LIBRARY OF p^: 1885-1056 D'"^ UiCLAWA STMKA PRÍRODOPK^ PROSTONÁRODNÍ, €lLt /■ ^ í popsaní zwířat, rostlin a nerostů WEDLÉ TRÍD a KÁDŮ JEJICH. '^^^^*}u/' OBRAZY. t MALÉ ENCYKLOPEDIE NAUKO W^ DÍL III. IV PRAZE. W KOMISSÍ U KRONBERGRA I RnVNÁCE. 1843. j^^-^ňS^ Tiskem Anny ápinkowé Avedenjm J. Malého. Josefu Fričowi, DOKTORU PRÁW, PRÍSEŽnÉMU ZEMSKÉMU ADWOKÁTU W KRÁLOWSTWÍ ČESKÉM, ČINNÉMU AUDU ČESKÉHO NÁRODNÍHO MUSEUM, ZPRÁVVCI DŮCHODU MATICE ČéSKÉ , PÁNU NA Stríškowb a t. d. PŘÍTELI SWÉlUir WÉRNIRIIIU wSnuje SPISOWATEL. PRED31LITWA. Iročínaje práci tato wedel jsem, žeby se w ni znalejší přírodozpytec mel uwázati; jest ale takowých mužůw málo, a prací na né čekajících bez konce. Protož myslil jsem, že nesmíme čekati, a wšechno na jednoho skládati. Z toho tedy stanowiště nech at powáží znatel práci man a jí mile poshowí. Při spisovvání mel jsem na mysli duchow- ní, rodiče, učitele a wychowatele, auřadníky a wšeho druhu občany, nemající dosti času a tolik i příležitosti, aby se do učených, san- stawných a obšírných spisů wprawiti mohli. Myslil jsem i na mládež dospělejší, jížto spis tento slaužiti může za příprawu k obšírnějšímu studium, anebo aspoň za milé a užitečné wyra- žení w dobách příhodných. Dobře wím, že přírodopis nemá jen slau- žiti k panhémn poznání t\yorstwa, ale že má hlawne býti cestau wedaucí k poznání Boha, k poznání samého sebe a wznešcného určení žiwota našeho pozemského. A protož i každé příležitosti užíwaje cestu tuto wšudy jsem sto- VI powal, abych dle možnosti cíle toho dosel a k ušlechtěoí srdce i ducha lidského co nej- wíce přispěl. Při tom i dle možnosti udal jsem, jaký užitek z přírodnin bráti může élo- wěk, jelikož i w tom nejwétší dobrotiwost a maudrost twůrce wšemohaucího se w>jewuge a spolu i patrno se činí, kterak jedno s druhým se wáže a pojí, a jedno z druhého swůj pň- wod bere. Nejsrozumitelnější bylby přírodopis, kdyby popiso\\al jen jednotliwé kameny, rostliny a žiwočichy : ale coby tu ztratil Čtenář krásných wědomostí o rozmanité příbuznosti, podobnosti, o rozdílech a stupních žiwota á t. d. ; jak we« liká bylaby z toho kniha, kdyby u každého je- dince opakowaly se wšechny znaky, které w sau- stawném přírodopisu se udáwají w popisech tříd, řádů a rodů ! Zwolil jsem tedy cestu sausta- wnau ; a poněwadž wím, že již samo slowo sau- stawa mnohého leká, tedy hnědi podotknauti musím, že wybral jsem saustawu nejjednodušší a nejsrozumitelnější. W rostlinstvvu řídil jsem se saustawau Linnéowau, která, aČ starší a nedo- statečnější nežli Žisiéovva (Jussié), zdála se mi zde příhodnější pro wětší srozumitelnost, krát- kost a rychlejší přehled. vil Jedné wšak těžkosti nebylo se wylinauli, totiž wýznauunn wědeckýni, ačkoliw každý suad- no pozná, že nesuada tato wlastnč pochází z áplnélio nedostatku škol^ kdeby mládež naše če- choslowanská k poznání jazyka swébo, k poznání wécí a jmen jejich jazykem mateřským, pro- středkem tímto nejzpůsobnějším, nejkratším a nejpfirozenéjším wedena býti mohla. Tomu hle- děl jsem wyhowěti krátkým názwoslowím (ter- minologií), důkladným rejstříkem, a připojovvá- ním wýznamů cizojazyčných. Márae již owšem dwě knihy přírodopisné, jichžto každá pro čtenáře se hodí, to jest pří- rodopis od Filcíka a od Síra; než oba jsau nad míra stručné. Chtěli jsme tedy podati spis ob- šírnější, tak aby nejen k čítání slaužil, ale i k hledání předmětů, o kterých čtenář w jiných knihách swětla posud dostati nemohl. Užil jsem wšech dosawadních nowých prostonárodních pří- rodopisů , a weřejně děkuji slowútnému panu profes. Janu Swatopl. Preslowi dílem za radu ochotně poskytnutau, dílem za to, že swau ne- unawenau prací a swými spisy učinil Českému jazyku schodnější pole přírodopisné. I ])áné doktora Amerlinga práce welmi dobrau slnžbu mi konaly. Vlil Některá nowé utwořená jména byla od wýboru musejního zavvržena, a na jejich místo lepší podána. Z prwních wšak bylo nékolik již na hotowých obrazích podepsáno, což se měniti wíce nedalo, a protož musely se takowé názwy také do spisu přijmauti ; ale obyčejně stojí na druhém místě, tak že jména zlepšená prwní místo drží. — Pan prof. J. Chrněla mi podal mnohé morawských prostonárodních ná- zwů ; a poněwadž se domníwáme, že ještě mno- há dobrá jména i w^ýznamy ví ústech našeho národu se nalézají : každého wzdělaného vla- stence snažně i uctiwě žádáme, aby kde jaké jméno zwířete, rostliny nebo kopaniny které po wlastech čechoslowanských najdau, mile zazna- menati a nám buďto zaslati, anebo w některém časopisu \ve známost uwésti sobě neobtěžowali. Ze pak obrazy dříwc hotowy byly, nežli kniha tato tisknauti se počala, a nežli o pra- wopisu skladném od wýboru bylo co ustanowe- no ; nalézají se tam jména ještě podlé starého způsobu psaná. Pro krátkost jest míra znamenána čárka- mi, tak že čárka Q střevvíc, (") palec, ('") čáru znamenají. Oprawy w tisku. stránka VII. — 6, — 32. — 35. — 39. — 41. — 45. — 49. — 54. — 55. ~ 55. — 56. — 6(). — 74. — 79. — 103. -- 106. ~ 107. — 108. — 109. — 110. — 110. — 111. — 111. — 128. — 135. — 136. — 137. — 150. — 172. — 178. — 197. — 200. — 212. — 216. řádeklO. — 2. — 15. — 2. — 2. — 9. — 1. — 16. — 6. — 1. — 15. — 4 — 9. — 1. — 23. — 13. — 14. — 10. — 3. — 3. — 7. — 15. — 7. — 18. — 15. — 2. — 8. — 5. — 1. — 5. — 8. — 12. — 16. — 7. — 8. zhora registrík místo rejstřík zdola jejžto — jižto po mnoho dní — po mnoha dní zhora a wšude jinde Tigris místo Tygris — Pyrenejských místo Pyrenských zdola elektřiny zhora wačití — Veratrum — Hystrix zdola pásowec zhora Řád VII. — i jinde pásů zdola odrodky — w Africe — Muťfelthier zhora i jinde jahůdkami — Tithys zdola Atricapilla — Hipolais zhora Laubvogel zdola owSínech zhora íissirostres — Cypselus — uycticorax zdola Nycthemerus — elektrioiny — waknatí — Varatrum — Histrix — pásawec — Řád V. — pasů — odrůdy — z Asie — Muselthier — malwicemi — Tythis — atracapilla — Hypolais — Raubvogel — ocwínech — íisirostres — Cypseli — nicticorax — Nyctemerus zhora dlauhými, nesrotlými místo dlaiihý- ma, nesrostlýma místo Lani zdola Lari zhora fuscus — fuccus — Ophidii — Ophidi — Hruj — Hrug — trnák — trak — F. — T. — loket — lokte — a jinde Diptera — Dyptera — Phryganea — Phriganea Str. 249. 255. 259, 260. 260. 270. 288. 296. 300. 328. 330. 332. 338. 352. 354. 354. 356. 366. 379. 396. 401. 405. 405. 405. řádek 7. zliora Mytilus — 7. zdola Cislicercus — 7 — Ocnlina — 17. zhora Hippuris 4. — 5. — 4. zdola 1. — 3. — Madrepora Jahresriug Salicornia mÍJito Mjtillus — Cisticepius — Ocalioa — Hypuris — Madriipora — Jahrgang — Salisornia a wregist. Rnopliorum — Kryophoron břichatěji místo břichatí — 17. zhora po: swedenť. přidej (Wiz, obr. 111.) 6. — kořením 15. — Simse 9. zdola Githago 17. zhora Aconitum 7. — lítý 11. zdola Pulsatilla 11. — Lamium 6. zhora i w registr. Cy tisus 1. — Mnohomanželstwo 12. ' — circinalis 14 zdola Polypodium 15. zhora Saatbrandpilz 5. ~ VII. 6. zdola raphania Wšudy i w registříku : Hippocampus — - — — — Hippopotamus — — — — Dianthus — . — — — Lythrum — kromě strany 248. řád. 3. zdola lastura - — atlasské more od hory Atlasu práwe tak nazwané. W registříku zchází na swém uiístS : Coccinella 193. Pásowec 55, místo kořenem — Simfe — Gytago — Aconithnm — lítí — Pulsatila — Laminům Citisus Mnohomužstwo cincinalis Polygonium Saatbrandspitz III. raphalia Hypocampus. Hypopotamus. Dyanthus. Litrům, škeble, atlantské, Obsah. IX Úwod k přírodopisu . . • • KNIHA PR\VNÍ. ŽIWOČICHOPIS. Úwod k žiwoííichopisu ...» TLUPA I. ŽIWOČICHOWÉ PÁTEŘITÍ. TMda 1. SSAWCI. Řád I. Ssawci dwaurucí . _ II, — etjrrucí — III. Letaimowé — IV. Šelmy — V. WaCití — VI. Hlodawci . — VII. Ssawci bezzubí . — VIII. Wícepaznehtí — IX. Jednopaznehtí — X. Dwaupaznehtí — XI. Ssawci ťaleňowití — XII. Welrybowé Třída II. Ptactwo. Kád I. Drawci II. Wrabcowití — III. ŠpUiawci . — IV. Kúrowití V. Pstrosowé • — VI. Ptáci bahní VII. Ptáci wodní Třída lil. Plazi Řád 1. Želwowití . — II. Ještěrowé — III. Hadowití . — IV. Naháči Str. 1 16 20 24 26 44 46 55 56 66 69 83 84 88 92 100 122 125 129 130 136 143 115 146 150 155 Str. Tkída IV. Ryby A60 Oddělení I. Ryby kostnaté. Řád I. Bfichoplýťwé ... 162 — II. Prsoplýtwé ... 167 — 111. Hrdloplýtwé ... 170 — IV. Holobiiché ... 171 Oddálení II. Ryby chruplawCité. Řád I. SrostloCelistné . . . 173 — II. Cliwostožábré . . . 174 — III. Wolnožábré . . . — — IV. Srostložábré . . . 175 TLUPA II. CLENOWCI. TKÍDA I. Hmyzí . 180 Rád I. Brauci ^\\\ zlomen okřídlí . 184 — II. Žilnokřídlí ... 193 — III. Šupínokřídlí ... 202 — IV. Dwaukřídlí. ... 212 — V. Sířokfídlí ... 216 — VI. Řasokřídlí ... 219 — VII. Rownokřídlí ... 224 TfíÍDA II. Pawaukowití 228 Třída III. Členowci Cili mnohoclení Cíli mnohonožky 232 TftÍDA IV. KoRÝšowÉ 233 Řád 1. Kružáci .... 234 — II. Raci .... 285 ~ III. Skořepáei . . . . 237 TKÍDA V. ČERWI 238 TLUPA III. MĚKÝŠI. OddElení i. Merýši hlawatí. Řád I. Ramenýsi. .... 242 — II. Blanjši .... 244 — III. Plži .... 245 Oddálení II. Mlži. Řád IV. Chapýši .... 246 — V. Lasturowci . . . 247 — VI. Pláštěnci čili beznozí . . 250 TLUPA IV. HWĚZDÝSl. TKÍDA I. OSTNOKOŽCI Tkída II. Hlístt TkÍDA III, Slimýši Tkída IV. Polypi, Býložilci • ♦ Tř^" í^ ÚWOD K ŽIWOCIŠSTWU. t^iž nahoře powédíno, jak se liší zvvířata od rostlin a od nerostů. I neuznáwaje za dobré, w knize této wtipně a učeně o dalších rozdílech slowa šířiti, podám raději čtenáři jen ještě krátký přehled některých wlastností, buďto wšem aneb aspoň welikému množstwí žiwočichň společně ná- ležejících. Z tohoto krátkého přehledu naučí se on dílem znáti, dílem jmenowati částky těla lidského, o nichž pytwa (Anatomie) obšírněji jedná. Na těle zwířat nejdokonalejších rozeznáwáme hlaivii^ trup a koncijiy. Na hlcnvě se nalézají čidla a w hlavvě mozek. Trup složen jest ze dwau dutin, z hrudní a břišní, ježto dělí blána swalowitá, ^;£y/«/(c/ čili preponaii (Zwerchfell) jmenowaná. W diifiné hrudní \qtá srdce a ^Mq e, ví dutině břišní b\q žaludek, střewo, játra, slezina, dwě ledwiny a měchýř. Kon- činy jsau dwě napřed a dwě w zadu, t. ruce a nohy. Každému z těchto ústrojů wykázány jsau jakési žiwotní úkony čili práce (Functionen) , Takowéto žiwotní čili ziwoční úkony (vit ale Functionen) dělíme na dwě třídy, totiž na úkony rostní (zrůst , vegctative Functionen) a úkony ziivo- čišní (aninialische Functionen), K privním náležejí takowé, ježto se nalézají společně u zwířat i rost- lin, a sice ohnowiwost (Reproduction) a ro zplod iwost ; k druhým náleží pohybnost a čitelnost. Obnowiwost skládá se z následujících úkonůw : z tráiveníi z pohybowání sťáw a z dýchání, Tráivení [Verdammg) počíná se požíwáním čili přijímáním potrawy. Rostliny přijímají polrawu 6 ÚWOD K ŽlWOClŠSTWU. kořáním a lupením, žiwočichowé ale ú^ty či ústím. Žiwočichowé na wětším díle potrawu roz- kusují, sliny, ze žláz slinných wylaučené, w li- stech k ní přimesujíce, a zwínck udělaný polykajíce. Tato potrawa probíhá tudy jícnem, žaludkem a strewem. W žaludku do ní wniká sťdwa žaládkowá (Magtnsaft) a mění ji w ztrdweninii (chyímis) ^ jenžto pak přechází do střewa tenkého a sice do začátku jeho, dwandctníkem (Tlwolfjingcrdarm) nazwaného. We dwanáctníku smíchá se zlráwenina se žlučí a se šťáwau k slinám podobnau, jižto wylučuje žláza za žaludkem ležící, mikterem čili slimiicí (pancreas, BauchspeichcldruscJ jmenowaná. Tímto smícháním se sláwá, že částky nezážiwné se oddělují od zá- žiwných, ježto zazitmau (chylus) nazýwáme. Z této zažitiny wystřebáwají ceiuy mízné či iníznice (Lymph- gcfdssf) šťáwu mízní či mléčinu, an konečky jejich mají swá úslí na wnitmím powrchku střewowém. Tato ml é čina přichází míznicemi do žláz okružních (GekrvsdrLisen) ; zde znowa zpracowána a očišťowána, pak do mízowoda hrudníha (Mílchbrustgang) sebrána a tím do žíly podklíční lewé přiwedena a s krwí smíchána býwá. Částky nezážiwné přecházejí ten- kým střewem do tlustého, pak do konečníku, až i řití wywrženy býwají. Jdti^a (Lécher) wylučují žluč, ježto w ilncníku (žlučním méchářkuy Gallcnhlase) se nadržuje, a při zažíwání do dwanáctníku se rozléwá. Na druhé straně proti jatrám leží slczina (Milz)y jejíhožto úkonu ještě neznáme; to ale jisté, že jako játra k zažíwání a očišťowání krwe přispíwá. Také Icdwiny (Nieren) očišťují krew tím, že odlučují moč, jižto pak skrze moHwody (HanúeUer) do mechy ie a odtud UWOD K ŽlVVOČlŠSTWL', 7 wen wywrhují. [ Jcilze má podobný úkoji ; neboť potem odlučuje mnohé látky tělu nepotřebné. Pohyhowání eili oběh šldiu déje se w cewácii rozličného druhu: w srdei, w tepnách, w žilách a we sirebawkácli čili slřebawych cewách. Srdce jest dutý swal, jehožto dutina po délce na dwe polowice, prawau a lewau, a to přepážkau se dělí; každá polowice má zase dwe oddělení, totiž hořejší čili síh (Vorkammcr) a dolejší čili ho- moru (Kammcr)^ kteréžto obě otworem spojeny jsau. Má tedy srdce dwe síně a dwe komorvj a na- pomáhá priiudění čili oběhu krwe. Tipnij (Artericn) mají jméno od lepání či kle- pání. Mají swLij počátek z obau komor srdečních. Tepny, jejichžto kmen w prawé komoře se počíná, rozwětwují se w plících, a nazýwají se tepnami pllcnlíiii. Kmen tepnowý, w lewé komoře se počí- nající, jmenujeme kmenem srdečním fao7^teiJ, který do wsech ostatních částek těla se rozwětwuje. z/li/ (VoicnJ podobají se poněkud tepnám, a wšak netepají a nestahují se. Do síně lewé sbíhají se žíly z plic, do prawé z ostatního těla. Zílv jsau ty samé cewy, ježto widíme w kůži modrati se a často i nabíhali na způsob modrých wětwí. ,^ly strewní neběží do srdce, ale spojují se w jeden kmen, kterýž ntizý wáme branaii fzilaii brmmaii^ Pfort- adcr) -^ z té se zase rozwětwují do jater ; odtud pak se krew sbírá u wětší a wětší žíly, až konečně íílaii jaterni se wléw^á do kmene toho, který do prawé síně wpadá. O strebawkách již na hoře w krátkosti wše jsme powěděli, co nejdůležitějšího jest. Sestawímeli nyní směr běhu krewního, bude následující. Z lewé komory běží krew žiwná či 8 ÚWOD K ŽlWOČIŠSTWU- krmná, jasnočerwená, do tepen, a sice nejdíiwe do srdečnice, jejímžlo rozwětwím rozbíhá se krevv po celém těle, tamto nejdrobnějšími konečky látku krm- nau a obnowowací skládajíc a w počátky žil pi*echá- zejíc. W těch se sbírá krew, na látky žiwné zchudlá, uhlíkem a jinými hmotami obohacená, tmawočerwená, do wětších a wětších kmenů žilních, až pak dwěma kmeny, totiž žilami dutými, hořejší a dolejší, se wléwá do síně prawé. W tomto zpátečním běhu přijímá krew žilní, jak jsme nahoře udali, také z mizowodu hrudniho mléčinu ze střew wystřebanau. Tento oběh krwe nazýwáme ivelikým oběhem^ a ten počíná se komorau lewau a končí se síní prawau. Oběh malý počíná se u komory prawé a končí se síní lewau, a to následujícím způsobem. Ze síně prawé běží nadřečená krew žilní do komory pra- wé, ta ji wystřikuje skrze tepnu plícní a skrze její menší a menší wětwičky do plic, kdežto se dotýká wzduchu wdechnutého, a z něho kyslíku nabírá, a- nebo, jak říkáme, okysličuje se,*) uhlíkowau kyselinu od sebe wydáwajíc. Takto proměněná, jasnočer- wená a na látky krmné i žiwné obohacená krew počíná se sbírati žilkami u wětší a wětší praudy, až pak čtyřmi kmeny (žilami plícními) wléwá se do síně lewé a odtud do komory lewé, kdežto počíná se nadřečený weliký oběh křwe. *) Dle nowějšich zkaušek slučuje se kyslfk s nahrnutým W krwi uhlíkem w kyselinu uhlfkowau, ježto majíc podstatu wzduchowau dechem se zase ^vydechuje. Tak též se slučuje ?$ástka kyslíku wzduchowého s wodíkem krewnfm a působí woflu, ježto co pára dechem wychází. Nejwětší ale částka kyslíku spojuje se s částicemi železa w krwi obsaženého, W tom spo- jení probíhá celým tělem, wšude se s uhlíkem spojujíc a teplo tSlu potřebné působíc* UWOD K ŽlWOČlŠSTWU. 9 Zde slušno jest podotknauti, že síla žiwolní ne- jenom stawí, ale že i také staré útwory zase baurá, a k této druhé práci slauží jí dílem žíly, hlawně ale zwláštní druh cew, míznic či slřebavvek (Lymphenge' fdsse oder Saugadern), ježto látku starau rozpuštěnau wystřebáwají, a pak skrze žlázy střebaweční či mízní fSaugader' oder Lyrnphdrusen) , j^^^^ se w celém těle, zvvláátě w ohybech, rozptýlené nalézají, několik- kráte probéhnuwše, w mízowod hrudní se wléwají. Jak tedy obnowiwostí žiwot jedinců na jistý čas se udržuje, tak zachowáwá se bytnost celých rodů či plemen rozplozoivdníví, jenžto se děje buď pauhým dělením, buď kladením wajec, buď roze- ním žiwých mláďat. '*") Nejjednodušší způsob rozmnožowání jest dě- lení, jak to u nižších žiwočichň, k. p. u polewníkň, widíme, kdežto mládě jako pupenec z těla rodiče swého pučí čili wyrostá, a pak se od něho odlo- miwši samostatný žiwot wede. Někdy se rozpadá tělo žiwočicha na wíce částek, a z každé dělá se zwláštní, rodiči swému podobný twor. ^') WšickQ) žiwokowé nabýwají sice žiwota swého od jedinců sobě podobn^cli, jichžto wsak rodičowé jinak počátek wzali, a to wšemocnau wůlí Stwořitelowau, ježto wložila síly a wdechla žiwot w přírodu twořiwau. Takpwauto prwotwořiwostí již nyní nerodí se žádni žiwoeichowé, 4^d^Wjrt^2f§{ t^idy^JfiV^H -«pí)il«.^řG|^ *''hj;^s>y:^ á^-jí Některé různé úkazy takowého samo^ rozeni (generatio aequivoca) we wyššřch třídách rostlinstwa dalyby se snad i jinak wyswětliti ; jsau wšak weluii znamenité, a protož některé z nich tuto uwedeme. Pozorowalo se, že po ohni welikéin na zpáleništích se wyskytly rostliny, gichž tam nikdy widěti nebýwalo, k. p. w Londýně trýzel (erysiinuni latifoli- imi). Wypálíli se suchá půda wLanguedoku a w Prowenci (Pra- wansi), roste na ní druh) rok množstwí černého máku, který se wšak rok na to zase tratí. Na wysusených rybnících rostau byliny, ježto nikdy předtím w těch místech nerostaly a t. d. Sem též náleží, co dále o hmotě Prystlejowé udáme. Wiz na konci rostlinstwa. 10 ÚWOD K ŽlWOClŠSTWU. Wejce dokonalejších ziwocichů skládá se ze skoíápky, z bílku a ze žlautkii, na němžto nalézá se bílé znamínko čili očko, jenžto jest zárodkem budaucímu žiwocichu. K wylíhnutí jest potřebí lepla, a to buď slunečního, jako to widíme u niž- ších zwířat, anebo žiwočišného, jako léméř u wšech ptáků. Ziwá mláďata rodí obyčejné jen ssawci. Posud bylo jednáno o úkonech rostních; jmu- síme také ještě w krátkosti néco powědíti o úko- nech žiwočišních. Sem náleží předně: Pohyhowániy k némuž kosti a swaly přisluhují, a i^dkčíti (Emp/(jidung)/]eví\uz nerwy (čiwy)slauží. Kosti jsau twrdé částky těla, jemu za podporu slaužící, mezi sebau buďto srostlé, buďto šwy anebo chru« slawkowými wlákny čili swazy w kostru (Skelet) spojené. Kostra těla lidského složena jest ze hlawy, z páteře a z končin. Hlawa složena jest ze mnoha kostí, pomocí šwů spojených. W hořejší částce hlawy nalézá se mozek, w dolejší pak jsau čelisti. Do- lejší čelisť [sáně) složena jest ze dwau polowicí, w předu se stýkajících. Gelisť hořejší má také dwé polowice, ježto dělí kost mezičelistní (Zívischenkiefcr' knochcn). W čelistech ležící zuhy dělí se na řezá- ky, na špičáky čili kly a na stoličky čili třenowce. Jsau pak zuby obaleny sklowinau (Schmclz), a nazý- wají se jednoduchijmi, jestli že sklowina jednoduše korunu potahuje ; pakliže potahující sklowina do zubu se zahybuje u jej na desky dělí, slowau řasnatijnUy a konečně složenijmi^ když zub z wíce částek zále- ží, jichžto každá sklowinau pro sebe potažena a s druhými jakýmsi klím wespolek spojena jest. Páteř (Riickgrath) složena jest z obratlů, jichž- A UWOD K ZlVVOClŠSTWU. 11 to každý dělá w zadu kruh. Kruhowé tito wtiiti* dutí a w řadě na sobě stojící působí trubici, pdtehiicí čili hihctnící ( Riickmmarkskanal J jaienowanau, w níž to mícha (Riickcmnark) leží. Na obratlích hrudních jest dwanáctero žeber wklaubených. Glowěk má sedm obratlii síjowých, dwanác^e hřbetowýcli čili hrudních, pět bederních, pět krížow)'ch, w jednu kost srostlých, a čtvvero kostrčních čili ocasních, kteréžto, jsauli rozmno- ženy, u některých zwířat ocas působí. — Končiny hořejší i dolejší mají podobné kosli. Co u paže jest kost ramenná, to u nohy jest kost slehenná ; u paže jest kost loktowá a pramenowá podobná kosti holenné alýlkowéj kosti zápěstní, záprstní a prsto- wé u ruky podobají se kostem zanártowým, před- nártowým a prstowým u nohy. Oboje končiny jsau připojeny k tělu pomocí některých kostí. Tak jest paže wklaubena w kost lopalkowau, jižto podporuje kost klíční ; stehno trčí w jamce (pušce) kosti boční, ježto dělá s kostí krížowau pánew čili lochan. Swaly (wlastně to, co libowým masem nazýwá- me) jsau složeny z dlauhých wláken stažitelných a upevvněných swými konci na dwě anebo na wíce kostí anebo na jiné částky, jimižto hýbati mají. Konce swalů přecházejí obyčejně we šlachy ('Flachsc7i,Seh' ncnjt jimižto se na kosti pohyblivvé usazují. Pomocí swalů téměř wšechno hýbání se děje. Čitelnost (das Emp/ínclen) jest mohutnost, jíž to žiwočich wše, co weň působí, znamená, aby dle toho činnost swau zprawiti mohl. Uslrojowé čilí jsau : mozek, mícha, a pak nerwy, ježto z mozku a míchy wynikají. Mozek \qsí látka kašowitá ale tuhá; dělí se na weliký mozek a mozeček. Ze zpodu mozku i- ÚWOD K ŽlWOČIŠSTWU. wyniká mícha, ježto běží páleřnicí až do kříže, a jest rowněž podstaty kašowité, ISerunj (čiwy^ NcrvenJ jsa a bílé, mozkovvité pro« wázky, z nichžto jeden každý zaobalen jest w pe- wnau pošwu. Rozeznáwáme nerwv čidelní, hybací a břišní čili uzliny. Nerwy čicklní počínají se w mozku, a wnikají do čidel. Nerwy hybact [Beive- gmigs^)ierven) wynikají wětším dílem z míchy a wbí- hají do swalů, \x nichžto způsobují buď stahowání bud' roztahowání. Nerwy břišní dělají sem tam uzly, jež uzlinami (Ganglienknotcn) nazýwáme. Uzliny jsau mezi sebau nitkami síťowitě spo- jeny, a s mozkem nikterak jinak nestýkají se, leda nerwem saucitným a blaudiwým, Uzlinami se uskutečňuje pohybowání newolné w útrobách, k. p. w srdci, w plících, we střewu, jejichžto pohy- bowání buď docela, buď welsím dílem na wůli naší nezáleží. Rozeznáwáme patero čidel (Sinnes orgáne) » a sice: hmat, chuť, čich, sluch, a zrak. Hmat (Tastsinn), jsa po celé kůži rozšířen, saustředuje se zwláště na některých částkách, k. p. u člowěka w prstech, u některých ssawců w čenichu (Scknauze), u ptáků na konci zobáku, u obojžiwelních na konci jazyka, u ryb we wausích okolo huby, u hmyzů w tykadlech, u měkejšů w makadlech. Chiit (Geschmack) sídlí hlawně na jazyku, a čich (Ger uch) w bláně, jížto dutina nosowá powlečena jest. W chuť působí jen to, co we slinách nebo w jiném moku rozpuštěno, a w čich jen to, co we wzduchu se roz- plýwá. Z toho patrno, že wodním žiwočichům musí čich zcházeti. Ústroje slachowé dělíme na wnějši a wnilřní. Ke wnějším náleži ucho, jenžto paprsky ÚWOD K ŽlWOČlŠSTWU. 13 zwukowé chytá a zwukowodem do wnitřku wodí. Na konci tohoto zwukowodu jest rozpiata příčka blá- nowá, jako na bubínku. Na tuto blánu bubínkowau narážejí paprsky zwukowé, jí otřásajíce. Za ní leží dutina bubínkowá, w nížto se nalézají čtyry kůstky, w jednu řadu spojené, tak že prwní (klacUwko) wisi na bláně bubínkowé, a jak mile ona zwukem po- třásati se musí, zděluje toto pohybowání kowadliiié, a ta zase kilstce cočkowité a třmenu^ kterýžto posle- dní přiléhá na okénko wejčité, do bludiště wedaucL Bludiště (hahyrinth) složeno jesli z předsíni (Vorhof)) ze tří polokružných trubek, a ze záwitku (Schnecke), w němžto se rozplzuje nerw sluchowý. — Na oku znamenáme wíčka (klapky) s řasami (brwarai) a jablko. Na jablku znamenáme blánu bílau čili be- linu (sclerotica), na jejížto přední straně widíme wýkrojek okrauhlý, powlečený blanau prozračnau, totiž rohowkau (Hornhaiit), za nížto jest widěti kraužek modrý, šedý, hnědý anebo jinak barwený', kterýž nazýwáme blanau duhowau čili duhowkau (Rcgenbogenhaiit). W prostředku duhowky se nalézá dírka nazýwaná zřítelnicí (panenkaii, Piipdlc), W této dírce jest widěti wzadu čočku (Linse) prozračnau. Za čočkau jest oko wyplněno látkau rosolowitaUj prozračnau, nazwanau sklencem (Glaskcrpa^), Mezi sklencem a obálkau, která jablko činí, leží blána sítná čili sítnice (Netzhaut). Paprsky swětlowé pa- dají skrze zřítelnici, čočku a sklenec na sítnici, jenž jest wlasthé nerw zrakowý, w blánu rozplzlý* Sítnice wnímá paprsky, a obrazy předmětowé zdě* luje mozku. Na wnější straně jablka leží žláza slzná. Jen dokud bdíme, pracují nerwy : we spaní přestáwá činliwost mozku i nerwú z něho wychá- 14 UWOD K ŽlWOČIŠSTWU. zejících. Jenom nerwy břišní nepřestáwají působiti i WC snu, kdežto zalím mozek nejwjše jen temné, tékawé obrazy čili sny si utwořiti může. Ziwočichowé w žiwobytí swém řídí se buďto dojmy , ze wnějšku w ně působícími , které si nejen predstawowati, ale i pamatowali, ba i swau wůli dle nich zprawiti mohau;'*') anebo pudemy jenž nutí je činiti, co k zachovvání jejich potřebí jest, aniž si toho powědomi jsau. Pud jest cosi přirozeného, nepřiučeného. Tak widíme, že wčela, sotwa se wylí- hnuwši, již i hned buňky si s druhými wčelami slawí ; tak i ptáci uměle swá hnízda dělají. A tento způsob pudu nazýwáme umělým (Kiinsttrieh). — ■ Clowěk může wíce příbuzných předstaw sestawiti, z nich pojmy sobě učiniti, a podlé úsudků a roz- sudků tak nebo jinak jednati ; kteraužto wlastností od celého tworstwa pozemského se liší, a obrazu božímu se podobá. Abychom jednolliwá zwířata lehčeji poznali, bude potřebí je dle podoby k sobě sestawiti ; a to nazýwáme saustawau (System)^ w nížto dlužno roze- znati druhy (Artcriy species), rody (Gattiing, genus), čeledi (Famúien), řády {Ordniingen), třídy {Klasseri) a tlupy {Gruppcii). Podlé dokonalosti swé dají se ziwočichowé na čtvry tlupy rozstawěti. My Kywiera (Guvier) se při- držíce rozwrhneme celé žiwočišstwo 1) na hwSzdeyse^ ^) Důkazy toho nám dáwají události, jichžto každý ně- kolik o j)sa, o slonu, o opici, o ptácích, neb o hmyzech wí, a jichž i mnolio w tomto sj)isu se nalézá, takže stopujemeli síly tyto dusewuí po jejich nižších a nižších stupních, snad i nSco podobného w rostlinstwii nalezneme, kde kwětiny obracují hlawiíiky za sluncem a swírají se, bywše dotknuty ; i nalezneme, co básníci již dáwno w dobách nadšení swého tušili. ÚWOD K ŽlWOČlSSTWU. ÍS jiinzlo jest rozplozowání nejhlawnějsiím záměrem celého žiwobytí; 2) nn vukíysc, jenž mají také již ústroje zažíwací, než hybadla a čidla ještě málo dokonalá; 3) na chnoivcc, ústroje zažíwací již do- konalejší a často 11 welikém i počtu mající; 4) na obratlowce, jenž mají ústroje pro čití, pro pohy- bowání, pro obnowowání těla, a wšecko ostatní ústrojí na nejwýš dokí^nalé. Na přiložené tabulce sestaweny jsau wšechny třídy žiwočisstwa vv jediný pí-ehled, TLUPA I. * ŽIWOČICIIOWÉ PÁTEŘITÍ čili OBRATLOWGI (Vertebralia, Wirbeltbiere). Obrafíowcť jsem mezi ziivočhky nejdolwyialejši. Mají mozek, míchu a miiozstwí nenviu Kosti jsau prawidehič k sobě sestaweny a dělají kostru, jizto z wenkii swahj a ostatní měké částky pokrýwaji. Mají wždy jen čtyry koiičiny ; čelisti leží nad sebau ; pro wSech pět smyslu mají dokonalé ústroje ; Itreio jest čerwend Obratlowce dělíme 7ia čtyry třídy : Ssawce, ptáky, obojžiwelní a ryby. TŘÍDA I. SSA^VCI (MAMMALIA, SAUGETHIEREj. Ssa';\*ci mají teplau krew ; dýchají plícemi; ro- dí žiwé mladé, ježto po některý čas mlékem swých prsau kojí. Wnitřní budowa těla podobá se nej- wíce lidské. W čelistech mají zuby a okolo nich masité pysky. Kůže jest srstí krytá. Někteří žijí 16 DWAURTJCÍ. we wodě, wětší díl ale na suchu. Při dělení na řády bere se ohled na chrup (Gcbiss) '*") a na nohy. Podlé toho rozeznáwáme : 1) dwauruké, 2)čtwero- ruké, 3) letauny, 4) šelmy, a) wačice, 6) hlodawce, Tj bezzubé , 8) wícepaznehté , 9) jednopaznehté, 10) přežíwawce, 11) ťuleňowité, 12) welrybowé. v RÁD I. SSAWCOWE DWAURUCÍ. Mají na končinách hořejších palec, jejžto odtahowati a ostat- ním prstům naproti staweti mohau ; takowé končiny nazýwáme rukaini. Chrup složen jest z 32 zubů, dole i nahoře stejné rozstawených. Do toho řádu náleží jediné člowek^ jehožto znaky nahoře uwedené, zwlášte ale geho přímá chůze, obrat- nost jeho ruky, zvvucnj' a jasný hlas nejvvyšŠí stupeň mezi žiwočichy by mu wykázaly, kdyby se z druhé strany rozumem a náboženstwím k wyŠsím dusewním říším nepřidružowal. Jest zajisté gedinký druh člowěčí, jenžto w pěti hlawních pleme- nech po celé zemi se rozšířil. 1. Plémé euTopomds/ié jest dle ponětí našeho nejpěknější: lebka okrauhlá, obličej wejčitý, úhel lícní 8S^ — 90o, čelo mírně wysoké, nos rowný, tenký, oči weliké, obočí ohnuté, rozštjplina wíček rownowá- žná, pysky tenké, hořejší kratší, rty čerwené, uši mírně přitlačené , wausy husté , wlasy neywice rowné, černé, hnědé, rusé a bělawé. Sem náleží : a. Podplemeni semitské. Hlawa w délku k temenu wytažená , čelo obšírné , oči nejwíce wypaulené *) Abychom uspořili opakowání slow při udáwáuí zubů hořejších neb dolejších, wyzuačíme je zlomkowiíě, k. p. místo : nahoře 4 a dole 6, bude stati: - ; aby se pak wyznačilo, že na každé strany takovvý počet zubů se nalézá, napíšeme: 6-6- DWAURLCÍ. 1 7 otwor uchowý s okem w stejné wýsce, brada špi- čatá, pleť hnédá, wlasy černé, často kudrnaté, puch zwláštní. Sem náleží národ arabskij, židowsluj, as- syrský j, abysinskij, niimidskij a koptský . b. Podplcmcní japcfské. Hla^va n^xii tak wysoká, obličej kratší, brada zakulacená, otwor uchowý doleji nežli oči, líce čerwené, oči otevvřené, nosní hřbet tupaunký ; pleť bílá nebo nahnědlá, wlasy zřídka kudrnaté. Sem náležejí následující národowé : Cř. Kaivkazowéy ze wšech nejsličnější. Lebka jest kulatosti nejbližší, úhel lícní 90*^, kůže bělostná, wlasy černé jako hedbáwné, kučeraté. Zde stojí : Mon- goloiaé, Ccrkcsowé a Gcorgicmé. /?. Pelasgowé. Hlawa jest wysoká, obličej táhlo- wejčitý, čelo obšírné, nos dlauhý, klikatý, brada čnéjící, wlasy a wausy husté a černé. Sem náleží w^eliká čásť Rckilwy ItaluiL\ FrancanzúiVy Híspamlw a Liisitanilw* y. Cellowé. Hlawa jest zakulatélá, čelo mírné wysoké, na obě strany w hrboly vvywýšené, ke skráni ale zakulacující se , nos wraubkem od čela oddělený, skoro rowný, na konci zakulatělý , pleť zažlutlá. Sem náleží: TVcdisoivé^ do]efíi ^ármordkoivé, Skotowéy stai-í Brítanné a Baskowé w' Hispanii. Fran- caiizowé w Kampanii, Siucycciroivé w audolí rhodan- ském (rhonském) ; Italowé mezi Alpami a Apeninami, totiž Pcdemontané , Sawojané a snad i Sardíníané. ó, Némci. Wětší předešlých. Obličej čtyrhraný, splešlilý ; čelo obšírné, spleštilé ; nos tlustý, od čela wraubkem oddělený, tupý, zřídka orličí; na lícech okolo očí wrásky ; oči polootewřené, siwé nebo modré ; ústa weliká, brada široká. Wlasv bílé, (1) 18 DWAtRTICÍ. rusé, zíidka rezawé. Sem niíleží část' N/?)iciCj Ho- lanďané, Dánowc, Swédowé a čásť An Jawéy Borncii, Sumatře, Celcbesic, na ostrowecli fi^Upínských, marianskijch ; ano i Cikáni, od dáwných časů po Ewropě se tA\xW][c[\ Malci jowé, Jawwié \í\q\í pysky weliké, nos tlustý, líce čnějící. — 2. Okcanmé ^ podobají se předešlým; mají mrawy surowé ; jsau ještě lidožrauti. DWAURIICÍ. 10 2. Plénié Mongolské. Celo nízko, široké ; naclocí wehiii klenuté, pro welikost dutin čelních ; oči malé; otwor wíčkowý šikau položený, tak že kaulek wnéjsí wýáe leží nežli wnitřní ; nos u kořenu welnii široký a obnosí celé jest napuchlé; líce wehni čncjí ku stranám, tak že obličej na tom místě se síi'í a kosočtwerec (rhombus) působí; temeno splestiié; ruce a chodidla jsau welmi malá a nohy klecawé. Sem náležejí Tatarowé, Ciidowéy Maďaři^ Laponoict^ C()iowét Japcmlné, Tybclané, Kaliniikowé a odrodekse- werní : Osiakowéy Tungiisowé, Jakiitoivé a jiní náro- dowé na seweru Ewropy a Asie bydlející. 3. Plémé Kolambíanské, Oči weliké hnědé, hlubo- ko pod nadočím klenutým; rozstjplina wíčkowá ro- wnowážná. Lidé ti mají welikau podobu s Ewropany, hlawa wsak jest nad židovvinami (skráněmi) wypauch- lá ; týl do zadu se táhnaucí, obličej wejčitý, čelo dosti wvsoké a jen tam splestilé, kde býwá u dělí prkénkem priwázaným mačkáno. Tito národowé bydlejí w sewerowýchodní Americe: Irokesowé, Floíi- ďwic a jiní. 4. Plémé americké. Podobá se plemenu Mon- golskému : lebka po stranách široká, čelo sklonité, ^široké, nos od čela wraubkem oddělený, krátký, čnějící, nespleštilý s krídloma širokýma, pysk tlustší, brada do zadu cauwající, obočí silně wynikající, málo klenuté. Oči malé, otwor šikmo do vvniti.* a dolu směřující. Pleť rozdílná, bílá, až i černá. Žijí w Americe a zwláště w jižní. Sem náleží : Eski/maloivé, KalífornianCf Mexičané, Gmiranoivé, Pe- ruanéy Karaibowé a jiní. ' 5. Plém.é africké, Hlawa nejwíce smáčknutá, a proto z předu do zadu se táhnaucí, obličej předcc 20 DWATIRUCÍ. široký, čelo nízké, welmi nakloněné, pysky tlusté, wysedlé ; čelisti do předa čnející, lak že úhel če- listní má jen 7o^j oči wypaulené, pleť černá nebo černawá. Sem náležejí : Kafrowé^ Ethiopmaéy Papusoivét. Aiistraloivéj Hotentoti a jiní. Wšickni tito lidé pocházejí od jednoho praotce. Proměny udané staly se působením podnebí, po- wétří, potra^v, obyčejůw a jiných okolností po tisíce let trwajících. Děti pocházející od míchaných ro- dičů dostáwají barwu obau rodičů míchanau. Tak k. p» Mauřenín (Negr) a běloch mají dítě s tmawau pletí, nazwané miilatem. Dětem mulalů a bělochů říkají tcrčeroni (třeťáci). Děti bělochů a Američanu jmenujeme mestice^ — Děti Američanůw a Negrůw "slowau lohowéy samhowé ; Američanůw a mulatůw kaskoivé ; černocha a mulatů grifoivc čili karoo^vé^ ŘÁD II. SsAWCowB Ctwerorugí.. Mají u wšech ctyr konCin ruce. Kažďá raka má čtyry dlauluJ prsty a pátý palec, to jest prst wnitřní, jfmžto wolnu pohybo- wati a jej proti wsem druhjin prstům stawěti mohaii. Chrnp podobá se clowečíinu, špiCáky wsak cnejí nad ostatnf zuby» Do této třídy náležejí opice čili o/)í, jeaž pauze w liorkých zemích, Miezi obratníkoma, žijí. Tam se zdržují u welikých stádech, po lesích a stromech se šplíhajíce a obratně lezaiíce, i owocem jejich se živsíce, kdežto čtwero ruk, nekterjm i dlaubý ocas, jehož co páté ruky potřebují, wjborně slaužf. Jsan wSeteřní, chytří, zlostní, mstiwí, chlipní, krotitelní a rádi přeštírají Čili nápodobňují Ctowečí pohybowání a jednání. Po« dlé twaru a podoby dají se oiw děliti na troje podřadí. a. Opowití čili opice starého swěta {simiae) mají obličej nahý, dírky nosowé dolů otewřené ; ocas buď žádn}'^ anebo dlauhý, ale newládný, takže jím ničehož dělati neniohau, měšce hcní pod kozí tvvářni Čtvyerorucí. 21 do huby se olwírající, do kferycli potrawu schowáwají; na heyždích (částkách sedacích) miuají časlo nažiny mozolowilé. Zubů Irenowních mají na každé sírane nahoře pět a dole pět (^). Sem náleží mezi jinými : Opice čili (^pttsicUsJíji^ [Píthcciis Safyrus^ Orang' Ufmig, Pongo, TFcddniensch), se srstí čerwenohnědau, pažema až pod kolena dosahujícíma; žije na ostro- wě Borneu. W mládí chyceny dá se dobře krotiti a ochotcili. Dorostlý bý'.vá 5' i 6' wysoký, silný a ukrutný. Na stromech dělá sobě lůžko z wětwí a listí ; rád mlsá ptačí wejce ; jídá wšak i kořání a owoce. Brání se kamením a klícky. Zkrocený jest welmi učeliwý a schopný ; naučí se ze sklenice píli, widličkami a lžící jísti; ústa si utírá ubrau- skem ; za pánem swým při obědě stojí, nápoje mu ualéwá, talíře podáwá, wytahuje zátky z láhwic, diíwí nosí, rožněm otáčí; chceli píti, nápoje do číše si naleje; jestli mu zima, hledá nějaký šat na oděw nebo na přikrytí; chtěje otewříti, žádá oklice; ne- můželi čeho dosáhnauti, stoličku si přistawí a t. d. {Wiz tab. I, čjslo 1.) Opice čili op africký, [Pitheciis (rogtodyfes, šim- panze, der afrikanische Orang-Utang) má černau srsť a paže jen až ku kolenům sahající. Dospělý míwá prý i 6' zwýší, a býwá člowěku nejpodobnější. Žije w Africe společně w stádech. Má mnoho schop- nosti ; žiwí se owocem bolochowým ; stawí si baudy z roždí ; kamením a klacky se brání ; jest welmi silný a nebezpečny', zwláště ženským. Ne- growé se ho bojí a domniwají se, že z lenosti nechce mluwiti ; neboť prý obávvá se, žeby se tudy prozradil l)ýti člowěkem, a žeby k práci byl pak nucen. Chodí po wšech čtyřech, ale také po dwau. Kápi- 2"2 ČT\VERor\i:ci. tán cle Granclpré wyprawuje o jodaó samici, že se naučila wytápcti pec pekarskau, a když byla došli wytopena, že i pekai'e k ní woláwala ; že wsecky práce plawecké wykonáwala, ba i že s plawci jedla a kořalku pila. Rozstonaw se jeden oraog-utang, dal si jako člowek posluhowaii, ba i žilau si pustiti; a kdykoliw pak se rozstonal, wždy na žílu okazowal, aby mu zase pustili. (Wiz lab. í, obraz 2.) -^ -^T' Klidem bezocasy [Imias sylvaniis, Macaco> Magot, der genieím A/f() bydlí w půlnoční Africe ano i na skalách Gibraltarských. To ta opice, klerau nám obyčejně medwedári okazují a ktcrau u nás nej- častěji wídáme. Barwu má jasnohnedau anebo žlutošedau, obličej špinavvy ; žere zeliny, owoce, obilí a hmyz ; jsauci chycena a zawrena, požíwá wšeho, co člowek jídá. Snadno se dá krotiti; jest vvclmi weselá, wtipná, a znamenitá pro swé huby špaulení, osklíbání a pitworné napodobowání. Mla- dá opičátka swá welmi miluje, a půl léta je kojí; chceli kojenec co jiného žráti, wytrhne mu to matka z ruky a wyklepá mu trochu přes prsty. Jdauli do zahrad na owoce, stawí se některá na stráž ; jak mile tato znamení dá, hnedky wse se stromů se rozulíká. Drawcům naházejí písku do očí a pak útek au. Chytají se nejlépe opojným, sladkým nápojem, který se jim na blízko postawí. Celé hejno se sběhne, opije se a twrde usne ; pak se pochytá,povváže a pryč odwleče. Kočkodan zelený {Cercopitkecus Sahaeus, dle griine Mccrkeitze) lisí se od předešlých dlauhým ocasem ; bydlí \ve wýchodní Indii a w Africe. Záda má za- hnědlozelená, obličej černý. Jest lichý, mírný a čilý. Trup s hlawau jest 18" a ocas 2' dlauhý. (Wiz tab. I, obraz 4.) Čtweroriicí. 23 Duran j)cst volíc y [Cijnoccphalus Mormon, Pavián, Mandril) mirčeaicb rypákowitý, obličej modrý, nos čerweny, hýzclě uerwené, mozolowité ; jest diwoký a potměšily; bydlí w Aíricc, a sice w zemi Guinea nazwané. (Wiz tab. I, obraz 5.) b. Malpouití čili opice americké (Cchi) mají ši- rokau prehrádku nosní a dírky po straně, ocas dlpubý, kotaučitý, cbápawý, slaužící jim k lezení co ruka ; zubů třenownícb ^^ ; nemají měšce w bubě ani hýždě nahé; jsau mírnější předešlých a male; žijí w pralesích amerických a od tamějších oby- watelů se jedí. Některé druhy sem náležející jsau: Jflrsťaun mcdwcdmuý [Mycetes iirsiniis^Bríillaffe) : tělo i s hlawau jest 20'', ocas 2 1" dlauhý. Má wausy husté, obličej nahý, srst' stejně čerwenau zahnědlau. W Brasilii a w Guinei žijí w hejnech pohromadě po 70 i 80 na jednom stromě. Když se powětří mění, nebo když se k nim člowěk bUží, yjočínají náramně křičeti a wřeštěti ; lak i někdy pii \vy- cházení a zapadání slunce, (Wiz tab. I, obraz 3.) Malpa pižmowá [Cebus capucimis, Tflnscla/fe) jesti zwířátko i s ocaséiif asi 2' dlauhé, bázliwé, skuhrawé, odkudž i jméno skučtk neboli skučiwá opice do- stalo: snadno se krotí a šprýmům rozličným se učí. Zawání pižmem. c. MuNOwiTÍ [ProsimiaCt Hcdhaffcn, Maki^) mají čenich ostrý, líšcí, obličej chlupatý, a na předním prstě u zadní ruky dráp ostrý, ohnutý. Žijí w Africe a vve wýchodní Indii ; žerau braukv. Sem náležejí : Mana strakatá {Lcmur Macaco), a Muna kraiiz' kowaná [L. catta, Mococo). Obě tyto na Madagaska- ru žijící opičky jsau malé, mírné a titworné. 54 Letaunowe. Rád Iíí. Letaukoayé (Chf.íroptera, Flatterthiere.) Mezi welini dlaiiliatýini čtyřmi prsty prediuch konL;in míjí rozpiataa bláuu létací , která se táhne od prstu ručních na zadní končiny, a od těcii přes ocas z gedné nohy na druhau. Palec jest krátký a má dráp. Clirup mají dokonal}", špiCáky jsau delší ostatnícli zubii. Netopýr [Vcspertilio^ Flcdcriitaiis) nachází se po celé zemi, kromě krajů nejstLidenejších. Zdržuje se we dne w daupatech, odkudzto za saumraku wylétáwá na pastwu ; žere noční hmyz a zwhíště múry, takowymto huhením weliký užitek přinášeje. Netopýrowé nejsTiu škodHwí ani jedowatí, w kraji- nách studených spí w zimě w daupnatých stiomech, w jeskyních a děrách, za zadní nohu se powěšujíce. Znamenitá jest bystrost čidel jejich pri lítání, tak že Spalanzani šesté čidlo jim připisowal; nebo i když se jim oči docela zalepí, wyhýbají se w letu obratně wsemu, zwláště pak rukaum lidským; ano jeden netopýr, maje oči i uši zalepené, poznal na kolik slřewícLi díru swau, a do ni se zatočil ; po druhé jsa wypuštěn wyletěl hluchý a slepý do po- wětíí, několikkráte obletěl strom a octnul se kdesi we sti^eše. Na netopýrowi widíme, kterako čtwcr- nožci podobau ku ptactwu se blíií. U nás nalézají se mezi jinými : Jk Netapfír inysoivij ( V, miiriniis, gcmeine Fledcrmmis) ; má tělo zdélí 24"^; uši tak dlauhé jako hlawu ; ocas zdélí těla; nejwětší to druh u nás ^Ye zbořeništích bydlející. (Wiz lab. I, obraz 6.) ^^ Netop fir cklupatohlarmi}. [V. Noctula, Speckmaiis), má tělo 3" a uši 3" dlauhé ; záda jsau plawá, píída swětlejší, křídla tmavvá, ocas na 2" diauhý \ uši Lětaunowe. 2;) kratší nežli hlawa. W letě bydlí jich 10 i 20, w zimě ale spáwá jich na 1000 pohromadě. Sem náleží též Usán niysawjj^fPlecotiis s. Vesp, awitiis) ,\x\^\ci dwakrát delší uši nežli hlawu : délka těla obnáší Vl-í'\ srsť nahnědlopopelawá. Bydlí u nás we stawení pod krowem. -^Podkowácck (Rhinolaphiis imihaslalus s. Vcsp. fcrnwL cquiniiniy HufcíscnnaseJ hydXi w mírné Ewropě; jest čerwenawopopelawý ; na nose má blánu pod- kowě podobnau. Rasonoscc čili ůvír nálcwkoivij (Phijllostovia speC' truvi, Vampyr) a úplr jedlý (Pteropiis cdulis, Jlicgendcr Hwidj: prwní býwá w jižní Americe, druhý w Indii wýchodní. Oba jsau w té powěsti* žeby zwíiatům, ano i člowěku we spaní krew wyssáwali ; ačkoliw jen řasonosec tuto wlastnost má, proto předce oba upíry se nazýwají. Upíra jedlého w Indii krotí, krmí, a masa co lahůdky požíwají. Řasonosec nálewJcowý jest jako straka welik}' ; má na jazyku i na pyscích bradawky, jež tak umí složiti, že jimi jako čerpadlem (pumpau) krew strebati (ssáti) může. Prwé raní kůži zubem, odlítne anebo krídloma chladný wětříček na ránu priwíwá a spánek raněnému tím utwrzuje ; potom přilne střebawými ústy k ráně a srká krew do sebe. wSpaušlíwá se na mezky, na koně, na drůbež, ba i na člowěka we spaní. Sedá tu buď na skráně (spánek) nebo na krk, a nebo i na prsty u nohau. I když přestane strebati, kape z rány krew, tak že často i mdloby následují i nebezpečné krwácení. Často přisedá si k otewřené ráně wíce takowých ki-wežízniwců, tak že i mezkowé zemdlíwají, zwláště když takowéto náwšliwky po 2^6 Šelmy. wíce nocí se dějí. Ostatně žere tento řasonosec také hmyzy. W prwnícli časech, když se Ewropané w Americe osazowah, bylo prý jim toto zwíře nej- obtížnější. (Wiz tah. I, číslo 7.) RÁD IV. Šelmy (Ferae, Raubthiere). Mají na nohách prsty pahýlaté s křiwými ostrými drápy, palec buď žádný anebo neprotistawitelný. Chrup jest dokonalý ; kly Čili š|)icáky, nejwíce wynikající, jsau ohnuty-, přednídi zubu mají někdy Ctwero, nSkdy sestero, zuby lícní nejwíce řezací nebo trhací. Jsau to ZNvííata ui*jratná, Istiwá a srdnatá, s welini bystrým zrakem, slu( beiu i čichem, wydíázející na hon a žiwící se buď jen masem anebo masem i rostlinami. Dělíme ge na hmyzo- zrnwé {Insektenfressc7ide)^ jako krtek, rýsek, ježek, a na maso- žrawé {Flcischfressende), jako jsau jnedwědi, psi, kočky. J^Krt obecný čili krtek (Talpa europaca, Maulwurf) honosj se tělem tlustým, končinami krátkými, před- ními nohami lopatkovvitými k hrabání zřízenými, očima maličkýma, pod srstj ukrytýma. Žije w du- pách podzemních, kdež ráno, w poledne a wečer ryje si chodby na wsechny strany, tudy žjžaly, štíry krtonohé čiU polní, pondrawy a jiné žiwočichy pro potrawu si hledaje. Tímto způsobem jest owšem welmi užitečný ; že ale podrýwá zemi a wyvvrhuje kopky, nemilým býwá hostem na lukách a zahradách a proto se na něj číháwá. Kňže jeho dáwá dobrau kožišinu. (Wiz tah. I, čjslo 8.) ^'^Rijsek (Sorejo, Spitzmaus) welmi podoben jest niysi, má wšak čenich táhlý, třenowních zubů — r a zawání pižmem. Bydlí po tráwnících w děrách, odkudžto w noci wychází. U nás se nalézá Rýsek obecný čili krtomys {Sorex araneus^ gemeine Spitzmaus) (Wiz tab. I, číslo 9.) a Rýsek luodnj (Sorex aquaticus). Šelmy. 27 Rysek obecný nalézá se w celé Ewropé, na polích, w křowinách, na horách, vv domech, we chHwech, we sklepích a starých zdech, we wlhkych kautech i děrách, ježto sám si vvyhrabal. Na podzim si délá hnízdo pod kořeny stromů neb roští, kdežto pak přezimuje, aniž w zimní spánek upadá. Žere hmyzy i jiné malé sesawce, ba i jeden druhého ukausá. W domech i mastné wéci mu chutnáwají. Psi, kočky, kuny a lišky úhlawními jsau mu neprátely, ale nežerau ho ; zmije obecná wšak ráda si na ném pochutnáwá. Jindy se myslelo, že u- štknulí jejich jedowaté býwá, ba že krawám wemena užírají. Odrodky bílé býwají w sklenicích chowány pro obratné pohybowání a lahodné posuíiky; musí wšak na čerstwém powětří státi pro nesnesitelný puch. W Sibirii nalézá se Rýsek zakrlý (S.pigmaeus^ Zívergspitzviaus) ze wáech sesawců nejmenší ; wáží jen asi 40 zrnek. AV jižním Russku žije podlé reky Donu a Wolhy chochul moskeivský (Míjogalea moschata)y jehožto kůže pro pižmowau wůni při- kládají se k jiným kožišinám, aby moli se zapudili. Jezj čili Ježek krátkoústý (Erinaceus europaeiiSi ígel) má kůži welmi pohybliwau, na zádech a bo- cích bodhnami posetau, kterými se bráni ; nebo skrče se do kůže zaobalí se, tak že bodliny na wše strany wystupují. Žije w děrách podzemních, kdež i zimu přespáwá. Krmí se myšmi, žabami, ropuchami, hady a hmyzem ; owoce nehrubě žere. Znamenité jest, že uštknutí naší jedowaté zmije nic mu neškodí, ba že had tento jemu za lahůdku slauží* Dá se ochotčiti jako kočka; čistí pak dům od mvší a šwá- bů. Ostatně jest bojácný a newinný, i hoden, aby se ho šetřilo. (Wiz tah. I, číslo 10.) 9 + •28 Šelmt. Medwědowití (ursina) našlapují jako člowěk na celau tlapu ; žijí od masa i owoce. Sem náleží : Míjivalscivemí (Procian hotorJVaschhdr)^ bydlejíci w Americe, má tu zwláštnost, že co jí, wšechno dříwe we wode namáčí a w pazaurech mne. Z jeho šediwé, do černá jdaucí kůže, dělají se čepice a límce na pláště. yj^zuec ewTopskíj (Mcles Taxus^ Dachs) má délky 3', vvýšky 12', blíže ocasu wáček, do kterého smr- dutý mok se wylučuje. W lesích si hrabe daupata, kdežto přes den lenoší,wnoci pak wylézaje potrawu si hledá : nivšy, žáby, kořínky a owoce ; a proto w jistém ohledu jest welmi užitečné zwíře. W zimě spí a tráwí z tuku, w letě nashromážděného, ačkoliw i tu někdy wen wylézá. Maso jeho se jí, sádlo k swítění se potřebuje, kůže na brašny (TVaidtaschcn), na chomauty a na torby (Tornister) se vvyděláwá. (Wiz tab. I, číslo 13.) -m^Aledwed obecný či hrtník (Ursiis ArctoSt der braune Bar) má srsť hustau, dlauhau, tmawohnědau, w mládí wlnalau; tělo asi 5' dlauhé ; bydlí w Polsku, Litewsku a Russku ; býwal také u nás, dokud lesv nebyly tak wypleněny. Jest to zwíře líné a mrzuté. Ziwí %e masem i wětších zwířat, koňů a howězího dobytka, ježto budtlapau omračuje, anebo předníma tlapama objímaje uškrcuje; lowí také pstruhy, žere nirawence, a med jest mu lahůdkau, pro kterau aulv diwokých wčel wyhledáwá. Běh jeho není rycWý, na stromy ale rychle leze čili špltíiá. Poněwadž mnoho škody nadělá , zwlášlě na wčelách, proto se naíi mnoho a wšelijakymto způsobem líčíj k. p. sehne se wysoká a silná wětew k auli , na ni se zawěsí prkno, jako sedátko na haupačku, to se ale Šelmy. 29 priwáže k auli tak, že je niedwed dríwe odwázali musí, nežli do aulu niííže ; tu se vvětew w\r . r.Vcí mědwěda wysoko do powětří wyhodí, kdežto ^ pak mlsný ten pán až do rána haupati musí. Ráno přijda hlídač buď ho zastřelí, anebo skočiw medwěd sám dolů, na špičaté koly se narazí, jenž tam nastrojené stojí. VV zimé spí, tak též i we dne, a jen w noci na lup wychází. Po zadních nohách umí choditi a učí se i tancowati. Maso medwědí se jí, a zwlášté z tlap jeho chutné jídlo se strojí. Kožišina jest wýborná : dělají se z ní matrace, pláště, čabraky na sedla, pokrywky na sáně a na postele, též kožichy, čepice granátnické a jiné vvěci. Sádlo bílé, příjemné i zdrawé lak honem se nekazí: užíwá i potřebuje se w lékařstwí. (Wiz tab. I, čislo li.) ^J^Mcdiued moiský, či Icdni^ či bílý (U. maritimiu^ Eishar, Polarbar) má srsť bílau, chundelatau, dlauhau a měkau, tělo 6' i 10' dlauhé. Bydlí w krajinách sewerních na pomoří ; jest welmi žrawý, žiwě se zwláště rybami, třeba i zmrzlými; nepohrdá ťulenem, mrzeni , welrybau, byť i byla leklá. Wyhrabuje mrtwoly. Nabíhá i na lidi, nedbaje ani na weliký počet ani na zbraíi jejich. Maso i kůže se potřebuje. (VVíz tab. I, číslo 12.) Bosoíndk sewernl [Gulo boi^ealis. Vid/ras^ bvdlí we Šwedsku a Russku ; tělo maje 2' dlauné, srst! kaštanowau, pěknau; jest sice plachý, ale i do koní i wlků se pauští a je dáwí. Kožišina jeho se líbí. Selmtpsowité (canina) našlapují jenom na prsty, na kterých mají drápy tupé, newtažitelné ; zubu trenowních mají -^ — ;;. ^^^cs (Canís domcsticus, Hund) po celém swětě rozší- řený, nejwěrnějším jesti společníkem čIowěka,jeinužto 30 Šelmy. swau ostražitostí a učenliwostí welmi prospěšným bjvvá. Máme welmi hojná a rozmanitá psí plemena-*! buďto divvoká, jako w Americe a jinde, anebo krotká, jež asi do tří hlawních oddělení sestawiti se dají: 1) chrtowité [JFindsptele), 2) oharowité[Jagdhiinde), 3) ha- fanowíté [Doggen). K ohařowitým náležejí: kuraptuář [TFcichtelhwidj^podpazdnuek [Lowenhandchen)^ kudlák čili pudlík [Pudd], ohař čili honící pes [Jagdhiind)^ oluiř Jrancaiizskíj [Parforcc-Haiid)^ ohař sotskij [Piirschhiind), pinč {Píncher)^ jainník, pes jezewčí [Dachshund), pes owČácký {Schdferhandji ivyzel čili stawecí pes [Huhner- hund). K hafanowihpii náležejí: pes a7igUcký [englische Dog^c)^ hafan či wlkodaiv nehoYi pes řczmcki) [Bidlen' beisser), inoska ci 7nup I ík {Mops) í\ ýní. Ktepá^ z těchto plemen prwním bylo, nelze rozeznati.;?^^^%Ť€hni psi žerau nejraději maso ; zwykají wšakjlfaké na jídla rostlinná , a nejlépe při nich se mají. Štěňata zůstáwají po 10 i 12 dní slepá. Pominulost nebo wzUklost jest nejstrasliwější psí nemoc, jižto z ne- mírného rozpaření, z nastydnutí, anebo z pokausání dostáwají , a jiná zwířata i člowěka jí nakaziti mohau. Před wypuknutím této nemoci počíná pes we swém celém chowání se měniti: býwá potměšile příwětiwý, na swého pána wrčíwá, třeba ho ani nekausl; jestli že byl bit, rád utíkáwá z domu ; lízáwá wěci studené; hlas se mu mění a štěkot jeho podobá se wíce psímu wytí ; později ochraptí; swělla'nemoha dobře snésti očima toliko mhauří; padá často ku předu, často se leká a děsí bez příčiny ; kausá okolo sebe, ocas pauští dolů mezi nohy ; honěn jsa běháwá přjmo bez ohledu na cestu. Za tiché pominulosti býwají swaly, co zdwihají sáňky nahoru, ochrnulé, lakže býwá huba otewřena a Šelmy. 3 1 uslintána^ ano pěny u nj sláwají. Pokausáh pominulý pes koho, tu owsem dobře jest honem poslati pro maudrého lékaře ; neníli ho ale při ruce, tedy ránu ižawým železem rychle wypáliti třeba. Na tabuli I. předstawuje číslo lo. psa oivčdckéhOy čisawku (Canis pastoralis) , jenžto se zdá pocházeti od špicla či pu- nirlíka, z Pomořan pocházejícího. Ponewadž mezi psy owčáckými mnoho odrodka se nalézá, nezdržíme se wpopisowání jich, a toliko připomeneme, že swau bdi- wostí a ostražitostí pastýřům weliké služby koná, a to zwláště ochrafiowáním stáda před drawau zwěří ; neboť wede a zahání dobytek na pokynutí pána swého. Nejučenliwéjší ze psů jest pudlík : on si otwírá dwéi'e, donáší pánu swému wéci, pro které ho posílá, chodí si s penízem kaupit hausky, at. p. Zwláštní wlastnost mají psi swatohcrnardstl^ ježto wyhledáwají na vvrchu sw. Bernarda w neštěstí upadlé lidi, zwlášté sněliem zasypané, a uvvádéjí jim na pomoc swé pány, tamejší mnichy. O wcrnosti, o wtipnosti, jak lidi před nebezpečenstvím ochraíiují a zločiny wyzrazují, dalvby se celé knihy sepsati. Než o tom každý dílem sám se přeswédčil, dílem i toho se dočetl, Jít^Lis či lii>ka fCanis flilpeSj Fuc/isJ má ocns dlauho- chlupy, télo 2' dlauhé, wýšky 14'. Po zádech jest plawá, na břichu či po přídé bílá. Jeden odrodek jest 7iisý (Goldfuchs)^ jiný pálen ij {Brandfuclis) , jiný biUj. Liška }iorm(V. Alopecurus) jest ryšawá : bydlí w Ewropě, w Asii a w Americe ; hrabe si w hornatých lesích daupata s mnohými wýchody a s kolika ko- morami, anebo Istiwé wypudiwši jezowce, daupě jeho si oswojíj ba i často s ním o příbytek se dělí, některé komory a wýchody jemu ponechawši, takže oba co sworní sausedé podlé sebe žijí. Smrdí 32 Šelmy. nesnesitelné. Wyprazdňuje kurníky a holubníky, a wšak i zajíce a jinau zwěí* dáwí. Jest nejchytřejší ^ a nejlestnější zwíře, umějící se lidskému stíhání a wšem líčkám a pastem dobře wyhýbati. INelowí w okolí' svvého obydlí, aby jí mysliwec na stopu ne- přišel. Její sluch a čich jsau nad míru bystré. Ostrými zuby zaufale se brání a zatíná hluboké rány. O její lsti a zchytralosti powídávvají se mnohé a zábawné kausky, byť i nebyly wšechny prawdiwé. Tak prý, aby blech se zprostila, bráwá wéchet tráwy neb sena do huby, pozpátku do wody leze: blechy plné strachu před wodau utíkají z ocasu do téla, z těla dohlawj a ze hlawy až na wéchet. To znamenajíc paní liška wéchet blechatý po wodé pauští. — Tak prý jistý mysliwec widél lišku, ana se cwičila s po- lenem na strom wyskočili, aby mohla diwoké swini okolo stromu toho chodíwající, jedno podswinče ukradnauti, a s ním na ten strom se utéci. Lest ta prý se jí po mnoha dní podařila. — Zase jiný mysliwec pozorowal, s jakau opatrností se liška k pasti (k železům) blížila, jak bez strachu sbírala kusy masa okolo pasti nastražené, a jak • dlauho obcházela pasť, a kolikkrát pokaušela se pazaurem wnadu na pasti ležící dosáhnauti, až po dlauhém obcházení a namáhání trpéliwost ji přešla, tak že po wnadě skočíc maudrosti swé konec učinila. — Kožišina liščí jest dosti oblíbena. (Wiz tab. I, číslo 14.) • Liška lední (C. Lagopns^ weisscr Fiichs, Polar^fiichs) žije w nejwyšším seweru. Dáwá w zimé bílau a w letě modrawau kožišinu. Jedna i druhá býwá drahá. Bélodaska (C argentatiis^ Silbcrfiíchs) má podobu lišky, srsť barwy dýmowé a chlupy černé s konečky Šelmy. 33 bílými. Kožišina tato stríbrolesklá cernaii liskau slowe. Jediná kůže stojí 100 tolaru. ^WLk [C. Lupusy IJ^olf) býwal po celé Ewrope rozšířen, nyní ale ze wzdelaných zemí jíž wypuzený zdržuje se jen ještě w Polsku, w Russku, w hórách španělských, francauzských a šwedských. Známýtě pro sNvau ukrutnost ažrawost: wíceť dáwí nežli ze- žrati může ; žije společně w hejnech ; hladowy pauští se na owce i před očima samého pastýře, ano i aa čloweka ; hlasem wyje ; ohném a zwukem trauby dá se zaháněti. Kožišina jest dlauhosrstá, teplá a nazýwá se wUiiraii (JViídschnr). (Wiz tab. í, číslo 16.) J^ Hyena (Hijacna) Visi sQ od wlka nejen tím, že má méné třenowních zubů (jzy)* ^le i hřiwau štetinatau, odwazu až na ocas běžící a we zlosti zježitelnau, i míškem žláznatým wedlé řiti. H, žíhaná (H. striata) nalézá se w půlnoční Africe, a H. skwrnatá (H. cro- cutaj w jižní Africe. Jsau to šelmy žrawé o samotě w daupatech žijící, diwoké, kruté ; žerau mrchv, ano i nebožtiky na hřbitowech wyhrabují. Hlas po- dobá se lidskému smíchu. (Hyenu žíhanau wiz na tab. I, číslo 19.) Šelmy kočkowité čili zbikowité (Fclina) mají na pazaurech dlauhé, hákowité, ostré drápy, ježto wvtasiti i zase schovvati mohau, tak že w chůzi jimi půdy se nedotýkají, aby si je neztupili. Ja- zyk jest ostny k hrdlu obrácenými posetý a proto draslawý. Zubu třenowních mají -fž^, hlawu wíce méně kulatau, čenich krátký. Nehoní jako pso- wité šelmy, ale číhají w záloze na laupež,jižto pak skokem anebo dwěma se zmocňují. Sem náležejí šelmy nejobratnější a krwe neyžízniwější. 34 Šelmy. "^r^ Leiv (Felis LcOi der howc) jest ó i 9' dlauhy a 3 neb -T wysoký, má srsť plawožlutaii, na konci ocasu z delších chlupů chvvostík. Samec má na hlawě, na krku a na plecích hríwu wlasatau barwy Ima- wéjší nežli ostatní srsť. Bydlí w horkých krajinách afrických i amerických ; za dne se zkrýwá, w noci wy- chází na laupež, a to zwlášte na opice a sajky. Pohled jeho welebný, obratnost a síla činí ho králem nad zwířaty ; než wychwálená jeho welikomyslnost není wždy weliká, jak se prawí. Glowěka žere, jen když byl rozdrážděn. W zajetí se dá krotiti, Lwice nemá hríwu, toliko chwostík z delších chlupů na prsech, jest lehčí a pružnější; miluje welice svvá hvíčata. Zařweli lew, polekají se daleko široko wšechna zwířata. Jazyk jeho jest tak draslawý, že silným líznutím i kůži i maso od kostí odtrhne. INedostihneli jedním skokem, často i na 80' dlau- liým, swé oběti, zřídka dále za ní běží. Swau tlapau zabíjí na jednu ránu wola, nebije wšak wíce než co potřebuje k nasycení swému. W krajinách, kde již poznal pušku, bojí se čloweka, jemuž ostatně nikdy tak nebezpečen nebýwá jako tygr. Rozzlobený lew jesti zwíre nejstrašliwejší : z jeho očí blesky srší; kůže na čele se wrasčí ; z wrásek smrt hotowau wideti. Otřásaje hriwau mručí sfrašliwe, mlátí ocasem o zem i na wše strany, ba i na zadní nohy se stawí ; a tak hrozné býwá na néj podíwání. Proto wšak předce někdy prohráwá w půtce s nosorožcem, se slonem, s hrochem a tygrem. Mláďata dají se krotiti, a býwají pak mírná a wděčná swým pě- staunům. Za starých časů zapřáhali si wítězowé Iwy do wozů wítězn)'ch, ba i do bojů je wodili. O wěrno- sli, welikomyslnosli a wděčnosti Iwa jak za starých Šelmy. 35 tak i za nowýrh časii powídá se mnoho dlwného. Tak wyprawuje Burchell : Jednau psi naši wyhnali z roští Iwa jako wůl dlauliélio. Ten se pokojně před nás poslawí. Byli jsme w nebezpečenstwí ; neboť nás mohl jednjm skokem míli. My pri- prawili se k střílení j ale vv tom se wrhnau psi mezi néj a nás, wíce a wíce na něj dorážejíce. Lew stál pewně, a jen na nás se díwal, jakoby z nás někoho za oběť si wvhlížel. Psi wsak doráželi až k němu: to iio mrzelo; i máchne llapau a dwa psi leželi bez sebe. W tom střelíme po něm ; i ač kulka jedna silně ho ranila, předce zůstal nepo- hnutý státi. Tu jsme i hned strojili se k druhé ráně; lew ale mezi tím pryč se ubíral. — Potkali se člowěk neozbrojený se Iwem, tu žádný autěk nepomůže; leč jediná zmužilost a přítomnost ducha jej ochrání. Nesmíš se dáti mýliti, i když se při- bližuje, ba i když se ke skoku chystá a k zemi se tulí ; neboť neopowáží se skočiti, mašli tolik zmu- žilosti, abys zůstal státi jako socha, a pewně do očí mu hleděl, beze strachu, bez zaufalstwí. Wznešená postawa člowěka nahání Iwu strachu, takže nedň- wěřuje se we swau wlastní sílu, pokawad o jeho slabosti se nepřeswědčil , anebo člowěčím masem se nenamlsal. Neboť obyčejně se w krátkém čase wzdwílme a pryč se ubírá, neustále se ohlížeje^ až pak wida se dosti od člowěka daleko, skokem na útěk se dáwá. Jindy držíwaly se weliké lowy na Iwy; nyní, co jich není již tolik, wycházejí dobří střelci samotni na low a stopují je až do brloh. (Wiz tab. I, číslo 18.) Ti/gr (Felis Tygris) jest čerwenožlutý s pruhami černými, od zpodu bílý. Bydlí w jižní Asii, kdežto 36 Šelmy. na břehách a w roští zkrytý na zwířata číháwá nápoje hledající. Rozlrlmuw zwíře jaké, hlawu do něho strčí a teplau krew z ného pije. Weda nač útok nedá se zdržowati ani jinau drawau zwěří ani hojným počtem hdstwa. Jest b' i 6' dlauhý a 3' wjsoký. Sílu má jako lew a jest prý w stawu bůvvola i s pluhem odnésti. Jeho drápy zaderau se. až i na b" hluboko do rány. Tlapau zabíjí wola i koně. Okusili jednau masa lidského, pak si častéji na cloweka číhá, tak že někdy i celé wesnice wyhubí. Indšfí králowé strojí na tygry lowy, na kterých 20 i 60,000 wojska, jízdy a slonů se zaměstnáwá. Nasycený prý býwá neškoden. Postřelený spauští se jako střela na swého wraha. Jedním skokem strhne človvěka se stromu. Skoky děláwá na Í2' dlauhé. Neobyčejných a nenadálých událostí tvgr se leká a pryč utíká. Tak jedna dáma spatřivvši tygra, k skoku smrtícímu hotowého, roztáhla w úzkosti swé stí- nídko proti němu, a on prchl. Pak za času wálky Piusů proti Peršanům probudil se jakýsi trubač a zpatřil, že tygr na něj si měi-í, strachem počal hřmotně traubiti, a tygr utekl. Tygřice miluje ná- ružiwě swá mládata, jež ale tygr často i s matkau trhá. (Wiz tah. I, číslo 17.) Jaguar čili 0?isa (Felis Onca) jest asi 7' dlauhý, na zádech čerwenožlutý ; na každé straně má 4 nebo 5 řad černých neprawidelných kraužku, z nichžto každý má u prostřed očko. Wezpod jest bílý s černými pruhy. Žije w jižní Americe, a jest tak krwežízniwý jako tygr. Má kočičí způsoby. Žere zwířata wseho druhu i ryby chytá, j^ž tlapau silně do wody máchnuw zabíjí a wen wytahuje. W pau- slích se člowěka bojí, ale w obýwaných krajinách Šeleiy. 37 si rád na nej zaléhá. Dobře ])lawe, často i do loďky na mysliwce skáče. Na stádech weliké škody dělá. Stalo se, že i dwa koně k sobe priwázané zakausal a odwlekl, ba i přes prudkau řeku přewlekl. Jsa nažraly, necháwá jiné zwéři na pokoji. W Para- guayi bywají mladí jaguarowé w domech chowáni; zůstáwají wtiak péslitelum povvždy nebezpeční : jen když se nažrali, býwají méně drawí. Humboldt wyprawuje, že widél blíže St. Fernanda jaguára neobyčejné welikosti, an ležel na uloweném praseti. Množstwí supů lítalo kolem tohoto krále žiwočišstwa amerického, čekajících, zdaby jim nenechal kausek od swých hodowánek. íNékteří blížili se mu až na 2', ale za každým i sebe nienším hnutím jeho pla- šili se ; až posléze wida blížiti se lodku sám wstal a do lesa se odebral. W Aturesu hráli si hoch a déwče asi dewítileté za wesnicí. K nim přijde z lesa Jaguar a wesele si okolo nich poskakuje : ko- nečně udeří chlapce napřed jen trochu, pak ale silněji do hlawy, tak že mu krew crkem tekla. To widauc déwče, popadne kus wětwe a ženauc se po něm šťastně ho zažene. Chtěli si nepochybně s dětmi zahráti jako kočka s myší. Jaguar a kajman čili alligator jsau si auhlawní nepřátelé. Nalezneli Jaguar kajmana na písku spícího, uchopí se ho pod ocasem, kde má měkau kůži ; tím se kajman tak ulekne, že ani na útěk ani na obranu nepomysb'. Potkali se ale kajman se swým nepřítelem we wodě, tu počne se nerowný boj, kdežto juguara obyčejně utopí a zežere. Jaguar, znaje swau nestatečnost we wodě , dáwá se do náramného skučení, nežli se do ní pustí, aby kajmany zaplašil, kdy- by kteří w té wodě byli. Mysliwci wycházejí s 38 Šelmy. pikami na nej, kdež tak dlauho kaukaji mu na oči, až skok swůj kočičí učiní, a w tom jej zabodnau. Chybili se ho mysliwec, tu ještě k noži sahá, anebo, jistau smrtí za swé bere. Též se po něm střílí faukačkau, a sice plytkami na 8" dlauhými, jedem napuštěnými, jejžto wypocuje na zádecli jistá zelená žabka, jsauci nad ohněm držána. Jed tento jest tak prudký, že jaguár hned sebau trhá a umírá. Kožisinu wysoce wáženau nazýwají kožišníci pau" therowau. (Wiz tab. I, číslo 20.) A Par dal (Fclis Pardus, Panther) jest i s ocasem 6' dlauhý, nahoře čerwenožlutý, po stranách má 5 i 6 řad černých kruhů, jichžto každý z 5 nebo 6 řad teček se skládá. Bydlí po celé Africe, západní a jižní Asii. Jeho kožišina nazýwá se w obchodu tygraivau* Lcwhart (F. Leopardiis) podobá se welmi par- dalu, ba i za odrodek jeho powažowán býwá ; jest asi weliký jako Ivvic^e, tělo má 3' dlauhé, a wýšky asi 2^ii. Barwa hnědoryšawá, svvětlá; na kůži jest 10 rad černých kruhů, jež ale w prostředku žádných puntíků nemají. Nalézá se w Africe. Jest to obratné a na pohled pyšné zwíře, jehož ukrutné oči ne- ustále a nepokojně sem tam se pohybují. Pohyb jeho jesti krátký, ale rychlý. Maso prý z něho chutná lépe nežli telecí; kožišina wvborná : jedna kůže stoji obyčejně 10 tolarů. Na předhoří Dobré Naděje chytají lewharty do jam. Kafrowé wěší maso na strom, a pod stromem nadstawují ostrau piku; lewhart skočiw pro maso spadne a nabodne se na ni. (Wiz tab. í, číslo 22.) Rijs (F. Lynoc, Lř/rAW jest 3' dlauhý, 2' wysoký, z červvena neb ze šera hnědý; má skwrny méně znalé a na špičatých uších štětičku z delších černých Šelmy. 39 chlupu. Byl po celé Ewropě rozšířen, nyní jenom w Hiisskii, Šwedsku a na Py renských horách. We swÝch způsobech podobá se kočce a dělá w lesích weliké škody na zweii. Jeho neobyčejné ostrý zrak jesl na slowo wzatý, ba príslovvný. I sluch jest bystry, ale čich špatný, jako u wšech kočko- wit}' ch. Dá se z mládí krotiti a běhá pak jako kočka TV dome i po wenku ; jest werný, ale tím obtížný, že při swé zwčdawé wšetečnosti wšecko očenichá. (Wiz tab. I, číslo 23.) Ocelot (F. pardalís) býwá i s ocasem 4' dlauhý ; ocas má ló'';nohy jsau nízké. Má nažlautlau barwu s welkými, dlauhý mi, čerwenožlutými, černé obrau- benými skwrnami. Žije w nejhustších lesích Amerikv jižní. Jest krásný a mírný; býwá w domácnosti chowán. W diwokém stawu lowí wšechnu zvveř, kterau jen zmůže; leze welmi dobře. (Wiz tab. I, číslo 21.) KocJia^díivoIíd^fF.Catus^ivíldeKatzc) jest šediwá, a o třelinu wětší nežli kočka domácí ; má žíhy po zádech obdélné a po bocích příčné, tmawé ; pysky i tlapy jsau černé. Obýwá we welikých lesích, řídko w Cechách, a žiwí se zwéří. Od této pochází bez pochyby naše domácí kočka, jižlo chowáme pro chytání myší; ta wšak není tak čloweku oddána, jako pes. Kočka má welmi bystrý sluch a zrak, ale čich méně dokon^ý, ačkoliw welmi miluje wňni, a ráda i k cizímu čloweku přilne, když něco woíia- wého u nebo cítí. Žere myši, žáby, krtky, ba i ryby po kraji wod si lowí. Swau libost jewí kolo- wrátkowým wrčením, kdežto, že přede^ říkáme. Hořké mandle jsau jí jedem. Koťata jsau welmi hrawá a natropí tolik směšných skoků a posunků, že jich i welicímužowé k obweselenípoužíwali, jako minister 40 Šelmy, Colbert , kardinál Richelieu, Máli kočka dobře myši chytati, dáwá se jí denně jen mlíka píti. (Ně- které rostliny miluje a ráda se po nich wálí, k. p. mátu kočičí, kozlíkowý kořen ; rauta wšak jest jí odporná^ tak že se wyhybá místům rauta u zawánťjícím. Potírám eli kočku po tmě proti srsti, dáwá jiskry. Kožišina se hojné potřebuje rozličně barwená. Nesmí se kočkám dowoliti u dětí spáti ; neboť se rády kladau na ústa, odkud teplý dech wychází, a lehce by je udusily. Učenliwost a ostrowlip koček jest wLibec známý. Tuto jen dwa příklady: Jistý přírodozpytec zawřel kočku do wýwěwy (LiiftpumpeJ, aby okázal, že beze wzduchu nemohau zwířata žíti. Brzy zpozorovvala kočka, odkud jí hrozí nebezpe- čenstwí, a zastrčila tlapau díru, kudy se wzduch wyčerpáwal. W Paříži dáwaly wyučené kočky kon- cert.„Jedna dáwala takt, a na znamení dané počali wšechny ostatní mňaukati a posluchače k smíchu ponaukati. (Wiz tab, 1, číslo 24.) PucHULowiTÉ (viverrina) jsau zwířata štíhlá, dlauhá, kočkám podobná s čenichem špičatým ; chodí jen po pazaurech, na nichž mají polowtažitelné ostré drápy. Pod řití mají wak, do kterého se obyčejně čpawá, mazawá látka wylučuje. Ciivcfka (V, civět a, ajríkanische Zihelkatze) má na hřbetě chlupy dlauhé we hříwu zježitelné a tělo z délí 2'. Žije w horké Africe. Zibetka (V. zibetha^ Zihetthier) nemá na hřbetě delší chlupy nežli jinde. Žije w Siamu, na Jawě, Sumatře a jinde. W měšci přířitním shromažďuje se zibct silně páchnaucí, jindy w lékárnách potřebo- waný. Pro tuto hmotu chowá se cibetka w domích, kdežto dwakráte za týden Ižičkau ji wybírají. Šelmy. -i I Genfda (F.Geneta, Bisamhalze) má barwu šedau, zlulawé promíchanau. Kozišiny její kožisníci hojně potřebují. Promyka fMiwpisfa cilí HcrpcsteSy Ichncumm) má welikost kočky, žije w Egypte od wajec kroko- dilowych (ostrowidowých) a jiných plazů a ptáků. Staří Egypťané ji co boha ctili, že hubí ostro\YÍdy. Dá se krotili a tak se orhotči jako pes; chowá se po domích pro wyhlazení myší a hadů. (Wizlab.í, číslo 28.) KuNowiTÉ (mnsulina) jsau též štíhlá a táhlá zwířata, na pazaury našlapující; mají wšak nízké nohy, pazaury nepohybliwé a místo waku mají u řiti dwě žlázy, jež také wylučují látku smrdutan. Ocas dlauhv, u kořenu tlustý. Jsau wůbec obratní a Istiwí; wycházejíce w noci na lup dáwí bez hladu, a zpokojují se wypíjením teplé krwe ze zadáwených žiwočichňw. MlVydra eivropskd (Lutra vulgaris^ FischotUr) i s ocasem 3' dlauhá, bydlí w celé půlnoční Ewropě po březích, a žiwí se rybami, raky a jinými wodní- mi žiwočichy ; má twrdé, nechutné maso, ale tím lepší kožišinu se srstí temnohnědau, jenž tolik električiny do sebe má, že když plawe, okolo ní záře se rozlíwá : to stáwá se třením wody o chlupy. Má welmi ostrý čich i zrak, tak že na 1000 kroků čloweka čenichá. Wydrží dlauho pod wodau, a za chwíli jen čenich wystrkuje, aby si oddechla , a kolem o jistotě se přeswědčila. Jest diwoká, zlá, srdnatá a rybám welmi nebezpečná, tak že celé rvbníky často wyhubí ; neboť ryby chytá i bez hladu. Proti psům ji brání ostré zuby a pewná kůže, ježto (2) 42 Šelmy. často bez poskwrny zůstáwá, i když pes we wydře maso i kost prokausne. Mláďata se dají krotiti a k chytání ryb potrebowati. Z měkčích chlupů se dělají klobauky, ježto býwají wáženější nežli ka- storowé; z chlupů oeasowých dělají se kystíky (Pinseln), Rusowé pozlatují špičky chlupů a tak pripravvené kožišiny za drahý peníz do Cíny pro- dáwají. Nejkrásnější ze wšech kožišin dáwá wydra mořská, jižto Rusowé i Angličané po západních bi"ezích půlnoční Ameriky lowí, a do Cíny a Japanu po 80 i po loO tolarech prodáwají. (Wiz tab. I, číslo 27.) Kana lesni (Mustela ManteSy Baiimmarder^ Edelmar" d^r) a kuna skalní (M. Foína, Steinrnarder, Hausmarder) , obě nebezpečné milownice kurníků a holubníků; wíce dáwí, než co zežrati mohau. Nalézají se po celé Ewropě, zwláště w mírné. Mají srsť kaštanowau. Kuna skalní y 1 ^" 6\di\Aik, liší se od lesní, 28" dlauhé, tím, že má hlawu kratší, nohy wyšší, srsť wíce pla- wočernawau, pod krkem žlutau. Kožišiny jsau dosti oblíbené. Kuna skalní bydlí w kameništi, w pasekách, we stodolách, pod střechami; wychází w noci na laupež ; má wýborný čich a zrak, tak že ji mysliwec zřídka dostihne. Za bauřky běhá jako ztřeštěná, hledá společnost a s tau natropí mnoho hřmotu. Její hlas jest míiaukawý, w úzkostech ale štěká wý. Wyhrabe anebo wyhryže si do kurníků díru, ba i wodupřeplawe, čenichali co na druhé straně pro swau krwežízniwost. Také za medem i za ovvocem jako tchoř se táhne. Mláďata se dají krotiti, takže mezi ptáky a drůbeží beze škody se procházejí : ráda si hrají a způsobují posunky swými weselé a kra to- chwilné podíwání. Kuna býwá při měsíčku na Šelmy. 43 střechách střílena , anebo do želez chytána. Železa musejí býti opatrné líčena, sice se jim wy- hne : ba i když se za nohu chytí, často si ji ukausá a po třech ufaukne. (Kunu skalní wiz tab. I, číslo 2b.) Tchoři schoř (M. PiitoriiiSy IltisJ, 28'' dlauhý, hnědý, po bocích nažlautlý, má na hlawě bílé skwrny. Přebýwá w stodolách, vv domíchj na půdách, we skulách skalních jako kuna, a podobně se i živví ; wšak i myši dáwí a tím se užitečným stáwá. Welmi smrdí. Mláďata se dají wychowati : jsau hrawá, ale jako kuny neřáda s kočkami hrají ; neodpustí žádnému zwířeti, které jim za potrawu slauží. Tchoř se chytá do želez dobře ownaděných, anebo se střílí. Spatřili jej kdo, nemaje pušku, ať wystrči šátek anebo jiný šat na hůl, tak aby to tchoř widěl, pak si může jíti pro pušku a pro psy, neboť tím šatem obyčejně se stane, že tchoř z místa se nehne. Kožišinu má dobrau. (Wiz tab. I, číslo 26.) Hranostajy chramostijlt hermeUn (M» erminca) wel- mi podobá se k lasici : tělo má asi 12", ocas asi 6 " délky ; w letě bývvá čerwenawohnědý, w zimě ale bílý, jen konec ocasu zůstáwá černý. Bydli w sewerních krajinách Ewropy, Asie i Ameriky. Jest bodrý, odwážliwý, Istný, zlostný a wražsdný; žere myší, krysy, krtky, křečky, ba i králíky, mladé za- jíce, ptáky a wejce jejich, ryby, ještěrky a hady. Mláďata se dají krotiti. Kož išina drahá krášlí pod jménem hermelínu pláště knížecí. (Wiz tab. I, číslo 29.) hasiče i las i kolčmva (M.vulgariSi TFícsel) mk tělo 6'', ocas Vlí' z délí; srsť na zádech šediwoplawau, bledau, přídu bílau. Zimního času celá zbělá, i ocas. Wlaslí její celá mírná a sewerní Ewropa, Asie i Amerika. Sprostý lid domníwá se, že může oíauk- 44 WaCití. nauti a tím olok způsobiti. Lid potřebuje kůži k potírání zpuchlin. Lasice býwá užitečná, protože množstwí myší pohubí. Jesti zwířátko to pitworné a obratné, jenž dobře leze i plawe. Zdržuje se vv ka- ineništích, we stodolách a t. d. Žere myši, krysy, křečky, krtky, malé ptáky, wejre, ještěrky a hady. Drůbeži vvypíjí krew. Obyčejně wychází w noci na low, ač i we dne wesele se probíhá. Mláďata se dají krotiti a býwají welmi v^esela, Ocholčená lasice zná svvého pána a dá se wšudy nositi; towaryflt s psy i s kočkami, ač nejradeji u člowěka se zdržuje, skákajíc mu po hlawě, po rameně, a žertujíc za ňadra se schowáwá. (Wiz tab. I, číslo 30.) Sobol (M. zibcllinay Zohel) tchoři poslawau, kuně lesní ale barwau podobný, čelo má belawé, hrdlo popelawé. Kožišina jeho welmi wzácná. Wlast půlnoční Ewropa i Asie. }V7r,t (M. FiirOy Frcttchcn), menší nežli tchoř, srsť má swětlorusau, oči čerwené. Bydlí w Africe a Hispanii, teď i w ostatní Ewropě ; we Francauzsku potřebuje se jí k wyhánění diwokých králíků z brloh jejich. ŘÁD V. WaCití. Wnčitt (Mnrsupialift^ Beulclthiere) jsau znamenití tím, že mají samičky na břiše walc anebo alespoň jakausi řasu, která se dle libosti otewříti i také zawřřti může, a za kterau cecíky schowány gsau. Do waků těchto wkládají matky swá mláďata, jež tak nedokonalá na swět přicházejí, že ani audii na niili rozeznati nelze ; nebo wypadají co kus narozeného masa. Tu jakoby ssawectwo ohledem plodu k nižšjm, wejconosným ži- wocichům, jako ku ptákům, plazům, rybám se přiblížilo, kdežto wydaný plod buďto žiwotným, buďto slunečným teplem po nějaký čas zahříwati se musí, až zárodek dojde a dokonalá WaCití. 4ó zwííátka se wylíluiau. Ostatek mají ssawcowé waknatí rozliCné nohy, takže zaduí býwají někdy nikám podobné. Chrup u některých jak ii šelem, u jiných jak u hlodawcii. Tak též se liší potrawau i způsobem žiwobytí. Wětší díl jich bydlí w "% nowém Holande, kdežto ssawec(\vo skoro wšecko mezi wacité náleží, a jen několik druhů takowýchw Americe nalezneme. Mezi americké náleží Jfačice rakozraivd (DicMphis inarsupialis s. cancrivora, Bciitclratte) , majíc tělo 1 \" a ocas 15'' z délí. IVačicc potkanoivá (Dídclphis clorsigcra, Ahieasrattc) y která swé mladé, jak mile poněkud již dospěly, na zádech z nebczpečenstwí unáší,.kdežto každé mladé swůj ocásek kolem ocasu matčina otáčí. Mezi Nowoholandské náleží: Klokan ivalausatý (Halma tur US giganteus, Kanguru)^ mající zadní nohy neobyčejně dlauhé a přední krátké, takže pro tuto nestejnost ani běhati nemůže, a jenom náramné, 10' dlauhé skoky dělá. Tělo od čela až k ocasu obnáši 3' 2'; zadní nohy jsau skoro 2' dlauhé. Zwíře to bojácné, mírné a lehké k ocholčení. Hrozili nebczpečenstwí, utíká welikými skok v na zadiiícli nobách přes struhy, propasti a křowí. Silný klokan nebojí se psa, ale brání se předníma no- hama; někdy ho obejme a zadní nohau mu břicho roztrbne; někdy se uteče do mělčité wodv, kde pes plawati musí a klokan dlauhýma nohama o zemi se opírati může. Maso jeho jest chutné, a kožišina dobrá. (Wiz tah. I, číslo 31.) TVaHcc lískowd (D. Opossmn) má tělo 9", ocas 8" dlauhý; barwu po zádech má skořícowau, na přídě bělawau; hlawu dlauhau, mordu ostrau. Žije w Paraguaji. VV noci \tvchází do domů na drůbež a na wejce. Mláďata jsau slepá, neúbledná a malinká, a wisí neustále we waku každé na jednom 46 Hlodawci. cecíku asi 50 dní; tam rostau a dostáwají oči; později matka je wypaušlí z waku, ale při každém nebezpečenstwi hned je zase sehowáwá, až dosáhnau welikosti krysy. Maso, ač nepříjemné zauání, predce w Americe za pochautku b)\vá. Chlupy dají se co vvlna zpracowati. (Wiz lab. I, číslo 32.) Rád VI. Hlodawci (Rosores, Nagethiere). Mají zadní nohy delší nežli přední ; předních užíwají místa nikau v mají tré i patero pazaurů prostých cíli nesrostlých. Zuby řezací dlátowité ^ mají na koruně silnau wrstwu skleniny čili látky sklenné, kteráž tau měrau dorostá, jak se třením umen- šuje. Špičáky nejsau žádné ; místo nicJi se nalézá mezera weliká, za kterau zase kolik zubů třenownídí stojí. Koruna třenowců jest rozdílná a to podlé potravvy ; nebo cím koruna hrotnatější, tímwíce blíží se k šelmám. — Jsau to malá, obratná, weselá zwířátka, berauce nejwíce potrawu rostlinnau: silaě se rozmnožují. Wewerky, weweři (Scmri^ Eichkornchen) mají na ocase, na uších a na pazaurech delší chlupy; na předních nohách jen po čtyřech prstech a na nich drápy ostré a dlauhé k lezení; zubů třenowních t^t* Jf^eivcrka obecná (S. vulgaris) jest po celé Ewropě rozšířena : bydlí w lesích, kdežto se žiwí semeny olejitými, bukwicemi, oříšky a jinými. Leze wýborně a pomoci swého rozčepýřeného ocasu může po- někud w powétří se snášeti a tak swůj skok na 12' z jednoho stromu na druhý prowoditi. Jsauci pronásledowána skáče z wrcholkň nejwyšších bo- rowic, aniž si co uškodí. Chcemeli wewerky krotiti, musíme je před čtwrtým týdnem wybrati, a pak mlékem a hauskau krmiti. Později se jim dáwají oříšky, semenec, maiičné pečiwo, borowé šišky a t. p. Hlodawci. 47 Skrotlé a ochotčené dají se mnohým posunkum na- učiti ; musejí wsak býti na řetízku priwázány, ponínvadž rády utíkají anebo nábytek ohryzují. Musejí míli leplé hnízdo. Zuby jím lámati bylaby ukrutnost. Na jaře rády kausají, zvvláště sameckowé. S welikým potěšením se díwáme na jejich obratnost, čilost, 2působilost a směšné pohybowání a posunkowání. Dostaneli borowau šišku, počne od stopky odlupowati jednu šupinku za druhau, až na zrnko přijde. Prá- zdný oříšek nerozluskuje. Nejwělším nepřítelem jejím jest kuna ; wšak i liška i sowa ji pronásledují. Angličané rádi jedí wewerčí maso. Z kozí se dělá dobrá, lehká kožišina. Barwu má wewerka ryšawau, kteráž u některých se vv zimě mění na modro- popelawau, a těm říkáme popelice. [Někdy býwá celá ČQvnk, někdy celá bílá s očima červvenýma. W sewerním Russku se nalézá wewerka šediwá, která se w obchodu bílau kožihnau (Graiuverky Feh) na- zýwá. Wewerka si stawí buď sama pelech anebo si wywolí opuštěné hnízdo stračí anebo holubí, a přikrýwá je střechau homolowitau, otwor jediný po- necháwajíc. (Wiz tab. I, číslo e33.) Pole tucha slowanskd (Pteromys volans, JlíegcmUs Eichhornchen) žije w Sibirii, zřídka w Polsku ; má mezi předními a zadními nohami letáčky čili kůži rozpiatau, takže pomocí její dowede skoky na sto střewíců dlauhé. Tělo její má asi 8" délky. Žiwí se šiškami a přebýwá w daupatech stromowých. Mláďata se dají krotiti. (Wiz tab. I, číslo 34.) Plch obecni) (Míjoxiis Glis^ Síebenschld/cr) nalézá se w prostřední a jižní Ewropě, i také w Cechách po dau- brawách ; prospí skoro celau zimu ; podobá se wewer- ce ; tělo má 6" a ocas 6" z délí. Na podzim tlustne. 48 Hlodawci. Plch Itskoivý (M, avclanarius, Hasclmaus) žije w lískowí, a spí od října až do dubna. Swist horní čili hodernicc (Arctomifs tnarmotat MiirmcUhicr) bydlí na nejwyssích horácli w Tyrol- sku a we Swcjcarícb, kdežto si brabe nory (díry), a tam celau zimu jako zkřeblý spí. Lebce krotne, a Sawojané krolkébo po Ewropě wodí a okazují, tím se žiuíce. (Wiz tab. 1, číslo 35.) Sivisť hohúk (A. Bohák, Bobiik) ^ jest i s ocas^ij^ z délí 16" i 22" a barwy šedorusé. Žije na kopcieb, z Polska až do Kamčatky; brabe si nory na 3 sáby liluboké w twidé a kamenité zemi, kdežto jicb po 30 i iO pobromade bydlí. Ziwí se rostlinami a kořínky ; lebce krotnau a maso jejicb se jídá. Sysel sloivanský (Spcrmophilns Citillns^ Ziselj má we tlamě dwa měšce čili pytlíky, w nicbžto si seno a obilí do nor (děr) schwálně wybrabanýcb snáší. Barwy jest šediwonarusalé ; ocas má krátký. Obydlí jebo sábá z Cecb až do polední Sibirie. Jest to sličné, šlíblé zwíře, wetší nežli křeček a menší nežli swišť borní. Welmi lebce krotne, tak že za několik dní již na společnost lidskau nwyká. Polrawau po- dobá se welmi křcčkowi ; má tytéž nepřátely, ale nerozmnožuje se tak welice. Na podzim má mnobo sádla. Kožišina dáwá teplau a lebkau podšíwku do kožicbii, do čepic a t. p. (Wiz tab. I, číslo 39.) Myšowití (miirina, Mduse) mají malé nabé uši, ocas tenký, šupinatý, řídkocblupý ; noby skoro nabé, z nicbžto přednj mají čtwero, zadní patero prstů. Mys domácí (Mus Masculus^ Hausmcms) jest po eelé zemi rozmnožena, a swau mlsotau a blodawostí w domácnosti obtížná. IMíwá čtwero i osmero slepýcb mladýcb a to kolikkráte do roka, tak že ode dáwna Hlodawci. 49 na to se myslelo, jak by možná bvlo je wyhubiti. K tomu wsak neylépe se bodí dobrá kooka. Mimo to cbytaji se také myši do pasti anebo se otrawuji utrycbem a práškem ze wraních ok ; scbwaluje též se kořen černé diwizny k wypuzení myší i krys. (Wiz lab» 1. číslo 36») Hraboš rolní čili mys polní {Hijpudaeus ar valíš ^ Feldmaus) žije w celé Ewropě, délá si bnízdo w y^^é, pro zimu si wšak wybrabáwá nory; záda niá'šedobnédá, naryšawélá ; žiwí se obilím, bram- bory a zimním osením, a tudy w nékterýcb letech, když se silné rozn^noži , mnoho škody nadělá. Aby se braboši wyplenili , wywrtávvají se hlu- boké díry do zeníě , tak že padajíce do nich odtud wíce wylézti nemobau; anebo se také otra- wuji kuličkami z kořene bílé kýchawice (varatrura album) s medem a ječnau maukau nadělanými; anebo hubí se obilín), po 24 hodin w lauhu z po- pela dubowého močeným. Podobně lukám a po- lím škodliwé myši jsau : Hrahos zemní {H. terrcstris, Scherniaus) ^ H. Usni {^H. sylvarius^ IValdmaiis^y H. wodní {hí. amphibius^ IVassermaus^. Tento poslední bydlí w celé Ewropě, blíže wodowých příkopů a struh ; dobře plawe a potápí se, i pod wodau běhá ; brabe si díry do břehů, a tím se často mlynárnia woda tratí, píěkdy se pustí do zahrad a wyrýwá kopky jako krtek. Žere wodní rost- liny, ryby, hmyzy, owoce. W zahradách působí welikau škodu, nejen hrabáním, ale i žraním ze- lin zahradních. I kořeny stromům ohryzuje. INa podzim si dělá zásoby. Jest to zlé zwíře : postawí se psu i kočce 3 smrdí pížmem. INa lup jich wy- 3 50 Hlodawci. chází časLo na sla pohromadě, a sice w jistau urči- tau dobu, ráno w osm, od poledne we dwe, a wecer w sedm hodin. Kočky, kuny, sowy a štiky jsau jejich neprátely ; i clowek je chylá jako jiné myši do pasti. Maso, ač smrdí nepříjemné, před- ce vvšak se jídá w Sibirii, ha i chudí hdé we Fran- cauzsku w postě ho požívvají. Hrahoš wodní jest šedohnědý, zvvící krysy ; má 3'' dlauhý a clilupatý ocas. Samice brání zuříwě swá mládata , jež^o slepá se rodí, a často je i přes řeky w hubě pře- náší. Krysa (Mus Raltus^ dic Ralte) , vvůbec německá mys, jest šeiočerná; doslala se we středním wěku do liwropy a wšude welice se rozplemenila, kdež- to nyní potkan ji hubili počíná. Žere i masité i rostlinné částky. W Africe a Sibirii, ba i w mě- stech obležených, z nedostatku potrawy se jídá. (Wiz tab. I, číslo 37.) Potkan (M. deciimaniis, TJ^andurade) podobá se kryse, jest ale na zádech šero nebo hnědo šedý, naryšawělý, a wětší nežli krysa. CSťkdy býwá bělo- kropenatý, někdy celý bílý. Pochází z Indie. Léta 1727. přeplawil se po zemětřesení do Astrachanu, a lam odtud se rozšířil po celé Ewropě, tak že nyní we welikých městech, jako w Praze, w Paříži a j. hojnější jest nežli krysa, klcrau welmi stíhá. Ani mrtwých, ani žiwých zwířat, ani drůbeže neše- tří. Hrabáním a podkopáwáníin dělá na staweních wcliké škody. Křeček obecný (Cricclus vulgarisy Hamsler) má swau wlasť we střední Ewropě. Jest na přídách černý, na bocích naryšawělý s třemi bílými skwr- nanji ; tělo jest 8" dlauhé, ocas 1\V. Žiwí se ko- Hlodawci. hí řánini a oJjilím ; bydlí w podzemnícli norjícli ci dť- rácli. VVe wakách čili w pytlících twárních snáší obilí do pelechů, Ireba 7' hlubokých, pro zimu. Do každého niéšce (waku) se mu wejde plná hrst' obilí. Po lakowémto pelechu se lidé pídi, a wy- pátrawše jej wykopáwají, kdežto často 60 i 100 li- ber čistého obilí nalézají. Každý ki"*eček má swau jámu (noru), ba i samice má swau pro sebe. Ta- kowá nora má mnoho komor zwící měchyre wol- ského ; jedna slauží za obydlí, druhá k odklízení trusu, a tré, číwero i patero jich určeno za obil- nice pro zásobu zimní. Do této norv wedau dwě díry, jedna kolmo a druhá šikmo pod zemí. Prvv- ní dérau spauští se křeček do swé jámv, bywáli pronásledowán, anebo když si zásobu přináší; dru- hau wychází z domowa , ač dřívve dérau prwní hlawičku wystrkuje, a jistoli se přeswédčuje. W zahradách hrabe se buď až stromům pod kořeny, anebo pode zdi. Jak mile počíná býti zima, za- strkuje díry, wyhrabuje si ješté hlaub komoru zim- ní, a wedlé ní jinau pro zimní zásoby. Wyprázd- néné komory wyplňuje zemí, a do nowých si na- stláwá inéké slámy. Při této práci pilné žere a welmi tlustne. Jak mile zima hlaub do země wni- ká, napadá ho zimní spaní, a pak spí poloztuhlý od konce října až do konce února. W tom čase líháwá skulený a ztuhlý, tak že narownáwámeli ho, sám se zase newolné ztahuje bez probuzení. Ba i řezati se dá bez projewení jakési bolesti, W tomto spaní mu klepá srdce jen 2íki-át za minutu. Zajímawé jest pozorowati jeho procítání. Z počát- ku natahuje swé ztuhlé audv, pak otwírá hubu. 52 Hlodawci, zíwá, mrzuté wrčí, jakoby mu bylo nemilé toto piocilnulí ze sladkého spánku. iNa to mzaurawě olwírá oči, chce si sednauli, ale potácí se z jedné strany na druhau, až pak po mnohonásobném též- téni wzdychání šťastné se postawí. Teď už to jde lip : počíná se pazaurkem čistili, hledá swau potra- wu, a za několik hodin stane se z něho zase, co dříwe byl, zlostný, laupežný křeček. Také i w zaje* ti přespí nejradeji celau zimu, zalézaje do kauta< Z jara žere kořínky a osení, na podzim obilí. Nejmilejší laliůdkau jsau mu chrausti, kobylky i jiní hmvzi, ba i ptáci, jiuižto napřed křídla pře- kausá, myši, ještěrky a hadi. Tři neděle stará mlá- ďata bywají od rodičů wystrčena , aby si sama hrabala swé wlaslní nory. Křečkowé se nékdy wel- nii rozmnožují. Tak jich ku příkladu r. l817. okolo mésta Gothy schwálné placení chytačowé či- lí hrabačowé 111,817 pochytali. Při hrabání se musí dáti pozor, aby křeček newyskočil, a buď do nohy anebo i do twáří nepokausal. Obyčejné \vy- lahují křečka hákem železným, do nehožto se kře- ček zakausne, a pak jej holí zabíjejí. Tchoř, ku- na, liška, kočka a sowa jej pronásledují. JMaso se jídá; sádlo se potřebuje do kahánkii, a z kůže dělají se lehké, ale dobré kožichy. Křeček jest nejwetší škňdee na poli. Jest lo prchlé, udatné a nesnášelivvé zwíře, tak že jeho jméno \v češtině příslowné malého, rozsápaného rwáčc znamená. (Wiz tab. I, číslo 38.) Lemík (Hijpudacus LcmrnuSj L.cmmmg) bydlí \v scwcr.ní Ewropé i Asii, a jest powéstny swýni zna- menitým cestowáním, jenž se obyčejné každých de- set let, když se hodné rozmnožil, sláwá. K tako- Hlodawci. ób wému cestowání spolčí se jich uinolio lišíc: i po- řád lownaii cestaii se ubírají, aniž jakým překáž- kám, wyjímaje skálv, zdržowatí se dají. Tclo jest cosi niensí nežli křeckowo ; bnrwu má plawo a čer- no slrakatau: ocas kraťaunky. Bobr obccmj (Castor Fibcr, Bíher) znamenitý jest swýni zpleštélým, nahým a šupinatým ocasem a zad- ními prsty, srosllými blanau plawací. Oboje no- hy mají po péti prstech ; prstv u předních nohau jsau nesrostlé čih wolné. Tělo bywá i na o' dlaii- hé. Bydlí w Ewropé o samotě w děrách iireho- wých u řeky Dunaje, Labe a j., anebo pohromadě w půlnoční Ewropě, Asii a Americe, kdežto w kra- jinách osamotnelych si stawí nory a pelechy na kolik pater čili poschodí wvsoké, kteréž i hrá- zemi před powodní upewíiuje a chrání. Bobr do- kazuje mezi wsemi ssawci nejwíce přirozeného wtipu k stawbě ; stromy u řeky přehryzuje a pře- plawuje kam chce : na kterau stranu strom pa- dnauti má, na té jej nahryže wíce; hráze stawí z wétwi a chrastí, i hlinau a blátem je wymazáwá, i každoročně upewňujc. Ziwí se koi-au mekych stromů, a tudy lesům welikau škodu působí. Maso jeho jest chutné, a kožišina welikau má cenu. Ze zpodních chhipů dělají klobaučníci nejpěknější ka- storowé klobauky. Nejznamenitější wšak užitek dáwá co lék Jjobroirij stroj (caslorcnin, BiebcrgeilJ^ jenžto nalézá sti blíže řiti w jakýchsi dwau wacícli žlázowilých a spolu spojených. Tento bobrowý stroj, dokud čerslwý, býwá žlutý a měký, w obchodu wšak již uschlý, ač ještě we waku se nacházející. Rozeznáwáme dwa druhy bobrowého stroje, totiž rifs <■/,■// ze Sil)iríc, a nnslicluj z Kanady. Russlcý jesi í>^ Hlodá wci. lepší, bezleský, a n>á uprostřed dnlinu ; anglický jest méně wázený, má lesk prvskyricowý, a nemá žádnau dutinu w prostředku. Bobrowý stroj jest co wyborný lék známý w horkVch nemocecb. Čpí silně. (Wiz tab. II, číslo 40.) Dikobraz avropský čili ježowcc (Hislricc cristata^ Stachclschwein) jest asi 2' dlaubý, má na zádecb twrdé, dlauhé, bodákowité oslnv a štětiny tlustější wad brk. Bydlí diwoce w půlnoční iVmerice, a wšak i w jižni Iťalii, w Sicilii, w Hispanii ; dá se okroliti. Na ocase má krátké, na konci jako uťaté ostny, jimižto silně cbrastí, kdvž se otřásá. Ostny dlaubé potřebují malíři co stopky na štětičky. Ma- so se jídá. (Wiz tab. II, číslo 4í.) Zajíci fLepo?rsJ mají w bořejší čelisti za zuby řezacími ještě dwa jiné menší zuby ; uši (po my- sliwecku : sluchy) jsau dlaubé; na předních nohau mají po čtyřech, na zadních po pěti prstech. Zajtc obecnij (L^ timidus^ dtr Hase) jest po ce- lé jižní a střední Ewropě rozšířen; žiw jest obilím a zelinami; w zimě ohryzuje i kůry stromowé, a tudy welmi škodí. W polích si wyhrabáwá kotliny (lože), w kterých odpočíwá. Samice má několik- kráte za léto mladé. Pro chutné maso a pro srsť, jižto klobaučníci místo bobrowých (kaslorowýeh) chlupů potřebují, zwláště ale pro obweselení lowe- eké, chowá se u nás hojně zajíců, třeba i rolní- kům na škodu. Honby počínají w půl září, a tr- wají až do iinora. (Wiz tab. H, číslo 42-) Sem náleží též Králík ( L. Cmúcutus^ Kaninchen) ; jestli diwoký, má srsť šediwau, pakli domácí, roz- ličných býwá barew. Králík diwoký pochází z teplejších krajin, ač už nyní w&udy zdomácněl. Hlodawci. ďo Hrabe si nory, a poclrýwáníin základii i stawením škodí. Králík hcdbáwný (Scidcnhasc) pochází z Angory z malé Asie, má dlaiihó hedbáwné chlupy, jichž na klobauky a na tkaniny potřebují. Morce (Cavia Cohaia, MctrschwcinJ půwodne se nalézá w Americe. ÍNaše morce čili wizka jeslí wlastne odrodek dlauhým chowáním powstalý, barvvy bílé s welikými skwrnami ryšawými a černými; cho- wá se u nás po domích, chrochtá a silné se roz- množuje; žiwí se bylinami, chlebem a owocem. W noci chodí po pastvvé. Krysám prý puch jeho jest nesnesitelný, a proto se chowá w domích; i mvsi a štěnice prý zahání. (Wiz tab. H, číslo 43.) Rád v. Ssawci bezzubí (edentata). Znamenití jsau tím, že nemají buď docela žádných, aneho aspoií nahoíe i dole žádnjcli předních zubů. Prsty jsau nejwíce jakausi blanau spojeny, tak že jen dlaulié ostré drápy wolně wynikají. Jsau to zwířata podiwná, zwláště leniwá, a žiwíoí se rostlinami anebo hmyzem. Lenochod jednoharwij (Bradypus tridachjlaSy das Faidthicry Ay) podobá se skoro opici, má dlauhau, chundelatau srsť, barwy narusawéle šedé, zuby Iřenowní i špičáky. Přední nohy jsau dwakrát tak dlauhé jako zadní, prsty jsau srostlé, a tím chůze jeho téžká, neboť musí chodili po loktech; zdržuje se tedy pořád na stromech, kdež lislím se žiwí, aniž co pije; ,bvdlí w nejhlubších lesích jižní A- meriky. Má welikau sílu, tak že léžko jest od stromu jej odtrhnauli. (Wiz tab. H, číslo 44.) Pásati c, páscurcc (DasypiiÁ, Gfirfdthier) má tMo ó6 Bezzubí. asi 16'^ dlauhé, oděné krunéřeni (Panzer), který skládá se na hlawě, na ramenech a na krizi ze samých štítků, na tele a na ocase wšak z pohybh- wých pasů. Ziwí se hmyzy, čerwy i owocem, a bydlí w leplé Americe, kdežto si hralje nory pod zemí. Maso jeho chutné se jídá* (Wiz tab. II, č. 45.) Liiskaiin (Manis ^ Schuppenthíer) jest odén trí- hranými a twrdými šupinami, tak položenými jako tašky na střeše, anebo jak to u borowé šišky wi- díwáme. Zuby mu chybějí. Žere mrawence ; bydlí we wýchodní Indii a w Africe. (Wiz tab, lí, čís. 46.) Mrawenečník (Myrrnecopha2;a:. Amci.unfrcsscr) m.á hodně láhlý čenich, a dlouhý, škrkawkowitý, wy- plazilelný jazyk, který do mraweniště strkáwá, aby mrawenci na něj nalezli: a kdvž jsau na něm, wtá- hne jej do sebe a mrawence polkne. Nemá zubů; srsti jest štětinaté. (Wiz tab. lí, číslo 41.) Ptakopysk (Ornithorhynchus, Scknahelthicr) bydlí w Nowém Hollandu, w kalužinách a we stojacích wodách , kdežto si potrawu hledáwá jako kach- na j předči nad jiné swým táhlým čenichem, podob- ným kachnímu zobáku. Zuby mu scházejí; tělem podobá se wydře ; prsty mají blánu plowací. Sa- mec má na zadním pazauru dulau ostruhu, do které z jakési žlázky wylaučená jedowatá šťáwa se stíká. ŘÁD Vlil. SSAWCI WÍCEPAZNEHTÍ (mULTUNGIJLA BELLUA, PACHYDERMATA, ViELHUFEr). Mají prsty w roliowitých pošwácli (paznehty). Chrup mají rozdflný ; z wetsího dílu neinajť zubů předních hořegších, a někdy ani dolejších ; zuhy trenowní jsau nejwíce hruhé, neníotorné a hmotnaté; kůže tlustá s chlupy řídkými anebo rhybejícimi. Potrawa rostlinná. WÍCEPAZNEHTÍ. 57 Slon (Elcphas, Elephanl ) jest nejwetsi mezi ssawri žijícími na suchu : wynásí se nejwíce swým dlouhým , pohyhhwvm , tinuhowitVm ryp.í- kem (chobotem, prohoscis) , jejžto dle líhostí na 1) wyslrčiti, d na 3' skrčiti, i na wšecky strany ohý- bati může, takže mu slauží co nejobratHejší ruka opicí. Na konci tohoto chobotu má wýrostek pr- stowitý, jímžto za wšechno chopili se muže. W ho- řejší čehsli má dvva ohromné kly (špičáky), háko- wite nahoru ohnuté, často 3' dlauhé a co rameno tlusté, z nichžto každý až 1 iO liber ležký býwá. Télo má neohrabané, kíiži černošedau s řídkými chlupy ; končiny jsau nahoře i dole stojné tlusté, a mají po pěti paznehtech. Slonowé žijí we stádech w lesnatých a hornatých liorkých krajinách staré- ho sweLa ; žerau tráwu, kořenv, listí a owoce ; do- sahují wysokého stáří; dají se dílem krotili, a jsaii welmi učenliwí, cilliwí, mstiwí, uznalí a wdéční k swým dobrodincům, a tak maudří, že i úsu- dek si udělati mohau , a tudy swým rozumem welmi k člowéku se blíží. Rozeznáwáme dwa dru- hy, totiž slona Indského, zwýší 8' i ló', a Africké- ho, zwýsí 8' i lO'; jen prwní se dá krotiti a býwá u nás hostem. Africký jest diwoký, nezkrotitelný, má wétší kly, ale méné dobré, ježto p(^d jmé- nem slonowé hosti (Eljcnhcin) známé jsau. Zkrocený slon asiatský se potřebuje k rozličným službám, k tahání, k nošeni a t. d. Za slarodáwna potřebo- wnli se k boji, jakož dosawáde se k tomu potře- bují w Kochinčíné. Silný slon nosíwá déla 241i- berní po nečestných hornatých krajinách. Samice miluje welmi swé mladé, tak že se i do pasti za ním wrhá. Slon pije mnoho, i 30 wéder za A^n^ 58 WÍCEPAZNEHTÍ. dobré plawe i pod wodau chodí, z nížto swiij cho- bot wystrkuje, aby dýchati mohl. Jeho kůže jest tlustá ale citliwá, tak že mu mauchy welmí býwají obtížné, kdež on ale welmi dinvtipne si počí- ná : buď je swrasknulím kůže i ozmačkáwá, anebo si ulomiw vvětew odhání je, anebo si hází na kiiži, dříwe zmočenau, chobotem prach. Obyčejně cho- díwají vve welikých stádech, zwláštč kde jim ne- bezpečenstwí hrozí. VV sadech a na polích dclají weliké škody, nejen že mnoho žerau, ale zwlášle že mnoho pošlapají. Nemohauli na strom dosá- hnauti, zlámau jej. I lidská obydlí rozšlapují, slo- jíli jim w cestě. Chowání slona mnoho stojí; ne- boť musí se za nej dáti na 2000 tolarů, a denně i 101 liber ryže na potrawu pro něho počítati. Myš jest slonu nebezpečná: i bojí on se ji tak, že se celý třese, jak mile ji zpatrí. Lowení slonů, jenž se krotiti mají, děje se rozdílným způsobem.^ We wýchodní Indii wypátrají mysliwci celé stádo, 40 i 100 slonů silné. Asi 500 osob je obklíčí a žene na určité místo , jenžto jest lak obražené, že dělá tři oddělení : prwní weliké, druhé menší a trelí nejmenší. Do prwní hradby, kde wchod i hradební koly křowím a bambusowými wětwemi zastřeny jsau, aby se to přirozenému křowí podo- balo, welmi se zpěčují wjíti ; neboť wůdce jejich, obyčejně samice, již pozoruje lest a boji se pasti. Po krátkém rozmýšlení wejde s nemalau opatr- ností, a za ni skoro mimowolně celé stádo. Na to se zapálí okolo hradeb oheň, zwláště u wrat. Hlukem, hřmotem a střílením zahánějí je mysliwci do druhé hradby, a podobným způsobem i do třetí. Zpatřiwše se ze wšech stran obklíčenými. WÍCEPAZNEHTÍ. O 9 počínají si slonowé zauťale, bMiají wzlekle sem a tam, vystupují do příkopu, aby strhali hradby, na- dýmají swé choboty a rwau. Od každého tako^vc- ho útoku je odhánějí myshwci ohněm a hřmotem. Na to se pustí do příkopu woda, jížto se ochlazu- jí, stříkajíce chobotem po celém těle, a hasí swau žízeíi. W této ohradě drzí se pri skrowné zlra- wé několik dní. Pak bywá jeden za druhým chy- tán a wázán tím, že se láká do úzké chodby, kdežto se mu cesta nazpátek i ku předu zamezí. Tu býwá swázán, na určité míslo odwedcn a od několika strážných přísností, i lahodéním a hcho- cením krocen. — Jednolliwí slonowé bywají chytání samicemi k tomu wyucenými. Mysliwci wyjdau se čtyřmi samicemi ; napřed se blíží s jednau k di- wokému slonu, pak s druhau a třetí, obstaupí jej z obau stran a ze zadu; na čtwrté samici se blí- ží mysliwci s prowazy. Samice si s diwochem hra- jí, co zatim mysliwci mu oka na nohy kladau a jej pautají. Pak ho odwedau a krotí, což za ně- kolik měsíců docela se podaří. — Na ostrowě Ceyloně, kdežto nejkrásnější, nejmaudřejší a nej- wětší slonowé se nalézají, chytají se také do ohrad, kdežto se jim nadělá jam wodau naplněných. Noj- dříwe zaženau je do ohrady, pak je nutí do ma- lých komůrek, pak je wáží a krotí pomocí krot- kých slonůw, jenž weliké služby při té wěci jim ko- nají ; neboť widíli krotký slon , že jeho diwoký bratr se zdorně a neposlušně chowá, bije ho tak dlauho chobotem, až se stane powolným, i dáwá pozor na každé hnulí takowého diwocha, aby stráž- ci jeho neublížil. — Ještě některé události, kterými se okazují du- 00 WÍCEPAZNEHTÍ. šewní schopnosti slona. Několik nl\sli\^CLl propadlo dwa slony. Samec hned utekl, ač postřelen b\l, do haušlí. Samice těžce raněná nemohla lak ho- nem utéci, a proto jí zaskočili mysliwci cesiu. Prá- wě ale, jak jí chtěli smrtelná u ránu dáti, wy skočil samec ze zálohy, a slrašliwě za nimi se hnal, tak že jen rychlým na koně svvé wyskočením utéci mohli. Jeden ale z nich se opozdil, a hle ! jednau ranau zklál jej na zemi, tesáky swymi jej zbodal, nohama pošlapal, a popadnuw jej chobotem, do powélfí wy mrštil. Tak se pomstiw odebral se k swé družce, lichotil a lahodil jí, a podpíraje ra- něn au pomohl jí šťastně do hauští, newáímaje si kulek mysliwců, kteří wrátiwše se znowa po ném pálili. — Jednau wymrštil slon jedním člowekem daleko a již zdvvihal tlapu, aby ho rozšlapal; než najednau se rozmyslil, obrátil se, a ubíral se pryč. — W anglickém ležení u Kawapuru ufrhl se slon, a utíkaje wšecko wšudy před sebau hnal, stany rozšlapal a swého strážného zabil. Jak mile ale toho ubohého na zemi se káceti zpatřil, zastnwil a zarmautil se; pak sebau hnul a béžel na swau stáj. Tu leželo dwauleté dítě strážného. Slon je wzal opatrně swým chobotem a lichotil mu; pak je po- ložil a přikryl přikrywadlem. Kdykoli to dítě wi- děl, pokaždé byl smulen: i widali ho, an dítěti cliobot swuj podáwá, aby si s ním hrálo. Od té doby churawěl a chřadl, až po šesti měsících po- šel. — W Goi, na západním břehu přední Indie, potřebují se slonovvé k práci při stawení lodí. So- twa 20 osob by lakowý trám odwleklo^ jako slon. Wleče jej na prowaze, a přijdoli mu jiný trám do cesty,^ lu nadzdwihne jeden konec, a přesmekne je- WiCEPAZKEHTÍ. 6 ! den pies druhy. — Jednau spadl déloslrelec s děla, a již melo zadní kolo jej přejeti. Tu jda za wozeui slon, chopil se náprauy, a powzdwihnuw ji držel tak dlauho do wýiky, až kolo muže toho minulo. Forbes wyprawuje, že jel na jednom slo- nu, a že nezná nic chytřejšího, učenliwejšího a dobrowolnejsího nad toto ušlechtilé zwíre. On \vy- hlídnuw wetew s owocem podal ji pánu swému, a doátalli z toho něco darem, za to wdečnost jewil. Utrhl si wetew a zaháněl jí mauchy. Pii snídaní přicházel před stan, aby dostal cukr a owoce, aby ho pohladili, aby mu lísaii. Žádný pudlik že prý nemůže býti nad slona hrawější a ke swým zná- mým príwětiwější. I zdá se, že zná swau důstoj- nost a swau přednost před ostatním ží\točíš- stwem. — Cliceli pán sloniiw někdy někoho pole- kali, nduede slona, a ten se obrátí celý rozsápaný na něj, běží až k němu: ziislane státi, aniž mu co zlého učiní. Chceli pán někoho poškádliti, nabere slon do chobotu Avody a bahna a nastříká ho, kam pán wdi. W Neapoli podáwal jeden slon zední- kům, co potřebowali pi'i prácí. — W bitwě doslal jeden slon ránu, a byw dwakrát do nemocnice we- d.en, kdež mu ránu prewazowali, chodil tam pak sám, a ač mu hojič ránu \yypalowal, nic mu neu- blížil, ba i wdečnost na sobě okazowal. — W Pa- říži stoje woják na stráži u zwěrince, bránil, abv diwáci slonowi co dáwali. To slon lězce nesl. Jednoho pak dne, práwě když ^yoják ústa otvvíral, aby zápowěd tu opakowal, slon mu chobotem ce- lau Iwár posliíkaJ. — W Marscillu wystaupil roku 183 i. slon na díwadlo, a hrál swau úlohu vvěrně a diimyslně. Takowý herec i na našem pražském (j'2 WÍCEPAZNEHTÍ* diwadle před několika lety wystaupil, a dobře, co inel, prcdstawovval. W Sibirii se wykopáwají kly tnajuntonv', totiž slona předpotopního, a též do ob- chodu se zasílají. (Wi^ tab. 11, číslo 49.) Nosorol^ (Rhmoceros y NashoinJ má na nose jeden nebo dwa za sebau stojící rohy, zwící 2 : tv wsak nesedí jako rohy jiných zwííat na kosti, nébrž jen na kůží, a jsau složeni ze štětin ztuha k sobe srostlých. Hlawa má 2', tělo 8' a ocas 2' délkv. Kůže jest bezchlupá, náramně tlustá, tak že se z ní stíty^ ano i hůlky wyřezáwati dají. Wši- ckni druhowé nosorožci žijí w nízkých, wlhkých lesích wýchodní Indie, Jawy, Sumatry a w jižní Africe. nejznamenitější druh jest: Nosorožec inď ski) (Rh. indícusj. Jsau to ostatně oškliwá, neti- bledna, líná a tupá zwírala. Býwajíli drážděna, na- padáwají wztekle na swé protiwníky. Maso jejich se jídá. Sosorozcc africký má dwa rohy, přední i zadní 6" dlauhý. Sluch a čich jeho jest welmi by- strý. Mládata se dají ochotčili, tak že z ruky že- rau, ale pro swau hlaupost a nemotornost nemohau se k ničemu potřebowati. Aby se před swym ú- blawním nepřítelem, totiž před bzikawkau, ochrá- nil, wálív\'á se w lauži anebo w bahništích. Uštkne- li ho takowá bzikawka předce, způsobí mu to we- liké swědční, tak že šaustaje sebau o stromy ce- lau kůži si rozedře: při tom šaustání mručí a he- ká tak, že mysliwci snadně ho wypátratí mohau. Maso chutná jako wepřowé, zwlástě z mladých bý- wá kvpré. Sádlo se může potřebowati k mastění. Mvsliwec musí mu stříleti na oko ; netrefili dobře, lu hned se obrací nosorožec po místě, odkud rá- na padla, hlawu až k zemi kloní, tak že roh ro- WÍCEPAZNKIITÍ. C)3 wnowážně na zemi leží, zamhaurí oči, a pak se žene slepě na místo, kde swého nepřítele zpatril. Nyní jesle lze jemu se wyhnauti, uskočili mvsliwec několik kroků slranau, ale po wetru ; sice dostaneli on wítr a poznali swýuí b) strýni čichem a sluchem, že na omylu jest, hned se obrátí po prchajícím. Tím způsobem wzdoruje obralny mysliwec wícekráte opa- kowaným útokům, až nosorožec se wyzui"í, a pak unawcného lepr\A^ dobíjí. I když těžce poraněn býwá a z místa nemůže, není hodno k němu se blížiti, neboť swým rohem rozrywá zemi, a hází pí- skem a kamením prudce okolo sebe. (Wiz tab. II, číslo 50) Hroch ohojlíivclní ( Hijppopotamus amphihius, Fliiss- Oíhr Xilpfcrd) \Qst nejneohrabanějsí ze wšech ssawců, 17' dlauhy, 7' wysoký. Nohy mají čtyry paznehiy a jsau tak krátké, že se mu weliké bři- cho skoro po zemi wleče. Weliká čtvrhraná hlawa má tlustý a široký čenich. Kůže jest holá a tma- wohnědá. Nalézá se w Africe a zdržuje se nej- wíce we wodě. Jest hlaupy a mírný, a jsa roz- drážděn wrhá se slepě na swého protiwníka. Jeho twrdé, wyníkající kly zděláwají se na rozličné wěci jako slonowé ; maso a zwlástě jazyk se jí, a kůže zdělaná welmi jest pewná. Hroch činí přechod od ssawců zemních k ssawcům obojžiwelním. We wodě dobře plawe a potápí se tak, že i po dně pod wodau choditi může. W noci chodí na past- wu a dělá při swé žrawosti weliké škody w sa- dech cukrowých, rýžowTch a j. Mvsliwci jej oby- čejně kyrem [Harpun) lowí. Na takowém udici po- dobném kyru přiwázán jest prowaz s lehkým drew- cem, aby wzplýwalo nad wodau, Nebo raněný 6 1 WÍCEPAZNEHTÍ. liroch běží hned do wody a nikdy na mvsliwce, ledaby ho dííwe zpaliil nežli raněn byl; pak ale ho j'ozclrtí jedním chramstnutím we swé ohromné tlamě, ^a to hledají myslíwci na lodkách wzplý- wající di"ewo, pi'i\Vírží na konec prowazu toho jiné delší láno, a posadí se na wělší loď, s kterau se druzí myslíwci práwě blíží. Nyní nasláwá boj. Ne- boť bolestným taháním kyru w mase zadieného jsa rozdrážděn, wrhá se hroch na loď, aby ji bud překotil anebo i rozlomil, jakož se to i někdy stáwá. W tom okamžení wrážcjí mu mysliwci ně- kolik kyrii do boku, přitahují jej prowazy, ke ky- rům do boku zaraženým upewněnými, dlauhým o- ktrým železem bodají mu w lebku, až učiní konec žiwolu jeho. Ze pak tělo jeho, co do hmoty, tolik wáží co pět wolů, musí se rozčtwrliti a po clwr- těch na bich wvtáhnautí. Dorostlý hroch mívvá 8 i 10 centů sádla. Tapír [Tapiriis amcricanus)^ zwící malého osla, podobá se tím praseti, že má nos welíce táhl}' jako rvpák, nemá wšak klů wynikajících ; na před- ních nohách má čtyry, na zadních jen tři paz- nehly. Bydlí w jižní Americe při rybnících a pří řekách. Dobie plawe a wýboíně se potápí, lak že pod woclau chodí. Jeho hlas jest hvvízdawv a rozléhá se daleko po lesích. Mláiiata se dají kro- tili a býwají pak welmi člowěku příchylná. Wůbec jest to mírné a dobré zwíře ; drážděné wsak se rozwzteklí, a psy buď roztrhá anebo rozdupá, ba i na chnvěka se odwáží. Maso se jídá a chutná jako howězí ; tlustá kůže jeho býwá k potřeijě. (Wiz lab. II, cis. 52.) fVepř fSuSj Schu'€Í7i) má nos táh naučí &q w WÍCEPAZNEHTÍ. 65 rypák pohybliwy; kly stojí po straně: hořejší jsau nahoru ohnuté, a dolejší (tcsálaj, Hanzahnc) dolu r. huby čnějí. Paznehty jsau wšudy čtyry, ale jen na prostředních dwau chodí , srst má štělinalau. Sem náleží wepř ohccuij čili diivoký (S. Scropha, das gcmeine wilde Schwein) /]en7. nalézá sewQwšech dílech swéta w leniných hustých lesích; má štětiny tuhé, černé. Saniec nazýwá se iiwprcm čili kancem (Eber čili Keulcr), samice sivini čili hachyni (dle Bache)^ a mláďata podsiuinčati/ čili s selaty (FerkelJ. Wepř diwokv žije we welikych stádech zwláště od žalu- dů, bukwic, oříšků, také od hřibů, kořenů, hmyzů a čerwů , ježto si ze zemé rypákem dobýwá, a polím tudy welmi škodí. Cloweku nic nedělá, ale škádlen jsa žene se wztekle za swym proliwní- kem, a zatíná jemu swými tesáky nebezpečné rá- nv. Maso jeho jest dobré pod jménem černé zwé' rimj, zwlášte od října až k lednu. Od tohoto di- wokého kance pochází náš domácí wcpr čili kanec^ který, jsa po celém swété rozšířen, rozličné se za rozličným chowáním proměnil. iNejznamenitejší odrodky jsau : Wepř anglický, nejwétší a bélawý, télo má dlauhé, uši swislé. TV. polední (meridiona- lis) či bagaun,\e]o má táhlé, téméř do fialowa černé, se štětinami řídkými; hlawu králkau ; uši krátké, téměř přímé ; nad očima wrásky ; w Uhřích a we Wlaších se nalézá, ff^. polský fpolonica), malý, nary- šawélý. W Cechách n)áme mnoho odrodků smí- chaných. Tato zwířata se lehce wyžiwují a welmi rozmnožují, tak že jedna swině dwakráte za rok po 6 i po li podswinčatech míwá. Maso, krew, tuk čili sádlo, slanina i střewa se jedí; kůže a šte- ^^ Jednopaznehtí. liny se potřebují. Nejwíce se prasat wykrmí w Moldawě, Walachii, w Uhřích, w Čechách a Polsku. Zwláštní druhy wepřowilých nalézají se také w Americe a Africe. ff^epř jclcjwwý (S. habírusa, Hirsckeber) má wýšku jelena, dlauhé nohy a kly dlauhé, tenké, wzbůru směřující ; naléijá se na o- strowech 'Sondských diwoký, kdež i domácně se chowati dá. ŘÁD IX. Jednopaznehtí. Jednopaznehtí čili kopytatí(sořií/Knř/M7rt, Ein/i«/er) mají prst je- diný, cíli dwa srostlé a jedním kopytem opatřené, zubu re- zacjcli -, po každé straně jeden špičák, kterj' ale samicím chybí, a 6 třenowců, tudy dohromady 40 zubů. Na šíji mají hříwu. Kůn obecni) [Equiis Caballus, das Pferd) hono- sí se poměrnau úhledností wšech audů, posluš- ; ností, silau a wytrwalostí. Samec nazýwá se hřeb- cem čili hynstem (Hengst)^ samice kobylaii čili klísnau (Stuttc)y mladé hříbě tem (Fullen). Prvvní wlastí bý- waly koíiowi bez pochyby stepy střední Asie ; ny- ní wšak nalézá se i vv Russku, w Polsku a w Uhersku zdiwočilý ; zkrocený nalézá se po celé ze- mi. Chowáním se proměnil na mnohé odrůdy, z nichžto nejznamenitější jsau ; 1) Kiln arabs^kij (wiz tab. li, číslo 54.), nejkrásnější, nejušlechtilejší, mírně weliký, štíhlý, hlawu maje skoro čtyrhra- nau, nánosek trochu prohlubený ; nalézá se podlé hranic syrských a na březích Eufratských; 2) hned ( za tím přichází kilři berberský^ jenžto má krk tenčí i| a bydlí w Maroku ; 3) kiln turecký, s krkem tenkým a dlauhým ; 4) tatarský, menší, s hříwau dlauhau, * Gednopaznehtí. 67 nohami silnějšími , chřípěmi často rozštípenými ; sem náleží také kdn uherský, polský a russký. Pi'C- sazením koně arabského do Španél powstal odro- dek andaliizský. Spojením arabského s evvropským stal se odrodek anglickým podobný arabskému, a wšak wětší, delší, s hlawau wětší, ušima delšíma. Mezi odrodky ewropskými wýtečnýmí se činí : neapolskij 3 složitější a wětší, maje nánosek silně wypauchlý ; frizskij, welký, silný, krk maje krátký, nohy runaté ; korsíckij čili hdík [krle, nmius), zwící osla. Ostatně se kůň budto zapřahá k tahu anebo se sedlá k jízdě ; w obau těchto případnostech klade se mu uzda do huby, a sice mezi kly a zuby třenowní, kdež má mezeru prázdnau. Někteří národowé, ba z nauze i my jídáme koíiské maso. Tataři připrawují z koňského mléka nápoj opojují- cí, kiiimjz nazwaný. Žíní tak ze hříwy jak z oca- su potřebují sedláři a čalauníci k wycpáwání pol- štářů a matrac ; dříwe wšak je waří, do pramenů (Haarschliippé) pletau čili winau, a konečně w peci suší, kdežto teplem kadeřawějí. Mimo to potře- bují žíní a wlášení na síta, na prowazy, na smyč- ce a jiné wěci. Nejwíce žíní přichází z Russka, z Holandska a írska ; poslední platí za nejlepší. Ků- že koňská neb konina wyděláwaná jest dobrá : ko- pyto hodí se hřebenáři i brýlaři na lemowání breylí. Ze sádla se dosláwá tuk na swítění. Dobrý kůň nehonosí se ani malým ani tuze welikým zro- stem, ale sauměrnými audy, malau suchau hlawau, širokým, wysokým čelem, krátkýma špičatýma uši- ma, jasným, černým, bystrým okem, suchými sa- němi, tenkými pysky, širokým hrudím a křížem, zády rownými, břichem prostředně silným, krátko- 68 Jednopaznehtí, stí chlupů, rychlým žrádlem, weselostí a bodrostí a t. d. Taktéž si nedá na uši makati, a ocas tiskne k nohaum, když mu jej zdvvíhati chceme. Dosla- neli se ptačí zob n)ezi potrawu jeho, přestane žrá- ti ; tak též činí, pomaželi si zuby lojem nebo mý- dlem; tu býwá potřebí, zuby mu natříti solí. Wel- ká kopriwa jde koňům k duhu. Obyčejné nemoci koíiské jsau : hříbécí, wozhi-iwka a jankowitost, o jejichžto léčení wiz Jungmannňw »Koíiský lékař.« Ostatně wyniká kůň hrdostí, statečností a srdnato- stí, wérností, poslušností a učenliwostí, o kte- rýchžto wíastnostech dosti krásných příkladů má- me. Kůň we wšelijaké umělosti wycwičený na- zýwá se parypa. A co Horymírůw Šemík dowedl, každému z dějepisu českého známo jest. Krotký kůň jest od nejstarších časů člowéku pomocníkem pri orbé, na wojné a na cestách. Dobrovvolně po- dáwá hlawu do chomautu, přijímá uzdu do huby, dá se rukau pána swého wodili, jest poslušen roz- kazu, i sebe menšího kynutí jeho. Jemným naklá- dáním, častým podáwáním chleba nebo cukru krot- ne hříbě ; škádlením ale divvočí a stáwá se nebez- pečné. We čtwrtém roce zapřahá se. Ačto pů- wodně plachý a diwoký, předce neplaší se a nele- ká se u prostřed chřestící zbraně, u prostřed wá- iečného hřmotu, u prostřed bubnů a kanónů; a kde i méně diwoké zwíře se děsíwá, tu stojí sta- tečný kůň pewně, a byw i raněn neprchá. Osel (Equus asinus , dej^ Escl) předčí nad jiné dlauhýma ušima a křížem černým na hřbetě: žije prosto w horách tatarských a perských, kdežto se okazuje mrštným a odwážným. Osel krotký jest malý, zdlauhawý, ale wytrwalý, služebný, silný Jednopazkehtí. 69 a špatnau picí spokojený ; a proto se hodí do chudých a do hornatých krajin, kde se bezpečné po úzkých stezkách na nem jezditi může; nosí těžký náklad, zřídkakdy stonáwá, a třeba i prací trmácen byl, předce trwá 30 i iO let. Maso jeho se jí w Hispanii a we Wlaších ; z kůže se délá pergamen a chagrin; mléko slauží churawým a détem za potrawu. Smíšením koím a oslň. po- cházejí mezkoivé [Maulcsel)^ jichžto i twář i wlastno- sti podobají se dílem oslowým, dílem koňským. Zebra (E. Zebra) jest bílá s hnédými prauha- mi, ze zad na břicho běžícími. Žije w jižní Atrice w stádech, a téžko se krotí. Kožišina její oblíbená potřebuje se na čabraky (kropére čili přikrywadla) na koné. (Wiz tah. H. wýk. ór>.) Zebře welmi podobná jest kwaga (E, Quagga, Quaggajy jenž také w Africe žije, majíc ale na kr- ku a na plecích hnédé chlupy, na příc bílé prau- hy a zadek čerwenawošedý. Míchá se ráda mezi pštrosy. ŘÁD X. DWAUPAZNEHTÍ (BiSULCA , ZwEIHUFEr) ČÍlÍ PKEŽíwAwcí (ruminantia pecora, Wiederkaeuer). Prežíwawci jsaii znamenití neobyčejným tráwením ctyržalúdko- wým. Napřed rozkausají potrawu na hrubo čili na žwunec, který jsa spolknut přichází do prwního a nejwetsího žalúdka, totiž do bachoru Čili denniku {Pansen^ Wamst), kdežto se močí; z toho pridiází rozmočená potrawa do druhého, totiž do čepce {Haiihe^ Netzmngen)^ kterýž má po wuitíku mnoho- Iirané sklípky, asi jako býwají buiíky w plášti wčelné. Tato Cásť žalúdkowá jest malá, a dělá ze žwanre kaule, které zpo- neuáhlu nahoru do huby wypauští k druliému rozžvvykowání f.ili prežíwání; co tu píežwÁkáno, to polyká se a přichází do huih {Psalter, Buch), kteréž mají na wnitřuí straně řasy 70 DWAUPAZKEHTÍ. na způsob listii kniliowých , wedlé sebe položené. W tom- to žaludku jídla se rozpaustPjí a přediázejí zrowna do sle- zu {Lnnhmagcn)t stěny wrápnaté (plné wrápii čili wrásek) ma- jícílio, kdežto tráwenf se dokončuje. ŽNvínky wzstupují i sstu- pují jícnen), který wlastoě do baclioru wede. Do téhož jícnu ale wbíhá také žlábek z čepce, a jiný žlábek z nebo wede také do knili. Tímto Zj)iisobein muže tedy potrawa z čepce jícnem do úst, a z úst zase zrowna do knih. — Zuby jiřeží- wawců »e takto značí : řezáky nejsau nahoře žádné anebo zřídka dwa, dole 8, zřídka 6 ; za těmi jest weliký prostor, kdež někdy stáwá kel. Třenowcň řasnatých mají po šesti. Paznehty mají po čtyřech; na dwau prostředních chodí, a dwa wnejsí tak jsau malí a zbyteční, jakoby w celém jen dwa pa- znehty bjly. Mnozí jsau rohatí, a mají rohy wyriistající z kosti čelní. Tato zwírata přinášejí člowěku nejwělsí užitek ; jsau z wělší částky zrostlá a zdomácnělá ; maso jejich se jídá. Žijí od rostlin; míwají jen po jednom mladém; tuk jejich nazýwá se lojem, Welblaudowití [Caííulúia) jsau bezrozí; řeza- cích zubů mají •=, pvsk hořejší rozpůlený, na no- liách jen 2 paznehty. Jfllblaml /Cř/z/iř/ř/j-) má na zádech jeden nebo dwa hrby z loje záležející; dlauhý krk, krátké paznehty a prsty srostlé hmotau mozolowitau. Zna- menitý jest swau silau k nesení, rychlostí a stříd- mostí, a zwláiitě tím, že muže kolik dní bez wody wydrzeti. Tato wlastnost pochází snad odtud, že bachor opatřen jest několika niéšci, po wnitřku sklípečnatými, w kterých pořád se woda nachází. Proto ledy slauží zwlášté welblaud k putowání po welikých pustinách w Asii a Africe, a proto ho na- zýwají Arabowé korábem na paniti. — W Asii ži- je tak zwaný drala i- [C. bactnanus^ Tiampdthiír), zwýší ()' i 1 s dwéma hrboma (wiz lab. II, číslo ^^^]\ w Africe zase wíce žije uclllaud čili dromedár DWAUPAZKEHTÍ. 71 (DromedarinSy das gemeine Kameel), zwyší 6^/2' s je- dním hrbem. (Wiz lab. II, číslo 08.) Mléko jejich i maso slauží za potrawii ; srsť se potřebuje na hrubé tkaniny; kůže se wydéláwá ; z moče se dělá sahuiak a t. d. IVclhland se nalézá w Arábii, w paušti Sahaře, w Egypte, w Persii a Tatarsku. Jest čerstwý jako kůň, skromný a trpélíwý jako osel , dáwá mnoho mléka, a jest proto mnohým národům w Asii a Africe wším bohatstwím. Oni ho powažují za dar nebeský, bez néhožbv w taméjších nesmír- ných a takorka bezkonečných pauštéch cestowati nemohli. Za den ujde cesty 7 i 10 mil, máli S centů naloženo; uběhne ale také 35 i 40 hodin cesty za den, můželi druhé dny odpočíwati. Jezdéní na welblaudu jest unaívující a obtížné, neboť poska- kowáním welmi napadá na nohy, a pod jeho hr- bem zdržují se sténice a jiný obtížný hmyz. Wel- blaud má bystré smysly ; zdaleka wétří wodu a pastwuj a pak rychlí swůj krok s krkem ku předu nataženým. Žíznili, wypije 120 másň na jednán. Jestli nauze o wodu, zabíjí jej cestowníci, a wodu, owšem teplau , hořkau a potrawau promíchanau k uhašení žízně potřebují, dříwe owšem skrze wl- něný šat ji procediwše. Sůl, bodláky a jiné twr- dé a pichlawé rostliny pauštní, ba i pruty wrbowé ze starých košů mu chutnají. Při nakládání si starší welblaud sám klekne, mladým se musejí pro- wazem nohy podlrhnauti. Zlým nakládáním sláwá se welblaud zarputilým ; chlácholením, zpěwem a hudbau se rozweselí a býwá ke wšemu wolným. Kdo mu ublíží, ten před pomstau nikdy není jist. Drabar jest silnější a wětší nežli welblaud, sná- ší i wíce zimy, ostatně se mu ale docela podobá i iZ DVVAUPAZNEHTÍ. swým užitkem i způsobem žiwobvtí, Kyrgísowé pálí z mléka jeho korálku ; chlupy se potřebují k wycpáwání polštářů, na přízv a hrubau tkaninu, newšak na tu, jížto Némci nepráwě říkají Kameel- garn, a Cechowé zkaženě kamrhol anebo také ha- raSy po francauzském niésté Arrasii, Prawý haraš přichází od angorské kozy, JLáma [Anchcnia Lama) jest menší nežli wel- blaud, asi 6', bez hrbu; paznehty má dlauhé, jichžto prsty od sebe jdau. Žije společně we stá- dech na horách kordilerských w Americe^ snadno se krotí a učí se břemena nositi. Láma unese I'/? centu,; ujde sice denně malý kus cesty, krok ale její jest jistý i na příkrých horách. W Péru se potřebuje ročně 600,000 iám k donášení stříbra. INa takowých cestách kráčí jedna za druhau w nejvvětším pořádku. Láma, ježto jde napřed a celau řadu wede, býwá ozdobena korauhwičkau a krásným, rolničkami ozdobeným ohlawcem. W té» to službě jsau welmi poslušný, a nepotřebují na sebe žádného biče. Při nakládání si obyčejně kle- knau, a naložili se jim wíce, nežli unésti mohau, newstanau dříwe než se jim nákladu ubere. Zvvláště pak jemná a říkajíc hedbáwná srsť dostáwá se z ivikune (L. Viciig^ria), jenž menšího druhu jest nežli láma. Wikuně tato žije w diwo- kém slawu po Kordilerách, a býwá od lowců ho- něna. Jelenowití (Cervina) mají nejwíee na čele ro- hy (parohy), dole 8 řezacích zubů, kly žádné, ane- bo jen nahoře. Kahar pížmowý čili plimák [Moschus moschifer, Bisamthier) podobá se malé srnce ; zdržuje se na DWAUPAZNEHTÍ. "3 nejwyšších horách oínských a libelských , a jest obzwhíšte znamenitý pro swé pízmo (Moschiis)/]Q'L\.o samec cliowá we zwhistním mechy rku za pupkem ležícím. Jest to zwíře noční, o samotě žijící, bojá- cné a přerychlé. Nejlepší pížmo jest tibetské a lunkynské, špatnější russké čiU sibiřské. Ponewadž jest pížmo welmi drahé, často se připrawuje: což poznáwá se tím, že když kausek dobrého pížma na žhawé železo se dá, nic po nem nezůsláwá, leda troška bílého popela. Jest to pronikawy, mnohým odporné zawánející, křeče tišící, pot wyhánéjící lék, jehožto silau mnohý lékař- již umírající ne- mocné k nowému živvota wzbudil. (Kabar pížr^wý wyobrazen jest na tah. 11, číslo 51.) Žirafa (Camelopardalis Giraffa, die Giraffe) jest nejwyšší ze wšech známých zwířat, majíc po předu 20', po zadu 8' wyšky. Na hlawé stojí dwa komo- laté rohy, kozí potáhnuté; nohy zadní jsau kratší předních, a tudy hřbet od předu k zadu skloně- ný. Žije w malých stádcích po pauštéch afrických, dá se lehce krotili a žiwí se stromowým lupením. Když chodí, zdwihá obé nohy po jedné straně (totiž nohu přední a zadní) najednán, a tudy stáwá se, že její dlauhý krk při chůzi sem tam se klátí. (Wiz tab. IIÍ, číslo 64.) Tento krk, ač tak dlauhý, obsahuje předce, jak u ostatních zwířat této třídy, jen 7, ale dlauhých, obřadů. Jelen (Cem^iis^ Hirsch) samec má rohy wětewnalé čili parohv, které ročně z jara swrhuje, načež pak w srpnu zase jiné dostáwá. Tyto parohy jsau z počátku měké a chlupatau kozí potažené, kterauž 4 74 DWAUPAZNEHTÍ. O Stromy si ošaustáwá. Sem počítají se následující zwírala: Jelen obcciuj (C. Elaphus, der Hírschy Eelelhírsch) má oblé, přímé, trochu ohnuté, wétwité parohy, jichžto stářím a lely na počet přibýwá, tak že podlé welikosti parohů a množstwí wélwí léta po- čítali se dají. Každý rok w únoru nebo březnu tratí parohy. Tři dni po slezeni starých parohů počnau se na místě, kde ty stály, \v pučnici, zdwí- hati dwa hrbolky měké, chrustačkowité, kozí po- táhnuté, ježto 7.a 14 dní na ^/a' wyrostají, tak že za 10 neb 14 týdnů jsau z nich parohy dokonalé, z počátku sice méké, brzo ale twrdnaucí. Kůži wyschlau (lýko) swlíká si pak jelen sám, o wětwe ji stíraje a přitom zežíraje. Samici říkají lan{Thici\ Hirschhuh^ Hindin). Před welikýma očima nalézá se jamka slzní čili slzečník^ do které se wonná tekuti- na w\lučuje, jenž později twrdne a hezoarem jde- nim se nazýwá. Jelen běhá w hejnech po celé Ewropé a mírné Asii. INcjchutnéjsí maso míwá ze začátku srpna, a tu býwá nejlepší k střílení. Dosahuje stáří 30 let. W měsíci září býwá jelen welmi srsawý a tudy i člowěku nebezpečny. Sami- ce mají na počátku čerwna zřídka wíce než jedno mladé, jemuž kolaiích říkáme. Z parohů pučících waří lidé pro ozdrawělé nemocné políwku na posilněnau. Jelení lůj dáwá se na rány, zwláště když počínají mrtwěti a na oznobeninu. Pocestní s prospěchem nohy si jím natírají. (Wiz tab. lU, číslo 59.) Deuiék (C. Dáma, DamhirschJ má parohv přímé, ale rozpleskléa wětewnaté, na koncích lopatkowi- té. Jest menší jelena ; pochází z Berberska z Asie, DWALPAZNEHTÍ. 75 odkud se rozšířil po celé Ewropě, z\yláště po obo- rách, kdežto se dělí obyčejně na dwě hejna. Kaž- dé hejno má swého wůdce*, obě často vv řady se stawějíce swádějí řádné bitvvy o pastwiny. (Wiz íab. lil, číslo 61.) Srnec (C, Caprcolus^ Reh) id» přímé, krátké, o- blé, malowětwité parohy ; nemá žádného slzečníku; žije w lesích po Ewropě a Asii se swau rodinau pohromadě. Parohy shazuje jako jelen, Wětří člowěka na 300 kroků. Obyčejně se zdržuje na jednom oblíbeném místě, z jehožto oboru se přes půl hodiny cesty newzdaluje, i když pronásledo- wán bjwá. Škodí jako jelen stromům welice tím, že jim kůru ožírá ; jen olše se netýká. Samice se jmenuje srna i srnka fRchgeis^ Rínke). JMláďata se ochotčují, lépe wšak srnky nežli srnci, neboť ti bý- vvají často nebezpeční. Maso, kůže a parohy se potřebují. (Wiz tab. Ilí, číslo 60.) Los [C. Alces, Elen) má wysoké nohy a jest wyšší nežli kůíi, wáží 6 i 10 centůw; parohy jsau weliké, hned od zpodu lopatkowité, stranau čnějí- cí, 30 i 60 liber těžké. Žije w lesích bahnitých sewerní Ewropy, Asie a Ameriky; rád klečí; ho- něný uběhne se tak, že padne mdlobau a dá hon- cům a psům k sobě přislaupiti: proto také domní- wali se před časy, že má přirozenau padúcnici, a že paznehty jeho pro tuto nemoc dobrý jsau pro- středek. Poslali matka střelčí ranau , zůstanau mláďata u ní a nechají se pochytati. Los dělá weliké skoky; přeskočí zeď i 5' wysokau, a uběhne za den 50 mil. Ghceli přes bahniště, lehne si na stranu a nohami se odstrkuje, jako kdybv weslo- 76 DWAIJPAZNEHTÍ. wal. Plawe dobře jako jelen. Kůže jeho dáwá wýbornau usni (Leder)j maso se jídá; kosti jeho předci nad kosť slonowau tím, že nežkitnau. (Wiz tah. líl, číslo 63.) Sob čili Ren fC. larandiiSj, rangifcTj, das Rennthier) domácí jest sotwa ^wící daňka, diwoký zwící jele- na ; parohy má dlauhé, na zad položené, wětew- naté (i 80 wetwí mající), na konci lopatkowité. Ži- je we wšech půlnočních krajinách, a zkrocený bývvá jediným bohatstwim chudých sevveranň. W údech jeho neustále slyšeli jakési wrzání, kteréžto w béhu i na 100 kroků se ozýwá. Zwlášté rád pije moč lidský, snad pro slanotu, a proto jej pa- stewci w nádobách při sobě nosí. Ostatně žerau sprostau píci, totiž lišejníky, ježto paznehty i pa- rohy swými pod sněhem si wyhrabují. Glowek sebe chudší sláwá se swym pánem, máli několik sobů ; bohatý jich míwá hejna, někdy 18 i 20 ti- síc kusů. Od hospodáře nežádají kromě dohlídky žádné jiné péče. Nejhůře bywá sobům, když za zimy země ledowau korau se potáhne, takže k po- trawě dostali se nemoha u. Také býwá nepřítelem sobům jistý hmyz. sobj střecck (Oestrus Tarandi), asi jako wosa weliký. Ten klade wajíčka swá so- bovvi do srsti, z nichžto wylíhnulý raup do kůže se zažírá, a tudy bolestným wřed působí ; pak po 9 neb 10 dnech wylézá, na zem padá, do ní se zarýwá, a tam swé proměny w nowého střečka očekáwá. Proto tedy honí Lapowé soby swé w w létě do studených hor, že tam střečkowé nepři- cházejí. Mléko jest husté, mastné a potrawné, ma- so dobré. Z kůže dělají oděw, stánky, lůžka, ze šlach prowázky a niti, z kostí a paznelitů rozličné DWAIIPAZKEHTÍ. 77 nádobí. Sob potřebuje se k nošení a do tahu. Do saní zapražený uběhne za den ,30 našich mil. (Wiz lab. III, oíslo 62.) Sajha (Antilopě) má podobu s jelenem, nékdy s kozlen) anebo se skatem ; rohy jsau oblé, rowné a stálé; neboť neslézají každoročně. Jsau lo ži- wočichowé autle a krásné rostlí, tenkonozí, obrat- ní, bydlející w lesích po krajinách teplých. Z těch- to zwíiat bydlí w Ewropě jediný Kamzík (A. Rupicaprciy Gemse) společné po nej- wyšších horách a nejstrmějších skalách ; jest pla- chý, 2' vvysoký; lowí se s nejwétší opatrností pro chutné maso a wýbornau kůži , jelto wydélána bywši wlhkoty žádné do sebe nepřijímá. (T, III, č. 66.) Gazela čili gazal [A. Dorca^ Gazelle) nalézá se w sewerní Africe, kdežto se pokládá za obraz krá- sy ; jest zwící srnky a welmi plachá; má černé, we- liké, pékné oči; rohy jsau na koncích lyrowité k sobe skloněny ; vv Rgyptě okrašowali jimi hlawu bohyni Isisi. Maso jest welmi chutné, a proto bý- wá gazela často od lovvcii honěna. (Wiz tab. III, číslo 65.) Pakiin čili Gnii (A. GnuJ jest jako z wíce zvví- rat složená potvvora : hlawu má wolskau, télo i ocas koňský, nohy jelení; na krku má hríwu. Jest zwící osla, diwoký, zuřiwý; žije w jižní Africe; má chutifléjší maso nežli howézí, a protož taméjší lowci silně na něj chodí, ač honba nebýwá bez ne- bezpečenstwí ; neboť raněn jsa pauští se zuriwě za lowceni. Kozel fCaper, Ziege, Bock) poznáwá se po dlau- hých wausech na bradě, po rozích jednoduchých, do zadu ohnutých a hranatých. K rodu kozlímu ná- 78 Dwaupazíjehtí. leží též i owce. Wšechna tato zwířala nazýwáme jedním sloweni brcnv. Sem náleží : Kozorožec (C. Ihex^ Slcinbock), Vj-í wysoký, 5' dlauhý, s welikýnia, černýma, 30" dlauliýma roho- ma ; prebýwá w nejwětsích horách po Ewropě a Asii ; jindy byl hojnější. Maso i kůže jsau oblí- bené. Pažen (C Aegagriis^ Pascngy die wilde Ziege) ži- je stádnio po horách we střední Asii. W žaludku jeho nalézá se mnohdy iwrdý kámen, jemuž ířv/cAoč/nř bezoarneb tvtj[chod?ií besla/ Hkáme y u jelena cosi po- dobného vv oku nacházíme. Podobný kámen na- cházíwá se w žaludku i u jiných zwířat, k. p. u kamzíka, u howézího dobytka ; wšak ale jest od pazenowého beslaje rozdílný. Pazenowý bezoar jest prý ztwrdlá šťáwa žalúdkowá ; bezoar kamzí- kowý jest hromádka wlášení rostlinného; bezoar howézí pochází z chlupů a jiné nešwary, již tento dobytek lízáwá. Jindy se piipisowaly tomuto ka- menu nadobyčejné síly léciwé, jakož se to dosa- wáde déje we wýchodních krajích, kdežto mnoho platí. Od pažena pochází náš Kozel krotkij čili kosut [C. Hh^iUy Bock), jehož samice kozau, mladé pak kůzletem fZícklein) slowe, jest ode dáwna domácím howádkem, ježto žiwí se i tam, kde i tráwa prahne; dáwá mléko. Jako wšecka domácí hovvada, tak i kozel se zwrhl na mnoho odrodků, z nichžlo nejdůležitější jsau: kaš- mírský, angorský a egyptský. Kozel keismixský čili idneitý (C. laniger, Kasch- míerziege) má zawilé, přímé, rozewřené rohy; chlu- py dlauhé, hedbáwné a rowné. Pod chlupy se nalézá puch (Flaiiín), z néhož se dělají šálky kaš- DWAUPAZNEHTÍ. <" niirské, wšudy oblíbené. Žije w Tibetu na horách hymalajskýcb, ano i we Francii se uwádí. (Wii lab. III, číslo 67.) Kozel angorský (Angorazicge) má rohy malé, zawité, na síranu zkřiwené, chlup nejdelší, nej- mékčí, na konci chundelowity, harašeni nazwaný, z něhožto se wyhotowuje množstwí angorskijch sátkd ; žije w Angoře w Malé Asii. Kozel egyptskij rozeznávTá se ušima swislýma, hřbetem nosowým wypauchlým, rohoma malýma, smáčknutýma, anebo žádnýma. Maso , lůj, ano i chlupy se potřebují; z kůže se dělá korduan,maro- kén, safian, pergamen a bílá kůže na spodky i na rukawičky. OvvcE, beran, skop (Ovis, Schaf) náleží též me- zi brawy ; rozeznáwá se od kozla nedostatkem wausů, rohoma z předu do zadu a na stranu ha- dowitě vvinutýma a hřbetem nosowým wypauchlým. Samici nazýwáme owci a mladé jehnetem. Naše krotká elomácí oivce (Ovis Aries) pochází bez pochyby od hraica wlaského ( Caper Musí m on , Muselthier), jenžto žije stádmo na ostrowech středozemního mo- ře, na Korsice, w Sardinii, we Španělsku a j. Po- dlé jiných pochází naše owce od berana sřepn/ko, o němžto wiz dále. Owce domácí jest pro swau užitečnost wšudy rozšířena, a sice we mnohých odrodcích , z nichžto španělské a anglické nej- lepší jsau. Oivce spanélskeiy též merino nazwaná, má weliké rohv, dlauhý ocas a wclmi měkau, pružnau a mastnau wlnu. Spojením se owce španělské s českau staly se owce elektoredm (Electored-Schafe) , jichžto wlna autlejší a oblíbenější jest, nežli samých merinowých. ^0 DWAUPAZNEHTÍ. Owce anglická jest bezrohá, má dlauhý ocas> wlnu lenkau, dlauhaii. Owce tliistoocasá (fftt- schvdnziges Schaf) má weJiký, tlustý a tučný ocas, jako bochník loje, asi 40 liber téžký.jejžto pracně za sebau wleče ; obywatelé russk}'ch step priwazují prý jí pod ocas wozíček, aby snáze kráčeli mobla Plemene astrachanské sirokoocasé nalézá se w již ním Russku, z jehožto novvorozenýcli jehíiat po chází káže pod jménem astrakán. Beran sfepní (O. Animon^ Árgcdi) jest asi 3' vvy- soký, 5' dlauhý ; rohy má i 4' dlauhé. Žije w ma- lých stádech na Altaji, na hřebenu střední Asie a po celém pohoří wýehodním až na Kamčatku, na místech skalnatých, pustých. Náramné čerslvvé bě- há. Mláďata se lehce dají krotiti. Na swobodě wykrmí se tak, že 300 liber wáží. Jeho maso jest welmi chutné. (Wiz tah. ill, čísla 68.) Cáp čili (ywce kruvorohá (O. trcpsiceroSy Zackel- schaf) má rohy přímé s hranau břitkau, wzhiiru zawité, wlnu hrubau, dlauhau*, nalézá se w Uhřích, na Krétě a jinde. Owce mnohorohá čili islanclská má 3 i 6 rohů ohnutých. Ona jest bohatstwí Islan- ďanů. Na jaře se z ní wlna w jednom kuse slaupne. Owce se stříhají jednau anebo dwakráte za rok, a wlna se nazýwá jednoslřižní neb dwaustřiž- ní, letní nebo zimní. Mimo wlnu potřebuje se i maso, mléko, lůj, kůže, střewa na struny, kusii na hračky, na klih a jiné wěci. Ostatně jest owce mnoha chorobám podrobena, k. p. ncstoiviceniy ježto bV- wají buď dobré nebo zlé ; ivrtohlawostij, která po- chází od jakéhosi hlísta bublinatého, wícehlawého, mozek dráždícího ; hlístowé pak lilo pocházejí od zapálení mozku. Gindy zase jim nalétají jakési miichv, DWADPAZKEHTÍ. 8 1 do chřípí, uloží tam swá wajíčka, z těch se nalí- linau žravvé, wriivvé húsenice, a podobný zánét mozku způsobují. Mnoho nemocí dá se předejíti, nehonímeli owce na welmi wlhké pastwiště, nezii- sláwajíli dJauho na dešti, nekrmímeh jich ani ještě zeleným, ani slar^m špatným senem, nedáwámeli jim po wojtéšce a po zrní píli^ a majíli dosti weliký owčín a dosti čerstwého powětří. Býk, skot [BoSj, Rind), též howézl dobytek^ má široka u hlawu s rohy hladkými, obi) nu, ohnul) mi. Na hrdle má lalok. Tělo hrubé, neohrabané. Tur čili býk domácí (B. taurns) pochází wlastně od tura díwokéhoy který již \vy hynul a jediné zka- menělé zbytky po sobe zanechal, které se tu neb tam ze zemé wykopáwají. Samec nazýwá se býkem nebo ivolcm, samice krawaii, mladé teletem (bulíkem a jcdowicíj. Kráwa dojíwá po 10 i 12 let. Nejzna- menitější odrodky jsau : sivejcarskd a tyrolská^ čer- ná neb čerwená, s i'ohoma k předa ohnutýma; polská, weliká, šediwá, čerwenawošcdiwá, s rohoma krátkýma ; uherská, bélawá, s rohoma welikýma ob- laukowitýma ; chebská, menší nežli polská^ čerwená nebo černá, s krkem kratším ; česká, jako přede- šlá, s krkem šfílilejším, rozličné barwená, se slabi- nami wpadlými. — W horkých krajinách dostáwají woli hrby na hřbetě z nahrnutého loje , jako tur indský, w Indii Ztbu nazýwaný> na němž i je- zdili se muže. (Wiz tab. II í, číslo 69.) — Nej- starší dějepisy jmenují skot domácím dobytkem, z čehož jasno, že člowěk si ho již za nejdáwněj- ších časů zkrotil. Wšecky částky jelio se potře- buji, zwlášlě ale pochutnáwá si člowěk na mléku krawském ; maso howězí jest jako wezdejším chle- 82 DWAUPAZNEHTÍ. bem ne mnohých rodinách ; z kůže se dělá wý- borná usně. — INej horší nemoc jest zprnchnilka (Livscrdiirre, Rínderpest) y a zhnilá slezina [Mílzbrand). Na vvemenech dostáwají někdy nestowice, kteréžto lidstwu neobyčejným dobrodiním se staly : nebo dáli se dítě jimi očkowáti, býwá ochráněno od ne- stowic člowěcích ; a wsak i mok z neštowicj dětem takto wštěpených, podržuje chrániwost, a protož se obyčejně jen z dětí na děti očkuje. Anghčan Jener odkryl roku 1796 tuto welikau tajnost tím, an pozorowal, že které děwečky těchto nešloníc od dojení dostaly, ty lidských nestowic nikdy už nemíwaly. Zubr (B. UriiSy Aaerochs) ^ srsť maje po hlawě i po krku chundelatau a wlnatau, podobá se wel* mi býku americkému (wiz tab. III, číslo 70); jost nejwětší ze ssavvců ewropských, 10' dlauhý a 6' wysoký, zuiiwý, diwoký, přesilný. Utíká před člo- wěkem, ale drážděný býwá nebezpečen. Bydlí w bahnitých lesích w Liiwě, na horách tatranských a kawkazských ; w Litwě w lese Bialowesském jest zapowěděno jeho stříleti. Bijk čili zubr amcrickij (B. amcricaniiSyBison) jest nejwětší mezi ssawci americkými^ maje na plecích S', a w zadu 4' wýšky a 8' délky. Hlawa, krk a plece jsau pokryty srstí hojnau, vvlnowitau, niěkau a pružnau, jejížto barwa jest hnědočerná; na zad- ní čásli těla má srsť krátkau a hladkau^ na ocase chwoslík : a to mu dodáwá Iwí podoby. Bydlí w bahnitých polích sewerní Ameriky, od Luisiany až ke kruhu sewernímu. Domácím jest i w Kentukv, a tam se s naším ewropským smísil. Indiáni jej lowí, neboť se ho taulají celá stáda po lesích. Jest DWAIJPAZNEHTÍ. 83 to plaché zwiře, utíká pved lowcem, ale raněné zuřivvé po není se žene. Wlkům statně se bráni, kdežto do kola se stawějí hlawau ku předu, do prostředka kráwy a telata berauce ; odwážíli se wlk na takowé bejno, smrtí to zaplali. Maso bi- sonovvé jest welmi chutné, jelenímu se podobajíc; wlna se dá přísli ; kůže se potřebuje jako z našeho dobytka. (Wiz tab. IIÍ, číslo 70.) Biiwol (B. Bahaliu, Biiffcl) jest wětší a silnější nežli obyčejný wůl, skoro naliý, černý, má rohy na stranu jdaucí, smáčknuté, napřed hranaté, pro- ti krku sehnuté, na konci wzhůru obrácené ; po- chází z Indie. Přiweden byw za wálek křižáckých do Ewropy, chowá se zkrocený w Uhřích a we Wlaších. Maso jest málo chutné, kůže ale přesilná. Dali jsme wykresliti (na tab. \\\. číslo 71.) hú- ivola (bijka) afrického (Bos Biihalas cajfcr) , jenžto jest S^V wysoký, 9' dlauhý, nejsilnější, nejdiwočejší, nej- zuřiwější. Žije w jihowýchodní Africe sládmo na lu- kách lesních. Nedá se krotili, třeba zmládí chycený. RÁD XI. SSAWCI ŤrLEÍÍOWlTÍ (PHOCAE, KOBBEn). Mají zuby skoro jako šelmy, ale nohy krátké, weslowité, jimiž; po zeiui jen lézti anebo se smýkati, we wode ale wýbornř plawati mobau ; noliy zadní jdaii rowně do zadu. Patero prst& mají kozí j)low'acf srostUcIi a na niob drápy. Žij/ we wodě a pricbázejí zřídka na sucbo, leč aby se wyliíáli na slunci, anebo aby swýcb mladýcb nakojili. Jsau neškodná, spolčliwá, chytrá zwíiata : mají dlauhé, ohromné tělo, kryté chlupy krátkými, silně přiléhajícími. Žerau ryby, mekyše a jiná mořská zwírata, jakož i moíské rostliny. v Tulen čili pes mor sluj [Plioca vitulina» Scchund) nemá žádných uší wnějšíeh ; hlawa podobá se psí * 8 i Ťuleííovvití. hlawě ; hlas podobný štékolu ; tělo 3' i .'/ dlaulié. Bydlí \ve studených mořích, dá se dobře krotiti a lowí se pro kůži a lukj jenžto lepší jest nad welrybí. Kozí se potahují kufrv; a potřebuje se jí také na tašky a na pokrywky koíiské čili čabraky. Gronlandanům poskytuje ťuleíi wšeho^ čeho k ži- wobytí potřebují, a honba na nej jest jim nejdů- ležitéjším zainestnáním. Z Hamburgu a Nizozem- ska wybíhají tam každoročně lodi na ťulení lo\v» (Wiz tab. III, číslo 72.) Liwaun hilumatý (Otaria jiibafa , Scdihvc) má mnoho podoby s ťulenem, a Atšak býwá i přes 20' dlauhy. Dlauhá jeiio hříwa zawdala Némcum pří- činu, nazwati jej mořským Iwem. We dne spí stá- dmo na ledu, w noci hledá si potrawu, totiž ťuleně^ ryby a ptáky ; i čloweku jest nebezpečny. Nedá 86 tak snadno lowiti. Žije w tichém okeanu \v úžině magelanské a kolem ostrowů alewtských. Lachtan mcdwedi (O. ursina, Sccbdr) bydlí vv sewerní částce moře lichého ; téío má 8' i 9' dlau- hé a 800 liber téžké ; uši malé, wzhůru stoj.ící; jest welmi lítý a swárliwý. "We dne spí. Mrz ledomij, (mroz^ Trichtciis Rosmarus , If^alhoss) býwá 20' dlauhý, vsVtečný tím, že má nahoře 2 kly, každý 2' zdélí, doíň jdaucí, k znehycowání a postr- kowání sebe po zemi a po lede mu sla úžící ; žije společné w lednatém moři. Lowí se pro zuby bě- lostné, wzácnéjší slonowých, a pro kůži wýbornau na řemeny ke kočárům. (Wiz tab. III. číslo 74.) Rád XII. Welrybowé (Cetacea, Waxle). Na pfwní pohled nezdají se míti noh žádných. Zadní gini owseui dokonce zcházejí, než přední mají, jenom že krátké a Welrybovff. 8h jilvtwowité ; mají siloaii, nahaii kiiži, pod níž uiorná wrstwa tiikn leží. Tělo jest ryhowité, /áda se koiuí orasein pKtwo- witýin ; ooi jsaii malé, uši žádné. Clníjie jsaii nalioíe nad če- nichem, a otwírají se jednán děrau, kteráž obyčejně slauží k wystrikowání wody, s jiotrawan do huby přišlé. Welrybowé žijí pořád we wodě, a že djchají plícemi, Často nad hladinu wodní wznáseti se musejí. Jsau to zwířata nejwět^í a proto předce nejiibitější. Žiwí se niořskými žiwocichy. Lowí se pro tuk (Thran), který se z nich wywárí. Kapustndk amcrickij čili Ochcchulc (Manatus amcri- hrdlo nejwíce bílé, a od twáří táhlý černý pruh. Pro dlauhotu křídel nemohau rowně nahoru líta- li; proto nejradéji lapají svvau laupež w powétří : ptáci před nimi tulí se k zemí. ÍNohy mají do polowic opeřené. Sem náležejí následující: Ostřil (F. siibbutco, Lerchen/alke, Baiimfalke) po wrchu hnédý a jako modropomaučený, zezpod bí- lý s přičervvenalými skwrnami, 14" dlauhý, 2' ši- roký; žije po celé Ewropě a se skřiwany se stě- huje. Lítá welmí rychle a wysoko ; žere ptáky i hmyzy. (Wiz tab. IV, číslo 4.) 5 98 Ptactwo. Dicmlik (F. ar salon, /Avcrchfalkr) 12" dlauli}'» 26" siioký, bydlí w Ewropě, w Asii, ba i w Ce- chách dosti hojně. Poštolka, wůhec poštolka (F. Tinnimculus, Thiirrn- faíke), jest po wrchu hnědočerwená s černými skwrnami, ze zpod žlutobílá s hnědými skwrnami ; temeno má modrošedé, ocas bílý s černými širo- kými pruhami. Žije u nás a jinde w Ewropě; hnízdí na starých wěžích a w lesích ; chylá dro- bné ptáky, myši, drobné plazy a hmyzy. II. Dratvci noení čili sowowiti (Striges, Eu- len) mají hlawu welkau, hlawě kočičí podobnau, oči ku předu stojící a obklíčené peřím paprsko- witě rozloženým. Podobný wěnec z peří obkličuje otworv ušní, a celý obličej takowýmto kruhem jest ohraděn. Oci jsau nejwíce žluté a nesnášejí ja- iného swělla. Pláci tito widí nejlépe w temnotě, kdežto i swé práce odbýwají ; we dne spáwají. Tělo celé kromě pazauru měkým peřím pokryto, a to příčinau tichého letu, jakéhož i potřebují, aby spí- cí zwířata napadati mohli. Jsau po wšech zemích rozšířeni a milují samotiny, staré wěže, zbořeni- ska a dutiny stromowé. Neobyčejná jejich podoba, noční potulky, hlas strašliwý a skučiwý, a že za mrchau se táhnauce umrlčinu čichají, to wše za- wdalo k rozličným powěrám příčinu, že smrt a ji- né wěci nemilé předpowídají. Zerau krysy, myši, krtkv a t. d., a tudy užiteč»ýnii se stáwají. We dne býwají malému ptactwu pro posměch, jenžto je hlučně obletuje ; a protož jich užíwají mysliwci, abv při nich jiné ptáky stříleti mohli. SowA [StriúC auriculata, Ohreule) má 'nad ušima chocholíky z peří na způsob uší. Sem náleží: IDrawci. 99 j Sowa usafd čili kalaus (Sf. otiis> TT^aldohreule) jako wrána weliká, 14" délky, a rozpialá 3' šířky obnáší. Po wrchu jest rezowatě žlutá a bílá s bledohnédými skwrnami, ze zpod tmawožlutá s pruhami tmawohnědými, W noci wycházejíc na laupež^, hn, h-u, hu ! si prowoláwá. Žere kťysy, myši, krtky a chrausty. Samice nosí wejce do hnízd wewerčích a wraních^ Soiva pálená (St, Jlaminea^ Perlenle^ Thurmeide, Schleuercule) zdržuje se u nás, a má krásné něžné peří, barwu popelawau na rezawém zpodu, s čer- nými a bílými skwrnami, ježto wypadají jako per- ly na šňůrkách nawiečené. Jest asi 15" dlauhá a 3' V široká; má podlauhlý obličej, krytý peřím bílým a čerwenohnédým, jako záwojem. Bvdlí w starých stavveních, wěžích a starých hradbách. Žere zwlášlé we stodolách myši, žáby, hmyzy, a býwá tím užitečná. Zlobili se, klektá zobákem a syčí, jako když by kdo mechem dmychal. W zimě strčí jich několik hlawu dohromady do sena nebo do slámy, a chrápají jako lidé. (Wiz tah. IV. číslo 20.) IVýr (St. Biibo, UhUi grossc Ohreiile, ilyr. Pu- hWit , vvil, wit, welkrr!" značí zlost anebo bázeň; »Tokl« hluboce a mlaskawě pronesené znamená zpokojenost a ra- dost. Žere branky, múry, čerwy, hmyzy a wajíčka jejich, pupy a larwy. Hnízdo si plete nízko w křowíj a nosí 4 neb 6 oliwowých wajíček. Uherskij slaxvik [Philomday Sprosscr, Wieiur Nachtigall) podobá se obyčejnému, jen že má prsa hnedošedá a mrakowiiá ; zdržuje se jen w křowí wrbowém, a to nejwíce w krajinách podunajských, zřídka jen po Odře a po Labí, a tedy by se mohl jmenowati sloivmiským, CekwáCkowé, pěnice čili pokřowky [Curimcae, Gi^aS' vifickcn) mají kratší hnáty (běháky), zobák drozdí, skáčí rychle po křowí, zřídka po zemi. Wšickni druhowé zpíwají mnoho a sobe podobné; chytají zřídka hmyz létající, ale obírají pupy a hausenky ; dělají si malá hnízda. Ctrnohláwek ( C. atracajňlla , ScMvarzpIdttcherit Mí'nch)y po wrchu Imawošedy, zezpod bledošedý, zpíwá líbezné w roští od úswitu až do saumraku. Na podzim se stehuje pryč jako wšecky pěnice, a na jaře zase přichází noční dobau jako slawíci. Žere mauchy, hausenky, motýly i pupy, pak i tře- sné, réwíz, bezinky a podobné owoce* Chylá se do zpruhly i na lep; ochotči se we swétnici, žere pak i chlebowé i jiné drobečky pokrmowé, kterých si sám kde nalezne ; chycený zpíwá celý rok, a wy- 108 pTACTVřO. drzí 12 i 16 let při dobrém chowání, kdežto se mu zwláslo, jako slawíkowi, každodenně čerstvvá woda ke kaiipárií dáwati musí. (Wiz t. V, čís. 34.) Pěnice obecná čili pokřowha zahreidni [C. hortensis, Garfengrasmuche) podobá se černobláwkowi ; jest asi 6 dlauhá, po wrcliu černošedá, zezpod bělošedá, na břiše bílá ; ocas a křídla jsau šedohnědá s čer- wenjmi a bílými skwrnami; nohy mají barwu olo- wowau. Zdržuje se hojně u nás po lesích i po zahradách, zpíwá příjemně; její wolání zní asi jako čak, čak, huid ! Pěnice [pokřoivka) popclawá [C. cinerea, gemeine oder Gartengrasmiicke) ^" dlauhá, hne dosedá, zezpod nažlutlá a žlutobílá ; krídlowá pera mají jasnore- zawé kraje. Jest to žiwý, bodr) a weselý ptáček, prozpěwující na wělwích od rána do wečera. Zpěw záleží s kolika slok rychle se stíhajících, kdežto zpěwák pokaždé si powylítne, jakoby chtěl, aby ho wšichni slyšeli. KrálíCek čili zlatokldwek ( Motacilla ■ rcgiiliis, Goldhahjuhen) jest malý ptáček; má zobák kuželo- witý, ze stran trochu poddutý, Kreilíček obecný [Regulus croceocephalus, das ge- meine Goldhdhrichen) jest nejmenší z ptáků ewrop- ských, 3*,V' dlauhý ; stawí si kuželowité hnízdo na jehličnatých stromích s děrau po straně, nose wajíčka zwící bohatého hrachu ; má na hlawičce čerwenau a žlutau chocholku. W zimě přichází do našich zahrad a obírá hausenčí wajíčka, pupy škodliwych hmyzů a 1. d. (Wiz tab. V, číslo 35.) Posméwácek zlatý [Motacilla Hypolais, Spottvogel) umí welmi dobře hlasy jiných ptáků přešlírati, a jim se jako posmíwati. Jest 6" dlauhý, hrdlo a Wrabcowití. 109 prsa má žlutá, záda a křidla hnédošedá. Při zpí- wání vvolátko welnii nadýmá. Scdmihldsck [Rcgulus Sibilatrix, der grune Raiib- vogcl) jest menší nežli posměwáček žlutý ; zpěw má jednozwuký : is, is, iz, iz, rrrrrr, hoid, hoid, hoid; bydlí po lesích w celé Ewropé. Sfřízlíček [Troglodites parvuliis, Zaimkvnig\ slo- wensky: sricžík t. střízík, rozeznáwá se od králická lim, že má zobák tenší a málo ohnutý ; jest powr- chu špinawě rezohnédý , zezpod čerwenosediwý, pod břichem bílý j křidla má malá, ocas krátký, a prolož poletuje a poskakuje kausek za kauskem z jednoho kře na druhý. Jest asi 4" dlauhý ; zdr- žuje se vv křowí a w plotech; dělá si weliké hní- zdo z mechu na zemi ; žiwí se hmyzy a pawauky, a ziistáwá u nás přes zimu; w zimě prolézá i domy. Nazýwá se též králickém, a národní powěsť wypra- wuje, že si ptáci wolili krále, a sice toho, kdo nejwýše wylitne. Králiček se schowal orlowi pod křídlo, a když ten co wítěz počal jásati, králiček vvyletěl, a wznesl se ještě nad orla zemdleného. (Wiz tah. V, číslo 26.) KoNiPAS, koniptisck. plíska , trasořitka , třasldk {Motacilla, Bachstelze) má ještě tenší zobák, ocas dlauhý, jimžto neustále nahoru dolů pohybuje, a dlauhé nohv. Zdržuje se u wody, na paslwištích a bhže lidských obydlí, kdežto i hnízdi, a na pod- zim se stěhuje. Konipas dutý [M. sulphiirata) má zelenohnědá záda a žlutá prsa. Taulá se po horách we společ- nosti. Má kratší ocas nežli konipas bílý. Žere hmyz, jenžto owce a howězí dobytek sužuje. (Wiz tah. y, číslo 30.) í 10 Ptactwo. Koiupas bílý {M. alba, gevicine B.) se chowá we swětnicích, aby mauchy vvychytal; to uoiniw žiwí se pak od drobečků pokrmowých ; do hnízda na- náší mu kukačka vvajec, jež on wysedí, i odchowá- wá mladé její, swých wlastních nedbaje. LindlSka [Arthus, Půper) má na zadním pa- zaurku dlauhy dráp ; peřím podobá se skřiwanu, zobákem ale lenkým a wraubkowatým rozeznáwá se od ného. Od konipáska liší se tím, že má kratší ocas a kratší ramenní pera. Některé druhy Hnd usek pékne zpíwají, a sice: Líndnska slrommvá čili pipíska {A-. arboreus, Baumpieper, Picplerche) ; L, luční [A. pratmsis) ; L. wodní {A. aquaticiis) ; L, á- horní [A. campcstni). B. Klanozobci ( Fisirostrcs ) mají zobák bez wraubků, široký, krátký, z hořejška spleštilý, hlu- boko rozštípený, hltan weliký, tak že w letu chy- cené hmyzy lehce polykati mohau. Wšickni zdejší druhowé stehují se. Wlašťowka iHirundo, Sclucalbe) předčí nad jiné dlauhýma křídloma, rychlým letem, krátkými hná- ty a ocasem widlícowitým. Známější druhowé jsau: Jiřička (H. iirbica, Hausschwalbé] lepí si hnízdo z hlíny po domech ; černá jsauci podbřišek má bílý. IVlas loutce, ivlasiowka, wůbec lasioivkti [H. rii- sticay Rauchschicalbe) lepí si hnízdo z hlínv, slámy a sena po domech, w očwínech, we chlíwech a jin- de. Černá jsauci má prsa načerwenalá* Břchide čili břchmvka (H. riparia, Uferschwalbe) hnízdí společné w děrách břehovvých ; jeden druh této břehovvky slepuje si we wýchodní indii hnízda na skalách, wysoko nad wodau wisících, a sice ze slimýšCi (Medusae) rosolowitých. Hnízdo takowé Wrabcowití. li* má z počátku slanau, pak ale mdlau chuť, w hor- ké poHwce rozpauští se jako arabské kU, a jakz- koU taméjsíni obywatek^im za pochautku slauží a draho se pláli, Ewropanům předce nechutná. Druh lento nazýwají wlastowicí indskaii čili Salangau [H. esculcnta). 4» Rorýk, rorýs, rorijty moraw. rorýka [Cypseli mu- rarius, s. hirundo apus, Segler, Maiierschtvalbe , Fen- síerschwalbc) liší se od wlašťowice tim, že má wše- chny čtyry pazaury ku předu obrácené. Pro wcl- mi ďlauhá křidla a krátké nohy nemaže se ze ze- mě do wýšky powznésti, a proto se nikdy na ze- mi nespauští; po zdi wšak a po skalách rychle nahoru leze, a w nich i hnizdí. Rorýk jtst celý oerny, wétší nežli wlašťowice, a naplňuje powětrí, zwláště pod wečer, swým pronikawým cizíkánim. Kozodoj čili lelek [Caprimalgas eiiropaeiis s, ar- deei nicticorajc, Nachischwalbe , Ziegenmelker , Naclu- rabe), asi ť dlauhý, má méké peří, zobák plosky, králky, welmi hluboko rozštípený, na konci široký a štétinkami ohrazený; peří po wrcíiu swéllošedi- wé s nesčíslnými tečkami tmawohnědými, zezpod na přídách rezawé, s černými wlnami ; ocas roz- dělený a popelawý s hnědými pruhami. W našich krajích zůstáwá jen od kwětna do srpna; lítá jen wečír a w noci při měsíci ; lapá múry. Lítaje wy- dáwá zwuk wrčiwý, protože mu wítr do otewřené- ho hltánu zaráží. Jméno dostal od powěry, která prawí, že w noci wysrkáwá kozám z wemena mléko- C. KužELOzoBci [Coiiirostres) mají zobák tlustý, kuželovvitý, bez wraubků, a žijí jen od pecek a semení. Skkiwan [Alauda, Lercke) předčíwá obzwláště 1 1 2 Ptactwo. dlauhjrn drápem u zadního pazaiiru, jenž delší býwá samého pazauru. Wšickni druhowé mají hnědošedé peří, hnízdí na zemi a zpíwají w Jetu. Skřiivan polní [A. arvensís), po celé zemi roz- šířený, stehuje se w prosinci do teplejších krajin a wrací se w únoru nebo w březnu co prwní zwě- stowatel Jara, Pro chutné maso chytá se na pod- zim do síti, a pro zpěvv chowá se w kleci. Chocholaiis čili trpělka [A. cris(aCa^ Haubenle?' cke] jest po wšech cestách á w zimě vvídaný cho- cholatý skřiwan. Má pěkný zpěw. Chowá se vv kleci. — Sem též náleží skřiwan Usní [A. arhorta, Heidelerche^ IValdlcrche], Sýkory [Pari, Meiseii) mají kořen zobanu pose- tý drobným peříčkem , pod nímžto dírky nosní zkryty jsau. Tento pták jest čilý, na swau weli- kost i silný, odwážliwý a wražedný ; nebo nežere jen jádra, ale i množslwí hmyzů, ano menším a slabším ptákům hlawičku rozkloííiwá a wyžírá jim mozek ; ostatně miluje společnost a swobodu. Konar neboli koňadra (P. major, Kohlmcise, Fínk?neise) jest po wrchu oliwowá, zezpod žlutá s černým woletem a pruhem až na řiť, a s černým temenem. We swětnicích chytá mauchy ; dá se w kleci i za okny chowati ; žere lůj, ořechy a jiná jádra, čerwy a hmyzy. (Wiz tab. V. číslo 38.) Uhelnítek [P. atcr, Tanncnmeise) má černá u hla- wu i krk, po zádech jest popelawý, zezpod bělawý. Sýkora liťíní [P. palustrist Sumpfmcísc) má te- meno černé až na šíji, bílé twáře, černau bradu, tělo po wrchu hnědopopelawé, zezpod špinawobí- lé, po stranách a k ocasu do čerwena jdaucí. Wrabcowití. 113 Parukářka čili sýkora chocholatá ( P. cristata, Haiihíiuucisc) má chochol ku a černý pásek na krku. Mlíjnářik (P. caudatLiSy Schivanzmcise) má ocas úzký a delší nežU tčlo, peří černé s bílým a čer- weným míchané. Mod řinka čili modriiska {Parus caerulaeiis, BlaU' nitíse) má čelo a obě strany hlawy bílé, temeno jasnomodré, na krku bílý pruh a za ním modrý pásek, křídla modrá. Maudiwláček {P. penduliniis, Bcutelmeise) bydlí w jižní Ewropě a délá si hnízdo vvakowité, ježto si nad vvodau na ohybné wětwičky zawéšuje. Strnadi ^EmberizaCt Ainmer) mají zoban krátký, rowný, jehožto čelisť hořejší jest užší, tak že se klade do dolejší; mají na patru twrdý hrbolek, a tím semena rozluskují. Strnad, obecný (£'. citrínella^ Goldammer^ Emmer- Ung) zimuje u nás, a rád se k lidskému obydlí tlačí. Jest po hlawě a po břiše žlutý, na prsau míchané hnédý, zelený a žlutý. Strnad zahradní čili windsky Jola {E» hortida- na) bydlí wíce w jižní Ewropé, a pro swé chutné maso a presnadné ztlustnutí již u starých Římanů bvwal we tmawvch komorách krmen. Strnad skřiivanowitij {E. miliaria , Grauamma^ jest nejwétší druh, barwy skřiwanowé ; strnad rá- kosní (E. schocniclus, Rohrsperling) jest malý, naho- ře hnédý s černVmi skvvrnami ; bydlí w bahnitýcii krajinách. Kriwonoska čili kříwka [Loxia ciirvir ostrá, Krtuz- schnabel) dostala jméno swé od zobanu, který ho- řejší i dolejší špičku zkřiwenau má, tak že zhora 114 Ptactwo^ dolu se křižují. Jest krotká ^ zdržuje se zwláště w černycb lesích^ žere senieno jedlowé a smrko- wé, a hnízdi riejwíee w zimé. Chycená dlauho ne- wydrží ; zwiášlé jí škodí wýpary ehurawýeh lidí. Chytá se na wéjice s dlasky a hýly. (Wiz tab. V, Gíslo 37.) Pěnkawy čili Plnkaivy {FringillaCy Fínkcn) mají zobák na kořenu wíce nién-ě široký , na konci ostrý, čelisti rowno se swírající. Weliký rád jejich dělí se na kolik pořadí. Sem náleží: Wrabci, značící se zwláště zobákem ke konci klenutým. Wrabec domácí {JF. domést ica^ Haiisspafz) po ce- lém starém swěté rozšířený, drží se lidských obydlí, a obilím zasetých polí se žiwí. Zpíwá pauze r štiíip \ anebo čimčaruje. Jest na sýpkách, we stodolách i na polích pro swau žrawost welmi nemilý' host ; a wšak i čistí zahrady a pole od hmyzu škodliwé- ho. Cheemeli, aby se lak neplemenif, přidělejme zahradní hrnce (kruhule, doBÍce) s pohodlnau dír- kau na zeď ; hned si tam bude wláčeti na hnízdo, a na wejcích seděti. Wrabčata pak se wyberau a do klece blíže hnízda se zawrau, a bywše tu po nějaký cas od starých krmena, pak se zabijí a k jídlu připrawí. Aupolniky stilipáčy polnák^ swihlik (F. jnontana, Baurnsperling^ Ftldsperlmg) jest méné hojný a ro- zeznáwá se od předešlého tím, že má hlawu mě- dočerwenau a přes křídla dvva pasy. Zdržuje se we wrbowí; hlas má příjemný. PÍNKAWY PRAWF ííší sc od wrabcůw tím , že mají zobák méné klehutý a zpéw wíce rozmanitý. Sem náleží pénkawa obccjiá {F, coelcbs, der eí-> Wrabcowití. 115 ^cntliche Fink, Buchpnke, Eddfinke), jenžto po celé Ewrope bydlí; stMuije se w říjnu pryč, a w bře- znu zase přichází ^ má příjemný hlas, a od oby- čejného wolání pink, pink ! má swé jméno. Pro pékný zppw, a proto že pilně hausenky a jiné hmyzy sbírá, mélaby přísná býti zápowěď, aby mládež hnízda jim newybírala a nekazila jejich mladých. Jikawec {F. Montifringilla , Bergjink , Qudcker) méně hezky zpíwá ; na podzim se stěhuje u wcli- kých hejnech a hojně od číhařů se chytá. Stehlíkowž mají tenší, rowný, ostrošpičatý a ni- kdež klenutý zobák. Náš obyčejný stehlík (F. car- diiclis, Distclfink, Stiegtitz) lítá na podzim \v hejnech po bodlácích a olších, a tu také se chytáwá. Žere zwláště semeno bodláčí, i dá se w kleci přes 20 let chowati. JiŘiCE liší se kratším a tupějším zobákem. Sem náleží jiřice polní (F. cannahina ^ Flachs- hdnjling, Bluthdnjling), jest po wrchu hnědá, čelo a prsa má karmasinowá s růžowau obruba u, břicho a hrdlo bílé. Hnízdí w borowých lesích tak hojně, že se w okolku asi 700 kroků bez mála 100 hnízd nachází. Chowá se vve swětnici, a zpěw má pří- jemným (Wiz tab. V, číslo 40.) Konopka (F. línaria , hcinhdnjlins; , BergzeisJs, Lcinjínk) podobá se jiřici, má přes křídla dwa bílé prauhy, hrdlo černé, prsa a konec zad karmasíno- wé. Bydlí na seweru ; stěhuje se k nám w říjnu, a w březnu táhne pryč. Skalník (F. montíum, BerghdnJIing) stěhuje se k nám jako předešlá ; nemá sice lak krásnočerwená 116 Ptactvvo. prsa a čelo jako jiřice, ostatně ale welmi se jí podobá. Čížek {F. SpinuSj Zeisig) jest učenliwý a obrat- ný ; křídla černá jsau u prostřed žlutá ; ocas wy- dlicowitý, po wrchu žlutý, na konci černý, tělo na wrcliu žlutozelené s černými pruhy , na břiše beložluté. W lete bydlí po lesích jehličnatých, zwláště w sevveru ; na podzim ho wídáme w hej- nech po bodláčí, po lebedě a po chmelnicích, kdežto mnoho škody působí. Swé něžné hnízdé" čko dělá si na sosnách w saniinkém wrcholku. Ci- žebníci čili čihaři chytají na podzim celá hejna čížků na čihadla, užíwajíce k tomu čížků wolawých, jakož i wůbec při čihařstwí se děje. Sem náleží také kanárek (F. canaria, Kanarieri' vogel)^ jenžto před 300 lety z Kanárských ostro- wů do Ewropy se přinesl, a pro swůj jasný hlas a swau učenliwost welmi se zalíbil. Dlaskowé (Kernheisser) značí se neobyčejnau tlaušťkau zobáku. Sem náleží: Dlask ohecinj (F. Coccothranstes ^ DichschnaheU Kirschfink) ^ co kos weliký, asi 7" dlauhý ; má peři šedohnědé, křídla černá s bílau páskau, hrdlo čer- né; náleží mezi stěhowavvce a b}wá nebezpečen zahradám třešňowým; žere wšak jen jádro a maso (dužninu) zahazuje, kdežto brhel naopak činí. Aby mohl pecky při lauskání dobře drželi, má na sle- hnách jistau drsnatinu, kdežto zwláštní násadau na do- lejší čelisti i wlaské ořechy rozklofá. Ostatně žere i semena ze slunečnic, ze sosen, bukwice a jiné. Dlasci se chytají na rohatinu. (Wiz tab. V, čís. 36.) Zwofiek (F. chlor isj Grlinlíng, Griinhaiijling) , asi Ú" dlauhý, má žlutozelené peří, nohy masowé bar^ "Wrabcowití. in wy. Žije po zahradách a w lesích. W jeho líbe- zném zpéwii ozvwají se také nck(ei é králké zwuky, podobné hlasu kowowého zvvonku, odkudž i české jméno jeho. Plák lo sléhowawý. Hijl (F. Pt/rrhula, Giwpely Dompfoff, Blutfink) má okrauhlý a ze wšech stran klenutý zobák, na prsau krásné čerwené peří ; jest hlaupý a chvLá se na wéjičky; hlas jeho jest jednoduché smutné zahwízdnulí, k jaru ale píseň tichau a jemnau zpí- wáwá , i zawiený w kleci pěkné zpíwati se učí. (VViz lab. V, číslo 42.) Špaček (Stiirnus vidgaris, Staar) má rowný, z hořejška i dolejška ploský zobák ; čelist' jeho ho- řejší jest širší a kryje ostrau hranau čelisť dolej- ší; čelisť ale dolejší jest u kořenu zobanowého širší. Pták to welmi štébelawý; žije tam, kde mnoho hmyzu a čerwij býwá, a sice po lukách, ryb- nících a lesích ; sedá na owce a na krávvv, aby schytal po nich mauchy a jiný hm>z; žere i seme- na; na podzim se sbírají na weliká hejna a táhnau do teplejších krajin; na cesté odpočíwají nejradéji w rákosí, kdež mnoho hluku wrzáním a štěbetáním působí ; jsau chylří, učenliwí; člowéku, co chce, na očich widí; ba i mluwiti se učí; chytají se do síti. Slyšili po delší čas néklerý hlas opakowati, počne jej brzo také lak wydáwati ; tak dowede kíiaurati po psu, plakali y)0 dítěti, míiaukati po kočká':h, ano i píseň traubenau wěrně zpíwati, tak že i hlas Iraubowý slyšeti jest. Tak dostal bývvalý arcibiskup Chlumčanský w Praze špačka, jenžto jasným a zrozumitelným hlasem často prowoláwal : Yivat kníže pán Chlumčanský ! Krkawci, haivrani {Corvi, Rahen) značí se nad 118 Ptactwo. ostatní kužeíozobce swau welikostí a zobákem wet- ším, a obaustranně zmaeknatým. Zerau potrawu rostlinnau i žiwočišnau, menší ptáky i mrchu, jižto zdaleka čenichají. Prawí krkawci mají rovvný zo- bák a na nem kulaté nosní dírky, kryté tuhým peřím, ku předu Inaucím; jsau spolčiwí, chytří a mají tu wlastnosl, že wěci lesknaucí sobe do hnízd zanášejí, odkudž i že kradau powésť pochází. Nejznámější druhowé jsau : HawraUy krkaivec [Corvus corax» Kohlrahe) asi 2' dlauhý, a jednau tolik asi široký ; má lemnočer- nau barwu, jejížto lesk méní se nahoře do íialovva, na prsech do nachowa a ostatek do zelena. W sewerních krajinách býwá hnédy, ano i bílý. Jest učenliwý, tak že špačkowi se wyrowná. Maso jeho u nás se nejí, protože zaráží mršinau. Hawran obecný čili wrána Černá [C. corone^ Rahenkrdhc) podobá se welmi k hawranu, jest ale menší ; lesk peří černého jest ocelomodrý. Zdr- žuje se vvíce w jižní Ewropě ; chodí za oráčem, sbírá za ním wyorané kukly, pondrawy a čerwv, i chytro se wzdálí, jak mile kdo k oráči se připo- jí ; mysliwce zřídka kdy dočká. IVrána obecná {C. Cornix^ gemcine Kráhc^ Nebcl. kráhe) hrdlo, hlawu, ocas i křídla má černé ; dru- hé télo popelawé. Ostatně se we wšem podobá ptáku předešlému, jen že bydlí wíce w seweru. W zimě běhají wrány i u nás po dwoře, hledajíce we hnoji a we smetí potrawu. Za pluhem sbírají skodllwý hmyz ; žerau wšak i myši a kuřata. We- čer se shromažďují na ^wysokých stromích a ko-. stelích. (Wiz tab. V, čislo 24.) Kawka [C. Moneeiula, Dohle) má temeno, záda, Wrabcowiti. 119 ocas i krídía černá, zpodek hnědý ; po stranách na krku má dwě bélošedé skwrny. Jest welikosti ho- luba. !Na podzim stehuje se jich na sta i na tisíce pohromadě do krajin wýchodojižních ; w powětří dělají kola, na noc se usazují w lesích. Mladé kawky dají se lehce ochotčiti, tak že i na swobodu puštěny jsauce domů se wracují a na pokynutí pá- na swého pozor dáwají. Straka {C. Píca , Elster) honosí se peřím bí- lým a černým, i ocasem dlauhým, kterým jako konipas stále doíů a nahoru pohybuje : žere wšecko a býwá mladé drůbeži nebezpečna. Ostatek jest učenliwá a dá se jako druzí krkawci na kausek masa chytati, jenž do kornaulku lepem wymazané- ho se wloží, tak že klobnauc po mase do kor- nautu oči tady si zalepí. Snadno se ocholčí; ráda ale schowáwá rozličné wěci, jako lžíce, peníze a wůbec, co se leskne, anebo co k jídlu se hodí. Žere sice mnoho hmyzů, ale tím, že ptákům za- hrai, plák to nachowilě modročerný, w Cechách skoro nejkrá- snější, má mírné ohnutý zobák, na konci trochu hákowitý. Jest plachý , diwoký, zwicí straky, a býwá u nás jediné w lété. Zobák má černý, nohy nažlutlé, peří modrozelené, na zádech játrohnédé a křičí: rák! We žních sedáwá jich množstwí na mandele, a odtud i jméno jejich. Chycený brzo hyne. Žere žabky , polní šliry , kobylky a jiný hmyz. (Wiz tah. V, číslo 2l). Kajowky čili Rajky (Paradiseai Paradíesvogd) předčí peřím stkwostné barweným a kowolesklým ; dírky nosowé jsau kryté peřím aksamitowým ; po stranách mají chochole a tam, jakož i w ocasu, roz- manité a neobyčejného způsobu pera; křídla oby- čejně malá. Domují w nowé Guinei. Bajoiuka obecná (P. apodaj jest asi co špaček, weliká, neobyčejné krásy ; boční pera, ježto pod křídloma wyrostají, mají 1*/V; w ocasu má dwa holé brky, 2V2' dlauhé, a jen na ohnutém konci chmýřím opatřené. Jindy se myslívvalo, že nemá nohy; to ale pocházelo odtud, že kupci jim je uřezáwali pro snadnější skládání a rozesílání. D. Tenkozobci (TcnuirostresJ mají zobák dlauhý, táhlý, bud' rowný, buď ohnutý, bez wraubků. Tito ptáci přináležejí nejwíce krajům horkým. Sinice (Sítta curopacay Blauspeclu) má zobák ro- wný, silný, špičatý, aby mohla ze štěrbin a děr stromowých hmyzy wybírati. Bydlí různo w le- sích po Ewropě. v S (iipálck y bcdlec obecný čili drwolezka (Ccrthia Jamiliarisy Baiimlaufer) jest malý, asi co králíček *, má ocas hnědožlulý a tuhý, 2*/2" dlauhý, tělo po Wrabcowití. 121 wrchii šedopeslré, zezpod bílé ; peruti létacj jsau tmawohnedé s pasem běložlutým. Taulá se po na- šich lesích se sýkorami a s kráUčky, po stromích šphhaje a při tom stále o swůj tuhý ocas se opí- raje. Zoban má ohnutý. Žiwí se gako předešlá. (Wiz tab. IV, číslo 18.) Medossavvowití (Trochíllini , Kolibri) jsau nej- menší, nejkrásnější a nejaullejší pláčkowé. Peří jejich má nádherné barwy a zlatohlawowý lesk ; zwláště krk a hlawa jsau jako drahým kamením po- sely. W zobáku dlauhém, trubkowitém, leží jazyk wýpiazliwý, až do kořen na dwě nitky rozdělený, tak že med, jímžto se žiwí, z kwětin ssáti mohau. Wlastí jejich jsau horké krajiny [americké. Uhla- wním nepřítelem jejich býwá jeden weliký pa- wauk, Sklípkan (Mys^ale aviculariaj jméno waný, kte- rý je na hnízdě přepadávvá a krew jim wyssáwá. Hnízdo, co wlasky ořech malé, pletau si z bawlny a zawěšují na kři malinowém. Dámy nosí celého ptáčka w náušnicích. Dedkowé [Upiipiniy IViedehopfe) značí se zobá- kem welmi dlauhým, trochu ohnutým, u kořenu trojhraným, na konci tupým. Dudek, dudy dedek obecný y [U. Epops, TPledehopf) má na hlawě krásný, žlutý, černě skvvrnatý cho- chol, jejžto roztáhnauti a powzdwihnauti i složiti může. Pták ten stěhowawý zdržuje se po lesích a po pastwištích, hledá hmyzy we wlhké zemi a \ve hnoji; hnízdí vv dutých stromech a trusu swé- ho nikdy newyklízí, pročež i welmi smrdí. Jméno dostal od hlasu: du! du ! (Wiz tab. IV, číslo 17.) E. Srosiloprstí [Syndactili) máji krajní prst 6 152 Ptactwo. tak dlauhý jako prostřední a s níra až k posled- nímu klaubu srostlý. TFlha, obyčegně zlmra, (Mcrops Apiaster^ Bie- jicnfresser) jest krásně barwitý, 10" dlauhý pták, po wrchu jasno kaštanowý s promíchaným zele- ným peřím, zpodek a ocas jasně zelenomodrý ma- je s hrdlem žlutým ; žije w jižní Ewropě, w Asii a Africe ; k nám přichází jen co host, owšem ale welmi známý, tak že děti si zwykly na ni pokřiko- wati: nZluwa snědla hada !« a slyšíce její hwízdawý hlas domníwají se, že jim odpowídá : »A ty koby- lu !« anebo: »pěknau bílau I« Má chutné maso, tak že ji w Řecku w powětří na udici chytají, ko- bylky na ni napichujíce. Žere brauky, wčely, wo- sy a jiné hmyzy. Lecbiáccky Ječcriy Rybařík [Alcedo ispida^ Eisvo- gel) náleží mezi nejkrásnější naše ptáky ; má hla- wu páskowitě zelenau a modrau, za očima blaniy rezovvé a bílé, ocas a záda modré, zoban černý, dlauhý, rowný, hranatý, špičatý. Hnízdí w děrách břehowých ; žiwí se rybičkami ; žije o samotě a u nás jen co přelétawý pták. (Wiz tah.' IV, číslo 14.) Rohasowé [BuccroteSy Nashomvcget) jsau welicí wýchodoindští a afričtí ptáci, znamenití swými ne- smírnými zobáky. Na hřbetě zobákowém mají zwláštní rohoNvitý wýrostek. RÁD III. Splhavyci (scansores, Klettervógel). Mají dwa prsty ku předu a dwa do zadu obrácené, a proto Vřelmi dobře po stromech šplhati či lézti niohau. Zobák iní- wají rozličný. Často welmi weliký. Žerau čerwy a hmyzy, pak owoce a semena. Datlowití (Píci, Spechte) mají zobák silný, ro- wný, kolikahraný, ku předu kuželowitý, kterým djry Šplhawci. 123 do slvomů lesních klubají, a hmyzky jazykem wý- mrščliwým, na konci zpátečnými háky opatřeným, wybírají. Při šplhání opírají se o tuhý ocas. Žijí o samotě ; líhnau se w dutých stromech bez hnízda, a zimují u nás. Datel černý [P. imirtiiiSi Scincarzspechť), 20" dlauhý; má černé peří, nachowau hlawu a zobák na 2" dlauhý; wídá se zřídka u nás po lesích hornatých* Zliina [P. víridis^ Griinspeclif), 13'' dlauhá, má zelenooliwowé peří s nachowým temenem i s čer- ným obličejem a gazyk na 5' dlauhý; hlas její : klik! klikl Žluna se nalézá po celé Ewropě w lesích. Jest weselá a činliwá. Leze gako ostatní toho druhu po stromě z dolejška až do samého wršku nahoru, pak slítne zase dolů k oddenku druhého stromu, lezauc dále jako prwé. Tesá tak silně do dřewa, že býwá ji na 100 kroků slyšeti, i wyklube za jeden den díru hodně širokau a na palec hlubokau, tříšťky na íi" dlauhé odštěpujíc, a strom po každých několika ranách obbíhajíc, aby widěla, zdali jaký hmyz ze skuhn korowých newvplašila. Také swým dobrým čichem zná, kte- rý strom od jádra prachniwí, (Wiz tah. IV, číslo 15.) Zliina sediwá (P. canus, Graiispecht) podobá se předešlé, jenom že jest menší a hlawu i zadek krku má popelawý, čelo čerwené, ostatní peří jasno- zelené. Strakopúdy wůbec strakapaiin [P. major ^ medius et minor, Bantspecht) jest bělo, čerweno, žluto a černo strakatý. Druh jeden čítá welikosti 9V2'' ; jeden 8^2" ; a jeden 6". Strakopúda wětšího wiz 124 Ptactwo. na tal). IV, číslo 16. Ten, rownež jako ti druzí, neni placliý ; rychle a obratně po stromích leze. Žiwí se lunyzem, ze zpod kůry a inecliu stromo- wélio wyklobanym; tak i bukwicemi, ořechy a ji- ným semením. Chylá se do ok. Jfijohlaiv čili krutihlaw {Yu7ix Torquilla, IVcn- deíials) má rowny, špičatý, skoro oblý zobák ; dlau- hy wýmršťliwy jazyk bez háků. Jméno pochází od diwného zwyku, že jsa přepadnut hlawau krautí na rozličný způsob. Jest 7" dlauhý, nahoře hně- došedý s černými páskami, napřed přižlullý s šedý- mi, nlnowitými čárami. (Wiz tab. ÍY, číslo 19.) Kukačka [Cucuhis canorus, Kiikiik) jest li dlau- hv, 2' široký : má zobák krátký, trochu ohnutý, zmačknutý ; barvvitostí podobá se wijohlawowi, jen že jest wíce modropopelavvá. Žije w lesích od húsenek ; sama nesedí na wejcích, ale nosí je ji- ným hmyzožrawým ptákům, k. p. pěnicem a koni- pasům do hnízda, kteří wejce tato wysedají a mladé kukačky s welikau ochotau vvychowáwají, tak že i za wvwedeným mládětem ještě potrawu nosí. Sa- mec wolá : Kukuk! (Wiz tab. V, číslo 22.) Tukan [Ramphasfos^ Pftjfcrfrass) wý tečný zo- banem po kraji pilowitým, nad míru welikým, a jak celé tělo jeho dlauhým , při lom i lehkým. W jižní Americe bydlí jich množstwí druhů, žiwí- cích se hmvzem a owocem rozličných palem ; zob, nežli jej polknau, do wýšky wyhazují a pak zobákem zase chytají. Welikost jeho býwá mezi hawra- nowau a kososvau. Tsa obraze 41 tab. VI, widíme tukana Paraského, w Brasilii žiwaucího. PiPAUŠKowÉ {Psittaci, Papageicn) dělí se, co zná- mo, asi na 250 druhů. Mají zobák weliký, tlustý, Šplhawci. 150 hořejší čelisť ytil noin silně ohnulnu, takže špička její daleko sahá pres špičku čelisti dolejší. Peri mají barew rozmanitých, ziwých, kowolesklvch, a tudv meniwé, modré, čerwené, zelené, žluté i bílé. Žijí w liorkýoh krajíeii ; hnízdí w dutinách stronio- wýťh. Dají se krotiti a učí se i mluwili ; dosahují stáří 100 i wíce let. Jeden druh papaušku jme- nuje se wedle křiku swého : Kakac/ii , maje králky ocas a na hlawě chochol. Prawí papauškowé ma- jí krátký ocas a žádný chochol. Zahrlí papauS' howé či zakrlíci {Zwer^papagcien) mají welmi krátký a okr a uhly ocas. Sítichowé {Sittiche) a Arasoivé mají dlauhý a klínowitý ocas, jen že prwší mají twáre opeřené, druzí ale holé. Rád IV. KÚRowiTÍ (Huhnervogel). Kúrowilí mají ze čtwera prstů tři do předu a jeden do zadu obrácené a drápy na nich tupé. Zoban jest klenutý, na ko- řenu ozobíin obalený. Jícen se rozšiřuje u weliké wole ; žalu- dek jest masitý. Tito ptáci žerau zrní, hmyzy a čerwy. We- liká Cásť jich odouiácnela. Holubi [ColiimhaCy Taiihen) mají dlauliá, špičatá křídla, nohy krátké, prsty wolné, per w ocasu 12; lítají obratné; žijí po párech; hnízdí w děrách skalních anebo po stromích; snášejí po každé 2 wejce. Domácí holub náš pochází od holuba polního [C. liviiii wildc Fcldtaubc) , jenž nalézá se w í talii a w Africe. Ghowáním powstalo mnoho odrodků, z nichžto nejznačnější jsau : Bublák či bubnák (Troin* mcltaubc), s hlasem bublavvým ; }Foláč( Kropftaube), s woleteni nadvmawým ; Rausnrík s prsty opeřený- 126 Ptactwo. mi ; Poslicc {tiirkisclic Bricftanbe) k posílání listu w Turecku příhodná. U nás chowánie holuby pro chutné maso holubat* Trus holubí poskytuje do- brán mrwu na melauniště. Náš diwoký holub čili daiipnák [C. oenas^ Holztaube) a hřiwnác {C. palmn- bus, Ríngeltaubc) zdržují se po lesích a hnízdí w dutých stromích. Sem náleží též hrdlíce chechtawá (C. risoriay Lachtcmbc) ^ ježto má žlutoplawau bar- wu a na krku černý kraužek; cukruje a chechtá se. Hrdlíce díivoká [C. tartiir, Tiirteltaiibe) , ježto má na každé straně krku skwrnu černo a bílo strakatau, wole načerwenalé do \YÍšňowé barwy. Obé bydlejí w teplých krajinách a chovvají se u nás we swétnicích. Holub korunowý w Indii má welikost pávva ; holub španělský jest co slepice, a holub ivrabčí w Americe jesti zwící skřiwana. W půlnoční Americe nalézá se holub stěhoiiyannj {C. migratoríai JVandertaube), w takowých hejnech se stěhující, že po cestě celé krajiny w pustiny obra- cí a celé lesy hubí. Kaury čili KÚRY [GallínaCy Hllhicr) mají krátká křídla, neobratné tělo ; neřádi lítají a nejwíce se zdržují na zemi. Nohy mají dokonalé a prsty přední krátkau blanau srostlé ; na hlawě nacházejí se často místa nahá a wýrostky masité. Kohaut honosí se krásnějším peřím, a má při sobě kolik slepic. Kaury hnízdí na zemi, kuřata wylihlá hnedky běhati a potrawu sobě hledati umějí. Sem náleží: Kohaut čili kiir domácí [GalluSy Haushuhn), totiž kohaut, kapawiy slepice (kúra) a kuře, pochází z wý- chodní Indie. Egypťané a Číňané dáwají kolika tisícům kuřat w teplé peci na jednau z wajec se wy- KuRowiTÍ. 127 líhnaiui, kdežto 32° tepla Reaumurowélio stále bVti musí. Neodbírámeli slepici vvejce, snese jich 15 a wysedí je ; odbírámeli je ale, necháwajíce w hnízdě za podkiadek jedno nebo dwe, pak jich na- nese asi 1 hO za rok. Kiiroptao (^Perdix, Tetrao P,, Rcbhiihn)^ po mír- ných krajinách rozšířená, žiwí se bylinami, čerwy a semením. Slepička si dělá hnízdo \v $to[)ěwolskH anebo koňské, snese si tam 20 wajee, sedí na nich 3 týdny ; wywodí hejno mladých, kteréž od místa toho, kde se wylíhly, nikdy se newzdalují. Křepelka (Cotwiiix dacfylisonanSt WachteT) po- dobá se kuroptwě, jen že jest o polowičku menší. Přichází w kwétnu z Afriky a w září se tam na- wraoí. Cestu swau koná w noci w nesmírných hejnech. Času toho býwají křepelky w klecích welice nepokojný. Maso jest vvelmi chutné. Tetřevyi (TctraoneSy JFaldhiihiier) liší se od předešlých nohama opeřenýma a ocasem delším, jejžto na zpi!isob wéjíře rozložiti mohaii. Tetřew hluchý {T. Urogalliis^ Aiicrhahi) žije w sewerní Ewropě po hornatých a wlhkých lesích, býwaje co krocan weliký; má barwu wíce méné černau, kowolesklau. Mysliwcům to nejmilejší pta- čí zwěř. W březnu kohaut diwně se bočí, ocas čepýří, wole nadýmá, krk natahuje, křídla spaušti, křičí: děť! déť! a pak: dédH dédl ! potom mlaská: glak ! glak ! hedehé! hedehé I při tom oči zamhu- řuje. Mysliwec, před wýchodem slunce na nej číhající, blíží se za jeho mlaskotu a násilného kři- ku po každé na několik kroků, až na ránu. Ji- nak ho střeliti nelze. Maso jeho černé a hubené 128 Ptactwo. musí se dríwe we wíne mořiti, nežli se k jídlu připrawuje. (Wiz tab. Y, číslo 39). Telřiwek {T. Tetrix, Bírkliukii)^ zwící slepice, modročerný, žije vv březinách ; podobá se způso- bem swj ra i ztrawau tetrewu ; samci se w dubnu welmi perau. Maso jest oblíbené. (Wíz tab. VI, číslo 48.) Jeřábek (7'. Bonasia, Haselhuhn) jest o něco wětši nežli kuroptew, hnědý, bělo a černo skwrna- tý 5 žije we hwozdech (hornatých lesích); má nej- chutnější maso mezi ptáky károwitými. Bazant (JPhasianus colchiciis) má twáře nahé, bradawičnaté, ale hřeben a podbradek žádný. Jmé- no latinské pochází od řeky Phasis w malé Asii, neboť tam odtud, z Kolchisu, k nám přišel. Čeští bažanti, zvvláštěSkřinečlí, jsau po Ewropě wyhláše- ní. (Wiz tab. Ví, čislo 45. bažant český.) Zwláště krásný jest bažant zlaty {Phas. pictiis, Golclfasan), taktéž i bazant stříbrný (^Ph. Nyctemtriis) oba z Cíny pocházející. Pám {Pavo cristatas, Pfau) má též nahé twáře a na hlawě chocholku, pera ocasowá dlauhá, a na každém takowémto peru blamy podobné okům jasríobarewným , kterážto , jak mile kdy páw ocas postawí a rozčepýří, jako hwězdy leskem se stkwějí. Pochází z Indie wýchodní, byw odtud Alexandrem Welikým do Ewropy přinesen, kdežto pro swau krásu a nádhernost se chowá. Samec býwá zlý ; hlas páwa jest nepříjeníný. Noční dobau sedá nejraději na stromě nebo na střeše. Maso má twrdé. Wiz tab. VI, číslo 52.) Krocan, Copan, morák {Melect^ris Gallopavo, Triiť hahut Kalkutscher Hahi), samice krůta čili ťopka^ morka y KÚRowiTÍ, 129 mají hlawu i hořejší částku krku potáhnutau ko- zí nahau^ biadawicnatau ; na hrdle masitý pod- bradek, na hlawě masitý růžek, který za hnewu se prodlužuje. Hwízdánim nebo čerwenau barwau rozhněwá se krocan, čepýrí se a strašné hudruje. Pochází z půlnoční Ameriky, byw odtud roku 1530. do Ewropy přinesen ; pro chutné maso chowá se u nás mezi drůbeží. Perličkci:, pcrloivka , pihafka (Nuinida MclcagriSt Pcrlhiihn) má nahau hlawu a na ní masitau přílbici s růžkem, a pod krkem masitý laloček. Barwu má tmawošediwau s perlowitými bílými kapkami. Žije diwoká w půlnoční Africe ; a wšak i u nás krot- ká se nalézá. Wejce, majíli se wysedeli, musejí se pod slepici nebo po krůtu dáti. Máli perlinka wíce wajec snésti, musejí se jí podobné, jako sle- pici, odbírali. Wejce jsau chutná, taktéž i maso. (Wiz tah. Yí, číslo 43.) RÁD Y. PsTROsovvÉ (Struthioniís). Pstrosowé inaji dlanlié silné nohy, 2 neb 3 prsty do j>redu obrácené, teuieno nahé a krk bílaii winau obrostlý ; křídla krátká bez kosinek řili per létacích, neschopná k lítání. Tělo mají weliké, tlusté, te žké. Perí ní^má uhlazeních jiraporu, ale wlákna jejich stojí wedle sebe rozcechraná. Kosf hradní ne- má wýrostek hiebenowitý ci kobylku, protože pstrosowé nelí- tají a swalowé kíídelní tolik místa k opírání nepotřebují. Tíin rychleji ale umějí běhati. Poírawu berau z rostlinstwa. Pštros [Stnithío Camelus^ Straiiss) má 2 prsty, peří černé, w ocasu a křídlech bílé, hedbáwné, jehož potřebují k šperkowání. Z ptáků jest nej- wyšší, 6' i 8' wysoký ; bydlí vv hejnech po Africe j be- ze křídloma tak prudko wesluje, že žádnému zwířeti 130 Ptactwo. dostihnauti ho nelze. Jediný jezdec neustálým bě- hem bvwá w stawu ho dohoniti, a tu se stáwá, že když nemůže mu pštros utéci, hlawu do křowí schowá, maje snad za to, že když on lowců newi- dí, ani lowci jeho nezpatří : a tak chytán býwá. Hlas má slrašliwý. (Wiz tah. VI, číslo 56.) Zar (Casiiariiis) má 3 prsty, a křídla ještě krat- ší nežli pštros, hlawu nahau a na ní přílbici ko- stěnau, a místo kosu či per létacích nahé brky a ostenky. Peří jest černožííiowité. Žije o samotě na ostrowech wýchodoindských ; chrochtá jako prase ; maso jeho se jídá. RÁD VI. Ptáci bahsí (Grallae)^ Wjteínf (llaulíýiwSj wysokýma, až nad kolena nahýnia nohama ; zobákem i krkem dlauliym a kíídloma welik>ma. Lítajíce no- hy do zadu natahuji. Zdržuji se při bažioách a rybnících, kdežto w mělké wodě bředau, z ní potrawu dlanhým zobaneoi si wytahujfce, a wodof žiwocichy a rostliny žerauce. A. Krátkozobci [Pressirostrcs) mají krátký zo- bák ; zadní prst buď že zchází anebo jest tak krátký, že se země nedotýká. Drop (O tis tarda, Trappc) má zobák troj hra- ný, na nohau 3 prsty; žije w hejnech na suchých polích w Ewropě prostřední a jižní ; hnízdí w obi- lí; jest 3' dlauhý. Maso z mláďat jest chutné. Kalili [CharadriaSf Regenpfeifer) má zobák zmač- knutý a na konci napuchlý \ prst zadní zchází. Žije po hroniadě s jinými, žere hmyzy a čerwy, a za deštiwych časi*i silně hwízdá. Ccjka (Vanelhis cristaliis, Kihitz) má zobák ja- ko kulík, prst do zadu krátkým a na hlawě cho- Bahní. i SI chol. Bydlí na mokrých lukách a polích ; opaustí nás na podzim. INlládala lehce krotnau; huhí w zahradě hmyz a w domech šwáby. Maso jest chu- tné. (Wiz lab. YI. číslo 50). B* NožozoBci (ciiltrirostres) mají tlustý, dlauhý, silný zobák, často břitký a na špičce ostrý. Zoraiv [Griis cincreay Kranich)^ ohycQ]né jeřábem nebo řcřríbcm jmenowaný, má zobák málo rozštípe- ný ; žlábky nosowé sahají přes půl zobáku. Z tří předních prstů jest krajní s prostředním srostlý pomocí blány, prst zadní dosahuje jen drápem na zemi. Peří má šediwé; týl nahý, čerwený. Hnízdí w sewernější Ewrope ; táhne w podzim do Afriky ; letí we dwau řadách, klinowite do předu se stýka- jících. Hlas zorawa jest na blízku ohlušující, z dálky strašliwý, podobaje se hlasu trauby. Přišed do Afriky welikau škodu natropí, ani dětmi z polí zahnali se nedada. 1 sokolům a orlům se pro- tiwuje tím, že wztýčí swňj zobák proti nim, a je tak buď raní anebo nabodne. Na jaře býwají we- selí, skáčí, tancují, wyhazujíce kameny a tříšťky do powetří. Dá se krotiti a jest učenliwý. Před ča- sy byl příkladem bdiwosti. (Wiz tab. Ví, čislo 5í.) WoL4WKA (Arclca, Rcihcr) má až pod oči roz- štípeny' zoban, po nemžto hluboký žlábek běží, Wnitřní kraj drápu středního jest zaubkowaný. Že- re ryby; maso má chutné. IVolawka popelmud {A. cinerea^ Físchreiher) má tenký krk a w tyli jí wisí chochol. Hnízdí na stro- mech. Gíháwá krkem na způsob římského S zkři- weným po břehu na ryby, a zpatříli kořisť jakau, mrští po ní krkem. (Wiz tab. Vf, číslo 59.) Blikač čili wolaivka hiikaivd (A> stellarís, Rohr- 132 Ptactvvo. dommcljy zwící slepice, má na krku zcuchané peří', jesl snědý ; hnízdí w rákosí; za pošmaurnélio po- welří tenine buká : ui, prump hu hii ! tak že na i/^ míle slyšeti ho hýwá, a pocestný w lese hlubokém a tmawéni nemálo se ho leká. Žere ryby, žáby, čerwy a jiné žiwočichy. Na zimu se stěhuje do teplých krajin a wrací se na jaře zpátky. Po lupu wymršťuje kikem, zobák do něho zabodá a celý pohlcuje. Není plachý. Stáwá télem, zobákem i krkem nahoru wztýčeným jako kůl, a jen za we- čera na laupež wylétá. W mládí chycený krotne a čistí zahrady od hmyzu a žab ; byw postřelen zaufanliwě se brání a zwláště do očí škrábe. (Wiz tab. Y I, číslo 57.) CÁP čili bočan [Cíconíay Storch,) má zobák tlu- stější, méně rozštípený a bez žlábku, prsty wšechny tři blanau napolo srostlé. Klcktá zobákem, jako- by hlas wydáwal. U nás máme čápa bílého {C\ alba), jenž nejradše we wežícli a po střecliách i za koniínem hnízdí. Lid má za to, že tomu domu požehnání a ochranu, zwlášté před obném, přináší, a proto při- delásvají ke kalencům staré kolo, do kterého si čáp hnízdo z praulí a drnu zplítá, i každoročně do něho se wrací. Ziwí se zwířaty obojžiwelními, žabami, hady, drobnými ssawci a ptáky. W sr- pnu nastupuje swau pauť do Egypta, a wrací se s počátkem března. Zkrocený býwá welmi učen- liwý, a nestěhuje se pak wíce. Pro swau wážnau poslavvu, jakož i proto, že plení škodné žiwočichy, hady, žáby a německé myši, mílowali hó lidé již ode dáwna. Slowákům slowe Bohdal. (Wiz tab. VI, číslo 55.) Bačárt satan fC. nigra, schwarzcr Storch) hni- Bahní. 133 zdí w lesích na wysokých stroniích, a žere jen ryby. Kolpík (Platalca Icucorodia, Lcffelreihcr) podobá se čápu, maje zoban plosky, na konci jako kulalá lopatka neboli lžička se rozšiřující. Hnízdí na stro- mech, a bydlí zwlášte w Holandsku. C. Dlauhozobci (JLongirostres) mají tenký, dlau- hý a slabý zoban, kterým jediné w bahno brodí, čcrwy a hmyzy pro potrawu si hledajíce. Ibis (Ibis rclis^iosaj čili egyptský čáp má hlawu nahau, čeruenau, letky na koncích černé, jsa ostatně čerwenobilý; po powodni každoročně u řeky Nilu mnoho plazů pohlcuje. Staří Egypťané, powažowawše ho za předchůdce úrodonosné powodně, ctili ho co boha. Koliha {NumeniiiSy B?'achvogel) opatřená zobanem dlauhým, oblaukowitě dolů ohnutým, oblým, a prsty předními kožkau srostlými, zdržuje se na březích mořských, a jen, kdvž se stehuje, u nás widětise dáwá. Sluky (ScolopaceSj, Schne p fen) mají zoban welmi dlauhý, rowný, s tupau, měkau špičkau a brázdau, po celé délce běžící, zmačknutau hlawu, a oči w ní welmi na zad ležící, prsty bud' málo srostlé, anebo zcela wolné. Nalézají se po celé Ewropě vve wlhkých lesích, vv rákosinách a jinde. Hnízdí wšak nejwíce w sewerních krajinách, a toliko co pocestníci u nás se stawují. Stěhowánky tyto {Schneš pfenstrich) počínají se w polowici října, a pak za- se w měsíci březnu a dubnu. Tím časem letí w hejnech wečír a ráno jistými audolími, za dne w křowí se ukrýwajíce; a že maso jejii;h welmi jest chutné, střílejí se buďto vv letu, anebo pomocí psů z křowí se wyhánějí. Jedí se i s wnitřnostmi, na 13 1 Ptactwo. drobno usekanými , chutné připrawen} mi, a na smaženau hausku natřenými , jimžlo sluci trus (Schnepfcnkofh) říkají. Značnější druhowé jsau : Sluka otawni čili bahni fS. GallinagOy Hecrschne* p/e» Bekassinejy zwící křepelky, má asi na 3" dlau- hý zoban. Bydlí po kraji wod a po bahnitých lu- kách ; za dne sedí w bahně, w noci se stěhuje dále. Jest chytrá, tulí se k zemi, honěná wšak nenadále wylítne asi na 20 i 25 kroků, z počátku klikaté a pak rowno ; někdy také, jako kdyzby ji wystřelil, rowno do wýšky wyletí, a tam silným hlasem za- meká. Žere žížaly, plže, hmyzy, ba i kořínky. Při chytání žížal má zwláštní chytrost : wrtá totiž zo- bákem do země. To čijí žížaly, a polekané z děr wylézají, kdežto sluka hnedkv je sbírá. Maso má chutné. Střílejí se sluky tyto buďto pří měsíčku na čekání, anebo chytají se pod síti klopicí, bywše slukami wolawými anebo píšťalkau přiwolány. (Wiz tab. Ví, číslo 51.) Sluka obcctiá [S. rasticoloy TFaldschncpfe) 10" neb 12" dlauhá, letí neobratně, w letu samým spěchem se překocujíc čili kotrmelce dělajíc; žiwí se jako předešlá. Jespák (Tringa, Strandldufer) má zoban raěký, chybný, na konci sehnutý, jako hlawa jeho dlauhý., s dlauhau brázdau nosní. Sem náleží: Jespák bojoivný {T. pugnaXy Kampfhahn), zname- nitý neustálým bojem, který na jaře samci mezi sebau swádějí. Zdržuje se při welikých rybnících a při moři. Sem náleží ještě: Pisila [Hj/psibatcs himalopuSy Sfrandreufcr), 16" dlauhá, nohy majic 8" i 10" wysoké, nahé, čer- wené. Bydlí w jižní Ewropě, w Africe a w Asii. Bahm'. 13é D. Dlauhoprstí {macrodacfyli) honosí se no- hama i prsty wehni dlauhyma, nesrostlyma ; zoban mají po stranách zmačknutý, wíce méně dlauhý, křídla krátká nebo prostředně dlauhá, a tudy těž- ký Jet. PiHALicE {Rallij Rallen) mají zobák bez lysi- nv, a prsty nahé. Bydlejí w rákosí při jezerech a umějí plawati. Sem náleží : Pihalice ivodnl (R. aquaticiiSy lf^asscrrallc\ ^" i 10' dlauhá, se zobákem čerweným, na \^ {' dlau- hým ; běháwá s rozpiatýma křídloma po wodě i po bahně. Podobá se ostatně způsobem a žiwoby- lím lyskám. Dá se ochotčiti. (Wiz tab. VI, číslo 49.) Lysky [JJ^^asscrhiihucry Fiilicac) hší se od pihalic, že mají na čele rohowau lysinu. hýska černá (Fiiíica atray Blasshuhn) má hlawu černau, zobák bílý, na čele bílau lysinu, a na pr- stech po stranách blánu wykrajowanau, pročež wý borně plawe a se potápí. Zdržuje se na rákosna tých rybnících a jezerech, od března až do října Těžko lítá; po wodě běháwá s welikým sustem plawe zwolna ; žere hmyzy a wodní rostliny. Hni zdo plete si ze sítí tak husté a pewné, že wystau píli woda, wzplýwá hnízdo s mladými i se starými nad wodau. Ač jest welmi plachá, dá se předce krotiti. (Wiz tab. VI, číslo 44.) Slípka ivodni [Gallinula chlor opus y das grunfiissige Rohrkuhn) má na čele čerwenau lysinu ; jest asi 13" dlauhá; žiwí se jako lyska. Plawe wýborně i pod wodau. Býwáli pronásledowána, potápí se, a jen chwílkami wystrkuje zobák, abv si oddechla. Spí na jedné noze stojíc, kýwá stále hlawau a oca- sem. Hnízdo plawe mezi rákosím. {Wiz t. VI, č. 46). 136 Ptactwo. Plamenák [Phocnicopleriis antíqaoriim, Flaniingo) odchyluje se od ostatních ptáků rádu tohoto, tak že skoro sám pro sehe zwhístní rod činí. Od zo- banu až na konec ocasu obnáší 4*/2., a od zobanu až na konec noh 6'. Peří jest růžowočerwené. Má krátký zoban, u prostřed sehnutý a po kraji zaub- kowaný, krk a nohy neobyčejně dlauhé, a prsty blanau srostlé. Bydlí hejnowitě po březích moře středozemního. Žere rýhy, mékýše a hmyzy. Mo- zek a jazyk jeho slauží za pochautku. Rád VII. Ptáci wodní (íNatatores s. Palmipf.des). Mají tělo zřela k plawáoí zřízené. Nohy krátké leží na za'lní fásti těla; prsty jsau hlanau plowací srostlé; peří husté, pri- léhawé a mastné, tak že ani woda ani zima se ho chytiti ue- nniže; krk mnohem delší nežli noiiy. Po siidiu nejapné cho- dí; we wode wsak i)Iawau a potái)ejí se obratné. Živ\í se drohnými zwíraty a rostlinami, nejvvíce wodníini, a proto nej- radeji we wode tjýwají. Jsau to nejwíce stehowawci. Dělí se na dInuhol'fú(lé^ na weslnřc^ knchiiuivUé a potápěče. A. Dlauhokřídlí [Longipennes) mají úzký, ne- zaubkowatý zobák, dlauhá a špičatá křídla, nohy u prostřed téla tkwéjící, wzadu jeden prst wolný. Mohau welmi dlauho lítati ; letmo lapají swau ko- řist'; plawau ale zřídka. Rackowití [Laní^ Mcvai) mají zobák silný, na špičce ohnutý, ocas rowný a někdy widlicowitý. Bydlejí obyčejně po březích mořských; w hejnech se wznášejí nad vvodami, hlasitý křik wydáwajíce. Spauštějí se nejprudším letem na žiwočichy, na wrchu wody /patřené. Racek chechtawij čili chcchton (L. 7^idíbu?idus, Lachmove), 15" dlauhý, bílý s tmawohnědau hla- VVoDKÍ. 137 wau, s jasnosedvrnij stříbrolesklými zády ; nalézá se na rákosnatých rybnících a jezerech w našich krajinách. Žere raději hmyzy nežH ryby; déJá mnoho hluku ; z mládí se dá krotiti. Racek hn^dtj {L. fucciis^ Hdringsmcve) jest 20" dlauhý, má zoban a nohy žluté, peří bílé. MoKSKÉ wLASŤowKY [StemaCy Seeschivalheriy Mcer- schvalben) mají zoban rowný, ocas widhcowitý jako domácí wlašťowky, plowací blánu na prstech welmi wykrajowanau. Mořská ivlaslowka obecná [St. hirimclOy Seeschwal' bcjj 13" z déh, 30" z šíří, má nohy a zoban čer- něné, temeno černé ; nahoře jest modropopelawá, zezpod bílá. Žije při wodách i u nás. Žere ryby a hmyzy. Přichází w dubnu, a stěhuje se w srpnu pryč. Křičí: krek, krek ! Wejce a mláďata se jedí a jsau chutná. (Wiz tab. VI, číslo 58.) BuŘŇÁci (Procellariae, Stíirmvogel) mají zoban twr* dý, silný, na špičce hákowilý. Chřípě se spojují w jednu trubku a otwírají se jedním otworeni. Místo zadního prstu mají jen dráp. Žijí na weli- kém oceánu ; wzdalují se na sta mil od pewné země ; letmo běhají často po wodě ; před bauří nastáwající utíkají se na nedaleké lodi, býwajíce tudy plawcům nejjistějším znamením bauře. Bý- wají welmi tlustí, a proto od půlnočních národiiw zhusta se chytají, nakládají a jedí. Wehkost u rozličných rodů podobně i rozličná, tak že od 6' délky až do husí welikosti sahají. Buřnák hn^dý (P. gigantea, Riesai-Sturmvogtl) jest wětší nežli husa. Buřnák šerý fP, glacialis, Fulmar) hnízdí we skal- (6) 138 Ptaciwo. nich děrách na březích sewerních ; jedinké mláďá- tko wybírají sewerané a jedí, ačkoli nelibě zawání. Buřnák serozddý (P, Piiffíniis, kleiner Sturmvogel) má černý zoban a černé nohy; jest fi" dlauhý a býwá tak tlustý, že obywatelé na ostrowě. Faro ře- čeném, a na okolních ostrowech do něho naulíkaji knoty, a tak místo kahance jím si swítí. Sem náleží ještě kalawa (Halodroma, Schijffvogel) » 4' dlauhý a 12 široký. Tělo má nahoře čerwenohně- dé, zezpod bílé. Bydlí w krajinách piilnočních a wzdaluje se na 500 mil od pewné země ; křičí ja- ko orel ; hnízdí na zemi ; wejce jedinké, ^V?" zdélí, se jídáwá. Tohajka hýkawá (Diomedca cjculans , Albatros) podobá se kalawě. Znamenité jest její stěhowání ; neboť přeletuje jednoho půlletá do jižní a druhé- ho do sewerní půlka ule, tak že nic o zimě nezwí. B. Weslaki (Toti palmatíi Riiderer) mají wšecky čtyry prsty ku předu obrácené a blanau plowací spojené, tak že wýborně weslowati, a křídloma dlauhýma daleko i dlauho lítali mohau. Žerau Nejesyt (Pclccamis Onocrotaliis, Pelikán ^ Kropf' gans) má dlauhý, ploský, na špičce hákowitý zo- ban, na jehožto zpodní čelisti weliký, rozšířliwý, kožený wak wisí, do něhožto ryby schowáwá. Wla- stí jeho jižní Ewropa. Ze zásoby, we waku tom uschowané, poskytuje nejesyt swým mladým; že pak se wak tento často rybí krwí čerwená, pošla z toho hájka, že nejesyt zobanem prsa si rozklu- báwá, a krwí swau mladé napájí. Křičí: hýká! ja- ko osel. W Cíne wyučují a potřebují se k lowení ryb. (Wiz tah. VI, číslo 53.) WODKÍ. 139 Tercg (Dysporns Bassaniis » Tclpel) má zobák silný, pilowitýj až za oči rozšířený, nohy krátké, na zadní částce těla ležící. Mnozí zalátají 400 i óOO mil od břehu na mořena dáwají plawcům zna- mení, že země blízko jest. Jsau hlaupí^ a dají se u hnízda do ruky chytati. Býwají co husa welicí. Kormoran (Carbo Cormoianiis^ Seerabe) jest 3' dlauhý ; bydlí w seweru. Má zobák na konci há- kowitě ohnutý. Dá se krotiti a k lowení ryb po- třebowatij tak že sám ryby nad wodu wynáší a bráti si je dáwá. C. Kachnowití (Anatini čili lamellirostreSi Eu' tcnvcgel) mají zoban tlustým zpleštilý, mírně dlauhý, měkau blanau , k hmatání způsobnau, potažený, zaubkowaný. Křídla jsau mírně dlauhá, prst zadní jest wolný, nesrostlý. Žijí w sladkých wodách po párku, ale we wehkých hejnech. Lítají i plowau. Kachny (Anates^ Ente^i) mají zoban napřed šir- ší, wzadu užší, a na konci w prostředku jako ne- het dolů sehnutý, krk a nohy krátké, na zadní částce těla přičiněné ; jazyk má na špičce blánu rohowitau. Mezi tolika druhy jsau následující nej- důležitější : Kachna diwokáy kačka (Anas Boschas^ wilde EnU) jesli pták přelétawý, hnízdí w rákosí, we wrbách i po jiných stromech : žere, čeho se jí dostane. Ka- chny diwoké jsau rybníkům škodliwější nežli ose- ním, protože rybích jiker se nahlláwají, a nezlrá- wené zase na jiných rybnících ze sebe vvydáwají, a tak i nowé druhy ryb tam nasazují. Kachna do- mácí pochází od diwoké ; snáší asi 30 wajecí že ale nemá tolik trpěliwosti, aby celý měsíc na nicli wyseděla, dáwáme je pod slepici nebo pod krůtu k HO Ptactwo. wysezení. Ze strany potrawy podobá se praseti : žere wšecko. Cukr usmrcuje kachny. Hoholka (Eisente) jest rozličné barwy a weliko- sti. Co druh náležející k ní kachna ploskozohá (A. clypeataj má širokým na konci co lžíci zplešlilý a ohnutý zoban ; honosí se welmi krásnými barwami a dáwá se u nás zřídka kdy widěti. Mezi diwokýnii kachnami nejwětší jest křehař, potápka, roháč (Mer» gus Serrator^ Sdger) s tělem bílým, hlawau černau ; pohlcuje tak weliké ryby, že jeden konec jejich tak dlauho z huby mu wisíwá^ až druhý polknutý ke ztráwení přišel. Kachna turecká (Anas Moschata, Bisamente) po- chází z Brasilie ; býwá skoro ještě jednau tak we- liká, jako naše kachna ; hlawu má čerwenými bra- dawicemi, skoro jako krocan, posetau, a zawání pížmem; procházíwá se i u nás po dworech, a jest welmi zlá. Kajka (A. mollissimat Eidergans, Eiclerente) na- lézá se po březích sewerního moře, w Islandu^ w Gronách, Norwegsku a Skotsku. Hlawa a zadní konec těla jsau černé, ostatní tělo bílé. Hnízdí mezi skalami, wyšklubuje si nejlepší prachowé pe* rí a hnízdo jím si wystláwá. Wejce se jedí. S ne- bezpecenstwím žiwota spauštějí se lidé po pro- wazích dolů s přewysokých skal, peří a wejce z hnízda jí wybírajíce ; než kajka jedno i druhé zase si nahradí, a to dwakráte i třikráte po sobě. Jediné hnízdo poskytuje asi čtwrt libry peří kajko- tvého ( Eider duněn) /]Qzlo pro swau pružnotu a lehkost draho se platí: čtwrt libry stojí asi 2 tolary. Z kůže opeřené wyděláwá se kožišina. Husy {Anseres, Gdnse) mají zobák kuželowitý, WODKÍ. til na předu širší, a při hořejší celisli na špičce neh- towity lístek, celau špičku kryjící. Nohy mají wíce u prostředku těla, a proto h^pe chodili umějí nežli kachny. Na špičce jazykowé nemají chrustawkowi- lého povvlaku jako kachny. Husa čili hus díwoká (A, cinereus, graue oder tviUe Gans) žije pospolu po jezerech a ryhnících. W září a říjnu se stehuje pryč, a wrací se w bře- znu; peří má popelawé. Žere rybičky a dělá w osení welikau škodu. Od ní pochází husa domcUÍ (A. domesticus) y jenž asi 12 wajec snáší, a na nich asi 30 dni sedí ; odbíránieli jí wejce, snese jích wíce. Po petruželi, bolehlawu, bhnu, náprstníku a maliníku zcípá. Hausátka wylíhlá nechají se něko- lik dní zawřená, a pak se panštěji za krásné po- wětrnosli na tráwník, když rosa již sešla. Před dlauhým a studeným deštěm musejí se husy chrá- nili, zwláště jsauli podšklubané. Hausatum nejlépe swědčí za potrawu mladé usekané kopřiwy. Husa dochází stáří wysokého, i 100 prý let. Jedna husa dáwá čtwrt libry peří a dwa loty prachu čili pu- chu. Na krmení dáwají se mladé husy ; nesmějí ale choditi, nébrž seděti, siceby na sebe nebraly. Krmená husa wáží u nás 8 i 18, někde i 30 i 40 liber. Maso se jí u nás čerstvvo pečené ; w Po- mořanech se prsa udí, a rozsílají se po swělě co lahůdky pod jménem jiomořanské husy (Pommrische Gans). Zkažené sádlo se potřebuje do kahance ; neboť hoři jasněji, spořeji, nežli olej, aniž tak páchne. Labutě (Cygniy Schwiine) podobají se we wšem kachnám ; liší pak se na prwní pohled dlauhVm krkem a chřípěmi, ležícími u prostřed zobáku. Ži- jí od wodních rosthn. 142 Ptactwo. Labuť krotká (C, Olor)^ co sníh bílá, nliowá se pro swau nádhernau postawu w zahradách. Zije w střední a wýchodní Ewropě, zwlášté w Russku na chwalinském moři. Plowe po tichých wodách s naklonenau hlawau, často s rozpiatýma křídloma, což krásný působí pohled, jak mile jich mnoho pohromadě. W Sibirii chowají se jako husy, a krmí se wodními rostlinami. Peří jest jako husí. Kůže se wydéláwá s prachowým peřím co kožisina a potřebuje se na oděw a na pudrowátka. Hnízdí \v rákosí, sedí dwa měsíce, kdežto samec na stráži stáwá, a na nepřítele křídloma silně doráží. Hlas labutě jest nemilý: kryk, kryk ! a zřídka kdy ji slyšeti, protož i němau sluje. Labuť zpéivná čili diivokd fC. musicus) letmo lí- bezné zwuky na způsob zwonků wydáwá : kluhk, kluňk ! To dalo starým národům příčinu k powíd- ce, žeby labuť před smrtí swau mutnokrásným zpě- wem stenala. D. PoTÁpRY [Brachypleri^ Taucha) mají zoban úzký, nezaubkowaný, křídla krátká; těžko lítají; nohy sedí na zadní částce těla, a protož ptáci lito těžko a jediné se wztýčeným tělem choditi mohau. Zdržují se skoro neustále we wodách, a dlauho wydržují pod wodau. Potápky [Podicipcs^ Stíissfusse) mají prsty ne- srostlé, ale blanau laločnatě wykrajowanau obrau- bené ; místo ocasu mají chwostík peří wlasowitého. Ačkoli krátká mají křídla, předce jak mile do po- wětří se wznesau, dobře a dlauho lítati mohau. Dělají si plowací hnízda w rákosí a stěhují se. Peří jejich na zádech tmawé, na břiše a na prsau ale bílé, stříbrolesklé i s kozí na kožišinu se potřebuje. WoDsí. 1 i3 Potápka chocholatd [P. cristatus, Hauhtntauchcr) jest nahoře černohnědá, dole slříbrobílá. Potápka obecná [P. minory Taiícherchcn^ TVasser- hilhnchen) jest nahoře tmawohnedá a na prsau spi- nawošediwá. Nalézá se na rybnících, třeba dosti malých, jen když mají po kraji rákosí. Potápka mořská [Colymbiis, Sectauchcr) má prsty srostlé blanau plowací. Žije na moři, w zimě pak se někdy ukazuje u nás na jezerech. Kůže její i s peřím se wydéláwá. Tlusťáci [Aptcrodítcs, Pingiiine) nemají w křídlech žádných létacích per, nébrž místo nich jen šupi- nowité brky, což jakýsi přechod z ryb na ptáky okazuje. Ocas také zchází, a nohy sedí daleko na zadní části těla ; což také u ssawců rybowitých (u tuleně, rosomáka, welryby) widěti jest, kdežto za- dní nohy lak se mění, až z nich ocas býwá. Žijí společně w moři jižním na jižní půlkauli ; nemohau lítati a jen těžce choditi, za to ale tím lépe plawa- ji, a to s celým tělem pod wodau, tak že jen hla- wu widěti jest; dobře se potápějí. Tučné maso a wejce plawcům za potrawu slauží. TRIDA III. PLAZI A OBOJŽIWELNÍ (REPTILIA et AMPHIBIA). Jsau to žiwočichowé studenokrwí, obratlowilí, plícemi dýchající, wejce rodící, jich ale nelíhnaucí. Někteří sice rodí žiwé mladé, a to proto, že mlá- ďata w matkách se líhnau, kdež owšem jakýsi pře- chod k ssawciim se jewí. Nohy mají buď 4 nebo 144 Plazi a obojžiwelní, 2, anebo i žádné, a tělo buď nahé, buď šupinami anebo štíiky pokryté. Naháči vv mládí podrobeni jsau jakémusi téla swého proméňowání. Dýchají z počátku žabrami, pokud plíce jejich jsau nedospělé ; než dýchání toho lau mérau ubVwá,jakau plic přibywá, takže, jak mile plíce dospějí, dýchání žabrami zcela přestáwá. Mo- zek mají w průměru malý, nerwy welmi dokonalé, a protož nemá mozek welikého působení w úkony žií\'otnr. Cifí jest wíce po celém tele rozšířeno. Některé částky těla mohau bez weliké pohromy a škody od těla se odděliti, ba stávvá se často, že zase narostají. Čidla jsau málo dokonalá, a pud umělý žádný. Srdce u naháčů má jedinkau komo- ru, u ostatních ale má komoru a dwě síně. Oběh krwe jest neauplně dwojitý, jelikož částka krwe ze žil do plic běží, ostatní alo tepnami do těla zpátky se wrací. Z té příčiny, že krew tak rychlého oky- sličowání jako u žiwočichů teplokrwých nepotřebu- je *), žiwočichowé tito, jak dlauho chlt^jí, dech za- držowati mohau. Poirawu berau z říše žiwočišné, kromě želw, ježto rostlinami se žiwíce o hladu dlauho býti mohau. Zuby slauží těm, kteří je mají, k zachycení, a nikoli ke kausání. Obýwají buď we \?odě buď na zemi; někteří dle libosti swé i we wodách i na zemi, a proto i obojziivelmmi slují. Nejwětší počet jich bydlí w teplých krajinách, men- ší w mírných a sewerních ; we studených na zimu tuhna u a do jara spáwají. *) Hořením (tráwenfin) kyslfka w tele wzniká i pohybo- vání i te|)lo. Poněwadž tito žiwoCichowé obojího jen skrownS potřebují, netř^^, aby tolik kyslíku wdýchali jako teplokrwci. Želwv. 1S5 Podlé krowu těla a podlé poctu noh dělí se na 4 rády, i jsau : 1) Žchvy, 2) Ještěrky, 3) Hadi, 4) Naháči, Rad i. Zelwowití (Testtjdines, Chelonii, Schild- KROTEJS), Zelwy, mají tělo hmotné, dwěiiia stítoma, nahoře jedním a dol« jedníijí pokryté, w nithžto otwory pro hlawn, pro ocas a pro 4 nohy se nalézají. Štít hořejší klenutý záleží z páteře a ze srosílýich žeber ; štít dolejší ale jesti tolik co kosť hrudní. Lopatky leží pod žebry, a končiny mají kosti, jak u ssawcn, masem obrostlé. Hořejší štít pokrýwá se látkau rohowitau, zeUvowici {Schihípat čili Schildkiott)^ která působí desky wíce- liraué, stojící we třech řadách podélních. Z té dělají se rozliřné řemeslné práce. Přední nohy inají ])o Ó a zadní po 4 prstech. Čelisti jsaii bezzubé a potáiinuté roiiowitau chru- plawkau. Želwy obýwají zwláště krajiny teplé, dílem w moři, dílem w řekách, dílem na suché zemi se zdržujíce, a dílem rostlinami, dílem iuěk}ši se žiwíce; chod mají welmi zdlau- hawý a žiwobytí tuhé^ docházejí wysokého stáří a znamenité welikosti i tíže. Rozezuáwánie želwy pozemuty morslié a fični. Zelwy pozemní {Testiidines) mají skořápku silné klenutau, do nížto hlawu i nohy wtáhnauti mohau, a prsty srostlé s tupými drápy. Sem náleží Zelwa řecká [T. p^aeca\ nacházející se \v Ře- cku, we Wlasích a Srbsku, w lesích i na pobřeží středozemního moře, ano i u nás chowá se \v za- hradách, anebo we zwláštních sádkách. Maso její chutné jídá se. (Wiz tab. YH, číslo 15.) Želtvy kíční {Eniydac) majíce plochau skořápku, hlawu i nohy do ní wtáhnauti mohau; prsty mají blanau plowací srostlé, a drápy u nich ostré. Nejhojnější jest zchva ewropská {Emys europaea)^ T 146 Plazi a Obojživvelní. w ce!ó jiznowýchodní Ewrope bydlící; má maso jedié. ŽcLWY MOKSKÉ (Chcloniac) mají lóž plochau skořápku, do kleré lilawu a nohy wtáhnauti nemo- hau ; nohy jsau plýtwowité, takže prsty dohroma- dy srostajíce blánu plýtwé podobnau činí. Mají drápy jen na dwau prwních prstech. Sem náleží Zdiva ohrowská [Chelonia Midas)^ w jižních mo- řích w celých hejnech se nalézající, dochází délky 'i' a tíže 800 liber. Wejce i maso dáwají chnlnau polrawu. Ze skořepiny dělají si Indiáne lodky, díže, štíty, a t. p. (Wiz tab. VII, číslo 16.) RÁD 11. Ještěrowé (Sauria, Eidechsen). Mají tělo wřetenowité, dlaiilioocasaté, šui)inaini aneb twrdjmi štíty krvté; w čelisti špičaté ziibj ; ostatně ctwepo noh, zříd- ka jeu dwě. Tento řád dělíiiie na 4 rody : oslrowidi/^ ješlerhij. chamdeonowité a kfehýse. OsTRowiDowE {Crocodilí) předčíwají obrowským tělem, lak že i 25' délky dosahují. Télo i ocas pokryty jsau krunéřem, složeným ze samých čtvr- hraných kostěných štítil, tak že kulkau jich pro- střeliti nelze ; po délce ocasu, z obau stran zmač- knutého, béží hřeben zaubkowaný. Jazyk masitý jest až do špičky podrostlý. Na zadních nohách mají prsty blannu plowací spojené. Zdržují se w sladkých wodách, a to jediné w hoikých krajinách. Jsau to drawá zvvířata, žiwící se buď mrchnu, aneb ulowenau žiwau zwérí, kteréž ale na[)řed jjod wo- dau uhniti dáwají. Chod mají po suchu neobrat- ný, a protož člowéku tu méné nežli \ve wodé ne- bezpečni býwají. Wšickni zapáchají ])ížmem. Ještíírowh 147 Gavíal ( Rhnmphas torna, Gavialc ) má dlauhý, wálcowitý čenich, a zdržuje se w Gangesu, i vv Jinvcli indskýcli wodách ; míwá 30' délky. Ostrolvid nilsliij {Crocodíliis niloticns) rná krátký čenich a w čelisti hořejší mezeru čili prázdninu.do které čtwrtý zub sáňowý zasahá. Bydh w Africe, a to nejhojněji w řece iNilu w hořejším Egypte a \v jiných welikých řekách. Staří Egypťané za po- swátného jej meh. We swaténi písmě nazýwá se Lcwiáthanein, (Wiz lab. Vil, číslo 14.) Kajman (Alligator, Gaymanus) má čenich krátký s čelistí hořejší wykrajowanau, a u prostřed prá- zdné místo pro člvvrlý zub sáíiowý. Bydh' w Ame- rice \v řekách. Jeho nejhlawnéjši nepřítel jest ja- guár, o čemž wiz wíce u Jaguára. Ještííkky (^Lacerfina ^ Schiippcncidcchscn) jsau mnohem menší, a pokryty šupinami tenkými, per- gamentowými ; mají prsty dlaulié a nesrostlé. Zdr- žují se nejwíce na zemi nebo na stromech, zwhíšte w teplých krajinách, rychle běhati umějíce; žerau hmyzy. IVystrahač' (^Monitor, JVarner) má ocas po je- dné i po druhé sírane zmačknutý, a na hrdle jest bez šupin. Wystrahači zdržují se w horkých kra- jinách w řekách, a hwízdáním lidi před ostrovvi- dem prý wystřehují. Ještěrky prawé (Lacertae, cígenflíchc Eidechsai) mají ocas oblý, a na hrdle pás, složený z wetších šupin. Žijí w suchu. Jcstíika obecná (L. aí^ílis-) jest po celé střední Kwropé rozšířená a známá : miluje zwlášté místa IráWiiatá na wýsluní , a jest dokonce neškodná. 7* 14.8 Plazi a Obojžiwelní. Snadno krotne a welmi se dá ochotčiti, i jest uži- tečná tím, že množslwí škodliwélio hmyzu hubí. Lid má ještěrky u weliké wážnosti, a powídá si, že ještěrka spícího člowéka yjřed hadem ochraňuje tím, že ho po twári šimrá. W zimě leží w děrách celá ztuhlá. Wajíčka její we tmě se swití. (Wiz lab. Vil, číslo 12.) Pozoj {StelLio vulgarist Dorneidechse) má na o- čase pásky z pichlawých šupin. Nalézá se w Egy- ptě ; trus jeho Turkům za líčidlo slauží. Drakowití {Draconcs), nejsau to onino báječní tworowé, ježto staří co hrozné, křídlaté, a oheň soptící potvvory sobě předstawowali : i jsau tím znamenití, že mají 6 párů žeb^r neprawých, ro- wných a blanau spojených, aniž pak do oblauku ohnutých, ježto slauží jim, aby padajíce dolů snášeti se mohli. Na hrdle iriají dlauliý špičatý wak. Drak zelcnij {Draco viridi.i) žije na ostrowě Ja- wě a Sumatře na stromech a křowich. Leguán {Leguána dclicati.ssima) má na zádech hřeben ze šupin wztýčených a špičatých, a na hr- dle wak zmačknutý. Zdržuje se na stromech w jižní Americe. Maso a wejce slauží za pochautku. Basdisek [Ba.nliscus) nachází se w jižní Ameri- ce ; má na hřbetě hřeben šupinatý, a jest jako pře- dešlý neškodný. Pod límto jménem latinským před- stawowali sobě staří báječné strašhwé zwíře, jenžto pauhým pohledem každého žiwočicha usmrcowalo. Chamelf.onowíti {Chamdeonidac) liší se od osta- tních ještěrek kozí bradawičnalau, prsty dwa do předu a tři do zadu majíce. Tělo mají po obau stranách zmačknuté ; okem jedním dolů a druhým nahoru hleděti a každým okem jiný předmět widěli ^ Ještěrowé. liO niohau. Wšickni druhowé mají tu zwláštnost, že bar- wy kůže swé měnili mohau, anlo w čas rozhorlení krew do kůže se lirnaucí její barwu jinačí. Cliylají i žerau hmyzy, dlauhý a čerwíku nápodobný jazyk po nich wymršťujíce. Chameleón obccnij {Ch. africaniis) bydh w půl- noční Africe a jižním Španělsku ; chowá se tam w pokojích na wychytání much. (Wiz tab. VIÍ, č. 13.) Kkehýši (Ophisaiiriij Schlmigen-Eidechseii) mají dlauhé , wřetenovvité , malými hladkými šupinami kryté télo. ^'ekteří mají čtwero krátkých noh ; někteří zase mají jen přední, a někteří jen zadní nohy, a někteří jsau zhola bez noh, majíce wšak za to kosti pánwiční a kosť hrudní, a tudy přechod jakýsi z ještěrek do hadů činí. Ryhokoí {Scincus officinalis, Skink) má dwa páry krátkých noh, jichžto přední jsau daleko wzdáleny od zadních. Domovvem jsa w Egyptě a Nubii, na lék se tam potřebuje. Před časy dowážel se suše- ný k nám do lékáren na potřebu. Dwaiinohdč [Chirotcs canaliciilalns, Handwuhle) by- dh w půlnoční AmericCj zadních noh nemaje žádných. Slepýši (Angiies, Schlcichcn) jsau docela bez- nozí a podobají se hadům, od nichžto se liší pauze kostí hrudní a pánwiční, ústy malými a neroztaži- telnými, jazykem krátkým a newyzplazitelným, a očima, po třech wíčkách majícíma. Slepýš obecný ( Anguis fragilis , Blindschleiche)y jsa barvvy hnědé a lesku kowowého, má černé pruhy po zádech. Nalézá se po celé Ewropě na lu- kách, a živví se hmyzy, plži a červvy. Za silnějšího dotknutí snadno se přelomí. Rodí žiwá mláďata ; není ani jedowatý ani nekausá. (Wiz i. VIÍ, čís. .5.) 150 Plazi a Obojžiwelní. ŘÁD Til. Hadowití (Ophidi, Sf-rpentes, Schlasgen). Mají telo wálcowité, dlauhé, šupinami anebo štíty pokryté ; jsau beznozí; kosf hradní a pánwiční zcliází jim. Pohybují se pauhjm swíjením těla swého. Jazyk mají na špičce rozdwoje- ný, wyplaziteln). Wíček očoídi nemají žádných ; iiclio zewnitř swaly zakryto. Celisť dělí se na dw6 Části ; kosti patrowé, íelistní i meziCelistní jsau mezi sebau poliybliwé, a jediné pomocí swalů spojené. W kostech patrowých trčí ostré, k za- du ohnuté zuby, Tauto pohybliwostí ústních kostí stáwá se, že hadí tlustší zwířata nežli jsau sami polykati mohau. Rlas jicli syčení a sípění. Wšickni hadowé žerau žiwá zwírata, ne- obyčejnau rychlostí je lapajíce, okolo těla se jim ovvíjejíce, je stahujíce a Škrtíce. NejvNÍce nachází se jich w teplých kraji- nách po hustých lesích buď na zemi, buď na stromech; ně- kteří jsau i we wodách. Laiipají se několikkráte do roka, tak že celau swrcJmí kůži, čili pokožku, na způsob šatu s celého těla i s očí swlékají, jížto swiakij nebo swlečky říkáme. Mo- hau se děliti na užowkowité a zmijowitc. UžowKowiTÍ {Coluhrma, Nattcrn) čili hadí neje- dowati mají i w čelisti i w saních zuby nepro- dité čili bez dírek, w kosti ale mezičelislní zubu žádných nemají, a proto dělají čelistní zuby jednu řadu obiaukowitau ; w hořejší čelisti se k tomu přiwtěluje jedna rada zubů w kosti patrowé trčí- cích. Hlawa není širší nežli krk, končí se napřed vt auzký čenich, a jest pokryta štítky hladce přilé- hajícími. Sem náležejí nejwétší a nejsilnější hadi* kteří swalovvau silau swau i sebe wětší zwířata pře- máhají a usmrcují, tlamau welmi rozšířenau do se- be je saukajíce. Hroznýš ( Boa constrictor , Ríescnschlangc , Ko' nigsschla7ige) býwá 30' i 40' zdéli ; má po zádech bnédau zubatau prauhu ; nalézá se w Brasilii, kdežto w lesích o stromy se oiáčí, na opice, na jele- k* Hadowití. 131 ny a na jinou zwih- číhaje. Ba i na bůwola a tygra se odwazuje. Na hůwola číháwá, jsa zawéšen oca- sem na strome, a otáčí se rychle oběti swé okolo těla s lakowau silau, že w ní kosli rozláme. Chy- ceny a zchromený lup hned začne polykati, a jestli pi-ilis weliky, pohltí napřed hlawu, a pak za dlauhý čas a po weliké práci i ostatní tělo, tak že hlawa již zfráwena býti může, nežli ostatní tělo do sebe wnutí, jenžto w tak horkých krajích často již hnije; tím se stáwá, že má hroznýš tak smradlawý, oma- mující dech. Za času takowého přesycení býwá tento hod lak líný a těžký, že nenj nesnadno jej zabiti. (VViz lab. VII, číslo 9.) Pod jménem hroznýše býwá u nás často jiný had likazowán, totiž Krajta (^Python tigris), 6' i 12 zdélí, we wýchodní Indii a na ostrowu Jawě se na- lézající, a jasnošediwá záda s hnědými skwrnami, a na šíji widlicowité znaménko mající. Užoivka obecná (Coliiber natriXy genieme Natler^ Rmgehiatter)^ 4' dlauhá, ocelošedá, s černými pla- mami, po obau bocích a po stranách krku běložlutá. Jest neškodná, a býwá zhusta u nás we welikých lesích, iMiluje mléko a wkrádá se do sklepů i do kuchyň, a táhnauc se do tepla i do postelí zalézá; na zimu pak teplá místa pod zemí, chléwy a jiné zkrýše si hledá wá, na jaře wen wy lézajíc. Leze rychle, wšak ale lak, že lze ji člowěku dohoniti, a nemohauc uprchnouti nepříteli na odpor se sta- wí, hlawu wzdwíhá, očima jiskří, jazykem pohybuje, syčí a sebau po něm mrská, wšak ale často se ho chybuje. Zřídka kdy koho uštkne, a ušlkneii, tedy rána silně sice kiwácí, ale brzo se hojí. Za tělo jsauci uchopena hledí wyklauznauti, přitom z li)2 Plazi a Obojžiwje|,ní. otworů.^ blíže řiti ložících, mok jatýsi, česnekem páchnaueí, wystrikujíc, který ani wodau ani mý- dlem s rukau nepaušlí, a eelé okolí smradem na- plíuije. We wodé plowe, a často i samochtíc řeky přeplywá. Plowajíc drží lilawii nahoru, a widaue jaké nebezpečenslwí před sebau , hned se po- tápí, z plic wšecek wzduch wypauštějíc, neboť dlau- ho bez dechu býti může. Žere žáby, ropuchy, mloky, ještěrky a ryby. Žáby polyká čtyrykráte tlustší nežli sama jest, k čemuž kolik hodin s we- likým namáháním pracuje. Rodí wíce tridceli wa- jec, asi jako holubí vvelikých, skořápku kožnatau na sobě majících, a na způsob růžence wespolek se držících ; klade je do kypré země, anebo ještě raději do hnoje, do listí a do drtin, kdežto vveli- kým teplem, od hnilých látek rostlinných pocháze- jícím, se líhnau, w suchém ale teple cwrknau a hynau. Kozí její hůlky se powlékají. Užowka sna- dno krotne, tak že w kapse i za ňadry nositi se dá. Maso její se jídá ; sádlo na oční masť se po- třebuje. (Wiz tab. Ylí, číslo 1.) Uzowka hladká {Coluber laevís s. aiisfriacus) také zdržuje se w krajinách našich, záda čerwenohnědá a na nich dvvě řady černých skvvrn majíc. W Indii mají iizoickii sivetnični {C. domicilla),, jižto paničky pro chládek za ňadry nosí. Uzoxvka rohatá (C. cerastcs) má dvvě makadía na lílawě jako plž, jimiž sem tam pohybuje; ptáci myslíce, že jsau to čerwi, na ně padají, a tak lau- peží j.ejí se stáwají. Zmuowití [Vipcrína^ Ottcni) čWi kadí jcdoiiratl Jiší se kostmi čelislními welmi malými, \v nichžto Hadqwití. Ib3 po každé straně stojí zub jeden jedowalý, dlauhý, a po celé délce prodetý, ii kořenu mající žlázu jedeni naplnénau. Ušlkneli zmije koho, zub na tulo žlázu se přitiskne, a wyltačí z ní do zubu jed, který rauikau do rány wtíká. Dokud had jest po- kojný, leží zub tento do zadu skloněný w jamce dásiiowé, hned ale se vvztýčí, jak njile had koho uštknauli chce. Za zubem jedowatým nachází se rada zubu palrowých. Hlawa krytá šupinami tro- chu wztýčenými jest širší nežH krk, čenich tupý. Jed zmijowý bývvá jen tenkráte nebezpečen, když se s krwí smísí, a tudy jen dá se diw ten wysvvě- tliti, kdyžto slýcháme, že někteří obywatelé jižních zemí z powérečnosti jedowatau žlázu i s jedem beze škody polykají; neboť jed, prwé nežli do krwe přijde, w žaludku se promění a ztráwí. Při- jdeli jed do rány, w okamžení krevv tu zčerná, a máli se pomáhati, rána hned nožem rozříznauti se musí, aby hodné krwácela, a krew nakažená ho- nem wytekla. Owčáci na Slowensku nachytají ry- chle žab, dají je do konwe wody, a strčí do ní uštknutý aud: žáby prý tu opuchnau a raněnému býwá pomoženo, bez pochyby skrze to ivykrwácení. Zmije rodí žiwá hádala, ježto spíše w žiwoté z wajec se wylihují, nežli je matka snese^ Sem náleží: Chřest ijš {Cr o falus horridiiSy Klapperschlange), 6' dlauhý, mající na konci ocasu kraužky rohowité, které, jak mile had sebau pohne, chřest wydáwají. Žije w Americe; žere ptáky, wewerky, žáby a my- ši; na čtovvéka, neníli škádlen, se nepauští. Uštknu- tí jeho usmrcuje za několik minut. Z počátku cítí uštknutý pauhau bolest, jako kdyby se byl o trn upichl; brzo pak puchne rána, a opuchhna se 154 Plazi a Obojžiwelní. rozchází po celém těle a smrt nastáwá silným tr- háním audů, kdežto uštknutý bez sebe leží. Low- ci na chřestýše wycházející nosí s sebau hřeb, který neustále na uhlí rozpalují, a bylli kdo z nich od chřťstýše uštknut, raaěnému hřeb ten rozpálený do rány wrážejí. Moci mámiwé, jak se niyslíwalo jindy, nemá žádné. Zdá se, že šustotem ocasu zwéř a ptactwo k sobě láká, a proto Američané, když wewerky chytají, do křowí se zkrývvají, lako- wý hlas jako chřestýši ocas wydáwajíee. Praseti uštknutí jeho neškodí , a proto se ho chřestáš bojí; nebo prase hledá a žere hady tyto. Indiáne hlawu chřestýši prwé useknuwše, maso jeho jedí. Hudbu prý miluje. Chateaubriand wyprawuje : Když jednoho dne jsem se swau společností w hořejší Kanadě odpočíwal, chřestýš k nám se přiblížil. Jeden Kanadan, uméje hráti na flétnu, prauil, že nám cosi zábawného ukáže. I jde hadowi naproti. Had se swinc, nadme krk, otewře tlamu, okáže jedowaté zuby, wymrští widlicowitý jazyk, syčí, oči se mu swítí jako žžawé uhlí; tělo zlostí na- dmuté pne se wzhuru i dolů; šupiny se ježí; ocas se míhá a strašně chrastí. Tu počne Kanaďan hráti. Had se diwí, táhne hlawu zpátky, zawírá zponenáhla tlamu, oči tratí oheň, ocas přestane se chwěti ; chrastění utichne ; had ulehne a poslau- chá. Kanaďan hraje za několik kroků se zdálí; had se za ním trawau wine, a tak až daleko jej odwedl. (Wiz tah. Víí, číslo 10.) Bnjlowcc čili Bara\ (Naja Irípudians, Brillcn- schlange) může krk rozšířili, takže plocha jeho tři- kráte lak široká býwá jak obyčejně, a na tom místě se nachází wýkres brýlím podobný. Jsa 3' dlau- Uadowití. Ibo hy, we wýchodní Indii se zdržuje. Tamní k)'- klíri tanci iio wvučují, prwé kus sukna mu dáwa- jíťc, aby do nělio kausl a jed ze žláz si wyprá- zdniw po nějaký čas neškodným se stal. (Wiz tab. Mí, číslo II.) Zmije obecná [Vipcra, BcruSy gemeine Offer, KreiitZ' of(cr) jest .1' dlauhá, prihnědlá nebo sedopřimo- drala ; po zádech čerwenohnědých běží prauba klikatá a po obau stranách té prauhy táhnaii se rady temných skwrn; na hlawě má dwa tmawé půlměsíce. Žije \v roští, zwlášté po hornatých kra- jinách, od Wlach až do Swedska ; žere polní my- ši a uštkne každého, kdo se jí jen dotkne. Rána ušknutá puchne, nebýwá ale w našem podnebí nebezpečná, jestliže se jí dobré pomáhá ; w hor- kých ale krajinách často smrt přináší. Aud u- štknutý musí rychle se podwázati, rána se wycucati a rozříznauti, aby hodné krwácela, a pak ostrým lúhem se wymýwati, a s rozumným lékařem bez odkladu se poraditi. (VViz tab. \'IÍ, číslo 8.) Zmije ccrnd [V, Prester^ schivarzc Ot(er) nebý- wá tak často k nalezení. ŘÁD ly. Naháči (Batrachij, Nackthaiiter). Mají tělo buďcllanlié, fniďwejoité, koži nalian klnzkau, ano i bra- dawičnatau pokryté, nohy 4, zřídka 2; prsly hez drápů; že- bra žáflná. Ziilty jsaii útlé a blanau kryté ; jazyk napřed podrostlý, wzadii wolný; srdce o jedné konioíe a jedné síni. Wejce do wody snesená nejsau obalená skorápkaii, ale šleuieni, a wisí dohromady buďto chuchwalcowitě, buďto Šiíiirkowite, jak to 11 žabích wajíček widíwánie. We wode welnii a brzo nabobtějí a plod ze sebe wydáwají, který na cas we wodě zůstáwá, proměny swé tam oCekáwaje. Mláďata tato podobají se z počátku rybáfu, ocas k weslowání majíce; jsan bezuolíá ,* 156 Plazi a Obojžiwelní. zoban mají rohowitý, a dýchají wodaii skrze žábry, po stra- nách krku jako třapce dolu wisící. Pak jim narostají plíce a nohy, a cíiii wíce těcii přibýwá, tím wíce zaber, ocasu a zo- banu ubýwá, až konečné tyto částky docela ztratí, a žiwočich ten na suchu žíti může. K auplué proměně této potřebí jest asi tři měsíce Času. Sein náležejí Žáby, mlokowé a siřeni. ŽÁBY [Ranae, Frosche) jsau w aupíné dokona- losti swé bezocasé, a nemají buď žádných zubů, anebo jen w hořejší čelisti. Mladým nedokona- lým žabám, jimž to pulci (sic. chivostali^ Kaiilqiiappcn) říkáme, narostají napřed zadní nohy, žábry ale se scwrkují. Jak tato proměna u žáby se děje, wiz na tab. VII. w obraze I, a, b, e, d, e, /, o-. Pulei žerau potrawu rostlinnau a žáby žiwočišnau. Žáby kuíikají, rochají, křehotají, skřečí a kwakají. Ros nice [Hýla arborea, Laiibfrosch) má lepkawé dlaně, a proto na stromy lézti může, kdež i nej- wíce se zdržuje. Wajíčka klade we wodě, a na zimu jako jiné žáby do bahna zalézá. Jest po ce- lé střední Ewropě k nalezení; skřecí na déšť, a proto we sklenicích se chowá» Hlas podobá se rychlému zwonění anebo mezi třepetajícíma rtoma wyráženému a táhnaucímu se ry-ry-ry ! (Wiz tab. vil, číslo 2.) Prawé žáby [Ranae) mají hladké autíé tělo, a zadní nohy welmi dlauhé s prsty strostlými blanau plowací. Mají zuby w čelisti i na patru. Za uši- ma nalézá se i)lána tenká, která, když žába hlas wydávvá, se nadýmá. Skácí i plawau obratně. Žába ki'chotanTáy mor. skokan zclenij (/?. csculenta grilncr IVasscrfroscli) nalézá se we wšech stojacích wodách; jest jasno anebo hnědozelená s černými skwrnami a se třemi přižlutlými, nedosti znalými NaháCi, ^ol pruhy: pod břichem jest belrtžlutá a křičí: kek ! kek ! anebo: kwak ! kwak ! Pro z\vh\štní znameni- tost udáme tuto w králkosli proměny této žáby, na tabuli VII. pod číslem prwním wykreslené. U písmene {a) jest we/cc, z něhož prwní týden mlá- dě či pulec {b) wylézá ; wejce to žiwí se z počátku jen šlemem, do něhož zaobaleno jest. Jak mile mlá- děti narostly žábry (f), již samo, kam chce, plowe. Ku konci třetího týdne tratí žábry, a do pátého týdně již oči i útroby dostáwá (í/), plawe a žiwí se wodními rostlinami. Po dwau měsících dostá- wá hlawa swůj prawý Ivvar (ť) ; potom nohy zadní (fj a pak přední narostají (g). Ocas cwrká se a tratí, i docela zmizí, jak mile žába dokonalé po- doby swé nabyla. Z toho palrno, že žába zprwu welmi rychle se líhne, potom ale welmi zdlauha dospíwá, tak že teprwa w pátém roce wejce klade. Tato žába od wody daleko se newzdaluje, žere nejen hmyzy, ale i r\bí jikry. Aby se ledy w rybnících tuze nerozmnožowala, potřebí jest její žabizníky na sucho wyhrabáwati, kdežto hynau. Stehénka její smažená chutnají jako kuřata, i býwají nejlepší w měsíci čerwenci a srpnu. Chylá se při pochod- ních buď do ruky buď do síti .jnebo hráběmi se wyhrabuje. (Wiz tah. VII, číslo 14.) Rosnrikj iríba liični\ (/?. temporaria, hrauncr GraS' frosch , Thaiifrosch) jest swétlohnědá s černými skwrnami; má na šedobílém břiše čerwenawé skwr- nv. Po hřímání wylízá jich na tisíce, a odtud me- zi lidem ta powěra, že žáby prší. Stehna jeho se na jaře jedí jako skokana zeleného, a roze- znáwají se od podobných stehen ropuších , že jsau lenší. 158 Plazi a Obojžiwelní. Prašiwice oili ŽÁBY PRAsiwÉ {PelohcUes, Frosch- krotcn) mají zuby a zadní nohy podobné žabím, tě- lo ale tlusté a záda bradavvičnatá ; umějí také skákali a swělla méně se štítí nežli ropuchy. Sem náleží : JVos hnédij q\\\ prašiivice hnédd [P. fuscuSy W^asseV' krotě) z(h'žuje se \ve wodě, a jsa drážděn wydáwá puch česnekowý. Žije w některých částech Ewro- py a jídá se. TVos okniwý b\\\ pj^asiivice ohniwd{P, i^neuSy Unke oder Feuerkrvte) žije w kal úžinách a rybnících, a jsa drážděn celý se zapění. Měnili se powětii, hlas wydáwá kuňkawý, smutný. (Wiz tah. Vil. číslo 4.) Ropuchy čili zemské žáby (Bnfoncs, Krvleii) mají tělo tlusté, napuchlé, a kůži bradawičnatauj jenžto často wypocuje sťáwu oslrau, leptawau a smrdu- tau. Zuby žádné. Za ušima nalézá se žláza, šlá- \vu mléčitau, smrdutau wylučující. Zdlauha lezau. Zdržují se nejwíce na místech temných, w noci ze swých děr wylézajíce. Hlas mají smutný. Ropucha obecná {B. vulgarís) jest po wrchu čer- wenosedá s hnědými bradawicemi, a ze zpod ble- dočerweiiá. Hlas má rochawý ; po dešti a za we* čera z díry swé wylézáwá. Bydlí po celé Ewropě, (Wiz tah. Vlí, číslo :j.) Ronipa {P/pa) bezjazyká jsauci nalézá se w Surinamu a Brasilii. Sameček mačká samičce wej- ce snesené do kůže na záda, která pak na])uchu}e a hrbolce dostáwá, z kterých oulci se lílmau. Mlokovvití {Sa^imaiidrinci) jsau ocasatí a mají w ol)au čelistech hojnost zubu. W čas proměny jejich okazují se zprwu přední nohy, žábry ale wy- sychají. Ziwobytím swým podobají se welmi žabám. • Naháči. 1ó9 Mloli zdnnl {Salamandcr fcrresfris, Er d salám and er, Molch, Faunnoldi) nalézá se w krajinách hornatých a lesnatých; jest černý, a má po sobe krásné po- inerančovvé skwrny. Z kožních bradawic wylučuje w čas nebezpečenstwí ostrý mok, kterým žžawé uhlí uhasili může. To zawdalo příčinu k báječné- mu jménu ohniUl, jakoby w ohni žíti mohl; zkuše- nost ale učí, že u wélším ohni tak jako jiné zwíre zhvnauti musí. Ostatně jest neškodný. Samička rodí žiwá mločata. (Wiz tab. VH, číslo G.) CoLEK, WODNÍ ŠTÍR, dle polskéllO HLAWÁC {TH- fojii Tf^lisser-Salamander) má po stranách zmačknu- tý ocas, a celý swůj žiwot vve wodě zlráwí, uméje obratně plowali. Lid jej nazýwá wodnírn štírem. Colck ivdkíj {T. paliistris) jest nahoře tmawo- hnědý, dole žlutý s černými skwrnami. Sameček má hřeben zubatý na zádech. Ziwotní síly je- ho mají neobyčejnau obnowiwost či dorůstawost, tak že uříznuté částky, nohy, oči; zase znowa mu narostají. Siřeni {Sírcnia, Siroun) lisí se od předešlých tím, že po cely swůj žiwot podržují na sobě zna- ky nedokonalosti ; nebo žábry jim zůstáwají wiseti, i když plíce dorosily. Sem náleží : Macardt (Próteus angamus, Oliii)^ nalézající se we wodách, we zkrýších podzemních, w jeskyni u Postojny (Adelsberger - Hohle) w Krajinsku ; jest celý nahý, barwy masowé a prozračný, na slunci zčerwená a zhyne brzo; zadní nohy daleko od předních stojí. Oči jsau malé, kozí zakryté. Rodí žiwé mladé. Sircn obecný čili siu^in (Sirén laccríina) má jen přední nohy a nalézá se \v bažinách Karolinskýeh. 160 RvBV. TŘÍDA IV. RYBY (PISCFS, FISCHE). Maji studenau krew a páteř obratlowau', dý- chají žabrami ; kladau wajíčka, \\\XiZlo jihy říkáme; zdržují se we wodácli, plýtvvami se pohybujíce. Telo jest buď oblé, nebo ze stran zmačknuté a šupinami kryté. Hlawa, krk a hrud' jsau w jedno spojeny. Zubů mají hojnost, a netohko w čehstech, ale nékdy i na patru, w požeráku i na jaz\ku; některé jsau též bezzubé. Kostra jest buď koště" ná , anebo chrustawkowá. IMimo obyčejné kosti mají ryby w mase zvvláštní tenké widlicowité kůst- ky, ostmi [Grathai)zwané,s\\d\í\\n za podporu slau- žící. Místo noh mají plýtivy, složené z kostiček pa- prskowilé se rozbíhajícícli, a tenkau blanau po- wlečenych a spojených. Některé plýlwy stojí wždv sudau a rownowážné po stranách, rownajíce se kon- činám, předním a zadním nohám zwířat dokonalej- ších. Za žabrami leží dwé plijfwy prsni [BrustfloS' ■sai), za témí leží druhé dwé, někdy pod nimi, a někdy před nimi, a jmenují se plýlwy břihií (^Baiich' flossen). Mimo to jsau i jiné plýtwy, ježto kolmo stojí, totiž plijfwy hrhctni {Riickenflosscn) čili A/V- binky ; plijtwy řilni [Aftcrflosscn), které pod břichem proti předešlým leží, di plijtivy ocasní iSchw(if/Iosscri)y t. ocas horem i dolem lemující. Tyto plýtwy mo- hau se jako peruti složiti a rozložiti, a jako we- sla potřebowali. Zábry konají u ryb službu plic. Složeny jsau ze mnoha útlých , temnočerwených listů, nesčíslným množstwím žil a tepen [cenac ei artcriae) protkaných, a wisí na 4 oblaukowitých ko- Ryby. 161 stech čili oblaucfch TMbc?^ních^ ježto ke kosti jazvc- ní neboli k jazycnicí {Zungťnbcin) přičiněny jsau. Zwenku jsau žábiy zakryty polivbliwymi klapkami zabcniimi, ježto skícle {Kiemcndcckd) slowau. Ryba nabírá do huby wodu, paustí ji mezi listv žaberní, kdežto k oprawení krwe slauží^ a pak ji vvyliání klapkami wen. U některých druhů ryb býwají klapky, wyjma skrowný otwor, zarostlé a nepohyb- né. Srdce má jednu komoru a jednu síni, a le- ží mezi obéma žabrama. Krew jest čerwená a studená , a obéh její jednoduchý, jelikož krew z celého těla do síně srdeční se sbíhá, do komory přebíhá, a odtud do zaber se ženauc tam se roz- bíhá. Krew takto w žabrách rozptýlená a oprawe- ná setká se s čerstvvau wodau, a počíná se zase sbí- rati w jiných cewách. Tyto cewy se sbíhají u wét- ší a vvétší, až pak spojené dělají jednu welikau ce- \vu. Tato weliká cewa (tepna) zase se délí a roz- ptyluje, a rozwádí krew do celého léla. U weliké- ho počtu ryb n[\\éi'á\\ se intchijřky plowací {SchivimuL' blascn) wzduchem naplněné, které budťo se stá- hnauti anebo roztáhnauli mohau , jak mile ryba buď do wýsky wyplowati, anebo do hlaubi se po- topiti chce. Mozek jest malý a čidla málo doko- nalá : sluch zwenku newiditelný ; nos ze wnitiku zawrený, a tudy méné průchodný nežli u žiwoči- ( hů plícen}i dýchajících. Oči jsau bez wíček a wausy některým druhům okolo huby jsaucí slauží ke hmatání. Rozmnožowání ryb děje se ji krami [Rog^cn], Jikry jsau drobné a na počet welice hojné, tak že jedinký sleď [Hdring) jich 37.000 a kapr 300.000 0) 162 Ryby. wydati může. Jikry obyčejně zapletené na rostliny wodní se nachytají a teplem slunečním se líhnaii. Ryba, hned jak se wylíhne, b}'\vá již dokonalá a žádných to proměn nepotřebuje. Za času swého tření {Laichz€it)y totiž kdy jikry wydáwali mají, tá- hnau se ryby mořské k ústí řek. Ryby říční pla- wau w noci proti wodě, a za dne po wodě. Zná- me posud 5000 druhů rybích, to wšak nejsau ještě wšecky. Dělíce ryby na třídy ohled na kostru bereme, zdali jest pewná, kostěná, aneboli chru- stawkowá, a tudy dělíme je na ryby kostnaté čili ostíté (Pisces osseiy Knochcnfiché) a ryby chruplnwé čili chrustawkowé {P. chonclropterygii^ Knorpelfísche). Odděleni 1. Ryby kostnaté čili ostíté (Ostacanthi, Grae- thenficshe). Dělí se podlé toho, kde plýtwy mají, na 4 řady: 1. hřichoplýiwé ; 2. prKoplýtwé ; 3. hrdloplýtwé ; 4. holobřiché. ŘÁD I. Břichoplýtwé (gasteropterygh, Bauchflosser). Mají plýtwy břisaí za prsními. Sem náleží nejwetši pořet ryb sladkowodných. Kaprowité {Cypríní) mají hubu malau, čelisti slabé, z wětšího dílu bezzubé, po kraji kosti mezi- čelistní obraubené, w kosti požerákowé zuby silné, tělo zmačknuté a šupinami pokryté. Z wětší částky žijí w řekách a w rybnících, a požíwají dílem rosí- linné dílem žiwočišné potrawy. Wšechny kapro- wité ryby mají chutné maso, a proto nejwíce se jich nasazuje. Kapr obecný {Cyprimis Carpio, der gemeine Kar- Břichoplýtwe. 163 pftn)y w jiiní Ewrope býwalý, n^^ni již we wšech rvbnícícli se nalézá; délky nuvvá V i 4', tíže 3 i iO liber a weku i 100 let. W rybnícíeb krnií\\á se hnojem owčím, luštinami, rozkrájen}' n)i zemá- ky a t. d. (Wiz tab. Vlil. číslo 18.) Kapr holt) čili králík nebo tarant [C. Rcx Cy- prinorum , Spieodkarpftn] , po celém tele jenom tri řad v welikVch supin maje, bvwá ostatek holý. Kapr zlattj (C. aiuatus, Golclkarpfen)^ z Cíny a z Japanu pocházeje, chowá se u nás pro krásu w zahradách a we sklenicích. Supiny jeho lesknau se nádherně barwau zlaiau, slríbrnau a nachowau, ježlo jako duha wespolek se míhají. Bělice (C AlbiimuSy IVcissfisch) jest ryba w rybnících hojná a méně wážená ; ze šupin jejích dělají se strojené perly. Z kaprowitych ryb, mi- mo kapra a bělici, prodáwá se u nás nejhojněji: krátký a bachornatij (břichatý) karas čili karásek (C, Carassiiis, Karausch), plzký Ijn (C. tinka, Schlei- Ju), waiisatá parma (C Barbus^ Barbe). Pjskok {Cobítis, Schmcrle) podobá se kapru, má wšak télo wálcowité. Jmenuje se tak u nás proto, že dotkneli se ho kdo, obyčejně zapiskne. Piskoř ivausatý (C barbafula^ gemeine Schnurlt^ Bartgrťíndel, Moosgriindcl) nalézá se w čistých hor- ských struhách ; jest o" i 5" dlauhý ; maso má jemné a chutné. Piskoř bahcnní čili čík (C. fossilis, Wcttcr/isfli^ Schlainnipeifzgcr) žije w bahnitých wodách, a chowá se we sklenicích. Líháwá w bahně ukrytý ; naslá- wali změna w powělří, ryje w bahně a plawe po wrchu we wodě. Polyká neustále wzduch a řití jej wypauští. (Wiz tab. Vílí, číslo 32.) 164 Ryby. v Ctwcrokác čili halančík čtweroký [Anahlcps te- trophtalimis, Vieraiige) jcsli znamenitý pro swau ne- obyčejnau podobu očí, ježto silně wywstáwaji a roliowku i zretelnici černým páskem na dwé roz- délenau mají, což tak wypadá, jakoby na každé átraně dwě oči byly, ačkoli wnitřní částky oka jsau jednoduché, jelikož k^ždé oko jen jednu zretelnici a jen jednu čočku má. Halančík jest 8" i 10" dlauhý; žije w Americe a Surinamé , \v řekách i struhách, a rodí žiwá mláďata. (Wiz tab. YIII, číslo 39.) Sledowité [Cliipcacci, Hdťinge) jsau nejdůleži- tější ryby pro sevverní pomořany ; mají na hlawé lodkowitau hlubinu ; dolejší čelisť delší nežli ho- řejší; w hubé malé zaubky; télo šupinaté, z obau stran zmačknuté, dolejší kraj jeho z wélšího dílu břitký, a wynikajícími šupinami jako zaubkowaný. Maso jejich má w sobe ;iinožstwí útlinkých ko- stiček. Žijí w moři. Pro wýbornost masa silný obchod po celém swětě s nimi se wede. Sleď obecni] [C. Harengiis, Hdríng) zdržuje se w hlubinách moře sewerowýchodního i atlantského; wychází jediné w čas tření na powrch vvody. W tu dobu wstupuje jich nesmírné množslwí do chobo- tů mořských i do řek. Potřewše se walem do moře zpátky se hrnau. Ze wšech stran wvbíhají lodi na lowení sledů, lak že přes 1000 milioHŮ ročně se jich nachytá. Někdy jich plawe takowé množstwí po wrchu moře, že přes sto mil délky a šířky zasahují, a tak husto, že i lodi s«mé zasta- wují. Ačkoliw se jich tolik milionů do roka nalowí, ač i drawá zwéř tolik milionů jich pohltí, předce plemeoiwost jejich lak weliká jest, že jich nic i Bkichoplýtwé. 165 neubvwá. Roku 1416 počal je ^^'ilí^l Bcukelsson^) z Flandru do soli nakládati. Takou^ do soli nalo- žený sleď nazywá se u nás slánce anebo slaručck. Sledi nachytaní také se suií a udi, a lakowé suše- né a uzené sledě mohlibychom iizcnci neb iidtuci [BachlÍ7igc) nazýwati. W obchodu jsau rozličné způsoby nasolených sledu, ježto kupci podlé ji- stého znauiení na sudé poznáwají. Plné slede (J^oll- hdringc) nazýwáme tv, ježto před swatým Bartolo- mějem se nachytali a jesle jikry a mlíčí w sobe mají; prázdné (Hohlhdringe) ale ty, ježto bez jiker a bez mlíčí jsau. (Sleď obecný wykreslen jest na tab. Vlil, číslo 34.) Sardcle čili sleď sardinský (C cnerassieolis^ Sardel- le) býwá na píď asi dlauhá ; zdržuje se we wýchod- níra, sewerním, atlantském a sti*edozemním moři : nejwíce lowí se u Sardinie, odkudž i jméno jeho. Štiky [Esoces, Hechte') mají silné zuby na kosti mezičelislní, kteráž obrubuje kraj čelisti, pak i na jazyku a w požeráku ; télo jest šupinaté a plýtwy břbetní tén ér u samého ocasu. Hlawa z hořejška splesklá. Žijí \v moři i we sladkých wodách ; jsau welmi žrawé a drawé ; maso mají chutné. Štika obecná [Esox liicius) žije w Ewropě; pr- wním rokem býwá zelená. W čas tření wychází na luka, a pauští jikry do tráwy. Hltá ryby, žáby, hady, ptáky, mrlwá Ičla, ba i menší štiky; dochází welikosti 6' i 8', a wéku míwá 100 let. Maso má chutné a zdravvé. LetauÍowití (Exocetiy fliegcnde Fischc) zdržují se zwlášté w teplých mořích. Mají welice dlaulié ^) Odtud dostali německé jméno Biicklinge. 1G6 Ryby kostnaté. plytwy prsní, a mohau se jimi do powělři uznésli a poněkud i létati. Tímlo wylelowánim utíkají před wodními neprátely, za to ale často padají zase drawému ptactwu do pazaurů. Ostatek lélá- wají nad wodau pro swé potěšení. Na lab. YIII, číslu 33. jest Ictaun obecný [E. volitaiis), jenžto se zdržuje \v atlantském moři u welikýcli hejnech. Lososi [Salmoncí, die Lachsc) liší 56 od přede- šlých tím, že mají za plylwami hřbetními jesle ply- twu lučnau bez kosti. Télo n)ají okrauhlVmi šu- pinami kryté, a často plamaté. Žijí dílem w moři, dílem \ve sladkých wodách. Wají zwlášté dobré maso, a \v nem kostiček málo. Losos obecný [Salmo salar) bydlí w sewerním moři a stehuje se z jara u welikych hejnech do řek, kdežto welmi hbité přes jezy a prahy se pře- mršťuje. Maso jeho žlutočerwené bud se waří, bud se udí. (Wiz tah. Vlil. číslo 21.) Bolen (S. Triilta, ÍMchs/orelle) ustupuje do rek; lowí a nasoluje se zwlášte we Skotsku a po Labi u Hamburgu. Paměti hodno jest, že jícen, jazyk, šíje a oči této ryby we tme se swítí, a že i prst, kterým jsme se jí dotkli, tu wlastnost na se bere. Příčina toho leží w jisté hlenowité (šlemowité) lát- ce, jižto částky tyto ze sebe wydáwají. Pstruh {S. Fario, Flussjorelle)^ V dlauhý, žije w čirých, chladných a horských struhách ; má po sobě červvené skwrny, modře lemowané. L Wyso- kého Mýta prý chytají je lidé na hmyz, z hedbáwí aneb ze žíní zhotovvený, po kterémžto i^truh i na půl lokte wysoko z wody se vvymršťuje, a to tím wíce, čím nebe býwá zamračenější. {Wiz tab. YIII, číslo 27.) Břichoplítvvé. 167 SrMci {Siluri, JFcls(^ mají tMo bez supin buď nabé, anebo kostěnými slity pokryté. W požeráku mají silné zuby, na pyscích dlaubé wausy, a za brbelní plylwau často jesle jednu lučnau plytwu. Sumec obccntj (S. Glanis) jest nejwétší mezi ry- bami sladkowodními w Ewropé, neboť býwá o i 6' dlauby a 300 liber téžký. Nalézá se w Dunaji, w Mohanu, w Odře a Labi; maso má chutné, ale těžké k ztráwení. (Tab. YÍII, č. Í9.) Znamenitý jest Sumce čili zhaník mlumuj (Silurus Malapterurus flectricus, Zitterwcls), w Nilu a Senegalu žijící; má w kůži jakausi nerwnatau sklípkowinu , w nížto mluno chowá. Jak mile kdo se ho tkne, dostane ránu mlunnau. Býwá dwau střewícii zdélí. (Wiz tab. VIII, číslo 20.) RÁD II. Prsoplýtwé (Sterkopterygh). ^lají plýtwy břišní až na prsedi, ťéměr pod prsními ; w pl.U- wárh ale hřbetnřJí míwají několik twrdjcli neřilánkovNanvh ostnů. Ryby tyto, z wětšílio dílu w moři žijíce, maso dáwají cliutaé. BrneSáci [Cataphractit Panzcrkcpfe) mají hlawu twrdým brněním čili pancéřem opatřenau , aneb rohowitými wýrostky ozbrojenaii. Někteří z nich, jako: bczpich čili inoiskij kohaut [TriglaCy Scchuhn) a pules čili mořský stlr [Cottus scorpio) wydáwají jakýsi wrčiwý zwuk, w moři žijíce. W sladkých wodách Ijydlí u nás wranka [Cottus Gohio, KoppCy Kaulkopf, Gropp/ts(h),*]enl dáwá dobré maso. Okalni [Pcrcoú/cSj Barschc) mají skřely (klapky žáberní) po krajích wraubkowané a dvvojnásobné plýlwy hřbetní; wětší částka jich žije w moři pod 1G8 RVBY KOSTNATÉ. rowníkein. Wětší okauní mají chutné maso. U J nás býwá: \ Ohaun říční [Per ca fliiviatiliSy Burschlin^, Fliiss- barsch), až 2' dlauliý, a 2 i 3 libry tezk) ; hřbet má oliwowe zelený, do zlata méniwý; maso dobré, bílé, trochu nacenvenalé. Zdržuje se w hlaubi 2' i 6', a zřídka kdy vve hlubších wodách ; za to ale % málo kdy na wrch wyplVwá. Na laupež rychle připadá. Přináší 281.000 jiker. Žije vv jezerech a řekách střední Ewropy. Žere ryby a jikry je- jich, i žáby a mloky. Chytá se na udici, a sice na čerwy, na malé žiwé rybyčky, na kausky masa, na račí klepeta a ocásky, ježto na háček se napi- chují; i také do wrší, zwlášti' piiwáželi se k širo- ké straně několik čerlowyni lýnem (assa fodida) potřených rybiček. Nejlepší maso má okaun je- dnoroční aneb nanejwýš dwauroční. W mokrých lupeních dá se za žiwa daleko zasílati. Z kijže připrawují Lapowé klí, které prý býwá nad klí wyzowé. CWiz tab. Vlil, číslo 17.) Lupiče čili candát i cuidát, rus. sudák, pol. sadač [Per ca Liiciopcrca, Schill, Sander) má asi 2'. neb -'i délky, 20 neb 22 liber líže. Přední částka plytwy hřbeťní má ostny po kraji. Oči a ústa jsau weliké, maso bílé. W dubnu a kwélnu měsíci přichází z hlaubky na wrch a počíná se tu tříti ; samička paušlí jikry swé na roští. Lupiče nalézá se w či- rých wodách, vv jezerech a řekách, w Čechách, vv Němcích , w Polsku , í we Chvvalinském jezeru, liyba to drawá, která netoliko ryby, we hlaubce jak ona žijící, ale i swá wlastní mláďata žere. Ma- so má wýborné, welmí chutné a zdrawé, jenžto buď za čerstwa rozličně se připrawuje, anebo do • PbsoplýtwÉ. 1G*J soli se nakládá a strojí. (Wiz tah. YllI, číslo 22.) Pyskauki [Labrini) mají tlusté, masité pysky, a jsau z wplší čáslky ryby krásně barwené, Py skauti stanička ( Labnis vetiila, Scciveib) y a přczíívač [Scarus vírídisy Papa^cifisch) žijí w moři. SupiNOPLÝTEWCi [Sqaiiiipcnnes) mají netoliko tě- lo, ale i hřbetní a řitní plýtwy šupinami pokryté. Prskawec {Sapiny Chactodon rostratuSy Schnabď Jjsch) muškv, w powětří se wznášející, wodau za- prskáwá a dolů spadlé hltá. (Wiz tab. YIIÍ, čís. 36.) Lezaun [Atiabas scandens^ Kleftcrjtsch) \v\lézá na sucho, ba i na křowí, pomocí skrel zaubkowaných. Abv wsak na suchu nelekl, uíá w kosti jícnowé buňky čili sklípky wodau naplněné , kterau po kapkách do zaber pauští a tak je owlažuje. TuMÁK {Scombcr) rozeznáwá se od předešlých malými a často nepatrnými šupinami, jakož i tím, že některé paprsky hibetních plýlew (obyčejně welmi dlauhých) různo stojí, a tudy jako na wíce menších plýtew rozdělené býti se zdají. Sem ná- ležejí ryby welmi znamenité, a sice: Tiimdlc obccjiij čili makarcla {S. Scombcr, Maka- rclf) lowí se po wšech ewropských březích. Tuňák (S. ThjnnuSy Thunfisch) býwá l.V zdélí, a lowí se zwláště w Sicilii a Sardinii. Bodlobrich [Gastcrostciis , Stichlirii^) má místo hřbetních plýtew různo stojící ostny. Žije we wšech sladkých wodách, a potřebuje se w některých kraji- nách ku hnojení, na krmení prasat, a k wywáření luku čili špiku (Thran). Kambala {PleuronccteSy Schollc') jest jedinký pří- klad těla nesauměrného mezi žiwočichy obratlo- 8 170 Ryby. wýini. Tělo má z hořejška i dolejška zpleštené na způsob terče, a lilawu lak ztočenau, že obě oči po jedné straně leží. Žije \v sewerních mořích we hlubinách ; bývvá vveliká, a pro swé dobré maso pobřežanům důležitá. Platýs čili jkverák ( P. plafessa , die gemeíne Scholle), asi 15" zdélí, má dobré maso; w létě při- chází až do ústí řek. Kair lhala podjazyčná (P. liypoglossuSt HeilhuCte) míwá do 400 liber líže. * Stitáky plakala [Echcneis , SchildfiscK) má na hlawě štít^ složeny z několika příčních desk čili líst- ků, přes které prostředkem prauha běží. Desky jsau pohybné a mají po kraji zaubky, tak že ryba jimi jiných wěci držeti se může. Před časv myslíwalo se, že lodi zachycuje. (Wiz tab. Vílí, číslo 35.) RÁD III. Hrdloplýtwé (Jugulopterygii). Mají plytwy břišní téměř i)řed |)rsníini na hrdle, z wetsílio dílu w moři žijíce, Slimvšowite {Blcnniaceiy Schlcimfísche) mají tě- lo dlauhé, zmačknuté, kozí sliznalau pokryté. Slimijs ziworodný [B. vivipariis) žije w moři wy- chodním a sewerním ; kosti jeho, býwajíce wařeny, zezelenají a we tmě se swítí. Treskowjté {Gadíniy Schcljjsche) mají tělo ne- hrubě dlauhé, trochu zmačknuté, malými a měký- mi šupinami pokryté ; 2 neb 3 plýtwy hřbetní, 1 neb 2 řitní. Sem náleží : Treska obecná [Gadus Morrhua, Slockfíscli)^^' neb 3' dlauhá, 12 i 20 liber těžká, nalézá se w ne- smírném množstwí w sewerních mořích mezi Ewro- Hrdlo PLÝTv^É. Ht pau a pňínoční AiTierikau. IMnožslwí korábů wy- jíždí do roka na low ireskowý. U nowého Fund- Jandu rhylají je na udice. Treskowina sušená slo- we laké wůbcc trepka; čerslwé Ireskowino říkají kabcljo , w soli naložené laherdan. Oslatné býwá treskowina vv soli naložena^ sušena a uzena, které říkají Némei Klippffsch. Před nakládáním utne se jí hlawa, a télo po délce na dwé se roztrhne. Mnik, m/k čili mén i men {G. Rota, Aalruppe, Qiiappc^ Riittc)7A]e u nás we sladkých wGdách;maso jeho za lahůdku se pokládá. Níbchlcd {Uranoscopiis, Sternseher) má hlawu we- likau, čtyrhranau, brněním oděnau, a na wrchu hlawy obé oči, takže jimi jen do nebe patřiti mů- že. Žije w moři slředozeiriflím. ŘÁD IV. HoLoBŘicHÉ (lMalacopterigii, Kahlbauche). PKtew brisnidí nemají záilnvdi ; někdy ani prsních aai hřb«tníQ T.e tri oddělení čili krauž- kii, na nichž to wisí hy bacila [Bcwegungsorgane)^ to- tiž křídla a nohy. Na každém kraužku nachází se dwé noh. Noha skládá se ze stehna (Sclunkel)^ ho- leni (Schiene), a z chodidla (FiissJ^ jenžto zase má I i 5 článků, a na posledním článku I neb 2 háčky čili drápy pohjbliwé. Křídel býwá čtwero, a sice dv\ě na kraužku středním (na středoprsí), a dwě na zadním (zadoprsí), odkudž i předními čili hořej- šími, a zadními čili dolejšími křídly slowau. Tato křídla bywají budto stejné welikosti a podoby, a- nebo jedna wětší nežli druhá. Jsauli křídla hořej- ší rohoMÍtá, kroivkanii slowau (Flligeldecken) ; pakli ale blánowitá, a na polowic asi tak ťwrdá jako pře- dešlá, polokrowkamí [Halbdcckeií] se nazywají. Břicho, 3 i 9 kraužkii čili pásků obnášejíc, míwá na konci háčky, štětiny, kleště a bodadla : na každém pásku nalézá se po obau stranách je- dna dírka průdušní, jížto dýchají. Mimo to na- lézají se w břiše: útroby zažíwací, cewy pro kre- wní obéh , uzliny nerwowé a plst {Fettk('rper), kterauž wetší částka břicha se wyphiuje. Utro- hy zažíwací čili zaziivadla jsau : jícen, žaludek, na mnoho waků rozděleny, a slřcwo winnté, do néhož- lo cewy žluční se stahují. Podlé hřbetu béží je- dinká weliká cewa, na které jakési tepání (Piilsi- ren) pozorowati jest. Z cewy této krew do téla se prýští. Hmyzi welmi se rozmnožují, nesau množstwí wajíček, odkudžto žiwočichowé docela jiní, nežli Hmyzí. 183 nialky byly, se lílinau, a dwakráte se proměňují, nežli matce swé podobnými se slanau. Tvto proměny dějí se následujícím pořádkem. Z wajícka wylíhne se u hrauků po?u/rawa [Eiigerling), u motýlů hauscnha [Raupc), u jiných lama {skrabiď ha. Larvě) nebo mol [Made). Tito noworozenci swlé- kajíce se nékolikkráte z kozičky swé twar i barwu zjinačují, až posléze u motýlů promenují se w při- pil (PiippeJ, u chraustů a jiných brauků w kuklu, kdežto ani jedna an druhá žádných noh nemá» obyčejné se nehýbá ani nežere. Dsékteří majíce se takto proměniti zapřádají se do wlákcn, z huby tažených ; po jistém čase praskne pupa, a hmyz dokonalý a křídlatý z obálky wylézá. Takowau pramenu nazýwáme dokonalau ; i rozeznáwáme ji od nedokonalé, kdežto hmyzu^ bez křídel wylíldému, teprwa křídla narostají. Znamenilé jest i to, že samičky něklerýchlo hmyzů hned pupy snášejí ; ba že některé i žiwý plod wydáwají. Hmyzů jest nesmírné množstwí po rostlinách, po žiwočiších, w zemi i we wodách. Jsau welmi obratní, činliwí a umělí. Živvobytí jejich krátké rok sotwa přewýší. Zimu zřídka kdy přečkají, a to jen ztuhlí anebo dobře ukryli. Nejdelší částku ži- wota swého ztráwí co larwy, hauscnky anebo pon- dravvy. Posud asi 80.000 druhů známe, kdežto 20.000 na Ewropu se jich čítá. !Na třídv je dělíce bereme ohled na proměnu, na kusadla a na kří- dla jejich. I jsau sedmeří: 1. zlomenokřídlí, 2. žilnokřídlí, 3. šupinokřídlí, 4. dwojkřídlí, d. sílno- křídlí, 6- řasnokřídlí, 7, rownokřídlí. 184 Hmyzí. Rád i. ZlomenokRídlí čili brauci (Golloptera s. Eleu- TERA, KaFER). Maji čtwero křídel, u sice ua wrcliu krowky dwě rohowité, a pod nimi křidla dwě blánowitá. Tato jsaii krowek delší, a j)roto jako zlomená překládati se musejí, ahy pod krowky wejíti se mohla, jak to u cliraustii každý widěti může. Ku- sadla máji Icausavvá. Tito hmyzowé dokonale se promeuiiji. Podlé množstwí článků chodidlowých dělí se na 4 pořadí ; jsau 1. peticlení, 2. jinoclení, 3. Ctweroclení, i. trojcieuí. 1. Pětičleni {Pcntamerida) mají na wšech cho- didlech po o článcích. Sem náležejí a) hmyzo- žravví, ^.) krátkokroweční, c.) kráscowití, d.) medu- lowití, c.) wéjii:níci. a. Hmyzožkawí [Entomophagay Raiihkafcr) mají nitkowitá tykadla a 6 makadel. Zerau hmyzy, a co pondravvy žijí w zemi. Střewlcowé {Carabi, Laufhafcr) mají tělo silné, nohy dlauhé, holeni tenké. INékteří driihowé mají jediné krowky, a žádná zpodní křídla. Béháwají welmi rychle po polích a po zahradách; dotkneli se jich kdo, paustéjí liuhau sťáwu ostrau, smr- dutau. Krowky jejich lesknau- se barwami ko- wowými. Strcwlcc wykládanij (C. canccllatiis) má wypuklé okrasy na krowkách, a podobá se poněkud kra- jiníkům. Prskaivcc {Brachimis crípifanSy Bombardurka/tr) zdržuje se pod kameny; w čas nebezpečenslwí bu- chem z řiti modrau páru na swélio nepřítele wv- prskuje, kterau jej zalekne, a zatím nékde místo ke schowání si najde. (Wiz tah. IX, číslo 1.) Krajiník 'dattj [Calosoma sijcophanta, Puppenrliu- leVy MoscIiuskaJcr)j má krowky krásným zelenawým Zlomenokííídlí. 185 kowem se lesknaucí. Co ponclravva žije w hnízdech baurowce procesního, jcmužlo nékohk hausenek za den zežírá, a tudy w lesích weliký užitek piiso- bí. (Wiz tah. IX, číslo 6\) Swížníci [CicindclaCt Sandkafcr) zdržují se na mí- stech teplých, pískowitých; ^^^í^jí obyčejně barwy zelené, kowolesklé. Jsau welmi swižní a rychle utíkají. Pondravvy jsau tak žrawé, že jedna dru- Iiau žere. PoToPNÍKowiTÍ [Hydrocantharidaej Schwimmkdfei) žijí we wodé, k weslowání chlaupky na nohách majíce. Sem náleží zwláště ivirnik křc^ciwij [Gyrmus na- latoVy Taiímelkofer), jenžto rychle jako wír se točí ; odkudž i jméno doslal. Blížili se k němu kdo, ry- chle se potopí ; a dotkneli se ho člowěk, šťáwu bílau, smrdulau wypauslí. (Wiz tab. IX, číslo 12.) b. Krátkokroweční [Brachyptera] mají krowky daleko kratší nežli tělo, a makadel čtvvero ; žijí w zemi anebo we hnoji, hmyzy jiné žerauce. Zwláště žrawí jsau drahčíkowé (Staphylini, Raiibkafer)^ ježto, ač krowky jejich jen člwrlinu délky těla obnášejí, předce rychle lítají a běhají, zadní tělo do wýšky wysazujíce. c. Kráscowití [SerricorneSt SligcJionier) mají pi- lovvitá tykadla , rostliny oby wajfce í ožírajíce. Pružnící (Elatcrcs , Spríngkofer)^ obyčejně ko- wártky jmenowaní, mají na prsech trnowitý wýro- stek, jenžto do jamky w stredoprsí zapadá. Položili se kowáříček na záda, opře se trnem o kraj jam- ky ; trn do jamky rychle sjede a tělo se do wýšky wymrští. (8) 186 Hmyzí. Priihuk switiwý [E. noctiliicus s. ciicujo) w jižní Americe, má na prsech dwě žlulé skwrny, kleré w noci tak jasné svvítí, že lam ní obywalelé w noci na nohy si je přicléláwají, aby za tmy lépe na cestu widéli. Kráscowé {Bii:presteSy Prachtkafcr) předčí zwlášté jasným leskem barew kowowých. Piušiwci [Ptini, Bohrkafcr) zarýwají se, dokud jsau pondranii, do dřewěných stawení, a tím weli- , kau škodu působí. Také škodí sbírkám rostlinným i žiwočišným. CerwotoCi {Tf^rtaivcowé, Anohia, Haiiskdfcr) škodí dřewéným srubům, přírodowědeckým sbírkám a kni- hám ;we zdech slýchati je jako klepání hodin : lid powěrčiwý nazývvá je uinrlčúni hodinkami čili iimíráč' kem [Todtenuhr) y maje za to, že takowýmto klepá- ním smrt se pDedpowídá. Trus jejich dáwá mauč- kUj jižto we zpráchnelém dřeně nacházíme a čer- ivotočinaii [Holzmehl) ']n\Qn\i]Q\we. Wrtaivcc úsilný [A. pcrtinajc^ Todtenuhr^ klepá silné do dřewa ; to prý se stáwá, když sameček a samička na sebe wolají. Klade wajíčka na dře- wěný nábytek. Z wajíček líhnau se čerwíci čili ^ larwy, dřewo na wšecky strany rozžírajíce. Do- týkámeli se léch braučků, mrtwými se stavvéjí. SwĚTLuŠKY (Lampindcs, Lcuchlkčífcr) mají télo měké, a na konci břicha bílau skwrnu, z nížto w noci zamodralé swétlo září. Sem náležejí naše obyčejné swatojanské mušky (L. noctilncac, Johannis- wiinncr), jejichžto samičky křídel žádných nemají. d. Medclowití (Clavicornes, Kcidcntrdgcr) mají ty- kadla klínowitá, a to buď hmotná, anebo z lístečku složená; žijí buď we hnoji, anebo w mrchách. ZlomekokRídlí* 187 Zwlášlě znamenití jsau mrtwonosi [Nccrophoriy Toď tcnp'áhcr)y ježto tu zwláštní powaliu do sebe mají, že zahrabáwají mrtwá zwířata, jako žáby, myši, krtky, a sice tak, že zemí pod mrtwolau pomalu odbrabují a odnášejí^ a to lak dlauho, až mrcha celá do té jámy zapadne. Do mrchy té kladau pak wejce, aby, až pondrawa se wylíhne, hnedky polrawu mela. Jiní známí druhowé jsau : líoMOLci [Histcres, Stutzkdfei') hojně we hnoji se nalézají; mrsníci {SilphaCf Aaskafer) inYQ\i\ wyhle- dáwají j kozejcdi {Dermcstcs^ Spcckkdfcr) , jejichžto pon- drawy kožišinám, sbírkám přírodozpytnym a zwlášlě uzenému masu škodíwají. Kožejed wykreslen jest na tab. IX, pod číslem 7. Komolec obecnij (Danncstes lardariiis) má na křídlech šediwé pásy; larwa , asi na čáru dlau- há, žere kůže, uzeninu a kožišiny. Terpentínem dá se zapuditi. P OTO pnící [potápníci y Dytiscí, IVasscrkaifer) žijí we wodě; opausléjíce w noci wodu, lítají a k swětlu se táhnau ; pondrawy škodí rybám a zpu- pejí se na suchu. (Wíz^tab. IX. číslo 10.) WoDOMiLi [Hijclrophili, ScJuvemmer) žijí též we wodě a podobají se we wšem předešlým. Kulaci [Sphacrídía, Kiigdkdfcr) žijí we hnoji. Tito poslední 3 druhowé od předešlých se liší, že mají makadla lak dlauhá jako tykadla, ba i delší. €. Wéjířníci čili LupENORožci [LiamclicoiiíieSi Blixi- tcrhvrner^ mají tykadla , jejichžto konce z lupenu složeny jsau, jako wějíř. Roháč i^Lucanas cerviiSy Hčrschkáfci') samec má nipred parohy jako jelen, jsau to ale jen hořejší čelisti protáhlé ; samice {i-ohačka, rohačice) parohíi 188 Hmyzí. nemá tak dlaubých. Jest to nejwetši ewropský brauk, jehožto pondrawa w nahnilých dubích žije, do kterých mnoho děr nawrtá a tím wehiii škodí. W dubowých lesích w Srbsku b^ wá ještě jednau tak webký jako u nás. (Wiz tab. IX, číslo 9.) Chrobárowití {ScarahaeideSy Místkdfcr) mají ho- řejší čelisť bh\novvitau, a na hlawě jakož i někdy na prsích rohowité hrbolky. Žijí w lýně žiwoči- chů byložrawýcb , z něhož si kubčky dělají. Do kuliček těchto kladau wajíčka a do země zahrabu^ jí, aby pondrawa, z nich se líhnaucí, potrawu mela. Sem náleží: Prznik {Starahaeus stercorarius^ Mistkd' fcr) a JVruhaun (^Ateuchiis sacer, Strahlcnk cifer), od sta- rých Egypťanů za boha ctěný, protože na prsích jeho slunce wyobrazené widěli se domníwali a za to měli, í^e zabrabowáním swých kuliček zemi úrodnau činí. Bedruňky {CttoniaCy Goldkdfcr) žijí co pondrawy po 4 léta we zhnilém dříwí anebo vv mraweništích, a co brauci sedáwají zwláště na bezli, na bílé růži, na kři malinowémi^ Bcdrunka zlatá čili zlatohláwek (C, aurata\ má krowky zelené, kowolesklé s bílými skwrnami. ^ Kapucinek, zeméryp (Geotriipes nasicornis , Nas- honikdfer) žije co pondrawa, která teprwa we čty- řech nebo w pěti letech zkuklí, vv pařištěch za- hradnických a zemi tříslowé; má na hřbetě usamé hlawy dlauhý roh; samičky roh ten mají mnohem menší ; jest welmi líný a málo lítá. (Wiz tab. IX, číslo 4.) Zeméryp ivelikánský [G. hercules), z brauků nej- wetši, má 5" délky; swými klešťowitými rohy roz- Juskuje kokosowé ořechy, a jádrem jejich se žiwí. Zlomenokkídlí. 189 Pondrawa we ctvrech nebo w pěti lelecli zkuklí; jest asi jako palec tlustá a o" dlauhá. (Wiz tab. IX, číslo 2. Chraiist obecný čili májowij [Mdolontha vulgariSy Maikafe?') jest i co pondrawa i co učiněný brauk welmi škodliwý. Samička klade swá wajíčka ne- dlauho před smrtí do země, kdežto z u\c\\ pondraivy (že se do země ponořují) čili Jaindrdtí se líhnau, 4 léta w zemi žijíce a rostlinám kořínky podžírajíce/takže na polích i na lukách weliké škody nadělají. Ctwrlý rok na podzim zarýwá se pondrawa hlaub do země, udělá si tam buňku a zkuklí, totiž promění se w kuklu. W lednu a únoru měsíci wylíhá se z kukly měký chraust, jenžto až do mě- síce dubna a kwětna pod zemí zastáwá, pak wy- lézá, stromy obletuje i do holá obzírá. Proto býwá i potřeba, chrausty za horkých dnů, kdež býwají mdlí, střásali a hubiti ; slepice a prasata s chutí je žerau. Také prý dá se z nich wyskwařiti tuk, jehož se co kolomazi potřebowati může. Sem náleží též chraust čili babka letni {M. solstUiaUsy Jii- niiiskafcr)^ chrausta menší a bledší, ostatek celý je- mu podobný ; lítá w čerwnu, zwláště pod wečer, se silným brunčením, jako chraust. Chraustck za- hradní {M. horticola, Garten- oder Rosenkafer) nalézá se hojně, zwláště na bílé růži, na wrbách i na slromích owocných ; jesti chraustu z cela podo- ben, o polowic menší, zelený, kowolesklý, s krovv- kami hnědými a chlupatý. Rybáři potřebují ho za wnadidlo na pstruhy. (Wiz tab. X, číslo 5, a chraust, b pondrawa, c kukla.) ?. JiMoclenI (^Hctcromerd) mají přední nohy pětičlené a zadní člyrčlené. 190 Hmyzí. Španělská maiícha (Litta vesicatoria sivé cantha- riSy spamsche Flíege) tykadla má nitkowitá a meká, ki ovvky jako zlatoliláwek zelené, zlatoíesklé ; co pondrawa žije w zemi; co brauk ale dokonalý na šeříku (modrém bezu), na jesenu a na ptačím zobu se pase, takže celé obzírá ; má w sobe oslrau a leptawau šťáwu, jíž bez olráwení co wnilřního léku užíwati nelze. Brauk ten na kůži položený wyta- buje pryskýř. Proto potřebuje se bo w lékárnácb do flastrů, pryskýře tábnaucích, jimžto zprysU' dlo {yesicatoriiwi) říkají. Majka lékařská {^Meloe majaliSi Maíivurm) má tykadla šiiurkowitá, krowky krátké a obybné, jen půl téla mékébo, neobrabaného kryjící, křídla zpo- dní žádná. Dotkneli se jí človvék, oslrau z černá požlautlau šťáwu z buby wypaustí. Posawáde déti cbytiwše májku říkáwají : Majko, májko, dej mi masti na bolesti! scáwu na bolest přikládajíce. Před časy mívvali ji w lékárnách cukrem zadélanau jakož- to prostředek pro psí wzteklost. Potemník {Tcncbrio moliloi\ Mchlklifcr) má tyka- dla šíiurkovvitá , a krowky twrdé, dlaulié ; býwá obyčejné w maučnicícb. Zlutau pondrawu jeho nazýwáme inaiičním molem nei) ohnibníkcni, jebož milowníci ptuctwa potřebují na krmení slawíků a jinýcb ptáků, sami we staré mauce si jej pěstujíce. Smrfni7i (Bleips morlisaga, Tod(cnkajer) má ty- kadla šíiurkowitá, krowky černé a dwéma špičkama se končící; křídel zpodních nemá žádnýcli. Býwá w domicil na temných místecb, smrdí práchniwí- nau a powéreční lidé mají za to, že smrti wéstitelem. 3. Cweročlení {Tetramcrei) majíwšechny 4 nohy, složené ze člyr článků. Zlomenokřídlí. 191 NosATcowiTÍ (Rhynchophora sai cnrculionida, Rus* S(lhafer) niohau se poznati podlé lilawy w nosec ci sesák se táhnaucí, podlé tykadel lámaných a po- dlé zadního téla tlustého. Dokud jsau pondra- wami, žiwí se listím, owocem a semením. Welikau škodu půsohíj zwláště pak pilaus čití filaus (Ca- landra granaria, Kornkafer), jehožto pondrawa pod jménem obilního čcnva neb mušky obilní na sýpkách mnoho škody nadělá. Wyžíiá ze zrn maučku, a pak se w prázdné slupce w kuklu promenuje. Wypu- zuje se pilným pi:ehazowáním a přewíwáním obilí a wůní chmelowau. Brauk hrachowij (Bruchiis pisi, Erbsenkcifer) kla- de wajíčka do dlašky hrachowé, kdežto se pak pondrawa jeho žiwí, a později w brauka se promé- niwši, ze zralého hrachu ^yen se wyžírá. Klikoroh lískowij (Ciirculio nuciim^ Hasclnusskd' fer) žije co pondrawa w jádrech oříšků lískowých a kazí je. Klikoroh hriliantoiví] (C impcrialis^ Brillanlkafcr) jest ,zelenozlatý ; má černé wypuklé čáry, a mezi nimi řady punlíčků wmačknutých^ jako brilianty se třpytících. Marana (Atalabus Bachiis^ iVcinverdcrher) škodí winným réwám, listy jim ožírajíc. Lýkožrauti (Bostrichinay Borkenklifer) mají ty- kadla krátká a na konci tlustá, sesák žádný. Lýko- iraiit ob f c?ii/ cái korowcc (Bostrichus typographus) žije nesčíslné w jedlích a smrcích pod korau^ kdežto rowné chodby s mnohými postranními winowitými žlábky si wrtá, tak že běl čili blána tudy wadne a strom hyne. Hmyz tento jest welice plodný, tak že již kolikkráte celé lesy vvyhubil. Zdrawých stro- 192 Hmyzí. iwů tak honem si newšímá, a proto býwá dobřCj stromy nezdrawé a vvetrem wywrácené z lesa odkli- dili.'*^) (W. tab. IX, č. 11.) Stejné nebezpečen býwá Lýkohub čili sos7iohaz (Hylur^iis pínipn^da, Tan- nenkdfer) pod korau starjch a nezdrawvch stromiiw jchličnýcb žijící. Tesařovvití (Ccrainhycinay Bockkafer) mají nitko- vvitá tykadla, zdélí celého štíhlého lela, anebo i ještě delší. Žijí co pondrawy pod korau anebo w starém dříwí. Dotýkali se jich kdo, wydáwají tře- ním štítu prsního o krovvky hlas jakýsi crkawý. Tesař pizmowij, ivřczik (Ceramhyjc moschatuSy Bť samhock) wůni má pižmowau ; pondrawa jeho i sám brauk žije w nahnilých wrbách , tak španělské mušce podoben jsa, že i za ni držán býwá. Mandelinry (Chrysoinelinny Blattkafer) mají pro- středně dlauhá, nilkowitá a na špičce trochu tlustší tykadla ; štít krkowý jest tak široký jako samé krowky. Ziwí se listím, a zdržují se na křowinách a po lukách. Z wělšího dílu jsau barwy módroko- wolesklé. Sem náleží: Dřcpctk (Haltica oleraceay Erdfloh), brauček ma- lý, zadníma dlauhýma nohama rychle a obratně skákající. Ohryzuje zeliny a osení. Pro wypuzení jeho postřikují se rostliny luhem a wápennau wo- dau, anebo naléceji se na něho bílá prkénka, le- pem namazaná, na která přicházeje se chytá. Také zmáčejí lidé semeno před setím we slané wodě, aby se tudy wajíčka zkazila, ježto prý samička na semeno klade. •'^) Wíce prostředku proti hmyzům, lesy plenícím, wiz W. Hawelky Umění lesní. W Praze 1823. ŽlLKOKRÍDLÍ. 193 Krytohlaw [CnjpfoccphaliiSy Fallkdfcr\ dotkneli se lio kdo, lilawu i noliy do sebe wtáiine a swalí se. Zije we kwítí, zwlástě na lukách. Jest malý a bar- wy obyčejné zelené, co kow se lesknaucí. Tenkorožky [Crioccrmae, hílitnkdfcr^ ™^jí tyka- dla uiírnt* dlauliá, šlětinowiiá anebo nitko witči, a štít krkovvý užší nežli krovvky. Tenkorožky liliowé (C mcrdigeray Knivrhahncheii) jsau barwy cerwené ; žijí na liliích a na chřesti (spaií^lu), a začasté celé je rozežírají. Pondrawy těchto braučku chrání se slunce, a to zwláštním způsobem ; nebo pokryvvše se swým trusem, lilie ožírají, a pak se w zemi \v kuklu proméíiují. 4. Trojclenl [Trimera) mají na wšech no- hách po třech článcích. Slunéčka (CocinellaCy Marienkdfcr) mají tělo jako půl kuličky, a krovvky rozmanité barwy i puntíčko- wané. Ziwí se nišicemi ; dotkneli se jich kdo, dě- lají se, jakoby mrtwi byli, stawu hnědau wvpau- stějíce, jenž od bolení zubů pomáhá. Palíčnice [ClavigcTy Kcidenka/er) mají palicowitá tykadla, přiseknuté krovvky a jeden pazaur na kaž- dé noze. Žijí vv mravveniatích. RÁD ÍI. ZlLNOKŘÍDLÍ (HyMENOPTERA, HaUTFLÍÍGLEr). Mají 4 křídla nahá, žilkowitá a inázdrowitá, přední wětsí nežli zadní. Dokooale se promenují. Čelisti jsau takowé, že ke šiíjiání i k sesání slauží: pysk horeiší jest silný, čelisC sil- ná a zuljatá ; sáně autlé činí dohromady pošwii, kdež dolejší pysk a jazyk wíce méně dlauhý se schowávvá. Tělo samiček koníí se buď truhkowitýia kladélkem, často tak dlaiih £[3 na pernatuskij. a) Pkadácí {Spůiner) mají tykadla zpeřená, se- 20G Hmyzí. sák malý anebo žádný. Hausenka se obyčejné za- přádá, a we přadiwu tom se proměňuje. Sem ná- leží : Baurowec mó7mšoivt) čili hedbdwníček ( Bomln/j: moři t Siidcnspinner) , přišlý z Indie a Cíny ; žije lam pod čirým nebem ; zámotky jeho sbírají se po stromech. W šestém století přinesli dwa muži do Gařihradu několik baurowcowých wajíček, a spolu to tajemstwí, jak se s nimi zacházeti má. Odtud se dostali we dwanáctém století do Itálie. W Némcích a Cechách nalézají se teprw asi 60 let. Samička klade na konci léta 200 neb 500 wajíček, která přes zimu na chladném místě se přechowá- wají. VV kwětnu nebo w čerwnu měsíci, když wy- rážejí moruše, kladau se wajíčka lato do pokoje, na IS'^ teplého; tu hausenky se líhnau a lupení morušowé, k tomu již nachystané, žerau. Tak ro- stau, laupají se každých 5 dní, a to čtyrykráte po sobě, až býwají zwící 2" neb 3". Dne asi sedmé- ho po čtwrtém laupání dostáwají pod krkem čer- wené znamínko, přesláwají žráti, a jedna po druhé místo k zapřadení si hledá. Toho se jim poskytu- je tím, že nastawí se kolem nich březowých, bez- lislých metel, na kteréž hausenky ty wylezau, a se zapřadau. W čas krmení třikrát i čtyrykrát za den lupení morušowé, čerstwo trhané a suché dá- ^vati, a pro čistotu aspoň jednau za den poklízeti se jim musí. Hausenky wylaupané pokaždé na jiné a jiné lískv se překládají. Kulatému přadiwu je- jích zámotek (kokon) říkáme. Látka na přadiwo nachází se w těle hausenčím tekutá, která, jak mi- le jí z úst wyjde, hnedky tuhne. Za tri neb čtyry dni bvwá takowv zámotek hotowV, tak že nit ieho ŠCPINOKŘÍDLÍ, 507 w celosti 2000' obnáší. Hausenka zapradená mění se w pupu, a za 15 neb 20 dní w motýla. Motýl zwlášlní šťáwau promočí a rozwlaží si na jednom konci swůj zámotek, a rozhrnu w nitky z něho \vy- lézá a jen na krátce žije. Ponéwadž ale takowé dirawé zámotky těžko motati čili swíjeti se mohau, dáwá se jen tolika motýlům wylíhnauti, co jich na plemeno potřebí jest. Ostatní za 7 neb 8 dní se posbírají, a pupy w horké peci nebo horka u pá- rau se udusí. W čas motání dají se zámotky do wody skoro se warící, aby klihowatina pustila, jíž- to \vh\kna slepena jsau ; pak sejme se wrchní chmý- ří čili baura {^Florctscide)^ jenžto na watu potřebo- vati se může. Potom seberau se wlákna několika kokonň do jedné niti, a nawinau se na motowi- dlo. Tak se dostáwá syrowé hedbáwí, ježto se před potřebau na niti spřísti^ z klihowatiny oči- stiti, a obarwiti musí. Ze zámotku smotaného zů- stáwá slupka pergamentowá, k hotowení dělaných kytek potřebowaná. Za nynějších časů krmí se hausenky w prostranných staweních, kdežto náležité a stejné se jim topí, a tudy polowička píce a času se uhospodarí. INejwíce hedbáwí prade se we Francii a we Swejcarích. 1 u nás w Čechách již se zawádí péstowání baurowců.'*') Ostatné w jižním Uhersku, zwlášté mezi Slowany, mnoho, a čím dá- le tím wíc a wíce baurowcň se péstuje. (Wiz tah. IX, číslo 22, a. motýl, h. hausenka.) *) Kdohy důkladné o péstowání baurowcu jiouciti se žádal- uechaf obrátí se do Prahy na PerstNn k panu materialistowi Rangheriími , který nejwíce tau wecí n nás se zaoáší. 208 Hmyzí. Baiirowec procesní [Bomby úc proces síonaria, Pro* zessíonsspinner). Haiisenky jeho žijí na dubích i po 800 pohromadě^ společné hnízdo si přadaucc, tak že dlauhému pytUku se podobá. Wečer lezau je- dna za druhau w klínowitých řadách na pastwu. Chhipy, dotkneli se jich kdo, snadno se jim ula- mují, a w kůži zapálení silné jemu způsobí. Prstenice [8. neastría, Ríni^elspínner) klade wají- čka na způsob prsténce okolo wétwiček owocných, kdežto pevvné je dohromady lepí. Wylíhlé hausen- ky na den po strome se rozlízají, k wečeru vvsak zase do hnízda pawučinatého se slízají, škodu we- likau zvvlášté na šwestkách, na hruškách a na ja- blonícii dělajíce. Prstének ten nelze jinak leda s wétwičkau odníti. INejlépe hubí se liausenky ty budto prachem do hnízda wystřeleným, anebo pil- ným po ránu hnízd jejich obíráním, jelikož tu wše- cky pohromadě býwají. fWiz tah. IX, číslo 24, a, motýl, b' wajíčka, c. hausenka.) Smrkownice [B, piniy Kieferspinner^ ožírá jehličí, a kazí i hubí celé lesy. Samice klade w čerwenci 100 i 200 wajíček na kůru smrkowau w hromádku, jižto pokryje chlaupky ze swého zadku. Po 8 neb 10 dnech vvylézují hausenky a žerau až do zimy; pak slezau se stromu a zalezau do mechu. W du- bnu již zase ožírají stromy. VV čerwenci býwají zwící 4", zapřadau se w přízi. Nékdy se lak roz- množují hausenky tyto, že celé lesy wyhubí. Tu býwá slyšeti chrupání a jejich trus padá tak hojné, jako drobný déšť. Jen z počátku býwá sbírání na plat; ale jak mile se rozšířily, tu nezbýwá nic, leda wšechen mech shrabati a pod zemi zakopati, anebo wšechny stromy a částky lesa nakažené ŠUPINOKKÍDLÍ. 209 posekati a na uhlí zpáliti. (Wiz tab. IX, číslo 25, a. motýl, h, hausetika.} Zlatoritck [B. chnjsorrhca^ Goldaffcrspinnn\ Ncst- raupc), zadní konec téla rezawý mající, klade na podzim wajíčka na stromy owocné, z kterých za několik neděl hausenky se líhnau, několik listů do- hromady spřádajíce a tam zimujíce. Různotwarka {B. dispaVy Grosskopfspinncr\ též na listí stromů owocnych se pasaucí, má ten zwlá- šlní způsob, že po každé pastwě, jako prstenice, wšecky do jednoho hnízda swého, a to pod prwní wětvve kmenu se slízají^ s^ináy podhnenowýmí haiisen- ky čilí podkmenmvkami slowau. Bekynéy mniška (B. Monaclia^ Nonncnspinnerji co hausenka jehličí borowé i jedlowé ožírajíc , lesy hubí. Za dne sedí na stromech asi 3 lokte zwýší; w noci běhá a lítá. Samička klade 140 i IGO wa- jíček^ po 20 i po 30 do jedné hromady, na stromy tak wysoko, jak we dne sedáwá. Na štěstí panuje tento škodliwý hmyz jenom některým rokem. Nej- lépe hubí se obíráním wajíček. (^Wiz tab. X, číslo 27, a. motýl, h. hausenka.) Baaroivec hriiskowý [Saturnía Pavonia major, das grosse JSachtpfauenaiige) jest nejwětší ewropský mo- týl ; má zšíří 6", a na každém hnědošedém křídle weliké, černé, w prostřed proswítawé oko. Dnvoplen fCossii^ ligniperdai Holzspinner) , Hau- senka tmawočerwená prowrtáwá kmeny wrbowé, dubowé a lípowé. K dokonalé proměně swé po- třebuje dwě léta. U starých Římanů se jedla. b. NoCŇÁTKA (Noctiiae, Eulen) mají tvkadla štěti- (9) 210 Hmyzí. nowilá a sesáček dlauhý; haasenky mají 16 noži- ček a na mnoze se zapřádají. Sosnokaz (iV. piniperda, Fvhrcneiile) má přední křídla žluté čerwená, zadní černě hnědá. Hau- senka zelená kazí sosny. Miira tr divní {N. graminis, Graseule) má přední křídla hnědošedá a na nich skwrnu poloměsíco- wau. Hausenka ožírá trávvník. Mara jasanowd (N. Fraxiniy das blaue OrdenS' band) žije co hausenka na jasanu. Bywá z ní můra weliká a krásná, na zpodních křídlech mo- árý pás na přič mající. c. PÍĎ ALKY (GeometraCy Spanner) mají též ty- kadla štětinowitá a sesáček dlauhý. Hausenky hý- wají wždy holé a míwají jen 10 neh 12 nožiček, a sice na předním konci 6, na zadním \. Nelezau jako jiné hausenky, ale wzpínají se do vvýšky, jako- by cestu swau na pídi měřily. Owocným i lesním stromům býwají nebezpečny. Píďalka krátkosesáy ivzpináky zpinač {G. Elingiiarid)^ na tah. IX, čísle 26. co můra (a), co hausenka (b), i co pupa (c) wyobrazená, býwá často na hruškách, a wšak i na dubích, na trnkách a jiných. W srpnu wy- leze hausenka z wajíčka, zawine se přes zimu do li- stí, na jaře vvylézá a býwá 2" zdélí; pak se zapřade do listu, a za 14 dní býwá z pupy hotowá můra. d. Zawinači (PyralideSy Zinsler) míwají co hausen- ky 14 i 16 nožiček; co múry mají zadní nohy dlau- hé, a přední křídla na předním kraji téměř do tříhra- nu přikrojená, která w čas odpočinutí štíhlé břicho jako střecha sice kryjí, ale neobwinují. Sem náleží: Zawinac tiikoivij [P. pingiiínaliSy FeUzinsler), je- hožto hnědá hausenka máslem a jinau mastnotau ŠlJPlKOKŘÍDLÍ. 2 1 I se žiwí, po domech sem a tam w kautě zpupí, a jen welikau čislolau uypudili se může. Zawinnč maiiini {P. farinaUs, Mchlzinslcr') žije co housenka w mauce. íNěkteří druhowé žijí také na rostlinách. Zaivinač jableční (P. pomosa^ Ohstwicklcr) klade na mladá jablka wajícka , tak že larwa wvlíhlá snadně do něho se zažírá, tam žiwe, pak wylézá, a pod korau stromu toho zpupí. fWiz tab. IX, číslo 13, a, moíýl, h. cerw čili hausenka.) e. Obaleči [Torlrices^ Blattivickler) žijí co hau- senky buďto w listech, ježto sobe spřádají, ane- bo w owoci; co múry mají zadní nohy kralší nežli přední, a přední křídla na předním kraji wykroje- ná. Sem náleží : Obale č swestkowif (T. oporana, Zwcfschken- TVick' Ur) má hořejší křídla černofialowá s bílým okem w kaute ; klade wajícka na mladé šwestky, z nichžto pak wylózají hausenky (čerwi). Ze šwestek čerwi- wých pálívvá se kořalka. f. Moli [Tineaey Mot ten, Schaben) mají přední křídla dlauhá, úzká, a zadní široká, w čas odpočí- wání v/ řasy složená a kolem těla jdauci, Hausen- ky mají 16 noh. Mol cúi muška obilní (T. granella, Getreielmotte) žije co hausenka na sýpkách w obilí co bílý červv, kdež- to si několik zrnek dohromady spřádá a wyžírá ; jediným pilným přehazowáním obilí lze mu odolati. Mol šeitni (T. canella, lúcidennotte) a mol kozíši- nowij (T. pcllíonella) 3 Q,o hausenky rozžírají kožišiny a wěci wlněné, z jichžto chlupí!i obálky si dělají. Nejlépe uchráníme se jich častým wyklepáwáním šatstwa ; silná wonidla, jako kafr, terpentínowá si- 212 Hmyzí. lice, pelynek, lauč nejsau prostředky pro moly dosti bezpečné. g* Pernatušky [Purophori, Geistcherii Federmot- ten) mají křídla na způsob peří roztřepená. Hau- senky jsau nahé, o 16 nohách, žiwí se listím ; než obálek nerobí sobě žádných. RÁD IV. DWAUKKÍDLÍ (DyPTERI). Hořejší křídla jsau iiiázdrowitá, prozracná ; na miste křídel dolejších mají dwa uzlíčky na stopkách stojící. Kusadla činí sesáCek, ii kořenu na způsob kolena olinutý. Larwa bezhlawá a beznohá mění se nejwíce we swé wlastní kůži w pupu. Sem náleží : i. Ttomňfi-i 2. ratipcowé, 3. múchij^ 4. puporoilhjj 5. hlechowiti. 1. KoMÁRO\YiTÍ {Polymer a, MUckeii) mají tykadla nitkowitá nebo štetinowitá, 6 i IGčlánkowá, télo tá- hlé, nohy dlauhé. (Někteří štípají swým dlauhýra sesáčkem i lidi i zwířata ; rána po nich otéká. Slétají se w powětří, zwlášté pod wečer, u we- liké roje čili hejna na způsob welikých slaupň. Sem náleží : Komár písklaivij (Ciilex pipicns, Stcchmucke) , maje asi V*' zdélí. Sesáček jeho skládá se z patera štětin, z nichžto 2 polowiny čelistní a 2 sáíi- kowé tak se složili dají , že trubičku působí, kdežto pátá štětinka (jazyk) jako písť w pumpě se pohybuje. Dolejší pysk činí pauzdro , do něhožto štětička pětištětinná obalena jest. Plod- nost komára jesti k wíře nepodobná; nebo každá samička klade několikkráte za rok po 3óO wajíč- kách. Ptáci jsau jejich welicí nepřátelé. Wlhké krajiny jsau jim nejmilejší, tak že we mnohých wl- žinách lidé jen kauřem, aneb olejem, když si tělo DWADKŘÍDLÍ. 213 ním namaží^ jich se uchrániti mohau. Za horkých dnů sedáwají pod listím, wečer wylézají a swůj pisklauý tanec a zpěw prowodí. Štípajíli komáři, býwá to znanjením brzkého dešic. Samička klade wajíčka na listy vvodních rostlin we stojatých wo- dách. Letním parnem wylihne se z wajíčka larwa, we wode plowaucí a žijící, tak že trubka dýchací stále nad wodau ční. Na to mění se panenka w pupu, která hlawau z wody a ocáskem do wody se obrací. Z pupy wylézá komár, a tak dlauho na slupce swé odpočíwá, až zesílí, a pak odletí. Přes zimu ukrýwají se komáři we chlíwech , tam tu- hnau, a na jaře celá hejna jich wen se ženau. (Wiz tab. X, číslo 28, «. komár, b. larwa. c. pupa.) Tiplíce (Tipiila, Schnacke, Bachmllcke) podobá se komáru, jenže nohy má delší; lítá ráda nad wodau. 2. Raupcowití (Tanystomatay Raubjliegen) mají dwau i tříčlánkowá tykadla s konečky prslénkowitými ; sesák rowný, u mnohých na způsob pysku se kon- čící. Sauží zwířata a lidi štípáním a krwe sesáním. Sera náleží mnoho druhů, z nichžto nejznameni- tější jsau; raupec {Asíliis, TVolfsJliege), zlatoočka {Chyrops^ Blindhremse) a owad [Tabaniis), Oivad koňský {TabaniiSy Branse), také bzikaivkaii jmenowaný, má sesáček mušímu podobný, jehož ale ohýbati a zkrýti nemůže; neboť má w něm 6 štétinek bodlawých, kterými dobytku do kůže bo- dá. Na konci nožiček má tři nádorky, aby se ji- mi na zwíře lépe upnauti mohl; jest asi ^V dlau- hý. Za horkých dnů sauží welmi dobytek, ba i lidi, a štípá tak, že i hned krew se leje. Owadice klade wajíčka do zemé, kdežto i larwy i pupy žijí. (Wiz lab. X, číslo 34.) 214 Hmyzí. 3. MťícHowiTi [Athericeray Fliegen) mají Ivkadla dwau - i tříčlánkowá s konečky lopatkowilvmi, na konci štělinku majícími. Sesák do huby wtáhnauli mohau. Středek (O es trus y Breme, Enserjlics,e) klade wa- jíčka ssawcům do kůže, kladélkem ostrým a trub' kowilým do kůže bodaje, z čehož bakulka, a pak i wřed se činí, w němžto larwa hnisem se žiwí. Tak se to i děje u střcčka wolského [Oe. bovis) a střcčka sobowého {Oe. tarandi) (wiz tab. X, čís. 46.), kdežto a. sti^'eček, h. larwa čili pondrawa^ a c. pon- drawa w bakulce rozříznuté wypodobnéni jsau. Lar- wa ta musí dobytku welikau bolest působiti; neboť si rád dáwá baule ty člowéku wymačkáwati. W Egypte dáwá prý si je dobytek ptákům wyklobáwati. Do- šlá pondrawa prožere se kozí wen, padne na ze- mi, zaryje se a wyletí pak co dokonalý streček asi */2" zdélí. Lid jej také nazývvá owadcm. Střcčck oivčí {Oe. ovis) klade wajíčka owcím do nosu, tak že pondrawa zalezší do čelní dutiny vvrtohlawost působí. Střečík konskf/ {Oe. eqrn) klade wajíčka koňům mezi nohy. Ta býwajíce od nich slíznuta a polknu- ta, w žaludku jejich w pondrawu a w pupu se méní, a konečně řití wen wycházejí. Pupa žije pod zemí a wylézá co křídlatý hnivz. Rozumný hospodář prohledáwá často koním kolena a jiná místa, od wajíček je očišťuje, aby dobytek jich nelízal ; neboť takowý dobytek musí mnoho tím trpěti. Mácha obecná [Musea domést ica^ Stubenjliege) šíří se od Surinamu až do Lapska ; klade wajíčka buď na hnůj, anebo na hnijící maso ; welmi se DWALKŘÍDLÍ. 2lá rozplemení a wše Iřísní. Nejsnáze wejičkami le- powými se chytají; oslátek i jedem na ně se lé- čí, to ale býwá nebezpečné. Léknau se na ne uiuchomůrky do mléka namočené, pepř do mléka namíchaný, wýwar kwasiowý aneb utrýcli. Masařka (M. caniaria, Fleisdi/liege) klade vvají- čka na maso, ježto larwa její rozežírá, a šlemem jakýmsi k rychlejší hnilině mu napomáhá. Octowka (Mossilus cellarius^ Essig/liege) býwá hojně tam, kde moky kysají. Sijroivlia (Tcphritis piitris, Kdsejliege) žije co larwa we starém sýru. 4. PiiPORODKA [Pupipara^ Laus/íiege) má tykadla krátká kykatá, a křídla daleko přes břicho jdaucí. Larwy líhnau se samičce vv břiše z wajíček, a při- cházejí co pupy na swět. Hmyz její dokonalý na ssawcích a ptácích pastvvu swau nachází. o. Blechowití [Piilicina, Flche) ač křídel ne- mají, dle ostatních znaků do této třídy náležejí ; kůže jest pergamenowitá, tykadla krátká, palicowitá a šestíčlánkowá. Ssají krew a dlauhými nohami hbitě skáčí. Blecha obecná (Pnlex irrilans) žije na člowěku; klade hnidy swé w nečistých swětnicích do štěrbin, do drtin a t. d. Blecha píseční {P. pehetrans) žije w písečných krajinách jižní Ameriky ; zarýwá se clowěku do kůže, zwláště pod nehty u nohau, a klade tam hnidy swé. Larwa pak působí nebezpečný wřed, tak že bolawá částka ta uříznauti se musí, a proto dobře jestj wajíčko takowé w čas wytáhnauti. 216 Hmyzí. RÁD V. SítoKŘÍDLÍ (Neuroptera, Netzflíígler). Mají 4 křídla mázdrowítá, žilami jako sít protkaná, nejwíce stejně weliká, ústa kaiisací. Proineňují se buď dokonale aneb nedokonale. K prwníui, a to práwě k sířokrídlím náležejí: 1. chrostíkowitt^ 2. mrawencojedowiti -, ke druhým, ježto nedo- konale se promenují a také mlřezokřtdhjmi (Diclyoptern, Gitter- fliigler) slowau, připojujeme; 1. wáZkiji 2. jepice, 3. wšekazy. 1. Chrostíkowití [Phriganea, Friihlingsjtiegeri) mají tykadla dlauhá, štétinowilá, a křídla zadní po délce skládaná. Larwy žijí we wodě, z písku, z třísek, anebo z malých vvodních plžii trubku si dělajíce, w nížto bydlejí a ji wšudy s sebau nosí. Pupějíce trubky tyto k něčemu pripevvňují , a dírky jejich zapřádají. Dokonalí hmyzowé drží se blíže wody, nelibě zapáchajíce. Za dne sedí chro- stíkowé pokojně, a býwá jich až černo po rostli- nách. Po západu slunce lítají^ motýlům nočním se podobajíce. Samička kladauc wajíčka, rosolem jakýmsi je obaluje, a paušlí buď na wodní rostli- ny, anebo do wody samé. Wylíhlí chroslíkowé, jimž kiikclky říkáme, zůstáwají ještě několik dní w lom rosolu; pak ale hned si domečky zhotowují. Za nějaký čas dospějí. Když nowý chrostík do- spěje, wyleze na suchý kámen, svvleče obálku, a za chwíli ulítne. (Wiz tab. X, číslo 30, a. chrostík, b» kukelka.) 2. Mrawencojedowití (^Myrrneleonides, Ameisen- jungfern) mají tykadla krátká, wícečlánkowá , na konci zallustlá. Mrawencojed čili rnrawenci lew obecný [rrirawkolew » M. formícariim, Ameisenloivé) jcsti zwláště co larwa pro žiwobytí swé zhusta známý. Tato larwa hrabe si SítOKÍ^ÍDLÍ. 2 i 1 w kyprém písku, zwlášté w lesích, nálewkowitau jamku, kdežto až pod čelisti zakrytá na mrawence a na jiné hmyzy, do ní padající, číhá. Po utíkají- cích tak dlauho pískem hází, až býwajíce omráčeni do jamky se swezau, a jí za pochautku se dosta- nau. (Wiz tah. X, číslo 29, a, mrawenčí lew we swé dokonalosti, b. jeho larwa.) Zlatook [hyratka, Haemorohiiis y Florjliege, Lanď jnn^fcr) má křídla dlauhá, mřežowaná ; lítá třepe- tawé. Larwa žere mšice. Býwá po zahradách i we swétnicích, a litá do hořící swíčky. (Wiz tab. X, číslo 36, a. larwa, h, wajíčka na listu, c. zlato- ok dokonalý. 3. Wážky [LibcUulae, IVasserjungfcrii) mají hla- wu welikau, tříhranau, břicho štíhlé, dlauhé, zlato- leskem žiwé se stkwaucí a malými klešličkami se končící. Křídla jsau 4 stejná, mřížowitá, lesklá. Obyčejně se drží při wodách ; rychle lítají, a že- rau jiné hmyzy, kteréž letmo chytají, jako střela za nimi sebau mrskajíce. Za nedokonalého stawu ži- jí w^e wodě, a mají místo dolejšího pysku lapací kleste [Fang zahne) t ježto rychle wystrčiti, a jimi lu- pu swého zmocniti se mohau. Dýchajíce wodu do konečníku (pastelínu) táhnau, a ji zase pomocí žaberních lístků, w konečníku jsaucích, wyslřikují, a takowýmlo wystřikowáním se odstrkují a dále pohybují. Sem náležejí hmyzowé wespolek welice si podobní, jako : Sídlo [AgrioUi IVasserjungfcr^ wiz tab. X, číslo 31.) a Mofýlice (AeschnuSy IVassertocke) \ tato nosí křídla rozewřená, kdežto sídlo na záda je skládá. Hlawu má motýlice širokau, na způsob půlkule, 10 918 Hmyzí. kdežto sídla hlawu mají wíce na prie podlauhlau, kladíwkowilau, s okem na každém konci wypaule- nym. (Wiz lab. X, číslo 47, a, motýlice, h, larwa.) 4. Jepice {Ephcmerina, Emtagsflíegen) mají tyka- dla krátká, štétinowitá, křídla zadní buď malá, ane- bo i často žádná. Břicho se končí 2 neb 3 nitka- mi článkowitymi. Huba nehrubč dokonalá. Larwa žije 2 neb 3 léta we wodě anebo w bahně, lak že powzdwilmemeli we wodé kámen, jisté néjakau tam nalezneme. Slauží rybám za polrawu a za wnadi- dlo na udici. W lété a na podzim za jasných we- čerú wyleluje na miliony dokonalých hmyzů ze swých larw, prowodí w powétří weselÝ ples, a u* mírají za několik hodin, aniž jaké polrawy požíwa- jíce. Za tento krátký čas jednau se wylaupá, a snese 1 — 800 wajíček, jež do wody pauští. Padá- wají jako sníh dolů z powétří, celé krajiny pokry- wajíce, tak že w Krajinsku na kolečkách na pole je wYvvážejí a jimi mrwí. (Wiz lab. X, číslo 33, a. jepice, h* larwa.) 5. WšEKAzi {TcrmiteSy Tcrmitcri) neboli híli mra' ivcnci mají tykadla krátká, rňžencowitá, a čtwero stejných křídel, lehce opadáwajících. Žijí w kraji- nách podrowníkowých hojně pospolu, a jsau welmí škodliwá zwířata. W takowém spolku nalézají se : 1. larwy, ježto prawé jsau dělnice, wsehkau stawbu a krmení mladých na starosti majíce ; 2. panenky (ni/mpliae), kteréžto jediné křídly kykatými od larw se liší; 3. ivojdci, domow hájící, jichž nebýwá na počet mnoho. ÍNěkteří mají za to, že jsau to larwy bezpohlawé, někteří zase, že samčí; 4. sameckowé, a 5. samičky, ježto jediné jsau ze wšech, co křídla SítOKRÍDLÍ. 219 a oči mají, kdežto wšickni předešlí jsau slepí, Nejškodliwější druh jest; if^ekaz powesfnij (T, falalis), jehožto dělnice ze země a z rozhryzaného dříwí wěžowité, na 12' wysoké pahorky slawéjí, kdežto nesčíslné komů- rek, chodbami mezi sebau i s wenkem spojených, se nachází. Z téchlo hnízďat wybihají do lidských obydlí, kdežto wšeliké driwí we wnitřku rozhryzu- jí, tak že, doikneli se ho kdo, na zpráchnělinu se rozpadáwá, Mnozí národowé je jedí. T^m podo- bné zwíře jest : Pisíwka {Psocus , HolzlaiiSy Bacherlaus)^ jejížto larwy i u nás dříwí a knihy rozežirají. ŘÁD Yí. Rasokřídlí (Orthoptera, Gradflíígler). Mají křídla nestejná, žilami sífowite protkaná, pŤedni perga- uienowitá neb rohowitá, úzká a rowná, krowkám podobná, zn- áni ale blánowitá, široká a po délce w rasy složená. Čelisti, pyskem zakryté, ke kaiisání slauží. Neproměňují se dokonale; obyčejně se laupají. Sem náležejí: Šhwofi, swáhi^ cwrčci^ hobijlky, saranče a kudlanky, Skwor {JForficuliiy Ohnvurni) má dlaulié, úzké télo, s krowkama krátkýma, rohowitýma, pod ni- mižto zadní křídla složená na délku i na šířku le- ží, tak že i lítati umí. Zdržuje se nejwíce na wlh- kých místech, pod kameny, pod korau a we dří- wí; žere owoce a kwčtiny, a brání se kleštěmi, na konci břicha přirostlými. Zeby lidem schwálně do ucha lezl a tam štípal, jest pauhá powěra; a wle- zeli tam náhodau, tedy snadná pomoc. Nalejme si do ucha oleje, a škwor, nebo blecha, nebo jaký- 10* 220 Hmvzi. koli jiný hmyz, tu chwíli přestane nás trápiti, pro- tože olejem tím dech se mu zaleje a on zpilomí. Samička sedí jako kwočna na wajíčkách, a mláda- ta jako kuřata za ní běhají. Obzírají obzwlášté rá- di karafiáty, Jiřinky, i jiné kwétiny a rostliny, tak- že zahradníci poklopiwše na noc hrnce nebo kor- nauty papírowé na hůlky, ke kwétináni těmto zastr- čené , škwory do rána tam nalezlé schytáwají a pobíjejí. SwÁBi, russ. Tarakaní [Blattae, Schaberit Kaker- laken) mají tělo ploské, terčowité, krowkami kor- natými celé pokryté, nohy wšechny stejné, a tudy k běhání schopné. Siváb obecný {B, orientalis\ z Ameriky se zbo- žím do zemí našich přineseny, welmi se tu roz" plemenil. Zdržuje se na teplých místech, w kuchy- ni, we mlýně, w pekárnách, zwláště pekařských, kdežto přes den we skulinách se zkrýwá. W noci wylézají celá hejna šwábů a sypau se na lidskau spíži, zwláště na mauku a na chléb. INic není před nimi jistého: hryží sukno, knihy, kůže, škrobené prádlo, máslo a jiné wěci, ba ani člowěku neod- pustí. Bawlny a lnu se štítí, aby se do nich ne- zapletli. K wyplemeňowání této neřesti užíwáme wařící wody, wodowé nebo sírowé páry a utrý- chu ; také býwá dobrým prostředkem chléb s wa- řeným hrachem, když se do něho sazí nebo ko- ptu namíchá. Také ježci a kachny jsau na chytání šwábů dobré. Ačkoliw mají křídla, předce létati neumějí. Proměriují se nedokonale ; kůži swau wícekráte swláčejí. Malá šwábata jsau bílá, a čím dále tím hnědější býwají. Po posledním swláčení dostáwají samci křídla, samičky ale na místě kří- Řasokkídlí. 221 del kykafé nároslky. Wajíčka jejich býwají pewně přilepená ke kůž-i, ke stene, k šatům a t. d. Rusák {B. g€rmanica)y od Rusů prý w posled- ních wálkách přinesený, má welikosti za půl šwá- ba, barwy jsa žlutohnědé. Welmi obtížný to hmyz. CwrCci [Achetina, GriUcnt Hdmchcn) mají tělo wálcowité, po zadu dwěma štětinama ukončené, krowky wodorowně přiléhající, stehna tlustá, ke skákání slaužící. Na kořenu krowek mají kulatau kožku, která užlo když o krowky íiaustají, zwláštní cwrkawý hlas wydáwají. Toto cwrkání stáwá se laké šaustáním stehen o krowky. Sem náleží: Cwrcck domácí (^A, douustica), blíže ohnišť a pecí bydlející, nočního času cwrkající, býwá lidem obtížný a těžký k wypuzení. Wyléwají jej wraucí wodau. Také radilo se, aby na to místo, kde cwrček býwá, zelená kobylka se pustila. Cwrcck polní (A. campcstrís) dělá si na suchých polích a lukách do země díry. Za slunečního te- pla sedá blíže díry swé a cwrká ; blížili se kdo, hned do ní skočí. Žere semení. Sfír krtonohij [Grillotalpa vidga7'is j Maidwurfs- pillc ) hrabe si předními lopatkowitými nohami dlaulié chodby pod zemí, obzírá kořínky a hubí zahrady, luka i pole. Chytá se na swých nočních potulkách do hrnců, až po kraj do země zakopa- ných, a do polowic wodau naplněných. Twar jeho podiwný a strašliwý dal mu jméno, a se jménem oškliwost a hrůzu štíra, tak že lid za jedowatého jej má, ačkoli ani jedu žádného w sobě nemá, ani žádného neštípá. I panuje laké mezi lidem ta powěra, že oběsili kdo toho štíra, wětrv a deště se strhnau. Samička hrabe si w čerwnu brloh, 222 Hmyzí. na několik palců hluboký, na 2" široký, s krau- ceným chodem. Tu klade wajíčka, co proso weli- ká, z nichžto za měsíc líhnau se štířata, zwící mra- wence, a žiwí se autlými kořínky. Na lakowém místě musí owšem tráwa schnauti, protože za po- trawau pořade dál a dále se hrabají. Když se po druhé laupají, jsau již na půl palce weliká. We třetí kůži trwají přes celau zimu, wždy hlaub a hlaub se zarýwajíce, čím wětši nasláwá zima. Z jara po čtwrtém laupánf raíwají nedokonalá křídla; po pátém a to posledním laupáni dostáwají teprwa dokonalá křídla. W ten čas býwá štír na 3" dlau* hý, těžce lítá, a to jen, když musí. Samec wečer a ráno silně cwrčí, lákaje samičku. Koňský hnůj jim nejmilejší, a protož i nejlepší prostředek k zahlazení jich. Zakopá se totiž do několika jam na lauce koňský hnůj ; štírowé tito do něho zale- zau a tam se uhnízdí, tak že w měsíci únoru a dubnu mnoho se jich pohromadě nalézá, a zašla- pati se dá. Před swiňským hnojem utíkají. fWiz tah. X, číslo 400 Kobylky 'čili koníci (hocustacy Heiischreeken) ma- jí tělo ze stran smáčknuté s krowkami slřechowi- lými a přiléhajícími ; nohy zadní dwakráte tak dlauhé jako tělo a ke skákání schopné ; tykadla dlauhá. Nástroje k cwrkání jako u cwrčků. Břicho samici končí se dlauhým, irubkowitým kladlem. Kobylka zelená (L. viridissimd) křídla má dlau- há ; barwau podobá se kudlance modliwé ; žije na stromích, w ječmeništi a t. d. O žních cwrčí. Kobylka pístrd {L. veracaria^ braune Heusckrccke) má tělo zelenohnědými skwrnami zkropené. Umí dobře bradawice lidem wyštípáwati. I Řasokkídlí. 223 Saraiíče (Gnjllus, Schnarrer) lisí se od přede- šlýcli tykadly kralsími, nožkami skákacími, délku těla nepřesahujícími. Chodidla má tričlená; kla- délko Irubkowilé žádné. W letu frčí někteří dru- howé křídloma. Sem náleží: Sarantc chrast iwá {.4. slrídulmny Klappcr • Heu- schrcckc), na suchách lukách, w lesích a na horách bydlící, jest na Vfí' dlauhá, krowky má hnédé, kropenalé, a zpodní křídla welmi čerwená s line* dočernymi špičkami. Saranče čili kobylka stéhoiuná [A, gryllus míp'a- toriiiSy Zughcusckreckc\ zwláště w Egyptě a w Malé Asii jsaucí, zřídka do Ewropy přichází. Množí se tak náramně, že letíce slunce jako mraky zatem- ňují, a kam padnau, obilí a rostliny požerau. Ačkoliw i lidé je hubí, i hejna plactvva za nimi tá- hnau, předce nejsau s to, aby ztenčili počet jejich; kam přijdau, tu hlad mezi lidem nastáwá, a kde pohynau, na slřewíc wysoko jich na zemi ležíwá, tak že puchem jejich samo powětří se kazí. U ně- kterých národůw se jedí. Jižní Rusy často zapla- wují. (Wiz tah. X, číslo 41.) Kudlán KowiTÍ {Man(odca, Fangheuschrecken) mají tělo dlauhé, úzké, křídla wodorowně na tělo při- léhající, kladélka trubkowitá žádná ; štětiny žádné ; noh dlauhych ke skákání nepotřebují. Kudlanka modliwd (^Manfis religiosúi das tvan- delnde Blatt) bydlí w jižní Evvropě ; držívvá swé přední nohy do wýšky sepiaté, jakoby se modlila. Zelená křídla podobají se lupenu. Žere hmyzy. W Cechách a na Morawě kudlanku modliwau má- lo widěti ; za to ale kudlanku wesní hnědau častěji wídáme. fWiz tah. X, číslo 32.) 224 Hmyzí. Uzáscdka ( Phasma gigas , Gespenstheiisckreckc ) bydlí w jižní Americe. Télo má štíhlé, asi ť zdéli. RÁD VII. RowNOKňÍDLÍ (Hemiptera, Halbflíígler). Mají 4 křídla, jinližto hořejší býwají polorohowitá ; čelisti mě- ní se w sesák, který na prsa mezi nohy si kladau. Proměňují se nedokonale. Sem náležejí: štěnice^ křísiy msjce, čerwi a wši, 1. Štěnice, stinky čili ploštice [Hetcroptera, TFanzen) mají sesák na špičce hlawy, křídla koma- ta, špičkau blánowitau se končící. Sténice se dělí na štěnice zemní a Avodní čili wodoklopy. Štěnice zemní [Geocorcs^ Lanchvanzen) mají ty- kadla čnějící a delší nežli hlawu ; žijí nejwíce na *suchu ; žiwí se šťáwami dílem zwířecími , dílem rostlinnými. Wšechny nemile zawánějí. Sténice obecná (Acanthia scii cimex Icctularis, díc Bettwanze) zdržuje se w postelích, we skulinách slěnowých (odkudž i jméno její), pod čalauny a pod jinými wěcmi w obydlí lidském ; w noci leze na člowěka a štípáním welmi jej obtěžuje. Dwa* nácte let může o hladu býti, tak že celá wyschlá a jako mrtwá leží; doslawši ale potrawu zase ob- žiwne. Přinesla prý se roku 1670. z Ameriky do Angličan, a odtud po celé Ewropě se rozplemeni- la. Castýuj čistěním nejlépe se wyplení. Také se wypuzují štěnice šediwau mastí rtuťowau, olejem terpenlínowým , šťáwau tabákowau > semencowau, mátowau aneb solí tri čtwrti hodiny we wodě \va- řenau. Přidělali se na přikrywadlo čerstwé listí lískowé anebo lupení fasolowé, slezau prý se ště- nice pod ně a jsau jako omámeny. Gitronowá ROWNOKKÍDLÍ. 225 íJtawa na košili nakapaná, anebo špik kytow) [JFall* rath) po těle rozetrený chrání od štípání sténic. Plohicc kapiistoivá (Penlatoma olcraccum, Kohl- wanze) b}wá zhusta na kapustě, jížto kwět ohryzuje. Ploštice sediwá ( Pentatoma gTisca^ Baimiivanze) jest šedá, smrdí, a sedá hojně na stromech a na křowinách. Klamawka {Rcdacius personatuSi Schrcítwanze), do- kud ještě není dospěhi, lézáwá zwolna w domech celá poprášená, a hubí swým jedowat^m uštknu- tím okamžitě štěnice a mauchy. WoDOKLOPi čili PLOŠTICE woDiíí ( HydrocoHsiac , IVasscrwanzen) mají tykadla zakrytá, kratší nežli hla- wu. Ziwí se we wodě žiwočišnými částkami. (Wiz tah. X, číslo 37.) Znakoplawka {Notonecta, Raderwanze) plawe na znaku strkawě; má tělo wálcowité, asi ^\z dlauhé. Na stojacích wodách býwá jich hojnost widěti. Chytá a rychle smrtí jiná zwířátka, jakýmsi jedem je napauštějíc a sesákem šťáwu z nich wyssáwajíc. Samička klade na wodní rostlinky bílá wajíčka, z nichžlo se w kwělnu líhnau mládata, rodičům podobná. IVodomcrka [Hydromctra, IFasscrlaufiv^ běhá po hladině wodní jako po nějakém zrcadle. Podobá se komáru. Přední nohy jsau krátké, k chytání hmyzů způsobné. W zimě zalézá do bahna, zjara klade wajíčka. Křídel nemá žádných. (Wiz tab. X, číslo 38) Splešťide blalnl (iSrpa cincrca ^ Jf^asscrskorpioji) zdržuje se na dně pod wodau : za wečera wylézá a lítá 5 jest welmi splesklá. Přední nohy mají po- dobu jakýchsi klešťowitých tykadel, na způsob stí- 226 Hmyzí. řího klepeta -, odtudž také wodním štírem slowe. Od ostatku jest welmi leniwá, tak že jen mimo lezaucí čerwíky do klepet chytá. W studánkách na dně bvwá ji widéti ; chceli ale kdo ji chytati, nečiň toho holými prsty^ protože umí do žiwého štípnauti. Samička pauští wajíčka do wody, z nichžto za 4 dni mladé starým podobné se líhnau. (Wiz tah. X, číslo 39.) 2. Stejnokřídlí (^Homoptcra) mají sesák na do- lejším konci hlawy, a křídla wsecka \ stejná. Křtísi (Cicadae, Zirpen) mají křídla weliká, pro- zračná, u chodidel po třech článcích ; zadní nohy dlauhé k skákání; na břiše nástroj ke cwrkání ja- ko cwrčkowé. Sesají šťáwy rostlinné, U starých Reků se jídali. Křís zimnářowíj (C. Orní) navvrtáwá zimnář tu- poplodý, z něhož pak mana wytéká. Pcnodéjka {Cercopis spwnaría , Schaiiin - Cikadč) býwá zwláště na wrbách a na travvách co zelená larwa k widéní, která bílau, slinám podobnau pěnu ze sebe wypocuje. 3. MšicowiTÍ [Aphidac i Blafflaitse) jsau malá, meká zwírálka s chodidly dwaučíenými ; bydlejí pospolu na rostlinách, mízu z nich sesajíce a je hubíce. iSamičky bezkřídlé množstwí žiwých mla- dých rodí. Na konci těla mají zwlášlní špičky, kudy jislau štawu wypocují, kterau mrawenci rádi žerau. Zwolna lezau. (Wiz tah. X, číslo 42.) Mei^a [PsUla^ Blattfloh), když dospěje, skáče, kdežto mláďata ^ejí, wlnkau jakausi pokrytá, pewně na listí sedí. 4. Cerwcowití {GalUnsecta y Schitdldiue) ^^^jí nohy krátké, sotwa patrné, o jedinkém článku cho- ROWNOKŘÍDLÍ. 227 didlowém. Samečkowé jsau sice kndlatí, ale bez zobanu ; saini6ky mají zoban sice, krídía ale žádná. Wajíóka kladau na raněné wétwe,. aby vvytékající klí je zakrývvalo, anebo na lupeny, kdežto samičky swým štítowitým tělem tak dtauho je kryjí, až i nad nimi zenirqu. INa rostlinách přes ^imu irwajících wi- díwáme z jara weliké množstwí kopečků, bradawič- kám anebo miskám podobných. Ty dají se no- žem odlaupnauti, aniž jakého žiwota na nich vvidě- ti, ačkoli žiwí jsau to tworowé. Jsaut* to samičky čerwcowé, z nichž pak dwaukrídlá neb čtyrkřídlá mláďata wvlézati wídáme, jimžto z jednoho místa dwě štétinky wynikají. Někteří dáwají pěknau čer- wenau barwu. Cerivec nopálowij [Coccuscactiy Cochcnille) schwál- ně w Mexiku se chowá na nopátu opuntském čerwcowitém. Samičky sbírají a suší se dwakráte do roka a prodáwají se co zrnka tmawočerwená, bele poprášená. Z těch dělá se nejkrásnější čer- weň, karmín, florentínský lak a jiné barwy. Jindy potřebowalo se ccnvcc polského (C polonicus^ Johan' 7iisblut)» který býwá w Polsku a Slezsku na koře- ně ehmerku zawřeného [Scleranthus perennis). Cenvcc česmmoivý (C. Ilícis) nalézá se w jižní Ewropě na listech česmínowých. Cerwec lakonnj (C. lacca) žije na wětwích ně- kterýchto slromň wýchodoindských, k. p. fíku po- swátného, a působí swým štípnutím, že wytéká ze stromu toho šťáwa na slunci Iwrdnaucí , gumilakat kteráž od čerwce w ní zkrytého barwiwosti čerwené nabýwajíc, lakaii prutowau [Stocklack) se nazýwá ; když částka barvviny se jí odejme, slowe lakaii zr- natau'^ staneli se pak, že wařením wšecku barwinu 228 Hmyzí. ztratí, a rozpuštěná pak na ohni w lupénky pro- zračné se leje, lakau liipénkowaa [Schellack) se jme- nuje. Laky lupénkowé potřebuje se k děláni fer- meže, kleje a wosku pečetnílio.*) 5. Weš [PedtcaluSf Laus) má sesák, který zalo- žili nebo wtáhnauli může, nohy dwaučlené, křídla žádná; žije na wiasech hdských a na jiných ssaw- cích, krew jim sesajíc. Wehni se plemení a wa- jíčka swá čili knidy na wlasy lepí. We wšiwé ne- moci [Lduscsiicht) hhnau se wši i pod kozí tak hojně, že lidé na ně zhynauti musejí. Takowau smrtí zhy- nul král Antiochus, diktátor Sulla, Agrippa, Herodes, Fihp n. král španělský, a jiní. Weš šatní a weš wlasowá jsau si rozdílní druhowé. TRIDA II. PAWAUKOWITÍ (ARACHNKIDEA, SPINNEN). Sem náležejí žiwočichowé článkowití, s bílau krwí a tělem složeným ze dwau částek, bez tyka- del, bez křídel. Dýchají waky plícními anebo tru- bicemi decliowými čili wzdušnicemi. Neproměňují se. Na přední částce těla jesti hlawa s prsoina úzce srostlá ; na druhé osmero noh zawěšeno. Oči 2, někdy i 12. Kusadla jako u jiných hmyzůw. Cáslka zadní činí břicho, jenž na dolejší straně otwůrky má, kudy wzduch do těla unikající buďto do waků plícních se táhne , anebo ivzdusnicrmi [Luftgefdssc) po celém těle se rozchází. Srdce jest takowé jak u hmyzůw. Wětši částku pawauko- ''') O dělání wosku pecetaílio wiz Teclinologii od J. S. Přešla. Díl I. str. 314. Pawauci. 229 witýcii žiwí se jinými žiwočichv, často jen krew jim wysesáwajíc. Z wajíček se líhnau a laupají se často. Podlé ustrojení dychadel délí se 1. w pa- wauky s plícemi, k nímžto stíroivítí a prawl paivaiici se počítají; 2. w pawauky se wzdušnicemi, ku kte- rém stlřiníprawíy pawauci neprawi a roztoči náležejí. -1. Pawauci s plícemi [Piilmonariac, Lungenspinncn). Štíři [Strupani, Scorpiones) honosí se makadiv ramenatě táhlými, račím klepetům podohnymi, k lapání kořisti určenými; hricho mají článkowité. Konec břicha táhne se w ocas^ mající na špičce osten a po straně otwory pro jed. Když běží, nosíwají štírowé ocas do oblauku nad záda zato- čený. Ostnem čili žahadlem píchají; rána po nich se zapaluje, a malá zwířata rychle hynau. Samičky wydáwají žiwá mláďata, a po nějaký čas na zádech je nosí. Wseliký druh štírů žije w jižních kraji- nách. Zdržují se různo pod kamením, vv děrách a we skulinách u dweří neb u oken, we sklepích a jinde. W noci wylézají a hmyzem se žiwí za-, píchnutým. Stťr čili slriipan ewropský {S. curopaeus), s oca- sem asi na 2" dlauhým, nalézá se w jižním Tyrol- sku: z toho dělal se jindy štírowý olej [Skorpion- vid), na jeho wlastní i na hadí uštknutí dobrý. (Wiz tah. X, číslo 45.) Štír wcliký [S, afer\ zwící raka říčního, má ža- hadlo welmi nebezpečné. Na štírowau uštknutinu dáwá se obkladek vvodowý se čpawkem (amoniacum\ Prawí pawauci [Araneae i iichte Spinnen) mají břicho nečlánkowité, makadla krátká jednoduchá, na hořejší čelisti pazaury duté, k jedovaté žláze wedaucí. K předení wláken pawučinowých mají 230 Pawauci. pawauci u rili 4 neb 6 bradawek a w nich množ- stwí dírek. Z dírek těchto wytahuje si pawauk nožičkami tenká wlákna a w jednu nit je přede. Tylo nitky nejsau z počátku jiného nic leda lepa- wý mok, který w těle pawaučím we zwlástních nádobách se rodí, a wycházeje z téla honem se sráží čili tuhne. INiti upředené slauží pawaukovvi buďto k pletení pawučiny, buďto k opřádání wa- jíček, a pawučina býwá jemu buďto za obydh, buďto za síť na lapání hmyzů, jež on buď zakau- sáwá budto wlákny zapřádá, a potom šťáwu z nich sesá. Žijí po různu w ledajakýchsi kaulechj plo- tech a jinde. O swá vvajíčka welmi pečují. O hla- dě dlauho býti mohau; pak ale i do wlastních bratrů se paustějí. Podlé pawučiu rozeznáwá se wíce druhů pawaučích. Pawaici zemní (Tcraphosae^ Minierspitmcn) nepřadau sice žádné pawučiny, dělají si ale díry do země, ježto přadiwem powlékají a poklopkem, z hlíny a wláken upleskaným, zakrýwají. Bydlejí w teplejších krajinách, i býwají takowé welikosti, že jistý druh jejich , sklípkem [Mygale aviculai'ia, f^ogelspinne) , do samého ptáka kolibrího prý se pauští. Pawauci sírovví {Nctzspín?ie7i) přadau pawučiny, kdež niti čili wlákna ze středu jako paprskowé dokola se rozbíhají , a jinými nitmi čili wlákny na přič kruhowitě welkanými, se spojují. Křižák {Epeiradiadema, Kreuzspirmc) má na z«í- dech punlíčkowaný kříž. Pawučina jeho napnutá při- powídá jasnau powětrnost ; ochablá ale aneb potrha- ná ukazuje na déšť. Samice klade na 1000 wajíček. Pawauk domácí {Aranea domést íca, Hausspinne) plete si pawučinu w kautkách. Částka pawučiny PAWAIJCI. 231 ta, kde pawauk bydlí, býwá kornautowitá, trubko- witá, a miwá dwa wjrchody. Od té částky rozpíná st trístranau síť na lapání hmyzů. Pawaiici wodní (^Argyronecfaet JVasserspinnen) dě- lají si we wodé hnízdo nálewkowité, otworem do- lů a za niti horem na rostliny wodní připewněné a wzduchem naplněné, takže w něm, jako w potá- pěcím zwonu, pod wodau dýchali mohau. Chytají po wodé hmyzy. Babíleták [Theridion, Faclenspinne) přede wlákna w létě po zemi, kterážto, když na podzim se po- wzdwihnau a létají, babím čili babským /ť^^mslowau. Pawauci rychloskocí {skokaní, Citigradae, Jagď spimieti) nepřadau, ale skočmo anebo běžmo na kořisf tekau. Někteří z nich také u nás žijí ; ze wšech ale nejznamenitější jest; Tarantulc {Lycosa Tarantulay Taranfel), w Itálii a okolo Tarantu se líhnaucí. Lid si o ní powí- dá, že ušlknutí její w člowěku jakausi chorobnau křepčiwost působí, která prý jedinau hudbau wy- léčiti se dá. B. PaWAUCI se WZDtJŠNlCElVlI. Račiček {Obisíum cancroides, Biicherskorpion) ná- leží mezi štíry neprawé, makadla má dlauhá klepe- towitá, takže tím se štíru podobá ; ocasu wšak žá- dného nemá. Žije we starých knihách a sbírkách přírodozpyteckých, kdežto škodliwé mušky a lar- wy hubí. (Wiz t. X, čís. 44. račíček welmi zwětšený.) Pawauk nohat\' {Kankara, Plianlangiiim opilio, JFeberknecht) náleží mezi pawauky neprawé a liší se od předešlých tím, že makadla má nitkowitá, ho- řejší čelisti nůžkowité i welmi dlauhé a nohv křehké, kteréžto když se odlomí, ještě za dlauhý 232 Pawauci. čas se pohybují. Býwají hojně w zahradách i po zdech. Roztoči (Acaridiae ^ Mílben) jsau drobaunká, toliko někdy drobnohledem uzřilelná zwiřátka, pře- dní část' úzce s břichem nečlánkovvitym spojenau mající. Oči buďto žádných anebo jen 2 neb 4 při DÍch widěti. Pasau se na zwířatech a rostlinách, šťáwu jejich sesajíce. Sivíliiska [Irojnbidiuni holosericeimii Erdmilhe) bě- há z jara hojně po polích a rostlinách, hausenky hubíc. Drauc {Ganiasus Coleopterorumt Kafcrmilbe) žije na chrobácích. Roztoč sijrowij a maučnl žijí we starém sýru a mauce. Zákoika [Sarcoptes scahieiy Krdtzmdbe) žije we wředech prašiwinowých. Klíšť čili klíš ták (Ixodes ricinusy Zccke) žije vv krowí a spaustí se na psy, na owce i na jinau zwěř mimo jdaucí, zažírá se jim do masa a napiji se tak, že býwá stokráte toliký. IVodide i^Hifdrachnellae, IVasscrmilberí) jsau če r- wené a obratně plawají we wodě. TRIDA III. ČLENOAVCI (POLYMERIDA, MYRIaPODA , TAlSEND- FDSSLHR). Mají krew bílau, tělo článkowité a na každém článku 1 neb 2 páry noh, takže na těle mnohem wíce než 8 noh se nalézá. INa hlawě mají 2 ty- kadla a kusadla, jimižto hryží; křídel nemají. Y^ý^ Členowci. 233 cliají wzdušnicemi ; neproměňují se, ale swlíkají se, teprw později noliy břišní dostáwajíce. Žijí na su- chu i we stínu a we tmé pod kameny ; žerau drob- nější zwířátka anebo rostlinné částky. Swinule (Glomerisy Kii^elfuss) má tělo polowálco- wité, ze 12 kraužků složené, a 16 — 20 noh. Zdržu- je se pod kameny, a může se do kuličky swinauti. Mnohaiioh (Jiilus, Taiisendfiiss) má tělo štíhlé, dlauhé, oblé, z 36 i 38 článků složené, a na kaž- dém obyčejně po 2 párech noh. Žije pod kame- ny a může se do záwitku swinauti. W Americe žije Mnohonoh ivelikánsky (/. maximiu\ 1." dlauhý a 134 noh mající. Stonožka (Scolopcndra) má tělo dlauhé, ploskaté, z množstwí kruhů složené, a na každém kruhu dwě nohy. Mimo hořejší čelist' a dolejší pysk má ještě 3 páry kusadel, jichžto druhý pár zjewnými makadly opatřen, a třetí tak weliký jest, že ostatní kryje, a w prowrlané kleště se končí, z nichžto, když koho uštkne, jed se wyléwá. — W Americe na Antillách žije Stonožka kausaivd (S. morsítans), jejížto uštknutí nebezpečný zánět působí. U nás nachází se Stonožka obecná. (S» forficata) s 15 páry noh, a Stonožka elektrowd (S, dectrica) po tmě swí- tící, a 54 párů noh mající. TRIDA IV. KORÝŠOWÉ (CRCSTACEA, KRUSTENTHIKRE). Mají krew bílau, tělo článkowité, na několik nestejných částek čili kruhů rozdělené, nejméně (10) 234 KoRÝši. 10 noh; jsau bez křídel ; dýchají zebrami ; na wetšim díle neproměňují se. Tělo pokrýwá se obyčejně korau rohowitau aneb wápnatau, ročně se swU- kající, a dělí se u dokonalých druhů w hlawu, krk, prsa a břicho. Na hlawě jsau 2 nebo 4 tykadla, 2 složené oči na n-ásadkách, a několik jednoduchých očí bez násadek. Kusadla skládají se z rowného počtu čelistí, mezi dolejším a hořejším pyskem le- žících. Nohy jsau na wšech nadřečených částkách těla, a rozdílně utwořené, tak že přední často po- dobají se nůžkám ; anebo jsau malé, w kusadla proměněné , nohami čelístnlmi {Kieferfusse) jmeno- wané ; na břiše jsau zakrnělé nožky (panohy, After- Jusse). Dýchaní koná se žabrami, ježto wně leží a obyčejně na stehnech wisí. Srdce jest jednoduché a dokonalé, z něhožlo krew bílá tepnami [arteríae) a žilami [venae) se pohybuje. Wajíčka nosiwají na některých částkách těla, k. p. mezi nohami ocasní- mi, až do vvylíhnutí mladých, ježto hnedky starým se podobají. Někteří berau leprvv až po laupání na sebe podobu rodičů swých ; a jiní zase w stá- ří jisté částky tratí, ježto w mládi měli, jako ty- kadla, oči a jiné. Bezmála wšichni žijí we wodě, zwlášlě w moři, hnilými částkami žiwočíšnými se žiwíce ; někteří ale pasau se štáwami jiných zwířat. Dělí se na tři řády: 1. na Icruždky ; 2. na raky prw wé ; 3. na raky mískowité. RÁD I. Kružáci (Artrostraca, Ringelkrebse). Mají hlawu patrně oddělenau, oCi bez násadek a prsa Clánko- witá. Seiu náležejí stejnonozi a wrosUooci. Stejnonozí {Isopoda, Asseln) mají tělo ploché, prsa složená ze 7 kruhů, a na každém kruhu pár KORÝSI. 2'^*> noh ; břicho obnási 3 ba i G kruhu ; žábra jsau wa- kowitá a wisí na plvtewních nohách. }f7tríUk [Linmonía tercbrans, Bohrasscf) nawrla- wá lodi w moii. Mokrice [Assclliis aquaticuSy TFasserassd) žije w sladkých wodách. Beruška [sivínka, Oniscus miiraríus , Kcllcrasstl) žije na zemi, na wlhk}'ch místech a we sklepích. Potřebuje se jí w lékárnách proti wodnatelnosti. Wrostloocí [Amphipocla, Flohkrcbse) liší se od předešlých télem z obau stran splesklým a přední, mi nohami, jiný Iwar nežli zadní majícími. Zijí we wodé, nejwíce w moři. Někteří mohan se na ze- mi do wýšky wymrštiti, lelo při tom na stranu kladauce, k. p. náš zdrojowec [Gamariis^ Wasserjloh). ŘÁD II. Raci (Thoracostraca, áchte Krebse). Hlawa není dosti patrné oddělená, oři jsítu na stopkách, a prsa složená z 5 článku ; noli mají 5 párů •, hlawu i prsa twrdau skorápkau pokrytá, z nížto se rořně swlíkají ; břicho Clánkowité se nazýwá obycejuě ocasem. Nohy dwS přední jsau dlauhé, w klepeta obrácené, pro které zwířata tato buď na zad anebo stranau lézti musejí ; i také ostatní nohy jsau mezi sebaa rozdílné, a panohy často bywají w plýtwy promě- něné. U kořenu tykadlowého leží Čidlo slnchowé. Za řasu swiáčení dělají se rakowi w žaludku dwa wápnité, bílé bo- chánky, jímžto raci oka Tíkáme. Ty později z těla wycházejí. Sem náležejí raci dlniihoocasí a hnilhoocasí, a. Raci DLALHoocAsí (í1/«677í;vz) mají tykadla dlau- bá, břicho rowné, dokonalé, jako trup sám dlauhé, a na konci opatřené příwěsky, které jsau vTlastně plýtwy ocasní, wéjířowitě sestawené. Rak obec7iij čili říční (Astaciis flnvialis) nalézá se po celé Ewropě w struhách, potocích a říčkách. 236 KoRÝši. zwolna tekaucích , kdežto za zimu pod břehem mezi kořeny stromowými w děrách se zdržuje, w létě ale za parného dne we wodě se prochází ; že- re čerwy, plže i mrchu. Maso má nejchutnější od kwětna až do srpna měsíce. Rak mořskij (A* mQLrinuSy Hummer) domuje w moři sewerním a středozemním ; b} wá 1 neb 1 1/2 střewíce zdéli; jídlo poskytuje chutné. Nahoocas [Pagiirus Benihardiis y Einsíedlerkrebs) žije w moři a hájí swiij měký ocas tím, že do uli- ly plžowé jej strká, kterau wšudy s sebau wláčí, býwalého obywatele jejího zežraw. b. Raci krátkoocasí {Brachijiiray Krahheii) mají břicho nedokonalé bez příwěskíí, kratší nežli trup, ohnuté či swinuté, a do jámy, na trupu jsaucí, wlo- žené. Tykadla jsau krátká. Wětší částka w moři jich žije ; někteří také na zemi. Sem náleží : KiUatan [Pínotheres antiqaorum, Muschelwdchter) , měkau skořápku maje zalézá do škeblí slawčích a kyjowčích, a tam s obywateli w míru žije; žiwí se drobnými mořskými živvočichvi wodau do škeblí nahnanými. Brannonoh (Gecarcirius riiricola, Landkrahhe) by- dlí na Antillách w děrách. W měsíci kwětnu stěhu- je se u welikéin množstwí k moři, kdežto wejce klade. Na cestě této ničemu se newyh}' bá , ro- wným směrem kráčeje : tu chytá se pro swé chut- né maso. Jak mile wajíoka snesl, celý umdlený zpátky se wrací. (Wiz tab. X, číslo 51.) Krab ivakowitíj (Cancer pagarus, Taschenkrebš) w mořích ewropských, lowí se k jídlu. KoRÝši. "237 ŘÁD III. Skokepáči (Aspidostraca , Sciialenkrebse). Hlawa není ode trupu oddělená ; oCi jsau bez stopek ; telo měké, jednau nebo několika skořápkami pokryté ; nohy jsau buď klepeta, nebo štětinami poseté. Proníeniijí se nedokonale, twar totiž jiný po kolikerém swiékání dostáwajíce, a. Kystonozí [Poecilopoda^ Strahlfiissler) mají tělo dwéma rohowitými slity kryté, a na konci těla osten dírkowilý ; na prsau 5 párii noh klepeto - wých, kraj slitu zádowého nepřesahujících. Kyčle ostny poseté na místě kusadel . slauží. Za těmito klepety přichází ještě (J párů noh plýtwowitých, na místě zaber k dýchání slaužících. Sem náleží; Rak molucký čili ostrorep {Li?nulus molluccanus ^ Molukenkrebs), we wýchodní Indii žiwaucí, čtyry stře- wíce dlauhý. Osten jeho, z déjí jednoho střewíce, užíwají někteří národowé na špičku šipowau. (Wiz tab. X, číslo 43). b. WiLÝši {Círripoda, Rankcnfilssler^) jsau podi- wná zwířata, ježto, byť i dospělá byla, předce žá- dné hlawy, a tudy ani očí ani tykadel nemají, zkrywajíce se we škeblí z wíce kusů složené. Ze skořápky této wyniká dolejší šlěrbinau 6 párů noh , končících se na dwě dlauhá obwijadia (Ranken). Swéč [Balaniis^ Scefiilpc) jednau stra na u k úska- lí anebo k mořským žiwočichům se připíná. c. LupENoNozí [Phyllopoda, Blattfussler) mají 10 neb 16 párů noh splasklých, barwitých a laločna- tých, na swých počátcích puchýřkowitými žabrami opatřených. Tělo článkowité jest buď nahé, anebo na zádech štítem kryté. Zdržují se w stojacích wodách, kdež obyčejně na znaku plawau. 238 KoR^si. Lupcno7ioh obecný {.4 pus cmícriformis , Kicjiicn- fiiss), na 2" dlauhý, časem po kolik let wideti se nedáwá; wsak ale zase najednau u welikém množ- stwí se wyskyluje w deštiwém léié, w dost malé napršelé kaluži. (Wiz tab. X, číslo 52.) d. Ghwostonozí {Lophyropoda , BiischclfUssler) jsau malinká zwířata ; mají až k 5 párům noh, a na nich porůzné štětiny. Tělo powíečeno tenkau koženau obáíkau, ježto na zádech nékdy w sko- řápku dwauchlophowau se proměňuje. Mají jedin- ké oko. Sem náleží: Kystiiska iCypris, Maschclkrehs) a Panokatka [Da- phiiiat TVasserJloh)y ježto we stojacích wodách ská- kawé plawe. , €. Skokepáči přížiwsí {Parasita , Schmarořzcr- krebse) jsau malá zwířátka, na rybách se pasaucí, u huby sesáček a nožičky čelistní mající, kterými se k žiwočichům pewně připínají. Télo jest buď celé méké, anebo má na zádech štít chruslawkowi- tý. Nohy jsau bud' rozličné, anebo zcházejí do- konce. Sem náleží: Zaťali c (PolyphcmuSy Físchlaiis), který se rybám na kůži, na pysky anebo do zaber zasesáwá čili se zatíná, takže je tím začaslé usmrcuje. TRIDA V. ČKRWI (ANNKLIDKS, RINGELWURMER). Jsau to zwířata oblá, dlauhá, poněkud wraub- kowaná, s tělem měkau kozí oděným, s nohami bud to článkowitými anebo žádnými. Krew čerwe- ná jim obíhá w tepnách i žilách j srdce nemají žá- Čerwi. 239 dného. K dýchání dány jim bud žábry, biuf podkožní průduchy cili dutiny wzduchowé. Čidel na welšíni díle se jim nedosláwá; jen u některých widíme znamínka, očím podobná. Hlawu není widěti, leda žeby ústa ji naznačowala. Střewo běží rowně od úst k řiti. Kladau wajíčka ; zřídka rodí žiwé mla- dé ; rozmnožují se také dělením. Podlé dospělosti a dokonalosti těla dělíme čerwy : 1. na stétinonolct; 2. beznolce ; 3. imrečníky. 1. Stětinonožci (ChacCopodtty Borstenwiinner) ma- jí na wraubcích budto štětiny anebo bradawky štětinami poseté, ježto k pohybowání slauží. Dý- chají žabrami. Plestěnky {Aphrodúaťy Secraupcn) a Dlakoivatky {Nereides) mají hlawu patrnau s tykadly a s očima, a na kykatých nožičkách rhwoslíky lesklých štětin. Žijí při břehu mořském we wodě, kdežto někteří vv písku přímo trčí, jiní zase \v rohowitých trub- kách bytují. (Wiz dlakowalku na tab. X, číslo 3ó.) Ceivotworky [Tuhicolae , Rchremviiriner) nemají ani patrné hlawy, ani očí, ani tykadel ; na kyko- witých nohách mají bud' hákowilé neb šídlowité štětiny. Žijí butl' na dně, bud' po břehu mořském we trubičkách, z písku a zpráchniwělých škeblí udělaných a swým šlemem slepených. Ctrivi zcvinl (Terricolafy Ltindwurmcr) nemají ani hlawy, ani tykadel, ani očí; místo noh mají štětiny. Sem HÚleží: Destowka^ dsťoivka čili hlísté [Lumbricns terrestrísj Regeinviirm), žije we wlhké zemi, rostlinám útlé ko- řínky obzírajíc. Chcešli je ze zahrady wypuditi, wyhrab na několik místech jámy z hlaubí 2 slře- wícii, naplil koželužským Iříslem a příkrý koňským 240 Čerwi. hnojem. Teplo tudy powsláwající přiláká nesčíslný počet dešťowek a jiných hubitelu zahradních, ježto* wyndáH se tríslo na tuhý mráz, wšichní pohynau. (Wiz tah. X, eislo 53.) 2. Beznožci [Apoda , Glatliviirmer) mají tělo wraubkowané , bez noh i bez štětin; místo za- ber mají w břiše po obau stranách puchy rky, do kterýchžto wzduch jistými dírkami wnikáe Sem náležejí : PiJAwicE {Híriidines , Egeln) mají na každém konci jedno příssadlo {Saugnapf)^ kterým se k we- cem přissáwají. W předním příssadle leží ústa, buď ze tří chrustawek řezacích složená, anebo ses- cem wyplazitelným se končící. Snášejí weiké, po wrchu haubovvité wejce, zámotkům baurowcowým po- dobné. W každém wejci nalézá se asi 50 žlautků, z kte- rých ale wšickni se newylíhnau. Ziwi jsau we wo- dě krwí jiných zvvířat, Pijawka lékařská (H. niedtcinalis) jest na zádech harwy oliwowé s šesti pruhy rezowatými, černo- skwrnatými, a na břiše zelenožlutá s černými skwr- nami. Žije we sladkých wodách stojacích, a po- třebuje se jí w lékařstwí. iNejwíce nalézá se jich w Polsku, tak že odtud až do Angličan a do Fran- cauz se wywážejí. Pijawka lékárnická [H, officinalis) podobá se pře- dešlé, jest ale beze skwrn. Lihne se w Uhersku, a potřebuje se jí jako předešlét Pijawka koňská {H. vorax)y tmawší předešlých a beze skwrn, málokdy prauhy na zádech míwá. Uštknutí její nerado se hojí, a tudy jediné koňům se sází. 3. WÍREČNÍci ( Turbellariaf Strudclwiirmer ) mají Čerwi. 24 í krew bezbarwau, tělo nilkowité, drobnými a wlaži- telnými štélinami poseté. Bydlejí we wodě, wíření kotaučowité w ní piisobice. Plemení se dílem z wajíček, dílem rozpadáním téla na mnoho částek, kteréžto obnowujíce se w úplná zvvířátka se pro- měňují. Sem náleží : IVldskoivka {NaiSy dic Naidé). Plemeni se tím, že z téla jejího wyrostá hlawa, která se pak utr- hne s částkau téla za ní jsaucí, tak že každá část- ka pro sebe žije, a podobným způsobem zase dál i dále se rozmnožuje. Žije u welikém množstwí we stojacích wodách ; plowajíc co hadík se wine ; žiwí se od polewníkii. fWiz tab. X, číslo 56.) Struněnec (Gordius) ztlauští tenké strun v jsa a zdélí několika palců, zdržuje se we stojatých wo- dách, bahnem na wše strany se prorýwaje. CSazý- wá se též iíwým wlasem. TLUPA III. MĚKÝŠÍ (Mollusca, Weichthiere). 31aji tělo mčJeé. newroubJioivanc, bez wnitřní hosfry. Uzliny nerwoivé sem tam roztiaušejié a nitmi spo- jené jsau celau Jejich saustauau nerwowau. Čidla a tyliadla ivelmi ne dokonal á. Ústroje pro zaziwáni^ pro oběh hrwe a pro dýchání dokonalé. Wšecha zwiřata tato činí Jednu jedinau třídu, jizto podlé následujících znaliň poznati můžeme. Tělo jest poulečeno mekau kozí, ježto na zádech jakýsi plást čini a Ťieustále množstwí slizi wylučuje. Ze slizi té usazuji se u některých prawidelné iváprdté 11 242 MIkýsi. wrstwijy ježto hid kostnatau deshi anebo wápnttau sho* řdptiH působí. Tuto skořápku^ z jedné anebo xcice části sfoženau, nosí mekýši s sebou jako dotnek^ celí do ní schowati se moliauce. Jsaulí skořápky z jednoho kusUj jako plží, slowau ulitami (cochieae, Sclineckenháuser); pakliže ze dwau anebo z icí- ce částek se skládají, lasluraini ( Concha , Mu- scheln) se jmenují. Měkýši mají budto hlawu, a io často makadly a očima opatřenau, anebo jsau bezhlawí. Wnější pohybowadla zcházejí některým mčkýšiim docela ; z nich mají někteří ramena ne- členitá; jiní zase mají rozsiřeniny plýtivoivité, pláStěj anebo štít na břiše masitý. Ústroji iráwi- cími jsau střeivo a iveliká játra; obíháni bílé krvre děje se tepnami a s žilami, srdcetn oprawdiwým spojenými ; k dýchání mají bud dutiny plícní, bud zábry. Wětším dílem kladau wejce ; někteří rodí také žiicá mládata. Jsau po celé zemi rozšířeni, a zwlášte hojně iv teplých krajinách; žijí dílem ic mořit dílem ive sladkých wodách, a dílem na su- chu. Mekýši wodní žiwí se potrawau žiivočišnau, měkýši ale zemní rostlinnau. Dosawáde počítá se jich asi 6000 druhu, ježto dle hlaivy dělíme na mékýše hlawaié a bezhlawé. Podlé twaru a polo- hy pohybowadcl jsau šesteří: 1. raraenVši, 2. bla- nýsi, 3. plži, 4. chapVšij 5. lasturowcí, 6. pláštěnci. Oddělení I. Méký.ši hlaytatí. Rád i. PiAMENÝSi čili hlawonozí (Cephalopoda, Kopf- fússler). Mají tělo dlauhé s pláštěm, po předu na zpíisob welikého wa- ku •lewřenym. Z wakn toho wyniká hlawa na krku patrnž Mekýši. 2i3 sedící. Okolo Iilavvy stojí dlauliá ramena s príssadly ; tam kde 56 ramena počínají, leží huba s dwěiua rohovvitýma Celistma. Mají oči a sluch. Před krkem widěti jest masitau nálewku, ku- dy trus wychází. Tauto nálewkau wystrikují někteří w čas nebezpečenstwí černý mok, který z jisté žlázy wycházeje do tvnku hnrwinného {Dinienheutel) se stéká. Ostatně žijí wšickni w uioři ; dobře po hlawě chodí. Dlauhými ra:neny swými chápají se i wetších zwírat mořských, k. p. krabů, k niu)žto se rameny swýuň přissáwají, a mocnými čelistmi twrdau jejich skořápku rozlomují. Maso jejidi se jídá. Rozeznáwají se 3 rodowé gich : 1. osminozky, 2. dcsílinozky-, 3. j>řínawkowit{. OsMiNoŽKY cili Chobotnice {Ocfopoda) mají 8 stejných noh, příwěsků ale plytwowých na plášti žádných. Sem náleží chobotnice obecná {Octopus vul- garisy clcr eigcntliche Nautilus), w plášti swém jen toliko dwě malé chrustawky a stejně tlustá ramena mající, jimižto prý i člowěka w kaupeli objímá. Kůže prý se barwami mění rychleji nežli u cha- meleóna. Nalézá se zwlášte na pobřeží francském. Usušená ukazuje se pod jtnénem mořského pawauka (Meerspinne). Chobotnice papiroivá {Argonauta Ai^go^ PapiernaU' tilus) nalézá se w moři středozemním. Skořáp- ka, w nížto bydlí, jest jako papír tenká, loďko- witá a křehká. Chobotnice tato má 8 ramen, jichžto dwě na způsob plýtew, jako listy, rozkládá, a chceli plawati, wztýčí a rozewře je tak, že jí slau- ží jako plachty na loděch, aby wílr do nich se opíral. W té případnosti ostatními rameny weslu- je. Jestli moře liché, býwá celá hejna takowých zwěroloděk vvidéti ; pakli moře bauřliwé, aneboli se blíži nějaké nebezpečenstwí, stáhne wšech 8 ramen a ke dnu se spustí. 11* 244 MĚKvši. 2. Desítinožky (Decapoda) mají deset nestej- ných ramen, po obau stranách plášťowých wyrostky plýlwowité, místo skořápky w zádech rohowitau aneb kostěnau skořepinu. Sem náleží: Sepia (Saepia officinalis, Dintaifisch)^ asi jedno- ho nebo dwau střewíců zdéH,Jejížto wejčitá, klenu- tá, z wenku draslawá, wápenná slřepina prodáwá se pod jménem bílé čili sepioivé kosti [os saepiae), k hlazení i do prášku na zuby potřebné. We waku barwinném nalézá se černá štawa, jízto se- pia w čas nebezpečenslwí wodu kalí. Sťáwa ta usušená slauží za wýbornau hnédau tušowau barwu pod jménem sepiowiny. fWiz tab. X, číslo SO.) Sepia iveliká ( Saepia Loligo , Kalmar ) má w zádech skořápku rohowitau a wak barwinný w ja- trách ; jest 5' zdélí. lllyrsky sluje oligan, česky oli- han čili olihen, %. Pkínawkowití [Nautilacea^ Schiffshooté) dělají si skořápky závvilkowité, příčkami na wíce komor oddělené. Komůrky tyto jsau trubkau wespolek spojenv, a skrze wšecky béží šlachowitý prowázek, za který žiwočich tento do nejzadnější komůrky přiwázán jest. Býwají hojně w indském moři. Piínawek obecný (M. Pamphiliiis) má ulitu we- likau, wnifř jako perleť se lesknaucí a po wrchu bílau s pruhy žlutohnědě žíhanými, RÁD ÍI. Blanýší (Pteropoda, Flossenfussler). Mají na plášti po oban stranách wýTostky plytwowité, u huby z každé strany jako křídla stojící a k jilowání slaužící. Jsau to malá zwířata, w oceánu žijící. Sem náleží : Dívojklanka (Clio), welrybám nejwíce za potra- vvu jsaucí, s paterau hlawau bez skořápky. Plži. 24b RÁD Uí. Plži čili břichonozí (Gasteropoda, Schneckes). Mají na břiše široký masitý štít (nolui), w řasu složitelný, jíiiižto se plíží, a lilavvu patrnau s tykadly a s oíiima ; na zádedi nosí skořápku (ulitu) wápennau, jako domek, do nížto se celí wtesnati mohau. Tato ulita jest do záwitkú několik- kráte ztoCena. Záwitkowé tito jdau buď do sebe, w jedné ploše ležíce, anebo šraubowitě nad sebe se točí, a do špířky se úží. Wětší částka jidi žije w moři, mnozí we sladkýd» wodácí), někteří na zemi, a sice na wlhkýdi místedu Dle dy- diadel dělí se na pllcaté a na zábroté. 1. Plícatí (Piilmonata) dýchají plícnínii jam- kami, za krkem na kraji plášťowém malý olwor majícími. Někteří jsau nazí, nejwělším dílem ale mají ulity čili domky. Jedni bydlejí we wodé, jiní zase na zemi. Plícatí musejí začaslé nad wodu, aby se wydýchati mohli. Mezi zemní náleží: Slimák {JLimaXi Nacktschnccke) má místo domku na zádech w plášti štít chrustawkowitý. Swau žra- wostí působí zeleninám welikau škodu. K wyhu- bení slimáků sypau se drtiny a popel. (Wiz tab. X, číslo 48.) Hlemýžď (HcliXy Schnirkelschncckc) má kulatau nebo kuželowitau ulitu. Hlemýžď zahradní [Helia: pomatia y Wciiiherg- schnecke) nachází se hojně we střední Ewrope w zahradách a po lesích. W některých krajinách sbírají a pěstují hlemýždě, ježto na podzim wá- pnitým wíčkem do swého domku se zawírají a pak času zimního na pochautku se prodáwají. (Wiz tab. X, číslo 49.) Kruhoploska (Planorhs, Tellerschnecke) y s ulitau plochau, terčowilau, náleží mezi wodní plže, jakož i: 2i6 Měkýši. Bahnln [Lymnatiis ^ Schlanvnischnecke) má ulitu dlauhau, bachatau s otworem wyšším než sirsíin. 2. ŽÁBRATí {Branchiata) žijí we wodě a wětším dílem w moři. We sladkých wodách žije jich málo, k. p.. bezpupčice [Neritina^ Mondschneckc), W moři ži- jící míwají krásně barwené ulity, ježto sbírkám ži- wočišným za okrasu slauží a draho se prodáwají. Zwláště znamenití jsau w tom ohledu úsen (fialiO' tiSy Sccohr^y hoiiíolan (ConiiSy Kegelschnccke) ^ záwitec [Cyprea, Porzellanschnecke). Z ulity záwitce figrowa- nélio {C. tygriš) dělají se piksly, a ulitky hadihla^ wa (C. moneta^ Otternkopfcheii) potřebují se w Afri- ce a wýchodní Indií místo drobných peněz. W moři též žijí : Cepicowka (Mítra^ Faltenschnccke) ^ har- fowka [Harpay Harfenschnecke)^ křídlowka {Strombus, Fliigelschnecke) a mnoho jiných. Zwláště znamenitá jest ostranka {MureXt Sta- chclscknecke)s ježto we zvvláštním waku krásnau čer- wenau barwu chowá, jižto staří nachem nazýwah. Nachoivec {Piirpiirea , Piirpwschnecke) bydlí w atlasském a indskěm oceánu ; jest cerwenohnědý, na přič pruhowaný a někdy hrbolatý. Odděleni II. Mlži čili bezhlawí (Acephala, kopflose W eichthiere). ŘÁD IV. CiiApfši (Brachiopoda, ArmfŮ8ser). Mají dwě skořápky (lastury), z kterých podlé libosti ramena, brwami posetá, huďto vvystrkowati, anebo do nicJi zase wtaho- wati moliau. Množstwí zaber listowitýcb leží wnitř pláštĚ dwaurhlopuowého. Sein náleží: Tasmanka (hingida, ZungenniiischelJ , wrtalka [Te- Mlži. 24T rcbratula), a nemnoho jiných, ježto w moři žiji, na skalách neb jiných wécech utkweU. ŘÁD V. Lasturowci (Conchifera, 1\1uschelthiere). Jsau we skořápkácli dwaudilopfiowýcb. Twar jejich řídí se po- dlé pláste, jenž obsahuje tělo jako wazba knihu. Pod plástem leží dwa páry listowitých welikýcJi zaber. Na břiše jest vý- rostek rozličného twaru, nohau nazýwa^^ýí kterýž ze skořáp- ky wystrkowati mohau. Na kořenu nohy té nalézá se wlnka (byssus). Obe lastury jsau na zádech spojeny jako nejakan stežejí, jižto zámkem nazjwáine. Zámek tento jest buď pauhý pružný swaz, anebo jsau to zubowité wýrostky do sebe za|ia- dající na způsob obratlu (Wirbel). Nadřefený swaz jewí se na zadní straně zámku, a rozwírá swau pružuau stažliwostí skořápky. K svsírání skořápek slauží jeden anebo dwa silné swaly, kterými tělo se skořápkami se spojuje. Wšickni lastu- rowci žijí we wodě, a wětší díl w moři, kdežto buď woln6 s« poliybují, nebo do bahna zalézají, nebo k rozličným wěcem pewně se připínají. Dělí se na tři rody: Lasiurowce a. jedno- swalné^ b. dwauswalné, c. raurozilé; a. Lasturowci jednoswalní (Monomy a^ einmuskli- ge MuschelthiereJ mají jediný swal swírací, na wnilr- ním powrchu každé lastury jamku mající. W každé léto jamce jest upewněn konec jeden swa- lowý. XJstřicc [Ostrca cdalisy gemeine Aiisfer) má dwé neprawidelné a nestejné skořápky (lastury), slože- né ze mnoha wrstew na sobe ležících, a wně wl- náin se podobajících. Nak^zá se na březích sewer- ního, allanského a středozemního moře, na ska- lách anebo na bahnitých místech u welikém po- čtu pohromadě, tak že celé jespy z úslřic (Au- slerhdnheji se dělají. INa podzim chytá se jich na tisíce, a pro pochautku po swělě se rozsilá. La- 248 Mlži. stury pewně zamknuwše, tolik wody wHitř podržu- jí, že na dlauhý čas k dýchání jim postačuje; ne- bo w suchu dlauho žíti nemohau. Poněwadž ústři- ce nepohybně sedí, musí čekati, až co jí woda do huby přinese; a to jen tenkráte státi se může, když k wůli dechu lasturu otewřewši , čerstwau wodu nabírá. Uchál (Pecten, Kammuschel) má dwě sice prawi- delné ale nestejné skořápky čili lastury s zebrami na délku protkané, a na straně zámkowé dvva pro- stranné wýroslky čili uši. Sem náleží Uchál pautnický (Pec ten maximus^ Pilgennuschel) , k nám poprwé od pautníkii z moře středozemního přinesený. Ostral {Spondilus Gaederopus, Lazarusklappe) má skořápky čili lastury dwě tlusté, nestejné, ostnaté, s dwěma silnýma zuboma na zámku. W moři stře- dozemním na rozličných wěcech wisíwá. Z lastur, pewně wespolek se držících, dělají se klapačky pro dětí. Jídá se. b. Lasturowci dwauswalní [Dimya) mají dwa swaly, a proto také na každé skořápce čili lastuře dwě jamky, w nichžto swaly tyto upewněny jsau. Sem náleží : Kyjowka (Pírma, Steckmuschel) ^ w bahně moř- ském swými klínowitými skořápkami trčící, má wlnu (hyssus) na 'i" neb 8" dlauhau, z wláken hnědo- zelených, hedbáwných, welice pewných. W Itálii dělají z ní rukawičky, punčochy a jiné wěci. v Škeble [Anadonta^ Teíckmiischel) a welewiiib {Uiiio, Flussmuschel) bydlí we sladkých wodách; onono má zámek bezzubý, tento wšak zubatý. Lasturowci. 249 IVeleivruh malířský slauží malířům k rozdélá- wání barew. IVclavruh pcrloiiosyiý {Unio mars:nritifcrat FlusS' perlmuschcl) býwá w řekách, w slruhách, i we Wl- lawě naší. Míwá w sobě také krásné bílé a pra- widelné perly. Slawka {Mytílliis ediilis , Micssmuschel) nachází íe we wšecli mořích, zwláště w půlnočním; wlnu má dlauhau a wynikající, za kterau se jich často mnoho dohromady zaplétá. Skořápka její, na pa- lec dlauhá, w zadu kulatá, íialowá nebo modrá^ k ozdobám se potřebuje; maso se jídá. Zciva tvelíkd ( Tridacne gigas , Riesernnuschel) jest nejwétší z mekýsů, 3' i 5' zdélí, a 500 liber ztíží. Rychlé zamknutí lastur jejích takowau ránu dáwá, jakby z bambitky wystřelil, a býwá tak prud- ké a silné, žehy člowěku nohu uraziti mohlo. Žijí we wýchodní Indii. Maso má jedlé a lastury po- třebují se místem za křtitelnice. Sem také náleží: Srdcowka {Cardium, Her zmiis chci) a zádenka ( Vcnus\ c. VíX\i¥.ož.\'Lc\[Tabicolae, Bohrmuscheln) Yohí sobě nejen dvvě malé lastury otewřené a toliko částku pláště zakrýwající, ale i wápnilé trubky, kteréž buďto z částky zwíře to kryjí, anebo chodby do kamene neb do dříwí nawrtané powlékají. Skulař {^Pholas, Bohnniischcl) wrlá si chodby buďto w blátě, anebo we skalách. v Sašcn {Tercdoy Bohrwiirm) zawrtáwá se do dří- wí: tudy na loděch a na dřewěných hrázích mořr ských, zwláště w Holandsku, již nesmírných škod se natropil. Proto pobíjejí se koráby mědí a koly hrázowé utrýchem se napauštějí. 2ó0 Pláštěnci. Rád Ví. Pláštěnci čilí beznozí (txjnicata). Něiiiaií skořápek sice žádnýcl), ale jsau obaleni wakein kožna- týui anebo hnspeninowityiu (gallertartig), otwory dwa majícím. Woda, za |)iíčinau dýcháni otwory těmito do dutiny žáberní wnikající, přináší jim potrebnau potrawu do úst, na dne duti- ny této jsaucícií. Pláštěnci obsahují w sobe dwa rody; Sumhj a dwaufttdky. Sumky (^Ascidiaceaey Secscheiden) mají l^lo jen na obau otworech s kornatým wakem srostlé ; otwory nestojí proti sobe. Připínají se stopkau ke skalám anebo k jiným wécem w moři, buďto kaž- dý zwláště, anebo wíce jich pohromadě w jednom chomáči, a to we společné obálce. Wodu nabírají a wystřikují, a jiného znamení žiwota na sobě wi- děti nedáwají. DwAUŘADKY {ThaliadaCy Salpeii) mají tělo pro- zračné s obálkau huspeninowau y ke chrustawce podobnau, srostlé ; otwory na koncích stojí proti sobe. Plawau w moři wolně, často ramenatými wýrostky na sebe se wěšíce, a celé řetězy neboli wěnce působíce. Bliznoúsfka {Pyrosma^ Feuenvalzeti) má do sebe tu zwláátnost, že nacbytawši se jedna na druhau u welikém počtu celé kruhy působí; někdy wíce takowých a wolně po moři plynaucích kruhů činí jakési trubky, ježto po jedné straně se otwírají a po druhé zawřeny jsau. Pod rovvnikem nalézá se jich nesmírné množstwí ; w noci wydáwají jasnau žlutau záři, která za každým pohnutím záři řeřa- wého železa se podobajíc^osléze barwau blanket- nau se tratí. "* HwEZDÝŠI. 2b 1 TLUPA IV. HwĚZDÝŠI (AsTERIA, StRAHLTHIERE) ČiIÍ BÝLO- ŽILCI (ZoOPHYTA, PfLANZENTHIERe). Nemají částhy těla po ohcni siranách jeďme osy, jaíio zhvočichowé posud popisoiccmí, alehrz máji je paprskowifě holém jediného středu rozstawetié. Hlaiva s čidly zcházi; nerwu nemají obyčejně žá- dných, a jen n něhterých cosi podobného se na- chází; ústa mají a siřewo, to wšak býwá u něhte- rých pauhým ivahem, z nchoz neztráwené wěcí za- se ústy se wywrhují. Žijí we ivodě. I čítá se jich patero tříd: 1. oslnokožci, 2. hlísty, 3. sli- mýší, 4. polypi, o. prwoci. TŘÍDA I. OSTNOKOŽCI (ECHINODKRMATA, STACHRLHAUTR). Mají tělo kulowité, wálcowité nebo hwezdowi* té, kornatau kozí, anebo korau wápnatau, často- kráte oslny posetau powlečené ; ústa u prostřed zpodní sírany ; nohy malé, duté, ježto dle libosti wodau, w tele jejich jsaucí, naplnili niohau. Dy- cliadla jsau trubky bud jednoduché, anebo wěte- wnaté, jiniižlo woda do téla se wlahuje. We wodě této plowají strewa, dýchání odbýwající. Cewy jsau dwojího druhu, tepny a žíly, ale bez srdce. Ner- vvů buď nemají žádných, anebo mají toliko kruh nerwowý kolem úst. Líh^gliu se z wajec. Žijí vv moři; wétsí díl wolně se jich pohybuje ; někteří ale sedí ulkwčJí. Délí se na sumýse, jczáky a hwHdýše. 2Ó2 OsTNOKOŽCI. SuMÝši [Holothurodea) mají tělo wálcowité s tlustým wálcowií^in powlakem. Dycliadla jsau ce- wy dwě rozwětwené, rilí wodu přijímající a wyslři- kující. Žijí na dně mořském a žiwí se drobnými žiwočichy. INékteří druhowé w Cíne se jedí. Ježáci [Echinoda, Seeigcl) tělo mají kruhowité nebo terčowité, s obálkau twrdau wápnatau, množ- stwím ostnů záwilkowitých a pohybných pokrytau. Ústa leží wezpod u prostřed, kostmi kolem upe- wněná, z nichžto pět silných zubů wyníká; napro- ti zubům na zádech nalézá se řiť. Nožky wystr- kují dírkami, po délce w řadech od temena k ústům se táhnaucími. Slřewo we wodě plowaucí dýchání zastáwá. Lezauce pomalu na dně moř- ském žiwočichy se žiwí. Někteří se jedí. HwĚzDÝši (Aster^odcay Sees terně) mají tělo plo- ché, hwézdowité, aspoň z pěti paprsků jednodu- chých anebo rozwětwených a ostny pohybliwými posetých složené. U prostřed dolejšího powrehu jsau ústa, pěti zuby opatřená, a službu řiti kona- jící. Kostra w těle skládá se z několika wápenných kusů, wně pružnau kozí pokryta jsauci. Dýchání děje se tím, že woda množstwím trubiček nastře* báná okolo slřewa zplýwá. Ziwí se jako předešlí. Hwézdýs čcrwený {Asterias rubens, der gemeine Seestern), asi na píď široký, nalézá se w mořích ewropských pod kameny tak hojně, že k hnojení ho potřebují. CWiz tab. X, číslo 55.) TŘÍDA II. HLÍSTY (ENTOZOA, EINGEWEIDEWŮRMRR). Co do tvvaru jsau to welmi rozdílní žiwoči- Hlísty. 253 chowé, a co do podstaty jsau složeni z kůže slemo- wiié, bezbarwé, anebo ze sklípkowatiny. Ústa ke střebání tekuté potrawy slaužící jsau často burfže háčky buďže příssadly opatřena, jimižto se připí- nají. Slřewo buď jednoduché a řití se končící, anebo složené z wétwí, slepě ukončených. Dy chadla žádná ; nerwy a cewy welini nedokonalé. Snášejí weliké množstwí wajec. Téměř wšickní žijí w útrobách jiných žiwočichů, zwlášlě ryb, ssawců, ptáků, ba i hmyzů, přítomností swau netoliko ne- moc, ale i smrt hostitelům swým působíce. O pů- wodu jejich w rozličných žiwočiších nesnášeli se posud přírodozpylci ; nyní ale již za to uznáno, že prwopočátně samy sebau se rodí a pak z na- sazených wajíček dále w těle se plemení. Tako- wéto samorození stáwá se tím, že některé částky těla žiwočišíhoj k. p. lidského , od ostatního těla se odlučují, a sílu žiwotní tralíce w takowé nedo- konalé žiwočichy se proměňují. Z toho tedy pa- , trno, že kdo chce od hlíst poniáhali, jedem jich iimrtwowati anebo prudkým lékem wyháněti nesmí anby tudy jistá ujma zdravví se děla ; musí ale zwlášlě náležitý pořádek w požívvání jídla a pití zachowá- wati, často w čerstwém powětří se pohybowali, a potřebnoli, i sílicími léky sílu žiwotní rozmáhati a tělo utužowali, aby zase wšemi částkami swými ná- ležitě wiádlo a wšeliké síly jeho k duhu mu při- cházely. Toť owšem tak honem nechodí ; jest ale jisté a bez nebezpečenstwí, Hlísty dají se roztří- diti na*: IVláknofělé a duzninowité. WlAknotĚlé (^Nematoideat Fadcnwiirmer) mají tělo niťovvité, na přič wráskowané, střewo jednoduché od úst k řiti sahající, ústa bez háčků. Sem náleží : 154 HLÍsTY..v,ř: TVlasowec medinský [Fílaría Medincnsis), jenžto na wrchu pod kozí člowéka, zwláště na nohau lid- ských, se zahnizďuje; hýwk 12' zdélí, a že nebez- pečné nemoci působí, opatrně na hiilku wytáčeti se musí. TVÍasowec oční [Fdaria oculi huinaní) bydlí u Jidí, bélmo čočkowé [grauer Staar) majících, ví čoč- ce samé. Tenkohlawec [Trichocephalus dispar, Pcitschwumi)^ asi 2 neb 3 palců zdélí, má přední dwě třetiny těla tenší, nežli zadní třetinu. Zdržuje se we siře- WQ tlustém, a to zwláště we slepém, nejwíce pak u dětí, a také u dospělého člowěka mezi ostatními hlístami. Srnice ( Oxyuris s, Ascaris vermicularis , Pfrie- nunwurm, Madnvaririy Springwurm) jest asi 2 neb 4 čáry dlauhá, co drobné pazdeří tenká, bílá a wel- mi pružná ; býwá u welikém množstwí we strewu tlustém a sice w pastelínu, odkudž nejlépe stude- nau wodau, pomocí trubice tam puštěnau, wypra- witi se dá. O léčení wiz w iiwodu str. 52. Jikrkaivka čili Hllsta prawd (Ascai^ís lumhricoides, Spuhlivurm), ^" neb 12" dlauhá, jako brk tlustá, ku předu ale o něco tenší, nalézá se zhusta u děti w tenkých střewách, odkudž i často do žalúdka wstupuje a krkem se wydawuje. O léčení wiz str. 53. Méclwwec [Strongilus Fdaria^ Schafwurm) nalézá se w chomáčích pohromadě, a sice w owčích pli- cích, a působí tak nazwaný owčí kašel. DužNiKNK (Parenchymatosa , Fleíschcingcweidwur' mer) složeny jsau ze sklípkowatiny, majíce w sobě střewa wětewnatá, na konci slepá. Tasemec, * tasemice , tleskatec, kalaunice , ( Taenia solíam, Bandunirm) o i 60 loket dlauliý, ze článkii, peckám turkowým podobných, a čím blíže k hla- wě, tím kratších složený. Zdržuje se w tenkých ptřeuách člowéčích , kdežto se zarýwá do blány nejvvnilřnéjší, totiž klkowité čili baurnaté [Zoftenhaut), Částky zadní, jak mile wejce snesly, oddělují se od předních a wycházejí po kausku Z těla. Celého tasemce wyhnati z těla nelze, leda nejprudšími léky a proto býwá to zlý a nebezpečný host. (Wiz tab. X, číslo ó4, a. tělo tasemce, b, hlawa z předu wi- děná, se čtyřmi příssadly a s ústy u prostřed, c. hlawa od sírany se jewící. Motolice [Dis torna hepaticurrii Leberegel) líhne se zwláště w owčích jatrách, pasauli se owce na wlh- kých pastwiskách , a býwá tím nebezpečná, že owcím játra rozežírá, až je umoří. (Wiz tab. X, číslo 51.) Motohlaiv {Coenurus cerebralis^ Drehwiirm) bydlí w dutinkách mozku owčího , a působí smrtelnau wrtohlawost čili motowěr. Hranohlaiv ( Bothnjocephalus , der breitgliedrist Bandwurm) podobá se k tasemci , má ale Jroké články bez háčků, a proto snáze z těla se wypu- zuje nežli tasemec. Nalézá se zwláště w Polsku, w Ruších a we Swýcarách, u nás zřídka. Měchorep čili U/ier {Cisticepiiis celíulosa, Finne) asi půl^alce zdélí, plemení se nesmírně; nejhojněji bý- wá u wepřowého dobytka w mase ( uhrowatost). Také w mozku i w srdci lidském byl již nalezen. Méchožil (Záhlan^ Echinococciis, Blasenwurm) žije w jednom měchu s množstwím drobných hlíst, k. p. w jatrách lidských. 2Ó6 Slimíši. v r TRIDA III. SLIMÝŠI (ACALEPHAE vS. MEDUS ARIA, QUALLEN). Jsau to žiwočichowé welicí, mořští, wolně se pohybující ; mají lélo huspeninowité, wakowité anebo terčowité. Hybadla jsau ro/Jičná : bud plýtwy hre- benowité, buď terč anebo misek wzduchem napl- něný. Okolo úst stojí 4 — 8 — 16 ramen nataži- lelných, jimiž potrawy se chápají. Mají buď žaludek anebo místo nebo rozwétwené střebavvky, na nichžto nalézají se wakowité příwésky, málokdy řití se kon- čící. Také jewí se při nich cosi cewám a ner- wňm podobného ; ale dychadel nemají žádných. Plemení se pomocí pupencůw, obyčejné blíže ža- lúdka ležících a zwláštní barwu na sobe majících. Šlem po wrchu těla se táhnaucí, přijdeli komu na kiižij působí pálení, a proto nazýwají se také moř- skými kopřiivamí. Někteří stkwéjí se nádhernými barwami a swítí se w noci. Podlé plowadel dělí se 1. na zebeinatéy 2. na terčonosné 3. na trubkowité. i. Slimýši žebernatí {Cterophorciť y Rippenqiial- Un) mají lélo wejčité , wálcowité , anebo kalaunko- wité, s žaludkem středním welikým, napřed ústa weliká a wzadu trubku tenkau k wywádéní wody majícím. K plawání slauží 4 — 8 řad hojných, hřebenowitých, lístkowých plýtew, za každým po- hnutím co duha krásnými barwami se měnících. Sem náleží: Pásowitka {Cesium^ Giirtenquall) a že* btmatka [Bcrve, Mcloncrvjíiall). 2. Slimýši terčonosní [Discophorae , Schciheu' quallen) mají tělo jako sklo prozračné, lerčowilé anebo zwonowité, ježto stahujíce a roztahujíce we Slim<ši. 251 wode se postrkují. Ústa jsau wezpod, často ra- meny (lapadly) kolem o])atřená a k žaludku upro- střed ležícímu vvedaucí. Nalézají se zwlááte w uio- řích studených. Každý je pozná, kdokoli dost málo na moři sewerním nebo baltském pobyl ; nebo tam jest vvidéti hojnost tercowitých prozrao- ných slimýsů. Mnoho jích také na břeh vvywrže- no býwá. Jsau pak k. p. slímýší {Mcdusae), ky- stoivky [Gtromjaey Stíclqiialltn). 3. Slimýši trubkowítí {Siphonophorae , Rchren- tjuallen) mají místo žaludku střebawé trubky. Ke trubkám těmto jsau rozličná lapadla a plowadla připojena, ježto dávvají lélu podobu neprawídelnau. Plowadla jsau buď puchýře wzduchem naplněné buď nálevvkowité chrustá wky. Sem náleží: Piichijřnice (^Physophora » Blasenqiialle) ^ jakož i paruska [Felellcii Sc^elquallc), ježto má tělo vvejčilé a na něm hřeben plachtowitý, odkudž také swé jmé- no má; nebo parus znamená lodní plachtu. Parusek vresluje na tisíce po moři a to w jedné řadě. W noci silné swětlo wydáwají. TŘÍDA IV. POLYPI, BÝLOŽILCl (ZOOPHYTA, PFLANZENTHIERE). íMaji tělo měké, wálcowité anebo klínowité, a na hořejším konci, kde ústa leží, jeden neb wíce wěnců z tykadel rozmanitě sestawených. Trawidla jsau buď jediný wak slepý, anebo střewo krátké s řití. Cewy mají, nervvů ale žádných. Plemení se buíf pomocí wajíček, nebo dělením, anebo pupenci. Pupencowé tito líhnau se na malčím lěle, kdežto 258 PoLYPi. pak buďto se odtrhnau anebo s ním srostau, a tak celým stromům se podobají, ježto korYíli/ nuzýwk- me. Obyčejné sedí tyto rodiny okolo jednobo wá- pennébo kmenu, který zpodem swým na kamenech anebo na jiných wěcecli pewně sedí, a ze šlemu žiwočichůvv těchto powstáwá a roste. Tyto v\á' penné stromy, jímžto korali/ říkáme^ powstáwá jí budže zwenčí, kdež pak zwířátka bydlejí, anebo wniti', kdežto útlau slizowitau kožkau se powlékají. Wétší díl polypů žije w moři, nežli we sladkých wodách. Nahrneli se množstvví takowých koralo- wých stromů dohromady, celé ostrowy a úskalí z nich se dělají. Polvpi dělí se na koraly zňvočis' né, rostlinné, pupcncoívé a hncnowé. Koraly žiwočišnr (Zoocoralia^ Thierkorallcri) ma- jí tělo buď docela meké, anebo twrdau látku w so- bě wylucují. Ústí a řiť u nich jedno. Žijí z wět- šího dílu wolněj k ničemu připiaty nejsauce, a to buďže w moři, jako : pramcnatka {Actinia, Sccancmo- ne), hauhiicha [Fan^ícii Pilzkorallc), blahorárka {Tubi- pora, Orgdkorallc), prnporka {Pcnnatula , Scefcder) ; buďže we sladkých wodách, jako: nezmar. Pramc- natka má ústa i tykadla nachowá, někdy se skwr- nami zelenými. Stojí w moři na skále aneb na kameně jako nějaký krásný kwět zšíří 2' i 3'. (Wiz tah. X, číslo 59.) Praporka podobá se peru, na hořejši částce swé jako pero prapory z wěLwí složené majíc, mezi nimižto 10 i 12 polypů w malých pauz- drech sedí. Wšickni tito polypowé pohybují se najednau a na jednu stranu , tak že celý ten kmen sem a tam se pohybuje. (Wiz tabulku X, číslo 58.) i^OLYPl. 209 JSczmar *) {Hydrám Armpohjp) nalézá se we wo- dácii z wolna plynaucích , \v rybnících a príko- pich. Pock)bá se kožnalé Iruhce, na jednom konci zawřené a na druhém uříznuté a otewřené ; na slepém konci suém má stopku, kterau se na roslH- ny a jiné wcci podpírá. Okolo širokého iisli má 8 i 10 teníčkych nitek neboh ramen čih chapadel, ježto na nékohk páku nalálinauti a zase stáhnauli může. Zdižuje se obyčejné mezi wodními rosth- námi. Podiwu hodná jest nezmarowa obnowiwost, (akže roziežemelí jej na prie na nékoUk částek, z každé částky zwlástní nezmar se stane, a nastri- hnemeli jej od ústí po déke, lakže částku hořejší na pásky rozdéHme, udélá se na nezmaru tom tohk hlaWj kohk bvlo pásku. ^ezmaro^vé roz- řezaní i ceh, štélinauli se spojí, dohromady sro- slají. (VViz tah. X, čísk) 60.) Koraly rostlinné {Phytocorallia, Pflanzcnkoral- Uii) Hší se od předešlých tím, že polypowé^ hmotu wápennau nebo rohowau si Iworíce, budto w ní ane- bo na ní po celých rodinách a po cely žiwot tkwéjí. Takowého polypa widime u korálu na tah. X, mezi číslem Ol a 02. Koraly tyto žijí w moři. Podlé množ* stwí paj)rsko\vitvch ramen dělíme je 1. na 7nnoho- paprskowé, 2. na dwanáctipaprskoivé, 3. na osmipa' prskoivé, K7miohopaprskou'ým^ wice nežli 12 paprsku majícím, náležejí hivt zdíce panenská {pcalinavirginía, weisse Koralle), stromovvité rozwétwená , vv moři středozemním i atlanském žijící, a nékdy w lékár- nách potřebná. Jiné koraly rostlinné, kmen z malých lístků do hwézdy složený mající, hwézdám se po- *) O nezmaru muže se wíce tísti od Dra. Amerlinga \v Časopisu 5, Krok," ^vydáwaném od Franty a Tomíčka, 1833 str. 42. > 260 POLYPI. dobají, po kamenech, po lasturách i jiných wececli se táhnauce. Dwanáctipaprskowé mají kmen wétew- natý, wápenný, a polypi sami ikwejí buď vve sklíp- cích wálcowitých, jako hwézdice kUčkowitá (Madrupo- ra, Maschenkorallc), anebo w různých dírkách, jako mnohoteika [Mdlepora, Piinktkoralle) . Osmipaprskowé mají též kmen obyčejně wápenný, rozwělwený, a wšak korau citliwau žiwočišnau potažený, w nížto zwířátka buď na bradawkách, buďwe hlubinkách sedí. Koral [CoralUiím nobile^ Edelkoralle) má kmen krásný, čerwený, wápenný, s wětwemi nakřiwenými, na skalnatých březích w moři středozemním rostau- cí, kdežto tyčkami se ráží a pak sítěmi se lo\fí, W Janovvě a Liworně hotowí z nich rozličné šper- ky, jež nejwíce do wýchodních krajin prodáwají. (VViz tab. X, číslo 61, koral s polypem.) Klaubnalíce {Isís Hi/ppiirís, KonigskoralleJ má kmeni skládající se střídawě ze článků bílých wápenných a černých rohowých. Nalézá se we wýchodním moři indském. Rohowitka (Gorgonia Flahcllum , Fdcherkoralle) má kmen rohowý, ohebný, na několik střewíců dlauhý, a wětwe swé na způsob síti w jedné ploše se rozkládající, takže celý se podobá k listu žeberna- tému, potažen jsa korau kožnatau, skhpkatau, w nížto weliké množstvví polypů sedí. (Wiz tab. X, číslo 62). Nad číslem 61 a 62 jest wykr. polyp wyňatý z koi'álň. Koraly pupencowé ( Thallopodía y Keimkorallen), nejsauce těla hwězdowitého, mají kolem úst množstwí niťowitých tykadel , jimižto we wodě wíří. Někte- ré pohybují se wolně ; některé zase jsau přirostlé k rozličným vvěcem, měké stromky korálowé působíce. Chochotatky (AlcyondlaCi Fcderbaschpolypeti) mají pRwoci. 261 okolo huby tykadla do podkowy rozslawená, we sladkých wodách na rozličné wéci, zwlášté na okrehky, se upínajíce. Koraly kmenowé podobají se k pupencowijyn, jen že mají kmen rohowý nebo wápenný, kterýmž, na jiné wéci přirostají. Sem náleží draslawka, {^Antipathes IsidiSt die schivar^ze Koralle)^ w černém moři býwa- jící a na šperky se zdéláwající. Také hanba mořská čili spiiha obccriá [Spongia officinalisy der gaiicme Badeschivamm) k polypům se počítáwala ; zdá se ale, že wétším práwem k rostli- nám náleží. Roste w moři středozemním a čer- weném po skalách, kdež potápěči ji wytahují. Jest to hmota dérkowitá, wláknatá, dokud syrovsá a čer- stwá, huspeninau žiwočišnau dráždliwau potažená; polypůw ale w ní posud ještě žádných widěti ne- bylo. Proto tedy, máli se hauba tato do polypíí počítati, zajisté mezi žiwočichy a rostlinami na roz- hraní stojí. W obchodu přichází k nám hauba /a- zcbnl čili viycl (IVaschschwaiamjy jsauci nejjemnější, nejlepší a často i bílená ; hanby koňské jsau hrubší a mají množstwí děr do sebe. Menší kausky ne- boli zbytky hub mořských, wápenné kaménky w so- be často majících, pálí se w lékárnách na prášek k léčení wolat užíwaný. TŘÍDA. V. PRWOCI Čili POLEWNÍCI, NÁLKWNÍCI-) (INFUSORIA, IN- FUSIONSTHIERCHEN). Prwoci jsau zwířátka drobnínká a pauze po- *) Wlz Časopis „Samo" 1882 str. 57. Polewnlci od Dra. Amerlioga. 262 Prwoci. moci drobnolileclu zpatřitelná, w nesčíslném počtu \ve wodácli buflto stojícíťh, anebo na částky rostlinné neb žiwočišné nalitvch se nalézající. Zwířátka tato čiaí swau rozmanitostí pro sebe zwlášl:ní swčt. Od polypů liší se nedostatkem cbapadel. Twar mají jednoduchý a lémér kulatý. INčkteré wyhlízejí jako puntíčky se pohybující; jiní jsau wejčilíj terčo- wití nebo uálcowití; nékterí jsau stopkau přirostlí anebo w kupy spojení : nejwíce wsak pohybuje se jich wolně we wodé, jakýmisi to brwami wodau wíiíce. Wnéjší powlak jejich buď méký a huspe- ninowitý, bud' kožnatý a pewný'. Wnitřní úslroje- nost dle Ehrenberga není, jak se dosawáde niysli- lo, jednoduchá; zwlášle nástroje zažíwací jsau do- konalé. Potravvau jim býwají bud to drobaúncí pr- woci, anebo jiné žiwočišné částky we wodé rozpu- štěné. Plemení se budio dělením, anebo z wajíček se líhnau, a to tak silné, že jediná kiídlowka za 12 dní 16 milionů sobe podobných žiwočichCi zplozuje. A wšak zajisté bráti musíme, že se roz- množují zplozowáním prwotnim [gaiaařio acquivoca)^ žiwota nabývvajíce z částic ústrojných, porušení be- raucích čili hynaucích,a to tímto způsobem : Žiwot těla žiwočisného nemá již tolik síly, aby k swým potřebám wládl žiw'otem jednotliwých částic, ježto sa- my sobe zanechány jsauce, zbytkem swých sil nowé sice, ale jednoduché živvočichv ze sebe wv dáwají. Čas žiwota jejich trwá nejdéle tri neděle. Podlé trawidel na dwoje oddělení rozwrhnauti se dají, a sice na wirnice a na ialmlečníce. WÍRXicE (^Rotatoria , Radtrthicrc) mají strewo jednoduché, a na ústech brwowíté částky {ivíridla, Ráckrwerk), na způsob hwězdy postavvené, jimižto pRwoci. 2Gi we wodo wíry působí. Jsau obvcejno ocasaté, a mají krásná čerwená očka. Slřewo končí se na jedné straně ústy, na druhé řití. Okolo požeráku leží uzliny ncrwowé. Rodí wajíčka i žiwá mláďata. Sem náleží sáloivka (Brachioniis, Schildthíerchen) , zr- natká ^Mcliccrta quadriloha, Bi-hrenthicrchcn), hrídc" lowka [Rotífer vulgarís^ RčiderkopJ), jižto wyobraze- nau wiz na tab. X, číslo 63, Zalódecnice {Polygastrica^ Magcnthicrc) nemají nástrojů wíiiwých, naproti tomu ale mají mnoho žaludků, buďto žádného spojení wespolek nemají- cích, anebo sti:ewem dohromady hroznowitě spoje- ných. W prwní případnosti žádné řiti při nich widéti, w druhé ale i řiť i ústa mají. Télo poseto brwami, kterými někteří se pohybují; jiným zase dlauhý sesec k pohybowání slauží. l^lemení se buď wejci, buď žiwými mláďaty, buď také děle- ním. Sem náleží: IKírenka {Vorticella, Glockenthicr- ciicn)y tělem zwonkowitým na stopce stojící; prutoiU'. ka [Baccdaria, Stabthíerchcri), w dwauchlopíiowé kře- meníte skořápce zaobalená ; kalíčkatice čili waldka [yolvox, Kus^cUhicrchc7i), pod krowem kulowitým mno- lio zkrytých kuliček mající, w nichžto zase jiné menší kuličky se nacházejí; hranowka (Gonia^ Eckthicrchcn) má krow plochý, čtvrhraný, ze Í6 kuliček slože- ný, jichžto pokaždé čiyry a čtyry spojeny jsau ; cdrkowka [Víbrío, Zítterthíerchen) má télo táhlé a ja- ko úhor se pohybující. DrobxNUSky [Monades s. Protozoa^ PunktthUrchen), průměru wětšiho nad \5i'o — ^/-íímjo čáry nemající, jsau nejjednodušší tworowé živvočisní. Také nebude tuším tu od místa, povvěděti cosi o hmotě Prístlci/owé {Pristlc^f schc Materie), Danieli 264 pRwoci. ziwočnau látku do wody a postavvímeli ji na slun- ce, potahuje se zelenau iimotau, jižto Prislley za rostlinky {confervac) držel. Jiný přírodozpytec wy- našel následující způsob, kterým tato hmota po- vvstáwá. Z počátku dělá se tenká kožka, a pomo- cí drobnohledu lze rozeznati, že skládá se z množ- stwí tílek vvejčitých, jako prwoci wolné se pohy- bujících. Počet tílek těchto se množí, ale některá z nich usazují se časem na kožku a tuhnau, tak že zponenáhla dělá se kůra zelená, ježto w skutku jest látka rostlinná, podobná k iabincí (confcrva) nebo k třesmvce [íremella). Někdy se kůra tato zase sama na samé prwoky rozejde. Znamenité jest, že w tom san)ém nálewu pořád jiní a doko- nalejší prwoci se líhnau. Ostatně nedělají se z každé ústrojné látky jen prwoci, anobrž podlé síly žiwotní a podlé jiných prípadností mohau se buď žiwočichowé bud' i rostliny zploditi, jako hlísty, hřiby (Pilze), hauby a lišejníky. KNIHA DRUHÁ. ROSTLINOPIS. ŮWOD K ROSTLINSTWU. i^etoliko w úvvodu k přírodopisu, ale i také w živvočichopisu samém powédéno již, že příroda wšudy plna jest žiwola, a že žiwot ten, čím blíže od živvoků k nerostům přistupujeme, tím wíce se menší a slábne; neboť jak žiwočichowé čitím a samowol- ným pohybowáriím téla swého rostliny přewyšují, tak i zase rostliny wyšším žiwolem, totiž požíwáním po- trawy, roštem a společným se rozplozowáním od nerostů se liší. Potrawu nepřijímají rostliny ústy, jako zwířafa, ale kořenem, korau a listem, a to buď ze země, nebo ze wzduchu, anebo z wody; některé také z téla jiných rostlin, na kterých se pasau. Potrawa tato probíhá tenaunkými céwkami jako krew žilami a tepnami w tele lid.ském dolů i nahoru, rostlině k roštu slaužíc, nepotřebné a zka- žené částky jinými cewami zase z těla wycházejí. Celá rostlina skládá se ze samých sklípků, sklíp- kmvatinaii [Zelígavebe) nazwaných, kdežto buďto šťáwa, buďto wzduch se zawírá, a stěnami sklípkowými sem a tam, jako skrze proplýwací papír, proráží a se táhne. Mezi skhpky těmito probíhají na způ- sob žil tenaunké trubičky čili ceu\y {Gcfdsse)^ kudv potrawné šťáwy po celé rostlině se rozcházejí. Ge- wy tyto mají podlé twaru a úkonu swého rozličná jména : Komice a drcivnice zplozují dřewo; sláwnice čili nádržky zhotowují a chowají w sobě jisté šťá- wy neboli mízy; záwitky iSpiralgeJcisse) mízu do wšech končin rostliny rozwodí. Každá rostlina dělí se na dwě hlawní částkv, 12* 268 UwoD. toíiz na hořen [Jf urzel) a na pcn {Stamm). Obě částky lyto, ačkoli w protivvném směru, kořen to- tiž do země a peň do wrchu, se rozbíhají, stejný předce úkon mají; nebo jak list na podzim kme- nům opadáwá, tak i kořenům \^Iášeníčko každo- ročně se tratí a nowé narostá. Kořenem upíná se rostlina w zemi, bere z ní potrawu, a spolu i zby- tečnau látku z těla swého wywrhuje. Místo, kde peň a kořen se rozcházejí, býwá uzlowité. To nazýwáme uzlem iiwohnm {Lcbensknoteri), Na kořenu znamenáme tri hlawní částky: oei- denek (rhyzoma, Jf^urzchtock) čili ttlo kořenu ; koř/n- ky čili wftive kořenowé, a ivldseníčko (JjhríUaey íf^ur* zclfasern) čili útlinké Wftwičky kořinkowé. Oddenek muže býti trojí : 1. Oddenck , prá- wě tak řečený , co dolní částka pně do země sahající; 2. Cibule [bulhus, Zwicbel), co kořen masi- tý, z částek lupenowilých se skládající, který ko- řínky jediné ze spodní částky do země pauští, a listí budže horem buďže slranau wyráží ; 3. Hl/za čili bambulina (tubei\ Knolle)^ co kořen masitý, tlu» stý, mnoho pupenu po sobě mající. Oddenek i peň dělíwá se na ivétwCt panohy, haluze ^ kanáry (ra- mi)y ježto jsau rozdílné : rozha, ratolest (turío) jest wětew letošní, nedospělá: ivýstřclek, ivlk ^ zlodlj, wětew letošní, síly stromu ubírající, owoce žádné- ho nenesaucí; prut {virga), wětew tenká, dlauhá ; slahaun (sarmentum) , wětew čili prut do wýšky že- naučí, jako u vvinného kmene ; wýbezky [štolo, Aus- liiufer) jsau prowázky ze pně nebo z oddenku wy- bíhající, ježto w jisté dálce zase kořínky wypau- štějí a nowau rostlinu zakládají, k. p. u jahodníku. Peií jest částka rostliny nad zemí wzhůru se UwoD. 260 pnriucí a wětwe, list i kwet nesoucí. Podlé hvaru a Irwanliwosli dáwáme pni nsísledující jména. Lodyha {caulíSj Sten^;(l) jest peh za jeden rok irwající, oby- čejné měký, u zelin. Kitun [frunciis, Stamm) jest peh dřewnaly, na wetwe se rozkládající, u stroniinv obyčejný. Rokyt {(aiidejc, Sfriin/c) jest peň neroz- welwený, na konci listnatý, k. p. u palmy. Stéblu [calanius, Halm) jest peň dutý, kolénkowitý, z kole- nek listy wyrázející, u traw wídaný. Tr G, 9 tyčinek, i okwetí na 3, 6, 9 laloku se delíwá ; a jestli 5, 10 tyčinek, i okwetí na h neb ÍO částek rozděleno b>\vá. Pes tik {^istilliim, Stcmpcl) stoji w prostřed ty- činek, jsa wlastně čáslkau zúrodnitelnau, semeno čili wajíčka \s sobě zplozující, a dělící se: l)na?rrt- jeCník [ovarium^ FruchfhwtLji)^ kde semeno býwá ; 2) na čnélku čili strmtlkii (stylus, GriJJel)^ která u síla obžiwující pelowá na wajíčka se uwádí, a 3) na blíznu [stigma, Naj^bc), Ježto jest jakási rozšíre- nina konce čnělkowého. Wiz na obraze 49, c. bliz- nu, d. čnělku, c. woječník. Často blizna zrowna na waječníku sedáwá, jak u makowice, kdežto blizna činí slrechowitau pleš. Obyčejně býwají w jednom kwětu tyčinky i peslíky, t. částky samčí i samicí, a těm říkáme kwěty ohojaké {7.witter), U některých rostlin býwají jak tyčinky lak i: pestíky we zwláštních kwětech : prwníin říkáme kwťty prasníkoivé čili mužské, a druhým pestíkawé čili ženské, a rostlinám i kwětům takowým ruzno- pohlaivé. Jsauli takowé různopohlaivé kwěty na je- dné rostlině , slowau jcdnodomé [monoecia) ; jsauli ale kwěty prašníkowé na jedné a peslikowé na ji- né rostlině, dwaudomé (dioeciri) se jmenují. Jsauli na jedné rostlině kwěty různopohlawé i obojaké, to mnoho manlelstw cm ipolygamia) se nazýwá. Na rozmanitost částek rozplozowacích a zwláště tyči- nek, pestíků a okwělí osnowal slawný Líné swau saustawu, kteréž i my pro wělši snadnotu její dr- želi se budeme. (12) 5 182 W^ -t UwoD. , Semena čili wajíčka čili plody mají wlastní obál- ky mázdrowité, totiž osiini {spermodcrmd) , kdežto jádro [nuclcns] leží. Na jádru vvidéli jest jakausi jamku nebo tečku, pupem [iimbilicus) nazwanau, kde tkwéla šnura semcnní {fiiniculus iimhilualis), za kte- rau semeno we waječníku wiselo. Semeno míwá ještě jinau obálku, totiž o plodí, rus. semeníky [pcrí- carpiuiii) , ježto, když dozraje, bvwá buď sucbé anebo dužné čili masité. Oplodí sucbé pukáwá na prawidelné chlopně (valmilae). Oplodí má w sobě pauzdra [lociilamenta], t. dutiny, we kterýeb semeno leží. Stěny dělící jedno pauzdro od dru hébo nazý- wkme přchrddkaini neh přepážkami [septum), ježto po- dlé wzniku a směru swébo rozličná jména mají. Částka ta, na které semena wisí> slowe semenice {placenta, Samenludtcr) a ta též podlé twaru a mí- sta, na kterém kdy býwá, rozličná jména dostáwá. Nazkau {achend) nazýwá se semeno bez oplodí: býwá s kalicbem anebo s korunau ztuha spojena, a někdy jako kalicbem owěnčena ; wěnec tento na* zýwáme čmýrím [pappus], jak u smetanky. Oplodí býwá buď mnohoscmenné buď málose- menné {polyspcrmum, oligospermwu) , někdy nepukaivé a někdy pukaiué (dehiscensj . 1. Plodů nepukawých nalézají se následující twary : mosnickei (utriculus), plod jednosemenný s oplodím niázdřitým ; nožnička {samara), plod nialo- semenný, mázdřilý, stisknutý, s krajem často se táhnaueíra na způsob křídla, jak semeno jasanowé, jilmowé, (wiz na čísle 37. b. a léž na čísle 124, a) ; žalud {glans, Eíchel), každému známý j ořesek [nucu- la)y kdež' oplodí (skořápka) co kost' Iwrdé, jako u lískowého ořechu \ peckowice {drapay Steinfrucht) , plod UvvoD. 283 dužný, wnilř pecktrmající ; oicck («m^'), jako pec- kowice, s oplodim w^ak kožnat>'m; jahlko [ponunu), plod dužný, kalicUein wénčený, lunoho pauzder obsahující ; chjné {pcpo), plod dužný, se semenicemi bočními, jako Ivktw, pomeranč; bobule {bacca, Bccn), plod dužný, kdežto časlo dužnina kapala, jak u iiioznu winného. 2. Plody pukavvé jsau : méchýrik ifolículuó), plod mázdrilý, jednocblopný, na délku pukající, jak u tolity; lusk [legumui, Hfilsc), plod kožnaty, ze dwau chlopní složený, jak u hrachu ; struli, (lo- mentum)^ plod kožnalý, dwauchlopný, lusku podo- bný, a wšak přehrádkau oddělený: stsulka (siliqua, Sckoffe)iesú lusk na přič pukající; pusfícka {pyaií/ium), plod suchý, rownowážně do kola pukající, jak u drchničky; tobolka [capsala), plod kožnalý neb di'e- wnatý, pukající na chlopně, hwezdowitě sestawené. 3. Mimo tylo jest jesle mnoho jiných plodů, jako: jahoda [bacca], jsauci složena z několika mo- sniček dužnýcb, na lůžku společném, jak u moruše a jahodníku widěti jest ; šípek [cynarliodorí) jsa kalich zdužnéný zawírá mnoho mosniček w sobě ; fík {/icus), podobný předešlému, má semínka nahá ; šiška (conus, strobilus^ Zapftii) skládá se z mosniček slojících na lůžku jako na ose, a sice w iižlabíčku mezi šupinami, jako u jedle. Jalowcowá zrna jsau léž šišky, jichžto šupiny jsau srostlé, zdužnélé, po- dobající se jahodce, a protož i ncprawijmi jahodami se nazýwají. Posud udané wlaslnosli platí nejwíce o roslli- nách jcwnosmibniLjch ; od tčch ale mnobým ohte- dem liší se rostliny tapwsnubné\ neboť, jak již jméno samo sebau okazuje, nenalézáme na powr- 284 ^^# UwoD. ' chu jí^jích žádných částek rozplozowacírh, nni kwt"- tu ani semena, a tudy jakoby jistým tajným snau- bením se rozplozowaly. A nejen w tom, ale i w celém složení swém mají mnoho zwláštního, takže mílo bude některé částky zde ohledati. Kwétenstwí jest tu bud' klasoivUé a kroznowítét jak u jewnosnubných , anebo hromádkoivifé, jako u kapradí, kdežto kwét na listu neb na wéjíři se hromadí. O^íz/ jejich jmenuje se rozhčné a sice : osté- ran [indiisium), ježto co mázdra hromádky kapraďowé zahaluje; ostétím [perichaetíiim) nazýwá se lupení ostatním listům u mechu podobné, ježto zprvvu ce- lý plod obkličovvalo, pak ale toliko dolejsek st^tí čih stopky ohrazuje ; plachctkaii (volva) jmenuje se obal mázdřitý, jenž nedospělé hauby celé zakrý- wá, u dospělejších ale jen dolejsek hlaubku oba- luje; jor^^^wem [aniitus) sluje mázdra u hauby nedo- spělé, ježto spojuje kraj klobauku s hlaubkem ; ohomeyn [peridium) nazýwáme mázdru u hub, seme- no wnitř majících, jak u břichatek, a rauskcm [hyme- nium) mázdru u hub, ježto klobauk potahuje a se- mena we swé podstatě chowá. Kwět tajnosniibcil skládá se z koruny a peští- ku. Koruna jesti blána, která pestík ztuha obkliču- je. Lůžko chowá w sobě wajíčka, dohromady jen jedno lůžko mající, ježto rozličně se jmenuje, a sice : tobolkaii [pericarpiiim)^ pro swau k tobolce je- wnosnubných podobnost ; klobaukeví (píleus) u hub prawých, jehožto zpodek býwá rauškem potažen, semeno w sobě majícím ; lehátkem {upotkeciui?i)^ u lišej- níků, ježto hmota twaru neurčitého, w nížto semeno leží. Semeno tajnosnubců tak drobné jest, že holýjna očima vviděti ho nelze. l^voD. ^ 28i Saiistawa Lineowa. K snadnějšímu přehlédnuli uvvedeme saustawu tuio w tabulku, kdež celé rosllinstwo na 24 tříd rozpadá, a sice tak, že prwních 13 tříd od sebe se lijří počtem tyčinek, ! 4tá a 15tá nestejnau welikoslí tyčinek, 16tá, l~tá a 18tá počtem swazkú, w nézto tyčinky srostly. Ostatní třídy jsau dílem již dříwe, dílem na tabulce té dosti popsány. Každá třída roz- padá na řády, a jak se tyto od sebe rozeznáwají, udáno jest u každého řádu zwláště. Tu jediné připomenauti třeba, že řády prwních tříd od 1 — l31io řádu, pak od 16 — l8ho řádu, určují se podlé počtu čnélek , a nazýwají se jednoženstwem, dwauženstwem [nKmogytiia^ digynia) a t. d. ; od 20 — 22té třídy podlé počtu tyčinek: ludy jednomuž- stwo, dwaumužstwo, a t. d. Třídy 21 a 22 mají mimo nadřečené řády také: jednobratrstwo, spolu- ložstvvo a saurodictvvo. 280 ^ Jewnosndbné. A. KOSTLÍM JEWlNOSíNUBNÉ. (PHANHROGAMIA). TŘÍDA I. • JRDNOMUŽSTWO (MONANDRIA). Sem náleží welmi málo rostlin, jichžto welií částka \ve wlasti naší se nenalézá. ^) RÁD I. JEDNOŽENSTWO (Moísogynia) s jedním pcstíkem. Ceiunik mdskíj (Canna hulica, Blnmcnrohr) iná listy wejčité, kwět krásný čerwený, kalich ze tří lupenů složený, korunu šestisečnau, čnčíku ke ko- runě prirostlau. Piostlina tato chowá se w zalira- dách našich pro okrasu. Zdzivor {Amo^uúm^ 7Ángihci\ Ingiver) má kalich i korunu Irísečnau- U wšech rostlin kořenitých, do třídy léto náležejících, wyráží kwět z kořenu na zvvlástním stwolu: kořen jest cibulowitý, z něhož wynikaji kusy hlízowité, prstowité , článkowité a smáčknuté. Zázwor obecný jest rostlina rákosowitá, we wýchodní Indii prosto rostaucí, a již i do In- die západní přesazená, tak že nyní zázwor jamai- cký hdé sobě libují. — Kořen wodau pařený, a pak na slunci sušený přiwáží se k nám dílem co koření do jídel potřebné, dílem co lék w lékár- nách pro posilnění žalúdka nžíwan}'. Wlasť naše, na kořenité rostliny owšem chudá, skoro wšech- *) U kterycli rostlin o wlasti jejich zwlástní zmínka se neCiní, tu wi.leti jest, že welmi rozšířeny jsaii, a wetším díiem i u Mús rui>lau. Jednožekstwo. 287 no koíení z jixníoh krajin dosláwá. To wšak pro nás není žádná wcliká škoda ; nebo co w lé- kárnách lio zpolrebujeme, lo snadno za wýrobky wYléžíme; a co do jídel ho dáwáme, to zajisté zby- tečné jest. Nebo dle zkušenosti nejslowútnéjších lékaríi koření člowéku zdrawému síly a zdrawí nepridáwá, anobrž i žaludek tau mérau ochabuje, že, máli pak zažíwati, wždy prudších a silnějších draždidel potřebuje. Něco jiného jest, kdyžto ko- ření co lék k posilnění aneboli k podráždění ža- lúdka churawýni a nemocným se dáwá; tuť owšem dobrau službu koná. To samé platí o prudkých a silných nápojích, jako o piwé, o wíné a jiných, jichžto podobně jako koření swým časem mírně požíwati třeba, zwláště tomu, kdo na ně uwykl: kdo ale jim ještě nepřiwvkl, len bude a zůstane zdrawějším a šťastnějším bez nich. (Zázwor obec- ný wiz na čísle 1., 'a. kwět, o polowic zmenšený, h. semeno.) Kardamom (Amomum Cardamomnm) stwol má listowý, asi 2' neb 3' wysoký^ listy hrálowité, kwě- tenstwí klasowité ; klas ženaucí ze země beze slwolu. Plod činí tobolku zwící malé třešně ; po« třebuje se w lékárnách, též u kupců se prodáwá. Chuť koření toho podobá se pepřOwé. (Wiz číslo 2., a, kwět, h. semeno ) Kiirjiurha dlaiihá [Amomimi Curcuma sen Curcumn langa) róSte we wýchodní Indii. Listy má weliké, ^hrálowité * mezi listy strmí stwol s klasem podlau- lilým, z listenů bělawýeh složeným, mezi nimiž kwí- tek žlutawý sotwa že widěti jest. Na kořenu cibu- lowitém uisí bambuliny : z kořenu wšak samého wynikají příwěsky prstowité, hlízowilé a žluté. 288 Jewnosnubné. jichžto chuť a síla podobá se zázworowé. Sliny a moc žlulnau po kurkume. Nejwíce potřebuje se k barwení. Papír kurkumau barwcný slauží lučebníkům k wypálrání žíra\YÍn (alkalij); nebo tě- mi žlutá barwa jeho mění se w hnědočerwenau. (Wiz číslo 3.3 a. rostlina; h. rostlina od kořenu odříznutá ; c, bambuliny na kořenu ; d. e. f. příwe- sky hlízowité; i,', kwět w klasu; h. list; i- listeny; k. řepík přeříznuty., kus na listu, kus na nati.) Cicwar {Curciwia zcdoaria scu aromatica, Ziflwer- wurzel) podobá se welmi předešlé; kořen její potřebowáwal se w lékárnách asi jako zázwor. Dá se snadno dosaditi naším puškworcem. Truskaiccc (Hippuris vul^nris ^ Tannenwedcl) w Cechách jediná to rostlina jest, do řádu tohoto práwé náležející, jenžto má lodyhu nedélenau, du- tau, článkowitau, listy přeslénkowitě stojící, a při nich vv aužlabíčku kwílka sedící, jimžto koruna zchází a šupina dwaulaločná za kalich slauží. Ro- ste we wodách bahnitých. RÁD II. DWAUŽENSTWO (DIGYSIa). Zminda {Blitum virgatum, Erdbeerspinat) má li- sty jako špenátowé a plod čerwený, jahodám po- dobný. Pěstuje se w zahradách pro okrasu. Ja- hody potřebují se na neškodné líčidlo, a listy na salát. Slanorožec {Salisorniat Glassckmelz) má lodyhu rozwělvvenau a článkowitau, a na kolénkách listy pošvvowiié. Malé kwítky bez koruny působí klas- Celá rostlina přičerweaalá ; chuť její slaná. Roste DWAIÍMUŽSTWO. ^ 289 na solnatých místech a u slaných pramenů. Draslo (Laugcnsalz), z rostliny této dobyté, bráwá se za přísadu při déhíní skla. Dá se za salát jísti s cu- krem a octem. TŘÍDA II. DWAUMUŽSTWO (DIANDRIA). Sem náleží rozličné zeliny, kře i stromy, jichž- to mnohé také u nás rostau. v Rád i. Jednoženstwo. Okr (hek [Lcmna, Tf^asscrlinse) býwá po wrchu na stojacích wodách; skládá se z několika malých, spolu spojených lislů, jichžto kořínky wolné do wody wisí. Kwét, totiž kalich bez koruny, vvvstu- puje ze štěrbiny, na kraji listu se nacházející. U okřchku tříbrázdéJio {JL. trisulca) wyrostá lístek je- den hrálowilý z druhého. Nejhojněji widěti jej na rybnících. Okřchck menší (L. minor) má listy wejčilé. O- křehek býwá dobrau potrawau kachnám i jiné drůbeži, ano i wepřowému dobytku, přimíchali se k němu trocha otrub. Jindy přikládáwal se okře- hek na bolesti dnawé. (CísIo 122. ukazuje okřehek na wodě, a nad nim dwa wykreslené listy.) Rozrazil {Vcronica^ Ehrenprcis) jest rostlinka obyčejně newysoká, jížto mnoho druhů u nás ro- ste, buď přezimující, buď jednoletní; kalich má čtyry- nebo pětkráte dělený, korunu srosllolupenau, člyrlaločnau; tobolku, w nížto semeno jest, dwau- 13 290 ^ DWAUMUZSTWO. chlopílowau, kwět modrý neb fialowý a kwětenstwí budto klasowité, biidto hroznowité. Někteří drnho- wé podobají se na pruní pohled pomněnce. Rozrazil potoční {V, beccabunga) roste w příko- pích, w prameništích a jinde ; má listy wejčité, ob- dlauhlé, nahé ; jídá se z jara za salát, ba i místo zeleniny. Wymačkaná šťáwa potřebuje se s jinými sťáwami za prostředek rozhánějící při jařmím léétni ( Friihlingsk ar) . Rozrazil lékařský [V. officinalis) má lodyhu pla- ziwau, listy chlupaté, wejčité, klas úžlabíčkowý, ko- runu neprawidelnau, šklebiwau, nať chuti přihor- klé. Potřebuje se w lékařstwí co domácí prostře- dek proti neduhům prsním, zwláště wyhazujeli člo- vvěk mnoho alemu. Pokudž čerstwý jest, dá se pro swau woíiawost též potřebowati. Šeřík [Syringay spanischer FliedcTy Holander) slo- we wůbec modrým bezem; kwět má buď modrý buď bílý, korunu nálewkowitau, čtyrlaločnau, listy srdčité. Dostal se k nám z Persie. Střik perský jest menší, a má listy hrálowité. !>řa leříku zdržují se španělské mušky. Ptačízob obecný (Ligustrum vulgare^ Hartrieget) kwět má bílý, šeříkowému podobný; woní medem; listy má hrálowité. Gerné jahody jeho wypadají na podzim jako hrozny. Zenau mocně na stolici, a slauží ptákům za polrawu. Dřewo potřebují sau- stružníci na swé práce. (Wiz číslo 4. a. hrozen kwě- towý ; 6. hrozen jahodowý ; c. prašníky ; d. koru- na; e. kalich.) Oliiua obecná [Olea europaea ^ Oelbaum) jesti strom jižním bratrům slowanským welmi užitečný. Jsa dobře pěstowán dosahuje wýšky 30'; listy má Jbdnoženstwo. 291 úzké, wrbowým podobné, a kwítky malé. Ovvoce jeho [plíwijy Olíven) býwá zwící malé, černé třešně ; z toho tlačí se tak nazwaný drnctiiý olej [Baumcl), jehož užíwají w taméjších krajinách na místě má- sla, a w lékárnách mimo jinau potřebu také zwláště proti nemocem bolestným wnitř i zewnilř. We vvychodních krajinách natírají si olejem tímto celé tělo, aby se před morem (hlízau) uchránili. U starých Římanů mazali se jím kolci před zá- pasem, aby měli swaly wláčné a mrštné. Ole- jem také se swítí, a místem dělají z něho mijdlo^ tak řečené benátské {^Venetiancr Seí/e)^ dáwajíce k němu za přísadu popel z rostlin pomořských. Oliw- ky nezralé nakládají se s pepřem a solí k snědku. W kwětomluwě powažuje se za zkamení míru a přátelstwí. Dřewo náleží mezi nejkrásnější: jest woňawé, mramorowané, jako krajinkami pomalo- wané, a tudy na pěkné práce truhlářské welice příhodné. (Wiz číslo 5., kdež wětew oliwowá Tkrá- te zmenšená; a, kwět ; b. owoce ; c, ouoce přeří- znuté; d. pecka.) U nás roste strom oliwě na po- hled podobný a sice Hlosina [Elaeagniis angustífolía) neboli olíwa česká; ta wšak nenesauc tak užitečného owoce má kwět se třemi tyčinkami a jedním pestíkem; koru- ny nemá žádné, a woní příjemně. Dříwí potřebují truhláři a řezbáři. Konítrud lékařský [Gratiola officinalísy Gnaden- kraut) má kalich pětidílný, korunu trubkowilau, ne- prawidelnau , skoro dwaupyskau ^ tobolku dwau- ehlopňowau, čcrwenau; chuti jest hořké; silně na stolici žene, takže průjem působí. Roste 292 DWAIJMTIŽSTWO. u nás na lukách, 8'' i 12" zwjší; než dobytek se ho netýká. Do sena se přimíchaw kohům wehni škodí; neboť po něm welmi hubeněji, což i samo jméno jeho českoslowanské okazuje, jeli- kož truditi a trápiti neb saužiti jedno jest. Nať se obírá w čas kwětu a suší se do lékárny, kdežto po trochách se dáwá pro wodnatelnost i pro ne- činnost útrob břišních. (Wiz číslo 6. a. koruna rozštípená j b, prašníky dokonalé ; c. prašníky za- krnělé ; d. waječník w kalichu ; e. čnělka ; f. bliz- na ; g. listy w přirozené welikosti; h. tobolka na přič přeříznutá.) ScdwSje lékařská (Salvia officinalis) kwět má ne- prawidelný, a sice pyskatý : sází se vv zahradách a jest každému z nás dosti známa. Listy w lékař- stuí potřebné hodí se mimo jinau potřebu buďto sušené a na prach utlučené na čistění zubů. Wíce druhů šalvvějowých roste u nás prosto, zwláště saU ivéje luční {S. pratcnsis). ; Sem náleží také Rosmarin neb rosmarina [Ros- 9)ia?'ífius officinalis), w jižní Ewropě prosto rostaucí, u nás ale pěstovvaný ; jest to kwětina tak welice zná- má a milá, že národ náš i w prostonárodních zpěvvech ji oslawuje. Potřebuje sé w lékařstwí. Sem také náleží IVlčl noha [Lycopiis eiiropacus, Wolfsfiiss), u wod a w příkopech rostaucí. Potře- buje se w barwiřslwí, a dáwá se zelenau skalicí \ černau barwu. RÁD II. DWAUŽENSTVVO. Sem náleží jediná IVonaivka obecná {^Anthoxan- tum odoratmn, Rachgras) ; ostatní rostliny tráwnaté náležejí do třímužslwa. Nalézá se hojně po lukách, Tříženstvyo. • 293 dáwá wýbornau píci; woní příjemní? a senu nejvví- ce wůné poskytuje. Rád lil. Tkíženstwo. Pfpr černý (Piper nigrům^ Pfcjfer) roste wc wý- chodní Indii, na Jawě, Sumatře a Borneu ; jest to keř winaucí se jako réwa, jehož kwěty a semena w klas sestaweny jsau. Sbírali se owoce jeho před uzráním, scwrkne se a zčerná: z toho bý^Yá pepř černý; pakliže zrnka dozrají a zčerwenají, swrchní slupka se slaupne a semeno ziistane bílé, jenžto jest pepř bily, nemající tolik pernoty jako pepř černý. Chuť pepře černého i bílého jest perná, ostrá, pronikawá, a waně zwláště kořenná i čpavvá. On budí a sílí žaludek i napomáhá tráwení, a tu- dy tak chuti lidské whod přišel, že pepř černý stal se kořením takořka nejhlawnéjším a nejobec- nějším. ^'esmíme wšak lahodnosti této mnoho wě- řiti ; nebo jisté jest, že hojné požíwání pepře ško- dí. Něco jiného jest to u obywatelů krajin jižních, kdež nerwy horkem zemdlíwají, žaludek a celé iráwení jeho slábne; tu takowého dráždění a po- silíiovvání potřebí. Užíwá se co domácí prostředek pro zkažený, t. studený a mdlý žaludek ; i sami lékaři w té případnosli jej radí. Jsem ale toho přeswědčení, že častěji wíce jím se uškodí, nežli prospěje, poněwadž umdleni žahidka přečasto bý- wá mylné, a tudy buďto z přecpání pochází, anebo s nastáwající hlawničkau spojeno jest: w obau pří- pádnostech býwá žaludek spíše k horkosti nežli k studenosti nachýlen. Známo také jest, že nejen umdlený, ale i předrážděný žaludek tráwiti přestá- wá. Tak i často slýcháme, že si lidé kořenatými 294 •• DWALMUŽSTWO. pokrmy žaludek pokazili; jindy zase^ že již brali pro slabý žaludek i bílý pepř, a že jim ještě hůře bylo. Umírněte anebo nechtě na krátký čas jídla, a nebude wám pak ani koření, ba ani lékaře ani léku potřebí. " Bere se pepř bílý také pro zimnici studenau, a wšak i tu weliké prozřetelnosti třeba, aby tu žádného zapálení nebo zacpání w útrobách břišních nebylo; aniže smí w té případnosti žalu- dek býti rozdrážděn. fCíslo 8. okazuje wětwičku kwětaucí pepře černého ; a. prašník, b, hrozníček s pepřowými zrnky.) TŘÍDA líl. TKÍMUŽSTWO (TRIANDRIA). Rád i. Jednoženstwo. Sem náleží rostliny kozlíkowité, kosatcowité a polotráwy cíli s4/chorowité. Kozlík lékařský [Falcriana officinalisy Balclrian) roste po Cechách, a snad i po wšech slowanských krajích, obyčejně w lesích a na wlhkých půdách, zwýší člowěka dorostlého ; listy má zpeřené, koru- nu trúbowitau , pětidílnau^ semena nahá, nahoře třížebrá, dole jednožebrá. Kořen krátký, hnědý, užíwá se w nemocech nerwowých, k. p. pro křeč, pro škrkawky a jiné nemoci. Nesmí se ho wšak nad míru w hlawničce užíwati, protože w této ne» moci jak mnoho líků, tak i zwláště dráždidla toho- to warowali se třeba. Wůně jeho etherská, tě- kawá, kočkám pro swau mámiwost milá, welice w nerwy působí. Od ostatku lék to rozpalující a dráždiwý. {Wiz číslo 6. Zde se nalézá u prostřed Jednoženstwo. 295 nať odříznutá od h. kořenu ; za natí jest list zpe- řen}' ; a, jest kwítek.) Kozlic ck locikoiiHJ [Fedia olitoria, Fcldsalat), na úhorecli roslaucí^ prwní lístky na jaře wylézající na salát poskytuje. KosATCowiTÉ jsau rostliny jednodeložné, j^^o • Kosatec fialkoivý {Iris Jlorentina, Vcilchcnwurzel)^ w Itálii rostaucí, má kořen dělený na wíce hlíz podlauhlých , článkowitych , masitých, pewných, zmačknutých ; z kořenu wyhánějí listy mečowité ; na lodyze stojí listy krátké, u kwětu listeny loď- kowité činící; lodyha, slejnau délku s listy mající, délí se nahoře asi na tři slopky ; paupata jsau za- obalena w taulec kožnatý ; kwěty bezkaliché, z po- čátku přimodralé, zbělají pak a příjemné woní ; lupeny tři wnéjší jsau ohrnuty dolů, tři wnitřní ale nahoru. Kořen jeho, pro swau wůni fialowau kořenem fialkoivým nazýwaný , w lékařstwí často se potřebuje, a pro swau podajnost i dětem, zaub- ky dostáwajícím, se dáwá, aby dásnéma do ného kausaly. K tomu konci prwé se owařiti musí, aby z ného hořkost se wywařila. (Wiz číslo 10. kwét i kořen.) Kosatec obecný (Iris germanica)^ předešlému po- dobný, má kwét modrý a lodyha delší listiiw. Kosatec ivodni (/. pscudoacaras), w příkopech a we struhách rostaucí, podobá se ponékud přede- šlým ; nemá wsak na lupenech korunních chlupů jako ony. Šafrán obecný (Crocus sativuSy Safran), w Malé Asii a jižních krajinách slowanských rostaucí, pěstuje se i w Hakausích ; podobaje se našemu ocúnu, kwét má barwy bud namodralé buď načerwenalé, bez kalichu, 296 TŘÍ3IUŽSTW0. stwol asi 4' dlauhý, korunu šestidílnau a w ní tré prašníků ; pestík má tri blizny mnohosecné, žluto- červvené; kořen cibulowitý. Co w kupeckých krá- mícli se prodávvá pod jménem šafránu, to jest je- diné pestík ze kwétu wyštípnutý, a tak malý, že se jich wehký počet na lot wejde, a na celau libru přes lOO.OOO kusů se počítá: a proto býwá šafrán tak drahý. Šafrán ukládá bolesti j dráždí alo cewy krewní a uspéšňuje oběh krwe. Potřebuje se co koření do jídel, a k barwení na žluto. Jeden druh šafránu, totiž jarní {Crociis ver?iiis), kwéte brzy z ja- ra^ a pěstuje se pro okrasu i w našich zahradách^ nedá se wšak potřebowati jako předešlý. (Wiz číslo 9.) Mečík obecný [Gladioliis communiSy Sicgwurz) po- dobá se poněkud kosatci; na stwolu má kvvéty krásné, čerwené, trubičkowalé, wšechny k jedné straně obrácené ; roste pro ozdobu w zahradách. Cibule jeho potřebowala se před časy w lékárnách. Sem náležejí též tak nazwané polofráivy [Halb' grdser)y ježto sice trawám se podobají, ale stébla nikdež kolénkowilá ani dutá nemají, nébrž obyčej- ně tříhraná. Rostau nejhojněji na lukách, píci twrdau a kyselau dáwajíce. Takowé jsau : Sríchor (Cijpenis escalentiis, Erdmandl) míwá na kořenu bambulinky narostlé, sladké, ježto se buď syrowé jedí, anebo pražené do káwy se dáwají. Pěstuje se u nás. Skřípina jezerní {Scirpus lacustrisy Binse) čili sítí roste hojně při stojatých wodách. Potřebuje se k pletení košíků a jiných wěci. Duše čili dřeň jeho sušená za knot se může potřebowati. Suchoparník (Eryophorony lVollgras)y sem o tamo DVFAUŽENSTWO. 297 po lukách rostaucí, má na klasu bílau wlnu, která saiiiojediná sice přísli se nedá, ale k jiné wlně se priniésuje. Dobytku škodí. Rád II. DVYAUŽEKSTWO. Do řady této náležejí pauze tak řečené trúwy {Gruser), ježto mají semena jednodeložná, stébla dutá, kolénkowitá, listy iizké. Kwet jejich swrchu již popsán. Jsau to rostliny obyčejně welini užitečné, dílem co oZ*í7i, ■'') dílem co píce po- třebowaué, ač i některé škodliwé jsau, anebo co plcivel na poli nemilé. Pšenice obecnei (Triticiim viilgarc^ JVeizen)^ kaž- dému známá, bjwá dwojí : ozimní (IVínteriveizen) a jarní [Sommeriveizen) ; jarní neb jarka má osiny, ozimní buď žádné aneb jen krátké. Že pšenice dobrau půdu žádá, že se jí we wlasti naší, zwláště w půlnoční části, mnoho seje, že mauka z ní nej» bělejší, a že manka z banátské pšenice, na sucho mletá, až k nám se přiwáží, to zajisté každému známo. (Wiz číslo 126.) Zíto obecné čili 7'éí [Sec ale cerealet Ro^gen, Koní) bylo nejstarší ^obilí u Slowanů , jehož poznawše pak i ÍNémci, honbau po lesích se žiwící a na sausední Slowany útoky wálečné činící, pluh i orbu sobě oblíbili. Klas žitný skládá se z růz- ných klásků, ježto jen po dwau kwítcích mají ; na plewě sedí malá osina. Jatní žito má zrno men- ší, žito ozimní wětší. Z mauky žitné čili režné '■-') Ohili znamená hojnost, bohatstwí, a swědčí o powazc a zaměstnání předků našich, ježto jmění a boliatstwí swého nečítali jjodlé počtn zbraně zbraně aneb otrokůw : Pluh jim slaužil, a role dáwalo hojnost. 298 Tkímužstwo. peče se chutný chléb, a pálí se žitná kořalka. (Wiz číslo 126.) Ječmen obecný {Hordentn vulgarCj Gerste^ má na klasu dlauhé osiny, na zrnu sedící. Z ječmene dělá se močením a sušením slad [Malz), a ze sladu a chmele waří se piwo. Též dělají se z ječmene we mlýně aneb we stupách kraupyj z nichžto krup- kowka {Gerstcl) se waří, nápoj to welice prospěšný pro zdrawé i pro churawé, zwláště pak pro prsa a we střewních nemocech od lékařů raděný. (Wiz číslo 126.) Owes obecný [Avena salica, Hafer) nemá klas jak obilí předešlé, nébrž každé zrno wisí na zwlá- štní delší stopce, jako u hroznu. Miluje zwláště studenau a wlhkau půdu, a proto nejwíce w ho- rách se seje. U nás koíiům za píci slauží. W čas nauze peče se z něho chléb i mele se krupi- ce. Roste u nás i wíce druhů owsa diwokého, jenž owsu se podobá, ale kalichem dwauplewým a osi* nau, kolénkowitě zohybanau, od něho se liší. (Wiz číslo 126.) Swerepec žitni (Bromus secalinus, Trcspe) roste nejhojněji w žitě ; wíce klásků pořlauhlokulatých, dwauřádkowých činí látku na stéblu asi 3' wyso- kém; na zástřežce stojí osina sem i tam zkřiwená, kratší nežli zástřežka (hašpan). Dobytek a zwláště owce rády jej žerau, dokud jest mladý ; přijdcli .semeno do obilí , býwá mauka sice hořká , ale zdrawí prý neškodná. Připisuje se mu moc slabě omamující. (Číslo II. předslawuje swerepec žitní s kláskem po lewé straně wyobrazeným.) Máme ještě wíce druhů sweřepcowých, jako Swerepec ztepilý {B. gigant eus^ Riesentrespe)^ zwi- DWAUŽENSTWO. 299 ší asi o', po wlljkvch lesích r i 306 Gtyrmužstwo. Kotwice ivzplijiuawd [Trapa natans) má oříšek čtyr- rohý, wětší nežli ořech lískowý, w něm jádro mau- čnatéj ježto wařené jísti se dá a jako zemáky chut- ná. Kotwice jest wehiii znamenitá rostlina. Z oře- chu zapadlélio do bahna wyrostá lodyha bez koře- nu; na místě kořenu jsau dolejší Hsty whískowitě rozděleny. Listy hořejší čtyrhrané pomáhají nésti ořech nad wodau, a to tím způsobem, že štíhlé řapíky jejich w prostředku tím wíce se nadýmají, čím těžšími ořechy se sláwají. Ořech dosti zralý a swětla již nepotřebující přewáží se ke dnu a do bahna padá. Jen plodné ořechy se potápějí : pla- né pořád na wrchu na wodě zůsláwají. Číslo 18. RÁD II. DWAUŽENSTWO. Kokotice QCuscuta, Flachsscidc^ jest podiwná^ přížiwná, bezlistá rostlinka, na kopřiwy , na chmel, na len a na jiné rostliny na způsob nitky se winaucí , od kořínku wadnaucí a z rostlin po- trawu ssajíci tak, až je umoří. Číslo 115 předsta- wuje kokolici obecnau, winaucí se okolo uschlé lodyhy kopřiwowé. ŘÁD líl. Tkíženstwo. Rdcst wzplíjwaiLHj (Potamogeton natans) roste we wodě; jen hořejší listy má wejčité a kwět wzplý- vvawy ; kachny a lysky rády žerau semeno jeho. TŘÍDA V. PĚTIMUŽSTWO (PENTANDRIA). Třída pátá a dewatenáctá jsau nejbohatší. Tu Jednoženstwo. 307 slusno dáti pozor na kvvi^t a na semeno, aby dru- liowé těchto rosllin dobře rozeznáwati se niolili. Rád i. Jednoženstwo. Pomněnka bahní [Myosofys pnliistris^ Vírgissmcin- nicht) jest nejznámější rostlina w kwětomluwě; má listy wcjčilokopíčkowé 3 zašpičatělé, bez iapíku ; lodyha hranatá, kwět blankylný (jasnomodry), w prostřed žlutý. Rostlina ta slauží za obraz wěr- né lásky a milého zponiínání či pomnění, odtud jméno české i německé dostala. Dá se na talíři we wodě dlauho udržeti. Pomněnka polní není tak pěkná, kwět má menší a listy chlupaté. Často wšak se trháwá rozrazil na místo pomněnky, proto- že kwět má též krásny modrý a pomněnce podo- bný, ačkoli koruna rozrazilowá není u prostřed ani žlutá ani repicowitá, totiž není trubkowitá a ta- liřkowirě rozšířená, a welmi brzy opadáwá. Plícnlk lékařský {Pulmonaria officinalis, Lungín.' kraul) má korunu nálewkowitau , kalich pětiseč- nv, slaupcowitý , pětihraný ; listy kořenowé jsau sřdcowitowejčité, po řapíku sbíhající, a listy lodyho- wé wejčitokopíčkowé, jedny i druhé drasnaté; kwě- te na jaře u nás we stínu ; jest chuti swraskující, stahující. Potřehowáwal se w čas pliwání krwe. Číslo 20. má w prostředku rostlinu kwětaucí ; w prawo listy kořenowé, w lewo kwět. Kaniijka lékařská ( Lithospcrmum officinale ) má knítek bílý, w úžlabíčku listowém sedící, kdežto pak býwá semeno hladké, twrdé a jako perly bílé. Roste na polích. Pilát lékařský [Anchusa officinalis^ Ochscnzunge) má korunu přičervvenalau, pak modrau nálewkowi- 308 Petimužstwo. tau, na konci čili w ústí se swíraiící, a jako kalich petisečný, listy hrálowité, drasnaté, plstnató. Zapá- chá niyšinau ; uspáwá a tiší bolesti. Roste u nás na pastvvišti w pudě kamenité. (Wiz číslo 21.) U lanka lékařská {Cynoglossum o/f., Himdszimge) listy má chlupaté, tkanicovvité, špičaté, lodyhu chlu- patau, kwety íialowé a wétší nežli pilátowé. INať její jedowatá trošku smrdí ; thé ze sušených listů tiší bolesti a uspáwá. Brutnák [Borago, Boretsch) podobá se modrým kwítkem a chlupatau natí pi^'edešlým. Sťáwa woní jako okurky a potřebuje se w lékárnách. Nať mladá může se za salát jísti. Kostíwal lékařský [Sympliítmii offícinalc, Beimvell) korunu má wálcowité zwonkowitau a ťislí pěti cípky k sobě se chýlícími zawi-ené. Koruna i kalich jsau pětisečné 5 lodyha vvětewnatá 2' zwýší ; kwět čer- wený ; hsty wejčitohrálowité, sbíhající; kořen tlu- stý., masitý, mnoho slizi mající, swraskawý. Po- třebuje se w lékařstwí proti běhawce a krwotoku. Na čísle 22 wiz lodyhu kwětaucí, za ní list koře- nowý, w prawo kwět., w lewo kořen. Prwosenka čili petrklíč {Primula) jest jistě kaž- dému známá rostlinka, z jara na lukách i na strá- ních rostaucí a žlutě kwětaucí. Jeden druh její, totiž aurikule {P. aurícula), pěstuje se z jara hojně w zahradách pro okrasu. Sivinský ořech ( hramhořík eivropskij y Cyclamen eiiropaeiiiriy Schweinshroel) roste w Cechách w Pra- chensku po lesích, kwěte na podzim a woní líbez- ně ; kalich má pětisečný, zwonkowitý, korunu ko- lowitau, čerwenawau, s trubkau krátkau a laloky po- krajními ohrnutými; listy jsau ledwinowité, wezpod Jednožekstvvo. 309 čerwenawé ; kořen 'hlízowitý , dokud čerstwý, má chuť oslrau, činí průjem, a wně přiložen) opuchli- nu žlázní rozhání ; kořen pečený jest neškodný a chutná jako kaštany nebo zemáky, odkudž i jméno jeho české. Wepřowý dobytek rád jej ze země rypákem wyrýwá a s prospěchem žere. (Wiz číslo 23). Trilistník ohycejmj čili t rojem ivochú [Mcnianlhes trifoliata, Bibcrklcc čili (Bittcr-Kícc) roste také w Cechách we vvode nebo w bahnitých lukách^ listy má ztrojené jako jetel, a kwet čerwenawě bílý. Listy jsau hořké a potřebují se w lékárně pro zim- nici. Ovvcím, majíli sauchotiny, do píce se míchá. Wiz na čísle 24 trilistník kwetaucí a za ním rozlo- žený list, w levvo kwet. Drchnuka, koHči mijdlo {^Annagallis, Gauchhcil) jest malá, plazi^vá rostlinka, s kolowitým buď čerwe- ným buď modrým kwítkem, wsudy hojně roslaucí. Děli si jí umýwají nohy; odtuď jméno její. Před časy potřebowáwali jí proti běsnosli. (Wiz číslo 128.) SivlaceCf mor. otáčka [ConvolviiliiSy JVindt) roste hojně w hauští, a po plotech i po jiných předmě- tech se \vine. W jižních krajinách rostau důležité druhv swlačce. Tak máme z jednoho pryskyřicí skamoniowaii a z jiného kořen jalapowý, nám po- wědomý co prostředek počišťující, ale dráždiwý a prudký, jehož nesmí se na zdařbuh polřebowati. Sem náleží též znamenitá rostlina, totiž Siulačcc je- dly čili Powijnicc jedlá [Convolvuliis batatiis, Batatcn- wíndt), jejížto kořen dělá bambuliny na způsob ze- máku, ježto pod jménem hatalu buďto pražené, buď jinako připrawené se jedí. Roste w Americe we wlasti našich zemáků. Zwontk [Cainpanulcii Gíockcnblumc) slauží dobyt- 310 Petimdžstwo. ku za píci. Rosle různo po lukách, a znal}' jest po koruně do zvvonku srostlé. Chinownih [Cinchona condaminca, der braune Chi- narindcnhauiii) korunu má nálewkowilau, chlupatau, a listy wejčitolirálovvité, bez chlupů. Tento strom roste w Peruansku. Kůra jeho jest wýborný lék. Roku 1640. přinesla jej do Ewropy hraběnka Cin- chona. Druh tento dáwá nejlepší kůru, lak na* zwanau hntdau ; w obchodu ale ještě i zliitd čili králowská a čerwcná kůra se prodávvá, ježto pochá- zejí z chinownilcii srdčitolistého fC. cordifolia) a po- dlaiihlolistého (C, oblo7igifolia), z prwní délá se . chí- nina [Chinin], wážený to prostředek pro zimnici, jakto i vvůbec celá kůra jeho za hlawní silicí pro- středek se powažuje. Nejlepší kůra b}' wá svvinuta čili w tenké trubky stočena, a jaký pryskyřice se drobící. Číslo 25. Káwoivmk obecnij (Coffca arabica) roste Avlastně w Arábii ; pěstuje se nyní i w Americe a jinde. Koruna jest bílá, šálečkowitá; listy obdlauhlowejči- té, zašpičatělé; z úžlabíčka jejich wyniká jasmino- witý kvvět ; plod třešňowitý a w něm dwě jádra ká» wowá místo pecky. Kmen tenký, 12' i 18' wysoký, trwá asi 20 let a kwěte dvvakráte za rok. Owoce se suší, suché skořápky wálcemi se otírají a jádra se prodáwají. Pití káwy rozšířilo se po Ewropě w n století. Od té doby již i chudý lak mu na- wykl, že "bez něho říkaje ani býti nemůže. Za lau příčinau kolik milionů liber do Ewropy se jí přiwáží do roka. Znaky dobré káwy jsau : příjemná wůně a chuť, jižto zwláště při pražení cítiti jest; a pak stejnost barwy buď nažlutlé buď nazelenalé. Nej- lepší káwa bývvá z Arábie anebo z Lewantu mok- Jednoženstvvo. 311 čanskd [Mokka-Kaffcc] w malých to a prizelenal}ch zrnkách; za tau přichází wvchodoindská nebo jaw- ská, weHká zrna žkitá nebo hnř^dá mající. Mezi západoindskými jest kávva z Martínihu nejlepší a nejwíce u nás prodáwána ; nejšpatnější nazýwá se tryai [Triage), ze samých špinawých a černých kali- sku jsaiicí. Nejlepší a nejchutnější kávva býwá, když na mírné pražená a umletá zrna wraucí wody naleješ. Tato káwa působí nejwíce w nerwy břišní, a dráždi příjemně zwláště ty, které zabíhají do tepen (Puls- adern) weHkých; tím stáwá se wření krwe a milé teplo w žaludku. Odwáděním krwe od hlawy a mírným drážděním mozku působí káwa čilost, by- strost a chuť do práce, i zahání spaní. INež u slabých a dráždliwých lidí působí káwa klepání srdcCj úzkosti, třesení údůw a rozpalowání , takže i mnozí dokonce se jí chrániti musejí. (Číslo 2(5 předstawuje lodyhu horem kwětaucí a dolem owoce nesaucí ; a) korunu s prašníky ; b) čnělku wynikající z kalichu ; c) plod mající w sobě dwě jádra. ZimoléZy kozllist čili Jericho (honiccra caprifolí- unii Gaisblatt) jest keř, dlauhé pruty a husté listy mající, kterým besídky w zahradách obyčejně po- rostlé býwají. Kwět má trubkowitý, bílý, silně wo- nící, a listv srostlé tak, že prut říkaje prostředkem listů probíhá. Díwizna obíctid (Vcrbasciim thapsus, Kvnigskcrze)' korunu má kolowitau, žlutau, pětilaločnau, tyčinky nestejné s chlupy it zpodu barewnými ; kwěty, jsauce husto u sebe, činí klas; tobolka jest dwau- chlopňowá. Diwizna roste u nás na wVsluní po skalách, po mezích a zdech, zwýší 4' i (i'. Kwět su- šený dáwá hbezné a zdrawé thé. Kořenem suše- iJl2 Petimlžstwo. nýni, na prášek ullučenýni, s maukau smíchaným krmí se dobře kapauni na sádlo. Semeno do wo- dy hozené opíjí ryby , tak že do ruky chytali se dají. Kuěteni dají se bawinéné wěci na žlutawo barwiti. Kořen diwizny černé myši prý zahání. Na čísle 31 w lewo jest a), koruna kwétowá w při- rozené welikosti ; b). zřetelnější klas; c). list korenowý. Blín [Hijosciajnus, Bilsaikraiil) jest rostlina jedo- watá, hnusně zapáchající, u nás hojně w suchu ro- slaucí. Kwět má špinawě žlutý, žilkami íialowými protkaný. Semeno leží .w tobolce, podobné ma- kovvici malé, takže nezkušené děli, semínko to za mák požíwajíce, jím se otrawují. [Nať i semeno po- Iřebuje se w lékárnách a býwá wýborným lékem^, ale jen w rukau zkušených. Blín obecnij [Hyosciamiis ni^cr, Bilscnkraiit) oškli- \vě woní ; kwět má špinawě žlutý, modiohnědě žilkowaný. Tobolka podobá se malé, podlá uhle makowičce anebo lískowému ořechu, w nížlo množ- slwí seménka máku podobného. Celá rostlina jest jcdowalá a pro swé semeno nebezpečná dětem, ježto ji mýlkau na miste máku jídají. Co lék ale býwá blín tento welice dobrý ; nebo tiší na okamžení bolesli a přiwodí spaní. Než bez rady lékařské neradím, aby ho kdo užívval j nebo snad- noby si uškoditi mohl. Nechali se w swělnici na horkém míslě, tu často wšichni tam bydlející se po- třešlí. (Číslo 120 předstawuje rosllinu blínowau i kořen její.) Durman obecný čili panenská okurka [Datura slra- monumif Stcchapjel) roste prosto po celé Ewropě, po 6melišticli, okolo plotů, cest i jinde, zvvýší l' i 2' • WLini má odpornau, omamující, listy weliké, širo- JedK0ŽEN8TWO. 313 ké, po kraji prohýbané, korunu nálewkowitau, bi- lau; kalich opadáwající ; tobolka čtyrchlopňowá, plodu kaštanu diwokého podobná, bodlinami posetá. Jest to zelina celá jedowatá, jejímžto semenem děti nerozumné se otrawují, za mák je majíce. Durma- nem olráwený míwá welikau žízeň, pitomost, třesení a záv\'rať ; pak dostáwá křeče a ochrnutí audů, pá- lení w žaludku, skřípání zubů, k mluwení nemož- nost, twrdé spaní, wzteklé blábolení a smrt, nedálí se mu pro to užíwati. Hojné pití wlažné wody s máslem nebo s olejem, též pití mléka nebo mýdlo* wé wody a octa, prostředek nějaký pro dáwení býwá tu wécí nejplatnější. Než po malých trochách dáwaný býwá nad míru dobrý proti wztekloté, pa- dúcnici a trhání údůw. (Číslo 28 jewí z předu wétwičku s kwétem a tobolkau, w zadu list wcílký rozložený.) Tabák [Nicotiana tabaciim) z Amerikv, a sice z krajiny, Tabago nazwané, do Španél přiwežený a přesazený, a pak r. 1560. z Portugal do Francie Ni- kotem přinesený, rozplemenil se po celé Ewropě, a takořka do mody přišel. Tabák obecnij má ka- lich pétisečný, korunu řepicowitau, na 2" dlauhau, barwy růžowé, nahoře rozloženau. Listy jsau po- dlauhlokopowité, nejdolejší přes ť dlauhé. Tabák sprostý [N. riistica) kwěty má menší, zelenožluté a listy wejčité ; dalby se také u nás péstowati w za- hradách. Kwěty obyčejně se ušíipují, aby wíce do listů hnal, ježto w září zežlutnau ; pak se trha- jí, na hromadu se kladau, aby se trochu zapařily ; na niti se nawlékají a suší, a konečně w tabáko- wnách na tabák budto kuřlawý anebo šíiupawý se 14 314 PřiTIMlJŽfeTWO. zdéláwají. [Nejlepší druhowé k šňupání jsau Bra* silský a Virginský. Tabák z ostrowa Kuby dáwá ci- gára ; ku kauření býwá nejlepší tabák Luisianský, Ma- rylandský, Portorický a Yarinasský ; mezi Ewrop- ským nejlepší jest tabák Uherský a Turecký. Uží- wání tabáku rozšířilo se člowectwu k weliké ško- dě po wšecli zemích : člowectwu ke škodě, prawím, jelikož nejen připrawowáním jeho mnoho síly lid- ské se rozplytwá, ale i zdrawí lidské tím se kazí, a proto bvch každému mladíku, zwláště pak tomu, kdo swé žiwobytí wyšším záměrům čistočlowěckým zaswětili hodlá, úpřímě radil , aby toho mamidla wšemožně se chránil, anebo aspoň, nawyknulli již jemu, aby ho střídmě užíwal ; nebo nemýlímli se, tedy tabák zawádí člowěka k jiným wěcem, jiraižto drahý a nenahraditelný čas se maří. (Číslo 29 jest tabáku obecného wětew kwětaucíj w prawo list kořeno wý, w lewo lodyhowý.) Rulík zlomocný {Atropa helladonnai Tollkírsché) roste w Ewropě mírné a teplé po wlhkých lesích, zwýší 3' i o': bylina to jedowatá, nebezpečná; bo- bulky její hnědočerné, třešním podobné, jsau při- sladlé, jimižto mnohé dítě již se otráwilo. Kwět hnědožlulý, koruna zwoncowitá, kalich pětisečný. Listy podobají se mochuňkowým. Wšecky částky byliny této jsau jedowalé. Ze pak čerwená šťá- wa z bobulky rulíkowé na líčidlo se potřebuje, dostala bylina lato jméno bclla clonna [krásná pant). Celá rostlina lato, buď sama sušená anebo šťáwa z ní wvmačkaná, chowá w. sobě znamenitau léčí- wost; nebo tiší křečowé bolesti, menší křečowité we swalech swírání a t. d. Není wšak hodno bez rady lékařské rulíku toho užíwati. Důležitá jest Jednoženstwo. 3 1 ó moc jeho proti nákaze spálowé, Hahnemannem objewená '*'), jižto i honiaeopathowé ^*) i allopatho- wé za prawau uznáwajt. K tomu cíli wezme se šťáwa jeho wymačkaná, Hhem a wodau zředěná, tak že kapka šťáwy na 100 kapek lihu stejně s wodau smíchaného přichází. Míchaniny této dá se zase jedna kapka do sta kapek pauhé wody, a užíwá se pak, anebo jesté wíce se rozředuje, a kdyžto spála panuje, denně po kapce užíwati se dáwá. (Číslo 27.) Mochyné čili zidowské třesné [Physalis Alkekenge, Judenkirsche) má kvvět úžlabičkowý, kalich trutko- wilý pětizubý, jenžto zbaňatí a změchatí, jak mile koruna nálewkowitá, špinawě bílá, kolowitá opadne, a bobulka zakulatělá, čerwená, co wišně weliká w něm narostá. Listy jsau wejčité^ špičaté, w řapík zúžené. Roste po Ewropě na winicích a w pří- kopech. Mochyně chuť má líbezně zakyslau, a jídá se pod jménem mořské ivisne, (Na čísle 3í widěti jest wětew na hoře kwětaucí a plod nesaucí; w prawo mochyně s kalichem rozříznutým.) Zemáky mor, zemjrík, zemské jablko^ jablůsko [So- lanuin tiiherosiuUy Kartoffel) náleží k rostlinám liiko- witým. Zemáky byly roku 1586. Františkem Drakem z Ameriky do Ewropy přiweženy, kdežto se pak rozmohly a k nám okolo r. 1780.se dostaly. Zemá- *) Neboť wyskaumalj že rulík užíwaný působí wyraženi- nn spále podobnau. *'^) Hoinaeopathia jest saustawa léčitelská. za zásadu majíc to, že nemoci nejlépe se léčí malými trochami takowých léků, které po wětsich trochách dáwané způsobují churawost, podobnau té nemoci, kterau léčiti máme. 316 Pétimužstvvo. ky jsau kolikeré. Tak nazwané české mají slupku drsnatau, powrchu jsau žlulé, vvnitr bílé, sypké, mauč- naté a chutné ; jakůbky jsau ranné a chutné ; ze- máky modré mají prostředek modrý ; černé mají pod černau slupkau wnitřek žlutý. Zemáky jsau znamenitý dar Boží, i weliké dobrodiní pro poko- lení lidské, takže nezbýwá tuto místa k wypsání wšelikých užitků, které člowék má z rostliny této. Sem náležejí též u nás prosto rostaucí : Lílck černý čili psí wíno (Solárium ni^riimy ge- ■nieincr Nachts chat ten) ; jest to nemilý plewel w za- hradách, w rumu a na zdech ; kwét má bílý a o- statek jako u potměchuti, jen že menší. Lodyha jest přímáj bylinowá, listy vvejčité, zubaté nebo wy krajowané. Bobule malé jsau černé, kulaté^ zwí- cí zrna hrachowého, obyčejné psůi/iami čili psím ,wíncm nazýwané. Lilek, jako potmechuť, jest jedo- watý, zwlášté pak bobule jeho černé býwají dé« tem nebezpečné* (Číslo 32. ukazuje w prawo kwět, w lewo bobule.) Potméchiiť čili lílck venvcný nebo sladkohořký (Solanmii diilcamarat Bittersiiss) roste na wlhkých místech, w plotech a we křowí ; má kalich pětizu- bý, korunu kolowitau barwy fialowé, w jejímžto hrdle prašníky tak do špičky k sobě se kladau, že kalich zawírají, toHko dwé dírky do ného nechá- vvajíce. Plodem jejím jsau bobule pěkně čerwe- né , podlauhlé , eliptické. Lodyha má po sobě šlahauny dole drewnaté, po zemi, po zdi aneb po jiných rostlinách se pnaucí ; listy jsau wejčité, šípowité. Lodyha chuť má zprwu hořkau a napo- tom sladnaucí, odkudž i jméno rostliny této. Po- třebuje se w lékařstwí. Potměchuť jest celá jedo- Jednoženstwo. *^ i "^ walá , a zwláslé swodné býwají pro děli pěkni^ čerwené bobule její. (Číslo 33. má w prawo kwét, \v lewo bobule). Rcsctlák poLÍsťiijici (Rhamnus catharticns^ KrcufZ' (lont) činí jak onyno krowí trnowité, i má tu zwlášt- nost, že tyčinky jeho před lupeny korunními sto- jíce s nimi se nestřídají. Wsechny druhy řesetlá- kowité mají listy protistojné anebo strídawé, kalich čtyrsečn)' i pětisečný , který, jak mile odkwéll, až na zpodinu okrauhíau odpadáwá. Plodem bý- vvá buď bobule neb peckowice dwau - i čtyrchlo- píiowá, mající w každé chlopni jedno semeno. Re- šetlák počišťující roste w Čechách po plotech a po lesích. Bobule jeho mají w sobe šťáwu žele- nau, silné počisťující^ z které se též dělá dobrá tmawozelená barwa, zeleni řesetlákoivau (Saffgriin) nazwaná. Šťáwa totiž tato zawaří se, promíchá se kamencem we wodé rozpuštěným, a do méchýřLi nalitá dáwá se na teplé místo, aby wyschla. Z ko- řenu dělají se hůlky, a klada u se do wápna se ha- sícího, aby dostaly barwu. Kozy rády žerau listy jeho. Sází se w zahradách anglických. (Číslo 36. má w lewo kwět, w prawo bobule*) Jiný druh ře- še tlaku jest Krušina [Rhamnus frangula^ Faulhamn) i nema- jící trnu jako řešeilák ; korau honosí se počišťu- jící. Z prautí rozštípaného košíčky se dělají. Dříwí honem hoří, a tudy na sirky se hodí; uhlí z něho pálené jest welmi lehké a k dělání ručni- čního prachu příhodné. Kůra dáwá rozličné bar- wy, tak i zralé i nezralé owoce její. Brslcn sprostý {^Acvonymus curopacus, Pfa/fcnhaf- lein) má semeno w čerwenau kožku obalené, čtyř- 318 Petimužstwo. hrané, kwadrátku kněžskému nápodobné. Drewo pewné hodí se na drobnější práce saustružnické. RewiZy rybes čili meruzalkii cerwenaii a čcrnau (Rihes rubním ct nigrům^ Johannisbeere) a srslkii čili meriizalkii srstnataii^ mor. mechaunku [Bibcs grossiila- rÍQy Stachelbeere) zná každé díté, i wí, že owoce je- jich jak syrowé tak i cukrem zadéláwané dobře chutná. Z rewízu i ze srstek délá se wíno. Rcwíz bilíj jest sladší, ale méně wážený. W Ruších mají rewíz s jahodami jako wišně welikými, z nichžto dělají nápoj, náliwkaa jmenowaný. Réwa ivinnd (Fitis vinifcra^ Weinstock) jest kaž- dému známá pro swé sladké hrozny. Domowem jejím byly hory Araratské w Asii. W horkých kra- jích se nedaří-, nejlépe daří se mezi 40t3'm a 50tým stupněm, na wýsluní, we wápnité půdě, a blíže welikých wod. Z hroznu se tlačí mest, břcčcákcm neb burčákem nazýwaný, z něhožto delším kwaše- ním uleží se wíno. Zkyšeli wíno, býwá z něho ivinnij ocet, a přetáhneli se, ivinnij líh^ osadili se, winný kámen a hroznowý cukr; ze sladkých hroznů býwají hrozinky. Wína jsau rozličná^ a sice : naky- slá:, }^^o rýnská, francauzská, moseiská ; kyselá, jako česká, rakausská ; sladká z Malagy, z Chere- su, z Tokaje ; Uhowitá z Madeiry a Porta ; trpká, jako burgundské, bordeauxské, budínské, mělni- cké; ivriivá čili uhličnokyseláj šampaíiské. Břečtan [Hcdera helix, Ephcii) potahuje lodyha- mi svvými plaziwými, šlahaunowitými a drewěnými zdi a stromy. Listy má trwající a stále zelené, na wětwičkách plodonosných wejčité, na ostatních ale třílaločné i pětilaločné. Ze šlahaunůw wynikají vvýrostky fručičky) kořínkowité, jimiž se připínají f Jedkoženstwo. 3 1 9 ke zdi a ke slronium, tak že je i umořují. Kwete na podzim, a z jara uzráwají jeho jahody, ježto pláci rádi zobají. Břečtan dochází wysokého we- ku ; lak stojí a zacloíiuje již 900 let starý břečtan opatstwí Fountairské. W jižních krajinách roste co samostatný strom; wydáwá ze sebe pryskyřici wůně balsámowé, jížto se potřebuje na lany i na wykuiowáuí. W bájeslovvi (mythologii} býwal břeč- tan znamením básnického wtipu, jako wawřín; bo- hovvé zahrad a pití wěnčili se jím. (^VViz číslo 35.) Fiala b'i\[ Jialka {Fiola, Fcilchcn) jest každému známá^ líbeznau vvuní páchnaucí rostlinka. Druž- kau její jest Maceška (V, tricolor^ Sticfmiitterchen)^ newonná sice, ale w lékárnách potřebowaná. Užíwá se \ kwet i kořen proti úročkám. Brčál [Vinca mirior^ ImmergrUn) má w zimě i w lété listy zelené, kwét pěkně modrý, řepicowitý; záhy na jaře wyráží na skalách a zdech. Jméncn^ brčálowým wyznačujeme úplnau zelenost. ZcméUuč lékařská (Erythrca ccntariumt Taiistnd- guldcnkraut) korunu má přičerwenaiau, nálewkowi- tau, kalich pělizubý ; lodyha rozsochatá, čtyřhran- ná, asi na píď vvysoká, dělí se na mnoho wětwí- ček, kwěty nesaucích, ježto dohromady okolík pů- sobí. Listy jsau malé, eliptické. Zeměžhič, jak samo jméno prawí, jest chuti hořké ; kwětaucí nať se potřebuje celá w lékařstwí co lék pro posilněni žalúdka, pro žlautenici, pro zimnici, zwlástě jsauli wnilřnosti břišní zatwrdlé, a t. d. Potřebuje se co lék i pro dobytek. (Wiz číslo 30.) 320 Petimužstwo. Rád II. DWAUŽENSTWO. Sem náleží nejwíce rostlin okolíkowjch. Hořec [Gcntiand)^ u nás kolikerý, roste w ho- rách ; má krásný, modrý kwět. Pro svvau hořkost potřebuje se w lékárnách. Lebeda zahradní (Atriplcx hortensis^ Mcldc)^ w zahradách péslowaná, potřebuje se co zelenina mí- sto špenátu. W čas nauze jídá obecný lid i jiné lebedy, u nás prosto rostaucí. Jilm pobil (Ulmus campcstris, Ulmbaiim) listy má dwojnásobné pilowilé, dole nestejné, střídawě we dwau řadách stojící; kalich má pětisečný, korunu žádnau, tyčinek pět. Semeno leží w pošwe (nož- nicce) blánovvité, na způsob křídla splesklé , je- dnozrné. Roste w Čechách a jiných mírných kra- jinách slowanských, w zahradách a při cestách do řady sázený; dáwá wýborné, pevvné dřewo, pewno- stí dubowému se rownající, ježto nejlépe se hodí k stawení wodnímu, k stawení lodí a kol mlýn- ských i k jiným práčem ; dáwá i wýborné topiwo. Pro tyto wlastnosti a rychlý zrůst zasluhuje před- nosti před dubem. Z kořenu jeho wyřezáwají se dýmky (sic. lulky), jím i pěkně se wykládá dílo tru- hlářské. Listí dáwá dobrau píci. (Na wýkresu 87. stojí wětwička polního jilmu listnatá ; a. wělew kwě- taucí ; h* vvětew s plody; c. kwět zwětšený ; d, plod nožnice.) Jdm korkowitý^ čili waz {(I. suberosiis) roste též u nás, maje na wětwičkách kůru rozpukanau, koř- kowitau. Rostliny okolíkowé , w páté třídě zwláštní oddělení činíce, mají wesmes následující znaky: DVVAUŽENSTWO. 321 Kwéty stojí poliromadě w jedné ploše ; plod skládá se ze dwau semen ; semena mají po wrcliu žebra a mezi nimi žlábky ; lodyha zelinowá, oasto dutá; listy obyčejně zperené. Bolscwnik obecni) (Heraclcum Spondyliiim , Heil- kraiit) roste ii nás hojně na wlhkých lukách a we stínu zwíší 6'; lodyha jest tlustá, brázdowitá, a nať celá posetá chlupy diaslawými. Listy jsau zpere- né, lístky široké, nestejně do laloků wykrojenc. Mladau nať žere dobvtek rád. Mladá lodvha má w sobě sladkau dreň,.jížto Kamčadalé za pochaut- ku požíwají. W kůře, w kořenu i plodu nalézá se jakási ostrota. Past indii zahradní [Pastinaca safíva) pěstuje se w zahradách proto, že má kořen sladký, kořenatě chutnající, asi l" tlustý ; kwět jest malý, přižlutlý, kwětensíwí okolíkowé, semeno wejčité, pruhowané^ skoro ploské, s krajem blánowitým, listy zpeřené, lístky laločnaté. Nať má jakausí hořkost, pro kte- rau ji dobytek žráti nechce. (íNa čísle 38. widěti jest a. kořen i nať; h, okolík kwělowitý ; c. kwítek jednotliwý ; d* semeno.) Kopr {Ancthum scii Ferula graveotcnSy Ddl) lo- dvhu má wálcovvitau, hladkau, pruhowanau, listy skoro třikráte zpeřené, jako na nilky rozřezané, kwět žlutý, semeno wejčité, na jedné straně klenu* té, na druhé ploské a krajem obklíčené. Nať pro swau příjemnau wůni a chuť dáwá se do jídel; má w sobě olej těkawý; w lékárnách dělá se z ni wo» da koprowá. (Číslo 39. ukazuje a. kwítek jednot* liwý ; b. semeno; c. list kořenowý; d, list lodyho- wý ; e. lodyhu s okolíky, w prawo kwětaucímí, w lewo semeno již nesaucími.) 322 Pětimužstwo. Sem náleží také Kopr ivlaskij čili fcnikl [Ane- fhum foeyiicalum, Faichd) , kopru podobný; kwět má zažliillý, semeno wejčíté barwy šedivvožluté, na jedné straně zmačknuté, na druhé 3 žebra mající. Semeno potřebuje se do jídel i w lékárnách. ^ Angelika lékařská [Angelica Archangelica) listy má dwakráte zpeřené, hladké ; lístek poslední má 3 laloky ; semeno krajem obklíčeno ki'ídlowitým. Nať i kořen mají příjemnau silnau wůni. Roste w krajinách sebe studenějších , w Lapsku i jinde, kdežto obywateliim dobře chutná, takže s nebezpe- čenstvvím žiwota na příkrých skalách ji hledají. W lékárnách se potřebuje nejvvíce kořen její masitý, wřetenowitý; ba i seuieno i nať na potřebu jsau. (Wiz číslo 40. cu kořen; h. wětew s dwéma okolí- ky ; r. kwět ; d. list kořenowý ; e. dwě semena wi- sící na podporkách.) Dejivorec (Caucalis, Haftdolde) roste co plewel na polích, s kwétem čerweným a sem-cnem, žebra ostny posetá majícím. Mrkeiv (Danciis carota, gelbe RlibeJ okolík má poddutý a kořen sladký, potrawu welmi sladkau dáwající. Kaše z mrkwe syrowé strauhané dáwá se détem pro skrkawky. Bolchlaiv hlamatij (Conium maciilatuin, gemeiner Schícrlíng) má semeno wejčité, z obau stran zma- čknuté, na nejwýš VU čáry zwýší : dokud nezralé, má příčné wrásky po sobe. INať se skládá z pně wálcowitého, hladkého, dutého a čerwenými bla- mami čih skwrnami znamenaného, a z listů třikrá- te zpeřených, ježto složeny jsau z lístku tmawo- zelených, protiscčných. Bolehlaw má nepřijemnau DWAUŽENSTWO. 323 oniamujicí wuni, chuť z počátku přisladlau, pak ale odpornau a ostrau. Jed má prudký, w lékař- slwi potřebný, wšak ale wsí opatrnosti hodný. Ro- ste blíže struh a wesnic. (^■a wýkresu 41. jest a. lodyha s kwětem w okolíkách, h. list třikráte zpeřený s lístky protisečnými, naproti sobě wystřihanými, r/. kwet, c, semeno.) PclriCicl (Apium Pctroscliniim) jest rostlina dwau- roční; má semeno malé, wejčité, na délku ohnuté, z jedné strany ploché, z druhé naduté, tmawozele- né, kwétenstwí okolíkaté, kořen wřetetiowitý. Lo- dyha pruhowitá^ listy dwakráte zpeřené, složené z lístků wejcitých, klínowiiých, dole uříznutých. Ko- řen i nať potřebuje se do jídel, i co lékařstwí pro wodnatelnost. (Číslo 42. ukazuje a. kořen, h. lo- dyhu s okolíky, c. kus lodyhy s listem lodyho- wým, d. list kořenowý, e, kwět, f. semeno.) Ze pak nať petruželovvá často se potřebu- je, třeba jest dáti pozor , aby místo petružele nenatrhalo se jcdoivcUéJio kozího pysku ( Acthusa rynapíiun, GartenschicrUngy Hiindspctcr silic), j^nž wňni má nepříjemnau, barwu Imavvéjší, čásť lodyhy do- lejší f.alowau aneb čerwenau, listy dwakráte i tři- kráte zpeřené, lístky špičatější, na hořejšku silné zelené, na zpodku bledší a silně se lesknaucí. Pe- tružel žene prwním rokem toliko na kořen, z ně- hož mnoho listů wyhání ; kozípysk dělá hned pr- wním rokem lodyhu, a z kořenu jen málo listů wyhání; semeno má wejčité a kulowaté. (Číslo 19. jewi a. kořen, b. lodyhu s okolíky, c* list kořenowý, d. okolík s okolíčky, c, kwět yi semeno. Sem náleží též celer (A. s;rcivcolcnSy Sellcrie) ^ jehožto kořen hlízo witý do pokrmu, wařcný a na 324 Pětimužstwo. koláčky nakrájený s octem ^ olejem a pepřem na salát se hodí. Moc má lékařskau diáždiwau, která wařením poněkud se tratí, wšak ale mnoho celeru požíwati nehyloby radno. Bcdrník ( Pívípinclla saxifraga 3 Bihcrncll ) má plod ze strany stáhnutý, wejčitý; listy korenowé jsau zpeřeny s lístky wejčitými, ostny zubaté, kořen wůně i chuti kořenaté. Pijáci žwýkáwají jej, aby dostali žízeň. Tudy také známá píseíi jejich : »Pí- me piwo s bobkem, jezme bedrník!" a t. d. Užíwá se vv lékařstwí. Jistý druh bedrníku jest Anyz [P. Anisiim), M nás péstowaný. Semeno je- ho potřebuje se w kuchyni, u cukráře, w lékárnách. Koriandr domácí (Coricmdrum satívumj má se- meno žlutohnědé, kulowaté se slabými praužky ; nať jeho zapáchá sténičinau ; semeno usušené jest chuti a wLiné kořenaté. Kwěty bílé činí okolík ; kvvéty pokrajní jsau weliké. Lodyha 1' i 2' wysoká jest oblá a hladká ; listy kořenowé zpeřené a brzo mizející; listy lodyhowé dolejší dwakráte zpeřené, a hořejší dwakrát i třikráte zpeřené ; lístky čárko- wité. Dílem se u nás pěstuje, dílem i sem a tam různo roste. Moc jeho léčiwá kmínowé se podobá. (Číslo 43. má w prawo kořen s listem, w lewo kwět a semeno.) Savlrík (Sium, Merks)^ jehož někteří druhowé jsau jedowatí, kwět má bílý, okolíkatý, semeno wejčité a pruhowané; roste hojně w obilí a kolem polí. Scivlák srpatjj (S. fatcatum) má listy tří dílné, a lístky dwausečné i třísečné. Kmin luční (Carům carvi, Kliímncl)^ semeno má wejčité, ohnuté, pruhowané, nahnědlé, silno i libo DWAUŽENSTWO. 325 páchnaucí a jídlům příjemnau chuť dadaucí. Jest vvelmi zhusta potrebowaný domácí prostředek, jenž po malých trochách užíwaný snad i neškodný bý- wá, aspoň moci jeho škodliwé^ j^ko wšech zelenin lékařských, w kuchyni potřebowaných, posud málo kdo si powiimnul. Užíwá se pro břišní nadýmání čili pro vvétry, a déti malé w té případnosti naku- rowati jest wéc dobrá. Škodné ale byloby uží- wání a potřebowání kmínu, jak mileby bolesti w ziwoté od zapálení wnitřního pocházely, kdežto by kmín swau dráždiwostí nejen uškodil, ale i delším čekáním na účinek jeho nemoc sama by se zane- dbala, a často i nebezpečnau se stala. Tudy ne- hodno kmínu na zdařbiih užíwati, anobrž potřebí s rozumným lékařem o to vv čas se poradili. (fSa čísle 44. slojí a. kwet, h, okolíček, c. semeno^ d, lodyha, /. list kořenowý.) Rozpuk jizliwý [Ciciita virosa, IVasscrschierlin^) má lodyhu wálcovvitau, dutau, listy dwakrát neb třikráte zpeřené, tmawozelené, lístky úzké, hrálo- wité, pilovvité. Kořen welmi jedowatý, celerowému podobný, vvně zelený, kraužkowaný, wnitřne bílý a na přič přehrádkowitý. Rostlina to celá jedowa- tá; kdo ji požil, hned musí pro dáwení wzíti, a pak ocet píti. (Číslo 45. předstawuje a. kořen, a jeho dolejší čtwrť odříznutau, b. lodyhu s okol/ky, c, list kořenowý, d. kwet, c. semeno. RÁD lil, Tkížesstwo. Kalina zldznatá [Vibamiim opidus, Schnechallen) jest keř po hájích a w plotech prosto rostaucí, bo- bule čerwené, jednozrné nesauci, ježto w octě na- ložené sem tam se jedí. Kwety činí wrcholík bílý, 326 Petimužstwo. zažlutlý ; kwěty krajní jsau wětší , ale neplodné. Péstujeli se kalina w zahradě, stáwají se wšechny kwěty wětšími, ale neplodnými ; wrcholík se zaku- latí. (Wiz číslo 46.) Tamarysek manowý [Tumarix manifera) roste u hory Sinai řečené. Píchnutím jistého hmyzu do listu wytéká w horkých měsících sladká šťáwa, manaii nazýwaná , jížto Židé, z Egypta do země zaslíbené se stěhujíce, na panšti požíwali. Bez černý {Samhuciis nigra j Theeholiinder) , u nás každému známý, potřebuje se co kwět hojně w domácím lékařstwí; než bohužel! často k zkáze nemocného, ačto w rukau zkušeného wýborným býwá lékem, kůži do potu přiwádějícím. Tak po- třebují se i bezinky, na tuho wywařené, pro po- ceni i pro stolice obměkčení. Kůra moc má po- čišťující. Klokoč zpeřený [Stapkylea pinnala^ Pimpernnss), w zahradách rostaucí, listy má zpeřené, a tobolky hroznowitě pohromadě vvisaucí; w tobolkách mě- chovvitých, papírowitých má pecičky swětlohnědé, z kterých se růžence dělají. Dřewo hodí se na hůlky a na wěci saustružnické. Rád IV. Pétiženstwo. '* LiCn obyčejný [Liniím usitatissimumy Flachs) bý- wal rolnictwí, pracowitosti, průmyslu a obchodu slowanskému od jakžiwa welmi důležitý. Kwět má hezky modrý. Len . dospělý se trhá, semeno s ■^) O Inu a jebo zpracowání wiz pojednání od prof. J. Chmely w Kroku díl III. str. 129. a 282. Šestiženstwo. 327 ného se drliá ; len na rosu se wykládá nebo we wodě se močí ; pak se na slunci aneb we vytope- ných pazdernách suší; Irlicemi (mědlicemi) se tře, kdežto částky dřewité pielámané, jimž pazdeří říkáme, wypadáwají. Pak se wochluje, kdežto wo- cliHcemi hebký a wláčný len od hrubé a roz- cuchané kaudele se odlučuje. Z wláken jeho přade se vvýborná příze lněná , z které mimo plátna rozličné wéci se hotowí, a to zwláště we slowanských zemích : w Čechách, w Morawé, we Slowensku, w Polsku, w Ruších a t. d. Nynějším časem wynalezen jest i stroj ku předení lnu, jímž* to nit býwá ku podiwu stejnejší, nežli na kolo- wrátku nebo na wřeténku přadená, wšak ale méně prý pewná, jelikož délka wláken na stroji tom wí- ce nežli na wochlici trpí. Semena lněného potře- bujeme w nemocech zápalčivvých na obkladky, nebo wytahuje horkost a rozhání zatwrdliny a po- máhá k dozrání nežitu , zapálených žláz a t. d. Ze semena dělá se také olej, zwláště potřebný k připrawowání barew olejowých, černidla knihtiskař- ského a t. d. Len libuje si půdu wlhkau, lehkau a maslnau. (Číslo 46. jewí w prawo kwět, w lewo semeno.) RÁD V. Šestiženstwo. Rosnatka okruhlolistd ( Droscra rotundifolia^ Sonnmthau) , w lesích, na lukách, na wlhkých mí- stech a w mechu rostaucí, jest malá, kwítek malý a bílý majíc. Listy jsau žlutozelené, wejčité s chlaup- ky po kraji čerwenými, na nichžto obyčejně rá- no lepawé kapky rosní wisí. Potřebowáwala se w lékařstwí, a nyní zase w homaeopathii se jí užíwá 328 Šestimužstwo, pro kašel zádechu podobný [Keuchhusten), (Číslo 48. má w lewo kwét, w prawo semeno.) TŘÍDA VI. ŠKSTIMUŽSTWO (HEXANDRIA). K této třídě náležejí krásné kwětiny, nejwíce wšak cizozemské, k rosllinám liliovviiým podobné. Rád i. jednoženstwo. Banán obecný ( Miisa paradisea , Paradieshaiím, Písang) roste w Africe a we wýchodní Indii; má ohromné hsty, 10' i 12' dlauhé a 2' široké, celi- stwé^ jicližto potřebují k pokrýwání střech, k zao- balowáni zboží, a na místě odéwu, Owoce, nezra- lým okurkám podobné, býwá sladké, a tamějšim obywatelům za ztrawu slauží. Turci mají za to, že tímto owocem prwní rodičowé w ráji byli swe* děni. Sem náleží též Narcis bili) {Narcissus)^ w zahradách u nás pě- stovvany' a Narcis žliitijt sám o sobě rostaucí. Ceskekowité roslliny, každému známé, potře* bují se w kuchařstwí. Kwěty mají okolíkowé, w plachtičku na způsob hlawičky zaobalené. Nejzna- menitější jsau: Česnek obecný [Allimn sativum^ Knoblauch) má cibuli, na wíce pazaurků čili strúčkň rozlupnau. Por {A. Porriím, Pori) má nať dobrau do po- líwky, (Wiz číslo 121, w prawo kořen a listy, w lewo hlawička z kwětu.) Oslých {A. ascaloniumy SchaloUe) a PaUtka (A- Jediíožemstwo. 329 sc/ionioprassimi, Schnitflin^) domácky do políwky se potřebují. Cibule {A. cepa, geimine Zwichcl), každému zná- má, wLini má čpawau a chuť nasladlau. W jižních ale krajinách nemá tolik ostroty jako u nás. Turci a Židé jsau welmi na ni nawyklí. Paměti hodno jest to, že wyschlá cibule vv ruce jedné egyptské • mumie, již na 2000 let pochowané, nalezená, jak mile do wlhka se wsadila, zase pučeti počala. K rostlinám cibulovitém náleží též : Lilie bílá i zlatohlawá [Liliinn candidiwi ct lilium Mart agou), tulipán [tulipa) a hyacint (Hijacinthus oritn- talis)y také ^flrr^^M/rt^řřj měno waný, jenž se dělí na blthy* gáč chocholattj a hroznatý [Muscari comosum ct race- mosum), u nás prosto rostaucí, a korunky kuličko- wité nebo trubkowité mající. Sem také náleží Cibule mořská (Scilla marina , Meerzwiebcl) ^ w lékárnách poliebowaná. Staří Egypťané stawěli jí chrámy. Řebčík králowskij [Fritilaria imperialis) má na konci swé přímé lodyhy kytku čili chochol z listu, a pod chocholem tím nebo na něm do kola wisí přeslénkowitě kwěty žlutočerwené, zwonkowité, lí- liowým podobné. Na wnitřní straně lupenů kwě- towých nalézá se 6 medníkň ozdobně rozstawenyoh. Kwětina tato roste w Persii, již dáwno i naše za- hrady ozdobujíc. (Wiz číslo 49; ze zpodu waječní* ka c. sedícího na liižku f. wyniká pět tyčinek ; na středu waječníka stojí čnělka ř/., a na konci jejím sedí r. blizna ; b* jest tobolka uzrálá, napuklá.) Kiiwatec luční (Ornitho'j,allum luttuin) bVwá je- ('•i) 330 Šestimužstwo. den z prwních kvvítků jarních, s kwětem žlutým, liliowitým, s listy dlauhými, úzkými, Iráwowilými. Chřest obecná {Ásparagus offícinalis ^ Spargel^^ co jarní pochautka u nás každému známá, nať má na loket vvysokau, listy niťovvité, kwét žlutozelený a bobule čerwené. Slowe také hromowým kořenem. Konwalinka ( Convallaria majalís , Maiglcckchen) kwét má bílý, zwonkowitý, libovvonný, po jedné straně na holém stwolu wisící, listy ze země wy- rážející. U nás podobají se dvvě rostliny konvva- linc€, totiž Kokořlk [Polygonatum) a Přestupnice {Smilacina), jen že nemají stwol holý, a že lodyhy jsau listna- té. Kokoiík má kwěty w úžlabíčkách listowých. Sisivorec íékařskij [Acoriis calamus)^ třeli se, wn« ni wydáwá známau. Kwěty šestilupené stojí wedlé sebe, palici dělajíce. Kořen má tlustý , masitý, kraužkowaný a w lékárnách potřebowaný, z něhož i kořalka se pálí. Chuti jest hořké, kořenité. Jest to jeden z nejwýbornějších léků, kterým weliké množ- stwí cizích drahých léků se dosazuje. Lžíwá se pro neduhy žaliidkowé, pro lepší tráwení a zaží- wání, a pro slabé nerwy. Zchwalujíce wšak lék tento, i potřebnau wýstrahu dáti musíme. Nebo známo jest, že w některých rodinách panuje ko- řalka na koření nějakém, k. p. na pepři, na pu- škworcí, na wišních a t. d. nasazená. Wšak ale práwě w těch rodinách nacházíme nejwíce nemocí, a to přirozeným způsobem. Neboť Bůh nebeský stwořil tělo lidské tak, že náležitau potrawau samo sebau zachowati se může, jelikož wšecky wnitřno- sti tak uspořádány jsau, že beze wšeho jiného na- pomáhání práce swé, přírodau wykázané, wykoná- Jedkoženstwo. 331 wajít dokud zdrawé jsaii ; zdrawýini wsak ziisláwají lak dlauho, dokud člow^k podlé zákonů přírody žiw b^wá, nebo pokud wěkem nczchází. Zkazili se žaludek fteslrídmýni pokrmu nebo nápoje pozí- wáním, nemyslimeť si, že hned lékem, jaký nám napadá , pomáhali musíme ; ale naopak. iNebo Twůrce nad míru dobrotiwý wložil netoliko \v ža- ludek, ale i w každau čáslku léla tu wlastnost, že znemocnéwši sama sebau se.wyléčiti snaží, což Iď čiivostí prÍJ'ozt7iau (vis nalarac incdicairix) nazýwáme. Tak žaludek, přejedením pokažený, pokrmu se zdaluje a hladem se naprawuje; tak tělo silnými nápoji přeplněné a rozdrážděné pitím čerstwé \vo- dy se ochlazuje a k sohé přichází. I přečaslo stáwá se, že télo samo sebau se wyléčí, jak mile nerozumnými a na zdařbijh dáwanými lékv léčivvo- sti jeho překážky žádné se nečiní. (Wiz číslo óO., a. trcsť, h, kořen.) Lui noivosélandskij [Phormiiim ttnax^ ntuscdandtr Flachs) , hojně w močálech nowosélandských ro- staucí, rostlina jest welmi užitečná. Listy její po- dobají se kosaicowým, jen že jsau silnější a delší; z téch dostáwá se přadiwo, pewnéjší nežli ze lnu a z konopí našeho. Angličané dělají z něho lodní prowazy. U nás býwá vve skleníku jej widěti. Rokylník obccnj [Calamus Roíang) jest ze wšech rostlina nejwyšší, až i na óOO' wysoká, a jen na \" tlustá; roste w Indii a w Africe, w močá- rech, newšak docela přimo, nébrž mezi wětwemi jiných stronm nahoru se winauc. K nám p^ichá- zejí z ní tak nazwané spanllky neb hainbosowé rď hosLy. Owoce jeho dáwá jakausi čerwenau pryskv- řici, dračí hrioí jmenowanau, jíž u nás k barwcní 332 Šestimužstwo. fermeže (pol. pokostu) a polítur, w lékárně k prásk Lim na zuby a k jiným vvecem potřebují. Dračinec [Dracacna Draco, Drachenhanni) roste we wýchodní Indii ; kmen má hladký, asi 20' wy- sokýj jenžto, narízneli se, vvydáwá šťáwu pryskyři- oowau, červvenau, ježto podobá se šťáwě semena rotankowého. Jedna i druhá prodáwá se pod jménem dračí krwe k té samé potřebě. Aloe {Aloe), nejwíce w Africe rostaucí, šťáwu má hořkauj ježto z některých druhů, jako ze So- kotarinské a z jiných, w lékárnách se potřebuje, moc majíc počišťujícL Listy její jsau masité, dlau- hé. U nás pěstuje se w hrncích (w kruhulích čili kwětenáčích). Si ti čili sítina (Jiincns, Símfe> Binsr) okwělí má šestisečné a šestero tyčinek ; na lukách rostauc dawá twrdau píci, a potřebuje se zwláště na roz- ličné pletiwo. Drísťál obecný {Berber is viilgaris) kwět má žlu- tý, we hrozníček sestawený, jenžto se zawírá, do- tknemeli se ho na wnitřní straně. Jeho bobule po- dlauhlé, čerwené, kyselé, dřístalky jmenowané, mo- hau na rozličný způsob w kuchařslwí se zaděláwa- ti a také w lékařstwí potřebowati. Přidali se ka- mence, dá se z nich také pěkný čerwcný inhaust u- dělati. Listí, jsauci chuti kyselé, potřebuje se na thé; w Holande dáwá se do poléwek ; jídá se za salát d waří se místo zeleniny s masem. Dřewo kře tohoto žluté a welmi twrdé, zwláště z kořenu, dáwá žlutau barwu, jížto se barwí hračky dětské. Z kořenu robí se žlutidlo drísťdloivé {Saftgclb). I z dříšťalek dají se rozličné barwy dobýwati. Dřewo potřebují truhláři, saustružníci, zwláště pak kořen DWAUŽENSTWO. 333 pěkně nieihownný. *) Kiowí tolo sází se místo plotu. (Číslo 52. ukazuje \v prawo drísťalku roz- říznutau, w lewo hrozníček kwétu.) RÁD II. DWAUŽENSTWO. Rý^c obecná [Oryza sativa, Reis] roste w teplých krajinách na polích stále wlhkvch, jsauci hlawní potrawau národům asiatskvm. Zrno její hnědé, we slupce zaohalené, na zwláštních mlýnech se omíhU Kwasením dělá se z rýže líhowitý, libowonný Arak, (Na čísle 53. stojí w prawo odříznuté stéblo, w lewo plod čili zrno.) , Rád IíI. Tříženstwo. Sloivík obecný , mor. šlmvlilc (Riimcj: acefosetj, Sauerampfer) roste na lukách, listy maje cliuti za- sťawlé čili kyselawé, ježto do omáčky se hodí i co zelenina požíwati se dají. Ze šťowíkn dostáwá se Slil stoivílíotvá čili sťoivem draslíčítý (Saiicrklccsalz) , jímžto panštěji inkauslowé skwrny z bílého prádla, jak mile sůl lato we wodě se rozpustí, skwrna se w ní zapere, a hned zase w čisté wodě dobře se wvmáchá. Ostatně opatrnosti potřebí, nebo sůl tato jest jedowalá. W Čechách roste rozličného šťowíku. Kijchawice bílá [Veratrmn album, Genner) jest rostlina jedowalá, w Čechách rostaucí ; listy má wejčité, řasnaté, Ocún podzimní (Colchícinn aulumnale, Zeidose), -) Wíce o užitku diísťálu wiz : Rostlinář od J. S. Předla díl 11. str. 183. 33i Šestimužstwo. hojně na lukách rostaucí, wyráží na jaře hsly a na podzim kwět, jehožto koruna dlauhá, nálewko- witá, barwy bledorůžovvé z cibule wyráží, když již wšecka Irávva posečena. Semeno zakládá se až dole w cibuli, a teprvva přes zimu uzráwá, kteréžto z jara lodyha, třemi listy hrálowilymi opatřená, wystrkuje. Proto myslíwali stařík že rostlina tato diíwe semeno nese, a pak teprvva že kwěte. Jest to plewel jcdowatý a na lukách nemilý, jenžto ji- nak wykořeniti se nedá, leda wyrýpáním cibuli. Dobytek se ho ani netkne. W lékárnách potřebuje se zwláště cibule jeho. Otráwíšli se kdo ocúnem, pí mléko a jiné nápoje olejowité wlažné, a když- hv otrawau tau střevvo se zapálilo, pijawky ^přisaditi nemeškej ; neníli otráwení to weliké, pití octa a nějaké kyselé šťáwy bywá dostatečnVm prostřed- kem. (Na čísle 54. stojí a. cibule kwětaucí, h. listy, c. plod.) RÁD IV. Mnohoženstvyo. Zahnik jilroceloivitij [AlLwia plantago^ FroscIdcJ- fcl) roste we wode ; listy má wejčilé, špičaté, ze zemé wyrážející, na dlauh}'ch řapících, u prostřed kterých lodyha wysoká ze zemé wyráží. Ostrota jeho kůži dráždí a zapaluje. Staří užíwali ho pro běsnost. TŘÍDA VII. SEDMIMUŽSTWO (HEPTANDRIA). Kaštan diivokij [Maďal u Presla ; Acsculus hy- pucaslanutn^ RosskastanU) kwěty má na zpiasob kyt- OSMIMUŽSTVVO. 335 ky sestawené, listy prstnalé z patera neb sedmera lístků složené. Sází se pro stín a pro okrasu, a wšak i vv lesích jelenům a černé zwéíi pro dobrau pící. (iNa čísle oó. jesl a, kwétowá kytka, h. wzadu list nastíněný, c. plod w pauzdru, d. kaštan.) TŘÍDA VIII. OSiMlMUŽSTW O (OCTANDRIA). RÁD I. Jednoženstvvo. Borilivka {Vaccinium myrtilliis, Hcíddbceré), hojné po lesích we stínu rostaucí, kwét má bílý, zwonko- vvitý, semotam na wélwích stojící, lodyhu hranatau* listy wejčité pilowité a bobuli černau, semenatau. Bobule tyto černé sušené býwají dobrý prostře- dek proti béhawce. (Wiz na čísle 130. a. lodyhu, plod nesaucí, h. wétwičku kwétaucí.) Brusnice čili kyhauka ( Vaccíniími vilis idacae, Preisclbcer-e) listy má wždy zelené, wezpod puntíč- kowané, kwét čerwenawý, hrozníčkowilý. Bobule čerwené mají chuť kyselau, trpkawau, zasladlau, a jedí S3 zwlášté w octě nebo w cukru naložené. (Na čísle 130. stojí a, lodyhy plod nesaucí, b. wě- iwička kwělaucí.) Brusnice ozimní čili klikwa (Vaccinium oxycoccos> Moosbccrc) roste vv mechu na wysokých horách ; lodyha lezU\ má listy wejčité, po kraji ohrnuté ; bobule jsau weliké, čerwené anebo žluté a čerwe- ně kropenaté, ježto zlatníci pro kyselost potřebují na wywáření stříbra na bílo. Brusnice bazinoivd [Vacciniam uliginosum^ Sumpí- beerc), borůwce podobná, jen že má lodyhu oblau 336 OSMIMÍJŽSTWO. a listy nepilowité. Bobule její mají prý moc oma- mující. Pupalka [Ocnotheí^a hicmiis , Nachtkerze) , před 200 lety z Ameriky přinesená, roste nyní i zde prosto u wody. Kalich má trubico^vý, nahoře čtyřdílný, a kwet krásně žlutý, na wečer se otvví- rající a líbezné wonící. Kořen řepovvilý jídá se co salát. JVrhka [Epilobimn^ TVcídricK) kwět má krásný ěerwený, a tobolku dlauhaii, sešulkowitau. Každé seménko má chwostík chlupů stříbrolcsklých, dlau- hých, ježto do přadiwa za přísadu slauží. Roste po lesích a we křowí zwýší 2' i .'/• Reřihiice [Ti^opaeolum majus)^ wůbec /erickau^ žcři- chau i řeřichaii zahradní [Gartcnkresse] nazýwaná, list má štítowilý, jelikož řapík z prostřed listů wyníká, a lodyhu plaziwau. Kwét pětilupený, čerwený ne- bo žlutý, má wzadu ostruhu. Paupata i kwét mají chuť ostrau, žeřawau, štiplawau, a hodí se na salát s octem. Sází se w zahradách pro okrasu. Po- chází z Peruánská. Lijkoivcc lékařský (^Daphne mezer eiim) kwét má růžowočerwenawý, vvoňawý, na čtwero dělený, ná- lewkowitý, čině křowíčko 2' i 4' wysoké, w březnu kwětaucí, prwé nežli ještě listy wyráží. Kůra má štawu ostrau ; na kůži položená pálí, tak že w ní zánéť působí, ba i puchýře wylalmje. I bobule jsau ostré, a otráwíli se kdo jimi, musí se tak lé- čili, jako ocúnem otráwený. (Číslo 56. má a, wě- tew kwětaucí, b. plod, c, kwět.) JVres obfcnij (Erica viilgarís^ Hcidekraiit) roste nízko a přehojně w lesích, celau krajinu pokrýwa* jej kwílek má drobný, čerwený; hstky wždy žele- Jednoženstwo. 331 né bez rapíku na lodyze we 4 řadách, plod čtyř- chlophowý. Semenem jeho žiwí se drobné plactwo w zimé. Kwet poskytuje mnoho a w^borného me- du wčchím. Známe již asi 300 druhu cizozemských wřesowilých, a mnoho jich ozdobuje swým krásným kwětem naše skleníky. W zahradě pana hrabete Sahna w Praze mají banowité rostliny swé zwlašlní oddělení. Rád i. TřííŽENSTVVo* Rt/fscn, pohanka c\\'\ tatarka (Polygonům phagopy- r 11)71, Hc id f koni, Buchwcizcn) pochází z Asie, by wš i bez- pochyby pluhomilownými Slowany do Ewropy před wíce nežli 400 lety přinesena* Polanům již od starodáwna za pokrm oblíbená. Lodyha jednoro- ční wyroslá na střewíc wysoko ; listy jsau srdcowi- tě šjpkowité ; kwěty běločerwené stojí kytkowitě pohromadě. Semeno černé, tříhrané , maučnaté mele se co obilí na mauku, aneb omílá se jako jáhlv a kraupy na chutnau kaši. Několik druhii rdesnowých roste prosto u nás, z nichžto nejhojnějším býwá rdcsen ivrahči čili íqior [P. aviculare, VogelknctJHch), jenž celé pole a plani- ny pokrýwá. Lodyha jeho na pólo lehawá, wětew- natá, zwýší asi \'2', lístky má hrálowité, a kde líst- ky ty jsau, w tom místě býwá cosi kolénku podo- bného, a to barwy přičerwenalé ; kwítek malý, obyčejně zawitý, sedí w aužlabíčkách listních; se- meno černé, tříhrané, ptáčkům po celau zimu za potrawu slauží. Nať, pro wepřowý dobytek na píci dobrá, krwotok prý zastawuje. Nechajíli se listy 15 33S OsMIMtlŽSTWO jelio uhniti, dá se z něho dělati jakýsi druii indiga. (Wiz ti-idii n. Modlil.) Sem náleží také Hadí kořen (P. historta), w kořenu swém mno- ho tríslowiny mající. RÁD IV. Čtyrženstwo. IVranoivec chjrlisttj (Paris quadrifoliaf Einbecre) roste w stinných lesích. Z kořenu plaziwého wy- niká lodyha jednoduchá, mající nahoře čtyry listy a kwět jeden čtyrlupený. Bobule černá jest jedo- watá. (Wiz číslo 57.) RÁD V. PĚTIŽENSTWO. Rozchodmk ostrý (Sedům acre, Manerpfcfftr^ jest rostlinka malá s listy masitými, wejčitýmij šediwými a kwětem žlutým. Potrebowáwal se w lékárnách. Stawau z lístků wymačkanau zahánějí se bradawice. Sťaiveí kyselým mor. zaječí saleit neb jetel {Oxalis ocetosella, Saiierklee-) listy má podobné jetelowým, a wšak příjemné kyselé, kwét bílý, pétilupený, stwol jednokwétý. Z ného délá se sloivem elraslicitý čili sul stowíkowei {Kleesalz), Kaukol rolni [Agrostemma Gytago, Aeker?'aele), je- hožto černé semeno , bywši s obilím zcmleto, mauku délá černau, hoikau a nezdrawau. Smolnička čili knotowka lepká (Lyehnis viscaria^ Lichtnelke) kalich má jednolupený, trubkowitý, ba- íiatý, korunu pétilupcnau, čerwenau, lodyhu lepi- wau, kwétenstwí hroznowité. Roste po lesích. Dewítimijžstwo. 339 ' * TŘÍDA IX. DEVVÍTIMUŽSTWO (KNNEANDRIA). v Smcl okolfkowý [Butomus iwihelatiis) roste jedin- ký z této třídy u nás vve wodách ; listy má dlauhé, čtyrhrané ; kwet krásný, růžowý, dělá okolík, na stwolu asi loket wysokém stojící. (Wiz číslo 58.) Skořícowník praunj (Laiirus cínamomum, Zimmrt- baum)^ na oslrowe Ceyloně w lesích rostaucí, a také we wýcliodní indii péslowaný, kmen má \^\{ ztlauiilí a 24' i 30' zwýsí. Kůra wrchní nemíwá příjemné chuti, a musí se dříwe olaupati, za to ale zpodní chutná líbezně, kořenatě a sladce. Nej- lepší kůra skoiicowá jesli Ccylonská, barwy hnědo- žluté, w tenkých kauscích, hodně stočená. Kůra tlustější, čerwenější, méně stočená, býwá špatnější. Z kůrv koi'enovvé dá se kafr dělati. Semeno ne- zralé, w kalichu zawilé a sušené slovve hřebíčkem skořícowgm (ZiímnctndgleínJ . (Wiz číslo 50.) Sem náleží také Skořice bílá čili kassia [L. ccissia), jejížto kůra také dáwá skořici, ale špatnější. Kafrownlk {Laurus cajuphora^ Kampherbaiwi) ro- ste na Japane. Tamní sedláci táhnau z listí, z wětwí, z kmenu, a zwláště z kořenu kafr surovvý, jenž teprwa w Ewropě se přehání a čistí. Kafru potřebuje se hojně za lék, wnitř i zewnitř, do fla- stru, k nakuřowání, ba i také k strojeným ohíiům. (Wiz číslo 59.) Sem náleží též Strom bobkolvý , pol. ivawřín ( Laurus nobilís, Lorbeerbaum) , již také w jižní Ewropě rostaucí; dáwá listy i plod kuchařům pro chuť na omáčky. 3^iO Desítimlžstwo. Kasta [Laurus sassafras) jesti strom w pňlnočrlí Anierioe rostaucí, jehožto kůra^ dřewo mladé, i kořen \v lékařstvví se potřebují. Wšecky částky počišťují krew tím, že na moč ženau. {Číslo 61. jewí w lewo wětew kwetaucí.) Rhcbarbara čili rcwen rhaj>ontská [Rheum rha- ponliciini) roste w horách čínských a jižní Asie. Kořen rewhowý pokrájený a sušený jest wýborný lék počišťující; w menší částce posilňuje žaludek, ano i héhawku stawí. Nejlepší jest moskewská a čínská. Obé jsau čerwenohnédé a bíle mrámoro- wané. (Wiz číslo 62.) TŘÍDA X. DESÍTIMUŽSTWO (DKKANDRIA). ŘÁD I. Jedkožekstwo. Senes [Cassia Senná ^ Scmicsblatterstrauch) jest ker rostaucí w Egypte a Palestině, i také w jižní Ewropé. Listy senes owé {Senné sblěitter) jsau lék po- čišťující, dráždiwý, w rukau rozumného lékaře wý- borný. Často wšak užíwá se co lék domácí, kdež nelze člowéku nezkušenému býti dosti opatrným. (Číslo 63. ukazuje wětew kwětauci i plod nesaucí.) Krwen hampesská ( Hacmatoxylon eampechiense) roste w teplých krajinách amerických, a dáwá bar- wíi-Lim tak řečené dreivo moelré čili kampesské [Blaiť holz). (Wiz číslo 64.) Kwasia horká [Quassia amara) jesti strom až 100' zwýší na Surinamě a Jamaice. Kůra i dřewo w lékárně se potřebují, hořkost pronikawau mají- ce. (Wiz číslo 6S.) t Jednoženstwo. 341 Guajak {Giiajaciim o/)ícinale) roste \v horké Americe, bywaje silnv jako nás dub. Dřewo i pry- skyřice w lékárnách se potřebuje. Trcwdawa bílá {Díctamnus albns) roste we Wla- sich a we Šw^carích po lesícli, u nás jediné w zahradách. Kwét krásný, wehky stojí w hroznu přímém; kalich čerwený : koruna swéllá, tmawo- čerwené pruhowaná ; lodyha posetá červvenými chlupy. Za horkých dnů wyzíwá rostlina tato těka- wý olej (silicii oleum acthereum) , a tudy se stáwá, že přiblížili se k ní wečer swíčka hořící, obor její wzduchowý se zapálí. Kořen se potřebuje w lé- kárnách. U nás roste prosto tíewdaiva jescnowitd [D. fraxinclla). Mahagon (Swetcnia Mahagony) jesti strom, ro- staucí w jižní Americe. Dřewo maliagonowé twrdé, hnédé, potřebují truhláři na pěkné práce. Raiita [Rúta graveolcns), z jižní Ewropy do za- hrad našich přišlá, má kwét šediwožlutý ; woní silné a čpawé, a potřebuje se w lékárnách, a to zwlášlé pro křečowé nemoci. A wšak i w domá- cím lékařstwí často se léku toho užíwá, bud' co oleje buď co octu raulowého, kdež podobné weli- ké jest opatrnosti potřebí, zwlášté dáwáli se dětem; nebo známo jest, že babicí ženy obyčejně při kaž- dé nemoci hnedky k rautowému oleji swé autoči- ště berau, a tudy často pokazí, kdeby příroda sa- ma beze wšeho léku byla sobě pomohla. (Wiz číslo 6G.) Rojouyník bahni ( Ledům pedustrc , Sumpfporsť) jest rostlina křowitá, w krajinách bahnitých a ra- šelinowitých roslaucí; kwét má bílý s pěti lístky korunními. Listy podobají se rozmarinowým ; wů- 34*2 Desítimužstwo, ne podobná citronowé. Potřebowáwal se w lékař- stwí. W remeslniclvví potřebuje se s korau bře- zowau při wydělávvání juchty. Sládkům neradím rojowník místo cbmele do piwa dáwati, nebo k jejich nejwětší škodě přestane každý rád píli ta- kowého piwa, které mu dělá záwrať a bolení hla- wy. Cerstwá nať zahání prý moly, a odwarem ro- jowníkowým wypuzují se štěnice. (Wiz číslo 67.) Ncdwédice, toloknenka (Arbiitus iiva ursí, Bdren- trauhe) roste na půdách neaurodných, písčitých neb kamenitých; korunu má z bledá růžowau, zwonkowitau, wejčitau, pětisečnau, a lodvhu plazi- wau. Plod její jest bobule čerwená, maučnatá, pělipauzdrá. Listy wždy zelené , celistwé, w lé- kárnách se potřebují. Styraks [Stijrax officinališ) jesti strom rostaucí w Palestině, jenžto pryskyřici woíiawau styrakso- wau wydáwá. RÁD 11. DWAUŽENSTWO. Hortcnsíe čili zahradntnka [Hydrangea hortcnsís, Hortensic) y každému milowníku kwětin známá, z Cíny pochází. Mydlíce lékařská (Saponaría officinališ) korunu má bílaUj pětilupenau, s kalichem trubkowilým, chlupatým. Potřebuje se w lékařstwí. Karafiát [Dyanthiis caryopliyUiis^ Gartcnnclkc) pě- stuje se u nás w zahradách, we Swýcarsku ale sem a tam i prosto roste. We kwětině této pro- měňují se tyčinky w lupeny, a kwět tudy se stáwá plným, štěpným. Sem náleží též naše Slzička [D. carthiisianoniiu)t malému čerwenému karafiátu podobná, i každému známá. DWANÁCTIMIJŽSTWO. 3i3 RÁD íll. Tkíženstvvo. Ptáčnice i kutí strcwce menšíc čili Invlzdnut prostředni [Stellaria sen Alsinc media, Wilincrdeinn) kvvítky má hwězdowitó, pětilupcné, bílé a malé ; lodyhu lezlau, listy malé, wejčité, hrálowité, seda- wé. Rosle hojně co plewel i na zdech, a zelená se i pod snéhem. Dáwá se kanárům a jiným ptá- kům do klece, i slepice ji rády zobají. TŘÍDA XI. DWANÁCTIMUŽSTWO (DODECANDRIA). Poněwadž 11 tyčinek žádná rostlina nemá, tedy sem náležejí rostliny dwanáctityčinkowé. Rád i. Jednoženstwo. Kojpjtník eiuropský [Asanim eiiropeiaím y Hasď iviirz) kalich má kwětowý iřísečný, u wnitrku tma- wopurpurowý bez koruny, roste w lesích pod křo- vím, zwláště lískowým, má listy ledwinowité, wezpod plstnaté. Kořen i listy, w lékařstwí dobytčím po- třebné, počisťují a na pot ženau. Nynějšího času potřebuje se kopytník zwláště w homaeopathii. (^Yiz číslo 68.) TFrbíce ohecnd {Lithrum salicaria, Bliitkreiut) ro- ste při wodě, lodyhu má zvvýší 3' i 6', a listy proti sobě stojící. Kwěty čerwené spojují se w klas ; kalich jest trubkowitý, dwanáctizubý ; koruna šesti- lupená. Listy vv lékárnách se potřebuji. Rád II. DWAUŽEKSTWO. lUpíh lékeirslii] [Agrimoniei eupatoria y Oder min- 344 DWADCETIMUŽSTWO. nich) roste po mezích i we křowinách, a snadno poznati jej po listecli zpeřenýcli, po kwětu žlutém, klasowitém, po koruně pělilupené, po kalichu trub- kovvitém , pětisecném , dole hákowitvmi štětinami posetém, a po lodyze chlupaté. Potřebuje se w lékařstvvi, w barwířstvví a jirchářstwí. RÁD IlI. Tříženstwo. Sem náleží líbezně wonící Rýt zahradní [Reseda odorata), jehožto dwa druhowé u nás prosto rostau. Rád IV. DWANÁCTIŽENSTWO. Netřesk obecný {Sempcrvíviim tectoiiim, Haiislaiib) roste nejwíce po skalách, po tarasích a po stře- chách ; má listy masilé, u kořenu do růže rostau- cí, z níchžto prostředkem lodyha wyniká. Šťáwa vvymačkaná kapáwá se do uší při nahluchlosti nebo při zaléhání uší ; potřebuje se též proti maučníku čili maučnici; upichlali koho wčela, na ránu se přikládá; smíchali se s lihem, smýwají se jím pihy. TŘÍDA Xtl. DWADCETIMUŽSTWO (ICOSANDRIA). Do třídy této náležejí rostliny, wíce nebo méně dwadceti prašníků mající. I rozeznáwají se tím od třídy třinácté, že tyčinky jejich stojí na kalichu, kdež- to u mnohomužných na lůžku se nacházejí, od- kudž i koruna i plod wynikají. Do třídy třinácté náležejí naše stromy owocné, růže, jahody, maliny a jiné. Jednoženstwo. 34b RÁD 1. Jednoženstwo. Napal [Cactii.9)y jehožto množstwí druhu w již- ních krajinách roste, u nás ale často we sklenících se chowá, nemá listii žádných; lodyha jest masitá, buď kulowitá, buď dlauhá, buď hranatá, buď wál- cowitá, anebo plochá, z nížlo ze samé kwěty wynikají obyčejné čerwené, někdy jako plamen na pochodni. Nopal opiintský (C. opuntia, índianíschc Fei.ge)^ mající kwet žlutý a owoce chutné fíkowité. íNa jistém druhu žiwí se kosenily, hmyz to drobný, bar- wu krásnau, červvenau, kosenilowau, wydáwající. Kwítko sedmera bratřil, rus. pus tory I luonný (Phi' ladclphiis coronariiis, der wilde Jasmin)^ keř to w za- hradách welmi známý, kwet má bílý, čtyř - nebo pětilupený, libo a silno wonný, že až hlawa po nem rozbolí. Koření, přicházející k nám pod jménem hře- h/cku,\est nerozkwéllé paupé ze stromu, hřtbukow' ccm (Eu genia caryophillata) naz\vaného,jenž také do třídy této náleží. Myrta obecná [Murtas conimunis) jest křowí, ro- staucí vv jižní Ewrope s listy malými, wejčitými, špičatými, kožnalými, wždy zelenými. Z wétwí vvi- nau se wénce k slawnostem, a zwUíslé k oddawkám. Mandloň obecná {Aniygdalus commiinís , Mandď bánili) roste w krajinách teplých, a wšak i u nás wydrží přes zimu vv zahradách. Jádro mandlo- wé leží w pecce, která jest potažena kožnatau slupkau. Mandle sladké jsau polrawné a zdrawé, dělá se z nich olej a mandiowé mléko. Než po mandlích hořkých zcípají zwířata, jako : wewerky, kočkv, opice. Sem náleží i 346 DWANÁCTIMUŽSTWO. Broskcw (Aniygdaliis pcrsicus, Pfirsich)^ co owo- ce jest masltí'\, šťáwnatáj sladká, s peckau wraub- kowanau, ilustau a nad míru twrdau. Listy stromu toho podobají se wrbowým. Sem náleží též Sllwa [Pniniis] a množslwí druhii jejích, jako Stremcha [P. pacliiSy Ahlkirschc)^ w hájích a při struhách rostaucí. Drívví potřebují truhláři j z kůry barwí se na zeleno. Meruňka [P. armcria^ Aprikosc) jest pro sladké owoce swé každému známá. JVísné [P. ccrasus, IVeichsel) má pecku oblože- nau masem sladkokyselým, jehožto šťáwa barwí. Amarelc jsau bledší, sladší nežli wišné, a šťáwa jejich nebarwí. JVisne sladká čili třesné pochází od wišné ptačí {P. aviuirí). I můžeme následující hlawní druhy její rozeznati, a sice podlé barwy; černej bílé a čer- wené ; podlé masa : méké a chrupawé (chrupawkv), sladké a srdcaté (srdcatky, srdcowky, uherky). Trnka [P, spínosa, Schlehenstraiích) nese pecko- wice malé , kulaté, černé, trpké, jménem trnky, Kwét potřebuje se \n lékárnách. Z trnek délá se ocet. Kůra a trnky potřebují se místo tříslowiny. Sivestka (P» domést íc a) jest owoce w Cecliách nejpříjemnější a nejhojnější. Jídá se syrou é, i sušené na powidlí se hodí. í pěstuje se tu wíce druhů šwesikowých, dobrých a chutných, a nepo- chybně i každému známých. RAd II. Ti^íŽEKSTWO. Jcřeih obecnij (Sorbiis ancupeiría, rothc Vogelhec" rcn) list má zpeřený, jablíčka čili jeřabiny čerwené, w okolíky sestawené, jež ptáčníci na kwíčaly a na Petiženstwo. 347 cwrčaly lécejí. Dřewo twrdé potiebují saustružní- ci. Sem náleží léž Oskcrusc ( S. domcstica » Spcrbcrbaiwi y Spcicr- Ungsbaimi), listy majíc jako předesléj jen že \ve- zpod bílé a wlnité. llruščičky její zelenožluté nebo čerwenawé přinášejí se na podzim na trh. Oske- ruše tyto mají ohuť náwinnau a zatrpklau; jedí se butl syrowé nebo zadéláwané. Roste vve Francau- zích, w Cechách i w Morawé. ŘÁD III. PETIŽENSTWO. Hruška [Piriis co>n?niims, Búmbaiim), jížto množ- stwí druhu po wlasti naší se nachází, má owoce podlauhlé, buclaté, čím dále ke stopce užší a užší. Jabloň [P. maliiSy Apfdbanm) nese jablka, na obau koncích stejně zakulatélá. Jabloní, jako hru- šek, nalézá se rozličných weliké množstwí. Brek {P. torminalís scu Crataegiis, Arlesbaum) li- sty má hlohowým podobné, jen že laloky jejicli jsau špičaté, a dwa po straně odstáwající. Owoce, břtkijnemí nazýwané, a hruščičkám podobné, twr- dc, zelenožluté neb čerwenawé, trpkokyselé, na podzim ale uleželé, méké, hnédé , punlíčkowa- né, náwinné, w kytky nebo u wénce wázané, na trhu za lahůdku se prodáwá. Drekyné tyto jedí se buďto syrowé anebo zadéláwané. Kwét dělá wr- cholíky a líbezné woní. Z diewa twrdého a pe- wného dělají se wálce, lisy a wratidla. Breku we- lice podobny strom jest Muk (P. Aría scu Crategus Aria, Mdilhcerbauiii)^ jen že nemá tak laločnatých listu. Rapíky a stopky i zpodek listu jsau jako maukau poseté, odkudž i jméno jeho. Owoce jeho, mukipir, jest maučnaté, 348 DWANÁCTIMUŽSTWO. zwící ořechu lískowého^ cerwené, zakulatělé ; jídá se syrowé i zadělané. Ovvoce toto pro prsa pr}' dobré. RÁD IV. Mnohoženstwo. RuŽE [Rosa)t tato králowna kwětin na množstwí druhu se déH, plných a planých. Z plných pěstuje se nejhojněji Rilze stolíš tá (R. centifolia)^ z níž to se táhne ivoda rdzowd. Jiná, čerwenější, ale méně plná jest Ritze francaiizskd (R. galUca)^ ježto přidávvá se do kadidla. Do planých ri!iží počítáme Sípek (/?. caninat Hagebutte), jenž owoce nese^ kteréž, wylaupajíh se z něho pecičky, se suší, a na stpJwiuau omáčku se hodí, anebo se šwestkami sušenými se waří. Rilzoivý olej dělá se w Indii z rilže plzmowé [R. moschata scmpcrvireiis) , jest podstaty máslowité a wehni drahý; nebo ze 275 liber listu dostávvá se lot oleje. Malínník obecný čili ker malinowý [Riibiis Idaeiis, Himbcerstaude) jest rostlina křowitá, každému zná- má. Z ovvoce jeho červveného a sladkého, z malin, dělá se syrup a prudký ocet malinowý, i woda malinowá se táhne. Ostraž inník čili keř ostriizinoivý [Riibus Jrutíco' stiSj Brombctrstaiide) podobá se kři malinowému ; i ovvoce černé, ostružinami jmenowané, malinám jest sice podobné, ale méně lahodné. Jafiodník [Fragaria vesca, Erdbeere) má po třech listech na každém řapíku ; vvysílá vvýběžky. Jahoda jest jeho lahodné ovvoce, jsauci wlastně zdužnělé lůžko, kdež na powrchu pecičky leží. Mnohomi zsTwo. 349 Mochna kusí ( Potcnfilla anscrina , Gdnschíumc ) kwítek má žlutý, listy lesklé^ zpeřené^ lodyhu le- zlau. Roste hojně w tráwníku. Kuklík lékařský ( Geiim U7'banum , Nelkenwurz ) roste w křowí zwýší asi 2 ; kwét má žlutý*, seme- na stojíce pohromadě činí hlavvičku, háčky pose- tau. Kořen chuti kořenaté potřebuje se w h'kár- nach pod jménem kořenu karafiálowého, Hloh (Cratacgus sen MespilUis oxyacanthus, Mchl- /dsschcn, IVcissdorn) jesti wlastně druh mispulowý ; roste w lesích a w žiwých plotech; má silné trnv; owocem jeho jsau čerwené^ maučnaté jahody, A/o- hyné řečené, jichžto potřebují pro dobytek a na pálení kořalky. Kůra hlohowá dáwá barwu žlutau, a dřewo twrdé, pewné potřebují saustružníci a tru- hláři. (Číslo 70. má w pravvo wětew kwétaucí, w lewo hlohyni zralau.) TŘÍDA XIII. MNOHOMUŽSTWO (POLYANDRIA). Sem náležejí rostliny, mající hojný počet, někdy i přes 100 prašníkůw, ježto na lůžku, kde totiž i koruna i plod sedí, se nacházejí. RÁD I. Jednoženstwo. Kapar (Capparis spiiiosa) roste w jižní Ewropě a we wýchodních zemích na wýsluníj paupata w soli a octe naložená, w kuchařstwí pod jménem kapáni čili wňbec kaprli, se potřebují. Wetwe jeho jsau sice trnaté, kwěty ale krásné^ welké, bílé a načerwenalé. (Wiz číslo 71.) 3.S0 Mnohomužstwo. Jllašloivihiik wetsí [ChcUdonuim majus, ScJii-ll- h^aut), na zdech a \ve plotech rostaucí, má listy wykrajowané, kvvet žlutý; utrhneli se list anebo kus nati, wypauští šťáwu žlutau^ ostrau a leplawau, do které se namáčí nitěné trápí, a přikládá se na staré wředy lidské i dobytčí. Také bradawice jí se wylepláwají ; w lékárnách dělají z wlasťowiční- ku wýwarek. Na píci se nehodí. (Wiz číslo 72.) Mák (Papavcr, Mo/in) s makowicí i semenem swým každému znám jest. Z jednoho druhu, a sice z mríkii snodriniého (P» somnifcriim)^ vv jižních kraji- nách rostaucího , dostáwá se spánek čili opium, jenžto mléko jest mákowé, jedowaté, opojné čili omamující. Wýchodní národowé, Turci a Cííiané, hojně ho požíwají, jako u nás opilci kořalky aneb kuřáci tabáku. Leknín {Xymphaeay Teiehrosc), rosta we wodě, rozkládá listy kulaté, vveliké po wrchu wody^ a kwět krásný, buď žlutý, buď bílý, na wodě plowe. Lípei {Tíliet, Lindě), starým Slowanňm poswát- ná, a po slowanských krajinách hojně rozšířená, stínu a chladu poskytuje lidem upracowaným, a kwět její wonný wčelám pracowitým hojnost medu propůjčuje. Lípa jest zimní a letní, hrubolistá i drobnolistá. Kwět její potřebuje se w lékárnách. Dřewo má wýborné k řezbářstwí, kadlubnictwí, saustružnictwí. Uhh hodí se ku kreslení a k dělání prachu, kůra na rohožky, semeno na olej. (Číslo 132. předstawuje wětevv kwětaucí.) Cajowník čínský {Thea víríelis, Theestaude) jest malý strůmek čili raději keř, w Číně pěstowaný, jehož listy sušené prodáwají se na čaj čili na thé. Listy tyto sbírají se na jaře a na podzim, paří se Jkdnoženstwo. 351 té chwíle w horké wodé, aby se jim ostroty od- ňalo, pak suší se na teplém železném plecím, kdež teplem do kornautkii se stáčejí. Wiiné dodáwá se čaji jednako woíiawými oleji, jednako kwětem ji- noch rostlin, jako jsau : olea fragrans^ rosa indica. W obchodil se rozeznáwá í-aj zelený a hnéchj. Nej- lepší druh čaje slowe císařskij, rus. ca?'s/iOj caj\ čili /í?/v7 cajoivij {T/ic(bluthc)i z mladých stromků sbíra- ný, a listy nestočené mající. Po tom pi-ijde caj haisanotuýy a pak pcrlounj ; nejmenší cenu má caj Sons:loivskij. Nejlepší druh čaje hnědého jest Sou- choii^:, potom Koncho, a pak Ptko ; nejlehčejší jest Théhoiu Čaj se přiwáží buď po moři, a to nejwíce Angličany^ anebo po zemi. Číňané přinášejí čaj karawanami do Kjechly, pohraničného mésta Rus- ského , jiné zboží zaíi berance. Odtud Rusowé dowážejí nám dobrý zelený čaj, rozeznáwajíce wí- ce druhu, jakož jsau : Caj lonchovoj, čaj čulanoj, bajchovoj a kirpu7ioj, W Číně a w Japanu jest pití čaje od dáwných času we zwyku, tak že z nedo- statku dobré wody za obyčejný nápoj jim slauží. We století litém dostal se čaj i do Ewropy, tak že w některých krajinách^ jako w Russku, wíce se pije nežli u nás káwa. Není wšak čaj nápoj zhola nevvinný ; neboť má sílu, a opojná wůné jeho působí záwrať a ztrnutí^ pití silného čaje délá slabým oso- bám mdloby, a působí tepání \v žilách (tepnách), zahání spaní, činí úzkost na prsau, krátí paméť, a jitié neduhy přináší. Caj může i dobrým lékem býti w rukau rozumného lékaře. Místo drahého čaje nawrhují zkušení lékařowé domácí rostlinv, snadné a laciné k nakaupení, a méně škodliwé, k. p. : Rozrazil lékař skij (^Veroníca officinalis). Řeze*-- 352 Mkohomtižstwo. hvifek [Veronica clunnaedris), mála pcprnau (Menfha pipcriía)i mátu kadcřawaa (AL crispa)i brusnici^ kivtt lípoivý ^ diwiznii^ trnku (pruniis spinosa)^ prwoscnkn {priniuld)i a jahodnik (fragaria)* (Na čísle 73. jest wétew čajowníku čínského.) RÁD II. DWAUŽENSTWO. Piwonka [Paeonia officinalis , P/fUgífrose) jest kwét détem zamilowan^, a před lely w lékárnách užíwaný. Semeno má hluché , jelikož wšechny tyčinky její w lupeny se proměňují, a kwet tudy naplňují. Rád lil. Tkíženstwo. Stračka^ stračcnka čili ostriiika polní {JDcl/íninm consolida, Rittersponi) kwét má modrý s ostruhau. Jeden druh roste w polích a nazýwá SQ kozíbradau ; jiný zase plnéjší kwéte w zahradách. IVomej prawij čili salomúnek [Aconitkum napcU liiSy Eisenhiit) kalich nemá žádný; koruna jest mo- drá, péliluponá, lupen korunní hořejší lehkowitě klenutý, vv jehož duliné medníky se nacházejí; li- sty jsau na 5 laloků pilowitých rozdělené. Roste na Krkonoších. W lékárnách táhnau z ného šťáwu pro dnawé nemoci, jižto zhušťují. Homaeopathowé z ní, dokud čerstvvá a tekutá jest, připrawují tinkturu, jíž po malých a zředěných trochách dáwají proti rozličnému zapálení a w horečkách zápalči\Aých. O- statné jest salomúnek, jakož i wšecky rostliny womé- jowité, welmi jedowaiý. Prostředky proti otrávvení jsau, jako jsme s vvrchu při ocúnu powěděli. (Číslo 74. ukazuje a. kwét rozložený, h* prašníky e. dwa medníky nahoru čnéjící, c. kytku kwětowau, d^ list.l Mnohožekstwo. 3555 RÁD IV. rĚTlŽENSTWO. Orliček obecný ( Aquilcgia viilgaris ) kwťt má zwonku podobný, složený, modrým svvislý na hoře, u stopky s pěti ostruhami. Cernucha {Nígclla damascenat Gretchcn im BiiscK) kwet má jasně modrý, složený, charpě podobný, a snadno se rozeznáwá tím, že obálka niťowitě zpeřená jako síť jej obkličuje, tak že kwět jako w křowí zkrytý se býti zdá. Roste w zahradách. Z jednoho druhu černuchy přichází tak nazwaný čeniý kmúii {Schwarzkummel)^ jenžto se dáwá kra- wám, aby wíce dojily. RÁD V. Mnohoženstwo. Banvinek obcniý {Clcmatis vitalba^ JValdrtbt) je- sti křowí w lesích rostaucí a po stromech se wi- naucí; kwět žlutobílý dělá látky; koruna žádná; kalich čtyrlupený. Semeno má chocholky bílé, wlasaté, i w zimě trwající ; listy jsau zpeřené, líst- ky srdčité. Barwínek jest chuti ostré a táhne pu- chýře. Šlahauny jeho potřebuji se k swázání rozr- ličných wěcí. Barwínek jesti Slowanňm rostlina wýznamná, w písních oslawowaná. \Ve Werchowí- ně na Tatrách ozdobují se díwky každý den wěn- cem barwínkoivým. (Wiz Časopis musejní ročník 1811. sir. 431.) Sem náleží Plamínek [C. erectci), lodyhu přímau, listy zpe- řené, lístky wejčité, hrálowité mající. Podléska čili podléška {llepeitica trdob(í) jesti kwět krásný modrý, dríwe nežli modrá fialka kwě- laucí, a barwau ji wclice podobny, tak že i po (ló) 354 DWAUMOCENSTWO. městech za ni se prodáwá. Listy má Iřílaločné. Po- třebuje se w lékařstwí. Též se nazýwá jatrnikcm. Prysky řnik (Raniinciilus) , mor. hahi lesk, trhá se od dětí záhy z jara na lukách pod jménem ilulákn. Lupeny kwětowé žlutej lesklé, jsau jako celá rostlina ostré, a prudí kůži, protož i dětem opatrnosti tře- ba. Jest ho mnoho druhů, jako : Pryskyřník liti se nalézá w kalužinách. Tohoto posledního užíwah někteří lékaři co léku proti kataru plícnímu, nyní ale ho potřebují liomaeopathowé. Jeho nať se klade na kůži místo jiného zprýšlidla ; totéž dělá se zwláště kořenem cibulkowitým pryskyřníka hamhulinatého. Blatucha bahní [Caltha paliistris) podobá se wel- mi pryskyřníku, jen že nemá žádného medníku, jenžto se jewí při pryskyřníku co šupinka mokrá, ležící u wnitř dolejšílio konce lupenu kwětowého. Cemeřice černá [Hellehoriis niger, Nicssivurz) kwět má welký, bílý ; roste w zimě pod sněhem na Al- pách; u nás w Cechách chowá se w zahradách* Kořen jedowatý potřebuje se w lékařstwí, (Wiz č. 16.) Koniklec obecný [Anemone Pulsatila scu Pulsatila viilgaris^ Kilchenschelle) kwět má modrofialowý, aksa- mitowý, zwonkowitý, záhy z jara pučící. Listy až po odkwětu wyhánějí. Kořen i nať jsau jedowaté. Owce dostáwají prý po něm krwawý moč. Potře- buje se w lékařstwí, zwláště w homaeopathii. (Na čísle 133. w prawo jest řapík a plod na něm.) TŘÍDA XIV. DWAUMOCENSTWO (DIDYNAMIA). W kwětu rostlin těchto nalézáme i tyčinky, 2 krat- ší a 2 delší; odtud pochází jméno třídy této, jako- INaiiosemenstvyo. 355 In' cjwě wětší mely mocnost nad dwěma menšíma. Třída tato má kwěty wíce méně tlamaté, 4krát ne- bo ókrát zaříznuté. Rád i. Nahosemenstwo. Semena jsau nahá, na doě kalichu ležící, ol)ycejně wůně sil- né ; listy i)rotistojícÍ5 jichžto pár jeden nad druhjm křižmo se nachází. Mateři (lauska [Thymus scrpylliim, Qucncll) roste na tráwniku suchém a po mezích, a za prwních jarních desťůw naphiuje powétří wůní balsámowaUj obcerstvvující. Dáwá wýbornau píci dobytku. Demut čili thymian [Th* viilgaris) roste w zahra- dách a potřebuje se \\ kucharstwí. Máta kadeřawd [Ment ha crispa, Krauscmnnze) lo- dyhu má prímau, wétewnatau, hsty wrázkovvité, po kraji kadeřawé, wůni kořennau, příjemnau, chuť horkobalsámowau. ÍNať sušená potřebuje se za thé \v lékárnách. Roste w zahradách. (Wiz číslo 75.) Máta pepr?iá (Mentha piperita^ Pfcjffermnnze) roste \v Anglicku^ i u nás se pěstuje. Lodyha její wěte- wnatá, přičerwenalá, vvyráží z kořenu ozimého. Li- sty jsau wejčilé, zašpičatělé, pilowité. Nať sušená potřebuje se w lékárnách, a má ze wšech mát wů- ni nejpříjemnější: jest chuti chladící, kořenaté a zahříwající. Nejlépe roste na wýsluní. (Wiz číslo 75.) Jakožto lék domácí užíwá se máta ivodni (M. aquaticajt halsámcm nazýwaná. Mctluh čili meduňka lékařská (Mclissa officinalis) roste w zahradách ; listy wůně cilronowé a chuti hoř- ké suší se na thé pro lékárny. (Wiz číslo 77.) Lewanduli (Lavandida spica), Majoránku {Origa- nnm majorána)^ co druh Dobré mysli, a Basaličkii 3Ó6 DWAUMOCENSTWO. {Ocymum hasilicum) každý zná, i wi, že roslau w zahradách, a že pro wůni se pěstují. Cihr čili satiirej (Satureja officínalis) má a úzké listy, modrý kwítek, wynikající z úžlabíčka lislowé- lio. Pxoste w zahradách a potřebuje se w kuchař- stwí. (Wiz na čísle 78. w lewo kwět.) Ysop lékařský (Hijssopus officinalis) roste u nás w zahradách, w jižnějších ale zemích slowanských také prosto na skalnatých horách; kalich má wál- cowitý, korunu modrau s pyskem hořejším pří- mým ; kwěty slojí na lodyze klasowilě na jednu stranu. Potřebuje se na thé. (Číslo 79. jewí w prawo kwítek utrhnutý, w lewo rozložený, w něm a. čnělku, h. waječník.) Mariilka kočičí [Nepcta cataria, Katzenkraut) má vvůni silnau a kýchání působící. Kočky mají na tuio rostlinu zwláštní chuť, tak že ji wyčicháwají a obzírají. Pěstuje se w kruhuhch čili w kwětinowých hrncích a podobá se poněkud thymianu či demuti. Hluchawka [Laminům album ^ Tauhnessel\ konopi- ce (Galcopsis, Hanfncssel) nazýwají se obyčejně hlu- chipni kopriivami^ protože jsau kopřiwám podobné, žahadel ale žádných nemají. Hluchawka má korun- ku u hrdla nafauknulau; konopice má korunku tla- matau, a zpodní pysk třikráte zaříznutý. Z této poslední dělá se Liberské thé pro sauchotiny plícní. Popcncc obccnij (Glcchoma hederacami , Gunder- mann) jest rostlina polopla/iwá, modře kwětaucí ; listv má ledwinowité, po kraji wraubkowané, kalich pětizubý, prašníky na způsob kříže složené, koru' nu modrau, tlamatau. Roste we stínu při cestácj), při plotech a na polích co plewel; pne se po sutinách a po zdech mechatých. Chuť má hoř- Krytosemekstwo. 357 kau a silnau. Potřebuje se na thé pro slabá prsa ; ano i pro zimnici stiídawaii. Stawa jeho potřebo- wáwala se co lék rozpaustiwý. Z jara usekáwá se w Cechách i \v Morawě s jinýnii čerstwýnii zelin- kami na políwku ; lid wesnický zwlášLě w nádíw- kách a do políwky si jej libuje. (Wiz číslo 80.) Jahlečník obecni] {Mariihium vulgarc, der gemeÍ7ie Amlorn) korunu má s pyskem hořejším úzkym^ na dwé rozštípeným. Kalich má deset zubů, na konci hákowitě ohnutých. Listy pokryty jsau srstí bilau, wlnowitau. Celá rostlina má wuni silnau, příjemnau, chuť ale welmí liořkau. Dáwá se w lékárnách li- dem nejen na posilněnau, ale i pro neduhy plícní a jaterní; že wšak lék tento wysušuje a rozpaluje, opatrnosti třeba jest, aby se nedá\yal, kde zapálení anebo horečka panuje. (Na čísle 81. jest a. mladá wětew ; b. zwetšený kwět od strany widěný.) ŘÁD If. Krytosemenstwo (Angiospermia\ Rostliny tjto mají semena ukrytá w tobolkách. Hledík {Antirrkiniim , Lcwcninaid) roste u nás jeden wélší^ wíce méně čerwený w zahradách ; druhý pak žlulý, malý, co plewel na polích, jemuž kwétel říkají. Kwét má s oslruhau. Celá rostlina potřebuje se na obkladky obmokčující. Náprstník čerivcnij {Digitalís purpur ca, Fíngcrhut) kwét njá krásný, nachuwý, nékdy také bílý ; koru- nu zwonkowitau, náprstku podobnau. Nať jeho je- dowatá potřebuje se w lékařstwí pro wodnatelnost, kdež ale weliké opatrnosti potřebí jest. (Číslo 82. předstawuje kus lodyhy kwétaucí, a za ní list ko- ře no wý.) Krtičmk (Scrophulciría^ Brannwarz) roste we wlli- 358 Čtyrmocenstwo. ku při struhách ; kwět má bachatVj kulowatv, čer- wenohnědý, a tobolku kulowatau. Moc má léčiwau. TŘÍDA XV. ČTYRMOCENSTWO (TRTRADYNAMIA). Rosthny této třídy jsau nejwíce jednoroční nebo dwauroční, buďto zeliny nebo byliny; lupeny ko- runní mají dlauhé nehty, a stojí křížem proti so- bě. Tyčinek se nalézá člwero delších a dwé krat- ších. Plod jest buď sesiilka [siliqiia^ Schote) dlauhá, wálcovyitá, nebo sesulinka [silicula^ Scholtchcn), jak dlauhá, tak i skoro široká. Semena mají z wétšího dílu olejna nať má do sebe ostrotu jakausi léčiwau. RÁD í. Sešulkowé. Lzicruk lékařskij [Cochlcaría officinalis ^ Lcffcl- kraiit) roste we studených krajinách, a wšak i u nás w zahradách skoro sám od sebe ; listy dolejší podobají se lžíci, šešulka široká poseta jest pahr- bečky. W sewerních krajinách, kde zlé kurdéje zhusta panují, při čemž dásné lidem uhníwají a šťá- \vy těla lidského tak se kazí, že nemocný, jsa bez pomoci, brzo umírá, Ižičník tento welmi užitečný býwá ; nebo jak mile nemocný čerstwé rostliny této okusí, hned mu býwá lépe. (Číslo 83. ukazuje listy kořenowé, w lewo lodyhu kwětaucí.) Řeřicha pospolitá {Lepidium sativum, gemeine Gar- tenkresse) listy má na samé úzké laloky rozřezaflé, kwět bílý, šešulinky wejčité, smáčknuté. Pěstuje se w zahradách na salát ; šťáwa její užíwá se při jarním léčení. Šešulinkowé. 3b9 Kokoška zahradní [Capsclla bursa pastoris) dáwá eo plewel dobytku dobrau píci. Šesulinku má tří- hranau, kwel bílý. Kokošce welmi podobny plewel jest penízek [Thlaspi)t jen že má šesulinku kulalau, plocliau. RÁD II. Sešuliiíkowé. Řeřicha hořká čili plntnka luční [Ccirdamine pra- tensis, JVicsenschaumkrant) listv má zpeřené, kwět bílý^ pričerwenalý, chuť horka u^ ostrau, reřichowé podobnau. Roste hojně na lukách, a potřebuje se často místo řeřichy. Dáwá se pro padaucníci a pro hysterii. (Wiz číslo 84.) licřicha potoční čili křez (Nasfurfium aqualicum, Brunmnkresse) t rostauc u wody, podobá se řeřiše horké, jen že slupky šešulinkowé pukajíce nekor- nautpjí se tak, jak u řeřichy hořké, aniž lodyha její jest přímá, nébrž ležatá a kořeny její do ze- mě ženau. Jí se zjara za salát a co lík užíwá se proti kurdéjím. Šťáwau její wystrikuje se nosowý polyp. Zelí čili kapusta (Brassica^ Kohl) má sesul ku oblau, semeno kulaté, w jedné řade, a wšak strí- dawé jednau na jednom a podruhé na druhém šwu sedící. Rostliny sem náležející slauží člowěku k potrawě. Některé nejdůležitější zeliny tuto stůjte. Zelí hlawaté čili hláwkowé [B. oleracca, Kopfkohly Kraut) lupenv má široké, ploché, hustě na sebe přilé- hající a hláwku twrdau působící. Hláwky buďto čer- stwé s masem se waří, anebo na zelí se krauží, jenž do soli naložené a pak ukysalé na zimu do- bry pokrm dáwá. Kapusta ( Brassica oleracea crispa ^ Herzkohl, Ulrschin^) lupeny nemá ploché, ale po obau stra- 3G0 Čtwermocenstwo. nácli vvypauclilé , jimiž hlawioky se zakládají se srdéčkem mékým a malým. Požiwá se s masem warená. Rusovvé a Poláci jej nakládají na zimu. Zeli kadeř aivé {Sabelica, Braunkohl, Kraiiskohl) lupeny má rozewřenéj brunátné, kadeřawé, a jako nastříhané. Dá se dlauho do zimy zachowati. Zelí kivetné čili kar/iol {B. botris, Bliimenkohl) nemá sice mnoho lupenu, za to ale kwét bílý, jenž u prostřed hláwky na způsob weliké růže narosta- je zeleninu nejlahodnější poskytuje. Bnikew [B. Gongy lodeSy Kohlriibe) hojné se sá- zí, nad zemí pod srdéčkem čili matčinkau hlízu baíiatau chutí lahodné dostáwajíc. Řepa čili iípa (B. Rapa, Ruben) má pod zemí tlustý kořen a čítá mnoho odrodkůw, jako jsau : IVodnicey woclnačka, ivodnatka [TFasserrlibe) má kořen okrauhlý, z hořejška splesklý, tudíž i okraii- lilící slowe; jest úrodná; dáwá zdrawau polrawu. Turín čili řepa bílá {Dorschen, weisse Riibc) ko- řen má weliký, neprawidelné kulatý. Kolník [B. 7iapas, SteckrUbc) kořen má z a žl útlý. vvřetenovvitý, jenžto dáwá chutné jídlo. Řepka [Raps] dáwá ze semena olej řepkoivij. Hořčice černá (Sínapis nigra, Scnf) kwět má po- dobný kapuslowémuj jen že lupeny kalichovvé u hořčice odstáwají, u kapusty ale k sobe přihnu- ty jsau. PiOste na polích. Ze semena mele se inaiika hořčičná [Senjmehl], z níž to déláwá se náté- stek hořčičný (Senfteig), a přikládá se na kůži k odnímání horkosti při bolestech hostcowých (rheu- ma} a některých iiorečkách. Nátéstek tento působí nejwíce lam, kde kůže útlá; u děti ale zwláštní opatrnosti třeba, protožeby jich od bolesti snadno i Jednobratrstwo. 361 psotník popadnauti mohl. Maačka s cukrem , s octem a kořením zadělaná poirebuje se za omáčku k masu. Ze semena čerslwého dá se wyilačiti chutný olej. (Číslo 85. přcdstawuje a* lodyhu s kwětem i semenem, b. dolejší oásť lodyhy, c. list kořenowý, d, kwět s kalichem, s korunau, s prašní- ky, w jejichžto středu jest widěii peslík, c. šešulku rozpuklau se semenem.) Hcdkew {Raphanus safivus, Rcftig)^ pro svvňj per- ný kořen každému známá, čítá wíce druhů. Redkew zimní má kůži čerň au. Rcdhvíčka {Radiescheiiy Mo- natref tig) hývvá čerwená. Rcdkciv čínská dáwá ze semena Číňanům olej do lamp, z jehožto koptu dobré tu5e zhotowují. Ohnice {Raphanistruni^ Acktrrcttig) roste hojně w suchých polích, tak že wšecko zežlautne od ní. Rilže jcrisskci {Anastatica hierocantica). IMnohý snad slyšel již o diwné této rostlině, která i u nás we mnohých rodinách co poswátné a diwotworné dědictwí z matky na dceru přechází. Rostlina tato pochází z Arábie a Palestiny; roste na paušiích, a to w písečná tých a suchých rowinách, kde slunce vvšechno ostatní rostlinstwo upaluje. Za času, kde wítr býwá tichý, počíná semeno klíčiti, a bera wlá- /lu z powětří, listy, kwét i wětwe wyrážeti. Rostlina ta puk zamře, stáhne wťtwe i kořeny dohromady, a schaulí se w jeden chomáč. Asi w srpnu počíná wítr wáti, wzdvvíhá písek, a zanáší do dalekých krajin; bere i tuto rostlinu s sebau, ana po cestě semeno trausí. Wítr posléze se utiší, růže jerišská se usadí, a to pokaždé na wlhkém místě ; tu si jako odpočine po dlauhé cestě, kořeny a wětwe wlhkem 16 36? Jednobratrstwo. zase nabubřejí, celé ústrojí obžiwne, rostlina kwéle a nowé semeno nese. Podiwné této wlaslnosli, že růže ta we wodé znowa obžiwuje, powšimnuli si tamejší obywatele , a myslili, žeby rostlina tato rodičkám prospěšná byla, kdyby hnedky s počát- kem porodu do wody se dala. Protož ji také na- zýwali Kaf Mariam, t. rukau panny Marie. Učený Linné nazwal rostlinu tuto Anastatica, nmvozilkau. A wšak doslala u rostlinářů ještě jiných 12 jmen-. Poznawše pak brzo, že wlhkolu do sebe táhne, za wlhomér ji polřebowah", takže i sám Linné tako- wau uschlau wětew za oknem míwal. U řeky Jor- dánu množstwí se jí nachází. TŘÍDA XVI. JEDNOBRATRSTWO (MONADELPHIA). Sem náleží z Afriky přinesená pašiowka čili pasíoivý kivH [Passi flora, Passionshlmnc), ježto se u nás w hrncích ( donicích čili kruhulích ) chowá pro swůj krásný modrý kwět, který wypadá, jí^ko- by umučení Boží předstawowal. Jeřáhnlk [Pclargonium) přinesen jest z predhoří Dobré Naděje. Zahradníci z něho nesčíslných od- rodkůw natwořili, jichžto u nás nejznámější jsau : čapl nos rdzowomiij čÍ7'd:oivonka [Rosenkraut] a miiskál. Capi mlsek [Geraniiim), podlé podoby kwětu tak nazýwaný, má 10 tyčinek a kwět modrý, krásný, pětilupený. Rozliční druhewé jeho rostau na lukách. Sléz zahradní [Althea rosea^ Pappelrose) roste w zahradách, 6' zwýší, kwět maje krásný, růži podo- bný, rozličných barew. Sléz díxvokíj [Malva sylvcstris) roste u nás pro- Jednobratrstwo. 363 slo .1 jest kolikerý. Tobolky jednosemené stojí na jednom lůžku do kola pohromadě jako syreček. Ze slézu oknihlolistého {M. rotundifolía , Kase pappcl) jídají děti semena nezralá (syrečky). List i kvvět potřebuje se w lékárnách, moc jako ybiš mající. Ybis čili yhisck lékařský neboli russ. proskuniík [Althca o/ficinalis, Eíbiscli) hledí se u nás w zahra- dách ; kwět má modrý ; kalich wnější dewítisečný, kalich wnilrní půlpátakráte sečený. Nať potřebuje se hojně w lékárnách, a kořen jeho bílý má w so- bě mnoho slizowatiny. Vbiškowé thé jest to jedinké^ které by w každém domě w zásobě býti mělo ; nebo wsecka ostatní thé , heřmánkowé , bezowé, melisowéj balšámowé a t. d.^ ježto obyčejně za newinné domácí prostředky míwáme, mají do sebe moc jakausi rozpalující, a zřídka kdy dobře se užíwají, tak že často nemoc, kteráby žiwotozprá- wným ošetřowáním sama sebau se podala, nepra- wým užíwáním takowého thé se horší, a u slabých lidí nešťastný konec bere ; kdežto ybiškowé thé jen příjemně zahříwá, a žádnými silami lékařskými léciwosti přirozené ( vis iiaturae medicatrix , Nátur- hcilkrafi) nepřekáží. Pro běhawku a jiné podo- bné nemoci hodí se zvvláště kořen ybiškowý, kůry swé zproštěný, kdež i líbezněji chutná. Z kořenu toho dělá se s bílkem a cukrem tisto ybis' kowé {Eibischteig), pro kašel dobré. (Číslo 86. uka- zuje wětwičku ; w prawo kořen, w lewo kwět.) Bawlnlk zelinný (Gossipium herhaceuniy BaiimwoL Lcnstaude) roste wlastně we wýchodní Indii ; hledí se ho wšak i w Africe, Americe a jižní Ewropě. 16+ 364 Jedsobkatrstwo. kwét podobá se skoro ybiškowému ; semeno leží w tobolce ctyrchlopiiowé, asi zwící orecha wlaské- lio, chmýřím wlnowilým naplněné, haivlnau jmenova- ným, k semenu přirostlým. Bawlna z tobolky wy- ňatá a semene zproštěná do prodaje přichází, jež- to čím delší a tenší wlas má, tím oblíbenější býwá. Drobnohledem rozeznati jest , že každý wlásek šraubowitě se wine. Nejlepší bawlna jest Fernam- bučská a Pernambučská z jižní Ameriky; Soubou- gea, Kassaba Kinik z Lewantu; Setalunga z Afriky a posléze bawlna španělská. W Anglicku jakož i w Cechách množstwí se jí spřádá na strojech, kdežto z bawlněného přadiwa rozličné zboží se tká, jako kartaun, mušelín, perkal, tyl, barchtt, pik, manžestr a jiné. Jistý druh, bawlník poswátný (G. rcli^iosiim) nese bawlnu žlutá u, ze které w Cíne dělají Nankyri čili Angin, po městě čínském Nan- kvnu tak jmenowaný. (^'a čísle 87. jest a. wětwič* ka s kwěty, b. puklá tobolka s bawlnau.) Adansonka, baobab čili boloch (Adansonia digítata, Affenbrodbauiii) roste w jižní Africe. Strom to po- diwný, welikánský a nejtlustší na swětě, a snad i nějaká památka pozůstalá z předpotopního rostlin- stwa, kdež teplota a bujnost půdy wydáwala weli- kány jakto w rosllinstwu , tak i w žiwočišstwu : wýšky má 90' i 100', průměru 80' i 40', a býwá starý mnoho tisíc let. Owoce zakyslé mile chutná. W dutých kmenech bydlejí celé rodin v Negrů. TŘÍDA XVII. DWAUBRATRSTWO (DIADELPHIA), Sem náleží množstwí známvcli rostlin luskonos- Šf.stimlžstwo. ^t)5 ných : hrách, wikew, čočka a jiné. Kwety mají molýlkowité. Rád i. Sestimužstwo. Dymniwka dutá (Corydalis bulbosa , Hohlwiivz) již na jaře krásně kwete ; roste w křowí; kořen má hhzowitý, dutý, vv lókařstwí potřebowaný. Raut íčka lékavskd {Fumaría ojficinalis, Erdrauch) roste na polích i w zahradách co plewel ; potře- buje se w lékárnách co prostředek hořký, silicí a rozpauštiwý, w žlautenici, při zatwrdlých jalrách a w jiných nemocech. (Čís. 89. ukazuje kus lodyhy.) RÁD II. OSMIMUŽSTWO. Křížek, rus. IVijtod [Póly gala, Krcuzivurz), jehož kalich pětilupený má dwa lupeny wetsí, křídlowité, před dozráním semena modře aneb jinak se barwí- cí. Koruna má pysk hořejší dwaudílný. Tobolka, srdci podobná, má dwé chlopně dwausemenné. Nať dáwá trpkau hořkost a potřebuje se w lékařfitwi, jakož i kořen stncpj {P. scnega)^ w A.merice ro- slaucí. Sem náleží též Kramcrka čili ralanhia {Crameria triandra)^ kro- wíčko americké, z něhož pochází kořen ratanhia jmenowaný, w lékárnách potřebowaný. Rád III. Desíiimužstwo. Wltcčiúk metlowtj {Spartami scoparium) jest křo- wí chwošťowité , na mnoho střewíců wysoké , w lesích rostaucí; kvvěte w kwětnu krásně žlutě, Wětvve jeho hranaté swazují se w zelená chwošťá- tka na smetáni. Kručinka baiiv irská [Gciiista tinctoria, Fárhegúi' 36f) DWAUBRATHSTWO. .Ster) potřebuje se k barwení na žluto ; roste w le- sích asi na píď wysoko. (Číslo 88. má w prawo dwa kvvěty, hořejší ze strany, dolejší z předu wi- děný, u obau znamená «. pawézku, h. křídla, c, člunek, d. lusk puklý.) Čilimník odivislij [Citisus laburnum, GaisJdec) jest i strom w zahradách pěstowaný, s listy aksamitowý- mi, po třech wedlé sebe stojícími. Kvvět má hro- znowitý. Někteří druhowé čilimníku rostau u nás také prosto. Cimisnik obecný (Rohinia pseudoacatia^ Akazicn- haum), co akacie každému známý, pochází jako předešlý z Ameriky, a wšak u nás dobře se daří. Kwět bílý, hrozníkowitý, líbezně woni; listy jsau zpeřené, ostny na wětwích weliké, lusky nahé. W našich zahradách pěstuje se hojně druh jeden s čerweným kwětem, s wělwičkami a listy štětinowi- tými. Podobný čimišníku jest Méchýřník [Coliitcay Blasensh^aiicli]^ s nafauklými lusky, s kterými si děti rádi hráwají, protože, když se smačknau, bauchají. Jehlice obecná čili babi hnéio [Ononis spinosa, Haiihechel) roste zhusta na Slowensku , kdežto ji iepíkem jmenují ; má krásný růžowý kwět, smrdí kozlowinau. Listy stojí po třech; vvětwe jsau trna té ; koruna má pawézku pruhovvanauj kořen potřebuje se w lékařstwí. Fasol čili ledivinkowij hrách {Phaseolus, Bohne) hledí se w zahradách. Lusky mladé zelené waří se s masem, anebo studené s octem, olejem a pepřem za salát slauží, anebo naložené k howězí- mu masu se jídají. Zrní potrawu dáwá zdrawau. Bob (Vicia Faba, Saubohne) má kwět bílý, čeř* Desítimužstwo. 3b7 ně skwrnatv, listy jednosudé i dwausudé, lusky široké, jádra zazlullá s pupem na jednom konci. Jádra nezralá jedí se co zelenina. INěmci w chu- dých krajinách dělají z bobu černý chléb, piimpr- niJd jmenowaný. JFikeiv (Vicia saliva), čočka (Ervum Lc?is, Línsc) — i a h'ácli (Pivům sativum, Erhst), prwní co krmiwo a druhé dwě co wařiwo w liospodářstwí známé, jsau pro hospodáře důležité. TFikcw má listy zpeřené, lístku 5 i -6 pái;ů a úponky ; kwět modročerwený, lusky mnohosemené. Čočka má kalich tak jako korunu dlauhý, lu- sky dwausemené, semeno okrauhlé a pleskaté. Hrách má listy zpeřené, lístků 2 i 3 páry, za posledním párem widlicowité úponky , lusky na- fauklé. Lékoíice lékařská [Glycirrhíza officinalis, Siiss' holz) lusk má wejčitý, pleskatý, smáčknutý. Pěstuje se w zahradách i na polích. Kořen její dáwá tak řečené sladké dreivo, z něhož wymačkaná, zawařená šťáwa dobrým býwá prostředkem proti kašli. Uží- vvá se buďto zhustlá, sťáwaii lékoricoivaii čili soktm lékoríčjiým [Lakrízensaft^ Barendreck) jmenowaná, a- nebo w caletkách. (Wiz na číslu 90. a, kus ko- řenu, b» kus lodyhy, c. kwět, d. lusk.) Sparseta či lígras (Onobrychis sativa, die Espar* sctte) má listy zpeřené ; kwět nachowě čerwený stojí w klasech; lusky kratinké jsau pichlawé. Ro- ste w půdě wápnité a suché na wýsluni, dáwá wý- ^^ bornau píci, lepší nežli wojtěška, aniž se tak do ^ pole zakoření jak ona. Naší hospodáři sejí ligrus na jaře s ječmenem, jehožto sláma pak dobytku chutnější býwá; druhý rok poseká se hgrus w létě 368 DWAUBRATRSTWO. a zaorá se. Tím způsobem pole si odpočine. (Čí- slo 91. ukazuje oddenek a kus lodyhy kwělaucí.) Lecha jami (Orohus vernus, IValdcrhsc) okrašlu- je na jai*e kwetem fialow^m a nachow^m lesy; lusk má wálcowitý. Zemský ořech [Lathyrus tiiberosus , AcIíchíiiiss)^ rostlina po kořenu hlíznatém tak nazý.waná, kwét má krásný, jasné a silně čerwený a líbe wonící, úponky dvvaulisté. Roste co plewel, popíná a hubí obilí. Kořen má sladký a jedlý. Modřil srpatý (Aiiil indigo fer a ^ Indigop/lanze) roste we wýchodní a pěstuje se i w západní Indii. Sťáwa jeho sice žlutá ale bizo modrající nazýwá se indigem čili indychem. Rostlina ta musí se mo- čili 5 pak se s wodau míchá ; modrý prásek ke dnu padá a se sedá, woda žlutá se scedí, a indych wyschlý w kauscích na wáhu se prodáwá. Indych barwíři rozeznáwají dwojí : twrchj a niéktj. Twrdý leskne se do měďočerwena; méký, rozlomili se, míwá w sobě bílé skwrny. Twrdého potřebují ra- ději k barwení na zeleno, měkého na modro. Nej- lepší indych jest ben^alský ; jiný přichází z Guati- maly a Karakasu. indych potřebuje se w barwíř- stwí k nabývvání rozličných barew, jako modrého karmínu, modřidla (Neiiblaii) a t. d. (Wiz na čísle 92. kus lodyhy kwětaucí; «. kvvět, b. lusk.) Wénečenka strakatá čili socowice owči {Coronilla variay Kronenwické) roste hojně na vvýsluní, kwět má krásný, barwy růžowé a bílé, jenž jako pa- zaurky híawičkowitě pohromadě stojí ; listy zpe- řené mají ranožstwí lístků. Jest jedowatá; dobytek jí nežere. Slíroiomk čili ledencc obecný [Lotus comiciilatus^ Desítimužstwo. 300 Holdkice) podobá se owčí šocowici, jen že má kwět krásné žlutý, lodyhu lehawau. Roste jak ona po suchýcli lukách. Koinonicc lékařská [Mclílotus officinaliSy Stcinklec) roste we wlhkém krowí a po březích; kwety má žlulé nebo bílé, na způsob dlauhých hroznů; lo- dyha jest 3' i 6' wysoká ; listy wejčité, dwauseme- né. . Kwět má wůni príjemnau a potřebuje se i s listím w lékárnách^ kdežto z něho dělají rozháně- jící mclilotoivý čili komonicoiuý ňdiSlY^^enzio w domá- cím lékařstvví často se potřebuje^ a wšak i často na škodu, kdežto nezkušený člowěk, čekaje na au- činek flastru\ nemoc tím zanedbáwá. (Wiz čís. 93.) Dětel čili jetel [TrifoUiím^ Klee) má listy trojité, kwěthlawičkowitý neboklasowítý, lusky krátké, jedno- semené nebo dwausemené. Roste u nás kolikerý. Jetel polní (T. pratensej nejwíce sejí dílem pro ^^ semeno jetclowé^ z něhož i olej se táhne, a dílem i pro wýbornau píci. IVojléska [Medicago satíva, Lnze?me) kwět má ^^ modrý w krátkých hrozníčkách, luskv zohýbané anebo zkraucené. Seje se a trwá 10 i 12 let w dobré půdě. Dobytek po ní tlustne a dáwá mnoho mléka. Roste silně a dá se mnohokráte do roka sekati. Žene kořeny na sáh i hlaub do země. TŘÍDA X\ IIT. MNOHOBRATRSTWO (POLYADELPHÍA). Třezalka [Hypericuin] jest jedinká u nás rostau- cí rostlina, do této třídy náležející, majíc kwět krásný) žlutý, a listy protistojící. Třezeilka obecná [H. perfoliatiim^ Hartheu oder 370 Mn©hobratrstwo. Johanniskraut\ lež swatojanské koření jmenowaná, jest powerečným lidem známá, neboť se domníwají, že má moc kauzelnau , jak mile w noci před sw. Janem křtitelem se natrhá. Roste po mezích, a zwlásté w místech kamenitých ; lodyha zwýší 2', wétevvnatáj přímá ; listy hrálowité, wejčilé, pohlíží- meli na ně proti swetlu, mají w sobe puntíčky, vve kterých se nachází šťávva síličná, čerwená, wůoě balsámowé a piyskyřičné. Kakaownlk {Theobroma Cacaó) jesti strom pro- střední wýšky, z jehož jader čokoláda se dělá. Roste w Americe. Owoce jeho podobá se melaii- nu, který, majíli se jádra z něho wybrati, prwé uhnití musí. Nejlepší jsau karakasská. Jádra, ma- jíce na sobě slupky, musejí se olaupati. Ze slupek těchto waří se dětem nápoj kakaowy místo káwy, a to zwláště, jsauli k běhavvce náchylný. (Na čísle 94. jest wětew s plodem zralým i nezralým a s kwětem; w prawo jádro wylaupnute.) TŘÍDA XIX. SPOLULOŽSTWO (SYNGENKSIA). Třída lato jest vvelmi bohatá, zwláště na zeliny, prašníky w trubičky srostlé mající, skrze něž pe- slík wyniká. Z wětšího dílu stojí mnoho kwílků na jednom lůžku, jako w košíčku, kalich společný majících. Wyldížíli kwílky krajní jinače nežli wni- trní, nazýwáme způsob tento kwětenstwí mnohoman- lelstwem [polygamia ). Některé lakowé rostliny s prašníky srostlými mají kwěty o sobě stojící, a ta* kowé kwětenstwí nazýwáme jednomanielstivem {inO' nagamia). Plod kwětů spoluložných jest jednose- Mnohomanželstwo stejné. 3 í I 111 en v, a míwá na konci korunku čniyřilau (papU'^)» ježto wlaslné kalich jest rozčepýřený jako u snie- lanky. Linné dělil mnohomanželstvvo na pet <^ddě» lení, totiž: na manželstwo 1. stejné^ 2. nadbytečné, 3. marné i 4. potřebné, 5. oddélené, '# ŘÁD I. Mnohomanželstvvo stejné (Polygawia aequalis). Má kwítka po kraji a w prostředku stojící obojaká, ježto mají tyCinky i pestíky dokonalé, a semeno nesau. Hadlmord čili kozelec {Scorzonera, Schivarziviirz) roste kolikerý u nás diwoký, a wšak nejdůležitější jest Hadlmord spamUký (S. hispanicd), z krajin wý- chodních pocházející : kořen má z wenku černý, lahodný, který co zelenina se waří. Kwet má žlu- tý, kalich společný, složený z mnoha lupenů, prý- zowitě na sobě ležících. Hledí se u nás w zahradách. Kozíbrada luční [Tragopogon pratense, Bocksbart) kwět má krásný, welký, paprskowitý, žlutý, jen do poledne rozwilý, hadímordowému podobný, jen že lupeny kalichowé stejnau délku mají. Kořen ma* šitý i stopky kwětoAvé tlusté tak jako hadímordo- wé se jídají. Locyka lesni {Lactiica scariola, Zaunlattig^ listy má přímo stojící, ježto na prostředním žebru ostny mají ; lisí pak se od locyky jcdowaté (L* ví' rosa) zwláště tím, že nemá listy tak jak ona rozlo- žené. Obě jsau jedowaté a mají moc omamujicí. Sem náleží též naše Locyka pospolitá čili zahradní, neboli salát hláwkcnvťj (L. satíva, Garteiisalat), která prwé nežli lodyhu wyhání, široké listy swé korenowé čili ko- šťálowé košatě rozkládá aneb do hláwky swinuje. 372 Spoluložstvyo. Množslwí odrodkii locyky zahradní dělí se podlé teclito wlastnoslí listů na Lupenaté čili římské^ a na hláwkowé čili hlawaté, Hláwky locyky zahradní jedí se buď syrowé co salát, buď wařené, kdežto welmi snadné jsau k zažilí, a tudy pro člowéka, z nemo- ci povvstáwajícího, dobře se hodí. Nať locyk nad- rečených má w sobě šťáwu mléčnatau ; locyka za- hradní ale má šťáwu tu jediné w nati lodyhowé, kteráž není tak jedowatá jako šťáwa dwau prw- nich, ježto se potřebuje w lékárnách pod jménem locykowiny {lactuarium). Locykowina tato má do sebe moc uspáwající a bolesti ukládající, i méně dráždiwau a omamující nežli spánek (opiiun). Osta- tek podobá se kwět locyky zahradní kwětu obau předešlých. (Wiz na čísle 95. locyku planau i zahradní, a sice : a. kus lodyhy kwělaucí ; b. část- ku lodyhy dole uříznuté, a pak i c. listy dolejší.) Smetanka obecná čili pampeltk, mor. painpalisck [Leo7itodon laraxaciim Espe) listy má přiokrauhlé, zařezáwané, na dlauhých řapíkách stojící, a tudy ra sebe menšího wétérku se třesaucí. Za 30 let doroslá, také ale brzo hyne. Potřebuje se jako linda. Rád VI. Mnohomužstwo. Palma ságoivd (Cycas cincinalis) roste \ve wý chodní Indii /wýší 30' i 50', a zšíří 2'. Řapíky býwají až na 20' dlauhé, na horní straně listy úz- ké, a na dolní trny ostré mající. Dřewo má strom tento jen asi na palec do kola tlusté ; ostatek jest duše čili dřeii maučnatá, která mytím we wodě se čistí, tak že maučka škrobowitá na dně se usazuje a pak na pečiwo se hodí. Nejwíce maučky této potřebuje se na tak nazwané ságo; jsautě to dro- bné kuličky, jež kuchařky do políwky dáwají. Pal- ma takowá doroste za 7 let a dáwá 300 liber mauky, tak že ze čtwera neb patera stromů člo- wek za celý rok wyžiwiti se může. U nás délá se ze škrobu zemákowého české ságo, jenž není tak dobré, ale laciné. I jiné palmy dáwají ságo, jako Sagiis farinifcra. Rád VIÍ. Jednobratrstwo. Jalowec [Jiiniperus communis , Tf^achholdcr) má kwéty w jehnědy spořádané. Kwět samicí nalíwá se w jahodu černau, za dwě léta dozráwající. Listí Jednobratrstwo. 397 jehličilé stále býwá zelené. Dřewo, wotwc i jaho- dy slauzí k wykurowáni. Jahody (jalowec) potře- bují se w kuchařstwí, a býwají mnoha ptákům, ja- ko kwíčalám, cwrčalám, hýlům a jiným za potrawu. Tis čcrwcnij [Tajciis baccata, Eibcnbaum) má wé- twe a listy jedlowým podobné ; jahody wšak jeho čerwené jsau omamující a jedowaté. Dřewo welnii útlé má tenká wlákna, dá se pékné leštili, a hodí 86 truhlářům, i na hudební nástroje. (Wiz čís. 120.) Strom muskdtoivý [Myristica miiscata, Maskaten' tmssbaum ) roste na moluckých ostrowech welmi ííersiwé zwýší 30'. Plod, meruňce podobný, maso má na prst tlusté a trpké, jádro twrdé, tkaninau opletené, ježto miiskátowijui kwétem (Muskatcnhliithe) slowe. Jádrům ořechy neb kulky muskátowé říkáme. (Číslo 123. jewí a. wélew kwétaucí a owoce ne- saucí; b. a c, owoce s odlaupnutau obálkau síťowi- tau [kwětem], d, kulku muskátowau.) TŘÍDA XXIII. MN0H0MANŽEL8TVV0 (POLYGAMIA). Má na jedné rostlině kwéty prašníkowé i peslíko- wé zwlášť, a mimo to ješté kwéty obojaké čih ta- kowě, w nichžto se nalézají tyčinky i pestíky. Tří- da lato jest owšem těžká k určení. Babyka (Acer cainpestris, Felelahoni) roste u nás ze wšech jaworu nejhojněji, a to we špatné a suché půdě, obyčejné co keř, který stříhati a řezali se muže , a proto do zahrad dobře se hodí. Kůru již i na mladých wětwích má llustaii a brázdowilau, jako hranatau, a tím 308 ]VInohomanž£lsivyo. wtm tlustší, čímlo strom býwá starší. Dřewo její twrdé a těžké, někdy nierhovvané, hodí se k dělání a wvkládání pažeb ručnicowych {J^lintcnschaft)y k pra- cím saustružnickým a řezbářským. (Číslo 124. před- stawuje wětew kwětaucí; a. jest owoce křídlaté.) » Klen čili klenka (A. pseiidoplataniiSyiveisser Ahorn) listy má wětší nežli babyka, s laloky zašpičatělejší- n)i a pilowitými. Kmen kůru má po sobě rozpu- kanau, na wělwích ale hladkau. Dřewo jeho bílé jako babykowé zwláště řezbárům býwá milé. Jaivor mléíjnatij (A. Platatioídes, Spítzahoím) listy má klenowým podobné, a wšak zuby na nich říd- ké, wehké, se špičkami dlauhými. Za welikého horka prýští se z listů jeho jako z klenowých sladká štawa, pro wčely zwláště na med dobrá. Listí obau těchto jaworň dáwá se dobytku. Z jaivoru ciikrnatého (A. saccharinus) dělá se cukr. W měsíci únoru totiž nawrtá se strom, od- kud po šest neděl padesáte másů sladké mízy wytéká, která se pak zawařuje. Roste w půlnoční Americe i u nás. (Wiz Swětozor na rok l83i, st, 62.) Jest i také Jawor český {A. bohemicus) klenu podobný, jen že má wětší listy a hrozen kwětowý špičatěj- ší. Potřebuje se jako klen. Jasan čili jescn ztepilí) [Fraxiniis excelsior^ o-e- vieine Esche) jesti strom krásný a nádherný, po ce- lé Ewropě zwýší 100' rostaucí, často i 200 let sta- rý, Dřewo jeho pewné hodí se wýborně pro ko- láře i pro saustružníka. W Gerwnu měsíci sedají naň a na šeřík mušky španělské [Canthariden], a celý jej ožírají ; on ale zase brzo wyráží a zelená se. Wosy a sršně škodí mladým jasanům. Listí ^ Mnohomamželstwo. 309 \v srpnu otrhané dáwá dobvtku dobrau píci ; z na- wj'tané kíiry teče, zwláště w horkém počasí, sladká míza. Sprostý Hd w Angličanech nakládá zelené nožničky (lusčíky) jeho do octa a jídá to místo sa- látu. Kůra jeho, nežli chinowníka tu bylo, užíwala se proti zimnici. Nyní potřebuje se w barwířslwí, Dřewo hodí se k pálení a na stawení. (Číslo 125. jewí kwét a. samicí, h. samčí, r. wétew a plod, d, nožničku, c, wětew listnalau.) Sem náleží též Zimnář tupoplodij [Onms rotundifolia , Mamia" Esche), jasanu našemu welmi podobný, na jihu ro- staucí. Z kiary jeho naříznuté wytéká míza, na powělrí tuhnaucí, jižto inanau nazýwáme. Mana potřebuje se w lékárnách a jesti lék domácí wý- borný, který, neužív\áli se na swém miste, nepro- spíwá sice, ale nenatropí také takowé škody, jako jiní lékowé. Král neapolský má wýhradní práwo na sbírání many, a to w Apulii, Kalabrii a Sicílii, kdežto hlídači poručeno mají, každého zloděje, jenžby na manu chodil, na tom místě zastřeliti. Gumisuťdk [Stala^mites cambo^ioidcSy Guttahaum), nařízneli se kůra jeho, mízu žlutau a jedowatau wydáwá, která k nám pod jménem gummiguty při- chází, barwu krásně žlutau poskytujíc. I co lék jesti wýborná. Roste we wýchodní Indii. Citliwka stydliwá (Mimosa pudíc a y Sinn-Pflanze) listy má zpeřené, akáciowým podobné , ježto za sebe menšího jich se dotknutí lístky spauštějí a řapíky nahoru přitahují. Roste w Rrasilii. Kapiníce seně galská [Acacia scnegal^ arabica) a druhowé její dáwají klí čili gwnmí arabské čili s(' ntsalské, w obchodu i co lékařstwí pro kašel, pro zapálení střew powědomé. Takowého klí míwá 400 Mnohomanželstwo. ^ strom i u kořenu weliké kaule. Arabowé ceslv swé na paušli konajíce, klím tímto po mnohé dni se wyžiwují. Eben černodrivij (Diospyros Ebc7ium , Ebenholz- baum) má dřewo černé, twrdé, pewné, truhlářům a saustružníkům potřebné. Rozeznáwá se od dře- \va dubowého, na černo močeného, zwlášlní wůní swau. jiito na uhlí wydáwá, a pak že léta nemá tak znalá, a že jest samo sebau téžší. Roste w Africe a we wýchodní Indii. Areka katechoivd [Areka Catechii, Arfkpalme oder Pinang) má owoce čili oříšky, jež obywatelé wý- chodní Indie s listy prpře betlowého [Piper betlcy Be^ Ulpfc/fer) míchají a s wápnem jednak za opojidlo, jednak pro posilnění žakidka, ba i pro zachowání bílých a pewných zubů, pro dech líbezný a ])ro zčerwenání pysků žwýknjí. Míza palmy této wy- schlá potřebuje se w lékárnách pod jménem zemi katechowé [Terra Catechii). B. ROSTLINY TAJKOSNUBNÉ. (KRYPTOGAMIA.) TŘÍDA XXIV. U těchto rostlin nenašly se dosawad žádné ty- činky, ačkoli semeno mají drobaunínké jako prá- šek. Rostliny sem náležející jsau wňbec malé, ač i některé ohromné, w temnu a vvlhku rostaucí, počtem wšecky ostatní rostliny přewyšující. Sem náležejí 1. KapradoivUé^ 2. PřeslickowiU, 3. Plaivuho- Kapradowité. 401 v ivUéy \, Mcchowilé, ó. Lisfjnílioivité, 6. Rasmvilé, T. Hauhowité, Rád i. Kapradowité (Filices). Mají lodyhu buď lezlaii, za oddenek slaužící, jako naše hnpra- dí, anebo rostau w horkytJí krajinádí co stroiny wysoko. Kaprad^ stár o č» paprat (Aspidimn JíUx maStFar- rcnkrantmannlcin) roste w lesích na místech stin- n}cli. Kořen čili oddenek tlustý leze mělko pod zemí, a skládá se z řapíků listowých; listy jsau dvvakráte zpeřené. Bradawky hnědé, na zpodku we dwau radech se nalézající, jsau hromady seme- nowé. Kořen jeho, w měsíci čerwenci, srpnu nebo září sbíraný, potřebuje se w lékárně zwláště proii tasenici ( Bandwiirm ) ^ kdežto zbytky řapíků i chmýří kořínkowité se slaupají a kořen sušili se da. (Číslo 131. předšla vvuje a, kořen, Z>. listí.) Sem náleží též O slad ičy sladíc mor. osládel či oslddcř (Polygonium vulgare, EiigelsUss) ^ jehož kořen tak, jako před ča- sy jeleni jazyk (Scolopendríuni officinalc) w lékárnách se potřebuje. ŘÁD II. Přesličkowitíí (Equisetacea), do kterých náleží: PrcsUct čili přcsličha polní (Eqnisetmn arvense, Schachtelhalm, Kanncnkraut) , semeno na zwláštním ítwolu, nikoli pak na lodyze, jako některé jiné přc- slickowiié, mající. Roste hojně na wlhkých polích co plevvel. Stwol semenonosný wyniká brzo na (1-) 402 Tajnosniibstwo. jaře; klas má wálcowitý, hnědožlut}' ; lodyha wyrá- ží později, a to z jiné části kořenu plaziwélio, ko- lénkowitého. Přeslička potřebuje se w lékárnách. Dobytku howězímu a skopowému dělá průjem a krwawý moč. Dobrá býwá k umywání a čistění nádobí cínowého a jiných wěcí. (Číslo 139. má a. wětew listnatau, h* plodnau.) Truhláři libují sobě ke hlazení pícsličku zimní (E, hycmale). RÁD llí. Plawuňowité. z těch udáme tuto jediné : PlaivnUi jeleni rilžck čili zemský mech (LycopO' dinm clavafiimi Bcirlappjy hojně w lesích rostaucí; lodyhu má asi 2' dlauhau, po zemi lezaucí; wětwe neúrodné jsau ohnuté, úrodné ale wztyčené. Se- meno leží w klasech jehnědowitých , jsauci tak drobné, zeje w lékárnách za prásek zasýpac/ prodá- wají , spolu semenem mcchowým (Semen Lycopodii^ Wiirmmchly Hexenmchl) je nazýwajíce, jímžto opru* děné částky těla dětem se zasýpají , k čemuž owšem čerwotočina ještě lépe se hodí. (Na čísle lil. jest plenvun a ne pestruj ^ak na obraze psáno.) ŘÁD IV. Mechowité (Musei, Moose), Mají lodyhy buďto pHiiié, buďto lezlé a listnaté. Sem náležejí : Mnohoivlas obecný (Polytríchiim conimunCy IVidcr- (hon), na wlhkých místech, po kamenecb, na zdech u nás hojně rostaucí, celé kameny svvým dro- bnaunkým lesíčkem co nějakými wausy popíná. Mnohowlas tento wíce dle podoby nežli podlé jména známý stojí na čísle 137. Rostlinky tyto. PLAWUKOWITÉ. Í03 nuclton nazýwanó, přímo a tak husto wcdlé sebe slojíj ze nahoře zelenau rowinu činí, kdež na růz- ných sletinkách tobolky semenné jako niakouičky wynikají. Stetinky scmenowé dají se poliebowati na smetání. Mnohowlas i w lékárnách se polřc- bowáwal. Jatcimlk čiH marchanfka (Marchaniia polijmorp/ta^ Lehcrmoos) roste we wlhku po kamenech a woní příjemné ; peíi podobá se kožce zelené, po zemi roztažené, na Liloky rozkrájené ; ze zpodku wy- nikají kořínky, na hořejšku slojí plody mnohochlo- pné , o štětinu opřené. Potřebowáwal se w lé- kárnách co rozpauštiwý prostředek, zwláště proti ncmocem jaterním. (Wiz číslo 1 06.) RÁD V. Lišejníky (Lichenes, Flechten). Jsau to rostliny bláuowité, lalocnatě neb křowitě rozwětwené nebo stmpowité, u nichžto listy od lodyhy rozeznati nelze ; na nekterycli částkách nalézají se nádobky štítowité, lefnUha inpothecia)^ w jichžto diitinácli býwá senieuo práškowité. Ro- stau nejwíce w suchých místech a na skalárJ^ potravsu z powě- tří berauce. Terčoivka sllnoivd (Panmlia paricdna, dic gelbc Wamljlcchtc) wyhlíží jako slupky tenké, žluté, wy- schlé ; semeno leží w lehátkách, ježto jako misky na slupkách sedí. Roste hojné na kůře stromowé. Potřebowala se místo chíny proti zimnici, proti bťhawce, i k barwení na žlutohnédo. (Číslo 1 3b.) Lišejník čili mech islandskij (hiclun puhnonariumt cetraria Islandica, Island ischts Moos) roste také u nás w suchých lesích ; w Islandu, w Lapsku a vv jiných sevverních studených krajinách pekau z ného chléb, pro nedostatek obilí a jiného rostlinstwa. 404 Tajnosnubstwo. Chuť má welmi hořkau^ a maučky škrobowé mno- ho. Potřebuje se proli úbytí co sílicí lék^ jakož i w plicních sauchotinách ; a wšak není hodno při každém kašli co domácího léku ho užíwati. W Krajinsku krmí se jím dobytek wepřovvý. Taktéž tlustne po něm hubený dobytek koňský, howězí i skopowý, (Wiz číslo 143.) ŘÁD VI. Řasy (Algae). Jsau téměř samé wodní rostliny barwy žiwé, zelené, rfižowé, Dacliowé nebo hnědé , twaru rozmanitého. Sem náležejí rostlinky kuličkowité, Cerwené a tak maléj že jen drobno- hledem rozeznati je možná, Pnvorázoivka (Protococcus nivalis) roste na sně- hu alpském, a to na miliony, tak že místem i sníh od ní zčerwená. Nostok obecný (Nostok commnne) záleží z bubli- nek čili z puchýřů, w látce šlemowité obalených. Nalézá se po dešti na místech vvlhkých a we stínu. Lid powě řečný jmenuje to máslem raráskowýiii, Zabincowité (Confervae) jsau niťowité, klaubko- wité, w klaubcích semeno mající rostlinky. Chaluha cukrnatá (Fucus saccharinuSy Tangy See- gras) roste w moři, pro nás málo jsaucí důležitá. Na Islandě čekáwají owce u břehu, až jim wlny rostlinu tuto přihrnau. Slauží i lidem za potrawu. Některými druhy wycpáwají se polšláře a sedátka. Z upálené dostáwá se řasík (chaluziky Joel). (Číslo 142. má chaluhu cukrnatau w prawo.) Chaluha puchýřitd (Fucus vesiculosus, Blasentang) roste po březích moře atlantského. W puchýřkách nalézají se částky rozplozowací. Potřebuje se jako Haiiby. ^Oh rákosí na poSíwání střecha na cU*lnní hnoje. Upá- lená užíwá se proti zatwrdlyn) žlázám a roslau- címu woleti. (Číslo 112. má u- lewo chaluhu pu- ch) řitau.) ŘÁD III. Haxjby (Fiingi, Pilzé, Schwamme.) Téměř ani podobu s jinými rostlinami nemajíce, rostau nej- wíce na linilýdi wěcedi žiwoCišnýcli anebo rostlinnýdi, jako na dříwí zprádínelém, w lese na listí Imijíc/m, na trusu zwířecím. .*. Některé hauby jsau pauhé kuličky seménkowéj ježto w hromadách wyskakují z částek rostlinných chorobných jako prášek černý, hnědý, žlutý anebo bílý; někdy se rozwinují pod pokožkau rostlinky, na nížto rostau. Takowá jest Rez obilní čili znéť (Urcdo scgctum, Saalbranď spítz), za mokrého léta w klasích obilných powstá- wajicí, tak že wšecko zrní w prach se obrací. Sem náleží také Námel (ClavuSt Secale coi^nutum^ MuUerkorn) > ji- nak i swatojanským žitem nazýwaná, ježto z klasu žitného na způsob růžku zkřiweného wyrostá, wně z černá íialowý, wnitř ale z bledá íialowý. Příčina námele býwá jistá drobaunká hauba^ tuhorazec ná- meloivý (Sclerotiiim clavus^ podlé jiných Sphacelia), •lestli w žitě mnoho námele, býwá mauka černá, chléb hořký, jiezdrawý, námelku (raphedíay KricheU krankheit) y nemoc to křečowau, působící. Jiný druh rostlin haubowitých jsau Plísně fMiicor, Schimmel) ^ ježto jsau hauby nil- kowité, s neobyčejnau rychlostí we wzduchu wlh- kém a ztuchlém, na chlebu, na owoci, na mase I b 406 Tajnojíkubstvvo. roslaucí. Plesniwine dá se přítrž učinili, polejeli se wec silnýii) lihem aneb wápennau wodau. Wseni tajnosnubcům odporuje prý kijsličník ifiilifý (mercu- rius praccipiíadis ruhcr). Bří CHATKY (GastcromyceSt Bauchpiízíj jsau hauby jako waky zawrené, obyčejné kulowaté , semeno práskowité \v sobe mající. Sem náleží: Pijchawla (LycopcrJon Bovťsla, der Bovist)» na podzim po pastwišlích a po krajích w lese rostau- cí, má twar hruškowilý, zezpod wlášeníčko korín- kowé ; z počátku jest bílý, konečné zhnědne, pu- ká a wypauští semeno na způsob drobného prá- šku. Děli z žertu na ní skáčí, tesíce se z prachu wybuchujícího , a prasiwknu ji nazýwají. Semeno potiebowalo se k zastawení krwe. (Wiz číslo 138.) Lanijž (Tiihcr cibarius, Triíffcl) roste w lese w půdě kypré, pískowíté a spolu hlínaté, asi \Y pod zemí, zwlášlť nedaleko dubů, buků a kaštanů, kdežto prasata a psi tomu naučení je wyčucháwají. Lanýže jedí se budto čerstwé aneb sušené, i w oleji naložené. Nejwíce nalézají se we Francii a w Halil. (Wiz číslo 110.) INejwétší hauby jsau klobaijkowité (HnfpílzeJ ^ bud* masité, buď kožnaté, buď dřewnalé, a dle Iwaru rozličné. Hořejšek délí se buďto na lístky "^nebo na trubičky semenaté ; dolejsek táhne se wc stop- ku čili hlaubek. Sem náleží mnoho jedlích a mnolio i jedovvatých hub. Sijvowénka (Agaricus lactíjluus, Breifling) klo- bauk má plochý, žlutohnědý, a na dolejší straně jeho lístky tenké bílé, z nichžto šťáwa mléčitá, li- bowonná se prýští. Jídá se třeba i syrowá. Bxjzcc čili rezek (Agcirícus eieliciosiis, Tannliug, - Hauby. 407 Rctzgcri Hírschling) rosle hojní' w lesíoli ; má klo- bauk plochým žlutawočerweny, b!ed} ; sťáwu paustí ze sebe rezawau. Hauba to zwlášlo dobrá, i zhusta do octa nakládaná. (Na čísle lil), w předu mladší, w zadu starší ryzec.) Pečdrka (Agaricus campestriSi Chawpion) klobá uk má masitý, bílý, někdy také hnědý , listy barwy masowé, později hnědé. Roste po suchých lukách, pastwinách i lesích, a pěstuje se w parišti. Břicho- páskům milá to lahůdka. Kuřátka (Clavaria coralloidcs^ Ziegcnharty Kru- loipilz) roslau u nás kolikerá buď na zemi nebo na stromech hnijících. Jest to hauba wětewnatá ; aa širokých wětwích sotwa mczná klobauky od wětwí rozeznati. Dají se jísti. (Wiz číslo 148.) Smrž (Morchclla csculcnta, Morchcl) ukazuje se na jaře w krajinách hornatých, w půdě wápenné nebo hlínaté ; klobauk má wejčitýj dole stáhnutý, barvvu z počátku čerwenožlutau , pak hnědau. Smrže sušené jsau černawé. Jedí se čerstwé i sušené. (Wiz číslo 147.) Mezi hubami jedlými nejhojněji rosle Hřib jcdlýi mor. danhrawník (Bolctus cdidius, Hcrrcnpúz) ; klobauk má wezpod dírkowatý , a býwá znamenité welikosti. (Wiz číslo 144.) Machomilrka [Agariciis viuscari, FUcgcjischivamm) klobauk má wíce méně čerwený, bílými bradawka- mi posetý. Jest jedowatá. [Nalijeli se na ni mléka# múchy rády na ni sedají, a nalykawše se s mlékem jedu jejího hyriau. (Wiz číslo 14G.) Hřib tnpij (BoletiiSf Polyporus igníariu.9, Agaricus qnercuSi FcucrscJnvamm) roste w lese, zwláště na dubích. Dělá se z něho hubka krcsací, mor. habdu. 408 Tajkoskubstwo. a to tímto způsobem : Hauba se namoci do luhu : kůra a dírkowina se slaupá, maso rozkrájí se na kusy, a na široké lupeny se utluče, ježto do roz- puštěného salitru se namočí a usuší. (INa čísle 145. jest hauba na dřewé rostaucí.) Sruhokaz huhhvif čili hanba dřcivokazná (Mcrulius vastaloVy AdcrschiuarriTn, HausschwarmUt Holzschivamm) klobauk má meky, řídký; hlaubek žádný; jest žlutý s krajem suchým, klkalým. INa prwní pohled wyhlíží jako ztuhlá kaše. Kazí zwlášté meké so- snowé dřívví we wlhkých budowách, kdežto jiného prostředku není, nežli aby čerstwým powétřím wnitřek stawení se wysušowal. Že w takowém bytu nezdrawo jest obýwati, samo sebau se rozumí. Jeden druh srubokazu, totiž slziwij (M. lacrymans) jest řidší, široký, žlutočerwenému, rozpleskh^nui máslu podobný, z počátku jako plesniwinau krytý, kterážto později jen po kraji mokwajícím se ještě nííchází. Tento druh se nalézá na zwadlých kme. nech, na brewnech a prknech w domích, kdežto weliké škody nadělá. Prostředků proti němu neni jiných, leč wysušowání místa, kde roste. Ostnatfc šupinatý (Hijdnum imhricaliim , Schup- pcn-StachelscIuvammJ má hlaub hnědý ztlauští prstu, klobauk kolatý, masitý, na několik palců široký, nahoře šedohnědý s tmawějšími šupinami, wezpod s šedými ostny. Roste na zenu w lesích jehličitých. Dá se jísti a jest i na pohled welmi lahodný, ne- boť jeho powrch podobá se koláči pečenému, mandlemi posypanému. Není těžko jej od hub je- dowatých rozeznati. Wenkura kyjatá, 409 Ze jsme ukončili žiwočichopis limotau Pristleyo- "wau, jížto činí se přechod jakýsi od žiwočichň k rostlinám, budiž nám i dowoleno, ukončiti rostlino- pis rostlinkau nejpodiwnejší, piecliod od rostlin k žiwočišstwu dělající. TVtnkiira kyjatd (Ectospcrma clavatiim Vaiicherii) jest paměti hodný twor, sahající swým žiwotem do dwau ríií, totiž kořenem do rosllinstwa a kwětem do žiwočišstwa. Rostauc we wodách mělkých, chlad- ných (0'^ — Id*' R.), rychle tekaucích, powláčí ka- meny říkaje kobercem zeleným, mechatým a wla- satým. Tento prawý zwěrobýl wyhlíží jako nitka trubkowitá, průměru asi 0,001" mající, ke konci se rozwětwující , zezpod ale znenáhla urDÍrající, wadnaucí, blednaucí a hnijící. W každém konečku wétwowém dělá se zárodek, jenžto poznáwá se dle toho, že to místo, kde se rozwinuje, tmawější bý- wá. Dobrým drobnohledem jest widěti , kterak dozralý plod počíná se točiti, jak wětwička na swém konci počíná pukati, a jak z rozpukliny ži- wočich se rodí, jenžto we wodě sem a tam se pohybuje, a to zwláštními chlaupkv či brwami, po celém tele nasetými (jak to také Ehrenberg u pr- woků widěl a my o prwocích na str.' 262. powě- děli), i zkrátka prozrazuje, že žiwot do sebe čije, a tudy prawým živočichem jest. Toto žiwo- čišstwí ale trwá jen asi dwé hodiny; nebo hle, diw diwaucí ! jako widčli jsme prwé rostlinu se žiwo- Čišiti, tak tuto zase náhle zpatrujeme žiwočicha se rostliniti, který tedy jen na pólo umírá, přestáwaje sice býti živvočichem, ale zůstáwaje žiwokem, totiž rostlinau. Ke konci žiwočišstvví swého připíná se 18 i 10 Wekklra kyjatá. žiwok leuto pewně k některé wěci, aby za času bezwládnosti swé nebyl unesen do zkázy. Po smr- ti této živvočišní cwrkne z počátku zwěrob}'l, wšak ale zmůže se pak, bobtí z nowa a w rostlinu se obrací, takže za několik hodin zase pučí a jeden nebo dwa pupence tlačí, ježto wyrostajíce se roz- wětwují. Jedna wětwička předstawuje kořen, jenžto ničím jiným není, leda držadélkem neboli úpon* kau. Každá wětwička rodí zase nowěho zwěrobýla, který co žiwočich na krátký čas do wyšší říše se powznáší, a potěšiw se žiwotem wyšším, hned zase klesá do nižší říše rostlinowé, w nížto swé ostatní žiwobytí tráwí, k nowému z mrtwých wstání pra- cujíc. Ziwočichowé tito jsau wlastně semena pu- penečná, jimžto, jelikož čijí a se pohybují, žiwo- čišnosti odepříti nelze. Přirozenost jejich dá se přirownati k přirozenosti zárodku hmyzowých, pup a kukel, s tím ale rozdílem, že tyto wyššího žiwo- ta docházejí, onyno ale k nižšímu žiwotu se wra- cují. Žiwobytí zwěrobýla tohoto, kwětem swým z říše nižší do říše zcela jiné a wyšší, k životu wšem saurozenciim netušenému se pnaucího, jesti člowěku radostným wěštěním. INeboť i on (ducho- zwěr) stojí tu jako přední a nejdokonalejší článek nejwyšší říše pozemské, říše žiwočišné ; i on se pne kwětem žiwota swého, duší swau, do říše ne- beské, k žiwotu wyššímu, wěčnému, žádným jiným žiwočichem netušenému, přechod čině od pozem- stwa k nadzemstwu. •\ KNIHA TftETÍ. NEROSTOPIS. • * o NEROSTECH WUBEC. •^" erosly (kopaniny, prýslčníny, Mincralía) zají- mají nejwětší částku naši země, a jsau buď pewné, buď kapalo, anebo plynné. Nejsau to pauhomrtwé částky, s kterými nás nerostopis seznámiti má; neboť celý swět pln žiwota jest. Widíme totiž, kterak hwezdy po obloze se pohybují ; wímeť, že i země naše kolem slunce, a měsíc kolem země bě- ží. I bylaližby to vvěc možná, lidyby hmoty ro byly bezžiwolné? Patrný žiwot wyskytiije se owšem u žiwočichů ; méně patrný u rostlin ; a wšak neu- nawený skaumatel wěcí i při nerostech po žiwotě pátrá. I widí, an říše jedna přechází do druhé, ale meze těch, kde žiwočišstwo od rostlinstwa, kde rostliny od nerostů se dělí neb různí, udati mu nelze. Přikládáme sice rostlinám nižší stupcri ži- wota nežli žiwočichům, ale znamenáme přece, že někteří žiwočichowé ústrojností swau blíže k ne- rostům se chýlí, nežli rostliny samé. Pohlcřťme na koraly, jakáto malá u nich úslrojnost žiwočišská ! A což dím o hnubě mořské ? O té posud panuje rozepře mezi přírodozpytci. A konečně, rozpustí- meli sůl kuchyňskau nebo Glauberowau we wodě, nacházíme, že, jak woda se wypařuje a se tratí, sůl tato nepadá na dno co hmota mrtwá, beztwár- ná, ale že skládá se w krátké prawidelné srůbtky, hlati čili krystaly; i nacházíme, že každá sůl na wlastní swůj způsob se lilatí. Powážímeli také, jakau moc nerost jeden k druhému aneb jeden se druhým má, anebo jak jedento s druhým působí. 414 O NEROSTECH WUBEC. k. p. niagnetowý kámen s železem : i můžemeliž tu ještě z cista a holá nerostům žiwot upírati? W nauce o nerostech jednající čili w nerosto- zpytii není na tom dosti, ahychom z popsání čili z nerostopisu (oryctographia) rozličné nerosty pozna- li, ale i potřebí jest, abychom poznali také, kde a jak nerosty tyto wedlé sebe se nalézají, jak we- spolek se míchají a se spojují, a jak země z nich složena jest ; a tomu nás učí zeméslowi (gcologia). Popisujíli se takowéto složené nerosty, skály a sluje působící, jimžto horniny (Gebirgsarten) říká- me, nauka ta zeméznalstwhn (gcognosia) se nazýwá. Zeměslowí jisté krajiny horopisem (orographia) slo- we. Nauka o wzniku čili powstáni zcmé ( geogo- nia) wykládá, jakým to způsobem prawdě nejpo- dobnějším země wznikla čili powstala. O wšech těchto naukách obšírněji tu jednati jest owšem nemožno ; že wšak welmi mnoho zanímawého a paměii hodného w nich se nachází : tedy aspoň co nejhlawnějšího jest, we wší krátkosti tuto ještě o zemi naší wyložíme. ZkME SASE. 'i lo ZEMĚ NAŠE jesti sama sebau nerost jediný, učiněný, a spolu matka wselikych nerostů, w ní a na ní jsaucích. Jsauť owšem ještě ohromnější tělesa mezi hwězda- mi, takže snad i málokterá hwězda, jižto prostým okem zpatrujeme, menší jest nežli země naše ; i jsau mezi nimi hwězdy tisíckráte, ba i ještě přes tisíc- kráte wětší nežli ona sama. Welikosti hwězd těch- to nelze sobě předstawiti, pokud nepozná člowěk nesmírné welikosti wlastní swé země, totiž různých částek, hor, prohlubin a moří jejích, W Čechách a Tyrolsku nalézají se nejhlubší doly čili šachty, na 1500 loket hluboko do země jdaucí. Těmi wšak ještě ani kůra její se nepro- kopala, jelikož dálka její od powrchu až do sa- mého středu na 10 milionů loket wynáši. Kdo zná homoli naši sněhowau čili snezkii^ toho ta- kořka welikána mezi horami krkonošskými, bez mála 5000' wýšky majícího , a srowná ji w du« chu s horau Cimhorascm (Cliimhorasso) w Ameri- ce, a pak i zase s horau w Asii, Dhawaíagiri řeče- nau a 26.000' wysokau, a spolu powáží, že tyto ohromné kupy u přirownání k zemi naší tak se tratí a mizí, jako hrudy na rowině kolik mil roz- sáhlé : ten zajisté zatuší w duchu swém o náram- ném welikánstwí tělesa toho, na němžto se pro- chází člowěk, tato koruna tworstwa, tělem do ze- mě pučící a ducha wznešeností wšeliká tělesa swěta přewyšující, obletující, měřící a zpytující, a letem swým nadwětrným do wěčnosti směřující. Nebo duchem nesmrtelným ohledá se člowěk po celém oboru swětowém, i widí tworstwo, widí '4 1 G Země tíase. a skaumá od prwoka newidilelnélio až do manmla předpotopního, od jiskry z ocele wykrísnuté až tlo hromu wšeboříciho, od prášku míhajícího se w paprsku slunečním až do saustawy svvelohwpzdné, kde slunce naše se wšemi ohromnými planetami swýmí co prášek sluneční w záři Nejwyššího se pohybuje ; widí i poznáwá Wšemohaucnost, Wše- maudrost, Wšewidaucnost i VVšemilost Twůrce ne- beského ; z barew těchto poznáwá wznešený obraz i swaté podobenstwí jeho; poznáwá, i swatě w srd- ci svvém skládá. I nebylo, jakož prawili jsme, dosawade člowěku možná, aspoň kiiru země proniknauti a poznati. Kterak to w útrobách jejích wypadá ? Z jistých úka- zů lze se domníwati^ že jsau pod korau země we- liké dutiny, budto wzduchem anebo wodau naplně- né. Tudy daloby se wyswětlití, proč roku 1755., za welikého zemětřesení w Lisabone, i také w Ce- chách, a sice w Teplicích, přes 200 mil od Lisa- bonu wzdálených, hlawní wřídlo na nějaký čas se zastawilo'^) ; tak i blíže města Fezu w Africe někte- ré prameny w tu chwíli téci přestaly. Některé ta» kowé dutiny neboli jeskyně táhnau se až k powr- chu země, a jsau poněkud i přístupné. K takowým náleží jeskyně Postojenská (Adelsberger GrottcJ w Krajinsku, do jejíhožto tmawého a newyzpytatelného jícnu říčka Píwka hřmotně padá. W Norwegsku ^^) W tu samau dobu, když w Lisabone nastaupilo ze- mětřesení, pocal pramen městský w Teplicícli se kaliti a se zastawowati, až i po celau minutu téci přestal ; pak ale tako- wau bilau wyrazil, že zkalená woda jeho po celém městě se rozlila. Na lázních kamennýcli nejewily se tam proměny žádné. Zfmk kaše. 4 17 ^ ale, jakož i w Americe, jsau takowé dutiny neboli raději propásli, že pro liiaubku jich ani změřiti nelze člowěku. W propasť lakowau zmizela jednau řeka Gaule w ^^or^vegsku, a trwalo to mnoho dní, nežli prostora její wodau se wyplnila. W sewerní Americe w Kentuky nacházejí se ohromné jeskyně, w nichžto Ward našel prostory zwící celého města. LNež přístupné tyto jeskyně jsau takorka nejhořejší patra neboliž ústí nesmírnýchto propastí a prostor podzemních. Do takowélo neznámé propasti řítí se wodopád w jeskyni Lewingtonské, pak Caslle- tonské a Paolské. O TEPLU ZEMNÍM. W Anglicku sahají některé báně až pod moře, a čím hlaubě do nich se sstupuje, tím wíce nalézá se tam tepla; to samé i w českých báních zname- náme. iNení pak to pauhé teplo sklepowé, protožeby tam zima wniknauti nemohla ; alebrž samostatné, hluboko pod zemí, a snad i w samém vvniliku zemském ležící, a po lelé zemi se rozšiřující. *) O teplu tomto domníwají se učení, že to zbytek ohně onoho, kterým země naše w prwním wěku svvém byla hmotau žhaucí a tekulau. O PUWODU A WZNIKÁNÍ ZEMĚ. Nebude tuším na zbyt, powímeli, že o pňwodu a wznikání země, z ohledu hor a moře, mezi uče- nými dwě hlawní důmněnky panují , ježto obě ^) We Finsku a v? seweruídi riisskýclí krajinách zelená se a roste tráwa i lilul>oko pod saSliem. 418 Země naše. mnoho prawdiwého do sebe mají. Neptumsté mají za to, že celá země i se swými horami z wody powstala , a délkau času we hmotu pewnau se srazila. Plutonisté ale prawí, že byla země na počá- tku ohniwá, a horkem tím tekutá, a že nenáhlym ochlazowáním ztuhla. — I podobá se, že na po- čátku byla země plynným tělesem, a že hustnutím jejím tolik horka powstalo , že byla z ní kaule ohniwá. Kaule tato po čase wychladla, lak že po wrchu počal se na ní dělati skralaup ; a když skralaup ten byl dosti wychladlý, počala se dělati woda ze dwau plynů, z wodíku a kyslíku, a sice působením mluna čili elektřiny. Woda tato ale snášela se z počátku na způsob páry okolo země, až konečně sama také chladnauc wíce a wíce se srážela, na zemi pršela a moi:e činiti počala, z kteréhož pak země suchá vvystaupila. Jak mile ků- ra okolo země rozlopené dělati se počala, tu zaji- sté i kůra ta klokotným warem žhaucích útrob jejich pukali a trhati se počala. Pukáni a trhání tolo bylo z počátku snadné ; čím ale kůra dělala se tlustší a silnější, tím i hřmotnější prowalowání tolo kůry zemské býwali musilo. .Tak mile wšak kůra zemní již byla welice ziluslla, a ohně wnilř- uího w zemi ubylo, tu také menší pukáni země nastalo, až konečně jediné sopky *) z toho wšeho pozůstaly, jichžto počet den co den se menší. Jak i warem takowýmto klopolným celá spausta země roztopená se pohybowala nebo wřela, tak ^^) Sophnu slowe hora, ohefi a láwu wywrhující. Lnwa pak jesti hmota tekutá, ohněm rozpuštěná, ze sopek wyniítaná, kterážto chladnauc tuhne a dírkatau zastáwá. o PUVVODU ZEMÍ. 419 i kůra wíoe méně se prohybowati , totiž bucFto se nížiti, buďto se wzdwíhati musila. To trwalo, až kůra nabywši jisté pewnoty, již se nepodáwala, a tudy budto zwy^šenau anebo zníženau zůstala. Tak pon^staly hory, tak i doly, sluje a propasti, jež wedlé dňmnénky Plutonistůw útivarcin pliitonskijm jmenujeme. Tak částky zujšené co země a ostro- wy z wody wystupowaly, tak částky znížené pod wodu se tratily. Chladnutí země. Znániáť owšem země naše již od tolika tisíců let, a wšak neznamenáno, žeby nyní byla chlad- nější. Než chladnutí toto nedá se měřiti tako- wýmto krátkým měřidlem, jako jsau wěkowé do- sawádního dějepisu lidského. Jak dlauho musí k. p. hrstka cihel wypálených w peci chladnauli, nežli wychladne, ačkoli odewšad chladiwé powětří k nim přístup má. Z láwy, která už hora Etna wy chrlila, kauřilo se ještě po 20 letech. Humboldt nalezl, že láwa ze sopky, Jorula řečené, ježto na ně- kterých místech 48T zwýší ležela, po 45 letech ještě kauřila. Když již tato tenaunká wrstwa, ač wanaucími wětry stále ochlazowaná, tak dlauho chladnauti musí, což teprwa času potřebuje tako- wá ohromná spausta, jako země naše, na wychlad- nutí swé, takowau náramně tlustau korau jsauci zahalena. Kterak i silná býwá horkost ohně zem- ního, lze posaudili z toho, že když roku 1767. láwa z Vesuwu se praudila, i w těch domích, kam se jí ani nedostalo, sklenice se rozlily, a že na- šlo se pod láwau železo, kteréž horkem tak se 420 Země naše. nadmulo , že na pohled třikráte wétším bylo, swau hutnost ztratilo, a we wnitřku hlatiti se po- čalo ; že zvvony tak se roztopilvj až i ze zwono- winy zinek a měď od sebe se oddělily, a jedno i druhé samo pro sebe se hlatilo. Že teplota ze- mě před časy musila býwati jiná, a méně rozličná od nynější, dokazuji mimo jiné následující poměry w celém žiwočišstvvu i rosdinstwu předpotopním. Rostowé předpotopní srownáwají se we wšech pá- sech země s rosly, w nejteplejších krajmách nyní obyčejnými. Uhlí zajisté náleží k nejstarším útwa- riim, z potopenin rostlinných pošlým. Wšudy na- lézáme w něm tytéž rostliny pochowané, a sice takowé, jaké nyní pauze w nejteplejších krajinách rostau ; k. p. kapradí a přcslice tak ohromné welikosti, jako sebe wětší stromy a palmy. W po- zdějších útwarech nachází se již rozmanitější kwě- tena ; k předešlým jednoduchým přidáwají se již složenějšíj jaké jsau jehličné a listnaté stromy. W nejpozdějších a nejvrchnějších ložiskách, w rase- Une (Torf)^ nalézá se již i rostlinstvvo pochowané, rostlinám i nyní na tom samém místě rostaucím rowné. Podobné důkazy dáwá nám i žiwočišstwo. Úkazy tyto nedají se wyswětliti z posuwnutí ane- bo z přewratu osy zemní ; nebo kdyby tomu bylo tak , tedyby w nejstarších útwarech tu zplodiny mírného, tu studeného podnebí widěti bylo. To wšak nikdež nenalézáme. Tedy není jinače, než za prawdu přijmauti, že w prwních dobách nezále- žela teplota zemská tak na slunci, jako spíše a nejwíce na ohni zemním, a že i točnowé krajiny tenkráte rodily rostliny a žiwočichy nejbujnější a nej wětší. Gíni wícc země se ochlazowala, tím wětší Chladnutí země. 421 dělal se rozdíl w podnebí, a tím wíce záwiselo teplo na slunečních paprscích. Oheii zemní po- sud ještě na rozličný způsob se wyjewuje. Zdá se, že ohniwé ty spausty, ježto sopky wywrhují, z oné podzemní wýhně přicházejí. W Etně, když i ticliá jest, možná widěti, kterako w čeřenu jejím lávva klokotem se waří, i wzdwíbá se i padá, a stále oheň wyprskuje. Než ohnisko to, odkud tvlo roz- puštěné spausty přicházejí, musí býti daleko od místa toho , kde se projewují. ÍNebo nežh Ve- suw soptati počíná, woda na kolik mil zdálí w mo- ři se waří, tak že ryby odtud utíkají, a zemětře- sení kolem i na 30 mil sahá. Síla a strašliwost sopek soptajících býwá paměti hodná. Tak na Islandě, wypukneli sopka, powětří na 30 mil se zatmí; času toho slyšeti bauření a jekot podzemní i zemětřesení ; na to wywalí se kauř a oheň, pokaž- dé jako hora do oblak wystupující ; oblaka jakoby w jednom ohni stála ; hrom bije s hůry do sopky, bije i ze sopky do oblak, tak že jednau skálu pro- razil, a we statku, na kolik mil wzdáleném, koně zabil ; déšť se jen leje, a popel wywrhowaný, mí- chaje se s wodau dešťowau, příwal bahnatý činí. Wětší částka sopek wyhazuje takowé množstwí ze- mě, písku, kamení a láwy, že celé wrchy toho bý- wají. PÍJSOBENÍ WODY. Jak mile počala woda nad ochlazenau zemí se srážeti a pršeti, již také na powrchu jejím pa- trné jakési změny jewiti se musely. Co bylo roz- pustného, to we wodě se rozpustilo ; co bylo leh- kého a pohyb ného, tím wlny sem a tam přemítaly, 422 ZftME KASE. tulo umílaly, tamto nanášely. Takowýmlo způsobem ulwořily se též hory a doliny , ježto naz} wáme horami ůfivaru neptimského^ Ncjwetší hlaubku útwarú neptunských udávvají učení na 2 mile; na jiných místech jsau tyto wrstwy tak tenké, že plutonské útwary nékdy i nahé ležíwají. Mezi naplaweninami těmito stávvaly se časem weliké přewraly a bauHi- wé proměny po wrchu zemé, čímž moře nowých naplawenin nabýwalo, a je na wrstwy již utužené přenášelo čili nanášelo, takže tudy nowé wrstwy naplawenin powsláwaly. — Jiným způsobem utwořily se wrstwy we zplodinách plutonských. Kůra zemní pukla nékdy na tom miste, kde již před tím látka roztopená byla se wylila. Puklinau tauto prowalila se časem z útrob země roztopenina, docela jiné podstaty jsaucí, nežli byla prwní, a rozléwala se nad ní, a často i nad naplaweninami samými. Jak mile pozdějšího času hory wnitřním působením země se wzdwíhaly, stalo se, že i naplaweniny s sebau se wzdwíhaly, a to práwě ta příčina, proč wrstwy naplawené někdy šikmo ležeti, a někdy i kolmo sláti widime. Někdy nedosáhše hory té wýšky pod wodau zůstáwají*, později ale, když celá krajina se wzdwíhá, přicházejí i hory na su- cho, a to práwě ta příčina, proč na wysokých ho- rách pozůstatky mořských obywatelů nalézáme '*'). ''') Tím způsobem byla cieská země, již prwé nežli se powzdwihla, horami obklíčena, kotlinu působíc, a když celá země se powzdwihla, zůstala \soda w kotlině státi tak dlau- ho, ažto skrze hory u Děčína průchod si našla, a Labem do nižšího more půlnočního se wylila. prameky a moře. 4 23 Prameny a moKe. Některé prameny přicházejí z hlaubky zem- ské : tak můžeme saudiii o wřídlech Teplických a wůbce o mnohých jiných. Nejwice ale pramenů powstáwá tím, že páry a wlhkota se srážejí, tak ze wzduchu na skály a na lesnaté hory padajíce, jako w topené swétnici wlhkota na studené okno se sá- zí, a po kapkách dolů teče. Wíme, že skály sklá- dají se z wrstew, a woda nad řečeným způsobem powstalá táhne se tíží swaii rownopádné dolů do zemé, dokud nepřijde na wrstwu neproniknutel- nau. Tu wšak méní swůj směr, roste a pak ze země wyráží. Prameny stékají se w polohy^ ty w řeky, a řeky vvléwají se do moře. Moře obsahuje */4 celého swrchku zemského, jsaucí na některých místech tak hluboké, že hlaubka jeho nad wýsku sebe wyšších hor sahá. Na dnu mořském nachá- zejí se, tak jako na suché zemi, wýšiny a doliny, pohoří a údolí. To wídají plawci tam, kde moře čisto. O tom ještě jistěji přeswědčili se Rusowé na oslrowě Kamčatce; nebo když tam roku 1737. hora avacinskaja čili gorclaja sopka oheň, popel,, kauř a kameny ohniwé wyhazovvati počala, moře na několik mil od břehu odstaupilo, takže obywa- tele, s hrňzau do slrašliwé propasti se díwajíce, hory a údolí tam widěli. Než moře to s takowau hrůzau a mocí zpátky se přihrnulo, že na 90 lo- ket wystaupilo a wšc kolem poplenilo. — Wody \v moři ani nepribýwá ani^neubýwáj a kde jí ubý- wati nebo přibýwati se zdá, to jen proměna po- cházející od snižowání anebo wywyšowání dna mořského. Takowé wywyšowání stáwá se zwolna. I 424 Země naše. lak že jen mnobolelé zpylowání nám o jakési pro- měně zpráwu dáti n^ůže. Máme ale jistých úkazů, z nichžto iisaudiii lze, že mnohé krajiny došli ná- hle z moře wyslaupily. Frwoci a útwary jejich. K utworowání země přispěli znamenitě také žiwočichowé, a sice li ze wsech nejmenší, toliž /?r- wocú Nejnowější hádání Ehrenbergowo w Berlíně ukazuje nám prawé diwy o nich, zwláště o jich plenienitosli, o jich liojnosti a rozšířenosti. Tak prý planiny Lunehurgské na mnoho mil, a to pres 30' zhlauhí, ze samých prwoků složeny jsau ; lak i celé město Berlín skoro na samých, a to z části ještě žiwaucích prwocích slojí; nebo na některých místech, zwláště podlé řeky Sprewy, i na 100' z hlaubí, wšechna země nic jiného prý není, nežli samý jediný prwok, lak že Berlíňané domy swé jen na štětech a kolích stawěti museli. Prwoci tito žili před časy we wodách anebo w bahnech, jichžto tělesné ostatky tolik usedliny po sobě za- nechaly, že dno těchto wod wyplniii, a wodu wy- tisknuwše krajinu suchau učinili. Jest toto Iwoření země podobné lomu, kteréž dosavvade rostaucími koraly se děje, ježto i přes 100' wýšky obnášejíce z moře wynikají, a široké mělčiny, ba i celé oslro- wv působí. Ehrenbcrg wyskaumal, že štíty někte- rých prwoků, a sice we sladkých vvodách žijících, % jsau křemenné , a w moři žijících wápenné ; i zhledal, že pazaurek (křesací kámen) ze samých štítků, prwokům prwního druhu náležejících, se skládá; jakým ale pochodem w lakowau pewnau hmotu se slilv, posud uslanowiti nelze. 1 to, že Prwoci a útvvarv jejich. i'2h more se swílí, prwokúm těmto nejwíce se připisu- je. Jakéto ninožstwí jich asi k tomu b}ti musí, z toho poněkud poznati jest, ze, dáli se kolik tisíc prwo- ku do hromady, leprua oku lidskému zpatritclní b}'wají. Prwoků 800.000 milionu na čtwercowý palec se wejde. ^ež lulo malaunínkosl nahrazuje náramná plemenitost jejich; tak zalúdccnicc pleme- ni se zaroweíi i wajíčkami i pupenci, ježto do- zrawše oddělují se od leia mateřského. Jen pau- hým oddélowáním stane se za 48 hodin z jediného zwířátka přes milion mladých, — a za 4 dni, kdy- by žádných překážek nebylo, zmnoží se na HO bilionů jednotníků, nepřehlédnutelný to počet. A tauto z počátku docela nej^atrnau činnosti utwořílo se opálu tímploivitého [Polírschiefcr) Bílinského 2 kost- kowé střewíce, a za 8 dní celá kostečná mile. Takowéto stopy zůslawují po sobě žiwočichowé nejmenší, an zbytky wsech vvelkých zwířat i předpo- topních i nynějších s oněmi ani měřili se nemohau. Horniny (Gebirgsarten). Tu třeba také promluwiti o některých horni- nách důležitějších, a ještě jednau w krátkosti jejich rozmanité způsoby, jakými powstaly jsau, seslawiti. Jak swrchu již powědíno, powstaly weškeré horniny dwojím hlawním způsobem, a sice ohném a ivodaii. Onvno slovvau horninami ohnorod ýmit tyto horninami ivodorodipni. Horniny ohnorodé zase jsau: 1. Horniny pluton- shě j kdežto zžhawélá země lučebné a kapaninské látky w rozličné těsto horninowé proměnila, které dílem w kůru twrdau se obracelo , dílem (18) 426 Země iíaše. skrze štěrbiny a rozpukliny kůry zemní w roz- ličných dobách předlidských wen se tlačilo. Sem náleží: iula, rula, swor^ zelenokam, syencc, 2. Horni- ny nedosopečné {phuonísch - viilkanísch) , kde hmota wnitřní zžhawelá vvelikau silau i horniny plutonské protrhla, kauře^ Čadu, bublin, láwy (a wšak pod wodami) nadělala, a tudy nikdy zewrub powahy skutečných sopek nedosáhla, jako: porfyr , čcclic a jmé. 3. Horniny sopečné čili wulkánské, kde látka horninowá w kotlinách sopečných tak se roztekla, a při tom tolik plynu a netěžin způsobila, že láwa s bombami, parami, ohněm, při zemětřesení a ji- ných welikostných úkazech, wen se řítila. 4. Horni- ny polárné [pyromorphisch), ježto zanícením sírných ložisek uhelných , zapálením lesůw a pramenůw nestowých {Naphta) ještě posud se dělají. Mimo tyto také we wzduchu rodí se některé, ač nepa- trné horniny, k. p. kameny a kowy powětrné. Horniny wodorodé j s a u : 1 , Horniny staramoiské č i ivsemořské [abyssische Formation), ježto z moře pra- dáwného, celau zemi zatápějícího, se srážely, jako kiidlice, kremitec. 2. Horniny wysokomořské (pelasgi- sche), které pozdější dobau z moře již obmezené- ho se sázely, jako plskowcc, opuka, 3. Horniny je- zemi neboli z jezer pošlé. 4. Horniny potopní {Dilit- vialfornmtion], ježto natwořily se zedmutím a zbau- řením moře, a zaplawením welikého dílu země. S. Horniny náplawní čili nánomí [Alluvial formát ion), jež- to posud twoří se naplavvením řečním a nánosem mořským. 6. Horniny tédobné [lytisch], ježto i nyní ještě wznikají rozlučowáním a slučowáním rozHč- ných látek, jako wykwětáním soli, powsláwáním kyzu, krápníků a t. d. 7. Horniny rostlinorodé^ čili HorMiny. 427 puwodu rosllinnélio ; a 8. Horniny zíwočichuroíU, čili puwodu žiwočišného, složené ze samých ž,iwo- čicljiuv. ^) Zula [Granit) náleží mezi nejstarší horniny. Pohled má zrnowiiý ; zrna ale jsau trojího způso- bu, totiž slída, živvec a křemen we stejném množ- *) Horoiny a hory clělíwají se podlé domnělého stáří na prwohory, druhohory, tíetiliory a řtwrtohory. Poněwadž w mineralogii a také jinde se často tč-hto wýznamii užíwá, mu- síme se tu zmíniti o nich. Takowé hory, na nichžto nenalézá se ani lastur, ani uhlí, ani solí, nazýwají se prwohoi ami {Urgehirge), protože w pračase byly utworeny. Z těch se skládají nejwyšší hory a nejhlubší doly ; z nich složena jest takořka kostra naší země, na nížto se osazowaly ostatní horniny. VV nich nalézá se nejwíce kowů : cín, stííhro, zlato, olowo, měď a železo. Pr- wohory jsau složeny z prwožuly, ruly, bělokamu, sworu, krid- lice, prawápna, hadce, porfyru, syence a kremelce. Z těchto skládají se nejwyŠsí hory : Himnlaj, Kordylenj, Vral, Tatrij. Druhofiory {Uebergnngsgehirtje) podobají se z wenku prwo- borám, niají ale také mnoho třetihorního do sebe. Sem náleží dnihowápno {Ueherganyskalk), droha {Grauwacke) a droboslnn {Grauwnckenschiefer), Trelihorg Cíli hory osazené (FlÓfzgehirge) skládají se z Nvápna, z pískowce a ze sádry, kdež i mnoho lastur, solí a uhlí se nachází. Nemají tolik kowů co prwohory; přece ale nalézá se w nich křidlice na měď bohatá, též olowo, kalarnín a železa mnoho. Před dobau tau, když třetihory se usadily, muselo na powrchu zemském po nějaký čas býti pokojno ; ne- boř dařilo se již rostlinstwo i zwířectwo; pak nastal zase cas bauřliwý a záhubný : wrchy a skály tu rozkotány. We zříceninách těchto leží hojnost rostlin, na něžto s užaseia hledíme, a cokoli kde uhlí jest, to pozůstatky jsau rostlinstwa. ÍJtwrtohorami čili nnplaweninmt (terfiiires GeJnrge^ (tufge- schivemmtcs Lund) jmenujeme horniny naplawené: slin, sádro- wec, |)ísek ne^spojený, hlíuu lirnčířskau. Tu nalézá se též uhlí hnědé {Braunkohle)^ rašeliua (Torf). Nade wsím pak tím leží 428 Zbme naše. slwí smíšené. Některá zrna lupenowitá se blyští, dají se nožem laupati, a to slída (Glímmer) jest ; jiná zrna, powrchu hladká, bílá nebo čerwenawá, dáwají s ocílkau jiskry, to 2Íwec.[Ffldspath) ; zrna trelí, obyčejně nasediwělá a mískowitá, dáwají ji- skry, to křemen {Qiiarz). Ostatek činí žula příkré stěny, a kolem hor žulowých býwají rozházeny weliké balwany zakulatělé. Žula hodí se nejlépe k stawění : z ní tesají se wehké slaupy a úhelníky. Tato smíšenina musí wšech částek těchto stejně mnoho do sebe míti ; jak mile jedna nebo druhá z částek těchto se tratí a druhé na množstwí pťi- býwá, již tatáž hornina jiné jméno dosiáwá. Jestli místo slídy tu mastnek, slowe prwolmcm [Protogyn); jestli místo slídy jinoraz [Hornhlendc) w hlaceně zr- nitém nakupení, w kauscích tmawozelených, sluje strakát čili syencc [Syenit)^ od egyptského města Syene, kdežto od starodáwna se lámal a k budo- wám egyptským slaužil. Wídeíiské ulice jsau jím dlážděny. Přewahuli má jinoraz a žiwec , slowe ornice (^Dammerde) a prst {Gnrtenerde). Ctwrtobory byly po- zději usazeny nežli křída. W hlubších wrstwách nalézají se skořepiny mořské, w prostředních ale ulity a lastury říční i jezerní. W útwaru tomto nacházejí se také kosti ctyrnožcfi dílem již wyhynulých, o nichžto swrchu prawili jsme. Hory usazené twoří se posud w moři a při moři ; tak k. p. na břehu sicilském láme se žernow, a zase ymý na tom místě se osa- zuje. Tak napluují se někdy díry, w pískowci se nalézajícíj a žáby nebo želwy, do nich zalezlé, zarostají, a u prostřed takowých twrdých skal ještě žiwé se nalézají. Mezi mocné ale newiditelné twořitele ctwrtohor, a poněkud i třetihor ná- ležejí prwoci, jak jsme již nahoře udali, kde jsme o wznikání země wyprawowali. Horníky. 429 tato hornina zclenokamem {Grunstcin, lVackt)y jímžto \v Praze ulice dlážděny jsau. Jméno jeho pochází od wetsiho množstwí jinorazu, zelené barweného. Strakút se nalézá w Jílowéni, zelenokani ale u Chu- chle blíže Praiiy ; oba kameny jsau ze stejné hmo- ty; Jílowský má w sobě wíce žiwce, a proto jest i kropenatý a w celku wíce pribělawý ; Chuchel- ský ale má wíce jinorazu, a proto jest na pohled tma- wozelený. Táhneli se w žule křemen, žiwec i slí- da w lupínky, tu se sláwá rula [Gneis]^ která často čeřitá býwá. Mlžili žiwec, a máli slída w rule pře- wahu, tak že celý kámen, w plásty se laupající, samým tak řečeným kočičím stříbrem se blyští, tu sivorcvi sluje [Glimmerschiefcr). Jestli Uiísto slídv mast* nek aneb zelence we sworu, Ilakoliuuitcm slowe. ČkdíČ- [Basalt) náleží též mezi nejstarší liornř- nv ; jest černý a pewný ; dělá hory okrauhlé, oko- lo nichžto se nalézá mnoho pramenů. W Cechách u Slaného prýští pod horau čedičowau pramen slaný. Cedičowé skály obyčejné na slaupy se roz- stupují. W některých zemích nalézají se celé je- skyně z těchto slaupů, k. p. jeskyně Fingalowá we Skotsku. Muzha (IVacke), měkší nežli čedič, býwá zaze- lenalá, a nalézá se s čedičem pohromadě jako mandlowtc čcnuj. Sem náleží také Znělec [Klíng" stem) a porfyr plástnatý [PorphyrschieJ^er), kámen to zelenošedý, snadno na plásty se laupající. Hadce [Snpcntiri) jesti známý kámen, z něhožto se saustrují třecí nádoby, kostky, swícnv, kalamáře a jiné wěci. Barwu má černozeleně slrakatau, ně- kdy zažluilau, načerwenalau, jako had, od čehož i jméno dostal. 430 Země kase. Porfyr jest léž jedna z nejstarších hornin ; barwu má Imawočerwenau a skwrny jasnější po sobě roztraušené, od žiwce wtraušeného neb od zrnek křemenowych pocházející. Takowé hory byvvají složeny ze skal, na weliké slaupy a desky rozštípaných. Za starých časů potřebowali jí w Egypte na stkwostné budowy, a wšelijaké umělecké wyrobky. VVedlé horniny této nalézá se i maji' dloivec. Droha [Gramvacke] a drohoslan (Graaivackenschit- íer) jest zemowilý, špinawý; w obau nalézají se kowy. Křidlice [Thonschiefer) jest kámen šediwočerný, na desky se laupající, jímžto střechy se kryjí. Piivoivópno čili ivápcncc zrnatý [ďkalk] jesti wlastně mramor bílý, mnoho blyštiwých zrnek do sebe mající. Di^uhowiípno [Ucbergangskalk) býwá barwy tma- wé s rozličnými skvvrnami : to náš obyčejný mramor. hozLsa uhelná [Stcinkohlcvgtbirge) jsau složena z piskowce shdowilého, z hlíny kridličnaté a uhlí. Sůl kamenná [Stcinsalz] býwá snadná k poznání, a wšak nalézá se také s hlínaii nebo sádrau smí- chaná, lak že jen podlé pramenů slaných, ze zpod sádry prýštících, ji poznali lze. IVápcncc lasturoivij [Flctikalkstem] jest kámen obecný, šediwý anebo strakatý, z něhožto i welmi dobrý mramor priprawiti se dá. Dělá hory lizko- hrbeté a úskalí zubaté, mnoho děr a jeskyň do sebe maje. Pálí se z něho wápno. Ostatek býwá tento wápenec wrstewnalý, a míwá w sobě mnoho lastur zkamenělých. I nalézají se w něm : a, ckwél' ci [Bdcmnitcs)y ježto jako prsty wyhlížejí a místo Horniny. i3l nehtu špičaté se končí, pročež i čoiowtjmí drápy slowau. h. PirozcL [Anionilcs] wyhlízejí jako zkrau- cené prowazy, na jednom konci do špičky wybí- hajíce: žiwočichů takowýcli již není žiwo na swélě. r. Jezdci [Secigel] jsau kulaté, a nuijí na sobě wy- pukliny mozolowité neb oslnowité. d. Prowrlani [Terebraíulae) jsau welikosti lískowého oríiku, dole kulaté a nábore široké, a končí se dweraa spička- ma k sobě přiléhajícíma. Sddroivcc [Tíctzgyps] jest bílá a bud jako cukr zrnalá úhel [Aíahasttr], anebo wláknalá, meká, tak že nehtem se škrabati dá. Co úbél dá se sau- strowati, a na rozličné okrasy potřebowati. Plita {Flctzsandstthi) rozsedá se sama sebau na čtyrhrané kusy ; protož nacházíme plítowé skály jako stěny rowné, někdy jako čtyrhrané slaupy ; jako w Zámrskách, we Hrubé Skále a jinde. Plskowec [Sandstein] podobá se žernowu, jen že jest měkší; oba skládají se ze samých zrn kře- menowýcb, tmelem buď křemenowjm, buď hlíno- wápenným slepených. Jsauli zrna weliká, nazýwají se slepenci písečnými {Conglomďatc). Pískowec po- třebuje se na slawení. Opuka [Pldncrkcd1i]y po Cechách tak hojná, jest twrdší nežli křída, skládá se ze slinu a z wápence, promíchaných často pískem křemenatým a zkame- nělinami z korýšůw, měkýšůw a býložilcňw. Neiplawcniny [aufgcschwemmlcs Lanel) wšudy se nalézají. ÍNaše pole, lesy, pusty a celá skoro ze- mě jimi pokryta jest. Ornice, prsť, písek a jiné zeminy, ježto déšť splachuje, jsau naplaweninv. Sem náleží : kicmel [groher Kics), písek {Samí), hlína [Tlion], heicka [Lehni) a jíl (Lelteii), i32 Země kaše. ZlWOČICHOWÉ PŘEDPOTOPNÍ. Nahoře praweno již, že powrch země naší mnoho prewralů přestál, že lam, kde prwé su- chá země byla, později moře se rozUlo, a že z moře toho ještě pozdějším časem zase země suchá se udělala. Nejstarší liorniny wodau zplozené mají sice na sobě památky welikého horka, jakéž ten- kráte na zemi býwali muselo, ale žiwočichů nemají w sobě žádných. Za to ale hned w následujících úlwarech, totiž w drobě a w uhlí, již se jich hoj- nost nalézá, takže žádná z následujících wrstew jich prázdna není, ba že některé jen ze samých žiwočichů složeny jsau, a sice z milionů lastur, od welikánských amonitů až do drobaunínkých sko- řápek prwoků těch, ze kterých znělec [KlingstcÍ7i) blíže Karlowarů se skládá, o nichžlo jsme již na- hoře mluwili. Tak se wykopáwají we Wurlem- bergsku, we Francii, w Sibirii palmy, rákos bam- busowý, kosti slunowé, nosorožcowé '*") a jiných zwířat, jediné w horkých krajinách žiwaucích. Zi- wokowé lito, wedlé sebe tu jsaucí, museli tu ta- *) Takowé kosti nosorožcowé byly u Prahy za Stra- howskau branau w Panenské zahradě wykopány a mně darem dány. Pan prof. Jan Swatopl. Presl má kus sáně nosorožco- wé, a Hlaupětína blíže Prahy wykopané. W hlawním chrámu sw. \^ íta w Praze chowá se mezi památkami jakási kosť, wy- kopaná při zakládání chrámu toho ; ta jest podlé zdání z je- §těrozubce předpotopního. Ale zwiástě hojná sbírka kostí předpotopních zwířat nalézá se w českém museu, jakož i zka- menělé welikánské tráwy, otisky rostlin a listů ze starýcli i nowějších casii, a to nejwíce z Českých uhelen. ŽlWOČlCHOWé PŘEDPOTOPNÍ. 433 ké žíti, a když tu žili, muselo tu býwati wětší tep- lo nežli nyní. Mezi vvykopanými žiwočichy i mezi rostlinami nalézají se celé čeledi, zwláště lastury, z kte- rých nyní ani jediného druhu na swětě k naleze- ní není. Wělsí částka žiwočichů těchto složila tě- lesné ostatky swé tam, kde žili; neboť jak se usedá- walo kaliště nebo bahniště wápnaté, dělalo wrstwy, a každá wrstvva pohrbila jich nesčíslný počet. Ně- kteří žiwočichowé násilnými přewraty zemskými uchwáceni a pochowáni byli. Tak widívváme, že ryby w mědislanu [Kupferschiefer] jsau ohnuté a zkřiwené, na důkaz, že w čas sopečného chrlení k zasypání přišly ; tak též i mezi mořskými nalézáme žiwočichy zemské. Takowým způsobem dá se wy- swětliti, pročto w Sibirii nalézají se žiwočichowé w ledu ještě s čerstwým masem, a to nejwíce z teplých krajin. Tato zwířata musela býti náhle a násilně z teplých krajin do studených přenesena, siceby pod mírným podnebím byla zetlela. Z nad- řečeného způsobu, kterým země naše powstáwala, patrno jest, že žiwočichowé wodní dříwe žili nežli pozemní, a že za proměnami zemskými i samo žiwočišstwo se měnilo. Zmíniwše se již tolikkráte fl o žiwočiších těchto, některé z nich tuto ze jména uwésti za prospěšné uznáwáme. Lunozub [Palacothcriiim, Olimsthier^ míwal rypák weletáhlý, ohebný. Co do podoby, stál mezi noso- rožcem, tapírem a wepřem asi tak, jako stojí do- sawade kamzík mezi kozau, owcí a jelenem. Podlé zbytků wy kopaných dá se w této čeledi asi 12 ro- dů rozeznati. Orleanský jest asi tak weliký, jako 19 434 Země naše. nosorožec ; jiní ale jsau také tak malí, jako naše owce. Je ster ozub [Anoplotheriiim, Baimundthier) nemá rypáku; čpáry má jako b)k dwaudílné. U Paříže wykopalo se jich pět rodů, z nichž jeden tak ští- hlý jest jako kamzík; druhý ale má tělo tak neohybné jako osel, nohy krátké, ocas jako wydra ; a ješté jiný jest tak malý jako králiček. IVdozwér [Megatherium, Riesenfaulthicr) nazýwá se též welpaznehtáčcm [Megalom^jc] pro swé ohromné drápy ; délka téla obnášela od čenichu až na ko- nec hřbetu 6 loket, a wýška 3 lokte. Podobal se lenochodu, a že měl jenom třenowní zuby, mňže- me sauditi, že žráwal jen roslhny, anebo meká zwírata, jako dnešní lenochod anebo mrawenečník. Homolozub [Mastodon) podobá se slonu, jen že byl wétší; mel nohy a kly slonowým podobné, a snad i chobot; srst' ale dlauhau. Ačkoliw mel na zubech třenowHÍch hroty, jako šelma, nezdá wšak se, že masožravTcem byl, jsa welice neobratný a bez předních zubů. Tento weliký rod nalezl se w sewerní Americe u řeky Ohia. Menší rody jeho wykopány jsau w jižní Americe, w Asii, w Tatarsku a při Dunaji. Mamut [Elephas jubatus seu pi-imigemis) náleží k čeledi slonů, jen že mel na krku hřiwu. ÍNalezen jest w Sibirii u wýtoku Leny do ledowého moře celý i s chlupy we kře ledowé. Několik chlupů z ného chowá se w českém museu. Kel na Petříne wykopaný a kosť stehenní nalezená w Labi u Lysé též lam se chowají. Mimo to jest možná widěti w museu také hla- wu s ohromnými kly od Dlabozuba obrowského [Dť ŽlWOClCHOWÉ PŘEDPOTOPNÍ. 435 not her ion giganteum sen Tapirus gigant eiis) , jenžto byl zwící nejwétšího slona, a zdélí 18'. Žiwil se zajisté jen bylinami. Podlé zubů podobá se tapíru, jen že má w sáni dwa weliké kly dolů ohnuté, ja- kých u žádného jiného zwířete vviděti není. We- likán tento žil bez pochyby we sladkých wodách ; ohromných klů potřebowal snad k wytrhowání wodních rostlin a k dobýwání se z wody. Že pak lopatka jeho podobá se lopatce krtkowé, dá se sauditi, že potřebowal předních končin na hrabání, kdež i zakřiwenými tesáky zemi si nakypřowal. Taktéž byli již wykopáni hrochowé^ jeleni^ loso- wé i woli, a to ohromné welikosti, jeden druh ko- ml, mnoho druhů hlodawcily welicí mediuédi, hyénift zwíře jedno Iwii podobné, rozliční wlci a kuny. I ostatkowé ptáků předpotopních se nalézají; tak zoraiv ohromný [Ricscnkranich], w Gibraltaru naleze- ný, jest prý 3krát i 4krát wélší nežH sup. Krídloprstrík [Plcrodactyliis) jest tím mezi oboj- žiwelními a ptáky, čím netopýr mezi ssawci a ptá- ky. Hlawu má ještěrčí na dlauhém krku, kosti vvňbec jako ještěrka, tak též i prsty, jen že kosti posledního prstu, kdež kůže létací býwala napnuta, jako prut se táhnau. Tím podobá se netopýru, wšecky prsty blanau létací spojené majícímu. Kří* dloprsták měl weliké oči, a byl bez pochyby zwíře w noci wycházcjící. U Mastrichtu nalézá se Jeslérka 12 loket dlau- há. IVdojestěr [Megalosauriis) musel míwati 70' zdélí. Zelivy a ryby se též wykopáwají. W Itálii na- lézají se w zemi druhowé ryb, nyní jediné w ind- ském moři žijící. 19* 436 Znakoílowí. ZNAKOSLOVVÍ (TERMIŇOLOGIA). K rozeznáwání nerostů potřebují nerostopiscí mnoho znaků, protože jsau některé klamné, k. p. barwa ; jiné nejsau stálé, k. p. hlati; a ještě jiné býwají welmi nepřístupné, k. p. znaky lučební. Ta- kowéto znaky jsau následující. I. TwAR [Gestalt), Ukázali jsme již, že i nero- sty jakýsi žiwot mají, ačkoliw obyčejně mrtwau prí- rodau je nazýwáme, a že, jako rostliny kwětem a listím mezi sebau se liší, tak i nerosty rozeznáwají se twarem, jenžto jest buď prawiclclmj^ hlaťoxví), ne- bo neprawidclmjy heztwarný [amoiyhisch)» K tivarum prawidcbiým [regclmassigf. oder krystatlinischc Gestal- ten) náležejí hlati, o nichžto zde jen w krátkosti něco powíme. Hlati [firystalle\ na nichžto se jewí žiwot ne» roštů, jsau twary obklíčené plochami pravidelnými, stýkajícími se w hrany a rohy. Tam, kde dwě plochy swými rownými kraji se stýkají, působí hra- ny {K.antcti)^ a kde nejméně tři hrany se stýkají, dělají roh [Ecke). Osau hlalowaii nazýwá se rovvná čára, w myšlénkách tažená středem hlati, a sice skrze dwa naproti sobě stojící rohy, nebo středem dwau naproti sobě stojících ploch nebo hran. Plochy, jimižto hrany obklíčeny jsau, rownými čárami se ohrazují. Podlé množstwí takowýrh čar, a podlé postawení jejich k sobě, dostáwají rozličná jména. Tak nazýwá se 1. plocha tříhraná trlhranem [Triangiilus),\QnHo bjwá buď stcjnostraný (/\), buď stejnoramený { [\ ), buď nestcjnostraný (z/j. 2. plocha čtyrstraná sluje i- ty r úhelníkem [Vier- Znakoslowí. 437 eck), kterýžto, máli wšecky strany stejné a úhly *) rowaé, čtwcrccm [Quadrat □) se nazýwá ; máli dwé a dwě strany stejné a úlily wšecky rowné, přímo- hranem [Rcchtcck □) slowe ; jsauli wšechny strany stejné, a jen úhly dwa a dwa proti sobě stojící stejné, kosníkcm čili kosoctivercem [Rhomhnst Raute\y} se jmenuje; pakosníkem či ttivr táckem [Rhomhoid f /)» kde jen dwé a dwě strany, dwa a dwa úhlv proti stojící stejné jsau ; saiikosnikcm [Trapez O), kde jen dwě strany rownoběžné jsau; a líchobelník {Trape- zoid (^^), kde wšecky strany i úhly nestejné jsau. 3. Pétihranem jest plocha pětistraná, a 4. Mnohohrancm jest plocha šesti - i wícestraná. Twary hlaťowé jsau nesmírně rozmanité. Že pak příroda obyčejně z nemnohých jednoduchých základu bezkonečnau wywozuje rozmanitost, proto hlaťopiscowé přičinili se \\.■■■. // 6. Ctyřidcetiosmistén (Tttrakontaocta- I \A / ^^^''^J ^^^^ čtyřidcet osm stejných \^ 1 J ploch. U diamantu a kaziwce. \^ // 7. Číwrtdččk{Rko7?iboéder)mášesl]íOS' \y níkowých ploch. Býwá u wápence. H, Jehlaiuc (Pyramide) jest obmezen třihrany, ježto nahoře a dole k sobě se kloníce ostři pů- sobí. Jehlance jsau čtyřstěne, šestistěné i osmi- stěne, majíH čtyry, šest, osm tríhranů na hořej.«í, a tolikéž i na dolejší polowici. Jsauli tyto tříhra- ny stejnoramené anebo nestejnostrané , nazýwá 8e jehlanec stejnoramený anebo neste jnostraný. Wý- kres 8. a okazuje jehlanec ctyrsténý stepiorarneng čili čtwercowý, protože plocha pruřezní dělá čtwe- # 440 rec. Wjkres 8 /? jest jehlanec Ityrstený jinostraný čili kosoclwercoivíj^ poněwadž dělá průřezni plochu kosoctwerec. Wýkres 8 y stawí nám před oči je- hlanec ststisténýi jenžto u křemenu se nalézáwá. 9 a 9 a K N. \l 9. Hranol (Prisma) jesti twar slaupovvitý, a po- dlé počtu ploch bočních nazýwá se čtyrbok, šesti- bok, osniibok. Ctyrhok přlmohraný čili hranol clwer' cowý , kdežto plocha prařezowá čtwerec dělá, předstawuje wj;kres 9 a. Hranol sestereCný ukazuje Znakoslowí. 441 vvýkres 9 /?, kteráž se nalézá u smaragdu, wápen- ce a jiných. Takovvé a jiné tedy twary bývvají u neroslíiw ; wšak ale nalézáme také boky anebo hrany u nich jako uťaté; nalézáme hranoly na koncích zašpiča- tělé, s plochami k sobě se klonícími, a jiné pro- měny. Takowé twary jmenujeme složenými. Proč se nazýwají složenými, bude w tomtéž příkladu o hranoli patrné : nebo kdyby kdo hranol z obau koncil podlé ploch jeho špičatil tak, ažby se řezy 11 prostřed potkaly, takže z bočních ploch nicby ne- zbylo, stalby se z něho jehlanec. Widíme tedy, že prwním zašpičatěním hranole w něm jewí se jehla- nec, a tudy jakoby byla tato hlať ze dwau složena, totiž z jehlance a z hranole. II. Znakowé lučební. Známo jest, že nerosty obyčejně složeny jsau ze dwau i wíce prwků. Lud- ba učí takowéto nerosty na swé prwky rozpau- štěti a podlé nich rozeznáwati. Takowé prwky jsau : a. Neliowy. i. hjsUk (Oxygen) , 2. soUk (Chlor) i 3. kazík (Phthor) , 4. řasik čili chaluzík (lodium), 5. brudlk čili wtožík (Bromium), 6. dusík (Azot)y 7. sira (Sídphiir), 8. luník (Selen) » 9. kostík (Phosphor)y 10. uhlík (CarbonJ, 11. křemík (Silicium), IŽ. bledník čili hořík (Borium), 13. wodík (Hydrogen) . b. Kowy. li. otrusík čili sít ani k [Arseni- cum)^ 15 zeslík (Molybddn), 16. barwík (Chrom) ^ 17. wanadík (Veinadium) ^ 18. krusík či chivoiík neb téíik (Scheelium)y 19. zemník [Tellur) , 20. woník (Osmiam), 21. tantalík (Tanlaluniy Columbium) , 22. chasoník (Titein)i 23. slrabík čili surmík (Antimon), 24. kalík [JVismuth, Bismuth) , 2.S. cíii [Staiinum], '2Q, duzík {Iridium) , 27. pleitík [Platina) , 28. zlato (Aurutn), 442 Znakoslowí. 29. rumenik [Rhodium], 30. paladik [Paladimn], 31. rtut [Hydrargyrum seu Mcrciir)^ 32. stříbro {Aj^gen*' tum)i 33. olowo [Plumbum seu Saturnus), 34. hroník čili pochwistík [Nicolmn)^ 3ó. iněď [Cuprum), 30. ífa" sik [Cobaltum), 37. iiehesník [Uran)y 38. ladík [Caď míum), 39. zinek [Zincum], 40. železo [Ferrum], 41. huřiktjermik [Mangan), 42. ziivénik [Cerium), A^i. ytřik [Ytrium), 44. /o/-//: [Thorimn), Ah. cirkoník [Circonium], 46. sladik [Beryllium, Glycin), 47. hliník [Alunmium), 48. hořčík [Magnium), 49. xvápník [Calcium), 50. strcm- tik [Strontium), bl. merotík [Bar^ium), S2. j-or/ZA" (iSo- diuiii), 53. draslík [Kalium), 54. japík [Lithium), Některé z těchto prwků nalézají se nepomí- chané, čisté čili samorodé w přírodě. Spojowání těchto prwků děje se tak, že dwa a dwa se spol- čují a nowé tělo dělají. Tak činí kyslík a síra ky- selinu sírkowau ; kyslík a draslík činí kysličník drasličitý. Takowé slaučení jmenuje se prwo* rculé. Tyto prwořadé slaučeniny spojují se mezi sebau a činí slaučení elruhořadé ; k. p. kyselina sírkowá může se spojili s kysličníkem drasličitým, a tudy stane se sůl, síranem drasličitým jmeno- waná. Tyto slaučeniny druhořadé spojují se zase jen mezi sebau a dáwají slaučení třetiřadé. Nej- wětší příbuznost s ostatními prwky zdá se míli ky- slík, jehožto s nimi se spojowání nazýwáme okysli- čowáním (Oxydiren) ; tak zrzawění železa, černání mědi, cínu, olowa a jiných není jiného nic, leda okysličowání. Nerostowé we wodě buďto se rozpaušlějí ane- bo nic ; onino wzbuzují na jazyku chuť welmi roz- manilau. Lučební znakowé nerostů hledají se cestau Zkaroslowí* 443 bucf mokrau anebo suchaii. Na cestě mokré musejí se nerosty buď we wodé, aneb, možnáli, w kyseli- nách rozpustiti, a rozpuštěné skaumají se rozličný- mi látkami, ježto skumadly [ReagerUien) nazýwáme. Pia cestě suché skaumají se nerosty ohněm, kdež- to buď se rozpauštějí, neb rozplýwají, anebo roz- ličné dýmy wyrážejí. Obě tyto cesty popsal ob* šírně a dokonale doktor Ammerling w „Poslu pru- myslném", a sice vve swém » Lučebním skaumání po suché i po mokré cestě. « III. Sloh poznáwáme buď lámáním čili lomem, anebo štípáním. Štípáním objewuje se nám hla- censtwí nerostů nedohlacených, ježto jediné podlé ploch swých štípati se dáwají. Nerosty, ježto na lupeny štípati se dají, cahicnaté [spdthig) slowau. Lom nám ukazuje plochy roztlučením nabyté, a jest lasturowitý, zrnatý, zemowitý a jinaký. IV. PowRCH býwá hladký, draslawý, brázdowa- lý, prauhowaný a t. d. V. TwRDosT určuje se podlé toho, jak jeden do druhého buď rýpá, anebo ním rýpati se dáwá. K snadnějšímu určení twrdosti rozdělili ji nerosto- piscowé na 10 stupňů, a každý stupeň na jistý ká- men složili, tak že následující kameny welikost twrdosti určují: 1* Mašinek [Talk)y 2. sádrowec klá- cený [Gyps)y 3. ivápenec cabícnatý [KalkspatK]y 4. ka- ziwec [Fliissspath)^ 5. klamaivcc [Apatit) 6. ziivcc {Felď spath), 1. křemen [Quarz], 8. topaz, 9. korund, 10. diamant. VI. Křehkost [Sprcdigkeit)^ hebkost [Geschmei- digkeit) y PRUŽNOST [Elasticitat] ^ kujnost a tažkost [Dehnbarkeitj, 444 Zhakoslowí. Vlí. Omak [das Anfiihlen) jest drasný, hladký, mastný, studený a jiný. VIII. Barwa jest welmi rozmanitá a dílem i známá. Sem náleží i ivi^ji^ [Strich), to jest barwa, jakau dostáwá čára do kamene wrýpnutá. IX. Lesk [Glanz) nazývvá se podlé síly: 1. hlýskawý [stark gldnzencl)^ 2. lesklý {gldnzcnd)y 3. ma- loleskUjy 4. třpytiwý [schiímnerd)^ 5. nelesklý. Podlé způsobu lesku: 1. kowowý [metallisch), 'I. polokowo" ivý, 3. diamant owýy 4. pcrlowýt 5. hedháwný, 6. mast- nýt 7. skloivý* X. Prozračitost [DurchsichtigkeU] a peoswíta- wosT [Diirchscheínen) jsau dosti wyznačeny. XI. Swětélkow-Íním [Phosphorescircn) jmenujeme swítění některých kamenů, wzbuzené tlučením, tře- ním, rýpáním anebo zahříwáním. XII. Elektřina čili mluno jewí se tím, že ne- rost některá těla, k. p. kausek papírku, přitahuje, ale jiná odstrkuje. Mlíino jest dwojího způsobu, totiž skloivé a prysky řičné. Přitahujíli se těla, jsau jínomlunnd, odstrkujíli se, jsau sfejnomliinná. Třeli se sklo o sukno, wzbuzuje se mlíino skloivé čili při" (azliwé [positive Elekfricitdf) ; třemeli ale wosk pečet- ní anebo pryskyřici, powsláwá mluno prysky řičné čili odstrčliwé [negatiwe Elektricit dt). XIII. íMagnetina, jižto některé nerosty samy sebau mají, zděluje se jiným, potírámeli je magnetem. XIV. ZwuK, ZÁPACH, CHUŤ skaumají se sluchem, čichem a jazykem. Nerosty. 4íh O NEROSTECH ZWLÁŠTÉ. Nerosty rozpadáwají se na sedmero oddálení, i jsau : i. zemiaxj a kameni)^ 2, soli, 3. Iwřawinify 4. wody, 5, plynijf 6. hjselhiif, 7, kowy a rudij, ^) ODDĚLEXÍ I. ZEMINY a KAMEN Y. (Erden und Steine). Nerosty tyto newypadaji sice Jako země^ ale mají nejwíce zeminy w sobe, jalio kysličník hliničný, křemen a jiné f w ohni nehoří ani se nerozprchá- tcají, kromě diamantu; jsau Akrát i ókráte těžší nezlí woda i we ivodě se nerozpanštějí, a nemají chutí žádné. Dělí se na 6 tříd: 1. twrdokamy, 2. kameny hlínowité, 3. kameny mastnekowiié, 4. kameny wápencowité, 5. kameny merotcowité, 6. kameny strontcowité. TŘÍDA I. TWRDOKAMY (HARTSTEINE). Twrdokamy mohlyby se také nazýwati křemenitymi, protože wétší částka jich má w sobě křemen. Dé- límo je na twrdokamy 1. drahém 2. sprosté, 3. ntprmvé. '") Sestawení nerostů stalo se tuto cestau nejsnadnější; nebo ačkoli jiné a jistější staustawy máme, nic méně pro po- třebné a obšírné k nim příprawy a jiné nesnadnosti jich tiitx) přidržeti se nebylo možná. 44B TWRDOKAMY. Rád i, Twrdokamy drahé čili lepokamy, neboli drahb KAMEKY, (EdeLHARTSTEIKb). Mají řwláltní lesk a jsau tak twrdé, že jiiiii do křemene rýti se může. Diamant, pauze z uhlíku se skládaje, w prud- kém ohni shoří, lak že nic po ném nezijstane ; i náleželby mezi hořawinV} kdyby pro ostatní wlast- nosti sv\'é sem postawiii se nemusil : nebo jím ne- toliko sklo, ale i wsecky kameny řezati se mohau. Wzdoruje i sebe twrdšímu pilníku, a nedá se jina- ko hladiti, leda swým wlastním prachem [Brol)^ kdežto nšecky jiné kameny smyrkem hladiti se dají. nalézá se we wýchodní Indii a Brasilii w na- plaweninách ; w Ruších na wýchodním úbočí Ural- ském w potoku Kočwě a jmenowitě w Poludence. Míwá twar hlaťowitý, osmislenowý, někdy s plochami wypuklymi ; nalézá se sám o sobě, a zřídkakdy w jiných kamenech zarostly. Diamant honosí se živ\ ym leskem a nádhernau méniwostí barwitých paprsků; po tmé wydáwá kmítawé swětlo čili swétélkuje, Býwá buď jako woda jasné prozračný anebo bélo- šedý, někdy přižlutlý, zelený, hnědým modrý i čer- ný. Diamanty prozračné, bezbarwé, barwami ohni- wými se třpytící, mají nejwětší cenu ; cena roste dle způsobu hlazení a dle jich welikosti geometri- ckým postupem, takže, wážíli diamant I karát (3 grány), stojí asi 90 zl. we stříbře ; wážíli ale 2 ka- ráty, stojí 4krát tolik; a wážíli 3 karáty, stojí Okřát tolik. Jestli diamant hlazený nahoře i dole ple- skatý, rautau slowe; jestli dole pleskatý a nahoře špičatý s rozličnými hranami, rosctkaii se nazýwá; briliantem ale, máli stranu hořejší i dolejší špiča- Twrdokamv drahé. 447 lau a rozličné hranatau. Nejwelší posud diamanty widěti jest u Rájy lAJatunského na Borneu z tíží 300 karátů, což wíce čtyř lolů wynáší; u cárá nisského 193 karátů; u císaře rakauského 139 ka- rátů. Wéwoda orleanský kaupil diamant hlazeny, tak řečený regent, 136 karátů těžký, za 2,250.000 franků. Nejdražší diamant mel král Porlui^aiský z tíží 20 lotu, který mel ceny 2240 milionů zlatvch we stříbře. Rubín a safír jsau po diamantu nejtwrdší, a náležejí k sobě. Rubín jest krásně čerwenv, ohni- worudý, karmasinowý neb růžowý a prozračný. Rubín wijchodní slowe karbunkul. Kámen to welice drahý, tak že jsa z tíží I karátu, 18 i 27 zlatých we stříbře stojí, z tíží 10 karátů na J800 zlatých se cení. Safír jest modrý, t. lazurowý, indvchowv, šmolkowý, prozračitý nebo proswítawý, a není tak drahý. ^íejkrásnější rubíny a safíry přicházejí z wýchodní Indie. Safír nalézá se také \v Čechách w Jizeře u Meronic. Oba kameny tyto složeny jsau z čisté hlíny, t. z kysličníku hlíničného, jenžto swau žiwotností, t. srostawostí, spojil se w kámen tak twrdý, a troškau železa, t. kysličníku železitého, jest barwený. K těmato dwěma kamenům náležejí podobnau twrdostí a podobným složením korund a smyrek, jichžto drobky k hlazení jiných kamenů se potřebují. Korund jest bílý nebo šediwý, a přichází z wýchodní Indie. Nalézá se také w Cechách w Ji- zeře. Snujrek (Schmergel) jest modrawě šerý, špinawě žmolkowý, na hranách proswítawý, zrna nejdrob- nějšího; liší se od předešlého tím, že lom má zr- AAH TWRDOKAMV. nilý. ^•alézá se na ostrowě Naxu, u Smyrny, w Sa- ších u Schwarzenbergu. Spind nachází se obyčejně w malých bla- tech osmisténých a čtyrstěných, s tríhianými plo- chami ; jest žiwě čerwený, nachowý, hyacintowý. Tenli jest fialowý, karmasínowý oili čerwený s mo- drým swétlem, almanclmcm čili ivýthodním granátem slowe, a jest kámen to wzácný, šperkowní ; pakli jest žlutočerwený, riihicdcm, a hleděli čerwený, rů- žowý, rubínem bledým čili balasem (frc. imbis balais) se nazýwá. Pochází z índie wýchodní ; w Cechách nalézá se černý, tak řečený plconast^ w Jizeře a u Třiblic. Chrysobcrifl, hlacenstwí hranolowého [prisma- tíscK], barwy zelenawě bílé, chřesťowé neb ole- jowé. Nachází se w Brasilii a na Morawě u Weissenbergu w opuce. Cirkon a Hyacint jsau měkší nežli topaz, jsauce z kysličníku cirkoničného a z křemene čili kyseli- ny křemíkowé složeny, a hlacenstwí čtwerečného. Cirkon z Ceylonu jest obyčejně šedý. Hyacint bý- wá žluto nebo tmawo čerwený, jako některé kara- fiáty. Nalézá se w Cechách u Třiblic, zwláště krá- sný w Indii wýchodní. Potřebuje se na pánwičky k hodinkám pro menší tření. Smaragdy skoro tak twrdý jako křemen, hono- sí se nejkrásnější swěllau zelenoslí. Láme dwojitě swětlo. Nejlepší nalézá se w šeslistraných slaupech w Peru, w Brasilii a w horním Egyptě; w Cechách na Šumawě. Hlati jeho čili slaupce jsau šestiboké. Kámen to nejkrásnější a Peruanům poswátný. We wýchodní Indii býwá prsten smaragdowý znakem rodu knížecího. Krásný smaragd z tíží jednoho TWRDOKAMY DRAHÉ. ÍÍ9 karátu stojí 18 i 20 zl., a 12 karátu lóOO zi. wc šli*. Méně drahé odrodky smaragdowé jsau : Bcryl čili Aqnamarin nachází se zelený nebo zaniodralý w Sibiřská a Krušných horách Sas- ských. W Baworích a vve Francii nalézá se Itrijí sprostý, zelené bílý a málo proswítawý. Granát jesti 4krát léžší nežli woda a mékší nežli ki^^enien^ Imawočerwený do hnéda, nékdy i do zelena ; nalézá se vv hiátech dwanáclistěných anebo vv otlučených kidatých kauscích. i\íá totiž nahoře i dole po čtyřech plochách kosočtwerco- wýchj a čtyry podobné plochy kolem prostredka jako pás. Rozkládámeli granát lučebné, nalézáme w ncm hlawně kysličník hliničný, křemen a železo. Mezi druhy granátowé počítají se: Granát ctskij či pi/ropy také krnchlíkan čili západním granátem nazý- waný, jest barwv krwawé, twaru okulaceného, po wrchu draslawého, hlali zřídka kostkowé. iNaiézá se w Litoměřicku u Tiiblic a Podsedlic s hyacin- tenií chrysolitem a spinelem na poli, a dobýwa se jednako proplachowáním písku, jednako hledáním na polích po dešti, kdežto s€ na slunci leskne. Drobné kausky prodáwají se kupcům na wážky ke zwážení nádobek, \ve kterých zboží se wáži {:a^ ra); wětší buď do prstenů se zasazují, anebo dia- mantem prowrtané a na šňůrky nawlečené za šperk ženský se potřebují. Nejwétší granát nalézá se w Drážďanech w zeleném sklepě , maje ceny asi 8000 zlatých we stříbře. Melanit neboli pyrcneit čili Černý p^anáf kámen jest černý, u Říma se nacházející. Mezi granátv počítá se také almandin čili ^rď (19) 450 TwRDOKAMY. nát uherský, w Uhřích a w Čechách se nalézající, jejžto s wrchu mezi rubíny jsme postawili. Staurolit hlatí se buďto we slaupech šestibo- kých nebo čtyrbokých s hlaťmi kosníkowými. Slaupce tyto srostají na způsob kříže. Nalézá se w Cechách u Swojanowa, na Morawě u Winkels- feldu, we Francii, we ŠpanéHch a we Šwýcařích, kdežto se dětem o křtu darem dáwá, a tudy křest- ním kamenem {Taufstein) u nich slowe. Topaz má hlacenstwí hranolovvé, slaupce oby- čejné malé, čtyrhrané, jichžto každá plocha na dwé se délí. Třením a rozehráním nabýwá mlun- nosti ; skládá se z kyseliny kazíkowodičnaté i kře- míkowé, a z hlinky čili kysličníku hliničného ; bar- wu míwá žlutau jako wíno, a wšak i jinau. Nalézá se w Cechách u Slawkowa a Zinnwaldu, w Morawě na Hradisku, w Saších w Schreckensteinu u Geyern, a we Brasilii. Před časy nazýwal se chrysolitem. Chry solit ^ zelenolice^ nemá tolik twrdoty jako dru- hé drahé kameny, a jest měkší nežli křemen, pro- zračný, barwy mTle zelené , pistaciowé, oliwowé. Před časy nazýwali jej topazem, Nalézá se w Nubii, w Mexiku, w Čechách u Třiblic, w Budějowicku u Brlohu na polích. Sem náleží Oliwln , barwy zelenožluté, jako ze samých zrnek složený. Býwá w čediči zarostlý. Hehhiy bledě žlutý, dělá jehlance tříboké. W Saších u Schwarzenbergu. ŘÁD II. TwRDOKAMY SPROSTÉ (gEMEINE HaRTSTEINe). Křesají, a samy jsaace křemeníte, křemenu nej*ýpaií. Skoryl (Schcrl)^ jsa měkší nežli křemen, sklowi- TWRDOKAMV SPROSTÉ. ^ól tý, tmawo nebo šedo černý, hlaií se we slaupcich IDioswítawydí, IrísUanych, a wylxlíží jako ze samých slaupečků složený. W Čechách u Štirínia, u Bí- liny, u Karlowých Warů a na Horách krušných w žule a rule zarostlý se nachází. Tiirmalln čili skoryl wzdcný (der eclle Schi-rh Aschenziehcr) jest čerwený , modrý anebo zeleno prozračný. Zahřejeli se nad žeřawým uhlím, táhne na sebe popel anebo kausky papíru, a jako třený jantar elektřinu na sobě jcwí. W Morawsku na Hradisku u Rožňawy a w Brasilii lze ho najíti. Diopsid, odrodek petilupu, jest kámen jako chrysolit zelený a drahý , twrdosli ale menší, lak že ohledem tím mezi klamawcem a žiwcem stojí. Hlatí se w slaupcich čtyrbokých. Nejkrásněj- ší býwá na Alpách. Jeden pétilup nalézá se w jezeru Bajkalu, u wýtoku řeky Samanky ; jest bě- lostný, zamodralý, zeleným prozračný nebo proswí- tawý, a nazýwá se Bajkalowcem. Jiní odrodkowe pě- tilupu jsau : Fassait, zeleně zažlutlý, w Tyrolsku w audolí, Fassa řečeném, se nalézá. Augity tmawo nebo přízelenawo černý, nepro- zračný ; hlati jeho hranolowé býwají w čediči za- rostlé. Nalézá se blíže sopek. Bronzit barwy jest bronzowité neboli íomba- kowé, jak olej zelené, lesku perlowého. Skládá se z lístků jako zahýbaných a srostlých, a býwá we Smrčinách k nalezení, w hadci a jiných hor- ninách zarostlý. Cizodobec (Vesuvicmy Idocras)^ jsa proswitawý, barwy hnědé, zelené, wždy špinawé, leskne se jak mastné sklo. Dávvá se do prstenů místo ka?iienii 452 TWRDOKAMV. drahých pod jménem wesuwské zelenolíce čili chry- solituj. Sem náleží Ohřán (Egrmi)^ u Chebu w Cechách se nalé- zající. Lučebné prwky jeho jsau tytéž, jako we granátu. Hlatí se do slaupců čtyrbokých. Křemen (Qiiarz), měkší nežli topaz a twrdší nežli sklo, jest 2^'2krát těžší nežli woda ; oceleni dáwá jiskry. Nejdůležitější druhowé jeho jsau: Prohleden čili křišťál (Berghnjstall)^ křemen lo nejčistější, t. kysličník křemíkowý, lomu lasturo- witého ; hlacený bjwá buďto w jehlancích buďto we slaupcích šestistěných. Nalézá se na prwohorách čistý, prozračný, wodojasný, bezbarwý, lesku sklo- wého. Hlati jeho býwají rozmanité weíikosti, w Cechách u Stiříma na loket dlauhé. W knihowně Bernské jest widěli křišťál jeden 6 centnéřů ztíží. W Cechách u Turnowa nalézá se pod jménem óV- ského diamantu* We slinu plástnatém (křidličnatém), jenžto náleží k prwním wrstwám žernowu tatran- ského, nalézají se w Uhřích u Marmoroše sličné^ čisté hlati, pod jménem uherských cliamantil, ^ — Jestli prohleden zažlutlý, jermollnem (CiťrÍ7i) se nazývvá ; jestli šerohnědý, záhnédau ( Rauchtopas) . Od té do- by, co z Madagaskaru křišťál se přiwáží, jest wel- mi laciný ; jediný žlutý, jermolín nepraivý čili český fopaz^ podržel ještě swau cenu. Někdy nalézají se w krystalu malé jehlowité hlati buď rulilowé aneb amiantowé. Mezi prohledně počítají se: Amethyst, wíce méně fialowý. Rdzenin (Rosenquarz) rňžowý, proswítawý býwá w Bawořích u Zwieslu, w Cechách u Kónigswartu. Křemen obecný (gemeiner Quarz) nalézá se u welikých balwanech, i také co oblátek nebo písek TWRDOKAMY SPROSTÉ. i ^3 potokowV, bai wy a podoby jsa rozličné i rozma- nité. Býwá podstalnau částí w některých prahor- ninách, k. p. w žule, vv rule ; jinde celé skály z křemenu se skládají; jinde zase horninám za hlaw- ní částku slauzí, jako žernowu, písku, naplaweni- nám. Z křemene dělá se sprosté sklo. Křemen zeleziti) (Eísenkiesel) býwá kámen ru- dohnědý nebo krworudý, twrdý, drahuli (Jaspis) podobau se blížící. Smyslili (Prásem), co míchanina z křemene a jinorazu, barwu má jak ošlých zelenau a lesk mastný. Kočičí oko (Katzenau^e) zelenawé žlutawě šediwý. Dřeswa (Hornstein) \esú křemen lesku rohowého. Dřcwek (Holzsteiii) dáwá na sobe widéli, že býwal dřevvem, mezi jehožto vvlákna křemen se nasadil a dřewo wypudil. Biilihiik [Kieselschiefcr) jest míchanina z kře- mene, křidlice, wápna , kysličníku železíčného a uhlí ; barwy černé, šeré, nazelenalé. Sloje jeho leží w křidlici , drobe a druhowápné, k. p. w Šárkách, u Tuchoméřic blíže Prahy. Buližník čer- ný, lom lasturowitý mající, nazýwá se kamenem pru- biřsktjm čili zlahiiekijm [Probiersfeiii). Pazaiirek čili kámen křesaci {Feuersteiii] nalézá se \v kulowatých, hlízowatých anebo placatých ku- sech we krídé; dá se kladivvem na čtyrbrané, břit- ké kusy rozllauci, a netoliko na křesání, ale i na střelbu k zámkům puskowým potřebowali. Lom mélkolasturowitý, barwa šedawá neb zahnědlá. We Francii okolo Paříže a w jižních Ruších nalézá se ho síla. Složen prý jest ze samých prwokii, Křesmvec [ Eisenkiesel) jest i křemen hlína u a železem promíchaný, čerwený, žlutohnědý, \v Ce- iÓi TWRDOKAMV. chách u Oseku w Plzeňsku, a to wůbec \v caucích železných se nalézající. Chalcedon^ jsa Iwrdý jako křemen, nemá pro- zračnosti takowé jako prohledeň ; lesk jeho býwá mastný, barwa zamodralá, šediwá i zelená ; hlali čtwrtáčkowé. Podlé barwy rozeznáwá se wíce druhů: Bywál čili onych má prauhy Imědé nebo při- černalé, s bílými se střídající. Mokčan [Mokkastein) míwá w sobě mechy a žabince. Karneol , barwy masowé , krwawé , woskowé. Máli prauhy bílé, s čerwenými strídawé, Sardony- chem se nazýwá. Achát se skládá z wíce kamenů, a sice z chal- cedonu, drahule, amethystu a t. d. Nalézá se často w kulowatých kusech ; barew býwá rozmanitých a míchaných, podlé nichž i rozličná jména dostáwá, jako achát žíhaný [Brandachat)y twrzowý [Festungs- achat) t mechowýt drahulowý [Jaspis achat), duhoivý a j. ChryíopraSf jako jablko nebo tráwa zelený, po* lodrahý kámen, nachází se w hadci u Grachowa w Slezsku. Heliotrop má na zeleně podlaze čerwené pun* tíčky. Potřebuje se na pyksly a do prstenů. W Cechách u Turnowa nalézá se, i také w AsiL Drahule {Jaspis), twrdá jako křemen, podobá se welmi křesawci; býwá krásně čerwená , také hnědá i zelená. W Egyptě u Kaira, w Čechách u Jitčína, Nižboru a Hradiště k nalezení. ^ Drahule žíhaná [bandartiger Jaspis) přichází nej- *Krásnéjší (zelená a čerwená) ze Sibirie. Porceldnek [Porcelanjaspis) jest íialowý nebo za- žlutlý; pochází z wypálené hmoty hlínopískowcowé, TwRDOKaMY 6PR0STÉ. 455 uachází se nad wyhořelymi uhelními iožiskj a w čediči. Rozhrátý swělélkuje. Zhvcc (Feldspath) býwá bily, přižlutlý, přičer- wenal}', i šediwý a zelený; s ocílkau dáwá jiskry; lom má liladky. Jestli prozračný, meniwý a leskly, Adularctm se nazýwá. Žiwec dělá se slidau a kře- menem žulu, a s jinorazem Syenit. Obyčejně na- chází se we slaupcích šestibokych, a sice se čtyř- mi úzkými a dvvěma širokýma plochama, jichžto dwě hořejší a dwě dolejší býwají zašpičatělé. VV Čechách nachází se u Lokte. Zwláštní druh jest Amazonec [Amazonejistein), krásné zelený, w-Si- birii a w Americe blíže řeky Amazony k nalezení. Zíwec cdistwý [dichtcr Feldspath) jest barwy šrpi- nawě zelené nebo šedé, na lomu celistwý ; nalézá se hojné po celých Cechách, k. p. u Teplic celá hora Dobroslawská (Schlossberg) z něho se skládá. Slauží k stavvéní. Leibrádorec [Lahraelorstein) jesti tma\vý> do mo- dra, do zelena, do čerwena, do žlutá méhawý. W Labradoru a okolo Berlína se nachází. JSeJrit jest zelený, lomu mnvowého, méně lur- dý nežli žiwec. ÍNalézá se w Číně, w Persii. W Turcích dělají z něho jílce. Mezi žiwce náležejí Laké : Trojswštel ( Triphas a podumen ) , žele na wě bílý, olejowý. Japec [Pctalit) nazelenalý, nebo rů- žovvý ; rozhrátý modrawě swětélkuje. Pístacit, jako tráwa zelený, stojí svvau twrdostí mezi žiwcem a křemenem. Hlatí se do slaupců s plochami bočními čárkowanými. Býwá k nalezení w Tyrolách, w Čechách nedaleko Wrchlabí, \v ii- dolí Piudolfowé , u Zduchowic w Beraunsku , w Morawé u Brna. Sem náleží též popelawý zoisec. 450 TWRDOKAMY. Klinasték [axinit] jest kámen lesklý, barwy hře- bíčkowé nebo perlowé, w kosočtwercowvch jehlan- cícb, často jako klín wypadající. Nejpěknější po- skytuje Bourg ďOisans w Delíinalě (Dauphine) ; i Harz i Hory Krušné. Netalec [Leucit, Amphigcn) nalézá se w blatech 24stěnjcli anebo w kulalych zrnech, zwláště na Vesuwě ; barwy býwá nejwíce šediwé, zlatošedé. Sem náleží: Analcím , jest příbélawý a pricerwenalý. INa ostrowech Cyklopských, w Cechách u Austí nad Labem na kopci Mariánském se nalézá. Chabazm hlatí se člwrtáčkowitě, jest bílý nebo čerweno i žluto šedý. W Tyrolách a w dutinách drasenkowých u Austí nad Labem se nachází. Laziir [haziwstciii] jest wíce nebo méně twrdý nežli žiwec, jako tmawý blankyt krásně modrý, a jako zlatě kropenatý. Lom lasturowitý, nerowný. Jest to nejkránější ze sprostých twrdokamů, a po- třebuje se pěkně hlazený na plásty stolowé a rozličné nádobí. Z utřeného lazuru dělá se ultra- marinay krásná to modrá barwa malířská. Lot nej- pěknější této modré barwy slojí we Wlaších 26 zlatých we stříbře. Nalézá se w Persii, w Číně, w Sibirii u wtoku řeky Slidanky do moře chwalin- ského ; u jezera Bajkalu nalézají se celé spausty krásného lazuru. W Tibetu mají chrám pro modlu Dalai-Lamu, kdežto w prostředku stojí swatyně ze samého lazuru. Temnosinec [Turkis) twrdost má kaziwce, bar- wu blankytnau anebo pistaciowau, lesk woskowý, mdlý, na hranách proswítawý, neprozračný. Rýp- nutím do něho učiní se modrá čára. Nalézá se w TWRDOKAMY DRAHÉ. 407 Slezsku u Mlýna Jordánského blíže Sleina w bu- ližniku zarostlý. Slauží za šperk. Russky bíriiza. Temno sinec ncprmvi) (falscher Tiirkis) rozezná- vá se od prawého tím, že jest mékší a lupenatý. Jestiť to wlastně zwířecí zub, mědí barwený. Sem náleží též : Drobítvcc (Lazulithy Blauspath), nejwíce tmawo- modrý, zelenawý, bílý, nachází se w Korytanech a Salzburgsku. Zakalíwcc (JVaivclil), twrdší jsa nežli wápenec cabicnatý, podobá se vvíce bíserci (Zeohth), ale po- dlé prwků swých náleží k bíruze. Jest bezbarwý, nejwíce wšak šedawý, žlutawý, čerwenavvý, lesku perlowého. Hlatí se w tenké jehličky, ježto sau- středně pohromadě leží, podobu slunce působíce. Někdy býwá kulowatý anebo hroznowitý s lomem wýstředně paprskowitým čili hwězdowitým. AV Ce- chách u Střenic, u Zbirowa a Olešné, w Brasiiii a w Bawořích se nalézá. Prútkowec (iVcrnerit, Porzellanspath) ^ twrdší jsa nežli klamawec, barwy šediwé, někdy zelené, čer- wené nebo modré , nalézá se we slaupcowých blatech, někdy jako z tyčinek srostlý, někdy lupe- nowitý, w Norwegii, w Gronách a w Morawě u Eisenbergu. Andalusec (Andaliisit)^ twrdší nežli křemen, čer- wený jako kwět broskwowý, perlošedý, lilacenstwí hranolowého, býwá we slídě zarostlý. Nalézá se w Andalusii, we Slezsku, w Cechách u Einsiedlu ne- daleko Teplé, a w Morawě u Jíhlawy. Sem náleží Cízostředec (Chlast olith, Hohlspath), jenžto činí slaupce malé, čtyrboké, pres kříž srostající. EValé- 20 ÍĎ8 TVYKDOKAMY. za se we Francii, na liorách Pyrenských, w Ge- chácli u Kuniburgu a we Swýcařích na Siinplomu. Zíliil {Obsidimi) jest málo měkši nežli ki^enien, černý jako aksamit. Leštěný dáwá se za okrasu na pyksly a na knoflíky ; Římané dělali z ného zr- cadla. Roztlučený láme se na kausky tak ostré, že Mexičané na britvvy i na zbraň jich potřebowa- 11 a tak i okolní národy si podmanili. PfrUc (Pcrlsfein) Iwrdosti jest žiwcowé, barwy perlowé, též žlutawé a čerwenawé^ jako ze samých zrnek perlowých srostlý. W Uhřích u Sťáwnice, u Tokaje, w Itálii na horách Euganejských, w Islan- du, w Mexiku k nalezení. i Rád lil. TwKDOKAMV NEPRAWÉ (AfTERHARTSTFINe). Buď málo aneb žádného nedáwají s ocelein ohně, aniž nožem tak snailnP krájeti se dají. Do rádu tohoto náležejí i mnohé krásné kameny. Opál drahíf [edlcr Opal)^ wíce méně twrdý nežli živvec, barwy sinné, mlékowé, do čerwena, do ze- lena, modra i žlutá méniwé, záleží jako křišťál z čistého, ale nehlaceného křemene. Míwá w dra- senku swá říkaje hnízda, a nalézá se nejkrásnější w Uhřích u Gerwenice mezi Kosicí a Prešowem, we wýchodní Indii, méně krásný w porfyru u Les- níka w Saších. Nejkrásnější opály má G. M. Císař rakauský, jichžto jeden jako pěsť, a druhý jako wejce jest weliký ; oba cení se přes milion zlatých Avc stříbře. Římský triumvir Antonius wyhnal z města jednoho Římana, že mu nechtěl opálu swé- ho prodati ; a ten raději šel do wyhnanstwí, nesa TWRDOKAMY NFPRAWÉ. 459 prslon opálowý, líO.OOO zl. drahý, na prste z mě- sta. KaiDeny opálu podobné jsaii: Opál skloivitý [Hyalí(h), belawý, přižlutlý, přičer- wenalý jako lité sklo. ÍNaléza se \v dolcrítu w Ce- chách u Walče, na Kaiserstuhlu w Breisgawě, w Uhiícli u Bohunic, u Skalnoku w Gemerské sloHci a popíná mandlowec čedičowý. W Americe w údoh Santja- gu snášejí mrawenci oprysky jeho do mrawenisť. Opál obccnij [gcmciner Opal) býwá mlékowý ane- bo žlutý, též i čerwený, linédý anebo zelený, pro- swítawý, někdy také s nákresy stromowilými. W Uhrích u Tokaje, u Prešowa, u Sťáwnicej w Ce- chách u Kozozruk, u Čisté, i w Saších se nachází. Na iMorawě mají opál, jako z wUken osinkowých čili asbestowých učiněný. Opál polowični {Halbopal)t neprozračný, barwy žluté, hnědé, anebo jiné, ale wždy do šediwa jdau- cí, lesku mastného. U Steinheimu nedaleko Hana- wy, w Uhřich u Prešowa, u Tokaje k nalezení, kdežto s opálem dřewowým se nalézá. Opál menilský [Mcnilit, Knolleiiopal), hnědý nebo šediwý, nalézá se w hlínowitých kusech u Měnil io Montant; w ^chách u Kozozruk nedaleko Bíliny, u GroUensee v Plzeňsku skořepinalý. Opál drahiiloivý [EiscnopaU Opaljaspis), hnědý a těžký pro množstwí železa, w něm obsaženého, lesku mastného. U Tokaje, Telkebaně, u Koliwaru w Sibirii nalézti ho lze. Šmolek [Pechstein], má twrdost mezi klamawcem a žiwcem jsaucí, býwá přizelenalý, nahnědlý, čer- wenawý nebo přičernalý, a jako smůla se lesknau- cí. W Saších, w Uhřich u Šťáwnice a Křemenice. 20^^ 460 TWRDOKAMY. Pcmsa [Bimsstein)^ jako z tenkých wláken nebo jehliček složená, děrnatá^ haubowitá, potřebuje se k hlazení kowů, kamenů, skla, kůže i dřewa. Nalé- zá se na ostrowech středomořských, na Liparech, w Uhřích u Šťáwnice, u Tokaje, nad Rýnem u Ben- dorfu. 'Natrolit, krásný, nažlullý, lesku sklowého, sil- ného, wnilr wláknatýj kolénkowilé kreslený, má wlákna we zpiisobě hlali hwézdowilé, z jednoho středu wybíhající. Nalézá se w dutinách čedičo- wých na Islande, w Cechách u Austí nad Labem, na Zebíně u Jilčína. We Stuitgardu mají w zámku stoly z ného. Sem náleží Piozliipck [Albin)t bílý nebo načerwenalý, lesku perleťowého, proswítawý, w slaupcích čtyrstěných neb osmistěných. Býwá w dutinkách čedičowých w Cechách u Austí nad Labem, w Tyrolsku. Kwalec [Krciizstcin, AndreolitK), bílý nebo čer- wenawý, hlatí se do slaupců širokých, čtyrstěných, ježto někdy křížowitě prorostají. K najití jest na Kaiserstuhlu nad Rýnem. Pa^rslcc [Strahlstein, Acttnot)^ měkší nežh žiwec, krásně zelený, lesku sklowého, proswítawý, hlatí se do malých hranolců, w mastneku křidličitém zarostlých. Nachází se w Tyrolsku, w Cechách u Střimelic. Sem náležejí : Paprslec obecný [gemciner Strahlstein), zelený, we spaustách welkých w Saších, w Cechách, w Morawě se nalézající. Paprslec asbestowitý ( asbestartiger Strahlstein ), našediwělý, ze samých drobných wláken složený. Hadec [Serpentin), již nahoře popsaný, rowná se twrdostí wápenci. Sem náleží: TWRDOKAMY KEPRAWÉ. 461 Kowitck {Schilltrstein, SchilUrspath) » nažlutlý, černozelený, z některé strany barwu bronzowau wydáwající. Míchaný s hadcem na Harzu, we Slez- sku, w Tyrolsku se nachází. Osla [TFctzschiífcr), zelenošedá, na hranách proswítawá, twrdší nežli křidlice. W prwohorách a druhohorách skládají se z ní celé skály, ke křid- lici obecné se čítající. Slauží za brausek nástro- jům řezacím, ježto někdy také olejem se napaušlí. Křídlíce kamcncčná [Alaunschíefer), asi co wápno Iwrdá, černá a lomu křidlicowého. Skládá se z křidlice, z částek uhelnách, křidličných a kyzu, který z powětří kyslíku do sebe naláhnuw mění se w síran železitý, a ten zase rozlučuje křidlici, dáwaje kamenec wykwětající. Máli w sobě mnoho žiwice, hoří plamenem. Nalézá se hojněji w dru- hohorách nežli w prwohorách ; w Cechách u Brand- lína a Pelkowic nedaleko Hodkowic ; vv Rakausích u Kremže, w Uhrích u Wysoké Báně a Slowinky, w Krajině u Wydrhy, w Banátu u Jabliště a Herliště. Písálka ( Zcíchcnschícfcr ) , také čcrnaii křídau jmenowaná, nachází se w Anglii, w Portugalsku a we Francii. Má částku uhlí w sobě přimíchanau, a potřebuje se ku kreslení. hlinek {SchícfertJioii)^ stálý to společník černého uhlí, nad ním i pod ním býwající, a to buď měký co jíl, nebo twrdý co křidlice ; barwa jeho šediwá až i černá. Míwá w sobě hojnost otisků rostiino- wých. Máli mnoho uhlí w sobě, může k paliwu slaužití ; twrdý za brausek se hodí. Slída [zweiachsíger Glímmer, Katzcnsílber) leskne se kowowitě nebo perleťowitě, jsauci barwy bílé, šcdivvé, nažlutlé nebo začernalé. Hlatíwá se w plá- 462 TWRDOKAMY. stech šestistranvch, jichžto několik tak se dohro- mady skládá, že činí slaup šestihrany. Dá se ští- pati na tenké lístky, ježto na miste skla do oken se potřebují, a pro swau ohebnost i do luceren kulatých i na lodi, kdež obyčejně sklo pro swau křehkost za času bauře snadno se rozpraská. Jest- li slída dosti prozračná, sklem mariánským^ kočumii russkijm [MarícnglaSy Frauenglas) se nazýwá, W Si- birii nejwíce slídy se kopá a místo skla se potře- buje. Sem náleží: Japoslída [Lepidolith, Lithionglimmcr) nalézá se w Morawě w nejkrásnějších proměnách, a sice barvvy růžowé, broskewné, zelené ; skládá se ze samých lupénků tenkých, na způsob křídel muších. W Cechách nalézá se s cínowcem u Zinnwaldu. Jiné odrodky podobají se docela slídě, wšak ale jako japoslída swými lučebními wlaslnostmi se liší, japík [Lithion) totiž w sobě majíce. Primec [Pínit), nazelenalý nebo načerwenalý, we slaupech šestibokých, nalézá se w Saších, w Cechách u Liberce. Zelenec {Chlorit)y krásně zelený, lupenatý nebo šupinatý, lesku mastného, hlatí se jako slída, ale nerozpadáwá se tak na lupeny jako ona ; rýpneli se do něho, dáwá zelený prášek. Zelenec kridličnatý dělá mocné sluje, leží na žule a na sworu.W Cechách u Jílowého au Hrubé Skály se nachází. TŘÍDA If. KAMENY HLÍNOWITK (THONIGE STEINR). Dají se nožem krájeti, ba i prstem drobiti *, Ipějí Kameny hlínowitb. 't<^^>3 na jazyku, wodau dají se rozdělali, a na U*slo rozhnísti. Síran hlínicnij [rcine Thoncrde , Aliímiml) jesli wlastné hlína spojená se sírkovvau kyselinau a wo- dau, twarii lilízowilého, droliwý, bílý nebo sedy. W Čechách u Chabí, též i w Anglicku k nalezení. Porcelánoivka (Porzclancvdc) nalézá se w kruš- cích zemowitýchj droliwých, barwy bílé, žlutavvé, modrawé , nejwíce wedlé žiwce. W Cechách u Milířska a \\ Klokočovva w Táborsku, u Lokte, u Karlowých Warů, w Uhrích, w Saších. Potřebuje se k dělání nádobí porcelánowého. Umění tolo dlauhý čas toliko w Chině a Japanu známo bylo* až pak jeden alchymista, pro dluhy zatknutý, w žaláří tajemslwí to wynašel, tak že tudy z duihu si pomohl a napotom poctiwě se živvil. Sem náleží : Hlína hrnčířská {Trpfcrthon)^ bílá, někdy i do jiných barew se táhnaucí, hodí se k dělání nádobí hrnčířského a k čistění cukru.* Hacka [Lehni] jesti hhna žlutá, méně twořitelná nežli hrnčířská. Hodí se na cihly, na tašky, na prýzy, na truple čili wepřowice; i místo wápna k stawění. Onať i částkau ornice. Hlíny nejčistší slauží k dělání bílého kamenného nádobí, majolíku [Fayaicc] a dýmek (hlína dýmkowá), walchářská ku práni, k barwení. Hlína ohni wzdorující potřebuje se na tegle buďio s pískem budto s tuhau ; na horkoměry Wedžvvudské (wedgwoodské) a jiné wě- ci, welikau prudkost ohně vvydržeti mající. JÍL [Lcttcny schiefriger Tcpferthoií), modrošedý, na omak mastný, silně wodu pohlcuje i zadržuje; 46 4 KaMEKY hlíno WITÉ. má w sobe částky uhelné. Z hustá býwá w jeze- ři šlích a řečištích starých i novvých. Zliitilka [Gelherde] ^ žlutá, mnoho křemene w sobě mající, potřebuje se co žlutá, hrubá barwa. W Cechách u Jáchimowaj u Lužic a Kozozruk. Tripel [Tripl), kámen šedožlutý, úllozrný, su- chý, složený ze mnoha křemene. Potřebuje se k hlazení. Přiwezli jej ponejprwé z Tripolisu, od- kudž i jméno jeho. Opál truplowitý [Polierschiefer), žlutošedý, tuhý, iitlozrný, táhne wodu do sebe, aniž se rozpadá, jsa wlastně jemný tripel křidhčnatý. Nalézá se w Cechách u Kuclína nedaleko Bíliny, u Planic blíže Zwykan. Potřebuje se k čistění stříbra a jiné- ho nářadí kowowého, odkudž i jméno křidlicc hladicí. Dřenek (Steinmark) nachází se we skalních roz- sedlinách, w Saších, w Čechách u Zinnwaldu, bar- wy šedé, do čerwena neb do žlutawa bílé. Potře- bo wáwal se k dosazowání smurky, nyní ale k hla- zení kamenů se potřebuje. Smuj^ka [Bolus], hnědá, žlutawá nebo červvena- wá, lesku mastného, lomu lasturowitého, we wodě se rozsýpá s patrným třeskem čili praskáním. Na- lézá se w Cechách u Walče, w Saších, na ostrowě Lemnu (Stalime) blíže Sieny. Smurka sienská po- třebuje se k malowání co hnědá rudka Sienská [Ter- ra di Siena). Mydlák [Bergscife) , na omak mastný , barwy černawé, nalézá se w Cechách. Kamenečnik [Alaanstein)^ jako klamawec twrdy, šediwý, čerwenawý nebo bělawý, lesku sklowého, proswílawý, zrnitý a celislwý, skládá se z hlíny, .sírkowé kysehny, drasla a wody. Nalézá se u Tolfy Kameny hlíno wi té. 465 w Římsku, w Uhřích we stolici Berecké. W Říme dělají z něho kamenec. Hlína ivalchdrshd (^fJ^^alhcrcrdc) ^ žlutawá nebo zelenawá, na ohmat mastná, mastnotu do sebe tá- hne. Potřebuje se k walchowání a čistění sukna. Nalézá se w Saších, w Anglicku a Morawě. Skládá se z křemene, hlínt a kysličníku železitého. Ztlená hlinka [Gruncrdc] potřebuje se co zelená barwa a nalézá se w mandlowci we Weronsku, w Cechách u Postoloprt, u Kadaně, u Žebráka na Ještěru, u Wysočan blíže Prahy. Umbra [Ochra fasca, Uniber) dáwá hnědau bar- wu. Nalézá se na Cypru, u Stuttgardu. Náleží wlastně mezi kowy, nebo má w sobě nejwíce železa. TŘÍDA III. KAMENY MASTNRK0\\1TK (TALKSTEÍNK). Jsau lesku mastného, dají se nožem krájeti, a ča- sto i prstem rozdrobiti. Mastnek [Oreostear officinarum^ der gemeine Talk) nejkrásnější nalézá se w krajinách alpských, w Ce- chách u Meronic a w Saších. Barwa zelená nebo šedožlutá, lesk silně perlowitý. Dá se ohýbati sko- ro jako olowo, málo prozračný, na omak mastný, mezi prsty rozdrobitelný, na kůži mastný lesk za- necháwaje. Potřebuje se k leštění papíru a kůže. Jindy se potřebowal na líčidlo, protože pleti pě- kný mladistwý lesk propůjčuje. Mastnek ztwrdhj [Oreostear Jossile^ verhdrteter Talk), zašediwělý, křidličnatý, dá se nožem okrajowati ; nalézá se u Hohenheimu w horách Krušnýcli w 4{)G Kameny mastnekowité. IFw^ Saších, w Čechách u Chomiitowa, kdežto IVlčhn chlebem jej nazýwají, a rozličné wěci z něho wy- krajují. Tuček [Spcckstein] dá se snáze krájeti nežh mašinek, ač tomuto wehni jest podoben, jen že není křidličnatý. Barwu má bílau, žlutau, čerwe- nau, šerau nebo zelenau. W Cechách u Třimehc \v hadci, Q Slawkowa s cínowcem, w Uhrích u Šťáwnice k nalezení. Napíšeli se co tučkem na sklo, a smaželi se to pak, wždy to zase wid(>ti bý- wá, jak mile na sklo se dechne. Proto potřebují ho sklenáři ke psaní na skle. Tučkem wyprawuji se mazy čili skwrny ze sukna ; papír a kůže ním se leští. Pénck [^leerschawii) skládá se z kyseliny křemí- kowé, z kysličníku hořčíčitého a z wody ; jest ká- men nažlutlý anebo šediwě bílý, lehký, měký sice, ale pevvný, hlínowitý, jenžto na mokrý jazyk welmi se lepí, a do wody wložený tak ji pohlcuje, jako- by wřela. Nejkrásnější nalézá se tato drahá látka w Turecku, w Liwadii okolo Thiwy, na ostrowě Negrbpontě, na patě hory Olympu, a w Morawě u Hrubčic. Nejvvíce se potřebuje k dělání dýmek. Asbest^ též osinek {Asbesf)^ nebo také skalni neb kamenný len [Berg/lachs^ Federiveiss) skládá se z wlá- ken ohebných a lesknaucích se co hedbáwí; nalé- zá se w Cechách u Jáchimowých dolů, u Dřevv- ňowa, u Zacléře, u Střímelic, w krajinách Alpských. Římané dělali z asbestu tkaniny a rozličný oblek, jenžto nemusel se práti, nébrž jediné w ohni wy- palowati; nebo špína zhořela, asbest zůstal. Do takowých tkanin zawinowali nebožtíky swé, jak mi- le těla jejich upálili chtěli, aby popel z těla lid- Kameny aiASTSEKowiTÉ. 461 skcho nesmísil se s popelem dřewovvym, a tudy čisté ostatky jejich do popelnic uložiti se mohly. Sem náleží : Amiant (Amiant)y zelený, z wláken tuhých sil- né spojený, dá se na dlauhé ti-íšťky trhati. Nalézá se s předešlým. Korka skalní (Bergkork) nalézá se w tenkých, ohebných lupenech nebo korkowitých pružných kusech we Swýcařích, vv Slezsku a Cechách. Skládá se z křemene, z wápna a z kysličníku hořčíčitého ; odrodky barewné mají železo w sobě. Zwadlcc ( KarphoUlh) jesti slámowé žlutosti ; wlákna pewně do snopečku nebo do hwězdy spo- jená nedají se snadno děliti, a jsau lesku hedbátv- ného. W Cechách u Slawkovva w křemení s ka- ziwcem se nachází. TŘÍDA IV. KAMENY WÁPNITÉ (KALKSTRINE). Délí se a. na kameny: wápníté wřiwé ^ b. kostany wápnicUé^ c. kazicniky tvápníčité. RÁD I. Kameny wápníté wŘnvÉ (Brausekalksteine) čilí UHLANY' VVÁPNÍČITÉ (kOHLENSAUERE KaLKe). Tyto s kjselinan dusíkowaii se pění a wrau, kyselinu uhlí- kowau wypauštějíce : nejsau těžké, jisker nedáwaji. Sem ná- ležejí následující twrdokamy neprawé wápenné, ježto nedají se nožem dobře krájeti. Tlápenec, uhlan ivd pní čitý (Kalkspath, calx crystallína) býwá nejwíce bílý ač i jinobarwý, lesku sklowého nebo perlowého , nestejně prozračitv. 468 Kameny wápnité. Jestli prozračný a položímeli jej na kniliu, uwidí- me písmena dwojnásobná, a tuto wlastnost nazý- wáme lámáním swHla divaunásohnym. Takowé wá- pence, dwaunásobnau lániawost swětla mající, na- lézají se na Islandu, a tudy dwauivápcnci (Doppel" spalh) se nazywají. Wápenec má rozmanité hla- censtwí : někdy se hlatí do slaupců, do jehlancii anebo do desk a t. d., tak že již pres 600 hla- ťowých twarii se rozeznáwá. A líni se stalo, že nowější hlaťopis wzdélal se hlawně pátráním hlaťo- wých twarů wápencovA'ých , které, ačkoli jsau lak rozmanité, přece k jednomu twaru základní- mu náležejí. W tom i také widíme, jak diwně a rozmanitě si počíná ona síla přírodní, jižto u ne- rostů hlatiwostí, u roslů ale žiwotem nazýwáme. Wápenec potřebuje se na pálení wápna, jsa čistým uhlanem wápníčitým ; pálením odpudí se kyselina ublíkowá, tak že jen zůstane kysličník wápníčitý, jenž to samé jestj co wápnem páleným nazýwá- me. K wápenci náleží : JVápenec zmaty (kcrnigcr Kalkstein)^ též prwo- wápncfn nazwaný, jenžto wypracowaný nazýwá se b/iým mramoi^em ; nejkrásnější přichází z Karary a z ostrowa Páru. TVápcnec cdíslwý (díchler Kalkstein)^ také wlasť ně zrnitý, ale zrna nemá widitelná. Jestli neoddě- len, nazýwá se ivápcnccm ohecnijin [gcmeiner Kalk), a nalézá se čistý u Braníku, u Karlowa Týna, u Chuchlí blíže Prahy a jinde. Máli po sobě zbo- řeniny wypodobněné, mramorem Jlorericským se na- zýwá ; jestli jako křidlice oddělen, slowe plas tnatý, kterýžto, čistýli jest, pro kamenopis se potřebuje. Kameny wápsitÉ wkiwÉ. 4GÍ) a tudy také ívrípcnccm liamcnopisnijm [líihographiscíier Suin) se naz^wá. Ifápcnec pldsfnadj , zitvicnafij jest dílem ten, jemuž černý mramor říkáme. iNalézá se u Chuchle a u Sliwence w Cechácli. fVápcncc krápníkowitij icldknatij [fasrigcr Kalk- sintcr) usazuje se w dutinách krápníkowých anel)o délá strakatá ložiska u horkých prameniJ, k. p. u Karlow^ch Warii. Jest lomu wláknatého. Hracholvec [Erbsciistcin], jako ze samého hrachu složený, nalezl se w Karlowých Warech při kopání základů na kostel. If^dpmec haubowatij (Kalktaff), šediwý nebo žlu- tý, děrnatý, míwá w sobě otisky rostlinowé a kosti. Usazuje se z wod wápnatých. Jíkroivec [Roggcnsteín), ze samých drobných, čer- wenošedých kuliček složený, nalézá se u Michle nedaleko Prahy, w Durinku, na Harzu. Křída [Kreide] lpí na jazyku; jest hmotná, ne- prozračná, bílá i do jiných barew padající; hodí se k psaní. Nalézá se w Polsku, w Pomořanech, w Anglii a we Francii. IVápenec lehký aneb mléko mésicowé čili skalní [Mondmilch, Bergmilch)^ haubowitý, prachowitý, leh- ký, na vrodě wzplýwawý, nalézá se u Prahy na Petříne, na bílé Hoře, we Swýcařícli u Mondlochu. Slin čili mrhel [Mcrgel) jesti wlastné wápenec zemitý s rozličnými nerosty, pískem, hlinau smí- chán}', neprozračný, nelesklý, na wzduchu wíce méné rozsýpawý, nachází se u Prahy na Petříně, na Bílé Hoře, u Hlaupětína. Twrdý potřebuje se k stawění, a slowe opukaii, která na powětří se rozsýpá a rolníkům na potřebu býwá. Sem náleží 170 Kameky wápiíitÉ. ŠUn ziwičnatý [Stinkmergel)^ který, třeli se, ziwicf na způsob zpálených chlupů zapáchá; což odtud pochází, že w čas jeho zplozowání mnoho hnilých částek rosthnowých anebo žiwočišných k nému se přimíchalo. ŘÁD II. KosTANY ^YÁp^líčITÉ (Phosphorkalke). Skládají se z kyseliny kostíkowé {Phosphorsliure) a z wápna; i jsau tvMíiší nežli ostatní kameny wápenné. Trenieli je we trne anebo položímeli je na horký plech, swítí se. K těmto náleží : Klamawcc [Apatit) ^ bez pochyby proto tak ře- čeny, že swým krásným leskem a pstrými barwa- mi často klamal horníky, jasnorndck [RothgiUigerz] hledající. Hlatí se do slaupců šestibokých; býwá též bezbarwý, čistý. iNalézá se we Swýcařich, w Cechách i w Morawě. Klamawcc zehnaivý [Spař- gelstciii) přichází z Tyrol, a klamawcc paprskowite wláknatý [Phosphorit) nalézá se w Cechách u Slaw- kowa, w Bavvořích u Ambergu. RÁD III. KaziCníky wÁPNičiTÉ (Flusskalke). Skládají se z wá|)na s kazíkem spojeného; nevvrau w lučaw- ce. Sem náležejí : Kaziwec [Fliissspalhi Fliiss)^ buď zelený jako smaragd, buď fialowý jako amethyst, buď čerwený jako rubín, anebo žlutý jako topaz ; hlacenstwí kostkowého. Když býwalo před sto lety w oby- čeji, že lékaři nemocným drahé kameny utlučené užíwali dáwali, často místo nadřečených kamenů kaziwec utlučený podwodně w lékárnách se pro- ' Sádry. 471 dáwal. Kaziwec, který mú barwu jasnau, býwá pro- zračný; nedá se nožem krájeli, ani sám neřeže sklo, aniž dáwá jiskry s ocílkau. Zrnatý nalézá se u Strakonic, celislwý u Stoibergu na Harzu. Blahotopek [Kryolifh) není práwe nic jiného le- da kazitnlk sodohlinlčnij [fliisssaiiere Thonerdc umí Sn- íla), barwy bílé, lomu lupenalélio, lesku sklowébo. Položili se do wody , dostáwá pohled huspcyiini/. W Gronách se nalézá. ŘÁD IV. Sádry (Gvpse). Mají wápno spojené s kysel inaii sírkowau. a jsau tedy sírany ^váJ)nícité : dají se nehtem rýpati, a tím se liší od uhlanů wápníčltýcli. K nim se čítá: Sádrowec [Fraiieneis , Gnjps) y prozračný, lesku perlowého. Sem náleží: Sádrowec ceíistwij čili úhel [dichter Gyps, Alaha- sler), bílý, lesku perlowého, na sošky a jiné wěci potrebo\vaný. W Uhřích, w Rakausích, w Tyrol- sku k nalezení. Sádrowec zemití) [stauherdi^er Gyps), nalézá se n jeskyních sádrowcowých u Jeny. Sádrowec pénowítý {Schaumgyps), z částek bělost- ných, útlošupinných, pěnowitých složený, nalézá se na Montmartru u Paříže. Wšechny sádrowci mají w sobě wodu , asi pětinu swé tíže. Jestli že který pálením wody se zbawí, a zase do ní se wloží, hltá ji welice;pii tom i silně tuhne a na wěci se chytá. Proto potřebuje se na mramorowání a podlah dělání. Pálený sá- drowec čili sádra býwá hlawní přísadau při dělání i 412 Kameny wápníčité. suchých harew (Pasteli). Špatnější sádrau naprawují se role a luka. Bezwodec {^Anhydrit , tvasserfreicr Gyps) , niěksí nežli kaziwec, bezbarwý, i také zamodralý, nalézá se w horách kamennosolných, kolem Salzburgu u HalleinUj w Berchtesgadnu. TŘÍDA V. KA.MENY MKROTCOWITE (SCHWERSPATHSTEINE). Jsau welmi těžké, bez mála jako kowy ; wšak ale hned na prwní pohled vviděti jest, že jsau to zeminy. Jizlm čili uhlan merotuitý [IVítherít^ kohUnsaurer Baryt) jesti twrdý jako wápenec, proswítawV, zlu* tawý, lesku sklowého. Na bílý prášek ullučený užívvá se co jed pro krysy neboli německé myši ; i člowěk by se jím otráwil. Merolec (SchwcrspatK) čili sij^an merotčitij (schwc- felsaurcr Baryt) , twrdší nežli wápenec , lupenatý, roztlaukaje se dělá plochy hladké a malé, podlau- hlé, kosé čtyrhraníky. Lesk má mastný, lom lu- penatý, lasturowitý. Sem náleží Merotcc zmaty [kUrnigcr Bartjt), slaupcowilý, ce- ^ listwý a paprskowitý. Merotec paprskowitý nazýwá se také Bononským sivHlowcem [Bologneser Lciicht- stcm), protože po tmě se svvití, jak míle prwé do ohně a pak na slunce se položil. U Boloně (Bo* nonie) se nachází. Merotec bílý pálený potřebuje se k dělání suché bílé barwy. Přimíchali se me- rotec k rudě železné, železu špatnau dáwá powahu. Kameny strontcowité. 413 TŘÍDA VI. ^ KAMKNY STRONTCOWITÉ (STRONTIANSTKINE). Majíce jméno od kraje Slrontionshiru we Skotska, skládají se z kysličníku strontcowitého a některé kyseliny. Ncbcscc lupcnatý [blattriger Codcstin) čili síran strontčiti), jsa téměř jako merotec twrdý, nalézá se skoro weždy se sirau pohromadě^ zwláště w Sicí- lii ; jest blankytowý anebo do zlutawa bílý ; hlaii se do plástků anebo do slaupců. Nalézá se také w Tyrolsku, w Lliřícli u Hecbaně w Byhařské stolili, w Saších. Strontcc čili iihlan strontičitý (Stronfianity kohlai' saiircr StrontianJ i zelený něho žlutý, nalézá se w An- glii we Wincertinsku, w Saších; tíží má merotcowau. ODDJBLENI II. SOLI (SALZE). Lisí se od ostatních nerostu slanan chutí a tím, ze we wode se rozpaustějí. Kamenná sul (Stcinsalz) jest soUčníkem sodíči' (ijm, t. ze solíku a sodíku složená ; nalézá se ně- kdy čistá a prozračná jako sklo, k. p. w Polsku ; obyčejně wšak bývvá nečistá, pstrá, začernalá, inra- morowilá, což přichází od přimíchaného síranu wápníčilého (sádry), solnowodíčnatanu wápníčitého a hořčíčitého. Rozpustímeh wc wodě sůl a woděli (20) 4 74 Soli. ^^ se z ní vvypariti dáme, dostaneme samé kostky anebo čtyrhrané nálewky. Kamenná sůl se nalézá w Polsku u Weličky, Bochně a Haliče ; we Walachii, w Multa- nech, w Sedmihradsku, w Uhřích u Marmoroše, Seku a Prešowa; w hořejších Rakausích w Išlu a Hallstadtu; we Stjrsku, w Salzburgu, w Tyrolách u Hallu. We Wěličce nalézají se takowé wrstwy, že w nich weliké síně a kostely wysekané stojí. We wodě rozpuštěná nalézá se w moři a we welikých jezerech. W jezeru Chwalinském usa- zuje se sůl jako led na dně , takže obywatelé ji wy lam ují a odwážejí. Též se nalézá we slaných pramenech čili w tak řečených rapácfi (Salzsoltn). W Persii wykwítá z hlíny, u LNantu (ÍNanles) z ruly. 1 sopky ji wywrhují. Wlasť naše česká soli ne- má. U Slaného nalézá se slaný pramen^ a wšak nepatrný. Z toho by snad sauditi se dalo, že ně- kde na blízku sůl se nachází, ač u weliké hlaubce. W Boleslawsku počali do země nástroji wrtati, jakými se Artesské studnice wywrtáwají ; a wšak nedostali se ještě na sůl, ale na silné, čisté prameny. W Africe, kde pro weliké horko lidé mnoho soli potřebují, dílem k nakládání masa, aby nehnilo, dílem že weliké na ni mají laskominy, w takowé býwá ceně , jak u nás stříbro. ^^egro- wé na řece Nigru, neznajíce domnělé ceny zlata, zlatý prášek za sůl dáwají. Ledekj salnilry sanilTy saliír [Salpefcr] čili dusíc- nan drasluifij, nasazuje se zwláště w horkých kra- jinách, we wýchodní indii, w Americe, Egyptě; též u nás, ale nehrubě, a to zwláště tam, kde žiwočiš- né částky práchniwějí. W Uhřích wykwítá ze země u Topoičan. U nás dělá se ho nejwíce w ledkár- Soli. ^I-") nach čí saíilrnácli : i potřebuje se netoliko za lék chladící, ale i k dělání smudíku čili prachu stří- lecího. Soda (Natriim^ Mincvalalkalí) čili wlastně uhlan sodíčitij wykwítá ze skal w Čechách u Karlow)ch Warň, u Chebu, Bíliny, w Uhiích u Wysoké Báné, na stepe Kečkemetské, w Egyptě w jezerech na- tronowých. Potřebuje se k waření mýdla a w lé- kařstwí. W Egyptě jím balsamují nebožtíky. Skalice zelená [Eisenvitrioí) aneb síran zcleztlij; pak nickandnek modrý čili skcdíce modrá [Kiipjerct- friol) nebo síran médUij\ skeilice bílá [Zinkvítríol) čili síran zinčítij jsau slaučeniny buď kyslíčníka železi- tého, měditého aneb zinčitého s kyselinau sirko- wau. Užíwají se w lékařslwí, w barwířstwí; chuti jsau trpké. Kamence [natarlicher Alaun) jesti slauoenina ky- seliny uhlíkowé s kysličníkem hlíníčným a draslí- čitým ; chuť má sladkotrpkau ; wykwítá z kridlice, z kamenného uhh, w Cechách u Raudnice a Ciio- mútowa. Potřebuje se při klížení papíru, w bar- wířstwí, a k wysušowání tresek. Bledna [Boreix]^ jsauci bílá, našediwélá, lesku mastného, nalézá se po březích jezer tibetských a perských, w Americe. Slauží k snadnějšímu roz- topowání kowů, k pájení čili letowání, k hotowení neprawých drahokowů. Potřebuje se také w lé- kařstwí. Bledna skládá se z kyseliny boříkowé a z kysličníku sodíčitého, a jest ledy boian sodíiUij. Sul horká čili trpká [Bínersalz) skládá se z ky- seliny sírkowé a kyslíku hořčíčitého, jsa síran horcí' kouujj chuť má slanau, hořkotrpkau ; jest wc stej- ných částkách wody rozpustitelná, bílá ; přichází w 476 Soli. hiátech tyčko wilých , niťowitých a wláskowit} ch. Wykwítá ze země, z kridlice, ze sádry, z hlíny, z žernowu, w Cechách okolo Prahy na Letnicích, vv Brusce y w Bubenči okolo Owence, w Uhřích u Ostřihoniu, u Šťáwnice ; někdy wykwítá u welikém iiinožstwí, jakoby sněhu napadlo, k. p. w stepech sibh'ských, w Katalonii, na Milu ostrowě. Také w pramenech (žídlech) rozpuštěná se nalézá, w Ce- chách u Zaječic a Sedlic, w Anglicku u Epsomu. Potřebuje se w lékařstwí ; působí na stolici; též se z ní dělá 7nagnesie čili uhlan hořčuitýi jak to w Bílině widíme. Woda Bílinská má mimo jiné část- .ky také dwauuhlan sodíčitý čili kyselinu uhlíčna- tau a kysličník sodíčitý. Kyselina uhlíčnatá má ke kyslíku horčíkowému wody Zaječické wětší pří- tažliwost, nežli ke kyslíku sodíčitému, a spojiwsi se s oním činí sůl bílau, we wodě nerozpustliwau a ke dnu padající. Zbytečná kyselina sírkowá spojí se s kysličníkem sodíčitým, a činí síran sodíčitý čili Slil Glaubetowauj ježto rozpuštěná zůstáwá, čímž pak obě soli od sebe se dělí. Obě se potře- bují w lékařstwí ; magnesie pohlcuje kyseliny ža- lúdkowé, a sůl Glauberowá činí průjem. ODDÁLENI III. HOŘAWINY (BRENNBARE FOSSILIEN). Liší se tim od ostatních nerostů, že hořiy anebo že máji uhlí přimíchané. Síra [Schwefcl) nalézá se zwláště we sádře w Itálii, w Sicílii u welikém množstwí, w Polsku u HoKAVTINY. 477 Carkowa, w Cechách u Berauna, w Lhrích. Doby- wá se též ze siríčníku železíčného, siťaníkem často znečištěného. Nebýwá weždy zlulá, také šediwá, bílá, a po wůni hnedky znahu Ziivice zemni [Bifumcn, ErJharz) jest jakési ole- jowilé nebo pryskyřicowé spojení uhhku a wodíku. Sem náleží: Asfalt [Bit um €11 asphalticiim^ Er cípech^ Bcrgpcch]^ barwy černé nebo hnédé, lomu lastuiowitého, na- lézá se buďto w kusech, anebo jiným kamenům za powlak slauží: třený dáwá wůni jako dehet. Asíalt plawe po mrtwém moři, a potřebuje se za fermež k potírání korábů, kůže a plátna na stán- ky, na plechowé zboží, pro rytce, k dělání černé- ho pečetního wosku, kolomazi, s wápnem k dělání tmelu nepromokawého, k dláždění ulic. Nalézá se we FalzUj na Harzu, w Slezsku u Tarnowic, \v Haliči u Truskawic, w Tyrolsku, we Swýcarích u Bexu, w Dalmatechj na Uralu. Centnéř stojí asi 50 nebo 65 zlatých we stříbře. IScst [Erdcl , Bcrpiaphta) ^ byw zapálen, hoří stále ; barwu má žlutau nebo nahnědlau, zápach žiwičný. Nafta jest tekutá, bílá, snadno těkawá, se zá- pachem žiwičným, snadno hořawá, na wode ply- naucí. Prýští se ze země podlé moře chwalinské- ho a potřebuje se k pálení, k strojeným ohíiům, na fermež, na lékařstwí. Ncst praiuý čiU kamennij olej {Steinol ^ Ber gel) jsa hustší, tekutý, žlutohnědý, hoří, byw zapálen. Samorodý nalézá se vv Cechách u Bráníka nedale- ko Prahy, u Berauna, w Itálii. Nejwíce ale dobywá se ho z uhlí černého suchým puzením. Užiwá se i 78 HOKAWINY. k swícení a w lékárnách. W Persii prýští ze ze- mě, kdež obywatelé, slunci a ohni jako Bohu se klanející, rádi na takowých místech bydlejí, proto že, když toho potřeba, jen hoH do zemé rýpnauti, a prýštící nést boliu swému ke cti zapáliti mohau, který stále před očima plápolá, dokud díra la se nezasype. Na Talrách prýští se mnoho žídel uesto- wých ze žernowa wápnatého. Klej zemsluj [Bergthcer)<, tuhý, černý, má wíce kleje nežli naťiy. UhU kamenné [Stcinkohltn) nachází se zwláště hojné w Cechách, kdež hojností swau nedostatek soli nahrazuje. Uhlí za průmysíných časů našich, kdežto nauze o paliwo čím dále býwá wétší, tako- wé důležitosti nabylo, že mu wétšího místa tuto popřáti musíme, nežli drahým kamenům a kowům, ježto co šperky nepotřebné we skříních leží, a swau domnélau cenau jen někomu milý jsau. Nej- znamenitější druhowé uhlí kamenného jsau : Uhlí černé [Schwarzkoklc], nalézá se w mocných ložiskách pod pískowcem. Od uhle hnědého liší se tím, že w ohni se nerozpraskáwá, ale nadýmá se a lépe hoří. Uhlí černé jest dwojí: smolowité (Pech- kohle^ GeigatJ^ celistwé, lomu lasturovvitého, křehké a jako smůla černé. W Cechách u Buštéhradu stří- dají se wrstwy jeho s uhlím černijm pleistnatijm[SchÍ€- ferkohle)^ ježto se lupénkuje, jsauc černé, našeralé, často i barwami pstrými a měňawými naběhlé, lesku mastného, někdy skoro polokowowého. Uhlí černé křidličnaté jest nejobyčejnější : činí sloje s lupkem [Schieferthon) a žernowem. Nalézá se \v Cechách a sice w Rakownicku, w Beraunsku, w Plzeňsku, méně w Hradecku a Ghrudímsku. Černé uhlí potře- HoftAwiííY. 479 buje se wýborně k topení. K některým praceni nelze potrebowati uhlí surowého, protož pálí se dríwe w milířích anebo w pecech zawřených, aby ži- wiee a síra z něho wyšla. Tak priprawené slowe kiikscm [Coalcs). Při priíci této nab}wá se oleje ka- menného, delilu, wodv, sazí a plynu hořawého, na oswécowání potřebného. Dehet kamenný potřebu- je se jako dřewéný, a woda kamennouhelná slauží k wydéláwání kozí. Z uhlí smolowitého déíají knoflíky, nádobí a jiné wéci. Uhlí hnédé [Braiinkohle)^ barwy ořechowé i čer- né, lesku mastného, mdlého anebo žádného. Od- rodky jeho jsau: Uhlí hnědé dicivowCté [pUumincses oder fosstlcs Holz], slohu patrné dřewowitého. Uhlí hnédé obecné [gemcine Braiinhohl() má jen pamálkv slohu dřewowitého; jest nejhojnější; zakládá wrst- wy swé w hlíné, w písku anebo w mladším hru- bowápné ; w Cechách táhne se daleko mezi Hora- mi Krušnými a Středními, w Liioméřicku, w Zate- cku a Loketsku. Uhlí hnédé bahní [Moorkohle)^ kři- dlicowité anebo rozpukané na kusy čtyrhrané, w Cechách u Karlowých Warů, u Teplic k nalezení. Uhlí hnédé kanuncčné [Alauncrde) nehoří. W Cechách k dobýwání kamence slauží. Uhlí hnédé sinolowíU {Pechlwhlc^ Gagat) má zřídka jaké památky slohu dřewowitého. Jestli rowné, skořepinaté oddělené, slowe uhlí hnédé lesklé {Glanzkohle). Uhlí hnédé ho- ří špatněji; i z nélio délá se kuks, a jeho gagat čili uhlí hnédé smolowité na černý jantar se zdě- láwá. Uhlí hnédé zemowité (^Erdkohlc) potřebuje se co barwa hnědá pod jménem unibry kolínské k malowání. Rašelina (Torf)^ plodina nejnowější, ještě pořád \v 480 HoŘAWlNY. bahnech se tworíci, a složená z mechu a jiných částek rostlinných, s částkami žiwičnými a uhelný- mi promíchaných. Podlé wetšiny částek, ze kte- rých se rašelina skládá, býwá trojí: rasclina smolná {Pcchtorf)y drnoivd (^ Rasentorf), zemni {Torfcrdc). Rašelina zemní jesti zemina wodau nabobřelá a haupawá , odkudž i Rusům zybl slowe. Usušená slauží za paliwo ; nalézá se w Cechách w Horách Krkonošských, Krušných, w Sumawé i jinde. Ně- které odrodky podobají se k uhlí hnědému. Ra- šelina potřebuje se k pálení i ke hnojení. Jantar {Btrnsteiii)^ kámen nábělawý nebo žlutý, prozračný, lehký, wody málo těžší, dá se nožem drobiti, zapálený hoří. Potřebuje se za ozdobu, pro swůj libý zápach co kadidlo k wykuřowání, a za přísadu k pokostu čili fermeži. Prawdě podo- bá se, že jantar není jiného nic leda pryskyřice ze stromů předswětowých ; nebo nalézá se w hně- dém uhlí, a to w jeho rozsedlinách anebo mezi korau a dřewem, práwě jak se podnes pryskyřice vve stromech wyskytuje. Nejhojnější nalézá se na pomoří wýchodním w Průších pod zemí, kdežto moře jej wymílá a na suchau zemí wywrhuje. Staří Slowané sbírali jej kolem oslrowa Rugenu a moře baltského, wěci pěkné z něho dělajíce, znameni- tý obchod s nimi wedauce, a mrtwým do hrobu za amulety je dáwajíce. U Prahy za Strahowskau branau vv Panenské winici wyhrabali se kostliwci, ježto měli jantary hlazené a prowrtané s měděnými sponkami u krku ležeti. O starobylosti koslliwcu těchto swědčí jedna lebka na pólo zkamenělá , i množstwí hliněných popelnic tu nalezených. Tlum (Graphitj Rcíssblci), kámen dwakrále těžší HOKAWIRY. "481 nežli woda, křehaunký, Černohnědý, sypký, špini- wý, k psaní způsobný, skládá se z uhlíku, z ky- shcníku železitého a hliníčného. Z tuhy se délají tužky čili olilwka (Bleístifte) ; špatnější potřebuje se k hlazení a čistění kowii a skla, k pokrýwání litin železných, aby nezrzawěly. Nejčistější jest kum- berlandská z Angličan, jížto centnéř 540 zlatých stojí. Česká mnohem jest lacinější : centnéř za 3 nebo 4 zlaté. Nalézá se u Blatné, u Jilemnice^ u Swojanowa, w Budějowicku, w Prachyňskuj na Mo- rawě. Z toho patrno, proč tužky w ceně tak ne- stejné se prodáwají. Sem náleží též Uhlowcc (Anthracit, Kohlenhlcnde) ^ we drobě na Jedowaté Hoře u Hořowic^ u Malého Aujezdu blíže Zbírowa w Cechách se nacházející. ODDÉLE^íí IV. WODY (WÁSSER). Woda skládá se dle tíže z 8 částek kyslíku a z I částky ivodíku; jest mezi wsemi hmotami nejhoj- nější, a 7ietoliko k zachowání wšeho žiivota neywýš potřebná, anohrž i k proměňowáni ivšeliké hmoty, w zemi a na zemi se nalézající, prospěšná. W obyčejné teplotě jest kapala, takže co mhla, rosa, déši z úhoru ivzduchowého na zemi padá; proniká celau zemi, a na způsob drobaunínkých kapiček co mhla a mračna ice lozduchu se snáší. Zimau {0^ R., 32. F.) mrzne a obrací se w led, Jenžto křehký, bezbarwý, prozračný býwá, a podlé hla- censtwí čtivrtáčkowého se srost á. Hlati jeho 21 482 W.,DY. hýwaji zřídím hdy doliotmlé^ nejwíce drobničké a je* hléčJiowítéf ive hwězdlčhy šestlpramené jmskromáz- děné, jalio 7ia sněhu a 7ia jínowatce wldcťt jest<, anebo sfromJwwiié a palmowité, Jako na zamrzlých oknech to widáme. Z ledu hýwaji také kraupij čili sutky. Sníh na ivysokých horách nikdy netaje^ na znenáhlých íibočích speká se ii weliké spansty čili lawiny. Woda teplem 80° /?. neb 212° F. při 28" na tlakoměru těká a lo páru se proměňuje , nikdy na zemi prost oč i stá se nenalézá, jelikož po zemi tekaiic rozličné hmoty rozpauští a sobě při- osobuje, Wody jsau kolikeré : JVody j/WÁť? jsau vvšechny wody kromě mořské. Woda mořská, chuli sianohořké, wykauříli se, sůl dáwá kuchyňskau. TVoda meká čili ríčná i désťowá rozpauští mý- dlo léměř docela, dělajíc mydliny, a wypaříli se teplem, skoro nic po sobě nezůstawuje. TVoda tivrdá čili studnicná mýdlo nerozpauští ani nedělá mydlin ; wykauříli se teplem, ostatek malý po sobě zanecháwá. iVoda wápenná stojíc na powětří usazuje wápno. TVoda kyselá čili kyselka nalitá perly hází, na- kysle chutná, wodu wápennau silně zakaluje. Ta- kowá se nalézá w Bílině a jinde na mnohých mí- stech w Čechách, w Morawě, i na Slowensku. TVoda hořká {salinisches TVasser), slaně, mdle a odporně chutnající. Takowá w Karlowých VVa- rech se nalézá. TVoda slaná ( Kochsalzwasser ) čili rapa (Sole, Salzsole) chuť má slaná u, to od soli kuchyňské. VVoDv. iSo jižlo wywářenim poskytuje; nalézá se w Čechách u Slaného, ale málo wýdajná. Woda trpká, chuli trpkoslané, wykaunli se, sul dáwá trpkau; prýští se w Čechách u Sedlic a Zaječic. IVoda kamenečnd má w sobě kamenec. Woda zmydowá (^Vitriolwasscr) jest chuti swra- skawé, černí odwar duběnkowý a osazuje okr ; na- lézá se w Čechách u INlšena. Woda nickaminkolvá i^Cementivasser) chuť má swraskawau, trpkau ; na železo co med se usazu- je ; prýští se w Uhrích u Báňské Bystřice. Woda sirkowá čili smradlaivka smrdí zhnilými wejci a stříbro černí. Jedna z nejznamenitéjších prýští se we Wařích (Baden) u Wídně. VVody tyto a jiné rozličné užíwají se z wétšího dílu k léčení, a protož i léčiivými aneb dobrými wodami {HcilwdS' ser) slowau. INa některých místech prýští se woda wíce méně teplá. Teplé prameny slowau teplíce., ivřidla neb wary {Thermeii), studené ziella , zřídla nebo zdroje {kalte Quellen). ODDÁLENI V. PLYNY (GASE). Plyny jsau hmoty nejřídsíj nejroziazUwejŠí^ nej- lehčejší, beztwarné a niJidy netnhnaucL Mezi plyny^ 10 přírodě íiejhojiiější, fiálezí: Wzduch {athmosphaerische Luft)., weškeru zemi obkličující, a do wšech jejích prostoru wnikající, bez chuti, bez zápachu, bez barwy jsaucí, žiwoči- •21* 484 Plyní. chům a rostlinám k dýchání a k žiwobytí newy- hnutelně potřebný, skládá se z 75 částek dusíku, z 21 částek kyslíku a mimo to z nestálého množstwi wodíku a kyseliny uhlíkowé. Wzduch zřídka kdy býwá čistý, anobrž obyčejně jinými hmotami napl- něn, jako párami, rozličným dýmem, wýpary ži- wočišnými. Wodlk {lVasscrsto[f^as\ nade wzduch lehčejší, wšudy do nejwyšších míst se táhne. Hoří a dá- wá wodu, jak mile wzduchu se dotýká. Ani k dý- chání neslauží, ani plamen nežiwí. Nalézá se na místech bahnitých. Sířičnik wodikowý (Schtvefelwasserstoffgas) liší se od ostatních plynů zápachem swým pukawcowým, t. smradu ze zhnilého wejce podobným ; hoří a usazuje síru ; powstáwá z wod sírkowých. Kost leník ivodíkowij {Phosphorwasscrstojfgas) po- wstáwá z bahen a bařin. Dotýkaje se wzduchu zapaluje se, délá bludičky čili swělélka ; smrdí zhnilými rybami. Uhlíčník ivodikowý {Jiohlemvassersloffgas) powstá- wá ze hmot hnijících w záchodech, rýhách, stud- ních, bahnech, dolích, a se wzduchem se smíchaw býwá zápachu nepříjemného. Hoří, dáwaje wodu a kyselinu uhlíkowau. OODÉLESíí TI. KYSELINY (SAUREN). Kyseliny jsau chuti hyselé, icodau se rozpaušičjť. Syrup fialkowý a papír lalimuson'ý, kyselinami do- tlinutýy rudne čili čerwená. Kyselina uhlíčnatá {Kohltnsdure)^ složená z uhlí- Kyseliny. 48b ku a kyslíku, náleží svvau podstatau mezi plyny; jest těžší nežli wzduch; nadýchali se jí nelze a plamen w ní hasne. Chuti a zápachu býwá kyse- lého. Tohoto plynu plna jest jeskyně nedaleko Neapole, Grolta del cane (psí jeskyní) jmenowaná, tak že pes do ní wešlý hned se zadusí. Také se wznáší nad kyselkami , a b} wá na místech, kde částky rostlinné kyší, k. p. we winných a piwných sklepích, kamž nehodno a nebezpečno wkročili, jak mile nějaký čas byly uzawřeny. Utrých {arscnige Sdíirc) čili kyselvíia otrusicná^ složená z olrušíku a kyslíku. Utrých i otrušík mají jméno od síly swé náramně otrawujici. Na. lézá se samorodý, ačkoliw i schwálně z rud se dobýwá. Jest bílý, pewný, we wodě rozpustliwý, w ohni těkawý. ODDÉLExi TU. KOWY A RUDY (METALLE LND ERZE). Kowy nalézají se obyčejně w rudách ; rozeznáicají se zwhištm iiží a poněhud i lesliem Jwtcowým, nejsauli s množstwím země, anebo s jinými pncky smíchány. Rudy podobají se na pohled liamenum nebo zeminám, liší se ale od nich tím, ze jsan těžší, a že jsauce ohněm přeháfiěny how dátcají. Platina nalézá se w porfiru na Uralu u Lage, také w písku na západním úbočí Uralském a kusowá w Sibirii. Jest šedobílá, těžší a o polowie lacinější nežli zlato, a 22krát těžší nežli woda. Ne- dá se roztopiti we wýhni obyčejné, a potřebuje k 486 KOWY A RUDY. rozpuštění svvému 48krát tolik horka co cín. Ze pak kyseliny tak málo jako zlata se jí chytají, po- třebuje se na okříny a jiné nástroje přírodowědecké čili fysické. Základem platiny jest platík. " Zlato, 19krát těžší nežli woda, dá se nožem krájeti, jest ohybné^ kujné a tak rozlažliwé, žeby roztepaným zlatem z jednoho dukátu 3 i 4 osoby pozlatiti se mohly. Snadnější jsauci k roztopení nežli platina, horka llkrát tolik potřebuje co cín. Na- lézá se w prwohorách w písku s peřestkem, le- štěncem, siťaníkem, pak i s křemenem, kyzem, a sice w Cechách u Jílowého, u Orlíka, u Dobré Wody, na Kašparských horách, w Sázawě, we Wa- tawě , w jMorawě u Jihla wy , w Uhřích u Kře- menice a Pezinku, w Americe jižní, w Africe, w Ruších u weliké hojnosti, na Uralu u Berezowa a Koliwaru. Mimo to nachází se zlato také \v na- plawenmách, ježto z prwohor powstaly. Užitek zla- ta jesli mnohý a wůbec i známý. Stříbro, půl jedenáctkráte tak těžké jako woda, potřebuje k roztopení swému 8krát tolik horka co cín ; jest kujné, nezrzawí, a protož i jako zlato a platina mezi drahé kowy se počítá. Nalézá se nejvvíce w prwohorách, zřídka w druhohorách a třetihorách s rudami měďowými, s leštěncem, ky- zem a jinými, a sice w Cechách u Jáchimowa, u Příbrami, u Ratiboříc, u Hor Kutných, w IMorawě, w Uhřích u Sťáwnice, u Welké Báně, w Sibirii, w Saších a jinde. Ostatek nalézá se stříbro w roz- ličné způsobe. Hebkann (Glaserz, Silberglanz) jest ruda buďto hlacená w kostky nebo osmistěnvj buďto drátowi- tá, stromkowitá nebo krušcowilá, ze stříbra a ze KOWY A RUD V. 487 síry složená. Wyhlíží jak olowo, a dá se krájeti a ohýbati. Ccnvcnek (Roth^iltí^crz) jest karmasínowý, le- sku diamantowého, na hranách prozračily, ze stří- bra, síry a surmy se skládající. Soličnik stříbřitý (Homcrz) skládá se ze stříbři a ze solíku; jest zelený, niěký^ lesku diamantowého. Rtuť nalézá se ryzá, tekutá w kapkách bílých, kowolesklých, do kamene zarostlých; jesti 14krát těžší nežli woda; za weliké zimy ztuhne, takže ko- wati se dá. Nalézá se w Cechách u Hořowic, na Jedowaté Hoře, w Uhrích u Dolní Slané, w Krajin- sku u Idrie, we Spanelích, w Pcruvii. Potřebuje se k dobýwání zlata a stříbra, k pozlacowání a postřibřowání, k potahowání zrcadel. Sem náleží : Rtuticník stříbřitý (Amalgam), jsaucí slaučenina ze rtuti a ze stříbra, křehká, barwy cínowé, w Zweibriickensku u Moschel-Landsbergu, i také w Ilhřích u Rožnawy se nachází. RumHka (Zinnober) skládá se ze rtuti a sírv ; jest barwy čerwcowé, lesku diamantowého, pro- swítawá. ^alézá se w Cechách jako rtuť, w Uhřích u Sťáwnice a Křemenice. Mcil\ kow do žlutá čerwený, půldewátakrát téžší nežli woda, třeli se, zwláštní wňni dáwající : k roztopení žádá wíce horka nežli stříbro, méno nežli železo. Méď jesti pewná, kujná a wláčná, a protož i od nejstarších časů na peníze a na roz- ličné nádobí potřebowaná. Slaučená se zinkem dáwá mosaz, s cínem ale bronz. Centnéř mědi stoji 60 i 62 zlatých, médi wšak russké, kopíkowé a japanské stojí 70 i 80 zl. Měď býwá : 488 Ko WY A RUDY. Méď samorodd {gediegencs Kiipfer), w Lliřích u Báňské Bystrice, Smolnice, w Čechách u Kraslic. Mesec ( Kupferkies) y kyzu podobný, a wšak leh- čejši a mékší, má krásně žlulau barwu a lesk ta- kowý, žehy jej snadno za zlato sainorodé mohl míti člowěk. Nožem dá se sice snadno řezati, ale částky uříznuté odletují jako prach: není kujný jako zlato. Skládá se ze síry, mědi a železa; nalézá se w Cechách u Jáchimowa, u Krupky, Jílowého a jinde. Pcstřec { Biint-Kiipftrerz) barwau stojí mezi měděnau a tombakowau , lesku kowowého. Od ostatku býwá jako mesec. Rezek (Kupferglanz) skládá se ze síry a z mě- di, barwy jsa z černá oiowowé. Burokrusec (Fahlerz) hlatí se do jehla ne ů čtyr- plochých; za přísadu má w sobě siinmk (Antimon) ; barwy jest černé, kaumarowé, lesku kowowého. Riidomédék (Rothkupfcrcrz) má barwu čerweaau, často šedě naběhlau, lesk diamantowý, hlacenstwi kostkowé. Rudoměděk lupenatý hlatí se jako gra- nát we dwanáctikosočtwerečník. Wláknatý povídku se nachází. Rudoměděk záleží z kyslíku a mědi. Nalézá se u Lionu, w Sibirii, na Uralu, w Uhřích. Hel (Malachity Kup/ennalachif) > barwy jsa krá- sně zelené, tráwowé nebo jablkowé, někdy jako z wláken hedbáwných složený, dá se nožem krájeti. Záleží z kYseliny uhlíčnaté a z kysličníku mědilé- ho ; na Uralu, w Sibirii celé balwany belu jsau k nalezení. Holabec (Kupferlazur) jest lazurowý anebo z modrawa černý, a záleží z těch samých částek, co KOWY A RUDY. 489 předešlý. Nachází se na Uralu, w Uliřích u Sasky, Orawicc a jinde. Železo ze wšech kowii na zemi jest ncjhojnějiií, a jak uhlí za naších časů, tak i ono wělší důleži- tosti nahywá nežli drahokamy a drahokowy ; wáží piilosmakráte tolik co woda ; k roztopení žádá li- tina STkrát, a kowané železo (Stabcisen) 45kráte to- lik horka co cín. Kyz (Schwefclkícs) má krásný kowowý lesk a žlutau, šediwě mosaznau harwu; rozeznáwá se od zlata a mesce, že nedá se nožem krájeti, a že s ocílkau jiskrv dáwá; hlatí se koslkowitě a to w 12 i 20 plochách. Nalézá se welmi zhusta w Cechách u Jáchimowa, Plané, Jílowého, Břežan, Příbrami? Hořowic a jinde. Skládá se ze síry a železa. Po« třebuje se k dohýwání síry a skalice zelené, w hu- tích ke snadnějšímu roztopowání rud, k děláni šperků, pyksel, knoflíků. IVlinec ( Sperrkies ) má hlacenstwí hranolowé, jehožto základním twarem jest jehlanec kosočtwe- rečný. Tíži má skoro okřát tolikau jako woda; barwa šediwěle nebo zelenawé zwonowinowá. We slaučení swém podobá se kyzu, ale není tak hojný jako kyz. W horách hnědouhelných a tv hlíně bý- wá hojnější nežli kyz. W Jáchimowě a Příbrami k nalezení. Potřebuje se k dohýwání skalice zele- né a kyseliny sírkowé. Magnetoivec ( Magneteisenstein) jest černý jako železo a táhne na sebe železné piliny. Krcivel ( Rotheiscnstein ) ^ šediwý nebo černý jako železo, nožem rýpnutý jewí čáru červvenau , 490 KOWY A RUDY. lenké lupínky jeho jsau jako krwí proswítawé. Oď rodkem jeho jest blýskawka (Eisenglanz). Knvaivnlk čili kreivel wláknilij (fasriger Bluteiscu' steirit Glaskopf, Blutstcin^ Haemalil)^ Larwy jsa na- čerwenalé, šeré, kaumarowé, prišediwélé, wlákna má wýstředilě nashromážděná , lak ie wždy na kusy khnowilé se štípá, ^'alézá se w Čechách u Blatné, w Loketsku a jinde. Magnetovvec, krewel, krwawník a blýskawka skládají se z kyslíku a železa. Hnédel (Brauneisenslein) podobá se předešlému, jen že wíce hnědý a někdy žlutým práškem pota- žen jest. Ocelek (Spatheiscnstein) či uhlan železitý skládá se z kyslíka železitého a kyseliny uhlíčnaté, barwy žluté, na wzduchu temnějíci, hlacenstwí čtwrtáčko- wého, štěpný, lesku sklowého. Wýborná to ruda železná, zwláště w Styrsku a Korytanech, dáwající dobré železo lité, kuté a ocel. Boboivek (Bohnerz) nalézá se w zrnech saustře- dně skořepinatých. Rudka (Rcthel), zemowitá, drobliwá, od tesařů polřebovvaná, nedaleko Laun a blíže Teplic u Straky se nachází. Chíestmvec ( Eisen-Nicrct Adlerstein) , kulowitý, obyčejně dutý, míwá w dutině jádro chřestící. Na- lézá se w Cechách u Bíliny a Teplic. Bobowek, rudka a chřeslawec mají w sobě mimo kysličník železitý také kyslík hliníčný. Bahnák ( Rascntiscnstcin) tvvoří se dosawad vv bahnech a na lukách; k nalezení w Lužici, w Slezsku a jinde w naplaweninách. Zclczo samorodé (gedifgc7ies Eiscn) není z hustá k nalezení, i býwá zclczo zemní (Tcllurciscn) y na KOWY A RIDY. 401 Uralu w naplaweninách mezi zrny platinowymi w zrnech se nacházející, anebo železo poivtiméy we wzduchu u welikvch kusech se twořící. W Lokte w Čechácli nacházel se před lely wehky balwan železa powetrného, zívonem lolcelským jmenowaný, z něhož wetší kus we Wídni, menší w pražské přírodowně, a kus třetí ještě w Lokte samém se chowá. We Francii našli i ocd samoroehj ze žele- za, uhlíka a kostíka složený. Oloivo jest I Ikrál tožší nežli woda, meké, bar- \vy téméř cínowé, lesku brzo mizaucího ; potřebuje třikrál tolik horka k roztopení co woda k waření. Samorodé nalézá se w láwé , nejwíce se wšak nalézá co : Siričnlk olownatý či leštěnec (Bleiglanz)^ ač jako stříbro wyhlíží, přece tolik co stříbro bělosti nemá, někdy i peřestě nabíhá, při krájení se drobí, a roztlučeli se, na kostky se rozpadáwá. Skládá se ze síry a olowa ; mimo to má w sobě i stříbro, které, jestli wýnosné, z něho se dobýwá. Býwá z hustá w Cechách u Jáchimowa, u Příbramy, u Stříbra, u Wožice, u Krupky a jinde. Mimo to nalézá se olowo w následujících rudách : Běloba čili uhlan olowitý (kohlenseaires Blei, Blei- iveissj, jest bílý nebo černý, lesku diamantowého ; nalézá se u Příbrami, u Stříbra a Bleistadtu. v Zarodoh čili kostan olowitý (Phosphorsaiues Blei) jest buď zelený nebo hnědý, lesku diamantowého ; nalézá se u Příbramy, u Siříbra, w Saších u Gopawv. Zestičnan olowitij (Molyhelaen - saiires Blei, Blei- geíb), barwy žluté, lesku mastného, proswítawý : w Korytanech u Bleibergu, w Rakausích u Annaber- gu a jinde k nalezení. 492 KOWY A RUDY. Barwičnan olouňtíj (Chromsaures Blei^ Rolhblci- erzj, barwy čerwené až nahnědlé; rýpnutí do něho pomerančowé, lesk diamanlowý. Nejkrásnější při- chází ze Sibirie s kyzem a zlatem u Berezowa w dole kwětném (cwětnoj rudník) se nalézá. Clnowec (Zinnstein), hnědý nebo černý, těžký, hlatí se do slaupců nebo jehlanců ; jiskry dávvá s ocílkau ; nedá se krájeli nožem. Z něho dobýwá se cín, jehožto centnéř na 70 i 75 zlatých slojí. CÍHj 7krále jsa těžší nežH woda, žádá třikrát to- lik horka k roztopení, co woda k waření. Cínu sainorodého posud newídáno. JVyzmiit čiH kalík (IFismiith) jest bílý jako cín a stromowitě pruhowaný, již na swíčce nebo na horkých kamnech se rozpaušlí. Dáuá se ke ko- wum za přísadu, aby se snáze roztápěly, k. p. při lili písma tiskařského. Z.inck (ZÍ7ik) jest kow bílý, lesku kowowého, 3krát těžší nežli woda, a žádá wíce ohně k rozpu- štění nežli olowo. S mědí slaucený dáwá mosaz. Centnéř zinku stojí 22 zlatých. Samorodého zinku posud neznáme ; dobýwá se z rud následujících : Pcrestck čili siričník zinčitý (Blcndcy Zínkblende) žlutý, hnědý, černý a zelený, někdy peřestě nabě- hlý , lesku silného diamantowého : roztlučeli se, dostáwá mnoho ploch, obyčejně 12. Jest to ruda welmi obecná ; nalézá se mezi jinými w Cechách u Ratibořic, u Příbrami, u Stříbra, Krupky, Mladé Wožice, w Uhřích u Šťáwnice, Křemenice a jinde. Kalamln čili iihlan zinčitý (Galmei) jest bělawý., žlutawý, wápenci téměř podobný, ale těžší. Surmik (Antimon, Stihiiim^ Spiesglanzmetall) jest jak olowo šediwý; roztlučený samé lesklé, paprs- KOVM' A RUDY. 493 kowité jehličky jewí. Potřebuje se w lékárnách, za přísadu w písmohlectwí, wáží Tkrát tolik co woda a bývvá téžší k roztopení nežli zinek. Samorod)' surmík nalézá se u Příbrami^ na Harzu a we Šwéd- sku. Rudy surmíkowé jsau: Surma (Ántimonglanz, Grauspicssglanzerz) skládá se ze síry a ze surmíku, jsaucí barwy .sediwé, lomu paprskowitého; hlalí se we čtyrbokých kosečných slaupcích ; w Cechách u Příbrami. Jflhiéc (xLntimonhhndc^ Rothantiinoncrz) ^ ze sírv, kyslíku a surmíku složeny, má barwu tniawočerwe- nau, hlati jeliličkowité. Sem náleží Bélotnec či kysličník surmunfj (TVeissantímonerz) . Zcniík (TcUiir y Silvan)^ barwy cínowé, lesku kowního^ žádá k rozloyjeni jen 2krát tolik horka co woda k waření, a tudy kow to nejsnadnější k roz- topení. iNalézá se w Sedmihradsku samorodý nebo slaučený se zlatem a stříbrem co písmenek (Schrifterz). Burel (Grauhraunsteinerz) čili kysličník jenníkowij (Mangan Hyperoxyd), hnědý nebo černý, lomu pa- prskowého nebo wláknatého, černí prsty, dá se krájeti. Pálením wydáwá se sebe kyslík (Oxys^en) , Potřebuje se k hotowení solíku [Chlor), kyslíku, we sklených hutěch k barwení skla na fialowo , na hnedo a na černo, k malowání na porcelánu, w barwířstwí. Sem náleží Jermolcc [Glanzmangancrz], w Cechách u Blat- né, u Eisenstocku se nacházející a jako burel se potřebující. Pochwistík čili hroník [Nickel) nalézá se w ru- dách rozličně slaučený; s mědí a zinkem dáwá kow podobný stříbru, t. argentan [Pack/ong), 99 494 KOWY A RUDY, OlrušUdan broničitý ( Nickelochcr ) , barwy ja- blkowéj nalézá se w Cechách u Jáchimowa. Klíivcc {Kiipfcrnickel), měďorudy, ze siťaníka a z broníka složený. Dasík [Kobalt) má jméno odtud, že pro swau se stříbrem podobu klamal horníky, jako nějaký škádliwý duch čili ďas [Kobold), takže co ho jindy w Sasských horách co smeť odházeli, to nyní s welikým prospěchem wykopáwají na dělání krásné modré šmolky a modrého kamínku. Ďasík nalézá se w přírodě také s jinými rudami rozličně slaučený. Kysličník ďasíčitý (schwarzer Erdkoball), barwy niodrawé, nalézá se w Cechách u Jáchimowa, w Tyrolsku, w Badensku a jinde. Siroďasec [ Kobal(kies), barwy cínowé, čerwe- nawě nabíhající. Sauilascc ( Glanzkoball ), barwy do čerwenawa stříbrné, ze síry, otrušíku a ďasíku složený. Otruchodasec [Speiskobalt]^ barwy cínowé, často peřestě nabíhající, z otrušíku a ďasíku složený. Rudausek {Kobaltblathe)^ w Saších u Schneeber- gu, jest tmaworňžowý. Otriišík [Arsenik)^ kow nejjedowalější, barwy cí- nowé, hlacenslwí čtwrtáčkowého ; pálený nebo tře- ný dáwá zápach česnekowý ; na wzduchu barwu i lesk brzo tratí, w ohni se rozprcháwá. Potřeba je- ho jesti mnohá, zwlášlě k zhotowení utrýchu, kte- rý w lékařstwí, w barwířstwí na krásnau zelen sccUkau a pražskaii [Scheclisch imd Míttis-Grmi)', we sklářstwí, k roztopowání platiny, co prostředek do- brý proti hnití a proti hmyzu, nejen kožišiny hlo- dajícímu, ale i proti tomu, jenž we wodě kladená dřewa rozwrláwá, tak že stawidla a hráze boří, a KOWY A RLDY, 495 tudy celé krajiny w ncbezpečenslwí uwodi. Jedo- watost jeho takowá jest, že kauskeni, jako hracho- wé zrno welikým, otráwiti se může člowék. W la- kowé případnosti pomáhá rychlé pití wody mýdlo- wé nebo husté smetany, a rychlé powoláni lékaře. Offuší/c samorodíj [gediegener Arsenik) sestáwá z kuliček liroznowitě sestawených, jako bubliny polowypauchlých, ježto, roztlukauli se, wyhlížejí jako samé lupeny lasturowé, saustředně položené; jest welmi téžký, wně černawý, wnitř bélawý. Na- lézá se w Čechách u Jáchimowa, na Harzu, w Norwegii, w Uhřích. Kamenka [Jm-ipigmentt gelbcs Raiischgclbi línsenf. Roththoneisenschiefer) čili siřičnik otriisíčný jest hla- censtwí hranolowého, dle Iwaru základního jehlan- ce kosočtwerečného, prozračitýj na hranách pro- swítawý , barwy citronowé, lesku perlowého. AV ohni dáwá dým utrýchowý. Nalézá se u Tajowy, zwláště u Sokolowa nedaleko Báíiské Bystřice w Uhřích, nedaleko Wídně, w caucích rudních u Ka- pníku, Sasky, Moldawy, u Wysoké Báně w Uhřích, w okolí sopečném. Potřebuje se jí co barwy ma- lířské. Zámek [Rcalgar, rothes Raiischgelb), kámen tt) čerwený, s leskem diamantowým. Oba kameny tyto skládají se ze síry a siťaníku, jen že kamenka wíce a zarnek méně síry w sobě obnáší. Oba dá- wají barwy, a wšak jedowaté. Zarnku potřebují Židé a Turci k holení brady. Žestec [JFasserbldy Mohjbdaenglanz) skládá se z kowQ žestíku a ze síry; jest jak olowo šerý, měký, tak že dá se jím psáti jako tuhau. Potřebuje se 490 KOWY A RUDY. k hlazení ocele a k připrawowání barwy zelené na malowání porcelánu. Chworec {JVolfraiii) jesti slaučenína z kyseliny chworcowé, z kyslíčnika železitého a jermíčnatého. Kyselina chworíkovvá skládá se z kyslíku a chwořiku. Chworec wyhlíží jako cínowec, a s ním pohromadě se nalézá; hlatí se do slaupců širokých, plástowitých. Chasonlk [Titanmetall) nalézá se samorodý w krásných kostkách hlacený w železných truskách, a mimo to rozličně slaučený. Radlice [Rutil, Eisentitan) býwá hnédočerwená^ lesku napolo kowowého a napolo diamantowého ; hlati jeji útlé, slaupcowité býwají w prohledni a w ainelhyslu zarostlé. Ncbesník [Uranmetall) nalézá se co lepo zelen [Uranoxydj Glimmer) pěkné jako jablko zelený, le- sku diamantowého, z kyseliny kostíkowé, z kyslíč* niku nebesíčného a měditého složený, dílem co Smolinec [Uran-Pccherz) černý, těžký, lesknaucí se jako smůla. Potřebuje se k dělání barew žlu- tých a zelenýchj k malowání porcelánu. Registřik. Aal 171. Aairnppe 171. Aasgeier 93. Aaskiifer 187. Abendfalter 204. Abies 3S8. Absynthiuiii 374. Abyssische Fornia- tion 426. Acacia 399. Acalopliae 256. Acantliia 224. Acaridiae 232. Accipiter 95. Acepliala 246. Acer 397. 398. Acipenser 174. Ackerdistel 373. Ackernuss 368. Ackerrade 338. Ackenrettig 361. Aconituiii 352. Acorus 530. Actioia 2fiS. Actinot 460. Adansonia 361. Adansonka 364. Adelsberger Grotte 416. Aderschwamni 408. Adler 94 Adlerstein l90. Admirál 203. Adonis 205. Adularec 455. Aegagrus 78. Aeneasratte 45. Aeschnus 217. Aesculns 334. Aetluisa 323. Aevonyums 317. Alfě 22. Aífenbrodbauin .S64. Afterwespe 195. Agaricus campestris 407. — deliciosus 40ft. — lactiíluus 406. — inuscari 407. — quercus 407. Agriinonia 343. Agrion 217. Agrosteinina 338. Alilkirsche 346. A horu 397. 398. A(:hát 454. Adie ti na 221. Achilea 376. Aksamit 274. Akazienbaum 366. Alabaster 431. 471. Alant 376. Alauda lil. 112. Alaim 475. Alannschiefer 4H1. Alaunstein 464. Albatros 138. Albin 460. Alcedo 122. Alces 75. AlcYooellae 260. Algae 404. Airliemilla 305. Alisma 334. Aliiim 327. Alligator 147. Aliuvialforination 42«. Almandin 448. 449. Alnus 383. Aloe 332. Alopeciirus 31. Alsioe 343. Althea 362. 363. Aliiko 100. Alnmiuit 463. Aluiniiim 442. Amalgama 487. Amarele 346. Amazonec 455. Amazonensteia 455. Ambra 88. Ameisen 196. Ameisenfresser 56, Ameisenjnngfer 216. Ameiseulowe 216. Amethyst 452. Amiant 467. Ammer 113. Ammon 80. Amocaetes 179. Amomum 286. Amonites 431. Amor|>hiscli 436. Ampelis 102. Am pili bia 143. Amphigen 456. Amphipoda 235. Amsel 103, Amygdalus 345, Anabas 169. Aual)Iei)S i 64. Anadonta 24S. Anagallis 309. Analcim 456. Anas 139. Anastatica 30. Aní^lides 238, Aiieinoiie 354. Anetluifu 321. Angelika 322. Aiig'osperinia 357. Angoraziege 79. Angiies 14!). Anliydrit 472. Anchusa 307. Anil 3'iS Anobia \9'^. Anoplotheriiim 434. Antlioxantiim 292 Antilopě 77. Anseres 140. 141. Anílieii»is 377. Anthodion 378. Anthracit 481. Antlms 110. Antiaris 393. Antimon 441. 492. Antinionblende 493. Antinionglanz 493. Antij)athes 261. Antirrhinuui 357. Anyz 324. Apargia 372. Apatit 470. Apfelbaum 347. Aphis 22fi. Apiariae 198. Apiinn 323 Aphrodita; 239. Apollo 203. Aprikose 346. Apterichtys 172. Aj)terodites 143. Apus 23S. Aquainarin 449. Aquila 94. Aquilegia 353. Aratlinea 228. Aranea 229. 230. Arbutus 342. Arbuz 390. Arctinin 374. Arctomys 4S. Ardea 131. — nicticorax 111. Areca 400. Argali 80. Argentuin 493. Argo 243. Argonauta 243. Argynnis 202. Aria 347. Aries 79. Aristoloíliia 280. Arlesbaiiiu 347. Arma 2/3. Armfiissler 246. Arnipolyp 259. Arnica 376 Arsenirum 441. Arsenik 494. 495. Arsenige Síiiire 485- Artemisia 374. Arteria; 7. Articok 373. Artocarpus 380. Asarum 343. Asbest 4'iH. Ascaris 2ó4. Ascidiaceaj 250. Asclienziťlier 4^1. Asilus 213. Asparagus 330. As|)erula 304. As!)liult 477. Aspidiuiji 401. Asseln 234. 235. Astacus 375. Aster 475. Asteria 251. Asteroda 252. Astrakan 80. Astar 95. Atalubus 191. Ateurlius 188. Atliericera 214. Athniospbaristhe Luft 4S3. Atriplex 320. Atropa 314 Augit 451. Auerhalm J27. Aiierorlis 82. Aiiiior 171. Audienia 72- Aurikule 308. Auster 247. Anpolník 114. Auripiguient 495. Aveua 298. Aves SS. Axilla 270. Axinit 436. Ay ?5. Azot 441. Babka 189. Babileták 231. Babirusa <)b. Babí hnew 366. Babočka 202. 203. Baboška 202. 203. Babvka 397. Bacča 283. Baccilaria 263. BaCár 132. Badeschvsamm 261. Bíicklinge i65. Biir der braune 28. Biirendreck .S67. Biirentraube 342. Biirlapp 402. Biirsrhling IfiS. Ba->aun Íi5. Bahnák 180. Bahnín 246. Bache 65. Badistelze 104.109. Bajkalowec 451. Bala?na 85. Baluniis 237. Balas 448. Baldrian 294. Balistes 173. Balšain 355. Bainbos 302. Bamlmlina 268. Bainbiisrolir 302. Danan 828. Bandachat 454. Bandgras 301. Banclwurm 255. Banianowý strom393. Baraž l.')4. Barl)e ir.3. Bardana 374. Banmmdthier 434. Barsdie l()7. Barten 85. Barwicnan olowitý 492. Barwík 441. Barwínck 353. Barwy sudié 4/2. Baryt kolílensaurepilze 406. Bamiifaike 97. Baumlíiufer VIO. Bauiniiiarder 42. BauiJiohl 291. Baumpieper 110. Baumweissling !i03. Baainwollenstaiide 363. Baiirowec 20^. 20/. 208. 209. Bawlník 3íi3. Bazatuta 329. Bažant 128. Bedlec 120. Bedrník 324. Bedrunky 189. Beere 283. Běhák 89. Beinbrecher 95. Be kaši ne 134. Bekvne 209. Bělice 163. Bělina 13. Belladouna 314. Bellis 37-6. Beleinoites 430. Belliia 56. Běloduška 32. Běloba 491. Beloriť 104. Běloritka 104. Belotnec 493. Bělotrn 379. Beliiga 174. Beran 79. — stepní 80. Berl.eris 332. Bergflachs 466. Bergkork 467. Bergkrystall 452. HergimM) 469. Beroi,hl 477. Bergnaphta 477. Bergpech 477. Bergseife 464. Bergtheer 478. Bergzeisig 115. Bernstein 480. Beroíi 256. Beruška 277. 235. B^ryl 449. Bervlliuin 442. Besiaj 78. Betelpfelfer 400. Betula 386. Beutelratte 45. BeuteJtliiere 44. Bez 326. Beznozí 250. Bezpich 167. Beztwarný 436. Bezwodec 472. Bezpupcice 246. Bezoar ielení 74. — wýdiodní 78. Biber 54. Bibereeil 53. Biberňell 324. Bienen 198. Bienenfresser 122. BieoenscliWíirmer 205. Bilsenkraut 312. Blnse 296. 332. Binissteia 460. Birke 386. Birkbuhn 128. Birnl»aum 347. Bisambock 192. Bisanikatze 41- Bisanithier 72, Biserec 457* Bismuth 441. Bison 82. Bisulca 69. Bitt^^rklee 309. Bittersalz 475. Bittersiiss 316. Bituinen 477. Blahoriirka 258. Blahotoi)ek 471. Blána 270. Blanvši 244. Blaps 190 Blasenwurin 255. Blasslivdin 135. Blasenstraucb d66, ^ Blattílob 226. BlattH 220. Blattfiissler 237. Blattkiifer 192. Blattlaus 226. Blattwespen 194. Blattwickler 211. Blatiulia 354. Blauholz 340. Blaukehlchen 105. Blauspatli 457. Blauspechte 120. Bledna 475. Bledník 441. Blehygač 329. Blechy 215. Blei 491. Bleiglanz 491. Bleistift 481. Bleiweiss 491. Blende 492. Blenniacei 170. Blía 312. Blindbremse 213. Blindíisrl) 179. Blindsdileichen 149. Blitum 288. Blizna 281. Bliznoústka 250. BHithe 276. Bluiuenrohr 286. Blutkraut 343. Blutsteln 190. Blýskawka 490. Boa 150. Boabab 364. Bobák 48. Bob 366. Bobkowý strom 339. Bobowek 190. Bobr 53. Bobrowý stroj 53. Bobule 283. Bock 77. 78. Bockkíifer 192. Boeksbart 371. Bočan 132. Bodlák 373 Bodlaň 173. Bodliny 273, 274. Bodlobřich 169. Bolme 366. Bohnenerz 190. BoLrkiifer 186. Borkenkíifer 191. Bohrinuscheln 249. Bohrwarin 249. B-.jínek 301. Bolehlaw 322. Bolen 166. Boletus ednlis 407. Boloch 364. Bolšewník 321. Bolus 464. Bonibardierkaferl84. Bombi 201. Bombyx 203. 207. Boops 87. Borago 308. Borax 475. Borium 441. Borowice 387. Borůwka 335. Bořík 441. Bos 81. — iirus 82. Boschas 139. Bostrichina 191. Bothrvocephalus255. Bovist 406. Bractea 271. Bradypus 55. Brachinus 184. Brachionus 263. Bracliiopoda 246. Brachvogel 133. Brach yura 236. Brachypterus 142. Brambory židowské 378. Brambořík 308. Brandewle 100. Brannonoh 236. Brasilienholz 383. Brassica 359. Brauci 184. Brauk hrachowý 191. Brauneisenstein IMO. Braunkehlchen 104. Braunkohl 360. Braunkohle 479. Braunwiirz 357. Bráwník 103. Brcál 319. Breitliog 406. Bremme 214. Bremse 213 Brennessel 383. Brhel 104. Briliant 446. Brillantkafer 191. Brillensrhlango 154. Bríza 301. Brk 89. Brkoslaw 102. Brneňáci 167. Brodbauiu .^80. Brombeer 348. Bromiiim 441. Bromus 298. Brouík 492. 493. Bronz 487. Bronzit 451. Broskew 346. Brslen 317. Brtník 28. Brudfk 441. Bruchns 191. Briillaffe 23. Brukew 360. Brunnenkresse 359. Brusnice 335. Brutnák 308 Brwy 274. Brýlowec 154. Brysila žlutá 383. BreCCák 318. BřeCtan 318. Brehowka 110. Brehule 110. Brek 347. Březa 386. Brichatky 406, Břiehonozí 245, Bríza 386. Bubalus 83. Bublák 125. Bubo 99. Biif)nák 125. Biiceros 122. Bufones 158 Bud), das 69. Buche 385. Biichsbaum 382. Biiffel 83. Bíicherlaus 219. Bíicherskorpion 231. Buk 385. Bukař, 131. Buližnřk 453. Bullenbeisser 30. Bunteisenstein 490. Buntkupfererz 488. Buiirestcs 186. Burčák 318. Burel 493. Burřiák 137. 138. Biirokrusec 488. Buíík 442. Bussard 96. 97. Butomus 339. Buwol 83. Buxus 382. Bvk 81. Bylina 269 BŠložilci 257. Cahicnaté 443. Cacao 370. Cadmium 442- Cacorka 104. Cartus 345. Cache!ot 87. Calainus 269. — acorus 330. — Rotang 331. Calandra 191. Calciuin 442. Calendula 378. Colosma 184. Caltha 354. Calx crystallina 467. Cainelioa 70 Camelopardalis 73. Cainelus 70. Campanula 309. Camphora 339, Canahis 394. Candát 168. Canis 29. Canna 286. Cantharis 190. Cap 80. Cápa 176. Caper 77. 79. Capparis 849. Capreolus 75. Caprimulgus 11 1, Capsella bursa pa- storis 359. Carabi 184. Carbo l39. Carbon 441. Cardamine 359- Cardainonuim 287. Cardiuin 249. Carduelis 115. CarduHS 373. Carex .S81. Carlina 374. Carpinus 386. Caruin 324. Caryophillata 345. Cassia 340- Castanea 385. Castor 53. Cataphracti 167. Catechu 400. Caucalis 322. Caudex 269. Caulis 269, Cavia 55. Cebus 23. Cedr 389. Celer 323. Ceinbra 388 CeiDentwasser 483. Cendát 168. Centaurea 378. Cepa 329. Cephalopoda 242. Cerambyx 192. Ceratonia 394. Cercopis 226. Cercopithecus 22. Ceriuuj 442. Certhia 120. Cervina 72. Cervus 73. Cestum 256. Cetacea 84 Ceíoniae 189. Cetraria 403. Cewník 286. Cewotworky 239. Cibetka 40. Cibule 268. 329. — mořská 329. Cicad« 226. Cicindelfe 185. Ciconia 132. Cicuta 325. Cicwar 288. Cichorium 373. Ciinex 224. Cín 441. Cincliona 310. Cfnowec 492. Circon 448. Cirkoník 442. Cirripoda 237. Cisticercus 255. Citigradae 231. Citisus 366. Citliwka 399. Citrin 452. Ciwetka 40. Cizodobec 451. Cizostredec 457. Clavaria 407. Claviger 193. ClaTus 405. Clematis 353. Clio 244 Clupeacei 164. Cnicus 273. Coaks 479. Cobaltum 442. Cobitis 163. Coccus 227. Cocos 384. Coenurus 255. Coelestin 473. CoíFea 310. Coclieniile 227. Cochlea 242. Cochlearia 358. Coleoptera 184. Colcliicum 333. Colius 203. CoUnris 101. Colubrina 150. 151. Columha 125. Coluinbium 441. Coliitea 356. Colymbus 143. Conferva 264, Confervře 404. CoDgloinerate 431. Concha 242. CoDcliifera 247. Conirostres 111. Coniuin 322.. Conus 246. Convolvulus 309. Corallium 260. Cornus 303. Coronilla 368. Corvi 117. 118. 119. Corydalis 365- Oorýllus 387. Cossiis 209. Cottus 16T. Coturnix 127. Cotyledon 275. Cotyledones mono -, dy- 275. Crameria 365. Crataegus 347. 349. Crieetus 50. Criocerinae 193. Crocodili 146. Crocus 295. Crotalus 153. Crustacea 233 Cryptogainia 277. Cuculus 124. Cuciiinis 391. Cucurbita 390. Cukr 398. Cukrowník 299. Cule v 212. CuUrirostres 131. Cupruni 442. Curculio 191. Curcun>a 287. Curruca 107. 108. Cuscuta 306. CwrCala 103. Cwrcek 221. Cyanus 378. Cycas 396. Cyclauien 308. Cyclostomi 178. CygHÍ 141. Cynara 373. Cynips 194. Cyuoceplialus 23. Gynoglossuin 308. Cyperus 296. ; Cyprea 246. CypFťíSSus 390v Cyprini 162. Cyprís 238. Cypřiš 39a. Čajownílí 350. Čáp 132. Čapí nos ružowý 362. Čapí nůsek 362. Čárkowka 263. ČepiGowka 246. ČerniáCek 106. Černobýl 374. Černohláwek 107. Černucba 353. Čerti kus 303. Čertowé drápy 431. ČerwáCkowé 107. Čerwci 226. 227. Čerwenek 487. Čerwenka 105. Čerw.i 238. Čerwotoči 186. Čerwotocina t86. Česnek 327. Čibr 356. Čidla 12. Čich 12. Čilimník 366. Čimišník 366. Čitelnost 11. Čití 11. Čiwy 12. Čížek 116. Členowci 15.180.232. Článek 279. Čnieláci 201. ČmýH 90. 282. Čnelka 281. Čočka 13. 181. 367. Čolek 159. Čtwerec 437. ČtwerokáC 164. Čtvvrtáček 439. 437. Čtwrtoliory 427. Čtyrbok 440. Čtynnecftmasten 43Í). Čtynuocenstwo 358. Čtyniuiž.stwo 302. Čtyřstěn 438. Čtyruhelník 436. Čtyřidcetiosmistěn 439. Daclis 28. Daclishund 30. Danihirsch 74. Danek 74. Dapline 336. Dapbnia 238. basík 442. 494. Dasypus 55. Datel 122. 123. Datlowník 393. Datura. 312. Daubrawník 407.. Daucus 322. Daupiiák 126. Decandria 340.. Decapoda 244. Dedek 121. Dehet 387. Dejworec 322. Dělnice 199. Děloha 275. Děložné (jedno - dwaii-, bez-) 275. Delphin 88. Delpliininm 352. Detiíuť 355. Denhátka 202. Denník 69. Dentirostres lOl. Derinestes 187. Desítiniužstwo 340. Desítinožky 244. Desťowky 239. Detel 369. Dewětsil 375. Devsftinmžstwo 339. Diadelpliia 364. Diamant 446 — česky 452. — uherský 452. Diandria 289. Dickschnabel 116- Dictaiiius 341. Didelphis 45. Didynainia 354. Digitalis 357. Dikobraz 54. Dill 321. Diluvialformatio 426. Diuiya 248. Din()thenon4.34 435. Dintení'sch 244. DifTPcia .39 U Diodon 1/3. DiouMidea 138. Dioj>sid 451. Diospyros 400. Diplolepses 194. Dipsacus 302 Di.«coph()rae 256. Distel 373. Di.stoma 255. Diwizna 311. Dlabozul* 4.34. Dlakowatky 239. Dlask 116. Dlauhoprstí 135. Dlauhozobci 133. Dluzej 1H9. Dodeeaěder 438. Dodecanilria 34-3. Dog,gen 30. Dohle 118. Doppels|)ath 468. Doritis 203. D«irca 77. Dorndreher 101. Dorschen 3fi0. Drabar 70. 7U Drabcíkowé 185. DracEcna 3-32. Dracinec 332. Drahule 454. Draclíenbauin 332. Drak 148. Drakowiti 148. Draslawka 261. Draslík 442. Draniýs 173. Drauč 2.32. Drawci 92. — denní 92. Drehwurm 255. Drchnička 309. Draák 385. Droba 430. DrobiwťC 457. Drobnusky 2H3 Droboslan 430. Dromedartas 71. Drop 130. Drosera 327. Drossel 103. Drozd 103. Druholiory 427. Druhowápno 430. Drwodel 201. Drwolezka 120. Drwopleri 209. Držátka 274. Dřenilřk 98. Dřen 270. ÍDreněk 464. DfepCík 192. Dřeswa 453. Dřewek 4.'J3. Díewnice 266. Dřewo bar\yířské žluté 383. Dřín 303. Dřewo kampešské 340. — modré 340. Dřípy 273. Drisfal 332. Dub 3«5. Dubenky 194. Dubenkowky 194. Dubowky 194. 385. Dudek 121. Duhowka 13. Duran 23. Durman 312. Dusík 441. Dutina hrudní a bři- šní 5. Duzfk 441. Dwadcetimužstwo 344. DwaDáctiiimžstwo 343. DNvanáctisten 438. Dwauáctník 6 DNvaubratrstwo 3'^4. Dwaudonvstwo 391* Dwaudomý 281. Dwaukřídlí 212. Dwaumocenstwo 354. Dwaunuižst>vo 2S9. Dwaunoháč 149. Dwaupaznehtí j69. Dwauradky 250. Dwauwápenec 468. Dwojklauka 244. Dyanthus 342. Dynmiwka 365. Dyne 283. 390. Dyptera 212. Dysporus 139. Dvtisci 187. Eben 400 Ebenholz 400. Eber 65. Eckthierchen 263. Ectosperina 409, Edelfalken 97. Edelliartsteine 446. Edelmarder 42. Edeltanne 388. Edentata 55. Egpl 240. Egran 452. Elirpn[)reis 289. Eclieneis 170. Ecliinoroccus 255. Ecliitniderinata 251. Ecliinoda 252. Ecliinups 3/9. Eil^etiLaum 397. Eibisch 3<'3. Eidechsen 146. 148. Eidechsen eigentli- clie 147. Eidergans 140. Eiche 385. Eichel 385. Eiclihornchen 46. Eichliornchen flie- gendes 48, Einbeere 338. Eingeweidwunner 252. Einhufer 66. Eintagsfliege 218. Eisbíir 29. Eiseo 489. Eisea gediegenes 190. Eisenglanz 490. Eisenhut 352. Eisenkiesel 453. Eisenniere 190. Eisente 140. Eistntitan 496. Eisvogel 122. Elaeagnus 291. Rlateres 185. Elektřina 444. Elen 75. Elephant 57. Fllephas jubatiis 434. Elster 119. Emberizse 113. Kmmerling Il3. Kmys 145. Endivia 373. Kndogeiia 270. Kngelsiiss 401. Kngerfliege 214. Knueandria 339. Knte 139. r^ntozoa 252. Kpeira 230. tC|)liemeru 218. Eplieu 318. Epilobiiim 336. Kpidendron 379. Kpops 121. Equisetum 401. Equus 66, Erbse 367. ř>bsenk{ifer 191. Erbsenstein 469. Erdbcere 348. Krdbeerspiuat 288. Krden 445. Er.lfloli 192. Erdliarz 477. Erdkobalt schwarzer 493. Erdinandel 296. Erdpech 477. Erdrauch 365- Erica 336. Erinaceus 27. Erie 383. Ervum 367. Rryophoruin 296. Erytlirea 3l9. Erze 485. Esche 398. 399. Esox 165. Esparsette 367. Espe 396. Fluforbia 382. Eulen 98. 99. 100. 209. Excnbitor 101. Exoceti 165. Exogena 270, Faba 366 Fíirberginster 365. Fíirberscharte 373. Fagiis 385. Fahlerz 488. Falco albicilla 95. — butteo 96. — fulvus 94. — imperialis 94. — iiiilvus 96. — nisus 95. Falken 93. Farfara 375. Farrenkraut 401. Fasan 128. Fasol 366. Fassait 451. Faiilbaum 317. FaulthitT 55. Fayan^e 463. Federbuscbpolypen 260. Fedťrmotten 212. Federweiss 466, Fedia 295. Feigťiibauín 392. Feldiiiaus 49. Feldsalat 295. Feldspath 428. 455. — riicIUer 455. Felina 33 Felis Catus 39. — pardalis 39. — On^a 36. Feh 47. Fenikl 322. Ferac 26. Ferkel 65. Fenila 321. Festungsachat 454. Feiierkrote 158. Feuersclíwamin 407. Feuerstein 453. Feuerwalzen 250. Fiala 319. Fialkowý kořen 295. Ficiis 392. — religiosa 393. Fichte 387. Fík 293. Fíkowý strom ,392. Fík poswátný 393. Filaria 254. Filuus 191. Filices 401. Filix mas 401. Fimmel 394. Finfisch 87. Fingerliut ^57. Finken 114." 115. Finne 255. Fisclibein 87. Fische 160. — fliegencle 165. Fischlaiis 238- Fischotter 41. Fischreiher 131. Flamingo 136. Flachs 326 — neiiseelander231. Flachsseide 306. Flaíterthiere 24. Fledermaus 24. Flechte 403. Flieder 290. Fliegen 2l4. 215. Fliege spaDÍschel90. Fliegenfanger 102. Fliegenschníipper 102. Fliegenschwamm 407. FlíJhe 215. Flíitzgehirge 427. Fliitzgyps 431. Flotzkalkstein 430. Flotzsandstein 431. Flolikrebse 235. Florfliege 217. Flossfilssler 244. Flíigelsclinecke 246, Flussforelle 166. Flusskalk 470. Flusspferd 63. Fíihre 387. Fóhreneiile 210. Folia 270. 273. Forlicula 219. Formicap 196 Fossores 195. Fragaria 348. Fruueneis 471. Frauenglas 462. Frauenmantel 305. Fraxinus 398. Fresswerkzeuge 181. Frettchen 44. Fringillae 113. 115. 116. Fritillaria 329. Frosche 156 167. Froschkroten 158. Froschloífel 334. Frul)lÍDgsíliegen216. Fiiccus 404. Fiiiilliorner 181. Fiiclis 31. — weisser 32. Fulica 135. Fulmar 137. Fumaria 365. Fungi 405. Fiingia 258. Fuuctiones vitales5. Gabelweihe 96. Gadini 170. Giinse 140. 141. Gíinseblume 349. Gagat 478. 479. Gaisblatt 311. Gaisklee 366. Galeopsis 356. Galiotis 246. Galium 304. Gallapfel 194. 385. Galieablase 6. Gallinae 126. Gallinsecta 226. Galliiiula 13í>. Gallwes|)en 194. Galmei 492. Gamariis 235. Gamasus 232. Gnnglien 12. Gartenkresse 336. 358. Gartensalat 371. Gartenscl)ieriing323. Gase 483. Gasterobran(:lmsl79. Gasteromyces 406. Gasteropoda 245. Gasteropterygii 162. Gasterosteus 169. Gauchheil 309. Gavial 147. Gaymanus 147. Gazal 77. Gazela 77. Gebirgsarten 414. 425. Gecancinus 236, Geier 92. — der gemeiue 93. Geistchen 212. Gelberde 464.. Gemma 274. Gemse 77. Generatio aeqiiivoca 262. Genetka 41. Genista 365. Gentiana 320. Geocores 224. Geognosia 414. Geogonia 414. Geologia 4l4. Geometra; 210. Geotrupes 189. Geranium 362. Germer 333. GeronyřO 257. Gerste 298. Gerstenzucker 300. Geu/ii 349. Giriipel 117. Giraífa 73. Gladiolus 296. Glandariiis 119. Glanzkobalt 494- Glanzkoltle 479. Glanzmanganerz 493. Glaserz 486. Glaskopf 490. Glasscliinelz 288. Gleclioma 356 Glied-rthiere 180. Gliiinner 428. — zweiaclisiorer 461. Glimmerschiefer429. Glockenthierclien 263. GloiiK-ris 233. Glycin 442. Glyrirrliiza 367. Gnadenkraut 291. Gaaphalium 375. Gneis 429. Gnii 77. Go!(i 4S6. Goldafterspinner 20!). Goldaininer f 13. Goldamsel 104- GoldliillíiKhen 108. Goldkiifer 189. Gonia 263. Gordiiis 241. Gorgonia 260. Gossipiiiin 363. Grabwesiien 195. Gradfliigler 219. Gríiser 297. Griitlienlische 162. Gretchen iin Bnsch 353. Grallae 130. Granát 449. — Ceniý 449. — CHský hI49. — uher? k v IfíO. — wýciíodní 44*^. — západní 449. Granit 427. Graphit 480. Graseule 210. Grasniiicke 107. J08. Grasschwiirníer 205. Graliola 291. Graubraunsteinerz 493. Graus|)iessglaDzerz 493. Grauwacke 430. GraiiwackenschiefíT 430. Grauwerk 47. Grillen 221. Grillotalpa 221. Grisola 102. Groppíiscli 167. Gross kop fspinner 209. Griindel IGíí. Griinerde 465. Griinluiníling 116. Grunstein 429. Grus 131. Gr>l!ns 223. Giiajak 341. Gulo 29. Gummi arabské 399. — orenburgské389. — senegalské 399. Guinnnguták .399. Guinniigutta 399. Gunderniann 356. Giirteltliicr 55. Gurke 391. Guttabaum 399. Gynmothorax 172. Gyinnotus 172. Gynaudria 3í9. Gypaetus 1»arl»atus93. Gypse 471. Gvrinus 185. Hubán 407. Habicht 96. Habr 386. Ha bii nk v 386 Hacka 431. 463. Háček 271. Hadec 429. 4«0. HadíhlaNNa 246. Hadíkořen 338. Hadíinord 371. ríadowití 150, H ickenweissling203. Hiiinatit 190. Hacmatoxylon 340. HaeMíorobius 217. Hiiníling 115. Hiiringe 164. Hafanowité 30. HutVr 29S. Hafídolde 322. Hagebutte 348. Haiíisrhe 175. Halancřk l64. Halbíluglťr 224. Halbalfen 23. Halbgrřiser 296. Halm 269. Haluiaturus 45. Halodrouia 138. Haltica 192. Haluze 268- • Hamineríis(h 177. Ha?nster 50. Haufnessel 356. Haraš 72. Harfo wka 246. Harnieiter 6. Harpa 246. Hartheu 369. Hartriegel 290. Hartsteine 445. Hase 54. Haselhuhn 128. Haselmaus 48. IíaseInn«!S 3S7. HaselnusskíitVr 19i. Hase hv lir z 343. Hašpan 280. Hanba díewokazná 408. Hanl»a mořská 261 Haiihe 69 Haiiltenlrrclie 112. IIaiii»eiitaiKÍier 143 Haiiliv 4!>r). naul)iiclut 258. Hanť 394 Haiilu'chel 366 Hanse 274. HaiisenMdse 173. Hatist-nka iSO. Haiuskiirer l.S6. Hans 1 a lib 344 Hausmarder 42. Hausscliwaiiiiii 40'S. Hautllugler 193. Hauziihne 65. Hawrani 117. 118. HawNŠ 173. Hebkauii 486. Hedbáwí 273 Hedbáwnícek 206. Hedera 318. Heidekorn 337. Heidnlbeere 335. HeJdekraut 336. Heclite 165. Heidelerche 112. Ht-ilbutte 170. Heilkraut 321. Heilwasser 483. HeiiJíchen 221. Heiinbuche 386. Hel 488, Heltíborus 354. Helenium 376. Helianiliiis 378. Heliotrop 454. Helix 245. Helvin 450. Heiniptera 224. H^patica 353 Heptandria 334. H.raklemn 321. Herba perejitiis 269, Herbstlowenzalin 372. Herkuleskafer 189. Herinelín 43 HerpťStes 41. Herrnpilz 407. HíTzkaiiiijuT 7. Heřmánek .376. Heuscbrecken 222. 223. 224 Hexaoder 438 H-xundria .328. H('X»'nmelil 402. H.yl 117. Hiťraceum 372 Hiiitbeere 348. Hiudiu 74. Hippuris 288. Hirciis 78. Hirse 391. Hirsch 73. Hirsclieber 66- Hirsclikafer 187. Hirschkuh 74. Hirschlini; 407. Hirudo 240. Hirundo 110. Histeres 187. Histrix 54. Hlacenstwí 437. Hladkao 172. Htati 436. Hlaub 269. Hlawác 159. Hlawonozí 242. Hledík 357. Hlemvžď 245. Hlína 431. — dyuíkowá 436. — lirncírská 463. — walcháíská 463. 465. Hliník 442. Hlinka zelená 465. Hlísta 2.">4. Hlísty 252. Hlíšiě 239. Hlizník 303 Hlodawci 46. Hloh 349. Hlošina 291. Hiut:ha\vka 356. Hmat 12. Hmyzi 118. Hnát 89. Hnědel 190. Hodernice 48 Holíispatli 457. Hohlwiirz 3 5. Hoholka 140. Holan 172. Htrldklee 369. Hoh-n 182. Holotliuria 252. Holub 125. Holubec 488. Holunder 290. — (Thee) 326. Holz biluminoses 479. Holzbiene 201. Holzlaus 219. Holzschwamm 408. Holzspinner 209 Holzstein 453. Holzwespen 194- Homcpopatliia .315. Hoinolan 216. Homolozub 4;34. Homoptera 226 Ho přen 395. Hordeiim 29S. Hornerz 487. Hornliscli 173. Horniny 414. 425. — jezerní 426 — náplawní426. — nedosopecné 426, — oliriQrodé425. Horniny plutonské 425. — potopní 426. — požárně 426. — rostlinorodé 426. — sopečné 426. — staroniořské 426. — tédobné 426. — wodorodé426. — wŠemorské 426. — wulkánské 426 — wysokoinoř- 8ké 426. — žiwocichoro- dé 427. Horniss 198. Hornstein 453. Horopis 414. Hortensie 342. Hořuwiny 476. Hořčice 360. Hořčík 442. Hořec 329. Hraboš 49. Hrách 367. — ledwinkow) 366. Hrachowec 469. Hrana 336. HranohlavN 255. Hranol 440 Hranostaj 43 Hranowka 263. Hrdlíce 126. Hrdlo 278. , Hroch 63. Hrot 274. Hrozen 277. Hroznýš 150. Hruj 172. Hruška 347. Hřbetnice 11, Hřebíček 345. Hřebíček skoricowý 339. Hřib 407. — tupý 407. Hrídelowka 263. Hřiwnáč 126 Hubán(w.Habán)407. Hubka kresací 407. Hufeisennase 25. Huíiattig 375. Huliner 12fi. Hiihnerdarm 343. Huhnergeier 96 Hiihnerhund 30- Hiihoervogel 125. Hiilse. 283. Huinineln 201. Huminer 236. Huinulus 395. Hund 29. — íliegender 25. Hundspetersilie 323. Hundszunge 308. Husa 174. Husínužka 305. Husy 140. 141. Hutpilze 406. Huza 89. Hvvězdice 259. 260. Hwezdnice 343. Hwězdník 375- Hwezd\šil4.251,252. Hyacint 329. 448. Hyena 33. Hýla 156. Hyulith 459. Hylurgus 192. Hybadia 182. Hvdnuni 408. Hydra 259. Hydrachnella 232. Hydrangea 342. Hydrargiruui 442. Hydrocantharidaí 185. Hydrocorisiae 225. Hydťogen 441. Hydrometra 225. Hydrophili 187. Hýl 117. Hyinenoptera 193. Hyosciamus 312. Hypericum 369. Hypocampus 174. Hypolais 108. Hyssopus 356. Hyppopotaums 63. Hypsibates 134. Hypudaeus 49. — LeniHius 52, Chabazin 456. Chaetodon 169. Chagrin 176. Chalcedon 454. Chaluha 404. Chaluzjk 404. 441. Chameleonowití 148. Chamouiilla 376. Champion 407. Chapýši 246. Charadrias 130. Chárpa 378. Chasoník 441. 496. Chťchtoň 136. Chciroptera 24. Chelidonium 350, Chiastolith 457. Chinownik 310. Chirotes 149. Chlebowník 380. Chlopně 282. Chlor 441. Chlorit 462. Clilupácek 372. Chlupy 274. Chmel 395. Clunelina 395. Chobotnice 243. Chodidla 182- Chocholatky 2f^'0. Chocholauš 112. Chocliolík 277. Chochul 27. Chramostýl 43. Clirastawec 303, Chraiist 189. Cliraustek zahradní 189. Cíirobákowill 188. Clirom 441. Chroinsaures Blei 492; Chrc.stíkowilí 21(3. Clirpa 378. Chrtowití 30. Chrii|> 16. Chrysanthemum 376. Clirysoberyl 44S. Clirysolit 450. Clirysoinelina 192. Cbrysopras 454. Cliřesř čili hromowé koření 330. Cliíestawec 190. Clifestvš 153. Chuf 12. Clivsoika 389. Chworec 496. Chwořík 441. Chwostali 156. Clíylus 6. Chyinus 6. Jablef-ník 357. Jablko 283. JabloQ 347. Jablúsko 315. Jádro 282. Jagdlmud 30. Jaguar 36. Jahoda 283. Jahodník 348. Jalapa 309. Jalowec 396. — virginianský 389. Jainník 30. Jantar 480. Japec 455. Japík 442. Japoslída 462. Jařmo 27.Í. Jasan 398. Jasniin 345. Jasnorudek 470. Jaspis 454. Jaspisachat 454. Játra 6. Jatrník 354. 40.'í. Jawor 398. Jazycnice 161. Ječen 122. Ječmen 298. Jedle 388. Jednobratrstwo .^62. Jeduodomstwo 380. Jednodomý 281. Jednomanželstwo 370. Jednorožec 88. Jednopaznehtí 66. Jehlancc 439. Jehlice S66. Jehoeda 277. Jelen 73. Jelení jazyk 401. — růžek 402. Jelenowití 72. Jepice 218. Jericho 311. Jermík 4 42. Jermolec 493. Jermolín 462. Je váb 131. 346. Jeřábek 128. Jeřabník 362. Jeseň .S98. Jeseter 174. Jeskyně Postojenská 416. Jespák 134* Jestřáb 95. Ještěrka 435. Ještěrky 147. Ještěrowé 146. Ještěrozub 434. Jetel 369. Jewnosuuboé 277. 286. Jezwec 28.. Jež 27. Ježek 27. Ježáci 252. 431. Ježanec 173. Ježowec 54. Jikawec 115. Jikrowec 469. Jikry 160. 161. Jíl 463. 431. Jilek 301. Jilm 320. Jirice 115. Jiřička 110. Jitrocel 305. Jíwa 391. Jíwerák 170. Jizlín 472. Jmel 394. lod 404. 441. Johannisbeere 318. Jojiannisblut 227. Johanniskraut 370. Johanniswiirmer 186. Jola 113. Judenkirsche 315. Juglans 384. Jnlus 233. Juncus 332. Jiiniperus 389. — communis 396. Jnniuskafer 189. Jupiteríisdi 87. Ibex 78. Ibis 133. Icosandria 344. Icositetraeder 439. Idocras 4-51. Ichneumon 41. 194. Igel 27. Igelhsch 173. Iltis 43. Immergriin 319, Immortelle 375. Indigofera 368. Indycli 368. Insecta 180. Infusoria 261. lugwer 286. Inkaust (Cerwený) 333. lnula 376. Inuns 22. Iridinm 441. Iris 295. Isis 260. Islřindisches Moos 403. Isopoda 234. Itacolumit 429. Ixodes 232. Kabar 72. Kabeljo 171. Kačka 139. Kada 475. Kadidlo 197. Kafer 184. Kangurii 45. Křisepappel 363. KHuzclien 100. Kaf Mariain 362. Kafr 339. KafrowDÍk 339. Kailina 139. Kadmowití 139. Kajka 140. Kaiman 147. Kakadu 125. KakaowDÍk 370. Kakerlaken 220. Kal amin 492. Kalaunice 254. Kalaus 99. Kalawa 138. Kalekutisdier Halin 128. Kalich 278. Kalík 141. 492. Kalina 325. Kalk geineiner 468. Kalkspath 467. Kalktuff 469. Kalkstein kórniger 468. Kalksteine 467. Kalinar 244. Kambala 169. 170. Kaiiieel 70. 71. Kámen křtící 450. — křesací 453. — prubířskj' 453. Kamenec 475. Kamenecník 461. Kamenka 495. Kauieny 445. — draiié 446. — hlínowité 465. — mastnekowité 465. — merotcowité 472. — strontcowité 473. — wápnité 477. Kamille rumisilie 377. Kampherbaum 339. Kamiifuahn 134. Kamrhol 72. Kamýka 307. Kamzík 77. Kanárek 116. Káně 96. Kanec 65. Kannenkraut 401. Kaninchen 54. Kankara 231. Kapar 349. Kapinice 399. Kaprad 401. Kapradowité 401. Kaprowité 162. Kapucínek 189. Kapusta 359. Kapustňák 85. Karafiátowý' kořen 349 Karafiát 342. Karas 163. Karát 446. Karauscli 163. Karbuukul 447. Kardamom 287. Karli o I 360. Karmín modrý 368. Karneol 4?4. Karpfen 162. Karpholith 467. Kartoífel 315. Karuk 175. Kasclimirziege 78. Kassia 339. Kassonada 299. Kastanienbaum S85. Kasta 340. Kaštan 334. — domácí 385. Katze 39. Katzenauge 453. Katzenkraut 356. Katzensilber 461. Kaukol 338. Kaulkopf !67. Kaulquappen 156. Kaury 126. Kauz 100. Kawiar 175. Kawiáš wiz scabiosa. Kawka 118. Káwowník 310. Kazí ční ky wápníCité 470. Kazík 441. Kaziwec 470. Keim 275. Kel 275. Keporák 87. Kernbeisser 116. Keulenkafer 193. Keulenpilz 407. Kibitz 130. Kiefer .387. Kieferschwarmer 204. Kieferspinner 208. Kiemenfuss 238. Kies grober 431. Kieselsdiiefer 453. Klette 374. Kliwec 494. Kmen 2(39. Kmín 324. Kiníii Černý 353. Knabeokraut 379. Kaieholz 388- Kniha 69. Knirrhahn-hen 193. Knoblaudi 327. Knolle 268. Knospe 274. Knotowka 338. Kobalt 494. Kohalthluthe 494. Kobaltkies 494. Kobylka 89. Kobylky 222. 223. Kočičí oko 453. Kočička 277. Kočka diwoká 39. Kočkodan 22. Kíinigskerze 313. Koíferíiscli 173. Kohaut 126. — mořský 167. Kohl 359. 360. Kohle 478. 479. Kohlenblende 481. Kohlensaiire 484. Kohlenw asserstoíf- gas 484. Kohlrabe 118. Kohlriiben 360. Kohlweissliug 203. Kokořík 3.30. Kokos 384 Kokoška 3?9. Kokotice 306. Kolaucli 74. Kolčawa 43. Kolibri 121. Koliha 133. Kolník 360. Kolpík 133. Komárowití 212. Komoltíc JS7. Koniolci 187. KoMiouice 369. Komora 7. Koňadra 112. Kouác 268 Koiiar 112. Končina 5. Kondor 92. Koníci 222. Koník mořský 174. Koniklec 354. Konipas 109. Konítrud 291. Konopě 394. Konopice 356. Konopka 115. KoDwalinka 330. Kopaniny 413. Kopffdssler 242. Koppe 167. Kopr 321. — wlaský 322. Kopretina 376. Kopíiwa 383. — hluchá 356 Kopřiwy n>orské256. Kopyťatí 66. Kopytník 343. Koralen 260 261. Koraly 258.260.261. Korek 385. Koriander 324 Korka skalní 467. Korinoran 1.S9. Kornblume 378. Kornelkirschbauni 303. Komice 267. Kornkiifer 191. Kornweihe 97. Korotew 127. Korowec 191. Koruna 278. Korund 247. Korýšowé 233. Kořen 268. Kořen iiadi 338. Koření barwirské — hromowé HoO. Kos lo3. Kosatec 295. Kosnik 437. KosočtvNerec 437. Kosodřevsina 388. Košuiina 274. Kostan olowitý 491 . Kostany wápničité 470. Kostice 85. 87. Kostičnik wodíkowý 484. Kostík 44t. Kostilomec 95. Kostka 438. Kostra 10. Košenil 345. Kosinky S9, Košut 78. Kotwice 306. Krew draci 33 J. Kowitek 461. Kowoh 390. Kowy 441, 485. Kozel 77. — ' angorský 79* — kašmirský 78. — krotký 78. Kozelec 371. Kozibrada 371. Kozilist 311. Kozipysk 323. Kozlíček 295. Kozlík 294. Kozodoj lil. Kozorožec 78. Kožejedi 187. Kožišina panthero- wá 38. Kožišina tygrowa 38. Krabben 23í). Kriiutersuppe 376. Krahujec 95 Krajiník 184. Krajta 151. Králíček 108- 109. Králík 54. 163. Kramerka 365. Kraiiietvogel J03. Kranidí 131. Krapp 304. Kráscowití 185.186 Krátkozohci 130. Kraupv 298. 482- Krauseiniinz 355' Kraut S59. Krebse 235. 286. 237. 238. — řlchte 235. Kreide 469. Kreuzdorn 317. Kreuzkraut 375. Kreuzotter 455. Kreuzschnabel 113. Kreuzstein 460. Kreuzwurz 365. Krewel 489. — wláknatý 490. Kriebelkrankbeit 405. Krkawci 117. 118. Krlík 67. Krocan 128. KriJten 158. Kronenwicke 368. Kropfgans 138. Krowky 182. Krowník 106. Krsák 97. Krt 26. Krtek 26. Krticnfk 357. Krtoinyš 26. Kručinka 365. Knihoploska 245. Kruchlík 449. Krunimholz 388. Krustenthíere 233. Krusík 441. Krušina 317. Krutihlaw 124. Krwawnfk 490. Krweii 340 Kryolith 471. Kryptogamia 400. Krysa 50. Krystal le 436. Krystalisysteni 437 Krytohlaw 193. Krytosenienstwo 357. Křeček 50. Křeliař 140. Krehýsj 149. Kreniel 431. Kremelák 385. Křemen 428. 452. — obecný 452. — železitý 453 Křemík 441. Křepelka 127. Křesací kámen 424. Křesawen 453. Křez 259. Křída 469. Křídla 279. Křídlaun 174. Křidlice 430. — hladicí 464. — kameneCná 461. Křídlo 89. Křídloprsták 435. Křídlowka 246. Křís i 226. Křisfál 452. Křiwatec 329. Křiwka 113. Křiwonoska 113. Křižák 230. Křížek 365. Kubek 278. Kubus 438. Kudan 22. Kudlák 30. Kudlankowití 223. Kugeldistel 379. Kugelkafer 187, Kugelfuss 233. Kugeltbierclien 263. Kuchensclielle 354. Kli m mel 324. Kiirbis 390. Kukačka 124. Kukla 183. Ku klik 349. Kuks 479. Kukuk 124. Kukuřice 381. Kulaci 187. Knlatan 236. Kulich 100. Kulík 130. Kim 66. Kuna 42. Kunowité 41. Knpfer 487. Kupferglas 488. Kupferkies 488. Knpferlazur 488. Kupfermalnchit 488. Kupfernickel 494. Kůra 269. Kurkuma 287. Kury 126 Kuroptew 127. Kurvit5279. — ženský 281. Kwětel 357. Kwetenstwí 277. — tajnosnúbců284. Kwěty neprawidelné uiuoholupené 279. Kwěty neprawidelné srostlolupené 279. Kwety prawidelné innoholupené 279. Kwěty prawidelné srostlolupené 279. Kwfčala 103. Kwítko sedmera bratrů 345. Kyhanka 335. Kýcliawice 333. Kyjowka 248. Kyratka 217. Kyselka 482. Kyselimt uhlícnatá 484. Kyseliny 484. Kysličník 493. 442. — ďasíeitý 494. — jenníkowý 493. Kyslík 441. Kystonozí 237. Kystowky 257* Kystuška 238. Kyt 85. Kvtka 277. Kywúk 276s Kyz 489. Laabniagen 70. Laberdan 171. Labkraut 304. Labrádorec 455. Labriiii 169. Labuť zpěwná 142. Labutě 141. Lacertina 147. Lactuca 371. Lactucariutii 372. Ladík 442. Lammergeier 93, Lagopus 32. La<:hse 166. Lachsforelle 166. Lachtan 84. Laclitaube 126. Laka 227. Lakrizensaft 367. Lama 72. Lamellirostres 139. Lamina 278. Lamiuin 356. Lampirides 186. Lamprete 179. Lan 74. Laneojiodiuiii 402. Lycopus 292. Lyrosa 231. Lvclinís 338. LU o 269. L>lu>huh 192. Ljkowec 336. LNkožrauti 191. LyinncPus 246. Lyuiphgefíisse 6. Lynx 38. Lýsek 102. Lysky 1.35. Lytisdie Formation 426. LžiCník 358. Maasliebdien 376. iMaraco 22. 23. Macarat 159. Maceška 319. Macrodactyli 135. Macrura 235. Maďal 334. Made 18.3. Madeuwunn 254. Madia 375. Madrepora 260. Mafi;entlnere 263. Magnesie 476. Magneteisenstein 489. Magnetina 444. Magnetowec 489. Magniuni 442. Magot 22. Mahagon 341. Maigiockdien 330. Majka 190. Maikafer 189. Majorán k a 355. Maiwurm 190. Mák 350. Makadla 181. Makarela 169. Maky 23. Malacopterygii 171. Malarhit 488 Maliuník 348. Malpa 23. Malpowití 23. Malva 362 Manunalia 15. Mamut 434. Mana 399. Manatus 85. Mandelík 120. Mandelinky 192. Mandelkrahe 120. Mandloň 345. Mandril 23. Mangan 442. Mangan!) vperoxyd 493. Mangusta 41. Manis 56. Mantis 223. Marana 191. Mardiantia 403. Marhantka 403. Marienglas 462. Maricnkafer 193. Marsupialia 44. Marubiuni 357. Malinka 304. Masařka 215. Masojídek 101. Mastiks 392. Mastnek 465. Mastodon 434. Máta 355. Matečník 276. 377. Mateří dauska 355. Matricaria 376. Mauřní mol 190. Maudiwlácek 113. Mauerbiene 202. Mauerp^^eífer .338. Maudia Španělská 190. Maulbeerbaum 382. Maulesel 69. Maulwnrf 26. Maulwurfsgrille 221. Maus 48 MausíJIirlein 372. Mais 381. Mečaun 173. Mečík 296. Měď 442. 487. — samorodá 488. Medicago 369. Medník 280. Medossaw 121. Medulowití 186. Meduňka 355. Medusaria 256. 257. Medwed bílý 29. — lední 29. — mořský- 29, — obecný 28. Meerkatze 22. Meernadel 174. Meerscbaum 466. Meersrliwalben 137. Meerscliweiadien55. Meerzwiebel 329. Megatbiles 202. Megalonyx 434. Megalosaurus 435. Megatherium 434. Mehlbeerbanm 347. Mehlfřissclien 349. MehJkáfer 190. MecJi islaudský 403. Mědiorep 255. Mědiowec 254. Mechowité 102. . Měcliožil 255. Mediaunka 318. Mědiýr plowacílfíl. Měd)vrek 283. Mědiýřník 366. Meisen 112. 113. Mekýši 15. 241. — Iilawati 242. Melanit 449. Melasa 299. Melann 391. Melde 320. Meleagris 128. Meleš 28. Melicerata 263. Melilotus 369. Melis 300. Melissa 355. Melo 391. Meloe 190. Melolontha 189. MeniantUes 309. Menilith 459. Menscbenfresser 176. Mentha 355. Menura 104. 105. Mera 226. Mercur 442. Mergus 140. Mergel 469* Merks 324. Merops 122- Merotee 472. Merotik 442. Měnila 103. Merulius 408. Merulka 356. Meruíika 346. Meruzalka 318. i Mesec 488. Měsíček 378. Metalle 485. Mezek 69. Mihule 178. Mídia 11. Mik 171. Mikter 6. Milane 96. Milben 232. Millefolium 376. Millepora 260. Milchbrustgang 6. Milz 6. Milzbrand 82. Mimosa 399 Mineralalkali 475. Mineralia 413. Minoha 179. Mi stel 394. Mistkíifer 188. Mitisgriin 494. Mitra 246. Míznice 6. Mfzowod hrudní 6. Mléko měsícový é čili skalní 469. Mlynářík 113. Mlok 159. Mlokowití 158. 159. Mluno 444. Mlži 246. Mnílí 171. Mniška 209. Mnoliobratrstwo 369. Mnohohlásek 103. Mnobomanželstwo 370.371.374.397. MnoliomanžeI:st\^í 281. Mnohomužstwo 349. Mnobonoh 233. Mnobotecka 260. Mnobowlas 402.^ Mococo 23. Mořiwody 6. Modrácek 105. Modrásek 2(>5. ModrokrCek 105-^ Modruska 113. Modridlo 368. ModrH 368. Modřín 389. Modrinka IIX Míincb 137. Mowe 136* Mobn 350. Mocbna 349^. Mocbyne 315^. Mokcan 454. Mokřice 235. Mokkastein 454. Mol 183. — maučni 190. Molch 159. Moli 214. MoUusca 241. MolybdaíQ 441. Molybdeenglanz 495. MolybdeensauresBlei 491. Monadelphia 363. Monades 263. ^■ Monduiilcb 469. Monitor 147. Monoceros 88. Monodon 88. Monoecia 380. Monogamia 370. Monouiya 247. Moorkoble 479. Moosbéere 335* Moose 402. Mops 30. Morák 128. Morce 55. Morchel 407. Morcbella 407. Morns 382. Moruše 382. More 423* Mořena 304. Mosaz 487. Moscbus 72. 73. Moschuskafer 184. Mossiliis 215. Moska 30. Moskwada 299. Mosniřka 282. Motacilla 104. 108. 109. Motohlaw 255. Motolice 255. Motten 211. Motilowé 202. 203. 204. Mot) líce 217. Mozek 11. Mramor bílý 468. — Černý 469. — floreiitinský468. Mrawenci 196. Mrawencojed 216. Mrawetiečaík 56. Mrawkolew 216. Mrhel 469. Mrkew 322. Mrož 84. Mršníci 187. Mrtwonosi 187. Mrz 84. MŠice 226. Miicor 405. Muifelthier 79. Mucha obecná 214. MucháCek 105. 106. Muchai- 105. Mucharík 102. Mucholowka 102. Muchoninrka 407. Muchowití 214. Miicken 212. Muk 347. Mukyně 347. Miiltungnla 56. Můra 210. Murowilí 23. Murřfna 171. Miiriine 172. Munneltliier 48. Miiry 205. f Miis, musculus 48. Mus Rattus 50. Masa 327. Musea 214. Muscari 329. Musei 402. Muscicapa 102. Muschel 242. Muschein 247. 248. 249. Muschelthiere 247. Musclielwacliter 236. Muškát 362. MuskatnussL.auin 397. Muskátowý strom 397. Mustela Martes 42. Muška obilní 211. Mušky swatojanské 186. Miitterkorn 405. Mutterkraut 377. Muzha 429. Mycetes 23. Mydlák 464. Mydlice 342. Mýdlo benátské291. — kočičí 309. Mygale 230. Myogalea 27. Myosotis 307. Myoxus 47. Myriapoda 232. Myristica 397. Myrjneleonides 216. Myrnjecophaga 56. Myrtíi 345. Myš domácí 48. — německá 50. — polní 49. Myší auško 372. My ti II US 249. Mywal 28. Nacktaal 172. Nackthíiuter 155. Nacktriicken 172. Naháči 144. 155. Nahoocas 236. Nahosemenstwo 355. Nachteule 100. Naciitfalter 205. Nachtigall 107. Nachtkerze 336. Nachtpfauenauge 209. Nachtrabe 111. Nachtschatten 316. Nafta 477. ' Nagethiere 46. Naja 154. Najade 241. Nais 241. Nálewníci 261. Námel 405. Námelka 405. Naplaweniny 427. 431. Náprstník 357. Narcis 327. Narwall 88. Nashorn 62. Nashornkíifer 189. Nashornvogei 122. Nasturtium 359. Naf 269. Natatores 136. Natrolit 460. Natrum 475. Nattern 150. 151. Nautilus 243. 244. Nažka 282. Nebehled 171. Nebesec 473. Nebesník 442. 496. Necrophori 187. Nedwědice 342. Nefrit 455. Nehet 278. Neje.sit 138 Nekowy 44l. Neike 342. Nelkenwurz 349. Nepa 225. Nepeta 356, NeptuDisté 418. Nereides 239. Neritina 246. Nerostopis 414. Píerostozpyt 414. Nerosty 2. 413. Nerwy 12. Nést 477. Nestraupe 209. Nesytka 205. Neštowice 82. Netulec 456. Netopýr 24. Netíesk 344. Netzfliegler 216. NetziJiagen 69. Neublau 363. Neunauge 178. Neiiroptera 2l6. Neuntddter 101. Nezmar 259. Nickainínek modrý 475. Nickel 493. Nickelocher 494. Nicolum 442. Nicotiaoa 313. Niesswurz 354. Nigella 353. Nilpferd 63. Nitka 280. Nociiátka 205. 209. Noh 93. Nonnenspinner 209. Nopal 345. Nosatcowití 191. Nosorožec 62. Nostok 404. Notonecta 225. Nowožilka 362. Nožička 273. Nožniřika 282- Nožozobci 131. N uměni US 133. Numida 129. Nusshaher 119. Nux 283. Nycticorax 111. Nymphřea 350. Obal 278. ObaleCi 211. Oběh krwe 7. — — malý' 8. — — welký 8. Obilí 297. Obilní čerw 197. Obisium 231. Obnovsiwost 5. Obojžiweluí 143. Obratlovci 15. Obsidian. 458 Obstwickler 211. Ocel 491. Ocelek 190. Ocelot 39. Octaeder 438. Octandria 335. Octopoda 243. Octopus 243. Octowka 211. Oculinia 259. Ocún 333. Ocyinuin 356. OCkowání 276. Oddenek 268. Odermenich 343. Óhlbaum 290. Oenothera 336. Oestrus 214. Oharka 391. Ohar 30. Ohařowití 30. Ohnice 361. Ohnižil 159. Ohřán 452. Ohreule 99. Ohrwunn 219. Ochechule 85. Ochra fusca 465. Ochsenzunge 307, Okatice 179. Okaun 168. Okauni 167. Oko 13. 274. Oko kocici 453. Okolik 277. Okrow 284. Okrehek 2S9. Okuliren 276, Okurka 391. — panenská 312. Okwetí 278. — u traw 280. Okysliťowáni 442. Olea 290. Olej diewěný 291. — kamenný 477. — palmowý 384. Olimsthier 433. Oliwa 290. Oliwa Česká 291. Oliwín 450. Olm 159. Olowo 442. 491. Olše 383. Olůwko 481. Oman 376. Ouiscus 235. Onobrychis 367. Ononis 366. Ousa 36. O nich 454. Op africký 21. — asiatský 21. Opál 458. 459. — truplowitý 425. Opaljaspis 459. Ophisauri 149. Ophidii 150. Opice wiz Op. Oplodí 282. Oposum 45. Opowití 20. Opuka 431. 469. Orang-Utang 21. Ordensband d. blaue 210. Orel 94. Oreostear 465. Orchis 379. Oriolus 104. Orlíček 353. Ornitliogalluni 329. Ornithorliynchus 56. Ornus 399. OroNus 368. Orograpliia 414. Orthoptera 219. Orvctographia 414 O ryzá 333. Ořech 283 — zemský' 368. — wlaský 384. Ořešák 384. Ořešek 282. Osa 436. Osel 68. Oset 373 Oseter 174. Osíiní 282. Osina 280. 274. Osinek 466. Oskeruse 347. Osla 461. Osládeř 401. Osládež 401. Osladic 401. O smi bok 440. Osmistěn 438. Osiiiimnžstwo 335. Osmi nožky 243. Osmium 441. Osí 160. Ostacapthi 162. Osten 274. Ostera 284. Osterluzei 380. Ostnatec 408. Ostnokožci 251. Ostral 248 Ostracion 173. Ostrea 247. Ostrorep 237. Ostrowidowé l46. Ostružka 352. Ostružník 348. * Ostrýs 381. Ostříž 97. Ostrížowití 97. Osyka 396. Osl\cli327. Ošťětí 284. Otáčka 309. Otaria 84. Ottern 152. 155. O tis 130. Otruclioďiisec 494. Otrusicelan broníci- tý 494 Otnisík 441. 494. — samorodý 495. Oresník 119. Ovis 79. Owad 213. 214. Owce 79. — anglická 80. — elektorální 79. Owes 298. Oxalis 338 Oxygen 441. Oxyuris 254. Ozobí 89. Packfong 493. Paeonia 252. Pagnrus 236. Pacliydermata 56. Pakosník 437. Pakiin 77. Paladík 442. Palaeotheriam 433. Palea 271. Palice 277. Palicnice 193. Palist 271. Palma obecná 393. — ságowá 396. Palmipedes 136. Palmiil .384. Palmweide .391- Palmwein 384. Palumbus 126. Pampelík 372. Pampeliška 372. Pancreas 6. Panicům 301. Panoha 268. Paiiohatka 238. Panohy 234. Pansen 69 Panther 38. Pantolfelholz 385. Panzerkople 167. Papagei 124. Papaušek 124. Papaver 350. Pappel 395. Pappelrose 362. Paprať 401. Papršlec 460. Paradiesbanm 327. Paradisea 120. Parasitře 238. Pardal 38. Pardalis 39. Pardus 38. Parforce-Hund 30. Paris 338. Parma 163. Parmelia 403. Parohy 73. Paríhenium 377. Parukářka 113. Paruska 257. Pásatec 55. Paseng 78. Pásowitka 256. Passiíiora 362. PassionsMume .362. Pasteli 472. Pastinák 321 Pašiowka 362. Páteř 10. Paupě 277. Pauzdro 282. Pavián 23. Pavo 128. Páw 128. Pawauk 228. 229. 230. 231. — mořský 243. Pawézka 279. Pazaurek 424. 453. Pažen 78. Pažitka 327. Peckowice 282. Pecora 69. Pecten 248. PeCárka 407. Pediculus 228. Pegases 174. Peclistein 459. Peitscliwurin 254. Pel 280. Pelargonimn 362. Pelasgisclie Forma- tion 426. Pelecaous 138. Pelobates 158. Pelun 374. Pelynek 374. Pemsa 460. Peií 268. 269. Pennatula 258. Pěnek 394. 466. Peuenka liuiní 359. Pěnice 107. 108. Penízek 359. Penkawy 114. 115. Pěnodejka 226. Pentandria 306. Pentatoma 225. Pepo 390. Pepř 293. — betlowý 400. Pera rainenní 89. Perca 168- Percoides 167. Perdix 127. Perianíliimn 278. Pericarpinm 282. Perlec 458. Perleule 99. Perlmuschel 249, Perlinutterfalter202. Perlička 129. Perlhuhn 129. Perlstein 458. Pernatušky 212. Pernf 89. Peřestec 492. Pes 29. — mořský 83. — swatobernařdšký 31. Pestík 281. Pestřec 488. Petalit 455. Petaluin 278. Petasites 375. Petilup 451. Petimužstwo 306. Petiolus 270. Petrklíč 308. Petroinyzon 178. Petružel 323. PfaffenhiUlein 317. Pfaii 128. Pfauenspiegel 203. Pfelfer 293. Pfeíferfrass 124. PfefFerniiinz 365. Pferd 66. Píingstrose 352, Píirsich 34f>. Pflanzenthiere 257. Pfortader 7. Ptrieinenwurm 254. Pfropfen 276. Phalangimi! 231. Phalaris 301. Phasnia 224. Pliaspolus 366. Phasianus 128. Philadelphus 345. Philomela 107. Phleuin 30J. Plioca vitulina 83. Plioenicopterus 136. Phopnícurus 105. Plioenix dactylifera 393. Pholas 249. Phorinium 331. Phosphor 441. Phosphoresciren444. Phospborit 470. Phospborkalke 470. Phosphorsaures Blei 491. Phosphorwasser- stolfgas 484. Phragmites 301. Phriganea 216. Phthor 441. Phyllopoda 237. Phyllostoma '25. Physalis 316. Pliysalus 87. Physeter 87. Physophora 267. Pica 119. Pirus 122. 123. Píďalky 210. Pieper 110, Pieplerche 110. Pieris 203. 201. Pihalice 135. Pihatka 129. Pibwa 392. Pijawice 240. Pilák 177. Pilát 307. Pi látky 194. Pilaiin 177. Pilans 191. Pilich 97. Pilořitky 194. Pilosella 372. Pilze 405. Pinipernuss 326. Piinpinella 824. Pinang 400. Pinč 30. Pinguine 143. Pinie 388. Pinit 462. Pinna 248. Pinnře 271. Pinotlieres 236. Pinus 387. Pipa 158. Piper 293. Pipíška líO. Pírko 273. Pirol 104. Pirožci 431. Pirus 347. Pisálka 461. Pisang 327. Pisces 160. Púek 431. Pisila 134. Pisiwka 219. Piskoř 163. Pískowec 431. Písmenek 493. Pistacia 392. Pistacit 455 Pistilluia 281. Pisuia 367, Pithecus 21. Piwonka 352. Pížinák 72. Pížmo 73. Planerkalk 431. Plachetka 284. Plakara 170. Plaineňúk 136. Plamínek 353- Planorbis 245. Piantago 305. Plastinka 278. Plásť, plástwa 199. Plastnice 199. Pláštěnci 250. Pla*alea 133. Platík 441. Platina 485. Plat)S 170. Plawiui 402. Plawiiňowité 402. Plazi 143. Plecotus 25. PlectognatUi 173. Plemena lidská 16. Pleonast 448. Plestěnky 239. Pleuronectes 169. Plewa 280. iPlch 47. Plícatí plži 245. Plíčník 307. Plíseň 405. Plíska 109. Pliskawice 88. Plita 431. Plod 282. Ploštice 224. 225. Plsf 274. Plucar 390. Plnmbnm 442. Plumula 275. Platonisté 418. Plvny 483. Pljtwa 160. Plži 245. Podbel 375. Podetinm 273. Podiceps 142. Podkmenowka 209. Podkowáček 25. Podléska 353. Podpaždnícek 30. Podpory 273. 274. Podražec 380. Poecilipoda 237. Polianka 337. Polirižowání 276. Pochop 97. Pochwislík 442. 493. Pokožka 269. Pokraj lupenu 278. Pokrowky 107. 108 Polarfuchs 32. Polarbar 29 Poleturha 47. Poiewníci 261. Polierschiefer 425. 464. Polnák 114. Polotráwy 296. Polyadeiphia 369. Polyandria 349. Polygala 365. Polygamia 370. 397. Polygastrica 263. Polygonatum 330. Polygonům 337. Polymerida 180. 232. Polypen 260. Polyphemus 238. Polypi 257. Polypodium ( místo polygonium) 401. Polyporus igniarius 407. Polytrichum 402. Pomněnka 307. Pondrawa 183. Pongo 21. Popelice 47. Popenec 356. Populus 395. ' Por 327. Porcelánek 454. Porcelánowka 463. Porfyr 430. — plastnatý 429. Porphyrschieťer 429. Porzelan^rde 463. Porzelansclmecken 244. Porzelanjaspis 456. Porzelanspath 457. Poskonnice 394. Poslice 126. Posméwáček 108. Poštolka 98. Potamogeton 306. Potápka 140. Potápky 142. Potápníkowití 185. Potemník 190. Potentilla 349. Potkan 50. Potmechnť 316. Potopníci 187. Potwall 87. Powázka 305. Powijnice 309. Pozoj 148. Prach 89. prachtkafer 186. Pramenatka 258. Pra?neny 423. Praporka 258. Prásein 453. Prášek zasýpací402. Prašiwice 158- Prašiwka 406. Prašní k 280. Preiselbeere 335. Pressirostres 130, Prha 376. Pricken 178. Pťiinula 308. Pristleyowa hmota 263. Prisma 440. Probierstein 453- ProcellarÍ8el37.138. Procion 28. Proliledeň 452. Proinyka 41. Prosknrníb 363. Proso 301. Protěž 375. Próteus 159. Protococcus 404. Protogyn 428. Protozoa 263. Prowúzky 274. Prowrtani 431. Prozessionsspinner 208. Prskawec 169. 184. Prsoplýtwé 127. Pr.stenicp 208. Primus 346. Prut 268 Prútkowec 457. Prutowka 263. Pružnici 185. 186, Prwky 441. Prwoci 261. 424. Prwohory 427, Prworážowka 404. Prwosenka 308. Prwotín 428. Prwowápno 430. 468. Pryskýrník 354. Pryšec 382. Pr5Štěniny 413. Przník 188. Pradáci 205 Přehrad ky 282. Přepážky 282. Přepona 5. Přeslice 401. Přeslickowité 401. Přestupnice 330. přežíwawci Q9» Prímec 462. Prímohran 437. Přínawek 244i. Příroda 1. Přírodnina 2. Piirodopis 2. Prirodoskuin 2. Přirozenost 2. Příssadlo 240. 274. Psalter 69. Pseudoplatanus 398. Psilla 226. Psittacus 124. Psinky 31'^. Psocus 219. Pštros 129. Pstruh 166. Pšenice 297. — turecká 381. Ptáci hahní 130. — přelétawi 90. — stěhowawí 90. — usedlé 90. — wodní 136. Ptactwo 88. Ptaíízob 290. Ptáčnice 343. Pták usedlý, přelé- tawý, stehowawý 90. Ptakopysk 56, Pterodactylus 435. Pteroniys 47. Pterophori 212. Pteropoda 244. Pteropus 25. Ptini 186. Pud 14. Pudlík 30. Puífinus 138. PuhaC 99. Puch 89. Pucholowité 40. Puchýřnice 257. Purschhund 30. Pulec 167. Pulci 156. Puliccs 215. Pulnionaria 307. Pulsatilla 354. Puinpernickel 367. Punktthierchen 263. Pu|)pe 183. Pup 282. Pupa 183. Pu pálka 336. Pupawa 374. Pupen 274. Puporodka 215. Puppenriiuber 184. Pustoryl 345. Pustowka 100. PuŠticka 283. Pustík 100. Putorius 43. Pýchawka 406. Pyl 280. Pýří 274. Pyreneit 449. Pyralides 210. Pyramide 439. Pyrethrum 377, Pyromori)hische Ge- birgsarten 426. Pyrop 449. Pyrosma 250. Pyskauni 169. Python 151. Quadrat 437. QnHcker 115. Quagga (39. Quallen 256. 257. Quappe 171. Qjuarz 428. 452. Quassia 340. Qiiecksilber 487. QrUendel 355. Querciis 385. Querden 179. Raben 117. Rabenkriilie 118. Racek 136. Raci 235. 236 237. RaCiček 231. Radieschen 361. Raderkopf 263. Raderthiere 262. Rainfarren 377. Rajce 177. Rajky 120. Rajowky 120. Rak molucký 237. — obecný 235. Rákos 301. Rákoska (bambuso- wá) 331. Rallus 135. RauienýŠi 242. Rampliasto.s 124. Ranse 156. Ranunculus 354. Rapa 474. 482. Rapaces aves 92. Raphaaia (místo Ra- phalia) 405 Raphanistruin 361. Raphanus 3Hi. Raroh 97. Raseneisenstein 190. Rašelina 479. 480. Ratanhia 365- Ratte 50. Ratolest 268. Raiibíiiegeo 213. Raubkřifer 185. Raubtbiere 26. Raubvíigel 92. Raubowání 276. Rauchsoliwalbe 110. Kauditopas 452. Raiipe 183. Raupcowití 213. Raupec 213. Raurožilci 249. Rausdigelb gelbes 495. Rauscligelb rotlies 495. Ransnák 115* Rausko 2«4. Rauta 341. 446. Raute 437. Rautička 365. Rdesen 337. Rdest 30tí. Reagentia 443. Realgar 495. ^ Rebhuha 127. Receptaculuin 278. Reduvius 225. Regeupfeiffer 130. Regenwunn 239. Kegulus 108. Regulus Sibilatrix 109. Reh 75. Rehek 105. Rechteck 437. Keiher 131. Reiss 333. Reissblei 480. Reizger 407. Ren 76. Rennthier 76. Reptilia 143. Reseda 344. Rettig .H6i. Réwa 318. Reweň 340. Rewíz 318. Rez obilní 405. Rezek 406. Rhaumus 317. Rhanipliastoma 147. Rbebarbara 340. Rlieum 340. Rhinoceros 62. Rhinolophus 25. Rhodium 442. Rhoinboěder 439. Rhomboid 437. Rliombus 437. Rhynchophora 191. Rhyzoma 268. Ribes 318. Ricinus 382. Riedgras 381. Riesenfaulthíer 434- Riesenkranicb 435. Riesenscblange 150. Rind 81. Rinderpest 82. Ringelbluiue 378. Ringelspinner 209. Ringeltaube 126. Kingelwrirnier 23S. Rinke 75. Rittersporn 352. Rmen 377. Robben 83. Robinia 366. Rothel 190. Rogenstein 469. Roh 436. Roháč 140. 187. Rohas 122. Rohrdoinel 131. Rohrhuhn 135. Rohrenthierchen 263. Rohrschilf 301. Rohrsperling 113. Rohrwall 87. Rohrweihe 97. Rohowitka 260. Rohowka 18. 181. Rohowník 394. Rochen 177. Rujowník 341. Rokyt 269. Rokytník 331. Roinpí* 158. Ropuchy 158. Rorýk, rorýka, ro- rýs, roryt 111. Rorqual 87. Rolirwall 87. Rosa 348. Rosenkíifer 189. Rosenkraut 362. Rosenquarz 45'i. Rosetka 446. Rosiiiarina 292* Rosfiák 157. Rosnatka 327. Rosuice 156. Rosoinák 29. Rosores 46. Rosskastanie 334, Rostlina 2. Rostliny jewnosnu- bné 277. 286. — taJQosuubné 277. 283 — okoílkowé 320. — wněrostaucí a wnitrněrostaucí 270. Rošty 2. Rotatoria 262. Rotlianťnnonerz 493. Rolhbleierz 493. Rotheisenstein 489. Rothgiltigerz 187. 487. Rotifer 2«>3. Rothbuche 385. Rothkelilchen 105. Rothkupfererz 488. Roths( hwanzchen 105. 100. Rothtanne 387. Roththoneisenschíe- fer 495. Rownokrídlí 224. RozUa 268. Rozchodnik 338. Koziupek 460. Rozpuk 3i5 Rozrazil 289. Roztoč 232. Rozwiliny 274. Rtiif 442. 487. Rtutíčník stříbřitý 487. Ruhecula 105. Rubia 304 Rnbicel 448. Rubín 447. Rubis balais 448. Rubia bledý 448. — wýcliodní 447. Rubus 348. Ručičky 274. Rudaušek 494. Ruderer 138. Rudka 190. Rudlicé 496. Rudomědek 488. Rudy 485. Rudigras 292. Riibe 360. — gelbe 322. Riibenfalter 204. Russelkafer 191. Rula 429. Rulík 314. Rumelka 487. Ruměník 442. Rume 333. Ruunnantia 69. Rupicapra 77. Rusák 221. Rušiwci 186. Rutil 496. Rutte 171. Ruzdoodoiný 281. Různotwarka 209. Růže 348. — jeriŠská 36l. Růženíu 452. Růžowonka 362. Rybářicek 122. Rybokož 149. Ryby 160. — břidiopijtwé 162. — diruplawkowité 173. — kostnaté 162. Rýnuk 177. Rypbius 173. Rys 38. Rýsek 26. Ryt 344. Rywál 454. Ryzec 406. Řapík 270. Řasa 277. 404. Řasik 404. 441. Rasokřídlí 219. Rasonosec 25. Řebčík 329. ŘebTícek 376. ŘeCík 392. Ředkew 361. Ředkwicka 361. Řeka Piwka 416. Řepa 360. Řepík 366. 343. Řepka 360. Řeřáb 131. Řeřicha hořká 359. — potoční 359. — pospolitá 358. — zahradní 336. Řeřisnice 336. Řešetlák 317. Rezek 480. Římbaba 377. Řípa 360. Saatbrandpilz (uíísto Saatbrandspitz) 405. Sabina 389. Sádrowec 431. 471. Sádry 471. Sageíisch 177. Sager 140. Síigewespen 194. S«pia 244. Saugethiere 15. Sil uren 484. Safír 447. Safran 295. Saflgrun 317. Ságo 396. Ságo České 396. Sagiis farinifera396. Sacliariim 299. Sajha 77 Salamandrina 158. 159. Salanga 110. Salát IiIá\vkowý371. — zajetí 338. Salep 379 Salicitt 392. Salicornia 288. Salix 391. Saliiionei 166 . Salnitr 474. Salpen 250. Salpetr 474. Salvia 292. Salze 473. Salzsole 474. 482. Sainbucus 326. Samotář 103. Sand 431. Sí|dac 168. Sander 168. Sandkafer 185. Sandstein 431. Sandwespe 195. Sáně 10. Sanguisorba 305. Sáňky 181. Sapin 169. Saponaria 342. Saranr=e 223. Sarcoptes 232. Sardele 165. Sardonyclí 454. Sarmentuni 268. Sassafras 340. Satureja 356. Saturnia 209. Sau^oline 366. Saiiďasec 494. Sa«erklee 338. Saugader 9. Sangwerkzeuge 181. Saukosník 437. SauinraCníci 204. Saurodictwo 379. Sauria 146. Saustawa 14, Saxicola 104. Sazenice 276. Scabiosa 303. Scansores 122. Scarabaeides 188. Scapus 269. Scilla 329. Scincus 149. Scirpus 296. Sciuriis 46. Sclerotiuin 405. Scolopax 133. Scolopendra 233. Scolopendrimn 401. Scolymus 373. Scorpio 229. Scorzonera 371. Scrophularia 357. Secale cornutaui405. Securifera 194. Sedníililásek 109. Sedmikrása 376. Sediitiiiiužstwo 334. Sedům 338- Seeaneinone 258. Seebar 84. Seedraclie 174. See-Kinliorn 88. Seefeder 258. Seegras 404. Seehuhn 167. Seehund 83. Seeigel 252. Seeigeln 431. Seekuh 85. Seelówe 84. Seeohr 246. Seepferdchen 174. Seerabe 139. Seeraupeu 239. Seesclieiden 250. Seescliwalben 137. Seestern 252. Seetaucher 143. Seetulpe 237. Seeweib 169. Segler 111. Segge 381. Seideuliase 55. Seidensibwanz 102. Seiden.^^pinner 206. Seife Venetianer 291. Selen 441. Sellerie 323. Semeno 275. 282. — merhowé 402. Semenice 282. Senjenník 282 Sempervivnm 344. Senecio 375. Senega 365. Senes 340. Senf 360. Senná 340. Sennesblaíter .340. Senowník 102. Sepia 244. Seratula 373. Serpentes 150. Serpentin 429. 460. Serrator 140. Sesadla 181. Sesia 205. Sevenbaum 389. Sewlák 324. Seyřek 100. ScJíaben 211. Sclialotte 327. Scbaf 79. Scliafgarbe 376. Scbaft 269. Sdíafwurm 254. Sdíadítelhalui 401. Scheeliscli Griin 494. Scheeliuin 441. Sdíelfisclie 170. Scliellak 228. Sclierinaiis 49. Schieferkohle 478. Srhieferthon 461. Scliierling 322. Schiífsboote 244. Sdíiífvogel 138. Stínil 168. Sclnldfisdi 170. Schildlaus 226. Sdíildkroten 145. Sdnldthierd)en 263. Sdíillerstein 461. Sdíimmel 405. Sdílamuipeitzger 163. Sdílaininsdinecke 246. S dli a n gen 150. Sdílehenstraudi 346 Schleihe 163. Schlekhen 149. Schleiinfische 170. Schleiereule 99, Schliipfwespe 194. Schmarozerkrebse 238. Schinergel 447. Schmerle 163. Schmetterlinge 202. Schnabelíisch 169. Schnabeltliier 56. Schnacke 213. Schnarrer 223. Schnecken 245. 246. Schneeballen 325. Schnepfen 133. Schnittling 328. Schollkraut 350. Schorl 450. 451. SchoUe 169. Schoř 43. Schotte 283. Schrifterz 493. Schaumgyps 471. Schulterfedern 89. Schuppenstachel- schwainm 408. .Scliuppenthier 56. Schwíiinme 405. Schwíine 141. Schwalbe 110. 111. Schwainu) 261. Schwarzkohle 478. Schwarzkiiinmel 353. Schwarzblíittchen 107. Schwarzwurz 371. Schwefel 476. Schwefeikies 489. Schwefel wasserstoíf gas 484. Scl)wein 64. ScIiweiDsbrod 308. Schweiiiiner 187. Schwerspath 472. Schwerspathsteine 472. Schwertfisch 173. .Schwiininbiase 161. Schwiininkáfer 185. Siebenschlíifer 47. Sieewurz 296. Si I ber 486. Silberfucbs 32. Silberglaoz 486. Silberpappel 395. Silicium 441. Silicula 358. Siliciua 283. 358. Silozpyt 2. Silphue 187. Siliiri 167. Silvaa 493. Silvise 105. Simiře 20. Síň 7. Sinapis 360. Sinice 120. Sinnpflaaze 399. Síra 476. 441. Síran hliníčný 463. — hořříkowý 475. — inedity 475. — merotíčitý 472. — strontitý 473. — zinčitý 475. — železitý 475. Siřen 159. Sírnoďasec 494. Siřícník olownatý 491. — otrušičný 495. — wodíkowÝ 484. — zincitý 492. Sífaník 441. Sítí 296. 332. Sítnice 13. Sífokiídlí 216. Sitta 120. Sittiche 125. Si um 324. Skalice bílá 475. — modrá 475. — zelená 475. Skalník 104. 115. Skamoniowa prysky- řice 309. Skink 149. Sklence 13. Sklípkan 230. Sklo kočičí 462. — mariánské 462. Sklowatina lO. Skočec 382. Skokan 231. — zelený 156. Skop 79. Skopa 95. Skoryl 450. — wzácný 451. Skořicowník 339. Skot 81. Skřele l61. Skřiwan 111. 112. Skulař 249. Skumadla 443. Skworec 103. Slad 298. S ladík 442. Sladké drewo 367. SlaneCek 165. Slanorožec 288. Slawík uherský 107. Slawíkowití 1Ó5. Slawka 249. Sleď 164. Slepenci píseční 431. Slepice 126. Slepýš 149. Slez 70. Sléz zahradní 362. Slezina 6. Slída 428. 461. Slimák 245. Slimjši 256. 257. Sliinvsowití 170, Slin "469. — žiwicnatý 470. Slípka 135. Slívva 346. Slizvš 179. Sloh 443. Slon 57. Slonowá kosí 57. 62. Sluch 12. Sluka 133. Slunéčka 193. Slunečnice 378. Slzečník 74. Slzička 342. .Smaragd 448- Snietanka 372. Smilacina 330, Smokwa 392. Šmolek 459. Smolinec 496. Smolnička 338. Smrk 387. Smrkownice 208. Smrtník 190. Smrtohlaw 204. Smrž 407. Smurka 464. Smutil 203. Smyrek 447. Smyslík 453. Sneř 405. Sníh 482. Sob 76. Sohol 44. Soda 475. Sodík 442. Sok lékoricowý 367. Sokolowití 93. Solanum 315. 316. Sole 482. Soli 473. Solíčník stříbřitý 487. Solík 441. Solidungula 66. Sonnenbiume 378. Sonnenthau 327. Sopka 418. — avačinskaja423. — gorelaja 423. Sorbus 346. Sorex 26. Sosnokaz 192. 210. Sosny 387. Sowa 98. — pálená 99. — ušatá 99. Spadix 277. Spathig 443. Spanner 210. Spargel 330. .Spargelstein 470. Sparseta 367. Spartium 365. Spatha 280. Spatheisenstein 190. Spatz 114. Speckkíifer 187. Speckn^aus 24. Speckstein 466. Specht 122. 123. Speierlingsl)aum347. Speiskobalt 494. Spěl ze 280. Sperber 95. Sperberbaum 347, Sperrkies 489. Sperling 114. Sperma ceti 87. S|)erníO|)hilus 48. Spharelia 405. Sphaeridia 187. Sphex 195. Sphinx 204. Spiegelkari)fen 163. Spiessglanzmetall 492. Spinacea 394. Spinel 448. Spinne 228. 229. 230. 231. — Meer- 243. Spinner 205. Spinus 116. Spitzmaus 26. Splešfule 225. Splint 270. Spodumen 455. Spoluložstwo 370. Spondilus 248. Spongia 261. Spottvogel 108. Springkíifer 185. Springwurm 254. Spnha 261. .S|)uhlwurm 254. Síjuali 175. S({uamma 271. Squammipennes 169. Srdcowka 249. Srdce 7. Sriežík 109. Srna 75. Srnec 75. Srnice 254. Srostloprstí 121. Srpek 373, .Srsf 274. Srstka 318. Sršán 198. Sršeíí 198. Srubokaz 408. Ssawci 15. — wícepaznehtí 56. — bezzubí 55. Ssde 65. Staar 117. Stabeisen 489. Stabthierchen 263. Stangel 269. Stáhl 491. Stachelbauch 173. Stacbelhíiute 251. Stachelschwein 54. Stachelbeere 318. Stalagmites 399. Stamm 268 Stanniun 441. Staphvlea 326. Staphylini 185. Starcek 375. Staubfadeo 280. Staurolit 450 Stechapfel 312. Stéblo 269. Stehlíkowé 115. Stěhowawci 91. Steine 445. Steinainsel 103, Steinbock 78. Steinklee 369. Steinkoble 478.479. Steinkohlengebirge 430. Steininarder 42. Stejnol-rídlí 226. Stejnonažci 234. Steinsalz 430. Stfeinschmatzer 104. — d. gemeine 105. Steinsalz 473. .SteÍDinark 464. Steiníihl 477. Stell ar i a 343. Stellio 148. ,. Štěnice 224. Sternfe 137. Sternopterygii 127. Sternseber 171., Stibinm 492. Stiefmutterclieu 31^. Stieglitz 115. Stichling 169. Stinkinergel 470. Stinky 224. Sti|)ala 271, Stor 174. Stocklisch 170. Stonožka 233. Stopfwachs 199. Stopka 277. Stora 174. Stort-h 132. Strabík 441. StraCeiiku 352. Stracka 352. Straka 119. Strahistein 460. Strahlenkiifer 189. Stralílthiere 251. Strakapaiid 101. Strakapann 123. Strakapúd 123. Strakút 428- Strandlíiiifer 134. Strandreuter 134. Strauss 129. Siraussiattig 375. Stráwenina 6. Strbaulek 277. Strix 98 100. Strmělka 281. Strnadi 113 Strohbluine 375. Strouibus 246. Strongilns 254 Strontianit 473. Strontec 473. Strontík 442. Strudelwuruier 240. Struk 283. Struněnec 241. Strunk 269. Strnpan 229. Strutbio 129. , Střebawky 6. 7. 9. StřeCek 214. — sobí 76. Sti^emclia 346. Střewlcowé 184. Stříbro 442. 486. StTízlíCek 109. Strížík 109. Sturinvogel 137. 138. Sturnus 117. Stutzkafer 187. Stwol 269. Styl k a 273. Styraks 342. Sudak 168. Suchopárník 296. Sussholz 367. Suk 275. Sůl Glauberowá476. — hořká 475. — kaiatnná 473. — trpká 475. Snlphur 441. Sumci J67. Sumka 250. Sumpfbeere 335. Sumpfporst 341. Sumpfweihe 97. Sum5ši 252. Sup bradatý 93. Supowití 92. Surim 159. Surma 493. Surniícnv 493 Surmík *492. 441. Sus 64. Sutky 4S2. Swaly 11. Swatojanský chléb 394. Swatojanské kořeni 370. — žito 405. SweC 237. Swetenia 341. Svsetélkowánf 444. Swětlowec 472. Swětlušky 186. Swída 303. Swiluška 232. Swinka 235. 8wiš( hobák 48. — horní 48. Swině 65. Swioule 233. Swíxel 304. Swížníci 185. Swiacec 309. Swor 429. Sýc 100. Syenec 428. Syenit 428. Sýkory 112. 113. Syndartyli 121. Syngenesia 370. Synjínatus 174. Syrowěnka 406. Syringa 290. Sýrowka 215. Svrup 299. Svsel 48. Šárli 277. Sárhor 296. .šafrán 295. Šalomúnek 352. Šálowka 263. r^alwěje 292. .^ataň 132. Šasen 249. Šaupálek 120. Savka 31. gelmy 26. — koCkowité 33. — Innyzožrawé 26 — masožrawé 26. — psowité 29. Aeniík 68- Serík 290. Šesti bok 440. §estimužstwo 328. Šešiilinka 358. Šesulka 283. 358. Sídlo 217 Šimpanze 21. Srpek 283. 348. Šiška 283. .^ilworec 330, Škeble 248. Skrabulka 183. Škrkawka 254. Skřípina 296. Škwor 219. Šluhaun 268. Šladiy 11. I mel 339. Šocowice owCÍ 368. bpacek 117. Španělka bambuso- wá 331. Špenát 394. .Špik 87. Šplhawci 122. Šřáwa žalúdkowá 6. Šřawel 338. Šřawiík 333 Šřáwnice 267. Stěpowání 276. Štěrbák 373. Štětka 302. Štětiny 274. Štiky 165. Štilipáo 114. Štípání 443. Štír 229. — krtonohý 221. — mořský 167. — wodnť 159. ŠLÍrowník 368. Štíták 170. Šfowan draslíčitý 338. Šfowík 333. Sřowky lépe dsfowky 239. Šupina 271. Šupinokrídlí 202. Šiipinoplýtewci 169. Šwáb 220- Šwerepec 298. Šwestka 346. Tabák 313. Tabanus 213. Taenia 254. Tíinniing 406. Tajnosnubné (yiiz rostliny) 400. Talk 465. Talksteine 465. Talpa 26. Tamarysek 326. TanAcetum 377. Tang 404. Tannenkíífer 192. Tannenwedel 288. Tantalík 441. Tanystomata 2l3. Tapír 64. Tapirus giganteiw 455. Tarakan 220. Tarandus 76. Tarant 163- Tarantule 231. Taraxacum 372. Tasemec 254. Tasemice 254. Tasmiinka 246. Taster 181. Tatnrka 337. Taube 125. Taubenhabitht 96. Taubnessel 356. Taudier 142. Tauchercben 143. Taufstein 450. Tanlec 280. Taumelkíifer 185. Taurns 81. Tausendfiissier 232. Tausendfuss 233. Tausendguldenkrant 319. Taxiis 28. 397. Tťicbrose 350. Telht 441. 493. TellJeisen 190. Temnosinec 456 — neprawý 457. Tenebrio 190. Tenkohlawec 254. Tenkorožky 193. Tenkozobci 120. TentliredinataB 194. Tenuirostres 120. Tephritis 215. Teplo zemní 417. Tepny 7. Terčowka 403. • Terebratnla 247. Terebratulae 431. Teredo 249. Tereg 139. Termes 218. 219. Terminología 436. Termiten 218. 219. Terpentin Benátcký 389. — Strassbnrgský388. Terpentinbauni 392. Terra catecliu 400. — di Siena 464. Tertiáres Gebirge 427. Tesák 65. Tesař 192. — pížnwwý 192. Testudo 145. Tetracontaoctaeder 439. Tetraěder 438. Tetrandria 302. Tetradynamia 358 Tetrao 127. Tetrix 128- Tetrodon 173. Tetřew 127. Tetríwek 128. Teufelsabbiss 303. Těžík 441. Thaliadae 250. Thallopodia 26Q. Thallus 273. í' Thea 350. Theer 387. Theestande 350. Theobroma 370. Theridiou 231. Thermen 483. Thlaspi 359. Thon 431. Thonerde 463. Thonscliiefer 430. Thoracostraca 235. Tborimn 442. Thuja 389. 390. Tlmnfisch 169. Tiiurmfalke 98. Thyiniaa 355. Thynms 355. Tchoř 43. Tilia 350. Tinea 211. Tinuncnlus 98. Tiplice 213. Tipula 213. Tis 397. Titan 441. Titanmetall 496. Titbys 106. Tkwelci 430. Tleskatec 254, Tlušfák 143. Tobolka 283. Todtengraber 187. Todtenkíifer 490. Todtenkopf 204. Todtenubr 186. Tolpel 139. Tdpferthon 463. Tohajka 138. TolIkirscJie 314. Tolokněnka 342. Topaz 450. — Cesk\ 452. Topol 395.* Torf 479. Tortrices 211. Tořík 442. Toten 305. Toti palmati 138. Trampelthier 70. Trapa 306. Trappe 130. Trapez 437. Trapezoid 437. TrauennaDtel 203. Traiit 199, Tráwení 5. Tráwy 297. Tremella 264- Treskowité 170. Trespe 298. Tridacne 249. Triandria 294. Triangulus 436. Tri foli um 369. Triglae 167. Tricliecus 84. Tridiocephaliia 254. Trimera 193. Tringa 134. Tripel 464. Tripbnn 455. Triticum 297. Triton 159. Trn 274. Trnák 178, Trnka 346 Trniile 178. Troglodites 109. Trochillus 121. Trojan 309. Trojclení 193. Trojswětel 455. Tropřeolum 336. Trpelka 112. Trubec 199, Trubka 278. Triiflfel 406. Truucus 269. Trup 5. Truskawec 288. Trnthahn 128. Třas alka 109. Třasořitka 109. Tření 162. Třesawec 264. Třeslice 30l. Třešng 316. — židowské 315. Třetihory 427. Třewilawa 341. Třezalka 369. Tííhran 436. Třílistník 309. Tříiimžstwo 294. Troinbidiuin 232. Taber 268. — clbarius 406. Tubicolae 239. 249. Tubipora 258. Tácek 466. Tuha 480. Tiihoražec 405. Tiirkis 456. Tukan 124. Tulipán 329. Tuniák 169. Tuňák 169. Tunicata 250. Tunulík 87. Tur 81. — indský 81. Turbellaria 240. Turdus 103. Turek 390. Turkyně 381 Turína li o 451. Turtfltaube 126. Turín 360. Tussilago 375. Tužka 481. , Twar 436 — základní 437. Twrdokauiy 445. — drahé 446. — neprawé 458. — sprosté 450. Tvvrdost 443. Tyrinka 280. Tygr 35. Tvkadla 181. Tykew 390. 391. Ťopaa 128. Ťuliýk lul. tuleíiowití 83. Úbel 431. 471. Uhel 437. UhelníCek 112, Uher 255. Uhlák 203. Uhlan horCícitý 476. — merotícitý 472. — olowitý 491. — strontíeitý 473. — zincitý 492. Uhlany wápoíeité Uhlí Černé 478. — — křidliCnaté 478. — hnědé 479. — kamenné 478. Uhlířník wodíkowý Uhlík 441. Uhlowec 481. Uhu 99. Udiál 248. tJbergangsgebirge 427. Ůbergangskalk 430. Úkon 5. Úkony žiwoCní, ži- wočisní a rostní 5. Ulita 242 Ulinus 320. Ultramarín 456. Umbra 465. — kolínská 479. Umíráček 186. Unio 248. Unke lf8. Upas 393. Upír 25. Úponky 274. Úpor 337. Upupa 121. Upupini 121. Uran 442. Uranmetall 496. Uranoscopus 171. Uranoxyd 496. Uranpecherz 496. Uredo 405. Urgebirge 427. Urkalk 430. Urocerata 194. Urogallus 127. Ursus Arctos 28. Urtica 383. Ústí 270. Ústroie 2. Ústřice 247. Ušan 25. Ušeň 246. Ústy 278. ytrýoh 485. Útwary neptnnské 422. — plutonské 419. — prwořiní 424. Uzel žiwotní 268. Uzenci 165. Uzliny 12. Užanka 308. Užásalka 224. ŮžlabíCko 270. Užowkowití 150. Vaccinium 335. Vampyr 25. \'anudium 441. Vanellus 130. Vanessa 202. 2(»o. Vanilla 379. Vanillon 380. Valeriana 294. Veilchen 319. Veilchenwurzel 295. Velella 257. Veuac 7. Venns 249. Veratrum .333. Verbascum 3tl. Vertebralia 15. Vergissmeinnidit A 307. Věro Jca 289. Vespt/ 197. Yespertilio 24. Vesuvian 451. Vibrio 263. Viburnum 325. Viccia 366. 367. Vicugna 72. Vielfrass 29. Viellmfer 56 Vierauge 104. Viereck 4o6. Vinca 319. \'iola 319. Vi])erina 152. 155. Vis cum 394. Vitis 318. Vitriolwasser 483. Viverina 40. Vogel 88. Vogelbeeren rotlie 346. Vogelknotridi 337. Volvox. 2tí3. Vorticella 263. Vulpes 31. Vultur 96. — Grypfius 92. >\'acke 4-^9. "Wacice hškowá 45 — rakožrawá 45. Wacití 44. Walclliiihner 127. Waditel 127. Wadíholder 396. Maditfllumd 30. >Vajecník 281. 'Walderbse .368. Waldlerche 112. WaldiJiaus 49. Waldmeister 304. Waldinenscli 21. Waldohrenle 99. Waldrebe 3.33. Walkererde 465. Walkerdistel 302. Walle 84. F\ Wallíisc4i 85. \ Wallnuss 884.^' Wallrath 87. Wallross 84. Wamst 69. Wanadík 441. Waoderratte 50. Wandertaube 126. VVandfleehte 403. Wanilie 379. Wanzen 224. 225. Wápenec 4ř)7. — celistwý 468. — kaineuopisný 469. — kráptiíkowitv 469. — lasturnatý 430. — plástnaty 469. — zrnatý 430. 468. Wápník 442. VVarakiiŠka 105. Warner 147. Wary 483. Wasclibíir 28. Wasser 481. 482. — salinisclies 482. Wasserblei 495. Wasserfioh 235- 238. WasserliiihDchen 14P. Wasserjungfer 217. Wasserhulin 1.S5, Wasserkiifer 187. VVasserkrote 158. Wasserlřiiifer 225. Wasserlinse 289. VVasserinaiis 49. Wa.sseriiielone 390- Wasserrube 360. Wasserscliierling 325. Wasserschwíitzer 103. Wasserskorpiou 225. Wasserstoifgas 484. Wausy 274. Wawrín 339. Waz 320. Wážky 217. Wcela 198. VVCelojed 96. Wčelowití 198. Weberkneclit 231. Wegerich 305. Wegwarte 373. Weide 391. Weiderich 339. Weihp 97. Weirhsel 346. Weichthiere 211. Weinstock 318. Weinverderber 191. Weissantimonerz 493. Weissbuclie 386. WVissdorn 349. Weissíisch 1^3. Weisstanne 388. Ueizen 297. — turkischer 381. VVelblaiid 70. VVelblaudowitf 70. Welechwost 104. Welewrnb 248. 249. VVelozwěr 434. Welojestěr 4.35. WelpaznehtáC 434. Welryba 85. VVelrybowé 84. VVels 167. WVndebals 124. VVeneCenka 368, Wenkura 409. VVepř 64. — jelenowý' 66. Werinuth 374. We merit 457. VVeslari 138. VVespen 197. Wespenbussard 96. We/ 228. Wgtew 268. VVetteríisoh 163. Wctzschiefer 4H1, Wewerka 46. Wícepáznelití 56. Wiedeiiopf 121. Wiederkíiner 69. Wiilerthon 402. Wiesel 43. Wiesenkopf 305. Wiesenschauiiikraut 359. Wiiohlaw 124. Wikew 367. Wikuně 72. Wilýsi 237. Winde 309. Windensclswanner 204. .Windspiele 30. Wfno 318. — palmowé 384. 393. — psí 316. Winselaffe 23. Wirbelthiere 15. Wireřnice 240. Wírníce 262. Wfrník 185. Wirsching: 359. M írenka 263. Wismiith 441. Wišně 346. Wíšněc 493. Wítečník 365. Wiíherit 472. Wizmut 492. Wlášenícko 268- VVláskowka 241. Wlasowec 254. Wlasy 273. Wlašfowiřiník 350. Wlašfowka 110,111. — mořská 13>, W Icí chléb 466. Wlcínoha 292. WlCnra 33. Wlha 122. Wlinec 489. Wlk 33. 268. Wlkodaw 30. Wlna 274. Woda 481. 482. Wodíi horká 482. — kainenefná 483. — kyselá 482. — léciwá 483. — meká 482. — mořská 482. — nickamínkowá 183. — sírkowá 483. — slaná 482. — sladká 482. — smradlawá 483. —trpká 483. — twrdá 482. — >vápenná 482. — zmydowá 483. Wodík 441. 484. Wodnice 360. Wodoklopi 225. Wodomerka 225. Wodomili 187. Wodule 232. WohWerlei 376. Wojteška 369. Woláe 125. Wolawka 131. Wole 90. Wolf 33. Wolfram 496. Wolfsfliege 213. Wolfsfiiss 292. ^ Wolfsmíhhsdiwar- mer 204. WoUgras 296. Wo.něi 352. Wooawka 292. Woník 441. Worwaií 87. Wosy 197. Woš 158. Woštiny 199. Wrabec 114. — skalní 103. Wrabcowití 100. Wrána 118. Wranka 167. Wranowec 338. Wratií 377. Wrauban 174, Wrba 391. Wrbice 343. Wrbka 336. Wrbowina 392. Wrcholík 277. Wrtálek 235. Wrtalka 246. Wrtawrowé 186. Wret 44. Wrubann 189. Wřes 336. Wřesfaun 23. Wřetenucha 205. Wíídla 483. WslawaC 379. Wšekaz 218. 219. Wtožfk 441. Wurlierbhime 376. Wnnderbaum 382. Wurgcr 101. wnrmer 238- Wurmmehl 402. Wurzel 268. M^urzelstork 268. Wýbězek 268. Wydra 41. Wvr 99. Wýřel 390. WystrahaC 147. WÝstřelek 268. \^5tod 365. Wyza 174. VVyžel 30. Wzdiieh 483. Wzdušnice 228. Wzpinák 210. Xylocopa 201. Ybiš 363. Ysop 356. Yťrík Vi2. Yunx /24. Zábla J 255. Zackelschaf 80. Záděuka 249. d Ziliátka 275. •Zihntda 452. ZahD5c!inrit»lt»r 101. Zalinidnřnka 342. Zaječí salát aoS. Zajir 54. Zákoika 232. Zakrlik 125. Zákrow 27S. Zákryvirka 2S0. Zapfen 2S3. Zarnek 495. Zástrežka 2S0. Zaíalec 23S. Zaunkonig 109. 110. Zaunlattig 371. Zawinaři 2l0. Záwitec 24o. Záwitka 2Ó7> Zázwor 286. Zazitina 6. Zbaník 167. Zdroje 4S3. Zdrojowec 235. Zea 3S1. Zebra 69. Zebn SI. Zerke 232. Zedoaria 2S8. Zeichensclnefer46l Zei.sig: 116 Zeitlose 3.33. Zeleň pražská 494. — selská 494 Zelenokam 429 ZelenoUce 450. Zelí 259 360. Zemák 315. ZeinS 415. — cliladnptí 419. — piivNod 4>7. Zeninryp ] SPÍ. Zemeslowí 4 V . Zemětřesení ťjíssa- bonské 416. ZeniězDalstwí 414. Zemežluc 319. Zeniík 493. Zeminy 445. Zemník 441. Zeinsky jnech 402. Zeolith 457. Zeraw 390. Zewa 249. Zhnilá slezioa S2. Zibetbkatze 40. Zibetbtbier 40. Ziege 77. — die wilde 7S. Ziegenbart 407. Ziegenmelker 111. Zimer 103 Zim met 3-39. Ziinmetnaglein 3-39. Ziiimář 399. Zimolez 3ll. Zimostráz 3S2. Zinek 442 492. Zin.:iber 2S6. Zink 492. Zinkt-lende 492. Zinn^tein 492. Zinsler 210. Zinober 4S7. Zijipe 103. Zirbelnuss 3SS Zir]ien 226. Zisel 4S. Zitronenvogel 203 Zitteraal 172. Zittergras 301. Zitterrochen 1 7S. Zitterthierchen 263. Zictervsels 167. Ziiterwnrzel 2SS. Zlato 441. 486. Zlatoblá\«eklOS.lS9. Zlatoořka 213. Zlatook 217. Zlatoritek 209. Zloděj 268 Zlom^^nokrídlí 184. Zmiiowití 152 155. Znakoplawka 225. Zaakoslowí 436. Znělec 429. 432. Zněř 405. Zohel 44. Zoisec 455 Zelenec 462. Zoopbyta 257. Zoraw 131. — obromný 435. ZpinaC 210. Zplozowání prwotní 262. Zprácbnilka 82. Zprvstidlo 190. Zrnatka 263. Zřídla 483. Zřítelnice 13. Ztráwenina 6. Zubaun 88. Zubr 82. — americký 82. Zuby 10. Zackerrobr 299. Ziingeniiuiscbel 246. Zwadlec 467. Zweilmfer 69 Zwercbfalke 98. Zwerchfell 5- Zwergspitzmaiis 37. Zweřioa černá 65. Zwetscbkenwickler 21 U Zwiebel 329. Zwonek 116. — (rostl.) 309. Zyb 480. Zygaena 177. 205. Zykozobci lOl. Žába hiř-ní J57. ŽaSincowité 404. Zahinec 2fj4. ZabnÍK 334. Žáby I5fi. — prawé lófi. — zemské iáS. Žábralí plži 246. Žahadlo 274. Zahawia 383- 2alcd 3S5. ŽalJdecnice425.1>^3. >í^ampioo, wíz Pe* eárka 407. Žarodob 491. Žeb^roatka 256. Žebra 270. Žebříček 376. Žehel 458- Železo 442 4S9. — powetrné 190. — 55n oro^é 190. — z- - :,^0 Želwowiti 14^ Želwy 145. Žestitaaa olowitý 491. Žestee 495. Žestík 441. Žídla 4S.S. ŽilaofcHdU 195. Žíly 7. Žirafa 73. Žíco nrataiaBské406. Žíwec 42a 455. — celistvý 456. ŽivSaik 442. Žiwic? z<»r.!3Í 477. Žiwo ' Žkmcl . . .. ^ A ^ picd- |N»topBf 432. Žiwok 2- Žlabatkj 194. Žlnčaík 6. Žhna 123w Žlofák 354. Žlotílka 464. Žlnva 104. 122. ImúmÓM 288. Žraloci 175. Žala 427. ) řsí