GASTROPODA ČESKÉHO KŘÍDOVÉHO ÚTVARU.

NAPSAL

VALENTIN WEINZETTL,

C. K. PROFESSOR.

SE 1 TABULEMI,

a PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE Č. VIII

V PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEF PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

1910.

"

GASTROPODA CESKÉHO KŘÍDOVÉHO ÚTVARU

NAPSAL

VALENTIN WEINZETIL,

C. K. PROFESSOR.

SE 7 TABULEMI.

PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE Č. VIII

VO PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

1910.

ŤISKÉM ALOISA WIESNERA V PRAZE, |: KNIHTÍSKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ A C. K, ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ V PRAZE,

Práci tuto provedl na mé vybídnutí prof. Weinzettl asi před 20 lety v starém Museu na základě materiálu, který jsem sebral při výletech, konaných z nařízení komitétu pro výzkum Čech od roku 1864 až do 1898.

Různé překážky zabraňovaly uveřejnění této pilné práce a teprve nyní může se přikročiti k jejímu uve- řejnění za pomocí Barrandova fondu a České Akademie cís. Františka Josefa.

Převzal jsem upravení k tisku a doplnění novými nálezy za souhlasu prof. Weinzettla.

W ID ra 72 ©, 2% úno, IKO

PROF. DR. ANT. FRIČ.

"

Gastropoda českého křídového útvaru.

1. Dentalium striatissimum m. (ab. ve fe 8,495)

Dentalium glabrum Gein. Geinitz 1840: Charakteristik pg. 74. Tab. XVIII. fig. 27. Reuss 1845: Versteinerungen I. pg. 41. Ulita útlá, slabě zahnutá pokryta jest četnými velmi jemnými žebry, tak že prostému oku, zvlášť je-li otřelá, hladkou býti se zdá. Tím se vysvětluje omyl Geinitzův 1 Reussův. Dobře zachované vyskytuje se hojně u Korycan a Mlíkojed. Úplně otřelá přichází u Tisé a Zlosejna, odkudž Reussovi 1 Geinitzovi známo bylo.

2. Dentalium medium (Sow) Gein. Reuss. (Tab. I. fig. 5—7.)

Dentalium medium Sow. Geinitz 1842: Charakter. III. pg. 74. Tab. XVIII. fig. 25—26. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 40. Tab. XI. fig. 4. Geinitz 1874: Elbethalgebirge II. 2. pg. 178. Tab. 30. fig. 5—6. Dentalium mutans Kner. Kner 1847: Haidingers Naturw. Abhandl. III. pg. 23. Tab. IV. fig. 10. K ner 1850: Denkschriften d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 310. Dentalium mutans Kner = Dentalium medium Sow. Dentalium submedium G ů m bel 1868: Abhandl. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. B. pg. 13. Souměrně zahnutá ulita zdobena jest velice četnými střídavě vysedlejšími žebry bez veškerého příčního páskování neb vráskování. Počet žeber kolem ústí jest až dvojnásob větší než při vrcholu. Na dobře zachovalých exemplarech bývá část při vrcholu úplně hladká, čili v mládí nejútlejším nemělo Dentalium toto žebrování, jak ostatně již u Reusse (1. c.) jest naznačeno ve vyobrazení. Identita našich exemplarů s anglickými od Sowerbyho popsanými jest pochybná, jak z práce St. Gardnera r. 1878 (Ouart. Journ. geol. Soc. Vol. 34) nejlépe vysvítá.

9. Dentalium polygonum Reuss. (Fabsb-fi8- 12.)

Dentalium polygonum Reuss 1845: Verstein. I. pg. 41. Tab. XI. fig. 5.

Brauns 1875: Zeitschr. £. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 356. Dentalium. polygonatum Reuss. G ii m bel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. IT. C,. X. B. pg. 72. Dentalium decussatum Sow, Ró mer 1870: Geologie von Oberschlesien pg. 342, Tab. XXIX. fig. 14.

6

Ulita málo zahnutá má nečetná velmi vysoká žebra a mezi nimi obyčejně mnoho slabých žebírek. Hlavní žebra a ještě více malá žebírka jeví zřetelné, mnohdy velmi pravidelné příčné rýhování, jež jen zřídka chybí. U některých exemplarů žebrování kolem ústí slábne, ba 1 docela mizí. Možno, že druh od Můllera 1859 (Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 5. Tab. III. fig. 1.) pod jménem Dentalium alternans Můll. popsaný, s naším druhem jest totožný.

Dentalium polygonum Reuss vyskytuje se s předešlým druhem dosti hojně od bělohorských usazenin počínaje.

4. Dentalium Cidaris Gein.

Dentalium CČidaris. Gein1tz 1849: Ouadersandsteing. pg. 144. Geinitz 1874: Elbethalgeb. II. 2. 180. Mu 1Ler1859:"Petret. NachaKredetpP2203 ab 1006: Dentalium striatum Sow. Geinitz 1842: Charakter. III. pg. 74. Tab. XVIII. fig. 27. Reuss 1845: Versteiner. I. pg. 41. Tab. XI. fig. 18.

Táhlá, velmi slabě zahnutá ulita, okrášlena nečetnými střídavě silnějšími a slabšími žebry. Útlost ulity je příčinou, že někdy v celosti zachována nebývá. Úlomky její podobají se úlomkům ostnů ježovky, odkudž její jméno.

Vyskytuje se hojně v různých nalezištích bělohorských a malnických usazenin.

5D. Dentalium laticostatum Reuss. (Tab. I. fig. 3, 4.)

Dentalum laticostatum Reuss 1845: Versteiner. pg. 41. Tab. XI. fig. 3.

Pravý obr mezi českými příslušníky rodu Dentalium. Ulita jen z mládí zahnutá, později rovná, pokrytá četnými širokými, skoro stejně širokými žebry, jež četnými, ač ne u všech exemplarů znatelnými, přírůstními kruhy přervána bývají. Zaškrcenina blíže ústí jest, jak se zdá, sekunderním znakem, který se však u četných exemplarů opakuje.

V Chlomeckých pískovcích dosti hojné.

6. Dentalium slabrum Gein. (Tab oa 0 S)

Dentallum glabrum Geinitz 1843: Kieslingswalde pg. 11. Tab. I. fig. 27. Geinitz 1846: Grundriss pg. 390. Tab. XII. fig. 16. M ůller 1851: Petref. d. Aach. Kreideformation pg. 5. Drescher 1863: Zeitschr. d. deutsch. geol. Gesell. XV. B. pg. 340.

Vyznačuje se hladkou, útlou, mnohdy až šídlovitou ulitou, jež jen velice zřídka příčné vráskování jeví. Nejlépe zachováno přichází z Kieslingswaldy. Exemplary z březenských usazenin bývají vždy smáčklé a upro- střed po délce rýhovitě prolomeny (fig. 10.), zvláště negativy.

Dosti četné exemplary z březenských a chlomeckých usazenin.

7. Dentalium Strehlense Gein.

Dentalium Strehlense Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 179. Tab. XXX. fig. 5. Dentalium elipticum Sow. Reuss 1845: Verstein. pg. 41. Tab. XI. fig. 20. M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 5. U Srbce, Chocně a Luže vyskytují se chatrně zachovalé exemplary Dentalia, jež rovností ulity a nepra- videlnou, ač málo zřetelnou, kroužkovitostí přírůstní značně na Dentalium ellipticum Sow. u Reusse vyobrazené upomíná, a jež později od Geinitze pod nadepsaným jménem znovu popsáno bylo.

-3

8. Patella Plauensis Gein. (Labe 13.)

Patella Plauensis G einitz 1849: Ouadersandsteing. pg. 142. Tab. IX. fig. 6. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 260. Tab. 57. fig. 13. Ulita jest mističkovitá, Široce eliptická, s vrcholem silně excentrickým, od něhož se rozbíhají četná, vlnitá nepravidelně nestejná žebra. S nimi křižují se vzrůstní vrásky různé síly. Několik exemplarů od Korycan, z nichž největší má Scm délky a 60cm šířky.

9. Patella campanulata Reuss. (Tab Hg 12.)

Patella campanulata Reuss 1845: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44, fig. 9.

Vysoká ulita s kruhovitou basí má vrchol skoro centralní. Od něho rozbíhají se vysedlá žebra a to tak, že na přední konvexní straně daleko hustěji seřaděny jsou než na zadní straně konkavní. Žebra zdobena jsou vyniklými hrbolky, jež jsou sestaveny v koncentrické řady. Mezi 2 hlavní žebra vkládá se 1-5 slabších žebírek, jež nezřídka opět jsou zrnkovány a mezery mezi nimi slabě důlkovány.

Pouze 2 exemplary od Korycan.

Dle zevního tvaru ulity náležel by nadepsaný druh ku rodu Pileolus, ač význačné ústí pro tento rod u žádného z exemplarů nebylo lze vypreparovati.

10. Acmaea subcentralis d'Arch. (Tab. I. fig. 14—18.)

Acmaea subcentralis d' Archiac 1847: Mém. de la soc. geol. de France 2 sér. II. T. pg. 334. Tab. XXII. fig. 5. ? Patella tenuicostata Mich. Reuss 1845: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44. fig. 11.

Ulita jest eliptická s málo excentrickým tupým vrcholem, od něhož se žebra různého tvaru a různé síly paprskovitě rozbíhají. Se žebry křižují se nepravidelné vzrůstní vrásky. Okrasa ulity jest vůbec velmi pro- měnlivá a mezi jedinci s četnými jemnými žebry až k takovým, kteří mají malý počet ale širokých žeber, jest celá řada přechodů.

Velmi hojná v korycanských usazeninách zvláště u Korycan a Radovesnic.

Reussova Acmaea tenuicostata Mich. (1. c.) jest nadepsanému druhu mnohem více podobna, než druh od Geinitze (Elbethalg. !. 2. pg. 248. Tab. 58. fig. 9.) pod jménem Pileolus subcentralis d'Arch. s ním syno- nimovaný, který daleko pravděpodobněji rodu Emarginula přísluší.

11. Acmaea concentrica Reuss. (Tab. I. fig. 19—21.) Acmaea concentrica R cu ss 1845: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44. fig. 10.

Ulita ovální, mnohdy až kruhovitá zdobena jest vyniklými, koncentrickými, tu a tam velmi pravidelnými kruhy. Vrchol málo excentrický, skoro centralní. U otřelých exemplarů patrno bývá slabé žebírkování od vrcholu paprsčitě se rozbíhající. Na jádrech bývá velmi pěkně znatelný podkovitý otisk svalu.

Hojná v různých velikostech v korycanských usazeninách, zvláště u Korycan.

12. Acmaea depressa Geir. (Tab. I. fix. 22, 23.) Fissurella depressa Gein1itz 1843: Charakt. III. pg. 75. Tab. XVIII. fig. 24.

*“ Jemná lesklá ulita s excentrickým vrcholem má basis skoro kruhovitou. Od vrcholu rozbíhají se paprsčitě jemná žebírka, jež se s koncentrickými dosti pravidelný. kroužky křižují.

Jen několik nepříliš zachovalých exemplárů na Dyscinu upomínajících z usazenin březenských. Identita našich exemplárů s nadepsaným od Geinitze (I. c.) neprávem ku rodu Fissurella přičtěným druhem jest nepo- píratelna. Zdá se, že i Fissurella patelloides Reuss (Verstein. pg. 43. Tab. XI. fig. 9.) exemplar téže specie bez znatelných žeber jest.

13. Rimula cretacea m. (Wabi fie. 3133)

Ulita s basí vejčitou má vrchol silně excentrický, vyniklý a zobánkovitě zahnutý. Od vrcholu rozbíhají se paprskovitě nízká žebra, jež ku přední konvexní straně slábnou, až úplně mizí. Středem této hladké části táhne se od vrcholu až asi do ž/; výšky již pouhým okem znatelný šev, který na svém spodu v krátkou skulinu se otvírá. Skulina zanechává na jádru stopu v podobě vysedlého kýlku, po jehož straně široké otisky podkovitého vlasu končí.

Pouze 4 exemplary od Korycan.

Širší a vyšší ulitou, nehledě ani ku skulině na přední straně, rozeznává se nadepsaný druh od Patella semistriata Goldfuss (Petref. Germ. III. pg. 7. Tab. 167. fig. 12; Reuss: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44. fig. 8), jíž se jinak dosti přibližuje.

14. Emarginula intermedia m. (Tab. I. fig. 29, 30.)

Vysoká ulita s vrcholem tupým, excentrickým, zahnutým zdobena žebry nestejnými, tak že mezi sou- sední 2 zvláště vyniklá vkládají se 3 slabší, z nichž střední převládá. Mezery mezi žebry jsou dubkovány. Středem přední konvexní strany táhne se dosti hluboký šev, který se ku konci v štěrbinu asi 1/; výšky obsahující otvírá.

Pouze 5 exemplarů z Korycan.

Vylíčený druh stojí asi uprostřed mezi Emarginula Hoeveni Binkh a Emarginula radiata Binkhorst (Monogr. des Gastr. et des Ceph. d. I. craie sup. du Limbourg pg. 57. Tab. IV. fig. 6, fig. 7). Ulita pod jménem Pileolus subcentralis d Arch. u Geinitze (Elbethalg. I. 2. pg. 248. Tab. 57. fie. 9) vyobrazená zdá se býti s nade-

psaným druhem totožná.

15. Emarginula conica Binkh. (Tab. I. fig. 24—27.)

Emarginula conca Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Cephal. de la craie sup. de Limbourg pg. 56. Tab. IV. fig. 4.

Ulita vysoká se stran až skoro skulinovitě smáčklá, s vrcholem excentrickým, ku předu posunutým, tak že přední, štěrbinou opatřená strana kratší bývá než strana zadní. Od vrcholu rozbíhají se četná žebra, střídavě nestejná, s nimiž se pravidelné koncentrické kroužkování křižuje. Kromě toho patrny bývají nepravidelné přírůstní vrásky. Po kratší přední straně táhne se jemný sotva pouhým okem znatelný šev, na svém konci jen nepatrně otevřený. Jádra jsou rovněž ze stran smáčklá a mají na přední straně znatelny zbytky skuliny.

Několik exemplarů od Korycan, většinou v podobě jader.

16. Emarginula fr. fissuroides Bosg. (Tab. I. fig. 28.)

Emarginula fissuroides Bosguet 1851: Úber drei neue Arten der Gattung Emarginula. Palaeontographica I pg. 327. Tab XLI. fig. 1—3.

Pouze jediný exemplar veliké Emarginuly, jež s nadepsaným druhem dosti souhlasí. Ulita jest širší než vyšší s basí elliptickou s vrcholem excentrickým, od něhož četná žebra buď střídavě nestejná neb místy mezi sebou stejná paprskovitě se rozbíhají. Se žebry křižuje se skoro pravidelné, koncentrické páskování, jímž mezery mezi žebry v úhledné čtverečné jamky rozděleny jsou. Na přední straně táhne se od vrcholu hluboká a dosti široká rýha.

Exemplar pochází od Přemyšlan z korycanských usazenin a jest 3-5cm dlouhý a 25cm široký.

Velmi blízká jest Emarginula Guerangeri d'Orbigny (Pal. Franc. Terr. crět. II. pg. 393. Pl. 234. fig. 9—10).

17. Pleurotomaria antigua Binkh. (Tab. I. fig. 34.)

Halidis antigua Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Cephal. de la craie de Limbourg pg. 81. PL. V“ fig. 4.

Ulita sestává ze tří rychle se rozšiřujících závitků, jež na přední straně vyniklým ve velké hrboulky roz- děleným kýlem lemovány jsou. Hrboulky na kýlu, zvláště ony blíže ústí opatřeny jsou uprostřed oblým otvorein, Ulita jest jinak jemně páskována a pásky rozděleny vzrůstními vráskami na zrníčka. Jádra jsou hladká, až na hrbolkatou vysedlinu, která odpovídá kýlu.

Pouze 4 exemplary od Korycan, jež vzdor některým odchylkám přece s nadepsaným druhem tak souhlasí, že by nové pojmenování zbytečno bylo. Rodová příslušnost není dokázána.

18. Pleurotomaria Friči m.. (ab 11305)

Ulita plochá ze 2 závitků složená, z nichž poslední velmi široký jest a na předu zdoben hrbolkatou páskou, avšak méně vyniklou než u druhu předešlého. Také zde hrbolky na pásce alespoň konečné otevřeny byly. Ostatní plocha ulity jest zřetelně páskovaná a pásky rozděleny vzrůstními pravidelnými vráskami v úhledné řady zrnek. Jádra jsou hladká a mají jen vvniklou, rovněž hrbolatou pásku na předním kraji.

V několika exemplarech od Korycan. Druh tento souhlasí ještě více s rodem Haliotis než druh předešlý.

19. Pleurotomaria Geinitzi d'Orb. (Tab. I. fig. 36, 37.)

Pleurotomaria Geinitzi d Or bigny 1850: Prodrom II. pg. 155. Geinitz 1874: Elbethalgebirge I. 2. pg. 258. Tab. 58. fig. 2—3. Pleurotomaria gigantea Sow. Geinitz 1843: Nachtrag zur Charakt. pg. 10. Tab. V. fig. 5. Reuss 1845: Verstein. pg. 47. Tab. VII. fig. 18. Ge1nitz 1846: Grundriss pg. 356. Tab. XV. fig. 3—4. Pleurotomaria texta v. Můnst. (ex parte) G ec 1n1tz 1849: Ouadersandstg. pz. 134.

Vysoká ulita z četných rovných neb středem poněkud vtisklých závitků složená. Skořápka velmi zřídka bývá částečně zachována. Zářez pyskový posunut značně k zadnímu švu, od něhož pouze několika páskami oddělen jest. Ostatní plocha pokryta jest četnými zrnitými páskami různé síly.

Obyčejně v podobě hladkých jader z korycanských usazenin od Kamejku, Kutné Hory, Zbislavi.

20. Pleurotomaria seriatogranulata Gold. (Tab. I. fig. 38.)

Pleurotomaria seriatogranulata Gold fuss 1841: Petref. Germ. III. pg. 75. Tab. 186. fig. 10. Geinitz 1846: Grundriss pg. 356. Tab. XV. fig. 2. G i mbel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. CI. X. B. pg. 174. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 166.

Pleurotomaria secans d'Orb. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 47. Tab. X. fig. 8.

Tvar 1 okrasa ulity značně varirují. Závity jsou četné s malým vysedlým kýlem uprostřed. Poslední závitek láme se náhle skoro ostrou hranou v basalní plochu. Povrch závitků pokryt četnými páskami různé síly, jež příčnými vráskami na úhledná zrnka rozděleny jsou. Obyčejně bývá mezi středním kýlem závitku a zadním švem 4 stejné neb 8 střídavě nestejných pásek.

V bělohorských a malnických usazeninách obecná. Exemplary z malnických usazenin mají jemnější páskování a přibližují se druhu následujícímu,

wÍ

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru.

10

21. Pleurotomaria linearis Mant.

Pleurotomaria linearis Mant. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 47 Tab. X. fig. 8a.

G einitz 1846: Grundriss pg. 355. Tab. XV. fig. 1.

K ner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 18.

M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 47.

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 165. Tab. 29. fig. 10.

Brauns 1875: Senonen Mergel d. Salzberges. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. B.

ps. 356.

Trochus linearis Ma ntell 1822: Geol. of Sussex pg. 110. Pl. 18. fig. 16—17.

Geinitz 1840: Charakter. IT. pg. 46. Tab. XIII. fig. 8. Tab. XV. fig. 18—19. Pleurotomaria distincta Duj. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 75. Tab. 187. fig. 1.

R omer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 82.

Několik nedokonale zachovalých exemplarů z usazenin jizerských a teplických, jež silně kýlnatými závitky a jemnější okrasou od druhu předešlého se sice liší, avšak nedostatečností svou nijak schopny nejsou řešiti pravou příslušnost zvláště proto, že tolik sobě podobných forem pod různými jmény popsáno jest.

22. Pleurotomaria perspectiva (Mant.) Gein.

Pleurotomaria perspectiva (Mant.) Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 166. Tab. XXIX. fig. 11.

Pouze v podobě jádra z teplických usazenin od Lože. Jádra shodují se s vyobrazením Geinitzovým (L c.) dosti dobře. Závitky jsou mnohem vyšší a umbilicus mnohem užší než u druhu předešlého. Tu a tam znatelny jsou na závitcích nepatrné stopy páskování.

Material náš jest příliš nepatrný, než aby kritický rozbor synonym u Geinitze uvedených dovoloval. Tolik však s úplnou pravděpodobností říci lze, že anglické (Mantell, Sowerby) a francouzské (d'Orbigni) exem- plary nadepsaného jména se saskými a našemi exemplary identifikovati nelze. Spíše se zdá, že druh pod jménem Trochus regalis Romer (Nordd. Kreideg. pg. 81. Tab. XII. fig. 7.) vyobrazený a popsaný s našemi zástupci identický jest.

29. Phasianella dubia m. (Tab. I. fig. 39, 40.)

Pouze několik exemplarů z chlomeckých pískovců od Chlomku, jež, pokud méně příznivá zachovalost jich souditi dovoluje, ku nadepsanému rodu postaviti lze. Závitků bylo kolem osmi dosti klenutých, se skořápkou hladkou, švů ostrých, málo znatelných, vpadlých. Povahou zadních švů liší se od podobné poněkud Natica vulgaris Reuss, jež zadní švy na plocho stisklé má.

Největší jádro kol 3czm dlouhé.

24. Turbo Leblanci d'Arch. (Tabs. DI. 045)

Turbo Leblanci ď A rchiac 1847: Mém. de la Soc. geol. de France 2 sér. II. Tome pg. 339. Pl. XXIII. fig. 8. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 254. Tab. 55. fig. 13, 14.

Ozdobná ulita sestává z 5—6 stupňovitých závitků proměnlivé okrasy. Stálým znakem v okrase závitků jsou 3 hrubě vroubované pásky, z nichž první zadní šev lemuje, druhá a třetí asi středem závitků se táhnou. Mezery mezi páskami vyplněny různě, buď jedinou, neb 3 i více slabšími páskami. Kromě toho bývají mezery mezi páskami hustě a pravidelně čárkovány. Páskování táhne se také na basalní plochu a tu pak dvě pásky kolem znatelného pištělu zvláště silně vynikají.

Četné exemplary od Korycan v různých velikostech od 0-5—1-0 cm výšky.

1

25. Turbo Naumanní Gein. (Tab. II. fig. 5—10.)

Turbo Naumanníi Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 255. Tab. 56, fig. 5—6. Turbo Goupilianus d'Orb. Geinitz 1874: ibidem. Tab. 56, fig. 1—4.

Trochus Leonhardi Ge1in1itz 1874: ibidem. Tab. 56, fig. 7.

Solarium Zschani Ge1n1itz 1874: ibidem. Tab. 56, fig. 9—10.

V tvaru, okrase a velikosti velmi proměnlivý druh a jen hojnému materialu děkovati dlužno, že přechody mezi jednotlivými, dosti odchylnými, zvláště stářím, formami zjistiti možno bylo.

Největší a tudíž nejstarší exemplary (fig. 5.) popsány jsou u Geinitze jako T. Goupilianus d Orbigny. Ulita sestává z 5—6 rychle se rozšiřujících závitků zdobených granulovanými páskami, z nichž 3 a 4 od zadního švu čítaje větších rozměrů bývají. Granule na páskách vynikají často na způsob hrotů. Mezery mezi páskami bývají buď slabšími páskami vyplněny neb na příč rýhovány. Ústí jest úplně kruhovité, pysky souvisí a jsou naduřelé. Zevní pysk má uvnitř podélné rýhy, jež na hladkých jádrech v podobě (fig. 7.) kýlků znatelny jsou. Největší exemplar jest 3czn široký a ústí samo má l cm v průměru.

Menší exemplary méně zachovalé jeví se v tvaru od Geinitze (I. c.) pod jménem T. Naumanníi Geinitz popsaném a jsou nejrozšířenější. Zachovalejší jich exemplary mají tvar T. Leonhardi Geinitz (1. c.). Neobvyklý dojem činí u mnohých vnitřní pysk, který až 1 o celé otočení zevní pysk předchází a ulitě cizího rázu dodává (e:89:).

Konečně nejmladší exemplary okrasou ulity nejodchylnější jsou. U nich třetí páska na závitku velmi silně skoro kýlnatě vyniká a ne méně pásky kolem pištělu. Ulity toho tvaru popsány byly od Geinitze (1. c.) pod jménem Solarium Zschaui Gein. Celá řada přechodů svědčí, že jsou to jen mladá stadia nadepsaného druhu.

Současně s ulitami popsanými vyskytuje se čočkovité víčko (fig. 10.) v nejrozmanitějších velikostech od 0-2—1-0cm v průměru. U jednoho exemplaru zachovalo se v samém ústí, což příslušnost jich jasně dokazuje.

Velmi hojný u Korycan.

26. Turbo pseudohelix Reuss.

(Tab. II. fig. 11—15.)

Trochus pseudohelix Reuss 1845: Verstein. II. pg. 112. Tab. 44, fig. 23. Trochus canaliculatus Reuss 1845: ibid. pg. 112. Tab. 44, fig. 25.

Ulita velmi proměnlivá. Skořápka jest silná, ústí Široce ovalní s pysky nesouvislými, z nichž zevní po- někud ztlustlý jest, vnitřní pak zoubkem zakrývá pištěl. V okrase a tvaru ulity lze rozeznati 3 variety.

U první variety jsou závitky zaoblené (fig. 11.) a hustými jemnými páskami pokryté. Pouze u 2 exem- plarů páskování není zřetelno a na podobných se asi pojmenování Reussovo „,pseudohelix““ stalo.

U druhé variety (fig. 15.) pokryt povrch zaoblených závitků nečetnými granulovanými páskami.

U třetí variety (fig. 13. 14.) mají závitky jednu neb dvě tupé vysedliny a jsou zdobeny hustým pásko- váním, s nímž se pravidelné vráskování vzrůstní kříží.

Mezi jednotlivými varietami jsou různé přechody. Společná známka skoro všech exemplarů jest rýhovitá zaškrcenina podél zadního švu.

V korycanských usazeninách obecný druh. První varietta hlavně u Korycan v různých velikostech od 0-2—3-5 cm výšky. Druhá a třetí varietta hlavně u Radovesnic.

27. Turbo Geslini d'Arch. (Tab. II. fig. 16—19.)

Turbo Geslini d A rchiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de France 2. sér. II. Tome pg. 339. Pl. XXIII. fig. 7. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 10. Trochus. Reichi Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 11. ? Geinitz 1841: Charakt. pg. 47. Tab. XV. fig. 24. U mladších exemplarů jest ulita daleko štíhlejší než u starších, u nichž vrchol pravidelně ulomen a hmotou skořápečnou ploše zaplněn bývá, což 1 u žijících forem se vyskytuje. Pysk zevní jest silně naduřen a uvnitř

2*

12

širokými ústí velmi súžujícími zuby ozbrojen, z nichž nejsilnější na spodu sedí. Zevně od zubů jest kraj pysku ještě jemně na způsob zoubků rýhován. Povrch skoro plochých závitků ozdoben četnými pravidelnými páskami. Z těch dvě nejsilnější a nejširší mezerou oddělené závitky kýlovité na předu lemují a u nich také přestávají četná pravidelná s páskami hrbolkatě se křižující žebra. Mezery mezipásečné bývají jemně rýhovány. Plochá basis pokryta širokými zrnkatými páskami. Jádra jsou buď hladká aneb jsou na nich žebra neb i pásky znatelny.

28. Turbo Roissyi d' Arch. (Tab. I17he207)

Littorina Roissyi d' A rchiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de France 2 sér. II. Tome pg. 337. Pl. XXIIT. fig. 3.

Závitky nečetné, zvolna se rozšiřující jsou značně zaobleny a velmi jemně na příč rýhovány. S rýhováním křižují se místy dobře patrné vzrůstní vrásky. Umbilicus nezřeielný. Ústí jest oblé, ale okraje pysků nejsou zachovány. Skořápka velmi silná.

Několik exemplarů od Radovesnic.

Zachovalé exemplary souhlasí značně s nadepsaným druhem. Ze saské křídy vyobrazuje Geinitz (Elbthalg. I. 2. pg. 225. Tab. 61, fig. 1.) pod jménem Turbo Raulini d'Arch. druh dosti příbuzný.

29. Turbo spinifer m. (babe 222)

Závitky nečetné, rychle se rozšiřující zdobeny třemi řadami až ostnitě vyniklých hrbolků. První řada podél zadního vlnitého švu bývá nejslabší, druhá středem závitku se táhnoucí nejsilnější kromě posledního závitku, na němž třetí řada vyniká. Mezi 2. a 3. řadu vkládá se slabá vrubovaná páska, ne u všech exemplarů stejně patrná. Basalní plocha jest vrubovaně páskována, umbilicus patrný není. Jádra většinou hladká.

Dosahuje značných rozměrů. Jediný exemplar vyniká neobvčejnou štíhlostí ulity, ač o identitě jeho po- chybovati nelze.

Několik exemplarů od Korycan.

90. Turbo Korycanensis m. (Tab. IT fie- 235)

Maličký druh, který sice značně tvarem ulity a povahou ústí na Trochus parvus Briart et Cornet (Mém. Acad. Belsigue XXXIV. pv. 37. Pl. III. fig. 48, 49) upomíná, avšak okrasou u četných exemplarů velmi kon- stantní přece se liší. Závitky počtem 4—5 zdobeny jsou 4, zřídka 5, poslední však vždv 5 páskami granulovanými. První páska zadrí šev lemující bývé nejsilnější. Mezi sovsední pásky vk'áda'í se '—5 pásky slabší. Málo sklenutá basalní plocha jest rovněž páskovaně vrubovaná

Zvláštností u tohoto druhu jest, že blíže k ústí hlavní pásky slábnou až na stupeň pásek vedlejších, tak že větší neb menší část posledního závitku hustými, skoro stejnými, negranulovanými páskami jest poseta, s nimiž se četné vzrůstní vrásky, jen v těchto místech patrné, křižnjí. Zevní pysk měl uvnitř několik podlouhlých zoubků. Umbhilicus není patrný.

Četné exemplary od Korycav.

31. Turbo decemcostatus v. Bich. (Tab. II. fig. 24.)

Solarium decemcostatum v. Buch. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 48. Tab. X. fig. 12. Turbo Buchi Goldf. Gcinit7 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 164. Tab. 29, fig. 8.

Nečetné, málo vyniklé závitkv zdobeny isou 5 granulovanými páskami, z nichž třetí silnější bývá a na závitcích blíže vrcholu kýlovitě vyniká. Pouze u dobře zachovalých exemplarů znatelny jsou mezi páskami sou- sedními ještě po jedné slabší, tak že počtu 10 dosahují, odkud jméno druhu. Basalní plocha jest též páskována se širokým umbilikem, který velmi naduřelá váska kýlnatě lemuje. Od hrbolků této pásky rozbíhají se žebrovité stluštěniny jednak na plochu basalní jednak dovnitř umbiliku.

Ve vyšších usazeninách od teplických počínaje až do chlomeckých. Nejhojněji u Lenešic a Holic.

15

32. Turbo glaber Můill (Tab, IL1ig.29.)

Turbo glaber M ilier 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 43. Tab. V. fig. 6 Pouze několik chatrných exemplarů od Chlomku a Kieslingswaldy, jež tvarem ulity a hladkostí závitků S vyobrazením 1 popisem nadepsaného druhu úplně se shodují.

39. Turbo Goupilianus d'Orb.

Několik velmi chatrných exemplarů velkého Turbona, jež pod nadepsaným jménem od Dra A. Friče (Iserschichten. Archiv fiir d. naturw. Landesdurchf. von Bóhm. pg. 95, fie. 58) z jizerských usazenin popsány byly. Rychle se rozšiřující závitky jsou dosti hrubě páskovány.

Na pravou příslušnost z nedokonalého materialu souditi nelze.

34. Trochus Duperreyi d'Arch. (Lab e3267 215)

Trochus Duperreyi d' Archiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de France. 2 sér. II. Tome pg. 336. Pl. 23, fig. 2. Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 8.

Turbo Astierianus dOrb. Reuss 1846: Verstein. II. pg. 112. Tab. 44, fig. 22.

Turbo Reussi Geinitz 1849: Ouadersandsteing. pg. 132.

Závitky dosti ploché zdobeny jsou vrubovanými páskami, z nichž ona zadní šev lemující nejsilnější jest. Obyčejně bývá 5-—6 pásek hlavních, mezi něž se po jedné pásce slabší vkládá. Basalní plocha jest též vrubovaně páskována. Ústí široké, vnitřní pysk s malým zoubkem u spodu. Zevní pysk má na vnitřní ploše 3 velmi pro- táhlých zoubků, jež na jádrech hladkých dosti vysoko sledovati Ize v podobě rýh. U mladších individuí před- cházel vnitřní pysk ve vývoji o celé vinutí pysk zevní.

Hojně v různých velikostech od Korycan.

35. Trochus Geinitzi Reuss (non Briart). (Tab. II. fig. 28—30.)

Trochus Geinitzi Reuss 1846: Verstein. IT. pg. 112, Tab. 44, fig. 24. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 250. Tab. 55, fig. 122.

Irochus granulatus Geinitz 1841: Charakter. II. pg. 46. Tab. XV. fig. 20.

Ulita vysoká, se závitky plochými úplně přiléhajícími, tak že švy znatelny nejsou. Závitky zdobeny jsou 4 páskami většinou granulovanými, z nichž první, zadní šev lemující, jest nejsilnější, druhá nejslabší a mnohdy dvěma jemnými nahrazena bývá. Čtvrtá nedosahuje předního kýlovitě zlomeného kraje. Basalní plocha jest rovná, jemně vrubovaně páskovaná. Umbilikus chybí. Ústí úzké, vnitřní pysk na spodu zoubkovitě stluštěn.

Velmi charakteristická jsou jádra. Závitky jsou u nich tenké, ostrohranné a mají na spodní ploše po celé délce rýhovitý otisk, kdežto na svrchní straně táhne se páskovitá vysedlina.

Velmi hojný v nejrozmanitějších velikostech od Korycan.

36, Trochus Buneli d'Arch. (Tab. IT. fig. 123.)

Trochus Buneli d' A rchiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de France. 2 sér. II. Tome. pg. 335. PI. XXII. fig. 9. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 251. Tab. 55, fig. 4—17. Phorus granulatus Geinitz 1846: Grundriss pg. 349, Tab. 14, fig. 18. Závitky ploché až i vyhloubené mají přední kraj kýlovitý s ostrými, u některých až trnitými hrbolky. Zadní šev lemován řadou silnějších zrnek. Ostatní plocha jest zdobena různým počtem stejných neb střídavě nestejných pásek zrnitých, s nimiž se vzrůstní vrásky křižují. Basis skoro plochá, hrubě vroubovaně páskovaná

14

bez umbiliku. Ústí šikmo podlouhlé, vnitřní pysk s malým zoubkem na spodu, zevní pysk v určité vzdálenosti od kraje silně naduřen, jak na jádrech před koncem zaškrcených dobře patrno. Jádra liší se svými oblými závitky naprosto od Trochus Geinitzi Reuss, ač témuž mnohé exemplary dosti nápadně se přibližují. U ulit převládá sice šířka nad výškou, avšak vyskytují se též jedinci značně protáhlí. Zajímavo jest několik exemplarů od Kněživky, u nichž zevní pysk skoro křídlovitě rozložen jest, což snad vysvětliti se dá tak, že tlakem část zevního pysku před ztluštěninou rozehnána byla.

Několik exemplarů od Korycan a Kněživky.

Velmi podobné ne-li totožné jsou ještě 1 Trochus Huoti d' Archiac a Trochus Cordieri d'Archiac (L c., fPI. XXII. fig. 10, fig. 8) a Ziziphinus Geinitzianus Stolička 1868 (Crét. Gastr. of South India pg. 373. Pl. 24. hg. 11—15).

97. Trochus Radovesnicensis m. (LabTe30325)

Závitky ploché, levotočené s 5 řadami úhledných hrbolků, z nichž poslední přední šev kýlovitě lemuje. Mezi sousední pásky vkládá se po jedné, daleko jemněji granulované pásce. Pouze mezi 4. a 5. řadou jsou vloženy pásky tři, z nichž střední převládá a zarůstajícímu švu Pleurotomarií ne nepodobna jest. Basis plochá, páskovaná, umbilikus chybí.

Několik exemplarů z korycanských usazenin od Radovesnic.

Z levotočených dosti vzácných Trochu jest mu Trochus Morteanensis Pictet et Campiche (Matériaux Suisse. Foss. crét. pg. 511. Pl. 85. fig. 13—14.) dosti podobný.

38. Trochus Engelhardti Gein. (Tab. II. fie. 33—36.)

Trochus Engelhardti Gein1itz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 163. Tab. 29, fig. 5.

Úhledný, v okrase a tvaru velmi proměnlivý druh, který na Trochus Baneli d' Arch. nápadně upomíná. Přední kraj závitků lemován ostrou, kýlovitou, ano až křídlovitou páskou v hrbolky až i trnité rozdělenou. Zadní šev rouben jest řadou silných zrnek. Ostatní plocha závitků bývá odchylně zdobena, až i hladká. Málo klenutá basis jest rovněž páskovaná. První páska ostrému kýlu následující bývá největší, ostatní slabé, až opět poslední, která zřetelný umbilikus lemuje, nad sousední vyniká. Závitky jsou obyčejně ploché, až 1 vyhloubené. Pouze u málo exemplarů jsou zaobleny a dodávají pak celé ulitě zjevu velice odchylného.

Četné exemplary z březenských usazenin. Také z chlomeckých dva exemplary.

39. Trochus armatus d'Orb. (Cab M "he3306)

Trochus armatus ď Orbigny 1850: Prodrome II. pg. 224. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 164. Tab. 29, fig. 7. Trochus Basteroti Brongn. Geinitz 1840: Charakt. I. pg. 46. Tab. XIII. fig. 9. Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 81. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 58. Tab. 181. fig. 7. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 48. Geinitz 1846: Grundriss pg. 347.

Ploché, střechovitě přesahavé závitky zdobeny jsou 5 vrubovanými páskami, z nichž první zadní šev lemující s třetí nejslabší skoro stejná jest. Pátá lemuje přední kraj kýlovitě. Basalní plocha vrubovaně páskovaná s málo zřetelným, dvěma řadami silnějších zrnek roubeným umbilikem.

Několik exemplarů z březenských usazenin od Holic a Meronic, méně z teplických od Čížkovic. Jest pravděpodobno, že nadepsaný druh pouze odchvlným tvarem druhu předešlého jest.

Jié

40. Trochus tuberculatocinctus v. Můnst. (lab. I 1195.38.)

oD Trochus tuberculatocinctus v. Můnst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 60. Tab. 181, fig. 12. Pouze jediný exemplar z Chřibské nepříliš zachovalý. Vysedlým kýlem uprostřed závitků znatelně granu- lovaným a menším kýlem před ním přibližuje se jednak k nadepsanému druhu, jednak také druhu Delphinula tricarinata Romer (Nordd. Kreideg. pg. 81. Tab. XII. fig. 2—6), který také od Geinitze (Ouadersandsteing. ps. 132) z části s nadepsaným druhem spojen byl.

41. Trochus sp. (Tab. II. fig. 39.)

Pouze jediný velmi chatrný exemplar od Vinar s plochými závitky, které mají na předním švu dva, poslední závitek tři hladké kýly, jímž ještě dva méně znatelné následují. Basis plochá bez znatelného umbiliku. Svým zjevem upomíná na Trochus Geinitzi Reuss. Snad k nadepsanému náleží též jádra, jež se ve vyšších usa- zeninách vyskytují a jádrům jeho podobají.

42. Teinostoma cretaceum d'Orb. (Tab. II. fig. 40, 41.)

Teinostoma cretaceum d'Orb. Stolička 1868: Crét. Gastr. of South India pg. 350. Pl. 25. fig. 7. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 257. Tab. 56. fig. 13.

Rostela cretacea d' Orbigny 1846: Voy. Astrolab. Pal. Pl. IV. fig. 18—21. Pitonelus cretaceus d Orbigny 1850: Prodrome II. pg. 223.

Nepatrná ulita tvořena jest 3—4 stisklými, z posledního závitku širokého sotva vynikajícím závitky, s povrchem hladkým, lesklým, jen při silném zvětšení vráskovaným. Ústí jest kruhovité, vnitřní stlustlý pysk laločnatě přes umbilikus rozložen.

Šest exemplarů od Korycan.

493. Teinostoma Stoliczkai Gein. (Tab. II. fig. 42—44.)

Teinostoma Stoliczkai Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 257. Tab. 56, fig. 14.

Liší se od předešlého druhu jednak vyšší ulitou, jednak a hlavně tím, že přední kraj posledního závitku ostrý až kýlovitý jest a na basalní ploše se ještě druhá, tupě kýlovitá vysedlina táhne. Také podél zadního švu jest slabá vysedlina znatelna.

Dva exemplary od Korycan.

44. Pileolus capillaris Gcin. (Tab. II. fig. 45—47.)

Pileolus capillaris Gein1itz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 249. Tab. 57, fig. 10.

Ulita s basí široce ovální má vrchol málo excentrický, zahnutý. Od vrchole rozbíhá se velmi jemné, prostému oku sotva patrné žebrování. Mezi dvěma silnějšími žebry leží tři slabší a z těch prostřední opět pře- vládá. V mezerách mezižeberních znáti jest jemné a koncentrické rýhování.

Jediný exemplar od Korycan.

45. Pileolus Koninckianus de Ryckh. (Tab. II. fig. 48.)

Pileolus Koninckianus de Ryckh. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 248. Tab. 57, fig. 7—8. Acmaea Koninckiana de Ryckholt 1847; Mém, cour, de V'Acad. R. Belgigue, Tome XXIV. pg. 62. Pl, II. hg, 33—34,

16

Helcion Malaisei Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de VAcad. R. Belgigue. Tome XXXIV. pg. 38. Pl. III. fig. 46—147.

Ulita mističkovitá s basalní plochou oblou, vrcholem excentrickým, zahnutým, zdobena jest četnými místy střídavě nestejnými žebry, jež na zadní vyduté ploše silnější a od sebe vzdálenější jsou než na ploše střední. S paprskovitým žebrováním křižuje se koncentrické rýhování pouze však v mezerách trochu znatelné. Na spodu ulity nalézá se skulnovité ústí, u něhož pouze vnitřní zoubkovaný kraj bylo možno vypreparovati.

Četné exemplary z Korycan.

46. Nerita nodosa Gein. sp. (Tab. ITT. fig. 1—6))

Natica nodosa Ge1in1itz 1840: Charakter. pg. 47. Tab. 15, fig. 27—28. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 50. Tab. XI. fig. 2.

Natica nodosocostata Reuss 1845: Verstein. II. pg. 113. Tab. 44, fig. 21.

Natica dichotoma Gein. Reuss 1845: ibid. pg. 113. Tab. 44, fig. 16.

Neritopsis nodosa Gein1itz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 246. Tab. 54, fig. 17—28.

Natica rugosa Hoónigs. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 119. Tab. 199, fig. 11. Zekeli 1852: Gosaugastrop. pg. 48. Tab. VIII. fig. 8. Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Ceph. de la craie du Limbourg pg. 41. Pl. III. fe 100P VZ el

Nerita rugosa Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 'Acad. R. Belgigue. Tome XXXIV. pg. 34. Pl. III. fig. 50—52.

Natica Hórnesana Zekeli 1852: Gosauergastrop. pg. 47. Tab. VIII. fig. 7.

Nerita Hórnesana Zek. Reuss 1853: Kritik etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. XI. pg. 898. hg. 6.

Nerita Zekeliana Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. LII. pg. 48.

Nerita cestophora de Ryckholt 1847: Mém. cour. de Acad. Belgigue. Tome XXIV. pg. 82. Pl. IIT. fig. 17.

Nerita glebosa de Ryckholt: ibid. fig. 15—16.

Pravý proteus, co se okrasy skořápky týká. Mezi přečetnými exemplary sotva dva stejně okrášlené vy- hledati lze. Společno jest všem exemplarům skulinovité ústí, jehož silný vnitřní pysk 8 zoubků má. Též zevní pysk jest dovnitř sesílen a v zadním koutě širokým zubem opatřen. Všem jsou společná dále jádra velmi char- akteristického zjevu. Vrcholové závitky jsou u nich resorbovány a jeví se v podobě pupkovité zaobliny (fig. 3).

Okrasu ulity tvoří jednak pásky podélné, se švy rovnoběžné, jednak příčná žebra. V okrase ulity lze sestaviti 2 extremy četnými přechodními tvary spojené. U jedněch převládají pásky, u druhých žebra.

První forma (fig. 1) má poslední závitek různým počtem pásek zdobený, jež žebry příčními v hrbolky rozděleny jsou. Pásky jsou buď stejny, neb jich v prvé třetině několik splývá v široký, hrubými hrbolci po- sázený kýl. Popisovati odchylky jednotlivé bylo by tolik, jako popisovati každý exemplar zvláště.

U formy druhé (fig. 3, 6) převládají příčná žebra, jež buď jednoduše po závitku se táhnou, aneb se asi v polovici dichotomicky rozdělují a teprve blíže ústí křižují se s páskami podélnými. Forma tato byla zamě- ňována s podobnou jinak Natica dichotoma Gein.

Přechod mezi oběma formami tvoří exemplary (fig. 4), u nichž zadní polovička závitku jest žebrována, přední páskami zrnkována.

V nejrozmanitějších velikostech v korycanských usazeninách (Korycany, Radovesnice, Sandberg, Kamejk, Kněživka, Přemyšlany).

47. Nerita plebeia Reuss. )

Je (Tab. II. fig. 49—52. Nerita plebeia Reuss 1845: Verstein. II. pg. 112. Tab. 44, fig. 18. Poslední závitek jest silně nadmut, s vinutím nepatrným. Vnitřní stluštělý pysk má rovný, jemně vroubkovaný kraj s nezjistitelným počtem zoubků, Skořápka hladká, pouze jemnými vzrůstními vráskami

bí

nepatrně brázděná se znatelnou bývalou kresbou barevnou. Na jádrech jeví se resorbované vrcholové závitky v podobě široké paličky.

Několik exemplarů od Korycan, tvarem vnitřního pysku a jádry od následujícího podobného druhu naprosto odchylných.

48. Nerita complanata m. (Tab. III. fig. 7—9.)

Lesklá ulita má vrchol úplně plochý, tvořící s první třetinou posledního závitku jedinou rovinu, pod kterou se pak poslední závitek zaobleně láme. Skořápka jest jemně a zvláště na ploché části úhledně vráskována a nad to jemně rýhována. Vnitřní stluštělý pysk má rovný kraj s patrným zoubkem v zadní třetině. Jádra mají vrchol zatočený, mističkovitě prohloubený a jsou jádrům následujícího druhu velmi podobna.

Několik exemplarů od Korycan.

49. Nerita cingulata Reuss. (abs mne 107 11)

Nerita cingulata Reuss 1854: Charakter. d. Kreid. Ostaip. Denkschriften d. k. k. Akad. d. Wiss. VII. B. pg. 148. Tab. 29, fig. 6.

Vinutí nad poslední závitek málo vyniklé. Závitky mají vrubované pásky, jichž se na posledním závitku přes 20 čítá. První páska lemuje zadní šev, jest dosti silná, druhás jest nejslabší a od ní přibývá páskám na síle až do 6—8, od nichž pak pásky slábnou, až pak jedna neb dvě kolem ústí opět silnější jsou. Část závitku s prvními 6—7 páskami jest skoro plochá a od následující se pak závitek zaobleně láme. Ústí jest podlouhle ovální, vnitřní pysk stluštěn a skoro rovný s malým zoubkovitě vyniklým záhybem v zadní třetině. Zevní dovnitř stluštělý pysk má v zadním koutě malý podlouhlý zoubek. Jádra jsou hladká s mističkovitě prohloubeným vrcholem.

Pět exemplarů od Korycan.

Exemplary naše odpovídají tvarem a okrasou ulity úplně nadepsanému druhu, jejž Stolička (Revision ete. Sitzungsb. d. k k. Akad. d. Wiss. MN CI. LIT. pg. 50) spojil s druhem Nerita Goldfussi Kef. (Goldfuss: Petref. Germ. III. pg. 115. Tab. 198, fig. 20.) Poslední má však ulitu daleko oblejší s menším počtem pásek, vnitřní pysk s třemi a zevní tolika zoubky opatřen, kolik pásek zevně se táhne.

50. Neritopsis costulata Róm. (Tab. III. fig. 12—14.)

Neritopsis costulata Rom. Geinitz 1846: Grundriss pg. 344. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 247. Tab. 54, fig. 24, 25. Tab. 57, fig. 3. Nerita costulata Roe mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 82. Tab. XII. fig. 12.

Poslední závitek jest pravidelně páskován. Pásky jsou hladké, negranulované. Mezery mezipásečné jsou stejnoměrně čárkovány. Čárky jsou buď jednoduché, neb v podobě úhlů, jichž vrcholy na zad obrácené sesíleny bývají, tak že se v podobě granulované pásky jeví. U mladých exemplarů jest povrch celý hustými, nepravidel- nými vráskami zbrázděn a nezřídka bývá na nich zbarvení tigrované znatelno. Ústí jest široké. Zevní pysk má v zadním koutě nízkou mozolovitou stluštěninu. Vnitřní pysk jest slabě stluštěn, má tři zuby, z nichž pro- střední nejmenší jest. Na jádrech nejsou vrcholové závitky resorbovány, nýbrž byly jen zaplňovány.

Několik exemplarů od Korycan.

V literatuře křídové vyskytují se jinde velmi podobné formy. Co Reuss (Verstein I. pg. 49) pod jménem Nerita costulata Róm. vyrozumívá, těžko uhodnouti.

51. Neritopsis sp. (Wabi 15. 16.)

Pouze jediný nedokonalý exemplar od Korycan, který dle vnitřního, deskovitě stluštělého pysku ku čeledi Nerit největší příbuznost jeví. Jádro jest hladké, závitky vrcholové byly zaplňovány.

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru, 33

18

52. Solarium Kirsteni Gein. (Tab 1 s 8)

Solarium Kirsteni G ein1tz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 255. Tab. 56, fig. 8

Malá se shora sploštělá ulita sestává z nečetných rychle se rozšiřujících závitků s vinutím nad poslední závitek málo vyniklým. Závitky zdobeny jsou uprostřed dvěma vysedlými, v úhledné hrbolce rozdělenými kýly, z nichž druhý poněkud menší jest. Mezera mezi kýly vyplněna jest 1—3 nestejnými páskami, část pak mezi prvním kýlem a zadním švem celkem plochá nese 3—4 pásky. Na posledním závitku následuje po druhém kýlu ještě slabší kýlek. Plocha basalní jest páskovaná. Umbilicus jest úzký a ovrouben 1—2 silnými v hrbolce roz- dělenými páskami. Ústí zachováno není.

Pouze 3 exemplary od Korycan.

53. Solárium baculitarum Gein. (Tab. IIT. fig. 19—21.)

Pleurotomaria baculitarum Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 167. Tab. 31, fig. 9.

Trochus sublaevis Geinitz 1842: Charakter. II. pg. 73. Tab. 18, fig. 19

Pleurotomaria sublaevis Gein. Re u ss 1845: Verstein. I. pg. 47. Tab. X. fig. 9. Tab. XII. fig. 10. Geinitz 1846: Grundriss pg. 357. Tab. XIV. fig. 19.

Široce kuželovitá ulita tvořena jest četnými, slabě se rozšiřujícími plochými závitky, z nichž poslední dosti ostrou hranou v basalní plochu se láme. Závitky zdobeny jsou četnými páskami,z nichž ona zadní šev lemující daleko ostatní předčí a v široké, úhledné hrbolky rozdělena jest. Od každého vrcholku vychází většinou rozdvojená vráska, kterou i ostatní pásky závitku v zrnka se dělí. Mnohdy jsou pásky i bez znatelných vrásek rozdvojeny. Nejčastěji však se vyskytuje druh tento v podobě jader. Široká basalní plocha jest rovněž zrnko- vaně páskována. Páska široký umbilicus lemující jest nejsilnější, granulovaná a od jednotlivých zrnek vycházejí rovněž rozdvojené vrásky. Ústí a průřez závitků jsou hranaté.

Ani na skořápce ani na jádru nejeví se stopy význačného pro rod Pleurotomaria švu a proto snad spíše druh tento k rodu Solarium postaviti lze.

V březenských usazeninách dosti hojně se vyskytuje. Z pískovců chlomeckých jediný odřelý exemplar.

54. Shaparolus Rómeri Gein. (Tab. IIT. fig.-22, 235)

Shaparolus Rómeri G einitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 256. Tab. 57, fig. 6.

Pouze jediný exemplar od Korycan. Závitky nečetné, na plocho vinuté, hladké, bez znatelných vrásek a pásek. Ústí oblé.

Souhlasí s uvedeným vyobrazením Geinitzovým, až na to, že u našeho exemplaru poslední závitek z vinutí vlastního poněkud vysunut jest. Odchylka ta není závažná.

55. Scalaria cf. Dupiniana dOrb. (Tab. III. fig. 24.)

Z korycanských usazenin (Korycany, Tissa, Zlosejn) zastoupen jest rod Scalaria několika úlomkovitými jádry, jež sotva správně určiti lze. Z vyobrazených nejvíce podobny jsou druhu Se. Dupiniana d'Orbigny (Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 54. PI. 154. fig. 10—13). Na jádrech znatelna jsou většinou žebra a tu a tam znáti "jest také jemné páskování.

56. Scalaria decorata Róm.

Scala decorata Róm. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 162. Tab. 29, fig. 4. Melania decorata Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 82. Tab. XII. fig. 11. Fusus costatostriatus v. Můinst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 23. Tab. 171, fig. 18.

19

Turrilites undulatus Reuss 1846: Verstein. I. pg. 24. Tab. VII. fig. 8, 9.

Scalaria Dupiniana d'Orb. Kner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 14. Tab. III. fig. 3. K ner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. iViss. MN. CI. III. pg. 303.

Četné, hlubokými švy oddělené závitky, vysedle žebrovány. Poslední závitek jest na rozhraní basalní plochy vyniklým kýlem opatřen. Ostatně jest celý povrch závitků úhledně páskován a to blíže vrcholu stejno- měrněji než blíže ústí. Ústí zachováno není. Mnohé exemplary dosahují značných rozměrů.

V usazeninách bělohorských a malnických hojná. V jizerských a březenských jen chatrné exemplary

D7. Scalaria Philippi Reuss. (Tab. III. fig. 25—26.)

Scalaria Philippi Reuss 1845: Verstein. II. pg. 114. Tab. 44, fig. 14. M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidof. pg. 8.

Nepatrná ulita čítá 5—6 hluboce oddělených závitků, zdobených četnými žebry, s nimiž se 4—6 pásek křižuje. Pásky třetí a čtvrtá bývají silnější. Na posledním závitku jest 6. páska nejvyniklejší a lemuje kýlovitě plochu basalní, jež snad rovněž byla páskována. Žebra přecházejí také na basi a končí poblíž koutu ústního naduřeninami, čímž útvar podobný umbiliku vzniká. Ústí jest kruhovité, se souvislými naduřelými pysky.

V několika exemplarech od Třiblic a Meronic, z nichž největší 4 wm vysoký jest. Méně zřetelný exempiar z Kieslingswaldy upomíná velice na Turbo subinflatus Reuss (Verstein. pg. 49. Tab. XI. fig. 12), který snad na málo zachovalém exemplaru nadepsaného druhu založen jest.

58. Turritella Verneuilliana d'Orb. (Tab. IIT. fig. 27—31.)

Turritella Verneuilliana d'Orbigny 1842/3: Pal. Franc. Terr. crét. IT. pg. 47. Pl. 153. fig. 8—9. dOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 190.

Turritella granulata Sow. Geinitz 1840: Charakt. pg. 44. Tab. XV. fig. 7—11. Reuss 1845: Verstein. I. pé“ 51. II. pg. 114. Tab. XLIV. fig. 12. Geinitz 1846: Grundriss pg. 325. Tab. 14, fig. 9, 10 (ex parte). Briart et Cornet 1865: Meule de Bracg. Mém. cour. Acad. Belgigue. Tome XXXIV. pe- 29. PL II ne. 43, 44 Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 239. Tab. 54, fig. 3, 4 (ex parte).

Turitella alternans Róm. R e u ss 1845. Verstein. I. pg. 114. Tab. XLIV. fig. 13.

V korycanských usazeninách v nejrozmanitějších velikostech hojná. Nejmladší závitky zdobeny jsou 3—14 páskami negranulovanými (fig. 28), z nichž ona blíže předního švu jest největší. V této formě popsána byla od Reusse pod jménem Turritella alternans Róm. z pískovců zlosejnských, kdež na ploškách v neobyčejném množství se vyskytuje. Mnohdy udržují se tyto 3—4 pásky na závitcích až do značných rozměrů ulity. Většinou přibývá však pásek se vzrůstem ulity a zároveň jeví se snaha pásek, zadní šev lemujících splynouti v jedinou silnější pásku. Obyčejná okrasa dospělých závitků jeví se takto: Zadní šev lemuje vysedlá řada hrubých zrnek. Ostatní plochu závitků zdobí buď 5 stejných stejně od sebe vzdálených pásek (fig. 29), aneb bývá plocha zá- vitků pokryta různým počtem různě silných a různě vzdálených pásek, ano stává se, že celý závitek pokryt jest nesčetnými skoro stejnými páskami, kromě zadního švu. Silná páska na zadním švu jest u dospělých exemplarů dosti charakteristickým zjevem. Bývá jen zřídka ve dvě slabší, ale těsně vedle sebe ležící pásky rozdělena (fig. 30, 31). U takových jeví se pak na závitcích zvláště jemné a četné páskování. Blíže ústí bývá na zá- vitcích znatelno pěkné vzrůstní vráskování.

Dosahuje délky až 10 czm.

Druh nadepsaný popisován býval většinou pod jménem T. granulata Sow. Také d'Orbigny (I. c.) má pod týmž jménem vyobrazenu a popsánu (l. c. fig. 5—7) Turritellu našemu druhu tak podobnou, že asi sotva dů- ležitého rozdílu znamenati lze. Anglický druh s citovaným sotva identifikovati lze, což již d'Orbigny vycítil

20

a druh T. granulata Sow. oddělil od anglického druhu pod jménem T. granulatoides d'Orbigny (Prodrome II. g. 148). Většina exemplarů, které Geinitz (1. c.) pod jménem T. granulata Sow. popisuje, zdá se, že náleží druhu T. Kirsteni Gein. 59. Turritella subalternans Br. et Corn. (Tab. III. fig. 32—34.)

Turritella subalternans Briart et Cornet 1865: Meule de Bracguegnies. Mém. cour. Acad. Belgigue. Tome -XXXIV pg- 30: PL PED "he45: Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 240. Tab. 54, fig. 5—6.

Ulita táhlá, závitky četné, zdobené jemnými negranulovanými páskami, v jichž uspořádání tento sled znamenati Ize: Prvé 4 pásky od zadního švu čítaje, jsou si co do velikosti skoro rovny, pátá jest slabší a šestá rovná se předešlým čtyřem, neb je i předčí, a dle toho bývají závitky buď souměrně zaobleny (fig. 34) aneb se střechovitě přesahují (hg. 32, 33). Místo 5. pásky vyskytují se nezřídka dvě slaboučké pásky. Mezery mezi- pásečné vyplněny bývají až 3 vedlejšími páskami.

Několik exemplarů od Korycan, z nichž nejdelší 3 cz měří.

Exemplary naše souhlasí úplně s vyobrazením Geinitzovým (1. c.), ne tak s vyobrazením daným od autorů popsaného druhu (1. c.), jež spíše na mládě předešlého druhu poukazuje.

60. Turritella Kirsteni Gein.

Turritella Kirsteni Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 240. Tab. 54. fig. 1.

Význačná neobyčejnou štíhlostí ulity. Četné zvolna se rozšiřující závitky zdobeny v mládí 4—5 řadami hrbolků neb hrbolkatých pásek, jichž počet u starších závitků se valně zvětšuje. Mladé závitky upomínají nemálo na Nerinea longissima Reuss, od které se však nízkostí závitků, povahou jader a ústím naprosto liší.

Četné, ale nedokonalé a většinou úlomkovité exemplary od Skutíčka.

61. Turritella multistriata Reuss.

Turritella multistriata Reuss 1845: Verstein. I. pg. 51. Tab. X. fig. 17. Tab. XI. fig. 16. Geinitz 1846: Grundriss. pg. 326. K ner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. III. pg. 302. M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 27. Tab. IV. fig. 1. Drescher 1853: Zeitschr. d. deut. geol. Gesel. XV. pg. 333. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 224. PI. XVII. fig. 8—14, 16. G imbel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. CI. X. pg. 75. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 161. Tab. 29, fig. 13. Turritella granulata Sow. Geinitz 1840: Charakt. pg. 47. Tab. XV. fig. 9. Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 18. Turritella propingua Geinitz 1840: Charakt. pg. 45. Tab. XV. fig. 12. Turritella guadricincta Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 109. Tab. 196, fig. 16 ab, 17c. Stur 1863: Jahrb. d. geol. Reichsanstalt XIII. pg. 54. Brauns 1875: Senonenmergl ete. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XIT. Band, pg. 325. Turritella Hagenoviana v. Můnst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 108. Tab. 197, fig. 5. Mae 1655 pe28: Turritella velata v. Můnst. Gold fuss: L. c. pg. 108. Tab. 197. fig. 6. K ner 1850: Haidingers Nat. Abh. III. pg. 14. A lth 1850: ibidem pg. 211. Turritella Geinitzi d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 148. Turritella tenuilineata M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 78. Tab. VI. fig. 21. Turritella sexlineata R Omer 1870: Geologie von Oberschlesien pg. 342. Tab. 29, fig. 10.

21

Turritella guinguecincta Goldf. Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Čeph. du Limbourg pg. 29. Pe

Různým zjevem zaviněným jednak místními poměry, jednak spůsobem petrifikace a stářím ulity, spůsobil druh tento nemalých zmatků v literatuře. Nejlépe charakterisoval jej Stolička (L. c.), od něhož také v indické křídě zjištěn byl a ač pojmenování Goldfussovo a Můnsterovy dle stáří přednost by měly, přidržel se přece po- jmenování Reussova. Zaoblené závitky zdobeny jsou páskami ne vždy znatelně granulovanými, z nichž 5 hlavních nad jiné vyniká. Z těch připadají 3 do přední a 2 do zadní polovice závitku. Tyto poslední scházívají, zřídka obě, obyčejně ta, která zadní šev lemovati má. Mezera mezi 3. a 4. páskou, od předního švu, jest největší a spadá asi do prostřed závitku. Mezery mezipásečné bývají vyplněny různým počtem až mizivě nepatrných pásek. U některých exemplarů naopak vedlejší pásky vyvinuty jsou tak, že se skoro hlavním rovnají. Poměrně nejodchylnější jsou exemplary od Tannenbergu, jež se značně přibližují Turr. ineguiornata Drescher (Zeit. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 33. Tab. IX. fig. 1.), ač-li zmíněná není místní neb časovou varietkou nadepsa- ného druhu.

Turritella multistriata Reuss ve všech usazeninách od bělohorských počínaje hojná.

62. Turritella Noeggerathiana Goldf. (Tab. III. fig. 35—37.)

Turritella Noeggerathiana Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 107. Tab. 197, fig. 1. M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 31.

Turritella bigemina K ner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 14. Tab. III. fig. 2.

Turritella multistriata Reuss. Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. C1. III. pg. 302. Goinutz.a4: Bbethale. 112- pe.. 161. Tab. 30, fig. 18.

Turritella nodosa M úller 185l: 1. c. pg. 32. Tab. IV. fig. 18.

Turritella gothica M ůller 1851: l. c. pg. 29. Tab. IV. fig. 8.

Mrtela OmainstMmller 851: 1:c: pe. 81. Tab. IV. fie. 12.

Druh s předešlým často zaměňovaný a při chudším materialu nesnadno rozeznatelný. Závitky poněkud ploché zdobeny jsou čtyřmi páskovými řadami hrbolků, z nichž první podél zadního švu se táhne. První a třetí páska bývají mnohem slabší než ostatní dvě, z nichž druhá většinou silnější jest. Mezera mezi druhou a třetí páskou bývá větší než ostatní mezery. Mezery mezipásečné bývají různě vyplněny. Zcela typické tvary, z nichž by různost pásek jasně vynikla, nejsou právě hojny. Nicméně i mladší exemplary, u nichž pásky málo od sebe se liší, dobře lze rozeznati od předešlého druhu, má-li jen 4 pásky, neboť pak chybí ta na zadním švu a pak jest mezera mezi zadním švem a první páskou daleko větší než u druhu nadepsaného.

S předešlou od bělohorských usazenin až do chlomeckých dosti hojná.

Ohledně přečetných druhů Můllerových (1. c.) budiž ještě podotknuto, že snad též Turritella Carnalliana Můller (Tab. IV. fig. 14), T. Alhausi Můll. (fig. 16) a T. Humboldti Můll. (fig. 17) jen různé jevy téhož druhu jsou.

63. Turritella acicularis Reuss. (Tab tic- 38, 39.)

Turritella acicularis Reuss 1845: Verstein. I. pg. 51. Tab. XI. fig. 17.

Táhlá ulita sestává z četných nízkých závitků zdobených čtyřmi skoro stejnými páskami, kromě posled- ního, kde jest jich více. Mezery mezipásečné vyplněny jsou slabší páskou. Stěsnaným vinutím jest ostatně druh tento dosti charakterisován.

Nečetné exemplary z březenských usazenin (Lenešice, Březno, Třiblice, Holice) vesměs nepříznivě za- chovaných.

64. Turritella iserica Frič. Jizerské vrstvy 88. Výkres 55.

Druh tento založen jest na několika úlomkovitých, nevalně zachovalých exemplarech, které příbuznost

s druhem T. nodosa Romer nápadně prozrazují. Závitky zdobeny jsou 4 řadami granulovaných pásek, z nichž

22

první největší zadní šev lemuje. Třetí bývá nejslabší. Se stářím značně slábnou pásky a převládá pak vzrůstní vráskování. Ve vrstvách jizerských v Desné, Choroušek a Vtelna.

65. Turriteila Lenešicensis m. (Tab. III. fig. 40.)

Závitky jsou skoro ploché. hluboko oddělené a zdobené čtyřmi páskami, z nichž 2. a 4. daleko silnější jsou než ostatní dvě. Na páskách granulování znatelno není, jsouť exemplary vesměs značně otřelé. V mezerách mezi- pásečných však znatelny jsou u některých exemplarů dosti hluboké oblé jamky, jež, nejsou-li útvarem samo- statným, o značné granulaci pásek by svědčily.

Pouze 9, většinou úlomkovitých exemplarů od Lenešic.

Možno, že by při lepším a bohatším materialu souvislost s Turr. Noeggerathiana Goldf. zjistiti lze bylo, zvláště ježto nadepsaný druh s druhem Omalinsi Můll. poněkud souhlasí a týž opět s druhem Goldfussovým.

66. Turritella sexlineata Róm. (Tab. III. fig. 41.)

Turritella sexlineata Ro mer 1841: Verstein. d. nordd. Kreidegeb. pg. 80. Tab. XI. fig. 22. K ner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. III. pg. 302. Muller 1851: Monogr. d. Petref- d- Aach: Kreidef.p9.28 Lab: V 102 Stur 1863: Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. XIII. pg. 58. Brauns 1875: Senonenmergel etc. Zeitschr. f. gesamt. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 352. Turritella sexcincta Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 107. Tab. 197, fig. 2. Turritella Reussiana M úller 1851: l. c. pg. 29. Tab. IV. fig. 5. Turritella multilineata M úller 1851: 1. c. pg. 29. Tab. IV. fig. 4, 6. Chlomecké vrstvy str. 40. Četné závitky jsou souměrně zaobleny a zdobeny 6 většinou stejnými páskami slabě granulovanými, z nichž první zadní šev těsně lemuje. Mezi ní a páskou druhou jest širší mezera a mezipáska ji vyplňující jest rovněž silnější než mezipásky ostatní, jež také chyběti mohou. Pouze 2 negativy od Chlomku. S druhem nadepsaným spojována bývala neprávem Turr. deficilis d'Orbigny (Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 39. Pl. 151. fig. 19, 20), jež tvarem značně odchylna jest.

67. Turritella nodosa Róm. (Tab. III. fig. 42, 43.)

Turritella nodosa Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 80. Tab. XI. fig. 20. Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 334. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 222. Pl. XVII. fig. 7. PL XIX. fig. 20, 21. Brauns 1875: Zeitschr. f. d. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 3583.

Turritella nerinea Róm. Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 16, 17. Turritella Decheniana Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 107. Tab. 197, fig. 3.

Ulita se stářím valně se mění. U zcela mladých závitků zdobena jest plocha 4 granulovanými, skoro stejnými páskami, z nichž první zadní šev těsně lemuje. Se vzrůstem závitků vzrůstá tato první páska, kdežto ostatní slábnou. Při tom jsou závitky skoro ploché a velmi jemně mezi páskami rýhovány kromě mezery mezi páskou čtvrtou a švem, jež hrubě skoro páskovaně rýhovaná jest. Konečně u největších závitků zůstane pouze naduřelá první páska a slabě naznačená čtvrtá. Ostatní plocha nyní vydutého závitku jest jemně rýhována kromě části mezi 4. páskou a švem, jež hrubé rýhování podržela. V stadiu tomto objevuje se na mnohých závitcích zřetelné vzrůstní vráskování.

Několik exemplarů od Kieslingswaldy a Tannenbergu.

68. Turritella nerinea Rom. (Tab. III. fig. 44, 45.)

Turritella nerinea Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 80. Tab. XI. fig. 21. Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 334. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 222. PI. XVI. fig. 15. Pl. XVIII. fig. 18, 19.

2

Brauns Senonen Mergel. etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 353. Turritella guinguecincta Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 106. Tab. 196. fig. l7a, b.

Chlomecké vrstvy str. 40. Obr. 26.

Mladé exemplary podobají se poněkud rodu Turr. Noeggerathiana Goldfuss, avšak starší zřetelně se od ní liší. Ploché pásky zdobeny jsou 4 hlavními, raději konstantními páskami, z nichž první od mládí nejslabší jest a v jisté vzdálenosti od zadního švu probíhá. Obyčejně vsunuje se mezi ni a šev ještě páska jedna slabší. Na vyrostlejších závitcích splývají však obě pásky a tvoří jedinou, která silně vyniká a v řadu hrbolků rozdělena jest. Z ostatních pásek jest čtvrtá vždy nejsilnější a dle ní řídí se tvar závitků. Mezera mezi 2. a 3. páskou jest největší a mezipáska v ní se vyskytující dosahuje často rozměrů hlavních pásek, tak že závity jsou pak zdánlivě 5pásečné. Ostatně jsou mezery mezipásečné u různých jedinců různě vyplněny a také pásky různý stupeň granulace jeví.

Několik pěkných exemplarů od Chlomku a Kieslingswaldy.

69. Omphalia ventricosa Dresch. (Labs MV- Te- 1)

Omphalia ventricosa Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 334. Tab. IX. fig. 2, 3.

Chlomecké vrstvy str. 41. Obr. 28.

Pouze jediný poškozený exemplar od Tannenbergu, který s popisem 1 vyobrazením od autora nadepsanému druhu daným souhlasí. Zadní šev závitků lemuje zaoblená vysedlina a podobná poblíž předního švu se táhne. Poslední závitek nese na přechodu v plochu basalní 3 tupé pásky. Ostatní povrch jest zahnutými vráskami vzrůstními rozbrázděn.

70. Omphalia ornata Dresch.

Omphalia ornata Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 325. Tab. IX. fig. 6, 7. Rovněž pouze o jediném exemplaru z Tannenbergu, ještě nepříznivěji zachovalém než druh předešlý.

Ulita jest vysoká, věžovitá, s hrubou páskou na zadním švu a též podél předního švu táhne se podobná páska. Vzdor nepříznivému zachování jest souhlas s nadepsaným druhem nepopíratelný.

71. Burtinella (?) Reussi m. (Tab. III. fig. 46—51.)

Serpula ampulacea Sow. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 20. II. pg. 106. Tab. V. fig. 22. Tab. XXIV. EE-

Velice proměnlivá, a jak se zdá, ve značné míře mimikrická forma. Ulita vrcholem na cizí předměty přisedlá jest v mládí točená. Závitky jsou buď v levo neb v pravo točeny, většinou zevně neznatelny, jedinou masu tvořící, jež teprve na průřezu složení z pravidelných závitků ukazuje. Průřez závitků jest kruhovitý, skořápka zřetelně ze tří různých vrstev složená (fig. 48.), silná.

Poslední závitek později se počal narovnávati. Ústí jest oblé s kraji buď přiostřelými neb stluštělými, v kterémžto případě zůstávají bývalá ústí v podobě stluštěnin znatelna (fig. 46.). Ústí ozbrojeno je zoubkem buď přímým neb dovnitř zahnutým, ale jen u zachovalých exemplarů znatelným. Zevně táhly se po posledním závitku čtyři rýhy. Nejhlubší, i na průřezu znatelná (fig. 48.), končí na basi zoubkem. Její kraje bývají ne- zřídka v podobě společného kýlu zdviženy. Druhá rýha táhne se na protější straně zoubku a ostatní dvě po obou stranách. Plochy mezi rýhami bývají různě vytvořeny. Jsou buď prostě zaoblené neb široce vyniklé neb

24

v podobě křídel vytažené. V posledním případu bývají hrany posázeny ostnitými hrbolky ku ústí se zveličují- cími tak, že se úlomku okončiny některého decapoda podobají (fig. 49.).

V nejrozmanitějších velikostech z usazenin korycanských zvláště u Kamajku a Zbislavi.

Že i jinde, jmenovitě v saské křídě podobné, ne-li totožné tvary se vyskytují, toho svědectvím vy- obrazení v Geinitzovu Elbethalg. I. 2. Tab. 63, popsané jako Serpuly. Též u Rómera (Nordd. Kreideg. Tab. XVI.) a Goldfusse (Petref. Germ. III. Tab. 70, 71) tvary podobné též za Serpuly určené vyobrazeny jsou, z nichž některé již Stolička (Cret. gastr. of South India pg. 238) za příslušníky čeledí Vermetidů prohlásil.

72. Xenophora onusta Nilss. (Tab. WW -85 233)

Xenophora onusta Nilss. Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Ceph. du Limbourg pg. 38. Pl. III. fig. 14. Brauns 1875: Senonen Mergel. etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 353. Trochus onustus Nilson 1827: Petref. Suecic. pg. 12. Tab. III. fig. 4. Goldfuss 1841/44: "Petret:Germí 1MB5pg2.59 abs et e0) M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 44. Phorus onustus Nilss. Ge1in1tz 1849. Ouadersandstg. pg. 132.

Fr. Chlomecké vrstvy str. 43. Obr. 32.

Jenom v podobě jader, jichž závitky četnými nepravidelnými otisky vrásčity jsou. Otisky ty pocházejí od cizorodých těles, jež zástupcové nadepsaného rodu na ulity nalepují. Závitky jsou střechovité, poslední ostrou hranou v širokou rovnou plochu basalní zlomen. Ústí šikmo protáhlé. U dvou exemplarů pozorovati lze krátký rýhovitý otisk v úzkém umbiliku.

Velké exemplary z chlomeckých usazenin (Chomek, Tannenberg) souhlasí úplně s pěknými vyobrazeními Binkhorstovými (1. c.). U Lenešic vyskytají se však jádra Xenophory daleko menších rozměrů, s jemnějšími svraštěninami na závitcích. Jinak neposkytují nic charakteristického, na základě čehož by odděleny býti mohly. Podobné malé exemplary nalezl též Můller (I. c.) u Kónigsthoru. Goldfussovo (L. c.) vyobrazení nezdá se nade- psanému druhu náležeti.

75. Hipponyx bohemica m. (Tab. IV. fig. 31—34.)

Ulita většinou jen v podobě nepravidelných jader s vrcholem široce zatupeným, k zadnímu okraji silně posunutým, nezřídka jej přesahujícím. Těsně kolem zadního kraje táhne se uprostřed úzký, ku koncům se roz- šiřující otisk svalový. Skořápka byla značně silná, koncentricky vrstvovaná a každá vrstva pro sebe paprsčitě rýhovaná.

V korycanských usazeninách (Korycany, Mlíkojedy) hojná. V těchže usazeninách, ale na jiných místecl (Zbislav, Kamajk) vyskytuje se víčko (fig. 33., 34.), jež snad témuž druhu náleželo. Jest složeno z četných vrstviček kápovitě narovnaných a má na vnitřní straně vyniklý podkovovitý otisk svalu.

74. Galerus sp. (Tab. IV. fig. 30.)

Pouze jediný velmi poškozený exemplar z Korycan, který sotva dostatečných znaků k určení jen rodové

příslušnosti poskytuje. 75. Vanicoro cretacea d'Orb. (Tab. IV. fig. 4.)

Narica cretacea dOrbigny 1842: Pal. franc. Terr. crét. II. pg. 170. Pl. 175. fig. 7—10.

Ulita široce rozložená s vinutím málo nad poslední, nepříliš rozšířený, závitek vyniklým. Závitky jsou zřejmě a hustě na příč rýhovány se slabě patrnými vzrůstními vráskami.

Pět exemplarů z korycanských vrstev od Kněživky.

25

76. Natica lyrata Sow. (ADV 518.5., 6.)

Natica lyrata Sowerby 1831: Transactions geol. Society III. Pl. 38. fig. 11. KOD nen u le42-Bal. iranc. Werr. crét. II. pag. 161. Pl. 172.-1g- b. Zekeli 1852: Gosaugastropoden. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt I. pg. 46. Tab. VIII, fig. 5. Stur 1863: Jahrbuch d. k. k. geol. Reichsanstalt XIII. pg. 49.

Euspira lyrata Sow. Stolička 1868: Cret. Gastr. of South India. pg. 303. Pl. XXII. fig. 2.

? Natica acutimargo Róm. Geinitz 1842: Charakt. III. pg. 73.

? Natica semiglobosa Ze keli 1852: 1. c. pg. 47. Tab. VIII. fig. 2. (teste Stolička).

Natica Gentii Sow. Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de VAcad. Belgigue. XXXIV. pg. 26. Pl. III. hg. 5—6. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 243. Tab. 54, fig. 16.

Natica lamelosa Róm. Gein1itz 1874: 1. c. pg. 243. Tab. 54, fig. 17.

Natica dichotoma Geinitz 1874: ibidem. pg. 245. Tab. 54, fig. 18.

Tvar ulity proměnlivý. Vinutí z četných závitků složené buď silně nad poslední závitek vyniká aneb v něj značně vnořeno bývá. Dle toho mění se tvar ulity. Poslední závitek jest kolem zadního švu bud slabě rýhovitě neb na plocho vtisklý, aneb zaoblený. Povrch pokryt četnými, mnohdy velmi ostře, skoro žebírkovitě vysedlými vráskami vzrůstními. Jen výjimečně vrásky vzrůstní patrny nejsou. Vnitřní pysk stluštěný ohraničuje bez znatelného uzlu malý umbilikus. Na průřezu jsou závitky v zadním polu značně súženy.

V korycanských usazeninách obecná, dosahovala značných rozměrů. Z jizerských usazenin několik jader, jež tvarem 1 průřezem nadepsanému druhu se podobají.

77. Natica acuminata Reuss. (Cab) Natica acuminata Reuss. Peters 1852: Obere Kreide in ostl. Alpen. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt I. Pg. 7. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. LII. pg. 44. Tab. I. fig. 223. ? Phasianella Beyrichi Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 250. Tab. 54, fig. 12. Maličký druh s vyniklým vinutím a hladkou skořápkou. Ústí protáhlé, na zad valně súžené, ku předu zaoblené. Umbilikus není znatelný. Četné exemplary od Korycan. Ulita od Geinitze (1. c.) pod jménem Phasianella Beyrichi Gein. vyobrazená, avšak jen fig. 12., souhlasí daleko více s nadepsaným druhem než s exemplarem tamtéž fig. 13. pod týmž jménem vyobrazeným.

78. Natica bulbiformis Sow. (Lab MV 12518., 9.)

Natica bulbiformis So werby 1831: Transact. geol. Society III. PL 12. fig. 38.

Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 120. Tab. 199. fig. 16—17.

d'Orbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. IT. pg. 162. Pl. 174, fig. 3.

Zekeli 1852: Gosaugastr. pg. 45. Tab. VII. fig. 2.

dďArchiac 1854: Bull. de la soc. géol. de France XI. pg. 217. PL. IV. fig. 12. Ampulina bulbiformis Sow. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India. pg. 300. Pl. 21. fig. 11—15. Amauropsis bulbiformis Sow. Zittel 1882: Handbuch d. Palaeont. I. 2. pg. 221, fig. 305. Natica immersa v. Můnst. Gold fuss 1841/44: 1. c. pg. 120. Tab. 199, fie. 18. Natica angulata Sow. Zekeli 1852: I. c. pg. 46. Tab. VIII. fig. 4. (teste Stolička).

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru. 4

26

Natica Tollieziana Briart et Cornet 1861: Mém. cour. de 'Acad. Belgigue. XXXIV. pg. 28. PL. 2. fig. 15—16. Natica Lehardyi Briart et Cornet 1861: ibidem. Pl. 2. fig. 17—18.

Tvar ulity z různých nalezišť velice proměnlivý, u našich celkem málo odchylný. Závitky na zadním kraji sedlovitě vyniklé a tím švy hluboce, mnohdy rýhovitě zapadlé. Skořápka hladká, nanejvýš se vzrůstními vrás- kami.: Ústí táhlé, úzké, šířka nedosahuje daleko polovičky délky. Vnitřní pysk stluštěn mnohem méně než u exemplarů gosavských, umbilikus chybí. Mláďata, zvláště jich jádra podobají se Natica vulgaris Reuss, se kterou zaměňovány byly.

Četné ač méně zachované exemplary z usazenin korycanských (Korycany, Tyssá, Zlosejn, Kněživka etc.). Tři exemplary od Kieslingswaldy se témuž nápadně podobají a již Geinitz (Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 24., 25.) z téhož naleziště podobnou formu pod jménem Litorina conica Sow. popisuje.

79. Natica sp. (Pas Ye 105)

Pouze jediný velmi chatrný exemplar z Korycan, který tvarem ulity velice se přibližuje druhu Natica Pindaceti Pictet et Campiche (Foss. d. terr. crét. d. Sainte Croix pg. 380. Pl. LX XVI. fig. 1.), oba pak spíše ku rodu Sigaretus přináležeti se zdají.

80. Natica vulgaris Reuss. (Abe 2)

Natica vulgaris Reuss 1845: Verstein. I. pg. 50. Tab. X. fig. 22. Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 21...? 22., 23. Gein1itz 1846: Grundriss pg- 339. Tab. XV. úg. 18. K ner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. III. pg. 304. M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 14. Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 338. Litorina rotundata Sow. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 49. Tab. X. fig. 15. PGeinitz 1840: Char. II-"pg- (45. Tab. XITT 165 7 TAB. (XIV (ESO TAB 1P6 07- Auricula spirata Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 77. Tab. XI. fig. 4. Natica lamellosa Rómer 1841: ibidem pg. 83. Tab. XII. fig. 13. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 162. Brauns 1875: Senonen Mergel. etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 348. Natica exaltata Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. ITI. pg. 119. Tab. 199. fig. 13. Maller 18511 -cpe Holzapfel 1884: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XXXVI. pg. 427. Tab. VIII. fig. 1., 2. Natica Rómeri d'Orbigny 1850: Prodrom. II. pg. 222.

Ulita až z 8 závitků složená s vinutím různě nad poslední naduřelý závitek vyniklým. Zadní kraj posled- ního závitku u dobře zachovalých exemplarů patrně na plocho jest stisklý. Skořápka jest jemně vzrůstně vrásčitá a mimo to pozorovati lze, ale jen u velmi dokonalých jedinců, poblíž zadního švu jemné ďubkované rýhování, jak již Reuss poznamenal. Ústí jest táhlé, širší než polovička jeho délky. Vnitřní slabě stluštělý pysk zakrývá nepatrný umbilicus tou měrou, že pouze na průřezech o přítomnosti jeho přesvědčiti se možno. Jádra mají zadní kraj závitků zaostřený a mezi jednotlivými závitky jsou dosti značné mezery.

Ve vyšších usazeninách, od bělohorských počínaje, dosti obecná, zvláště v březenských. Nejzachovalejší přichází u Kieslingswaldy.

Druh tento způsobil v literatuře značný zmatek, hlavně tím, že současně od tří autorů pojmenován byl. Že v práci právě nejmladšímu autoru přednost dána byla, toho příčinou, že druh od něho stanovený přesnějším

-I

popisem 1 vyobrazením provázen jest. Není neprospěšno poukázati ku druhu Natica pagoda Forb. (Stolička: cret. gastr. of South. India pg. 301. PI. XXI. fig. 7—8.), kdež rovněž příbuznost ku našemu a oběma Róme- rovým druhům vytčena jest. 81. Natica Gentii (Sow.) Gein. (Tab. IV. fig. 13., 14.)

Natica Gentii (Sow) Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. prg. 162. Tab. XXIX. fig. 12—14. Natica canaliculata Mant. Gein1itz 1840: Charakt. II. pg. 47. Tab. XV. fig. 25—26.

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 20.

em sl845Verstem. I pe. 495 Tab. XL fig. I.

Geinitz 1846: Grundriss pg. 339. Tab. XV. fig. 17.

K ner 1850: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. III. pg. 304.

M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 13.

Direseher 1863- Zemtschrd- deut geol Gesell: XV. pe. 331.

Romer 1870: Geologie von Oberschlesien. pg. 339. Tab. XXIX. fig. II. Natica rugosa Hónigh. R o mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 83. Tab. XII. fig. 16.

Reuss 1845: 1. c. pag. 50. Natica Rómeri Ge1initz 1849: Ouadersandsteing. pg. 128. Natica Geinitzi dOrbigny 1850: Prodrom. II. pg. 150. Natica acutimargo Róm. Holz a pfel 1884: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XXXVI. pg. 476.

Ulita široce rozložená, z nečetných, stejnoměrně se rozšiřujících závitků složená, s vinutím jen málo nad poslední nepříliš nadmutý závitek vyniklým. Na zadním švu jsou závitky rýhovitě vtisklé, rýha do předu dosti ostrou hranou omezena. Vzrůstní vrásky obyčejně slabé, mnohdy v odstavcích žebrovitě stluštělé, jsou na zmíněné hraně kolenovitě zlomeny a jsou ve střední části závitku nejslabší, kdežto blíže širokého ostrým krajem ohraniče- ného umbiliku opět silně vystupují u žebrovaných jedinců uváděných pod jménem Natica Rómeri Gein. Vnitřní pysk je rovný, bez uzlu.

Velmi rozšířená ve všech usazeninách, kromě chlomeckých, odkud dosud známa není, a korycanských, v nichž pouze dvěma velice problematickými exemplary zastoupena jest.

Nejobyčejnější rozšíření druhu tohoto od Geinitze (I. c.) udané, jest sestaveno dle méně spolehlivých dat. Jak dalece exemplary naše s anglickým druhem téhož jména souhlasí, o tom vyobrazení sotva poučiti mohou. Pojmenování dle Geinitzova určení sice podrženo, ačkoli by pozdější název Geinitzův Natica Rómeri Gein. skoro případnější byl.

82. Natica acutimargo Róm. (Fab IV he- 15, 165)

Natica acutimargo Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 43. Tab. XII. fig. 14. M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 14. ? Brauns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 349. Siroká ulita s vinutím nad poslední velmi nadmutý závitek mírně vyniklým, z nečetných závitků složeným. Závitky, jmenovitě poslední, mají podél zadního švu žlábkovitý vtisk, u zachovalých exemplarů zevně ostrou hranou omezený. Skořápka má jen mírné vrásky přírůstní, jež na hraně švu zlomeny jsou. Vnitřní pysk ohra- ničuje úzký umbilikus bez znatelného uzlu. Ve vyšších usazeninách křídových jmenovitě bělohorských a chlomeckých dosti obyčejná. Dosahovala značných rozměrů. Nadmutostí posledního závitku liší se značně od předešlého druhu, nehledě ani k povaze umbiliku.

83. Natica dichotoma Gein. (Tab. IV. fis. 17—19.)

Natica dichotoma Geinitz 1840: (harakt. II. pg. 48. Tab. XIII. fig. 5. Geinitz 1842: Kieslingswalda, pg. X. Tab. I. fig. 19. Geinitz: 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 245. (exclas. vyobrazení).

Pojmenování starším exemplarům dosti případné mladším nijak se nehodí. Ulity posledních jsou totiž hladké s vinutím nad poslední závitek různě vyniklým. Ústí jest široké. Nepříliš široký umbilikus přikrývá dobře vyvinutý uzel vnitřního pysku. Uzel bývá 1 na průřezech dosti patrný. Se vzrůstem ulity vystupují vzrůstní vrásky vždy zřetelněji, až konečně u nejstarších a zároveň největších exemplarů závitky, jmenovitě poslední, vysedlými od zadního švu přímo ku předu namířenými žebry zdobeny jsou. Žebra dělí se krátce za zadním švem dichotomicky a to dosti pravidelně. Rýhovitý vtisk na zadním švu u mláďat vůbec pozorovati nelze, kdežto u vyspělých zdá se, že zřídka chyběl.

Z chlomeckých usazenin, jmenovitě od Kieslingswaldy hojná. Jeden exemplar též z bělohorských usazenin od Vinar. Zdá se, že také exemplar u Geinitze (Charakt. III. pg. 74. Tab. XVIII. fig. 15.) pod jménem N. ru- gosa Hónigh vyobrazený sem náleží.

84. Tylostoma naticoide d'Orb. (Tab. IV. fig. 20—22.)

Tylostoma naticeides d'Orb. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 292. PI. 28. fig. 3. Pterodonta naticoides dO r big ny 1850: Prodrome II. pg. 191. Natica pungens Sow. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 243. Tab. 54. fig. 15. ? Natica extensa Sow. Geinitz 1874: ibidem pg. 242. Tab. 54, fig. 14.

Vinutí vyniklé, z četných závitků s ostrými a těsně přilehlými zadními kraji složených. Skořápka lesklá s jemným vzrůstním rýhováním a daleko jemnějším příčním. Ústí úzké, as polovičku tak dlouhé jak široké. Vnitřní pysk přiložen těsně k závitku bez znatelného umbiliku. Zevní pysk má uvnitř silnou, ku předu rozšířenou ztluštěninu, jež na jádrech hluboké vtisky nechávala, na skořápce pak slabou rýhou naznačena jest. Ztluštěnina se na vinutí několikrát opakuje a značí místa bývalých ústí.

V několika exemplarech z korycanských usazenin (Korycany, Netřeby, Radovesnice).

85. Tylostoma giganteum Gein. (Tab. IV. fig. 23—27.)

Rostellaria gigantea Geinitz 1842: Charakt. III. pg. 71. Tab. XVIII. fig. 11—12. Pterocera gigantea Gein. Reuss 1845: Verstein. pg. 46. Tab. XI. fig. 14—15.

Ulita složena z nečetných závitů, z nichž poslední nadmutý převládá. Ústí úzké, půlměsícovité jest k oběma polům zúženo. Vnitřní pysk přiložen těsně bez znatelného umbiliku. Zevní jest dovnitř 1 zevně stluštěn. Stluštěniny opakují se na závitcích dvě a sice tak, že na exemplarech prostředního stáří v řadě skoro pravidelné po sobě následují, čímž ulita tvaru silně sploštělého nabývá. U exemplarů příliš mladých a naopak silně vzrostlých pravidelné seřadění stluštěnin chybí a proto exemplary ty jen nepatrně sploštělé bývají. U starých exemplarů nebývá také stluštění pysku zevně patrno. Skořápka bývá jen chatrně zachována a vykazuje stopy jenom vzrůst- ního vráskování.

Četné exemplary nejrůznějších rozměrů z korycanských usazenin (Korycany, Mlíkojedy, Kučlín, Pře- myšlany). Od exemplarů sotva 1 cn měřících až k takovým, jež 12 1 více cu délky dosahují, jsou všechny pře- chody. Pravou příbuznost velkých exemplarů od Kučlína pod jménem Pterocera gigantea Gein. popsaných tušil svého času již Stolička (1. c.).

86. Tylostoma carinatum m. (Tab. IV. fig. 28., 29.)

Liší se od předešlého druhu nápadnou šířkou posledního závitku, který v prvé třetině střechovité plochý jest, ku předu pak náhle, skoro kýlovitě se láme. Ústí jest daleko širší než u druhu předešlého, ulita jen ne- patrně stisklá. Skořápka zachována není. Vrcholové závitky bývaly zaplňovány a tím se stává, že křehký vrchol jest vždy ulomen.

Nečetné exemplary různé velikosti od Korycan, jež poněkud na Tylostoma ostatorense Stolička (Cret. gastr. of South India pg. 43. Pl. V. fig. 1, 3.) upomínají.

29 87. Rissoa affinis Sow. (Tab. IV. fig. 35, 36.)

Rissoa affinis Sow. Stolič ka 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. C1. LII. pg. 19.

Nassa affinis Sowerby 1832: Transact. geol. Soc. III. Pl. XXXIX. fig. 29.

Rissoa velata Ze keli 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. I. pg. 30. Tab. IIT. fig. 5.

? Turbo Fittoni Sow. Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 'Acad. Belgigue. XXXIV. pg. 34. PI. III. fig. 34—36.

Štíhlá ulita složena jest z četných, oblých, hustě páskovaných závitků. První páska neb první dvě od zadního švu čítaje jsou slaboučké. Následující 2 jsou silnější a mezera mezi nimi, ačkoli široká, neobsahuje žádné neb jen slaboučkou mezipásku. Ostatní pásky na závitku, kromě posledního, počtem ještě 4, jsou si co do veli- kosti celkem rovny. Mezery mezi nimi vyplněny jsou 1—3 nestejnými mezipáskami. Následující pátá páska, u vyšších závitků přikrytá, bývá na posledním závitku nejsilnější a od ní pak ještě 5—6 slábnoucích pásek s čet- nými mezipáskami na zoblené ploše basalní napočísti lze. K této pásce 5. sahá také žebrování. S páskami křižuje se vzrůstní mnohdy velmi pravidelné vráskování, jež mnohdy i nad páskami převládá.

Četné exemplary od Korycan.

88. Rissoa Reussi Gein. (ab He 31)

Rissoa Reussi Gein1t z 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 163. Tab. 31. fig. 6. Turbo concinnus Róm. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 48. Tab. X. fig. 13.

Četné závitky mají okrasu dle stáří se měnící. U mladých závitků lemován zadní šev vyniklou, úhledně granulovanou páskou, od které žebrování počíná. Následující tři pásky jsou daleko slabší a teprve 5. a 7. páska nad ostatní vynikají. Na 7. pásce končí žebrování, jímž pásky v řady zrnek se rozdělují. 8. páska jest již nezřetelně granulovaná a rovněž 9. a 10., jež pouze na posledním závitku patrny jsou. Se stářím závitků vyrovnávají se rozdíly v síle pásek a také žebra slábnou, tak že poslední závitky vzrostlých exemplarů toliko 9—10 páskami, jenom na zadním švu granulovanými zdobeny jsou, z nichž poslední desátá kýlovitě skoro omezuje rovnou, jemně páskovanou plochu basalní. Mezi páskami hlavními objevují se tu a tam slabší mezipásky. Ústí jest široké se souvislými pysky. Zevní pysk má sice kraj ostrý, ale za ním se táhne zřetelná, ač ne vždy zachovaná, stluštěnina.

Od bělohorských usazenin počínaje, dosti obecná. Exemplary od Chlomku a Kieslingswaldy mají zvláště jemnou ornamentiku.

99. Rissoina striata m. (Tab. IV. fig. 38, 39.)

Táhlá ulita složená z četných, plochých, neznatelnými švy oddělených závitků, jež velmi jemně rýhovány jsou. Zevní pysk značně naduřen. Pouze 2 exemplary z Korycan, jeden bez zachovalého ústí, od druhého pouze dva poslední závitky.

90. Keilostoma conicum Zek. (Tab. IV. fig. 40—43.)

Keilostoma conicum Zek. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. LIT. pg. 22. Eulima conica Zekeli 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. I. pg. 31. Tab. III. fig. 7.

Závitky četné, hladké, zaoblené, znatelnými švy oddělené. Vnitřní naduřelý pysk souvisí kol do kola s pyskem zevním, rovněž silně naduřelým. Naduřenina zevního pysku jest u různých exemplarů různě silná, začasté rovnoběžně s krajem vráskovaná, na stranu ku vlastnímu závitku sice ostře ohraničená, avšak na před- cházející závitek přechází bez znatelných hranic. Ústí jest do předu oblé, v zadním polu krátce skulinovitě súžené

V korycanských usazeninách (Korycany, Tyssá, Radovesnice) dosti zhusta v různých velikostech. Maličké zvláště hojné exemplary upomínají na Keilostoma subulatum Stolička (Cret. gastr. of South India pg. 281. PL. XX. fig. 21).

50

91. Keilostoma labiatum m. (Tab. IV. fig. 44, 45.)

Ulita hranatější než u druhu předešlého. Závitky jsou rovněž hladké. Vnitřní pysk jest velmi silně na- duřen a souvisí rovněž s naduřelým ku předu povytaženým krajem. Naduřenina zevního pysku dosahuje u růz- ných exemplarů různé šířky a jest rovněž na stranu ku vlastnímu závitku ostře ohraničena, avšak s předcháze- jícím závitkem souvisí bez znatelných hranic. Ústí jest v předu široce zaoblené, na zad skulinovitě súžené.

Četné exemplary od Chlomku podobají se druhu Keilostonua (Rissoa) Winkleri Můller (Petref. d. Aach. Kreidef. Tab. ITI. fig. 6) a s ním snad 1 totožny jsou, ač-li udané u něho, avšak nevyobrazené žebrování, není sekundárním útvarem ossifikačním.

92. Ghemnitzia mosensis d'Orb. (ab el) Chemnitzia mosensis d'O rbigny 1841: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 70. Pl. 155., fig. 20.

Pouze jediný exemplar od Korycan. Závitků jest u něho zachováno šest. Jsou ploché, zdobené četnými rovnými žebry po celé délce skoro stejně širokými. Poslední závitek jest blíže ústí daleko hustěji a jemněji žebrován než závitky předešlé a žebra na něm asi v polovici mizivě zanikají. Ústí není valně zahcováno. Zevní pysk, zdá se, byl stluštěn.

Přibližuje se nemálo popisu 1 vyobrazení d'Orbignyho druhu.

93. Ghemnitzia Reussiana Gein. (Tab. V. fig. 2.)

Chemnitzia Reussiana Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 241. Tab. 53. fig. 4—6.

Pouze jediné jádro. Vinutí velmi vysoké, z četných plochých závitků složené, jichž hladká skořápka, jak z malých zbytků souditi lze, pouze zakřivenými vzrůstními páskami brázděna byla. Poslední závitek zlomen zaoblenou hranou v basalní plochu.

Exemplar pochází od Korycan a jest 13cm vysoký.

94. Ghemnitzia Stoliczkai Gein. (Tab. V. fig. 3—10.)

Euchrysalis Stoliczkai Geinitz 1874: Elebthalg. I. 2. pg. 242. Tab. 53, fig. 2—3. Euchrysalis Laubeana Geinitz 1874: ibidem. Tab. 53, fig. 1. ? Pterocera gracilis Reuss 1845: Verstein. I. pg. 46. Tab. XI. fig. 21.

Táhlá, k oběma koncům zúžená ulita sestává z četných plochých závitků se švy v stáří jen nepatrně znatel- nými. Skořápka byla buď úplně hladká, neb dosti znatelnými vzrůstními vráskami prohnutými brázděná. U dvou nejzachovalejších exemplarů patrno jest při zadním švu velmi jemné rýhování rovnoběžné se švem. Mladičká individua měla v přední třetině závitků malý kýlek, který později zmizel. Poslední závitek jest největší a dle tvaru jeho řídí se vzhled celé ulity, jež buď velmi štíhlá neb velmi nadmutá bývá. Zevní pysk jest uvnitř poněkud stlustlý, vnitřní pouze u velikých exemplarů značněji stluštěn bývá. Vnitřní pysk jest do předu vesměs povytažen. Ústí jest táhlé, na zad skoro kanálkovitě súženo a tím se stává, že zadní kraj závitků u jader bývá na zad křídlovitě povytažen a na podobných jádrech založil snad Reuss druh Pterocera gracilis Reuss. Skořápka jest velmi silná a proto závitky na jáderch od sebe jsou vzdáleny.

Velice hojné v korycanských usazeninách ve všech velikostech.

Velmi podobny našim druhům jsou: Euchrysalis gigantea Stoliczka (Cret. gastr. of South India pg. 298. Pl. 21. fig. 3—5.) a Eulima amphora d'Orbigny (Terr. crét. II. Pl. 156. fig. 1.) jež by snad v jediný druh shrnouti možno bylo.

31

95. Ghemnitzia acus Gein. (Tab. V. fig. 11—14.)

Cerithium acus Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 268. Tab. 60. fig. 4.

Velmi zajímavá forma, které se sotva případnějšího jména dostati mohlo. Ulita jest velmi táhlá, z pře- četných velmi zvolna se rozšiřujících závitků složená. Závitky mají, vyjímaje asi 3 poslední, středem se táhnoucí vysedlý kýl a skořápku hladkou, jen s málo znatelným vzrůstním vráskováním. Ústí jest podlouhlé.

Dosahovalo při neobyčejné tenkosti značné délky. Nejdelší exemplar od Zlosejna měří něco přes 4 cm a čítá přes 20 závitků.

V korycanských usazeninách dosti hojná.

Geinitzovo (1. c.) vyobrazení podává nedokonale zachovaný exemplar. Velmi příbuzná, ne-li totožná, jest Eulima Reguieniana d'Orbigny (Pal. franc. Terr. crét. II. pg. 67. PI. 155, fig. 18).

96. Ghemnitzia arenosa Reuss.

Chemnitzia arenosa Reuss 1845: Verstein. I. pg. 51. Tab. X. fig. 7. Pouze jediný negativ z bělohorské opuky, který sice s Reussovým popisem a vyobrazením souhlasí, ale znaků k bližšímu popisu a určení neposkytuje.

97. Ghemnitzia Kieslingswaldensis m. (baba Vok 165)

Druh. tento podobá se celkovým tvarem druhu Chemnitzia Stoliczkai Gein., má však poslední závitek mnohem nadmutější, vinutí daleko nižší a ústí mnohem širší. Skořápka posledního závitku jest přírůstně vrásko- vaná a podél zadního švu v celé třetině dosti znatelně rýhovaně páskována. Na závitcích ostatních táhne se v první třetině znatelný kýlek.

Pouze 2 exemplary od Kieslingswaldy.

98. Melania Beyrichi Zek. (Tab. IV. fig. 48.)

Melania Beyrichi Zek. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. LIT. pg. 23. Chemnitzia Beyrichi Zekeli 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. I. pg. 33. Tab. III. fig. 10.

Ulita táhle soudečkovitá. Závitky ploché, na zad přesahavé, zdobeny jsou 4 páskami, z nichž první nej- větší zadní šev lemuje a v stejný počet zrnek jako následující slabší páska rozdělena jest. Zrnka stojí pod sebou a částečně mezi sebou na spůsob žeber souvisí. Třetí a čtvrtá páska jsou daleko slabší a méně zřetelně granulo- vány a čtvrtá na vyšších závitcích obyčejně ani znatelna není. Poslední závitek má pak ještě několik slábnoucích pásek. Ústí zachováno není.

Dva exemplary z korycanských usazenin od Mlíkojed.

99. Tanalia acinosa Zek. (Tab. IV. fig. 46, 47.)

Tanalia acinosa Zek. Sto lič ka 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. LIT. pg. 56. Turbo acinosus Zekeli 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. I. pg. 52. Tab. IX. fig. 7. Tanalia Pichleri Hórn. Stolička 1860: Úber eine der Kreide ang. Siisswasserbild. etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. XXXVIII. pg. 487, fig. 6—9.

Závitky nečetné rozšiřují se značně k ústí a zdobeny jsou 5—6 páskami, k nimž na posledním závitku ještě 6—8 nových k ústí slábnoucích přistupuje. Zadní kraj závitků jest povytažen a páskovitě stlustlý a nezřídka mezi ním a první páskou rýhovitá zaškrcenina se objevuje. První páska bývá nejslabší a splývá mnohdy s násle- dující silnější v jeden celek. Žebra s páskami se křížující počínají první páskou a obyčejně u 6. mizivě končí.

32

Mezi předními páskami vkládají se pravidelně mezipásky. Ústí jest oblé, ku předu povytaženo. Zevní pysk měl uvnitř několik podlouhlých zoubků odpovídajících mezerám mezipásečným, jak na jádrech bývá patrno.

Četné exemplary od Korycan.

Zdá se, že také Turbo Plauensis Geinitz (Elbethalg. I. 2. pg. 255. Tab. 58, fig. 11) témuž druhu přináleží.

100. Gyclostoma incertum m. (Tab. IV. fig. 49.)

Ulita nepatrná, věžovitá, lesklá. Závitky četné, ploché, lesklé, s málo znatelnými švy. Povrch jest jemně a řídce rýhovaně páskován. Mezer mezipáskových bývá nejvýš 8 na závitku, poslední vyjímaje. Závitky byly z mládí, jak z nepatrných zbytků souditi lze, také žebrovány. Vzrůstní vráskování jest nepatrně znatelno a jest zahnuto. Poslední závitek láme se zaoblenou hranou v basalní plochu, jež jest rovněž rýhovaná. Umbilikus patrný není. Ústí skoro kruhovité.

Pouze 4 exemplary od Korycan.

Příslušnost k rodu Cyclostoma jest ovšem jen problematická. Možno jest, že by druh náš spojiti se dal s druhem od Geinitze pod jménem Turbo Fischeri Gein. (Elbethalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 9) popsaným, ač u posledního mnohem nižší ulita vyobrazena jest.

101. Nerinea longissima Reuss. (Tab Ve 8:)

Nerinea longissima R e u ss 1845: Verstein. I. pg. 114. Tab. 44, fig. 1—4. Turrilites baculoides Geinitz 1843: Nachtrag zur Charakt. pg. 8. Tab. V. fig. 3.

Závitky četné se stranami skoro parallelními. Šířka jich jen o málo výšku přesahuje. Vnitřní pysk má 2 záhyby, zevní jeden silný v přední třetině, kterým vnitřek závitků ve 2 nestejné části rozdělen jest, a jádra podoby dvojité ale nestejné spiraly nabývají. Okrasa ulity jest pouze u mladších závitků zachována a sestává ze 3 řad hrbolků, z nichž dvě na zadní širší a třetí na přední užší části závitu se nalézá. Někdy bývá také přední a zadní šev, ač málo zřetelně, granulován. Starší závitky okrasy nemají a skořápka jich jest pouze vzrůstními vráskami brázděna. V rozměrech varírují jednotlivé exemplary velice. Délku zjistiti nelze, ježto se jen v úlomcích vyskytují.

V korycanských usazeninách vesměs hojná.

102. Nerinea nobilis v. Můnst. (Tab. W 63 19251)

Nerinea nobilis v. Miinst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 45. Tab. 176, fig. 9. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIT. pg. 26. Zekeli 1852. Gossaugastr. pg. 33. Tab. 4, fig. 1, 2.

Nerinea ampla v. Můnst. Gold fuss 1841/44: 1. c. pg. 45. Tab. 176, fig. 10.

Nerinea turritellaris Ze keli 1851: l. c. pg. 55. Tab. 4, fig. 6, (teste Stolička).

Nerinea Borsoni Cat. Geinitz 1840: Charakt. I. pg. 43. Tab. 14, fig. 6., 7.

Nerinea Geinitzi Gold fuss 1841/44: 1. c. pg. 47. Tab. 177, fig. 8. Geinitz 1846: Grundriss pg. 334. Tab. 14, fig. 12. Geinitz 1849: Ouadersandst. pg. 126. Tab. 9, fig. 1., 2. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 265. Tab. 53, fig. 7—9.

? Nerinea bicincta Bronn. Reuss 1845: Verstein. pg. 113. Tab. 44, fig. 5.

Ulita vysoká, věžovitá. Závitky ploché mají švy v podobě vysedlé pásky znatelny. Od této pásky vy- bíhají vzrůstní vrásky mnohdy skoro pravidelné. Vnitřní pysk má tři záhyby, zevní jeden. Jest tedy průřez závitků pětilaločný. Velikost velmi rozmanitá. Od jedinců, kteří mají v průměru 0-15 cm, až k takovým, jichž průměr 2-5 cm obnáší, jest celá řada přechodů. Délku zjistiti nelze přesně.

V korycanských usazeninách, zvláště u Radovesnic velmi hojná, méně u Korycan a Přemyšlan.

v

105. Nerinea Cottai Gein. (Tab. V. fig. 21, 22.)

Nerinea Cottai G e init z 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 266. Tab. 53, fig. 10. Nerinea Borsoni Cat. Ró mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 78. Tab. 9, fig. 8. ? Reuss 1845: Verstein. pg. 51. Pouze jediné jádro z korycanských usazenin Zlosejna v geol. ústavu české university. Závitky jsou nízké, středem na příč rýhovitě vtisklé. Vřeteno má 2 záhyby, průřez jest trojlaločný.

104. Nerinea ornatissima m. (Tab. V. fig. 20.)

Lesklá ulita sestává z nízkých, stěsnaných závitků, na jichž zadním švu nalézá se památná švová páska, od které teprve vzrůstní vrásky počínají. Páska švová jest rozdělena v řadu úhledných hrbolků. Též přední šev zdoben podobnou řadou menších hrbolků. Na ostatní ploše závitků jsou ještě dvě pásky granulované, lemo- vané po každé straně páskou negranulovanou. Čelý povrch závitků jest mimo to poset vzrůstními vráskami. Ústní poměry nebylo lze zjistiti.

Tři fragmenty z korycanských usazenin u Přemyšlan.

105. Nerinea sp. (Tab. V. fig. 24.)

V chlomeckých usazeninách u Tannenbergu nejsou vzácností jádra Nerineí, jež však s kamenem souvisí a 1 jinak zdeformována bývají. Vřeteno má tři záhyby, z nichž třetí nástěnný jest. Pysk zevní opatřen v přední třetině hlubokým záhybem. Skořápka byla, jak se zdá, páskovaná. Drescher (Zeitschr. d. d. geol. Gesell. XV. Pg. 336) uvádí z usazenin stejného asi stáří od Giersdorfu a Gáhnsdorfu druh pod jménem Nerinea Buchi Zek., který však s našimi jádry spíše identický jest, než s druhem Zekeliho.

106. Itieria carinata Reuss. sp. (Tab. V. tig. 25; 26.)

Pyramidella carinata Reuss 1845: Verstein. pg. 113. Tab. 44. fig. 6, 7. Pyramidella subcarinata dOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 191.

Ulita tvaru hruškovitého, z četných, rychle se rozšiřujících, objímavých závitků složená. Skořápka hladká, jen přírůstně vrásčitá, švová páska není u našich exemplarů znatelná. Poslední závitek v zadní třetině náhle zlomen, u některých jedinců kýlovitě. Na vřetenu, které jest stopkovitě protaženo, jest jeden záhyb, druhý jest nástěnný. Zevně jest stopkovitý přívěšek hustě rýhovaný. Na průřezu objevuje se vřeteno, z počátku pl. é, s dvěma velkými dutinami, jež se na zadních závitcích blíží, až splynou a jest pak vřeteno dole a ještě výše opět plné, ale bez dutin. Vysvětliti se dá úkaz tak, že vnitřní pysk přebíhal ve svém vývoji pysk zevní ale tak, že se nepřikládal těsně k závitku, nýbrž že mezi ním a závitkem ve střední části dutina vznikala. V rozměrech velice variruje.

Několik exemplarů z korycanských usazenin od Mlíkojed a Radovesnic.

107. Gerithium belgicum v. Můnst. (Labs V 18:27.)

Cerithium belgicum v. Můnst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ' III. pg. 34. Tab. 174, fig. 5. d Archiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de Franc. 2. ser. II. pg. 344. Pl. 25. fig. 3. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 267. Tab. 59. fig. 18. Závitky stěsnané, na obou krajích napuchlé a tím uprostřed prohloubené, přesahavé. Povrch závitků jeví buď převládající rýhování, neb převládající žebrování. U prvního spůsobu okrasy žebra jen na obou krajích

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru. 13)

94

aneb jen na kraji zadním tupými do středu mizivými hrbolky naznačena jsou, ostatně jest skořápka hustě a jemně na příč rýhována. Při převládajícím žebrování ozdobena jest ulita četnými do středu prohnutými žebry, jež na posledním závitku až k samému kanálku se táhnou. Kanálek dosti dlouhý, zahnutý. Zevní pysk jest ku předu povytažen, ostře sice zakončen, ale za okrajem dovnitř naduřen a naduřenina má čtyry znatelné zuby. Také s basalní stěny trčí na vnitřním pysku jeden neb dva zoubky a mimo to na vřetenu přetrhávaný záhyb sle- dovati lze.

Několik exemplarů z korycanských usazenin od Korycan a Radovesnic, jež tvarem ulity nadepsanému druhu úplně odpovídají, tvarem ústním však s druhem Cerithium Gůntheri Geinitz 1874 (Elbethalg. I. pg. 267. Tab. 59, fig. 19) souhlasí, i jest pravděpodobno, že druh posledně jmenovaný s nadepsaným identický jest.

108. Gerithium Sturi Stol. (non Geinitz). (Tab. V. fig. 28.)

«

Cerithium Sturi Stol. Stu r 1863: Geol. Úbersichtaufn. etc. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. XIII. pg. 50. fig. 4.

Pouze jediný exemplar z korycanských usazenin od Radovesnic, který s popisem i vyobrazením nadepsa-

ného druhu souhlasí. Okrasa závitků záleží ze širokých, tupých hrbolků blíže předního švu, jež poněkud méně

vyniklé jsou než u exemplaru sedmihradského. Na vřetenu není záhybů a rovněž zevní pysk nezdá se býti ozbrojen.

109. Gerithium Rudolphi Gein. (Tab. V. fig. 29.)

Cerithium Rudolphi Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 273. Tab. 60. fig. 25.

Ač v jediném fragmentu, přece dosti znatelno táhlou ulitou zdobenou na závitcích čtyřmi páskami, z nichž zvláště druhá od předního kraje nápadně vyniká. Žebra následujících závitků jsou od předcházejících jen málo odchýlená a tvoří po délce ulity táhlou spiralu.

Od Korycan.

110. Gerithium Lorioli Gein. (Mab V 18.30731)

Cerithium Lorioli Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 275. Tab. 61. fig. 7. ? Cerithium Peschelianum Geinitz 1874: ibidem pg. 267. Tab. 59. fig. 20., 21.

Přední i zadní šev četných závitků lemován jest páskou, která na předním švu vždy, na zadním zřídka v řadu perliček rozdělena jest. Středem závitku táhne se řada silně vyniklých, dosti pravidelných hrbolků, jichž jest poloviční počet perliček na pásu předním. Ostatně jest celá ulita vesměs rýhovaně páskovaná, zvláště poblíže švů. Poslední závitek skoro kýlnatý. Ústí hranaté, kanálek zahnut, vnitřní pysk silně rozložen.

Čtyry exemplary od Korycan.

111. Gerithium Barrandei Gein. (non d' Arch.) (abs. 118329) Cerithium Barrandei Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 273. Tab. 60. fig. 28.

Podobá se poněkud C. Rudolphi Gein., ale liší se vedle celkového tvaru a zoblenějších závitků hlavně tím, že závitky kromě posledního mají jenom 3 vyniklé pásky, 4. bývá zakryta a z pásek jest druhá od zadního švu nejsilnější. Mezi jednotlivé pásky vkládají se mezipásky. Žebrování jest útlejší než u druhu zmíněného.

Jediný exemplar od Korycan.

112. Gerithium Margaretae Gein. (MDV e..33., 18)

Cerithlum Margaretae Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 268. Tab. 60. fig. 5.

m c

Táhlá, štíhlá ulita složena jest z četných nízkých závitků, jež na obou švech vrubovanou páskou lemovány jsou. Ostatní plocha závitků má ještě 2 pásky, z nichž ona blíže zadního švu zvlášť silná jest a v hrbolky roz- dělená, kdežto druhá páska mezi popsanou právě pásku a pásku předního švu se vkládá. Mnohdy bývá sotva patrna. Je-li granulace pásek méně zřetelná, přibližuje se popsaný druh značně C. variolare Stol. (Stur: Jahrbuch. d. k. k. geol. Reichsanstalt XIII. pg. 51. fig. 6.)

113. Gerithium Friči Gein.

Cerithium Friči Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 271. Tab. 60. fig. 12.

Pouze jediný nevalně zachovalý exemplar od Mlíkojed, který tvarem ulity a okrasou skořápky, pokud zachována jest, s nadepsaným druhem souhlasí. Četné zaoblené závitky příčně jsou páskovány, pásek jest kol 4—6 na závitku. S nimi křižují se slabá žebra, jež na starších závitcích řidnou a tím se od mladších vrcholových závitků odchylují. Ústí zachováno není.

114. Gerithium Toermerianum Gein. (ab 81525)

Cerithium Toermerianum Geinitzt 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 268. Tab. 60. fig. 2.

Nečetné, vypoukle zaoblené závitky zdobeny jsou jen páskami, jak se zdá, negranulovanými, mezi něž tu a tam jen slabší mezipáska se vkládá. Pouze páska při zadním švu bývá někdy granulována. Poslední závitek prodloužen v dosti dlouhý kanálek, který dle Geinitze dvěma záhyby ozbrojen jest. Na našich nepříznivě za- chovalých exemplarech záhyby pozorovati nelze.

Tři kusy od Korycan.

115. Gerithium Reguienianum d'Orb. (ADV 1638139)

Cerithium Reguienianum ďO r bigny 1842/43: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 377. Pl. 232. fig. 4., 5.

Závitky jsou skoro ploché, zdobené 4—6 páskami, s nimiž se žebra v mládí rovná, později ohnutá kři ují v řadu hrbolků je rozdělujíce. Páska na zadním švu bývá vyniklejší a hlubší rýhou od ostatních oddělena. Poslední závitek jest po celé basalní ploše páskován. Ústí není u žádného jedince náležitě zachováno.

Několik exemplarů od Korycan.

Stolička (Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. LIT. pag. 108.) považuje Cerithium Reguienianum d'Orb. za menší exemplar. Č. Prosperianum d'Orb. (ibidem PI. 282. fig. 6.), jež pak oba za identické považuje s druhem C. articulatum Zekeli (Gosaugastr. Tab. XXIII. fig. 4.).

116. Gertihium hispidum Zek. (Tab: V. fig. 35.)

Cerithium hispidum Zekeli 1852: Gosaugastr. pg. 115. Tab. XXIV. fig. 1., 2.

Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LTI. pg. 110. Cerithium depressum Ze keli 1852: ibid. Tab. XXIV. fig. 6., 7. (teste Stolička 1. c.). ? Cerithium gallicum d'Orb. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 269. Tab. 60. fig. 7.

Závitky jsou velmi stěsnány, švy velmi nesnadno pozorovatelny. Každý závitek má 2 hrbolaté pásky, menší lemuje zadní šev, větší táhne se středem. Na starších závitcích bývají často stejné a tu pak jest ta střední silně k přednímu švu posunuta. Poslední závitek má kromě jmenovaných dvou ještě 3. granulovanou pásku, která ho kýlovitě lemuje a na vyšších závitcích zakryta zůstává. Ústí zachováno není. Záhyb na vřetenu sotva lze pozorovati. Zevní pysk měl 2 tupé zuby.

V několika exemplarech od Korycan.

Geinitzovo vyobrazení C. gallicum d'Orb. spočívá asi na mladém exemplaru nadepsaného druhu.

26

117. Gerithium sociale Zek. (non Eichwald). (Tab. VI. úg.'3.)

Cerithium sociale Ze keli 1852: Gosaugastrop. pg. 95. Tab. XVII. fig. 4. Geinitz 1874: Elbethalg. pg. 269. Tab. 60. fig. 9.

Závitky úzké skoro rovnostranné, zdobeny jsou třemi páskami granulovanými tak, že hrbolky na zá- vitcích nad sebou na způsob žeber postaveny jsou. Zajímavé odchylky jeví jeden patrně nejstarší exemplar. U něho závitky vrcholové, pokud zachovány jsou, normálně jsou zdobeny. Čím blíže k ústí, tím více slábnou pásky, zároveň pak mizejí granulace a na místo jí objevují se jemná zahnutá žebra, až konečně poslední zá- vitek úhledně síťkován jest. Zároveň pak přistupuje na předním švu ještě jedna páska, tak že mají pak závitky pásky čtyři. Ústí zachováno není.

Čtyry exemplary od Korycan.

118. Gerithium infibulatum Gein. (Tab. VI. fig. 4.)

Cerithium infibulatum Geinitz 1874. Elbethalg. I. 2. pg. 272. Tab. 60. fig. 19.

Jediný velmi ozdobný exemplar od Korycan, který vzdor zdánlivé nepodobnosti s nadepsaným druhem spojiti možno. Zachovány jsou pouze 3 poslední závitky, hluboce oddělené, ozdobené pěti, poslední 8 páskami, jež se stejně silnými vysedlými žebry se křižují, čímž dosti hluboké komůrkování vzniká. Zřídka mezi páskami slabší mezipásku pozorovati lze. První páska od zadního švu oddálená jest nejslabší, ostatní skoro stejně silné, Ústí zachováno není.

U saských exemplarů jest 2. a 3. páska silnější a tím ulita odchylnějšího rázu nabývá. Zdá se, že druh tento ani do rodu Cerithuú nenáleží.

119. Gerithium cř. difficile Gein. (Tab. VI. fig. 5.)

Cerithium difficile Gein1itz 1874: Elbethalg. I. 2: pg. 271. Tab. 60. fig. 17.

Závitky jsou zaoblené, ozdobené 5 páskami, z nichž první na zadním švu jest největší, druhá a čtvrtá nejmenší. S páskami křižují se žebra. Čím více k ústí, tím více mizí žebrování, až na posledním závitku pouze hrbolky v řady sestavené naznačeny jsou. Hlavní rozdíl našeho exemplaru s nadepsaným druhem spočívá v ná- dorovitých stluštěninách, zbytků to bývalých ústí, jež u Geinitzova druhu pozorovati nelze. Celkem stojí exemplar náš uprostřed mezi nadepsaným druhem a C. costellatum Sow. (Geinitz: ibid. Tab. 60. fig. 16.)

Jediný exemplar od Korycan.

120. Gerithium bohemicum m. (Tab. VI. fig. 6—8.)

Největší české Cerithtium, aži 1 dm dlouhé. Skořápka většinou zachována není a pouze u jediného exempláře jeví se stopy jemného páskování. Ústí není dobře zachováno, kanálek byl asi dosti dlouhý. Na vřetenu jsou 2 mo- hutné záhyby a na zevním pysku 3 zuby, z nichž prostřední jest nejsilnější. Zuby opakovaly se u různých individuí v různých odstavcích.

V korycanských usazeninách (Korycany, Přemyšlany) hojné.

121. Gerithium chilopterum m. (Tab. VI. fig. 9.) Protáhle věžovitá ulita sestává z četných zaoblených a čtyřmi páskami zdobených závitků. Na páskách granulaci pozorovati nelze a také mezipásky se vyskytají jen vzácně. Kanálek dlouhý, zahnutý. Zevní pysk křídlovitě rozšířen a každá hlavní páska závitková končí na křídle hrotem.

Četné sice, leč zřídka dobře zachovalé exemplary od Kněživky a Přemyšlan.

122. Gerithium fasciatum Reuss. (Tab. VI. fig. 13, 14.)

Cerithium fasciatum Reuss 1845: Verstein. pg. 42. Tab. X. fig. 4.

Cerithium subfasciatum d'Orbigny 1850: Prodrome II. pg. 231. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 175. Tab. 31. fig. 3.

Ulita různě vysoká, z četných nízkých závitků složená. Závitky zdobeny jsou v mládí třemi granulo- vanými páskami, z nichž první nejslabší zadní šev lemuje, třetí nejsilnější blíže předního švu se táhne. Mimo to jest povrch závitků jemně páskovaně rýhován. U starších závitků stává se, že druhá neb druhá i třetí páska ve 2 slabší pásky se rozdělují, tak že závitek potom 5 pásek má a z těch jest první nejsilnější. Ústí zachováno není. Zevní pysk měl dovnitř 2 zoubky.

V usazeninách od bělohorských až do Chlomeckých obyčejný zjev.

125. Gerithium pseudoclathratum d'Orb. (Tab. V. fig. 36.)

Cerithium pseudoclathratum dďO rbigny 1850: Prodrome II. pg. 231. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 175. Tab. 31. fig. 5. Cerithium clathratum Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. fig. 17. Geinitz 1846: Grundriss, pg. 380. Tab. XIV. fig. 4. ? Cerithium reticulatum Sow. Reuss 1845: Verstein. pg. 42. Tab. X. fig. 5. Tab. XI. fig. 22.

Ulita táhlá, z mnoha závitků složená. Závitky mají 4 pásky, z nichž první zadní šev lemuje, nejslabší bývá a granulování její liší se od granulování ostatních 3 pásek. Páska 4. jest nejvyniklejší a proto jsou závity střechovité. S páskami od druhé počínaje křižují se žebra. Jen u některých mladších exemplárů, u nichž první páska vykazuje stejný počet zrnek, co ostatní žeber, zdá se, že žebra již na první pásce počínají. Takové exempláry odpovídají úplně Reussovu Čer. reticulatum Sow. Možno, že by také Čer. imbricatum Geinitz (Charakt. pg. 72. Tab. XVIII. fig. 22.) s nadepsaným druhem spojiti se dalo.

Dosahuje délky až 2cm a vyskytuje se zhusta ve svrchních usazeninách křídových od bělohorských až do březenských. Z chlomeckých zastoupeno není.

124. Gerithium binodosum Róm. (Tab. VI. fig. 10—12.)

Cerithium binodosum Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. fig. 16. Geinwtz 1874: Elbethale. IT. 2. pg. 176. Tab. 31. fig. 4. Brauns 1875: Senonenmergel etc. Zeitschr. f. d. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 351. Okrasa táhlé věžovité ulity jest velmi proměnlivá. Jediný stálý znak jest perličkové lemování předního švu. Ostatní plocha závitků bývá různě zdobena, při čemž stáří velice rozhoduje. Obyčejně středem závitků 2 vysedlé pásky se táhnou, z nichž ona blíže přednímu švu bývá větší. Plochy mezi páskami různým počtem střídavě nestejných granulovaných pásek vyplněny bývají. Odchylnější jsou mladší závitky, které nesou 4—6 stejných pásek a teprve později počnou dvě ze středních síliti. S páskami křižují se pak žebra a tu buď se všemi, kromě předního švu aneb jen s některými uprostřed. Jednotlivé odchylky popisovati nelze. Ústí zachováno není.

Od bělohorských usazenin až do březenských. Dosahovalo délky až 2cm.

125. Gerithium Luschitzianum Gein.

Cerithium Luschitzianum Gein1itz 1842: Charakt. pg. 72. Tab. 18. fig. 21.

Getnitzol871 Flbethales T2:p8. 176:

Brauns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. £ ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 351. Cerithium trimonile Mich. Reuss 1845: Verstein. pg. 42. Tab. 10. fig. 2.

90

Četné závitky zdobeny jsou třemi stejnými zrnitými páskami. Oblá zrnka spořádána jsou na závitcích v žebernaté řady.

Jen několik silně poškozených exemplárů od Lužice, Meronic a Holic.

Cerithtlum ternatum Reuss (1. c. pg. 42. Tab. X. fig. 3.) jinak velice podobné, liší prý se tím, že střední páska na závitku ostatní převyšuje. Sem, zdá se, že také náleží Cer. foveolatum Můiller (Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 48. Tab. VI. fig. 2.).

126. Gerithium chlomekense m. (Tab. VI. fig. 15.)

Upomíná poněkud na Cerithium belgicum v. Můnst. z korycanských usazenin, jest však daleko štíhlejší a nemá ani na zevním ani na vnitřním pysku naduřenin. Závitky jsou hustě žebrovány a blíže zadního švu znatelně zaškrceny. Žebra v zaškrcenině jsou prohnutá neb i přerušena na spůsob Pleurotomy. Skořápka byla nad to jemně rýhována. Ústí není zachováno.

Několik nepříliš dobře zachovalých exemplárů od Chlomka.

127. Gerithium sp.

No ZN

Z bělohorských usazenin od Loun a Stradouně známy jsou 3 exempláry neobyčejně štíhlé ulity, jejíž zá- vitky jsou poblíž předního švu okýleny a kýl granulován. Mimo to jsou nepatrné stopy jemného páskování znatelny. Na rodovou příslušnost nelze s určitostí souditi.

128. Aporhais Buchi v. Můnst. (WLabVL 121615)

Chenopus Buchi v. Můinster 1839: Beitráge z. Petref. 98. Tab. XII. fig. 1. Rostellaria Buchi v Můnster. Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 78. G oldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 4. Geinitz 1842: Charakt. pg. 70. Tab. 18. fig. 4., 6. Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. VII. fig. 23. R omer 1870: Geologie Oberschlesiens. pg. 342. Geinitz 1874: Elbethale: I '27pg-176:13b530:1n65 Rostellaria divaricata Reuss 1845: 1. c. Tab. IX. fig. 2. Rostellaria Geinitzi d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 155.

Závitky jsou úhledně až do třetího stupně páskovány. Závitky blíže vrcholu mají pásky skoro stejné. Teprve na pozdějších počíná střední páska síliti a zároveň se děliti v pravidelné hrbolky, až konečně poslední závitek značně vysedlý kýl rovněž hrbolkatý nese. Ústí protaženo v kanálek obyčejně ulomený. Zevní pysk protažen v úzké, ku konci rozšířené křídlo, na které kýl posledního závitku přechází a mimo to vysílá na zad podél vinutí výběžek, který se spojuje se silně naduřelým spodním pyskem a tvoří druhé, ulitu zahnutým koncem přesahující křídlo, po jehož straně ústní středem hluboká rýha, jakožto pokračování ústí, se táhne.

V několika exemplárech z korycanských usazenin od Korycan, Nové Vsi, Kněživky, Zlosejna, v jediném exempláru z malnických usazenin od Malnic. Reuss uvádí týž druh 1 od Března.

129. Aporhais Burmeisteri Gein.

Rostellaria Burmeisteri Geinitz 1864: Grundriss, pg. 363. Tab. XIII. fig. 16. Rostellaria Parkinsoni Mant. Geinitz 1842: Charakt. pg. 44., 70. Tab. XV. fig. 2. Tab. XVIII. fig. 3. Reuss 1845: Verstein. pg. 46. Tab. IX. fig. 7. ? Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 21. Rostellaria Aegion dOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 155. Závitky hustě a jemně žebrovány, některá žebra v odstavcích naduřelá značí bývalá ústí. Mimo to jest ulita hustě páskovaně rýhována, zvláště blíže zadního švu. Poslední závitek súžen v dlouhý kanálek. Zevní pysk

7

99

protažen jednak vodorovně v podobě sekerovitého okýleného křídla, jednak na zad podél vinutí větev vysílá, jež rovněž jako u předešlého druhu s naduřelým vnitřním pyskem splývá a zahnuté na ústní straně rýhou opatřené, ulitu přesahující křídlo tvoří.

V korycanských usazeninách ve všech skoro nalezištích hojná.

Zda také exempláry od Můllera (I. c.) uváděné k nadepsanému druhu náleží, jest pochybno.

130. Aporhais Regueiniana d'Orb. (Lab 6.8.)

Rostellaria Reguieniana d'O r big ny 1843: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 293. Pl. 209. fig. 3., 4.

Závitky široce páskovány a pásky 1 mezery mezi nimi nad to ještě rýhováním s nimi rovnoběžným posety. Rýhování více v mezerách než na páskách znatelno bývá. Z pásek pátá a šestá zvláště na posledním závitku silněji vyniká. S páskami křižují se žebra, jež na posledním závitku slaběji vynikají a mnohdy jen hrbolky v řady sestavenými naznačeny bývají. Ústí protaženo v kanálek nepříliš dlouhý. Zevní pysk tvoří jednoduché podélně okýlené křídlo a jest na zad asi do prostřed předposledního závitku povytažen.

Četné exempláry z korycanských usazenin od Korycan, Tyssé a Kněživky. Jediný nevalně zachovaný exemplár od Dolánky snad témuž druhu náleží.

131. Aporhais chondropleura m. (Lab ie197)

Závitky jsou páskovány, pásky granulovány tak, že granule v žebra sestavena jsou, zvláště na vyšších závitcích zřetelně. Třetí neb čtvrtá páska bývá vyniklejší, na posledním závitku skoro kýlovitě a tu pak ná- sledují 2 slabší pásky a pak ještě slabší kýl druhý, od něhož pásky slábnou. Zevní pysk protažen v křídlo, jak se zdá, jednoduché, na něž hlavní kýl závitku po celé délce přechází. Kýl vedlejší, zdá se, že končil po straně malým trnem. Na zad jest zevní pysk povytažen asi doprostřed předposledního závitku.

Četné exemplary sice, ale vesměs chatrně zachovalé z korycanských usazenin od Skutíčka.

Upomíná poněkud na Aporhais anserina (Nils.) Gein, ale liší se od ní vedle celkového zjevu menším počtem kýlů na posledním závitku a tudíž i hrotů na křídle.

152. Aporhais megaloptera Reuss. (Tab. VI. fis. 20.)

Rostellaria megaloptera Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. IX. fig. 3.

G i mbel 1868: Procán oder Kreidef. etc. Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. pg. 74. Rostellaria Reussi Gein. var. megaloptera Reuss.

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 169. Tab. 30. fig. 9—11.

Závitky jsou žebrovány a velmi jemně, jen u nejzachovalejších exemplárů patrně rýhovány. Poslední silně nadmutý závitek převyšuje ostatní vinutí a jest ku předu jen v krátký kanálek zúžen. Zevní pysk rozšířen v mohutné křídlo, jež na zadním kraji kolenovitým, různě hlubokým zářezem ve dvě části rozděleno jest: jednu širokou, boltcovitou, druhou trnitou zevně okýlenou, uvnitř podélnou rýhou opatřenou. Mladá individua měla křídla celistvá, na obou krajích zaoblená a teprve později objevil se zmíněný zářez.

Ve vyšších usazeninách křídových od bělohorských počínaje dosti hojná.

Dosti podobná a snad jako jeho varieta označitelná jest Ap. emarginulata Geinitz (Ouadersandsteing. Tab. IX. fig. 7—9.).

133. Aporhais Reussi Gein. (Tab. VI. fig. 21., 22.)

Rostellaria Reussi Geinitz 1842: Charakter. pg. 71. Tab. XVIII. fig. 1. Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. IX. fig. 9.

40

G ú mbel 1868: Procán od. Kreidef. der sidw. Bóhm. Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. ELE pe Rostellaria Megaera dO rbigny 1850: Prodrome II. pg. 155.

Forma ulity mnohem zavalitější než u předešlého druhu. Závitek poslední rovněž převládá a súžen v krátký kanálek. Křídlo jest rovněž široké a má také v zadním kraji zářez kolenovitý, avšak obě části křídla mají rohy daleko ostřejší než u předešlé. Okrasou ulity se oba druhy liší naprosto. V okrase ulity možno rozeznati dva extremy. U jedněch převládá žebrování, u druhých páskování. Exempláry prvního druhu přibližují se úplně původnímu vyobrazení Geinitzovu (I. c.). Ulita jest jen nezřetelně páskována, za to však ostře a hustě žebro- vána, jmenovitě poslední závitek, na němž žebra až k samému kanálku sahají. U formy druhé jsou žebra méně zřetelná, jmenovitě na posledním závitku, za to páskování velmi jest vyvinuto a jako u dřívější formy žebra, tak zde páskování na širší část křídla přechází a zde vějířovitě se rozbíhá. Mezi oběma formami jest celá řada přechodů.

Ve vyšších usazeninách, zvláště v březenských hojná.

134. Aporhais papilionacea Goldi.

Aporhais papilionacea Goldf. Bra uns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 950. Rostellaria papilionacea Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 8. Geinitz 1842: Charakt. pg. 71. Tab. 18. fig. 8. Reuss 1845: Verstein. pg. 44. Tab. IX. fig. 6. Muller 1851: Betret di Ach Tedehspenno: Drescher 1863: Zeitschr ds d: geol: Gesel20Vpg1338: Alaria papilionacea Goldf. Sto ličk a 1868: Cret. gastrop. of South India pg. 31. Pl. 2. fig. 9—10. Pouze jako jádro z chlomeckých usazenin, od Chlomku. Křídlo právě tak jako poslední závitek široké, s postranním krajem rovným, předním rohem zaobleným, zadním v zahnutý okýlený růžek protaženým. Sko- řápka jest dle Goldfussa úhledně žebrována a jemně rýhována.

135. Aporhais coarctata Gein. (bab, he) Rostellaria coarctata Gein1itz 1842: Charakter. pg. 71. Tab. XVIII. fig. 10. Reuss 1845: Verstein. pg. 44. Tab. IX. fig. 1. Geinitz 1874: Elbethale. II- 2p221701abs30e2 Ulita žebrovaná a jemně při zadním švu zřetelněji rýhovaná. Poslední závitek nadmutý se širokým křídlem, jehož zadní roh růžkovitě povytažen jest, přední zaoblen. V několika exemplárech z březenských usazenin, v jediném z bělohorských od Bezděkova. Nelze popříti, že mezi druhem nadepsaným, druhem předešlým a Aporhais (Rostel.) tenuistriata Reuss (I. c. Tab. IX. fig. 4.) jakýsi vztah panuje.

136. Aporhais Schlottheimi Rom.

Rostellaria Schlottheimi R 0 mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 77. Tab. XI. fig. 6. ? Rostellaria papilionacea Goldf. Bin k horst 1861: Gastr. et Cephal. d. Limbourg pg. 1. Pl. I. fig. 11. PL V". ie. 0. Určení 3 velmi defektních exemplárů od Dolánek stalo se na základě domnělé identity druhu Binkhorstova s nadepsaným druhem. Křídlo bylo asi široké na způsob A. megaloptera Reuss, ale zadní jeho kraj jest silně stluštěn a povytažen až skoro k zadnímu švu předposledního závitku, právě tak jak u Binkhorsta je vyobrazeno. Křídlo, zdá se, mělo tvar podobný jako předešlé dva druhy.

41

137. Aporhais stenoptera Goldf. (Tab. VI. fig. 24., 25.)

Rostellaria stenoptera Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 18. Tab. 170. fig. 6. K ner 1850: Haidingers naturw. Abhdl. III. pg. 19. A lth 1850: ibid. pg. 220. G ú m bel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. CI. X. pg. 74. Rostellaria calcarata Sow. Geinitz 1842: Charakt. pg. 70. Tab. XIII. fig. 2. Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. IX. fig. 5. Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 19. K ner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 306. Gein1tzo8(4: Elbethale. II. 2: pe. 170. Tab. 30. fig. 13. Rostellaria mucronata d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 155.

Dosti proměnlivý druh, avšak více z příčin ossifikačních. Závitky jsou hustě žebrovaný se zachovalými stopami bývalých ústí v podobě silnějších a přímějších žeber znatelných zvláště na jádrech. Poslední závitek bývá slaběji žebrován, mnohdy vůbec nežebrován. Přes žebra táhne se jemné rýhování nejlépe v přední polovici posledního závitku patrné. Poslední závitek opatřen nad to dvěma kýly, z nichž zadní silnější přechází na křídlo jednoduché sice, avšak tvaru velmi proměnlivého. Druhý kýl slabší končí slepě na postranní vytaženině zevního pysku. Vnitřní pysk je naduřelý a souvisí nazad s pyskem zevním. Kanálek značně dlouhý, ale zřídka zachovaný. |

Vyskytuje se od bělohorských usazenin až do chlomeckých, nejhojněji v březenských.

A. calcarata Sow., k níž nadepsaný druh dříve čítán byl, jest dosti odchylná a pouze mladým exemplárům podobná. Identifikování obou stalo se prací Gardnerovou (The geol. magazin 1875: On cretaceous Aporhaidae) nemožným.

138. Aporhais subulata Reuss.

Rostellaria subulata Reuss 1845: Verstein. pg. 41. Tab. IX. fig. 8. Rostellaria subsubulata O rbigny 1850: Prodrome IT. pg. 227.

Miniaturní velmi úhledný druh se závitky hustě žebrovanými a jemně rýhovanými. Žebrování posledního dvěma kýly opatřeného závitku nebývá patrno. Z kýlů silnější zadní přechází na křídlo, přední slabší končí, jak se zdá, na trnovité povytaženině zevního pysku. Křídlo jest dlouhé šidlovité, obloukovitě zahnuté a vysílá podél vinutí tenkou větev, jež vrchol ulity daleko přesahuje. Kanálek jest útlý a značně protáhlý.

S jistotou dosud jen z březenských usazenin.

139. Aporhais anserina (Niis.) Gein. Reuss.

Aporhais anserina Nils. B r a u ns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XIT. pg. 349. Rostellaria anserina Nils. Geinitz 1841: Kieslingswalda pg. 9. Tab. I. fig. 10.

Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 78. Tab. IX. fig. 7.

Reuss 1845: Verstein. pg. 111. Tab. 45. fig. 19.

M ůller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 20. Rostellaria vespertilio Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 5.

Mute eb: pe: 20.

Závitky žebrovány. Žebra křižují se s páskami různě znatelnými a mimo to jest celá skořápka ve směru pásek hustě rýhována. Na posledním závitku bývají obyčejně tři, někdy čtyři pásky kýlovitě vysedlé. Nejzadnější kýl bývá nejsilnější. Každý kýl končí zvláštním trnem na zevním pysku. Trm zadního kýlu jest nejdelší a jemu též na spodu podélná rýha odpovídá. Vnitřní stluštělý pysk souvisí se zevním asi do středu předposledního zá- vitku. Kanálek poměrně krátký.

U Kieslingswaldy obyčejná.

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru. 6

42

Exempláry naše sotva lze s druhem od Nilsona (Petref. suecana for. cretaceae pg. 13. Tab. III. fig. 6.) pod nadepsaným jménem popsaným identifikovati. Ale také identita s druhem od Goldfussa (1. c.) jako R. ve- spertilio Goldf. popsaným není evidentní.

140. Aporhais ovata v. Můnst.

Rostellaria ovata v. Můnst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 3. Spinigera ovata d'Orbigny 1850: Prodrome II. pg. 228. Strombus bicarinatus d'Orb. Geinitz 1850: Ouadersandsteingb. pg. 136. Tab. IX. fig. 4. ? Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CL. III. pg. 307. Tab. XVI. fig. 10

Nízká stěsnaná ulita má závitky pouze páskované. Předposlední závitek má pět pásek, z nichž prostřední převládá. Na posledním nadmutém závitku jest třetí neb čtvrtá a šestá neb sedmá páska kýlovitě vysedlá. Kýly ku kraji pysku silně divergují a byly, jak se zdá, zakončeny v trnité povytaženiny zevního pysku.

Pouze 2 exempláry od Třeboutic, jimž trny zevního pysku i kanálek chybí. Vyobrazení Knerovo (l. c.) zdá se jinému druhu náležeti.

141. Aporhais arachnoides Můll. (Tab. VI. fig. 26.)

Strombus arachnoides Můll. Ge1nitz 1850: Ouadersandsteing. Tab. IX. fig. 5. Rostellaria arachnoides M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 22. Tab. III. fig. 28.

Závitky středem ostře okýlené, čímž ulita tvaru šroubovitého nabývá. Okrasu jinou na skořápce rozpoznati nelze. Poslední závitek nese dva kýly, z nichž silnější zadní na křídlo ve tři trny rozdělené přechází. Druhý kýl končí snad v podobně vytvořeném křídle, jež však polohou spíše trojprstě rozdělenému kanálku odpovídá. Ústí zachováno není.

Pouze ve 2 nevalně zachovalých exemplárech od Března.

142. (Aporhais) Guilfordia aconthochila m. (Tab. VI. fig. 27., 28.)

Vinutí nízké, závitky nečetné bez znatelné struktury skořápečné. Zevní pysk rozdělen ve čtyry zahnuté trny a vysílal nad to podél vinutí podobně vytvořený výběžek, který vrchol ulity daleko přesahuje. Též kanálek podobně ostatním vytvořen a zahnut jest. Vnitřní pysk byl stluštěn. Ústí není zachováno.

Několik značně poškozených exemplárů od Března a Černodal u Loun.

Guilfordia acanthochila Weinz. sp. Vesmir. R. XIII. str. 32. č. 2.

Dr. J. Jahn, Jahrbuch der geol. Reichsanstalt 1891. Band 41. Heft 11. pag. 6. fig. 6—9.

Tento druh popsal Weinzettl ve Vesmíru, čítaje jej k rodu Aporhais. Prof. Jahn dle nově nalezených lepších exemplárů stanovil, že náleží k rodu Guilfordia. Dr. A. Eyzč.

143. Pterocera Gollegni d'Arch. (Fab MW 11851305)

Pterocera Collegni d'A rchiac 1847: Mém. de la soc. geol. de France II. pg. 345. PI. XXV. fig. 8.

Nečetné rychle se rozšiřující závitky nesou blíže předního švu řadu velkých hrbolků, ku které na po- sledním závitku ještě jedna se střídavými hrbolky přistupuje. Zadní šev lemuje tu a tam řada perliček a celý povrch byl, jak se zdá, jemně rýhován. Na jediném jádru zachována jest částečně rozšířenina zevního pysku se znatelnými otisky zubů. Ústí není zachováno.

Několik exemplárů od Korycan a Kněživky, vesměs chatrně zachovaných.

144. Pterocera nucleus m. (Tab. VI. fig. 29.)

U Korycan není vzácností jádro zkameněliny, jejíž pravou příslušnost těžko lze uhodnouti. Skořápka byla nápadně tlustá, není však na žádném exempláru zachována. Na hranatých závitcích patrny jsou tu a tam

dvojité otisky zubů, jednak blíže předního, řídčeji blíže zadního kraje. Oblé ústí bylo vzadu skulinovitě súženo.

Přítomnost kanálku zjistiti nelze. Vrcholové závitky byly zaplňovány. Dosahují výšky až 10 cm.

145. Gypraea ventricosa Reuss. (Wab Ve- 31)

Strombus ventricosus Reuss 1845: Verstein. pg. 46. Tab. IX. fig. 11. Bula ventricosa d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 192.

Pouze jediné jádro od Radovesnic, jež uvnitř zevního pysku zřetelně zoubkováno jest, čímž příslušnost jeho k rodu Cypraea dosti zřetelně se jeví. Skořápka zachována není.

146. Cypraea Korycanensis m. (Tab. W: iie. 137,40.)

Nepopíratelná Cypraea se zoubkovaným krajem zevního i vnitřního pysku. Skořápka jest jinak hladká a neposkytuje rovněž jako i celkový tvar dosti spolehlivých znaků ku porovnávání s druhy z křídy popsanými.

Několik exemplárů z Korycan a Přemyšlan.

147. Gassidaria incerta d'Orb.

Cassidaria incerta d'Orb. Sowerby 1850: Dixon: The geology of Sussex pg. 350. PI. XXIX. fig. 7.

850. Pterocera incerta d'O rbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 308. Pl. 215. Strombus incertus d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 154. Se guenza662 „tudiugeol et pal etc. Reale ace. der Ibmce1 pg. 58. Dolium nodosum Sow. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 261. Tab. 58. fig. 13.

Vinutí z nečetných závitků složené v poslední značně nadmutý závitek ponořeno. Skořápka zdobena širo- kými nestejnými páskami rozdělenými v hrbolce různě znatelné, jež také na pouhých jádrech patrny bývají. Jedna z pásek blíže zadního švu bývá nejsilnější až skoro kýlovitá a dodává pak celkovému tvaru různého vzezření. Ústí protaženo v dosti dlouhý prohnutý kanálek. Zevní pysk byl značně stluštěn a blíže zadního kraje ozuben. Dosahuje výšky až 20 cm.

Několik exemplárů od Korycan.

148. Tritonium robustum Gein. (Tab. VII. fig. 1—4.)

Tritonium robustum Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 264. Tab. 59. fig. 14. ? Trophon electum Gein1itz 1874: ibidem. Tab. 59. fig. 13.

Tvar 1 okrasa ulity jsou velmi proměnlivy. Dle tvaru rozeznati lze dva krajní extremy: velmi stěsnané (fig. 1.) a velmi protáhlé (fig. 2.). Dle okrasy pak s páskováním velmi silně vynikajícím (fig. 1.) a s pásko- váním slabě naznačeným (fig. 2.). Obyčejné exempláry protáhlé mají páskování slabě vyvinuto. U nich na jádrech bývá sotva znatelno, kdežto u zavalitých tvarů páskování 1 na jádrech vyniká. Také žebrování bývá různě vyvinuto. Zevní pysk jest uvnitř poněkud sesílen a ozbrojen 5—6 zuby, mezerám mezipásečným odpoví- dajícím. První ze zubů, od zadního švu čítaje, jest nejširší a zúžoval kanálkovitě zadní pol ústní. Jemu naproti trčel z protější strany podobně se opakující zoubek. Vnitřní pysk nese tři, jak se zdá, v různých odstavcích různě vyniklé záhyby.

Četné exempláry z korycanských usazenin, Korycany, Kopeč, Mlíkojedy, Kněživka. Nejmenší jest 1-5 cm a největší 5cm vysoký.

Vyobrazení Geinitzovo (I. c.) dle mladého individua zhotovené nijak se nehodí k určení individuí větších. Tvar tamtéž pod jménem Trophon electum Gein. vyobrazený zdá se býti s naším druhem totožný a možno, že různě vypadající individua pod jinými ještě jmény určena byla.

G:

H

149. Tritonium Proserpinae v Můnst. (Tab. VI. fig- 325 335)

Fusus Proserpinae v. Můnst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 23. Tab. 171. fig. 17.

Tvar ulity proměnlivý, táhlý neb stěsnaný. Závitky zdobeny jsou páskami neb žebry. Obyčejně bývá zadní třetina závitků plochá bez pásek a pak teprve následuje první kýlovitě vysedlá páska a po ní ve stejných odstavcích 6—8 slábnoucích pásek. Z nich na vyšších závitcích pouze první čtyři patrny bývají. Plocha mezi první páskou a zadním švem bývá páskovaně rýhována a rovněž mezery mezipásečné různě vyplněny bývají. Zevní stluštělý pysk jest ozuben a vřeteno jest opatřeno třemi slabými záhyby.

Od bělohorských usazenin až do chlomeckých. Exempláry od Chřibské jsou značně nízké.

150. Golumbella clathrata Gein. (ab VI e16%)

Columbella clathrata G e init z 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 264. Tab. 59. fig. 5. Tab. 61. lig. 3.

Nečetné závitky jsou poměrně hluboce odděleny a zdobeny 4—6 mnohdy velice až skoro křídlovitě vy- niklými páskami, z nichž na vyšších závitcích pouze první dvě patrny bývají. Široké mezery mezi páskami jsou rýhovaně páskovány s křižujícími se jemnými, nezřídka pravidelnými vráskami, čímž úhledné čtverečkování vzniká. Vrcholové závitky jeví tu a tam stopy bývalých žeber. Poněkud odchylně zdoben jest protáhlý malý exemplar, který na závitcích tři pásky má, také na posledním, jehož ostatní plocha jemně páskovaně rýhována jest. Zevní pysk jest stluštěn a dle Geinitze uvnitř vroubkován, což však u našich exemplarů vypreparovati nelze.

Četné exempláry od Korycan různé velikosti.

151. Fusus Nereidis v. Můnst. (Tab. VI. fig. 34.—36.)

Fusus Nereidis v. Můnst. Gold fuss 1841/44. Petref. Germ. III. pg. 24. Tab. 171. fig. 17.

Nečetné rychle se rozšiřující kanálky zdobeny jsou žebry tupými, hlavně uprostřed závitku vyniklými, čímž v místech těch znatelná vysedlina vzniká. Ostatně jest povrch závitků rýhován u různých exemplárů různě znatelně. Ústí není dostatečně zachováno. Bylo široké, ku předu táhle v úzký kanálek zúžené.

V chlomeckých pískovcích a rovněž u Tannenbergu dosti obecný, vzácnější v usazeninách březenských.

Zdá se, že celá řada specií Můllerových (Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef.) jako na př. Melongena rigida Můll.-Tab. III. fig. 22. Pyrella Benthiana Můll. Tab. IV. fig. 7., Fusus Burkharti Můll. Tab. V. fig. 17., Fusus Salm-Dyckianus Můll. Tab. V. fig. 19. jen různě zachovaná individua nadepsaného druhu jsou.

153. Fusus glaberrimus Můll. (Tab. VII. fig. 8.)

Fusus glaberrimus M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 36. Tab. V. fig. 21. Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Cephal. d. 1. er. sup. du Limbourg pg. 11. PV he- Většinou jen v podobě negativných otisků z pískovců chlomeckých. Závitky jsou četné, skoro ploché, těsně přiléhající. Poslední prodloužen v dosti dlouhý, zahnutý kanálek. Skořápka jeví pouze slabé, skoro mizivé zahnuté vzrůstní vráskování. Dosahuje značné výšky.

154. Fasciolaria rugosa Pr. et Corn. (Tab. V- "e:95)

Fasciolaria rugosa Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 'Acad. R. Belgigue. XXXIV. pg. 21. Pl. III. ne. 02

45

Ulita táhlá, z četných, středem okýlených závitků složena. Kýl nese řadu místy dobře znatelných hrbolků. Ostatně byl povrch závitků znatelnými střídavě nestejnými páskami poset. Ústí protaženo v kanálek neurčitelné délky. Zevní pysk jest stluštěný a ozubený. Vřeteno s málo znatelnými snad dvěma záhyby. Jádra jsou hladká, starší závitky byly zaplňovány.

Pouze 2 exempláry od Korycan.

155. Fasciolaria distincta Gein. (Fab. VII. fig. 10.)

Fasciolaria distincta Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 261. Tab. 59. fig. 15.

Četné stěsnané závitky zdobeny jsou jemnými, podél zadního švu poněkud vtisklými žebry. Mimo to jest celá ulita jemnými, hustými páskami poseta, z nichž několik na zadním švu širšími mezerami odděleno jest. Závity dle Geinitze 3 na vřetenu nebylo lze vypreparovati.

Od Korycan a Zlosejna.

156. Neptunea paupercula Gein. (abs Vb 2)

Neptunea paupercula G einitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 261. Tab. 59. fig. 6., 7.

Nečetné závitky rozšiřují se rychle v poslední převládající závitek, protažený do předu v kanálkovitou, oblým zářezem na hřbetní stranu se otvírající súženinu. Skořápka jest nestejně rýhovaně páskovaná. Páskování při zadním švu jest jemnější a závitek bývá v místech těch slabě zaškrcen. Několik pásek ve střední partu zvláště posledního závitku vyniká silněji. Na mladších závitcích tyto střední pásky méně od ostatních se liší. S páskami křižuje se jemné, silně zahnuté vráskování. Zevní pysk byl dovnitř značně stluštěn. Tyto stluštěniny znatelny jsou také zevně v podobě hustšího a hrubšího, po závitcích se opakujícího vráskování. Vnitřní pysk není pří- stupný.

Četné exemplary od Korycan.

157. Neptunea carinata m. (ab I tie 135)

Pouze 2 zkyzovatělé exempláry od Lenešic. Závitky jsou souměrně zaobleny s převládajícím posledním“ který nečetnými páskami zdoben jest. Z pásek jedna před středem položená kýlovitě vyniká. Zevní pysk nebyl sesílen, zadní jest nepřístupný.

158. Rapa audacior Gein.

Rapa audacior Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 262. Tab. 59. fig. 9.

Pouze jediný, velmi chatrně zachovaný exemplár od Korycan. Poslední převládající, oble nadmutý závitek s tupými sotva do polovice sahajícími žebry a slabými stopami příčného páskování zúžen jest ku předu náhle v dosti dlouhý zahnutý kanálek.

159. Rapa cancellata Sow. (Wabr MU fie- 37)

Rapa cancellata Sow. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 154. PI. XII. fig. 12—16, PL XIII.

hg. 14.

Geinitz 1874: Elbethals. II. 2. pg. 174. Tab. 31. fig: 10.

Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 346. Tab. VIII. fig. 6., 7. Pyrula cancellata So werby 1846: Transact. geol. Soc. VII. pg. 128. Pl. XV. fig. 12. Pyrula carinata Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pl. 78., 79. Tab. XI. fig. 12.

Geinitz 1842: Charakt. II. pg. 72.

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 9., 10: Tab. I. fig. 14.

46

Geinitz 1846: Grundriss pg. 373. Tab. XIII. lig. 18. K ner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 22. Tab. IV. fig. 7. Pyrula Cottae Róm er 1841: 1. c. Tab. XI. fig. 9. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pe. 27. Tab. 172. fig. 13. Reuss 1845: Verstein I. pg. 44. Tab. IX. fig. 12. G úmbel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. CI. X. pg. 78. Pyrula angulata Ge1initz 1843: Kieslingswalda pg. 9., 10. Tab. I. fig. 15. Pyrula guadrata Sow. Geinitz 1846: Grundriss pg. 373. Tab. XIII. fig. 19. Rapa guadrata Sow. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 174. Tab. 30. fig. 16., 17. ? Pyrula sulcata Kner 1850: Haidingers Naturw. Abh. IIT. pg. 22. Tab. IV. fig. 8. Fusus Cottae dOrbigny 1850: ibid. Rapa Monheimi M ůller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 40. Tab. V. fig. 22., 23. ? Fusus Góperti M úller 1851: ibid. pg. 37. Tab. VI. fig. 6. Fusus Althi K ner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. III. pg. 308. Tab. XVI. fig. 13.

Tvar 1 okrasa ulity jsou velice proměnlivy, jak již Stolička u indických exemplárů shledal. Vinutí buď protaženo neb značně v poslední nadmutý závitek sešinuto. Závitky nesou 2 kýly, z nichž na vyšších závitcích pouze silnější zadní jest patrný. Mimo to jest skořápka různě páskovaná a vráskovaná. Část závitku mezi zadním švem a prvním kýlem bývá plochá, část mezi kýly nejčastěji vydutá, ostatní plocha dosti rychle v dlouhý kanálek zúžená. Odchylného zjevu nabývají exempláry, u nichž kýly v různý počet hrbolků mezi sebou obyčejně souvisících rozděleny jsou. Od vrcholků vybíhají nezřídka žebra ku předu i na zad, jimiž pásky v zrnka roz- děleny bývají. Kýly u březenských exemplárů jsou velmi slabé ano až i neznatelné, za to páskování jest silně vyvinuto.

Vyskytuje se dostí hojně ve vyšších usazenínách od bělohorských až do chlomeckých. Nejlepší exempláry jsou od Malnic.

160. Rapa costata Róm.

Rapa costata Róm. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 173. Tab. 30. fig. 19—22. Pyrula costata Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. fig. 10. Geinitz 1842: Charakt. pg. 44, 72. Tab. XV. fig. 4., 5. Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 9. Tab. I. fig. 12., 13. Fusus clathratus Sow. (ex parte) G ein1tz 1849: Ouadersandst. pg. 140. Fusus subcostatus d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 228. Tudicla clathrata Sow. Bra uns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. N. F. XIT. pg. 346.

Vinutí z posledního závitku málo vyniklé, mnohdy skoro ploché sestává z nečetných závitků zdobených pouze několika páskami, jichž na vyšších závitcích pouze 2, na posledním 5—7 ku předu slábnoucích napočístií lze. Široké mezery mezi páskami byly rýhovány. Zevní pysk je poněkud napuchlý, kanálek dosti dlouhý, bližší povaha ústí není zachována.

V několika exemplárech méně zachovaných z vyšších usazein od bělohorských až do chlomeckých.

161. Voluta elongata d'Orb. (non Sow.) (Tab. VII. fig. 14.)

Voluta elongata d'O rbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. IT. pg. 323. Tab. 220. fig. 3.

Reuss 1845: Verstein. pg. 111.

Zekeli 1852: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 75. Tab. XIII. fig. 10. Voluta elongata Sow. Geinitz 1842: Nachtrag z. Charakt. Tab. V. fig. 6.

G e1in1itz 1849: Ouadersandst. pg. 138.

Geinitz 1874: Elbthale: I 2. pe. 727 Fab)

?Seguenza 1882: Studi geol. e pal. sul. cret. etc. Reale accad. de lincei pg. 59.

47

g. 308. Tab. XVI.

=

? Voluta elongata Gein. Kner 1852: Denksch. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. j np

Pyrula fenestrata Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. hg. 14. Geinitz 1842: Charakt. pg. 72. Tab. XVIII. fig. 13.

Melongena fenestrata Róm. M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 39.

Volutoderma fenestrata Rom. Holz a pfel 1884: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XXXVI. pg. 477. Tab. VIII s

Pleurotoma remotolineata Geinitz 1842: Charakter. pg. 70. Tab. XVIII. fig. 5.

Mitra Murchisoni M úller 1851: 1. c. pg. 23. Tab. III. fig. 23.

Fusus Dupinianus Zekeli 1852: Il. c. Tab. XV. fig. 12. (Teste Stolička: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. OPWss.MNÉ C ILI pe. 745)

Voluta praelonga Zekeli 1852: l. c. Tab. XIV. fig. 5. (Teste Stolička: ibidem.)

Voluthilites elongata d'Orb. Stolička 1865: Revision ete. I. c. pg. 74.

Fulguraria elongata d'Orb. Stolička 1868: Cret. gastr. of. south India pg. 87. Pl. VII. fig. 1—9. Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. N. F. XII. pg. 347.

Ve všech vrstvách českého útvaru křídového se vyskytující zkamenělina, jež však pouze v korycanských usazeninách příznivěji jest zachována, ač 1 tu způsob zachovalosti exemplarům nezřídka velmi cizího zjevu dodává. Ulita jest celkem štíhlá, z četných závitků složená, z nichž poslední délkou vinutí přesahuje. Závitky jsou na zadním švu zaškrceny a teprve ve značné vzdálenosti od švu, u vyšších závitků skoro uprostřed, počínají nečetná a tupá žebra, jež však nepříliš daleký průběh mají. Mimo to jest celý povrch rýhovaně páskován. Páskování jest na zaškrcené části velmi jemné a teprve se žebry objeví se na závitku silnější pásky a sice na vyšších zá- vitcích bývá pásek 3—5, na posledním daleko více. Počet jich závisí na jich mohutnosti. Mezi jednotlivé pásky bývají vloženy slabší mezipásky. S páskami křižují se vrásky vzrůstní různé síly a pravidelnosti, dodávajíce jim vzhledu šupinatého, ne zřídka pak s nimi i úhledné čtverečkování tvoří. Na zaškrcené části závitku jsou vrásky zahnuty. Zevní pysk není ani u jediného exemplari zachován. Ústí jest velmi protaženo, vřeteno má 3 záhyby.

Exemplary z vyšších usazenin souhlasí dosti značně s korycanskými zástupci, jenom že bývají většinou silně porouchány. Exemplary z bělohorských usazenin od Vehlovic vyznačují se zvláště jemným páskováním. Vyskytují se též exemplary, Louny, Tannenberg, u nichž žebrování skoro neznatelno jest, za to však páskování neobyčejně ostře vyniká.

Jest pravděpodobno, že Voluta (Pleurotoma) suturalis Goldfuss (Petref. Germ. III. pg. 19. Tab. 170. fig. 12.; Geinitz: Elbthalg. II. 2. Tab. 31. fig. 2.) témuž druhu náleží.

162. Voluta semiplicata v. Můnst. (Tab. VII. fig. 15.)

Pleurotoma semiplicata v. Můnst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 19. Tab. 170. fig. 11. Fusus subsemiplicatus d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 229. Voluta laticostata M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 41. Tab. V. fig. 26.

Závitky jsou v mládí ostře žebrovány, avšak v stáří žebra tupějšími se stávají, tak že na posledním zá- vitku velkých exemplarů jen tupé, silně od zadního švu posunuté hrbolky možno znamenati. Ostatně jest povrch slabými vzrůstními vráskami zbrázděn, s nimiž velmi jemné rýhování se křižuje. Vřeteno má tři záhyby, z nichž nejpřednější nejsilnější jest a často jedině ten pozorován bývá, čímž se název Můnsterův odůvodňuje.

V několika nevalně zachovaných exemplarech od Kieslingswaldy a Chlomku.

163. Voluta Rómeri Gein.

Voluta Roómeri G einitz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 172. Tab. 30. fig. 15.

Z jizerských usazenin od Chocně několik nepříliš zachovaných jader, jež tvarem od jader V. elongata d'Orb. tamtéž se vyskytujících značně se liší. Zvláštností u nich jsou zubovité otisky zevního pysku v zadní třetině zá- vitku. Zda jádra ta s určitostí k nadepsanému druhu náleží, to tvrditi nelze.

48

164. Mitra Rómeri Reuss. (Tab. VII. fis. 16.) Pleurotoma Rómeri Reuss| i Fasciolaria Romeri Reuss f Tab. IX."fg. 10. abd?/c) pe. WM Tab. 44He Rostellaria acutirostris Pusch. Geinitz 1842: Charakt. pg. 44. Tab. XV. fig. 3. Rostellaria elongata Rom. Geinitz 1842: ibidem. pg. 71. Tab. XVIII. fig. 7. Cerithium reticulatum Ro mer 1841: Nordd. Kreidef. pg. 79. Tab. XI. fig. 18. Mitra reticulata O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 226. Mitra Rómeri dOrbigny 1850: ibid. pg. 226. Geinitz 1874: Elbthalg. II 2. pg. 173.

Štíhlá, věžovitá ulita s posledním závitkem buď rovným ostatnímu vinutí aneb i kratším. Závitky nesou četná na zadním švu počínající žebra. S nimi křižuje se úhledné, avšak různě silně vyniklé páskování aneb různě husté. Nejhustší páskování mají exemplary březenské, nejřidší chlomecké. Obyčejně bývá několik pásek na zadním švu širšími rýhami oddělených. Ústí táhlé, vřeteno má 3 závity.

V různých velikostech od bělohorských usazenin až do chlomeckých. Vyobrazení Reussovo (I. c.) pod c ná- leží patrně jinému druhu. Možno, že také Pleurotoma semilineata v. Můnst. (Goldfuss: Petref. Germ. III. pg. 19 Tab. 170. fig. 13.) sem náleží.

845: Verstein. pg. 43.

165. Gancellaria ovulum Gein.

Cancellaria ovulum Geinitz 1870: Elbthalg. I. 2. pg. 265. Tab. 59. fig. 3.

Pouze jediný negativ od Mlíkojed. Stěsnaná ulita s nadmutým, převládajícím posledním závítkem má skořápku žebrovanou. Se žebry křížuj se skoro stejně vyvinuté pásky. Ústí zachováno není. Zevní pysk dle Geinitze uvnitř vroubkován, vřeteno záhyby neurčitelného počtu opatřeno.

166. Ganceilaria Thiemeana Gein. (Tab: VI. Te. 38.)

Cancellaria Thiemeana Gein1tz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 175. Tab. 31. fig. 11.

Rovněž jediný, jen velmi nepříznivě zachovaný exemplar s posledním závitkem nadmutým, se zbytky žebrování a páskování. Mimo to patrny jsou stluštěniny po bývalém ústí. Na vřetenu znatelny jsou slabě dva záhyby.

Exemplar pochází z březenských usazenin od Meronic.

167. Gancellaria sculpta (Sow.) Reuss. (Tabs Wc)

Litorina sculpta Sow. Reuss 1845: Verstein. pg. 49. Tab. X. fig. 16. »Knmerr 1852: Denkschr.td'rk:kAkadsd W isst-MEN C506 Též v jediném exemplaru z březenských usazenin od Lenešic. Vinutí rozšiřuje se volněji v poslední pře- vládající závitek, zdobený žebry, jež s páskami stejně silnými se křižují a tím dosti úhledné čtverečkování vzniká. Zevní pysk byl ztluštěn a uvnitř vroubkován. Ztluštěniny se opakují v odstavcích.

168. Actaeonina globosa Dr. et Corn. (Tab. VII. fig. 18.—20.)

Phasianella globosa Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de Vacad. Belgigue XXXIV. pg. 36. Pl. III. fig. 22., 23.

Ulita proměnlivého tvaru. Buď jest táhlá s vinutím vyniklým (fig. 19.), aneb stěsnaná. Poslední závitek

vždy převládá. Skořápka jest napříč rýhována. Rýhování jest dle stupně zachovalosti neb i dle individuelních

49

podmínek různé. Zdá se, že i stáří na jakost rýhování vliv mělo. Jsou exemplary, u nichž jest rýhování stejno-

měrné a husté (fig. 19.), u jiných vymizením střídavých rýh mezery mezi rýhami široké jsou (fig. 20.). U jiných

několik rýh uprostřed závitku zvláště posledního značně sesláblo (fig. 19.), ano i docela vymizelo. Konečně jsou

exemplary s posledním závitkem skoro hladkým až na jednu neb dvě rýhy při zadním švu a několika slabších

blíže předního konce (fig. 18.). Rýhy jsou uvnitř buď tečkovány neb čárkovány. Čárkování blíže ku kraji pysku

houstne a slábne. Ústí jest ku předu rozšířeno, na zad zúženo, pysk zevní mírně sssílen, záhyby na vřetenu chybí. Četné exemplary různé velikosti od Korycan.

169. Actaeonina lineolata Reuss. (Tab. VII. fig. 21., 22.)

Phasianella lineolata Reuss 1845: Verstein. pg. 49. Tab. VII. fig. 25. Tab. X. fig. 19.

Actaeon lineolatus d'O rbigny 1850: Prodrom. II. pg. 219.

Actaeon cylindraceus M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 11. Tab. III. fig. 12. Actaeonina cylindracea Můll. Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Wiss. N. F. XII. pg. 357.

Ulita táhlá, štíhlá, z četných skoro plochých závitků složená, jež na jádrech jako do sebe vsunuty se zdají. Poslední závitek jest ostatním roven, neb je i převyšuje. Skořápka jest hustě rýhovaná, rýhy uvnitř jemně čárko- vány. Ústí v zadním koutě značně zúženo.

Většinou v podobě jader z březenských usazenin.

Identita naší zkameněliny s druhem Můllerovým jest více než pravděpodobná. Možno, že i Actaeon acu- tissimus Můiller (1. c. Tab. III. fig. 13.) jen méně zachovalý exemplar téhož druhu jest.

170. Tornatina ovata Br. et Corn. (Tab. VII. fig. 23., 24.)

Tornatina ovata Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de Vacad. Belgigue XXXIV. pg. 44. Pl. III. KOB) Conus cylindraceus Gein. Reuss 1845: Verstein. pg. 111. Tab. 44. fig. 15.

Pouze v podobě jader z pískovců od Zlosejna. Vinutí málo závitečné, v poslední protáhlý závitek značně vnořeno. Ústí ku předu rozšířeno, na zad zúženo. Vnitřní pysk tence ovrouben. Skořápka byla velmi jemná a jak se zdá, úplně hladká.

171. Gylichna cylindracea Gein. (Tab. VII. fig. 25.)

Cylichna cylindracea Geinitz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 178. Tab. 31. fig. 12. Conus cylindraceus Geinitz 1842: Charakter. III. pg. 72. Tab. XVIII. fig. 18. Reuss. 64- Verstém. pe- 47. Lab: XI- he- 1119. Volvaria tenuis Reus s 1845: L. c. pg. 50. Tab. X. fig. 20. M ůúller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 10.

Březenské vrstvy str. 86. Obr. 92.

Ulita válcovitá s vinutím buď úplně v poslední závitek ponořeným neb na plocho vinutým. V prvém případu jest ulita k oběma koncům súžená, v druhém případu v zadu rovně sříznutá. Skořápka jest velmi jemně, ku předu hustěji páskovaně rýhovaná s křižujícími se vzrůstními vráskami ne vždy dobře znatelnými. Zevní pysk není ztluštěn, vnitřní jest bez záhybů. Ústí skulinovité, do předu rozšířené.

Četné exemplary z březenských a chlomeckých usazenin od Kieslingswaldy.

Pravděpodobno jest, že také Bulla cretacea Můller 1851 (I. c. pg. 7. Tab. III. fig. 4.) k nadepsanému druhu

172. Actaeon doliolum Můill. (ab VII- 12-265)

Actaeon doliolum Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 11. Tab. III. fig. 11. Actaeon coniformis M úller 1851: 1. c. pg. 11. Tab. IIT. fig. 14.

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru, "

50

Actaeon elongatus Sow. Reuss 1845: Verstein. pg. 50. Tab. VII. fig. 21. Actaeon Reussi d'O rbigny 1850: Prodrome II. pg. 219. Actaeonina doliolum Můll. Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 357.

Ulita soudkovitá s převládajícím posledním závitkem. Závitky jsou hrubě rýhovány, rýhy zřetelně ďub- kovány. Zevní pysk, jak ze slabých zbytků souditi lze, opatřen byl stlustlým krajem. Na vnitřním pysku pozoro- vati lze jeden záhyb.

V různých velikostech z březenských usazenin od Lenešic. V pískovcích chlomeckých přichází nedosta- tečně sice zachovalé, ale jinak až na nápadnou velikost dosti souhlasící exemplary.

Exemplary nezkyzovatělé souhlasí více s vyobrazením Reussovým, zkyzovatělé s Můllerovým.

173. Actaeon ovum Duj.

Actaeon ovum Duj. Reuss 1845: Verstein. pg. 50. Geinitz 18747 EIbthals. 12 p831b761ab529: 865 Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. N. F. XII. pg. 356. Auricula ovum Du jardin 1835: Mém. soc. geol. de France II. Pl. XVII. fig. 2. -Romer 1841: Norddo Kreides pe. (10 Nab: X3. Pedipes glabratus Geinitz 1842: Charakt. pg. 48. Tab. XVI. fig. 1-53. Pouze v podobě méně zachovaných jader tvaru vejčitého s vinutím jen málo vyniklým, z nečetných závitků složeným. Ústí opatřeno jediným záhybem na vnitřním pysku. Několik exemplarů z vyšších usazenin jmenovitě od Bezna. S druhem Actaeon ovum d'Orbigny (Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 123. Pl. 167, fig. 19., 20.) nelze naše exemplary naprosto identifikovati.

174. Actaeonella Briarti Gein. (Tab; VT 180275285)

Actaeonella conica Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de Vacad. Belgigue XXXIV. pg. 42. PI. III. fig. 13., 14. Trochactaeon Briarti Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 275. Tab. 58. fig. 7—10.

Vinutí je v protáhlý poslední závitek vnořeno a na plocho vinuto. Skořápka jest hladká, nanejvýš s jem- nými vráskami vzrůstními. Skulimovité ústí opatřeno jest v předním koutě objímavou, trojzáhybovou vylitinou vnitřního pysku. Vrcholové závitky byly zaplňovány.

V korycanských usazeninách u Radovesnic neobyčejně hojná.

Velmi podobný našemu druhu jest Trochactaeon minutus Stolička (Cret. Gastr. of south. India PI. XIV. le9 Pl 22V 16317)

175. Actaeonella gigantea Sow. (Tab. VIT 11929950.)

Actaeonella gigantea Sow. d'O rbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 109. Pl. 165. fig. 1. Zekeli 1852: Gosaugastr. Abh..d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 39. Tab. V. fig. 8. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LII. pg. 36. Tornatella gigantea Sowerby 1835: Transact. geol. Soc. III. pg. 418. Pl. 38. fig. 9. Go Udf1uss1642 Petret: (GermoBpe148: Tabs 10b 02 Actaeon giganteus Sow. Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 10. Exemplary naše odpovídají nejvíce druhu Actaeon obtusa Zekeli (1. c. Tab. VIT. fig. 7.) jež od Stoličky (I. c.) jakožto odchylná forma mnohotvarého nadepsaného druhu uznána byla. Vinutí jest v poslední válcovitý závitek méně než u předešlého druhu vnořeno, ulita tudíž k oběma polům zúžena. Skořápka hladká, pouze s přírustními vráskami. Ústí skulinovité, do předu silnou vylitinou trojzáhybovou, vnitřním pyskem tvořenou. Pouze několik exemplarů z usazenin korycanských od Radovesnice. Jakkoli se předešlému druhu značně podobá, jest přece habituelně odchylná.

51

176. Actaeonelia conica v. Můnst.

Actaeonella conica Můnst. Zekeli 1852: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 40. Tab. VI. fe176: Stur 1863: Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. XIIT. pg. 47. SOMHO 1865- Revistonretc(Sttzeb: dk. k-"Akad. d. Wiss. M“ N-CISTLTIT"pe. 37- Tornatella conica v. Můnst. Gold fuss 1841/44: Petref. Germ. IIT. pg. 48. Tab. 177. fig. 11. Pouze 2 exemplary od Korycan, z nichž větší vyobrazení nadepsaného druhu u Zekeliho (1. c.) nápadně odpovídá. Podélný řez menším exemplarem identitu sice nezjistil, ježto ossifikací vnitřek valně setřen jest, nicméně vzhled průřezu identifikaci s nadepsaným druhem neodporuje. Skořápka ani ústí zachováno není.

177. Actaeonella laevis Sow. (ab 0 54)

Actaeonella laevis Sow. dOrbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 110. Pl. 165, fig. 2., 3. Reuss 1845: Verstein. pg. 50. pg. 111. Tab. X. fig. 21. Zekeli 1852: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 44. Tab. VII. fig. 11. Bronn 1852: Lethea geognostica V. pag. 310. Tab. XXXII! fig. 1. Stur 1863: Jahrb. d. geol. Reichsanst. XIII. pg. 53. Briart et Cornet 1865: Mém. cour. Akad. Belgigue XXXIV. pg. 42. Tab. III. fig. 15.,16. Volvaria laevis Sowerby 1835: Geol. Transact. III. pg. 419. Pl. 39. fig. 33. Volvulina laevis Sow. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k.-k. Akad. d. Wissen. M. N. Cl. LIT. pg. 39. Actaeonella caucasica Zekeli 1852: I. c. pg. 44. Tab. VII. fig. 10. (teste Stolička). Actaeonella obliguestriata S t olič k a 1860: Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. CI. XX XVIII. pg. 493. Tab. I. fig. 16.

Několik exemplarů z korycanských usazenin od Radovesnic, jež nepatrnými rozměry exemplarům od Briarta a Corneta vyobrazeným nejvíce se přibližují. Vinutí jest úplně ponořeno v poslední vejčitý, na stranu k vrcholu stopkatě protáhlý závitek. Na předu v ústí jsou tři záhyby. Skořápka jest hladká, nanejvýš slabě vráskovaná.

178. Actaeonella Beyrichi Dresch. ADV ost)

Actaeonella Beyrichi Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 337. Tab. IX. fig. 8—11.

U Tannenbergu velmi hojná, leč pouze v podobě silně znetvořených jader. Toliko u dvou negativů od- litých znatelny jsou tomuto druhu charakteristické hrbolky na zadním švu, jež na posledním závitku skoro růžko- vitě vynikají. Na vřetenu jsou tři záhyby.

179. Avellana inornata m. RADA He 325)

Úhledná ulita tvaru vejčitého s úplně hladkou skořápkou. Kraj zevního pysku stluštěn v podobě úzkého, přesně ohraničeného pásu, který uvnitř četné malé vroubky nese. Vnitřní též značně stluštělý pysk má dva silné záhyby a sousedí v zadním súženém koutě s pyskem zevním.

Čtyry exemplary od Radovesnic.

180. Avellana Humboldti Můll. (Lab W633., 345) Avellana Humboldti M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 12. Tab. III. fig. 15.

Auricula incrassata Sow. Ro mer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 77. Geinitz 1842: Charakt. pg. 74.

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 11. Tab. I. fig. 26.

Geinitz 1846: Grundriss pg. 337. Tab. XVI. fig. 3., 4. Avellana incrassata Reuss 1845: Verstein. pg. 50., 113.

G i mbel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. CI. X. pg. 73. ? Avellana sculptilis Stol. Geinitz 1874: Elbethal. II. 2. pg. 178. Tab. 29. fig. 15.

Ulita táhle vejčitá, dle stáří a spůsobu zachování různě hustě rýhovaně páskována. Vždy však mezery mezi rýhami šířkou rýhy převyšují. Rýhy jsou uvnitř ďdubkovány. Zevní pysk je poněkud stluštělý a uvnitř zřídka zřetelně vroubkován. Z četných exemplárů patrno jest vroubkování zevního pysku pouze u dvou z Března. Vnitřní pysk byl slabě stluštěn s dvěma blízko sebe stojícími záhyby, z nichž zadní méně vyniká.

Četné exempláry od bělohorských usazenin počínaje v různé velikosti. Individua z chlomeckých usazenin vyznačují se zvláště velkými rozměry.

Souhlas našich exemplárů s Můllerovými jest dosti patrný, až na vroubkování zevního pysku, jež však není rozhodujícím znakem, ježto týž znak i u jiných rodů a druhů v různé síle se vyskytuje. Jak dalece druhy Knerovy a Althovy (Haidingers Naturw. Abh. III., Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. C1. III.) našemu druhu odpovídají, nelze zjistiti. Od anglických-a francouzských druhů pod jménem Avellana incrassata popsa- ných, liší se druh náš dvěma záhyby na vnitřním pysku, ač Reuss tři viděti se domníval. Material náš však jest rozhodně bohatší, než byl Reussův a nevykazuje jedinců v třech záhybech.

181. Ringicula pinguis Můll. (MADAVI B3530)

Ringicula pinguis M úller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. Suppl. pg. 23. Tab. VIII. fig. 23.

Skořápka jest řídce rýhovaně páskována; rýhy uvnitř dubkovány. Zevní pysk stluštěn v podobě různě širokého, podélně vrásčitého pásu, protaženého na zad obyčejně až k zadnímu švu předposledního závitku. U mno- hých exemplárů jest stluštění to nepatrné. Uvnitř jest zevní pysk na pokraji hustě vroubkován. Vnitřní pysk je dosti značně stluštělý s třemi záhyby, z nichž nejpřednější ještě vroubkován býti se zdá. Na zad souvisí s pyskem zevním a tvoří žlábkovitou prodlouženinu ústí.

U Kieslingswaldy obecná. i

182. Ringicula sp. (FabV I 116-137.)

Hojná sice v pískovci zlosejnském, avšak vždy v podobě jader většinou nepříznivě zachovaných. Skořápka byla, jak se zdá, hladká a slabá. Vnitřní pysk měl tři záhyby, zevní na vnitřním okraji četné protáhlé zoubky, jež poblíž zadního švu jsou silnější.

183. Bulla oviformis m. (Tab. VII. fig. 38—40.)

Ulita u zachovalých exemplárů soudečkovitá, ku předu i nazad súžená, uprostřed široce nadmutá. Vinutí bylo v poslední závitek značně vnořeno. Ústí celé zachováno není, do předu jest vždy ulomeno. Zadní kraj zá- vitků na jádrech zaoblen. Dosahovala značných rozměrů.

Čtyry exempláry od Chlomku a Tannenbergu.

E v v a P HO DOC 22 2 9,0 0,0 0,0 00 00 00 0,0 0,0 0,0 040

Přehled popsaných druhů Gastropodů dle jich vyskytování se v jednotlivých vrstvách českého útvaru křídového.

: KP ET O 0 š | S28 k oM 5 © Ko as MESA 2 co 3 A | A s A . z m 6 | a : > = P 1 | Dentalium striatisimum Weinz. B X É | = B | JE 2 | Dentalum medium Reuss. 5 | 2 X XS P 3 | Dentalium polygonum Reuss. 5 | M x Z x Zd 4 | Dentalium cidaris Gein. 6 | X SEE = 5 | Dentalium laticostatum Reuss. 6 | l = 6 | Dentalium glabrum Gein. 6 | | E X 7 | Dentalium Strehlense Gein. 6 | l, 8 | Patella Plaunensis Gein. 7 X . 9 | Patella campanulata Reuss. 7 X Ú ň 10 | Acmaea subcentralis d'Arch. č x | 4 11 | Acmaea concentrica Reuss. 1 BA : DL 12 | Acmaea depressa Gein. | X 13 | Rimula cretacea Weinz. : 8 DS 14 | Emarginula intermedia Weinz. 8 ší | 15 | Emarginula conica Binkh. 8 |x A uk z | 16 | Emarginula cf. fissuroides Bosg. 8X Pal : | 17 | Pleurotomaria antigua Binkh. ooo n 9 | X US MECTOLOMA AEG AMWCZ 00 o 9 |x "2 Pemotomana GemtzdOrb. © =... 2. 2:7.) 9 | X 20 | Pleurotomaria seriatogranulata Goldf. | 9 x X 21 | Pleurotomaria linearis Mant. 10 | | X X 22 | Pleurotomaria perspectiva Gein. 10 | X 23 | Phasianella dubia Weinz. 10 X 24 | Turbo Leblanci d'Arch. MO M 25 | Turbo Naumanní Gein. NB Ň 26 | Turbo pseudohelix Reuss. n X 27 | Turbo Geslini d'Arch. 11 Z ké 25 28 | Turbo Roissyi d'Arch. 12 X | 29 | Turbo spinifer Weinz. PZS) 30 | Turbo Korycanensis Weinz. Pb Z ao O O O Z Á o Lůubomdecemcostatusíw. Buch: ©. 44.2.71 12 | (EP X Da 82 | Turbo glaber Můll. JB) | X 83 | Turbo Goupilianus dOrb. TEN x 84 | Trochus Duperreyi d'Arch. 3X 85 | Trochus Geinitzii Reuss. nS3 | 2X | | 36 | Trochus Buneli d'Arch. KO ME i 37 | Trochus Radovesnicensis Weinz. TA | 38 | Trochus Engelharti Gein. 14 | X x 89 | Trochus armatus d'Orb. 248 14 DS x 40 | Trochus tuberculatocinetus v. Můnst. 15 x | ModmS 0. 3 0.3 © 3 4 5: 15 i X 42 | Teinostoma cretaceum d'Orb. 15 X 43 | Teinostoma Stoliczkai Gein. 15 X

| a © M ei

5 PP : pŘirí S | 8 B ŠL č = Pag.| 28 | 98 8 a = ') = A | M se o | o = = vá m = < < | S ea O | | Z P 8 ně: 44 | Pileolus capillaris Gein. . ...... 15 X : x

45 | Pileolus Koninckianus. de Ryckh. 15 X

46 | Nerita nodosa Gein. sp. 16 X | |

47 | Nerita plebeia Reuss. 16 2 k

48 | Nerita complanata Weinz. 17 X | |

49 | Nerita cingulata Reuss. 17 x |

50 | Neritopsis costulata Róm. m

51 | Neritopsis sp. : 1 S

52 | Solarium Kirsteni Gein. 18 DK

53 | Solarium baculitarum 18 | X x 54 | Straparolus Rómeri Gein. NZ | |

55 | Scalaria cf. Dupiniana d'Orb. 18 | x p

56 | Scalaria decorata Róm. | 18 | x X

57 | Scalaria Philippi PVE . | 0 |x X 58 | Turritella Verneuilliana d'Orb. . .... | 19 x |

59 | Turritella subalternans Br. ct Corn. | 20 DS leté

60 | Turritella Kirsteni Gein. | 20 | X |

61 | Turritella multistriata Reuss. 20 | x > A s 62 | Turritella Noegerathiana Goldf. | 2 | X X DS x l "63 | Turritella acicularis Reuss. „| 2 l | |

64 | Turritella iserica Fr. = | 21

65 | Turritella Lenešicensis Weinz. | 22 >

66 | Turritella sexlineata Róm. 22 | PS

67 | Turritella nodosa Róm. 22 X

68 | Turritella nerinea Róm. : |) jm | | ha 69 | Omphalia ventricosa Drescher | 23 NE 70 | Omphalia ornata Drescher | 23 | 3 71 | Burtinella (?) Reussi Weinz. 23 X 72 | Xenophora onusta Nils. | 24 |x 73 | Hipponyx bohemica Weinz. | 24 2

74 | Galerus sp. a | 24 X a

75 | Vanicoro cretacea d'Orb. A DS |

76 | Natica lirata Sow. 25 | X |

77 | Natica acuminata Reuss. | 25 | | | -78 | Natica bulbiformis Sow. | 25 p | ] ]

90 NACA SPA | 26 DZ (ex s0 | Natica vulgaris Reuss. | 26 DE PS De DN R 81 | Natica Gentii. Gein. | 27 Da >< DAS O

82 | Natica acutimargo Róm. 27 > | ae 83 | Natica dichotoma Gein. 1 27 | X | [8X 84 | Tylostoma naticoides d'Orb. 28 | X | | |

85 | Tylostoma giganteum Gein. 28 Ž

86 | Tylostoma carinatum Weinz. 28 XS |

87 | Rissoa affinis Sow. 29 | | |

88s | Rissoa Reussi Gein. 29 |x DS P RN S ZS 89 | Rissoa striata Weinz. 29 x

90 | Keilostoma conicum Zek. 29 Z | | |

91 | Keilostoma labiatum Weinz. 90 | | IX 92 | Chemnitzia mosensis d'Orb. | 30 X | | |

93 | Chemnitzia Reussiana Gein. | 30 P | | |

94 | Chemnitzia Stoliczkai Gein. | 30 x | | |

i

©

=

=

A

©

95 | Chemnitzia acus Gein.

96 | Chemnitzia arenosa Reuss.

97 | Chemnitzia Kieslingswaldensis 98 | Melania Beyrichii Zeck.

99 | Tanalia acinosa Zeck.

100 | Cyclostoma incertum Weinz. 101 | Nerinea longissima Reuss.

102 | Nerinea nobilis v. Můnst.

103 | Nerinea Cottai Gein. / 104 | Nerinea ornamentissima Weinz. NOD MNCGNO2A SD:

106 | Itieria carinata Reuss. : 107 | Cerithium belgicum v. Můnst. 108 | Cerithium Sturi. Stol.

109 | Cerithium Rudolphi Gein.

110 | Cerithium Lorioli Gein.

111 | Cerithium Barrandei Gein. 2 | 112 | Cerithium Margaretae Gein.

113 | Cerithium Fričii Gein. i 114 | Cerithium Toermerianum Gein. 115 | Cerithium Regnienianum d'Orb. 116 | Cerithium hispidum Zeck.

117 | Cerithium sociale Zeck.

118 | Cerithium infibulatum Gein. +19 | Cerithium cf. difficile Gein.

120 | Cerithium bohemicum Weinz. 121 | Cerithium chilopterum Weinz. 122 | Cerithium fasciatum Reuss. : 123 | Cerithium pseudoclathratum d'Órb. 124 | Cerithium binodosum Róm.

125 | Cerithium Luschitzianum Gein. 126 | Cerithium Chlomekense Weinz. le | Csdinmm 60 o o c o o ac 128 | Aporhais Buchi v. Můnst. sp. 129 | Aporhais Burmeisteri Gein.

130 | Aporhais Reguieniana d'Orb. 131 | Aporhais chondropleura Weinz. 132 | Aporhais megaloptera Reuss. 133 | Aporhais Reussi Gein. Je 134 | Aporhais papilionacea Goldf. 135 | Aporhais coarctata Gein.

136 | Aporhais Schlottheimi Róm. 137 | Aporhais stenoptera Goldf.

138 | Aporhais subulata Reuss.

139 | Aporhais anserina Gein.

140 | Aporhais ovata v. Můnst.

141 | Aporhais arachnoides Můll.

142 | (Aporhais) Guilfordia acanthochila 143 | Pterocera Callegni d'Arch.

144 | Pterocera nucleus Weinz.

145 | Cypraea ventricosa Reuss.

korycanské

Vrstvy lohorské

v ©

b

Vrstvy malnické

Vrstvy jizerské

Vrstvy teplické

Vrstvy březenské

Vrstvy chlomecké

32

36 36

aulu O WWW U

XX XXXXXXX| 2 XXXXXX| IXIXX|X XXIX

x|x|X

XXIX

XXXIX

Ču)

X|XX|X

X|X

XIXIX| |XX| |X| |XX

k . © "$ ř | NO) © © E o á E | 5 > > = © = N E ©) 2 ass © 8 © © © s Pag. | 9|4= =] m ja a K3) k PES.: g = P > £ se| A 2 200 č Z a an P 146 | Cypraea Korycanensis Weinz. 43 x 147 | Cassidaria incerta d'Orb. 43 X | 148 | Tritonium robustum Gein. 43 »E | 149 | Tritonium Proserpinae v. Můnst. 44 X R02 x X X 150 | Columbella clathrata Gein. 44 X | | 151 Fusus Nereidis v. Můnst. 44 | 153 | Fusus glaberrimus Můll. 44 2 154 | Fasciolaria rugosa Br. et Corn. 44 x 155 | Fasciolaria distincta Gein. 45 x 156 | Neptunea paupercula Gein. 45 x | 157 | Neptunea carinata Weinz. 45 x 158 | Rapa audatior Gein. 45 x 159 | Rapa cancellata Sow. 45 X x Do X X 160 | Rapa costata Róm. 46 DS S X Da 161 | Voluta elongata d'Orb. 46 | x x X S Z S 162 | Voluta semiplicata v. Můnst. 47 < 163 | Voluta Rómeri Gein. 47 | x 164 | Mitra Rómeri Reuss. 48 X D6 P X PSÍ 165 | Cancellaria ovulum Gein. 48 x | | 166 | Cancellaria Thiemeana Gein. 48 X 167 | Cancellaria sculpta Reuss. 48 X 168 | Acteonina globosa Br. et Corn. 48 x | 169 | Acteonina lineolata Reuss. 49 DS 170 | Tornatina ovata Br. et Corn. 49 SE | 171 | Cylichna cylindracea Gein. 49 DO 172 | Actaeon doliolum 49 X DL 173 | Actaeon ovum Duj. 50 DM 174 | Actaeonella Briarti Gein. 50 X | 175 | Actaeonella gigantea Sow. 50 X 176 | Actaeonella conica v. Můnst. pill x | | 177 | Actaeonella laevis Sow. 51 X 178 | Actaeonella Beyrichi Dresch. 51 x 179 | Avellana inornata Weinz. 51 x 180 | Avellana Humboldti Můll. 51 S RD 7 DL X X 181 | Ringicula pinguis Můll. 52 S 182 | Ringicula sp... ..... 52 * | | 183 | Bulla oviformis Weinz. 52 p | 108 | a | 2 | 2 | a | a | 4

Ou P O LW F

= =>)

00

Dentalium Dentalium Dentalium Dentalium Dentalium Dentalium Dentalium Dentalium Dentalium Dentalium

. Dentalium

TAB. I

polygonum Reuss. z Března '/;. polygonum Reuss. z Března !/, část skořápky od ústí laticostatum Reuss. Chlomek "f;.

silně zvětšená.

laticostatum Reuss. Chlomek '/, část skořápky od ústí dle jiného exemplaru. medium Sow. Česká Kamenice !/;. medium 5ow. Česká Kamenice !/, část vrcholová téhož exemplaru zvětšená.

medium Sow. Česká Kamenice část skořápky od ústí dle jiného exempl. zvětšená. striatissimum Weinz. Holice */;.

striatissimum Weinz. Korycany část skořápky od ústí zvětšená.

glabrum Gein. Březno '/, negativ.

glabrum Gein. Březno '/, positiv.

2. Patella campanulata Reuss. Korycany */,.

13. Patella Plauensis Gein. Korycany '/;.

14. Acmaea subcentralis d'Arch. Korycany '/,.

15. Acmaea subcentralis d'Arch. Korycany '/, týž exempl. 16. Acmaea subcentralis d' Arch. Korycany *'/; větší exempl. 17. Acmaea subcentralis d'Arch. Radovesnice "/;.

18. Acmaea subcentralis d'Arch. Radovesnice '/; týž exempl. 19. Acmaea concentrica Reuss. Korycany "f;.

20. Acmaea concentrica Reuss. Korycany '/, týž exempl. 21. Acmaea subcentrica Reuss. Korycany '/, jádro.

22. Acmaea depressa Reuss. Choceň */,.

23. Acmaea depressa Reuss. Březno. */,.

24. Emarginula conica Binkh. Korycany. Část skořápky zvětšená. 25. Emarginula conica Binkh. Korycany. */, exempl. z předu. 26. Emarginula conica Binkh. Korycany '/, týž se strany. 27. Emarginula conica Binkh. Korycany */;„ jádro.

28. Emarginula fissuroides Bosg. Přemyšlany '/,.

29. Emarginula intermedia Weinz. Korycany '/;.

30. Emarginula intermedia Weinz. Korycany '/, týž exempl. 31. Rimula cretacea Weinz. Korycany *'/, se strany.

9) vÍ

2. Rimula cretacea Weinz. Korycany '/, týž z předu. 83. . Pleurotomaria antigua Binkh. Korycany */,.

. Pleurotomaria Friči Weinz. Korycany $|,.

. Pleurotomaria Geinitzi d'Orb. Kamejk '/, jádro.

. Pleurotomaria Geinitzi d'Orb. Zbislav část skořápky silně zvětšená. . Pleurotomaria seriatogranulata Goldf. Louny "f;.

. Phasianella dubia Weinz. Chlomek '/;.

. Phasianella dubia Weinz. Chlomek '/, týž exempl.

Rimula cretacea Weinz. Korycany */, jádro z předu.

0520572012070 PO SKO O OO

Weinzettel; Gastropoda.

Vodirasáokuá ud oalouudl.hoí 0 A VV R W bo n o 1

Tab. I.

Autor ad nat. delin.

"bo

"9

y=

4

i" M

DAB-

1. Trochus Buneli d'Arch. Korycany '/,.

2. Trochus Buneli d'Arch. Korycany '/, jádro.

3. Trochus Buneli d'Arch. Korycany '/, štíhlejší exempl.

4. Turbo Leblanci d'Arch. Korycany “/,.

5. Turbo Naumanní Gein. Korycany '/, vyrostlý exempl.

6. Turbo Naumanníi Gein. Korycany '/, menší exempl.

7. Turbo Naumanni Gein. Korycany '/, jádro.

8. Turbo Naumanni Gein. Korycany */, mládě.

9. Turbo Naumanníi Gein. Korycany */, totéž.

10. Turbo Naumanni Gein. Korycany */, víčko s vnitřní strany. 11. Turbo pseudohelx Reuss. Korycany '/,.

12. Turbo pseudohelix Reuss. Korycany '/, ústí.

13. Turbo pseudohelix Reuss. Radovesnice $/,.

14. Turbo pseudohelix Reuss. Radovesnice část skořápky téhož zvětšená. 15. Turbo pseudohelix Reuss. Radovesnice !/, exempl. hrubě páskovaný. 16. Turbo Geslini d' Arch. Korycany */, mládě.

17. Turbo Geslini d'Arch. Korycany '/, jádro.

18. Turbo Geslini d' Arch. Korycany '/, ústí vyspělého.

19. Turbo Geslini d'Arch. Korycany '/, vyrostlý exemplar.

20. Turbo Roissyi d' Arch. Radovesnice +/,.

21. Turbo spinifer Weinz. Korycany '/,.

22. Turbo spinifer Weinz. Korycany */, štíhlý tvar.

23. Turbo Korycanensis Weinz. Korycany $/,.

24. Turbo decemcostatus v. Buch. Lenešice */,.

Turbo glaber Můll. Kieslingswalda */,.

Trochus Duppereyi d' Arch. Korycany '/,.

Trochus Duppereyi d'Arch. Korycany '/, jádro.

Trochus Geinitzi Reuss. Korycany '/, s ulitou.

„ Trochus Geinitzi Reuss. Korycany '/, jádro ze spoda.

30. Trochus Gecinitzi Reuss. Korycany '/; jádro se strany.,

. Trochus Radovesnicensis Weinz. Radovesnice, část skořápky zvětšena. . Trochus Radovesnicensis Weinz. Radovesnice '/,.

3. Trochus Engelhardti Gein. Holice "/;.

. Trochus Engelhardti Gein. Holice '/|, týž ze spodu.

5. Trochus Engelhardti Gein. Holice */, oblejší exemplar.

836. Trochus Engelhardti Gein. Lenešice, část skořápky zvětšena. 87. Trochus amatus d'Orb. Holice 4/,.

88. Trochus tuberculatocinetus Goldf. Chřibská '/,.

39. Trochus sp. Vinary */,.

40. Teinostoma cretaceum d'Orb. Korycany $/,.

41. Teinostoma cretaceum d'Orb. Korycany */, týž.

42. Teinostoma Stoliczkai Gein. Korycany $/;.

43. Teinostoma Stoliczkai Gein. Korycany $/, týž.

44. Teinostoma Stoliczkai Gein. Korycany $/|, týž.

45. Pileolus capillaris Geinitz. Korycany '/;.

46. Pileolus capillaris Geinitz. Korycany týž zvětšen.

47. Pileolus capillaris Geinitz. Korycany část skořápky zvětšena. 48. Pileolus Koninckianus de Ryckh. Korycany $/,.

49. Nerita plebeia Reuss. Korycany */;.

50. Nerita plebeia Reuss. Korycany */|, vyrostlejší.

1. Nerita plebeia Reuss. Korycany jádro.

52. Nerita plebeia Reuss. Korycany '/, totéž.

WW WW U o O -o U

ps ©

UHK O UW F

AAA 3 0 00 00 00 0e

Weinzettel; Gastropoda.

= 4 4 A9" „ta

) jtied n) "

V

lí

kitěď V zzpdé

U fn, NÍ í ih by prá

277 dilšiní

Tab.

PTE

F : Roš obou dj ; A 4 a“ i «

Autor ad nat. delin.

a!

=

v

m

j.

“ B

! : j : U a! E Í ' i > = ( » ; : i u * M = P. ( j 10 .. n Na n = 6 jm . : "m s — = a . = Fi s . M n 37 : - V90w A = i o s V hh bi ň - » B

s + M = KE = -= -i + bál Ná ab = zl a . a : = i ; : VE : : : : : | = = M . 1 " . deo 28 2D i m — : S mu, ae oané 6/0 ka ! př A P aj o : s : M 9 : . a : i | = : i i P 5 o. ; . . ké ' A NE, i n = a = = m > 1 . M £ i : Ů „i : : f "—« : 3 : s UP = C- U D m : Š i = n : = -© a a : M “ = 2 ; Ý : : | : = : : hi l : ] : : i TR 0 ( i a "M ; : 4 i : : : i i v 2 = ; 9 : ů ň = : m 0 = : ( Ú n : -

TAB III.

1. Nerita nodosa Gein. Korycany '/,.

2. Nerita nodosa Gein. Sandberg '|, ústí.

3. Nerita nodosa Gein. Korycany '/; jádro.

4. Nerita nodosa Gein. Korycany '/, s páskováním i žebrováním. 3. Nerita nodosa Gein. Korycany '/, s převládajícím žebrováním. 6. Nerita nodosa Gein. Kamejk !/, se žebry rozdvojenými.

7. Nerita complanata Weinz. Korycany */,.

9. Nerita complanata Weinz. Korycany '/, ústí.

9. Nerita complanata Weinz. Korycany '/, jádro.

10. Nerita cingulata Reuss. Korycany '/;.

11. Nerita cingulata Reuss. Korycany '/, jádro.

2. Neritopsis costulata Róm. Korycany '/, ústí.

13. Neritopsis costulata Róm. Korycany část skořápky zvětšerí. 14. Neritopsis costulata Róm. Korycany '/; jádro.

— v

5. Neritopsis sp. Korycany '/,. 16. Neritopsis sp. Korycany '/, táž od ústí. . Bolarium Kirsteni Gein. */,.

4 18. Solarium Kirsteni Gein. |, totéž. 19. Solarium baculitarum Gein. Lenešice */;. 20. Solarium baculitarum Gein. Lenešice 4/, totéž ze spodu. 21. Solarium baculitarum Gein. Lenešice */, jiný ex. se shora. 22. Straparolus Rómeri Gein. Korycany "/,. 23. Straparolus Rómeri Gein. Korycany "|, týž. 24. Scalaria Dupiniana d'Orb. Tyssá. !/, jádro. 25. Scalaria Philippi Reuss. Meronice */,. 26. Scalaria Philippi Reuss. Meronice */, týž ex. 27. Turritella Verneuilliana d'Orb. Korycany */,. 28. Turritella Verneuillhana d'Orb. Korycany 3 mladé závitky zvětšené.

29. Turritella Verneuilliana d'Orb. Mlíkojedy '/, závitek.

30. Turritella Verneuilhana d'Orb. Velká Ves !/, závitek.

81. Turritella Verneuilliana d'Orb. Velká Ves část téhož zvětšená.

32. Turritella subalternans Br. et. Cornet. Korycany '/,.

33. Turritella subalternans Br. et .Cornet. Korycany 2 závitky téhož exemplaru zvětšené. 34. Turritella subalternans Br. et. Cornet. Korycany jiný cx. zvětšen.

835. Turritella Noeggerathiana Goldf. Libuň '/,.

836. Turritella Noeggerathiana Goldf. Knižnice část závitku zvětšena.

37. Turritella Noeggerathiana Goldf. Březno '/;.

88. Turritella acicularis Róm. Březno '/,.

89. Turritella acicularis Róm. Březno poslední závitek zvětšen.

40. Turritella Lenešicensis Weinz. Lenešice */,.

41. Turritella sexlineata Róm. Chlomek '/,. 42. Turritella nodosa Róm. Kieslingswalda '/,. 43. Turritella nodosa Róm. Kieslingswalda část závitku téhož zvětšená. 44. Turritella nerinea Róm. Kieslingswalda '/,.

45. Turritella nerinea Róm. Kieslingswalda část závitku zvětšená.

46. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk */, s ústím.

47. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk */, ústí se shora.

48. Burtinella Reussi Weinz. Korycany */, příčný průřez.

49. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk. Ostnitý fragment zvětšený.

50. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk */, rovný exemplar.

51. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk '/, točený exemplar.

O O O * O .

DODO

+ « DO + « +

be

c

B

„W

E bob

O „4 | LAM V ALAN lu

eu a ;

ye O

; Gastropoda.

Weinzettel

Autor ad nat. delin.

-=

jh

s

O

w

(k

a

m

x

V : i . : : ' . s P : : i = ha o : : = 6 m "U : “ l M 8 = 8 = " i " a DO bb Ď STL 0 k == 2 s : sč , o l a O) b i z 2 0 W M. na “ : -—-— ň -! o- -= s Rh ň A DN [k 8 : v M i piv i ť % - = . (U : . - = M -* 7 : 0 | : i a : : eM E: i U Ů = . ' n 68 -— a a „e a : 1 a : ae- : : a : : : = U : a = : i = = a i (0 = . = -= ; L M O : i o = | VGA To = i : ku Je ii: 6 -— M TAS Jj“ L a am i = . ks kádší valo SM 9 . ; a My" j ' : : „» W s -0 (0 t t „s í + “ Seton Re U bo- : ' — a i P -0 (OV) o- s -i p., “ je = m ří = m a © - vv i. „a M o — -M P i -2 ? a U = "m Sys Av +. : i —- m O

» o> Aj í j

: P m m *“ : P Ja ja = Ů - £ ' < m s „S ZDÁL leto, HA 10 al“ " kř V "M : — m : = PM : m ; 0 = 5 -Ae -. FM ča je B., ts jek VU o = OV Lo ba i ) ze s% m . = n = - A a = . m A ns je ř P- : 6- . m pv 2. : o.. = JM a — m a j -2 = ré a i — A.. : U : . : o - E- - m - -4 > S m ; = . >. i : a A M by = : > Z GC ba = A o : = = : k 8 A hb ab Ze = mě 0 a "a M . . » » = = n W : m n be Mk | . Dl rm as k " n P = E = : = "E z : : 2 — o = a -== -a Ď Ů m = m =- - = “ = m == = : : : = i = m <= > ' “ m --- = m 6 - : : .— = n (= 0 s : S z : a wÍ : ní > -a : — s „= ' 8

1

o .

TAB: TV:

1/, týž exempl.

Róm. Chlomek '/, jiný exemplar.

5

(1 mládě.

Korycany '!/; totéž. Korycany */|, totéž. Korycany '/, jádro.

1

|

1

v

totéž. exempl. se skořápkou. totéž. totéž.

I. Omphalia ventricosa Dresch. Tannenberg '/,.

2. Xenophora onusta Nils. Chlomek '/;.

3. Xenophora onusta Nils. Chlomek

4. Vanicoro cretacea d'Orb. Kněživka '/,.

5. Natica lyrata Sow. Korycany '/,.

6. Natica lyrata 5ow. Korycany '/, ústí jiného exempl. 7. Natica acuminata Reuss. Korvcany */,.

8. Natica bulbiformis 5ow. Korycany "/;.

9. Natica bulbiformis 5o0w. Korycany '/, jiný exempl. 10. Natica sp. Korycany *[;.

11. Natica vulgaris Reuss. Lenešice *!|,.

12. Natica vulgaris Reuss. Lenešice !/, týž exempl. 13. Natica Gentii 5ow. Březno '/,.

14. Natica Gentii 5ow. Březno '/|, jádro.

15. Natica acutimargo Róm. Chlomek '|/,.

16. Natica acutimargo

17. Natica dichotoma Gein. Kieslingswalda

18. Natica dichotoma Gein. Kieslingswalda */, totéž. 19. Natica dichotoma Gein. Chlomek '/, dospělý tvar. 20. Tylostoma naticoides d'Orb. Korycany '/,.

21. Tylostoma naticoides d'Orb.

22. Tylostoma naticoide d'Orb.

23. Tylostoma giganteum Gein.

24. Tylostoma giganteum Gein. Korycany

25. Tylostoma giganteum Gein. Korycany

26. Tylostoma giganteum Gein. Korycany

27. Tylostoma giganteum Gein. Korycany

28. Tylostoma carinatum Weinz. Korycany '/, jádro.

29. Tylostoma

. Galerus sp. . Hipponyx bohemica Weinz. Korycany "'|/,.

carinatum Weinz. Korycany '/|, totéž.

Korycany *[;.

32. Hipponyx bohemica Weinz. Korycany '/, jádro.

3. Hipponyx bohemica Weinz . Hipponyx bohemica Weinz. . Rissoa affinis Sow. Korycany S/;.

. Rissoa affinis Sow. Korycany “/, táž. . Rissoa Reussi Gein. Lenešice 9/,.

. Rissoina striata Weinz. Korycany */;. . Rissoina striata Weinz. Korycany “/, jiný exempl. . Keilostoma . Keilostoma 2. Keilostoma 43. . Keilostoma . Keilostoma 46. . Tanalia acinosa Zek. Korycany poslední závitek zvětšený . Melania Beyrichi Zek. Mlíkojedy */1. 49.

Keilostoma

. Zbislav !|, víčko uvnitř.

Zbislav '|, totéž zevně.

conicum Zek. Korycany '|;. conicum Zek. Korycany '/|, totéž. conicum Zek. Radovesnice !/,. conicum Zek. Radovesnice !/; totéž. labiatum Weinz. Chlomek '/,. labiatum Weinz. Chlomek '/, totéž. Tanalia acinosa Zek. Korycany '/;.

Cyclostoma incertum Weinz. Korycany "[,.

0120 .,. +..

+, ..

+ .

+, .

IV

ab:

a.

Weinzettel; Gastropod

Ze fer sh

a

delin.

Autor ad nat.

i a A m V 1 OT 7 | a + © i = - n , ; hh P ji : : ď pen g : ť, ; : : 2 “ i | |

h ; i = U A : 4 A A : : * : ) : u = = = . | , . : | | : a ; , : 4 : ; : | . a i s 4- - i j ; : i v., “ —— | | " : | | | ' : . . i n —. . : ( = M I i : : * U : ; ' ; | : ř ; i : n » 7 ' | : : : n i Ý * . . , (= : i k“ : ; ; 7 Ni , i m : . . ' A Ů M = 1 ň s “ 1 : | : : : k j m : - a M : : Ň i : : i i i Ů | : ; i ME : | | 4 " ; ú , i s : ) i i - Ů

“

E

i Ď m Ů p l i i KYS p% i + m ň * : ) d i jj 5 : 1 NÍ 0 j E I 1 ň i

O W WW WU 3 =

DO P

. Nerinea 2. Nerinea

SE

Chemnitzia Chemnitzia Chemnitzia Chemnitzia Chemnitzia

s. Chemnitzia . Chemnitzia

Chemnitzia

. Chemnitzia

Chemnitzia

. Chemnitzia . Chemnitzia . Chemnitzia . Chemnitzia . Chemnitzia . Chemnitzia jf. Nerinea . Nerinea

Nerinea Nerinea

Nerinea Nerinea

. Cerithium . Cerithium . Čerithium „ Cerithium . Čerithium . Cerithium . Cerithium . Cerithium . Cerithium

mosensis d'Orb. Gein. Gein.

ReusSiana Stoliczkai Stoliczkai Stoliczkai Stoliczkai Stoliczkai Stoliczkai Stoliczkai Stoliczkai

acus Gein. acus Gein. acus Gein. Kieslingswaldensis Weinz. Kieslingswalda '/,. Kieslingswaldensis Weinz. Kieslingswalda '/, týž. longissima Reuss. Radovesnice */,. longissima Reuss. Zlosejn '/, průřez. nobilis v. Můnst. Radovesnice "/,. ornatissima Weinz. Přemyšlany $/,. Cottai Gein. Zlosejn '/, jádro. Cottai Gein. Zlosejn '/, průřez závitkem. nobilis v. Můnst. Radovesnice '/, průřez. sp. Tannenberg '/,.

. Htieria carinata Reuss. Mlikojedy '/,. . Hieria carinata Reuss. Mlíkojedy '/, průřez. . Cerithium

Gein. Gein. Gein. Gein. Gein. Gein. Gein.

Korycany, několik závitků zvětš. Korycany */, poslední závitky jiného exemplaru.

TAB-V:

Korycany */,. Korycany '/,.

Korycany */

1

Korycany '|; Korvcany '|; Korycany '|/; Korycany '|,

1

Korycany '|/, Korycany '|/; acus Gein. Zlosejn '|/,.

| | Korycany "| | |

Korycany *|, tytéž.

belgicum v. Můnst. Korycany */;. Sturi Stol. Radovesnice '/;.

Rudolphi Gein. Korycany */,.

Lorioli Gein. Korycany '/,. Lorioli Gein. Korycany závitek zvětšen. Barrandei Gein. Korycany */,.

hispidum Zek. Korycany */,.

% 1000 KOCEKOCEKCSE X

+

+ “

+ .

i exempl. í exempl.

exempl. exempl.

i exempl. i exempl. i exempl.

Margaretae Gein. Korycany; obrys zvětšen. Margaretae Gein. Korycany, 2 závitky zvětš.

pseudoclathratum d'Orb. Lenešice '/,. . Cypraea Korycanensis Weinz. Korycany */, táž. . Cerithium Reguienianum d'Orb. Korycany "/,.

9. Cerithium Reguienianum d'Orb. Korycany, zvětšený závitek. . Cypraea Korycanensis Weinz. Korycany "/,. . Cerithium pseudoclathratum d'Orb. Lenešice zvětšeno.

Weinzettel; Gastropoda.

AC. MOM VT : WLW

—m m

Autor ad nat, delin.

m

no

< “ ) = - * mi v - n V 47 : m m í = : ř k Ů ES > ' < Na ' "E u “ M : 0 : : m. 2 , z bk ae n . j

"+

m «

n

7

Cerithium Cerithium

. Cerithium . Cerithium

Cerithium

». Cerithlum „ Čerithlum . Cerithium . Cerithium . Cerithlum . Cerithlum „ Cerithium . Cerithium . Cerithium . Cerithium Chlomekense Weinz. Chlomek '/,. . Aporhais Buchi v. Můnst. Korycany . Aporhais Buchi v. Můnst. Korycany '|/; táž. . Aporhais Reguieniana d'Orb. Korycany '|/,. . Aporhais chondropleura Weinz. Skutíčko '/;. . Aporhais megalopleura Reuss. Březno '/,. . Aporhais Reussi Gein. Březno '/,. 2. Aporhais Reussi Gein. Březno '/, jiný exempl.

TAB: VL

Toermerianum Gein. Korycany '/,.

Toermerianum Gein. Korycany, poslední závitek zvětšen.

sociale Zek. Korycany */,.

infibulatum Gein. Korycany */,.

difficile Gein. Korycany “/,.

bohemicum Weinz. bohemicum Weinz. bohemicum Weinz. chilopterum Weinz.

binodosum Róm. binodosum Róm. binodosum Róm. fasciatum Reuss. fasciatum Reuss.

Korycany *' Korycany * Korycany *' Kněživka '|,. Brezno

Březno dva závitky téhož zvětšeny.

Penešice |

Lenešice, fragment zvětšen.

h h hh

se skořápk. jádro. průřez.

Lenesice '/, jádro.

1/

fe

Aporhais coarctata Gein. Česká Kamenice !/,. Aporhais stenoptera Gold. Černodoly */,.

. Aporhais stenoptera Gold. Březno *'/,. . Aporhais arachnoides Můll. Březno '/,. . (Aporhais) Guilfordia akanthochila Weinz. sp.

(Aporhais) Guilfordia akanthochila Weinz. sp.

. Fusus Nereidis v. Můnst. . Fusus Nereidis v. Můnst. . Fusus Nereidis v. Můnst. . Rapa cancellata 50w. Chlomek '/,.

. Cancellaria Thiemeana Gein. Meronice */,.

+ ..

Iřenesices "55 Chřibská '|/,.

Chlomek */;.

o

.. “

. Pterocera nucleus Weinz. Korycany '/;.

. Pterocera Collegni d'Arch. Korycany '/;. . Cypraea ventricosa Reuss. Radovesnice '/,. . Tritonium Proserpinae v. . Tritonium Proserpinae v.

Můnst. Chřibská '/,. Můnst. Svažnice *|,.

jádro.

+ “

+ “

+ “

1/,. křídlo bez jednoho trnu. (1, bez křídla.

Tab.:

Weinzettel; Gastropoda.

Autor ad nat. delin.

=

= Ť 4 a + l n Ů i i RAŘ , ' č : ů W = j ; m j i Ů f : + . i ň i ř » ; "m = m a “ l Ů i ' 44 8 te i hd Hi n Ů ' A 4 u 8 - + i = i ě

1 f ' 1 v % VP i sn) ž KL) - 3 r yl sj o) * i m

“ = ň n

r er

Pala 570“ te. úá *

„um 4 Alí

= Ů A - . "m : : O > ř uj T v AM 1 Ů : + “ C8 po- Ď : = p -M

.

W

PAB

Tritonium robustum Gein. Korycany '/,.

Tritonium robustum Gein. Korycany '/, štíhlejší tvar. Tritonium robustum Gein. Korycany */, průřez. Tritonium robustum Gein. Korycany '/, jádro. Actaeonella laevis Sow. Radovesnice !/,.

„ Columbella clathrata Gein. Korycany */,.

Columbella clathrata Gein. Korycany “/, štíhlejší. Fusus glaberrinus Můll. Chlomek '/,.

. Faseiolaria rugosa Br. et Corn. Korycany '/,. . Fasciolaria distincta Gein. Korycany ?/;.

. Actaeonella Beyrichi Dresch. Tannenberg '/;.

. Neptunea paupercula Gein. Korycany “/,.

. Neptunea carinata Weinz. Lenešice */,.

. Voluta elongata d'Orb. Korycany '/,.

. Voluta semiplicata v. Můnst. Chlomek '/,.

. Mitra Rómeri Reuss. Březno '/,.

. Cancellaria sculpta Sow. Lenešice */,.

. Actaeonina globosa Br. et Corn. Korycany */,. . Actaeonina globosa Br. et Corn. Korycany '/,. . Actaeonina globosa Br. et Corn. Korycany */,. . Actaeonina lineolata Reuss. Lenešice */,.

. Actaeonina lineolata Reuss. Březno, část skořápky zvětšena. 3. Tornatina ovata Br. et Corn. Zlosejn. %/, jádro.

. Tornatina ovata Br. et Corn. Zlosejn %|, tatáž.

5. Cylichna cylindracea Gein. Kieslingswalda "/,.

. Actaeon doliolum Můll. Lenešice */;.

. Actaeonella Briarti Gein. Radovesnice '/,.

. Actaeonella Briarti Gein. Radovesnice '/|, táž.

. Actaeonella gigantea 50w. Radovesnice '[,.

. Actaeonella gigantea Sow. Radovesnice !/, jiný exempl. . Avellana inornata Weinz. Radovesnice '/,.

2. Avellana inornata Weinz. Radovesnice '|, týž exempl. . Avellana Humboldti Můll. Kieslingswalda '/, táž.

Avellana Humboldti Můll. Kieslingswalda !/, táž.

. Ringicula pinguis Můll. Kieslingswalda */;.

. Ringicula pinguis Můll. Kieslingswalda */, jiný exempl. . Ringicula sp. Zlosejn */, jádro.

. Bulla oviformis Weinz. Tannenberg */, jádro.

. Bulla oviformis Weinz. Tannenberg !/, týž exempl,

. Bulla oviformis Weinz. Chlomek '/, se skořápkou.

0 00202020, *e 9,0 00 0,0 00 +

Weinzettel; Gastropoda. Tab. VII.

Autor ad. nat. delin.

2 Palaeontographica Bohemiae M : | | ae : | vydávané II třídou. České ek

E. POČTA: -O mechovkách z korycanských vrstev pod Kaňkem u sek se 4 fabulemi a 16 svý-

kresy, v textu Palacontograpbica Bohemiae Č. I..1892. se ; ýíkč JAR. PERNER: Foraminifery českého cenomanu. S 10 tobulemi a 6 výkres sy v textu. — Palac onto: p R z graphica Bohemiae-ČIsbR "4892.55 1477 k 620, RKO z JAR. PERNER: Studie o českých graptolitech. (Část I. Mikroskopická struktura se Monograptus | dně o: a Retiolites. S 3 tabulemi a 8 výkresy v textu) — Palaeontographica. Bohemiae, ČT A BVV S k aan V čsl Jikán APEK z MSS: jn ob JAR. PERNER: (Část IT. Monografie graptolitů spodního siluru. S 5 litogr. tabulemi a'8 vý“ : (© kresy v textu.) Palaeontographica Bohemiae. T1E7B,71996 0 vok (460. Seč JAR. PERNER: (Část III. Monografie graptolitů svrchního siluru. Oddíl As5 oa tabulemi a 29 Nýt : A kresy v textu.) Paloeontographica Bohemiae Č. TII. C. 1897. o ZR 450

JAR. PERNER: (Část III. Monografie graptolitů svrchního siluru. Oddíl B se 4 litogr. tabulemi a 49 vý-. kresy v textu.) Palaeontographica Bohemiae ČT80 rei T,

JAR. PERNER: Foraminifery vrstev bělohorských.. S 7 litogr. tabul. a 2 obe v textu.) Palac, ontograpbica Bohemiae Č. IV. 1897. S EA K0 Ja VA lodaa td 3 Uda. 138 Jesu OS Be V

A esta JAR. PERNER: Miscellanea silurica Bohemiae. Příspěvky k poznání českého siluru. S i tabulí < jy tvý kresy v textu.) Palaeontographica Bohemiae Č. V. 1900.. S Aka k

k | VLČEK: O některých problematických zkamenělinách českého cambria a spodního siluru. S 9 tabul. Bee ské : <Palaecontographica Bohemiae G-VTx1902 577174 2 O 00

A. FRIČ- FR. BAYER: Nové ryby českého útvaru křídového. S 30 Abalo ae V textu. | i

já Balácontographica Bobemiae:CeVIL AP08:0 62 0 < 1 0 č =- VAL. WEINZETTL: Gastropoda českého křídového útvaru. Se 7 tabul. Palaeontographica Bohemiae C. VÍTE 4910 20935 le OR S k Se O lh

x .