákazách, čímž se průměrná velikost zmenšuje, kdežto při mírných infekcích vegetativní růst převládá nad činností kinetickou. Kromě toho je závažným pro rozlišování specií jednak příbuznost hostitelů (ryby kaprovité — pískořovité) jednak přenášeč nákazy (pisci- koly u prvých, Hemiclepsis u C. fossilis, C. barbatula, Anguilla flu- viatilis). U rodu Trypanoplasma byly vedle velikosti specifikujícími cha¬ raktery hlavně tvar a velikost kinetonukleu, délka bičíkův a počet karyo- somů. Tak na př. jedním ze specifikujících znaků Minchinovy sp. Try¬ panoplasma Guerneyorum jest ovální, v podélné ose silně zkrácený, až sférický, kinetonukleus. Oprávněnost toho vyvrací faktum, že ovální až sférický kinetonukleus je znakem všech mladých vývojových stadií (vizT. I., fig. 4). S druhé strany sám jsem nalezl u téže specie dospělé formy s protáhlým, hůlko vitým kinetonukleem. Je tedy pravděpodobné, že tu Minchin specifikoval dle znaku mladých forem, jakoby tu šlo o stadia dospělá. Jak dalece je délka bičíků rozlišujícím charakterem (T. Borreli), ukázal již Keysselitz. Znovu k tomu podotýkám, že u rodu Trypano¬ plasma je proměnlivou specielně délka zadního, vlečného bičíku (srovnej tabulku specií). Jeho délku jak za živa, tak i po fixaci dlužno vysvětlovat! momentním zvlněním undulující membrány (krajového vlákna) a smrště¬ ním těla. Domnívám se, že toto krajové vlákno je volným orgánem, který se pohybuje v jakémsi záhybu periplastu, takže počet jeho vln v těle parasitově podmiňuje současně délku jeho volného konce mimo tělo. Tyto délkové diference vystupují jmenovitě při srovnání mladých a dospě¬ lých vývojových stadií. Že ani počet karyosomů (Minchinovy specie Trypanoplasma Guer¬ neyorum a T. Keysselitzii) nemůže býti znakem specifikujícím, ukazují moje nálezy na formě T. barbatulae, kde se týž zjev objevuje v určité fázi infekce a je výsledkem dělení trofonukleu. Zbýval by tedy opět jen znak velikost, jejž jsem, pokud mi to ma¬ teriál dovolil, stejně srovnával u tohoto rodu jako u rodu Trypanosoma. Měřením všech vývojových stadií v periferní krvi sp. Trypanoplasma cyprini (Borreli) a vývojových stadií sp. T. barbatulae jsem shledal, že veškerá stadia prvé specie dosahují V3 velikosti specie druhé (pre¬ paráty s akutními infekcemi T. cyprini mi ochotně zapůjčila prof. Dr. M. Plehn). Jakkoliv jsem tedy ve všech formách vývoje shledal rozdíly veli¬ kosti, připouštím možnost, že tyto rozdíly byly způsobeny asi akutnější povahou nákazy u T. cyprini. Je totiž pravděpodobné, že tu platí totéž, co jsem řekl při rodu Trypanosoma, že totiž mnohonásobným dělením se velikost zmenšuje a v průměru nedosahuje té výše jako u nákaz mír¬ nějších aneb dokonce chronických. Tímto faktem jakož i tím, že mnohé XVIII. 8 ze specií v tabulce udané byly méřeny za živa, dlužno dle mého názoru vysvétlovati diference ve velikosti různých druhů těchto forem a pro definitivní rozřešení této otázky je nutná prešná kontrola ve všech sta¬ diích vývoje a všech rázech infekce. Takovouto kontrolou jsem zjistil, že sp. Trypanoplasma cyprini Plehn a T. Keysselitzii Minchin jsou sy- nonymem sp. T. Borreli Lav. et Mesnil právě tak jako moje specie T. mag- num je synonymem T. barbatulae Lég. Resumuji tedy tato fakta v ten smysl, že formy obou rodů, cizo- pasící v krvi sladkovodních ryb jsou nejvýše druhy biologickými, systema¬ ticky vzato však pouze varietami jedné a téže specie. Kloním se tedy, pokud se týká rodu Trypanoplasma k názoru Keysselitzovu a rozšiřují tento i na rod Trypanosoma (Trypanoplasma pisrium a Tiypanosoma giscium). Trypanoplasma varium [harbatulae) Lég — vývoj. — Synonymum: Trypanoplasma magnum Brein. — Jako začátek recidivy dlužno vyznačiti dělení dospělých forem, čímž povstávají mladá stadia (zvaná indiferentní), která každou recidivu charakterisují. Tato nejmladší v>'vojová stadia liší se již za živa menší velikostí a jemně granulovanou plasmou, která má slaběji zelenavý nádech než formy dospělé. Těmto formám je též vlastní pomalejší pohyb než stadiím dospělým a podobá se do jisté míry pohybu vývojových stadií v zažívacím traktu piscikol. Rovněž ono typické rozčlenění na základní kmen těla (entoplasmu) a undulující membránu (ektoplasmu) tu není ještě vyvinuto. Na barvených preparátech (Giemsova methoda) jeví tyto formy (T. I., fig. 1., 2., 3., 4., 5.) tuto strukturu: Plasma je hyalinní, jemně alveolární, téměř homogenní a barví se světle modrým nádechem. Jen velmi zřídka se objevují v plasmě červeno- fialově zbarvená zrnka, lokalisovaná obyčejně v zadní partii těla. Za to typick5m znakem (zvláště hojně při některých recidivách) jsou značně veliké vakuoly. Tyto, jak jsem pozoroval u forem při dělení, za živa se pohybují v plasmě, nejvíce opět v zadní partii těla a zdají se odpovídali oněm vakuolám, jež Reichenow u r. Karyolysus vykládá jakožto vakuoly s neservními látkami. Jich obsah je difusně barvitelný. Jich velikost je riizná a obyčejně závislá na jejich počtu. Pevn5hn charakterem již u těchto nejmladších stadií je však jediná vakuola ležící obyčejně u předního konce kinetonukleu. Jest typickým znakem tohoto rodu, jak jsem již ve své prvé práci poprvé naznačil, což nejnověji potvrzuje Gelei u Trypanoplasma dendrocoeli Fantham. Jakkoli plasma je v celku hyalinm', lze již u těchto mladých stadií pozorovali, že je v zadní partii tQa (viz T. I., %. l.,2.) hustší a temněji se barví než v přední partii tělesné, kde její zbarvem' je vždy tónu svět¬ lejšího. XtUl. 9 Právě tak jako plasmou jsou tyto formy význačné oběma svými jádty. Je to především kinetonukleus (blefaroplast), který tyto formy ostře odlišuje od dospělých stadií. Je totiž značně krátký, při čemž mu přibylo šíře tak, že mnohdy je ovální až kulovitý (viz T. I., fig. 4. a srovnej Minchinovu sp. T. Guemeyoram). Má tenkou, jadernou blánu a uvnitř temně červeně až fialověmodře zbar\'ené těleso (kaiyosom), kolem něhož je světleji zbarvená část tekutá vnější. Ta vnitřní kompaktní část jeví se riizně dle stadií procesů v něm se odehrávajících buď jako jediný sou¬ vislý útvar neb v podobě fragmentů. Nejzajímavější struktura má však trofonukleus, kteiý' je v prů¬ měru k tělu a kinetonukleu značně veliký a spíše kruhového než oválného tvaru (viz T. I., fig. 4.). Má zřetelnou blánu (viz T. I., fig. 1., 2., 4.) a jeví v základní hmotě, ríižově zbarvené, zrnka značně veliká, na nichž při silných zvětšeních lze rozeznati jakýsi světlejší podklad a pak syté se barvící hmotu na prvý se vázající (linin a chromatin). Sestavení těchto zrnek je obyčejně ve tvaru věnce na periferii, může však býti i nepra¬ videlně roztroušené (T. I., fig. 3.), — Karyosomu jsem v této fázi jaderného vývoje nikdy neznamenal (srovnej Keysselitz). Dělící formy těchto mladých stadií jsou přes značný počet cizopas- níkii velmi řídké. Dělení jest obyčejně v začátcích a týká se buď kineto¬ nukleu (T. I., fig. 20.) nebo záleží ze zřetelné kinese trofonukleu (T. I., fig. 5.), při čemž znovu vystupují v dceřinných jádrech ona veliká chro- matinová zrnka. Kinese tato je provázena dělením se undulující mem¬ brány a předního flagela. Při silnějších infekcích počet těchto mladých forem převládá. Další VTy^voj těchto stadií representují formy, které velikostí stojí asi ve středu mezi mladšími a dospělými stadii. Změny tímto vývojovým růstem pro¬ dělává při tom jak plasma, tak i obě jádra. Plasma je hustší, banitelnější a objevují se v ní již hojnější a větší granula. Ony vakuoly, typické pro předešlá stadia, buď mizejí neb (a to většinou) jim růstem značně ubylo na velikosti. Rozčlenění na temněji zbarv^enou entoplasmu a světleji zbarvenou ektoplasmu je již zřetelné (T. I., fig. 6.). Změny, odehrávající se v jádrech, záleží v tom, že kineto¬ nukleus se protahuje do délky, při čemž pozbývá své dřívější šíře; v trofo¬ nukleu ona veliká chromatinová zrnka pozbývají své individuality, roz¬ ptylujíce se v menší sytě červeně zbarvená zméčka, pravidelně po celém jádře roztroušená (na význam toho poukáži v závěrečné kapitole). Další pak růst těchto přechodních forem vrcholí ve stadiích dospě- Již za živa lze tyto dospělé formy zřetelně rozeznati od jiných stadií jejich velikostí, pomalejším pohybem a značně hustší plasmou, která jeví zelenavý nádech. Na barvených preparátech vystoupí v plasmě značná granulovanost, jmenovitě v zadní partu těla. Granula, která jsou roz¬ troušena po celém těle, dosahují někdy u těchto dospělých stadií velikosti blefaroplastu tiypanosom a barví se íialově-červeně. Ona cylindrická XVIII. granula, která Léger u této variety popisuje, jsou asi náhodným cizo- pasným zjevem, jejž jsem pouze v jediném případe z velikého počtu svých preparátů nalezl. Vakuoly v plasmé téchto forem vyskytují se v nepo¬ měrně menším počtu a jsou značně menší, při čemž jich obsah je modro- růžově zbarven. Za to však neobyčejně zřetelně vystupuje tu vakuola u kinetonukleu, která leží bud po straně kinetonukleu (T. I., fig. 15., 10.) neb před ním. Její obsah se barví žlutohnědě. Častým zjevem jsou v plasmě probíhající bud světle neb silněji růžově zbarvené, podélné pruhy, myo- nemy, které se táhnou souběžně s krajovým vláknem. Rovněž velmi častým (specielně krásně po barvení fuchsinem amethyl- violetí) znakem těchto dospělých stadií je chromatický zbarvené vlákno, jež jest asi tak silné jako vlákno krajové a probíhá od předního konce kinetonukleu souběžně s undulující membránou, spíše blíže ventrální straně než dorsální. V některých případech se přikloňuje ke krajovému vláknu (T. I., fig. 9.) takže vzniká dojem, jakoby šlo o děhcí se stadium. Toto centrální vlákno, které Keysselitz popisuje jako dvojitou centrální fibrdu, má asi po mém názoru jakýsi podpůrný význam pro přední partii těla, která je význačná hyalinní plasmou, a domnívám se, že bude po¬ dobným útvarem jako „Axialfilament" tiypanosom a jiných flagelátů. Že by tato fibrila vznikala v zadní partii kinetonukleu, jak tvrdí JoUos proti Keysselitzovi, nemohu potvrditi; naopak shledal jsem ve všech případech totéž co Keysselitz, totiž že vznik její dlužno hledati u jeho předního konce. Kinetonukleus těchto dospělých stadií je na vrcholu svého růstu a charakterisuje tyto formy svojí značnou délkou, probíhaje při ventrální straně těla, jen výjimkou (T. L, fig. 8.) zabíhaje svým distálním koncem do nitra plasmy. Vnitřní jeho struktura je podobně jako u mladých forem různá dle toho, v jaké fázi dějů se právě nalézá. Má opět zřetelnou blánu a ve světleji zbarvené zóně vnější leží bud podélný kompaktní útvar, temně zbarvený, nebo fragmentovaný v různý počet tělfeek (T. I., fig. 22a). Za živa lze na něm pozorovali pravidelné smršťování, kterým asi řídí pohyby předního flagela a krajového vlákna. Barvitelnost kinetonukleu je stejně jako tr^^panosom daleko větší než trofonukleu. Jako východisko pro porozumnění struktury trofonukleu pova¬ žuji stadia, ii nichž se jádro blíží jádru oněch přechodmch, kdy totiž jeho struktura záleží z nepatrných zrníček chromatický zbarvených v zᬠkladní, nepatrně barvitelné hmotě pravidelně roztroušených (T. I., fig. 6.). V dalším vý-voji se chromatická hmota koncentruje v centru nebo zřídka na póle jádra v karyosom. Jádro v tomto stadiu má zřetelnou blánu; vy¬ tvořením se kaiyosomu vznikla světlá zrna kolem něho, jež se barví oby¬ čejně slabě růžově, což by ukazovalo, že v ní je přítomno nepatrné množství chromatické substance. Struktura karyosomu zdá se při velmi silném zvětšení býti sbžena z velmi nepatrných, chromatických tělísek, která dohromady splývají XVIII. 11 v jediný sférický neb ovální útvar kaiyosomový. V této formě není vidéti nijakých jiných útvarů v karyosomu (T. L.fig. 7.). Naproti tomu u jiných individuí lze zcela zřetelně zříti v něm malé, sférické tělísko, sytě chroma¬ tický zbarvené, což je centriola, jež je v době klidu skryta v karyosomu (T. I., íig. 18.). Dosti zhusta se vyskytují stadia, u nichž rozlišení na vnější zónu a na karyosom mizí tím, že tento vyplňuje celé jádro. Dělení trofonukleu u těchto dospělých stadií počíná se tím, že z ka¬ ryosomu vystupuje ono sférické tělísko, centriola, která se staví polárně. Tento zjev vystoupení centrioly je poměrně častý a již při slabším zvět¬ šení patrný pro neobyčejně sytě červené její zbarvení (T. L, fig. IL). Toto vystupování centrioly upomíná velmi na podobný zjev Hartmannem a Chagasem pozorovaný u Haemogregarina Lutzi a ještě více na vyobra¬ zení Moroffova u Adela zonula (viz Hartmann). Proti tvrzení Hartman- nově jsem ^^ak nenalezl nijakého spojovacího vlakénka s kaiyosomem. Další fází dělení je rozdělení centrioly ve dvě, jež s počátku zů¬ stávají na jednom pólu (T. L, fig. 12.), ale pak se rozestupují na oba póly karyosomu (T. I., fig. 13.), Tato fáze úplně souhlasí s vyobrazeními Mo- roffovými (viz Hartmann, Fig. 3., II. b; srovnej Minchinovo vyobr. 68.). Na to následuje diferencování se karyosomu v chromatická tělíska, kte¬ rýžto zjev \^ak (snad vlivem osmiové fixace) jen velmi zřídka lze sledovati s naprostou zřetelností. Stadia s ekvatoriální destičkou jsem dosud ne¬ nalezl. V telofasi se pak hmota chromatická rozestupuje na oba póly a shromažďuje se kolem centriol, jež v sobě uzavře. Tak dostáváme po¬ sléze stadia, kde má individuum již 2 oddělená jádra, v nichž však chro¬ matická substance je v téže formě jako u mladý^^ch stadií, totiž ve způsobě velikých zrnek (T. L, fig. 15.). Velmi častý je zjev, kdy se v nově rozdělených jádrech seskupí chromatická hmota hned v karyosomy (T. I., fig. 14.), což se mnohdy děje již v telofasi. Toto upomíná na Minchinova pozorování u variety T. esocis a Gelei-ova u T. dendrocoeli, kde se přihází velmi zhusta. Zdali i v tomto případě u naší variety dochází k zřetelnému rozdiřerencování se karyosomu v těhska obdobná chromosomům teprve po kinesi, jak to pozoroval Gelei, Či zda nerozlišení karyosomu v době dělení v chromo- somy, je zaviněno fixací a přebarvením, nemohu dosud pro poměrně řídká stadia dělení rozhodnout! — a zůstává mi směrodatným pro po¬ souzení vývoje jádra fakt, že rozdělená jádra dospělé formy (T. I., fig. 15.) mají stejnou granulovanou strukturu jako jádra stadií mladých. Dělící stadia těchto dospělých forem se vyskytují velmi zřídka na fixovaných preparátech a ukazují rozdělené již trofonukley, ležící při undulující membráně. Ostatní fáze dělení jejich jsem pozoroval v rych¬ lých kulturách, kde již po 12—18 hodinách se hojně objevují. Materiál kultivovaný záležel výhradně z dospělých forem slabší, chronicky probíha¬ jící nákazy. Děhcí se individua štěpí se po délce těla, při čemž ustavič- XVITI. 12 ným pohybem vzniká dojem, jako by tu bylo více individuí sestavených v rosetu, což vzniká tím, že nerozdělená zadní partie těla s rozštěpenou částí přední je tvaru Y. V dalším průběhu dělení se individuum rozštěpí úplně ve 2 individua, která spolu ještě souvisejí téměř celou Šíří zadní partie a provádějí pohyby směřující proti sobě a k úplnému se uvolnění. V zadní partii obou individuí lze zříti hustší plasmu a různý počet světlo- lomných vakuol a malých granulí, odrážejících se od ostatní plasmy. Za¬ jímavým zjevem v té době, kdy již je dělení u konce, je fakt, že se jedno z individuí přichycuje krvinek pomocí předního bičíku. Proti tomuto fixování se na krvince provádí druhé individuum trhavé pohyby, jimiž se posléze obě individua od sebe úplně oddělí. Nove vzniklá individua mají as polovinu velikosti stadií dospělých a pohybují se, jak jsem se již svrchu zmínil, podobně jako vývojové formy ze zažívací roury piscikol, kterýžto pohyb se s počátku velmi podobá pohybu spirilovému, j^i čemž zvláště krásně vyniká činnost undulující membrány. Tento pohyb se vyznačuje také tím, že není při něm oněch smrskujících pohybů, podmí¬ něných činností myonemů, jak tomu jest u stadií dospělých. I takto již rozdělené formy mají, jak již Keysselitz konstatoval, zřejmou tendenci přichycovati se červených krvinek předním flagelem, při Čemž činností undulující membrány tělo se protahuje do délky a tvoří mírné, pravidelné vlny. Změn vnitřní struktury, týkajících se mitosy trofonukleu a kinetoniikleu, jakož i vzniku bičíků jsem in vivo nemohl bezpečně zjistiti. V dospělých stadiích vrcholí současně vývojový cyklus, pokud se odehrává v krvi ryby ; Keysselitz, který prvý popsal podrobně vývojový' cyklus rodu Trypanoplasma, se domnívá, že již v těle ly^by děje se v těchto dospělých stadiích rozlišení na samčí a. samičí gamety. Dle něho se roz¬ lišují t3do dvě pohlavní formy od sebe takto: gamety samičí mají slaběji vyvinutý (méně barvitelný) kinetonukleus a poměrně veliký trofonu- kleus, gamety samčí mají naproti tomu silnější kinetonukleus a relativně malý trofonukleus, kromě toho pak jasnější plasmu s menším množstvím leservních látek. Připustíme-li tyto znaky za rozlišující, pak by samičí gametě odpovídalo individuum vyobrazené na T. L, fig. 10. a samčí indi¬ viduum na T. I., fig. 9. Toto bylo by však spíše náhodné a libovolné, ježto, shmu-li celý svůj dosavadní materiál, musím přiznati, že tyto rozl&)vací pokusy by byly více předpokládané než všeobecně platné. Na velikém počtu svých preparátů naší variety jsem se zabýval studiem tohoto pohlavmTio rozlišení dospělých stadií a shledal jsem, že znaky Keysselitzem udávané tak značně varirují, že jich jako naprosto pevného vědeckého kriteria nelze přijmouti. Ani při takových nákazách, které Keysselitz považuje za zvláště příznivé pro další v^'voj v pijavce, kdy totiž se v peri¬ ferní krvi objevují výhradně typické dospělé formy, jsem nemohl konsta- tovati chrarakterův, které by byly pevně přijatelné jakožto kriteria pohlaví. XVIII. 13 Ostatně, srovnáme-li Keysseliizova vyobrazení č. 53. a 54., jakož i č. 57. a 58. je patrno, že ani tu autorem udávané rozdíly nevystu¬ pují přesvědčivé. Mimo to je jisto, že tato dospělá stadia jsou materiálem, z něhož se rekrutují nové mladé formy při recidivách, čímž se tedy onen pohlavní ráz paralysuje. Dále je zjištěno, že tyto formy dospělé prodělávají další svůj vývoj v těle druhého hostitele, pijavky. Keysselitz tvrdí, že ona mladá indiferentní stadia při tomto přechodu do zažívací roury piscikoly hynou, kdežto ona gameto vá stadia se kopulují. Dlužno proti tomuto tvrzení uvážiti především to, jak se tyto cizo pasné formy chovají při změně media. Tu je zjištěno (srovnej kultivaci), že reagují silným dělením. Za druhé je dlužno vžiti v úvahu pozorování Légerovo, jenž, sleduje vývoj naší variety v pijavce Hemiclepsis, konstatoval sice, že mladá stadia hynou, že však naproti tomu stadia dospělá prodělávají hojné dělení, načež teprve během několika dní objevují se rozlišené formy dvojího rázu (pohlavní rozlišení?). Uvážíme-li tedy tato dvě fakta a mimo to Jollosiiv poukaz na kopulativní zjevy Keysselitzem udávané a pozorování Ro- bertsonové, ptám se, kde že je individualita gamet? A tak se domnívám, že, je-li možno vůbec mluviti o kopulačních jevech v druhém hostiteli, lze nejvýše připustit! ten výklad, že tato dospělá stadia by mohla před¬ stavovat! gametocyty, které v zažívacím traktu pijavek dělením pro¬ dukují teprve polilavní, kopulace schopná stadia, a nikoli tedy přímo gamety. Znovu však zdůrazňuji, že tento v>'klad, jímž by se též vysvětlila ona nesnadnost rozlišení pohlaví u forem v periferní krvi, závisí na tom, zda vůbec kopulace u těchto forem existuje. (Srovnej Mendeleeffovy nálezy!) Dlužno se zmíniti o stadiích involučních, jež v> stupují za podmínek pro další život parasitů nepříznivých, totiž těsně před nebo po smrti hostitelově. Zajímavo je, že jsem pozoroval tato stadia i v té době, kdy ještě byl krevní oběh infikované r^^by v normální činnosti, kdy však již pravděpodobně jisté změny v krvi se odehrávédy, na něž cizopasníci touto formou reagují. U ryb, jichž krev jsem zkoušel několik hodin před smrtí (jednalo se o nákazy chronické s malým počtem cizopasníků), objevují se tato stadia současně se stadii dospělými, která mají ještě normální charakter. Hlavní změny záleží v pohybu a tendenci nabývati kulovitého tvaru. U ryb však, které byly zkoumány 1—2 dny po zajití, tyto involuční formy již převládají. Pozorovány za živa ihned se odlišují jiným po¬ hybem, jejž lze charakterisovati spíše jakožto vířivý. Je značně rjchlý, při čemž hla\Tií úloha připadá předmmu flagelu. Plasma je hustá, hojné zrnitá a obsahuje četné veliké vakuoly (T. I., fig. 16.), jichž obsah je di- fusně zbarven. Tělo parasitovo se zakulacuje a činnost krajového vlákna se seslabuje tak, že nenalézáme na krajovém vláknu obyčejně vln. V dalším stadiu se pak ovinuje ekvatoriáhiě kolem, kulovitého těla (T. I., fig. 16.). Nějakých redukcí degeneračmch jsem nepozoroval ani v kineto- nukleu ani v trofonukleu. Obě jádra zdají se však míti tendenci sobě XVIII. se přiblížili a lokalisovati se v centru sféry. V pozdějším stadiu mizejí stopy po krajovém vláknu (T. I., fig. 17.). Tyto zjevy do jisté míry souhlasí s pozorováním Mendeleeff-Goldbergové na žabích trypanosomech. Naproti němu však jsem ani v jediném případe nepozoroval úplného rozpadu, o němž zmíněný autor šíře vykládá. Ani dva dny po zajití nakažené ryby jsem nenalezl rozpadávajících se cizopasníků, jakkoli připouštím, že se tak později děje, což lze snad vysvětlili větší resistentností těchto forem. S druhé strany však není vyloučena naprosto možnost, že tyto formy, podobně jak jsem pozoroval u vývojových forem v pijavkách, mohou v době dočasně nepříznivé vésti k trvalým stadiím v útrobních orgánech. Tížeji lze tuto eventualitu připustili u stadií v krvi ryb zašlých. Soudě dle jiných pozorování (Mendeleeff, Keysselitz) tato stadia při roz¬ kladu krve hynou, jsouce bez vlivu na šíření se infekce. Co se týče velikosti všech vývojových stadií této odiňdy, měří mladá stadia 15—25 {i délky těla — 18 (a bičík přední — formy intermedi- ámí 25 — 30 (a délky a formy dospělé 35 — 50 [a délky — bičík 18 — 22 {a. Ovšem jest přirozeno, že délka těla dospělých forem, což znovu zdůrazňuji, variruje dle rázu nákazy (srovnej T. I., fig. 14. z nákazy mírné a T. I., fig. 15. z nákazy silné). Ráz nákazy a její přenášení. Ráz infekce je v celku trojí: jsou to především nákaz>' akutní, kdy se v krvi cizopasníci nalézají v hojném počtu a při nichž převládají oby¬ čejně mladá stadia nad stadii dospělými. Takováto nákaza, nekončí-li smrtí infikovaného zvířete, přechází vývojem v infekci mírnější, která se charakterisuje tím, že při iď převládají formy dospělé. Rázu nejmíměj- šího jsou nákazy chronické, vyznačující se nepříliš hojnými stadii do¬ spělými, dosahujícími největších rozměrů. Jest o\^m jisto, že z těchto chronických infekcí vznikají za změny podmínek, o nichž se později zmíním, nákazy rázu akutního (recidivy) a naopak, že ze silných infekcí resistencí nakažené ryby povstávají infekce chronické. Za jakých okolností nastávají recidivy, není dosud přesně stanoveno, ale, soudě dle chování se těchto parasitů v zředěném mediu při kultivaci, je pravděpodobné, že za okolností analogických, kdy totiž kvantum vody v krvi se zvyšuje. Takovéto recidivám příznivé okolnosti nastávají, jak jsem se mohl přesvedčiti, u hladovících ryb, u nichž jsem se shledával jmenovitě s častými recidivami trypanosom. Konstatoval jsem nejsilnější recidivy u přezimujících, hladovících ryb v prvých jarních měsících, březnu a dubnu. V tomto jsem za jedno s míněním Keysselitzovým, který tyto jarní recidivy vysvětluje tím, že neustálý pohyb hladovících, přezimo- vavších ryb při hledání potravy vyčerpává jejich energii a přiváděje silné oslabení a anemii způsobuje tak impuls k množení se cizopasníků. Mimo to i pozorování téhož autora, že v době tření se cizopasníci jen pořídku vyskytují v krvi, kdežto po tření nastává nové množení, mohu XVIII. svými nálezy potvrditi. Zkoušel jsem 50 samic v době před třemm a ani u jedine jsem nenalezl stopy nákazy; naproti tomu u ryb, které jsem zkoušel po třem', jsem téměř v 90% stanovil infekci. Pokusů s odnímáním krve jsem nečinil. Lze tedy tato fakta resumovati v ten smysl, že biolo¬ gické minimum infikované ryby je současně existenčním optimem v krvi se nalézajících parasitů (srovnej závěry Mendeleeffo vy!). Z jiných impulsů, které snad vyvolávají recidivy, jest asi tempera- tura. Tolik je totiž jisto, že v letních měsících je infekce hojnější a častější než v době zimní. Ale ani zde nelze stanovit! pravidla, ježto mnohdy přicházejí na určitých lokalitách podmínky pro množení se cizopasníků příznivé i v době měsíců zimních. IVocentuálně jest infekce u Cobitid velmi značná. U Cobitis barbatula jsem ji shledával v letních a podzimních měsících v 80—90%, většinu ovšem rázu chronkkého. Pro srovnání uvádím, že jsem podobné poměry shledal i u C. fossilis, takže Mitrophanowem udávaná 99% nákaza u této ryby je zcela pravděpodobná. Vzhledem k převaze chronických infekcí lze velmi obtížně charakteri- sovati patologické znaky trypanoplasmosy již z toho důvodu, že při těchto vystupují oba rody současně v krvi. Je totiž dosud nerozhodnuto, který z obou rodů způsobuje vlastně onemocnění. Pro C. barbatula jsem shledal že sice při některých silnějších nákazách oba rody se početně sobě vy¬ rovnají a že dokonce recidivy trypanosom jsou častější, ale že pn akutních nákazách (jmenovitě u přezimovavších ryb), kdy infikované ryby jeví patologické známky onemocnění, převládá rod Tiypanoplasma. Z té příčiny a pak s ohledem na akutm' infekce trypanoplasmové, zaznamenané Keysselitzem a M. Plehn, kloním se k názoru Keysselitzovu, že vlastním působitelem onemocnění je rod Trypanoplasma. Z patologických zevmch známek uvádím jmenovitě bledost žáber a celého těla. Pouhým okem jsem rozeznal bezpečně infikované ryby, prodělávající recidivu, o čemž mne pak mikroskopická zkouška pře¬ svědčila. Dalším znakem onemocnělých ryb je zdržování se týchž při hladině a rychlé dýchám'. Zkoumal jsem při tom ryby i na jiné cizopasníky, hlavně myxosporidie, ale nález v té věci byl negativm'. Toto zdržování se při hladině, svislé, ochablé tělo a rychlé, středové oddychování jsem po2»roval jmenovitě u přezimovavších ryb, jež byly v jarních měsících zachváceny recidivou. Z patologických známek vnitřm'ch byla to hlavně anemie (nepříliš silná), ač dosti řídká. Změn patologických, uváděných Keysselitzem, jsem u C. barbatula neshledal. Ve všech případech jsem v^ak nalezl oba rody parasitů v moku cerebrospinálním. Proti těmto silným nákazám je zevně i anatomicky průběh infekcí c^onických úplně neznatelný. Ryby s chronickými infekcemi nejeví nijakých patologických známek a jsou proti apatickým rybám akutně infikovaným stejně čilé jako ryby infekce prosté. XVIII. Přenášení nákazy. — Pokud jsem zkoumal lyby chycené v přírodě, nenalezl jsem na nich ani pišcikol ani sp. Hemiclepsis. S druhé strany, pokud jsem chtěl exj^rimentálně osvétliti otázku, která z pijavek nákazu přenáší, neměly, jak jsem se již zmínil, tyto pokusy positivm'ho výsledku. Hemiclepsis se vůbec nepřich5d;ily, piscikoly pak s počátku jevily úplnou apatii (experimenty se dály v měsíci březnu a dubnu) vůči mřenkám, kdežto na kapříky se přissály hned. Teprve po delší době, kdy byly ve velkém počtu isolovány s mrenkami v malé nádrži, se na tyto přissávaly Poněvadž však šlo o piscikoly již akutní trypanoplasmosou stižené, nemohl jsem sledovati, nastalo-li v nich množení cizopasníků z mřenek. Rovněž pnpouštím, že negativní výsledek pokusů mohl býti podmíněn imu¬ nitou ryb. Z té příčiny, že moje dosavadní pokusy o zjištění přenášeče nejsou četné a positivní, zasluhují největší váhy v této otázce pozorování Légerova, třebas nebyla detailní. Tento autor pozoroval totiž v přírodě často prissáté Hemiclepsis na mřenkách a studoval další vývoj této odrůdy ve zmíněné pijavce (Hemiclepsis marginata), při čemž konstatoval, že v zažívacím traktu téže indiferentní stadia hynou, kdežto dospělé se množí. Po několika dnech se objevují velmi četná, malá stadia dvojího rázu. z nichž jedna jsou téměř vláknitá a představují dle autora formy mužské. ^ Tuto otázku zůstavuji svým dalším studiím. Zmíním se posléze o vědeckém označení této variety. Prvý ji popsal r. 1905 Léger pod označením Trypanoplasma varium, rozeznávaje dvojí druh forem dle rázu infekce. Při infekcích akutních převládaly malé indife¬ rentní formy, kdežto při infekcích chronických formy značně veliké s granulovanou plasmou. Jakkoliv týž autor neudal nijakých cyto- logických znaků specifikujících, nazval ji pouze dle dvojího rázu forem a klasifikoval ji dle vývojového cyklu, jakoby šlo při tom u každého rá^ nakazy o stabilní charakter. Z vylíčeného právě vývoje vysvitá, jak dalece je toto označení vhodné. Vývoj Trypanosoma barbatulae Lég. /T T" “ vyznačuje přítomností mladých stadií ti. 11., lig. 1., 2,), analogických oném u rodu Trypanoplasma. Tato jsou ]1Z na preparátech z čerstvé krve snadno rozeznatelná svým rychlým mrskav^ pohybem od stadií dospěných. Za živa z vnitřm' struktury jé zřetely ph sdném zaclonéní kinetonukleus v podobé sférického, svétlo- lomneho těliska; plasma je úplné čirá a postrádá onoho zelenavého ná- Na barvených preparátech (Giemsova methoda) je plasma zbar¬ vena homogenně, slabé modře. Jen velmi zřídka obsahuje malá, po celém XVIII. 17 těle roztroušená granula, zbarvená modročerveně. Valcuola u kineto- nukleu vj^stupuje opět jakožto typický charakter. Trofonukleus je většinou sfencký neb řidčeji ovální a má obdobnou strukturu jako ona mladá stadia tiypanoplasmová ; skládá se totiž z pravidelně rozestaveních velikých granuli, jež obyčejně vyplňují celý obsah jádra (T. II., fig. l.). Tato granula jsou sytě červeně zbarvena. Jen výjimečně se jeví jádro jako homogenní, temně zbarvený útvar (T. II., fig. 2.j. Ani u těchto mladých stadii jsem neshledal kaiyosomu, Kinetonukleus je pomérng značně veliký, tvaru sférického a sUně bamtelný, takže v něm nelze stano«ti nějakých vnitrních detailův. Růst těchto forem má v zápětí změny jak v plasmě tak i v jádře. Již za živa lze tato stadia růstu rozeznati od mladých pomalejším po¬ hybem, značnější délkou a bohatstvím plasmy. V několika případech jsem pozoroval v plasmě veliké, vakuolovité útvary sférického tvaru, sdně svěúolomné, jež se pohybovaly a cirkulovaly volně v zadní partii těla mezi oběma jádry. Zdali ty útvaiy jsou identické se sférickými granuly, o nichž se zmíním, a jsou-li to produkty v^^měny látek či de- generačm', nemohu rozhodnout!. Zbarvem'm objeví se v plasmě sUné, stejnoměrné granulování- tato granula se barvu tmavé modře. Vedle nich objevují se však v plasmě těchto stadií růstu granula větší, barvící se červeně až fialově. Jejich rozdělení není ske pravidelné (jsouť roztroušena po celém těle), přes to však se v největším počtu soustřeďují v partii mezi jádrem a předmm koncem těla (T. II., fig. 13.). Tato granula jsou pravděpodobně výsledkem asimilace. Zjevem odchylným a poměrné velmi řídkým je přítomnost velikých sférických granulí. Plasma je při tom skoro úplné homogenní a růžově zbarvena. Také u těchto granulí lze sledovali jisté lokalisování, jehož centrem je jádro. Někdy jsou sestavena v liniích paralelních s undu- lující membránou. Jich přítomnost souvisí se změnami, jež se odehrávají v jádře. Kdežto totiž se u normálmch, dospělých stádu nalézá v jádře sytě červeně zbarvený kaiyosom, u těch individuí, která mají ve své plasmě tato veliká granula, karyosom bud částečně nebo úplné se redukuje, při čemž trofonukleus nabývá větších rozměrův a jeví difusm' zbarvení! V některých pHpadech, kdy ještě nejsou granula vyvinuta v takovém množství a velikosti, lze ještě uvnitř jádra zřfti zbytek karyosomu (T. II., fig. 8.). Vrcholem těchto procesů jsou stadia, kdy granula jsou ve velikém počtu a značné velikosti přítomna. Tu pak již nelze v trofonukleu na¬ lézt! stop po karyosomu a jádro má vzhled degenerační (T. II., fig. 9.). Vzhledem k této souvislosti mám za to, že tato granula jsou vf- sledkem degeneračních změn v jádře, jež nejprve vedou k úplné degene¬ raci karyosomu a posléze k úplné degeneraci celého trofonukleu. Pro degeneraci mluví i změny v kinetonukleu, jenž má mnohdy porušené Rozpravy: Roí. XXI\'. Tř. II. Cb. 18. XVIII. 18 kontury a jeví menší barvitelnost. Též plasma je abnormální, jsouc rů¬ žově zbarvena a postrádajíc oněch modře a červeněfialově zbarvených drobných granulí, jež jsou typická pro individua normální. Považuji celý zjev za „volutinosu" (Swellengrebel) . Kinetonukleus u normálmch dospělých stadií nabyl větší velikosti a jest obyčejně sférický, temně zbarvený. Jeho vzdálenost od konce těla variruje na preparátech dle stažení plasmy v době fixace. Redukčních procesů jsem v něm neshledal. Za to trofonukleus je růstem podroben zajímavým změnám, jež v celku odpovídají tomu, co jsem naznačil u předešlého rodu. Jeho poloha v těle celkem variruje. Někdy je bližší předmmu konci těla, jindy opět zadnímu, většinou ležívá v centru. Přibylo mu velikosti a je většinou oválního než sférického tvaru. Proti mladým stadiím jest u dospělých jádro diferencováno na vnější zónu, světle růžově zbarvenou a vnitřní kompaktní, sytě červeně zbarvený karyosom. Vnější světlá část trofonukleu má jemnou strukturu a připouštím, že obsahuje, soudě dle zabarvení, nepatrné kvantum chromatinu v podobě neobyčejně malých zméček. Vnitřní část, karycsom, leží ve většině případů v centru jádra (T. II., fig. 2.), ale není vzácným případ, kdy leží na jeho pólu (T. II., fig. 6.). Co se týče ostatní struktury^ dospělých stadií, jsou to především myonemy (T. II., fig. 6.), které probíhají souběžně s krajovým vláknem, a pak ona typická vakuola. ležící u kinetonukleu. Malé vakuoly vyskytují se u těchto forem v podobné formě jako u rodu předešlého. V jediném případě jsem nabyl dosti široký, protáhlý útvar, probíhající v dorsální části těla a směrem k jádru se rozplývající. Soudě dle degeneračních zjevu celého individua, patří snad i tento útvar k týmž procesům de- ffeneračním ^ Ddid stadia této variety nejsou vzácná, ale ddení je provedeno obyčejné jen v trofonukleu, probíhajíc obdobně jako u r. Tiypanoplasma. Jakožto počátek dělení dlužno označiti stadia, kdy centiiola vstupuje a kaiyosomu a objevf se na jeho ptólu (T. II., fig. 14.). Toto stadium je relativné časté. Rozdělení centriol v prvé fázi, jako u trypanoplasem, jsem nenaleri za to však dosti často stadium, kdy obě centrioly jsou m pólech a chromatin je seskupen v ekvatoriální destičku (T. II. fig. 15.). Ostré odlišení vnějšího jádra obyčejně mizí, ač někdy i blána ještě v této fázi je normálně vyvinuta. RozdSené centrioly na pólech jsou viditelné jako temné body, kolem nichž jsou světlé dvůrky. Diferencování kaiyo- somu v chromosomy jsem nalezl pouze ve 2 případech (T. II., fig. 18.), ve stadiu equatoriální destičky nelze však bezpečně individúaHtu jich zjistiti, ježto se destička jeví jednolitě, temně zbarvená. Snad i zde vli¬ vem zbarvem' (či fixace?) toto rozlišení nem' patrno právě tak jako v telo- xvni. fasi, kdy dcerinný chromatin se objevuje na pólech v podobě karyo- somů. Tato stadia s rozdělenými karyosomy (T. II., fig. 10., 16., 17.) jsou poměrně častá a vyskytují se při téže infekci u velikého počtu individuí. Ostatní zjevy dělení jsem pozoroval v rychlých kulturách, kdež po několika hodinách nastává rapidní množení těchto stadií. Z vnitřních jevů lze při silném zaclonění velmi dobře pozorovali rozdělení kineto- nukleu ve dvě světlolomná, sférická tělíska, která se záhy značně daleko od sebe rozestupují. Při tom se zadní partie těla poněkud rozšiřuje. V dal¬ ším průběhu se individua štěpí podélně a vznikají tu opět podobné útvary jako u trypanoplasmy v podobě Y. Mrskavý'mi, prudkými pohyby děh'- cích se stadií vzniká chvílemi dojem multiplikačnflio dělení. Též u rozdělivších se mladých trypanosom jsem pozoroval tendenci přichycovati se erythrocytův a leukocytův, a v jednom případě jsem shledal, že cizopasník pronikl krvinkou, což v druhém případě se mi potvrdilo na fixovaném preparátu. Dospělá stadia uzavírají vývojový cyklus v periferní krvi. Na¬ skýtá se nyní otázka, lze-li v nich spatřovali formy pohlavní. Z všeobecných kriterií pohlavního rozlišování uvedu názory v. Pro- wazkovy, Dofleinovy a Hindle-ovy. Dle Mayera v. Prowazek rozlišuje pohlavní formy takto: a) Formen mit einem nicht scharf umgrenzten Kern und zahl- reichen Granulationen ; b) etwas schmálere, manchmal dunkler blau sich fárbende Indi- viduen mit einem scháríer umgrenzten, lánglichen, chromatinreichen Kem; * c) Formen, deren Korper gedrungener, massiger ist; das Proto- plasma ist deutlich, gleichmáBig alveolár, und fárbt sich nach Giemsa in einem eigentúmlichen, transparenten, himmelblauen Farbton. Der Kem ist deuthch rund, sukkulent und die brockeligen Chromatinkórachen liber ein weitmaschiges Geriist verteilt. Při tom forma h) značí samčí, forma c) samičí individua, kdežto a) značí typ indiferentm'. Doflein naproti tomu uvádí tato kriteria: fl) Individuen mit reinem, reservestoffarmem Plasma, von langer, schlanker Form, mit extrem ausgebildeten Bewegungsorganellen, groBen Blepharoplasten, vielfach auch im Verháltnis zum Plasma reichlicher Kerasubstanz, aber mit absolut kleinem Kern, im ganzen sperraato- zoenáhnliche Individuen; h) Individuen mit stark granuliertem, reservestoffreichem Plasma, von breiter, gedrangener, oft plumper Form, mit gering ausgebildeten Bewegungsorganellen (kurzer Geifiel, schmaler, undulierender Membrán), kleinen Blepharoplasten, groBem Kem; c) Individuen mit mittleren Eigenschaften. 2* XVIII. Formy a) a h) značí pohlavní formy (prvá typ samčí, druhá typ samičí), forma c) typ indiferentní. Jakožto nejplatnější je pro naši otázku názor Hindle-ův, protože je v něm charakterisováno rozlišení forem pohlavních v krvi hostitelově, a nikoli v zažívacím traktu přenášeče. Hindle rozlišuje opět tri formy: samčí, samičí a indiferentní. Dle něho samici individua („stumpy forrns") se vyznačují tím, že zadní konec těla je tupý, zaokrouhlený a celé tělo v poměru k značné šíři je velmi krátké. Bičík a undulující membrána jsou vyvinuty velmi slabě. Plasma se barví velmi hustě a obsahuje četná chromatická granula; kinetonukleus je velmi veliký, trofonukleus rovněž a je v podobě kulatého váčku, kterýž uvnitř chová sférický centrosom ( = karyosom?), jenž je dvakrát tak veliký jako u forem indiferentních. Formy samčí („long forms") jsou naproti tomu delší, štíhlejší a jich zadní konec je zašpičatělý. Bičík i undulující membrána jsou velmi dobře vyvinuty. Plasma se barví méně hustě a neobsahuje oněch chromati¬ ckých granulí. Kinetonukleus je malý, trofonukleus je pak v podobě protáhlého, oválného váčku, jenž má uvnitř malý, zřetelně rozlišený centrosom. Srovnáním těchto tří různých stanovisek rozl^ovacích je patrno, že si tato v typických někteiy^ch charakterech odporují, jmenovitě v ohledě jader, jež při kopulaci jsou pak nej důležitějšími komponentami. Pokud jsem studoval u forem, přicházejících v periferní krvi, tyto rozlišovací charaktery, jest mi přiznati, že jsou velmi labilní. Tak ku př. ono tupé zakončení těla jest jistě v mnohých případech zaviněno momentní stažitelnosH v době fixace (jmenovitě pro fixaci alkoholem abs. a methylalkoholem) i u těch individuí, jimž bychom dle jich jaderných poměrů přisoudili samčí pohlaví; naopak formy, které jeví znaky pohlaví samičího (granulovanost, poměry jader), zakončívají dlouze, protáhle. Rovněž tak délka volného flagela a zvolnění undulující membrány je ve velmi četných případech odvislé od jich činnosti v době fixace V té věci odkazuji znovu na to, co jsem řekl v té příčině o rodu Trypano- plasma. Ani hojnost granulí a reservních látek není znakem, jenž by se konstantně objevoval u forem, které by ostatními svými znaky jevily ráz samičího pohlaví. Co se pak týče velikosti kinetonukleu, měřil jsem za tímto účelem značné množství individuí, srovnávaje při tom i ostatní charaktery autory^ udávané, a zjistU jsem, že tyto mzdfly velikosti bud (a to většmou) neexistují vůbec anebo v míře tak nepatrné, že jich pro přesné vědecké zjišťování nelze bráti v úvahu. A právě tak vyzní i rozdíly vtrofonukleu, týkající se velikosti karyosomu, jež je, jak většina autorův udává, podmíněna větším nebo menším zhuštěním chromatické substance. Také tento znak jsem shledal tak variabilní, že ho nemohu bráti v úvahu. Důležitější je však faktum, že tento nedostatek přesných rozlišo¬ vacích znakův obojího pohlaví je vysvětlitelný, uvážíme-li, že tato stadia, XVIII. 21 jakožto pohlavní označovaná, nepřecházejí, jak ukazují nálezy Brumptovy, v zažívacím traktu pijavek v kopulaci, nýbrž prodělávají četná za sebou jdoucí dělení. Podobně ukazují i nálezy Robertsonové a Francovy a j. Nenastává-li tedy přímo kopulace, nýbrž četná dělení, mám za to, že nelze pak mluviti o individualitě gamet a připomínám tu znovu to, co jsem již řekl o pohlavních formách u rodu Trypanoplasma: že totiž, existuj e-li vůbec kopulace v definitivním hostiteli, mohlo by se mluviti nejvýše o gametocytech, nikoliv však o gametech. Přirozeně sem spadá i otázka existence typu indiferentního. Tento typ je po mém soudu ve svých znacích problematičtější než formy po¬ hlavní. Domnívám se, že „Formen von mittleren Eigenschaften“ jsou jen přechodními stadii růstu. Nehledě k svým vlastním nálezům, na jichž základě tvořím stupnici vývoje prostě stupnicí růstu, poukazuji k nálezům Minchinovým (srovnej jeho vyobrazení), jehož „smáli a larg forrns" nejsou po mém názoru Ječ extrémní stadia růstu — mladé a dospělé formy — , kterýžto názor podporuje faktum, že Minchin nalezl všechna přechodní stadia růstu mezi oběma těmito extrémy. Ráz infekce je s ohledem na tuto odrůdu obyčejně dvojí: bud se objevují oba rody současně v krvi, při čemž většinou rod Trypanoplasma převládá — nebo pouze jeden rod parasitů. Co se týče trypanosom, zdá se, že jsou slabší recidivy u nich častější než u trypanoplasem. Ve svém prvém pojednání o těchto cizopasnících (1911) jsem výslovně podotkl, že jsem u našich ryb shledal procentuálně trypanosomovou infekci daleko častější než trypanoplasmovou, vyjímaje poměry u Cobitis fossilis. U Co- bitis barbatula se tytéž poměry tím více opakují. V celku jen v málo pří¬ padech jsem shledal silnější nákazu, při níž se v krvi vyskytují výlučně trypanosomy. Rovněž pro tuto odrůdu platí, že při chronických infekcích dospělé formy dosahují většího růstu než při nákazách silnějších. Pokusy s přenášením konal Léger tím způsobem, že nechal piscikoly ssáti na mřenkách infikovaných výlučně trypanosomy, a tu konstatoval, že pátého dne objeví se v zažívacím traktu množství cizopasníků, mezi nimiž rozeznává autor formy samčí, značně protáhlé a úzké, vehké a široké formy samičí s velmi krátkým bičíkem a posléze formy indiferentní, stojící asi svými znaky mezi oběma formami pohlavními. Tuto odrůdu popsal prvý jako novou specii Léger r. 1905 pod názvem Trypanosoma barbatulae. Z nedostatku vhodného materiálu neuvedl jsem této odrůdy již v prvé své práci. Teprve prozkoumáním příznivého materiálu vy^konal jsem srovnání této odrůdy s odrůdou Trypanosoma XVIII. 22 cobitis Mitr. a shledal jsem naprostou identitu obou (srovnej vyobrazení) jak co do velikosti, tak i co do vnitřní struktury. Z toho důvodu by při specifickém označování tato odrůda byla synonymem specie Mitrophano- wovy, již jsem prvý popsal v její detailní struktuře r. 1911. Z důvodů odrůdového označování ponechám však studované tu formě její původní označení. Část cytologická. y závěrečné kapitole chci se ještě stručně dotknouti některých sporných otázek, týkajících se obou jader a resumovati své nálezy. Co se týče otázky kinetonukleu, podotýká G. Neresheimer, že jeho struktura vlastně nebyla dosud řádně stanovena a že dosud byla po¬ pisována jakožto samostatný celek pouze vnitřní jeho část. Tento poukaz mohu potvrditi svý^mi nálezy tak, že skutečně i u kinetonukleu obdobně me jádra dlužno rozeznávat! část vnější, která jest ohraničena jadernou blanou a část vnitřní, již však nelze označiti ve všech fázích vývoje prostě jako „Bmnenkorper". Nelze kinetonukleus posuzovat! pouze v jedné fázi, nýbrž v celém jeho vývoji, o němž ihned podot3'kám, že jest obdobný dru¬ hému jádru. Tento vývoj resumuji asi takto: v době vegetativního rastu a v době klidu dospělých stadií je chro¬ matická substance (s plastinem) konglomerována v jednolité těleso které touto kondensací jeví velmi značnou afinitu k barvivům (T. II., ffe. 22. b. c). Tepn^e pii počínajícím dělení nastává v kinetonukleu změna ve vnitřnnn jednolitém tělese, kteiá se jeví v prvé íári fragmentováním této vmtrm časti nejprve ve větSÍ. posléze v menší tělíska (T. I. fig 22 a a fig 21. a, b). Toto stadium, které odpovídá tomu, jak je znázornil Keysselitz jmenovité u stadii pH oněch infekcích, kdy zacma recidiva. Existuje tedy jisté diferencování se původně jednolité, ]ademe substance. •' Po té následuje vlastní děleni. Zastává-li většina autorů (Keysselitz, Gelei atd.) amitoticke dělení kinetonukleu, stavím se dle svých nálezů na stanovKko Jollosovo, jenž prohlašuje dělení jeho za mitotické, jakkoliv jsem nenalezl tak úplně všech fází a komponent tohoto dělení. Názor dříve jmenovaných autorů podporuje asi faktum, že nelze nalézti při tomto dě eni cen nol, ni patrných ekvatoriálních destiček. Přes to vše jsou nálezy Jollosovy svojí přesností směrodatné a mohu je doplniti tím že ]sem skutečně nalezl v dělení kinetonukleu stadia telofase (T I 20) nutně přediK,kIá'voj záleží v tom, že se karyosom před dělením diferen¬ cuje v tělíska, analogická chromosomům (srovnej Minchinova vyobrazení) (T. L, fig. 19., T. II., fig. 18.) stejný^m způsobem, jak věc znázornil Ja- meson. Před tímto diferencováním vystupuje však z karyosomu centriola (Keysselitzův „Binnenkorper") a rozdělí se ve dvě. Na vytvoření chromo- somů resorbuje se celý karyosom a tímto spolu s nálezy Geleiovými stojím proti Keysselitzovi, jenž i při vytvořených chromosomech před¬ pokládá karyosom. — Tuto otázku jsem abstraktně od forem v krvi stu¬ doval u všech stadií vý^vojových r. Trypanoplasma v zažívací rouře piscdtol — a nikdy jsem nenalezl karyosomu tam, kde byly již normálně vyvinuté chromosomy. V souhlase s nálezy JoUosovými resumuji nálezy o jádře těchto forem: zevne je opaihno blanou a v době dospělosti a vegetativního života obsahuje t. zv. vnitřní jádro {Jnnenkern“) čili karyosom, jenž není ničím jiným, než útvarem vzniklým konglomerováním generativního chromatinu (pnpouštím, že ve světlé periferní zóně je nepatrnou měrou chromatin přítomen) a obsahuje v sobě dělící element — centriolu, jež v době dělení z něho vystupuje. V době dělení pozbývá karyosom své individuality, roz¬ lisuje se v útvary analogickě chromosomům, jež v době vegetativního růstu své existence pozbývají, aby pak opět daly vznik karyosomu. Je tedy ka¬ ryosom útvarem typickým pro vegetativní stadium klidu jádra. Jako dodatečné vysvětlení poněkud odchylných zjevů podotýkám, že asi doba znovutvoření kary^osomu je závislá na dělící schopnosti indi¬ viduí. Tím hodlám též v>^světUti, proč při silných infekcích, kdy je tato děhcí schopnost tak intensivm', toto znovutvoření karyosomu po dělem' se neděje tak záhy jako při mírných infekcích, při nichž dělící intensita je nepatrná. K těmto otázkám se však vrátím v obšírnější cytologické práci. Již na tomto místě však znovu zdůrazňuji slova prof. Vejdovského a poukazuji jmenovitě na velikou podobnost zjevů právě popsaných XVIII. 25 s pozorováním Vejdovského u vajíček sp. Gordius tolosanus. Na základě toho pak se domnívám, že lze nalézti v jádře protozoí analoga jevů v jádře metazoí. Aniž bych chtěl v těchto závěrečných větách definitivně tuto souběžnost rozřešiti, ukazuji současně jen na tyto podobnosti, jež v celku by bylo lze shmouti asi takto: Jádro těchto forem je v určité fázi vývoje rozlišeno na část vnější (= AuiBenkem) a část vnitřní, karyosom (= Innenkem oder zweite Syn- apsis). To, co bylo označováno jako „Binnenkorper neb centrosom", odpovídá centriole metazoí z buněk. Stadium, kdy ona svrchu zmíněná tělíska pozbývají své individuality, měníce se v karyosom, považuji za analogické stadiu svlékání se chromosomů, právě tak jako zpětné diferen¬ cování se karyosomu v chromosomy za úplně odpovídající jevu, kdy se z útvaru zvaného „Innenkem" znovu diferencují chromosomy. — Provésti tuto paralelu na více typech jádra prvoků bude cílem mých příštích studií. V Praze dne 1. února 1915. XVIII. Seznam literatury: 1. v. Breiadl; Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. Věstník Král. české Spol. Nauk. Praha, 1911. 2. V. Breindl: Haemoflagellata. Sborník přírodovědeckého klubu 1912. 3. E. Brumpt: Sur quelques espěces nouvelles de Trypanosomes, parasites des Poissons ďeau douce. C. R. Soc. Biol. Paris, 1906, p. 160 — 162. 4. E. Brumpt: Description de quelques espěces de Trypauoplasmes des Pois¬ sons ďeau douce. Ibidem p. 162 — 164. 5. Crawley Howard: Studies on blood and blood parasites 1909. 6. Danilevsky: Zuř Parasitologie des Blutes. Biol. Centralblatt 1885. 7. Doflein: Lehrbuch der Protozoenkunde. 1909. Doflein: Die Trypanosomen, ihre Bedeutung fiir Zoologie, Medicin und Kolo- nialwirtsclmft. 1908. Doflein: Úber Dauerformen und Immunitát beim Froschtrypanosom. Ber. d. nat. Gess. Freiburg, 1913. 8. Gelei J.: Bau, Teilung und Iníektionsverháltnisse von Trypanoplasma dendrocoeli Fantham. Arch. fňr Protistenk, Bd. XXXII. 1914. 9. Hartmann und Prowazek: Blepharoplast, Karyosom und Centrosom. Arch. fiir Protistenk. Bd. X., 1907. 10. Hartmann M.: Die Konstitution der Protistenkeme und ihre Bedeutung fůr die Zellenlehre. Jeua 1911, 11. Hindle E.: The life history of Trypanosoma dimorphon Dutton & Todd. University of Kalifornia Publications in Zoology. 1909. 12. Hofer: Handbuch der Fischkrankheiten. 13. Chalachnikow: Recherches sur les parasites du sang. Charkov 1888. 14. Jameson, A. Pringle: A new Phytoflagellate Parapolytoma satmra {n. g, n. sp.) and its method of nuclear division. Arch. fůr Protistenk, XXXIII. 1914. 15. Jollos Victor: Bau und Vennehrung von Trypanoplasma helicis. Arch. fůr Protistenk. XXI. 1911. 16. Keysselitz G. : tJber flagellate Blutparasiten bei SůBwasserfíschen. Sitz. Ber, d. Ges. naturf. Freunde. Jahrg. 1904, Nr. 10. 17. Keysselitz G.: Generations- und Wirtswechsel von Trypanoplasma Borreli Lav. et Mesn. Arch. fůr Protistenk. Bd, VIL, 1906, 18. Keysselitz G.; Uber die undulierende Membrán bei Trypanosomen und Spirocháten. Arch. fůr Protistenk, Bd. X., 1907. 19. Laveran et Mesnil: Des Trypanosomes des Poissons. Arch, fůr Protistenk. Bd. I.. 1902. 20. Laveran et Mesnil: Trypanosomes et Tr3rpanosomiases. 1904. 21. Léger: Sur la structure et les affinités des Trypanoplasmes. C. R. de Soc. 1904. 22. Léger: Sur les Hámoflagellés du Cobitis barbatula L. Ann. de 1’ Universitě de Grenoble, 1905. XVIII. 27 23. Martia Mayer: Pathogene Trypanosomen. Haudb. der pathol. Proto- zoěn 1912. 24. Mendeleeff-Goldberg- Polina: Die Immunitátsfrage beí der Trypano- somenkrankheit der Frdsche. Arch. fůr Protistenk. XXXI. Bd. 1913. 25. Minchin E. A.: Observation on the flagellates parasitic in the blood of freshwater fishes. Proč. oť the Zoolog. Society of London 1909. 26. Mitrophanow: Zur Kenntniss der Haematozoěn. Biol. Centralbl. Bd. III. 1884. 27. E. Neresheimer: Die Gattung Tr)rpanoplasma, Handbuch der pathc^. Protozoěn. 1912. 28. Nóller, Wilhelm: Die Blutprotozoén des Wasserfrosches und ihre tToer- tragung. Arch. íiir Protistenk. XXXI. Bd. 1913. 29. Ogawa, M. : Studien uber die Trypanosomen des Frosches. Arch. fur Protistenk. Bd. XXIX. 1913. 30. M. Plehn: Trypanoplasma cyprini n. sp. Arch. íiir Protistenk. Bd. III., 1904. 31. Robertson M.; Transmission of Flagellates living in the blood of certain freshwater fishes. Phil. Transaction of the Roy. Soc. of London. Ser. B. Bd. 202, p. 29—50, 1911. Robertson M.: The life cycle of Trypanosoma vittatae. Quat. Jour. of. Microsc. Science. 1909. Robertson M. : Further notes on a trypanosome found in the alimentary tract of Pontobdella muricata. Quat. Jour. of Microscop. Science. 1909. 32. G. Senu: Der gegenwártige Stand unserer Kenntnisse von den flagellaten Blutparasiten. Arch. fur Protistenk. Bd. I., 1902. 33. Schaudinn: Generations- und Wirtswechsel bei Trypanosoma und Spiro- chaete. Arb. a. d. kais. Gesundheitsamte. Bd. XX. 1904. H. N. Swellengrebel: Zur Kenntniss des Baues und der Zellteilung von Trypanosoma gambiense und Tr. equinum. 1909. 34. F. Vejdovský: Zum Problém der Vererbungstráger. Konigl. bdhm. Gesellschaft der Wissenschaften. Prag, 1911—12. XV lil. Vysvětlení tabulek. Všechna vyobrazení byla kreslena přesně v konturách pomocí Reichertovy kreslící kamery,, a to valnou většinou při Zeissově apochr. 2 mm a occ. V., z části occul. XII. a XVIII. u base mikroskopu. Vývoj Tryfanoplasma harbatulae Lég. Fig. 1., 2„ 3., 4., 5. Mladá stadia recidivová s typickou strukturou jadernou. Fig. 4. Mladá forma s oválným kinetonukleem. Fig. 5. Mladá forma ve stadiu dělení. Fig. 6. Intermediámí stadium růstu. Fig. 7. Dospělé stadium s typickým karyosomem a světlým vnějším jádrem. Ap. 2 mm, occ. XII. Fig. 8. Dospělé stadium s polárně ležícím karyosomem. Apochr. 2 mm, occ. V. Fig. 9. Dospělé stadiiim s typickou centrální fibrilou (zdánlivé dělení). Fig. 10. Dospělé stadium s bohatě granulovanou plasmou. Fig. 1 1 . Dospělé stadium ; centriola vystoupila z karyosomu a leží na jeho pólu. Fig. 12. Dospělé stadium ; centriola se rozdělila ve 2, kinetonukleus rozdělen. Fig. 13. Centrioly se stěhují na póly jádra. Fig. 14. Dospělé stadium, jichž jádro obsahuje dva dceřinné karyosomy; v průběhu plasmy jsou zřetelné světlé myonemy. Fig. 15. Dospělé stadium s 2 rozdělenými dceřinnými jádry, jichž struktura odpovídá jádru mladých stadií. Fig. 16. Involuční stadium; krajové vlákno leží ekvatoriálně ; typické vakuoly. Fig, 17. Involuční stadimn ; stopy undulující membrány mizejí, Fig. 18. Jádro dospělé formy s centrálně ležící centriolou. Fig, 19. Dospělé stadium s fragmentací karyosomu. Fig. 20. Dělení kinetonukleu ve stadiu telofase. Fig. 21, 22. Vývoj kinetonukleu. Tabule II. Vývoj Trypanoplasma harhatulae Lég. Fig. 1. Mladé stadium; jádro s typickými granuly, plasma hyaUnní. Fig. 2. Mladé stadium ; jádro temně chromatický zbarveno. Fig. 3. Dospělé stadium ; jádro uvnitř s centriolou. Fig. 4. Dosp. stadium; jádro s nepravidelným karyosomem. Fig. 6. Trypanosoma cobitis Mitr. — dospělé stadium. XVIII. lili if ill Tabule III. XVIII. OBSAH. tvod . 1 Materiál a technika . 2 Klasifikace . 3 Vývoj Tr5rpanoplasma barbatulae Lég . 8 Ráz nákazy a její přenášení . 14 Vývoj Trypanosoma barbatulae Lég . 16 Část cytoiogická . 22 Seznam literatury . 26 Vysvětlení tabulek . 28 XVIII. Rozpravy II. třídy XXIV.,cís.18. Breindl, Studie o krevních parasitech sladkovodních ryb. Tab. II. Rozpravy II. třídy XXIV.,cts.18. Breindi, Studie o krevních parasitech sladkovodních ryb. Tab. III. ROČNÍK XXIV. TŘÍDA II. ČÍSLO 19. O titraci permanganátem v silně zásaditém prostředí. Podává Dr. techn. Bohuslav Brauner. Předloženo dne 24. března 1915. Předmétem této práce jest pojednám o výsledcích experimentální studie, týkající se oxydačního účinku permanganátu v prostředí silně zásaditém na různé okysličování schopné kationty, při čemž se zvláštním zřetelem přihlíženo bylo ke kysličníkům některých vzácných prváků. Permanganát, oxyduje, redukuje se tak, že jeho mangan přechází ze stupně sedmimocného na některý ze stupňů nižších a sice dle pracov¬ ního prostředí a dle toho, jak silné redukční činidlo v určitém prostředí na permanganát působí. Nejvíce nábojů manganu ztrácí permanganát, působí-li na různá redukčm Činidla v prostředí kyselém. Jest to účinek, který nazýváme normálním a který označujeme jakožto reakční schéma číslo I., rozšířeně a ionisticky: MnO/ -T 8 H = 4 H2 O -f- Mn H- 5 (•) . . . (T^) anebo zkráceně: Mn'^' =Mn" -f 5 (•) . (I.b) V tomto případě sedmimocný kation manganistý přechází v kation manganatý anebo mangan sedmimocný až na stupeň dvojmocný, při čemž se uvolňuje 5 positivních nábojů: 5 {•). Reakcí číslo II. označována je v přítomné práci oxydace perman¬ ganátem v prostředí kyselém H2 SO4 za přítomnosti slabších redukčních činidel ; je to účinek permanganátu v prostředí kyselém tak zvaný abnor- m.ální za přítomnosti činidel slaběji redukujících, ku př. kyseliny tellu- ličité anebo kyseliny štavelové za studená. Při procesu tomto ztrácí mangan permanganátu již o jeden ze svých 7 nábojů méně nežli při reakci číslo I. a kterýž účinek označujeme reakcí číslo II. a sice rozšířeně a ioni¬ sticky: XXIV. Tř. II. Cis. : XIX. MnO/ + 8H- 4 H2O + Mn- 4 (•) . (II. a) anebo zkráceně; =Mn“' + 4(-) . (Il.b) V tomto případě sedmimocný kation manganistý přechází v troj- mocný kation manganitý, při ěemž se ovšem tento mangan vylučuje více méně i ve formě hydrátu manganitého anebo povšechněji řečeno mangan sedmimocný se redukuje na mangan troj mocný, při čemž se uvolňují 4 positivní náboje 4 (•). Pochody při lom probíhající se dají nejlépe zná- zorniti na oxydaci kyseliny telluričité. Kyselina telluričitá v roztoku kyseliny sírové redukuje perman- ganát pouze na stupeň troj mocný, t. j. na kysličník resp. hydrát manga¬ nitý. Permanganát má pak jen Vs účinku, jevícího se v případě I. Dle staršího způsobu lze vyjádřiti oxydaci kyseliny telluričité per- manganátem v prostředí kyselém 2KMn04 -f 4H2SO4 4- 4 TeO^ = K^SO^ + MnalSO^jg + 4Te03 + -f 4H,0 . (II.c) Obě kyseliny tellura jsou ovšem přítomny jako hydráty Hg TeOs a He TeOe resp. TeO^. Dá-li se všem 3 kyselinám v reakci zastoupeným forma anhydridu, získáme schéma MnA -f 4Te02 = + 4Te03 . (Il.d) Tento pochod lze moderně v^^jádřiti Mn'^" + 2 Te"'^ = Mn''' -f 2Te^' . (Il.e). Hydrolysu manganu sedmimocného lze vyjádřiti: {■) (Il.f) Celé moderní schéma vyjádřilo by pak kombinovaně hydrolysu manganu sedmimocného a dále čtyřmocného a šestimocného telluni takto;!) / Mn"‘ 0/ + 8H \ r TeO/' 4- 6H’ X -i -p + V.Te— + 3H,0y = 2 Mn---f 4 Te 8 H‘ -) + 4H,0...(II.g) ») Vodítkem byl zde do jisté míry W. Běttgeruv způsob znázorňovad, popsaný autorem v „Qualitative Analyse vom Standpunkte der lonenlehre", III. vydání. Lipsko 1913. XIX. 3 V přítomné práci byla při pokusech dále uvedených věnována po¬ zornost otázce, zda-li a kdy reakce č. II. probíhá vedle reakcí čís. I. anebo čís. III. Budiž podotčeno, že jsem řadou zvláštních pokusů dokázal, že tento zajímavý chemický proces {čís. II.) probíhá aspoň u jednoho prvku určitě i v prostředí zásaditém. V reakci číslo IIL, t. j. při oxydaci permanganátem v prostředí zásaditém, jež byla v přítomné práci zevrubně studována, má reakce pro- bfliati tak, že v permanganátu redukuje se mangan sedmimocný pouze na čtyřmocný. Rovnici Mn'^” =Mn’'' -f 3 (•) . Ill.a) jakož i dvě dřívější rovnice I.ba Il.bje lépe vžiti ve formě dvojnásobné: 2 Mn''^ = 2Mn“ + 10 (*) 2 Mn'^” = 2 Mn“* -h 8 (•) 2 Mn'^" = 2 Mn^^ -h 6 (•) . (III. b) ježto při stechiometrických výpočtech vychází se od fakta, že normální objem volumetrického roztoku permanganátu (1 /, 1 cm^) obsahuje v sobě 2 moly KMn04 anebo 2 gramatómy manganu, respektive jich desetinný zlomek, t. j. 2 KMnO^ . 10“" nebo 2 Mn . 10““. Stechiometrické výpočty. n/10 roztok permanganátu obsahuje 3'16 g pevného KMn04 v 1 litru, což jest 1/10 aequivalentu anebo 0‘02 molu a obsahuje 0‘02 gramatomu elementárního manganu. Jeho síla či oxydační schopnost je různá dle toho, ku kterému z uvedených 3 způsobů (I., II. a III.) reakcí se ho po¬ užívá. Níže uvedená přehledná tabulka slouží v další práci ku příslušným stechiometrickým výpočtům. Reakčni schéma 1 cm® obsahuje mgr nábojů (•) Imj. náboji) 1 je obsažen ve | I. Mn"‘ = Mn“ + 5(-) II. Mn™ =Mn‘" + 4( ) III. Mn"' = Mn''' + 3(-) Pro reakce: I. . 0*1 (•) II. .0-08 (■) III. .0 06 (•) Pro reakce: cm^ ‘ 1 . 10-0 II . 12-25 III . 16-67 XIX. Mangan. a) Historický úvod. Guyard vypracoval prvý kvantitativní methodu, dle níž ku velmi zředěnému anebo takřka neutralisovanému roztoku k varu zahřáté man- ganaté soli připouští se pozvolna titrovaný roztok permanganátu, až trvale růžová barva nad sraženinou ukáže jeho přebytek. Volhard ^ shledal ve své vynikající práci z r. 1879, že dle Guyardova titračního způsobu dospívá se k chybným výsledkům, ježto podklad methody té je pro nedokonalost oxydace chybný. Zjistil tudíž podmínky, za nichž lze dospeti konstantně k sraženině čtyřmocného manganu za nepřítomnosti nižších jeho kysličníků a Guyardovu methodu takto zdoko- naliti. Ku přesnému pozorování konce reakce a hlavně aby se netvořily různé manganomanganity, t. j. podvojné kysličníky manganato-man- ganičité, jichž složení odpovídá průměrně trojmocnému manganu, pracuje Volhard po přidání solí vápenatých, hořečnatých {MgS04), barnatých Ba{N03)2, a s obzvláštní výhodou zinečnatých (ZnSO^), jež způsobují rychle ssedání se sraženiny, vylučující se v podobě kysličníku manga- ničitého. Volhard shledal, že ač i po přidání přísad složení ssedliny je měnivé, přece obsahuje tato všechen mangan ve formě čtyřmocné. Podobný proces prováděl již r. 1864 Cl. Winkler používaje k obdobné titraci ceru v chlorovodíkovém roztoku kysličníku rtuťnatého, který nahradil roku 1878 Štolba prvním zavedením kysličníku zinečnatého. K neutralisaci vznikajícího eventuelně kyselého roztoku manga- ničiťanu lze použiti vedle uvedeného sraženého ZnO a HgO také BaCOg. Na tomto principu vybudoval Volhard^ známou methodu ke stanovení manganu v roztocích neutrálních či slabé kyselých dle rovnice 3 MnO 4- Mn^ O; = 5 MnOg již možno moderně rozvésti 2MnV”(-)_^3 Mn"0 =5Mn''^‘>. Dle V o ] h a r d a lze titraci tu provádeti i v prostředí solí alkalií. Spotřeba permanganátu odpovídá i pak vypočtenému kysličníku manga- ničitému, čili titraci lze provést! s úplným úspěchem; pouze její konec není přesně zřetelným pro velmi pozvolné odbarvování se permanga- nátu. Výsledek zkušeností přítomné práce, týkající se tohoto bodu, uveden bude dále. 2) Bulletin de la soc. chim. de Paris, 1. 88 (1866). ») Liebig's Annalen 197, 318 (1879). ») Volhard 1. c. XIX. Pro úplnost budiž ještě uvedeno, že M e i n e c k e/) vycházeje z předpokladu, že při pozvolném přidávání permanganátu k roztoku manganatému nevyskytuje se nikdy v přebytku kyslík, jenž jedině podporuje \7srážení dvojmocného manganu ve čtyřmocný úplně, nechal přitékat! roztok manganate soli ku přebytečnému roztoku permanganátu, obsahujícímu zinečnatou sůl a přebytek jeho titroval chloridem antimo¬ novým. Dále doporučili Schoffel a Donath^) methodu, při níž se titruje roztok permanganátu zalkalisovaný uhličitanem sodnatým pomocí manganatého roztoku, jenž má býti analyso ván. Dle Kam¬ pe ho®) dává tato methoda špatné výsledky. b) Vlastní pokusy. Jak již dříve řečeno, bylo účelem přítomné práce zkoumati chování se látek oxydace schopných při titraci permanganátem v silně zásaditém prostředí, v tomto případě specielně manganu. Jelikož dle právě uvede¬ ných pramenů literárních vzniká při titraci manganaté soli permanga- nátem nebezpečí, že by část manganu dvojmocného mohla ujiti úplné oxydaci na čtyřmocný, byly pokusy provedeny takovým způsobem, aby oxydace byla pokud možno nej úplnější. Za tím účelem bylo titrováno vždy za přítomnosti nadbytečného louhu draselnatého (jakožto nejsilnější zásady v praksi přístupné) a úplná oxydace měla býti zajištěna přítomností permanganátu vždy v značném nadbytku použitého. Proto byly roztoky, které měly býti oxydovány, velmi pozvolna přidávány za různých tepel¬ ných podmínek k silně zásaditému nadbytečnému per- manganátii. Při tom vznikají velmi zhusta úplné či částečné roztoky kolloidální, což má výhodu, že úplná oxydace per¬ manganátem resp. jeho redukce na formu čtyřmocnou je zabezpečena. Aby vzniklý kolloid při dalším procesu ne¬ překážel, odstraňujeme jej přidáváním značného množství elektrolytu v podobě roztoku vodného nasyceného nej¬ čistším síranem draselnatým za tepla (či za studená), čímž kysličník manganičitý resp. jeho hydrát převede se v klkatou neb zrnitou formu, která se velmi rychle usa¬ zuje, takže je možno ihned filtrovat!. Filtrovám' děje se zvláštním filtrem asbestovým, který, jak obr. 1. ukazuje, sestává ze skleněné nálevky, do níž jsou vlo¬ ženy dvě porcelánové destičky Wittovy, jichž konické kraje jsou přibrou- šením přesně přizpůsobeny úhlu 60® a přiléhají těsně na stěny nálevky. Mezi oběmi destičkami nachází se filtrační vrstva asbestová. Spodní *) Zeitschr. f. anal. Chem. 24, 423 (1885). *) Zeitschr. f. anal. Chemie 24, 427 (1883). Chem. Ztg. 1883, str. 1105. XIX. destička na vrchní své ploše byla za účelem získání drsného povrchu, aby se asbest nesmekal, zbavena glasury přibroušením na karborundové rotační desce. Horizontálnost plochy spodní destičky zabezpečuje při¬ pevněný' na ni platinový drátek, jehož spodní, spirálovitě stočený konec těsně přilehá na steny rourky nálevky. Vrchní větší porcelánová destička chrání zcela tenkou vrstvu asbestovou a zaručuje asbestovým vláknům nehybnost při nalévání a odssávání tekutiny. Tímto filtrem byly tekutiny zcela snadno odděleny od ssedliny v nich se nalézající: dekantace a promývání ssedliny, jíž se pravidelně na filtru získalo nepatrné množství, dělo se rovněž nasyceným roztokem síranu draselnatého, až poslední kapky tekutiny nejevily nej menšího růžového zabarvení. Tato filtrační procedura byla by arciť závadou rychlé praktické methodě titrační, avšak v přítomné práci, v níž se jednalo nejen o získᬠvání tekutin, ale i ssedlin, jež obě měly býti analysovány, konala výborné služby. V získaném filtrátu byl vždy stanoven nadbjdečný permanganat, jehož se zpravidla asi polovice k oxydaci nespotřebovala. Tento stanoven byl odměmě dvěma methodami; bud po přidám kysehny solné a jodidu draselnatého titrováno n/10 thiosulfátem sodnatým, anebo byla-li ve fUtrátu přítomna látka, která by též jodo vodíkovou kyselinu oxydovala na jod, byl po přidání n/10 kyseliny šťavelové, která obsahovala 50 koncentrované kyseliny sírové v 1 litru, eventuelně po přidání další ky¬ seliny sírové permanganát rozrušen a nadbytek kyseliny šťavelové doti- trován permanganátem. Ssedliny na filtru a dekantací v baňce získané analysovány byly obdobnými methodami. V jednotlivých pokusech jsou uvedena spotřebovaná množství permanganátu a thiosulfátu jakožto n/lOní po násobení příslušným fak¬ torem; louh draselnatý přidáván byl ve všech případech normální. Koztok užitého síranu manganatého připraven byl takto: 24‘65 g nej čistšího Merckova vodnatého MnS04, jenž má míti složení MnS04 . 4H2O, rozpuštěno bylo v destilované vodě a rozředěno na 1 litr. V tomto roztoku bylo stanoveno, mnoho-li obsahuje určitý objem bez- vodé soli MnSO^. Za tím účelem bylo odpařeno 20 crn^ tohoto roztoku v platinovém tyglíku na vodní lázni, suchý zbytek byl pak pozvolna vy¬ soušen až při teplotě ca. 300® C a pěti analysami stanoveno, že v 1 cm^ jest obsaženo 0 01666 g bezvodé soli. Jelikož molekulárná váha bezvodého MnS04 obnáší 151 '00 čih 1 mol = ISTOOg, jest roven 1 milimol 0T51 g. Množství milimolů, obsažených v 1 cm®, jenž obsahuje 0'01666 g, obnáší X = OT1033, t. j. tolik milim.olů MnSO^ obsaženo jest v 1 cw® našeho roztoku MnSO^. Pokus 1. (za studená -f- 2'Ocm^ njlO KOH). 6 0 cm® roztoku MnSO^ do práce vzatých obsahuje 0T1O33 X 6 = = 0-66197 milimolů čili mgrat Mn“. Relativní počet valencí odpovída¬ jící milimolům tohoto Mn“ je 0-66197 X 2 = 1-32394. XIX. K oxydaci spotřebováno bylo 21'19cw^ roztoku n/10 permanganatu. 21-19 roztoku n/10 KMn04 obsahuje 21.19 x 0-02 =0-4238 rnUimolů či rngrat Mn'^” a počet valencí tohoto jest 0-4238 X 7 = = 2-9666 val. Summa obou druhů manganů Mn” -f Mn'^* = 0-66197 + 0-4238 = = 1-08577 rngrat Mn. Summa obou druhů valencí obnáší 1-3239 + 2-9666 = 4-2905. Z toho v^^počteme, kolik valencí přichází na 1 atom manganu prů¬ měrem z úměry 1 Mn : X val = 1-08577 : 4-2905 z toho X = 3-952. Jest tedy valence manganu ve vzniklém oxydu průměrně čili, ježto 2 (-) =1.0, dospíváme ku složení oxydu MnOj.07ft (místo MnOg). Výpočet složení oxydu, vzniklého pouze z původního Mn“: 21-19 cm® n/10 KMn04 odevzdává dle reakce III. v zásaditém prostředí 21.19 X 0-06 {•) = 1-2714 (•) (mgr) a ty byly přeneseny na 0-66197 rngrat Mn^h Na 1 Mn přijde dle rovnice 1 Mn : X (•) = 0-66197 : 1-2714, z čehož X = 1-927 (-) Jelikož 0=2 (-), jest počet atomů O nad MnO = 0-9635 a slo¬ žení oxydu MnOi.9635. Dle schématu 3Mn'' -I- 2Mn''” = 5Mn''^ udává 1 cm® n/10 KMnO^, obsahující 0-02 milimoly tohoto, 0-03 milimoly MnS04, což činí v gramech 0-151 X 0-03 = 0'00453 g. Tudíž 21-19 cm® odpovídá 0-0960 g MnS04 místo 0-09996 g MnS04 jichž užito v 6-0 cm® roztoku. Z pokusu lze viděti, že oxydace manganu byla neúplná, t. j. šla jen na 96-35%. Pokus 2. [za studem 1 cm^ KOH). 5‘0 cm® roztoku MnS04, obsahující 0-55165 rngrat Mn^^ spotřebovalo k oxydaci 18-64 cm® n/10 KMn04, obsahující 0,37284 rngrat Mn'^^ Obnáší tudíž summa obou druhů Mn 0-92449 rngrat. Mn^^ odpovídá 1-1033 valencím, Mn'"” 2 6096 valencím. Summa valencí obou Mn ob¬ náší 3-7129. Z poměru iMn : x (val) = 0 92449 ; 3 7129 vyplývá, že x = 4 0162. Toto číslo značí valenci manganu o průměrném oxydu, jehož složení je Mn02.oo8i. XIX. Qxyd vzniklý jen z původního Mn”, jenž povstal oxydačním účinkem 18-64 1/10 nKMn04,k čemuž bylo zapotřebí 18-64 x 0 06(*) = = M184 (•), jež byly přeneseny na 0-55165 mgrat Mn^\ Dle úměry 1 Mn ; X (•) = 0-55165 : M184, X = 2 0274 {•) čili 1-0137 .0. Složení oxydu pak jest ^^2-0137 • Množství 18-64 n/10 KMn04, spotřebované ku oxydaci, odpovídá 0-08444 g MnS04 5 cm^ roztoku obsahuje 0-0833 g MnS04 Pokus 3. {za studená). 23-86 n/10 KMn04 + VOcn^ KOH oxydovalo 6 6 MnS04. Summa obou druhií Mn obnáší 1-1411 mgrat „ „ „ valencí „ 4-6784 Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje MnOg-osa- Složení oxydu z původního Mn“ vykazuje MnO2.0531 . Množství 23-86 cm^ n/10 KMn04, spotřebované k oxydaci, odpovídá 0-1081 g MnS04. Množství 6-6 cw* obsahuje 0-1100 g MnS04. Pokus 4. 21'92 cm? n/10 KMn04 + 0-1 cm? KOH oxydovalo za studená 6'0c»í^ roztoku MnSOj. Summa obou druhů Mn obnáší 1'1004 mgrat M „ ,, valencí ,, 4 3927 Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje MnOi.5>g7. Složení oxydu z původního Mn'^ udává MnOi.993. Množství 21,92 cm^ KMn04 odpo\údá 0,09704 g MnS04 ,, 6,0 roztoku obsahuje 0,09996 g MnS04 Pokus 5. 18-36 cw* n/10 KMn04 + l cm^ KOH smíšeny za chlazení v ledu a oxydovaly 5-0 cm? MnS04. Chlazení při míšení tekutin, filtraci a de- kantaci dělo se při průměrné teplotě + 6® C. XIX. 9 Summa obou druhů Mn obnáší 0-9188 mgrat „ „ „ valencí „ 3,6737. Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje Složení oxydu z původního Mn'^” vykazuje Množství 18-36 cfrř n/10 KMn04 odpovídá 0 0832 g MnS04. Množství 5-0 cm^ roztoku MnS04 odpovídá 0-0833 g MnS04. Ssedlina oxydu analysována tím, že rozpuštěna byla kyselinou solnou 10%, obsahující K J a k titraci uvolněného J bylo spotřebováno 18-00 cm^ n/10 thiosulfátu, kdežto k oxydaci téže ssedliny bylo třeba 18-36 cm® n/10 KMn04. Nalézaly se tedy veškeré náboje permanganátu v ssedlině, až na malý rozdíl. Pokus 6. 18- 62 cm® n/10 KMn04 + 1 KOH oxydovaly při teplotě ca. 50® C 5 cm® roztoku MnS04. Summa obou druhů Mn obnáší 0-9330 mgrat ,, ,, „ valencí 3-7101 Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje Složení oxydu z původního Mn vykazuje MnO^^oos- Množství 18-62 cm® n/10 KMn04 odpovídá 0-0843 g MnS04 Množství 1 cm® roztoku MnS04 odpovídá 0-0833 g MnS04. Pokus 7. 18-07 cm® n/10 KMn04 -|- 1 cm® KOH oxydovaly za studená 5'0 cm® roztoku MnS04. (Ssedlina i s přebytečným permanganátem vpravena do baňky na 250 cm®, z níž po usazení odpipetováno 50 cm® roztoku o ti- trováno n/10 thiosulfátem.) Summa obou druhů Mn obnáší 0,9130 mgrat „ „ „ valencí ,, 3,6331. Valence Mn v průměrném oxydu \ykazuje MnOi.9895. Složení oxydu z původního Mn” vykazuje MnOi983. XIX. 10 Množství 18-07 cm^ n/10 KMn04 odpovídá 0-0819 g MnSO^. Množství 5 roztoku obsahuje 0-0833 g MnS04. Pokus 8. 18-64 cm^ n/10 KMn04 + 1 cm^ KOH oxydovalo za studená 5 0 cm? roztoku MnS04. Summa obou druhů Mn obnáší 0-9444 mgrat „ ,, „ valencí „ 3'8529. Valence Mn v průměrném složení oxydu vykazuje MnOg Q40 Složení oxydu z původního Mn“ vykazuje MnOa^ou Množství 18-64 n/10 KMn04 odp. 0-0844 g MnS04. Množství 5 cm? roztoku MnS04 odp. 0-0833 g MnS04 . Pokus 9. Množství 22-34 cm? n/10 KMn04 + 3 cm? KOH stály spolu 15 minut za tepla, načež oxydovaly 6-5 cm? roztoku MnS04. Summa obou druhů Mn obnáší 1-0639 mgrat. „ „ ,, valencí „ 4,3619 Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje MnO^^os- Složení oxydu z původního Mn“ odpovídá MnOgosfi- Množství 22-34 n/10 KMn04 odpovídá 0,1012 g MnS04. Množství 6-5 cw® roztoku MnS04 odpovídá 0,1083 g MnS04. Pokus 10. Ku přímé titraci 25-57 cm? n/10 KMn04 bez KOH za tepla + roztok vřelého K2SO4 bylo zapotřebí 7-15 cnř roztoku MnS04. Po odbarvení získáno růžové zabarvení nad tekutinou 0*25 cw* n/10 KMn04, jež při¬ čteny již ve svrchním údaji. Summa obou druhů Mn obnáší 1'3003 mgrat „ „ „ valencí „ 5-1576. Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje MnOi984- XIX. 11 Složení oxydu z původního Mn" vykazuje MnOi,973. Množství 25*57 cm^ n/10 KMn04 odpovídá 0-1158 g MnS04. Množství 7*15 roztoku MnS04 odpovídá 0-1191 g MnS04. Pokus 11. Množství 25*70 cm^ n/10 KMn04 titrováno za přítomnosti 1 cm^ KOH, a roztoku K2SO4 za tepla 7,02 cni? roztoku MnS04 obdobně jako v pokusu 10. Summa obou druhů Mn obnáší 1*2885 mgrat. ,, „ ,, valencí „ 5-1470. Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje MnOi.998. Složení oxydu z původního Mn‘^ vykazuje Množství 25*70 n/10 KMn04 odpovídá 0*1164 g MnS04. Množství 7*02 roztoku MnS04 odpovídá 0*1169 g MnS04. Pokus 12. 26*56 m* n/10 KMn04 + 2 cm^ KOH zahřátý ku slabému varu a za mícháni oxydovaly 7 cm^ roztoku MnS04. Summa obou diuhů Mn obnáší 1-3035 mgrat ,, „ „ valencí ,, 5*2630. Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje Mn02.oi8. Složení oxydu z původního Mn" odpovídá MnOg-cog. Množství 26*56 n/10 KMn04 odpovídá 0*1202 g MnS04. Množství 7 cw® roztoku MnS04 odpovídá 0*1166 g MnS04. Pokus 13. 26*31 cm^ n/10 KMn04 + 2 cm^ KOH ponechány 15 minut za chladu ve styku, načež po zahřetí na 60“ C a za digerování při této teplotě pozvolna přikupováno 7*0 cm^ roztoku MnS04. Summa obou druhů Mn obnáší 1*2985 mgrat. „ „ „ valencí „ 5*2280. XIX. 12 Valence Mn v průměrném oxydu vykazuje Mn02,oi4 Složení oxydu z původního Mn” obnáší MnO2 022. Množství 26-31 cnfi n/10 KMn04 odpo\ndá 01192 g MnSOj. Množství 7*0 cm^ roztoku MnS04 dpovídá 0*1166 g MnS04. Přehledná tabulka titrací MnS04 zásaditým KMn04. 1 n/10 KMnO* oxydaci nKOH MnSO* gr. užito MaSO, gr. vy¬ počteno Atomy kys- oxydu, jenž by měl zníti MnOa Za tepelných 1 21*19 cm^ 2cm^ 0*0999 0*0960 1*976 Za tepla 2 18*64 1,0 0*0833 0*0844 2*008 Za studená 3 23*86 1,0 0*1100 0*1081 2*053 4 21*92 0,0 0*0999 0*0970 1*997 5 18*36 1,0 0*0833 0*0832 1*999 -f 5®C 6 18*62 1,0 0*0833 0*0843 1*970 ^ 50" C 7 18*07 1,0 0*0833 0*0819 1*989 8 18*64 1,0 0*0833 0*0844 2*040 -f 60" C 9 22*34 3,0 0*1083 0*1012 2*050 10 25*57 0,0 0,1191 0*1158 1-984 11 25*70 1,0 0*1169 0*1164 1*998 12 26*56 2,0 0*1166 0*1202 2*018 13 26*31 2,0 0*1166 0*1192 2*014 Průměr Průměr Průměr 0-1003 0-0994 2-0003 Při zachovávání podmínek uvedených v methodách u pokusu č. 5 a 11 lze, jak patrno z v\'sledků, dospěti spolehlivě k analytickému cíli. Thallium. Studoval jsem chování se thallia vůči permanganátu v prostředí silně zásaditém, o čemž jsem nenasel v literatuře žádných záznamů. Jako východisko sloužil chemicky čistý, v jehličkách vykrystalo- vaný dusičnan thalhiatý, který byl sušením za konstantní teploty při 108® C úplně zbaven nepatrného množství hygroskopické vody. XIX. Pokus 14. 0*1002 g bezvodého TINO3, jehož mol = 266*01 g', obsahující v sobě 0-3767 mgrat TI, bylo rozpuštěno ve vodě a za studená smíseno s 25*32 n/10 KMn04, jenž obsahoval 3 cm^ nKOH. Ssedlina barvy temné hnědé asbest ochiltrována a ve filtrátu rozrušen přebytečný perman- ganát pomocí n/10 O, načež permanganátem dotitrováno. K oxydaci thaUia spotřebovalo se 11-98 n/10 KMnO^, jehož Icm^ přenáší dle reakce III. 0*06 (•). Tudíž spotřebované množství n/10 KMn04 přeneslo na Tl^ 0-7188 mgrat (-). Z poměru 0-3767 : 0-7188 = 1 :x \7plývá, že x 1-909 (•) na 1 TI a kys¬ ličník thallitý má složení TlaOa.^ofl. Za účelem kontroly rozpuštěna byla ssedlina ve 20 cm^ n/10 kyseliny šťavelové, jež obsahovala v 1 í 50 cm^ koncentrované H2SO4, za tepla, načež kyselina sťavelová, jež nebyla směsí Tlg O3 -h MnOg oxydována, stanovena n/10 KMn04, jehož spotřeba obnášela 7*74 Oxydovala tudíž směs oxydů 12-26 cm^ n/10 75. Reakci při ox3^daci thallia lze vyjádřili rovTŮcí 3TI2O -f 2Mn2 O, = 3TI2 O3 4- éMnOa nebo 3TP + 2Mn^^ = 3TP“ -f 2Mn^^. Množství kyslíka, které v pokusu 14. bylo z oxydu TI2O3 na ky¬ selinu šťavelovoii přeneseno, obnáší 12-26 x 0-06 (-) := 0-7356 (-). Z poměru: 0-3767 : 0-7356 =: 1 : 1-953 v\' plývá složení kysličníku thallitého T1202-953- Unikla tedy malá část Tl^ oxydaci, aneb nastal rozklad. Pokus 15. 0-0999 g TINO3, obsahující 0-3755 mgrat TI, oxydováno za tepla 12-32 n/10 KMn04. Z pornem: 0-3755 : 0-7392 = 1 : x, x = 2-010 \yplývá složení kysličníku thallitého: TI2O3010- Směs kysličníků rozmšilo 12-05 cm^ n/10 O. Z úměry: 0-3755 : 0*7392 = 1 : x vyplývá složení kysličníku T1A«, XIX. Oběma pokusy dokázáno, že Tl^ se v zásaditém roztoku oxyduje na Tl"\ Difference od čísel theoretických lze vysvětliti nepatrnými kvanty látky do práce vzaté, jakož i vznikem látek snadno rozložitelných. Cer. «) Cl. Win klér’) dokázal, že lze oxydovati cer co trojmocný chlorid za přítomnosti sraženého kysličníku rtuťnatého permanganátem ve čtyrmocný a tak cestou titrační jeho obsah stanovití, při čemž Čtyr- mocný cer přichází co hydroxyd do ssedliny. Štolba’) navrhl na místě HgO kysličník zinečnatý a prováděl oxydaci permanganátem ve zředěných roztocích chloridu nebo dusičňanu za varu, až se ukázalo v Čiré tekutině, stojící nad vzniklou hnědou sra¬ ženinou růžové zabarveni. Methoda ta byla pak nepatrnými modifikacemi zdokonalena B5hmem®), Schweitzrem a Meyerem.^®) Již Brauner^^) uvádí, že lze Ce“^ stanovití permanganátem odměmé v prostředí silně zásaditém. b) K vlastním pokusům použito bylo chemicky čistého síranu okta- hydrátu Ce (804)3 • O, který v chemickém ústavu české university kdysi sloužil ku stanovení atomové váhy ceru. Molekulámá váha této soli obnáší 712-834 g a toto množství vyžaduje ku oxydaci 2 gramové (•). Ku pokusům rozpuštěno bylo 4-4553 g ve studené vodě a zředěno na 250 cm^, což představuje roztok, který obsahuje v 1 l 17-821 g čili Vm molekulárně váhy a ježto 1 mol vyžaduje 2 (•), vjiaduje toto množství V20 (’), 1- j- tohoto roztoku vyžaduje ku oxydaci V20 (') Proces měl by probfliati dle schématu 6Ce'" + -f 2Mn'^ Dle této rovnice vyžadují 2 roztoku Ce"^ 1 (-). Poněvadž 1 zásaditého n/10 KMn04 obsahuje jen 0-06 (•), má býti theoreticky ku oxy¬ daci užitých 2 cm* roztoku Ce“^ spotřebováno 1-67 cm* n/10 KMn04. Pokus 16. 10 cm* zmíněného roztoku 002(804)3 přidáno ku 25-32 cm* n/10 KMn04, jenž obsahoval 10 cm* n KOH. Pokus proveden za studená a po přidám K28O4 sfUtrována hnědá ssedlina a ve filtrátu titrován nadb5d;ek permanganátu po přidání KJ 4- HCl pomocí n/10 Nag Sj O3, jehož spotře- ’) Journ. f. prakt. Chem. 79, 261 (1860). «) Zprávy Král. čes. spol. nauk 1878 a Zentralblatt str. 595 (1879). >) Zeitschr. f. angew. Chem. 1129 (1903). “) Zeitschr. f. anorg. Chem. 54, 104 (1907). “) Bulletin Internafioiial české Akademie II., 1895. Chemical News 71. 283 1895. XIX. 15 bováno 17-47 cnř. Tedy oxydace Ce"^ vyžadovala 7-85 cm^ n/10 KMn04 místo theoreticky vypočtených 8-30 7.85 odpovídá 7*85 X 0-06 {•) =: 0-4710 (•), jež byly spotřebovány na 0-5 mgi-at Ce”\ obsažených v 10 cm^ roztoku. Tedy na 1 atom Ce”* přijde 0-942 mgrat (-). Poněvadž ale cer si již přinesl do reakce vlastní 3 valence či (•), přibude k nim ještě 0-942 valencí či (■), což znamená těchto celkem 3-942 (•) čili ježto 2 (•) neb valence = 1 at O, jest složení vzniklého oxydu CeOi.gyj místo theor. CeOg. Pro kontrolu byla ssedlina podrobena jodometrické analysi rozpu¬ štěním v KJ 4- HCl a oxydací vzniklý J titrován n/10 NagSgOg, jehož spotřeba byla 7-69 m®. Toto množství odpovídá 0-769 {-), z nichž při¬ padnou 0-4 (•) na Mn a 0-6 (•) na Ce, kteréž poslední dají číslo 0-769 x 0-6 anebo 7-69 X 0-06 = 0-4614 (•) na 0-5 mgrat Ce. Přichází tedy na 1 Ce”^ 0-9228 nových nábojů, takže Ce”^ má po oxydaci celkem 3-0 + 0-9228 (•), což odpovídá složení CeOi.^j4. Z analysy ssedhny následuje číslo o něco nižší nežli získáno ana¬ lysou filtrátu, což pochází od toho, že bud oxydace byla neúplná následkem pracování za chladu, anebo že ssedhna kyslíkem bohatá část tohoto kys- líka pozbyla. Vedle toho padají na váhu i chyby experimentální. Pokus 17. 10 našeho roztoku €02(504)3 přidáno za chladu ku 50-64 íw® n/10 KMn04, jenž obsahoval 15 cm^ KOH. Při obdobném pochodu jako v pokusu 16. činila spotřeba n/10 Nug SO3 na přebytečný permanganát ve filtrátu 34-83 cm^. Vyžadovala tudíž oxydace Ce*” 15-81 cm^ n/10 ' KMn04, mfeto theoretických 16-6 cw®. Vykazuje tedy složení ox}'du dle předešlé úvahy 1-974- Z analysy ssedliny, jež uvolnila rozpuštěním v KJ HCl množství J aequivalentní 14-4 cm^ n/10 NaaSgOg, vyplývá složení ssedliny CeOi.8e4. Pokus 18. 10 cm^ našeho roztoku (304)3 spotřebovalo k oxydaci za chlaaa 8-04 cm^ n/10 KMn04, jenž obsahoval 8 cm^ KOH. Složení oxydu vykazuje tudíž CeOi.282- Ssedlina rozpuštěna byla v 25,0 cm^ n/10 O, jejíž přebytek stanoven byl n/10 KMn04 = 17-34 cm^. Tudíž oxydovalo dle této analysy 7-66 cm^ n/10 KMn04 a složení ssedliny nalezeno: CeOi.912. XIX. 16 Pokus 19‘ 10 cw* roztoku €62(804)2 spotřebovalo ku oxydaci za tepla 8-40 n/10KMnO4, místo theoretických 8-30 cwt®; ku permanganátu byl přidán roztok NagCOg do silně zásadité reakce. Složení oxydu vykazuje v tomto případě Ce02.oo8o a z analysy ssedliny, jež byla rozpuštěna na 25*0 cm^ n/10 O a jejíž pře¬ bytek stanoven n/10 KMn04 = 17-1 cm^ vyplývá, že oxydovalo dle této analysy 7*90 n/10 KMn04. Složení ssedliny pak nalezeno: CeOi.948. Analysa filtrátu poukazuje na kvantitativní průběh reakce. Olovo. a) Dle různých autorů jako Bollenbacha^®), Schwarze 1®) a Sachera^^) nelze dvoj mocné olovo v zásaditém roztoku oxydovati permanganátem výše než na troj mocné. h) Vzhledem k odporujícím si vý'sledkům, docíleným uvedenými autory, zkoumal jsem chování se olova za dosavadních podmínek mnou v titraci zachovávaných, t. j. za působení nadbytečného permanganátu, avšak v ne příliš zásaditém prostředí louhu draselnatého. Roztok, jehož bylo užito, obsahoval 18*96 g chemicky čistého Merckova octanu olovnatého v 1 litru. Množství KOH, jež by v určitém ku pokusu odměřovaném objemu octanu olovnatého právě postačilo ku rozpuštění utvořeného Pb(OH)2, bylo zjištěno zvláštním pokusem. Mol Pb (€211202)2 + 3 HgO obnáší 379*196 g. obsahuje tedy použitý roztok Vb) mol. váhy = ^,10 aequivalentu vzhledem ku Pb, čili jest decinor- mální. Z připraveného roztoku octanu olovnatého odpařeno 20 cm^ s ky¬ selinou sírovou, při čemž získáno 0*3041 g Pb SO4, což odpovídá 19*018 g octanu olovnatého v 1 / a koncentrace tohoto roztoku vjqádřena jest f = 1*0031, t. j. v 10,0 roztoku jest obsaženo tolikéž mgr aequivalentu Pb, čili obsahují 0*10031 grat Pb. Pokus 20. 14*0 Ku 14cw3 roztoku octanu olovnatého, jež obsahují 0*10031 X — - — = = 0*70215 mgrat Pb, přidáno tolik nKOH, až olovo přešlo v roztok olov- natanu draselnatého Pb(OK)2, jenž za tepla pozvolna přidáván ku nad- Zeitschr. f. aual. Chem. 84, 93 (1852). 13) „MaUanalyse”, Bmnšvlk 1863, str. 87. «) Chem. Ztg. 33, 1321 (1909). XIX. bytečnému n/10KMnO4. Po sfiltrování ssedliny bylo shledáno, že k ox>'- dači bylo potřebí 14-16 n/10KMnO4, kteréž číslo násobené 0-06(-) dle reakčního schématu III., odpovídá 0-849 (•) mgr, jež na 0-70215 mgrat Pb spotřebovány. Přichází tedy na 1 at Pb 1-21 (-), což při 2 Pb odpovídá 1-21 kyslíka. Jest tedy složení oxydu PbgOg -f 1-21 čili Pb^Os-si. Polms 21. 10 cm^ roztoku octanu Pb, k némuž za- tepla přidáno 5 cnv^ KOH, potřebovalo z nadb5d;ečného permanganátu k oxydaci 10-67 n/10 KMn04, jež obsahují dle reakce III. 0-6402 (•). Na 1 atom Pb přichází 1-276 (•) čili tolikéž kyslíka na 2Pb. Vzniklá ssedlina má složení Pohis 22. 10 cm^ roztoku octanu Pb, k němuž za studená přidáno 5 cm* KOH, spotřebovalo z nadbytečného n/10 KMn04 k oxydaci 10-17 cm*, jež obsa¬ hují 0-6102 (•). Na 1 atom Pb připadne 1-2167 (•) a vzniklý kysličm'k má složení Pb203.2i7. Z těchto pokusů vyplývá, že permanganát oxyduje v zásaditém pro¬ středí Pb" zdánlivě na Pb"^ čili na PbgOg. Je to již dříve pozorovaná zvláštnost, že jakmile v zásaditém roz¬ toku olovnatém Pb" se zoxydovalo na Pb"", tu ihned utvořená kyselina olovičitá HaPbOj se sloučí s nesoxydovaným ještě olovem dvoj mocným na olovičitan olovnatý Pb O . PbOg = PbgOg. Podobný případ pozoroval Brauner, i®) účinkoval-li hydro- peroxyd na olovo v prostředí zásaditém současně oxyduje a redukuje. Při tom vznikl jiný olovnatan olovičitý o vzorci; 3Pb0.2Pb02 ^PbsO,. Větší množství v našem případě nalezeného Pb"^ nežli dle theorie odpovídá PbgOj, lze vysvětliti tím že rozpustí-li se něco málo dvoj moc¬ ného olova z utvořené ssedliny, přejde toto dalším působením perman¬ ganátu ve stupeň Čtyřmocný. Porovná-li se chování thallia při oxydaci permanganátém v zásaditém prostředí s chováním se olova, které jest jeho atomovým analogem, jeví se různost v tom, že se thallium oxyduje úplně, kdežto olovo, které jeví daleko větší schopnost ku tvoření podvojných oxydů, okysličuje se za obdobných podmínek jen neúplně. i») Věstník Král Společ. Nauk, 1887, Str. 295—299. Roipravy: RoC. XXIV. Tř. II. C. 19. 2 XIX. Arsen. a) Historický úvod. Bussyi®) stano\Tl prv\' kyselinu arsenovou titrací velmi slabým permanganátem ve velmi zředěných roztocích za okyselení kyselinou solnou za studená. Dle Péan de St. GiUes je bezpodminečně nutno titrovati v silném rozředění, ježto jinak se \ydučuje silně červeno-žlutě zabarvená manga- nitá sůl, což způsobuje nezřetelný konec reakce. Týž autor shledal dále, že ox)-"dace kyseliny arsenové v arseničnou je úplná jak v prostředí kyselém tak i zásaditém, nutno však pracovati s přebytkem permanganátu, který později v kyselém roztoku nadbytkem titrovaného FeS04 vyloučené v}^šší sloučeniny manganu redukuje, načež se permiangátem dotitruje. Později dokázal V a n i n o,^®) že oxydace kyseliny arsenové v pro¬ středí kyseliny sírové probíhá daleko snáze za horka. Za účelem urychlení pochodu přidává Vanino přebytek permanganátu, který dotitruje zpět kysličníkem vodičitým. Donath a SchoffeP®) užili ku stanovení nadbytečného permanganátu při titraci manganu rovnice SAsPa -b 4KMn04 = SAs^ O5 + 2K.2O -f- 4MnO.„ dle níž se oxyduje kvantitativně kyselina arsenová permanganátem v prostředí neutrálném i zásaditém. Reakce probíhá za chladu zvolna, za tepla však poméme rychle. Přes to však její konec, totiž úplné od¬ barvení permanganátu pro hnědou barvu utvořivších se vyšších kyslič¬ níků manganu lze jen stěží postřehnouti, ježto tyto se jen pozvolna usazují. Tomuto nedostatku odpomáhají poslední autoři kysličníkem a síranem zinečnatým. h) Vlastní pokusy. V přítomné práci byla věnována pozornost titraci kyseliny arsenové permanganátem nejen v prostředí zásaditém, nýbrž i kyselém a při studiu přesného stanovení nej menšího přebytku permanganátu v prostředí kolloidálních v>^šších kysličníků manganu byly získány analyticky za¬ jímavé výsledky. .4) Oxydace v prostředí kyselém. K pokusům sloužil obvy^klý roztok kyseliny arsenové, jakého se užívá k analysám jodometrickým, připravený rozpuštěním 4-95 g kyslič¬ níku arsenového v uhličitanu sodnatém, jenž byl rozředěn na 1 /. Přesnou jodometrickou anaRsou stanoven byl f =0-98. “) Compt. rend. 24, 661 (1847). Anaal. de Chim. et de Ph)/s. 55, 385 (1859). «) Zeitschr. f anal. Chemie 34, 4Ž6 (1895) »*) Monatshefte f Chemie 7, 644 (1886). XIX 19 Pokus 23. 10 cm" roztoku, odpovndající 9-8 roztoku n/lONajAsO,, bylo mírné okyseleno kyselinou sírovou a titrováno permanganátem za studená. Z počátku se i^rmanganát odbarvoval úplné, později počala kapalina zloutnouti až hnédnouti a zřetelné zabarvení nadbytečným permanganátem objevilo se po přidání 10-00 n/lOKMnO,. Je tedy patrno, že reakce probíhá z největší části dle reakčního schématu L, čUi Mn"‘ se redukuje z veliké části na Mn". Redukuje tedy kyselina arsenová čo silně redukční činidlo permanganát v kyselém roztoku skoro tak jako dvojmocné železo. Vedle této reakce probíhá však ještě reakce dle reakčního schématu Kdyby se tak délo \^''hradně dle schématuIL, muselo by k do- končení reakce na 10-0 cw® roztoku As " se spotřebovati 12-5 cm* n/10 KMn04, anebo v našem případe 12-25 m®. K ukončení oxydace spotřeba obnášela 10-00 n/10 KMnO., tedy jen o 0-2 více, než by vyžadovala reakce dle I., kdežto reakce dle II. vyžadovala by ještě o 2-25 cm® n/10 KMn04 více. Že byl troj mocný arsen úplně zoxy^dován, dokázáno tím, že pří- dávek sirovodíkové vody k roztoku v závěru získaném nespůsobU sraže- niny, ba ani po chvíli nevyloučila se ssedlina simíku. Pokus 24. Pokus byl opakován jako v č. 23 a po zbarvení permanganátem přidáno bylo 0-76 cm^ n/10 kyseliny šťavelové místo síranu železnatého, kterú’- doporučuje Péan de St. Gilles. načež nastalo i za chladu úplné od¬ barvení tekutiny, t. j. redukce koUoidálního kysličm'ku manganitého. Pak dotitrováno n/10 permanganátem, jehož, po odečtem' množství, při¬ padajícího na kyselinu štavelovou, spotřebováno celkem 9-9 Také tento roztok se nesrážel sirovodíkem ani po delší době. Kyselina arsenová a arseničná jeví neobyčejnou analogii s kyselinou telluričitou a teUurovou, ač oba jich prvky stojí v různých skupinách soustavy periodické. Tím, že As stojí v skupině V. a Te v VI., byl by tellur elektronegativnějším; ježto však stojí Te na vy^šším místě v VI, skupině v řadě sedmé, kdežto As stojí v V. skupině v řadě nižší, t. j. v páté a poněvadž v VI. skupině ubývá s rostoucí atomovou váhou charakteru negativmho, blíží se As svojí povahou k Te nazpět. Vysoce zajímavá je analogie jednak kyseliny arsenové (obsahující As ”) s telluričitou (obsahující Te*'^) a opět kyselin s prvky o dvě mo- cenství vyššími, t. j. arseničné (As^^) s teUurovou (Te^). Oxydace ky^sehny teUuričité a pochody při tom probíhající byly velmi ze\Tubné studovány Braunerem,*) jenž shledal, že kyselina teUuričitá oxyduje se perman¬ ganátem v prostředí kyselém tak, že se redukuje Mn^* jen na Mn“\ kdežto v prostředí zásaditém pouze na Mn*^. “) Monatshefte f. Chemie 12, str. 29 — 48 (1891). XIX. •20 Vzdor značné analogii kyseliny telluričité a arsenové jeví se však mezi oběmi rozdíl v tom, že totiž kyselina arsenová je redukční činidlo daleko silnější než kyselina telliiričitá, a jako takové bude působiti na permanganát mocnějším účinkem redukčním. Uvedenými pokusy v pro¬ středí kyselém bylo shledáno, že kyselina arsenová redukuje permanganát silněji než telluričitá, totiž, že jej redukuje z větší části na Mn“, kdežto kyselina telluričitá, jak již řečeno, redukuje jej za stejných okolností úplně jen na Mn”*. Jak z dalších pokusů viděti bude, redukuje kyselina arsenová v pro¬ středí zásaditém permanganát zprvu naMn“^, avšak ;^n(OH)3 v zásaditém prostředí, zvláště vylučuje-li se ve formě koUoidální, i kdyby v prvém stadiu reakce se co kolloid utvořil, dalším přidáváním permanganátu bude přecházeli v Mn(OH)4. Tu nastane dle v>'sledku daních pokusů konec reakce teprve, když veškeren Mn”^ eventuelně utvořený přešel v Ježto u arsenu v slabě kyselém roztoku redukce Mn^^^ na Mn“^ je jen částečná a převládá značně redukce na Mn“, byla úplně oprávněna hypothésa, že permanganát i ve slabě zásaditých roztocích bude se ky¬ selinou arsenovou redukovali též částečně na Mn“^ I byly učiněny po¬ kusy, jež by osvětlily tuto otázku. Oxydace v prostředí zásaditém dle sčhématu II. a III. Pokus 25. K roztoku AsaOg v uhličitanu sodnatém, odpovídajícímu přesně 10 cwř® roztoku NugAsO 3, přidáván byl px) kapkách permanganát. Roztok zůstal úplně čirý, nabýval však barvy více a více hnědé a oxydace byla ukončena, když přidáno bylo 16*7 cm^ n/10 KMnO^, jehož malý nadbytek se dal, jak bude později podrobně vyloženo, spektrálně zjistili. Množství 16-7 cm^ odpovídá přesně procesu dle schématu reakčního III., čímž podán důkaz, že mangan ku konci redukcí a oxydací utvořený je přítomen ve stupni čtyrmocném. Že oxydace byla úplná, dokázáno bylo tím, že hnědé zbarvení kolloidálního roztoku zmizelo, když přidáno 6-7 cm^ roztoku n/10 O okyseleného H2SO4 a sice bez zahřívám' po zcela krátké době. Negativní zkouška sirovodíkem dokázala, že As^^^ byl úplně oxy- dován na As'^. Pokus 26. Aby se kysličník manganitý, jenž se snad zprvu při této reakci tvoří, rychle vyloučil ve formě, jež působením dalšího permanganátu nepodléhá tak snadno oxydaci, bylo ku 10 cm^ našeho roztoku n/10 NajAsOg přidáno stejné množství nasyceného roztoku KgSO^. Prvé kapky připouštěného permanganátu způsobovaly opět hnědé zbarvení, avšak vzniklý koUoidální kysličník rychle přecházel v klky, jež se u dna nádoby usazovaly. Per¬ manganát byl pak přidáván dále po kapkách za stálého míchání roztokem. XIX. 21 Když bylo přidáno 12-6 cm^ n/10 KMn04, odbarvoval se již permanganát jen velmi zvolna a trvalého zbarvení docíleno mnohem dříve nežli spo¬ třebováno 16-7 n/10 KMn04, nutného k oxydaci dle III. Tento pokus ukazuje, že vyloučená ssedlina pozůstává z největší části z kysličmTcu resp. hydrátu manganit ého. Pokus 27. Konečný pokus proveden byl tak, že k novým 10 cm^ roztoku arse¬ nového (=9-8 n/10), k nimž přidáno značné množství koncentrovaného roztoku K2SO4, přidáván permanganát pozvolna po kapkách za takového míchání, že jen vrchní kapalina uváděna do pohybu a spodní těžká ssedlina nepřicházela do styku s novým permanganátem. Když bylo přidáno 12-25 cm^ n/10 KMn04, kteréžto množství je potřebné na redukci Mn*”, byla tekutina filtrací přes asbest oddělena od vyloučené ssedliny. V čirém bezbarvém filtrátu způsoboval nově přidávaný perman¬ ganát sice ještě slabé hnědé zakalení, které se opět vyloučilo co nepatrná ssedlina, avšak již nadbytek 0-Ucm^ n/10 KMn04 způsobil trvale růžově zabarvení. Pokus 28. Z toho důvodu vzato do práce nových 9-8 cm^ n/10 As^O^, přidáno 10 cm^ K2SO4 a 2 cm^ n KOH. Na to k tekutině bylo připuštěno za stálého míchání pozvolna 12-5 n/10 KMn04 místo theoretického množství 12-25 CM^, načež odfiltrováno. Filtrát byl po nasycení CO2 zkoumán na přítomnost As'”, avšak spotřebováno pouze 0-26 n/10 roztoku jódu, z čehož následuje, že filtrát obsahoval nejvýše 0-013 mgrat As* *. Pak byla sraže¬ nina po delší dobu digerována s koncentrovaným roztokem NagCOj, aby eventuelně přítomná kyselina arsenová přešla ve formu rozpustnou, avšak ve filtrovaném roztoku nebylo nalezeno žádné H^AsOa, ježto filtrát tento spotřeboval k oxydaci pouze 0-1 n/100 roztoku J. Takovýchto pokusů provedena byla celá řada a v jednom případě veden byl důkaz, že i při tvoření se Mn{OH)3, 1- j - pri oxydaci dle schématu II., k níž theorie vyžaduje 12-25 cm^ n/10 KMn04, byl As'” převeden na As'^, neboť na 0*98 mgraequivalentu As^ přítomného po oxydaci v tekutině bylo po předběžném přidání KJ -h HCl uvolněno tolik jódu, že bylo opo¬ třebováno 9-6 cm^ n/10 simatanu sodnatého k redukci, místo 9-8 cm\ J^tě v jiném případě vyžadoval obdobný alkalický filtrát, získaný po oxydaci jako dříve 12-4 cm^ n/10 KMn04 ^ nasycení COj, k oxydaci pří¬ tomné AsgOg 0-3 cm^ n /lO J ; po přidání pak KJ HCl bylo spotřebováno 9-9 cm^ n/10 Na^sOg. Přichází tedy na 9-8 cm^ n/lO roztoku arsenového, obsahujícího 0-98 mgraequivalentu As v obou formách v něm zastoupe¬ ného, 0-03 díly As”' a 0-96 As^ čili oxydace jest opět prakticky úplná. Malé diference posledních čísel vysvětlí se chybami pozorovacími. XIX Tím jest proveden definitivní důkaz, že reakce v prostředí zásaditém za podmínek v této práci dodržovaných probíhá v prvé své fási dle sché- matu 2As"' + = 2As'^ + Mn''' a že v sedlině není obsažen As''^ který by mohl oxydaci uniknouti. K obdobné rovnici dospěl Brauner v prostředí kyselém u kyselinv teUuričite, jež jest slabším redukčním Činidlem. Další pokusy v zásaditém prostředí výhradně dle schématu III. Pokus 29. u n/10 přesné decinormálního ro?toku arsenového, obsahujícího _ tok AsjO, v NajCOj, vpraveno bylo do kalíšku konicky ke dnu se sužu- Permanganát. Tu se utvořU pouze hnědý koUoidální KMrn T T? Když bylo přidáno již 12-5 r«, 3 n/10 t m přidávaný permanganát a tekutina r a IIK ™byl ještě t '' 2 další kapky ukázaly již zřetelné ab- K™ '-T^ I”’'"* “ráte s úplně ^rro?.dle “ “^"‘okráte pmbihá reakce 3As"' + 2Mn''“ = 3As'' + žMo". To znamená, že kollodidální MnjOH)^, v prvém stadiu reakce, jak oermana ^e tvoricí, přechází velmi snadno a kvantitativně dalším ^™angaratem_ v hydrát MnO,. Oxydace „a As'' byla úplně, což se st^v ů-L™' O (obsahující H,SO,) a roztok se sirovodíkem nesrážel. notvrz^f dle methody u Mn wpsané, potvrzena byla data pokusů získaná při titraci přímé. nicír ai^enové jest v uéeb- n uch dosud nejropsaná methoda v prostředí zásaditém obdobriá methodě a n;,k setitruje permanganátem v roztoku zásaditém ™ spektroskopem (viz methodu podrobné Cuu v? t ‘f “ io\ou \ prostředí k\seliny sírové. Selen. rra^ ^ ^ stanovil kyselinu seleničitou tím, že k vodnému jejímu ^ ^ několik kapek NaOH až k zásadité reakci, načež za mí- Murino, Zditschr. í anoig. Chdmie 63, 32 il909). XIX. 23 cháni připouští n/o KMn04 až k silnému žluto-červenému zabarvení te¬ kutiny. K urychlení vylučování se kysličníku manganičitého zahřeje se tekutina k varu a v přidávání permangánatu se pokračuje tak dlouho, až tekutina nad sedlinou podrží po 4 až 5 minut silné fialové zabarvení. Po částečném ochlazení okyselí se H2SO4 (1:3) a přidá se odměřený pře¬ bytek n/10 O ku rozpuštění sedliny o dotitruje se permanganátem. To je pouhé opakování Braunerovy methody stanovení telluru v pro¬ středí zásaditém již dříve vědeckému světu známé, s malou modifikací. Pokus 30. Odvážených 0*2002 g sublimo váného, chemicky čistého SeOo bylo po rozpuštění ve vodě přidáno ku 80*77 cm^ n/10 KMn04, obsahujícímu 2 cm^ n KOH, načež roztok zahřát, přidáno roztoku K2SO4 a sfiltrováno. Ve filtrátu shledáno titrací n/10 0 atd., že k oxy dači kyseliny seleničité bylo spotřebováno 60*77 n/10 KMn04. Odvážené množství představuje 1*800 milimolů SeOg, k jehož oxydaci bylo spotřebováno 60*77 x 0*06(*) = 3*6462(*). Přejde tedy 1 atom Se^'" 2*0257(*), čili produktem oxydace jest kyselina selenová, vyjádřená co kysličník Se03.oi3. V tomto pokuse jednalo se o podání důkazu, že přidáváním kyseliny seleničité ku zásaditému permanganátu tvoří se kysličník manganičitý a kyselina selenová. Tellur. Dle B r a 11 n e r a 22) probíhá oxydace kyseliny telluričité v tellu- rovou permanganátem zcela hladce v zásaditém prostředí dle rovnice 2KMn04 -f STeOa = 3Te03 + 2Mn02 + K^O což potvrdili svými pracemi N o r r i s. Fa y,^^) Gooch a Peter s.^^) Methodu titrace v zásaditém prostředí prvý' propracoval a doporučil Brauner jakožto daleko výhodnější nežli titraci v prostředí kyseliny sírové, při níž vznikají chyby následkem uvolňování se kyslíka o více jak 1%. Dle Braunera22) přidává se k zásaditému roztoku kysličníku teUuričitého n/10 KMn04 až ku zřejmému přebytku, pak zředěná kyselina sírová a na to tolik n/10 O, až její objem odpovídá as ^2 objemu celkem dodaného permanganátu. Zahřetím rozpustí se vyloučené vyšší kyslič¬ níky manganu, načež se při 60® permanganátem dotitruje. Oxydace probíhá zcela hladce, avšak po okyselení H2SO4 vyvíjí se nepatrně kyslík, jenž způsobuje dle Braunera průměrnou chybu + 0*35%. 22) Chemické Listy 1891, Zprávy Vídeňské Akademie 1891 a Monatshefte f. Chemie 11, 526 (1891). 23) Amer. Chem. Journ. 20, 778 (1898). 2«) Zeitschr. f. anorg. Chem. 21, 405 (1899). XIX. 24 Této ztrátě lze však úplně předejiti dle Goocha a Peterse, okyselí-lisejen menším množstvím H2S04, než jaké je jí nutno k rozpuštění ssedliny v kyselině šťavelové. Tak získali výborných v\'sledků. Norris a Fay oxydují rovněž permanganátem v zásaditém prostředí, určují však přebytek permanganátu jodometricky zpět za chla¬ zení zředěné tekutiny ledem, aby utvořená kyselina tellurová se neredu- kovala jodo vodíkem. Napřed přidávají jodid draselnatý, pak kyselinu sírovou, načež dotitrují sirnatanem. Tato methoda skytá velmi dobrých \ýsledků. — Methodou v naší práci vypracovanou bylo stanovení kyseliny telluri- čité titrací permanganátem v zásaditém prostředí značně zjednodušeno. Vlastní pokusy. Za účelem poznání, oxyduje-li se kysličník telluričitý v zásaditém prostředí permanganátem na kyselinu tellurovou a redukuj e-li se při tom Mn'^^ na Mn^'^, provedeny byly pokusy, k nimž sloužil roztok kyseliny telluričité takto připravený: trojnásobná molekulámá váha [TeOg -= = 159-5] obnáší 478-5. Přibližně Vioo tohoto množství, t. j. v našem případě 0-4794 gr chemicky čistého TeOg, zbývajícího od prací o stanovení atomové váhy telluru, rozpuštěno v 10 nKOH a roztok rozředěn na 200 cm\ Obsahuje tedy 1 1 tohoto roztoku 15 mgr-molů a tedy 1 crn^ 0-015 mgr-molů Te02, jež vyžadují k oxydaci dvojnásobné množství nábojů. Jest tedy tento roztok vůči zásaditému n/10 KMn04 n/20-ní, ježto jeho 20 cm^ vyžaduje k oxydaci 10 n/10 KMn04, jež mají v sobě 0-6 (-) mgr. Je-li atomová váha tellum 127-5, má zmíněný roztok í = 1-0015 a je-li rovna 127-6, jest f = 1-0021. V obou případech má se spotřebovati dle schématu III. na 20 cw® našeho roztoku TeO, 10-02 cw* n/10 KMn04. Pokus 31. Ku 20-92 cm^ n/10 KMn04 přidány 2 cm^ nKOH a pak po kapkách za míchání z byrety 20 roztoku TeOg. Ku konci tekutina zahřát a, přidán nasycený roztok Kg SO, a tekutina zůstavena státi přes noc. Ve filtrátu stanoven nadbytek permanganátu n/10 O a zjištěno, že k oxydaci se spotřebovalo 10-71 cw® n/10 KMn04 (místo 10-02). Vzniklá ssedlina byla rovněž analysována rozpuštěním v nadbytečné n/10 O a stanovením nadbytku této pomocí n/10 KMn04, jehož spotřebováno 3-89 cwi®. Množství MnOg, vzniklé z 10-71 cnř n/10 KMn04, vyžadovalo by k rozpuštění v n/10 O celkem 0-4 x 10-71 = 4-28 cw®. Z pokusu je vidno, že sice nastala úplná oxydace Te^'^ v Te'^^ že však se rozložil stáním přes noc částečné i přítomný permanganát i kys¬ ličník MnOg, neboť výpočet ukazuje, že kysličník, jenž měl zprvu složení MnOg, se rozložil na MnOi.931. XIX. Pokus 32. 10 cm’ roztoku TeOj přidáno za tepla ku 10-46 cm* n/10 KMnO. oteahujicímu 1 cm^nKOH. Po přidáni K,SO, a usazeni ssedliny přes noc sfiltrovano. Stanovenim nadbytečného n/10 KMnO, pomoci n/10 O shle¬ dáno, že ku oxydaci TeO^ se spotřebovalo i-7i cm> n/10 KMnO, (misto theoretických 5-01 m^). K redukci ssedliny spotřebováno 1-62 cit^ n/10 O, Vykazovala tedy ssedlina druhého dne složeni již jen MnO,.s(e. Tyto pokusy provedeny byly za takových podmínek (t. j. stámm pres noc), aby se vzniklá ssedlina mohla ve styku se zásaditým perman- ganátem rozložití, jevi-li k tomu náklonnost, což pokusem potvrzeno. O účinku jemné rozptýlených kyshčniků manganu na zásaditý per- manganát bude pojednáno v závěrečné stati. Pokusy v prostředí kyselém. Nejprve bylo provedeno několik pokusů v prostředí kyselém, aby se skontrolovalo, kolik cm^ permanganátu dle reakce I. náš roztok tellu- ro\'ý k oxydaci vyžaduje. Roztok kyseliny tellurové jest n/20-ní X i (== 1-002) vůči peman- ganatu zásaditému, účinkujícímu, dle III. Poměr mezi reakčnim sché- matem III. a I, jest tento : III. STe*'' -ř Ž-Mn"' = 3Te" + 2.\In'^ 6() I. 6 Te’’' -I- 2Mn"' = 5Te''' -f 2Mn" *) lO(-) Z toho vyplývá, že tutéž mohutnost oxydačnl, kterou v zásaditém prostřed! jevi ku př. 10 cm^ n/10 KMnO„ majicí disposici 0-6 (-) má v pro¬ středí kyselém již 6 cm’ n/10 KMnO, anebo, že vůči stejnému množství roztoku naši kyseliny telluričité, jež jest oproti zásaditému permanganátu n/20-ní, jest kyselý permanganát silnější v poměru 10 ; 6 = 33-3 ; 20, t. j. naše kj^selina telluričitá jest vůči němu n/33-3-nl. Spotřebuje-K s(S dle theorie na 20 cm’ našeho roztoku TeOj k oxydaci 10 cm’ n/10 KMnO, v prostředí zásaditém, musí se ho v prostředí kyselém spotřebovati jen 6 cm’, neboť obé tato množství mají v sobě 0-6 {•). Po znásobeni f = 1-002 bude theoretické množství n/10 KMnO„ potřebné k oxydaci 20 cm’ naší n/20-ní kyseliny telluričité, obnášeti 6-012 cm^. *) Dle tohoto schématu L vypočítává se z množství spotřebovaného per- manganátu množství g TeO„ titruje-U se roztok v prostředí kyselém anebo v zᬠsaditém, načež po okyseleni H,SO* a pak po přidání n/lO O do konce reakce opět n/IO KMnO, a odečte-li se množství posledního, jež pnpadá na kyselinu šťavelovou od množství permanganátu celkem spotřebovaného. Lze tedy pro stručnost vv jadrovati proces tak, jakoby reakce dle tohoto schématu skutečně probíhala XIX. Pokus 33. Ku 20 cm^ našeho roztoku TeOg přidáván byl permanganát, při čemž se vytvořil hnědý, úplně čirý kolloidální roztok MnOg. Pokus pro¬ veden byl ve zmíněném již skleněném kalíšku, nad nímž nacházela se by- reta s n/10 KMn04 a těsně vedle rovněž nad kalíškem stála by ret a s roz¬ tokem TeOg. Na zadní stěnu kalíšku koncentrovány byly sběrnou čočkou paprsky lampy Nernstovy ; v předu pak byl upevněn malý kapesní Zeissův spektroskop. KoUoidální hnědý oxyd nalézal se v roztoku v tak jemném rozptýlení, že v něm ostré paprsky zanechávaly sotva viditelnou dráhu. To znamená, že sedlina byla prosta pevných součástek. Když bylo přidáno 10-0 rf n/10KMnO4, nebylo ještě lze pozorovali absorbčního spektra, jež objevilo se velmi zřetelně po přidání 10*10 Theorie vyžaduje k ukončení reakce 10*02 cmK Tedy nadbytek 0*08 cm^ projevil se již velmi zřetelným charakteristickým spektrem iontu Mn04'. První chemik, který navrhl stanovení nepatrného přebytku perman- ganátu ku zjištění konce reakce při titracích pomocí tohoto i v tekutinách jinak zbarvených, bvl r. 1877 B r iic k e.^ “ ^®) Jelikož se však v poslední době rozšířilo v laboratoři užívání ka¬ pesního spektroskopu Zeissova opatřeného skálou dle délek vln, jest na přiloženém obr. 2. graficky znázorněno absorbční spektrum perman- ganátu, jak jej jeví v našem chemickém kalíšku vrimi zředěný roztok jeho připravený přidáním 1 kapky 1/10 KMn04 ku 30 cm^ vody za pozo¬ rování zmíněným spektroskopem.. Obr. 2. Absorbční spektrum iontu MnO/. Za přítomnosti hnědého kolloidálního oxydu MnO^ jest vidéti nej- zřetelněji jen 2 absorbční pásma (59 — 57 a 55 — 54) jako tmavé pruhy ve žluté a žlutozelené složce spektra, t. j. v části nejméně lámané, kdežto více lámané čáry jsou za stpjných okolností těžko viditelné. V pokusu č. 33. přidáno k roztoku obsahujícímu malý nadbytek n/10 KMnO* 5*03 cm^ naší n/10 Ó a ihned nastalo za chladu úplné odbar¬ vení se tekutiny. Obnášela tedy Spotřeba n/10 KMn04 v kyselém prostředí 6*06 cm^ místo theoretických 6*012 cm^. 26) Briicke: Sitzb. d. k. Akad. d. Wissensch. 74, seš. 3. 2*) Zeitschr. anal. Chsmie 16, 231 (1877). XIX. základě tohoto zajímavého pozorování vypracována byla tato eobycejne rychlá methoda ku stanovení kyseliny telluriřifé (anebo též aisenove) v prostředí zásaditém: ’ t oo rez ''edle sebe nad ústím tenko- stenneho kahsku, odměn se za chladu uríité množství, ku př. 20 cnfi mírně n/lf h i pozorovám' spektroskopem objeví charakteristické pruhy MnO/. Na to se přidává po kapkách roztok TeO, ^ jsou spektrální ěáiy právě ještě znatelné. Tím jest analysa lUconěena prabehem as 1 minuty a pro kontrolu možno oběmi kapalinami střídavě 1 rovati az do vyvolání pokud možno nejméně zřetelných spektrálních řar. Proradi-li se tato methoda dle předpisu právě uvedeneTio, při níž nutno TeOj rozpustiti v nej menším nutném množství n-KOH vylučiiie se vždy MnO, ve formě ěistě koUoidální. Methoda tato jest bez odpom nejrycMejši ku stanovení kyseliny telluričité a zároveň methodou nej- presnejsi neboť nevznikají žádné reakce vedlejší, zejména -nenastává pri prevádem roztoku ze zásaditého v kyselý z.a účelem rozrušení vzniklého MnUg kyselinou šťavelovou žádný vývoj kyslíku. Na důkaz neobyčejné přesnosti této methody byla provedena ještě cela rada pokusů, z nichž některé budtež uvedeny. Pokus 34. 20^ roztoku TeO, titrováno bylo v kalíšku vypsanou methodou. Po piidam 10-10 cm^ n/10 KMnO, objevilo se zřetelné spektrum MnO/ jez ^ chvíli zmizelo, avšak již >/, kapky n/10 KMnO^, t, j. 10-16 vy.’ volalo spektrum zřetelné a trvalé. Theorie vyžaduje 10-02 r»P Diference vysvětluje se nutnými chybami při odměřovám' roztoků .. dokončení pokusu v prostředí zásaditém titrováno ještě v pro¬ středí kyselem a spotřeba n/10 KMnO, obnášela 5-96 „feto theore- tických 6-01. V jiném podobném pokuse spotřebováno na 10 cm^ roztoku TeO, v zásaditém prostředí 5-06 cm^ n/10 KMnO,. V dalším pokuse vy-iadovalo 20 cm? roztoku TeO, v témž prostředí 10-06 cnfi n/10 K.MnO, (místo 10-02 cm^). — Tato neobyčejně přesná methoda hodila by se zcela určitě ku kontrole atomové váhy telluni cestou volumetrickou, jejíž provedení vyhrazuji si pro dobu příští. Studium mechanismu reakce v prostředí zásaditém. Jak z dosavadních publikací jakož i z uvedených pokusů v^^plývá redukuje se permanganát zásaditým roztokem telluriéitanu na stupeň čtyřmocný. XIX. 23 U kyseliny arsenové však shledáno, že obdobná redukce u perman- ganátu jde pres Mn“^ v prvém stadiu reakce se vylučující další oxydací na Poněvadž se podařilo rychlým vyloučením hydrátu manga- nitého tento ve skoro čisté formě v prvém stadiu reakce isolovati, naskytla se otázka, nenastává-li takováto intermediarní redukce též působením kyseliny telluričité. Pokus 37. 20 roztoku TeOa smícháno bylo se stejným objemem nasyce¬ ného roztoku K2SO4 a k tekutině přidáván po kapkách n/10 KMn04, při čemž se vylučovaly klky hydrátu nějakého vyššflio ox}’du Mn. Je-li tato sraženina hydrát k5rsličníka Mn^O^, muselo by se spotrebovati 7-52 cm^ n/10 KMn04 k úplné oxydaci Te^. Ve skutečnosti přidáno k roz¬ toku 7-6 cm^ n/10 KMn04 a po usazení ssedliny zkoušena tekutina takto: Z tekutiny byly vyňaty 2 kapky a vpraveny na bílou porcelánovou desku. K jedné z nich přidány 2 kapky H2SO4 (1:5), ke dnihé pak 1 kapka téže H2SÓ4 a 1 kapka nasycené vody HaS. Kdežto u směsi prvé zůstal roztok úplně čirý a bezbarvý, nastdo u druhé směsi HgS zřetelné hnědé zabarvení od kolloidálního TeSg, který ale pro svoji nestálost se po krátké době rozpadl na S a šedohnědý prášek Te. Z toho je viděti, že oxydace kyseliny telluričité na telloruvou jest dosud neúplnou. Pak přidáván další n/10 KMn04, při čemž se vylučovaly opět nové klky hydrátu a po usazení zkoušena čirá tekutina dále uvedenou kapkovou reakcí. Teprve když přidáno bylo 10-0 cm® n/10 KMn04, ne¬ poskytl roztok žádné reakce s HgS, nýbrž zůstal úplné čirý a bezbarvý, poněvadž nyní úplnou oxydací vznikla H2Te04, jejížto kyselý roztok se chová vůči HaS jako roztok kyseliny arseničné, t. j. oba roztoky se srážejí HoS teprve po delší době. Pokus 38. Opakován byl pokus předešlý ; k 10 cm® zásaditého roztoku TeOg přidáno 3-7 cm® n/10 KMn04, mimo to pak roztok K2SO4. Dalším přidᬠváním n/10 KMn04 povstala v čiré tekutině nad ssedlinou se nacházející nová sraženina a od 4-0 cm® počínaje do 4-8 cm® nastávalo zprvu silnější, později slabší zakalení. Teprve při 4-8 cm® n/10 KMn04 se tekutina vy¬ jasnila, ale nebyla ještě úplné prosta H2Te04. Z tohoto pokusu je \iděti, že reakce obdobná jako u kyseliny arse¬ nové, t. j. redukce Mn^^^ až na Mn"^ bud zde vůbec nenastává anebo se tak děje jen v míře velmi nepatrné. Železo. O působení zásaditého permanganátu na sloučeniny železnaté ne¬ nalezl jsem v literatuře žádných záznamů. Studoval jsem tedy otázku, zda oxydace není vyšší nežli na Fe*“. XIX. Pohis 39. 0-4644 z nej čistšího FeS04 . 7 H2O, jenž obsahuje 99-19% čisté soli = 0-4606 g, rozpuštěno bylo v chladné vyvařené destilované vodě, k níž přidáno 5 cm^ n Hg SO4, Roztok byl vlit do 63*30 cm^ n/10 KMn04, obsa¬ hujícího 10 cw® nKOH, načež do této zahřáté a pozvolným mícháním při¬ pravené směsi vléván byl za digerování přebytek roztoku K2SO4. Po sfiltrování bylo jodometricky (34-58 n/10 simatanu na vyloučený J z KJ -f HCl) zjištěno, že ku oxydaci na Fe"^ bylo spotřebováno 28-72 cm^ n/10 KMn04 místo theorelických 27-61 Z nálezu vychází číslo pro složení sedliny Fe203.o4oi- Při jodometrické analyse sedliny spotřebováno bylo 27-25 cw® n/lO simatanu. Tím podán důkaz o kvantitativní oxydaci Fe^^ na Fe“* jakož i o výhradní přítomnosti hydrátu MnOa- Probíhá tedy reakce dle rovnice: 2 Mn'^^ -I- 6 Fe“ = 2 Kn^'' + 6 Fe“^ + ^ (•) anebo rozvedené, za předpokladu, že hydroxylové ionty se odštěpí z vody, ^Fe^^ (0H)2 ^ ^Fe ' +30H\ 2Mn04, + 8H2 0,-f 6 ^ f U 2Mn024- 20H'+ 6 | f VFe‘ +2 0HV W”(0H)3 J Kobalt. Cl. Winkler^) pozoroval, že permanganát oxyduje dvoj mocný kobalt za přítomnosti dvoj mocných básí (jako ku př. HgO) kvantitativně na trojmocný. Avšak vzniklý kysličník či hydrát kobaltitý nedodržuje vždy přesně svého oxydačního stupně, ač má vždy totéž konstantní složení. Studoval jsem tedy opět oxydaci kobaltu v silně zásaditém prostředí, dodržuje dosavádní pracovní podmínky. Výchozí síran kobaltnatý byl připraven takto: chemicky čistý kovový kobalt, V3rrobený redukcí chloridu kobalt aminového vodíkem, rozpuštěn byl v kyselině dusičné, převeden pomocí H2SO4 v síran, vysrážen alkoholem a co takový v elektrické peci vysušen do konstantní váhy. Ve 200 cm^ vody rozpuštěno bylo množství, odpovídající přibližně n/10 roz¬ toku, t. j. 1-5550. Jest tedy faktor tohoto roztoku 1-003 a 20 cw® obsahuje 1-003 mgrat Co. Všechny pokusy provedeny byly popsanou již filtrační methodou. Nadbytečný permanganát ve filtrátu stanoven byl vždy jodometricky a také získané ssedliny byly vždy jodometricky analysovány. ”) Zeitschr. ř. analyt. Chemie 3, 265 a 420 (1864). XIX. Pokus 40. 20 cm^ roztoku našeho C0SO4 přidáno za tepla ku dvojnásobnému objemu našeho permanganátu, obsahujícího Orf KOH, načež přidán byl roztok K2SO4. Po delším stání sfiltrováno a zjištěno, že k oxydaci se spotřebovalo 20-76 cm^ n/10 KMnO^, což odpovídá dle III. schématu 1-2456 (•), jež spotřebovány na 1*003 mgrat Co, obsažený v roztoku respek¬ tive v ssedlině. Na 1 grat Co“ přichází tedy další 1*242 {•) čili složení oxydu jest C02O3.242. Při jodometrické analyse ssedliny spotřebováno 18-68 cm^ n/10 sir- natanu = 1-868 (•), kdežto permanganát přenesl do ssedliny 2*076 (■), Ztráta 0-208 mgr (•) dá se vysvětlili snadnou rozložitelností ssedliny. Pokus 41. Na 10 cm^ roztoku spotřebováno bylo za stejných okolností 11.29 cm^ n/10 KMn04 (-f- nKOH). Jest tedy složení ssedlinv Z analysy ssedHny \yplývá v tomto případě, že v ní zůstalo 0-970 (•) (t. j. 9*7 n/10 NagSgOg) místo původního 1*129 (-) permanganátu. Obnáší tedy ztráta rozkladem ssedliny zaviněná 0-159 (•) . Pokus 42. Na dalších 10 cm^ roztoku C0SO4 spotřebováno (+ 8 cm^ nKOH) ll*62cwí3 n/10 KMn04, ^ čehož vyplývá složení ssedliny C02O3.39. Z analysy ssedliny (8-50 cm^ n/11 Na2S204) vyplývá ztráta rozkladem ssedliny 0*812 (*). Pokus 43. Na 10 cm^ roztoku spotřebováno ku oxydaci (+ 6 cm^ n KOH) 11*48 n/10 K]VIn04 a je tudíž složení ssedliny C02O3.374. Při analyse ssedliny spotřebováno 9*85 cm^ n/10 NuaS-^Oj, a tudíž obnáší ztráta rozkladem ssedliny 0*163 (•). Pokus 44. Proc^ oxydační děl se za chlazení jednotlivých tekutin při jich míšení, filtraci a dekantaci. 10 cm^ roztoku C0SO4 spotřebovalo pouze 9-85 n/10 KMn04 a jest tudíž složení ssedliny C02O3.177. XIX. 31 Je tedy oxydace za chladu mnohem nižší nežli za tepla. Při analyse ssedliny uvolněno pouze 0-86 (•) (8'6cw® n/10 NagSgOg) a tudíž je ztráta 0'125 (•). Výsledek těchto pokusů dá se na základě analys, při nichž se před- poklá dá , že chemický proces probíhá přesně dle schématu ě . III. shrnout i v ten smysl, že v kysličníku kobaltu při oxydaci této vzniklém jest obsaženo něco více kyslíka, než odpovídá formuli CogOg. Této formuli by odpoví¬ dala spotřeba 8-36 cm^ n/10 KMn04 na 10 cm^ roztoku C0SO4, kdežto v našich pokusech kolísala spotřeba n/10 KMn04 vždy mezi 10-38 až 11-62 m®. Přítomnost vyššího kysličníku kobaltu nežli CogOg potvrzuje i zjev, že ssedlina se velmi snadno rozkládá. Hlavní reakce probíhá dle schématu; Mn^^^ + S Co” = + S Co'”. Nikl. a) O chování se niklu vůči zásaditému permanganátu nenašel jsem v literatuře žádných zpráv, avšak při veškerých methodách, jež jsou za¬ loženy na titraci permanganátem u přítomnosti ZnO, ku př. u kobaltu, předpokládají jich autoři, že nikl se chová indiferentně, a že jen zelená barva roztoku jeho solí překáží, aby se dal poznati konec reakce, jež se jeví růžovým zabarvením tekutiny. bo nedávná mělo se za to, že nejvyšší kysličník niklu, který se dá připraviti na mokré cestě působením chlóru na Xi(OH)2. jest NiíOHjg. Avšak z novějších údajů literatury vychází, že lze podobným způsobem obdrželi ozonický NÍ2O4 resp. Ni(OH)4 a k stejnému výsledku dospěly neuveřejněné dosud pokusy, které již před delší dobou byly podniknuty v chemickém ústavu české university. Dle tohoto nálezu rozkládá se Ní(OH)4 již při filtraci za 0« a přitom jest celá místnost laboratoře na¬ plněna intensivním zápachem ozonu. — Bylo zajímavo zkoumali, jak vysoko probíhá za našich podmínek oxydace niklu. K pokusu použito bylo roztoku NÍSO4, který v 10 obsahoval 2 mgrat Ni. Pokus 45. K 50-64 cnP n/10 KMn04 přidány byly pouze 2 cm^ n KOH, tedy množství, které právě stačí ku převedení niklu obsaženého v 5-0 cm^ roz¬ toku NÍSO4, t. j. 1 mgrat v Ni{OH)2. Po sfiltrování nepatrné ssedliny a jodometrické analyse filtrátu shledáno, že oxydační proces si vyžádal pouze 3-74 n/10 KMn04. Množství toto dle schématu III. odpovídá 0-204 (•) mgr, které připadnou na 1 mgrat Ni, takže složení vzniklého oxydu jest NiOi.io či NiioOn- XIX. ^ Tento ^kus vedl k zajímavému výsledku, že oxydace Ni{OH)2 na vyšší kysličník je v slabě zásaditém prostředí jen pranepatrná. Je tedy pochopitelno, že za přítomnosti tak slabé zásady, jakou je ZnO, nenastává vůbec žádné oxydace. Fok^s 46. opakován se stejném množstvím permanganátu a roztoku IN1SO4, avšak k roztoku bylo tentokráte přidáno 6 cm^ nKOH takže na l milimolNi(OH)2 byly přítomny ještě 4 volné OH’. Tu obnášela spotřeba 30-92 n/10 KMnO^, kteréžto množství dle schématu IIL [X 0-06(-)l přeneslo na 2 atomy Ni 1.865(.), takže složení vzniklého oxydu jest NÍ2O2.923, t. j. oxydace proběhla skoro na Ni {OH)3, bylo-U, jako v tomto pří¬ padě pravě 6. OH nutných pndáno ku převedem' 2 Ni ' na 2 Ni(OH), dle rovnice ' ” 2 Ni" + 6. OH' = 2 Ni"‘ (OH),. Pokusy s použitím vétšího množství KOH resp. OH’ při oxvdaci pennanganátem budou provedeny příležitostně. Budiž uvedeno ještě několik ,»kusů. které byly provedeny stejným zpu^bem za uíelem oxydace v zásaditém prostředí s prvky Jpři nkhž Získány výsledky negativní. ^ ^ Praseodym. Vlastnosti ceru co silného přenášeče kyslíka mělo v této práci býti vybito k oxydaci praseod>miu tak, že cer oxydován byl v zásaditL rokoku nadbyteěném permanganátem a měl na pHtomný praseodym pře- nášeti kyslík a tak jej eventuelně oxydovati na PrOg. Pokus 47. íistého Pr,(SOJ,. 8 H2O, jehož vodny roztok byl smísen s 10-0 cm’ dříve již uži¬ tého roztoku CejjSO,),, kterýžto objem obsahoval 0-1782 g CeJSO.), 8H O Směs ta pndána byla ku 41-0 cm’ n/10 KMnO, na 60» C zahřátému jenž ^sahovíd W cn,’nKOH. Spotřeba n/10 KMnO, k oxydaci směsi obnášela ^ obvylde filtracm proceduře (podání n/10 O atd.) 8-34 cm’, kdežto Mm roztoku cere vyžaduje k oxydaci, jak dokázala řada pokusů, tota Mozstvi. Nebyl tedy na spoluoxydování praseodymu spotřebován žádný I^Mganat, to jest za přítomnosti ceru neoxyduje se na vyšší XIX. Měď. Oxyduje-li se velmi silnými oxydačními prostředky (persidfátem, oxydací anodickou) nějaká sloučenina medňatá za přítomnosti telluru, povstává dle Braunera a Kužmy kyselina medová, odpovídající oxydu CugOg, čímž dokázáno, že měd má podobně jako zlato nejvyšší va¬ lenci Cu*“. Bylo zkoumáno, možno-li i zásaditým permanganátem na vyšší stupeň za přítomnosti nějaké jiné látky oxydace schopné aspoň částečně oxydovati. K tomu zvolena směs NajAsOg s CUSO4, kterážto směs má tu vlastnost, že za určitých poměrů mezi oběma látkami nezpů¬ sobuje v ní KOH sraženiny. Pokus 48. Směs, obsahující 20 cn^ n/10 Na^sOg a 20 cm^ n/25 CuSO^, rozpou¬ štěna byla v nKOH až do zmizení ssedliny a vlita do nadbytečného per- manganátu. Po obvyklé manipulaci (n/10 C) shledáno, že k oxydaci směsi spotřebováno bylo 31-66 n/10 KMn04, kdežto AS2O3 samotný potře¬ buje ku oxydaci 32-36 cm^ n/10 KMn04. Nenastala tedy oxydace vyšší než je Cu“. Pokus 49. Pokus byl proveden za týchž podmínek jako v pokusu minulém a shledáno, že k oxydaci směsi spotřebováno bylo 32*82 cm^ n/10 KMn04, kdežto AsgOg sám k oxydaci vyžaduje 32-36 cw®. Ani zde nebyla Cu^^ výše oxydována. Stříbro. Nejvyšší kysličník stříbra jest AggOa. Rovněž ten se tvoří působením silných oxydačních činidel. Proveden byl tudíž pokus, získati za podmínek u Cu uvedených oxydací permanganátem v prostředí zásaditém produkt, v němž by bylo Ag vyšší než jednomocné. Avšak k oxydaci 20 n/20 roztoku Agg SO4 (4-6785 g v 1 /) spotře¬ bováno bylo jen 0*69 n/10 KMn04, což je důkazem, že se Ag^ ne- oxydovalo výše. Samovolný rozklad permanganátu v zásaditém roztoku. Přidává-li se k roztoku permanganátu koncentrovaný louh drasel- natý, nastává tak zvaná spontánní redukce, tím že roztok zelená vylou¬ čeným mangananem draselnatým dle rovnice 2 KMn04 -f 2 KOH = 2 + H^O -f Vg 0^ 34 Brand a Ramsbottom “) nepozorovali při použití 4% roztoku KMn04 a skoro 20% louhu draselnatého žádného zeleného zabarvení. Dle Sackura a Taegenera^*) tvoří se však při vaření permanganátu s KOH, jenž je v poměru ku KMn04 8-normální, manganát a vyvíjí se kyslík. Avšak i při nižších temperaturách a při metóí koncentraci přítom¬ ného KOH nalézá se kyslík v takovémto zásaditém KMn04 ve stavu napětí, a jestliže z tekutiny neunikne v plynné formě, jest tím vina přílišná pozvolnost reakce (dle autorů „Reaktiontrágheit"). Dle Bodlandra^®) obsahuje každý oxydační prostředek volné atomy kyslíka, které za jistých okolností mohou z roztoku v podobě molekul kyslíka unikati a rozklad tento může pak stejným způsobem dále pokra¬ čovali. Bodlánder praví: „Jedeš Oxydationsmittel muB also von selbst unter Entwickelung von Saueistoff zerfallen." To platí též o roztocích permanganátu. Morse, Hopkins a Walker®^) studovali tento rozklad u kyselých roztoků permanganátu, které v úplně čistém stavu (filtrované) rozkládají se velmi pomalu, ale samovolný rozklad nastává zahříváním, na světle a pí i vysoké koncentraci. Tento rozklad je ale obzvláště zrych¬ lován, je-li přítomen MnOg. Uvedení autoři vysvětlují toto zrychlení rozkladu pomocí ^fnOg tím, že se na jeho povrchu kondensují atomy kyslíka, které, jak již dříve řečeno, povstávají samovolným rozkladem permanganátu, čímž nastala na místech těch větší koncentrace, takže se rj^chleji spojují v molekuly kyslíka a tyto tvoří na povrchu práško vitého kysličníku snadněji bublinky, nežli v homogenním roztoku. Účinkuje tedy MnOg jako katalysátor, což není zjev ojedinělý. Je ku př. známo, že se kysličník vodičitý za přítomnosti MnOg velmi rychle rozkládá. Totéž bude platiti asi také o rozkladu permanganátu v roztoku zᬠsaditém působením MnOg anebo jeho hydrátu, který se v pokusech v této práci vypsaných při oxydaci permanganátem v různých způsobech redukce s ní souvisejících pravidelně vyloučil. Aby se seznalo, jaký vliv měl na průběh reakcí mnou studovaných tento katalytický rozklad permanganátu anebo jak veliké množství per¬ manganátu se asi působením MnOg mohlo rozložití, byly podniknuty tyto pokusy: Nejprve bylo zkoumáno, zda-li a jak dalece se permanganát rozkládá za teploty 60® C u přítomnosti různého množství nKOH, za kteréž teploty byly prováděny veškeré pokusy naší práce, uvedené pod značkou za tepla. Jouni. f. prakt. Chem. 82, 336 (1910). *•) Zeítschr. f. Elektrochem. 16, 170, 1910. “) G. Bodlánder; „tTber langsame Verbrenauag." Ahrensova sbírka, III. svazek, seš. 11 a 12, str. 422. ») Morse. Hopkins a Walker. Amer. Chem. Journ. 18. 401 (1896); 20. XIX. Za tím účelem odměřilo se 20-92 cm^ n/10 K]y[n04 a digerováno po přidání množství 1, 2, 4 a 5 cm^ nKOH přesně až do dosažení teploty 60® C. Na to byl nerozložený pemianganát stanoven n/10 O a při tom bylo zjištěno, že se prakticky žádný nerozložil, jelikož diference mezi množstvím n/10KMnO4 a n/10 Ó obnášely pouze + 0-1, 0-03, — 0-09, — 0-12 Tyto odchylky {± 0-10 jež nenasvědčují rozkladu permanganátu, lze vysvětlili chybami pozorovacími a manipulačními. Na to byly provedeny pokusy, jak účinkuje vyloučený MnOg na rozklad zásaditého permanganátu. Nejprve byl připraven působením nad¬ bytečného zásaditého permanganátu na roztok čistého síranu MnS04 čerstvý hydrát MnO^, jenž byl dekantací tak vymyt, až sě voda perman- ganátem více nebarvila. Pak odměřeno bylo opět do 4 baniček po 20-92 cm^ n/10 KMn04 a přidáno různé množství nKOH a přibližně totéž množství hydrátu MnOg, jaké se nám při pokusech průměrně vytvořilo. Dále přidán Kg SO4, tekutina pozvolna za míchání zahřáta na 60® C, načež byla provedena obvyklá filtrační manipulace, vše za stejných podmínek jako v pokusech dříve vypsaných. Ve filtrátu nalézající se permanganát byl stanoven n/10 O. a) Bylo-li užito 2 cm^ nKOH, obnášel úbytek 0-38 cn^ n/10KMnO4 b) „ „ 4 „ nKOH, „ „ 0-31 „ c) „ „ 6 ., nKOH, „ „ 0-42 „ ď) „ „8 „ nKOH „ „ 0-38 „ Z těchto pokusů je viděti, že kolísá-li koncentrace KOH v mezích 2 až 8 cm^, nejeví se přibývání rozkladu. Dále je viděti, jak veliký je ka^a- l>dický rozklad KMn04 při pokusech v předu uvedených a tím se vy¬ světluje, proč byly získány při titraci Mn nej lepší výsledky, když se při pokusu chladilo ledem. Uvedené diference obnášejí průměrně —0-37, což násobeno 0-6 (•) =0-02 mgr (•). To by byla korrekce, kterou by bylo u vypsané methody při pokusech za tepla provedených snad applikovati, avšak získané výsledky by se tím pocbtatně nezměmly. Resumé. Výsledek pokusů v přítomné práci provedených lze stručně za¬ hrnout i takto: Studováno bylo: předně, jak účinkuje oxydačně permanganát v prostředí silně zása¬ ditém na různé kationty resp. anionty a jak daleko, t. j. na jaký stupeň se při tom redukuje; za druhé, jaké jsou produkty této oxydace. Permanganát může působiti trojím způsobem, při čemž se mangan sedmimocný redukuje bud na mangan čtyřmocný, troj mocný neb dvoj- mocný. To se dá vyjádřiti 3 známými již schématy: I. = Mn“ -ý 5(-) II. Mn'^" = Mn"! -b 4(-) IIL Mn'^* =M.n^^ -f 3('). Jak z výsledků uvedených pokusů vyplývá, nastává reakce 1. nejen při působení KMn04 při obvyklé titraci v prostředí kyselém, ku př. na železo, kyselinu šťavelovou, atd., nýbrž reakce probíhá z nejhlavnéjší části, působí-li KMn04 v prostředí kyselém na tak energické redukční činidlo jako jest kyselina arsenová či její sůl. Při tom probíhá u kyseliny arsenové v kyselém roztoku reakce z malé části i dle II. Dle schématu II. probíhá reakce u kysehny šťavelové, je-li nízká teplota anebo nedostatek H2SO4 a přidává-li se KMnOj příliš rychle, dále u kyseliny telluričité v roztoku kyselém, t. j. za přítomnosti volné H2SO4. Avšak u kj^eliny arsenové probíhá reakce dle II. výhradně i v roztoku zásaditém, když se přítomností elektrolytu převede přítomný Mn(OH)3 v sedlinu a tím se další účinek KMn04 na tento zamezí. Zůstane-li ale utvořený MníOH)^, probíhá pak reakce úplně dle III. Dle schématu IIL probíhá reakce u těchto kationtů či aniontů: Mn- -, T1-, Ce- • Pb ’, As ” resp. AsOg'" Se” resp. Se04", Te” resp. TeOj", Fe* ’, Co’ a Ni’ ’. U manganu se tvoří hydrát MnOj, avšak kyselina arsenová může permanganát redukovati až na MngOg. U thallia se tvoří TI2O3 a nastává úplná možná oxydace. Totéž rovněž se děje u ceria, kde vzniká CeOg. U olova však n^tává oxydace jen částečná na oxyd, jenž má složení jen o něco vyšší než PbgOg = PbO -f PbOg. XIX. 37 U selénu nastává úplná oxydace na kyselinu selénovou resp. anion SeO;'. U telliiru rovněž povstává kyselina tellurová resp. anion Te04". U železa nastává oxydace na hydrát Fe(OH)3. U niklu jest oxydace v slabě zásaditém prostředí nepatrná a vzniklý oxyd má formuli NiioOu, kdežto při dostatečném nadbytku iontu OH' je produktem oxydace kysličník, blížící se formuli NigOg. U kobaltu povstává za přítomnosti dostatečného množství iontů OH’ kysličník, obsahující více kyslíku, než odpovídá formuli CogOg. U praseodymu za přítomnosti ceru, u mědi za přítomnosti arsenu a u stříbra nepovstala oxydace na stupeň vyšší než původní. — Výsledky v této práci dosazené mají zajímavost hlavně theoretickou, avšak u arsenu a telluru, nalézají-li se tyto v prostředí slabé zásaditém, vypracována byla methoda neobyčejně rychlého a přesného jich stanovení, zakládající se na tom, že v silně zabarveném hnědém kolloidálním roztoku hydrátu manganičitého se dá poznati konec reakce, t. j. přítomnost nej- menšího nadb}i:ku permanganatu malým kapesním spektroskopem. — Práce provedena byla za vedení prof. dra. Bohuslava Braunera v analyticko-anorganické laboratoři chemického ústavu české university. XIX. OBSAH. Úvod . Stechiometrické výpočty . Thallium . Cér . Olovo . Arsén . Selen . Tellur . Železo . Kobalt . Nikl . Praseodym . . . Stříbro . Samovolný rozklad pemianganátu v zásaditém roztoku Resumé . . . Obsah . 3 4 12 16 18 22 23 28 29 32 33 33 36 38 XIX. ' ■ |y: '■ ipi||ii^ DodEt6čné opravy chyb tisku,*) XIX. XIX. ROČNÍK XXIV. t:řIda II. ČÍSLO 20. Stanovení kyseliny fosforečné způsobem molybdenanovým. ' Podávají Dr. Rudolf Hac a Dr. Karel Všetička.*) Upozornili jsme dříve i) na zajímavý nesouhlas předpokladu dusičné kyseliny nebo dusičnanu ammonatého jako složky jakkoliv isolovaného fosfomolybdenanu ammonatého. Tím jsme byli pobídnuti k podrobnějšímu studiu molybdenanové methody ke stanovení PO/", protože i jinak se rozcházejí názory o ní pronesené. Dle literatury nedávného data jest prohlašována methoda upravená W o y e m '2) za nej přesnější pracovní způsob, methoda v. Lorenzova®) jest oceňována způsobem různým, methoda A. Neumannova®) jest založena na chybném theoretickém předpokladu. Z práce Baxter- Grif f i n o v y^) jest zřejmo, že chybí dosud plně vědomé názory o způ¬ sobu isolace fosfomolybdenanu ammonatého a důsledcích z toho ply¬ noucích. Část experimentalná. Za účelem vniknutí do soustavného studia této methody byly sle¬ dovány předem způsoby isolace sraženiny, vznikající postupem Woy- o v ý m, různými promývacími roztoky. Při tom volen jako fosforečnan o dostatečně spolehlivém stoechiometrickém složení dle různých zkušeností Na (NH/ HPO4 . 4 aq. Úkol byl velice usnadněn tím, že lze užiti jakožto základní pro- mývací kapalinu vodu a to tehdy, bylo-li sráženo za přítomnosti solí ammonatých, zejména v roztocích, obsahujících kromě PO4"' a M0O4" jen NO3'. *) Dissertační práce Dra K. Všetičky. q Věstník král. české společnosti náuk, 1912 ; č. IV. 2} Woy, Chemiker-Zeitung 21 (1897), 442 a 469; viz Gmelin-Kraut-Friedheim. 3) v. Lorenz, Landwirtschaftliche Versuchsstationen 55 (1904) 183. *) A. Neumann, Z. f. physiologische Chemie 37 (1902, 03) 115 a 43; 1904, 32. ®) Baxter a Griffin. Ara. Chera. Journal 34 (1905), 204. Roipravy: Roč. XXIV. Tř. II. Cis. 20. 1 XX 2 Ammonatá sůl kyseliny fosfomolybdenové, takto vznikající, jest obecně nesnadno rozpustná v kapalinách, neobsahujících prakticky iontů OH', čemuž jest vyhověno i u vody. Při tom bylo shodně s dříve známými fakty nalezeno, že přechází srážením dle W o y e prakticky vešker en PO4'" do sedliny, a že lze isolovat! promýváním ca 18® vodou praeparat, odpovídající formuli 3 (NH4)2 0 . P2O5 . 24 M0O3, nepřihlížeje ke krystalové vodě. Při srážení COS g (ve formě Na (NH4) HPO4 . 4 aq) nalezeno v sedlině: 1. při promytí 180 vody . . . 0‘0501 g P2O5 1 methodou 2. „ „ 150 „ . . . 0-0499gPAÍ Schmitzovou 3. a 4. Ammoniak vypuzený ze sedliny neutralisoval 8'4o cm^ nli kyseliny; theoreticky pro poměr 3(NH4) ^0 : vyplývá 8‘447 cwř kyseliny. Přesné, přímé určení M0O3 pro vyšetření poměru P2O5 : M0O3 naráží na samozřejmé obtíže. Přesvědčivše se však, že jest v sedlině obsažen veškerý, do práce vzatý P2O5, uchýlili jsme se k prostému stanovení součtu P2O6+M0O3. Tak vyšetřen molekulový poměr M0O3 : P2O5 = 24T0 a 24T5 po promytí 180 až 20C cm^ vody. Pro poměrnou nesnadnost určení tohoto poměru jsme považovali tyto výsledky za uspokojivé a pokládali vyloučenou a isolovanou sraženinu za dobře definovanou a vhodnou pro pokusy další. Sraženina byla také vždy mikroskopicky homogenní. Pro další pokusy, změní-li se jiným způsobem isolace poměr složek fosfomolybdenanu ammonatého, byla volena, jako nej jednodušší případ, dovolující snadné experimentálné řešení, zředěná kyselina dusičná, která byla mnohdy doporučována ku promývání fosfomolybdenanu amrao- natého. Chesneau®) ji vylučuje, poněvadž dle jeho pokusů sraženinu značně rozpouští. Baxter a Grifíin’) sice uvažují o možném jejím chemickém vlivu na fosfomolybdenan, avšak zbavují se své otázky jednoduchým před¬ pokladem, že nemůže tento vHv vlastně existovati, poněvadž vzniká fosfo¬ molybdenan v roztocích, kyselinu dusičnou obsahujících. Naznačíme předem postup, kterým se řídily obecně naše pokusy. 1. Nebyla určována přímo rozpustnost fosfomolybdenanu ammona¬ tého, nýbrž jen množství přešlé do filtrátu promytím na př. 1000 cm® zkoušené kapaliny. 2. Analysována sraženina i filtrát. 3. Změna složení promývané sedliny byla často sledována acidi- metricky. 4. Mimo to byl velmi často žíhán fosfomolybdenan dle návrhu ») Cíiesneau. Revue de Métallurgie 1908, 237. ’’) viz pozn, 5. XX. 3 Meinekova®) na temně modrou látku, která jest neurčitým re¬ dukčním produktem kyseliny fosfomolybdenové, a s níž lze jen pro prak¬ tické účely počítati jako s ankydridem této kyseliny. Meineke tvrdí, že jest sloučenina redukcí vznikající vždy táž a připisuje jí formuli PgOg . 4 (Mo^Oi;) : Auld®) jest téhož názoru, ale uvádí vzorec PgOg . MojOs . 21 M0O3. Pokusili jsme se o kontrolu těchto údajů, abychom jich eventuelně jinak využili. Ztrátu redukcí vzniklou stanovil Meineke vážkově tím, že odváženou modrou látku dokonale oxydoval kyselinou dusičnou a potom stanovily P2O6 ^ MoOg', nadbytek nad 100% (počítáno na modrou. látku) udává ztracený kyslík. Chtěli jsme se z dobrých důvodů vyhnouti přímému stanovení M0O3 a proto byl učiněn pokus o stanovení hloubky redukce roztokem manganistanu draselnatého. Tímto způsobem nedostával Meineke shodné resultáty, přepočítávav vyšetřenou ztrátu kyslíku na přítomný PgOg a proto jej považoval za nevhodný pro tento účel. Skutečně není takto vyšetřená ztráta kyslíku vždy stejná, ale podařilo se nám dokázati, že chyba neleží v nestejně probíhajícím oxydačním pochodu manganistanem draselnatým, nýbrž v nestejné redukci M0O3 v různých pokusech. Oxy- dováno manganistanem draselnatým v alkalickém prostředí za 'v^ech pří¬ slušných opatrností a výsledky titrační kontrolovány přímým pře¬ vodem redukované látky na PgOg-j-MoOa. Připraveny odděleně tři různé vzorky modré látky. Výsledky titrač- ního stanovení jsou sestaveny v této tabulce; Číslo Naváženo S modré látky Spotřeba cm? n/10 KMnO. cw*n/10KMnO4 přepočtené na 1 g modré látky Odpovídající počet g O , na 1 g modré látky Maximální diíference v g O 0-5011 6*15 12-27 0-0098 1 0-5065 6-30 12-44 0-0099 } 0" 0003 ^ 1 1-1308 14-25 12-60 0-0101 1-2660 15-95 12-60 0-0101 r0027 13-40 13-36 0-0107 j 1-0046 13-60 13-53 0-0108 2. . 1-0065 13-80 13-71 0-0112 / 00005 3-0054 42-07 14-00 0-0112 ( 0-6955 19-85 28-54 0-0227 1 3. 0-9394 26-74 28-46 0-0228 í 0 0001 1 1-0979 31-18 28-40 0-0227 J *) Meineke, Repertorium d. analyt. Chemie V (1885) 153 a VI (1886) 303 a 325. *) A u 1 d, Chemiker Zeitnng, 1912, 1498. 1“) H. Beckurts, Die Methoden der Massanalyse, 487. XX. Lze tudíž takto dosíci u téhož praeparátu výsledků shodných. Jed¬ notlivé praeparáty se však vzájemně liší. Titrační výsledky byly skontrolovány u 3. vzorku vážkové. Modrá látka byla oxydována buď král, lučavkou nebo ammoniakalním roztokem H2O2 a vážen součet P2O5 + M0O3. Příbytek na váze se shoduje s výsledky nalezenými odměrně. Pkd oxydaci: Po oxydaci: ^ ^ l30val k oxydaci: 0'9797 g rOOlSg 0.0225 g O í>'9140 „ 0-9352 „ 0.0231 „ „ Dále byl určen stupeň redukce v sedlinách srážených z určitého mnofetví kyseliny fosforečné; stupeň redukce jest takřka stejný pro různá absolutní množství žíhaného fosfomolybdenanu, čili, není úměrný přítomnému nmožství P2O5. Zároveň jest zřejmo, proč může býti ztráta redukcí vznikající, prakticky přehlížena. Sráženo E PA Naváženo g vy žíhané sedliny Vypočtený PjjOg z poměni PaOg:24 MoO, K oxydaci n/10 KMrOg Ztráta redukcí v so Ztrátě kyslíku odpovídající P.Og 0-05 1-2669 0-0499(8) 4-99(8) 00039 0-00015 0-04 1-0142 0-0400(2) 4-14 00033 0-00013 0-02 0-4985 0-0196(7) 3-55 0-0028 0-00011 002 0-5036 0-0198(7) 2-79 0-0022 0-00008 Hluboko se redukuje íosfomolybdenan žíháním za nepřístupu vzduchu, na př. v proudu kysličníku uhličitého; spotřeba KMn04 na Ig vzniklé látky jest potom vehce značná (5ti i vícenásobná, než byla až dosud uvedena). Takto vyzíhaná sedlina, po vychladnutí v proudu COg, oxyduje se již za obyčejné teploty vzduchem, takže si lze snadno představit!, že nelze žíháním na vzduchu docíliti redukci stejnoměrnou. Byl měřen také dusík, vznikající oxydaci ammoniaku při žíhání fosfomolybdenanu v proudu CO^ a srovnáno jeho množství se spotřebou kyslíku, potřebného k oxydaci vzniklého redukčního produktu. Nelze se celkem diviti, že přes opatrnou práci nebylo dosaženo při pokusech úplné shody relativné, a že bylo nacházeno dusíku vždy méně, než by se dalo souditi ze spotřeby KMn04. Domníváme se, že bylo zapotřebí uvésti poněkud obšírněji tyto pokusy, které rozřešily nesprávné názory starší. Byla tím také nalezena vhodná pomůcka pro další práci. Na to přistoupeno k vyšetření poměrů při promýváni zředěnou ky¬ selinou dusičnou. a) Ve filtrátu určen poměr P2O5 : M0O3. Pří tom pracováno s fosfo- molybdenanem sraženým z 0-06 g PgOg, zbaveným před promýváním du¬ sičnou kyselinou matečného roztoku vodou. XX. 1. pokus. Zbytek po odpaření filtrátu a vyžíhání vážil 0 0334 g a nalezeno v něm 0'0314 g M0O3, takže molekularný poměr M0Ó3 : P2O5 = 23' 5. Promytý fosfomolybdenan vyžíhán dle M e i n e ka a stanovena výše uvedeným titračním způsobem ztráta kyslíku. Součet: váha vyžíhaného fosfomolybdenanu . 1*22945 g ztráta redukcí . . 0*00156 „ vyžíhaný výparek filtrátu . 0*03340 „ veškerý anhydrid vzniklé kyseliny fosfomolydenové. . . 1*2647(1) g odpo¬ vídá 0*0499 g P2O5, na místě srážených 0*05 g. 2. pokus: Z filtrátu resultovalo 0*0268 g PgOg -f M0O3, které obsa¬ hovaly 0 0260g M0O3; poměr M0O3 : P2O5 = 24*2. Váha vyžíhaného fosfomolybdenanu . 1.2306 g ztráta redukcí . 0*0030 „ do filtrátu přešlo . 0*0268 „ veškerý anhydrid vzniklé kys. fosfomolybdenové _ 1*2604 g odpovídá 0*0497 g P2O5, na místě srážených 0*05g. 3. pokus: Do filtrátu přešlo 0*0186 g P^Og -f- M0O3, které by odpo¬ vídaly za předpokladu, že jde o sloučeninu PgOg . 24 M0O3, 0*0007(8) g P2O5. Z toho připadalo na M0O3 0*0181 g, takže vyplývá poměr M0O3 : P2O5 = 24*3. Po stanovení M0O3 určen ještě ve filtrátu po M0S3 PgOg dle v. Lorenze, při čemž naváženo 0*0198.g dle Meineka vyžíhané sraženiny, které za těchto okolností odpovídají 0*0007(2) g PgOg. Těmito pokusy se dokázalo, že přechází PgOg a M0O3 do roztoku v tom¬ též poměru, který charakterisuje příslušnou kyselinu fosfomolybdenovou. b) Porn ér složek v pr omytém fosfomolybdenanu. Poměr PgOg : M0O3 jest dle předcházejících pokusů nezměněn. Značně se však mění poměr (NH4)20. Pravidelně jest množství (NH4)0 v sedlině menší, neodpoví¬ dající poměru 3 (NH4)20 . PgOg . 24 M0O3 . (NH4)20 určován přímo v pro- mytém fosfomolybdenanu a přešlý do roztoku počítán z difference proti množství theoreticky možnému. Tyto difference jsou udány v připojené tabulce jako již dříve v cm^ n/4 kyseliny. Sraženo Vo HNO. k promývánl {NH*)*0 ve filtrátu v cm* n/4 kys. gMoO, ve filtrátu Množství zředěné kyseliny užité k promjii 1. 1*0 2*57 0 0046 Po zbavení Sráženo vždy 0*05 g P2O5 2. 3. 4. 5. 2*8 7*1 7*1 7*1 2*33 2*59 2*86 0*0050 0*0265 0*0300 0*0425 matečného roztoku vodou promyto vždy 250 cm^ 6. 12*0 2*71 0*0545 kyseliny. “) Mo vyloučen jako MoS^ a tento žíháním převeden v M0O3. XX. 6 Theoreticky odpovídá (NH4)20 ve sraženém fosfomolybdenanu za těchto okolností 8‘447 cm^ n/4 kyseliny. Uvažujme zvláště na př. o příkladu č. 6„ kdy přešlo do filtrátu (NHíjgO, odpovídající 2‘ 71 cm^ n/4 kyseliny a při tom 0‘0546 g M0O3. Ve sraženém fosfomolybdenanu odpovídá 8*447 cm^- n/4 kyseliny 1*2164 g M0O3; kdyby přecházel do filtrátu (NHíjgO v poměru 3 (NH4)20 : 24M0O3. odpovídalo by přešlému (NH^j^O 0 3902 g M0O3 ve filtrátu, kdež ho však nalezeno pouze 0*0546 g. V ostatních příkladech jest tento rozdíl ještě význačnější. Zředěná dusičná kyselina tudíž nejen značně fosfomolybdenan rozpouští, nýbrž i mimo to složení jeho mění. Z ubývání (NH^jgO v sedlině při nepoměrně malé ztrátě M0O3 dá se souditi na vznik kyselejší soli, což lze sledovati i acidimetricky. Určení acidity není sice v tomto případě příB přesné, avšak nalezeny proti vodou promytému fosfomolybdenanu diííerence, které nelze vykládat! experi¬ mentálními chybami, a které se přidružují k nálezům výše uvedeným. Pro fosfomolybdenan 3 (NHJgO . P^Og . 24M0O3 platí poměr P2O5 ; 46 NaOH. U sedlin promytých různě koncentrovanou dusičnou kyselinou (a potom do ztráty acidity vodou) byl zjištěn poměr PaOfi : NaOH = 47*03 až 48*04. Acidita promyté sedliny jest i v souvislosti s množstvím {NH4)20, přešlým do filtrátu, což bylo také přímo zjištěno. Přepoěte-li se do roztoku přešlý (NH4)20 vzhledem k P2O5, lze po¬ zorovat!, že se blíží empirické složení sedliny promyté dusičnou kyselinou, theoretickému předpokladu 2 (NH4)20 . HgO . P2O5 . 24 M0O3, jak plyne z této tabulky: Sraženo g P*0, Promyto 250 cm* HNO, Vo NHs nentralisoval cm* n/4 kyseliny Poměr (NHJ.O : PjOj 0*25 8*02 2*84 roo 6*20 2*20 1*50 6*80 2*41 Sráženo 1*50 6*59 2*33 vždy 2*80 6*12 2*17 0*05 g 5-00 610 2- 16 P2O5 7-00 5-86 2*08 8*00 5*98 2-12 10*00 5*97 2*12 12*00 5*74 2*04 14*00 5*89 2*09 XX Připravovali sůl uvedeného vzorce nedařilo se neutralisací kyseliny fosfomolybdenové. Zdá se však a později bude blíže ukázáno, že lze při¬ pravili směs loholo kyselejšího fosfomolybdalu s 1. zv. normalným, srᬠžením podle Baxlera a Griífina. Tilo sice Ivrdí, že sloučenina jimi připravená má skulečně zmíněné složení, ale nutno podolknouli, že promývali před analysí sedlinu zředěnou kyselinou dusičnou. V základě jde ludíž o process: (nh4)3 PO4 . 12 M0O3 + H- (NH^)^ HPO4 . 12 M0O3 + závislý na koncenlraci H‘, ale současně i na koncentraci NH4'. Proto se dospěje k témuž rovnovážnému stavu i užitím jiné ky¬ seliny, na př. kyseliny solné, což jsme i číselně sledovali. Z téhož schématu pak vyplývá, že se nezmění poměr složek ve vy¬ loučeném fosfomolybdenanu, bude-li promýváno zředěnou dusičnou ky¬ selinou, v níž byl rozpuštěn ještě dusičnan ammonatý. Ostatně již dávno bylo empiricky zjištěno, že se tento roztok hodí výborně k promývání fosfomolybdenanu ammonatého, jde-li o vážení produktu, získaného mírným žíháním. Srovnali jsme množstva P2O5 přešlá do filtrátu promytím fosfomo¬ lybdenanu ammonatého 1000 cm^ vody a 1000 cm^ roztoku, obsahujícího a) 0-1% NH4 NO3 a 0-05% HNO3, 6) 5% NH4 NO3 a 1%HN03. Pro 100 cm^ promývacích kapalin nalezena tato čísla: 1. voda : 0'00006g P2O5 2. roztok ň): 0-00004 g PgOg; roztok b): 0-00005 g P2O5, tudíž hodnoty prakticky identické. Tyto roztoky jsou výhodné i zvdáště proto, že při promývání nepro¬ cházejí ani po dlouhé době kalné filtráty Z toho dále plyne, že nemohou sloužiti jako promývací kapaliny roztoky na methyloranž zneutralisovaných solí ammonatých. Shodně lze vyčisti z literatury, že takové roztoky fosfomolybdenan značně rozpou¬ štějí. Stačí je však jen nepatrně okyseliti, aby rozpustnost fosfomolyb¬ denanu klesla na dříve uvedené hodnoty. Zneutralisované roztoky solí ammonatých však mají ještě jeden vliv. Na př. F. H u n d e s h a g e n 1®) tvrdí, že nahražuje NH4NO3 ve fosfomolybdenanu volně vázanou HNO3, takže vzniká sloučenina (NH3) PO4 . 12 M0O3 . 2 NH4 NO3 . HgO. Tento údaj domnívá se potvrzovati A. Neuman n.i'^) P. A r t m a n n 1^) nalezl po promytí fosfomolyb- 12) p. Artmann (Z. f. anal. Ch. 49 (1910), str. 21) tvrdí, že takové filtráty neobsahují kyselinu fosforečnou, což však nesouhlasí s našimi zkušenostmi. ”) F. Hundeshagen, Z, 1 anal. Chemie 28 (1889) 141. w) A. Neumann, viz pozn. 4. 15) P. Artmann, viz pozn. 12. XX. denanu roztokem NH4NO3 a po té vodou větší umožsivi (NHJ,0 v do- měru k P2O5. Baxter a Grifřini®) mohli převésti za vyšší teploty svůj kyselejší fosfomolybdenan roztoky solí ammonatých na t. zv. normalný, což souhlasí ostatně s výše uvedeným reakčním schematein. V našich pokusech užito 5ti a 15ti%-ního roztoku NH4NO3, zne- utralisovaného na methyloranž n/lONHg. Tyto roztoky rozpouštějí fosfomolybdenan značně (silněji roztok koncentrovanější), při čemž pře¬ chází P2O5 a M0O3 do roztoku v poměru prakticky rovném 1 : 24. V promyté sraženině (po dalším promytí vodou) zjištěny tyto po¬ měry (NH,)20 : PA: roztok 5%-ní . 3-05:1 roztok 1 5%-ní . 3-20 : 1 P. Artmann nalezl u 15%-ního roztoku poměr 3-21 : 1. O jiných promývacích roztocích a kapalinách podotýkáme toto. K promývání pro účely acidimetrické byl navržen také roztok KNO^. Bylo již dávno známo, že se takto nahražuje částečně ve fosfomolybdenanu (NH^jgO K2O. Teprve Artmanni’) poukázal také na jeho značnější rozpouštěcí mohutnost. K tomu připojujeme, že se i acidita promyté sedliny poněkud snižuje. Alkohol byl užíván při promývání k vytěsnění vody ze sedliny, šlo-li o vážení její jako soli ammonaté. Zředěný alkohol rozpouští, zejména za tepla i NH4 NO3. R a b e n 1®) promývá při své modifikované methodě Woyově teplým, 75%-ním lihem. Promýváním fosfomolybdenanu z 0-05 g: PA 250 cw® tohoto líhu přešlo nám do 100 cm^ filtrátu 0-00006^ P2O5. Isa základě těchto zkušeností lze snadno posouditi návrhy různého kombinovaného promývání i některé důležité práce starší. Handy'») promývá nejprve 1%-ní HNO3 a na to 1%-ním KNOg; V\ d o w i s z e w s k i ^) 15%-ním NH4 NOg a potom vodou ; M a nb y ®^) 7%-ní HNO3 a na to 3%-ním KKO3, což činí Fairbanks^a) s týmiž, ale 10%-ními roztoky. K i 1 g o r e^®) po dekantaci 10%-ní HNO3 promývá 3%-ním NH4NO3 (resp. KNO3) a potom vodou. Ohly^^) 2%-ní HNO3 a potom 2-%ním KNO3. Baxter a Griffin, viz pozn. 5. 1’) P, Artmann, viz pozn. 12. 18) Raben, Z. fůr anal. Chemie. 47, 546 (1908). 18) H a n d y, Chem. News, 66 (1892), 324. *») W d o w i s z e w s k i, Chem. Centralblatt, 1892. II, 56. 81) Man by, Chem. Centralblatt. 1892, II, 267. 82) Fairbanks, Chem. Centralblatt, 1896, II. 878. 88) K i I g o r e, Chem. Centralblatt, 1894, II, 1018 a 1896, I, 459. ”) Ohiy, Chem. Centralblatt, 1897, II, 1088 a 1898, I, 141. XX. 9 Tyto způsoby promývání nelze doporučili, i kdyby nastávaly sku¬ tečně příznivé kompensace vlivu jednotlivých roztoků. D i e t r i c h 25) se pokoušel o nepřímé stanovení kyseliny fosforečné na základě stanovení (NH4)20 ve fosfomolybdenanu ammonatém. Před¬ pokládal dle dřívější literatury, že pochází nekonstantní váha sedliny od strženého MoOg, že však zůstává (N 1X4)20 vždy ve stálém poměru k P.2O5. Při promývání zředěnou kyselinou dusičnou (50 objemů vody a 1 objem kyseliny konc.) pozoroval, že má promývání značný vliv na výsledky. Upozorňuje, že nesmí býti promýváno ani málo, zůstala by matečná tekutina v sedlině, ani mnoho, poněvadž se potom uplatňuje již rozpustnost sedliny. Doporučil proto plnili filtr při promývání 6 až 8-kráte. K 6 n i g 2®) tento způsob kontroloval a promýval 10 %-ní HN O3 6 až 7-kráte. Výsledky byly stále nízké, což ho vedlo k závěru, že jest poměr (NH4)20 : PjOg ve fosfomolybdenanu 2 : 1 a ne jak bylo dříve uváděno 3:1. Tutéž chybu činí Morell.®^) F. Hundeshagen^s) uvádí ve své rozsáhlé práci, že nemohl nalézti destillační methodou shodné výsledky při stanovení (NH4)20. Nepátral však po příčině chyb, jež jsou nyní vysvětleny tím, že promýval analysované sedliny 5 %-ní HNO3. Tím je 2. části i vysvětleno stoupnutí acidity jeho praeparatů. Hundeshagen udává zvýšení acidity o 4 mol. NaOH (počítáno na P2O5), avšak podotýká sám, že mohly mí ti sedliny ještě něco kyseliny dusičné i po sušení nad pevným NaOH. Pro uvedenou již sloučeninu (NH^jgPOi . 12 M0O3 . 2 NH4 NO3 . HgO nepodává jiných dokladů než klesnutí acidity. Přímé stanovení kyseliny dusičné, námi provedené, však vedlo k výsledku negativDÍmu. A. Neumann^) a P. Artmann^) domněle potvrzují údaje Hundeshagenovy . A. Neu¬ mannovi se podařilo vyloučiti sedlinu, která spotřebovala k neutra- lisaci 56 mol. NaOH (počítáno na P2O5). Spoléhal na Hundeshagenovo tvrzení, že lze za jakýchkoliv podmínek vyloučiti jen sloučeninu (NH4)3 PO4 . 12 M0O3 a domníval se proto, že potvrdil Hundeshagen ův názor o vázané HNO3 (resp. NH4NO3). Pracoval však za prítonmosti kyseliny sírové a tu jsou, jak bude později ukázáno, poměry jiné. P. A r t m a n n usuzuje na potvrzení vzorce (NH4)3P04 . 12 MoOj . 2 NH4NO3 . HgO na základě zvýšeného nmožství (NH4)20 v sedlině po promývání NH4 NO3. Důkazem proti tomu jest přímé stanovení HNO3 a snížení acidity, která by odpovídala při titraci za chladu zase jen 46 mol. NaOH na P2O5. Baxter a Griffin si počínali jako K 6 n i g nebo Hundes¬ hagen. 25) Dietrich, Z. f. analyt. Chemie 5 (1866), 45. 2*) Konig, Landw. Versuchsstationen 26 (1881) 360. 22) Morell, Jahres Berichte. 1875, 930. 28) F. Hundeshagen. viz pozn. 13. 28) A. Neumann, viz pozn. , 4. 20) P. A r t m a n n, viz pozn. 12. XX. 10 Má tudíž volba promývacích roztoliů značný význam. Jedině vodou a dusičnou kyselinou okyseleným roztokem NH4NO3 lze vypraeparovati při stejném způsobu srážení sedliny stejného empirického složení. Praeparáty fosfomolybdenové, získané jinými způsoby srážení. Po vyšetřeni podmínek správné isolace fosfomolybdenanu ammona- tého Šlo o prostudování podmínek majících vliv jednak na kvantitativné srážení, jednak na homogennost sedlin za různých okolností. O všech eventualitách bylo již přirozeně dávno uvažováno (zejména Ghes- n e a u e m ai nověji P. A r t m a n n e m), avšak přece bylo nutno tyto otázky podrobit alespoň částečné revisi. Autoři různých způsobů pracovních se řídili bezděčně důsledky plynoucími z těchto dvou schémat reakčních: a) 12 H2M0O4 -f H3 PO4 + 3 NH4 NO3 + ^ HN03T± (NH4)3 PO. . . 12 M0O3 -4- (3 + :r) HNO3 -f 12 H2O, h) 2 NH4 NO, 4 H2 MoO^-f y HNO, . .v M0O3 + 4 (y4 2) HNO34 (^—1) H2O, z nichž schéma druhé naznačuje vznik málo rozpustných molybdenanů ammonatých. Dosažení rovnovážného stavu v roztocích, obsahujících komponenty obou rovnic jest velice závislé na vznikání přesycených roztoků, rušících se jednak zvýšenou teplotou, jednak účinkem mechanickým. Nesnadno rozpustné, krystaUické, kyselé molybdenany ammonaté se mnohdy vylučují s fosfomolybdenanem ; zejména po vyloučení fosfo¬ molybdenanu se mohou uplatniti reakce dle schématu 6). Na základě tohoto lze předvídati, že se nevyloučí soli typu (NHijgO. X M0O3 tím spíše, čím bude za konstantní koncentrace M0O4" vyšší koncentrace H*. Předem bylo zapotřebí se orientovati o podmínkách vzniku těchto solí v roztocích, neobsahujících PO4'" a to zejména u roztoků Woyových. Smíchají-li se Woyovy roztoky tak, jakoby měla býti srážena O'! g PaOg (za horka) vylučují se brzy po smíchání roztoků snopky jehličko- vitých krystalů. Po 12ti hodinách se jich vylučuje značné množství. Tak naváženo po této době 3.6 g látky mající ca 50% M0O3. Při míchání téhož množství roztoků při teplotě kolem 20“ se vy¬ loučilo po půl hodinovém silném míchání velké množství bílé, krysta¬ lické sraženiny. Dobře odsátá sedlina byla ry^chle vysušena na pórovitém talíři, jedna část vyžíhána na M0O3 a v jiné stanoven Zbaviti sedlinu matečného roztoku nějakou promývací kapalinou není možno. *4 Ch e s n, e a u, viz pozn. 6. XX. 11 Poměr složek v takto za nízké teploty připravených solích jest přibližně (NH^gO : 7 M0O3. Výsledky analys tří různých praeparátů: 1. 2. 3. NH3 1-93% 1*97% 1-89% M0O3 60*19% 59*94% 58*99% H,0 37*91% 38*09% 40*03% (NH4)20:Mo03 1:7*38 1:7*18 1:7*24 Bylo-li pracováno blízko bodu varu, vylučovala se sedlina bohatší na M0O3, mající zároveň méně vody. Také krystaHový tvar byl různý od tvaru sedlin za obyčejné teploty vyloučených. Vznikají krásné, šesti- boké, rovně ukončené hranoly, jež se zhusta po dvou pronikají. Velikost jejich jest závislá na rychlosti vylučováni. Výsledky analys dvou rozdílných praeparátů: 1. 2. NH3 1*85% 1*85% M003 84*30% 81*55% HP 13*840/, 16*59% (NH4)20 : M0O3 1:10*72 1:10*40 Zaj únavo jest, že se vylučují z roztoků Woyových, za obyčejné teploty smíchaných, ale klidně stojících krystally, podobné tvarem kry¬ stalovým látce z chladných roztoků získané mícháním, avšak chemicky podobné látce za horka vj-TUÍchané. Tak nalezeno: NH3 . 1*74% M0O3 . 74-05% H2O . 24*21% (NH4),0 : M0O3 - 1 : 10 Později bylo sledováno vylučování nesnadno rozpustných kyselých molybdenanů ammonatých jen kvalitativně, bez ohledu na jejich složení, jež má pro tuto práci jen podřízený význam. Zkoušeny tedy roztoky o různé vzájemné koncentraci HalVIoO*, NH4 NO3 a HNO3, ab> byly vy¬ šetřeny meze, kdy se ani po dlouhé době ony soli nevylučují. při pokusech bylo nápodobeno srážení kyseliny fosforečné a dbáno opatrností jednak známých, jednak vyčtených z uvedených reakčních schémat. 50 cm^ roztoku, obsahujícího známé množství HNO3 a NH4NO3 bylo záhřato k varu a k němu přidáván po kapkách a za stálého míchání loztok molybdenanů ammonatého, obsahující určité množství NH4NO3. XX. 12 Pozorována orientačně rychlost vylučovájií kyselých inolybdenauů am- monatých. Aby měly smíšené roztoky reakční stejný objem a bylo v nich docíleno různého molekulárního poměru M0O3 : {NH4} : HNO3, musily býti upra¬ veny roztoky molybdenanu ammonatého různých koncentrací. V každém býl však poměr M0O3 : (NH J -1:1. V tabulce jest uvedeno složení smíšením vzniklých roztoků molekularným poměrem M0O3 : {NH4) : HNO3 při stejném objemu (219 cjm®, t. j. objemu odpovídajícímu srážení 0.1 g P2OB dle Woye). Roztoky smíchány vždy za horka. Roztok obsahoval MoOj: (NHJ :hNO, Doba, po které se počala sraženina vylučovati 1:5:5 1 h. 45 min. 1 : 5 : 10 ani za 24 hodiny 1 : 10 : 5 1 h. 1 : 10 : 10 nesrazilo se nic 1:5:8 aiii za 24 hodiny 1:2-5: 6 1 : 20 : 10 2 : 5 : 10 ihned 2 : 21 : 20 3 : 1 : 10 3 : 10 : 30 ani po 48 hodinách 4:1:5 ihned 4 : 10 : 40 ani po 48 hodinách 4 : 25 : 50 hned se zkalilo 4 : 50 : 50 silně se zkalilo Jest patrno, že vylučování kyselých molybdenanů ammonatých závisí hlavně na poměru M0O3 ^ HNO3. Tím byly vyšetřeny zhruba meze koncentrací, v nichž se dá oče¬ kávali, že budou příznivé podmínky ke stanovení P2O5, které provedeno shodným způsobem, jako bylo dříve pracováno bez PgOg. Sráženo jen jednou, filtrováno po 34 hodině, promýváno roztokem NH4NO3, okyse¬ leným dusičnou kyselinou. Sedliny žíhány dle Meineka, k váze vyžíhané sedliny přičtena ztráta vzniklá redukcí. Filtráty zkoušeny, bylo-li srážení kvantitativné. V připojené tabulce vypočten za předpokladu, že jde o P2O3. 24M0O3. Pracováno tak, aby matečný roztok po vyloučení fosfomolybdenanu měl vhodné složení, za něhož nelze dle předcházejících pokusů očekávali vylučování kyselých molybdenanů ammonatých. XX. Sraženo g P.O, Poměr MoO,:(NH0:HNO, v roztoku po srážení Váha vyžíhané ztráta redukcí Vypočtený P,Oj f = 003946 Poznámka 1 10 : 8 1-2727 00502 1 5 : 10 1-2725 0-0502 0-05 1 1 10 : 8 1-2701 0-0501 1 5 : 10 1-2712 0-0501 1 1 5 : 15 1-2626 0-0498*) *) nebylo kvantitativné 1 10 : 8 0-0268 0-0010 vyloučeno 0’001 l 1 8 : 10 0-0257 0-0010 10 : 15 0-0260 0-0010 005 a 10 : 30 1-2687 0-0500 0-0012 3 10 ; 30 00312 0-0012 0-05 4 10 ; 40 1-2663 00500 Těmito pokusy jest prokázáno, že lze při práci s íosforečňanem sodnato-ammonatým dosáhnouti i jednoduchým srážením sedliny stᬠlého složení alespoň v téže míre jako srážením dvojnásobným. Totéž bylo již potvrzeno P. Artmannem. Chesneau dává přednost srážení dvojnásobnému, ale uvádí o něm, že se jim nedosáhne žádoucího účele, nevyloučila-li se již prvním srážením sedlina dostatečně prostá ky¬ selých molybdenanů ammonatých. Dobrých výsledků při dvojnásobném srážení Woyově lze dosíci pouze srážením 0'01 až OT g P2O5. Pomalou neutralisací ammoniakalného roztoku fosfomolybdenanu nastávají vhodné podmínky pro vylučování molybdenanů kyselých, takže je někdy dokonce možno, že mají sedliny vyšší váhu než by odpovídalo sráženému PaOg přes to, že nebylo vyloučení kvantitativné. To se může státi při značnějším množství P2OJ. Sráží-li se však málo P2O5 (ca 0'001 g) nestačí nízká koncentrace H2M0O4 k doko¬ nalému vyloučení; proto přidává Chesneau po okyselení ammonia¬ kalného roztoku další soluci molybdenovou. Správnější by rozhodně bylo přidávání ammoniakalného roztoku fosfomolybdenanu do kyseliny. Na základě těchto úvah bylo druhé srážení při methodě Woyově modifikováno. Při určování 0'01 až 0'1 g P2O5 byla k okyselení potřebná kyselina dusičná vlita do ammoniakalního roztoku fosfomolybdenanu rychle a chladná. Tím mělo býti dosaženo co možná rychle potřebného poměru M0O3 : HNO3 a mimo to schlazení roztoku, aby bylo zabráněno srážení kyselých molybdenanů. XX. 14 Při určování malých množství [ca 0'001 g P2O5) bylo pracováno stejně, ale zmenšen objem a tím zvýšena při stejných roztocích koncen¬ trace H2M0O4. Vliv HCl, HF, H2SO4, H0SÍO3, solí železitých a organických oxy kyselin na složení fosfomolybdenanu ammonatého. Při studiu příslušné literatury jest nutno uvažovati, zda-li měl autor na mysli j en úplné vyloučení kyseliny fosíorečné bez ohledu na složení fosfomolybdenanu, nebo vylučování sedliny konstantního složení, vhodné pio methody přímé. HCl. O vlivu HCl se názory úplně rozcházejí. U e 1 m a n s myslí, že jest přítomnost HClzávadná ;Fresenius33) a Hundeshagen®^) tvrdí opak. Že nesmí být i při stanovení P v železe přítomny chloridy do¬ kazuje L uc a s®^) a Woy.®l Revisí této otázky bylo zjištěno, že v roztocích, obsahujících spo¬ lečně HCl a HNO3 nelze dle předpisu Woyova sraziti kyselinu fosforečnou kvantitativně, čehož lze dosáhnout! dosti dobře v roztocích, obsahujících pouze HCl a chloridy. Kyselina solná však působí za stejné koncentrace jako HNO3 daleko rušivěji na srážení než pouhá HNO3. Pokusy provedeny s roztoky Woyovými, v nichž nahrazen NH4NO3 chloridem ammonatým a dusičná kyselina chlorovodíkem. Výsledky byly tyto: Sráženo g P.O. Váha modré látky Vypočtený P,Oj {PA:MoO,= 1:24) Difference 0*05 1*2649 0*0499 — 0*0001 0*02 0*5062 0*0199(7) — 0*0001 0*001 0*0192 0*0008 — 0*0002 Že zabraňuje směs chloridů s dusičňany srážení, dokazují pokusy. Sráženo vždy 0'02g PgOg: 1. HNOg + NHp . nalezeno 0*01899 g 2. HCl -f NH4NO3 . „ 0*01933 „ „ 3. (HKOj-l-HClj-f (NH^NOa-fNHP) „ 0 01967,, „ «) Uelmans, Dingl. Polyt. J. 218 (1895), 492. Prese ni US, Z. fur anal. Ch. 3 (1864), 446. “) H u n d e s h a g e n, viz pozn. 13. 5S) Lucas, Chera. Centralblatt 1897, 189. ») W o y, viz pozn. 2. XX. Ve všech srážených roztocích byla koncentrace solí ammonatých a acidita stejná. Nicméně však tyto výsledky naznačují také, že mohly vznikiiouti uvedené rozdílné názory dle poměrů, za nichž bylo pracováno. HF. Za přítomnosti fluoridů nelze srážeti kyselinu fosforečnou, neboť volná kysehna íosfomolybdenan úplně rozpouští. H^SO^. Dle souhlasných literárních údajů zvolňuje kyselina sírová jak vylučování fosfomolybdenanu tak i nesnadno rozpustných kyselých molybdenanů ammonatých. Při poměru M0O3 ; H2SO4, ekvivalentním M0O3 : HNO3, za něhož se tyto soli vylučovaly, bud se úplně nevyloučily nebo až teprve za mnohem delší dobu. Obecně se dá konstatovat!, že jest ke kvantitati\Tiému vyloučení PoOj potřebí vyšší koncentrace H2M0O4 než v roztocích dusičnanových. Preparáty íosfomolybdenan ů, vyloučené za různých poměrných koncentrací vykazovaly poměr M0O3 ; P2O5 — 25' 01 až 25’ 67, takže jest zrejmo, že jest nutno stanovití kyselinu fosforečnou za přítomnosti této kyseliny speciální methodou. Sedliny takto sražené a isolované roztokem dusičnanu ammonatého, okyseleným kyselinou dusičnou, obsahovaly SO3 a to různé množství dle toho, za jakých podmínek bylo pracováno. O H2SÍO3 jest z literatury známo, že je ztrhována do sedliny fosfomolybdenové bud mechanicky nebo jako silikomolybdenan ammo- iiatý. Malého množství křemičité kysehny není zapotřebí se obávati, větší nmozství nutno před srážením odstraniti. Ve fosíomolybdenanech, sražených z roztoků obsahujících křemičitou kyselinu lze skoro vždy do- kázati kyselinu křemičitou. Výjimku činí sedliny sražené dle L o r e n z e, patrně následkem vysoké acidity a velké koncentrace M0O3, což dokazují částečně tyto pokusy. Roztok složení 1 M0O3 : 5 (NH4) : 5 HNO3 obsahoval 0 02 g a r97g NajSiOg. Vyžíhaná sedlina vážila 0'559l gf místo theoreticky očekávané 0'5068 g; po zvýšení acidity (1 MoOg : 5 NH4NO3 : IOHNO3) nalezeno 0.5149 g, při čemž byla fosforečná kyselina kvantitativně vy¬ loučena. Klesá tudíž množství zadržené HgSiOg se stoupající aciditou. Názory o tom, zda-li je nutno odstraňovat! H2SÍO3 před srážením se značně různí, avšak opět se dá souditi, že rozpory vznikly různým po¬ měrem koncentrací srážených roztoků. Solí ždezité. Také soli železité zvolňují resp. úplně zamezují srážení fosfomolybdenanu. Prvý upozornil na tento vliv Stádeler.®’) Pře- hlédli-li pozdější analytikové tento vliv stalo se to proto, že pracovali za podmínek, jež tomu vlivu čelily. Tak na př. F r e s e n i u s praví, že nemá FeClg vlivu na srážení, ale pracuje se solucí, obsahující 5% M0O3 3^) Stádeler, J. fiir prakt. Ch. 77. 248. 3«) Fresenius, viz pozn. 33. XX. 16 a nechává stati dlouhou dobu (6 hodin) při 60® C a potom 12 až 15 hodin za teploty obyčejné. Konig,^®) Aghte,^®) S t u n k e 1 - W e t z k e a W a g n e r 41) upozorňují na vliv železitých solí. ^^^lezo však bývá strhováno také do sedliny, okolnost nepříznivá zvláště pro methody kombinované (molybdenanová-hořečnatá) . Aby tuto závadu odstranili, navrhují Williers a a Júptner43) srážení za přítomnosti kyseliny vinné. C a r n o 1 44) doporučuje dvojí srážení, j ež prováděl již C a i r u 5.4^) W o y 46) pozna¬ menává, že FeClg způsobuje neúplné srážení. Jako nutný požadavek pro sráženi PgOg z roztoků železitých uvádí Pellet47) vysokou teplotu. Podrobně se zabýval těmito zjevy C h e s n e a u.46) Teprve z jeho prače je dokonale patrno, že se škodlivý účinek železitých solí musí para- lysovati přebytkem H2M0O4, což potvrzuje po něm také A r t m a n n.^) Pozorovali jsme, že proti zadržování železa v sedlině velmi působí zvyšovaná acidita r^toků, což zase vyvolává nutně zvýšenou koncentraci H2M0O4. Zvláště výhodně to lze pozorovat! srovnáním methody W o y o v y (kde v sedlině zůstává železa mnoho) a Lorenzovy (poskytující sraženiny železa prosté). ^ Sedlina sražená podle Artmanna obsahovala železo i po pro- mytí do ztráty reakce na Fe"‘, neboť nalezeno v sedlinách z 0’05 ^ P O 0*0272, 0-0327 a 0*0588 g fosforečnanu železitého. Byla-li však zvýšena acidita (z 5ti cm^ konc. HNO3 na 20) a příslušně zvýšena i koncentrace H2M0O4 naváženo při stejné práci 0*0029 g. Do srážených roztoků při¬ dáváno vždy 6 g dusičnanu železitého, odpovídajících 1 g Fe. Organické oxy kyseliny. Prakticky jest důležitá kyselina vinná a citró¬ nová. Zdržují srázem a jejich vliv lze odstranit! zvýšením koncen¬ trace H2M0O4. Zdržují i srážení nesnadno rozpustných kysel vch molyb- denanů ammonatých, pročež byla užita L i p p o w i t z e m s®) a Júpt- n e r e m 61) kyselina vinná i k zabránění tohoto škodlivého vlivu Stejné pokusy s negativmm výsledkem podnikl Seyda62) s kyselinou citro- Konig, viz pozn. 26. Aghte, Dingl. Polyt. J. 242, 133; J. B. 1170 (1881). a Wagner, Z. f. anal. Chemie, 21 (1882) 353. VV 1 1 1 1 e r s a B o r g, Comptes rendus 1893, 989. Juptner, Z. f. ost Berg- u. Hiittenwesen 42 (1894) 471. Ca mot, Chem, Centraiblatt 1893, II, 147 a 734. Dingl. Polyt. J. 225, 158. «) Pell. “) Ches iz pozn. 2). , Chem. Centraiblatt, 1900, II. e a u, viz pozn. 6. *») Lippowitz, Pogg. Ann. 109 (1860) 135. *1) Juptner, viz pozn. 43). S e y d a, Chemiker Zeitung 1901, 759. XX. 17 novou, kterou zase s výsledkem kladnvm užili C r i s p o,“) L e d o u Graftiau,«) Pellet^) a Weitch.^^) O těchto rozporech nelze se vyslovit!, nejsou-li známy přesně bližší údaje koncentrací a způsobů pracovních. Posouzení některých method molybdenanových. Methoda Woyova.“) W o y seskupil na záldadě dat práce Hundeshagenovy podmínky srážení co možná oekonomicky. O složení sedliny bylo pojednáno již dříve, ovšem fakta uvedená byla zjištěna jen pro 0’05 g P2O5. Stanovení malých množství kyseliny fosforečné touto methodou jest značně obtížné. Pracováno přesně dle Woyova předpisu. Sraženo g PA Naváženo žíhané sedliny Vypočtený difference [ 0*0177 0.0007 — 00003 0001 g 1 00218 0.0108(6) — 0*0001(4) * 00213 0.0008(4) — 0*0001(6) Závadné jest právě druhé srážení. Výsledky lze zlepšiti přidámm většího množství roztoku molybdenanu při prvním srážení a zmenšením objemu (zvětšením koncentrace H2M0O4) při srážení druhém. Ke sražení 0*001 g P^Og použito 20 cm^ soluce (místo 10ti) a druhé srážem' provedeno v 30 cnř roztoku. Okyseleno 20 cm^ 3 n HNO3, aby zů¬ stala acidita táž jak jest předepsáno. Naváženo potom 0*0252 g a 0*0238 g modré látky, což odpovídá 0 00099 a 0*00094 g P2O5. * Woyova methoda poskytuje při analyse superfosfatů výsledky shodné s ostatními používanými methodami, což dokázal již Woy. Veškerou kysehnu fosforečnou v Thomasových moučkách nelze W^oyovou methodou spolehlivě stanovití. Chyba leží tu v přítomnosti železa, jakož i v přítomnosti HgSO^. Železo se do sedliny strhuje a za pří- tonmosti H2SO4 nelze vylučovat! sedlinu složení (NH4)3P04 . 12 M0O3. Protože považuje Woy výsledky dle své methody dosažené za správné ®») Crispo, Chem. Centralblatt, 1892, I, 333. L e d o u X, Stáhl u. Eisen 1902 (22). 1243. Graftiau, Chem. Centralblatt, 1906, I, 1737. ®«) Pel let. viz pozn. 47. 59 Weitch. Chemisches Centralblatt 1900, 571; 1903, 786; 1896, 1081. ®») W o y, pozn. 2. Rozpravy: Roč. XXIV. Tř. II. Cb. 20. ^ XX. 18 a difference v porovnání s jinými methodami vysvětluje jejich nepřípust¬ ností, upravili j sme směs z látek PgOg prostých tak, aby se podobala slo¬ žením Thomasově moučce. Určité množství PgOg bylo pak přidáno jako Na (NH^jHPOi . 4 aq. Směs byla vystavena účinku kyseliny sírové tak, jak se to děje při stanovení veškeré kyseliny fosforečné ve struskách. Upravená směs měla složení: CaO— 45%, PgOg— 18%, SiOa— 20%, Fe^Og— 3%, Fea-10%, Mg 0-4%. Dle Woye vzato do práce 50 filtrátu, odpovídajících 0-0900 g PjO^. Po ITtihodiiiovém stání nalezeno pouze 0.0877 g PgOg a z filtrátu se vyloučila po nějaké době nová sedlina, jež vážila po vyžfliání 0*1444 g (přepočteno dle Woye) t. j. 0-00179 g P2O5. Avšak veškerá kyselina fosfo¬ rečná ještě nebyla kvantitativně vyloučena. Současně provedeno stanovení dle L o r e n z e: 15 cm^ roztoku odpovídalo 0-02'‘/0g P2O5. Nalezeno 1. 0*0272 g a 2. 0*0271 g P2O5. Methoda Woyova se tudíž k analyse Thomasových mouček nehodí. Woyova methoda jest hrubě kompensační. Sklon k výsledkům vy¬ sokým při stanovení většího množství PgOg jest zejména kompensován redukcí sedliny žíháním. Hodí se k analyse roztoků fosforečnanů alkalií a alkahckých zemin. Methoda Baxter-Griffínova, Liší se od jiných method tím, že se připouští srážený fosforečnan po kapkách do soluce molybdenové o značné koncentraci H2M0O4 a značné aciditě. Sráží se za chladu a stálého míchání. Přihlédneme-li blíže k po¬ drobnostem, vidíme, že podmínky pro vyloučení kyselých molybdenanů jsou neobyčejně nepříznivé. Ammonatou solí jest zde pouze molybdenan ammonatý, z něhož byla připravena soluce. K úplnému sražení PgOg přispívá vysoká koncentrace H2M0O4 a dlouhá doba stání (16— 18 hodin). Baxter a Griťfin tvrdí, že se sráží dle jejich methody (NH4) 2 HPO4 . 12 M0O3, neboť to zjistili přímým stanovením acidity i ResvědčUi jsme se, že jest poměr M0O3 : P2O5 blízký 24. Dále jsme nalezli skutečně zvýšenou aciditu i snížený obsah (NHJgO proti (^114)3 PO4 . 12 M0O3, ale ne tak dalece, aby čísla odpovídala výše uvedené formuli. Vysvětlení jest však snadné, uvážíme-li, že autoři promývali sedliny před analysí zředěnou kyselinou dusičnou. V našich pokusech o stanovení {NH4)20 a acidity, kde bylo nutno promývati vodou, byla určena fosforečná kyselina přešlá, do filtrátu a byl brán na ni zřetel při výpočtu výsledku. Baxter aGriffin, viz pozn. 5. XX. 19 a) Stanovení poměru M0O3 : PaOg. 1. 0*1 g PgOg sraženo 100 rm® soluce a po 16ti hodinách filtrováno. Váha vyžíhané sedliny 2-5319 g, ztráta redukcí 0‘0066 g, takže 0'1 g PgOg odpovídá 2'4385 g M0O3, z čehož M0O3 : P2O5 = 24-04. 2. M0O3 : PA = 24-14; 3. M0O3 : PaOg = 24*19. V druhém pří¬ padě filtrováno po 18ti hodinách, ve 3. po 24 hodinách. b) Stanovení poměru (NH4)20 : P2O5. 1. Nalezeno 2-71, 2. 2-71. c) Acidita. 1. NaOH : P^O^ = 46-75 2. 46-96. Těmito pokusy je ukázáno, že tu jde o směs t. zv. soli normálně se solí kyselejší. Pro praktické účely jsme tuto methodu nepoužili. Methoda A. Neumannova.®®) Methoda jest acidimetrická a to jest titrováno za horka, čímž jest poměr PgOg : NaOH příznivější. Methoda byla navržena pro stanovení P v látkách organických, jež byly k tomu cíli spalovány směsi H2SO4 a HNO3. Srážené roztoky jsou tudíž silně kyselé, a aby mohl sraziti PgOg kvanti¬ tativně, přidává Neumann dusičnanu ammonatého tolik, aby měl roztok po srážení 5% NH4 NO3 a sráží 10 %-ním roztokem molybdenanu ammonatého. Sražený roztok obsahuje značně kyseliny sírové a sedlina z takového roztoku vyloučená má poměr M0O3 : P2O5 vyšší než sražená jen z roztoku dusičnanového. Nalezli jsme, že průměrné složení této sedliny odpovídá nejlépe formulaci; 3-33 (NH^gO . P2O5 . 25-50 M0O3, při čemž není při¬ hlíženo ještě k obsaženému SO3. K neutralisaci sedliny tohoto složení by se spotřebovalo po vyvaření ammoniaku o 3" 67 mol. Na OH více než při sedlině 3 (NHijgO . PgOg . 24 M0O3, což by skoro odpovídalo předpokládaným (volně vázaným) 4 mol. HNO3 dle Hundeshagena. Stanovením acidity, zejména malého nmožství vzniklého fosfo- molybdenanu nelze tento rozdíl postřehnouti. Proto není toto stanovém' acidity potvrzením zmíněného předpokladu. Analyse sedlin: *») A. Neumann, viz pozn. 4. XX. Výsledky jsou jen přibližné, neboť v sedlině z 0-05 g PaOg jest obsaženo dle našich stanovení 0’0044g SO3, o kterém nebylo prokázáno, zda-li všechen při žíhání vytékal. Poměr všech složek jest značně stálý a v tom spočívá zásluha Neumannova, že nalezl vhodný praktický způscb pro srážení P2O5 za přítomnosti H2SO4. Methoda Lorenzova.«i) L o r e n z upravil methodu tak, aby bylo možno srážeti kyselinu fosforečnou i z roztoků, obsahujících látky, jež srážení obyčejně ruší. Pozoroval nepřípustnost methody Meinekovy a Woyovy za přítomnosti značnějšího množství H2SO4 a proto hleděl vy^pracovati přidáním H^SO^ a (NHJgSO^ do své soluce methodu co možná universální. Aby se vyhnul nejistotám plynoucím z neznámé redukce při žíhání, váží sedlinu jako ammonatou sůl. Promývá sedlinu po promytí 2%ním roztokem dusič¬ nanu ammonatého, okyseleným slabě dusičnou kyselinou, nejprve 96 %-ním lihem, potom etherem a suší půl hodiny ve vakuu (300—200 mm rtuťového sloupce). Sráží tak, že do roztoku fosforečnanu, obsahujícího 16 g HNO3 a 1 (h = 1*84), objemu 50 cm^ a zahřátého k varu přilije stejný objem chladné soluce. Slitím obou roztoků se vyrovná teplota asi na 50° C, čímž se zabez¬ pečuje před vyloučením kyselých molybdenanů. Z našich dřívějších pokusů jest ^^ak patrno, že jest tato obava při vysoké aciditě jeho soluce dosti bezpodstatná. Některé výsledky touto methodou nalezené; Sráženo g m V^áha sedliny Vypočtený P,0, Difference (Na (NHJ HPO4 4aq) 0-02795 0-8524 0-02808 -f 0-00013 0-03474 1-0586 0-03488 + 0.00014 0-01822 0-5562 0-01833 + 0.00011 001761 0-5361 0-01766 — 0.00005 0-02450 0-7359 0-02420 — 0.0003 Složen: sedliny, a) (NHJgO : P^Og. 1. Sraženo 0*04 g PgOg (NH^jaO : P^Os = 3'22 2- M 0-03 .. „ =3’28 „ = 3'23 XX. 21 b) M0O3 : P2O5. 1. Sraženo 0*04 g PgOg 2. „ 0*03 „ „ 3. „ 0’02„ „ 4. „ 0-04 „ „ M0O3 : P2O5 = 26-54 „ = 26-61 „ = 26-39 „ = 26-45 Ve výsledcích jest patrno jisté kolísání, které však nemá patrného 'vlivu při určování malého množství PgOg. c) Stanovení acidity potvrzuje správnost takto vyšetřených poměrů. 1. Sráženo 0*04 g NaOH : P2O5 = 49-69 2* 0-03 „ „ „ „ =50-48 - 0-02., „ „ „ =50-75 Průměrná čísla vyjadřují poměrné složení: P^Og : 3-25 (NHJjO : 26-42 M0O3, při čemž zase nebrán zřetel k SO3, jehož bylo v sedlině sražené z 0-05 g P2O5 0-0068 až 0-0070 g. Acidita pokusně nalezená jest vyjádřena poměrem NaOH : P2O5 = 50*31, vypočtená dle průměrného složení výše uvedeného = 50-35. Lorenzova methoda jest zvláště výhodná ke stanovení malého množství kyseliny fosforečné. Poznatek, že sedliny takto získané ne¬ zadržují železité sloučeniny, vedl k pokusu o stanovení P v železe touto methodou. Informační pokusy byly provedeny s roztoky o známém množství P, do nichž přidáván dusičnan železitý, jehož 24 g (což odpovídá 4 g Fe) obsahovalo 0' 00031 g P. Sráženo gP Naváženo g sedliny P po odečtení 0 00031 g z24gFe(NO,h Před filtrací stálo 0-0002 00375 0-0002 23 hodinv 0-0002 00369 0-0002 5^2 .. “ 0-0020 0-1616 0-0020 24 0-0020 0-1620 0-0020 1^2 „ 0-0040 0-2998 0.0040 16 hodin 0-0060 0-4468 0.0061 20 O analysi ocelí a jiných druhů technického železa bude pojednáno zvláště. K analysi hnojiv fosforečných bychom ^^ak tuto methodu skoro nedoporučovali, poněvadž se musí pracovati s malým množstvím roztoku, získaného z produktů ne vždy zcela homogenních. XX. Resumé. Studiem bylo zjištěno: 1. Fosfomolybdenan ammonatý lze anal5rticky isolovati bezvadné pouze vodou a roztokem dusičnanu ammonatého, okyseleným kyselinou dusičnou, v roztocích různé koncentrace. 2. Nelze k témuž cíli užiti zředěnou kyselinu dusičnou. Tato nejen že sraženinu značně rozpoiátí, nýbrž ji i mění. Vzniká kyselejší fosfomolyb¬ denan, což vedlo často ke sporným náhledům. 3. Dle Meineka vy žíhaný fosfomolybdenan ammonatý není jednotná látka; obsahuje nižší oxydační sloučeniny molybdenu. Stupeň redukce lze však stanovit! methodou oxydační, jež byla za tím účelem vypra¬ cována. 4. Při jistém poměru mezi M0O3 a HNO3 lze jediným srážením získati sedliny bez značnějšího množství přimíšených kyselých molybde- nanů ammonatých. 5. Kombinuje-li se při stanovení kyseliny fosforečné HCl a HNO3, nelze stanovení bezvadně provésti. Samotná kyselina solná a chloridy nezabraňují srážení, avšak acidita, způsobená kyselinou solnou působí rušivěji na srážení než stejná acidita kyseliny dusičné. 6. Za přítomnosti fluoridů nelze určovati bezpečně kyselinu fosfo¬ rečnou pro rozpustnost fosfomolybdenanu v HF. 7. Fosfomolybdenan vyloučený za přítomnosti značnějšího množství H2SO4 se vyznačuje vyšším poměrem M0O3 : P2O5 než vyloučený z roztoků čistě dusičnanových a onen poměr lze za jistých podmínek udržeti prakticky konstantní. 8. Zvýšením acidity a koncentrace H2M0O4 lze zamezit! znečišťo¬ vání sedlin sloučeninami železitými, hlinitými a kyselinou křemičitou. 9. Methoda Woyova jest hrubě kompensační a hodí se pouze ke stanovém' PjOg v roztocích fosforečnanů alkalií nebo alkalických zemin. 10. Prokázána bezpodstatnost předpokladu sloučeniny {NH4)3P04 . 12 M0O3 . 2 HNO3 u methody Neumannovy, která však jinak jest prakticky velmi cenná. 11. Methoda Lorenzova vyhovuje většině theoretických požadavků ze studia vyplynulých. Hodi se zejména ke stanovení malého množství kyselmy fosforečné a může jí býti s prospěchem užito ke stanovení této u přítomnosti velkého množství solí železitých. Analytická a potravní laboratoř c. k. české vysoké školy technické v Fráze. XX. -V: '.JÍ ří,' i y." ROČNÍK XXIV. třída II. ČÍSLO 21. O johannitu jáchymovském. Podává Dr. B. Ježek v Praze. Předloženo dne 7. květní 1915. Velmi vzácný tento minerál byl dosud pouze třikrát podroben studiu mineralogickému a v tom pouze jednou se stránky morfologické. První zkoumání J o h n o v o (1) 1821 bylo hlavně chemické, a to jen kvalita¬ tivní, H a i d i n g e r (2) 1830 jediný měřil krystaly johannitu a stanovil některé vlastnosti fysikální a dvě kvantitativní analysy provedl konečně Lindacker (3) 1857. Všechny údaje vlastností johannitu se týkající, jež jsou obsaženy v pozdějších větších učebnicích a různých mineralo¬ gických spisech, jsou založeny na zkoumání zmíněných tří badatelů a údaje výskytu se týkající též na zprávách VogTových (3) 1857 v jeho spise o jáchymovských minerálech a krátké zmínce Frenzelově (14) 1874 v seznamu minerálů saských. V době nejnovější studovány byly jen jeho vlastnosti radioaktivní (Bardet (19), Achtner (21).) Když byl r. 1909 pro mineralogický ústav české university opatřen výborný Goldschmidtův dvojkruhový goniometr vynikající zejména zna¬ menitou optikou, byla mi laskavostí pana dvorního rady prof. Dr. K. Vrby dána možnost měřiti drobounké krystaly johannitu z musejních sbírek a to z kusů, které zajisté již Haidingerovi skytly výzkumný ma¬ teriál. A právě v té době byly jak sbírky musejní, tak universitní obo¬ haceny, každá jedním vzorkem johannitu ze starých nálezů. Za propůjčení výzkumného materiálu a podporu své práce vzdávám panu dvornímu radovi Dr. K. Vrbo v i uctivý dík. V práci této podávám výsledek svého zkoumání hlavně krystalo¬ grafického. Bylo úm5^1em podrobiti johannit i studiu chemickému, zejména po stránce kvantitativní, ale ze vzácného materiálu mohlo býti získáno sotva 0*1 g čistého johannitu k tomu cíli. Chemickým studiem, zejména též pokusy o umělou výrobu johaimitu, zabýval se se vzácnou ochotou přítel Dr. Ant. Šimek, assistent chemického ústavu university v Gro- ningách, jehož práce byly prozatím válkami přerušeny. R o zp r a v y : Roč. XXIV. Tř. 11. C. 21. i XXL Johannit. První zprávu o johannitu podává John (1) r. 1821, který dostal od horního aktuára F. Pešky jediný exemplář minerálu nalezeného r. 1819 na staré chodbě Dušního díla v dole Eliášově v Jáchymově a po¬ važovaného za uranovou slídu. John poznal v pěkně zeleném nerostu na základě kvahtativní zkoušky síran uranu a popsal nový minerál pode j ménem , , UranvitrioV ‘ . Ve svém popisu uvádí: Pěkně smaragdově zelený minerál, někdy barvou do jablečné zeleni přecházející, vyskytuje se v krystalech, a to v stlačených hranolcích 1 až 3 čárky dlouhých (2 — 6 mm), jež tvoří ex¬ centrické druzy. Má za to, že jsou i jiné tvary přítomny (mimo hranol), jež však na svém materiálu nemohl urČiti. Minerál průhledný a intensivně skelně lesklý, je-h jablečně zelený, bývá neprůhledný a má menší lesk. Jest kruchý a dá se snadno rozetříti. Na základě kvahtativní zkoušky jest to vodnatý síran uraničitý (schwefelsaures Uranoxydul). Spolu s Johnovým „umnvitriolenť vyskytoval se žlutý okr uranový (basisches schwefelsaures Uranoxyd) a sádrovec v jemných jehličkách. Většina kusů z prvního nálezu přišla asi do znamenité sbírky zmí¬ něného aktuára Pešky v Jáchymově, jež r. 1827 byla hrabětem Kašparem Stembergem koupena pro Museum král. Českého ; vzácný nerost byl Hai- dingcrem důkladněji prozkoumán zejména po stránce morfologické a fysi- kální a pojmenován ,,johanniť' na počest arcivévody Jana. Konečně třetí a poslední údaje na základě vlastního zkoumání pocházejí od Vogla (3) 1857 a Lindackera, jehož kvantitativní analysy Vogl podrobně podává. Vlastnosti morfologické. Johannit jest jednoklonný, jak již uvádí H a i d i n g e r (1) (hemi- prismatisch) a Mohs-Zippe (8) (hemiorthotyp) . Krystalky jsou vždy velmi malé, což poznamenává iHai- d i n g e r na omluvu toho, že ne- vypočítal ze svých měření zᬠkladní pyramidy. Jsou vždy sloupcovité nebo tabulkovité a vždy protáhlé ve směru ortho- diagonály. Pokud jde o jejich rozměry, byl největší mnou mě¬ řený málo pres 1 mm dlouhý, většinou byly daleko menší a krystaly, jejichž rozměry uvádí John (1) na 1—3 čárky (2—6 mm), byly by pravými obry proti našim. Proto třeba též měření H a i d i n- XXI. 3 gerova, jež se v některých úhlech s mými velmi dobře shodují, míti za znamenitá, uváží-li se, že byla provedena primitivním goniometrem z počátku 19. století, bez kollimatoru a umělého světelného signálu. Poměrná přesnost měření Haidingerových je patrná ze srovnání s mými výsledky: H a i d i n g e r měřil: V}plněk: Ježek měřil: (011) :a:(01I) = 670 32' a : a' == IIPOO' 69® 00' a : b 118 00 62 00 a' :c 87 28 92 32 ť (102) 62 00 a (lOO) 92 09 b:c 128 32 51 28 a (100) : ^ (102) 52 01 b : d 134 05 45 55 b\e 101 15 78 45 c (102) : ^ (11 . 0 . 7) 78 35 Nejen nepatrné rozměry, ale i hypoparallelní a nepravidelný srůst, nedokonalosti ploch, jako rýhování, zborcení a jiné, ztěžují značně měření prováděné i moderními přístroji. Měření zde podaná byla provedena Obr. 2. na Goldschmidtově dvoj kruhovém goniometru jednak methodou jedno- kruhovou, takže byla vždy nějaká dobrá plocha postavena do pólu a měřeny pólové vzdálenosti (p) jiných ploch vzhledem k ní, nebo me¬ thodou dvoj kruhovou. Při této byly plochy pásma orthodiagonálnflio justovány v ekvátoru, tedy jejich p -= QO®, a prvním meridiánem učiněno pásmo [100 : 120], v němž skytaly plochy orthopinakoidu (100) znamenité signály a plochy prismatu (120) kontrolu. Většinou bylo užito optické kombinace signál poněkud zmenšující (norm. pracovní kombinace Gdt. goniometru), jen v několika málo pří¬ padech mohlo býti měřeno při zvětšení signálu a někdy bylo dokonce třeba signál zvláštním opatřením zmenšiti ještě více, než původní vypra¬ vení goniometru dovolovalo. Při prohlížení krystalů a pátrání po drobných plochách konal dobré služby pomocný přístroj k prohlédnutí krystalu při dvoj kruhovém měření. i) Pokud jde o elementy krystalografické, jsou všechny dosavadní daje založeny na jediném měření Haidingero vě. Pro orientaci 9 B. Ježek, Eine Hilfsvorrichtung zum Absuchen des Krystailes bei zwei- kreisiger M^uug, Z. f, Kryst., 1914, (54), p. 548. XXT. Mohs-Zippeovu^) a ^lillerovu^ jsou z oněch měření vypočtené elementy: ^ ^ ^ 146 ; 1 : 2-04 p - 94«3r. Goldschmidt přijímá postavení Haidingcrovo s elementy: 2-04 : 1 ; 146 P = 94031'. Na základě dobrých měření plech, jež odpovídají v pt stavení: H aidinger- Gdtoví :: Ježkově: Měřeno : (100) ; (110) a (100) : n (120) = 64® 29' (011) : (OlI) ^ (011) : (OlI) 67® 32' (011) : (101) (011) : e (102) 620 00' vypočetl jsem elementy*) johannitu: 1-0527 : 1 : 1-395 i? = 950 42' Měřením 12 dosti dobrých, ale většinou velmi malých krystalu zjištěno bylo celkem 10 tvarů, z nichž jsou tvary hvězdičkou označené pro johannit nové: a {100} 00 0 <í{201)* *20 ^{i24}*jy c{(K)l}*0 /{15.0.8}*-^0 r{10.2.5)2|-. » {120)* 00 2 e{102)Í0 *{011)01 A{lI.o.7)-^9 K označení tvarů užil jsem nové signatury, protože starší neod¬ povídají novějším zvyklostem a beztak postrádají jednotnosti, a uvádím 9 Mohs-Zippe dává: Abweichung der Axe in der Ebene der lángeren Diagonále == 40 20' (chybně místo 4“ 31'), a pak: (a) P + 00 = 69® 00' (6) Pr = = 38“ 32'. *) Miller; 101 : 100 ^ 34® 01'; 111 ; 010 = 41® 13'; 101 : 001 = 51' 28'. ») Pro orientaci Haidingerovu a Goldschmidtovu jest poloosa a dvojnásobná a elementy z nového měření tedy: 2-1054 : 1 : 1-395 3 = 95® 42'. XXI. dále transformační symboly a pak k rychlé orientaci srovnám v postaveních různých anktorů : Transformace. Mohs-Zippe. 1839. Hausmann. 1847. Goldschmidt. 1897. Ježek. 1915. Miller. 1852. Pq 1 q P P 1 q ^P P I q P P Pq 1 q 2p 2p 2pq Pi Postavení různých auktorův. Mohs-Zippe. 1839. Miller. 1852. fl :b : c 1-46 : 1 : 2-04 P = 94« 31' « (P + 00) (110) m(llO) b (Pr) (101) . (101) c(P — 00) (001) c (001) /Pr — «\ u d — 2—) u (7 . 0 . 22) (Pr + 00) (010) b (010) (Theilbarkeit) (Cleavage) 2-04 : 1 : 1-46 P = 94» 31' •0527 : 1 : 1-395 p = 95« 42' m (011) 01 ť (101) 10 c (100) ooO {22.0.7)-^< b (010) Ooo :v(011) 01 e(102)y0 a (100) a 0 Á(II.0.7)-yO (010) (100) (001) 0 c (001) 0 (011) (110) 00 n (120) oo2 (104) (401) 40 i (201) 20 (4.0. 15) (15.0.4)y0 / (15.0.8) yO (211) (112) 1 P (124) 11 (5.2.20) (2a.2.5)4| ř (10.2.5) 2-1 XXL Přehled měření jednokruhových. Vypočteno: Měřeno: Počet hran: «(100) c(OOl) 84“ 18' 84® 30' 12 . (102) 51 56 52 01 12 d (201) 19 54 19 42 2 ^(011) 86 50 86 51 3 ^(120) — 64 29* 6 «(I00) r (001) 93 10 93 13 5 Í! (11. 0.7) 26 39 26 40 6 c (001) ^ (102) 32 22 32 17 3 / (15.0.8) 63 14 63 11 2 a; (011) (011) — 67 32* 6 n 120) 39 17 38 27 6 «(I20) 43 24 44 23 8 . (102) — 62 00* 8 4(11.0.7) 78 32 78 36 5 e (102) / (16 . 0 . 8) 30 52 30 53 5 4(11.0.7) 101 24 101 26 5 4(11.0.7) 78 36 78 40 3 » (120) »(I20) 51 02 51 23 2 í (102) 74 36 73 35 6 P (124) * (011) 25 49 25 52 2 í (102) 36 11 36 29 2 »(I20) 69 13 70 09 2 Přehled měření dvoj kruhových. V rovníku pásmo orthodiagonální (001 : 100), první poledník (100 : 120). XXL Hodnoty měřené souhlasí poměrně dosti dobře s vypočtenými. Při měřeních jednokruhových vykazovaly hlavně úklony hranolu (120) k ně¬ kterým jiným tvarům větší úchylky, až do 1° jdoucí, a z přehledu měření dvojkruhových je viděti, že byly větší rozdíly jen ve 9 a i tu dosáhly jen v jednom případu 49^ Krystaly johannitu jsou vždy dle orthodiagonály protáhlé a nej- častěji tabulkovité dle e (102), jak již Haidinger ve svých dvou figurách (obr. 1. a 2. na str. 2 a 3 tohoto pojednám) naznačil. Řidčeji bývají plochy tvaru e (102) menší a pak mají krystalky vzhled tlustších sloupců průřezu přibližně eUipso vitého. V pásmu orthodiagonálním reflektovaly nej lepší signály vždy téměř nej rozsáhlejší plochy tvaru e (102), pak výborně i plochy a (100), vždy užší, a konečně i úzké, až jen čárkovitě vyvinuté plochy ^ (II .0. 7). Celé toto pásmo skytalo často skoro nepřetržitou řadu reflexů bud dobře v pásmu ležících nebo místy vychýlených, šlo-li o hypoparallelní srůst krystalků, jež nebylo dobře možno od sebe odděUti, nebo o poněkud ne¬ pravidelné rýhování podmíněné snad translací. Přec však bylo možno i v takových případech krystal s p 90° dobře justovati a reflexy signálů důležitých a lupou jako jednotné určitelných ploch isolovati. Proto bylo použito této posice (pásmo orthodiagonální v ekvátoru) při měřeních dvojkruhových. Krystaly narostlé a často v růžicovité skupiny kolem jednoho bodu seskupené jsou krystalonomickými plochami vždy jen na jednom konci orthodiagonály zakončeny. Nejčastěji jsou to plochy klinodomatu x (011) a hranolu n (120), jež bývají velmi často skoro stejně rozsáhlé. Převládá-li některý z těchto tvarů, bývá to obyčejně x (011). Plochy obou zmíněných tvarů reflektovaly často velmi dobře, plochy x (011) někdy stejně dobře, jako nej lepší plochy tvaru e (102). Na zakončení krystalů na konci ortho¬ diagonály měly často podíl též plochy pyramidy ^ (124), jež někdy reflek¬ tovaly signál velmi dobře, a u jednoho krystalu tvořily zakončení pouze plochy p5n:amid, p (124) a jen jednou zjištěné r (10 . 2 . 5). Zvětšeného signálu mohlo býti použito u ploch tvarů e (102), a (100), X (011), n (120) i p (124), a pořadí tu uvedené platí i pro celkovou jakost ploch zmíněných tvarů. Ku konci připojuji tabulku úhlů a hodnot dvojkruhových. (Viz str. následující.) Zkoumání vlastností fysikálních bylo provedeno jen při předběžných pracích a měřemch v r. 1912 konaných a ponecháno jich důkladné studium době pozdější v naději, že bude možno provésti kvantitativní analysu a snad že se podaří V3b:obou umělého johannitu získati krystaly větší, materiál vhodnější. XXI. 8 Práce, jak zde jest předložena, byla dokončena ve válečné době za krátké dovolené koncem dubna a začátkem května 1915 auktoru k zo¬ tavení povolené, a nebylo času dříve získané výsledky přezkoušeti a dů¬ kladnějších nabýti. Hustota johannitu byla stanovena třikrát suspensí v jodmethylenu, jehož hustota k tomu právě postačila, na A = 3'307 při 20® C. — Hai- d i n g e r (2) stanovil hustotu zajisté pyknometrem a uvádí pro 16® C číslo h = 3-191, tedy o více než 0-1 méně než mnou velmi přesně stano¬ veno, což je srovnáním přesnosti methody pyknometrické při zajisté nepatrném množství zkoumaného materiálu s přesností methody suspensní snadno vysvětlitelno. Tvrdost jest bud stejná jako tvrdost soli kamenné, tedy t = 2, nebo snad o něco vyšší, protože je možno rýpati sůl, ne pak vápenec, kdežto je rýpání johannitu pro nepatrné rozměry jeho krystalků téměř vyloučeno. Haidinger (2) uvádí í = 2— 21/2. Stípatelnost pozoroval Haidinger ve stopách dle a (našeho a; (011)) a dle plochy, která odnímá ostrou hranu & a c (našeho e (102) a a (100)). Byla by to tedy nějaká plocha pásma orthodiagonálního. M o h s - Z i p p e (8) uvádí štípatelnost dle P + 00 («) - Ař (011) a druhou dle Pr + 00 = (010) ; tento druhý údaj jest nesprávný a byl přejat i Mil- lerem a Goldschmidtem. Zkoumání štípatelnosti je znesnadněno nejen nepatrnými rozměry krystalků, nýbrž i rýhováním štípatelnosti a patrjiě i translací vzniklým, jakož i častým hypoparallelním srůstem. Pozoroval jsem dosti dobrou štípatelnost dle plochy spodové c (001) a dle * (011), rýhování je naznačeno na přiloženém obrazci (obr. 3.), ve kterém jest plocha nákresu e (102). Vlastnosti optické. Zhášeni i vfsiup jedné optické osy jsou ta¬ kové, ée nesouhlasí s morfologicky zjišténou příslušnosti k soustavé jednoklonné. V mikroskopu zjištěn plochou e (102) v>'stup jedne optické osy a pn natriovém světle mohlo býti zjištěno, že je rovina optických os uchýlena od orthodiagonály přibližně asi o 10“ (obr. 4.). - Při studiu’’moríologickém byl na tuto okolnost vzat zřetel, příslušnost k soustavě trojŮonné však z goniometrických studií není patrná tak, aby mohla hýt definitivně stanovena. XXL 10 Proto třeba zatím říci, že je 'johannit morfologicky zdánlivé jedno¬ klonný, fysikálné zdánlivě irojklonný, a ponechati definitivní rozhodnutí době pozdější, kdy se snad zdaří umělá výroba krystalů tohoto vzácného minerálu. KvaUtativně zkoumán byl johannit již Johnem, který jej měl za vodnatý síran uraniěitý; U [SO^]^ . jc Hg O. Haidinger uvádí jako součásti jeho kysličník uranu a mědi kysličník sírový a vodu, o složení blíže se nevyslovuje. SKbená jím analysa Berzeliova (2p. 10) nebyla nikde uveřejněna a bezpochyby ani pro¬ vedena. Kvalitativně chová se johannit při zkoušce cestou suchou: Plamen barví zeleně, v baničce se při mírném zahřívání nemění, při silnějším žíhání ztrácí vodu, nabývá barvy hnědé až skoro černé a dá se pak snadno rozmáčknouti a rozetříti. Na uhlí se průba nadýmá, za¬ páčí. á po SO.^ a mění se v tmavohnědou až černou látku s tmavozeleným vrypem. S uhličitanem sodnatým dává na uhlí vyžíhán heparovou reakci a pli větším množství průby možno i drobounké kouličky mědi vyredu- kovati. Perli boraxovou barví pěkné zeleně, v redukčním plameni pak špinavě červeně a činí ji neprůhlednou. Perli fosforečnou barví živě trávově zeleně, nebo opět červeně od mědi (red.). Je nemnoho ale přece rozpustný i ve studené vodě, v horké snadno se rozpouští, při čemž se vylučují zelené vločky. Úplně rozpouští se ve zředěných kyselinách, roztok v HCl a H^SO, má barvu zelenou, v HNO3 žlutou.^ z roztoku v kyselině dusičné sráží ammoniak oranžovou sraženinu kysličníku uranu a nabývá pak roztok barvy modré. Mokrou cestou lze vedle Cu. U a SO3 dokázati též přítomnost Fe. Lindacker analysoval johannit dvakrát a uvádí jeho chemické složení vzorcem: CuO, SO3 + 2 (U,0., SO,) + 4 HO, což bychom nyní psali: CuSO, . (UO,)3 (SOJ2 + 4 HjO. Čísla vypočtená ze vzorce toho dobře se shodují s daty rozboru: btrední hod¬ noty Lind. uvedené Vypočteno I- II. úgOs 67-63 67-81 67-72 68-28 CuO 6-10 5-88 5-99 6-44 FeA 0-23 0-17 0-20 SO3 20-24 19-79 20-02 19-45 H2O 5-62 5-56 5-69 6-83 XXI, 11 Rammelsberg (14) uvádí střed analys Lindackerových, aniž by stanovil chemický vzorec, a také G r o t h 2) vzorce neuvádí. U johannitu, nerostu tak pěkně krystalovaného, nelze pochybovat! o jednotnosti povahy a váhové poměry součástí nalezené analysami Lind- ackerovymi nekolísají mnoho a dobře souhlasí s hodnotami teoretickými, takže mám za to, že jest možno pro tento minerál shora uvedený vzorec přijmout!. Výskyt johannitu. První johannit nalezen byl při obnovení staré chodby v Dušním dfle (Geistergangbau) dolu Eliášova v Jáchymově r. 1819. Krystalky tvořily druhotný povlak na kusech rudy umnové. S johannitem vysky¬ toval se tu spolu žlutý okr uranový a sádrovec v jemných jehličkách. Po tom nalezen byl johannit podruhé a posledně teprve r. 1850 a 1851 a o druhém tomto nálezu podává podrobné zprávy V o g 1 (3) r. 1857. Následkem stoupnutí cen uranu upotřebením ve sklářství byla znovu vyhledána některá stará díla. Při znovuotevření chodby žíly Flu- therovy na štole Barbořině nalezl Vogl na spodku chodby staré úlomky a kusy, z nichž několik mělo na sobě skupiny a růžice johannitu, jehož mnohé krystaly byly povlečeny uranovým okrem. Také Fiedlerova žíla dolu Eliášova byla znovu otevřena a v ní nalezeny druzové dutiny po¬ kryté slabou vrstvou rudy uranové a na ní zvětralé partie mědi a pyritu, jemné krystalky sádrovce, uranový okr a uranový květ. Jediná z těchto druž obsahovala i johannit. Johannit znám je jistě jen z Jáchymova. Další dva údaje o jeho výskytu jsou nejisté: Frenzel (13) poznamenává ve svém seznamu nú- nerálů saských bez udání literatury a bližších dat o johannitu: „Velmi malé jednoklonné krystalky, ledvinitý a jako nálet; živě trávově zelený. Velmi vzácný, s uranitem, uranovým okrem a sádrovcem v Johanngeorgen- stadtu." Dana (16) poznamenává ještě (na str. 978): „Reported from the Middletown feldspar quarry by Shepard." Mineralogické oddělení Musea král Českého. 9 Rammelsberg podotýká o johannitu a některých jiných sloučeninách uranu (Hdb. Minchem. 1875, II., p. 280): „Vorláufig muB man sich wohl jedeš Urteils uber die chemische Nátur dieser aus Uranpecherz hervorgegangener BUdui^en enthalten," a dále (2. Suppl. 1895, p. 112): „Es wáre unpassend, Formeln řiir Suh- stanzen zu berechnen, deren einheitliche Nátur nicht verbňrgt." Pro johannit uvádí poměr souč^tí: SO, : RO : H,0 1 : 1-2 : 1-2 R = UO,. Cu, Fe. *) G r o t h P., Tabellarische Ubersicht der Mineralien, 1898, p. 74, řadě johannit mezí sírany do skupiny vodu obsahujících sloučenin uranu podotýká, že jsou pro tyto minerály (celkem 8) analysami nalezené poměry váhové příliš kolísavé, takže nelze o jejich chemické konstituci nic určitého říci. XXI 999 LITERATURA. L J. F., Chemische Untersuchung eines naturlichen Uranvitriois (natúrliches. schwefelsaures Uranoxydul), Chemische Schriften. VI. Bd., pp. 254 — 256. — Též v: Leonhardťs min. Taschenbuch Jahrg XVI, 1823, 3. Abth., p. 693. 2. Haidinger, W., Uber den Johannit, eine neue Spezies des Mineral- reiches, Abhdlg. d. bohm. Ges. Wiss., Prag 1830. — Též: Pogg. Ann. d. Phys. u. Chem., XX, 1830, p. 472. 3- V o g 1, J. F., Gangverháltnisse und Mineralreichthum Joachimsthals, 1857, pp. 99—108 (s analysami Lindackerovými) . . GlockerE. F., Handbuch der Mineralogie, 1831, 2, p. 993. BeudantF. S., Traité élémentaire de Minéralogie, 1832. HartmanuC., Lehrbuch der Mineralogie und Geologie. 1836, 1. p. 263. Presl, J. S. Nerostopis čili mineralogia 1837, p. 277. M o h s F., Z i p p e F. X. M., Leichtfafíliche Anfangsgrunde der Naturgeschichte des Mineralreiches, 1839, 2, p. 49. Hausmann J. F. L., Handbuch der Mineralogie, 1847, 2 (2), p. 1208. Miller W. H., Mineralogie, 18228, p. 553. Dufrénoy P. A.. Traité de Minéralogie, 1856. Zepharovich V. R. v., Miner. Lex. f. Kais. ósterreich, 1859, I., p. 216. Frenzel A.. Miner. Lex. f. d. Kón. Sachsen, 1874. p. 160. Rammelsberg C. F., Handbuch d. Mineralchemie, II., 1875 p 280 a 2 Suppl. 1895. p. 112. Goldschmidt V.. Index der Krystallformen, II., 1890, p. 203. ^ J. D.. p. 978. ý A., Pflege d. Min. in Bohmen, 1896, pp. 136. 153, 261. ichmidt V., Krystallographische Winkeltabellen, 1897, p. 190. it G., Bull. soc. min. íranc. 1904, (27), pp. 63--66. ann-Zirkel, Elemente der Mineralogie, 1907, p. 574 xer V.. (Radioakt.), Nr. 27, Taf. I. VYSVĚTLENI TABULKY. Obr. Obr. 1.. 2.. 3. Nejobyčejnější zakončení johannitu na konci orthodiagonály (v pro- jeka na klinopinakoid). 6. Stereografická projekce všech tvarů na johannitu nalezených. «. bter^grafická projekce pro měření dvojkruhová (na klinopinakoid) 7., 8. Nejobyčejnější spojky johannitu. XXI B.Ježek: Johan nit. Rozpravy ČesRé Akademie. Třída I. Roč.XXIV. 1915 Čís. 21. ROČNÍK XXIV. TŘÍDA II. ČÍSLO 22. Příspěvek ku přímkovým plochám 4. stupně, stanoveným dvěma projektivními involucemi na dvou mimoběžných přímkách. Dr. Václav Stmandl, assistent české techniky v Bmě. (Předloženo dne 7. května 1915.) Uvažujme dvě libovolné mimoběžné přímky u, v v prostoru, a budtež bodové řady těchto přímek k sobě přiřazeny tak, že dvojinám dané in- voluce bodové na přímce u odpovídají projektivně dvojiny dané involuce na přímce v. Přímky pak, jež procházejí dvěma body dvou k sobě při¬ řazených dvojin, vyplňují, jak známo.i) přímkovou plochu 4. stupně, kde v jsou jejími dvojnými řídicími přímkami, a která má tu vlastnost, že na ní leží ooi sborcených přímkových čtyřstranů. Není tedy zcela obecnou přímkovou plochou 4. stupně se dvěma dvojnými ndicími přímkami, klerá jest dána obecnou korrespondencí [2, 2] v bodových řadách přímek u, v, nýbrž takovou, kde tato korrespondence přechází právě v projektivnost dvou involuci. Tato specialisace jest, jak známo, jednoduchou podmínkou, a kdežto obecných přímkových ploch 4. stupně se dvěma dvojnými přím¬ kami existuje Qoi«, existuje námi uvažovaných speciálnějších jak také snadno lze přímo nahlédnouti. Plochy poslednější speciálnější budeme si označovat! jakožto P plochy. Těmito P plot hami budeme se v následujícím zabývati a dokážeme zejména, že plocha a projektivně zobecněný cylindroid jest jedno a totéž, a že každou P plochu můžeme považovat! na oo^ způsobů za zobecněný cylindroid. Projektivně zobecněným cylindroidem rozumíme geometrické místo projektivně zobecněných dvojin . osových lineárních komplexů R. S 1 11 r m: Die Gebilde des ersten und zweiten Grades der Liniengeometrie in synthetischer Behandlung. III. díl. pag. 108 — 110. Rozpravy: Roí. XXIV. Tř. II. Č. 22. . XXII. 2 daného svazku komplexového vzhledem ku určité ploše druhého stupně, kterou, ježto tato nám nahiazuje absolutní kružnici v nekonečnu, nazý¬ váme plochou absolutm'. O tomto zobecněném cylindroidu jest pojednáno v známé učebnici analytické geometrie Clebsch-Lindeman- nově, kde též jest stanovena rovnice této plochy.') Dále pak autor této práce v jednom pojednání zabýval se touto plochou cestou ryze synthe- tickou. Předložená práce tato o plochách jest pak jaksi doplněním citovaného právě pojednání, a též zde jest zejména přihlíženo ku obyčej¬ nému cylindroidu neboli ku Pliickerově konoidu jakožto ku případu spe¬ ciálnímu. 1. O význačných sborcených přímkových čtyřstranech a o význačných svazcích ploch 2. stupně vyskytujících se při plochách. Na každé přímkové ploše 4. stupně 1. rodu existuje, jak známo, v přímkách této plochy 00 1 dvojin t. ř. residuálních neboli spojených involucí. Když přímková plocha 4. stupně jest P' plochou tu, jak dokázal Montesano nebo S 1 11 r m,^) existují na ní dvě residuální involuce té vlastnosti, že čtveriny jejich samodružných přímek tvoří dva prostorové číyřstrany a sice, že dvě dvojiny protějších stran čtyřstranu jednoho tvoří vždy dvě dvojiny involuce jedné, když čtyři strany čtyřstranu dru¬ hého jsou samodružnými přímkami involuce k první involuci residuální. Poněvadž v řadě oo' dvojin k sobě residuálních involucí na P existuje pouze jedna dvojina vlastnosti svrchu uvedené, budeme nazývali tuto dvojinu ,, význačnou dvo jinou tesiduálnich involuci" a ty dvě involuce „význačnými involucemi". Prostorové pak čtyístiany samodružných přímek těchto involucí budeme nazývali: „význačnými číyřstrany na P^‘‘. Každým z těchto význačných čtyřstranu jest stanoven jeden speciální svazek ploch 2. stupně oním čtyrstranem procházejících. Dva tyto svazky ploch 2. stupně, které si označíme jakožto svazky £1 a budeme na- zývati: prvním a druhým význačným svazkem ploch 2. slupne při P' plose. Dokážeme nyní věty; Plocha jest polárné invariantní vzJ ledem ku každé plose 2. stupně každého z^< dvou při této plose se vyskytujících význačných svazků. Dvojiny přímek každé ze dvou význačných involuci na P' jsou dvojinami konjugo- vaných polár každé plochy 2. stupně toho význačného svazku, při jehož zá- 1) Clebsch-Lindemann: Vorlesungen uber Geometrie. II. díl, první Část pag. 348 — 350. ®) O zobecněném cylindroidu. Rozpravy České Akademie II. třída, roč. XXIII. číslo 12. •) R. Sturm: zde již cit. „Liniengeometrie", III. pag. 108, kde užito jest názvu „spojených involuci, kdežto týž ve své knize; „Die Lehre von den geometri- schen VOTwandtschaften" užívá názvu „residuálních involucí", kteréhožto názvu též se zde přidržíme. *) R. Sturm: Liniengeometrie III. odst. 591, pag. 110. XXII. 3 tíadnim člyřslrana. přímky tohoto Uyf stranu jsou i samodrulnpmi přímkami zmíněné invduce. Libovolná obyčejná involuce přímková na stanoví na každé řídicí přímce této plochy involutomí korrespondenci [2], neboť každým bodem řídicí přímky procházejí dvě povrchové přímky plochy, z nichž každé odpovídá v uvažované involuci zase jedna přímka, která stanoví na řídicí přímce bod. Tedy každému bodu přísluší dva body, involutornost pak takto stanovené korrespondence jest přímo patrna. Budtež: í>n> p2i', qii, q^L Wíii, %!, W22 dvojinami protějších stran dvou význačných čtyřstranů na F a postupně jsou tyto čtveřiny přímkové ětveřinami samodružných přímek první a diuhé význačné involuce na F. Uvažujme první význačnou involuci a involutomí korrespondenci [2, 2], kterou tato vytíná na kterékoli z dvou přímek řídicích. Konespon- dence ta má 6 rozvětvovacích resp. dvojných bodů. Jsou to totiž dva body, které vytínají přímky wí^, wjjg resp. n^2 počítané jednoduše, a dva bcdy, které vytínají přímky počítané dvojnásobně. Víme však, že invo- lutorní korrespondence [2, 2] má 4 rozvětvovací resp. dvojné body a, má-li jich více, že má jich nekonečně mnoho. Pak dospíváme však na každé řídicí přímce k obyčejné involuci quadratické, kde každou dvoj inu bodovou lze považovat! za bod rozvětvovací a jemu odpovídající bod dvojný.^ Body N, resp. M,, iV„, které na řídicích přímkách w, v vytínají přímky Wjg resp. třjg, jsou pak samodriižnými body těchto involuci. Lze též snadno nahlédnouíi, že v každém tomto bodě splývají vždy dva ze čtyř samodružných bodů shora uvažované involu- torní korrespondence [2]. Z toho vidíme, že ku libovolné přímce kjj naší plochy F sestrojíme dle první význačné involuce přidruženou přímku když ku bodům a K„ které přímka na u, v stanoví, sestrojíme body K^' a K„' dle rovnic: {K„, KJ, M,, iVj = — 1. {K,, X/, iV,) = - 1. Zároveň pak jest patrno, že a ^12 jsou dvojinou konjugovaných polár ku kterékoli ploše 2. stupně speciálního svazku o základním prvním význač¬ ném čtyřstranů »*„, ^iv ^12- Význačný svazek o tomto základním čtyřstranů budiž svazek Zcela analogicky bychom dospěli od téže přímky ku přímce ^21 plochy F, když bychom vzali v úvahu druhou význačnou involuci na F, resp. druhý význačný svazek ploch 2. stupně, svazek o základním druhém význačném čtyřstranů p^i, ?ip ?2i- Tím jest tedy věta svrchu uvedená dokázána. Zároveň však dospí¬ váme ku vzájenmé zvláštní poloze našich dvou význačných čtyřstranů. XXII. která se jeví tím, že čtyřikrát dvě dvojiny přímek těchto čtyřstranů mají hyperboloidickou polohu a harmonicky se oddělují, totiž vždy dvě dvo¬ jiny přímek; Piv Ptl’ Pl2’ p21> ”u. «12> ?ii, ?2i: qw ?2i: ^12- Dva prostorové čtyf strany v takovéto zvláštní vzájemné poloze budeme nazývati dvěma prostorov^^/mi čtyřstrany v harmonické poloze. Tedy: Dva význačně ityhtrany na plose jsou v harmonické poloze. Dva prostorové čtyřstrany v harmonické poloze stačí definovati jakožto dva čtyřstrany, při nichž kterékoli dvě protější strany jednoho s kterýmikoli dvěma protějšími stranami druhého tvoří hyperboloidickou ětveřinu přímek a oddělují se navzájem harmonicky. Z této definice již vyplývá ta vlastnost těchto čtyřstranů, že mají společné diagonály. Se¬ stroj íme-li si totiž diagonály u, v čtyřstranů p^^, p^i, q^i, tu lze tyto diagonály považovat! za dvě společné přímky dvou přímkových hyper- boloidových řad obsažených v lineární kongruenci o řídicích přímkách totiž těch přímkových řad, jež jsou řídicími řadami hyper- boloidových rad stanovených vždy 4 přímkami: p^^, p^^, Wn, a ^21, Wii, řWi2- Tedy protínají diagonály w, v dvě protější strany m-^^, druhého čtyřstranů, a zcela analogicky by se dokázalo, že protínají též protější strany n^^. 2. Zobecněný cylindroid a P* plocha jest jedno a totéž. Uvažujme libovolnou plochu 2. stupně prvního význačného svazku příslušného ploše a libovolnou dvoj inu přímkovou x^, druhé význačné involuce na P^, stanovené patrně dvěma dvojinami pro¬ tějších stran p^^ a q^^, druhého význačného čtyřstranů na této ploše. O dvou residuálních involucích na přímkových plochách 4. stupně rodu 1. jest však známo, že kterákoli dvojina involuce jedné leží vždy s kteroukoli dvojinou involuce druhé na určitém hyperboloidu.^) Naše dvě význačné involuce jsou však, jak jsme ukázali, dvojinou residuálních involucí, a tvoří tudíž kterákoli přímková dvojina x^, první význačné involuce s kteroukoli přímkovou dvojinou x^, y^ druhé význačné involuce hyperboloidickou čtveřinu přímek. Mimo to však každá dvojina x^, jakožto dvojina první význačné involuce jest dvojinou konjugovaných polár každého hyperboloidu procházejícího prvním význačným čt5ň- stranem, jak jsme byli v předešlém odstavci ukázali. Plochu P‘‘ lze tedy definovuti jakožto geometrické místo dvojin konjugovaných polár 1) R. Sturm; Liniengeometrie, III. díl, pag. 108. XXII. plochy 2. stupně tvořících současně hyperboloidickou čtverinu s dvěma přímkami x^, yg- Tak jsme definovali t. r. „zobecněný cylindroiď* v zmíněné zde již práci: „O zobecněném cylindroidu". Přímky ATg, byly tam označeny #«, « a plocha byla tam t. r . absolutní plochou 912. Vidíme tedy. že každou P plochu lze považovat! za zobecněný cylindroid. Dospíváme pak týmže způsobem ku téže ploše od kterékoli z ooi přímkových dvojin ya a od kterékoli z ooi ploch 2. stupně Kdybychom v úvahách předešlých navzájem zaměnili první a druhou význačnou involuci, tu bychom ku téže PJ ploše dospěli zase týmže způsobem od kterékoli přím¬ kové dvojiny x^, první význačné involuce a od kterékoli plochy 2. stupně Ha® druhého význačného svazku ploch 2. stupně Že naopak každý zobecněný cylindroid jest F plochou, jest patrno z existence sborceného přímkového čtyřstranu, který jest částí proniku zobecněného cylindroidu s absolutní plochou 91® (viz str. 9 pojednání; „O zobecněném cylindroidu"). Jest totiž známo (R. Sturm: Linien- geometrie III. pag. 108), že obecná přímková plocha 4. stupně rodu 1 stává se F plochou, ědi že obsahuje ooi sborcených přímkových čtyřstranu, když obsahuje jediný takový čtyřstran. Jest tedy zobecněný cylindioid a P^ plocha jedno a totéž. Též dvě význačné involuce na F zde zmíněné jsme již uvažovali v pojednání „O zobecněném cylindroidu", a též jako „význačné involuce" označili. Že obě tyto involuce jsou involucemi kon- jugovaných polár ku určitým plochám 2. stupně, tam seznáno nebylo. Ukážeme, kterak dospějeme ku množství ooi^ všech F ploch, když je vytvořujeme jakožto zobecněné cylindroidy dané absolutní plochou 91® a libovolnou přímkovou dvojinou m, n. Absolutních ploch 91® existuje oo a libovolných přímkových dvojin n, které s Sí® zobecněný cylindroid stanoví, existuje Qo«. Přicházíme tudíž ku množství ooi\ Množství to však nutno snížiti o 2, když uvážíme, že ku témuž zobecněnému cylindroidu dospíváme, když 9í® nahradíme kteroukoli plochou 2. stupně z ooi ploch procházejících prvním nebo druhým význačným čtyřstranem na F a dvo- jinu m, n kteroukoli dvojinou z ooi přímkových dvojin druhé nebo první význačné involuce na F. Vidíme tedy. že zobecněných cylindroidů exi¬ stuje 00 15. Výsledky naše lze vyslovit! větou: Zobecněný cylindroid a plocha jsou jedno a totéž. Každou P* plochu lze považovali na oo® způsobů za zobecněný cylindroid. 3. Applikace předchozích úvah na Plúckerův konoid. ^ Plúckerův konoid K® lze považovat! za speciální případ F plochy, když k němu vezmeme v úvahu ještě rovinu nekonečně vzdálenou. Do¬ spíváme pak ku Plúckerově konoidu jakožto ku F ploše způsobem nᬠsledujícím. XXII. 6 Na libovolné přímce o myslíme si parabolickou iuvoluci o splýva¬ jících samodružných bodech v nekonečně vzdáleném bodě přímky o. Mimo to pak na přímce o* nekonečně vzdálené roviny, kterou v této rovině vytíná rovina kolmá ku přímce o, myslíme si kteroukoli z ooi in- volucí, jež jako jednu svou dvoj inu bodovou obsahují absolutní kruhové hody Jao, J'aD, jež na přímce absolutní kulová kružnice vytíná. Jest to patrně libovolná z ooi involucí, jejichž samodružné body jsou vyťaty kterýmikoli dvěma ksobě kolmými, přímku o kolmo protínajícími, paprsky. Přiřadíme-li nyní dvojiny parabolické involuce na přímce o projektivně ku dvojiném kterékoli z uvažovaných ooi involucí na přímce , kterou¬ koli z těch qo2 projektivností, při kterých splývajícím dvěma bodům vOx na o odpovídají imaginárně kruhové body •/^oo a ./* na , tu jest patrno, že výtvorem takovouto projektivností přiřazených dvou involucí jest Plůckerův konoid. Zároveň tím vychází, že k libovolné přímce o, jakožto ose konoidu Pluckerova přísluší oo^ takovýchto konoidů. Všimněme si nyní význačných involucí na Plůckerově konoidu. První význačnou involiici tvoří dvojiny přímek od středu konoidu stejně vzdálených a ležících v rovinách osou konoidu proložených, které svírají stejné úhly s oběma k sobě kolmými přímkami konoidu středem jeho procházejícími. Druhou pak význačnou involucí tvoří dvojiny přímek sestávající z kterékoli přímky konoidu a přímky k ní kolmé v rovině nekonečně vzdálené. Jsou to zároveň dvojiny konjugovaných polár ima- ginárné kulové kružnice v nekonečnu. (Srv. článek: O zobecněném cylin- droidu pag. 6 a 7.) ■\^imněme si nejprve první význačné involuce. První význačný čtyřstran, jak z úvah předešlých obecných jest pa^o, tvoří při konoidu K® jeho kolmé přímky r, s středem jeho prochᬠzející a dvě přímky s«, y* v nekonečně vzdálené rovině, které tam vy- tínají roviny proložené osou konoidu a přímkami r, s. Speciální svazek plo^ 2. stupně přímkami prostorového čtyřstranu r, r* , s, s'3c prochᬠzejících obsahuje pak vesměs orthogonální hyperbolické paraboloidy. Čili jest to svazek orthogonálních hyperbolických paraboloidů o společ¬ ných vrcholových přímkách z, s. Můžeme tedy vysloviti, jako speciální případ věty odvozené v 1. odstavci této práce, větu: Plůckerův konoid jest polárné invariantním vzhledem ku každému orthogonálnimu hyperbolickému paraboloidu, jehož vrcholovými přímkami jsou povrchové^ přímky procházející středem konoidu. Přímkové dvojiny první význačné involuce na Pluckerové konoidu jsou pak dvojinami kon- jugovaných polár vzhledem ku kterémukoli orthogonálnimu paraboloidu vytče¬ ného svazku. Jedm'm ze svazku těchto ooi orthogonálních paraboloidů jest též t. ř. íokáhu paraboloid příslušný danému Plůckerovu konoidu. Pojem lokálního paraboloidu zavedl S. J o 1 1 e s,^) který mimo jiné též ukázal, 1) viz Reye: Geometrie der Lage, II. 4. vydání pag. 289 a násl. XXII. že vzhledem ku tomuto paraboloidu jest jemu příslušný Plíickerův konoid poláme invariantním .1) Z předchozích úvah obecnějších o totožnosti P ploch a zobecněných cylindr oidů vyplývá, že Plúckerův konoid lze též uvažovat! jako geome¬ trické místo projektivně zobecněných dvojin osových lineárních komplexů určitého svazku, když kterýkoli orthogonální hyperbolický paraboloid z uvedeného svazku těchto ploch považujeme za plochu absolutní. Svazek těchto lineárních komplexů musí míti patrně základní lineární kongruenci o řídicích přímkách, které tvoří dvojinu druhé význačné involuce na Plůcke- rově konoidu, musí to býti tudíž svazek souosých lineárních komplexů, jejichž společná osa protíná kolmo osu společnou všem orthogonálním paraboloidům svazku Úvahám těmto lze dáti též následující formu. Uvažuj eme-li dvě libovolné přímky X2, ^2® druhé význačné involuce na konoidu Plůckerově K3, a hledáme-li geometrické místo přímkových dvojin x^, y^, které sou¬ časně s X2, y2» l^ží na hyperboloidu, a které současně jsou dvojinami konjugovaných polár některého orthogonálního paraboloidu našeho svazku -Sj, tu přicházíme zase ku konoidu K^. Ježto hyperboloidická čtveiina přímková x^, x^, y^n tvoří čtveřinu přímek orthogonálního paraboloidu, jehož jednou vrcholovou přímkou jest patrně tu můžeme vysloviti větu: Dán4i jest orthogonální paraboloid a libovolná přímka x, která kolmo protíná jeho osu, tu geometrické místo dvojin konjugovaných polár tohoto paraboloidu, které současné Mi na nějakém orthogonálním paraboloidu o vrcholové přímce x, jest konoid Plúckerův. Z úvah předešlých jest patrno, že tímto způsobem dospějeme ku každému Plůckerovu konoidu a sice na 002 způsobů. Lze totiž kombino- vati orthogonálmch paraboloidů majících powchové přímky jdoucí středem konoidu za vrcholové přímky a 00 1 přímek konoidu na 00 2 způsobů. Tím též dospíváme ku známému množst\ú všech oo’ Pluckero\ých ko- noidů. Orthogonálních hyperbolických paraboloidů existuje patrně vůbec 00’, a přímek x, které protínají kolmo osu určitého z těchto paraboloidů, existuje qo2. Dostali bychom tudíž množství = 00® Plúckero\'ých konoidů, které však z důvodů uvedených nutno snížiti o dvě. Všimněme si nyní diuhého význačného čtyrstranu na Plůckerově konoidu K*. Diagonálami tohoto čtyřstranu jsou osa konoidu o a přímka k ní kolmá o* v rovině nekonečně vzdálené se nacházející. Dvě a dvě vedlejší strany tohoto čtyřstranu splývají, a jsou to isotropické přímky a i'aa v nekonečně vzdálené rovině procházející nekonečně vzdáleným bodem O* osy o. Označme si dále J* 'a jakožto body isotropických přímek ix a ix , které leží na přímce o* . Plochy 2. stupně naším takto degenerovaným druhým \7značným čtyřstranem procházející budou vesměs singulárními. Především bude Ů S. Jolles: Fokalthoorie der linearen Strahlenkongruenzen. Mathematische Annalen Bd. 63. pag. 376. XXII. to rada kuželoseček v roviné nekonečně vzdálené, které se dotýkají iso- tropických přímek i loo.Ill e:d 102:011 :ť7 ;111 Vypočteno: Měřeno: 660 600 24' 37 35 37 38 — *81 50 — *86 43 52 38 52 10 — *56 44 71 22 71 69 48 58V3 48 60 štípe se dokonale dle c (001), orthodiagonála ve štěpných lupéncích je směrem positivním, rovněž na a (100) ; na d (011) svírá opticky negativní směr zhášení 24® s hranou (011) : (100) v jejím ostrém úhlu se štěpnými trhlinami podle (031). V konvergentním světle na štěpných lupéncích je patrno, že rovina os optických leží v rovině kolmé ke klinopinakoidu; negativní bisektrix dosti velikého úhlu os optických vychází značně šikmo. Z toho plyne optická orientace: b = r c : a = 25^® cca na (010) v ostrém úhlu ^ (vypočt.) a : p = 33% „ „ „ „ tupém Dvojlom je negativní. Hustota = 1,727. XXIII. 8 ]V. *I-glutiminan zinečnatý Zn (Cg Hg N03)2 . 2H2 O. Obr. 7. Rhombický bipyramidální, a:b:c = 0,7696 : 1 : 0,8941. Tvoří drobné bezbarvé sloupečky s pře¬ vládajícím základním hranolem a brachydomatem (obr. 7.1 ; vzácnější je typ, který má tytéž tvary, ale je tabulkový dle b (010), maje hranol vy- vinat menšími a pyramidy zcela drobnými ploškami. Pozorovány byly jen čtyři tvary : (010), m (110).ft(011)ay(311). Vypočteno: Měřeno: h.m 010 : 110 — ♦52'‘ 25' \d :C11 — *48Mi 110:011 66» V 66 11 :q :311 27 401/2 27 32 d : (/ 011 ; 311 87 42^3 87 42 Stépnost dle d (011) je dosti dokonalí , dvojlom silný negativní, rovinou os optických je (100). Hustota: 1,677. Všechny sloučeniny zde popsané připravil správce výzkumné stanice cukrovarnické v Praze pan V. Staněk, jemuž za poskytnutí materiálu náleží můj srdečný dík. Sloučeniny označené * jsou rove. Panu prof. Dru. F. Slavíkovi děkuji upřímně za ochotu, s níž po mém odchodu 2 Prahy lučil optické konstanty, uvedená v tabulce na str. 3. Min^rdogiekv úsiav České university. xxní. ROČNÍK XXIV. TRIDA II. ČÍSLO 24. Studie o inaktivaci fotosynthetické assimilace a tvorby chlorofyliu. Část V. a VI.>) S dvěma tabulkami a 11 obrazy v textu. Napsal Dr. Jaroslav Peklo. (Předloženo dne 16. října 1914.) Část v. Dědičnost panašování a vztahy její k nálezům cytologickým. Poměiy dědičnosti u rostlin panašo váných jsou již dosti důkladně probadány. V některých případech stalo se tak v souvislosti s podrobným ohledáním rostlin a tu stanoveny takové anatomické podrobnosti, že není odtud daleko do eruování hmotné povahy příčiny panašování. Tu ovšem cytologické nálezy, jež byly učiněny referentem v albikátních protoplastech, mohly by míti také jakousi důležitost i je nezbytno, aby byla učiněna krátká exkurse do literatury, jež týká se dědičnosti panašování. Budiž ovšem hned na počátku vytčeno, že jest nutno činiti přesný rozdíl mezi přímým přenášením či lépe řečeno předáváním „viru“ panašovacího při dědění panašování (t. zv. mechanické dědění) a mezi zjevy pravé dědičnosti, kdy vyměňují se mezi potomstvo určitých rostlin gény,2) faktory vlastností účastněných při panašování. Přirozeně panašování infekčm' tvoří kategorii pro sebe, u které jedná se o předávání „viru“ jen vegetativní a nikoli — dle našich dosavadních vědomostí — pomocí sexu i nebude o něm v nᬠsledujících partiích práce uvažováno. B a u r o v i 1) vděčíme za podrobné zpracovám' anatonňckých poměrů bíle panašovaných Pelargonii. Resultáty jeho mohly by býti základem pro podobné práce také u jiných forem panašování a mohly by dle mínění 1) Část IV. „Etiologie panašování” obsažena je v č. 10., ročníku XXIV. drahé třídy Rozprav Akademie. *) Po úřadě s filologem užívá referent feminina „géna” místo neutra resp. maskulina „gen” (dle německého „Das Gen"), jelikož svědčí více duchu českého jazyka. XXIV. referentova vésti také u těchto k tomu, že bychom se přiblížili i zde k po¬ znání přičinv albikace. B a u r stanovil po prvé ve svých pracích, že lokalisované panašování Pelargonii již ve vegetačním vrcholu se zakládá. Jestliže jest na př. toliko sektorielně omezená část rostliny albikátní (listy, větévky atd. na př. na V4 objemu lodyhy a v téže linii nad sebou stojíc^, že již základy těchto orgánů, jak se v dotčené úzce vymezené partii na veget. vrcholu vyvíjejí, jsou albikátní, takže albikace vývojem dalším se jen rozvíjí. Při tomto sektorielním panašování jsou listy, jež stojí v albi- kátmch sektorech, úplně v celém rozsahu svých pletiv zbělené. Při tak zv. „periklinálním" panašování naproti tomu toliko pokožka resp. několik málo podpokožkových pletiv jest albikátní, takže střed čepele nanejvýš šedí prosvítá, kraj však je úplně bílý. (Poměr barev může býti ovšem i opačný.) Tu pak se ukazuje, že vegetační vrchol povlečen je jednou až několika \Tstvami albikátního pletiva, takže již základy postranních orgánů mají periferní své části jinak zbarvené než centrální. Poněvadž pak sexuální ať samčí ať samičí buňky povstávají ze zcela periferních částí vegetačního ^^^cholu, jest na bíledni, že mohou vzniknouti tímto způsobem i vajíčka i pylová zrna bíle založená. B au r srovnává velmi případně takto struk¬ turované rostliny s „chimérami" W i n k 1 e r o v ý m i t. j . se spojenými transplantací různými, (obyčejně) druhově Čistými rostlinami, jejichž ve¬ getační pupeny, zvláštním způsobem ke vzrůstu přivedené, sestávají ze směsi resp. složek pohromadě se vyvíjejících pletiv dotčen3>ch ros+lin. A domnívá se (srovn. Buder^) 1914, pg. 117), že i vegetační vrcholy jeho Pelargonií jsou složeny ze dvou pletiv genotypicky různých, takže u peri- klinálních ,, vnější plášť vegetačního vrcholu, sestávající z druhově čistých buněk jedné specie obklopuje centrální pletivo náležející specii druhé". Se stanoviska genetického je velmi důležito, že se zde jedná o sippy, jež nemendlují, nýbrž jež vykazují pouhé jakési mechanické dědění. Cistě bélolistá sippa Pelargonium zonale je při autogamii úplně konstantní, při křížení pak rostlin bOých a zelených i reciprokém povstávají rostlinky, jež jsou složeny ze zelených a bflých, ostře odsebe ohraničených komplexů pletivných. Dle toho pak, kde, resp. v jak zbarvených komplexech sedí \^getační vrcholy t. j. nachází-li se v komplexu čistě bílém, čistě zeleném či na hranici mezi bílým a zelen\'m, vyvíjejí se tyto vrcholy dále ve stonky čistě bílé, čistě zelené nebo v exempláry sektorielně v partie zelené a bílé rozdělené. Křížení mezi bílou větví zelené rostliny a rostlinou čistě zelenou přineslo F, sestávající z klíčků čistě zelených a zeleno-bíle mramorovaných, křížem' mezi zelenými a bělokrajnými i reciprokně klíčky zelené, mramo- Baur E., Das Wesen und die Erblichkeitsverháltnisse der „Varietates albomargmatae hort." von Pelargonium zonale. (Zeitschiift fůr induktive Abstam- mungslehre Bd. I, 1909, pg. 330 seq.) Týz, Einfůhrung in die experimentelle Vererbungslehre 1911, pg. 159 seq. ) B u de r J., Fortschritte auf dem Gebiete der botanischen Physiologie und Vererbungslehre. (Biologen-Kalender 1914. pg. 77 seq.) XXIV. 3 rované i bílé. Po skřížení rostlin bělokrajných a čisté bílých objevily se v klíčky toliko bílé. V základě povstávají dle Baura (1909, pg. 348) bastardi, jež jsou toliko jedním způsobem panašované, a to mramorované; čistě zelené a čistě bílé rostliny jsou pak asi toliko extremní případy roz¬ dělení obou druhů zabarvení po rostlinách. Aby vysvětlil B a u r tyto zjevy, vymyslil (1909, pg. 349) hypothesu velice případnou, třebaže ji označuje za předběžnou. Jak bylo řečeno, musí náležeti u perikhnálních chimér sexuální descendenti vždy úplně čistě té sippě, jíž jest tvořena v dotčené chiméře právě dnihá vrstva buněčná pod povrchem. Oplozená buňka vaječná, povstavší spojemm jedné zelené a jedné bílé pohlavní buňky, bude dle toho obsahovat! chromatofory dvojí, zelené a bílé. Během té doby, co se diíferencuje v embryo, rozdělují se chloroplasty docela náhodně po buňkách dceřinných. Jestliže obdrží buňka dceřinná toliko bílé chromatofory, bude míti jen bílou descendenci i po¬ vstane bílý mosaikový kousek; obdrží-li jen zelené plastidy, dá původ konstantně zelenému komplexu. Buňky s obojími chromatofory budou moci později štěpiti. Jestliže se to stane již při jednom z prvních dělení, takže ty buňky, z nichž později vzniknou kotyledony a vegetační vrchol, obdrží jen zelené chromatofory, pak povstanou bastardi, kteří jsou na zdání zelenými, v opačném případě na zdání čistě bflými. Po větším počtu dělení buněčných musí ovšem těch buněk, jež budou míti dvojí chromatofory, percentuelně rychle ubývati a zbudou buňky jen s jedním druhem chro- matoforů. (Takovéto zjevy vskutku lze na mladých rostlinách zjistiti.) Jak viděti, obsahuje hypothesa B a u r o v a jen jeden předpoklad, který by bylo potřebí Širším ohledáním cytologickým dotvrditi, totiž ten, že oplozené vaječné buňky, jež povstaly spojením jedné bílé a jedné zelené buňky, obsahují chloroplasty bílé i zelené. Nicméně jsou pro tento .před¬ poklad zaručené doklady, nehledíc k tomu, že pylová zrnka na př. konifer obsahuj í hoj ně škrobu uloženého v leukoplastech, nalezl L i d f o r s s i v py¬ lových vacích u některých rostlin sezelenávající plastidy. N ě m e c^) pak líčí zúrodnění u Gagea lutea tak, že ze synergidy pronikne jedno jádro do buňky vaječné, táhnouc za sebou proud husté, homogenm' plasmy. Plasma tato dá se dobře rozeznat! od cytoplasmy buňky vaječné. Mohli bychom ji považovali za samčí cytoplasmu a třeba nebyla ostře ohraničena oproti ostatm' cytoplasmě, „ivá přece možnost, aby do vaječné buňky vnikly vedle 'jádra též jiné živé součásti ze samčí buňky pocházející, tak na př. plastidy ; uvádím to proto, že se otázka tato stala aktuální studiemi o zúrodnění a křížení rostlin panasovaných. Tato hustá plasma dá se ještě po nějakou dobu kolem vaječného jádra po jeho splynutí s jádrem samčím pozorovali, ale již během přípravy k prvnímu dělení embryonálnímu hranice její oproti ostatní plasmě mizí. Bezpochyby se s ní mísí." Faktum toto tedy nemluví proti hypothese B a u r o v ě, pokud pak tyto věci byly cytologicky 9 Němec B., Zúrodnění u křivatce. (Rozpravy České Akademie 1912, třída II.) XX rv^ zkoumány, vychází z nich, že zcela dobře možno počítati s tím, že při oplození „dvojbarevném" nadchází kombinování dvou různě zbarvených chloroplastů. Možno tedy se donmívati, že z bdých krajů vegetačního vrcholu pocházející pylová zrna mohou při oplozování přenášeti panašováni (komplikovanější jsou případy, kde jsou bastardovány. bílé sippy Pelar- goniové s aureovými. Zde objevují se kombinace mezi nemendlováním a mendlováním a dle Baura (Einfůhrang, pg. 167) závisí zjevy tyto jednak od toho, že vystupuje zde schopnost chromatoforů zelené barvivo produkovati, kterážto schopnost závisí od určitých mendlujících jednotek, jednak určité kvality — na př. poruchy struktur ^ chloroplastů). B au rovu periklinálnímu morfologicky i anatomicky úplně odpovídá jeden exemplář Plantago media, jejž našel referent na jednom jetelišti na podzim 1914 a jenž projevuje se i v kultuře překrásně periklinálně bíle panašo váným. (Srovnej text. fotografii Pl. 1.) V zimě téhož roku objevil se („vege¬ tativně vyštěpil") na hlavním jeho kořenu čistě zelený adven- tivní prýt (Pl. 2, při A). Cyto- logicky této „chiméry" refe¬ rent ještě neprohledal. z další literatury, jež týká se podobných zjevů, budiž uvedena Corrensova Mirabilts Jalapa alhomaculata}) (1909, pg. 320). Listy její jsou nepravidelné bfle skvrnité a ske ve viech možných kvantech obou *) C O r r e n s C., Vererbungsversuche mit 1 rigen Sippen bei Mirabilis Jalapa. Urtica piluUfera ■ fůr indukt. Abst.. I. 1909, pg. 291 seq.). XXIV. barev, takže někdy jsou až bflé s nepatrným množstvím zeleni, jindy téměř úplně zelené s malými, bílými skvrnkami, ba přicházejí i listy a jednotlivé větve čistě jednobarvé. Také tato vlastnost nemendluje. Oproti Pelargonitm jeví se zde ten rozdíl, že jest dědičná jen po matce. Semenáčky jsou dle stupně albikace mateřského místa, na němž nacházely se buňky vaječné, bílé až zelené; bílé ovíem odumírají, zelené dávají jen zelené potomstvo. Křížení pak typica 9 x albomaculcUa c? jak v Fj tak v Fg dalo původ čistě zeleným rostlinám, bastardi však mezi maculata 9 X typica cJ byli bílí. Ukázalo se zde tedy čisté dědění toliko po matce, pyl není nositelem „viru". Případů podobných dalo by se shledati zajisté více, B auro vol) na př. (1910, pg. 99) albomakulatní Antirrhinum tnaius, snad také jedna pestrá forma Fnw«/a sinensis sem náleží. Zajímavo je, že jedna sippa od Melandrium Shullova^) (1913, pg. 60), bíle mramorovaná a též nemendlující, nýbrž jen s dědičností po matce,' byla periklinálně i sektoriálně „chimérická”. Jiná však sippa od Melandrium, již zove „aureová” (1. c. pag. 67: „die Blátter dieser Pflanze zeigten gelbe Flecken, die meisten waren klein und nindlich; nur vereinzelt war ein halbes Blatt verfárbt”), chovala se jinak, ačkohv také nemendlovala. Dala se částečně srovnati s bělokrajným Pelargonium zonale Baurovým, lišíc se od něho jen tím, že descendenti křížení byli jen z části chlorofyllu prosti, jestliže obě dvě sexuální buňky pocházely z květů „aureově” zbarvených rostlin. Shull však také uvažuje o tom, zda nemohlo by se zde jednati o případ choroby infekční, která by se lišila od Abutílonů a infekčních Ligusíer tím, že by se přenášela na jednu část descen- dence jak pomocí buněk vaječných tak pylem. Pro infekční původ její svědčí dle Shull a několik úkazů: Okrouhlé skvrny, jež se objevují na listech původmch aureových rostlin, jsou v prostředku sytě žlutými, ke kraji jeví se zelenějšími, takže jsou to ponenáhlé přechody od pletiv žlutých k normálním. ,,Dies spricht fůr ein „Virus” oder desgleichen, das sich von einer ZeUe aus excentrisch ausbreitet.” Ve středu těchto skvrn objevují se žluté a hnědé pigmenty, velmi pravděpodobně rozkladné produkty chlorofyllu. Ty četné různé formy, ve kterých se objevuje „aureové” pa- našování netoliko u různých individuí Melandria nýbrž i často u jednoho a téhož exempláru, jsou také lehčeji vysvětUtelné, jedná-li se o infekci. Shull resumuje, že se v těchto případech nejedná o žádné pravé dědění. „Ich glaube, daB wir es bei den griinen weiBen Chimáren und bei den Marmorieningen von chlorinomaculata und aurea-Sippen nur mit patho- logischen Erscheinungen zu tun haben” (1. c., pg. 76). Čtenář vzpomene b B a u r E., Untersuchungen uber die Vererbung von Chromatophoren- merkmalen bei Melandrium, Antirrhinum und Aquilegia. {Zeitschrift fůr induktive Abst. IV, 1910, pg. 81 seq.) *) S h n 1 1 G. H., Uber die Vererbung der Blattfarbe bei Melandrium. (Be- richte d. deutschen bot. Gesellschaít, Generalversammlungsheft 1913 [1914i, pg. XXIV. snad sobě, že ve skvrnách listů Farfugia, jimž se naše rostlina podobá, jak se zdá, aureovému Melandriu Shnilo vu, referent nalezl jakousi houbu. Že v mladých skvrnách bylo jí po sporu, takže bylo mnohdy velmi těžko ji nalézti, že však byly nalezeny případy, kdy pletivo ji chovající bylo již z části porušené a že tehdy objevovala se zde houba ve značném množství. Dědičnost nebylo sice možno referentovi u Farfugia dosud stu¬ dovat!, ani jak řečeno, je-li tato forma panašování transplantací přenosnou. Myslí však, žeuShullova Melandria mohlo by se také jednati o rostUnu, jejíž albikátní protoplasty chovaly by nějakou houbu a jejíž albikace příčinou by tato houba mohla býti. Pelargonium. Cytologickými poměry u této rostliny nemohl se dosud referent blíže obírati, jen ku předběžné informaci sloužilo mu několik řezů z periklinálně chimérického zonale. Také cytologie Brassiky, jež, jak již bylo uvedeno, aspoň v určité době roční jeví se periklinálně chiméricky stavěna, nebyla jím podrobněji studována po té stránce, nenachází-li se také v albikátních listech jejích nějaká houba. Albikátní však cukrovka snad mohla by býti srovnána aspoň do jisté míry s Pelargoniem B au¬ ro v ý m, třeba že ani u ní nejsou poměry dědičnosti známy. A naopak Pelargonium zase mohlo by býti srovnáno s Betou, Neboť albikace u této poslední rostliny zhusta vystupovala přesně lokalisovaná, objevovaly se pěkné sektory, jindy pak, jmenovitě tenkráte, když větší část koruny byla panašovaná, zhusta objevovaly se v bílých větším díle listech střední partie zelené, při čemž ukazovalo se na průřezu, že jsou listy tyto perikli¬ nálně stavěny. Sem patří ostatně také ony šedivé skvrny na zelených listech, jež byly tvořeny po obou stranách čepelí albikátními pletivy. Co však dle mínění referentova velice upomíná na poměry ii Pelargonií, jest, že právě v mladých orgánech — svinutých ještě, mladoučkých, jen několik málo centimetrů velkých lístcích — nalezeny byly karakteristické elementy, jež scházely — aspoň ve větší míře — v listech dospělých, takže je na snadě domněnka, že účastnily se asi differencování mladých orgánů listových, jak vyvíjely se z vegetačních vrcholů. Bylo pak nalezeno, že v těchto mladých lístcích chová se houba ona v celku dosti skromně, ne¬ naplňujíc buněk pletivných ani jich neporušujíc valně, takže působení její na př. vylučováni nějakých enzymů — mohlo býti dosti lokalisované. Naopak shledal B a u r, že u Pelargonia jsou poměry takové, že albikátní jedna buňka vegetačmlio vrcholu může dáti původ celé sérii nad sebou probíhajících buněk, tedy ostře omezené řadě buněčné. To by bylo dle míněm' referentova vysvěthtelno, jestliže by byl usídlen v oné mateřské buňce nějaký element plísňový v určitém počtu orgánů i o zcela slabých potencích enzymatických. Jestliže by se tato houba rozmnožovala velmi pomalu, takže by nerozlézala se do sousedních buněk, nýbrž toliko dělením dostávala se do buněk dceřiímých, nemajíc po případě schopnosti rozpouštěti blány buněčné zdřevnatělé, pak mohla by býti vysvětlena lokalisace sektoriálm' i periklinální. Obě povstávaly by tím, že za normálních okol- XXIV. ností objevovala by se houba jen v těch částech pletivných, v něž rozdělilo by se několik buněk primárně jí infikovaných. Při tomto rozšiřování mohly by hráti jistou úlohu svazky cévní, v jichž některých pletivech by houba tato byla s to se rozrůstat! a při differencovám' nových orgánů postranních z vegetačního vrcholu ze starých svazků cévních do nových přecházet!. Neboť vskutku u „aureových" listů Sambucus canadensis — kteréžto pa- našování ovšem od řepného je velmi pravděpodobně a od Pelargoniového zcela jistě rozdílno — referent zcela bezpečně v některých svazcích cévních houbu zjistil (cukrovka nebyla po této stránce referentem studována). Od těchto svazků cévních mohl by se šířiti do jisté vzdálenosti účinek některých jejích enzymů právě tak jako ve vegetačních vrcholech a zaklᬠdajících- se z nich zcela mladých listech účinek těchto látek jen na zcela určitou vzdálenost od hyf mohl by vycházeli, do kteréžto vzdálenosti pak by byly differencovány chloroplasty nedostatečně zbarvené, struktur abnormních. (Naopak některá pletiva jiná svazků cévních, např. skleren- chymy, mohla by býti pro houbu neproniknutelnými, — odtud snad ome¬ zující vliv svazků cévních, „nervi limitantes") . Zjevy při bastardování albikátních Pelargonií chimérických dle Baura velmi pěkně se dají vysvětlili, přijmeme-h, že již vaječná buňka i buňka pylová jsou nositeli chorých albikátmch chloroplastů. Jest však velmi d®bře myslitelno, že albikace tato povstává lokálně působemm nějakého agens, které se v těchto rozmnožovacích buňkách může nacházeli. Referentovi pak zdá se zcela možným, že jak ve vaječných tak v pylových buňkách — v někteiyxh případech — může býti přítomna nějaká houba (co se týče rozměrů, vzpo¬ meňme na Chytridiaceae, které mohou napadali nepatrné buňky řasové, zrna pylová, ba i dokonce plísňová vlákna!) ovšem skrovných rozměrů i také účinků, jichžto vlivem právě povstávají albikátní chloroplasty těchto zárodečných buněk, kteréžto albikátní chloroplasty jsou pak mecha¬ nicky rozdělovány po buňkách. Podle toho pak. co shledal při studiu cyto- logických poměrů houbu chovajících albikátních proto plastů, v nichž např. u Farfiigia a Sambuku, ba i mnohdy u řepy, jen ve zcela nepatrném počtu objevovaly se hyfy, takže bylo mnohdy těžko se o nich přesvědčit! a v nichž jistě také účiny jich sekretů nevycházely daleko, dovoloval by si tvrdili, že i ve vaječné buňce na př. Pelargonia nebo řepy atd, mohla by se nachᬠzeli houba lokalisovaná svými malými rozměry i pomalým vzrůstem jen na zcela určitou Část této buňky ; jen okolo ní pak objevovaly by se chloro¬ plasty chlorotické. Jestliže pak houba tato vyznačovala by se jen pomalým vzrůstem, mohlo by se státi, že dceřiímá buňka některá z vaječné povstalá nenabyla by jí při dělení, objevila by se jí prostou, načež by pak ovšem asi i většina jejich descendentů neměla vláken houbových. Následek toho by byl, že descendenti tito i celá část pletiv, jež by jimi byla tvořena, byli by zelenými, ostatní části pak bílými. Bylo by vůbec zb3rtečno rozvᬠděli dále všecky možnosti, které by zde mohly nastati, referent je toho mínění, že s výklady Baurovými mohla by se jeho hypothesa úplné XXIV. srovnati. V případě jen po matce dědičných panašování mohlo by se jednati o houbové symbiosy, jež pylovými buňkami se nepřenášejí. Albikace infekční mohly by také býti působeny podobnými organismy, jen snad virulentnějšími a schopnými rozrůstati se přes partie, v nichž se byly v embryích nacházely. (Pro plísňovou povahu „vira“ infekčního nesvědčí však příliš nálezy Iwanowsk i-ho a o přenášení nemoci tabákové Afhidami). Lokalisované šíření albikace neinfekční však také mluví pro možnost, že houba jest spíše příčinou tohoto zjevu než bakterium nějaké. Vždyť buňky bakteriové dělením, proudy plasmatickými i autonomním pohybem velmi snadno rozšiřují se s místa na místo a mohou umístiti se po různých částech buňky, jež pak dělíc se všecky své descendenty by juni podělila. Sektorielní i periklinální panašování bakteriemi vysvětlovati činilo by asi potíže. Ostatně byly bakterie nalézány referentem v pletivech albikátních jen občas a zřídka kdy ve větším počtu. Také C o r r e ns^) (1909, pg. 339) srovnává dědičnost u albomakulatní Mirabilis s dědičností tuberkulosy přímým přenášením bacilla matkou. Rozumí se samo sebou, že \ýklady tyto nepovažuje referent za přímý důkaz, že by houba jím nalezená působila panašování. Shrnou-li se však \^ecky okolnosti, po¬ važuje autor za velmi pravděpodobné, že u řepy i jiných mendlu jících albikací její sekre^ jsou příčinou této nemoci a že by tak bylo možno i u Pelargonií. Nebylo by třeba dle toho u rostliny poslechu sáhati ku \ysvětlování pomocí chimér, ačkoli, jak je na bíledni, výklady tjTo s chimérami Winklerovými u Solanum a jiných rostlin naprosto nemají co činiti. Co se týče poměrů dědičnosti u jiných druhů panašování, tu může zde býti jmenováno to, co zovou autoři ,,chlorina“ a ,,variegata‘*. Chlorinové sippy, jak již řečeno, vyznačují se od normálně zelených tím, že chovaj. jak xanthofyUy a karotiny, tak i barviva chloroíyllová v menším množství. Rassy variegátní mají na podkladu barvy chlorinové i bledší zelené skvrny s laločnatým nepravidelným ohraničením. Rostliny chlorinové jsou úplně konstantm'. Při křížení dominuje zeleň a objevuje se typické štěpení dle 3:1. Formy variegátní nejsou naprosto konstantní; zelená individua, povstalá zvratem, mohou dáti původ i variegatním větvím. Při křížení i zde objevuje se typické mendlování monofaktorielní s recessivitou variegace. Důležito je, že při bastardaci tyfica x vanegata (i reciprokně), jakož i chlonna X fyfica objevují se všecky tři formy barevné vyštěpením v F^: typická zeleň, chlorina i variegata (Correns 1909, Vererbungs- versuche, pg. 305). Snad by to poukazovalo k tomu. že tyto způsoby pana¬ šování nejsou od sebe tak příliš odchylné, jak by se zdálo, může-li jedna forma druhou v>^štěpiti. Dle S h u 1 1 a (1914, pag. 46) není ostatně prin¬ cipielního rozdílu ani mezi rassami chlorinovými a aureovými. C o r r e n- U Correns C., Zur Kenntnis der Rolle von Kern und Plasma bei der Ver- erbung. (Zeitschrift fůr induktive Abst., 1909, II, pg. 331 seq.) XXIV. sova Lunaria biennis albomarginata projevuje se pri autogamii úplně konstantní a ač podobá se Pelargoniu, v^^kazuje v dokonalé štěpení dle 3 : 1. Experimentálními studiemi bastardačními (B a u r, C o r r e n s, Shull) byly pravděpodobné eniovány některé (dě^čné) faktory, jež vyvolávají panašování. i byly stanoveny dědičné formule pro určité formy albikace. Jestliže dle Corrense pro typica bylo by možno přijímat! GVC, pro variegata gVC, pro cUorina gvC a jestliže na př. Gvc x gvC (zeleň X chlorina) přinášelo bílou barvu, jak ji často pozorujeme v klíčcích, pak by to svědčilo pro to, že se jedná u zmíněných rass albikátních o formy příbuzné. Co jsou ony faktory, jmenovitě nejsou-li nějakou prozatímní naší představou, jež po čase bude rozvržena v řadu podružnějších sub- faktorů, o tom nelze se ovšem prozatím vysloviti. Tím méně, se kterou biolo^ckou či chemickou příčinou bylo by možno některý z těchto faktorů identifikovat!. Ze se bastardačními pokusy jednou dojde ku stanovení faktorů, které se budou krýti na př. s některvm činitelem chemickým, který se účastní tvoření barvy květní, je velmi pravdě podobno. V tom případě pak dědění vlohové (genové) asi splyne s mechanickým. Pro¬ zatím však je jisto, že žádný z oněch faktorů panašování, jež byli B a u r, Correns, Shull stanovili, nemůže býti vztahován snad na nějakou houbu, která eventuelně bude postižena v albikátních protoplastech u zmí¬ něných rostlin. Třebaže u aureového Sambucu houba jakási se objevuje, dle způsobu svého vyskytování, jak referent za to má, jest asi příčinou panašování sambukového a třebaže je i množství podobností mezi touto formou panašování a formami vylíčenými. Nesmít býti zapomínáno, že kdekoli nalezne se mendlovské štěpení, že jedná o příčiny — mohlo by býti řečeno — povrchnější zjevu určitého. Vždyť lze i striatní formy květů sro^Tiávati s panašovánim dle projevů mendlovské dědičnosti, tedv zjevj^ které jsou již tím, že květy postrádají chlorofyllu, naprosto odltónými od albikátních listů. I zdá se referentovi, že zde, jako i snad v jiných případech, nerepresentují faktory nalezené ani základy resp. geny vlastností, nýbrž protoplasmové podmínky nějaké jich. Podmínky tyto mohou býti v ně¬ kterých případech i vzdálenější povahy, nicméně mohou býti však s urči¬ tými vlastnostmi tak kausálně spiaty, že přítomnost jejich resp. nepří¬ tomnost vyvolává na př. tu neb onu modifikaci panašování. Je ostatně pochopitelno, že jedná se v těchto případech toliko o dědičnost jakýchsi disposic k určitým zjevům. Jen tak je možno vysvětliti, že při typických chorobách, výslovně chorobných zjevech některých shledáváme se po bastardaci s typickým mendlovským štěpením. To dle mínění referentova dosvědčuje, že také ony popsané formy panašování mohou býti abnormními zjevy, jež eventuelně houbami nějakými jsou způsobovány, vzdor tomu, že při bastardaci shledáváme se s typickým štěpením dle 1 : 3. A tím více je utvrzován referent v této domněnce, že některé novější práce o vzdor- nosti obilnin vůči řezům, tedy oproti typické chorobě působené houbami, ukázaly zákonitosti velmi podobné. XXIV. 10 Ona typická choroba dle mendlovských zákonů přenosná, o níž byla zmínka učiněna, je t, zv. sordago^) (Correns 1912). Objevovala se v kulturách Corrensových u Mirabilis Jalapa po řadu let. Listy, jež jí byly napadeny, je\dly se od špičky počínajíc jemně světle hnědě kropenaté, též listeny kališní, a sice nejstarší listy nejdříve. Skvrny byly umístěny v jakýchsi prohlubinkách, posléze pak navzájem splývaly. Spodní strana listová zůstávala zdráva. Posléze svinují se listy poněkud na kraji, zůstávají však právě tak dlouho na živu jako listy zdravé. Rostliny trpí očividně nemocí, neboť zůstávají ve vzrůstu za normálními exempláry pozadu, z dáli pak vyhlížejí jako poprášené, špinavé. Odtud jméno. Změny chorobné spočívají v tom, že jednotlivé palisády, naduřují, aniž by se při tom prodlužovaly, takže nabývají až trojnásobné šířky. Při tom stlačují sousední buňky tak, až se stávají podobnými pouhým proužkům. Časem dělí se příčnými přehrádkami, posléze však ztrácejí turgor, odumírají a s odumírajícími buňkami pokožky kollabují. Tím povstávají světle hnědé, vkleslé skvrny. Nejnápadněji vystupuje nemoc tato u formy typické, snad asi proto, že hnědé skvrny kontrastují od plně zeleného parenchymu. Jinak objevuje se i u formy chlorinové a variegátní. Přenosnou infekcí není. Nějakého parasita Correns v buňkách ne¬ nalezl. Jest však dědičnou semeny. Při autogamii se ukazuje, že potomstvo sestává z jedné čtvrtiny rostlin sordidních a ze tří čtvrtin normálních. Sordidní exempláry dávají při autogamii původ opět sordidním individuím, zelená individua štěpí jako prve. Jedná se zde tedy o typické monohybridní štěpení, znak „sordida" podmíněn jest jediným genem (génou). Recessivita jeho projevuje se pak do té míry, že stěží lze rozeznali heterozygoty od zelených homozygotů. Correns vylučuje možnost, že by se jednalo o dědění disposice nemoci, jež by povstávala vždy novou infekcí u každého individua. Co by však bylo příčinou její, dosud nelze říci. Význačné jest v každém případě, že chorý stav není znakem dominantním, jak to pozorujeme skoro bez výminky u dědičných chorob. Co se týče řezů, nalezl Bif f en^) (1907, 1912), že resistence různých sort pšeničných oproti Puccinia glumarum, ačkoli může býti pozměněna do jisté míry jistým způsobem hnojení (tak na př. podpomjí vehce vznik rzivosti minerální sole + dusičnan, sole ammonaté a superfosfát resp. tyto látky a síran hořečnatý jako hnojivo), jest vlastností dědičnou, jež štěpí při křížení zcela dle zákonů Mende- 1 o v ý c h. A sice nalezl ji recessivní při křížení sort resistentních a velmi 0 Correns C., Sordago, eine nach Mendelschen Gesetzen vererbte Krank- heit. (Verhandlungen 84. Versammlung deutscher Naturf. und Árzte. Můnster, 1912, pg. 250 seq.) 2) Bií fen R. H., Studies in the inheritance of disease-resistance. I. (The Journal of agricultural science 1907. Vol. II, pg, 109 seq.) Týž, Studies in the inheritance of disease resistance II. ^Tamtéž, 1912, Vol. IV., pg. 421 seq.) XXIV. náchylných a v Fg typická štěpení dle 3 ; 1. N i 1 s s o n-E h 1 e *) (1911, pg. 78) konstatoval takovéto jednoduché vztahy také, ale toliko tenkráte, jestliže užil ke křížení extrémně se chovajících variet. Naproti tomu vj^stou- pilo u jeho kříženců, byly-li vzaty za rodiče rassy sobě blízké, co se týče chovám' oproti řezům, sice také znatelné štěpení, nad to však tvoření nových stupňů mimo hranice rodičů, transgressí. Transgresse tyto je\dly se v jak menší tak větší resistenci oproti formám zkříženým. Náležely pak transgresse pravidelným štěpením. Neboť vyštěpování jich dělo se u jistých parcell v tímtéž způsobem jako v F^, potomstvo této generace štěpilo na př. opět ve stupně rodičovské i stupně daleko náchylnější, z čehož následuje, že tvoření posledních vždy neustále pokračuje. Že transgressivní stupně náleží pravidelnému štěpení, znamená však, že toto nemůže býti tak jednoduchým, jak Bif fen se domm'vá, nýbrž že probíhá kompli¬ kovanějším způsobem, při nejmenším, že jednoduché štěpení nemůže býti považováno za pravidlo. E h 1 e se domnívá, že se zde jedná o polyfaktorii, třebaže faktorů by nemusilo býti mnoho. Z toho podává se závěr, že zjevy- dědičnosti této, třebaže příčina její byla mechanická, to jest infekce houbou rezovou, ve většině případů jsou povahy komplikovanější. Zajisté, že tomu tak může býti i u vylíčených případů panašování. Patrně pak u pravidel, jež byla u těchto stanovena, jedná se jen o dědičnost podmínek, event. hereditémích disposic. Analogie s řezy byla by úplnou, kdyby dokázána byla hypothesa E r i k s s o n o v a, dle m'ž v některých případech vegetují rezové houby v pletivech obilek! TakéCorrensem stanovené čisté štěpení dle 3 : 1 ii „sordaga^' nev^^lučuje možnost, že příčina její nemohla by býti na př. povahy parasitémí, třebaže nikoliv obyčejného rázu. Neboť i v tomto případě mohlo by se jednati o to, že pokusy stanovena byla dědičnost podmínek nějakých, jež vybavují, uskutečňují vystoupení této nemoci. Tím méně se referentovi zdá pravdě¬ podobným, že zmíněné případy panašování infekčního musily bv býti pnncipielně různými od nemendlu jících kategorií albikace. Ale ovšem zdají se býti komplikovány případy první vystupováním hereditérních variací „podmínek", čehož nepozorujeme u Pelargonií, alhomakulat atd. Jest možno, že způsobeno jest to tím, že příčina panašovám' u variegátních forem atd. není tak pevnou, silnou, aby mohla se projevit! za všech okol¬ ností. Neboť to právě pozorujeme do značné míry aspoň u albikací ne- mendlujících. A tak se zdá, že studium bastardačních zjevů u rostlin panaŠo váných ukazuje k tomu, že budeme m.oci pomocí ještě intensivnějšího prohloubení jeho poodhaliti fysiologické příčiny panašovám' mendlujícího. Shledali jsme, že zjevy dědičnosti, jak se projevují u chlorinových, variegátních a jiných mendlujících sipp albikátních, nikterak nesvědčí proti domněnce, nemohlo-li by se jednati u panašování o působení nějakého symbionta nebo i parasita najmě houbového, třebaže, jak ještě dalšími vf- V; Nilsson-Ehle H., Kreuzuiig.suntersuchun»eii an Hafer und Weizen II. 1911. XXIV. 12 klady bude dotvrzeno, sotva snad z věnčí infekčně působícího, nýbrž takového snad rázu, jako pozorujeme panašované protoplasty u Sambuku osídleny jakýmisi hyfami. Zde šíří se pravděpodobně infekce svazky cév¬ ními, i jest možno, že již původní rozprostranění její po těle rostliny dálo se z pramene, jenž nebyl vzdálen původní normální konstituci rostliny. Na druhé straně je očividno, že ta fakta, jež byla stanovena u rostlin nemendlu- jících, stojí v nej lepší shodě s naší domněnkou o původu panašování, nevy- bízejí-li přímo, aby byla doplněna hypothesou touto, V následujících řádcích bude uvedeno několik dat, jež týkají se zákonitých změn, které dostavují se po bastardačním oplození u orgánů, o jejichž konstituci dle vší pravděpodob¬ nosti zaslouží se element podobný, jak jsme jej byli shledali u panašování, totiž jakási houba, kteréhožto však orgánu varírování lze pozměniti dle toho, jako pozměňujeme dědičně (bastardací) , jak se aspoň zdá, podmínky, které jsou nutné, aby byly realisovány některé jeho znaky a projevy čin¬ nosti této houby. Věc týká se t. zv. xenií, jak se objevují u obilek cerealií. Bylo již častěji ukázáno, že také endospermální jádro kopuluje se s jedním jádrem pylového vaku, že nastává zde t. zv. druhé oplození. Prof. Němec nalezl tak na př. Gagca luíea}) dle ústního pak jeho sdělení děje se tak také v embr\’onalném vaku u žita. Nedivno tedy, že t. zv. xenie, zjev to velmi pravděpodobně právě tímto druhým oplozením vy¬ bavovaný, tvoření bastardního endospermu i u pšenice lze shledati. Poda¬ řilo se jej zde vyvolati nedávno Blaringhemovi^) (1913, 1914). Skřížil-li Triticum monococcum vulgare Desp. Q x Triticum polonicum L. var. compactum Link. tu vytvářela semena na místě endospermu roho¬ vitého a „trojbokého“, jaký je karakteristický pro Triticum monococum endosperm s konturami zakulacenými a jemně rýhovaný, jaký právě wtvořuje ona kompaktní varieta polské pšenice. Podobně povstaly xe- nistické tvary mezi obilkami s endospermem kulatým a endospermem nápadně protáhlým. Referentovi podařilo se také vyvolati xenie u pšenice. Skříženy byly za tím účelem následující formy pšeňičné: 1. Kubanka Q x Extrasquarehead II c?. 2. Extrasquarehead II. 9 x kubanka c?. 3. (Kotte X Grenadier) 9 X kubanka 4. Teverson 9 x kubanka cf. 5. Solhvete 9 x kubanka cJ. 6. Sirifka Zapotilova 9 x kubanka 7. Přesívka jinonická 9 x Kottegrenadier 8. Kottegrenadier 9 x přesívka jinonická (S (jař). 9. Přesívka jinonická 9 (jař) x Grenadier II. ď- ů 1912, pg. 5. česk. separátu. *) Blaringhem L.. Phénoměnes de xénie chez le Blé. (Comptes Rendues. 1913. T. 156, pg. 802 seq.) Týž, Sur la production ďhybrides entre rEngrain et différents Blés cultivés. (Ibidem, 1914, T. 158, pg. 346 seq.). XXIV. 13 Křížení bylo provedeno mezi 9.— 19. VI. 1913. Ze pšenic kuhanka je jaří, ostatní sejí se jako ozimy až na přesívku z č. 8 a 9, jež byla jako jař zasela. XXIV. 14 typu nápadného, podlouhlého, jenž poněkud upomíná na žito a jest jen o něco málo Širší a ne tak ve špičce embryonové zašpičatěný. Rozměr}' jednotlivých zm byly: 8-75 x 3 cm, 8-5 x 2* *75, 8 — 3, 8 x 3, 8 — 3-25, 8-5 X 3'5, 8-5 X 3-25, 7 X 2*75, 8 X 2-75. Sorta vyniká velkou skelnatostí zrna. (Srovnej text. obr. I, 1.) Extrasquerehead 11. jest sorta svalofská,i) jež byla získána skřížením Extrasquareheadu x Grenadier; na trh přišla r. 1909. Zrna její jsou po¬ dlouhlá, široká, hranatá i bachoratá, na obou pólech široce zaoblená, kratší i daleko širší než kubanková, velmi škrobnatá. Rozměry 8 x 3-8 cm, 8-25 X 4, 7 X 3-8, 8x4. {I, 2.) Kotte X Grenadier nazývá se kříženec, jenž získán byl ve Svalofu 1903 mezi pšenicí Kotte (0319) a Grenadier (0501).^) Vyznačuje se velkou resistentností oproti žlutému řezu {Puccinia glumarum). 1913 vypěstovaná referentem v Praze zrna byla dosti zcvrklá (půda albertovské zahrady je pro obilniny špatná), jinak však protáhlá, ač kratší než u Extrasquareheadu i zvláště oproti kubance, vysoká, baculatá. V celku prostřední velikosti, načervenalá. Rozměry: 7x4, 6x3, 7x4, 7x4, 8 x 3-5, 7 X 3-5, 7 X 3-2. (Srovn. II, I.) 0 Nilson-Ehle H., tlber die Winterweizenarbeiten in Svalóf in den Jahren 1900 — 1912. (Beitráge zuř PflanzenzTicht 1913, 84 separátu.) Týž, Svalófs Extra- Squarehead II. (Sártryck ur Sveriges Utsádesfórenings Tidskrift 1910, Háfte 3.) *) N ilss o n-E hle, Kreuzungsuutersuchungeu etc. II, pg. 57. XXW. 15 Teverson jest sorta skotská, podobná squareheadce ; semena načer- venalá, nezcvrklá, oválná, hladká, vajíčkovitá, menší než u předešlé sorty: 7 X 3-2, 7 X 3-6, 6-8 X 3*5. (II, 2.) Solhveie, dánský Solhvede, Sonnenweizen, „pšenice sluneční” jest překrásná, výnosná, kvalitou mouky však dle českých průmyslníků ne¬ vynikající sorta svaldfská, jež byla získána z původní jihošvédské domácí ozimní pšenice a vydána 1911 na trh.^) Zrna kratší, oválná, načervenalá: 7 X 4, 7-8 X 4, 7 X 3. Přesívka jinonická má semena malá, přihranatělá, dosti bílkovilá, načervenalá. Rozměry: 5-5 X 3, 6 x 3-2, 5-5 X 3, 5-5 X 3, 6 X 3, 6 X 2-8; je českého původu. Sklizeň byla provedena až 18. VIII. 13, poněvadž léto bylo nadmíru studené. 1. Křížená kubanka Q X Extrasquarehead cf poskytla řadu semen, jichž rozměry byly: 7-5 x 3*2, 7*5 X 3, 7 X 3, 8 X 3, 8 X 3-5, 7-8 X 3, 6 X 2-2, 7 X 2-5, 6-5 X 3, 7 X 3-2, 7x3, 7x3, 6-5 X 3-5, 7-5 x 3^ 5 X 2-5, 6-8 X 3, 6-5 X 3, 6 X 3, 7 X 3, 6 X 3, 6 X 3, 6-2 X 3, 5-2 X í Byla tedy o něco celkem širší, než u matky, nápadně však kratší. Mimo to bylo velmi nápadné u nich, že hoření jejich špička nebyla zúžená, jak to pozorujeme u matky, nýbrž rozšířená, široká, budto přihranatělá nebo zaoblená. Oproti squareheadovým byla však m.enší, kratší, gracilnějšího typu, také ne tak buclatá, nýbrž někdy i trojhranná. Jako u bastarda často tomu bývá, byla poněkud zcvrklá, barvy pak byla žluté, jen sla¬ bounce načervenalé. Intermediemí jejich karakter byl evidentní. (Obr. textový I, 3.) 2. Extrasq. II. x kubanka c? přinesla toliko jedno zrno. Toto bylo rozměrů 8x3 mm, protáhlé, dole rozšířené, nahoře zaoblené, žluto¬ zelené. O karakteru křížence nedalo se nic určitějšího říci na základě jedi¬ ného tohoto zrna. 3. [KoUe X Grenadier) Q X kubanka (J*. Semena měla rozměry: 7-2 X 4, 8 X 4, 7 X 4, 6 X 3-5, 6-8 x 3-5, 8 X 4, 7 X 3-5. 7 X 4, 6 x 3-5, 5 x 3*2, 5 X 3-5, 5x3, 5x3. Barva velmi slabě načervenalá, barvy ale nekubánkové, shora smačklá, plochá, čímž činí někdy dojem protáhlých. Špičky jejich široké. Slabá xenie? (II, 3.) 4. Teverson g x kubanka ď. Semena rozměrů: 7 x 3-8, 7x4, 7 X 3-8, 7-2 X 4, 7 X 4. Vzhledem svým i barvou načervenalou podobná matce. Některá smačklá. (Text. obr. II, 4.) 5. Solhveie 9 x kubanka. Rozměry: 7 X 3-2. 6-8 x 3-5, 6-5 X 3-5. 6x4, 6-6 X 4, 4-75 X 3, 11 zra rozměrů 4*75 X 3, tedy velmi zakrnělých. Tvar, barva i ostatní vlastnosti odpovídají matce. >•) N i 1 s s o u-E hle H., Beráttelse ěfver forádlingsarbstena med hósthvete vid Svalóf 1910 — 1912. (Sártryck ur Sveriges Utsádesforeninp Tidskrift 1912, Háfte 6.) Též: Beitráge zur Pflanzenzucht 1913, pg. 84. XXIV. 6. Sirifka Zapotilova 9 X kubanka cf. 2 semena. 7. Přesívka Jinonice 9 x KoUe-Grenadier cf . Semena oblá, načerve- nalá, typu přesívky. Rozměr 6 x 3-5. 8. Kotte-Grenadier 9 x přesívka cJ: 6-5x3, 6x3, 7 x 4, 7 — 3-5 Načervenalá, slabě zcvrklá, typu Kotte-Grenadier. ^ 9. Přesívka (jař) 9 x Grenadier cf (ozim.). Typu presívkového, jen větší (7 X 4-2; k odhadnutí celkového typu by ovšem bylo potřebí více materiálu), značně načervenalá. Bastardní obilky nebyly anatomovány, nebudou-li jeviti snad anatomických, intermediémích znaků, jež, jak se zdá, mohou se i při exterieuru úplně nebastardním u míšenců objevovat!. (Srovn. H o 1 d e ni) 1913, pg. 932). Také Heribert Nilsson^) (Zeitschrift 1912, Bd. AI II, pg. 109) nalezl, že míšenci mezi zelenými a žlutými rassami od Oenothera lamarckiana i při úplné recessivitě skvrnitosti v listech čistě zelených nebo nezřetelně žlutě skvrnitých ukazují zřejmá místa, v mchž škrob úplně chybí, jak tomu bývá v partiích zelených- Es zeigen diese Versuche die Gefahr. die darin liegt, die Dominanz nur nach dem AuBeren der Bastarde zu beurteilen." Zřejmé již morfologicky a nepochybné xenistické znaky objevily ^ v ,edmém případě a to po skřižení Manky 9 a Extrasguareheadu ď, ddka obdek intermediemí mezi oběma rodiěi, po otci pak nápadné roz- širem apikalmho, proti embryu ležícího pólu. Bylo by záhodno studo- vati priiiny, proč nedošlo k vytvoření xenií také u ostatních sort: zda-h snad nebylo toho pHčinou nedostavivší se druhé oplození (aíkoU tato domněnka nezdá se býti příliš pravdéi«dobna). Poněvadž 'referent neobjeví se štěpení mezi sklovitosti endospermu po Mance a škrobnatostí, jak je význařná pro 1 stanoviska vlastně bylo provedeno křížení - nebyly Obitty anatomovany a byly na podzim 1913 - omylem, kubanka í Ld' nepřetrvaly. Referenta však zajímala ještě j a okolnost, o ktere se hleděl křížením pouěiti. Jak shledal cyto- logickym ohledáním u některých travin,^) objevuje se zde i v endospermu hojné aleuronovych zrnek, jež jsou zplodinou houby, jejíž vlákna zlleu- ronove vrstvy pronikají do těchto partií. Zdá se vibec, že i t Tv iSc vtol^rnil^sf houbového, povstávaje sesliznatěním těchto J X “*ky budou jeviti endospermy xemstrcke, jmenovitě takové, jež by povstaly křížením rassy o endosjrmí Hybridi. TsdL«,“xxkvm,“Z“pg;'J^“ Diagnosis o£ Spontaneous Plant (Zeitsc^ř Ld^^. lYž,*- schicht. (Berichte d« XXIV. sklovitém a rassy s endospermem škrobovitým? [Extrasqmrehead, Kotte- Grenadier). Sklovitost resp. kližnatost obilek mohla by dle vyloženého souviset! s určitými vlastnostmi endospermální houby, vždyť jest velmi častým zjevem, že mezi bohatostí lepkem a jmenovanými vlastnostmi jsou intimní vztahy. Že by pylem se houba ona přenášela, sice není vyloučeno — v positivním případě snad by se jednalo zde o analogii Baurových kříženců pelargoniových — ale přece nepříliš pravděpodobné ; spíše zdá se, že zde houba toliko po matce se přenáší. Jestliže však ale přece dochází k výměně endospermálních karakterů, ku tvoření xenií, pak by spíše jednalo se o kombinování bastardačních podmínek, jež působí na houbu endosper¬ mální tak, aby po případě(!) mohla těch znaků nabývati, jež působí sklo¬ vitost endospermu, jinak menší sklovitost atd. Se stanoviska fysiologického resp. mykologického jest tato okolnost docela možnou, vždyť jest zcela dobře myslitelno, že by vlivem určitých látek hyfy vyráběly ty a ty gliadiny, v jiném případě menší jich množství, takže tehdy by vznikaly endospermy méně sklovité atd. Za účelem studia této otázky ov^em provede referent ještě další křížem'. Ten materiál, který již byl získán jinými autory, nezdá se mu však mluviti pro nemožnost jeho výkladu. Tak shledal B 1 a- r i n g h e m (1. c., 1914), že v jeho xeniích bílek škrobovitý polské pšenice, jejíž pyl byl přenesen na jednozmku, nahradil rohovitý (asi sklovitý) endosperm této poslední rassy. Zajisté bylo to umožněno tím, že pyl otcův přenesl v matku faktory, jež umožnily buňkám endospermálním konsti- tuovati endosperm toliko škrobovitý, že byly křížením zavedeny zde ty podmínky, za nichž se vytvořilo gliadinů méně, či jiné povahy atd. (O re¬ lativní převažování škrobnatosti neb klihovatosti se asi v těchto otázkách nejedná.) I podrobnější data o xeniích nasvědčují tomu, že přenášejí se při kříženích jejich faktory, jež umožňují vystoupení té a té vlastnosti realisujíce podmínky, jichž je potřebí k umožnění jich právě tak, jak to pozorujeme v jiných mendlovských Štěpeních. Tak shledal Hu s^) (1913, pg. 440), že vystupuje při křížení kukuřice s endospermem cukrovým a kukuřic s endospermem voskovim také endosperm rohovité konsistence ; zjev tento dá se vysvětlit!, přijímáme-li faktor S, jenž odpovídá cukrovému endospermu, faktor W, jenž působí spolu s faktorem 5 produkuje voskový endosperm a modifikační faktor H, jenž kombinuje se s faktory H sl S produkuje endosperm rohovitý. Vskutku štěpení 9:4:3 kombinací těchto faktorů dalo se úplně vysvětliti. Jedná-li se u Zey o přítonmost houby v endospermu a o vliv její na kvalitu tohoto, měli bychom i zde případ fa- ktoni, které event. i dosti vzdáleny jsou pravé příčiny rohovitosti (houby?), která se asi po matce — tedy jaksi nepravě — dědí a jež jsou toliko podmín¬ kami jejího modifikování dle zákonů mendelistických. S tohoto stano\Tska chtěl studovat! referent, zda také barva aleuronů — aleuronové houby 1) Hus Henri, The Character of the endosperm of sugar cora. (Science 1913. XXXVII. pg. 940 seq.) XXIV. 18 — u Žita neměnila by se křížením (jak ostatně je známo, srovn. F r u- w i r t h,') pg. 233) a nedaly-li by se stanovití faktory této dědičnosti. I křížil českou novou sortu žita Saturnus, jehož obilky bývají krásně modravé (od houby aleuronové i subaleuronových vrstev) se sortou žitnou zvanou Monstre, jež bývá více olivová. Než nevedla doposud Fj generace k žádnému positivnímu resultátu, jelikož difference obou barev asi nejsou příltó značné. Jen bylo pozorováno u ScUurnu, že přímo po sklizni byly obilky barvy olivové, teprve později že nabyly, snad vysycháním barvy modravé. V endospermech obilek jedná se o vystupování houby, jež je příčinou, jak se zdá, některých význačných vlastností těchto pletiv. A přece pozo¬ rujeme při bastardaci zde štěpení faktorů. Tím méně může nás másti věc tato u rostlin panašovaných a zrazovati od dalšího pátrání, není-li i u jiných rostlin, než u kterých to bylo stanoveno, příčinou albikace houba nějaká. Třebaže podrobnosti mohou zde varírovati. Panašování je po říši rostlinné neobyčejně rozšířeno, vystupuje zcela všeobecně právě tak, jako jiné semilatentní vlastnosti. U Oenotheria Lamar- ckiana mohl d e Vr i e s^ pozorovat! (Mutationstheorie I, pg. 603), že pestré exempláře vystupují zde v řadách zelených předků téměř každoročně v nej¬ různějších kulturních familiích i v elementárních druzích. Také S h u 1 1 (1. c. pg. 59) pointuje, že mramorování listové lze nalézti téměř u všech rostlin. Na druhé straně nemáme na základě dosavadních zpráv dokladů pro to, že by působeno bylo vnikáním nějakých organismů z věnčí, ačkoliv o^^em možnost tato vyloučena není.s) Také ^^ecky infekční pokusy (u neinfekčních forem), třebaže není vyčerpána řada jejich možných modifikací, skončily dosud výsledky negativními. Podivuhodné jsou zprávy Nilsson- E hle ho o dědičné variabihtě chlorofyUové vlastnosti u některých cerealií.4) U některých rass ječmene a žita shledal, že objevují se klíčky čistě bílé (event. žluté). Tyto khční rostliny že objevují se ve zcela určitém počtu, vezmeme-H v pozorovám' potomstvo určitého klasu. V tomže počtu vj-stupují v tomto potomstvu khčky čistě zelené a dědičně konstantní. Jmé.zelené rostlmy že ^^ak neustále štěpí v poměru 1 zelená: 2 bílým: 1 bílé. T^o musí býti dle toho heterozygoty při dominanci zeleně. Již to ^ukazuje k tomu, že křížením vpravují se v rostliny faktory, jež umož¬ ňují vystoupení albikace, jež dle toho musí býti latentně ve všech obilkách „mateřského" klasu abnormity zastoupena. Neboť nad to u rostlin, u nichž Fruwirth C., Die Zůchtung der landwirtschaftUchen Kulturoflanzen. IV. Bd.. 1910. ^ 2) H u g o d e V r i e s, Die Mutationstheorie. I. Bd. 1901. ») Nálezy referentovy o notorických parasitech jakožto pHčinách panašování uveřejněny budou v VI. části této publikace. *) N i 1 s s o n-E h 1 e H.. Einige Beobachtungen uber erbUche Variationen der ChlorophyUeigenschaft bei den Getreidearten. {Zeitschrift fůr iuduktive Abstam- mungslehre IX, 1913, pg. 289 seq.) XXIV. 19 jinak je pravidlem autogamie, lze očekávati okamžik, kdy neustálým vyště- pováním vymizí bílé klíčky úplně, a kdy úplně znova musí vystoupit! albi- kaee v homozygotu (a náhodnou heterozygotií dále se přenášet!) . Poněvadž pak je nepravděpodobno, dle dřívějších sdělení referentových, u řepy, Farfugia Sambucu, že by infekce nějaká zvenčí vyvolala albikaci v ta¬ kovémto základním exempláru, zdá se vše vésti k tomu, zda již od semene nefocházt ona fříčina, jež vyvolává neinfekční panašováni, zda v semeni nejsou i za normálních okolností lokalisovány nějaké „zárodky", jež roz- rí^touce dále mohly by způsobovati tento zjev. Viděli jsme, že ve třech případech nalezena byla v orgánech panašovaných houba jakási, a že způsob jejího vystupování nasvědčuje tomu, že ona vyvolává albikaci. Jest tedy otázkou, zda by nějaká houba, jež již normálně v semenech přichází, ne¬ mohla býti takto působivou. Jest patrno, že možno pomýšleli na houby t. zv. aleuronové, jmenovitě z toho důvodu, že dosti konstantně infikují embryony, a že musíme předpokládali, že za další differenciace rostliny rozrůstají se po jejích hlavních orgánech, jmenovitě z vegetačního vrcholu infikujíce opět nové se tvořící zárodky semenné. Což jesth umožní některé příčiny rozrostění se houby této z vegetačních vrcholů i do základů listů, v nichž pak následkem její přítomnosti nedocházelo by k normálnímu v^vořování chlorofyllu? Vždyť je zcela dobře myslitelno, že houbě této přísluší schopnost secemovati také trypsin, jako dovede vylučovali diastasu, cytasu atd. Neboť u Chlorell po působení trypsinu nastávala zcela pěkně ztráta chlorofyllu. Některými cytologickými nálezy dommVá se referent býti oprávněn uvažovat! o této možnosti. Bylo již řečeno, že vícekráte shledal na povrchu hyf, jež probíhaly v albikátních protoplastech, per- ličkovitá jakási těliska, jež zdála se mu podobnými zrnkům aleuronovým. Zvláště u podzimních „aureových" Sambukú vystupovala zrnka tato velmi distinktně. Velké rozšíření aleuronových vrstev, ještě větší pak aleuro- nových zrnek, jež možná všecka jsou zplodinou podobných plísní, zcela by nasvědčovala podobnému velikému rozšíření panašovám'. A právě u obilnin daly by se zjevy Ehleovy velmi dobře takto vysvétliti. Vznik ovšem albikace u původmTio homozygotického exempláru sotva jinak lze vysvětlit! než tím, že určité individuum stalo se jaksi homozygoticky bastardnim asi tak, jako u normálního exempláru ovsa jedna gameta může nabýti atavistického karakteru „fatuového" a oplozujíc se typickou gametou dáti vznik formě intermediémí.i) Možností, že rozrůstáním na nepravá stanoviště dostávající se „aleu¬ ronové" houby vyvolávají panašování, ovšem nebyla by úplně vysvětlena etiologie panašování. Neboť právě u obilnin viděti je nejlépe, že jedná se o příčinu, kterou právě nutno stanoviti, to je, že nutno rozřešit! také otázku, proč vlastně nastalo by takovéto rozrůstám' a vůbec nevlastní N i 1 s s o n-E h I e H., ťJber Fálle spoatanen Wegfallens eines Hemmungs- faktors beim Hafer. (Zeitschrift fůr ind. Abst. 1911, V, pg. 2 seq.) 2* XXIV. působení aJeuronového organismu. Zde musí zasáhnout! ještě další studia. Především bude nutno studovati biologii aleuronovvch hub v buňkách obilnin i s tohoto hlediska, ovšem pak také daleko větší počet panašo- vaných rostlin cytologicky prohledati. Rozumí pak se ovšem samo sebou, že výklady o aleuronových houbách jako příčinách panašování pokládá referent za hypothetické. Zajisté že také jiné, semeny přenášené houby mohly by podobně působiti. Ještě o jedné věci jest nezbytno se informovati. Ani ne snad proto, aby získán byl úplný obraz o důležitosti, jakou má studium c5d:ologie pro četné otázky dědičnosti, nýbrž že pokládá referent za svou povinnost o všech stránkách svého problému přemýšlet!, tedy také o zjevech, které by na pohled poněkud odlehlými se zdály, než aby aspoň z Části mohly býli pro ně uplatňovány tyto hypothesy. Johannsen^) (1908, 2 seq., 1913, pag. 650 seq.) sděluje, že v jedné garantovaně čisté linii fazolí jeho kultur objevila se jedna rostlina sektorielně panašovaná. Potomstvo semenné bílého úžlabního prýtu, jenž vznikl 2 tohoto sektoru, bylo úplně bílé. Autor se dommVá, že to byla pupenová mutace, která dala vznik bflému sektoru. Podobně objevily se v potomstvu teže linie CG dvě rostliny, jež vyrostly jako exempláře „aureové — chlo- nnové a podržovaly tento znak ve svém potomstvu konstantně. Objevily se zcela bezprostředně a povstaly nejspíše tím způsobem, že předcházejí¬ cí o ro u vystoupila podobná ,,aureová‘' pupenová mutace na jedné části ros my inatereké, jež asi byla přehlédnuta, vyvinula pak lusky aureové, ]ez ovšem také vytvořily semena „aureová". Nej důležitější v obou případech je okolnost, že jedná se o rostliny, které byly garantovaně homozygotické, t^e jsci tyio zjevy p,važová„y J o h a n n s e n e m za zmé^ m^ta- xTci, bezprostředné, náhle vystupující změny genotypické. Kdyby m w K garantováno, že mění se zde naprosto genotypus, pak ovíem eo uváděny případy tyto za doklady sknteí^ch mutací. To, však dle mínění referentova nanai upnou správnost tohoto stanoviska. Jmenovité sektorielně •'y ‘>5^' srovnávány s případem bílého faktrtn- ^o^víjeny tytéž otázky, zvláště vysvětUtin této rostliny vznik sektorielního panašování. chimé " v? P^ožifosti vysvětlování vzniku pelaigoniových buněk embryonálních Bvln taUě panašované, sektoru i jiného útvaru, šování n"t dobře mohlo by vzíúknouti takovéto pana- vvshi třebaže velmi slabě virulentní a velmi skromně _ ^ ou y v těchto buňkách. Není daleko tedy odtud k myšlence, ind. Knospenmutation bei Phaseolus. (Zeitschrift íiir Týž, Elemente der exakten ErbUchkeitsiehre 1913. II. Aufl. XXIV. zda nedostala se houba „aleuronová" do některých buněk embr>’onálmch resp. nerozrostla-li se zde intensivněji než dříve za poměrů normálních a rozrůstajíc dále s vyvíjejícím se vegetačmm vrcholem, zda nepůsobila panašování. (Ovšem že mohla stejným způsobem uplatnit! se nějaká „cizí" houba, jež zahostila se již na př. ve vaječné buňce květu.) A anaíogně nestalo-li se tak i při vzniku Johannsenova bíle sektorielmTio fazolu. Neboť u rostlin luštinatých nacházíme v dělohách také zrnka aleuronová. a jest jen otázkou, dalších prací, zda i zde nenajdou se jich pů¬ vodci — nějaké hyfy. (Bylo by vlastně důležito i ona semena, u nichž se neudává přítomnost aleuronových zm v endospermech,. aspoň ne v ta¬ kových množstvích, jak to pozorujeme u typických příkladů aleuronových rostlin, prozkoumat! s tohoto stanoviska ; tak i semena cukrovky a jiných rostlin.) Jestliže by pak byla dokázaná přítomnost nějakých hub i v pa- našovaných fazolech obou typů Johannsenovýčh, pak sotva mohlo by býti považováno vystoupení albikace u těchto rostlin za změnu genotypickou, za čistou mutaci. Jednalo by se zajisté o určité změny ve fysiologii buněk, jež hostí houby jinak restringované, změny, které mohou vystoupit! náhle, z „vnitřních důvodů", tedy do jisté míry mutativně íoUAOJs) zde však údaj Johannsenův, 1909, pg. 6: „Die aurea Form fordert vielmehr Wárme, vielleicht auch mehr Licht, ais die Stamm- forni"), kteréžto změny měly by následkem, že houby staly by se virulent¬ nějšími. Takovéto změny mohou se však týkati fysiologie výživy hub těchto, mohou spočívat! na př. ve stoupnutí obsahu cukerného buněk sou¬ sedících s buňkami „aleuronovj^mi" (na př. ve vegetačním vrcholu sa¬ motném), kteréžto nepatrné změny mohou pHvoditi rozrostění se hyf v těchto buňkách, umožniti jich příchod do pletiv dalších a trvalé, ovšem regulované vystupování v pletivech se differencujících. jež následkem jejich přítomnosti nabývají pak znaků albikátních. Nepatrné příčiny mohou míti dalekosáhlé následky v biologii dotčených rostlin. Takovéto malé^ změny v obsahu buněčném (hypothetické stoupnutí koncentrace cukru a j.) pak sotva lze pokládati za projevy pravé mutability. I případy Johannsenovy jsou však jen dalším dokladem toho, že jest nutno počítati při zjevech panašování s četnými podmínkami, které mohou vystupovat! eventuelně jako „faktory" při děděm' a které čim' náš zjev v této příčině úplně analogním přenášení jiných vlastností, jak již bylo ostatně zmíněno. Johannsen udává, že týmže způsobem, jako sektorielní panašování u Phaseolu, to jest bezprostředně a jako jakási pupenová variace vystoupila u téže linie fazolů úzkolistá forma prýtová a patrně sem náležejí také jiné případy t. zv. pupenových variací, náhlé vystupování forem laciniátních, „floře pleno", sektorů anthocyanových u lísky (d e V r i e s,') Arten, 1912) atd., pokud nejsou vybavovány *) H. d e V r i e s, Arten und Varietáten und ihre Entstehung durch Mutation. (Úbersetzt von K 1 e b a h n.) 1906. XXIV. 22 heterozygotií (o této bude řeč v následující kapitole). I zde jedná se o vy¬ stoupení jistých příčin — dle našich dosavadních vědomostí „vnitřních", — jež způsobují onen abnormní vývoj orgánů. Při našich nepatrných zkušenostech dosavadních o fysiologii buněk vegetačních vrcholů anebo vůbec meristematických částí, jež zakládají orgány, které se mohou zmí¬ něným způsobem abnormně vy ví jeti, zdá se býti ovšem vystoupení takovéto abnormity, zvláště děje-li se náhle, překvapujícím, a jest jen pochopitelno, že zvláštní pojem „mutací" byl pro ně vyhledán. Oproti panašovaným rosthnám referentovým může se však zde jednati jen o rozdíly stupňovité, takže podaří se snad jednou event. látkovj^m působením na vývoj ve¬ getačních vrcholů vyvolati tyto zjevy i experimentálně.i) S vyvoláváním panašování tímto plánem mohl býti učiněn počátek, kdyby podařilo se pokusně tímto způsobem houbu aleuronovou nebo i jinou, v semeně — embryonu nedestruktivně vystupující, převésti do vyvíjejících se listů a umožniti jí zde vegetování v tomže rozsahu, jak to pozorujeme u mladých albikátních listů cukrovky, mohlo by se jednati o vyvolání dědičných vlastností získaných vnějšími podmínkami. Skvrnitost listů heterozygotních rostlin. ■ ' popisuje (1913, pg, 458 scq.) zvláštní případ tvoření jakyclisi hlizek na kořání někteiých sort Brassikových. Vystupovaly — 1 ostatně pozorovali již staiíí autoři — jmenovitě u rostlin bastardních a sice u míšenců mezi různými druhy (tak mezi Brassica nafus = tuřín tT' '^ak mezi různými varietami téhož druhu. Tak mívaly dle Lund a Kjaerskou (K a j a n u s, pg. 441) všecky bastardni ^emplare bohatě vyvinuté blízky, někdy v takovém stupni, že řepa jimi byla teměr pokryta; u většiny exemplářů nacházely se mimo to mezi hlíz- kami zakrnělé adventivm' prýty v menším nebo větším počtu. Také K a ] a n u s pozoroval tvoření se vedlejších blízek u bastardů mezi tuřínem a vodmcí, tolikéž v některých létech u některých bastardů tuřínov>'ch. w Pňpadě je nápadno. že zvláště bastardace podporovala tvoření se těchto záhadných výtvorů, v nichž nenalezeny ani plísně ani živočišní parasiti. dorflil K 1 e b s o v y, jak jich d^StidZT ^ „Nientlich in tech Za* ! T Z ■"ikroskopischen Anlage voa Bluten láBt sich a^e^lT - Eingriíf oiacheuZd es gelingt dann, sehr StauZZd F B'«teabau, Umwandlungen der Kelchblumen, iZeLr hervorznnifen.- (Klebs. llZ das Verháltais der d^iZt “‘-■^“^“-•Í^Heide.berger Aka- TWo M a n u s B 1 r g e r, tlber die Vererbungsweise gewisser Merkmale der d Brassica-Ruben. (Zeitschrift fur Pflanzenzuchtung 1913, I, pg. 126 seq.) XXIV. 23 Referent vyžádal si od K a j a n a (Landskrona, j. Švédsko) několik exemplárů hlízkatých Brassik, aby se mohl informovati blíže o věci resp, aby se pokusil o to, nedalo-li by se zasáhnout! experimentálně do řešení otázky o příčině abnormního zjevu tohoto. V hlízkách. které obdržel k prohlédnutí na podzim (viz obr. III), nalezl velké množství dosti velkých bakterií v někteiýxh případech, mezi nimi formy, které upomínaly značně rozvětvováním i jinými vlastnostmi na Smithovu species, jež vyvolává známé tumory rostlinné. Isolačními pokusy vypěstil z nich několik druhů. III. V kulturách však nacházely se specie, které sporulovaly. Tato okolnost není jistě příznivá výkladu, že by právě tyto formy mohly býti parasity. jež způsobují hlízky, ačkoliv jest otázka, proč by nemohly bakterie sporo- genní býti parasitickými resp. symbiotickými. Ale velmi hojným para- sitickým resp. symbiotickým bakteriím na obyčejných substrátech chybí schopnost vylvořovati spory, i zdá se referentovi, že kulturami svvmi za¬ chytil spíše organismy, jež saprofytovaly v hlízkách, než co jiného!^ Neboť hlízky nemohly býti zkoumány přímo po vyjmutí rostlin ze země, i je možno, že v dužnatém plethm blízek, jmenovitě v periferních pletivech jejich nalezly podmínky výživy také saprofyti. Plasmodiophoru, Hekroderu nebo jiné větší organismy v hlízkách nenašel, tolikéž ne plísně, jež by byly snadněji obyčejnými methodami pozorovacími stanovitelné. Na jaře 1913 zašil pak referent semena, jež mu byl též Kaj anus zaslal ze svých kultur a sice: 1. Tiiřín „Magnum Bonům”, 2. Tuřín „žlutý švédský”, 3. se¬ mena z p2 generace „žlutý švédský Q x Magnum bonům cJ*'. (Tento XXIV. bastard tvořil v kulturách Kajanových malé hlízky [K a j a n u s 1913, 460].)' Spolu s těmito sortami zasety na pozemky albertovské též 4. tuHn „bflý máslovitf ‘ a 5. vodnice „bdá kulatoplodá". Jedna část semen bastarda byla sterilisována (po opláchnutí 96%ním alkoholem a vymytí sterilisovanou vodou) jednopromillovým sublimátem po hodiny, aby zbavila se zárodků, jež by snad lpěly na povrchu testy, jiná jednoprocentní bromovou vodou, aby odstraněny byly zárodky, které by se nacházely též uvnitř obalu plodního. Tato část semen nevzešla. Při sklizni 29. 9. 13 se ukázalo, že a) míšenec mezi „žlutým švédským 9 x Magnum bonům steri- lisovaný sublimátem poskytl 25 exemplářů bez nádorků. 6 s nádorky. Tyto nacházely se po 1—2 na kořeni, byly ale dosti velké. b) Téhož míšence nesteiiUsovaného 25 exemplářů bylo bez nádorii, 2 s jedním značným nádorem. c) , .Žlutý švédský" tuřín: 25 exempl. bez nádorů, 5 s nádory ma¬ linkými, většinou po jednom u každého exempláře. i) „Magnum bonům": 25 ex. bez nádorků, 5 exempl. každý s malým nádorem. e) „Vodnice bílá kul": 26 exempl. bez nádorů. f) „Tuřín bílý": 27 exempl. bez nádorů, 2 s velmi malými nádory, v celku nebylo mezi c) a d) velkého rozdau, nádory pak byly malé ; U a) a b) byly nádory daleko větší, u b) větší než u c). Snad tedy byl u kří¬ žence Jakýsi rozdíl oproti rodičům, ačkoliv — byl-li vůbec — jistě nebyl velký. Že nevytvořilo se vůbec více hlízek u rostlin referentových, k tomu snad přepěla okolnost, že půda albertovská je lehká (půda weibuUských ^zemků v Landskroně je dosti rašelinná a rašelina podporuje vývoj hlízek.) Ostatně i dle B i f f e n a (cit. dle B a t e s o n a^) pg. 31) mají podmínky kulturní velkou ulohu při vzniku hlízek. Přímo po sklizni rozřezány některé nádoiky 1 nalezeno v buňkách (pozorováno za živa) jich hojně oválních, trojuheln&oyř^^ch 1 rozvětvených, blanou opatřených útvarů, jež velmi pravděpodobně byly deformovanými bakteriemi. V některých místech ” zoogley, v některých preparátech tyto zoogley sestávaly z baktem větších, normáhuTio tvaru, ačkoli podobných předešlým. V celku byly baktene zde patrnější než v mladých nádorech na př. u řepy. jež jsou vyvolávány Bactenum tumefaciens Smith. Nicméně, ačkoli se zdá refe¬ rentovi pravděpodobným, že hlízky jsou původu parasitémího, nepokládá přece svoje nálezy za důkazné. Neboť sliznaté pochvy, které se kol ně- etych svazků cévních rozkládají, mohly by i v mladých hlízkách po- ^ bakterie a tyto odtud dostati se do lumin bu¬ něčných. Jenom exaktně může se tato otázka řešiti. Ku srovnání, Jak závisí vytvořování bakterielních hlízek od umělé infekce, budtež zde uvedena některá vyobrazení, Jež se týkají SerradeUy. Bateson W.. Mendels Vererbungstheorien 1914. xxjy. 25 Tato rostlina miiže růsti v dobré zahradní půdě úplně blízek jsouc prosta (text. obr. IV) a skýtati docela slušný výnos (to dokazuje, že i legumi- IV. nosová symbiosa může býti významu fakultativního). V jiné, lehké půdě, na př. albertovské, bez infekce tvoří jen málo hhzek a ve vzrůstu zůstává pozadu oproti parcellám infikovaným nitraginem serradeUovýTu, jejichž XXIV. 26 Va. vb. rostliny vytvořují blízek přehojně (V a VI, a) = infikováno, b) = ne- infikováno). Ačkob kultury referentovy s tuříny neposkytovaly tedy dostatečného poučení o otázce, zda bastardace podporuje vytvořováni blízek — ať z toho XXIV. •27 důvodu, že pokusný materiál nebyl nejlépe volen, ať proto, že půda nebyla vhodná pro takové pokusy — všímal si přece referent této věci dále De Vries nalezl j mezi potomstvem kříženců válo se hojně exemplářů, jež měly listy žlutě skvrnité. Skvrnitost tato iika- XXIV. zovala se již při klíčení, při dalším vývoji pokračovala pak zhusta tak, že mnohé rostliny jí braly za své. Dle popisu de Vriesova mohlo se jednati o panašování resp. mramorování, listy jinak zelené jevily větší nebo menší skvrny žluté. Panašo váných rostlin bylo asi 40%, pestrost pak jevila se u žlutých exemplářů dědičnou. Oba rodiče bastardů byli čistě zelenými. Také u jiných křížení objevovaly se klíčky žluté, které po případě brzy odumíraly, tak mezi O. Hookeri X cruciata, O. Cockerelli X cruciata^) (de Vries 1913, pg. 76), velmi často také mezi O. Lamarckiana X muricata, 0. biennis Chicago X muricata, O. Hookeri X muricata, 0. Cockerelli X mi* *- ricata (ibidem 79). Někdy povstávaly jenom čistě žluté klíčky. Při tom ukazuje se někdy zajímavý zjev, že žlutost pochází od určité rassy. Tak vytvořovala O. strigosa jako otec jen zelené potomstvo, byla-li však matkou, byly klíčky žluté a pestré. Tím způsobem poskytlo křížení O. strigosa X muricata 100 klíčků, které měly téměř bez výjimky žluté kotyledony a brzo odumíraly ; dále povstaly 2 rosthny panašované a 2 zelené. Naopak měl v pokusech de Vriesových pyl dmhň O. cruciata, muricata a Millersi tu vlastnost, že jíms) oplození bastardi z největší části klíčili žlutě. Některé zjevy zdají se však nasvědčovat! tomu, že nemusí se ve všech těchto případech jednati o pravé panašování. Neboť také různé vnější okolnosti, jmenovitě, zda-li semena dobře uzrávala, měly velký vliv na projevení se žlutého klíčení. Důležito je ale, že někdy po odkvětem' vy¬ tvořují se pod inflorescencemi žlutých rosthn postranní větve čistě zelené a zdravé plody produkující (pg. 164). To velmi upomíná na Molischovu — referentovu bUou Brassiku, jež po odkvětem, na př. v květnu 1914, vy¬ tvořuje listy, jež jsou šmahem zelené. Jako O. Lamarckiana jsou i jiné rostliny de Vriesovy hetero- zygotické. To však nic nemění na faktu, že právě křížením je žlutá skvr¬ nitost na listech podporována. Ba vlastně tím se zvláštnost tohoto zjevu jen specifikuje. Neboť oproti tomu faktu, že objevuje se panašování také u rostlin nekřížených, jsou tyto případy velmi nápadný tím, že v tak velkém procentu objevuje se toto abnormní zabarvení u klíčních rostlin bastardů. Že pak četné rostliny byly vskutku pančované, že tedy etiologie jejich nebude příliš vzdálena od toho, co referent stanovil pro řepu, Far- fugium a Samhucus, zdá se autorovi rovněž docela pravděpodobné. Ještě význačnější zjevy objevují se při křížem' ostružinníků. Lid- forss (cit. dle H. Nilss o n a, 1. c., pg. 106) křížil Kubus insularis a polyanthemus. Rostliny bastardní měly listy žlutě skvrnité. Sachsova jodová zkouška ukázala, že žluté partie obsahovaly značná množství škrobu, kdežto zelené škrobu byly prosty. I domnívá se L i d f o r s s, že ustupuje ve žlutých partiích produkce diastásy velice do pozadí anebo že zde je omezována amylolytická činnost diastásy na minimum. To pak piý spočívá b H. de Vries, Gmppenweise Artbildung 191.3. *) H. de Vries, Gruppenweise Artbildupg 1913. XXIV. na působení nějakého intracellulámího jedu, kteréžto působení jest pod¬ miňováno tím, že plasma jednoho druhu obsahuje látky, jež jsou proti plasmě druhého druhu jedovatými. Zkrátka nastává dle Lidforsse při křížení oněch dvou druhů jakési otravování. Věc tato byla referentovi velmi podezřelou i pátral po polích řepných, zda by se neobjevilo něco podobného u této rostliny. Neboť u cukrovky vystupuje často heterogamie (F r u w i r t h, 1910, pg. 368), i mohly by se snadno vyskytnout! exemplár>% které byly cizím pylem oplozeny a vlivem tohoto oplození „otráveny" dle výkladů Lidforssových. Ačkoliv věc tuto stěží lze definitivně rešiti jinak než pokusně, nalezeny byly pres to případy, které s hlediska anatomického úplně odpovídají nálezu Lidforssovu. Byly nalezeny řepy, které měly listy v nej lepším rozvoji a budto úplně nebo do polovic čepele krásně aureově žluté. Při anatomdvání nalezeno, že žluté části mají chlorofyll více méně rozrušený, v buňkách pak velké množství škrobu. Zelené poloviny těchže listů naopak měly krásný neporušený chlorofyll, se stromatickou strukturou plastidů a jen s malým množstvím škrobu (u cukrovky objevuje se v normálních listech škrob ve větším množství obyčejně jen při krajích čepele). Z předešlých pracF) jest referentovi známo, že cukrovka velmi často vytváří velká množství škrobu v kořenu mimo jiné, je-li napadena parasity. Tak lze to pozorovat! na pr. v bulvách, do jejichž buněk proniká PJioma. Přirozeně bylo pátráno tedy tímto směrem. Na preparátech mikrotomových, barvených inversní Němcovou methodou — škrob jevil se v nich intensivně modře zabarvxn gentianou — S-fuchsin beze všech obtíží pozorovacích projevil v buňkách přítomnost jakési houby. Sestávala z dosti tlustých vláken, nepřehrádko váných, s hustou plasmou, lišila se tedy naprosto od hub panašování — albikace cukrovky, Samhuku a Farfugia. Nebyla ve všech buňkách přítomna a také kde se nacházela, nebylo množství její příliš velké. Nicméně nemohlo býti nejmenší pochyby o tom, že přítomností její vyvoláno bylo abnormní tvoření škrobu v buňkách žlutých partií. Zrnka Škrobu tohoto ostatně byla většinou t. zv. složená, jak to pozorujeme často v buňkách, jež jsou napadány endofyty. V ně¬ kterých buňkách bylo škrobu méně. Heidenhain s dobarvo váním se pro důkaz houby neosvědčil. Jistě tedy ony žluté skvrny byly působeny nějakou houbou. Organismus tento nevystupoval destruktivně v buňkách, také nebylo pozorovat! míst, z nichž by do listů vstupoval. Možno, že byly již mladé rostliny jím infikovány, neobjevoval-li se již v semenu. (Vždyť známo jest na př. o Phomě, že již v obalech semenných může vegetovati.) O systematickém postavení tohoto organisma nelze ovšem nic bližšího říci. Pro nás je ovšem nej zajímavější, že lze z tohoto případu usuzovati na to, že i L i d f o r s s o v y žluté skvrny na ostružinnících vyvolány byly nějakým parasitem, plísní nebo bakterií, jenž vynucoval si hojné ') Literattara uvedena v publikaci referentově: ťJber stárkehaltige Zucker- riiben. (1909, Zeitschrift fúr Zuckerindustrie in Bóhmen.) XXIV. tvoření škrobu v listech. Zcela nepochybně pak bylo umožněno tomuto parasitu vystoupení v listech sbastardováním dvou druhů sobě cizích. Máme zde tedy krásný příklad škodlivých pro rostlinu účinků bastardování. Jak bhze vysvětlit! tyto účinky, není jasno. V každém případě zaváděny jsou bastardací v heterozygota podmínky, jichž nebylo u rodičů a jež umožňují vegetování houby v buňkách. Jest možno, že bastardní individua jsou do té míry oslabena vůči houbě, že neodolají její infekci. Tento případ zvláště je důležitý pro zemědělství (mosaiková choroba bakterielní u řepy, re:ty. Vstilago atd.) jmenovitě pro ta léta, kdy jsou podmínky vhodné pro zvýšené rozmohnutí se mikro- i makroparasitů. Jedná-li se zde o infekce z vnějška či o infekci houbami, jež na př. obaly semennými nebo i embryony samymi se děje, na věci nerozhoduje. Hlavní věcí je realisování podmínek, jež mohou vyvolati usídlení se hub ve větší míře v buňkách. Poněvadž pak pylem sotva se může tak širokohyfá houba, jež asi v buňkách nefruktifikiije, vnášeti v jinou rostlinu, naskýtá se možnost, že již v mateřském orga¬ nismu může vegetovati, ale restringovaná ve svém vystupování, takže bez oplození cizím pylem nedošlo by k intensivnějšímu rozšíření jejímu. V tom případě mohli bychom případněji mluviti místo o náchylnosti o „zatížení" individuí rostlinných vzhledem k určité abnormitě. Nepochybný doklad tohoto zjevu máme dle mínění referentova v Ehle-o vě bíle štěpících klíč¬ cích u obilnin, u nichž albikace tato je asi způsobována „nerestringo vanou" činností nějaké houby, snad semenné. „Zatíženými" jsou v tomto případě exempláry hetezygotické. V jich dědičné formuli zastoupeny jsou beze vší pochyby faktory abnormity albikátní, jsou však latentními či lépe řečeno dominancí učiněny neúčinnými právě tak. jako na př. u člověka po řadu generací neobjevuje se určitá, event. chorobná vlastnost, jsouc přítomností jiných faktorů paralysována, až propukne v homozygotovi stej neznačných faktorů. Právě tak jsou zelení heterozygoti na pohled zdravými, de facto však „zatíženými". V obou však případech štěpení gametové hraje stejnou roh. Ovšem že albikace tato s hlediska referentova byla by zjevem spíše symbiotickým než parasitémím. Co se pak týče významu, kteiý' má vyštěpování bílých klíčků pro praxi, uvádí Johannsen (Zeitschr. I. 1908, pg. 4), že kultivoval rassy ječmenné (pocházející z Lynghy a Tystofté), u nichž jinak zcela normálně vyhlížející obUky dávaly 30-50% čistě bílých khčních rostlin. Takové rassy ovšem sotva by mohly býti počítány za výnosné. Referent všímal si tohoto zjevu na podzim 1913 na polích v Cechách a nalezl, že některé osevy žitné měly vskutku dosti značný počet klíčků chlorofyllu prostých. Zdali měl by počet tento význam pro praxi, bylo by žádoucno stanovití cílevědomými pokusy s různými sortami (česká sorta Saturnus v kulturách referentových také tvoří bezchlorofyllové klíčky), kteréžto práce respekto¬ valy by také vztah křížení přirozeného, neúmyslného ke zjevu tomuto atd. Z vlastních kultur může referent uvésti za doklad panašování vystu¬ pující po skřížení křížence mezi žitem 9 x Monstre cJ. Mezičet- XX IV. 31 nými klíčky objevilo se několik mladých rostlin, jež byly žlutě panašovány. Parasit nějaký na korám' nebo i jinde (zjevnější houba atd.) nebyl shledán, také u obou rodičů nebylo nic podobného nalezeno. Po přesazení zahynuly některé z klíčních panašovaných rostlin, jedna se však udržela a roste stále panašovaně zůstávajíc pozadu oproti nonnálm'm, zeleným rostlinám, jež byly s ní současně sety. Jedná se asi o případ analogický deVriesovým bastardním panašovaným Oenotherám. Že příčina panašování u míšenců žitných byla hlouběji založena, pro to svědčí také to, že na poKch nalezená letošního jara jedna mladá rostlina žitná, téměř úplně bílá, po přesazení v brzku sezelenala a vyhnala stéblo v době, kdy panašovaný míšenec ještě ani neodnožoval. Konečně budiž zde učiněna zmínka o tom, že někteří kříženci obilnin objevují se býti velmi často navštěvováni sklerotiemi od Claviceps purpurea (Biff en 1912, pg. 426). Konstatoval to po 5 roků v generaci při křížení pšenice „Rivet wheať' s jinými sortami, na př. Rivet x Red King, Sunbrown x Rivet, Redfive x Rivet i reciprokně, Rivet X Galician! Jenom však variety od Triticum vulgare byly schopny vyvolávat! tuto chorobu, nikoli však Triticum polonicum nebo Tr. dicoccum. Biffen neuvádí žádných dat o vzhledu klasů resp. kvítků kříženců. Příčina však infekce houby claviceps mohla by býti přes to čistě mechanická, podmíněná karakterem těchto orgánů generaci, neboť také u míšenců mezi fšenicí a žitem objevuje se hojně nákaza námelem a sice následkem toho, že bastard nechává své kvítky dlouho otevřeny.^) Takže vlastně tento případ do našich úvah, kde mysUme více na chemické či fysiologické vlivy, jež vyvolávají infekci houbovou u kříženců, nespadá. Z předchozích řádků vysvítá snad s dostatek, že již u cukrovky shledáváme se s abnormními zjevy, které morfologicky záa.]í se býti sobě velmi příbuzný, etiologií však od sebe se naprosto liší. Mosaiková choroba činí v mlac^ích svých stadiích na pozorovatele dojem, nachází-li se v plném rozvoji, zajímavého panašování. A přece je příčina její (aspoň dle D e 1 a- croixe) zcela jiná než u panašování pravého. Tato kategorie pak, jak se zdá, také není jednotnou („cirkulární panašování") ; přesně od ní jest Ušiti žloutnutí listů, jež provázeno je abnormním vytvářením škrobu a výsk5d:em pHsňových parasitů v listech .2) Při tom ani zdaleka se ne¬ domnívá autor, že studiemi jeho byla vyčerpána tato otázka, že nevy- skýtají se ještě jiné druhy podobných i důležitých abnormit resp. chorob u cukrovky. Toto žloutnutí listů, „Gelbsucht", zajisté že bude nutno znovu zrevidovat!. Jako však nesmí býti při zdánlivé shodě různosti přehlíženy, 1) F r u w i r t h, 1. c. pg. 185. •) Zjev tento nutno čítati mezi nemoci. Nemoc tato mohla by býti pro Čechy novou. Jest otázkou, zda nemá význam cukrovamický. XXIV. 32 tak nechať nejsou zavírány oči před zjevy, které náležejí pod příčiny podobné. U „pravého” panasování, infekční vyjímajíc, jedná se asi o tuto stránku, pro to svědčí již projevy dědičnosti, jak krátce byly registrovány, jež nikterak nenasvědčují naprosto různým příčinám. Podrobnosti zajisté se různiti budou, se stanoviska systematika mohli bychom snad mluviti zde o „čeledi” abnormních zje\m i dalších podřízených jejích podskupinách, „prapříčina" však asi bude se otáčeti kol symbiotické houby, jež byla stanovena pro několik aspoň případů se vší bezpečností. Jako u houbové podstaty aleuronů otvírá se i zde nový problém velkého půvabu, třebaže se stanoviska fysiologického nikoliv nejmenší složitosti. XXIV. Část VI. (Dodatek): Panašování působené notorickými parasity. Maje sebrána fakta, jež byla sdělena v předcházejících odstavcích, ohlížel se referent po dalších ještě datech, která by nasvědčovala jeho náhledu, že panašování je zjevem, jenž je povahy budto symbiotické nebo parasitní. Zdálo se mu, že jedním z nejvíce přesvědčivých dokladů pro jeho mínění by musUo býti, kdyby nalezeny byly rostliny typicky pana- šované. jichžto panašov^é skvrny by byly shledány v přímé souvislosti s nějakým parasitem. Ovšemže by nemusil ani v tomto případě parasitický organismus vystupovat! destruktivně vůči pletivům rostUny hostící, takže 1 zde mohly by býti vztahy jeho více méně symbiotické. PodařUo se vskutku referentovi získati několik krásných exemplárů rostlin takto differenco- vaných, o těchto budiž tedy promluveno zde několik slov. Mezi přečetnými individuy Anthriscus silvesfris, jež rostla v parku jednoho venkovského zámku, nalezl referent velmi hojné rostliny, jež byly posety žlutými skvrnami. Skvrny tyto byly po listech rozloženy velmi pravidelně dodávajíce rostlinám ozdobného vzezření. Dle vzhledu ničím nelišily se tyto exempláry od rostlin panašovaných a není nejmenšího důvodu, proč by nemohly býti zvány panašovanými. Zároveň bylo toto panašování vyvinuto velmi pěkně sektorielně. Ne sice tak, že by na př. celá jedna polovice listu byla panašovaná, nýbrž části úkrojků jednotlivý^ch jařem byly žlutými a sice v ostře omezených partiích: budto polovina úkrojku posledního řádu nebo jednotlivé úkrojky celé nebo několik jich v souvislosti, při čemž byly postranními nervy distinktně ohraničeny ty části jednotUvýTh úkrojků, které zůstaly zelenými, prostředkem pak úkrojku probíhajícím svazkem cévmím ona polovina, jež nebyla podlehla panašování. Ve žlutých částech jařem listových vyjímaly se tedy partie zelené jako nápadné sektory. Jednotlivé rostliny byly ovšem různým stupněm panašované. Zdá se, že mladší listy byly zelenější, starší žlutší — tak jako by žlutost zachvacovala postupně se stářím větší a větší části úkrojků listových ; měv příležitost navštívit! toto stanovisko toliko jednou nechce si referent činiti definitivního úsudku o této věci. Textový' obrázek c ukazuje jeden list, jenž byl jen slabě panašovaný, text. obr. a části listů silněji panašovaných. Figury z tabulí I. 1 a II. *2 reprodukují listy silně panašované. Na všech těchto obrázcích vystupují nervy, jež R oí p ra v y : Roí. XXIV. Tř. II. Č. 24. XXIV. 34 jsou hranicemi panašo váných partií, velmi zřejmě, jsou to pravé „nervi limitantes" Pantanelliho. Zároveň je viděti (Text c, T. = Tabule Ij), že i AŤetena jednotlivých listů jsou místy panašovaná, an táhne se žlutý pruh budto mezi několika jařmy listový^mi anebo aspoň vzhůru a dolů v místě inserce dvou proti sobě stojících jařem. Někde táhnou se i po osách postranních jařem úzké proužky žluté. Text a. Na svrchní straně úkrojků listových nebylo znáti nějaké infekce. Po obrácení listů ukázalo se však ihned, že panašo vání jest vyvoláváno para- sitem, a že tímto původcem není nic jiného než Peronospora nivea de By.^) Tytéž úkrojky nebo části úkrojků resp. části jařem, jež na svrchní straně listové jevily se žlutými, na spodní straně byly pokryty plstí, jež sestávala z konidionošů této známé Peronospory (Tab. II, 1). Plst tato ostře byla omezena na segmenty panašované ; i na spodní pak straně byly to svazky cévní, jež tvořily hranice jednotlivých sektorů. Také při mikro¬ skopování nalezen byl tento vztah. Při tom se ukázalo, že i docela slabé nervy jsou mnohdy s to, aby zabránily „přechodu" panašování na druhou stranu svazku cévního. Jestliže byla na př. mikroskopována spodní strana úkrojků, jenž byl polovinou panašovaný, polovinou zelený, při čemž hranici obou částí tvořil tenký svazek cévm', tu jevila se žlutá část poseta přečet¬ nými konidionoši, jež vynikaly z průduchů, kdežto na zelené rozkládaly se jen velmi nečetné. Nemohlo býti tedy nej menší pochyby o tom, že svazky cévm' zabraňují rozšíření Peronospory. Nečinily tak ale zajisté všecky svazky cévm', neboť jinak nebylo by možno vysvetliti, proč toliko části jařem byly žluté, když jak známo, Peronospory šíří se nitrem pletiv rostlinných. Ostatně ‘bFrank B., Krankheiten der Pflanzen, II. Th. 1896, pg. 74. XXIV. zdá se referentovi otázka vztahů svazků cévních ku rozšiřování albikacé 11 veškerého panašování poněkud chaotickou. Rozšiřují svazky cévní chorobu toliko na určitou stranu při sektorielním panašování a jakým způ¬ sobem, či zabraňují některé elementy jejich rozšíření jeho na druhou resp. děje se zde obojí? Věc žádá podrobného, především anatomického a cyto- logického ohledám. Na řezech zhotovených ze žlutých částí ukázaly se známé podrobnosti, jaké karakterisují vystupování Peronospory v pletivech. Jmenovité byly zde nápadný hyfy, jež vnikaly silnými, váčkovitě nadouvlými haustoriemi do lumin buněčných Anthrisku. Případ tento tedy demonstruje typické panašování vyvolávané známým parasitem. Jest možno, že nalezlo by se více druhů Peronospor, jež by byly s to vyvolávat! podobné panašování. Tak kreslí Rošt riipi) listy hrachové, jež jsou napadeny druhem Pe- ») R o s t r u p E.. Plantepatologi, 1902, pg. 206. 3* XXIV. ronospora Viciae (infikuje také \ůkev), při čemž infikovaná místa tvoří ostře ohraničené skvrny. Na obrázku pak je dobře viděti, že jednotlivé skvrny prostírají se mezi postranními svazky cévními. Se svrchní strany jevily by se takto infikované listy zajisté mramorované panašovanými. Skvrnitost u této Peronospory není sice tak distinktně sektorielní jako u Anthrisku referentova, nicméně jsou i zde nápadný ostře vymezené arealy a je důležito pro celou theorii panašování, že právě svazky cévní tvoří hranice skvrn infikovaných. U ostatních specií Peronospor, jež kreslí R o s t r u p, nevystupuje ohraničení skvrn tak specificky. Na tom místě, kde pozoroval referent „panasovací“ infekci u An- thrisku, byla téměř všecka individua Anthrisková infikována Peronosporou. Na jiných místech parku zmíněného bylo však takovýchto exemplářů pořídku. Okolí všech těchto rostlin bylo stejné — vlhký parkový podrost — i rozšířila se budto nákaza zoosporami od jednoho centra nebo tím, že předcházejícího roku vysela se zde semena pocházející od jedné nebo více infikovaných Peronosporou touto rostlin. Ať tomu bylo jakkoliv, jisto je, že panašování toto parasitické vystupovalo omezeně. V té době, kdy lokalitu tuto referent navštívil, kvetly teprve rostliny a nemohlo býti stanoveno, zda i základy kvétů jsou Peronosporou infikovány. Kdyby se ukázala tato infekce přenosnou semeny, poskytovala by rosthna naše jistě důležitý pří¬ klad panašovám'. Tím spíše, kdyby také křížením dalase získati nějaká data, jež by \mesla něco světla v zapletené poměry dědičnosti zjevu panašování. Plody panašovaného tohoto Anthrisku vysyty téhož roku, kdy byly sbírány, nevzklíčily, čímž bylo znemožněno studovati přečetné otázky, jež sem spadají. Snad však hodily by se právě podobné rostliny po výtce k experimentálnímu prohloubení studia tohoto. Jiný případ, jenž sem spadá, shledal referent u dřisíálu. Nalezl lokalitu, na níž rostoucí bujné prýty tohoto keře měly četné listy, jež byly zřejmě sektorielně panašované. Na listech jevily se pruhy, jež byly světle zelené, téměř bílé, povrchu poněkud drsného. Velmi zhusta prostoupeny byly tyto pruhy temnějšími poněkud žilkami, jemnými to svazky cévními i poskyto¬ valy obraz jakéhosi jemného mramorování. Mimo to upomínaly poněkud na bělavé skvrny, jaké se objevují na listech obilnin, na nichž později \ystupují pushile rezové. Pruhy pak tyto velmi často vystupovaly v nᬠpadných sektorech (text. obr. b, T. I. 2), kteréžto sektory byly zřejmě ohramčovány krajem listovém a jedmm z postranních dlouhých nervů, pri čemž tvořily bud úzký proužek anebo zaujímaly i větší část listu, nebo hlavním svazkem cévním a jedním z postranních atd. Někdy bylo 1 několik užších proužků rozprostřeno po čepeli listové. Vztahy k nervům vystupují ostatně i na Tab. II. 4 (v prostřed), kde četné z jenmých žilek jsou provázeny uzoučkými bílými skvrnkami. I tyto skvrnky vším právem možno označiti za panašování. Keře pak tyto napadeny byly řezem Puccinia gramtnis. Na více listech shledána byla té doby již mladá aecidia. Jelikož aecidia tato ve více případech nalezena byla také na oněch panašovacích XXIV. skvrnách (jeden takovýto případ reprodukuje II. 3 při x — celý lístek v hořejší části zbělený, aecidium na spodní straně listu — druhý II. 4 {^) — list s uzoučkými proužky, aecidium na svrchní straně) — vzbuzeno bylo Text b. podezření v referentovi, zda sektorielní panašováni toto není V3rvoláváno řezem, jenž vystupuje až do doby pozorování latentně, t. j. vázán nalumina buněčná a intercelluláry, aby se teprve později projevil aecidiemi. Mikro- XXIV. 38 toinové preparáty dosvědčily pravdivost jeho domněnky; v„ buňkách sektorů shledáno velké množství houby, jež budto oplétala buňky karak- teristickými pseudoparenchy matickými pletivy, na jiných pak místech z intercellulárů vesílala do lumin buněčných velmi nápadná haustoria, shodující se formou s oněmi, jež jsou popisovány pro haustoria řezů a upo- mínající zvláště na ty výtvory haustorielm', jež shledal N ě m e c i) (1911, tabule) v buňkách listů semenaček řepných napadených řezem Uromyces. I je velmi pravděpodobno, že Puccinia Graminis vskutku byla rozšířena po pletivech dřišťálu velmi rozsáhle a že i vylíčené sektory byly jí působeny. Dle toho bylo by i toto panašovám' vyvoláváno houbou parasitickou a sice specií neméně známou než Peronospora nivea. Bylo by pak tím zajímavější, kdyby se ukazovalo u dřišťálu pozorovaného každoročně, jsouc formou dědičnou, obdobnou konstantně panašovaným keřům, na pr. Ácerovým. V tom ohledu chybí referentovi další zkušenosti, jmenovitě rozšiřuj e-li se nemoc semeny dřišťálovými, transplantací atd. V každém případě však máme zde panašování keřové obdobné panašování na př. lesních, stromů (habrů atd.), jehož příčinu ale podařilo se s velkou pravděpodobností vyšetřiti. Z uvedených řádků vysvítá, že i škodliví pro rostlinu parasiti mohou vyvolávali typické panašování. Namítal by snad někdo, že to může býti jedna z forem panašovám, jež jen vnějškem je shodná s obyčejnými, etio- logií však — u těchto neznámou — od nich se liší. Mezi tím však stojí cukrovka, Farfugium a Sambucus referentovy, u kterýchžto všech tří rostlin shledány v panašo váných částech houby jakési. Byly mimo to sta¬ noveny qevy, jež stojí v souvislosti s vystupováním panašování i houby u těchto rostlin, dále vztahy ku rozšiřování „viru'‘ svazky cévními [Sam- bucus) i — u jiných rostlin — isolace panašování nervy listovými. Shody tyto nemohou býti náhodnými a rozhodně svědčí proti tomu, že by u rostlin referentových houbovým organismům nepříslušel nijaký význam. An- thriscus i Berberis jsou jenom potvrzením těch výkladů, jež rozvinul referent v předcházejících kapitolách. Jen pro mosaikové řepy a snad tabák dle dosavadních zpráv nutno přijímat! asi jiné příčiny panašování. Ovšem, že ukazují Anthriscus i Berberis že nemusí býti ve všech případech houby, jež již normálně jako integrující součást v semeni se vyskýtají (houby aleuronové?) příčinou panašování. Kdyby tomu však vskutku tak nemělo býti, bylo by další, experimentální studium této otázky valně ulehčeno. V každém případě nutno uvážili, zda i těmito okolnostmi neukazuje se rozdO mezi panašováním infekčním i neinfekčním. A kdyby získána byla ještě další data o přenosnosti panašování peronos‘pofového i rezového, mohla by býti snad objasněna i příčina panašování tak zv. infekčního. Němec B., Příspěvky k poznání nižších hub II. Haustorie řezu Uromyces Betae. (Rozpravy České Akademie II. tř., 1911, XX.) XXIV. Hlavní výsledky části IIL— VI. „Studií“: 1. Studována jest mutabilita různých specií rodu Chlore 11a i' přímé závislosti na složení substrátu výživného. 2. V kulturách C h 1 o r e 1 1 velmi pravděpodobně od jednoho indi¬ vidua vedených vyvolává trypsin svými enzymatickými vlastnostmi zbě¬ lení resp. panašování. Tím podáván jest zároveň důkaz, že enzymy mohou permeovati do buněk řas. 3. Albikace tato udržuje se po řadu měsíců i po přeočkování na nor- málný substrát jako nový doklad dědičnosti získaných vlastností resp. trvalých modifikací u mikrobů. k ^ panašovám' cukrovky může býti povahy periklinální 5. Lze „vyléčiti" cukrovky jím stižené, tvrdošíjnou formu jeho déle trvajícím etiolováním. 6. Naopak lze experimentálně převésti sektorielní panašování na celý vrchol vegetační. 7. Molischova v zimě panašovaná Brassica má vegetační vrchol stavěný periklinálně. 8. V souhlase s tím mohou povstávat! z čistě zelených pletiv prýtv nepanašované. 9. Naproti tomu může sezelenati periklinální vrchol, poraní-li se podélným záíezem v době, kdy by se byl differencoval panašovaně. 10. Ztráta albikace u Brassiky nadchází vůbec jako následek inten¬ sivnější činnosti vegetačních vrcholů. 11. V panašované cukrovce, aureovém Samhucu a žlutě skvrnitém Farfugiu nalezeny v panašovaných částech hyfy jakési symbiotické houby. 12. Vystuj^vání jejich bylo takového rázu, že velmi pravděpodobně jest je pokládati za příčiny těchto neinfekčních forem panašování. 13. Byly nalezeny u jiných rostlin případy panašování vyvolaného typickými parasity houbovými. XXT^ 40 14. Johannsenův případ vystoupení albikace určité linie Phaseolu, autorem za doklad pupenové mutace považovaný, velmi pravdě¬ podobně tohoto významu nemá. 15. Stanovení příčin, za nichž dochází k novému vystoupení ablikace, může míti význam pro vysvětlení vzniku ,,mutativních" abnormních změn na vegetačmch vrcholech. 16. Jest v>’světlováno vystupování žluté skvrnitosti v listech Rubu- sovfch bastardů Lidťorsse, jejichž vznik byl tímto autorem přičítán fysiologickému vlivu bastardace. 17. V souvislosti s vyvoláním panašování u bastardních klíčních rostlin žita a xenií u pšenice diskutován jest význam dosavadních resultátů prací o dědičnosti zjevů panašování pro mendelismus. Praha, c. k. ústav pro fysiologii rostlin. XXIV. TAB. I. Rozpravy České Akademie. Třída II., ročník 1915, číslo 24, J. PEKLO, Studie o inaktivaci íotosynthetické assimilace a tvorby chlorofyllu. Část V.— VI. Rozpravy České Akademie. Třída II., ročník 19Í5, číslo 24. ROČNÍK XXIV. Třída 11. ČÍSLO 25. Pnspévek k theorii Hertzových via na drátech. (Ze semináře pro theoretickou fysiku české university.) Napsal PhC. K, TEIGE. (Předloženo dne 4. června 1915.) Síření elektromagnetických vln podél vodivého drátu s ohledem na tloušťku a vodivost drátu poprvé přesně \7Šetřil S o m m e r f e 1 d.^) Omezil se však pouze na případ, kdy děj kol osy drátu je úplně symetrický, a mimo to, kdy síla elektrická má jenom složky v rovině meridianové drátu! Za těchto podmínek nalezl pak rovnici, ze které plynula rychlost a útlum vlny. Aby tuto rovnici mohl zjednodušili, předpokládal dále, jak experimen¬ tálně bylo zjištěno, že rychlost této vlny neliší se příliš od rychlosti svě¬ telné, a že útlum je malý. Zda mimo toto řešení nemá rovnice pro rychlost a útlum vlny jiného řešení, Sommerfeld nerozhodl. Rovnici pro rychlost a útlum vlny na tři media rozšířil H a r m s 2) a zjednodušil ji za před¬ pokladu, že medium vnitřní je nekonečně dobře vodivé, medium pak pro¬ střední že je z dielektrika a velmi tenké. Řešení Sommerfeldovo v případě vodivého drátu zevšeobecnil H o n- d r o S.3) Hondros nalézá mimo symetrické vlny Sommerfeldo\7 také vlny nes)mietrické, které mají v cyUndrických souřadnicích všech šest složek. V případě pak symetrie tato elektromagnetická vlna se rozpoltí ve vlny dvě, totiž ve vlnu o složkách E,, a ve vlnu o složkách M,, Mr, E^. Prvou vlnu nazývá Hondros vlnou elektrickou, druhou pak vlnou magne¬ tickou. Z toho je viděti, že Sommerfeld a Harms vj^etřovali pouze vlnu elektrickou. Hondros dále nazývá vlnu o malém útlumu a rychlosti blízké rychlosti světla hlavní vlnou, naproti tomu vlnu o velikém útlumu a malé rychlosti vlnou vedlejší. U vodivého drátu pak nalezl, že neexistuje hlavní i) Sommerfeld; Fortpflanzung elektrodynamischer Wellen lángs einea Drahtes. Wied. Ann. 67, 233. 1899. *) Harms: Elektromagnetische Wellen an einem Draht mit isolierender cylindrischer Hůlle. Annalen der Ph. 23, 44. 1907. ») Hondros: Úber elektromagnetische Drahtwellen. Dissertation. Leipzig 1909, též Annalen der Ph. 30, 905. 1909. Rozpravy: Roč. XXIV. Tř. II. Č. 25. XXV. vlna nesymetrická, taktéž, že neexistuje hlavní symetrická vlna magne¬ tická. U S3nnetrické vlny elektrické nalézá mimo řešení Sommerfeldovo také řešení, které vede k vedlejším vlnám. Podobně ukázal, že rovnice pro vlnu magnetickou má řešení, které vede také k vedlejším vlnám. Avšak tyto vlny, které se šíří hlavně v drátu, jsou velmi tlumeny, a to tím více, čím větší je vodivost drátu. V příkladě, který uvádí Hondros, klesne amplituda této vedlejší vlny symetrické na — již na dráze 0*002 mm, a rychlost té vlny obnáší 12’5 kmisec. Proto je pochopitelno, že experimen¬ tálně se vůbec nedají zjistiti. Mimo dosud uvedené vlny, které nevysílají ani nepřijímají energie z nekonečna, vyšetřuje Hondros také takové vlny, které jsou spojeny s přijímáním nebo vyzařováním energie. Tyto vlny, které v jistých pří¬ padech se šíří nadsvětelnou rychlostí, tvoří jakési spojité spektrum. Mezi těmi existuje jen zcela určitý počet vln, jichž délka a útlum jsou přesně stanoveny, které však nejsou spojeny se žádným vyzařováním nebo pohl¬ cováním energie. A právě t5rto vlny jsou určeny podmínečnou rovnicí pro rychlost a útlum. Zde rozšiřuji rovnici pro rychlost a útlum nesymetrické vlny na tri media. Zcela jako u dvou medií se tato rovnice v případu symetrie roz¬ padne v rovnice dvě, v rovnici pro vlnu elektrickou a pro vlnu magnetickou, z nichž první, jak jsme již uvedli, odvodil Harms a diskutoval pro případ, kdy medium vnitrní je nekonečně vodivé. Ze v tomto případě rovnice pro rychlost a útlum vlny nemá řešení, které vede k vedlejší vlně, plyne z toho, že vznik vedlejších vln je podmíněn sice vehkou, ale přece jen konečnou vodivostí drátu. Hlavním předmětem této práce je pak případ, kdy jde o válec z dielek¬ trika obklopený tenkou vrstvou kovovou. Za těchto okolností lze zjedno- dušiti rovnici pro rychlost a útlum hlavní vlny elektrické na tentýž tvar jako v případě Sommerfeldově a Harmsově, totiž na tvar y In y = konst. Zajímavé je hlavně to, že v případě, kdy kovová vrstva je velmi tenká, vede řešení k vlně, která se šíří nadsvětelnou rychlostí. Při určité pak tloušťce vrstvy přijdeme k vlně, která se šíří zrovna rychlostí světelnou. Když tloušťka kovové vrstvy ještě vzrůstá, přechází tento případ v případ Sommerfeldův. rovnic Maxwellových v cyHndrickýcli souřadnicích. Maxwellovy rovnice v nepřítomnosti náboje mají tvar (I dm c dt div ^ = 0, = — rot (i, div 50? = ' XXV. Při tom značí: @ vektor síly elektrické, vektor síly magnetické, E konstantu dielektrickou, M elektrostaticky měřenou vodivost, (I magnetickou permeabilitu, c rychlost světla ve vakuu. Řešení budeme hledati pouze v případě vln časově ryze periodických, kdy tedy není žádný časový útlum. (Ten je různý od útlumu místního, to je zmenšování amplitudy při postupu podél drátu.) Položíme-li tedy kdež £0 = — r značí periodu kmitovou a jest veličinou reálnou — obdrží Maxwellovy rovnice tvar Prvou rovnici znásobíme koefficientem udeme integrovat i jen proměnné r, di^ +7''j7+r Rovnia tuto budeme integrovati substitucí B, = e’ = ~-j^^_^(npR + Htt,~y vektoru^S^^aktore^c^^řTl^lí násobením složek •R. + » Jlí. = B. E, + <, Mr = B,e>’'‘p~i«i r Tato okolnost P«k^n™ možnost oddebt. elektrický a magnetickjt vektor. Je totiž x6hreo,‘’áIa.”ď Phy^' Schwingungen in Metali- XXV. čehož (5) E.-\- a U, = B, (ff) ^> = Ý [B, (o) f B, {— o)] Ař. - [B. (irBuí^]. (13) ■jj[np {Bu3(x,:i + B^H (*,.)) + h, r = = ^[»řB>3JW+Aar-^^]. (14) Z rovnic (7) a (8) vyjádříme A^i a tyto výrazy pak dosadíme do rovnic (9) a (10), čímž dostaneme np (Au3{x^ + A^H{x^) (^“1^) = • á r ff (*„) J + L~v ď; V — ^ WJ’ « P {Bu a ^ (*^) (^ - ^) = ^« ["lý ^4^ ■ (16) _APÍ£MjtW_La >>i»AH(^HíxJ V ■í'' jíw+^“L^“V7 — 1^— rfř ^(^„jj Podobně eliminací Aj^, z rovnic (11) a (12) a dosazením do rovnic (13) a (14) plyne np{A^3ix,^ + (.,)(^-J,) = B,, [bgLÉ^^- K0ft d3(x,n I g \K^řr d3{xl.) H(x,^ K«i’' ĚEM\' ni\ V dr X,} dr J(v,.) V ' ^ J(*,J (z,j){^_^) _hLiIM^ + A rAlik>2Lkw_ALÍ£M_l \,81 V -ít ^\-X,.^ dr J(*,0 J- U»1 Konečně pak eliminací A^^, A^, B^, z rovnic (15) až (18) ob¬ držíme rovnici pro p ve tvaru determinantu, jehož obecná diskusse byla by asi velmi obtížná. Ale v případě vlny S3nnetrické (w = 0) nastane XXV. zjednodušení, neboť rovnice se rozpadá v rovnice dvě, z nichž prvou lze psáti ve tvaru: W H {x^) J {x^ W H H {x„) 7' W H (*,J - H' (XrJ J {X„) a druhou ve tvaru ~ W H [xj (*^) 3 [x^ ^ H' w íf w “ z toho plyne: V případě w 4f 0 existuje pouze jedna rovnice pro p. Avšak pro w 0 se tato rovnice rozpoltí v rovnice dvě, zcela podobně, jak to odvodil Hondros v případě dvou medií. To je jasno z toho, že se rovnice (7) až (14) pro w 0 rozpadají ve dvě zcela neodvislé serie, jedna z ruch má pouze koeffidenty A, druhá B. Proto má prvá vlna složky Er, j, a je to tak zvaná vlna eleldrická, té odpovídá rovnice (lOO ; druhá vlna ma pouze složky M,, M,, E^.' to je vlna magnetická, která odpovídá rovmci (19). Sommerfeld a po něm Harms zavádějí místo konstant h, 6 kon¬ stanty A a ii, kdež .« je permeabilita media; tyto konstanty zavedeme 1 v dalším. Rovnice mezi h, e sí k, (i plynou ze vztahů .=V: z toho je i (O ft h XXV. Dále jest z čehož V případČ dielektrika (x = 0) jest tedy 2 (20) (20') znaří-li 4 délku vlny odpovídající periodé r v mediu do nekonečna saha¬ jícím, jehož dielektncká konstanta jest t a permeahilita ji. Jde-U o dokonalý vodič, možno s zanedbati vedle x, pak jest L tedy ^ í<(l+í}. (20") Konečně rovnice (5') přejdou v Tím a malým upravením rovnice (19) a (19') nabudou tvaru ^ J (z J H' j- ■jj" (*«} H (*a) - ^ H (Zj,) H' (zj -J- /' (z,.) - - f - , (22) ^ j M H' (z,) - H (z,) J' (Zj H' W H (zj Sjí^h(x^H'[xJ ^ _ (*'■> ~ w •^' w J' W a Í*-.) - ^ / (z,.i H' (z,J ■ Když vodivost vnitřního media (třetího) je nekonečně veliká, je také ^ nekonečné, a rovnice {22^ pro p vlny elektrické nabude tohoto zjednodušeného tvaru XXV. 10 ^ H' W H (*J -^JÍL H (*J ií' W ^ W ■ ■ Rovnici tuto vynásobíme křížem a sloučíme; tím dostaneme ^ [j (*^ H' (*..) H W - ff' OJ H OJ J OJ] = = ^ [- H K.) H' W J W + H fe) J' W H W], Levá strana této rovnice má společný faktor H' [Xq^, pravá H ; jich vytčením plyne rovnice h j OJ H 00 - J M n OJ H [x^] J'0Jff0J-íř'0JJ0J V H'{x,y ^ > Rovnici pro p vlny magnetické (22) lze psáti ve tvaru (x^ H' {*J-^ {x^ J' (*J OJ _ fu _ ^ \Xr;i _ ^ _ Je-li vnitřní medium nekonečně vodivé, jest Xr, = r V" ne¬ konečně veliké a tedy čímž zbude Xf, J' [Xr^ Xr, J (Xr^ = 0, ^•^OJ/í'OJ-^ííOJJ'OJ ^H'{x^H{x^-^H{x^H'{x^) Rovnici tuto vynásobíme křížem a sloučíme; tím je [/ H' H' (x,:, - H' {x^ H (*J J' (*J] = = -^ [- (vj H' (*J r (v,J + H (x^ r (xj H' (*,.], To upraveno, dává ^ ^ H(Xo,) ,23,, J'{ArJíř'(*,J-J'(v,Jíf'{*^ ft W(x^)- ' > Rovnici (22'} nalezl Harms a diskutoval ji v tom případě, kdy medium vnitřní je nekonečně dobře vodivé, kdy tedy přejde v rovnici (23), ostatní pak dvě media jsou dielektrika, z nichž druhé je velice tenké. Kdyby totiž XXV. 11 druhého media vůbec nebylo, elektrická vlna by se šířila kol drátu bez útlumu rychlostí odpovídající mediu prvému. Je-li pak medium druhé velmi tenké, tu ^ bude se velmi málo Ušiti od k^. Z tohoto předpokladu vyšel Harms a jím zjednodušil rovnici pro vlnu elektrickou. Rovnici pro vlnu magnetickou nelze takto řešiti, jelikož při pouhém drátu, jak ukázal Hondros, s rostoucí vodivostí jeho jsou vlny magnetické stále více tlumeny. V případe pak nekonečně vodivého drátu nevzniknou vůbec žádné vlny magnetické. Mimo to Harms také nevyšetřil, zda při vlně elektrické neexistuje ještě jiné řešení, než to, které podal. Proto zkusme nyní, zda v případě Harmsově nevzniknou takové vlny, které jsou velmi tlumeny, pro které tedy p má hodnoty veliké, a to tím větší, čím tenší je vrstva media 2, tedy vlny obdobné vedlejším vlnám v případě Hondro- sově. Proto kladme do rovnice pro p jak vlny elektrické tak magnetické za cylindrické funkce argumentů % , přibližné hodnoty pro veliké argumenty, totiž (24) (24') To, vloženo do rovnice (23) pro p vlny elektrické, po sloučení dává ^«(».-í)»»(».-f)-««(»,-f)=<.(>.-i)^ ^ .■.(>.-í)..-.('..-í)+-(-»-í)-(*.-f) ' což upravením je Poněvadž p je velmi velké, je přibližně x„ = rYkf=r^^irp. % = = * ? A Čímž rovnice pro p zní Jelikož imaginární část tangenty má totéž znamení jako imaginární část argumentu, nemůže býti tato rovnice, poněvadž q je větší než r, pro žádné p XXV. 12 s kladnou imaginární částí splněna. Proto v případě Harmsem vyšetřo¬ vaném neexistuje vlna elektrická o velikém útlumu a malé postupné rychlosti. Podobně rovnice (23') pro vlnu magnetickou po vložení přibližných hodnot pro veliké argumenty dostane tvar ^ cos{x,~x^) /*, ’ nebo f*2 tgpi{r — Q) =i-^. f*2 Tato rovnice tedy, jako při vlně elektrické, zase nevede k žádné možné vlně magnetické, silně tlumené. Rovnice pro p symetrické vlny elektrické v případě, kdy medium druhé je velmi tenké a dobře vodivé. Jelikož y v tomto případě je velmi veliké, bude také dle rovnic (21) a Xr, veliké, a za cylindrické funkce těchto argumentů vložíme do rovnice (22^ přibližné hodnoty pro veliké argumenty dle rovnic (24) a (24') Tím rovnice (22') bude míti tvar Převrácením a položením g ~ t) ^ i sin {x — je levá strana ^ + .•»>.(^,-|)] H' jx^) V XXV. há strana je upravením Porovnáním obou stran plyne rovnice pro p ve tvaru - I) H' (.,) - Í||!l ,,, ^ ^ - f ) w + ^ ^ w «■« (*». -ly ^ (Ar,J cos (*,. - 1-) + J s,„ j 'ifiís-iaa Vynásobenm, křížem je vSíý&t' +‘‘(''-í)''('»-Ť)l- 14 Nebo násobením — 1 a upravením je i) i> kjp, Xr,J'{Xr.) ^ A.W jLW ■ Vp. i/'W /' w Jelikož musí býti — ¥l— 1) + V (ď,'— 1)2+4* 2 ^ čiU 1 — rfi' + — 1)2 + 4* > 2, z čehož plyne po snadné redukci á2*>44'- To je vztah mezi 4 a v případě, kdy | je záporné. Ten musí býti splněn, mají-li rovnice (28) býti řešitelný kladnými o, a )},. Dosadín^-li za á^' a 4 zní tento vztah Rozpravy: RoC. XXIV. TT. 11. C. 25. ^ XXV. nebo Vi^P(,n/y I/j1va7’ ■>lí|. Kdyby ,, bylo záporné, musí býti bud ft, nebo 1 + a„ záporné, což odporuje původním předpokladům, že totiž p jest tvani + i o kdež i / i « jsou veličiny podstatné kladné. Jako příklad propočítáme délky vlny v případě, kdy mediem 2 jest platina, pro mž jest = 4 . 144 (1 + i). Tloušťka vrstvy platinové budiž postupné 1.) 10-»r«, 2.) XGr~Hm. 3.) 10-*c»., 4.) 10-*„«. Polo¬ měr vnitřního válce budiž g = 0 5 cm, medium 3 jej vyplňující nechť jest * ) vzduch (í -- 1), B) voda (« = 81). Perioda kmitová r budiž V3 ■ 10“ ®, tedy 4 c r = 100 cm. Jedná se tedy o řešení rovnice (26), po případě (25), jez provedeme methodou udanou Sommerleldem pro vlny na kovovém drátě.') Stanovíme-li y, plyne dále z první rovnice (21) fř ' z čehož vzhledem k rovnici (24^ obdržíme Při tom jest fi - 1,781 i, Sli ^ = ,y, kdy y = — 1,781, a poněvadž druhý člen na pravé straně poslední rovnice jest malý proti prvnímu, můžeme psati ^ = *'(1 + 1;^) (28) A, l. Rovnice (26) tu zní y log y = (0*26505 — i 1*7588) . 10“ *. Přibližné hodnoty kořenu jsou postupně Vo = {- 0*26505 + i 1*7588) . 10-^ -logy^ = 3*7499 1*7204, yi = (— 2*3616 4- i 3*6071) . 10- ^ —log y\ = 4*3654 — ř 2*1505, y% = ( 2*0858 4- i 3*0015) . 10“ ^ — ^ogy^ = 4*4371 — i 2*1781, Va - (— 2 0497 4- i 2*9578) . 10- ^ Dosazením do rovnice (28) obdržíme _ P = ^1 (1 — 8*259 . 10-3 4* i 1-192 . 10-2), 0 A. Sommerfeld, Wied. Ann. 67, 256, 1899. XXV. poněvadž J Čehož délka vlny / = 100 B-26. 10- Prodloužení pak vlny z// je Jl=. Utlum r — 100(1 + 0 00826). a - 1192 . 10-2 ^ 2-384 . 10" ^ =:. 7+9 . 10-* c;«, a dráha na které amplituda klesne' na — , je 1 ^ ^ 1'335 . 103 ^ A. 2. Rovnice (26) jest nyní y fof .v = (0 0261 — »• 1 -7588) . 10- 5. Přibližné hodnoty kořenu y jsou yo = (— 0-0261 + i 1-7588) . 10-‘. — %y„ = 4-7547 — i 1-5856, y, = '(--0-11595 + 0-33124) . 10-*, -fogy, ^ 5-4547 - ř 1-9075, y, = (-0-10473 f 0-28581) . 10-*, -/„gy, ^ 5-5166-71-9220, yg = (— 0-10327 + i 0-28284) . 10-^ Z toho je f (1 — 4-162 . 10-* + i 1-14. 10-3)^ a odkud 100(1 + 4-16. 10-*). Vlna se tedy prodlouží o = 100 . 4.16 . 10 * ^ 0 0416 cw. Utlum a - . 114. 10-3 _ 2-28 ar . 10^^ ^ 7-163.10-3. 2* XXV. Dráha pak z, na které amplituda klesne na — , je * = = 2-28 g • • 10“‘ cm = 139-6 m. A, 3. Rovnice (26) je v tomto případě ylogy^ (— 0-03574 — i 1*7588) . 10- « . Přibližné hodnoty y jsou (0*03574 + i 1*7588) . 10-« , — log Vq 5*7547 — i 1-5505, yi = (—0-71146 + i 2-8650) . 10-7, _ ^ 6-5299 — i 1-8142, = (- 0-64389 + i 2-5146) .10-7, _ y^ ^ yz ^ (—0-63575 + ř 2-4948) . 10-7. Odtud /. == ^J1 _ 2-56 .10-5-1- ^ 20.Q55 jq. z čehož í = 100(1 + 2-56. 10- C). Prodloužení vlny z// je ^ I ^ 2-66 . 10- ^cm ^ 0 00256 m. Utlum « = . 10 . 10- 5 = 2 Jř 10-5 ^ 6-283 . 10-e , a dráha 2, na které amplituda vlny klesne na -Í-, je 1 10« ^ ^ = "2^ = 1*5915 . 105 cm 1591*5 m. A, i Zde bylo nutno použiti nezjednodušeného vzorce (25) . Tangens komple^iho argiunentu c {1 + i) byl eítán ix,mod tabulek pro tangens kruhový a tangens hyperbolický. Při í1= lO-^cw jg isK(t> — r) = — 1-022 + t 1-218, z řehož je vidéti, že Élen k^g^ „bnáši 0 000987, při naši přesnosti, která je určena pétimístni™ Ligov-sldho tabulkami hyperbolických funkci, proti k, ig k, (p _ r) netřeba vůbec brati v počet. Ba i při vodě (í = 81) ,e tento íkn radu mene druhého, čimž jeho vliv proti výrazu k^tg k l, - r), který je radu třetího, úplně vymizí. Tím je 2 & 2 IV h y/ogy=._(2-5731 -f 73-5653). tOr-7. XXV. 21 Přibližné hodnoty kořenu methodou Sommerfeldovou jsou yo = (2-5731 + í 3-5653) . lO-’, —logy^ = 6*3569 — ř 0-í)4565, y, - (3-0162 + i 6-07625) . 10- ~~logy,^ 7-1685 - i 1 0933, y^ - (2-7666 + i 5-3955) . lO-s, —logy, = 7*2173- í 1*0970, y3 =(2-7508 + ř5-3578).10-8. Z toho je (1 + 1-109 . 10-* + i 2-16 . 10-M, z čehož / 100 (1 — 1 109 . 10-5). Vlna se tedy zkrátí o — ^1= 1-109. 10-* cm = 0-00111 cm. TJtlum «-Á;i2-16. 10-5= 4-32 ff. 10-’== 1-357.10-®. a ^ = -^ = = 7-369 . lO^m = 7369 m. 1. V tomto případě jest ylogy = (21-469 — í 1-7588). 10-^ Přibližné hodnoty kořenu této rovnice jsou yo- (— 21-469 + n-7588) .10-S —/agyo = 26667 — i 3-0598, y, - (- 3-8020 - i 3-7029) .10-*, - log y, = 3*2751 - i 3*9138, y^ = (- 2-9573 - ř 3 0120) . 10- * , - log y, = 3*3746 - ^ 3*9350. ya = (— 2*9536 — i 2*9229) . 10“* . Odtud = — 0-119 — í 0-118). Tato vlna má záporný útlum, což nevyhovuje našim podmínkám. B, 2. Tu jest y log y ^ (2*1466 — i 1*7588). 10-5 . Přibližné hodnoty kořenu jsou yo ^ (- 2*1466 + i 1*7588) . lO"®, -^log y„ = 4*5567 - i 2*4552. Vj = {- 5*3000 + i 10242) . 10-®, -/og y, = 5*2678 - * 2*9507. y, = (— 4*5253 + i 0*80399) . 10-« ~~kgy, = 5*3376 — i 2*9658, yg - (- 4*4716 + i 0-80766) . 10"® . Z toho je = 1-8. 10-5 +i 3*255. 10-*), XXV. čehož a prodloužení / = 100 (1 + 1-8 . 10-3), - d l = 1:8 . 10-' cm = 0'18cm. Utlum ^ = 3 255. 10-* -:3-255.2 7r.l0-e ^ 2 0452.10-5 a 2 - - 4-89 . 10^ cm = 489 m. B, 3. ylogy - (0-1763 — i 1-7588) . l0-\ Přibližné hodnoty kořene jsou ^ 0-1763 + n-7588).10-«, - /og y, = 5 7526 - .1-6710, >'i — (— 1 1016 -I- . 2-7374) . 10- 7 log = 6-5301 — i r9583 y, = (- 0-98876 + í 2-3969) . 10- ^ , log ^ 6-5862 - . 1-9620, Vg 0-97653 + i 2-3817) .10-7, Odtud > = í,{1_3'936,i0-5 +Í9-58.10-3) Z čehož 100(1 -f 3-9. 10-5)^ a prodloužením vlny Jl= 3-9 . 10-3 iJtlum 9-58 . 10-5 =19.16; :m T. 0-0039 cm, .10-7 ^6-019. 10- «, a 61 . l(ýcm -^ 1661 w. Tyto výsledky možno shrnouti v tuto tabulku: Tloušťka druhého media Prodlouženi vlny Dráha na které ampUtuda klesne na — / 10-« cm ' řřf 1 _ i íl^Um ! 'io-3í* 0 0416 cm 0-00256 cm — 0-001 11 1 ( 10- * cm 1 5. ]lO-*cm I WO- 3 cfn Řešení vede k vlně za našich podmínek nemožné [ 489 m 0 0039 cm ' 1661 m -OOOlllcm, 1 7369„, ' XXV. Nastává tedy při tloušťkách pod 10-^ cm prodloužení vlny, a to 1 v tom případě, kdy vnitřním mediem jest voda, jejížto účinek jest celkem nepatrný, při tloušťkách nad 10- pak vůbec vymizí. Utlum vlny s klesající tloušťkou roste, je však patrno, že nemůže růsti neustále, neboť, konverguje-li tloušťka kovové vrstvy k nulle, máme pouze dvě dielektrika' v nichž se vlny šíří bez útlumu. S tím asi souvisí negativní hodnota útlumu v případe S, 1. Rovnici (22') pro rychlost a útlum vlny odpovídá tu pravděpodobně ještě jiný systém řešení, jenž vede k vlnám, které nalezli Hondros a Debyei) v případě dvou dielektrických válců. Vyše¬ třením tohoto případu hodlám se zabývali v práci příští. Za povzbuzení k této práci a za stálou pomoc během ní vzdávám zde SVŮJ vřelý dík prof. Dr. Františkovi Záviškovi. 1) D. Hondros a P. Debye, Ann. d. Phys. 32, 465. 1910. XXV. ROČNÍK XXIV. třída il ČÍSLO 26. O jistých differenciálních invariantech systémů obyčejných differenciálních rovnic druhého řádu. Napsal K. Žorawski. Předloženo dne 4. června 1915. V tomto pojednání budeme uvažovali jisté transformační vlastnosti systému n differenciálních rovnic, v nichž jsou vyjádřeny druhé derivace bodových souřadnic nějakého bodu v «-dimensionálním prostoru dle času prvními derivacemi souřadnic dle času, těmito souřadnicemi a časem. V takovém systému provedeme transformaci souřadnic, která jest určena n libovolnými rovnicemi, které nejsou na čase nezávislé. Se systémem diffe¬ renciálních rovnic jest transformována touže transformací differenciální forma, která je v diíferenciálech souřadnic stupně druhého, jejíž koeffici- enty všeobecně zá\isí na souřadnicích a na čase, a jejíž diskriminant není identicky rovný nule. Ten systém differenciálních rovnic a ona differenciální forma mají vzhledem ke všem jmenovaným transformacím obecně nekonečně mnoho differenciálních invariantů. Účelem tohoto po¬ jednání jest prozkoumali jednu kategorii těchto simultánních difíerenci- álních invariantů a užiti jich, jakmile to okolnosti dovolí, k řešení pří¬ slušného problému ekvivalence. 1. Nejprve dokážeme následující větu: Buďtež dáno 2 n rovnic tvaru: y, . y.) (1) {p = 1, 2, ..., 2») a předpokládejme, že tyto rovnice jsou v^měs na sobě nezávislé, jak vzhledem k proměnným ý^, tak také vzhledem k pro¬ měnným Xi, . . ., Xn, yi, . . ., y,. Nutné a postačující podmínky proto, aby z těchto rovnic řešením vznikla transformace tvaru (í, ^1, . . %) (A = 1, 2, . . n) Rozpravy: XXIV. Tř. II. Č. 28. 1 XXVI. spočívají v tom, stupně matice v důsledku rovnic (1) všechny determinanty w-tého «-tého stupně matice 3yi dj, 97i ' 9>'2 ' ’ 9/2 ’ 93-„ S/g gJTn 9^n 3yi ' 3 >'2 3^ 1, ze stejnolehlých řádků tvoi dJ, 3/i 3/i dy^ ' 3 ^2 ' ■ ' 3 3-„ 3J2 3/2 3/2 3^1 ' 3y2 ' 3y„ 3/2, 3^2. 9/2, 3^1 ' 3y, ' •• ■ ’ 3 3'^ L že v důsledku rovnic (1) všechny determinanty stupně {n + l)-ního matice 3 ^ - 3 J, , v.- dj, ax svr . TT aJTn , jsou úměmy příslušným, ze stejnolehlých řádků tvořeným determinantům {n + l)-ního stupně matice _3^ dJ, 5yi ’ ‘ ■ ” 9y» 3 Jg 3 Jg 93't ' 9y« l^,y.^dJ2n 3/2, 3/2„ 3í 4^ 3xi ’ Sy, . ay. a faktor úměrnosti je pro oba páry těchto matic týž. 3 /i I V ~dr ' 4^* 3/2 O- V- “TT 2j* ' (6) XXVI. Abychom tuto větu dokázali, uvažme nejprve, že transformace xj. = fpí {i, x^, . . Xn, y^, . . yx = [t, x^, . . ., y^, . . (^ = 1. 2, . . n) tehdy a jen tehdy obdrží formu ^ {t, x„ . . ., X,) = S'4|: U = 1, 2, . . n), když tato transformace převádí systém Pfaff-ových rovnic dXi — yat = {i (í = l, 2, n) na systém Pfaff-ových rovnic = o (jl = l, 2,..., n). (8) Skutečně na základě vztahů (7) obdržíme differencováním tyto rovnice: ^xx — yidt = '^i^^[dxi~~yidt) + d(px dyi + = 1, 2, . . ., n) a vidíme, že systém (8) tenkrát a jen tenkrát přechází v systém identicky splněny tyto vztahy n) (X = to však vede bezprostředně k transformaci tvaru (2). Následkem uvedené poznámky jedná se o to dokázati, že transfor¬ mace, která vztahy (1) splňuje, tehdy a jen tehdy systém (8) v systém (9) transformuje, jsou-li splněny podmínky v naší větě uvedené. Differencu- jeme-li vztahy (1) a resultát píšeme v účelné formě, máme {ř = i, 2 . 2«) XXVI. když 5 ^ (8) a (9) tehdy a jen tehdy navzájem v sebe přecházejí, : O, (A = 1. 2, . . n) = («■ =1- 2. ^ tí. = l,2,...,2«), (10) n takových systémů pro veličiny fip dá určiti, že, označíme-li tyto systémy f*Ps ip = l, 2, . . 2n; (> = 1, 2, nejsou všechny determinanty n-tého stupně matice identicky rovny nule. Ten případ nastává tehdy a jen tehdy, když v matici . 15 »y, 3y, 3y, ii.ii 2y» 3y. , li ay. 3y, li . 15 3}'« ay« 3 v, a v. 9y« 9 3« 3,V» ’ av„ Ml, M^, Mg, Ma, (11) v níž nejsou všechny determinanty «-tého stupně identicky rovny nule, determinanty (« + l)-ního stupně identicky vymizí. Zvláště musejí v^- mizeti všecky determinanty (n + l)-ního stupně, které jsou obsaženy v matici XXVI. (12) 3 Ji 9 Ja 9 J, 9J2^ 3yi ’ 9 Jg ayi ’ 9J, ' 9yi ' 9yi 9 J2n dy^ dj. aja 9J, ' dy^ ’ . "Sýr . 2, . . . n) a poněvadž nejsou všechny determinanty w-tého stupně, obsažené v n posledních řádkách této matice identicky rovny nule na základě před¬ pokládané neodvislosti rovnic (1), musejí existovati relace tvaru dTp ^ a j* = (ř = l,2, ...2«;A = 1,2 . ») (13) a lze snadno nahlédnouti, že existuj í-li takové relace, také všechny ony determinanty (w-j- l)-ního stupně matice (11) jsou identicky rovny nule, jichž elementy v 2 w prvních řádcích této matice jsou obsaženy. Na zᬠkladě relací (13) obdržíme dále tyto vztahy: dJp, dJp^ 24 24 24 ayi . ’ 3yi ' 2^2 '*•' dJp^ 3jp, 24 24 24 2y2 2yi ' 9y, ’ ■ " 9 r„ 9 djp^ 24 dJp^ dy. 3y. 2yi ’ sy. 9y« (íl. Pi. ■ ■ : í. = l, 2, . . . . , n). kde I au I značí determinant z elementů axt, který je od nuly různý, poněvadž determinanty na levé straně nemohou všecky býti identicky rovny nule na základě předpokládané neodvislosti rovnic (1). Vztahy, které jsme obdrželi, nepraví však nic jiného, než že determinanty «-tého stupně matice (3) jsou úměrný příslušným, ze stejnolehlých řádků tvořeným determinantům «-tého stupně matice (4). A jsou-li tyto vztahy splněny, pak jsou všecky determinanty [n + l)-ního stupně matice (12) identicky rovny nule, a z toho plyne, že pak také všechny determinanty (« 4* l)-ního stupně matice (11), v nichž elementy posledního řádku této matice se nevyskytují, Jsou identicky rovny nule. Zbývá tedy nyní jen dokázati, že determinanty (« -f l)-ního stupně matice (11), v nichž se také vy¬ skytují vehčiny Mp, všechny jsou identicky rovny mile. Ale z označení (10) lehko vidíme, že to lze tak formulovati, že všechny determinanty (« -|- 1)- ního stupně matice (5) jsou úměrný příslušným ze stejnolehlých řádku XXVI. tvoréným dete^antům (» + l)-ního stupně matice (6) a že faktor úměrnosti je týž jako pro determinanty matice (3) a (4). Tím však ie naše věta dokázána. _ 2 Nyní chceme provésti úvahu, která se svojí formou liší od vývodů předešlého paragrafu, avšak může býti považována za aequivalentní s ní- chceme totiž dokázati následující větu: Budte dány 2 n rovnice • Jp [t. ■ • •. y.) = Jp (í = 1, 2, . . (14) . 2«), které jsou nezávislé na sobě vzhledem k proměnným 7,. . . . . .J. 1 vzhledem k . , ._y,. Nutně a postaíujicí podmínky k toitm, abychom obdrželi z těchto vztahů rovnice tvaru /rli.X *2 . *.) = /r (í, *2 . X,} 3X , v, SX {r = l, 2, .. ,, n). (15) kde žádný z determinantů j^| a |lA| „ení identicky roven nule, L"!*' determinantů matic (3), (4) aJ5), (6), o níž byla řeč ve větě předtólého paragrafu. fnnkJ’^“ "" X prvního řádku z (15) mohou b«ti považovány za e, ktere musejí bytí následkem vztahů (14) řtóeními systému rovnic ^ = 0 (ž = : dy^ '(*■ = 1,2 . «); 3 = 3. (#S) S ěi? 'T- r. si, že prvních » rovnic z (16) dalších «rovnic z (16) n-élermý Sné v!w ® pro¬ měnně vehcmy J, resp. J,. dostáváme dva úplné systémy VřiX li. 5yi 3Jp (« = 1, 2, chz koefficienty jsou vyjádřeny pomocí proměnných Jq a t, koefficienty pomocí 2. i. XXVI. 7 Jedná se však o to těmto systémům vyhověti za podmínek g = = (^ = 1, 2,..., 2«); (17) přijdeme tak ku parciálním differenciálním rovnicím (18) kde si také musíme mysliti vyjádřeny koěfíicienty — pomocí veličin Jp a t. Vidíme tedy, že speciální vztahy (15) v každém případě jen tehdy obdržíme, když 2 n rovnic (18) má kromě t ještě n a jen w neodvislých řešení. Poněvadž však každý z obou úplných systémů (18) má n nezᬠvislých řešení kromě t, musejí býti tyto systémy sobě aequivalentní, t. j. musí existovat! dříve uvedená úměrnost determinantů 7í-tého stupně matic (3) a (4). Abychom však dostali také speciální vztahy (15), jest kromě právě uvedených podmínek ještě nutno a také postačitelno, aby při platnosti vztahů (17) také byla splněna funkcemi J, a /, differencialní rovnice Zavedeme-li do této rovnice veličiny Jp a Jp jako neod^dsle pro¬ měnné, máme což můžeme převésti, užijeme-li rovnic (17) a označení (10), na tvar Tato rovnice však musí byti také důsledkem každého z obou úplných systémů (18) a z toho plyne bez dalšího, že musí existovati úměrnost determinantů (w + l)-ního stupně matic (5) a (6) s dřívějším faktorem úměnrosti, čímž je žádaný důkaz proveden. Zde uvedeným způsobem se dá také projednat! následující otázka. Mějme w < 2 w rovnic tvaru Jp {t, x^, , . yi - - yj) = Jp {t, x„ . . ., Xn, y^, . . y»). (1®) (ř = 1. 2 . «). XXVI. iteré jsou na sobě nezávislé jak vzhledem k proměnným xx, tak také vzhledem k Xi, Pokusíme se najiti všechny vztahy tvaru . ^1.), (20) Xi, X2, . . X„) — 3 (/, Xi, X2, které plynou_z rovnic (19) a jsou vesměs na sobě nezávislé vzhledem k veličinám xx i vzhledem k Xi. _ Zavedei^-li místo jroměnn^ Jt, ^ jmvé neodvisle proměnné Jm, Z« + i, . . Zin, kde Z« + i, . . Zzn jsou libovolně zvoleny a místo proměnných % neodvisle proměnné Ji, . . Jm, Zm + i, . . Zi^, libovolně zvoleny, pak můžeme odpověd na naši otázku tak formulovati, že vyjádříme v parciálních differenciálních rovnicích ^ 3/* 3S ^ 3J, 33 = ® = . «) koeíficienty a pomocí proměnných 7, a TÍ, dále najdeme eventnellní společná řešení těchto differenciálních rovnic a diff. rovnic (22) 9;5 ‘il’"®' TŤT^® (A = ». + 1,». + 2 . 2«) 32, a koneíně vyjádříme tato řešení pomocí proměnných f a ^ a také pomocí Můžeme se také tázati na vztahy tvaru (20), s nimiž zároveň také plynou pnslušné vztahy z rovnic (19) Lze snadno nahlédnouti, že určení všech funkcí 3 a 3, které I«tn rovnic™ (20) a (23). které eventnellně plynou z rovnic lo). lze tak provesti, ze se pokusíme určití společná řtóení rovnic (21), (22) a kde jsou vehčiny M, vyjádřeny proměnnými J„ Ž» a 7,. nich iníío adr'""'*' = . •••'#) (24) XXVI. (25) 9 a transformujeme jej zavedením nových proměnných Xi =7, [i, x^, x„ . . X.). (^ = 12 . «) Transformovaný systém budiž . . 4f) M (-1 = I, 2, . . »). Zavedeme-li oznaření ^‘ = 4r ('■ = !. 2,..., «), y1 = 47- (i=l. a utvoríme-li infinitesimální transformace .. y,. . . . y,)-^ •y*’ 3y, ^ = 4f + Š' -^ + É' íh (i, % . . ý[,-- .7.)^ pak musí při stejném / a / také platiti rovnice Df = DI. Z mž vycházejí vztahy y-xi ' itiXi 3/2 ■ a = 1,2... ., n). Uvažujme dále kvadratickou differenciální formu aik [t, Xy, x^, . . %„) dxič Xk. (28) jejíž diskriminant není identicky rovný nule a kde symbol d značí difře- renciaci při konstantním t. Provedením transformace (25) přejde tato differenciální forma v následující X^, X^, . . Xn) ů Xi d Xf,, (29) jejíž diskriminant také není identicky rovný nule, a máme transformační rovnice XXVL . li, k = 1, 2.. . (25), (27) a (30) veličiny za libovolné Xn — s tím omezením, že funkcionální nesmí býti identicky roven nule — pak definují tyto rovnice nekonečnou transformační gruppu veličin r*, Vi, au a / na veličiny Xi, yx, Vx, axf, a /, v níž t se transformuje identickou transformací. Můžeme si dáti úlohu studovati differenciální invarianty této trans¬ formační gruppy. V případech, které nenáležejí mezi singulární, dává již, jak známo, kvadratická differenciání forma nekonečně mnoho diffe- renciálních invariantů a těchto lze použiti pro problém ekvivalence zde definované transformační gruppy. Pro tuto transformační gruppu mohou však přijiti v úvahu také mnohé jiné differenciální invarianty. O celém souboru všech. těchto differenciální ch invariantů nebudeme v této práci jednati, chceme však zde studovati jisté speciální, které jen tehdy mohou existovati, když veličiny Vi3. vx skutečně závisí na Ji resp. yx, a když tyto veličiny, považovány za funkce jmenovaných argu¬ mentů, v žádném ze systémů (24) a (26) nejsou vesměs polynomy stupně prvního nebo druhého. To chceme také v následujících úvahách pred- pokládati. 4. Označme Ojj/, algebraický komplement elementu au^ z \au\, dělený tímto determinantem a algebraický komplement elementu oii' z I I dělený tímto determinantem. Máme pak tyto vztahy (A, A' = 1, 2, (31) Differe’ dostáváme v rovnice druhého ; ze (27) (A,í„ i,, A, = 1,2 . «) (33) zavedeme-li označení S**' S** S*'' S** i**' ■ a3'*,S3’*. S3^vS3'vS>'V '4"‘ můžeme na základě vztahů (Sl) a (33) odvodit! relace *^'' = É‘á‘'4f 4f (A. A' = 1, 2, . . ., «). které jsou stejného významu s invariancí: není identicky rovný nule. Označme dále @i* elementu 3ři* z | Ijh \ dělený tímto determinantem, a piement elementu 3^^ z |3řx^[ dělený tímto deti tyto vztahy |%.| a |3Er,| . -I I]'-®!, d ď *„ = ji j* Hi.áxióx (36) 3^Na základě rovnos^ forem (28) a (29) jakož i invariancí (32). (35) invarianty, které plynou ze vztahů (31) a (33). Můžeme se spokojit! sestrojením invariantních forem a invariantů jen v systému veličin prostých vodorovné čárky. Rozvineme jako ^ dřívějším : 12 ® j^|Si* + -Pí<4 + ?í*i#*»| (38) dle P a Kvocient (37) dává S« + S«_iP+ .. . + S,P»-i + P« + + Q [Jn-l (/) + ^«-2 {f)P+...+^oif) P”-^l Dostáváme tedy nejprve invarianty S,, (r = 1, 2, . . n), které závisí jen na koěfficientech a 1^*; zvláště jest Dále obdržíme differenciální parametry 4 (/) = t* É‘ (? = o, 1, 2 . « - 1), kde koěfficienty závisí jen na a zvláště je aa<*=0í*, a«-i,iA = 5n3řťft {i, k = l,2,.. n). Kvocient (38) dává y» + yn-iP + ... + yiP-i+P'‘ + + Q (v ' ' ?3 = 0, 1,2,.. .,«-l). Každý z těchto výrazů zůstává při transformacích naší gruppy invariantním jak plyne snadno z tvaru rovnic (33) a z transformačních vlastností koěfficientů apa^ a 0,^^. Tímto způsobem jsme obdrželi jistý (41) (q, 6^, (To, (J3 = 1, 2, . . n). Veličiny a £lga,a,a, jsou invarianty našeho transformačního pro¬ blému a my se chceme n5mí zabývati otázkou, kolik je jich mezi sebou, nezávislých, eventuellně kterými relacemi jsou vzájemně vázány. Označíme-li v čárkovaném systému proměnných (A = 1, 2, . . veličiny, které odpovídají veličinám |j4(í 1, 2, . . ., n), máme vztahy XXVL ((., 1 = 1,%.... n). (42) 14 Í<.1=S‘ Poněvadž nyní determinant | í,, | není identicky roven nide, jest možno rozřešiti rovnice (42) dle derivací Dosadime-li pak vy- počítané výrazy do vztahů (31), musejí se všechny členy rušiti, poněvadž všechny vztahy (31) jsou bezprostředním důsledkem relací ^42). Když však tyto výrazy dosadíme do vztahů (33), dostáváme relace = É* % S'* i ' y*. d yx a 3'ft. ' (i», <^1, (?2> 2,...,#), kde ttffX značí veličiny určené vztahy Z okolnosti, že tímto způsobem je eliminace derivací z rovnic (31) a (33) provedena, můžeme tvrditi, že všechny invarianty, které lze touto eliminací obdržeti, nejsou nezávislé na Počet nezávislých invariantů, které obdržíme řečenou eliminací z relací (31) a (33), jest n(n4-l)(n + 2) n(n-l) (43) 1.2.3 1.2 Jinak jest počet veličin [q = 1, 2, . ; = 1, 2, . . ., tř) ^njn-^l] (n + 2) ,n) a £lQa, ' z toho plyne, že tyto veličiny jsou navzájem vázány ^ relacemi- Abychom je obdrželi, uvažme, že platí íormule ^i' = Íqí ifi' n) XXVI. ■sledkem formul (41) relace . . »3 = 1, 2 . «). Pomocí všech těchto vztahů lze první z formulí (34) uvésti na S' "^7 " |j"‘ Ž"’ Ž"‘ (í, <■' = 1, 2, . . ., «), ^ Úmyslu odvodili : (p p' ; p, ^' = 1, 2,....«). chceme poznamenali; .dáme-li, že všechny uvažované veličiny jsou reálné a že forma )ak lze za dřívej šíh ky roven nule, z prvního řádku (44) soudili, inovali prvními formulemi (34), je laké posilivní Pomocí invariantů (p = 1, 2. . . ») a (p, u, = = 1, 2 . ») lze vyjádřit! invarianty v předešlém paragrafu určené S, (r = 1, 2 , . . «) a (í, p„ p, = 0, 1, 2 . «- 1). Invarianty S, jsou vesměs elemenlární symmetrické funkce r-lého slupne invarianlů Budiž dále poznamenáno, že pláli ^) formule jesl posilivně definitní, minant|3E.»|n jejíž koefficienty jsme def] definitní formou. a,u = j.sř'í,*u(í = o. (p=0, 1; i, i' = 1, 2, . (45) k. k- = \. 2, v těchto formulích jest Sř’ = 1 a pro ^ > 0 elementární S5niimetrická funkce ^-tého stupně argumentů: Oj, . . m^ + i, to, ; dále jest yř’ = 1 a j-jf’ pro ^ > 0 elementární symmetrická funkce -J— , . — . Na základě /i-tého stupně argumentů - formuli (39), (40) a (41) p (45) (Aíi. fo 3, dostáváme vztahy: . ^ = - Í:J!í - k„L ... íw = 1, 2 . n). (47) Jest snadno patrno, že tyto vztahy vedou, užijeme-li označení ífl; yi'k,'k,'...K,J sy».sy».. (ř. ?z, • iy\ áyv»3v- ?- = o, 1, 2, . Také lze obdrželi ze vztahů (47) invarianty . . -i'?'?' {9. <^2. (49) a 3> ^ 1, 2, . . ., •«). Invarianty (48) mohou býti vyjádřeny pomocí invariantů (49) přijdeme totiž k výrazům = h i-. . . . {P> qi, ^2. ]., 2, ..., w-1). Počet invariantů (49) je ^(^+l)...(^ + w-l) (50) (51) a jsou nezávislé navzájem vzhledem ku w-tým derivacím Vf. Neexistují invarianty, které bychom mohli obdržeti ze vztahů (31), (33) a (47) eliminací derivací ^ které by byly nezávislé na invariantech (49) a na invariantech odstavce 5. Počet invariantů (48) je také roven číslu (51) a ze vztahů (50) plyne, že invarianty (48) také jsou vesměs na sobě nezávislé a že neexistují invarianty, které bychom obdrželi naznačeným způsobem ze vztahů (31), (33) a (47), a které by byly nezávislé na in¬ variantech (48) a invariantech odstavce 4. Připojíme zde j^tě poznámku, že můžeme obdržeti z dříve uvažova¬ ných diff. invariantů pomocí diff. parametrů (9 = 1' 2 . n) nebo Ž É‘ (í = 0, 1, 2,..., n—l) také diff. invarianty; avšak tyto nemohou býti nezávislé na dřívějších při různém w ^ 3. Poznamenejme dále, že můžeme obdržeti z dřívějších diff. invariantů nové na nich nezávislé pomocí invariantní operace D /, že naše quadratická diff. forma má obecně nekonečně mnoho diff. invariantů a že dostaneme také diff. invarianty, provedeme-li na ně zmíněnou in¬ variantní operaci. 7. Budiž nyní dán systém differenciálních rovnic . -4? . 4ř) « (i - 1. 1 . ■) Rozpravy: Roč. XXIV. Tř. II. C. XXVI. kvadratická diff. forma SiZkaait, x„ x.)ůxiůx, (53) determinantem, který není identicky roven nule, a dále systém á^Xi - — — dx -jr = ^A (i = 1, 2, . / - - ix, ‘V’ dt . dt ) (54) a kvadratická diff. forma Eíhaxf,{t, Xn) ČXxčX^ (55) s diskriminantem, který není identicky roven nule. Rozumíme tím, že funkce vystupující v (52), (53) a (54), (55) jsou skutečně dány, připouštíme, že předpoklad, který jsme vzhledem k funkcím Vi a vi na konci odstavce 3 učinili, je splněn a chceme rozhodnout! otázku, zda může býti převeden systém diíferenciálních rovnic (52) a diff. forma (53) na systém (54) a formu (65) transformací tvaru ^ = Í: (/, ^2, . . X,) (;i = 1, 2, . . .. n). (56) Tuto otázku budeme projednávat! za předpokladu, že se nám po¬ dařilo způsobem, o němž byla řeč v odstavcích 4, 5 a 6, sestrojit! 2 n diff. invariantů, které pro jeden ze systémů (52), (53) a (54), (55) jsou vesměs na sobě nezávislé vzhledem ku 2 w proměnným Xi, y* nebo xi, y^. Kdyby nebyly tyto 2 n diff. invarianty vypočítané pro druhý systém vzhledem k příslušným 2 n arsumentíun vesměs na sobě nezávislé, bylo by tím konstatováno, že systémy (52), (53) a (54), (65) nelze převésti v sebe navzájem transformací tvaru (56). Budeme tedy předpokládat!, že naše 2 n diff. invarianty v předložených systémech poskytují ro\Tiice Jf [t, *1, .... X,, y„ . . y.) = Jp [t, y,), (5T) (* = 1. 2 . 2»), které jsou vesmě^ iw sobě nezávislé jak vzhledem k proměnným y^’ tak vzhledem k z,, Jest nyní nejdříve vyšetřiti, zda plynou z těchto relací (57) vztahy tvaru nebo v obecnější podobě Jr(t. lA it l, Zj, ...,X,)=J, (t, *2, 1 hXj, ^ (z = 1, 2. . . ., n). (59) XXVI. 19 V odstavcích 1 a 2 odvodili jsme jistá kriteria pro tento případ ; když pro rovnice (57) tato kriteria nejsou splněna, usoudíme, že systémy (52), (53) a (54), (55) žádnou transformací tvaru (56) nemohou býti v sebé převedeny. Nastane-li případ opačný, t. j. kriteria jsou splněna, pak dostáváme z rovnic (57) vztahy (58) nebo obecněji (59), a dále se jedná o to poznati, zda přecházejí v sebe navzájem systémy (52), (53) a (54), (55) pomocí transformace, která je dána prvními řádkami (58) nebo (69). Je-li nejprve řečená transformace určena první řádkou (58), pak přechází pomocí ní systém (52). (53) v systém (54), (55) tehdy a jen tehdy, jsou-li splněny následkem rovnic (58) také vztahy ^thXi ’ (A = l. 2,..., «) «« - S' Íj" ^ (í, ^ - 1, 2, . . «). Je-li však transformace určena první řádkou rovnic (59), pak mohou býti formulovány podmínky nutné a postačující k tomu, aby tato trans¬ formace převáděla systém (52), (53) v systém (54), (55) tak, že následkem rovnic (59) musejí býti splněny vztahy: (>• = 1, 2. . . «) IAiIl XXVI. ROČNÍK XXIV. třída II. ČÍSLO 27. Poznámka o lacroixitu. Podává F. Slavík V Praze. S I obrazcem v textu. Předloženo dne 4. června 1915. Rojku minulého popsal jsem v Rozpravách České Akademie') tři nové fosforečnany z Greifensteinu u Ehrenfriedersdorfa v Sasku, jekkit, roscherit a lacroixit. Popis třetího z nich jest podán jen s reservou a neúplný: bylť materiál výzkumný jednak vehce skrovný, jednak činila resultáty výzkumu méně bezpečnými též ta okolnost, že goniometricky byl zkoumán jediný krystal průsvitný, jehož jsem nemohl ani sejmouti s podkladu ani částku od něho odděliti, kdežto k chemickému rozboru, laskavě provedenému kol. Ant. Jílkem, bylo nutno spokojiti se s materiálem podezřelým z počína¬ jí cílio rozkladu; bylyť úlomky k analysi použité oproti značně průsvit¬ nému a intensivně skelně lesklému měřenému krystalu téměř neprúsvitné a mnohem slaběji, poněkud mastně lesklé. Novější materiál, který jsem obdržel ku prohlédnutí opětně laskavostí p. inž. W. Mauchera v Mnichově, rozptýlil tyto pochyby o totožnosti nerostu zkoumaného mnou krystalograficky a objektu chemického rozboru kol. Jílka a spolu umožnil v některých směrech dodatky k popisu lacroixitu, ač nestačil na všestranný výzkum definitivní. 1) O nových fosforečnanech z Greifensteinu v Sasku. R. Č. A. ročn. XXIII. č, 4. předl. 16. ledna 1914. XXVII. K vyšetření goniometrickému způsobilé byly dva krystalky; na prvém z nich bylo možno poměr parametru určili přesněji než na velikém krystalu popsaném loni — 1. c. str. 13 — 14 a obr. 6 zde reprodukovaný, na němž plochy 1, 2, 6, 6 - (111), 3, 4 = (110), 7 = (0101. Nově zkoumaný krystalek jako prvý jest ne¬ úplně vyvinut a omezen pouze čtyřmi plochami měřitelnými, j^ž náleží tvarům též na prvém zkou¬ maném krystalu nalezeným (111)^(110). Brachypinakoid h (010) zde chybí. Všechny čtyři plochy měřené poskytly reílexu Obr. 6. zřetelných, třeba že ne právě dokonalých, a kon¬ trolní úhly na nich stanovené se shodují dosti uspokojivě s vypočtenými z poměru poloos, jenž resultuje ze dvou měřem' vzatých za základ. Z úhlů (111) : (110) =21® 40' (110) : (lIO) = 77® 3' plyne poměr parametrů a:b .c = 0-796 ; úhly měřené jsou pak celkem Měřeno: Vypočteno: . (111) : w (110) *2P40' w(llO) :m'(1I0) n7« 3' ■p' (111) 78 13 77° 59' • P (111) -.f (lil) 71 0 70 441/2. Na druJiém krystalku, pouhém úlomku o dvou plochách původních a jedné štěpné podle jehlanu základního, stanovil jsem Měřeno : Vypočteno : (111) ; /)' (lil) 700 53' 7004414' : q (131) 28 58 29 28I/2. Nový tvar q (131) jest zastoupen jedinou plochou, úzkou a špatně reflektující. ^ Má tedy nyní krystalová rada lacroixitu celkem čtyři íormy parciální: 6 (010) (110) 2^(111)^(131). Na srovnání uvádím z nepřesných loňských výsledků měření; (lll) ; (110) = 2034 — 22“ : (lIO) 791/2 :(lll} 711/2-721/2: a :b:c = 0-82 ; 1 : 1-60. XXVII. 3 ^ Odchylky od sousta\y kosočtverečné, na něž by poukazovaly po¬ měry kohese u lacroixitu i vývoj některých jeho indivaduí, neprojevily se pri mereni nového materiálu, zůstává tedy ještě pravdě nejpodobnější jeho souměrnost monoklinická pseudorhombická bez přesného potvrzení. Na kvantitativní analysu nestačilo množství čerstvého lacroixitu 2 nového materiálu nikterak, ale pro zjištění chemické totožnosti s nerostem loni analysovaným a různosti od herderitu, za nějž lacroixit prvých nálezu byl pokládán, vybral jsem několik úlomků čerstvého, slabě nažloutle zdenaveho. průhledného lacroixitu a přesvědčiv se několika aproximativ- nimi merenimi o štěpném úhlu cca 7l« - herderit má nedokonalou štěpnost pnsmatickou o úhlu 64^29' - požádal jsem přítele proí. J. Stěrbu- B o h m a o rozbor spektrometrický se zvláštním zřetelem na přítomnost h miku nebo snad beryllia. Laskavě provedeným spektrometrickým výzkumem zjistil prof. Stěrba-Bohm, že hliník jest podstatnou součástkou minerálu, kdežto beryllium jest přítomno v sotva znatelných stopách; nemůže tedy býti řeči o totožnosti průhledných lacroixitu s herderitem. Konstatovali jsme dále oba, Stérba-Bohm i já, že v novějších průhledných, čerstvých lacroixitech chyU kysličník mangamlj, jehož nalezl Jílek rozborem nezcela čerstvého materiálu loňského 8.43%; bud tedy při počínající přeměně vnikla do lacroixitu sloučenina manganu cizí původnímu nerostu, anebo možno předpokládati, že kýsliem'k manga- natý,^ jenž v některých lacroixitech isomorfně zastupuje značný podíl kysličníku vápenatého, v jiných může až i úplně vymizeti. Potvrzena přítomnost kalcia, natria a lithia. Pozn. ke stránce 8 loňského pojednání: ve vzorci ježekitu stůjž správně [PO432 Fj [OH]^ AI [AlO] Ca Na4 místo . . . [AI OHJ . XXVII. ROČNÍK XXIV. TŘÍDA II. ČÍSLO 28. O škrobové pochvě řapíků listových. Práce Dr. Otakar Vodrážka. fysiologii rostlin c. k. české university v Praze. Předloženo dne 4. června 1915. Ku studiu anatomické stavby řapíků listových pohnuly mne mé pokusy o nyktitropismu, při nichž se ukázalo, že pohyby tyto děií se vesmés pod vlivem tíže. Vliv této sOy na postup nyktitropických pohybů byl ne nepatrný a snadno u \íech rostUn, s nimiž bylo experimentováno dokázatelný.J) ' Po těchto pokusech, jimiž mínění F i s c h e r o v o^) o tak zv rošt Imách autonyktitropických bylo vyvráceno, nastala mi úloha nová, uvésti tento poznatek v soulad s theorii statolithovou, která předpokládá v orgánech schopných reakce geotropické ústroji, sloužící ku recepci geotropického podráždění, t. zv. statolithy.s) I pátral jsem v řapících listových rostlin, s nimiž bylo experimentováno, a vedle toho ještě u celé řady rostlin jiných z čeledi spřízněných po statohthech event. po orgánech ku recepci tíže sloužících. Výsledky těchto anatomických studu' uložfl isem V této práci. Upřímný dík vzdávám na tomto místě panu univ. professoni Dr. Boh. Němcovi, přednostovi c. k. ústavu pro fysiologu rostlin české uni¬ versity, za obzvláštní zájem, s jakým postup mé práce sledoval a zaocholnou radu, kterou mi byl při těchto studiích nápomocen. 1) Ot. Vodráika; O významu tíže při pohybech nyktitropických. Rozpr Č Akademie. Tř. II. Roč. XVI. ‘ ' i) A. Fischer; Botan.' Zeitung 1890. *) B. Němec: O škrobové pochvě Cucurbitaceí. Rozpravy české Akademie 1904; II. tř. Rozpravy: Roó. XXIV. Tř. II. C. 28. XXVIII. Řapíky listové a jich anatomická differenciace. Pohyby listů ať nyktitrqpické, heliotropické, thigmotropické neb jiné dějí se vrapících listových, lépe řečeno pomocí jich a můžeme je proto •pokládati za orgány sloužící ku pohybům listů. Jejich anatomická stavba jest charakteristická a jest v těsném vztahu ku jich funkci. Svazky cévní spojují se tu v jednotný střední provazec s mo¬ hutně vyvinutým pletivem mechanickým, ježto nese řapík listový váhu celé čepele. Svazek cévní obdán jest pletivem parenchy matickým ela¬ stickým a turgescentním. Tím dociluje se zvláštního napětí mezi oním turgescentním obalem parenchy matickým ‘ a málo pružným svazkem Obr. 1 cévním.4) Tímto napětím, turgorem podmíněným, dociluje se pohybů listových, způsobí-li nějaký vnější nebo vnitřní vliv změnu turgoru v anta¬ gonistických částech řapíku listového.®) Změna osvětlení, mechanický náraz, změna polohy i jiná podráždění mohou totiž způsobiti, že ve svrchní části řapíku nastane jiný turgor, než ve spodní části téhož, což má pak za následek protažení resp. zkrácení elastického parenchymatického pletiva. Na zevnějšek jeví se pak toto zakřivením řapíku — skloněním event. vzpřímemm listu. Toť stručně mechanismus řapíků listových při pohybech periodických. *) L. Jost: Vorlesnngen uber Pfianzenphysiologie 3. Aufl. 1913. W. Pfeffer: Period. Bewegungen d. Blattorgane 1875. XXVIII. 3 ^ Přihlédněme nyní blíže ku anatomické stavbě a differenciaci těchto řapíků. Řapíky těchto rostlin vykazují zpravidla část specielně pro vy¬ konávání period, pohybů určenou. Jest tot.zv. polštářek listový (Gelenk- polster). Tento svojí anatomickou stavbou liší se od ostatního řapíku. Již SYýrui zbarvením, obyčejně tmavším, jest nápadný při makroskopickém prohhzení řapíku. Pokožka na této části řapíku bývá mohutná, jednovrstevná a jest tím zajímava, ze jest, jakož i některá pod ní ležící pletiva, schopna varhánko- vitého zprohýbání za tím účelem, aby složivši se nevadila zkrácení pol¬ štářku listového a naopak při prodlužování téhož mohla se značně pro- dloužiti. Tím se stává, že pokožka pevností svojí chráme řapík před me¬ chanickým úrazem, pražádného odporu neklade při vykonávání pohybu listových. (Obr. 1. v textu.) Pod ^kožkou uložen jest parenchym ve vrstvách, které téměř pra¬ videlně dvě třetiny z celého průměru řapíku zaujímají. Buňky tohoto parenchymu nejsou všechny stejně veliké. Ty, které leží blíže pokožky a blíže svazku cévního, jsou obyčejně menší, v náhradu za to však stěn poněkud silnějších. Uprostřed mezi svazkem cévním a pokožkou jsou buňky tohoto pletiva značného průměru a stěn neobyčejně tenkých. (Obr. 2.^ v textu.) Jen ve vzácných případech jsou buňky tohoto pletiva tlustostěnné, stěny však jsou v tomto případě dokonale elastické, takže přihlédneme-li ku mechanice pohybů listových, dříve uvedené, jeví se tento úkaz jako plýtvání materiálem. (Obr. 2, 4, tab. 11.) Buňky tohoto XXVIII. pletiva v řapících zelených, assimilace schopných, chovají vedle zře¬ telných jader i značný počet zrn škrobových, které diffusním svým rozlo¬ žením ostře se odlišují od škrobu přepadavého, o němž později bude řeč. Pokud se týče tvaru těchto parenchymatických buněk, jsou pravi¬ delné tak, že průměř jich ve všech směrech jeví se co do délky týž. Zrůznění ve tvaru nastává v partiích ležících blíže pokožky a v partiích blíže svazku cévního. Tu jeví se někde tyto buňky protáhlé ve směru délky řapíku, pokud se týče partií přiléhajících ku svazku cévnímu. Části pak tohoto parenchymu, jež jsou blízké pokožce, jeví protažení ve směru kolmém ku předešlému, tedy kolmo na délku svazku cévního. (Obr. 1. v textu.) Pří¬ čina tohoto zrůznění spočívá v mechanice pohybů listových, ježto paren- chym blíže pokožky ležící musí býti schopný značnějšího prodloužení resp. zkrácení ve směru délky řapíku než parenchym přiléhající ku svazku cévnímu, který celkem jen nepatrným změnám vzhledem k své délce podléhá. Zajímavá jest vrstva resp. několik vrstev tohoto parenchymu, jež přiléhají těsně ku svazku cévnímu. V buňkách tohoto parenchymu nachᬠzíme hojný škrob, který však dle svého uložení ukazuje na jinou funkci, nežli ten, kter}' se nachází v buňkách vzdálených svazku cévního. Škrob tento jest totiž nahromaděn vždy při jedné stěně buňky, což upomíná na určitou funkci tomuto škrobu přidělenou. Jsou to statolithy, přepadává zrna škrobová, jichž funkce, co orgánu sloužícího ku percepci tíže, jest známá.*) Tato přepadává zrnka škrobová uložena jsou v řadách buněk parenchymatických, přiléhajících těsně ku svazku cévnímu a tvoří tím tak zv. pochvu škrobovou. Jest nespomo, že škrobové pochvě v řapících listových přináleží táž úloha, jako analogickým orgánům v lodyhách nebo kořenech. Slouží tu ku recepci podrážděni geotropického.^) ^ ®) ®) i®) Všimněme si nyní blíže anatomických zajímavostí této škrobové pochvy, pokud se týče řaoíků listových, jež byly námi studovány. Bylo uvedeno, že pochva z těchto buněk složená přiléhá těsně ku sv. cévnímu a to bud jednu řadu buněk zaujímajíc — jednovrstevná pochva škrobová, jež ve většině pozorovaných řapíků byla nalezena (Obr. 6., tab. 1.) nebo jsou buněk s obsahem takto differencovaným dvě neb tři řady, čímž vzniká dvoj- neb trojvrstevná pochva škrobová. (Obr. 1, 2. tab. I.) Nezřídka u téže rostliny jest variace co do počtu řad buněk pochvy- Tak u Amicie (obr. 1., tab. I.) pozorujeme na spodní straně rapíka *) B. Němec: Berichte der deutschen Botan. Gesellschaft. 1900. ^) B.- Němec: tJber die Wahrnehmung des Schwerkraftreizes bei den Pflanzen Jahrb. wiss. Bot 36. 80, ISOi. G. Haberlandt: Sinnesorgane im Pflanzenreich zuř Perzeption mechanischer Reize. Leipzig 1901. ’) NoU: t)ber heterogene Induktion. Leipzig 1892. ^®} Týž: Uber Geotropismus. Jahrb. wiss. Bot. 1900. XXVIII. pochvu škrobovou trojvrstevnou, kdežto na svrch ní straně téhož jest jedno- vrstevná pochva škrobová. U starcích řapíků listových (obr. 3. tab. 1. u Amicie jeví se pochva téměř vesměs jedno vršte vnou. I zdá se, že variaci v počtu vrstev pochvy škrobové působí jednak dorsiventralita řapíků listových, jednak stáří řapíků. Pokud se týče velikosti a tvaru buněk pochvy, tu uvedl jsem, že buňky této pochvy jsou vždy menší než okolního parenchymu. Co do tvaru pak jsou bud isodiametrické (obr. 5., tab. IIL), nebo, jak již jsem uvedl, protažené ve směru délky řa- píka (obr. 2, 6., tab. I.) Velikost buněk těchto není také u téhož dnihu konstantní. Variace působí tu blízkost svazku cévního. Buňky pochvy bližší svazku cévního jsou menší než buňky ve vzdálenější vrstvě. Tedy u dvojvrstevné pochvy škrobové jest vrstva těsně na sv. cévní se připoju¬ jící složena z menších buněk než vrstva za ní následující. (Obr. 3. tab. I.) Nej zajímavější variace skýtají zrna škrobu přepadavého. Při pouhém pohledu na obr. 2. pozorujeme rozdíl mezi stranou hoření řapíkii a dolení. Dolení část nese zřetelnou pochvu s hojnými zrny škrobovými, kdežto svrchní část jen spoře naplněné chová buňky. Týž úkaz jevil se téměř u všech pozorovaných řapíků, že totiž spodní část řapíků jeví vždy mo¬ hutněji vyvinutou pochvu škrobovou, než svrchní část. Zvlášt nápadný jest úkaz tenuAmicieau OxalisOrtegesii. (Obr. 4. tab. III.) Další variace v počtu zrn přepadavého škrobu jest podmíněná stářím řapíků listového. Na příčném řezu řapíkem mladého listu pozorujeme pochvu škrobovou vždy bohatší na zrna škrobová, než na průřezu řapíkem starého listu. Nejlépe úkaz tento illustruje mikroíotografie priiřezu mladého řapíků listového (obr. 2., tab. I.) a starého řapíků téže rostliny. (Obr. 3., tab. I.) V prvém případě jest škrobová pochva místy až trojvrstevná s hojným škrobem až téměř polovinu buňky zaujímajícím, kdežto, na prů¬ řezu starým řapíkem jest škrob sporý a zrna jeho korrodována. Úkaz tento odpovídá úkazům a reakcím mladých a starých listů této rostliny. Reagují totiž mladé listy této rostliny, jak pokusy jsem se přesvědčil, daleko intensivněji na podráždění geotropická než listy staré. Počet zm škrobových závisí také na době roční. V materiálu fixo¬ vaném v době letní jsou všude daleko lépe vyvinuty pochvy škrobové, než v onom z doby podzimní neb zimní. Toliko u rostlin v teplém sklenníku pěstovaných nenalezl jsem tohoto rozdílu. Na druhu rostlinném závislý jest také počet zm škrobových. Jsou některé rostliny, v jichž řapíků vždy jest sporý počet zm přepadavých. (Obr. 4, 5 tab. I., obr. 5. tab. III.) kdežto u jiných rostlin jsou buňky škrobem, jak již uvedeno, do jedné třetiny i poloviny naplněny. (Obr. 2 a 6 tab. I., obr. 4 tab. III.) Velikost zm škrobových též není konstantní. U.4wící> jest zajímavo, že velikost zm souvisí s velikostí řapíků listového, tedy u starších řapíků jsou zrna větší. Více o tom uvedeno při systematickém výčtu druhů, 11 nichž i mikrometrické údaje jsou připojeny. Minimální velikost zm konstatována u Robinie (0.0014 wm) a největší u Maranty (0.0081 ww). XXVIII. Pochva škrobová připojuje se těsně ku svazku cévnímu. Při tom nutno poukázati na mohutný v^^voj pletiva mechanického, jež svazku cévnímu dodává pevnosti a tím ovšem i celému řapíku listovému. Svazek cévní složen tu pak z elementů, které nedovolují prodlužování nebo jeho zkracování, čímž zaujímá v řapíku zónu pokud se mechanického zařízení týče indifřerentní. Methody mikroskopické techniky. Dříve než přistoupím ku systematickému vytčení rodů a druhů, při nichž typicky pochva škrobová vystupuje, nutno uvésti některé methody mikroskopické techniky, jichž jsem použil, by škrob přepadavý a tím ovšem i pochvy zřetelněji vystoupily proti okolnímu pletivu. Pro první orientaci, při níž se jedná o určení, přítomen-li škrob v řapíku listovém vůbec, ať již assimilační nebo ku recepci tíže sloužící, jest nepostrádat elnoii reakce jodová. Tato reakce, která roku 1815 krátce po objevení jodu C o 1 1 i n e m a Gaulthierem de Claubr y^^) byla popsána, jest pro škrob typickou, neboť vyjma nepatrných vzácných výminek (Saponarin, Narcein etc.) není látky v obsahu buněčném, jež by se barvila jodem tak charak¬ teristicky modře, jako škrob. Abychom při této methodě docílili čistého modrého zbar\^ení, nesmí se užiti jodových roztoků (jodalkohol, jodjod- kalium) v příliš koncentrovaných roztocích. Tunmann odporoučí vedle toho použiti jodu rozetřeného s pemzou (1 díl jodu, 5 dílů pemzy.) Při přebarvení jsou zrna černá a možno vypíráním nebo zředěnou kyselinou solnou odbarviti na modro. Vadou této methody jest, že nelze škrobu jodem zbarveného upraviti v trvalý praeparát. Při zalití do glycerinové žela- týny teplem škrob okamžitě se odbarví, při uzavření do kanadského bal- samu škrob se časem odbarví, ježto chybí pro modré zabarvení potřebné množství vody. Toliko zalitím do jodparaffinu nebo roztoku jodu a třti¬ nového cukni podařilo se dočasně uchovati jodové zbarvení v hnědé barvě. Užil jsem proto při hotovení trvalých praeparátů té vlastnosti škrobu, že dychtivě přijímá některá barviva ve vodním roztoku (Fuchsin, safranin, gent. violeť, methyl, zeleň etc.) Před bar\^ením užil jsem Němce m^^) navržené modifikace R a- w i t z o v y methody. Objekty fixované kys. pikro-octo-sírovou, nebo fixací Flemmingovou, vloženy při užití později uvedené fixace do kyslič¬ níku vodičitého za účelem odstranění černého zabarvení tuků. Po té vy¬ pírány v tekoucí vodě několik minut a vloženy do 5% vodního roztoku O. Tunmann: Pflanzenmikrochemie. Berlin 1913, pag. 500. ^2) H, Fischer; ťíber die kollodiale Nátur der Stárkekómer úhd ihr Verbalten gegen Farbstoffe, Beih. Bot. Zentralblatt. 1905. 1*) B. Němec: Inverse Tinkt. Berichte d. deutsch. bot. Gesellschaít. Bd. XXIV. 1906. XXVIII. tanninu na 10—60 minut. Po té opět propírány několik minut a vloženy do 1-5% vodního roztoku víňanu antimony lo-draselnatého, kdež zůstaveny 10—20 minut. Po opětném řádném vypírání vodou vloženy do vodního roztoku gentianové violeti (1:100) na dobu nejméně ¥2 hodiny. Pak opětně propírány ve vodě, pak vystřídány alkoholy až do absolutního, v němž za stálé kontroly pod mikroskopem differencovány, po té následoval líh terpentinový, xylol a uzavření do kanadského balsámu. Při přesném pro¬ vádění této methody, hlavně pokud se týče propírání ve vodě, jeví se obsah buněčný slabě šedě neb fialově zabarven, blány dle svého složení jsou intensivněji neb slabě fialově zabarveny. Škrobová zrna pak jsou silně modře zabarvena, tak že jich uložení i počet snadno se dá sledovati. Při této methodě přebarvení praeparatu nezřídka nastává a při nedosti přesném praní vzniknou v praeparatu sraženiny, které těžko lze odstranit!. Těchto vad nemá methoda, při níž vynecháno moření ve v’'ňanu antimonylo-draselnatém. Řezy paraffinu zbavené, po průchodem alkoholy, properou se v destillované vodě a vloží jako v předešlé methodě do kys¬ ličníku vodičitého za účelem odstranění černého zabarvení. Po pětiminu¬ tovém proprání v tekoucí vodě mořeny řezy v 5% tanninu 1 hod. i déle. Po té opět propírány a vloženy na 12—24 hodiny do gent. violeti (1:100). Po oprání a průchodem alkoholy differencováno v absol. alkoholu. V gent. violeti ponechány úmyslně déle řezy, ježto pak v alkoholu differenciace pomaleji postupuje a lépe se dá kontrolovati. Při ponechání jen krátkou dobu v gent. violeti (30—60 minut) jde rychle odbarvování v alkoholech a nesnadno dá se kontrolovati.^^) Cím déle ponechají se řezy v taninu, tím intensivněji zrna škrobová se zabarví, ale ovšem pak i obsah plasmatický buněk a jádra. Obou method dá se použiti také ku docílení dvojího zabarvení. Možno jádra buněk před zalitím do paraffinu zabarvili parakarminem. Po zalití a rozřezání možno užiti method dříve uvedených ku zabarvení škrobu. Jeví se pak jádra červeně zabarvená a škrob modře. Též fuchsinu možno s výhodou užiti ku zabarvení jader, jelikož velmi pěkně fuchsinové zabarvení ve víňanu antimonylo-draselnatém se differencuje. V methodách dříve uvedených lze nahradili gentianovou violeť safra- ninem téže koncentrace, v jaké se užívá při Flemmingově methodě tro¬ jitého zabarvení. (1% roztok safraninu v absol. alkoholu, k němuž přidáno něco anilinové vody ; před upotřebemm se ředí vodou na polovic .)i5) Nedává sice safranin tak kontrastmTio zabarvení zm škrobových jako gent. violeť ale celkem dobře se dá upotřebili. Výše uvedených method použil s výhodou Němec při svých studiích o statolithech, při čemž se, j ak v^^hodně S t r a s s b u r g e r**) poznamenává, 1*) E. Strassburger: Das botanische Praktikum. Jena 1913. ‘®) Mikrokosmos: Zeitschrift fůr ang. Mikroskopie etc. Stuttgart 1911 — 2. XXVIII. „úberraschend schone Bilder der Verteilung von Stárke in Zellen und Ge- weben prásentierten." Proto jsem osvědčených oněch method použil i při studiích škrobové pochvy v rapících listových. Zajímavo však, že u některých rostlin škrob těmito methodami dobře se zabarví a vystoupne oproti ostatní hmotě, u ně¬ kterých však rostlin {Desmodium) škrob těžko a jen slabě při obou metho- dách se zabarví. Pokud fixace se týče, tu použito při malých řapících fixace Flemmin- govy ve složení, v jakém používá se v laboratoři c. k. ústavu pro íysiologii a anatomii rostlin české university, při větších objektech fixace složené z kyseliny pikrové, octové a sírové. (100 cw^konc. kys. pikrové-f 0-04% konc. kys. sírové -|- 0-5% kys. octové.) Pokud toho okolnosti dovolují, nutno fixovali celý řapík listový, neboť při rozřezání téhož často odtrhává se při fixaci svazek cévní od elastického okolního parenchymu. Objekty zalévány do paraffinu a řezány na mikrotorriu s nakloněnou rovinou. Jsou 3—6 [l silné. Obrázky k práci připojené jsou mikro fotografickou cestou zhotoveny. Mikrofotografiím pro jich objektivnost dávám přednost před obrázky kreslenými. Byly zhotoveny objektivy aokuláry firmy Reichertovy. Za zdroj světelný použito lampy obloukové síly 6 A pro stejnoměrný proud 220 V. Kondensor byl průměru 12 cm. Filtr žlutý z auraminu. Co mate¬ riálu negativního použito desek orthochromatických isolárních firmy Haufovy ve Feuerbachu ; při větších kontrastech světelných desek chro- moisolámích firmy Agfa v Berlíně. Kopie pak hotoveny na papíru chloro- bromostříbmatém firmy Gewaertovy v Paříži značky Ridax, ve vývojce metol-hydrochinonové s přísadou bromidu draselnatého. Systematický výčet rodů, u nichž byla škrobová pochva pozorována. Rostliny studované náležejí z největší části Čeledi Leguminosae a Oxalideae, v menším počtu Euphorbiaceím a Marantaceim. Uvedu proto nejprve ony z čeledi Leguminos, pak Oxalideí, Euphorbiaceí a Marantaceí. Leguminosae. Amicia Zygomeris z tropických And snese u nás v létě i volný pobyt na záhonku. Z takovéto rostliny zhotoveny praeparáty a to z řapíků mladých listů. Pochva škrobová mohutně tu V3^viniitá tvoří souvislý dvojvrstevný obal kol centrálního svazku cévního. (Obr. 1., 2 tab. I.) Buňky její měřící do délky 0-027 mm měří do šířky jen 0-0135 mm, jsou téměř do poloviny naplněny přepadavým škrobem měřícím 0-0027 mm v průměru. Buňky parenchymu řapíku listového jsou nestejné velikosti; XXVIII. 9 blíže pokožce a svazku cévnímu menší uprostřed největší. Střední ve¬ likost jich jest do šířky 0'032 mm a délky 0-049 mm. Při tom byl průměr pozorovaného řapíku 1-105 mm a v něm probíhajícího svazku cévního 0-425 mm. Polštářek listový zaujímá na řapíku délku 3.06 mm. Pokud se týče vývoje pochvy škrobové, tu probíhá po celé délce polštářku listo¬ vého a jest mohutněji t, j. četnějším Škrobem opatřena na spodní straně řapíku. Na praeparatu zhotoveném ze řapíku starého listu, jest nápadný úbytek škrobu v pochvě. Škrobová zrnka jsou sice větší, ale korrodovaná a co do počtu sporá. Naplňují jen jednu řadu buněk kol svazku cévního. Rozměry pozorovaného řapíku jsou ovšem vzhledem ku stáří větší. Průměr jeho byl VI mm a. průměr svazku cévního 0 595 mm. Buňky pochvy měří do délky 0-027 mm a šířky 0*0459 mm. Zrna škrobová jsou 0-0054 mm, (Obr. 3. tab, 1.) Amorfha canescens a Amorpha elata jeví tytéž poměry. Škrobová pochva tu jedno VTStevná, buněk skoro pravidelných v průměru 0-027 mm při řapíku 0-68 mm širokém. Svazek cévní zaujímá téměř polovinu celé šíře řapíku (0-31 mm). Parenchym vyplňující prostor mezi svazkem cévním a pokožkou má buňky těchže rozměrů co pochva. Polštářek listový za¬ ujímá z řapíku délku 3-485 mm. Jest tedy značně dlouhý a po celé jeho délce je pochva škrobová. Zrna přepadavého škrobu jsou co do počtu sporá velikosti 0-0054 mw. (Obr. 4, tab. I.) Astra^alits mexicanus jeví jak na příčném tak i na podélném průřezu jedno vrstevnou poch\ii škrobovou tvořenou z buněk pravidelných, v žádném směru nápadně neprotáhlých. Stejně pravidelné jsou i buňky parenchjTOu okolního, velikosti ovšeřh značnější. Při průměru řapíku 0-68 ww mají buňky parenchymu střední světlost 0-0297 mm, buňky pak pochvy jen 0-0216 wwi. Pochva škrobová, která tvoří souvislou pochvu kol svazku cévního jest zřetelně mohutněji vyvinuta na spodní straně řapíku právě tak jak tomu bylo u Amide, Polštářek listový v řapíku výše uvedeném jest 0-68 wíw dlouhý. Zrna škrobová v průměru ku velikosti řapíku jsou značně veliká a měří 0-0054»íwí. (Obr. 2 v textu, obr. 5 a 6 tab. I.) Coronilla varia má také jedno vrstevnou pochvu škrobovou s hojným přepadavým škrobem. Zvláštností jest, že pochva úplně stejnoměrně kol svazku cévního jest vytvořena. Buňky její jsou pravidelné a měří 0-0189 ww v průměru. Parenchym okolní jeví buňky značně větší, dvakrát i čtyři¬ kráte. Stěny buněk jak pochvy tak i parenchymu jsou značně silné. Pol¬ štářek listový jest zřetelně svojí varhánkovitě zprohýbanou pokožkou odlišný od ostatního řapíku. Jest při průměru řapíku 0-68 a svazku cévního 0-17 mm, 1-53 mm dlouhý. Zrna přepadává měří 0-0050 mm v prů¬ měru. (Obr. 1, tab. II.) Laburnum mlgare jeví několik řad buněk s obsahem přepadavého škrobu. Těsně k nim přiléhají buňky parenchmu se škrobem assimilačním. Zrna škrobová jsou značně veliká, 0-0078 mm v průměru. Pochva jest kol XXVIII. 10 svazku cévního (0*595 mm) úplně rovnoměrně v^^vinuta, všude jeví její buňky stejný průměr (0*0486 ww) a přibližné stejné množství škrobu pře- padavého. Buňky parenchymu kol pochvy jsou větší, než buňky pochvy, zrna 'v^ak škrobu assimilačního jsou menší, než ona škrobu přepadavého. Průměr pozorovaného řapíku byl 1*36 ww. (Obr. 2, tab. II.) Desmodium gyrans má dvojvrstevnou pochvu škrobovou s hojnými zmy škrobovými. Zrna ta však těžko se barví. Pochva škrobová mohutněji na spodní straně řapíku jest vyvinuta, zde jest dvojvrstevná, na opáčné straně jen jednovrstevná. Buňky pochvy jsou jen málo do délky pro¬ táhlé a měří 0'0216 mm o středním průměru. Škrobová zrna jsou 0-0027— 0'0050 mm veliká. Buňky parenchymu jsou čím dále od pochv}^ tím větší. Ve střední zóně až pětkrát tak veliké než ony pochvy škro¬ bové. Průměr řapíka pozorovaného byl 1-105 ww a svazku cévního v něm 0-34 mm. (Obr. 3, tab. II.) Gakga offictnalis má jednovrstevnou pochvu škrobovou, složenou z buněk stejnoměrně škrobem naplněných, kol celého svazku cé\mího. Buňky jednovrstevné pochvy jsou 0*0297 mm dlouhé a 0*0189 mm široké. Buňky okolního parenchymu jsou jako u předešlé rostliny mnohem větší. Obojí buňky mají blány značně silné a mají jádra značné^ velikosti. Škrob přepadavý v buňkách pochvy jest sporý, 0*0051 mm veliký. Celý řapík v průřezu jevil šíři 1*21 mm, při čemž připadá na svazek cévní 0*425 ww. (Obr. 4, tab. II.) Glycynhiza glabra. Zelené řapíky této rostliny mají dvojvrstevnou pochvu škrobovou rovnoměrně kol svazku cévního vyvinutou. Hojný škrob přepadavý v buňkách pochv}^ pojí se těsně k assimilačnímu, diffusně rozloženému škrobu parenchymu. Při délce řapíku 5 mm jevil se jeho průměr 1*19 mm, při čemž byl průměr sv. cévního 0*425 ww. Buňky pochvy třikrát i čtyřikráte menší než okolního parenchymu měří do délky 0*027 mm a 0*0162 mm do šířky. Zrna přepadavého škrobu jsou 0*00405 mm až 0*0054 mm veliká. (Obr. 5, 6, tab. II.) Phaseolus nmltiflorus. Na příčném průřezu mladým řapíkem pozo¬ rujeme jednovrstevnou, stejnoměrně na svrchní i spodní straně řapíku vyvinutou pochvu škrobovou, tvořenou buňkami parenchymatickými ve směru rovnoběžně se svazkem cévním protáhlými. Měří do délky 0*0216 ww a šířky 0*0162 mm. Škrob přepadavý- hojný, až jednu třetinu buňky zaují- mající, velikosti 0*0052 mm. Buňky okolní parenchymatické jsou dvakrát i třikrát větší a tenkostěnné. Průměr pozorovaného řapíku byl 1*19 ww, a v něm jsoucího svazku cévního 0*414 mm. Na podélném řezu řapíkem možno měřiti délku listového polštářku, jež činí 0*935 wm. Při praepa- rátech zhotovených ze iapíků starých listů možno shledati tytéž poměry jako u Amide. Buňky pochvy, ač jsou větší, chovají sporý počet zrn pře¬ padavého škrobu. (Obr. 1, tab. III.) Rohinia pseudacada má v řapících složeného listu zřetelně vyvi¬ nutou místy jedno, místy dvojvrstevnou pochvu Škrobovou. Buňky pochw XXVlII. 11 json ve směni sv. cévního protáhlé, délky 0-0243 mm a šířky 0-0162 mm a chovají hojný škrob přepadavý malé velikosti (0-0014—0-0027 mm). Průměr řapíku byl 0-85 ww a svazku cévního 0-255 ww. (Obr. 2 tab. TIL) TrifoUum pratense má dvojvrstevnou pochvu škrobovou mohutněji na spodní než na svrchní straně řapíku vyvinutou. Buňky pochvy jsou pravidelné, v žádném směru neprotáhlé a chovají hojnost přepadavého škrobu. Co do velikosti jsou menší než buňky okolního parenchymu, taktéž z pravidelných buněk složeného. Mají v průměru 0-0216 mm při prů¬ měru řapíku 0-935 mm. Zrna přepadavého škrobu jsou 0-0014 až 0 0027 mm veliká. (Obr. 3, tab. III.) Oxalideae. Oxalis Ortegesii. Z anatomické stavby celého řapíku jest zajímavá stavba polštářku listového, jehož parenchym, mezi pokožkou a svazkem cévním obsažený jeví buňky co do tvaru trojího druhu. Ony, jež jsou blíže pokožce, jsou protáhlé kolmo ku pokožce a malé, ony uprostřed jsou nej¬ větší a pravidelné, ony pak, jež leží blíže svazku cévního a obsahují přepa¬ dává zrna škrobová, jsou protáhlé ve směru délky řapíku. Pochva škrobová jest tu jednovrstevná, nápadně mohutně na spodm' straně íapíkii vyvi¬ nutá. Buňky její měří 0-054 mm do délky a 0-027 mm do šířky. Zrna škro¬ bová jsou hojná a dosti veliká (0-004— 0-005 ww) . Průměr pozorovaného mladého řapíku byl 1-49 ww a délka polštářku listového 1-615 ww. (Obr. Iv textu a 4. tab. III.) Oxalis acetosa jeví jedno vršte vnou pochvu škrobovou na spodní straně řapíku mohutněji vyvinutou. Škrob přepadavý sporý, 0-003 ímw veliký. Buňky pochvy jsou do délky ve směru svazku cévního protáhlé a měří do šířky 0-0216 fnm a do délky 0-027 mm. Buňky okolního parenchymu jsou jako u předešlých rostlin větší oněch pochvy škrobové. Euphorbiaceae. Phyllanthus pulcher má jedno vršte vnou pochvu škrobovou na spodní straně řapíku vyvinutou. Buňky pochvy, jež jsou pravidelné, chovají sporý počet zrn. Měří v priiměru 0-0216 mm a zrna škrobová jsou 0-0054 mm veliká. Buňky okolního parenchymu, jež jsou větší, měří v průměru 0-054 fwm při průměru řapíku 0-765 ww. (Obr. 5, tab. II 1.) Marantaceae. Maranta Lietzei jeví neobyčejně pevné řapíky. Pod pokožkou vrstva mechanického pletiva složeného z buněk značně ve směru kolmo ku po¬ kožce protáhlých, délky 0-425 wíw a šíře maximální 0-027 mw. Pod touto XXVIIl. vrstvou je tenkostěnný parenchym složený z buněk protáhlých ve směru délky svazku cévního a majících šíři 0-029 mm a délku 0-0405 mm. Těchže rozměrů jsou i buňky pochvy škrobové. Tyto obsahují hojný škrob pře- padavý značně veliký (0-0081 mm). (Obr. 6, tab. III.) Chceme-li nyní podati stručný přehled docílených v}’sledků, musíme uvésti, že také v řapících listových funguje pochva škrobová, těsně ku svazku cévnímu se připojující, jako orgán recipující tíži, jako jest tomu v lodyhách. Pochva tato, přepadavý'm škrobem opatřená doznává různých modifikací. Bývá. bud jednovrstevná, nebo dvoj- i trojvrstevná. Buňky její parenchymatické jsou bud pravidelné, nebo ve směru sv. cévního protáhlé. Vyvinuta bývá nestejně dle polohy v řapíku (strana spodní, strana svrchm'), dle stáří řapíku a dle roční doby. V řapících mladých listů obsa¬ huje totiž vždy více škrobu než v řapících starých listů. Stejně jest hoj¬ nější škrob v jejím obsahu v době letní než zimní. Zrna přepadavého škrobu jsou nestejné velikosti dle druhu rostliny i dle stáří řapíku. XXViII. 13 POUŽITA LITERATURA. 1. Ot. Vodrážka: O významu tíže při pohybech nyktitropických. Roz¬ pravy České Akademie 1907. 2. A. Fischer: Botanische Zeitung 1890. 3. B. Němec: O škrobové pochvě Cucurbifcaceí. Rozpravy České Aka¬ demie 1904. 4. L. Jost: Vorlesungen iiber Pflanzenphysiologie. 3. Auíl. 1913, o. W. Keffer: Periodische Bewegungen der Blattorgane. 1876. 6. B. N ě m e c: tJber die Art der Wahmehmung des Schwerkraftreizes bei den Pflanzen. (Ber. d. D. bot. Gess. 1900.) 7. B N ě m e c: tJber die Wahrnehmung des Schwerkraftreizes bei den Pflanzen. (Jahrb. wiss. Bot. 1901). 8. Haberlandt: Sinnesorgane im Pflanzenreich zuř Perzeption raecha- nischer Reize, Lipsko 1901. 9. No 11: Úber heterogene Indnktion. Lipsko 1892. 10. Týž: Geotropismus. Jahrb. wiss. Botanik 1900. 11. O. Tunmann: Pflanzenmikrochemie. Berlin 1913. 12. H. Fischer Úber die kollodiale Nátur der Stárkekomer und ihr Ver- halten gegen Farbstoffe. (Beihefte z. Bot. Zenlralblatt. 1900.) 13. B. Němec: Inverse Tinkt. (Ber. d. deutsch. bot. Gess. 1906) 14. E. S t r a s s b u r g e r: Das botanische Praktikum. Jena 1913. 15. Mikrokosmos: Zeitschrift fiir ang. Mikroskopie etc. Stuttgart 191 1. XXVIII. VÝKLAD K VYOBRAZENÍM A TABULÍM. Obr. 1. (v textu). Podélný řez řapíkem Oxalis Ortegesii. Obj. Reichert 1, okular IV., zvětšení asi 50. Obr. 2. (v textu). Příčný řez řapíkem Astragalus mexicanus, ukazuje značně vyvi¬ nutou pochvu škrobovou na spodní straně řapíku. Obj. 3, ok. IV., zvět¬ šení výt. tubus, asi 120. Tab. I. Obr. 1. Příčný řez mladým řapíkem Amicia zygomeris. Obj. 5, okular P'. zvětšení asi 380. Obr. 2. Příčný řez týmž řapíkem Obj. 7, okular IV., zvětšení asi 620. Obr. 3. Příčný řez řapíkem starým téže rostliny. Obj. 7, ok. IV. zvětšení asi 620. Obr. 4. Podélný řez řapíkem Amorpha canescens. Obj. 7, ok. II.. zvětšení asi 400. Obr. 5. Podélný řez řapíkem Astragalus mexicanus. Obj. 7, ok. IV., zvětšení asi 620. Obr. 6. Příčný řez řapíkem Astragalus mexicanus. Obj. 7, ok. IV., zvětšení asi 620. Tab. II. Obr. 1. Příčný řez řapíkem Coronilla varia. Objekt. 7, okular TV., zvět¬ šení 620. Obr. 2. Příčný řez řapíkem Laburnum vulgare, Obj. 7, ok. IV., zvětšení 620. Obr. 3. Příčný řez řapíkem Desmodium g5n:ans. Obj. 7, ok. XII., zvět¬ šení asi 800. Obr. 4. Příčný řez řapíkem Galega officinalis. Obj. 7 okular IV., zvětšení asi 620. Obr. 5. Příčný řez řapíkem Glycyrrhiza glabra. Obj. 7 ok. IV., zvětšení asi 620. Obr. 6. Podélný řez řapíkem Glycyrrhiza glabra. Obj. 7, ok. II., zvět¬ šení 400. Tab. III. Obr. 1. Pííčný řez řapíkera Phaseolus multiflorus. Obj. 7, ok. IV., zvět¬ šení 620. Obr. 2. Podélný řez řapíkem Robinia pseudacacia. Obj. 7, ok. IV., zvět¬ šení 620. Obr. 3. Příčný řez řapíkem Trifolium pratense. Obj. 7, ok. IV., zvětšení 620. Obr. 4. Podélný řez řapíkem Oxalis Ortegesii. Obj. 5, ok. II., zvětšení 230. Obr. 5, Příčný řez řapíkem Phyllanthus pulcher. Obj. 7, ok, IV., zvět¬ šení 620. Obr. 6. Podélný řez řapíkem Maranta Lietzei. Obj. 3, ok. IV., zvětšení 120. XXVI II. Dr. CM:akar Vodrážka; O škrobové pochvě řapíků listovýxh. Rozpravy České Akademie. Třída II., ročník 1915, Číslo 28. Dr. Otakar Vodrážka: O škrobové pochvě iapíků listových. TAB. II. Rozpravy České Akademie. Třída II., ročník 1915, číslo Dr. Otakar Vodrážka: 0 Rozpravy České Akademie. Třída II., ročník 1915, číslo 28. ROČNÍK XXIV. Třída il ČÍSLO 29. O plochách v souvislosti s prostorovými křivkami 4. stupně 1. druhu, plochami 2. stupně a harmoni¬ ckými quadratickými komplexy. Napsal Dr. Václav Simandl, assistent české techniky v Brně. Předloženo dne 4. června 1915, Předložená práce jest přímým pokračováním dříve uveřejněné mé práce o plochách.^) Pojednáno zde bude zejména o souvislosti těchto ploch s prostorovými křivkami 4. stupně 1. druhu, které na ploše 2. stupně vzniknou jako křivky, dle kterých se této plochy dotýká přímka, která se posunuje po dvou libovolných mimoběžných přímkách. O systému ploch 2. stupně, které danou plochu 2. stupně pronikají v křivkách této vlastnosti seznáme, že jest Smocný a kubický. Zvláště pak budeme se zabývati tou zvláštní polohou ploch 2. stupně, které procházejí dvěma prostorovými ětyřstrany v harmonické poloze, o kteréžto poloze jsme již jednali v citovaném zde pojednání o plochách. Plochy takové budeme nazývati „dvěma plochami v harmonické poloze”. Tím budeme vedeni ku pojmu „harmonických ploch lineárních kongruencí vzhledem ku dané ploše 2. stupně” a ku Tmocnému kubickému systému všech harmonických ploch všech oo® lineárních kongruencí vzhledem ku dané ploše 2. stupně. Studujíce harmonický quadratický komplex Battagliniho příslušný dvěma plochám 2. stupně v harmonické poloze shledáme, že tento komplex jest totožný s t. ř. ,, projektivně zobecněným komplexem/' 1) Příspěvek ku přímkovým plochám 4. stupně stanoveným dvěma projek¬ tivními involucemi na dvou mimoběžných přímkách. Rozpravy C. Akademie II. tř. XXIV. č. 22. Rorpravy. Roí. XXIV. Tř. II. Číslo 2». 1 XXIX. o kterém jsme pojednali na jiném místě.^) A vyslovíme pak větu, že každý harmonický komplex kategorie [(11) 1111] a projektivně zobecněný komplex jest jedno a totéž. Zároveň pojednáme zde o dvou speciálních případech zobecněného komplexu, o kterých jsme v druhém zde ze dvou citovaných pojednání nepojednali. Zvláštní pak zřetel budeme v celé této práci bráti ku Plíickerově konoidu a ku obyčejnému A^ komplexu. 1. 0 význačných křivkách 4. stupně i. druhu na dané ploše 2. stupně. Mysleme si přímky dvou přímkových řad téhož hyperboloidu vztaženy libovolnou korrespondencí [2, 2]. Průsečíky přímek v této korrespondenci si odpovídajících vyplňují pak, jak známo, prostorovou křivku 4. stupně 1. druhu. Ježto všech možných korrespondencí [2, 2] jest 00®, jest našich křivek též 00®, a jsou to jak známo proniky dané plochy 2. stupně se všemi ostatními oo® plochami 2. stupně. V následujícím budeme se za¬ bývat! těmi prostorovými křivkami 4. stupně 1. druhu na ploše 2. stupně, které jsou vytvořeny korrespondencí [2, 2], která jest projektiv- ností dvou involucí. Takových korrespondencí existuje patrně 00'^, a tedy dospíváme tímto způsobem ku oo^ křivkám které na rozdíl od ostatních křivek 4. stupně 1. druhu na dané ploše 2. stupně budeme nazývat! ,, vý¬ značnými křivkami^ a označovat! Křivky ty patrně vyznačují se tou vlastností, že body každé z nich lze usporádati v takové oo^ čtveřiny bodové, že spojnice vždy dvou a dvou těchto bodů náležejí vždy jedné přímkové radě našeho daného hyperboloidu. Lze však též libovolnou prostorovou křivku 4. stupně 1. druhu považovat! za takovou vý¬ značnou křivku a sice vzhledem ku 6 hyperboloidům, na kteroužto vlastnost ukázal, a kterýmižto 6 hyperboloidy se podrobně zabýval zejména H. Schroette r.^) Na jiném místě®) jsme ukázali, že každá projektivnost dvou libo¬ volných involucí ve dvou přímkových radách téhož hyperboloidu nám definuje t. ř. „zobecněný cylindroiď' jakožto geometrické místo diagonál Qci prostorových přímkových ět^^řstranů, těmito dvěma projektivními involucemi definovaných. Ježto však, jak jsme v citovaném zde pojednání o plochách ukázali, zobecněný cylindroid jest totožný s plochou, Příspěvek ku theorii lineárních s^-íitémů lineárních komplexů. Rozpravy Č. Akademie II. tr. sv. XXIII. číslo 15. 2)H. Schroette r: Grundzůge einer rein geometrischen Theorie der Raum- kurve \ierter Ordnung erster Species. Leipzig 1890. § 10 pag. 68, zejména viz větu na str. 80 a 81. *) O zobecněném cylindroidu. Rozpravy č. Akademie II. tř. roč. XXIII. číslo 12 pag. 7. odst. 5. XXIX. 3 budeme nkati, že dvěma projektivními involucemi ve dvou přímkových radách téhož hyperboloidu jest definována PJ plocha. Přísluší tudíž každé význačné křivce na daném hyperboloidu H ^ ur6ta Pí plocha. Pro tuto P^ plochu jest pak, jak jsme v citované zde prací o Pí plochách ukázali, plocha plochou jednoho z význačných svazků ploch 2. stupně při dané P^ ploše se vyskytujících. Existují pak na Pí ploše dvě t. ř. význačné involuce přímek, jež jsou k sobě navzájem residuálními. První involuce přímkových dvojin ;ri, jest zároveň involucí konjugovaných pdár plochy druhou pak význačnou involucí jest involuce přímko\ých dvojin ^*2, yg, kterou můžeme považovati za souhrn QQÍ dvojin řídicích přímek ooi základních lineárních kongruencí 00^ svazků lineárních komplexů. Totiž těch svazků komplexových, kterým přísluší týz zobecněný cylindroid P* vzhledem ku ploše jakožto ploše absolutní. Uvazujme ze souhrnu qoí zmíněných svazků lineárních komplexů určitý svazek S^, a budtež Vg řídícími přímkami základní lineární kon- gruence tohoto svazku. Každý lineární komplex svazku 5^ vytíná na ploše sborcený přímkový čtyřstran, jehož 4 vrcholy leží na význačné křivce p\ Uvažujeme-li tedy libovolný bod P křivky p\ tu tečná rovina 7: v tonato bodě ku ploše jest vyplněna svazkem přímek o wcholu P kterýžto svazek náleží určitému lineárnímu komplexu P z komplexového svazku .Sj. Ježto však též lineární kongruence o řídicích přímkách .Vg, y, jest obsažena y tomto komplexu P, tu existuje jeden paprsek s svazku (Px), který též jest obsažen v lineární kongruenci [x^, y^]. Vidíme tedy, ze v každém bodě křivky p^ lze vésti jednu tečnu ku ploše H/ tak, aby tato tečna protínala dvě přímky X2, yg- I můžeme vysloviti větu: KaMou význačnou křivku 4. stupně 7. druhu na ploše druhého stupně mMeme obdržeti jako geometrické místo hodů, dle kterých se dotýki plochy driihého stupně přímka pohybující se po dvou určitých mimobéžných přímkách v prostoru. Takovýchto dvojin přímek existuje xV a přímkové dvojiny tyto vyplňup P’* plochu tvoříce na ni jedmi význačnou involuci. ÍSaopak lze snadno nahlédnouti správnost vět5^■ Pohybuje-li se přímka po dvou mimoběžných přímkách v prostoru tak, íe se stále dotýká dané plochy druhého stupně, iu dotýká se této plochy dle pdné její význačné křivky p^. Stanoví totiž dané dvě mimoběžné přímky jakožto řídicí přímky základm lineární kongruence svazku lineárních komplexů vzhledem ku dané ploše 2. stupně, jakožto ploše absolutní, určitý zobecněný cylindroid neboli P* plochu. Tato P* plocha protíná pak absolutní plochu 2. stupně v určitém prostorovém přímkovém čtyfstranu a v určité křivce />*, která jest již hledanou \’ýznačnou křivkou. XXIX. 2. Definice plochy vyplývající z předešlých úvah a applikace na Pliickerův konoid. Úvahy naše vedou nás zároveň k nové definici P* plochy, když tuto myslíme si stanovenu určitou plochou 2. stupně Hf a jednou vý¬ značnou křivkou na této ploše. Definujeme pak P* plochu jakožto geometrické místo všech přímkových dvojin v prostoru, které mají tu vlastnost, že lze po nich posinovati přímku tak, aby tato přímka zároveň se dotýkala dané plochy 2. stupně dle dané její jedné význačné křivky 4, stupně 1. druhu. Tyto dvojiny tvoří pak patrně na P* ploše tu význačnou involuci, která jest residuální ku té význačné involuci, jejíž dvojiny jsou dvojinami konjugo váných polár zmíněné plochy 2. stupně Hy. Mysleme si plochu P* vytvořenou dvěma projektivními svazky Sj a ploch 2. stupně, kteréžto svazky mají za základní křivky dva prostorové přímkové čtyřstrany nacházející se v harmonické poloze, jak jsme na konci 4. odstavce zde citovaného pojednání o P^ plochách ukázali. Tak obdržíme na ploše oo^ křivek 4. stupně 1. druhu, z nichž každá jest význačnou křivkou p^ pro obě plochy svazků a které jí pro¬ cházejí. Ježto existuje pak, jak jsme v citovaném pojednání ukázali, QO^ projektivností svazků Sj a Sg, které vedou vždy k nějaké P* ploše, tu vidíme, že každá plocha svazku Sj proniká každou plochu svazku v křivce, která jest \ýznačnou p^ křivkou pro obě tyto plochy. Když plocha P‘ jest Plůckerovým konoidem tu jest, jak jsme v odst. 3. zde citované práce o P* plochách ukázali, jeden význačný svazek na pr. svazek Sj svazkem orthogonálních hyperbolických paraboloidů o společných vrcholových přímkách, povrchových to přímkách konoidu jeho středem procházejících, a druhý význačný svazek S., svazkem rotač¬ ních válců souosých s paraboloidy svazku Lze pak každou pronikovou křivku na orthogonálním paraboloidu, kterou na něm stanoví rotační válec s mm souosý, pokládati za takovou křivku tohoto orthogonálního paraboloidu, která nám s tímto paraboloidem definuje určitý Pliickerův konoid. Specialisujeme-li pak pro tento případ poslední zde vyslovenou větu obecnou, vidíme, že Pliickerův konoid lze považovat! za geometrické místo oo^ dvojin přímkových, které mají tu vlastnost, že se po nich může posinovati přímka tak, aby se dotýkala daného orthogonálního hyperbolického paraboloidu dle křivky, jejíž orthogonálním průmětem do vrcholové roviny paraboloidu jest kružnice. Tyto dvojiny musí však tvoriti druhou význačnou involuci přímkovou na konoidu t. j. involuci, při které každé přímce konoidu Pluckerova odpovídá přímka ku této kolmá v rovině nekonečně vzdálené ležící a osu konoidu kolmo protínající. XXIX. Můžeme tudíž vyslo\ati následující větu o orthogonálnícli para¬ boloidech: Posunujeme-li f Hrnku tak, aby stále kolmo protínala kteroukoli přímku, která kolmo protíná osu daného orthogonálniho hyperbolického paraboloidu, a aby současně se tohoto paraboloidu dotýkala, tu se ho dotýká dle křivky, 'jejímž oríhogonálním průmětem do vrcholové tečné roviny jest kružnice. A Plůckerův konoid můžeme pak definovali následovně: Pluckerův konoid jest geometrické místo všech přímek v prostoru, které mají tu vlastnost, že lze po nich pohybovali k nim kolmou přímku tak, aby tato se dotýkala daného orthogonálniho hyperbolického paraboloidu dle křivky, která současně leží na s paraboloidem souosém daném rotačním válci. Když bychom uvažovali Plůckerův konoid jakožto souhrn přímek první význačné involuce, tu bychom mohli vyslo\dti následující definici: Pluckerův konoíd jest geometrickým místem všech přímkových dvojin v prostoru, které mají tu vlastnost, že lze po nich posunovali přímku tak, aby tato se dotýkala daného rotačního válce dle křivky, která současně leží na daném s válcem souosém orthogonálnim hyperbolickém paraboloidu. Dvojiny ty tvoři pak první význačnou involuci na konoidu. 3. O harmonických plochách lineárních kongruencí vzhledem k dané ploše 2. stupně a o plochách 2. stupně v harmonické poloze. Uvažujme určitou plochu 2. stupně a dvě libovolné mimoběžné přímky x^, y^. Budiž p pak libovolným paprskem lineární kongruence o^ řídicích přímkách x^, y^, a budtež X^, Yg body tohoto paprsku nacháze- jícími se na přímkách x^, y^, a dále budtež H^, průsečíky paprsku p s plochou Na všech oo^ paprscích p lineární kongruence \x^, yý\ hledáme pak geometrické místo dvojin bodových: které jsou dvojinou samodružných bodů involuce dané vždy dvěma dvo- jinami bodovými: Zg. Yg; H,'. Poněvadž na každém paprsku p existují pouze dva body tak vidíme, že hledaným geometrickým místem bodovým jest určitá plocha 2. stupně, kterou si označíme H./. A hned jest patrno, že na této ploše musí ležeti prostorová křivka 4. stupně 1. druhu p\ dle které se pohyblivá přímka p plochy dotýká a dále, že na ploše H/ leží přímkový sborcený čtjŤstran, jehož 4 vrcholy leží na ploše H,*, vyťaty tam b\^e přímkami ^g, Vg, kteréžto přímky jsou tudíž jeho diagonálami. Tak máme tedy hledanou plochu Hg^ již stanovenu. XXIX. Plochu H./ lze považovali za projektivně zobecněnou t. ř. hlavní středovou rovinu lineární kongruence [%2, >2] vzhledem ku ploše jakožto ploše absolutní. Nahradili-li bychom totiž plochu imaginární kulovou neboli absolutní kružnicí v nekonečnu, tu by nám přecházela plocha v hlavní středovou rovinu^) kongruence [X2, yg] ^ v rovinu nekonečně vzdᬠlenou. Budeme však v následujícím plochu H.2^ nazývali harmonickou plochou lineární kongruence [X2, yj "vzhledem ku plose Bud projektHmě zobecněný cylindroid stanovený absolutní plochou a základní lineární kongruencí [x^, y2]- Uvažujme pak libo¬ volnou dvojinu přímek x^, y% té význačné involuce na ku které náleží též dvojina x^, >'2 a hledejme nyní harmonickou plochu H21" lineární kongruence [x^, y^] vzhledem ku absolutní ploše Tato harmonická plocha obsahuje pak zase křivku p\ neboť dle úvah v 1. odstavci této práce musí se dle této křivky dotýkati plochy každá přímka, která se pohybuje po dvou přímkách, jež tvoří dvojinu téže \7značné involuce na P‘, ku které náleží též dvojina x^, yg- Dále obsahuje tato harmonická plocha sborcený čtyřstran přímkový, jehož 4 vrcholy na ploše vytínají jeho diagonály x^', y(, zcela analogicky jako plocha obsahuje sborcený čtyřstran vyťatý diagonálami x^, yg- Tyto dva čtyřstrany leží však, jak jsme ukázali na počátku 4. od¬ stavce citovaného zde pojednání o P^ plochách, opět na určité ploše 2. stupně, která prochází druhým význačným čtyřstranem P‘ plochy, a která obsahuje též křivku p^. Z toho však ihned \yplývá totožnost obou ploch 2. stupně a Můžeme tedy vyslovit! větu, ve které bude výhodno místo názvu P* plocha užiti rovnocenného názvu ,, zobecněný cylindroid": Harmonická plocha dané lineární kongruence [x^, y^ vzhledem ku dané plose 2. stupně jest současně harmonickou plochou všech 00^ lineárních kongruencí, jejichž řídicí přímky vyplňují zobecněný cylindroid Pk lineární kongruencí [x^, ya] a plochou jakožto absolutní plochou stanovený. Řídicí přímky těchto lineárních kongruencí tvoří tu význačnou involuci na P^ ku které náleží též dvojina x^, Vg. Z piedešlých úvah jest zároveň patrno, že plochy a H2'^ pro¬ cházejí každá jedním ^^^značným čtyřstranem na ploše P*, o kterýchžto čtyřstranech jsme v citované zde práci o P^ plochách ukázali, že vždycky dvě dvojiny protějších stran jednoho oddělují harmonicky dvě dvojiny protějších stran druhého, a kteréžto čtyřstrany jsme z toho důvodu označili jakožto „dva prostorové čtyřstrany v harmonické poloze." 1) Hlavni středovou rovinou lineární kongruence rozumíme dle St. J o 1 1 e s-a (viz ČI. Fokaltheorie der linearen Strahlenkongruenzen. íMath. Annalen sv. 63 pag. 352) rovinu kolmou ku hlavní ose lin. kongruence v jejím středu, rovinu kterou P I ii c ke r nazval centrální rovinou (viz R. S t u r m: „Liniengeometrie 1. díl. pag. 154.) XXIX plochy 2. stupni a z nichí každá prochází jedním ze dvou liyrslranu v harmonické poloze se nacházejících budeme nazÝoati dvěma poclami 2. stupně v harmonické poloze. Dvě takové plochy stanoW, jak jsme v i. odstavci citovaného zde pojednaní o P plochách ukázali, určitou P‘ plochu. Na této ploše existuji dve yznačné involuce, totiž involuce dvojin z., y, a involuce dvojin z, y, Jakož jsme dříve ukázali, že všecky přímkové dvojiny y mají tu vastnost, ze nechame-h se po nich posunovati přímce tak, aby současně ■se dotýkala plochy že tato pohyblivá přimka dotýká se této plochy vždy dle teže význačné křivky p\ tak táž vlastnost pnsluší přímkovým dvojmam druhé význačné involuce, když místo plochy uvažujeme plochu To vyplývá z toho. že když P‘plochu považujeme za zobecněný cylmdroid, ze k m dospíváme právě tak od absolutní plochy H ,2 a lineární kongruence r,V2, yj jako od absolutní plochy H/ a lineární kongruence [z,. v,J, Křivka zmíněná p* jest patrně pronikem obou ploch H.* a Můžeme tedy vysvětliti větu: !• ^ Poloze se nacházejících ploch 2. stupně jest každá z těchto ploch vzhledem ku ploše druhé harmonickou plochou lineárních kongruenci. Dvopny řídicích přímek těchto oo‘ lineárních kon«ruencí tvoři vzdyjednu ze dvou vi/znalných involucí na P' ploše stanovené oběma v harmo¬ nické poloze se nacházejícími plochami 2. slupni. Z úrah našich jest též patrno, že každá harmonická plocha kterékoli hnearm kongruence vzhledem ku určité ploše 2. stupně, jest 5 touto plochou v harmonické poloze. Dále pak z úvah našich vyplývá věta: ^ Dtó v harmonické poloze se nacházející plochy 2. stupně pronikají se v prosto¬ rové křivce -1. stupni 1. druhu která jeslvýznainou p' křivkou pro obě tyto plochy Za dvě v harmomeké poloze se nacházející plochy 2. stupně můžeme ^važov^ti patrně též každý rotační válec a s ním souosý orthogonální hyperMický paraboloid. Příslušnou P' plochou jest zde pak Plůckerův konoid. Dále pak vidíme specialisací předchozích úvah obecných, že harmonickou plochou lineární kongruence, jejíž dvě řídicí přímky pro¬ tínají kolmo osu určitého rotačraho válce jest vzhledem ku tomuto válci s tímto válcem souosý orthogonální hyperbolický paraboloid. Harmonickou pak plochou lineární kongruence sestávající se ze všech paprsků, jež kolmo protínají přímku, jež zase kolmo protíná osu daného orthogonálnOio hyperbolickao paraboloidu jest vzhledem ku tomuto paraboloidu s tímto paraboloidem souosý rotační válec. 4. Projektivně zobecněný komplex a harmonický quadratický komplex kategorie [(11)1111] jest jedno a totéž. Uvažujme dvě libovolné v harmonické poloze se nacházející plochy 2. stupně H,2 a Hj^. Tyto dvě plochy i. stupně stanoví určitou P' plochu XXIX. a uvažujme na této ploše třeba význačnou involucí přímkových dvojin .Vi, y^, které jsou současně dvojinami konjugo váných polár plochy Libovolná přímka p lineárm' kongruence [x^, y^] protínej ž plochy a řídicí přímky Vi v dvojinách bodových; Y,. Dle věty o dvou v harmonické poloze se nacházejících plochách 2. stupně v předešlém odstavci této práce dokázané, jest plocha vzhledem ku ploše H2^ harmonickou plochou kterékoli tin. kongruence z oo^ lin. kon- gruencí, jejíchž řídicími přímkami jsou postupně všecky oo^ dvojiny vý¬ značné involuce dvojin x^, yj. Platí tudíž nejen dvoj poměr: nýbrž též dvoj poměr: [H^, H', Ho, H.,') = - 1. Přímka p jsouc pak přímkou všech 00^ lineárních kongriiencí, jichž dvcjiny řídicích přímek x^, y^ tvoří význačnou involuci na P', probíhá oo*' poloh, a vyplňuje t. ř. projektivně zobecněný komplex.^) Zde jsme ukázali tedy tu vlastnost našeho projektivně zobecněného komplexu, že každá jeho přímka protíná dvě v harmonické poloze se nacházející plochy 2. stupně Hf a Hg- ve dvou dvojinách bodových, jež se harmonicky oddělují. To jest však definice známého quadratického komplexu t. ř. harmo¬ nického neboli Battaglini-ho komplexu, který se definuje, jak známo, jako geometrické místo přímek v prostoru, které protínají dvě libovolné plochy 2. stupně ve dvou bodových dvojinách, které se harmo¬ nicky oddělují. Náš zde uvažovaný projektivně zobecněný A‘^ komplex označme si P^. O dvou plochách 2. stupně v harmonické poloze jest patrno, že jsou to dvě plochy 2. stupně v takové poloze, že x^ytínají na jedné dvojině pro¬ tějších hran jejich společného polárného tetraedru dvě bodové dvojiny, které se harmonicky oddělují. Dvěma protějšími hranami společného polárného tetraedru ploch a H2^, jimž tato vlastnost přísluší jsou patrně dvojné přímky P* plochy stanovené plochami a H.y, a ony vždy dvě harmonicky se oddělující bodové dvojiny na přímkách u, v vy tínají vždy dva a dva vrcholy dvou význačných čtyřstranii plochy (viz 1. odst. citovaného zde pojednání o P’ plochách). C. Segre a G. Loria ukázali, že harmonický komplex příslušný dvěma plochám 2. stupně q viz pag. 16 již zde citované mé práce: Příspěvek ku theorii lineárních sy¬ stémů lineárních komplexů. C. Segre et G. Loria: Sur les différentes espěces de complexes du 2® dégrě des droites qui coupent harmoniquement deux surfaces du second ordre. Mathe- matische Annalen sv. 23. pag. 223 a 224. XXIX. 9 s touto vlastností jedné dvojiny protějších hran společného polárného tetraedru, jest jediným harmonickým komplexem kategorie [(11) Ulij a, že jeho plocha singulární náleží do té kategorie přímkových ploch stupně čtvrtého, kterou C r e m o n a očísloval XL Dále ukázali Segre a Loria v této práci, že ta singulární plocha není zcela obecnou plochou kategorie XT. a tato specialisace záleží v tom, jak z onoho pojednání lze poznati, že tato plocha jest námi označenou t. í* *. P' plochou.J) Vidíme tedy, že každý projektivně zobecněný komplex můžeme považovat! za harmonický quadratický komplex kategorie [(11) 1111]. A naopak snadno lze seznali, že každý harmonický komplex kategorie [(11) 1111], lze považovat! za projektivně zobecněný A^ komplex. Můžeme tudíž vysloviti větu: Projektivně zobecněný A^ komplex a harmonický quadratický komplex kategorie [(11) Ulij jest jedno a totéž. Obdobně jako jsme v odst. 2. pojednání o P‘ plochách ukázah, že každou pi plochu můžeme považovat! na oo^ způsobů za zobecněný cylin- droid můžeme z těchže důvodů v\'sloviti větu: Každý quadratický harmonický komplex P kategorie [(11) Ulij lze považovali na oo^ způsobů za projektivně zobecněný komplex. Dospíváme totiž ku témuž komplexu jakožto ku projektivně zobecněnému A^ komplexu od kterékoli plochy 2. stupně význačného svazku nebo S., jakožto plochy absolutní, a od kterékoliv dvojiny přímek druhé nebo prvmí význačné involuce na singulární ploše P‘, jakožto dvojiny základních přímek lineárního systému 5, oo^ lineárních komplexů’ Jest též patrno, že ku každé singulární ploše P' přísluší jediný náš komplex P, a že tudíž množství těchto komplexů jest stejné jako množství P^ ploch. Platí tedy následující věta: Vžech projektivně zobecněných komplexů existuje oo^®. Ku každému harmonickému komplexu Battaglini-ho do¬ spějeme na ooi způsobů od ooi dvojin ploch 2. stupně.^) specielně pak ku našemu komplexu P '*^ dospíváme od oo^ dvojin ploch z \’ýznačných svazků Sj a které se protínají vždy v prostorové křivce 4. stupně, která leží na singulární ploše P^. Avšak každý harmonický komplex lze vytvoriti též způsobem duálním, totiž že hledáme přímky v prostoru té vlastnosti, že tečné ro\uny z nich vedené ku dvěma plochám 2. stupně se harmonicky ■oddělují. Takových dvojin ploch 2. stupně existuje rovněž ook*) V našem případě oba systémy oo^ dvojin ploch 2. stupně se stotožňují procházející oběma význačnými čtyrstrany na P* ploše.*} Patrno jest, že pojem dvou h R. Sturm: „Liniengeometrie" III. pag. 489 odst. 858. ®) ibidem odst. 755. ^ ibidem odst. 756. *) ibidem odst. 858. XXIX. ploch 2. stupně v harmonické poloze jest pojem zcela v sobě duální. Můžeme tedy vys-loviti dvoj větu: Geometrické místo přímek, které flvé v harmonické poloze se nacháze¬ jící plochy 2. stupně protínají ve dvou harmonicky se oddělujících dvo- jinách hodových jest projektivně zobec¬ něný komplex. Geometrické místo přímek, z nichž ku dvěma v harmonické poloze se na- házejícím plochám 2. stupně vedené dvojiny tečných rovin se harmonicky odděluji jest projektivně zobecněný- komplex. 5. Applikace na komplex. Jak jsme v odstavci 3. citovaného zde pojednání o P* plochách ukázali, jest při konoidu Pluckerově jakožto P‘ ploše jedním význačným svazkem Sj svazek orthogonálních hyperbolických paraboloidů o společ¬ ných vrcholových přímkách, povrchových to přímkách konoidu jdoucích jeho středem. Druhým význačným svazkem Sj jest svazek rotačních válců, jichž společnou osou jest osa konoidu, a svazek kružnic v rovině nekonečně vzdálené, jichž společným středem jest nekonečně vzdálený bod osy konoidu. Jako speciální případ dvoj věty v předešlém odstavci můžeme vy¬ slovit! pro A® komplex následující v sobě duální dvoj větu: Geometrické místo přímek, které protínají orthogonální hyperbolický paraboloid a s ním souosý rotační válec ve dvou harmonicky se oddě¬ lujících dvojinách hodových, jest A^ komplex. Geometrické místo přímek, z nichž vedené dvojiny tečných rovin, vzhle¬ dem ku orthogonální mu hyperbolické¬ mu paraboloidu a kružnici v rovině nekonečně vzdálené, jejíž střed leží na ose paraboloidu, harmonicky se odděluji, jest A^ komplex. Speciálním případem poslední věty na pravé straně jest věta ve Sturm-ově „Liniengeometrie" uvedená,^) že A'-* komplex lze po¬ važovat! za P a i n v i n - ův komplex pro orthogonální hyperbolický paraboloid. Abychom toto vytvoření A^ komplexu jakožto P a i n v i n-ova komplexu dostali, jest nutno ze svazku soustředných kružnic v poslední zmíněné větě uvažovat! imaginárnou kružnici kulovou. Tato kružnice jest v tomto svazku kružnic obsažena, ježto každý bod roviny nekonečně vzdálené lze považovat! za její střed. 1) ibidem odst. 860. ' XXIX. 11 6. Speciální případy. Případ, kdy zobecněný komplex jest harmo¬ nickým komplexem kategorie [(11) 22]. y 10. odstavci citovaného zde již mého pojednání; „Příspěvek ku theorii lineárních systémů lineárních komplexů" byly uvažovány některé speciální polohy dvou základních přímek m, n lineárního systému S^oo^ Imeármch komplexů vzhledem ku ploše absolutní, a byl tam studován příslušný projektivně zobecněný komplex daný těmito speciálními případy. Zde chceme si povšimnouti ještě dvou speciálních poloh základ¬ ních přímek m, n, vzhledem k absolutní ploše, které v citovaném pojednání uvažovány nejsou. Dvě ty speciální polohy jsou: 1. Jedna ze dvou základních přímek m, n lineárního komplexového systému 5, dotýká se absolutní plochy 2. obě základní přímky m, n lineárního komplexového systému .S» dotýkají se absolutní plochy Když si myslíme projektivně zobecněný komplex jakožto komplex yanovený dvěma projektivními involucemi J, a ve dvou přímkových řadách yhož hyperboloidu H^, tu musí patrně projektivnost involucí J a Jg býti následovně charakterisována v uvedených dvou speciálních případech: 1. jedné samodružné dvojině involuce jedné odpovídá projektivně samodružná dvojina involuce druhé; 2. každé samodružné dvojině involuce jedné odpovídá jedna samo- družná dvojina involuce druhé.. Studujme nejprve první z těchto dvou speciálních případů. BucTtež Wj, : Wg. í'2 dvojinami samodružných přímek přímkových involucí J^, v přímkových řadách hyperboloidu H^. Odpovídejž^ pak samodružné přímce involuce určitou projektivností involucí a samodružná přímka involuce J^. Budiž M průsečíkem těchto samodružných přímek, a budiž ti tečnou rovinou ku v tomto bodě. Bod M lze patrně po- Idádati též za dotyčný bod přímky m, která ještě s přímkou n tvoří dvo- základních přímek komplexového systému S^. o kterém můžeme říci, že indukuje swchu uvedenou projektivmost involucí Jj sl v přímko¬ vých řadách hyperboloidu Uvažujme především singulární plochu projektivními involucemi Ji a stanoveného našeho zobecněného komplexu, komplexu TK Tou plochou jest patrně zobecněný cylindroid P* svazku Si, který jest se systémem S, v involuci, t. j. svazku lineárních komplexů o základní kon- ^uenci [m, n]. Zobecněný cylindroid můžeme však povaŽowti, jak jsme jinde ukázali,!) za geometrické místo diagonál ooi sborcených přímkových 1) viz str. 8. mého zde již citovaného pojednání „O zobecněném cylindroidu'^ XXIX. 12 čtyrstranů, jejichž dvě a dvě protější strany jsou přidruženými dvojinami ve dvou projektivních involucích přímek v různých přímkových řadách téhož hyperboloidu. V našem daném případě máme na hyperboloidu v bodě M ětyřstran jehož dvě a dvě protější strany splývají v přímkách a Můžeme pak každou přímku bodem M v tečné rovině (z ležící pokládati za diagonálu tohoto degenerovaného ětyřstranu, a tudíž též za přímku sin¬ gulární plochy Ph Vidíme z toho, že singulární plocha P* rozpadá se v rovinu (jl a určitou přímkovou plochu 3. stupně, kterousi označíme P^. Dvojnou řídicí přímkou^ této plochy jest patrně transversála bodem M ku přímkám n, n' vedená, kde W znamená konjugo vanou poláru přímky n vzhledem ku ploše Jednoduchou pak řídicí přímkou q jest spojnice bodů N, N', které vy tíná jí přímky n, n' v rovině (a. Považujíce P^ a {a za P* plochu musíme dospěti ku dvěma význačným involucím přímek na P^ a p, z nichž jednu tvoří dvojiny konj ugo váných polár plochy Tu si vyznačíme jako druhou význačnou involuci^) a vidíme hned, že touto druhou význačnou involuci jsou si přidruženy jednak přímky svazku (M. p), jednak přímky plochy P^. Vidíme tedy, že při rozpadnutí plochy P^ v plochu a rovinu p též druliá význačná involuce se nám roz¬ padla ve dvě involuce na P-^ a v p. Náš komplex můžeme pak uvažovati jako souhrn oo^ lineárních kongruencí, jejichž řídicími přímkami jsou přímky první nebo druhé význačné involuce na jeho singulární ploše. Uvažujme v daném speciálním případě druhou význačnou involuci. Jest pak patrno, že ku našemu kom¬ plexu náležejí všecky paprsky procházející bodem M a všecky paprsky ležící v rovině p. Z toho však vychází, že všecky roviny bodem M pro¬ cházející jsou singulárními rovinami našeho komplexu, rovněž jako všecky body v rovině p ležící jsou jeho singulárními body. Přímky u^, jsou pak dvojnými přímkami našeho komplexu. To dokážeme následovně. Každému bodu na př. přímky přísluší pa- prsko^rý svazek parabolické lineární kongruence o v splývajících na ležících nekonečně blízkých přímkách řídících, jakožto svazek přímek komplexových, a zároveň máme v tomto bodě druhý svazek komplexo- vých paprsků, totiž svazek {U„ p). Tedy každým bodem U, přímky procházejí dva svazky komplexových přímek, které se v této přímce jakožto společném paprsku pronikají. Jest tedy dvojnou přímkou komplexu, a podobně to platí o u^. Dále jsou dvojnými přímkami kom¬ plexu řídící přímky plochy P3 totiž přímky p, q. Že jsou dvojnými přímkami komplexu jest patrno z toho, že tyto dvě pnmky zastupují dvojné řídicí přímky obecné plochy, a že v tomto obecném případě byly tyto dvojné přímky dvojnými přímkami komplexu. ibidem str. 6. XXIX. 13 Náleží tudíž tento speciální případ komplexu T- do kategorie těch quadratických komplexů, které mají 4 dvojné přímky, z nichž dvě jsou mimoběžné a dvě jsou různoběžné, a sice tak, že dvojina různoběžných přímek «i, í«2, tvoří s jednou dvojnou přímkou, totiž p, troj hran a s druhou dvojnou přímkou, totiž q, trojúhelník. Ouadratickým komplexům tohoto druhu přísluší jak známo symbolika [(1 1) 22]. I můžeme vysloviti větu: Doiýká-li se jedna ze dvou základních pHmeh lineárního komplexového systému 5^ absolutní plochy, tu pHslusný projektivně zobecněný komplex jest quadratickým komplexem kategorie [(1 1) 2 2]. Jak jsme zde již ukázali rozpadává se zde druhá význačná involuce ve dvě involuce konjugovaných polár plochy H^. Jednak v obyčejnou involuci přímek na jednak v obyčejnou involuci svazku {M, [x). Samo- družnými přímkami involuce ve svazku [M, (x) jsou patrně přímky involuce pak na ploše mějž samodružné přímky p^, pí- Tvoří pak 4 přímky u^, p2> Pí prostorový čtyřstran, jehož diagonálami jsou patrně řídicí přímky p, q plochy Ps, zároveň pak jest tento čtyřstran jedním význačným čtyřstranem P‘ plochy degenerující v P^ a (x. Svazek ploch 2. stupně tímto čtyřstranem procházejících můžeme si označiti jako druhý význačný svazek S.,. Prvm' význačná involuce jest ku druhé residuální, to jest její každé dvě přiřazené přímky leží vždy s dvěma přiřazenými přímkami první involuce na hyperboloidu, a hyperboloidy ty v tomto případě degenerují pak vždy ve dvě roviny. Jednou z těchto rovin jest rovina ^ a druhou rovinou vždy jedna rovina svazku, jehož osou jest dvojná řídicí přímka plochy Odpovídá tedy v této involuci vždy jedné přímce plochy P^ jedna přímka svazku (M, (x) a naopak. Ze čtyř samodružných přímek této involuce vždy dvě splývají a jsou to přímky svazku {M, fx), které současně leží na .ploše Pl Označme si je p^, pí. Prvm' význačný čtyřstran degeneruje nám tudíž tím způsobem, že dvě a dvě z jeho sousedních stran splývají v přímkách p^, pí. Diagonálami jeho zůstávají ovšem řídicí přímky p, q plochy Pl Vidíme pak, že první význačný svazek Z, sestává: T. ze všech ooi kuželů 2. řádu, jež mají společný vrchol ilf a jež dle společných po^Tchových přímek A, Pí dotýkají se společných tečných rovin proložených přímkami p^, p a pí, p ; 2. ze všech oo^ kuželoseček ležících v rovině fx a dotýkajících se společných tečen p^pí ve společných bodech dotyčných, průse¬ čících to přímek pi, q a pí, q. Všimněme si blíže obou význačných čtyřstranů. Ježto jsou oba v harmonické poloze, tu jest patrno, že dvě a dvě splývající strany v přímky p^, Pí mají tu vlastnost, že dvojina přímek p^, pí odděluje harmonicky v pa¬ prskovém svazku (M [x] dvoj inu vedlejších stran druhého význačného čtyřstranů u^, u^, p^, XXIX, Mamě zde pak takovou zvláštní polohu kužele 2. stupně vzhledem ku plose 2. stupně, že vrchol tohoto kužele leží na ploše 2. stupně a ze ty povrchové přímky kužele tohoto, které leží v tečné rovině plochy ]sou konjugovanými polárami této plochy. Kužel takový jest patrně v harmonické poloze s danou plochou. Jest to patrně harmonická plocha lineární kongruence vzhledem ku dané ploše, jejíž jedna řídicí přímka se dotýká této plochy 2. stupně. Dotyčný bod ten jest patrně vrcholem tohoto kužele. Zcela duálně mohli bychom říci též o kuželosečce, že jest v harmo¬ nické ^loze vzhledem ku dané ploše 2. stupně, když tato kuželosečka by ležela v tečné rovině této plochy a současně se dotýkala dvou konjugova- nych polar jejích. ■' ^ pak náš projektivně zobecněný komplex v tomto případě defmovati jakožto harmonický komplex dané plochy 2. stupně který jest ku této ploše v harmonické poloze. A nebo též způsobem duálním! Uospeli bychom pak ku harmonickému komplexu kategorie [(1 1) 2 21 týmže způsobem jako k němu dospěli Segre a Loria.^) 7, Případ kdy projektivně zobecněný komplex jest komplexem tetraedrálním. Studujme nyní ten speciální pnpad, že dvě involuce J, J, ve dvou přímkových řadách hyperboloidu jsou si takovou projektir^ostí při¬ razeny, * kazde samodružné přímce involuce jedné odpovídá vždy jedna samodruzna pnmka involuce druhé, a sice přímce «, odpovídej ž přímku a pnmce n. od^vídejž pnmka v,. Průsečíky přímek a n., n, označme si M, N a tecne rovnny v těchto bodech ku ploše budtež označenv jakožto rovuny p, v. Body M, N jsou též dotyčnými hody základních pnmek m, n lineárního komplexového systému který v obou řadách absolutm plochy indukuje naší projektú-ností přiřazené přímkové involuce a J^, r ť Hledejine nejprve singulární plochu P< našeho komplexu Pa pro tento zvlaštm případ projektivního přiřazení involucí a J.. Především jest patrno, že ku této ploše náležejí dva paprskové svazky (ilf, p) a (AT v) jest tedy zbývající část plochy P druhého stupně P^. Dvojnými přímfcinii plochy P JSOU diagonály přímkového čtyřstranu na jehož dvěma a dvěma protějšími stranami jsou vždy dvě a dvě samodružné přímky 'T “ ?• P si»j"iď bodu^i^ a q jest prusečmcí rovin p, v. Ze q jest dvojnou přímkou naší 1) VIZ str. 225 citovaného zde společného pojednání S e g r e-L o r i a. 2} xiz str. 8 citovaného zde již pojednáni „O zobecněném cylindroidu". XXIX. depnerované plochy jest tedy přímo patrno. Aby též > byla dvojnou přímkou plochy jest nutno, aby zmíněná zde plocha 2. stupně P^, ve ktCTou se P' v tomto případě rozpadá, obsahovala přímku p jakožto přímku dvojnou. To však jest jenom tehdy možno, kdvž plocha P^ se rozpadá ve dvě roviny přímkou p procházející. OznaCmě si tyto roviny P, o a budtež R, S body, které tyto roviny‘na přímce q vytínají. Jsou tedy v tomto speciálním případě singulární plochou 4 singulární roviny p, v' P, a a čtyři singulární body M. N, R, S. které tvoří stěny a rohy téhož tetraedru. Tetraedr tento jest vzhledem ku ploše polárně invariantním. Přecházejí totiž polaritou plochy ffí stěny p, v, p, „ postupně ve vrcholy M, N, S, R. Příslušný komplex P- dostaneme pak jako souhrn ooi vzhledem ku polárně invariantních lineárních kongruencí, jejichž řídicí přímky jsou v polaritě plochy odpovídající si paprsky svazků {R, p) a (5, a). Jest to patrně t. ř. komplex tetraedrální. I můžeme pak vyslovit! větu: Doýkají-li se obé základní přímky lineárního komplexového systému absolutní plochy, tu příslušný projektivně zobecněný komplex jest tetrae- drálním komplexem. Všimněme si nyní harmonické plochy lineární kongruence [m, n] v uvedené speciábí poloze vzhledem ku ploše V odstavci předešlém této práce, kde jedna z řídicích přímek m, n se dotýkala plochy jsme ukázali, že dotyčný bod oné řídicí tečné přímky jest singulárním bodem harmonické plochy, neboť tato byla kuželem o tomto vrcholu. V případě našem nyní kdy obě přímky w, n se dotýkají plochy v bodech M, N má patrně harmonická plocha příslušná této kongruenci dva singulární body M, iV, má tedy celou přímku singulárních bodů, a to jest spojnice bodů M, N. Harmonická plocha degeneruje zde tudíž ve dvě roviny ve spojnici bodů M, iV se protínající. Vzhledem ku obecnějšímu případu v předešlém odstavci, kdy harmonický kužel v tečné roxdně wcholem svým ku ploše proložené vytínal dvě přímky, které byly konjugovanými polárami plochy, jest patrno, že harmonická plocha v tomto případě jest dvojinou konjugovaných rovin vzhledem ku procházejících spoj¬ nicí bodů M, N. Dospěli bychom zde zase ku tedraedrálnímu komplexu, jakožto ku harmonickému komplexu dvou ploch 2. stupně, z nichž druhá plocha přechází ve dvojinu dvou konjugovaných ro\Tn vzhledem ku ploše prvmí. Zde dlužno poukázat! na str. 232 dříve zde citované společné práce S e gr e- Lor ia. Zároveň jsme zde mimochodem dospěli k větě. ^ Pohybu'] e-h se přímka po dvou mimoběžných přímkách, které se dotýkaji určité plochy 2. stupně tak, aby se též současně této plochy dotýkala, tu se XXIX. m dotýká této plochy dle dvou kuželoseček, které leží ve dvou rovinách, které jsou ku zmíněné plose 2. stupně konjugovány. Dvojinu těchto konjugovaných rovin lze snadno sestrojiti. Na průseč- nici rovin fx, v vytkneme si body 9JÍ, které tam vytínají přímky m, n a body H, H', které leží na hyperboloidu Sestroj íme-li si nyní samo- družné body R, S involuce dané dvěma dvojinami ‘Híl a. H, H' tu stanoví tyto body R, S s body M, N dvě hledané dvojiny konjugovaných rovin (M, N, R) a {M, N, S). Ku projektivně zobecněnému komplexu jakožto ku komplexu tetraedrálnímu dospějeme též od systému ^3 všech lineárních kom* plexů, jejichž základní přímky m, n se protínají. Protínejtež se v bodě P, a budiž 7c rovinou, ve které leží. Lze pak systém S3 považovat! za systém' všech 00* nullových systémů, které mají jeden nullový bod s příslušnou nullovou rovinou společný. Totiž bod P a rovinu r.. Ku systému S3 jest v involuci určitý systém S^. Tento systém 5^ jest svazkem 00 ^ speciálních lineárních komplexů, jejichž řídicí přímky tvoří paprskový svazek (P, tc). Utvořme si ku svazku (P, tt) vzhledem ku absolutm' ploše polárm' svazek (P', r'). Lze pak každou přímku svazku (P, Tz) a jí polárně přidruženou přímku x' svazku (P', r') považo¬ vat! za vzhledem ku absolutní ploše zobecněnou dvojinu osovou vždy jednoho speciálního lineárního komplexu komplexového svazku S^. Ro¬ viny x' a dvě tečné roviny t^, t, spojnicí bodů P, P' ku vedené tvoří pak 4 stěny tetraedru, ve který degeneruje v tomto případě obecná singu¬ lární plocha Pi zobecněného komplexu. Póly F, P, J, a J, postupně těchto čtyř rovin vzhledem ku ploše jsou pak vrcholy tohoto tetraedru. Tento tetraedr jest pak singulární plochou vzhledem ku pro¬ jektivně zobecněného A^ komplexu příslušného systému Sg. Jest tedy tento komplex tetraedrálním a můžeme pak vysloviti větu: Protíná] i-li se dvě základní přímky lineárního komplexového systému 5®, tu jest jeho vzhledem ku dané absolutní plose projektivně zobecněný A^ komplex komplexem tetraedrálním. 8. O dvou kubických systémech oo« a oo^ ploch 2. stupně. Uvažujme systém všech oo^ význačných křivek 4. stupně 1. druhu p^ na určité ploše 2. stupně HL Každou křivkou p^ jest stanoven svazek 00^ ploch 2. stupně jí procházejících a tak dospíváme od libovolné plochy 2. stupně H2 ku systému oc® ploch 2. stupně, které tuto plochu pronikají vždy ve \^značné křivce pK Dokážeme nym' větu; Systém všech oo® ploch 2. stupně, které danou plochu 2. stupně pro¬ nikají v jejích význačných prostorových křivkách 4. stupně 1. druhu, jest kubický. XXIX . 17 )e dokážeme tím. 7.6 dokážeme, ze v libovolném svazku ploch 2. stupné jsou 3 plochy, které L! tfl ii h “n tf ^ a f "P"'' ^ Wedáme ony tri plochy a bucttez dále a b* křivky, které plochy a vy- hnaji na ploše ffi Mysleme si nyní přímk>' dvou přímkových řad hyp^- boloidu H přirazeny jednojednoznaéné na body dvou uréitých přímek í. Ji ^ souřadnice bodu první pnmky a druhé :^o. Pak lze křivku « » povazovati za vjdvor určité korrespondence: («22 V + ÍÍ12 + «02) + («21 + «n + «oi) ^2 + + («20^1^ + «10^l+aoo) =0 1 křivku ¥ za výtvor určité korrespondence; (&22 -h 6i2 + ^>02) ^2® + (Ď21 + ž>ii :ri + Ďoi) ^2 + + (^20 + &10 + *00) = Na každé z přímek p,. p, leží 8 bodů A. resp. A„ jež tvon 8 dvojin TI 'V í ^®^y"^/^dpovida v nasi jednojednoznaéné přiřazenosti 8 associova- koms ° 'ň *“ ® **■ Dvojiny ty hoví našim oběma korrespondencnim rovnicím, a hoví tudíž též rovnici: [(«*. + X M + {«,, + X 6,J y, + «^ + X bj + + [(«2i + X b^) ,v,2 + («„ + X b„) X, + «„ + i„,] 1:2 + + (^20 + ^ M + (ířjjj 4- X biff) Xj + -j- X = 0, kde X jest libovolný proměnný parametr. r, "ám tedy poslední romice celý svazek fcorrespondenci 13, .j, jez patrné v>'tvoK svazek knvek 4. stupné jdoucích 8 associovanými body stanovenými průsečíky křivek a 6‘. Aby poslední rovnice nám definovala korrespondenci [2, 2j toho druhu, aby tato byla projektivností dvou involucí, tu jest nutno, jak de Jonquiéresi) ukázal, aby byla splněna podmínka; I ^00 + ^ ^00. «01 4- k bor, «02 4 ^ ^02 I Uio + V % -f X6„, +^brJ = 0 I «20 + ^ Žlac % -f X Ž»21, «22 + ^ ^2, I ~~ Ohi bfh — bhf Rovnice ta jest vzhledem ku proměnnému parametru X rovnicí kubickou, a vyplývá z toho tudíž, že v našem svazku korrespondenci [2, 2] existují tři korrespondence, které jsou projektivností dvou involucí. Z toho v>xhází však, že ve svazku prostorových knvek 4. stupně stanoveném křivkami a\ ¥ existují 3 křivky, které jsou pro hyperboloid význač- q VIZ na pr. R. S t u r m: Die Lehre von den geometrischen Verwandtschaften I. dil odst. 178. pag. 266—268. Rozpravy: Rod. XXIV. ,Tf. IL Čhlo 29. 2 XXIX. 18 nými a, že tudíž ve svazku ploch 2. stupu ě stanoveném plochami a B jsou obsaženy 3 plochy 2. stupně, které na tínají význačné křivky. Tím jest tedy kubičnost našeho systému dokázána. Z kubičnosti systému Sg'* snadno dokážeme nyní následující větu: Systém všech oo’ ploch 2. stupně, které jsou vzhledem k dané ploše 2. stupně v harmonické poloze jest kubický. Systém ten si označíme Aby o tomto systému se ukázalo, jest kubickým jest třeba ukázati, že v lineárním systému oo2 ploch 2. stupně existují tři plochy systému. Uvažujme v případě daném lineární systém oo^ stupně stanovený plochou a libovolnými dvěma plochami Z úvah předchozích (viz 3. odstavec této práce) víme, že dvě plochy 2. stupně v harmonické poloze se nacházející musí se protínati v prostorové křivce 4. stupně, která jest pro obé tyto plochy křivkou význačnou. Mohou tedy v lineárním systému oo^ ploch 2. stupně stanoveném plochami A^, H2 plochy vzhledem ku ploše v harmonické poloze ležící nacházeti se pouze ve třech svazcích, jejichž základními křivkami jsou tři význačné křivky 4. stupně, které na vytínají tři plochy systému obsažené ve svazku stanoveném plochami A^ a Bl Avšak jest patrno též z úvah předchozích odstavců, že význačnou křivkou na dané ploše 2. stupně prochází pouze jediná plocha 2. stupně, která jest ku ploše v harmo¬ nické poloze. Vidíme tedy, že v lineárním systému stanoveném třemi plochami A®, jsou skutečně obsaženy pouze tři plochy systému jak bylo dokazati. Plochu budeme nazý\^ati základní plochou našeho systému. yech*’ ploch systému obdržíme patrné následovně. Myslíme si ibovolny Ctyrstran přímtový na ploše Takových ítyřstranů existuje ooh Ku kazdcniu z těchto Ctyřstranú přísluší oe^ étyfstranú, jež jsou s ním v harmonické poloze, a každým z těchto čtyřstranů procházejí ploch ktoe JSOU ''^Medem ku v harmonické poloze. Jest patrno, že systém rade^och 2. tndy existuji 3 plochy ku harmonické. Náš systém není pak ^uze souhrnem vzhledem ku harmonických ploch všech lineár- též kdlžT^r’ považujeme vytvořené bodově, nýbrž samozř^o plochám lineárních kongruencí dospějeme jest Dleú™r“"Tr1 degenerovaných ploch v našem systému S ,3. ^hnltdVf^t r ^ V jest obsaženo no" kuželů, patrné tedy jest tam obsazeno tolikéž kuželoseček. XXIX. 19 Kterýkoli z těchto oo« kuželů ob- Kteroukoli z těchto oo® kuželo- držíme, když si vytkneme libovolný seček obdržíme, když si vytkneme bod z qo2 bodu základní plochy libovolnou tečnou rovinu z qo^ teč- a bod ten pokládáme za \Tchol kte- ných rovin základní plochy a réhokoliv kužele z oo* kuželů, které tečnou rovinu tu pokládáme za ro- vytínají v tečné rovině \Tcholem ku vinu kterékoliv kuželosečky z oo^ základní ploše proložené dvě přímky, kuželoseček, jejíž tečny vedené z do- které jsou konjugovanými polárami tyčného bodu tečné roviny základní základní plochy H-*. plochy jsou konjugovanými polᬠrami základní plochy \šecky kužele tyto jsou patrně harmonickými plochami všech lineár¬ ních kongruencí, jejichž jedna řídicí přímka se dotýká základní plochy. Dále ku systému náleží dle Y. odstavce této práce systém oo® dyojin konjugovaných rovin vzhledem ku základní ploše, kterýžto systém přísluší jakožto systém harmonických ploch všech lineárních kongruencí jejichž obě řídicí přímky se dotýkají základní plochy, nebo jejichž řídicí přímky se protínají. Duálně pak náleží ku systému systém všech oo* dvojin konjugovaných bodů vzhledem ku základní ploše. Posléze lze nahlédnouti, že ku našemu systému 2,=^ náleží všecky tečné roviny základní plochy počítané jako plochy 2. stupně degenerující v dvojnásobné roviny. Ty příslušejí jakožto harmonické plochy všem těm lineárním kongruencím, jejichž obě řídicí přímky se protínají, a v prii- sečném bodě dotýkají základní plochy. Duálně pak náležejí ku systému všecky body základní plochy počítané jako vždy dva splývající kon- jugované body plochy. XXIX. ROČNÍK XXIV. třída II. ČÍSLO 30. 0 obloukových elementech soustav plošných, které vyhovují určitým podmínkám. Od K. 2orawski-ho. (Předloženo dne 4. června 1915.) Můžeme si predstaviti, že v jednoduše nekonečné soustavě ploch každá plocha vznikla nekonečně malou deformací soumezné plochy. O této deformaci předpokládejme, že při ni doznávají obloukové elementy podél daných orthogonálných soustav křivek danou maximální a minimální dilataci a hledejme obloukové elementy plošných soustav, které tímto způsobem mohou vzniknouti. V některých případech může býti řešení této úlohy, jak v dalším bude^ ukázáno, převedeno na kvadratury. V obecném případě, jak tento článek ukáže, může býti řešení této úlohy pomocí jedné kvadratury předvedeno na integraci differenciální rovnice: kde F značí od V neodvislou funkci parametru z, kterou rovněž kvadra¬ turou obdržíme. 1. Čtverec obloukového elementu plochy S bud dán vzorcem; ~ E du^ ^ 2F dudv G dv^. (1) Uvažujme na ploše soustavu křivek: ^ {u, v) — const., (2) které nejsou křivkami minimálními plochy S a zvolme dvě funkce p a p parametrů u, v. čtverec obloukového elementu ds'^ = E' du^ -j- 2 F' du dv G' díř Roipravyi Roč. XXIV. Tř. II. Čk. 80. XXX. plochy S', která pomocí parametrii w, v tak na ploše S zobrazena jest, že orthogonální trajektorie křivek soustavy (2) na obou plochách mají touž rovnici a podři pro křivky (2), má hodnotu Q a pro ortho- gonálni trajektorie těchto křivek hodnotu 9. dán jest potom vzorcem: ds'2 = p ds^ + jp -- p) .*) (3) při čemž použito označení, EG-F^ Vztah (3) muže býti nahrazen těmito relacemi: £' = p£4-.(ě-P) F = pF + {p — p) G' = pG + (ř-p) Jfp 3 gj d (p T^IV m (4-) Předpokládejme nyní, že veličiny E, F, G ve vzorci (1) závisejí nejen na parametrech u, v, ale též na třetím parametru L Tím dána jest spojitá soustava elementů obloukových a nabízí se myšlenka, uvažovati takové deformace, které odpovídají nekonečně malým přírůstkům parametru t. Odpovídá] í-li veličiny E', G , F' hodnotě t + dt, máme vztahy: a veličiny (> a (> jsou tvaru p = 1 -|- <ř di, p = 1 -p ^ dt, kde tf a -3rTV-^‘lTVTF^T;r-avl + ‘^'TVT:r=^T7- (1®) Vzhledem ke vztahům (10), (14), (15) a (16) máme tedy výrazy : ^ C/2 ři-. (17) í— -V • , 1)2 í£^ VliZ odkud zřejmo, že můžeme pomocí veličiny U hledaný čtverec obloukového elementu ds^^ takto vyjádíiti: XXX ~ IP \ dt / Naše úloha může býti tudíž zredukována na úlohu určití funkci U . Tato funkce musí hověti diíferenciální rovnici, kterou tím způsobem můžeme obdržeti, že vztah (15) dvakrát dle t differencujeme a pomocí differenciálních rovnic (9) a relace (10) vyloučíme veličiny E^, F^, a jejich derivace. Differencujeme-li vztah (16) dle t a vezmeme-li zřetel k dif. rov¬ nicím (9), obdržíme; Vzhledem k poslední z rovnic (17) máme; ^ 3o acD” „/3a) 3a)" , 3 o) 3 \ ^ 3 o) _ = ~^lP Ze vztahů (15), (16) a (18) můžeme vyloučiti rozdíly; obdržíme diíferenciální rovnici: 3ra 3 G) .U 5. Tuto dif. rovnici nahradíme jinou je^odušší, když zavedeme novou neodvisle proměnnou t a novou neznámou funkci V ro\’nicemi; U = fn(tí, v, t) V, r=f (w, y. i), (20) kde m a / jsou funkce, které vhodným způsobem určíme, z nichž však první nesmí býti identicky ro\ma nulle a druhá nesmí býti neodvislá od parametru í. Differencováním obdržíme vztahy: dU , 3/ 3F -Tr = ^^^”‘jTTr' XXX. a determinant rovnice (19) přechází ve výraz: dv dt^ 3/ az)1 ^ ^ Bt 3/ J ■díroíř- Určíme nyní funkce m a. f tak, že v tomto výraze součinitelé při 3F rovmaji se nuile. Obdržíme: . 3® . „ 3® kde A a. B jsou libovolné funkce parametrů u, : Dále obdržíme rovnici 3/ dlogP odkud plyne 3/ _ CD dt ~ ’ při čemž C značí libovolnou funkci parametrů u, v. Máme tedy posléze vztah: , = CÍ^ + C', t, ^ kde C jest libovolná funkce parametrů u, v. Tímto způsobem obdržíme z rovnice (19) rovmci: (21) V této rovnici jest na pravé straně funkce, která určitě obsahuje i jakmile není derivace XXX. identicky rovTia nulle. To však stane se jen tehdy, když (? = Každá z těchto rovnic V3^adřuje neproměnnost jistého ,, optického invariantu" při lomu. Směr dopadajících paprsků svírá s osou 0 2 ostrý úhel dopadu i obsažený v mezích — 90“ < í < + 90«; v těchže mezích jest obsažen úhel lomu i', n značí index lomu prvního prostředí (před lomící plochou), n' druhého, a P = __ S = ——— — ^ T= — -^ d x’ y dy y d x’ dy ’ kde a, y jsou směrové cosinusy dopadajícího paprsku vyjádřené jako funkce souřadnic x, y bodu na vlnoploše procházející bodem dopadu O. Vlnoplocha dopadající může míti libovolný tvar; rozumí se, že rovnice (1) platí pro bod dopadu O. Veličiny R', S', T mají obdobný význam pro paprsek lomený resp. vlnoplochu lomenou procházející bodem 0. t}hel který svírá jeden hlavní normální řez dopadající vlnoplochy v O s rovinou dopadu O x z, příslušný hlavní poloměr křivosti a druhý hlavní poloměr křivosti rg souvisí s veličinami R, S, T takto: 9 C. S t u r m, Mémoire sur Toptique (Joumai de mathém. t. 3. ; 1838) ; Mé- moire sur la théorie de la vision (Comptes Rendns t. 20; 1846). *) Viz A. Gullstrand: Die reelle optische Abbildung (Kungl. Svenska Vetenskapsak. Handlingar. Band 41. No. 3; 1906). XXXI. Je-li dopadající vlnoplocha dána, určíme nejprve z rovnic (1) veličiny R', S\ T; veličiny 9', x(, které mají pro lomenou vlnoplochu po¬ dobný význam, jako 0-, r, pro dopadající, určují orientaci hlavních normálních řezů a křivost lomené vlnoplochy v O, a jsou dány rov¬ nicemi 2 c' ] 1 -, = R' + S'íg»', -, = T-S'tg»'. (3') Jeli A (I, o, g) fokální bod, ve kterém se dotýká dopadající paprsek první kaustické plochy, jest OA = kladné neb záporné číslo dle toho, je-li g kladné nebo záporné. Podobně jest určeno znamení u Ve zvláštním případě, že se světlo na ploše P odráix, jest dosaditi do vzorců (1) «' = — w, sinP = — sinť, cosř' = cosř ; za kladný směr na odraženém paprsku jest opět bráti ten, který svírá s osou Oz ostrý (kladný n. záporný) úhel. Vychází R'=-^^ — R S' = 2s^S, r = 2/cosř — r. (4) Řešme nyní tuto úlohu: paprsky vycházející ze svítícího bodu A (I, o, odrážejí se na zrcadlící ploše P; jest nalézti fokální body A^, A^ na tom paprsku, jenž se odráží v bodě O. Soustavu souřadnic volíme právě tak jako v části I. Vlnoplocha dopadající na zrcadlo v O jest kulová plocha o středu A a poloměru A O = Budiž A reální svítící bod ; g musí pak býti záporné, poněvadž paprsky dopadající blízko O mají svírati s Oz ostrý úhel. Značí-li x, z souřadnice bodu na kulové vlnoploše, jest Vf + í*’ Yř + ř' Dle (2) a (3) bude ~ = — = R = T= , *1 \ f + ř Odmocninu jest bráti kladně, i) Vzorce (4) a (3J dávají: cos tg2d' = - S' = 2s, r = 2ícost + ’ R' + S'tg^' T-S'fg^' *) Kdyby bod A byl virtuální (^ > 0). bylo by vžiti odmocninu záporně. XXXI. Souřadnice fekálních bodů a A^' jsou tedy Pro zjednodušení konečného výsledku doporučuje se zavésti novou soustavu souřadnic, která má s původní soustavou společný počátek O i osu Oz a jejíž roviny Oxz resp. Oyz jsou hlavní normální řezy zrcadlící plochy P v 0. P má v nové soustavě rovnici í^ = Y9.*‘ + Y(>2y* + ..., (8), kde pi, p2 jsou převratné hodnoty obou hlavních poloměrů křivosti. Budiž to úhel, o který nutno rovinu 0 xz prvního hlavního řezu otočití kolem osy Oz, aby splynula s, rovinou dopadu. Pak jest kde (x, y, z) značí nové souřadnice svítícího bodu A, jenž měl v původní soustavě souřadnice (|, o, ; pro jednoduchost předpokládáme | > o. Transformací rovnice (8) na původní soustavu t. j. substitucí .v = I cos o — ^ sin fij, y - I sin « -(- cos a obdržíme rovnici ^ = Y [{(fi fij) -j_ 2 (pa — (>i) sin o cos w 1 + + (pacos^ra + Pisin^o) if], která srovnána s rovnicí (P) {viz část I.) dává r Pi cos2 ťa + p2 sin2 a, s = {g, - pj) sin a cos co, t ^ p, sin^ a> + P2 cos^ lo (1 0) Těmito vzorci jsou určeny veličiny r, s, t. Zavedme nym předpoklad, že svítící bod jest nekonečně blízko osy O z z. zjednodušme vzorce pro souřadnice fokálních bodů tak, aby obsa¬ hovaly jen vehčiny 1. stupně v jr a y. Dle (5), (6) a (9) jest sin « = ± — , cos í = 1, P =. p = J-, ič' , r - 2 / _ í- Souřadnice yj', Zj^ . resp. x^, y^, obou fokálních bodů vypočteme užitím vzorců (7). Vychází 2 (Pi cos^ o + P2 sin* CJ) — i _ 2 (p^ — pj sin* co XXXI. I Vi' 1 = I í' sin <0 1 = j 2 ■1=1 V poslédnich dvou řádcích jsou uvedeny jen absolutní hodnoty; aby- chom rozhodli, s jakým znamením jest bráti sin i, cosa, sinca, uvažme, že pro lim 2 = 0 účinkuje zrcadlo, tak jako by bylo rovinné, že tedy lim -J~ = 1 lifn 2i_ , = o ^ y Výsledek jest následující; l~2g,z ' V- _ ^ ^ 1 — 2q.,z’ 1 — ’ V případě p, = q, splynou oba řádky se známými vzorci pro sférické zrcadlo o poloměru — . V obecném případě lze inteprertovati obsah vzorců (11) takto: Abychom vyhledali fokálni bodv ná paprsku, jenž se odráží v hode O zrcadla, sestrojme dvě sférická zrcadla nekonečné blízká zrcadlu danému, která se ho v bodě O dotýkají a mají středy v prvním resp. druhém jeho středu křivosti}) Obrazy svítícího hodu A vytvořené prvním resp. druhým sférickým zrcadlem jsou hledanými fokálnimi body. Tato konstrukce platí ovšem jen potud, pokud bod A leží nekonečně blízko normály zrcadla sestrojené v O. III. Vzorce (11) mohly by sloužili za základ k v>^hledávání lokálních bodů na paprscích,, které se odrážejí v bodech blízkých k 0; bylo by ovšem třeba přihlíželi k variacím v poloze tečné roviny a v křivosti zrcadla. V následujících řádcích podávám elementární odvození vzorců platných pro odraz na libovolné plose ; při tom nebude třeba předpokládali resultátů odvozených v části I. a 11. Vycházím od rovnice zrcadlící plochy v tvaru (8). Paprsek vysílaný svítícím bodem A [x, y, z) vcú, rovnice X-x = X{Z-z), Y-y-/i(Z-í), (12) kde X, Y, Z značí proměnné souřadnice; veličiny X, (i určují směr paprsku. Za nekonečně malé 1. stupně považujeme x,y,X,,ii] ve všech dalších rovnicích jsou vynechány veličiny stupně 2. neb vyššího. ») Souřadnice těchto středů jsou ^0, o, resp. ^0. 0. — V XXXI. Bod M, ve kterém paprsek (12) protíná zrcadlo, má souřadnice Xq, Yq, Zq, jež obdržíme, nahradíme-li v rovnicích (12) veličiny X, Y veličinami Xq, yo a položíme-li Z = o, neboť souřadnice z^iest 2. stupně, jak ukazuje rovnice (8). Vychází XQ==x — kz,yQ=y — (iZ,z^ = o. (13) Normála MN sestrojená k zrcadlu v bodě M má směrové cosinusy g= , Až),^ = — p,(y — fiž),y=l. (14) V 1 + P,*o‘ +<>2 3'.“ Rovnice odraženého paprsku vyhledáme takto; bod, který obdržíme otočíce bod (Z, Y, Z) kolem normály MN o 180® má souřadnice X', Y', Z\ které souvisí se souřadnicemi původního bodu dle rovnic: X - - 1 ) (X' - ^o) + 2 « [jS ( Y ' - y^) -f y (Z' - ] y-yo = (2^-l)(r-yo)+2^[y(Z'-Zo) + «(^'-^o)] (15) Z - = (2 1) (Z' + 2 y [a [X' —x^ + ^ il^'-yo)] ) Rovnicemi (15) vyloučíme předně Y, Z z rovnic (12) ; výsledek jsou dvě relace mezi X\ Y', Z' (rovnice odraženého paprsku). Zavedeme-li pak ještě na místo x^, y,,, Zq, a, jS, y příslušné hodnoty (13) a (14) a vy- necháme-li akcenty u proměnných souřadnic, obdržíme rovnice odraže¬ ného paprsku v definitivním tvaru; X-x + 2t,xZ+lf^-2^zZ + Z) = o \ Y-y + 2f,_yZ + fi{z-2Q,zZ + Z}=o. | '' ve kterých se vyskytují toliko křivosti hlavních normálních řezů q^, v O, souřadnice svítícího bodu x, y, z parametry A, p. První rovnice (16) představuje svazek rovin, jehož osa jest rovno¬ běžná s osou Oy a protíná rovinu Oxz v bodě o souřadnicích (17) Druhá rovnice (16) představuje svazek rovin, jehož osa jest rovno¬ běžná s Ox a protíná rovinu Oy^r v bodě o souradnicídi y^^-r~2»,z’ ‘^-2^,z-l Všechny odražené paprsky protínají dvě přímky navzájem kolmé a k^, Astigmatická difíerence (vzdálenost tědito dvou přímek) 2(^2-(>i)^ - "v (2p,íf-l)(2p,^-l) může se rovnati nuUe pro libovolné z jen tehdy, je-li Pi ~ P2 t. j. při sférickém zrcadle. Obecně jest z^ — = o jenom pro z — o. Přesně bodově zobrazí se toliko svítící/predmět ležící nekonečně blízko zrcadlu, které pak účinkuje jako zrcadloV.Qvinné.> \ / XXXI. Astigmatická difference jest nekonečně veliká, je-li ^ nebo 1 . . . . ^ ~ se svítící bod v jedné z ohniskových rovin; tak nazývám roviny, jež jsou kolmo na přímce O 2 uprostřed mezi vrcholem O zrcadla a jedním neb druhým středem křivosti. Přehled o průběhu odražených paprsků zjednáme si dle C. Sturma, jestliže sledujeme ty dopadající paprsky, které protínají rovinu z ~ o v kružnici Kq o poloměru a, jež má rovnici yo a = o jsou zároveň souřadnice bodu dopadu. Dle (13) jest tedy (X — Xz)^ + {y- flZf = Íř2; zavedeme-li pomocný úhel tp rovnicemi Xo = X — kz = acos fp, yo = y — -2 = a sin 9, můžeme z rovnic (16) eliminovati á a Tak najdeme, že pro každý bod {X,Y,Z) na odraženém paprsku (leží-li bod dopadu na kružnici Kq) platí A' + -^.Z = cos9.(« + -1.Z — 2«p,Z) y,+ -Y . / = sin 9 . (a + (19) Přímková plocha utvořená všemi těmito odraženými paprsky jest tudíž protata každou rovinou Z = Zq kolmou k ose D2 v ellipse E, jejíž osy jsou rovnoběžné s O x resp. s O y. Střed ellipsy E má souřadnice leží proto vždy právě na onom paprsku, který se odrazil v bodě O. Průseky tohoto paprsku s přímkami a mají. jak snadno vypočteme, souřadnice dané vzorci (11), jsou to tedy fokální body. Poznamenejme, že poloosy eUipsy E: a + (±-2a,,)z,.a + (±-2af,)z, jsou nezávislé na y, nemění se tedy, pohybuje-li se svítící bod v rovině kolmé kO z. Pro ]esí první poloosa rovna nulle a £ se redukuje na úsečku ležící v přímce pro Zq = — ^ jest druhá poloosa rovna nulle, E leží v přímce k^. Tím, že astigmatická difference jest konečná, liší se zobrazení pod¬ statně od zobrazení sférickým zrcadlem. Abychom aspoň přibližně po- XXXI. psali zjevy, jež pozorujeme při odrazu světla na ploše, jež noní rotační, představme si oko jako pouhý bod C [o, o, c) na ose O z. Hodnoty X, (i příslušné tomu odraženému paprsku (16),^) jenž okem prochází, najdeme dosadíce do rovnic (16) X - o. Y = o, Z = c. Vychází A 2QiXC~x ^ 2Q,yc~y 2g^zc-c-z’^ 2p,ZC^C~Z Dosadme tyto hodnoty do rovnic (16) a učiňme lim c ~ ao. Rovnice odraženého paprsku, jenž přijde do oka, jsou X(1 -2(f,z)-x=o, Yil-2e,z)-y^o. Díváme-li se z veliké dálky proti zrcadlu, jest dojem asi takový, jakoby světlo vycházelo z bodu, jehož první dvě souřadnice jsou třetí souřadnice z' jest neurčitá. IV. Vyšetřme nyní případ, kdy oba hlavní poloměry křivosti mají souhlasná znamení. Zrcadlo budiž konkávní se strany kladné osy O z a volme označení tak, aby * o o, ^ > o ; přímky A, a *2 jsou obě virtuální. Zrcadlo účinkuje podobné jako duté zrcadlo ohniskové dálky 2.Pro-g-ff,<í< + «jest-^o; přímka jest reálni, ^tirtuální. Podobně pro- x < 1 S, jest ^ > o , li < S ; přímka k, jest reální, k^ virtuálm'. Tu nastává podobný případ jako 3. v části JV. XXXI. 10 Je-li předmet dále od zrcadla nel ohnisko Ulicí s nim po téže straně zrcadla, a díváme-li se z přiměřené veliké vzdálenosti proti zrcadlu stojíce na rovině hlavního řezu příslušné onomu ohnisku, jeví se nám obraz pravé tak, jakoby se jevil předmět pozorovateli přímo naň se dívajícímu a stojícímu na řečené rovině blízko u zrcadla. Tak na př. pravá ruka před zrcadlo postavená jeví se opět jako pravá ruka. Otočí-li se předmět kolem Oz o úhel qp, otočí se obraz o stejný úhel v protivném směru ; otočí-li se zrcadlo kolem Oz o úhel qp, otočí se obraz o úhel 2 ^ v témže směru atd. Poznamenejme ještě, že rozměry obrazu rostou směrem Ox do ne¬ konečna, jestliže se předmět blíží první ohniskové rovině, podobně ve směru Oy, blíží-h se předmět druhé ohniskové rovině. Zrcadlo válcové zobrazuje zcela podobně; příslušné vzorce obdržíme kladouce v předešlých na př, q, = o (jedno ohnisko jest v nekonečnu). K přesné verifikaci formulí uvedených v odst. III. bylo by třeba experimentálně stanovití polohu přímek k^, k^ i rozměry ellips E. Naopak bylo by snad možno z takových pozorování ustanovití křivost zrcadla. I ROČNÍK XXIV. _ Třída ii. číslo 32. I Určování rovnováhy užitím centrální projekce lineárního komplexu. (Se 4 obr. v textu.) V. r. univ. prof. Dr. JURAJ MAJCEN (Záhřeb). Rozličné otázlsy statiky, zvláště otázky týkající se rovnováhy a equb valence prostorových soustav sil, byly uvedeny v bližší souvislost s geo¬ metrií lineárního komplexu (nuUového systému) Mobius-em, Syl- vestrem, Cayley-em a Chasles-em. O vztazích zde se vy¬ skytujících bylo hlouběji pojednáno později zvláště Chelinimi) a Sturmem^), při čemž Sturm užil methody více nebo méně ryze synthetické. Charakteristika všech těchto úvah spočívá jednak ve snaze, vysky¬ tujícím se otázkám dáti geometrický význam a nalézti nutný d4az pro řečené souvislosti, jednak v užití pojmu momentu, který až dotud v ryze geometrických pojednáních nebyl účelně zaveden. Tyto úvahy vyznačují se předevšun tím, že jde při řešení těchto otázek statiky o skutečné kon¬ struktivní provedení a dosažení výsledků, tak jak to činíme v grafické statice. Ježto zde máme co činiti se vztahy prostorovými, jest v prvé řadě třeba zvoliti účelný způsob promítání, který připouští jednoduché určení nullového systému i s jeho konstruktivním provedením a užitím. Rozličné otázky statiky jest potom řešiti ve zvolené projekci v ryze geometrickém smyslu: při tom však má býti pomíjeno použití silových a momentových polygonů právě tak jako os momentových, ježto se v pro¬ jekci nevyjadřují dosti jednoduše. V těchto sloupcích budiž opět přihlíženo v tomto smyslu k otázce rovnováhy nebo equivalence čtyř mimobéžných sil a vzhledem k tomu budiž 1) Sugli assi centrali delle forze e deUe rotazioni nelV equilibris e nel moto dei corpi, Memorie della Acc. delle Scienze delF Ist. di Bologna, ser. II., T. VI, (1866) p 1 *) SuUe forze in equilibris, Annali di Matematica pura ed applicata ser II® T. VII., Milano 1875—6, zvláště §§ 12—21. XXXII. 2 pojednáno o equivalenci n sil působících na hyperbolický paraboloid s dvo¬ jicí sil. Že čtyři mimoběžné síly jsoucí v rovnováze musí ležeti na hyper¬ boloidu, bylo již Mobiovi známo.i) Tato otázka byla později před¬ mětem vyšetřování, jímž se zabývali Cayley, Chelini^) a Sturm.^) Jakkoli Sturm naproti uvedeným dvěma autorům řečenou otázku snažil se rozřešit! cestou ne analytickou, nýbrž částečně synthetickou,^) budiž poznamenáno, že u něho řešení nebylo provedeno vzhledem k line- árnímu komplexu, nýbrž že u něho zavedení komplexu, případně lineární kongruence bylo užito teprve při určení rovnováhy pěti a hsti sil. V předložené práci budiž odvozena podmínka pro rovnováhu čtyř sil z komplexu, v němž síly leží, a budiž ukázáno, že dospějeme k jedno¬ duchému konstruktivnímu určení rovnováhy systému, když se omezíme jen na vlastnosti komplexu. 2. V jedné novější práci ukázal pan A. Del Re,^) jak lineární komplex a lineární kongruenci můžeme zobraziti v centrální projekci a jak tohoto zobrazení můžeme použiti pro skládání a rozkládání pro¬ storových systémů sU. Za tím účelem byla zavedena specielní rovinná korrelace. Degeneruj e-li totiž jedna z řídících kuželoseček dvou rovinných systémů korrelativních ve dvě přímky a s', degeneruje, jak známo, druhá ve dva body a Sg, při čemž spojnice prochází průsečíkem přímek a s'. Další specielní případ této korrelace nastane, když jedna ze základ¬ ních přímek (třeba sj přejde do nekonečna, takže spojnice jest rovno¬ běžná k základní přímce s', která leží v konečnu. Této specielní korrelaci v obrazové rovině centrální projekce použil pan Del Re k zobrazení lineárního komplexu a ukázal, že zavedení řečené korrelace úplně postačí pro zobrazení komplexu. 2e užití této korrelace působí rušivým dojmem, ukázal jsem v jedné své práci, ®) přičemž jsem dokázal, že na místo této korrelace může Syl- V es t rov o vytvoření lineárního komplexu bytí uvedeno v přímou sou¬ vislost s centrálním zobrazením, takže všechny operace jsou podstatně zjednodušeny. ů Nový tvar důkazu dalH. Darboux;vizAppell: Traité de Mécanique rationnelle I. S. 137. *) 1. c., § 26;. S. 31. I. c., S. 222—224. Stalo se tak užitím metrických vztahů a poukazem na Chaslesa. ®) Del Re : La represeniazione dei complassi e delle con^ruenze lineari in geometria descrittiva e sm appiicazione alla Statica grafica (Rend. della R. Acc. della Scienze Fisiche e Matematiche di Napoli, fasc. 8—10, 1904.) •) Maj cen; „Prilozi za centralnu projekciju linearnoga kompleksa i za upo- rabe u grafickoj statici', Rad Jugosl. Akaderaije (Zagreb), sv. 208. (1915.) Výtah z této práce viz „Bulletin de la classe des Mathem. et des Sciences naturelles" jiho- slovan. Akademie. II. 4. (1915.) XXXIL 3 Budiž mi dovoleno pro lepší porozumění uve'sti hlavní body z mé uvedené práce a potem jich použiti k řešení některých otázek. Dva pa¬ prskové svazky {S-^, a^), se samodružným paprskem určují lineární komplex, v němž a 0^ značí nuUové roviny odpoví¬ dající bodům Sj resp. S^. Sdružené paprsky 5^ {a^, bi, . . .,) a (% K Cg, . . .) jsou konjugované poláry komplexu. Můžeme zvoliti rovinu za nákresnu centrální projekce. Rovina 62, položená středem promítání Cq rovnoběžně k tfg protíná v přímce s' rovnoběžné k s, takže rovina 0^ v centrální projekci jest určena přímkami s a s'. Je-li současně Co nullovým bodem roviny vzhledem k danému komplexu, jest komplex sám úplně určen elementy s, s' a S^, Sg a můžeme těchto elementů velmi dobře použiti k centrálnímu zobrazení komplexu. V takto zvoleném případě polohy středu Co protínají totiž v ležící paprsky Sg {a^, Cg . . . . .,) přímku s' v bodech Bg, Cg . . . , které jsou současně úběžníky sdružených paprsků [a^, b^, c^ . . .), takže tyto paprsky v centrálním zobrazení jsou zobrazeny přímkami A^, S1C2, ... . Ježto nyní na př. C^A^ jest paprsek, který paprsek flg v A^ protíná, jest Cq A^ paprsek komplexový, poněvadž protíná dvě konjugované poláry komplexu ^ a^; ježto tato okolnost platí pro všechny paprsky ^0^2- \ 0\, jest Co vskutku nullovým bodem roviny 0.^. Je-li tedy s' perspektivní průsek svazku Sg [a^, b^, Cg, . . .) a cen¬ trální projekce S^ (Mg, Cg . . paprskového svazku S^ (aj, bi,Ci, _ ), můžeme zobraziti celý komplex (právě tak jako příslušný nuUový systém) na základě pevných elementů s = S^ Sg, s' a dají se tudíž relace v nul- lovém systému zcela jednoduše vyjádřiti pomocí těchto elementů. Ježto Sg jest nullovým bodem pro ffg, a Cq nullovým bodem pro ^'g || 0^, musí býti Co Sg komplexový průměr příslušný poloze 0^ (nebo a^). Bod Sg jest tudíž centrálmm průmětem nullového bodu nekonečně vzdálené roviny z bodu Cq na ffi- Budiž nyní ukázáno, jak ze základních elementů Sj, Sg a s' může býti konstruován nullový bod dané roviny a jak pro libo¬ volnou přímku v prostoru může býti určena konjugovaná polára v kom¬ plexu. Budiž dána taková rovina Q = {r^, r'), jejíž ůběžnice obsahuje bod Sg (obraz 1 vlevo). Spojením bodu A^^r^. s's bodem Sg obdržíme paprsek {a^ svazku (Sg 0,); spojnice MgSi = a/ jest potom centrální projekcí sdruženého paprsku v (Si<řg). Rovina q protíná paprsky Aj a flg ve dvou bodech, jichž spojnice jest paprskem komplexu, leží v p a musí tudíž obsahovat! nullový bod této roviny, ffledaný bod nullový musí míti tudíž centrální obraz R^' někde na Mg Sj, neboť centrální průmět ře¬ čeného paprsku v q splývá s Mg Sj. Na druhé straně jest q rovinou průmě¬ rovou komplexu, neboť obsahuje Sg, a následkem toho jest její nullový bod v nekonečnu, a jeho průmět centrálný tudíž na úběžnici r'. Průmět R^ nullového bodu roviny p jest tedy průsečíkem přímek / a MgSj. Budiž dále rovina t = (Mj, /'), jejíž stopa prochází bodem S^ (obr. 1 na právo). Ježto tato roMna obsahuje nullový bod Sj ro\iny jest její stopa komple- XXX II. xovým paprskem ; nullový bod Tg roviny r leží tudíž na Označme průsečík přímek s' a í',, takže je ^3 = 63 paprsek svazku [S^, tfj) a centrálním obrazem ž)/ sdruženého paprsku v (S^, e^) • Ježto oba tyto pa¬ prsky jsou vzhledem ke komplexu sdruženy a ježto rovina t obsahuje jeden z nich (5i B2), leží její nullový bod na druhém paprsku Sg B^. Prů¬ mět hledaného nuUového bodu jest tedy průsečíkem a B^^ Uvažované dva případy specielních poloh rovin učí nás jednoduše nalézti nuUový bod obecně zvolené roviny. Bud dána rovina (p = (/j, f). (Obr. 2.) Spojme a ; průsečík Fq těchto přímek jest průmětem nullového bodu Fq roviny 346, 1912.) ®) G 1 o b i g, Ober Bacterien-Wachsthum bei 50 — -70®. (Zeitschrift f. Hy¬ gieně B. IIL, s. 294-^321. 1888.) *) Gilbert, Ober Actinomyces thermophilus und andere Actinomyceten. (Zeitschrift f. Hygiene B. XLVII, S. 383^405, 1904.) ®) K Q d z i o r. Ober eine thermophile Cladotrix, (Archiv f . Hygiene B. XXVIII. S. 328-^338, 1896.) •) Mile Tsiklinsky, Sur les mucédinées thermophiles. (Annales de 1’ in¬ stitut Pasteur XIII., S. 500 — .505. R. 1899.) ’) S a m e s, Zur Kenntniss der bei hčherer Temperatur wachsenden Bak- terien und Streptothrixarten. (Zeitschrift f. Hygiene etc. Bd. XXXIII., S, 313--362, 1900.) ®) Mile Tsiklinsky, Sur la floře microbienne thermophile du canal intestinal de 1’homme. (Annales de 1’institut Pasteur XVII. Str. 217— >240, 1903.) *) Mile Tsiklinsky, Recherches sur les microbes thermophiles. These. Geněve. 1903. Editeur H. Kůndig. 1®) B r u i n i, Ueber die thermophile Mikrobenflora des menschlichen Daim- kanals. Central, f. Bakteriol. I. Abt.,^XXXVIII., S. 177-^185, S. 298—307. “) Miehe, Die Selbsterhitzung des Heus. Eine biologische Studie. Jena. 1907. Verlag von G. Fischer. 1*) S c h u t z e, Beitráge zur Kenntniss der thermophilen Actinomyceten und ihrer Sporenbildung. Archiv f. Hygiene. Bd. LXVIL. 1908. 1®) R o s s i-D o r i a, Sur di alcune specie di Streptothrix trovate neU’ aria. (Ann. ďlgiene spec. I., 1892. Citov. dle Bardou, Etudě Biochimique de quelques Bactériacées thermophiles etc. Thěse. Lilie. Imprimerie Danel 1906.) 1^) Pretti, citováno dle Gilberta (4). (Uvedeno v Gůnther.ově učebnici: Einfůhrung in das Studium der Bakteriologie. V. vyd., 1898.) í*) Lehmann a Neumann, Bakteriologie und bakteriologische Diagno¬ stik. V. vyd. Str. 641. R. 1912. w) S c h 5 n e, Was wissen wir uber die Wármeerzeugung durch Mikroorga- nismen etc. (Die deutsche Zuckerindustrie. R. XXXVI., Nr. 33, S. 608 — >611 a Nr. 33, S. 628—632, r. 1911.) Berestněv, Aktinomykosa. Disertace. Moskva 1897. 1®) Berestněv, Zur Aktinomykosefrage. (Prager med. Wochenschrift XXVI., S. 619-621, 632—634. 1899.) 1*) Severin, Die im Mist vorkommenden Bakterien etc. 3. Mitteilung. (Zentrallblatt f. Bakt. 11. Abt., Bd. 3. S. 707, 1897.) *“) Mac é, Traité pratique de bactériologie. 6. Edition Bailliere Paris. 1913. Reiss, Studien uber die Bakterienflora des Mains bei Wůrzburg etc, Verhandl. d. Physik. Medicin. Gesellschaft 1911. Wůrzburg. Bd. 41, Nr. 7. (Refer.) Cent. f. Bakt. II., Nr. 34, S. 244—245.) XXXIII. VÝKLAD TABULEK. I. Kolonie aktinomycetů z vaty obvazové. II. Kolonie aktinomycetů z hlenu nosního. III. Kolonie aktinomycetů z vnitřností žáby. I., 11. , III. vesměs na masopeptonovém agaru. IV. Miska s kroužkem naplněná zemí, na níž přímo vyrostly kolonie ,,Actino- myces Spinae” (3 dny). V. Jiná miska s kroužkem naplněná zemí. Kolonie „Actinomyces Spinae" {5 dnů). VI. Vlákna a sporangia „Actinomyces Spinae". Fotografováno za živa ultrafialovým světlem. Zvětšení 1 : 3000. VIL Miska s kroužkem naplněná zemí. Kolonie rok stará, jež byla dva dny znovu chována při teplotě 60—^65“ C. Veškery fotografie zhotoveny byly p. dvoř. radou prof. K r u i s e m. XXXIII. Rok publikace 1888 1888 1896 1899 1899 1900 1903 1903 1904 1906 1905 1906 1905 1905 1907 1908 1908 Autor Globig Globig K^dzior Čiklinská Čiklinská Sam es Čiklinská Čiklinská Gilbert Bruini Bruini Bruini Bruini Bruini Miehc Schutze Schutze Jméno autorem dané Thermophilní cladotrix. Thermoactino- myces (Thermo- streptotrix) vulgaris. Actinomyces (Streptotrix) thermophilus. Thermotole- rantní streptotrix. Streptotrix thermophilní Nr. 12. Streptotrix thermophilní Nr. 20. Actinomyces thermophilus. Streptotrix Nr. 8. Streptotrix Nr. 9. Streptotrix Nr. 12. Streptotrix Nr. 14. Streptotrix Nr. 15. Actinomyces thermophilus Berestněv. Actinomyces thermophilus Berestněv. Actinomyces monosporus. Materiál, z něhož isolován. Zem. Zem. Voda kloak a ze Sprevy. Zem, seno, slᬠma, různé obil¬ niny, hnůj, brambory a j Hnůj. Syrové mléko. Lejno třídenního dítěte. Lejno dospělého člověka. Zem, kořínky tuřínu. (Příškvar z favu.) Lejno. Lejno. Lejno čtyřdenního dítěte. 6 a Sdenního dítěte. Lejno čtyřdenního dítěte. Seno, Seno jetelové. Seno jetelové. Teplota ve stupních C, při níž autory pozorován 58. 58. 35—65. 48—68. 48—68. 22—61. 20—59. Při 45 neroste, opt. 55., max. 66. 22—60 opt. 50—66. 37—68. Nad 37 do 68. Nad 37 do 58. Nad 37 do 68. 37—58. 30—58. Nad 30, při 60 přestáví vzrůst. 27—60 i optimum 55. Tvar a tlouštka vláken. Jemná. krátká, rozvětvená vlákna. Různě tlustá a různě dlouhá rozvětvená vlákna velmi nepravidelně vinutá. Dlouhá, spirᬠlovitě stočená vlákna, mem¬ bránou opa¬ třená, rozvětve¬ ná, 0 75 fi širo¬ ká, velmi dlouhá (až přes 360 fi). Vzdušná vlákna tvoří sněhobílé vločky. Spirálovitě stočená, dlouhá vlákna rozvět¬ vená, 0'5 fi ši¬ roká ; vzdušná vláknajsoubílá. Vlákna rozvětvená 1-2— 1-5 ft široká. Velmi dlouhá, homogenní vlákna roz¬ větvená, šířky 0-3— 0 5 fi. Vzdušná vlák¬ na širší (0’5 až 0’ 8 fi) . Na konci větviček kyjo- vitéstluštěniny. Vlákna rozvětvená, velmi dlouhá, spirálovitě stočená, šířky 0-6 fi. Spirálovitě stočená, rozvětvená vlákna šířky 0’6 ft. Konce větví zduřují v ' ovoidní útvary. Dlouhá, roz¬ větvená vláknk homogenní, šířky 05 — 0'6fi. V hloubí a na obrubě kolonie , rozpadají se ve formy tyčinko- vité i kokkovité. Vlákna vinutá, dlouhá, v pra¬ vém úhlu se roz¬ větvující, šířky 0-6 ft. Rozvětvená vlákna, šířky 0’4 — 0'6 ft. Rozvětvená vlákna šířky 0-2— 0-6 neb bacillovité formy. Vlákna roz¬ větvená. šířky 0-1— 0-5 fi. Na koncích mají větve často zduřeni- ny kyj ovité. Rozvětvená vlákna šířky 0-2— 0-6 fi. V bouillonu for¬ my zohybaných bacillů. Tenká, silně se rozvětvující vlákna, jež se zdají tvofiti a- nastomosy. Šíř¬ ka 0'4 fi i více. 1 V pravém úhlu se větvící vlák¬ na šířky 1 fi, z toho připadá na membránu 3-0 fi. Vlákna rozvětvená, šířky 1 ťí- Tvar, rozměry, uspořádání a klíčení spor. Spory kulaté, na vláknech pevně lpějící, třikrát tak ve¬ liké jako hni¬ savé kokky. Tvorba spor nebyla pozo¬ rována. Při tvoření spor ztrácí kultura sněhobílou barvu a stává se špinavě zelenou. Spory kulaté, 1 ft v průměru, sedí na konci kratičkých (V2 až IV2 (i) větviček. Spory po jedné na konci větvi¬ ček, jsou kulaté neb ovoidní. Spory kulaté v řadách, velmi často růžencovitě uspořádané. Při tvorbě spor objevuje se še¬ divé zabarvení. Spory kulaté neb ovoidní, tvoří se ze vzdušných vlᬠken, jsou strep- tokokkovitě uspořádány, OJ 5-0- 8 fi. Rady spor jsou vývrtkovi- tě stočeny. Spory klíčí většinou na dvě strany. Spory ovoidní neb kulaté. Spory kulaté. Při tvorbě spor vystu¬ puje šedé za¬ barvení kultu - ,ry. Spory jako šňůry perel se- řaděny v prů¬ měru 0'8 — 1 fi, klíčí jedním i dvěma protiv¬ nými směry. V průběhu vláken kulaté útvary, jako spory. Mimo to volné kulaté spory. Spory kulaté v průměru ' 0-8—1 fi. Spory kulaté neb ovoidní v průměru 0-8— T 3 fi. Volné spory kulaté, v prů¬ měru 0'8 fi. Sporý kulaté as 1 fi v průměru. Zbarvení kultu¬ ry při tvorbě spor hnědě žlu¬ tavé. Spory ku¬ laté, tvoří se po¬ dobně jako ko- nidie u penicilh. Kulaté spory, tvoří se z krát¬ kých postran¬ ních vláken, pravoúhle od mateřských vláken odbo¬ čujících. Nej¬ častěji viděti jest řetězy ze 6 spor sestáva¬ jící. Při tvorbě spor zabarve¬ ní kultury šedo¬ zelené. Spory ovoidní na po¬ stranních vlák¬ nech vždy jen po jedné. Rozměry spor 1'8 dlouhá, 1'4 široká. Nikdy nejsou v řadách. Nezdolnost spor proti účinkům vysoké teploty. Při lOO" C udrží se některé spory 2 — 3 hodiny, ně¬ které zhynou až po 4 54 hodinách. Varem zahubí se po 20 minu¬ tách. Varem zahubí se po 6 min. 80“ C snesou po 3 hodiny. Usmrtí se jjroudící parou v 5—10 sekundách. Rři 100" hynou spory teprve po 454 hodinách. Absolutní sterilisace dosáhne se teprvé účinkem 130" po 6 min. Snesou zahřátí 100" po 10 min. Při teplotě 100" C za 5 min. zhynou. PH 75" za 20 minut. Při teplotě 100® v 5 min. jsou zahubeny. Při 75“ C až po 40 minutách. Chování se vláken a spor vůči barvivům a odbarvování kyselinami. Vlákna barví se dobře anilino¬ vými barvivý. Spory zůstávají v centru úplně nezbarveny. Po desítiminu- tovém zahřívání v Ziehlově roztoku jsou spory dobře zbarveny. Vodními barvi¬ vý lehce se dá většina vláken zbarviti. Jen některá zůstᬠvají nezbar- vena. Vlákna se barvi obyčej nými ani¬ linovými barvi¬ vý. Spory za horka zbarveny Ehrlicho- výmnebZieh- 1 0 v ý m rozto¬ kem fuchsinu kyselinou se ne- odbarvují. Vlákna se snad¬ no barví anili¬ novými barvivý i dle' G r a m a. Spory zůstávají uvnitř nezbar¬ veny. Vlákna i spory lehce se barví anilino¬ vými bar¬ vivý. Vlákna se barví obyčejný¬ mi anilinovými barvivý i dle Gram a. Spory zbarvené karbolovým fuchsinem, ně¬ které kyselinou se odbarvují, ji¬ né zůstanou zbarveny. Vlákna se barví dobře anilino¬ vými barvivý Některé části vláken zůstávají nezbarveny. Vlákna se barví dobře anilino¬ vými barvivý i dle G r a m a. Vlákna se dobře barví anilinový¬ mi barvivý i dle Gram a. Centrální část spor se nezbar- vuje. Spory i po účinku kyselin zůstávají . zbarveny . Vlákna i spory se barví anilino¬ vými barvivý i dle Gram a. Vlákna i spory se barví anili¬ novými barvivý i dle G r a m a. Vlákna se barví anili¬ novými barvi¬ vý i dle G r a- m a. Uvnitř vláken často se- rie šitěji zbar¬ vených bodů, (Snad základy spor .■') Vlákna se barví anilinovými barvivý i dle G r a m a . Vlákna se barví karbolovým fuchsinem, methyl, modří i dle Gram a. Spory barví se i bez moření. Vlákna i spory dobře se barví anilinovými barvivý. Kyse¬ linami se odbar¬ vují. Vlákna i spory barví se lehce anilinovými barvivý i dle Gram a. Membrána se nebarví. Zbarvené kyselinám ne vzdoruje. Bouillon čirý, v hloubí vločko¬ Ojedinělé vloč¬ kovité kolonie na dně i po stě¬ nách eprouvety. Na povrchu Vzrůst bouillonu. Na povrchu bílé vločky, sněho¬ bílé kolonie, po¬ zději tlustá, pevná, křídově bílá kůžička, kteráž časem stává se tenší, lomivou. špina¬ vě zelenavou. Bouillon zůstᬠvá čirý,, na dně tvoří kolonie vločky, na po¬ vrchu vytváří se sněhobílá ků¬ žička. Jako thermo- aktinomyces vulgaris. vité kolonie, jež lehce zůstávají tkvíti po stě¬ nách i na dně. Na povrchu jemné vločko¬ vité kolonie, pak bílá kůžič¬ ka, celý povrch pokrývající. Po několika dnech plísňovitý, bílý neb šedivý povlak. Bouillon čirý, na dně malé, kulovité, pak vločkovité ko¬ lonie. Na po¬ vrchu bílé ko¬ lonie, později souvislá, dosti silná kůžička. Bouillon čirý, kolonie tvoří malé vločky. .Bouillon čirý, kolonie tvoří malé vločky, zřejmé paprsko¬ vité skladby. Bouillon čirý, na dně vločko¬ vité kolonie. vločkovité ter¬ číky, jež poz¬ ději se dotýkají, při čemž okraje se ohrnují a tvo¬ ří se membrána jevící alveolární skladbu. Zčásti pokrývá se membrána bí¬ lým práškem. Starší blány přijímají vzhled detritu neb krystalických Vyvíjí-li se bacillů (?), bouillon se za¬ kaluje. Vyvíjí-li se ve formě streptotrix, zůstává bouil¬ lon čirý a plo- vou v něm bílé vločky. Bouillon se nekalí, tvoří se v něm malé vločkovité ko¬ lonie, později na dně mračnovi- tá massa. Vločkovité ko¬ lonie, později na dně mračnovitá massa. Napo vrchu kru¬ hovité ostrůvky s čistě bílým centrem, ty splývají pak v bílou blánu ce¬ lý povrch po- vlékající . Na dně kulovité ko¬ lonie. Různě veliké mračnovité kuličky na dně zkoumavky. Dostanou-li se na povrch, u- tvoří bílé, pá- pěrkovité vločky. kuličky jako" actinomyces thermophilus. Na povrchu krásný bílý, pápěrkovitý porost, jenž se později, když se spory vy¬ tvoří, zbarví do šedozelená. Vzrůst gelatině. Nezkapalňuje. Zkapalňuje. Nezkapalňuje po 4 týdnech. Při 56" zkapalňuje po několika dnech, při 22" až po ně¬ kolika týdnech. Rychle zkapalňuje. Nezkapalňuje 4 týdny. Tvoří na gela¬ tině bleděžluté malé kolonie. Zkapalňuje značně. Zkapalňuje. Zkapalňuje. Zkapalňuje. Vzrůst agaru. Při 55'> C hlubší kolonie jsou skoro kulovité poloprůhledné. Povrchní kolo¬ nie mají křído- bílý povlak. Na něm koncen¬ trické kruhy. Vzrůst kolonie ve všech smě¬ rech radiem í, i do vzduchu, kamž vysílá sněhobílé hyphy, i do vnitř agaru, kamž roste ve formě polokoule. Při 35" tvrdé, bradavkovité, kruhovité ko- Povrchní kolonie pokryté bílým prachem, povrch vrásčitý, paprskovitě od středu rozpuka¬ ný. Povrchní ko¬ lonie jeví koncentrické kruhy, jsou pokr5d:y bílým pra¬ chem, střed rozpraskán, paprskovité od středu vráskován, okraj je zoubkovaný. Okrouhlé, hladké, mdle bílé neb světlo- šedé, častěji též drsné, bradav¬ kovité, žlutavé kolonie. Při 65" jeví mnohé ko¬ lonie různobar- vý plísňovitý nádech. Starší kolonie tvoří žlutohnědý hlen někdy bublino- vité massy. Ně¬ kdy bývají kry¬ ty černavým po¬ vlakem Kolonie jsou složeny z paprskovitých vláken. Střed kompaktní. Paprskovité kolonie, pokryté bílým prachem. Bledé, šedo- žlutavé kolo¬ nie, z jejichž, brzy tmavěji za¬ barvených cen¬ ter na všechny strany vycháze¬ jí vlákna ob¬ klopující střed jako světlejší obruba. Blízko centra lesklé ka¬ pičky, pod mi¬ kroskopem stří- brošedé. Roste špatně, tvoří zrnité nesplývající, ale převrstvující se kolonie. Kolonie vyví¬ její se v kon¬ centrických zó¬ nách, tvoří dvorce střídavě průhledné a bě- lavé. Od středu jdou brázdy lehce se rozvět¬ vující, kolonii hvězdovitý tvar propůjčující. Později pokrý¬ vají se kolonie prachem a ztrᬠcejí paprskovitý vzhled. Popelavě bílé, kruhovité kolo¬ nie, s tenčím, na periferii prů¬ hledným stře¬ dem. Někdy se tvoří v centrum tmavý bod. Okrouhlé, žlu¬ tavé kolonie, paprskovité skladby ; některé jsou bílým prachem jakoby bílou, paprskovitě rozbrázděnou blanou pokry¬ ty. Kolem mají malý bezbarvý dvorec. Na obyčejném agaru neroste. Na glycerino¬ vém tvoří po¬ vlak silný, lpě¬ jící, bezbarvý. Kolonie kruho¬ vé, vězí pevně v agaru, nedají se odškrábati. Pouze bílý, práškem po¬ krytý střed ně¬ co vystupuje z agaru. Na se- nuovém agaru jeví se zřetelně vrstvení kon¬ centrické. Kolonie pevně vrostlé do živ¬ ného prostředí. Tvoří žlutavý, lesklý, povrchní povlak, později se svrašťující, a pouze místy ma¬ lé, bílé, opýřené skvrny jevící. Kruhovité, lesklé, povrch¬ ní kolonie, žlutavé barvy s roztřásněným okrajem. Starší kolonie jeví záhyby a vypukliny. Tvoří nálevko- Matné, žluto- Žlutavý povlak, na něm bílé vy- výšeniny, jež Nejdříve bílé skvrny, ty se vyklenují a tvo¬ ří bělavě žlutý povlak, hrbola¬ tý, neb vrásči¬ tý, konsistent¬ ní. Později stá- ■ vá se povlak : tmavějším. Vzrůst bramboru. Křídově bílé skvrny, později zcela jemný po¬ vlak. ky neb brázdy (po natření) na povrchu bram¬ borového řízku. Povlak barvy asně šedé neb inědaVé, odlišu¬ jící se jen nezře¬ telně od neporo- stlého povrchu bramboru. Křídově bílý povlak. Bílý, práškovitý povlak. Bílý, práškovitý povlak kovité kolonie, nebo mazlavé žlutohnědé massy. Většinou nabý¬ vá brambor čer¬ ného vzhledu. Na některých místech bílé, vzdušné hyphy. Tvoří velké kolonie, po¬ kryté vrstvou bílého prachu. Velmi staré kul¬ tury jsou černé. Tvoří bílý prach. v povlak mno¬ honásobně v zᬠvity složený. Bílé povlaky je¬ ví třetí den šedé poprášení. Po čtyřech dnech jsou celé matně šedé až i černé. Syrové brambo¬ ry se pokrývají jemným chmý¬ řím. Jemné, žlutavě bílé, zrnité, ně¬ kdy oranžově zbarvené tečko¬ vání. Na staré kultuře bílá zr- néčka. Bělavý, u sta¬ rých kultur ka¬ štanově hnědý povlak, nepra¬ videlného okra¬ je se zónami bí¬ lým, jemným práškem pokry¬ tými. Žlutavý, místy zlatožlutý po¬ vlak. Okrouhlé kolo¬ nie, s bělavým centrem, obklo¬ peným zvýše¬ ným hladkým dvorcem. Staré kolonie jsou hnědé, místy je¬ ví bílé skvrny. Jemný. žlutobílý povlak. Na bramboru roste jen po předchozím ,,akliqiatisová- ní“ umělým půdám. (Po týdenním vzrůstu na aga¬ ru ze zapařené¬ ho sena.) Vůbec neroste. Vzrůst mléce. Mléko sráží, pak znovu rozpouští. Reakce stává se silně kyse¬ lou. Mléko se sráží a jeví reakci slabě alkalickou. Koaguluje a pak peptonisuje. Mléko nemění. Na povrchu, naléka tvoří se .oranžově žlutá krusta. Po 4 — 6 dnech koagula¬ ce. Po 8 dnech reakce slabě ky¬ selá. Mléko sráží. Mléko sráží. Nesráží. Nesráží. Mléko sráží. Nesráží. Vůně kultury. Na všech pů¬ dách silný, na truhlářský klih upomínající zápach Bez zápachu. Bez zápachu. Kultury pách¬ nou sladce dex- trinovitě. Na glyc. agaru ,, ky¬ sele' ‘ . Když se ' utvoří plísňovi¬ tý nádech,pách- nou pHsňovitě. Kultury vydᬠvají ovocnou vůni. Když vytvoří spory, páchnou stuchlinou. 1 _ L Když jsou spory zralé, zvláštní zápach. ROČNÍK XXIV. TRIDA II. ČÍSLO 34. O slepencích žiteckých — nejspodnějším horizontu českého kambria. Podává Dr. RADIM KETTNER v Praze. S 8 vyobrazeními v textu a 3 přílohami. (Předloženo dne 18. června 1915.) Povšechný úvod. Stratigrafií okolí příbramského zabývalo se až dosud jen málo pra¬ covníků, pres to, že horniny příbramské jeví značnou rozmanitost petro- grafickou a poskytují tak mnoho vděčné látky k úvahám lithogenetickým a stratigrafickým. Obyčejně dělívá se nejbližší okoh příbramské geologicky ve čtyři pásma sedimentárních hornin, jež probíhají od JZ k SV, a z nichž krajní pásmo jihovýchodní těsně hraničí se stiedoČeským masivem žulovým. Vycházejíce od žuly u Brodu nebo u Hájů J od Příbramě a po¬ stupujíce k SZ, t. j. kolmo na směr vrstev, označili horníci příbramští uvedené čtyři pruhy sedimentárních hornin postupně takto: první pásmo břidličné, první pásmo drobové, druhé břidličné a druhé d robové. Označování toto, jež v praksi se dobře osvědčilo, udržuje se mezi horníky do dnes. Dnes víme zcela bezpečně, že obě pásma bndličná náleží svým stářím geologickým algonkiu, obě pásma drobová pak kambriu; mezi prvním pásmem drobovým a druhým břidličným probíhá mohutná dislokace — známá příbramská rozsedlina jílová — , podle níž algonkium druhého pásma břidličného bylo vyzdviženo nad kambrické prvmí pásmo drobové. K zmíněným čtyřem pásmům dlužno v širším okolí příbramském přibrati ještě další pruh kambrických drob a slepenců, který se vkládá mezi žulu a první pásmo břidličné mezi Háji a Kocáhou u Tuskova (j. od Svatého Pole u Dobříše). Toto t. zv. dubenecko-druMické pásmo kam¬ brické ohraničeno jest proti prvnímu pásmu břidličnému podélnou dis- Rozpravy: Ro2. XXIV. Tř. II. C. 34. 1 XXXIV. lokací podobného rázu, jako jest příbramská rozsedlina jílová; podle ní pr\mí pásmo břidličné při variském vrásnění Barrandienu i) bylo tlakem od SZ k JV se šířícím vyzdviženo nad kambrický pruh dubenecko-druh- lický a přes tento přesmyknuto. Jak se zdá. sousedí pruh tento mezi Háji a Druhlicemi těsně se středočeskou žulou, poměř však žuly k němu není zřetelný — jeť hranice zakiyda většinou svahovými blinami. Dále na severovýchodu vystupuje však v podloží pásma dubeneckodruhlického poznovu algonkium, jež jest Kocábou mezi Dmhlicemi a Tuškovským vrchem dobře odkryto. O algonkiu příbramského okolí budiž jen krátká zmínka učiněna; zdůrazním zde pouze ony věci, jež pro další úvahy naše mají nějakou důležitost. Nejdňležitějším pro nás jest, že první pásmo břidličné není s druhým pásmem břidličným totožné ani pokud se stáří, ani pokud se petřo- grafického složení týče. V druhém pásmu břidličném vyskytují se namnoze (u Hluboše, Pičína, Bukové, na Aglajině výšině u Dobříše a j.) bulizníky, již dávno odtud známé, a rovněž effusivní vyvřeliny spilitové, jež poprvé zde zjistil prof. Fr. Slavík av práci současně s pojednáním tímto vydané podrobně popisuje.^) V prvním pásmu břidličném naopak není ani buližníků. ani spilitň, za to ale vystupuje zde horizont slepencový, jejž podařilo se mi sledovali od Dobříše přes Brod až k Střebsku JZ od Příbramě. O slepencovém horizontu tomto, jakož i o souvrství algonkických břidlic a drob z nadloží jeho jest, jak jsem již dnve byl ukázal,^) nepochybno. že jest mladší jak spilitů, tak buližníků - obojí horniny vyskytly se již v algonkických slepencích jako valouny. Jest tudíž první pásmo břidličné mladším členem českého algonkia, než-li druhé pásmo břidličné. Kdežto obě pásma algonkická (břidličná), pokud se sedimentů týče, JSOU petrograficky dosti monotonní, jsou pruhy kambrické (drobové) ve svém složení velmi rozmanitý. Již J. Grimrn^) zdůrazňuje oproti pásmům břidličným značnou pestrost hornin pásem drobových, které liší se mezi sebou nejen bar\mu, ale i strukturou a velikostí i povahou klastického materiálu. Podati popis veškerých odrůd hornin v pásmech 1) Názvem tím označuji soubor etáži Barrandeových ] označení , .starší palaeo- zoikum“ pro všecky tyto etáže nem' vhodné, neboť nejstarší Barrandeovy etáže A a B z největší části již k staršímu palaeozoiku nepatří, náležejíce algonkiu, tedy archaeo- zoiku. Názvu „Barrandien" , zajisté důstojně připomínajícího jméno slovutného francouzského učence, jenž dílem svým ,, Systéme silurien*' etc. učinil střední a jiho- záp. Čechy územím klassickým, užil po návrhu T. Mc. Hughesa v pracích svých i Fr. Pošepný. O spilitech v algonkiu příbramském, vyd. Čes. Akademu, Praha 1915. ®) Ein Beitrag zur Kenntnis der geol. Verháltnisse der Umgebung von Konig- saal (Bdhraen). Verh. d. k. k. geol. Reichsanstalt, Wien 1914, Nr. 17 u. 18; Ně¬ kolik poznámek k otázce stratigrafického rozčlenění českého algonkia. Věstník V sjezdu čes. přírodopisců a lékařů v Praze r. 1914, str. 317—318. *) Die Erzniederlage bei Příbram in Bohmen, Prag 1855. XXXIV. drobových se vyskytujících jest podle G r i m m a nemožno, neboť i při největší úplnosti nebyly by všecky odriidy vyčerpány. Hranice pásem břidličných proti drobovým jsou podle G r i m m a vždy ostré, nem' nikde mezi oběma souvrstvími přechodu. Pro nás jest zvlášt zajímavo, že již G r i m m o v i neušlo, íe nejspodnéjší člen drobových pásem, většinou slepence, podstatně se liší od ostatních křemiiých slepenců a křemitvch drob, které teprve o něco výše v drobových pásmech se vyskytují. Popis těchto spodních slepenců, na svou dobu velmi správně podaný, citujeme zde z práce Gr i mm o vy doslovně:^). „Was díe Konglomeráte anbelangt, so bestehen die groBeren Geschiebe von Faiist- bis KopfgroBe und dariiber fast ausschlieBlich aus Kiesel- schiefer von verschiedener Fárbung, selten aus anderen festen Schieřer- gesteinen oder aus Quarz, am seltensten aus Granit, Granitporphir und Feldsteinporphir. Die kleineren Geschiebe unter FaustgroBe bis zur NuB- und Hasel- nuBgroBe herab sind vorwalčend Quarz, von verschiedener Farbe, dann schwarzer Kieselschiefer, fester Thonschiefer und graue Grauwacken; selten ist es Granit oder ein Porphirgestein. Feldspathstúckchen sind die seltensten Erscheinungen. Die Bindemasse der Konglomeráte ist entweder ein blau- oder griinlich- grauer Schieíerteig, oder eine thonige aus Feldspaththeilchen, Quarz- und verschiedenen Schieferkornern zusammengemengte Grauwacke von graurother oder brauner Farbe, oder eine Grauwackenmasse, die entweder thonig, glimmrig und rothlich, gelblich, grau, bráimlich gefárbt ist, oder welche vorv^altend quarzig, bald grau und weiB gesprenkelt, bald weiB oder anders gefárbt ist, von grobem oder feinerem Kome, oft auch ganz dichtem Gefůge. In dieser Bindemasse sind an einigen Orten, so bei Duschnik, Dubno, Langlhota, die Geschiebe so dicht gedrángt beisammen, daB das Binde- mittel gar nicht bemerkbar ist. Die Geschiebe sind theils rund, theils lánglichrund, theils nur flachrund und knolHg. Gegenseitige Eindrúcke sind an denselben nicht wahrzunehmen. Bei den sehr groben Konglome- raten ist die Bindemasse gewohnlich mehr thonig, dickschieferig und von geringerer Festigkeit. Derlei Konglomeráte koramen meistens an den Scheidungen mit den Schieferzonen vor. Von Interesse ist es, daB an vielen Punkten in der Náhe der Scheidungen auBer den abgerundeten Geschieben auch viele groBe Stůcke und Blócke von Kieselschiefer mit scharfen Ecken und Kanten eingebettet sind, und daB manche dieser Blocke auch eine GroBe von vielen KubikfuBen erreichen, so bei Dubno, Duschnik, Pitschin und bei Přibram am Schreckengebirge." Správnost tohoto líčení G r i m m o v a pochopíme teprve později, až budeme podrobně pojednávati o nej spodnějších vrstvách kambria 5) I. c. *) Str. 17-^18. XXXIV. piibramského, zvi. o jejich povaze petrografické. Jest pozoruhodno, že G r i m m jediný ze starších badatelů Příbramska si povšiml zvlášt¬ ního rázu spodních slepenců, jevícího se nejen v barvŤ a povaze tmelu, ale i ve složení materiálu klastického svědčícího na transport z neveliké dálky. Též údaj valounů žulových svědčí o Grimmově bystrosti pozorovatelské. Místa, v citátu Grimmově uvedená jsou, jak později seznáme, právě nej typičtějšími lokalitami pro nejspodnější kambrium příbramské. Roku 1860 upozornil V. M. L i p o 1 d®) ve zprávě o svých geolo¬ gických výzkumech ve středních Cechách na značnou disko* * daňci, která existuje mezi břidlicemi a drobami, až dosud Barrandem společně k azo- ickým vrstvám etáže B čítanými. Diskordanci tu pozoroval na právem břehu Litavky j. od mlýna Valchy u Trhových Dusník a znázornil ji na profilu vedeném od Příbramě k Jincům. Okolnost tato vedla L i p o 1 d a k tomu, že Barrandeovu etáž B rozčlenil ve dvě oddělení: na spodnější „přihramské břidlice (= dnešní algonkium) a svrchnější „příbramské droby" (kambrické). — Všeobecně má se za to, že Lipold první po¬ ukázal na diskordanci mezi příbramskými břidlicemi a příbramskými drobami. Leč již o 5 let dříve píše G r i m m ,’) že droby u ústí dědičné štoly u Trhových Dušník spočívají mírně ukloněny na příkře stojících břidlicích. Citát tento, nemálo důležitý, uvedeme níže na patřičném místě v doslovném znění. Nikoliv tedy Lipold, nýbrž G r i m m bvl, pokud až dosud známo, pnmím objevitelem nesouhlasnosti v uvrstvení mezi příbramskými břidlicemi a drobami. Lipold byl ovšem prvm', jenž na diskordanci tu s patřičným důrazem upozornil. Později i jiní badatelé, jmenovitě Krejčí, K. Feistmantel, Pošepný a Katzer zdůrazňovali diskordanci mezi příbramskými břidlicemi a příbramskými drobami. Jest proto s podivením, jak ještě r. 1892, tedy hodně pozdě po velmi správných pozorováních G r i m- mových, Lipoldových, Pošepného a j. mohl Josef S c h m i d 8) v montanisticko-geologickém popise příbramského rudního obvodu napsati, že na západních hranicích mezi pásmy břidličným a dro- bo\-ým vystupují slepence jakožto členy přechodní („Úbergangskonglo- meraťj. V břidlicích příbramských na styku s příbramskými drobami objevují prý se valounky křemenné a břidličné, jichž množství a velikosti poz\^olna přibý\4, takže posléze jako vrstvy slepencové vystupují. Směrem do nadloží pak stávají se slepence ty jemnozmnějšími a sprostředkují tak přechod do normálních drob. Ostrá hranice mezi břidlicemi a drobami nebyla prý podle S c h m i d a nikde pozorována. *) Verhandl. d. k. k. geol. Reichsanstalt, Vídeň 1860, str 89 ') 1. c. *), str. .31, § 24. *) Montangeologische Beschreibung des Příbramer Bergbau-Terrains ; heraus- gegeben im Auftrage des k. k. Ackerbau-Ministeriums v. d. k. k. Bergdirektion in Příbram, Wien 1892. str. 4., 6., 19. XXXIV. Vyvracet! údaje S c h m i d o v y, o jejichž nesprávnosti každý na mnoha místech se může přesvědčiti, bylo by zby tečno. Zdá se mi, že pozvolný přechod příbramských břidlic do slepeiíců pozoroval S c h m i d asi na slepencích algonkicky^ch, které u Dubna se vyskytují v neveliké vzdálenosti od basálních slepenců kambrických, a nepovšiml si, že mezi slepenci algonkickými a basálními kamhrickými táhne se ještě dosti široký pruh normálních příbramských břidlic. — Grimmovi však rozdíl slepenců v příbramských břidlicích se vyskytujících od basálmch slepenců pásem drobových byl dobře znám již v r. 1865, jak z jeho popisů lze se přesvědčiti.®) Stratigrafií kambrických pásem na Příbramsku nejpodrobněji až dosud zabý^^al se F r. P o š e p n ýi®) ; na základě odlišné povahy petro^ grafické rozličných hornin drobových pásem rozčlenil ve své práci o pří¬ bramských adinolách kambrická souvrství drobová ve tři oddělení: na vrstvy ziíecké, vrstvy bohiitínské a vrstvy březohorské. Rozčlenění toto založeno jest na profilu vedeném napříč pivmím pásmem drobovým od vrchu Žitce u Nesvačil k Vranovicňm, jakož i na četných jiných místech, kde vrsteviií sled dobře jest odkryt, tak zvi. u rybníka lázského a j. Lito- vati jest, že Pošepný nikde nezmiňuje se podrobněji o petrografické povaze hornin jednotlivých svých tří oddělení. Žiteckými vrstvami nazjh^á zpravidla slepence na basi souvrství kambrických vystupující, které, jak ve své práci o adinolách na str. 178 uvádí, hlinitým tmelem se \yznačují. Vrstvy bohutínské jsou zpravidla černými křemitými pískovci, březohorské pak představují nám křemité pískovce a slepence světlé barvy. Slepence z P o š e p n é h o vrstev bfezohorskýck kiyjí se asi s hominarri, jež podle J. Krejčího označujeme jakožto slepence třernošenské. Ve své geologické mapě okolí příbramského, kterou Pošepný r. 1895 publikoval k svému stěžejmniu spisu o montanisticko-geologických poměrech příbramských, n) vyznačil ze svých tří oddělení v kambriu ZAdáštm' bar\mu jen slepence žitecké (Žitecer Conglomerat etc.), vrstvy bohutínské a březohorské spojil však v jedno a označil je jako příbramský pískovec (Příbramer Sandstein). V mapě připojené k Pošepného práci o adi¬ nolách značeny jsou vrstvy bohutínské a březohorské odhšně, žitecké však naopak scházejí. Vidíme tedy, že Pošepný užívá pro své tn stupně v mapách vždy jen dvou barev. Srovnáváme-li pak Pošep¬ ného mapy s textem, přesvědčíme se na mnoha místech, že spolu nesou¬ hlasí. Tak na př. v kambrické skupině třemšínské a na bUzké Štěrbině uRožmitála zmiňuje se Pošepný. v textu o vrstvách bohutínských, které však v mapě označuje jako žitecké. Vůbec zdá se nám, že Pošepný ») 1. c. 4). »“) Ueber die Adinolen von Přibram ia Bdhmen. Tschermaks Min. u petr Mitteil., Wien 1888. str. 178 a 182. “) Beitrag zuř Kenntniss dar montangeologischen Verháltnisse von Příbram ; Archiv fůr praktische Geologie II., 1895. XXXIV. zaznamenával svá správná jinak pozorování do mapy ai později, nikoliv však na místě při pozorování samém ; tím vysvětlují se asi četné chyby v jeho mapě, jakož i nesouhlas mapy s textem. Text oproti mapě bývá zpravidla spolehlivějším. Jak dalece jest Pošepného rozčlenění drobových pásem ve tři oddělení správné, nelze dnes ještě s určitostí říci. Zdá se, že v jiho¬ západních partiích příbramského kambria se dosti osvědčuje, v severo- \ýchodních však užiti ho dobře nelze. Výsledky pozorování Pošep¬ ného v kambriu příbramském dosud velmi málo pronikly do odborné literatury a také od vydání Pošepného mapy až dosud téměř nikdo se nepokusil o kontrolu pozorování Pošepného. A přece zasluhovala by celá práce Pošepného náležité revise ; ne snad proto, že v publikacích jeho shledáváme tolik nesrovnalostí mezi mapou a textem, nýbrž spíše proto, aby se zjistilo, co vlastně jest z Pošepného pozorování v pracích jeho sprá\mě podáno. Přišel jsem k přesvědčení, že na Pošepného údajích vždy jest mnoho správného a zajímavého, vždy nějaké zrnko pravdy ; následující studie jest toho dokladem. Ale právě okolnost, že Pošepný psal své dílo o Příbramsku patrně ze starých svých poznámek a mapy kreslil pozdě po pozorování, značně snižuje cenu jeho publikací. Příčina, proč v posledních 15 létech tak malý zájem se jeví o kam¬ brium pnbramské, spočívá ve zdánlivé pnlišné složitosti poměrů na Pří¬ bramsku a pak asi i v tom, že veškerá pozornost badatelů při projednávání otázek českého kambria se týkajících soustředila se na dosud nejdůklad¬ něji prozkoumaném území českého kambria, na okolí Tejřovic a Skrej, Jak ke konci práce této však ukážeme, není kambrium skrejsko-tejřovické ku projednávání těchto základních otázek českého kambria právě nej¬ vhodnějším, neboť jest oproti kambriu příbramsko-jineckému mnohem méně mocné a tím i mnohem neúplnější. Loňského roku na podzim přinesl prof. F r. Slavík z exkurse na Příbramsko slepence z několika míst, jež na mapě Pošepného byla označena barvmu slepenců žiieckýck Nezvyklá povaha slepenců těchto vyznačujících se zeleným chloritickým tmelem a pntomností drob¬ ných valounků z nejriiznějších odrůd spilitických vy\Ťelin, které velmi hojně vedle valounků a ostrohranných zrn křemenných ve slepencích se vyskytovaly, vzbudila naši pozornost zvláště proto, že nedlouho před tím jsem nalezl v algonkiu záp. od Jílovišté u Zbraslavě slepence (dnes jako algonkické určitě dokázané), které rovněž obsahovaly hojnost valounků spilitových a tak „žiteckým" slepencům z Příbramska velmi se podobaly. Podobnost tato, zvláště však ráz slepenců prof. Slavíkem přinese¬ ných, naprosto odchylný od typických drob a slepenců tremošenských, vedly nás nejprve k domněnce, zda Pošepného „řJtecké slepence' ' nejsou snad nějakým dosud neznámým oddílem českého algonkia, a nebo, jsou-li již kambrické, není-li u Jílovišté snad \'y^inuto též kambrium. X.KXIV. Exkursemi podniknutými do území nepochybných algonkických slepenců, zvi. na Říčansko a do okolí Mníšku a Dobříše, jakož i mikro¬ skopickým výzkumem slepenců algonkických záhy jsme se přesvědčili, že diabasové valounky, mezi nimi velmi mnoho význačně spilitických . jsou v algonkických slepencích hojné; z takových nalezišť algonkických slepenců, kde vj-skytly se spility jako valounky, uvádíme vedle JUovišté zvláště Zelený (kota 446) u Chouzavy jižně od Rytina, údolí Říčanského potoka sev. od Říían, Tuškovský vrch u Svatého Pole a j. Dále jsme v brzku seznali, že žitecké slepence Pošei)ného všude od typického algonkia ostře jsou odděleny, spočívajíce na něm diskordantné (t. zvi. u Trhových Dušník sev. od Příbramě), směrem k nadloží však, místy zcela povlovně, přecházejí do ostatních drob kambrických. Z toho jsme nabyli přesvědčení, že žitecké slepence nenáleží algonkiu, nýbrž, že jsou nejspodnéjším kambriem. Přítomnost valounků spilitových není nikterak směrodatným znakem při určování stáří a příslušnosti slepencových hornin, vždy dlužno vžiti v úvahu i způsob uložení slepenců a studovali přechody jejich do sousedních hornin. Již po prvmích orien¬ tačních exkursích, jež jsme společně s prof. Slavíkem na Příbramsku Aykonali, zjistih jsme. že Pošepného žitecké slepence mají oprávnění ^jakožto samostatný obzor příbramského kambria. Bylo nyní další úlohou sledovali je ve všech třech pruzích kambrických, jež širším okolím pří¬ bramským prostupují a zjistili tak, odkud až kam slepence žitecké sahají a není-li mezi nimi íacialních změn. P o š e p n ý označil na své geologické mapě okolí příbramského žitecké slepence na těchto místech: V pruhu duhenecko-druhlickém na Tuškovském vrchu (kota 445) sev. od Dušník; v prvním pásmu drohovém v pruhu od Dubna na jih až k silnici vedoucí od Svaté Hory k Hájům, na jv. a v. svahu Vojny (662) a v jižním konci Narysova, posléze v pruhu táhnoucím se z jz. okolí koty 535 u Střebska přes Strejčkov na vrchol Žitce (550) u Nesvačil a na j. břehu Hlubokého rybníka u Nesvačil. Dále jest označen jakožto slepenec žitecký vršek s kapličkou kota 606 u silnice mezi Bohutínem a VranoAdcemi. V druhém pásmu drobovém vvznačeny jsou žitecké slepence sev. od Skrtilky u Trhových Dušník, na vrcholu 547 jv. od stříbrné huti, v pmhu mezi Podlesím, Orlovém a kozičínskou šachtou, u Horního Lázu a jz. odtud přes koty 732 a 741 na jv. svahu Plesce u my- slivny vranovické. Posléze kreslí P o š e p n ý žitecké slepence na s\\ svahu Štěrbiny a v několika kruzích kol Třemšína. II. Rozšíření slepenců žiteckých. Na četných exkursích, jež jsme společně s prof. Slavíkem na Příbramsku vykonali a na nichž jsme věnovali zvláštní pozornost spodním hranicím kambrických uloženin, zjistili jsme rozšířem' praA-ých žiteckých XXXIV. 8 slepenců tak, jak v odstavci tomto podrobně bude vylíčeno. Rozšíření slepenců těch podle našich pozorování jest daleko větší, než jak je P o- š e p n ý ve své mapě uvádí, naopak ale nemohli jsme jich zjistiti mezi Podlesím a Zalány, kde Pošepný kreslí široký pruh slepenců žiteckých. Vůbec měli jsme příležitost na mnoha místech mapu Pošepného korigo- vati. Spodní hranici kambrických pruhů sledovali jsme od Rožmitála až do sv. okoh Dohnse věnujíce při tom pozornost nejen žiteckým slepencům samým, nýbrž i algonkiu v podloží jich, i ostatnímu souvrství kambric- kému z jejich nadloží. Na mapce, jež k práci své přikládám, znázorněno jest rozšíření žiteckých slepenců podle pozorování našich. Vedle toho zvlášt vyznačuji v algonkiu výsly^ty spilitových vyvřelin, buližníků a slepenců, pokud námi byly stanoveny. Z rozšíření hornin těchto vyniká na mapě podstatný rozdíl obou algonkických pásem břidličných. Dále zakreslil jsem do mapky i příčné dislokace, jež sledováním slepenců žiteckých jsem přímo zjistil, neb o jichž existenci z odchylek směrů a úklonů vrstev a z morfologického obrazu krajiny jsem přesvědčen. Ovšem, že příští podrobné mapování průběh jich na mnoha místech opraví. Mapka má jest pouhou skizzou a ne- čim proto nároku býti přesným geologickým obrazem Příbramska; spíše má schematicky znázorňovati, pokud se tektoniky týče, plán, podle kterého jest ůást Brd mezi Dobříší a Rožmitálem stavěna. ^ Skupinám Štěrbiny a Třemšína byla věnována jen jediná toura orien¬ tační a nebudu proto v následujícím bráti k nim zřetel. Poměry na Rož- mitálsku jsou tak spletité a nejasné, že vyžadovat! budou dlouhého studia, které znesnadněno zde jest nedostatkem odkryvů a hustým porostem lesním. Mohl-li jsem si učiniti přece jakýsi pojem o složení a tektonice krajiny této, vděčím to vzácné laskavosti pana J. Syrovátky, kníž. arcibisk. správce v Rožmitále, jenž nás v lesnatém terrainu pod Třemsínem zavedl k četným výchozům skal a na mnoho geologicky důležitých míst nás upozornil. Na někohka místech prošel jsem na přič pruhy, jež P o- šepný označil v mapě barvw žiteckých slepenců, ale nikde nemohl jsem slepenců těch zjistiti, any hustě porostlé stráně pokryty jsou ssutí typických slepenců třemošenských, budujících vrchol Třemšína i Štěrbiny. Pouze severně od arcibiskupského letního sídla u Roželova (na mapě 1 : 75.000 označeno jako myslivna u koty 630) měl jsem příležitost ohle- dávati výchozy ska! v místech, kde Pošepný barevně vyznačuje žit^ké slepence. Skály ty, přímo v nadloží břidlic algonkických se vysky¬ tující, jsou však černé pískovce křemité, zcela podobné typickým pískovcům bohutínským. Směr vrstev jest zde SSV. (hora 1). úkl. 65® k ZSZ. Zdá se. že P o š e p n ý, jenž v textu mluví 12) zde pouze o vrstvách bohutínských a březohorských, o přítomnosti slepenců žiteckých však se nezmiňuje, '*) I. c. «) str. 660 a dále. XXXIV. omylem označil na mapě své ve skupině Třemšína a Štěrbiny pískovce bohutínské jakožto vrstvy žitecké. V pruhu dubenecko-druhlickém pozo rovati lze ponejvíce jen světlé kremité pískovce a slepence brezohorské, které probíhají směrem téměř SV a příkře jsou ukloněny k SZ. Nejspodnější člen sou¬ vrství tohoto pruhu odkryt jest pouze na nejzazším konci jeho na severowchodě ve příkrých stráních Kocáby na záp. svahu Tuškovského vrchu, tedy ua těch místech, kde kambrický pruh dubenecko- druhlický oddělen jest od středočeské žuly vrstvami algonkickými. Kambrium na záp. svahu Tuškov¬ ského vrchu jsou žitecké slepence v nej- typičtější podobě. Pro pochopení poměrů úložných budiž zde podrobně popsE^ profil odkr3/tý údolím Kocáby mezi Duš- niky a Tuškovem, jenž jest zároveň jakousi korekturou nedosti přesných údajů Po- šepného. (Srv, obr. 1., 2. a 3.) Obec Dušníky stojí na pokrajní facii středočeského mashm žulového, na hrubo- zmné gi porfyrické žule. Žulu tu sledo¬ vat! můžeme v údolí Kocáby až do lesa na jižním svahu koty 440, tedy o něco málo severněji, než jak mapa P o š e p- ň é h o zakresluje. Nepříliš daleko od sev. konce Dtišník prostoupena jest žula žilou porfyrické horniny barvy narudlé, která probíhá směrem V-Z a pod úhlem 80® k J zapadá. Žílu tuto v lomu na pr. břehu Kocáby dobře odkrytou zazname¬ nává jižPošepného mapa a to jakožto porfyr. Výbrus z horniny té pořízený po¬ skytuje pro mikroskopické studium mnoho zajímavého: mámeť zde několik generací živců, z nichž nej starší, ve velikých por¬ ty ricky vyloučených krystalech, náleží orthoklasu, poněkud mladší, rovněž por¬ fyrické, krásně dvojčatně lameUovaným kyselejším plagioklasům, nej mladší živce cd XXXIV. slepence; Zit. kongl. «= žitecké slepe 10 vytvořeny jsou pak ve velmi krásných sférokrystalech neb vějířkových útvarech složených z vláskovitých plagioklasů. Křemen jest nejstarší vyloučeninou, vyškytá se poměrně dosti zřídka ve velikých magmaticky korrodovaných zrnech. Z barevných součástek vyškytá se tu a tam biotit. Jest nej správněji, označíme-li horninu jakožto křemenem chudý porfyrit, ač pro přítomnost orthoklasu i název nwnzonitický porjyr by nebyl neoprávněným. Od vrcholu kota 440 následují břidlice algonkické, které nesou poblíže žuly, ač ne příliš daleko, stopy kontaktní přeměny v rohovcovce a břidlice skvrnité. Tak jako všude v okolí Slap, Nového Knína a Libčic, i zde kon¬ taktně změněné břidlice algonkické nápadně vynikají na hranici žulové nad okolní žulový terrain vzdorujíce účinněji demidaci než-li žula. Vrstvy zapadají k JV pod úhlem asi 25® a jsou prostoupeny diaklasami směru (hora 7), kterými řídí se i drobná žíla diabasová na sev. svahu vrcholu kota 440 prorážející, a poněkud dále na sever i apofysa jemnozrnné žuly. Za žilou touto objevují se algonkické slepence zapadajíc/ pod úhlem 30® k JV, zcela totožné se slepenci od Lhotky neb z Modřanské rokle. Můžeme je sledovati až k údolíčku přicházejícímu s pravé strany na jižním svahu Tuškovského vrchu. Údolíčko toto, jak se zdá, sleduje příčnou dislokaci, jsouť algon¬ kické slepence na sev. břehu jeho poněkud k západu posunuty. Algon¬ kické slepence běží pak odtud po délce Tuškovského vrchu na jeho jv. svahu v nevelké vzdálenosti od vrcholu. Směrem k SV stávají se jemnozmněj- šími skládajíce se z drobnějších valounků, patrně spilitických a ze zeleného, chloritem bohatého tmelu. Na jz. od vrcholu Tuškovského vrchu jsou slepence prostoupeny od V k Z směřující žilou téže horniny, kterou jsme bvh dříve žulou prorážející pozorovali. Jest to opětně porfyrit s vějířko- vitými živci, leč oproti prvnímu porfyritu (z žuly) bez porfyrických vrostlic orthoklasových. O algonkických slepencích z Tuškovského vrchu zmínil se již P o- Šep ný v práci o adinolách (str. 184) a podrobněji v pojednání o mon- tanisticko-geologických poměrech okolí příbramského (str. 629 a 637). Povšiml si i V3rvřelé žíly porfyritu jimi prorážející. Pošepný uvádí, že vrstvy zapadají tu příkře k SV, kdežto já jsem zjistil směr SV, úklon asi 30® k JV. Na mapě Pošepncho jest vrchol a velká část jihových. úbočí Tuškovského vrchu označena již jakožto kambrický slepenec žitecký. Udání toto jest nesprávné, ano jihových. úbočí budováno jest, jak uvedeno, slepenci algonkickými, vrchol pak černými algonkickými drobami, jež v podloží algonkických slepenců dosti daleko až dolů do údolí Kocáby na západojihozáp. svahu Tuškovského vrchu lze sledovati. Jejich směr stává se zde odchylným (od S k J), úklon 30® k V. ŽitecKé slepence vystupují na záp. svahu Tuškovského vrchu asi v místech, kde Kocába čim' prudký ohyb k lýchodu. Jsou místy velmi hmbozmné skládajíce se z valounů buližníko\'ých i jiných hornin až jako XXXIV. hlava velikých. Velmi nedokonalé a nepravidelné vrstvení, způsobené asi nepravidelností vodmch proudů v době sedimentace, jakož i nesčíslný počet diaklas beze vSeho pravidla všemi možnými směry slepencem pro¬ stupujících naprosto znemožňují stanovití směr a úklon vrstev. Abych zjistil správný poměr žiteckých slepenců na Tuškovském vrchu k algonkiu v podloží jich vystupujícímu, provedl jsem podrobné zmapování záp. svahu Tuškovského vrchu a vyšetřil přesně ohraničení žiteckých slepenců. Oproti mapě Pošepného' zjistil jsem rozšíření jejich daleko menší ; rovněž neshledal jsem, že by směrem k nadloží přecházely do světlých pískovců, o nichž se Pošepný na dvou místech v textu znňňuje a jež v mapě své barvou ,, příbramských pískovců*' označuje. Ze zjištění hranic žiteckých slepenců Aychází na jevo, že transgresní plocha jejich dosti příkře se svažuje k SZ ; naopak u vrstev algonkických (i v samém podloží žiteckých slepenců) pozorovali jsme nejčastěji úklon k JV. Z toho jest zřejmo, že máme zde zřetehiě stanovenu značnou dis- kardanci mezi algonkiem a nej spodnějším kambriem, i jest tedy profil Tuš- ko^ského vrchu v tomto ohledu velmi důležitý. Proti Tuškovskému mlýnu na sev. svahu Tuškovského vrchu vystupují již opětně černé droby XXXIV. 12 algonkické, ukloněné ale pod úhlem 40*^ k SZ. Transgreduje zde tedy kam¬ brium přes zvrásněné vrstvy algonkické. Žitecké slepence nalezl jsem i proti Tmkovskému vrchu na 1. břehu Kocáby v sev. konci úzkého lesíka asi v místech, kde na mapě 1 : 25.000 stojí písmena KO nápisu „Kozaba“. Levý břeh Kocáby u Tuškovského mlýna, jakož i levý břeh údolíčka u písmene „0“ nápisu „Kezaba“ do Kocáby ústícího budován jest břidlicemi algonkickými, které jsou zde silně pohmožděné. Jest jisto, že Kocába sleduje zde mohutnou podélnou dislokaci rázu, jako jest příbramská rozsedlina jílová, podle níž algonkium tlakem od SZ k JV působícím nad kambrium bylo vyzdviženo a přes toto přesunuto. — Sleduj eme-li profil náš ještě dále na SZ, zjistíme na jižním konci obce Svatého Pole opětně algonkické slepence, které zde jsou velmi porušeny nesčetnými puklinami a drobnými , dislokacemi a místy silně stlačen}^ Zapadají příkře k ZSZ. Obr. 3. Frofil vedený napřič Tuškovským vrchem od žuly sv. od Dušnik ke Svatému Foli. (Srv. přímku x—y v mapce obr. 2.) B = algonkické břidlice a droby ; K. algonkické slepence; Ž. = slepence žitecké; Gr. = středočeský masiv žulový; 8—8 = přesmyk I. pásma břidličného pres pásmo dubenecko-druhlické (na obr. 2. linie A—B). Zajímavý jsou veliké valouny žulové, které v žiteckých slepencích Tuškovského vrchu velmi hojně se vyskytují a svou narůžovělou bar\’ou ostře se odlišují od stejně velikých valounů buližníkových. Jest věru s po¬ divením, že P o š e p n ý si jich nepovšiml a nepoužil přítomnosti jejich k podepření svého názoni o prahonům stáří středočeské žuly. Nálezy žulových valounů v žiteckých slepencích jsou no\ým dokladem, že máme v Cechách již žuly předkambrické, které jsou to však, dosud nevíme ; téměř celý žulový masiv středočeský zajisté jest stáří karbonského. Nyní budeme sledovati žitecké slepence v t. zv. prvním pásmu dro¬ be vém t. j. v pruhu kambrických hornin táhnoucím se od Nesvačil u Rož¬ ni itála k myslivně Brodci sz. od Dobříše. Severní omezení jeho jest, jak uvedeno, tektonické, jsouc dáno příbramskou rozsedlinou jílovou. Kdežto na jz. konci pruh tento jest značně široký, zúžuje se na konci severo\^- chodmm velmi prudce, až u myslivny Brodce se tektonicky vykliňuje. Na levý břeh údolí lipížského, jež kolem Brodce směrem sz.— jv. vede a ústí do velikých ly^bníků dobríšských, kambrium prvmího pásma drobového více nepokračuje. Sledujeť údoh hpížské mohutnou dislokaci příčnou, která pokračování kambria zde utíná a příbramskou rozsedlinu jílovou XXXIV. 13 k SZ značně posunuje. Ta pokračuje pak dále k VSV vstrvami algon- kickými na jižním svahu buližníkové Aglajiny výšiny (kota 490). U myslivny Brodcc nalezneme v polích rozpadlé slepence žitecké složené z četných valounů bílých křemenů a buližníků. Potok jižně od myslivny prořezává u koty 373 kambrium a odkrývá v podloží jeho břid¬ lice algonkické. Výchozy žiteckých slepenců nalézáme pak na protější straně, t. j. v malém lomu na sv. svahu Čihadla mezi silnicí a lesem. Lze je sledovati směrem jz. až do lesa, kdež však těsně v jižním sousedství jejich (právě asi 200 w sev. od písmen „dl“ „Cihaf7/o“ na mapě 1 : 25.000) vy¬ stupují i slepence algonkické. Od nusta toho na východ, tam, kde mapa 1 : 25.000 zaznamenává u silnice zářez, vystupují ale opětně skalky ži¬ teckých slepenců v silnici, i můžeme odtud sledovati hranici jejich proti algonkiu směrem jihozápadním přes silnici k Hostomicům vedoucí (vých. od koty 420) až na pokraj lesa u vodovodu dobííšského (vých. od ,.Dř7v“ na mapě 1 : 25.000). Jak patrno, jest severovýchodní konec kambrického prvého pásma drobového velmi komplikovaný, jsa několikrát napříč dislokován. Poměry komplikují se zde nad to i tím, že v sousedství hrubozrnných slepenců žiteckých vystupují i slepence algonkické, zvláště v pruhu mezi kótami 420 a 385 u Papežského rybníka. Snadno mohlo by se přihoditi někomu, kdo nezná dobře povahy slepenců algonkických i žiteckých, že by oba slepence v mapě stejným způsobem označoval. Oba druhy slepenců na povrchu bývají rozpadlé a valouny z nich pokrývají pole slézajíce daleko do údoh'. Rozeznáme v polích takto rozpadlé slepence od sebe nejlépe tím, ze slepence algonkické slohny jsou téměř výhradně z valounů algonkických drob, ale neobsahují nikdy valounů křemenných, buližníkové pak velmi vzácně. Naopak rozpadlé slepence nej spodnějšího kambria zanechávají pravidlem mnoho valounů křemenných i hulilníkových. Nadložím žiteckých slepenců u Čihadla (sz od Dobříše) jsou růžové slepence a pískovce drobivé, snadno v písek a štěrk se rozpadající (=: naše slepence hlubošské). Jsou dobře odkryty ve stráních na sev. svahu Čihadla na pravém břehu potůčku od dvorce Trnové k Brodci přitékajícího. Kdežto hranice žiteckých slepenců proti podložnímu algonkiu probíhá přibližně směrem SV — JZ, mají algonkické vrstvy vých. od Čihadla (břid¬ lice i slepence) směr čistě V— Z. Z tohoto fakta souditi lze na velmi značnou diskordanci, která zde mezi kambriem a algonkiem jest vyvinuta. Žitecké slepence zjistil jsem dále v polích poblíž kraje lesa jv od koty 433 u myslivny svatoanenské. Odtud sledovati je můžeme dobře na jz. do lesa „Říhovka“ zvaného, kdež tvoří všude zřetelné skalky a v lesním údolíčku právě v tupém ohybu jeho mezi písmeny H a O na mapě 1 : 25.000 (nápisu RíAovka) ^^^stupují. Srovnáme-li výskyt žiteckých slepenců z Říhovky se slepenci nejblíže na sever odtud zjištěnými, t. j. od dobříš- ského vodovodu, vidíme hned, že jsou oproti těmto značně k východu po¬ sunuty podle příčné nějaké dislokace. Dislokace ta probíhá nejspíše XXXIV. 14 směrem VJV, jako mnohé jiné v jižním okolí dobříšském positivně zjištěné, a bude jí odpovídati asi příčné údolíčko u lomu na algonkickc břidlice a slepence sev. od Lhotky. Tomu svědčí nejen morfologický obraz této partie, ale i naprosté vytracení se algonkických slepenců jižně od lomu toho. — Dále k jihozáp. má probíhati hranice kambria proti algonkiu podle mapy Po^epného krajem lesa sev. od koty 395 na záp. konci rybníka mezi Sychrcvem a Voboňštěm. Hranice ta zdá se býti dosti správně vedena, výchozů typických slepenců žiteckých vsak jsem zde nalézti nemohl, ježto mírné svahy kol rybníka zakryty jsou jednak blinami, jednak slé¬ zajícími valouny z rozpadlých slepenců kambrických (hlubošských). Mezi rybníkem u Vobonště a Sychravém neb Rosovicemi vyvinuty jsou velmi mohutně drobivé rozpadavé slepence a pískovce barvy růžové až červené, od nichž všecka pole jsou červeně zbarvena a činí tak dojem polí v kra¬ jinách permských. Západně od RosoiHc a Sychrova na hřbetu zvaném ,. Kamení" (485) převládají pak typické křemiťé pískovce a slepence tře- mošenské. V polích na záp. od Vobonště nelze nalézti výchozů skal a tudíž hranice kambria proti algonkiu jest velmi problematická. Tepr\^e údolíčko vedoucí od Kotenčic k ovčínu u Vobořisté poskytuje opětně několik spoleh- hvých odkrytů. U ovčína vystupuje v břidlách algonkických horizont slepencový, j'ejž podařilo se mi sledovati až do polí sev. od Dlouhé Lhoty. Právě na sever od zámku v Dlouhé Lhotě, záp. od koty 429 vystupují v pravém břehu údolíčka od KotenHc spějícího opětně žitecké slepence, jsou zde jemnoznmější, než jinde a přecházejí místy do polymiktních drob. Sledujíce je k JZ, zjistíme, že jsou dvakráte příčnou dislokací po¬ stiženy a vždy poněkud k severozápadu posunuty. Vrchol Velkého Chlumu (kota 479) u Suchodolu budován jest drobivými růžo\^mi slepenci, tedy vyšším již členem souvrství kambrického, než slepence žitecké, tyto však VA^cházejí na den v polích na jv. svahu Vel. Chlumu. Jižně od Suchodolu směrem k Dubnu zjistil jsem neklamné žitecké slepence sev. od koty 461 (vých. od Obcová), pak na kotě 485 j. od Obcová, odkud pokračují v polích až ke Kocábě mezi Dubnem a Dubencem, Nejkrásněji vyvinuté žitecké slepence, které kdy jsem viděl, nalezneme ale nad protějším břehem Kocáby u Dubna několik kroků záp. od koty 500. Zde odkryty jsou v malých jamách jednak slepence dosti jemnozrnné s mnoha spilitickymi valounky, jednak slepence velmi hrubozmné složené z ohronmých, více než hlava velikých valounů buližníkových (viz foto¬ grafii č. 1 na tabulce II.). Tmelem jsou normální žitecké slepence jemno- zmnéjší. Podrobným ohledáním nej bližšího okolí těchto odkryvů můžeme se přesvědčit!, že tyto obrovské slepence jsou přímo slepenci basálmmi, v jichž podloží bezprostředně následují algonkické břidlice směru SV s příkrým úklonem (75®) k SZ. Jak z výše uvedeného citátu G r i m- XXXIV. 15 m O V a patrno, by tv t> to slepence od Dubna G r i m m o v i dobře známy a popis povahy i složem' jejich, jejž G r i m m podává, nejlépe se právř na tyto slepence hodí. Nadložím žiteckých slepenců n Dubna jsou opětně růžové drobivé slepence hrubozrnné na SZ svahu koty 545 zřetelně vystupující, v nichž podařilo se mi zjistiti dosti četně zastoupené valouny aplitické. — Ne¬ daleko v podloží žiteckých slepenců setkáváme se v algonkických břid¬ licích i s horizontem slepenco^^^m, jenž odkryt jest též na 1. břehu Kocáby mezi Dubnem a Duhencem v malém opuštěném lomu. Slepence tyto znal již G r i m m.i^) Mezi slepenci žiteckými a algonkickými vyvinut jest pruh algonkických břidlic. Žitecké slepence můžeme s koty 500 dobře sledovat! k JZ přes jihových. svah koty 545. Rovněž pokračování slepenců algonkických lze na mnoha místech stanovití, tak na cestě z Dubna do Hájů vedoucí. Mezi kótami 602 a 588 sev. od Há]ú jest však pokračování obou druhů slepenců náhle přerušeno. Přicházíme tu k mohutnému příčnému zlomu, podle kterého se udál patrně pokles kry severní a zároveň posun ve smyslu hori¬ zontálním směrem SZ— JV. Pokračování žiteckých slepenců od Dubna sešinuto jest k JV na vršek na záp. straně od silnice Dubíio-Háje mezi kótami 588 a 602 se zvedající, slepence algonkické posunut}’ jsou na vých. stranu silnice a vystupují v malém lomu v polích na kraji lesa jjz. od koty 602. Kambrium pruhu dubenecko-druhlického, jež ve skalkách na kotě 602 ještě vystupuje, nemá na jihu dalšího pokračování jsouc dislokací ostře odříznuto. Příčný zlom, jejž sledováním slepencových hornin jsme sev. od Hájů mohli zjistiti, odpovídá asi též posunu a prohnutí příbramské rozsedliny jílové ve Květné sev. od Příbrami, jakož i přenišeiů přímého pokračování slepenců žiteckých mezi Škrtilkou a zákrutem silnice jižně od mlýna Valchy u Trhových Dusník. Na vršku v lese mezi kótami 588 a 602 jsou slepence žitecké vyvinuty A- nejtypičtější podobě. Dále k JZ jest dosti nesnadno sledovati je, an povrch této krajiny jen málo spolehlivých odkryvů poskytuje. Hranice kambria proti algonkiu běží asi, po nepatrném přerušení příčným zlomem mezi kótami 588 a 582 sz. od Hájů nepřetržitě směrem JZ přes kotu 559 sev. od Brodu k údolí, jímž vede dráha z Milína do Příbrami. Slepence algonkické, u Hájit blízkou žulou silné metamorfované a, což zajímavo, zde nadobyčej jemnozrnné, sledovati miižeme až ku Brodu. Pokračování až dosud sledovaných hornin jest velikou dislokací příčnou u Brodu opětně přerušeno. Po dislokaci této jde údolíčko mezi Brodem a mlýnem Hornovým j. od Příbramě; na sz. sledovati ji můžeme přes Orlov k sedlu mezi Duhovou Horou a Třemosnou. Úbočí jižně od Žežiček a Žežic neposkytují valných odkryvů jsouce zakryta hlínami a ssutí. SV od myslivny Vojny nacházíme v lese typické M) 1. c. *), str. 13. xxxn . 16 slepence tremošenské podobně jako na vrcholu Vojny (kota 662). Žitecké slepence vyvinuty jsou na jihových. svahu Vojny na kotě 617, kdež v malých skalkách v polích na kraji lesa všude vystupují. Poněkud západněji vy¬ stupují též v lese samém jižně od jihozápadního vrcholku Vojny. Ten budován jest světlými křemitými pískovci s jednotlivými šupinkami muskovitu; na rozvětvených puldinkách usadily se v nich sekundární rudy železné a manganové, které ostatně v tomto okolí se porůznu vy¬ skytují i v celých žilách, t. zvi. pyrolusit u NarysovaJ^) Na záp. svahu Vo'jny u jižního konce obce N ary sova můžeme zjistiti novou příčnou dislokaci. Typické třemošenské slepence z vrcholu Vojny (662) k JZ pokračující jsou jí před Narysovem náhle přerušeny a v pokra- čoyám' jich na jižním konci vesnice objevují se opětně slepence žitecké. Příčný vrstevní posun lze konstatovati i na mapě P o š e p n é h o, na níž slepence žitecké jsou prudce ohnuty od JV svahu Vojny do N ary sova. Ostatně též S c h m i d poznamenává, že v okolí Vojny i na Vojně samé vrstvy jsou mnohonásobně zlomy porušeny. Zajímavým jest osamocený výskyt třemošenských slepenců na kotě 577 již. od Narysova, tedy již v území algonkickém, kdež malým lomem jsou odkrvty a k SZ zapadají. O složení území mezi Vysokou, Střehskem a Modřovicemi těžko lze se vysloviti, neboť v krajině této ssuť a svahové hlíny všude zakrývají vý¬ chozy skal. Teprve z polí záp. od Modřovic možno sledovali bezpečně slepence žitecké přes obec Strejčkov na vrchol Žitce u Nesvačil. Partii tuto zaznamenává P o š e p n ý ve své mapě poměrně správně. Pro úplnost budiž zde ještě uveden výskyt horizontu slepencového v algonkiu sev. od Modřovic na záp. od kříže u cesty do Střehska vedoucí. Směr vrstev jest zde SV— JZ (hora 21,4), úklon k SZ. Naleziště algonkických slepenců u Modřovic jest až dosud nejjižnějším místem, které jsme mohli stanovití. Slepence dosti se na první pohled liší od typických slepenců ze Lhotky neb Modřanské rokle skládajíce se z drobných, ' více méně ostrohranných úlomků břidlic a drob algonkických, ovšem že opětně drobovým tmelem spojených. Leč již slepence algonkické od Dubence a Hájů mají svůj klastický materiál ostrohranný. Nás zvláště zajímali bude v jihozáp. konci prv^mTo pásma drobo- vého profil vedený od Vranovic přes Žitec k Namnicům a to z několika důvodů. Jeť Žitec místem podle kterého P o š e p n ý označil nejspodnější slepence kambrické Hteckými; dalo se proto souditi, že slepence ty jsou zde právě nejtypičtěji vyvinuty. Dále uvádí Pošepný, že na. Žitci u Nesvačil dobře možno pozorovali diskordanci mezi praekambriem a kam- lusit “) Srv. Pošepný. l.c.«),str.«98a Ad. Hofmana: Ueber denPyro- von JNarysov, Věstník král. čes. spol. nauk, Praha 1903 Č XVIII «) 1. c. % str. 8. XXXIV. 17 briem i®) a konečiie jest profil Žitec-Vranovice základem Pošepného rozdělení příbramského kambria ve tři stupně. Sledoval jsem podrobně profil od žuly u Oslí až k severmmii konci Hlubokého rybníku u Vranovic. U Oslí vyvinuty jsou všude velmi krásno metamorfované břidlice algonkické, které na Pošepného mapě označeny jsóu v bezprostředním styku se žulou jako rula; jejich směr jest SSV, úklon asi 30® k vých. Zvláště dobře odkryty jsou v železničním zářezu záp. od Oslí u km. 3-2 na lokálce Březnice-Rožmitál. Napříč zářezem tímto běží podélná dislokace směrem SSV (hora 1) , pod úhlem 60® k VJV ukloněná, podle které byly algonkické břidlice na vých. straně vyzdvižeiiv. Břidlicemi na záp. od dislokace odkiydými prostupují dvě vyvřeliny; hto- iitický diorit, jenž dislokací byl postižen a v profilu jen jako vklíněná kra se jeví, a minetta na rozhraní mezi dioritem a břidlicemi ve směru VJV (hora 7), tedy právě kolmo na vrstvy. Směr S^V u vrstev algonkických zjistiti můžeme tež u ústí údolíčka od Namnic přitékajícího, úklon k vý¬ chodu zde však jest značně mírnější, než v železničním zářezu. Četné diaklasy směrem SSV břidlicemi prostupující a příkře k vých. zapadající na mnoha místech znemožňují určiti správně směr a úklon vrstev. Postupujíce údolíčkem směrem k Nesvačilům nenalézáme zprvu ve stráních na 1. břehu spolehlivých odkryvů ; teprv^e asi od míst a mezi kótami 506 a 516 patrny jsou opětně úložné poměry algonkických vrstev, leč směr i úklon jejich jsou zcela jinaké, než až dosud jsme pozorovali. Vrstvy běží od VSV k ZJZ (h. 5) a zapadají pod úhlem 30® k SSZ. Jižně od Ne- svačil jsou prostoupeny odVkZ(neodSkJ,jak PoŠepný na mapě vyznačuje) četnými žilami porfyrických a diabasových hornin, které námi blíže zkoumány nebyly. Na protějším břehu vidíme zde řadu starých ryžovnických kopečků. Žitecké slepence objevují se pak nad algonkickými \'rstvami jižně od vrcholu 550 na Žitci. Jsou zde nesmíme mocně vyvinuty budujíce vrchol Žitce a sahajíce až k Hlubokému rybníku, kdež zvláště Čerstvé kusy v ote¬ vřených lomech lze sbírati. V ohledu petrografickém jsou žitecké slepence na Žitci vskutku v typické podobě vyvinuty podobně jako u Dubna, na Tuškovském vrchu a j. Obsahují četné valouny nejniznějších odrůd spi- litových, tu a tam objevují se i valouny aplitických žul. V četných od¬ kryvech na Žitci, zvláště však v lomech u HlubokéJw rybníka dobře vyniká střídání se velikosti klastickeho materiálu slepence skládajícího, místy vytvořeny jsou slepence velmi hrubozrnné (leč nikdy ne takové, jako u Dubna neb na Tuškovském vrchu), místy vyvinuty jsou jako jemnozmné polymiktní droby charakteristicky zelené barvy. Vzdor tomuto rychlému střídání ve velikosti zrna jest téměř nemožno stanovití směr a úklon vrstev ; vrstvení jest velmi nepravidelné, často diagonální, a slepence při tom »«) Ueber die Adinolen v. Příbram etc. (1. c. i“)), str. 1 79 a Beitrag zuř Kenntniss d. mont. geol. Verháltnisse v. Příbram (1. c. y str. 646. XXXIV. 18 jsou zde tak masivní, že vrstevní plocha, ani v lomech, není nikde spo¬ lehlivě odkryta. Podle sledu vrstevního, jaký nám profil od Žilce k Vra- fwvicům^ vedený poskytuje, je nepochybno, že úklon obrácen jest na SZ, podobně jako jest jisto ze sledování žiteckých slepenců a hranic jejich vůči algonkiu směrem k Strejčkovu, že směr jejich jest SV (hora SV, _ 4), ale velikost úklonu naprosto nelze zjistiti. Z toho důvodu nemůžeme oproti tvrzení Pošepiiého pokládati profil přes Žitec vedený za ob¬ zvlášť příhodný pro zjištění diskordance mezi kambriem a algonkiem. Že diskordance mezi oběma útvary i zde existuje, jest nepochybno, ale jest zde nejasností úložných poměrů zakryta. Také vrstvení algonkických hornin v bezprostředním podloží žiteckých slepenců jest nezřetelno. Stejně vyjadřuje se i J. L. Barví ř,*^) jenž styku žiteckvch sle¬ penců a břidlicemi příbramskými na Žitci věnoval zvláštní pozornost. Nechává zde nerozhodnuto, zda úchylky vrstvení slepence žiteckého ode směru a úklonu vrstvení břidlic příbramských u Nesvačil jsou následkem dynamické přeměny polohy vrstev břidlic příbramských před usazováním se vrstev slepencových, či vzhikly-li tepr\^e později snad jen následkem měnlivosti velmi rozdílně velikého materiálu vrstev slepencových či snad částečně i ještě později při tektonických poruchách v oboru etáží Barran- deových.^®) Žitecké slepence na Žitci jsou neobyčejně mocně vyvinuty ; na žádném jiném místě ze všech tří kambrických pruhů pnbramsk34h ne¬ shledal jsem takovou mocnost žiteckých slepenců, jako právě zde. Vyskytují se i na pravém břehu nesvačilského potůčku na záp. straně HliMého rybníka, kdež jsou však oproti slepencům na Žitci poněkud k SZ posunuty ; též P o š e p 11 é h o mapa správně tento posun vrstevní zaznamenává.' Podle Pošepného mají býti nadložím žiteckých slepenců n Nesvačil jeho vrstvy bohutínské. Námi zjištěn byl nad slepencem žit eckým makroskopicky jemnozrnný pískovec křemitý barvy' nazelenale šedé, ne tak kompaktní jako horniny třemošenské (= Pošepného březohorské) nebo temné bohutínské pískovce ze samého okolí BohuHna. Větraje na¬ bývá pískovec tento barvy hnědé a. vzhledu dosti podobného zvětralým O výskytu zlata na některých důležitějších naleziskách českých se stano¬ viska petrograficko-geologického, Věstník král. čes. spol. nauk 1896, str. 26 Zdá se, že B a r v i ř hledá jisté analogie mezi Pošepného slepenci žiteckými a slepenci z břidlic příbramských (algonkickými) ; to patrno jest právě na tuto uvedeném místě, kde jedná o slepencích žiteckých při zmínce o slepencích Ďábelské hory u Zahořanského potoka (algonkických). Podobně staví Ba rvi ř k sobě algonkické slepence od Sulic, Chotoimé a Petrova se slepencem od Netvore (srv. Barvíř; Gedanken uber den kunftigen Bergbau bei Eule etc., Věstník kr čes spol. nauk, 19(K. str. 6), kteiý^ srovmává se žiteck:CTn. Podle mínění našeho jest sle¬ penec netvořický odchylný i od slepenců algonkických i žiteckých. Slepenec z koty 899 (Jáchymův vrch) sev. od Netvoříc podobá se žiteckému pouze barvou, nijak jest naprosto odlišný. X.íXIV. slepencům žiteckým, ale liší se od těchto veskrze křemitou povahou klastic- kého materiálu. Místy v lomech v lese sev. od cesty z ISiesvaČil do Strejč¬ kova střídají se pískovce uvedené povahy s vložkami dosti hmbozmných slepenců. Z toho, co tuto pověděno o bezprosti-edm'm nadloží slepenců žiteckých a přímém podloží nepochybných pískovců a slepenců březohorských (= třemošenských), které SV od Hlubokého rybníka v lese na den vycházejí, stává se nejasným, co vlastně máme označovali jako pravé bohutínské vrstvy Pošepného. Jsou-li temné křemité jemnozrnné pískovce u Bohutina typickými, a tomu asi tak bude, jak název vrstev těchto sám nasvědčuje, psk stěží možno pískovce v nadloží žiteckých slepenců u Hlubokého rybníka zváti bohuiínskými. Jest to pouhý povlovný přechod od slepenců žiteckých do vrstev březohorských podmíněný tím, že slepence žitecké směrem k nad¬ loží stávají se jemnozrnnými křemitými pískovci, chloritického tmelu jejich ubývá, přibývá však tmelu křemitého. Růžových drobivých pískovců a slepenců, jak jsm.e je všude SV od Dubna pozorovali, zde u Žilce v nadloží žiteckých slepenců není. Jest věru litovati, že PoŠepný nepodal aspoň sebe kratší petrografické charakteristiky svých tří stupňů příbram¬ ského kambria. — Pokud jsem mohl zjistiti, vyskytují se pravé žitecké slepence v druhém pásmu drobovém již severně od Dobříše. Zvláště důležitým jest pro pocho¬ pení úložných poměrů severního okolí dobříšského profil, jejž poskytuje nám údolí lipížské svými překrásnými odkryvy novou silnicí získanými. Údolím tímto také započneme naše líčení rozříšení slepenců žiteckých v druhcni pásmu drobovém. Jak již výše uvedeno, sleduje údolí lipížské mohutný příčný vrstevní zlom, podle kterého vrstvy na 1. břehu jeho více než o půl km k SZ byly posunuty a jímž odříznuto bylo pokračování prvního pásma drobového. Posun vrstevní zřejmý jest jednak na algonkických slepencích, jednak na průběhu příbramské rozsedliny jílové, která až sem zabíhá, jednak na hra¬ nici algonkiá s druhým pásmem drobovým. Sledujeme-li profil lipížský směrem od Dobříše, přicházíme nejpr\^e na velmi mocné slepence algonkické na Větrném vrchu ; mají směr V— Z a zapadají pod úhlem 45® až 50° k jihu. V podloží jich následují nejprve masivní algonkické droby tu a tam s břidli¬ cemi se střídající, jež sledovati můžeme nepřetržitě až k místu, ]ež na mapě 1 : 25.000 nalezneme asi 8 mm jižněji od písmeny „Ž“ nápisu „Lipii“. Vrstvy stávají se příkřejšími zapadajíce místy až pod úhlem SO® k jihu. (Srv. profU obr. 4.) Pak přicházíme k zajímavým brekciovitým a slepencovitým hor¬ ninám, jež cho^•ají úlomky neklamných tufů, spilitů i drob a břidlic. V mo¬ hutném souvrství masivních drob a černých pískovců hojně s břidličnými vložkami se střídajících, jež sledovati můžeme od brekcio\dtých hornin těchto až ku vratům na silnici, zjistíme 3 lože diabasů, pravděpodobně effusivmch. Za vraty (o profilu „F.“), jimiž jest nová silnice v údolí lipížském asi na poloviční cestě ke kotě 402 přepažena, vystupuje asi 100 metrů široké XXXIV. 21 pásmo naprosto rozdrcených hornin algonkických ; toto f ohmoidéné pásmo představuje nám pokračovárA příbramské rozsedliny jílové. Na sev. konci tohoto pohmožděného pásma odkryty jsou v zářeze silničním pěkně de¬ tailně zvrásněné droby algonkické. Za pohmožděným pásmem jsme již v pruhu algonkických hornin, jenž odpovídá druhému břidličnému pásmu příbramskému. Zprvu uvidíme v něm skalky buližníkové, na nichž možno měřiti úklon vrstev 30® k sev., pak následují zvětralé droby algonkické a posléze ohromné massy spilitové, jež pokračují nepřetržitě až ke kotě 402. Zde přichází od vých. strany údolíčko a hned za ním vystupuje nápadné skalnaté návrší s čerstvými odkryvy hornin, s geologického stanoviska neobyčejně důležité. Vyskytajíť se zde překrásné tufy algonkické spoiíyňty a masivními spility se střídající; jest to první místo v českém algonkiu, kde až dosud tufy ke spilitovému komplexu přináležející byly zjištěny. sv. ' JZ- Za návrším se spilitovými tufy přichází od vých. strany opětně údo¬ líčko, v němž ve vzdálenosti asi 200 m od lipížské silnice přijdeme k místu, kde končí massy spilitové a kde ukládá se diskordantně na ně velmi jemno- zrnný slepenec žiiecký vyznačující se sytě zelenou barvou a zřetelným vrstvením, jež jde přesně směrem SV — JZ(hora3) při úklonu 40® kSZ. (Srv. obr. 5.) Směrem k nadloží přecházejí žitecké slepence do drobivých, rozpada- vých slepenců růžové barvy, jež označujeme názvem slepenců hlubošských. Profil lipížský má neobyčejný význam pro stratigrafické studium v oboru českého algonkia; zde podal jsem jen zcela krátce popis jeho, abych čtenáře orientoval o geologických poměrech tohoto důležitého místa a abych ukázal na poměr žiteckých slepenců k diabasovým horninám v algonkiu zde se vyskytujícím. Náležité ocenění jeho ponechávám si pro svou větší práci o algonkických slepencích, pro niž již delší dobu pří¬ pravná studia konám. Diabasy, spility i algonkické tufy z profilu lipížského jsou podrobně popsány po stránce petrografické prof. Slavíkem v práci, jež současně s touto prací Akademii byla předložena. i®) i») o spilitech v algonkiu příbramském. XXXIV. 22 O výskytu diahasu u koty 402 v LipíH zmínU se též v nedávno vydané práci Ernst Nowakj^o) popisuje jej jakoUo žílu jihovýchodním směrem kambriem prostupující Údaje tyto jsou ovšem nesprávné ; N o - wakovi ušla patrně direktní transgresní plocha kambria přes tuto diabasovou horninu, jakož i přítomnost tufů a mandlovců, jež v údolí Lipíže v lomu právě u koty 402 jsou vyvinuty a žilnou povahu vy\de]iny diabasové přímo vyvracejí. Maje zjištěny neklamné žitecké slepence v krásném profilu lipížském pokusil jsem se je sledovati v lesnatém terrainu západního okolí dobříš- ského nejen směrem k jihozápadu ale i k severovýchodu keKytínu u Mníšku. Zde podanlo se mi je stanovití všude na rozhraní kambria ? algonkiem: záp. od koty 485 j. od Spáleného (554), na SZ svahu hřbetu kotou 484 sev. od Aglajiny výšiny označeného, jakož i na jv. svahu Točky (503). Nadloží žiteckých slepenců tvoří zde vesměs mohutně vjvdnuté červenavé roz¬ padává slepence hlubošské. Okolnost, že v krajině této všude ještě vyvinut jest nejspodnější člen kambrického souvrství, vede nás k poznám', že hranice mezi kambriem a algonkiem jz. od Rytina není ještě tektonická. Tepive asi uKylína počíná mohutný přesmyk algonkia přes starší palaeozoikum. který zvláště zřetelně vyvinut jest v údolí všenorském, u Bání, u Záběhlic a Závisti na Vltavě, u Tolné a v Modřanské rokliP) Tím zdá sé býti i roz¬ řešena otázka, je-li tento závistský zlom pokračovám'm příbramské roz¬ sedliny jílové, jak J. Krejčí a K. F e i st m a n t e 1 nadhodili, čih nic. Podle výsledků pozorování našeho pokračováním jejím rozhodné nem; rozsedhna jílová, kterou zastihli jsme krásně odkrytu v profilu lipížském, pokračuje jižním svahem Aglajiny výšiny směrem k Voznici a zde se vytrácí. Ostatně i směr tektonického pohybu vrstev, jenž se podle obou dislokací udál — u příbramské rozsedliny jílové od SZ k JV, u zlomu závistského od JV k SZ — rozhodně mluví proti identifikaci obou dislokací. V algonkiu sev. ód nejzazšího pokračování příbramské rozsedliny jílové, t. j. v úseku mezi údoHm lipížským, hranicí kambria a Voznici, konstatovali jsme s prof. Slavíkem výskyt mnoha zajímavých hornin, jež v mapě Nowakově vyznačeny nejsou a o nichž ani v textu N o- w a k zmínky nečiní. Jsou to předně porfyriiy a mand lovce, jež čítáme k vyvřelinám komplexu spilitového. Tak na kotě 485 j. od Spáleného (554) vystupuje zajímavá hornina výhradně z živců složená (kyselého oligoklasu a orthoklasu), na shnici od Knížecí studánky záp. od Spáleného 2®) Geologische Untersuchungen im Siidílůgel des mittelbohmischen Silur. Jahrb. d. k. k, Geol. Reichsanstalt in Wien, Bd. 64, 1914, str, 236. 21) Srv. R. K e 1 1 n e r; Ein Beitrag zur Kenntnis der geol. Verháltnisse der Umgebung von Kónigsaal. Verb. d. k, k. geol. Reichsanst., Wien 1914, Nr. 17 a 18. «). Orografický a geotektonický přehled území silurského ve str. Čechách Archiv pro přír. výzkum Čech 1890, str. 73. I. c. 20), Str. 224. XXXIV. •23 odkryty jsou lomem skalky spilitové ; spility odtud, zřejmé do mandloven přecházející, pokračují patrně ve velkých massách směrem k VSV budujíce hřbet s kotou 484. V severním úpatí hřbetu toho \ystupují slepence ži- tecké, vedle těch pak zjistíme na něm též buližníJiy z části pěkně brekciovité, normální algonkické druhy a zmíněné ]iž spilitické mandlovce. Kterak probíhají hranice jednothvých těchto hornin, nelze dnes ještě říci, to musí býti ponecháno příštímu důkladnému mapování území tohoto. Křemité břidlice („kieselige Schiefer“), jež Nowak^s) vyznačuje na Aglajinč výšině, jsou pravými algonkickými buližníky a nelze je ztotožňovat! s buližníkovitými břidlicemi od kontaktů ložních žil portýrových, na př. na Zlatém vršku u Mnišku a Malé sv. Hory. Buližníky nalezl jsem též mezi kótami 484 a 402 sev. od Aglajiny výšiny, jakož i na jv. svahu Točky. Výskyt buližníků a spilitických vyvřelin v úseku algonkia mezi LipíH a Voznicí omezeném na j. pokračováním příbramské rozsedliny jílové potvrzuje mínění naše, ře zde ještě činiti co máme s Částí příbramského druhého pásma hřidliěného. Příčnými dislokacemi mezi Voznicí a kotou 581 na Hřebenech a mezi Božími vrážky, Kytínem a Novým Knínem omezena jest kra algonkia u Chou- zavy, v mz zvlášť zajímavým jest výskyt více než 2 km dlouhého pruhu algonkických slepenců na Zeleném (446) ; o slepencích těchto u N o w a k a též není ani zmínky. V lesnatém terrainu mezi Lipíží a Litavkou sev. od Příbramě byly v druhém pásmu drobovém zjištěny žitecké slepence na těchto místech: JV od Kazatelny (524) a v polích na kraji lesa u dvora Trnové, jihozáp. od Trnové na kotě 485 jižně od „Roubené studánky‘ (velmi typické) , na kotě 452, pak na samém okraji mapy 1 : 25.000 sekce Mníšek-Dobříš-Nový Knín záp. od koty 467, dále záp. od samoty „U Lesď‘ u Bukové, na jv. svahu Malého CU'umu sev. od Hluhoše, na silnici mezi Hlubošem a Pičinem, u Ně¬ meckých Pasek, zvi. ale na Litavce sev. od Trhových Dušník. V okolí Hlii- hošc jsou žitecké slepence poměrně v malé mocnosti vyvinuty, za to ale mohutně vystupují růžové drobivé slepence a pískovce v nadloží jejich budujíce význačné vrcholky v okolí, t. zvi. Malý Chlum (584) neb vršek s kostelíkem sv. Trojice (500) u Hluboše. Navrhuji, aby tyto slepence bezprostředně po žiteckých následující byly podle Hluboše, kdež v ty¬ pické podobě jsou Vytvořeny, nazvány byly hlubošskými slepenci. Slepence tyto nelze ztotožňovati se slepenci třemošenskými, od nichž liší se snadno rozpadavým tmelem, jinou barvou i stářím. Slepence třemošenské jsou mnohem mladší. Zvláště důležitým pro nás jest profil odkrytý údolím Litavky sev. od Trhových Dušník. Profil ten má předně vyznám historický, neboť právě zde byla Lipoldem seznána diskordance mezi příbramskými břidlicemi a příbramskými drobami jižně od mlýna Valchy. Pro značnou důležitost prostudovali jsme s prof. Slavíkem tento profil podrobně a znázor¬ ňujeme ho na přiloženém vyobrazeni č. 6. XXXIV U myslivny na silnici vých. od Trhových Dusník vystupují v několika odkry vech algonkické břidlice, které zde mají směr SSV, úklon příkrý k VJV. Ve skalnatém výběžku pod zákrutem silnice na Litavce naproti sev. konci Trhových DfíMh vidíme pak strídati se 4 lože diabasová s břidlicemi, jež mají ale směr SV až VSV (hora 31/3), úklon 60° k JJV. Zdá se býti ne¬ pochybným z geologického vystupováni diabasů, zřejmě konkordantních s břidlicemi, že, třeba by byly od pravých spilitů poněkud strukturně odchylné, přece jen náleží ke komplexu vyvřelin spilitovýcb. Sev. od skalek těchto u stavidla mlýnského náhonu proti nej severnějším domkům Trhových Dušmk vyvinuty jsou světle žlutošedé droby mnoho plagioklasu a břidličného materiálu obsahující. Ty sledovati můžeme až k prvmímu ndýnu sev. od Trhových Dušník, kdež přecházejí do zřejmých zkřeme- nělých bndlic. Úbočí údolní jižně od 1. mlýna jsou porostlá travou a ne¬ poskytují proto zřejmých odkiy^vů, za to ale za silnicí před můstkem j. od I. mlýna otevřen ]est lom, kterým profil náš můžeme si doplniti. Jsou zde odkiydy algonkické droby, hojné úlomky spilitického materiálu obsahující, a v nich lože diabasu zcela totožného s diabasy výše uvedenými. Hned za I. mlýnem sev. od Trhových Dušník vystupuje v drobách drobné lože dmbasu značně hmbozrnnějšího, než jsou diabasy proti Trhovým Dušníkům, ale přece jim značně příbuzného. V podloží jeho vyvinuty jsou opětně droby, zprvu s břidUcemi se střídající, směrem k podloží však do podivných temných hornin přecházející, na nichž pozorovati můžeme zvláštní kulo¬ vitou o^učnost. Měli jsme zprvu za to, že máme j^řed sebou brekciovitý spiht téže povahy, jaké zjistil Slavík u Zbečna, Castonic, Skomelna a j. v západočeském algonkiu', autor pak na Závisti u Zbraslavě, leč petro- grafický výzkum poučil nás, že jsou to zase jen droby. Kulovité útvary drob těchto jsou většinou hrubozrnnější nežh di-oby ostatní, obsahují mnoho materiálu břidhčného nad křemen převládajícího a poskytly i malý valounek dioriticko-aplitické horniny s granofyrickým srůstem křemene s zívci, zcela podobné horninám aplitickým, jež na mnoha místech ve ^e^ncich ziteckých jakožto valomiky byly zjištěny. Mezemi hmota techto drohových koulí byla opětně dtoba, leč značně jemiiozrnnější. - ale k severu až za II. mlýn sev. od Trhových Dušník vyvinuty jsou až ^emu styku s kambriem výhradně droby barvy světle zelenošedé neb temněšedé až černé; jsou bud jemnozmné neb hrubší a jeví místy opětně kulovitou odlučnost. Tu obzvlášť dobře pozorovati můžeme v bez- prostredmm styku algonkia s kambriem; dróba odtud chová mnoho čerstvých plagroklasú, v tmelu obsahuje pak hojnost allothigenního chto- ntu. Nem vyloučena možnost, že tyto droby obsahují hojnost klastického mater^u sopečného původu, že to jsou tedy droby tufitické. HroK ® ■‘“"'•'není zapadají vrstvy algonkickůch asi 200 f a ^'ystupuje v phTcrv-ch skalkách ^ 200 severně od druhého mlýna jsouc vytvořeno ve vdmi typické podobě ziteckych slepenců podobně jako u Ihibna. (Viz obr. 2. na tab II.) XXXIV. Valouny buližníkové,.až jako hlava veliké, setmeleny jsou hmotou jemno- zrnnějších žiteckých slepenců hojnost chloritu a rozložených diabasů ob¬ sahující. Kdežto však u Dubna byly slepence s obrovskými valouny buliž- níku přímo basalmm členem kambrickým, vyskytuje se na Litavce v pod¬ loží hrubozmných slepenců ješté vrstvička žiteckých slepenců jemno- zrnnějších. Algonkické droby u samého styku s žiteckými slepenci se slabými vložkami černých břidlic se střídající jsou silně drceny, na břidlicích pak pozorovali lze lokální svraštění. Přirozeně první úlohou naší na tomto místě bylo zjistiti poměr uložení kambria k algonkiu. Lavice' žiteckých slepenců jsou zde příkře postaveny zapadajíce pod úhlem 70-80« k JV, tedy pod vrstvy algon¬ kické Jelikož několik kroků dále na sever vrstvy kambrické, jakožto růžové slepence a pískovce „Muhosské- vytvořené (tedy mladší, než sle¬ pence žiteckél zapadají pod úhlem 40“ k SZ, jest zřejmo, že žiteoké slepence na pravém břehu Litavky u kontaktu s algonkiem odkr>dé jsou překoceny. Okolnosti této, jak se zdá, povšiml si i P o Š e p n ý a píše proto oproti L i p o 1 d o v i, že výchoz styku kambria s příbramskými bi idlicemi j . od mlýna řVJcM’ není zrovna jasný a směrodatný pro stanovení diskordance mezi oběma souvrstvími. Domnívá se, že tudy prochází mezi kambriem a algonkiem dislokace. Ohledával jsem místo to podrobně, nemohu ale po¬ dali svědectví o nějakém vrstevním zlomu na hranici obou sou vrstí probíha¬ jícím. Jsou-li břidlice a drolry algonkické v sousedství žiteckých slepenců — zde tak hrubozmných — silněji svraštěny a tak pohmožděné pásmo dis- lokační napodobují, lze to vysvětliti právě ohromným rozdílem v petro- grafické povaze obou stýkajících se hornin. Zajisté jiným způsobem reagovaly hmbozrnné slepence žitecké na pochody vrásněni, než poddaj¬ nější břidlice a droby algonkické. Dle mínění mého nelze tu o dislokaci mluviti, a odkryv ukazuje tudíž nesouhlasný poměr uložení vrstev kam- brických vůči algonkiu zcela zřejmě. Že zapadají žitecké slepence na tomto místě pod vrstvy algonkické, má počinu svou snad právě i y diskordanci mezi kambriem a algonkiem. Algonkium zajisté bylo již před usazením vrstev žiteckých intensivně zvrásněno a denudováno a vrásnění variské bylo pro ně vlastně jen vrásně¬ ním posthumním. Jednou svraštěné sou\Tst\ú klade jakožto celek \Tás- nícímu tlaku daleko větší odpor, než souvrst\ú vodorovná, vrásněním dosud nepostižená, a proto právě dochází v místech, kde diskontinuita v komplexech vrstevních jest největší, t. j. pobhz ploch transgresních, k četným lokálním tektonickým anomálií m.^-^) Myslím, že jedná se tu o tektonický zjev podobného rázu, jako nejnověji upozornil Hans C 1 o o s 2«) ze severního okraje Harcu, kde rovněž diskordantně se stýkající 24) \ ~c. str. 179 a str. 646. 25) Srv. O. Wilckens, Gnindziige der tektonischen Geologie, Jena 1912, ■str. 54 — 56. 2*) Eine neue Storungsform, Geol. Rundschau VI., str. 113, 1915. XXXIV. 26 souvTství druhohorní pozdéjSím vrásněním postižená ukazují čet¬ né anomalní zje\'y tek¬ tonické právě poblíže diskordancí. — Ko¬ nečné nezapomeňme ani, že velikost kla- stickcho materiálu ži- teckych slepencích ve směru \Tste\- se ne¬ obyčejně rychle muže měniti. Kdežto na Li- Í4W€e j. od mlýna I 'aichy žitecké slepence v nejhnibozrnnějií po¬ době \7stupuji, jsou blízko odtud, v profilu proti záp. od Trhových Dušník dosti jemnozrnné. Mohly te¬ dy dvě sousední části téhož souvrství pro svou odlišnou povahu petrograiickou různě reagovati na procesy horot .orné. Nadložím žiteckých slepenců v profilu sev. od Trhavých Dušní A k mlýnu Valše vede¬ ném jsou růžové, snad¬ no rozpadavé slepence hlubošské mnohokrát s jemnozmnými čer\ c- na\*ými pískovci se střídající. V lomu za mlýnem Valchou jsou slepence tyto pe\'něji setmeleny. Sledujíce rozšíření ži¬ teckých slepenců dále k JZ, přicházíme záp. od Trhových Dušnik XXX I\'. proti SkrtUce k profilu neobyčejně důležitému. (Viz profU obr. 7.) Nikde nevystupuje diskordance mezi kambriem a algonkiem tak zřetelně jako zde. Kdežto algonkickc droby v podloží kambria mají směr SSV a úklon příkrý (55«) k VJV, na východním konci pro¬ filu u železničního mostu jsou pak nad to zřetelně zvrásněny, sklaní se kambrium pod velmi mírným úklonem (30®) k SZ, tedy právě na opačnou stranu. Nejspodnějším členem kambria jsou zde opětně typické slepence žitecké ; jsou odkryty v četných skalkách v navrší 1. břehu Litavky proti Škrtilce a jsou oproti žiteckým slepencům od Valchy mnohem jemnozrnnějšími skládajíce se z úlomků hornin a valounku ^■elikosti hrachu až lískového ořechu. Směrem k západu, v polích, pře¬ cházejí žitecké slepence opětně do hlubošských, které v malém lomu proti Maršovickému mlýnu jsou odkryty a pod úhlem 35® k SZ ]sou ukloněny. K nadloží stávají se jemnozrnnějšími a přecházejí tak povlovně zprvu do drobivých, později do pevných červenavých,^ žlutohnědých neb šedých pískovců s tmelem křemitým a hlinitým, porůznu se shdnatymi břiďlami se střídajících, zvláště typicky vyvinutých na Jalovčináck a u opu¬ štěné Šachty sádecké. Horniny tyto označuji provisorně jakožto vrstvy sádecké; ]son mladší slepenců hlubošských, ale starší slepenců trémo- šenských. Výzkum složem' hornin v podloží žiteckých slepenců v profilu u Skrtilky byl velmi obtížný. Horniny zde vystupující jsou z velké části drobami žlutošedé neb zeienošedé bar\^, jsou masivní, zkřemenělé a dosti nedoko¬ nale zvrstvené, za to však nesčetnými nepravidelnýTui pukhnanu pro¬ stoupené ; někde velmi napodobují svým zevním vzhledem skalky spili- tické. Na vých. straně profilu převládají spíše břidlice nad drobami. Po¬ blíže zvrásněných vrstev n železničního mostu jeví droby opětně kulovitý rozpad, zcela podobně, jak jsme to pozorovali v profilu na pravém břehu Litavky sev. od Trhových Dušník. Na čtyřech místech prostupují drobami iíly proterobasů, l^ž v práci Slavíkově podrobně jsou prozkoumány. U žíly nej západnější, kde kontakt s drobami nejzřetelněji jest odkryt, zjištěn byl směr prorážení k SSZ. Horniny tyto poprvé byly námi na Příbramsku zjtótěny, nem však dosud určito, omezují-li se jen na algonkium. či prostupují-li i karnbnenu. V profilu u Skrtilky přes několikeré bedlivé pátrání nepodařilo se nam zjistiti, že žíly proterohasové vnikají i do slepenců žitec^xh. Snad^ mamě co činiti zde s žilnýnii horninami předkambrického stáří příslušnými ke komplexu vyvřelin spilito\ých. Dodatkem k našim popisům obou profilů u Trhových Dušník budiž zde citováno jedno místo z Grimmova pojednání: „Die Erzniederlage bei Příbram etc."^’), o němž již na počátku krátkou zmínku jsme učinih. 27) 1. c. *). str. 31, § 24. XXXI\^ 28 „In dieser zweiten Schieíerzone ist die Schichtung hiiufig venvorren tind undeuthch, jedoch fast ůberall, wo sie ausgenommen werden kann m der Nahé der Lettenkliift steil in Nordwest aufgerichtet, oder seiger, entfemter davon fast durchwegs bis wieder in die Náhe der Scheidung mit der zwerten Grauwackenzone steil nach Siidsudost, dann aber wieder nach Ivordvvest steil emfallend oder seiger. Interessant sind die Erscheinungeii .mimttelbar an der Granze. mit der zweiten Grauwackenzone. Man kann dieselben sehr gut beim Kaiser Josef Erbstollen und imterhalb Duschnik be- obachten. Am ersteren Orte nehmen die Schieíerschichteii gegen die Scheb dung mit der Grauwacke hin statt der fruheren siiddstlichen eine nord- westliche steile Fallrichtung an, und dic Grauwacke legt sich ilach auf (!). Am letzíereii Orte habéh die Schieferschicliteii bis liart au die Scheidung eine siidostliche Lage, so da6 die angrenzenden Konglcmeratbanke imd die Grau¬ wacke unter dcntSchiefcr einfallen i I). Die Schichtung der Grauwacke nimmt jed^h in kurzer Entfernung von der Scheidung sckon ein nordivestliches steiles EinfaUen an, welches sich mehr entfernt immer flacher auílegt “ — Vřed f ^ G r i m n, a pro nás pozoruhodném, ^ nesouhlasného uložení mezi vrstvami pasma bndhřneho a drobového n'nLkovit úlomek n n ^ i ostrohrannv u B^Sce brekdovitý, tak zvi, z Cihadia brickvST^áV>‘'“’'^a\'^''^“^"'^ ostatním horninám kam- S TotSat b v ostrohran- dS' Nmlkolli b f ^'g^l^i-^kých hornin, jmenovité ]i byva]i zakulaceny horniny prostřední tuhosti, tedy XzXXiV. 33 valounky z poněkud tvrdších, celistvějších odrůd spilitických, zvi. vario- litových aíanitů. Zvětralé diabasy hrubozrnnější, odrůdy aiigitické, zvláště však úlomky ze skelných brekcií spilitového komplexu jeví nedokonalé zaoblení právě snad proto, že byly příliš měkkými. Okolní tvrdší materiál klastický transportovaný v době usazování se slepenců žiteckých s úlomky těchto sklovitých a snad v chlorit se rozkládajících odrůd spilitových velmi nepříznivě působil na možnost zachování jejich jako valounů, spíše je roz¬ mělňoval a přeměňoval v budoucí svůj tmel. Jsem přesvědčen, že velká část chloritu tvořícího tmel žiteckých slepenců, někdy zcela celistvého neb proudovité uspořádání temnějších partií ukazujícího, není ničím jiným, leč rozloženým diabasovým sklem z mezerních hmot brekciovitých odrůd spilitových. Celkem vzato možno říci, že klastický materiál žiteckých slepenců jevící stopy nedokonalého zaoblení nebyl transportován z dálky, nýbrž, že pochází právě z blízkých hornin algonkických. Velkých rozdílů faciálních v povaze klastického materiálu u žiteckých slepenců z nejriiznějších lokalit snesených pozorovati není. Všude zachovává se význačná zelenavá barva od chloritického tmelu, všude skládají se ži- tecké slepence jen z místního nedokonale zaobleného materiálu, valouny a úlomky odrůd spilitických nescházejí pak téměř v žádném výbruse. Jediný rozdíl byl by snad jen v poměru zastoupení spilitického materiálu vůči úlomkům drobovým a břidličným. Zvláště na jihozáp, obvodu kambria příbramského, na Rožmitálsku, spíše převládají proti spilitovým valoun¬ kům úlomky z břidlic a drob algonkických, lithogeneticky vzato nemění se tím však na povaze slepenců žiteckých nic. Pokud se velikosti zrna týče, jsou rozdíly slepenců žiteckých arci velmi značné. Pozorovali jsme zvláště na Tuskovském vrchu nebo na Žitci, jak rychle se mění povaha klastického materiálu co do velikosti. Toto střídání se partií jemnozrnnějších s hrubozrnnými, jakož i časté vykli- ňování se poloh bud jemnozrnných neb hrubších jest svědectvím, že žitecké slepence jsou útvarem čistě pobřežního rázu v mělkém moři usa¬ zeným. Nej častěji kolísá velikost materiálu klastického mezi velikostí hrachu a lískového ořechu, ale velmi hojné jsou i slepence hrubší. Jakožto dva extrémy žiteckých slepenců různě velikého zrna kladu k sobě žitecký slepenec od Dubna a žitecký slepenec ^ nadloží spilitu u Lipíže sz. od Do¬ bříše ; v prvním případě máme slepence s ohromnými valouny buližníkovými, v druhém pak slepence velmi jemnozrnné, lépe řečeno již póly miktní droby . Povaha tmelu a klastického materiálu u obou s petrografického stanoviska jest však táž. V některých výbrusech pozorujeme, že ostrohranné úlomky hornin a valouny hustě na sebe jsou natlačeny, takže tmel úplně ustupuje do pozadí Tam, kde sousedí valounek spilitový s ostrohranným zrnem křemenným neb buližníkovým, bývá toto vtlačeno do spilitu. {Srv. v obr. 6., tab. III. křemenné zrno v právo nahoře.) Toto působení Rospravy: Roč. XXIV. Tř. II. Cb. 34. ^ 3 XXXIV. křemenných úlomků na spilitové valounky jeví se nejpatrněji na skelných brekciích, které tlaku kladly nej menší odpor. — Na těchto místech sluší vzpomenout! ještě 'zajímavých klastických hornin, které se vyskytly jakožto valouny v žiteckých slepencích na něko¬ lika lokalitách (Tuškovský vrch, Dubno, Trhové Dušníky a j.). Vedle ostrohranných zrn křemenných jest v nich pozorovat! i idiomorfně omezené lištny plagioklasové, hojně klastického chloritu i zrn leukoxenových ; někdy i drobný úlomek diabasové horniny možno nalézti. Také strukturou liší se tyto horniny od normálmch drob algonkických dosti podstatně; kdežto u těchto klastický materiál vždy po celém výbruse touž přibližně vehkos'. udržuje, střídá se zde velikost zrn dosti nápadně. V tmelu pak objevuje se na rozdíl od normálních drob algonkických i hojnost novo- tvořeného živce. Majíce odhadnouti pravou povahu těchto méně obvyklých sedi¬ mentů, povšimněme si zvláště pntomných plagioklasů. Stěží bychom si představili jejich mnohdy velmi dokonalé omezení plochami krysta¬ lovými, kdybychom předpokládali, že dostaly se do klastického materiálu 7. rozložených a rozpadlých diabasů. Zajisté, že při rozkladu diabasú neuvolfiujt se živce tak snadno a dokonale, aby i potom své primární ome- zení zachovaly. Soudím, že máme zde klastické horniny algonkické s materiálem tufovým, tedy tufity. Těmto horninám zdají se nasvědčovat! i přítomné leukoxeny a zvláště bezstniktumí chlorit, zajisté přeměněné to sklovité \7vrženmy sopečné. Domněnka naše jest podepřena i tím, že zcela podobné horniny sedimentární s materiálem sopečným nalezeny byly na primárním vyskytu na Litavce sev. od Trhových Dušnik, zvláště však v profilu IWiz- ském u Dobříše. — v následujícím podáme krátký popis některých nejvýznařnějších Oth-iid effusivních hornin spilitických, jež jsme ve slepencích žiteckvch Zlistili, jakož 1 Gharakteristiku petrografické povahy valounů žulových A ostatních hornin hlubinných. a) Valouny spilitové. Tuškovský vrch u Dušnik. Slepence žitecké poskytly na tomto nalezišti velmi mnoho krásných odrůd spihtických hormn. Podařilo se nám zjistiti tyto odrůdy: íaneromerní diabas s ofiticky uspořádanými velkými lištnami plagio- klasovymi a hojným zeleným chloritem, jenž poukazuje k tomu že vznikl rozložením augitu diabasového. Hojně leukoxenu. Normální spilit. v němž některé větší lištny plagioklasové sestavují se po třech do hvězdových skupin prorůstajíce se v úhlu 60». Hojně ilmenitu. felmi hustý spilit s předlouhými jehlicovými plagioklasv ofitickv neb zmeteiie v hornině uspořádanými a drobnozmným temným aiigitem. XXXIV. 3ó Tu a tam vyskytují se mandlové dutinky vyplněné chloritem. Zajímavo jest, že augitová zrnka seskupují se někdy do kroužků kol těchto dutinek. Sjňlit s rovnoběžným slohem podmíněným proudovitě neb do paral- lelních kd seskupenými živci. Totéž uspořádání po plagioklasech opakují i ilmenity hojně v hornině zastoupené. Podobnou horninu popsal jsem z Povltaví od Spilit s čerstvě zachovanými dlouze lištnovitými a na koncích roz¬ třepenými plagioklasy, jež sestaveny jsou do snopečků. Augit i ilmenit oproti živcům sestupuje zde silně do pozadí. spilit při menším zvětšení úplně hustý a nedovolující rozlišiti jednotlivých součástek. Při velmi silném zvětšení jeví se složen ze Samých zrníček augitovýcli, většiiiou v chlorit přeměněných, v nichž tu a tam vynikají hvězdičkovitě seskupené vlá.^kovité plagioklasy. Spilit se základní hmotou augiiickou, četné ilmenity uzavírající a se zajímavým způsobem kostrovitě vytvořenými lištnami plagioklasovými. Tyto jsou do keříčkovitých figur sestaveny a jsou uprostřed nejužší, uvnitř plné, k oběma koncům pak se rozšiřují a stávají se dutými. Duté konce vyplněny jsou pak drobounkým angitem, po příp. i ilmenitem. Zvláště na příčných, téměř čtvercových průřezech takQvých kostrovitých plagio- klasů jest temná výplň dutin dobře patrna. Nádherný spilit se živci o dvou generacích. Pr\^ní živce, porfyricky \’yloučené, jsou nelamellované a tvoři dlouhé, při tom ale dosti tlusté lištny na koncích kostrovitě vyvinuté. Někdy bývají takovéto kostrovité kiy- staly živců celé duté a vyplněny jsou pak zrnky ilmenit u. Zvláště na příčných průřezech tato výplň pěkně v>’stupuje. Živce druhé generace ]sou oproti prvním o mnoho menší, při tom jsou ale dlouze a úzce lištnovité, dvojčatně lamellované a jsou sestaveny do překrásných keříčků o mnoha větvích. Mezi těmito větvemi, jakož i mezi jednothvými lištnami plagio¬ klasovými tyto keříčkovité útvarv^ skládajícími usadil se v drobných zrníčkách hnědý augit (dnes ponejvíce v chlorit a aktinolith rozložený) a zvláště hojný ilmenit, jenž zhusta jeví kostrovitý vývoj. (Viz obr. 1. na tah. III.) Spilit, dnes většinou již rozložený, že ani živců, ani augitu nelze pozorovali, ale s krásně zachovanou strukturou primárně zMoženou keříčkovité seskupenými ilmenity (dnes v leukoxen přeměněnými), které původně vyplňovaly asi prostory mezi keříčkovité neb hvězdovitě sesku¬ penými plagioklasy. (Viz obr. 6. na tab. III.) Porfyrit. Zdíjadní hmotou jest spilit s lištnovitými plagioklasy ofi- ticky neb do hvězdo vitých figur sestavenými a s droboučkými hnědými zrnky augitovými do hustých skupinek nahloučenými neb kol lamellek plagioklasů základní hmoty umístěnými. Porfyricky uzavřeny jsou v této, »i) R. K e 1 1 n e r: O některých vyvřelinách z povltavského algonkia. Roz¬ pravy Čes. Akademie XXL, 1912, čis. 30. str. 17, vzorek čís. 5. XXXIV. základní hmotě spilitické veliké krystaly plagioklasové, které jsou sice dnes již většinou rozloženy ve světlou slídu, jichž obrysy ale jsou velmi dokonale idiomorfní. Zvláště dobře byla patnia zakončení destiček plagio- klasových plochami 001 a lOl. Velikostí liší se porfyricky vyloučené živce od živců základní hmoty znařné; kdežto první jsou 1-2 mm dlouhé a Ví-y2 mm široké, dosahují lištny plagioklasové v zákl. hmotě délky sotva Y. mm, tlouštky pak jemO-OS-O-l mm. Zajímavo jest, kterak plagio- klasove lištny základní hmoty seskupují se proudovitě neb v paral- lelnich radach, kol poríyrických vrostlic, tyto pak zhusta na obvodu svém vroubeny jsou přímo narostlými zrnky augitovými, (Viz obr. 2. natab. III.) Aiipluký afanil složený že snopečků vláknitého hnědého au-^itu, nes tu a tam v aktinolith změněného a temnějšího augitu, zrnéěkovitého’ jenz usadil se mezi vlákny augitu prvního. ^ varioliticky seskupených síérokrystalů vláknitého augitu Střed mnohých síérokrystalů vyplňují krásně kLtro- kóncícrb— *ab-alky neb lamellky plagioklasové. Na svých ÍmužK. ^ f^du užších rovnoběžných obm mn^d ^"Tx ““ "^^''■■iklzraéřkovitýaugit. Mikroskopicky obi^ mnohdy napadně upomíná na krásné aiigitické afaiiity z uzavřenin Nikde mezi jednotUvvmi sféro- krystaly uzavřeny jsou zbytky skelné base. lami vS “ ‘rf nedokonalými, v sebe splývajícími vario- pinách^Soui^T™ variolkami bud ojediněle neb ve sku- Úlomek spUitického skla barvy temné hnédé v i v, odrůdy od Dobříše poskytl tyto R. Kettner, 1. c. 23 XXXIV. 37 Spilit s lištnami plagioklasovými do paprsčitých skupin sestaven3'mi. Mezi lištnami hromadí se zmíčkovitý augit a leukoxen vzniklý z iímenitu. se zaiímavým uspořádáním živcii. Jak se zdá, jsou ve dvou eeneracV^h. z nichž první vytvořily se v lištnách poněkud větších a tlustších, druhé pak v lištnách kratších a mnohem tenších. Mladší živce seskupily se vějířovitě na obou koncích plagioklasu generace starší. Augit rozložen v chlorit, ilmenit v leukoxen. SpiHt se snopečkovitě seskupenými velmi tenkými, dlouhými ptnami plagioklasovými; mesostasí mezi živcovými skupinami jest zmíčkovitý temný augit a ilmenit. ■ , i Clomek 'porfyrického variolitového ahinitu ze skelné brekcie. /ivce jsou ve dvou generacích. První, poríyricky vyloučené, v>dvorily se v tlust¬ ších lištnách kostrovitých neb na koncích v úzké proužky roztřepených. Druhé, značně menší, téměř vláskovité. sestaveny jsou do sférokrystalů, jež obrůstají živce generace první neb jako štětky na koncích jejich se upevňují. Na mnoha místech prostupuje v prostorách mezi sférokrystaly horninou sklo — dnes v chlorit přeměněné ~ se zbytky četných temne zbarvených produktů původního odesklení. Hranice skla proti síéro- krystalům jsou mnohdy matné od hustě nahromaděných produktu ode¬ sklení, jež poblíže sférokrystalů hojněji se vylučovaly. domek sklovité brekcie, kde ve skle temně hnědém uzavřeny jsou paprskovitě seskupené jehlice plagioklasové. Čihadlo sz. od Dobříše. Olomek diahasového skla s krásnými zjevy proudovými patrnými z četných produktů odesklení (variolek) do rovnoběžných řad sesta¬ vených. . Vatiolitový afanit upomínající na podobné horniny z Kamence u Radnic. Rozložený normální dialas. Říhovka u Dobříše. Krásné variolitové afaniiy téměř zcela totožné s oněmi, jež Slavik popisuje z Kamence u Radnic.^*) Dlouhé tenké jehlice plagioklasové sesta- vaijí se do překrásných sférokrystalů, drobný zmíčkovitý augit iiarusta pak na jednotlivých vláknech živcových. Hojně vyskytují se zde spility s velmi hustou základní hmotou tvo¬ řenou četnými zmíčkovitými augity barvy hnědé, zrnky iímenitu a aUo- triomoríním plagiokiasem ; v této zákl. hmotě uzavřeny jsou dlouhé lištny plagioklasové nepravidelně roztroušené neb do hvězdových skupm se Spilit (lépe živcový porfyrit) tvořený skoro výhradně dlouhými lištnami andesinu. které' bud ve svazečkách neb paprskovitých figurách 33) (7kamenečných a kyzových břidlicích západočeských. Rozpr. Čes. Aka¬ demie XIII.. 26. 1904; str. 30-31, obr. 3. na tab. XXXTV. husté na sebe jsou natlačeny neb nepravidelné se proplétají. V obyčejném světle nápadně odlišovala se od čirých lamell živcových drobounká zrnéčka temného augitu, ve skupinách obrůstající jednotlivé lamellv živcové neb prázdné prostory mezi nimi vyplňující. Porfyrit s krásným fluidálním slohem podmíněným lameUami ande- sinu, velmi často zohýbanými. Základní hmota tvořena jest směsí živce, drobného zméčkovitého augitu a větších zrnek ilmenitu (po príp leu- koxenu). Kota 500 u Dubna. Žitecke slepence odtud přeplněny jsou valouny spilitovými, jež jeví ohromnou rozmanitost strukturní. Zjištěny byly hlavně tyto faciální odrůdy spilitového komplexu: NormáJni spility, jichž základní hmota téměř celistvá skládá se z nakupených lišten plagioklasových uzavírajících rozložená zrna augitová. Tu a tam vyskytují se porfyricky vyloučené drobné lištnv plagioklasové na koncích často rozštěpené. Spíhtú s význačné ^ ofiUckou strukturou vyskytlo se poměrně dosti málo. Jeden valoun jevil se jako velmi hustý spilit složený z přejemných jehlic plagioklasových změteně seskupených neb do svazečků se sestavujících, s auptem zmíčkovitýun neb krátce tyčinkovitým a s mandlovými dutin¬ kami vyplněnými chloritem. Nejhojnějšími byly překrásné variolitové afanity vyznačující se dlouhými tenkými jehlicemi plagioklasovými paprscitě seskupenými do sferokrystalů. Drobounká zrnka temného augitu umístěna bývají ve sferokrystalech živcových mezi jednotlivými jehlicemi živcov3>mi jsouce na nich narostlá. Mnohé takové variolitové afanity živě upomínají svou strukturou na podobnou horninu, kterou jsem popsal z Dolních Chaher.^) (Srv. obr. 3. a 4. na tah. III.) ' Vyskytují se dále i variolitové afanity, v nichž vyvinuty jsou porfy- ncky tlusté tabulkovité oligoklasy mnohdy kostrovite vykrystalované. Jiný valounek ukázal se býti krásným porfyritem. Základní hmota ]eho byl typický spilit s dlouhými lištnami plagioklasovými, sestavenými do svazečků neb vějířků. Lištny byly mnohdy na koncích roztřepenv lamellovány a svou souměrnou úchylkou zhášení na ploše J. (010) poukazovaly na členy řady plagioklasové mezi oligoklasem a andesmem. Znučkovitý hnědý augit, zřejmě mladší plagioklasu, usadil se mezi lištnami živcovými. V této základní hmotě spilitické uzavřeny bylv idiomorlně omezené veliké krystaly živcové, tlustě tabulkovité a velmi uzounkými lameUkami dvojčatnými prostoupené. Ojediněle nalezl jsem i drobný valounek celistvého afaniíu auňú~ ckeho. Svými nadhernýmii sférokrystaly vláskovitého hnědého augitu 1. c. »i), str. 27—28. obr. 6. na tab. XXXIV. 39 upomíná valoun ten na obdobné horniny z Vodochod^^) neb z Krchúuku u Bélče.^^) Mnohé faneromcrn í diabasy ve slepenci z Dubna zastoupené s dlouhými lištnovitými plagioklasy ve světlou slídu zvětralými a s hojným chloritem z rozloženého diabasového augitu vyznačovaly se přítomností velikých zrn leukoxenových. která jevila zřetelný jeětě kostrovitý vývoj primárního ilmenitu a mnohdy upomínala v případech, kdy primární Umenit byl dvoj- čatně lamellován, na známé obrazce Widmannstáttenovy z meteorických želez.'*'^) Nejzajímavější jest však přítomnost sklovitých spilitň hrekciovitých, které v žiteckém slepenci od Dubna velmi hojně se vyskytují. Jeden takový úlomek v mnohém upomínal na t. zv. „tufovitou drobu Rosiwa- lovu-^) z údolí Karáskova potoka pod Kamennou Hůrkou u Tejrovic, jiné opětně na Slavíkova vyobrazení skelných brekcií ze Skomelna a Skotické mvté u Roupova.®*; (Viz obr. 5. na tnb. IIL) Primární sklo arci jest většinou rozloženo v chlorit, ale původní proudovitý sloh bývá dobře zachován. Temná zrnéčka v chloritické hmotě uzavřená a mnohdy proudovitě seskupená, zdají se nasvědčovati bývalým drobným variolkám augitovým vzniklým odesklením původm' hmoty mezemi. — Zdá se, že většina chloritu tvořícího tmel žiteckého slepence od Dubna jsou vlastně rozložené úlomky primárního diabasového skla formace spilitové. Pozoruhodným byl i valounek variolitového afanitu s nedokonale variolitickou strukturou, kde mezi jednotlivé radiálně paprsčité útvar>' jehlic živcových vnikalo zelenavé diabasové sklo oddělujíc tak tu a tam jednotlivé sférokrystaly od sebe. Žitec u Nesvačil. Valoun brekcioviiého spiliíu, kde původní sklo, dnes ve směs epidotu, aktinolithu, chloritu, novotvořeného živce a křemene rozložené, uzavírá úlomky dosud čerstvých spilitů dosti rozmanitého vývoje strakturního. Uzavřeniny jsou nejčastěji ostrohranné, méně často úplně zaoblené; hranice jejich proti hmotě mezemi jsou zpravidla ostré, někdy však i dosti nejasné od hustěji nakupených produktů původního odesklení kol uzavřenin. Uzavřeniny spilitové mají v největším počtu případů základní hmotu zmíčkovitě augitickou s četnými zrnky ilmenitu, a s porfyricky vylouče¬ nými ohgoklasy bud tlustě tabulkou itými, bud lištnovitě, mnohdy kost ro- vitě vyvinutými. Tlusté tabulky jeví vedle dvojčatného srůstu albitového i srůst periklinový. — V jiných uzavřeninách nahromaděny jsou četné as) R. Kettner. 1. c. ®i), str. 23, obr. 5. na tab. 3*) Fr. Slavík, Spilitické vyvřeliny v praekamlMiu mezi Kladnem a Klatovy, Archiv pro přír. výzkum Čech, Praha 1909, str. 103. ”) O podobných zrnech leukoxenových zmiňuje se i F r. S 1 a v i k, 1. c. ), str. 82 a 108. ^ **) Srv. Slavík, 1. c. *«), sti. 89, vyobr. č. 2 na tab. III. 3») 1 c str 47, 48 a 74. 75 a vyobr. č. 1 a 2 na tab. IV. XXXIV. lištny plagioklasové v rovnoběžných radách a jeví tak krásné fluidální uspořádám. Též pěkné poríyrity bývají v mezerní hmotě uzavřeny. ^ SpilU s přečetnými drobnými zrnéěky ilmenitu kol plagioklasů do keříčkovitých skupin sestavenými. VarioHt s variolami složenými z augitu zrnéěkovitého a sklem mezi varioiami. Zmé^ovitý augit jeví seskupení paprsčité, které podmíněno jest paprskovitým seskupením vláken živcových, dnes rozložených. Diahas s krátce tyčinkovitými živci, rozloženým diabasovým augitem a hojným ilmenitem. 2itecký slepenec záp. od Aglajiny výšiny u Dobříše. Normální diahas s ofiticky seskupenými lištnovitými plagioklasy a v chlorit rozloženým augitem diabasovým. Živce prorůstají se někdy po třech do hvězdových skupin. Hojný leukoxen pochází z velikvch krystalů ilmenitu. Plagtoklasový porjyrit se základní hmotou tvořenou leptomorfními plagioklasy a s velikými tlustě tabulkovitými porfvrickými vrostlicemi andesinu. VarioHtmý afanil živcový. Sférokrystaly plagioklasové jsou husté na ^be sméstnány a nabývají tak mnohdy polyedrických obrysů. Jsou odděleny od sebe pouze úzkými proužkv zrnéček augitových ívětšinou v chlont rozložených), jež i ve sférokrystalech samých prostory mezi la- meUkami živcovými vyplňují. Více však ještě, než zrnííkovitý augit usadily se mezi sférokrystaly i v nich samých tyíinkovité iimenity. Úlomek diabasového skla. Lipíž (nedaleko koty 402 sz. od Dobříše). Žitecký slepenec z Lipíže, jejž lépe pro jeho jemnozrnnost bylo by oznaěiti jakožto polymiktní drobu, chová ve svém Elastickém materiálu hojnost úlomků z nejrozmanitějších spititů, t. zvi. variolitových afanité afamtů augiitckých, normálních spilitň i sklovilých brekcií. Hojnost chloritil v tmelu neb ve velkých úlomcích zachovaného nasvědčuje na rozložené diabasove sklo. Mnohdy uzavřeny jsou v něm temnější, ostře odlišné ku¬ lovité partie, jakoby rozložené původní variolky odesklemm vzniklé. Spmtických valounů jest zde v žiteckém slepenci velmi mnoho. Jsou to úlomky varwltiových afanitů podobných oněm z Kamence, úlomky normálních spilifů i mezernich hmot sklovitých. Trhové Dušníky (z profilu od Skrtilky). Ze spiUtii, jichž ve slepenci žiteckém jest zde velmi hojné, sluší na pivním Duste vzpomenouti variolitu se sklovitou mezemi hmotou. Sklovitá hmota jest sice dnes ve chlorit rozložena ale původm' povaha její jest zcela Sír •' ‘ vU.,i«!oS ^anolek zmecka leukoxenova. XXXIV. Jiný valounek vyznačoval se velmi hustou základní hmotou složenou 2 nakupených zrniček hnědého augitu, porfyricky pak v\^loučeny byly v zᬠkladní hmotě veliké lištny plagioklasové, dnes rozložené a směsí chloritu a světlé slídy nahražené. Plagi ohlasový porfyrit. Hornina složená výhradně z paprsčitě sesku¬ pených lišten a jehlic plagioklasových. Augit, ani jiný primárm' temný nerost v hornině té vyvinut nebyl. Podobnou horninu zjistili jsme na pri¬ márním výskytu záp. od Aglajiny výšiny sz. od Dobříše (srv. práci Sla¬ víkovu o spilitech z pnbramského algonkia). Plagioklasové lištny isou zde poměrně krátké a někdy dvěma i více uzounkými dvojčatnými lamellkami prostoupené. Velmi zajímavým byl i porfyrit se základní hmotou výhradně augi- tickou (z velmi hustě nakupených zrníček hnědého augitu) a místy v chlorit rozloženou a s velikými, nepříliš dlouhými, za to však poměrně tlustými porfyricky vyloučenými vrostlicemi plagioklasu bucf ojediněle v zakl. hmotě uzavřenými neb do skupin po několika sestavenými. Porfyrit planioklasový s porfyricky vrostlými lištnami plagioklasovými v základní hmotě tvořené íeptomorťními živci. Velmi hruhozrnný diahas slohu ofitického až intersertálního. Tlusté lištnovité plagíoklasy dvojčatně lameilované někdy se staví do hvězdových skupin ■ náleží andesinu. Primární augit jest rozložen v chlorit, místy ale jsou zachovány ještě obrysy po něm. Velké kalné leukoxeny zachovávají omezení primárního ilmenitii. Dosti často v mezerách mezi lištnami pla- gioklasovými vytvořil se křemen. Tato poslední hornina, v jednom výbruse žiteckého slepence mezi ostatními valounky značně převládající, jest naprosto identickou s hruhi^ zrnnými ložnými diahasy z pravého břehu Lifavky proti Trhovým Dušníkům. ) Tyto jsou sice čerstvější majíce zachované dosud veliké krystaly čirého avigitu jehož jsme v našich valounech zjistili nemohli, ale totožnost jejich vyplývá jak ze struktury horniny, podoby i povahy plagioklasu a leukoxenu, tak zvláště i z přítomnosti křemenné mesostase mezi lištnami živcov^i. Tím podán iest přesvědčující důkaz, že hrubozrnné diahasy z pravého břehu Litavkv podstatně se lišící od hornin komplexu spilitového až dosud známých, jsou stáří předkambrického a náleží tudíž rovněž ke komplexu spihíovenm. Ostatně i jejich způsob geologického vy'skytu tomu nasvědčuje. Hnibo- zrnné diahasy aigonkického stáří a rovněž effusivní zjistili jsme tez v pro¬ filu Upižském u Dobříše, kdež doprovázeny jsou tufy. b) Horniny hlubinné a žilné. velkých valounech v ži- Velmi hrubozrnné žuly \^skytující teckém slepenci na Tuškovském vrchu. D v u o spilitech z algonkia příbramského. XXX w. 42 Hornina slohu panidiomorfně zrnitého složená výhradně jen z rů¬ žového živce (orthoklasii neb mikroklinu) a křemene. Živce tvoří za¬ kalené tlusté tabulky, někdy dvojěatně lamellované o indexu světel¬ ného lomu menším než u křemene. Jest jisto, že z části jsou živce starší vyloučeninou v hornině než křemen, jenž kolem, celkem idiomorfních krystalů živcových ve velikých allotriomorfních zrnech se kupí. ale shledány i časté případy, že v živci byla zrna křemenná uzavřena, neb že omezení a vý\'oj některých živcových jedinců křemenem byly podmíněiiy. V jednom případě pozorován byl i nepochybný písmenkový srůst živce s křemenem. Jest tedy nepochybno, že v jisté fázi tuhnutí magmatu krystalovaly živec a křemen současně. Pořídku bývá v živci uzavřen i sloupečkovitý apatit velmi vysokým lomem světelným nápadný. Křemen vyplňuje mnohdy ve velkých allotriomorfních zrnech trhliny v hornině, v nichž usadil se jakožto nejmladší vyloučenina magmatická. Mnohdy zakončují zrna křemenná uprostřed trhliny nedokonalými krysta¬ lovými plochami zanechávajíce v ojedinělých případech i malé druzové dutinky. V křemenech jest hojně dutinek \7plněných plynem neb s drob¬ nými libeUkami, i vrostlic, tak zvi. zhusta objevují se dlouhé jehlicovité ATostlice sagenitové do paprsčitých skupin sestavené. Valounek diorificko-apUtické horniny ze slepence žiteckého na Ttis- kovském vrchu. Hornina velmi zajímavá svým vývojem živců. Jsou dvojí generace. První, v3dvořené ve velikých idiomorfně omezených kiy^stalech poríyricky A^loučených náleží orthoklasu, druhé, na základní hmotu se omezující JSOU vláknitým plagioklasem (mají index svět. lomu větší než křemen) a jsou vyvunuty v krásných sférokrystalech.«) Sférokrystaly tyto jsou ústě na sebe nakupenj^ nezanechávajíce mezi sebou místa a jsou proto polyedncky ohraničeny. Lze pak na nich rozeznati dvě zóny: vnitřní, výhradně živcovou, a vnější, s primárně uzavřeným křemenem mezi vlákny zívcoA^ii a s těmito granofyricky srůstajícím. Písmenková žula z žiteckého slepence z Vojny. (Viz obr. 8. v textu.) Velmi čerstvá tato hornina skládá se výhradně z živce (orthoklasu) a křemene, jež písmenkovým způsobem se prorůstají. Ojediněle spatříme rozložené veliké krystaly pyritové vytvořené v krychlích nebo pentago- nálních dodekaedrech. Apliiická hornina ze slepence na Žitci u Nesvačil Téměř výhradní součástkou této horniny jsou nelamellované plagio- klasy o vyšším indexu svět. lomu, než-li má křemen. Křemen jen ve spo¬ rých zrnech se vyskytující býv^á omezen allotriomorfně. Struktura je význačně aplitická. ^^) O podobných sférokrystalech zmiňuje se i H. Rosenbusch ve <=v\xh ..Elemente der Gesteiuslehre“ III. Aufl., sti. 244. XXXIV. Valoun hiotického porfyriiu (žilná hornina) z žiteckého slepence Tuškovského 'Vrchu. Hornina složena z hiotitu a plagioklasů; obojí součástky vyvinuly se ve dvou generacích; jakožto porfyrické vrostlice a jako součástky zᬠkladní hmotv. Porfyricky vyloučené biotity, tvořící tabulky na příčných průřezích až 2 mm dlouhé a tlusté, jsou dnes skoro úplně proměněny ve chlorit, takže původní hmota biotitická zachovala se jen ve zbytcích uvnitř tabulkovitých obrysů. Porf5nické plagioklasy jsou tlustě tabulko vité, zdvoj čatěné podle zákona albitového a jeví nezřídka zonámí sloh. Zpravidla bývají následkem zvětrání ve světlou slídu zaka- Obr 8. Písmenková žula z žiteckého slepence z Vojny. Fotografováno v obyčejném světle za 20-tinásobného zvětšení. lény takže nedovolují již stanovití úchylku shášení. Zdá se však, ze byly původně jistě basičtějšími, než-li živce základní hmoty. Živce základní hmoty jsou lištnovité, nepravidelně nebo hvězdicovitě seskupené a zpra¬ vidla zdvojčatěné podle albitového zákona. Úchylka shášem na -L na (010) poukazuje na kyselé členy řady plagioklasové (ohgoklasy). Tez biotit vrací se v základní hmotě ve druhé generaci, jest ale již vetšmou přeměněn v chlorit. _____ Na téchto místech budiž učiněna též zmínka o petrografické povaze apiilické horniny, která velmi hojně se vyskytuje jakožto valouny ve sk- pencich hhtboískpch u Dubna. Jest to iioritickp apht (plagiapht), velmi kyselý, složený z živce (oligoklasu) a velmi převládajícího křemene. Podřízené objevuje se i primární muskovit a pyrit. Pyrit jest nejstaiíi vyloučenmou xxxw. v hornině, bývá omezen idiomorfně plochami krychle neb pentagonálního dodekaedru a zpravidla jest uzavřen ve velikých porfyrických vy loučeninách živcových. Hornina jest celkem jemnozrnná, ale tu a tam spatříme v zᬠkladní hmotě uzavřeny veliké porfyrické vyloučeniny živcové neb křemenné. Zvláště křemen bývá již pouhým okem patrný. Porfyrické živce jsou velmi kyselé oligoklasy tlustě tabulkovité a dvojčatně lamellované podle albito- vého zákona. Někdy přistupuje též dvojčatný srůst periklinový. Porfyricky vyloučený křemen objevuje se ve velikých zrnech o nedokonalém oniezení krystalovými plochami. Na obou porfyrických vyloučeninách dobře lze pozorovat! vzrůst jedinců apposicí: u živců na zonárním slohu, u křemene na rovnoběžném uspořádání drobounkých vrostlic. Celkové omezení porfyrických vyloučenin dosti se blíží idiomorfnímu, zajímavo ale jest, že obrys jak křemenů, tak živců jest nepravidelně zuhovitě vykrajován a že v prohlubinkách pak zpravidla tkví menší zrna křemenná neb živcová základní hmotě náležející. Zjev tento nelze vylož iti ani magmatickou korrosí, ani kataklasou nebo snad vetlačením okolních zrn základní hmoty do okrajů porfyrických vrostlic; poukazuje spíše k tomu, že v jisté fázi tuhnutí horniny, kdy porfyrické vyloučeniny na svém obvodu ještě dorů¬ staly, ale již svému definitivnímu vytvoření se blížily, dálo se současně již i tuhnutí základní hmoty. Struktura základní hmoty jest panidiomorfně zrnitá s náběhem ke struktuře porfyrické. To jeví se zvi. idiomorfním ome¬ zením jisté části živců (oligoklasů), kterými pravděpodobně tuhnutí zᬠkladní hmoty započalo. Potom ale krystalovaly živec a křemen současné, jak na hojném písmenkovém prorůstání obou jest patrno. — Vylíčivše petrografickou povahu žiteckých slepenců typické podoby obraťme se nyní k těm slepencům okolí rožmitálského, o nichž jsme výše vytkli možnost příslušnosti jejich ke slepencům žiteckým a jež liší se od těchto makroskopicky hlavně svou temnou barvou. Mezi tyto slepence náleží i temná hornina od kaple 606 u Lázu a z vrcholku 586 sz. od Vranovů Petrografický výzkum jejich ukazuje, že slepence tyto, makrosko¬ picky svou barvou od normálních žiteckých odlišné, nejeví vlastně pod¬ statných rozdílů od těchto skládajíce se z mnoha ostrohranných i zaoblených křemenů žilné povahy, úlomků buližníků, algonkických břidlic a drob, jakož i spilitů a obsahujíce ve tmelu velmi mnoho hmoty chloritické. Na- nejvýše možno vytknout! zde ten rozdíl, že spilitové valounky oproti břidličným a drobovým dosti značné ustupují do pozadí. To, co dodává slepencům těmto nezvy^klé temné barv y, jsou četná zrnéčka železných rud {magnetovce nebo haematitu) v tmelu i uvnitř jednotlivých valounů roz^ ptýlená vedle hojných součástek uhelnatých. Tak na př. slepenec z koty 586 u Vranovů obsahuje v tmelu i ve va¬ lounech zde přítomných diabasů a j. hornin hojnos vy krystalované ho XXXIV. 45 magnetovce. Slepenec od kaple kota 606 jest silně proniklý jak v tmelu, tak i ve valouncích zrnky haematitovými, jak z čercenavé barvy při pro¬ padání světla tenšími šupinkami jest zjevno. Mnohdy pseudomorfuje • haematit v rozložených valounech diabasových lištny plagioklasové obrů¬ staje je neb dutiny po nich vyplňuje. V jednom valounku diabasové horniny nahromadil se v základní hmotě haematit tak hustě, že stává se zcela neprůhlednou a jen zachovalé ofiticky seskupené lištny plagioklasové haematitem neproniknuté naznačují původní sloh horniny. Pravděpodobně dostaly se zde valounky z diabasů a spilitů do sle¬ pence již dosti zvětralé, takže i chlorit z augitu vzniklý obsahoval hojnost dalším rozkladem uvolněného limonitu. Jelikož haematit jest z největší části omezen idiomorfně, lze souditi, že vznikl překrystalováním. Zcela podobným způsobem vznikl asi i magnetovec ve slepenci od Vranovic. ■ Mám za to, že prekrystalování limonitu v haematit nebo magnetovec způsobeno bylo vyšší teplotou vzbuzenou intrusí spoust žulových neb dioritových pod slepenci v hloubkách patrně ukrytých a souvisejících asi s žulou (granodioritem) rožmitálskou a tudíž i středočeskou. Tomu svědčil by zajisté i blízký výskyt dioritu bohutínského, jenž leží v přímém sv. pokračování přeměněných slepenců žiteckých z koty 586 u Vranovic a kaple (606) jz. od Lázu. Nepochybnou jest kontaktní přeměna i pro žiteck slepence od splavu před zámkem rožmitálským a ze studny před poštou v Rožmitále. Slepence tyto jsou v tmelu přeplněny drobnými zméčky magnetovce, většinou idiomorfně omezenými tlomků hornin spilitových obsahovaly slepence rožmitálské velmi málo, za to ale hojnými byly břidlice a droby algonkické, jakož i četná ostrohranná zrna křemenná vesměs žilný původ ukazující a četné růžencovité vrostlice helminthu obsahuj ící.^^^ Nej patrněji vyniká kontaktní přeměna žiteckých slepenců okolí rožmitálského na drobném valounku metamorfovaného variolitu^^) ze slepence z Vršku u Bílkové. Variolit ten skládá se z četných vario ek m sty hustě na sebe natlačených a tudíž deformovaných. Variolky tvořeny jsou jednotnou nelamellovanou hmotou plagioklasovou velmi zakalenou še¬ dými produkty pozdějšího zvětrání. Že tato jednotná hmota vznikla po¬ zdějším překrystalováním původně jinak složených variolek živcových dosvědčuje hlavně ta okolnost, že všecky variolky v polarisovaném světle zhášejí ve výbruse současně. — Mezemi hmota variolitu jeví se jako směs složená z křemene, novot vořeného živce a hojných jehliček zeleného mi¬ nerálu, jenž podle vysokých barev polarisačních a zřejmého pleochroismu jest aktinolithem. Podobné vrostlice zjistili A. Hofmann a F. Slavik v křemení aplitické žily u Zduchovic. Srv. Uber TeUuride in einem Aplitgange bei Zduchovic. Vést. kr. čes. spol. nauk 1909, str. 10. . «) Pozn.; Teprve ai ve slepenci metamorfovaného. XXXIV. Vedle variolitu zjištěn ve slepenci z Vršku u Bukové i sfilit s plagio- klasovými lištnami kostrovitě vyvinutými a proudovitě uspořádanými. * Základní hmota proniklá jest sekundárně vzniklým magnetovcem. Tmel slepence z Vršku u Bukové jest chloritický, jest ale silně proniknut součástkami uhelnými a magnetovcem a místy i přeměněn v jehličkovitý aktinolith. Polymiktní slepenec kambrický z Čertova pahorku sev. od Příbramě místy do droby přecházející, o jehož pochybné stratigrafické příslušnosti výše jsme se zmínili, jest v ohledu petrografickém typickým slepencům žiteckým téměř k nerozeznání podoben. Jako tyto, skládá se z materiálu většinou nedokonale zakulaceného: z hojných ostrohranných křemenů, buližníků a z velkých úlomků spilitových. Křemeny jsou dílem rázu žilného, dílem pocházejí asi z pegmatitů, čemuž i hojná přítomnost ostro¬ hranných úlomků lamellovaných živců zdá se nasvědčovat!. Křemenné úlomky jsou bud značnějších rozměrů, nebo jsou rozmělněny do drobných zrníček, jež hustě na sebe jsou natlačena a neposkytují mnoho místa pro tmel. Tam, kde tmel jest vyvinut ve větším množství, jest vždy chloritický jako u sfepenců žiteckých. Buližníky, zde neobyčejně hojné a již při ma¬ kroskopickém ohledávání horniny nápadné, zastoupeny jsou ve velikých ostrohranných úlomcích, mnohdy hustě nakupených. Na styku křemen¬ ných neb buližníkových zrn s úlomky spilitovými opakuje se tentýž zje\-, jejž jsme všude pozorovali na slepencích žiteckých: zrnko křemenné bývá do spilitu vetlačeno. — Spility neposkytují zde svou strukturou mnoho za¬ jímavého; celkem zjištěny byly spility s paprsčitě seskupenými lištnami plagiokksovými a s velmi hojným ilmenitem, plagioklasové porfyrity a variolitové afanity. Zajímavý jsou však tím, že jeví z velké části přeměnu živců v zoisit, po příp. epidot, augitů pak v aktinolith, tedy podobnou přeměnu, jakou pozoroval Slavík^) na spilitech jihozáp. českého algonkia v poříčí dolní T^hlavy, Úslavy, Mže mezi Plzní a Zvíkovcem a j. a autor 4®) v algonkiu dolního Povltaví. Zoisit vyplňuje mnohdy i veliké trhliny ve spilitové hornině. Přeměna horniny vznikla zde však dříve, než-li se dostal spilit do slepence jako valoun, tedy nikoliv až ve slepenci Samém. Tomu nasvědčuje jednak přítomnost velikých ostrohranných zrn epidotu a zoisitu v klastickém materiálu slepence z Čertova pahorku, jednak i ta okolnost, že žilky zoisitové vždy se omezují jen na spilitový valoun nevnikajíce nikdy též do okolní hmoty slepencové. — Přehlédněme ještě jednou popis odrůd spilitových, jež v žiteckých slepencích jsme zjistili. Vidíme zde pohromadě téměř veškeré faciální 1. c. ®«), str. 121—123. “) I. c. 8i). str. 15-28. XXXIV. 47 odrůdy, jež Slavík a autor v komplexu spilitových vyvřelin zjistili, a to zrovna v nejkrásnějším způsobu vývoje, jaký vůbec jen lze si přáti. Téměř všecky faciální odrůdy, jež na primárních výskytech spilitových jen pracným a dlouholetým výzkumem veliké oblasti dají se zjistiti mezi jednotvárnými poměrně horninami komplexu spilitového, můžeme zde demonstrovati v některých případech (na př. z Dubna neb Tuškovského vrchu) třeba jen na jediném výbruse žiteckého konglomerátu. Většina spilitů zde zastoupených jeví vedle svého krásného vývoje strukturního i poměrně ještě dosti dobře zachovanou čerstvost, jakou málo kdy nalé¬ záme u vycházejících skalek spilitových. Čerstvost tato, jakož i oproti ostatnímu klastickému materiálu žiteckých slepenců dosti dokonalé za¬ oblení mnohých valounků spilitových, možné za podmínek, vnichž vznikaly slepence žitecké, jen u materiálu tuhého, prostředně tvrdého a nikoliv křeh¬ kého (jako jsou na př. křemeny a j. součástky), jest důkazem, že byly to právě asi tvrdší partie původních mass spilitových, jež jako valounky se zachovaly. Většina ostatního materiálu spilitového, jež do transgredu- jícího moře nej staršího kambria v Čechách se dostala, padla za obět roz¬ rušující činnosti mořských vln, byla rozmělněna a rozložena a jeví se dnes ve slepencích žiteckých v jiné podobě, jakožto chloritický tmel. Jest tedy nahromadění nej rozmanitějších odrůd strukturních dílem silného přebírání a koncentrace klastického materiálu mořskVmi vlnami. Případ náš vede nás zároveň i k domněnce, že nej zajímavější struk¬ turní odrůdy komplexu spilitového, nápadně odlišné od nej obyčejnější typické struktury spilitické, t. j. struktury celistvého diabasového porfy- ritu, omezují se asi na tvrdší místa spilitových mass; na místech těchto dálo se patrně tuhnutí původního magmatu od okolí odchylným způsobem, namnoze rychleji, i mají se takové odlišné strukturní variety spilitového komplexu (zvi. variolity, variolitové a augitické afanity) k ostatním spi- litům jako šmouhy v massách spilitických. Zvláště variolitové afanity musily býti takovými nejtvrdšími partiemi, proto objevují se ve slepencích žiteckých poměrně nejhojněji. Spilitové valouny ve slepencích nej spodnějšího českého kambria se vyskytující jsou novým přesvědčujícím důkazem o předkambrickém stáří komplexu vyvřelin spilitických. Též valouny hornin žulových a aplifických zasluhují náležité pozornosti. Vidíme na nich opětně, že musíme počítati v Čechách s hlubinnými horni¬ nami stáří předkambrického a zároveň i s ohromnou denundací předkam- brických komplexů vrstevních, která vedla k odkrytí těchto hlubinných těles vulkanických. Obnažení jejich nespadá však až do doby mezi zvrás- něním a odnosem souvrství algonkického a usazením slepenců žiteckých, musilo nastati již mnohem dříve. Máme nepochybné hlubinné horniny již ve valounech slepenců algonkických,^®) ba ještě dříve ; poukazuji zde na «) Srv. R. K e 1 1 n e r, I. c. =»), skr. 181. XXX tv. nález úlomku žuly s granofyrickým srůstem křemene a živce, zcela totožné s oněmi, jež na mnoha místech jsme zjistili ve slepencích žiteckých, v algon- kických drobách profilu sev. oáTrhových Dusník, tedy v souvrství starším, než-li jest algonkický horizont slepencový. Podle petrograíické povahy žulových valounů, jež náležejí většinou ke kyselým, hrubozrnným, apli- tickým neb pegmatitickým odrůdám, souditi lze, že denudace zasáhla jen nej svrchnější, pokrajní facii hlubinných těles algonkických. Pozornosti zasluhují snad na tomto místě i valounky a úlomky spilitů ve slepenci z Čertova pahorku jevících přeměnu plagroklasu v zoisit a epidot a augitu v aktinolith. Přeměna udála se jistě na primárním vý¬ skytu spilitů těchto. Výzkumy Slavíkovy v algonkiu západočeském ukázaly, že přeměna tato způsobena byla thermálními prameny v době dozvuků větších vulkanických erupcí. Většinou udála se přeměna tato v algonkiu západočeském v době vystupování četných žilných vyvřelin vázaných na palaeozoické pně žulové. Ale případ z Čertova pahorku nás učí, že podobná přeměna patrně se stala i v době dřívější. Není sice dosud rozhodnuto přesné stratigrafické postavení kambrického slepence z Čertova pahorku, ale tolik zdá se nám jisto, že v kambriu o přeměně toho rázu, o níž výše byla řeč, nemůže být ani pomyšlení — nejsouť dosud u nás známy vyvřeliny kambrického stáří, na něž by horké prameny mohly býti vázány. Jest tedy na snadě domněnka, že přeměna spilitů ze slepence z Čertova pa¬ horku spadá jiiě do algonkia, a jest pravděpodobno, že byla v jisté závislosti qa erupcích žul a j. hlubinných hornin, jichž valouny ve slepencích kam- nrických nalézáme. Máme tedy zjištěnu existenci nejen hlubinných vyvřelin algonkického stáří, ale i případ přeměny hornin způsobené procesy vázanými na tyto vyvřeliny. Případ tento není pr\mí ; již ve slepencích algonkických poda¬ řilo se mi u Sulic nalézti ve společenství valounů žulových i valoun kon¬ taktně metamorf ováného sedimentu. Důkladné pátrání po valounech hlubinných hornin a hornin meta¬ morf ováných ve starých slepencových sedimentech, jakož i podrobný petrografický výzkum jejich slibuje mnohé ještě překvapení v geologii nejstarších českých útvarů ; největším objevem by ovšem bylo — podaří-li se to vůbec kdy — nalezení primárního výskytu předkambrických žulo¬ vých spoust, jež dodávaly klastický materiál jednak slepencům algon- kickým, jednak i kambrickým. IV. Žitecký horizont českého kambria, jeho poměr k algonkiu a ostatnímu kambriu. Některé poznatky tektonické. Sledováním spodních hranic příbramského kambria proti algonkiu a podrobným petrografickým výzkumem kambrických hornin nabyl jsem přesvědčení, že Pošepného slepence Htecké vyskytují se pravidelně XXXIV. 49 na basi všech tři kambrických p/ahů na Příbramsku udržujíce společný petrografický ráz zcela odlišný od ostatních hornin kambrických a jevíce se tak jakoMo význačný horizont stratigrafický. Vidíme tedy, že P o Š e p- n é h o rozčlenění kambria příbramského ve tři stupně u slepenců žiteckých výborně se osvědčilo. Petrografický možno horniny žiteckého horizontu v krátkosti defi¬ novat! jakožto polymiktní slepence a droby s tmelem chloritickým a s ostro- hrannými neb málo zakulacenými úlomky hornin algonkických, jmenovitě spilitů, jakožto podstatnými součástkami vedle zrn křemenných. Žitecký horizont spočívá všude na vrstvách algonkických a to zpra¬ vidla zřejmě diskordanfně. Mluví-li se o diskordanci mezi algonkiem a kambriem na Příbramsku, platí všeobecně, že diskordance ta vždy jest ^yvinuta mezi horninami algonkickými a slepenci žiteckými. Vrstvy algonkické, na které se slepence žitecké transgressivně kladou, nejsou všude téhož stáří. Jest nepochybno dnes po četných přesvědčujících dů¬ kazech, jež námi byly již z části podány a budou ještě v práci jiné podrobně rozvedeny, že druhé pásmo břidličné s vyvřelinami spilitickými a buliž- níky jest starší, než první pásmo břidličné, v němž buližníků a spilitů není. kdež však vystupuje výrazně horizont slepencový. Kdybychom neměli ani jediného místa, kde poměr uložení slepenců žiteckých vůči břidlicím a drobám algonkickým by byl z odkryvů zřejmým a kdybychom tudíž nic nevěděli o diskordantním uloženi kambria na algonkiu, již ten poznatek, že tytéž vrstvy kambrické, t. j. slepence žitecké ukládají se v jednom případě na starší vrstvy algonkické, v druhern pak na mladší, musil by nás vésti k přesvědčení o nepochybné diskordanci, jež mezi oběma útvary existuje. A ostatně, kdyby ani tohoto důkazu nebylo. ]iz to ohromné množství nejmznějších algonkických hornin, ba i vyvřelin hlubinných, jež ve sle¬ pencích nejspodnějšího českého kambria všude ]sou zrejme zastonp ny, mluví zajisté velmi přesvědčujícím způsobem o strati^f.ckem hiátu mez. algonkiem a kambriem v Cechách, podmíněném předkanrbnckym zvras- něním algonkických souvrství a ohromnou denudaci jejich, kterou obnažena byla i hlubinná tělesa eruptivní. ^ x ^ .a' Kdežto spodní hranice žiteckých slepenců vymka všude o^re řrz- cházeji Otecké sUpence do hornin nUadHck W. ^ W čmjce tak homi omezeni své neurčitým. Kdežto ale nejspi^ějš. člen kambna našeho tedy slepence žitecké, všude ve všech pruzích k^bna pnbramskeho od Dobříše až po Rožmitál zachovává tentýž chamktenst.cky raz a stóem a tak ukazuje na vznik za těchže podmínek ,evi bezprostřední na^ slepenců žiteckých již na různých místech v^m, ruzny. Podle Poše^ né ho mají býti v profilu Žilec-Vranovice bezprostredmm navozím s^e- penců žiteckých vrstoy bóhuťmské. Podle pozorovam našeho vš^jvětk pískovce z nadloží žiteckých slepenců u Žilce a Strejčkova dosti značné se Uší od pevných temných pískovců kreroitých. jež u Bohuttna jsou vyvmuty v podobě typické a které jsme zjistili též u pily nedaleko lázského rybníka a sev. od Rohlova pod Třemšínem. Nezdá se nám tedy, že přímé nadloží žiteckých slepenců od Zítce a Strejčkova jest totožným (aspoň pokud petrografické povahy se týče) s těmi horninami, jež jako pravé vrstvy bohiitínské označujeme. Světlé, nedosti pevné kremité pískovce se zelenavým chloiiticko- hlinitým tmelem z nadloží žiteckého horizontu na jz. konci prvního pásma drobového se vyskytující představují nám prostě poznenáhlý přechod slepenců žiteckých do pevných světlých křemitých pískovců a slepenců, jež P o š e p n ý označil jakožto vrstvy březo horské a které se kryjí s před¬ stavou slepenců tfemošenskjch. Zcela podobně jest vyvinuto bezprostřední nadloží žiteckých slepenců u Narysova a na Vojně. Jinak tomu však jest již u Dubna. Zde objevují se nad žiteckými slepenci hrubozrnné slepence s valouny křemennými a buližníkovými (a specielně u Dubna i dioriticko-aplitickými) nedostatečně setmelenými hmotou hlinito-železitou, která dodává slepencům těm charakteristické růžové barvy. Hranice žiteckých vrstev proti těmto slepencům stává se pak značně zřetelnější a lze ji kartograficky poměrně dosti správně vy- znaěiti. Tytéž slepence jako u Dubna nacházíme v bezprostředním nadloží horizontu žiteckého všude dále směrem k sv. a to jak v prvním, tak i druhém pásmu drobovém. Zjistih jsme je u Občova, na Vel. Chlumu n Suchodolu, u KctenČic, v polích mezi Rosovicemi, Sychravém a Vobonštěm, u sv. Anny jz. od Dobříše, u dobříšského vodovodu, na záp. svahu Čihadla u Dobříše, ^oáTočkou, na Spáleném {mi), Kazatelně (524), v Itúchu Roubené studánky, ňa Malém Chlumu u Bukové, u Hluhoše, u mlýna Valchy, sev. od Škrtilky u Trhových Dušník a posléze u Orlova. Nejtypičtěji jsou vyvinuty u Hluboše (na Malém Chlumu), i navrhuji, aby t^rto drobivé, snadno rozpadavé sle¬ pence, po příp. pískovce, barvy růžové, jež zdají se býti dobrým horizontem pro velkou část příbramského kambria, byly nazvány hlubošskými. Jsou-li hlubošské slepence soudobé s Pošepného pískovci bohutínskými, nelze dnes ještě s určitostí pověděti. ffiubošské slepence přecházejí místy do pískovců, rovněž snadno roz¬ padá vych, s ^^niz se mohou stndati v několikerém opakování. Tak tomu jest na př. sev. od Trhových Dušník, vl Německých Pasek a j. Směrem k nad¬ loží stávají se horniny tyto světlejšími, křemitý tmel jejich jest pevnější, takže nerozpadají se již tak snadno jako slepence a pískovce hlubošské. Jv. od Obecnice, u Sádku, u Bradkovic a v údolí Litavky mezi mlýnem Valchou a Bekovým mlýnem u Dominikálnkh Pasek jsou tyto pevné, často shdnaté červenavé neb šedé pískovce, často s břidlicemi áe střídající a na nrnoha místech krásné diagonální zvrstvení jevící velmi mnohutně vy¬ vinuty. Teprve u Bekova mlýna sev. od Dominikálnkh Pasek následují A^dloží xmňo „sádeckých^ vrstev, jak je provisorně označuji,'*’) pravé , ^ ..sádecké*' vrstvy JSOU totožný s „červenými bndUcemi a pískovci ve epenach , jež Li e bus na mapě své práce: „GeoL Stuďien am Sůdostrande slepence třemošenské. Ng,d slepenci tremošenskými pak, jak známo, nᬠsleduji u Jinec a j. v okolí tomto břidlice paradoxidové. Exkursemi v oboru příbramského kambria přišel jsem k ptesvědčeňí, že jednotlivé Členy v souvrství kambrickém na dlouhé vzdálenosti dosti dobře zachovávají svůj petrografický ráz, takže stratigrafické rozčlenění příbramského kambria bude dobře možným. Ovšem, že to bude práce velmi namáhavá a důkladných srovnávacích studií ve velké oblasti vyža¬ dující. Stratigrafickými studiemi bude pak dán i spolehlivý základ pro příští výzkumy tektonické, které dnes ještě z velké části v pohoří brdském provésti se nedají. Kam vede snaha provésti přece tektoniku v území takovém bez předběžných srovnávacích výzkumů stratigraficko-petro- grafických, nejlépe ukazuje práce L i e b u s o v a.^®) Sledujme na př. jeho profil (obr. č. 3. na str. 772) vedený od algonkia u Pičína přes Malý Chlum na Hořici, Komorsko a k Běřínu. Liebus spojuje zde slepence Ma¬ lého Chlumu v stejnoklonnou synklinálu k jv. překocenou se slepenci vy¬ stupujícími na Hořici] oboje slepence při tom označuje jakožto třemo¬ šenské. V jádře této nakloněné synklinály kreslí pak své červené pískovce a červené břidlice (identické s našimi „sádeckými“ vrstvami) a uprostřed nich vyznačuje jistou břidličnou partii jakožto paradoxidové břidlice s otaz¬ níkem. Byly by tedy jeho červené pískovce a červené břidlice mladšími, než-li jsou slepence třemošenské. Liebus sám se vyjadřuje o nich na str. 768 takto: ,,Aus all dem vorher Gesagten geht hervor, da6 diese vom Krschov- herge bis uber Bradkowiiz aufgeschlossene Schichtenreihe ein Áquivalent der kambrischen Konglomeratschichten darstellt und im Vergleiche mit dem Jinetzer Vorkommen vielleicht mit dem hoheren Niveau der Tře- moschna — konglomeráte ais unmittelbarem Liegenden des Paradoxides- Schiefers in Parallele gestellt werden kann. In diese Schichtengruppe sind hier vielleicht auf eine kurze Erstreckung hin auch noch Teile der ParadoxidesSc\ú.eÍQr mit eingefaltet." Podle našich výzkumů však začíná týž profil na jv. svahu Malého Chlumu slepenci žiteckými, po nich pak následují typické snadno rozpadavé, drobivé slepence hlubošské, které budují celý Malý Chlum, pak následují (jako na Litavce a u Sádecké šachty) pískovcovité a břidličnaté horniny ,,Sádecké“ a konečně na Hořici pravé pevné, křemité slepence třemošensi é. Identifikuje tedy Liebus nesprá-vmě naše slepence Mubošské s třemo- šenskými,^®) čímž ovšem i celá jeho isoklinálm' vrása pozbývá platnosti. des Altpaláozoikums in Mittelbohmen" mezi DotninikcUnimi Pasekami a silníH sev. od samoty „U Lesa“, u Buková znázorňuje. Vých. od Návsi u M. Chlumu však ne¬ mohl jsem jich oproti Liebusovi dokázati, any zde již pravé slepence třemo¬ šenské vystupuji. *®) Geologische Studien am Sňdostrande des Altpaláozoikums in Mittel- bohmen, Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanstalt, 1913, Bd. 63, str. 743 — 776. *•) Liebus výslovně podotýká na str. 765: „Die Konglomeráte des Klein- Chlum und des Hořiceberges sind zweifellos die r/ewoscA«akonglomerate.*‘ XXXIV. 52 Myslím, že nebude od místa, podáme-li zde stničnou charakteristiku petrografickeho složení i jiných slepencových hornin poblíže žiteckých slepenců se vyskytujících a vytkneme-li zvláště znaky, jimiž se jednotlivé tyto slepence mezi sebou liší. O petrografickém složeni slepenců žiteckých dostateěně jsme se zde zmínili, i odkazujeme na místa příslušná Nejpm ^Viii^ěme si slepenců algonkiekých, které jsme nalezli v bezprostredm bhzkosti žiteckých u Dobříše a Dubna. Krátce řečeno jsou to slepence drobové; skládající se téměř výhradně z valounů algon- klckých drob a břidlic setmelených pojivém drobovým, petrograficky naprosto identickým s materiálem tvořícím valouny drob ve slepencích uzavřené. Vedle těchto drob vyskytly se též valouny hornin diabasových (spilitů) a některých hornin hlubinných. Buližníkový valoun zjištěn byl až dosud jen v jediném případě, u Pouště na Kocábě.“) Na rozdíl od slepenců žiteckých naprosto postrádají slepence algonkické valounů kře¬ menných a vlastnost tato jest nejvýznačnějším kriteriem, kterak oboje sle^nce ^ sebe rozeznáme. Mám na př. formát slepence žiteckého z Tuskovskeho vrchu, jenž nápadně se podobá algonkickému slepenci ze Zeleneho u Kyíína obsahujícímu rovněž valounky spDitické a vyznačujícímu se hojnou přítomností chloritu v tmelu, jako jemnozrnnější slepenec ži- tecký. Ten, kdo není dobře obeznámen s petrografií starých slepenců našich, snadno by oba slepence mohl pokládali za jednu a touže horninu. Rozdíl jest ale ten, že první slepenec má v klastickém materiálu hojný makroskopický křemen, druhému však křemen docela schází. — Až dosud zjistil jsem pouze jeden jediný malý valounek křemenný ve slepencích algon- kických (z Krahusice u Vodéradek jz. od Říčan), jichž výzkumem již delší dobu se zabývám a které sledoval jsem od Říčan až daleko na j. od Příbrami. Hlybošské slepence liší se od žiteckých dokonalejším zaoblemm va¬ lounu a daleko větší koncentrací klastického materiálu ; skládají se téměř výhradně z valounů křemenných n buližníkových, valounky algonkiekých drob a spilitů zde téměř úplně scházejí. Tmelu jest mezi valouny poměrně málo; jest též sice chloritický jako u slepenců žiteckých, ale obsahuje při tom hojnost haematitu, od něhož mají slepence hlubošské charakteristickou barvu růžovou neb čer\^enavou. Též hojnost sHdy lze v tmelu pozorovat!. Tmel sle^nců hlubošských jen nedostatečně pojí k sobě valounky, proto význačným znakem slepenců těch jest snadná drohivosi, rozpadavost. Pn vUrání neb mechanickém rozkladu uvolňuje se ve slepencích hlubošských k^dý iejich valoun zvlášt, proto stráně hřbetů budovaných slepenci hluboš- sl^^mi nebý^^ají pokryty ostrohrannými úlomky hornin, nýbrž zpravidla zakulacenými valounky křemennými a buližníkovými a sypkým, rů¬ žovým, hrubším neb jemnějším pískem. Konečně Slepence tremoienské liší se ode všech ostatních slepenců, ležjsme zde uvedli, tmelem výslovně křemitým velmi pevně pojícím valounky “) Srv. R. Kettner, 1. c. *). str. IgS— 189 (Nachtrag). XXXIV. 53 křemenné a buližníkové. Slepence tyto rozpadají se zcela jiným způsobem, nez slepence žitecké a hlubošské ; u nich neu volnu je se, jako u posledních, každý valoun zvlášt, tmel jejich jest spíše pevnějším než valounky samy. Následkem toho zůstávají slepence třemošenské ležeti ve velikých ostro- hranných kusech, které uvolnily se od matečných skal jen podle puklin a diaklas, nikoliv pouhým větráním. Kdo si povšiml jednou tohoto pod¬ statného rozdílu slepenců třemošenských od slepenců hlubošských, nemůže je mezi sebou zaměniti. Slepence třemošenské objevují se též pro svou značnou tvrdost všude v hojné míře ve štěrcích říčních nánosů třetihorních a diluvialních, hlubošské a ost. slepence však velmi vzácně. Sledujíce slepence žitecké měli jsme příležitost zjistiti na mnoha místech. čeUié zlomy, jež příbramským okolím prostupují. Ze zlomů po¬ délných zvláště vzpomenouti skší dislokace u hozicinské šachty a lázského rybníka, podle níž kambrium druhého pásma droboveho pokleslo oproti algonkiu. Jest zde tedy zcela jiný pochod tektonický, než-li u rozsedliny jílové, která rovněž podélně probíhá. Poznáním povahy dislokace této jest poznovu podán důkaz, že podélné dislokace Barrandienu nelze všecky \^kládati jakožto přesmyky a přesuny vrstevní, nýbrž, že i pravé poklesy ,ker podle dislokací těch mohly se díti. Zvláště však výzkumem naším byl stanoven veliký počet dislokací příčných prostupujících Příbramskem od JV k SZ. Dislokace tyto, jež na mnoha místech i moríologicky výrazně se uplatňují, jsou povahy dvojí; jsou to buď posuny vrstevní ve smyslu horizontálmm, buď pravé poklesy, tedy pohyby ve smyslu vertikálním. V některých případech ovšem mohly se díti pohyby ker podle příčných dislokačních ploch současně v obojím smyslu, tedy jak vertikálně, tak i horizontálně. Pro existenci příčných zlomů mluví nejen několikeré přetržení pruhů hornin, zvlášt dobře vynikající na hranicích kambria s algonkiem, ale i ne¬ stejná šířka prvního pásma drobového na různých místech (srv. mapku). Zvláště povšimnutí hodnou jest kra I. pásma drobového mezi Bohutínem a Brodem, která oproti všem krám ostatním dosahuje největší šířky a podle mínění mého ze všech nejhlouběji poklesla. Pěkně y\Tiiká příčný zlom i u Hájů', zde jest jihozáp. pokračování kambrického pásma dubenecko- druhhckého ostře odříznuto, slepence algonkické a žitecké pak příčným posunem přetrženy. V pokračování zlomu toho na SZ leží vertikální ílexurový ohyb příbramské rozsedliny jílové na Květné a přetržení slepenců žiteckých sev. od Trhových DuŠník. Svědectvím pro příčný zlom mezi lázským rybníkem a Modřovicemi jest neočekávaný výskyt žiteckých slepenců u kapličky na kotě 606 a na kotě 586 u Vranovic, zvláště však nestejná poloha třemošenských slepenců po obou stranách zlomu: záp. od zlomu u Františko- y boudy, východně pak až u rybníka lázského, tedy hodně severněji. Též omezení prvního pásma drobového na jihozápadě, XXXIV. 54 tedy proti Rožmitálsku, jest rázu tektonického ; podle zlomové plochy běžící od záp. svahu Plesce přes Hluboký rybník k Nesvačilúm pokleslo celé první pásmo drobové oproti algonkiu a žule (granodioritu) okoh rožmi- tálského. Na průběh některých zlomů příčných souditi můžeme též z náhlé změny ve směru vrstev; tak na př. mezi Duhovou Horou, kdež možno měřiti SSZ směr vrstev kambrických, a Třemošnou budovanou třemo- šenskými slepenci směru SV— JZ probíhá nepochybně příčná dislokace v sedle směrem k OseČi, která spadá do pokračování velikého zlomu mezi Brodem a Hornovým mlýnem. Podobně i jihozáp. konec hřbetu Třemošné přerušen jest zlomem přes Pilku běžícím; na záp. od zlomu toho míří vrstvy kambrické nezvyklým způsobem od ZSZ k VJV, čemuž odpovídá i průběh hřbetu Zavírky. Snadno přesvědčíme se podrobným mapováním i o drobných po¬ sunech u Kotenčic a Suchodolu, zvlášt dobře patrných na několikerém přetržení žiteckých slepenců. Mnohé příčné zlomy na j. od Dobříše pro¬ bíhají nezvyklým směrem téměř od V k Z. Co bylo příčinou tohoto od¬ chylného vzniku příčných dislokací, nelze dosud říci. Jeť Dobříšsko tekto¬ nicky velmi komplikovaným územím a podrobný výzkum jeho náleží k nej¬ těžším místům v jihových. křídle Barrandienu. Za jeden z největších zlomů napříč územím námi studovaným pro¬ bíhajících pokládám zlom údolí lipíhkého) soudím, že jest částí mohutné^ dislokace prostupující napříč Barrandienem od Dobříše přes Brdo na Hře-* benech, Všeradice a území siluro-devonské k Berounu, a odtud pak údolím Berounky na záp. svah berouského Plešivce. Na geologické mapě See- mannově^^) silurodevonského území jižně od Berounky jest určitě vyzna¬ čena jen zcela malá část zlomu toho jižně od Berouna, ale z formačních hranic a zvláště z přetržení přesmyku „Zlatého Koné‘ ‘ záp. od Méúan průběh zlomu tohoto na mapě Seemannové dobře vyniká. O dislokaci této, na jejíž existenci jsem soudil již před dvěma léty poznáním zlomu u Papežského rybníka u Dobříše a která dobře byla známa též doc. Dru J o s. W Ol¬ dřichovi, zmiňuje se též E. N o w a k ®) ve své nejnovější publikaci o tektonice středočes. staršího palaeozoika. — Na všech místech této mohutné dislokace můžeme dobře pozorovat! značné posunutí vých. křídla k SSZ. Příčné zlomy, jak jsme je na přehledné mapce byli znázornili, arci nečiní nároků absolutní přesnosti; příští podrobné mapování bude míti za úkol je zrevidovat! a průběh jejich přesně vyšetřiti. Tolik ale po¬ kládám za jisté, že příčné zlomy hrály v tektonickém a geomorfologickém \ývoji Barrandienu a zvláště Brd velikou a důležitou roli. Nejen na Pří¬ bramsku, ale i na mnoha jiných místech, tak zvi. na Radnicku a Roky- Das mittelbohmische Obersilur- und Devongebiet sudwestlich der Beraun. Beitráge zur Geol. u. Pal. Osterr.-Ung. n. d. Orients. 20. Wien 1907. Neue Anschauungen uber die Tektonik des mittelbóhmischen Altpalaeo- zoikums, Centralbl. f. Min., Geol. u. Pal.. 1915, str. 309 xxxrv. 55 cansku, v území skrejsko-tejrovického kambria, v Povltaví mezi Štěcho¬ vicemi a Zbraslaví, na Ríčansku, zvláště však v okolí pražském (viz moji mapu Motolského údolí) vlastním pozorováním jsem se přesvědčil, že Barrandien všude jest prostoupen nesčíslným počtem příčných dislokací, jimiž jednotlivá pásma hornin, zvláště však průběh podélných zlomii a přesmyků mnohonásobně jest přerušen. Všude jest patrno, že příčné zlomy jsou mladší dislokací podélných, V mínění mém podporují mne dále nejen staré údaje J. Krejčího a K. Feistmantel a,“) ale i velmi důkladné moderní výzkumy J. Woldřichovy^) v pásmu Barrandeových „kolonií“ a v údolí šáreckém, kterými rovněž řada příčných zlomů a posunů s naprostou určitostí byla dokázána. Jest věru s podivením, že příčné zlomy u německých geologů v no¬ vější době výzkumem Barrandienu se zabývajících tak malé pozornosti se těší. L i e b u s ve své nej novější práci ani slovem o nich nikde se nezmiňuje a v mapě své jich nezakresluje. A přece již při prvním pohledu na mapu nejen geologickou, ale i podrobnou mapu topografickou, šrafo- vanou neb vrstevnicovou, musíme nabýti přesvědčení, že celá řada příč¬ ných zlomů kraj inu tuto porušuj e. Nápadně vynikaj í morfologicky a v nmo- hých případech jsou i základem dnešních údolí. Nevím, co jest příčinou toho, že L i e b u s ve své poslední práci o příčných zlomech tak náhle se odmlčel, když ještě ve své práci z r. 1910 s®) sev. od Jinců jich zcela správně, celou řadu popsal a v mapě vyznačil. — Myslím, že i „konvergence" L i e bu- s o v ý c h ‘vrás směrem k JZ v nejednom případu jest způsobena vlastně příčnými zlomy. E. N o w a k výslovně podotýká,®^ že poruchy příčné v jeho mapo¬ vacím území hrají velmi podřízenou úlohu a také jich ve své mapě nikde nekreslí. Naproti tomu ale odkazuji zde k mapě Woldřichov ě,®®) z níž každý se může přesvědčili, že příčné zlomy nejsou významu tak podřízeného, jak Nowak se domnívá. Též jihozáp. od Mníšku jest mi v území Nowakově známo již několik velmi důležitých a morfolo¬ gicky dobře patrných zlomů, o nichž jsem se z části již výše zmínil a o kte¬ rých podrobněji ještě pojednám ve své práci o algonkických slepencích. Častý případ, že příčné zlomy splývají s částmi jednotlivých údolí, poznovu potvrzuje názor J. Krejčího a K. Feistmantel a, byť i ne absolutně ve všech případech správný, že příčné zlomy tvoří základ 1. C. 22). «) O tektonice, třetihorách a diluviu v území mezi Berounkou u Budňaií, Zad. Trebání a Litní, Sborník čes. spol. zeměvědné, 1914 a Geol. exkurse do údolí Motolského a Šáreckého, Sborník klubu přír. v Praze 1914. «} 1. c. «). Die Bruchlinie des ,,Vostry“ im Bereiche der SW-Sektion des Kartenblattes Z. 6, Kol. X. und ihre Umgebung, Jahrb. d. k. k. geol. R.-A. 1910, 99 — 114. «) 1. C. 20), Str. 265. “) Viz Sborník čes. spol. zeměvědné 1914. XXXIV. 56 Údolních drah.^9) V severních oblastech Barrandienu arci potkáváme se s častým případem epigenese ve vývoji údolí, o níž Krejčí a Feist- m a n t e 1 samozřejmě neměli ani tušení, ale v Brdech po tolika přesvěd¬ čujících dokladech, jež jsem na svých tourách viděl, soudím, že názor Krejčího o přímém tektonickém vlivu příčných zlomů na vývoj údolí jest zcela přijatelný. V. Dívaha o stáří horizontu žiteckých slepenců. Jest nyní konečně otázka, jaké stáří rrřire íiicílali slepencům ži- teckým. V mohutném souvrství slepenců, drob a břidlic kambrických, jež nám údolí Litavhy seveiné od Příbramě odkrývá, vystupují spolehlivé zbytky organické teprve v paradoxidových břidlicích jineckých. Ze starších vrstev, než-li jsou tyto paradoxidové břidlice, poskytly v Cechách až dosud zkamenělin pouze světlé homomiktní pískovce kře- mité na Kamenné Hůrce a Milii u Tejřovic.^^) Jest nepochybno, že para¬ doxidové břidlice jinecké jsou naprosto identické, pokud se stáří týče, s paradoxidovými břidlicemi v Tejfovicích a Skrejíck, přes to, že v ohledu petrografickém možno mezi oběma jisté rozdíly stanovití. Nenalézáme v obvodu jinecké m petrograficky shodných hornin s temnými hrubozrn- nými polymiktními slepenci drobovými, ani s vápenitými pískovci lokality „Pod trním". Leč horniny tyto v okolí Tejiovic a Skrej se vysky¬ tující jsou jen faciemi paradoxidových břidlic, s nimiž se střídají a k nimž organicky přímo náležejí. Naproti tomu však možno světlé homomiktní pískovce a slepence křemité na Kamenné Hůrce a na Milti u Tejfovic, jakož i na jiných místech u Skrej se vyskytující, ostfe cdděliti cd svrchnějších souvrství k paradoxidovým břidlám náležejících. Srovnáváme-li souvrstvd kambrická pod paradoxidovými břidlicemi vvrvinutými v obvodu skrej sko-tejřovickém s obvodem jinecko-příbram- ským, shledáváme, že v tomto kambrické podlcží paradoxidových břidlic jest mnohonásobně mocnější, než v prvním. Jest tedy nepcchybno, že sedimentace nastala v době kambrické mnohem dříve na jihových. křídle „Barrandienu", než v území skrej sko-tejřovickém, t. j. na křídle severo¬ západním. Okolnost tato nasvědčuje transgressi kambrického moře směrem k severu v době nedlouho předcházející usazení paradoxidových břidlic. Světlé homomiktní pískovce křemité na Milti a Kamenné Hůrce, nejstarší organické zbytky v Cechách chovající, byly původně P o m- peckým®i)a Jahnem kladeny již do kambria spodního, a to hlavně “) I. c. ^), str’ 76. *“) Srv. J. J. Jahn: Ueber die geologischen Verháltnisse des Cambrium von Tejřovic und Skrej in Bohmen. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. 1895. •1) Die Fauna des Cambrium von Tejřovic u .Skrej in Bohmen. Tahrb d k. k. geol. R.-A. 1895. «) 1. c. *«). XXXIV. 57 Z důvodu, že neposkytly až do tehdejší doby trilobita z rodu Paradoxides, význačného pro kambrium střední. Později byl však Paradoxides sp. v těchto světlých pískovcích přece nalezen, a to ve dvou exemplářích, z čehož nutno souditi, že i světlé křemité pískovce na Kamenné Hůrce a Milči náleU jiS kambriu střednímu.^) Pan Dr. Jaroslav Perner laskavě svolil, abych uvedl v této práci jakožto jeho náhled, že onen horizont, kde se vyškytá nový, iimimltzený Paradoxides no^Milíi, odpovídá asi horizontu Paradoxides oelandicus v kambrm skandinávském. Druh tento jets nový, liší se sice od Paradoxides oelandicus, ale patří do téže skupiny druhové. Poněvadž zóna Paradoxides oelandicus ve Skandinávii jest nejspoa- nějU zonou kambria středního, jest dosti oprávněno pokládati i světlé homo- miktní pískovce a slepence křemité na Kamenné Hůrce a Milči přibližně, za nej spodnější kambrium střední v Cechách. Obraťme se nyní do území příbramsko-jineckého. Smíme-li něco ze souvrství pod paradoxidovými břidlicemi v území tomto dobově srov- návati se světlými homomiktními pískovci a slepenci z Kamenné Hůrky a Milče, pak jsou to jen nejvyšší polohy slepenců ťřemošenskýck, které oproti světlým nej spodnějším slepencům a pískovcům území skrejsko-tejřovického jsou o mnoho mocnější. Jak jsme ale výše ukázali, jsou ještě pod typickými slepenci třemosenskými vyvinuta ohromná souvrství různých drob a sle¬ penců, od tremošenských odlišných, takže slepence třemošenské proti těmto jsou vlastně poměrně jen mladší částí příbramského kambria. Jsou to předně naše vrstvy ,,sádecké“, pod těmito pak drobivé slepence hlubošské a posléze na basi kambrického souvrství slepence žitecké. Uplynula tedy od usazení slepenců žiteckých až k vytvoření nej vyšších poloh sle¬ penců třemošenských, t. j. nejspodnějšího pásma kambria středního, doba nesmírně dlouhá, jest tedy zcela oprávněno, budeme-li periodu ukládáni spodnějších horizontů příbramských drob a slepenců čítali z největší části ]iž do kambria spodního. O příslušnosti pak nejstaršího horizontu jejich, slepenců žiteckých, ke kambriu spodnímu, myslím, že nemůže býti nejmenší pochybnosti. Máme-li tímto bezpečně zjištěno v Cechách kambrium spodní, máme tím podán i nový důkaz, že naše označoA ání azoických vrstev Barran- deových etáží A a B (příbramsk3^ch či plzeňských břidlic) jakožto algon- kium jest zcela případné. Dalším důsledkem toho jest položení prvního zvrásnění našeho algonkického souvrství a jeho první denudace již do doby předkambrické, tedy asi do nej mladšího algonkia. Až dosud panující názor že odnos a zarovnání předkambricky zvrásněného českého algonkia spadá z největší části již do kambria spodního, jest výsledkem pozorování našich tedy poněkud pozměněn. ®3) Srv. Radim Kettner: Ein Beitrag zuř Kenntnis des Kambriums von Skreje, Věstník král. čes. spol. nauk 1913, str. 12. “) Viz o tom na př. C y r. ryt. P u r k y n ě: Geologie okresu plzeň¬ ského. Plzeň 1913, str. 12 dole pod čarou. XXXIV. VI. Závěr. Úkolem této práce bylo sledovat! nejspodnéjst kambrium v širším okolí příbramském (od Mníšku až po Rožmitál) a presvědčiti se tak, co znamenají vlastně t. zv. „slepence žitecké‘\ kterými P o š e p n ý rozuměl nejspodnější člen kambrického souvrství na Příbramsku, jichž povahy však ve svých pracích nikde necharakterisoval. Pozorováním naším bylo zjištěno; 1. Že na basi všech tří kanibrických pruhů na Příbramsku (pásmo dubenecko-druhlické, I. a II. pásmo drobové) pravidelně se vyskytují slepencovité horniny udržující společný petrografický ráz zcela odlišný od ostatních hornin kambrických a jevící se tak jakožto významný horizont stratigrafickj. Mezi tyto slepencové horniny spadají též P o š e p n é h o „žiiecké slepence" na typické lokalitě Žitci u Nesvačil, tvořící nej spodnější člen kambrického souvrství v profilu Žitec-Vranovice, jejž Pošepný vzal za základ svého rozčlenění kambria příbramského ve 3 stupně. Na¬ vrhuji tudíž, aby Pošepného označení bylo zachováno a nejspodněiší slepence kambria příbramského byly zvány Mteckpmi. 2. V ohledu petrografickém jsou slepence žitecké polymiktními sedi¬ menty nestejného zrna s tmelem chloritickým a většinou ostrohrannými neb málo zakulacenými úlomky hornin algonkických, jmenovitě spilitů, jakožto podstatnými součástkami vedle zrn křemenných. Povaha klas- tického materiálu poukazuje na transport z neveliké dálky, 3. Žitecké slepence spočívají všude na algonkiu, a to diskordantné. Diskordance ta plyne; a) z přímého pozorování poměru uložení kambria k algonkiu v čet¬ ných profilech, jmenovitě na Tuškovském vrchu, v Lipíži, v údolí Litavky sev. od Trhových Dušník a proti Škrtilce; b) z okolnosti, že žitecké slepence transgredují přes nestejné staré sedimenty algonkické: v prvním pásmu drobovém přes nejmladší stupeň algonkický (s horizontem slepencovým), v drahém pásmu drobovém pres starší stupeň čes. algonkia (se spility a buližníky) ; c) ze značného zastoupení všech druhů hornin algonkických, i hlu¬ binných, ve slepencích žiteckých jakožto valounů. 4. Horizont žiteckých slepenců jest spojen s nadložními slepenci, pískovci a drobami příbramského kambria pozvolnými přechody. Podle Pošepného mají býti bezprostředním nadložím žiteckých slepenců temné^ kremité pískovce hohuiínské. Ty však mají platnost nanejvýše jen v jz. části příbramského kambria ; od Dubna a Orlova směrem k SV počínaje všude tvoří nadloží žiteckých slepenců drobivé hrubozmné slepence bar\’y načervenalé, tu a tam s pískovci se střídající, jež označuji jakožto sle¬ pence hlubošské. XXXIV. 5. Pokud až dosud zjistiti se dalo, jest vrstevní sled kambria příbram¬ ského v údolí Litavky asi tento: po žiteckých a hlubošských slepencích u Bradko víc a Doniinikálních Pasek následuje mocné souvrství vrstev „sádeckých" , kterými rozumím pevné křemité, nékdy i dosti slídnaté pískovce barvy červené neb šedé s vložkami břidlic. Nad těmito spočívají mohutné slepence iřemošenské a na těchto paradoxtdové břidlice jinecké. Místy zakončen jest vrstevní sled kambrický kremitými hrubozmnými slepenci ještě na paradoxidových břidlicích spočívajícími (Vystrkov, Ze¬ lený mlýn, Felbabka a 6. Pokud se stáří týče, náležejí Btecké slepence určitě, slepence hlu- bošské pak, vrstvy sádecké a patrně i velká část slepenců třemošenských s velikou pravděpodobností již ke kambriu spodnímu. Důvodem pro to jest hlavně daleko větší mocnost kambrického podloží paradoxidových břidlic v obvodu jinecko-príbramském, než v obvodu skrejsko-tejrovickém. Ekvivalentem světlých homomiktních pískovců a slepenců z Milče a Ka¬ menné Hůrky u Tejřovic, jež poskytly nej starší organické zbytky v Cechách a náležejí k nejspodnější zóně kambria středního (asi zóně Paradoxides oelandicus), může býti v obvodu jinecko-příbramském jen nejvyšší poloha slepenců třemošenských. 7. Z petrografického výzkumu žiteckých slepenců vyplývají tyto důsledky pro české algonhium: а) Přítomnos" nej různějších odrůd spilitových dosvědčuje poznovu předkambrické stáří vyvřelin komplexu spilitového. б) Zjištěním četných valounů hrubozrnných žul, žul písmenkových a hornin aplitických podán nový důkaz o existenci předkambrických hlu¬ binných vj^Ťelin v Cechách. c) Přítomnost těchto hlubinných vyvřelin jako valounů ve slepen¬ cích žiteckých nasvědčuje, že denudace předkambricky zvrásněného komplexu algonkického musila býti ohromná, mohla-li i hlubinná tělesa eruptivní obnažiti. Z poznatku sub 6. uvedeného pak plyne, že denudace tato spadá asi již do doby algonkické. 8. Výzkumem žiteckého horizontu příbramského kambria a zároveň sledováním i ostatních horizontů kambrických i algonkia došli jsme k těmto poznatkům tektonickým : a) Nelze přijímat! isoklinální stavbu kambria mezi Jinci a Hlubošem, jak ji Liebus na základě nesprávné identifikace slepenců různého stáří chce vykládati. h) Na Příbramsku jsou dislokace několikeré povahy: podélné a příčné. Podélné jsou pak dvojího rázu: přesmyky (příbramská rozsedlina jílová a hranice dubenecko-druhlického pásma proti I. pásmu břidličnému) a pravé poklesy či zlomy (dislokace u kozičínské šachty a Lázu). Příčné zlomy “) Srv Liebus: Die Bmcblinie des „Vostry* im Bereiche der SW-Sektion des Kartenbl. Z. 6, Kol. X., Jahrb. d. k. k. geol. R.-A., 1910. XXXIV. jsou dílem posuny vrstevní ve smyslu horizontálním, dílem pravé poklesy smyslu vertikálního; ovládají většinou moríologický vývoj Příbramska a velké části Brd jsouce základem údolí a podmiňujíce rozčlenění krajinné. Materiál dokladový nasbíraný k této práci uložen jest ve sbírkách „Barrandea" v Museu král. Českého v Praze. M ineralogicko-geologický ústav c. k. české vysoké školy technické v Praze. XXXIV. Ukazatel míst. Aglajina výšina u Dobříše 2, 13. 22 — 23, 32. 40—41. Báně u Zbraslavi 22. Bekův mlýn u Domin. Pasek 50. Běřin 51. ' Bohntín 7. 18, 19. 29—31, 49, 53. Boží Vrážky u Mníšku 23. Bradko vice 50, 51, 59. Brdo na Hřebenech 54. Brod 1—2, 15, 53—54. Brodec u Dobříše 12—13, 32. 30—37. Buková u Pičína 50—51. Buková u Rožmitálu 31. 45—46, 50 Čertův pahorek u Příbramě 31, 46, 48. Čihadlo u Dobnše 13, 32, 37, 50. Ďábelská hora u Davle 18. Díly u DobHše 13. Dlouhá Lhota 3, 14. Dobříš 2, 7—8, 12, 19, 33—34, 40—50, 52. 54. Dominikální Paseky 50, 59. Druhlice 1. Dubenec 14 — 16. Dubno 3, 5, 7, 14—15, 17, 19, 24, 32—34, 38, 39, 43. 47, 50. 52, 58. Dubová hdra 15. 28—29, 54. Dušníky 7, 9. Dušníky Trhové viz Trhové D. Felbabka 59. Františkova bouda u Vranovic 29—30, 53. Háje 1, 2, 7, 15—16, 53. Hluboký rybník u Nesvačil 7, 17 — 19, 30. 54. Hluboš 2, 23, 50, 59. ■ Hodomyšl 30. Homův mlýn j. od Příbramě 15, 54. Honce 51. Hřebeny u Dobříše 23. ehlnra Malý u Hluboše 23. 60—51. Chlum Velký u Suchodolu 14. 50. ('hotouň 18. Jalovčiny 27. Jarošovka 28. Jiloviště 6—7. Jince 61, 55, 59. Kamení u Rosovic 14. Kamenná Hůrka u Tejřovic 56—67, 59. Kazatelna u Dobříše 23, 50. Knížecí studánka u Dobříše 22. Komorsko 51. Kotenčice 14, 50, 54. Kozičínská šachta 7, 29, 63, 59. Krabušice u Říčan 52. Květná u Příbramě 15, 31, 53. Kytín 22—23, 52. Láz Horní 7, 29—30, 44—45, 59. Lázský rybník 5. 29, 50. 53. Lhotka u Dobříše 10, 14. Lipíž 12, 19—23, 33—34. 40—41, 54. 58. Litavka 23—27, 34. 41, 60—51, 56. 58 až 59. Malá svátá hora u Mníšku 23. Maršovický mlýn u Trh. Dušník 27. Měňany 54. Mileč u Tejřovic 66—57, 69. ainíšek 7, 22. 55. Modřanská rokle 10, 22. Modřovice 16, 30, 53. Namnice 16 — 17. Narysov 7, 16. 29. 50. Náves 51. Německé Paseky 23, 50. Nesvačily 5, 7, 12, 16—19, 64. Netvoříce 18. Nový Knín 10, 23. Nový rj'bník u Rožmitála 30. Občov 14, 50. Obecnice 50. Orlov 7, 15. 29, 50, 58. Oseč 54. . Oslí 17. Papežský rybník u Dobříše 13, 54. xxxw. Trnová, dvůr u Dobříše 13, 23. Pičín 2, 3, 23, 51. Pilka 29, 54. Plešec 7, 30, 54. Plešivec berounský 54. Podlesí 7, 8, 28—29. Pouště 52. Rosovice 14, 50. Roubená studánka u Dobříše 23, 40, 50. Roželov 8, 50. Rožmitál 8, 12, 30, 45, 49. ftíčanský potok 7. Říhovka u Dobříše 13, 32, 37. Sádecká šachta SJ. Sádek 50. Sedlice 30. Skreje 6, 56. Spálený u Dobříše 22, 50. Strejčkov 7, 16—19, 32, 49, 50. Střebsko 2, 7, 16. Stříbrná huť u Příbramě 7, 28. Suchodol 14, 50, 54. Sulice 18, 48. Svatá Anna u Dobříše 13, 50. Svaté Pole 7, 12. Sychrov 14, 50. íkrtilka u Trh. Dušník 7, 15. 26—27, 40. 50, 58. Štěrbina 5, 7 — 8. Tejrovice 6, 56. Toěka u Kytína 22—23, 50. Točná u Zbraslavě 22. Trhové Dušníky 3, 4, 7, 15, 23 — 24, 26—28,. 32, 34. 40—41, 48, 50, 53, 58. Třemošná 15, 29, 54. Třemšín 5, 7—8, 50. Tuškov 1, 9. Tuškovský vrch 2, 7, 9—12, 17, 32-^36, 41—43, 47, 52, 68. U Hájku u Sedlic 30. U Lesa u Bukové 23, 51. Valcha, mlýn u Trh. Dušník 4, 15, 23, 25—27, 50. Větrný vrch u Dobříše 19. Vobořiště 14, 50. Vojna 7, 15-16, 29, 42—43, 50. Voznice 22 — 23. Vranovice 5, 7, 16—18, 29—31, 44^45, 53, 58. Vranovická myslivna 7, 29. Vršek u Bukové (u Rožmitála), 31, 45 až 46. Všeradice 54. Vysoká 16. Vystrkov u Jinců 59. Záběhlice u Zbraslavi 22. Zalány 8, 28—30. Zavírka 54. Závist 22. 24. Zelený u Kytína 7, 23, 52. Zelený mlýn u Jinců 59. Zlatý vršek u Mníšku 23. Žežice 15. Žežičky 15. Žitec u Nesvačil 6, 7, 16—19, 32—33, 39, 42, 49, 50, 58. XXXIV. Poznámky k mapě (tab. 1.). Na přiloženou geologickou mapu širšího okolí příbramského třeba pohlížeti jen jako na mapu přehlednou, nečinící nároků naprosté přesnosti. Jednalo se pouze o schematické znázorněni geologických poměrů Příbramska. Za základ Vzata P o š e p- ného geol. mapa okolí příbramského z r. 1895, z níž přejato bylo v mapu naši omezení žulového masivu středočeského. Aby vymkl rozdíl v povaze a stáří obou pásem břidličných (algonkických), uvedeny byly v I. pásmu břidUčném (mladším) až dosud stanovené výskyty slepencového horizontu, v druhém pak (starším) výsk3d:y buližníků a vyvřelin komplexu spilitového. Přihlíženo k tomu, aby zde zastoupeny byly pokud možno všecky výskyty těchto vyvřelin, pokud o nich jedná současná práce prof. Slavíka. Tri černé čárky přibližně s — ; směru záp. od Trhových Dušník na hranici s II. pásmem drobovým značí výskyty proterobasů v profilu u Škrtilky. V kambriu zvlášť vyznačeny byly pouze veškeré autorem zjištěné výskyty slepenců žiteckých, jinak kambrium necháno nerozčleněno. K uloženinám quatememím nebylo bráno zřetele. Formační hranice, pokud byly bezpečně stanoveny, jsou vytaženy plnou čarou, v místech kde zakryty jsou svahovými blinami nebo ssutí, nebo tam, kde pro nedostatek času nemohly býti přesněji vyšetřeny, vedeny jsou čarou tečkovanou. V místech označených otazníky (u Lázu a u Višňové) není na jisto postaveno, jaká formace pod uloženinami detritu vystupuje. Z úklonů vrstev zakreslaiy jsou jen autorem pozorované. Dislokace rozlišeny podle povahy v přesmyky, v podélné a příčné zlomy. O platnosti posledních srv. poznámku v textu na str. 64. Z užitých zkratek v mapě značí: K. = šachta kozičínská, F. = důl Ferdinandův, L = důl Lillův, L. k. = Liščí kamna, Vr. m. — vranovická mysHvna, Fr. b. = Fran¬ tiškova bouda. XXXIV. i XXXIV. KETTNER: Žitecké slepence. Tab. II. Obr. 2. Styh algonkických vrstev (v právo) s kambriem {slepenci žiteckými) na pravém břehu Litavky sev. od Trhových Dušnik. .'.-.•-i,.- KETTNER: Žitecké slepence. Fotografoval autor. ROČNÍK XXIV TRIDA II. ČÍSLO 35. O vývoji čivu zrakového u kostnatých ryb. Prof. Dr. J. DEYL. (Se 3 tabulkami.) Ojtíže embryologických prací vůbec, zvláště však bádání o vývoji oka, vysvětlují s dostatek, proč uběhla poměrně dlouhá doba, než bylo dokázáno, jakým způsobem se vytváří vláknitý čiv zrakový. Když se poznalo, že oko povstává v počátku nejprv tak, že vyklene se embryonální, buněčná stěna mozková dutou, rovněž buněčnou stopkou co prvotní jednostěnný váček oční, označil již r. 1828 Karl Ernst v. Baer jeho stopku jako budoucí čiv zrakový. Leželo na snadě, že nejprv se pomýšlelo na původ vláken zrakových přímo z buněk ve stopce, na místě samém (Re mak); když pak His (1868), podav důkaz, že vlákna nervová vůbec vytvářejí se co výběžky, buněk mozkových (neuro- blastů), vyslovil mínění, že stopka oční jest pouze vedoucím průchodem pro vlákna zraková, vynořila se přirozeně myšlenka (K o 1 1 i k e r 1879), že vlákna zraková vyrůstají z buněk mozkových centrifugalné do buněčné stopky, která zůstávala dutou, ústící do dutiny mozkové, i když již prvotní jednostěnný váček oční dalším vzrůstem a obrůstem stopky zrněni se na dvojstěnný pohárek oční (druhotný váček), jehož mezistěnná, štěrbinovitá dutina souvisela stále, centrálním kanálkem ve stopce, s dutinou mozkovou. Před tím však W. Mu Her (1874) v theoretické úvaze pronesl mínění, že vlákna budoucího, vlastního čivu zrakového počínají v bunič- kách vrstev sítnicových a postupují směrem právě opačným centripetalně z oka stopkou do mozku.*) Od té doby bylo pro některé třídy obratlovců dokázáno, že skutečně povstávají vlákna čivu zrakového v sítnici a dalším vzrůstem vnikají do dosavadní buněčné, duté stopky a to do buněčné stěny její, nikoliv do centrálního kanálku jejího a pak dále ku mozku. Jest tedy vskutku prvotní ♦) Biižši údaje o známých pra tlbar die einleitenden Vorgá^ge bei Nervus opticu?. Alb. v. Graefe’3 Rozpravy: Roí. XXIV. Tř. 11. C. 35. ech literatury viz Dr. A urei v. Szily: ersten Ent-stehung der Nervenfa em im úv fůr Ophth. Bd. LXXXI. H. 1. S. 67. XXXV. dutá buněčná stopka pouze předurčenou drahou vláken zrakových, jak to H i s původně naznačil. Nejprv byl to K e i b e 1 (1889), jenž zjistil, ze vlákna zraková netvoří se v mozku, nýbrž na periferii ; nepodal však důkazu, že děje se to v sítnici. His (1890)i) objevil vlákénka nervová v sítnici, která vycházela z buněk sítnicových, křivulovitě zahnutých byv upozorněn před tím nálezem, jejž učinil RamonyCajalu ptáků! u těchto končí věčí část vláken zrakových v mozku (lobi optici) volně ni¬ koliv v buňkách, musí prý tudíž východištěm vláken zrakových býti buňky periferní, t. j. sítnicové. Froriep (1891)2) podal již přesvědčivý důkaz že u embryi žraločích jest stadium, v němž nalézají se vlákna optická jednak v sítmci, jednak počtem stále ubývajíce, jen v jedné šestině stopky oční poblíž oka; další však (proximální) část stopky oční ku mozku jest bez vláken, majíc stěny jen úplně buněčné. Podobné údaje učinil A s s h e t o n (1893) u amphibií a ptáků, Robinson (1896) u ssavců, zvláště u hlo¬ davců. U kostnatých ryb nebyl důkaz o retinalním původu vláken optic¬ kých proveden, až r. 1908 nalézti lze v embryologické stati, již zpracoval M. Nussbaum pro G r a e f e-S a e m i s c ho v u příruční knihu očm^o lékařství 3), tuto kratičkou zprávu: „u lososích zárodků, 29 dní starých, mohl jsein na jednom praeparatě zřetelně dokázati vlákna ve stopce pohárku očního a to jen na jejím obvodu, v centrální části pak nikoliv.'' Jak jest viděti, nejsou důkazy sítnicového původu vláken zrakových prihš četné a bylo by odvážlivé, činiti obecně platný závěr, že vlákna zra¬ ková u všech obratlovců jsou výplodem embryonálních buniček (neuro- blastů) sítnicových. Přiléhavý v^az nynějšímu názoru dal Bonnet ve své učebnici embryologie, . označiv dvojstěnný pohárek oční, jehož mezi- stěnova štěrbinovitá dutina ústí a souvisí pomocí duté stopky s dutinou embryonálního mozku, co ophthalmocephalon; pak by měla centripetalní na spodině mozku se křižující vlákna zraková morphologický a embryol logický význam pravé komm ssury mozkové. Zabývaje se již po delší dobu řešením otázky, jakým embryologie- k>mti způsobem povstává křížení se vláken čivů zrakových na spodiné mozkové, předsevzal jsem velmi četná vyšetřování na zárodcích ptačích {Corvus Larus, Fringilla, Turdus) a rybích [Coregonus mařena); tento ^tenal sbíral jsem s prof. V. Matysem, jenž použil k tomu cíli podpory České Akademie a také práce na tomto podkladě uveřejnil. U ptáků svrchu zmíněných mohl jsem potvrdili periferní původ vláken zrakových na ne- A. Froriep: Die Entwickelang des Auges, S. 254. ^ Týž: Die Entwickelung des Sehnerven, Auat. .4nzeiger VI., Jhrg. 1891. ^ ^ ^ H e r t w i g: „Haudbuch der vergleicheuden uud expe- dí Au^“‘ Wirbeltiere, B. II. Die Entwickelung Kap. vin. S. 18 in Graef e-Saem is Entwickehingsgeschiclite des menschlichen Auges. Haudbuch der Augenhoilkunde. 2. Aufl. XXXV. klamných praeparátech. Podrobněji studoval jsem vývoj čivu zrakového a to vůbec, nejen co do vláken zrakových, u některých našich kostnatých ryb ; uvedu tudíž v této stati i jiná pozorování, jež týkají se jednak plotní, buněčné, duté stopky samé, jednak vnikání prvních vláken optických a konečně zvláště prostupování pochvového mesodermu do ní; předem budiž vytčeno, že nejednalo se mi o histogenesu neuroblastů, spongio- blastu, glie a t. zv. závojového obalu H i sov a (Randschleier, Rand- mantel), nýbrž o časový vzrůst buněčné stopky, časovou výplň její vlákny zrakovými, o postup jich k mozku a vytváření mesodermální pochvy a výběžků jejích do vlákniny nervové, co přehrádek, které se nalézají v po¬ zdějším, již vyvinutém čivu zrakovém. Konečným účelem toho bylo vlastně, jak řečeno, dokázati, jakým způsobem povstává chiasma, což ve zvláštní stati bylo již uveřejněno^). Pokusil jsem se nejprve získati materiál k těmto studiím z objedna¬ ných, oplozených jiker rybích (pstruha, kapra, štiky, okouna a candáta) , avšak ani opětované pokusy, abych udržel v laboratoři vývoj těchto embryí po delší, nutnou dobu, se nezdařily. Proto vyslovuji upřímné díky Třeboň¬ skému panství J. J. Adolfa, nyní Jana knížete ze Schwarzenberga a jeho vrchnímu řiditeli panu P. Kottasovi jakož i p. A: C e r m a n o v i za veškeru vzácnou a přívětivou podporu, že jsme si mohli na místě, u rybníků, shromaždovati, připraviti a konservovati oplozená embrya ryby tam zvlášť pěstované {Coregonus mařena), V prvních dnech dělo se to třikrát, pozděj dvakrát a po třech týdnech jednou denně. Užili jsme různých, obvyklých konservačních roztoků; zv\é&i k mému účelu hodilo se uložení embryí na několik dní do 2y2% roz¬ toku dvojchromanu draselnatého s 5% ledovou kyselinou octovou, pak vymytí a uchování v alkoholu od 70% počínaje; v této době byly pak jehlami odstraňovány obaly embryí, načež po přípravě paraffin-benzolem byla embrya řezána na řadové řezy o tloušťce 10 ; serie barveny byly kyselým haematoxilinem (Mayer) s přibarvením cosinem, aneb kyselým fuchsinem. Jak jest z embryologických prací o kostnatých rybách vůbec známo, odděK se od ektodermu centrální nervstvo co kompaktní, jen z epitheliálních buněk složený klín, který jest v předu, v mozkovém a očním oddílu mohutnější; příčný průřez této přední, mozkové části má podobu trojúhelníka spodinou dorsálně obráceného,*) jehož stěny tvoří ploché oblouky — postranní stěny jsou rozděleny rýhou, nad níž znatelné, kom¬ paktní pupeny buněčné značí budoucí oči. Poněvadž v publikacích dosavadních, pokud vím, nebyly uveřejněny podélné, sagittalní průřezy plného hutného pupenu, t. j. budoucího oka v tomto stadiu, připojuji *) Deyl: Embryologické vysvětlení chiasma tu u teleosteí. Rozpravy České Akademie, 1915 „ ♦) Vyobrazeni viz O. Leš er: O vývinu tvaru oka atd. Rozpravy C. Aka¬ demie e. 22. r. 1911 s. 3. X>'XV. obraz sagittalnlho řezu tohoto místa (obr. 1.). Z téhož důvodu a ku po¬ rovnaní s pozdějšími obrazy přikládám též sagittalní řez středem mozku který 10. dne jest dosud plný, bez dutiny (obr. 2.). V tomto massivním nervovém klinu i v pupenech očních nejsou buňky epithelialní srovnány souměrné kol podélné osy neuralního provazce (klínu), nýbrž s leva a s piava sem tam; rovněž tak i v pupencích očních, jichž osa jde křížem na podélnou osu embrya. Ku 12. dnu začne rozstupování se buněk, nejprv- v mozku, v krajmě budoucího recessu optického (jinak recessus praeopti- cus); tím ^vstává první dutinka mozková. Právě tak rozstoupí se buňky epiftehalnň které tvořily massivní pupeny, výrůstky oční, takže povstává štěrbuiovita dutiiAa (obr. 3. a 4.), jednak - c - v krajině budoucí stopky ocni (s), jednak dále lateralně štěrbinovitá — d — dutina, která se brzy roz- ěiruje co budoucí prvotní -o - váček oční (obr. 3., 4.). Uvádím tento známy (viz El.sha Gregory ve K. v. Kupffer,^) Dr. Lešer-) postup jen k vuh úplnosti. Krátká stopka primárního váčku očního i váček sám ma st&y složené z dlouhých válcovitých epithelialních, paprskovitě kolem dmmky uložených buněk (obr. 3. a 4. o. s.), jež prostupují celou tloušťku steny od centrální štěrbiny ku povrchu a jichž jádra seřaděna jsou blíže ku obvodu (povrchu), takže ostatní část mohutného protoplasmatu ční vLlri obalu, jenž obkličuje centrální kanalek, viděti lze, jako v centrálním nervstvu, při dutině mnoho mitos ; tak frapisuje toto období primárního váčku očního i u člověka S e e f e 1- anlv k n™alezl jsem CJk Mclch 7 ohraničovala protoplLa k ť ^ “‘oma; rovněž nelze rozeznali enilhtlb^r a “‘'"“‘^“vala periíerní, jádry opatřené části buněk co ^ blance kanálu míšního Z braničné viděli lze Takrn^ rLno h "ourovnaně, místy (obr. 4., 5., 6., 7. m). široké hvězdovité, s krátký vvběžkv^uK k^m^yrSi’ÍouTS^ des Zentralnervensýstems! V vizi), Die Morphologie pravý Ce-.ké Akademie mi 4° “ “^kterých obratlovců. Roz- Vrl. Ambr. Barth. bntwickelung des řverv-engewebes. S. 77. Leipzig 1909. XXXV. stopku, jest zubovitě klikatá. O tom lze se přesvědčiti na frontálním řezu (obr. 4.) stopky ze dne 14. a na příčném průřezu stopky prvotního váčku 15. dne (obr. 5. a 6.). 14. a 15. den jest čočka dosud hutně buněčná a sou¬ visí s ektodermem. Při silnějším zvětšení rozpoznali lze pouze, že hranice buněk epitheli- alních na periferii jich (na straně basální) jest složena jen ze stěny buněčné, snad tu poněkud stluštěné, čímž dojem hraničně blanky povstat! může. Na frontálních řezech, tudíž ve své tlouUce, jest dutá stopka, spojující stěnu mozkovou a váček oční, znatelná na 10 řezech, délku její pak na řezech sagittalních t. j. mezi stěnou mozkovou a stěnou nyní již dvoj- stěnného pohárku cčnflio (ve směru latero mediálním) odhadnouti lze pouze' na 5 řezech. Jest tudíž krátká a mohutná. Stavba stěn stopko¬ vých složena jest až do 17.— 18. dne stále pouze z jedné vrstvy radiamích epithelových buněk (H e 1 d 1. c. 88 — t. zv. durchreichende Zellen — ) jen dlužno jest uvésti, že 17. dne pozorovali lze již podélné žíhání proto- plasmatu kol centrálního kanálu. 17. den čočka dosud souvisí s ekto¬ dermem a má počátek dutinky, mimo to však na periferii stopky, kde až dosud tísnila se známá, podlouhlá ovální jádra embryonálních buněk, vyškytá se při obvodu buniček světlejší část protoplasmatu (obr. 6. l), méně se zbarvující, tvoříc pruh koncentrický se zevním obalem mesodermálních buniček ; tu pak počíná zřetelněji se objevovali časté přestupování tohoto protoplasmatu buněk epithelialních mezi buničky obalu mesodermálního a naopak z této mesodermální, klikaté pcchvové vrstvy výčnělky proto- plasmatické přímo mezi buničky epithelové. Na podobné útvar}," poukazuje S e e f e 1 d e r (1. c. 426) mezi ba- salní (zevní) hranicí sítnicovou a mesodermem v okolí oka. (Seefelder (1. c. 247). Cídaje Sceíelderovy co do ohraničení buněčných vrstev sítni¬ cových proti nitru pohárku očního (sklivci) rovněž mohu potvrditi. Jest totiž v tomto stadiu ,, vnitřní ohraničení epithelií sítnicových mnohem ostřejší, tvoříc jemnou obrubu, ač nelze mluviti ještě o membranosním útvaru". V protoplasmatu buněk sítnicových, jež ohraničují lumen po¬ hárku, v nichž dosud bylo pozorovat! jen podélné žíhání, které jest nej¬ spíše výrazem podélných, různě sríznutých stěn buněčných, nalézt! lze dutinky a štěrbinky v protoplasmě. Tyto dutinky prostoupeny jsou napříč dlouhé osy buněčné různými můstky, jako začátek vrstvy, již nazval His Randschleier a jejíž vývoj Held®) novými methodami vysvět¬ luje (s. 77). Zaznamenávám pouze toto pozorování u Coregonu teprv ve stadiu pohárku očmho, což Seefelder u člověka popisuje již v době prvot¬ ního váčku očního. Na tomto místě zvlášť opět vytýkám, že nezabýval jsem se histogenesí, k čemuž by nebyl také materiál, který byl sbírán, konservován a barven již před vydáním spisu Heldova a method jím nově zavedených, zcela vhodným. XXXV. v 17. dnu lze již zřetelně dokázati povrchový obal, zahalující sítni¬ cové vrstvy při sklivci a to zvlášť v krajině zadního pólu. V sítnici neleží již jednotlivé, dlouhé válcovité buňky epithelialní vedle sebe, sáhajíce přes celou tloušťku sítnice s jádry spíš na periferii uloženými, nýbrž jádra obje¬ vují se již v různé výši, jakoby počet buněk sítnicových byl již větší. Ve stopce však dosud zůstává skladba z jednotlivých buněk, které celou tloušťku stěny duté stopky prostupují. Teprv 19, den, kdy čočka již jen nepatrně souvisí s ektodermem a obsahuje větší dutinku, nastává změna i ve skladbě stopkových stěn; místo jedné rady táhlých buněk objeví se kolem centrálního kanálku stopkového ovální jádra buněk v několika řadách nad sebou; mimo to viděti jest na periferii buněk bezjademý proto- plasmatický lem (obr. 6). V okolí stopky, v mesodermálních buničkách, které dosud rozloženy byly volně a jichž protoplasma bylo spíš laločnaté, křídlaté a jádro zaokrouhlené, objevuje se pozoruhodná změna; jako po¬ čátek zřetelnější mesodermální pochvy uloženy jsou již četněji, než dříve, buničky, které jsou nyní po povrchu stopky protáhlé, a chovají také podlou¬ hlejší jádra. V následujících dnech vyplní se stěny stopečné 3—4 řadami buniček nad sebou, jádra jich jsou zdánlivě menší a kratší oproti bývalým známým, podélně oválním jádrům epithelových buněk centrálního nervstva, jež Held (v míše) nazval „jednoduchými buňkami epithelovými^'. V oněch rozmnoženýcn buničkách jest as od 20. dne počínaje ve stěně stopky zvláště nápadno místo, kde později probíhají vlákénka čivu zrako¬ vého ze sítnice ku mozku, t. j. v okraji ventrokaudálním ; tam zvlášť zdají se jádra útlejší a sytěji se barvící. Na tomto místě nalézáme pak v následují¬ cích dnech zpravidla mezery mezi jednotlivými buničkami, jako by proto¬ plasma z části vymizelo a jádro vyšinuto bylo ze své obvyklé radiární po¬ lohy do poloh různě šikmých (obr. 7. a 8. ií)*) ; místy viděti lze změny chromatinových zrneček, odchylky v uspořádání jich a různost barvení se proti jádrům v těchto místech předešlých stadií, jakož i proti okolním, pravidelně paprskovitě urovnaným buničkám. Tento nález odchylného obrazu mikroskopického ventrokaudalně na obvodu ve stopce udržuje se i v dalších dnech 22.-24. kdy (obr. 8. K), v přiléhající, mesodermální pochvě objevují se sytě zbarvené, podlouhlé, vazivové buničky, jichž v>d)ěžky upomínají již na vazivová vlákna, jen jádra jsou ještě poněkud na¬ příč mohutnější, ale delší původních, v pochvě pak kladou se buničky i svými výběžky za sebou kolem stopky jedna za druhou, objímajíce buničnou stopku (obr. 7 m) jako pás z jednořadých buněk a jich výběžků složený v sousedství pak ostatní buničky mesordermalní zůstávají ještě uloženy po různu, volně, navzájem dost vzdáleny ; v některém praeparátu povstává mezi touto pochvou mesodermální a buničkami stopky na onom místě — t. j. ventrokaudálně — při pochvě štěrbinka (obr. 8 š), která dál proxi- málně k mozku přestává, takže stopka jest opět hutně buněčná. ♦) Na obraze 7. dole; značka K jest nesprávně umístěna. XXXV. Fixní počátky vláken zrakových postrehnouti lze na řezech ze 24. dne. Tu nejprv ojediněle objevují se na vnitřní hranici sítnice — při dutině sklivcové — konicky prihrocené buničky se zahnutými neb již bičíko vi¬ tými výběžky a to jen při zadním pólu oka, ostatní část povrchu sítni¬ cového ohraničena jest ůzk>Tn lemem závojového obalu (Randschleier) . Ve stopce v této době vyniká ventrokaudálně zvlášť výrazně ona změna v seskupení buněk a jader a jich zbarvení, jak již svrchu uve¬ deno bylo. Mimochodem budiž zaznamenáno, že v této době objevuje se zřetel¬ nější pigmentace bimiček v proximální nevchlipené (zevní) vrstvě sítnicové (obr. 10. y, ^). . ■ j v, -x ' Ku zprávě o časovém postupu vláken optických ze sítnice do buněčně dosud stopky oční, hodí se nejprv serie ze 26. dne po oplození. Sagittalni řezy, prošedše od předního pólu oka pres aequator ku zadnímu pólu, za¬ chytí tu často v jednom řezu rovinu vláken ( — / — optických (obr. 9., 10.) , vlákénka vybíhají dorsalně vějířovitě z okraje sítnicového a sbíhají se ventralně (dolů) do foetalní štěrbiny ; vlákénka sbírají se vždyz několika přihrocených neuroblastů z okraje sítnicového a seskupují se nad vnitřní hranicí sítnicovou ve sklivci, spojí se vždy po několika v jeden silnější svazeček vláken; tyto jednotlivé svazečky mají nápadný, nepravidelné k ikatý průběh ve směru dorsoventralním ku foetalní štěrbině, kde všecky tyto svazečky vláknové se shrnují jako v držadlo vějíře. S-vým zbarvením liší se dost postačitelně od okolí, tak že je lze sledovati řez za řezem do foe¬ talní štěrbiny i dále do stopky oční. Nejobtížnější jest vyšetřování jich tam, kde buněčné stěny válcovitě duté stopky oční přecházejí do obou vrstev sítnicových, při čemž osový kanálek stopkový souvisí s mezerou, nyní již pouze štěrbinovitou, mezi oběma listy sítnicovými (do mozku ovšem s duti¬ nou mozkovou) válcovitý tvar stopky oční a rourkovitý dosud centrální její kanálek mění se na přechodu do oka na poloměsíčitý, prohbím ventralně, horní dorsální stěna duté stopky přechází do tenkého zevního listu, obr 10 y, p, větší ventrální část stěny do ventrálních, vlastních vrstev sítnicových (y, á). Na sagittalních řezech jest pak obraz tohoto místa na přechodu duté stopky do dvojstěnného pohárku, velmi mzný, což pla« i o kanalku. Bývá tu trojhranný, nepravidelně, poloměsíčitě prohnutý ; v tomto ohbí ventralně otevřeném probíhá široká embryonální céva oční (obr. 10 a), která doprovází dál k mozku stále ventralně a ventrokaudalně stopku oční ; i tato céva jeví na průřezu různé tvary jako širokého neb útlého trojhranu, vrcholem dorsalně, aneb byla-li seříznuta stopka šikmo podél, má obraz cévního průřezu, který, přiléhaje těsně ku buněčné vrstvě stopky, tvoří svou stěnou zároveú mesodermální pochvu. Právě na tomto místě ventrokaudálně viděti lze postup svazečků vláken čivových, které bud jsou proříznuty napříč co různé zrnité aneb poněkud podélně, co krátké klikaté útvary (obr. 11/), vždy mezi stěnou cévy a zbytkem epithelialních buněk u (centrálního kanálku). XXXV. takže ve stopce zřetelně rozeznat! lze štěrbinku mezi pcchvou (pó případě stěnou cévy) a epithelialní výplní stopky; čím ‘dále cd oka směrem centri- peta^m k mozku, tím méně co do počtu jest svazečků nervových, až posléze lze dokázati již neurčitě jeden, dva průřezy jich (cbr. 12 /) a dále pak v dalším pokračování stopky oční, již ve stěně mozkové, nalézt! lze jen epithelialní buňky, které sáhají napříč stěnou až ku otalu mesoder- imhumu. Tento mesodermáhí obal jest později na stopce čím dále tím více podoben pravé vazivové pochvě (obr. 13 m). Ony změny na ventrokaudální části buněčné stěny ve stopce v jejich epithehích, před vrůstem vláken ze sítnice, jak jsem je svrchu popsal, sledovati lze od 26. dne počínaje v buněčné stěně mozkové až na spodinu mozkovou tam, kde později povstává chiasma. _ Zdá se tudíž, že tyto změny ve ventrokaudálních epithehích stopky o&i, změny co do tvaru polohy a barvitelnosti jednothvých buněk a jích jader a částečné mizení protoplasniy, předcházejí vnikání vláken zrako¬ vých do stopky od oka ku mozku; cílem mého vyšetřování nebylo, jal^ způsobem se to děje, zda intracellulamě tělem buněk (intraplas- mticky) aneb mtercellulamě, mezi nimi, o čemž spor není rozhodnut Smhu uvedená práce S e e f e 1 d e r o v a (1. c. s. 440) z r. 1910 potvrzuje z^adě zvláštních meftod baceni vlakenek nervových a buněk i výběžků gliových. H e 1 d 1 beefelder tvrdí, že „neurofibrilly pronikají protoplasmatem buněk teud čisté epithehalnich (^pongioUaUÚ dle H i s e, glioUam dle H e 1 d, a) T jsem se nemohl na svyuh praeparatech přesvědčit , že by vlákénka čivu zrakového postupovala protoplasmatem epithehalních buněk, ve stopce uložených- ovšem jak jsem svrchu poznamenal, nebyly řezy k tomu clh zvláště barveny ’ Pc- ° embryonálních, epithehalních !^zon h Jen na velmi zajímavý S^ríe"' - poukázati, jejž skytá embryo- bii vd^Wn řV ^ ^ ^ fysiologické degeneraci ° <*■ ^ králičích zárodků idot ve v prvotním, čistě epithehalním n vlákénka nervová, známky zvrhlosti bundinych jader, ve všech stadiích t. zv. karycrkexis (1. c. s 76^ třiěnrv^^Xňl se chrcmatinu, výstup zmeček z buněk a roz- rišttoi v cytoplasms; druhého dne na to objeví se již na místě těchto dutinky navzájem podél osy stopkové souvislé, l^pcvMy vs rebamm zvrhlých skupin bunělnjch- v sousedství těchto prvních dutinek povstávaj nové zvrhlé skupiny. dokázal navoskových modelechdlemethody Bornovy e t e r o v y, ze dutmky, splývajíce navzájem, utvoří kanálky ve stopce XXXV. Ač otázku tuto nechci v tomto sdělení nijak řešiti, přece aspoň se jí dotýkám, poněvadž svrchu uvedené změny v buničkách stopky oční mohly by spočívati na nálezu v. Szillyově. Dosti často viděti lze v mých praeparatech, že i po vyskytnutí se prvních vlákének čivových ve stopce oční při ventrokaudalní stěně objevují se změny v poloze a vzhledu buněk epithelialních v sousedství jich, zvláště v okularní části stopky; čím dále k mozku, tím více vlákének zrakových ubývá. Často leží v prázdných, čirých prostorech ; jindy ve prázdné štěrbince mezi meso- dermální pcchvou a mezi seřaděnými (při kanálku) buňkami epithelialními (otr. 11., 12. /), tak jako ly tu část protoplasmatu buněčného na povrchu stopky byla vymizela. Do této dutinky mezi pochvou mesodermáln' a řadou buněk stopko¬ vých ční často protoplasma buněk jako vyhledáno (obr. 11.), jindy vniká zbytek protoplasmatu mezi průřezy svazečků vláken optických, svazečky vláken těchto leží volně v té o periferní dutince, zdánlivě prázdné; je-li naplněna tekutou hmotou, jak jest pravděpodobné (v. Szilly, 1. c. 76) a jakou, nelze rozhodovati. Na mnohých místech viděti jest v sousedství prvotních svazečků nervových ony zbytky protoplasmatu mizících buněk, jež mívá vzezření vylámané klenby, s níž někde zbytky přečnívají. Jak později uvidíme, mizejí vůbec buničky epithelialní i tyto úlomky, nezanechávajíce nijakých vláken neb přihrádek mezi svazečky zrakovými. Nelze vůbec dekázati nějakých pravidelné se vyskytujících, četných a trvalých výběžků bunék glicvých mezi svazečky vláken čivu zrakového, jako ku př. u embryí ptačích a jak by se dle dosavadních, již vžilých představ o vývoji a stavbě čivu zrakového c Čekávalo.*) Mýliti by mohla snad ona místa na příčném průřezu cněch Štěrbinek, po případě obvodových úsečí ve stopce ano i již plného čivu (obr. 14.), kde proříznuty jsou silnější neb slabší svazky vláken čivových a zároveň četnější, isolovaná vlákénka sama pro sebe ; na takovémto řezu viděti jest četné tečky a vlákénka čivová velmi krátká a jemná, jež snadno lze rozeznat! od zbytků protoplasmatu buněčného, zvlášť zbarvením a tvarem; zpravidla jsou však tyto prů¬ řezy vlákének nervových nečetné; v oči bijící jsou příčné neb šikmé prů¬ řezy celých svazečků ; tyto průřezy příčné jsou všelijak hraněné, šikmo- podélné jsou pak klikaté, tak že lze je snadno rozeznat! od úlomků buněk epithelialních, jak řečeno již dle tvaru a dle podoby svazečků těchto v oku (obr. 9.— 10.), místy při obvodu čivu jest zbarvení cosinem S3dější, takže na fotografickém obraze viděti skupiny tmavých skvrnek (obr. 14., 15., 16.), kde viděti lze rovněž vlákénka čivová i jich svazky ; konečně různí se předce svým zbarvenm, ač nebylo použito nijakého zvláštního způsobu barvení, které by zvlášť označilo tkáň nervovou. Že toho není nutně potřebí a že ku rozeznání vláken čivních postačí i barvení haematoxylinem, cosinem ») Dr. phil. V. Franz ,,Sehorgan“ in Lehrbuch der vergleich. mikroskop. Anatomie S. 309, 310. 311. (Prof. Dr. Albert Oppel.) XXX ^ 10 a j., jest z jiných prácí embryologických známo. Ku námitce, že by podobné barvení nestačilo, uvésti lze odpověď Seefelderovu, jemuž výtka podobná byla učiněna (1. c. 441). Doslovně praví: „Was aber die Darstell- barkeit der jungen, ausgebildeten Nervenfasem anbetrifft, so wird niemand behaupten wollen, daB es dazu besonderer Fárbmethoden bedarf.“ Mohu tento výrok jen potvrditi. Ovšem, jak svrchu již uvedeno bylo, nalezl jsem jednotlivá vlákénka zraková — neurofibrilli vystupující z typických neuroblastů, nejprv od 24. vývojového dne na vnitrním po¬ vrchu sítnice, při zadním pólu oka, avšak jen velmi spoře a ne delšího průběhu, tak le dále do stopky oční nesáhala. Od 26. dne počínaje objevují se již četnější vlákénka ze sítnice, vyrůstajíce přehnuté a pak bičíkovitě probíhajíce, až se vždy po několika dohromady spojí ve hrubší klikatý svazeček, jenž se dost intensivně zbarvuje; svazečky tjdo sbíhají se jako metlice do držadla neb. vějíř v rukojeť do foetalní štěrbiny ku vazivu, jež provází A. Hyaloideu (viz obr. 9., 10.), odtud pak do ven- tralní stěny stopky oční; do této ventralní stěny a to do její rostralní části, jako do předního ramene úhlu dolů otevřeného, jejž vyplňuje široký průřez cévy oční, vstupují prvotní svazečky čivu zrakového ; vždy lze je rozeznati bud na příčném neb podélném řezu v dutince, zcela při stěně cévy, mezi touto a epithelialními buňkami stopky. Z tohoto ventralního místa, dolů konkavního, dvojstěnného, ústí stopky sledovati lze již snáze svazečky, po případě jednotlivá vlákénka, dále do cylindrické stopky, jak jest s dostatek známo z prací embryologických u jiných obratlovců, vždy na straně ventralní ; dle mých praeparátů od¬ povídala by poloha prvních vláken zrakových spíše poloze ventrokaudální ve válcovité stopce a to vždy v prostoru štěrbinovitém, jenž ohraničen jest na periferii přímo stěnou cévy, směrem k ose pak ku kanálku stop¬ kovému epithehemi více neb méně změněnými neb jich zbytky; tento průběh přímo mezi přiléhající cévou a epitheliemi stopkovými lze sledovati ve směru centripetalním dále, až céva proximalně u stěny mozkové se od průběhu stopky odchyluje. Jak se lze přesvědčit!, jest hyalodea pouze jednou větví širokých, tenkostěnných cev krevních, jež obstupují stopku oční. Po oba dny vývojové, 26.-27., nedosahují však vlákna (svazečky) zrakové až ku svému zakončení centrálnímu a chiasma z pravidla není dosud vytvořeno, což zvlášť platí o 26. dnu. Uvádím prozatím údaje o pravém oku ve dvou sériích ze dne 26., a rovněž ve dvou ze 27. vývo¬ jového dne. Embrya byla rozřezána sagittalně, od oka k oku. V první sérii z 26. dne byl počet řezů 77 ; v pravém oku, lze dokázati zřetelně Mnéjsi neuroblasty as v 15. řezu, vějířovité svazky vláken zrakových (u zadního pólu dutiny sklivcové) v 19. řezu; ^azečky čivové lze sledovati ve sméru centripetalním jen do 27. řezu; v druhé seru ze 26. dne bylo řezů 80; neuroblasty v pravém oku as v 15. řezu, vějířovitá vlákna zraková v 20. řezu, centripetalné sáhala do 28. řezu; vezmeme-li, byť zcela zhruba střed mozku v prvním případu as u 38. v druhém as u 40. řezu embryem' XXXV. vidíme, že vlákna zraková dorostla pouze, do vzdálenosti 11 — 12 řezů od centra — od tohoto řezu počínaje ai k řezu jdoucímu středem mozku hýla centrální část stopky oční dosud plné buněčná. Ve 27. dnu čítalo jedno embryo 85 režů, neuroblasty byly ve větším počtu v 16., svazky vláken zrakových v pozadí sklivce v 19. řezu; vlákna ve stopce zjištěna hýla nejdále ve 24. řezu od předního pólu oka ; byl-li by střed embrya, byť jen zcela přibližně, as u 42. řezu, zůstala poslední vlákénka vzdálena od středu mozku o 18 řezů. l^ez, který jest považovat! za střed mozku, určiti lze mikroskopickým vzezřením basální stěny mozkové se středem hypophysy a předního příčného hrbolku (Torus transversus) . Není snad ani potřebí, zmíniti se zde o známém zjevu v embryologii, že v téže době nebývá u všech zárodků vývoj co do velikost a pokročilosti ve vzrůstu stejný. Již u druhé serie ze dne 27. mělo embryo 92 řezy, neuroblasty v právo as ve 17., svazky vláken před a u foetalní štěrbiny (na zadním pólu) ve 21. řezu, do stopky pak byly vrostlé a& do 39. řezu, přibližně od středu mozko¬ vého vzdáleno o 7 řezů. Podrobnější zprávy o dalších sériích a oku levém podal jsem v pojednání, jehož předmětem jest vývoj křížení se vláken čivu zrakového na spodině mozkové (chiasma).^) Dokázav, le u zárodků {Coregonus mařena) 24. dne nalézají se vlᬠkénka zraková pouze v oku, od tohoto dne pak aě do 27. dne prorůstají sice dále, avšak jen do distální části spodiny buničné stopky, nikoliv až do mozku, rozmnožuji tím neznačný počet obratlovců, u nichž bylo již zjištěno, že vlákna zraková mají původ sítnicový; u kostnatých ryb jest to rod teprv druhý, čítáme-li krátkou podobnou zmínku Nussbaumovu (1. c.) o zárodcích lososích. Pozoruhodno jest, že nalezl jsem počet vlákének a svazečků nervových dle dnů postupující, ve 24. dnu ku př. 4 — 5, později pak již 9 — 10; ovšem jest to počet zcela přibližný, k vůli srovnání ; také ve stopce jest počet průřezů svazečkových ve zmíněných dutinkách ventralně na obvodu stopky, čím dále k mozku, tím menší, až viděti jest pak v dutince již jen 1 — 2 průřezy (obr. 12.) ; za 4 týdny, t. j. 28. dne jest již skřížení se vláken čivu zrakového, chiasma, vytvořeno, při čemž opět již nastalo další rozmnožení svazků nervových jak při foetalní štěrbině v oku tak i ve stopce. Lumen ve stopce (centrální kanál) jest v době prvního křížení se vláken na basi dosud zachováno a obklíčeno buničkami epitheliabiími, takže svazečky vláken zrakových nevyplňují stopku, nýbrž přímo u oka pouze as ventralní polovinu stopky, u kanálku přiléhá ještě úzká rada buniček, oddělujíc dutinku obsahující vlákna (ventrální) od du¬ tinky centrálního kanálku; dále centripetalně ubývá vlákének zrakových, takže zaujímají již sotva (ovšem zcela přibližně) ^/4 — -Vs — 'Ve buněčné výplně ve stopce; což rovněž platí o dalším centripetalním průběhu do zadní stěny žlábku optického (recessus praeopticus). Ve 29. a 30. dnu zaujímají již svazečky, po případě vlákénka zraková, již as Ys tlouštky stopkové, dosahujíce již světlosti centrálního kanálku, jenž při dalším rozmnožování XXXV. 12 se vláken zrakových do 35, dne mizí ; nejdéle udržují se epithelialní buničky stopečné v dorsální části stopky (obr. \ie), jak bylo již častěji v embryologii čivu zrakového vůbec zaznamenáno. Pri tomto nahražování epitheliálních buniček svazečky a vlákny zrakovými nemohl jsem se přesvědčili, že by zbývaly mezi vrstvou ner¬ vovou vůbec nějaké buničky s výběžky, jinými slovy, buňky ghové, tak četné u jiných obratlovců, o kterých bylo tak mnoho psáno a diskutováno ;») nemohl jsem jich dokázali ani na příčných ani na podélných průřezech. Obr. 13. podává podélný řez ventrální části stopky oční, jejíž hořejší (dorsální), seříznutou dosud buněčnou část viděli jest na řezech předchᬠzejících; jak jest viděli, probíhají klikaté, dosti hrubé svazečky vláken čivových volně, aniž jsou přestoupena, neb propletena výběžky nějakých buněk, které by ležely mezi nimi aneb na povrchu vláknité hmoty nervové; rozeznáme tu jen mesodermalní pochvu [m), složenou z protáhlých bu¬ niček mesodermalních, dosti pevně jecjna ku druhé přiléhajících. Ještě zřetelněji poznali lze na příčných řezech z 35. až i z 38. dme, že bývalá buněčná stopka s centrálním svým kanálkem zcela vyplním jest .jemnými vlakénky, neobsahuje ani buniček nijakých, neb jich výbéžkú ani přehrádek vazivových, jest tedy bývalá buněčná epithelialní stopka s centrálním svým kanálkem přeměním v masivní válec vlákének zrakových (obr. 14.). Tento kompaktní válec objat jest mesodermalní pochvou, která tam, kde přiléhá ku vlastnímu čivu, jest zcela hladká, jádra jejích buniček jsou velice po¬ dlouhlá. Jak řečeno, jest obsah válce býTalé stopky vyplněn nikoliv iiž oněmi hrubými klikatými svazečky vláken, jako z fibrill slepených, nýbrž většiiiou jen z jemných íibrillek, které se jeví na příčném průřezu jako jemne tečkovité útvary na vzájem stejného vzezření; zdá se, jako by byly původní hrubší svazečky se rozstoupily ve fibrillky, celá hustě tečkovitá hinota na průřezu jeví místy sytější zbarvení cosinem, zvlášť při pochvě, což na oh rázech fotografických vzbuzuje dojem skvrnek. Prošel jsem pečlivě všecky příčné řezy všech sérií, které mám z 35. vý¬ vojového dne, a zjistil jsem všude, že bývalá epithelialní stopka jest pře¬ tvořena v hutný válec, pouze v jediném řezu ze všech nalezl jsem v blíz¬ kosti bulbu (pohárku), že od jediné mesodermalní buničky pochvové ční vehce jemný, přímočamý. vlákénkovitý výběžek dovnitř vlákniny směrem ku ose čivu zrakového mezi fibrillky nervové ; všecky ostatní řezy ve všech sériích skytají obraz stejnoměrného válce, obklíčeného hladkým páskem mesodermUnkh buněk, které v celku jsou v jednu řadu spjaty, jen tu a tam, opět v blízkosti oka, jeví jádra těchto hunék mesodermalních, uložená koncen¬ tricky v pochvě s povrchem čivu, odchylku od tenkého svého podlouhlého tvaru a polohy, stávajíce se spíš širšími, trojhrannými, směrem ku povrchu čiw poněkud vyšinutým z obruby (obr. 15) ; bývají také sytěji zbarvena. Obe lze pak od 35. dne počínaje nalézti častěji posléze ve všech řezech nejvýrazněji však opět v části čivu za bulbem. Vnitřní obruba hladkého pasku pochvovaio, jako hladkého prstence jest pak směrem ku povrchu XXXV. 13 Čivu zprohybána (viz obr. 15.) přečnívajícími sem jádry. Nyní od 36. dne zvláště však 37. a 38. dne sledovat! lze již v pochvě buničky mesodermélni, které jsou obráceny z pochvy dovnitř a vnikají mezi vláknitou hmotu cévovou, zřetelně pak vysílají jemný, krátký protoplasmatický výběžek směrem do nervu. Velmi pořídku zastiženo jest v jedné rovině řezu několik výběžků takovýchto buněk, brzy pigmentovaných, v kompaktním jinak čivu (obr. 15.) ; mimo to pozorovati lze již častěji z obou protilehlých stran pochvy čivové vláknité výběžky buněk pochvových, zpravidla nikoliv však přímo proti sobě, nýbrž střídavě shora, sdola. Také tyto změny objevují se nejprve za bulbem a to v rostrodorsální části čivu. Podobné vláknité, krátké výběžky buniček pochvových, šikmo do povrchu nervu položených nalézti lze později, ač v menším počtu i v celém čivu dále centrálněji při buněčné stěně mozkové. Posud však nebylo lze dokázali ani jediné buničky ve vláknině čivové uvnitř nervu ; první takovouto buničku poblíž osy nervu nalezl jsem teprv 39. dne. Teprv od tohoto dne pak již zjistiti lze častěji, že při bývalém výběžku pochvové buničky mesodermální vysTc}^;^ se uvnitř nervu buničky rovněž tvaru mesodermálního , vysílající výběžky mezi tkáň nervovou (obr. 15. m.). Tyto výběžky buněčné od nových buněk uvnitř vlákniny nervové, dříve massivní, počtem i 2 — 3 na jednom místě, na¬ značují svou polohou zřetelně budoucí vazivovou přehrádku dospělého nervu, která tvoří ve vláknině nervové zářezy od povrchu do vnitř; zᬠřezy t5rto nesáhají s jedné strany na přič nervem až ku pochvě opačné strany, nýbrž končí blíže středu, vycházejíce střídavě s dorsální, a s ventrální části mesodermální pochvy. Vývoj těchto částečných zářezů v čivu zrakovém jest u vyšetřovaného druhu kostnatých ryb velmi pozvolný, neboť ještě u plodu 100 dnů, tedy přes roku starého (obr. 16.), není roz¬ dělení těmito septy vazivovými tak pokročilé, jako v dospělém tvaru. Vyvinutý čiv zrakový (obr. 17.) podobá se varhánkově těsně složené tlusté bláně, obklíčené vazivovou pochvou, která vysílá prehrádky vazi¬ vové mezi střídavé záhyby nervové blány. Tento vývoj vazivových sept nervových sledoval jsem pečlivě od 35. dne dále na velmi četných zdařilých sériových řezech. Po celé tři dny vývojové, od 35. do 38. dne, tedy po dobu na embryonální vzrůst poměrně dlouhou, byl čiv zrakový, objat jsa hladkou mesodermální pochvou, čisté vlák¬ nitý, bez přehfádek a členění, zcela massivní. Teprv v dalších měsících vytváří se z buněk pochvových vazivo přehrádkové, o čemž nemůže být i sporu. Mohl jsem tedy právem napsali ve své práci ,,0 srovnávací anatomii čivu zrakového” že Čiv zrakový u kostnatých ryb jest původně massivní »**) Deyl: Příspěvek ku srovnávací anatomii čivu zrakového. Rozpravy České Akademie cis. Frant. Josefa 1895, str. 2 a 3. Týž: Bulletin International, Prague, Zur vergleichenden Anatomie des Sehnerven, S. 121, S. 122. Týž: ,,Coatribution 4 Tétude dc Panatomie comparée du neif optique.“ Bibliographie anatomique, Paris, 1896 p. 62. XXXV. a že teprv vrůstáním mesodermálních přehrádek od pochvy, mění se u ně¬ kterých rodů ve tvar složené blány, který dle uvedené tam literatury bvl dávno znám, avšak dosud vývojové vysvětlen nebyl. Není tudíž čiv zrakový od počátku embryologicky založen ve tvaru blánitém, nýbrž vypučí co část centrálního nervstva, jako u ryb kostnatých vůbec, nejprv co buněčný, solidní, válcovitý útvar, kteiý rozstupem buněk v ose své mění se v buněčnou stopku s centrálním kanálkem, která vyplněna byvši teprv později vlákny optickými, přechází opět ve "hutný, massivní válec vláken zrakových, bez všech buniček a přehrádek tkáně gliové a mesodermální. To ovšem bylo mi známo již v době, kdy konal jsem studie o srovnᬠvací anatomii čivu zrakového; již tehda vyšetřil jsem embrya rybí, která jsem nahodile si opatřiti mohl, a poznal, že vazivové přehrádky se vyvíjejí mnohem později a že vskutku vnikají výběžky vazivové do vlákniny nervové. O tom přesvědčil jsem se rovněž při vyšetřování čivů zrakových u vývoje jich křížení se (1. c.). Po přesném, myslím, embryologickém zjištění tohoto děje jest však zvlášť pozoruhodné, že nenalezl jsem u vyšetřovaného druhu ryb žádných známek o nějakém spolupůsobení gliové tkáně při utváření se přehrádek nervových, jak se z pravidla míní. Není tu prosté gliové tkáně v Čivu zrakovém. Nález, že v čivu poměrně tak mohutném, jako jest čiv zrakový u vy¬ šetřovaného druhu kostnatých ryb, schází vůbec tkáň gliová, nebude bez významu pro další práce o této měnivé tkáni nervstva a mnohé mínění, pronesené v literatuře o tkáni gliové, bude asi nutno pozměniti. Řešením účele gliových buněk a jich výběžků zabývali se nejen četní, ale nejproslu¬ lejší badatelé v histologii, embryologii a okulistice. Právě opět nedávno uveřejnil C. Behr^i) histologickou a experimentální práci, v níž podává svůj n^or o^ účasti tkáně gliové nejen v čivu zrakovém, nýbrž přenáší a rozšiřuje výklad svůj o významu glie i pro centrální nervstvo (str. 27). C. B e h r uvádí nejprv různá mínění o účeli tkáně gliové, jako B e- V a n L e v i s e, jenž tvrdí, že vlákna gliová, sahajíce až k perivaskular- ním prostorům kapillamích cev v mozku, sprostředkují odtud proudění živné lymfy. H e 1 d vidí hlavní úkol gliové tkáně v tom, že tvoří stavbu a podporu tkáně nervové. Ramon y Cajal a Greeff míní, že úkolem glie jest mimo to isolace jednotlivých vláken zrakových. Weigert má glii jen za výplň mezer v nervstvu. Zajímavé údaje nalézáme v pracích v. Len- h 0 s s é k-ových. C. B e h r (str. 25) dokázav ve svrchu uvedené, novější práci sou¬ vislost vlákének gliových až ku osovému vlákénku nervu zrakového, pro¬ hlašuje za pravděpodobné, že hlavním určením vláken gliových jest, aby C, Behr: Beitrage zuř Anatomie und Physiologie des gliósen Gewebes m Sehaer/en, A 1 b e r. G r a ef e's Archiv fur Ophth. LXXXIX.. H. 1. 1914. XXXV. 15 rozpustné živné látky z přehrádkového vaziva dodávala přímo ku pracují¬ címu osovému válci vlákna nervového. Toho ovšem pro čiv zrakový u ryb kostnatých užiti nelze, neboť tu vláken gliových není. Výsledek: U zárodků šila (Coregonus mařena) povstávají první vlákénka zraková v sítnici ve 24tém vývojovém dnu, ve dnech 26.--27. vzrů¬ stají různé daleko stopkou oční a to, jako obvykle, nejprv ve ventrokaudal- nim proužku jejím ku mozku, vyplňujíce ji směrem dorsálním ; ve 35. dnu po oplození jest bývalá, dutá stopka zaujata již zcela vlákny zrakovými a tvoří pak massivní válec, v némí není gliové tkané ani přehrádek, teprv velmi pozvolna vnikají do hutné vlákniny čivové od mesodermální pochvy výběžky buněk pochvových, které později tvoří přehrádky vazivové s protilehlých stran pochvových; tyto přehrádky pak teprve později mění původní hutně vláknitou hmotu ve válci čivovém ve zprohybanou, varhánkově složenou blánu, která uzavřena jest ve vazivovou pochvu, jež přehrádky do vnitř vytvořila. XXXV. lil Vysvětlení obrazů. Značky o = pupen. Váček oční. oko s - stopka oční c - centrální kanálek ve stopce oční d = dutinka prvotního váčku očního w = mesodermalní tkáň a pochva / --lem protoplasmatický k = degenerace epitbelialních buněk (v obr. 7. chybně umístěno) a = prvotní céva oční k = štěrbina pro vlákna zraková r,p= proxim. pigment, list sítnicový r.d— distalní list sítnicové vistvy vlastní * / ^ vlákna zraková a svazečk>' jich c - epithelové buňky. Sagittalní, pupenem očním Sagittalní a medial.. středem zárodku (mozku' Podélný . Frontální, stopkami a váčky očními . . Pnčný stopkou v later. sagitt. řezu embryem obr. 9., obr. 11. obr. 12. Příčný, (.šikmo) stopkou oční při pohárku očním . ... 22 Pnčný oběma stopkami očními při stěně mozkové na frontálním pi uřežu embryem . 0. Sagittalní okem při zadním jeho pólu . 26 ,, stopkou oční při stěně mozkové . 27 stopkou oční na přechodu do stěny mozkové ( recessus piaeopticus) . 26 13. Podélný stopkou oční . 30 14. Příčný čivem zrakovvm . . . . XXXV. J. Deyl Ovývoji čivu zrakového u kostnatých ryb. Tah. 1. Rozpravy II. třídy České Akademie roč. i9i5, čís. 35. J. Deyl, O vývoji čivu zrakového u kostnatých ryb. Tab. II. Rozpravy 11. třídy České Akademie roč. i9l5, čís. 35. J. Deyl, O vývoji čivu zrakového u kostnatých ryb. Tab Rozpravy II. třídy České Akademie roč. 1915, čís. 35- ROČNÍK XXIII. XRIDA II. ČÍSLO 36. O Vývoji vzájemného prostupu čivů zrakových u ptáků. Předloženo dne 21. září 1915. Předsevzal jsem tato embryologická pátrání u embryí ptačích, jako dříve u zárodků rybích, co přípravu ku vysvětlení částečného křížení se vláken zrako\ých u Člověka. Zprávy o tom, jakým způsobem povstává skrížení se vláken čivů zrakových nejen u Člověka nýbrž u obratlovců vůbec, jsou dosud sporé, povšechné a neurčité. Příčina spočívá as v nesnadnosti embryologického vyšetřování. Mihalkovicz (1) (str. 79—80) tvrdí, že u zárodků kuřecích vytvoří se nejprv trámce zrakové v zadním oddílu recessu optického v zadním jeho záhybu; poněvadž dno mezimozku jest v té době člun- kovité, musela by vlákna zraková učiniti na dráze do čivu zrakového téže strany ostrý ohyb, volí tudíž, spějíce ku spodině, přímočámý směr ku druhé opačné straně mozkové; k tomu podotýká nejednou, že v této době jest stopka oční dosud dutá a úplné epitheMlní, bez vUken zra¬ kových. Tohoto pozorování použil, jak známo, Mihalkovicz proti W. Můllerovi za důkaz, že vlákna zraková povstávají v mozku a rostou do stopky oční směrem centrifugalnim. Toto mínění bylo později zcela vyvráceno; nyní jest již přesně dokázáno, že vlákna zraková vy¬ růstají ze sítnice centripetalné ku mozku ; embryologické potvrzení podáno bylo ve známých pracích u embryí malých ssavců, selachií, amfibií, ptáků a u kostnatých ryb, k čemuž jsem také podal příspěvek v Rozpravách České Akademie (2), předloživ důkaz, že u zárodků šíha (Coregenus mařena) r. Roí. XXXVI. do 26. a 27. vývojového dne vlákna zraková nalézají se, v různé dálce od oka, dosud ve stopce oční a že chiasma povstává teprv as ve 28. dnu po oplození (3). M. NuGbaum (4) pronáší v bystré úvaze následující domněnku. „Buničky stopky oční, které jsou zpočátku urovnány jako epithel kolem centrálního kanálku, rozmnožujíce se, ukládají se co dělící tkáň mezi jednotlivé svazečky vláken nervových. Poněvadž u ssavců děje se to dříve než u jiných obratlovců - zvlášť u kostnatých ryb jest tento rozdíl v oči bijící lze snad tím vysvětlit! různost křížení se v chiasmě, které se uskutečňuje u ssavců po jednotlivých svazečcídh, u kostnatých ryb pak in toto." Tím ovšem není ani z daleka naznačeno, jakým způsobem skříženi se vláken neb svazečků jich nastává. U ryb kostnatých pak není vůbec, jak jsem dokázal, v době tvoření se chiasmatu, nějaké děhcí tkáně buněčné (2. 3.). Pokusil jsem se, rozřešit! tuto otázku nejprv na hotových embryo- logických, sériových řezech u nejrůznějších embryí i embryí lidských, jež mi slov. kollega Prof . Janošík ze své četné sbírky ke studiu pro- půjčU, začež mu vyslovuji oddané díky. Embrya však rozřezána byla dle nejúčelnějšího způsobu k vůli studiu jiných ústrojů, jak obvykle, na fron¬ tální řezy, z kterých naprosto nelze nalézti porozumění o křížení se v chias¬ matu a j. ve spleti vláken a záhybů na spodině mozkové. Súčastnil jsem se pak při vyšetřování velmi bohatého materiálu, jejž sebral professor M a t y s za podpory České akademie pro své práce v okulistické embryo- logii. Byla to zvlášť embrya vodního ptactva z okolí Lomnice u Třeboně havranů od Vlkavy a menších ptáků (Turdus, Fringilla), jež do laboratoře dodavana byla. Nemoha se vyznati na řezech frontálních, hleděl jsem ziskati sene přesných řezů sagitálmch, při čemž mne velice ochotně pod¬ poroval svými cennými zkušenostmi v mikrotomování těchto embryí a barvení jich p. prof. O. V o lek er, jemuž upřímné díky vždávám Avšak ani tu nebyly poměry skřižování se vláken zrakových v chiasmě u ptáků přesvědčivě pochopitelný, zvláště když roviny řezů v krajině chiasmy při velikosti ptačích očí, ohnutí hlavové části embrya v různých dnech vývojových, nebylo lze přesněji určiti. Chiasma u ptáků složeno jest ze vzájemně se prostupujících, plochých svazků neb tlustých listů které na průřezu mají podobu skřížených prstů, které jsou co do počtu u různých rodu a čeledí různé. (5.). ^ Miinzer-Singer (6) (str. 11) udávají, že na poiéhv}ch řezech dusmy nalezli u holubů 4-5 proplétajících se listovitých svazků u sovy (5řr« «/«&) pouze dva, M ic h e 1 (7) kreslí však u Strix noctm vzájemné prostupovaní se peti listů. Proto bylo pro mne předem důležito, abych sto^val vyvo] chiasmatu a jeho proplétajících se svazků u embryí jednoho druhu, v postaéitelném, vývojovém postupu. Takovouto řadu získal jsem za ^otné ^^ly p. prof. Volckera u embryi pénkavy. Fring! G. . J. ti. D. C. B. Podobnou řadu za sebou vybral jsem ze zárodků u ha- XXXVI 3 vrana ; ku potvrzení nálezů u těchto dvou rodů hodila se zase často embrya jiných ptáků, rozřezaných jak frontálně' tak sagittálně. Jest pochopitelno, že poměrně často byly zárodky při donášení a zasílání při nej lepší snaze, aby se tomu předešlo, odumřelé, tak že tkáň jejich hůře se barvila a vyše¬ třování dosti sklamání způsobilo. Bylo by však přece bývalo téměř nemožno, vyznati se ve spleti vláken v krajině chiasmatu, kdybych byl před tím nezabýval se pro¬ zkoumáním vývoje jednoduchého křížení se čivů zrakových u kostnatých ryb (3). U těchto schází, jak jsem dokázal (2), v čivu zrakovém glia, ač se u nich v literatuře dosud vesměs popisuje jako buničné a vláknité útvary velmi různé. U ptáků povstává velmi brzo v původní, čistě epitheliální době duté stopky oční velmi pozoruhodná změna.. Také u ptáků vznikají vlákna čivu zrakového v sítnici u zadního pólu oka — nejprv v kaudalní polovině bulbu a shrnují se v krčku pohárku očního do podélné štěrbiny a vnikají ventralně neb ventrokaudalně do stěny duté, epithelové stopky oční, jejíž dutina jest tu na přechodu do pohárku očního, rovněž piško- tovitá a vstupují též do rostralní části stěny stopečné. V této době má čočka oční ještě širokou poloměsíčitou dutinu, na povrchu obloukovitou epitheliální stěnu, vzadu (proximalně) ovální, hutný shluk vláknitých buněk. Ventrokaudalně, tam, kde vnikají první vlákénka čivová, povstává v epitheliíčh stopkových a to na periferii jako obloučkový srpek, vybled¬ nutí části protoplasmatu T IV obr. 17. 18., které se méně barví a jest bez jader, avšak nepovstává tu prázdný srpovitý prostor ve stopce u pochvy, jak u ryb, nýbrž zbývají tu od osy stopkové na přič výběžky zbylých biměk epithelialních -g- (T. I. O. 1 — 6) jako trámečky, kolmo na délku stopky rozložené, jež usazují se na periferii stopky této světlejší části, patkovitě na zevní hraniční blance, jinými slovy vytvoří se ve stopce na obvodu, ventrokaudalně hojná trámčina a nepravidelně mřížkované pro¬ story, v nichž objeví se tečkovité, mnohem jemnější než u kostnatých ryb, průřezy vlákének čivových (T. I., obr. 1., 3., 5., IV 17., 18., 19., 21. f.); vzájemného poměru těchto vlákének a protoplasmatu buněk epithelialních se nedotýkám, vlákénka tato (jich průřezy) jsou stěží vidi¬ telná a často uložena při trámečkovitých výběžcích gliových; ostatní část stopky kolem centrálního kanálku, kde nalézají se četné mitosy, jest čistě epitheliální (obr. 17., 18., 19., 20.). Jiný pozoruhodný, ano nápadný rozdíl stopky oční u ptáků a u lyb jeví se na přechodu stopky do stěny mozkové a jejího kanálku do žlábku očního (r. c. = recessus praeopticus). V zadní (hypophysarní, kaudalní) mohutné stěně žlábku, jenž jako u ryb vystu¬ puje dorsalně skoro kolmo do výše, nalézá se val, hrbol (T- III. obr. 16. z., T.VI. obr. 23. -z-T I obr. 6. T. II. obr. 7. 8. z.), jako záhyb stěny mozkové, složený z pravidelných řad buněk epithelia^di XXXVI. (T. VIZ ep.). Vnitřní hranice dutiny mozkové se tu prohýbá nad žlábkem ořium. Tohoto nápadného, hrbolovitého (na sagittalním průřezu) útvaru v zadní, kolmé sténě divertikule (recessu) očního u ryb není (3). Postupu- jeme-li v sapttalnich řezech se strany laterální, od oka k mozku (T I., II. obr. 1. až 10.), přesvědčíme se, minuvše příčný prttez kanálku stopkcé váho T. I. obr. 1.— 6. -c- a pak dále ústí jeho do recessu optického T. II. 7. a pokračujíce dále dorsahum hrbolem -z- v zadní stěně, že tento hrbol postu¬ puje stále v řezech směrem centripetáJnlm až do krajiny chiasmatu kde se pozvolna stěna buněčná snižuje (T. II. obr. 8. a 9.) a zároveň ven- tralné (ku spo^é) sklání. Jest tedy stěna mozková laterabě od středu mozku stluštělá -z-. Tam, kde ústí kanálek duté stopky do žlábku očního (r. c.) a dorsabě nalézá se svrchu popsaný buněčný hrbol -z- T. II., obr. 7., 8., na průřezu, — ve skutečnosti jest to postranní část stluštělé buněčné stěny mozkové, — tam vroste s jedné strany ventrabě ze stopky budoucí ČIV zrakový -o- a vytvoří pod bbolem, z části i v něm počátek prstovitých vláknitý listů čivu zrakového, v hrbolu pak Samém T. Tl. obr. 9. ch. budou končití vláknité listy co tracbs opticus čivu druhé sbany Nej- obtížnějšmi předmětem vySetřování bylo, jakým způsobem se děje postup prstovitých provazců na vzájem s jedné a s druhé strany. Nffiiiadné bylo určení vývojového období u zárodků, které donášeny neb zas|^any byly do labo, atoře ; jmak bylo by tomu o^em u embryi domá- cich ptáku ktere lze po oplození pravidelně dle postupu času ku vyšetření vy uati. Ani obvyklého způsobu záznamu o postupu vývojovém dle poau mesoblastomytů nebylo lze užiti, neboť z praktických důvodů mibotomovany byly jen hlavové části embryí. Ukázab se též že od- hadováni stáři zárodku po oplození dle vývoje čočky by nevedlo' ku pře¬ svědčivému rozlišení různých vývojových stadií, neboť v té době, kdy vlakna zraková ještě nedosáhla sknžení se a pak, kdy již křížení se jich '.“f f '“'"i a zadní, proxi- n^lm, jiz vl^nitou částí, která jest u staršbo embrya jen o něco mohut- néjsi, C02 \šak ku přesnému rozpoznání vývojového období nestačí. Přesvědčil jsem se, že lze, ovšem jen pnbližně, odhadnout! vzájemný v- době vytváření- se chiasmatu dle velteti časti hlavové, kterou lze měřiti přímo na řezech sagittalních od rostráliíího pólu hemisphaery ku povrchu krčního ohybu. U zárodků ^nkavi* vytváří se chiasma při velikosti hlavové části od 4-6 »»m délky. Postup také odhadnout! dle doby, kdy se objeví a prohlu- buje sacc^ mfundibuh. Dosti dobře lze sledovat! postup vývoje dle té časti stopky oční, v niž vnikají vlákénka zraková Nejmladší stadium týkalo se embrya, jehož hlavová část měla délku ven3 T' “S"' ^Pkovitý, známý, ventaki usek na obvodu stopky (T. IV. obr. 17., 18.), později u dalšího směrem ku ose ku centrálnímu kanálku (T. I obr 1 6., T. IV. 19. a V. 20.), jenž jest pak i s této ventralní strany ještě obklíčen XXXVI. jednou neb dvěma radami epithelií, paprskovitě urovnaných, při čemž ostatní část stopky, zvlášť celá dorsalní polovina, jest rovněž dosud čistě epithelialní. U nejmladšího z vyšetřovaných (Fring. G.) stadií embryonálních, jehož délka hlavové části jest as 4 mm, vyskytl se, jak již svrchu uvedeno bylo (obr. 17., 18.), ventrokaudalně ve stopce oční světlý úzce poloměsíčitý proužek, v němž nalézala se na přič — ku periferii, gliová vlákna -g-, jako sklípkovitá tkáň a v mezerách jejich vlákénka zraková -f-; týž útvar po¬ stupuje ve stopce, jsa čím dále o něco užší, než u bulbu, ventrokaudalně ve stěně žlábku zrakového. V tomto období prodlužuje se — v krajině žlábku očního a v krajině hrbolovité stěny mozkové až do krajiny chiasmatu — ventralní část protoplasmatu buněk epithelialních, tak že povstává při hraniční bláně široký lem bez jader (T. V. obr. 20. v.). V této době jest u oka stopka oční ještě široce dutá, tak že příčný průřez centrálního ka¬ nálku stopkového jest obklíčen poměrně úzkým, tenkým věnečkem epithe¬ lialních buněk; v krajině budoucího chiasmatu zůstávají tak jako ve stopce, T. I. obr. 1. — 6. jen trámco vité výběžky, jdoucí od vrstev buničných na po\Tch (spodinu) ku hraniční blance, takže pod vrstvami epithelovými vytváří se mřížkovaná tkáň T. V. obr. 21. v.; prostory tyto určeny jsou pro postup vláken zrakových. Budiž již předem řečeno, že v dalším vý¬ voji tato trámcovitá vlákna se prodlužují T. II. obr. 9—12. a tvoří jednak okénko vé mezery pro svazečky optické, jednak objímají zcela jako pouzdro budoucí chiasma. (Viz T. V. obr. 21. T. VI. 24. a T. VII. 25. v.) Poněvadž při vývoji dno dutiny mozkové se tu vyzvědá obloukovitě do výše, kterýžto oblouk zcela mediar ně se opět mělce dolů prohýbá, budou v pozdějších stadiích vlákna od krajiny obou stopek směrem ku středu míti polohu šikmo lateromedialně ventralní, ve středu pak dorso ventralní (T. III. obr. 14. v.). Tato vlákna a mohutné výběžky mohou činiti dojem křížení se a vzbuditi zdání, že jedná se o centrifugalní vlákna pro čiv zrakový, která jsou tu možná. Vytváří se tudíž v krajině chiasmatu z vláken gli- ových -g-, -V-, nejprv jako voštinovitá tkáň, jejíž mezery mají velikost asi buněk epithelialních, později prodlužují se vlákna uvnitř stěny i ku povrchu jejímu. Postup tento vynikne z popisu dalších stadií. V onom prvním, nej mladším embryu hypophysa tvořila ještě široký spojující kanál z dutiny lebeční horním patrem do dutiny ústní a po stranách jevila pouze po jednom lalůčku na spodině mozkové, který na sagittalních řezech má podobu věnečku epithelií s centrálním otvorem. V tomto nej mladším stadiu embrya pěnkavího, u něhož nalézala se vlákénka zraková v srpkovitém ventralním oddílu stopkovém (T. IV. obr. 17., 18.), mohl jsem je stopovali z pravého oka až ku řezu, v němž obje¬ vil se zároveň první řez postranního lalůčku hypophysy, v levém oku však jen do vzdálenosti osmi řezů od lalůčku hypophysy téže strany. Tím j^t — mimochodem řečeno — potvrzen známý již nález Ashetonův, že vlákna čivu zrakového u ptáků vyrůstají ze sítnice a zároveň mé pozo- XXXVI. 6 rování u kostnatých ryb (1. c.), že vlákna zraková s obou stran rostou nestejnoměrně, takže mohou dosáhnout! s jedné strany medianní roviny, kde se děje křížení se jich, dříve, než se strany opačné. Další embryo (Fring. L.), jež mělo délku hlavové části 4 ww a u něhož centrální kanál u oka byl rovněž nálevkovitě široký, otevřený i tvar hypo- physy byl podobný, jevilo pozoruhodné změny v buničkách zadní stěny žlábku a v hrbolu {z.), jakož i v záhybu mezi oběma. Na místě bývalého protoplasmatického lemu při hraniční blance, vysílají nyní epithelové buničky dlouhé výběžky těsně k sobě lnoucí, jako pásky jeden vedle druhého (T. II. obr. 8., T. V. obr. 20 v.) ; v této kompaktní, z větší části bezjaderné vrstvě, viděti jest jen místy roztroušená jádra, bledší, pro¬ táhlejší, jako vystouplá z proximalních vrstev buněk epithelialních, po¬ rtou, na povrchu i v hloubí mezi oněmi páskovitými výběžky, Pozděij tato jádra téměř vymizí a mezi výběžky páskovitými objevují se štěrbiny, směru dorsoventralního (T. V. obr. 21. v.). Mizeni jader pozoroval jsem zvlášť u embryí havraních — v praeparatech nalézal jsem jádra tenší, málo se barvící, vyhledaná, svraštělá a j. Obrazy ty upomínají na známou v embryologii fysiologickou karyo- lysu ; zdali prostory a mezery mezi vlákny nastávají dříve (v S z i 1 y), než vnikají jimi vlákénka zraková neb zároveň, nelze mi na praeparatech mých rozhodovat! ; lze jen říci. že u onoho nejmladšího, prvního embrya nezdařilo se mi na tomto místě ve voštinovitých přihrádkách a okénkách nalézti vláken zrakových. Také pro moderní výklad (ku př.vonLen- hossék) o postupu vláken vrstvami buněčnými, jest nesnadno dopátrat! se přesvědčivých obrazů. Mohu jenom určitě se vysloviti, že vlákna čivu zrakového nalézají se později v oněch mřížkovaných prostorech ve stopce (T. I. obr. 5.), v zadní stěně žlábku očního, v hrbolu (T. II. obr. 7) a v krajině chiasmatu (T. II. obr. 10., 12., T. V. obr. 21.). U embrya (Fring. L.) jest v sagittalním řezu zastižena hypophysa na 20 řezech, na těchto jest její vakovitý, patrový kanal do dutiny ústní _ tudíž as střed spodiny lebeční, viděti na 8.-12. řezu - chiasma jest pro¬ říznuto ^někud šikmo (T. II. obr. 9., 10.).; poněvadž vlákna zraková mění směr svůj od chiasmatu ku stopce oční (vlastně od stopky ku chiasmatu) budou na tomto místě zachycena zvlášť Šikmo. Vskutku jsem nalezl, že v lateralnich řezech chiasmatu proříznuty jsou mřížkované prostory s vlákny zrakovými co pokračování stopky jedné strany a nad nimi po¬ délně]! proříznutá vlákénka traktu optického, do něhož sledovat! lze pře¬ chod vláken ze stopky oční druhé strany. Vlákének zrakových jest dosud velmi málo (T. II. obr. 10.). U tohoto embrya jest saccus infundíbuli sotva' naznačen nad řezy hypophysy od 7.— 10. řezu (hypophysy) U dalšího embrya (Fring. J.), jehož hlavová část byla rovněž as 4 mm, nalézal se průřez sacci infundibuli na 6 řezech — od 8. do 14 řezu zároveň s hypophysou, která byla na 19 řezech, kanál její patrový na 8.-11. z nich; chiasma zasaženo bylo od 8.-12. řezu hypophysy. Chiasma XXXVI. obsahovalo skupinky průřezů vláken a svazečků čivův zrakových, jež nebylo lze rozliSiti, která z nich náleží jednomu či druhému čivu zrakovému (vlastně stopce) (T. II. obr. 12.). U sedmého řezu, jenž obsahuje hypo- physu se strany levé, zachyceny však jsou šikmo svazečky vláken čivu zrakového (viz T. 11. obr. 11.) ; nelze však ani stopováním bezvadné řady řezů za sebou rozpoznati, jedná -li se o prostup vláken čivu zrakového s jedné a trámce zrakového co pokračování čivu zrakového druhé strany. Zcela přesvědčivě působí však prozkoumání jiné serie řezů, na něž v souvislé řadě rozčleněno bylo embryo (Fring. H.) poněkud větší, jehož část hlavová měla délku mm. Zcela zřetelně rozeznati lze příčně proříznutá vlákénka zraková v čivu jedné strany a nad nimi podélněji ležící vlákna trámce optického, jež lze sledovali přes křížení se do stopky čivu zrakového opačné strany. (T. III. obr. 15. o. t.). K vůli přesnějšímu určení zaznamenávám některé další známky tohoto embrya (Fring. H.). Vlákénka čivu zrakového počínají u zadního pólu oka v sítnici ve větším množství v polovině kaudalní, jako u předešlých embryí (G. L. J.) ; též ústí kanálku při oku jest poměrně velmi široké, nálevkovité, na průřezu stopkou oční viděti jest, že vlákna zraková proJ)íhají nejen ve známém poloměsíčitém, gliovou tkaní prostouplém ventralním okrsku, nýbrž že tento se rozšířil dorsalně v cípy a to ve větší míře na straně rostralní, kde jest cíp obsahující vlákna vyšší a širší ; čím dále k mozku, tím více se část stopky, obsahující vlákna zraková, úží, leží pak jen ventralně; ve stěně mozkové jest průřez okrouhlý, o čtyry řezy dále mění se — patrně v ohybu — na průřez ovální, tak že vlákna optická jsou proříznuta poněkud po¬ délně a tvoří krátké, křivolaké svazečky. Po dvou dalších (centripetalně) řezech sklání se zadní stěna žlábku očního (žlábek jest plošší) po rozsah šesti řezů, kde objeví se též první lateralní část hypophysy. Po dalších 4 řezech, jež od okraje hypophysy postupují, objeví se ve dvou řezech zároveň průřez vláken čivu -o- a traktu optického -t- (T. III. obr. 15.), na to přicházejí skupiny kolmo proříznutých svazečků optických a vláken gliových nad středem hypophysy, jejíž patrový kanál jest po délce zasažen — obé ve 4 řezech, načež objeví se ve 3 řezech již opačné strany opět traktus opticus podélně vláknitý, do něhož přešla ze předcházejících skupin vláknina postupujícího sem čivu a pod tímto průřez vláken druhého opačného čivu zrakového. Hypophysa zaujímá 19. saccus infundibuli 6 řezů. Křiží se tudíž první vlákna zraková už v době, kdy ve stopce zaují¬ mala nepatrný proužek na její straně ventrokaudalni, jako u kostnatých ryb (1. c.) ; i lze pak učiniti závěr, že také u ptáků ten svazeček optických vláken té strany, z které vjnrůstal rychleji (viz Fring G.) od oka ku mozku, zaujme určené místo v trámčině na basi mozkové dříve, setkávaje se tu již s druhými, pozvolnějšími strany opačné a tento druhý svazek čivu opač¬ ného nutně volí pak dráhu svou mřížkami nad ním a dospívá tak co prvmí XXXVI. část trámce na opačnou stranu štěrbinovitými, gliovými prostorami hrbo- lovitě stluštělé stěny (-z-) — do budoucího zakončení prstovitého traktu optického, jehoi první prstovitou část tím vytváří, což rychkjt postupující vlákna rovněž učinila. Získati, jako u ryb, takový počet embryí ptačích, ne domácích, aby se mohlo na zdařilých sériích dokázati, že vlákénka jedné strany sahají v jistém stadiu dále centripetalně, než se strany druhé, aneb že na jedné straně chybí ještě tractus, t. j. že vlákna s druhé strany dosud nedorostla, ijení ovšem snadné. Bylo by záhodno u embryí ptačích barviti vlákénka zraková, příliš jemná, sporá a ve spleti gliové tkáně málo zřetelná, jinou methodou, aby určitěji vynikla. Jak jsem svrchu zaznamenal, zdařilo se mi dosud pouze u jediného embrya (Fr. G.) dokázati, že vlákna zraková rostou nestejnoměrně s obou stran a pak teprv se asi jako u ryb pře¬ kříží. Tento závěr potvTzuje sledování dalších stadií, v nichž viděti lze jak na příčných tak na podélných řezech, povstávání dalších svazečků vláken zrakových v obou stopkách očních. K tomu cíli jest však na místě, popsati ještě další změny, které velmi brzo nastávají v oné části stopky oční, do níž nej prvé vrůstají vlᬠkénka zraková ze sítnice. Jak jsem u prvního, nej mladšího embrya ptačího, jehož jsem za východiště použil, popsal, jsou stopky oční plně buněčné, vyjímaje ventro- kaudalní světlejší proužek, v embryologii oční vůbec zcela známý, V této době jest kanálek stopkový — lumen — obklíčen čistě epithelovými bimičkami (T. IV. obr. 17. a 18.), jak již M ih a Ik o v ic z (1. c.) a j. výslovně podotýká. Tu objeví se na hranici (T. IV. obr. 17. -g-) této epithelialní obruby - v ní a při ní často již v okraji onoho ventralního p-oužku, sporá jádra (T. IV. obr. 19., T. V. 20 -g-.) _ 1-2-3 na jednom přičnéna průřezu stopkou jádra tato jsou bledší, jemně zrnitá, spíš oválnější než protáhlá jádra epithelií. Svou polohou liší se patrně od těsně paprskovitě uložených řad epithelialních, mívají delší osu po délce stopky, kdežto delší osa epithelií stopkových kolem kanálku jest na přič, paprskovitě stopkou, kolmo na podélnou osu její. Později se¬ skupí se tyto buničky v podélnou řadu i dvojřadí a mezi tímto. Ve stopce podélným, proužkem buničným a zbytkem buněk epithelialních u kanálku vystupuje nové bledší místo na příčném průřezu stopkou (obr. 1.— 6., 19.); tato jest pak složena z dorsalních dvou třetin dosud epithelialně buněčných, objímajících centrální kanálek, a as ze třetiny ventralní (ev. ventrokaudalní), kde jsou dva světlejší proužky, t. j. známý prvotní, pn penfeni a druhý blíže středu stopky; mezi oběma leží buničky (-g-) (T. IV. obr. 19.), jak patrno, gliové, jichž výběžky tvoří i v novém protóku s výběžky centrálních buněk nepravidelné mřížoví, jímž vrůstají nová vlákénka zraková co svazeček druhý směrem ku žlábku zrakovému. Na ohybu, ku krajině chiasmové, vidíme pak bývalý prvm' svazeček vláken čivových ventralně při povrchu ve XXXVI. stěně žiábku a pod hrbolem buněčným a druhý dorsalněji, mezi nimi pak podélnou řadu buněk gliových (T. II. obr. 7.). Jak patrno z původ¬ ního stadia, prostupovaly výběžky buněk gliových stopku — budoucí čiv — na přič, kolmo na osu, usazujíce se patkovitě na zeVní hraniční blánu a nyní druhý počet buněk ukládá se podélně s osou čivovou, jest to počátek buněčných řad, oněch známých sloupků (T. III. obr. 14., g.), v něž rozčleněn jest dospělý čiv zrakový (Kemsáulen). Ač by bylo studium této měnivé tkáně gliové u ptáků velmi zajímavým před¬ mětem bádání, nestopoval jsem v této práci vývoj a další souvislost její podrobně, neboť jednalo se vlastně jen o to, jak povstává druhý, třetí a další, prstovitě se proplétající, listovitý svazek chiasmy u ptáků. S největší pravděpodobností lze tvrditi, že tento druhý, ve stopce centrálnější svazeček, oddělený od pr\mího řadami buněk gliových, dospěje právě tak jako první svazek téhož nervu, z těchže dosud neznámých příčin, dříve ku středu chiasmy, tak že druhý svazek opačného čivu klade se pak opět přes něho, jak jsem svrchu popsal. Lze tedy očekávat! období, kde budou s jedné strany vidlicovitě směrem ku chiasmě, dva svazečky a s opačné strany jen onen prvotní, dosud jediný, jako by do vidlice prvého vstupující; snad zachytí se u tohoto i počátek teprv dorůstajícího čtvrtého svazečku jako pů\ od druhého ramene vidlice nervu zrakového opačné strany, jenž vyrůstá pomaleji. Jest pochopitelno, že na přibližně mediálním, sagittalním řezu budou jemné svazečky tyto protnuty kolmo na svůj průběh co různé skupinky ve mřížoví gliovém; o jich vztahu nelze se tu však na sérii ani Bornovou methodou s plnou určitostí přesvědčit!; spíše nalézti lze obrazy, které potvrzují .svrchu uvedený vý¬ klad, na ohybu žiábku zrakového do vlastní krajiny chiasmové. Na obraze viděti jest ku př. dva, tři útlé svazečky vláken v okénkovité tkáni gliové (T. II. obr. 11.) ; postoupí-li sagittalní řezy další směrem lateromediabiím od stopek očních a ohybu jejich, kde jdou více neb méně šikmo na vlákna zraková, budou ony jemné svazečky s obou stran se sbíhající, ku křížení se a v něm, zároveň s průřezy mřížkových prostorů vláken tkáně gliové, proťaty kolmo (T. 11. obr. 12. -ch-) ; tím povstanou nyní skupinky tečko- vité v řadách rostrokaudalně delších, v nichž nelze se však vyzná ti, které z nich náleží optickým vláknům strany jedné a které vláknům strany opačné . Teprv, když vlákna zraková, tvořící jeden svazek, jsou četnější, lze stranu jich určitě rozeznati (T. III. obi. 15 o. t.) ; v této době objevuje se ještě jiný znak, jímž vyniká pak určitě svazek čivu zrakového co takový jak před skřížením, tak i mediálně ve vlastním skřižení se s obou stran. Jest potřebí v šak míti se na pozoru u výkladu řezů při ohybu stopky — kde probíhá rozdělující se čiv zrakový jedné strany a kde zároveň do této vidlice jeho vst upují svazky trámce zrakového druhé strany ku př. jako sklízené dva a dva prsty Fring D. T. V. obr. 22; jde-li řez na tomto místě zcela lateralně (od středu chiasmy), poněkud šikmo, mohl XXXVI. by zachytiti pouze dva ze 4 skřížených svazků ; ovšem v následujícím řezu objeví se pak všecky čtyry průřezy všech čtyř svazků, po dvou z každé strany. Známku, jež je zvlášť činí zřetelnými, skytají podélné ony řady rozmnožených nyní jader gliových a jejich tuhých vláknitých výběžků (T. III. obr. 14. g. T. V. 22 -g-, T. VII. 25. dole) Je-li pak chiasma čt)nr svazků (T. V. obr. 22.) proříznuto sagittalně, avšak poněkud šikmo, budou dva prstovité listy na jedné straně se je viti v průřezu podélném, s podélnými řadami jader -g- — jako četnými jádry pruhovaná vidlice — , svazky pak s druhé strany budou viděny na příčném průřezu (kolmém neb kolmějším na jich podélný směr) jako políčka, tvoříce vidlici mřížko¬ vanou se sporými gliovými jádry, vsunutou do první, která přichází s opačné strany. Pokud však, jak již uvedeno bylo, nedosáhnou vlákna optická většího počtu a průřezy jich znatelný jsou jen co tečko vité útvary a to ještě jen při silných zvětšeních a při pohybu mikrometrického šroubu, nelze došití o vzájemném prostupování jich určité představy. Tečkovité průřezy — jak jsem se již svrchu zmínil —většinou přiléhají ku stěnám a trámečkům okénkovitých průřezů ve ventralní části stopky oční a žlábku zrakového; jest ovšem i tu viděti rozdělení této spodní části a druhého provazce nad ní na okraji (T. V. 21) oblasti chiasmové jakož i průřezy mřížkovaných otvorů za nimi (T. II. obr. 10.), které chovají již průřezy vlákének čivu strany opačné, vlastně traktu optického, ale vzájemného poměru prostupu jich lze se jen dohadovat!. Bylo by zajímavo, rozřešili, zdali okénka ve tkáni gliové jsou pro prostup vláken čivových již předem připravena, zdali snad dříve vymizí jisté trámečky za účelem skřížení se rozmnožených vláken; to však zabíhá již do studia histogenese, jíž jsem se v těchto pracích nezabýval a jež by vyžadovala snad jiné methody v konservaci a obarvení vláken čivo¬ vých a gliových. Sledoval jsem jen postup vláken zrakových ku chiasmatu u ptáků,^ jako dříve u ryb, a nalezl, že skříží se nejprv po jednom svazečku s jedné a s druhé strany, pak opět po jednom s prvé a s opačné strany, tak že na průřezu chiasmatu viděti lze čtyry prstovitě prostouplé svazky. Další přibývání nových (Fring. A. C. B.) knžících se svazků do 6, 8, ÍOaž 12, t. j. s každé strany po 3, 4, 5. 6 střídavých vláknitých lupenů (T. VI. obr! 24., T. VII. obr. 25. 26.) až do doby úplného vývoje, děje se podobným způsobem. Od počátečních období, kdy vytváří se chiasma, až do těchto stadií, jež podobají se již dospělému tvaru, lze sledovali, že dlouhé vý¬ běžky gliových buněk ze stěny mozkové jednak objímají chiasma jako pouzdro, jednak vnikají mezi jednotlivé Hsty jeho, zvlášť v krajině trámců zrakových (T. V. obr. 21., T. VII. obi. 25. v.). Optická vlákna ve stopce oční vyplňují nejprv, počínajíce od strany ventrokaudalní, pozvolna celou tloušťku stopky směrem dorsalním, vyši¬ nujíce, jak známo, u ptáků i jiných obratlovců, centrální lumen ku dorsal- nímu okrají stopky oční. Jako vytvořila se gliová řada buněk mez původním. XXXVI. 11 ventralníni, prvním svazečkem a druhým, blíže u osy probíhajícím, což vedilo ku skřížení se dvou vidlic nervových v chiasmatu, tak povstanou nové řady gliových buněk po délce čivu zrakového co pruhy nad sebou probíhající (T. VII., obr. 25. dole v obraze) a nové provazce vláken zrakových ; tyto provazce jsou později ná příčném průřezu čivu zrakového zřetelně znatelný a odděleny na vzájem dosti pravidelně, jako tuhými vlákny, jichž směr prostupuje čiv od strany asi ventralní {v nejpozdějších stadiích kaudoventralní ba skoro kau dální) ku straně dorsalní, dorso- rostralní, kde setrvává sešinutý štěrbino vitý průřez bývalého centrálního kanálku stopkového; štěrbinu tuto, která u starších zárodků jest na průřezu Čivu co úzký, srpkovitý kanál zcela v předu, lze stopovali až do dutiny mozkové v krajině recessu optického, která vzrůstem čivu, traktu a lobu optického se valně již změnila. Zaznamenat! dlužno, že ona původní, ventrokaudolní Část oční stopky (T. IV. obr. 17. 18. (Čivu zrakového) zůstává po celý další vývoj bez jader gliových a lze ji nalézt i u starších embryí co světlý srpovitý pruh v kaudalním povrchu na příčném průřezu čivu zrakového. Největší počet jader a vláken gliových nalézá se po celý tento další vývoj u vyšinutého kanálku stopkového ; nálezy na řezech v postupných stadiích vzbuzují dojem, že další lozmnožování se buněk gliových děje se od bimičného obalu původního centrálního kanálku. To odpovídá po¬ pisům Seefelderovým (8) (str. 507). Týž badatel upozorňuje ve velmi zajímavé své práci na straně 510, že jádra gliová seřaděna jsou kolem svazečků vláken zrakových kruhovitě neb rourovitě ; proto nazývá je spíše rourky jaderné (Kernrohren) oproti známému pojmenování (Kem- sáulen) sloupkoví jaderného (Kriickmann 9). Výběžky buněk gliových, zvlášť páskovité v krajině trámců optických a chiasmatu, z počátku se zbarvují cosinem (T. V. obr. 20. 21. v.), po¬ zději v starších (obr. 22. -v-, 24., 25.) stadiích nabývají vzezření vazivo- \’ých, ligamentosních pruhů barviva nepřijímajících. Tato vlákna a jádra gliová ve stopce oční, jak již shora uvedeno bylo, od počátku se roz¬ množují, zabírajíce pak od původního ventr. proužku celý průřez čivu, tak že ku př. v stadiu, jehož chiasma kresleno jest na obraze 25. a 26. (Fring. C. B.), jest stopka oční zvlášť u oka již zcela prostoupena soustřed¬ nými kruhy gliových jader, jichž výběžky dělí čiv na podélné svazečky (obr. 25. dole) i na příčné jemné přehrádky; liunen kanálku stopkového vyšinuto jest do horní třetiny stopky ku straně dorsorostralní a obklíčeno jest rovněž jádry nyní již vzezření spíš jader g lio vých ; jen na dorsalní obrubě centrálního kanálku nalézti lze na řezech, které přiléhají ku stěně mozkové, pouze útlý lem zbývajících buněk dosud čistě epithelialních. S pokročilostí vývoje rozmnožují se lalůčky hypophysy. Embryo (Fring. P.), u něhož chiasma tvoří z každé strany vidlici (T. V. obr. 22., mělo délku hlavové části 6 mm, laločnatou hypoph5rsu obsahovalo 20 řezů) XXXVI. 12 saccus infundibuli na 11 řezech, chiasma uloženo bylo před 8. — 12. řezem hypophysy, jejíž patrový kanál podélně proťat byl na 11.— 13. řezu. Fring. A hlavové délky as 7 mm. Hypophy^ na 23 řezech, saccus inf. na 8.' — 16. řezem, kanál p>atrovýna 12. — 15., trakty a chiasma před 6. — 19. řezem hypophysy. U tohoto zárodku setrvává ještě v proximalních řezech stopkou oční býv. centrální kanálek co štěrbinka, obklíčená hoj¬ nými jádry gliovými, dorsalně a spíš ještě dorsorostralně, na povrchu stopky. Fiing. C. (T. VII. obr. 25., T. VI. obr. 24.) skytalo podobné po¬ měry; v hlavové části bylo 6 '5 mm. Rovněž poslední embryo Fring B., jež jsem v sagittalních řezech \’yšetřoval — nehledě ku četným sériím frontálně příčným jiných zárodků — se mnoho neodchyluje, jen chiasma (obr. 26.) již se málo liší od tvaru dospělého. Výsledek. U embryí ptačích (Fringilla, Corvus, Larus, Turdus) vytváří se v dorsalní části zadní stěny žlábku očního epithelialní naduřenina ; na tomto místě leží později nad sebou pistovitěse rozštěpující čiv zrakový a prstovité zakončení trámce zrakového. V původní epithelialní stopce oční, ve stěně žlábku, v naduřeniné její a v epithelialní stěně mozkové v krajině budoucího křížení se čivů zrakových povstává nejprv při ventralrím povrchu, na celé této dráze, změna gliová, která vytváří nejprv v tomto úzkém, ventialním pruhu trámČinu s mezerami ve stopce oční a mřížové prostory mezi dlouhými, páskovitými, původně těsně k sobě přiléhajícími vlákny gliovými v zadní stěně žlábku očního, v naduřenině její a v krajině chiasmatu (vesměs ve ventralních vrstvách původních epithelialních buněk stěny mozkové). V této trámčině ve stopce a mřížových, okénkovitých prostorách ventralně ve stěně žlábku a mezku nalézti lze průřezy vlákének zrakových. Tato vlákénka postupuj í ze sítnice nestejnoměrně daleko s obou stran do stopky oční, pak dále do zadní stěny žlábku očního a ku středu budoucího křížení se; budou tudíž vlákna ventralnflio proužku stopko¬ vého jedné strany dříve v mediální čáře chiasmatu, tak že blízká již vlákna opačného oka nutně volí svou dráhu mřížovými mezerami nad prvními, čímž povstává skřížení se jich, po jednom svazku z každé strany. Gliová tkáň ve stopce v5rtván nad oním původním ventralním sva- zečkem vláken zrakových podélné řady nových jader a mezer, jimiž při dalším rozmnožování se vláken zrakových blíže k ose stopky oční postupují nové svazečky, jež opět týmž způsobem se křížově přerů¬ stají, čímž vzniká v chiasmaté vzájemný prostup svazečků vláken zra¬ kových pod obrazem skřížených prstů. XXXVI. XXXVI. Vysvětlení obrazů. Vyjímaje frontálně příčný řez embrva havraního obr 14 i “ Žnačky: sí = stopka oční c = centrální kanál .stopky oční r.c = žlábek oční, recessns praeopticus b. vláknina na T. II L. jsou Kresleny pak = ependym o = opticus, vlákna zraková g ^ buničky a výběžky gliové v ■■= páskové výběžky buněk gliových ch ^ chiasma t = tractus opticus ^ - epithelialni naduřeni zadní stěny žlábkn očního / - průřezy vláken zrakových 1 - řez jazykem. T. L Obr. Průřazy ,,topkou oíni od oka až do stěny morkové, vidy po né- byífě mT'"’ " Obr. 7.- 10. Sagittalni řezy pokračováním zadní stěny žlábkn očního (rocessus ^ krajiny chiasmatu n téhož embrya, ch. m, ohybu do chiasmatu. Poněkud šikmý sagittalni řez lateralaí části chiasmatu n jiného embrya as téže velikosti (Fring. J.). U téhož sagittalni řez chiasmatem. Obr. 11 Obr. 12 T. III. Obr. 14. Prontalni přičný řez proximalul částí chiasmatu u embrya havra- sagittalni řez v postranní části chiasmatu (čivem a trám- Obr. 18. Posteanni sagittalni řez spodinou mozkovou, lebečnl a dutinou Ústní u zárodku havraního. XXXYI. Ežffg sk;; T. IV. XXXVI. J. Deyl; O vývoji vzájemn. prostupu čivů zrakových u ptáků. Tah. I. Rozpravy II, třídy České Akademie roč. 1915, čís. 36. J Deyl: O vývoji vzájemn. prostupu čivů zrakových u ptáků. Tab. II. Rozpravy II. třídy České Akademie roč. 1916, čís. 36. ■ ' ' ' ' ' ■ ' : ;r ' í^m ■ lii|?^af' ' ;:l;;l--’S*í, |§Í%Š!3'" '- ■ ■ ' ' .. ■' ^ 'r •’ J. Deyl: O vývoji vzájemn. prostupu čivů zrakových u ptáků. Tab.lII. Rozpravy 11. tr. České Akademie roč. 1915, čís. 36. J. DeyI: O vývoji vzájemn. prostupu čivů zrakových u ptáků. Tab. IV. Rozpravy II. třídy České Akademie roč. 1915, čís. 36. J. Deyl: O vývoji vzájemn. prostupu čivů zrakových u ptáků. > Tah. V. Rozpravy II. třídy České Akademie roč. 1916, čís. 36. J. Deyl: O vývoji vzájemn. prostupu čivů zrakových u ptáků. Tab.Vl. Rozpravy II. tr. České Akademie roč. 1916, čís. 36. . Deyl: O vývoji vzájemn. prostupu čivů zrakových u ptáků. Tab.Vll. Rozpravy II. třídy České Akademie roe. 19í5, čís. ROČKÍK XXIV. TRtDA II. ČÍSLO 37. O vývoji svalstva okohybného u člověka. Za podpory II. tr. České Akademie z fondu Dra Šíchy. Kapsal Docelit MUDr. Otakar Lešer, asistent české oční kliniky prof. Dr. J. Deyla. (Z c. k. Českého ústavu pro normální anatonúi prof. Dr. J. Janošíka.) Předloženo dne 24. června 1915. Zajímavé poměry vývinu svalstva okohybného u člověka, jež jsem měl příležitost pozorovat! při studiu vývinu tvaru oka u člověka na sé¬ riových řezech bohatého materiálu českého anatomického ústavu prof. Dr. J. Janošíka, vedly mne k tomu, že rozhodl jsem se zabývati se touto otázkou. Jak známo, vytváří se svalstvo skeletní z t. zv. mesoblastsomitů, kde jejich dorsolaterální část dává původ svalstvu, jich medianní vazivu. Mesoblastsomity uspořádány jsou segmentálně. Toto uspořádání segmentů však možno stopovat! jen až ku hlavovému oddílu embrya. Celá rada badatelů chtěla prokázati segmentámí uspořádání také i v této částí, než otázka tato zůstává dosud ještě nerozřešena. Janošík objasňuje tuto otázku ve své knize slovy : „Zkoumáme-li geneticky poměry svalů a obrat¬ lovců, shledáváme, že právě jako skelet, tak i svalstvo ukazuje segmentaci a zároveň poznáváme, že segmentace svalstva je prvotní, kdežto segmentace skeletu sekundární se jeví. Jsou totiž u embrya základy pro svaly zv. myomery (mesoblastsomity) daleko dříve naznačeny, než vůbec o nějaké segmentaci skeletu je stopy, kdy tento pouze nečlánko vanou chordou jest zastoupen. K této pak teprve později přistupují k vytvoření skeletu jednotlivá septa mezi myomery, zkrátka jest vázána segmentace páteře na segmentaci svalstva a nervstva, které spolu jdou ruku v ruce. Také skutečně jen tam jest skelet rozčlánkován, kde založeny jsou segmenty svalové a kde tyto k dalšímu vývoji dospívají. Kde tyto scházejí, tam segmentace jest zbytečnou, poněvadž skelet jako útvar jednotný lépe dostojí své íysiologické funkci při ochraně centrálního nervstva než skelet XXXVII. 2 rozčMovaný. ftoto také o s<^me„taci hlavy v tom' smyslu jako u páteře na e.a]. se v nejdistálnějším oddílu hlavy, proximálné jen tak So Sk daleko ze sledovat! chordu, segmentace však zde provedena „tf nVbrÍ tohko theoretic^ dedukována neb nedochází to zde ku rozčlánkovánf s e etu poněvadž z funkcionálních důvodů není žádoucím, “ Mesoderm trupu hkvS^/a rozčleněn než mesodermální oddíly proximální čfeti hlavy. Za uplne rovnocenné útvary odpovídající mesoblastsomítům nova z počátku zastáváno mínS že^LSiny SSwé "S' blast^mity, že rovnají se mi^blast^mitům trupu, ^yní všrTpíSn; k náhledu, ze mesodermální oddíly proximálné od i F Dutmy tyto jsou velmi různě označovány, jsou zvány segmenty hlavo^m, mesodermálmm oddílem proximálního Lnce hla^ I S" v praepafá Sríotó což odpovídá skutečnému nálezu' J ^ J®0“ ‘o mesodermální buňky více méně ostře se SThlalv"‘'‘"'’° ‘y*-’ -esode^álnS oÍZf - i Tu Obratlovců. U ssavců a člověka není které neL"S v iS^Y" zhuštění mesodermálních buněk, tere nelisi se valné od ostatních buněk v okob' (vyznačuje se jen tím že buňky JSOU hustěji při sobě uloženy). jon tím, ze velmi bnYÍ''YTT P°Í"‘biávající o otázce hlavového mesoblastu jest 1 bohata (uvádím pouze práce Balfoura (1878), Van Wijhe (1882) iinT^r Cominga (1900), Rexa (1901), Rabla a ’■ ° ''^H-inu svalů okohybných jest dosti chudá a ta tyká se jen žraloku, ještěrek a ptáků. R ex, který popsal vývin svalů u racka ^uje Jich vytvínení se z dutin hlavových, avšak odkud bére svůj půYd musculi abducentis (m. rectus lateralis) a musculi obliqui sujehoris eXtal™" “..Matys r. 1907 prostudoval taktlž celoY řadu hZ,?^nYm 1 ^ T"™' jak povstává šikmý sva- se viecůsvIůZl^hT'’ prokázal vytváření TeiY^fuT " Pt^ků a kladl na to důraz, že nerYtvo tri- XXXVII. o vývinu svalstva okohybného u ssavců nedovídáme se v literatuře skoro ničeho. Jsou popisována stadia vývinu svalstva již velice pokročilá, kde jsou již jednotlivé svaly dosti dobře vyznačeny (tak na př. v práci Keilově). Jinak dočítáme se, že svaly povstávají ze zhuštěného mesoblastu v okolí oka. Podjal jsem se úkolu probádati vývin okohybných svalů u embryí člověka na velkém materiálu ústavu normální anatomie p. prof. Dr. J. Janošíka. Nej menší stadium, které mi dáno bylo k disposici, bylo embryo 3 mm dlouhé. Na řezech tohoto zárodku viděti lze v proximální části od váčku ušního těsně za místem, kde počíná se vytvářeli ganglion nervi trigemini, nepatrnou zhuštěninu mesoblastických buněk. Nervy mozkové nejsou ještě znatelné, jen ganglion acustico-íaciale a ganglion nervi trigemini jest v prvním počátku založeno. Není možno postřehnouti, že by se v místech zhuštěného mesoblastu nalézaly třeba i jen docela malé dutinky, které by upomínati mohly na dutiny hlavové nižších obratlovců, tak že možno i pro člověka s plnou jistotou usuzovali, že ve proximálním hlavovém oddhu nevyskytují se žádné dutiny hlavové, nýbrž jen čisté zhuštění mesoblastu. V dalším stadiu vyvíjejí se nervy a to: první vedle optiku vytváří se n. oculomotorus a s ním skoro zároveň počátky nervi abducentis Nervus oculomotorius probíhá velice řídkým vazivem a směřuje přímo v místa vény jugulám . V nejbhžší blízkosti gangha trigemini v těch místech nalézá se a to mezi I. a 1 1. větví trigemnu skupina hustých mesoblastických biměk. U embrya 9’ 5 mm dlouhého spatříme (obr. 1.. 2.), stopujeme-h řezy ku straně proximální nejdříve ganglion nervi trigemini, za ním laterálně a ku straně ventrální jest uložena mohutná véna jugulámí. Jakm.le se tato rozdělí na dvě větve, vniká na dalších řezech v tato místa předně nervus oculomotorius a pak nervus abducens, který při odstupu dosti náhle se otáčí a směřuje na stranu ventrální. Oba nervy jak oculomotorius tak i ab¬ ducens dostoupí skupiny hustých mesoblast ckých buněk, které tvoří jakousi ploténku buněčnou, do níž ze strany ventrální vstupuje abducens, na straně opačné oculomotorius. Ploténka buněčná, ačkoli dosud jednotná, zaškrcuje se, dělí se ve dvě části, z nichž oblast menší přináleží neivnis abducens, větší nervu okohybnému. Na této straně dosahují buňky až ku samé I. větvi nervi trigemini, tak že jest místy tento nerv buňkami obklíčen. Buňky jsou poněkud větší, protáhlejší než buňky os atnho mesoblastu. V tomto stadiu povstává první počátek svalstva innervo- vaného nervem okohybným a pak nervem abducens. Ku n. oculomotorius přilehá již společný základ pro sval přímý zevní, buňky seskupily se kolem n. abducens. Tyto počátky svalů jsou ovšem daleko vzdáleny od oka Sa¬ mého, které tvoří v tomto stadiu pokročilý sekundární váček; čočka jest XXXVII. již uzavřena do váčku. Oko samo jest protaženo ve směru proximodistálním, ve směru ventrodorsálním jest silně smáčknuto. (Viz tab. L) ^ U embrya 9-7 mm dl. jsou poměry podobné jako u stadia předešlého, rozcbl je pouze v tom, že možno lozeznati, že na zhuštěnou skupinu, k níž přiléhá n. oculomotorius z jedné strany a n. abducens se strany opačné přikládá se nová skupina a to na straně horní medianní dosti přesně ohra¬ ničená ukládající se mezi skupinu nervu okohybného a n. abducens. Jak se zdá, vzala tato skupinka původ ze skupiny od abducens a odpovídá základu musc. obliqui superioris, jak v dalším přesně prokázáno bude. Jest velice u nižších obratlovců a to i ptáků, u nichž, jak dokázáno vytv^ejí se jed¬ no We svaly z dutm hlavovj.h. Dle Cominga povstáviTlaZZc. Ss ■ w T™' “ trigeminu a to z jeho doirální Tol-dřli f "dJ ^ od ^isíva trigeminu pozdeji teprve k m dorůstá nervus trochlearis. Dle Severtzoífa, XXXVII. Do hrna a jiných vzniká musc. obliquus superior z proximální části II. du¬ tiny hlavové, z distá ní má se vytvářet! svalstvo skráňové (čelistní). Mat y s dokázal, že u ptáků vytváří se musc. obliquus superioř a musculus rectus extemus z III. dutiny hlavové aniž by měl co společného se svalstvem trigeminu. Dle mého' nálezu povstává skupin pro musc. obUquus superior asi ze společné skupinky povstalé kolem nervus abducens. Poloha a umí¬ stění označených skupin odpovídá velice poloze těchže u nižších obrat¬ lovců, ptáků dle popisu Rexe, Cominga, Dohrna, Matyse a j., jen časově zdá se býti nápadný rozdíl. U embrya člověčího povstávají svaly oko- hybné mnohem později než u nižších obratlovců. U ptáků na př. popisuje Matys již ve stadiu 33—34 mesoblastsomitů základ svalů oculomotorii a abducentis. Na druhé straně však nutno sro\uati vývin oka u člověka a popsaných obratlovců s vývinem svalstva. Tu nalézáme, že postup vývinu, vlastně počáteční stadia vývinu svalstva odpovídají stavu, v jakém se nalék vývin oka u obratlovců a člověka, takže je vývin svalstva vázán časově na vývin oka. Ve stadiu embrya člověčího 10 mm jsou poměry již daleko pozměněny, ač velikostí se toto stadium od předešlého valně nehší. Základy pro svalstvo lež' mnohem blíže k oku, jež vzrostlo ve směru vidmé osy. Nalézáme zde čtyři hla\mí skupiny buněk, z nichž zřetelně vyniká skupina pro musc. rectus extemus souvisící s nervus abducens, dále skupina pro musc. obliquus sup. společná skupina pro musc. rectus sup. a musc. levator palp. supe- rioris a konečně společný základ pro ostatní svaly od nervu okohybného innervované. Na dalším stadiu embrya 14-5 mm sahají základy svalů již vehce blízko ku bulbu, a to především musc. rectus lateralis, musc. rectus su¬ perior, musc. rectus medialis Dále od bulbu nalézá se základ pro musc. obhquus superior a musc. rectus inferior, vlastně společný základ pro musc. obliquus superior a musc. rectus inferior. Jest ještě velice dobře viděti spojení svalových plotének, jak k sobě přináležejí, neboť poblíž příštího Úpo: u v očnici přináležející k sobě skupiny svalové jsou ve ice těsně u sebe, vážou se na jednothvé větévky nervu okohybného až teprve v dalším průběhu se osamostatní. V tomto stadiu možno již zcela dobře rozpoznat! nervus trochlearis a k němu přináležející skupinu svalstva- musc. obliquus superior, což ve stadiu 10 — 11 mm nebylo ještě dosti zře¬ telné. Zaj únavo jest, že možno i v tomto stadiu rozpoznat! příslušnost skupiny buněk pro musc, obhquus superior a musc. abducens (m. rectus extemus) ; buňky příštích svalů jsou při svém počátku ještě těsně spojeny, objímají nervus oculomotorius na straně ventrální (viz Tab. III. obr. 5). V dalším pak postupu skupina svalová pro rňusc. obhquus superior přiléhá těsně na větev nervu trojklanného, která v řezech distálnějších nalézá se zcela uprostřed skupiny buněčné. Nález ten aá byl příčinou, že za původ tohoto svalu byl považován mesoblast kolem trigeminu a to jen z té příčiny, že byla vyšetřována stadia starší, na mladších stadiích, jak uvedeno, jest XXXVII. 6 možno zcela dobře rozpoznali, že tato skupina bere původ od ploténky pro musc. rectus lateralis a teprve později vniká do ní nervus trochlearis. Rozdělení společného základu pro svaly: musc. levator palpebrae a musc. rectus superior nemožno ještě v tomto stadiu postřehnouti ; totéž platí i pro společnou skupinu musc. obliquus inferior a musc. rectus inferior. Povstalo tudíž z původních 2 plotének buněk (základu to svalů pro skupinu oculomotoriu a abducentu) 6 skupinek, z nichž původní abducentu zůstala samostatná, druhá však rozdělila se na 4 skupiny, z nichž tři iimer- vuje — totiž jsou ve spojení s okulomotoriem. Čtvrtá skupina, kterou Obr. 3. Obr. 4. 3. Model oka embnra člověčího 14’5»n»2 dlouhého. 4 týž se strany ventrální. III ^ N. oculomotorius. VI - Nerv US abducens. Op = Opticus R inf + O inf = společný základ pro sval rectus inferior a obLq inf er. Ri - Rectus medialis. Os = Obliq. superior. Rs rectus super. prostupuje v distálních partiích trigeminus, aniž by však dával nějakou větévku do této skupiny, jest základ pro musc. obhquus superior (troch¬ learis). Jest tedy v této době založen: musc. rectus mediahs, musc. rectus lateralis, musc. rectus inferior, musc. rectus superior, musc. obhquus su¬ perior a musc. obliquus inferior. Ploténka pro musc. rectus superior jest společnou pro musc. rectus superior a musc. levator palpebrae. Ploténka pro musc. obhquus inferior naléhá něco distálněji těsně ku základní ploténce pro musc. inferior tak že možno určiti jen dle příslušného nervu do plo¬ ténky vnikajícího, která skupina náleží jmenovanému svalu a^^^ak lze, jak poznamenáno, již z polohy usuzovati na ten který sval. Počátky svalů jsou však ještě dosti daleko vzdáleny od oka samého. XXXVIl. Již na tomto místě nutno upozomiti na tu okolnost, že rozpoznat i, kterým svalům odpovídají jednotlivé skupiny svalové dle tvaru oka, jest velice obtížné a to z té příčiny že oko svým tvarem neodpovídá v těchto dobách poměrům vyvinutého ústrojí. Jak jsem ve své dřívější práci o vý¬ vinu tvaru oka dokázal, vzrůstá oko etapovitě t. j. v každé době mění svůj tvar a tím ovšem i poměr k okolí. V prvních počátcích tvoří váček protažený ve směru horizontálním, později přirůstá ve směru ventrálním a vertikálním atd. Ve stadiích pozdějších vzrůstá v tu neb cnu stranu, měníc při svém vzrůstu neustále svůj tvar, není kulovitým jako oko do¬ rostlé. Z této příčiny jest uleženo svalstvo — nebo lépe řečeno skupiny buněk pro příští svalstvo zdánlivě — na zcela jiném místě cka, než bychom očekávali totiž v poměru ku uležení na oku dorostlém. V prvních počátcích nutno držeti se vztahu nervstva k té které skupině, zda náleží okohybnému nervu neb ku nervus abducens neb n. trochlearis, což na sériových řezech lze velice dobře stopo váti. U popsaného embrya 14‘5ww tvoří oko elipsoid, jehož osa dorso- ventrální jest daleko větší než osa lateromedianní. Základ pro musc. rectus superior a musc. levator palpebrae přiléhá ze všech ostatních nej¬ blíže na oko, kdežto skupina laterálních plotének jest od stěny oční nápadně vzdálena, taktéž ploténka pro musc. rectus medialis jest dále od stěny hlavně u jejího proximálního konce; za to musc. rectus inferior a musc. obhquus inferior jsou těsněji k oku přitlačeny. Nej mohutněji je vyvinuta ploténka pro společnou skupinu musc. recti superioris a musc. levatoris palpebrae, ostatní jsou ještě dosti slabé a neurčitě ohraničeny proti ostatním buňkám mesoblastickým. U embrya 17*5 mm lze již jednotlivé svaly a k nim přináležející nervy dobře rozeznati. Nutno však podotknout], že v tomto stadiu jest sice již ze společné dřívější skupiny musc. rectus inferior samostatně vyvinut, ale souvisí ještě s musc obhquus inferior, do něhož vniká vě¬ tévka nervu okohybného Skupina pro musc. rectus superior a musc. levator palp. jest dosud společná, není možno rozeznati rozdělení ve dva svaly. Také v této době vývojové při rozvětvování se nervu okohybného na jedno thvé větve jsou svalové buňky velice blízko sebe a možno ještě i zde viděti, které skupiny svalstva k sobě přináležely. Pokud tvaru svalů u tohoto embrya se týče, jsou v celku tvaru oblého, značně tenké, protáhlé, jen skupina pro musc. rectus lateralis a musc. rectus superior tvoří zřejmou ploténku. Přejdeme-li další stadia až ku stadiu embrya 26 mm dlouhého, shledáváme svalstvo již vehce zřetelně založeno. Oko v této době jest ještě protaženo ve směru horizontálním, ale přirůstá ve směru ventrálním a dorsálním.na straně laterální. Dříve společná ploténka pro musc. rectus superior a musc. palpebrae jest nyní již znatelně rozdělena jemným vazivem na dvě vrst\’y svalů, tvoří plochou plotničku svalovou. Musc. rectus inferior je tvořen mohutnou deskou buněčneu. Musc. obhquus superior XXXVII. Obr 5. svaly v®ytíltaý,ta jest dosud spoleínd. 6. týt se strany ventrálni op = Opticus. VII == Nerv, ocnlomot. VI — Nervus abducens. Tr sz Nervus trochlearis Ks + Ps Společný základ pro rectus sup. Os = Obliquus super. 0/ = Obiiquus infer. Ki — Rectus medialis. Ke = Rectus lateralis. Kmf = Rectus iuferior levator palp. sup. XXXVII. je dorsálněji uložen, ale jen velice blízko u musc. rectus superior a tvoří mezi musc. rectus lateralis a musc. rectus inferior válcovitý útvar, který se již vyznačuje ohybem v trochleae, dosud zcela vazivové. Mezi musc. rectus lateralis a musc. rectus inferior, který je tvořen mohutnou ploténkou svalovou, jest velká mezera, svaly jsou značně očí sebe vzdáleny. Musc. rectus lateralis jest poměrně slabý sval, který leží těsně při stěně oční, něco distálněji a dále od stěny oční nalézá se ploténka pro musc. obliquus inferior, která má tvar kosodélníka, jehož delší osa probíhá od musc. rectus medialis ‘ku musc, rectus inferior. Jest zde tudíž vytvořen základ všech svalů očních, které tvoří skupiny, z nichž musc. rectus lateralis, musc. obliquus superior a musc. rectus superior s musc. levator' palpebrae jsou těsně k sobě přiloženy. Musc. rectus inferior, jako mohutně založený sval, jest značně vzdálen od zmíněné skupiny jakož i od skupiny musc recti medialis a musc. obliqui inferioris a tato dvojice jest opět daleko oddálena od skupiny zprvm uvedené. Toto seskupení, jak se ještě zmíním, zůstává v daleko pozdějších stadiích tak jak toto stadium ukazuje, ale opět v některých dobách vý¬ vojových mladších vyskytuje se seskupení, kde svaly poměrně rychle vzrůstaly v určitém směru tak, že se až navzájem dotýkají, neponechᬠvajíce skorém žádné mezery mezi sebou. U tohoto embrya 26 mm lze na přímém svalu zevním a dolním, jakož i na ploténce šikmého svalu dolního dobře postřehnout! buňky, které mají prodloužená jádra, dlouhé; vřetenovité tělo a první počátky íibrill sva¬ lových. V tomto stadiu jsou založeny již všecky svaly okohybné a i zvedač horního víčka, který, jak poznamenáno, odděluje se vehce jemným vazivem od přímého svalu horního. V pozdějších dobách vývojových mohutní jednotlivé základy svalové. Oko dorůstá nyní hlavně na straně temporální a distální, čímž nabývá tvaru vehce nepravidelného, zároveň jest značně vyklenuto na straně v temporálním dolním quadrantu. Tyto poměry vystihuje dobře model z embrya 38 mm dlouhého. Na tomto patrno, že jednotHvé základy sva¬ lové vyrostly hlavně do šířky a délky. Nej důležitější jest poměr, jak dalece pokročil základ dosud společný pro musc. rectus superior a zvedač víčka. V tomto stadiu je vyvinuto již ganglion ciliare; v dalším pokračování roz¬ dělí se n. oculomotorius na A větve. Větev, která spojena jest se základem pro přímý sval horní a zvedač víčka, dělí se opět na 2 větévky, z nichž jedna pokračuje proximálně do uvedené ploténky. Na této ploténce jest již zřetelné rozdělování se jedné základní desky ve dvě části, z nichž výše položená ploténka jest počátek zvedače víčka, ]ejí distální část níže položená jest přímý sval horní. Obě ploténky jsou z části odděleny jedna od druhé, ale na vnitřní straně spolu ještě souvisí. Tím byl by vyvinut plný počet svalů očních. Seskupení svalové na oku tohoto embrya jest toto: Skupina pro musc. obhquus superior, musc. rectus superior s musc. levator palpebrae XXXVI í. a musc. rectus lateralis jsou dosud velice blízko, ba těsně pod sebou (pod šikmý horní sval vsunuje se musc. rectus superior). Přímý sval dolní tvoří mohutnou širokou plotnu. Přímý sval vnitřní nalézá se poblíž pří¬ mého honuho svalu; nad jeho úponem na oko nasedá šikmý sval dolní, který dorostl po ploše oční až ku přímému svalu dolnímu. Tvořen jest tudíž v této době šikmý sval dolní mohutnou deskou, do délky prota¬ ženou, táhnoucí se od vnitrního přímého svalu ku svalu přímému dolnímu. Mezi svalem přímým zevním a přímým dolmm zůstává velká mezera na ploše oční. Poměry podobné, jak popsáno lze nalézti i u embryí starších . Veškeré svaly jsou založeny, vlastně tak daleko vyvinuty, že možno rozeznati, které svaly to jsou. Jejich vzájemná poloha jest ovšem velmi různá dle doby vývinové toho kterého stadia. Tak na př. u embrya 65 mm dlouhého oko ^7^ostlo značně opět ve směru osy horizontální a při tom se vyklenuje na straně tempoiální nahoře a na straně mediální dole Tímto vzrůstem mění se i poloha svalů, aniž by se snad oko samo otáčelo. Pokud svalů se týče, dostává se šikmý sval horní mnohem více na stranu zevní. Šikmý dolní sval vytahuje se jak na stranu temporální, tak i medianní, tvoří po stěně bulbu se táhnoucí ploténku, která na straně medianní dosahuje přímého svalu vnitřního, na straně temporální přesahuje daleko dolní sval přímý, který je uložen při svém úponu pod sval dolní šikmý V tomto stadiu jest nápadné, že skoro veškeré svaly se navzájem na spodní ploše oka dotýkají. Ze všech svalů staly se široké svalové ploténky, toliko horní šikmý sval zachovává tvar válcovitý. V dalším vzrůstu přirůstá dolní šikmý sval poměrně nejvíce u po¬ rovnání s ostatními svaly, tak že u embrya 72 mm je již tento sval roz¬ prostřen po celé dolní ploše oka zabíraje prostoru mezi přímým svalem zevním a vmtřním, přerůstá tudíž přes přímý sval dolní. Taktk nápadně mohutní přímý sval vnitřní. V pozdější době mění se poněkud obrazy seskupení svalového. Tak u embrya 87 mm jest oko protaženo ve směru horizontálním, poněkud v ose šikmé temporálně skloněné. Svalstvo je uloženo ve třech zřejmých od sebe oddálených skupinách a to jednu skupinu tvoří dvojice musc. rectus superior a musc. levator palpebrae, temporálně musc. rectus lateralis a musc. obhquus superior, na dolní straně pak tvoří svalstvo jakýsi zavřený trojhran: musc. rectus inferior, musc. rectus medialis a musc. obliquus infenor. Svalstvo na vnitřm' straně pyramis oční niá jiz skoro definitivní i^^jsou ani v tomto stadiu poměry uložení svalů defímtivní. ^ ^ Tímto byl by asi vyčerpán popis vzniku svalů očních. V další době vývojové nutno, aby svaly různým etapovitým vzrůstem dostaly se na sve defemtivm místo. Právě tak jako oko vytváří se tím zpúsoLm, že prmista e‘apovite v růsné strany, tak i svaly, které při prvním vývinu ISOU daleko vzdáleny od oka, tak že se zdá, že ani nemají Mdnéno vzájem- XXXVII. 11 néno vztahu, vytvářejí se a vzrůstají etapovitě v různé strany, nerostou všecky stejnoměrně, nýbrž postupně jen ten neb onen. Nebude nezajímavo, uvedu-li domněnku Vossia, který tvrdil, že nerv zrakový otáčí se i s bulbem jak u člověka, tak i u některých ssavců během vývoje o 90» kolem osy délkou nervu zrakového položené 2e bulbus se otáčí, dokazoval tím, že u 5-. 6-, Směsíčních embryí lidských nalezl, že medianní okraj musc. recti superioris dotýkal se skoro laterálmho okraje musc levatoris palpebrae. U novorozeněte je dle Vossia miisc. rectus super, uložen více ku středu pod zvedá čem víčka, u člověka dospě¬ lého nalézti ho lze zcela uprostřed, tak že přečnívá dovnitř mediální okraj zvedače víček. Z toho soudí, že piímý sval horní putuje během vývoje se strany zevní dovnitř následkem točení še bulbu, a že se to děje v pátém měsíci. Stopujeme-li vývin této dvojice svalů: musc. rect. supei. a musc, levator palpebrae, nalézáme v nejmladších stadiích vytvořenou jednu souvislou skupinu buněk, dříve ještě, než počnou se vytvářet vlákna svalová. Do skupiny vniká vazivová přepážka, která počne rozdělovat skupinu tu ve. dvě skupiny. Do každé z nich pak vniká větévka nervu okohybného. Na stranu ventrální totiž k úponu svalu přímého na oko ploténka pro zvedač víčka vyniká — vzrůstá — více na stranu laterální zevní ; zadní část zvedače jest pieložena přes musc. rectus. V dalším postup ném vzrůstu svalů rozšiřuje se ustavičně plochý sVal, zvedač víčka, ale tím způsobem, že zevně přirůstá zvedač, na stranu medianní přirůstá musc, rectus a tím povstává vlastní ploténka svalová pro zvedač i sval přímý, ale jsou ještě vazivově navzájem spojeny i u embrya 85 mm dlouhého. O nějakém putování ve smyslu Vossia není ovšem ani potuchy. Vůbec jest naprosto nesprávné udání o točení se oka či nervu zrakového za doby vý¬ vojové. Poloha svalů, která se jen zdánlivě mění. jest podmíněna právě tak jako tvar oka etapo vitým vzrůstem svalstva, které jest opět podmíněno různým tvarem oka v různých vývojových dobách. Deyl dokázal, že oko se neotáčí, ani nerv zrakový; totéž potvrdil jsem také já ve své práci dřívější a zjistil jsem, že oko neotáčí se ani v době dřívější, jak Strahl s Henckelem tvrdili. Nález polohy přímého svalu horního byl ovšem zcela í prá\Tiý, ale výklad jest mylný, jak patino z pověděného. Chci jen ještě tolik uvésti, že definitivní uložení svalů okohybných nalezneme teprve v daleko pozdější době a že není ještě ani v druhé třetině foetálm'ho života ukončen jak ještě při jiné příležitotsti ukáži. Tato práce měla za účel poukázati ku prvotním základům vývinu svalů okohybných u člověka, což nebylo dosud nikým podniknuto. Mám-li podali souhrn nálezů, tu musím uvésti: 1. U člověka nalézáme již v prvotních stadiích zhuštění mesoblasti- ckých buněk v nej bližším okolí nervi trigemini a to mez I. a II. větví. XXXVII. Itktal l ř- žádné útvary t. zv. hlavové dutmy, které by dávaly počátek o&nn, „yb,ž j^n nakupení buněk mesoblastických. Terver^lwbnl . ^ innervovanS rvem otohyb^ d^a pro musc. rectus laterabs a obliquus supeiíor. íeminuB naSríf’®" Lr^rn::vS^;:eb?:;;.^^^^‘ " povstátá^ÍejS^^ÍLtLTr' obliquus inferior ’ ^ mfenor, dále musc. xxxvn. Poiižitá literatura. H. K. Corning, Uber die Eutwicklung dar Kopí- und Extremitátan- muskulatur bai Reptilien. Morpholog. Jahrbuch Bd. XXVIII, 1900. J. Deyl. O vstupu arterie Centr, retxnaa do čivu zrakového u člověka. Časopis lék. českých. 1896. J. Deyl, Uber den Eintritt der Arteria centralis retinae in den Sehnerv bei Menschen. Anatom Anzeiger, Bd. XI., 1896. D o h r n, Studien zur Urgeschichta des Wirbelthierkórpers. Mitíheilungen aus der zoologischen Station zu Neapel, IX. Bd., 1889 —1891. Froriep, Entwicklungsgeschichte des Kopíes. Ergebnisse der Anatomie und Entwicklungsgeschichte. Bd. I., 1892. Bd. III., 1899. Henckel, Beitráge zur Entwickelung des menschlichen Auges. Anatom. Hefte von Merckel und Bonnet. 1898. J. Janošík, Anatomie Člověka, část I. Knpffer, Uber die Metamerie des Wirbeltierkopfes. Verhandlungen der Gasellschaft auř der sechsten Versammlung in Wien 1892. K ei 1 R.. Beitráge zur Entwicklungsgeschichte des Auges von Schwein mit besonderer Berůcksichtigung des Verhaltens der fotalen Augenspalte. Anatom. Hefte von Merckel und Bonnet, 32. Bd., J. 1907. O. L e š e r, O vývinu tvaru oka člověka. Rozpravy české Akademie cis. Frant. Josefa 1910, 6. 19. O. Lešer Uber die Entwicklung der Form des menschlichen Auges. Bulletin international de TAČadémie des Sciences de Bohémo, 1911. V. M a t y s. Vývin a topografie svalstva v orbitě u ptáků. Rozpravy České Akademie cis. Frant. Josefa 1907, č. 22. H. Rex. Zur Entwicklung der Augenmuskeln der Ente„ Morpholog. Jahr- buch Bd. XXIX.. 1901. H. Rex, Uber das Mesoderm des Vórderkopfes der Lachmove. Mcrpho- logisches Jahrbuch. Bd XXXIII.. 1905. Severtzoff, Studien zur Entwickelungsgeschichte des Wirbeltierkopfes I. Die Metamerie des Kopfes des elektrischen Rochens. Bull de la Soc. Imp. d. Nátur, de Moscou 1898. H. Strahl, Zur Entwickelung de>? menschlichen Auges. Anatom. Anzeiger. Bd. XIV., 1898. A.Vossius, Beitráge zur Anatomie des N. Opticus. Albrecht von Graefďs Archiv fůr Ophthalmologie. 29. Jg., IV. Abt., 1883. V a n W i j h e J. M., Uber die Mesodermsegmente und die Entwicklung der Nerven des Selachierkopfes. Verhandlungen der k. Akademie zu Amsterdam, 1882. XXXVII. Výklad tabulek. Tah. II, (obr. 1., 2., 3.) Obrazy řezů za sebou jdoucích od embr. člověčího 9*7 mm dlouhého. (Značení pro všechny obrázky stejné.) Hy = hypophisis. III = Nerv. oculomotorius. TI = abdncens. “ f "vr útvar pro příšti sval Roctus Uteralis a obliquus superior. ti m ~ P'®túnka pro svalstvo innervované norv. ocnlomotorms. P , P - první a druhá větev nervu trigeminu. Tab. III. (obr 4., 5., 6., 7.) Obiazy řezu embrya ěloyěeilio U ú mm dlouhého, vzaté z ruzn^-ch výtek. n ~ Větve první a druhá nerv, trigeminu. Nervus trochlearis. VI =-- Nerv. abducens. Os == Ptoténka pro sval: Obliqnus superior (ua obr. 1. souvisí dosud Op. -- Opticns. snp^^ trochlearis ku skupině pro sval Obliquus VI == Nerv. abducens. Tr Nerv. trochlearis. Op ^ Opticus. I^ ~ Musc. rectus lateraiis ,, medialis. r , superior, obliquusísuperior. Rectus iníer. Rif ^ XXXVII. Tab. I. Doc. Dr. O. Lešer: O vývoji svalstva okohybného u člověka. Projekce řezů embrya člověčího 9' 5 mm dlouhého. III. nerv. oculomotorius a k němu příslušející skupina buněk b. IV. Nerv. abducens a jemu příslušející skupina buněk a. Vgg. ganglion nervi trigemini. Vu = Váček oční a gangl. acust faciale. Rozpravy České Akademie. Třída 11. Ročník. XXIV. Číslo 37. Doc. Dr. O. Lešer: O vývoji svalstva okohybného u člověka. Tab. II. Rozpravy České Akademie. Třída II. Ročník XXIV. Číslo 37. Doc, Dr. O. Lešer: O vývoji svalstva okohybného u člověka. Rozpravy České Akademie. Třída II. Ročník XXIV. Číslo 37. ROČNÍK XXIV. TRIDA II. ČÍSLO 38. Rozklad kyseliny hippurové. Napsal Dr. inž. JAROSLAV CHARVÁT. Z c. k. ú>tavu pro zemědělskou bakteriologii při c. k. české vysoké škole technické v Praze. Předaosta Prof . Dr. AI. V e 1 i c h. (S l vyobrazením a 2 tabulkami.) Úvod. Význam činnosti ammonisačních bakterii v koloběhu dusíku vedl mne ke studiu biologie těchto zajímavých mikroorganismů. Nezbytná jejich působnost vystupuje zvláště pH rozkladu dusíkatých látek, obsažených v moči — ■ hlaviiě močoviny, kys. hippurové a kys. močové. Dusík v nich obsažený, neassimilovatelný pro rostliny, se působením těchto mikrobů mineralisuje — mění se ve formu minerální, kterou již mohou rostliny zpodobovati. Otázka této proměny dusíku močoviny působením mikroorganismů kvašení ammoniakálního byla již studována, hlavně Miquelem a jeho následovníky. Rovněž rozklad kys. močové byl během času osvětlen. Pokud se týče kys. hippurové neschází sice prací, pojednávajících o jejím štěpení bikteriemi, avšak chemická stránka ammoniakálního kva¬ šeni této kyseliny nebyla dosud dostatečné prozkoumána. I snažil jsem se v této práci ty mezery vyplniti již také s ohledem na skutečnou důležitost mikrobiologického rozkladu kys. hippurové v praksi hospodářské. Kyselina hippurová (benzoylamidooctová) přichází v přírodě snad jedině jako produkt látkové výměny organismu zvířecího a to hlavně býložravců. Procentické její nmožství v moči není stálé, kolísá od stop až do 2-7%, jak udávají různí autoři ku př. M i q u e l,i) H e n n e b e r g, Kůhn, Yoshimura. 1) Dle Miquela obsahuje průměraě moč hovězího dobytka 1-6%. koňská moč pak 0 3% kys. hippurové. Rozpravy: Roč. XXIV. Tř. IL C. 88. 1 XXXYIII. Rozklad uvedené kyseliny působením mikroorganismů probíhá nejméně aspoň ve dvou fásích. Předem vzniká glykokoll a kyselina benzoová a teprve pozdější fermentací prvé sloučeniny tvoří se ammoniak. Tento rozklad glykokollu není zřejmý a jasný. Neví se, vznikají-li ještě nějaké další meziprodukty, či je-li glykokoll přímo rozkládán na kysličník uhli¬ čitý a ammoniak. Studiem mikrohielního štepení kyseliny hippurové zabývali se ze starších ladatelů: van Tieghem, Rattone a Valente, Burri, Herfeldt a Stutzer, Yoshimura, Crisafulli. Obšírněji zpracoval otázku rozkladu této kyseliny za účinku mikrobů r. 1902. S c h e 1 1 m a n n. Autor ten dovozuje z úbytku dusíku, že nastává nej¬ prve rozklad kys. hippurové na glykokoll a kys. benzoovou. Teprve pak dále štěpení glykokollu, při čemž vzniká uhličitan ammonatý. Zmiňuje se sice, že volný dusík se netvoří, jen ammoniak se uvolňuje, ale důkazu toho neuvádí. Nawiaski ve svých pokusech shledal, že Bac. proteus vulgans attakuje velice slabě glykokoll. Leo stanovil pokusně, že kys. ippuiova moče na vzduchu volně ponechané rozloží se během 48 hodin na kys. benzoovou a glykokoll. Mikrobiologický tento rozklad je prý působen pravděpodobně siaphylokokky. Car bone et Rusconi isolovali ze salámů bakterie, štépící kys. hippurovou. Rovněž stanorili tuto rozkladnou schopnost u plísní. Podrobně studoval rozklad této ky- ^Uny phsnémr Kossowicz. Shledal, že mají schopnost assimilovati kys. hippurovou jako jediný zdroj dusíku a rozkládati ji v ammoniak. Podobnou schopností nadána byla i kvasnice, kterou isoloval z hruškového mostu, 0^ Ha gem nalezl více ilínrorító, jež mají schopnost rozkládati nejen moěovmu a kys. moěovou, nýbrž i kys. hippurovou a glykokoll. Goslings ) studoval biologické poměry při rozkladu kys. hip- pimove mifaoorganismy v kombinaci s bílkovinami, bez nich a s uhlo- hydraty. K pokusum používal hippurátu sodnatého. Ze zplodin kvašení ^ konstatoval kys. benzoovou, Íoule t Ih* ^o^klad kys. hippurové, avšak pouze za přítomnosti nitrátů a sulfátů. naiícím íttn ^ ^ ° tu pracím jed- r r^k e m s V n i P°tusy konané Sud se tr , iTrr ‘ ^'>tru. Pokud se tyče glyftofotta, jjonstatoval B o k o r n v buiněiší vévoi glTkoToir ^ kvasnice assim^ují experimentálním dostal se mi do rukou až po úplném dospél ,em nezáře XXXVIII. B i e r e m a studoval podrobně vedle assimilace různých dusíkatých sloučenin též zpodobování kys. hippurové. Uvádí, že tato tvoří ve spojení s mnohými látkami uhlíkatými výbornou dusíkatou živinu pro mikroby. Dle něho ji stravují beze zbytku jak hrubé, tak čisté kultury bakterií. Konal kvantitativní pokusy s hrubými kulturami v prostředí jednak se saccharosou, jednak s galaktosou. Uvedená kyselina po 6 dnech byla rozložena. Výsledky práce jeho o assimilaci kys. hippurové čistými kultu¬ rami ukázaly, že tato kyselina po 24 dnech úplně V5mtiizela. Ammoniak nalezen jen v jediném případě a to ve množství zcela nepatrném. Již Schmiedeberg dokazoval, že rozklad kys. hippurové děje se činnosti zvláštních enzymů. Poukázal, že rozmělněná játra mají schopnost štěpiti uvedenou kyselinu na glykokoll a kys. benzoovou. Shibata zkoumal, zda schopnost plísně Aspergillus niger odštěpovat! ammoniak z dusíkatých sloučenin je pochod od životní činnosti této plísně odluči- telný, enzymatický. Zkoumal působení rozetřené plísňové substance na roztok kys. hippurové. Po 25 dnech zjistil, že část této kyseliny se roz¬ ložila ve glykokoll a kys. benzoovou. D o x přišel k podobným resultá- tům s acetonovým, stálým praeparátem plísně Penicillium camemberti. Praeparát plísňový rozkládal v pokuse kromě jiných amidů a aminů též kys. hippurovou. Kossowicz potvrdil pokusy s plísněmi existenci enzymů, štěpících kys. hippurovou. Filtráty čistých kultur plísní Asper- ■ gillus niger a Mucor Boidin rozkládaly kys. hippurovou za uvolňování kys. benzoové. Také Schellmann předpokládá existenci enzymů, štěpících kys. hippurovou, ač žádných direktních důkazů neuvádí. Jak patrno z předcházejícího historicko-literárního úvodu, nebyla otázka fysiologickjch pochodů při kvašení kys. hippurové úplně rozřešena. I podjal jsem se na základě těchto theoretických zkušeností vlastní práce fysiologicko-chemické a snažil jsem se pochody ony podrobně studovat! . Účelem toho bylo řešení následujících otázek: 1. Hleděl jsem získati přehled o schopnosti isolovaných čistých kultur rozkládali nejen kys. hippurovou, ale i močovinu a kys. močovou. 2. Snažil jsem se provésti analytický rozbor bakteriemi zkvašených, umě¬ lých výživných roztoků s kys, hippurovou vzhledem k dusíku. Tím chtěl jsem zjistiti, jakou měrou tyto kultury kys. hippurovou během určité doby rozklᬠdají a to v prostředí s glukosou, saccharosou i bezcukerném. 3. Dále pokusil jsem se provésti kontrolu veškerého dusíku stanovením plynných produktů a množství dusíku ve zkvašené tekutině s kys, hippurovou. Tím pak dokázati, zdali část dusíku neuniká v jiné podobě než jako ammo¬ niak, tedy ku př. jako elementární dusík. 4. Chtěl jsem zodpověděli otázku, do jaké míry se tvoří a ve kvasící tekutině hromadí dusíkaté meziprodukty rozkladu kys. hippurové, totiž gly¬ kokoll, případně jiné aminolátky. XXXVIII. W» nepřinlížely k tomu, můie-li kvs. benzoová sloužiti ri Proto potrav,, ioMným mikro¬ bům. Proto bylo zajimavo se o tom přesvědčiti. Za tím účelem snažd — • hakterii Jedněch rorlcrn P^^pokladati existence dvou skupin pouze glykokoll. ^ * ^okazah, jsou-h mikroby, rozkládající Kultmy^apadnéXtetvT®' ‘^chž druhů mikrobů, vybral jsem 8 mikrobů ruzne^kS *’™*° vedením systematických bokZT, IT , -vy míněná zpásoUtoÍ byla osméT ^ Vlastní práce. pouzí seTfawLtTřmt^^Ť kys. kipfurovou. předem' předUS™ Sad ^ Í-" byla to močůvka a bljSa i půda, jako další naleziště mitrnK’ ^ kompost. V druhé řadě pak bakterie vypěstoval jsem ve \^7Í ^ ^"^^^^akálního kvašení. Uvedené praveny dva roztoky, z nich7ob'^WaT"^''”'^ ' I. roztok: 1000 g destiUované vody. řO g kys. hippurové. II. roztok: 1000 g destiUované vody 2ř sekundárního fosforečnanu diaselnatého 1 ? síranu horečnatého, ") 5 g glukosy, *) 5 g saccharosy, bez cukru. přítomnosti uhÍohy**ů™l'^neC^z° toch Připratríísrí na. Roztok .1. stejnem poměru (50 : SOccw) Směs taf ™<*an s II. roztokem ve XXXV^IIl Po vychladnutí byly roztoky očkovány zmíněným materiálem a vloženy do thermostatu, kde byly chovány při teplotě 37® C, téměř stálé. Během 2 až 3 dnů objevil se větší neb menší zákal tekutiny. V dalších dnech zjišťován prchající ammoniak z kvasících roztoků. U některých byl jeho vývin patrný již pouhým čichem, u jiných pak zjištěn po zahřátí roztoku navlhčeným lakmusovým papírkem. Tu shledal jsem mohutnější působnost mikrobů na kys. hippurovou, vypěstovaných z hnojůvky, oproti kulturám z kompostu a půd, ježto prvé vytvářely ammoniak rychleji a ve značnější míře. Uvedená kvasící výživná media tvořila základní materiál, surovou kíHturu, z niž isolovány specifické mikroby, zkvasující kys. hippurovou. Tyto byly získány obyčejnou methodou bakteriologickou — litím ploten na obyčejném, masopeptonovém agaru. O působení jednotlivých těchto čistých kultur na kys. hippurovou přesvědčil jsem se vždy přeočkováním do živných tekutin s touto kyselinou. V positivním případě, tvořila-li bakterie čpavek, použil jsem pak jí ku analytickým pokusům. Celkem isolováno 20 druhů různých mikrobů, které pěstovány byly v čistých kulturách na výživných půdách, obvyklých v bakteriolo¬ gické methodice. Převážná většina těchto bakterii náležela ku typu Mesen- tericus. Jednotlivé druhy tohoto typu lišily se od sebe hlavně vzhledem a barvou povlaků na bramboru. Tyto různé znaky podržely i po několika¬ násobném přeočkování a proto byly pokládány za různé odrůdy. Kromě uvedeného typu zastoupen byl mezi isolovanými druhy též Subtilis a Mega- therium. Místo zvláštního pojmenováni mikrobů použil jsem v práci ěisel od l.—XX. Mimo tyto získané bacilly vzal jsem k pokusům též typický Bac. pyocyaneus ze sbírky ústavní, jejž označil jsem číslem XXL Tento bacili byl shodným s Bac. čís. XVIII., vypěstovaným z půdy pařenišťní. Dále jsem zjistil, že tři druhy (čís. XV., XVIII. a XXL) jsou fakultativně anaerobní, kdežto ostatní jeví se aerobní. Kromě čtyř bakterii (čís. I., IV., V., XIL), všechny redukují nitráty na nitrity. Bac. čís. XV. a typický Bac. pyocyaneus (ze sbírky ústavní) jsou pravými denitrifikačnimi mi~ kroby (ve vlastním slova smyslu). Ku zjištění, zdali mikroby čís. 1. — XXI. určitě rozkládají kys. hippurovou, provedl jsem vícekráte kvalitativní kontrolní pokusy. Živné roztoky s glukosou, upravené způsobem výše vyznačeným, rozlity do zkumavek a po sterilisaci očkovány bacilly čís. 1. — XXL Dány byly do thermostatu teploty 37° C. Denně byl zjišťován skutečný rozklad kys. hippurové dokazovámm ammoniaku čichem, vlhkými lakmusovými papírky i Nesslerovým činidlem. Tu připomínám ihned, že nestačí mnohdy v prostředí s uhlohydrátem zkouška na ammoniak čichem a papírky re- agenčními, neboť tvoří se často ammonaté soli, neodštěpující volný ammo¬ niak. (Viz dále tvoření se fosforečnanu hořečnato-ammonatého). Těmito pokusy jsem shledal u všech zkoušených bakterií čís. I. — XXI., že skutečně mají schopnost rozkládali kys. hippurovou. Proto byly s těmito mikroby podniknuty další, podrobnější pokusy. XXXVIII SgSI-3'£SE£S naprreta neschopnost rozkládali močovinu. Baí’čís. VHI a"^XK čL ? vifrvni 'Í!rři zkvašoval ji slabé nerozkládaly kys. močové. Bac. čís. XIX. s glykokolUm a kys. fe^amoa^^terlíd provedené látek za různých podmínek. ' ^ Presvedčil o stálosti tkhto Kvalitativními pokusy jsem shledal toto- stetného rozkladu glykokoUu. sedlina, coz je důkazem čá- Kvantitativnimi «an!nL'’zjL*duj^ " teploté fniT Sll;rr“‘:' llaltu při mocí 2gMgO) ammoniak ze^O.25-0^5 ^P^ne vydesUllován (pc- 2 hodin. Proto dá se ammonatých soH vedle aminolátek ^ stanoveni i*.«'SS“.íS7*í ir"*”; “>■■ 'ri.Hv.M v. ...i., XXXVIII. jímány byly v absorbčních nádobách podoby ,,U“, naplněných titro vanou kyselinou. 1) d) 1— 2hodinným varem ^ — l%niho roztoku glykokoUu s MgO, nastává jen skrovný rozklad glykokoUu (0-2 — 0-5 ccm Vw ^ kyseliny se při tom neutra lisuje). e) Rovněž i uhličitan harnaíý (1. č.), používaný též k destillaci ammo- natých solí, působí za varu na glykokoll. Zjistil jsem, že míra rozkladu, měřená neutialisací Ym n kyseliny, byla téměř stejná jako při použití MgO. (0 1 — 04 ccm ň kyseliny neutralisováno za stejných podmínek jako v pokuse předcházejícím). /) Obdobné zkoušky provedl jsem též s kys. hippurovou. Shledal jsem, že 34 — roztok její pouhým varem, rovněž i varem s MgO neb BaCO^ se nemění, což je ve shodě s údaji v literatuře. Po těchto předběžných zkouškách přikročil jsem ku dalším pokusům, abych zjistil u všech 21 kultur stupeň ammonisace kys. hippurové. Za tím účelem volil jsem prostředí jednak s glukosou, jednak se saccharosou. Tento disaccharid volen z důvodu, že přítomnost jeho dle Bierema podporuje rozklad kys. hippurové. Tato kyselina můíe býti sice již sama mikrobům dusíkatou i uhlíkatou živinou, přes to však volena směs její s cukrem proto, abych se tím přiblížil poměrům, jaké za přirozených okolností panují v hospodářství. Tedy ku př. při rozkladu kys. hippurové na hnojišti, kde moč přichází též ve styk s uhlohy dráty. Živná media upravena dle předpisu a způsobem výše uvedeným. Roz¬ dělena byla do kvasných baněk (Erlenmayerovek) obsahu 200 ccm. Do všech nádob odměřeno po 50 ccm roztoku sub. I. Pak do jedné poloviny Erlen¬ mayerovek přidáno po 50 ccm roztoku sub. II a. Do druhé poloviny baněk dáno bylo po 50 ccm roztoku sub. II b. Na to sterilisováno frakcionovaně v proudící páře a po ochladnutí očkováno čistými kulturami čís. I. — XXI. Několik baněk neočkováno a ponechány byly jako kontrolní. Pak dány všechny současně do thermostatu a tam chovány 30^) dní při teplotě 37® C. Přesně 31. den po naočkování vyňaty současně všechny Erlenmayerovky z thermostatu a podrobeny ihned kvalitativnímti rozboru vzhledem k dusíku. Reakce zkvašených, výživných prostředí všech kultur shledána více méně alkalickou, nikdy vsak kyselou. Ve všech těchto mediích dokázány ammonaté soli, neboť jímaný destillát vzorku zahřívaného s MgO reagoval s Nesslerovým zkoumadlem. Povaha těchto ammonatých solí není stejná. Vedle líhli Čitanu ammonatého tvoří se často na .dně množství bezbar- Stejný postup byl dříve též i jinými autory doporučen (viz ku pr. Handb. d. biochem. Arbeitsmethoden, Bd. VI. S. 494.). *) Zde připomínám, že upustil jsem od kvantitativního sledování průběhu kvašení v určitých, časových periodách. V tom sméru již pracoval Schellmann. XXXVIII. Horeínan hofelmto- bylo případnému dalšímu rozkladu kys. hippurové Svrr.í:'Síríivs.‘S‘ ■• '» ^kk^X i dusíku ammo- Ammoniakiíní dusík stanoven v baňkách varem s2gMgO Prchající kách. ^ kontrolnich baé- hvln ^ y ccm roztoku kys. hippurové ca %®/ní V nich «=■« -‘O vťbuleeéís. I. V ní po^ny jsou výsledky rozborů pro jednotlivé kulturvřís T YYT dusík, pnpadající na neroÍ'loře*”’T"'*í^'“*“ vypočten zbyl'^ organický Mérou amrmnisace kys^hippurm^lyhmnžrZ'’'' ^ =:=s.r7rx.‘£v;5^“r-' tento rozdíl znaménkem 4- ví F' ^ ^ S^ulíosou, označil jsem označen materiál a místo, oďkud^yk kultoÍLte a r*^*" niikrobtéžmočovinuakys.močovou 1 seliny 2-4 mg 12-27% 1) Souhlasil zcela s dusíkem nalezeném v kontrolní baňce. XXXVIII. 16 Dusík, připadající na aminokyseliny, náleží asi výhradně glykokollii. V tom případě odpovídalo by nalezených 24 mg dusíku 12 -87 mg glykokollu, čili roztok tohoto byl by v kvasící tekutině as 0-05%ní. Tím dokázáno opětně, h se při rozkladu kys. hippurové skutečné pře¬ chodné dusíkaté produkty tvoři a do jisté míry v živném mediu i hromadí. Zároveň vsak vyplynul důsledek, že při určení organického dusíku ve kvasící tekutině připadá část tohoto i na glykokoll. V živných tekutinách s jinými kulturami aminokyseliny zatím kvantitativně dokazovány nebyly, ač dá se předpokládat!, že i zde větší neb menší měrou se může glykokoll ve kvasící tekutině hromaditi. (Viz též kvalitativní důkaz.) JVa základe zjištění aminolátek jak kvalitativního, tak kvantitativního, lze usuzovali na enzymatickou, hydrolytickou činnost při štěpeni kys. hippurové na její složky, glykokoll a kys. benzoovou. Na tuto činnost dá se soudili z toho, že se uvolňuje z kys. hippurové více glykokollu než bakterie přímo spotřebují. Po stanovení glykokollu bylo přirozeno zjistiti, zdali i druhá složka rozkladu kys. hippurové, totiž kys, benzoová se též bakteriemi rozklóÁá, či veškerá uvolněná se v živném prostředí hromadí. Také tuto otázku jsem hleděl rozrešiti. Za tím účelem použil jsem zkvasených tekutin bezcukerných, užitých při pokusech, zdali se tvoří při bakterielním rozkladu kys. hippurové elementární dusík. (Viz str. 11.) V těchto roztocích jsem předem pátral po kys. benzoové. O její přítomnosti přesvědčil jsem se tímto způsobem: Isoloval jsem ji ze zkvašeného roztoku s kys. hippurovou vytřepáním petrolejovým etherem. Po odpaření tohoto na mírně teplé vodní lázni zbyly bílé krystallky, ve kterých poznána kys. benzoová stanovením hodu tání a zkouškou na niirobenzol. Zjistiv kys. benzoovou kvalitativně, snažil jsem se pak určiti její množ¬ ství. Na toto bylo možno souditi ve zkvasených živných roztocích z množ¬ ství celkem vytvořeného ammoniakálniho dusíku. Totiž uvolnilo se jí při nej menším tolik z kys. hippurové, kolik odpovídá ammonisovanému glyko¬ kollu, který spolu s kys. benzoovou vznikl. Z rozdílu pak mezi nmožstvím kys. benzoové, vypočítané z vytvořeného ammoniaku (uvolněného i vázaného) a kys. benzoové, určené (zbylé v roztoku), vychází množství kys. benzoové, strávené bakteriemi. I postupoval jsem následovně: Z % I obsahu prokvašeného živného prostředí (s 5 g kys. hippurové), zředěného na 1000 ccm, odděleno přesně 250 ccw roztoku. To odpovídalo původnímu množství 1*25 g kys. hippurové. V odměřeném podílu tekutiny stanoven ammoniakální dusik^) destillací s MgO a přepočítán na celý obsah živného media. Z tohoto roztoku uniklý ammoniak během kvašení absor¬ bován v „U“ — rourkách a zjištěn titrací. (Viz str. 11.) Srovnáním těchto výsledků dostaneme následující přehled: 1) Aminokyseliny nebyly přítomny, jak zjištěno reakcí Chodatovou. XXXVIIL Číslo užitého 1 bacilla Zjištěno ammoniakálního dusíku v celém zkvašeném mediu I v 50 ccm absorbova¬ ného v „U*‘ rourkách celkem v.cCnt-^H,SO, ■ 1 129-8 20-2 150 7-5 XVI. 59-6 40-4 100 5-0 XVII. 120-0 0-0 120 6-0 Dále stanovil jsem kvantitativné skutečné množství kys. benzoové ve výživných tekutinách. Tato byla určena extrakcí jednak dle methody W i e n e r o v y ,1) j ednak zkoušen starší způsob dle B u n g e-S c h m i e d e- berga.2) Obě tyto methody zakládají se na různých vlastnostech kys. hippurové a benzoové, zvláště na té, že kys. benzoová je dosti snadno rozpustná v petrolejovém etheru. K vůli jasnosti, která z předpisu method přímo neplyne, dovoluji si zde uvésti přehled rozpustnosti těchto dvou kyselin. Rozpustidlo Kysel, hippurová Kysel, benzoová Alkohol snadno rozpustná lehko rozpustná Aether málo rozpustná snadno rozpustná Octan ethylnatý dobře rozpustná lehko rozpustná Petrolejový ether studený nerozpustná dobře rozpustná teplý nerozpustná snadno rozpustná Voda studená těžko rozpustná těžko rozpustná teplá dobře rozpustná dobře rozpus-fcná 1) Zeitschr. analyt. Ch. 38., S. 206. 1899. 2) Arch. f. exper. Pathol. u. Phann. 6., S. 235. 1877. ozpravy: RoC XXIV. Tř. II. Cis. 38. 2 XXXVIII. Výhodnější methoda je W i e n e r o v a. Ku svým rozborům použil jsem kombinace obou method a pro tento účel jsem je vhodně přizpůsobil. Při analysi postupoval jsem následujícím způsobem: Ze zředěného výživného media (viz str. 16.) odměřil jsem bOccm roztoku. Tento objem zkoncentrován na mírně teplé vodní lázni za součas¬ ného odsávání par a na to extrahován alkoholem. Výtažek zfiltrován a alkohol na vodní lázni odehnán. Zbytek rozpuštěn ve vodě a po oky- sekní kys. sírovou extrahován octovým etherem. Extrakt odpařen na mírně zahřívané vodní lázni, zbytek rozpuštěn v teplé vodě a extrahován petrolejovým etherem (úplné těkajícím při 50»C). Výtažek odkouřen při mírné teplotě za prohánění vzduchu a do stálé váhy vysušen v exsi- katoru za obyčejné teploty. Tím stanovena kyselina benzoová (zlylá). Methoda tato poskytovala dobrých výsledků. Hlavní však podmínkou bylo předestillovati předem veškerá užitá rozpustidla. y následující tabulce jsou přehledně seřazena množství kys. ben¬ zoové jak vypoUtaná (z ammonisovaného dusíku), tak i určená. Theoreticky odpovídá 250 mg kys. hippurové, (obsažených v 50 ccw kontrolního roztoku) 1704 wg kys. benzoové a 1 mg dusíku kys. hippurové odpovídá 8-7156 mg kys. benzoové. Rozbory nalezeno bylo v 50 ccm zkvašené tekutiny: Za užití bacilla číslo: Dle výpočtu 2 množství ammonisovaného dusíku uvolněno Ve zkvašené tekutině zjištěno Bylo tudíž stráveno kyseliny benzoové % 1 % 1 % 91-5 53-69 3T5 18-48 60-0 35-21 XVI. 610 35-79 1 43-6 25-58 1 1 17-4 10-21 XVII. 73-2 42-95 28-7 16-84 44-5 26-11 kvseliív Pf** V. tenzoové (26-11%) Nejmene j: strávd Bac. «s. XVI., jen kolem >/„ (10.2Í«/„). ' rozkl^rtZ ^ kys. hippuJf téí xxxvin. 19. Produkty tohoto štěpení lze o\^em těžko tušiti. Nelze yšak popríti, že assimilace látek s benzolovým jádrem bude míti vliv na povahu v orga¬ nismu vytvářených uhlíkatých sloučenin, zvláště asi bílkovin. Chtěje dále rozřešiii otázku existence mikrobů se schopnosti štěpiti pouze glykokoU, postupoval jsem tímto způsobem: Předem upravil jsem živné bezcukerné roztoky jednak s 1 g kys. hippurové, jednak s 1 g glykokollu. V obou případech přidal jsem potřeb¬ ných výživných' solí: 01 g K2HPO4. 0-05 Mg SO4. jež jsem rozpustil ve 100 ccw destillované vody. Po neutralisaci sodou a náležité sterilisaci v proudící páře, očkovány tyto tekutiny hnojem (ze dvora ,, Zboží" v Po¬ děbradech). Při 370 C vypěstoval jsem v prostředí s kys. hippurovou i v roztoku s glykokollem hrubé kultury. Z těchto pak isolovány čisté kultury litím ploten na obyčejném masopeptonovém agaru. Zajímavo je, že mikrob, získaný z media s glykokollem, byl identický s Bac. čís. V. Kultura tato byla dříve isolována z kravské močůvky (dvora „Zboží" v Poděbradech). Bakterie, získaná z výživné tekutiny s kys. hippurovou, byla shodná s Bac. čís. XV., vypěstovaným z hnoje (dvora „Zboží"). S těmito znovu isolovanými mikroby provedl jsem následující pokusy. PřeoČkoval jsem bakterie z glykokollového roztoku — rozkládající glykokoU — do živné tekutiny s kys. hippurovou. -A opačně naoékoval jsem mikroby, vypěstované z prostředí s kys. hippurovou, — štépíci tuto kyselinu — do výživného media s glykokollem. Roztoky tyto byly opět bez uhlo- hydrátu. V obou případech dostavil se při 37® C po 3—5 dnech rozklad — ammonisace. Tato byla zřejmě dokázána jednak Nesslerovým činidlem, jednak vydestillováním alkalické tekutiny a lakmusovým papírkem. Opětované pokusy jevily týž výsledek. Z těchto pokusů plyne závěr, že bakterie, stravující glykokoU, stepi též kys. hippurovou. Platí-li to všeobecné ■ — nelze ovšem tvrditi. Konečné provedl jsem rozbory živných umělých medií s kys. hippu¬ rovou, zkvašených degenerujicimi kulturami s ohledem na dusík. Veškeré výsledky analys, uvedené v tabulce čís. I., byly ještě více- kráte kontrolovány. Stupeň mineralisace byl při dalších kontrolách stále menši. Příčinu toho bylo nutno hledati ve způsobu pěstování těchto mikrobů. Postup lyl totiž tento: Ze zkvašené kys. hippurové v Erlenmayerově baňce jsem přeočkoval kultury na bouillonový agar. Z tohoto přenesl jsem bakterie při dalším zkoušení do živné tekutiny s cukrem a k5r5. hippu¬ rovou. Mnohdy však bylo třeba k uchování některých kultur preočkovati tyto z bouillonového agaru na nový, ba i na třetí dříve, než mohly býti jimi opětně naočkovány živné roztoky s kys. hippurovou. 2* XXXVIII. Výživná media upravena týmž způsobem jako pro první kontrolu — tedy jednak s glukosou, jednak se saccharosou. Některé baňky neočkovány a ponechány za kontrolní. Předem provedl jsem pokusy se všemi kulturami čís. I. — XXL Tu zjistil jsem, že difference v ammonisaci byla zvláště nápadná u bacillů čís.: L, IIL, VL, X., XIIL, XVL, XVIII a XX. Proto fodnikl jsem 5 těmito bakteriemi další fokusy. PřeoČkoval jsem je vždy po půlročním pěstování na bouillonovém agaru do živné tekutiny s kys. hippurovou. To provedl jsem dvakráte pó první analyse. Naočkované baňky se živným mediem ponechány v thermostatu při teplotě 37*^ C rovněž jeden měsíc. Přesně 31. den vyňaty a zanalyso- vány jako při první kontrole. Dusík ammoniakální a celkovf určen toutéž methodou jako dříve. Také dusík uniklp během kvašení, zbylý organický i ammonisovaný vypočten jako při prvním rozboru. Číselné výsledky všech tří kontrolních analys uvedeny jsou přehledně v tabulce čís. II. Způsob úpravy a označení je týž jako u tabulky čís. I. Číslo 40-72 mg (viz str. 8.) vzato též v tabulce Čís, II. jako srovnávací. Stupeň degenerace vysvítá z čísel tabulky číslo II. Z těchto čísel odvozuji tyto důsledky: a) Ve množství dusíku vytvořených ammonatých sólech je nápadný rozdíl', největší je u Bac. čís. XX. Tento mikrob vytvořil po půl roce o 32-29% a po jednom roce o 46-97% méně dus^u ammonatých solí než při kontrole první, kdežto nej menší differenci dusíku těchto solí jeví Bac. čís. III. a to: po půl roce 0-35%, po jednom roce 0-69%. Uvedeno krajní meze shledány v mediu s glukosou. U ostatních zkoušených kultur jsou rozdíly velmi různé ; pohybují se v udaných mezích. Tyto difference jsou vždy po půl roce vetší oproti kontrole předcházející. h) V poměru k těmto číslůtn je také rozdíl ve množství uniklého du¬ síku, který je rovněž u jedné a téže kultury při druhé kontrole vetší proti prvnímu rozboru a při analyse třetí opět větší než při kontrole druhé. Tak maximální difference uniklého dusíku během kvašení shledána u Bac. čís. I., po půl roce byla. 48 -26%, .po jednom roce 49-29%. Minimální pak rozdíl tohoto dusíku byl u Bac. čís. XIIL, po půl roce jevil se 0-35%, po celém roce 0-69%. Maximum bylo v roztoku se saccharosou, minimum pak shledáno v tekutině s glukosou. c) Nejlépe je srovnávat! stupeů degenerace zkoušených kultur dle stupně ammonisace kys. hippurové čili dle celkem vytvořeného ammoniakál- niho dusíku. Tak Bac. čís. I. vykazuje největší rozdíl v ammonisaci oproti první kontrole, po půl roce 50-59%, po jednom roce 66-80%. Naopak differenci nejmenší jeví Bac. čís. III., jk) půl roce 3-41%, po celém roce 5-23%. Obě tyto meze jevily se v mediu se saccharosou. Z těchto čísel je patrna degenerace mikrobů. Ammonisovaly čím dále tím méně kyseliny hippurové. XXXVIII. K vůli jasnějšímu o’ rázu ubývání schopnosti zkoušených kultur zkvašovati tuto kyselinu sestavil jsem ještě tabulku, kterou níže uvádím. Jak zrejmo, vyznačen je y ni stupeň klesnuti procent ammonisace degene¬ rovaných bakterii a to v půlročních periodách. Čísla vypočítána byla tím způsobem, že procento ammonisace při prvním pokusu (s negenerovanými mikroby) označeno jako 100‘. Tato procentická ammonisace kys. hippurové srovnána s ammonisací (v procentech) degenerovaných bakterií při druhé a třetí kontrole. Tím získán následující přehled: Z těchto čísel vysvítá, že při pěstování uvedených bakterií na niasové pudě klesla relativně schopnost ammonisace kys. hippurové, nejméně u Bac, čís. III. (po pili roce o 6-55%, po jednom roce o 10-05%). Nejvíce se snížila po půl roce u Bac. čís. XIIL (o 67-63%), po celém roce u Bac. čís. XX. (o 90-71%). Celkově lze tedy z čísel tabulky čís. II. říci toto: Pěstováním ammo- nisačnich mikrobů na bouillonových živných půdách ubývá sice skutečně mnohým bakteriim ve značné míře schopnosti rozkládali kys. hippuroyou, čili degenerují, akkomodujíce se na organický dusík bouillonu. (Viz též Schellmann a j.) Zjistil jsem vsak též, že některé druhy mikrobů podržuji i při tomto způsobu kultivováni a po dobu jednoho roku houževnatě svou ammonisačni schopnost. Jak již dříve bylo uvedeno, shledal jsem i při těchto kontrolách opětně, že nelze saccharose přičítali nějaký všeobecný, vždy se potvrzující příznivý vliv na ammonisaci kys. hippurové. Je sice zajímavý zjištěný fakt, že rela¬ tivní minimální degenerace (Bac. čís. III.) jevila se při užití saccharosy, kdežto maximum bylo shledáno (u Bac. čís. XIIL a čís. XX.) při glukose. Příčinou toho však není saccharosa, nýbrž individualita dotyčné bakterie. Tomu nasvědčují výsledky mých pokusů, z nichž uvádím následující; XXXVIIl. 22 1. Z čísel, poslední kolonny, tab. čís. 1., patrno (jak bylo již pozna¬ menáno), že rozdíl ammonisace organického dusíku kys. hippurové za užití saccharosy a glukosy je u některých kultur kladný, u jiných pak záporný. 2. Při kontrolních analysách degenerovaných již mikrobů mmil se tento rozdíl u některých bakterií a sice kladný v záporný a naopak. Toto je zřejmo z poslední kolonny tab. čís. II. Tak u Bac. čís. VI. byla difference ammonisace při první a druhé analyse kladná, při třetí pak záporná. Opak je u Bac. čís. XIII. a XX. Při první kontrole shledána tato difference záporná, kdežto při druhé a třetí byl rozdíl ten kladný. U ostatních de¬ generovaných bacillů čís. I., III., X., XVI. a XVIII. tato změna pozo¬ rována nebyla. Bylo tedy dokázáno i při pokusech s kulturami degenerovanými, že saccharosa nemá všeobecné příznivého vlivu na stupeň ammonisace orga¬ nického dusíku kys. hippurové, ale rozhoduje zde jak povaha, tak i stupeň degenerace dotyčné bakterie. Resumé. 1. Z močúvky, hnojůvky, hnoje a různých půd isolováno bylo 20 druhů bakterii, u kterých zjištěna schopnost rozkládali kyselinu hippurovou. Po¬ znáno, že většinou patří do skupiny bacillů bramborových (Mesentericus) . Také Bac. pyocyaneus zkoušen, zdali rozkládá kyselinu hippurovou. Dokázáno, že tuto látku zkvašuje, což odporuje tvrzeni Leoa, dle něhož Bac. pyocyaneus kyselinu hippurovou neŠtépi. Nalezeno, že z 21 kultur, zkvašujicich kyselinu hippurovou, štěpilo 15 též močovinu a 17 i kyselinu močovou. Schopnost rozkládali tyto tři du¬ síkaté sloučeniny byla společná 14 bakteriím. I možno tyto označili za ammo- nisační mikroby v širším slova smyslu. Daleko nižší poměr udává S c h e 1 1- m a n n. Ten našel, že z 25 isolovaných kultur měly jen 4 tuto všeobecnou schopnost. Z fakta, který byl mnou konstatován, plyne daleko větší rozšířenost bakterii s ammonisační schopnosti (v širším slova smyslu), než by bylo lze soudili dle údajů Schellmannových. ■ 2. Na rozdíl od jiných autorů (Schellmann, Bierema a j.), kteří pro¬ vedli analytické pokusy s několika málo mikroby, kontroloval jsem u všech 21 zkoušených bacillů kvalitativně i kvantitativně způsobilost mineralisovati kyselinu hippurovou. Za míru této ammonisace vzato množství celkem vytvořeného ammoniaku. Tato mineralisace obnášela minimálně 11-74%, maximálně, 93-37% původního organického dusíku. Výsledky těchto srovnávacích pokusů jsou přehledně .sestaveny v tabulce čís. I. Z ni je patrna různá kvasící schopnost u mikrobů i ze stejného naleziště. XXXVIII. 23 Oproti názoru Bieremovu seznáno na základě zjištěných fakt, le nelze všeobecně připisovali saccharose příznivého vlivu na kvašeni kyseliny hippurové. V některých případech působila saccharosa právě opačné. To platí i pro kultury ,,degenerované” . Bylo nalezeno, ře v případě, kdy bylo použito živného prostředí bez uhlohydrátu, bylo množství uniklého ammoníaku daleko větší než při použiti též cukru jako pramene uhlíku. To vysvětluje se tím, že za přítomnosti uhlohydrátu část ammoniaku, uvolněného z kyseliny hippurové, váže se jednak na CO^ jednak na organické kyseliny, vznikající při kvašeni cukru. Fakt tento odpovídá též praktickým zkušenostem při konservaci močůvky. Aby se tvořil COg odporučují totiž někteří autoři {ku př. Chr. Barthel) přidá váti k močůvce přímo zbytky, obsahující cukr. 3. Dusík, unikající v podobě ammoniaku . během kvašení, stanoven přesně zvláštními pokusy. Těmito dokázáno, že se netvoři při rozkladu kyseliny hippurové dusík ve formě elementární. Pro toto tvrzení byl podán v této práci kvantitativní důkaz po prvé. 4. Dosud vždy jen předpokládané tvořeni se glykokollu nebo jiných přechodných produktů ze skupiny aminolátek bylo ve výše uvedených po¬ kusech po prvé přímo dokázáno jak kvalitativně, tak kvantitativně a to zcela neodvisle od údajů Goslingsových. Společně s Dr. A 1. Krou- 1 í k e m jsme sledovali kvalitativně uvolňování se glykokollu průběhem bakterielního rozkladu kyseliny hippurové. Použitím Chodatovy reakce dokázali jsme již třetího dne po naočkování přítomnost glykokollu, ač byl vzrůst mikrobů v živné tekutině sotva patrný. Denním zjišťováním gly¬ kokollu stanovili jsme, že teprve 10. den po naočkováni se glykokoll více v tekutině neobjevil. Zmíněnou reakci aplikovali jsme i při rozkladu glykokollu bakteriemi a dokázali jsme, že byl těmito během 14 dnů úplné stráven. Samostatně stanovil jsem aminolátky ve kvasící tekutině s kyselinou hippurovou též kvantitativně a sice methodou Henriques-Sorense- novou. Byly-li zkoušky vystaveny teplotě 37® C, obnášelo množstva jejich dusíku, vyjádřené procenticky na dusík kyseliny hippurové ve zkoušeném případě 12-27%. U srovnáni s výsledky pokusů Gosling¬ sových, který zjistil při kvašení kyseliny hippurové za teploty 22^ C pouze stopy glykokollu, vychází z mých nálezů, že za vyšší teploty (37® C) tvoři se poměrně značné množství glykokollu. Z pozorováni našich plyne, že se uvedené přechodné zplodiny dusíkaté do jisté míry a po jistou dobu ve kvasícím, živném prostředí hromadí. 5. Dokázáno kvalitativně, že při kvašeni kyseliny hippurové se kyselina benzoová skutečné uvolňuje. Kvantitativním pak rozborem zjištěno, že ky¬ selina benzoová se též bakteriemi rozkládá. Shledáno, že stupeň tohoto roz¬ kladu záleží na povaze užitých kultur. Nálezy tyto provedeny rovněž dříve, než bylo referováno o práci Goslingsové. V ni bylo ostatně pracováno za jiných podmínek, než kterých jsem použil ve svých pokusech. XXXV in. 24 6. Při zkoušeni, zda také existuji bakterie, rozkládající pouze glykokoll, bylo v pozorovaném případe zjištěno, že není této specificity. 7. Vzhledem k Hselně nedoloženém údajům Schellmanno- vým, dle nichž mohutnost štépiti kyselinu hippurovou u starších kultur při jejich pěstování na dusíkatpch, umělých, výživných půdách klesá, studo¬ vána otázka ta systematicky. Kvantitativně vyšetřována byla tato schopnost u osmi bakterii v určitých mezidobích. Z tabulky čís. II. vysvítá, že zkoušené mikroby jeví při srovnání s prvními rozbory rozdíl v ammonisaci kyseliny hippurové po půl roce od 341% až do 50-59%, po jednom roce od 5-23% až do 66-80%. Shledáno tudíž, že tato biologická degenerace skutečně vy¬ stupuje a to u různých druhů bakterii ve velmi různém stupni. Zároveň však zjištěn nový fakt. Dle tohoto existuji totiž také druhy mikrobů, které podržují vlastnost rozkládati kyselinu hippurovou houževnatě téměř v ne¬ ztenčené míře i po jejich pěstování déle jak jeden rok trvajícím v živném prostředí bez kyseliny hippurové. XXXVIII. Seznam použité literatury. í’0' Bierema S... Die Assimilation von Ammon-, Nitrát und Amidstickstoff durch MikťOorganismeh: (Ctlblt. f. Bakt. etc. Abt. II., Bd. 23,, 1909. p, 672). Bokoruy Th., Tauglichkeit einiger Stickstoífsubstanzen zuř Hefener- náhrung kvautitative Veisuche hierúber. (AUgem. Brauer- und Hopfenzeitung Márz 1902.) Burri R., HerfeldtE. und A. Stutzer, Bakteriologisch-chemische Forschungen iiber die Ursachen der Stickstoffverluste in faulenden organischen Stoffen, insbesondere im Stallmist und in der Jauche. (Joum. f. Landw. Bd. 42., 1894. p. 329.) Carbone et Rusconi-Bollet. Soc. med. Pavia 15. V. 1910. (cito¬ váno dle Ko.ssowicze (13) p. 41.). Crisafulli G., Sulla decomposizione de 1'acido ippurico per opera dei microorganismi. (Rivista ďlgiene e di Sanitá No 13. 1895.; ref. Baumgarten's Jahres- bericht d. path. Microorg. Ig. 11. 1895. p. 529.). C zapek. Berichte der deutsch. botan. Gesellsch., (Bd. 19., 1901. p. 130.) Dox Arthur. The intercellular enzymes of lower fungi, especi ally those of Penicillium camemberti (Joum. of. Biol. Chem. Vol. IV. 1909. p. 461.; ref. Ctlb!. f. Bakt. etc. Abt. II., Bd. 26., 1910. p. 676.). Goslings N., Splitsiugs van Hippurzure Zouten dooř Microben (Meded, v. a. Rijks. Hoogere Land.-Tuin-en Boschbonwschool. Deel. 5. Aíl. 1. 1911. blz. 52., 64. ; ref. Ctlblt. f. Bakt. etc. Abt. II. Bd. 33., 1912. p. 333 ). H a g em O., Untersuchungen uber norwegische Mucorineen (II. Videnskabs.- Selskabets Skrifter I. Math. Nat. Kl. 1910. No. 4 ). C h o d a t R. , Handbuch der Biochemischen Arbeitsmethoden (B . 3 . , p . 57. - 62 .) . Kossowicz A., Einfůhrung in die Agriculturmycologie. I. Bodenbakte- riologie. (Berlin Gebr. Bomtraeger 1912.). Leo Y . Úber die Hippursáurespaltung durch Bakterien und ihre Bedeutung fiir den Nachweis von Benzoesaare und Glykokoll im Hama (Arch. f. experim. Pathol. u. Pharmakol , Bd. 58.. 1909. p. 440.; ref. Ctlblt. í. Bakt. etc. Abt. I.. Ref. Bd. 44., 1909. p. 625.). Lohnis F., Handbuch der landwirtschaftlichen Bakteriologie (Berlin, Gebr. Bomtraeger 1910.). Nawiaski P., "Ober die Umsetzung von Aminosáuren durch Bac. proteus vulgaris. (Arch. f. Hyg. Bd. 66., 1908. p. 209.). Neubauer und V o g o 1 : Qualitative und Quantitative Anal3rse des Hams (X. vyd., str. 221.). Neuberg, Ham (I. T., p. 574.). Rattone et Valento, Sw. la cause de la transformation de l’acid. hippurique dans les urines fermentées. (Arch. per lo scionze méd. X. 15., Rév. sc. méd. XXX. 443.; ref. Ctlblt. ť. Physiologie Bd. II., 1888. p. 316.). Schellmann Willibald, tiber hippursáure-vergňrende Bak^terien. (Inaug. Dissert. Gottingen 1902.). . XXXVIII. 2e Schmiedeberg O., Arch. f. experim. Pathol. und Pharmakologie, (Bd. 14., p. 288.). Shibata K., tJber das Vorkommen von Amide spaltenden Enzymen bei Pilzen (Beitr. z. chem. Physiol. tind Pathol. Bd. 5., 1903. p. 384.). van Tieghem P., Sur la fermentation ammoniacale (Compt. rend. de l*Acad. Sci. t. 58. 1864. p. 21©.). Wiener. Zeitschr. 1 analyt. Chemie. (Bd. 38.. 1899. p. 266.) Yo^ h im u ra K., Notiz uber das Verhalten von Hippiirsáme iia Boden (Coll^e of Agriculture BulL Tokio, 2. p. 221. 1895. ; ref. Koch*s ^resb. d. Gahrungs- otg. Bd. 7.. 1896. p. 219.). XXXVIII. s 1 S 3 3 p s p = .< p I- í* i| 1 I II 11 1 11 f pf .;i ill ■II ' Í! lili 1 I s i p í i| i 1 1 . li 1 1 1 ; 1 ^ li 1 1 i I : i i l ; i 1 1 1 / * i \ r i Ml i l ' 1 -F i Li «* ;; i 1 1 1 i š : i i * i , i 1 i “ i i i 1 i ^ íl r n i i 1 i i ■ 1 t\ 1 -r [tfi '* |ř f i 1 1 i l 1 s ? ^ i!i 1 i i| 1 í i 1 1 liti i 1 n 5 5 5 ' 5 í i i t s i i i í :1 + 4 1 1 + + + + + 1 1 + 1 -*- -— 1 ti li 1 + ■' ' ' . ' i|i1 1 2 H 1 ! ■g 1 ll 1 1 1 1 1 11 4 1 1- i 1 i - - i 1 s § š I 1 1 s i s s 1 1 S 1 i i í I s 1 1 1 1 š i 1 i 1 fe 5 i i i g i g? 1 1 i t $ I ! i ž s $ s 1 i i 1 1 1 1 g" 1 1 1 i g 1 i i 1 1 1 i i 1 i i 1 1 1 1 i i i 1 5* 1 i 1 i i 1 1 s g ? ž§ t i i 1 i ; i i i 1 i i i 1 l 1 s? t 1 1 1 1 1 g g 1 ! 1 1 i 1 1 1 i 1 1 1 1 i i i í t I 1 1 1 s 1 1 i 1 1 1 1 i g É i i i 1 i s É i .. S- 1 i £ 1 1 i s i s 1 1 i í 3 E i s s i á i 1 1 ■ 1 S í 1 i s 1 ! 1 1 1 5 š i s i 1 I S i 1 g 1 ž? I ;l 1 i 1 1 i ■1 i i i i 1 i i i 1 1 1 i sS It i 1 1 1 1 1 i 3 1 S i 1 í 1 s i i i i 1 i 4 i 1 i 1 1 1 1 i 1 5 i 1 i i 1 1 i 1 i i ž? i 1 1 1 i i i i i i i i i $ g 1 1 1 i 1 i i i i! i i li 1 ll 1 1' 1 1 1" i 1 íí 1 i 1 1 ^ 1 g š 1 i i I I 1 I i s 1 1 1 1 i 1 i i i 1 i 1 1 1 i i s š t t s i f g i i ?. £ i i s 5 i i 1 s i i s í i s i £ i 1 !lt i s 1 1 i 1 i á i é i 1 $ É s i 1 1 l s If i 1 1 1 1 1 1 1 1 i 1 1 s i 1 s 2 1 1 1 1 § li l! |s s í i 1 1 i i 1 i i i i I i s i ! i s 5 i 1 lil ROČNÍK XXIV. TŘÍDA II. ČÍSLO 39. 0 zpracování kaolinů železem bohatých vůbec, jakož i výrobě kamenců hlinitých železem chudých zvláště. Podávají Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. František Skutil. DÍL I. Se čtyřmi tabulkami a jedním obrazcem v textu. Předloženo dne 16. října 1915. ÚVOD. Industrie hlinitých solí náleží mezi nejstai^í průkopníky anorga¬ nického velkoprůmyslu. Speciálně v Cechách její fabrikace úzce souvisela s historicky dnes jen zajímavou přípravou dýmavé kj^seliny sírové z ka- menečných břidlic. Velký rozmach fabrikace barviv, zejména z rady alizarinu, způsobil velikou poptávku po všech solích hlinitých a přispěl ke znamenitému zdokonalení velkovýroby jejich, zvláště jednoduchého síranu i kamenců hlinitých. Žádný z jiných konsumentů těchto solí (jirchářství, farmacie, keramický průmysl, papírny, industrie tuků a olejů, čisticí stanice vodní, impregnace dřeva) neklade tak vysoké požadavky na čistotu jako právě barvírny. Minimální sledy železa jsou jen přípustný. Z hlediska dnešní výroby čistých síranů resp. kamenců hlinitých mají význam fabrikace t. zv. kyselou cestou, jíž zpracuje se jak baxixit tak i kaolin a cestou alkalickou, jíž dá se užiti jen pro bauxit. Odhlížíme-li od způsobu S e r p k o v a,^) který může skýtati přímo z odpadních surovin hlinitých železo chovajících, produkty železa prosté a který vázán jest na silné zdroje vodní síly resp. elektřiny, nemáme dnes postupu, který 1) První patent říš. něm. č. 216. 746 z r. 1908 a veliká řada následujících znějících dále na Sociélé générale des Niirures. R o X p r a v y. RoC. XXIV. Tř. II. Cisto 39. 1 XXXIX. dovoloval by zpracovat! kaoliny tak, aby produkty svojí čistotou vyho¬ vovali průmyslu barvířskému t. j., aby chovaly max. 0‘001% Fe. Papír- nický průmysl, který as stejné množství (ne-li větší) síranu hlinitého odbírá jako barvírny a tiskárny, vyžaduje síran hlinitý železem chudý, hlavně neutrálný, nechovající žádné volné kyseliny sírové. Požadavek posledně jmenovaný nebude však jak se zdá míti později významu, neboť modření ultramarínem bude nahraženo organickými barvivý, jež aciditu snesou. V přítomné práci podáváme zprávu o pokusech, kterými hleděli jsme dospěti k racionální methodé zpracování nečistých kaolinů, blížících se již hlínám (jichž v našich zemích nachází se hojnost) na produkty vyzna¬ čujícími se právě uvedenými vlastnostmi. Pokud se týká hteratury sem spadající a to předem české, dlužno nám uvésti, že v Listech Chemických sv. IV., strana 193—196 uvádí F. Štolba předpis pro výrobu surového síranu hlinitého z kaolinu rozkladem konc. kyselinou sírovou. R. 1894 v témže časopise sv. XVIII., str. 166 popisuje autor označený — Š — přípravu čistého síranu hlinitého hlavně z bauxitu, k čemuž připojuje i stať o čištění zboží od železa. V „Časo¬ pisu pro průmysl chemický" sv. X., str. 78 popisuje B. Š e 1 1 í k výrobu síranu hlinitého hlavně z kryolithu a bauxitu, při čemž uvádí i některé methody, týkající se odstraňování železa. V poslední literatuře nacházíme jiný předpis Štolbův ku přípravě kamence hlinitoamonatého z kao¬ linu rozkladem kyselinou sírovou 48 — 50® Bé, pojatý do knihy J. Mi 1- bauera (Cvičení v anorganické chemii 1912, str. 115), tak jak užíván byl v laboratoři prof. Štolby. V cizí literatuře, hlavně v patentní uvedeny četné způsoby probí¬ rající zpracování různých hlinitých surovin na síran hlinitý nebo kamenec. Většina patentů do r. 1894 jest shrnuta v monografii W. Jurische „Fabrikation von schwefelsaurer Tonerde". Z novější doby sluší hlavně uvésti přednášku J. B r o n n a uveřejněnou v Zeit. f. angew. Chemie 1901, str. 844, článek F. R u s s a v témž časopise 1910, str. 943 a mono¬ grafii A. Bergeho „Die Fabrikation der Tonerde" z r. 1913, na něž dovolujeme si zde poukázat! a příslušné citáty dále potřebné v publikaci na příslušných místech uvádíme. Z literatury po r. 1893 dlužno zde za¬ znamenat!: R, 1894. J. H e i b 1 i n g (Comp. rend. 119, str. 609) mísí hlínu se síranem amonatým a draselnatým, zvlhčuje, formuje cihly a pálí je při 270® až 280®. Rozkladem síranu amonatého vzniká z neutrálného síranu amonatého sůl kyselá, jež rozkládá hlínu a dává síran hlinitý. Po vypálení se vylouží a ze zahuštěného louhu krystaluje draselnatý kamenec, který čistí překrystalováním. H. Schwahn (amer. spoj. států p. č. 514.039) odstraňuje ze surovin hlinitých železo extrakcí. Pak kalcinuje, mísí se směsí dusič- XXXIX. 3 nanu, chloridu sodnatého a zř. kyseliny sírové a znovu páH. Tvrdí, že v žáru vytéká chlorid železitý. Brunjes (říš. něm. pat t 87.908) zahřívá surovinu ve směsi s organickou látkou (cukrem, škrobovou moukou, melasšou a p.) při teplotě nižší nežli 100® C, aby převedl, jak tvrdí, kyselinu křemi¬ čitou v hrubá zrna, jež by se dala snáze před rozkladem odstranit!. R. 1895. N i b e 1 i u s (amer. pat. spoj. států č. 544.319) doporučuje různé hlinité suroviny před rozkladem kalcinovati v plamencových pecích s topením naftovým. Toto topení má prý působiti, že kysličník hlinitý stává se rozpustnějším v kyselinách, kdežto kysličník železitý méně rozpustným. Při vyloužení získají se roztoky železa prosté. R, 1901. Raynaud (říš. něm. pat. č. 107.502) žíhá v temně červeném žáru hlinité suroviny se sirníky alkalickými. Hmotu vyluhuje a do roztoku uvádí kysličník siřičitý, čímž získává siřičitan hlinitý, který dál zpracuje na soli hlinité. R. 1909. O. Kaufmann (říš. něm. pat. č. 216.034) radí krystalovat kamenec sodnatý, jelikož vypadne železa prostý. R. 1911. Chemische Fabrik Griesheim-Elektron máchráněn patent (říš. něm. č. 232.563), jímž lze připraviti síran hlinitý prostý železa takto: Surovina vaří se s 2násobným množstvím kyseliny sírové 40« Bé po dobu 4 a půl hodiny. Kyselý roztok se odssaje neb odlisuje od nerozpustného zbytku a ponechá se klidu. Vykrystalovaný síran hlinitý překrystaluje se z horké kyseliny sírové. R. 1912. Richter a Richter (říš. něm. pat. č. 244.538) jest dále v textu popsán (str. 12.). R. 1914. D. Penjakov (angl. pat. č. 21476 béře k rozkladu kyzové plyny. Bude též dále o něm řeč (viz str. 16.). H. Schwahn (amer. spoj. států pat. č. 1,077.309) působí ozonem na surovinu, ovlhčenou siřičitou vodou. Vzniklá kysehna sírová váže kysličník hlinitý v surovině obsažený na síran hlindý ve vodě rozpustný, kdežto železo zůstává jako hnědý kal v zásaditém síranu železitém nerozpuštěn. K pokusům užili jsme odpadních kaolinů, jež v dosti značném množství obsahovaly zrna křemenná a živcová. Suroviny podrobit! přímo zpracování nebylo možno následkem uvedených nečistot. Aby pak výroba z nich stala se při dnešních cenách soH hlinitých schopna kalkulace, musela by se vyznačovali poměrnou jednoduchosti a láci. Tomu by bylo tak, kdyby se dala přímo po jednoduchém prosátí ihned rozkládat! a dále zpracovat! cestou chemickou, aniž by muselo předcházet!, jak v praxi se dělává, nákladné plavení. Abychom získali v tomto směru správného názoru podrobili jsme původní suroviny rozboru chemickému i mecha¬ nickému. Suroviny prosívány sítem č. 225 a stanoveno percentuální množství odpadku po prosátí i množství resultujícího prášku. Ten byl rovněž analysován. XXXIX. Surovina čís. I. pochází z Malé Bytyšky na Moravě, představuje hmotu nestejnorodou, barvy červenohnědé, chová vedle zrn křemenných a živcových i kořínky rostlin. Chemickou analysou zjištěno následující složení, které ukazuje na blízké příbuzenství k hlínám: ztráta žíháním . . 5,90% kysličníku křemičitého . . 63,70®/o ,, železnatého . . 0,43®/o „ železitého . . 10,22% „ vápenatého . . 0,96% „ hlinitého . . 17.32% „ hořečnatého . . 0,83®/o „ draselnatého . . . . . 0,65®/o „ sodnatého . . 0,002% celkem . 100,012% Ztráta sušením při 120® C . . . 0,84% Mechanickým rozborem shledáno, že surovina skládá se z 97,2% prášku a 2,7% odpadku, zrn křemenných a živcových. Prášek dle chenúckého rozboru obsahuje: kysličníku křemičitého . . 64,80% , hlinitého . . 16,44% „ železitého . . 12,30% „ železnatého . . 0,51% Mimo to ve sledech nalezen i mangan. Surovina čís. II. jest původem taktéž z Malé Bytyšky na Moravě a jeví se býti kaolinickým pískem. Představuje hmotu nestejnorodou, barvy nažloutlé, chovající vedle dosti jemného prášku, zrnka větší, po¬ měrně tvrdá, která po očištění obsahují jádra křemenná a živcová. Dle chemického rozboru měla tato surovina následující složení: ztráta žíháním . . 5,62% kyshčník křemičitý . . 68,87% „ železnatý . . 0,30»/„ „ železitý . . M8% „ hlinitý . . 19,26% „ vápenatý . . 1,30% „ horečnatý . „ draselnatý . . . . . 2 32®/o „ sodnatý . úhrnem . . 100,ll®/o Ztráta sušením při 120® C . . . . 0,56% XXXIX. Mechanickým rozborem získáno 65,7% prášku a 34,3% odpadku, který z 90% sldádal se ze zrn křemenných a živcových. Prášek pro prosátí obsahoval: kysličníku křemičitého . 58,91% „ hhnitého . 23,41% „ železitého . 5,97% „ železnatého . 0,83% Surovina čís. III . pochází z Dobřan, jest hmotou hnibozmnou, barvy slabě nažloutlé, prostoupená četnými zrny křemennými a živcovými, jež jsou obalena touže hmotou kaolinovou. Dle analysy chová: kysličníku křemičitého . 81,84% ,, železnatého . 0,10% „ železitého . 0,54% „ hlinitého . 10,86% „ vápenatého . 0,30% „ hořečnatého . 0,23% „ sírového . 0,62% Alkalie co kysl. draselnatý počítané. 3,17% ztráty žíháním . . . 2,31% celkem . 99,97% Mechanickým rozborem zjištěno, že surovina skládá i prášku a 66,15% odpadku. Prášek obsahuje: kysličníku křemičitého . 67,84% „ železnatého . 0,09% „ železitého . 1,01% hlinitého . 18,40% K pokusům dále popsaným bylo vždy užito pr^ků. Údaje všechny jsou počítány jak na použitý prášek, tak i na původní surovinu. DÍL PRVNÍ. Výroba kamence a síranu hlinitého. A. Rozklad neťthanjch hmot kyselinou sírovou. Již v úvodě bylo vyznačeno, že k rozkladu kaolinu hodí se jen cesta kyselá a sice z té příčiny, že rozkladem kyselinou přímo se odlučuje kyselina křemičitá, která jinak způsobuje velké komplikace výrobní. V literatuře uváděny jsou různé koncentrace kyseUny sírové, které má býti použito k rozkladu ; není tu jednotného názoru, jaká koncentrace jest nejvýhodnější. XKXtX 6 Kyselina sírová, s níž jsme pracovali a kterou jsme zredovali dle příslušných návrhů a dle potřeby byla sírová kyselina technická z větší zásoby, hutnoty 1,82 t. j 90,05o/oní a obsahovala 0,08% Fe^Og. Abychom se orientovali o tom, který způsob rozkladu jest nejvýhod¬ nějším, volili jsme čtyři případy, z nichž některé odpovídají způsobům v literatuře zaznamenaným. Pracováno bylo: íř) se 40%ní kyselinou sirovou 1. se surovinou Hs. L: ot) za zvýšené teploty P) za obyčejné teploty; 2. se surovinou čís. II. 3. se surovinou čís. III.: a) za zvýšené teploty P) za obyčejné teploty tím způsobem, že odvážený odsátý prášek z příslušné suroviny smíšen s vypočteným množstvím kyseliny sírové uvedené koncentrace a získaná reakční směs ponechána 24 hodin v klidu. Pak bud přímo sfiltrována (pro případy P) anebo zahřívána za stálého míchání až počaly unikati dýmy kyseliny sírové, na to rozmíchána horkou vodou a nerozpustný podíl při filtraci oddělen. Roztok zneutralisován ammoniakem, zahuštěn do krystalisace a krystaly po 24 hodinách od matečného louhu odděleny. Produkty podrobeny obvyklými cestami chemickým rozborům. h) kyselinou sirovou 62%ní [methoda Štolbova). Kyselina sírová uvedené koncentrace předepsána jest v novější literatuře, již dříve uvedené knize J. M i 1 b a u e r a pro získávání kamence hlinitoamonatého z kaolinu a převzata z bohaté zkušenosti zvěčnělého F. Štolby. Tamže se uvádí: „Na železné misce rozděláme jemně utřený kaolin, plavením zbavený písku s kyselinou sírovou 48 — 50® Bé na řídkou kaši a vložíme do pece. Když už dýmy kyseliny sírové neunikají, necháme vychladnouti, vyloužíme několikráte horkou vodou, sfiltrujeme vyloučenou kyselinu křemičitou a k filtrátu přidáme po zkoncetrování nasyceného roztoku síranu amonatého a necháme delší dobu stát.“ Poněvadž šlo nám o studium pohybu železa, musili jsme rozklad pro¬ vádět! v mísách porculánových. Reakční hmota nebyla pálena v peci (v kamnech původně radil Štolba) nýbrž na veliké písečné lázni za stálého míchání tak dlouho, až přestaly unikati dýmy kysličníku sírového, hmota zhoustla a na konec utvořily se chuchvalce velikosti vlašských ořechů i menší, jež na míse rozmělněny na kousky velikosti bráchu a dalším zahří¬ váním zbaveny přebytečné kyseliny sírové. Vypálená hmota rozetřena v třecí misce na jenmý prášek, vyloužena horkou vodou, nerozpustný podíl filtrací oddělen, filtrát zkoncentrován i přidáno potřebné množství XXXIX. síranu amonatého a 14 hodin ponecháno v klidu. Krystaly odděleny. Pracováno se všemi surovinami, všechny produkty opět analysovány. Jak z výsledků, které dále souborně jsou uvedeny v přehledné tabulce vyplývá, pohybují se výtěžky na kamenci touto cestou rozkládaných surovin v mezích 40 — 50%. Železo vchází i při tomto způsobu práce do roztoku, však v míře menší nežli při jiných methodách. Zdá se, že okolnost ta souvisí s vysokou teplotou kyseliny sírové a tvorbou bezvodého síranu železitého, který jen zvolna vchází v roztok. J. Milbauer a Ot. Q u a d r á t popsali (Věstník král. české spol. nauk 1908, XXV.) jeho pří¬ pravu i vznik kjeldahlisací síranu železnatého. Nevýhody, jimiž jest zatížena Štolbova methoda jsou následující: a) Ku práci béře se nadbytek kyseliny sírové, která se dodatečně žíháním odstraňuje, čímž vznikají ztráty na kyselině sírové, výroba rovněž se zdraží dodáváním potřebného tepla k vyžíhání hmoty reakční. Předpis jest příliš všeobecný, neboť uvádí pouze: ,, kaolin rozmíchá se kyselinou sírovou 40 — 50® Bé na řídkou kaši.“ Má-li ji býti užito pro různé suroviny musí býti pro každou zvlášť vyzkoušena, aby nebylo zbytečně plýtváno kyselinou. Platí to ovšem pro odpadní kaoliny, nikoliv však pro čisté suroviny resp. čistý kaolin, o jakém se mluví v předpisu. P) Během zahřívání jest bezpodmínečně nutné míchání reakční hmotou, sic speče se v kompaktní, velice tvrdou hmotu, jejíž rozmělňování jest spojeno s velkými obtížemi. Rovněž i roztloukání menších kousků jest velice nesnadné. Hraje tu pravděpodobně roli i menší neb větší množství písku křemenného v prášku obsaženého. Poměry ovšem by se zlepšily, kdyby písek byl předem odstraněn nákladným plavením. c) Rozklad kyselinou sírovou 80%ní {methoda Norrisova). Jest podkladem jedné z nej starších method ku přípravě síranu hli¬ nitého v literatuře blíže popsaných r. 1857 v angl. patentu č. 2.027 za¬ daném K. N o r r i s e m. Dle předpisu jak uveden jest v Polyt. Central- blatt (1858, str. 971) pracuje se následovně: ,, Jemně třený, suchý kaolin se zahřeje a mísí se se stejným váhovým množstvím kyseliny sírové hustoty 1,75 (81,56%ní). Nejlíp jest užiti kyselinu sírovou teplou, tak jak se získává na olověných pánvích. Ze vzniklé těstovité hmoty vytvoří se kupky, v nichž probíhá vlastní rozklad, který postupuje celou hmotou, takže na konec zbude suchá hmota, která se bez další úpravy nebo nejvýš jen rozemletá přivádí do obchodu jako surový síran hlinitý." Při našich pracích zahřívali jsme prášek prosátím ze surovin získaný na 150® C a smísili se stejným dílem (na váhu) kyseliny sírové hustoty 1,75, ohřáté na 120® C. Reakční hmota ponechána 12 hodin v klidu, na to vytou¬ ženo horkou vodou, filtrát zneutralisován, atd. jak vyznačeno při práci s kyselinou 40®4ní. XXXIX. 8 d) Rozklad kyselinou 90%ní. Zde zdálo se nám důležitým zjistili vzhledem k citované již práci o kjeldahlisaci síranu železná tého, jak působí na přechod železa do síranu i doba zahřívání a z té příčiny proveden; 1. rozklad se surovinou čís. I, při zvýšené teplotě až počaly unikali bílé dýmy ; 2. rozkládáno nejprv čtyři hodiny za chladu, pak zahříváno, dokud unikala kyselina sírová; 3. rozklad proveden způsobem sub 1. označeným se surovinou čís. II.; 4. stejně se surovinou čís. III.; 5. a konečně působeno za chladu po dobu 18 hodin na surovinu Čís. III. Výsledky zaneseny jsou do společné tabulky na konci této části. Srovnáme-li případy sub 1. a sub 2., kdy zahřívá se reakční hmota tak dlouho, až právě počnou unikati dýmy kysličníku sírového získá se 1,35% kysličníku hlinitého původní suroviny ve formě rozpustné, kdežto zahřívá-li se reakční hmota, až ztuhne a dokud vydává značné množství kysličníku sírového, tu získá se 20,91% z celkového kysličníku hlinitého původní suroviny v roztoku. Mimo to zjistili jsme, že jedna část znečišťujících solí železa v kamenci má svůj původ v matečném louhu, jenž jest uzavřen v dutinách krystalů, značnější podíl přechází do produktu s konstituční vodou. První závadě lze odpomoci jak obecně známo rušenou krystalisací, druhé postaráme-li se o převedení iontu Fe"* na Fe”. Z pokusu vyplývá, že kyselina sírová 90,05%ní působí za chladu na suroviny kaolinové velmi nepatrně, jeví účinek extraktivní, neboť vyextrahuje Část železitého kysličníku, takže množství kysličníku hlinitého stoupne. (Viz vložku; Tab. č. i.) Obecně vyplývá ze všech pokusů, že rozklad kaolinů postupuje tím hlouběji, čím delší dobu a při vyšší teplotě působí kyselina sírová. Za obyčejné teploty děje se hlavně extrakce železitých solí za současného nepatrného však rozkladu hmoty hlinité. Nejlepších výtěžků poskytla kyselina sírová 40 — 50® Bé silná, pracováno-li dle Štolby. Produkty touto cestou získané chovaly poměrně menší množství železa nežli vyrobené cestami jinými. B. Rozklad sírovou kyselinou hmot předem líhaných. Dřív nežli rozkládají kaolin kyselinou podrobují ho v praxi technické obyčejně žíhání. Kalcinace má míti pravděpodobně tyto výhody: XXXIX. MM" s .yseUnou .írovou 00o/„„i methd ^toib 1 š í S 1 -i 1 2 s 1 1 1 X £ f tm. s s s s s 1 £ ■s ■I i “ s J s 1 ! 5 ; T s 2 I s S T s :h: ! y J X T 1 1 s y 1 s 1 X X 1 I i I i í J i a í 1 X 1 1 1 i 1 S s 1 i ' ' ' ' ' ■ ■ ' ■ Tt - fi 1 i s T 1 i' 1 š ■i y 1 1 i i T J fí X X 1 A X 1 y X 1 y X 1 i| i _ ' 1 ' , s 1 1 i X 1 ~ _ _ ' 1 1 1 T 1 1 1 X X X X iiií s ■i s i ■= S ■i ■= s s s s s 1 y y y s j y a x T 1 y y g y y 1 Ji 1 1 1 X X X X X X X X X X X X X i i i 1 j ‘ ± j _ _ X j X X X s i i i 1 1 1 í i 1 i s 1 . Mi E? 1 I i f E? i } i 1 Íi 1 i í 1 1 l 1 ■ ' i í 1 T 1 ! Ji 1 í 1 9 1. vypudí se ze suroviny hygroskopická i konstituční voda; 2. surovina učiní se poresnější i přístupnější kyselině sírové při rozkladu ; I 3. rozruší se organické hmoty, jež rozkládají kyselinu sírovou, při čemž zuhelňují a dodávají hotovému výrobku nevzhledné barvy. O temperatuře, při které se má díti kalcinace, nenalezli jsme v lite¬ ratuře žádné zmínky, také žádných dat od praktiků jsme nezískali. Dle práce A. Sokolova (Zur Frage des molekularen Zerfalles des Kaolinits im Anfangsstadium des Glúhens v Tonindustrie Ztg. 1912, II., 1107) a R. Wohlina (Beitráge zur Kenntnis der thermischen Analysen vonTonen, Bauxiten und einigen verwandten Korpern v Sprech- saal 1913, str. 719) jest patrno, že teplota při níž se má kálcinovati nesmí převýšiti 8000 C. Sokolov stanovil křivku rozpustnosti po různou dobu zahřívání při různých teplotách udržovaného kysličníku hlinitého v 60/oní kyselině solné. Maxima rozpustnosti dosáhl při teplotách 700-8000 C. Překročením těchto teplot rozpustnost značně klesá. Jelikož kysličník železitý ve svých vlastnostech blíží se značně kysličníku hlinitému, před- ložih jsme si otázku, zdali rozpustnost kysličmku železitého zahříváním stoupá stejně s kysličníkem hlinitým či zda jeví nějaký rozdíl, kteiý by pro naše účely dal se využiti. I hleděli jsme systematicky vedenými pokusy o tom se přesvědčit! a přizpůsobili jsme je pokud možno pracovním pod¬ mínkám, panujícím při rozkladech hhnitých surovin. K pokusům vzat byl hydroxyd železitý (Merck), který měl 74-39% kysličníku železitého, 25-58% ztráty žíháním a choval ještě vedle vody sledy kysličníku uhličitého. Sušen po 3 hodiny při 98-5o C jevil ztrátu 6-96%. Při jednotlivých stanoveních postupováno následujícím způsobem; Preparát zahříván v elektrické peci po 3 hodiny od dosažení žádané přesně regulované teploty, stanovena v něm ztráta sušením a ve vysušené hmotě zjištěn úbytek žíháním do konstantní váhy. K určení rozpustnosti odvážena při té neb oné teplotě a postupně vždy více zahřívaná hmota (0-5 g) a zavařena s 50 cc kyseliny sírové příslušné koncentrace na písečné lázni k varu. Tekutina se mlékovitě zkalila a nabyla barvy žluté. Po rychlém vychladnutí doplněno kyselinou sírovou příslušné koncentrace na objem 100 cc, odměřeno po vyčeření 25 cc, přidáno 75 cc vody a čirý roztok zre¬ dukován a titrován n/10 n manganistanem draselnatým. Nalezené výsledky objasňují sem připojená tabulka a diagramy, v nichž na jednu osu nanášeny teploty, na druhou procenta kyshčníku železitého přešlého do roztoku. XXXIX. 10 Tabulka čís. II. konc. kys. sírová 60-9® Bé kys. sírová Ztráta Ztráta Teplota Fe^Oa z celk. množství Fe^O, z celk. množství sušením žíháním nesušený 71-72% 96-42% 70•77®^ 95-14%' _ 25-58% OS-S® C 68-55% 92-15®/o 71-52% 96-16% 6-96®% 10-82®% 200® C 54-51% 73-29% 73-42®/o 98-71®% 14-58% 6-93% 300® C 51-82% 69•67®^ 73-30®/o *98-54®% 14-83 ®/o 2-17% 400® C 48-77% 65-57 ®/o 52-20O/o 70-18% 15-30% 2-35®% 500® C 49-27% 66-24% 40-72®% 54-74% 15-83% 1-49% 600® C 43-95% 59-09% 39-04®% 52-50% 16-48% 0-82®% 700® C 18-33% . 24-64% 20-36®% 27-38% 16-46®% 0-31% 800® C 10-37®/^ l3-94®/í, 8-31% 1M7% 17-06®% 0-13% Z výsledků (viz tab. čís. II.) lze usuzovali, že rozpustnost hydroxydu resp. kysličníku železitého v konc. kyselině sírové do 200® klesá, pak dále se udržuje na hodnotě skoro konstantní, načež při 500® C rapidně klesá. Roz¬ pustnost v kyselině sírové zředěnější (79-80%ní) stoupá do 300® C, načež opět klesá. Okolnosti tyto svědčí tomu, že železo jest obsaženo v surovinách v jiné podobě nežli jako hydratický kysličník železitý, patrně jako křemičitan a že nelze očekávali, že by vhodným žíháním byla získána surovina, která skýtala by po rozkladu roztoky na železo chudé, což další pokusy také dokazují. Po zjištění těchto dat přikročeno ku žíhání prášků surovin hlinitých. Zahřívány za nepřístupu vzduchu ve velké Segerově peci po 3 hodiny při teplotě 700® C. Teplota měřena pyrometrem Le Chatelierovým. Hnědočervená barva prášku suroviny čís. I. žíháním ‘přešla v barvu ohnivější, avšak temnější. Žlutá barva prášku suroviny čís. II. žíháním změnila se v růžovou. Bílý prášek suroviny třetí byl po žíhání nažloutlý. Žíhané hmoty podrobeny rozkladům všemi způsoby, které uvedeny jsou v předchozí stati a nebudeme tudíž detady již opakovali. Výsledky vynášíme v násle¬ dující tabulce čís. III. Z nalezených dat, jež týkají se rozkladu surovin předžíhaných, soudíme, že vystaveni jich na teplotu 700® C po dobu tří hodin mělo vliv na výtěžky, které značně stouply, avšak nebylo pozorováno, že by železo přecházelo v menší míre do produktů. Opět způsob Štolbův nejlíp se osvědčil. XXXIX. . oqaDawPA -OJiiSiOKUiíSW jaaaoieiiiiiPlli niJD3!i8ípDpp!Z %9TT 1 35.680/0 44,97% 0 i 0 fa ? fa 0 g 0° if g í cT I o á í í s ř n a? 1 s = 3 - 2 3 3 2 3 !■ o O l| í o5 í » 1 0 S |l o š í í S í tl " ž? í ^ 1 í 5 I i i 5 i 5 § 5 =• 2 5 Do roztoku přešlo í: 5 S 5 t 5 ” s- S část ne- rozložená ze 100 dílů pův. suroviny 1 5 i 2 1 ■sio nouiAojns nouiěqjz 95 Pracováno; i^/oOf nom|9sX5[ noAoqio;§ nopoq:^9j^ noAosmojf^ nopoTFi9K ía%06 nomps/ÍX XXXIX. 12 C. Rozklad dle návrhu říš. ném. pat. Čís. 244.538 {Richter & Richtera). Způsob vyznačuje se hlavně tím, že hlinité nerosty před rozkladem kyselinou sírovou se žíhají za nepřístupu vzduchu. Příslušný předpis zní: ,,K 240 kg jemně třené, za sucha destilované{l) , pokud možno plastické, žhavé hlíně přidá se asi 300 kg kyseliny sírové 95%ní, hmota se dobře promísí a pak přičiní se 1500 kg vody. Během působení kyseliny na hlínu uvádí se jemně rozptýlený vzduch do tekutiny a zahřívá se na 80— 100® C. Po půldruhé hodině jest reakce ukončena a když zarazí se přístup vzduchu, oddělí se roztok obsahující síran hlinitý od pevného zbytku a zahustí se, aby vykrystaloval. Místo čisté kyseliny sírové mohou se výhodně použiti i kysehny odpadající od raífinace olejů atd.“ Také tuto methodu zkoušeli jsme na surovině (resp. prášku z ní) čís. I., z toho důvodu, aby projevil se nám vzhledem k velkému obsahu železa v ní přítomnému, ve větší míře účinek. Prášek zahříván za nepřístupu vzduchu v železné rouře délky as ll^ metru v průřezu 6 cm, vložené do veliké elektrické pece upravené ze široké porculánové roury, kol níž vinuta páska nichromová 0-6 cm silná, tak že k oběma koncům hustěji ve středu řidčeji byla navinuta. Proud elektrický třífásový přiváděn dvěma kabely na oba kraje silnou páskou nichromovou 12 mm silnou a třetí kabel připojen k pásce připevněné as uprostřed pece (viz obrazec vyznačený na str. 19., pec ^). Roura porcu- lánová vložena byla do široké roury kameninové, prostor mezi nimi vyplněn infusoriovou hlinkou, mezikruží na obou koncích uzavřeno příslušně upravenou deskou uvnitř asbestovou a zevně etemitovou. Aby páska při rozžhavení pece roztažením se nesmekla, byla fixována směsí kaolinu, asbestu a zředěného roztoku vodního skla. Nestejně hustým vinutím dosaženo silnějšího vyhřívání obou konců a zabránění ztrát tepelných sáláním zaviněných. Následek toho byl, že v prostoře skoro celé peci panovala teplota stejná. Po 2hodinovém zahřívám' suroviny v uzavřené rouře při teplotě TOO^C (při čemž jeden konec roury chlazen navlečeným chladičem vodním — viz obrazec — z důvodu by tam se usazovaly „desti¬ láty") žhavá hmota vyhrnuta (nechlazeným koncem, v němž tkvěla pouze asbestová zátka) přímo do kyseliny sírové 95%ní a po půldruhé hodině přičiněno příslušné množst\d vody i zahříváno na lOC® C a prováděn rychlý proud vzduchu. Po půldruhé hodině kalná tekutina barvy červenohnědé zfiltrována, zbytek promyt do zmizení reakce na SO/'. Získán roztok barvy zelené {k = 1,06) a zbjrtek barv}’’ růžové. V roztoku bylo obsaženo: kysličníku železitého . 0,33% ,, železnatého . 0,06% ,. hlinitého . 0,42% „ sírového vázaného . 1,Č4% XXXIX. kysličníku sírového co sírové kyseliny 4,59% vody vázané v sírové kyselině . 1,03% vody co takové . 92,03% Vyplývá z toho pravděpodobné složení: síranu železnatého . . 0,13% „ železitého . 0,82% „ hlinitého . 1,39% kyseliny sírové . 5,62% vody z difference . 92,04% Roztok surového síranu hlinitého zahuštěn as na 7^ a rozdělen na dvě polovice a každá zpracována jiným způsobem, aby zjištěno bylo, zda-li soli železa vcházejí v konečný produkt snáze z roztoků silné kyselých nebo z roztoků skoro neutr álných. Dle toho upraveny pokusy: a) První polovice zneutralisována amoniakem, a roztok zahuštěn do krystalisačního stupně. V následujícím přehledu lze vyčisti výsledky: AI2O3 • FegOg FeO matečný louh [h = 1,22) . 0,51% 5,74% 3,70% kamenec hlinito-amonatý . 9,71% 2,42% — Produktu získáno 39,17 d. počítáno na prášek, čili 38,09 dílů ze 100 dílů suroviny. P) K druhému podílu roztoku přidáno vypočtené množství síranu amonatého a zahuštěno- opět do krystahsace. Získaný kamenec hlinito- amonatý obsahoval 8,41% AI2O3 a 2,72% FegOg a bylo ho 32,41 dílů po¬ čítáno na 100 d. původní surovinu {33% z prásku). Jak patrno vypadne z roztoků méně kyselých kamenec, jenž jest méně znečištěn solemi železa, než-li onen, který resultuje z roztoků silné kyselých Zbytek po rozkladu způsobem Richter a Richterovým měl 10,72% AI2O3 a 3,68% Fe203, zbylo ho 82,08 dílů počítáno na 100 dílů prášku a 79,81 dílů ze 100 d. suroviny. 79, 81 dílů zbytku po rozkladu 59,21 dhů nerozloženého podílu 100 dílů suroviny 2,74 dílů odpadku 17,43 dílů AI2O3 + FegOa přejde do roztoku 154,7 dílů kamence hlinito-amonatého XXXIX Schéma nás poučuje o tom, že methoda Richter & Richterova posky¬ tuje při zpracování odpadních kaolinů dobré výtěžky na kamenci. Produkty jsou znečištěny solemi železa v stejné míre, jako při práci s methodami jinými. Získané surové kamence bylo by nutno čistiti, aby mohly míti odbyt do průmyslu barvířského neb papímického. D. Vliv extrakce. J u r i s c h ve své monografii (str. 8) uvádí, že Le Chatelier, Duncan a Newlands, doporučují extrahovati železo z hlinitých surovin, speciálně z bauxitu kyselinou solnou ; Kynaston (dle Mus- prattova Handb. d, theor., prakt, u. anal. Chemie L, str. 835) k stejnému účelu radí bráti roztok kyseliny šťavelové. Považovah jsme za důležité stanovití, v jakém množství může se železo odstraniti z našich surovin pouhým vyluhováním, ovšem chemi¬ káliemi lacinými, jež i v jiných odvětvích dobře se osvědčily. Dle eventuál- ných dobrých výsledků kombinovali bychom extrakci splavením, jehož znamenitý účinek jest všeobecně znám. Ku svým pokusům brali jsme 200 dílů prášku suroviny nejbohatší železem (čís. I.) a loužili jsme ji v uzavřených nádobách za občasného protřepání delší dobu 3000 díly příslušné tekutiny. Prášek po extrakci vždy vysušen a rozložen dle methody Štolbo\y na surový síran hlinitý, jenž zpracován na kamenec hlinitoamonatý. Mimo to provedeny všechny obvyklé analysy a sledován pohyb železa. Voleny za extrakční tekutiny: a) 4,5%ní kyselina sírová, jíž louženo po dobu 26 dnů; h) 0,13%ní roztok siřičitého kysličníku ve vodě. Touto siřičitou vodou extrahováno rovněž 26 dnů; c) 0,2%ní roztok kyanidu draselnatého, jímž působeno na prášek 28 dnů. a) Extrakce 4:,6%ní kyselinou sírovou. Po 26 dnech shledáno, že do roztoku přejde touto kysehnpu 0,06% veškerého železa z původní suroviny a 0,02% veškerého hliníku. Prášek po extrakci podržel původní červenohnědou barvu, neboť odstraněné množství železa bylo velice nepatrné. Po rozkladu methodou Štolbovou získáno 73.3 dílů zbytku (počítáno na původní surovinu, 75,38 dílů ze 100 dílů prášku) a roztok, z něhož po zahuštění vykrystalovalo 59,84 dílů kamence hlinitoamonatého (61,54 d. ze 100 dílů prášku). XXXIX. Přehled analys z tohoto případu : AI2O3 Fe^a FeO roztok po extrakci {h = 1,03). .. . 2,8% 10,4% — zbytek po rozkladu . 10,03% 1,49% — matečný louh (/ř = 1,23) . 2,42% 5,88% 2,64% kamenec hlinito-amonatý . 9,08% 2,68% 0,02% 28-3 dílů SÍO2 z hmoty kaolinové , 73-3 dílů zbytku po rozkladu 45 dílů nerozloženého podílu 23-94 dílů: AlgOg + FegOg přejde do roztoku I 219-49 dUů kamence hlinito-amonatého. 97-24 dílů prášku ^ 100 dílů suroviny ‘ 2-74 díly odpadku Z celkového množství kysličníku hlinitého, obsaženého v původní neprosáté surovině, získali jsme ho ve formě kamence 31-37%. Lepšími jsou výsledky, pokud se týče vyextrahování Meza z původní suroviny, kyselinou sírovou, vezme-li se k extrakci v koncentrovanější formě, při čemž ovšem nastává již také současně rozklad hmoty hlinité (viz o tom na str. 8.). h) Extrakce 0‘13%ní siřičitou vodou. Roztok po 26denním vyluhování byl čirý a obsahoval pouze sůl železnatou, kdežto hliník přešel v míře nepatrné. (Ve 3000 cm^ po zkon- centrování nalezeno pouze mg AI2O3, což může být zanedbáno). Loužením odstranilo se z Celkového množství železa původní suroviny 0-04% kyslič¬ níku železitého, kdežto hliník prakticky do roztoku nepřešel. Barva prášku zůstala červenohnědá. Po zpracování extrahovaného a vysušeného prášku result oválo: 71*57 dílu zbytku po rozkladu (počítáno na původní surovinu čili 73-6% z prášku)- 56,76 dílu kamence hlinitoamonatého (58*38 dílů ze 100 dílů prášku). Obsahovaly: AI2O3 Fe^Og FeO Roztok po extrakci [h = 1*0007) _ 0,38% __ 24,50% zbytek po rozkladu . 11,17% 1,38% — matečný louh po krystalisaci [h — 1,18) 3,31% 8,84% — kamenec . . 10,40% 1,55% 0,06% XXXIX. 30,34 dílů SÍO2 z hmoty kaolinové 71,í)7 dílů zbytku po rozkladu 97,24 dílů prášku 41,23 dílů nerozloženého podílu i suroviny 25,67 dílů Al203 + FeA > 2,74 dílů přejde do roztoku odpadku ^ 227,8 dílů kamence hlinitoamonatého Z celkového množství kysličníku hhnitého, obsaženého v původní surovině získáno ve formě kamence 34,08%. Extraktivní účinek siřičité vody jest tedy také nepatrný. c) Extrakce 0’2%ním roztokem kyanidu draselnatého. 28 dní extrahován prášek z prvé suroviny uvedeným roztokem kyanidu draselnatého, avšak žádného čistícího effektu nepozorováno. Roztok po extrakci neobsahoval ani železa ani hliníku. Z uvedených pokusů vyplývá, že extrakce kyselinou sírovou, siřičitou vodou neb roztokem kyanidu draselnatého silně zředěných nemá pro technickou praxi žádné ceny. E. Vliv Uhání v plynech. Příznivý vliv zahřívání surovin před rozkladem, dále positivm: resultát methody Richter & Richterovy, vedl nás ku studiu účinku různé atmosféry při žíhání surovin. V technické praxi jednoduchým zařízeníin retortovým dalo by se žíhání takové provésti. a) Zahřívání v kysličníku siřičitém. Vycházeje pravděpodobně z principu výroby kyseliny sírové kon¬ taktní methodou mannheimskou, založil D.Penjakovv Brusellu výrobu síranu železnatého a hlinitého z hmot, chovajících tyto složky v angl patentu čís. 21.476 ze 20. zán 1912 takto: Materiál žíhá se v plynech cho¬ vajících kysUčník siřičitý, v plynech, jež nemohou býti zpracovány na kywlinu sírovou. Za materiál voK se: Kysličník železitý nebo hlinitý, případně hmoty kysličmky tyto chovající, bauxit, železem bohatá hlína XXXIX. 17 kyzové výpalky atd. Kontaktním způsobem vzniká tu kysličník sírový, jenž sloučí se s příslušnými kysličníky kovovými na sírany, z kterých eventuálně destilací lze dospěti k čisté- kyselině sírové. Abychom vliv kysličníku siřičitého vyšetřili, provedli jsme: a) žíhání v čistém kysličníku siřičitém. Pokusné zařízení, s kterým jsme tu pracovali, bylo sestaveno nᬠsledovně: V železné široké rouře, která nám posloužila při pokusech dle Richter a Richtera (str. 12.) a jejíž ola konce byly chlazeny chladiči, zahřívali jsme v popsané již elektrické peci surovinu čís. I. (nejbohatší na železo) při teplotě as 600® C. Do pece veden proud střídavý třífásový, speciálního regulátoru k němu nebylo použito a regulováno pouze zařazováním jemněj¬ ších odporů. Kolísání teploty při stálém dozoru a obsluze odporů nebylo veliké, maximálně + 10®C, což pró tyto technické pokusy jest dostatečně. Do roury pouštěn mírným proudem kysličník siřičitý z bomby (za 1 minutu as 10 mg SOg). Mezi bombu a rouru zařáděny byly dvě promývačky Drechs- lerovy, obě prázdné. Za pecí připojena k rouře Volhardova baňka, obsahující 2« roztok chloridu bamatého, okyselený kyselinou solnou, v němž zachy¬ covány tvořící se páry kyseliny sírové. Zahříváním udržován při teplotě as 0® C. Systém končil přípojkou k vývěvě a plyn do ní mírně přes promývačku s vodou odssáván. Pokus trval 18 minut, prošlo celkem 8d7 mg kysličníku siřičitého Na konec pokusu prováděn celým systémem kysličník uhličitý postraní T trubicí, aby vypuzen byl veškeren kysličník siřičitý. Vychladlá hmota barvy temně červené vyloužena horkou vodou a získán čirý roztok, v kterém jen ve stopách dokázány soli železa a hliníku. V roztoku chloridu bama¬ tého srážel se síran bamatý, jehož množství odpovídalo 7,4 mg kysličmlcu sírového, čili pouze 0,83% kysličníku siřičitého do systému uváděného reagovalo. Pokus pak opakován za stejných podmínek po dobu 5 hodin, takže prošlo 4,3 g kysličníku siřičitého. Vychladlá vyloužená hmota vysušena a rozložena methodou Štolbovou. Výsledky uvádíme v tabulce č. 4. P) Žíhání v kyzových plynech. Zpracováním prášku suroviny čís. I. vystavené účinku čistého kysličníku siřičitého resultoval kamenec hlinito-amonatý, jenž choval 2 ‘57% Fe203. Z celkového množství kysličníku hlinitého, obsaženého v pů¬ vodní, neprosáté a nežíhané surovině, přešlo ho při krystalisaci do kamence 43-35%. Srovnáme-li tento výsledek s oním, jejž jsme našli při práci se surovinou (resp. práškem) prostě žíhaným, nenalézáme žádné výhody. Proto dále zkoumány plyny chovající kysličník siřičitý zředěný vzduchem a chovající ještě kyslík jako účinnou součást. V úvodu k této stati citovaný patent Penjakovův týká se kyzo\ý’ch plynů, které, jak známo, chovají až 12% vol. kysličníku siřičitého a mohou vytvářeti vzhledem ku přítomnému zbytku vzduchu resp. 12% vol. Rozpravy; Roč. XXIV: Tř. II. č. 39. 2 XXXIX 18 kyslíku větší množství kysličníku sírového, kteiý ve stavu zrodu dovede hmotu hlinitou účinněji rozložití nežli pouhý kysličník siřičitý. I jeví se býti tedy slibnějším. Zařízení experimentální bylo sestaveno takto (viz připojený obrazec): Do železné roury nalézající se v elektrické peci A, dřív již popsané, vsypáno bylo do střední části, která jest uprostřed, příslušné množství prášku suroviny nejbohatší na železo. Oba konce roury opatřeny vodními chladiči (Cl a Ca) , do nichž u Cj a Cg voda vcházela ac^ac^ odpadala. Z bomby B přiváděn dvěma Drechslerovými promývačkami (Dg a Dg) kysličník sinčitý z jedné strany do trubice T, kdežto z druhé strany vtlačován vzduch z gazometru o konstantmm tlaku (podobný onomu, jejž popsal J. M i 1- bauer: Rozpravy České Akademie 1905, čís. 6). Vzduch čistil se v pro- mývačce Dj a tlak jeho, jakož i kysličníku siřičitého měřen byl v mano¬ metrech Ml a Mg. Aby dosaženo bylo pravidelného proudu kysličníku siřičitého, vložena za regulační ventil u bomby trubice skleněná s vlás- kovým otvorem. Příslušnou regulací přívodů plynů z obou stran získána směs obsahující ca. 14 objemných % kysličníku siřičitého. Hmota uložená v rouře zahřívána na 600® a když dosažena tato teplota vpouštěna do roury uvedená směs, odpovídající svým složením kyzovým plynům. Uvᬠděna byla do roury mírným proudem, takže během pokusu, který trval 7 hodin 38 minut prošlo asi 32 l směsi. Z roury unikající plyny, jež nevešly do reakce, jímány do plynojemu g. Po ukončeném žíhání vytlačeny kyzové plyny proudem kysUčníku uhličitého a ponecháno vychladnutí. Na to vylouženo horkou vodou. Resultoval roztok [h = 1,002) barvy nazelenalé. v němž obsaženo: síranu hlinitého . 0,07% železitého . 0,03% „ železnatého . 0,09% volné kyseliny sírové . 0,11% vody z difference . 99,70% Do roztoku přešlo: 0,16% z veškerého železa v surovině obsaženého 0,07% z veškerého hliníku, byl však tak zředěný, že nehodil se ku přípravě kamenců. Prášek po vyloužení a vysušení rozložen methodou Štolbovou. Resultáty vneseny jsou v tabulce čís. 4. Naše pokusy ukazují k tomu, že působením kyzových plynů nelze zpracovali odpadní kaoliny na sírany tak jak uvádí Penjakov ve svém patentu (1. c.). Kamence, jež obdrželi jsme po rozkladu suroviny vystavené účinku kyzových plynů, jsou rovněž značně znečištěny solemi železa, jako kamence získané v případech dřívějších. Koncentrovaný kysličník siřičitý nemá žádného zvláštního účinku. h) žíhání v generátorovém plynu. XXXIX. 19 XXXIX R. 1895 dal si chrániti N i b e li u s patentem (spoj. států severoam. č. 544.319) způsob výroby solí hUnitých prostých solí železa. Dle něho kal- cimljí se nej prv hlinité suroviny v plamencových pecích s naftovým topením a pak teprv se rozkládají kyselinou. Zmíněnou kalcinací převádí se prý kysličník železitý v méně rozpustnou formu. Vyloužením rozložené hmoty získají prý se roztoky železa prosté. Při zmíněné kalcinaci je dle našeho soudu nej důležitějším činitelem zajisté přítomná redukční atmosféra, v které se surovina žíhá, vzniká hmota železo chovající, magnetických vlastností, která se dá elektro- magnetem vyjmouti, jak chrání se v patentu Penjakovu (franc. pat. čís. 304.711). Bhžší vlastnosti chemické nejsou však u produktu udány. Abychom měli i v této otázce jasno, provedli jsme příslušné pokusy: Vzali jsme opět železnou rouru, uvnitř dokonale zbavenou rzi, s níž dřív ]iž pracováno, naplnili ve střední části práškem ze suroviny čís. I. (nejbohatší na železo), vsunuli do elektrické peci a oba konce roury opatřili vodními chladiči. Surovina v rouře zahřátá na 700P C a když do¬ saženo této teploty uváděn do roury generátorový plyn, uměle připravený z 33% objemových kysličníku uhelnatého a 66% objemových dusíku ^1% kyshčníku uhhčitého. Směs připravena do zmíněného již gazometru o konstantním tlaku a odtud vytlačována do roury. Kysličník uhelnatý byl vyráběn z kyseliny šťavelové koncentrovanou kyselinou sírovou, zbavován kysličníku uhličitého praním v louhu, dusík a kysličník uhličitý brány byly z bomb. Plyny z reakce ucházející jímány v plynojemu. Zahřívání trvalo 3 hodiny, při čemž prošlo 30 l generátorového plynu. Po vychladnutí za nepřístupu vzduchu vyjmut prášek barvy grafitově šedé. Na to extra¬ hován po 24 hodin asi 20tinásobným množstvím 4-5%ní kyselinou sírovou a dal roztok barvy nazelenalé. Shledáno, U extrakci přešlo do roztoku Mezo hlavně ve formě MeznaU soli 1,09% z veškerého železa v původní surovině a 0,66% z veškerého hliníku. Zbylý prášek barvy žlutošedé vysušen a zpracován dle methody Štolbovy na kamenec hlinitoamonatý. (Viz tabulku čís. 4.) Příznivý vliv generátorových plynů jeví se hlavně při rozkladu su¬ rovin. Kamence získané ze surovin, na něž v žáru působily, obsahují menši množství železa, než-li kamence připravené ze suroviny, jež pouze podro¬ beny kalcinaci. S názorem Nibeliovým nikterak nelze souhlasiti. Jest pravdě¬ podobným, že v surovině účinkem redukujících plynů vzniká magnetický kysličník železnato-železitý, který ovšem se nedá zředěnou kyselinou vyjmouti, za to však při rozkladu konc. kyselinou vchází pravděpodobně volněj^i v roztok nežli kysličník hlinitý z hmoty hlinité. Získají se roztoky chudší na železo, zejména chovající malé množství železa v podobě želez- naté formy, jež nevchází tak snadno do krystalů jako síran železitý. XXXIX 21 F. Vliv hmot pevných redukčně působících. V říš. něm. patentu č, 87.908 Brunjes dal si chrániti způsob práce tím se vyznačující, že hlinitým surovinám, z nichž mají býti připra¬ vovány sole hlinité, přidává se organických, hojnost uhlíku chovajících látek (cukr, melasa, škrob a p.), aby křemičitou kyselinu, jemně v surovině , rozptýlenou, zahříváním při teplotě niíH 100^ C převedl v hrubá zrna, jež by se dala snadno z takto připravené suroviny ještě před rozkladem od¬ stranit! (!). Žádného podobného vlivu na našich surovinách nepozorujíce, při¬ stoupili jsme ku zjištění, jaký vliv mají redukující hmoty pevné na hlinité suroviny, žíháme-li je v dokonalé směsi za nepřístupu vzduchu. Na to zkou¬ šeli jsme dále zda nebylo by možno získati z produktů pouhou cestou pre- parativní kamence, málo znečištěné solemi železa. Provedeny následující pokusy: fl) Žíhání prášku suroviny I. s dřevěným uhlím. a) při teplotě 4500 C. 100 d. suroviny čís. I. smíseno s 10 díly prášku s dřevěného uhlí (2násobné množství počítané na PegOg v původní surovině zvětšené o 5%) a žíháno za nepřístupu vzduchu v elektrické peci. Po vychladnutí v proudu kysličníku uhličitého resultující šedá hmota extrahována 6 dní IStiná- sobným množstvím kyseliny sírové 4-5%m'. Dala roztok barvy nazelenalé {h = 1,03), v němž obsaženo bylo 0,13% železa a 0,05% hliníku z původního množství v surovině se nalézajícího, ř) při teplotě 7000 c. Získána hmota ocelově šedá, z níž za 24 hodin 4'5o/oní kyselinou sírovou převedeno 0,7 o/o železa a 0*68% hliníku do roztoku. Zbytek vysušen a podroben rozkladu dle Štolby. Nalezené resultáty vepsány jsou opět v tabulce ě. 4. 6) Žíhání prášku suroviny III. s dřevěným uhlíní při 7000 c. Na 400 dílů vzat 1 díl jemně práškovaného uhlí. Při stejné extrakci přešlo 0,04% z veškerého železa a 0,06% z hliníku v surovině obsaženého. Výsledky rozkladu též zaneseny jsou do tabulky čís. 4. C. Žíhání prášků s dřevěnými pilinami. Příznivý vliv žíhání v generátorových plynech i s dřevěným uhlím, vedl nás k myšlénce, aplikovali takový redukční materiál, který by suchou destilací za nepřístupu vzduchu poskytnul redukční atmosféru plynnou i jemně rozptýlený uhlík, zajisté hp účinkující než-li sebe jemněji třené dřevěné uhlí. Pokusy provedeny se surovinou nejbohatší na železo (čís. I.) a nej¬ chudší na železo (čís. III.). Vzato v prvém případě na 400 dílů prášku, XXXIX. 22 ŽÍM^Í žíháni Žíháni s dřevěným uhlím {str. 21.) žíhání s dřevěným ^s^tn 21.) žíhání v generáto¬ rovém plynu (str. 20.) žíhání v kyzových plynech (str. 18.) Žíháni v kysličníku siřičitém (str. 17.) s s K Surovina číslo -! S ! 1 S; řurovfny část ne- rozložená 1 s S 5 1 W li § s o -s 1 1 1 1 ■ ^ 1 P 1 Ve zbytku se I 1 nachází: ! i 1 p 1- ^ i t ‘p Získaný kamenec I obsahoval: ■S p i i i. 1 1 Matečný louh: j ž I p í 1 P i s 1 a 0 P § 1 MánodslMo btinitéliOfkaiBeiiei zveikeréiiofsiro' TlDíobsaženžiio XXXIX. 23 100 dílů dubových pilin, v druhém pouze 3 díly. Tři hodiny vždy žíháno při 700® C, po vychladnutí v proudu kysličníku uhličitého extrahováno IStinásobným množstvím kyseliny sírové 5%ní po dobu 24 hodin a získán roztok ze suroviny čís. I. hutnoty 1,04, v němž bylo 0,98% AI a 0,98% Fe; čís. IIL 1,03 „ „ 0,03% AI a 0,001«/o Fe z původního množství v surovině obsaženého. Hmoty pak vysušeny a rozloženy dle Štolby. Výsledky nalézají se v tabulce čís. 4. Obecně lze říci, že Uhání hlinitých surovin s redukujícími látkami, zejména s dřevěnými jňlinami má příznivý vliv na přecházení železa do louhů resp. jeho mizení z hotového produktu. Vliv ten projevuje se zejména u surovin železem bohatých, v menší míre u surovin čistčích. Končíce tento díl práce, podotýkáme, že některé nákladnější cesty ku čištění surovin (dle Duncana, Newlanda, Kynastona, Schwahna 1. c.) i methody žíhání se síranem amonatým a sodnatým (Heibling 1. c.) a mnohé jiné jsme nezkoušeli z důvodu již podotknutého, vzhledem ku jejich nᬠkladnosti. Činíme pak ještě pro snazší orientaci z tohoto oddílu práce následující resumé: 1. Na rozklad odpadních surovin kaolinových kyselinou sírovou za tepla, nemá příliš velkého vhvu koncentrace kyseliny sírové, pakliže neklesne hluboko pod 40® Bé. Výsledky, co se týče síranu hlinitého, jsou tím větší, čím vyšší teplota při rozkladu panovala a čím delší dobu rozklad trval. Kyselina sírová zředěná 4%ní za obyčejné teploty působí hlavně extraktivně na kysličník železitý, kdežto na kysličmk hlinitý působí značně menší měrou. Za tepla postupně s pokračující koncentrací kyseliny zvětšuje se rychlost rozkladu hmoty hlinité. 2. Pro odpadní kaoliny lze doporučiti k rozkladu způsob Štolbův, výtěžky pohybují se v mezích 40 — 50% při neplavených, prosátých surovinách, železo vchází však i při tomto způsobu práce do roztoku, ale v míře menší než-li při jiných methodách. Způsob vyžaduje jistých opatrností při práci, aby reakční massa se nespekla, nevýhodou jeho je, že pracuje se s nadbytkem kysehny. 3. Pro odpadní kaoliny neosvědčily se nám způsoby N o r r i s ů v (angl. pat. čís. 2.027 z r. 1857) Griesheim-Elektronu (něm. pat. říš. čís. 232.563), (jehož však s výhodou bylo užito v druhém dílu práce ku čištění kamenců), vůbec všechny methody, při kterých zbyla volná kyse¬ lina sírová v masse reakční, Byla-li odstraněna zahříváním, klesl obsah železa ku pr. z 12,8% až na 0,75% PegOg v hotovém kamenci. 4. Žíhání surovin kaolinových, jak i z praxe jest známo má vliv na výtěžky, jež stoupnou, hmota hlinitá se rozloží a stane se přístupnější XXXIX. kyselině. Pokud se týká odstranění železa, nepozorován žádný význač¬ nější vliv. 5. Určována rozpustnost hydroxydu resp. kysličníku železitého při různých teplotách zahřívaného v horké sírové kyselině různé kon¬ centrace a zjištěno, že do 200® C v konc. kyselině klesá, pak dále se udržuje na hodnotě skoro konstantní, načež při 500® C rapidně klesá. Dle toho by z hmot kaolinových, kdyby v nich byl obsažen hydroxyd resp. kysličník železitý, rozkladeťn kyselinou sírovou za tepla mělo přecházet! menší množství železa nežli při hmotách nežíhaných. Okolnost nalezená svědčí tomu, že jest v surovinách kaolinových železo obsaženo v jiné podobě jako pouhý kysličník resp. hydroxyd (patrně jako křemičitan)'; v podobě, která chová se analogicky hmotě hlinité. Rozpustnost v kyselině sírové zředěnější (79.8%ní) pro kysličník železitý žíhaný do 300® stoupá, pak opět klesá. 6. Rozklad kyselinou sírovou koncentrovanou dle návodu Richter .& Richtera (říš. něm. pat. čís. 244.538), jenž zakládá se na úpravě hmoty výchozí žíháním za nepřístupu vzduchu, jak uvádí „za sucha destilované" neposkytnul pro naše suroviny žádných zvláštních výhod oproti žíhání prostému. 7. Suroviny po extrakci 4,5%ní kyselinou sírovou trvající 26 dnů nejevily značnějšího úbytku na železe. Stejně pozorováno, když extrakce se prováděla siřičitou vodou 0,13%ní. Roztok kyanidu draselnatého 0,2®/oní nevyjímal žádné složky. 8. Žíhání surovin při 600® C v čistém kysličníku siřičitém nezpůsobilo změny, hmoty vytoužením 4,5®/oní kyselinou sírovou daly nepatrné množství síranu železnatého. Taktéž žíhámm v kyzových plynech dlePenjakova (angl. pat. č. 21,476 z r. 1912) nedosaženo žádoucích výsledků, vyloužením přešlo do roztoku pouze 0,16®/o PegOg z celkového množství (12,86%) y surovině obsaženého. Kamence po rozkladu získané jsou stejně zne¬ čistěný solemi železa jako v případech předešlých. 1^ atmosféra generátorových plynů způsobuje redukci kyshkatych sloučemn železa v kaolinech obsažených, jak též zjistil Pen- ]akov (franc. pat. čís. 304.711) i použil k elektromagnetickému tedy me- chanykemu čištění. Ze získané hmoty bylo možno 4. 5 o/,ní kyselinou vyextrahoyati pouze 1,09% z veškerého železa původní suroviny. Příznivý vhv generátorových plynů v ohledu chemickém jevd se hlavně při rozkladu. Kamence obsahovaly menší množství železa z tak upravených surovin ■ nežh ze surovin prostě kalcinovaných. 10. Daleko vétší vliv má žíháni s redukžními látkami jako jsou: drevěne uhlí, pilmy a pod. Účmek dostavuje se při 700® C a jest zejména mtensivním, apliknjí-U se piliny jako redukční materiál, neboť působí tu nejen zploany plynné suché destUace, ale též jemně rozptýlený uhlík při m vznikající. Zdá se nám pro praxi tento způsob za zvláště výhodný, takže oznámili jsme jej ku patentování. Byl-Ii náš materiál železem nej- XXXIX. 25 bohatší, červenohnědý, chovající 10,22% Fe^ a 0,43% FeO žflián při 700® C po dobu tří hodin s 5% dřevěných pilin (dubových) dal hmotu ocelově šedou, která extrakcí 4,5%ní kyselinou sírovou uvolnila sic jen 0,99% kysličníku železitého, za to však po rozkladu kyselinou sírovou dle Štolby poskytla produkt, z něhož připravený kamenec hlinitoamonatý choval pouze 0,48% FegOg. Z téže suroviny prosáté resultoval přímo (bez redukčního žíhání) po stejném rozkladu kamenec s 2—5% FegOg. Při surovinách s malým obsahem železa nejeví se naše methoda tak vý¬ hodnou. Z kaolinu chovajícího 0,64% FejOg stejnou cestou upraveného a rozloženého dobyt kamenec chovající 0,09% FeaOg. V Praze, v červenci 1915. Z chemické laboratoře anorganické technologie na c. k. české vysoké škole technické v Praze. XXXIX. ročník XXIV. TŘÍDA IL ČÍSLO 40. O zpracování kaolinů železem bohatých vůbec, jakož i výrobě kamenců hlinitých železem chudých zvláště. DÍL II. S 5 tabulkami v textu. Podávají Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. František Skutil. Předloženo dne 30. října 1916. Čištění hotových výrobků od solí železa. V úvodě k prvnímu dílu této práce zmínffi jsme se o ptóadavcích, jež jsou kladeny na soU hlinité hlavně průmyslem barvířs^m a ktere přiměly výrobce síranu hlinitého a kamenců, aby odstraňovali zelezo ■ i». VITÍ ■ ■P*”'"' “>“~ íLen ivurden in Vorschlag gebracht und auch versucht, alle aber schei- V české literatuře referoval B. Setlik v Chem. Listech XVIII., stí 166 a v Cas. pro průmysl chem. X.. 78 o odstraňová^ železa ze síranu hlinitého některý^ Lthodami tehdy v literatuře uvedenými. Patentní Seratura světová sebrána jest do roku 1894 v monografii Turischově námi již citované v prvním dílu naši prače, z doby novější v Bronnově přednášce (1. c.). Bylo by zbytečno literátům tu zlovu zde otiskovati. Uvádíme ji vždy. pokud nas se tyká, na pn- slušném místě. 2 Řídíce se podobnými zásadami, jakými vedeni jsme byli v prvním díle, prozkoušeli jsme téměř všechny methody již známé i některé dosud neuvedené, neznámé. Jako suroviny sloužily nám kamence, chovající maximálně 4,42% FcaOs, minimálně 0,08% PegOg a surový síran hlinitý. Bude v textu dále o nich bližší výklad. A. Způsob firmy Griesheim- Elektron ve Frankfurtě n/M. V úvodě k pirvnímu dílu vytčen byl obsah příslušného patentu nále¬ žejícího této známé firmě. Podrobnější předpis uvádí A. B e r g e ve své monografii „Die Fabrikation der Tonerde“ z r. 1913. str. 10. Ku rozkladu béře se 2— 3násobné množství kyseliny sírové 40° až 50° Bé, počítáno na váhu suroviny. Reakční hmota udržuje se po 4 a půl hodiny při teplotě 120° C, načež horká, kyselá tekutina oddělí se od ne¬ rozpuštěného zb5d;ku vytlačením neb odssátím a ponechá se volné krysta- lisaci. Síran hlinitý vykrj^staluje v bílých, lesklých šupinkách, jež se centrifugováním zbaví matečného louhu. Takto připravený první produkt obsahuje 0,03% železa. Aby se i toto množství železa odstranilo, rozpustí se produkt znovu v horké kyselině sírové 34° — 50° Bé a roztok ponechá se volné krystalisaci, čímž se získá síran hlinitý železa prostý. Přidáme-li do roztoku síranu hlinitého v kyselině sírové síran draselnatý, získáme čistý kamenec hlinitodraselnatý. Jmenovaného způsobu užili jsme též ku zpracování našich odpadních kaolinů, avšak nedošli jsme k žádným výsledkům. Proto aplikovali jsme pouze tuto methodu ku čištění, t. j. krystalovali jsme kamence resp. sírany z horké kyseliny sírové. Pro stručnost uvádíme výsledky v tomto přehledu: Materiál Použito kyseliny Složení vyloučených krystalů Složení (v sušině) matečného Čistící effekt E = Amonatý kamenec obsahující 0,86%Fe3O3 445 cw® 35«Bé na 133 g 1,08% síranu železitého 14,96% hlinitého 1,28% ,, amonatého 35,27% volné kyseliny 47,41% vody h = 1,39 0,38% FeA 1,28% AI A 1,34% NHj 0,33% 56,3% Kamenec amonatý s 0,25%FeA 200 50«Bé na 170^ 0,45% síranu železitého 23,57% ,, hlinitého 2,06% ,, amonatého 24,57% volné kyseliny 9,35% vody h = 1,445 0,23%FeA 2,03% AI A 2,76%NH, 0,09% 68% XL. 3 Materiál Použito kyseliny sirové Složeni vyloučených krystalů Složení (v sušině) matečného louhu Hfe f!f' Čistící eífekt E = Surová směs složení: 34,67% síranu železitého 22,10% síranu hlinitého 6,77% volné kyseliny sírové 36,46% vody 340 cm» kyseliny 35“ Bé na 208 g' 7,16% síranu železitého 16.09% „ hlinitého 35,26% volné kyseliny 41,49% vody h = 1,44 2,29o/^,FeA 1,21% AlA 2.1% Surový síran hlinitý složeni: 31,56% síranu hlinitého 2,68%' síranu železitého 18,92% volné kyseliny 46,94% voay 1100 cmS kyseliny 35“ Bé na 535 g 24,14% síranu hlinitého 0, 52% ,, železitého 27,33% volné kyseliny 50,01% vody h = 1.397 2,63% AI, Og 0,39%FeA 0,14% 80% Způsob fy Griesheim-Elektron jest spojen s četnými manipulačnínii obtížemi a ztrátami na hmotě, jež zůstává v matečných louzích roz¬ puštěna. Pro kamence obnáší čistící effekt aš 68%, pro pouhý stran as 8o%, Práce se silně kyselými roztoky, zejména filtrace, vyžaduje nᬠkladného zařízení. Při rozpouštění kamence hlinitoamonatého v kyselině sírové i kry- stalisaci pozorováno štěpení jeho, síran amonatý přechází do tekutiny, kdežto síran hlinitý vylučuje se v krystalech. B. Odstraňování železa ve formě berlínské modři. Tento způsob jest velmi starého data. Jurisch ve své monografii (str. 5) uvádí, že roku 1854 Barruel (franc. pat. č. 11.448) první odlu¬ čoval železitou sůl ze surového síranu hlinitého žlutou krevní soH. Od té doby skoro ve všech závodech, jež připravují čisté sole hlinité se způ¬ sobem tímto pracuje, ale drží se v tajnosti. Jest možno říci, jak se ještě dále ukáže, že posud jest jediným spolehlivým prostředkem, kterým lze železo dokonale ze solí hlinitých ehminovati. S methodou ovšem jsou spojeny některé obtíže. Sama povaha ssedliny, berlínské modři, znesnad¬ ňuje manipulaci, neboť zaujímá značný objem, nesnadno se usazuje, lehce XL. im přechází ve formu koloidní. Aby bylo možno rychle čistiti roztoky, jsou v patentní literatuře (Chadwick: říš. něm. pat. č. 14, 185; Semper; franc. pat. č. 143.968) návrhy, přidávali před srážením k roztoku surového síranu hlinitého roztok síranu mědnatého neb zinečnatého a současně sraziti tedy jiný ferrokyanid, čímž rychle odloučí se ssedlina a teče filtrát čirý. Pokusili jsme se zlepšiti srážení přidáním infusoriové hlinky, jež dovede strhnouti koloidní ssedliny a roztoky čeřiti. Stůjtež zde nalezené výsledky: Způsob práce Použito Nalezeno Čistící effekt E = Poznámka Zlepšené srážení za 75 á kamence amo- natého s 4,42% Fe,03 1900 d vody, oxy- dováno HNO3 5 d infusoriové hlin¬ ky přidáno 5,2 d žluté krevní soli v 100 á vody 0,0019% ve filtrátu !>9,9«% Již po dvojnásob¬ né filtraci získán roztok čirý a bez¬ barvý. přítomnosti 2500 íí roztoku 3 %- ního kamence dra¬ selnatého s 0,079% Fe,0, 10 dílů infusoriové 0, 13 dílů žluté krev¬ ní soli a konc. roz¬ toku 0,0009% ve vy čeřené tekutině 98.93% Roztok po 2 ho¬ dinách se úplně vyčeřil. C. Vliv kyanidu draselnatého. Vedeni prostou úvahou, že roztoky chovající iont železnatý tvoří s iontem kyanovým komplex Fe*'-(- 6CN' = [Fe(CN)e]"", který event. přítomné sole železnaté i železité dovede sraziti, zkoušeh jsme zda na místě žluté krevní soli, nestačil by pouhý kyanid draselnatý. Je-li přítomno železo jen ve formě soli železité, lze za to míti, že snaha ku tvoření kom¬ plexu povede ku tvorbě červené krevní soU, jež dá se sraziti event. pří¬ davkem soli železnaté. Do práce vzali jsme kamenec obsahující v procentech 0,1 Fe" a 3,88 Fe"‘, tedy celkem 3,98% Fe. Provedeny následující pokusy: a) 75 i kamence rozpuštěno v 2500 d vody a přidáno 1,13 ťf kyanidu draselnatého, jenž choval 20,29% CN [počítáno dle rovnice 3 Fe” -f + 4 Fe’”-F 18 CN'= Fe4Fe3(CN)i8na přítomné Fe"]. Získána ssedlina hnědé barvy a roztok, který vyvařen kyselinou sírovou a s itrován «/10 KMnO^. Shledáno, že v roztoku zbylo 0,112 áFe, což odpovídá čistícímu eífektu E = ŮS-6%. XL. 6 Po opakování téhož pokusu nalezeno 0,109 ííFe, t. j. E = S4,5%. Tvoření hnědé ssedliny vykládáme si tím způsobem, že vznikal hydroxyd železitý účinkem iontů OH', povstalých hydrolysou kyanidu draselnatého. h) Pokusy provedeny stejně, avšak kyanidu přidáno 1,818 d, jež odpovídá na veškeré přítomné Fe. Tu vytvořila se berlínská modř a od¬ stranilo se v případě I. 0,294 d ^ . T 00/ 11. 0,297 i E = c) Roztoku připravenému stejně jako v a) přičiněno 1,77 d Mohrovy sole s 12,19% Fe a sraženo 0,626 kyanidu draselnatého. Tu shledáno, že odstranilo se jednou 0,135 d Fe, po druhé 0,141 d, takže čistící efíekt obnášel E = 44,l%; 45,9%. Vidno z fokusů těchto, že velikého čistícího effektu dá se dosící, když přidává se k roztokům kamence kyanidu draselnatého v poměru 7 Fe na 18 HCN a je-li přítomna hlavně sůl železitá a malé množství železnaté, jak tomu vždy v prodejnách preparátech hjmá. Čistící efíekt jest vysoký, obnáší až 97%. ^ ^ D, Vliv sirníku barnatého. Ant hon (MusspratFs theoret.-praktische. und anal. Chemie in Anwendung auí Kunste und Gewerbe I. sv. 831) doporučuje odstraňovali železo z roztoku surového síranu hlinitého simíkem vápenatým, C. v on Petracus (amer. spoj. států pat. č. 225.300) k témuž cíli sirníkv alkalické. Ku čištění kamenců užili jsme sirníku barnatého, jakožto látky dnes laciné a rozpustné ve vodě. Provedli jsme tyto pokusy: a) 75 d. kamence hlinitoamonatého, který chová 0,1% Fe” a 3,88 Fe"* rozpuštěno v 2500 d. vody, přičiněno 17,6 d. sirníku barnatého’ chova- jícího 15,3% S", z odměřené části roztoku zbaveného ssedliny sražen zbývající tam sirovodík roztokem síranu kademnatého, načež ve filtrátu stanoveno železo; odstraněno bylo 1,7 d. Fe, což odpovídá čistícímu effektu E = 55,4%, XF. b) Pokus stejný, sirovodík v roztoku zbylý srážen octanem olovnatým E = 59,1. c) Stejně postupováno, sirovodík však nebyl srážením odstraňován, nýbrž byl proháněn vzduch, až reakce na S" zmizela. Pak stanoveno železo; odstraněno bylo 1,79 čili čistící efíekt obnášel E = 58,1%. E. Vliv alkalických sloučenin vápenatých. V literatuře nalézáme, že Duda (Compt. rend. 84, str. 949) do¬ poručuje srážeti železo ze solí hlinitých hydroxydem a uhličitanem vápe¬ natým, Při svých pokusech zkoušeli jsme vliv samotného hydroxydu vápenatého, dále sráženého uhličitanu vápenatého ch. č. i látek," v nichž tvoří hlavní součást (plavené křídy, mramorové moučky, proleželého saturačního kalu). Výsledky nalezené snášíme do následující tabulky: Materiál zkoušený Působící látka Nalezeno Čistící effekt E = Poznámka 75 dílů ka¬ mence drasel- s 0,079% FeO ve 2250 á. vody Oxydováno kyslič¬ níkem vodičitým, neutralisováno uhli¬ čitanem vápenatým a přidáno vypočte¬ né množství mléka vápenného (1 cm* obsahoval 0,0169 g] Po PA ho¬ dině ve fil¬ trátu nale- 0,069% FeO Ssedlina bílá. 75 dílů suro¬ vého síranu hlinitého s 0,13% FeO a 7,13% Fe,0, rozpuštěno v 2000 d. vody Postupováno jako předešle {na 2 Fe počítáno 3 CaO) Ve filtrátu obsaženo: 1,10 Fe,0, 84,96% Ssedlina hnědá. 75 dílů suro¬ vého kamence amonatého s 4,42% FeA rozpuštěno v 2500 d. vody Přidáno 6,1 dílu uhličitanu vápena¬ tého sráženého (na 1 FeA : 3 CaCO,). Po P/i hodině síil- trováno 0,24% FeA H5% Ssedlina hnědá. XL. Materiál zkoušený Působící látka Nalezeno Čistící effekt E = Poznámka 3%ní roztok surového ka- Chem. č. uhličitan vápenatý Z veškerého množství 5,51% re A HS% Ssedlina hnědá. Plavená křída z veškerého ve filtrátu |26% »!»!'% tého se 4,42% Fe,0, Mramorová ^moučka Z veškerého Fe^O, přešlo do filtrátu 8,26% Fe,0, Proleželý saturační kal Z veškerého Fe^O* 11,02% 88,98% 75 dílů kamence hli- nito-drasel- natého s 0,079% FeO v 2500 d. vody Oxydováno vodiči- tým kysličníkem a přidáno plavené křidy Ve filtrátu 0-06% Fe^O, Sl,tó% Ssedlina bílá. Význačný dobrý vliv plavené křídy uplatňuje se hlavně při ka¬ mencích železem bohatých, měrou menší u kamenců chovajících jen sledy železa. F. Vliv různých kysličníků, hydroxydů, případně jejich směsi. V patentních zprávách nalézáme zaznamenány různé, sem směřující návrhy jak odstraňovat! železo ze solí hlinitých a to: kysličníkem neb hydroxydem manganičiiým [Kynaston říš. něm. pat. č. 21.526; Spencerové v angl. pat. z r. 1882 č. 3835; Semper v amer. patentu Unie č. 345.604] XL. hydroxydem hlinitjm [P e r s o z : Chem. Ind. 1882, str. 153] kysličníkem oloviiitjm [Semper & Fahlberg; Bull. soc. Chim. 2 ; 38 ; str. 154 ; angl. pat. č. 38.357 z r. 1882; G melin- K raut : Handbuch 1909, str. 558] kyselinou ^ciniČitou [F. Glaser : říš. něm. pat. č. 23.375; J. Hood a S. Salamon: angl. pat. č. 1881 z r. 1887] Weldonov^m kalem [viz hořejší patenty Kynastona a Spencerů] kysličníkem arsenovým a hydroxydem vápenatým [Chadwick a Kynaston; franc. pat. Č. 133.059]. Vyzkoušeli jsme je a shledali tyto čistící effekty: Materiál zkoušený Způsob práce Nalezeno Čistící effekt E = Poznámka 75 d. kamence amonatého s4,42%Fe*0, ve 2000 d. Přidáno ekvivalentní množství hydroxydu hlinitého čerstvě sra¬ ženého Po 100 mi- filtrátu 3.5%Fe,0. »e,T% Ssedlina nažloutlá. Totéž s preparátem chovajícím 7.28% Fe,0, Přidáno suchého hydroxydu mangani- čitého (stejné množ¬ ství na váhu ka¬ mence) Po 100 mi¬ nutách 2,62% FejO, «4,*% Ssedlina černohnědá. Totéž Užito burelu 6,87% 5,58% Totéž 75 d. surového síranu hlinité¬ ho s 0,13% FeOas7.13% FeaO,v2600d. vody, oxydo- Přičiněno 109,2 d. kysličníku olovičitého Ve filtrátu 5,78% *M% Filtrováno po 100 minutách působeni. 3%ní roztok kamence hlini¬ tého (s 4,42% Fe.O.) Na 4 mol. FcjO, připadly 3 mol, ^-ciničité kyseliny Ve filtrátu 4,11% Filtrováno po 100 minutách působení. XL. 10 Materiál zkoušený Způsob práce Nalezeno Čistící effekt E = Poznámka 75 d. surového síranu hlinité¬ ho s 7,13% FeA a 0,13% FeO v 2500 d. vody, oxydo- Přičiněno 109 d. kysličníku olovičitého a tolik mléka vápené- ho, jež odpovídá zbyt¬ ku FcjOg, který ne¬ sražen v případě, kdy použit pouhý PbOj ku čistění (viz nahoře) Ve iiltrátu 3,2% 48,3% FiltrovárK) po 100 minutách působení. Totéž, co předešle Přičiněno suchého hydroxydu mangani- čitého stejné množ¬ ství na váhu kamen¬ ce a tolik hydroxydu vápenatého, co odpo¬ vídá zbytku Fe,0,> jenž nesražen v pří¬ padě, kdy použit pouhý hydroxyd manganičitý P|| Filtrováno po 100 minutách působení. Totéž, co předešle Zneutralisováno amoniakem a přiči¬ něno Weldonova kalu připraveného z 12 d. burelu 96 %-ního. (Medicus: Lehrbuch d. chem. Technologie 1897, str. 508) Ve filtrátu 4,72% S5,*l% Filtrováno po 100 minutách působení. Poměry stejné jako předešle. Vody 2000 d. Roztoku po oxydaci přidáno 6,8 d. kyslič¬ níku arsenového (1 mol. FeA: lAs* Ob) a zavařeno. Po rozpuštění přidáno vápenného mléka, jež odpovídá 5,8 d, CaO. Doplněno na 2500 d. Ssedlina žluté barvy sfiltrována, ve filtrátu sražen siro¬ vodíkem arsen, vy¬ vařeno ky¬ selinou sí- ^A - = 0,88% 86.6% - XL. 11 G. Vliv V3rv’árení v přítomnosti některých kovů. F. Laur (Dingl. J. 213, str. 87) zavěšuje do roztoku síranu hlini¬ tého, znečištěného solemi železa, zinkové desky, působí v roztok dva dny za chladu nebo 5 hodin za tepla, načež zfiltruje tekutinu železa prý zbavenou. Abychom se o vlivu obecnějších kovů na vylučování železa z roztoku solí hlinitých přesvědčili, užili jsme 3%ních roztoků a přidali lihem a etherem extrahované čisté kovy a vařili 5 hodin. Na to stanovili čistící effekt. Výsledky byly tyto: 76 d. kamence hUnitého s 4.42% Fe^O, přidáno 56 d. krouženek železných nalezeno v roztoku 16,7% FeO Čistící effekt 75 d. kamence hlinitého s 4.42% Fe,0. 56 d. zinkového prášku Í2.7%FeO \0,3%Fe,O, »4»W% 75 d. surového síranu hlinitého s 7,28% Fe,0, 67 d. zinkového prášku 6.1% FeO «.w% 75 d. surového síranu hlinitého s 7, 28% FeA 18 d. hliníkového prášku 6,36% Jak patrno, nedosáhneme takto velkého čistícího effektu, pouze redukce solí Fe'" na Fe**, což by mohlo míti význam pro krystahsaci, při které dle F. W i r t h a (Zeit f. anorg. Chemie 1913, str. 81) musí býti dbáno toho, aby železo bylo udržováno ve formě soli železnaté, jelikož nevchází pak v tak značné míře do konečného produktu. H. Vyváření s přirozenými fosfáty. Ve franc. patentu č. 295.903 doporučuje se při čištění roztoků hlinitých dávati do nich fosforečnan vápenatý. Jelikož přirozené fosforeč¬ nany jsou dosti laciné, zkoušeh jsme též, jaký skýtají čistící effekt. a) 3%ní roztok surového síranu hhnitého (se 7 ,13% Fe^O, a 0,13%FeO) vařen s nadbytkem jemně třeného „Florida" fosfátu (na 75 d. vzato' 2násobné množství) půl hodiny, po té doplněno na původní objem a po filtraci stanoven FeA* Nalezeno 0,76% FeA čistící effekt E = 89,6%. b) Totéž s vypočteným množstvím „Florida" fosfátu (78%ní) tak, aby na 1 mol. FeA pnpadla 1 mol. PA- V roztoku zbylo 4,38% FeA čili čistící effekt obnášel E = 39,8%. XL. I. Vliv elektrosy. Lowig dal si chrániti r. 1883 v říš. něm. pat. č. 25.777 odstra¬ ňování železa elektrolysou z roztoku solí hlinitýcli za použití olověné anody a měděné neb železné kathody. Ku zjištěni čistícího effektu vyšli jsme od 3%ního roztoku síranu hlinitého, jenž obsahoval veškerého železa 5,09%. (7,13% a 0,13% FeO.) Elektrolysován proudem 0-1 ^ a 5 F v olověné misce po dobu hodiny. Shledáno, že na kathodě se vyloučilo železo a na anodě síran olovnatý. V roztoku zbylo 2,77% FeO a 2,01% FegOg čih odstranilo se 23,9% veškerého železa. E - 23,9%- Při dalším pokusu podroben elektrolyse proudem 1*5 .4 a 3*8 V po dobu 1 hodiny při 23® C v elektrolyséru Classenově s anodou platinovou miskou a kathodou železným kotoučem, jenž otáčel se v minutě 430kráte, roztok 3%ní kamence hlinitoamonatého, chovajícího 4,42% FeaOg. Po elektrolyse shledáno v roztoku 1,81% FeO a 2,19% Fe^Og. Dosaženo čistícího effektu pouze E = 4,8%. K. Vliv prekrystalování. F. \V i r t h [Zeit. f. anorg, Chem. 1913, str. 81] uvádí, že není možno z roztoku solí hlinitých, znečištěných solemi železitými pouhou krysta- lisací dospěti k produktům železa prostým. Radí ku redukci solí žele- zitých a ku krystalisaci v interní atmosféře. Vyzkoušeli jsme tento vliv následujícími pokusy: Použito Vykrystalo- valo Produkt obsahuje Čistící effekt Poznámka 100 d. kamence amonatého s 4,42% Fe,0, a 490 d. horké vody. Po 14 hodi¬ nách vykrysta- lovalo 26 d. kamence t. j. 26% 0,38% 91,45% Z roztoku neutrálního. 100 d. kamence draselnatého s 0.079%Fe,0^ a 490 d. horké vody. Vy krystalo¬ valo 42 dílů kamence t. j. 42% 0,024% Fe,Og 69,4% 1 Z roztoku neutrálního. - 1 XL. 13 Použito Vykrystalo- valo Produkt obsahuje Čistící effekt Poznámka 100 d. kamence amonatého s 4,42% FeA a 100 d. chloridu sodnatého rozpuštěno v 490 d. vody horké Z roztoku barvy oran¬ žové 14 dílů kamence t. j. získáno 14% 0.39% Fep, 91,08% i Z roztoku v nadbytku chloridu sodnatého. 100 d. kamence amonatého s 4,42% FCjOg rozpuštěno v 490 d. vody a na- nasyceno kysličníkem siHčitým Výtěžek 15% 0.089% FeOt.j. 0.0£9% Fe,Oj »í,8% Z roztoku nasyceného kysličníkem siřičitým. Totéž v železné nádobě Výtěžek 9% 0.086% FeOt.j. 0.0£6% Fe,0, 91,8% Totéž za přítomnosti železa. Totéž za přítomnosti zinku ve skleněné nádobě Výtěžek 5% 0.082% FeOt.j. 0.092% Fe,0, 91,9% Za přítomnosti zinku. Roztok nasycený kysličníkem siřičitým ponechaný krystali- saci v atmosféře CO* Výtěžek 4% 0.052% FeO t. j. 0.058% Fe.O. 98,1% atmosféře. L. Vliv vykrývání krystalů roztokem sole hlinité, jenž nasycen kysličníkem siřičitým. 100 d. veUce jemně třeného, muselinem prosátého kamence hlinito- amonatého, jenž choval4.42% Fe^s, vykrýváno za mírného ssám v Buch- nerově nálevce 2000 díly za studená nasyceného roztoku čistého, zeleza prostého kamence v sinčité vodě. Odtékal roztok žlutý, na filtru karnenec zbylý byl čistě bílý. Zbylo ho 14% a obsah FeA v nem klesl na 3,2o/o, t. j. čistící effekt obnášel E - 26,5%. 14 Z druhého dílu, v němž sledovány způsoby čištění preparátů hlinitých od zeleza, činíme toto 1. Způsobem Griesheim -Elektron [řís. něm. pat. 232.563] lze sice klezo, ze síranů hlinitých do značné míry odstraniti, ale mani¬ pulace vyíaduje nákladného zařízení. 2. Obvyklé odstraňování železa ve formě berlínské modři jest jednou z nejlepších method, pokud jde o čištění preparátů určených pro industrii barvířskou. Výhodné jest, jak radí C h a d w i c k, Semper, přičiúovaii soli mědnaté, aby vedle berlínské modři vznikající Hacheitova hned roztoky rychleji vy Čeřila. K témuž cíli úspěšně použili jsme infusoriové hlinky, jejíž přídavek způsobí taktéž rychlejší usazení ssedliny berlínské modři. Čistící effekt dosažen až 99-96%. Místo žluté krevní soli lze s výhodou užiti vyloučení železa kyanidem draselnatým, jehož se přidá 18 d. na 7 d. veškerého železa. Čisticí effekt obnáší až 97%. 3. Odstraňování železa pouhým hydroxydem hlinitým, kyselinou ^nini- čitou dařily se měrou nepatrnou: Čisticí effekt v prvním případě ~ 20’7%, , „ v druhém „ - 7'1%. 4. Nepatrný vliv jevil burel [5- 5%), kysličník olovičitý (20-6%), elektro- lysa (23-9%), zinkový prášek (24-95%), 'Weldonův kal (35-2%), Florida- fosfat (39-8%), směs hydroxydu vápenatého a olovičitého (42-3%). 5. Vetší vliv na odstraňování železa má sirník barnatý (65%), hydroxyd manganičitý užitý v nadbytku (64-7%) i směs kysličníku arsenového a hydroxydu vápenatého (86-6%). 6. Znamenitě působí uhličitan vápenatý (plavená křída, mramorová moučka, saturační kal a pod.). Účinek čistící dosáhl až 94-5%. 7. Nevedlo k cíli vyváření s kovovým železem neb hliníkem. 8. Pouhým překrystalováním možno snížili množství železa velmi značnou měrou. Dosaženo čistícího effektu E = 91-5%. Lze potvrdili pozo¬ rování Wiv ťh o v o, že z roztoků chovajících železo ve formě Fe' v atmosféře inertní krystalují sírany hlinité téměř prosté železa. 9. Přítomnosti chloridu sodnatého nesníží se množství železa v krysta¬ lujících síranech. 10. Vykrývání hotové sole roztokem kamence, nasyceného kysličníkem siřičitým má jen nepatrný vliv na hodnotu jeho, pokud se týká přítomného železa. Z obou dílů naši studie pro technickou pra^i V3^1ývá následující; Jde-li o zpracováni kaolinů železem bohatých, působí dle našich poznatků žíhání jich s pilinami dřevěnými as při 766® C po dobu tří hodin velice XL. 15 příznivě. Pro rozklad doporučujeme kyselinu 50® Bé, jíž necháme piisobiti při zvýšené době patřičný čas. Takto resultující málo železité produkty jsou vhodné pro industrii papír nickou, neužitečné pro účely barvířské. Jedná- li se o další jejich vyčištění od železa, nutno sáhnouti ku vyloučení jeho uhličitanem vápenatým (plavenou křídou), čímž dosáhneme vy¬ čistění do 95®/o a dále v podobě berlínské modři, čímž odstraní se železo do 99*96%. Při krystalisaci jest hledět i, aby v roztoku hojnost železa chovajícím toto bylo ve formě že¬ le z na. té soli. Výhodnou jest krystalisace v inertní atmosféře. V září r. 1915. Z chemické laboratoře anorganické technologie na c. k. české vysoké skok technické v Praze. XL. ' . r- 5 ’? .i ťT v •- •. ... :í c ” c T ‘ ' .• : . ' ':í: i ítí. \ a . ;: o s *[ ; >! ; b o i *7 , :: f x i) í r- o : - ?:■! • J ‘ t- -á }; '■■ o./ '• ^ : vJ i/ ř ■ V: -• •*. - ^ ^ t :. ^ / /t-ii '1?: I \ :5n.7,::.:í,. , Mjy^'íi?(v7 0. 'a 7 / *1: v.i -ť:; ? A 3 Í 4 Í , U 1 : . . ' ' : 7 , ,iibtjfr,i 7/l> >;.y i ' -./■ .. ;' >7/ 73 •sx,‘3nif.i3v oív.c. xí; . í 3 J II t*' í» n ^ :í;7 £ , . , ::, " . ' ' ..t>Vl: .’ ^ r/o.'3> ,í, ': ROČNÍK XXIV. TŘÍDA II. ČÍSLO 41. O rozvojích platných pro funkci analytickou v daném oboru. Napsal (Předloženo dne 30. října 1916.) Předmětem tohoto pojednám jest důkaz následujících dvou vět: Nechť značí K konečný jednoduše souvislý obor, vy¬ mezený v rovině komplexní proměnné z ^vřenou racio- nálnou křivkou algebraickou C. Funkce F [z) analytická v oboru K i na křivce C dá se rozvinouti v rozvoj tvaru F{z) = EAu.h{z), kdež b% {z) jsou v oboru K jednoznačné funkce algebraické, vyplývající z parametrické rovnice křivky C a naprosto nezávislé na funkci F (2). Funkcí tou jsou určovány jenom koefficienty A*. Pro jednu a touž funkci F {z) a jednu a touž křivku C existuje neomezený počet takových rozvojů. Pro kružnici jest nejjednodušším z nich řada Taylorova. Táž věta platí i pro každou funkci H {z) analytickou na křivce C a všude vně křivky C, bod nekonečný v to počítaje. Rozpravy; Roí. XXIV. Tř. 11. Č. 41. j XLI. 2 Druhá věta, do jisté míry obecnější, zní: Nechť značí K libovolný konečný jednoduše souvislý ' obor, mezený v rovině komplexní proměnné z; obor ten dá se vždy s libovolnou přesností ohraničiti uzavřenou regulární křivkou analytickou C. Funkce F (2;) analytická v oboru ií i na jeho hranici dá se rozvinout! v rozvoj tvaru F {z) ^ Ijí, . bi [z), kdež ht {z) jsou v oboru K jednoznačné funkce analytické, závislé na tvaru obora K a naprosto nezávislé na funkci ’ ' ’ F(2). Funkcí tou jsou určovány jenom koefficienty Aj,. Pro jednu a touž funkci F (z) a jeden a týž obor iC existuje neomezený počet takových rozvojů. Nejjednodušším z nich jest polynomický rozvoj Faberův. Táž věta platí i pro každou funkci H (z) analytickou v oboru iCj, doplňujícím K na celou rovinu, a na hranicích toho obora. Nejjednodušším z rozvojů jest. zde rozvoj podle jistých racionálných funkcí veličiny z, majících jediný všem společný pól, obsažený v oboru K. Platnost těchto vět jest pak rozšířena i na obory mnohonásobně souvislé. Pojednání rozpadá se na tři oddíly. Oddíl označený I., obsahující důkaz věty {H), tvoří samostatný celek. V prvém paragrafu řešen jest pro danou parametrickou rovnici křivky C problém vnitřní a probrány po¬ drobněji rozvoje pro funkci analytickou uvnitř ellipsy, racionálných hypocykloid a nejjednodušší epicykloidy. V druhém paragrafu jest řešen podobný problém vnější a přihlédnuto blíže k ellipse a racionálným epi- cykloidám. Třetí paragraf obsahuje důkaz o neomezeném počtu rozvojů a ukázány jsou specielní jejich případy pro funkci analytickou uvnitř kružnice. Na popud prof. harvardské university Dra W. F. Osgooda byl pak proveden důkaz věty /.i) Prof. Osgood upozornil totiž autora na svůj důkaz věty, která tvrdí, že každý obor jednoduše souvislý může býti s libovolnou přesností omezen jednoduchou uzavřenou křivkou analytickou. Tím bylo autorovi umožněno odvoditi obecné výsledky, tvořící oddíl II. a III V prvním paragrafu oddílu II. poukázáno jest na důkaz pomocné věty Osgoodovy a náležen pomocí konformního zobrazení jistý rozvoj pro funkci F {z). Na příslušném místě jest podotčeno, že není vždy možno větu IH) pova- zovati za zvláštní případ věty (/). XLI. Paragraf druhý obsahuje důkaz o neomezeném počtu rozvojů podob¬ ného typu pro funkci analytickou buď uvnitř nebo vně Osgoodovy křivky. V paragrafu třetím poukázáno jest na nejjednodušší z nich a seznáno, že jest to pro vnitřní problém polynomický rozvoj Faberův a pro vnější problém jistý analogický rozvoj podle racionálných funkcí veličiny sr. Pro Faberovy polynomu odvozeny jsou při tom vzorce rekurrentní, iden¬ tické s formulemi Newtonovými pro součet n-tých mocnin všech kořenů algebraické rovnice. Odstavec III. konečně pojednává o rozvojích pro funkce analytické v oboru mnohonásobně souvislém. Rozvoje ty jsou pouhým důsledkem \7plývajícím z výsledků oddílu II. Jako příklad uveden jest nej jedno¬ dušší rozvoj pro funkci analytickou uvnitř prstenu omezeného dvěma libovolnými uzavřenými křivkami analytickými. Rozvoj ten . tvoří se- všeobecnění Laurentovy řady pro prstenec kruhový. I. Obor jednoduše souvislý omezený racionálnou křivkou, algebraickou. § 1. Budiž C uzavřená racionálná křivka algebraická, která omezuje v rovině {x, y) jednoduše souvislý a konečný obor K}) Souřadnice libovol¬ ného bodu křivky C lze vyjádřit!, jak dokázáno bylo v algebraické geo¬ metrii, pomocí dvou racionálných funkcí parametru t ve tvaru * = /iW. 3' = SiW. — t»'p)^xeU‘'p\ d{č*'P) Jednotkovou kružnicí rozumíme zde i všudp v i x • - poloměrem rovným jedné v mvitnř i ' “ kružnici opsanou jakožto středu. ^ ^ ^ komplexní proměnné kolem bodu nullového XLL Všimněme si nyní blíže polynomů g (i) a /(i)~zg(Í), které mají pro další úvahu význam fundamentální. Při tom předpokládáme stále, že z neleží na křivce C. Pišme ?(í) = í’o{í-A)(f-« . (í-«, \ /(í)-zg«) = ^o(f-«i)({-«J . («-«.). I . Patrně jest n>m; při tom budiž . ^I/Í.|. l«ilSI%ll. Tedy l = r-M . . . {ia) Tím dokázali jsme větu: Počet čísel a, která svou absolutní hodnotou jsou menší j než jedna, jest nezávislý na veličině z, pokud jen z zůstává i . . (5) uvnitř křivky C. J Jest tedy |ak jsou tedy všechna | 1 < 1, anebo m = n z tedy jen jediné /3 má absolutní hodnotu větší než 1. V druhém tvaru rozvoje (5) odpadne část obsahující záporné mocniny čísel a a obdržíme tedy F{z) = A+ ZAt.Sk, . . (5a) kdež Rozeznávejme nyní dva případy, které jsme svrchu rozlišili. 1. m = n — l-, všechna čísla ^ mají absolutní hodnotu menší než jedna. Polynomy g (1) ,a / (|) mají stupně n-tý a {n — l)-ný. Jest tedy Pak jest / (f) -2g (ř) = í” + (C,-Bo2) í” - ’ + (C,- 2) í" - * + • • • + (C»- - lí)- Sí jsou součty í-tých mocnin všech kořenů rovnice / (f) — « g (f).= 0- Jest tedy podle Newtonových rekurrentních formulí = Ft -h (Cl — Bo z) íi-i + (C2 — i5i z) 4- - . . + + (Ct-i - £í.-2 z)s^ + k {C, -Bi.i.z) = 0. {k < n) S, + (C, - B^z) 5i_i + (C., - 5i2) + . . . + (Cn - Bn-1 • z) Sk^; = 0, {h>n). Jest tedy s» polynom ^-tého stupně proměnné z. Tak obdrželi jsme polynomický rozvoj pro analytickou funkci F (2:) obdobný rozvoji Faberovu.i) V oddílu II. ukážeme, že takový rozvoj existuje pro každou regu¬ lární analytickou křivku C, uzavírající obor jednoduše souvislý, 2. m = n\ polynomy g (|) a / (|) mají nyní tvar g(l) = Sol” + 5i 1—1 + ....+ /(řl^r + Ci |«-i + .....+ C'‘ a tedy / (I) - ^ ^ (I) - r (1 - B, z) -f |-i(Ci _ 2) 4- . . . + (C« - R. z) . Zde dostáváme pro s* v rozvoji (5a) racionalné funkce lomené, vyplývající z rekurrentních formuH 1) M. Faber, Ueber polynomische Entwickelungen (M. A. LVU., 1913, p. 389 a LXIV., 1907, p. 118). XLL (l-BoZ) + {Ci--B,z) + . . . + -I- k {Ct-B,z) = O, [k^n] Si (1 ~B,z)+ Sfc_i iC^~B,z)+...+ s*_„ (C„ -.Bnz) = 0, {k > n). Parametrickou rovnici pro příslušnou křivku C bychom obdrželi, kdybychom ve vzorci x-\-iy = separovali také na pravé straně reálnou a imaginárnou část. Nutno však připomenout!, že nikoliv všechny takto vzniklé křivky C vyhovují všem podmínkám pro rozvoj (5«) ; jsou to jenom ony z nich, které omezují prostor jednoduše souvislý. Obecné vývody tohoto, odstavce stanou se názornějšími propočtením zvláštních případů. Odvodíme si polynomické po případě racionálně rozvoje pro funkce analytické uvnitř ellipsy a racionálně hypocykloidy a jako třetí příklad rozvoj pro funkce analytické uvnitř nej jednodušší epicykloidy. 1- Ellipsa jest definována na př. rovnicemi typu (1) X = acosíf, y = b sin (p. Podle (la) jest tedy X 4-i v = + b) +ia-~b] Rovnice (3) jsou zde g(|)=2|=:0, f{^)-zg{i)={a + b) l^-2zt^a-b^0. Tedy jest i3i = 0; r = 2. Z toho vyplývá, že oba kořeny a mají absolutní hodnotu menší než jedna. ;+ — Formule (5a) poskytuje nám polyncmický rozvoj pro každou funkci F {z) analytickou uvnitř ellipsy. F iz) = Ao {z + Vz^ — (z—Yz^~ 1^2)* (a-f-Ď)* XLI. 12 Pro a = b, 1/ = 0 redukuje se ellipsa na kružnici a přirozeně také rozvoj na řadu Taylorovu. Polární rovnice ellipsy poskytne nám pro touž funkci F (2) jiný rozvoj. Rovnice ta zní Tedy g ^ 2 a + lí g(i)=i?r^ + 2«i + ií = o, . / ii) ~zg (i) = («2 -h b^)i^ + 2a (fi-z) i + = 0. Z toho vyplý\'á^ V V l^il1; P=l r = 2 '■(2 — ij}±b V> — «1.2 Protože jest r = 2, budou míti oba kořeny a absolutní hodnotu menší než jedna. Užijeme tedy pro rozvoj funkce F (z) analytické uvnitř ellipsy opět vzorce (5a}. r,.. I , f . + + H (a^-hb^ — V2/ ' ^ ^ jř J V 7j e2i«P ^2ae*v'-j- J jj + 2 a ^ 2:rPl - r Položíme-li b = a, 7] = 0, redukuje se opět ellipsa na kruh a rozvoj pro F (z) ovšem opět na řadu Taylorovu. 2. Racionálná hypocykloida vznikne, když Volí se kružnice o polo- i^ěru — beze smýkám' po vnitřním obvodu pevné kružnice o poloměru a, jejíž střed jest v počátku souřadnic. Bod pohyblivé kružnice rýsuje pak y tom případě, že n jest celistvé číslo, racionálnou hypocykloidu, jejíž rovnici niožno dáti parametrický tvar: XLI. 13 * = ^ ((» — 1) cos ?> + cos (n — 1) ), y = a (2 sin (p — sin 2 (p). Jest to nej jednodušší epicykloida, která vznikne, když se valí kruž¬ nice o poloměru a po vnějším obvodu stejné kružnice pevné se středem v počátku. Zde jest - - 2ae*^-~ae^*v g (1) = 1, neexistuje ; /> = 0, r — 1) ; f(i)-zail)=2al-al^-z = 0 Protože r — 1 jest jen jediný kořen « co do absolutní hodnoty menší než 1. Abychom určili, který z obou kořenů jest to, stačí učiniti tak pro libovolný bod z, ležící uvnitř křivky. Jest to na př. bod z = 0. Pak jest patrně Jest tedy ,|ciři| < 1, |«,.| > í pro každé: z uvnitř křivky. Funkce F {z) analytická uvnitř křivky má tedy rozvoj typu (5) F [z) = ^ A, i)‘ B* ( 1 + V' - tT‘’ Bt=—-^^F{2aé'^ — a dtp. XLI. rozvoji užité jsou jednoznačné pro Ukážeme ještě, že funkce všechna ^ ležící uvnitř křivky. Dvojznačná funkce ' . “ - _±' má v koneenu rozvétvovací bod 2 = «, ležící na obvodě křivky. Roz- vetvovaci rez pnslusne Riemannovy plochy můžeme tedy věsti z tohoto bodu do nekoneěna tak, že vnitřek křivky nebude jím prostoupen. Obě etve funkce | (z) jsou tedy jednoznačné analytické funkce pro všechna 2 uvnitř křivky. ^ § 2. v paragrafu prvém nalezli jsme rozvoj (6) pro funkci analytickou uvnitř a na obvode křivky C. Rozřešili jsme tím, jak stručně chceme říkati problém vnitřní. Obraťme se nyní k řešení problému vnějšího, to jest k hledání rozvoje pro funkci H {z) analytickou a konečnou všude vně křivky C a na ieiím obvode. K vnějším bodům křivky počítejme také bod nekonečný a před- fo'Ísfr '' funkce //(.) má v něm nullový bod prvého řádu, lim^ H {z) = 0, lim z . H {z) = A, kdež A jest konečná konstanta. Tím se nijak nezříkáme Všeobecnosti. Neboť značí-li H, (z) funkci analyt^^ckou a konečnou všude vně křivky C a na jejím obvodě beze všech da sich předpokladů, dá se vždy kolem počátku opsati kružnice jistím po omerem a tak, ze křivka C leží celá uvnitř této kružnice. Funkce H, (z) bude pak analytickou na obvodě této kružnice a všude vně kružnice. Pro funkci takovou platí, jak známe, rozvoj Laurentů v fli W = c, + ,c, (-^)‘+ c, c, (-2-)% .... Lišr se tedy H {z) od /ř, (2) nanejvýš o konstantu additivní Co Funkce fí (z) dá se psáti ve tvaru Cauchyho integrálu . . (9) kdež 2 značí bod vně křivky C, definované rovniceim (1 a) nebo (1) a inte¬ grace děje se v kladném směru otáčem\i) Pro integračm' proměnnou / užijeme vzorce (1 a) _ ~iestRW =^ÍV!^-^|^.MeZioteg.á. první vztahuje se k nekonečné kružnici. Tento jest však podle‘^snpposice, kterou jsme o H Iz) učiiuli. roven mílie ^ ' ' XLI. takže obdržíme místo (9) di^-P) \ g («*») / t{é'P)-zg{e‘i’) g (eif) d (ť^) . . . {9fl) Zachovávajíce označení vzorců (3), seznáme, že zůstává v platnosti věta A, takže ze vzorce (9 a) dostáváme rovnici analogickou vzorci (4) (10) Při tom jsou opět /?* a ctt kořeny rovnic dl)-0; /(|)-^g(|) = o. Značí-li opět p počet kořenů /3 menších svou absolutní hodnotou než 1 a r počet takových kořenů a, bude podle poznámky ke vzorci (4 a) ^ = P . (IQa) Platí tedy věta B i pro 2 ležící vně křivky C. Jest tedy |at|l, {k = pi^l, p^2,...n). Pro H {z) dostáváme rozvoj analogický rozvoji (5) ^ = ,■?/* (“ * + “2* + ■ • • + “f‘ - A* - ft* • . . /3f‘) + • + ‘^*— ^+*2— fir*),*) nebo také H(z)=A +£At {a> + a » + + + j®* + «r+*8 + ■ . ■ + oT *) , ■) Vpnpadu, že néktert A = O nutno jest klásti misto fi’ iislo 1, XLI. kdež g Au = --^^H^ («>) e-“»’ <í

-S* = l^í «i (’’> ÍP' Na tvaru funkce H (2) jsou v rozvoji (11) závislá jedině ěísla At a Bk. Zvláštní skupinu křivek C vytvoří zde ony, pro něž všech n čísel a splňuje nerovninu |a] > 1. Pak jest r = 0 a tedy podle (10 íi) také /> = 0; jinak řečeno, jsou všechna le i ^ co do absolutní hodnoty větší než jedna. V druhém rozvoji (11) odpadne první součet a dostáváme H{z) =A (lla) kdež jest součet ( — i5j)-tých mocnin všech kořenů rovnice /(Í)~zg(Í) = 0. Jest tedy s_i racionálná funkce veličiny z, která se dá vypočísti pomocí Newtonových rekurrentních formulí. Užívám' vzorců ukážeme opět na dvou zvláštních případech. 1. EUipsa x = acosg>, y = b sin tp dává {a + b)e^^^ + {a-b) g{e*'P) 2e‘^ = 2f = 0; /(Ž)-2g(f) = (« + 6)ř-2zí + («-6)^ |3j = 0, p = 'í a tedy r = 1. Protože r = 1, jest jen jeden z kořenů a čo do absolutní hodnoty větší než jedna pro všechna z ležící vně ellipsy. Klademe-li na př. z = oo, shledáme a, = 0, «, = * a tedy jest vždy le,! < 1, | a,] > 1. Funkce H {z) analytická vné a na obvodé ellipsy má tedy rozvoj (11) XLI. Protože však a + b můžeme také psáti H (z) = y (a — 6)^ + Bt [a + hY Dvojznačná funkce I {z) - má dva rozdvoj ovací body pro z = iy a pro z = — ^ ; bod z = x není bodem rozdvoj ovacím. Na příslušné Riemannově ploše probíhá tedy rozdvoj ovací rez od bodu z = ^ k bodu z — — rj 3. může tedy býti veden celý uvnitř ellipsy. Z toho vyplývá, že obě větve funkce | {z) jsou pro body ležící vně ellipsy jednoznačné a analytické. Ellipsa redukuje se na kružnice pro a = ř, = 0, rozvoj pro H [z) redukuje se pak na řadu Laurentovu 2. Racionálná epicyUoida vznikne, když se valí kružnice o polo- měru — beze smýkání po vnějším obvodu pevné kružnice o poloměru a, jejíž střed jest v počátku souřadnic. Bod pohyblivé kružnice vytvoří pak y tom případě, že n jest celistvé číslo, racionálnou epicykloidu s para- metrickou rovnicí: * = — ((« + 1) cos 1 a že tedy můžeme užiti vzorce (11 a) pro rozvoj funkce H{z) analytické všude vně epicykloidy i na jejím obvodě. XLI. 19 kdež s_i určeno jest rekurrentními vzorci So = « + 1 Dále jest Můžeme zde pozorovat! podobný úkaz, jako při rozvoji (8) pro vnitřní problém hypocykloidy. V rozvoji pro H (^) souhlasí totiž prvních n členů s řadou Laurentovou, pro vnější problém kružnice. Pro nekonečné n splývá opět epicykloida s pevnou kružnicí o poloměru a, což zrcadlí se přesně v rozvoji, který přechází v řadu Laurentovu. § 3. Z důsledku k větě (D) v paragrafu prvním vyplývá, že pro každou funkci F (z) analytickou uvnitř křivky C lze nalézti tolik od sebe se různících rozvojů typu (5), kolik různých parametrických rovnic má křivka C. Dokážeme nyní, že každá racionálná křivka algebraická má parametrických rovnic typu (1) neomezený počet. Všimněme si nejdříve kružnice. Jest známo, že obor omezený jednotkovou kružnicí v rovině t dá se vzájemně jednoznačně i) a kon¬ formně zobrazit! na obor omezený jednotkovou kružnicí roviny t pomocí funkce ^ + 9 kdež komplexní konstanta q hoví nerovnině 1^| < 1. Při tom odpovídá bodu 0 v rovině t bod q roviny 5, body na obvodu kružnice t obvodovým bodům kružnice ř, vnitřní body v rovině z vnitřním bodům v rovině g. Protože pak funkce zobrazující jest analytická i pro jest zobrazení toto konformní a vzájemně jednoznačné také v okolí celého obvodu jednotkové kružnice t. Dosadíme-li nyní do zobrazující funkce r = e*^ £i oddělíme-li reálnou a imaginárnou část, obdržíme pro kružnici v rovině S parametrickou rovnici typu (1). Takových rovnic bude počet neomezený, protože konstanta q jest libovolná v mezích 0í'| = 0 až y = 2 *, Při integraci podél jednotkové kružnice (í) nezáleží totiž na tom, jak probíháme body Amplitudou komplexního čísla a -h ib =réy> rozumíme reálné číslo ip. XLI. 21 jejího obvodu. Tak na pr. můžeme integrovali podél oblouku z bodu A do bodu B, zpět z bodu B áo A 2i opět z A do jB. Tento postup jest ekviva¬ lentní s pouhou integrací z A áo B. Podstatné jest jenom, aby integrační proměnná zachovávala absolutní hodnotu rovnou jedné a aby její ampli¬ tuda vzrostla průběhem celé integrace proti počáteční hodnotě právě o 2 ». To vše jest v našem případě splněno. Zcela podobně jest tomu při funkci F (.2) analytické, uvnitř křivky C, definované rovnicí (1) nebo (la). V Cauchyho integrálu pro tuto funkci dili jsme ve vzorci (2) t = — — — Z Místo toho můžeme podle hořejších úvah psáti (14) kdež /g (w), gg {u) jsou nesoudělné polynomy, a integrovali v mezích qp = 0 až 9 = 2 íT. Tak obdržíme pro F (^) nový rozvoj stejného sice typu jako (5), avšak postupující podle jiných funkcí a mající jiné konstanty A^, 5^. Netřeba snad připomínali, že výraz gz (í*”) vede separací reálné a imaginárně části k nové parametrické rovnici pro křivku C. Ježto pak rovnicí (12) definovali jsme neomezený počet funkcí ^ (x), můžeme si sjednali prostřednictvím rovnice (14) neomezený počet rozvojů typu (5) pro jednu a touž funkci F {z) analytickou uvnitř a na obvodě křivky C. Jak takové rozvoje od sebe se liší, ukážeme na nej jednodušší křivce C, totiž na kružnici -j- = a^. 1. Kružnice uvažovaná má parametrickou rovnici ^ ^ 1 ■ Tedy jest g (^ = 1, (kořeny /3 neexistují, ^ = 0) /(Í)-zgiÍ)=aÍ-z^O. vProtože p = 0, jest r = 1 a tedy pro platí I « I < 1, což jest zde ostatně samozřejmé. XLI. Rozvoj pro funkci F (z) analytickou uvnitř a na obvodě jest tedy podle (6) = . Jest to rozvoj Taylorův, který zde projevuje příslušnost sv jednodušší parametrické rovnici kružnice. 2. Pro touž kružnici můžeme však psáti místo Tedy na př. z + iy = af>. * + i y = a (ťv). f (e‘»’) _ a (e) l + ře-v lcl< 1 «(Í) = 1 + PÍ = 0, f(Sl— z g (i) = (a — 2,,) í-í-f — z = 0. Tedy jest ^ = -7. fi = 0, r = l “=-^- Rozvoj (5) zde bude pro touž funkci í (z), kterou jsme předešlých rádcích, . 2írí J \ 1 -j- / 1 -{- p ’ Koeficientům můžeme dáti jiný tvar. Protože '(■Ťíř-) * -n^ kružnice .... (15) oji k nej- rozvinuli .... (16) XLI. 23 jsou funkce analytické pro všechna 2 ležící uvnitř jednotkové kružnice. Taylorova řada jeví se nám jako zvláštní případ rozvoje (16), vznika¬ jící položením 3. Kladme opět, jako předešle, x + iy = atl, {e^^) a dosadme na př. 1*1 <1- Pak jest * + *>'- g(íH>) - í‘* + í g(f)=í + t = 0, /(f)-jg(f) = «tř + «ť-íí-** = o. Kořen rovnice g{l)=0 jest zde /3 = — « a tedy |i3| <1, p = l, r = 2. Budou tedy míti dva kořeny rovnice / (|) — 2 g (|) = 0 absolutní hodnotu menší než jedna pro všechna 2 ležící uvnitř kružnice. Třetí kořen bude míti absolutní hodnotu větší než jedna. Klademe-li ještě specielněji £ = obdržíme pro tyto kořeny: + a) ( i VF) + + «) ( v« + i Vij }_ 1, ^ _^(/V(* + «)(V7-iVT) + fy{z + a){y7+iYI)]-i. «) (V7_i VJ) + «) (V7+ i V7) j-i, -l+iV3 T= - 2 - • Chceme-li určiti, které a má absolutní hodnotu menší než 1, stačí stanovití to pro jediné 2 ležící uvnitř kružnice. Volme na př. 2 = 0. Pak jest ffj ^ _ 3, «2 = a* = 0. Jest tedy pro všechna 2 splňující nerovninu U|. = f- Při tom jest opět jako při (10) , ,, 1 V” /'[třít* .(-Í + IICFJ^ (12a) Na prvý pohled překvapuje, že funkce F (2) analytická uvnitř křivky C a funkce H (-2) analytická vně křivky C dají se rozvinouti v rozvoje (10) a (12), pokračující zdánlivě podle týchž funkcí bk (z). Ne¬ smíme však zapomenouti, že ve vzorci (9 a) značí 2 vnitřní bod křivky C, kdežto ve vzorci {12a) vnější bod. Abychom si onu různost blíže objasnili, zvolme na př. místo křivky C jednotkovou kružnici. Pak jest / (S) — dále volme co nej jednodušeji ^ (r) - r. Tak obdržíme pro b, {z) integrál Místo toho můžeme patrně psáti 1 ř» t—^dt '*w = T»-Tr-rr- kdež integrace vztahuje sě k jednotkové kružnici c. Budiž nyní jako v (9a) |2l 0. Je-U však jako ve (12ff) |2| > 1, bude 1 c _í 9 k^o, 2 "" l — 2-* pro ^>0. Pro l2l> 1 dostáváme tedy řadu Laurentovu a pro < 1 radu Taylorovm o ^ definují přece každý jinou funkcí veličiny 2. Rovnice (9a) může býti také psána ve tvaru ... 1 _ i-r^(tz)dL - íítm— kdež integrace vztahuje se k jednotkové kružnici v rovině i a funkce 5 {t z) jest spojitou funkcí obou neodvislých proměnných t a 2 zustava-li jen / na kružnici c a 2 uvnitř křivky C. Mimo to jest patrně S {t, z) pro libovolné t na kružnici c, považováno jsouc za funkci jenom proměnné 2. XLI. funkcí analytickou pro všechna z ležící uvnitř C. Z toho vyplývá/) žc 6* (-2) jest funkcí analytickou pro všechna z ležící uvnitř křivky C. Právě tak se dokáže, že také (12a) definuje funkci analjrtickou pro všechna z, ležící vně křivky C. Výsledek můžeme shrnouti ve větu: Funkce F (2) analytická všude uvnitř a na obvodě ' uzavřené, regulární křivky analytické C dá se rozvinouti v rozvoj tvaru (10), kdež funkce 6* (z), analytické pro vnitřní body křivky C, jsou závislé jedině na tvaru této křivky, nikterak však na funkci F (z). Touto jsou určovány jen koeficienty Ajt. Rozvojů takových existuje pro jednu a touž funkci F (z) a pro jednu a touž křivku C neomezený počet. Podobná věta platí pro funkci B (z) analytickou všude vně i na obvodě křivky C. Příslušné funkce 6* (^r) jsou při tom určovány formálně stejnými vzorci jako shora. § 3. Hleďme nyní určiti, který nej jednodušší tvar mohou pro danou křivku C přijmouti funkce 6* (z). Funkce ty definovány jsou rozvojem (9) nebo integrálem (9a). Z obojího vidíme, že nejjednodušší tvar můžeme očekávati při volbě ^ (t) = t. Pak jest = . (13) z rovnice (1) víme, že každému r ležícímu uvnitř jednotkové kruž¬ nice odpovídá jisté z = / (») ležící uvnitř křivky C v rovině z. V rovnici (13) vyskytující se rozdíl f [%)— z bude tedy od nuUy různým pro všechna r splňující nerovninu pokud jen z představuje bod ležící vné křivky C. Z dřívějšího víme, že r f (r) a rovněž f {z) — z jsou analytické funkce veličiny z, pro všechna z ležící uvnitř nebo na obvodě jednotkové kružnice. Z toho a z předešlého vyplývá, že jest pro táž z také analytickou funkce R [z] ; Laurentova řada (13) se tedy redukuje v tom případě na řadu Taylorovu, to jest . , . [b-^k {z) = 0]. Položíme-li sem naísto / {z) rozvoj (2), znásobíme-li obě strany rovince rozdílem f[r)—z a porovnáme-li na obou stranách koefficienty stejných mocnin r, obdržíme pro 6* {z) rekurrentní formule: 5o = 0, bk.{aQ — z) -h aj h-2, «2 + - + — ň . a* = 0 - (15) 1) Osgood 1. c. p. 307. 7. Satz. XLI. Jest tedy Vidíme, že hk{z) jest polynom k-tého stupně veličiny Připomeneme-li si, že jsme předpokládali z ležící vně křivky C, usoudíme: Každá funkce H {z) má rozvoj tvaru H {z) ^ ^Akbk{zl, . (16) kdež bk{z) jsou určeny rovnicemi (15) a Všimněme si ještě, že rekurrentní vzorce (15) jsou identické s Newton¬ ovými vzorci pro součet ^-tých mocnin všech kořenů algebraické rovnice. Podobný jednoduchý rozvoj pro funkci F (z analytickou uvnitř křivky C obdržíme, užijeme-li místo zobrazení daného rovnicí (1) zobrazení pomocí funkce (11). Funkce bk (z) budou zde definovány opět rovnicí obdobnou rovnici (13) . . (17) Podle definice jsou obě funkce t . g' (r) sl [g (t) — z] analytické pro všechna r ležící vně a na obvodě kružnice jednotkové. Druhá z těchto funkcí nem' pro žádné takové v rovna nulle, leží-li z uvnitř křivky C. Jest tedy také R (r) analytické v onom oboru. Mimo to jest patrně podle (11) lim R (r) — ■ 1 a tedy 1 +'f^h{z). Dosadíme-li sem za g (r) rozvoj (11), násobíme-li obě strany rovnice rozdílem g {r) — z, obdržíme pro bk (z) rekurrentní formule; b,{z)^l b-k . Cl + ^-*+1 . (cq — 2) -f- b^k+i c_i -f b-k^3 c_2 + . -h 6_i c~k+2 -f k . c_*+i = 0 . (18) XLI. Jest tedy {z-c,y Zc^^{z-c,) b—kiz) jest patrně polynom A-tého stupně veličiny (2 — Co)- Rekurrentní formule (18) jsou opět identické s Newtonovými. Tak získali jsme pro funkci F (z) analytickou uvnitř a na obvodě křivky C rozvoj polynomický F{z)=ZA,h{z), kdež hj,{z) určeno jest formulemi (18) a (19) Rozvoj (19) jest identickým s rozvojem Faberovým.i) Vidíme tedy: Nej jednodušším z rozvojů typu (10) platných pro funkci F (2) jest Faberův polynomický rozvoj (19). Nejjednodušším z rozvojů typu (12) platných pro funkci H{z) jest rozvoj (16) pokračující podle jistých polynomů veličiny (2 — kdež značí jistý bod, ležící uvnitř křivky C. .. (G) Rozvoj (16) možno tedy považovat! za jistý protějšek k rozvoji Faberovu. Pohlédneme-li nyní zpět na všechny vývody odstavce II., seznáme, že nejobecnější rozvoje (10) a (12), ke kterým jsme dospěli, vyplynuly Z rovnice l . ....(20) ^ = g[^(^)j.| Obě tyto rovnice zobrazují nám okolí jednotkové kružnice v rovině r na okoh křivky C v rovině 2 tak, že bodům jednotkové kružnice odpo¬ vídají body křivky C. Při tom odpo^ídá sice každému r jedno jediné z avšak každému z může odpovídat! několik r. Není tedy zobrazení toto vždy vzájemně jednoznačné. Nemůžeme nikterak tvrditi, že rovnice (20) vyčerpávají všechna možná zobrazení toho druhu. Existují pravděpodobně leště jiná taková zobrazení. Označíme-li však kterékoiiv z nich rovnicí ') M. Faber 1. c. z = h{t) (21) XLI. dojdeme vždy k rozvoji typu (6), (10) nebo (12), kdež nahradí se jenom funkce / {u) funkcí h {u). Rovněž funkce ^ (r) definovaná rovnicí (7) není jediná, která splňuje příslušné požadavky. Označíme-li na př. (r), (r) dvě funkce defino¬ vané rovnicí (7), poznáme snadno, že všechny požadavky kladené na funkci ^(r) v paragrafu třetím v oddílu I. a v paragrafu druhém od¬ dílu II. splňuje také funkce [tí'? (*^)]- Tak bychom mohli pokračovali v konstrukci příslušných funkcí do nekonečna. Snad tím způsobem opět nevyčerpáme všechny funkce typu (r). Možná, že existují ještě jiné. Označme x í*^) jednu z nich. Sestroj íme-li místo (21) zobrazující funkci ^ = h[z (r)] = h^{t) . (22) seznáme, že hi (v) jest téhož typu jako h (r). Víme totiž, ze z = h (^) zobrazuje okolí jednotkové kružnice v ro¬ vině ř na okolí křivky C v rovině z tak, že body kružnice odpovídají bodům křivky. Dále víme, ze I = x (t) zobrazuje okolí jednotkové kružnice v rovině r na okolí jednotkové kružnice v rovině g známým způsobem. Zobrazuje tedy funkce z=^h^[t) okolí jednotkové kružnice v rovině r na okolí křivky C v rovině z tím způsobem, jaký jsme požadovali pro funkci (21). Konečný úsudek lze tedy vyslovili takto: Každá funkce [F z) dá se rozvinouti v rozvoj (6), kdež však jsme nahradili funkci / (w) funkcí h [u). III. Obor mnohonásobně souvislý. Řešení vnitřního a vnějšího problému pro obor jednoduše souvislý, omezený analytickou křivkou C zahrnuje v sobě také řešení problému pro obor mnohonásobně souvislý omezený několika Osgoodovými křiv¬ kami C, vzájemně se neprotínajícími. Probeřme blíže obor dvojnásobně souvislý, omezený vně křivkou Q a uvnitř křivkou C^. Funkce F {z) analytická v tomto oboru i na obvodu obou křivek dá se psáti ve tvaru Cauchy-ho integrálu Prvm z těchso integrálů můžeme rozvinouti v rozvoj typu (10) a druhý v rozvoj typu (12) oddílu II. Tak obdržíme neomezený počet rozvojů tvaru F {z) Wů {z) + ÍTr* (z) . (2) Nej jednodušší získáme, zvolíme-li místo první řady rozvoj Faberův (19) a místo druhé řady rozvoj (16) odd. II. Dostaneme 3 XLI. M -4-i kdež konstanty Cj, Cq, c-i, c_2, atd. jsou závislé jedině na tvaru křivky Q, konstanty Qq, a^, a^, atd. na tvaru křivky C^, kdežto koefficienty A%, Bk jsou určovány tvarem funkce F {z). Rozvoj (3) jest sevšeobecněním řady Laurentovy pro mezikruží, na kterou se redukuje při Uq — Cff, ^2 == aj = ÍÍ4 = 0 ; r—i = c-z = c_3 = .... = 0. Z příkladu toho vyplývá, jak nutno postupovat! v případě obecném. Funkce F (2) analytická v oboru w-násobně souvislém, omezeném křiv¬ kami Cl, Cg, ... . C», vyjádří se integrálem Cauchy-ho: F{fn)dfn fn — Z~ Jednotlivé integrály se pak rozvinou v řady typu (10) nebo (12). Rozvojů jest neomezený počet, z nichž nejjednodušší zase jest ten, který vznikne užitím řad typu (19) po případě (16). XLI. Ročník XXIV. trida II. číslo 42. Novinky z krušnohorských vrstev - di„. Podává CELDA KLOUČEK. (Předloženo dne 29. října 1916.) Do nedávná platilo o dia, že chová jen řadu po většině malých a málo význačných brachiopodů a různé jehlice hub.i) Některým nevěrcům doma i v cizině bylo ovšem s podivením, že by asi v 50 metrovém dia, odpo¬ vídajícím nejspíše Tremadocu čili nejspodnějšímu siluru^ nebylo nic jiného než ona chudičká fauna. Toto podivení či nevěru sdílel jsem i já, proto dokončiv zatínané dlouholeté a dosti úspěšné sbírání svoje v diy začal jsem r. 1913 soustavně pátrat v dia a sice na Cerhovské hoře. Přes prázniny zjistil jsem tam většinu z dia známé fauny — vyjma druhy Orthis a některé libečovské linguly. Po cerhovskémífia přešel jsemr. 1914 na znamenité uloženiny spodního i horního dia na vrchu J í v i n ě u Ko¬ márova a Olešnéana sousedním kopci M i 1 i n ě. Výsledek obtížného tohoto pátrání byl známý překvapující můj nález trilobitů v lomu u 0 1 e š n é.^) Letos hledal jsem od května do září s nezmenšeným úsilím a za podpory II. třídy C. A. v tamním i okolm'm dia dále, potěšen občas nᬠvštěvou prof. Slavíka a r. Purkyně i dra Kettnera, s nimiž konány kratší i delší studijní vycházky y dia i difi. Touto letošní dlouhou prací zvětšil a doplnil jsem nejen značně faunu našeho spodního Tremadocu, nýbrž zjistil jsem v dia i několik zon resp. obzorů určitými brachiopody charakterisovaných. AČ jest věc tato samozřejmě v začátcích, přece, pro osvětlení akce samé, podávám už dnes své nálezy z různých lokalit. 1) Viz důkladné studie prof. J. J. Jahna: O Krušnohorských vrstvách dia. Rozpravy Č. A. č. 30, 1904 a prof. F. Po č ty: O zbytcích hub z české pánve palaezoické. Rozpravy Č. A. č. 24. 1898. *)C. Klouček; Nálepe inlobiiů v dia- Vést. kr. č. spol. nauk 1914. Rozpravy: RoC. XXIV. Tř. 11. Cis. 42. 1 XLII. Olešná, horní di... Zóna s Orthis incolaBarr. a s fragmenty trilo¬ bitů kambrickosilurských. Asi ve spodní třetině horního dia- Skládá se z 5 vrstviček, z nichž třetí od podloží je bez zkamenělin. Celková mocnost 50 — 60 cm. Hornina v podloží rudohnědá pevná až rohovcovitá droba, pak hornina většinou světlá, rezavá, pískovcovitá, někdy i křemen- covitá, ba i rohovcovitá, místy přecházející v rudohnědou dří^'e uvedenou drobu. Asi 5 — 6 metrů nad touto zonou jest obzor s Orthis Slavíki Kl. n. sp. Orthis ta, příbuzná druhu Orthis incola Barr., ale menší, bez pokrajních ostnů a klenutější, vyškytá se, pokud jsem mohl zjistit, jen ve vrstvě ztloušti 4—6 cm. Hornina jest řídká (pórovitá) tmavohnědá droba s odstínem do fialova. Nad obzorem tím záhy leží zóna s Obolella complexa B a r r. Menší varieta toho druhu přechází výše ve větší Ob. com¬ plexa, známou i z rud a tufů spodního Hornina z počátku tmavorudá, jemnější, avšak pevná droba, rohovce tmavorudé, výše pak měkčí droba barvy světlerudé. Pod zonou s Orthis incola lze očekávati, soudě dle horniny, ve které tato zkamenělina dosud vzácně byla nalezena, zónu s Orthis sp. B a r r. Ale u Olešné dosud ve vrstvě té nebyla nalezena. KoniároY<^ÍYÍna, spodní i horní di«. Na zpodu zóna s Orthis KettneriKl. n. sp.?i) Orthis ta nalezena hojně, ale dosud jen na hromadách ssuti, nikoliv ve vrstvě. Hornina světlá, skoro bílá, někdy žlutavá droba, řídká až i křemencovitá. Nad m' záhy (sled vrstev zakryt) zóna s Obolella Feist- manteli Barr. sp. Hornina jest šedá pevná křemencovitá droba, někdy fialově skvrnitá nebo pruhovaná. Celkovou mocnost zóny dosud nemožno udat. Nad horninou této zóny leží řídké fialověhnědé droby a nad nimi asi (sled opět zakryt) rohovcovitá rudohnědé tmavší droby s Orthis sp. Barr. Dále vzhůru jsem vrstev nezkoumal. Zde dosud nezjištěna ani Orthis sp. Barr. ani Orthis incola Barr. s trilobity. Za to byl nalezen obzor s Orthis Slavíki Kl. a to na 2 stratigraficky zdánlivě různě vysoko položených místech (tamní dia h Velkou tuto Orthis našel při společném našem pátrání poprvé dr. K e 1 1 n e r. Možná, že je totožná s velkou bezejmennou Orthis, již uvádí Krejčí a Helm- hacker od Úval, Barrande jí nepopisuje. XLII. je totiž silné zvrásněno). Orthis ta je zde ješté hojnější než ii Olešné, ale rovněž ve vrstvě mocnosti jen asi 4—6 cm a ve stejné drobě jako u Olešné. Nad ní v různých místech různě vvsoko, (50—100 cm) leží zóna s Obolella complexa Barr. Jako u Olešné je Obolella ta zde při podloží menší a velmi hojná. Vyšší světlorudé vrstvy s větší Obolella complexa však na Milině už nejsou. Patrně zmizely zvětráním a odplavením. Z dosavadních výsledků jest patrno, že jednotlivé zóny v íři. jsou hlavně charakterisovány rody Orthis a Obolella) Discina sodalis Barr. probíhá ve 2 málo odlišných varietách {Discina undulosa Barr. je asi jen varieta druhu Discina sodalis) asi celým di^, a rovněž hojná BarroiseUa insons Barr. je asi v celém di„ nad drobou s Obolella Feist- manteli počínajíc. Stejně Acrotreta n. sp.} je asi, ač vzácně, v celém horním dia, takže zbývají jen jehlice hub, které by mohly snad ještě tvořit zvláštní obzory nebo zóny. Práce v dia zbývá tedy ještě velmi mnoho, ale po slibném začátku bude, bohdá, u nás všude chuti s dostatek i do nutné další námahy. Pak dojde dia, dříve málo všímaná popelka našeho siluru, přece zaslouženého prozkoumání a ocenění. Zprávu tuto napsal jsem na přátelské vyzvání jako malý příspěvek k oslavě sedmdesátých narozenin pana dvoř. rady prof. K. Vrby a to z povděku za laskavý zájem panem dv. radou vůči mé ochotnickoodborné činnosti stále jevený. V Praze v říjnu 1915. • XLII. J J 4 ROČNÍK XXIV. TRIDA ČÍSLO Chiastolithické břidlice v okolí rožmitálském. Napsal F. Slavík v Praze. Předloženo dne 29 října 1915. Krajina mezi Rožmitálem a Padrtí byla geologicky popsána r. 1865 F e r d. Ambrože m,i) mapa její uveřejněna r. 1895 v posmrtné mono¬ grafii F. Pošepného2)o okolí příbramském, leč v textu nacházíme jen zcela stručné zmínky o některých odkryvech hornin algonkických kambrických i eruptivních. Z pozdějších prací rovněž jen menšími podrob^ nostmi do území severozápadně od Rožmitála zasahují publikace o soused¬ ních oblastech, jež uveřejnili r. 1906 J. V. Ž e 1 í z k o 3) a letos autorů i R. K e 1 1 n e r.®) Geologická rozmanitost Rožmitálska jeví se velmi rychlým střídámm četných jednotek horninových: algonkických břidlic, buližníků a spilitú, kambrických sedimentů obzoru žiteckého, tremošenského i jiných dosud definitivně nevyložených, žuly resp. granodioritu, porfyru, intrusivm'ch diabasů, takže tektonika území zajisté jest velmi komplikována, leč studium její valně ztíženo malým počtem a nepříznivým stavem odki^, zvláště v zalesněném terénu na sever i západ od města a pod mocnou čtvrtohorní pokrývkou v nejbližším jeho okolí i na mnoha místech jiných. 1) Ambrož, Geologische Studie aus der Umgébung voa Padert, Jahrb. geolog. Reichsanstalt, XV. Bd. (1865), 21^228. P o š e p u ý, Beitrag zuř Keuntnis der moutangeologischen Verhaltnisse vou Příbram, Archiv fůr praktische Geolc^e, Bd. 11. (1895), 609—752, zvi. 656 _ 9, 665—6 a 680—1. •) Želízko, Geologicko-palaeontologické poměry nejbližšího okolí Rož- mitálu, Rozpravy České Akademie 1906, č. 42. Též Verh. G. R.-A. 1910, 361 — 4. *) S 1 a v í k, O spilitech v algonkiu příbramském, Slavnostní ^is k sedm¬ desátým naroz. K. Vrby, č. 3, Praha 1915, ®) Kettner, O slepicích žiteckých, nejstarsim horizontu českého kambria R. Č. A. 1915, č. 34, zvi. str. 8, 16—19, 29—31, 44--46. R o * * p r a v y; Roč. XXIII. Tř. II. Os. 43. 1 XLIII. 2 Usazeniny útvaru silurského jsou známy z Rožmitálska teprve nedávno a v rozsahu velmi nepatrném; náleží spodnímu oddělení siluru, a to vrstvám oseckokváňskjm y. ^ poprvé učiněna neurčitá zmínka o nich B. Katzeremv jeho geologii Čech®) a citována Pošepnýmv jeho monografii (str. 665 — 6) ; podrobného zpracování, hlavně paleonto- logického, dostalo sfe rožmitálskému siluru teprve po letech J. V. 1 e- 1 í z k e m. Rozsah břidlic silurských s význačnou faunou pásma osecko- kváňského jest na Rožmitálsku velmi nepatrný, omezuje se na výskyt pod severovýchodním svahem Štěrbiny u Voltuše — přesněji: východně od coty 590 JV od této vesnice. Jsou to tence vrstevnaté, černé, lesklé břidly jílovité, místy křemenem a pyritem prostoupené. Mimo to po¬ kládá Želízko též břidlu ze Starého Rožmitála (naproti obecnímu chudobinci) podle jejího vzhledu podobného bridle voltušské za silurskou, ač zvířena v ní nebyla zjištěna. Ve zprávě této popisuji nové dva výskyty břidlic, jichž silurské stMÍ není dokázáno zkamenělinami, ale jest jisto z analogie s produkty kontaktní přeměny na severovýchodním konci Barrandienu v okolí říčanském ; na obou místech, u Říčan i Rožmitála, žulová spousta středo¬ česká 'projevila svůj kontaktní účinek na břidhce algonkické jinak než na ty, jež čítáme k pásmu oseckok\mňskému. Na Říčansku stanovili pří^ slušnost některých žulou přeměněných břidlic k^i Krejčí a Helm- hacker’); později B. K a t z e r,®) omeziv rozsah jejich siluru, označil metamorfované břidlice v podloží křemenců {d^ jakožto „hřidly pseudo- chiastolithické" příslušné k etáži d^y; v pozdější zprávě®) uvádí stejné břidlice ze silurského ostrůvku u Zvánovic blíže Ondřejova. Mezi velmi rozmanitými kontaktními produkty v oboru břidlic a drob algonkických, o nichž se zmiňuje K a t z e r v pracích již citovaných i v pozdější,^®) pak A. P e 1 i k a n “) ve zprávě o nálezu rohovce cordieritového u Světic, nesetkáváme se nikde se stejnými břidlicemi „pseudochiastolithickými". Na Rožmitálsku vychází na den žula středočeského masivu na četných místech ostrůvkovitě mezi sedimenty algonkickými a kambri- ckými; u samého města má povahu granodioritickou, jak jsem před •) Katzer, Geologie von Bohmen, 1473—4 (1890). ’) Krejčí a Helmhacker. Erláuteruagen zuř geologischen Kartě der Umgebungen von Prag, Archiv etc. IV., 2, 1879, str. 62—4 a 230—2 (v českém vydání 1885 zkráceno). ■) K a t z e r, Geologische Beschreibung der Umgebung von Říčan, Jahrbuch geol. Reichsanst. Wien 1888 (XXXVIII.), 355—416. •) T ý i, Die Silurinsel zwischen Zvánovic undVoděrad in Bohmen, Verhandl. geol. Reichsanst. 1888. str. 285—8. ») Týž. Nachtráge zur Kenntnis des Granitkontakthofes von Říčan, tamtéž 1904, 225—236. “) Pelikán. Cordierithornfels aus dem Kontakthoíe von Říčan Tscher^ mak’s Min. petr. Mitt. 1903 (XXIV.), 187—190. XLIIL 3 lety určil pro práci Ž e 1 í z k o v u,i2) rovněž tak západně od horního Padrťského rybníka, kde žulu již Ambrož popisuje a Pošepný na mapě vyznačuje.^s) Mezi oběma těmito většími výskyty jest roztroušeno několik menších, od Pošepného zmapovaných; ale jako celá rož- mitálská část jeho mapy Příbramska, i tyto údaje vyžadují soustavné revise, což vidno již z velkého počtu korektur v jednotlivostech, jež podaly o Rožmitálsku citované práce Želízkova, autorova aKettnerova. Co samých žul se týče, vystupuje SV od Nového rybníka kambrium tremošenské v místech, kde zakreslena žula, žulový ostrůvek v záběhelském lese mezi „Panskou loukou" a samotou „V cha¬ lupách" jest mnohem menší, za to nacházíme roztroušené žulové balvany při cestě jdoucí na JZ od cóty 712 mezi prvým a druhým průsekem napříč ji protínajícím, dále u průseku mezi „Lomskou boudou" a Červeným vrchem, a to v oddílu mezi rožmitálskopadrťskou silnicí a nejbližším průsekem směru SZ i něco ještě za něj, konečně na jih od horního Padrť¬ ského rybníka, odkud již Ambrož popisuje hrubozmný pegmatit. Celkem tedy lze předpokládat! v nevelikých hloubkách žulu všude mezi Rožmitálem a Padrtí. Kontaktně metamorf ováné horniny na Rožmitálsku znal již P o š e p n ý, jenž uvádí ve tmavých pískovcích rohovce mezi Sedlicemi a Věšínem i na Hradci u Skuhrova,i®) avšak mylně pokládaje žulu za starší než algonkium neuznával přeměnu rohovcovou za kontaktní. Hranici algonkia vůči kambriu i zde jest korigovati, v hrubých rysech asi tak. jak na základě našich pochůzek z jara letošmho roku jest vyznačeno na mapové skizze Kettnerově, přiložené k jeho i mojí poslední práci; v obou těchto uvádějí se i další doklady pro kontaktní metamorf osu účinkem erupce žulové, na spilit Dubové hory Z od Bukové, jenž přeměněn v horninu amfibolitickou, i na žitecké slepence z Vršku V od Bukové i j., ve kterých žula podmínila vznik sekundárních rud a j. Pro předmět této práce jest důležito, že v nesporném algonkiu nikde se nesHedáváme s břidlicemi chiastolithickými, nýbrž zplodinou kontaktní přeměny jsou tu biotitické rohovce, které již Pošepnému byly známy; zvláště typicky jsou vyvinuty ve skalkách při cestě ze Zalán do Rožmitála i na Z a S od Sedlic a Hájku (có. 575 a 619). Od těchto produktů kontaktní metamorfosy hornin algonkických zcela rozdílné jsou chiastohthické břidlice ze dvou nalezišť, jež zjistil pan J. Syrovátka, správce železáren v Rožmitále. Jemu děkuji 1. c. 3 str. 4—5. ^•) Slavík, SpiUtické vyvřeliny v praekambriu mezi Kladnem a Klatovy Archiv XIV. 2, str. 11. «) Poznámka k názvosloví; navrhuji užívati jména „rohovec" v širším smyslu rus. poroBHK-b, tedy něm. Homfels a Homstein. a specialisovati tento jako „rohovec křemenný". Tím se odstraní slovo ..rohovcovec", neohebné ke skloňování. «) 1. c. 2. str. 627 a 65 —8. .XLIII. za sdělení nálezu i za laskavost, s níž mne provázel na exkursích po Rožmitálsku a dal mně k disposici též uvedená zde data o starém dolování pod Červeným vrchem i jiné cenné informace. Větší z obou nalezišť chiastolithických břidlic u Rožmitála leží v katastru obce 2 á b ě h 1 é na jihovýchod od ní ; jest to halda při ústí staré štoly, která byla hnána od západu do úpatí Červeného vrchu. Srovn. polohopisný náčrtek obr. 1. Na speciální mapě nalezneme ono místo těsně u rohu obou průseků, k SZ i k JZ odbočujících od silnice v bodě ZJZ od cóty 789 na výběžku Červeného vrchu. Druhý z obou průseků pokračuje od silnice na JZ směrem k „Lomské boudě" a až za nejbližší příčný průsek nalézáme při něm, zvláště na straně severozápadní, hojné stopy Měřítko 1 : 25. 000. Tečkované partie na východ od štoly jsou v textu ‘ zmíněné ob vály resp. skupiny obvalů. zvětralé žuly ; na druhé straně silnice směřuje týž průsek příkře vzhůru pres vrchol Červeného vrchu směrem ku Praze (co. 854) mezi balvany kambrického pískovce, velmi křemitého. Na mapě Pošepného jest za¬ kreslen v těchto místech pruh obvalů, směru téměř přesně severního, jenž přetíná silnici těsně na JV od jejího rozcestí s průsekem. Jižní polovina tohoto pruhu až k silnici jest mezi vývratěmi a stržemi v hustém lese dnes již velmi nezřetelná ; za silnicí, blízko jejího jižního rohu s průsekem, jsou zachovány tři větší obvaly, dva z nich jdou za sebou ve směru severním jak Pošepný kreslí, třetí leží poněkud stranou k východu a jest porušen so^iyáním stráně. Největší a nejpěknější obval opět spadá do oné severo¬ jižní čáiy a leží výše ve stráni, téměř u samého průseku na> severní jeho straně. XLiiú Nahoře na výšině, JJZ od có. 789, nacházíme obval se zbytky rud u staré lesní cesty (S od ní), přibližně v prodloužení čáry od ústí štoly směrem téměř přesně východním na zmíněnou skupinu tří obvalů. Předmětem dolování byly na Červeném vrchu hnědelové a krevelové rudy železné. Zmínku o nich z r. 1740 nalezl můj otec v „Urbáři panství Rožmitálského," konaje studia v panském archivu v Rožmitále ke druhému vydání svojí monografie tohoto města. Podle- zprávy té založeny r. 1701 na arcibiskupském panství rožmitálském paterý železné hamry (v Přední Huti, u Starého Rožmitála pod rybníkem Obžerou s vysokou pecí, dv^a v městě Rožmitále pod rybníkem Jezem s jednou vysokou pecí, a východně od města pod Novým dvorem) a rudy do nich se braly dílem z panství Samého od Věšína a Vranovic, dílem cizí, hlavně z Vojny u Žežic. Zpráva dodává; „Mimo ty taky jinší rudy nade vsí Bezděkovem a na vrchu Červeném k dostání jsou; však ale ty dílem neužitečný, dílem pak s velkým nákladem dobývati se musejí . . Dvě další zprávy o rudách z Červeného vrchu pocházejí z let 1833 a 1849 ; obdržel jsem je laskavostí pana správce Syrovátky. Prvá (ze dne 1. září 1833) nazývá důl pod Červeným vrchem „CMum- canským'‘ čili „u sv. Trojice^ ] pokládá rudní těleso za žílu směru v hodině 24—1, tedy S až skoro SSV s úklonem západním, která prochází drobou na blízku její^ hranice se žulou a obsahuje železnou rudu velmi snadno tavitelnou, způsobilou k výhodnému zpracování ve vysoké peci. Poněvadž pak jáma v dřívějších letech měla veliké potíže s důlními vodami, založena r. 1833 Chlumčanská štola na západním svahu Červeného vrchu a hnána zprvu žulou 86 sáhů = 163-4 m, pak až ku prvé „žíle" dalších 27 sáhů = 51-3 m \ za touto hnali pak štolu ještě 43 sáhy = 81-7 m dále. Zpráva druhá ze 26. října 1849 uvádí druhou větrací jámu ve vzdálenosti 89 sáhů = 169-1 m za hranicí žuly s drobou a odtud až na průčetí štoly 22 sáhů 41-8 m; celková délka štoly byla podle toho 197 sáhů = 374-3 m. Druhá zpráva neuvádí vzdálenosti obou „žil" želez¬ ných rad od ústí štoly, ale zmiňuje se o větrací jámě, 6I/2 sáhu = 12-6 m hluboké, v téže vzdálenosti 113 sáhů 214-7 m od ústí jako v prvé zprávě uvedeno o prvé „žíle". Zpráva druhá stanoví též mocnost obou „žil", prv^é na 4—6 stop = cca IV4 — pres P/4 m, druhé na 3 st. = cca 1 w; obě podle ní prostupují „pevnou železitou drobu s něco hnědelem". Rudy byly sledovány od štoly k severu i jihu, ale shledáno, že nejsou způsobilé k těžení, a důl opuštěn. Srovnáme-li údaje obou zpráv s nynějšími zbytky po dolování na základě podrobné mapy (1 : 25.000), plyne z nich, že východní hranice žuly štolou zastižená probíhá východně nad silnicí a že svrchu zmíněné obvaly, Pošepným mapované, odpovídají starým hornickým pracím po prvé, mocnější „žíle" rady železné, a že pod svrchu zmíněnou skupinu tří obvalů spadá pokračování štoly, pod čtvrtý severnější patrně příčná XLIII ehodba, po směru „žíly“ hnaná. Obval nahoře na výšině připadá při¬ bližně na průsek štoly se druhou „žilou". Jelikož železné rudy novějších kutišť v lesích mezi nalezištěm „u sv. Trojice" a Bukovou jsou obsaženy v drobách a pískovcích útvaru kambrického, stejně jak A m b r o ž i®) uvádí ze severnějších partií kambria pod Korunou a j., a kambrium jak řečeno skládá celý Červený vrch i vše odtud dále k východu^ lze souditi již předem, že ,,žíly" rud železných, o nichž obě zprávy mluví, jsou železité partie kambrických pískovců, patrně vrstvy. To zplna potvrzuje materiál nalezený v hořejším obvalu, kambiický křemitý písko\ec se tmelem krevelovým, až do rudy přecházející. Podle západního úklonu zjištěného první zprávou připadly by pak chiastolithické bridly do nadloH rudonosných pískovců kambrických, t. j. mezi tyto a žulu. Ve shodě s tím nalézáme při ústí štoly mezi chiasto- lithickými břidlicemi jen velmi málo kambrického materiálu — sloužilať štola účelům odvodňovacím, a kambrické pískovce, i jalové i rudonosné, byly patrně vynášeny na den z největší části jamami, po kterých zbyly dnešní obvaly. Určitější nějaké představy o tektonickém postavení chiastolithických břidhc pod Červeným vrchem ovšem si nemůžeme učiniti ze skrovných dat zde podaných. Snad tu jde o malý denudační zbytek vklíněné kry silurských sedimentů, podobně jako na nalezišti nepřeměněných břidlic oseckokváňských u Voltuše. Na každý způsob však jest výskyt sou¬ vrství ířiY v těchto místech důkazem někdejšího spojení voltušského ostrůvku se souvislým územím silurským; orogenetickými pochody sou¬ vislými s vystoupením žulového masivu i pozdějšími dislokacemi bylo ovšem toto spojení rozrušeno a denudace odstranila největší část silur¬ ských sedimentů až do resistentnějšího podkladu kambrického. i’) Materiál ze štoly u sv. Trojice, na haldě zbylý, jest několikerý: 1. Zula na ssuť rozpadlá ; 2. křemitý porfyr barvy našedle červenavé, s makroskopickými vrostlicemi křemenných dihexaedrů a rozložených živců i s celistvou, v mikroskopu holokrystalickou, allotriomorfní hmotou základní, jež se skládá z převládajícího staršího orthoklasu a mladšího křemene, s hojným haematitem v zmečkách a jejich shlucích vyvinutým ; 3. kambrický pískovec křemitý, z části se tmelem železitým; 4. konkrecionální massy porosního hnědele) 5. břidlice chiastolithické. M.imo to jsou tam rozházeny též kusy světle šedého buližníku a kře¬ menci podobného pískovce, jaký skládá hořejší stráň, avšak o těch mám za nejisté,. pocházejí-li ze štoly. !•) L c. 1, str. 221—2. *’) Srovn. Jahn u Želízka 1. c. str. 15—16, Katzer XLIII. tamtéž str. 13. Druhé, menší naleziště břidlic chiastolithických leží západně od vesnice Bukové v lese, asi necelých 300 m jižně od myslivny „iVa vaHé“', jsou to nepatrné zbytky jámy, kterou se tu před lety hledalo uhh'. Okolní území jest algonkické. k východu od chiastolithických břidlic vystupuje buližník z části brekciovitý, ještě východněji metamorfovaný spilit se žilkami aplitovými na Dubové hoře, nedávno mnou popsaný. Chiastolithicke břidlice z Červeného vrchu jsou horniny makroskopicky temně šedé až černé, značně měkké, s břidličnatostí v kuse nepříliš dobře vyznačenou. V celistvé, tuhou proniklé hmotě základní leží šedobílé tenké jehličky chiastolithu, obyčejně 2—4 mm dlouhé, řidčeji dosahující až 6 mm. Jsou mnohdy velmi hustě v základní hmotě roztroušeny. Z největší části leží délkou v rovinách vrstevních, ale všemi směry, tak že lineárný paralle- hsmus není ani přibližně vyvinut; dosti četné jehličky však leží šikmo ku plochám vrstevným, až i téměř kolmo je protínají. Tvar jejich jest známé téměř kvadratické prisma andalusitu, zakončené nepravidelně, hrany jsou většinou zaobleny a někdy zapuklé následkem vzrůstu na hranách oproti plochám zpožděného. Obvyklé kresby na podélných a příčných řezech, jak jsou známy u všech chiastolithů, jsou patrny na většině jehliček, jindy vyvětralo jádro jehličky a zbývají v řezech po¬ délných i příčných dutinky na místě tmavých partií, zachovávajíce jejich tvar. Při tom jest v muskovit proměněná zevní část krystalků ostře od¬ dělena ode hmoty základní; jest to tudíž jiný úkaz než onen, jejž popisuje H. PohligW). Z úlomků břidlic uzavřených v trachytu z okolí Bonnu tam bývají vylouženy chiastolithy celé a zbývá obal, jenž ponenáhlu přechází do okolní hmoty břidličné. V našem případě asi podlehla mechanicky řidší ústřední tmavá část při vzniku pseudomorfos mnohem rychleji rozrušení než kompaktní andalusit světlých partií obvodních. Někde jsou duté skoro všecky jehličky chiastolithové, jinde jen málokterá. Všechny chiastolithy z obou rožmitálských naleziši jsou pseudomorfosy, v nichš-původní hmota andalusitová jest úplně nahrazena agregátem šupinek muskovitových. Že vůbec chiastolithy mnohem častěji jsou pseudomorfosy než Zachovalé krystaly andalusitu, věděl již ve čtyřicátých letech minulého století J. R. B 1 u m,^®) pokládaje toliko hmotu pseudomorfující za mastek a tuček, ne za šupinatý neb celistvý muskovit. Blum výslovně praví, že „přeměny tyto jsou tak hojné, že jen zřídka se naleznou chiastolithy zcela normální," a podobně i řada pozdějších autorů popisuje tylo pře- !•) Pohlig, Die Schieferfragmente im Siebengebiiger Trachyt von der Perlenhardt bei Bonn, Tscherm. Min.-petrogr. Mitt. 1881 (III.), 336 — 363, spec. str. 349. 1*) Biu m, Nacbtrag zu den Pseudomorphosen des Mineralreiches, Stuttgart, 1847, str. 64 a 70. XLIII. měny. Jest tedy úplně zb5rtečný Katzerův*®) název p&eudockiastolithů yesp. břidlice pseudochiasioliikické pro analogní pseudomorfosu a horninu 2 okolí ríčanského, a jest tím méně odůvodněn, že právě tento výskyt (u Světic) poskytl též chiastoHthů se zachovanou růžovou hmotou anda- lusitovou (doklad jsem uložil v * mineralG^ické sbírce Musea království Českého). Hmota, z níž se skládají chiastolithové pseudomorfosy v břidlici z Červeného vrchu, jest na rozdíl od jiných výskytů nikoli celistvá, nýbrž pod lupou vždy, často i makroskopicky jemně šupinkatá ; z ploch břidlice, hustě posetých chiastolithovými jehličkami, třpytí se na všech stranách lesklé body. Že jemně šupinkatý nerost, z něhož pseudomorfosy jsou složeny, jest slída draselnatá a ne mastek, přesvědčil jsem se reakcí na hliník se soluci kobaltovou a na draslík methodou Bořického, jež poskytla isotropních krystalků křemíkofluoridu draselnatého. Rovněž se skládá z muskovitu hmota chiastolithů okolí ríčanského. Jinak možno pozorovali makroskopicky v chiastolithických břidlách jen tu a tam zrnko pyritu, povlaky jeho zvětralin a něco šupinek slídových. Chiastolithické břidlice od Bukové jsou poněkud tvrdší, stejně jako předešlé většinou nepříliš dobře vrstevnaté, s četnými žilkami křemennými, jež jdou po vrstvách i na přič; místy jest vtroušen dosti hojně pyrit v drobounkých krychličkách, zrnkách i v tenkých vrstvičkách. Některé kusy od Bukové obsahují rovněž tak hojné bílé jehličky ve slídu pře¬ měněného chiastolithů jako břidlice z Červeného vrchu; většinou však tyto, obsahujíce značně více černého pigmentu, méně zřetelně se od¬ rážejí od základní hmoty. Také zde jsou chiastolithy brzo uloženy délkou v rovině vrstvy, brzo šikmo prostupují. Jsou roztroušeny jednotlivě, vý¬ jimkou zastižen na ploše trhliny šikmé k vrstvám též hvězdicovitý shluk jehliček z části rozvětvených. Vedle chiastolithů i cordierit, rovněž úplné přeměněný v jemně šupinkatou slídu, bývá patrný na vrstevních plochách ; průřezy jeho podélné liší se od chiastolithů kratším i širším tvarem, příčné obrysem bud allotriomorfním nebo zhruba zaobleně šestibokým, obojí pak černým pigmentem daleko hojnějším a stejnoměrně po celém krystalu roztroušeným. Mikroskopická povaha břidlic chiastolithických. Na výbrusech z chiastolithických břidlic pozorujéme oba význačné minerály kontaktní, chiastolith a cordierit resp. slídové pseudomorfosy po nich, vloženy v základní hmotu jemnozmnou, která tak jest proniknuta tuhou, že místy jest úplně nezpůsobilá ke zkoumání mikroskopickému. Kde tuhy jest méně, jevi se základní hmota strnována jemnozrnně allotrio- morficky a složena ze zrnek křemene, čirých a jen vtroušenou tuhou místy *■») Katzer, 1. c. (8) str. .397— 8. XLTII. zakalených, a ze zrnek stejného tvaru i velikosti s křemennými, o lomu a dvoj lomu světelném v celku o něco málo nižším; ale málokde zrnka ta jsou v původní podobě zachována, byvše přeměněna v agregáty jemných šupinek slídových. Původním nerostem jest dílem orihoklas, dílem cardierit. Lamelovaných plagioklasů jsem nikde nepozoroval ; snad byly přítomny, avšak rozloženy ve slídu a jejich podíl vápenatý vystěhoval se do trhlinek, kde vytvořil epidot. Tento činí v některých výbrusech břidlic od Bukové dosti hojně shluky četných, velmi drobných zrníček, pleochroických mezi barvou zelenou a zelenožlutou, se silným světelným lomem i dvoj lomem; shluky ty jsou sdruženy se stejně jemnozmným křemenem, stejně prostým tuhových vrostlic jako epidoty, a tvoří nejčastěji čočkovité drobné vložky, konkordantní s vrstevnatostí, jindy příčné malé žilky. Též bývají jednotlivá zrnka epidotová přimíšena ve hmotě základní i ve pseudomorfosách slídy po cordieritu. V chiastolithických břidlicích z Červeného vrchu jest jen velmi málo zm epidotu roztroušených jednotlivě ve hmotě základní. Jinak obsahuje základní hmota jen někdy šupinky muskoviíu primárního, uložené po vrstevnatosti, něco málo vtroušeného pyritu v krychličkách a zrnkách, namnoze přeměněného ve hnědel, a dosti hojné drobounké sloupky a jehličky rutilu žlutavě průsvitného, vynikající svým vehce vysokým dvojlomem i lámavostí světelnou. Co do chiastolithů jsou kusy z obou nalezišť až na svrchu vytčený rozdíl ve množství tuhy stejné; jinak liší se od sebe tím, že břidlice od Bukové mají základní hmotu celistvější a hojněji prostoupenu tuhou a že obsahují velké vrostlice cordieritové i dosti mnoho epidotu, kdežto v břidlicích z Červeného vrchu cordieritových vrostlic jest značně méně a epidotu velice poskrovnu. Chiastolithy leží po břidličnatosti i šikmo a napříč, v obou druhých případech zpravidla pokračují vrstvy za chiastolithem nerušeně dále neb jen nepatrně se k němu přimykají. Zbytků andalusitu jsem nenasel ani mikroskopem ve výbrusech z jednoho i druhého naleziště; přeměna v muskovit jest úplná, šupinky jeho někdy jsou seskupeny docela ne¬ pravidelně, jindy jest největší část jich uložena plochami spodovými napříč, rovnoběžně k basi původního minerálu. Uložení tuhového pigmentu v chiastolithech dalekou většinou jest nor¬ mální, jak bylo popsáno již řadou autorů a interpretováno F. Beckem.^i) v řezech příčných pozorujeme tmavý centrální čtverec rovnoběžný se zevním omezením podle základního hranolu (110) a spojený více méně zřetelnými diagonálními čarami s rohy průřezů, někdy dovnitř vroubkova¬ nými ; v řezech podélných jest viděti, že tmavé části se rozšiřují od středu k oběma koncům. «) Becke, Uber Chiastolith, Tschenu. Mm,-petr. Mitt. 1892 (XIII.), str. 256—7. XLIII. 10 B e c k e vyložil tento nejčastější případ různou hojností cizích vrostlic v přírůstném komolci^^) plochy spodové (temnějším) a ploch hranolových (téměř beze vrostlic). Pořídku jsem konstatoval v chiastolithech z Bukové zjev odchylný, jejž schematisovaně zobrazuji na přiloženém obr. 2. Od malého temného jádra uprostřed krystalu šíří se vrostlicemi bohaté partie ne celými pří- růstnými komolci ploch spodových, nýbrž toliko po jejich hranicích s ko- molci ploch hranolových, kdežto vnitřek komolců basálních zůstává čirým; od těchto pruhů temných vybíhají malé výběžky přibližně horizontálně. Pokládal jsem takovéto průřezy za velmi šikmé, příkře postavené řezy normálního způsobu, ale objevila se od¬ chylná struktura i v řezech tak dlouhých a úzkých, že by pak krystal byl musil býti tabulkovitý podle jednoho z obou párů ploch (110) — takových krystalů však jsem na všech svých kusech chiastolithických břidlic nenalezl nikde. Cordieritové vrostlice v břidlách z Červeného vrchu jsou v po¬ délných řezech poněkud idiomorfní, ve příčných nepravidelně ome¬ zeny, úplně přeměněny v muskovit a hnědě zakaleny. Hojnější a lépe vyvi¬ nuty i makroskopicky patnié, jsou cordierity v hornině od Varty u Bukové. Jsou jako chiastolithy proměněny v muskovit, ale liší se od oněch tvarem, t. j. sloupcem značně širším a na příčném průřezu více méně přiblížené šestibokým neb zcela zaobleným, dále pak, i když sloupce pseudomorfos po cordieritu jsou výjimečně štíhlejší, rozeznáme je od chiastolithů tím, že vesměs jsou mnohem hustěji a v celém svém rozsahu stejnoměrně naplněny tuhou, tak že se zdají ponenáhlu se rozplývat! v sousední grafitické hornině. Zakončení sloupců cordieritových jest jako u chiastolithů zcela nekrystalonomické. Také cordierity jako chiastolithy leží zhusta délkou sloupce po vrstvě, leckdy však též šikmo a napříč. Z rohovců, v nichž oba původní kontaktní nerosty jsou aspoň z části zachovány, nejlépe jeví analogii s našimi chiastolithickými bridlami rohovec z Gunildrudu u jezera Ekemského v jižním Norsku, z kontaktu břidly phyllograptové (= našemu se sodnatou žulou; před lety byl po¬ psán W.C. Broggerem, nejnovějiV. lví. Goldschmidtem v obsažné monografii kontaktních úkazů v okolí Kristiánie.^) Také tam vyskytuje se cordierit v krystalech kratších, méně idiomorfních a mnohem plnějších tuhy než chiastolith, základní hmota obsahuje mnoho křemene a ortho- klasu i drobounké jehličky rutilu. Rozdíl jest ve přítomnosti epidotu a primárního muskovitu v našich horninách, biotitu a albitu v norské — “) Tento název, jak netřeba šíře odůvodňovati, vystihuje podstatu zjevu lépe než původní nesprávný název Beckeho „Anvřachskegel" i než ,,Anwachspyia- mide” jiných autorů. 2*) Goldschmidt, Die Kontaktrnetamoiphose im Kristianiagebiet, Kri- stiania 1911. (Videnskapsselskabets Skrifter I., 1), str. 146—151. xlhi. 11 leč při malém množství těchto minerálů zůstává mineralogické i chemické složení obojích kontaktních produktů velmi blízké. Goldschmidt uvádí další příklady obdobných hornin z jižního Norska, a dokázal cordierit dříve přehlédnutý i z kontaktních produktů vogeských (Barr-Andlau) . Podle těchto všech analogií vykládá se při¬ rozeně jako cordierit aneb snad jako vrostlicemi bohatší chiastolith, co z tehovské bridly ,,pseudochiastolithické“ velice naivně popisuje na uvedeném místě Katzer: ,,Weil sich jedoch auch (mimo zřetelné pseudomorfosy po chiastolithu) gewisse Bildungen vorfinden, die von der ůbrigen Grundmasse zwar nicht scharf geschieden sind, aber immerhin eine Tendenz zur Prismengestalt, respective zu quadratischen Figuren zeigen, so konnte vielleicht angenommen werden, da^ die Ckiastolifh- krystalle eigentlich erst im Entstehen begriffen sind. Hiernach diirfte die Bezeichnung des Schiefers von Tehov ais Pseudochiastolithschiefer er- klárlich und begrůndet erscheinen." Výkres Katzerův (tab. IV. obr. 2). srovnání s mým a Goldschmidtovým materiálem jen potvrzuje ; o zbytečnosti názvu , .břidlic pseudochiastolithických" promluvil jsem již výše. Chemieký rozbor chiastolithické břidlice od Bukové provedl laskavě přítel prof. Jos. Hanuš s výsledkem, jenž rovněž dokumentuje celkovou shodu její s norským rohovcem andalusito-cordieritovým z Gunild- rudu, typickým to příkladem Goldschmidtovy I. třídy rohovců, vzniklých z břidlic velmi chudých kysličníkem vápenatým a vyznačených nerostnou kombinací křemen, andalusit, cordierit (biotit v našich břidli¬ cích chybí). O rozdílech v podřízených součástkách mluvím níže. Kontaktně metamorfovanou horninu z Gunildrudu analysoval pro práci Goldschmidtovu nedávno zemřelý Max Dittrich v Heidelberce ; čísla jím obdržená uvádím na srovnání. Podotýkám jen ještě, že položka „ztráta sušením" odpovídá v analyse Hanušově množství vody vypuzenému do temperatury 120®, v Dittrichově 110®, a že uhlík (grafit) jest určen u H a n u š e přibližně — proto příslušné Číslo uzávorkováno — , uDittricha z diference. Čísla obou analys jsou SÍO2 TiO, A1,03 FeA FeO MnO LXIII. Hornina z Bukové (J. Hanuš) 66-34% 0-45 17-06 Hornina z Gunildrudu (M Dittrich) 62-80% 1-36 19-74 Hornina z Bukové Hornina z Gunildrudu (J. Hanuš) (M. Dittrich) MgO 1-69 1-34 CaO 0-30 0-87 Na^O 0-58 24) 1-22 K^O 6-98 25) 6-56 PíOs — 0-60 S — 0-52 c (2-00) 1-58 HgO unikající žíháním (3-07) 0-86 HgO unikající sušením 0-30 0-27 Součet . . .... 99-86% 99-72% — O za S - 0-23 99-49% Z uhelného zbytku, získaného jednak tavením mírným s hydrátem sodnatým a extrakcí kyselinou solnou, pak ammoniakem, jednak roz¬ kladem pomocí fluorovodíku a kyseliny sírové, získal pak Hanuš oxydací chlorečnanem draselnatým kyselinu grafitovou a tím dokázal tuhovou povahu uhlíku v chiastolithické bridle obsaženého. Srovnáme-li obě analysy, jest zrejmo, že přeměna horniny naší oproti norské jest mnohem pokročilejší, jak zvláště ukazuje více než trojnásobné množství vázané vody. Goldschmidt vypočetl z Dittrichovy analysy složení gunild- rudské horniny podle minerálů na: orthoklasu . . . . albitu . anorthitu . andalusitu . . . , cordieritu . křemene . biotitu . muskovitu . . . . rutilu . apatitu . pyrrhotinu . . . , tuhy . hygrosk. vody. 34-87% 10-24 0-40 6-94 13-81 20-97 1-00 5-00 1-36 1-43 1-32 1-58 0-66 2*) Střed ze dvou určení: 0*43 “) Střea ze 7-06 a 6' 91. a 0 73. XLIII. 13 V naší hornině chybí: biotit, čerst\^ andalusit, apatit, pyirhotin a nejspíše i plagioklas, naproti tomu zaujímá mnohem větší podíl světlá slída, druhotně vzniklá z andalusitu a cordieritu. Složení těchto sekundár¬ ních světlých slid jest velmi kolísavé — stačí nahlédnouti do kompendia H i n t z e o v a neb Danova, kde uveden veliký počet analys tako¬ výchto pseudomorfos, skoro vesměs s vyšším procentem vody než ve theoretickém muskovitu, s podíly kysličníku horečnatého, železnatého, železitého atd. I Goldschmidtova uvedená čísla jsou z podob¬ ných důvodů jen hrubou aproximací, v naší však hornině nutno vůbec upustiti od procentuálního rozpočtu na nerosty a toliko možno vyjádřiti rozdíl asi v ten smysl, že i v původní své podobě, před proměnou cor¬ dieritu a andalusitu ve světlou slídu, chiastolithická bridla naše měla hlavně méně živců než norská. Na srovnání s chiastolithickou bridlou analysoval kol. Hanuš laskavě též nepřeměněnou břidlici silurskou pásma oseckokváňskěho z Voltuše ; byl to kus z originálnůio materiálu Ž e 1 í z k o v a, věnovaného autorem sbírkám Barrandea v Museu království Českého, s úlomkem tňlohitdi Trinmleus Alfredi (O. Novák) Želízko. Bylo nutno vžiti k analyse tuto břidlici, z naleziště téměř 5 km vzdáleného od Varty, jeUkož ani na jednom ani na druhém nalezišti břidlic /chiastolithických se neza¬ chovaly nepřeměněné břidlice jílovité. Jelikož však z důvodů výše uve¬ dených příslušnost původní horniny, z níž chiastolithická břidlice vznikly, k pásmu oseckokváňskému jest nepochybná, můžeme analysu břidlice od Volťuše vžiti za základ přibližného srovnání s chiastolithickou břidlici a úsudku o chemické podstatě přeměny. Výsledek Hanušovy analysy jest : SÍO2 . 58-30%2«) TiOg.... Ml A1A • • 21-76 Fe^Og ... 3-55 FeO . 2-01 MnO...., 0-13 MgO.... 1*65 CaO .... 0-68 Na.30.... 0-98%2') . K20 . 4-22%28) Ztráta žíháním. . . 5-01%*®) Vlhkost . . . . . 0-75 100-15% *•) Průměr ze dvou určení : 58-26 a 68 33. «) .. „ 0 94 .. l-Ól. *») Obdržen shodný výsledek 4' 22 dvakrát. *•) Voda a něco uhlíku. XLIII. 14 Tyto výsledky — až na jedinou nedůležitou výjimku — vesměs leží v mezích složení j dovitých břidlic, srovná váme-li je s analysami většího počtu těchto ; na pr, šestnáct analys j dovitých břidlic, uvedených v Rosen- buschových ,, Elemente der Gesteinslehre",^®) kolísá pro jednotlivé sou¬ části v mezích : SiOg . 53—68% TÍO2 . 0— 0*5 AlA---- 9—25-5 FeA ... 1-8— 18-3 FeO . 0-5— 7-8 MnO . 0—2 MgO . 0-8— 5-8 CaO... sledy — 1-5 Na^ O.... 0*4— 2-6 K2O . 0-4— 4-6 Ztráta žíháním do . . . . . 5-3 Pouze kysličník titaničitý jest přítomen v neobvykle vysokém poddu 1-11%, zajisté v podobě nitilu místně nahromaděného, ale jako vedlejší součástka nerozhoduje o chemickém rázu horniny. Mezi jílovitými břidlicemi jest označiti horninu z Voltuše jako typ bohatý kysličníkem hlinitým a zvláště draselnatým, chudý kysličníkem vápenatým a oběma kysličníky železa. Bylo-li chemické složení matečné horniny břidlic chiastolithických, jak nanejvýš pravděpodobné, blízké složení j dovité břidlice z Voltuše, pak rozdíl mezi původní horninou a produktem přeměny se jeví jakožto značné zvýšení SiO^a KgO při nevelikých změnách v relativních množstvích součástek ostatních. Import kysličníku draselnatého do horniny stal se zajisté až v hotové hornině, při větrání způsobeném svrchními prosaku¬ jícími vodami, neboť mikroskop ukazuje pseudomorfosy muško vitu po andalusitu (a cordieritu), jakožto produkty větrání. Pak nutno ovšem mysliti na sousední žulu jakožto pramen kysličníku draselnatého, jejž braly svrchní vody z větrajících jejích živců. Valná část přírůstku kyseliny křemičité má týž původ, jak ukazuje srovnání chemického složení nerostu původního a pseudomorfosujícího: Andalusit AI2SÍO5 SÍO2 36-8 AI2O3 63-2 K2O - H2O - ") I. vydání (1898) str. 425. Muško vit H2KAl3[SiOj3 45-2 38-5 U-8 4-5. XLIII. Na kontaktní přeměnu samu, kterou vznikla břidlice cMastolithická z původní jíloyité, zbývá podle toho nanejvýš částečný import kyseliny křemičité, nepříliš silné kontaktní zkřemenění, bez podstatnějších změn v součástkách ostatních. Mineralogický ústav české university^ XLIIL ROČNÍK XXIV. třída II. ČÍSLO 44. Methoda k určování kapacity elektrometrů. Podává Dr. AUGUST ŽACEK, assistent fysikálniho ústavu české university. (Se 3 obrazy v textu.) (Předloženo dne 29. října 1915.) ZměHti jen poněkud přesně kapacitu elektrometru (obnášejíci u elektrometru kvadrantního několik desítek cm, u lístkového elektro¬ metru pak pouze několik cm) náleží mezi dosti obtížné úlohy měrné fysiky. S druhé strany však vyškytá se tato úloha hlavně v pracích o vedení elektřiny v plynech a o radioaktivitě poměrně často. Hlavní obtíž při určování malých kapacit elektrometrů obvyklými methodami spočívá totiž v té okolnosti, že kapacita těles (na př. koule), s níž měřenou kapacitu elektrometru srovnáváme, závisí při malých kapacitách ve značné míře od konfigurace okolních vodičů. Tak na př. dle Harmsovai) tvrzení „užívá-li se k přenášení určitého elektnckeho množství na elektrometr koulí o radiu několika cm, jež nabíjíme dotekem s jedním pólem batterie, může na kouli skutečifě se nacházející množství od vypočítaného množství V.r lišiti se o více nez 25%. Proto Harms u cylindrického Jcondensátoru (viz obr. 1.), jejz kon- struoval právě k určování malých kapacit elektrometrů, neměří kapacitu, jež mění se s přívody, změnou polohy přepínačů a pod., nybrz tak zvaný koefficient influence jednoho válce na druhý. Význarn k«ff.cientu m_ íluence c vysvitne z následujícího: Překlopíme-li (viz obr. 2.) prepmač P tak, že válec 11. Harmsova kondensátoru K jest nyní spojen ^ pólem batterie o napětí V Volt. indukuje se na vaki I. a na s ním spojeném (před tím nenabitém) nezávisle na jeho kapacitě elektrické množství c.V. ri+n- K určování kapacity samotného elektrometru udal Harms v cit^ váné práci methodu, jež jediná ze všech method dosud užívaných k mere 1) F. Harms: Phys. Zs. V, 47. 1904. Roxptavy: Roí. XXIV. Tí. II. Č. 44. XLIV. malých kapacit elektrometrů dává výsledky dostatečně přesné a spo¬ lehlivé. Ježto však užití Harmsovy methody naráží při některých typech elektrometrů na značné obtíže, chci v dalším popsati novou methodu, jež vedle toho proti methodé Harmsově skýtá některé další výhody: U Harmsovy methody totiž nejprve se nabije kondensátor spojený s elektro¬ metrem, pak se elektrometr oddělí, vybije a konečně opět spojí s kon¬ densátorem; pH tom se vždy odečítá poloha lístku. U elektrometrů, kde pozorování lze prováděti pouze v úzkém oboru poloh lístku (na př. u Schmidtova elektrometru pro určování radioaktivity pramenů, kde pozorování děje se mikroskopem) stává se někdy, že po opětném spojení elektrometru s kondensátorem nelze již polohu lístku pozorovat!; pak Harmsovy methody vůbec nelze užiti. — Při Harmsově methodě musí býti značná část škály graduována ve Voltech, od přesnosti graduace závisí přesnost výsledku. — Konečně neudává tato methoda kapacitu pro určitou polohu lístku, nýbrž pouze jakousi střední hodnotu kapacity. Naproti tomu lze nové methody užiti vždy, ať jest obor pozorování postupných poloh lístku sebe menší; stačí, když pro některé (libovolné) body škály (aspoň pro jeden) jest udáno napětí ve Voltech. Konečně lze tuto methodu upraviti na jistý druh methody nuUové, což nese s sebou další výhodu, že měření stanou se ještě přesnější, vedle toho děje se v tom případě měření kapacity pro určitou polohu lístku, což hlavně tehdy padá na váhu, když kapacita značně se mění s výchylkou. Při tom jest tato methoda stejně jednoduchá jako Hanušova, vedle toho však přesnější. Krátký popis methody potvrdí správnost předchozích tvrzení. Na 2. obrázku jest schematicky znázorněno uspořádám', jehož se při měřeni i^ívá. Harmsův kondensátor K stojí na otáčivém stolku, takže jím lze kolem osy pohodlně otáčeti. Při tom jest při jedné poloze stolku válec I. kondensátoru vodivě spojen s elektrometrem E, při otočení asi o 120® XLIV. vodivě spojen s bodem Z odvedeným k zemi. Měřem' děje se jednoduše takto: Nejprve methodou nahoře naznačenou určíme úhrnnou kapacitu * elektrometru spojeného s kondensátorem. Udal ji Wulf: Phys. Zs. 10. 253. 1909. Přepínačem P spojíme válec 11. s isolovaným pólem batterie’ jejíž napětí (F Volt) odečteme na voltmetru ; při tom indukuje se na válci I. (před tím vybitém) a na elektrometru s ním spojeném elektrické množství E c.V Ukazuje-h při tom elektrometr výchylku odpovídající v Voltům platí patrně z čehož snadno vypočítáme úhrnnou kapacitu n. Drahý oddQ měřeni týká se nrěování kapacity elektrometru samot¬ ného. Odd^e válec I. od elektrometru a pootočením kondensátora spojime^se Z zemí) Při tom má přepínač P polohu v obrásku namáčenou, t. ). t^e válec II. jest spojen se zemí. Překlopením přepínače spojíme válec II. s isolovaným pólem batterie, pootočem'm kondensátoru válec I. reolujeTO opětným překlopením přepínače spojíme válec II. se zemí tom iirf^je se na váfci I. množství c.V^, kde Vs značí napětí batterie na voltmetru odečtene. Potom nabijeme elektrometr na », Volt, takže * na něm nachází iMožstvi y.u, kdež y značí hledanou kapacitu elektrik m^. Dalším pootočemm kondensátora spojíme vodivě válec I. s elektro- metrem, pn tom úhrnný náboj zjmsobí na elektrometru výchylku o,. Kapacitu elektrometru spojeného s kondensátorem již z první části měřem' známe, můžeme tedy ze samo-- CTejme relace cVB + v,y = MVg XLIV. vypočítati kapacitu elektrometru Jak již nahoře bylo poznamenáno, lze velmi snadno upravit! tuto methodu na jistý druh methody nuUové; stačí jen měniti napětí Vb tak dlouho, až nabitý elektrometr při spojení s kondensátorem svoji výchylku nezmění; pak - -vi=vz a tedy dále: V oněch případech, kdy kapacita elektrometru se značně mění s vý¬ chylkou, nutno také jí určovati pro tu výchylku, pro níž měříme kapa¬ citu Y, t. j. vohti V tak, aby pak jest v = v^-, cV = xv^, takže konečně dostáváme pro kapacitu elektrometru: V-Vb Jako illustrace popsané methody budiž uvedeno jedno z četných měření*) kapacity lístkového elektroskopu Elster-Gei tělová. Škála dělená po % milhmetrech upravena byla známým způsobem ; odečítání výchylek lístků dálo se asi 3 m vzdáleným odečítacím dalekohledem, čímž byla parallaxa dokonale odstraněna. Batterie olověných akkumulátorů, k nimž připojen jeden Edisonův akkumulátor o napětí asi 1 Volt, dovolovala realisovati s dostatečnou přesností každé žádané napětí, jež odečítáno na precisním voltmetru fy Weston; škála voltmetru dělená na 150 dílů odpovídá 300 Voltům. Kapacita byla poslední modifikací popsané methody určována pro různé polohy lístků. Poněvadž při některých měřeních se ukázalo, že graduaění křivky stanovené před měřemm kapacity pro všechny body a po něm nesouhlasí spolu tak, jak jest pro přesné určení kapacity nutno, postupováno při měření tím způsobem, že vždy nejprve stanoveno napětí způsobující výchylku lístků, pro niž chceme kapacitu stanovit!, potom provedena měření kapacit x a y pro tuto výchylku, konečně graduace 1) Při měření výhodnější jest nabiti nejprve elektrometr, pak teprve konden¬ sátor. Tím zmenší se chyby zaviněné nedostatečnou isolací, •) Při provádění těchto měření, jimiž měla se dokázati upotřebitelnost methody k určování malých kapacit elektrometrů, pomáhala mi sl. PhC. M. Kuthanová, začež jsem jí zavázán vřelým dikem. XLIV. pro touž výchylku opakována. V žádném případě neliší se obé napětí od sebe podstatně. 'Abych co možná usnadnil užití popsané methody, uvádím pro¬ tokol jednoho měření in extenso, pro ostatní aspoň v přehledu. Protokol Graduace před měřením: Výchylka lístku levého pravého úhrnná 17,0 10,4 27,4 18,0 11,3 29,3 19,0 12,1 31,1 Stanovení x: Na str. 3. uvedenou methodou stanovena úhrnná kapacita x pro výchylku lístků 18,0+11,3 = 29,3. Ukázalo se, že napětí 195,8 Volt způsobuje výchylku poněkud menší, napětí 197,0 poněkud větší než 29,3. Vzat tedy z obou střed: V = 196,4 Volt pro výchylku 29,3 = 150,4 Volt = v^. Stanovaní y: Při zkoušení, jaká napětí nemění výchylku nabitého elektroskopn, nutno Často elektroskop nabíjeti. Poněvadž i nabíjení nabíječkou trv^á dosti dlouho a vyžaduje trpělivosti, prováděno také nabíjení elektroskopu Harmsovým kondensátorem, tak že se přenese jím na elektroskop vhodné množství náboje, jež právě způsobuje žádanou výchylku. Tento postup také proto velmi se osvědčuje, že užívá téhož uspořádání, jakým se určuje y, jenom napětí nutno vždy vhodné zvoliti. Postup při vlastním měření jest tento: Nejprve uvedeným způsobem nabijeme elektroskop na výchylku o málo větší než jest ona, pro niž stanovujeme kapacitu. Během doby, než přirozeným spádem lístky klesnou na. předepsanou výchylku, při¬ pravíme si napětí pro nabití kondensátoru, jež provedeme krátce před tím, než lístky zaujmou žádanou výchylku. Pak rychle spojíme s elektro- skopem. Po spojení má elektroskop míti touž výchylku jako před spojením. V našem případě způsobovalo napětí 170,0 Volt nepatrné klesnutí, napětí 171,4 Volt nepatrné stoupnutí výchylky 29,3 = 150,4 Volt. Z těchto dat opět vezmeme střed: Vb = 170,7 Volt. Graduace po měření shoduje se téměř úplně s graduací před měřením: Výchylka lístku Výchylka voltmetru levého pravého úhmuá 17,0 10,4 27,4 18,0 11,3 29,3 19,0 12,2 31,2 Výchylka voltmetru 71.1 = 142,2 Volt 75.2 = 150,4 „ 78,6 = 157,0 ,. XLIV. 71.1 = 142,2 Volt 75.2 = 150,4 „ 78,5 = 167,0 „ z uvedených dat vypočítá se hledaná kapacita y dle formule; V-Vb r = c — ~ když koeíficient vzájemné influence pro Harmsův kondensátor jest c = 42,6 cm. Protokol pro tyto a ostatní výchylky uvádím přehledně v tabulce: Obr. 3. Z obrázku, v němž předešlá tabulka jest graficky znázorněna, vidíme, že u elektrometru Elster-Geitelova ve vyšetřovaném oboru výchylek kapacita roste s výchylkou lineárně a sice v celku asi o 4%. V Praze, ve fysikálním ústavě č. university, v říjnu 1915. XLIV. ročník XXIV. třída II. ČÍSLO 46. O novém spůsobu titrace iontu chlorového (ď) rtufnatým (Hg"). Podává prof. Emil Votoček v Praze. Předloženo dne 29. října 1915. Jiz r. 1853 nalezl Liebigi), že se dusičnan a chlorid rtuťnatý různě chovají k vodnému roztoku moíoviny. Kdežto prvá sůl skýtá s ní hojnou sedlinu bílou, nevylučuje chlorid rtuťnatý ničeho. Ježto pak se dusičnan rtuťnatý mění chloridy alkalických kovů u roztoku vodném okamžitě V chlorid rtuťnatý: Hg(N03)2 + 2 NaCl = HgCl^ + 2 NaNOg čili dle dnešní formulace iontové Hg" -f 2 Cr = HgClg (nepatrně ionisovaný), nemůže přidávání zředěného roztoku Hg(N03)2 (resp. iontu Hg-) k roz¬ toku močoviny + chloridů alkalických vyvolati trvalou sedlinu dotud, pokud není spotřebován veškerý chlorid alkalický (resp. ion CIO. JakmUe vša,k se to stalo, spůsobí další přídavek dusičnanu rtuťnatého (iontu Hg-) bílé zakalení kapaliny reakční. Reakce právě vytčená, při níž jest močovina prostě indikátorem skončené reakce mezi chloridem alkalickým a dusičnanem rtufnatým (iontu Cť a Hg"), použil L i e b ig k titraci chloridů v roztocích neutrál- ných, zvláště k určování soli kuchyňské v moči. Obráceně navrhl titrovati rtuť v dusičném roztoku solí kuchyňskou, při čemž však užil jako indikátoru ») Lieb. Aiw. 85, str. 297. XLV. ne močoviny, nýbrž fosforečnanu sodnatého, kterážto siil chová se vůči roztokům dusičnanu a chloridu rtuťnatého obdobně jako močovina, vy¬ lučujíc fosforečnan rtuťnatý toliko z roztoku soli prvé. Přesných výsledků docílil zdé L i e b i g jenom tím, že připouštěl jednou roztok soli kuchyňské k vodné směsi dusičnanu rtuťnatého + fosforečnanu sodnatého, až zmizela sedlina fosforečnanu rtuťnatého, po druhé pak roztok dusičnanu rtuťnatého do vodné směsi soli kuchyňské -f fosforečnanu sodnatého, až, se v čiré kapalině objevilo zakalení fosforečnanem rtuťnatým. Z nalezených dvou hodnot pro rtuť bral pak arithmetický střed. Závadou methody Liebigovy bylo, že indikátory při ní užívané — jak močovina tak i fosforečnan alkalický — nedovolovaly titrovati v roztoku vysloveně dusičně kyselém, ježto se v kyselině té rozpouští jak rtuťnatá sloučenina močoviny tak i fosforečnan rtuťnatý. Obtíž tu hleděl odstranit! M o h r 1) nahradiv indikátory řečené červenou solí krevnou, kterážto sůl rovněž se nesráží vodným chloridem rtuťnatým, kdežto s dusičnanem rtuťnatým skýtá sedlinu íerrikyanidu rtuťnatého, zcela nerozpustnou ve zředěné kyselině dusičné za chladu. Docílil tím při titraci chloru (resp. iontu Cl') výsledků velice uspokojivých, k jichž posouzení uvádím původní čísla M o h r e m nalezená: Nalezeno titraci Užito k pokusu: u přítomnosti fosforečnanu: a,l.g 1. č. KCl 0,3 g 1. č. KCl 0,2 g 1. č. NH4CI 0,3 g 1. č. BaCl2.2aq 0,09843 až 0*09992 g KCl 0,299 g KCl 0,19834 g NH4CI 0,300243 g BaCl2.2aq. Pres to však, že získané výsledky byly s dostatek přesný, usoudil Mohr, že methoda ta nemůže soutěžiti s titraci chloridů roztokem stříbmatým u přítomnosti chromanu draselnatého jakožto indikátoru, kterážto methoda titrační rovněž jím samým byla nalezena. Jeť dle úsudku Mohrova při methodě se stříbrem konec titrace mnohem zřetelnější, reakce po stránce kvantitativné přesnější a mimo to dá se správný roztok stífbmatý připravit! co nejspolehlivěji přímo, t. j. bez předchozího stanovení titru látkou jinou. Vskutku nedosáhla rtuťnatá methoda Mohrova praktického použití ani ph titracich iontu ď ani pro stanoveni Hg-, v posledním případě hlavně proto, že jí nelze užiti v přítomno.', ti takových kovů (resp. jich iontů), jež skýtají ferrikyanid nerozpustný ve vodě i zředěné kvselině dusičné. ^ Zabývaje se srážením vicemocných fenolů vodným roztokem dusič- nanu rtuťnatěho za účelem jich kvantitativného stanovém' nalezl jsem vý- str. m. ««. lesp. 3. vydáni z r. 1870. ») Dle intensity zákalu, po kterou titrováno. XLV. borný indikátor pro ion Hg- v nitroprussidu sodnatém (NasFeíCNjgNO), jeť nitroprassid rtuťnatý nerozpustný jak ve vodě tak i ve zředěné kyselině dusičné a vylučuje se ze zředěných roztoků dusičnanu rtuťnatého ve spůsobě neobyčejně zřetelného zákalu bílého. Zde doklad: Ke 100 cm^ destillované vody přidáno na špičku nože práškovitého nitroprussidu sodnatého a několika kapek konc. čisté (chloru prosté) kyseliny dusičné. Již přídavkem 0,25 cm^ Yioo dusičnanu rtuťnat^o vzniklo pěkně znatelné bílé (mlékovité) zakalení. Méně citlivým indikátorem jest Mohrem navržený ferrikyanid draselnatý, neboť týž pokus spotřeboval k zřetelnému zakalení kapaliny 0-6 cm^ i/ioo n. dusičnanu rtuťnatého. A stejně tomu bylo^ i při pokusech, při nichž přidáván Vmo n Hg(N03)2. Vždy byla spotřeba soli té k docílení zákalu mnohem větší u přítomnosti ferri- kyanidu nežli s nitroprussidem. Jak při ferrikyanidu tak i nitroprussidu jest přídavek kyseliny dusičné na prospěch, neboť se jím spotřeba dusičnanu rtuťnatého k vyvolání zákalu ceteris paribus znatelně sníží. Když na př. připuštěn ke 100 cm^ destillované vody, v níž rozpuštěn drobný krystallek ferrikyanidu draselnatého, Vi^n. dusičnan rtuťnatý po předchozím okyselení kyselinou dusičnou, spotřebováno ho k vyvolání zákalu toliko 0-1 cm^ Když však při stejném pokusu vynechán přídavek kyseliny dusičné, nedala 0^1 cm^ i/io n. Hg(N03)2 žádného zákalu, ani po 2minutovém čekání, další 0-1 cm^ Yio n. Hg(N03)2 po dalších 2 minutách rovněž ničeho a teprve po celkové spotřebě 0-28 Vio<, n. Hg(N03)2 objev ^ se znatelný zákal, jenž ovšem stával se tím znatelnějším, čím déle kapalina stála. Tak jako při titraci u přítomnosti ferrikyanidu draselnatého (me- thodou Mohrovou) jest i za užití nitroprussidu sodnatého poznání prvého zakaleni tím přesnější, čím amorfněji se rtuťnatá sůl indikátoru vyloučí, t. j. čím zředěnější jest roztok, s nímž pracujeme. I Vio-normálné roztoky chloridů jsou v tom ohledu ještě příliš koncentrované a jest zá- hodno zřediti je před titraci aspoň několikanásobným objemem vody. Že se nitroprussidem sodnatým indikuje přítomnost iontů Hg- přesněji než ferrikyanidem draselnatým, nemůže nikterak překvapovati, uvážíme-li, že v prvém případě vzniká bílý zákal v kapalině prakticky bezbarvé (jsouť zředěné roztoky nitroprussidu jen pramálo zbarveny). Poznání zákalu je zde nepoměrně snadnější, nežli bylo-li užito ferri- kyanidu, ježto se v případě posledním vystižení prvého slabého zákalu znesnadňuje žlutým zbarvením přítomného ferrikyanidu draselnatého. Úprava roztoků k titraci potřebných. — Roztokem základním jest Vio n. chlorid sodnatý, jejž získáme, rozpustíme-li 5-846 g Kahlbaumova nejčistšího taveného chloridu sodnatého do 1 litru vody. Dle roztoku toho upravíme Vio n- dusičnan rtuťnatý tím, že rozpustíme více než Vio-normálné množství nejčistší soli té ve vodě, okyselíme potřebným množstvím čisté kyseliny dusičné a zředíme v litr. Titr získaného roztoku určíme titraci na Vio n. NaCl a pak zředíme, aby byl i/io normálný anebo co nejbližší ^lo normálnému. Případný korrekční faktor vyšetříme. XLV. lem® Vion. HgfNOa)^ odpovídá 0-005846 g NaCl nebo 0-003546 g chloru. Pro titrace velmi zředěných roztoků ď upravíme dále desetinásobným zředěním roztok n. Hg(N03)2, jehož 1 cm® odpovídá 0-0005846 g NaCl resp. 0-0003546 g Cl. Provedení titrace: Do kádinky nebo baňky Erlenmeyerovy odměřený roztok, v němž chceme Cl stanovití, zředíme destillovanou vodou, při¬ dáme 2krát na špičku nože práškovitého nitroprussidu sodnatého i) a ně¬ kolik kapek konc. čisté (chloruprosté) kyseliny dusičné. Přebytek této nevadí, lzeť jí přidati i 1 cm® aniž to co mění na \7sledku titrace. Na to připouštíme z byrety Vio n. nebo Vioo n. HgíNOg)^ (míchajíce tyčinkou nebo toužíce baňkou) tak dlouho, až vznikne prvý trvalý, během minuty nemizící zákal. Od spotřebovaného objemu dusičnanu rtuťnatého ode¬ čteme 0-025 cm®, jde-li o roztok Vio n. resp. 0-25 cm®, titrujeme-li Vioon. Hg(N03)2. Jsou to ona množství roztoku rtuťnatého, jichž jest minimálně třeba, aby se vyvolal zákal v kapalině o celkovém objemu až do 200 cm® jdoucím. Zbylý objem dusičnanu rtuťnatého přepočteme na chlor. Pro posouzení přesnosti nitroprussidové methody, mnou navržené, stůjž zde několik příkladů. Připomínám, že k úpravě roztoků titrovaných 1 k titraci sloužily výhradně odměmé nádoby, cejchované německým říšským ústavem v Berlíně, po příp. kalibrované v laboratoři naší. Určování chloridů resp. chloru. 1. 0-0678 g nejčistšího Kahlbaumova taveného chloridu sodnatého rozpuštěno ve vodě a titrováno po přídavku nitroprussidu i kyseliny dusičné Vio normálným dusičnanem rtuťnatým (faktor 1-0008). Spotřebo¬ váno 11-6-0-025 cm®, t. j. 11-57 cm® roztoku rtuťnatého, což odpo¬ vídá 0-0677 g NaCl: ^ Užito . . . Nalezeno . 0-0678 g NaCl .0-0677 g NaCl Čili 99-88% množství užitého. 2. ^•1119gNH4Clrozpuštěno v 50 cm® vody a titrováno jako obvykle Spotřebováno 20-82 cm‘ ■/.. n. Hg(NO,), (faktor 0-9959) ; z toho nalezeno . užito . nalezeno tudíž 99-66% množství užitého. 0-11151 g NHA 0-1119 g NH4CI. 0 Roztoku upotřebit! není radno, ježto se při uchovávání v brzku kazí. XLV. 3. 0-2015 chloracetyl-chloranilinu CeH^Cl . NHCO . CH^Cl rozloženo 1 hodinným žíháním s čistým (chloruprostým) bezvodým uhličitanem sodnatým ve dvou tyglících překlopených (methoda P i r i a- S c h i f f -ova). Po vychladnutí vyloužena hmota horkou vodou, zfiltrováno a zředěno do 500 cw®. Vyjmutých 50 cm* okyseleno čistou kyselinou dusičnou a titrováno Vioo normálným HgíNOg)., (faktor 1-0036). Spotřebováno ho 19-65 cm* čili 19-71 cm* roztoku přesně Vio normálného. Z toho vypočítá* se chlor na 0-006989 g v 50 cm* čili 0-06989 g Cl v celku (500 cm*). Ve zkou¬ mané látce nalezeno 34-68%, theorie pro CeHp . NHCOCHjCl žádá 34-75% chloru. 4. 100 cm* Yiooo normálného chloridu sodnatého titrováno nor¬ málným Hg(N03)2 (faktor 1-0036) : Nalezeno . 0-003597 g chloru, užito . 0-003456 g chloru, tedy 101,4% chloru užitého. 5. Dalším zředěním upraven roztok, obsahující ve 100 cm* 0,001 g chloru. 100 cm* roztoku toho spotřebovalo v prvním pokusu 2-92, po druhé opět 2-92 cm* Vioo n. Hg(N03)2 (faktor 1-0096). Užito . 0-0010 g chloru Nalezeno a) . 0-00104 g ,, *) . 0-00104 g „ Zkoušel jsem též, jaké budou výsledky titrace C1‘ dusičnanem rtuť- natým u přítomnosti rozmanitých iontů jiných. Ukázalo se, že ion sul¬ fátový, fosfátový ani chlorečný nemají vlivu ve správnost titrace: a) 50 cm* n. NaCl okyse¬ leno kyselinou dusičnou (2 cm* 50%ní HNOg) a titrováno ^loo nor¬ málným Hg(N03)2. Spotřeba . 5-15 cm* Vjoo n roztoku rtuťnatého. b) 50 cm* téhož roztoku + 1 g nej čistšího (NH4)2S04 titrováno za stejných okolností. Spotřeba . 5-18 cm* „ c) 50 cm* téhož roztoku + 1 g nejčistšího fosforečnanu sodnato- ammonatého. Spotřeba . 5-20 cm „ d) 50 cm* téhož roztoku -|- 1 g nejčistšího KCIO3. Spotřeba . 5-30 cm* „ , XLV. Také přítomnost dusánu alkalického nevadila, pokud jeho kon¬ centrace nevystupovala nápadně přes míru, možnou při analyse přiroze¬ ných vod, jak ukazuje příklad tento: e) 50 cm^ Viooo n. NaCl -f 2 cm^ roztoku, jež obsahovaly 0*002 g dusíku nitritového, spotřebovaly 5*25 cw® ^loo n. Hg{N03)2. Bylo-li ovšem v roztoku příliš mnoho dusánu (sodnatého), ničil se kyselinou dusíkovou indikátor (nitropnissid), což titraci po případě až i znemožňovalo. Ion sulíitový titraci vadí, mizíť zákal nitroprassidem rtuťnatým v dusičně kyselém roztoku spůsobený po přídavku jak vodné k^^seliny siřičité tak i siřičitanů alkalických. Ježto se methoda moje, jak svrchu bylo ukázáno, vyznačuje přes¬ ností i v těch případech, kde běží o velice zředěné roztoky Cť obsahující, užil jsem jí k prozkoumání některých přirozených vod, zvláště káranské vody pitné, se zřetelem na ion chlorový: 100 cw® káranské vody pitné, vypuštěné z vodovodu v laboratoři dne 24. října t. r. spotřebovalo při titrační methodě mé jednou 2*95 cm^, po druhé 3-05 po třetí 2*85 cm^, tedy průměrem 2*95 cni^ n. Hg(N03)2 {faktor T0036). ve 100 cm^ Tudíž nalezeno . 1*049 mg chloru. Téhož dne nalezeno výzkumnou laboratoří města Prahy v káranské vodě (nabrané na Floře) methodou Mohrovou . M64 wg chloru. Ve 100 cm^ káranské vody, načerpané v laboratorním vodovodu dne 27. října t. r., nalezeno methodou mojí při 3 pokusech 0-925, 0*942 a 0*925 mg Cl, dle analysy methodou Mohrovou v laboratoři města Prahy (voda z Flory) . 1*134 mg Cl Ve 100 cm^ káranské vody, načerpané ve vodovodu laboratorním dne 28. října t. r. nalezeno methodou mojí . 0*907 mg Cl Kontrolní pokus, provedený s toutéž vodou p. docentem Dr. F. S c h u 1 z e m za užití methody Mohrovy dal . 1'0 mg Cl. Téhož dne nalezeno v městské laboratoři pražské ve vodě, nabrané na Floře, dle methody Mohrovy . . . . 1.164 mg CL Zajímalo mne dále, pokud se dá methody mé upotřebili k stanovení chloridu sodnatého v moči, ku kterémuž účelu se dnes většinou užívá methody Volhardovy. XLV. K 10 cm^ moči^ přidáno 7 cm^ 50 %m kyseliny dusičné i) a titro- váno Vio n. HgíNOa)^ (faktor 1-0036). Spotřebováno ho 18-22 cm^, což indikuje 0-10718 g NaCl. Toutéž pipetkou odměřeno 10 cm^ téže moči do misky niklové a při¬ dáno po 1 g bezvodéhó NajCOg a NaNOg (obou čistých, chloruprostých). Směs odpařena na vodní lázni do sucha a výparek, pálen zprvu mírně, pak slabě žíhán, jen co by se hmota roztopila a částečky uhlíku shořely. Bílá tavenina vyvařena vodou, filtrována a titrována po přídavku 7 c»í® 50%ní HNOg. Spotřebováno 18-42 cm^ % n. HgíNOgja (faktor 1-0036), což odpovídá 0T0815 g NaCl. Nalezeno tudíž: přímou titrací moči . 0-10718 g NaCl titrací chloridu v popelu moči . 0*10815 g „ Jak zjevno, jsou výsledky mojí přímou methodou získané velice shodný s určením chloridu po předchozím zpopelení moče. Dlužno však na to upozomiti, že nutno titrovati moč jen až do prvého, po několik minut stálého zakalení, neboť dlouhým stáním titrované moči vchází nitroprussid rtuťnatý opět v roztok a kapalina se opět vyjasní, patrně ' vlivem některé z organických sloučenin v moči obsažených. Že močovina není prakticky na závadu titraci chloridů roztokem rtuťnatým, ukazuje pokus tento: 50 cm^ Viooo n. NaCl spotřebovalo za přídavku dostatku kyseliny dusičné 5-08 cm^ Yioo ri- Hg(N03)2. 50 cm^ téhož roztoku a za přídavku 2 g močoviny i dostatku kyse¬ liny dusičné vyžádalo 5-4 cm^ téhož roztoku rtuťnatého. Spůsobily tudíž 2 g přidané močoviny ve spotřebě V^oo normálného HgíNOgjij pouze přírůstek 0-32 cm^ což odpovídá 0-032 cm^ roztoku Vio normálného a nepadá při určování chloridu sodnatého v moči nikterak na váhu. Konče tuto prvou, předběžnou zprávu svoji o titraci iontu chloro¬ vého rtuťnatým, podotýkám, že lze methody mé upotřebit! stejně přesně i k určení Br' a CN', jakož i Hg". Ukázala to nemalá řada pokusů, mnou již provedených, z nichž číselné doklady podám v příští své zprávě, před¬ mětu tomu věnované. Zajisté bude lze rozšířit! methodu mou i na určo¬ vání iontu kyanového, rhodanového, nitroprussidového a některých ji¬ ných, což vyšetřit! bude mým úkolem nejbližším.*) Organická laboratoř c. k. české vysoké školy technické v Praze. ů Silného okyselení toho je třeba, aby se nevyloučily rtuťnaté sloučeniny močoviny a jiných látek dusíkatých, v moči obsažených. *)' Během sazby se tak již stalo a ion kyanový. rhodanový i nitroprussidový s úspěchem určovány. XLV. ROČNÍK XXIV. třída II. ČÍSLO 46. Nástin tektoniky Třemošenského pohoří mezi Strašicemi a Rokycany. Napsal Cyril r. Purkyné. (Věnováno prof. dru Karlu Vrboví.) (S mapkou 1) a 1 obr. v textu.) Předloženo dne 11. listopadu 1915 Třemošenské pohoří [1], rozsáhlá a nej vyšší část Brd, roz¬ kládající se mezi Rokycany, Rožmitálem, Příbramí a Jincemi, skládá se skoro výhradně z křemitých slepenců a drob, jež J. Krejčí [2] uvádí jako třem.ošenské slepence (Barrandova Et. B z části, příbramské droby u Li- polda [3]). Část Třemošenského pohoří, o které jedná tato studie, jest nejzápadnější celého pohoří, a jest zhruba omezena na jihu a západě údolím Padrťského potoka, na severu údolím Bo řeckého potoka, na východě pak tvoří slepencový chobot mezi Strašicemi aMedovým Újezdem směrem k Chez- novicům. Šířka zkoumaného území, nehledíme-li k Vydřiduchu a Chlumu, jest jen asi 5 km., t. j. asi pětina největší šířky veškerého pohoří, ale přes to lze míti za to, že jsou tektonické poměry největší části Třemošenského pohoří, zvláště v části západní, nejspíše obdobné s těmi, jaké autor shledal v tomto menším, přiloženou mapkou zobrazeném, dOu. Předem lze říci, že se obraz náš v mnohem shoduje s tím, co první pověděl J. Krejčí [2] o tektonice Třemošen- 1) Podkladem pnložené mapky není podrobné geologické mapováni Vy¬ nechány jsou veškeré uloženiny svahové, uloženiny diluvialní a alluvialni. Ohrani¬ čení útvarů a souvrství jest namnoze jen přibližné. XLVI. ského pohoří, a že v území našem naprosto ještě nelze prisvědčiti náhledům některých autorů, kteří se snaží tektoniku českého staršího paleozoika vysvětlovat! s hledisek osvědčených v Alpách, avšak jichž nelze všeobecně užiti u nás. Vylíčit! tektoniku Třemošenského pohoří není snadné proto, že jest poměrně velmi málo míst, na nichž jsou vrstvy přístupny; nalézáme je nej častěji na vrcholech, kde bývají části vrstev isolovány v podobě skalek, avšak namnoze rozkládají se na místě bývalých skal spousty kamenné ssuti, ba pravá „kamenná moře.“ Některé skály ční, podobny jsouce mohutným zdem, přímo ze svahů horských, na př. „oltáře" na sev. svahu Ždáru, podobné mohutné skály v Hoškovině (s. z. Pískového vrchu, záp. ostrého ohybu silnice vedoucí do S t r a š i c), skalnatý hřeben „u Floriána" v údolí Ledného potoka, a podobný na sev, svahu Mlýn¬ ského vrchu, kde ční jako poslední zbytek slepencového souvrství pdíř, (obr. na str. 3.), na němž dobře vidíme plochy vrstevné, plochy svislých diaklas i nepravidelné plochy lomné, dle nichž se dál rozpad vrstev slepencových. Zachování těch a jiných podobných skal bylo způ¬ sobeno zvláště v těch místech, kde byl tmel slepenců druhotně obohacen kysličníkem křemičitým, jehož doprava se dála po spárách diaklas, nebo po p a r a k 1 a s á c h, jež se v našem pohoří jeví zvláště ve formě p o- s u n ů v rovině některé diaklasy, avšak zároveň v rovině vrstevné. Proužky dislokačních zrcadel, naznačující posun, jsou pak zpravidla rovnoběžný s prííměty mezer vrstevných [4., část II. obr. na str. 5]. Z proužků na plochách posuvných jsou tedy patrny linie, v nichž se dál posun pravé či levé strany (linie ty jsou v mapce vyznačeny tence plně), avšak nelze z nich poznati, která strana se pohybovala, i) Prozrazují tedy takové skály často dislokace toho druhu; částo jest obnažená plocha posuvná, křemenný zrcadlem chráněná, částí povrchu skalního, vedle ploch rozličných diaklas, ploch vrstevných a nepravidebých ploch lom¬ ných. Při posunech je řídkým zjevem, že proužky zrcadel, tedy čáry posunu, svňaji s mezerami vrstevnými ostrý úhel, svědčíce o dislokaci diagonální, mnohem bližší posunu v ploše vrstevné, než normálnímu vržení (smrsku, skoku). Normální vržení prozrazují se hlavně morfologicky a kde se vedle výše ležících slepenců třemošenských na protiklonné straně blízko nalézají mladší vrstvy etáže D,; jinak bývají čáry smrskové v terénu za- kiyty svahovou sutí a uloženinami čtvrtohorními. Pravé zlomy, jež měly rozhodující vliv na ráz celého pohoří, rozdělivše rozsáhlé slepen¬ cové ^uvrstvi 1 s nadložními, dnes namnoze zmizelými mladšími vrstvami ve yznačné p^y, jsou skutečné pouhé zlomy vrstev bez patrné moc¬ nější svisle dislokace. Třeba nebylo možno tyto „zlomy" přímo pozorovat!, jest nejvýše pravdě podobno, že v západním Třemošenském pohoří způ¬ sobil tlak od jihovýchodu, nebo snad též od sev.-západu, zprvu mírné Obr. 1. zvlnění veškeré soustavy vrstev staropaleozoických. a pak rozlomení vrstev v osách sedel a koryt, tedy ve směru severovýchodním, při čemž ovšem zmenšen odpor a pruhy vrstevné příkřeji vyzvednuty, v čarách zlomových mocněji rozdrceny, a v pruzích mezi jednotlivými zlomy došlo pak příčnými posuny neb vrženími ke vzniku ker vrstevných, jichž dnešní poloha se často značně různí od původní. V části Třemošenského pohoří, jež jest předmětem íto studie, jsou stratigrafickými elementy, nehledíme-U uloženinám diluvialním a alluvialním, a kamenouhelným uloženinám Mirošova a Skořic (záp., mimo mapu [4]), a sev. Ho lo u b- 0 v a, tyto útvary a vrstvy: AlgonWum (Praekambrium, Barr. Et. A a B z části, říbramské břidlice. Plzeňské břidlice). Břidlice s buližníky tvoří spodinu všech ostatních vrstev v oborti iší mapy; na povrch přicházejí jedině v polesí Hoškovině jižně edového Újezd a. XLVI. Jsou to buližníkové skalky východně silnice holoubkovsko-straŠické a v nedalekých starých obvalech na den vynesené břidlice s úlomky ro- hovcovitého buližníku a kousky limonitu. Hranici tohoto algonkického ostrůvku nebylo možno určiti; ještě poblíže có 501 nalezeny balvany buližníku, avšak nejspíše již na místě druhotném. Jest to v území našem jediný příklad naleziště železnérudy (limonitu) valgonkiu. Podobná místa jsou na Mirošovsku, Blovicku a j. poblíže suků buližníkových ; limonity, tvořící nejčastěji tmel brekcie buližníkové, bývaly pro svoji lehkou tavitelnost zpracovávány ve „vlčích pecích". Kambrium. Skoro jediným stavivém našeho pohoří jsou t ř e m o- šenské slepence (Barr. Et. B. z části), spočívající diskordantně na algonkiu. Jsou to slepence, v nichž jsou valouny křemenné a buliž¬ níkové spojeny tmelem křemitým, proto rozpadají se slepence ty v ostro- hranné kameny a jen zřídka na př. v lomu na svahu Konesovavrchu u D o b ř í v a, kde tmel slepence je méně křemitý, zvětrávají a zcela se rozpadají. Spodnější slepence žitecké a hlubošské nebyly v území našem zjištěny, za to však často b3^á třemošenský slepenec zastoupen tvrdými tmavými drobami (příbramská drob a), jichž vrstvy se střídají se slepencovými anebo snad místy jsou jejich facií. V ohledu fysikábím chovají se droby ty tak jako slepence. Při vzácnosti výskytu netknutých vrstev slepencových, jichž změření kompasem je snadné, jest důležito míti na vědomí, že jsou diaklasami v téže ploše proříznuty valouny kře¬ menné i křemitý tmel slepenců, kdežto na plochách vrstevných, zvláště jsou-li trochu navětralé, vyčnívají oblé části valounů. Často jsou v hornině polohy slepencové odděleny drobovými, a též v slepenci převážně drobněj¬ šího zrna bývají polohy hrubších valounů, rovnoběžné s plochou vrstevní. Průměty takových pruhů valounových v obnažených plochách diaklas bývají pak, když jsou vlastní plochy vrstevné nepřístupny neb nezřeteby, jediným ukazatelem směru a sklonu vrstev. Třeba tu ovšem dáti pozor na možné diagonální uvrstvení. Nikde v probadané části Třemošen- skéhopohorí nenalezeny stopy břidlic, jež by bylo možno srovnávali s břidlicemi jineckými ; jedmě v profilu v obci Medovém Újezdě, na který mne upozornil d r. R. K e 1 1 n e r, nalézáme pod kí emencovi- tými drobami šedé hlinité břidhce, jež j ou snad ekvivalentem břidlic jineckých. V témž profilu v nadloží křemenco vitých drob nalézají se rudé hlbité břidlice, velmi podobné ončm, jež jsou hojnější ve svrchních polo¬ hách Krušnohorských vrstev Dd^a. ; podobné mezi vrstvami třemošenských slepenců (a drob) vyvinuté červené břidlice zjištěny též u Skořic. Třeba tedy opatrnosti při nálezu pouhých takových rudých břidlic, neboť mohou též náležeti Krušnohorským vrstvám. Mimo medoújezdský profil nenalezl jsem nikde ani stopy po šedých břid- XLVI. hcich.jake tam jsou odkryty, ač nelze pochybovati, že jsou jejich výchozy tu a tam zakryty sutí a j. svahovými uloženinami. Krušnohorské vrstvy (W^a) následují po „t ř e m o š e n s k ý c h s 1 e p e n c 1 c h" bez patrné diskordance. Lze to zvlášf dobře viděti v pro- tilu v obci Medovém Újezdě. Ve Ždáni jest sice úhel sklonu Krušnohorských drob a slepenců v lomech na j. z. výběžku te hory menší, než úhel sklonu t ř e mo S e n s k ý c h slepenců při vrcholu, ležícím sev. východně od lomů těch, avšak směr vrstev jest shodný takže tu lze spíše vysvětlit! rozdíly v úklonu vlivem dislokace nebo jako uhly sklonu původní synklinály, jež byly třeba později vyzvednutím vrstev zvětšeny. Krušnohorské vrstvy liší se petrograficky velmi nápadně od "l: ^ P ^ ^ t Ť e m o š e n s k ý c h“ ; slepence i droby jsou všeobecně rnekči, snadněji zvětratelné, vedle valounků a zrnek křemenných a buhž- nikových objevují se zřídka valouny portýrové a zhusta rozložené úlomky porfyru, jež tvořívají v slepenco vitých drobách zelenavé skvrny, zvláště nápadné, když jest hornina barvy rudé. Často jsou zelené zplodiny rozkladu porfyrových úlomků v drobách tak hojny, že jsou příčinou její zelenavé barvy. Hojné diffuse železité,.zbarvující droby i slepence veskrze neb jen v soustředných pruzích, a v různých skvrnách, odbarvování rudých drob a slepenců od mezer vrstevných a různých prasklin, jímž se vybavuje barva zelená, různé zbarvení křemenů v slepencích a výskyt valounků jen roztroušených neb v podobě jednoduchých vrstviček v drobách jsou příčinou značné pestrosti a rozmanitosti vzhledu hornin vrstev těch jak lze ^ výborně přesvědčit! na př. v lomech veždáru, vMed.tjezdě, zvláště pak po dešti na deskách rokycanských chodníků, jež pocházejí ze Zdáru. Ve svrchnějších polohách bývají horniny břidličné, a to drobovité a hlinité břidhce, barvy rudé, světle zelené neb žlutozelené zhusta též pestré, s nimiž se objevují slabé vrstvy limo nit u, jenž býval na četných místech dobýván, jak tomu svědčí staré jámy a haldy na Kotlů jižně Rokycan [8] av oboru naší mapky na Hradišti u Med. Újezda v nadloží porfyrového lože, v lese vých. có 508 mezi Ostrým vrchem a Medovým Uj ezdem, mezi Pískovým v r c h e m a silnicí holoubkovsko-strašickou (jižně algonkického ostrůvku) a^v polích mezi hřebenem Cihu a Hůrkami. Polohu vrstev v oboru mapky bylo možno přímo zjistiti ve Ž d á r u, na Chlumu, uMed. Ujezda;u Hůrek udává L i p o 1 d [3] směr. sev.-vých. s jiho-vých. sklonem 30®, což souhlasí s polohou třemošenských slepenců na Cihu. Též výskyt typických rohovců v materiálu hald na dvou místech (sev. Pískového vrchu av Hoškovině) přispěl k důkazu, že tam byla dobývána ruda Krušnohorských vrstev. Mocnými a rozsáhlými svahovými uloženinami, sutí a blinami a lesní vegetací, jest v nadloží třemošenských slepenců zajisté XLVI. 6 na četných místech zcela zakryto; proto jsou též naší mapce jeho ohra¬ ničení velmi neurčitá. Porfyry a jejich poměr k vrstvám Třemošenským a Krušnohorským. Nutno tu rozeznávati dva druhy vyvření portýrových. K prvému patří v oboru naší mapy Chlum, Vydřiduch a Hradiště u Medového Újezd a. Jsou to effusivní tělesa, uložená mezi vrstvami Třemošenskými a Krušnohorskými, tedy po- krovy po případě proudy porfyrové mladší oněch, stai^í těchto. Je nepochybno, že se zplodiny mechanického i chemického Větrání těchto porfyrů smísily s uloženinami vrstev Krušnohorských, majíce v nich tedy takový význam jako součástky žul neb jiných hornin podob¬ ného nerostného složení v arkosách. Kdežto v Chlumu jest odkryto jen těleso porfyrové a na něm antiklinálně ležící vrstvy Krušnohorské, spatřujeme na V y d ři¬ dne h u tremošenské slepence a poríyr na nich ležící, nikoli též nadložní vrstvy (Profil I.) Třetí podobný výskyt jev Hradišti u Me¬ dového Újezda (Prof. II.), kde jest patrný vzájemný poměr sle¬ penců třemošenských, porfyru i Krušnohorských vrstev, neboť jsou tam v šířce pouhých několika set metrů odkryta obě souvrství i lože porfyrové. Kde leží basální slepence Krušnohorských vrstev přímo na Třemošenských slepencích neb jich ekvivalentech, jako n. př.v Medovém Újezdě (v obci samé), není patrné diskordance, avšak kde na erodovaném povrchu portýrových loží spočinuly vrstvy Krušnohorské, musela nutně nastati diskordance mezi nimi a spod- slepenci, ale přímo měřiti ji není možné v žádném z uvedených tří příkladů. V jižním svahu Hradiště uMed. Újezda leží nad Třemošenskými slepenci hnědorudé pískovce a nad těmi teprve lože porfyrové a vrstvy Krušnohorské; patří-li pískovce ty ještě k slepencům Třemošenským či již k těžko rozhodnouti, spíše bych soudil, že k prvým. Druhý způsob porfyrových vyvření jsou výskyty horniny té ve Zdáru a sousední Kouklově hoře, Konesově vrchu a Vysokých lávkách. Jsou to patrně vesměs porfyry intrusivní, a to ve Zdáru dvě mocnější žíly v části východní a jedna při lomech na straně jiho-východní. v Kouklové hoře souvisejí patrně žíly porfyrové, jichž vymezení v zalesněném terénu bylo vůbec nesnadné, s žilami ždárskými a snad i s porťyrem na záp. úpatí Vysokých lávek. Na Kone¬ sově v r c h u tvoří poríyr hřbet ; zde není žilná povaha porfyru zjištěna nad veškerupochybu, ač by v případě výlevné povahy nutno bylo v nadloží očekávati Krušnohorské droby, nikoli Třemošenské slepence, jež tam vskutku jsou. Žíly tyto jsou v ohledu tektoniky bezvýznamný, neboť nemělo jejich vyvření žádného vlhm na polohu vrstev slepencových, jak viděti XLVI. ve Ždáru i Konesově vrchu. Jejich stáří může být takové ]ako u prvých tri případů effusivních, ale mohou též býti mladší a shodovati se s žilami portýru, jež u R o k y c a n prostupují všemi vrstvami Barran¬ dovy etáže D„ tedy vrstvami Krušnohorskými {Idkr}, Kotel) a rudnými vrstvami Komárovskými (^iMKlabava) a Rokycanskými (O s e c k o-K v á ň s k ý m i ) vrstvami (Kalvarie a Bořek u Rokycan). Komárovské vrstvy s hlavními ložisky železných rud a Rokycan- ské vrstvy (O se c ko-K v á ň s k é v.) nalézáme jen v nižších místech na severním, východním a jihovýchodním okraji n^eho dílu T ř e m o- šenského pohoří. Některá data o poloze vrstev těch jsou do mapky vnesena dle údajů Lipoldových [3]. Absolutně o tolik nižší poloha geologicky vyšších vrstev Z), než Třemošenských slepenců na sev. úpatí Ždáru, meziždárem aCihem u Hůrek, na sev. úpatí Trhoně a Vydřiducha, u S t r a š 1 c, vedle momentů morfologických, svědčí o pruzích propadlých jednostranně stupňovitě, po případě i příkopovitě, jež tvoří kol více než dvou třetin obvodu naší části Třemošenského pohoří rámec, z něhož pohoří to vystupuje jako horst, jehož značná výška relativní 1 absolutní jest výsledkem těchto poklesů a vlastního šikmého nadzvednutí ker slepencových. Tremošen ské pohoří — jako naše staré-paleozoikum vůbec --jest části Suessova variského oblouku, v němž se vrásnění zúčastnily ještě vrstvy spodního karbonu; poněvadž však tyto u nás nejsou vyvinuty, jsou vrstvy středního devonu nejmladší, jež vrásněním' variským^ byly postiženy. Svrchní karbon transgreduje staré synklinály a některé čáry dislokační, jako na př. v sousedství naší části Třemošen¬ ského pohoří kamenoúhelná pánev M i r o š o v s k á [4], jež leží na prodloužení poruchové čáry údolí strašicko-dobřívského, č. dle J. Krejčího „zlomu vrchu Ostrého" [2], směru jz-sv., sama dislokací toho směru postrádajíc. Byla tedy hlavní horotvorná činnost v našem pohoří v době spodního karbonu — z části snad již ve svrchním devonu — a trvala nejméně do permu, jak lze souditi z dislokací směru sz.-jv., jimiž ještě svrchní karbon mirošovský mocně byl postižen. Též dislokace směru sj. jsou nejspíše vesměs postkarbonní. Severovýchodnímu hlavnímu směru našeho pohoří odpovídá orogenetická síla směru severo-západního. Pohledme na 8 km dlouhý řetěz vrchů, zvedajících se severně osy údolí dobřívsko-strašického, a na vrchy na jihu osy té mezi Dobří vem a St rašíce mi. Jsouto na severu: Konesůvvrch, Bábo v k a. Bílá skála. Pískový vrch a Ostrý, na jihu Převážení, Vlč a Mlýnský vrch; u oněch vidíme skoro bez výjimky severo- XLVI. východní směr slepencových vrstev a sklon jihovýchodní, u těchto týž směr, avšak sklon opáčný, sevorozápadní, V žádném místě celého území, v němž jsou slepence jakkoli odkryty, nelze pozorovat! sebe menšího prohnutí vrstev, jež by dovolovalo přímo souditi na zvrásnění Tremošenských slepenců, a přec, pozorujíce polohu jejich v obou údolí strašicko-dobřívské doprovázejících řetězech, těžko si můžeme původ tektoniky té předsta\dti jinak, než jako velmi nízkou vrásu [4, 6] směru jz.-sv., jejíž, křídla, i když vrása v ose koryta a sedla byla rozlomena a pak dalším tlakem ještě zvýšena, zůstala v málo změněné původní poloze. Prochází tedy osou údolí poruchová čára, kterou, poněvadž vrstvy slepencové na obou stranách nejeví patrného vertikálního zvýšení neb snížení, z něhož by bylo možno souditi na vržení neb přešinutí, lze dobře nazvati zlomem. Je samozřejmo, že „zlom" ten není zjevem jednoduchým, že jsou vrstvy podél čáry zlomové prostoupeny hustšími sítěmi diaklas i menších dislokac, i že jsou místy rozdrceny, jak lze pozo¬ rovali na př. v lomech záp. Strašíc (j. cóty 494). U Strašíc, kde se údolí směrem východním silně rozšiřuje, vniká zlom ten (zlom vrchu Ostrýho^) dle J. Krejčího) do sníženiny, vyplněné mladšími vrstvami etáže Z)„t.j. vrstvami Osecko-Kváňskými Komárovskými , Krušnohorskými pod nimiž teprve ve značné hloubce leží Třemošenské slepence; jest to západní část rozsáhlejší tektonické propadliny, omezené oproti Tremošenskýmslepencům dislokačními plochami, po nichž bez pochyby stupňovitě se událo pokles¬ nutí jmenovaných mladších vrstev, druhdy slepence všude pokrývajícících, do nižší úrovně. Tento pokles širokého pruhu Třemošenských sle¬ penců s nadložními vrstvami jest zjevem velmi komplikovaným ; v celku událo se snížení po plochách dislokačních asi takového směru, jak na¬ značeno východně Vlče a Mlýnského vrchu a jižně hřbetů Bílá skála-Ostrý, avšak uvnitř byly hornickým dobýváním železných rud pásma d^^ zjištěny na př. též dislokace směru sz.-ljz.. a sklonu jz. i opačného po nichž se událo vržení ložiska rudného od jedné dislokační plochy ke druhé, při nevelké vzdálenosti obou, až o 75»». [3]. Jižně čáry P ř e v á ž e n Í-M 1 ý n s k ý vrch chybějí dosud vlastní pozorování, takže nemohu odpovědět! na otázku, možno-li v tom směru doplniti slepencové vrstvy na Převážení, VlČi a Mlýn¬ ském vrchu v antiklinálu. Jako na východě u Strašíc, vchází „zlom hory Ostrého" na západě u Dobříva v rozšířené údolí P a d r ť s k é h o p o t o k a a do něho v místech těch ústícího Skořického potoka, jež zde oba sledují dislokační plochy směru vjv.-zsz. a ssv.-jjz., po nichž se událo snížení, jež jest na západě vyplněno kamenouhelnou Mirošovskou pánví. 9 Nazvaný tak dle vrchu Ostrý nad Felbabkou v Hořovicku. XLVI. jejíž podloží tvoří Příbramské droby shodné s oněmi jako na sousedním Záborčí a Převážení, a snad též Krušno¬ horské vrstvy Na jihu jest hranicí pánve té dislokace směru zsz.-vjv., jež jest zároveň jižní hranicí Třemošenských sle¬ penců resp. Příbramských drob; na sev. a záp. leží pánev na těchto horninách, z části též se dotýká buližníkových suků algonkických. Nad Třemošenskými slepenci sev. záp. Mirošovské pánve byly též odkryty vrstvy (u sv. Jakuba; naleziště tnlobita Harptdes Grimmi Bar.), jsouce patrně též dislokovány v nižší úroveň. U Nové Hutě aKocandy otvírá se rozsáhlý úval R o- kycanský, též vyplněný vrstvami pásem d,y a jenž povstal smzenim těch a ovšem i podložních vrstev dle dislokačních ploch směru záp.-vých. (severně Kotle) s.-j. a jz.-sv. (západně Ždáru a Hrᬠdeckého vrchu); další dislokace směru s.-j. neb sz.-jv. oddělují mla® břidlice pásem a u Svejkovic a Volduch od orogiafirky výše ležících Třemošenských slepenců na Vy- dřiduchn a Krušnohorských vrstev na Chlumu. Ze JSOU tektonické poměry této v hlubší úrovně dislokované krajiny velmi komplikované, svědčí pozorování polohy vrstev Osecko-kváňských (á,T) nebo Komárovských (d^) u Kamenného Ojezda, Rokycan, Bořku, Svejkovic, Volduch a j., jichž směry se zhusta napadně mění v bodech nepatrně od sebe vzdálených, dokazujíce, že I zde jsou souvrství kambricko-spodnosilurská hojnými dislokacemi mosaiku ker rozmanité polohy. Poměry takové, ne-li ještě složitější, lze pozorovat! ještě dále na sever v mohutné kvarcitové {Dd^ mase^ R a d č e a přilehlých kopců. Z této rozsáhlé tektonické deprese vycházejí poruchové pruhy, mezi Chlumem a Vydřiduchem, v Holoubkovském údolí směru sev. východního, mezi Ž d á r e m. a Cihem u Hůrek směru východního. V propadlém pásu mezi Chlumem a^ Vydřiduchem byla dobýváním železných rud (doly v O u z k é m) zjištěna ložiska směru sz.-jv. a sklonu jz. i sv. ; vi¬ díme tu tedy, vzhledem k poloze vrstev v obou kopcích, že pruh sám, jsa omezen dislokacemi směru sv., je najisto též prostoupen dislokacemi příčnými. Poruchový pruh v údolí Holoubkovském jest z po¬ čátku uzsi, dislokačnimi plochami směru sv. omezená propadlina, která se dále k sv. a od Holoubkova směrem východním rozšiřuje v roz¬ sáhlou pokleslou oblast mezi Mýtem, Olešnou a dále k jz. u T e ň a S t r a š i c. Jest zajímavo, že jen v mezích této pokleslé oblasti a to v Medovém Újezdě vrstvy Krušnohorské ť^^ai spod¬ nější křemencové droby a břidlice stupně Třemošenských sle¬ penců a u Olešné vrstvy Krušnohorské nalézáme zvrás- něné, avšak rozpětí vrás jest tu poměrně malé, takže lze si tu spíše předstá- viti jejich vznik tlakem na boky klesající klínovité kry, než původním horotvorným tlakem. XLVI. 10 Poruchový pruh, jenž vniká do slepencového pohoří mezi Čih em u Hůrek a Ždárem a končí poblíže hřbetu B á b o v k y, jest omezen dislokačními plochami směru záp.-vých. a sev.-již. Na jediném místě jižně Hůrek byla shledána obnažená smrsková plocha směru z -v. příkrého sklonu sev. s dislokačními proužky téhož sklonu ; pokračování plochy té jest morfologicky patrné na sev. úpatí Vysokých lávek a zvláště Ž d á r u. Tam byly podél dislokační plochy směru z.-v., po pří¬ padě též sz.-jv., též do hlubší úrovně dopraveny a tak před rozrušením a odnosem uchráněny vrstvy etáže a též tedy Komárovské vrstvy s loži železné rudy. Mezi hřebenem C i h u a obcí Hůr¬ kami jsou v polích opuštěné doly na železnou rudu stupně d-^a. (Kruš¬ nohorských vrstev), jenž tu zůstal zachován v poloze nesnížené, nebo málo dislokací snížené. Kdežto jen v západní části Padrťskéh o údolí Třemošenské slepence dvou horských pruhů (dle J. Krejčího e a á[2]; Krejčí mluví o ,, slepencových hřbetech") se v ose údolní dotýkají, jsouce rozděleny jen zlomem, nikoli propadlým širším pruhem, jest zkoumaná část T ř e- mošenského pohoří kol více než dvou třetin obklíčena různě širokými pruhy a poli, v nichž se nalézají veškeré vrstvy, tedy i algonická spodina, v úrovni značně snížené, nad kterou se všechno slepencové pohoří vyzvědá do značné výšky zvětšené ještě nakloněním ker slepencových. Srovnáme-li polohu vrstev slepencových — a kde jsou zachovány, též vrstev Krušnohorských — v celé části pohoří severně údolí Padrťského potoka, objevuje se nám númo horský řetěz nej¬ jižnější, v němž je stálý směr i sklon, velká nepravidelnost. Vrstvy sle¬ pencové, všude více méně nakloněné, tvoří různé celky, kry, jevící se samy vlastním směrem a sklonem, při čemž v úhlu sklonu v téže kře bývají odchylky, jež si můžeme vysvětlit i jako skutečné poměrné úklony plochých vrás, neb konečně, že nastaly vlivem dislokace směru souhlasného se směrem vrstevným — jsou-li nad sebou — anebo ploch dislokačních, v nichž se událo pootočení ker — leží-li jinak souhlasná znaménka, avšak s nápadněji riizným úhlem sklonu, vedle sebe. Dislokace mezi jednotlivými krami jsou v mapce naznačeny přetrhávanými tlustšími čarami; jsou to vlastně jen směry ploch dislokačních, jež nelze nikde pozorovat! přímo nýbrž které jen dovoleno předpokládat! mezi různými, t. j. značně se liš čími značkami směru a sklonu vrstevného. Při tom dbáno dle možnosti morfo¬ logie povrchu, ač ta není rozhodující. Jakého druhu jsou dislokace, nelze v jednotlivých případech dobře rozhodnouti. Některé jsou nepochybná vržení, zvláště ony směru jz.-sv., jichž kdyby nebylo, museli bychom pro Třemošenské slepence předpokládat! mocnost mnohem větší, než jakou skutečně mají (100—150 m). Dislokacemi toho druhu íProf. I. a II v příloze) lze v některých profilech vysvěthti zachování částí Krušnohorských vrstev (ťř^a). U dislokací jiných směrů nejsou též vyloučena pravá vržení, svislá neb diagonální, avšak skočná XLVI. 11 vý^e ani u nich nedosahuje mocnosti souvrství slepencového, lež arci jest možné prešinutí vrstev, zvláště u dislokací směru sv.-jz., avšak přímo nebylo nikde pozorováno. Jen na jednom místě uprostřed Třemošens kých slepenců a snad též Krušnohorských drob jest tvořen povrch břidlicemi a buližníkem algonkia, a to jv. M e d o v é h o Ú j e z d a při silnici holoubkovsko-strašické. Tento ostrůvek a^gonkických břidUc s opuštěnými doly na limonit a z něj čnějící malý buližníkový suk zdají se býti spíše pouhou erosí obnažená spodina, ač blízkost mohutnějších slepencových skal připouští též možnost, že bylo algonkium vržením přímo obnaženo nebo alespoň povrchu bližším učiněno. Vzájemná poloha dvou sousedních ker připouští tedy přítomnost skutečného vržení, tedy dislokační plochy, po kterých jedna kra vykonala klesavý pohyb svislý nebo diagonální ; též nejsou vyloučeny pouhé ,, zlomy", při kterých nedošlo k pohybu ker vrstevných podél plochy zlomové. Ale jako zvlášť významný způsob dislokační třeba tu vytknouti zmíněné posuny vrstevné podél příkrých až svislých ploch a zároveň v plochách vrstevných, takže zrcadlové pruhy značící směry pohybu, jsou s vrstevnými mezerami rovnoběžný, nebo je protínají jen ve velmi ostrém úhlu. Tyto posuny vrstevné jsou v úzkém vztahu s prasklinami (d 1 a k 1 a s a m i), které jako rovinné spáry a to velmi příkré neb svislé prostupují souvrstvím slepencovým a jichž směry na některých místech zjištěné, jsou v mapce naznačeny tenkými přetrhávanými čarami, kdežto plochy posuvné jsou označeny čarami plnými. Veškeré di^Lklasy — na nichž téžpovstalyposunyvrstevné — jsou zjevy tlakovými, vznikše bud přímo kolmo na tangentialní tlak horský anebo kolmo na jeho složky. Směry diaklas jsou velmi rozmanité v celku i v jednotlivých krách, nelze tedy jejich původ připisovati přímému účinku tlaku jediného směru, dokonce pak ne jedinému tlaku jenž způsobil původní zvrásnění a rozlomení sle¬ penců ve směru jz.-sv., povstaly tedy v době, kdy již byly slepencové vrstvy rozloženy v jednotlivé kry. O plochách kolmých dislokac a snad též zlomů lze vším právem souditi, že prostupují nejen souvrství slepencová, nýbrž že ještě po¬ kračují hluboko do algonkické spodiny, avšak diaklasy a též plochy vrstevných posunů končí nejspíše v slepencích samých nepřecházejíce do algonkia. Tu bychom pak arci nuceni byli předpokládati pohyb vrstev slepencových v jednotlivých krách bud po skrytém algonkickém povrchu, neb uvnitř souvrství slepencových po některých mezerách vrstevných. Dnes známe arci jen konečný stav, o stavu počátečném soudíme jen tolik, že byly původně vodorovně uložené rozsáhlé vrstvy slepencové tlakem směru od jv. k sz. neb opáčným mírně zvrásněny, a pak roz¬ lomeny v pruhy směru severovýchodního. Co dále způsobilo, že byly vrstvy slepencové — po případě též původně na nich ležící vrstvy mladší XLVI. 12 — rozdmženy v kry, jichž poloha vrstev je tak odchylná od původní i navzájem, nemůžeme s určitostí říci, neboť ta místa, jež by nám mohla dáti odpověd na mnohé otázky, jsou zakryta. Míním algonkický podklad, jenž měl již v době kambrické transgresse svoji vlastní tektoniku, svoje vlastní, nejspíše v době spodního kambria vzniklé, vrásy a rozličné dislo¬ kace Na př. v sousedním M i r o š o v s k u [4] jest směr vrstev algon- kických sz.-jv. se sklonem sv., v Kolvínském revíru au Ští¬ tová jz.-sv. s úklonem sz. na R a d n i c k u i sj. se sklonem záp. atd. Bylo tedy algonkium v podloží našeho slepencového pohoří již silně porušeno a zarovnáno v parovinu s buližníkovými suky, když je zakryly kambrické slepence. Když pak počal horotvorný tlak vrásniti a vůbec vyzvedati vrstvy kambricko-silurské, podrobeno bylo i jejich podloží, algonkium, posthumním změnám, které nemohly zůstati bez vlivu na pokrývku tu. Podél starých dislokačních ploch, na pr. přesmyků, mohlo se díti nové vyzvědání, jinde horizontální pošinutí vrstev algonkických, a tím arci též vznikaly změny staré transgressní plochy kambro-silurské, jež se nutně musely též objeviti v konečné tektonice vrstev starého paleozoika změnivše místy úplně původní plán jeho tektoniky Pro Tremošenské pohoří lze užiti názvu pohoří vrásnatokerného [4], když předpokládáme původní nevysoké vrásy a jich rozčlenění v kry dislo¬ kacemi směru jiného, až příčného. Příkré neb docela převislé a položené vrásy jsou ve vlatsním pohoří vyloučeny. XLVI. LITERATURA. 1. Zemský inženýr Jirásek uvádí již r. 1786 pojmenování „Třemošenský les pro lesnaté pohoří mezi Rokycany, Příbramí, Rožmitálem. {Versuch uber die Naturgeschichte einiger im Berauner Kreise gelegenen Kameral Herrschaften, besonders Zbtrow, Tocznik imd Kónigshof und der anliegenden im Pilsner Kreise gelegenen Herrschaften Miróschau und Woseh . . . Abh. d. Bóhm. Gesellsch d Wiss auf d. J. 1786. 2. Krejčí, J.-Feistmantel, K. Orographisch-tehtonische Úbersicht des Stlurgebietes im mittleren Bókmen. Archiv f. die naturwiss. Landesdurchforschung Bohmens. Prag, 1885. České vydání z r. 1890. 3. Lip o Id, M.V. Die Eisensteinlager der silurischen Grauwackenformaiion tn Bohmen. Jahrb. d. k. k. geol. R.-Anst. 1863. 4. P u r k y n ě, C y r. r. Kamenouhelné pánve u Mirošova a Skořice a jejich nejbhřši okolí. Část I. Geologie. Část 11. Příspěvek k morfologii Brd. Rozpr. čes. akad. 1904. 1884 ^ ^ ^ ® ^ ^ J- středočeské. Nástin orograficko-geologický. Květy, 6. Snes s, F r. E. Bau und Bild der bóhmischen Masse. Wien-Prag. 1903. 7. Pošepný, Fr. Beitrag zur Kenntnis der montangeologischen Verhált- nissfi von Příbram. Archiv f. prakt. geol. 1895. 8. P u r k y n ě, C. r. Kambrium mezi Pizencem a Ždárem u Rokycan. Sbor. měst. hist. musea v Plzni, III. 1914. Oprava. V mapce stůj záp. Strašíc 464 místo 646. XLVI. C^r.Rirf^ě; NÁSTIN tektonické mapy západní části mezi Strašicemi a Rokycany