~ HARVARD UNIVERSITY itj LIBRARY OF THE Museum of Comparative Zoology ae M 3 COR "We, hig NAPSAL | Ies -BIEIP-POCTA, xu — MR. PROFESSOR PALAEONTOLOGIE PRI C. K. CESKÉ UNIVERSITÉ, .POKRACOVATEL v BARRANDOVĚ »SYSTÉME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHÉME« ATD. II. CAST: VERTEBRATA. S 363 OBRAZY. NGDRAGE. LADEM CESKÉ AKADEMIE CÍSARE FRANTISKA JOSEFA PRO VÉDY, - SLOVESNOST A UMÉNÍ. 1905. " Aa ENXUEOVET LAEOZOOLOGIE. NAPSAL PROC MŘ. PROFESSOR PALAEONTOLOGIE PŘI C. K. ČESKÉ UNIVERSITĚ, POKRAČOVATEL v BARRANDOVĚ »SYSTEME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHEME« ATD. M CAST: VERTEBRATA. SE 363 OBRAZY. VEBERAZE: LADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1905, 1. Vymezení pojmu a úkol eS ontologie ae ] E2-Zkamenéliny . . . AVE 3. Vyskytování se zkamenélin bd 4. Nauka descendenční 8 © Kmen Protozoa. Prvoci . Třída Rhizopoda. Korenonožci . . 16 Rad Foraminifera, DirkonoZci . 17 Kmen Coelenterata. Láčkovci. Třída Porifera. Houby EHE: Skupina Sélicisporgiae. Houby křemenité : 3 3e ees Rad Monactinellida . 39 Rad Tetractinellida . 39 Rad Lithistida 39 Odd. Cnidaria Tiida Anthozoa . : . 54 Podtřída Zoantharia 58 Rad Tetracoralla MS Rád Hexacoralla . . 66 Řád Tabulata : 75 Skupina Monticuliporida $ . 79 - Podtřída AZcyezaria . . 83 Kmen Echinodermata. Ostnokožci . 4. Pelmatozoa 96 Třída Crinoidea. Lilijice 96 Řád Larviformia . . 102 Rád ostata . 103 Řád Fistulata . . 104 Rad Camerata . 2511077 OBSAH. I. čásť, Invertebrata: 5. Tvary embryonalné — Zákon biogeneticky 6. O tvorech vymřelých 7. Soustava : Řád Radiolaria. Mřížovci . Rad Flagellata. Bicíkovci . Rad Hexactinellida Skupina PS _ vápenité Rád Sycones kad Pharetrones Rad Lithonina . Ho uby Třída //ydrozoa. . Slimýši . Podtřída /Zydromedusae Řád Hydrocorallinae Řád Tubulariae Skupina Stromatoporoidea Řád Campanulariae . . Podtřída Acalephae. Medusy Řád Flexibilia . Rad Articulata 3 ; Třída Cystoidea. Jab'ovci ; Rad Thecoidea 1 Rád Carpoidea : Rad Cystoidea s. s. IV Třída Blastoidea. Poupénci . 126 Třída Echinoidea. Jezovky BUNSTCLOZO A = i 129 Podtřída Palechinoidea . Třída Ophiuroidea. Hadice. . . 130 Rad Cystocidarida . Rad Euryalae . "I Řád Bothriocidarida . Řád Ophiureae : tst Rad Perischoechinida wae Třída Asteroidea. Hvézdice . 132 Podtřída Zwechinoidea Rád Encrinasteriae . 133 Rád Regulares Rád Euasteriae IA Řád Irregulares ; C. Echinozoa . .135 Třída Zo/etkuroidea. Sumýši : Kmen Vermes. Cervi Kmen Molluscoidea. MékkySoviti Třída Zryozoag Mechovky 1156 Třída Brachiopoda. Ramenonožci 168 Rád Articulata Kmen Mollusca. Měkkýši : co TENE Třída Lamellibranchiata. MIZi . 183 Rad EE Kslonoici Rád Anisomyaria 190 Řád Opistobranchia. Zadožabří Řád Homomyaria . . 397, Řád Pteropoda. Ploutvonožci . Třída Scaphopoda. Přídonožci . . » 223 Řád Pulmonata. PlZi plicnati . Tiida Amphineura. Chitoni . . .223 Třída Cephalopoda. Hlavonožci . Rád Polyplacophora DD Rad Tetrabranchiata. Čtyržabří Třída Gasteropoda. Břichonožci 225 Řád Dibranchiata. Dvoužabří Řád Prosobranchia. Přídožabří 230 Kmen Arthropoda. Clenovci . te Skupina Branchiata . 301 Rád NU BleSivci . Trida Crustacea. Korysi 1201 Rád Stomatopoda. Ústonožci . Podtřída Lxtomostraca . T302 Řád Decapoda. Desítinozí Řád Cirripedia. Svijonožci . 302 Třída Merostomata. Hrotnatci Rad Ostracoda. Skořepatci . . 304 Rad Gigantostraca . Rad Phyllopoda. Lupenonožci 306 Rád Xiphosura Rád Trilobita ... .807 Skupina Tracheata : P Podtřída WZalacostraca . . 328 Třída Arachnoidea. Pavoukoviti : Řád Phyllocarida . 328 Třída Myriopoda. Stonozky . Řád Schizopoda. Vidlonožci . 831 Třída /usecta. Hmyz . Řád Isopoda. Stejnonožci . 332 Řád Inarticulata . p ee A id Uo ii IL. čásť, Vertebrata: Kmen Vertebrata. Obratlovci . . . .. ve o NN Prida Azreen RD RSS S NP o 29 Rád Crop Chvousto- Sknpina Hypostomata < . . . . 23 ploutve m-e: e Rad Heterostraci >,- 1-23 Rád Actinopterygii. Prameno- Řád Anaspida . . . 24 MOOS M Rad Aspidocephali . 25 Podtřída Dipnoč. Dvojdyšné Řád Antiarcha ; 26 Řád Arthrodira Skupina Gnathostomata . 27 Rád Sirenoidea . . m. Divise Elasmobranchiz . : 27 Třída Amphibia. Obojživelníci > Rid Proselachii. Pražraloci . 28 Řád Stegocefala. Krytolebci Rád Plagiostomi. Zraloci 30 Řád Urodela itor Divise Acanthodi . . 37 Rád Anura . ; Divise Holocephali. Chiméry 38 Třída Reptilia. Plazi . Divise Teleostomi 40 Rád Rhynchocefalia Rad Squamata . Rad Ichthyosauria . Rad Sauropterygia . Rad Theromorpha. . Rad Chelonia. Želvy. 1:7 Řád Crocodilia. Krokodili Řád Dinosauria. Veleještěři Řád Pterosauria . Třída Aves. Ptáci Rád Saururae . . . Rád Ratitae. Bézci Rád Carinatae. Letouni Třída Mammalia. Ssavci . Podtřída Æj/acentalia Rejstrik Rád Rád Monotremata. Ptákořitní . Marsupialia. Vačnatci Podtřída Placentalia . Insectivora. Hmyzožravci Chiroptera. Netopýři Carnivora. Masožravci . Cetacea. Kytovití Tillodontia. Prahlodavci : Rodentia. Hlodavci Edentata. Chudozubí Ungulata. Kopytníci . Sirenia. Ochechule Primates W hy Wharsa cic. sues mob, pw 78 p: Cru "M KRE B S reise p pm i i t ^o Mar pie pů b 8. Eun SM I TE iov AD P ener t ba a. fare Pah -pob bii Piufdsntud K eA bere oběd *.61 aiU D. T Kin 6$ DSTI na TG ISIN i 15 i "e y ^ ML od GO nias és a pi. PA sapit fe "aM | Maru ar Kmen Vertebrata. Obratlovci. A. Gaudry, Essai de Paléontologie philosophique 1896. E. D. Cope, The primary factors of organic evolution, Chicago 1896. A. Smith-Wood ward, Outlines of vertebrate Palaeontology, Cambridge 1898. Živočichové obojstranně souměrní, s vnitřní chrupavčitou, ¢i zkostnatélou a někdy i se vnější kostrou a se 2 páry okončin. Vnitřní kostra povstává z původní chrupavky kost- natěním. V mezibuněčné homogenní hmotě chru- pavky ukládají se uhličitan a fosforečňan vápenatý, tak že v dalším pochodu pů- vodní buňky chrupavky mizí, mezibuněčná hmota se resorbuje a vzniknou chodby Haverské, ve kte- rých probíhají cévy a utvoří se malé dutiny (lacuny) vy- plněné buňkami kosťovými (osteoblasty, viz obr. 1. a 2.). o, 3. Podélný řez lopatkou krytolebce Macromerion, Dutiny souvisí s chodbami avets O lo Haverskými zvláštními vla- sovitymi kanálky (plasmatické primitivní kanálky). Vnitřní kostra skládá se z osního pásma, čili pateře a z lebky. Počátek pateře jest rosolovitý sloupec hřbetní (chorda dorsalis, notochorda) pů- Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 1 vodné nečlánkovaný, s pevnou pochvou soustředně zvrstvenou. Clánkování povstává tím, že v tenké pochvě chordové vyskytnou Obr. 2. Příčný řez lopatkou r. Macromerion, zvětš. 40krát. (Originál.) se kusy chrupavčité (arcu- alia), které kol chordy se kladou. Jest to nejdříve pár větších kusů nahoře, basidorsalia a pár podob- ných dole, basiventralia.*) Mezi ně kladou se 2 páry menších kusů, nahoře inter- dorsalia, a dole interven- tralia (viz obr. 3.). Tyto 4 páry arcualií setkávají se spolu a tvoří polokruhy kol chordy, ano růstem i ce- listvé 2 kroužky a zúčastňují se při stavbě obratle a sice u různých tříd obratlovců způsobem různým. Obyčejně basidorsalia tvoří hořejší sponu, či hořejší oblouk, neurapophysu, basiventralia většinou budují zpodní oblouk, haemapophysu, často však v pateři bývají potlačena. Interdorsalia a interventralia růz- ným způsobem zúčastňují se při stavbě středu obratlového. Svrchní oblouky prodlužují se obyčejně ve svrchní trn (processus spino- sus, či spina dorsalis) zpodní v zadní části těla, na ocase spo- jují se ve zpodní trn (spina ven- tralis). Rozdělení prvotně tak na vnějšku chordy naznačené, pokra- čuje později také do vnitř. V dalším vývoji počíná kostnatění a to od jistých bodů ossifikačních, které jsou v pochvě chordové. Obratel s chordou ještě nerozčlánkovanou, A B Obr. 3. A schema počátku obratle dle Ga- dowa, nahoře se strany, dole průřez příčný. bd basidorsale, bv basiventrale, z4 inter- dorsale, zz interventrale. B so svrchní, zo zpodní oblouk, ck chorda, $ pochva chor- dova. *) H. Gadow, Evolution of the vertebral column of Amfibia and Amniota. Proc. Royal Soc. Londyn 1896. ale s rozdělením naznačeným zkostnatélymi oblouky svrchními a často i zpodními nazývá se nahym (obr. 4.). Je-li chorda již roz- článkovaná, tu tvoří arcualia základ obratle a z nich zkostnatěním povstane střed obratlový (centrum vertebrae). Ve stupních nižších jest tento střed na povrchu svém obalen vrstvou kosťovou, tak zv. obratel dutý či kroužkový. Dalším pochodem zaškrcuje a züzuje se chorda stále více, tak že stopy její zůstávají někdy v obratlech a chorda jako tu širší, tu uzší provazec probíhá všemi obratly — chorda obratlová, vertebrální — aneb trvá mezi obratly, vyplňujíc mezery mezi nimi — chorda meziobratlová, intervertebrální.“) Někdy jednotlivá arcualia zůstávají sa- A B mostatná, nesrostlá, tak že střed obratlový se- stává ze svrchních ob- = louků, basidorsalii, ze NE: = = | d SIRS X TINN 2 nahoře spolu spo- AW, Sane 7 A jených interdorsalií (zv. pleurocentrum) a oby- čejně spolu spojených basiventralií (intercen- Obr. 4. A obratel nahý ryby Pycnodus, B obratel embolo- v mérní krytolebce Archegosaurus, s svrchní oblouky s trnem, trum, č. hypocentrum, $ pleurocentrum, 7 hypocentrum. obr. 4 B). Dalším pochodem kostnatění srüstají arcualia dohromady a rovněž i svrchní i části zpodních oblouků se středem obratlovým a povstává tak obratel (vertebra). Střed obratlový v tom případě může po obou stranách býti vydutý, obr. dvojvydutý, amphicoelní, bikonkavní, napřed může míti vypouklou hlavici kloubu a vzadu býti vydutý — obr. vzadu vy- duty, opisthocoelní, napřed může býti vyduty a vzadu hlavicí opatřený — obr. napřed vydutý, procoelní, aneb napřed 1 vzadu sploštělý — obr. biplanní, amfiplatní. Obratle mívají různé výběžky (apophysy), kterými návzájem se k sobě přikládají. Jakožto pokračování výběžků obratlových probíhají žebra, samostatné to tyčinky kostěnné v oblouku směrem na stranu břišní a obkličují dutinu tělesnou. U vyšších jest hoření konec žeber rozdělen ve 2 hlavice, kterými jsou žebra na výběžky *) Gadow jest toho názoru, Ze chorda meziobratlová neexistuje. 1* obratlů (parapophysy) přiložená. Zpodní konce žeber spojují se někdy na břišní části s kostí prsní (sternum). U vyšších obratlovců srůstá několik obratlů (nejméně 2) sakrálních v kříž (sacrum). Ku pateři přikládá se dále kostra okončin. Okončiny u obrat- lovců jsou buď ploutve (u ryb), aneb nohy (u ostatních). Okončin jsou 2 páry, přední a zadní a jsou tudíž okončiny sudé, jen u obratlovců ve vodě žijících jsou mimo ty i okončiny, to jest ploutve, liché. Okončiny skládají se ze 2 částí, vnitřní v těle ukryté a vnější mimo tělo vynikající. Vnitřní část tvoří prstén- ce kostí čili pásy (také pásma) a sice prsténec přední okončiny jest pás plecový, prsténec zadní okončiny pás bederní. Pásy přikládají se k pa- teri a zvláště bederní bývá s ní dokonale spojen pomocí obratlů křížových. Plecovy pás u obratlovců (obr. 5.) vyšších sestává v typické po- M Pus terere c uf JÍM ee e A pner E M A době z ploche oi Qv icu U MŠ, pula), na hřbetní straně pa (ager since at ¥ tere uložené, z klíční kosti V g (clavicula) a z kosti havranní Ñ (coracoideum), které jsou na břišní straně. Tyto tři kosti stýkají se v jednom bodě dohromady a vytvořují zde obyčejně vydutou kloubní plochu, tak zv. pušku (fossa glenoidalis), do níž vkládá se kosť okončiny vnější. Pás bederní podobně sestává ze tří hlavních kostí (obr. 6.) a sice na hřbetní straně z kosti kyčelní (ileum), která bývá přiložená k obratlům křížovým, dále ku předu uložené kosti stydké (pubis) a kosti sedací (ischium). Tyto 3 kosti v bodě, kde se stýkají, podobně tvoří pušku (acetabulum), do níž vniká hlavní kosť okončin vnějších. U ploutví rybích nejsou pásy tak dokonale vyvinuty a sestává plecový pás z kostí klíčních často několikerých (clavicula, su- praclavicula, postclavicula) z kosti havranní (coracoideum) a z lopatky. Pás bederní bývá tu dvěma kostmi naznačen. Okončiny vnější u ryb sestávají, jak v předním, tak zadním páru ze 3 hlavních za Obr. 6. Pás plecový a prsní ploutve: A žraloka, cs coracoideo-scapulare, s mesopterygium. B ryby chvoustoploutvé, s supraclavicula, $c postclavicula, c clavicula (cleithrum), sc scapula, co coracoid, $ pro-, m meso-, £ metapterygium. sebou uložených částí z předního, středního a zadního zapioutví (pro-, meso- a metapterygium, obr. 6.). K těm přikládají se pak původně ro- hovité, často však i kostěnné paprsky ploutevní. U ostatních obratlovců jsou okončiny vnější vytvořeny v pů- vodním typu jako nohy, které ovšem dle prostředí, v němž obratlovec žije a dle způsobu života začasté se mění. Přední nohy skládají se z ramene (humerus), které svým klou- bem vniká do pušky plecové, dále ze 2 původně stejných kostí bércových a sice kosti vřetenní (radius) a lo- ketní (ulna). Pak následují ve 2 řa- dách kůstky zápěstní (carpus), pět kůstek predpéstnich*) (metacarpus) a 5 prstů (phalanges) z rozličného počtu jednotlivých kůstek či prstců. Zápěstní kůstky v primitivní noze sestaveny jsou do 2 řad; v první jsou kůstky 3 a sice přivřetenní (ra~ op, 5. Schema pasu bederního a zadní diale) po jedné a přiloketní (ulnare) okončiny, s trn, o střed obratlový, v vý- běžek křížový, z/ileum, $ pubis, zischium, po druhé strané. Mezi nimi jest f femur, č tibia, f fibula, Zi tibiale, f% fi- bulare, zz intermedium, c 2 centralia, 1— 5 küstka vcestna (intermedium). tarsalia, »;7 meta'arsus, I.—V. prsty. *) Vhodnější jest metacarpus nazývati »pfedpéstím« než, jak dosud se užívá, »záprstím«, V druhé řadě jest pak 5 küstek. Mezi oběma řadami bývají 2 kůstky střední (centrale). Zadní noha sestává z kosti stehenní (femur) do pušky pasu bederního vkloubené a ze 2 kostí bércových a sice holenní (tibia) a lýtkové (fibula). Pak přicházejí kůstky za- nártní (tarsus) do 2 řad sestavené, dále 5 kůstek přednártních (metatarsus) a 5 prstů. V zanártí v první řadě jsou kůstky při- loketní (tibiale), vcestná (intermedium) a přilýtková (fibulare). Mezi touto a druhou, z 5 kůstek složenou řadu vkládají se 2 kůstky střední (centrale). Primitivní noha má kosti samostatné, spolu ne- srostlé a jednotlivé kůstky spolu klouby spojené. Vnější díl nohy počínaje kůstkami zápěstními a zanártními našlapuje celý na zemi (plantigradní, ploskochodá noha) a koncové prstce ozbrojeny jsou drápy, nehty neb kopyty. Rychlí běžci mají kosti v nohách prodloužené, některé kosti zápěstní a zanártní a některé prsty sesilují na úkor ostatních a noha dotýká se půdy jen prsty (prstochodá, digitigradní). V jiných směrech mění se nohy velmi závažně u obratlovců vodních; pře- měňují se ve vesla, čili jakési ploutve a pak u ptáků, kdež vytvá- řejí se přední nohy v křídla. Lebka jest na předním konci pateře a jest s ní buď nepo- hyblivě (ryby), aneb kloubnatě a tudíž pohyblivě (ostatní obratlovci) spojená. Pokud se povstání lebky týče, tu jest původu dvojího. Část lebky povstala tím, že původní chrupavčitá lebka tak zv. primor- diální kranium (chondrocranium) a pak za ní položená kostra útrobní (viscerální) zkostnatěly. Jiná čásť iebky vybudována byla krycími deskami kostěnnými, které nepovstaly z chrupavéitého základu, nýbrž jsou částí kostry kožní. Obě tyto části původu různého spojují se spolu a vytvářejí lebku. Chrupavčitá lebka bez krycích desek vyskytuje se jen u ryb nízké ústrojnosti; u mnohých ryb a obojživelníků starých pokrývá se hlava pancířem z desek krycích, v němž uvnitř jest původní lebka chrupavčitá, u oboj- živelníků a u plazů kostnatí lebka aspoň částečně a u některých plazů, u ptáků a u ssavců bývá zúplna zkostnatělá. Stejným postupem, jakým kostnatí původně chrupavčitá lebka mizí ikrycí desky a kosti lebky pevně k sobě se pojí, ano i srůstají. Kosti, které mají původ svůj v primordialním kraniu a povstaly zkostnatěním původní chrupavky, jsou hlavně kosti týlní a sice 1 týlní základná (occipitale basilare = basioccipitale), 2 týlní po- stranní (occ. laterale = exooccipitalia) a 1 týlní svrchní (occ. su- perius — supraoccipitale, obr. 7). Ty omezuji otvor (foramen mag- num), kudy vniká mícha do patere a tvoří klouby temenní (condyli occipitales), jimiž lebka spo- juje se s pateří. Na zpodině primordialného krania vzni- kají kosti klínové (a sice basisfenoid, alisfenoid a or- bitosfenoid) ku předu kost řešetná (ethmoideum) a kol ucha kosti sluchová a dále soscová (prooticum) a ostatní kosti sluchové (epioticum a opistoticum). Z kostry útrobní, visce- rálné, povstaly kosti, které — Obr. 7. Branchiosaurus salamandroides Frič, lebka s hora; zm intermaxillare, m maxillare, 7 nasale, Sh) : = f frontale, /, postfrontale, o postorbitale, 7 jugale tvoří Cast zpodiny lebky a / parietale, s squamosum, sź supratemporale, so supra- zpodní čelisť. Původu toho occipitale, © epioticum. (Frič.) na př. jest kosť čtvercová (guadratum), která tvoří kloub pro sanici zpodní a často bývá aspoň částečně chrupavčitá. Zpodni čelisť původně sestává z vět- šího počtu kostí, tak z kloubové (articulare), úhelné (angulare), svrchní úhelné | (supraangulare), vykládací (spleniale) a zu- bové (dentale). U vyšších obratlovců srůstají všecky tyto kosti dohromady. Z kostí lebečných, které povstaly z krycích desek, význačnou jest parasfenoid (obr. 8.), kte- ráž u ryb a obojživelníků tvoří zpodinu lebky, u vyš- ších obratlovců však mizí a spojuje se s kostí klínovou (basisfenoid). Rovněž na zpodině lebky vznikají kosti patrové (palatinum), pár neb více kostí křídlových (pterygoideum) a význačná kost rádlová (vomer) pů- vodně v páru, později jediná. Na temeni hlavy jsou 2 kosti Obr. 8. Branchiosaurus salamandrotdes Frič, lebka z dola; o vomer, m maxillare, // palatinum, #¢ pterygoid, /s pa- rasfenoid. temenní (parietale) a mezi nimi byvá otvor temenni (foramen parietale). Před těmi kosťmi jsou kosti čelní (frontale) a nosní (nasale). Od temene ke kosti čtvercové jde kosť skořepová (sguamosum) a svrchní skráňová (supratemporale). Vnější kostra vyskytuje se u nižších obratlovců; jsou to šu- piny kostěnné, zuby, ploutevní paprsky, trny v ploutvích a pláty kostěnné, které povstávají v kůži. Pláty kostěnné čili krycí desky často spojují se na lebce a v pasu plecovém s kostrou vnitřní Obr. 9. Průřez podélný špičákem Obr. 10. Průřez zubem žraloka OZoďus, 10krát zvětš. lidským as 3krát zvětš. (Originál). (Originál.) s email, æ dentin, 7 cement, 7 pulpa. a zúčastňují se při stavbě lebky. Zuby v nejjednodušším tvaru svém rovnají se kostěnným šupinám; jsou složeny ze zuboviny (dentinu), pevné to hmoty, s četnými jemnými chodbičkami a se střední výživnou dutinou (pulpa, obr. 9.). U nižších obratlovců není střední dutiny a hmota zubu (vasodentin) jest prostoupena širšími roz- větvenými chodbami (obr.10.). Nahoře pokryt jest zub sklovinou (email) a na zpodní části na kořenu hmotou kosťovou č. tmelem (cement). U nižších obratlovců jsou zuby četné a pokrývají všecky, aneb větší čásť kostí dutiny ústní, ano i žaberní, u vyšších jsou seskupeny do jediné řady na pokrajích čelistí a sanice. Supiny jsou různé tlouštky, u obojživelníků některých tvoří břišní pancíř a přeměňují se někdy v břišní žebra kůží pokrytá, která však s pravými žebry nemají nic společného. Povrch těla obratlovců jen zřídka bývá nahý, obyčejně bývá pokryt šupinami, neb ostny, péřím, kostěnnými pláty aneb chlupy. Obratlovci mohou býti rozvrženi*): I. bez párových okončin: A. s trvalou chordou, bez vnitřní kostry, lebky i mozku — Leptocardi. Bezlebeční. B. s trvalou chordou, s lebkou, však bez sanice — Cyclostomt. Ryby kruhoústé. lI. s párovými okončinami (zřídka zakrsalými), s lebkou a zpodni sanicí: A. párové i liché okončiny jsou ploutve s ploutevními paprsky, lebka s pateří nehybně spojená; křižových obratlů není —- Pisces. Ryby. B. párové okončiny jsou nohy pětiprsté, aneb z nich povstaly, ploutevních paprsků není; lebka s pateří kloubnatě spojená, kři- žové obratle vyvinuty — Quadrupeda. Čtyrnozí: a) kloub temenní dvojitý, parasfenoid veliký, jediný obratel křížový — Amphibia. Obojživelníci. b) kloub temenní jediný, parasfenoid schází, aneb jest zakrnělý, křížových obratlů 2 neb více — Sauropsida: a) tělo nahé neb šupinami a deskami kostěnnými pokryté, křižových obratlů 2—10 — Kepiz/za. Plazi. B) tělo péřím pokryto, křížových obratlů 6—23 — Aves. Ptáci. c) kloub temenní dvojitý, parasfenoid schází, křížových obratlů 2 neb více — Wammalia. Ssavci. Třída Pisces. Ryby. L. Agassiz, Recherches sur les poissons fossiles, 1833—43. A. Frič, Die Reptilien und Fische der bóhm. Kreideformation, 1878. A. Giinther, An Introduction to the Study of Fishes, 1880. G. Laube, Beitrag zur Kenntniss der Fische des bohm. Turons, 1885. *) Steinmann & Dóderlein, Elemente der Palaeontologie 1890, str. 527. L 0 A. S. Woodward, Catalogue of the fossil Fishes in the british Museum, 1889—95. A. Frič a Fr. Bayer, Nové ryby českého útvaru křidového. I. 1902. B. Dean, Fishes, living and fossil. 1895. Jsou obratlovci vodní, dýchající žabrami (někdy mimo to i vakem plicním), s okončinami v ploutve přeměněnými. Tělo. bývá se stran smáčklé, jindy jest válcovité, čtyrhranné, hadovité, aneb i nepravidelné. Zřídka jest nahé, obyčejně kryto jest šupi- nami, aneb kostěnnými deskami. Ve vývoji není zárodečných blan (amnion a allantois), Pateř jest ukončená kolmou ocasní ploutví a srdce má jednoduchou komoru s jedinou předsíní. Po- čátek pateře jest rosolovitý sloupec hřbetní (chorda dorsalis, notochorda), původně nečlánkovaný, s pochvou pevnou, soustředně zvrstvenou. Článkování povstává tím, že vyskytnou se kol pochvy chordové 2 páry chrupavčitých spon a sice spony svrchní (neu- ralné) a zpodní (haemalné). Tyto spony srůstají ve svrchní a ve zpodní oblouk (neurapophysa a haemapopbysa). Svrchní prodlužují se ve svrchní trn (processus spinosus, spina dorsalis), zpodní na ocase ve zpodní trn (spina ventralis); v ostatních částech pateře zůstávají nespojené jako příčné výběžky (parapophysa). Dle toho možno na pateři ryb rozeznati dvě části, trup a ocas. V dalším vývoji počíná pateř kostnatěti od jistých ossifikačních bodů, které jsou poblíže, aneb na pochvě chordové. Body takové jsou buď v obloucích (obratle arkocentrické), ve hřbetní části pochvy (obratle notocentrické), aneb kolem pochvy (pseudocentrické). Nekostnatí-li pateř, není ovšem takových bodů (obratle acentrické). Tak shledá- váme u ryb často obratel nahý, aneb dutý, či kroužkový. Pokra- čuje-li zkostnatění, bývá chorda stále více zaškrcována a stopy její zůstávají u ryb jako chorda vertebralná, aneb aspoň interver- tebralná. V prvním případě jest chorda souvislá a tvoří tu uzší, tu širší provazec, který všemi obratli probíhá; v druhém případě vyplňuje jen mezery mezi 2 obratli sousedními. Často i pleuro- centrum i hypocentrum, čili intercentrum v pateři ryb se vyskytuje. U vyšších ryb bývá obyčejně celý obratel se svrchními i zpodními oblouky zkostnatělý, střed obratlový jest pak napřed i vzadu vydutý, tak že po přiložení k obratli sousednímu zbývá mezi oběma me- zera, která vyplněna jest chordou intervertebralnou. Jsou to obratle 11 amficoelní, dvojvyduté čili rybí. Zde jsou svrchní i zpodní oblouky zkostnatělé a se středem obratlovým srostlé (synostosované). Napřed mívají svrchní oblouky krátký výběžek (zygapophysa), který přikládá se k podobnému výběžku na obratli sousedním, tak že spojení jest pevné. Výjimkou objevují se u ryb některých (Polypterus, Pleuro- nectes) jiné příčné výběžky (diapophysy, processi transversi), na které se ukládají pravá žebra, jako vesměs u obratlovců vyšších. Žebra u některých nižších ryb vůbec bývají zakrnělá, aneb jen slabě vyvinutá; u vyšších jsou to většinou žebra nepravá vychá- zející od intercentra obratlového. Mimo tato žebra, která se však nikdy na břišní straně nespojují, bývají u ryb ještě ostice (Gráten), ril TM a M U Obr. 11. Lebka a útrobní kostra žraloka (Scyllium). z nosní, o oční krajina, Æ hyomandi- bulare, £y hyoideum, f palatoquadratum, ch chrupavka pysků, z mandibula, 4 žaberní paprsky, 1—-5 třetí až sedmý oblouk žaberní, c copula jejich (Déderlein). což jsou zkostnatělé šlachy neb svalová vlákna. Ta často se roz- větvují, jsou uložena ve svalech a opírají se o žebra aneb o obratle, Počet obratlů jest různý; rod Ostracion má obratlů jen 15, většina ryb kostnatych 70—80, úhoř na 200 a mnozí žraloci 350—400. Na předním konci pateře jest lebka, která v prvních počátcích svých, u některých ryb po celý život uchovaných, má podobu chrupavčité schránky, obdávajíc ústroje zrakový, sluchový a čichací. K ní přikládá se kostra útrobní, visceralná, složená ze žaberních oblouků. Nejnižší lebka jest primordialné kranium, které rovněž jako obratle původ svůj z chordy béře. Kranium toto jest jedno- duchá chrupavčitá schránka beze švů, která obdává napřed v ethmoidalné krajině čichací ústroje, uprostřed v orbitalní krajině licní nervy a oči a vzadu sluchový ústroj a mozek (obr. 11.). Chru- 12 pavéení lebky této počíná kol předního konce chordového do krania vnikajícího, tím že se kol pochvy chordové vytvoří 2 páry chrupavek (2 kusy parachordálné a 2 trabeculae cranii). Za lebkou bývá 3—9 žaberních oblouků chrupavčitých; z těch první 2 zúčastňují se při stavbě pozdější lebky dokonalejší. První žaberní oblouk obdává dutinu ústní a sestává ze 2 kusů, ze svrchního ponebí, palato- quadratum, či palatopterygoid a zpodní sanice, mandibula, či Meckelově chrupavky, která s prvním kusem jest kloubnatě spojena. Druhý žaberní oblouk jazýlkový skládá se rovněž ze 2 kusů, z části, která lebku s druhým kusem spojuje (hyomandibulare) a obyčejně sanici nese a proto také suspensorium se nazývá a ze zpodní jazýlkové chrupavky (hyoideum č. ceratohyale). Dutina ústní jest tudíž omezená pohyblivými a s lebkou nesrostlými chru- pavkami (hyostvlie). Kusy prvního žaberního oblouku bývají ozbro- jeny zuby. Za těmito dvěma žaberními oblouky následuje obyčejně 5 ostatních oblouků, které podporují žabry, mají mezi sebou otvory žaberní a bývají na břišní straně lichou chrupavkou (copula) spo- jeny. U vyšších ryb svrchní kusy obou prvních oblouků, tedy palatoguadratum a hyomandibulare srůstají přímo s lebkou (auto- stylie). V dalším pochodu vývojovém počínají se v koži objevovati kostěnné pláty (exoskeleton), které v přímý styk s chrupavčitou lebkou primordialní se dostávají. Pláty ty kladou se na temeno 1 po stranách a na zpodině lebky; ve sliznici dutiny ústní povstává tak dlouhá lichá kost parasfenoid, která napřed do krajiny ethmo- idalní se prostírá a do zadu až za počátek pateře se prodlužuje, tak že několik obratlů na ní leží. Zároveň i záhyb kožní, který kryl otvory žaberní kostnatí v plochou víčkovitou skřelu (operculum). To možno viděti u ně- kterých chrupavčitých ganoidů, u vyšších ryb sestává skřela z četných kusů kostěnných (prae-, sub-, interoperculum). Dalším pochodem kostnatí i chrupavčitá lebka původní i při- stupují nové platy kostěnné a z těchto kostí dvou různých původů sestává pak zkostnatělá lebka ryb. Z chrupavky primordialního krania vytvořují se kosti týlní, 1 occipitale basilare, 2 occip. lateralia a 1 occip. superius. Krajina sluchová sestává z více kostí původně chrupavčitých j. opisthoticum, epioticum a prooticum, obyčejně s otvorem pro nerv trojklaný 13 (obr. 12.). Po stranách dále přistupuje kost skořepová (squamosum) povstalá z části z kosti krycí, z části z původní chrupavčité lebky. Svrchní strana lebky obyčejně původ svůj béře z vnější kostry kožní; pláty kostěnné připojují se zde ke kostím vzniklým z původní chru- pavky. Tak vkládají se mezi týlní a skořepovou kosti temenní (parie- talia) a před nimi ještě obě čelní (frontalia), které někdy srůstají v kosť jedinou. Po straně za nimi jsou zadní kosti čelní (postfrontale, sphenoticum), které u ganoidů povstaly z krycího plátu, u ryb kostnatých z primordialného krania. Zpodní strana lebky napřed v krajině ethmoidalné má za základ kosť rádlovou (vomer), která směrem nahoru bývá spojena s kostmi čelními úzkou kůstkou přední čelní (praefrontale). sr t Na tu po straně a napřed : O) T js è o Ba přikládá se kosť řešetná (ethmoidale). Kosti nosní (nasalia) připojují se ze- vně na řešetnou a mají chřípě (choany). Více do zadu a po straně jsou párové kosti klínové a sice alisfenoid a orbitosfenoid. Vy IS latnhýnipány castos Cahn suey Lineare smell, ¢ oth srůstá; někdy všecky 4 e = sphenoticum, se supranccizitale, # parie se spojují. Zadní část zpo- MSPieryecid, m metapterygoid, ^ palatinum, / jugale, diny lebky mezi zakladni perculum, o Sera eed Et PE 4 angu- kostí tylní a kostí rádlo- vou tvoří dlouhá kosť parasfenoid, o níž již byla řeč. Z původních oblouků žaberních vytvářejí se jednak kosti lícní, jednak budováno jest lešení pro žabry. Hyomandibulare spojí se se zadní částí kosti palatoguadratum a utvoří suspensorium pro sanici, které svazy připojuje se k lebce. Čtverečná kosť (guadratum) jest kloubnatě spojena se sanicí a nahoře přikládá se ke kosti symplecticum, která vzala původ ze zpodního konce hyomandibu- lare. Ku kosti čtverečné připojují se kosti křídlové a sice po straně ektopterygoid, kosť to v úhlu zahnutá, nahoře metapterygoid a napřed mesopterygoid, kteráž kosť souvisí s ponebím (palatinum). Před kostí řešetnou jsou párové mezičelisti (praemaxillare č. inter- maxillare) spolu spojené a pak čelisti (maxillare). Ty často bývají pomocí kosti jařmové (jugale) spojeny se čtverečnou. 14 Sanice (zpodní čelist, mandibula) sestává z vice kusů: z kosti kloubové, articulare, úhelné, angulare, která často je chrupavčitá a zubové, dentale. Na vnitřní straně sanice přistupuje kosť vyklá- dací, spleniale, jejíž původ jest z kožních desek a která někdy z více kusů je složená. Sluchová tělíska ryb (otolithi) jsou složena z uhličitanu vápena- tého a proto často ve vrstvách bývají uchována. Jsou velmi různých podob; bývají po jedné straně vypouklá, po druhé mívají rýbu. Oční dutinu č. očnici (orbita) vzadu a dole omezují malé destičky suborbitalia, povstalé z vnější kostry kožní a pak kosť svrchní očnicová (supraorbitale), před níž někdy vyskytuje se i kosť slzní (lacrymale). I žaberní oblouky, podobně jako lebka, během vývoje aspoň částečně kostnatí. Jazýlková chrupavka (hyoideum) rozpadá se ve 3 části a sice v hoření epihyale, střední ceratohyale a dolejší, ze 2 kusů složenou hypohyale neb basihyale. Dole žaberní oblouky spojují se ve střední chrupavku (copula), která často prodlužuje se v glossohyale a do zadu mívá výběžek urohyale Ostatní žaberní oblouky (branchialia) podobně sestávají ze 3 odstavců (epi-, cerato- a hypobranchiale) a spojují se rovněž uprostřed spolu (copula). Ku epibranchiale často kladou se požerákové kosti (pharyngale) a poslední žaberní oblouk bývá přeměněn ve zpodní kosť požerá- kovou. Jazýlková a požerákové kosti mívají zoubky, žaberní oblouky jemné chrupavčité paprsky a uvnitř hrboule, které zoubkům se podobají. Okončiny ryb vesměs jsou ploutve a to: 1. Ploutve párové po stranách těla připevněné, které aspoň z části vytvořují se z vnitřní kostry. Jsou to ploutve prsní (pecto- ralní) a břišní (ventralní). 2. Ploutve liché, kolmo na tělo postavené, které jsou výtvorem vnější kůže. Jsou to ploutve hřbetní (dorsalní), ocasní (caudalní) a řitní (analní). Z ploutví párových ploutve prsní upínají se na pás plecový, břišní na pás bederní. Pás plecový v původní své podobě (u žraloků) sestává z páru spon chrupavčitých, nejdříve samostatných, později spolu na zpodu spojených, které nahoře někdy volnými jsou, jindy k pateři se při- kládají. V dalším postupu vývojovém k těmto chrupavčitým sponám přistupují 3 krycí kosti kliční, supraclavicula, clavicula a infra- 15 clavicula. První z nich přímo k lebce často připojuje se pomocí zadní kosti skráňové (posttemporale, obr. 13., viz také obr. 6.). Později původní chrupavčitý základ pásu plecového nahražen bývá zcela kostmi a objevují se zde lopatka (scapula) a kost havranní (coracoid). U vyšších ryb nejdůležitější částí pásu pleco- véno jest clavicula, k níž přikládají se ostatní krycí kosti i zadní výběžek postclavicula. Clavicula u ryb často vchází v úzké spojení s deskami krycími a má i původ svůj v kostře kožní. Proto Gegenbaur nepovažuje ji za analogon kliční kosti obrat- lovců vyšších a nazývá ji cleithrum. Obr. 13. Přední okončina lososa. $ posttem- porale, sc supraclavicula, Jc postclavicula, c clavicula (cleithrum), sc seapula, co cora- Obr 14 Xenacanthus Decheni Goldf. sp. biseri- coid, m metapterygium. alná ploutev prsní. (Frič.) Pás bederní bývá jednodušší. Jsou zde původně 2 chrupavčité částky trojboké s otvory pro nervy; částky ty dole obyčejně se spojují, buď na příč jsou položeny, aneb oblouk do předu vybíhající tvoří. U vyšších ryb pak bederní pás vůbec mizí. Vnější ploutve složeny jsou z rohovitých aneb — u vyšších ryb — zkostnatělých paprsků ploutevních. Pokud se vnější po- doby ploutví týče, tu možno rozeznávati: 1. Uspořádání dvouřadové (biserialní). Na pás přikládá se řada chrupavčitých částek, od nichž po obou stranách vybíhají paprsky ploutevní (Gegenbaurovo archipterygium, obr. 14.). Tato ploutev, zvaná také monobasálnou, jest u některých starých příčno- ústých (Proselachii), dvojdyšných a některých chrupavčitých ganoidů (Crossopterygii). Někdy jsou paprsky ploutevní u této ploutve jen po jedné straně a jest to pak ploutev praeseriální. 16 2. Uspořádání jednořadové (uniserialní). Ku pasu přikládají se tři hlavní součástky ploutve pro-, meso- a metapterygium v řadě kolmé na osu ploutve. Prvotní ploutev tato jest Balfourovo basipterygium, či ploutev polybasalná. Z částek ploutve této nej- mohutnější bývá metapterygium, ostatní dvě někdy zakrsají (Obr 26-521 1357 Vnější ploutve jsou rovněž výtvorem kůže. Povstávají jako záhyby kůže, v nichž se objeví jemné paprsky rohovité. U vyšších ryb vyskytují se paprsky chrupavčité, které později kostnatí a jest na každém paprsku původ ze 2 částí patrný. Kostěnné paprsky jsou buď nečlánkovány, tak zv. paprsky tvrdé, aneb jednoduše, či slo- žitě článkovány — paprsky měkké. V ploutvi bývají oba druhy paprsků a bývají pak paprsky tvrdé napřed a za nimi paprsky měkké. Liché ploutve povstávají ze záhybu kožního, který původně celé tělo lemuje a také u některých nejnižších rybovitých obrat- lovců aspoň částečně po celý život jest zachován. Břišní ploutve u žraloků, ganoidů a dvojdyšných jsou na samém konci břicha, u kostnatých jsou více posunuty do předu, ano u některých spojují se docela s pasem plecovým. Rohovité paprsky vnějších ploutví spočívají na kostěnných tyčinkách, tak zv. nosičích paprsků (actinofor). Nosiči ty původně sestávají ze 2 kusů; ve hřbetní ploutvi v přímém pokračování svrchního trnu obratlového jest zpodní kus, axeost a nad ním svrchní část, baseost. K tomu přikládají se původně primitivní paprsky ploutevní (actinotrichia), které jsou četnější než nosiči. Později počet těchto primitivních paprsků se zmenšuje a nosiči paprsků se sešinují, tak že již v přímém pokračování svrchních trnů obratlových neleží, nýbrž spíše mezi ně se kladou (inter- neuralia). Podobně děje se i v ploutvi řitní (interhaemalia). Dále i svrchní části nosičů (baseost) zakrsají, až vůbec mizí. Proto jsou kostry ploutví hřbetní a řitní sice neodvislé ve stavu dospělém od obratlů, ale, pokud se týče metamerického uspořádání, v souhlase S nimi. — U některých nižších ryb jsou ploutve hřbetní a ocasní nahoře opatřeny primitivním lemem (fulcra) z malých štítků či trnů. Ploutev ocasní a ukončení pateře ukazují u ryb různé podoby. Nejnižší obratlovci rybovití j. kruhoústé ryby, dále dvojdyšné a někteří ganoidi mají pateř až na konec těla po obou stranách 17 soumérné ploutvi obdanou. Ploutev takova zove se soumérnou, difycerkní (obr. 15.). U žraloků, rejnoků a některých ganoidů zahyba se na konci těla pateř silně do výše, tak že ploutev sestává ze dvou EA SN Ss SS S eter UP OP eT TT © SSS : Du y LM. BUTS S eco eR BU 55 Sa ERN DA x p 4 mu —À SSS OI ES IE SS a TET © RE, CR Obr. 15. Difycerkní ploutev r. Polypterus. kusů, ze svrchního, který chová v sobě konec pateře a ze zpod- ního laloku, který má jen ploutevní paprsky. Jest to ploutev ne- souměrná (heterocerkní, obr. 16.). Oba tyto druhy ploutve ocasní A2 i S A0 2 NK Em Lips Me ia e SRN MN POLS EE d SSS S E "n RS ENIT) REX S RV SSS Obr. 16. Heterocerkní ploutev jesetera. zdají se býti primitivními, ježto v zárodcích ryb se vyskytají. Mezi oběma jsou četné přechody. Tak probíhá pateř slabě zahnutá až ke konci těla, avšak svrchní lalok má kratší a méně četné paprsky; jest to ploutev ocasní vněsouměrná (hemiheterocerkní, obr. 17.) a bývá již na zevnějšku šikmou čarou, ve které končí šupiny nazna- čená. Jindy ploutev na vnějšku zdá se býti souměrnou, ale uvnitř Dr. Poéta: Rukověť palaeozoclogie II. 2 18 pater zahybá se do svrchního laloku; jest to ploutev pasoumérná (homocerkní, obr. 18.). U kostnatých ryb se šupinami cykloidními a ktenoidními přikládá se na poslední obratel pateře nepatrně zdvizena deska (hypurale) z nosičů a z haemapophys povstalá. Často možno zde i chru- pavčitý neb kostěnný ko- nec chordy v podobě ty- činky (urostyl) spatřiti. U některých kostnatých ryb konečně schází však hypurale úplně a mezi vs pateří a nosiči paprsků Obr.37. Hemiheterocerkoi ploutev ganoide Aime; " eSt DAZ DONE 4 kostěnný konec páteře, urostyl. Jest to ploutev gefyro- cerkní, přetržená a po- vstala zpětným vývojovým pochodem. Nejstarší ryby z prvohor mají ploutev ocasní buď souměrnou, neb nesouměrnou; ploutve vněsouměrné počínají v druhohorách _a nejpozději se ob- “ jevuje ploutev pa- SŘ aed souměrná. Týž po- ESS LES A zm eR dE stup vykazuje vyvoj ; zárodkovy. K vnější kostře (exoskeleton) mimo krycí kosti a pa- prsky ploutevní čí- tány jsou ještě šu- piny, trny kostěnné a zuby. Kůže ryb velmi zřídka jest nahá, obyčejně jest AE dě DAN NA V Ai Ai rmm. Obr. 18. Homocerkní ploutev lososa. kryta Supinami neb pláty kosténnymi. Supiny rozdélil Agassiz ve 4 skupiny: 1. Plakoidni Supiny (obr. 19.) jsou vétSinou malé, zkostnatélé papilly kožní v podobě zrn, kuželků, hrboulů, trnů, hvézdic a j., jimiž 19 povrch kůže bývá posázen. U některých jsou to na určitých místech těla větší desky bohatě ozdobené. Sestávají vesměs ze základné vytvořené z pletiva vazivového prostoupeného kostí a ze svrchní polohy, z vasodentinu složené. Základná jest ponořená do kůže, svrchní poloha vyniká nad povrch. Zevně šupina pokryta jest tenkou vrstvou lesklé sklovité hmoty (vitrodentin, č. plakoin, neb ganoin). 2. Ganoidní šupiny (obr. 19.) povstaly z plakoidních, tím že se rozšířily. Bývají to větší kosočtverečné neb vejčité desky, které seřa- ďují se pravidelně, tak že kladou se na sebe jako tašky na střeše, aneb staví se do rovných řad. Na zpodní straně mívají čepy a lišty, pomocí kterých spojují se v pevnou mosaiku. Povrch vnější kryt jest tenkou vrstvou sklovi- tou, ganoinem. Základ- ná jest kostěnná; ně- kdy buňky kosťové leží v rovnoběžných řadách a směrem na horu se zmenšují až se ztrácejí (isopedin); svrchní část 5o : Obr. 19. Plakoidní šupiny: a rodu Raza. 8 rodu Cyclobatis. sestává z dentinu po- Ganoidní šupiny: c r. Palaeoniscus, d rodu Lefzdotus. krytého ganoinem. Jindy dentin objevuje se v ledvinitých shlucích, ve kterých chod- bičky jeho keřovitě se rozvětvují (kosmin). 3. a 4. Ktenoidní (obr. 20.) a cykloidní šupiny (obr. 21.) po- vstaly z ganoidních, tím že uhličitan vápenitý z nich se ztrácí, tak že sestávají většinou z pletiva vazivového, jemuž na zpodu jen ne- patrně jest přimíseno uhličitanu vápenatého. V obrysu jsou kruho- vité neb i hranaté a kladou se na sebe jako tašky na střeše, tak že částěmi obvodovými se kryjí. Ve středu jejich jest primitivní políčko střední, kol něhož vinou se soustředné, jemné čáry a od něhož na některých stranách vycházejí silnější paprskovitá žebra. Zadní obruba šupin cykloidních jest celistvá, ktenoidních trnitá a zubovitě vykrojená. V některých objevují se silnější uloženiny vápenité a také i kosťové buňky zvláště kol primitivního políčka a takové šupiny těžko odlišiti od ganoidních. | 2s 20 Silnější trny (ichthyodorulithi) u některých žraloků jsou bud’ za lebkou, na počátku ploutve hřbetní aneb i na počátku ploutví prsních. Bývají mocné, sploštělé, poněkud zahnuté a poblíže špice malými zoubky ozbrojené. Uvnitř mívají podélnou chodbu a sestá- vají z dentinu, aneb z části z dentinu a z Části z vasodentinu. Zuby u ryb jsou výtvorem sliznice dutiny ústní a často možno pozorovati přechody mezi nimi a šupinami plakoidními. Tvarů jsou velmi různých, jsou kuželovité, jehlovité, dlátovité, bobovité až = MZE P Obr. 20. Ktenoidní šupina r. ZZoploptervw. Obr. 21. Cykloidní šupina štiky. S deskovité. Casto jsou seskupeny do řad, tvoří chvosty, aneb kladou se těsně k sobě do pevné mosaiky. Mohou pokrývati všecky kosti, které tvoří dutinu ústní a ža- berní a jsou buď volně zasazeny, buď svazem připevněny aneb is kostí srostlé. Staré zuby vypadávají a jsou nahražovány jinými. Počet jich jest rozličný, od 4 až do více set. Na zubu možno poznati korunu, která na povrchu pokryta jest sklovitou hmotou (email, placoin) a kořen, který nemá sklovité hmoty. Koruna bu- dována jest z dentinu neb vasodentinu a sklovité hmoty, kořen z vasodentinu neb osteodentinu. Dentin jest fosforečňan vápenatý s příměsky organickými, jím probíhají od střední dutiny zubu (pulpa) velejemné chodbičky, které nejsou než vlasovitě protažené odontoblasty. Vasodentin jest taže hmota ale bez střední výživné dutiny, pulpy (obr. 22.); místo ní jsou četné, široké haverské kanály, 21 od nichž vybíhají jemné chodbičky. Výjimkou se i pulpa zde vysky- tuje. Sklovitá hmota (email, placoin, ganoin) složena z fosforečňanu vápenatého s příměsky uhličitanu vápenatého, fosforečňanu ho- řečnatého a fluorečňa- nu vápenatého. Orga- nických látek jsou sto- py velmi nepatrné. Ně- kdy chodbičky denti- nové přecházejí také do sklovité hmoty, tak že hranice mezi oběma nejsou zřetelné. Sklo- vitá hmota taková na- zývá se vitrodentinem. Pokud se týče sy- stematiky ryb, tu již Aristoteles pokusil se o soustavu, při čemž kladl hlavní váhu na tvar kostry, ploutví a žaber. Belon a Ron- Obr. 22. Průřez zubem žraloka Ofodus, 10krát zvětš. delet roku 1550 (Oem) počítali velryby ještě | k rybám a teprvé v 18. stoleti Ray, Willoughby, Artedi a Linné je oddělili. Artedi podal soustavu ryb, jíž po dlouhé doby po něm bylo užíváno. Základní práce uveřejnili Bloch 1782—95, Lacepéde 1798—1803, Bonaparte 1839, zvláště však Cuvier a Vallen- ciennes r. 1828—48 ve svém 22svazkovém díle »Histoire na- turelle des poissons«. Ve všech těchto spisech nebylo bráno zřetele na ryby zkamenělé, ač na př. zkamenělé zuby ryb již dávno byly známy. Ty již v 16. století Palissy a Steno vykládali správně, jiní jako Kircher 1664, Reiske 1784 a Llhwyd 1699, po- važovali je však za hříčky přírody. Fabio Colonna 1616, Wormius 1686, Scilla’ 1747, Bourguet 1742, Knorr a Walch, Faujas de St. Fond 1809 popisovali zuby rybí pod jmény Lamiodontes, Glossopetrae a j. vykládali je za jazyky hadů aneb zobany ptačí. Rovněž i otisky celých ryb (především palaeonisků) byly předmětem bádání četných zkoumatelů přírody, 22 psalit o nich Scheuchzer 1708, Mylius 1709, Wolfarth 1719, Bruckmann 1739, Volta 1796 a j. Souborny spis o zkamenélych rybach podal r. 1818 Blain- ville, vSak teprvé v epochálním díle L. Agassize r. 1833—43 podán byl podrobný přehled všech v té době známých otisků. Agassiz ustanovil dle tvaru šupin 4skupiny: Placoidei, Ganoidei, Ctenoidei a Cycloidei. Soustava jeho později doznala oprav, tak Müllerem, který poslední 2 skupiny sloučil pod jménem Teleostei. Později byly zkoumány ryby ze všech útvarů. Z prvohor popiso- vali zbytky ryb Pander, Gray-Egerton, Huxley, Owen, Davis, Traquair, Lankester, M. Coy, Mia orks Atthey, Woodward, Kner, von Koenen, Frié, New- berry, Dean, Credner Kutorga, Eichwald, Kipripamows Trautschold tahnusen, Ward Jackel a i Ryby z druhohor zkoumali Thiolliére, Wagner, Kner, Pictét, von der Marck, Ouenstedt, Lydekker Sava S. Woodward, Reuss, Frič, Bayer, Dollo Vettenmaap: třetihorní Heckel, v. Meyer, Steindachner Tosemer Bassani, Lawley, Gibbes, Cope, Gorjanovié-Kram- bere aay: V soustavě uvádějí se nyní jen tvary s párovymi okončinami a se sanicí, kdežto Leptocardii a Cyclostomi staví se nyní jakožto samostatné skupiny proti ostatním rybám. Z druhé skupiny (Cyclostomi) uvedl Pander z prvohor ruských četné malé zoubky (Conodonti) které však Zittlem a Hindem poznány byly jako chitinovité háčky červů. Některými spisovateli do téže skupiny klade se záhadná zkamenělina z devonu anglického Falacospondylus Gunni. V soustavách ryb až dosud zachovávána bývala skupina ganoidů s typickými šupinami skelnými na povrchu těla, ta jest však uměle vytvořená a shrnuje tvary různorodé. V následujících řádcích užito bude z části návrhu soustavy, jak ji podal Gadow. (A Classification of Vertebrata recent and extinct 1898.) Skupina Hypostomata. Gadow Placodermi). 23 (Ostracodermi, Patef nezkostnatélá, acentrická, hlava a často i přední dil těla pokryty pláty kosténnymi. Pasü, sanice a Y ütrobní kostry není. Jediný řád Antiarcha má přední par ploutvovitých přívěsků. Ocasní ploutev nesouměrná. Vymřelá skupina tato, stáří značného nemá určitého postavení v soustavě a dělí se obyčejně ve 4 řády: 1. Heterostraci. 2. Anaspida, 3. Aspidocephali a 4. Antiarcha. Řád Heterostraci. Ray Lankester. Tělo kryto na hřbetě štítem z více kusů, výjimkou jednodu- chým, na břiše štítem jediným. Krycí pláty tyto sestávají ze 3 vrstev bez kosťových buněk, Svrchní vrstva jest z dentinu; střední vrstva má dutiny a chodby, které ústí na venek dvojitou řadou pórů, vnitřní jest složena ze souběžných vrstev vá- penitých. Očnice jsou malé a na vnějším okraji hřbetního štítu. Zadní čásť trupu pokryta kosočtverečnými šupinami. Okončin páro- vých není. Coelolepidae Pander. Hlava i tělo jsou široké a smáčklé, pokryté plakoidními hr- bouli. Ocas nesouměrný. Zhelodus Ag. (Coelo- lepis) ze siluru a devonu. Zrnka na povrchu šupin mala, čtyrhranná, hřbetní ploutev krátká. 77. scoticus znám z celé kostry. Lanarkia Traq. zrnka různých velikostí, v trny vytažená; silur. Fsammosteidae Traquair. Krunýř sestává ze širokých plátů, které na povrchu jsou četnými zrnky ozdobeny. Mezi těmito vět- Simi pláty i menší desky. Psammosteus Ag. Oční dutiny uzavřeny ve štítu, zrnka velmi četná, často prodloužená. Na povrchu těla byly párové trny široké a v průřezu troj- hranré, místo jejich však nejisté. P. maean- drinus, paradoxus v devonu ruském, jiné Obr. 23. Přeraspis rostrata Ag. nahoře hřbetní štít v !/, veli- kosti, dole průřez štítem zvět- šený ; devon angl. (Lankester). 24 v Anglii a na Špicberkách. Drepanaspis Schlüt. krunýř sestává z medianího plátu, 2 zadních postranních a 2 rostralních; na břišní straně střední štít, pak 2 menší přední a zadní postranní | Ocas kryt deskami menšími. D. gemiindenensis z devonu německého. Pteraspidae Woodward. Krunýř na hlavě ze širokých desek dohromady splynulých, na jichž povrchu jsou jemné soustředné rýhy a párové řady pór, kterými vynikaly snad nervy kožní. Napřed vybíhá krunýř v lichý zoban. Ocas jest, jak se zdá, hetero- cerkní, se šupinami kosočtverečnými. /%eraspis Kner (obr. 23.) krunýř ze 7 štítů, vzadu silný trn; silur a devon, P. rostrata z devonu angli- ckého. Falaeaspis Clay. vzadu bez trnu; devon americký. Cyasthaspis Lank. krunýř ze 4 štítů a má po stranách otvory, jimiž vynikaly snad ploutve; silur anglický. Scaphaspis Lank. je břišní štít r. Pteraspis. Řád Anaspida. Traguair. Štíty krunýře mají kosťové buňky a splývají spolu. Zrnka plakoidní pouze na hlavě. Okončin párových není. Birkeniidae Traguair. Štíty vápenité, ale objevují se již kosťové buňky v nich. Na povrchu těla zrnka. Otvory žaberní v řadě po- stranní, malé. Hřbetní ploutev malá, ocasní nesoumérná. Azrkenia Trag. (obr. 24.) tělo kryto širokými šupinami do řad sestavenými. Obr. 24. Birkenia elegans Traq. silur anglický (Traquair). B. elegans ze siluru anglického. Zasanzus Trag. tělo nahoře nahé, jen za hlavou několik šupin. Břišní štíty s ostrou střední hranou; silur anglický. Euphaneropidae S. Woodward. Nemají otvorů žaberních po stranách a někdy možno pozorovati stopy po pateři. Huphanerops longaevus Woodw. z devonu amerického. nm 25 Rád Aspidocephali. Brandt (Osteostraci . J. V. Rohon, Die obersilurischen Fische von Oesel. I. Mémoires acad. St. Petersbourgh 1892. B. Dean, New-York Acad. of Sciences, Memoirs 1899. Proceed. zoolog. Soc. London 1898. R. H. Traquair, Transactions Royal Soc. Edinburgh 1899. O. Jaekel, Über Tremataspis etc. Monatsber. deutsch. geolog. Ges. 1903. Hlava kryta velkým štítem pülkruhovitym a napřed prehnutym, v němž uloženy otvory orbitální. Hmota štítu sestává ze 3 vrstev, vnitřní vrstevnatě uložená obsahuje prodloužené buňky kosťové (isopedin), střední, tlustá chová dutiny a chodby, vnější skládá se z vasodentinu. Okončin párových není. Ocas kryt malými šupinami kosočtverečnými, ploutev jeho jest nesouměrná. Ateleaspidae Traquair. Štít hlavy jest kruhovitý, vzadu uťatý a sestává z volných plátů. Tělo pokryto čtyrhrannými šupinami. Zrnka na povrchu štítu spojují se často spolu v malé desky. Ateleaspis Traq. silur anglický. Cephalaspidae Ag. Štít polokruhovitý, vzadu uťatý, ozdobený na povrchu hrboulky okrouhlými aneb hvězdicovitými. Tělo kryto po stranách čtyrhrannými šupinami, jediná hřbetní ploutev krátká. Cephalaspis Ag. (obr. 25.) vzadu vybíhá štít ve střední a 2 po- stranní trny. Tělo v průřezu trojboké, pokryto 3 řadami šupin. É : mm = U S = B SSS A = = = - - = — — = Ss Obr. 25. Cephalaspis Lyelli Ag. devon škotský. Hřbetní ploutev trojhranná. C. Lye//i z devonu škotského a angli- ckého; jiné druhy v siluru anglickém, škotském a americkém. Thyestes Eichw. podobný, šupiny na těle srüstají ve větší desky; svrchní silur ruský. Eukeraspis Lank. postranní trny štítu vzadu silně prodlouženy a uvnitř druhotnými ostny ozdobeny; silur anglický. Tremataspidae S. Woodward. Krunýř hlavy polokruhovity, sply- nulý se štítem hřbetním, vzadu utatym. Orbitalní dutiny příčnou skulinou spojené. Pod ústy větší počet malých desek. Zremataspis Schmidt krunýř hlavy bez postranních trnů, na povrchu pokryt tečkovaným ganoinem. Po straně 2 otvory, bezpochyby žaberní. Břich kryt četnými, souměrně uloženými deskami, ostatní tělo obdáno kosočtverečnými aneb vícehrannými šupinami. 7. Schenki a jiné druhy ze svrchního siluru ostrova Oesel. Didymaspis Lank. podobný, z devonu anglického. Řád Antiarcha. Cope. O. Jaekel. Organisation u. syst. Stellung d. Asterolepiden. Mo- natsber. deutsch. geolog. Ges. 1903. Krunýř, který pokrývá hlavu a trup, jest uzavřen a sestává z plátů souměrně položených. Dutiny orbitainí jsou blízko u sebe, obyčejně v jediné skulině. Pláty skládají se ze tří vrstev s kosťovými buňkami, střední chová v sobě dutiny a chodby hlenné, vnější a vnitřní jsou hut- nější, vnější jest kryta ganoinem. Přední okončiny veslům podobné, pokryty jsou krunýřem z četných plátů. Ostatní tělo kryto šupinami. Hřbetní ploutev jediná, ocasní nesouměrná. Zdají se vykazovati příbuzenské vztahy ku čeledi Coccosteidae. /Pterichthys Ag. (né- kteří považují jméno toto za synonymum r. Asterolepis, obr. 26.), ryby Obr. 26. Pterichthys Müller Ag. z devonu škotského (Traquair). 2 až 20 cm dlouhé, s tělem dole smáčklým. Krunýř hlavy ze 4 pá- rových a 4 lichých štítů, krunýř trupu ze 2 párových a 2 středních velikých plátů. Očnice v jediné skulině, ale oddělené čtyrhrannou deskou (os pineale, či dubium), která má malou jamku uprostřed. Okončiny nedosahují konce krunýře a as uprostřed délky své mají kloub. Hřbetní ploutev krátká, ocasní nesouměrná, s primitivním lemem (fulcra); devon anglický a německý. Asterolepis Eichw. větší 27 rod, jehož střední pláty přesahují postranní štíty okrajem; devon ruský, škotský a český. Sothriolepis Eichw. okončiny tak dlouhé, aneb i delší než krunýř; devon v Evropě a v Americe, zvl. B. cana- densis dobře zachovaný. Blíže neurčitého příbuzenství jsou devonské rody Macropetalichthys Nor. O. a Asterosteus Newb. Skupina Gnathostomata. Gadow. Pateř u některých chrupavčitá, u většiny na různém stupni zkostnatění, pásy i okončiny (ploutve) obyčejně vyvinuty. Kostra útrobní zúčastňuje se 2 prvními oblouky při budování lebky; první pár oblouků tvoří čelisti. A dýchají žabrami, srdce jen s krví venosní, vaky nosní ne- spojeny s ústy: Divise Elasmobranchii Bonap. (Chondropterycii, Placoidei). Žraloci. Kostra často bývá chrupavčitá, zvláště lebka jen v jistých čeledích přibírá částky vápenité. Žraloci nižší ústrojnosti mají roz- dělení chordy slabě naznačeno, v odstavcích vnikají zaškrceniny pochvy chordové do vnitř (diplospondyli), u jiných kol chordy ve středu obratlovém povstává kruh kostěnný (cyclospondyli), jindy je kruhů takových soustředných více (tectispondyli), jindy od kroužku kostěnného vybíhají paprskovité výběžky (asterospondyli). U nižších bývá palatoguadratum pohyblivě k lebce připojeno, u ně- kterých vyšších srůstá však zároveň s hyomandibulare přímo s lebkou. Tělo bývá kryto šupinami plakoidnimi. Trny před ploutvemi bývají četné, ploutve prsní, břišní a řitní dobře vyvinuty. Otvory žaberní nemají příklopu, rovněž plovací měchýř schází a střevo má spirální záklopku. Zuby jsou často četné, různých tvarů a jsou svazem k čelistím připojené. Samci na břišních ploutvích mívají kopulační aparát (mixipterygium). Mohou se rozděliti na 1. Pro- selachit a 2. Plagiostomt. 28 Řád Proselachii Doederlein. Pražraloci. A. Frié, Fauna der Gaskohle u. Kalksteine der Permformation Bóhmens. II. díl 1889, III. díl 1895. Pater vůbec nerozčlánkovaná, aneb jen neúplně dělená, u vyšších oblouky obratlové svrchní i zpodní kostnatějí a mívají dlouhé trny. Pásy okončin v podobě souběžných chrupavek, někdy dole spo- jených, od těch vybíhají ploutevní paprsky nečlánkované. Sudé ploutve jsou biseriálné, samci mívají někdy v břišní ploutvi kopu- lační přístroj. k WK MS | AČ \ MOO Obr. 27. Xenacanthus Dechent Goldf. sp. Přední čásť těla (Frič). Cladodidae Dean. Chorda nerozčlánkovaná, jinak v kostře jsou částky vápenité, palatoguadratum pohyblivě spojeno s lebkou. Oči obdány kruhem tenkých destiček dentinových. Párové ploutve se- stávají z krátké chrupavčité základné, od níž paprsky ploutevní vybíhají. Ploutev ocasní nesouměrná, kopulační přístroj schází. Cladodus Ag. jménem tímto označeny bývají četné zoubky z devonu a karbonu. C/adoselache Dean tělo prodlouženo, na povrchu malá, jemná zrnka bez skloviny. Zuby četné, mají uprostřed hlavní špici a různý počet špicí vedlejších; ocas heterocerkní; karbon americký. Pleuracanthidae Cope. Kostra vnitřní chrupavčitá, avšak vy- plněná nepravidelnými hranolky vápenitými, vnější kostra schází. Chorda neúplně článkovaná, avšak svrchní i zpodní oblouky obrat- lové zkostnatělé a s dlouhými trny (obr. 27.). Lebka chrupavčitá, palatoguadratum pohyblivě spojeno s lebkou, 7 žaberních oblouků 29 (obr. 28.). Tělo prodloužené, s ústy koncovými, hřbetní ploutev dlouhá, za lebkou počínajíc a až k ocasu se prostírajíc. Má četnější nosiče paprsků (interneuralia) než svrchní trny. Prsni ploutve biseriálné, se střední článkovanou osou, z níž vybíhají postranní kratší větve. Samci mají v ploutvi břišní kopulační přístroj (mixi- pterygium). Za hlavou před hřbetní ploutví mohutný trn. Ocasní ploutev nesoumérná, před ní často ještě jiné ploutve »řídicí«. Zuby v ústech četné, se 2—3 špicemi (obr. 29.), zuby na žaber- ních obloucích štětičkovité. Sluší sem /leuracanthus, Orthacanthus Ag. a Xenacanthus Beyr., z těch po- slední 2 za synonym prvního bývají pokládány; hlavně karbon a perm. Professor Frič považuje tyto 3 tvary za samostatné rody a za hlavní znaky Obr. 28. Xenacanthus Decheni Goldfs. sp. žaberní oblouky 1—7. spojené uprostřed 10 částkami kopuly. Nahoře postraně keratohyale (Frič). Obr. 29. Orthacanthus, několik zubů (Frič). udává: na trnu, který je za hlavou u r. Pleuracanthus je podélná rýha a bočné stěny trnu mají po řadě ostnů druhotných. Zuby rodu toho jsou slabé, se 3 téměř stejnými špicemi. U nás 4 dr, P. carinatus a oelbergensis v permu broumovském. Xenacanthus nemá na trnech podélné rýhy a postranní ostny druhotné jsou slabé. Zuby rovněž jsou slabé a střední špice zakrnělá. X. Dechenz v permu. U r, Orthacanthus probíhá na trnech podélná rýha a jest posázená po stranách řadou malých ostnů. Zuby silné, s 2 veli- kými a jednou krátkou špicí; u nás v permu 4 dr, O. dohkemicus. Rybám této čeledi patří bezpochyby trny, jež popsal z čes- kého permu prof. Frič po jmény Brachiacanthus, Platyacanthus a Tubulacanthus. 30 Rad Plagiostomi. Zraloci. O. Jaekel, Die Selachier von Monte Bolca, Berlin 1894. Pater rozélankovana a tu vice, tu méně zkostnatélá, palato- quadratum obyčejně pohyblivě k lebce připojeno, pásy ploutví párových se 2—3 chrupavčitými částicemi základními, břišní ploutev samců s kopulačním přístrojem (mixipterygium). Ocasní ploutev nesoumérná. Po návrhu Haasově dělí se dle stupně zkostnatění obratlů na 1. Diplospondylt, 2. Cyclospondyli, 3. Astero- spondyli a 4. Tectispondyli. Diplospondyli Haase. Obratle diplospondylní, svrchní a v ocase a b i zpodni oblouky obratlové vyvinuty. Zuby četné, v řa- dách; 6—7 otvorů žaber- ních. Notidanidae Ag. Tělo prodlouženo, s jedinou hřbetní a řitní ploutví, jd hřbetní ploutev bez trnu, ocasní veliká. Zuby splo- štělé, se 2 neb více, oby- Obr. 30. a Notidanus microdon Ag. b Symechodus © Čejně až 6 špicemi na Bronni Reuss, c Syn. dispar Reuss, z bélohorských . E dk vrstev. d Asteracanthus reticulatus Ag. jura. jednu stranu nachýlenými a tím směrem také se umen- Sujicimi. /Vožidanus Cuv. (obr. 30.) zuby čelisti a sanice nestejné, na mezičelisti souměrné; jura-rec. Druhu W. Miinsteri zachována celá kostra v litografickém vápenci solenhofenském; četné zuby známy ze všech útvarů. U nás v cenomanu JV. microdon, v senonu N. simplex. Chlamydoselache Gar. základná zubů široká, nahoře 3 špice kuželovité, zahnuté; pliocén a rec. Cyclospondvli Haase. Obratle cyklospondylní, zuby četné, tří- hranné, jednoduché, aneb se špicemi postranními. Spinacidae Mill. Hen. Tělo prodloužené, tříhranné, někdy smáčklé, s mordou tupou. 2 hřbetní ploutve obyčejně s trny, řitní ploutev schází. Centrophorus Müll. H. známy jsou trny ze hřbetních ploutví a zuby (— Spinax), které v čelistích a na sanici jsou různé; křída-rec. Acanthias Bonap. zuby v čelisti i na sanici sobě stejné; ktida-rec. Scymnus Cuv. bez trnů hřbetních, svrchní zuby malé, špičaté, zpodní široké, tříhranné; tertiér-rec. 31 Asterospondyli Haase. Obratle asterospondylní, dvojvyduté, se- sílené často radiálnými ploškami kostěnnými, tělo prodloužené, s 5 žaberními skulinami a s 2 hřbetními a 1 řitní ploutví. Zuby četné, do řad sestavené, špičaté, či desknaté. Cestracionidae Ag. U nižších pateř vůbec nezkostnatělá, aneb jen nepatrně, 2 hřbetní ploutve s trny, ocasní ploutev souměrná. Zuby četné, v několika řadách, s více špicemi, aneb ploské. Čeledi této náleží, jak se zdá, četné trny z devonu pod různými jmény uváděné. Jsou tenké, obojstranně souměrné, s hladkou základnou. Uvnitř dutina rourovitá, k základně otevřená. Jsou to OzcAus, Ctena- canthus (obr. 39.), Homacanthus, Ptychacanthus, Compsacanthus Ag., Wodnika Můnst. a j. Dále patří sem rody Oroďus Ag., jenž znám jest zuby. Uprostřed ze základné vyniká špice, která po obou stranách pro- dlužuje se v hrany. Od těch vybíhají vrásčité záhyby; karbon. Hybodus Ag. pateř chrupavčitá, zuby široké se střední špicí a několika menšími po stranách; trias-křída. Syzeckodus Woodw. (obr. 29.) zuby s četnými vedlejšími špicemi. Druhu S. dubri- szensis z křídy anglické zachován celý chrup; křída a tertiér. Sem náležejí A PA ae snad zoubky z našeho cenomanu po- © zuby ozbrojené, zmenš. jura francouzský. psané pod jm. /7yeodus Bronni, dispar, serratus a j. Asteracanthus Ag (Strophodus, obr. 30. a 31.) zuby pro- dloužené, nepravidelně čtyrhranné, napřed v mordě menší, ale širší. Trny ploutevní mocné, s hrbouly hvézdicovitymi; jura. Acrodus Ag. se zuby nízkými, valem středním opatřenými; trias-křída. U nás A. affinis v teplických vrstvách. Cestracton Cuv. zuby napřed v mordé malé, špičaté, vzadu deskovité; jura-rec. C. falcifer z celých koster znám v jurském útvaru. Palacospinax Eg. jura. Scyllidae Müll. Hen. 2 hřbetní ploutve bez trnů. Zuby malé’ se střední špicí mohutnou a obyčejně 1 nepatrnou špicí po stranách. Falaeoscyllium Wag. přední hřbetní ploutev naproti prsním, zadní ku předu posunutá, tak že jest pred protilehlou řitní ploutví. P. for- mosum, celé kostry v juře. Scy/zum Cuv. (Scylliodus) zadní hřbetní ploutev za protilehlou řitní; křída-rec. V našem cenomanu 2 dr. Pristiurus Bon. ocasní ploutev má nahoře řadu trnů plochých; 32 jura-rec. Meszteca Kramb. řitní ploutev rozšířená, ocas prodloužený; křída a tertiér. Carcharidae Müll. Hen. Středy obratlové se 4 v podobě kříže sestavenými pláty kostěnnými; 2 hřbetní ploutve do zadu posunuté, bez trnů. Zuby duté, tříhranné, přiostřené, s hranami ostrými, aneb druhotně vykrojovanými. Galeocerdo Müll. Hen. (obr. 32.) zuby zahnuté, na krajích pilované; miocén-rec. Carcharias Cuv. (obr. 32.) zuby šikmě trojhranné, s hranami jednoduše ptiostrenymi, aneb jemně pilovanými; tertiér a rec. Hemipristis Ag. (obr. 32.) zuby široké, ploché, se silně pilovanými hranami; hlavní špice jejich zahnutá; miocén-rec. Galeus Ag. zuby malé, šikmé, jen při základné druhotně pilované; eocén-rec. Pseudogaleus Jaek. eocén. a b c d Obr. 32. Zuby a Carcharias frequens Dam eocén; 4 Car. similis Probst, miocén; c Galeocerdo aduncus Ag.; d Hemipristis serra Ag miocén. Lamnidae Müll. Hen. Středy obratlové s 8 se rozdvojujicimi pláty kostěnnými; 2 hřbetní ploutve bez trnů, zuby velké bez pulpy, s postranními špicemi, aneb jednoduché. Orkacodus Woodw. (Sphenodus) zuby velmi tenké, sploštěné, bez vedlejších špicí; jura a křída. Lamna Cuv. (obr. 33.) druhá hřbetní a řitní ploutev malé. Zuby s mocnou, širokou špicí střední a postranními nízkými. Zuby nedají se odlišiti od rodu Otodus; křída-rec. U nás v křídě více druhů. Ožodďus Ag. (obr. 33.) silné zuby mají mohutnou střední špici a postranní široké hrboule; křída a tertiér. U nás v křídě hojný O. appendiculatus. Odontaspis Ag. druhá hřbetní ploutev téže délky jako řitní. Na zubech podle střední mocné špice velmi nepatrné hrboule postranní; křída-rec. Oxyrhéna Ag. (obr. 33.) zuby nemají po- stranních špicí; křída-rec. O. Mantelli v křídě hojný druh. Scaphano- rhynchus Woodw. druhá hřbetní ploutev malá naproti široké řitní. Zuby jako u r. Odontaspis. Celé kostry v křídě libanonské a jinde. Snad dosud žije (Mitsukurina). Carcharodon Müll. Hen. druhá hřbetní 33 ploutev a řitní velmi malé. Zuby velké, trojhranné, s hranami pi- lovanými; svrchní křída-rec. Corax Ag. zuby s mocným kořenem, nízké, trojboké, s hranami pilovanými; křída. U nás C. falcatus (heterodon) hojný. Tectispondyli Hasse. Obratle tectispondylní, často úplně zkost- natělé, tělo obyčejně smáčklé, prsní ploutve veliké, řitní schází, 5 žaberních otvorů. Cochliodontidae Owen. Ryby z prvohor se zuby deskovitými, na koruně jemně tečkovanými, aneb vráskami, či záhyby opatře- nými. V mordě vzadu po stranách široký, mohutný zub a před ním 1 neb více menších. Trny mohutné, za lebkou a snad i před Ob-. 33. a Otodus semiplicatus Miinst. vrstvy jizerské, 6 Oxyrhina Mantelli Ag. z těchže vrstev, c Lamna raphiodon Ag. (Scaphanorhynchus) vrstvy bélohorské. břišními ploutvemi. Jsou párové, se širokou, jakoby utatou zá- kladnou a obsáhlou dutinou střední, na povrchu zrnky pokryté. Zdá se, že patří sem trny uváděné pod jmény Psammosteus, Ora- canthus, Gampsacanthus, Cladacanthus, Platyacanthus Ag. Physo- nemus M. Coy, Stichacanthus Kon. a j. Z rodů lépe známých budtez uvedeny: Menaspis Ewald (Chalcodus) lebka a hřbet po- kryty šupinami plakoidními, na povrchu zrnitými i ostnitymi. Za lebkou četné trny. V sanici 2 ploské zuby postranní. M. armata v permu německém. Cochliodus Ag. (obr. 34.) na sanici 3 silně zahnuté zuby deskovité; C. /afus z karbonu amerického. Psephodus Ag. zuby velké, deskovité a prohnuté; mimo ty menší zoubky (popsané j- Helodus, Lophodus a j). Sandalodus Newb. W. zuby svrchní trojhranné, zpodní vypouklé. .Szreb/odus Ag. zadní zuby mají 2—3 široké, příčné záhyby. Pleuroplax Woodw. vesměs karbon. Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 3 34 Psammodontidae Koninck. Zuby deskovité, v řadách podél- ných, velké, s povrchem tečkovaným, neb jemně vrásčitým. Psam- modus Ag. (obr. 35.) zuby v obryse čtverečné, s tlustým kořenem, do 2 řad sestavené. Archaeobatis Newb. podobné zuby. Copodus Dav. . zuby s příčným švem, který = j korunu dělí ve dví. Ves- smě karbon. WVO FZ Petalodontidae New. Ē T Worth. Zuby na příč pro- dloužené, smáčklé, do řad M sestavené, tak že tvoří Za i L A pevnou mosaiku. Koruna X pokryta sklovinou, aneb jest Obr. 34. Cockliodus contortus Ag. z karbonu anglickeho. POrovitá, (KOLEN zit neb hranou od koruny ohra- ničen. Petaloďus Owen (obr. 35.) zuby smáčklé, na příč prodlou- zené, koruna listovitá, kořen dlouhý, tenký. 7«zassa Můns. zuby v 5—7 podélných a v 7 příčných řadách, jsou na příč protaženy. Kořeny mají dlouhé a korunu se žvýkací plochou na přední straně. Obr. 35. a Petalodus accuminatus Ag. b Psammodus rugosus Ag. z karbonu anglického. Na povrchu těla kůže pokryta zrnky. | Fetalorhynchus Newb. W. zuby v 6 příčných řadách. Polyrhizodus M. Coy zuby s kořenem rozvétvenym. Ctenoptychius Ag. (Serratodus) zuby malé, sploštělé, s ostrou pilovanou hranou. Ca/lopristodus Traq. Vesměs karbon. Squatinidae Müll. Hen. Orlouni. Tělo široké, smáčklé, prsní ploutve veliké, hlubokým výkrojem od hlavy oddělené, žaberní otvory po straně. Řitní ploutve není. Hřbetní ploutve dvě, ocasní ploutev bez trnů. Na povrchu v kůži malé plakoidní šupiny. Zuby 35 špičaté, jednoduché, Sgwatena Aldr. (obr. 36.). Celé kostry známy jsou v litografickém vápenci S. alifera, speciosa a j. Jura-rec. U nás NUIT SM Obr. 36. Sguatima speciosa Münst. litografický vápenec jurský (Nicholson). v křídě S. Crame? a možno, že zoubky z nasi křídy Gomphodus Agasszzi rovněž sem patří. Pristiophoridae Günther. Tělo prodlouženo, morda dlouhá a smáčklá. 2 hřbetní ploutve bez trnů. Pristzophorus Müll. H. miocén-rec. Pristidae Günther. Pilouni. Tělo prodloužené, slabě smáčklé, prsní ploutve široké, s hlavou srostlé. Morda prodloužená, mečo- C ARK OS ] SO ONO SS AA v" OX ^ NOST OC SIN RA "9 SS 5 QS | R NINO ] | Obr. 40. Acanthodes Bronni Ag. (Částečně dle Friče). Diplacanthidae. S. Woodward. 2 hřbetní ploutve, mezi páro- vými ploutvemi silné trny volné. Dzplacanthus Ag. zuby malé, aneb vůbec scházejí, prsní ploutve široké a mezi nimi a řitní ploutví pár silných trnů; devon škotský a kanadský. C/imatius Ag. (obr. 41.) OE SA $9. Obr. 41. Climatius scutiger Eg. z devonu škotského (Nicholson). trny v ploutvích tlusté a na podél ryhované, mezi prsními a břišními 3—4 páry silných trnů; C. reticulatus a scutiger zanechaly téměř celé kostry v devonu škotském. /schnacanthus, Euthacanthus Pow. Parexus Ag. devon škotský. Divise Holocephali. Chiméry. O. Jaekel, Úber jur. Záhne u. Eier von Chimaeriden, Neues Jahrbuch f. Min. Beilageb. 1901. Pateř nezřetelně rozčlánkována, chorda obdána zkostnatělými kroužky. Palatoguadratum a hyomandibulare nepohyblivě s chru- pavčitou lebkou srostlé. V lebce široké chodby hlenné. Skulina žaberní po straně těla jediná a kožním záhybem aspoň částečně přikrytá. Před přední hřbetní ploutví mohutný trn, který kloubnatě 39 jest spojen se silným chrupavčitým nosičem paprsků. Mimo ten na čele lebky u samců ještě menší trny. Některé ojediněle se vy- skytující trny z karbonu a sice Eďestus Leidy, Cynopodius Trag., Stethacanthus Newb. a j. zdají se náležeti této podtřídě. Zuby málo četné, obyčejně v čelistích jsou 2, v sanici jediný veliký zub. Kůže na povrchu buď nahá, aneb zrnky (chagrin) pokrytá. U samců břišní ploutve mají kopulační přístroj (mixipterygium). Ptyctodontidae Woodw. Zuby ploské, jich plocha žvýkací z lišten tečkovaných, šikmých. Ony tvoří na mezičelisti a uprostřed sanice pevnou mo- saiku. Palaeomylus Wood. silné zuby se žvýkací plochou jednoduchou, tečko- vanou. PZyctodausPan. Rhynchodus Newb. Rhamphodus Jaek. devon. Squalorajidae Woodw. Tělo smáč- klé, protažené, morda vybíhá v úzký zoban. V sanici jediný, v če- listích 4 tenké, na příč zahnuté zuby, na nichž žvýkací plocha není zřejmá. Hřbetní ploutev nemá trnu, za to u samců morda jest trny ozbrojená. V kůži četná zrnka. Sgualoraja Ril. Obratle zkostnatělé, ze soustředných vrstev; jura. S. polyspondyla v celých kostrách znám z Anglie. Myriacanthidae Woodw. Tělo prodloužené, hlava s několika pláty kostěnnými. Přední hřbetní ploutev s dlouhým trnem rovným; na sanici i na mordě ozdobení jsou dlouhými trny. V čelistích 4, v sanici 2 zuby a mimo ty na mezičelisti i uprostřed sanice lichý zub. Myriacanthus Ag. (Metopacanthus) přední zuby v čelisti menší zadních, trn hřbetní dlouhý a tenký, smáčklý, podobně trn na mordě dlouhý a špičatý; M. paradoxus a j. v liasu anglickém. Chimaeropsis Zitt. (obr. 42.) zuby široké, slabě zahnuté, v čelistích sobě téměř stejné; Ch. paradoxa v litografickém vápenci jurském. Obr. 42. Chimaeropsis paradoxa Zitt. a přední, 4 zadní zub nahoře, c úzký zub přední, Z velký zub zadní na sanici (Zittel). Chimeridae. Tělo prodlouženo, na povrchu nahé, neb zrnky pokryté, oči bez víček. Prsní ploutve široké, s jednoduchými pa- prsky rohovitými, přední položena nad ploutví prsní a má silný trn, kloubnatě přiložený na nosiče, zadní ploutev hřbetní úzká 40 a dlouhá. V čelistích napřed menší a vzadu velký zub; v sanici napřed jediný, mohutný zub. Všecky zuby mají více ploch žvý- kacích. J/schyodus Eger. na trojbokých zubech 4 žvýkací plochy; jura a křída. U nás I. furcatus a bohemicus v křídě. Edaphodon Bück. (obr. 43.) žvý- kací plochy 3; kiída a tertiér. Ganodus Ag. zadní zuby v če- listích vzadu vyhloubené s 2 řadami četných ploch Zvy- kacích; jura anglický. A/as- modectes Newt. zuby v sanici se stran smáčklé, přiostřené, se řadou žvýkacích ploch; křída anglická. | Elasmodus Eger. křída. Obr. 43. Edaphodon gigas Eger. z křídy anglické. Divise Teleostomi. Owen. Pater tu chrupavčitá, tu částečně, neb züplna zkostnatělá (obr. acentrické neb arkocentrické). Přístroj kopulační schází, žabry přikryty jsou skřelou, pláty krycí často četné, ústa koncová aneb poblíže konce. Řád Crossopterygii. Ryby chvostoploutvé. Chorda buď trvalá, aneb pateř zkostnatělá. Pod lebkou mezi sanicemi 2 velké desky hrdelní (jugulární), k nimž u některých tvarů starých přistupují ještě postranní destičky menší a ku předu střední deska. Zpodní kliční kosť (infraclavicula) vyvinutá. Párové ploutve jsou chvostnaté, biseriálné, ocasní souměrná, aneb hetero- difycerkní. Celý trup i ocas pokryt ganoidními šupinami čtvereč- nými, aneb okrouhlymi. Holoptychidae Traquair. Patet nezkostnatělá, prsní ploutve chvostnaté, s dlouhou střední osou, 2 hřbetní a jediná řitní ploutev. Nosiči paprsků jsou nahoře rozšířené, axeost je jediný, baseosty 2. 41 Paprsky velmi četné. Pod lebkou desky hrdelní, clavicula a infra- clavicula vyvinuty. Hlava i otvory žaberní pokryty lesklými pláty. Zuby četné, kuželovité a přišpičatělé, na hranách čelistí a sanice, mimo ty v druhé řadě uvnitř velké zuby tesákovité. Struktura zubu jest složitá, maeandrická (dendrodontní). Tělo pokryto okrouhlými šupinami ganoidními, které položeny jsou jako tašky na střeše. Holoptychius Ag. (obr. 44.) hojný rod v devonu. G/yptolepzs Ag. ojedinělé zuby popsány j. Dendrodus. Obr. 44. Holoptychius Fleming? Ag. škotský devon (Traquair). Rhizodontidae Traq. Střední osa párových ploutví chvostnatých krátká. Zuby nečetné, kuželovité, se střední pulpou a na zpodu do záhybů složené. V sanici mimo kosť zubsi ještě kosť vyklá- dací, spleniale zuby pokryto. R%/sodus Owen (obr. 45.) velké ryby Obr. 45. Rhizodus Hibberti Ag. sanice; z devonu škotského (Nicholson). s hrubými šupinami kruhovitymi. Ahizodopsis Young (obr. 46.) šupiny vejčité, s velmi tenkou povrchní vrstvičkou tečkovaného ganoinu. Strepsodus Young; vesměs karbon. Osteolepidae Woodw. Zuby kuželovité, na zevnějšku dole do záhybů uložené, ve 2 řadách, z nichž vnitřní má slabé tesáky. Na ocase duté obratle. Tělo tenké, pokryto kosočtverečnými šupinami ganoidními. Hrdelní desky a také i interoperculum někdy scházejí. Osteolepis Ag. (obr. 47.) kosti lebky před temenem spolu srostlé, se 42 středním (pinealnim) otvorem. Střední deska hrdelní jest vyvinutá; devon. Glyptopomus Ag. kosti lebky nesrůstají, otvor pinealní vy- Obr. 46. A/zzodofszs saurozdes Will. z karbonu anglického, fm intermaxillare, f frontale, s suborbitalia, 4/ postfrontale, Ž parietale, pod nim squamosum, s¢ supratemporale, x a £, lícní kosti, fo prae-, so sub-, o operculum, m maxillare, d dentale, z infradentale, z angulare, 7 jugularia. vinut; devon. Megalich- thys Ag. kosti lebky před temenem zřídka srůstají; pinealního otvoru není; karbon. M. nitens po- jmenovány šupiny z na- šeho permu. Coelacanthidae Huxley. Páteř nezkostnatělá, ob- louky a trny obratlové mají jen slabou vnější vrstvu kosténnou. Plo- vaci měchýř zkostna- tély. Jediná skřela a jediný pár hrdelních desek. 2 hřbetní ploutve. Ocasní souměrná, uprostřed vybíhá v prodloužený chvost. Obr. 47. Osteolepis macrolepidotus Ag. devon škotský (Pander). Nosiéi paprsků v této ploutvi jsou četné, v desku rozšířené. Vej- čité šupiny ganoidní na povrchu těla jsou tenké. Coelacanthus Ag. GA L L 2 SS L = 5 Malay Obr. 48. Macrofoma speciosum Reuss z vehlovické opuky, zmenšeno. m maxillare, m! dentale, 7 quadratum, f frontale, $ parietale, s scapula, o operculum, c clavi- cula, B branctiostegalia (Frič). zuby nečetné, jen uvnitř mordy; ocasní ploutev vybíhá ve chvost; karbon a perm. Undina Miins. nosiči a paprsky ploutevní hrubé, 43 ve hřbetní a ocasní ploutvi pilované; jura. Macropoma Ag. (obr. 48.) čelisti, sanice, rádlo a ponebí se zuby kuželovitými. Paprsky v prvni hřbetní a v ocasní ploutvi se 2 řadami jemných zoubků; křída. U nás M. forte a speciosum v turonu. Polypteridae Huxley. Sem kladou se r. Polypterus a Calamo- Y ichthys žijící v řekách tropické Afriky. Řád Actinopterygii. Ryby pramenoploutvé. A. S. Woodward, The fossil Fishes of the Hawkesbury Series, 1890. F. Bassani, La ittiofauna delle Dolomia principale di Giffoni, 1895. Ploutve jsou uniseriální. Hrdelní desky pod lebkou nejsou vyvinuty. Náleží sem podřády: 1. Chondrostei, 2. Holostei a 3. Teleostei. Podřád Chondrostei. Chorda u nižších bývá trvalá, u vyšších oblouky, trny obrat- lové a nosiči paprsků bývají zkostnatělé. Jinak vnitřní kostra bývá většinou chrupavčitá. Infraclavicula jest vyvinutá. Skřela u někte- rých slabě vyvinutá, u jiných skřelový aparát dokonalý a bran- chiostegalní paprsky četné. Párové ploutve jsou uniseriálné, ale ploutev břišní přikládá se k řadě chrupavčitých částek základních. Jediná hřbetní ploutev a řitní s paprsky četnějšími než nosiči. Často liché a někdy i párové ploutve mívají lem (fulcra). Ocasní ploutev obyéejné nesouměrná, zřídka souměrná, svrchní lalok pokryt šupinami kosočtverečnými. Trup jest buď nahý, buď obdán řadami kostěnných desek, buď pokryt šupinami kosočtverečnými, zřídka kruhovitými. Zuby malé, někdy vůbec scházejí. Chondrosteidae Woodw. Kosti temenní a čelní v páru, kost skořepová (sguamosum) veliká. Mezičelisť schází, zubů není. Skřela malá, suboperculum velké. Hřbetní ploutev postavená nad břišní. Tělo jest nahé a jen svrchní lalok nesouměrné ploutve ocasní, která má lem, pokryt prodlouženými šupinami malými. Chondrosteus Eger. (obr. 49.) čelisti v oblouku, do zadu rozšířené. Ch. accipense- roides vyskytuje se v celých téměř kostrách v liasu anglickém. 44 Gyrosteus Woodw. větší rodu předešlého, čelisti rozšířené do předu; lias anglický. Accipenseridae. Jeseteři. Tělo prodloužené, s mordou povyta- ženou a pokryté 5 řadami kostěnných plátů, které mají střední Obr. 49. Hlava Chou drosteus accipenseroides Ag. z liasu anglického. f frontale, 2 postfrontale, $ parietale, sg squamosum, s supratem- porale, ž posttemporale. of operculum, so suboperculum, 4% hyo- mandibulare, o suborbitale, 7 maxillare, d dentale, c ceratohyale, dr branchiostegalia, sc supraclavicula, c/ cleithrum, zc infraclavi- cula (Traguair). vyvstalou lištu. Kosti temenní a čelní velké, liché a na povrchu zrněné. Zubů ani mezičelisti není. Skřelový aparát neúplný; ocasní ploutev nesouměrná, svrchní lalok má lem (fulcra). Liché ploutve na 2 řadách nosičů (axeost a baseost). Accipenser Ag. tertiér a rec. 2D 4 V Obr. 50. Zrzssolepis Koumovtensis Frič, perm z Kounové (Frič). Trissolepidae Frič. Šupiny trojího druhu, za hlavou zrnky ozdobené, na těle kruhovité, na ocase kosočtverečné. Ploutve bez lemu. Z7zssolepis Fr. (obr. 50.) Kounoviensis z permu českého. Polyodontidae. Tělo nahé až na svrchní lalok nesoumérné ploutve ocasní, s mordou velmi dlouhou, dlátovitě protaženou. 45 Kosti temenní a éelní v páru, na éelistích malé zuby. Pholidurus Wood. znám jen ze šupin; křída. Cřossopholis Cope eocén. Belonorhynchidae \Noodw. Kosti temenní a čelní liché, před nimi ethmoidale. Zuby četné, kuželovité, různých velikostí. Morda protažená a přiostřená, na těle 4 řady malých desek. Skřelový aparát slabě vy- vinutý, bez branchios- tegalních paprskü. Ocasní ploutev souměrná. Belo- norhynckus Bronn tělo i hlava velmi prodloužené, ploutve hřbetní a řitní do zadu posunuty a proti BOBHOslaveny ; trias alps Psi. tonisle Y practtontalo, ^ parietale 4 sada: Pince anstvalský; d jura: ooren, s» subopěrcňlam d» brauchiostegélial anglicky a némecky. Den A seco feas, c donc z Ta Falaeoniscidae Vogt. Quen (rages) Tělo útlé, prodloužené, pokryto obyčejně kosočtverečnými, zřídka kruhovitými šupinami ga- noidními. Pláty lebečné ozdobeny na povrchu lesklou sklovinou. Žeber není. Zuby malé, kuželovité. Ocasní ploutev nesouměrná, lem kol ploutví silný. Palaconiscus Blain. (obr. 51.) šupiny kosočtverečné, Obr. 52. Amblypterus Vratislavensis Ag. perm z Ruppersdorfu, zmenšeno (Frič). s příčnými rýhami; perm. Amblypterus Ag. (obr. 52.) poměrně malé ryby se šupinami na povrchu hladkými. Zuby špičaté, různých veli- kostí, ploutve s lemem jemným; perm. U nás as 12 dr. A. Vratts/a- vensis a Rohani nejhojnější. Eurylepis Newb. malý rod s ocasní ploutví šikmo seříznutou ; šupiny drsné; karbon. Elonichthys Gieb. (Rhabdo- lepis) zuby různě veliké, ploutve široké s lemem a paprsky na venek 46 rozdélenymi: karbon a perm. Gyrolep:s Ag. paprsky prsních ploutví nerozvětveny, na šupinách vrásky šikmé a prohnuté; trias. Acrolepis Ag. podobný r. Elonichthys, ale šupiny seřaděny jako tašky na střeše a více se kryjí; perm. U nás A. ezgas dosahoval délky až 113 cm. Pyritocephalus Frič (obr. 53.) šupiny ozdobené tvoří téměř jednolitý IL STI PET LE gE! Z PELL LF C AC, = = Obr. 53. Pyritocephalus sculptus Frič, perm, Nýřany (Frič). pancíř. P. sculptus český perm. Příbuzné rody z permu jsou Sceleto- phorus, Progyrolepis Frič a Phanerosteon Trag. Coccolepis Ag. šupiny tenké, okrouhlé, jako tašky na střeše sestavené, lem. úzký aneb schází; jura. Myriolepis Eger. karbon, trias. Oryguathus Eger. jura. Obr. 54. Platysomus striatus Ag. z permu anglickéko. Platysomidae Traquair. Tělo smáčklé, vysoké, až obrysu koso- čtverečného, šupiny vyšší než široké, mají na zpodu po straně lištu a na okraji trn. Hřbetní a řitní ploutve velmi dlouhé, břišní krátká, aneb i schází. Mívá lem. Zuby jsou malé, jindy vůbec schází. Pláty na hlavě pokryty sklovinou. Z/a£ysomus Ag. (obr. 54.) tělo čtyrhranné, prsní a břišní ploutve malé; karbon a perm. Eury- notus Ag. prsní ploutve široké, zuby krátké, kuželovité aneb bradav- kám podobné. C/ezrodus MCoy prsní ploutve úzké, břišní scházejí, 47 hřbetní a řitní velmi široké, proti sobě postavené. Oba rody z permu. Catopteridae Woodw. Tèlo prodlouženo, s kosočtverečnými šupinami ganoidními. Hřbetní ploutev slabě prodloužená. Catopterus Red. hřbetní ploutev za řitní. Dzctyopyge Eger. hřbetní ploutev proti řitní, aneb málo před ní; trias. Podřád Holostei. (Lepidostei et Amioidei.) Chorda trvalá, aneb pateř v různém stupni zkostnatělá. Skře- lový aparát úplný, s paprsky branchiostegalními a často i hrdelní deska vyvinuta. Infraclavicula schází, mezi praeoperculum a orbi- talní dutinou často jest řada kůstek zaočnicových, postorbitalních. WE oe E a 2 Ld aaga fl ef A EE EET ou | BR a ae nus f IHE S Obr. 55 Dapedius pholidotus Ag. svrchní lias virtemberský. Lem na ploutvích někdy schází, jindy jest vyvinut. Liché ploutve mají týž počet nosičů jako paprsků ploutevních. (Ocasní ploutev hemiheterocerkní. Povrch těla kryt šupinami kosočtverečnými, se- stavenými do šikmých řad a spolu spojenými čepy a ploškami kloubními. Jindy jsou šupiny velmi tenké, sestavené jako tašky na střeše, kosočtverečné, aneb vzadu zaokrouhleny, tak že se podo- bají cykloidním, ale základná jejich jest kostěnná a povrch sklo- vinou pokrytý. Ve střevě jest spirální řasa dokonalá, aneb alespoň naznačená. Stylodontidae Wagner. Kuželovité zuby v několika řadách na €elistich a kosti radlové. Pateř z obratlů polovičních neb krouž- kovitých. Všecky ploutve mají lem, ocasní uvnitř neb zevně hemi- heterocerkní, svrchní lalok její dále než dolení čásť pokryt šupinami. Dapedius Beche (obr. 55.) kosti lebky na povrchu pokryty ganoinem 48 s hrboulky. Na zpodu lebky střední deska hrdelní a koi očí kruh plošek circumorbitalních. Lem ploutví složen ze šupinek uprostřed spolu spojených; trias a jura. Ze/ragconolepis Bronn ploutve břišní a prsní malé, hřbetní a řitní široké; jura. Acentrophorus Traa. trias (u nás udáván již z permu). 70999409047 EOE AN SJET Te] sA, EI A a i k Obr. 56. Zepidotus maximus Ag. litografický vápenec jursky. Semionotidae Woodw. V ústech více řad zubů kuželovitých až bradavčitých, na mezičelisti az dlátovitych. Všecky ploutve mají lem, ocasní jest hemiheterocerkní. Šupiny jsou tlusté, koso- čtverečné. Semionotus Ag. hřbetní ploutev široká, na hřbetě řada šupin ozubených. Colobodus Ag. zuby bradavčité, šupiny na podél Wy QI, I), NS NS AY Ww D AANS i WNNNN A NODD IW, Vy, 7 VY W y 7 + : A LLY, | 1227777727777. apy j Vy T 4 "A / Hf : N P X S te Obr. 57. Caturus furcatus Ag. litograficky vapenec jursky. ryhované; trias. Lepzdotus Ag. (obr. 56.) šupiny tlusté, hladké, aneb na příč rýhované, prsní ploutve široké, břišní malé; trias-křída. Eugnathidae Woodw. Kosti lebky sklovinou pokryté, skřelový aparát úplný. Hřbetní ploutev krátká a přišpičatělá, paprsky plou- tevní silné. Ploutve s mocným lemem, ocasní vně homocerkní aneb hemiheterocerkní. Tělo útlé, se sklovitými šupinami kosočtverečnými. Eugnathus Ag. zuby tlusté, kuželovité, ploutve malé, hřbetní větší než řitní, šupiny delší než široké; jura a křída. Caturus Ag. (obr. 57.) šupiny tenké, jako tašky na střeše sestavené; trias a jura. Ptycholepis 49 Ag. zuby velmi malé, kosti hlavy ozdobeny na povrchu ryhami, šupiny tlusté; trias a jura. Eurycormus Wag. jura. Macrosemiidae. Pokrajní zuby válcovité, hřbetní ploutev pro- dloužená. Supiny na těle kosočtverečné. Macrosemius Ag. (obr. 58.) šupiny tenké, ploutve bez lemu. ZZs£onoíus Egert. před ploutvemi lem, hřbet- ní ploutev dlouhá. O$/z- opsis Ag. hřbetní ploutev vysoká, řitní mala. Pvo- terus Ag. šupiny větši- nou 6hranné; vesměs jura. Notagogus Ag. široká hřbetní ploutev jest roz- dělená ve dví; jura a Obr. 58. Macrosemius latiusculus Wagn. litografický X vápenec jursky. křída. Pholidophoridae. Obratle v podobé kroužků kostěnných; zuby malé, kulovité, ploutve hřbetní a ocasní malé. Šupiny kosočtve- rečné, sestavené jako tašky na střeše. Pholidophorus Ag. (obr. 59.) Obr. 59. Pholidophorus Bechet Ag. lias anglický (dle Gaudryho). hřbetní ploutev malá, šupiny tenké; trias a jura. PZ. Bronm v alpském triasu obyčejný. Pholidopleurus Br. šupiny hladké, po stranách těla řada vysokých šupin; trias. Jsopholis Zit. šupiny kosočtverečné. Pleuropholis Eg. jura. Pycnodontidae Agassiz. Chorda trvalá, ale oblouky, trny obratlové a také Zebra zkostnatélé. Přístroj skřelový neúplný, na mezicelisti 2—4 dlátovité zuby, na čelistích tenké, vysoké: vzadu jsou čelisti bezzubé. Ponebí a rádlo spolu spojené, obyčejně s 5 podélnými řadami kulatých, či vejčitých zubů. Na sanici kosť vykládací, spleniale má výběžek korunní, processus coronoideus a 3 i více řad širokých zubů, dentale 2—4 řady dlátovitých zubů. Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 4 50 Infraclavicula schází, clavicula na zpodním konci do oválu rozšířená. Žaberní oblouky s četnými, hustě seřaděnými a zkostnatělými paprsky žaberními. Tělo smáčklé, velmi vysoké. Břišní ploutve malé, hřbetní a řitní prodloužené. Lem schází. Šupiny vyšší než široké, na předním okraji stloustlé. Pyczodus Ag. (obr. 60.) zuby ve 3 řadách, vnější řady ze zubů menších, šupiny tenké, poblíže ocasu tělo nahé; eocén, bývá však také udáván z křídy, avšak zuby takto označené náleží spíše r. Coelodus. Gyrodus Ag. tělo celé kryto šupinami, ocas souměrný; hojný v juře, kde dosahuje až 1 m délky, též v křídě; u nás v křídě několik druhů G. angustus, cretaceus. Obr. 60. Palacobalistum (Pycnodus) Ponsorti Blain. svrchní křída francouzská. Microdon Ag. zadní čásť těla kryta tenkými šupinami, někdy také nahá. Zuby v 5 řadách, druhá vnitřní řada ze zubů mocných; jura. Mesodon Wag. jura a křída. Coelodus Heck. zadní čásť těla nahá, zuby na rádlu ve 3 řadách; křída, u nás několik druhů v turonu. Stematodus Heck. zuby sobě téměř stejné; křída. Aspidorhynchidae \Noodw. Na lebce kosti čelistní švy ve vice kusů rozděleny, sanice s pohyblivou přední částí (praemandibula, č. praesymphysiale). Chorda trvalá, obdána kroužkovitými obratli. Branchiostegalní paprsky četné. Zuby kuželovité, špičaté, lem ploutví slabý. Ocasní ploutev homocerkní. Tělo tenké, pokryté nestejnými šupinami kosočtverečnými, sklovinou ozdobenými, morda zobanovitě prodloužená a přišpičatělá. Aspidorhynchus Ag. (obr. 61.) tělo až zz dlouhé, pokryté šupinami tenkými, sanice mnohem kratší čelistí, lem schází; jura. A. crassus z jury anglického. Belenostomus Ag. sanice 51 téměř stejně dlouhá jako čelisť; jura a křída. B. sphyraenoides v litografickém vápenci. Lepidosteidae. Pateř úplně zkostnatělá, obratle vzadu vyduté. Veškeré ploutve mají párový lem. Hřbetní a řitní ploutve posunuty až k zaoblené ocasní ploutvi hemiheterocerkní. Morda prodloužená, čelisť z více kusů složená, ozbrojená ostrými tesáky a malými, tenkými zoubky. Tenké tělo pokryto kosočtverečnými šupinami tlustými, jež jsou ne povrchu sklovinou ozdobeny. Zepidosieus, eocén a rec. Fachycormidae Doederlein. Pateř z nahých, či polovičních obratlů, někdy úplně zkostnatělá, ale trny neuralné odděleny od oblouků. Obr. 61. Aspidorhynchus acutirostris Ag. litografický vápenec jursky, ho prae- zo inter- so sub- o operculum, s lícní kosť, os suborbitalia, z maxillare, f pterygoid, ď dentale, pm praemandibula. Před hřbetní ploutví bývají ještě osamocené paprsky. Lem dobře vyvinutý. Zuby se stran sploštělé, ve 2 řadách, největší v lůžkách uloženy. Ocasní ploutev hluboce vykrojena, jen uvnitř nesoumérná. Pachycormus Ag. poloviční obratle jen v ocase, skřela a suborbi- tale z desek širokých, břišní ploutve scházejí; Eužhynotus Wag. poloviční obratle v celé pateři, břišní ploutve vyvinuty. Hypsocormus Wag. zuby velké, břišní ploutev malá; vesměs jura. Protosphyraena Leidy ferox z ktidy. Amiidae Günther. Pater úplně zkostnatélá, v ocase obratle z kusů, pleurocentra a hypocentra tvoří Z kroužky za sebou. Konec pateře pozdvižen do svrchní Části zaokrouhlené ploutve ocasní. Jugularní deska široká, branchiostegalní paprsky nečetné, široké, ploutve s lemem aneb bez něho. Šupiny velmi tenké, téměř cykloidní. Megalurus Ag. (obr. 62.) ploutve s lemem, hřbetní ploutev prodloužená, počíná naproti břišní, ocasní ploutev široká ; jura a křída. Amia Lin. (Cyclurus) ploutve bez lemu, hřbetní ploutev až k ocasní 4* 52 prodlouzena; eocén a rec. U nas A. macrocephala v eocénu. Liodesmus Wag. Opsigonus Kramb. jura. Ext Ve SS = Ss Obr. 62. Megalurus elegantissimus Wagn. litograficky vápenec jursky. Oligopleuridae Woodward. Obratle úplně zkostnatélé, zuby malé, lem na ploutvích vyvinut, šupiny velmi tenké, téměř cykloidní. Oligopleurus Thiol. sanice prodloužená, obratle plné; jura. Oeno- scopus Cos. obratle s 2 postranními dírami; křída. Podřád Teleostei. Ryby kostnaté. G Laube, Synopsis der Wirbelthierfauna der bóhm. Braunkohlen- formation 1901. O. P. Hay, On certain genera and species of N. A. fishes. Bull. Amer. Mus. Nat. hist. 1903. — On a collection of upper cretac. fishes from M. Lebanon, ibidem. A. 5. Woodward, The fossil fishes of the english Chalk. Pa- laeontogr. Soc. 1902, 1903. Pater zkostnatéla, z obratlü dvojvydutych, ocasní ploutev zevné i uvnitř homocerkní. Skřelový aparát úplný. Srdce s bulbus arte- riosus a jen s 2 chlopněmi, střevo bez spirální řasy. V těle četné kostice, ploutve bez lemu, paprsky hřbetní ploutve tvrdé či měkké. Břišní ploutve někdy posunují se velmi do předu. Tělo pokryto tenkými ktenoidními aneb cykloidními šupinami, výjímkou kostěn- nými pláty. Sluchová tělíska vápenitá (otolithi) často nalézají se v třetihorních uloženinách; určování jich jest ovšem velmi obtížné. Rozvrhují se v 1. Physostomi a 2. Physoclysti. 53 Physostomi. Miiller. Plovaci měchýř ústí do jícnu. Břišní ploutev na abdomen; všecky paprsky ploutevní jsou článkovány, tudíž měkké a jen první paprsek hřbetní a prsních ploutví někdy jest nečlánkován. Šupiny obyčejně cykloidní. Žijí nyní dílem v mořské, dílem ve sladké vodě a přibližují se nejvíce k čel. Amiidae, od nichž, jak se zdá, oddělily se v triasu v samostatnou větev. Leptolepidae Woodward. Tělo útlé, kosti na lebce hladké, čá- stečně sklovinou pokryté. Mezicelist velmi malá, čelisti velké, ze 2 kusů (maxilla, supermaxilla. Zuby malé, kuželovité, hřbetní ploutev jediná, malá, naproti břišní. Supiny s vrstvou kosténnou a na povrchu se sklovinou. Leptolepis Ag. (obr. 63.) řitní ploutev široká. 7%rzssops Ag. jura a křída. Ys A RRR LLL = MAWE Obr. 63. Zeptolepis sprattiformis Ag. litograficky vápenec jursky. Elopidae. Tělo útlé, lebka z kostí jednoduchých, skřelový aparát úplný, s četnými branchiostegálními paprsky a obyčejně jugulární deskou. Hřbetní ploutev jediná. Šupiny cykloidní, bez kostěnné vrstvy. Ælopopsíis Heck. zuby široké, prsní ploutev má první článek tvrdý; křída. Æ. Heckeli a Wooďwardi v našem tu- ronu. Prvotelops Lau. u nas Pr. Geinitzi v bělohorských vrstvách. Osmeroides Ag. (obr. 64.) zuby malé, chvostovité, šupiny široce přes sebe přesahují; křída. U nás šupiny hojného dr. O. /ezvesiensis, celá kostra O. vimarensis a j. v turonu. Albulidae. Ryby slanečkovité, s úzkou mordou, uvnitř ozu- benou. Jugulární deska schází. Branchiostegální paprsky nečetné. fstiens Ag. hřbetní ploutev velmi prodloužená, řitní malá; křída. Pisodus Owen podobný žijícímu rodu Albula; eocén. Ichthyodectidae Crook. Čelisti svrchní dlouhé a silné, mezi- čelisť široká. Sanice rovněž široká a napřed uťatá. Palatopterygoid 54 se skupinami malých zoubků. Hřbetní ploutev krátká, nazad posu- nutá, řitní velmi široká. Portheus Cope (Hypsodon, obr. 65.) dosahuje někdy značných rozměrů; ponebí pohyblivě spojeno s kostí ethmo- Obr. 64. Osmerozdes lewestensis Ag. z intermaxillare, © ethmoideum, z nasale, fa praefrontale, f frontale, $ parietale, x mastoideum, o operculum, fo prae- zo inter, so suboperculum, oc infraorbitalia, g quadrat m, m maxillare, a angulare, d dentale. (Laube). idální, v očích blána bílá, sclerotica zkostnatělá a zuby jsou různých velikostí; křída. U nás v turonu P. /eweszezszs sanice na 30 cm dlouhá s mocnými zuby. V Americe druh P. molossus na 4'/, m délky. lchthyodectes Cope zuby stejně dlouhé; křída. Saurodontidae Cope. Hlava se stran smáčklá, čelisti silné, s jedinou řadou ploských, noži podobných zubů. Na sanici kosť praesymphysialná, bezzubá. Saurodon Hays vnitřní okraj zubu na každém hrbouli má hluboký výkroj; křída. Sauro- cephalus Har. koruna zubu krátká, sploštělá, otvor pulpy pod vnitřním okrajem; křída americká. Clupeidae. Sledi. Tělo protažené, na lebce svrchní týlní a slu- chové kosti vynikající, mezičelisť velmi malá, čelisti široké, zuby velmi slabé. Skřelový aparát úplný, branchiostegalní paprsky nečetné, jugulární deska schází. Hřbetní ploutev jediná, téměř uprostřed těla. Šupiny tenké, cykloidní, bez kostěnné vrstvy. Obr. 65. Portheus molossus Cope, křída americká. 55 Clupea Lin. okraj těla na břiše pilovité vykrojovany, zuby malé, na čelistích a ponebí, větší na rádlu a hyoideum; hřbetní ploutev malá, as uprostřed; tertiér a rec. Meletta Val. (obr. 66.) šupiny A Auth, / J EM 2277 "n S SOMA AY NN \ yyw py trda I ITI Obr. 66. Meletta sardinites Heckel miocén, Radoboj. cykloidní, tlusté, s 3—6 páry radialnych rýh; oligocén a rec. Alosa Cuv. tertiér a rec. A. bohemica udávána již z našeho turonu. Dz/omystus Cope na břichu a pak mezi hlavou a hřbetní ploutví malé štítky ; křída-rec. Scombroclupea Kner křída. Salmonidae. Lososi. Podobné předešlým, ale za hřbetní ploutví malý tukový lalok (adiposa); plei- stocén a rec. Osteoglossidae. Kosti na hlavé tlusté, lícní zvláště silné. Šupiny tlusté a široké, jakoby z kusů sestavené. Plethodus Dis. křída. Phareodus Lei. Brychaetus Ag. tertiér. Halosauridae Günther. Tělo úho- řovité, skrátkou ploutví hřbetní a roz- šířenou řitní, která spojuje se oby- čejně s malou ocasní. Celé tělo po- kryto šupinami cykloidními. Ec4z- dnocephalus Marck z křídy podobá se r. Halosaurus v hlubinách žijícímu. Dercetidae Woodward (Hoplo- pleuridae). Tělo úhořovitě prodlou- žené, na hřbetě kryté 2 řadami desek kostěnných. Kosti hlavy ozdobeny na povrchu zrnky. Dercetis Ag. (obr. 67.) morda dlouhá, sanice Obr. 67. Dercetis Reussi Frič, lebka s hora; Bílá Hora (Frič). o něco kratší. Zuby malé a ve chvostech. Hřbetní ploutev ši- roká, řitní krátká, štíty kostěnné pokryté hrbouli na břiše a na 56 těle ve 2 řadách, po stranách těla v jedné řadě; křída. D. Reussi u nás v turonu. Lepftotrachelus Marck hřbetní ploutev kratší, řitní do zadu posunutá, .Szrazodus Cope, vesměs křída. Schizospondylus Bayer & Frič dubius, po- jmenována čásť kostry bez hlavy, s postranními lichoběžnými štíty z Čes. turonu. Enchodontidae Wood- ward. Temenní kosti malé, oddělené, svrchní týlní tenká, mezičelisti velmi rozšířené, zuby někdy mocné. Malá tuková plou- tev (adiposa) za hřbetní. Bez šupin. Na hřbetě střední řada štítů a často párové řady po stranách těla. Enchodus Ag. (obr. 68.) zuby dlouhé a silné, největší na ponebí; rovněž i na sanici mocné zuby. Mezi lebkou a hřbetní ploutví 3—4 vejčité štíty Obr. 68. Enchodus halocyon Ag. bělohorské vrstvy (Frič). Obr. 69. Halec Laubez Frič, Bílá Hora (Frič). kostěnné; křída. Æ. halocyon u nás v turonu. Czmolichthys Lei., největší zuby na klenbě palatopterygoidální, na sanici zuby ve chvostech. Sem náležejí i některé zoubky z křídy, které dříve po- pisovány byly pod různými jmény na př. Spinax marginatus a j. Halec Ag. (obr. 69.) nemá kožních plátů, nýbrž jen zahnuté trny na počátku ocasu. Na ponebí zuby hustě přiřaděné, po stranách řady zubů plochých; křída. U nás A. Sternbergi a Laube: v turonu. Eurypholis Pict. Empo Cope, křída. 57 Scopelidae. Mezičelisť tak rozšířená, že vylučuje čelisti od hran mordy. Malá adiposa za hřbetní ploutví. Štíty kostěnné jakož i uvnitř plovací měchýř scházejí. Rhznel/us Ag. (obr. 70 ) čelisti prodloužené, zuby tenké, prsní ploutve veliké. Sardzuzus a Sardinotdes Marck, vesměs křída. Denticopszs Bayer © Frič náleží snad sem. D. Spotti z českého turonu. Tachynectes Marck vinarensis z českého turonu. Scopelotdes Weins. Farascopelus San. miocén. Obr. 70. RAznellus furcatus Ag. svrchní křída libanonská. Gonorhynchidae. Sladkovodní ryby, na jejichž lebce mezičelisť jest uzší než čelisti, které však jsou vyloučeny od hran mordy. Šupiny široké, ozdobeny vzadu krátkými ostny. Plovaci měchýř schází. (Votogeneus Cope (Sphenolepis) eocén. Charitosomus Marck snad mořský rod z křídy. UL RITES LINON A o) ) f E NAN ETL === vss; \ l N Y PLL == E R = SS } A à SS SS - = SS Obr. 71. Lebias Meyeri Ag. miocén, poněkud zvětšeno. very Chetrothricidae Woodward. V pateři mají obratle trupu příčné výběžky. Břišní ploutve jsou nepoměrně zvětšeny. Chezrothrix Pict. Hum. prsní ploutve malé, s 1 paprskem ploutevním prodlouženým; křída. Esocidae. Štiky. Silné kuželovité zuby na mezičelisti, sanici, ponebí a rádlu. Hřbetní ploutev do zadu posunutá, tělo prodlou- žené, šupiny cykloidní, široké. Počínají miocénem. V českém miocénu Esox Waltschanus. Cyprinodontidae. Zubati kapři. Malé ryby s cykloidnimi šupi- nami. Hranu hořejší části mordy tvoří jen mezičelisť. Čelisti i pože- rákové kosti pokryty špičatými zoubky. Ledzas Cuv. (obr. 71.) oligocén a miocén. U nás v cyprisové břidlici hojným zjevem jest L. Meyeri. 58 Cyprinidae. Ryby kaprovité. Hrana úst tvořena nahoře jen mezicelisti, morda bezzubá, napřed často s vousy. Zpodni pože- rákové kosti s 1—-3 řadami dutých zoubků kuželovitých. Většinou jen 3 branchiostegální paprsky. Přední obratle srůstají spolu a vzdu- chový měchýř spojen řetězem kůstek s ústrojem sluchovým. Žijí ve sladkých vodách starého světa a sev. Ameriky. V jižní Americe scházejí. Většina rodů vyskytuje se v tertiéru, vymřelé rody jsou na př. Amyzon, Oligobelus Cope a j. Dale sem náleží Leuciscus Klein, dr. L. paperaceus v českém miocénu. T7zca, Gobio, Barbus, Nemachilus Cuv. Rhodeus, Aspius Ag. Cobitis Lin. Cyprinus Art. a j. Siluridae. Sumci. Mezičelisť vylučuje čelisti z hran úst, čelisti zakrnělé, mají obyčejně vous. Povrch těla nahý, aneb pokryt pláty kostěnnými. Infraclavicula vyvinutá, suboperculum schází. Tukový lalok (adiposa). Sem náleží četné rody ryb sladkovodních počí- nající tertiérem. Nejstarší jest z London clay Bucklandium diluviz. Muraenidae. Úhoři. Čelisti zubaté, zúčastňují se při tvorbě hrany úst, mezičelisť spojená s ethmoideum a rádlem. Hřbetní ploutev prodloužená, často dosahuje až k ocasní. Prsní pás není připjat k lebce, břišní ploutve scházejí. Tělo silně prodloužené, válcovité, neb páskovité, s povrchem nahým, aneb zakrsalými šu- pinami cykloidnimi pokrytým. Urenchelys Woodw. křída. Mořské rody žijící známy jsou ze svrchního miocénu (naleziště Monte Bolca), sladkovodní z miocénu u Oeningen. Physoclysti Gill. Vzduchový měchýř, je-li vyvinut, není u dospělých spojen s jícnem (vyjímku tvoří některé rody čel. Berycidae). Žabry jsou hřebínkovité. Břišní ploutve jsou do předu posunuty, paprsky ploutevní článkovány, aneb tvrdé. Šupiny buď cycloidní, buď ktenoidní, zřídka scházejí. Acanthopteri. Můller. Ryby tvrdoploutvé. Některé paprsky v břišních a lichých ploutvích tvrdé, břišní ploutve do předu posunuty. Zpodní požerákové kosti samostatné. Berycidae. Tělo krátké, smáčklé, zřídka nahé, obyčejně se šu- pinami buď cykloidními, buď ktenoidními. Očnice obsáhlé, kosti hlavy po stranách vyvstalé, tak že tvoří obsáhlou hlennou dutinu. Malé zoubky na čelistích a obyčejně také na ponebí. Břišní ploutev pod 59 samou hrudí, první paprsek její tvrdý a následující (více než 5) článko- vané. Hoplopteryx Ag. (Beryx, obr. 72.) hlava krátká, hřbetní ploutev vysoká, řitní se 4—5 tvrdými paprsky. H. /ewesiensis, brevis v čes. turonu. Druhy rodu toho kladeny dříve přímo k žijícímu r. Beryx. Sphenocephalus Ag. Pycnosterinx Heck. vesměs svrchní křída. Odr. 72. Hoplopteryx Zipper Ag. vehlovická opuka. Percidae. Okouni počínají třetihorami a sice eocénem. Vymřelé rody jsou Mioplosus, Erismatopterus Cope, Paraperca Sany- Smerdis (obr. 73.), Acanus Ag. a j. Žijící rod Serranus Cuv. zdá se míti zástupce již v křídě; v našem turonu S. cretaceus. Rod Perca Cuv. u nás přichází v miocénu u Kučlína P. /epidota zároveň s druhem rovněž sem slušícím /Vecíropoma uraschista. Obr. 73. Smerdis minutus Ag. oligocén francouzský. Sparidae Pražmy. Stephanodus Zitt. zuby z křídy libanonské. Sparnodus Ag. eocén Monte Bolca. Čeledi Chaetodontidae, Pristipomatidae, Scorpaenidae, Teuthididae a Xzphudae počínají v tertiéru. Palacorhynchidae. Morda vytazena v dlouhý zoban, čelisti bez- zubé, aneb s velmi malými zoubky. Obratle v pateři dlouhé a tenké. Tělo prodloužené smáčklé. Hřbetní i řitní ploutev dlouhé, až 60 k ocasní sahající, břišní ploutve pod hrudí. Palaeorhynchus Blain. Hemirhynchus Ag. eocén. | ll V) | LE em BEX Ze SS XN 3 SSS Obr. 74. Lepidopus glaristanus Ag. z eocénu alpského. Trichiuridae počínají eocénem a dosud žijí v tropických neb subtropických jezerech. Vymřelé jsou Lepidopus Gou. (obr. 74.) UN a Trichiurichthys Sau. 8 Acronuridae počínají eocénem ; AD vymřelé jsou Acanthurus Forsk., N Naseus Comm. z eocénu. Carangidae poprvé vyskytují se v eocénu. Semzophorus Ag. (obr. 75.). Monte Bolca. Sem snad dlužno | přiřaditi Lzchztes Fr., z turonu českého Z. cretaceus. Scombridae počínají eocénem. EN Vymřelé rody jsou Palimphyes A Ag. Isurichthys Wood. Orcynus =N Cuv. Opistomyzon Cope, Megalo- SW NI lepis Kram. | Coryphaenidae počínají eocé- nem. Mene Lac. Monte Bolca. Sem snad náleží také Coryphaenopsis Fr., z turonu našeho C. brevis. Čeledi Cyttidae, Trachinidae, Lophiidae, Cataphracti, Cottidae, Obr. 75. Semioph lifer Ag. z eocénu, i ba We 4 r15. els Chass. Dienidae, Gobiidae četně vyskytují se pocinaje tertiérem. Aulostomidae poprvé přicházejí v eocénu. Urosphen, Ramphosus Ag. z Monte Bolca. Rod Amphyszle Klein (obr. 76.) má na hřbetě 61 pancíř. Jest hojným zjevem v menilitové břidlici haličské, stáří svrchního eocénu. Obr. 76. Amphisyle Heinrichi Klein; oligocén. Čeledi Mugilidae, Sphyraenidae a Atherinidae počínají svrchní křídou. Blochiidae. Morda v zoban vytažená. Tělo prodloužené, po- kryté kosočtverečnými neb srdcovitými šupinami kostěnnými, které ukládají se jako tašky na střeše. Hřbetní ploutev velmi dlouhá, od hlavy až k ploutvi ocasní, sestává z řídkých a dlouhých pa- prsků. Ritni ploutev podobně upravená, počíná as uprostřed těla. Břišní ploutve malé, pod prsními. Blochius Vol. eocén Monte Bolca. Pharyngognathi. Müller. Ryby srostlohrdlé. Paprsky ploutevní měkké, aneb jen částečně tvrdé. Zpodní požerákové kosti srůstají spolu. Scombresocidae počínají eocénem. Holosteus Ag. eocén Monte Bolca. Pomacentridae počínají eocénem. Odonteus B? Ag. Monte Bolca. Labridae. Pyskouni. Fhyllodus Ag. (obr. 77.) známy jen požerákové kosti s tenkými a širo- kými zuby; eocén a miocén. Zoubky bývají také již z křídy udávány, u nás 74. cretaceus € onzas. Obr 77. Phyllodus sp. z turonu. Nummopalatus Rou. zpodní požerá- požerákové zuby; eocen anglický. kové kosti s četnými malými zoubky; eocén. Anacanthini. Můller. Ryby měkkoploutvé. Všecky paprsky ploutevní jsou měkké, břišní ploutve pod hrdlem aneb pod hrudí. Požerákové kosti samostatné. Čeledi Gadidae a Pleuronectidae mají nejstarší zástupce ve svrchním eocénu a miocénu. 62 Plectognathi. Cuvier. Ryby srostloéelistné. Kostra neúplně zkostnatélá, mezičelisť s čelistí srostlá. Zabry hřebenovité. Tělo zřídka nahé, obyčejně pokryto drsnými šupinami, kostěnnými trny aneb pláty. Břišní ploutve scházejí, aneb jsou za- stoupeny trny; hřbetní ploutev postavena naproti řitní, z paprsků článkovaných. Čeleď Gymnodontidae jest zastoupena řídkými zbytky počínaje eocénem; podobně čel. Sclerodermidae. Vymřelé rody této čeledi jsou Acanthoderma, Acanthopleurus Ag. Sem snad náleží také požerákové zuby z křídy a třetihor uvedené jménem Ancistrodon Reuss (obr. 78.). Lophobranchii. Cuvier. Ryby chvostožabré. Obr. 78. Azczstrodon splendens Zabry ve chvostech připevněny na Ag. ožerákový zub; křída 7 x: : : v v = fencousace (Gana obloucích a přikryty jedinou skřelou. Tělo pokryto tenkými pláty kostěnnými. Morda v podobě trubice vytažená, bezzubá. Břišní ploutve a někdy i řitní a ocasní zakrnělé. Čeleď Solenostomidae rodem Solenorhynchus Heck. počíná v eocénu. Podobně čel. Syngnathidae. Vymřelý rod Calamostoma Ag. B. dýchají žabrami a plícními vaky, v srdci také krev arterielní: Podtřída Dipnoi. Můller. Ryby dvojdyšné. Chorda trvalá, vnitřní kostra však aspoň částečně zkostnatělá. Hlava a někdy i trup pokryty pláty kostěnnými. Ploutve párové scházejí, aneb jsou dvouřadové. Dýchání děje se žabrami i tak zv. plícemi. Plovací měchýř přeměňuje se totiž v jednoduchý, aneb dvojitý vak prodloužený, s četnými buněčnatými dutinami, který slouží jako plíce. Náleží sem 1. Aréhkrodira a 2. Sirenoidea. 63 Rad Arthrodira. Woodward. B. Dean, On 2 new Arthrodires. Mem. New York Acad. Science 1901. O Jaekel, Uber Coccosteus u. die Beurtheilung der Placodermen. Sitzber. Ges. Naturf. Fr. 1902. Chorda trvalá, vnější kostra jen na povrchu zvapenatéla, tvoří krunýř, který kryje hlavu i trup a sestává ze štítů souměrně ulo- žených. Se štítem hlavy kloubnatě jest spojen (spojení ginglymo- idalní) štít těla. Párové okončiny scházejí, aneb jsou jen naznačeny. Pás bederní bývá naznačen. Ploutev ocasní nesouměrná, ocas nahý. V novější době O. Jaekel staví je do blízkého příbuzenstva řádu Antiarcha. 540009 Z S 209000 1400 en es mi Gi ce e Obr. 79. Coccosteus, kostra doplnénà z devonu, (Steinmann). Coccosteidae Woodward. Krunýř hlavy složen ze 3 párů po- stranních štítů, středního týlního a ze 2 souměrných postranních. Chřípě malé a ku předu posunuté, orbitální dutiny velké, po straně. Desky, které tvoří čelisti, pohyblivé, bezzubé, aneb pokryté zrnky dentinovými. Krunýř trupu sestává ze širokého štítu středního, na jehož zpodní straně často probíhá střední lišta, a ze 2 párů štítů postranních; první pár má klouby, jimiž připojuje se na krunýř hlavy. Na břiše jsou 2 malé štíty střední a 2—3 páry štítů postran- ních. Štíty na povrchu ozdobeny jsou hrboulky. Hřbetní ploutev malá, ocasní nesouměrná, aneb souměrná. Coccosteus Ag. (obr. 79.) štíty na povrchu ozdobeny kulovitými hrboulky; [orbitální dutiny mají sklerotikální kruh z destiček kostěných. Dinichthys New. ryby až na m dlouhé. Na mezičelisti a na symfysi sanice špice zubové. Homosteus As. a Titanichthys Newb. čítal ještě větší tvary. Hetero- steus As. Stenosteus, Selenosteus Dean; vesměs devon. 64 Rád Sirenoidea. F. Teller, Über Ceratodus Sturi. Abh. geol. Reicbsanstalt 1891. L. Dollo, Sur la phylogénie des Dipneustes. Bullet. soc. belge géolog. 1895. Kostra vnitřní částečně zkostnatělá, kožní pláty tvoří krunýř jen na hlavě, ostatní tělo buď nahé, neb kryto šupinami ganoidními, neb cykloidními. Párové ploutve s dlouhou článkovanou osou střední, biseriálné. Zuby na ponebí a kostech požerákových, velké, nečetné, s vynikajícími ostrými valy; palatoguadratum nehybně srostlé s lebkou. Ploutev ocasní souměrná, či nesouměrná. KSS ES SSs SS E E cu] 3 z STO ia 4 T ` IEEE ^ P» 2 Obr. 80. Dipterus Valenciennest Ag. devon Skotsky (Pander). Uronemidae Traquair. Stit hlavy z malych éetnych desek, trup pokryt šupinami ganoidními. Na ponebí malé kuželovité zoubky, podobně i na kosti spleniale sanice. Hřbetní ploutev souvislá, ocasní souměrná. Uronemus Ag. karbon. Couchopoma Kner, perm. Obr. 81. Phaneropleuron Andersoni Hux. devon anglický (Page). Ctenodontidae Traquair. Ploutve prsní a břišní biseriálné, chvost- naté, s dlouhou, kulatými šupinami pokrytou osou. Na ponebí pár širokých zubů, podobně i na spleniale. Zuby ty mají paprskovité, přiostřené valy s hrbouli. Na zpodu lebky kosť hrdelná. Otvor žaberní kryt 1 neb více kosťmi skřelovými. Paprsky hřbetních ploutví četnější než nosiči, které jsou přímo nad svrchními trny obratlovými. Ocasní ploutev souměrná, či nesoumérná. Dzpterus Sedg. Murch. (obr. 80.) malé ryby s ploutvemi poměrně do zadu 65 posunutými. Ocasní ploutev nesouměrná; devon. Czenodus Ag. větší rod s ocasní ploutví souměrnou, bez kosti brdelné. Zuby s četnými hřebeny; karbon a perm. C. obliquus a trachypeltis u nás v lupcích nýřanských. Phaneropleuron Hux. (obr. 81.) hřbetní dlouhá ploutev souvisí s ocasní, šupiny velmi tenké; devon. Palaedaphus Ben. devon. Sagenodus Ow. perm. Prof. Frič. uvádí z devonského vápence bránického pod jmény Dipnoztes Pernert a Gompholepis Fanderi - (obr. 82.) šupiny, které, jak se zdá, náležely rybám této čeledi. Ze se- M i [UA nonu českého pak jinou šupinu po- jmenovanou Dzpuolepis Fahnt. Obr. 82. Gompholepis Panderi Barr. Obr. 83. Ceradotus Hislopianus Old. zub; Choteč, gı (Frič). trias indický (Nicholson). Lepidosirenidae. Krunýř hlavy z nečetných velkých plátů, trup pokryt šupinami cykloidními. Na ponebí a na spleniale pár zu- bových desek a za nimi na rádlu ještě pár malých zoubků. Hřbetní ploutev velmi dlouhá, spojená se souměrnou ploutví ocasní, paprsky její chrupavčité, četnější než nosiči, jež jsou v pokračování trnů obratlových. Ze žijících, které sem jsou čítány, žije Lepidosiren v močálech jižní Ameriky, Protopterus v Africe a Ceratodus v řekách Queenslandu. Cerazodus Ag. (obr. 83.) páteř málo zkostnatělá, témě lebky budováno 2 velkými středními pláty a 2 postranními páro- vými. Zuby široké desky s vysokými valy (u žijících 6, u zkame- nělých méně); trias-rec. Ryby nejstarší objevují se v siluru a sice v ludlowských vrstvách Anglie, na ostrově Oeselu a v pískovitých břidlicích Podolie a Haliče. Jsou to jednoduché tvary krunýřem obdané velkou většinou z odd. Hypostomata. V devonu možno pozorovati již veliké bohatství. Vyskytují se v pískovci (old red sandstone) Anglie, v baltických Dr. Poéta: Rukověť palaeozoologie II. 5 66 krajinách Ruska, v Podolii, Haliči, v sev. Americe, v Německu v krajině Eifelské, Nassavsku, Vestfálsku a v Belgii. U nás vysky- tují se první stopy ve stupních / a G. V sev. Americe a sice ve státech Wisconsin, Ohio a New York přicházejí zde některé obrovské ryby z podřádu Arthrodira. Zvířena devonu sestává mimo dvojdyšné ryby uvedené ještě z pra- žraloků, pancéřovaných ryb z odd. Heterostraci, Osteostraci a Anti- archa. V karbonu možno pozorovati velký rozvoj pražraloků ; k těm druží se ganoidi s ploutví ocasní nesouměrnou, Elasmobranchii. Žra- loci z čel. Cochliodontidae, Psamodontidae a Petalodontidae téměř vý- lučně vyskytují se v kamenouhelném vápenci, rovněž Cestracion- tidae jsou četné, Acanthodi ve vývoji pokračují a některé čeledi pražraloků j. Pleuracanthidae zde počínají. Ryby z permu nepo- měňují obraz zvířeny kamenouhelné, ač rozvoj pražraloků velmi klesl. Zbytky ryb permských vyskytují se v lupcích českých, saských, slezských a francouzských, v »Rothliegendes« saarské pánve, v Magnesian limestone Anglie, v břidlicích měďonosných Durinska a Hessenska a v podobných uloženinách ve státech Texas a Mexico. V triasu setkáváme se sice ještě s tvary, které upomínají na perm, předce však se zvířena ryb zde podstatně změnila. Z pražraloků schází čeleď Pleuracanthidae, ze žraloků Cochliodontidae a Petalo- dontidae, za to četné skupiny ostatních žraloků jsou dobře zastou- peny, tak zvláště Cestraciontidae a Palaeoniscidae. Některé ryby chvostoploutvé upomínají ještě na perm, největší čásť rybí zvířeny triasové tvoří však Holostei. Mezi rybami dvojdyšnými objevuje se dosud žijící Ceratodus a také již i ryby kostnaté zastoupeny jsou malými rody sleďovitými. V liasu pokračuje zvířena triasová. Agassiz a Egerton popsali z těchto vrstev na 152 druhy a 79 z nich vyskytuje se ve zpodním liasu u Lyme Regis v Dorsetu. V Ně- mecku známa jsou naleziště ryb ve Švábsku (svrchní lias e) ve Fransku, dále u Halle, ve Francii v dép. Calvados, Yonne a Cóte d Or, Ilminster a Whitby v Anglii. Ponejvíce sestává zvířena liasová z Holostei, k nimž pojí se jakožto zbývající větev čeleď Palae- oniscidů. Mezi Holostei novým zjevem jsou Amioidei. Kostnaté ryby zastoupeny jsou několika sleďovitými. Ve svrchním juře, odkud známo veliké množství výborně zachovaných zbytků, sestává zvířena ze žraloků, ganoidů a z ryb kostnatých. Z hlavních nalezišť buďtež uvedeny litografický vápenec u Solenhofenu, Kelheimu a Eichstádtu v Bavorsku, Nusplingen ve Virtembersku, dále Solothurn, Nev- 67 chatel, Hannover, Cerin v dép. Ain ve Francii, Boulogne sur Mer atd. Cel. Palaeoniscidae s ploutví ocasní nesoumérnou jsou redukovány na jediný rod; ze žraloků, Cestracionidae a Lamnidae, vyskytuje se zde množství druhů a chiméry jsou četnější než dosud. Z chvostoploutvých Coelacanthidae dostupují zde největšího roz- voje. V křidovém útvaru ryby skelnošupinaté mizejí a jsou na- hrazovány kostnatými. Na zpodu jsou ještě ganoidní typy z jury, ty ale ve středních a svrchních polohách scházejí. Ve zpodním kretonu nalezány bývají otisky ryb u Pietra Roia, Castellamare, Torre d’ Orlando v Italii, Comon v Istrii, Crespano v Benátsku, na Lešinu v Dalmacii, u Grodišť v Karpatech, Voirons u Ženevy a j. Ze svrchních poloh známy jsou ryby z Čech, Vestfalska, z pohoří libanonského, z niobraraského vápence státu Kansas a j. Z kost- natých ryb tvoří Physostomi asi ?/, celé zvířeny, Physoclysti pak zastoupeny jsou několika vymřelými rody. V třetihorách znenáhla vytvořují se poměry, jaké shledáváme za našich dob. V eocénu nejhlavnější naleziště jest Monte Boica u Verony, dále London clay v jižní Anglii a calcaire grossier u Paříže chovají četné otisky. Mladší eocén poskytl zbytky ryb u Mattu v kantoně Glarus, ve Štyrsku, u Siegsdorfu v Bavorsku, svrchní eocén v Elsasích. V Americe jsou to polohy Puerco, Wasatch a Bridger ve státech New Mexico a Wyoming Rovněž i střední miocénová mollassa ve Švábsku a Švýcarech a pak brakické uloženiny u Unterkirch- bergu nedaleko Ulmu jsou bohaty na otisky ryb. Dále dlužno uvésti sladkovodní uloženiny u Oeningen a Steinheimu, pak sarma- tický stupeň u Radoboje a jinde v Chorvátsku a konečně i ví- deňskou pánev, kdež všude jsou zbytky ryb hojnými. Třída Amphibia. Obojživelníci. H Meyer, Zur Fauna der Vorwelt 1845. E. D. Cope, Synopsis of extinct Batrachia and Reptilia of N. Ame- rica 1869, 1886. — Batrachia of the Permian Period of N. America 1884. R. Wiedersheim, Salamandrina perspicillata, Versuch einer ver- gleichenden Anatomie der Salamandrinen 1875. H. Credner, Die Stegocephalen aus dem Rothliegenden bei Dresden 1881—93. 5* 68 A. Frié, Die Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm- formation Bóhmens 1883—95. O. Jaekel, Uber die Kérperform und Hautbedeckung von Stego- cephalen, Sitzber. Gesell. natf. Fr. 1896. — Uber Organisation von Archegosaurus, Zeitschrift d. d. geol. Gesell. 1896. Obratlovci vodní, či pozemní, obyčejně nazí, někdy však kru- nýřem kostěným, neb rohovitým pokryti, se studenou krví v dvo- jitém neúplném oběhu. Dýchání děje se v mládí žabrami, později plícemi, někdy však žabry zůstávají v činnosti po celý život. Vývoj probíhá rodozměnou (metamorfosa), avšak zárodek nemá allantois, ani amnion. Lebka přisedá 2 týlními klouby (condyli occipitales). Zebra nespojují se nikdy s kostí prsní. Okončiny jsou přizpůsobeny buď ku krá- čení, neb ku plování, nemají však nikdy paprsků ploutevních; výjimkou scházejí. Páteř jest v různém stupni zkostnatělá ; nejstarší skupina Stegocephala má často chordu trvalou a jen tenkým obalem kostěnným obdanou (Hůlsenwirbel). V dalším postupu obal stává se silnějším a chorda znenáhla mizí, jen nepatrné stopy zůstávají. U jiných arcualia původní zůstala samostatná a obratel sestává z více kusů (pleurocentrum a intercentrum) a jest pak buď embolo- merní neb rhachitomní. U některých (stereospondyli) jest obratel v mládí rhachitomní, v dospělosti dvojvydutý. Jsou-li obratle záplna zkostnatělé, bývá počet jejich různý, 10—150 a jsou buď amficoelní, dvojvyduté neb opistocoelní, vzadu vyduté a napřed vypouklé, aneb procoelní, napřed vyduté a vzadu vypouklé. První obratel atlas, nosič jest jediným obratlem krčním a zdá se, že se rovná prvním dvěma obratlovců vyšších. Napřed má 2 kloubní plošky, k nimž přikládají se oba týlní klouby lebečné a na základné lichý a do předu namířený výběžek. Obratle trupu skládají se ze středu (centrum) a ze svrchních oblouků (neurapophysa), které často bý- vají dosti samostatné a dříve kostnatí než střed obratle. Se středem jsou spojeny buď švem, aneb s ním úplně srůstají. Nahoře spojují se v lichý trn (spina dorsalis) a mají na zpodu, napřed i vzadu šikmé výběžky s kloubní ploškou (processus obligui, zygapophysa), a dále po straně příčné výběžky (proc. transversi, diapophysa). První slouží k tomu, aby spojení obratlů bylo pevnější, přední zygapophysa obratle jednoho přikládá se na zadní zygapophysu obratle sousedního. Na příčné výběžky přikládají se žebra. 69 Mají-li Zebra dvojí hlavici, tu přikládá se druhá na jiný vý- běžek krátký (parapophysa), který vyniká ze středu obratlového. Na konci trupu přeměňuje se jeden obratel ve kříž (sacrum), tím že diapophysa mimořádně se rozšiřuje, aneb žebro (sakrální) jinak je vytvořeno než ostatní. Proto možno páteř u obojživelníků roz- děliti ve 4 krajiny, šíj č. krk, trup, kříž a ocas. Zpodní oblouky na obratlích krku, trupu a kříže nejsou vyvinuty; obratle ocasní mají však zpodní oblouky (haemapophysa) patrny a mimo to — aspoň přední — často žebra. U žab srůstají veškeré obratle ocasní v jedinou mečovitou kosť kostrčnou (coccyx, urostyl). Žebra jsou jednoduché tyčinky kostěné, zřídka mívají postranní výběžky (Ophiderpeton). Lebka není dokonale zkostnatělá, některé části primordialného krania zůstávají po celý život chrupavčitými. U nejstarších lebka nahoře jest úplně uzavřená (typus stegalní u Jaekla*) u jiných povstávají jámy, tím že některé kosti mizejí a tyto mezery spojo- vány jsou oblouky (zygalní typus). Lebka povstává jednak pře- měnou původní chrupavky v kosť (hlavně týlní kosti, kosti slu- chové schránky, čtverečná, sphenethmoid), jednak vytvořením se plátů v koži tak zv. krycích kostí (čelní, temenní, nosní, rádlo, parasfenoid). Svrchní a zpodní týlní kosti bývají aspoň částí svou chrupavčité, postranní týlní obyčejně zkostnatělé. Ty budují také klouby týlní po straně dutiny sluchové. Schránka sluchová tvo- řena jednou neb více kostmi skalními (petrosum), které jsou ob- dobou kostí prooticum a opistoticum u ryb. Svrchní strana lebky sestává z kostí temenních, čelních, předních a zadních čelních a nosních; u staré skupiny Stegocephala přistupují význačné zde kosti párové, svrchní skráňové (supratemporale), svrchní týlní, (supraoccipitale), epioticum a zaočnicové (postorbitale) a obyčejně také slzní (lacrymale). Temenní kosti uprostřed mívají u této sku- piny také otvor parietální, kterým vynikal nerv oka pineálního. Přední bočné stěny lebky často zůstávají chrupavčitými, v ethmoidalní krajině bývá zkostnatělá kost orbitosfenoid, obyčejně samostatná; u žab ale tvoří kroužkovitou kosť sfenethmoid. Na zpodu lebky jest význačná kosť parasfenoid a napřed obyčejně párová kosť rádlová (vomer) a ponebí (palatinum). Mezi kostmi čtverečnou (quadratum) a parasfenoidem jest kosť kiídlová (pte- *) Zeitschrift der deutsch, geol. Gesellschaft, B.54, 1902. 70 rygoid), obyčejně na trojí rozvětvená. Přední konce její jsou spo- jeny s ponebím. Pohyblivého suspensoria pro sanici není a chru- pavka v těch místech spojuje se s kostí skořepovou (sguamosum), nahoře a s kostí čtverečnojařmovou (guadratojugale) dole. K této přikládají se čelisti a mezičelisť. Některé rody obojživelníků oca- satých místo čelistí a kosti čtverečnojařmové mívají vazivo. Sanice sestává původně z více (3—4) kusů. Kostra útrobní sestává ze 2 silných jazýlkových kostí (hyoideum) párových, k nimž připínají se 3—4 částečně zkostnatělé oblouky žaberní. Zuby vyskytují se na mezičelisti, čelisti, rádlu, ponebí a sanici, ano někdy i parasfenoid a kosť křídlová jsou jimi pokryty. Žáby některé jsou úplně bezzubé. Zuby obyčejně jsou kuželovité, při- špičatěné, kořen jejich přikládá se buď na hrboul kosti (acrodont), aneb bočnou stěnou svou ke hraně čelisti (pleurodont). Výměna zubů děje se tak, že nový zub roste vedle starého a když kořen starého byl resorbován, vsunuje se na jeho místo. Zuby mívají velkou střední dutinu dřeňovou (pulpa), která vyplněna bývá bu- něčnatým vazivem. Vasodentin zde není vyvinut. Stegocephala mívají zuby složené do záhybů dentinových, tak že povstává struk- tura složitá, labyrinthodontická. Okončiny scházejí jen žijícím červorům a některým rodům Stegocephal. Pás plecový složen z lopatky (scapula), která aspoň částí bývá zkostnatělá a z kosti havranní (coracoideum), z níž často vybíhá větev, praecoracoid. Ty tvoří pušku (fossa glenoidalis) pro kost ramennou. Stegocephala mívají ještě postranní kosti, které asi rovnají se klíčním kostem obratlovců vyšších (clavicula, inter- clavicula). Vnější okončiny sestávají z dlouhého ramene (humerus) a 2 kostí předramenných, vřetena (radius) a lokte (ulna). Zápěstí (carpus) obyčejně skládá se z částek chrupavčitých, aneb ze 2 řad malých kůstek. Předpěstí (metacarpus) sestává ze 3—5 kůstek a pak následují prsty (obyčejně 4), které mívají 1, 2, 3 a 4 prstce. Pás bederní budován dlouhou kyčelní kostí (ileum), která jest připevněna k obratli sakralnímu a šikmo dolů jest namířena, pak plochou kostí sedací (ischium), často obrysu kruhovitého a kostí stydkou (pubis) napřed se připojující a často chrupavčitou. Kosti kyčelní a sedací tvoří pušku (acetabulum), do níž ukládá se kloub dlouhé kosti stehenní (femur). Dále pak kosti bércové, ho- lenní (tibia) a lýtková (fibula), původně sobě stejné. U některých 71 j u Zab obé tyto kosti splyvaji dohromady. Zanártí (tarsus) byvá chrupavéité, aneb skládá se ze 2 rad küstek. Přednártí (metatarsus) sestává obyéejné z 5 kostí; prstü byvá 5. Zijící obojzivelnici az na červory jsou nazí, červoři jsou pokryti šupinami. Stegocephala měla na zpodu těla kostěnné šupiny a někdy byla jimi kryta i na hřbetě. Obojživelníky možno rozdělit v 1. Stegocephala, 2. Gymno- ophiona, červory, ti žijí v tropech jižní Ameriky a Afriky a neza- nechali zbytků, 3. Urodela a 4. Anura. Řád Stegocephala. Krytolebci. H. Credner, Die Urvierfůssler (Eotetrapoda) des sáchs. Rothlie- genden. Naturw. Wochenschr. 1891. G. Baur, The S. Anat. Anzeiger 1896. O. Jaekel, Úber Gephyrostegus bohemicus. Zeitsch. deutsch. geol. Gesell. 1902. Vymřelí obojživelníci ocasatí, tělem ještěrkám podobní, s lebkou, která tvoří schránku nahoře úplně uzavřenou a má kosti: supra- occipitalia, epiotica, supratemporalia a postorbitalia. Kosti temenní mají otvor pineální (foramen parietale). Páteř jest na různém stupni zkostnatění. Nejnižší stupeň jest ten, kde obratle jsou v podobě jednoduchého obalu či rourky kostěnné, tak zv. obratle kroužko- vité (Hůlsenwirbel). To pozorujeme u podřádu Phyllospondyli. Rourka ta bývá uprostřed zúžená, tak že se podobá dvěma ku- želům vrcholem spojeným a obdává chordu trvalou. U některých souvislosť chordy přerušena kostěnou přepážkou v rource uprostřed. Takové poměry jsou u skup. Lepospondyli. Jindy zkostnatěla sice basidorsalia, avšak interventralia a basiventralia zůstala samostatná, tak že sestává obratel ze skostnatělých svrchních oblouků a z ten- kých zpodních částek (intercentrum, hypocentrum), na které se přikládají žebra. . U jiné skupiny — Temnospondyli — sestává obratel z vice kusů, které vznikly kostnatěním vycházejícím ze svrchních oblouků. V tom případě skládá se obratel ze základné podkovovité části (intercentrum neb hypocentrum, u prof. Friče hypocentrum pleu- rale) a páru postranních klínovitých desek (pleurocentrum). První kostnatí nejdříve a ukládá se přímo pod svrchní oblouk. Někdy i interdorsalia zůstávají samostatná, tak že nad pleurocentrem ob- 72 jevuje se mala základná küstka (hypocentrum arcale u prof. Frice), kterou Meyer nalezl v předních ocasních obratlech r. Archego- saurus ještě rozdvojenou. Obratel takové podoby nazývá se rhachi- tomním (obr. 84.) a rovná se polovičním obratlům některých ganoidů. Zvláštní případ jest obratel embolomérní; zde srůstá intercentrum se svrchními oblouky a pleurocentrum vytváří se jako samostatné duté těleso, které ukládá se mezi obratle, tak že se s nimi střídá (obr. 85.). Takové obratle vyskytují se v ocase některých rodů, které jinak v pateři ostatní mají ob- ratle rhachitomní. Jakožto nej- vyšší stupeň zkostnatění vysky- tují se u skup. Stereospondyli Obr. 84. Euchtrosaurus Roche? Gau. A obratel se strany, B schema; s svrchní Obr. 85. Dzplovertebron punctatum Frič. 2 ob- trn, $ pleurocentrum, z hypocentrum. ratle ocasní z předu, zvětšeno (Frič). obratle dvojvyduté, amphicoelní, které někdy uprostřed bývají ještě souvislou chordou protčeny. Při stavbě středu obratle obojživelníků zúčastňují se tudíž arcualia dorsalní. Obratle proto jsou buď pseu- docentrické neb notocentrické (nikdy gastrocentrické). První obratel, nosič, atlas, jest jediným obratlem krčním, jest na před vydutý a má zde kloubní plošky pro týlní klouby lebky; jinak nemá ani žeber, ani předních zygapofys. Hřbetní obratle buď všecky, aneb většinou mají žebra. Sakralní obratel jest jediný a má silné příčné výběžky a silná žebra. Ocasní obratle mají zpodní oblouky (haemapophysa) vyvinuty, často jako široké výběžky (chevron bones) naznačeny, které někdy srůstají buď s pleuro- 73 centrem neb i intercentrem. Počet obratlů u tvaru ještěrkovitých jest 40—60, u hadovitých až 150. Lebka tvoří uzavřenou schránku (typus stegální u Jaekla), jejíž kosti na povrchu obyčejně ozdobeny jsou důlky, paprskovitými rýhami, zrnky a pod. (obr. 86.) a mají často rýhy naznačující hlenné chodby. Na svrchu lebky jsou kosti vesměs v páru a povstaly z vnější kostry kožní. Na před jest to mezičelisť, intermaxillare, ku předu zaokrouhlená a na zpodní straně ozubená. Ze zubů mezi- čelistních v řadě třetí neb čtvrtý často vy- růstá v silnější tesák. Za mezičelistí jsou ši- roké kosti nosní, nasa- lia a po stranách úzké čelisti, maxillaria. Tyto kosti omezují chřípě, které jsou poměrně malé, šikmo postavené a od sebe značně vzdá- leny. Pak následují prodloužené čelní, fron- ae 3 isté talia a za nimi široké temenní kosti, parie- talia. Ty mají mezi se- bou otvor parietální, Obr. 86. Keraterpeton crassum Frič, lebka s hora 7 inter- p Li , 3: 1 z max llare, 7 maxillare, z nasale, f, praefrontale, / frontale který sloužil jakožto Ja postfrontale, o postorbitale, 7 jugale, p parietale, sg squa- f i í mosum, s supraoccipitale, sé supratemporale, e epioticum, vyvod oku pinealnímu. ej výběžek téhož (Frič). ` Velké dutiny oční, očnice, orbitalia bývají omezeny menšími kůstkami a sice přední čelní, praefrontale, zadní čelní, postfrontale, zaoční, postorbitale a jařmovou, jugale. Zřídka zúčastňuje se též čelní kost při hranách očnic. Někdy mezi přední čelní a jařmovou kosť vkládá se malá tříboká kůstka slzní, lacry- male. Kolem očí v očnicích byl sklerotikální kruh z kostěných desek tu menších, tu větších. U r. Branchiosaurus bylo takových destiček 14. Po stranách kostí temenních jest kost skořepová, sguamosum, někdy ve 2 párech, prae- a postsguamosum. Dále za nimi u vnějšího úhlu lebky jest široká svrchní skráňová kost, supratemporale. Týlní krajina, často chrupavčitá, tvořena jest ze 74 řady kostí epioticum, supraoccipitale a ze šikmě naklonénych exooccipitalia, které tvoří klouby, condyli occipi'ales, obyčejně chrupavčité. Epioticum a rovněž i supraoccipitale mívají někdy lžícovitý výběžek, na němž, jak se zdá, upevňovaly se svaly. Kosti supratemporale, supraoccipitale, epioticum a postorbitale jsou pro Stegocephala význačné a mění se ostatních obratlovců. Zadní úhly lebky tvořeny jsou kostí čtverečnojařmovou, guadratojugale, jejíž zpodní konec bývá švem oddělen a jest to kosť čtverečná, qua- dratum. Zpodní strana lebky vyznačuje se velikými mezerami a mo- hutným vývojem liché kosti parasfenoidu. Ta jest vzadu rozšířená, zuzuje se do předu a připojuje se ke párovým kostem ponebí, palatinum a rádlu, vomer. Bývá pokryta jemnými zoubky. Rádlo u geologicky starších tvarů jest v páru, u mladších liché a spojuje parasfenoid s mezičelistí, omezuje vnitřní chřípě (choany) a bývá pokryto rovněž zoubky. U některých mohutných tvarů (na př. Ny- řania) má 2 silné, tesákům podobné zuby. Vzadu po stranách parasfenoidu přikládají se kosti křídlové, pterygoidea, přední vý- běžek jich podle čelisti směřuje ku předu, zadní větev jde ku kosti čtverečnojařmové. I křídlové kosti často bývají ozbrojeny jemnými zoubky, někdy mívají i řadu silnějších zubů. Sanice jest téže délky jako celá lebka, tak že morda jest rozsáhlá. Sestává ze 4 kusů, na zpodu jest kosť ühelná, angulare, nahoře kloubní, articulare, napřed zubová, dentale a na vnitřní straně, často nezřetelná kosť vykládací, spleniale (operculare). Zuby jsou na kosti zubové asi v témže počtu jako na čelistích. Útrobní (visceralná) kostra byla, jak se zdá, podobná kostře mláďat žijících obojživelníků ocasatých. Na první oblouk žaberní (hycideum) přikládala se střední čásť společná (copula), která nesla 4 další oblouky; z těch první sestával z části ventralní a dorsální, všecky pak měly malé zoubky, jichž stopy nejčastěji se zachovaly. Možno usuzovati, že žabry fungovaly po celý život. Zuby jsou u některých malých rodů kuželovité, malé, s velkou pulpou, jednoduché a srůstají přímo, aneb cementovou základnou svou s kostí a tvoří chrup acrodontní aneb pleurodontní. Od těchto jednoduchých zubů jsou nepřetržité přechody k zubům labyrintho- donticky složitým a záhyby dentinové počínají se objevovati na zpodu koruny, kdežto špice zubu bývá ještě jednoduchá. Labyrintho- donticky složité zuby mají stěnu dentinovou složenou do radialných záhybů (obr. 87.). Od střední pulpy vybíhají paprskovitě dutiny 75 často rozvětvené a záhyby dentinové mnohonásobně jsou zprohy- bány a tenkou vrstvou tmele provázeny. Tento tmel (cement) ob- dává také celý zub na povrchu. Zuby vyskytují se na mezičelisti, čelisti a sanici pravidlem v jediné řadě, na rádlu, ponebí a křídlové kosti i v řadách více (obr. 88.). Na rádlu někdy jsou mohutné tesáky a podobně i na přední části sanice po straně bývá 1—2 mohutnější zub. Jinak se zuby do zadu umenšují. Pás plecový (obr. 89.) má za základ střední lichou kosť (intercla- vicula, č. episternum) v různých ro- dech různé podoby, kosočtverečnou, nebo ovalní, někdy do zadu v při- ostřený výběžek prodlouženou. K ní Makkada se Kosti. které možno Prin) opr 67- Mamdinsourusterzibem příčný, rovnati ke klíčním (clavicula), jsou za- pte Oe EEL) hnuté a do zadu zúženy. Dále objevuje se polokruhovitá deska, která považuje se za kosť havranní, coracoid a konečně poměrně tenká lopatka, scapula. Gegenbauer a Bauer mají za to, že kost havranní byla chrupavčitá a kosť, která tak z b jest označována, mají za lopatku a lopatku považují za cleithrum, které bylo přiloženo ke kosti klíční. Ramenná kosť (humerus) bývá na koncích chrupav- čitá, vřetenní, radius a loketní, ulna jsou vždy Ovr. 88. Zuby a Ricnodon Cope: Frič 2 zuby sanice; b Limunerpeton modestum Frič 3 zuby sanice (Frič). samostatné a prodlou- ; zené. Tyto kosti jakoz i bercové na zadní noze nemají vytvořených kloubů (které snad byly chrupavčité) a rovněž neukazují na povrchu svém inserce svalové. Zápěstí bývá chrupavčité, zřídka možno několik kůstek po- zorovati, předpěstí (metacarpus) a prstce jsou prodloužené kůstky. Bederní pás (obr. 90.) jest obyčejně mohutně vyvinut a sestává z krátké kosti kyčelní (ileum), ke koncům často rozšířené, ze široké 76 sedaci (ischium), která v mediané téla obyéejné srüstá (symphysis) a z menší a často chrupavčité stydké kosti (pubis), někdy se seda- cími kostmi srostlé. Vnější okončina zadní bývá delší přední. Obr. 89. Melanerpeton pas plecový, 7 episternum, Obr. 90. Mastodonsaurus giganteus Jaeg. pás c clavicula, s scapula (c eithrum), cz coracoid, © bederní; f pubis, zs ischium, zZ ileum (Fraas). (Credner). Stehno, femur jest prodlouzené, silné, hlavice jeho chrupavcita, holeň, tibia a lýtko, fibula jsou samostatné. Zanártí, tarsus jest buď chrupavčité, aneb sestává ze 2 řad kůstek, přednártí skládá se Obr. 91. Limnerpeton obtusatum Fr. Část pancíře břišního 15krát zvětš. (Frič). z 5 prodloužených kůstek; prstů jest 5 a druhý neb třetí jest nej- delší. Jedna čeleď (Aistopoda) nemá ani pasů, ani vnějších okončin. Mnohé rody pokryty jsou na povrchu štíty neb šupinami kostěn- nými (obr. 91), často malými a úhledně ozdobenymi; hlavně vy- skytují se na zpodu břicha, někdy i na zpodní straně okončin, ano i na hřbetě. Břišní šupiny kladou se do šikmých řad, které VMA uprostřed těla se stýkají tvoříce úhel. Často u téhož rodu na růz- ných místech těla jsou šupiny různého tvaru. Stegocephala bonu až do triasu a obývala vody sladké. Často bývají zbytky je- jich nalezány ve stromech, do jichž dutin se uschovávala. Vět- šinou jsou malých rozměrů, ale některé čeledi byly velké a žravé žila od kar- šelmy. V některých pískovcích kar- bonu Nového Skotska, Pennsyl- vanie, Kansasu a j. a dále i v per- mu českém (obr. 92.), saském a durinském nalezány bývají stopy po lezení čtyr- neb pětiprsté, které se přičítají Stegocephalům. Byly uvedeny pod jmény Saurichuites, Ichnium, Sauropus, Chirotherium, Obr. 92. Saurichuztes Rittlertanus větší otisky a Saur. perlatus Frič menší ; perm český (Frič). Chirosaurus a j.*) Podřád Phyllospondyli. Credner. Chorda trvalá, s obratli kroužkovitými, svrchní oblouky a někdy Obr. 93. Branchiosaurus salamandroides Frič, lebka s hora; zm intermaxillare, # maxillare, z nasale, Ff frontale, Ji postfrontale, o postorbitale, 7 jugale, $ parietale, s squamosum, s/suprate mporale, so supra- occipitale, e epioticum. (Frič). i intercentrum jsou zkost- natélé, nikoli vSak pleuro- centrum. Zuby jednoduché, duté. Branchiosauridae Frič. Tělo podoby čolkovité,s krát- kým ocasem a lebkou napřed tupou. Týl lebky, zápěstí, za- nártí a kosti stydké chru- pavéité. Zebra krátká, rovná. Na břiše tenké, úzké šupiny na koncích přiostřené a do řad sestavené. Brzanchiosau- rus Frič (obr. 93. a 94.) *) Viz Pabst, Zeitschrift d. deutschen geolog. Gesellschaft 1900 str. 48. 78 15—160 mm dlouhý, s velikými oénicemi. V čelistích jediná řada zubů jednoduchých. Břich i části okončin kryty polokruhovitými Obr. 94. Branchtosaurus salamandrotdes Frič, lebka z dola ; o vomer. m maxillare, $/ palatinum, /7 pte- rygoid, $s parasfenoid. prodlouženými šupinami ko- stěnými. Přední noha 4, zadní 5 prstů. V mládí měl žabry a 4 oblouky žaberní, jichž zoubky často jsou za- chované. Žabry mizejí, když zvíře dosáhlo délky as 60 až 70 mm, v témž čase se ocas skracuje a počínají se obje- vovati na těle šupiny. Perm saský, český a durinsky. Gaudry popsal z permu v Autun ve Francii pod jmény Protriton petrolet a Fleuronu- va Pellati dva tvary, které se zdají býti mláďaty tohoto rodu. U nás 4 dr. B. salamandroides, umbrosus. Melanerpeton*) Frič (obr. 95.) 2:5—13 cm dlouhý, na lebce 2 páry kosti skořepové, squamosum, interclavicula má do zadu vý- běžek Perm saský, český a moravský. U nás 3 dr. W. pusillum. Dawsonia Frič če- listi, rádlo, ponebí i paras- fenoid ozubeny. D. polydens u nás v permu. elosaurus Cred. před očnicemi slzní kosť; perm saský. Podřád Lepospondyli. Zittel. Chorda trvalá, obratle kroužkovité, avšak uvnitř na Obr. 95. Melanerpeton pulchertmum Fr. 7 intermaxil'are, m m-xillare, z nasale, / frontale, fı postfrontale, o post- orbitale, 7 jugale, $ parietale, s; s squamosum, sč supra- temporale, e e, epioticum (Frič). prostředku züzeny. Zuby jednoduché, duté. Microsauridae Dawson. Tělo podoby čolkovité, s dlouhým ocasem. Břišní strana, vyjímkou i svrchní pokrytá malými šupinami *) Tento rod považuje Gadow za plaza a staví jej do řádu Wicrosauria a do podtřídy Prosauria, Mat prý obratle gastrocentrické. vejéitymi. Přední okončiny slabší zadních, kosti zapéstní a zanártní buď chrupavčité, aneb zkostnatělé. Žebra dlouhá, tenká, obyčejně s 2 hlavicemi. Kosti stydké zkostnatélé. Hyloplesion *) Frič (obr. 96.) jak břich, tak i hřbet kryt dosti velikými šupinarni; perm český a saský. H. longicostatum à nás. Hylonomus*) Daw. karbon Nového Skotska. Seeleya*) Frič všecky kosti na ponebí ozubené, zuby v mezičelisti zvláště mocné; S. pusilla u nás v permu. Kicnodou Frič kosti le- bečné na povrchu jamkami ozdobeny, obratlové trny kýjovité, šu- piny dosti velké a na zadním okraji svém stloustlé; perm český. A. Copei. Orthocosta*) Frič malý rod se žebry rov- nými, krátkými, šupiny na hřbetě vejčité, na břiše na příč protazeny ; O. microscopica u nás v permu. Wicrobrachis Frič no- hy krátké, žebra zahnutá, sobě téměř stejná, episternum široké, s okraji rozčísnutými. W. Pel- kant a 2 j. druhy u nás v permu. Limnerpeton Frič (viz obr. 91) Obr. 96. Hyloplesion longicostatum Fr. č intermaxil- hlava široká, zuby četné, malé, lare, z nasale, f frontale, Af praefrontale, fı post- : frontale, 7 parietale, so supraoccipitale (Frič). $upiny na povrchu ozdobené. L. modestum a 7. j. druhů u nás v permu. Keraterpeton Hux. (viz obr. 86.) délky až 50 czz, hlava půlkruhovitá v obrysu, epiotica mají vkloubený dlouhý výběžek do zadu směřující. Kosti lebečné na po- vrchu ozdobeny, obratle dvojvyduté, svrchní trny švem oddělené, šupiny na břiše obdélné; karbon americký. Sczucosaurus Frič po- dobný předešlému, ale hřbetních obratlů více, zápěstí a zanarti zkost- natělé. C. crassus v permu českém. Urocordylus Hux. Wr. (obr. 97.) délky as 50 cm, oba páry noh s 5 prsty, obratle se svrchním a na ocase i se zpodním trnem v širokou desku přetvořenými; karbon irský a perm český. U. scalaris u nás. Acanthostoma Cred. všecky kosti dutiny ústní pokryty zoubky; perm saský. Azstopodidae Mial. Tělo hadovitě prodlouženo, bez pasů a okončin. Obratle jsou dvojvyduté a uprostřed zúžené. Žebra tenká, s 1 neb 2 postranními výběžky. Zuby jednoduché, duté. Dolzcho- *) Tyto rody považuje Gadow za plazy a staví je do řádu Jzerosaurza a do podtřídy Prosauria. Mají prý obratle gastrocentrické. 80 soma Hux. (obr. 98.) dosahuje délky as 1 7%, obratlů více než 150, Obr. 97. Urocordylus scalaris Frič a 2 obratle ze středu hřbetu, 4 2 obratle z přední části ocasu; perm nýřanský (Frič). žebra tenká, s 2 hlavicemi, bfich nebyl kryt; karbon irský, perm český. Ophiderpeton Hux. (obr. 99.) obratlů přes 100, žebra s 2 po- Obr. 98. Dolichosoma longissimum Fr. lebka s hora, 7 intermaxillare, zz maxil- lare, z nasale, f frontale, o orbitale, fo postorbitale, $ parietale, s squamo- sum, s? supratemporale, so supraoccipi- tale, e epioticum (Frič). český. Ch. Vranýi význačný. stranními výběžky, hřbet kryt šupi- nami zrnénymi, brich úzkými; karbon irský, perm český. Palaeosiren Beinerti znám z čes. permu jen obratli na 10 cm dlouhými, tak že délka celého těla na 15 z; dosahovala. ? Adenoderma Frič český perm. l Podřád Temnospondyli. Zittel. Obratle rhachitomni neb embo- lomérní. Týlní krajina lebky často, zápěstí a zanártí vždy zkostnatělé. Zuby se stěnou paprskovitě vrásčitou. Archaegosaurus Meyer délky až 1:5 m, lebka prodloužená, z kostí na povrchu ozdobených. Dentinová stěna zubů do jednoduchých záhybů uložená; perm u Saarbrücken. Chelidosaurus Frič (obr. 100. a 101.) podobný, na zz délky, ale lebka kratší a širší, bez slzních kostí, páteř lépe zkostnatělá; perm Sparagmites Frič známy malé úlomky 81 pateře a zadních okončin, S. /acertinus u nás v permu. Gaudrya Frič hlava na před půlkruhovitá, zuby v čelistích v jediné řadě, rádlo v páru a ozubené. G. /ažisťoma u nás v permu. Cochleosaurus Frič svrchní týlní kosti vybíhají do zadu v lžicovité výběžky. C fallax u nás v permu. a b NyFania Frič (obr. 102.) epio- tica maji do zadu vybézek; vSecky kosti dutiny ustni ozu- beny, na kosti patrové tesaky v lůžkách uloženy. Na zpodu lebky kost patrová uložená po stranách parasfenoidu a tím přibližuje se tento rod žijícím obojživelníkům oca- satym. JV. trachystoma u nás v permu. Dzplovertebron*) Ee (ciz dbr5S5.) wobratle |" 3078 once Fe kus břlšníno pancis (File) embolomerní; český perm. Actinodon Gau. obratle rhachitomní, na rádlu mocný tesák; perm GS Obr. 101. Chelydosaurus Vranyi Frič, kus páteře Obr. 100. Chelydosaurus Vranyi Fr. se žebry a na nich Šupiny; perm český (Frič). lebka shora (Frič). francouzský a rýnský. £Eryops*) Cope (obr. 103.) největší rod americký, v čelistích zuby různé velikosti, na patru 2 silné tesáky. Crzcotus *) *) Tyto 3 rody považuje Gadow za plazy a staví je zvláštní podtřídy Proreptilia. Majíť prý obratle gastrocentrické. Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 6 82 Cope až na 3m délky. 7, vimerorhachts, Dissorophus, Anisodexts Cope z permu amerického. Dendrerpeton Owen zuby na zakladné v záhybech, obratlové trny silné; karbon novoškotský a perm éesky. D. pyriticum u nas. Gephy- rostegus Jaek. perm český. Dothrzceps Hux. trias australsky a jihoafricky. Brachyops Ow. Gondwanosaurus Lyd. trias vychodoindicky. Podřád Stereospondyli. Zittel. V dospélosti obratle dvojvydute, někdy uprostřed prodéravéné, v mládí obratle temnospondylní. Týl zkost- Oba a Nyřania qc čá n oe see strany ri c gie RTE, y tvoří lýru mezi očni cemi a chřípěmi. Zuby se stěnou do záhybu složenou, typicky labyrinthodontické. Gastrolepidotidae Zittel. V zubech paprsčité výběžky pulpy slabě rozvětvené. Na břichu kostěné štítky prodloužené. Macro- merion Frič až na 2 m dlouhý; pás pánevní z úzké kyčelní a silně Obr. 103. Zryofs megacephalus Cope, perm texasky, lebka silné zmenSena (Cope). vyvinutých stydkých a sedacích kostí; M. Schwarzenbergi a 1 j. druhů u nás v permu. Loxomma Hux. karbon anglický a kus če- listi (Z. dohemicum) z permu nýřanského. Anthracosaurus Hux. očnice malé, zuby sobě téměř stejné, karbon anglický. Hosaurus Marsh karbon americký. Labyrinthodontidae. Sklerotikální kruh v očnicích a šupiny na břichu scházejí. Na hrdle široké desky, na povrchu bohatě ozdo- 83 bené. Záhyby stěny dentinové v zubech četné a složité. Některé zuby na patru a někdy i na rádlu a symfysi sanice velmi mocné. Trematosaurus Braun (obr. 104. a 105.) lebka prodloužená, kosti dutiny ústní a sice patro,.radlo a čásť křídlové kosti pokryty zuby, mezi těmi vynikají tesáky na mezičelisti a 3-—4 na patru. Metopias Meyer žebra malá, zuby slabé. Capztosaurus Můnst. (obr. 106.) na sanici 2 mocné zuby, které vkládají se do Obr. 105. Zrematosaurus lebka Obr. 104. Zremačosaurus, lebka shora; z triasu zdola, $ parasfenoid, v vomer; némeckého. trias. jamky vytvořené mezi rádlem a mezičelistí, sluchová skořepa u kosti epioticum. Cyclotosaurus Fraas podobný, ale sluchová skořepa za spojkou kosti svrchní skránově a přední skořepové. Mastodonsaurus Jaeg. (obr. 107.) největší rod, lebka až 1:25 77 dlouhá, s kostmi na povrchu ozdobenými. Zuby velmi složité struktury, na rádlu pár silných tesáků. Labyrinthodon, Rhytidosteus Owen; vesměs z triasu. Řád Urodela. G. de Stefano, Sui batraci urodeli delle fosforiti del Quercy. Boll. soc. geolog. Italia 1903. Tělo prodloužené, s krátkými nohami. Na lebce scházejí pro Stegocephala význačné kosti (supraoccipitale, postorbitale, supra- 6* 84 temporale a epioticum) rovněž i otvor parietální schází. Obratle jsou züplna zkostnatélé, buď dvojvyduté, neb vzadu vyduté, jich příčné výběžky i svrchní trny jsou slabé, žebra krátká. Lebka čá- stečně bývá chrupavčitá, tak zvláště nosní kosti často bývají chru- pavčité. Přední čelní a temenní jsou zkostnatělé. Očnice obsáhlé, podobně i jáma skráňová, která povstala vymizením svrchní skrá- ňové kosti. Čelisti někdy vůbec scházejí. Vnější týlní kosti jsou zkostnatélé, kosti jat- mová a čtverečnojařmo- vá scházejí, | Čtverečná Obr. 106. Cagztosaurus lebka shora, Z intermaxillare, # maxillare, z na- sale, Z lacrymale, f frontale, fı prae- frontale, 2 postfrontale, 4 parietale, Obr. 107. Lebka r. Mastodonsaurus. i intermaxillare, o postorbitale, 7 jugale, 71 quadrato- m maxillare, 7 nasale, Z lacrymale, fı praefrontale, jugale, s supraoccipitale, nad ním f frontale, f postfrontale, fo postorbitale. 7 jugale, squamosum, e epioticum, ź supra- j parietale, sg squamosum, sź supratemporale, s supra- temporale; trias. occipitale e epioticum, g quadratojugale, jest malá a jen kloub její jest zkostnatělý. Parasfenoid a kosť křidlová jsou široké, kosti patrové často scházejí. Zoubky jsou na čelistích, sanici a někdy i na rádlu a patru; jsou malé, pleuro- dontní. Pás plecový většinou jest chrupavčitý, jen zpodek lopatky, havranní a přední havranní kosti tvoří společnou kostěnou desku. Z pasu bederního jen kyčelní a široká sedací kost jsou zkostna- tělé. Vnější okončiny neliší se od okončin stegocefal; zápěstí a zanártí jsou v různém stupni zkostnatělé. Obojživelníci ocasatí žijí v močálech a vodách sladkých a za- nechali řídké zbytky. 85 Podřád Ichthyoidea. G. Laube, Andriasreste aus der bóhm. Braunkohlenformation: Abhandl. d. Ver. Lotos 1897. Do skupiny této klade se Hyaelobatrachus Dollo z křídy a Andrias Tschudi (obr. 108.) z třetihor. Posléze jmenovaný rod jest blízko příbuzný r. Cryptobranchus žijícímu v jezerech japonských. A. Scheuchzeri jest otisk z Oeningen, který ve stol. 18. považován byl za zbytek kostry lidské (homo di- luvii testis). U nás v miocénu u Preschen nalezen byl A. Bo/emicus. Podřád Salamandrina. Některé ze žijících rodů zastou- peni jsou v třetihorách; mimo ty je několik rodů vymřelých j. Megalotriton Zitt. značných rozměrů, Archacotriton Meyer, Falaeotriton Fitz. u nás P. da- salticus. Dale žijící rody Salamandra i (u nás v miocénu 5. laticeps) Ambly- stoma a Triton. Rad Anura. V. Bieber, Ueber 2 neue Batrachier der bohm. Braunkohlenformation, Obr. 108. Andrias Scheuchzeri Sitzgsber. kais. Ak. Wien 1880. dum IUe ningen. Fr. Bayer, Palaeobatrachus bohemi- cus aus der Braunkohle von Freudenhain, Sitzgsber. kóngl. bóhm. Gesel. Wiss. 1880. G. Laube, Amphibienreste aus d. Diatomaceenschiefer von Sulloditz. Abhandl. Lotos 1898. Tělo v dospělosti krátké, bezocasé, s kůží lysou, obratle oby- čejně napřed vyduté, ocasní srůstají v jedinou mečovitou kost kostrční (coccyx). Stydké a sedací kosti srostlé, zápěstí a zanártí zkostnatělé, v zanártí 2 kůstky vnější řady prodloužené. Páteř má 10—12 obratlů, se silnými (mimo první a poslední obratel) diapophysami. Žebra scházejí, vyjímkou jsou krátká. Lebka jest 86 sploštělá, s očnicemi velikými. Napřed jest krouZkovitá kosť řešetná (etmoideum, orbitosfenoid); kosti čelní a temenní srůstají. Zuby, jsou-li vyvinuty, jsou malé, tenké, pleurodontní, na čelistech, sanici a rádlu. Pás plecový složen z lopatky jen částečně zkostnatělé, k ní kloubem se pojí havranní a přední havranní (praecoracoid). Na zpodu těla jest velká chrupavčitá kost prsní ze 2 dílů, před- ního (omosternum) a zadního (sternum). K tomu přikládá se chru- pavčitá deska polokruhovitá (xiphister- num). V přední noze srůstají vřeteno a loket spolu, zápěstí sestává z malých kůstek ve 2 řadách, prsty jsou 4. V pasu bedernim srůstají všecky tři kosti (ileum, ischium a pubis) v pevnou desku. Holeň a lýtko srůstají, zanártí složeno z 2 řad kůstek, v přední řadě možno již pozorovati kosť patní (calca- neum) a hlezennou (astragalus). Prstů je 5. Zbytky zkamenělé jsou řídké; po- čínají eocénem, hojnějšími jsou ve svrch- ním eocénu, oligocénu a zpodním mi- océnu. Ranidae. Žáby. Zastoupeny jsou v třetihorách r. Rana. U nás R. Zu- schitzana, dale | Asphaerion Reussi. Dále sem snad náleží Amphirana Ag. Batrachus Pom. Ranavus a Bufavus Por. Bufonidae. Kuňky. Hlavní zástupce Meyer z inědého ublí českého (Bayer). I. Bufo zachoval zbytky v miocénu u Oeningen. Protophrynus Pom. a j. Cystognathidae. Ze žijících r. Ceratophrys Wied. a pak vymřelý r. Leptodactylus Fitz. známy z tertiéru. Pelobatidae. Hlavní rod Pelobates Wagl. zastoupen v tertiéru. U nás P. Laubeč v diatomové břidlici kučlínské. Discoglossidae. V třetihorách zastoupeny rody Alytes Wagl. Felophilus Tschudi, Latonza Meyer. Palaeobatrachidae Cope. Mají obratle napřed vyduté a zuby na čelistích. Kosti skalní a týlní mohutně vyvinuty, očnice posunuté do předu. Zebra scházejí. Palacobatrachus Tschudi (obr. 109.) dosti 87 hojný rod v oligocénu a miocénu europském. U nás v hnědém uhlí P. Goldfussi, bohemicus a Laubet. Protopelobates Bieb. gracilis v dia- tomové biidlici u Sulevic. Nejstarší obojživelníci známi jsou z karbonu irského, škotského a severoamerického, největšího rozvoje dosahují v permu českém, saském a francouzském, přičítáme-li s prof. Fričem plynovému uhlí nýřanskému toto stáří. Veškeré tyto tvary náleží do skup. Stegocephala a jsou v karbonu většinou z podřádu Lepospondyli, ač i ostatní pod- řády zde se již vyskytují, tak že jest patrno, že před těmito již speciali- sovanými rody žili jini, nám dosud neznámí. V obou útvarech vy- skytuje se také čeleď Aistopoda bez noh, kterou můžeme míti za degenerovanou větev. Zajímavo jest, že některé rody mají velmi značné rozšíření a jiné vyskytují se v jistých nalezištích v množství velmi značném. Tak přicházejí kostry r. Branchiosaurus v permu u Niederhásslich u Drážďan ve stech. Stegocephala tvořila skupinu samostatnou, která jednak patrně se liší od obojživelníků nynějších, jednak má znaky, jež ze života zárodkového nynějších našich oboj- živelníků známe. Ještě v triasu jsou Stegocephala velmi hojná a čítají zástupce značných rozměrů, zároveň se zuby složitě labyrintho- dontickými. Triasem, kterýmžto útvarem Stegocephala vymřela, přestává vývoj obojživelníků a po nezměrně dlouhé přestávce ob- jevuje se zase první obojživelník ocasatý (Hylaeobatrachus) až v křídě. Obojživelníci ocasatí a žáby zanechali stopy v eocénu francouzském a severoamerickém, hojněji pak vyskytují se v miocénu Francie, Porýnska a Čech. Později přistupují již rody dosud ve zvířeně zastoupené. Třída Reptilia. Plazi. G. Baur, On the phylogenetic arrangement of the Sauropsida, Journ. Morphologie 1887. R. Lyddeker, Catalogue of the fossil R. and Amphibia in the british Museum 1888—1890. S. W. Williston, University geolog. Survey of Kansas 1898, Kansas University Quarterly 1897—99. G. Baur, Bemerkungen über die Osteologie der Schláfengegend der hóheren Wirbelthiere, 1894. 88 G. Laube, Synopsis d. Wirbelthierfauna d. bóhm. Braunkohlen- formation 1901. M. A. Gadow, Amphibia and Reptiles 1901. Leu Obratlovci studenokrevní, dychající pouze plícemi, Zijici na souši neb ve vodě, s kostrou úplně zkostnatélou a s jediným kloubem týlním. Vývoj probíhá bez metamorfosy a zárodek má blány amnion a allantois. Tělo zřídka jest nahé, obyčejně jest kryto šupinami, aneb kostěnými pláty. Lebka připojuje se k pa- teři jediným kondylem a mívá aspoň jednu jámu. Obyčejně mívají 2 páry noh, které mají předpěstní a přednártní kůstky samostatné, jindy schází zadní pár, někdy oba páry noh. Obratle jsou zkostnatělé, ale někdy v nich jsou ještě zbytky chordy. Obratle jsou vesměs gastro- centrické t. j. střed obratlový povstal z páru interventralií. Basiventralia jsou redukovaná a často objevují se jako intercentra, která u mno- hých čeledí jsou zachovaná v podobě malých klínů neb tyčinek mezi obratli. Arcualia inter- dorsální jsou potlačená. Obratle pokud tvaru se týče jsou amficoelní, dvojvyduté, buď pro- coelní, napřed vyduté, buď opistocoelní, vzadu vyduté, aneb platycoelní (amphiplat), ploché. UU renee První obratel nosič (atlas, obr. 110.) má podobu due p ic jednoduchého krouzku, druhy éepovec (epistro- cx sited e my pheus, axis), má vyénél (apophysis odontoidea), centra, ž žebra (Owen). který není než střed (dle Jaekla*) hypocentrum) nosiče srostlý s čepovcem. Někdy mezi nosiče a lebku vkládá se ještě lichá kůstka (proatlas) neznámého původu. Někteří vykládají ji za svrchní trn nosiče od oblouku svrchního od- loučený (obr. 111.). Svrchní oblouky bývají připojeny ke středu obratlovému chrupavkou, neb švem, aneb s ním srůstají a vybíhají ve zkostnatělý svrchní trn. Svrchní oblouky a různé apofysy obrat- lové přetvořují se někdy velmi značně tím, že buď rostou ne- poměrně do délky (Clepsydropsidae), aneb do šíře (želvy). Přední zygapofysy na obratlech jsou šikmé aneb vodorovné, mají kloubní plošky nahoru obrácené a na ty přikládají se plošky zygapofys *) O. Jaekel, Ueber die Bildung des ersten Halswirbels etc. Monatsber. d. deut. geol. Gesell. 1905. 89 zadních sousedního obratle (obr. 112.). U některých (Squamata, Di- nosauria) připojují se obratle k sobě ještě středním výčnělkem vy- bíhajícím ze základné svrchních oblouků napřed (zygosfén), neb vzadu (hyposfén). Tento výčněl ukládá se na obratli sousedním do jamky buď vzadu (zygantrum), aneb napřed (hypantrum). Krční obratle mají krátké diapofysy ze středu obratlového vyšlé, hřbetní od svrchních oblouků vybíhající. Na ocasních obratlech jsou buď zpodní oblouky uzavřeny, aneb vyčnívají 2 samostatné kosti (chevron bones). Křížových obratlů nemají hadi a některé vymřelé skupiny (Pythonomorpha, Ichthyo- vry sauria). Jinak kříž tvořen různým ) Obr. 111. Počátek páteře krokodila; 7 77; \ Ay svrchní oblouky (basidorsalia), o proc. NG T á odontoideus (=středu nosiče), c, střed WD čepovce, 1, 2 hypocentra (basiventralia), s proc. spinosus nosice (dle jinych pro- Obr. 112. Zezanodon bernissartensis Boul. atlas). hrbetní obratel ze zadu (Seeley). počtem obratlů tím, Ze srůstají spolu v jedinou kost (synsacrum), je-li křižových „obratlů více než 3. Žijící plazové mají 2 kři- žové obratle, vyhynulí 3—10. Všecky obratle vyjímaje zadní ocasní mohou míti u tvarů nižších žebra. Žebra mohou jedinou hlavicí býti kloubnatě spojena s diapofysemi obratlovými, aneb mají hlavice 2 (capitulum a tuberculum), které někdy i na páteř mezi dvěma obratli se přikládají. Krční žebra jsou krátká, s 2 hlavicemi a s konci do plochy rozšířenými, hřbetní mají 1, neb 2 hlavice a spojují se někdy dole v pravou kosť prsní (sternum). Za hřbetními následují často žebra krátká před křížovým obratlem a naznačují tak krajinu bederní. V tom případě možno na pateři rozeznati pak 5 krajin: krční (cervicalní), hřbetní (dor- 90 vv salní, v tomto příp. thoracalni), bederní (lumbarni), křížovou (sakralní) a ocasní (caudalní). Někteří plazi mají na zpodní straně těla t. zv. abdominalní žebra, zkostnatělé to vazivo podobného asi významu jako břišní šupiny u stegocefal. Jsou to tyčinky dlouhé, rozdělené ve 3 části, z nichž střední jest v mediáně těla. Lebka plazů jest úplněji zkostnatělá a povstala většinou zkost- naténim primordialního krania, tak že pláty kožní kostry jsou řídké a zároveň s ostatními kostmi tak spojené, že nesnadno je ohraničiti. Kosti týlní jsou dokonale zkostnatélé. Základná týlní tvoří jediný, někdy jakoby ze 3 částí složený kondyl, zřídka zúčastňují se při tom 1 obě vnější týlní kosti. Základná a svrchní týlní ohra- ničují otvor pro míchu (foramen magnum). Po stranách týlu jest prooticum (= petrosum, kosť skalní), jejíž přední okraj je prodé- ravěn chodbou pro nerv trojklan- ný, dale cpistoticum, která někdy srůstá s vnější týlní a epioticum, někdy se svrchní týlní spojené. Otvor ušní uložen mezi vnějšími „cop Ibia týlními, Langeb, mezi Hroch iA 7 Jacrymale, f frontale, a palpebrale, Je pect" opistoticum. Na zpodu lebky jest J quadratelegele, g quadratum, agramen, basisfenoid, kost, která povstala ricka Woodward) z původní chrupavky a před ní praesfenoid. Ty zaujímají místo, které u obojživelníků měla typická kosť, parasfenoid, který zde schází. Dále scházejí na zpodu lebky plazové obyčejně i alisfenoid a orbitosfenoid a bývají na místě nich výběžky temenních a čelních kostí párových, či lichých dolů směřující (columella). Po stranách kostí temennich jest široká kosť skořepová (squamosum, obr. 113.), která někdy jest rozdvojená; svrchní část vykládá se buď jako přední skořepová, prosguamosum, aneb jako svrchní skráňová, supratempo- rale. Ke skořepové přikládá se čtverečná, guadratum, vždy samo- statná a s velkým kloubem pro sanici. Čtverečná někdy (Sguamata) se skořepovou bývá pohyblivě a kloubnatě spojená, jindy souvisí 91 s ni jen svazem (Streptostylica), nékdy pevné srüstá s lebkou a jest jen švem ohraničena (Monimostylica). Někdy spojovací kostí čtverečnojařmovou (quadratojugale) souvisí s jařmovou (jugale). Tato přikládá se po straně k čelisti a omezuje očnici. Oblouk, který dělí očnici od jámy skráňové, tvořen jest buď jen kostí záoční (postorbitale), aneb mimo tu ještě zadní čelní a jařmovou. Přední čelní jest po stranách kosti čelní a k ní přidružuje se někdy kosť slzní. Nosní schránka budována jest kostmi přední čelní a nosní, a před ní jest párová neb lichá mezičelisť. Zadní čásť lebky vykazuje různý tvar, pokud se týče jam skráňových. Některé nejstarší skupiny (Chylonyx, Pareioteichus, Pantylus a j.) nemají jámy (typus stegální). U jiných (Theromorpha, Sauropterygia, Ichthyosauria) povstává jáma skráňová ohraničená zadní čelní, svrchní skráňovou a skořepovou. Často zde svrchní skráňová vymizela a jáma stává se objemnější. U jiných (Rhyncho- cephalia, Dinosauria, Crocodilia, Pterosauria), povstává podél skrá- ňové jámy jiná postranní. Skořepová a zadní očnicová se prodlu- žují a tvoří zároveň se zadní čelní příčku, kterou se původní jáma skráňová rozděluje ve dví. Jest to tvar, který Cope stanovil za znak skupiny Archosauria. Někdy povstává třetí jáma skráňová, tím že se svrchní roz- dělí znovu ve dví výběžkem, který vychází od skořepové a při- kládá se k temenní. U hadů mizeji oblouky dělící jednotlivé jámy a povstává jediná obsáhlá jáma, která spojuje se mimo to ještě s očnicí. Mozečnice plazů bývá úplně zkostnatělá a celá mozkem vyplněná, tak že vylitím sádrou možno o tvaru mozku se pře- svědčiti. Z toho seznáváme, že některé vymřelé čeledi plazové měly mozek málo odrůzněný a v poměru k ohromnému tělu roz- měrů nepatrných. Na zpodu lebky křidlová kosť (pterygoid) jest různého tvaru a velikosti a spojuje čtverečnou, basisfenoid a patrovou. Někdy mezi křidlovou a čelistmi vsunují se pro plazy typické kosti příčná (transversum, ectopterygoid) a jiná sloupku podobná (colu- mella, epipterygoid), která spojuje temenní s křidlovou (obr. 114). U některých tvarů křidlové kosti vůbec scházejí, za to ale rozéi- řuje se mocně ectopterygoid. Sanice sestává z více kostí a jsou to předně ony, které povstaly z platů krycích dentale, spleniale, coronoideum, angulare a subangulare a pak articulare, kteráž kost povstala z chrupavky Meckelovy. U krokodilů jsou kosti sanice a také některé kosti lebky duté a vzduchem naplněné (pneumatické). 92 Většina plazů, vyjímaje hady a některé ještěrky, mají 2 páry noh. Pás plecový (obr. 115.) skládá se hlavně z větší kosti havranní (cora- coid) a menší prodloužené lopatky (scapula), které tvoří pušku glenoi- dalní. Havranní mívá někdy výběžek ku předu namířený (praeco- racoid). Kosť klíční (clavicula) a nepravá prsní (interclavicula) někdy jsou vyvinuty, jindy scházejí. Kosť posléze jmenovaná bývá v obrysu kosočtverečná a povstala z kostry kožní. U vyšších vy- skytuje se již pravá prsní kosť (sternum), často chrupavčitá, k níž se připojují žebra za pomoci menších tyčinek kostěných. Na přední okraj prsní kosti přikládá se kosť havranní, schází-li prsní Obr 114. Paretasaurus Batní Seel, lebka ze zpodu; v vomer, m maxillare, f' pterygoid, Obr. 115. C/zdastes dispar Marsh, pás ple- pl palatinum, e ectopterygoid, $ epipterygoid, covy, s scapula, c coracoid, s sternum, 4 quadratum, 2s basisfenoid, 2 basioccipitale ; A humerus; svrchní křída americká trias kapský (Woodward). (Marsh). kost, tu havranní kosti spojují se v medianě těla buď svazem, aneb srůstají ve sponu (symfysis). Vnější přední okončiny mají prodlou- žené rámě (humerus), které chocholíkem svým vniká do pušky- Vymřelí mívají na rameni a sice na zpodním konci otvory, jaké vyskytují se u ssavců a mimo ty u jediného žijícího rodu (Sphenodon). U nižších jest otvor ten položen proti kosti loketní (foramen entepi- condylare), u vyšších proti vřetenní (for. ectepicondylare, obr. 116.). Loketní (ulna) někdy jest delší kosti vřetenní (radius) a mívá na předním konci okovec (oleocranon). Zápěstí (carpus) sestává z 10 kůstek do 2 řad přímo nad sebou sestavených. V první řadě jsou küstky přivřetenní (radiale), přiloketní (ulnare) a mezi nimi vcestná (intermediale), v druhé řadě jest 5 kůstek zapéstnich (karpalných). Mezi oběma řadami jsou 1—2 kůstky střední (centrale). Některé rody vymřelých, plazů vykazují v zápěstí již poměry, jaké 93 možno pozorovati u ssavců a proto pojmenovány u nich jednotlivé kůstky jmény u ssavců užívanými. Kůstka přivřetenní (a často spo- jená s ní první střední) jmenuje se loďkovitou (scaphoideum), vcestná obdržela jméno měsíčitá (lunare), příloketní — tříhranná (cuneiforme). V druhé řadě první zápěstní nazývá se mnohohrannou větší (trapezum), druhá mnohohrannou menší (trapezoideum), třetí hlavatou (magnum), čtvrtá a pátá srostlé hákovou (unciforme). D ) / Obr. 117. ZZerzedesmus phylar- chus Seel. pravá noha, « ulna, r radius, f pisiforme, c cunei- Obr. 116. Conchzosaurus forme, Z lunare, s scaphoid, z“ un- rámé, s obéma otvory ciforme, c2 centralia, # magnum, a for. ectepicondylare, ź trapezoid, 7' trapezum, « pří- e for. entepicondylare ; davné küstky (praepollex), I—V trias némecky. prsty (Seeley). Nékdy mimo ty vyskytují se prídavné küstky (hrachová, pisiforme aneb nad prvním prstem praepollex, obr. 117.). Kost hrachová někdy dosahuje značných rozměrů a přibližuje se u Ichthyosaurií velikostí až vřetenu a lokti (obr. 118.). Prstů bývá 2—5, ano u některých Ichthyosaurů i počet značnější. Největší počet prstců mívají třetí a čtvrtý prst. Bederní pás (obr. 119.) sestává ze 3 párů kostí, které zúčastňují se při stavbě pušky (acetabulum). Kyčelní (ileum) přikládá se ke kříži, směřuje do zadu a bývá někdy značně rozšířená, stydké kosti (pubis) bývají nejmenší a spojují se spolu, podobně jako třetí pár 94 kosti sedacich (ischium) v mediané téla ve sponu (symfysis). Panev podrobena jest mnohým změnám a přeměňuje se u některých od- různěných skupin v typus ptačí. Vnější noha skládá se z prodlou- ženého stehna (femur), které mívá na předním konci 1—2 vyčnělky (trochanter). Vždy nalezáme na kosti stehenní, otvor pro arterii stehenní. Holeň (tibia) a lýtko (fibula) pů- vodně jsou sobě stejné. Zanártí (tar- sus) složeno ze 2 řad kůstek zde již poměněných. V první řadě jsou 2 kůstky, hlezenná (astragalus) a patní (calcaneus). Hlezenná povstala z původní přiholenní (tibiale) a vce- stné (intermedium), patní jest pů- vodní přilýtková (fibulare). V druhé Qr Us, odnese řadě jest S Kůstek zanarinie M ey redius, ljute sale) a 2 střední (centrale) SMH- měrů, které u ssavců se vyskytují nazývají se kůstky zanártní druhé řady, první tři kůstkami klíno- vými (cuneiforme 1—3) a čtvrtá kostí kostkovou (cuboideum). Druhá střední, která se zachovala jmenuje se člunkovitou (navi- culare). Zanártní kůstky obou řad jsou spolu kloubnatě spojeny. Obr. 119. Platecarpus simus Marsh pás bederní, z ileum, $ pubis, zs ischium, f femur (Marsh). U plazů vyskytují se proměny okončin povstalé přizpůsobením se životu nejčastěji ze všech obratlovců. Tak mají některé skupiny okončiny přizpůsobeny k plování, jiné k letání, neb ke skoku po zadních nohách atd. Většina plazů má v ústech zuby s jedním, vyjímkou se 2 kořeny; bezzubými jsou jen želvy, které na čelistích a sanici mají rohovitý zoban a některé jiné nečetné čeledi. Zuby jsou buď v jediné řadě na čelistích a na sanici, aneb ve více řadách, aneb roztrouseny též 95 na kostech patrové, kiidlové a radlu. Sestávají z dentinu pokrytého na koruně sklovinou; zřídka vyskytuje se tmel, vasodentin pak nikdy. Jsou různého tvaru, kuželovité (obr. 120. a 121.), dlátovité, nizce polštářovité, aneb s více Spicemi, u některých skupin bývá chrup z podobných druhů zubů sestavený jako u ssavců. Chrup nazývá se pleodontní jsou-li zuby plné, coelodontní mají-li trvalou pulpu, thecodontní, jsou-li v lůžkách, acrodontní, jsou-li celou zá- kladnou ke kosti přirostlé a pleurodontní, jsou-li po straně s hranou čelisti a sanice srostlé. Linné kladl plazy zároveň s obojživelníky do třídy Serpentia, kterou později rozdělil v Serpentia (hadi a červoři) a Reptilia Obr. 120. Plzosau- Obr. 121. Zguanodon Bernissartensis Boul. zpodní rus brachygirus zuby, zevně a uvnitř, (Nicholson). Owen, zub; jura anglický. (ještěrky, želvy a žáby): Brongniart 1799 rozeznával 4 řády Che- lonii, Saurii, Ophidii a Batrachii a soustavu jeho přijali Daudin, Cuvier, Duméril, Oppel a j. Blainville r. 1846 vyloučil poslední řád jakožto samostatnou třídu mloků nahých a postavil ji proti ostatním plazům šupinatým. Leukart 1821 pojmenoval první Dipnoa, druhou Monopnoa. Tím vyloučení byli obojživelníci z plazů a pozdější soustavy budovány již vesměs na tomto základě, při čemž ustáleny názvy Amphibia a Reptilia. Latreille 1820 rozeznával mezi plazy 2 hlavní oddělení Cataphracta (krokodilové, želvy) a Sguamosa (ještěrky a hadi). Těchto obou soustav jak Brongniartovy tak Latreilleovy používali pak pozdější badatelé j. Klein, G. St Hillaire, Fitzinger, Wagler, Gray a j. Někteří uznávali krokodily za samostatný řád, tak že rozdělili 96 plazy na Testudinata, Crocodilia, Saurii (Lacertilia) a Ophidia. Této soustavy po dlouhou dobu bylo uZivano a teprvé vyskyty zkamenělých četných tvarů ukázaly, že soustava ta jest nedosta- tečná, ač Meyer hleděl ještě vymřelé typy stále se množící v ni umístiti. Tim ovšem se stalo, že řád Saurii nad obyčej vzrostl. Meyer dle noh rozeznával Dactylopoda (krokodili, ještěrky), Nexi- poda (Ichthyosaurus, Plesiosaurus, Nothosaurus), Pachypoda (Ptero- dactyli) a k těm přidal r. 1832 ještě Labyrinthodontes. R. 1839 Owen počal vydávati řadu základních svých prací a rozeznával mezi plazy nejprvé 8, později 11 řádů. Huxley málo změnil tuto soustavu a podobně i Cope a Gůnther, nanejvýše, že některé skupiny povýšili za samostatné řády. Cope rozdělil plazy na 2 hlavní skupiny, 1. s nohami odrůzněnými (Ichthyopterygia), 2. snohami neodrůzněnými. V této druhé skupině rozeznával dle způsobu jak vyvinuta jest kosť čtverečná, I. Archosauria, čtverečná srostlá nepohyblivě s lebkou, žebra s 2 hlavicemi (Theromorpha, Dinosauria, Crocodilia, Ornithosauria), II. Synaptosauria, čtverečná nepohyblivá, žebra s 1 hlavicí (Testudinata, Rhynchocephalia, Sauropterygia) a III. Streptostylica, čtverečná, jen'koncem přikládá se k lebce, žebra s 1 hlavicí (Lacertilia, Pythonomorpha, Ophidia). Tuto soustavu v mnohých směrech opravil Baur a jej následoval Lydekker. Gadow rozvrhl plazy v 11 řádů a přijal mezi ně i tvary, které jinými považovány za obojživelníky. Soustava nej- více užívaná jest tato: 1. Rhynchocephalia, 2. Squamata, 3. Ichthyo- sauria, 4. Sauropterygia, 5. Theromorpha, 6. Chelonia, 1. Crocodilia, 8. Dinosauria a 9. Pterosauria. Rad Rhynchocephalia. H. Credner, Ueber Palaeohatteria und Kadaliosaurus 1888. G. Baur, Palaeohatteria and the Proganosauria 1889. G. A. Boulenger, On british remains of Homeosaurus etc. 1891. Ješteři s nohami 5tiprstymi, kráčivými, na nízkém stupni vý- voje. Obratle jsou dvojvyduté, zřídka ploché (amfiplat), často s trvalou chordou a někdy s malými mezistředy (intercentrum). Svrchní oblouky zkostnatělé, v mládí švem od obratle oddělené, zygapofysy a diapofysy silné. Před nosičem proatlas. Všecky ob- ratle mimo přední krční a zadní ocasní se silnými žebry s jedinou 97 hlavicí. Zebra mívají výběžek (processus uncinatus) zkostnatély, aneb chrupavčitý. Často i abdominální žebra, tu četná, tu řídká, ze 3 částí. Lebka má očnice jakož i 2 jámy skráňové velmi obsáhlé. Svrchní jáma omezená kostí zaočnicovou a skořepovou, zpodní čtve- rečnojařmovou a jařmovou. Čtverečná koncem svým jest nepohyblivě spojená s lebkou a od křídlové švem oddělená. Mozečnice jest malá, budovaná úzkými kostmi temenními, které uprostřed mají otvor, foramen parietale. Mezi temenní a radlem jest columella (epipterygoid). Rádlo a kosti patrová a křídlová tvoří pevné ponebí. Chřípě jsou až na předním konci lebky. Pás plecový (obr. 122.) jest neúplně zkostnatělý, tak vnitřní konce kostí havranních opr. 122. Palaeokačteria longicaudata Cred. (coracoid) bývají chrupavčité. Lo- P D d Sv D patka (scapula) jest prodlouzena a klíční (clavicula) připojena k nepravé prsní (interclavicula, epi- sternum). Zpodní konec ramene má otvor entepicondylární (u žijí- cího r. Sphenodon mimo to i otvor ectepicondylární). Konce ra- mene a vřetene bývají chrupavčité. V zapěstí (carpus) jsou 2 střední küstky (centralia); prstů je 5. V pasu bederním jest klíční (ileum) malá a kolmá, stydká (pubis) vejčitá, sedací (ischium) plochá a často mocně rozšířená. Poslední 2 kosti u nižších bývají neúplně zkostnatělé. Vnější okončina zadní bývá delší přední. Zuby zřídka scházejí, obyčejně jsou v pravidelné řadě na mezičelistích, čelistích a sanici, někdy i na rádlu a kosti patrové. Chrup jest acrodontní, zřídka thecodontní. Podřád Proterosauria. Seeley (Proganosauria). Zuby na čelistích a na sanici na pokraji v jediné řadě, mimo to však obyčejně i na kostech dutiny ústní. Rámě s otvorem entepi- condylarním. V pasu bederním stydké a sedací neúplně srostlé Abdominální žebra malá, seřaděna do několika podélných řad. Pátý článek přednártní podoben ostatním. Sem řadí se nejstarší a nejprimitivnější plazové, z nichž, jak se zdá, povstal kmen dino- saurií a ptáků. Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 7 98 Proterosauridae. Chřípě odděleny, na čelistích, mezičelistích a sanici řada širokých zubů kuželovitých, acrodontních, neb mělce thecodontních, patro a rádlo se zoubky menšími. Proc. uncinati na žebrech scházejí. Nepravá prsní kosť prodloužená a napřed povytaZená; obratle dvojvyduté. Palaeo- hatteria Cred. (obr. 123.) chorda trvalá, intercentra mezi všemi obratli až do poloviny ocasu, inter- clavicula mocná a kosti vnějších okončin jen na povrchu zkostnatělé, s klouby chrupavčitými. Ka- daliosaurus Cred. podobný, kosti noh zkostnatělé ; perm německý. Proterosaurus Meyer, délky 1:5 m, intercentra jen na krčních obratlech, zadní nohy delší předních; perm německý a anglický. Ape- losaurus Ger. perm francouzský. Ze/erpeton Man. trias škotský. Obr. 123. Palaeohatteria longicaudata Cred. Obr. 124, Naosaurus lebka se strany ; z intermaxillare, m maxillare, mirabilis Frič, pe-m, n nasale, fı praefrontale, g quadratojugale, Kounová (Frič). v vomer, e lacrymale. Podřád Pelycosauria. Cope. E. C. Case, The structure and relationships of amer. P. Amer. Naturalist 1903. Chrup se zuby různými, napřed širokými a řezákům, dále špi- čáku a stoličkám podobnými. Řezáky silnější než stoličky. Svrchní trny obratlů nad míru se prodlužují, až 15krat delší než obratel sám. Kříž ze 3 obr. Nohy silné a krátké. Clepsydropsidae Cope. Vnější chřípě odděleny příčkou, otevírají se přímo do tlamy. Lebka dlouhá, vzadu uťatá. Očnice obsáhlé, 99 kruhovité na zadní polovině lebky. Na čelistích a sanici řezáky, mohutné špičáky a stoličky, na patru, rádlu a kosti křidlové četné zuby menší. V první řadě zanártní 2 küstky. Clepsydrops Cope intercentra mezi hřbetními a ocasními obratli, přední žebra se 2, zadní s 1 hlavicí. Lzmet- rodon Cope větší předešlého, intercentra mezi hřbetními obratli, žebra vesměs s 2 hla- vicemi. Embolophorus, Lysorophus Cope perm americký. JVaosazrus Cope (obr. 124.) mo- hutné prodloužený trn obratlový má po- stranní kolmé vétve; perm americky. U nás JV. mirabilis, obratel na 10 cm dlouhý v permu. Obr. 126. Mesosaurus tenuidens Ger. přední Obr. 125. Zyferodafedon Gordoni Hux. lebka se strany; noha, e for. entepicondy- trias anglický. lare na rameni, z ulna, r radius (Nicholson). Podřád Rhynchocephalia vera. Pánev zkostnatélá, v přednártí pátý článek velmi zkrácený a rozšířený. Abdominální žebra pouze ve 3 širokých podélných řadách. Na čelistích a sanici zuby v jedné, neb více řadách, na rádlu obyčejně scházejí. Rhynchosauridae. Lebka krátká a široká, bezzubá mezičelisť prodlužuje se napřed v zahnutý zoban. Na sanici jediná, na če- listich a patru více podélných řad zubů smáčklých. Vnější chřípě splývají spolu. Hyperodapedon Huxley (obr. 125.) na 2 m délky, spona sanice bezzubá, zadní čásť ozubená, hřbetní obratle vzadu vyduté. A%ynchosaurus Hux. obratle dvojvyduté; trias. Mesosauridae. Obratle dvojvyduté, s chordou trvalou, krční (9) mají krátká, ke konci stloustlá žebra. Žebra hřbetních obratlů tlustá, LES 4 100 s jedinou hlavicí. Abdominální žebra vyvinutá. Zanártí s 2 řadami kůstek. Zuby velmi četné, tenké a dlouhé, na čelistích a sanici. Mesosaurus Ger. (obr. 126.) trias jižní Afriky. Stereosternum Cope trias americký. Champsosauridae. Obratle zkostnatělé, slabě dvojvyduté (platy- coelní), svrchní oblouky od středu obratlového ohraničeny. První 2 obratle jedině mají krátká intercentra. Lebka s mordou pro- dlouženou, vnější chřípě splývají. Čelisti, patro a sanice pokryty širokými zuby v jediné řadě, křidlová a také i rádlo s malými zoubky. Champsosaurus Cope délky 2:5 m, na rameni místo otvoru jamka ectepikondylární; křída a eocén Ameriky, Francie a Belgie. Sauranodontidae. Obratle zkostnatělé, žebro na druhém kři- žovém obratli rozdvojeno, abdominalní žebra silná. Lebka napřed v zoban prodloužená, bezzubá. Skráňové jámy malé, očnice veliké, vnější chřípě splývají. Přední nohy kratší zadních, obě Stiprsté. Šupiny na těle čtyrhranné. Sawranodon Jour. znám z dokonalých otisků z jury francouzského. Sphenodontidae. Obratle dvojvyduté, někdy s chordou trvalou, krční a ocasní s intercentry. Mezičelisť má po každé straně malý zub, na čelistích, sanici a na vnějším okraji patra jediná řada nízkých, trojhranných zubů acrodontních. Vnější chřípě odděleny. Homeosaurus Meyer intercentra mezi hřbetními obratli scházejí, poloviny sanice spojeny spolu svazem. Acrosaurus, FPleurosaurus Meyer jura bavorský. Sphenodon Gray (Hatteria) žije na ostrovech novozélandských. Řád Sguamata (Lepidosauria). A. Kornhuber, Opetiosaurus Bucchichi. Abhandl. geolog. Reichsanst. 1901. Tělo prodlouženo, na povrchu s rohovitými, řidčeji kosténymi šupinami neb pláty. Obratle zkostnatělé, obyčejně napřed vyduté, řidčeji dvojvyduté, svrchní oblouky srostlé s obratli; obratlů krčních obyčejně 9, zadní mívají intercentra; sakrální 2, aneb scházejí. Obratle ocasní místo žeber mají mocné příčné výběžky. Žebra jsou s 1 hlavicí. Pás plecový vždy vyvinut a obyčejně i pravá prsní kosť (sternum). Nohy jsou kráčivé neb k plování přeměněny, aneb scházejí. Na lebce zpodní jáma skráňová a někdy i svrchní 101 schází, étereéná kosť pohyblivě připojena k lebce. Vnější chřípě odděleny. Na patru jsou široké mezery, křidlová nedotýká se rádla. Mezičelisť lichá aneb v páru. Zuby jsou acrodontní, aneb pleuro- dontní. Podřád Dolichosauria. Tělo hadovité, s nohami kráčivými. Obratle napřed vyduté se zygapofysami a zygosfénem, krčních více než 9. Oba pásy okončin dobře vyvinuty. 2 křížové obratle nesrůstají spolu; zuby pleurodontní. Do/ichosaurus Owen má 17 krčních obratlů, všecky obratle prodlouženy. Actaeosaurus Meyer přední nohy kratší zadních. Adriosaurus, Pontosaurus, Aigialosaurus, Seel., Opetiosaurus Korn. vesměs křída; poslední 4 ze zpodní křídy dalmatské. Podřád Pythonomorpha. Cope. Tělo prodlouženo, značných rozměrů, s nohami k plování upra- venými. Obratlů napřed vydutých vždy je více než 100, až 130, ano i přes to, svrchní oblouky jejich jsou srostlé se středem, trny jsou diouhé a diapofysy krátké a tlusté, v ocase rozšířené a mizí asi upro- střed ocasu. Zygapofysy jsou silné, směrem k ocasu umenšují se a mizí. Ocasní obratle přední (as 5—6, tak zv. pygalní) mají též zpodrí oblouky (chevron bones). Nosič (atlas) sestává z klínovitého intercentra a ze 2 postranních částí (neurapofys). Střed jeho tvořen jest výběžkem (processus odontoideus), který však spojen jest s čepovcem (epistrofeus, axis). Mezi nosičem a če- povcem jest klínovité inter- centrum. Nosič a 5 násle- dujících obratlů mají velmi silné hypapofysy, které dole jsou uťaty a mají zde při- davnou kůstku epiphysis. Ta - c . Obr. 127. Platecarpus coryphaeus C , svrchní kříd původně asi byla intercent- UID eae IST rem. Mimo prvni 2 vSecky krční a hřbetní obratle mají jednoduchá Zebra s jedinou hlavicí. Lebka je prodloužená, s velikými očnicemi, v nichž někdy byl sklerotikální kruh (obr. 127.). Kosti temenní, čelní a mezičelist, která srůstá s nosními, jsou liché. Chřípě jsou skulinovité a namířeny 102 přímo do předu. Skráňová jáma jest ohraničena přední skořepovou a zaočnicovou. Skořepová jest mezi vnějšími týlními a přední skoře- povou a vysílá výběžek mezi vnější týlní a prooticum. Zaočnicová od zadní čelní často nezřetelně jest ohraničená. Čtverečná jest ve- liká a široká a pohyblivě kloubem připojená ke skořepové a přední skořepové. Přední a svrchní okraj její jest rozšířen v tenkou desku a zadní má sluchovou díru (meatus auditorius). Kolem otvoru toho vine se výčněl třmínkový, stapediální, který pro jisté rody z čeledi Mosasauridae jest znakem význačným. Mezi křidlovou a čelistí jest malá kosť příčná (transversum, ectopterygoid) a rovněž i epipte- rygoid (columella) bývá vyvinut. Sanice sestává ze 6 kostí, dentale, spleniale (operculare), an- gulare, subangulare, coronoideum a articulare. Kost coronoideum tvori vyénélek vranní (processus coronoideus). Obé poloviny sanice jsou napred v symfysi spojeny spolu jen svazem. Na misté, kde spleniale a dentale se stýkají s angulare, jest kloubní ploška, tak že jest značné rozevření mordy umožněno. V pasu plecovém jest široká kosť havranní do vnitř rozšířená a stenčená a zároveň na okraji zářezem hlubokým, aneb otvorem opatřená. K havranní při- kládá se rozšířená lopatka (scapula) a tvoří s ní pušku glenoidální. Někdy jest i tenká, nepravá prsní kosť (interclavicula) vyvinutá. Rámě (humerus) jest krátké a silné a na obou koncích rozšířeno. Vřeteno (ulna) jest na vnějšek sploštěno a rozšířeno. Zápěstí různě se jeví, někdy možno poznati jen 1 —2 kůstky, jindy až 7 do 2 řad sestavených. Prstů jest 5, počet prstců různý, 3—5, ano až 12. Pás bederní sestává ze 3 párů kostí tenkých, prodloužených. Ky- čelní (ileum) jest buď volná, buď přiložena k obratli sakralnímu, který jen málo se líší od obratlů ostatních, stydké (pubis) stýkají se uprostřed spolu a sedací (ischium) podobně v mediáně těla jakousi kloubní ploškou se dotýkají (obr. 128.). Vnější okončina zadní má kosti silné, krátké, holeň a lýtko jsou téměř stejné, zanártních kůstek bývá 1—3, prstů 4 neb 5, s různým počtem prstců. Stavba okončin zřejmě ukazuje proměny na nohách ještěrek, které povstaly přizpůsobením se životu ve vodě. Zuby mají kořen široký, kostěnný, kterým přímo přirůstají ke kostem lebky. V dutině (pulpa) zubu objevuje se zub nový a vytlačuje starý z místa. Koruna bývá dlátovitě přiostřená, aneb má více plošek a jest hladkou, neb ryhovanou sklovinou pokrytá. Zuby jsou v jediné řadě na mezičelisti, čelisti, sanici a na kosti křidlové. 103 Povrch těla kryt byl šupinami podobnými oněm, jakými pokryt žijící dosud varan. Podřád jest vymřelý a žil ve svrchní křídě v Evropě, Americe a Novém Zelandě. Plioplatecarpidae. Kříž sestává ze 2 obratlů srostlých. Nepravá prsní kosť (interclavicula) vyvinutá, základní tylní kosť na lebce proděravěna © chodbou. /loplatecarpus a Prognathosaurus Dol. z křídy belgické. Mosasauridae Will. Kříž schází, zadní nohy 4—5 prstů. Nepravá prsní kosť často vy- vinutá, základní tylní neproděravěná. Mosa- saurus Con. (obr. 129.) délky na 12 m, s více než 130 obratli v pateři. Čelisti velmi Obr. 128. Platecarpus szmus Marsh sp. noha zadní a pás bederní; 77 ileum, $ pubis, vi zs ischium, f femur, č tibia, Obr. 129. Mosasaurus Camfperi Meyer, lebka ze svrchní fi fibula, I-V prsty (Marsh). křídy z Mastrichtu (Nicholson). mocné, na každé straně as se 14 silnými zuby a na křidlové s 8 zuby. CZidastes Cope (Edestosaurus, obr. 130.) kol temenního otvoru zvláštní temenní ploška, na obratlích zygosfén a zygant- rum. Platecarpus Cope (obr. 127.a 128.) délky as 5m, zadní noha Stiprstá. Hojný rod. Zylosaurus Marsh., Hainosaurus Dol., Brachy- saurus Will., Phosphorosaurus Dol.; vesměs křída. V poslední době nalezeny v české křídě 2 nové rody, které popsány budou prof. Fričem, a sice /serosaurus z jizerskych a Hunosaurus na 10 m délky z teplických vrstev. Podřád Lacertilia. Ještěrky. G. de Stefano, I sauri del Ouercy etc. Atti societá ital. Museo, Milano 1904. Tělo prodlouženo, někdy až hadovité, na povrchu rohovitými, zřídka kostěnnými šupinami pokryté. Obratle napřed vyduté, zřídka 104 dvojvyduté. Na lebce kost čtverečná pohyblivě připojena, columella sloupku podobná, Obr 130. C/zdďastes propython Cope, lebka ze zpodu, 7 in- termaxillare, m maxillare, p pterygoid, 4 basioccipi- tale; svrchni k¥ida ameri- cka (Cope). tu slabéj, tu mohutněji vyvinutá, alisfenoid i orbitosfenoid nezkostnatélé. Skráňové jámy do zpodu otevřeny, žádnou kostí neohraničeny, svrchní často schází. Poloviny sanice v symfysi spojeny spolu švem. Pás plecový vždy jest vyvinut, bederní někdy schází. Lopatka sestává ze 2 kusů suprascapula a scapula, obyčejně bývá i pravá prsní kosť (sternum) vyvinutá. Nohy jsou kráčivé, obyčejně pětiprsté, zřídka za- krnělé. Někdy zadní, jindy i přední pár schází. Zuby jsou acrodontní, neb pleurodontní, Podřád čítá v nynější zvířeně hojnost (na 2000 druhů) tvarů, zkamenělých však málo známo. Čeledi Aganidae a Chamaeleontidae počí- nají v tertiéru. Čeleď Iguanidae čítá vymřelý rod Zeuaza- |) vus Marsh a jest zastoupena počínaje tertiérem. R. Jonana nyní žijící pouze v novém světě, v třetihorách byl hojný i v Evropě. Čeleď Anguidae obsahuje vymřelé tvary: Propseudopus Hil, Glyptosaurus Marsh., Sa- niva Lei, Feltosaurus a Xestops Cope vesměs z třetihor. Varanidae čítají rod Hydrosaurus Wag. ze zpodní křídy ostrova Lešinu, dále z třetihor Plestiodon (obr. 131.), Palacovaranus Fil. (obr. 131.) a Zlinosaurus Marsh. Sem náleží také obrovské tvary: Obr. 131. a Plestiodon cadurcensis Fil. čásť sanice se zuby; 4 Fa/acovaranus Cayluxi Fil. čásť sanice; eocén francouzský. ze čtvrtohor Queenslandu Megalania Owen na 10 m dlouhý a Notiosaurus Owen. Scincidae čítají z třetihor r. Dracaenosaurus Pom. 105 K čeledi Lacertidae možno snad počítati nejstarší zbytek Macellodus Owen z jury anglického a pak snad i křidové rody Araeosaurus Seel. a Acrodontosaurus Mas. Nyní žijící rody této čeledi počínají třetihorami. Podřád Ophidia. Hadi. Tělo hadovité, bez noh a tudíž i bez pasů, pokryté rohovitými šupinami. Obratle velmi četné, až přes 400, napřed vyduté, se zygosfénem a zygantrum. Svrchní oblouky srostlé s obratli a středy obratlů předních se silnými, jednoduchými hypapofysemi. Žebra dlouhá, tenká, do oblouku zahnutá, na ocasních obratlech místo nich prodloužené a dolů namířené výběžky příčné. Obě skráňové jámy, columella, jařmová a čtverečnojařmová na lebce, dále prsní kosť, kříž, abdominální žebra a haemapophysy scházejí. Přední čásť mozečnice dokonale zkostnatělá, mezičelisť velmi malá, někdy i schází, ectopterygoid silný, křidlová (pterygoid) dlouhá. Temenní lichá, po straně dolu sbíhající a zde s prooticum srostlá, vnější týlní srostlá s prooticum; alisfenoid a orbitosfenoid vyvinuty. Čtve- rečná a křidlová pohyblivě svazem spojeny s lebkou a rovněž i malá mezičelisť a patrová pohyblivě spojeny. Zuby acrodontního chrupu jsou tenké a na čelistích, mezičelisti, sanici, křídlové a často i na patrové. Zkamenělých hadů jest málo známo, bezpečné stopy počínají až v třetihorách a zde béřou rovněž původ některé z dosud žijících rodů. Typhlophidae obsahují nejstarší zbytky a sice ojedinělé obratle r. Symoliophis Sau. z ceno- manu francouzského. Pythonidae. Sem čítají se ohromné obratle z eocénu anglického Palacophis Owen (obr. 132.). Zzzanophis Marsh jest podobný rod z eocénu Dn aaro a Obr. 132. Palaeophzs oken Ow. obratel z předu a Roch. (obr. 133.) jest téhož se strany (proc. pad eocén anglicky stáří. Paleryx Owen pochází z oligocénu, Heteropython Roch. z miocénu. Boaeidae. V eocénu vyskytuje se Boavus Marsh, v miocénu Botrophis Roch. 106 Erycidae. V miocénu americkém (Colorado) nalezeny byly Aphelophis, Oomophis a Calamagras Cope. Totricidae. Sem náleží r. Scytalophis Roch. z eocénu. Obr. 133. Palaeophyton cadurcensis Fil. obratel a z předu, 4 se strany, z zygoslén, z, zygapofyse, 4 příčný výběžek, kde přisedá žebro. Eocén francouzský. Colubridae. Z miocénu známy jsou Ælaphis Aldr., Tamnophis a Pylmophis Roch. Crotalidae. Sem sluší r. Laophis Owen na 3m dlouhý a Neurodromicus Cope. Řád Ichthyosauria. (Ichthyopterygia). E. D. Cope, On the cranium of Ichthyopterygia 1870. R. Owen, Monograph of the fossil Reptilia of Liassic Form. 1881. G. Baur, On the morphology and origin of Ichthyopterygia 1887. E. F raas, Die I. der süddeutschen Trias u. Juraablagerungen 1891. J. C. Merriam, Triasic Ichthyopterygia 1902. J. C. Merriam, Triasic Ichthyopterygia from California and Ne- vada. Bullet. Univ. California, 1902. N. Jakowlew, Neue Funde von Triassauriern auf Spitzbergen. Verh. kais. russisch. Miner. Gesell. 1902. Plazi druhohor, téla prodlouzeného, delfinu podobného, bez zřetelného krku, s okončinami upravenými ve vesla. Obratle jsou hluboko dvojvyduté, svrchní oblouky jejich jsou zkostnatělé, se středy však nesrostlé a mají slabé zygapofysy, jimiž se spojují. Středy jsou velmi krátké, se 2 páry hrboulků sploštěných, na které se ukládají žebra s 2 hlavicemi (obr. 134.). Nejstarší tvary z triasu mají, jak se zdá, přední žebra s 1 hlavicí a upomínají tak na stegocefaly. Krk ani kříž není naznačen, tak že možno rozeznati 107 jen krajinu předocasní a ocasní. Obratlů předocasních bývá 30—60, ocasních 80—100. Obratle předocasní jsou sobě stejné a mají podobně jako ocasní nahoře plochou rýhu pro provazec míchy a vmáčklé plošky pro svrchní oblouky. Nosič (atlas) a čepovec (axis) bývají spolu srostlé a před i za každým jest klínovité intercentrum | naznačeno (viz obr. 110.) Všecky předocasní obratle mají žebra, nejdelší jsou na 10. až 13. obratli a odsud Obr. 134. Zchthyosaurus trigonus Owen; jura se znenáhla zkracují. Jsou ob- anglický, zadní hřbetní obratle s insercemi NY Blew D fe , Zeber (Lydekker). loukovité zahnutá, válcovitá a mí- vají na povrchu podélnou ryhu. Přední ocasní obratle (pygální) mají jen jeden pár hrboulků, na které se přikládají žebra, která mají jen jedinou hlavici a po- stupně rychle se zkracují, až před ocasní ploutví mizí. Haemapofysy zůstávají na ocasních obratlech samostatnými, nespojenými (chevron bones). Konec pateře zahybá se náhle dolů do doleního laloku mohutné trojboké a kolmo postavené ploutve ocasní. Obr. 135. Zchthvosaurus longirostris Owen lebka a shora, 4 se strany, 7 intermaxillare, m maxillare, z nasale, f frontale, f} postfrontale, $ parietale, s squamosum, g quadrato- jugale, z angulare. Svrchní lias francouzský. Lebka jest silně prodloužená v obsáhlou a dlouhou mordu, ku předu přišpičatěnou (obr. 135.). Čelní kosti jsou úzké a malé, nosní prodloužené a mezičelisť mohutně povytažená. Čelisti jsou velmi dlouhé, v průřezu trojboké. Očnice jsou obsáhlé a v nich kol oka byl sklerotikální kruh z 15—19 kostěných destiček. Chřípě vnější jsou trojhranné a do zadu tak posunuty, že jsou blízko před očni- cemi. Za chřípěmi jest trojhranná kost slzní (lacrymale). Temenní kosti mají střední otvor parietální; skráňová jáma jest široká, vejčitá 108 v obrysu a jest ohraničena na vnějšek skořepovou a zadní čelní kostí. Jařmová (jugale) jest dlouhá a úzká a zároveň s oblouko- vitě zahnutou kostí zaočnicovou (postorbitale) ohraničuje vzadu a dole očnici. Za kostí zaočnicovou jest čtverečnojařmová, která jest v úhlu zadním lebky a zároveň se čtverečnou buduje kloub pro sanici. Svrchní skráňová kosť (bývá též vykládána jako přední skořepová) jest nepravidelně tří- neb čtyrrohá. Základní týlní jest silná a tvoří silný kondyl, kolem otvoru pro míchu (foramen magnum) jsou párové vnější týlní a srostlé svrchní týlní. Ku vnějším týlním přikládá se opisthoticum, které jest odděleno od prooticum. Stapes jest zde kuželovité podoby se základnou širokou. Kosti záhlaví Obr. 136. /chthyosaurus communis Con. pás plecový s levou nohou, s scapula, c nahoře clavicula, dole coracoid, mezi nimi episternum, Z humerus, z ulna, n radius; svrchní lias anglický. byly na obvodu chrupavčité a proto nepřiléhají k sobě. Alisfenoid a orbitosfenoid nezůstavily stop a byly snad chrupavčité. Na zpodu lebky jest basisfenoid zaokrouhlený, z něho ku předu vybíhá tenký, dlouhý výběžek praesfenoid, který mezeru v ponebí lebky ve dví rozděluje. Křidlové jsou dlouhé, široké, přikládají se v předu na rádlo a kosť patrovou, vzadu na basisfenoid a čtverečnou. Ecto- pterygoid schází, epipterygoid jest vyvinut. Vnitřní chřípě (choany) mají primitivní polohu po obou stranách kostí rádlových. Jazýlka (hyoid) byla mocná, prodloužená a zahnutá kosť. Sanice sestává z 5 neb 6 kostí a má na zevnějšku podélnou rýhu vzadu, napřed místo rýhy jsou důlky pro cevy. Poloviny sanice jsou velmi dlouhé a zasahují až přes dolejší úhel lebky, nemají vranního výčnělku a jsou v symfysi spolu srostlé. Na zpodu těla jsou abdominální žebra tenká ve střední po- délné řadě a pak v jedné, neb dvou řadách postranních. 109 Pas plecovy byva obyéejné silné vyvinut (obr. 136.). Havranni (coracoid) jsou silné, do vnitř rozšířené a vnitřní kraje jejich připojují se k sobě v dlouhé symfysi. Nahoře mezi nimi jest nepravá prsní kosť (interclavicula) v podobě písmena T a k té pojí se dlouhé a obyčejně úzké klíční kosti (clavicula). Lopatka (scapula) je širší a spojuje klíční s havranní a tvoří s touto pušku. Vnější okončiny přední jsou mnohem silnější zadních a mají kosti vesměs velmi zkrácené. Rámě má 2 kloubní plošky, do nichž se přikládají čtyr- hranné, neb kruhovité kosti vřetenní a loketní. Pak následuje zá- pěstí ve 2 řadách kůstek, třetí řada vykládá se jako predpésti (metacarpus) a sestává, jako celá ostatní okončina vnější, z mnoho- hranných, aneb čtyřhranných kůstek bez kloubních plošek do 3 až 5 podélných řad sestavených. Řady tyto někdy rozdvojením rozmnožují se až na 8 neb 9. Počet kůstek v jednotlivých řadách jest různý, vždy značný a čítá někdy vnější okončina až 100 kůstek. Pás bederní jest mnohem slabší a volný, tak že se k pateři nepřipíná. Kyčelní, stydké a sedací kosti jsou dlouhé, tenké a sobě dosti podobné a setkávají se v pušce. Stehno (femur) jest poměrně delší ramene a má rovněž 2 vy- duté kloubní plošky pro lýtko a holeň. Ostatní okončina zařízena podobně jako okončina přední. (Obě okončiny byly pokryty tlustou koží. Zuby jsou kuželovité, přišpičatělé, hladké, aneb na podél rýhované, někdy mají 1 hrany, a s mocným kořenem. Jsou četné, 180—200 a jsou uloženy do hlubokých rýh v mezičelisti, čelisti a sanici, kdež byly držány masem dásně (obr. 137.). Některé rody byly bezzubé. Koruna zubu složena jest z dentinu po- krytého vrstvou skloviny, někdy na tu klade se tenká vrstva tmele. U některých opr. 137. Zchtkvosanrus Quenstedti tvarů možno pozorovati naznačené ulo- Sonidos viresbereE y (Oued) žení stěn zubních do záhybů. Kořen sestává z tmele s hojnými buňkami kosťovými a svazky chodeb cévních, na povrchu pokrytého vrstvou dentinovou. Tělo bylo nahé, tlustá kůže na otiscích často bývá znatelná a na hřbetě mělo vyvstalou větší a za ní snad menší hřbetní ploutev kožovitou (obr. 138.). 110 Koprolity obsahují spirální řasu střevní a množství zbytků koster rybích, skořápek měkkýšů, koster Plesiosaurů a pod. Ve větších jedincích často bývá nalezeno více, 1—7 koster mláďat, Obr. 138. /chthyosaurus guadriscissus Quenst. lias virtemberský, otisk obrysů (Fraas). z čehož možno souditi, že zvířata ta rodila živá mláďata Staro- byly řád vymřelý počíná triasem a vymírá křídou. Obr. 139. Ophthalmosaurus tcentcus See přední noha, i humerus, 7 radius, z ulna, $ pisiforme. holení a lýtkem ještě Mixosaurus Baur nejstarší rod z triasu, má loket a vřeteno ještě dosti dlouhé, řada zubů nepravidelná. /chthyosaurus Kon. (obr. 110., 134.—138.) všecky kosti okončin jsou silně zkráceny, zuby v řadě pravidelné. Dosahuje délky až 10 m. Nejstarší druhy vyskytují se v triasu /. atavus, polaris a Nor- denskióldi ze Špicberků, rhaeticus a j. nejhoj- něji pak přicházejí v liasu, tak druhy s více než Sprsty: communis, intermedius, breviceps latimanus, nikoli s vice prsty nez 5: platyodon největší druh, Zezuzrostris, lonchiodon, v ostat- ním juře jest řidší j. Cuvzeri, leptospondylus, v křídě zpodní přicházejí polyptychodon, cam- pylodon a j. Ophthalmosaurus See. (obr. 139.) bezzuby, aneb s velmi malymi zoubky; za třetí kosť jim podobná; jura a křída Anglie. Baptanodon Marsh. bezzubý; jura americký. Řád Sauropterygia. E. D Cope, On the structure of the skull in the Plesiosaurian Reptilia 1895. Fr. Bayer, Ještěr Polyptychodon. Věstník kr. čes. spol. nauk 1897. 111 W. Volz, Proneusticosaurus etc. Palaeontogr. 1902. S. W. Williston, N. American Plesiosaurs, Field Columbian Museum 1903. Ještěři nízké üstrojnosti, s dlouhým krkem a poměrně krátkým ocasem, jichž pětiprsté okončiny přeměněny jsou ve vesla. Obratle jsou četné, ploché (amfiplat), aneb jen nepatrně dvoj- vyduté; krčních bývá více než 10 a přímo na středy jejich při- kládají se žebra. Křížové obratle jsou 2 neb až 4. Všecka žebra mají jedinou hlavici. Lebka malá, prodloužená, s očnicemi ne příliš obsáhlými, v nichž obyčejně není sklerotikálního kruhu. Mezičelisť není pro- dloužená, chřípě jsou odděleny, čtverečná pevně spojuje se s leb- kou, křidlové kosti rozšířeny. Na- hoře na lebce temenní kosti s parie- tálním otvorem. Skráňová jáma široká, oblouk její jednoduchý, rovněž široký. Pásy okončin jsou silné, prsní kosť bezpochyby chrupavčitá, po- něvadž nezanechala stop. Vnější okončiny pětiprsté. přeměněny ale tím, že pohyblivosť jednotlivých Obr. 140. Wothosaurus mirabilis Minst. pás t plecový zdola, r clavicula, uprostřed naznačeno prstů zmizela a počet prstcu Se episternum (interclavicula), s scapula, c cora- nadobyčej zvětšil. Postup pře- koi CE měny kráčiných noh ve vesla možno dobře zde pozorovati. Ramé má otvor entepikondylarní a silnou kuželovitou epifysu. Na zpodu těla abdominální žebra vyvinutá, kůže nahá. Nothosauridae. Nohy pětiprsté, vřeteno, loket, lýtko a holeň prodlouženy. Počet prstců v prstech normální. V pasu plecovém (obr. 140.) kliční kosti vyvinuty, havranní nepatrně rozšířené, nestý- kají se s nepravou prsní kostí (interclavicula). Zuby kuželovité, slabě zahnuté, v jedné řadě, na čelistích a sanici. Vothosaurus Mün. (obr. 141.) dosahuje délky až 3 m, hřbetní obratle s mocnými trny a silnými apofysami. Trias německý. P/stosaurus Meyer pouze lebka známa. Szmosaurus Meyer lebka široká, smáčklá, s mordou utatou. Lariosaurus Cur. ocas as '/ délky celého těla, obratlů krčních 20, hřbetních 24—26, křížových 4, ocasních 40. Žebra na 112 krku s 2 hlavicemi. V zanártí v přední řadě 2, v druhé 5 küstek. Prstcü na přední noze 2, 3, 4, 4, 3, na zadní 2, 3, 4, 5, 4. Proneusti- cosaurus Volz, Conchiosaurus Meyer (viz obr. 116.) Vesměs trias. Obr. 141. Mothosaurus mirabilis Můnst. bavorský lasturnaty vápenec (Owen). y p Plestosauridae. Nohy pětiprsté, kosti silně zkráceny, tak že vytvořují se vesla. Počet prstců zvětšen. V pasu plecovém klíční kosti se zmenšují, lopatky zvětšují a často spolu i s havranními, které bývají velmi rozšířené, srůstají. Nad havraními bývají obrysy nepravé prsní kosti. V očnicích bývá sklerotikální kruh. Z7eszosazzzs Con. (obr. 142. a 143.) krk dlouhý, lebka malá, svrchní skráňová Obr. 142. Plestosaurus macrocephalus Ow. lebka sé strany; 7 intermaxillare, m maxillare, fi praefrontale, $ postfrontale a postorbitale, X squamosum, supratemporale a guadrato- jugale, 7 jugale, 7 quadratum, d@ dentale, æ angulare, a2 suprangulare, 43 articulare ; has anglický (Woodward). jáma obsáhlá a v obrysu nepravidelná. Pás plecový velmi silný, havranní rozšířené. Vyskytuje se v liasu; často nalezány bývají úplné kostry v Anglii a Německu, P. dolichodetrus jest druh nej- hojnější. P. Conybeari dosahuje až 5 m. Erethmosaurus See. klíční kosti zmenšeny, lopatky rozšířené, tak že v mediáně spojují se spolu a s kosťmi havranními; jura. PZosawrzs Owen (viz obr. 120., 144.) čelisti spojují se v dlouhé symfysi, tělo značných rozměrů, z jury. Cryptoclidus See.; jura. Cimoliasaurus Lei. (obr. 145.) z křídy, u nás nalezeny v teplických vrstvách prstce a uvedeny pod jm. Plesiosaurus. Druh C. Zissaensis pochází z bělohorské opuky. Olz- 113 gosimus, Brimosaurus Leidy, Orophosaurus, Polycotylus, Uronautes Cope. Elasmosaurus Owen dosahuje až 13 m délky. Folyptychodon Owen u nas v bélohorskych vrstvách zuby a kusy lebky dr. P. interruptus; vesměs křída. LLLI IA Sececc9 Lcon rA TEP 9e, a o 0 o o o o ? LI Obr. 144. P/zosaurus phy l- Obr. 143. Pleszosaurus doli- archus Lyd. sanice; chodeirus Con. sanice; jura jura anglicky. anglicky. Rád Theromorpha Cope (Anomodontia). H. G. Seeley, Researches on the Anomodont Reptiles 1888. E. T. Newton, Some new Reptiles from Engine Sandstone 1893. E. D. Cope,-The Reptilian order Cotylosauria 1896. Pozemní ještěři často rozměrů značných, se znaky staroby- lými, jež v nynější zvířeně jsou rozvrženy na třídy obojživelníků, plazů a ssavců. Obratle jsou tu slabě, tu silněji dvojvyduté, svrchní trny se středy srostlé, aneb švem oddělené, kříž sestává ze 2—6 (obyčejně z 5—6) obratlů. Žebra na předních obratlech tu zřetel- něji, tu méně zřetelně se 2 hlavicemi, před pánvi několik žeber s 1 hlavicí. Lebka jest úplně zkostnatělá a sestává z kostí tak k sobě přiléhajících, že švy často jsou nezřetelné. Kosti skráňové krajiny tvoří někdy celistvý štít jednolitý, jindy široký oblouk, 8 Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 114 éasto nepravidelné prodéravény. Čtverečná s lebkou pevně srostlá, někdy zakrnělá. Mozečnice jest malá. Temenní kosti někdy spolu úplně srůstají a mají uprostřed otvor parietální. V pasu plecovém (viz obr. 148.) kosti těsně k sobě se pojí; dobře naznačeny jsou přední havranní (epicoracoid), klíční, pak nepravá prsní (interclavi- cula) v podobě písmene 7, lopatka a havranní. Rámě jest velmi mocné, s otvorem entepikondylárním a vynikající lištou deltopek- torální. S oo o Oo 9009 o0o0c 9099 bocce 0009069 900005n00p60 Gnoc000 ooU6 00000000 Sonaeneena Obr 146. Parezasaurus Baini Seel, lebka ze zpodu; v vomer, m maxillare, /' pterygoid, Obr. 145. Czmoliasaurus trochan- pl palatinum, e ectopterygoid, p epipterygoid, ferius Hul. rámé, dole z leva g quadratum, 2s basisfenoid, 9 basioccipitale ; počínaje radius, ulna a pisiforme ; trias kapsky (Woodward). jura anglicky. V pasu bedernim kosti srüstají dohromady, tak Ze se panev podobá pánvi ssavčí, tvoříce kost bezejménou (os innominatum) s dírou ucpanou (foramen obturatorium). Stehno jest prodlouženo a má vnější výčněl (trochanter). Nohy jsou pětiprsté. Zuby jsou thecodontní. Chrup, je-li vyvinut, chová obyčejně ony druhy zubů, jaké vidíme u ssavců, tedy zuby, jež podobají se řezákům, špičákům a stoličkám. Podřád Pareiasauria Seeley (Cotylosauria). Lebka celá pokrytá kostěnými a na povrchu hrubě ozdobe- nými pláty, i jáma skráňová zakrytá, tak že viděti jen očnice, od- dělené chřípě a dosti široký otvor parietální. Obratlové středy jsou protčeny chordou trvalou. Zuby poměrně malé, na okrajích 115 čelisti, mezičelistí a sanice do řady sestavené. Podřád velmi upo- míná na některé tvary obojživelníků hl. ze skupiny Labyrintho- dontia. Pareiasauridae Cope. Nohy krátké a velmi mohutné, pánev srostlá. Zuby jsou kuželovité, aneb sploštělé, na čelistích v jediné řadě. Menší zoubky na kostech patrové, rádlové a křídlové. Pareta- saurus Owen (obr. 146.) rodu toho zachovaly se téměř celé kostry v triasu jihoafrickém a severoruském. Kosti lebečné velmi tlusté, na povrchu hrubě ozdobeny, švy jejich nezřetelné. Před křížem Obr. 148. Procolophon trigoni- Obr. 147. Procolophon trigoniceps Ow. lebka shora ; ceps Ow. pás plecovy, e epi- z intermaxillare, »; maxillare, z nasale, / frontale, sternum (interclavicula), ec epi- 1 praefrontale, 2 postfrontale, 3 lacrymale, f pa- coracoid, c coracoid, g fossa rietale, g quadratojugale, s squamosum ; trias glenoidalis; trias kapský (Wood- kapský. ward). as 15, ocasních as 40 obratlů, první z nich mají intercentra. Koncové prstce s drápky. Liginia New. na lebce několik výběžků, na které se ukládaly trny, aneb rohy; trias škotský. Procolophon Owen (obr. 147. a 148.) kosti lebky nejsou na povrchu ozdobeny, očnice široké a oblouk skráňový má malý otvor; trias jižní Afriky. > Phanerosaurus Meyer perm saský. Pariotichidae Cope. Zuby ve více řadách na čelistích a také někdy na sanici, s válcovitými kořeny. Obratle züplna zkostnatělé. Otocoelus Cope tělo pokryto pancířem 12 neb vice prodloužených plátů, Pariotichus, Pantylus, Isodectes Cope, vesměs perm texasky. Diadectidae Cope. Zuby napřed v podobě zkomolenych ku- želů, v čelistích na pric prodlouzené, na základně naduřelé, se vnitřní a vnější špicí nestejně vysokou. Na rádlu velmi malé zoubky. Základná týlní volně vkloubená. Empedias, Diadectes, Bol- bodon, Chilonyx Cope, vesměs perm texaský. ge 116 Podřád Theriodontia Owen (Cynodontia). Obratle někdy se zbytky chordy trvalé, křížových obratlů 2—3. Kloub tylní má naznačené rozdělení ve dví, tak Ze se po- dobají tím ssavcům. Kosti krajiny skráňové zůženy do širokého oblouku, někdy nepravidelně proděravěny. Kosti lebečné jsou na povrchu hiadké. Svrchní skráňová jáma obsáhlá, vnější chřípě na Obr. 149. Galesaurus planiceps Ow. lebka se strany; trias kapsky (Owen). konci, oddělené neb spojeny, mezičelisť samostatná, čtverečná kosť malá. Chrup rozrůzněn v řezáky, špičáky a stoličky, vůbec lebka podobná lebce šelem, mocný tesák sanice vsunuje se před čelistí mezi řadu zubů. Galesauridae Lydekker. Zuby na patru scházejí, aneb jsou jen nepatrné. Kosti okon- čin vnějších tenké. Někdy dvojitý kloub týlní dobře vy- vinut. Galesaurus Owen (obr. 149.) chřípě odděleny střední Oho čo clreimela: Ovenileteait® Uriělkoj) 14 ezak MG dole, mohutný tesák a až 12 stoliček. Lycosaurus Owen (obr. 150.) podobný, stoličky jsou jednoduše kuželovité, smáčklé. Cynognathus See. (obr. 151.) lebka velmi podobná lebce ssavců, 9 stoliček. Aelurosaurus Owen na patrové kosti špičaté zoubky roztrouseny. Cynodraco, Cynosuchus, Tigrisuchus Owen. Vesměs trias (Karoo Formation) jižní Afriky. Deuterosauridae Seeley. Kříž ze 2 obratlů, žebra s 2 hlavi- cemi. V pasu plecovém lopatka plochá a kyčelní do předu ne- prodloužená. Špičáky mocné, napřed i vzadu ryhovana hrana, patro bezzubé. Deuterosaurus Eichw. lebka má nahoře střední kýl. Khopalodon Fisch. svrchní skráňová jáma velmi malá, kol očí sklerotikální kruh ; perm ruský. 117 Tritylodontidae Cope. V mordě široké a napřed utaté pár širokých řezáků, aneb špičáků rostoucích z trvalé pulpy. Zuby RN = Obr. 151. Cynognathus crateronotus Seel. lebka se strany; 7 intermaxillare, »; maxillare, f, praefrontale, Z lacrymale, f, postfrontale, o postorbitale, $ parietale, s supratemporale, sy squamosum, 7 jugale, 4 dentale; trias kapsky. Woodward). zadní podobné stoličkám, s 2—3 řadami hrboulü. Kost čtverečná redukovaná. Byly dříve vydávány za nejstarší ssavce. | 777/yloďon Owen lebka ssavčí velmi podobná. Gompho- gnathus Seel. naznačené rozdělení kloubu týlního ve dví patrno. Diademodon, Trira- chodon, Theriodesmus Seeley, (obr. 152.) přední okončiny, jedině známy, mají roz- vrZení předpěstních kůstek jako ssavci; vesměs trias jihoafrický. 77zglyphus Fraas známy malé stoličky z triasu německého. Podřád Anomodontia Owen (Dicynodontia). R. Broom, Structure and Affinities of Udenodon. Proceed. zool. Soc. 1902. Obratle mají středy krátké, slabě dvojvyduté, krčních bývá 7—8, hřbetních 12—13, křížových 5—6 a ocasních asi 7 Smí : Y ZR NO . Obr. 152. Zžerí desmus phylar- 20. Zebra krční mají 2, hřbetní jedinou cus Seel. pravá noha, ulna, E r radius, $ pisiforme, c cunei- hlavici. forme, / lunare, s scaphoid, z' un- : x ` x , ciforme, c2 centralia, » magnum, Lebka jest v poměru k tělu ohromná, ž trapezoid, ^ trapezum, © při- 6. DP , © T ó davné küstky (praepollex), I—V kosti její tak spolu srostlé, že švy jsou prsty (Seeley). nezřetelné. Mezičelisť jest šikmě utatá, v jediný kus srostlá, nosní jsou k čelním v úhlu nakloněny a tvoří 118 s mezičelistí dohromady jakýsi zoban. Chřípě vnější odděleny, poblíže jich někdy malé kůstky mezinosní (internasalia). Očnice uloženy v zadní polovině lebky, po stranách a napřed jsou ohraničeny čelistmi, kostí slzní a přední čelní. Některé rody měly kol očí kruh sklerotikální (j. r. Ptychognathus). Svrchní skráňová jáma jest obsáhlá, oblouk její jest široký a budován větší částí kostí skořepovou, která jest velmi mohutně vyvinuta a srůstá s malou čtverečnou. Temenni jsou malé a mají otvor parietální. Na zpodní straně lebky jsou široké kosti křídlové, které přikládají se k čtyrhrannému basistenoidu. Čelisti jsou buď bez- zubé, aneb mají po straně mohutný tesák v hlubokém lůžku, které na povrchu čelisti jest naznačeno valem. U bezzubých jest lůžko naznačeno, ale vyplněno kostí. Obr. 153. Plecový pás dicy- nodonta; s scapula, a acro- mion, c coracoid, e epicora- coid, g fossa glenoidalis. Obr. 154. Bederni pás dicynodonta ; 2/ ileum, z ischium, ? pubis, a acetabulum. Sanice jest mohutná, nahoru šikmě uťatá a přední část její podobně jako mezičelisť přiostřená a bezpochyby rohovitým zo- banem krytá jako u želv a ptáků. V pasu plecovém (obr. 153.) lopatka jest dlouhá, má nadpažek (acromion) a k ni přikládají se kosti havranní, coracoid a epico- racoid. Rámě jest krátké a velmi silné, s otvorem entepikondylárním. V pasu bederním všecky 3 páry kostí srostly v kosť beze- jmenou (innominatum, obr. 154. a 157.), která do předu se zatáčí ve sponu. Dicynodon Owen (obr. 155.) lebka !/, 7 dlouhá, v čelistích mohutný tesák. Oudenodon Owen podobný, ale bezzubý; snad samice r. předešlého. /řychocnathus Owen (obr: 156) menší rod 119 podobný. Gordonia New. tesáky malé, Gezkza New. bezzuby. Aury- carpus See, Keirognathus See. Thertognathus, Titanosuchus, Platy- podosaurus Owen (obr. 157.). Vesměs trias (Karoo-Formation) jizní Afriky. Obr. 155. Dicynodon parviceps Obr. 156. Ptychognathus declivis Owen lebka se strany ; Owen, humerus; shora ke středu m, intermaxillare, m maxillare, z nasale, $ parietale, probíhá delto-pectorální lišta, s squamosum, d dentale, æ angulare ; trias již. Ameriky e tor. entepicondylare; trias (Owen). již. Afriky (Owen). Podřád Placodontia Meyer. O. Jaekel, Ueber Placochelys und ihre Bedeutung für die Stam- mesgeschichte der Schildkröten. 1902. Znamy jsou jen zbytky lebek, které tvarem svým podobají se lebkám podř. předešlého a bývají do zadu rozšířené. Čtverečná srůstá se skořepovou a jař- movou a má vynikající příčný kloub pro sanici. Chřípě jsou odděleny a jako očnice po straně lebky. Svrchní jáma skráňová jest obsáhlá a otevírá se na- horu. Na zpodu lebky kosti patrové a křídlové budují široké ponebi. Na mezičelisti a sponě sanice jsou válco- d 3 L2 Obr. 157. Platypodosaurus robustus vité řezáky, na čelistích kuželovité zuby, ^ Owen, kříž; 7/ ileum, 7 pubis, z is- PUES f chium, 1—5 pět křižových obratlů ; které vyměňují se tím, že nový zub trias jižní Afriky. vzniká pod starým. Na patrové kosti jsou 2 řady podélné širokých, deskovitých zubů, které tvoří ja- kousi mosaiku; bývají značných rozměrů, barvy tmavé a jemně 120 vrásčité. Zuby tyto byly dříve pokládány za rybí až Owen (Descrip- tion of the skull and teeth of P. laticeps 1858) na rozdíly upo- zornil. Podobné deskovité zuby jsou i na sanici, Placodus Ag. (obr. 158.) lebka téměř čtyrhranná, s mordou povytazenou. Cyamodus Meyer lebka V širší, zadní zub na sanici velmi mohutný; trias ně- mecky a francouzský. Mla- Obr. 158. Placodus hypsiceps Meyer, lebka se strany, i zmenšená; trias německý. cochelvs Jaek. podobný, chrup sestává nahoře z 1 velkého zadního, 1 malého předního a 3 menších dole z většího zadního a menšího předního zubu. Může býti považován za přechod ku želvám. Trias u blatenského jezera v Uhrách. Řád Chelonia (Testudinata). Želvy. G. d. Stefano, Cheloniani fossili cenozoici, Bollet. Societa geol. 1902. — Sui cheloniani fossili, tamtéž 1902. E. Fraas, Thalassemys marina, nebst Bemerkungen über die Stammesgeschichte von Schildkróten. Jahrb. Ver. für vaterl. Natur. Wiirtemberg 1903. A. Reinach, Schildkrótenreste aus dem egyptischen Tertiár. Ab- handl. Senkenberg. Gesell. 1903. Plazi s nohami pétiprstymi, žijící buď na souši, aneb ve vodě, a ukryti do krunýře kostěného, který na povrchu pokryt bývá ještě polohou rohovitou (želvovina), aneb kožovitou. Krunýř skládá se z vypouklého štítu hřbetního (carapax) a plochého břišního (plastron). Kostěné desky štítu hřbetního (obr. 159.) tvořeny jsou tím, že trny svrchních oblouků obratlových do vodorovné plochy velmi se rozšiřují a podobně i žebra těchto obratlů. Z 10 obratlů hřbet- ních zúčastňují se všecky až na obratel první a desátý, tedy osm obratlů, při stavbě štítu hřbetního. Uprostřed jeho jest lichá řada 8 (vyjímkou 9 až 10) desek neuralnich, čili vertebralných a po stranách jejich s nimi a mezi sebou vždy spojené desky pleuralní 121 čili kostalní. Neuralní desky nejsou vždycky všecky vyvinuté, ano v některých skupinách (Pleurodira) vůbec scházejí. Před první deskou neuralnou jest poněkud širší nuchalní a vzadu za poslední neuralnou jiná, rovněž širší deska pygalní čili postneuralní. Nu- chalní často bývá chrupavčitá a zdá se, že povstala z proměněných žeber posledního obratle krčního, pygalní pak jest původu kožního. Tím způsobem upravena jest střední část, tak zv. terč (discus) štítu hřbetního. Konce pleuralních desek někdy ukazují ještě původ svůj ze žeber vybíhajíce vně, tak že povstávají otvory (fontanelly); Obr. 160. TZalassochelys caretta krunýř Obr. 159. Thalassochelys caretta, krunýř břišní, ef epiplastron, e entoplastron, hřbetní, 1—8 neuralní, 7 nuclealní, $ py- hk hyoplastron, 2$ hypoplastron, x xiphi- galní, c; —cs kostalní, # marginalní desky. plastron (Owen). jindy jdou až ke kraji. Na obvodu terč obdává řada desek po- krajních (marginalia, peripheralia) původu kožního. Břišní štít (plastron) povstal celý z kožních kostí a jest původně samostatný, tak že nesouvisí se štítem brbetním. Sestává (obr. 160.) z liché střední desky úzké, entoplastron (srovnávána bývá s nepravou prsní kostí ostatních plazů, interclavicula) a ze 4 párových, po stranách střední desky uložených plátů epiplastron, hyoplastron, hypoplastron a xiphiplastron. U některých skupin entoplastron schází, u jiných vkládá se ještě mezi hyoplastron a hypoplastron pár desek střed- ních, mesoplastron, tak že v tom případě jest dohromady desek 9. Tento břišní samostatný štít u některých trvá po celý život (Che- lidrydae), u jiných vykazuje široké mezery, fontanelly (Chelonidae). U většiny však mezery ty zarůstají a zároveň břišní štít spojuje se se štítem hřbetním. V tom případě prodlužují se hyoplastron 122 a hypoplastron ve výběžky a pokrajni desky štítu hřbetního zá- roveň se zahýbají do vnitř, setkávají se s výběžky plastronu a spojují se s nimi svazem neb švem, tak že povstávají tak zv. mosty sternalní. Marginalní desky hřbetního štítu připojují se k vnitřní ploše výběžků plastronových a tvoří zde dutiny, tak zv. komory sternalní. Krunýř bývá na povrchu pokryt želvovinou neb koží, zřídka jest nahý (Trinychoidea a Dermochelys). I tato rohovitá pokrývka jak na hřbetě, tak na štítu břišním rozdělena jest v jednotlivé desky, avšak toto rozdělení nesouhlasí nikterak s rozložením desek v kostěném krunýři. V pokrývce hřbetního štítu probíhá upro- střed lichá řada rohovitých desek vertebralních, jichž bývá 5 a po každé straně jich řada 4—5 desek kostalních. Na obvodu této rohovité pokrývky jest řada desek marginalnich. První z nich jest deska nuchalní na zadním konci štítu pak poslední deska caudalní, která někdy bývá podvojená, tak že přistupuje deska supracau- dalní. Na pokrývce břišního štítu jsou 2 řady rohovitých desek (5—6); první pár jsou desky gularní, druhý humeralní, třetí pekto- ralní, čtvrtý abdominalní, pátý femoralní a šestý analní. Někdy pár desek gularnich rozdělen jest napřed ve více desek intergu- larních. Krk složen z 8, velmi pohyblivých obratlů, z nichž první jest dvojvydutý, ostatní dvojvypouklé (biconvex). Nosič u některých žijících sestává ze 3 nesrostlých částí, neuralního oblouku, středu a intercentra (— basiventralia) a jeho střed místo, aby jako jinde tvořil proc. odontoideus zůstává pohyblivě spojen se středem dru- hého obratle; jindy však všecky 3 části úplně spolu srůstají. Žeber není, rovněž i příčných výběžků, které výjimkou jsou slabě nazna- čeny. Hřbetních obratlů jest 10, z nich 8 zúčastňuje se při stavbě krunýře a mají žebra s jedinou hlavicí (capitulum). Dva neb více obratlů tvoří kříž a široká žebra jejich přikládají se buď ke svrchním obloukům, aneb ke středům obratlovým. Někdy bývají žebra ta po celý život dobře znatelná, jindy srůstají s 8. čili po- slední deskou kostalní. (Obratlů v ocase nejčastěji bývá 20—25, jinak 16—35, jsou obyčejně napřed vyduté, zřídka v zadu vyduté a mají silné výběžky příčné. Lebka přibližuje se lebce žijícího rodu Sphenodon, ale liší se patrně některými znaky. Nahoře je střechovitě přiostřená a do zadu vybíhá ve výběžek, který budován jest svrchními kosťmi týl- 123 nimi. Očnice jsou obsáhlé, uloženy na přední polovině lebky po straně a jsou omezeny čelistmi, přední čelní, někdy i čelní, dále zadní čelní a jařmovou. Nosní často scházejí, někdy srůstají s před- ními čelními. Chřípě vnější jsou spojeny ve společný vývod kon- cový a jsou omezeny mezičelistí, čelistí a nosními aneb předními čelními. Široké temenní jsou spojeny s patrovou výběžkem dolů namířeným (vyjma Dermochelyidae). Zadní čelní často jsou mocné a tvoří oblouk mezi očnicemi a jámou skráňovou, u jiných spojují se v dlouhém švu s temennimi. Skráňových oblouků nejvíce jest v čeledi Chelonidae totiž tři, oblouk spojující zadní čelní se skořepovou, jiný spojující jař- movou se čtverečnojařmovou a konečně třetí, který pojí temenní se skořepovou. U ostatních čeledí ze skup. Cryptodira temenní jsou odděleny od skořepových a tyto zase od zadních čelních. Otvoru parietalního není. Někdy není oblouku skráňového a čtve- rečnojařmová buď jest zakrsalá, aneb vůbec schází. Skořepová spojuje dále prooticum a opisthoticum, což jsou kosti silné. Po- stranní týlní někdy srůstají se svrchními týlními. Týlní kloub (con- dylus occipitalis) zřetelně ukazuje 3 dílce, z nichž sestává. Otvor míchy (foramen magnum) jest vyšší než široký a jest omezen po- stranními, svrchními a někdy i základními týlními. Čtverečnojařmová jest švem spojená se čtverečnou a ta u ně- kterých spojuje základní týlní s basisfenoidem; u jiných jest však základní týlní od basisfenoidu oddělená širokými křídlovými, které v těch případech základní týlní se dotýkají. Čtverečná jest samo- statná a kolmo postavená. Na zpodu lebky jsou široké čelisti, které omezují oddělené vnitřní chřípě. Mimo ty jest patro úplně uzavřené, bez mezer. Lichá rádlová, jakož i patrové jsou malé, křídlové po straně mo- hutné, mezi nimi prodloužený basisfenoid, který přikládá se na čtyrhrannou základní týlní. Ectopterygoid schází. Sanice sestává, jako u jiných plazů, ze 6 kusů, ale ty úplně spolu srůstají, ano i obě poloviny sanice napřed spolu splývají a jen u některých na symfysi bývá šev patrný. V ústech není zubů, ale přední části čelistí a sanice obdány jsou rohovitým zo- banem. Pásy okončin ve vývoji žijících z počátku jsou mimo krunýř a teprvé později ukrývají se doň a dilem s ním i srůstají. Pás ple- cový sestává z lopatky, přední havranní (praecoracoid) a havranni. 124 Tyto kosti u různých čeledí různého jsou tvaru i rozměru. Lo- patka bývá úzká a nahoru namířena, přední konec její spojuje se svazem neb chrupavkou s přední kostalní deskou a zadní konec srůstá s přední havranní, která není než výběžek acromiální, nad- pažek, (proscapula u Baura). Jde napřed a dolů a jeho přední konec, který se rozšiřuje, jest svazem připojen k entoplastron. Havranní jest dlouhá, na vnějšek rozšířená kost, namířena do zadu a do vnitř. Žádná z kostí netvoří sponu (symfysis). Vnější okončina má rámě zakřivené, s mohutnou hlavicí kloubovou Lo- ketní a vřetenní bývají někdy stejně dlouhé; jindy vřetenní jest delší (Chelonidae). Zápěstí mívá v přední řadě 4, v zadní 5 ků- stek, často však jsou různé změny. Prstů bývá vždy 5, ale často jen 3 z nich mají drápky. Pás bederní připíná se dlouhou kyčelní kostí ke kříži, aneb k osmé kostalní desce (Cryptodica), aneb ke křížovému žebru (Trionychidae). U některých žijících (Pleurodira) jest pás pánevní pevně srostlý jak se hřbetním, tak s břišním štítem a nelze zde pozorovati připojení ke kříži. Tři páry kostí tvoří pušku (aceta- bulum) pro chocholík kosti stehenní. Sedací jsou nejmenší, stydká má silný napřed a dolů vybíhající výběžek. Stydké a sedací spo- jují se v mediáně často v širokou sponu a někdy připojují se obě tyto symfyse chrupavčitou, aneb i kostěnou páskou tak k sobě, že vytvořují se 2 díry ucpané (for. obturatorium). Ze sym- fyse sedacích prodlužuje se někdy, většinou chrupavčitý, výběžek do zadu (tak zv. hypoischium). Stehno podobně jako rámě jest silně zakřiveno, holenní a lýtková sobě stejné. V zanártí hlezenná kost (astragalus) srostla z přiholenní a vcestné (tibiale + interme- dium) a dotýká se holenní i lýtkové kosti, patní (calcaneum), která rovná se kůstce přilýtkové (fibulare) jest malá. U některých srůstají obě tyto kosti dohromady u jiných jest ještě střední kůstka (centrale) zachovaná. V druhé řadě bývá 4—5 zanártních kůstek. Počet prstců jest jak v předních, tak zadních nohách nepatrný, obyčejně 2, nanejvýše 3. Želvy žijí jak na souši, tak ve sladké i slané vodě a to hlavně v krajinách teplých. Z geologického vyskytování se vysvítá, že nej- dříve žily ve vodách sladkých, přešly ještě před křídou do moře a teprvé v eocénu obývaly souš. 125 Podřád Trionychoidea Bonaparte. Krunýř plochý, neúplně zkostnatély, bez rohovité pokrývky, na povrchu ozdoben nepravidelnými rýhami a pokryt koží. Žebra vybíhají za kostalní desky a nejsou spolu navzájem spojená. Břišní štít z 9 desek, neúplně spolu spojených, tak že má trvalé mezery (fontanelly). Terč (discus) koží obrouben, bez pokrajních desek, aneb jen s nečetnými deskami. Entoplastron obloukovitě zahnutý, bez středního výběžku, epi- plastron není spojen s deskou hyoplastron. Krční obratle bez příčných výběžků, ty jsou na obratlech hřbetních a i křížových a na ně upínají se žebra. Lebka vybíhá vzadu ve 3 výběžky, svrchní střední, tvořený ze svrchních týlních a postranní 2 z kostí skořepových (sguamo- sum). Jáma skráňová široká a plochá, bez patrného oblouku (vyjma lícní), mezičelisť velmi malá, čelisti široké. Nosní scházejí, oblouk licní budován čtverečnojařmovou a jařmovou. Patrové přikládají se k dlouhému basisfenoidu, který odděluje mocné křídlové. Sa- nice má výčněl vranní, proc. coronoideus zvlášť mocný. Pánev nesrůstá s krunýřem, kyčelní přikládá se jen k žebrům křížovým. Nohy jsou přeměněny ve vesla a mají 4 prsty, z nichž vnitřní 3 jsou s drápky. Podřád tento žije ve sladké vodě mírného a zvláště pak tro- pického podnebí a vyskytuje se hojněji počínaje eocénem. Trionyx Gray zbytky krunýře bývají udávány již z křídy americké, hojnější jest počínaje eocénem a dosud žije. U nas 3 druhy T. pontanus, Preschenensis, v miocénu, Chitra Gray pliocén a rec. Axestus, Plastomenus Cope eocén americký. Podřád Cryptodira Dumeril. Krunýř zkostnatělý, s rohovitou pokrývkou a plným počtem okrajních desek. Epiplastron v doteku s deskou hyoplastron, ento- plastron se středním výběžkem. Krk dlouhý, zahnutý, krční obratle bez příčných výběžků, aneb se slabými stopami po nich. Zadní mají 2 kloubní plošky. Lebka vybíhá v zadu v týlní výběžek (vyjma čeleď Dermochelyidae) a od předních čelních jde spojka k rádlové. Ve čtverečné jest otvor třmínkový (stapes). Křídlové jsou rovné, bez ploché rozšířeniny postranní, dotýkají se v me- 126 diané a oddělují čtverečnou a basisfenoid. Pánev není srostlá s krunýřem. Prsty mají 3 prstce. Dermochelyiďae Fitzinger. Hřbetní štít dosti plochý, nespojeny s pateří, sestává z četných, mnohohranných desek původu kožního. Břišní štít velmi slabě vyvinut, s obsáhlou fontanellou střední. Lebka má veliké očnice, je bez výběžku zadního, skráňová kra- jina úplně pokryta kostmi a skořepová jest ve styku s temenní. Rámě jest rozšířeno, nohy jsou ve vesla přeměněny a bez drápků. Prsty jsou prodlouženy a prstce nemají kloubních plošek. Počínají bezpečně eocénem a žijící zástupce Dermochelys obývá moře. Rod E Psephoderma z triasu alpského dříve JAN za zbytek želvy považovaný klade Zable se nyní mezi krokodily. Hosphargis < rm A Sum, x Lyd. hřbetní štít z jediné řady ši- NY tO z 7 DAS mn T Cs A rokých desek; eocén anglický. Pse- N p D hophorus Meyer eocén a oligocén. v umm m 2 vic a uD f Protostegidae Cope. Hřbetní štít zakrsalý, naznačen jen řadou okraj- ních desek, břišní za to silně vyvinut, avšak se širokou střední fontanellou. Lebka nevybíhá v zadu do výběžku, rámě jest krátké, ploché, se silnou Obr. 161. Prostosphargis veronensts Cap. postranni lištou (crista deltoidea). krunýř břišní a za ním hřbetní, e epi- - ; CADAT End s Lir ieee E tří Protostega Cope břišní štít s poměr x xiphiplastron; svrchní křída italská ně úzkou fontanellou: křída ame- (Capellini). 2 rická. Protosphargis Cap. (obr. 161.) fontanella ve štítu břišním velmi široká; křída vlašská. Archelon Wiel. křída americká. Pseudosphargis Dam. oligocén německý. Chelonidae Gray. Krunýř jest tu více, tu méně zkostnatělý a pokrytý tlustou rohovitou vrstvou. Hřbetní štít jest málo vypouklý, v obrysu srdčitý, okrajní desky obyčejně mezerami od středu od- děleny, deska nuchalní nemá výběžku. Desky supramarginalní a někdy i intergularní deska vyvinuty. Břišní štít sestává z 9 desek, má širokou střední fontanellu a nesrůstá nikdy se štítem hřbetním. Lebka jest poměrně prodloužená, temenní kosti široké, souvisí se skořepovou a zadní čelní a tvoří tak střechu nad skráňovou jámou. Čtverečnojařmová a jařmová jsou velké a široké. Nohy jsou ve vesla proměněny, prstce bez kloubů, 1—2 prsty mají drápky. Dosud žijící rody: 7ZZa/assochelys Fitz. počíná eocénem, Chelone 127 Brong. svrchní křídou. Lyto/oma Cope podobá se rodu prvnímu, krunýř vzadu zaokrouhleny ; křída a eocén. A//op/eurou Baur krunýř prodloužený a úzký; křída. Osteopygis Cope křída. Argillochelys Lyd. Lembonax Cope eocén. Chelyopsis Ben. oligocén. Thalassemyidae Růtimeyer. Hřbetní štít málo vypouklý, srdéity, tu méně, tu více zkostnatělý, střed Svem spojen s deskami margi- nalními. Břišní štít s fontanellou trvalou, aneb aspoň v mládí vy- tvořenou, jest srostlý se štítem hřbetním. Deska nuchalní nema výběžku. Lebka má očnice malé a skráňovou jámu částečně při- krytou. Rámě má chocholík slabý a je téměř rovné. Prstce mají klouby a všecky prsty drápky. Vymřelá čeleď tato ukazuje znaky mořských a pozem- ních želv spojené. TZhalassemys Rit. v břišním štítu jsou fontanelly trvalé, široké, desky vertebralní úzké; jura. Eurysternum Wag. (obr. 162.) v břiš- ním štítu trvalé fontanelly, desky verte- bralní široké; jura. Chitracephalus Dollo skráňová jáma nekrytá, plastron po- dobný r. Chelone; křída. Chelydridae Agassiz. Krunýř aspoň v dospělosti úplně zkostnatělý ; rohovitá pokrývka někdy schází a povrch o- zdoben jamkami. Hřbetní štít má pleu- ralní desky se středem spojené. Okraj- obr. 162. Eurysternum Wagleri Meyer; ních bývá 11 a pak následuje řada S eee pá inframarginalnich. Břišní štít jest často malý, v obrysu kříži podobný a chrupavkou neb švem spojený se hřbetním pomocí mostů sternalních (gomphosa); má entoplastron, někdy i mesoplastron a desky intergularni. Na lebce čelisť oddálená od čtverečnojařmové, a čelní od hran očnic odloučeny. Skráňová jáma neúplně přikrytá a skoře- pová je ve spojení se zadní očnicovou a čelní. Nohy jsou kráčivé, prsty mírně prodlouženy, s drápky, napřed 5, vzadu 4. Tyeloster- num Owen na povrchu krunýře jamky, v břišním štítu 1 inter- gularní deska; jura a křída. Plažychelys Wag. (obr. 163.) jura. Parthochelys Will. krunýř úplně zkostnatělý, břišní štít spojen se hřbetním bez sternalních mostů, fontanelly velmi malé. Zoxochelys 128 Cope křída americká. Amostzra Leidy povrch s jamkami červovitě zatočenými, břišní štít spojen s hřbetním pomocí švu; eocén. Chelydra Schweig. miocén a rec. U nás v miocénu (Z. argillarum. Dermatemyidae Gray. Krunýř dokonale zkostnatělý, ze hřbet- ního a břišního štítu spojených spolu švem, na povrchu rohovitou vrstvou pokrytý. Počet neuralných desek neúplný, zadní pleuralní se nestýkají, řada desek inframarginalních podél dlouhých mostů sternalních. Břišní štít z 9 desek, 1—2 desky intergularní někdy srůstají s gularními. Na lebce skráňová jáma nepokrytá, čelní kosti ohraničují očnice, čelisti nestýkají se se čtverečnojařmovou a sko- řepová jest oddělená od zadní očni- cové a čelní. V pasu bederním spony kostí stydkých a sedacích se nestý- kají. Nohy jsou tlusté, krátké, prsty mírně prodloužené, s drápky, na- před 5, vzadu 4. Adocus Cope hla- vice žeber budujících hřbetní štít nevyvinuty, mesoplastron schází; křída americká. Agomphus Cope 2 desky intergularni; tertiér. Polythorax Cope křída americká. Čeledi Cinosternidae a Platy- sternidae nezanechaly stop ve vrst- vach. Obr. 163. Platychelys Oberndorferi Wag. Emydidae Gray. Krunýř v mládí krunýř svrchu; litografický vápenec ba- O O z x , x SN * přibližuje se krunýři želv mořských, v dospělosti jest úplně zkostnatělý a má pokrývku rohovitou. Hřbetní štít je slabě vypouklý, břišní sestává z 9 desek, bývá někdy příčnými švy rozdělen v pohyblivé chlopně, má široký sternalní most a obsáhlé komory sternalní. Meso- plastron a desky intergularní scházejí. Na lebce jámy skráňové jsou otevřené, očnice obsáhlé, basisfenoid rozděluje jen zadní poloviny křídlových. Nohy jsou pokryty šupinami, prsty jsou krátké a silné, napřed 5, vzadu 4, s drápky, druhý a třetí mívají 3 prstce. Žijicí rody Emys Dum. počíná eocénem, Clemmys Wag. Czstudo Dum. Bib. mio- cénem a /Vzcozia, Damonia pliocénem. Pzyckogaster Pom. hyoplastron a hypoplastron odděleny $vem, dle něhož se břišní štít poněkud může pohybovati; oligocén. Palacochelys Meyer miocén. Stylemys Wag. ne- uralni desky Sestihranné, caudalní nerozdéleny; oligocén az pliocén. 129 Testudinidae Gray. Krunýř již v mládí úplně zkostnatělý a uzavřený, vejčitý, s rohovitou pokrývkou. Hřbetní štít vypouklý, břišní bez fontanelly, švy spojen se hřbetním. Entoplastron vyvinut, sternalní most široký, komory sternalní slabě vyvinuty. Lebka vysoká, s očnicemi obsáhlými. Zadní čelní kosti velmi malé, čtve- rečná má mocný kloub pro sanici, mezičelisť poměrně veliká, skráňová jáma otevřená. V pasu pánevním spony kostí stydkých a sedacích se stýkají. Nohy jsou krátké, s prsty krátkými, vol- nými, napřed 5, vzadu 4, druhý a třetí prst nemá než 2 prstce. Že žijících rodů Homopus Dum. Bib. počíná eocénem, Testudo Lin. miocénem. U nás 7. calcarea v miocénovém sladkovodním vápenci. Hadrianus Cope podobný předešlému, vertebralní desky úzké; eocén americký. Podřád Pleurodira. Dumeril. Krunýř úplně zkostnatělý, obyčejně pokryt rohovitou po- krývkou. Břišní štít má úplnou řadu desek marginalních, spojených s kostalnými. Vertebralní desky nestejně vyvinuté, některé i schá- zejí. V břišním štítu jest epiplastron v doteku s hyoplastron, často bývají mesoplastron a 1 intergularní deska vyvinuty. Křídla desek hyoplastron a hypoplastron prodlužují se do štítu hřbetního, tak že až dosahují téměř k pateři. Krční obratle se silnými, příčnými výběžky a jednoduchými ploškami kloubními. Na lebce čtverečná dotýká se basisfenoidu, tak že velmi široké křídlové s postranní rozšířeninou jsou odděleny od základní týlní. Čtverečná obejímá úplně jámu bubínkovou a má mělkou vydutinu, do které vniká kloub sanice. Nosní kosti jsou samostatné, aneb srůstají s předními čelními, které nemají zpodního výběžku. Pánev srůstá s krunýřem a sice jak se středem štítu hřbetního, tak i se štítem břišním. Nohy mají napřed 5, vzadu 4 neb 5 prstů, nanejvýše se 3 prstci. Proganochelyidae Baur. Krunýř slabě klenutý, s 5 neuralními deskami, pleuralní široké, sternalní most široký, mesoplastron na strany mocně rozšířený, epi- a entoplastron malé. Pánev se 2 ob- ratli křižovými srůstá s krunýřem. Proganochelys Baur (Psam- mochelys) nejstarší známá želva z triasu virtemberského. Miolanzidae Owen. Želvy rozměrů značných, krunýř nezachován. Ocasní obratle vzadu vyduté, ocas dlouhý, v kostěné schránce. Na lebce nahoře výčnělky rohovité, skráňová jáma zakrytá, nosní 9 Dr. Pocta: Rukověť palaeozoologie II. 130 kosti nezřetelné, rádlová rozděluje patrové. /zo/am:a Owen pleisto- cén australsky. Čeledi Chelyidae Gray, Rhinemyidae Baur a Pelomedusidae Cope počínají eocénem a dosud žijí. Podocnemidae Cope počínají křídou a dosud žijí. Zaphrosphys Cope z křídy australské, R4znochelys See. (obr. 164.) z cenomanu anglického. Plesiochelyidae. Krunýř veliký, tlustý, 11 párů desek marginalních, neuralní a suprapygalní v plném, aneb zmenšeném počtu. V břišním štítu někdy fontanella trvalá. Skráňová jáma na lebce pokrytá. Pánev spojená s deskou xiphiplastron. Obr. 164. Rhinochelys cantabri- — Plestochelys Růt. krunýř až !/, m dlouhý, giensis Lyd. lebka shora, z nasale, A i frontale, fı praefrontale, f, post- tlustý, někdy s fontanellou trvalou. 8 neu- frontale, 7 parietale ; křída angli- k É j cká (Lydekker) ralnich dlouhých desek. /diochelys Meyer 7 neuralních desek obyčejně, vertebralní velmi široké. Parachelys, Hydropelta Meyer. Vesměs jura. Podřád Amphychelydia. Lydekker. Krunýř dokonale zkostnatělý, v hřbetním štítu úplná řada desek marginalních, spojených s deskami kostalními. Na lebce nosní kosti samostatné, skráňová jáma nekrytá, od předních čel- ních jde výběžek k rádlové. Třmínek, stapes v otevřené jamce kosti čtverečné. Křídlové rovné, mezi nimi epipterygoid volný. Krční obratle se silnými příčnými výběžky a jedinou kloubovou ploškou, jsou dvojvypuklé (biconvex), hřbetní a křižové obratle se žebry dobře vyvinutými. Pánev volná, nesrostlá s krunýřem. Pleurosternum Owen krunýř smáčklý, povrch jeho s jemnými jamkami. Břišní štít bez fontanell, most sternalní široký. /Važychelys Wag. na povrchu neuralnich a kostalních desek rýhy aneb zrnka, most sternalní krátký. Compsemys Lei. téměř celé kostry známy z Ameriky. Vesměs jura. Dana Lei. křída. 131 Rad Crocodilia. Krokodili. A. S. Woodward, The history of fossil Crocodiles 1886. om Plazi ještěřovití, značných rozměrů, žijící ve vodě i na souši, mají krk krátký a ocas sploštělý, dlouhý, nohy krátké, kráčivé, s plovací blánou mezi prsty. Zevně pokryti jsou kosténymi šu- pinami a i na zádech a na ocase mívají kostěné pláty, které, podobně jako kosti lebky, na povrchu bývají ozdobeny jamkami Obratle původně jsou dvojduté, u pokročilejších napřed vyduté, neb amfiplatní. Krční mají krátká žebra s 2 hlavicemi, které při- pínají se na středy obratlové, hřbetní dlouhá žebra rovněž se 2 hlavicemi přiloženými na příčné výběžky. Kříž sestává ze dvou obratlů, prsní kost chrupavčitá aneb, a to Častěji, zkostnatělá. Některé tvary nízké ústrojnosti mají žebra abdominalná. Na lebce prodloužené jsou obyčejně obě jámy skráňové, čtverečná kost jest nepohyblivé přirostlá, ponebí züplna zkostnatělé a uzavřené. Kruh sklerotikalní a otvor parietalní jen vyjímkou jsou naznačeny. Vnější chřípě u starých jsou vzadu po stranách lebky hned před očnicemi, znenáhla posunují se do předu a jsou u nejmladších na předním konci lebky spojené. Vnitřní (choany) původně jsou as uprostřed ponebí po stranách kosti rádlové, u mladších postupují do zadu a jsou po stranách kosti patrové a až i za ní. Sanice mívá po straně obsáhlý otvor. Zuby bývají mohutné a jsou v samostatných lůžkách na hranách čelistí a sanice. Mezi- čelisť u starých mocně jest vyvinutá, u mladších zakrňuje. Krokodili představují nejvyšší stupeň vývoje mezi plazy a mají mnohé příbuzné znaky, pokud se týče oběhu krve a dýchání s ptáky. Nynější velkou většinou žijí ve vodách sladkých, v druhohorách obývali moře, ale již křídou počínaje objevují se ve vodách slad- kých. Praví krokodilové počínají jurou, předchůdci jejich z triasu nesnadno se odlišují od Rhynchocefal a Dinosaurii. Rozvrhuji se ve 4 podřády: 1. Parasuchia, 2. Pseudosuchia, 3. Mesosuchia a 4. Eusuchia. Podřád Parasuchia. Huxley. Mezičelisť mocná, prodloužená, vnější chřípě oddělené a po- sunuté do zadu a nahoru, před malé, nahoru obrácené očnice; vnitřní chřípě po obou stranách kosti rádlové. Kosti patrové a křídlové nestýkají se uprostřed, tak že ponebi není uzavřeno (čili, 9* 132 jak se říká, sekundarní střecha ponebí schází). Kosti temenní a čelní jsou v páru. Skráňová jáma po straně, obsáhlá a zuplna ohraničená, svrchní skráňová vzadu a velmi malá. Před očnicemi ještě veliká járna slzní. Obratle amfiplatní, aneb slabě dvojvyduté. Zuby mocné, smáčklé, s 2 vroubkovanými hranami. V pasu ple- covém kliční kosti jsou vyvinuty, havranní krátké a zaokrouhlené. V pánvi všecky 3 kosti, kyčelní, sedací a stydká tvoří pušku. Na břichu abdominalní žebra. Skupina tato z triasu pochodící jest kollektivní typus se znaky krokodilů, Rhynchocefal a Dinosaur a byla předchůdcem krokodilů pravých. F aA < == Obr. 165. Belodon Kapffi Meyer lebka se strany; trias německý. Belodon Meyer (obr. 165.) značných rozměrů, s mordou pro- taženou, sploštělou. Meziéelist velmi mocná, jámy v lebce blízko u sebe. Zuby četné, ploské. Trias virtemberský a severoamerický. Staganolepis Ag. podobný z triasu anglického, Parasuchus Hux. ze soustavy Gondwana v Indii. Podřád Pseudosuchia. Zittel. E. T. Newton, Reptiles from the Elgin Sandstone 1894. Morda málo prodloužená, mezičelisť slabě vytvořená, nosní kosti veliké. Vnější chřípě odděleny, do předu a na strany posunuty, vnitřní asi uprostřed kostí patrových. (Očnice obsáhlé, po straně, před nimi velká slzní jáma. Svrchní skráňová jáma jediná, malá. Temenní a čelní kosti párové. Obratle slabě dvojvyduté, napřed vyduté, aneb amfiplatní, krční se žebry rozšířenými, a o 2 hlavicích. Zuby malé, kuželovité, v hlubokých lůžkách na přední polovině mordy. Nohy přední kratší zadních, pátý prst jest zkrácený a má jediný prstec. Tělo pokryto nahoře 2, na břichu 8 řadami podélných, čtyřhranných plátů kostěných. Skupina kollektivní. 133 Aetosaurus Fraas (obr. 166.) ze svrchniho keupru u Stutgartu pochází deska s 24 jedinci, z nichž největší měří 86 cm délky. Ornithosuchus, Erpetosaurus Newt. trias škotský. Obr. 166. Aetosaurus ferratus Fraas lebka a přední čásť těla z triasu u Štutgartu (dle Fraase). Podřád Mesosuchia. Huxley. L. Lartet, Les Reptiles fossiles du Bassin du Rhóne 1892. E. Fraas, Die Meerkrokodilier des oberen Jura etc. Palaeontogr. 1902. Morda u tvarů původnějších silně prodloužená, u vyšších krátká a široká. Vnější chřípě splývají a otevírají se na konci lebky jediným otvorem, vnitřní jsou rovněž splynulé a jsou do zadu po- sunuty. Kosti temenní a čelní jsou liché. Sekundarní střecha po- nebí tu více, tu méně úplná, sestává z mezičelistí, čelistí a před- ních polovin kostí patrových. Mezičelisť malá. Obratle jsou dvoj- vyduté, zřídka amfiplatní. V pasu plecovém kliční kosť schází, havranní jest prodloužená, slabá a má otvor (fontanella). V pasu bederním stydká kosť nezúčastňuje se při budování pušky a jest namířena k přednímu výběžku kosti sedací. Přední nohy jsou pěti- prsté, na zadních pátý prst zakrsalou kůstkou naznačen. Vývod Eustachovy roury v podobě otevřené jamky jest na basisfenoidu. Vymřelý podřád ten počíná liasem a možno dle délky mordy rozeznati 2 skupiny 1. Longirostres a 2. Drevirostres. Longirostres Lydekker. Morda silně prodloužená. Poloviny sanice napřed spojeny dlouhou sponou, která jest tvořena kostmi dentale a spleniale. Kosti nosní nedotýkají se mezičelistí a vnějších chřípí. Obratle jsou dvojvyduté. 134 Teleosauridae Na lebce oénice Obr. 167. Teleosaurus cado- mensis Cuv. sp. lebka shora; jura francouzsky. Zittel. Obratle slabé dvojvyduté (platycoelní). určitě omezeny, namířeny nahoru, zřídka na stranu a menší než svrchní skráňová jáma, která v obrysu jest téměř čtyrhranná. Morda velmi prodloužená, poloviny sanice stýkají se v dlouhé sponě. Zuby kuželovité, tenké a hojné. Před očnicemi malé slzní jamky. Přední čelní kosť malá, slzní veliká, nosní od malé mezi- čelisti velmi oddálená. Křídlové kosti nezúčast- ňují se při budování sekundarní střechy po- nební. Vnitřní chřípě na zadním konci kosti patrových. Na hřbetě párové řady širokých štítů kostěných, na břiše desky, někdy mnoho- hranné, švy spojené, v nepravidelných řadách. Přední nohy as polovinu délky zadních. 72/eo- saurus Geof. (obr. 167.). Morda nadměrně pro- dloužená, tvoří jakousi rouru. Hřbetní štíty nad pánví a ocasem se středním kýlem, břišní ve více řadách, mnohohranné. Rod ve francouz- ském juře hojný; T. cadomensis z okolí Caenu. Mystriosaurus Kaup dosahuje délky 6 77; zuby sploštělé. Celé kostry nalezeny v liasu virtem- berském, francouzském i anglickém. /e/acosaurus Bronn (obr. 168.) menší rod, očnice namířeny na strany; lias francouzský a německý. Szeneo- saurus Geof. Aeolodon Meyer. Teletdosaurus Desl. vesmés jura. Metriorhynchidae Zittel. Obratle slabě dvojvyduté, očnice úplně přikryty postranním výběžkem přední kosti čelní, tak že Obr. 168. Pelagosaurus typus Ow. lebka se strany ; lias Normandie. oko mohlo jen po straně vyzírati; oko obdáno kruhem skleroti- kalním. Přední kosti čelní velké, nosní do zadu se rozšiřující, slzní malé. Svrchní skráňová jáma obsáhlá. Vnitřní chřípě po 135 zadní části kostí patrových. Kůže nemá desek kosténych. Metrio- rhynchus Meyer lebka prodloužená, kosti její slabě ozdobeny. Dakosaurus Quenst. lebka kratší a širší, Geosaurus Cuv. Plesio- suchus Owen; vesměs jura. Fholidosauridae Zittel. Morda dlouhá, rovná, stupňovitě do předu se züZující Přední kosti čelní malé, nosní dlouhé a rovné, dotýkají se zadní špice prodloužené mezičelisti. Vnitřní chřípě po straně omezeny kostmi křídlovými. (Očnice po stranách, tak asi veliké jako svrchní skráňové jámy, nejsou úplně omezeny, nýbrž přecházejí ve zpodní jámu skráňovou. Na hřbetě i na břichu ko- stěné štíty. Zbytky známy z uloženin sladkovodních. Pholzdosaurus Meyer, z křídy anglické a německé, /e/rosuchus Owen, vnitřní chřípě omezeny kostmi patrovými; z jury anglického. Brevirostres Lydekker. Obratle jsou dvojvyduté. Morda krátká, široká a zakulacená. Nosní kosti obyčejně dotýkají se mezičelisti a ohraničují aspoň částečně vnější chřípě. Spona obou polovin sanic tvořena jen kostí zubní (dentale). Zuby jsou nestejné velikosti a nepravidelně rozvrženy. Atoposauridae. Malí (20—40 cm) ještěrovití krokodili se širokou trojhrannou hlavou. (Očnice větší svrchních jam skráňových. Na hřbetě párové řady obdélných štítů kostěných, břich nahý. 4%- gatorium Jour. 40 cm dlouhý, kosti lebečné s hrubou ozdobou povrchní, zadní nohy delší a mohutnější předních; litografický vápenec jursky. č A j Podřád Apteryges. n měl v pleistocénu Nového Zealandu předchůdce v čeledi Dinornithidae (moa), která vymřela již za dob člověka. Nohy byly obrovské, zvláště lýtko mohutné, křídla a pás plecový velmi zakrsalé, aneb vůbec scházely. Lebka byla po- měrně velmi malá, se zobanem krát- kým a mocným. Obyčejně na nohou 3 prsty, někdy 1 čtvrtý. Dosahovali výše až 35m a kostry i vejce jejich známy z diluvialních uloženin. Peří bylo po- dobné jako u emu a u kasuárü. Dinornis Ow. dosahoval přes 3 zz. Palapteryx Ow. (obr. 198.) kostry poměrně mohutnější, | obr. 198. Palapřeryx elephantopus ale menší, as 2 m. Anomalopteryx Reich. O°" SE Zaki rate cce nejmenší. Rád Carinatae. Letouni. J. N. Woldřich, Diluviale Fauna von Zuzlawitz i. Bóhmerwalde. Sitzgsber. kais. Akad. Wien, 1880, 1881 a 1883. 11* 164 F. Bayer, Ueber 2 neue Vogelreste aus der bóhm. Tertiárfor- mation. Sitzgsber. kéngl. bóhm. Gesell. Wiss. 1882. Křídla obyčejně dobře vyvinutá, se všemi druhy per, zřídka křídla zakrsalá, aneb ve vesla přeměněná. Klíční kosti srůstají ve vidlici, prsní kosť mívá vysoký hřeben. Obratle vyjímkou jsou slabě dvojvyduté (Ichthyornis), obyčejně mají sedlovitě prohnuté plochy kloubní (hete- rocoelní); | ocasní obratle © srůstají v kostrč. Odontotormae Marsh. Křídla mo- hutně vyvinutá, obratle slabě dvojvy- duté, kosť čtverečná má jedinou kloubo- vou hlavici a poloviny sanice nejsou srostlé. Čelisti a sanice mají zuby v samostatných lůžkách, mezičelisť je "kase bezzubá. Pánev sestává z kostí samo- statných, nesrostlych J/chthyornis Marsh (obr. 199.) z křídy americké. Z ostatních četných podřádů a če- ledí buďtež uvedeny: Tučňáci (Aptenodytes) jsou známi Ob 199 hed Tce sa z třetihor Nového Zelandu, tak Fa- lacospheniscus a rod značných rozměrů Palaeoeudy ptes. Kachny (Anseres) zastoupeny jsou jiz v kiidé americké rodem Laornis Marsh. Z eocénu znám jest Remiornis Lem., z diluvia Cnemiornis a pak zbytky žijících Anser (v našem miocénu A. da- saltica a skalicensis), Cygnus a j. Potápky (Podicitiformes) počínají miocénem. Vodní ptáci (Ciconiiformes) známi jsou již z křídy. Graculavus Marsh a Scanz- ornis Dam. V miocénu jest vymřelý rod Fa/acolodus M. E. a žijící Phoenicopterus. Dále vymřelé rody třetihorní jsou Aguopterus M. E., Elornis Aym. a někteří žijící rodové přicházejí v třetihorách. Dravci (Raptatores) počínají v eocénu. Lithornis Ow. Palaeo- circus M. E. V diluviu novozelandském jest veliký rod Harpag- ornis. Bouřliváci (Tubinares) počínají eocénem. R. Odontopteryx má na okraji zobanu trny podobné zubům; Arez/lornis, Eupterornis. Kulíci (Charadridae) známi jsou z oligocénu. 165 Sluky (Scolopacidae) zastoupeny jsou již v křídě americké rodem Fa/azotringa, dále známy jsou z eocénu a miocénu. Rackové (Laridae) a dropi (Alectorides) počínají miocénem. Alky (Alcidae) v době diluvialní a aluvialní zastoupeny byly druhem vyhubenym Alca zmpenis. V poslední době z miocénu amerického uvádí se r. /azca//a Luc. Jestřábi (Gruidae) počínají miocénem. Ptáci brodiví (Rallidae) známí jsou z křídy americké rodem Telmatornis a €etnéji pak přicházejí v třetihorách Evropy. Některé rody j. Aptornis, Notornis, Aphanopetryx a Erythromachus byly bezpochyby vyhubeny člověkem. Kuroviti (Galliformes) a holubi (Columbiformes) počínají eocénem. Někteří jako Didus ineptus a Pezophas byli na ostrovech v 18. století vyhubeni. Papoušci (Psittaciformes) počínají miocénem. Kukačky (Cuculidae) a datli (Picidae) zřídka objevují se UB tertietu. Vrabcovití (Fringillidae) a pěvci (Clamatores) počínají eocénem, kdež zastoupeni jsou vymřelými rody Palacogithalis, Laurillardia. Laštovky (Hirundinidae) známy jsou z miocénu (Cypselus, Collocalia). Vymřelá skupina Z/a/cyomzformes vyskytuje se v třetihorách a čítá rody Halcyornis, Cryptornis, Alcedo, Limnatornis a j. Sovy (Strigidae) počínají eocénem. Vztahy ptáků k plazům jsou jasně patrny, ač směr, kterým vývoj se bral, není nad pochybnosť určitý. Nejstarší rod Archaeo- pteryx pochází z jurského útvaru. Druhý zbytek stejného stáří (Laopteryx priscus) jest nedostatečně zachován Z křidového útvaru nejlépe známy jsou 2 rody, které tvoří typ pro skupinu běžců a letounů. Oba mají ještě starý znak plazový, ozubené čelisti. V eocénu nalezáme několik rodů vymřelých z obou velkých skupin ptáků žijících. Pozdější zvířeny znenáhla připodobňují se poměrům nynějším. Trida Mammalia. Ssavci. G. Cuvier, Recherches sur les ossements fossiles 4 vydání 1834—36. L. Rütimeyer, Eocaene Sáugethiere aus dem Geb. des schweiz. Jura 1862, 1891. 166 A. Gaudry, Enchainements du Monde animal etc. M. tertiaires. 1878. J. N. Woldřich, Diluviale Fauna von Zuzlawitz i. Bóhmerwalde. Sitzgsber. kais. Akad. Wiss. Wien 1880, 1881 a 1883. — Diluviale europaeische u. asiatische Sáugethierfauna. Mémoir. Acad. impér. Pétersbourg 1887. — Beitráge zur Urgeschichte Bóhmens. Mittheil. anthropol. Gesell. 1882, 1884, 1886, 1889, 1892. Flower & Lydekker, An introduction to the study of M., living and extinct, 1891. E. Ameghino, Enumeration synoptique des M. fossiles de form. eocéne de Patagonie. 1894. E. L. Trouessart, Catalogus M. tam viventium quam fossilium. 1897. J. S. Kingsley, The Origin of M.-Sciences 1901. M. Schlosser, Die foss. Sáugethiere China's. Centralbl. f. Miner. 1902. Obratlovci teplokrevní, dýchající plicemi a odměšující mléko k výživě mláďat, která se rodí živá. Srdce má dvojí komoru a dvojí předsíň, zárodek blány amnion i allantois. Lebka připojuje se k pateři 2 klouby týlními a sanice skládá se z jediné kosti, která připojuje se kosti skráňové bez prostřednictví kosti čtverečné. Páteř skládá se z obratlů biplannich, řidšeji vzadu vydutých, mezi něž vkládají se pružné desky. V páteři možno rozeznati 5 krajin: krční, hřbetní, bederní, křižovou a ocasní. Kříž schází těm ssavcům, kteří nemají zadních okončin, jako kytovití a oche- chule. Svrchní trny na obratlech krčních a ocasních bývají slabě naznačeny, na hřbetních a bederních mocné. Oblouky srůstají brzy se středy obratlovými a napřed i vzadu vytvořují se samostatným kostnatěním tenké desky (epifysy), které později se středem se spojují. Krčních obratlů bývá 7 a mají příčné výběžky nepohyblivě přirostlé. Otvor pro arterii krční leží mezi parapofysou a diapo- fysou ze svrchních oblouků vycházející. Nosič (atlas) nemá středu, aniž svrchního trnu, za to ale silné, rozšířené výběžky příčné a na jejich základné 2 pušky pro klouby týiní. Vzadu je puška, do níž přikládá se druhý obratel, čepovec (epistrofeus, axis). Ten napřed má střední čep (proces. odontoideus), který není než přemístěným středem nosiče. Hřbetní, či hrudní obratle, jichž bývá 10—20, 167 obyéejié ale 13, mívají silné trny svrchni a krátké a silné di- apofysy, na které se přikládají žebra. Žebra prvního hřbetního obratle spojují se s prsní kostí. Kloubní plošky pro zygapofysy sousedního obratle předního směřují dolů, obratle zadního směřují nahoru. Žebra jsou jen na obratlech hřbetních, přední připevňují se chrupavčitými, neb nedokonale zkostnatělými sternokostalnymi kusy k prsní kosti (žebra pravá), ostatní (žebra nepravá) končí, aniž by se s prsní kostí spojovala. Žebra mají 2 výčněly, hrboulek (tuberculum) přikládá se do mělké pušky na diapofyse, hlavice (capitulum) na přední čásť, aneb na základnou svrchního oblouku, Obratle bederní nemají žeber, ale silné příčné výběžky a silné trny ku předu nahnuté Kříž sestává obyčejně ze 3—4, někdy však také ze 2, 8 neb 9 obratlů, spolu pevně srostlých. Ocasních obratlů bývá počet velmi různý, přední mívají svrchní oblouky, příčné výběžky i diapofysy a obyčejně i naznačené zpodní oblouky, ke konci však se obratle prodlužují a všecky výběžky zakrňují, až mizejí. Prsní kosť (sternum) sestává z řady ploských kostí za sebou uložených (prae-meso-metasternum). Lebka budována po- měrně malým počtem kostí, které původně jsou dobře ohraničeny, později však srůstají tak dohromady, že švy mizejí. Hlavní znaky lebky ssavčí jsou 2 klouby týlní, jediná jáma skráňová a tudíž jediný oblouk skráňový a připojení sanice k lebce ‘které se děje bez prostřednictví kosti étvereéné. Kost tato, tak význačná u nižších obratlovců, na lebce ssavců schází. Někteří domnívají se, že jest zastoupená v části kosti skořepové, jiní mají za to, že ona čásť prvního oblouku žaberního, ze které vytvořuje se u nižších obratlovců kost čtverečná, u ssavců vnikla do slu- chové dutiny a tvoří zde kůstku známou pod jm. kovadlina (incus). Z kostí, které budují přední díl lebky, čelisti bývají mocně roz- šířeny, u nižších jsou úzké, u vyšších vysoké, budují širokou plo- chou ponebí, zadní okraj jich vybíhá ve výčněl jařmový (proc. zygomaticus), setkává se s kostí jařmovou (jugale, obr. 200.) a ta spojuje tento výběžek s podobným výčnělem kosti skořepové. Tím budován jest jařmový oblouk, který u nižších bývá silný a uzavřený, u vyšších přerušený, aneb zakrnělý. Kost čtverečno- jařmová u ssavců schází. Očnice jsou málo obsáhlé, u nižších do zadu otevřeny a s jámou skráňovou spojeny, u vyšších uza- vřeny. Před očnicemi jest kosť slzní (lacrymale) s otvorem chodby slzní. Mezičelisť jest v páru. Nosní kosti vnikají do čelních, u niž- 168 ších jsou dlouhé a mají otvory chripi do předu namířeny, u vyš- ších jsou nosní kosti krátké, až zakrsalé a chřípě směřují do zadu, aneb nahoru. V nosní dutině jsou u většiny ssavců (vyjímaje ky- tovité a ochechule) tenké proděravěné pláty kostěné všelijak sto- čené (maxilloturbinalia), které pokryty jsou sliznicí, v níž rozvětvuje se nerv čichací. Výše jsou sko- řepy čichací (conchae in- teriores), které povstaly z kosti řešetné a jsou kolmou stěnou (lamina perpendicularis) kosti me- Olr. 200. Hyaena eximia R. Wag. 7 intermaxillare, »; ma- sethmoideum na poloviny xillare, z nasale, f frontale, 7 jugale, $ parietale, o su- rozděleny. V těchto mí- praeoccipitale, c condyli occipitales; miocén z Pikermi (Gaudry). stech jsou podobné pláty kostěné (ethmoturbinalia). Čelní kosti buď jsou samostatné, aneb spolu srůstají, u některých mívají kostěné násadce, na které se ukládají rohy neb parohy. Obyčejně výběžkem zaočnicovým ohraničují očnice. U některých uvnitř mívají obsáhlé prázdné dutiny. Mozečnice jest poměrně obsáhlá, u nižších však dosti úzká, u vyšších veliká, široká a vyklenutá. S tím souvisí i vzhled přední části lebky. U nižších ssavců jest lebka nízká a morda před mo- zečnicí prodloužená, u vyšších jest lebka krátká a čelo kolmo vyklenuté. Nad čelními kosťmi jsou široké temenní. Mezi ně a týlní kosti vkládá se někdy malá trojhranná kosť mezitemenní (interparietale), která buď zůstává samostatnou, buď srůstá s kostmi temennimi (u kopytnatců), aneb s týlními (u šelem). Týlní často na hoře na lebce tvoří mocný hřeben (crista occipitalis), na který se upínají svaly krční. Temenní jsou spojeny švem šípovým (sagitalnim), aneb srůstají v kosť jedinou, podobně ve vynikající hřeben šípový (crista sagitalis) vyklenutou, který k čelu se rozdvojuje. Šev te- menních kosti, ve kterém se napřed s čelními stýkají, zove se ko- runním, vzadu s týlními lambdovým. Po stranách kostí temenních jest kosť skořepová (squamosum), kteréž zadní dílec jest šupino- vity. Ze základné vysýlá kosť tato výčněl jařmový (proc. zygo- maticus) do předu zahnutý a má dole vydutou kloubní pušku 169 (fossa glenoidalis) pro kloub sanice. U nižších ssavců leží za touto puškou výběžek zapuškový (proc. postglenoidalis), u vyšších schází a puška pak jest prodloužená a hluboká. Krajina sluchová sestává z jediné kosti sluchové (perioticum), která povstala srůstem ze tří původních (pro-, epi- a opistoticum), ta obdává vnitřní ucho a vy- sýlá dolů výčněl (proc. mastoideus). Kosť bubínková (tympanicum) u vačnatců a hmyzožravců jest kostěný kruh, u vyšších prodlužuje se a vytváří zvukovod vnější (meatus auditorius externus), jinak i s kostí sluchovou srůstá. Přední konec kosti bubínkové bývá povytažen v přišpičatělý výčněl (proc. styloideus), zpodní konec přetváří se často v dutou aneb kosťovou buničinou vyplněnou skořepu bubínkovou (bulla tympa- nica) Mezi kostmi sluchovou a bubínkovou a otvorem sluchovým vejčitým (fenestra ovalis) jsou tři kůstky sluchové, kovadlina (incus), kladivo (malleus) a třmen (stapes). Na předním konci bubínkové kosti uvnitř jest otvor Eustachovy roury, kterou spojena dutina ústní se vnějškem a za ní jsou otvory pro arterie (foramen la- cerum medium a posterius). Po obou stranách otvoru mišního (foramen magnum) rozloženy jsou vnější týlní kosti (exooccipitalia), které budují vyklenuté 2 klouby týlní (condyli occipitales) a nahoře jsou spojeny lichou svrchní týlní kostí (supraoccipitale). Z vnějších týlních na přední straně vyniká výčněl hrdelní (proc. paraoccipitalis paramastoideus, aneb jugularis) od kloubu týlního blubokou rýhou oddělený. Výčněl hrdelní zvláště u kopytnatců mohutně bývá vyvinut a slouží k inserci svalů lebky. Na zpodu mezi vnějšími týlními uložena jest základní týlní (basioccipitale) která mívá díru předkloubní (for. condyloideum), kterou prochází nerv jazyku (n. hypoglossus). Před základní týlní kostí, která na zpodu lebky někdy dosti daleko do předu se táhne, ukládá se základní klínová (basisfenoid) a před tou přední klínová (praesfenoid) a před touto konečně rádlová (vomer). Základní klínová kosť bývá uprostřed vydutá, napřed a vzadu ale vypouklá, tak že tvoří tak zv. turecké sedlo (sella turcica), do něhož ukládá se hypofysa mozku. Někdy obě klínové kosti srůstají spolu. Po stranách zadní klínové přikládá se druhá klínová, alisfenoid a po stranách přední klínové očnicoklínová (orbitosfenoid). Alisfenoid mívá 3 díry, z nichž přední díra okrouhlá a střední (canalis alisfenoideus) propouštějí krčnici (carotis), zadní 170 díra vejéitá nerv. Oénicoklínová má diru pro zrakovy nerv (fora- men opticum) a na základné své skulinu klinovou. Zpodní strana lebky budována jest napřed mezičelistí a ob- sáhlými čelistmi, mezi nimiž bývá kosť rádlová (obr. 201.). Čelisti obkličují přední konec patrových. Tyto mají někdy uprostřed vyvstalý hřeben (spina nasalis posterior) a po stranách otvory vnitřních chřípí (choany). Od patro- vých jdou do zadu a nahoru kolmé desky kostí křídlových, které spojují je s klíno- vými kostmi a základní týlní. Ke kosti rádlové, směrem jednak k čelním kostem, jednak k- přední klínové, vkládá se kost řešetná (mesethmoideum) a sice střední kolmou deskou (lamina perpendicularis, č. crista galli), která klade se na rádlovou Obr. 201. Caenotherium Filholi Lyd. lebka ze zpodu. o supraoc- cipitale, ctýlní kondyli na occip. laterale, 40 basioccipitale, 7 tym- panicum, s alisfenoid, $ prae- sfenoiJ, do basisfenoid, v vomer, pt pterygoid, / palatinum, 72 ma- xillare, 7 intermaxillare, s’ squa- Obr 202. Sanice dr. Dicrocynodon victor Marsh, mosum, 7 jugale ; eocén (fosforit) a angulare, cr proc. coronoideus, c articulare ; francouzsky. jura americky. a napřed v přepážce nosní končí. Postranní části kosti řešetné, pláty cediéné (laminae cribrosae) mají hojné otvory, jin.iZ prochází čichový nerv do nosu. Sanice sestává ze 2 souměrných polovin, které napřed při- kládají se k sobě v plochách drsných. U nižších držány jsou spolu vazivem, u vyšších srůstají dokonale. Sanice povstala z Meckelovy chrupavky, ku které přistupuje krycí kosť zubní (dentale). Zadní konec sanice tvoří úhel (angulus), který někdy povytažen ve výčněl. Hořejší okraj na zadní polovině vybíhá nahoru v plochý vranní výčněl (proc. coronoideus, obr. 202), ra který ukládá se na hoře sval skráňový (m. temporalis) a na zevnějšku žvýkač (masseter). Nad úhlem jest sanice povytažena a má zde ztloustlý a vypouklý kloub (condylus, articulare), kterým přikládá se do kloubové pušky kosti 171 skořepové. Tvar tohoto kloubu jest různý a má ovšem vliv na pohyb sanice při žvýkání (při mastikaci). Tak nazývá se pohyb sanice ortal- ním, je-li kolmý a kloub sanice položen na příč, jak to jest u hmyzo- a masožravců; ektalním jest pohyb sanice ze zevnějšku do vnitř, aneb entalní z vnitřka na zevnějšek. Oba tyto způsoby vidíme u býložravých kopytníků. Proalní pohyb sanice děje se z předu do zadu (hlodavci) a palinalní ze zadu do předu (tlustokožci). V sanici probíhá na podél chodba alveolarní, ve které ukládají se žíly a nervy, na vnitřním povrchu často pak bývá rýha pro sval saňojazylkový (sulcus mylohyoideus). Pás plecový u primitivních tvarů podobá se ještě dosti pasu plazovému. U mladých Monotremat sestává z klíčních kostí (cla- vicula), samostatné havranní (coracoid), z lopatky (scapula) a z přední havranní (praecoracoid), která lopatku spojuje s kostí prsní (viz obr. 218.). Poměry ty se ale u pokročilejších mění, havranní srůstá s přední havranní a zakrňuje; klíční často zakrňuje a i mizí, Kliční kosť u těch ssavců, kteří předních okončin k uchopo- vání používají, jest v páru, tenká, prohnutá a přikládá se jedním koncem na nadpažek (acromion) lopatky, druhým pomocí svazu spojuje se s kostí prsní. Schází kytovitým, ochechulím a kopytní- kům (mimo Typotheria); u většiny šelem jest zakrsalá a leží často ve svalech. Lopatka jest veliká, plochá, v obrysu trojboká a má na podél vysoký hřeben (spina, crista scapulae), který zvláště u těch ssavců jest mohutný, již předních okončin používají k ucho- pování. Zpodní konec hřebene vybíhá ve výčněl, nadpažek (acro- mion). Havranní a přední havranní jen u Monotremat a některých Allotherii jsou samostatné, jinak srůstají s lopatkou a jsou zde vý- běžkem havranním (apofysa coracoidea) naznačeny. A tak obyčejně jen lopatka a klíční kosť tvoří pušku (fossa glenoidalis). Ramé (humerus, obr. 203.) bývá silné, nahoře s tlustým kloubem a 2 hrbouli (tuberculum majus a minus), mezi nimiž leží inserce svalu dvou- hlavatého (fossa bicipitalis). Od hrboule většího na podél probíhá hrana (crista deltoidea), na kterou se upíná sval deltovcový (delto- ideus). Zpodní konec ramene bývá na příč rozšířen a má širokou kloubní kladku (trochlea), která obyčejně lištou (crista intertro- chlearis) jest rozdělená ve dví pro kosť vřetenní a loketní. Po stranách kladky jsou klouby vnější (ectocondylus) a vnitřní (inter- condylus). Nad vnitřním kloubem jest u nižších ssavců díra (foram. entepicondylare), kterou prostupují nerv a arterie. Na zadní straně 172 ramene nad kladkou byva jamka (fossa oleocrani), do niz vklada se výběžek, okovec loketní kosti. Vietenni kosť (radius) bývá se stran smáčklá a dole na příč rozšířená. Má nahoře mělkou, na příč vejčitou jamku kloubní, kterou přikládá se na zevnější, přední polovinu kladky ramene. Dole mívá vydutou plošku kloubní s po- stranním výběžkem bodcovitým (proc. styloideus). Loketní kost (ulna) jen u některých ssavců jest stejně veliká jako vřetenní, obyčejně bývá užší, u kopytníků srůstá s vřetenní a bývá jen na- hoře štěpinou naznačená. Nahoře má -silný čtyrhranný výčněl, Obr. 203. Perzptychus rhabdodom Cope rámé z predu, c kloub do pušky, 7 tuberculum majus, Z/ minus, © šev mezi kostí a epifysou, Obr. 204. Homalodontherium d lišta deltoidová, v ra- Segoviae Ameg. pravá přední dialní, z ulnarní epi- noha, $ pisiforme, Z lunare, kondylus, en for. ente- s scafoidéum, c cuneiforme, picondylare, g kladka u unciforme, m magnum, pro radius a ulnu ; eo- Z nahoře trapezoideum, dole cén americký. trayezum ; eocén Patagonie. okovec (oleocranon), na němž na před jest půlměsíčitá ploška kloubní (fossa lunaris), kde přikládá se kost vřetenní. S touto kostí klade se loketní křížem, tak že nahoře dotýká se vnitřní, zadní kladky ramene, dole však položena jest na zevnějšku. Zpodní konec lokte bývá zúžený a má vypouklou plošku kloubní a podobně výběžek bodcovitý (proc. styloideus). Zápěstí (carpus, obr. 204.) sestává ze 2 řad kůstek, které vznikly srůstem původních kůstek zápěstních. V první řadě kůstka přivřetenní (radiale) a první střední (centrale) srostly v kosť loďkovitou (naviculare, scapho- ideum), vcestná (intermedium) zove se kůstkou měsíčitou (lunare, semilunare), přiloketní (ulnare) nazývá se tříhrannou (pyramidale, I -JI Cs cuneiforme). Jakožto čtvrtá v první řadě bývá u některých ssavců kůstka hrachová (pisiforme), která však nebyla vyvinutá u plazů a bývá vykladana buď za rudiment šestého prstu, aneb za pti. kloubní kůstku ze šlachy povstalou. Mezi první a druhou řadou u některých nižších ssavců zachována bývá ještě druhá střední küstka (centrale). V druhé řadě bývá küstek 5, aneb i jen čtyry, které obdržely u ssavců zvláštní jména. Tak 1. zápěstní nazývá se mnohohrannou větší (trapezum), 2. mnohohrannou menší (trapezo- ideum), 3. hlavatou (magnum) a 4. a 5., které srostly, hakovou (unciforme). Původně jsou kůstky ty samostatné a v řadách tak, že přímo nad sebou leží, u dokonalejších skupin se však vysky- tují mnohé změny. Tak někdy v první řadě kůstka loďkovitá srůstá s měsíčitou, a v druhé řadě srůstají 2 neb i více kůstek. Jindy sešinují se kůstky, tak že nejsou již přímo nad sebou, nýbrž že obě řady se střídají. Přitom některé, jako kůstka hlavatá ne- poměrně se rozšiřují, kdežto jiné, jako mnohohranná větší, vůbec mizejí. Kosti předpěstní (metacarpus) rovněž různým způsobem se poměňují a často zvláště vnější vůbec mizí, aneb jen slabými štěpinami jsou naznačeny. U netopýrů kosti předpěstní dosahují poměrně značných délek. Obyčejně bývají kůstky předpěstní tak seřaděny, že s kostí hákovou kloubnatě jsou spojeny 2. Původně jsou přední klouby kostí předpěstních v jedné, byť i poněkud pro- hnuté čáře, někdy však se sešinují a některé vnikají hluboko mezi zápěstní. První prst u ssavců nazývá se palcem (pollex). Počet prstců jest různý, největší jest u kytovitých, jinak nepřesahuje číslo 3; často však některé prstce zakrňují, aneb spolu srůstají. U netopýrů se i prstce značně prodlužují. Koncové prstce bývají ozbrojeny drápy, kopyty, aneb nehty. Na zadní straně mezi před- pěstí a prstci bývají někdy párové malé měsíčité kůstky přikloubní (sesamoideum), které vzaly původ svůj ze šlach svalových. Pánev (pelvis) u Monotremat sestává ze známých 3 párů kostí (kyčelní, sedací a stydké), které zůstávají samostatnými (viz obr. 219.). U vyšších ssavců srůstají však tyto 3 páry v jedinou kosť bezejmennou (os innominatum), jejíž poloviny napřed v mediáně těla spojují se ve sponu a obkličují veliký otvor, svaly a vazivem vyplněný, tak zv. díru ucpanou (for. obturatorium). Skupina Monotremata a vačnatci mají po stranách pánve přidavnou kosť vačnatců (marsupiale, epi- pubis), která vyskytuje se u obou pohlaví a nemá tudíž s vakem, ve kterém dorůstají mláďata, žádného spojení. Po stranách kosti beze- 174 jmenné jest veliká puška (acetabulum) pro chocholík stehna. Stehno (femur, obr. 205.) jest silné, dlouhé a válcovité, nahoře má po straně vynikající půlkruhovitý a zaškrceninou oddělený chocholík dovnitř a napřed namířený, který vniká do pušky. Naproti němu bývá silný hrboul (trochanter majus) pro sval a pod nim na povrchu patrná jamka prstovitá (fossa digitalis). Pod chocholíkem jest menší hrboul (trochanter minus) a na zadní straně stehna pod hrboulem větším bývá u některých kopytníků, hlodavců, hmyzožravců a chudozubých menší hrboul třetí (troch. tertius). Na zpodu má stehno silnou a hlubokou kladku, která omezena vysokými lištami (ectocondylus a entocondylus). Na zadní straně mezi oběma lištami je hluboká a široká jáma (fossa intercondyloidea). Kloub stehenní a holenní kosti přikryt bývá češkou (patella), kloub mezi stehenní kostí a lýtkem podobnou kůstkou jinou (fabella). Holeň (tibia) bývá napřed v hranu proknemiální přiostřená a vzadu sploštěná. Na hořením konci má tříbokou, téměř plochou kloubní plošku, která střední lištou ve dví jest rozdělená. Na zpodním konci jest kloub na příč rozšířený a uvnitř vedle něj výběžek (malleolus internus). Lýtková kost Due AA (fibula) vždy jest tenší holeně a často, jako u ko- pul api pytníků, zakrsá, až mizí, jsouc často slabou štěpi- er) nější nou naznačena. 3 Vnější Be Küstky zanártní (tarsus, obr. 206.) jiz u plazü pikondo aeo byly poménény. V první řadě jsou 2, hlezenná RS ud (astragalus), která povstala srüstem kosti přiholenní (tibiale) s vcestnou (intermedium) a patní (calca- neus, která jest původní přilýtková (fibulare). V druhé řadě bývají tři kosti klínovité (cuneiformia) a kosť kostková (cuboideum). Střední kůstka (centrale), vlastně mezi oběma řadami uložená, obdržela jméno kosti člunkové (naviculare). Mimo ty bývá často jestě kůstka hrachová (pisiforme). Kosť hlezenná (obr. 207,) přikládá se na vnitřní straně k holeni kloubem, který u některých jest plochý, u jiných až v kladku vytvořen. Dole mívá kosť hlezenná výběžek, na němž jest kloubní ploška pro kůstku člunkovou, aneb má zde kladku, k níž přikládají se člunková, kostková a po straně patní. Na zadní straně přiléhají na hlezennou patní i kostková. Kosť patní (obr. 208.) jest prodloužená, hranatá a vybíhá vzadu ve výčněl (tuber calcis). Dole má plošku pro kostkovou a po straně na hrbouli (sustentaculum) má jednu, na druhé straně pak kloubní plošky 2, ektalní a peronealní pro kosť hlezennou. Někdy jest i kloubní ploška pro kosť lýtkovou. Kost- ková kosť jest čtyrhranná, obyčejně vyšší než široká. Člunková Obr. 207. Helladotherium Duvernoy: Gaud. L. leva kosť hlezenná, 7 kladka, ; kloub pro naviculare, c pro cuboideum. Obr. 208. Macrauchenia 7 patagonica Ow.patni kost, Obr. 206. Theosodon Lydek- ploška pro kosť hlezen- kert Ameg. zadní noha, c cal- nou, c pro kostkovou; caneus, a astraga us, 2 cu- diluvium JiZ. Ameriky. boideum, vedle 2 cuneiformia, z naviculare, I.- V. prsty. bývá široká, tak že až kryje 3 kůstky klínové. Küstky přednártní (metatarsus) mají obyčejně nahoře klouby ploché a jsou téměř v jedné řadě sestaveny. Kostková má 2 kloubní plošky pro 2 kosti zanártní, kosti klínovité každá po jedné plošce. U někte- rých skupin srůstají kosti přednártní (obyčejně 2 zbylé) spolu. Prstce podobným způsobem jsou vytvořeny jako na noze přední. Rovněž i změny, pokud se týkají vymizení některých prstů, jsou podobné. Zakrňují a mizí nejdříve 1. prst (hallux) a pak pátý, dále i druhý a u některých i čtvrtý. Okončiny se velmi poměňují dle způsobu života a mohou býti přizpůsobeny kroku, skoku, běhu běhu po 2, letu, plování, pohybu na stromech. Jest patrno, že změnami těmi trpí 1 ostatní kostra. 176 Všichni ssavci mají zuby; výjimky jsou velmi řídké (někteří kytovití, ptakořitní a chudozubí) a jsou vždy znakem regressivního pochodu vývojového. Zuby jsou v samostatných lůžkách na mezi- čelisti, čelisti a sanici. Sestávají ze zuboviny (dentin, obr. 209), skloviny (email) a tmelu (cement); uprostřed mají dutinu dřeňovou (pulpa) za živa vyplněnou buničinou se žílami a nervy. Zuby z vaso- dentinu vyjímkou objevují se u některých chudozubých. Dřeňová dutina jest jednoduchá v zubu kuželovitém s jedním kořenem, rozvětvená v zubu s více kořeny a otevírá se v mládí široce na konci Obr. 209. Průřez podélný špičá- kem lidským, as 3krát zvětšený. Obr. 210. A zub brachyodontní (Anchi- s email, Z4 dentin, 7 cement, f therium), Z brachyohypselodontní'( Hip- pulpa. (Originál). potherium), C hypselodontní (Equus). kořene, v dospělosti chodbičkou jemnou. V tom případě obyčejně zub se pod korunou zaškrcuje, tak že koruna od kořenů ostře jest oddělená (zub brachyodontní, obr. 210). Někdy ale zub nemá kořene a dutina dřeňová na zpodu široce se otevírá; zub takový stejným poměrem, jak roste, tak se obrušuje, že celkem zachovává stejnou délku (zub s růstem stálým, hypselodontní). Mezi oběma těmito tvary bývají časté přechody, zuby brachyohypselodontní. Jen nižší ssavci vodní mají chrup ze stejných zubů (chrup isodontní); všickni ostatní mají různé, obyčejně 3 druhy zubů (chrup anisodontní, obr. 211.): 1. jednoduché zuby s jediným kořenem na mezičelisti a sponě sanice, řezáky (incisivi); jsou ploché a mají ostří široké; 2. po každé straně nahoře i dole 1 silnější špičák 177 (caninus, laniarius) hned za řezáky u švu mezičelisti a čelisti. Špičák na sanici klade se při uzavření mordy před špičák svrchní čelisti. 3. stoličky (molares) se širokou korunou a s více kořeny. Několik předních stoliček hned za špičákem jest jednodušších, jsou to třenáky (molares spurii, neb praemolares), za těmi jsou vives složitější stoličky pravé (molares veri). Obr. 211. Chrup šimpanze, 7 řezáky, c špičák, $ třenáky, m stoličky (Owen). Chrup, ve kterém zastoupeny jsou všecky 4 druhy zubů, nazývá se úplným (kompletní). Obyčejně vyskytuje se dvojí chrup, z mládí je to chrup mléčný, který v jisté době částečně, aneb úplně na- hražován bývá chrupem definitivním, trvalým, který čítá buď týž, aneb jiný počet zubů. Z chrupu mléčného některé zuby vyjímkou trvají a nebývají vyměňovány. Výměnu zubů (chrup diphyodontní) má většina ssavců. Někdy výměna jest nedokonalá (chrup pseudo- monophyodontní), jindy děje se ve velmi útlém mládí, aneb vůbec výměny není (chrup monophyodontní). Chrup udáván bývá zlomkem, nahoře jest polovina čelisti a čísla následují v pořadí jako zuby; dole je polovina sanice. Chrup nahoře i dole ze 3 řezáků, Sa ae počet zároveň udává, jak se zdá, primitivní chrup ssavcü, z něhož ostatní tvary povstaly vymizením některých zubů. 1 špičáku, 4 třenáků a 3 stoliček má vzorec Počet zubů jest velmi různý, zvláště v chrupu monophyo- dontním. Chrup diphyodontní čítá zuby souměrně v obou polo- vinách čelisti a sanice rozložené. Ssavci geologicky starší mají větší počet zubů než ssavci mladší, jichž chrup podroben byl tudíž re- dukci, která počíná a jde určitým směrem. Řezáky tím dříve mizely, čím vzdálenější jsou od středu čelisti a třenáky a stoličky, čím dále byly od bodu, ve kterém oba druhy zubů se stýkají. Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 12 178 Tvar a velikosť zubů souvisí s místem v čelisti a s účelem jejich. Původní chrup sestával ze zubů kuzelovitych, jednoduchých, s jediným kořenem. Tento tvar má špičák, který slouží k uchopení a roztrhání potravy. Řezák mívá účel potravu uchopiti a rozřezati a proto splošťuje se koruna jeho na příč, tak že se podobá dlátu. Někdy však k zvláštním účelům Obr. 212. Zuby sanice 1. haplodontni, 2. tri- Upravuji se řezáky jinak. K hlodání kn Neh Ronen ECON se silné prodluzuji a mohutni (u hlo- davců), u tlustokozcü přeměňují se v mohutnou zbraň. Někdy mizejí řezáky v čelisti (kopytnici), aneb v sanici (tlustokožci), aneb v obou (chudozubci) Trenaky a stoličky rozšiřují svou korunu a pokrývají ji četnými hrbouli, Obr. 213. Zuby sanice 1. trigonodontní stolička s metaconidem, 2. trigonodontní s metaconidem a entoconidem (tuberculo-sectorialní) 3. guadrituberkularní. či špicemi, které spojují se lištami ku rozmělňování potravy. U maso- žravců lišty ty se přiostřují dlátovitě (chrup sekodontní), u jiných hrboule zůstávají nespojené v podobě samostatných kuželů (buno- a „ _dontni), někdy lišty sply- = vají svými konci a prohý- bají se obloukovitě (lofo- dontní), jindy lišty mají tvar půlměsíce (seleno- Obr. 214. Zuby čelisti z plochy žvýkací 1., 2. zuby dontní). s hlavním hrboulem z a předním vnitřním 7, 3. tri- gonodontni zub. Původní tvar zubu za- chovávají jen špičáky, o- statní zuby se přeměňují a to zvláště třenáky a stoličky. Původní tvar stoličky byl as podobně kuželovitý, jednoduchý (haplodontní) zub s jedinou špicí (obr. 212.). Nezachoval se u žádného ssavce. 179 Složitějším se stává zub, objeví-li se po každé straně hlavní špice 2 špice nižší a zároveň na kořenu naznačeno rozvětvení (proto- dontní). Postranní druhotné špice dorůstají výše špice hlavní, tak že zub takový má 3 špice v jedné řadě (triconodontní, č. tricuspid). Špice neleží všecky v jedné řadě, nýbrž, spojíme-li je čarami, tvoří trojúhelník zv. primitivní, ne- bot střední špice zubu ze opr. 215. 1. trigonodontní stolička s naznačeným svrchní čelisti posunuta do- dem vnitřním hrboulem g, 2. etrazonodontní zub vnitř, zubu ze sanice na chod ze zubu trigonodontního v tetragonodontni. zevnějšek (tritubercular, č. trigonodont). Kořen při tom rozdělen ve 2—3 větve. Tvar třenáků a stoliček vzhledem ku počtu špicí a spojení jich jest důležitým znakem chrupu ssavčího (obr 213.—215. a sche- ma obr. 216.). Jednotlivé hrboule či špice obdržely svá jména, aneb svá označení. Tak ve svrchní če- listi na stoličkách přední vnitřní hrboul (protoconus) označuje se b, zadní vnitřní (hypoconus) 4, přední vnější (paraconus) a, zadní vnější (metaconus) c, přední mezi- hrboul (protoconulus) 0’, zadní mezihrboul (metaconulus) c’. V sa- nici přední vnější hrboul (proto- conid) P, zadní vnější (hypoconid) y, přední vnitřní (paraconid) a, y : i ^ Obr. 216. Schema zubů. 1. trituberkularního, přední mezihrboul (metaconid) p, 2. tuberkulosektorialního, 3. guinguetuberku- , : 9 ^ larního, 4. guadrituberkularního čelistí. Zuby zadní mezihrboul (entoconid) 7. sanice 5. trituberkula:ní, 6. guinguetuberkularní, sy: Sam © - 7. guadrituberkularní, 8. sextuberkularni. Sche- Stoličky obyčejně Jsou slo ma zubů s největším počtem hrboulů: 9 z čelisti, 10. ze sanice (Bernard). žitější než třenáky (heterodontní), vyjímkou jsou jim podobné (ho- meodontní). Stoličky mívají určité znaky skupin a čeledí vyzna- čeny a bývají složitější v čelisti než v sanici. V sanici obyčejným zjevem jest u nižších zub trituberkularní, který má hrboule spojené ostrými lištami a hlavní špici prodlou- ženou. Počet hrboulů často se o čtvrtý (talon) rozmnožuje a po- vstává zub tuberculo-sectorialni. Tato nová špice se někdy po- 12* 180 dvojuje, quinquetuberkularni. Někdy koruna se rozšiřuje a přední hrboul zakrňuje, tak že zbývají celkem 4 hrboule, buď samostatné, aneb lištami (jhy) spojené, guadrituberkularní. Někdy poslední stolička mívá vzadu ještě jedno jho a třetí hrboul (lobus, talon). V čelistích bývá u nižších trituberkularní zub, který má 2 vnější a 1 vnitřní špici spolu jednoduchými ostrými lištami spojené. Někdy vnitřní hrboul tvoří úhel, tak že se podobá V a spojuje se s vnějšími, trigonodontni. Na zubu trituberkularním někdy vzadu a uvnitř vyvstane nový hrboul, guadrituberkularní zub. Tyto 4 kuželovité hrboule zůstávají samostatné (bunodontní), aneb oba vnější spojují Se sala zv. his stěnou a dale přední vnější s předním vnitřním a zadní vnější se zadním -= eo SOD vnitinim m diee. © © © COD CODCOD dontní). Nové hrboule však mohou se množiti a tak C520 So? eon e 2 povstává guinguetuberku- © O 4 S J larní, sextuberkularní a, je-li takových hrboulü, které staví se pak do páru, více, multituberkularní zub. Jsou-li páry hrboulů Obr. 217. Schema trituberkularní teorie. Žvýkací plochy v rovnoběžných řadách, zubů čelisti (kroužky čárkované) i zubů sanice (kroužky jednoduché) na sobě promítnuty (Woodward). jest zub polylofodontní, aneb elasmodontni. Tak zv. teorií strituberkularní*)"(scheimal obr) vyličuje se vývoj hrboulů na zubech ssavců. Myslíme-li st plochy žvýkací zubů jak na sanici tak v čelistích promítnuté, seznáme, že nejnižší stupeň vývoje zubů, který u plazů a výjimkou jen u ssavců možno pozorovati, jest zub s jedinou špici hlavní (1). Po obou stranách hlavní špice objeví se menší hrboule zubu trico- nodontního (II). Ty sešinují se z přímé čáry a tvoří primitivní trojúhelník zubu trigonodontního (III). Na tom objeví se talon, nejdříve na zubu sanice (IV), později i na zubech čelisti, při čemž zuby sanice pokryjí se poblíže talonu hrbouli druhotnými (V). Výsledek jest zub z čelisti se 4 a zub sanice s 5 hrbouli (VI). Žijící ssavci již od dávných dob byli předmětem pozornosti lidské a již ve 4. století př. Kr. Aristoteles oddělil je ode všech *) H. F. Osborn, Trituberculy, Amer. Naturalist 1897. 181 ostatních živočichů do skupiny samostatné. První pokusy o sou- stavu podali C. Gessner 1551 a J. Ray 1693. Dokonalejší sou- stavu uveřejnil Linnée 1760, ve které rozeznával 5 řádů: Anthro- pomorpha, Ferae, Glires, Jumenta a Pecora. Později některé skupiny uceleny tím, že různorodé čeledi z nich vyňaty, tak ze skupiny Anthromorpha chudozubci, z Ferae hmyzožravci, vačnatci a j. Mimo tyto opravy základ Linnéem položený po dlouhou dobu zachováván. Cuvier podal soustavu opravenou a rozdělil ssavce na 2 hlavní skupiny: 1. Unguiculata s drápy neb nehty, kamž čítal Bimana, Ouadrumana, Ferae (s podřády Chiroptera, Insecti- vora, Carnivora) Marsupialia, Rodentia, Edentata a Cetacea, 2. Un- gulata, kamž kladl Pachydermata (s podř. Proboscidea, Pachyder- mata a Solipeda) a Ruminantia. Soustavy té po dlouhou dobu bylo užíváno, ač vedla k nepřirozenému seskupování, ježto na př. nebrala zřetele na vývoj zárodkový (je-li placenta čili nic). Blain- ville poprvé na nedostatek ten upozornil a Owen rozvrhl ssavce na Eplacentalia a Placentalia dle toho, probíhá-li vývoj bez pla- centy aneb s ní. Pozdější práce Cuvierovy o kostech zkamenělých položily základ ku poznání ssavců předvěkých a dosud v hlavních aspoň rysech nepozbyly platnosti. Po Cuvierovi množství badatelů popisovalo nové nálezy. Tak ve Francii Croizet, Jobert, Pomel, siemies, Gervais, Lartet, Gaudry, ktery zpracoval bohaté naleziště třetihorních ssavců u Pikermi v Řecku, Lemoine, Filhol, WMeperet a jf, v Ansli Owen, Falconer, Huxley, Elowe t, Dawkins, Lydekker, Forsyth Major, Gadow a js v Né- mecku Meyer, Goldfuss, Kaup, Wagner, Fraas, Burmei- Rem beters, Schlosser, Jaekel- a j,"v Rakousku Suess, Toula, Hoernes, Weithoffer, u nás v Čechách Woldřich, Hofmann, Frič, Kafka, v Belgii Beneden, Dollo, ve Švýcarech Pictet, Rütimeyer,v Italii Sismonda, Gastaldi Capellini, Portis, v Rusku Fischer, Nordmann, Brandt, Kowalewski, Weramerice severní Leidy Marsh, Cope, Scott, Osborn, ux mernce jižní Lind, Burmeister, Reinhardt a zvláště mec Ninoa j yv Výzkumy v severní a jižní Americe provedenými v letech šedesátých předešlého století doznaly zkušenosti naše o ssavcích mnohých doplňků i oprav netušenou bohatou kořistí z nalezišť dříve neznámých. I bylo třeba přidati několik nových podřádů (Amblypoda, Condylarthra, Tillodontia, Allotheria, Toxodontia, 182 Typotheria), jimiž seznam dosud známých ssavců předvěkých platně byl rozmnožen. Bylo-li před tím známo jen asi 800 druhů ssavců zkamenělých (proti asi 2300 dr. žijících) vystoupil počet ten poslední dobou až k čís. 3000. Mezi jednotlivými skupinami a hlavně menšími čeleděmi ssavců známy jsou četné přechody a z těch možno usuzovati, že ssavci vzali původ svůj z plazů aneb obojživelníků. Huxley rozdělil ssavce ve 4 skupiny: 1. hypothetická skupina byli Aypotheria, dosud neznámí, čítají ssavce se znaky přechodními s kostí čtve- rečnou a bez bradavek prsních, 2. Prototheria obsahující ptako- pysky, 3. Metatheria čili vačnatci a 4. Eu/heria ssavci placentarní. Návrhů na roztřídění v řády a podřády podáno bylo a dosud podáváno jest mnoho. Dle vývoje embryonalního možno ssavce rozdéliti ve 2 podtřídy: 1. Eý/a- centalia a 2. Flacentalia. Podtřída Eplacentalia. Vývoj zárodkový probíhá bez pla- centy. Sem sluší řády: 1. Monotremata a 2. Marsupialta. Obr. 218. Plecovy pás ježury, s scapula, a acromion, c clavicula, Rád Monotremata. Ptakořitní. g puška, c coracoid, c’ praecora- coid, © episternum, s sternum . o : SESS $ Kosti lebky brzo srtistaji, morda na- před pokryta rohovitým zobanem, v če- listich zuby buď žádné, aneb zakrsalé. V pasu plecovém havranni a přední havranní kosti samostatné, na prsou nepravá prsní kosť, episternum (obr. 218.). V pánvi od stydké probíhá tak zvaná kosť vačnatců (marsupiale, epipubis). Rozmnožování vejci, společná urogenitální kloaka. Ze žijících 2 rodů, rod Æchidna znám jest z pleistocénu Australie (Proechidna Oweni). Řád Marsupialia (Metatheria). Vačnatci. E. D. Cope, The tertiary M. Amer. Natur. 1884. O. C. Marsh, Amer. Journal Sciences. 1878—1892. Na lebce švy dlouho jsou. patrny, zvláště kosti schránky sluchové dobře ohraničené. Nosní kosti veliké, jařmový oblouk 183 úplný, očnice do zadu otevřené. Kost bubínková (tympanicum) kroužku podobná, nesrüstá s okolními, ponebí neúplně zkostnatélé, s dírami. Mozeénice málo obsáhlá, mozek na povrchu hladký. Zadní úhel sanice dovnitř za- hnuty. Chrup obyčejně kompletní, avšak velmi různý, tak že vyskytují se zde tvary chrupu, jež pak u býložravců, hmyzožravců, šelern i hlodavců v dokonalosti přicházejí. U některých býložravých mizejí špičáky, ale zveličují a někdy i rozmnožují se za to řezáky. Špičáky u některých mají 2 ko- řeny a připodobňují se třenákům. Výměny zubu buď vůbec není, aneb bývá nahražován jen třetí neb čtvrtý molar. Jest to poslední třenák, který poprvé má podobu stoličky a teprvé po výměně nabývá typického svého tvaru. Pás plecový složen z lopatky a kliční kosti. V pánvi jest kosť vaková (marsupiale, epipubis, obr. 219.), která jest u obou pohlaví i také u rodů, které nemají vaku pro do- nášení mláďat. Kosť vaková vyjímkou schází * (Sparassodontidae), aneb naznačena jest chrupav- kou (Thylacinus). Zadní nohy bývají delší před- ních a jsou 4—5prsté. i Heat iie EE ; 22 -,: Obr. 219. Polovi Skupina čítá četné rody, které zdají se míti pánve klokana, 17 ile- Vy. , : : Puan iz ZOO; v um,cproc. pectinalis, souběžný vývoj se ssavci placentalnými. Žijící, aZ % ischium, ^ pubis, o for. obturatorium, na americkou čeleď Didelphydae, výlučně rozšířeni ,, epipubis, « fossa glenoidalis. jsou v Australii a okolních ostrovech, v třeti- horách byli však v Americe i Evropě. Podřád Allotheria Marsh. (Multituberculata.) E. D. Cope, American Naturalist 1881—1886. H. F. Osborn, The structure & classification of mezozoic Mam- malia, Journ. Acad. Philadelphia 1888. — A review of cretaceous Mam. Amer. Naturalist 1891. R. Owen, A monograph of foss. Mam. of the british mesozoic formations. Palaeontograf. Soc. 1891. Vymřelí malí vačnatci s chrupem typickým. Řezáky bývají silné a zvláště druhý prodlužuje se na způsob zubu hlodavcovitého. Špičáky obyčejně scházejí. Třenáky buď podobají se stoličkám, 184 aneb jsou smáčklé, dlátovité, někdy mohutně rozšířené. Stoličky mají četné hrboule, ve 2—3 podélných řadách (multituberkularní). Sanice nemá šikmou rýhu pro sval saňojazýlkový (mylohyoideus) a úhel její jest do vnitř zahnutý. V pasu plecovém, zdá se, byla kosť havranní samostatnou. Nejstarší ssavci, známí jen z kusů lebek a sanic, počínají triasem a vymírají zpodním eocénem. Některé tvary dříve sem čítané (Tritylodon) staví se nyní k plazům. Bolodontidae Owen. Na mezičelisti jsou 2—3 7 (řezáky), špičák schází, 3 P (třenáky) se 3—4 hrbouli a obyčejně 4 W (sto- ličky) s 2 řadami kuželovitých hrboulů, oddělenými střední rýhou. Bolodon Owen vzorec chrupu svrchní čelisti 2. 0. 3. 4. ; jura anglický. A//odon Marsh Obr. 220. Adlodon fortis Marsh, druhý a třetí třeňák ; svrchní jura Obr. 221. Plagiaulax minor Ow. z Yezák, 1.-- 4. americký. třenáky, II. první,I. druhá stolička; jura anglický. (obr. 220.) na svrchní čelisti 3. O. 3. 4.; jura americký. A//acodou Marsh; křída americká. Plagiaulacidae Gill. V sanici veliký 7 (řezák) podoby zubu hlodavcovitého, zpodní P (třenáky) 1—4, smáčklé, poslední mohutný, s korunou v půlkrunovitém oblouku a po bočných stěnách obyčejně rýhami pokrytý. Má 2 kořeny. 2—3 W (stoličky) v sanici, s 2 po- délnými řadami hrboulů, W nahoře v čelisti s 3 takovými řadami. Plagiaulax Falc. (obr. 221.) sanice z jury anglického má korunní výčněl vysoký. P4 (čtvrtý třenák) mohutný, s podélnými ryhami. Ctenacodon Marsh zpodní P přiostřené, P4 bez podélných rýh; jura americký. /Veoplagiaulax Lem. na sanici jen veliký P a dvě W; eocén Francie a Ameriky. Cimolomys, Nanomys Marsh, Halodon Cope, křída americká. Polymastodontidae Cope. V sanici 1 silný, prodloužený 7, někdy malý P, jindy třenáky scházejí a 2 velké W s 2 řadami hrboulů. V čelisti 2 na příč prodloužené W se 3 podélnými řadami hrboulů. Polymastodon Cope (obr. 222.), ve zpodním eocénu N. Mexika. 185 Podřád Diprotodontia. Owen. E. Ameghino, Contribucion ad conocimiento de los Mam. de Argentina, 1889. Býložravci (vyjímka Thylacoleo), s chrupem sestávajícím na- hoře z 1—3 7, první z nich jest prodloužený a proti rovněž mo- hutnému 7 sanice přímo postavený, P buď jsou listovitě smáčklé, aneb M podobné. Špičáky scházejí, ` aneb jsou jen slabě v čelisti vyvinuty. M mají 4 hrboule, aneb 2 lišty (jha). Abderitidae Ameghino. Řada zubů v chrupu uzavřená, vzorec 3—0.1 0.1—3.4 2—1.1—0.2—4.4 ` V sanici P malé, 7 velké, hlodav- covité, první W veliká, ostatní čtyrboké, s 4—5 hrbouli. Adďerites (obr. 223.), Mannodon, Halmadromus Amegh. eocén jižní Ameriky. Thylacoleonidae Owen. Vzorec Obr. 222. Polymastodon taoensis Osb. 9 1 3:1 eocén (Puerco) N. Mexika. buts oc poslední P? mohutné vy- vinut, široký a sploštělý, ostatní P i W malé, W s malými hrbouli, F silný. 7%ylacoleo Owen (obr. gee) masožravec (bezpochyby mrcho- žravec) rozměrů lva; z í pleistocénu Australie. Čeledi Hypsiprymidae, Phalangistidae, Macropo- didae a Phascalomyidae, které dosud žijí, zastou- peny jsou zbytky v plei- stocénu australském. Obr. 223. Abderites meridionalis Ameg. eocén Patagonie. 3.0.1.4 e Diprotodontidae Owen. Vzorec —— OE F nahoře kuželovité, první největší a nejdelší jest bez kořene, s růstem stálým. M mají 2 příčná jha (lišty), oddělená širokou rýhou. Sanice neukazuje otisk svalu žvýkače. Nohy sobě téměř stejné, hmotné, 5prsté. Diprotodon Owen (obr. 225.) má velikosť nosorožce, lebku až 186 m dlouhou. ¥ podobný zubům hlodavců, pokryt sklovinou jen na přední straně. Nothotherium Owen, menší rod s 7 slabšími; pleisto- cén australský. Podřád Polyprotodontia. Owen. Hmyzo- či masožravci menších rozměrů, s chrupem úplným, u starých zástupců primitivním. Nahoře jsou 5—4 7, dole 4—3, špičáky jsou přiostřené, oby- čejně delší zubů ostatních a mají někdy 2 kořeny. M jsou jednoduché, protodontní, tri- tuberkularní, aneb tricono- dontní, v počtu u žijících 6-7, u zkamenělých 8 —12. P jsou jednodušší. Skupina rodů často primitivních; někteří Obr. 224. Thylacoleo carnifex Ow. diluvium Queens- seskupují čeledi Dromatheri- landu (Woodward). idae, Triconodontidae a Amphitheriidae, které Citaji mnohé zástupce z triasu, ve zvláštní podřád Pantotheria. Dromathertidae Osborn. Chrup a zvláště W primitivní. 7 od sebe oddálené, P s jedinou špicí, W protodontní, s velkou střední špicí a 2 slabými vedlejšími hrbouli. Rozvětvení na ko- řenu W slabě jen naznačeno. Známy jen sanice s chrupem 3. 1. 3. 7: V „poslední době vesmés povazovany jsou za zbytky plazové. Dromatherium Emm. (obr. 226.) M proto dontní, Microconoďon Osb. M naznačují stupeň triconodont- Obr. 225. Diprotodon australzs Ow. diluvium Queens- landu (Woodward). ní; svrchní trias sev. americký Triconodontidae Osborn. Typus W trituberkularní, neb tricono- dontní P 4, M 4—8, kořeny již rozvětvené, Pi M s tlustou základnou a s hrbouli v jediné řadě. Špičáky často mají 2 kořeny. Úhel sanice do vnitř zahnutý. Zréconodon Owen M typu tricono- dontního, 3 -4. P 4; jura anglický a americký. Amphzlestes Owen 187 P 4, M 5, trituberkularní; jura anglický, Phascolotherium Owen (obr. 227.) P 2, M 5, trituberkularní, Spalacotherium Owen P 4, 4M 6, trituberkularní; ju- raanglicky. Dzcrocynodon Marsh (obr. 228.), M 8. Priacodon, Tinodon, Do- codon, Ennacodon Marsh; jura americky. Amphitheritdae Os- born Malí hmyzožravci Obr. 226. Dromatherzum silvestre Em. trias americký. s četnými trituberkularnimi M, které mají 2—3 kořeny. Jeden hrboul Obr. 227. Sanice A Phascolotherium Bucklandi Brod. z jury anglického. B Amblotherium gra- cile Marsh ze svrchního jury amerického. z řady posunut do vnitř (na- hoře), neb na zevnějšek (do- A le) a spojuje se s ostatními jhem. M v sanici mimo 3 hrboule mívají ještě talon (hypoconid). C mají 2 ko- feny. P mají 3 hrboule v řadě a kolem základní pásku. Úhel sanice vyvstalý a obyčejně do vnitř zahnutý. Zdají se býti předky placen- talních hmyzožravců. Amphi- therium Bly. vzorec chrupu sanice 4. 1. 5. 6. Amblothe- rium Owen (obr. 227.) vzorec 4. 1. 4. 7. Achyrodon Owen; vesmés jura anglický. Dryolestes Marsh (obr. 229.) vzorec chrupu na sanici 4. 1. 4. 8.; jura a křída Sev. Ameriky. Žijící čeledi Myrmeco- budae, Peramelidae a Da- syuridae zastoupeny jsou v pleistocénu australském. Sparassodontidae A- meghino. MasoZravci střed- Obr. 228. Dicrocynodon victor Marsh, a angulare, cr proc. coronoideus, c articulare; svrchní jura americky. ních rozměrů, kteří tvoří přechod mezi šlakoly (Dasyuridae) a mezi starými prašelmami (Creodonta). Některé znaky vačnatců scházejí, jako kosť vaková a díry v ponebí. Na lebce nosní a slzní kosti 188 rozšířeny, očnice do zadu otevřené, úhel sanice silně do vnitř zahnutý. Kladka kosti hlezenné jest prodéravéna. Chrup sestává ge MI D „013 vyměňovány bývají 1—2 M a C. Svrchní W tritu- berkularní, tříhranné, na- před široké, s hrbouli vněj- šími i vnitřními talonu po- dobnými. Zpodní W plo- ské, se 2—3 špicemi a nízkým talonem. V poslední době bývají oby- čejně uváděni mezi prašelmami. Acrocyon, Borhyaena, Prothylacinus (obr. 230.), Hathylacinus, Amphiprovivera, Anatherium Amegh. a jiné z eocénu Patagonie. Čeleď — Didelphyidae čítá v Americe 2 rody Zijící a jest za- 73 stoupena již v třetihorách a pak v diluviu Evropy a Ameriky. Ano Marsh udává z křídy americké ro- zi PIU E Bean qus dy Didelphys (obr. 231.), Czmolestes, Batodon a Telacodon. Dále po- psány jsou z eocénu (? oligocénu) Patagonie vymřelé rody Micro- biotherium, Stylognathus, Eodidelphys, Prodidelphys Amegh. a j. Podtřída Placentalia. Ve vývoji zárodku jest placenta, kost vačnatců vždy schází. Možno rozeznati řády: 1. /usectivora, 2. Chiroptera, 3. Carnivora, 4. Cetacea, b. Tzllodontia, 6. Rodentia, 7. Edentata, 8. Ungulata, 9. Sirenia a 10. Primates Rad Insectivora. Hmyzo- zravci. G. E. Dobson, Mono- Obr. 231. Didelphys Aymardi Fil. leva polovina sanice; graph of the L 1882 eocén francouzský (Gaudry). 890: M. Schlosser, Die Affen, Lemuren, Chiropteren, I. etc. des europ. Tertiárs. Beiträge z. Palaeont. Osterr..Ungarns 1887. 189 Primitivni skupina ssavcü rozmérü nevelkych, vétSinou svétla se štítících. Mezi obratli bederními často zachována bývají inter- centra. Lebka jest nízká, prodloužená, oblouk jařmový slabý, očnice obyčejně do zadu otevřeny, ponebí a sluchová schránka nedostatečně zkostnatělé, s dírami, mozečnice malá, mozek na po- vrchu hladký. V pasu plecovém kliční kosť vyvinutá. Rámě má epi- kondylarní díru, vřeteno a loket jsou samostatné, podobně i kůstky lodkovitá a měsíčitá. Na stehně bývá obyčejně i třetí hrboul (tro- chanter tertius). Nohy ploskochodé, obyčejně s 5, řidšeji se 4 prsty. Chrup jest úplný, málo odrůzněný, tak že někdy není možno ay Ate. EIUS ale u tvaru vice odrüznénych se redukuje. 7 často silně se pro- dlužují, C mívají 2 kořeny, někdy jsou zakrsalé, P sekodontní, jednotlivé druhy zubů rozeznati. Normální má vzorec s lištami přiostřenými, M bunodontní, neb lofodontní, s přiostřenými hrbouli, svrchní tri- neb guadrituberkularní. Výměna zubu děje se záhy, ano často ještě v životě embryonalním. Jindy jest výměna neúplná. Nečetní zástupci zkamenělí počínají eocénem a mnohé rody nelze dobře v soustavě žijících umistiti. ; 5 NA 4 Ictopsidae Cope. Vzorec chrupu obyčejně E T kuže- lovité, ostré, C o něco silnější, 3 přední / jednodušší, poslední jako W. Svrchní M krátké, nízké, na příč trojboké, trituberkularní, zpodní M mají 2 hrboule a talon. Leptictis Leidy v čelisti 2. 1. 4 3., Ictops Leid. (obr. 232.) miocén americký, Dzacodon Cope, Fassala- codon, Anisacodon Marsh; eocén americký. Adapisociridae Lemoine. Sanice dlouhá, bez výčnělu vranního, s chrupem nahoře i dole 2. 1. 4. 3. 7 malé, üzké, hlodavcovité, C malé, P s 2 kořeny, se středním hlavním hrboulem a talonem. M trituberkularní. Adapisorex, Adapisoriculus Lem. druhý rod menší, s M složitějšími, z palaeocénu francouzského. Č. Talpidae dosud žijící počíná eocénem, kdež zastoupena také vymřelými rody. Za/bavus Marsh v Americe a Amphidozotherium Fil. (obr. 233.) ve Francii. C. Myogalidae poprvé vyskytuje se v eocénu, Tupajidae za- stoupena v miocénu Asie a Evropy. Sem náleží na př. Galerix Pom. (obr. 234.) a Plesiosorex Pom. (obr. 235.). Č. Soricidae počíná 190 , svrch. eocénem podobně ič. Erinaceidae, která čítá vymřelé rody Neurogymnurus Fil. (obr. 236.) a Tetracus Aym. Obr. 233. Amphidozotherium Cayluxt Obr. 232. Zctops bicuspis Cope lebka se strany; uk cos hates SOC Losic) s QE rancouzsky. eocén americky (Cope). Dimylidae Schlosser podobná č. předešlé, s chrupem reduko- vaným a pouze s 2 W. Dimylus, Cordylodon Meyer z miocénu. Řád Chiroptera. Netopýři. Herluf Winge, Jordfundne og nulevende Flagermus (Ch.) etc. 1892. UY Mohou považovány býti za větev hmyzožravců, která přizpůsobena jest k lé- tání. Lebka jest zkrácená, zvláště v přední AU PETS EO LE části, oblouk jařmový obyčejně vyvinut, šípový hřeben (crista sagitalis) vynikající a očnice do zadu Široce otevřeny. Schránka sluchová, jakož i ponebí na zpodu lebky úplně zkostnatělé, bez mezer. Chrup == Obr. 236. Neurogymnurus Cayluxt Fil. eo- cén francouzský. Obr. 235. Plestosorex soriciuo:des Blainv. miocén francouzský. jest úplný, obyčejně vzorce EE C jsou silné, P přiostřené, M sekodontní, bunodontní neb lofodontní, s ostrými lištami. Mlečný chrup zakrsalý. V pasu plecovém dlouhé klíční kosti přikládají se 191 k nadpažku lopatky a jdou ke kosti prsní. Přední nohy silné, delší zadních a upravené ku napjetí létací blány (patagium). Rámě útlé, mnohem kratší kosti vřetenní. Vřetenní jest prodloužená, loketní úzce s ní spojena a směrem dolů zakrsalá. První řada kůstek zápěstních srůstá dohromady. První prst, palec, může proti ostat- ním prstům se postaviti a jest krátký, drápkem ozbrojený. Ostatní 4 prsty mají prstce velmi prodloužené a za živa blánou létací spo- jené. Pánev a zadní nohy jsou slabé, kosti sedací často srůstají s pateří. V zanártí patní kosť má dlouhý trn, na který se upevňuje zpodní čásť blány. Prstů jest 5, stejně dlouhých. Skupina býložravých (Megachiroptera) nezanechala zbytků. Skupina hmyzožravých (Microchiroptera) zastoupena nečetnými zbytky ve sladkovodních uloženinách a v hlinách jeskynních počínaje eocénem evropským a americkým. Wu GF Starší rody jsou vymřelé j. Pseudo. 82 rhinolophus (obr. 237.), Vespertiliavus Schloss. Necromantis Weith. z eocénu francouzského, Vesperugo Keys. Nyctithe- Obr. mp puer ieee rium, Nyctiestes Marsh z eocénu ame- francouzsky (Schlosser). rického. V miocénu popsán vymřelý rod Falaeonycteris Pom. Zde pak objevují se poprvé žijící rody. V hlinách jeskynních mnohdy nalezány bývají velmi četné zbytky netopýrů. <= Řád Carnivora. Masožravci. J. L. Wortmann, Studies of eocen Mammalia etc. I. Carnivora. Amer. Jour. Scienc. 1902. Chrup úplný, sestávající ze 3 řezáků, 1 prodlouženého a sil- nějšího špičáku, 4 jednoduchých sploštělých třenáků a 3 širokých stoliček. Chrup mléčný rovněž úplný, výměna zubu dokonalá. Nohy mají na koncových prstcích drápy, vyjímkou jsou ve vesla přetvořeny. Dělí se v 1. Creodontia, 2. Fissipedia a 3. Pinnipedia. Podřád Creodontia. Prašelmy. E. D. Cope, The C. Amer. Naturalist 1884. W. B. Scott, Revision of the N. Am. C. Proc. Acad. Philadel- phia 1892. 192 W. D. Matthew, Additional observations on the C. Bullet. amer. Mus. Nat. Hist. 1901. Předchůdci šelem, kteří mají vztahy k vačnatcům a ssavcüm hmyzožravým a bezpochyby povstali z vačnatců polyprotodontních. Lebka jest velká, šelmovitá, morda prodloužená, mozečnice malá, mozek byl na povrchu hladký. Ponebí jest úplně zkostnatělé, bez mezer. Sanice má kloub příčný a úhel plochý, nikoli do vnitř za- DLS 13: hnutý. Chrup jest úplný, obyčejně VLP někdy však až na 2 llc 3: 2. ^ . , . 72 . v z 0 0 redukovaný. 7 jsou dlátovité, C silně prodloužené, ku zelovité a šelmovité; nikdy nemají 2 kořeny. P jsou jednoduché, sploštělé, ale poslední P často W podobný. Zubu trhacího (jako u šelem) není. Svrchní M jednoduché, triberkularní, ze 2 vnějších a 1 vnitřního hrboule, který dosti daleko do předu jest posunut; obyčejně však oba vnější hrboule spojují se jhem, které tvoří úhel, tak, že má podobu V s 1 neb 2 špicemi. Také vnitřní hrboul může míti podobné jho a spojuje se pak s oběma vnějšími. Zpodní W jsou trituberkularní, vnější hrboul hlavní jest nejsilnější, vnitřní bývá slabý, až i zakrsalý, talon někdy vyvinut a sploštělý. M, obyčejně je nejmenší ostatních, M, největší. Vyjímky jsou řídké. V mléčném chrupu poslední M podobá se W, a M, po- dobá se P, chrupu definitivního. V pasu plecovém klíční kosti scházejí. Okonéiny bývají poměrně malé a neohrabané. Ramé mívá for. entepicondylare a dole jednoduchou kladku, která u ně- kterých odrůzněnějších tvarů jde až k jamce okovcové. Kosti vřetenní a loketní po celé délce jsou samo- statné. V zápěstí všecky kůstky jsou samostatné a obyčejně i ků- stka střední bývá zachována. Před pěstí jest podobně upraveno jako u šelem. Obr. 238. Hyaenodon, kost patní a hlezenná. V pánvi kyčelní kosť jest úzká, trojhranná, stehno má třetí hrboul (trochanter). V zanártí hlezenná a patní kůstka (obr. 238.) jsou nízké, hlezenná slabě vyklenutá, aneb i vydutá, pojí se kloubnatě s kůst- 193 kami kostkovitou a élunkovitou. Kloub, kterým hlezenná přikládá se k holeni, slabé zaobleny. Nohy jsou ploskochodé, aneb polo- ploskochodé, zřídka prstochodé. Koncové prstce jsou prodlouženy, se stran smáčklé, slabě zahnuté, na dolením konci rozpoltěny a na zpodu sploštěné. Byly opatřeny drápy. Oxyclaenidae Scott. Znám jen chrup primitivní. P jsou jedno- duché, přiostřené, P, někdy i P; s vnitřním hrboulem. Svrchní M trituberkularní, trojboké, hrboule kolmé a špičaté. Zpodní 77 se 3 předními hrbouli, které jsou o něco vyšší než talon. Oxyclaenus, Mioclaenus, Chriacus Cope, Protochriacus Scot z eo- cénu Nového Mexika. Arctocyonidae Cope. Primitivní pra- šelmy přizpůsobené na stravu smíšenou. M guadrituberkularní; svrchní se 4 tu- pými, málo vynikajícími hrbouli, zpodní M prodlouženě čtyrhranné, hrboule talonu téměř téže výše jako hrboule hlavní. Přední P s jedinou špicí, smáčklé. P, tritu- berkularní. Nohy ploskochodé, s 5 prsty. Arctocyon (obr. 239.) Blainv. z eocénu fran- couzského. C/aeomodom, Tetraclaeonodon Scott z eocénu Nového Mexika, Anacodon Obr. 239. Artocyon primaevus Cope z eocénu Sev. Ameriky. iy o E Tritsodontidae Scott. P vysoké a špi- čaté, svrchní M trituberkularní, se 3 nízkými hrbouli, zpodní s 2 vy- sokymi vnějšími špicemi a slabým vnitřním hrboulem; talon nízký, s okrajem přiostřeným. 77zsodom, Gonzacodon Cope, Microclaeonodon Scott; eocén N. Mexika. Mesonychidae Scott. V čelistích P, a W trituberkularní, hrboule jejich nespojené, zpodní M v přední polovině s vysokou vnější špicí, s nízkým předním a zakrnělým vnitřním hrboulem. Talon s jediným hrboulem nízkým a přiostřeným. Jámu glenoidální napřed omezuje lišta. Nohy se 4 prsty. Mesonyx Cope (obr. 240.) na 2m dlouhý.Přední 2 hrboule na M v téže řadě s talonem; eocén — miocén severoamerický. Pachyaena Cope na 3 m délky. Dzssaeus Cope na M tři primitivní hrboule zřetelné; eocén. Proviverridae Schlosser. Selmy menších rozměrů, s chrupem patrněji odrüznénym, v němž F, připodobňuje se M, tak že po- Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 13 194 prvé vyskytuje se naznačení trhacího zubu. Nahoře M a obyčejně i P, trituberkularní, vnitřní hrboul silně do předu a do vnitř po- sunut. Vnější hrboule tvoří ostrou řezací hranu a vnitřní je v ühlu V. Dole M mají 2 vnitřní a 1 vnější vysoký hrboul a mimo to i příčný talon s 1 neb vice Spicemi. M, bývá nejmenší. P jsou sploštělé, mají vysokou přední \) špici a také často slabé 2 vedlejší Spice, Proviverra Rüt. (obr. 241.) lebka pro- dlouzena, svrchní 77 typicky trituberkularní ; eocén fran- couzský a švýcarský. Quer- Obr. 240. AMesouyx obtusidens Cope lebka se strany; eocén americký (Scott). cytherium Fil. Hyaenodictis, Procyniciis Lem. eocén francouzský. Deltatherium Cope; eocén N. Mexika. Fulaeonzctidae Osborn. Lebka zkrácená, kočkovitá, s chrupem částečně zakrslým, W; zakrňuje a někdy i M, schází. Trhací zuby jsou dobře vytvořeny, tím že nahoře P, a dole M, se zveličují. Nahoře W, veliká, trituber- kularni, W, malá, hrboul- natá. Dole jen ZiHi/ahé se 3 silnými Spicemi a ta- lonem jamkovitým, hrbouli obklopeným. | Falaeomictis Blain (cbr. 242). Fatriofelis Obr. 241. Proviverra Cayluxi Fil, eocén francouzský Lei. (obr. 243. a 244) Am- (Gaudry). blyctonus Cope; eocén Ev- ropy a Ameriky. Hyaeonodontidae Cope. Selmy znaénych rozmérü, podobny pravym, ale bez trhacich zubü a s kostrou, která vykazuje mnohé primitivní znaky. Nahoře P, trituberkularní, podobný WZ. Na W vnější hrboule spojují se v ostrou vnější hranu a vnitřní přední hrboul je slabý. M, vůbec schází, aneb jest malá a na příč postavená. Dole JZ jsou sploštělé, se 2 řezavými a se rozbíhajícími hlavními hrbouli a malou zakrnělou vnitřní špicí. Podobně i talon nízký, při- ostřený. Hyaenodon Laiz. P. (obr. 238.) přední nohy s 5 prsty, v zá- pěstí loďkovitá a měsíčitá spolu srostlé, chrup > svrchní 195 eocén — zpodni miocén Evropy a Ameriky, pliocén Indie. Oxyaena Cope má nahoře i dole jen 2 W; eocén francouzský a americký. Obr. 242. Palaeonzctts occidentalis Osb. čásť lebky Obr. 243. Patriofelis ferox Wort. přední se sanicí; eocén americky (Osborn). noha; eocén americký (Wortman). ud“ Pterodon Blain. s chrupem 3. 1.4.3.; eocén evropský. Protopsalis Cope eocén americky. Miacidae Cope. Chrup úplně pravým šelmám podobný, s P, nahoře a W, dole v trhací zuby přeměněné. P ostatní řezavé, M trituberkularní, poslední J/ malá, na příč postavená. Od pravých šelem liší se některými starými Obr. 245. Didymictis Dawkin- stanus Cope, polovina sanice, £ A ze zevnějšku, Bz vnitřku; Obr. 244. Patriofelis ferox Wort. zadní eocén americký. noha, eocén americký. znaky na kostře. Tak zápěstní kůstky jsou samostatné, stehno má třetí hrboul (trochanter) a hlezennájkůstka v zanártí má slabě vy- dutou kladku. Miacis Cope dole 3 M. Didymictis Cope (obr. 245.) dole 2 M. Viverravus Marsh; eocén Sev. Ameriky. 135 196 Podřád Fissipedia (Carnivora vera). Šelmy. J. N. Woldřich, Ueber Caniden aus dem Diluvium. Denkschr. kais. Akad. Wiss. Wien. 1880. J. Kafka, Šelmy české žijíci i fossilní. Archiv pro výzk. Čech 1901. J. B. Hatcher, Oligocene Canidae. Mém. Carneg. Museum 1903 Ploskochodci, aneb prstochodci, maso- neb všežraví, s chrupem úplným. Lebka u nižších jest dlouhá a nízká, u vyšších zkrácená, tak že tváře nahoru příkře vystupují. Ponebí je úplně zkostnatělé, ej jařmový oblouk silný. Mo- PČ zečnice poměrně obsáhlá, přední poloviny mozkové prodlouženy, se 3 neb 4 záhyby na povrchu. Ší- pový (sagittalní) hřeben k 5 na lebce silny a smérem do „Ag 9 zadu podvojeny. V základ- né lebky u některých pro- bíhá chodba alisfenoido- vá, kterou jde krkavice. Chrup sestává nahoře i dole ze 3 řezáků, slabě vyvinutých (vyjímkou bývají jen 2 7.), 1 špičáku, nejdelšího a nej- silnějšího to zubu, někdy hranatého, 4 třenáků a 2—3 stoliček (obr. 246.). P, nahoře a W, dole vyvinuty jako typické zuby trhací. Jsou mohutně prodlouženy a zvýšeny, trituberkularní. Nahoře mají 3, dole 2 kořeny. Vnější oba hrboule, z nichž přední jest vyšší zadního jsou spolu spojeny a jsou typem zubu masožravého. Vnitřní hrboul jest nízký, tvoří někdy výběžek talonu podobný a u typu výlučně masožravého také někdy vůbec schází, kdežto u typu všežravého dosahuje výše obou vnějších hrboulů. Někdy mimo 2 vnější hrboule jest ještě menší třetí špice. Zpodní zub trhací má vnější 2—3 špice a za nimi velký, ale nízký talon; přední špice vnější jsou ostré, řezavé, vnitřní hrboul někdy schází. Zuby mezi C a trhacím zubem nazývají se zuby mezernými (Lůckenzáhne), jsou malé, slabě smáčklé a špičaté, někdy zakrňují. Stoličky za zubem trhacim, tak zv. zuby hrboulovité (Hócker- záhne) mají korunu širokou, se 3, 4, ano i více tupými hrbouli. [Ad Obr. 246. Chrup vlka, 7 řezáky, c špičák, nahoře 1.—4 třenáky, 4. zub trhací, 5. a 6. stoličky, dole 1.—4. třenáky, 5.—7. stoličky, 5. zub trhací 197 Čím chrup typičtěji masožravý, tím menší a slabší jsou zuby hrboulovité a naopak, u těch šelem, kteří živí se potravou smí- šenou, nebývají trhací zuby zřejmy a všecky M a často i P jsou tupě hrboulovité. Mléčný chrup jest podobný sice chrupu defini- tivnímu, ale jednotlivé zuby obou chrupů nejsou sobě stejny. Tak zuby trhací v mléčném chrupu posunuty o 1 zub do předu, jest zde nahoře 7, a dole 7, zubem trhacim. Kloub sanice jest na příč postaven, tak že pohyb žvýkací možný jen ve smyslu kolmém (ortalním). V pasu plecovém klíční kost schází, aneb jest zakrsalá. Ramé jest silné, mívá foramen entepicondylare, kosti loketní a vřetenní jsou samostatné. V zápěstí kůstka loďkovitá, měsíčitá a střední srůstají v kosť jedinou. Obr. 247. Cynodictis la- custris Gerv. zadní noha ; Obr. 248. Cynodictis lacustris Gerv. 4 třenáky a 3 sto- tertiér francouzský. ličky v sanici; eocén (fosforit) francouzský. Stehno nemá třetí hrboul (trochanter). V zanártí jsou kůstky k sobě přitlačeny, hlezenná jest dole uťatá a má kladku obyčejně hlubokou. Dole přikládá se k ní pouze kůstka člunkovitá, kost- kovité se nedotýká. Prstů samostatných bývá 5, neb 4, palec jest kratší ostatních. Koncové prstce jsou přiostřené, zahnuté a často vztažitelné (obr. 247.). Canidae. Psi. Poměrně primitivní skupina, úzce spojená s med- vědy, tak že hranice není určitá. Typus masožravý není úplný, možno pozorovati směr k typu všežravému. Lebka jest protažená, morda dosti dlouhá, schránka sluchová nerozdělená střední pře- pážkou, vyklenutá, hrdelní výčněl (proc. paroccipitalis) mocný. Chrup vzorce primitivního, u tvarů nižších shee acit ud 34154698 trhací zub (/,) protazen, na vnější stěně má 2 hrboule a uvnitř menší tlustý hrboul. Svrchní J/ mají špice na příč protažené, často Svrchní 198 s mezihrbouli, M, skoro tak veliký jako zub trhací. Zpodni trhací (M) má napřed 2 vnější hrboule a slabý do zadu posunutý hrboul vnitřní, který mívá dru- hotné špice. Talon vně i uvnitř hrboulem omezen. M; jest nejmenší, někdy schází. Okončiny u někte- rých starších ploskochodé, Obr. 249. Cynodon lacustris Pom. eocén (lignit) Ap a Y (ea RD jinak prstochodé, napřed 5—4, vzadu obyčejně čtyř- prsté. Drápy jsou nevztažitelné, ocas dlouhý. Zdá se, že po- vstali z čeledi Proviverridae. | Cyzodzctis Brav. P (obr. 247. a 248.) nahoře jen 2 W, nohy 5prsté; eocén. Temnocyon Cope podobný; Obr. 250. Ampicyon giganteus Laur. levá polovina svrchní čelisti, z miocénu francouzského. Špičák a 3 třenáky vypadly z lůžek, zachovány čtvrtý třenák a 3 stoličky (Gaudry). eocén americký. Pleszocyon Schlosser, eocén, Amphicynoďon Fil. Cynodon Aym. (obr. 249.) eocén a oligocén. Galecynus Owen miocén americký. Amphicyon Lart. (obr. 250.) ploskochody, střední tvar mezi psem a medvědem, chrup primitivního vzorce; miocén vých Mu 951142 Indie. Canis Lin. vzorec chrupu jest Sr ase ale nékdy dole pouze 2 W. Počíná svrchním miocénem Vých. Indie, pak objevuje se v pliocénu Evropy a jest hlavně v diluviu hojný. Již v pliocénu jsou jednotlivé racy j. vlk, pes a šakal odrůzněny. Bohatý rod ten možno rozdělit ve 2 skupiny: I. Thooidea, morda tvoří před mozeč- nici úhel a čelní kosti mají dutiny. Sem náleží m. j. domácí pes C. familiaris, který poprvé objevuje se v době kamenné. Z doby bron- zové znám C. fam. matris optimae, který dělí se v různé racy j. C. fam. intermedius, Spaletti a j.; dále sem náleží podrody Chryso- cyon, Lyciscus, Lupus a j. Z diluvia důležitý jest vlk jeskynní. II. Alopecoidea, morda přechází znenáhla do mozečnice, v čelních 199 kostech není dutin. Sem patří Urocyon, Vulpes a j. Poslední v di- luviu měl četné racy j. V. fossilis, minor, moravicus a j. Různé racy rodu Canis povstaly křížením různých druhů. Cephalogale Jour. svrchní trhací zub menší než W, eocén. Szmocyon Wag. (obr. 251.) P jsou velmi malé a mizivé; miocén. Pseudamphicyon Schloss eocén. Obr. 251. Szmocyon diaphorus Kaup, z eocénu německého. Ursidae. Medvědi. Šelmy značných rozměrů, s chrupem, který přeměnil se v typus všežravý. Lebka protažená, schránka sluchová slabě vyklenutá, přepážkou nerozdělená, výčněl hrdelní (proc. paroccipitalis) a výběžek pro sval žvýkací (proc. mastoideus) silné. Obr. 252. Levá polovina čelisti Zvaenarctos stvalenszs Falc. c špičák, druhý a třetí třenák zanechaly lůžka, 1 čtvrtý cřenák, 2 a 3 stoličky. (Gaudry). Chrup oS C velmi mocné, kuzelovité a zahnuté, trha- cích zubů neni, P redukované, /, nahoře krátké, s 2 tupými hrbouli vnějšími a do zadu posunutým vnitřním, který nemá samo- statného kořene. Svrchní M v obrysu čtverečné, neb obdélné, quadrituberkularní a často i s četnějšími hrbouli. Æ, zpodní po- délně čtyrhranný, napřed se 3 hrbouli, vzadu s talonem velikým, na zevnějšku 1, do vnitř 2 hrbouli omezeným. M, větší, s četněj- Simi hrbouli; poslední M oble trojhranný, aneb zaokrouhleny. 200 Okončiny neohrabané, 5prsté, ploskochodé, ocas krátký. Rodem Amphicyon spojeni se psi, tak že určité ohraničení nemožné. Obr. 253. Ursus spelaeus Blum. z diluvia německého. Hyaenarctos Fal. C (obr. 252.). M jednak trojhranné, jako u psů, jednak ^ guadrituberkularní; miocén. Ursus Lin. (obr. 253.) počíná miocénem Vých. Indie. V diluviu všeobecně rozšířený a hojný druh U. spelaeus, medvěd jeskynní značnějších Obr. 254. Meles taxus Pall. sanice; diluvium německé. rozměrů než nynější. 7, schází nahoře i dole, M mají hrboule velmi četné, tak že zde naznačen lépe typus všežravý než u druhů Obr. 256. Gulo luscus Obr. 255. Pleszctzs lemanen- Lin. polovina čelisti ; sts Pom. lebka shora ; mio- diluvium německé cén francouzský (Filhol). (Zittel). žijících. Arctotherium Brav. zastupuje medvědy v diluviu Jižní Ameriky. M do zadu se zveličují. 201 C. Procyonidae, která žije v Americe a jižní Asii známa jest z diluvia Ameriky. Č. Mustellidae, kunovitých se zuby trhacími a stoličkami re- dukovanymi jest po všem světě vyjma Australii rozšířená. Mustela Lin. Galtctts Bell. Mellivora, Meles Storr. (obr. 254.), Lutra Erx. počínají miocénem. Vy- mřelé rody Stenoplesictis, Fa- laeoprionodon Fil. Plesictis Pom. (obr. 255.) známy jsou z eocénu. . . Obr 237. Viverra simplictdens Schloss. polovina Promeles Zitt. Potamotherium sanice ; eocén (fosforit) francouzsky (Zittel). Geoff. v miocénu. Putorius Cuv. počínají pliocénem, Gz/o Storr. (obr. 256.) jest arktický tvar, který znám jest z diluvia Evropy. Viverridae. Pucholovité. Šelmy malých rozměrů, které mají četné příbuzenské vztahy k ostatním čeledím, tak zvl. ke psům, Obr. 258. Jctitherium robustum Nord, chrup v čelisti; * řezáky, c špičák, 1—4 třenáky, 5, 6 stoličky; miocén z Pikermi (Gaudry). kunovitým, hyenám a kočkovitým, že ostré ohraničení není možné. Jsou buď plosko-, neb prstochodci, s lebkou krátkou, útlou. Schránka sluchová rozdělena přepážkou a chodba alisfenoidová obyčejně vyvinutá. Nohy jsou krátké, 5, zřídka 4prsté. Ocas dlouhý. Chrup vzorce aa trhací zuby vyvinuty, svrchní v rüzném stupni protažen, se 2—3 hrbouli a vnější stěnou řezací; vnitřní hrboul posunut k přednímu okraji. Zpodní trhací se 2 vnějšími a 1 vnitřním hrboulem, talon silný, pilovitě omezený. Svrchní W trituberkularní, trojhranné. Dole M, malá. V starém světě zastou- pena tato čeleď několika rody. Vzverra Lin. (obr. 257.) a Herpestes Ill. počínají eocénem. Amphictis Pom. v eocénu. /ctithertum Wag. (obr. 258) tvoří přechod k hyenám; miocén. 202 Hyaenidae. Hyény. Mrchožravci dosti značných rozměrů, s chrupem redukovaným v tom směru, že M stávají se menšími, ale trhací zuby a P se zveličují. Lebka krátká, vysoká, schránka sluchova bez přepážky. Zadní nohy kratší předních, prstochodé, napřed obyčejně, vzadu vždy 4prsté, ozbrojené silnými drápy. 3. 1. 4—3. 1 3.1.4—3.1—2' kuželovité, svrchní trhací zub silně prodloužený, mohutný, před hlavní špicí má nízký hrboul, zadní hrboul vytažen v dlouhou řezavou lištu, vnitřní hrboul na před- ním okraji slabý, někdy vůbec schází. Zpodní trhací zub se 2 hrbouli a slabým Chrup vzorce P nahoře i dole, vyjma 7, silné, Obr. 259. Hyaena eximia Obr. 260. Chrup kočky, i řezáky, c špičáky, Wag. R. polovina čelisti ; 2- 4 třenáky, 5 stolička, nahoře 4 a dole 5 miocén Pikermi. trhací zuby. talonem. M malé, svrchní velmi malá, na příč prodloužená a na vnitřní straně trhaciho zubu uložená. Čeleď, která povstala z pu- cholovitých, žije ve Starém světě a počíná zde miocénem. /yae- nictis Gau. přechodní tvar, s 2 stoličkami v sanici. Lycyaena Hen. miocén. Hyaena Lin. (obr. 200. a 259.) počíná miocénem; v di- luviu jest hojná hyena jeskynní /7. spe/aea, což jest odrůda žijící hyeny skvrnité. Největší druh byl Æ. drevirostris z pliocénu fran- couzského. Felidae. Kočkovité. Šelmy různých velikostí, prstochodci (vy- jímkou jsou tvary přechodní, poloploskochodé), jichž chrup nejvíce jest odrůzněn a masožravý typus jeho nejsilněji vyvinut. Kostra silná, ale při tom útlá. Lebka krátká, zvláště morda zkrácená. Sval žvykací (masseter) velmi silný, inserce jeho na sanici, jakož i na mocném, rozšířeném oblouku jařmovém patrny. Sluchová schránka 203 vysoko klenutá, přepážkou úplně rozdělená. Chodba alisfenoidová LT obyéejné schází. Chrup vzor- racio 7 mle C velmi silné, nékdy v mocné tesáky přeměněné, vzadu i napřed s hranou přiostřenou (obr.260.). Svrchní trhací zub prodloužený, s trojšpičatou vnější stěnou a s vnitřním hrboulem slabým a často ce Obr. 261. Pseudaelurus quadridentatus Blain. sanice ; miocén francouzský (Filhol). úplně zakrslým. P počtem redukovány, smáčklé a často, aspoň některé zakrslé. Zpodní trhací zub se 2 řezavými, od sebe od- Obr. 262. Dinictis felina Lei. levá polovina sanice, c špičák, 2.—4. třenáky, 5., 6. stoličky ; miocén amer chýlenými vnějšími hr- bouli, velmi slabou vnitřní špicí a rovněž slabým a někdy úplně zakrslým ta- lonem. Nohy dlouhé, útlé, rámě s for. entepicondy- lare, napřed obyčejně 5, vzadu 4 prsty se silnými, vztažitelnými drápy. Ně- které starší rody mají znaky, jimiž patrná příbuznost k pucholovitym. Ae/urictis Trou. trhací zuby mají hrboul vnitřní i talon vyvinuté, v sanici 2 W. Praelurus Fil. oba rody z eocénu jsou ještě nej- více generalisovány. Pseu- daelurus Gerv. (obr. 261.) má nahoře i dole vzorec Salvo: T. ale 7. přední byvají zakrsalé, tak Ze na sanici jsou celkem jen 4 zuby (6,72. P a t M) miocén a pliocén. Dzzzctis Leidy (obr. 262.) 3 P, v sa- nici 2 W, svrchní C velmi Obr. 263. JVzmraeus gomphodus Cope lebka se strany; miocén americký (Cope). Nimravus Cope (obr. 263.) podobný, ale dole jen 2 P. Pogonodon Cope; vesměs miocén ame- ticky. Machaerodus Kaup. (obr. 264. a 265.) velký rod, na vyso- 204 kých nohách, svrchní C proměněn v ohromný tesák, jehož ostří bylo druhotně zoubkováno, zpodní C zakrslé; eocén Evropy, miocén Asie a pleistocén Ameriky. Felis Lin. počíná střed. miocénem. V diluviu byl zvlášť hojný lev jeskynní F. spealea, snad totožný s nynějším lvem africkým. Mimo ten velká většina žijících druhů v diluviu. Obr. 265. Machaerodus neogaeus Obr. 264. Machaerodus neogaeus Lund, lebka se strany; Lund, lebka ze zpodu; diluvium diluvium jiz. Ameriky. jiz. Ameriky. Podřád Pinnipedia. Tuleni. P. J. Van Beneden, Descriptions des ossements fossiles des environs d' Anvers. Annales Museum Belgique. 1877. Masožravci (většinou) s prodlouženým tělem a krátkými nohami k plování upravenými. Mozek poměrně veliký, přední poloviny široké, na povrchu s brázdami. Chrup nejpodobnější chrupu šelem, ale trhací zuby nevyvinuty. Řezáky kuželovité, nečetné pu. C silné, přiostřené, někdy prodlužují se mohutné kly. P i W sobě stejné, kuželovité, aneb se 2 vedlejšími špicemi. Nohy pětiprsté, prsty spojené plovací blánou, obyčejně prst první a pátý silnější a delší ostatních. Přechody mezi ostatními ssavci a touto skupinou nejsou známy. Vyskytují se poprvé v miocénu rody, nyní žijícím ve všem podobnými. C. Otaridae počíná miocénem Argentiny r. Arctophoca Gerv. a čítá některé tvary v diluviu N. Zealandu. 205 v. C. Phocidae zanechala nejstarší zbytky v miocénu (obr. 266.). Vymřelé rody: Pristiphoca Gerv. Prophoca, Palaeophoca, Mesotaria v. Ben. C. Trichechidae počíná pliocénem. Řád Cetacea. Kytovití. E. Cope, The C. Amer. Naturalist 1890. G. Capellini, Balene fossili toscane, Mem. roy. Acad. Bologna 1902, 1904. Ssavci často značných rozměrů, přizpůsobení k životu ve vodě mořské a proto tvaru rybám podobného, s tlustou hladkou koží, pod níž jest mocná uloženina sádla. Kosti silně porovité, jakoby houbovité struktury, napojené sádlem, bez číškových dutin. Obratle četné (27—70), na obou stranách ploské, svrchní oblouky, jakož i některé apofysy srůstají se středem obratlovým teprve později. Krčních obratlů bývá 7, jsou velmi zkrácené a někdy spolu srostlé. Největší z nich jest nosič. Hřbetních obratlů 9—16, bederní 3— 24, Nig ocasních 18— 30. Kříž není vyvinut. Zebra / y/f Ta jen volně přikládají se k pateii i ke kosti Af, f 3 prsní, která buď sestává z jediného terčovi- ps d tého, aneb z více kusů. Lebka vysoká, z kostí tenkých, velmi porésních. Morda silně pro- dloužená, shora smáčklá, sestává z mezičelisti . Obr. 266. Phoca Holizeusis Br. někdy nesoumérné, z čelistí mocných, kosti miocén uherský. rádlové (vomer) a řešetné (mesethmoid). Mezi- "čelist po obou stranách obklíčena čelistini. Čelisti napřed buď kladou se přímo k sobě, aneb nechávají rýhu do zadu rozšířenou. Chřípě kolmo nahoru obrácené, jimi jest voda vystřikována. Nosní kosti tu krátké, tu dlouhé, obyčejně ale dobře vyvinuty, vyjímkou jen nepatrnými kůstkami naznačeny. Někdy bývá i slzní kosť patrná. Mozečnice vysoká, široká, ale velmi krátká. Mozek s bráz- dami na povrchu, nemá nervů čichacích. Temenní kosti obyčejně nahoře se nedotýkají a netvoří tudíž šípový hřeben. Skořepová napřed vysílá silný výběžek, který spojuje se s postranním křídlem kosti čelní. Krajina sluchová velmi mocně jest vyvinutá. Kosti sluchová (perioticum) a bubínková (tympanicum) jsou tlusté, 206 hutné a s lebkou jen volné spojené. Svrchní tylní jest velmi mo- hutná a buduje větší čásť zadní lebky. Ona zároveň s mezitemenni (interparietale) dotýká se obyčejně přímo krátkých kostí čelných. Zpodina lebky napřed budována jest většinou čelistmi, někdy i kostí rádlovou, která má podobu úzké střední lišty. K čelistím přikládají se krátké a úzké patrové (palatinum) a k těm mocné křídlové (pterygoid). Sanice složená ze 2 téměř rovných polovin, buď válcovitých a zahnutých, aneb sploštělých. Poloviny ty buď spojeny jsou dlouhou spojkou (symphyse), aneb držány jsou jen svazem. Chrup přibližuje se spíše chrupu plazovému, sestává většinou ze stejných kuželovitých zubů, s jediným kořenem. Počet zubů těch bývá často značný, až 60 v jedné čelisti. U některých vy- mřelých jsou zadní zuby sploštělé a mají 2—3 kořeny. U jisté skupiny má samec v pravé čelisti jediný mocný, do předu na- mířený tesák. Výměny zubů vůbec není. V pasu plecovém schází kosť klíční i zřetelná havranní. Lo- patka jest plochá a krátká, rámě jest zkráceno a vniká do pušky kloubem kulovitym. Vřetenní a loketní přikládají se k rameni, avšak nikoli kloubnatě, nýbrž nepohyblivě. Nohy přední čítají 5 prstů nepohyblivých a blánou spolu tak spojených, že tvoří ploché veslo. Počet prstců bývá mimořádně zvětšen, tak druhý a třetí prst čítá až 15 prstců. U některých zakrňuje třetí prst. Pánev a zadní nohy jsou úplně zakrsalé a rudimentem v mase vězícím naznačeny. Télo ukončeno mohutným kolmým veslem ocasním, které má za podklad husté pletivo. Žijí obyčejně v houfech na širém moři, aneb poblíže břehu a zdá se, že pošli ze ssavců pozemních. Vyskytují se v třeti- horách a diluviu. Podřád Archaeoceti. W. Dames, Ueber Zeuglodonten aus Aegypten. Palaeont. Abhandl. 1894. Nosní kosti dlouhé, chřípě napřed a nahoru namířené. Zuby na mezičelisti, čelistích a sanici odrüznény ve 3 druhy ¥, Ca P+ M. Tyto poslední mají 2 kořeny. Zeuglodontidae. Krční obratle nesrostlé, podobné hřbetním, bederní silně do délky protažené, ocasní krátké. Žebra mají 2 hla- 207 vice. Lebka jest nízká, protažená, se zřetelným šípovým hřebe- nem a velikou jámou skráňovou. Morda jest dlouhá, se stran smáčklá, nosní kosti úzké a dlouhé. Chřípě jsou do předu po- sunuty; mozečnice malá. Zuby ve 3 druhy odrůzněné, nahoře i dole 3. 1.5. Stoličky (třeňáky i stoličky pravé) jsou sploštělé, Obr. 267. Zeuglodon cetotdes Owen. lebka se strany z eocénu amerického (Gaudry). s korunou obloukovitě klenutou, druhotně pilované a mají 2 ko- řeny. J a C jsou kuželovité, přišpičatělé, v mezerách od sebe vzdáleny a mají kořen jediný. Rámě nepříliš dlouhé, napřed s vy- vstalou lištou, dole zůženo a s kloubem hluboce vyrytým. Prsní kosť z více kusů. Hřbetní ploutev byla ozbrojená kostěnými štíty. Jediný rod Zeuglodon Owen (obr. 267.) dosahuje délky až 20 m a přichází v eocénu, hlavně Z. cetozdes. Podřád Odontocetí. O. Abel, Ueber die Hautpanzerung fossiler Zahnwálle. Beitr. Palaeont. u. Geologie Oest.-Ung. 1901. Lebka často nesouměrná, nosní kosti zakrsalé v malé hrboule, chřípě spojeny v jediný stříkací otvor nahoru obrácený a do zadu posunutý. Čelisti vzadu mocně se rozšiřují, tak že poblíže očnic Obr. 268. Sgualodon Grateloupi Ger. m maxillare, f frontale, $ parietale, 7 jugale, ź temporale, ży tympanicum, c condyli occipitales; miocén francouzský (Gaudry). kryjí čásť kostí čelních. Kost bubínková nesrüstá se sluchovou a ta souvisí s lebkou jen svazem. Zuby bud' v jediném páru, aneb éetné, nékdy ve 4 druhy rozrüznéné. Prsní kost sestává z více kusů, přední žebra mají 2 hlavice. 208 Sgualodontidae. Lebka slabě prodloužená, jako u delfínů, s chrupem rozrůzněným 73, Cl oboje kuželovité s jediným ko- řenem, P4, rovněž jednoduché, /77,se stran smáčklé, napřed i vzadu pilované, s 2—3 kořeny. Sgualodon Grat. (obr. 268. a 269.) v mi- océnu a pliocénu. \ ail Xm 1M TN = SN ua Obr. 269. Kus sanice r. Sgualodon z miocénu francouzského. Platanistidae Flower. Morda silně prodloužená, úzká, očnice velmi malé, spojka obou polovin sanice velmi dlouhá, as do po- loviny délky celé sanice. Krční obratle nikdy nesrůstají, žebra s 2 hlavicemi, zadní mívají obě hlavice srostlé. Přední nohy dlouhé. Zuby četné, kuželovité, na čelistích a sanici sobě stejné, s jediným kořenem. Nyní žijící rody počínají mořským miocénem. Vymřelé jsou: Champsodelphis, Schizodelphis Ger., FPriscodelphinus Leidy (obr. 270.), Rhabdosteus, Ixacamthus Cope z miocénu, Pontistes Burm., Pontivaga, Fontoplanodes Am. z pliocénu a j. v. Obr. 270. Priscodelphinus grandaevus Lei. krční obratle; miocén americký (Cope). Delphinidae Fowler. Morda slabě prodloužená, očnice větší, spojka obou polovin sanice krátká, ani !/ délky celé sanice ne- dosahující. Přední krční obratle spolu srůstají. Zuby obyčejně četné, v čelistích a na sanici. Žijí ve všech mořích, počínají miocénem, známy jsou pak zbytky v pliocénu a pleistocénu. Physeteridae Flower. Lebka jest nesouměrná, kosti slzní ve- liké, očnice malé, kosti za chřípěmi příkře zdvizeny, tak že tvoří příčný hřeben. Většina obratlů krčních, aneb všecky spolu srostly. 209 Zebra mají jedinou hlavici. Zuby kuželovité jsou jen na sanici. Žijící čeleď počíná v miocénu a je známa zbytky z pliocénu a pleistocénu. Rod Zzp/lius Cuv. (obr. 271.) rozvrhuje se v četné podrody, z nichž některé nalézány bývají v pli- océnu. Vymřelé rody jsou: P%yseterula v Ben., Scaldicetus Bus., Priscophyseter Part., Phy- sodon Ger. a j. Podřád Mystacoceti. Lebka souměrná, svrchní čelisť do zadu rozšířená, tak že se dotýká až vnějšího okraje kostí čelních. Nosní kosti krátké, kolmo vy- stupující, tak že přesahují až otvory stříkací. Slzní kosti malé, od jařmových dobře ohra- A 5 5 2 5 Obr. 271. Zzphzus (Chone- ničené. Kost bubínková srostla se sluchovou. © ziphius) Cuzzeri Ow. přední P y ; Ms x část mordy s hora; pliocén Poloviny sanice jsou na vnějšek vypouklé belgický. a nesetkávají se ve sponě. Zuby vyskytují se jen v životě embryonálním, v dospělosti scházejí a čelisti jsou ko- sticí pokryté. Většina žeber má pouze 1 hlavici a tou přikládá se na příčné výběžky obratlů. Kosť prsní široká, z jediného kusu a jest spojená jen s jediným prvním párem žeber. Skupina nejvíce odrůzněná, počíná miocénem a zanechala velmi hojné zbytky zvlášť v pliocénu belgickém. Balaenidae. Hlava velmi veliká, sanice úzká, silně zahnutá, uvnitř sploštělá a s kloubem kulovitym. Kostice velmi dlouhá a úzká. Kosť bubínková čtyrboká. Krční obratle všecky, aneb vět- šinou spolu srostlé. Hřbetní ploutev schází, přední nohy široké a uťaté, s 5 prsty. Žijí v polárních krajinách a zbytky jejich nale- zeny v pleistocénu evropském. Balaenopteridae. Hlava krátká, kosť bubínková podlouhlá, silně vypouklá. Kostice krátká a široká. Hřbetní ploutev vyvinutá, přední nohy úzké a dlouhé, se 4 prsty. Krční obratle tlusté, volné. Žijící tato čeleď počíná v miocénu a jest známa též z pliocénu. Vymřelé rody jsou Plesiocetus v Ben. na 6 m dlouhý, miocén a pliocén. Cetotherium Brand. Aulocetus Ben.; miocén. Heterocetus, Mesocetus Ben. pliocén a j. Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 14 210 Rad Tillodontia Marsh. Prahlodavci. E. Cope, Vertebrats of the tertiary Form. of the West 1877. Ssavci středních neb i dosti značných rozměrů, vymřelí, s pri- mitivní kostrou i chrupem, kteří jednak na šelmy, jednak na hlo- davce a chudozubce poukazují. Mozečnice byla málo obsáhlá, mozek hladký. Chrup rozrůzněn, ale zuby často nedostatečně po- kryty sklovinou. 7 velké, hlodavcovité, bez kořene, C dosti slabé, P a W nahoře trigonodontní, dole lofodontní. V pasu plecovém kliční kosť vyvinutá. Nohy ploskochodé, prsty drápy ozbrojené. V zápěstí loďkovitá a měsíčitá nesrostlé. Žili ve zpodním eocénu. Esthonychidae Cope. Čeleď z celého řádu nejvíce generalisovaná, se znaky příbuzenskými ku hmy- 324133: 9. 199598 2, delší, bez kořene, nahoře sklo- vinou jen na přední straně pokrytý. C malé, P jednoduché. Mezi těmi druhy zubů malé mezery. M svrchní trigonodontní, často s ta- zožravým. Chrup Obr. 272. Esthonyx Burmeisteri Cope čásť 5 5 EBENA enice Teoden ERA lonem, zpodni trituberkularní. Esthonyx Cope (obr. 272.) eocén americký. Platychoerops Char. eocén anglický. Tillotheriidae Marsh. Na lebce očnice otevírají se do jámy Che SuSE : skranové. Chrup 3 první pár 7 malý, druhý silně pro- dloužen, bez kořene a jen na přední straně sklovinou pokryt. C velmi malé. P jednoduché. Mezi těmi zuby malé mezery. Svrchní M trigonodontní, zpodní lofodontní, s 2 půlměsíčitými lištami. Rámě má třetí hrboul (trochanter) a nohy 5 prstů. Zz/lotherium Marsh (obr. 273.), Anchipoďus Lei. eocén americký. Szylinodontidae Marsh. Kloub sanice na příč protažen, chrup čítá dole 3. 1.5., při čemž 7 není možno odlišiti od W. Zuby nemají mezer mezi sebou. 7 1—2 velmi silné, hořejší napřed a vzadu, dolejší jen napřed sklovinou pokryté, C malé. Pi M s 2 příčnými jhy, sklovinou neúplně pokryté. Ukazují příbuznosť k chudozubym. Szylinodon (obr. 274.), Dryptodon Marsh, Psztacothe- rium, Calamodon, ? Ectoganus, ? Hemiganus Cope z eocénu ameri- ckého. Snad sem také náleží Stagodon Marsh z křídy americké. 2l Rád Rodentia. Hlodavci. J. Kafka, Hlodavci zemé éeské, Zijící i fossilní. Archiv pro vyzkum Cech, 1892. W. D. Mathew, A horned rodent from the Colorade Miocene. Bullt. Amer. Mus. Nat. Hist. 1902. Skupina samostatná, určitě omezená, která má jednak znaky primitivní, jednak pokročile odrüznéné. Jsou to malí býložravci Obr. 273. Tillotherium fodiens Marsh; eocén americký (Marsh): živící se potravou tvrdou, u nichž jak chrup, tak i kostra způsobem života valně se poměnily. Lebka jest obyčejně nízká, do předu prodloužená a vzadu uťatá, morda se stran smáčklá. Dutina nosní jest obsáhlá a vyvěrá chřípěmi, rovně do předu namířenými. Slzni kosti jsou veliké a očnice do zadu otevřené. V jařmovém výběžku čelisti (apofysis i zygomatica) probíhá chodba často tak široká, že mimo nerv lícní (který tudy jde i u jiných ssavců) v ní ve- dena jest větev svalu zvykaciho (masseter). Zvlášť u některých čeledí jest tato chodba obsáhlá. Mozeč- nice jest málo obsáhlá, mozek na Obr. 274. Stylinodon simplex Cope sp. polovina sanice ; eocén americký (Cope). povrchu hladký a nezakrývá mozeček. Výběžek hrdelní (proc. paroccipitalis) často bývá mohutný. Sanice na zevnějšku má patrné místo, kde připíná se sval žvýkací. Kloub její jest vypouklý a z předu do zadu prodloužený a je uložen v pušce na způsob rýhy prodlou- žené. Výčnělu zapuškového (apofysis postglenoidalis) není. Chrup 14* 212 2.0: 953 lease nejvíce redukovaný 1. 0. 2. dole i nahoře. C vždycky schází, často i jiné zuby. Nejdříve mizí P a pak i zadní W, ale M, a M, jsou vždy. J jsou dlouhé, zahnuté, bez kořene, jen na přední straně sklovinou pokryté. Obyčejně bývají nahoře i dole po jednom, u zajícovitých za tímto zubem hlodavcovitým jest ještě jeden zoubek malý. U prahlodavců byl prodloužen ¥,, zde však jest to 3. P jsou od 7 odděleny dlouhou mezerou. Z P schází 1 neb vice, aneb nejsou vůbec zastoupeny. M u čeledí generalisovaných jsou trituberkularní, u některých lišty staví se do úhlu V, dále mohou býti guadrituberkularní, až sextuberkularní. W jsou buď krátké, brachyodontní, s kořenem a korunou bunodontní, neb lofodontní, aneb dlouhé, hranaté, bez kořene, hypselodontní a sestávají pak ze stlačených lišten podélných, které někdy tvoří uprostřed ostrovy. Vyměňovány jsou obyčejně jen stoličky, často však nedokonale a někdy vůbec nikoli. Jindy výměna děje se již v životě embryonalním. bývá často patrně poménén. Nejúplnější jest vzorce Pás plecový sestává z lopatky a obyčejně jen i z kosti klíční. Nadpažek (acromion) lopatky vybíhá ve výčněl nazpět zahnutý. Vřetenní a loketní kosť v kloubech často se mohou otáčeti. V zá- pěstí bývá zbylá střední kůstka a loďkovitá srůstá s měsíčitou. V pánví kosť kyčelní jest útlá, trojhranná, sedací a stydké veliké a v dlouhé sponě spolu spojené. Na stehně bývá třetí hrboul (tro- chanter). Zanártní kůstky jsou samostatné. Nohy jsou ploskochodé, někdy poloploskochodé a prsty ozbrojeny jsou drápy. V nynější zvířeně jsou hlodavci nejbohatším řádem. Podřád Protragomorpha. Zittel. Skupina nejméně specialisovaná. Chodba infraorbitalní široká, jařmový oblouk vyniká poblíže přední stoličky. Čelní kosti nemají zaočnicový výběžek. Sanice s vysokým vranním výčnělem. Holenní a lýtková buď srostlé, buď samostatné. P nahoře 2—1, dole 1, M dole i nahoře 3 primitivní, obyčejně brachyodontní, zřídka hypselodontní. Ischyromyidae Cope. P nahoře 2, dole 1, 773 brachyodontni, bunodontní neb lofodontní. Holenní a lytková samostatné. 7Z7//omys, Toxomys Marsh, v eocénu. /schyromys Lei. v miocénu Sev. Ameriky. 213 Pseudosciuridae P1, M3 hranolovité, však brachyodontní, s více kořeny, lofodontní, neb bunodontní. Sczurozdes Maj. Pseudosciurus Hen. v eocénu evropském. Theridomyidae, Týž počet zubů j. předešl. M hranolovité, buď nízké s kořeny, aneb vysoké bez kořene a ze 2 příčných hranolů složené, které mají stěnu do zá- hybu uloženou. ZZeridomys Jour. (obr. 275 ) eocén a miocén, 77o- chomys Lar. eocén, Archacomys ia. E (obr. 275.) miocén. Myoxidae. Pichové zastoupeni jsou žijícími dosud rody počínaje eocénem v Evropě. Dipodidae. Tarbíci zanechali B zbytky v diluviu. Sem náleží snad Obr. 275. 4 Arckacomys zuby sanice, B The > ` A ridomys zuby z čelisti, C Steneofiber zuby také Eomys Schl. z eocénu. sanice, 4 třenák, 5—7 stoličky. Podřád Sciuromorpha. Brandt. Chodba infraorbitalní úzká, tak že větev svalu žvýkacího jí neprochází, nýbrž upevňuje se na vnější straně výběžku jařmového. Čelní kosti mají vzadu výběžek. P nahoře 2—1, dole 1, M 3. Jsou brachyodontní s více kořeny, aneb hypselodontní a pak bez kořene. Často mají hrboule patrné, jsou bunodontní. Sanice má vysoký vranní výčněl. Klíéní kosť dobře vyvinutá. Holenní a lytková samostatné. Sciuridae. Veverkovití rozšířeni jsou po světě mimo Australii a Již. Ameriku a byli v eocénu zastoupení vymřelými rody ZZeszo- arctomys Brav. a Flestospermophilus Fil. Ze Zijich nejstarší jest veverka Sciurus Lin., která počíná eocénem, ostatní zanechali zbytky v diluviu tak na př. Arctomys Gmel, který druhem A. primigenius hojně jest zastoupen v diluviu. Castoridae. Bobři žijí v Evropě a v Sev. Americe a počínají miocénem. Steneofiber Geof. (obr. 275. C) byl rozšířen v miocénu a pliocénu. Bobr Castor Lin. počíná pliocénem. Tamtéž vyskytují se Eucastor Lei. Mylagaulus Cope a Ceratogaulus Math., který jest podobný, má ale na nosních kostech pár násadců pro rohy. 770901- tothertum Fisch. přichází v diluviu evropském. Geomyidae žijí v Americe a počínají zde miocénem. Vymřelé rody jsou Gymnoptychus, Heliscomys, Pleurolicus a Eutoptychus Cope 214 Podřád Myomorpha Brandt. Chodba infraorbitalní obsáhlá, do výše posunutá, jařmová kost v předu ukládá se na výběžek (proc. zygomaticus). Čelní kosti nemají výběžku zaočnicového. Stoličky nahoře i dole 3—2, brachyo- dontní, neb hypselodontní, obyčejně typicky bunodontní. Sanice má vysoký výčněl vranní. V pasu plecovém klíční kosť obyčejně dobře vyvinutá. Kosti holenní a lytková spolu srostlé. Cricetidae. Křečci rozšířeni jsou v Evropě, Asii a Americe a počínají eocénem. Vymřelé rody jsou Cricetodon Lar. eocén-oligocén, Eumys Leidy v miocénu. Bothriomys, Tretomys, Necromys Am. v diluviu a j. Obr. 276. Arvicola amphibius Desm. chrup A čelisti, B sa- Arvicolidae. Hraboši žijí v Evropě, Asii ice; diluvium anglické (Ni- : w r ` k 3 čkolkon): Gi- a Sev. Americe a počínají diluviem. Arvzcola Lac. (obr. 276). 7rilophiomys Dep. neúplná sanice z pliocénu francouzského. Muridae. Myši povstaly v Evropě a Asii a rozšířily se hlavně následujíce člověka po všem světě. Nejstarší zástupci objevují se v miocénu, hojnější jsou v diluviu. Acomys Geof. z miocénu, We- sokia Gray v pliocénu. U nás v diluviu r. Mus Lin. známy 4 dr. Podřád Hystricomorpha. Brandt. Chodba infraorbitalní obsáhlá, často větší než očnice a jí prochází větev svalu žvýkacího. Čelní kosti nemají výběžku zaočni- cového. Vranní výčněl na sanici slabý. Stoličky nahoře i dole 1 F 3 M; obyčejně jen hranolovité, hypselodontní, smáčklé, bez kořenů, aneb jen se slabými kořeny, vyjímkou jsou brachyodontní. V pasu plecovém kliční kosť vyvinutá, aneb zakrnělá. Hystricidae. Dikobrazi žijí v Evropě, Africe, Jižní Asii a Americe počínaje eocénem. Vymřelé rody Stereomys, Acaremys, Sciamys Am. Dasyproctidae počínají diluviem. Capromyidae zastoupení jsou v eocénu Již. Ameriky rody Scleromys, Adelphomys, Spaniomys Am. Ctenodactylidae žijí v Africe. Ruscinomys Dep. vyskytuje se v pliocénu, Pelegrimia Gray v diluviu. 215 Octodontidae. PolomySi žijí v jižní Americe a přicházejí zde již v pliocénu. Dicaelophorus, Phtoramys. Ctenomys (obr. 277.), Pitha- notomys Am. Eocardidae. Vymřelá čeleď, která považována jest za před- chůdce morčat. M dole i nahoře 4, sestávají ze 2 hranolů a jsou buď bez kořene, aneb se slabým kořenem, /Z7edimys, |Phanomys, Focardia Am. z eocénu Pata- gonie. Caviidae. Moréata Ziji v Jizní Americe a tamtéž vyskytují se v pliocénu a diluviu. Dolichotis DESM O7thomyciera, Microcavia, opr. 277. Ctenomys lujanensis Ameg. dilu- Palaeocavia, Cardiotherium, Dio- VA a Roo (amen zine): cartherium Am. Castoroididae. Vymřelá čeleď s lebkou velkou, hutnou, po- dobnou bobří; chodba infraorbitalní obsáhlá, jařmový oblouk vysoko položen. M4, sestávají z 3—5 listen příčných, spolu tmelem spojených. Castorotdes Fost. Amblyrhiza Cope; diluvium americké. Lagostomidae. Polozajici žijí v Jižní Americe a počínají zde miocénem. Megamys Laur. (obr. 278.) největší hlodavec dosahující Obr. 278. Megamys patagonensis La. diluvium již. Ameriky (Burmeister). velikosti nosorožce. ¥ téměř rovné, M hranolovité, z 4—5 listen, Sphaeromys, Sphingomys, Perimys, Prolagostomus, Tetrastylus Am. vesmés miocén Patagonie. Podrád Lagomorpha Brandt. Chodba infraorbitalní úzká, vyvěrá před inserci svalu žvýka cího. Čelní kosti mívají výčněl zaočnicový, jindy schází. 7 nahoře 2, první řezák prodloužený, napřed a po stranách bočných sklo- vinou pokrytý, druhý řezák malý. Dole 1 řezák. P nahoře 1—3, 216 dole 1— 2, M3. Stoličky vysoké, hranolovité, bez kořene, ze 2 neb 3 smáčklých příčných hranolů. Přední P a někdy i zadní M z jediného sloupku. V pasu plecovém klíční kosť redukovaná, rámě má hřeben intertrochlearní. Kosti bercové samostatné, lýtko kloubnatě se pojí s kůstkou patní. Leporidae. Zajíci žijí na severní S A S a A polokouli a v Jižní Americe a byli miocén francouzský. zastoupeni v miocénu Ameriky vy- mřelými rody: Falacolagus Lei. a Fanolax Cope. Zajíc Lepus Lin. počíná těmiže vrstvami. Lagomyidae. Pištci žijí v horách Evropy, Severní Asie a Sev. Ameriky a počínají miocénem. Vymřelé rody Myolagus Hen. miocén-diluvium, Zz/anomys Meyer (obr. 279.) miocén. Žijící Lagomys Cuv. počíná rovněž miocénem a bývá hojný v diluviu. Řád Edentata. Chudozubí. F. Ameghino, Contribucion al conocimento de los Mamiferos foss. de la Rep. Argentina. Acad. Cordoba 1889. E. Cope, The E. of N. Amer. Naturalist 1889. C. Grevé, Die fossilen u. recenten E. Sitzgsber. naturf. Gesell. Jurjev 1902. Skupina od ostatních ssavců odloučená, která vykazuje pří- buznosť k prahlodavcům. Páteř složená ze 7—9 krčních, krátkých a širokých obratlů, 12—24 hřbetních a 3—9 bederních. Počet ocasních velmi různý. Často obratle spolu srůstají, tak někdy zadní krční, jindy (u vymřelé skup. Glyptodonta) srůstají hřbetní v nepohyblivou rouru a podobně i bederní s křižovými a ocasními. Lebka jest buď silně prodloužená, aneb naopak krátká, uťatá. Nahoře obyčejně bývá hladká, šípový hřeben zřídka bývá vytvořen. Mezičelisť vždy bývá slabá a nedotýká se chřípí. Čelní kosti bývají široké. U některých nosní kosti a čelisti jsou dlouhé a morda proto protažená, u jiných jsou krátké a nosní až zakrnělé, tak že morda jest rovněž zkrácená. Někdy jsou vyvinuty přední kosti nosní (praenasale), které přikládají se k mezičelisti. Oblouk jařmový buď jest úplný, buď bývá přerušen, aneb i zakrsalý. U některých vybíhá z něho mohutný výběžek kolmo dolů a jiný kratší nahoru a do zadu. Sanice někdy je slabá, s nevysokým výčnělem vranním, 217 jindy je vysoká a chová rozvétvenou chodbu alveolarní. Chrup obyéejné sestává z 4—10 zubü sobé stejnych, aneb jen malo se různících. Zřídka bývají řezáky u čeledí starých naznačeny. Zuby na zevnějšku mívají vrstvu hutného dentinu, pokrytého vrstvou tmele. Uvnitř jest dentin různé hutnoty a přechází uprostřed ve vasodentin. Zuby nemají skloviny. M jsou hranolovité, bez kořene, dole otevřeny a s růstem stálým. Jejich plocha žvýkací bývá vodo- rovná, aneb poněkud šikmá, někdy tvoří úhel, poněvadž zuby při uzavření mordy v čelistích a na sanici střídavě jsou postaveny. Jindy zuby vůbec scházejí. V pasu plecovém u některých klíční kosť jest vyvinutá, u jiných schází. Prsní kosť jest široká i vysoká, lopatka má vysoký střední hřeben a na něm dlouhý nadpažek (acromion), který někdy (Gravigrada) srůstá s vynikajícím výčnělem havranním. Rámě bývá krátké, kosti vřetenní a loketní samostatné. Zápěstí čítá obyčejně 7—8 kůstek a mezi nimi jest kůstka hra- chová. U rodu Manis jest kosť střední (centrale) zachovaná. Obyčejně srůstají hlavatá a mnohohranná větší spolu, jindy loďkovitá a měsí- čitá, aneb loďkovitá s mnohohrannou větší. Druhá řada kůstek zá- pěstních s první se střídá. Předpěstních kůstek (metacarpus) bývá 3—5, dle počtu prstů, a nejsou sobě stejny. Některé prstce spolu srüstají a poslední jsou úzké, smáčklé a ozbrojeny drápy. Prstů bývá 2—5. Pánev otevírá se někdy široce do předu, jindy jest úzká a protažená. Sedací kosti bývají velmi silné a upínají se ku zadnímu konci kříže, kyčelní jsou široké a namířeny na vnějšek, jindy jsou až trojhranné. Stydké jsou útlé a tenké, spona jejich jest krátká. Díra ucpaná bývá obsáhlá. Holeň a lýtko buď bývají samostatné, buď na zpodním konci srostlé. Kůstka hlezenná má vyklenutý kloub pro holeň a na vnější ploše pušku pro kuželovitý výčněl lýtka. Patni kost má prodloužený výběžek. Přednártních kostí (metatarsus) bývá 3—5 a tolikéž prstů. První dva někdy srůstají se svou kostí přednártní. Koncové prstce bývají ozbrojeny drápy, nehty, aneb i kopýtky. Až na 2 rody (Manis, Orycteropus) žijí v Novém světě a hlavně v Jižní Americe. Dělí se ve 2 skupiny: 1. Nomarthra a 2. Xenarthra. Nomarthra Gill. Poslední obratel hřbetní připojuje se k bedernímu za pomoci obyčejných zygapofys, málo pozměněných. Rozmnožovací ústroje 218 podobné vytvorené jako u kopytníkü, varlata jsou v Sourku a dé- loha se 2 větvemi. Žijí v Africe tropické a Jižní Asii. Orycteropodidae. Takaru zanechali zbytky v miocénu ostrova Samos. Manidae. Luskouni žijící počínají diluviem, mimo ty v eocénu vyskytují se některé rody vymřelé. Falacorycteropus, Necromanis, Leptomanis, Necrodasypus Fil. z Francie. Xenarthra Gill. Mimo obyčejné zygapofysy, které spojují poslední obratel hřbetní s bederním, jsou ještě na svrchních obloucích zygapofysy přidavné. Varlata uvnitř těla, děloha jednoduchá, nerozvětvená. Žijí v Americe. Podřád Vermilinguia. Mravenčíci. Ziji v Jižní Americe a zanechali stopy v diluviu. Možno, že některé zbytky sanic z eocénu Patagonie popsané pod jmény Sco- tacops a Phororhacus Am. rovněž sem náleží. Podřád Tardigrada. Lenochodi. Žijí ve střední Americe a v Brasilii. Entelopstdae Am. Malých rozměrů, avšak s chrupem úplným. 3 7, 1 C(?) a několik stoliéek. Exze/ops, Dideilotherium Am. z eocénu Patagonie. Podřád Gravigrada. Vymřelí lenochodi. Vymřelí velcí a neohrabaní lenochodi, býložravci, s nízkou, téměř válcovitou lebkou. Jařmový oblouk velmi silný, vysýlá dolů mohutný výběžek. Chrup, je-li vyvinut, sestává jen ze stoliček 5—4 nahoře, 4—3 dole. V pasu plecovém klíční vyvinutá, kosti vřetenní a loketní samostatné. Přední nohy delší a útlejší zadních, k chápání upravené, mají 3—5 prstů, z nichž střední má poslední prstec prodloužený. Zadní nohy mohutnější, se 4 prsty, vnější mají prodloužené kosti přednártní a prstce téměř zakrsalé. Ocas dlouhý, velmi mocný, čítá 18—24 obratlů. Na povrchu těla není krunýře, ale někdy vyskytují se v kůži kostěné desky. | 219 Megatheridae. V sanici vyvěrá zadní větev alveolarni chodby na vnitřní ploše výčnělku. Stoličky nahoře 5—4, dole 4—3, hra- nolovité, v průměru čtyrboké, do nepřetržité řady sestavené. Zadní jsou menší předních. Na průřezu ukazují střední polohu vasoden- tinu obdanou vrstvou dentinu a vrstvou tmelovou. Zuby v sanici tak jsou postaveny, že při uzavření mordy střídají se se zuby v če- listích. Megatherium Cuv. větší než nosorožec, mezičelist prodlou- žená, sanice mocná, dlouhá a široká, stoliček nahoře 5, dole 4. Zadní nohy velmi mohutné. Pleistocén Jižní i Severní Ameriky. Nothrotherium Lyd. nahoře 4, dole 3 stoličky, pleistocén brasilský. Essodonotherium, Neoracanthus Am. pleistocén argentinský. Zamicrus a Promegatherium Am. z eocénu Patagonie mají zvláštní strukturu dentinové vrstvy v zubech. Megalonychidae. Chodba alveolarní vyvěrá téměř vždv na vnější straně sanice. Stoličky hranolovité, v průřezu čtyrboké, až na příč elliptické, se 2 příčnými jhy, nahoře obyčejně 5. První od ostatních mezerou oddělená a jako špičák vytvořená. Megalonyx Jef. velikosti býka z pleistocénu Sev. Ameriky. Dále četné rody z eocénu Pata- gonie Hapalops, Schizmotherium, Hyperleptus, Orthotherium Am. a j. Mylodontidae. Chodba alveolarni vyvěrá na vnější straně sa nice. Stoličky, nahoře obyčejně 5, hranolovité, v průřezu trojboce eliptické. Nahoře první vodorovně namířena do předu, poslední větší ostatních a ze 2 laloků, a tak že průřez podobá se 8. Nematherium, Ammotherium, Lymodon, Analcitherium Am. z eocénu Patagonie rozmért * malých a se zuby v řadě té- měř nepřetržité. Mylodon Ow. (obr. 280.) téměř velikosti slona. Obr. 280. My/odon robustus Ow. lebka se strany; Lebka krátká, plochá, svrchní diluvium Již. Ameriky. čelisť uťatá, mezičelist zakrslá. V kůži četné destičky kostěné od sebe oddálené; pleistocén Ar- gentiny. Glossotherium Ow. (Grypotherium, obr. 281.) podobný, morda přišpičatěná, nahoře 4 stoličky. Byl vyhuben domorodci v Patagonii v době historické.*) Sce/idotherium Ow. přechod mezi r. Mylodon a Megatherium, zuby v průřezu elliptické *) Lehmann-Nitsche, Der Mensch u. das Grypotherium, Versamm. deutsch. Arzte u. Naturf. Aachen 1900, Podřád Loricata. Pásovci. Hiava, trup i ocas obrnény pancířem složeným z kostěných desek. Stoliček vždy více než 5, obyčejně 8—10. Žijící, kteří kryti jsou pancířem aspoň částečně pohyblivým, vyskytují se v Jižní Americe a v jižní části Severní Ameriky. Glyptoďontidae. Vymřelí pásovci značných rozměrů, krytí pan- cířem z tlustých, nepohyblivé srostlých desek mnohohranných, spolu švy spojených. Stářím obyčejně desky spolu úplně synostosují. Povrch jich jest ^| ozdoben hrboulky roztrou- senými, aneb do růžic se- skupenými. Hřbetní obratle srůstají spolu v jedinou o et. rouru a bederni spojuji se Obr. 281. Glossotherium Darwint Ow. diluvium Jižní ms jor Amerika (Reinhard). S křížem. Na krku jediný nosič jest volný, 5 násle- dujících srůstá spolu, šestý je volný, aneb srůstá se hřbet- ními. Artikulace zůstává však mezi předposledním a posledním krčním, mezi posledním hřbetním a prvním bederním a mezi prvními m Obr. 282. Glyptodon reticulatus Ow. 2 stoličky z plochy žvýkací; diluvium Již. Ameriky. sedmi obratli ocasními. Lebka krátká, vysoká, napřed uťatá. Jařmový oblouk vysýlá dolů silný výběžek do zadu zahnutý. Stoliček oby- čejně nahoře i dole 8, jsou hranolovité, s podélnými 2 rýhami (obr. 282.). Ponebí má četné mezery. Přední nohy kratší a útlejší zadních. Pánev mohutná, kyčelní kosť jest kolmo postavená, sedací velmi rozšířená, kosti holenní a lýtková téměř úplně srostlé. Ocas uložen v kostěnou rouru, která buď jest pevná, nepohyblivá, aneb složená z pohyblivých kruhů. Glyptodon Ow. (obr. 282. a 283.) pancíř na ocase z 9—10 pohyblivých kruhů kostěných, z nichž každý se- stává z 2—3 řad desek s trny na povrchu. Na deskách jsou hrboule do růžic sestavené. Pleistocén Jižní a také Severní Ameriky. G. 221 veticulatus měřil 2 m délky. Hoplophorus Lund. (obr. 284.) pancíř na ocase z pevné roury, která skládá se z desek vejčitých. Mezery mezi nimi vyplněny deskami menšími; pleistocén Již. Ameriky. Obr. 283. Glyptodon reticulatus Owen z pampasovych uloženin Argentiny (Gaudry). Panochtus Burm. dosahoval velikosti nosorožce; desky pancíře 4 až 5hranné, na povrchu četnými hrbouli pokryté. Ocas napřed pohybli- vými kruhy, vzadu dlouhou pevnou rourou pokryt; pleistocén Argen- tiny. Doedicurus Am. desky na povrch jamkami pokryté; pleistocén Argentiny. Menší rody známy z nedostatečných zbytků z eocénu Pata- gonie Cochlops, Eucinepeltus, Asterostemma Am. V miocénu Argentiny vyskytují se Falavohoplophorus, Comaphorus, Plaxhaplus Am. a j. Obr. 284, Ocasní krunýř r. Hoplophorus, diluvium Již. Ameriky (Nicholson). Dasypodidae Armadiili. Pancíř buď celý z pasů kroužkovitých, aneb aspoň uprostřed pohyblivý. Jařmo nemá výběžku, zuby na- hoře 8—9, dole 7—10, vyjímkou až 25 nahoře i dole. Hřbetní a bederní obratie volné. Žijí v Jižní Americe a zde též nalezány bý- vají zbytky jejich v eocénu Patagonie a v pleistocénu Argentiny. Z eocénu pocházejí vymřelé rody Peltephilus, Stegothertum, Proeu- tatus Am. Dasypotherium Mor. z pliocénu Argentiny. Chlamydo- therium (Lund. velikosti nosorožce, žil v pleistocénu. 222 Řád Ungulata. Kopytníci. E. Cope, The classification of the U. Proc. amer. philos. Soc. 1882. H. F. Osborn, The evolution of the u. foot. Trans. amer. philos. Soc. 1880. Marie Pavlow, Études sur l'histoire paléontologique des On- gulés. Bull. Nat. de Moscou 1890—1903. Noha püvodné byla pétiprstá a ploskochodá, krátká a tlustá. Tim, Ze upravena byla k rychlému béhu, doznala zavaznych zmén. 1. Noha se prodloužila, kosti bércové, předpěstní a přednártní (obé dohromady mozno uvésti pod jménem metapodia) staly se delšími. 2. Metapodia nohy původně ploskochodé postavila se kolměji, povstala noha poloploskochodá, kde metapodia jen z části dotý- kala se země a byla proto zde opatřena polštářem svalovým. Konec pochodu toho byla noha prstochodá a konečně kopytochodá (un- guligradní), kde jen poslední prstce země se dotýkají. 3. Prstce, které jedině dotýkají se země, se rozšířily a byly pokryty rohovitou botkou, kopytem. 4. Kosti metapodií sešinuly se z řady rovné a vytvořily klenbu do zadu otevřenou. 5. Střední prsty, na něž přešel úkol nésti celou tíži těla, se- sílily a prodloužily se, kdežto postranní prsty i jejich metapodia a dále i jejich kůstky zápěstní a zanártní zakrsaly. 6. Kůstky zápěstní a zanártní (carpus, tarsus), původně v řa- dách nad sebou sestavené, sešinuly se tak, že jsou v řadách stří- davých, každá kůstka pojí se klouby ke 2 kůstkám řady druhé. 7. Některé kosti, jako vřetenní a loketní, holenní a lýtková, zápěstní, zanártní, předpěstní a přednártní spolu srostly. Lebka kopytníků mívá u nejnižších skupin mozečnici málo obsáhlou, u pokročilejších větší, tak že zde možno již na větší mozek a zároveň na četnější záhyby na povrchu jeho souditi. V čelních kostech bývají vzdušné dutiny a často vyrůstají z nich násadce na rohy a parohy. Rovněž i velikost a podoba nosních kostí jsou různé; i ty mívají někdy násadce na rohy. Chrup primitivní byl asi dole i nahoře 3. 1. 4. 3. a zuby byly v řadě za sebou, bez všelikých mezer větších. Teprvé, že čelisti a sanice se prodlužovaly, povstaly mezery hlavně před i za Spi- čákem. 7 mají jediný kořen a původně jsou kuželovité, pozdějšími 223 změnami stávají se řezacími, dlátu podobnými. Vymineéné prodlu- žují se v tesáky, aneb v hlodací zuby. Dalším pochodem zakrsají a v nejvýše specialisovanych skupinách mizejí na svrchní čelisti, ano 1 v sanici. C původně málo se liší od řezáků, mívají však 2 ko- řeny. Dalším vývojem buď mohutní a proměňují se v tesáky, buď zakrsají a mizejí, zvláště, je-li o zbraň jinak postaráno. Někdy ko- nečně splošťují se a připodobňují se řezákům. P jsou do zadu větší a složitější, první často mizí; obyčejně jednodušším tvarem liší se od stoliček (heterodontní) u tvarů specialisovaných připo- dobňují se však stoličkám (homeodontní). Svrchní M — téměř vždy 3 — zřídka jen ukazují primitivní tvar trituberkularní a jsou bunodontní a brachyodontní, obyčejně přistupuje čtvrtý hlavní hrboul vnější a vnitřní a dále i 1 neb více mezihrboulů. Tyto hrboule spojují se obyčejně jhy a tak promě- ňuje se původně bunodontní zub v lofodontní, neb selenodontní a stává se zároveň hypselodontním. Zpodek koruny mohutní vy- vinutím valů základních, uložením skloviny do záhybů, vytvořením tmele a pod. Zpodní M původně mají tvar zubu trituberkulo- sektorialného, přistupují druhý vnější a vnitřní hrboul buď v přímé neb šikmé čáře a tak povstávají zuby se 4 hrbouli, které od svrchních M málo se liší, rovněž hypselodontními jsou a žvýkací plochu lofodontní, neb selenodontní mají. Poslední J/ mívá často lichý zadní hrboul (talon) a obloukovité jho (lobus). Mizejí-li zuby, děje se počátek u předního třenáku. Kopytníci čítají v nynější zvířeně velké množství tvarů, ale rejvětší rozvoj jejich spadá do třetihor. Rozdělují se v 10 podřádů. I. Obyvatelé Starého světa: 1. Amblypoda, 2. Proboscidea, 3. Condylarthra, 4. Perissodactyla, 5. Ancylopoda, 6. Artiodactyla. IL Z Jižní Ameriky: 7. Typotheria, 8. Toxodontia, 9. Lito- perna. III. Z Jižní Afriky a z Asie: 10. Zyraco:dea. Podřád Amblypoda Cope. Prasloni. E. Cope, The A. Amer. Naturalist 1884, 1885. O. Marsh, Dinocerata, a monograph of the extinct order of Mam- malia. Un. Stat. geol. Surv. 1884. 224 Velicí, neohrabaní kopytníci ze starších třetihor, ploskochodí, aneb poloploskochodí, primitivní üstrojnosti. Mozeénice jest velmi malá, mozek byl ze všech ssavcü poměrně nejmenší, laloky čichací byly veliké, hemisféry redukovány a na povrchu hladké. Chrup byl úplný, nahoře i dole 3. 1. 4. 3. ¥ u nejvíce specialisovaných zakrsají, C nahoře jsou mocné tesáky, dole jsou malé. P podobné stoličkám, M většinou brachyodontní, buď lofodontní, neb seleno- dontní. Nahoře přední M lofodontní, zadní trigonodontní. Nohy jsou silné, krátké, s 5 prsty. V zápěstí kůstky v řadách aspoň poněkud střídavých, někdy kůstka střední vyvinutá. Loďkovitá kůstka ukládá se nad mnohohrannou větší a měsíčitá nad hlavatou a hákovou Tedy jest zde primitivnější uspořádání než v nohách zadních. Pánev jest mohutná, kyčelní kost velmi rozšířená a kolmo posta- vená, sedací nesrůstají ve sponě. Zanártní kůstky patrně jsou se- šinuty. Hlezenná kost jest nízká a velmi rozšířená, tak že zabírá téměř celou šířku zanártí. Jest kloubnatě spojena s holenní 1 s lýtkem, nemá však hlavici, ani kladku a kloubní ploška pro holeň nemá rýhu. Ona rozkládá se nejen nad loďkovitou, nýbrž kryje 1 velkou část kosti kostkovité. Loďkovitá rozkládá se nad všemi 3 kůstkami klínovitými. U některých přistupuje ještě kůstka přikloubní (sesamoideum). Stehno u starších tvarů má třetí vý- běžek (trochanter). Pantolambdidae Cope. Nejprimitivnější čeleď s chrupem úplným, který poukazuje na chrup prašelem. 7 jsou vyvinuty, P podobné stoličkám. M nahoře trigonodontní, hrboule lištou do úhlu zahnutou V spojené, dole lofodontní, ze 2 půlměsíců složené. Stehno má třetí hrboul (trochanter). Hlezenná kost nízká, se slabě vyklenutou kladkou pro holeň. Pantolambda Cope dosahoval rozměrů vepře. Ze zpodního eocénu (Puerco) N. Mexika. Coryphodontidae Owen. Lebka hmotná, prodloužená, se širokým čelem, které přechází do mozečnice bez hřebenu. Jařmový oblouk velmi silný a daleko od lebky vyklenutý. Očnice splývají úplně se svrchní jámou skráňovou. Chrup úplný, nahoře i dole 3. 1. 4. 3. F kuželovité, poněkud od sebe oddáleny, C mocné, do zadu po- sunuté, ale v tesáky neprodlouzené. P jednodušší než stoličky. M nahoře s 2 vnějšími hrbouli, jhem v podobě písmene V spoje- nými a s 1 neb 2 nestejnymi vnitřními hrbouli, které jhy spojují se se stěnou vnější. Dole W s 2 jhy v podobě V, které otevírají se do vnitř. Rámě nemá for. entepicondylare. Stehno má třetí 225 hrboul (trochanter). Küstka hlezenná velmi stlačená, bez hlavice a bez kladky, s plochou puškou pro holeň. Nohy napřed prsto- chodé, vzadu ploskochodé. Coryphodon Ow. velikosti býka; v eocénu Francie 2 druhy, v Sev. Americe 14 dr. (obr. 285. a 286.). Ecta- codon, Manteodon Cope z eocénu Sev. Ameriky. Obr. 286. Coryphodon hamatus Marsh zadni noha; eocén ame- Obr. 285. Coryphodon hamatus Marsh, ricky (Marsh). predni noha; eocén americky. Dinocerattdae Marsh. Neohrabani kopytnici az velikosti slona dosahující, s ohromnou lebkou. Na kostech nosních, čelisti a temen- ních násadce kostěné po páru (obyčejně 6 dohromady). Na temen- ních jsou násadce v podo- Z bě porésních plochých hře- benů. Mozek nadobyčejně malý. 7 nahoře schází, dole jsou malé. C svrchní prodlouženy (bezpochyby jen u samců) v mocné tesáky, které po celé délce i své chráněny jsou rozšíře- Mi [E ninou sanice od spony vy- y i 7 Ů / chazejici. © dole jsou obr. 287. Uintatherium m Marsh, eocén americky malé. Mezi C a P značná i mezera, ve které lebka se zúžuje. P nahoře 3, podobné stoličkám, dole 4—3. M nahoře idole 3. Nahoře mají 3 hrboule, spojené 2 lištami tvořícími úhel V, otevřený na vnějšek. Mimo ty objevuje se na zadních M ještě čtvrtý hrboul vzadu a uvnitř. Dole mají 2 příčná jha, která na vnějším konci se spojují. Kloub sanice jest do zadu namířený. Pánev a nohy jsou podobně utvořeny jako u slonovitých. Kosti 15 Dr. Poéta: Rukověť palaeozoologie II. 226 vřetenní a lýtková samostatné. Elachoceras Scott všecky násadce slabé a zvláště nosní. Uintatherium Lei. (Dinoceras, obr. 287.) násadce na kostech nosních poměrně krátké, hřebeny na temen- ních vysoké. | ZZnmoceras Marsh násadce na kostech nosních vy- soké a hřebeny na temenních do zadu posunuté. Vesměs svrchní eocén Sev. Ameriky. Podřád Proboscidia. Sloni. M. Vacek, Ueber ósterr. Mastodonten. Abhandi. k. k. geol. Reichs- anst18/7. E. Cope, The P. Amer. Naturalist 1889 C. W. Andrews, On the Evolution of the P. 1903. Ssavci býložraví, velikých rozměrů, s hlavou vybíhající napřed v dlouhý chobot, na jehož konci vyvěrají chřípě. Celá kostra jest mohutná a zvláště kosti noh jsou silné. Lebka veliká, složená z kostí, jichž většina má četné a obsáhlé dutiny vzduchové. Nosní kosti jsou krátké, chřípě vysoko položené a do zadu posunuté, jařmový oblouk slabý a rovný, střed jeho budován kostí jařmovou. Mezičelist i čelisti jsou mohutné. Mozečnice dosti obsáhlá, mozek však jest poměrně k tělu malý, na povrchu brázděný. Sanice často mohutná, kloub její vysoký a na příč položen. Chrup specialisovaný, sestává obyčejně jen z 7 a W. F v je- diném páru, buď v mezičelisti, neb sanici, aneb v obou, prodlou- ženy v mohutné kly rovné, neb zahnuté, ze slonoviny. V příčném průřezu ukazuje slonovina obyčejně obloukovitě zahnuté pruhy od středu k obvodu probíhající a ve 2 protivných směrech se protí- nající. Zadní část klů bývá pokryta tenkou vrstvou tmele a u ně- kterých na přední straně táhne se široký pruh skloviny. Kly jsou dole otevřeny a dutina dřeňová je široká. Pu většiny úplně scha- zejí, u některých podobají se stoličkám, jsou však jednodušší. M jsou 3, ohromné, lofodontní, budované různým počtem příčných lišten, mezi nimiž bohatě vyvinut bývá tmel. Možno pozorovati po- stupné množení se lišten. Dinotherium má 2—3 takové lišty nebo jha, Mastodon 3—5, Stegodon 6—13 a Elephas až 27. Zároveň jha se zvyšují a zub původně brachyodontní mění se v hypselodontní. Rozmnožením počtu listen tlačí se tyto dohromady a mezery mezi nimi vyplňují se tmelem (obr. 288.). Výměna chrupu děje se zvlášt- ním pochodem (tak zv. lateralní výměna). Mléčný chrup složen 227 bývá ze 3 stoliček, z kterých však jedna po druhé jsou v užívání, zřídka jsou 2 najednou, ještě řidšeji všecky 3. Stoličky nové ob- jevují se v dlouhých mezerách po sobě, posunují se v oblouku do předu a vytlačují zub před sebou. Proto jsou také poněkud šikmé a otírají se na přední hraně víc než vzadu. V pasu plecovém klíční kost schází. Loketní kost jest silnější a zvláště dole tlustší než vřetenní. Kůstky zápěstní bývají v řadách nad sebou (serialní rozložení), často střední kůstka jest zachovaná, u žijí- cích jest v mládí a teprvé později srůstá s loďkovitou. Loďkovitá leží nad mno- hohrannou větší, ale nekryje hlavatou, m i 7 pir yn n aiaj i j) j 4 vi il ^ i» Obr. 288. Schematické průřezy zubů : I. r. Mastodon, II. podr. Loxodon, III. podr. Zuelephas; d dentin, e tmel, pulpa, ž plocha žvýkací Sklovina Obr. 289. Dinotherium giganteum Kaup. miocén (email) jest vyčárkována, německý (Gaudry). Z která jest pod měsíčitou. První a pátá kost předpěstní (metacarpus) jsou slabší a kratší. Pánev jest ohromná, široce otevřená, stehno staví se kolmo a nemá třetího hrboule (trochanter). Holeň a lýtko jsou samostatné. V zanártí kost hlezenná pojí se k holeni, patní k lýtku. Hlezenná jest široká, nízká, má hlavici holenní slabě vypouklou a nalehá jen na člunkovitou. Ta jest rovněž plochá, rozšířená, spo- čívá na 3 klínovitých a dotýká se po straně kosti kostkovité. Nohy jsou ploskochodé, vysoké a hřmotné, kosti jejich plné, bez dutiny číškové. Mají 5 prstů na přední noze, sobě téměř stejných, na zadní 2 vnější jsou menší ostatních. Celá noha jest obdána spo- 15* 228 lečnou jakousi pochvou, z níž dole jen prsty s nehty kopytu po- dobnými málo vynikají. Žijí nyní v tropické Africe a v Asii. Dinotheridae. V čelistích 2 P a 3 W, na sanici pár řezáků proměněných v mohutné kly, 2 P a 3 W. Spona sanice zahýbá se téměř v pravém úhlu dolů a nese pár velikých, do zadu za- hnutých a přišpičatělých klů. Mléčný chrup sestává ze 3 stoliček poněkud složitějších než třenáky. V definitivním chrupu W jsou v obrysu téměř čtverečné a rnají příčné vynikající lišty, oddělené hlubokými zářezy. Lišty takové jsou 2, vyjímku tvoří W, která má lišty 3. P mimo to mají vnější stěnu přiostřenou. M mají 2 az 3 kořeny. Na lebce čelní kosti jsou široké a mezičelist mocně pro- dlouzená. Lýtko slabé, ale ke konci sesílené. Dinočhkerium Kaup (obr. 289.) vyskytuje se ve 4 druzích ve středním miocénu Evropy a Vých. Indie. Zvlášt hojným jest dr. D. giganteum, který dosa- hoval až 4'/, m výšky. U nás u Opatova poblíže C. Třebové nale- zena v zářezu železničním r. 1853 téměř úplná kostra druhu toho- Elephantidae. Svrchní řezáky vyvinuty v mocné, dlouhé a za- křivené kly, zpodní někdy scházejí, jindy jsou slabší a rovné. P oby- čejně scházejí. JZ jsou velmi veliké a sestávají vždy z více než 2 lišten. Zářezy mezi lištami bývají vyplněny tmelem. Výměna zubů děje se vysunutím zubů předních. Mastodon Cuv. (obr. 288., 290. a 291.). Tělo neohrabané, svrchní řezáky rovné, zpodní, které vy- cházejí z mohutné spony sanice, rovněž rovné a slabší svrchních, M brachyodontní, veliké se 3, 4, A až 6 příčnými lištami či jhy, které A = bud jsou jednoduché (zygolofo- g A dontní), aneb sestávají ze řady hr- =) boulů (bunolofodontní). Mezi nimi jsou hluboké zářezy a na příč rýha, aL UW ktera déli cely zub ve dvi. V mléé- Dude uerit Peu uiia ném chrupu bývají 3 stoličky v uží- indicky (Nicholson). vani, které maji stejny tvar. Jest to stolička mléčná (označuje se D), M, a M, (tak zv. zuby intermediarní), kdežto poslední M mívá o lištu a často o talon víc. Tyto zuby intermediarní mají buď 3 (podrod 77z- lophodon), aneb 4 (podrod Tetralophodon) příčná jha. Miocén-pleis- tocén. Ve středním miocénu evropském nejhojnější jest Zrilophodon angustidens a turicensis. První u nás v třetihorách. Ve svrchním 229 Tetral. longirostris, v pliocénu Tyril. Borsoni a j. v. Stegodon Falc. přechodní tvar mezi předešlým a následujícím rodem. Zpodní kly scházejí, M mají 6—12 listen; miocén a pliocén Asie. Elepžas Lin. Obr. 291. Mastodon angustidens Cuv. lebka; miocén francouzský. (obr. 288. a 292.) kly pouze v mezičelisti, vzhůru zatočené, bez sklovinného pruhu. M s 5—27 lištami, zadnější složitější předních. Podr. Loxodon má nízká a nečetná jha; sem náleží sloni starého světa. Obr. 292. Llephas primigenius Blum. stolička; diluvium. Podr. Euelephas má vysoké a četné lišty. Počíná miocénem Vých. Indie, vyskytuje se v pliocénu a zvláště v diluviu po všem světě mimo Australii. Největší byl Æ. antiquus rozšířený v diluviu (byl již v pliocénu). Nejhojnější jest mamut Æ. primigenius, jehož stoličky i kosti zhusta v diluviu se nalézají. V ledech sibířských uchovala se celá těla i s částěmi měkkými. Podřád Condylarthra. Cope. Prakopytníci. E. Cope, The C. Amer. Naturalist 1884. Býložravci málo odrůzněni, předchůdci nynějších kopytníků, kteří v některých směrech ukazují podobnost s prašelmami. Lebka jest nízká, prodloužená, očnice vzadu a dole široce otevřené. Mozek byl malý, čichací lalok velmi obsáhlý, hemisféry malé, s nečetnými brázdami, oddělené od mozečku. Puška glenoidální na lebce ome- zena silným hrboulem zapuškovým (proc. postglenoidalis). Chrup 230 primitivní, úplný, nahoře i dole 3. 1. 4. 3. 7 a C podobné jako u prašelem, P jednodušší než stoličky. M brachyodontní a buno- dontní, buď trigonodontní, neb guadrituberkularní, s více kořeny. Výměna zubů byla úplná. V pasu plecovém klíční kost schází, lo- patka jest velmi široká, vejčitá, se slabým hřebenem a bez nad- pažku (acromion). Rameno mívá for. entepicondylare. Kosti před- loktí samostatné. Zápěstní kůstky sestaveny do řad přímých nad sebou (rozložení serialné). Stehno mívá třetí hrboul (trochanter). Zanártí rovněž pravidelně sestaveno. Hlezenná kůstka má kladku pro holeň proděravěnou a dírou prochází sval schylovač prstů (flexor digitorum). Jest uložena přímo nad člunkovitou; patní na- léhá přímo jen na kostkovitou. Nohy jsou ploskochodé, s 5 prsty, vnější 2 prsty bývají slabší ostatních. Koncové prstce jsou splo- štělé. Periptychidae Cope. Nejprimitivnější kopytníci; M nahoře tri- gonodontní, neb guadrituberkularní, někdy s více hrbouli mezer- nými. P dosti veliké, s jedinou, vyjímkou s 2 a pak nestejnými špicemi. V zanártí hlezenná má kloubní plošku pro holeň vy- pouklou a uprostřed prohlubenou. Člunkovitá po straně dotýká se jen patní a kostkovité kůstky. Perzptychus Cope M trituberkularní, s více hrbouli mezernymi. Æctoconus Cope M mají dohromady az 8 hrboulů. Těchto 2 rodů známy jsou celé kostry. Haploconus, Anisoconus Cope. Vesměs z palaeocénu severoamerického (Puerco). Phenacodontidae Cope. První dva P s jediným, druhé 2 s 1 hlavním a 1—2 vedlejšími vnitřními brbouli, tak že se stávají trituberkularnimi. J/ nahoře guadritubekularní, se 4 špicemi, k nimž někdy přistupují ještě 2 mezihrboule, tak že jsou pak sextuber- kularní. Hlezenná kost má kladku pro holeň uprostřed vydutou. Phenacodus Cope rodu toho známy celé kostry; dosahoval veli- kosti tapíra. Kol chřípí jest inserce svalů patrná, z nichž možno souditi na krátký rypák; eocén. Protogonia, Diacodexis Cope pa- laeocén americký (Puerco). Meniscotheridae Cope. Řada zubů téměř uzavřená, bez mezery. Přední P s jedinou špicí, poslední / trituberkularní, se 2 lištami, do půlměsíce zahnutými. M dole podobný P,. M nahoře quadri- tuberkularní, s vnější stěnou dvakráte do úhlu zlomenou (W) a s 2 mezihrbouli. V zápěstí střední kůstka zachována. V zanártí blezenná prodloužená a dole vypouklá. Menzscotherium Cope 231 (obr. 293. a 294.) P, trituberkularni. Hyracops Marsh P, podobný M,; zpodní eocén Ameriky, Meniscodon Riit. zp eocén evropský. Flenraspidotheridae Lem. Chrup úplný, 7, C a P, kuželovité, za tímto zubem malá mezera (diastemma), P, se slabou vedlejší, Obr. 293. Menzscothertum terrae rubrae Cope, 2 trenaky a 3 stoličky z čelisti; eocén americký (Cope). Obr. 295. Pleuraspidotherium Aumoniert OSEE Lem. 3 stoličky a 2 třenáky z čelisti; Ho EO palaeocén francouzský (Lemoine). Menzscotherzum sociale Marsh zadní noha; c calcaneum, a astragalus, z naviculare, X epicunei- forme, 1--3 cuneiforme, ch cuboideum, I. druhy, V. páty prst; eocén amer. vnitřní špicí, P, podobný stoličkám. // nahoře quadrituberkularní, s 1 mezihrboulem slabě naznačeným. Poslední M má dobře vy- vinutý talon. Koncové prstce tenké, dole po straně křídlovitě roz- šířené. Pleuraspidotherium (obr. 295.}, Orthaspiďothertum Lem. pa- laeocén francouzský. Podřád Perissodactyla. Owen. Lichoprstci. J. N. Woldřich, Zur Abstammung u. Domestication des Pferdes, Mitth. anthrop. Gesell. 1884 E; Cope, The P. Amer. Naturalist 1887. J. W. Gidley, Tooth characters and revision of N. A. species of Equus. Bullet. Amer. Mus. Nat. Hist. 1901. H. F. Osborn, The 4 phyla of oligocen Titanothéres. Bull. Amer. Mus. Nat. Hist. 1902. 232 Kopytníci s nohami prsto-, či vlastně kopytochodnymi (unguli- gradní), jichž hlavním znakem jsou změny povstalé, tím že celá váha těla přenáší se na jediný a sice střední prst v nohách. Páteř čítá 7 obratlů krčních, 22—23 hřbetních a bederních 5—6 křížových a 13, aneb i více ocasních. Lebka jest prodloužená, vzadu uťatá. Nosní kosti jsou do zadu rozšířené a vyvstávají nad chřípěmi, které jsou po stranách. Na nosních bývají někdy drsné, polštářovité násadce, na něž ukládají se za živa rohy. Jařmový oblouk tvořen z valné části výběžkem A C jařmovým kosti skráňové. Očnice oby- čejně jsou do zadu široce otevřeny, jindy jsou uzavřeny. Nad obsáhlou jámou skráňovou jest hřeben skráňový (crista temporalis) a klouby tylní jsou na příč vypouklé. Chrup u geologicky starších má primitivní tvar nahoře i dole 3. 1. 4. 3, u mladších se však podstatně mění. T u některých odrůzněných nahoře — řidšeji dole — zakrňují a mizejí, po- dobné 1 C. P, často mizí. W u starých tvarů jsou brachiodontní a jen u nejvíce Obr. 296. A zub brachiodontní (Anchi- Ba ; : therium), Z brachyohypselodontní (Hip- specialisovaných přeměňují se v hypse- MANERA See Vd lodontní (obr. 296.). Zároveň se P při- podobňují stoličkám (homeodontni). Původně byly /trituberkularní, a M guadrituberkularní, poslední ale brzy přistoupením nových 2 mezihrboulů mění se v sextuberkularní. Původně hrboule svrchních W jsou samostatné, kuželovité (Hyracothe- rium, Pachynolophus). Později vnější hrboule spojují se lištou po- délnou, která na základně zubu srůstá s vnější stěnou. Mezihrboule proměňují se v lištu příčnou, která spojuje vnitřní sploštělé hrboule s lištou vnější. Na vnějších hrboulech lišta tvoří úhel V, tak že jho je spojující má pak podobu dvojitého úhlu W (lofodontní). Dále pak přistupují ještě 2 hrboule přidavné. W zpodní jsou guadri- tuberkularní, oba páry hrboulů jsou buď přímo proti sobě, aneb se střídají. Mléčný chrup jest úplný, stoličky mléčné jen u homeo- dontních podobají se definitivním, u heterodontních jsou jednodušší a podobají se P. 233 V pasu plecovém kliéni kost schazi. Ramé jest kratké, nema for. entepicondylare a puška po okovec není proděravěna. Kosti vřetenní a loketní jsou buď samostatné, buď dole spolu srostlé. V zápěstí jest dobře patrno střídavé rozložení kůstek (viz obr. 301.) V první řadě jsou loďkovitá, měsíčitá, tříhranná a hrachová, v dolejší řadě mnohohranná větší, menší, hlavatá a háková. Střední kůstka schází. Kůstky zápěstní nesrůstají dohromady, ale sešinují se, tak že jsou jaksi do sebe vklíněny. Loďkovitá má dole kloub nejen pro mnohohrannou větší, nýbrž i pro hlavatou a měsíčitá naléhá na mnohohrannou větší a hákovou. Do jisté míry střídají se i kosti předpěstní s kůstkami zápěstními. U těch, kteří mají v přední neze 3 téměř stejné prsty jest zápěstí úzké a vysoké; kde střední prst na úkor postranních mohutní, sesiluje se hlavatá a mnohohranná větší bývá vyšinuta z řady a často také zakrňuje. Předpěstí čítá nanejvýše 4, obyčejně 3 a někdy (kůň) jen jedinou střední třetí kůstku. I tyto kosti se během změn prodlužují. První prst vůbec vždycky schází; pátý jest menší ostatních a mizí často. U těch, kteří mají jedině třetí kůstku předpěstní, vytvořuje se na zpodní ploše kloubní střední lišta (Leitkiel), která zamezuje sešinutí se prstu. Noha přední mívá obyčejně 3—4, někdy jen jediný prst. Koncové prstce jsou sploštělé, rozšířené a jsou chráněny kopytem. Stehno mívá třetí hrboul (trochanter), který někdy velmi silně bývá vyvinut. Holeň a lýtko u starších jsou samostatné, u mladších lýtko zakrsá až na štěpinu, která nahoře na holení jest patrná. V přednártí kůstka hlezenná má hlubokou kladku pro holeň a mimo tu ještě 3 kloubní plošky pro člunkovitou, která jest široká, nízká, patní a vysokou kostkovitou. Patni má dlouhý, nahoře utaty vý- běžek (tuber calcis) a 3 kloubní plošky. Lýtko nikdy není kloub natě spojeno s kostí patní. Redukce zanártí a prstů na noze zadní bývá úplnější než na noze přední. Zadní nohy mají 3, někdy jen jediný prst. Skupina v nynější zvířeně zastoupena jest toliko 3 rody a čítala však v třetihorách a diluviu četné čeledě bohaté rody. Tapiridae. Osamotnělá skupina lichoprstých kopytníků, která počíná palaeocénem Evropy a Ameriky, známa jest také z miocénu a pliocénu, v diluviu vyskytuje se jen v Asii a Jižní Americe a za- stoupena jest rodem Tapirus v tropické Americe a Jižní Asii. Lebka jest prodloužená, morda zúžená, kosti nosní u geologicky starých široké a dlouhé, u mladších krátké, téměř trojhranné. Očnice do 234 zadu se otvírají. Hřeben zapuškový nad puškou glenoidální, jakož i výběžek hrdelní (paroccipitalni) jsou vyvinuty. Chrup jest úplný, většinou nahoře i dole 3. 1. 4. 3. 7 jsou dlátovité, přiostřené, C kuželovité. Mezi C a P značná mezera. P původně jednodušší než stoličky, trituberkularní, u mladších aspoň poslední 3 / sto ličkám podobné. První P dole často zakrňuje. M nahoře brachyo- dontní, krátké, se 2 vnějšími hrbouli, vnější stěnou spojenými a 2 rovnými příčnými, neb šikmými jhy, která spojují vnější hrboule s vnitřními. Mezihrboule scházejí; koruna obdána na zá- kladné valem (cingulum), na němž vyvstává na předním vnějším konci třetí hrboul (parastyl). M dole mají původně lišty do úhlu V Obr. 297. Protapirus priscus Fil. na- hoře z čelisti 4 třenák, 5-7 stoličky, Obr. 298. Protapirus priscus Fil. čásť dole ze sanice stoličky; eocén (fos- čelisti; eocén francouzský. forit) francouzský. [ zlomené, ale části lišten těch brzo se otírají a mizejí (obr. 297.). Mléčný chrup má stoličky, které podobají se definitivním. Nohy jsou silné, loketní a vřetenní kosti samostatné. V zápěstí naléhá loďkovitá na mnohohrannou menší, měsíčitá na hlavatou a hákovou. Stehno má slabý třetí hrboul (trochanter), lýtková kosť je samostatná, ale slabší holeně. Hlezenná kosť má hlubokou kladku. Stavba «před- pěstí a přednártí od palaeocénu hrubě se nezměnila. Přední nohy mají 4, zadní 3 prsty. Lophiodon Cuv. vyjímkou má dole i nahoře jen 3 P, lišty na stoličkách probíhají šikmě; eocén evropský. Hepto- don, Systemodon Cope; eocén americký. Protapirus Fil. (obr. 297. a 298.) palaeocén a eocén. Tapiravus Marsh; miocén americký. Tapirus Lin. počíná miocénem. V českém miocénu nalezena sanice, která uvádí se pod jménem /a/acolapirus. Equidae.*) Čeleď, která ukazuje velmi patrně znenáhlé změny morfologické, které povstaly v dobách geologických počínaje eocénem na kostře kopytníků přizpůsobené k rychlému běhu. 2) Srovnej: W. D. Alathew, The evolution of the horse. Amer. Mus. Journ. 1903. 235 Lebka jest prodloužená, nízká, se širokým čelem. Nosní kosti jsou napřed zašpičatělé a vynikají volně nad chřípě, slzní kosti jsou rozšířeny. Očnice u geologicky starších obsáhlé a vzadu ši- roce otevřené, u mladších menší a uzavřené. Hřeben zapuškový (proc. postglenoidalis) a výběžek hrdelní (paroccipitalis) jsou vy vinuty. Chrup jest úplný a má původně primitivní vzorec nahoře idole 3717453. 7 jsou vZdy vy- vinuté, dlátovité, sklovina tvoří uprostřed ostrůvek »znamkus, která žvykáním znenáhla mizí Obr 299. Stoličky z čelisti druhu Hisfotherium gracile Kaup, A starší obroušená, B s plochou zuž ité: j imi žvýkací h lou; miocén f zský. C kuzelovité; mezi nimi a P me- vykaci zachovanou; miocén írancouzszy zera, která zvétSuje se, prodluzuje-li se lebka. P podobají se u starších méně, u mladších vice stoličkám. První P nahoře je malý a jednoduchý, u mladších vůbec mizí. Ostatní P jsou u starých trituberkularní, u mladších připodobňují se stoličkám. Na W možno dobře sledovati nenáhlou přeměnu zubu brachyo- dontního s vice kořeny v zub hypselodontni bez kořene (viz obr. 296.). Koruna W jest čtyr- boká, plochá a hrboule - ie Obr. 300. A stoličky z čelisti dr. Zgzus Stenonzs Cochi; slabé vynikají. U starých pliocén, B koně; diluvium. jest tu zřejměji, tu méně zřetelně bunodontní, u mladých lofodontní. Svrchní 17 mají 2 vnější a 2 vnitřní hrboule v úhlu V a dále obyčejně mezihrboule různé podoby. U nejstarších jsou hrboule nespojeny a jen mezihrboule spojují se vnitřními, slabými lištami; u mladších spojují se vnější ve stěnu se 2 úhly JW a vnitřní jhy půlměsičitými, příčnými, či šikmými (obr. 299. a 300). Základní val má často přidavný hrboul (parastyl). Chrup mléčný jest úplný, zadní stoličky jeho u mladších bývají složitější než v chrupu definitivním. Nohy jsou u starých krátké, u mladších dlouhé a útlé Kost loketní a lýtková jsou u starých samostatné, avšak mnohem slabší než kosti vřetenní a holenní, znenáhla však během vývojem spolu srůstají, tak že u nejmladších vyskytují se jen jako štěpiny, které 236 na vřetenní a holenní poblíže svrchního kloubu bývají patrny. Kůstky zápěstní jsou postaveny v řadách střídavých; hlavatá u mladších mocně se rozšiřuje, vyšinuje mnohohrannou větší a prostírá se pod měsíčitou a loďkovitou (obr. 301). Kosti předpěstní u starých jsou 4; původně aspoň 3 prsty se dotýkaly zemi. Později mohutní třetí předpěstní kosť a ovšem také třetí prst a zároveň postranní předpěstní kosti i prsty zakrňují, tak že bývají redukovány na menší a slabší kůstky a nedotýkají se více zemi. Konečně mizejí postranní prsty úplně a postranní předpěstní kosti mění se v nepatrné třísky, které se ku třetí zmohutnělé kosti předpěstní přikládají. Prst třetí má 3 prstce, koncový jest rozšířený a velikým kopytem rohovitým obdán. (obr. 302.). Zcela podobným způsobem probíhají změny v před- Obr. 301. Carpus a metacarpus: A Pa/aeotherzum, B Hip- potherium, C Equus ; c cuneiforme, / lunare, s scaphoideum, u unciforme, m magnum, č trapezoideum, II—V prsty. narti. Na zpodních kloubech předpěstní a přednártní kosti vytvoruje se střední lišta (Leitkiel). A. Nejstarší a nejprimitivnější skupina, která poukazuje na prašelmy (Phenacodus). Chrup aspoň částečně bunodontní, M nízké, vnější hrboule kuželovité, samostatné, aneb nízkou vnější stěnou spojené, vnitřní i mezibrboule vůbec nespojené, aneb jen nedostatečně. P jednodušší. Kosti loketní a lýtková samo- statné, téměř stejné síly jako vřetenní a holenní. Na nohách napřed 4, vzadu 3 prsty, které se půdy dotýkají (/yracotherinae). Hyraco- therium Ow. stoličky částečně bunodontní, nízké a nízkými lištami spojené ; palaeocén a eocén Evropy a Ameriky. Pachynolophus Pom. (obr. 303. 4) na stoličkách vnější hrboule kuželovité, stěnou slabě zahnutou spojeny; eocén. Hokippus Marsh na stoličkách jsou vnější hrboule nespojené, jinak lišty již silnější. Apzhzppus Marsh; eocén Ameriky. | Propalacotherium Ger. (obr. 303. B) eocén Evropy. P. Na lebce kosti nosní silně vyvstalé, očnice do zadu široce otevřeny. Kosti loketní a lýtková obyčejně samostatné, nohy se 3 prsty, 237 které se půdy dotýkají. V chrupu / obyčejně se podobají stoli- čkám. M jsou brachyodontní, s více kořeny, mají vnější stěnu dva- kráte prohnutou a 2 šikmá jha. Vnitřní hrboule spojeny lištami půl- Obr. 302. Levé přední nohy: a Palacotherium crassum Cuv., 6 Anchitherium aurelianense Cuv., c Aippotherium gracile Kaup, d koně (Gaudry). měsičitými, které tam, kde se stýkají, tvoří 1—2 špice (Palacothe- rinae). Palaeotherium Cuv. (obr. 304. a 305.) nahoře 5, dole 4 P až na /, stoličkám podobné; dosahoval velikosti nosorožce a jest znakem svrch- ního eocénu evropského, P. magnum. Paloplotherium Ow. podobný, ale P jednodušší než stoličky. Azchzlopus Ger. mimo P, zuby homeodontní; svrchní eocén. Mesohippus Marsh řezáky splo- štělé, nemají »znamkys, stoličky ho- meodontní mimo P,; na přední noze S y $ ? yi Ob-. 303. A Pachynolophus Desma- zbyla kůstka předpěstní pátého prstu; vesti Gerv. 2 stoličky a třenák z če- listi; eocén francouzský. B Propa- miocén americký. Anchitherium Meyer laeotherium isselanum Gerv. stolička a 2 třenáky, eocén německý. (obr. 302. a 306.) kosti loketní a lýtková mnohem slabší a dole s druhou kostí srostlé. V zápěstí lod'kovitá a měsíčitá vysoké, naléhají obě na velmi širokou hlavatou; háková rovněž vysoká. V Evropě ve svrchním miocénu, A. awre/ianense, v Americe ve středním a svrchním miocénu. C. kost loketní srůstá s vřetenní a lýtková s holenní. Nohy mají bud 3, aneb jediný prst; 238 postranní předpěstní a přednártní kosti s prsty zakrsalymi, aneb jen třískami naznačeny. V chrupu 7 dlátovité, sklovina na ploše žvýkací tvoří »známku«. P jsou stoličkám podobny až na P,, který jest zakrsal a brzo vypadává. M jsou hypselodontní, mají mezi- hrboule, které jsou spojeny půlměsičitým jhem a tvoří ostrůvek. M dole mají veliký vnitřní hrboul, který tvoří dvojitou lištu tam, Obr. 304. Pa/aeotherzum crassum Cuv. zuby levé čelisti. 1—4 třenáky, 5—7 stoličky ; eocén (sádra) pařížský. kde oba půlměsíce se setkávají. Na lebce očnice vzadu uzavřené (Eguinae). Počínají miocénem a vyskytují se až do diluvia ve Starém světě i Americe. Člověkem rozšířeni byli po všem světě, ale v dřívějších dobách historických žili jen ve světě Starém. Hippotherium Kaup (Aipparion, obr. 299., 301., 302. a 306.) měl velikost zebry a kostru útlejší než kůň. C zachovány, P, malý, brzo Obr. 305. Palacothe- rium crassum Cuv. Obr. 306. a Anchitherium aurelianense Cuv., b Hip- leva kost hlezenna; botherzum gracile Kaup, zpodní stoličky, z miocénu " ^ “fr < < ’ + y, eocén (sádra) paříž. francouzského. vypadává; W hypselodontní, ale krátké, s hojným tmelem. Postranní prsty zakrsalé, nedotýkaly se půdy; svrchní miocén Evropy, Æ. gracile, sev. Afriky, Číny, Vých. Indie a Sev. Ameriky. Mery- hippus Lei. velmi podobný; pliocén Sev. Ameriky. Protohippus Lei. (obr. 307.) zpodní M podobné r. Equus, ale mnohem kratší. PZo- hippus Marsh předpěstní a přednártní kůstky zakrsalé, nemají prstů; pliocén Ameriky. /Zippidiou Ow. nosní kosti velmi dlouhé, postranní předpěstní a přednártní kosti nepřesahují polovinu délky střední (třetí) kůstky, W kratší než u koně; pliocén Ameriky. Equus Lin. (obr. 296., 300.—302.) postranní předpěstní a před- nártní kůstky vyvinuty jako štěpiny bez prstů, v zápěstí schází 239 mnohohranná větší. MV vysoké, hypselodontní, v mládí dole otevřeny. I, malý, obyčejně vypadává. Znám jest ze svrchního eocénu Vých. Indie, Æ. szvalensis, z pliocénu evropského, Æ. Stenonis a jest v diluviu Evropy, Sev. Asie a Sev. Afriky rozšířený, Æ. caballus. V Americe se vyskytuje poprvé v pliocénu a trvá až do poloviny diluvia a pak vymřel. Zde jest rodokmen jeho úplný a vede od rodu prašelem Phenacodus rody: Eohippus, Hyracotherium, Pa- chynolophus, Helohippus, Epihippus, Mesohippus, Anchitherium, Meryhippus, Protohippus, a Pliohippus. Ježto v Evropě rodokmen není úplný, možno za to míti, že předkové koně z Ameriky spojkou, která mezi Amerikou a Asií trvala, několikráte se vystěhovali do Asie a Evropy. Obr. 307. Protohippus sejunctus Cope lebka se stany; Obr. 308. Rkinoceros (Coelodonta) arti- pliocén americký (Cope). guitaizs Blumb. stolička z čelisti ; dilu- vium anglické. Rhinoceridae. Velicí nemotorni kopytníci, dosud žijící a svrchním eocénem počínající. Na lebce jsou mohutné rohy původu kožního a na kostěných násadcích uložené, které jsou obyčejně na nosních, někdy také na čelních kostech. Lebka jest nízká, prodloužená, nosní kosti volně trčí a jsou různé velikosti a síly podle toho, mají-li násadce pro rohy čili nic. Jáma skráňová jest velmi obsáhlá, očnice do zadu otevřeny, týl omezen ostrým hřebenem a zapuškový (postglenoidální) výběžek jest mocný. Chrup jen u nejstarších jest úplný; u mladších zakrňují nejdříve svrchní C, pak 7 a pak zpodní C. U starších jsou P mnohem jednodušší než stoličky, u mladších se jim více podobají, mimo P,. W mají tlustou vnější stěnu bez záhybu a 2 šikmá jha. Na ploše žvýkací do hlubokých rýh, které tvořeny jsou jhy, vnikají četné výběžky z jha (tak zv. crochet, anticrochet, obr. 308.). Zpodní W/ mají 2 půlměsíčitá jha. Nohy 240 jsou nemotorné, krátké, kosti vřetenní a lytková samostatné ; přední nohy mají 3—4, zadní 3 prsty. Z kůstek předpěstních nejsilnější jest kost třetí a nejslabší pátá. U mladších mají přední nohy 3 prsty a prst třetí jest nejsilnější. Stehno má silný třetí hrboul (trochanter). Před- i zanártí u primitivnějších jest úzké a dlouhé, u pokročilejších, mladších široké a krátké. A. Lebka má nahoře šípový hřeben, nosní kosti vynikají a nemají násadců pro rohy. Krk jest dlouhý, pohyblivý, nohy dlouhé, útlé, s 3—4 prsty. Chrup primitivní, nahoře i dole 3., 1, 4, 3., C slabé, hned za 9 akoda odděleny mezerou ( Hyracodontinae). Tvarem podobají se koňům, chrupem nosorožcům; samostatná vymřelá větev, která vyskytuje se v eocénu a zpodním miocénu Sev. Ameriky. Hyracodon Lei. přední i zadní nohy po 3 prstech; zpodní miocén americký. /yrachius Lei. (obr. 309.) přední noha 4, zadní 3 prsty; svrchní eocén. Colono- ceras Marsh; eocén. B, Na lebce nosní kosti krátké, bez násadců ; Obr. 309. Hyrachius agrarius Lei. zuby z čelisti; eocén americký. lebka před očnicemi vyhloubená, morda napřed široká, postgleno- idální výběžek silný. V chrupu C jsou silnější než 7. P menší aneb jednodušší než stoličky, M nemají výběžků z jha příčného (crochet), aneb jen slabé (Amwynodontinae). Amynodon Marsh; eocén. Meta- mynodon Scott O. miocén americký. C. Lebka prodloužená, vzadu vztýčená, bez šípového hřebene, ale s ostrým hřebenem týlním, kost sluchová ukryta. Nosní kosti jsou dlouhé a mají někdy ná- sadce pro rohy, jindy jsou bez nich. Chrup často neúplný, nahoře 2—0, 0, 4, 3, dole 1—0, 1—0, 4—3, 3. P jsou podobné stoličkám, M s vnější stěnou a 2 šikmými jhy příčnými, která mají výběžky (crochet). Krk jest krátký, nohy neohrabané, přední mají 4—3, zadní 3 prsty (Rkenocerinaé). Aceratherium Cope (obr. 310. a 311.) bez rohů, přední nohy 4, zadní 3 prsty, chrup naboře i dole 1, 0,4, 3; pliocén. Aphelops Cope přední nohy mají 3 prsty; pliocén americký. Diceratherium Marsh chrup nahoře 1, 0, 4, 3, dole 1, 1, 3, 3. Rohy v páru vedle sebe; svrchní miocén americký. Dzhop/us Brandt nosní 241 kosti s násadcem silným, čelní se slabším, P jednodušší než stoličky; D. Schleiermacheri v miocénu. Ceratorhinus Gray nosní s 2 rohy, počíná miocénem a dosud žije. K%moceros Gray s 1 rohem počíná Obr. 310. Acerathertum tncisstoum Cuv. z miocénu německého (Gaudry). miocénem. Azelodus Pom. (obr. 312.) s 2 rohy, Fi C scházejí, bez kostěné přepážky v nose; počíná miocénem, A. pachyguathus v plio- cénu. Coelodonta Bronn (obr. 308.) podobný předešlému, s 2 rohy a s kostěnou přepážkou v nose; v pliocénu a diluviu. Sem náležejí hojné druhy C. etruscus z pliocénu a z diluvia C. Mercki, antiguitatis (tichorhinus). Celá těla druhu posléze uvedeného nalezena v ledech sibíř- ských. 7. Lebka prodloužená, morda ^ zůžená, nosní kosti úzké, čelní s mo- Obr. 311. Aceratherium tetradacty- Zum Lar. noha přední, z miocénu Obr. 312. Rhinoceros megarhinus Christ (Atelodus) francouzského (Gaudry). svrchní stoličky z diluvia anglického (Nicholson). hutným, velmi širokým násadcem. V chrupu scházejí 7 i C, nahoře i dole jsou 2 P a 3 W. P jsou menší a poněkud jedno- dušší než stoličky, W jsou hranolovité, bez kořene, svrchní mají vnější stěnu a 2 šikmá jha, zpodní 2 půlměsíčitá jha. Nohy jsou tříprsté (Elasmotherinae). Elasmotherium Fisch. z diluvia ruského a pak i porýnského. Æ. násadec na lebce mohutný, válcovitý a po- dvojeny (Arsinoitherinae). Arsinoitherium Bead. z eocénu Egypta. Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie II. 16 242 Titanotheridae. Vymřelí lichoprstci, někdy značných rozměrů dosahující. Lebka dlouhá, nízká, nosní kosti volně vynikají a u mladších mívají 2 násadce pro rohy. Očnice jsou do zadu ote- vřeny a mozečnice byla velmi malá. Chrup nahoře 3—0, 1, 4, 3, dole 3—0, 1, 4—3, 3; 7 u starších silné, u mladších malé, za C malá mezera. U starších P jednodušší než stoličky, u mladších poslední 2 P podobné stoličkám. Svrchní W mají dvojitě zahnutou vnější stěnu W a kuželovité vnitřní hrboule; zpodní W jha půl- měsíčitá, která tam, kde se setkávají, tvoří 2 špice. Nohy přední mají 4, zadní 3 prsty, které všecky se dotýkají půdy. Stehno má třetí hrboul (trochanter). Zá- Aw pěstí široké, küstky v řadách | poněkud se střídajících. Pa- lacosyops © ei. (ODEs shay chrup nahoře i dole 3, J, 4, 3, F dobře vyvinuté, C poměrně silné, svrchní Ptrigonodontni. Obr. 313. Svrchní stoličky A Palaeosyops paludosus . Cope, B Limnohyops laticeps Ear. eocén americký Limnohyops Marsh (obr. 313.) (Earle); Lambdotherium Cope podobný; eocén Sev. Ameriky. Zztanotherium Lei. (Brontotherium, Brontops) dosahuje az 2:5 z výše. Lebka prodloužená, jařmový oblouk dlouhý a silný. 7 malé, někdy schází, C nahoře silnější, dole malé, P podobné stoličkám, nahoře 4, dole 3. Na nosních a čelních kostech 2 silné násadce vedle sebe; miocén severoamerický. Lzplacodon Marsh poslední 2 P podobné stoličkám; eocén Ameriky. Leptodon Gau. miocén z Pikermi. Podřád Ancylopoda. Cope. E. Cope, The A. Americ. Naturalist 1889. F. Ameghino, Enumeration synoptique des mammiferes terti- aires de Patagonie 1894. Vymřelá skupina s nohami plosko-, aneb poloploskochodymi a s 5—3 prsty. Tíha těla spočívá na vnějších prstech a proto vnější předpěstní a přednártní kůstky, jakož i prsty jsou mohut- nější vnitřních. Zápěstní kůstky sestaveny do řad se střídajících. Koncové prstce jsou uprostřed hluboko rozčísnuty a jakýmsi drápům podobny. Chrup úplný, někdy však některé zuby reduko- vány. W jsou krátké, bunolofodontní. Žili v eocénu a miocénu. Flomalodontotheridae Ameghino. Nohy 243 sobě skoro stejné, s 5 prsty, předpěstní a přednártní kosti vnější nejmohutnější. Zá- pěstí z kůstek v řadách se střídajících. V za- nártí kost hlezenná jest nízká, s kloubem plochým, proděravěným, naléhá jen na člun- kovitou; patní má veliký plochý kloub pro lýtko. Chrup nahoře i dole 3.1.4.3. v řadě uzavřené; 7% a C jsou kuželovité, sobě podobné, svrchní M s vnější stěnou a 2 šikmými jhy, zpodní s 2 půlměsíčitými jhy. Stehno má třetí hrboul a koncové prstce jsou dole hluboko rozštěpené a jsou zpět vztažitelné. Homalodontotherium Hux. (obr. 314.) rámě a stehno velmi krátké, P jedno- dušší než stoličky, eocén Patagonie. Co/poďou Bur. podobný, ale P podobné W; eocén. Chalicotheridae. Chrup nahoře 3—0. 0. sat dole 350:,1—0: 3. 9, 7. a' C slabé, P jednodušší než stoličky. 7/7 svrchní se stěnou vnější dvojnásobně zahnutou a 2 vnitř- ními hrbouli; zpodní M s 2 půlměsíčitými jhy, která tam, kde se stýkají, tvoří 2 špice. Obr 314. Homalodontotherium Segoviae Ameg. pravá přední noha, $ pisiforme, / lunare, s scafoideum, c cuneiforme, u unciforme, # magnum, / na- hoře trapezoideum, dole tra- pezum, eocén Patagonie. Nohy ploskochodé, se třemi prsty, klouby prstců na zpodu jsou hluboce vyhloubeny a koncové prstce rozštěpené, drápům podobné. AMENS SS Obr. 315. Chalicotherium Pentelici Gau. čtvrtý prst, 1 čtvrtý metatarsus, 2—4 prstce ; miocén od Pikermi (Gaudry). Stehno má velmi slabý třetí hrboul (trochanter) a hlezenná kůstka jest nízká. Macrotherium Lar. přední nohy jsou delší zadních, mezi C a P mezera; miocén evropský. Chalicotherium Kaup (obr. 315.) nemá 9, zpodní C velmi malé; Moropus Marsh miocén. 16* 244 Podřád Artiodactyla. Owen. Sudoprstci. E. Cope, The A. Amer. Natur. 1888, 1889. J. N. Woldřich, O fossilním kozoroZci z Cech a Moravy. Věstník kr. čes. sp. nauk 1894. A. Rörig, Über d. gegenwärtigen Stand unserer Kenntnisse der Cerviden etc. Ber. Senckenberg. Ges. 1901. Kopytníci prsto- či kopytochodí (digitigradni, unguligradní) s počtem prstů sudym, z nichž dva střední jsou sobě stejné a sil- nější, postranní pak slabší a často vůbec zakrsalé. Nynější čítají četné čeledi, které od sebe dosti značně se liší, ale spojeny jsou spolu skupinami tvarů vymřelých. Obratlů hřbetních a bederních vždy jest 19. Lebka jest vysoká neb prodloužená, morda vytáhlá, nosní kosti nejsou do zadu prodlouženy, kosti čelní u mladších mívají četné dutiny uvnitř a na povrchu násadce na rohy neb pa- rohy. Slzní kosti jsou veliké a u některých (přežvýkavci) mají hlu- boké slzní jámy. Mozečnice jest dosti obsáhlá a mozek na povrchu brázděný. Sanice jest nízká, s korunním výběžkem kolmo nahoru namířeným. Chrup původně jest úplný a čítá nahoře i dole 3. 1. 4. 3., zuby jsou v řadě uzavřené. Během vývoje prodlužuje se čelist, povstávají mezery a některé zuby mizejí. 7 původně jsou kuželovité, C původně jsou rovněž kuželovité, někdy se prodlužují a mohutní v tesáky. Prodloužením čelisti i sanice povstane mezera mezi C a P někdy i mezi 7 a C. Dalším vývojem mohou 7 i C zakrsati, až vůbec vymizeti a sice dříve v čelistích a později i v sanici. P oby- čejně liší se od stoliček (heterodontní) a zřídka jen P, podobá se stoličce; u některých jsou prodloužené, u selenodontních rovnají se přední polovině stoličky. P, někdy se prodlužuje a podobá se pak C, často však mizí. M jen u primitivních jsou brachyodontní, u více specialisovaných jsou hranolovité, hypselodontní a hojným tmelem opatřené. Původně jsou guadrituberkularní a hrboule po dvou stojí proti sobě; často přistupuje ještě mezihrboul, buď na přední, neb na zadní polovině zubu. U některých vyvinují se ještě další mezihrboule a základní valy. Hrboule zůstávají někdy kuže- lovitými, bunodontní, spojují-li se lištami do úhlu V zaostřenými, tu jsou pak bunolofodontní neb selenodontní. U těchto posled- nějších půlměsíčitá jha, která otevírají se na zevnějšek, tvoří tam, kde se setkávají, vnější stěnu, aneb obklopují uzavřený ostrůvek. Vnitřní hrboule buď zůstávají kuželovitými, aneb lišty, které je 245 spojují, zahnuty jsou do úhlu V. Zpodní M jsou užší svrchních, rovněž guadrituberkularní; hrboule u bunodontních zůstávají kuželo- vitými, u selenodontních spojují se lištami do úhlu se sbíbajícími, aneb půlměsíčitými, které se otevírají do vnitř. Vnitřní hrboule přibližují se a tvoří vnitřní stěnu. Poslední M dole mívá téměř vždy pátý, lichý hrboul, talon. Mléčný chrup jest úplný, ¥ a C defini- tivním velmi podobné, mléčné stoličky nahoře podobají se defini- tivním, dole sestávají ze 3 půlměsíčitých lišten. Přední mléčné sto- ličky jsou jednodušší než // a podobají se více P. V pasu plecovém 94 Obr. 316. Přední noha: A r. Hyaemoschus, Obr. 317. Přední noha: A Gelocus com- B Capreolus; c c :neiforme, /lunare, s sca- munis Ay. B skotu; c cuneiforme, / lu- foideum, z unciforme, m magnum- tra- nare, sscafoideum, z unciforme, m mag- pezoideum. II.—V. prsty. num + trapezoideum. II.—-V. prsty. klíční kosti scházejí, lopatka jest úzká, trojboká. Rámé jest kratší než kosti vřetenní a loketní, které jsou buď samostatné, aneb srůstá dolení konec loketní s vřetennou. Kůstky zápěstní sešinuty jsou tak, že se střídají. U pokročilejších srůstají hlavatá s mnohohrannou větší a tato poslední někdy vůbec mizí. Předpěstních kostí 5 vy- skytuje se jen u nejstarších tvarů a tu jest již předpěstí 1 prstu zakrnělé. U více specialisovaných zakrsají vnější kosti předpěstní a prsty jejich buď zůstávají mimo funkci, aneb vůbec mizejí. V tom případě střední kosti předpěstní tedy předpěstí 3. a 4. prstu srůstají v kosť jedinou (canon), která však má 2 číškové dutiny a dole 2 klouby oddělené (obr. 316. a 317.). První prst vůbec schází a jest jen u některých nejstarších naznačen. Vnější prsty prodělá- 246 vají tyže změny jako jejich kosti předpěstní, zakrsají, až vůbec mizejí, kdežto vnitřní prsty 2. a 3. mohutní. Původní sestavení kůstek zápěstních jest takové, že pojí se kloubnatě předpěstní kosť 1. prstu s kůstkou mnohohrannou větší, 2. prstu s mnohohrannou větší, menší a hlavatou, předpěstí 3. prstu s hlavatou a hákovou a 4. a 5. prstu s hákovou. Tato redukce inadaptivní zůstává, i když po- stranní kosti předpěstní zakrňují. Během vývoje mohutní střední kosti předpěstní na úkor kostí vnějších, klouby jejich se rozšiřují a vytlačují postranní vnější předpěstí ze spojení s kůstkami zápěstními, tak že předpěstí 2. prstu přikládá se pak jen ke kůstkám mnohohranným, 3. prstu k hlavaté a z malé části hákové a 4. prstu k hákové. Touto redukci a da p- tivní sesiluje se stavba nohy (obr. 318.). Nyní žijící čeledi mají vesměs zápěstí změněné redukcí adaptivní. Pánev jest dlouhá, kyčelní kost úzká a jen řídkou vyjímkou široká, spona kostí sedacích a stydkých prodloužená. Stehno nemá třetí hrboul (trochanter), holeň a lýtko u primitivních jsou samostatné, u po- kročilejších kost lýtková zakrňuje ve štěpinu, která přikládá se kloubem ku Obr. 318. Přední noha A Oreodon ste- patní kůstce v zanártí. Hlezenná ma dukcí inadaptivní, B vepře s redukcí adaptivní, x» radius, z ulna, s scafoi- pro holeň hlubokou kladku a podobné deum, / lunare, c cuneiforme, z' un- ciforme, magnum, 7 trapezoideum, | pro kůstky člunkovitou a kostkovitou ¢ (v A) trapezum, (v B) trapezoideum, , L—V. prsty. má na zpodu kladku (tvar gingly- moidální). U primitivních jsou kůstky zanártní samostatné, u pokročilejších srůstá člunkovitá s kost- kovitou a také často druhá klínovitá s třetí klínovitou, ano u ně- kterých spojují se všecky tyto 4 kůstky v kost jedinou. Změny v přednártí jsou zcela podobné jako v předpěstí, ano povstávají zde ještě dříve než v předpěstí. Přednártní kost 1. prstu vždycky schází. I zde možno rozeznati redukci inadaptivní, při které jed- notlivé kosti přednártní zachovávají svého místa a redukci adap- tivní, kde přednártní kosti postranní jsou vytlačeny do zadu a na zevnějšek. Koncové prstce jsou rozšířené, trojhranné a kopytem obdané. V zárodkovém vývoji i u nejpokročilejších jsou stadia, kde předpěstní i přednártní kosti jsou samostatné; teprvé později 247 srüstají spolu. Sudoprstce možno dle chrupu rozdéliti na 1. Dzzo- dontia a 2. Selenodontia. Bunodontia. Suidae. Vepři*) zachovali typ primitivní, který se jeví hlavně v chrupu. Týž jest úplný, a sestává nahoře 3—2. 1. 4—3. 3, dole 3. 1. 4—3. 3, ze zubů brachyodontních a bunodont- ních. F jsou jednoduché, oby- čejně dlátovité a řezací, C velmi f silné, P jednodušší než stoličky. M mají 4úzké hrboule a někdy četné vedlejší hrboulky. Kůstky zápěstní a zanártní jsou samo- statné a podobně i kosti před- T A 3 x P i Obr. 319. Elotherium crassum Marsh; miocén pěstní a přednártní nejsou oby- americký (Marsh). čejně srostlé. Nohy mají 4, zřídka 2 prsty, střední 2 prsty jsou silnější postranních. Povstali z čel. Anthracotheridae a počínají v eocénu Evropy a Ameriky; největší rozvoj jejich spadá však do miocénu a do doby nynější. Homacodon Marsh. (Pan- tolestes) typ primitivní; svrchní /7jsou bunodontní a trituberkularní, vnéjsi 2 hrboule jsou kuželovité, vnitřní jest smáčklý a v podobě podkovy za- hnutý. Zadní M mají 2 mezihrboule a jsou tu- diz guinguetuberkularní. Obr. 320. P lebka se strany ; Zpodní Wf son auadntu- berkularní; střední eocén americký. Cebochoerus Ger. M bunodontní, svrchní guinguetuberku- larní; eocén evropský. Achaenodon Cope M svrchní quadrituberku- larní, P řezavé s jedinou špicí; eocén Sev. Ameriky. Elotherium Pom. (obr. 319.) M svrchní quinquetuberkularni; oligocén a miocén. Choero- *) H. G. Stehlin, Geschichte des Suidengebisses. Abhandl. schweiz. Palaeontol, Gesell. 1899—1900. 248 potamus Cuv. M s 4 hrbouli hlavními a 2—3 mezihrbouli, C svrchní dlouhé; eocén. Palaeochoerus Pom. (obr. 320.) C jen nepatrně silnější než ¥, M quadrituberkularní; oligocén a miocén evropský. Hyotherium Meyer; miocén evropský. Sus Lin. (obr. 321.) počíná miocé- © nem a dosud žije v Evropě, Asii a Sev. Africe. V miocénu S. antiguus, S. europaeus a pa- lustris fossilis v diluviu. Dico tyles Cuv. svrchní C trojhranné, Obr. 321. Sus cristatus Wagn, stolička; b $ diluvium indické. kolmo postavené, 2 střední přednártní kůstky částečně srostlé; počíná diluviem v Americe a dosud zde žije. Lzstriodon Meyer; miocén evropský. Hippopotamidae. Hrochové. Velcí neohrabaní sudoprstci se 4 prsty na nohách, z nichž střední 2 jen nepatrně jsou silnější ostatních. Lebka napřed silně pro- dloužená, očnice obdány valem. Ú vq dS) A k PS Obr. 322. Hippopotamus (Hexaprotodon) Obr. 328. Anthracotherium Cuvieri Pom. vidět UI Pe e C. pliocén eek forks. nahoře 3 řezáky, špičák a 2 tfenáky; miocén francouzsky. Úhel sanice prodlužuje se v široký výběžek dolů směřující. Chrup nahoře 3—2. 1. 4. 3., dole 3—1. 1. 4. 3., bunodontni. Zpodni 7 válcovité, dlouhé a bez kořene. Svrchní C krátké, tlusté, zpodni prodlouženy v zahnuté, třihranné kly, šikmým ožvýkáním přiostřené. M maj 4 tupé a do záhybu uložené hrboule, které ožvý- 249 káním tvoří podobu kříže. Na nohou kopyta slabá, spíše silným drápům podobná. Hippopotamus Lin. (obr. 322.) počíná pliocénem Asie a Evropy a dosud žije v tropické Africe. Dle počtu řezáků v sanici rozděluje se v podrody: Hexaprotodon má 3 F, Tetrapro- todon 2 7 a Chaeropsis 1 3. Anthracotheridae. Vymřelá, primitivní skupina s chrupem úplným a původním, nahoře i dole 3. 1. 4. 3, z řady zubů téměř nepřetržité, jen mezi Ca P bývá mezera. P jsou krátké, první má jedinou špici. Svrchní mají 4 hrboule a 1 mezihrboul na přední Obr. 324. Hyopotamus (Ancodus) velaunus Cope lebka se strany ; oligocén francouzský Filhol). polovině zubu; zpodní W s půlměsíčitými lištami. Možno zde po- zorovati první stupeň k přechodu k zubům selenodontním. Lebka jest nízká, prodloužená, očnice částečně otevřené. Kosti zápěstní a zanártní, jakož i předpěstní a přednártní jsou samostatné, nesrostlé. Nohy mají čtyry prsty, vnitřní jsou mohutnější vnějších. Antra- cotherium Cuv. (obr. 323.) lebka prodloužená, hmotná, mezi C a P krátká mezera; oligocén, hlavně v hnědém uhlí. Azcodus Pom. (Hyo- potamus, obr. 324.) morda silně prodlou- žená, úzká, v chrupu před i za C dlouhé $ : h : z j Obr. 325. Merycopotamus dis- mezery; oligocén a miocén. Merycopotamus Eo Ne a plochy Fale. (obr. 325.) miocén Vých. Indie. AZaga- —*«ksci; pliocén indicky. therium Pic. svrchni eocén. Selenodontia. Anoplotheridae. Předchůdci sudoprstych se stoličkami seleno- dontními, znaků primitivních, kteří spojují spolu čeledi vepřů a přežvýkavců. Žili v eocénu, rozšíření byli v oligocénu a vymřeli v miocénu. Lebka jejich byla bez rohů. Chrup byl primitivní, čítal nahoře i dole 3, 1, 4, 3 a zuby tvořily uzavřenou řadu, ve které jen zřídka byla malá mezera. C málo vynikaly, P byly prodloužené, ostré. M byly typu přechodního mezi zubem bunodontním a seleno- 250 dontnim, mély 4 hlavní hrboule s listami do ühlu V zahnutymi a s mezihrboulem. Zpodní JZ mají vnější hrboule rovněž s lištami vnějšími do úhlu zahnutými aneb půlměsíčitými. Zápéstí, zanáttí, jakož i předpěstí a přednártí jsou samostatné, redukce inadaptivní. Nohy mají 4, neb 2 prsty. Anoplotherium Cuv. (obr. 326. a 327.) svrchní M guinguetuberkularní, nohy s 3 prsty, první prst naznačen zakrsalou kůstkou přednártní. Ocas jest dlouhý; svrchní eocén. Diplobune Rut. (obr. 328.) Podobný, ale menší a útlejší; zpodní M mají přední vnitřní hrboule těsně u sebe; svrchní eocén. Dzchobune Cuv. malý tvar sútlou kostrou; svrchní JZ quinquetuberku- larní; nohy se 4 prsty, svrchní eocén. Proto- dichobune Lem. podobný ; pa- laeocén. Coenotherium Brav. noby 4prsté, vnější prsty za- krnélé, M quadrituberkularni, selenodontní. Plescomeryx Ger. podobny, rovnéz maly Obr. 326. Anoplo- thertum commune Obr. 327. Anoplotherium Obr. 328. Diplobune Quercyz Cuv. levá patní latipes Ger. levá kosť Fil. zadní noha; eocén ně- kosť; eocén (sádra) hlezenná; eocén (lignit) mecky. pařížský. francouzský. rod (as 20 cm vysoký). Xiphodon Cuv. nohy se 2 prsty, postranní kosti předpěstní a přednártní silně zakrsalé; WZ selenodontní, kostra útlá. Drctodon Cuv. M typicky selenodontní, P podobné sto- lickam. vynech jméno Stylosmilia. js wu 9. zdola místo »42« čti >B3«. Ja > 13. > © místo >i periproct« čti »i vrcholový přístroje. .» >» 10. shora místo »Pyrula Lam.« čti »Melongena Shum. (Pyrula)«. St at 6. zdola místo »makadel« čti »tykadel«. II. Cast: Vertebrata. . ve vysvětlivce obr. 4. místo » B obratel embolomérní« čti » B obratel rhachitomní«. . v řádku 15. zdola místo »kostí bércových« čti »kostí predloketnich« . ve vysvětlivce obr. 45. místo »z devonu« čti »z karbonu«. . v řádku posledním místo »Amphysile« čti »Amphisylec. . v řadku 3. zdola za jméno »//a/ychelys Wag.« připoj »některými spisovateli sem kladený rode. . v řádku 10. shora místo »Apkanopetryx« čti »Aphanopteryx«. . ve vysvětlivce obr. 204. místo »/7omaZedoutherium« čti » Homalo- dontotherium«. REJSTRIK. Jména z druhé části: Vertebrata označena jsou římskou číslicí II. Abderites II 185 Abderitidae II 185 Abra 216 Acalephae 95 Acantharia 30 Acantherpestes 342 Acanthias II 30 Acanthecaris 330 Acanthoceras 292 Acanthocladia 164 Acanthocladidae 164 Acanthocoenia 68 Acanthocrinus 109 Acanthoderma II 62 Acanthodes II 37 Acanthodesmida 32 Acanthodi II 37 Acanthodictya 45 Acanthodidae II 37 Acanthochites 225 Acanthochitidae 225 Acanthochonia 53 Acantholithus 85 Acanthopleurus II 62 Acanthopora 161 Acanthopteri II 58 Acanthosoma 347 Acanthostoma II 79 Acanthothyris 178 Acanthurus II 60 Acanus II 59 Acaremys II 214 Acari 240 Acasta 304 Acaste 328 Accipenser II 44 Accipenseridae II 44 Acentrophorus II 48 Acentrotremites 198 Aceratherium II 240 Acerocare 322 Acervularia 63 Acidaspidae 324 Acidaspis 325 Acila 198 Acmaea 230 Acomys II 214 Acridites 345 Acrocidaris 144 Acrocrinus 107 Acrocyon II 188 Acrodontosaurus II 105 Acrodus II 31 Acrochordiceras 284 Acrochordocrinus 112 Acrolepis If 46 Acromuridae II 60 Acrosalenia 144 Acrosaurus II 100 Acrothele 175 Acrotherium II 262 Acrotreta 175 Acrotretacea 175 Acrura 132 Actaeon 253 Actaeonella 253 Actaeonidae 253 Actaeonina 253 Actaeosaurus II 101 Actinacis 74 Actinocamax 297 Actinoceramus 192 Actinoceras 269 Actinocrinidae 107 Actinocrinus 108 Actinodesma 191 Synonyma jsou tištěna ležatě. Actinodon II 81 Actinometra 113 Actinopterygii II 43 Actinostroma 87 Actinostromidae 87 Actinozoa 54 Acus 252 Adacna 213 Adacnidae 213 Adapis II 268 Adapisoricidae II 189 Adapisoriculus II 189 Adapisorex II 189 Adelphoceras 273 Adelphomys II 214 Adenoderma II 80 Adeorbis 236 Adinotherium II 262 Adocus II 128 Adriosaurus II 101 Aedoeophasma 345 Aeger 333 Aegites 332 Aeglina 323 Aegoceras 288 Aegoceratidae 287 Aelurictis II 203 Aelurosaurus II 116 Aeo'odon II 134 Aepyornis II 163 Aepyornithes II 163 Aeschna 345 Aesiocrinus 107 Aetosaurus II 133 Aganidae II 104 Agaricocrinus 108 Agassizia 152 Agassizoceras 288 278 Agassizocrinus 107 Agathelia 73 Agathiceras 281 Agelacrinidae 117 Agelacrinites 117 Agglutinantia 20 Aglaspidae 338 Aglaspis 338 Agnesia 281 = Agnopterus II 161 Agnostidae 319 Agnostus 319 Agomphus II 128 Agraulus 321 Agriocrinus 103 Agriochoerus II 251 Achaenodon 1I 247 Achatinidae 260 Achilleum 38 Achradocrinus 106 Achyrodon II 187 Aigialosaurus H 101 Aistopodidae IL 19 Akera 254 Akeratidae 254 Alaria 246 Albulidae II 53 Alca II 165 Alcedo II 165 Alces II 255 Alcidae II 165 Alcyonaria 83 Alcyonidae 83 Alectorides II 165 Alectryonia 191 Alexia 258 Alipes 246 Alky II 165 Allacodon II 184 Allagecrinidae 102 Allagecrinus 102 Alleynia 60 Alligatorellus !I 135 Alligatoridae II 137 Alligatorium Il 135 Allodon II 184 Allomera 44 Allomorphina 25 Allopleuron II 127 Amalia 261 Amaltheidae 288 Amaltheus 829 Amaura 241 Amauropsis 241 Amberleya 235 Amblotherium II 187 Amblyctonus II 194 Amblypoda Il 223 Amblypterus II 45 ' Amblyrhiza II 215 Amblysodon Il 142 Amblystoma Il 85 Ambonychia 192 Ambonychiidae 191 Amia II 51 Amiidae II 51 Amzoidei M 47 Ami'a 211 Ammodiscus 22 Ammonoidea 273 Ammosaurus II 142 Ammotherium II 21? Amnicola 243 Amnigenia 206 Amoebina 16 Amorphocystis 120 Amphiastraea 61 Amphiastraeidae 67 Amphiba II 67 Amphibos II 259 Amphiceras 288 Amphiclina 181 Amph coelia 192 Amphictis II 201 Amphicynodon II 198 Amphicyon II 198 Amphidozotherium II 189 Amphidromus 259 Amphichelydia II 130 Amphilestes II 186 Amphimeryx II 250 Amphineura 223 Amphiope 148 Amphipoda 332 Amphipora 88 Amphiproviverra II 188 Amphirana II 86 Amphistegina 27 Ampullariidae 242 Ampullina 241 Ampyx 320 Amusium 193 Amygdalocystis 118 Amynilispes 343 Amynodon II 240 Amynodontinae II 240 Amyzon II 58 Anabacia 10 Anacanthini II 61 Anacodon II 193 Anadara 199 Analcitherium II 219 Ananchytes 150 Anaptomorphidae II 268 Anaptomorphus II 268 Anarcestes 280 Anaspida II 24 Anatherium II 188 Anatina 220 Anatinidae 220 Ancillaria 251 Anci-trodon II 62 Ancodus II 249 Ancylidae 259 Ancyloceras 292 Ancylopoda II 242 Ancylus 259 Andrias II 85 Androgynoceras 288 Angelina 322 Anguidae II 104 Anchilopus II 237 Anchipodus II 210 Anchisaurus II 142 Anchitherium II 237 Anchura 246 Anisacodon II 189 Anisocardia 214 Anisoconus II 230 Anisocrinus 110 Anisodexis II 82 Anisodonta 214 Anisomyaria 190 Anisomyon 258 Anisophyllum 62 Anisorhynchus 347 Anisothyris 221 Amphisyle II 60 Amphitelion 45 Amphitheriidae II 187 Amphitherium II 187 Amphitragulus II 254 Amphoracrinus 108 Amplexopora 81 Amplexoporidae 81 Amplexus 62 Ampullaria 242 Anisotrypa 81 Anodonta 207 Anolotichia 82 Anomalina 26 Anomalocaris 307 Anomalocrinus 104 Anomalccystidae 118 Anomalocystis 118 Anomalopteryx II 163 Anomia 194 Alloprosallocrinus 108 Allorisma 219 Allosaurus II 142 Allotheria II 183 Alosa II 55 Alticamelus II 252 Alveolina 23 Alveolites 77 Alveopora 74 Alveoporinae 74 Anomiidae 194 Anomocare 322 Anomocladina 42 Anomodontia II 113 Anomodontia II 117 Anomphalus 236 Anomura 335 Anopaea 192 Anoplophora 206 Anoplotheridae II 249 Anoplotherium II 250 Anoptychia 238 Anostira II 128 Anser II 164 Anseres II 164 Antalis 223 Antedon 113 Anthemocrinus 109 Anthocyrtis 32 Anthonyia 207 Anthozoa 54 Anthracojulus 343 Ant^racomarthi 340 Anthracomarthus 340 Anthracomya 206 Anthracosaurus II 82 Anthracosia 206 Anthracosiidae 206 Anthracotheridae II 249 Anthracotherium II 249 Anthrapalaemon 331 Anthropomorphidae II 271 Anthropopithecus II 271 Antiarcha II 26 Antidorcas II 258 Antilopinae II 258 Antipleura 212 Antipleuridae 212 Anura II 85 Anuscula 198 Aparchites 304 Apatosaurus II 146 Aphanopteryx II 165 Apheliscus II 268 Aphelophis II 106 Aphelops II 240 Aphelosaurus II 98 Aphragmites 270 Aphyllites 280 Apiaria 348 Apiocrinidae 112 Apiocrinus 112 Apiocystites 121 Aplophyllia 69 Apodidae 307 Aporrhaidae 246 Aporrhais 246 Apricardia 201 Apsendesia 150 Aptenodytes IT 164 Aptera 344 Apteryges II 163 Aptornis II 165 Aptychopsis 331 Aptyxiella 245 Apus 307 Arabellites 155 Araeosaurus II 105 Araepoma 65 Arachnocrinus 106 Arachnocystites 119 Arachnoidea 339 Araneae 341 Arca 199 Arcestes 285 „Arcestidae 285 Arcidae 199 Arcomyopsis 218 Arctocyon II 193 Arctocyonidae II 193 Arctomys II 213 Arctophoca II 204 Arctosaurus II 142 Arctotherium II 200 Arcularia 249 Areia 327 Arenicola 156 Arethusina 324 Arges 324 Argillochelys II 127 Argillornis II 164 Argina 199 Argirosaurus II 146 Argonauta 300 Archaea 341 Archaediscus 27 Archaegosaurus II 80 Archaeobatis II 34 Archaeocabarus 334 Archaeoceti II 206 Archaeocidaridae 141 Archaeocidaris 141 Archaeocrinus 109 Archaeocyathidae 72 Archaeccyathus 72 Archaeocystites 118 Archaeolepas 303 Archaeomys II 213 Archaeoniscus 332 Archaeopteryx II 161 Archaeoscyphia 40 Archaeoseris 71 Archaeosphaerina 28 Archaeosphaeroma 332 Archaeotriton II 85 Archaeozonites 261 Archegocystis 123 Archicarabides 347 Archidesmus 342 Archimedes 164 Archinacella 230 Archipolypoda 342 Archiscudderia 343 Architrabus 340 Arieticeras 289 Arietites 287 Arionellus 321 Aristella 196 Aristocystidae 122 Aristocystites 122 Aristozoe 330 Armadilli II 221 Arpadites 283 Arroges 246 Arsinoitheridae II 241 Arsinoitherium II 241 Arthroclema 163 Arthrodira II 63 Arthrolycosa 340 Arthropleura 332 Arthropora 162 Arthrostylidae 163 Arthrostylus 163 Articulata 111, 175 Artiodactyla II 244 Arvicola II 214 Arvicolidae II 214 Asaphidae 322 Asaphus 322 Ascoceras 270 Ascoceratidae 270 Ascocystites 120 Asilus 347 . Aspergillum 221 Asphaerion II 86 Aspidiscus 70 Aspidites 282 Aspidobranchia 250 Aspidobranchia 231 Aspidocaris 331 Aspidocephali II 25 Aspidoceras 291 Aspidoceratidae 291 Aspidophyllum 64 Aspidopora 80 279 Aspidorhynchidae II 50 Aspidorhynchus II 50 Aspidosoma 133 Aspidura 132 Aspius II 58 Assilina 27 Assiminea 243 Astacidae 334 Astacus 334 Astarte 207 Astartella 207 Astartidae 207 280 Asteracanthus II 31 Asteractinella 45 Asterigerina 26 Asteroblastus 124 Asteroconites 297 Asterodesmus II 36 Asteroidea 132 Asterolepis II 26 Asteroseris 70 Asterospondyli II 31 Asterostemma II 221 Asterosteus II 27 Asterozoa 129 Asthenodonta 206 Asthenosoma 143 Astraeidae 68 Astraeomorpha 71 Astraeopora 74 Astraeospongia 45 Astralium 234 Astrangia 69 Astrape Il 36 Astrapotheridae Il 264 Astrapotherium II 261 Astrobolia 44 Astrocoenia 74 Astrocladia 40 Astrocrinus 129 Astrohelia 74 Astropecten 134 Astrorhiza 21 Astrorhizidae 21 Astylomanon 41 Astylospongia 41 Atactodea 216 Atactopora 82 Atactoporella 80 Ataxophragmium 25 Ateleaspidae II 25 Ateleasp's II 25 Ateleocystites 118 Atelestocrinus 106 Atelodus II 241 Atelostomata 148 Atherinidae II 61 Athleta 251 Athyris 181 Atlanta 253 Atlantosaurus ll 145 Atoma 252 Atoposauridae II 135 Atoposaurus II 135 Atops 320 Atractites 297 Atremata 174 Atrypa 180 Atrypina 180 Aturia 272 Atys 954 Auc-lla 195 Auchenia II 252 Aulacoceras 297 Aulacophyllum 62 Aulacothyris 179 Aulastraea 67 Aulaxinia 41 Aulocetus II 209 Aulocopium 40 Aulophyllum 64 Aulopora 18 Auloporidae 78 Aulostomidae II 60 Auricula 258 Auriculidae 258 Aurinia 250 Autodetus 242 Avellana 254 Aves II 156 Avicula 191 Aviculopecten 193 Aviculopinna 192 Axestus II 125 Axinella 39 Axis II 254 Axosmilia 68 Azeca 260 Babinka 198 Bactrites 280 Bactroceras 269 Bactrocrinus 106 Bactronella 52 Bactropora 163 Bactropus 330 Bactrotheca 256 Baculites 287 Badiotites 253 Baena II 130 Baerocrinus 104 Bairdia 305 Bakewelia 192 Balaenidae II 209 Balaenopteridae II 209 Balanidae 303 Balaninus 347 Balanocrinus 113 Balanocystites 118 Balanophyilia 71 Balantium 255 Balanus 304 Balatonites 283 Baptanodon I 110 Baptornis I’ 162 Barbatia 199 Barbus II 58 Baroda 215 Barrandeoceras 272 Barrandeocrinus 108 Barrandeophyllum 60 Barrandia 323 Barretia 205 Barroisia 50 Barroisiceras 294 Barycrinus 106 Baryphyllum 60 Barysmilia 67 Basiliscus 322 Basommatophora 258 Basterotia 214 Bathygnathus II 142 Bathynotus 320 Batillus 234 Batissa 214 Batocrinidae 107 B.tocrinus 108 Batodon II 188 Batostoma 81 Batostomella 81 Batostomellidae 81 Batrachus II 86 Bayania 238 Bayanoteuthis 298 Bayleia 201 Bayleiidae 201 Beatricea 88 B:cksia 50 Beisselia 252 Bela 252 Belgrandia 243 Belemnitella 298 Belemnites 297 Belemnitidae 296 Belemnoidea 296 Belemnopsis 298 Belemnosis 298 Belemnoteuthidae 298 Belemnoteuthis 298 Belenostomus II 50 Beliauridae 338 Belinurus 338 Bellardia 245 Bellerophon 232 Bellerophontidae 232 Belodon H 132 Belonorhynchidae II 45 Belonorhynchus II 45 Beloptera 298 Belopterina 298 Belosepia 298 Belostomum 348 Beloteuthis 300 Beneckia 282 erenicea 158 Bernissartia II 136 Berycidae II 58 Berytopsis 347 Beryx M 59 Beyrichia 304 Beyrichidae 304 Beyrichites 284 Beyrichocrinus 108 Bezkřídlí 344 Běžci II 161 Bibio 348 Bibiopsis 348 Bibos II 259 Bicavea 161 Bicrisina 159 Bicikovci 33 Bidiastopora 159 Bifrontia 239 Bigenerina 25 Billingsella 176 Billingsites 271 Biloculina 22 Bimana II 271 Binkhorstia 335 Biradiolites 203 Birkenia lI 24 Birkeniidae II 24 Bisidmonea 159 Bison II 259 Bithynella 243 Bitium 245 Blanokfidli 348 Blastoidea 125 Blattariae 345 Blattidium 345 Blenidae II 60 Blochiidae II 61 Blochius II 61 Boaeidae II 105 Boavus II 105 Bobři lI 213 Bohemicocrinus 108 Bohemilla 327 Bolboceras 347 Bolbodon II 115 Bolidium 43 Bollia 305 Boloceras 281 Bolodon II 184 Bolodontidae II 184 Bolma 234 Bombus 348 Borhyaena II 188 Borsonia 252 Bos II 259 Boskovicia 242 Bostrichopus 332 Bothosaurus II 137 Bothriceps II 82 Bothriocidarida 141 Bothriocidaris 141 Bothriolepis II 27 Bothriomys II 214 Bothriopygus 149 Bothrocorbula 221 Bothropsis II 105 Bothryocampe 32 Bothryocrinus 106 Botroclonium 47 Bourgetia 238 Bourgeticrinidae 112 Bourgeticrinus 112 Bournonia 204 Bouřliváci II 164 Bovinae II 259 Brachiacanthus II 29 Brachinites 347 Brachiopoda 168 Brachiosaurus II 146 Brachiura 335 Brachyops II 82 Brachypeltus 347 Brachypyge 335, 340 Brachysaurus Il 103 Bramatherium II 251 Brancoceras 281 Branchiata 301 Branchiopoda 307 Branchiopodidae 307 Branchiopo ites 307 Branchiosauridae II 77 Branchiosaurus I! 77 Brevirostres II 135 Breyma 153 Brilonella 231 Brimosaurus II 113 Brissopsis 153 Brissus 153 Broeckia 219 Bronteidae 324 Bronteus 324 Brontosaurus II 146 Brooksella 95 Brouci 347 Brychaetus II 55 Bryozoa 156 Břichonožci 225 Bubalus II 259 Bucania 232 Bucaniella 233 Bucanopsis 233 Bucapra II 259 Buccinidae 248 Buccinum 248 Bucklandium II 58 Bufavus II 86 Buffelus II 259 Bufo II 86 Bufonidae II 86 Buchiceras 294 Buchiola 211 Bulimina 24 281 Buliminus 260 Bulimulidae 259 Bulimulus 259 Bulimus 259 Bulla 254 Bullidae 254 Bullina 254 Bumastus 323 Bunodella 339 Bunodes 339 Bunodontia II 247 Buprestidae 347 Bursacrinus 107 Buskopora 82 Buthograptus 89 Bylgia 333 Byssocardium 213 Byssonychia 192 Bythinia 2453 Bythotrypa 81 82 Caberea 165 Cactocrinus 108 Cadulus 223 Caecidae 244 Caecum 244 Caenopithecus II 268 Calais 300 Calamagras II 106 Calamodon II 210 Calamoichthys II 43 Calamophyllia 69 Calamospondylus II 145 Calamostoma II 62 Calapoecia 77 Calcar 234 Calcarina 26 Calceocrinidae 104 Calceocrinus 105 Calceoia 65 Calceolidae 65 Calcispongiae 50 Caleidocrinus 110 Calianassa 334 Caliderma 135 Calix 122 Callappa 335 Callicrinus 109 Callistoplax 224 Callizoe 305 Calloconus 231 Callocystidae 121 Callocystites 121 Callograptidae 90 Callograptus 90 Callopegma 40 Callopoma 234 Callopora 80 Calloporidae 80 Callopristodus II 34 Callotrypa 81 Calostylis 71 Calpiocrinus 110 Calymmatina 41 Calymmene 326 Calymmenela 326 Calymmenidae 326 Calyptraea 241 Calyptraea 241 Calyptocrinidae 109 Camarocrinus 109 Camarophoria 177 Camarosauridae Il 145 Camarosaurus II 145 Camelidae II 251 Camelopardalis II 256 Camelus II 252 Came-ata 107 Camerospongia 49 Caminus 39 Campanulariae 88 Campeloma 242 Campophyllum 62 Campsosternus 347 Camptonectes 193 Camptosaurus II 147 Campylognathus II 155 Canadocystis 118 Cancellaria 252 Cancellaridae 252 Cancrinus 333 Canidae II 197 Canis II 198 Cantantostoma 232 Cantharidus 236 Capitosaurus II 83 Capra II 259 Capreolus II 254 Caprina 203 Caprinidae 203 Caprinula 203 Capromyidae II 214 Caprotina 202 Caprotinidae 202 Capulidae 240 Capulus 240 Carabocrinus 106 Carangidae II 60 Caransia 322 Caratomus 149 Carbonicola 206 Cardiaster 151 Cardiidae 213 Cardinia 206 Cardiniidae 206 Cardiocaris 331 Cardioceras 290 Cardiola 212 Cardiolidae 919 Cardiomorpha 219 Cardiotherium ll! 215 Cardita 207 Carditidae 207 Cardium 213 Carcharias II 32 Carcharidae II 32 Carcharodon II 32 Cariacus II 254 Carididae 333 Carinaria 253 Carinariopsis 233 Carinatae II 163 Carmon 320 Carnivora II 191 Carnivora vera ll 196 Carolia 194 Carpocrinus 107 Carpoidea 118 Carpomanon 42 Carpospongia 41 Carterella 43 Carterina 88 Carychium 258 Caryocaris 329 Caryocrinidae 120 Caryocrinus 120 Caryocystites 120 Caryomanon 42 Caryon 305 Caryophyllia 72 Caryospongia 4l Casearia 47 Cassianella 191 Cassidaria 247 Cassididae 247 Cassidula 258 Cassidulidae 148 Cassidulina 24 Cassidulus 149 Cassis 247 Castocrinus 105 Castor II 213 Castoridae II 213 Castoroidea II 215 Castoroides II 215 Cataphracti II 60 Catarhini Il 270 Catenipora (8 Catillocrinidae 105 Catillocrinus 105 Catometopidae 336 Catopteridae II 47 Catopterus II 47 Catopygus 149 Catosira 238 Caturus II 48 Caunopora 88 Cavicornia II 257 Caviidae Il 215 Cavolinia 255 Cavoliniidae 255 Cea 161 Cebidae II 270 Ceidae 161 C-laeceras 281 Cellaria 165 Cellariidae 165 Cellepora 167 Celleporidae 167 Cellularia 165 Cellulariidae 165 Celtites 282 Celyphia 51 Centrastraea 71 Centromachus 341 Centronella 178 Centrophorus II 30 Centrotheca 256 Cephalaspidae II 25 Cephalaspis II 25 Cephalites 48 Cephalocoris 347 Cephalogale II 199 Cephalopoda 262 Ceramopora 82 Ceramoporidae 82 Ceratiocaridae 329 Ceratiocaris 329 Ceratites 28) Ceratitidae 282 Ceratocystis 118 Ceratodus II 65 Ceratogaulus II 213 Ceratolichas 324 Ceratophrys Il 86 Ceratops II 150 Ceratopsidae II 150 Ceratopsis 305 Ceratopyge 322 Ceratosaurus II 142 Ceratosiphon 246 Ceratospongiae 38 Ceratorhinus II 241 Ceratotheca 256 Ceratotrochus 72 Cercopis 347 Ceriocrinus 107 Ceriopora 161 Cerioporidae 161 Ceritella 245 Cerithidea 245 Cerithiidae 245 Cerithinella 245 Cerithiopsis 245 Cerithium 245 Cermantia 342 Cernina 241 Ceromya 219 Cervalces II 255 Cervicornia II 253 Cervinae II 254 Cervulinae II 254 Cervus II 254 Cestracion II 31 Cestracionidae II 31 Cetacea II 205 Cetiosaurus II 145 Cetotherium II 209 Cicatrea 214 Ciconiiformes II 164 Cidaridae 143 Cidaris 143 Cimitaria 219 Cimolestes II 188 Cimoliasaurus II 112 Cimolichthys II 56 Cimolomys Il 184 Cinosternidae lI 128 Cinulia 254 Cionella 260 Circe 214, 215 Circopora 88 Cirripedia 302 Cirrus 235 Cistudo II 128 Cladacanthus IIL 33 Cladangia 69 Cladiscites 285 Cladiscitidae 285 Cladocera 307 Cladocora 68 Cladodidae II 28 Cladodus II 28 Cladochonus 78 Cladophora 89 Cladopora 77 Cladoselache II 28 Claeonodon II 193 Clamatores II 165 Clanculus 235 Claosaurus II 148 Clathrodictyon 87 Clathrograptus 94 Clathropora 162 Clathurella 252 Clausilia 260 Clausimultelea 162 Clavagella 221 Clavagellidae 221 Clavatula 252 Clavella 250 Clavulina 25 Cleidophorus 198 Cleodora 255 Clemmy; II 128 Clepsydrops II 99 Clepsydropsidae II 98 Clerus 347 Clidastes II 103 Climacamina 24 Climacograptus 94 Climacospongia 39 Climatius II 38 Clinopistha 218 Clinura 252 Cliona 39 Clionites 283 Clionychia 192 Clisiophyllum 64 Clisospira 241 Clonopora 159 Clorinda 171 Clupea II 55 Clupeidae II 54 Clya 341 Clydonites 283 Clymenia 219 Clymeniidae 279 Ciypeaster 147 Clypeasteridae 147 Clypeus 149 Cnemidiastrum 43 Cnemiornis II 164 Cnidaria 54 Cobitis II 58 Coccocrinus 103 Coccolepis II 46 Coccolithi 33 Coccoseridae 85 Coccoseris 85 Coccosphaera 34 Coccosteidae II 63 Coccosteus II 63 Codakia 210 Codaster 128 Codasteridae 128 Codechinus 145 Codiacrinus 106 Codiacystis 123 Codiopsis 145 Coebochoerus II 247 Coecophyllum 67 Coelacanthidae II 42 Coelacanthus II 42 Coelastarte 207 Coelenterata 34 Coelocentrus 233 Coeloceras 290 Coeloconus 163 Coelocorypha 43 Coelodonta II 211 Coelodus II 50 Coelolepidae II 23 Coelolepis ll 23 283 Coelolepis II 37 Coelopleurus 145 Coeloptychidae 48 Coeloptychium 49 Coelosaurus II 142 Coelosmilia 73 Coelospira 181 Coelostylina 238 Coeluridae II 143 Coelurus II 143 Coenites 77 Coenograptus 93 Coenosphaera 30 Coenotherium II 250 Cochleosaurus II 81 Cochliodontidae II 35 Cochliodus II 33 Cochloceras 283 Cochlops Il 221 Coleoloides 256 Coleoptera 347 Collocalia II 165 Collonia 234 Collyrites 151 Colobodus II 48 Colonoceras II 240 Colospongia 51 Colpodon II 243 Colubridae II 106 Columbella 248 Columbellaria 247 Columbellariidae 247 Columbellidae 248 Columbellina 247 Columbiformes II 165 Comaphorus II 221 Comarocystis 118 Comatula 113 Comatulidae 113 Combophyllum 60 Cominella 248 Comoseris 71 Compsacanthus II 31 Compsemys II 130 Compsognathidae II 142 Compsognathus II 142 Conactaeon 253 Condylarthra II 229 Confusastraea 69 Congeria 197 Conchicolites 155 Conchiosaurus II 112 Concholepas 249 Conchorhynchus 264 Conidae 252 Conocardiidae 211 Conocardium 211 Conocephalites 320 Conoceras 268 284 Conoceratidae 268 Conoclypeidae 147 Conoclypeus 147 Conocoelia 51 Conocoryphe 320 Conocoryphidae 320 Conodontes 155 Conolichas 324 Conorbis 253 Conoteuthis 298 Conotubigera 159 Conradella £33 Constellaria 81 Constellaridae 81 Conularia 257 Conularida 256 Conulariidae 257 Conus 252 Convexastraea 68 Copodus [I 34 Coptostylus 241 Coralliophaga 214 Corallium 83 Coraster 151, 152 Corax 1133 Corbicula 213 Corbidae 210 Corbis 210 Corbula 221 Corbulidae 221 Corbullamel!a 221 Corbulomyia 221 Corburella 221 Cordilites 68 Cordylocrinus 107 Cordylodon II 190 Cornulites 154 Cornuspira 22 Cornuspiridae 22 Corylocrinus 120 Coryna 260 Corynella 51 Corynitis 341 Coryphaenidae II 60 Coryphaenopsis II 60 Coryphodon II 225 Coryphodontidae II 221 Coscinella 162 Coscinium 163 Coscinocyathus 12 Coscinopora 47 Coscinoporidae 46 Cosmiolithes 85 Cosmoceras 292 Cosmoceratidae 292 Cosmocrinus 106 Costata 103 Cottaldia 145 Cottidae II 60 Cotylederma 113 Cotylosauria M 114 Crangopsis 331 Crania 175 Craniacea 175 Craniella 175 Craspedophyllum 64 Craspedopoma 240 Craspedostoma 235 Craspedotus 235 Crassatella 207 Crassatellidae 207 Crassatellina 208 Crassinella 207, 208 Crataeomus II 149 Craterzna 123 Craticularia 46 Craticularidae 46 Crenipecten 193 Creodontia II 191 Crepidophyllum 64 Crepidula 241 Crepipora 82 Crescentilla 331 Creusia 304 Cribrilina 166 Cribrilinidae 166 Cricetidae I[ 214 Cricetodon II 214 Cricotus If 81 Crinoidea 96 Crioceras 292 Criotherium Il 259 Crisia 158 Crisidae 158 Cristellaria 23 Crocodilia II 131 Crocodilidae I{ 137 Crocodilus II 137 Cromus 325 Cromyocrinus 106 Cromyomma 31 Crossopholis II 45 Crossopterygii II 40 Crossostoma 235 Crotalidae II 106 Crotalocrinidae 106 Crotalocrinus 106 “rucibulum 241 ‘rustacea 301 ‘typhaeus 328 ‘ryptaenia 231 ‘ryptangia 69 ‘ryptaulax 245 Cryptaulia 202 Cryptaxis 74 Cryptoblastus 128 A Cryptobranchus II 85 Cryptocaris 331 Cryptoclidus II 112 Cryptocoenia 68 Cryptoconus 252 Cryptocrinidae 119 Cryptocrinus 119 Cryptodira II 125 Gryptochorda 251 Cryptonymus 322 Cryptornis II 165 Cryptoschisma 128 Cryptostomata 162 Cryptozoe 330 Cryptozonia 135 Ctenacanthus II 31 Ctenacodon II 184 Ctenobranchia 237 Ctenocephalus 320 Ctenocrinus 109 Ctenodactylidae II 214 Ctenodonta 197 Ctenodontidae 197, II 64 Ctenodus II 65 Ctenomys II 215 Ctenoptychius II 34 Ctenosolex 155 Ctenostreon 193 Cucullaea 198 Cucullella 197 Culicocrinus 107 Cumingia 216 Cumulipora 166 Cuphosolenus 246 Cupressocrinidae 102 Cupressocrinus 108 Curculionidae 347 Curtonotidae 207 Curtonotus 207 Cyamodus II 120 Cyathaspis II 24 Cyathaxonia 59 Cyathaxonidae 59 Cyathidium 113 Cyathocrinidae 105 Cyathocrinus 105 Cyathocystis 117 Cyatholithi 34 Cyathophora 68 Cyathophyllidae 62 Cyathophyllum 62 Cyathoseris 10 Cybele 325 Cyclabacia 70 Cyclactinia 86 Cyclidae 338 Cyclidia 236 Cyclina 215 Cyclobatis II 36 Cyclobranchia 230 Cycloceras 288 Cycloclypeus 28 Cyclolites 71 Cyclolobus 284 Cyclometopidae 336 Cyclonassa 249 Cyclonema 234 Cyclophorus 240 Cyclophthalmus 341 Cyclophyllum 64 Cyclopidius Il 251 Cyclopora 164 Cycloseris 70 Cyclospondyli II 30 Cyclostoma 240 Cyclostomata 158 Cyclostomidae 240 Cyclostrema 236 Cyclotosaurus II 83 Cyclotrypa 82 Cyclotus 240 Cyclus 338 Cygnus II 164 Cylichna 254 Cylindrites 254 Cylindromitra 251 Cylindrophyma 42 Cyllene 249 Cymaclymenia 279 Cymalochiton 224 Cymbularia 232 Cynips 348 Cynocephalus II 270 Cynodictis II 198 Cynodon II 198 Cynodontia M 116 Cynodontomys II 268 Cynodraco II 116 Cynognathus II 116 Cynopithecidae II 270 Cynopodius II 39 Cynosuchus II 116 Cypellia 47 Cyphaspis 324 Cyphosoma 145 Cypraea 247 Cypraeidae 247 Cyprella 306 Cypricardia 214 Cypricardites 199 Cypridae 305 Cypridea 305 Cypridella 306 Cypridellina 306 Cypridina 306 Cypridinella 306 Cypridinidae 366 Cyprimeria 215 Cyprina 214 Cyprinidae 214, II 55 Cyprinodontidae II 57 Cyprinus II 58 Cypris 305 Cyprosis 306 Cypselus II 165 Cyrena 213 Cyrenidae 213 Cyrtendoceras 268 Cyrtia 180 Cyrtidae 32 Cyrtidocrinus 110 Cyrtina 180 Cyrtobolia 50 Cyrtocalpis 32 Cyrtoceras 269 Cyrtocerina 268 Cyrtoclymenia 279 Cyrtocrinus 112 Cyrtodaria 220 Cyrtodonta 199 Cyrtodontidae 199 Cyrtograptus 93 Cyrtolites 232 Cyrtopleurites 284 Cyrtopora 160 Cystiphyllidae 64 Cystiphyllum 64 Cystispongia £0 Cystocidarida 140 Cystocidaris 140 Cystodictya 163 Cystodictyonidae 163 Cystognathidae II 86 Cystoidea 114, 119 Cytaster 117 Cythere 305 Cytherea 215 Cythereis 305 Cytherella 305 Cythe:ellidae 305 Cytherellina 306 Cytheridae 305 Cytheridea 305 Cytherideis 305 Cytherodon 198 Cyttidae II 60 Cervi 153 Clovék II 271 Ctyržabří 263 Dactylioceras 290 Dactyloidites 95 Dadocrinus 112 Dakosaurus II 135 Dalila 912 Dalmania 328 Dama II 255 Damani II 264 285 Damonia 1I 128 Dania 19 Danubiosaurus II 149 Danubites 283 Dapedius II 47 Daphnella 252 Daphnites 284 Darycrinus 108 Darygnathus II 153 Dasmia 12 Dasyleptus 344 Dasyphyllia 69 Dasypodidae II 221 Dasypotherium II 221 Dasyproctidae II 214 Dasyuridae II 187 Datli II 165 Daudebardia 260 Davila 216 Dawidsonelia 177 D widsonia 176 Dawsonia II 78 Daya 180 DceruSka 198 Decapoda 333 Defrancea 161 Deiphon 327 Dejanira 237 Dekayia 80 Dekayiella 80 Delocrinus 107 Delphinidae II 208 Delphinulla 234 Delphinulopsis 237 Deltatherium II 194 Deltocyathus 73 Dendrerpeton Il 82 Dendrocrinus 105 Dendrocystites 118 Dendrodus II 41 Dendroidea 89 Dendrophyllia 71 Dendropupa 260 Dentaliidae 223 Dentalina 23 Dentalium 223 Denticopsis II 57 Dercetidae II 55 Dercetis II 55 Dermatemyidae II 128 Dermochelyidae II 120 Dermochelys II 126 De:oceras 288 Deshayesia 241 Desítinozí 333 Desmeopora 160 Desmidocrinus 108 Desmoceras 291 Desmcceratidae 291 286 Desmodonta 218 Desmograptus 90 Deuterosauridae II 116 Deuterosaurus II 116 Deutocystites 122 Diabolocrinus 109 Diacodexis II 230 Diacodon II 189 Diadectes I 115 Diadectidae II 115 Diadematidae 144 Diademodon II 117 Diademopsis 145 Diadiaphorus II 264 Diamenocrinus 109 Diaphanometopus 327 Diaphorites 290 Diaphragmoceras 268 Diapora 88 Diastoma 238 Diastopora 158 Diastoporidae 158 Diastoporina 159 Dibranchiata 295 Dibunophyllum 64 Dicaelophorus II 215 Dicellograptus 94 Diceras 201 Diceratherium II 240 Diceratidae 201 Dicerocardium 208 Dicotyles II 248 Dicranella 305 Dicranogmus 321 Dicranograptus 94 Dicroceras II 254 Dicrocynodon II 187 Dicroloma 246 Dictodon II 250 Dictyocephalus 32 Dictyocha 32 Dictyomitra 32 Dictyonema 90 Dictyonemidae 90 Dictyoneura 345 Dictyonina 46 Dictyophyton 45 Dictyospiris 32 Dictyospongidae 45 Dictyostroma 88 Dicynodon II 118 Dicynodontia II 117 Didacna 213 Dideilotherium II 218 Didelphyidae II 188 Didelphys II 188 Didus II 165 Didymaspis II 26 Didymictis II 195 Didymograptus 93 Dielasma 179 Diempterus 246 Disnomia 174 Dihoplus II 240 Dichobune II 250 Dichocrinus 107 Dichograptus 94 Dichoporita 119 Dichotrypa 163 Dikelocephalus 322 Dikobrazi II 214 Dilecta 210 Dilomystus II 55 Dimerocrinidae 108 Dimerocrinus 108 Dimetrodon II 99 Dimodosaurus II 142 Dimorphastraea 71 Dimorphoceras 281 Dimorphodon II 153 Dimorphosoma 246 Dimya 194 Dimyidae 191 Dimylidae II 190 Dimylus II 190 Dinarites 283 Dindymene 326 Dinictis II 203 Dinichthys II 63 Dinobolus 174 Dinoceras II 226 Dinoceratidae Il 225 Dinocystis 117 Dinopilio 341 Dinornis II 163 Dinornithidae II 163 Dinosauria II 137 Dinotheridae II 228 Dinotherium II 228 Diocartherium II 215 Dionide 320 Dionites 284 Diphyphyllum 64 Diplacanthidae II 38 Diplacanthus II 38 Diplacodon II 242 Dipleura 326 Diplobune II 250 Diplocidaris 143 Diploclema 159 Diploconus 298 Diplocraterion 156 Diploctenium 73 Diplocynodon II 157 Diplodocidae II 146 Diplodocus II 146 Diplodonta 210 Diplodontidae 210 Diplograptus 94 Diplopoda 342 Diplopodia 145 Diplopora 164 Diploporita 122 Diploria 70 Dip'ospondyli II 50 Diplostylus 332 Diplotrypa 80 Diplovertebron II 81 Dipnoi II 62 Dipnoites II 65 Dipnolepis II 65 Dipodidae II 213 Diprionidae 94 Diprotodon II 185 Diprotodontia II 185 Diprotodontidae II 185 Diptera 347 Dipterocaris 330 Dipterus II 64 Dirkonožci 17 Discidae 31 Discina 175 Discinacea 175 Discinocaridae 330 Discinocaris 330 Discites 272 Discocyathus 73 Discocytis 160 Discodermia 41 Discofascigera 160 Discoglossidae II 86 Discoidea 146 Discolithi 33 Discorbina 26 Discors 213 Discosparsa 159 Discosurus 269 Discotrypa 82 Dischides 223 Disjectopora 88 Disphaeridae 30 Dissacus II 193 Dissorophus II 82 Distichites 284 Distichoceras 289 Distortrix 248 Ditaxia 161 Ditremaria 232 Ditretus 245 Divaricella 210 Dizygocrinus 108 Dlouhorepi 333 Docodon II 187 Docoglossa 230 Doedicurus II 221 Doine 215 Dolatocrinus 109 Dolichometopus 322 Dolichopithecus II 270 Dolichopterus 338 Dolichosauria II 101 Dolichosaurus II 101 Dolichosoma II 79, 80 Dolichotis II 215 Dolichotoma 252 Doliidae 248 Dolium 218 Donacidae 215 Donax 215 Doratorhynchus II 154 Dorcatherium II 253 Dorcus 347 Doryderma 42 Dosinia 215 Douvilléia 253 Douvilléiceras 292 Dracaenosaurus II 104 Dravci II 164 Dreissensia 197 Dreissensiidae 196 Dremotherium II 254 Drepanaspis II 24 Drepanella 305 Drepanites 284 Drillia 252 Drobna 333 Dromatheriidae II 186 Dromatherium II 186 Dromiidae 335 Dromiopsis 335 Dropi II 165 Drymotrypa 164 Dryolestes II 187 Dryopithecus II 271 Dryptodon II 210 Dualina 212 Dumortieria 288 Duncanella 59 Durga 208 Dutorozi II 257 Duvalia 298 Dux 219 Dvojdyšné II 62 Dvoužabří 295 Dyplanus 323 Dyzaster 151 Eatonia 178 Eburna 249 Ectacodon II 225 Ectenocrinus 104 Ectillaenus 323 Ectoconus II 250 Ectoganus II 210 Edaphcdon II 40 Edentata Ii 216 Edestus II 39 Edrioaster 117 Ehrenbergia 24 Echinanthus 149 Echidna II 182 Echidnocephalus II 55 Echinidae 145 Echinobrissus 149 Echinocardium 153 Echinocaridae 330 Echinocaris 330 Echinoconus 146 Echinocyamus 147 Echinocystites 140 Echinodermata 95 Echinoencrinus 121 Echinognathus 338 Echinochama <‘ 00 Echinoidea 135 Echinolampas 149 Echinosphaerites 119 Echinosphaeritidae 119 Echinothuria 143 Echinothuridae 143 Echinozoa 135 Echinus 145 Eichwaldia 176 Elaeacrinus 128 Elachoceras II 226 Elaphis II 106 Elaphus II 255 Elasmobranchii II 27 Elasmocoelia 51 Elasmodectes II 40 Elasmodus II 40 Elasmosaurus II 113 Elasmostoma 51 Elasmotherinae II 241 Elasmotherium II 241 Elaterites 347 Elder 333 Elea 162 Elenchus 235 Elephantidae II 228 Elephas II 229 Eleutherocrinus 129 Elginia II 115 Ellipsactinia 86 Ellipsocephalus 321 Elonichthys II 45 Elopidae II 53 Elopopsis II 53 Elornis II 164 Elotherium lI 247 Elpe 306 Elymella 219 Elymocaris 330 Emarginula 233 Embolophorus II 99 Embolus 255 Emmelezoe 330 Empedias II 115 Empo II 56 Emydidae II 128 Emys 1I 128 Enallaster 152 Enallocrinus 106 Enallchelia 73 Encope 148 Encrinasteriae 133 Encrinidae 111 Encrinuridae 325 Encrinurus 325 Encrinus 111 Endoceras 268 Endoceratidae 268 Endothyra 22 Endymionia 320 Engenoceras 294 Engenoceratidae 295 Enchodontidae II 56 Enchodus II 56 Enkeraspis II 25 Ennacodon II 187 Enoploclythia 334 Ensis 216 Entalina 223 Exntalis 223 Entalophora 159 Entalophoridae 159 Entelops II 218 Entelopsidae II 218 Entolium 193 Entomidae 306 Entomidella 306 Entomis 306 Entomoconchidae 306 Entomoconchus 306 Entomostraca 302 Entoptychus II 213 Eocardia II 215 Eocardidae II 215 Eocystis 118 Eodidelphys II 188 Eohippus II 236 Eophyton 95 Eophrynus 340 Eoscorpius 341 Eosphaeroma 332 Eosphargis II 126 Eotherium II 266 Eozoon 28 Ephemeridae 315 Epiaster 152 Epihippus It 236 Epitherium II 264 Eplacentalia II 182 Eguidae II 234 287 288 Equinae II 238 Equus II 238 Erato 247 Erethmosaurus II 112 Eretmocrinus 108 Eridophyllum 64 Eridotrypa 81 Erinaceidae II 190 Erinocystis 121 Eriphylla 207 Eriptycha 254 Erismatopterus II 59 Erisocrinus 107 Erodona 221 Erpetosaurus II 133 Errantia 155 Ervilia 216 Erycidae II 106 Erycina 209 Erycinidae 209 Eryma 334 Eryon 333 Eryonidae 333 Eryops II 81 Erytromachus Ii 165 Eryx 322 Eschara 166 Escharidae 166 Escharopora 162 Escheria 347 Esocidae II 57 Esox II 57 Essodonotherium II 219 Estheria 307 Estheriella 307 Esthonychidae II 210 Esthonyx II 210 Etallonia 254 Etheridgia 50 Ethmophyllum 72 Ettalonia 334 Ettoblattina 345 Euasteriae 134 Eucalyptocrinus 109 Eucastor II 213 Eucinepeltus 221 Eucithara 252 Eucladia 131 Euconactaeon 253 Eucorystes 335 Eucratea 165 Eucyrtidium 32 Eucystis 122 Eudea 50 Eudesicrinus 113 Eudiastasus II 270 Eadiocrinus 113 Euechinoidea 142 Euelephas II 229 Eugaster 131 Eugeniacrinidae 112 Eugeniacrinus 112 Eugereon 316 Eugnathidae II 48 Eugnathus II 48 Euhelia 14 Euchirocrinus 105 Eulima 237 Eulimidae 237 Euloma 322 Eumys II 214 Eunema 235 Eunicites 155 Euomphalus 233 Euomphalidae 233 Euophiureae 132 Eupatagus 153 Euphaneropidae II 24 Euphanerops II 24 Euphenus 232 Euphoberia 342 Eupsamia 71 Eupsamidae 71 Eupterornis II 164 Euryaleae 131 Eurycare 322 Eurycarpus 334, II 119 Eurycormus II 49 Eurydictya 162 Eurychilina 305 Eurylepis II 43 Eurymya 196 Eurynotus II 46 Eurypholis II 56 Eurypterus 337 Eurysternum II 127 Eusarcus 338 Euscelosaurus I. 142 Eusmilia 67 Euspilopora 162 Euspirocrinus 106 Eustylus 238 Eusuchia II 136 Eutaxicladia 41 Euthacanthus II 38 Euthria 250 Euthydesma 219 Euthynotus II 51 Eutrochus 235 Evactinopora 163 Exelissa 245 Exogyra 194 Expleta 61 Extracrinus 113 Extrasiphonata 280 Fabella 209 Fabularia 22 Fascigeridae 159 Fasciculipora 160 Fascinella 244 Fasciolaria 250 Fascipora 159 Fasciporidae 159 Faunus 244 Favia 69 Favosites 76 Favositidae 76 Felidae II 202 Felis If 204 Felsinotherium II 266 Fenestella 163 Fenestellidae 163 Fenestralia 164 Fenestropora 164 Feronites 347 Fibularia 147 Filicava 161 Filicavea 159 Filicea 161 Filicrisina 159 Filifascigera 159 Fitliola 198 Filisparsa 159 Filites 164 Filzus 198 Fissipedia II 196 Fissurellidae 233 Fissuridea 233 Fistulana 221 Fistulata 104 Fistulipora 82 Fistuliporidae 82 Flabellina 24 Flabellum 13 Flagellata 33 Flemingia 236 Flemingites 282 Flexibilia 110 Foraminifera 17 Forbesiocrinus 111 Forbicina 344 Fordilla 219 Forficularidae 345 Formica 348 Fortisia 254 Fossaridae 240 Fossariopsis 240 Fossarulus 243 Fossarus 240 Fringillidae if 165 Fromentellia 70 Frondicularia 24 Frondipora 160 Furcaster 132 Fulgorina 346 Fulgur 250 "OU N Fulguraria 250 Fungidae 70 Funginae 70 Fungocystites 123 Furcifer II 254 Fusidae 249 Fustiaria 223 Fusulina 27 Fusulinella 27 Fusulinidae 27 Fusus 250 Gadidae Ii 61 Gadila 223 Galathea 335 Galecynus Il 198 Galenopsis 336 Galeocerdo II 32 Galeolaria 154 Galeomma 269 Galeommidae 209 Galerix II 189 Galerus 941 Galesauridae II 116 Galesaurus II 116 Galeus II 32 Galictis II 01 Galliformes II 165 Gallonema 239 Gampsacanthus II 33 Gampsonychus 331 Ganodus II 40 Garnieria 294 Gasocaris 331 Gasterocoma 105 Gasterocomidae 105 Gasteropoda 225 Gastornis II 163 Gastrioceras 281 Gastrocrinas 106 Gastrochaena 221 Gastrochaenidae 221 Gastrolepidotidae II 82 Gaudrya II 81 Gaudryina 25 Gaudryoceras 286 Gauthtericeras 295 Gavialidae II 136 Gavialis II 136 Gazella II 258 Gecarcinus 336 Geikia II 119 Geinitzella 81 Gelocus II 253 Gemma 214 Genabacia 70 Genopteryx 345 Genota 252 Geocoma 132 Dr. Počta: Geodia 39 Geomyidae II 213 Geophilus 342 Geosaurus II 135 Geoteuthis 299 Gephyrostegus II 82 Gerablattina 345 Geralinura 340 Geralycosa 340 Geraphrynus 340 Gerarus 345 Gerdia 541 Gervillia 192 Gibbopleura 212 Gibbula 235 Gigantostraca 336 Gigantostylis 67 Gigantotermes 345 Giraffinae II 256 Gisortia 241 Gissocrinus 106 Gitocrangon 335 Glandina 260 Glandinidae 260 Glandulina 23 Glaphyrocystis 121 Glassia 180 Glauconia 243 Glenarea 68 Globigerina 25 Globigerinidae 25 Glomeropsis 343 Gloria 212 Gloriocrinus 109 Glossites 219 Glossoceras 271 Glossograptus 94 Glossotherium II 219 Glycerites 155 Glycimeris 220 Glyphaea 334 Glyphaeidae 334 Glyphidites 283 Glyphioceras 281 Glyphiteuthis 298 Glyphocyphus 145 Glyphostomata 144 Glyptechinus 146 Glypticus 145 Glyptobasis 236 Glyptocrinus 109 Glyptodon II 220 Glyptodontidae II 220 Glyptolepis II 41 Glyptopomus II 42 Glyptopora 163 Glyptosceptron 83 Glyptosphaeridae 123 Glyptosphaerites 123 Rukovét palaeozoologie II. 289 Glyptosaurus II 104 Gnathacanthus II 37 Gnathostomata 146, II 97 Gobiidae JI 60 Gobio II 58 Goldenbergia 345 Gomphoceras 270 Gomphocystidae 123 Gomphocystites 123 Gomphodus II 35 Gomphognathus II 117 Gompholepis II 65 Gomphotherium II 252 Gondwanosaurus II 82 Goniacodon II 193 Goniaster 134 Goniastraea 69 Goniati.idae 280 Goniobasis 245 Gonioclymenia 279 Goniocora 68 Goniomya 220 Goniopholidae II 135 Goniopholis II 135 Goniophorus 144 Goniophyllum 65 Goniopygus 145 Goniostropha 232 Goniotrypa 162 Gonodon 210 Gonorhynchidae II 57 G»odalia 207 Gordia 156 Gordonia II 119 Gorgonella 83 Gorgonidae 83 Gosavia 251 Gosseletia 192 Gosseletina 231 Gouldia 208 Graculavus II 164 Grammatodon 198 Grammoceras 289 Grammostomum 24 Grammysia 219 Grammysiidae 219 Granatoblastidae 198 Granatocrinus 128 Graphiocrinus 106 Graphularia 83 Graptodictya 162 Graptoloidea 91 Grateloupia 215 Gravigrada II 218 Gressleya 219 Gromidae 20 Grotriania 207 Gruidae II 165 Grünewaldia 218 19 290 Gryllidae 345 Gryphaea 194 Gryphochiton 224 Gryphochitonidae 224 Grypotherium II 219 Guettardia 47 Guilfordia 234 Gulo II 201 Gundlachia 259 Gymnites 284 Gymnocrinus 113 Gymnodontidae II 62 Gymnoglossa 237 Gymnoptychus II 213 Gyracanthus II 37 Gyroceras 271 Gyrodus II 50 Gyrolepis II 46 Gyropleura 201 Gyroseris 70 Gyrosteus II 44 Hadi II 105 Hadice 130 Hadrianus II 129 Hadrophyllum 60 Hadrosaurus II 148 Hagenowia 151 Hainosaurus II 103 Halcyoniformes II 165 Halcyornis II 165 Halec II 56 Haliomma 30 Haliotis 231 Haliotidae 231 Halitherium II 266 Hallicystis 122 Hallirhoa 40 Hallopus II 143 Halmadromus II 185 Halobia 190 Halodon II 184 Halorites 284 Halosauridae II 55 Halysiocrinus 105 Halysites 78 Halysitidae 78 Haminea 254 Hamites 286 Hammatoceras 288 Hamulina 286 Hamusina 235 Hapale II 270 Hapalidae II 270 Hapalocrinidae 103 Hapalocrinus 103 Hapalops II 219 Haplacanthus II 37 Haplarea 71 Haplistion 39 Haploceras 289 Haploceratidae 289 Haploconus II 230 Haplocrinidae 102 Haplocrinus 102 Haplohelia 74 Haplophragmium 21 Haplosmilia 67 Haplostiche 21 Hargeria II 162 Harpa 251 Harpagodes 246 Harpagornis II 164 Harpedidae 319 Harpes 319 Harpidae 251 Harpides 319 Harpoceras 289 Harpoceratidae 289 Harpopsis 251 Hathylacinus II 1*8 Hatteria M 100 Hauericeras 291 Hauerina 23 Haustellum 249 Hecticoceras 289 Hederella 159 Hedimys II 215 Hegetotherium II 261 Helcionopsis 231 HeliantFaster 131 Heliastraea 69 Helicaulax 246 Helicidae 259 Helicocryptus 236 Helicodonta 259 Helicopora 164 Heliodiscus 30 Heliolites 84 Heliolitidae 84 Heliophyllam 63 Heliopora 84 Helioporidae 84 Heliozoa 16 Heliscomys II 213 Helix 259 Helladotherium II 256 Helminthites 156 Helminthochiton 224 Helopora 163 Hemeristia 345 Hemerobidae 345 Hemiaspidae 339 Hemiaspis 339 Hemiaster 152 Hemiauchenia II 252 Hemicardium 213 Hemicidaris 144 Hemicosmites 120 Hemicystites 117 Hemiganus II 210 Heminajas 206 Hemipatagus 152 Hemipedina 145 Hemiphoberia 343 Hemiphragma 81 Hemiphragmoceras 270 Hemiphrynus 341 Hemipneustes 151, 153 Hemipristis II 32 Hemiptera 346 Hemirhynchus II 60 Hemisinus 244 Hemithyris 178 Hemitrypa 164 Hepatiscus 335 Heptameroceras 210 Heptastylis 75 Heptodon II 234 Heraciites 283 Hercoceras 271 Hercynella 258 Hermatostroma 88 Hernodia 159 Herpestes II 201 Herpetocrinus 104 Hesperiella 231 Hesperornis II 162 Heteracanthus II 37 Heteractinellidae 45 Heteraster 152 Heterastridium 86 Heteroblastus 128 Heteroceras 287 Heterocetus II 209 Heterocoenia 68 Heterocrinidae 104 Heterocrinus 104 . Heterodiadema 145 Heterodonta 205 Heterophlebia 345 Heteropoda 253 Heteropora 161 Heteroporella 161 Heteropython II 105 Heterosalenia 144 Heterostegina 27 Heterosteus II 63 Heterostraci II 23 Heterotrypa 80 Heterotrypidae 80 Heterovorhoeffia 343 Hexacoralla 66 Hexacrinidae 107 Hexacrinus 107 Hexactinellida 44 Hexameroceras 270 Hexaprotodon II 249 Hildoceras 289 Himatella 51 Hindia 41 Hinnites 193 Flipparion M 238 Hippidion II 238 Hippochrenes 247 Hipponyx 241 Hippopodium 196 Hippopotamidae II 248 Hippopotamus II 249 Hippotherium II 238 Hippothoa 165 Hippothoidae 165 Hippurites 205 Hippuritidae 204 Hirundinidae II 165 Hister 347 Histioderma 156 Histionotus II 49 Histrix 23 Hlavonožci 262 Hlodavci II 211 Hmyz 343 HmyzoZravci II 188 Hoernesia 192 Holaster 150 Holasterella 46 Holasteridae 150 Holectypidae 146 Holectypus 146 Holcodiscus 291 Holcostephanus 290 Holocephali II 38 Holocephalina 522 Holocrinus 112 Holocystis 68 Hologyra 236 Holopea 240 Holopella 239 Holopidae 113 Holopora 82 Holoptychidae II 40 Holoptychius II 41 Holostei II 47 Holosteus II 61 Holostomata 143 Holothuroidea 153 Holmia 322 Holubi II 165 Homacanthus II 31 Homacodon II 247 Homalocrinus 110 Homalodontotheridae II 243 Homalodontotherium II 243 Homalonotus 326 Homarus 334 Homelys 333 Homeosaurus II 100 Homocrinus 106 Homocystites 121 Homomya 220 Homomyaria 197 Homopus II 129 Homosteus II 63 Homothetus 345 Homotoma 252 Homotrypa 80 Homunculus II 270 Hoplites 292 Hoplocrinus 104 Hoploparia 334 Hoplophorus 333, II 221 Hoplopleuridae II 55 Hoplosaurus II 149 Hoplopteryx II 59 Horiostoma 241 Hormotoma 232 Hornera 159 Houby 34 Hrabosi II 214 Hrotnatci 336 Hunosaurus 103 Huronia 269 Hvézdice 132 Hyaelobatrachus II 85 Hyaena II 202 Hyaenictis II 202 Hyaenidae II 202 Hyaenodictis II 194 Hyaenodon II 194 Hyaenodontidae II 194 Hyalostelia 46 Hyalotragos 43 Hyathoceras 2*5 Hyboclypeus 148 Hybocrinidae 104 Hybocrinus 104 Hybocystis 101 Hybodus II 31 Hydaspitherium Il 257 Hydatina 254 Hydatinidae 254 Hydnoceras 45 Hydnophora 70 Hydractinia 86 Hydractinoidea 87 Hydrobia 243 Hydrobiidae 243 Hydrocorallinae 86 Hydromedusae 85 Hydropelta II 130 Flydrophoridae 119 Hydrozoa 85 Hyény II 202 291 Hylonomus II 79 Hyloplesion II 79 Hymenocaridae 329 Hymenocaris 329 Hymenoptera 348 Hyolithellus 223 Hyolithes 256 Hyolithidae 256 Hyopotamus II 249 Hyopsodus II 268 Hyotherium II 248 Hyperamina 21 Hyperleptus II 219 Hyperodapedon II 99 Hypertragulus II 253 Hypisodus II 253 Hypoclinea 348 Hypocrinus 105 Hypodiadema 144 Hypolioceras 289 Hypoparia 318 Hypostomata II 23 Hypsilophodon II 147 Hypsipleura 238 Hypsiprymidae II 185 Hypsirophus II 142 Hvpsocormus II. 51 Flypsodon II 54 Hyptiocrinus 108 Hyracodon II 240 Hyracodontidae II 240 Hyracoidea II 264 Hyracops II 231 Hyracotherinae II :36 Hyracotherium II 236 Hyrachius II 240 Hystricidae II 214 Hystricomorpha II 214 Hystricrinus 107 Chaeropsis II 249 Chaetetes 79 Chaetetidae 78 Chaetodontidae II 59 Chainodictyon 164 Chalcodermus 347 Chalcodus II 33 Chalicotheridae II 243 Chalicotherium II 243 Chama 200 Chamaeleontidae II 104 Chamidae 200 Champsodelphis II 208 Champsosauridae II 100 Champsosaurus II 100 Charadridae II 164 Charitosomus II 57 Charybdis 336 Chasmops 328 19* 292 Cheilosmilia 67 Cheilostomata 164 Cheilotoma 232 Cheiracanthus II 38 Cheirodus II 46 Cheirothricidae II 57 Cheirotrix II 57 Cheiruridae 326 Cheirurus 326 Chelidosaurus II 80 Chelifer 340 Chelone II 126 Chelonethi 340 Chelonia II 120 Chelonidae II 126 Chelydra II 128 Chelydridae II 127 Chelyidae II 130 Chelyopsis II 127 Chenendopora 43 Chernes 340 Cheridium 340 Chicoreus 249 Chilina 258 Chilinidae 258 Chillostomella 25 Chillostomellidae 25 Chilonyx II 115 Chilopoda 342 Chilopora 161 Chiloporella 82 Chilotrypa 82 Chione 214 Chimaeridae II 39 Chimaeropsis II 39 Chiméry II 38 Chirocrinidae 121 Chirocrinus 121 Chironomus 347 Chiroptera II 190 Chirosaurus II 77 Chirotherium II 77 Chitinosa 20 Chiton 225 Chitoni 223 Chitonidae 225 Chitra II 125 Chitracephalus II 127 Chlamydophyllum 63 Chlamydoselache II 30 Chlamydotherium II 221 Chlamys 193 Chlorostoma 235 Choanoceras 271 Choenomya 219 Choeropotamus II 247, 248 Chonaxis 61 Chondrophoridae 299 Chondropterygii II 27 Chondrostei II 43 Chondrosteidae II 43 Chondrosteus II 43 Chonechiton 2:4 Chonella 44 Chonetes 177 Chonocotyle 256 Chonophyllum 63 Chonostegites 77 Choristoceras 283 Chrestotes 345 Chriacus II 193 Chrysocyon II 198 Chrysodomus 250 Chrysometidae 347 Chudozubi II 216 Chvostoploutvé II 40 Chvostozabré II 62 Chylocyctus 239 Ibergiceras 281 Ibex TE 259 Ictitherium II 201 Ictops II 189 Ictopsidae II 189 Idmonea 159 Idmoneidae 159 Idiocrinus 108 Idiochelys II 130 Idiostroma 88 Idiostromidae 88 Idiotrypa 81 Iguana II 104 Iguanavus II 104 Iguanidae II 104 Iguanodon II 147 Iguanodontidae II 147 Ichnium II 77 Ichthyocrinidae 110 Ichthyocrinus 110 Ichthyodectes II 54 Ichthyodectidae II 53 Ichthyoidea II 85 Ichthyornis II 164 Ichthyopterygta II 106 Ichthyosarcolithes 205 Ichthyosarcolithidae 205 Ichthyosauria II 106 Ichthyosaurus II 110 Illaenus 323 Imbricaria 251 Inarticulata 173 Indoceras 294 Indrodon II 268 Inexpleta 59 Infulaster 151 Inocaulis 89 Inoceramus 192 Insecta 343 Insectivora II 188 Integripalliata 206 Intrapora 162 Intrasiphonata 279 Iocrinus 104 Irregulares 129, 146 Isastraea 69 Iserosaurus II 103 Isculites 284 Ischadites 53 Ischnacanthus II 38 Ischnochiton 224 Ischnochitonidae 224 Ischyodus II 40 Ischyracanthus 155 Ischyromyidae II 712 Ischyromys II 212 Isidinae 84 Isis 84 Isoarca 199 Isocardia 209 Isocardiidae 209 Isoculia 219 Isodectes II 115 Isodonta 215 Isochilina 304 Isojulus 343 Isophlebia 345 Isopholis II 49 Isopoda 332 Isoraphinia 42 Isospira 232 Isotelus 322 Isotrypa 164 Isthmia 260 Istieus II 53 Isurichthys II 60 Iterineidae 191 Itieria 245 Ivania 231 Ixacanthus II 208 Jablovci 114 Janassa II 34 Janeia 218 Janira 193 Japonites 283 Jerea 40 Jereica 44 Jestrabi II 165 Jestérky II 103 JeZovky 135 Joannites 285 Jouanettia 222 Jovellania 269 Julopsis 343 Juvavella 178 Juvavites 284 Kabaři II 254 Kadaliosaurus II 98 Kachny II 164 Kampecaris 342 Kaprovité II 58 Kapři zubati II 57 Keilestoma 238 Keirognathus II 119 Kelaeno 300 Kelliella 209 Keraterpeton II 79 Kingenia 179 Kočkovité II 202 Kochia 191 Kokenella 231 Koninckina 74, 181 Koninckites 283 Koninckophyllum 64 Kopytníci II 222 Korýši 301 Kořenonožci 16 Kostnaté ryby II 52 Královna 211 Krátkorepí 335 Kreischeria 340 Krokodili II 130 Krytolebci II 71 Křečci II 214 Kukačky II 165 Kulíci II 164 Kunovité II 201 Kuňky II 86 Kurovití II 165 Kutorgina 176 Kýlonožci 253 Kytovití II 205 Labechia 88 Labechiidae 87 Labridae II 61 Labrosaurus II 142 Labyrinthodon II 83 Labyrinthodontidae II 82 Lacazella 177 Laceripora 77 Lacertidae II 105 Lacertilia II 103 Lacuna 240 Lacunella 240 Lacunina 240 Láčkovci 34 Laelaps II 142 Laevicardium 213 Laevidentalium 223 Laganum 148 Lagena 23 Lagenidae 23 Lagomorpha II 215 Lagomyidae II 2:6 Lagomys II 216 Lagostomidae II 215 Laguncula 242 Lachesis 252 Lambdotherium II 242 Lambrus 335 Lamellibranchiata 183 Lamites 347 Lamna II 32 Lamnidae II 32 Lampania 245 Lampterocrinus 108 Lanarkia II 23 Laophis II 106 Laopteryx II 165 Laornis II 164 Laosaurus II 117 Lapparentia 243 Laridae II 165 Lariosaurus II 111 Lartetia 243 Larviformia 102 Lasanius II 24 Lassiograptus 94 Lašťovky II 165 Latimaeandra 71 Latusastraea 69 Latyrus 250 Laubelia 231 Laubeocrinus 109 Laurilardia II 165 Leaia 307 Lebias II 57 Lecanella 42 Lecanites 282 Lecanocrinus 110 Lecythocrinus 106 Leda 198 Ledidae 198 Leioceras 289 Leiocidaris 143 Leioderma 251 Leiopedina 146 Leiostoma 250 Lembonax II 127 Lemmatopora 16? Lemuridae II 269 Lenochodi II 218 Lepadidae 302 Lepas 303 Leperditella 304 Leperditia 304 Leperditidae 304 Lepetopsis 230 Lepidaster 135 Lepidechinus 142 Lepidion 344 Lepidocentridae 141 Lepidocentrus 141 Lepidocidaris 142 Lepidocoleidae 302 Lepidocoleus 302 Lepidoderma 338 Lepidopleuridae 224 Lepidopleurus 224 Lepidoptera 348 Lepidopus II 60 Lepidosauria II 100 Lepidosiren II 65 Lepidosirenidae II 65 Lepidospongia 48 Lepidostei II 47 Lepidosteidae II 51 Lepidosteus II 51 Lepidotus II 48 Leporidae II 216 Lepospondyli II 78 Lepralia 167 Leptaena 176 Leptaster 135 Le;tastraea 69 Leptauchenia II 251 Leptestes 214 Leptictis II 189 Leptobos II 259 Leptodactylus II 86 Leptodesma 191 Leptodomus 219 Leptodon II 242 Leptograptus 93 Leptolepidae II 53 Leptolepis II 53 Leptomanis II 218 Leptomaria 231 Leptomeryx II 253 Lepton 209 Leptophyllia 71 Leptophragma 47 Leptopoma 240 Leptorhampus II 136 Leptoria 10 Leptoteuthis 299 Leptotragulus II 252 Leptotrachelus II 56 Leptotrypa 82 Leptoxis 245 Lepus II 216 Letouni II 163 Leuciscus II 58 Leucochilus 260 Leuconia 258 Leucozonia 250 Lewisiella 236 Liemosinion 48 Lichadidae 324 Lichas 324 Lichenoides 120 Lichenopora 160 293 294 Lichenoporidae 160 Lichenotrypa 82 Lichiites II 60 Lichoprstci II 231 Lilijice 96 Lillia 289 Lima 193 Limacidae 261 Limacina 255 Limacinidae 255 Limatu'a 193 Limax 261 Limidae 193 Limnadiidae 307 Limnaeus 258 Limnatornis II 165 Limnerpeton I 79 Limnocardium 213 Limnohyops II 242 Limnopsidae 199 Limnopsis 199 Limnosaurus II 148 Limoptera 190 Limulidae 338 . Limulus 338 Lindstrómia 60 Lindstrómidae 60 Linearia 215 Lingula 174 Lingulacea 174 Lingulasma 174 Lingulella 174 Lingulepis 174 Lingulina 24 Lingulosmilia 67 Linnarssonia 175 Linthia 152 Liodesmus II 52 Liopistha 221 Lioplax 242 Liotia 235 Liparoceras 288 Lispodesthes 246 Lissochillus 237 Lissopsis 335 Listriodon II 248 Litharaea 75 Lithentomum 345: Lithistida 39 Lithobius 342 Lithocardium 213 Lithocrinus 110, 111 Lithocubus 31 Lithocyclia 31 Lithodomus 196 Lithogaster 334 Lithoglyphus 243 Lithomantus 345 Lithomytacris 345 Lithonina 52 Lithophyllia 68 Lithopoma 234 Lithornis II 164 Lithostrotion 63 Litiope 240 Litopterna II 263 Litoricola 336 Littorina 240 Littorinidae 240 Lituites 271 Lituola 21, 22 Lituolidae 21 Lobites 285 Lobocarcinus 336 Lobocrinus 108 Lobolithes 109 Loculipora 164 Locustidae 345 Loftusia 86 Longirostres II 133 Lonsdaleia 63 Lopanella 47 Lophiidae II 60 Lophiodon II 234 Lophobranchii Il 62 Lophocrinus 106 Lophophyllum 62 Lophoserinae 70 Lophospira 232 Loricata II 220 Loricites 224 Loricula 303 Lososi II 55 Lovénia 153 Loxodon II 229 Loxomma 1I 82 Loxonema 238 Lucapina 233 Lucina 210 Lucinidae 209 Ludwigia 289 Lumbricaria 155 Lumbriconereites 155 Lunatia 241 Lunulicardiidae 210 Lunulicardium 210 Lunulites 165 Lupeites 335 Lupenonozci 306 Lupus II 198 Luskouni II 218 Lutra II 201 Lutraria 217 Lyciscus II 198 Lycosaurus II 116 Lycyaena II 202 Lygaeus 347 Lychnocanium 32 Lychnus 261 Lymnaeidae 258 Lymodon II 219 Lyonsia 221 Lyra 179 Lyria 251 Lyriocrinus 109 Lyropora 164 Lysacina 45 Lysechinus 142 Lysis 249 Lysophorus II 99 Lytoceras 286 Lytoceratidae 286 Lytta 347 Macacus II 270 Macellodus II 105 Maclurea 233 Macoma 215 Macrauchenia II 263 Macrauchenidae II 263 Macrella 217 Macrocephalites 290 Macrocypris 305 Macrocystella 120 Macrocystellidae 120 Macrodon 198 Macrocheilus 238 Macromerion II 82 Macropetalichthys II 27 Macropeza 347 Mactropis 216 Macropodidae II 185 Macropoma II 43 Macropneustes 153 Macroscaphites 286 Macrosemiidae II 49 Macrosemius II 49 Macrostylocrinus 109 Macrotherium II 243 Mactra 217 Mactridae 217 Mactromya 220 Macrura 333 Madrepora 74 Madreporidae 74 Madreporinae 14 Maeandrastraea 69 Maeandrina 70 Maeandrospongidae 49 Maeneceras 281 Magas 179 Magellania 179 Magila 334 Magnosia 145 Machaeracanthus II 37 Machaerodus II 203 Machimosaurus II 136 Malacocystidae 118 Malacocystites 118 Malacostraca 328 Malaptera 246 Mamilla 241 Maminka 211 Mammalia II 165 Mammites 292 Manatus II 266 Mancalla II 165 Mangilia 252 Manidae II 218 Mannodon II 185 Manteodon II 225 Mantidae 345 Margarita 236 Margarites 284 Marginella 251 Marginulina 23 Mariacrinus 109 Marisca 44 Marmoratella 237 Marsupialia II 182 Marsupites 107 Marsupitidae 107 Marsupiocrinus 107 Martesia 222 Masožravci II 191 Mastodon II 228 Mastodonsaurus II 83 Mastosia 42 Matercula 211 Mathéria 199 Matheronia 201 Mathilda 238 Matthewia 257 Mecochirus 333 Medlicottia 282 Medlicottiidae 231 Medusina 95 Medusy 95 Meekela 176 Meekia 209 Meekopora 82 Megaceros II 255 Megachiroptera II 191 Megaladapis II 269 Megalania II 104 Megalanteris 179 Megalaspis 332 Megalelasma 51 Megalichthys II 42 Megalithista 43 Megalodon 208 Megalodontidae 208 Megalolepis II 60 Megalomostoma 240 Megalonychidae II 219 Megalonyx II 219 Megalornis II 163 Megalosauridae II 142 Megalosaurus II 142 Megalotriton II 85 Megalurus II 51 Megambonia 196 Megamorina 42 Megamys II 215 Meganthotemum 345 Megaphyllites 285 Megaspira 260 Megatheridae II 219 Megatherium II 219 Megathyris 179 Megerlea 179 Mechovky 156 Mechovky kruhoústé 158 Mechovky oružnaté 164 Mékkoploutvé ryby II 61 Mékkorepí 335 Měkkýši 182 Měkkýšovití 156 Melampus 258 Melanerpeton II 78 Melania 244 Melaniidae 244 Melanopsis 244 Meles II 201 Melicertites 162 Melicertitidae 161 Melitta 148 Mellivora II 201 Melocrinidae 109 Melocrinus 109 Melolontha 347 Melonella 42 Melonites 141 Melonitidae 141 Membranipora 166 Membraniporella 166 Membraniporidae 166 Menaspis II 33 Menipea 165 Meniscodon II 231 Meniscotheridae II 230 Meniscotherium II 240 Menophyllum 62 Mercenaria 214 Meretrix 215 Meringosoma 155 Merista 181 Meristella 181 Meroe 215 Merostomata 336 Merycochoerus II 251 Merycopotamus II 249 Meryhippus II 238 Merychius II 251 Mesacanthus II 37 Mesalia 243 295 Mesiteia II 32 Mesoadapis II 269 Mesoblastus 127 Mesocetus II 209 Mesocrinus 112 Mesocystidae 124 Mesocystis 124 Mesodesma 216 Mesodesmatidae 216 Mesodon II 50 Mesohippus II 237 Mesonychidae II 193 Mesonyx II 193 Mesopithecus II 270 Mesorhinus II 263 Mesosauridae II 99 Mesosaurus II 100 Mesosites 347 Mesosuchia II 133 Mesotaria II 205 Mesothyra 330 Mesotrypa 80 Mespilocrinus 111 Mesptlocystites 104 Metablastus 127 Metaporhinus 151 Metatheria II 182 Metaxytherium II 266 Metopacanthus II 39 Metopaster 134 Metopias II 83 Metoptoma 230 Metriophyllum 62 Metriorhynchidae II 134 Metriorhynchus II 135 Metula 250 Meyeria 334 Miacidae II 195 Miacis II 195 Miamia 345 Micrabacia 70 Micrapium 156 Micraster 152 Microbiotherium II 188 Microbrachis II 79 Microcavia II 215 Microceras 288 Microclaeonodon II 193 Microconodon II 186 Microcyclus 60 Microderoceras 288 Microdiscus 319 Microdoma 236 Microdon II 50 Microchiroptera II 191 Microlepidoptera 348 Micromaja 335 Micromelania 243 Micropedina 146 296 Microplasma 64 Micropora 166 Microporella 166 Micropore'lidae 166 Microporidae 166 Micropsis 145 Microsauridae II 78 Microseris 70 Microschiza 238 Michelinia 77 Milá 211 Miliola 22 Miliolidae 22 Millepora 86 Milleporidae 86 Milleporoidea 88 Millericrinus 112 Miltha 210 Miltites 284 Mimaea 193 Mimoceras 280 Mimocystites 120 Mimulus 176 Mioclaenus II 193 Miolania II 130 Miolaniidae II 129 Mioplosus II 59 Mitra 251 Mitroclema 159 Mitrocystella 118 Mytrocystites 118 Mitsukurina II 32 Mixodectes II 268 Mixosaurus II 110 Miži 183 Morčata II 215 Modelia 234 Modiola 196 Modiolodon 196 Modiolopsidae 195 Modiolopsis 196 Modiomorpha 196 Mogulia 232 Mohrensternia 243 Moira 152 Mollia 165 Mollusca 182 Molluscoidea 156 Moltkia 84 Monactinellida 39 Monathia 347 Monoceros 249 Monodonta 235 Monograptus 93 Monophyllites 285 Monopleura :01 Monopleuridae 201 Monoporella 165 Monoprionidae 93 Monosphaeridae 30 Monotis 190 Monotremata II 182 Monotrypa 80 Monotrypella 82 Montacuta 209 Monticulipora 80 Monticuliporida 79 Monticuliporidae 80 Montlivaltia 68 Mopalia 424 Mopalidae 224 Moropus II 243 Morosaurus II 146 Morphoceras 290 Morphotropis 233 Mortoniceras 295 Moschinae II 254 Motyli 348 Mouchy 347 Mourlonia 231 Mravenčíci II 218 Mřížovci 29 Mucronella 167 Mugilidae II 61 Multicavea 161 Multituberculata II 183 Muraenidae II 58 Murex 249 Murchisonia 232 Muricidae II 249 Mus II 214 Musica 251 Mussa 69 Mustellidae II 201 Mutiella 210 Mya 221 Myalina 191, 195 Myalinidae 195 Mycetophyllia 70 Mycocrinus 105 Myidae 221 Mylacris 345 Mylagaulus II 213 Myliobatidae II 36 Myliobatis II 36 Mylodon II 219 Mylodontidae II 219 Myoconcha 196 Myoga'idae II 189 Myolagus II 216 Myomorpha II 214 Myophoria 217 Myophoriopsis 218 Myoplusia 198 Myoxidae II 213 Myriacanthidae II 39 Myriacanthus II 39 Myrianites 156 Myriodocites 156 Myriolepis II 46 Myriopoda 342 Myriozoum 167 Myrmecobiidae II 187 Myrmica 348 Myrmidium 348 Myrtea 210 Mystacocoeti II 209 Mystriosaurus II 134 Myši II 214 Mytilidae 196 Mytilus 196 Myxospongiae 38 Myzostomidae 155 Naites 156 Nannosuchus II 136 Nanocrinus 105 Nanomys II 184 Nanosaurus II 147 Naosaurus II 99 Naseus II 60 Nassa 249 Nassellaria 31 Natica 211 Naticella 237 Naticidae 241 Naticopsis 236 Natiria 237 Naucoris 347 Nautilidae 271 Nautiloidea 265 Nautilus 272 Neaera 221 Nebalia 329 Necatopygus 149 Necrocarcinus 335 Necrodasypus II 218 Necrogamarus 332 Necrolemur II +68 Necromanis II 218 Necromantis lI 191 Necromys II 214 Necroscylla 332 Nectotelson 331 Negulus 260 Nelumb'a 41 Nemachilus II 58 Nemapodia 156 Nematherium II 219 Nematophora 54 Nematopora 163 Nematura 243 Nematus 348 Nemertites 156 Neocarciaus 335 Neocystites 118 Neolimulus 339 Neolobites 294 Neoplagiaulax II 184 Neoracanthus II 219 Neorthroblattina 345 Nephrops 334 Nephthya 83 Neptunus 336 Neretdae 155 Nereites 156 Nereograptus 156 Nerinea 245 Nerineidae 245 Nerita 237 Neritaria 237 Neritidae 237 Neritina 237 Neritodomus 237 Neritoma 237 Neritopsidae 236 Neritopsis 236 Nesodon II 262 Nesodontidae II 262 Nesokia II 214 Netopyii II 190 Neurodromicus II 106 Neurogymnurus II 190 Neuropora 161 Neuroptera 345 Neverita 241 Nicoria Il 128 Nicholsonella 81 Nicholsonia 60 Niobe 323 Nileus 323 Nimravus II 203 Ninella 234 Nipterella 43 Niso 238 Nitidula 347 Nodosaria 23 Nodosinella 29 Noetia 199 Nomarthra II 217 Nomismoceras 281 Nonionina 27 Norites 285 Nostolepis II 37 Notagogus II 49 Nothoceras 271 Nothosauridae II 111 Nothosaurus II 111 Nothotherium I( 186 Nothozoe 305, 329 Nothrotherium II 219 Notidanidae II 30 Notidanus lI 30 Notiosaurus II 104 Notogeneus II 57 Notonecta 347 Notornis II 165 Notosuchus II 135 Nubecularia 22 Nubecularidae 22 Nucleoblastidae 128 Nucleolites 149 Nucleospira 181 Nucula 198 Nuculidae 197 Nuculina 198 Nudibranchia 253 Nummopalatus II 61 Nummulina 27 Nummulites 27 Nummulitidae 27 Nyassa 196 Nyctitestes II 191 Nyctitherium II 191 Nyctodactylus II 154 Nymphaeops 334 Nyfania II 81 Nystia 243 Obojživelníci II 67 Obolacea 174 Obolella 174 Obolus 174 Obratlovci II 1 Ocinebra 249 Octameroceras 270 Octocoralla 43 Octodontidae II 215 Octonaria 305 Octopoda 300 Oculina 73 Oculinidae 73 Odonata 345 Odontaspis II 32 Odonteus II 61 Odontocephalus 328 Odontocoeti II 207 Odontocolcae II 162 Odontopteryx II 164 Odontostoma 238 Odontotormae II 164 Oecophylla 348 Oecoptychius 290 Oecotraustes 289 Oenonites 155 Oenoscopus II 52 Offaster 151 Ogmophis II 106 Ogygia 323 Ohiocrinus 104 Ochechule II 265 Ochetoceras 289 xouni II 59 Olacrinus 109 Oldhamia 90 297 Olenellus 321 Olenidae 320 Olenus 320 Oligobelus II 58 Oligophyllum 60 Oligopleuridae II 52 Oligopleurus II 52 Oligopori 145 Oligoporus 141 Oligosaurus II 149 Oligosimus II 112, 113 Oligotoma 252 Oliva 251 Olividae 251 Omphalocirrus 233 Omphalopterus 242 Omphalotrochus 234 Omphyma 61 Oncochillus 237 Oncophora 215 Oncospira 235 Onchometopus 322 Onchus II 31 Onustus 242 Onychaster 131 Onychocella 166 Onychocellidae 165 Onychocrinus 111 Oonia 238 Oonocarcinus 331 Oophyma 46 Oophymidae 46 Operculina 27 Opetionella 39 Opetiosaurus II 101 Ophiceras 282 Ophiderma 132 Ophiderpeton II 80 Ophidia II 105 Ophidioceras 271 Ophileta 233 Ophioceras 288 Ophiocten 132 Ophio-Encrinasteriae 131 Opbioglypha 132 Ophiomusium 132 Ophiopsis II 49 Ophioroidea 130 Ophiraphidites 39 Ophiureae 131 Ophiurella 132 Ophiurina 132 Ophthalmosaurus Il 110 Opice II 269 Opiliones 341 Opis 207 Opisoma 207 Opisthotomus II 268 Opistobranchia 253 298 Opistomyzon II 60 Opistoparia 320 Opistophyllum 67 Oppelia 289 Opsigonus II 52 Oracanthus II 33 Orbiculina 23 Orbiculoidea 175 Orbitoides 28 Orbitolina 22 Orbitolinidae 22 Orbitolites 23 Orbulina 25 Orcula 260 Orcynus II 60 Oreodon II 251 Oreodontidae II 250 Oreopithecus II 270 Origoceras 244 Oriostoma 234 Orlouni II 34, II 36 Ornithaster 152 Ornithodesmus II 154 Ornithocheiridae II 154 Ornithocheiro dea II 153 Ornithocheirus II 154 Ornithomimus II 142 Ornithopsis II 146 Ornithosauria ll 150 Ornithosuchus II 133 Orocystites 120 Orodus II 31 Orophocrinus 129 Orophosaurus II 113 Oroseris 70 Orozoe 330 Orthacanthus II 29 Orthacodus II 39 Orthaspidotherium II 231 Orthis 177 Orthisina 177 Orthoceras 268 Orthoceratidae 268 Orthocidaris 143 Orthocosta II 79 Orthodesma 218 Orthomyctera II 215 Orthonota 218 Orthophyllum 60 Orthopoda II 146 Orthoptera 345 Orthotheca 257 Orthotherium II 219 Orthothetes 176 Ortonia 155 Ortonychia 241 Orycteropodidae II 218 Osculipora 160 Osilinus 236 Osmeroides II 53 Osmiramenni 300 Osteoglossidae II 55 Osteolepidae II 41 Osteolepis II 41 Osteopygis II 127 Osteostraci I 25 Ostnokožci 95 Ostracoda 304 Ostracodermi M 23 Ostrea 194 Ostreidae 194 Otaridae II 204 Otiorhynchites 347 Otocoelus II 115 Otodus II 32 Otopoma 240 Otospira 236 Otostoma 237 Oudenodon II 118 Ovibos II 259 Oviclypeus 147 Ovinae II 259 Ovis II 259 Ovula 247 Ovulidae 247 Oxyaena II 195 Oxyclaenidae II 193 Oxyclaenus II 193 Oxyclymenia 219 Oxydiscus 232 Oxydontosaurus II 136 Oxygnathus II 46 Oxynoticeras 289 Oxyodontherium II 263 Oxyrhynchidae 335 Oxystele 235 Oxystomidae 335 Pagurus 335 Pachaena 39 Pachastrella 39 Pachinion 44 Pachyaena II 193 Pachycardia 206 Pachycormidae II 51 Pachycormus II 51 Pachydictya 162 Pachydiscus 291 Pachygyra 61 Pachylemuridae II 268 Pachylepis II 37 Pachymytilus 196 Pachynolophus II 236 Pachyphyllum 64 Pachypoma 234 Pachypora 77 Pachyrisma 208 Pachyrucos II 261 Pachyteichisma 48 Pachyteuthis 298 Pachytilodia 51 Pachytylopsis 345 Palaeacis 74 Palaeacmea 230 Palaeanatina 219 Palaeaspis II 24 Palaeastacus 334 Palaeaster 133 Palaedaphus II 65 Palaega 332 Palaemon 333 Palaeobalistum II 50 Palaeobatrachidae II 86 Palaeobatrachus II 86 Palaeoblattina 345 Palaeocampa 342 Palaeocardia 192 Palaeocardita 207 Palaeocaris 331 Palaeocarpilius 336 Palaeocavia II 215 Palaeocircus II 164 Palaeocoma 134 Palaeocorystes 335 Palaeocreusia 304 Palaeocrinus 106 Palaeocyclidae 60 Palaeocyclus 60 Palaeocypris 305 Palaeoeudyptes II 164 Palaeogammarus 332 Palaeogithalis II 165 Palaeograpsus 336 Palaeohatteria II 98 Palaeohoplophorus II 221 Palaeochelys II 128 Palaeolagus II 216 Palaeolama II 252 Palaeolodus II 164 Palaeomanon 41 Palaeomeryx II 254 Palaeomutella 206 Palaeomylus II 39 Palaeomyrmex 348 Palaeoneilo 198 Palaeonictidae If 194 Palaeonictis II 194 Palaeoniscidae II 45 Palaeoniscus II 45 Palaeonustus 236 Palaeonycteris II 191 Palaeophis II 105 Palaeophiura 131 Palaeophoca II 205 Palaeophonus 341 Palaeopinna 192 Palaeopithecus II 271 Palaeoprionodon II 201 Palaeopyton II 105 Palaeoreas II 258 Palaeorhynchidae II 59 Palaeorhynchus II 60 Palaeorchestia 331 Palaeorycteropus II 218 Palaeoryx II 258 Palaeosacus 45 Palaeosaurus II 149 Palaeoscuria 231 Palaeoscyllium II 31 Palaeosiren II 80 Palaeospheniscus II 164 Palaeospinax II 31 Palaeosyops II 242 Palaeotapirus II 234 Palaeoteuthis 263 Palaeotherinae II 237 Pa'aeotherium II 237 Palaectragus II 256 Palaeotringa II 165 Palaeotriton II 85 Palaeovaranus II 104 Palapteryx II 163 Palaranea 341 Palasterina 134 Palastericus 134 Palechinoidea 140 Palechinus 141 Palembolus 348 Paleryx II 105 Paleschara 164 Palimphyes II 60 Palingenia 345 Palinuridae 333 Palinurina 333 Palinurus 334 Pallium 193 Paloptotherium II 237 Paltodus 155 Paludina 242 Paludinidae 242 Panderia 323 Panenka 211 Panochtus II 221 Panolax II 216 Panopaea 220 Panopaeidae 220 Panorpidae 346 Pantata 212 Pantolambda II 224 Pantolambdidae II 224 Pantylus II 115 Paolia 345 Papousci II 165 Parabolina 322 Paracardium 211 Paraclytia 334 Paractinia 86 Paracyathus 73 Paracyclas 210 Paradoxides 321 Parachelys IL 130 Parallelodon 198 Parallelodontidae 198 Paramudra 38 Paramya 221 Paranebalia 329 Paranorites 282 Paraperca II 59 Paraprosopon 331 Pararca 212 Parascopelus II 57 Parasmilia 73 Parastarte 214 Parasuchia II 131 Parasuchus II 132 Paratlus 341 Pareiasauria II 114 Pareiasauridae II 115 Pareiasaurus II 115 Parexus If 38 Pariotichidae II 115 Pariotichus II 115 Parkeria 86 Parkinsonia 292 Parohati II 253 Paropsites 40 Parthochelys II 127 Partumites 336 Pasceolus 53 Pásovci II 220 Passalacodon II 189 Passyia 209 Patella 230 Patellidae 230 Patellina 26 Patelliocrinus 109 Pater 212 Paterophyllum 60 Patriarchus II 261 Patriofelis II 194 Patrocardium 210 Pavonaria 83 Pavouci 341 Pavoukovití 339 Pecten 193 Pectinidae 193 Pectunculus 199 Pedina 146 Pedipalpi 340 Pelagosaurus II 134 Pelanechinus 143 Pelegrimia II 214 Pelobates II 86 Pelobatidae II 86 Pelomedusidae II 130 299 Pelosaurus II 78 Pelmatozoa 96 Peltarion 236 Peltastes 144 Peltephillus II 221 Peltocaridae 331 Peltocaris 331 Peltosaurus II 104 Pelycodus II 268 Pelycosauria II 98 Pemphix 334 Penaeus 333 Peneroplidae 22 Peneroplis 23 Pennatulidae 83 Penniretepora 164 Pentaceros 134 Pentacoenia 68 Pentacrinidae 113 Pentacrinus 113 Pentagonaster 134 Pentameracea 177 Pentameroceras 270 Pentamerus 177 Pentaphyllum 62 Pentephyllum 129 Pentremites 127 Pentremitidae 127 Pentremitidea 127 Pephricaris 330 Peramelidae II 187 Perca II 59 Percidae II 59 Periacanthus 335 Pericosmus 152 Pericyclus 281 Periechocrinus 107 Perimys II 215 Periploma 221 Peripora 159 Periptychidae II 230 Periptychus II 230 Perischodomus 141 Perischoechinida 141 Perisphinctes 290 Perissodactyla II 231 Peronella 50 Peroniceras 295 Peronidella 50 Peronopora 80 Perna 192 Pernidae 192 Petalia 345 Petalocrinus 106 Petalodontia 204 Petalodontidae II 34 Petalodus II 34 Petalope 47 Petalorhynchus II 34 309 Petalospyris 32 Petalotrypa 82 Petigopora 80 Petraia 59 Petrobius 344 Petrosuchus II 135 Petrovicia 340 Pezophas II 165 Pévci II 165 Phacopidae 327 Phacops 327 Phaenopora 162 Phaenoschisma 128 Phaeodaria 32 Phalangistidae II 185 Phalangopus 341 Phaneropleuron II 65 Phanerosteon II 46 Phanerotinus 233 Phanerosaurus II 115 Phanerozonia 134 Phanomys II 215 Phareodus II 55 Pharetrones 50 Pharetrospongia 51 Pharyngognathi II 61 Phascalomyidae II 185 Phascolotherium II 187 Phasganocaris 329, 330 Phasianella 234 Phasianellidae 234 Phasmidae 345 Pheidolegeton 348 Phenacodontidae II 230 Phenacodus II 230 Phialocrinus 107 Philine 255 Philinidae 255 Phillipsastraea 63 Phillipsia 324 Phimocrinus 102 Phocidae II 205 Phoenicopterus II 164 Pholadella 219 Pholadellidae 219 Pholadidae 291 Pholadomya 220 Pholadomyidae 219 Pholas 229 Pholidocidaris 141 Pholidophoridae II 49 Pholidophorus II 49 Pholidophyllum 62 Pholidopleurus II 49 Pholidosauridae II 135 Pholidosaurus II 135 Pholidotoma 252 Pholidurus II 45 Phormedites 283 Phormosella 45 Phormosoma 143 Phororhachus II 218 Phos 249 Phosphorosaurus II 103 Phragmoceras 270 Phragmophora 296 Phragmostoma 233 Phragmoteuthis 298 Pnragmotheca 257 Phryganea 346 Phryganidae 346 Phrynus 341 Phyllangia 69 Phyllocarida 328 Phylloceras 286 Phylloceratidae 285 Phyllocoenia 68 Phyllocrinus 113 Phyllodictya 162 Phyllodocites 156 Phyllodus II 61 Phyllograptus 94 Phyllonotus 249 Phyllopoda 306 Phyllopora 164 Phylloporina 164 Phylloporinidae 164 Phyllospondyli II 77 Phylloteuthis 300 Phymatella 41 Phymatifer 2:3 Phymosoma 145 Physa 258 Physeteridae II 208 Physeterula II 209 Physetocrinus 108 Physidae 258 Physocardia 209 Physocaris 330 Physoclysti II 58 Physodon II 209 Physonemus II 33 Physostomi II 53 Phytogyra 67 Phthanocoris 346 Phthonia 218 Phtoramys II 215 Picidae II 165 Pictétia 287 Pileolus 237 Pileus 147 Piloceras 268 Pilouni II 35 Pimelites 290 Pinacites 281 Pinacoceras 284 Pinacoceratidae 284 Pinacotrypa 82 Pinna 192 Pinnatopora 164 Pinnidae 192 Pinnigena 192 Pinnipedia II 204 Pinnocaris 331 Pisania 249 Pisces It 9 Pisidium 214 Pisocrinus 102 Pisodus II 53 Pistosaurus II 111 Pistci II 216 Pithanotomys II 215 Pithecanthropus II 271 Pithecodon II 269 Placentalia II 188 Placenticeras 292 Placiphorella 221 Placites 284 Placocoenia 68 Placocystites 118 Placodermi ll 23 Placodontia II 119 Piacodus II 120 Placohelia 73 Placochelys II 120 Placoidei II 27 Placoparia 326 Placopsilina 21 Placoseris 70 Placosmilia 73 Placuna 194 Placunopsis 194 Plagiaulacidae II 184 Plagiaulax II 18t Plagioptychus 203 Plagiostoma 193 Plagiostomi II 30 Planaxis 240 Planitrochus 236 Planorbella 255 Planorbis 259 Planorbulina 26 Planulina 26 Plasmopora 84 Plasmoporella 85 Plastomenus II 125 Platanistidae II 208 Platecarpus II 103 Piatephemera 345 Platyacanthus II 29, II 33 Platyacra 235 Platyceras 241 Platycrinidae 107 Platycrinus 107 Platychelys II 127, II 130 Platychilina 237 Platychoerops II 210 Platychonia 43 Platyophyllum 65 Platypodosaurus II 119 Platyrhini II 269 Platyschisma 233 Platysomidae II 46 Platysomus II 46 Platysternidae II 128 Plaxhaplus II 221 Plazi II 87 Plecanium 25 Plecia 348 Plecotrema 258 Plectinia 52 Plectoderma 45 Plectognathi II 62 Plectospongidae 45 Plectronina 52 Plectropoma II 59 Plesiadapis II 268 Plesiastraea 69 Plesictis II 201 Plesioarctomys II 213 Plesiocetus II 209 Plesiocyon II 198 Plesiocyprina 214 Plesiochelyidae II 130 Plesiochelys II 130 Plesiomeryx II 250 Plesiosauridae II 112 Plesiosaurus II 112 Plesiosorex II 189 Plesiospermophilus II 213 Plesiosuchus II 135 Plesioteuthis 300 Plestiodon JI 104 Plethodus II 55 Plethopora 160 Pleuracanthidae II 28 Pleuracanthus II 29 Pleuraspidotheridae II 231 Pleuraspidotherium Il 231 Pleurocora 69 Pleurocystidae 121 Pleurocystites 121 Pleurodictyum 17 Pleurodira II 129 Pleurodonta 212, 259 Pleurojulus 343 Pleurolicus II 213 Pleuromera 44 Pleuromya 219 Pleuromyidae 219 Pleuronautilus 272 Pleuronectidae II 61 Pleuronura Il 78 Pleuropholis II 49 Pleurophyllia 69 Pleuroplax II 33 Pleurosaurus II 100 Pleurosmilia 73 Pleurosternum [I 130 Pleurostoma 47 Pleurotoma 252 Pleurotomaria 231 Pleurotomaridae 231 Pleurotomidae 252 Plchové II 213 Plicatocrinidae 103 Plicatocrinus 103 Plicatula 194 Plicnatí 251 Plinthosella 41 Pliohippus II 238 Pliopithecus II 271 Plioplatecarpidae II 103 Plioplatecarpus II 103 Pliorhytis 216 Pliosaurus II 112 Plocophyllia 67 Plocoscyphia 49 Ploskonosé II 269 Ploutvonožci 255 Plumulites 302 Pocillopora 74 Pocilloporidae 74 Podicitiformes II 164 Podocnemidae Ii 130 l'odocrates 333 Podocyrtis 52 Poebrotherium II 252 Poecilasma 303 Poecilomorphus 289 Pogonodon II 203 Polacanthus II 149 Poliochera 340 Polioptenus 345 Pollia 249 Pollicipes 303 Polokřídlí 346 Polomyši II 215 Poloopice II 267 Polorýnoci II 35 Pološtíři 340 Polozajici II 215 Polyblastidium 48 Polycidaris 143 Polycladus II 255 Polycnemidium 335 Polycoelia 60 Polycoelidae 60 Polyconites 2)2 Polycotylus II 113 Polydonta 235 Polygyra 259 Polyjerea 40 Polymastodon II 184 Polymorphina 24 Polymorphites 288 Polyodontidae II 44 Polyphragma 21 Polyplacophora 224 Polypora 164 Polypori 146 Polyprotodontia II 186 Polypteridae II 43 Polypterus Il 43 Polyptychodon II 113 Polyrhizodus II 34 Polyschides 223 Polysphaeridae 31 Polystomella 27 Polyteichus 80 Polythorax II 128 Polytoechia 177 Polytremacis 84 Polytremaria 232 l'olytropis 254 Pomacentridae II 61 Pontistes II 208 Pontivaga II 208 Pontocypris 305 Pontoplanodes II 208 Pontosaurus II 101 Popanoceras 285 Porambonites 177 Porcellanea 22 Porcellia 231 Porella 167 Porifera 34 Porina 166 Porinidae 166 Porites 15 Poritidae 74 Poritinae 75 Porocidaris 143 Porocrinus 106 Porodiscus 31 Poromya 221 Porosphaera 52 Porospongia 47 Portax I] 259 Portheus II 54 Portlockia 240 Posidonomya 190 Potamides 245 Potamotherium II 201 lotápky II 164 Poterioceras 210 Poteriocrinidae 106 Poteriocrinus 106 Poterionella 42 Poupénci 125 Praearcturus 332 Praeatya 333 Polymastodontidae II 184 Praecardiidae 211 302 Praecardium 211 Praedentata II 146 Praelima 211 Praelucina 211 Praelurus II 203 Prakopytníci Il 229 Pramenoploutvé II 43 Prasloni II 223 Prasopora 80 Prašelmy II 191 Prazmy II 59 Preconia 207 Prenaster 152 Prestwichia 338 Priacodon II 187 Primnoa 83 Prionastraea 69 Prioniodus 155 Prionolobus 289 Prionotropis 295 Primates II 267 Primitia 305 Priscodelphinus II 208 Priscochiton 224 Priscophyseter 1I 209 Prismopora 163 Pristacanthus II 37 Pristidae II 35 Pristiophoridae II 35 Pristiophorus II 35 Pristiphoca II 205 Pristipomatidae II 59 Pristis IL 35 Pristiurus II 31 Probolaeum 224 Proboscidella 177 Proboscidia II 226 Proboscina 158 Probubalus II 259 Procamelus II 252 Procardia 220 Procladiscites 285 Procolophon If 115 Procynictis If 194 Procyonidae II 201 Prodidelphys II 188 Prodremothe ium II 253 Productelia 177 Productus 177 Proechidna II 182 Proetidae 323 Proetus 323 Prceutatus II 221 Proganochelyidae II 129 Proganochelys II 129 Proganosauria Il 91 Proglomeridae 343 Prognathnosaurus II 103 Progonoblattina 345 Prographularia 83 Progyrolepis II 46 Proheliolithes 86 Projulidae 343 Prolagostomus II 215 Prolecanites 281 Prolimulus 339 Prolucina 210 Promacrus 218 Promatias 240 Promegatherium II 219 Promeles II 201 Promygale 341 Promyliobatis II 36 Proneusticosaurus II 112 Pronoe 214 Pronorites 281 Propalaeotherium II 236 Proparia 325 Prophoca II 205 Propinacoceras 282 Proplanulites 290 Propora 84 Propristis II 35 Propseudopus II 104 Propterus II 49 Propteticus 345 Proptychites 283 Prorastomus II 266 Prorokia 207 Proscorpius 341 Proselachii II 28 Prosimiae II 267 Prosobranchia 230 Prosopon 335 Prosoponiscus 332 Prososthenia 243 Protacanthodes I! 37 Protactus 347 Protapirus II 234 Protaraea 85 Protaster 131, 132 Protauchenia II 252 Protelops II 53 Protelyphonus 341 Proteocystites 192 Proteroblastus 123 Proterosauria Il 97 Proterosauridae l| 98 Proterosaurus II 98 Proterotheridae II 263 Proterotherium II 264 Protethmos 71 Proteusites 283 Prothylacinus II 188 Prothyris 218 Protoadapis II 269 Protobalanus 301 Protocardia 213 Protocaris 307 Protoceras II 255 Protocerinae II 255 Protocrinidae 123 Protocrinites 193 Protocrisina 159 Protocyclolites 71 l'rotodiceras 208 Protodichobune II 250 Protogonia II 230 Protohippus II 238 Protochriacus II 193 Protolabis II 252 Protolimulus 338 Protolycosa 340, 341 Protoma 243 Protomya 219 Protomyia 348 Protopelobates II 87 Protopharetra 72 Protophiureae 132 Protophrynus II 86 Protopithecus II 270 Protopsalis II 195 Protopterus II 65 Protoreodon II 251 Protorhyncha 178 Protorthis 177 Protoschizodus 207 Protosirex 348 Protosphargis II 126 Protosphyraena II 51 Protospongia 45 Protospongidae 45 Protostega II 126 Protostegidae II 126 Protosycon 50 Protovirgularia 83 Protozoa 16 Protragomorpha II 212 Protremata 176 Protriton II 78 Protypotheridae II 260 Protypotherium II 261 Proviverra II 194 Proviverridae II 193 Prvoci 16 Přídonožci 223 Přídožabří 230 Psammichnites 156 Psammobia 216 Psammobiidae 216 Psammocarcinus 336 Psammocoenia 74 Psammodontidae II 34 Psammodus II 34 Psammohelia 73, 74 Psammosphaera 21 Psammosteidae II 23 Psammosteus II 23, II 33 Pselophyllum 61 Psephoderma II 126 Psephodus II 33 Psephophorus II 126 Pseudaelurus II 203 Pseudalaria 245 Pseudamphicyon II 199 Pseudamusium 193 Pseudoastacus 334 Pseudobelus 298 Pseudocidaris 145 Pseudocrangon 333 Pseudocystites 122 Pseudodiadema 144 Pseudogaleus Il 32 Pseudoglyphaea 334 Pseudochaetetes 79 Pseudoliva 248 Pseudomelania 238 Pseudomonotis 190 Pseudoniscus 339 Pseudopedina 146 Pseudophyllites 286 Pseudorhinolophus II 191 Pseudosageceras 282 Pseudoscalites 240 Pseudosciuridae II 213 Pseudosciurus II 213 Pseudosirex 348 Pseudosphargis Il 126 Pseudosuchia II 132 Pseudotectus 236 Pseudotoma 252 RST Psiloceras 287 Psitacotherium II 210 Psittaciformes II 165 Psolus 153 Pštrosi II 163 Ptáci II 156 Ptakořitní Il 182 Ptenoglossa 238 Pteranodon II 154 Pteraspidae II 24 Pteraspis II 24 Pteria 190 Pterichthys II 26 Pteriidae 190 Pterinea 191 Pterocaris 331 Pterocerella 246 Pterocodon 32 Pterocoralla 58 Pterodactylidae II 151 Pterodactylus II 154 Pterodermata II 153 Pterodon II 195 Pterodonta 246 Pterochiton 224 Pteronautilus 272 Pteronitella 191 Pteronotus 249 Pteroperna 191 Pterophloios 177 Pteropoda 255 Pterotheca 257 Pterosauria II 150 Pterotocrinus 107 Pterygometopus 328 Pterygotheca 257 Pterygotus 338 ł tilodictya 162 Ptilodictyonidae 162 Ptilograptidae 90 Ptilograptus 90 Ptilopora 164 Ptilloporella 164 Ptiloporina 164 Ptilotrypa 162 Ptyctodontidae II 39 Ptyctodus II 39 Ptygmatis 245 Ptychacanthus II 31 Ptychites 283 Ptychitidae 283 Ptychocaris 330 Ptychoceras 287 Ptychocrinus 108 Ptychodus II 36 Ptychogaster II 128 Ptychognathus II 118 Ptychocheilus 322 Ptycholepis II 48 Ptychomphalus 231 Ptychomya 215 Ptychoparia 321 Ptychopeltis 230 Ptychophyllum 63 Ptychoptera 348 Ptychopyge 322 Ptychosphaera 232 Ptychospira 181 Puella 211 Pugiunculus 256 Pugnellus 246 Puchovité II 201 Pulchellia 294 Pulchelliidae 294 Pullenia 25 Pulmonata 257 Pulvinulina 26 Pupa 260 Pupidae 259 Parkynia 343 Purpura 249 Purpuridae 249 Purpurina 239 Purpurinidae 239 Purpuroidea 239 Pustularia 238 l'ustulipora 18 Putorius II 201 Pycnodontidae II 49 Pycnodus II 50 Pycnomphalus 236 Pycnophyllum 62 Pycnosterinx II 59 Pycnotrochus 236 Pygaster 147 Pygaulus 149 Pygocephalus 331 Pygope 179 Pygurus 149 Pylobius 343 Pylmophis II 106 Pynacophyllum 67 Pyramidella 238 Pyramidellidae 238 Pyrazus 245 Pyrenella 245 Pyrgidium 243 Pyrgoma 304 Pyrgula 243 Pyrgulifera 244 Pyrina 148, 149 Pyritaranea 341 Pyritocephalus II 46 Pyritonema 46 Pyritonemidae 46 Pyrocystites 123 Pyrula 248, 250 Pyskouni II 61 Pythiopsis 258 Pythonidae II 105 Pythomorpha II 101 Quenstedtia 215 Ouenstedtoceras 290 Quercytherium II 194 Quinqueoculina 22 Quoyia 240 Rackové II 165 Racodiscula 41 Radiocavea 161 Radiofascigera 161 Radiolaria 29 Radiolites 203 Radiolitidae 203 Radula 193 Raeta 217 Rachiglossa 248 Rachitrema II 142 Raja II 36 Rajidae II 36 Rakovnicia 340 303 304 Rallidae II 165 Ramenonožci 168 Ramipora 164 Rana lI 86 Ranavus II 86 Ranella 248 Rangifer II 255 Ranidae II 86 Ranina 335 Raninella 335 Raninidae 335 Raninoides 335 Rapana 249 Raphanocrinus 109 Raphistoma 261 Raphistomella 231 Raptatores II 164 Rastrites 93 Ratitae II 161 Receptaculites 53 Receptaculitidae 53 Redonia 198 Regina 211 R-gulares 126, 142 Reineckia 290 Nemiornis II 164 Remondia 218 Remopleurides 321 Reniera 39 Renssellaeria 178 Reofaxs2i Reptaria 159 Reptofascigera 160 Reptilia IL 87 Requienia 201 Retecava 159 Retelea 162 Reteocrinidae 108 Reteocrinus 108 Retepora 167 Reteporina 163, 164 Reticulipora 159 Retiograptus 94 Retiolites 94 Retiolitidae 94 Retiophyllum 64 Retrosiphonata 279 Retusa 254 Retzia 181 Rhabdoceras 283 Rhabdocidaris 143 Khabdolepis M 45 Rhabdolithi 34 Rhabdomeson 163 Rhabdomesontidae 163 Rhabdophora 9 Rhabdopleura 240 Rhabdosphaera 34 Rhabdosteus II 208 Rhacophyllites 286 Rhadinocrinus 106 Rhagadinia 40 Rhagatherium II 249 Rhamphodus II 39 Rhamphorhynchidae II 153 Rhamphorhynchus II 153 Rhaphistoma 231 Rhapidonema 51 Rhectocyma 207 Rhinacantha 249 Rhinellus II 57 Rhinemyidae II 130 Rhinidictya 162 Rhinidictyonidae 162 Rhinobatidae II 35 Rhinobatus II 35 Rhinocaridae 330 Rhinocaris 330 Rhinoceridae II 239 Rhinocerinae II 240 Rhimoceros II 241 Rhinochelys II 130 Rhimoptera II 36 Rhipidocrinus 109 Rhipidocystis 118 Rhipidoglossa 251 Rhipidogyra 67 Rhizangia 69 Rhizodontidae II 41 Rhizodopsis II 41 Rhizodus 1I 41 Rhizomorina 43 Rhizopbyllum 65 Rhizopoda 16 Rhizopoterion 48 Rhizostomites 95 Rhodaraea 75 Rhodeus II 58 Rhodocrinidae 108 Rhodocrinus 109 Rhodonograptus 89 Rhodophyllum 64 Rhombifera 104 Rhombifera 119, 121 Rhombopora 163 Rhombopteria 191 Rhopalastrum 31 Rhopalocoma 134 Rhopalodon II 116 Rhopia 135 Rhynchidia 236 Rhynchocephalia II 96 Rhynchocephalia vera II 99 Rhynchodus II 39 Rhyncholithes 263 Rhynchonella 178 Rhynchonellacea 178 Rhynchopora 178 Rhynchosauridae II 99 Rhynchosaurus II 99 Rhynchospira 181 Rhynchoteuthis 263 Rhytidophyllum 65 Rhytidosteus IT 83 Rhytimya 219 Ricnodon II 79 Richthofenia 177 Ricinulla 249 Ringicula 254 Ringinella 254 Rimella 247 Rimula 233 Ripidorhabdi 348 Rissoa 243 Rissoidae 243 Rissoina 243 Rithma 345 Robulina 23 Rodentia II 211 Roemeraster 135 Roemeria 77 Roemeridae 77 Romingeria 78 Rosenella 88 Rostellaria 246 Rostellites 251 Rotalia 26 Rotalidae 25 Rotellina 236 Rothpletzia 241 Rotularia 154 Rouaultia 252 Roudairia 214 Rovnokiídlí 345 Roztoci 340 Ruscinomys II 214 Rudistae 200 Rugosa 58 Rupicapra II 259 Ryby II 9 Rynoci II 36 Saccamina 21 Saccocoma 104 Saccocomidae 103 Saccospongia 43 Sagda 259 Sageceras 282 Sagenites 284 Sagenodus II 65 Saiga II 258 Salamandra II 85 Salamandrina II 85 Salenia 144 Salenidae 144 Salicornaria 165 Salmonidae II 55 Salpingostoma 232 Salteraster 134 Salterella 256 Samotherium II 256 Sandalodus II 33 Sandbergeria 245 Sandbergeroceras 281 Sandlingites 284 Sandtneria 343 Sanguinolites 218 Saniva II 104 Sanquinolaria 216 Sansania 261 Sao 321 Sarcolemur II 268 Sardinoides II 57 Sardinius II 57 Sarmaticus 234 Sauranodon II 100 Sauranodontidae II 100 Saurichnites II 77 Saurocephalus II 54 Saurodon II 54 Saurodontidae II 51 Sauropoda II 143 Sauropterygia II 110 Sauropus Il 77 Saururae II 160 Saxicava 220 Scabaripora 163 Scalaria 239 Scalaziidae 238 Scaldicetus II 209 Scalites 239 Scalpellum 303 Scambula 207 Scaniornis II 164 Scapha 250 Scaphander 254 Scaphandridae 254 Scaphanidia 236 Scaphanorhynchus II 32 Scapharca 199 Scaphaspis II 24 Scapheus 333 Scaphites 293 Scaphognathus II 153 Scaphopoda 223 Scaphulla 199 Scarabus 258 Sceletophorus II 46 Scelidosaurus II 148 Scelidotherium II 219 Scenella 230 Sceptropora 163 Sciamys II 214 Sciara 348 Scincidae II 104 Scincosaurus II 19 Scinulla 209 Sciuridae II 213 Sciuroides Il 213 Sciuromorpha II 213 Sciurus II 213 Sclerocrinus 112 Sclerodermidae II 62 Scleromys II 214 Sclerorhynchus If 35 Sclerosmilia 67 Scolecoderma 156 Scoliocrinus 105 Sccliocystidae 121 Scoliocystis 121 Scoiiorhaphis 39 Scoliostoma 239 Scolithus 156 Scolopacidae II 165 Scombresocidae II 61 Scombridae II 60 Scombroclupea II 55 Sconsia 247 Scopelidae II 57 Scopeloides II 57 Scorpaenidae II 59 Scorpiones 341 Scotaeops II 218 Scrobicularia 216 Sculda 332 Scurria 230 Scutella 148 Scutellina 147 Scutus 233 Scyllaridia 334 Scylliidae If 31 Scylliodus If 31 Scyllium II 31 Scymnus II 30 Scyphocrinus 109 Scytalia 43 Scytalophis II 106 Sebargasia 50 Sedentaria 154 Seebachia 207 Seeleya II 79 Selenaria 165 Selenariidae 165 Selenodontia II 249 Selenopora 82 Selenosteus II 63 Seliscothon 44 Sekáči 341 Semele 216 Semelidae 216 Semicea 161 Semicosminium 164 Semielea 161 Semifascipora 159 Semifusus 250 Dr. Poéta: Rukověť palaeozoologie II, 305 Semionotidae II 48 Semionotus II 48 Semiophorus II 60 Semiplena 60 Semnopithecus II 270 Senectus 234 Sepia 299 Sepiophoridae 298 Septifer 196 Septopora 164 Seriopora 163, 164 Seriotubigera 159 Serpula 154 Serpulites 154 Serranus II 59 erratodus II 34 Serripes 213 Serva 212 Sestrostomella 51 Sexameroceras 270 Schellenbergia 341 Schiosia 203 Schizaster 152 Schizmotherium II 219 Schizobardus 48 Schizoblastus 128 Schizocystis 121 Schizodelphis II 208 Schizodiscus 231, 307 Schizodonta 217 Schizodus 217 Schizogonium 232 Schizopoda 331 Schizoporella 167 Schizospondylus II 56 Schizotreta 175 Schloenbachia 294 Schlotheimia 288 Schlüteria 334 Schwagerina 27 Sialidae 345 Sibirites 283 Sigaretus 242 Silesites 291 Silicispongiae 38 Siliqua 216 Siliquaria 244 Silphites 347 Siluridae II 58 Silurina 212 Silurinidae 212 Simacia 202 Simia II 271 Simiae Il 269 Simoceras 291 Simocyon II 199 Simosaurus If 111 Simplicipoda 331 Sinuites 232 306 Sinuitopsis 232 Sinupalliata 214 Siphonalia 250 Siphonaria 258 Siphonia 40 Siphonocrinus 108 Siphonodentaliidae 223 Siphonodentalium 223 Siphonotreta 175 Sirenia II 265 Sirenites 284 Sirenoidea II 64 Síťokřídlí 345 Sivatherinae II 257 Sivatherium H 257 Skořepatci 304 Slaneckovité Ii 53 Slava 212 Sledi I] 54 Slimonia 337 Slimýši 85 Sloni II 226 Sluky II 165 Služka 212 Smerdis II 59 Smilotrochus 73 Smittia 167 Solariella 236 Solariidae 239 Solarium 239 Solaster 135 Sclecurtus 216 Solemya 218 Solemyacidae 218 Solen 216 Solenidae 216 Solenopleura 322 Solenopsidae 218 Solenopsis 218 Solenorhynchus II 62 Solenostomidae II 62 Sollasia 50 Sonneratia 292 Sonninia 288 Soricidae II 189 Sovy II 165 Spalacotherium II 187 Spanilá 211 Spaniodon 209 Spaniomys II 214 Sparagmites |I 80 Sparassodontidae II 187 Sparidae II 59 Sparnodus II 59 Spatangidae 151 Spatangus 153 Spatangopsis 95 "Spatha 207 Spatiopora 82 Sphaera 210 Sphaeractinia 86 Sphaerechinus 146 Sphaerella 210 Sphaerherpestidae 343 Sphaeriidae 214 Sphaeriota 210 Sphaerites 135 Sphaerium 214 Sphaeroceras 290 Sphaerocrinus 106 Sphaerocyclus 232 Sphaerocystites 122 Sphaeroidina 25 Sphaeromys II 215 Sphaeronitidae 122 Sphaeronites 122 Sphaerosomatites 31 Sphaeroxochus 526 Sphenaulax 46 Spheniopsis 21 Sphenocephalus II 59 Sphenodiscus 294 Sphenodon II 100 Sphenodontidae II 100 Sphenolepis I 51 Sphenotrochus 72 Sphingites 285 Sphingomys II 215 Sphinx 348 Sphyraenidae II 61 Spinacidae II 30 Spinax II 20 Spinax II 56 Spinigera 246 Spiractinella 46 Spirialis 255 Spiridiocrinus 108 Spirifer 180 Spiriferacea 179 Spiriferina 181 Spiroblattina 345 Spirocyathus 12 Spiroculina 22 Spirodentalium 223 Spiroglyphus 244 Spiropora 159 Spirorbis 154 Spiroscolex 156 Spirostylus 238 Spirula 300 Spirulidae 298 Spirulirostra 298 Spirulirostrina 298 Spisula 217 Spondylidae 194 Spondylus 194 Spongiae 34 Spongiochiton 225 Spongiomorpha 75 Spongiomorphinae 75 Spongites 38 Spongocyclia 31 Spongodiscus 41 Spongophyllum 64 Spongosphaera 31 Sporadoceras 281 Sporadopyle 46 Sporadoscinia 48 Sportella 209 Spumellaria 30 Spyridae 32 Squalodon II 208 Squalodontidae lI 203 Squaloraja II 39 Squalorajidae II 39 Squamata II 100 Squatina II 35 Squatinidae II 34 Squilla 332 Srostloéelistné II 62 Srostlohrdlé II 61 Ssavci II 165 Stachyspongia 43 Stachyodes 88 Stachoceras 284 Stagodon II 210 Staganolepis II 132 Staliva 243 Stauria 63 Staurocephalites 155 Staurocephalus 327 Stauroderma 47 Staurodermidae 47 Staurolonche 30 Staurosoma 121 Steganocrinus 108 Stegaster 151 Stegocephala II 71 Stegodon II 229 Stegosauridae II 148 Stegosaurus II 148 Stegotherium II 221 Steinmannites 283 Stejnonožci 332 Stelechociadia 89 Stellascolites 156 Stelleta 39 Stellipora 81 Stelliporella 84 Stellispongia 51 Stellocavea 161 Stemmatocrinus 107 Stematodus II 50 Stenarthron 341 Steneofiber II 213 Steneosaurus II 134 Stenocheles 334 Stenochirus 334 Stenomphalus 249 Stenonia 151 Stenophlebia 345 Stenoplesictis II 201 Stenopleura 201 Stenopora 81 Stenosteus II 63 Stenotheca 241 Stephanites 283 Stephanoceras 290 Stephanoceratidae 290 Stephanocoenia 74 Stephanocrinidae 104 Stephanocrinus 104 Stephanodus II 59 Stephanophyllia 71 Stephidae 31 Stereomys II 214 Stereopsammia 71 Stereospondyli II 82 Stereosternum II 100 Stethacanthus II 39 Stibastraea 71 Stictoporella 162 Stictotrypa 162 Stichacanthus II 33 Stichobothrion 84 Stichophyma 44 Stichopora 165 Stilauchenia II 252 Stoliczkaia 292 Stomatella 234 Stomatia 234 Stomatiidae 234 Stomatograptus 94 Stomatopora 158 Stomatopsis 245 Stomechinus 146 Stommatopoda 332 Stomopneustes 146 Stonozky 342 Stortingocrinus 102 Straparollina 233 Straparollus 235 Stratodus II 56 Streblodus II 33 Strephodes 65 Strepsidura 250 Strepsodus II 41 Streptelasma 61 Streptocrinus 106 Streptorhynchus 176 Striatopora 77 Stricklandiania 177 Strigatella 251 Strigidae II 165 Strigilla 215 Strigoceras 289 Stringocephalus 173 Strobilepis 302 Stromatocystis 117 Stromatomorpha 75 Stromatopora 88 Stromatoporella 88 Stromatoporidae 88 Stromatoporoidea 87 Stromatotrypa 81 Strombidae 246 Strombodes 64 Strombus 246 Strongylocentrotus 146 Strophalosia 177 Strophodus II 31 Strophomena 176 Strophomenacea 176 Strophostoma 240 Strotocrinus 108 Struthiornithes II 163 Struthiosaurus lI 149 Studeria 149 Stuorella 231 Sturia 284 Stylaster 86 Stylastraea 69 Stylemys II 128 Stylina 67 Stylinidae 67 ` Stylinodon II 210 Stylinodontidae II 210 Styliola 255 Stylocoenia 14 Stylocora 69 Stylocrinus 102 Stylodictya 31 Stylodictyon 87 Stylodontidae II 47 Stylognathus II 188 ` Stylomatophora 259 Stylonurus 337 Stylophora 74 Stylophoridae 74 Stylophyllum 68 Stylophylopsis 68 Stylosmilia 67 Stylotrochus 73 Succinea 261 Succinidae 261 Sudoprstci II 244 Suidae If 247 Sulcocava 159 Sumci II 58 Sumysi 153 Surcula 252 Sus II 248 Sutneria 290 Svijonožci 302 Sycones 50 307 Symbathocrinidae 102 Symbathocrinus 102 Symoliophis II 105 Symphyllia 69 Symphysurus 322 Synaulia 47 Synechodus II 31 Synek 198 Synhelia 7: Syngnathidae II 62 Synocladia 164 Synopella 51 Syringolites 78 Syringopora 77 Syringoporidae 77 Syringostroma 88 Systemodon II 234 Selmy II 196 Stiky 57 Stirkové 340 Štíři 341 Tabulata 75 Taeniaster 131 Taenioglossa 239 Taeniopora 163 Tachynectes II 57 Talarocrinus 10% ''alpavus II 189 Talpidae II 189 Tamiobatis II 36 Tamnophis II 106 Tancredia 209 Tancrediidae 209 Tapes 215 Taphrosphys II 130 Tapiravus II 234 Tapiridae II 233 Tapirus II 234 Tarbíci II 213 Tardigrata II 218 Tarosaurus II 150 Taxocrinus 110 Taxodonta 197 Tectibranchia 253 Tectispondyli II 33 Tectus 235 Technocrinus 109 Teinostoma 236 Telacodon II 188 Teleidosaurus II 13 Teleiocrinus 108 Teleosauridae II 134 Teleosaurus II 134 Teleostei II 52 Teleostomi II 40 Telerpeton II 98 Telescopium 245 308 Tellidora 215 Tellina 215 Tellinidae 215 Teliinomya 198 Telmatornis II 165 Telodus II 37 Telotremata 178 Telphusa 336 Telyphonus 340 Temnocidaris 143 Temnocyon II 198 Temnodiscus 232 Temnocheilus 272 Temnospondyli II 80 Temnotropis 232 Tenea 210 Tenká 211 Tentaculites 256 Tentaculitidae 256 Tenuis 211 Terebella 154 Terebellum 247 Terebra 252 Terebratella 179 terebratula 179 Terebratulacea 178 Terebratulina 179 Terebridae 252 Teredidae 222 Teredina 222 Teredo 222 Termitidae 345 Terquemia 195 Tessarolax 246 Testacella 260 Testacellidae 260 Testudinata II 120 Testudinidae II 129 Testudo II 129 Tetanocrinus 112 Tethya 39 Tethyopsis 39 Tetinka 211 Tetrabranchiata 263 Tetraceros II 259 Tetracidaris 143 Tetracladina 39 Tetraclaeonodon II 193 Tetracoralla 58 Tetracrinus 113 Tetractinella 181 Tetractinellida 39 Tetracus II 190 Tetracystidae 121 Tetradella 305 Tetradium 79 Tetragonites 286 Tetragonolepis II 48 Tetragraptus 94 Tetrachela 333 Tetralophodon II 228 Tetrameroceras 270 Tetraprionidae 94 Tetraprotodon II 249 Tetrastylus II 215 Tetrataxis 25 Teuthididae II 59 Textularia 24 Textularidae 24 Thalamopora 26 Thalassina 334 Thalassinidae 334 Thalassemyidae II 127 Thalassemys II 127 Thalassochelys II 126 Thalassophila 258 Thallocrinus 103 Thamnastraea 71 Thamnastraeinae 70 Thamnocoelum 90 Thamnograptidae 89 Thamnograptus 89 Thamnoseris 70 Thecia 78 Thecidae 78 Thecidea 176 Thecidella 177 Thecocyathus 72 Thecocystidae 177 Thecocystites 117 Thecodonsaurus II 142 Thecoidea 117 Thecosiphonia 41 Thecosmilia 69 Thecosphaera 31 Thecospondylus II 143 Thecostegites 77 Thelodus II 23 Theonea 160 Theonella 41 Theosodon Ii 263 Therea 341 Theridomyidae II 213 Theridomys {iI 213 Theriodesmus II 117 Theriodontia I [116 Theriognathus II 119 Theriosuchus II 136 Theromorpha II 113 Theropoda II 141 Thersitea 246 Thinosaurus II 104 Thisbites 283 Thlipsura 305 Thlipsuridae 305 Thoatherium II 264 Tholliericrinus 113 Thomasina 174 Thoracosaurus Il 136 Thoriastrella 45 Thracia 220 Threatura 305 Thrips 347 Thrissops II 53 Thyestes II 25 Thylacites 317 Thylacoleo II 185 Thylacoleonidae II 185 Thyladocrinus 109 Thysanura 344 Tiaracrinus 121 Tiarechinidae 142 Tiarechinus 142 Tibetites 283 Tigrisuchus II 116 Tichosteus II 143 Tillodontia II 210 Tillomys II 212 Tillotheriidae II 210 Tillotherium II 210 Timanites 281 Tinca II 58 Tinoceras II 226 Tinodon II 187 Tinoporus 26 Tipula 348 Tirolites 283 Tissotia 294 Titanichthys II 63 Titanomys II 216 Titanophis II 105 Titanosaurus II 146 Titanosuchus II 119 Titanotheridae II 242 Titanotherium II 242 Tivela 215 Tomistoma II 136 Tomistomidae II 136 Torellella 256 'Torellelli ‘ae 256 Torinia 239 Tornatina 254 Tornatinidae 254 Tornoceras 280 Torpedinidae II 36 Torpedo II 36 Torquilla 260 Totricidae II 106 Toucasia 201 Toulminia 50 Toxaster 152 Toxoceras 293 Toxodon II 262 Toxodontia II 261 Toxodontidae II 262 Toxoglossa 251 Toxochelys II 127 Toxomys II 212 Tragelaphus II 258 Tragoceras Il 258 Tragulidae II 252 Tragulus II 253 Tracheata 339 Trachinidae II 60 Trachodon II 148 Trachyceras 284 Trachydomia 240 Trachyodon 225 Trachynerita 240 Trachypora 77 Trachysycon 41 Trachyteuthis 299 Tremabolites 50 Tremadictyon 46 Tremagyrus 232 Tremataspidae II 26 Tremataspis II 26 Trematis 175 Trematobolus 175 Trematocystis 122 Trematodiscus 272 Trematonotus 232 Trematcpora 81 Trematoporidae 81 Trematosaurus II 83 Trematospira 181 Trepostomata 79 Tretocallia 52 Tretomys II 214 Tretospira 240 Tretosternum III 127 Triacrinidae 102 Triacrinus 102 Triarthrus 322 Triceratops II 150 Tricoelocrinus 128 Triconodon II 186 Triconodontidae II 186 Tridacnidae 213 Triforis 245 Triglyphus If 117 Trigonia 217 Trigoniidae 217 Trigonodictya 162 Trigonodus 206 Trigonograptus 94 Trigonosemus 179 Trichiuridae II 60 Trichiurichthys II 60 Trichiurus 342 Triisodon II 193 Triisodontidae II 193 Trilobita 307 Triloculina 29 Trilophiomys II 214 Trilophodon II 228 Trionychoidea II 125 Trionyx II 125 Trimerella 174 Trimerocephalus 328 Trimeroceras 270 Trimerorhachis II 82 Trimerus 326 Trinacria 199 Trinucleidae 319 Trinucleus 319 Trirachodon II 117 Trissolepidae II 44 Trissolepis II 44 Tritaxia 25 Trilon 248 Triton II 85 Tritonidae 248 Tritonium 248 Tritylodon If 117 Tritylodontidae II 117 Trivia 247 Trogonthotherium II 213 Trochalia 245 Trochamina 22 Trochidae 235 Trochoceras 273 Trochoceratidae 273 Trochocyathinae 72 Trochocyathus 72 Trochocystites 118 Trochomys II 213 Trochonema 235 Trochonematidae 935 Trochosmilia 73 Trochosmilinae 73 Trochotoma 232 Trochus 235 Troostoblastidae 127 Troostocrinus 127 Trophon 249 Tropidaster 135 Tropites 284 Tropitidae 284 Truncatula 160 Truncatulina 26 Trybliidae 230 Tryblidium 230 Trygon II 36 Trygonidae II 56 Tubicola 154 Tubina 241 Tubinares II 164 Tubulacanthus II 29 Tubulariae 86 Tučnáci II 164 Tudicla 250 Tudora 240 Tuleni II 204 Tulotoma 24? 309 Tupajidae Il 189 Turbina 236 Turbinaria 74 Turbinarinae 74 Turbinella 250 Turbinellidae 250 Turbinidie 234 Turbinilopsis 240 Turbinolia 72 Turbinolidae 72 Turbinolinae 72 Turbo 234 Turbonellina 236 Turbonilla 238 Turbonitella 240 Turcia 235 Turnus 222 Turonia 41 Turricula 250 Turrilepadidae 302 Turrilepas 302 Turrilites 287 Turritella 243 Turritellidae 243 Tvrdoploutvé II 58 Vylopoma 242 Tylosaurus II 103 Tympanotomus 245 Typhis 249, 332 Typhlophidae II 105 Typotheria II 260 Typotheridae II 261 Typotherium II 261 Udora 333 Udorella 333 Uhori II 58 Uintacrinidae 111 Uintacrinus 111 Uintatherium II 226 Ulocrinus 107 Umboniidae 236 Umbotropis 233 Umbraculidae 255 Umbraculum 255 Uncites 181 Undina II 42 Ungulata II 222 Unicytis 160 Unio 206 Unionidae £06 Unitrypa 164 Uphanthenia 45 Urastella 131 Urda 332 Urenchelys II 58 Urocordylus II 79 Urocyon II 199 Urodela II 83 310 Uronautes lI 113 Uronectes 331 Ursidae Il 199 Ursus II 200 Ustonožci 332 Utropora 163 Uvanilla 234 Uvigerina 24 Uzkonosé II 270 Vaénatci II 182 Vaginella 255 Vaginulina 23 Valenciennesia 258 Valletia 202 Valvata 242 Valvatidae 242 Valvatina 255 Valvulina 25 Varanidae II 104 Vasocrinus 106 Vasseuria 298 Velates 237 Veleještěři II 137 Velenovskýa 347 Veloritina 214 Venericardia 207 Veneridae 214 Venerupis 215 Ventriculites 48 Ventriculitidae 48 Venus 214 Venusta 211 Vepři II 247 Vermes 153 Vermetidae 244 Vermetus 244 Vermilinguia II 218 Verruca 303 Verrucidae 303 Verrucocoelia 46 Verruculina 43 Vertagus 245 Vertebralina 22 Vertebrata II 1 Vertigo 260 Vespertiliavus II 191 Vesperugo II 191 Veverkovití II 213 Vévoda 219 Vibracella 166 Vicarya 245 Vidlonožci 331 Vincularia 166 Vioa 39 Vitrina 261 Vitrinella 236 Vitrocalcarea 23 Viverra II 201 Viverravus II 195 Viverridae II 201 Vivipara 242 Viasta 219 Vlastidae 219 Vletavicrinus 108 Vola 193 Volborthella 269 Voluta 250 Volutella 250 Volutidae 250 Volutilithes 251 Volutoderma 25] Volutomitra 251 Volutomorpha 251 Volvaria 254 Volviceramus 192 Volvula 254 Volvulina 254 Vrabcoviti II 165 Vulpes II 199 Vulsella 193 Vulsellidae 193 Waagenia 291 Waldheimia 119 Wallcotia 156 Warthia 932 Whitella 199 Whitchellia 289 Wodnika II 31 Woodia 207 Woodocrinus 106 Worthenia 231 Worthenopora 164 Xanthopsis 336 Xenacanthus II 29 Xenarthra II 218 Xenaster 134 Xenocidaris 142 Xenocrinus 108 Xenodiscus 283 Xenoneura 345 Xenophora 242 Xenophoridae 242 Xestops II 104 Xiphidiocaris 330 Xiphiidae II 59 Xiphodon II 250 Xiphosura 338 Xiphoteuthis 297 Xiphotrygon II 36 Xotodon II 263 Xylobius 343 Xyloryctes 347 Xylotrya 222 Yoldia 198 Youngia 391 Zadožabří 253 Zajíci II 216 Zamicrus IÍ 219 Zanclodon II 142 Zaphrentidae 61 Zaphrentis 61 Zeacrinus 106 Zenkericrinus 109 Zeuglodon II 207 Zeuglodontidae II 206 Ziphius II 209 Zittelia 247 Ziziphinus 235 Zoantharia 58 Zonites 261 Zonitidae 261 Zonozoe 330 Zygites 231 Zygopleura 238 Zygospira 179 Zaby II 86 Zelvy II 120 . Zraloci II 30 = as kladu Če ký G. Wiesner, Daffek | ni Papír ze sl M Fn N : Beat ace a E 8 DO Ra < B G P] a eee Ha ea EME ES Di ge i d BC : ; o a ^ RSS ; i f f 4 TV ps | T Qd ON / ES | , ma i I i 2 MH o d^ f; eL 4 , p! ý P VM POP fa A LI 4 V "And "n CRM Y 7 » uU OE HAN OS t », ni ITN 3 2044 107 3 QU mie oe a fr jm pet ret a tpm V ag ftre URP am t