.

-

■

.

•

'

.

■

A-^ÍSjÚŠĚí

THE J. PAUL GETTY MUSEUM LIBRARY

/ -

Soupis PAMÁTEK HISTORICKÝCH A UMĚLECKÝCH

v království Českém

OD PRAVĚKU DO POČÁTKU XIX. STOLETÍ.

VYDAVA

ARCHAEOLOGICKÁ KOMMISSE

PŘI ČESKÉ AKADEMII CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ

RIZENIM svého předsedy

JOSEFA HLÁVKY.

XXV.

POLITICKÝ OKRES PŘEŠTICKÝ.

NAPSALI

DR. KAREL HOSTAŠ A FERDINAND VANĚK.

V PRAZE 1907

NÁKLADEM ARCHAEOLOGICKE KOMMISSE PŘI ČESKÉ AKADEMII CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNI.

Soupis

PAMÁTEK HISTORICKÝCH A UMĚLECKÝCH

V POLITICKÉM OKRESU

PŘEŠTICKÉM.

NAPSALI

DR. KAREL HOSTAŠ A FERDINAND VANĚK.

(S 99 VYOBRAZENÍMI A ZNAČKAMI V TEXTU.)

V PRAZE 1907.

NÁKLADEM ARCHAEOI.OGICKÉ KOMMISSE PŘI ČESKÉ AKADEMII CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNI

TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE,

KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

THE J. PAUL GETTY CENTER LIBRARY

PŘEDMLUVA.

Politický okres Přeštický zaujímá dva okrsky, jež ve 12. a 13. stol. dostaly se z velké části pod vrchnostenskou správu duchovní. V prvém z nich, Újezdě Přeštickém, získal klášter Kladrubský značný počet dědin, pro něž udržoval deset farností a založil ve městě zvláštní proboštství; druhý téměř celý zabral cisterciácký klášter Pomůcky. Nemůže býti tudíž pochybnosti o tom, že oba tyto duchovní ústavy na rozvoj umění — v prvé řadě ovšem církevního — měly nemalý vliv. Avšak dnes již stopy tohoto vlivu až na malé výminky téměř vymizely, tak že okres Přeštický v ohledu tom od okresů jej obklopujících podstatně se neliší.

Románské období připomíná portál děkanského kostela Nepomu- ckého a jiný v blízkém poetickém Klášteře, jehož zkázou želíme zároveň ztráty jedné z nejznamenitějších chrámových staveb ranní gotiky v Cechách. To, co zachovalo se z církevních památek následující doby gotické, nepadá téměř na váhu. I stavitelství hradové zajímá nás více po stránce archaeo- logické a strategické, než umělecké (Skála, Roupov, Zelená Hora). Mezi stavitelskými památkami barokními děkanský chrám Přeštický jest osamoceným sloupem vynikajícím nad jednotvárné okolí.

Pozorujíce umělecké památky drobnějšího rázu nejednou setkáváme se s předměty, které na působnost svrchu zmíněných klášterů poukazují; jsou to zejména některé řezby v obvodu kláštera Nepomuckého se nachá- zející, jež původem svým hlásí se k místním tradicím (výborná soška sv. Vojtěcha na Zel. Hoře, sv. Markéty v Klášteře, sochy v Milci a j.). Vliv kláštera Kladrubského prozrazují nástěnné malby v kostele Vícovském, stykům téhož kláštera se sousedními Bavory zdá se nasvědčovati Pře- štický zvon, litý v Norimberce.

Umělecké a historické památky okresu nejsou sic hojné počtem, aniž činí zvláštní nároky na vynikající místo v dějinách domácí umě- lecké tvorby, avšak bedlivý kulturní historik najde i mezi nimi nejeden

Soupis památek hist. a uměl. Pol. okres Přeštický. !

cenný příspěvek a mnohou zprávu k doplnění obrazu, jímž znázorněn má býti jednou podrobný stav domácího umění před naším znovuzro- zením.

Budiž nám dovoleno, vzdáti na tomto místě povinný dík všem, kdož nám při práci naší byli radou a skutkem nápomocni; jsou to jmeno- vitě důst. pp. faráři a pp. učitelé, kteří nám vždy a všude přicházeli s veškerou ochotou vstříc. Obzvláštními díky povinováni jsme pp.: vrchnímu staveb, radovi a praesidentu České Akademie Dru Jos. Hlávkovi v Lužanech, biskup, notáři a děkanu Přeštickému Vád. Řičákovi, staro- stovi města Nepomuku Dru Frant. Peškovi, rektoru piarist. koleje v Ne- pomuku P. Ambroži Múllerovi, c. k. notáři Janu Krajíčkovi a c. k. ber- nímu v. v. Koláčkovi v Nepomuku, Arnoštu Eckerovi, c. a k. vrchnímu správci v Červ. Poříčí, Janu Voženílkovi, c. ak. správci v Roupově, Karlu Žákovi, nadlesnímu v Pteníně, Dru Vád. Kofrovi, advokátu v Přešticích, Jos. Křenoví, kand. notářství v Přešticích, Adolfu Šleglovi, říd. učiteli v Měčíně, Ottovi Seydlovi, stud. techn. v Merklíně a j. v.

Ve příčině úpravy díla dodáváme, že polohopisné plány a kresby zhotovili pp. R. Vanderlind a F. Vaněk, fotografické snímky pak z větší části dodal K. Halm v Klatovech, ostatní spoluspisovatel F. Vaněk.

V Klatovech, v měsíci lednu 1904.

Spisovatelé.

Bezděkov.

Na svahu lesním a částečně v polích na 40 — 50 mohyl; v jedné z nich nalezen zlatý drát.

Annalen des k. k. Hofmus. III., Not. 100. Čechy předhistor. II., 136.

Bijadla (Bijadly).

Žák Jan, Paměti brv. panství Merklína (rukopis v obec. úřadě Merklínském). —

Sedláček Aug., Hrady IX., 190. — Šumá van 1874, 525. — Tra jer J.,

Historisch stát. Beschreibung der Diocese Budweis, 823.

V polích po obou stranách cesty vedoucí od Jamkovitého rybníka u Bijadel k Čelakovům stopy předhistor. pohřebiště; asr. 1877 nalezena tu okrasa ze zlatého plíšku.

Xa poli ,,psovodně" u dvora jámy kulturní (srovn. Merklín).

Stará osada s FARNlM KOSTELEM sv. Vavřince, připo- mínající se již r. 1115 jako zboží kláštera Kladrubského (Erben, Reg.). Kostel s farou (r. 1369 v archidiak. Horšovském) i osada zanikly ve válkách husitských spolu s blízkou vsí Jicharcemi (v lese severozápadně od Bijadel při cestě z Vituně do Čelákova). R. 1549 prodal klášter Klad- rubský pustou ves Bijadly (bez zmínky o kostele a podacím kostelním) Jiříku Chlumčanskému z Přestavlk, který si zde sídlo a poplužní dvůr zřídil. Za něho bezpochyby obnovena fara i kostel, administrovaný potom katolickými duchovními z Merklína. Rod Chlumčanských prodal r. 1614 Bijadly s podacím kostelním Jindřichu staršímu Zákavcovi z Žákavv, jehož rod zde měl hrobku. R. 1650 kostel mezi farními více se neuvádí, r. 1697 shořel, opraven pak nuzně, již r. 1719 byl zase v chatrném stavu. R. 1787 byl pak zrušen a později vrchností Merklínskou, která jej za 60 zl. koupila, v sýpku proměněn, při čemž presbytář odbourán a stavba, 17-60 m dlouhá, 1070 m široká, vně i uvnitř všeho architektonického článkování

zbavena. Ještě r. 1863, kdy stavba k účelům hospodářským nově byla upravována, patrná byla stará kostelní okna, na čelní zdi pak k východu obrácené spatřoval se na omítce obraz sv. Krištofa v nadživotní velikosti.

Bíluky (Běluky).

Skupina mohyl na pozemcích sv. od obce, vzdálená jen as 10 min. od druhé skupiny mohyl u Žinkovských Radkovic (v. t.). V Bílukách podobně jako v sousedním Mečí ně přichází se při kopání na střepy nádob tuhových, přesleny a pod. (Zpráva pana A. Šlegla, řídícího učitele v Měčíně.)

Biřkov.

Žák J., 1. c. — Kolář M. v Pam. Arch. X., 82 a Rod pánů Švihovských z Risen-

berka 4.

Jihozápadně ode vsi v roupovském panském lese Z d a r a z e skupina as 20 velkých mohyl.

V lese Lázu severozápadně od obce 2 mohyly 1*5 m vysoké.

Staré sídlo Drslaviců, kteří si tu mezi rybníky na poč. 13. stol. postavili hrádek, jehož paměť udržela se v pojmenování místním ,,na tvrzi".

Borový.

Z bývalé TVRZE, která stávala v místech nynějšího panského dvora, nezachovaly se žádné zbytky.

V místě MEŠNÍ KAPLE Narození P. Marie, založená r. 1703; na jejím místě nová stavba z r. 1835 s barokovým oltáříkem se soškou P. Marie a postranními soškami sv. Barbory a Kateřiny — bez ceny.

Ve věžičce nad tašk. střechou dva zvony: Větší roku 185 1 od Václ. Pernera v Plzni ulitý, menší 032 m v prům. a 025 m vysoký má na plášti plaketku s P. Marií a jinou sv. Jakuba (?), na koruně ornamentální pásek, pod ním opis: OBECZ BOROWSKA DALA MNIE LITI LETHA PANIE pod tím I • G • K — 1761.

Buková.

T r a j e r J., 824. — Sommer J. G., Das Konigr. Bolíme n VIL, 256. — Žák

Jan, 1. c. — E i c h 1 e r J., Dotazy k přepracování Schallerovy topografie z r. 1826

(rukopis v archivu Musea kr. Českého).

As i*5 km jižně od obce v lese Smrčí poblíž Hájů 2 mohyly.

Ves, ve které stávala TVRZ, jejíž zbytky na místě nynějšího panského dvora ještě v 1. polovici 19. stol. se spatřovaly. Na ní seděli od r. 138 1 do 1542 Bohuch valové z Hrádku, po nich do r. 1571 Chřinovští

z Chřínova, pak do r. 1645 Šlovičtí ze Šlovic. Kolem r. 1680 připojena byla k Merklínu.

R. 1819 při upravování sýpky ze staré tvrze nalezeny malé mince cis. Ferd., pak zlatý prsten početní 3-5 dukátů těžký se znakem ryt. Chřínovských (Eichler).

KOSTEL SV. JIŘÍ, ve 14. stol. (1369) farní, nyní filiální fary Merklínské, stavba v podstatě gotická (poč. 14. stol.), v podrobnostech a vně modernisovaná.

Lod zvenčí nově ovržená má zděný štít v západním průčelí, kdež nový vchod (starý vchod na severní straně při poslední opravě zazděn)

Obr. 1. Buková. Kostel sv. Jiří.

a nad ním kruhové okno. Strany podélné prolomeny dvěma páry oken rozšířených do čtverce a polokruhy zaklenutých. Užší choř stejné výšky s lodí má závěr polygonální, bez opěráků, v něm dvé podélných oken s přepracovaným, jen do vnitř vyšpaletovaným a polokruhem zakle- nutým ostěním; k levému boku přiléhá později přistavěná a ve svrchní časti nově předělaná věž s cibulovou bání.

Lod 12-50 m dlouhá, 8'^6 m široká má nové, na traversy položené klenutí neckovité o pěti polích; oblouk triumfální, původně hrotitý, pře- měněn jest při poslední opravě v polokruhový. C li o r v původní gotické podobě vykazuje křížové travée a závěr pěti stranami pravidelného osmi- úhelníka vytvořený, žebra jednoduše ujímaná, konsoly hladce profilované o pěti stranách, svorníky hladké; na straně evangelia ve zdi malé sanktuariu m polokruhem zavřené s chatrnými, kutými dvířky v obdélníkovém orámování; na straně epištolní sedili um o dvou hrotitých obloucích až do vrcholu 1/90 m vvs., 1.20 m sir.; tamtéž malý

hrotitý výklenek. Prostý vchod na levé straně vede do podvěžní koby,

spolu sakristie, valeně sklenuté.

Hlavní oltář jest jednoduchá, renaissanční stavba skrovných

rozměrů ze 17. stol., na něm jízdecká socha sv. Jiří (obr. 3.) 1-40 m vys.,

krojem zajímavá řezba dřívější archy ze 16. stol. s nepěknou, pozdější

polychromií.

Ze dvou bočních oltářů je pravý zbytkem většího oltáře dobrého

díla barokového, v jehož predelle olej. obrázek duší kajících se v očistci

a v nástavci dobrý obraz sv. Jana Nep. z 18. stol.

V choru visí olej. obraz sv. Jiří, 1-50 m sir., 1-40 m vys. (jak se podobá střed většího oltářního obrazu), rytíř na brůně potýká se v krajině s drakem, v právo prchající panna. Koloritem vý- borný, ale sešlý obraz v duchu nizozemské školy, ze 17. stol.

Dva olej. obrazy: sv. František Borgiáš a sv. Jan František z řádu jesuit- ského, oba v životní velikosti, pocházejí nepochybně ze zrušeného kláštera Jesuitů v Klatovech a jsou dílem Ign. Raaba.

Část žulové románské křtitel- nice, pohozena jest v koutě u vchodu, jiná větší v panském dvoře.

Na věži chatrné zbytky tabulového obrazu 1-64 m vys., 1-08 m šít., na jehož každé straně dvě postavy a tempera na plátně, lípnutém na desku: sv. Petr a Pavel na jedné, sv. Zikmund a Václav na druhé

straně, v pozadí zelený koberec. Dobrý mistr 16. stol.

Žulový náhrobník i-86 m vys., i-oo m šít., na něm velký erb

Dlouhoveských, kolem opis v minuskulích: Ueííja liuoíiíjo : 1 • 5 • 23 /

W ponbicln • po nancbe ■ l$)jicíic | (maffctt) Iiojic - Bnirjda | HMaMfca Bro-

jiena pani Jínna \ blufjc V£> | fn -■ majielŘa • pana pgía | bojoiclja • pa

Náhrobník žulový s otupenými rohy, 1-69 m vys., 0-90 m šiř., nahoře erb se čtyřmi růžicemi ve štítu a tolikéž růžicemi v klenotové peruti; pod ním nápis:

VNTER • DIESEN • STEIN RVHET • DER • HOCH • EDEL GEBOHRNE • RITTER HERR • CHRISTOPH • FRANZ ERDMAN ■ VON • SCHONAV

Obr. 2. Buková. Kostel sv. Jiří. Půdorys.

HERR • AVF SCHONLIND VND • RVPLESGRVN • SEINES ALTERS • 41 • IAHR • GESTAR BEN • DEN • 30 • OCTOBRIS 1 • 7 • 0 • I

Před vchodem na hřbitov část náhrobníku ze 16. stol., v némž slabé stopy erbu (snad Šlovických, o němž zmínku má Eichler). Nad vchodem ku hřbitovu kamennv erb.

Monstrance stříbrná, 052 m vys., barokní paprsková se zlace- nými námětky a tepanou nohou. Dobrá práce z konce 18. stol., bez značky.

Kalich hladký, nový.

C i b o r i u m malé, stříbrné, empirové.

Obr. 3. Buková. Kostel sv. Jiří. Socha sv. Jiří na hlavním oltáři.

8

Zvony: i. Výška 070 m, průměr 0-83 m, dole obrouček z visutých got. lilií, nahoře věnec z visutých akantů, ucha po délce rýhovaná, na plášti letopočet 8 i 8 5 8 68 8, ostatně hladký.

2. Výška 0-43 m, průměr o 53 m, hladký štíhlý tvar bez nápisu, 14. stol.

Celákovy (Celákov).

Dr. P í č J. L., Čechy předhistorické II., 142. Žák J., 1. c. Z velkého pohřebiště v obecním lese Lišinském zasahuje několik kamenných mohyl na sousední pozemky obce Čelákovské.

Dnešice.

Tra jer Joh., 1. c. 815. — Ričák E. V., Dějepis města Přeštic a jeho okolí. 14 a násl. — Eichler J., 1. c. — Matriky od r. 1685. — Lib. memorab. od r. 18 14.

Ves dostala se r. 1 1 1 5 darováním od knížete Vladislava klášteru Kladrub- skému, kterýž vykonával též podací právo zdejšího kostela, dosazuje sem za faráře členy svého řádu. Týž klášter vykoupil kol. r. 1239 pro sebe též některé zdejší po- zemky, jež dostaly se neznámo jakým způsobem v držení kláštera Nepomuckého. Benediktini kladrubští, ač pozbyli vlastnictví ve válkách husitských, obstarávali

zde duchovní správu ještě r. 1652. Ve vlastnictví vystřídalo se od 15. stol. ně- kolik rodů, až posléze r. 17 12 koupil Dnešice hrabě Ferd. Morzin a připojil je k Dolní Lukavici.

KOSTEL SV. VÁCLAVA, uváděný mezi farními r. 1352, po válkách husitských administrován z Přeštic, ještě v 17. stol. odtud byl spravován. Orientovaná budova ba- rokní, bez stavitelských okras, z po- čátku 18. stol. V čele věž s mansar- dovou střechou, přistavěná i s vedlej- šími místnostmi r. 1811. Lodna každé straně prolomena třemi polokruhem sklenutými okny, na jižní straně prostý vchod. Choř čtverhranný s třemi okny polokruhovými, při pravém jeho boku sakristie.

Podvěžní kobka valené skle- nutá, strop lodi plochý, kruchta na eliptickém oblouku, choř hladkou křížovou klenbou přepnutý, oblouk

Obr. 4. Dnešice. Kostel sv. Václava. Plaketa na zvonu . - , , , ,. v , , v,

štřp. Pricqveye. triumíalni polokr., přepásaný římsou.

Hlavní oltář, obyčejný barok z doby založení kostela s novým obrazem sv. Václava (starší oltární obraz visí v lodi nad kazatelnou).

Kazatelna pětiboká, zdobená čtyřmi dobrými olejovými obrázky evangelistů.

Dva boční oltáře jsou nevalné ceny.

Cínové barokové svícny, dva páry 0-41 m vysoké, běžný tvar 17. stol., dva jiné, 0-23 m vysoké, na štítku znamenané: j70^

Jediný náhrobník v lodi je úplně vyšlapaný.

Zvony: 1. Průměr 0-94 m, výška o-8o m. Nejvýš anthemion ze dvou motivů květových.

Opis: ANNO DOMINI 1671 MISERERE MEI DEVS SECVNDVM MAGNAM MISERICORDIAM TVAM.

Pod opisem dvojí vlys ornamentální. Na boku dva erby, levý Mi- trovských, pravý Boryňů ze Lhoty, pod nimi nápisy:

dlonysivs franciscvs

Wratislaw Liber Báro Maria Magdalena

DE MlTROWICZ Dvs IN WRATISLAWIANA NATA

Chlvmczan et Miroschow Boringiana De Lhota

SAC : C/ES : MAtis CAPITANEVS Da IN CHLVMCZAN ET

Eqvitvm ac Districtvs Pil Miroschow ® snensis nec non consws ®

Na druhé straně Spasitel světa a pod ním v ověnčeném oválu:

Stephanvs

Pricqvey Civis

Clattoviensis

Me Fvdit

a v kartuši oválové zvonek (obr. 4.).

Zvony 2. a 3. ulity byly Juránkon a Pernerem v Plzni r. 1S81.

Hořčice (Horšíce).

Tra j er Joh., 1. c. 215. — Sedláček Aug., Hrady IX., 177. — S o m m e r J. G., 1. c. — Matriky I. z r. 1744. — Liber memorabi. z r. [827.

KOSTEL SV. MATĚJE, připomínaný r. 1352 jako farní, po- zději bez vlastních duchovních; od r. 1698 ustanovováni při něm za admi- nistrátory kněží z řádu cisterciáckého, pak z řádu dominikánů Plzeň- ských. Fara nově založena r. 1796.

Gotická stavba orientovaná z 15. stol. V čele západního průčelí věž s jehlanovou střechou, přistavěná r. 1859. Lod obdélníková s nárož- ními opěráky (novými), severní její strana prolomena jedním, jižní dvěma

JO

okny hrotitými, původně dvojdílnými (stopy kružby), uprostřed gotický portál, jehož vodorovné nadpraží v koutech podepřeno poprsími andělů, z nichž levý drží blánu nápisovou, pravý hlavu spánkem obtíženou o levou ruku opírá; ostění portálu dvěma pruty profilované, přepíná lomeným obloukem hladký tympanon, v jehož vrcholu poprsí s uraženou hlavou, s rukama skříženýma a provazcem svázanýma (symbol spoutaného po- hanství); římsička ve vrcholu lehce vzedmutá, vybíhající z konsolků

v podobě andělích hlaviček, ovrubuje lomený oblouk portá- lového ostění. (Obr. 5.)

Presbyterium užší, s lodí stejně vysoké, obstoupeno jest šesti opěráky bez ústupků a soklu (z těch dva závěrové ve svrchní části ubourány) a pro- lomeno čtyřmi hrotitými okny (závěrové zevně zazděno) dvoj- dílnými s pravidelnými měřic- kými kružbami (obr. 6.). K vý- chodní závěrové zdi, přiléhá kaple s v. Kříže a spolu hrobka, stavba v půdorysu elip- tická, vystavěná na sklonku 18. stol. nákladem Václava He- nigára z Eberku; její zvonovitá báň s eliptickou lucernou dosa- huje výše hlavní římsy kostela. Kaple přístupna jest prostým vchodem, prolomena dvěma seg- mentovými okny a dekorována jednoduchými pilastry.

Vnitřek velmi působivý dobrým rozvržením rozměrů prostorových, zejména případnou výškou, s jakouž se u gotických kostelů našeho venkova zřídka kdy potkáváme.

Lod 12-30 m dlouhá, 8-62 m široká, kryta jest rovným stropem, baroková kruchta spočívá na eliptickém oblouku. Triumfální o b 1 o u k, lomený, s jednoduchým trnožem, profilován jest dvěma širo- kými výžlabky a pásem. Choř stejně s lodí vysoký sestává z křížového travée a závěru z pěti stran pravidelného osmiúhelníku vytvořeného. Žebra hruškového profilu vyvinují se bezprostředně z oblých přípor s hlad- kými plinthy; pouze obě přípory bočních stěn zdobeny jsou hlavicemi bohatého skulpturálního díla: na pravé velká maska s licousy v podobě lupenů kol hlavy se vinoucích, na levé dvě masky v listové spleti; ostré

Obr. 5. Hořčice. Kostel sv. Matěje. Portál.

II

obrysy zajímavých skulptur těchto pod vrstvou vápna téměř mizí. Oba svorníky jsou hladké; klenbová pole mají vodorovné hřebeny. Na evangelijní straně sanktuariu m s lomeným obloukem, jehož profil otesán, na epištolní straně výklenek sedili a překlenutý téměř polo- kruhovým segmentem s okosenými rohy, vedle prostého vchodu do sa-

j ~\ 1 i — í \ . .....

I I 1 I =F

%ifr

Obr. 6. Hořčice. Kostel sv. Matěje. Půdorys.

kristie, později přistavěné, kamenný epitaf v jednoduchém archi- tektonickém orámování, na něm erb a pod ním cínová deska s nápisem:

Memento Viator

QVOD ESTIS HOC FVIMVS ET ERITís QVOD SVMVS

Hic Iacet Períllvstris Domínvs Henrícvs Antonívs Henigar De See-

BERG DOMlNVS IN PRZÍCHOVÍTZ Et HORTSCHÍTZ : SAC : C^ : REGI/Egs

Maiestatís capítanevs distríctvs pílsnensís

Pl/E Memori/e Tvmvlatvs Anno Domíní Díe 9 Ivný m • dcc • xxiv •

Hlavní oltář má v nástavci z akantové spleti slušný oválový obraz sv. Matěje, kolem něho v pěti menších oválech olejové obrazy svatých apoštolů Petra, Pavla, Ondřeje, Tomáše a Nejsvětější Trojice. Řezba i obrazy z 18. stol.

Na levém bočním oltáři dobrý obraz olejový sv. Kateřiny in vin- culis s nápisem při spodním kraji:

S Catharina de Riccys virgo Florentina Ord • S • Dominici 3ís D

M.

12

Na protějším obraz sv. Kateřiny mučennice; oba z 18. stol. Dva svícny mosazné 27 cm vys., soustruhované, ze 17. stol. Zvon v: Velký z roku 1868, litý od Jos. Dicpoldta v Praze. Prostřední 0-42 m vysoký, 0-56 m v průměru má nahoře opis:

FRANZ • IOSEBH ■ KUNER ■ GOSS ■ MÍCH ■ IN ■ PRAG ■ 1800.

Na boku reliéf Rodiny Páně a otisky listů šalvějových.

Malý zvon 0-29 m výšky, 0-36 m průměru s opisem dvouřádkovým:

+ HONORI SANCTORVM DOMINICI LAVRENTII IOSEPHI ET IOANNIS NE SW POMVCENI FVSA SVB RENDO • PAT • EVSTACHIO PRAXL OR • PR^PT • DA LOCI.

Pod opisem festony akantové, na plášti obrázky: sv. Josef, Anděl Strážný, sv. Vavřinec, sv. Donat a Jan Nep. Při spodním kraji: ANNO 1711 a medalion zvonaře s opisem IOANNES PRICQVEY.

M i s s á 1 z r. 1671 v kožené vazbě s ozdobným kováním v rozích; uprostřed ornamentovaný štítek s erbem svob. p. Putzů z Adlersthurnu (?), na druhé straně monogram.

Z TVRZE, původního sídla místního rodu Horšických z Horšic, zachovaly se bezprostředně nad nynějším panským dvorem zřetelné zbytky valů a příkopů jednoduchých, z nichž souditi se dá na tvrziště značnějšího objemu. Podobá se, že nynější sýpka ve dvoře upravena byla z pozdějšího obydlí někdejších majitelů, kteří z příčin nám neznámých v 16. neb 17. stol. sídlo své sem byli přeložili. Stavení toto v prosté po- době obdélníka, jednopatrové, má po třech šikmých operách na západní a jižní straně a jest jinak prosto jakýchkoli známek nějaké architektonické výpravy. Rod Horšických z Horšic, který byl tu již ve 13. stol. (1245), držel statek až do roku 1676, po nich ujal se vlastnictví rod Henigárů z Eberka, od nichž dostal se v držení majitelů panství Dolno-Lukavi- ckého (hrabat Morzinů a Schónbornů) .

H e n i g á r, blízký dvůr poplužní, upomíná jménem svým i výstav- ností z konce 18. stol. na svého zakladatele Václava Henigara z Eberka. Obydelné stavení při něm jest významu podřízeného.

Chalupy.

Žák J. 1. c.

Ves na panství Merklínském založená r. 1700.

U Chalup za Zeměticemi vyoral rolník Falout před 4 roky bronzový nůž, který roku [902 zaslán byl do zem. Musea. (Zpráva p. Dra Komorousa z Merklína.)

13

Chlumčany.

Sedláček Aug.,

Hrady IX., 1 8 i . — Schaller J., Topographie des Kónigr. Bóhmen XI., 135.

Sídlo a původištč větve starobylého rodu Chlumčanských z Přestavlk, která na zdejší tvrzi sídlila ještě v 15. stol. Z pozdějších rodů zde usedlých nejdéle drželi se Vratislavové z Mitrovic (1602, až poč. 18. stol.). R. 1712 koupil statek Ferd. hrabě Morzin a připojil jej k panství lukavickému.

Z někdejší tvrze zbylo stavení jednopatrové, nyní za sýpku užívané, na němž však neshledává se žádných slohově zajímavých podrobností; při severo-

HHI	■|
1 ; ' ""4,--' ítlÉ"	?V4 . '■ , . ■ >\
■

Obr. 7. Chlumčany. Kaple Matky Boží Pomocné.

východním nároží zachoval se úzký, brance podobný průchod, vedoucí z tvrziště do hradebního příkopu.

KAPLE MATKY B02I POMOCNÉ, založená r. 1749 pů- sobením hraběte Ferdinanda Fr. Morzina, tvoří v půdorysu obdélník 9-40 m široký, 11 60 m dlouhý, na rozích vykrojený. Baroková kaple dekorována z věnčí sdruženými pilastry s šabrakovými hlavicemi; uprostřed

14

každé strany okno barokové (severní zazděné) s bizarně vykrouženým ostěním. Nad mansardovou střechou cibulovitá zvonice. Vchod prostý, obdélníkový, na západní straně (obr. 7.).

Vnitřek sklenut jest kápí.

Hlavní oltář barokový s tabulovým nástavcem, na něm neumělý obraz Matky Boží Porn. a dvě dobré sochy světců v biskup, ornátech (Quitainer ?) ; zde též dva akvarelové obrázky v zrcadlových rámech (P. Marie Pomocná a kojící), dobře malované, z 18. stol.

Na barokovém bočním oltáři se soškami sv. Markéty a Bar- bory (bez ceny) obstojný olej. obraz sv. Dominika uzdravujícího nemocné. Po riiznu rozvěšeny na stěnách menší obrázky svatých vodo- vvmi barvami malovaných s ostatky svatých v dracounových obrubách, dosti podařené práce jeptišek ze zrušeného kláštera Chotěšovského.

Obraz Nanebevzetí P. Marie, leptaná mědirytina Ira vys., o-6ow široká — bez podpisu, počátek 18. stol.

Baroková lampa na věčné světlo, tepaná z mosazného plechu.

Zvony: 1. ulit byl r. 1831 od Václava Pemera v Plzni. Na něm obraz sv. Václava a plaketa zvonařova, 2. s letopočtem 1827 a obrázky sv. Barbory a Jana Nep. z téže asi pochází dílny.

Ježovy (Ježov).

Sedláček A., IX., 188. — Žák J., 1. c.

As 2 km sev. od obce v Merklínském panském lese „Dolejší", poblíž potoka u hranic Biřkovských 4 mohyly menších rozměrů.

Druhdy samostatný zemský statek a sídlo vladyckého rodu, známé již od 13. stol. V stol. XV. nabyl Ježov některý člen z rodu vladyk Lubských, jehož po- tomci odtud nadále zvali se Ježovskými z Lub; po nich vládli zde po celé 16. stol. Xebilovští z Drahobuze. V 17. stol. ujali Ježov Černínové z Chudenic a drželi jich jako příslušenství k Švihovu až do r. 1738; odtud statek koupí přivtělen k panství Merklínskému.

ZÁMEK, neveliká jednopatrová budova renaissanční, bez zvlášt- ního vyznačení průčelí, jak se podobá nově od základu vystavěná těsně při staré tvrzi jako pohodlnější a bytelnější panské sídlo v druhé polovici 17. stol. (obr. 8.).

Zámek tvoří v půdorysu obdélník, z jehož delší, k jihu obrácené strany vystupuje u prostřed šestiboký, baště podobný arkýř. Podélné strany mají po sedmi, kratší po čtyřech okenních osách; vchod na straně do dvora obrácené jednoduchý, nad ním ještě současníci pamatují ka- menný erb ve štítu, zvětraný. Po zdech pnou se střídavě jednoduché a podvojné leseny, podporující hladký podřímsový vlys. Okna obyčejná s jednoduchými maltovými obrubami, nad nimi ploché baldachýnové štítky; okna prvého patra arkýře, kde bývala kaple, jsou širší a do pólo-

Obr. 8. Ježovy. Zámek.

, ITT ' - -í^íí ^ v ~*V 4 r^

Obr. 9. Ježovy. Zámecky krb.

i6

kruhu sklenuta. Strmá sedlová střecha nad stavením a jehlanová nad arkýřem účinně podporují malebnost rázovité, v celku i podrobnostech v původní podobě zachované stavby.

Přízemí, vesměs klenuté, obsahuje prostrannou předsíň, ze které vchází se po pravé ruce do velké, nárožní jizby, jejíž klášterní, výseky okenními prostoupené klenutí trojatými štukovými lištami účinně je dekorováno. Ve vedlejší malé jizbě zachoval se vlašský krb, 3-38 m vysoký, 1-55 m široký, typického tvaru (obr. 9.), ve spodní části sic otlu- čený, ve svrchní, bohatou štukovou výzdobou vypravené části dobře za- chovaný. V štítovém, volutami opřeném nástavci, erb hrabat Černínů.

Po levé straně předsíně nárožní, větší síň obydelní se štukovými okrasami na klenutí a jiná menší v rohu západním, ostatek komory a v arkýři sklepení. V hořejším patře stejné rozdělení místa, dvě menší síně v jihovýchodním nároží jsou klášterními klenbami se štukovým rámovím, ostatní síně rákosovými stropy opatřeny.

Před panským dvorem KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO, neveliká budova s okrouhlým oltáříštěm a cibulovou věžicí, vystavěná od obce a hrab. Jana Kolovrata Krakovského v minulém století.

V kapličce při cestě do Mezhoře SOCHA SV. JANA KRT., 1-20 m vys., dole poškozená, ukazuje pravicí na beránka na knize sedícího, zá- hyby červeného roucha původní polychromie jsou kornaté; dobrá řezba ze skládacího oltáře 16. stol.

Jindřín.

Na vrchu J i n d ř í n ě nad Hořčici zbytky rozsáhlého předhistorického hradiště se spečenými valy.

Szombathv J. v Annalen des k. k. naturhist. Hofmuseums III., Not. 59.

Kaliště.

Na „skále Koubově" nad samou vsí objeveno v r. 1002 sídliště z doby předhistorické. Ve hloubce 10 — 70 cm pod povrchem nalezeny střepy nádob hliněných, malá kamenná sekerka, jádro pazourkové, uhlíky a pálená hlína. Ad. Šlegl v Plzeň, listech z října 1902.

V lese ,,v Teplým" (Ferdinandově) velké pohřebiště o 72 mohylách.

Annalen des k. k. Hofmus. III., Not. 99.

Kbely (Kbel).

S c h a 1 1 e r Jar., 1. c. XII., 128. — S o m m e r J. G., 1. c. VIL, 231. — T r a j e r Joh., 1. c. 217. — Liber memorab. od r. 1776. — Matriky od r. 1754.

Farní ves s poplužním dvorem, příslušným k panství Poříčskému. Na úbočí Plané Hory u Kbel skupina as čtyřiceti mohyl, prozkoumaných drem Píčem r. 1893. Při cestě k Stropčicům vedoucí 5 mohyl v lese a v obecním

a sousedním Mečkovském lese větší skupina mohyl. Pam. Arch. XVI., 523. Čechy předhistorické II., 140. Annalen des k. k. naturhist. Hofmus. lil., Notiz 00. 100.

KOSTEL VÍTECH SVATÝCH, farní ve 14. stol. (1352), v husit- ských dobách bez vlastního faráře, administrovaný ze Švihová, r. 1753 hraběnka Františka Aug. Torring z Jettenbachu faru znovuzřídila. Roku 1860 — 61 kostel opraven a značně rozšířen nákladem J. V. císaře Ferdi- nanda.

Stavba orientovaná, původně gotická, ze 14. stol. R. 1860 locf k zá- padu prodloužena a přístavbou bočních lodí rozšířena; k bokům presbytáře přistavěny oratoře a před chórový závěr prostranná sakristie, tak že celá původní budova zaniká v obkličujících ji nových přístavbách pseudo- románského rázu.

Lod 14-30;;? dlouhá, 7-40 m široká, kryta jest plochým stropem, do boků proraženy široké, segmentové oblouky, otvírající se do lodí bočních. Triumfální oblouk hladký, hrotitý. Choř 5-10 m široký, třemi stranami osmiúhelníka uzavřený, sklenut jest paprskovitě, žebra klínovitá, jedno- duše vykroužená, sedí na prostých konsolech a sbíhají se v hladký svorník, tři okna hrotitá bez kružeb; k levému boku přiléhá věž s kobkou, ve vrchní části přestavěná.

Hlavní oltář nový, na něm velký olejový obraz Všech Svatých dle Fuhricha od G. Kratzmanna malovaný a dvě postranní sochy sv. Voj- těcha a Prokopa.

V lodi sochy sv. Petra a Pavla dřevěné, gotisující, z XVIII. stol. Dva bronzové svícníky 18 cm vysoké s třemi drápky na podstavci, ze 16. stol. Tři páry cínových svícnů barokových, běžného tvaru ze 17. stol.

Žulová křtitelnice okrouhlá, svršek s barokovým profilováním, mylně považovaná za nádobu z původního založení kostela.

Z v ony: 1. Průměr o-yom, výška 0-55/7?, ucha s hlavičkami, na hořejším okraji ornamentovaný pásek, pod ním opis jednořádkový:

A FVLGVRE ET TEMPESTATE LIBERA NOS DOMINE ® A : 1705 $ + ET VERBVM CARO FACTVM EST ®

Pod opisem vlys s renaissančními motivy, na něm závěsy akantových listů a ornamentálních podpěr.

Na plášti bohatá skupina svatých s patrony zemskými v popředí, nad skupinou Bůh Otec, Matka Boží a sv. Josef, mezi nimi Ježíšek; celá skupina pod věncovou arkádou nad dvojatými sloupy se zvedající, nad ní nápis: O • O • S • S • INTERCEDITE PRO NOBIS ® Dále figurka sv. Voj- těcha, P. Maria s děckem, pod ní v kartušovém štítku medalion zvonaře s opisem IOANNES PRICQVEY, posléze erb držený grifony (v kosočtver- covém štítku písmena Z), nad ním litery: M • I • F ■ G • Z • S.

2. a 3. ulity byly r. 1860.

Soupis památek lii-t. a uměl. Pol. okres Přeštický. -

-; CD

!9

Klášter Nepomucký (Pomůcky).

Schaller J., 1. c. XII., [38, 140. — Lumír 1857,763; 1859, 135,374; 1866, 301. — Arch. P a ni. II., 167, 328. — VI. t,^, 103. — X. 532. — Grueber B., Die Kunst des Mittelalters in Bóhmen. II. 19, 69. — Světozor 1867. 17; 1868. 238. — A. Ba um v Květech 187 1, 70 (s vyobr.). — Neuwirth Jos. Dr., Ge- schichte d. christ. Kunst in Bóhmen, 56, 236. — Voříšek Roman, Sbírka dějep. zpráv k monografii Nepom. Rukopis (1850 a násl.).

Založení kláštera, který byl z nejznamenitějších a nejbohatších v Čechách, udalo se mezi lety 1144 — 11 53; zakladatelem byl dle jedněch Vladislav II., dle jiných mladší jeho bratr Jindřich; Balbín domnívá se, že jím byl některý člen z rodu

c-r — yr\v ' ~a V- -

Obr. 11. Klášter u Nepomuku. Okna v staveni u mlýna čp. 2.

pánu ze Šternberka (Berthold biskup Wůrzburský). Do nově založeného kláštera na úpatí Zelené Hory uvedeni byli cisterciáci z kláštera Ebrašského v Horních Fran- cích (jména mnohých opatů uvedena jsou v E r b e n o v ý c h Regestech). V bouřích husitských byl klášter dobyt a pobořen,*) načež statky jeho dány v zástavu bratřím Bohuslavovi a Hynkovi ze Švamberka a po nich pánům ze Šternberka. Klášter sic trval v nuzných poměrech i potom dále (ještě v 16. stol. obýván byl skrovným počtem mnichů pod ochranou pánů ze Šternberka), ale svého někdejšího významu více nenabyl, nebo konvent a nádherný chrám ostávaly ve zříceninách, z nichž pro- dlením času povstala dnešní obec, čítající přes 80 čísel, vystavěných z větší části ze zdiva trosek klášterních. O bohatství kláštera svědčí, že mu patřilo přes sto osad (hrady, městečka, vsi a dvory) v okolí Nepomuckém, Blovickém, Blanickém, Pře- štickém, Klatovském i Plzeňském.

Sídliště o p a t s t v í, obehnané zdí, ze které zachovaly se strany severní a východní (viz situační plán), mělo podobu dosti pravidelného

*) Podařilo se tehdy vzácný archiv klášterní odvézti do mateřského kláštera Ebrašského, týž však ostává podnes, ač r. [583 k rozkazu císaře Rudolfa II. byl \ 1 ácen, nezvěstným.

20

čtvrúhelníka, jehož jihozápadní nároží opíralo se o rybník a mlýn. Ve východní části rozkládala se, jako dnes, klášterní zahrada. Nákladnější budovy vystavěny byly z tesaných kvádrů pískovcových, jichž všude v hojnosti nalézáme. Vedle hlavního chrámu, zasvěceného Panně Marii, měl klášter ještě vedlejší kostely a kaple, z nichž výslovně připomínají se kaple sv. Bernarda (stávala, ač zpustošena, ještě na počátku 18. stol.), kaple opatská a kaple sv. Markéty, která v přestavěné podobě, jediná dosud se udržela a byla snad původně kaplí hřbitovní.

Obr. 12. Klášter u Nepomuku. Zbytky klášterních budov.

Hlavní chrám dle zachovaných zbytků byla budova nádherná ve slohu ranní gotiky 13. st., vystavěná v době největšího rozkvětu kláštera, která velikostí svou vyrovnala se zajisté sesterskému, současně s ní budo- vanému chrámu cisterciáckého kláštera ve Ždáře na Moravě. K úsudku tomu opravňují vedle historických zpráv četné nálezy architektonických okras, hlásících se k té době a vykopané v největší hojnosti v místech mezi čp. 8., 9. a 55., posledně zejména při kopání studny ve dvoře čp. 9., kdež vyhrabány přípory s hlavicemi, fialy, baldachýny, ostění bohatě profilo- vaná, závérníky, části okenních kružeb a j. Podlaha dle vykopaných ná- lezů kryta byla dlaždicemi z pálené hlíny s tlačenými, částečně i zlacenými ornamenty. (Voříšek sám měl několik takových kusů v rukou.)

Příjezd do kláštera byl po hrázi rybníka se strany jižní, kde po pravé straně první stavení (čp. 2.), m 1 ý n, od prvopočátku až podnes účelu svému

I

'

Obr. 13. Klášter u Nepomuku. Kamenný sarkofág.

Obi 1 |. Klášteru Nepomuku. Portál hřbitovní při kapli sv. Markéty.

se zachoval. Týž nalézal se zajisté již v ohradě klášterní hned vedle brány, hájené zvoditým mostem. Kamenná jeho stavba má nad vrcholem z doby pozdější Šternberskou hvězdu a uvnitř v mlýnici cihelný krb ze 16. stol. Od mlýna pravoúhle odbočuje, přiléhajíc na hradební zed, obdélníkové

stavení neznámého určení (snad špitál?, nyní kůlna a stodola), jehož vnitřní, do dvora obrácená strana prolo- mena jest pěti románskými okny s tesaným ostěním (otvory 22 cm široké, 87 cm vysoké, na místě čtvrtého okna prolomeny později vrata) a na kratší straně severní jediným oknem hrotitým; uvnitř spatřují se stopy ně- kdejších křížových kleneb.

Podle tohoto stavení přijde se cestou po obou stra- nách zdí ohrazenou k třem mohutným podjezdům, jež ústí do nynější návsi mezi čp. 37 a 39; nad nimi zvedají se dosud trosky jednopatro- vého stavení, jež s vedlejším, nyní již částečně odbouraným stavením dvoupatrovým (čís. 39) patří k nejzachovalejším zbytkům kláštera (obr. 12.). Z průjezdů, kdysi křížovými klenbami žebrovými sklenu- tých, levý, jímž dnes vchází se na náves, jest zevně po- bořen, druhé dva zachovaly si hrotité, na vnější straně pečlivě přitesanými kvádry osazené oblouky (z těch pravý dnes zazděn), jež považují mnozí za zbytek křížové chodby (kvadratury).

V právo od těchto oblouků zvedaly se zajisté rozsáhlé stavby k o n- v e n t u s výše připomenutým chrámem, z nichž však pohříchu již jen ne- patrné zbytky mezi čp. 9., 8., 55. a 44. se zachovaly; z těch poloha a vzá- jemná spojitost dala by se jen soustavně prováděným vykopáním základních zdí vystopovati. V zahradě čp. 9 (při čp. 60) spatřují se zbytky kvadrati-

Obr. 15. Klášter u Nepomuku. So-ka sv. Markéty.

'zři'' \ %-^S % ->ř\ -*

•t,

i m

m

\

•■

24

ckého schodiště, které bez odporu jest částí příslušnou k hlavnímu chrámu. Zde v sousedství také vykopány byly r. 1864 v terrasse tři žulové sarkofágy s kostrami a vedle nich kamenná víka, z nichž jeden (viz obr. 13.) spatřuje se dosud v zámeckém parku pod Zel. Horou. Hrubá zeď při stodole čp. 4, pravoúhle lomená a proražená polokruhovým obloukem (snad starý vchod do klášterní zahrady) byla as nej východnější částí klášterního konventu. r Nejdále k severu, těsně při hradební zdi rozkládá se nyní skrovný hřbitov s KAPLI SV. MARKÉTY, která mylně považována bývá od mnohých za levou lod hlavního chrámu. Na straně ku vsi obrácené

ohrazen jest hřbitov ten zdí 1-16 m silnou, prolomenou šesti románskými okny (dvě poslední již zlomkovitá v sousední zahradě) a portálem, čímž nabývá podoby zevní zdi pravé lodi menší románské basiliky, jakou snad kaple sv. Markéty původně bývala. Portál lemován je ostěním, z jehož profilace vystupuje obloun na poško- zené attické patce, v zakřivení pře- pásaný na místě hlavice hřebenatým

Obr. 17. Klášter u Nepomuku. Část profilovaného prstenem íl pokračující V archivoltu

ostění na hřbitově. poněkud již lomenou ; na místě tym-

panonu laločnatá obruba na způsob sbírané záclony v rázu forem pozdně románských; patka k nepoznání otlučena (obr. 14.). Světlá výška 2-8o m, šířka 1-24 m.

KAPLE SV. MARKÉTY jest prostá, bezslohová stavba v po- době obdélníka s nízkou jehlanovou věžicí nad západním koncem valbové střechy, vystavěná na základech starší kaple r. 1861 — 2. Lod, na každé straně dvěma polokruhovými okny prolomená, tvoří dvě pole sklenutá kápěmi, při západním konci zděná kruchta nad třemi oblouky. Oblouk triumfální je polokruhový, za ním úzký čtverec presbytáře sklenut je kápí. Oltář rokokový, dobrého řezbářského díla byl sem r. 1861 přenesen z kostela sv. Jiří na Hradčanech. V kapli SOŠKA SV. MARKÉTY, dřevěná řezba, i-i6m vysoká, polychromovaná a zlacená, ze 16. stol. (obr. 15.)

Dva páry mosazných, soustruhovaných svícnů renaissančních, 27 cm vysokých, ze 16. stol.; jiný pár menších ze 17. stol.

Mi s s al e in agenda defunctorum MDCLXIV. s poznámkou psanou: Hoc mifsale defunctorum expensis eccl. S. Margarethae in Monasterio sub monte viridi in usům praefatae eccl. procuravit m. Joan. Frant. Suchy . . . Anno 1679 2* Eodem anno . . . portatilc pro eadem eccl. cmptum. 1683 comparata est casula nigra (z důchodů kostelních).

Ve vížce 2 zvony, z nichž větší (62 cm v pním.) přelit byl r. 1900 od Max. Samassy v Lublani, menší r. 1877 od Juránka a Pcrncra v Plzni ze starších zvonů (z r. 1653).

V západní části osady zachoval se jediný jen zbytek staré stavby a to téměř již na konci vsi při čp. 27. Jest to vysoká štítová zeď z kvádru stavěná, jak se podobá zbytek nějakého hospodářského stavení, které stávalo snad již před západní zdí klášterní, z níž však nespatřují se žádné stopy více.

Některé zajímavější ornamentální kusy shledáváme zazděné na sta- veních čp. 12 (zbytky kružby), 82 (konsoly), 39 (závěrník) a 9.

Na hřbitove leží profilované ostění (obr. 17.) a část fialy; některé ozdobné kusy byly jinam odvezeny; na všech je však viděti nepoddajnost materiálu a vyškolená huť kamenická.

Klikařov.

Nad obcí návrší, na něm stopy valů s příkopy.

Kloušov.

Žák J., 1. c. -- Sedláček Aug., Hrady IX., 190.

Z bývalé vodní tvrze, na níž seděli v 16. stol. Vidršperkové, od r. 161; až 1636 Klenovští. později Jan Gráf z Gráfenburku na Merklíně, žádné již stopy se nezachovaly. Tvrz stávala na jižní straně vsi v lukách, v nivě ,,na Pasekách" zvané. R. 1858 při úpravě luk rozvezeny náspy a zarovnány příkopy, při čemž na- lezeny ostruhy, šípy, klíče a kachle; na místě vsazeny tři lípy. Některé nalezené předmět v uschovány jsou v zámku Merklínském.

U panské zahrady vedle cesty kámen s nápisem: NA TOMTO MISTE BILA ZABITA OD HROMA LIDMIL . . . (další nečitelné.)

Krašovice.

Na stráni as 5 minut jihových. od obce, poblíž okr. silnice přes Vodokrtv k Nepomuku vedoucí, objeveno bylo při orání r. 1868 kostrové pohřebiště staroslovanské.

Ye hrobech kamenv obložených a přikrytých ležely kostry s tváří k východu hledící. U nich byly nádobky hliněné; v jednom opatrně odkrytém hrobě nale- zeny u nohou kostry tři železné obroučky, pak zbytky dřevěné nádoby, jež obroučky těmi byla stažena. — Pam. Arch. VIII., 151.

Křenice (Kšenice).

Žák J., 1. c. — Sedláček Aug., Hrady IX., [92.

Někdy statek a sídlo zemanské při potoku Merklínském, nyní ves a poplužn dvůr panství Merklínského.

Kšenice r. 1331) prodány Sezemou, synem Protivy z Dolan, klášteru Chotě- šovskému, od něhož koupí získal je kolem r. 1450 rod Bozděchů z Kamenice, kterýž

26

je připojil ku statku Ptenínskému. V stol. 16. a 17. drželi Kšenice Vřesovcové z Vře- sovic, z nich Jakub (zemřel r. 1598 a pochován v kostele chuděnickém) postavil tu novou tvrz. R. 1690 koupil Kšenice Jan Heřman Černín z Chudenic a spojil je s Ježovy. R- 1738 koupeny a připojeny Ferdinandem hrab. Morzinem k panství Merklínskému, při němž dosud ostávají.

TVRZ, nyní sýpka v panském dvoře, prosté, čtverhranné stavení s vysokou taškovou střechou, bez jakýchkoli známek původního vnitř- ního rozdělení a zevní úpravy.

KAPLE mešní, stavení z r. 1873, v ní vkusný oltářík barokový, tabulový, na něm putti a ozdoby pěkně řezané a obraz P. Marie růžen- cové (černé), darovaný sem od hrab. Ed. Pálffyho z domácí kaple v zámku Merklínském. Z počátku 18. stol.

Zvonec na věži nový.

Letiny.

218. —

Erben, Reg. — Schaller J., 1. c. XII., 135. — Tra jer Joh., 1. c. Sommer J. G., 1. c, VII. 238. — Eichler, 1. c. — Sedláček A., Slov. místop. — Šumavan XXL, č. 17. — Pamětní kniha farní od r. 1717. — Výtah z účtu z r. 1661. — Matriky od r. 1682 (1784).

Vesnice připomíná se r. 1248 jako ,,villa medicorum" jsouc výslužbou lékařů královských. Jako samostatný statek náležely Letiny různým rodům, z nichž však žádný delší dobu jich nepodržel. V 17. stol. patřily k Žitínu, od r. 17 17 k Dol. Lu- kavici, při které dosud ostávají.

FARNÍ KOSTEL SV. PROKOPA, starého založení, uvádí se r. 1239 mezi desíti kostely farními, příslušnými do Přeštic, jež toho roku opat kladrubský koupil. Po roce 1623 zanikla fara, načež správu duchovní od r. 1682 převzali dominikáni klatovští. R. 1766 fara opět zřízena.

Gotická, orientovaná budova s obdélníkovou lodí, užším, v závěru polygonálním chorem bez opěráků, nad západním průčelím dřevěná cibulovitá zvonice, po levé straně choru sakristie, po pravé oratoř, nižší pozdější přístavby.

Lod ve světlosti gm široká, 13-70 m dlouhá má rovný strop, v zá- padním konci dřevěná kruchta, oblouk triumfální lomený, hladký s ubra- nými hranami, v presbytáři přední pole křížové, závěr paprskovitě sklenutý, svorníky hladké, na dvou prostředních konsolech masky (na severním tvář ženy, na jižním tvář muže s knížecím biretem), sanktuarium hrotité bez profilace, při něm mřížka z oblých prutů kutá, na epištolní straně sedilium segmentem překlenuté, profilované žlábkem mezi šikmami, na levé straně dveře do sakristie s pozdně renaissanční obrubou na plintech, dekorovaných andělími hlavami. Sakristie, valené sklenutá, je přístavba ze 17. stol.

Hlavní oltář novodobý, gotický, i obrazy na něm.

Dva boční oltáře barokové, obstojné, na nich dobré obrazy sv. Tekly a Otilie od Ignáce Raaba (oba jsou novým pokostem oslepeny).

27

Kamenná křtitelnice v podobě prostého, rýhovaného a dvěma hlavami andělů ozdobeného dříku; hrubá práce pozdně renaissanční s por- tálem do sakristie souhlasná z konce 17. stol.

Pár mosazných soustruhovaných, 37 cm vysokých svícnů ze 17. stol., ostatní cínové, barokové z 18. stol.

Náhrobník žulový 168 m vysoký, 0-90 m široký, bez opisu, v kvmové obrubě postava dámy v kroji z počátku 17. stol. s rukama se- pjatýma, po pravé ruce Ukřižovaný na štíhlém břevnu, u levé tváře erb (štít břevnem od levé k pravé půlený, v klenotu dvojitá peruť).

Před chorem n á li r o b n í k úplně vyšlapaný se stopami erbu z konce 16. stol.

V středu lodi kárae n, v něm zasazena mosazná deska baro- ková s nápisem:

+

SlSTE HIC VIator atqVe sVper MortVa , eaqVe bona CorDa LVge In LaeVa MatrIs. In DeXtra fILII sVb petra ILLa sepVLta reperIes, IaCet aMabILIs Ionnatas. qVI In DIes Lassos sVaVIter sVb LeVabat CaroLVs kaVteCzkI, bene VIXIt, pIe

DESllT. ETEN! STAT INTER MlNO;BEATO

Zvon v: i. Výška o-6o;;/, průměr 0-82 m. Ucha pletená, na plást malý obrázek Madonny, opis dvouřádkový:

MARCVS 8 LVCAS S IOHANNES 8 MATEVS 5 SANCTE 8 PROKOPE č ORA PRO 8

O MARIA 8 MATER 3 GRÁCIE 8 MATER S MISERI 3 CORDIE 8 1533 8 EGIDVS 8 W PLZN S

R

Pod opisem gotický kružbový vlys, stereotypní na zvonech mistra Jiljí Plzeňského.

2. Výška 0-38 m, průměr 0-45 m, má náplasti obrázky Nejsv. Trojice, a P. Marie. Letopočet 1813.

3. Nejmenší je bez letopočtu, na něm obrázky sv. Prokopa a P. Maric

ZÁMEK, přeměněný r. 1766 na lázeňský dum, je prostá, jedno- patrová budova bez slohu, vystavěná ryt. Karlem Janem (dle jiných pramenů Rudolfem) Pikhartem ze Zeleného Údolí r. 1700. Blíže něho stojí při studánce kaple s v. Vintíře (mešní), stavba z r. 1856, rozšířená r. 1896, na místě dřevěné kapličky, která tu r. 1767 z milodarů lázeňských hostí postavena byla.

28

Libákovice.

Na sev. svahu vrchu Kožichu rozrušená skupina mohyl. (Srov. Řenče. Dr. Píč: Čechy předhistor. II., 142.

Lišíce,

Na návrší vých. nad obcí se zvedajícím stopy příkopů někdejšího h r a d i š t ě. Lid říká tu „na zámečku".

Při cestě Lukavické soška sv. Jana Nep. na starším barokním podstavci.

Horní Lukavice.

Sedláček Aug., Hrady IX., 179.

Ves a sídlo zemanské, připomínané ve 14. stol., jehož osudy větším dílem upoutány k sousední Dolní Lukavici.

Z TVRZE, která zde stávala nad obytním stavením statku čp. 10 (,,u Milotu", jinak ,,u Andrlíků") zachovaly se slabé stopy příkopu. Hrabě Jan Rud. Morzin, koupi v statek od Markvarta Jana Lukavského z Řeneč, nechal tvrz zpustnouti. Na tvrzišti při hlubším kopání naráží se na zbytky zdí, též vykopány zde kachle, nůžky, hroty šipek a jiné předmět v středověké.

Dolní Lukavice.

Schaller J., 1. c. XII. 133. — Sommer J. G., 1. c. VII., 237. — Trajer Joh., 1. c. 821. — Sedláček Aug., Hrady, IX., 178. — Matriky od r. 1650, za- ložené Ant. Vojt. Cornelem, knězem řádu sv. Benedikta u sv. Mikuláše v Praze. — Inventář od r. 1679, sepsaný administrátorem a děkanem Přeštickým Vojt. Mat. Šrámem. — Pamětní kniha farní od r. 1825.

V Památkách Archaeol. XI., 180 uvádí se Lukavice jako naleziště náramku z úzkého plechu.

Osada s tvrzí připomíná se již na poč. 13. stol. Až do 15. stol. sídlil zde rod zemanský odtud se píšící, načež se ujali vlastnictví Lukavští z Reneč, kteří zde po- byli až do r. 1596. Z pozdějších držitelů rod hrabat Morzinů, získav některé statky okolní, učinil Dol. Lukavici sídlem panství, jež dnes drží rod hrabat z Schónbornú.

FARNÍ KOSTEL SV. PETRA A PAVLA (uvádí se r. 1352 mezi farními), stavba orientovaná, skrovných rozměrů. Loď v základech z doby ranní gotiky, k ní přistavěn na místě starého nový větší presbytář hrabětem Ferd. Mat. Morzinem r. 1722.

Zevnějšek stavby prostý, bezslohový. V čele západního průčelí věž s cibulovou, plechem pobitou bání, okna v hořejším patře široká, polokruhem sklenutá. V lodi po dvou oknech segmentových, na severní

29

straně hrotitý vchod bez profilace. Z presbyteria užšího, s lodí stejně vysokého vystupují po obou stranách čtverhranná ramena se zvláštními vchody, obsahující v hořejších patrech oratoře; chórový závěr polokruhový. třemi segmentovými okny prolomený, po levé straně nízká sakristie, Do předsíně pod věží vedou zvenčí dveře plechem pobité a baroko- vými růžicemi posázené (podobné též u fary), kobka má křížové klenutí s mohutnými, pětibokými žebry, na místě konsolů prosté vyčnívající desky; odtud polokruhovým obloukem vstup do lodi 11-40 w dlouhé, 80 m šiř., kryté rovným stropem, v západní části lodi kruchta na třech obloucích, podkruchtí kápěmi sklenutá. Oblouk triumfální, přetvořený v poloeli- psový, tvoří vstup do přední části presbytáře v podobě čtverce, nad ním placková klenba, po stranách stlačené oblouky otvírají se do bočních,

Olir. 18. Dolní Lukavice. Kostel sv. Petra .1 Pavla. Půdorys.

čtverhranných síní hladce křížem sklenutých, z nichž levá slouží za předsíň, pravá za kapli; nad oběma empory, s plochým stropem.

Stěny vnitřku oživují jednoduché pilastry.

Hlavní o 1 t á i\ prostá baroková architektura z r. 1734 s bez- cenným obrazem sv. Petra a Pavla. Podobné jsou boční oltáře s obrazy sv. Valburgy a Rodu Kristova, postavené r. 1745; nad oběma sdružené erby Morzinů a Kolovratů, na levém kopie Madonny Zbraslavské, malo- vaná na plátně.

Sochy čtyř andělů, v lodi postavených, ze dřeva řezaných, po- chodí ze zrušené kaple sv. Kříže nad Chotěšovem.

Tři páry svícnů z mosaze soustruhovaných (výška 0-48 m, 0-45 m a 0-42 ;;/), ze 17. stol.

Žulový náhrobník zrn vysoký, 1-07 m široký, s erbem málo zřetelným (Lukavských z Řeneč) a zlomkem nápisu: .... £>0íní)0

. 15 . 31 . I ten . ponbieli . po sinati; . B)aríinu . | 1; iiolcnjji . . | .

0 . Je . pan . . |. . ne" . bii :

Zvony: i. Průměr o-88 m, výška 072 m, ucha pletencem zdo- bená, pod korunou opis:

Jínno x Pomnu ® mo a CCcrr x x nmo (1410) & f;oc a opus x fariom @ esí & per a mapetom x egtbumt a Jtt ® noua | x nmíaíe, na plášti soška Madonny s děckem, držící žezlo, 13 cm vysoká. Při spodním kraji gotická vinutina. Výborná práce lijecká.

2. Průměr 066 m, výška 0-53 m, ucha pletená, boky hladké, opis ve třech řádkách:

i. teta x ímoncFio 1- ftstcucíjo x qrhruslEÍjo * osmbEsafrfjo s omíjřfjo 1 ienío * unon x (medalion)

Obr. 19. Dolní Lukavice. Zámek.

2. gest 2 ubtelan x roegmetto x buonc x a x maífu x boue x

3. Ijamjq x honmarj x

3. Průměr 0-47 m, výška 0-35 ni, ucha hladká, opis jednořádkový v pásku nahoře cimbuřím, dole visutými liliemi okrášleném: tofyamuíS / lucas / marcos / maífjEos / aue /. Počátek 15. stol.

ZÁMEK na místě bývalé tvrze je budova jednopatrová v jedno- duché ale velmi úměrné barokové úpravě, postavená r. 1708 za hraběte Ferdinanda Matěje Morzina. Průčelí prodlužuje se na obou koncích v křídla do parku obrácená, z nichž východní tvoří zámeckou kapli. Střední část průčelí, řadou jónských pilastrů nádherněji zdobená a o patro vyvýšena ve spůsobě risalitu též do zadu vystupujícího, obsahuje podjezd valené sklenutý, z něhož vede po pravé struně široké schodiště do vyšších pater; v prvním poschodí jídelnu se stuccovým plafondem, v ní zavěšeno 12 olejových podobizen členů rodu hrabat Schonbornu, z těch nejstarší z pol. 17. st.

3i

Nábytek většinou empirový.

K zámku přiléhá rozsáhlý park, založený dle plánu Jana Ferd.

Schora v I. polovici 18. stol. Sochy v něm stávající, o nichž zmínka v Schallerově Topografii, prací Quitaincra a Lazara (Widmanna?) více se zde spatřují.

Kaple sv. J ana Nep., založená současné se zámkem, dokončená ale a vysvěcená teprve r. 1730, tvoří samostatní', východní křídlo zámku, stejně s ním vysoké a s úpravou ze vnějšku s ním souhlasnou. Vnitřek prostranné čtvercové síně, výšky prvého patra dosahu- jící, sklenut plackou, v každém nároží dvojice oblých sloupů s korinthskými hlavicemi, okna obyčejného tvaru ve dvou řa- dách nad sebou hojně osvětlují vzdušnou prostoru, bohatě al fresco vyzdobenou F. Juliem Luxem: Na klenbě v barokové architektuře oslava sv. Jana Nep. skrze Nejsvětější Trojici, na kartuši držené andělem, chronogramm :

erígebar honorI sanCtI IoannIs nepoMV Cen I a DeVoto

ElVs FAVTORE (1727).

Ve čtyřech cviklech vý- jevy z legendy svatojanské (ho- stina u krále, zpověd králov- nina, výslech před králem a mučenická smrt), na římsové obrubě: F • IVLIVS PlNXIT. Na stěnách erby Morzinů a Kolovratu.

Oltář. Výborná baroková architektura s dvěma páry sloupů a dobrými, ač zašlými obrazy sv. Jana Nep. a sv. Floriana, po stranách sochy sv. Vojtěcha a Václava, nepochybně od Quitaincra.

Na stěně virtuosně malovaný, ale velice sešiv olejový obraz 1-04 m vys., 0-82 m široký, sv. Jeroným (po kolena), manýra Brandlova.

Relikviář stříbrný, zlacený, 0-26 ;;/, vysoký, krásně tepaný barok.

Na návsi sloup iónský na širokém renaissančním podstavci, nad hlavicí sloupu kaplička, v ní soška Krist, i zbičovaného. Xa podstavci

Obr. 20. Doln! Lukavice. Sloup se sochou sv. Pavla.

32

nápis: LÉTA PANE | 1741 • NAKLA | DEM ADAMA | HAWRANKA | KE CTI ACH | WALE BO | ZI POSTA | WENO GEST.

Proti kostelu dobrá socha sv. Jana Nep. s letopočtem 1714.

Na cestě k Horní Lukavici pískovcový, barokový podstavec, se sloupem, na němž v reliéfu postava sv. Pavla. (Obr. 20.)

Jiný, podobný podstavec na cestě k Lišicům, na něm novější socha sv. Jana Nep. (v. t.).

Obr. 21. Lužany. Zámek.

Lužany.

Ř i č á k E. V., 1. c. 205. — Sedláček Aug., Hrady IX. 210. — Archiv Lužanský.

Mohyly Lužanské (Pam. arch. XVI., 522), viz Kbely, Vlčí a Zelené.

Statek a ves připomínají se již ve 12. století, r. 1245 bylv sídlem Jimrama z Lužan, ve stol. 14. a 15. mnoho držitelů se tu vystřídalo, jelikož byl statek dělen. Z pozdějších majitelů nejdéle pobyli tu Příchovští z Příchovic (od 16. stol. do 1721), po nichž následovaly rody svob. p. z Engelflussu (172 1), hrab. Leublfing (1724), Penderricdcr v. Adlhaus (1726), Karel Felix hrabě Vršovec (1746); po něm statek v c xckuci vydražil Karel Jos. v. Altvatcr (1754), jehož syn prodal jej opět svob. pánu Linkerovi z Lůtzenwicku (1802). Týž po dvou letech postoupil L. Aug. Gotthelfu Globigovi, jenž je r. 1818 prodal Bcdř. hrab. Schónbornovi. Z rodu toho přešel statek na kníž. rod Kinských ze Vchynic (1850) a od těch na Frant. Ringhoffra (1861). — ■ R. 1866 koupila Lužany paní Anna Hlávková; držitelem nynějším jest vrchní stavební rada Dr. Jos. Hlávka.

33

ZÁMEK. Na místě, kde původně tvrz stávala, vyzdvižen by] na sklonku 16. stol. jednopatrový zámek obdélníkového půdorysu s prů- čelím o třech renaissančních štítech s trámovou věžicí u prostřed a pří- stavbou pro kapli, jak dnes ještě v půdorysu ostává. (Vyobrazení jeho od Ant. Sittauera na katastrální mapě z r. 1793 v zámku.)

Při přestavbě zámku nynějším majitelem kámen z nadpraží hlav- ního vchodu s letopočtem 1583 vyzdvižen a zazděn ve schodišti ze strany zahradní. Na vížce zvonek s legendou: + SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM A. 1673.

V zahradě při zámku socha Dobrodějky, na jejíž pod- stavci nápis: V předu:

PlETATlS HVl VS PROPAGAT

OR CARoLVs D

E ALTVATTE R EAM EXS

Na straně zadní, nyní zakryté, četl Jos. Jireček:

HANČ CAROLVS FELIX

WERSCHOWETZ ILLVSTRI FAMILIA NATVS IN PIE(TA)TIS OPVS LIBER FIERI FECIT (1753)

Tamtéž socha sv. Jana Nep. s nápisem:

IN HONOREM SANCTI IOANIS NEPOMUCENI ILLUSTRIS DOMINA ANNA DE OTENFELD CV RAVIT EXSTRUI I • C - R- V • A A 1739

Na hranicích obce Lužanské a Přeštické u silnice socha s v. Josefa, kterou postaviti dal r. 1714 Lužanský pán Jan Vilém Příchovský z Příchovic. Na podstavci znak Příchovských.

Měčín.

S o m m c r J. G., 1. c. VIL, 263. — T r a j e r Joh., 1. c. 220, — Sedláček Aug., Hrady IX., 24O. — Eichlcr J., 1. c.

O velkém stáří osady svědčí nálezy předhistorických předmětů, zejména střepiny hliněných a tuhových nádob, hojně při kopání v místě i okolí se vyskytujících. Dle ústního podání bylo v dobách pradávných pilně v okolí dolováno;

Soupis památek hist. a uměl. Pol. okres Přeštickv. 3

34

Obr. 22. Měčín. Bronzová sponka (zámeček).

pravděpodobnosti této zprávy zdají se nasvědčovati na několika místech ještě se vyskytující skupiny nálevkovitých prohlubin (pastvina ,,na plachtě", v lese pod Osobovém a ojediněle i jinde).

Nálezy v místě a okolí učiněné řídícím učitelem p. A. Šleglem (uložené většinou v téhož sbírkách, částečně v měst. museích, Klatovském a Plzeňském). As 5 minut vých. při silnici Nepomucké na obecní pastvině při potůčku pahrby nepravidelné, v nich několik střípků nádob z doby předhistorické. — V místě samém, nejvíce na návrší poblíž kostela a na jihových. svahu četné tuhové střepy. — Při přestavbě stavení čp. 48, nalezeny úlomky kachlů gotických a renaissančních, kosti zvířecí, železné předměty, kahánek hliněný, ďubkované nádoby z 1=5. a 16. stol. — U Peplů (čp. 45) gotický klíč a groš pražský. — Při stavbě villy dra Bočana, střepy s vlnovkou, rovnými čarami i tuhované, hrdlo úzké nádobky pěkně ornamentované dubkami, vtlačenou vlnovkou a zoubky, vše z doby již histor. — ,,Na Plachtách" as 20 min. ssz. od Měčína v hli- ništi as 6 m hlubokém nádobka hlin. na kruhu pracovaná, kamenem přikrytá (as z 10. stol.). Zde též jámy kruhové s vyhrnutým okrajem v počtu as 50, na jich dně spečená hlína, pod ní vrstva popelnatá. Bez artefaktů. Na poli u samého Měčína na rozcestí k Radkovicům a Skašovu nalezena zajímavá bronzová sponka (obr. 22).

Eichler J. 1. c. : As ]/2 hod. záp. od místa nalezeny v letech dvacátých min. stol. při orání pražské groše. R. 1 8 10 kopán sklep v M. a tu ve hloubce as 4 loket nale- zeny železné ostruhy s dlouhým hrotem a velkou šesti- cípou hvězdou.

Statek s tvrzí při městečku (již 141 3 ,, oppidum"), od dávných dob příslušný k panství Švihovu a Skály, vyjma doby 15. stol., kdy se zde několik majitelů vystřídalo. Heralt Kavka z Říčan (na Šivhově) po- stavil nad Měčínem zámek „Nový Hrad", o něm prvá zmínka 1596. V 17. stol. byl Měčín v držsní rodu z Klenového a Janovic a spojen s panstvím Žinkovským. Výsady trhové udělil městečku Karel VI. r. 17 18.

KOSTEL SV. MIKULÁŠE ve 14. stol. farní (Tomek R. dec. pap. 1352, v lib. visit. 1573 mezi farami katol.), později filiální k Žinkovům. R. 1716 Alžběta hrab. z Klenového při kostele zřídila farní administra- turu, kterou pak Jan Jos. hrab. z Vrtby r. 1749 na faru povýšil.

Stavba orientovaná z lomového kamene, choř gotický, loď, ve zdivu stará, při přestavbě r. 1776 barokisována, r. 1726 přistavěna kaple sv. Jana Nep. a snad též oratoř nad sakristií.

V západním průčelí věž s obyčejným vchodem, barokovými okny a zvonovitou bání. Lod v nárožích kvádry osazená má na každé straně velké, barokově vykrajované okno, presbytář s lodí stejně vysoký, užší, s polygonálním závěrem obstupují v nárožích kvádrové opěráky bez ústupků, na jich pultových stříškách zvětralé lomeničky, okna podélná, jich lomené oblouky překlenuty v polokruhy a ostění přeměněno; z obou boků vystupují do značné šíře pravoúhlé, s chorem a lodí stejně vysoké přístavby barokové: k jihu kaple sv. Jana Nep., k severu sakristie a n ad n oratoř. Nad chórovým závěrem sanktusník s cibulovitou bání. (Obr. 23.)

Obdélníková lod, ve světlosti původně 11 70 m dlouhá, 8-50 m ši- roká, přepažena byla r. 1776 na předsíň s hudební emporou a na čtver-

Obr. 23. Měčín. Kostel sv. Mikuláše.

obr. 24 Měčín. Koste] sv. Mikuláše. Půdorys.

36

covou loď, jejíž kouty vyplněny přizdívkou s podvojnými pilastry, o které opírají se cípy plackové klenby. Oblouk triumfální, polokruhový, boky jeho obloženy pilastry. Užší presbytář obsahuje křížové travée a chórový závěr pěti stranami osmiúhelníka sestrojený, hřbety klenbových kápí vodorovné, žebra klínová jednoduše vy kroužená, konsoly jeví pod silnou vrstvou vápna různé tvary květové, listové aneb kružbové, svorníky otlučené zdají se býti hladké. Po pravé straně baroková kaple sv. Jana Nep., hladce křížem sklenutá, na epištolní straně chórového závěru vý- klenek sedilia 120 m široký, sklenutý lomeným obloukem, profilovaný

dvěma výžlabky. (Obr. 25) Po levé straně prostý vchod do sakristie valené sklenuté, nad ním polokruhový otvor na oratoř. Hlavní oltář, dobrá, výstředně baroková architektura s vlnitým oblamo- vaným kládím, na něm slabý, přemalo- vaný obraz sv. Mikuláše, ve štítu erb hrabat z Vrtby, po stranách sochy sv. Jana Křt. a Jana Evang. Stavba oltáře i skul- ptury jeví velkou příbuznost s malými oltáři jesuit, kostela v Klatovech. Polo- vice XVIII. stol.

Ostatní oltáře i kazatelna jsou méně cenné barokové práce.

Kalich stříbrný, kupa (průměr

19 cm) s košem výborné tepané práce

(bez značky), na nodu tři štítky, na nich

rytý znak hrabat Sporků, letopočet 1719

a písmeny ' Sp0rk.D> noha pozdější.

Sedm párů barokových, cínových svícnů ve čtyřech variantech

s letopočty 1731, 1733 a různými počátečnými písmeny znamenané

(ECCL • CONV — CAP • INFIR — C • A • P ■ BI - K — FE • A -ZT - P - VVG).

Dva páry barokových svícnů trojnohých z konce 17. stol.

Monstrance baroková běžného tvaru z 18. stol.

Zvony: 1. Výška o -66 m, průměr o -88 m. 2. Výška 0-54 m, průměr

oba přelity byly Juránkem a Pernerem v Plzni r. 1879.

3. Z r. 1839, na plášti medalion zvonaře se jménem IOHANN

koruně opis : auc x mana z

r

A' 2.0 m,-

Obr. 25. Měčín. Kostel sv. Mikuláše. Sedile.

O72,

ADAL : PERNER IN BVDWEIS. 4. Výška 0-25 m, průměr

0-30 m, pn gracta 1 plena 2 bommrjs 189n 2 (1492).

V archivu farním: 1. Matricula Nova baptisatorum in par. eccl. S. Nicolai in Oppido Miedczin sub P. Mart. Fr. Luniaczek Eccl. loci curato. Od r. 1777. 2. Matricula Eccl. Mieczinensis S. Nicolai inchoata 1758 sub curato Florian o Thorna Schinka. 3. Liber I. Decretorum etc. ab Anno Dom. MDCCLXXIII. 4. Liber II. decretorum, z téhož roku. 4. Liber

37

III. continens Memorabilia ad beneficium curatum Mieczinense (dle zápisek Jak. Dan. Zachystala, prvního administrátora a Mor. Tom. Schinky prv. faráře 1773.) (Obsahuje inventář z r. 1719.) 5. Liber concionum etc. 1773 (zmínka o vsi Hradišti na Holém vrchu, zašlé koncem 18. stol.). V obecním úřade: Privilegiu m Iv a r 1 a VI., něm. na pergamene, s visutou pečetí, kterýmž uděluje městečku Měčínu týdenní trh a tři trhy výroční. Dat. v Laxenburgu iq. 5. 1718. Jiné Josefa II. z r. 1786, kon- firmace privileje předešlé, kniha o 11 listech perg. s visutou pečetí.

ZÁMEK, původně dvoupatrový vystavěný na místě starší tvrze (z ní zbytky nepatrné ve sklepení přízemním na západ, konci); snesením vrchního patra po posledním požáru přeměněn v obyčejné, slohuprázdné obydelné stavení.

Merklín.

Schaller J.,1. c. XII., 122. — SomracrJ. G., 1. c. VIL, 254. — Watterich,

Bad (1844) 11. — Trajer J., 1. c. 822. — Eichler J., 1. c. — Sedláček A.,

Hrady IX., 187. — Žák J.,1. c. — Dr. Píč J. L., 1. c.

Mohyly a jámy kulturní.

1. Jižně od obce v panském lese „Chobotě", as 120 kroků od silnice na západ dvě poškozené mohyly.

2. Xedaleko odtud k jihu v lese „Malá leč" u hranic obec. lesa Ptenin- ského, as 100 kroků vých. od silnice jedna mohyla 1.5 m vys.

3. As 2 km záp. od Merklína v úžlabí poblíž hostince ,,na radosti" pod skelnou hutí 2 m o h y 1 k y uprostřed rýžo v ý c h sej p u.

4. V lese ,,na Držale" nedaleko Merklínské pohodnice dvě mohyly.

5. V sousedním panském lese , .Radlici" deset m o h y 1 e k. Tyto dvě posléz uvedené skupiny mohyl (4. a 5.) rozkládají se již v obvodu obce Soběkurské.

6. Na farském poli u sv. Gottharda byl v letech dvacátých min. stol. nalezen zbytek bronz, ornam. nádoby. Na dolení části pole toho a též na poli ,,psovodné" u Bijadel (v. t.) objeveny as r. 1865 ovální jámy 0-5 m hluboké, pečlivě v hlíně vyhlazené, o průměru 075 — 1 m.

7. Při upravování hlavní ulice k Zeměticům vedoucí (as r. 1853) přišlo se na žároviště, v nichž nalezeny věci kovové.

Merklín jako městečko, připomíná se v rejstř. bern. r. 1379 (oppidum Nie- pronis et Bohuslai); při něm ode dávna tvrz, sídlo ryt. rodu odtud se píšícího. Na sklonku 15. stol. nabyli statku Chřínovští a po nich od r. 1595 seděli tu Ričanští do r. 1623. Rychle za sebou vystřídali se tu pak rodové z Klenového, Grefenburka, Berchtoldů z Uherčic, Novohradských z Kolovrat a Convayů z Waterfortu. R. 1728 koupil Merklín hrabě Ferdinand Frant. Morzin a připojil k němu Ptenín a Ježovy. Dědictvím přešel M. na Krakovské z Kolovrat a z nich na hr. Pálffy.

KOSTEL SV. MIKULÁŠE (farní již ve 14. stol.), slohu prázdná

budova, orientovaná, vystavěná po požáru městečka r. 1817, při čemž použito staršího zdiva chrámové stavby, provedené r. 1690 za hrab. Frant. Zd. Kolovrata Novohradského.

Lod obdélníková má v jihozápadním nároží vrž s jehlanovou střechou, jednoduché, pilastry členěné průčelí, v něm/, hlavní vchod, nad průčelím

přímočarý štít. Okna v lodi segmentová. Z podélných stran užšího, s lodí stejně vysokého presbyteria vystupují příčná ramena sakristie s oratoří a kaple. V závěru chórovém podélná okna s polokruhovým zaklenutím.

Vnitřek lodi rozdělen pilastry a klenbovými pásy na tři kápěmi sklenutá pole, při západním konci zděná empora na třech obloucích; oblouk triumfální úzký, polokruhový, presbytář s trojbokým závěrem, valeně sklenut v, v právo široký oblouk otvírá se do kaple, eliptickou kopulí sklenuté, kdež oltář s barokovým tabernaklem, nad ním obstojně řezaná skupina Nejsv. Trojice v životní velikosti z r. 1669 (oltář přenesen ze zámecké kaple).

Na hlavním slohu prázdném oltáři s barokovými sochami sv. Petra a Pavla velký obraz s v. Mikuláše, mládež k zbožnosti nabáda- jícího patří k nejlepším pracím prvého ředitele malířské akademie Pražské Josefa Berglera. V kapli dřevěná socha Madon n y s Ježíškem, i-$om vysoká, s novou nepěknou polychromií, dobrá řezba z počátku 16. st. Zvony (ve věži 4 a sanktusník) vesměs přelité r. 1817 Karlem Bellmanncm v Praze.

Svícny mosazné, 54 cm a 31 cm vysoké, soustruhované, ze 17. stol. Před kostelem kamenné sochy v životní velikosti: sv. Florian a sv. Noth- burga, na podstavci obou erb hrabat Morzinů a letopočet 1765; při silnici Ptenínské u města socha sv. Gotharda s týmž letopočtem. Sochy ty, obstojné hodnoty, jakož i socha sv. Judy Tadeáše nad Ptenínem stá- valy původně na zdi při panském dvoře Merklínském.

Na náměstí kamenná socha s v. Mikuláše v položivotní velikosti, na podstavci chronogramm:

LaVDetVr

IesVs ChrIstVs

Is LIberator

In z€TERNVM

Zámek, r. 1824 — 5 v nynější podobu přestavěný, jest jedno- patrová budova pod taškovým krytem, slohově nezajímavá.

Na radnici: Dvě mosazná pečetidla; větší 4-5 cm v prů- měru, s opisem * SIGILLVM * CIVITATIS * MERKLINENSIS a letop. 1622; menší, v prňm. 3 cm má v opisu: SIGILLVM ■ CIVITATIS • MERKLENSIS. Letop. 1622. Ve středu pečetidel městský znak: štít na přič dělený, spodní pole ornamentované, v hořením páví péra. Majestát na per- gamene, něm. s visutou pečetí z r. 1695 (konfirmace privilegia na trhy týdenní a nadání tří nových trhů výročních), listina z r. 1773 (opis privilegia krále Jiřího z r. 1465 na trh týdenní), městská kniha (Marckbuch) z r. 1713 — 1847, knihy c e c h u ševcovského a krejčov- ského z r. 1707, opisy z 18. stol. starších cechov. artikulů.

Starý archiv městský vyhořel dne 14. května 1681.

Na faře Pamětní kniha z r. 1727 a matriky z let 1655, ^98 a 1736.

39

Milec.

T r a j e r J., 1. c. 224.

Ves kláštera Nepomuckého, po jehož ztroskotání připadla Zelené Hoře.

KOSTEL SV. PETRA A PAVLA (filiální), ve 14. stol. farní, baroková budova orientovaná, vystavěná v nynější podobě r. 1764.

Obr. 26 Milec. Kostel sv. Petra a Pavla.

V čele západního průčelí věž k levé straně lodi posunula, okna -ve dvou řadách nad sebou, nová, plechem pobitá jehlanová střecha (před tím cibulová báň dobře s celkem sharmonisovaná) . Pod věží hlavní vchod sklenutý poloelipsou, nad ním římsa s nevkusnými, nově přidělanými volutovými ozdobami.

40

Obdélníková locf, presbytář polokruhem uzavřený a boční kaple s polygonálními závěry tvoří v základě kříž; části ty dosahují všude stejné výše a jsou kryty mansardovou, nad východní polovicí prejzovou, nad lodí taškovou střechou; okna v lodi segmentová, ve východní části podélná, zakončená polokruhy, stěny oživeny jednoduchými pilastry a lesenami, nad chórovým závěrem cibulový sanktusník. V koutech mezi kaplemi a presbytářem nízké síňky sakristie a oratoře.

Lod, ve světlosti 17-52 m dlouhá, 7-10 m široká, s valeným, oken- ními výseky prostoupeným klenutím, osvětlena jest na každé straně třemi segmentovými okny; stěny rozvrženy pilastry na čtyři pole, z nichž západní zaujímá kruchta s barokovou balustrovou poprsní, spočívající

Obr. 27. Milec. Kostel sv. Petra a Pavla. Půdorys

na eliptickém pásu, východní pak plně prolomenými oblouky otvírá se do kaplí 4-80 m širokých, třemi stranami osmiúhelníka uzavřených a skle- nutých valenými a lunetovými klenbičkami. Závěry kaplí mají od sebe světlou vzdálenost 18-54 metrů.

Oblouk triumfální, polokruhový, otvírá se do užšího a nižšího presby- táře 6-34 m dlouhého, polokruhem uzavřeného a klenutého po způsobu bočních kaplí; na každé straně široké, tesanou římsou a venýři obložené dveře vedou do nižších, klášterním klenutím opatřených vedlejších síní. Nad obloukem triumfálním malovaný erb Martinický.

Hlavní oltář a oba boční v kaplích jsou dobré barokové architektury z dílny klatovského truhláře Fliegla z polovice 18. stol.; na nich dobře řezané sochy: na hlavním sousoší Nejsvětější Trojice, sv. Do- minik a sv. Volfgang, na bočních sv. Vojtěch a Jan Nep., sv. Václav a Florian.

4i

Obr. 28. Miloč. Socha P. Marii

Obr. 20. Milec. Socha sv. Barbory.

vS o c li y P. Marie a s v. Barbor y, postavené na bočních oltářích, 0-97 m vysoké (zlacená roucha a polychromie pleťových částí obnovená) jsou dobré gotické řezby ze 16. stol. (Obr. 28, a 29.)

Za oltářem pohozena ve dřevě řezaná, vetchá soška sv. Pavla, 080 ;// vysoká, ze 16. stol.

Cínové barokové svícny, kandelábrové (2 páry), 0-475/;? vys., znamenány jsou:

42

W • A • C • D ■ S * 1678.

Na jiných dvou letopočet 1698. Vedle těch ještě dva a dva páry jiných s různou ornamentikou na podstavcích.

Zvony: 1. Přelit byl r. 1890 u Vojtěcha Samassi v Lublani. 2. Průměr o-8o m, výška 0-67 m, opis jednořádkový mez; dvěma ornamen- tálními lištami, z nichž spodní ověšena střídavě akanty a lodyhovou ara- beskou :

4- »er- a fVLMIne et granDIne protege nos saLVator

ET PROTECTOR NOSTER ® (1712).

Na plášti reliéfy: Maria Immac. mezi sv. Michalem arch. a Ga- brielem, sv. Anna, Vojtěch, Barbora, Jan Nep., Augustin a Jan Křt. a torem orámovaný nápis:

DWOGI CTI HODNÍ A WISOCE VCENI PAN AVGVSTIN IAN WRABEC DE KAN NEPOMVCKI KE CZTI SLA WGE BOZI NEPOSKWRNIENE MA RIE PANNI S- MICHALA ARCHANGE LA A GINICH S ■ S ■ PATRONVW SWICH ZWON TENTO SLITI DAL WKLAT TOWECH

Na jiném místě medalion zvonařův se jménem IOANNES PRICQVEY. Na kůru český kancionál z r. 1712, tištěný u Kar. Jos. Geřábka v Praze. —

Nedanice.

Druhdy zvláštní statek s tvrzi, jejíž stopy hledati sluší v trati zv. ,,M o- čidla" vých. od vsi.

Jižně od Xedanic mezi vrchy Ptíncm a Haškovcem městiště zašlé osady Tuklck (Stará pozem. kniha Poříčská, zápis z r. 177 1 ,,na Tukleczich"; Emlerův bern. rejstřík z r. 1379, str. 16 mylně klade ji do okolí Milence u Nýřska).

Nedaničky (Nedanice Malé).

Na samém vrcholu ,, Hůrky" nade vsí je dle sdělení p. říd. učitele A. Šlcgla z Měčína mohyla.

43

Nepomuk (Pomuk, Nepomuky).

Schaller J., 1. c. X 1 1., i 50. — S o m m e r J. G.. 1. c. VIL, 31. — P a m. Arch. XI., 419. — Eichle r J., rkp. 1. c. -Voříšek Rom., rkp. 1. c. — Archiv městský.

Obr. 30. Nepomuk. Starší pečeť města z r. 1560.

.Město vzniklo pod záštitou kláštera Pomuckého a mělo již ve 14. stol. svůj farní kostel, k němuž právo podací vykonávali opatové. Po zkáze kláštera pod- řízeno bylo městečko pánům na Zelené Hoře, jimiž byli od druhé polovice 15. stol. Šternberkové. Zdeněk ze Šternberka udělil osadníkům právo statky svobodně vlád- nouti a vymohl městečku výroční trh (1465). I v následujících dobách nepřestával rod pánů ze Šternberka městu jiných výsad a dobrodiní činiti. Majestátem z r. 1750 povýšen Nepomuk na město a dovoleno jemu, aby sobě erb přidáním obrazu sv. Jana Xcp. polepšil. V původním erbu spatřuje se v modrém poli stříbrný kostel s věží a vchodem. v němž obraz Panny .Marie (znak Kláštera)

Pečetidla: 1 . Stříbrné s rukojetí skládací, kolem erbu města opis: S1GILVM CIWITATIS - NEPOMVK * 1560 *

2. Mosazné s opisem kolem erbu (v němž již obraz sv. Jana Xcp.): PECET ¥ MĚSTA * NEPOMVK ^ 1719 ^

Jiná pečeť města z r. 1560 měla opis: Sigillum oppidi Xepomuk 141 3 reparátům 1560.

V archivu městském chovají se následující majestáty, privilegia a listiny:

1. Originál listu na papíře, pečeť utržena, latin., Jiří kr. C. udílí městečku majestát na výroční trh. Dat. v Praze 22. února 1465.

2. Majestát krále Jiřího, latin, na papíře s visutou pečetí jen částečně za- chovanou, kterým obyvatelům městečka povoluje, aby statky a zboží své mohli svobodně prodávati, darovati a odkazovati. Dat. 30. máje 1465.

3. Vidimus tohoto listu od purkm. a rady m. Klatov z r. 1541, na papíře; pečeť utržena, a jiný starý- opis privilegia toho.

4. Orig. české listiny pergamenové s třemi vis. pečeťmi (utrženvmi); Zdeněk ze Šternberka a synové jeho Jaroslav a Jan udílejí obyvatelům městečka Xepomuku privilej svobodné vůle nad majetkem Dat. na Zel. Hoře, ve čtvrtek po přenes, sv. Václava 1466.

5. Listina perg., česká (vis. pečeť utržena) Zdeslava ze Šternb.. obsahu jako č. 4. Dat. na Zel. Hoře 1479 v úterý před naroz. sv. Jana Křtitele. Vidimus této listiny z rady a pod pečetí kr. města Klatov na archu papíru z r. 1600.

6. Jaroslav ze Šternb. perg. lístkem českým z r. 1483 dává povolení faráři Václavovi z Xep. zříditi rybník na jeho louce (bez pečetě).

7. Jaroslav ze Šternb. perg. listem českým zapisuje louku pod novým mlýnem, z r. 1492 (pečeť utržena).

8. Albrecht ze Šternb. listem perg., českým (pečeť utržena) z r. 15 14 pro- dává obci Xepomucké některé dědiny.

9. Týž Albrecht ze Šternb. perg. listem českým prodává obci Xepom. dvůr Bořek r. 1527 (s vis. pečetí).

10. Adam ze Šternb. na Konopišti perg. listem českým (pečeť utržena) z r. 1540 potvrzuje a rozmnožuje svobody dříve udělené.

44

li. Antonín arcibiskup Pražský potvrzuje Nepomuckým nadání k špitálu, jež učinil Ladislav ze Šternb. listem českým z r. 1566.

12. List Rudolfa II., český na papíře (porušený s pečetí utrženou) z r. 15 . . konfirmace privilegií dříve daných.

13. List perg., český, s vis. pečetí Adama ze Šternb. z r. 1606, jímž uděluje Nepomuckým právo vaření piv pšeničných i ječných za jisté platy.

14. Frant. Kar. Matyáš ze Šternb. perg. listem českým potvrzuje Nepomuckým výsady; dat. na Horažďovicích 26. července 1634.

45

15. List Jaroši. Bořity z Martinic, perg. český, konfirmace privilegií předešlých. Dat. v Praze 1638; pečeť utržena.

16. List perg., český, s visutou pečetí Frant. Mat. Karla ze Štcrnb. z r. 1638, konfirmace starých výsad.

17. Majestát Ferdinanda III. o osmi listech perg., s visutou pečetí, datovaný v Režně 29. listop. 1653, potvrzuje majestáty Rudolfa II. z r. 1580 a Frant. Mat. Karla ze Šternb. z r. 1638 a udílí právo na nový jarmark.

18. Majestát Leopolda L, český, na pergamenu s pečetí zachovanou, jímž uděluje se nový jarmark a téhodní trh. Dat. ve Vídni 23. dub. 1672.

iq. Václava Vojtěcha hr. ze Šternberka výsada na devíti perg. listech s visutou pečetí, česká, z r. 1680, potvrzuje stará práva.

20. Tři listy zachovací (německý města Krumlova z r. 1655, cechmistrů krej- čovských v Bechyni z r. 1690 a obce Kasejovic Janu Blahoslavovi z r. 1627).

21. Obec Nepomucká listem perg., českým pod pečetí svou vydává pořádek cechmistrům řemesel tkalcovského a mezulanického. Dat. r. 1698.

22. Majestát Karla VI., český, kniha o 56 perg. listech s vis. pečetí, dat. ve Vídni 26. srpna 1730, povyšuje obec na město, polepšuje její pečeť a potvrzuje všecky před- cházející výsady.

23. Majestát Marie Terezie český o 10 listech perg., dat. ve Vídni 3. července 1747, potvrzuje dosavadní privilegia v regestech uváděná.

24. Majestát Josefa II. ze dne 15. července 1783, německý na pergam., kon- firmuje výsady předešlé.

25. Majestát cis. Františka z r. 1795, německý na pergam?né.

Knihy: zápisná o při ímání sousedů do obce z r. 1637, pamětní aneb manuální z r. 16S5 v pěkné vazbě s pukly.

DĚKANSKY KOSTEL SV. JAKUBA.

J. E. V o c e 1, Mittheil. d. k. k. Centr. Com. 1859, 212. — Mikově c F e r d. B., Starožitnosti II., 79. — Neuwirth J o s. Dr., Geschichte d. bild. Kunst in Bóhmen L, 512. — Lumír 1857, 763. Tra jer J., 1. c. 221, 1015.

Matriky z r. 1740 (výtah ze starých matrik, které shořely, počíná rokem 1710), kniha pamětní zr. 1705.

Původ kostela není daleký doby založení kláštera Pomuckého (1142, dle jiných 1153), ač teprve r. 1334 vyskytuje se jméno prvního známého faráře v Nepomuku. Kostel, původně románský a skrovných rozměrů, přestavbou a rozšířením v době gotiky přeměněn byl na trojlodní basi- liku s vysokým a dlouhým východním chorem.*) R. 1630 povýšen byl za děkanský. Dekretem Josefínským kostel r. 1786 zavřen a děkanství přeloženo ku kostelu sv. Jana ve městě. Na to kostel, jejž koupí získali právováreční měšťané, sloužil až do r. 1857 za sýpku. Opuštěné svatyně ujali se někteří dobrodincové, v jichž čele byl Tomáš šlechtic z Putzlacherů a patronátní úřad Zelenohorský; působením jich provedeny na kostele do r. 1859 rozsáhlé opravy, které ale při vší chvály hodné snaze nedovedly stavbě vrátiti ráz původnosti a [mnohý cenný detail opět zakryly aneb znesvářily. R. 1860 byl opravený takto kostel službám božím navrácen.

*) Přestavba tato udala se dle vší pravděpodobnosti ještě za doby rozkvětu kláštera Pomuckého, t. j. na počátku 14. století, sotva však, jak prof. Vocel se do- mvšlí, ve stoWí XVI.

46

Chrám zvedá se na hrazeném, k západu příkře spadajícím návrší, při němž až do nedávná byl hřbitov. Hradební zscf sesilují četné, obnovené opěráky a na západním konci dvě bašty: nárožní polokruhová, druhá čtverhranná, druhdy za kostnici užívaná, čemuž nasvědčují dosud trosky

Obr. 32. Nepomuk. Kostci sv. Jakuba (strana jižní).

vchodu, opatřeného na vnější straně cihlovým štítem, v jehož poli v ka- meně rytý nápis:

AMEN AMEN DIČO TIBI

NISI QVIS RENATVS FVERIT

EX AQVA ET SPIRITV SANCTO

NON POTEST INTROIRE IN

REGNVM DEI ■ IOAN

pod ním J K -- 1677, nad ním symbol naděje se jménem MRA (Maria), leb a hnáty s písmeny NCKDN.

Stavba orientovaná, provedená z lomového kamene, omítnutá, skládá se z trojlodní síně a presbytáře se závěrem polygonálním, k jehož severnímu boku po celé délce přilehá sakristie a nad ní oratoř. Všecky tyto části sahají do stejné výše. Z taškového krytu nad chorem ční nový jehlanový sanktusník.

V západním průčelí obráží se hlavní lod chrámová šíří zdiva mezi dvěma vyššími opěrnými pilíři, nad něž vystupuje vysoký, zděný, kamen- ným křížem zakončený štít, prolomený kruhovým oknem. Hlavní

' ■ f i' r r ■' r

+■

Obr. 33. Nepomuk. Koste] SV. Jakuba. 1'udorys.

49

portál, jakož i široké, lomeným obloukem sklenuté okno nad ním s bohatou, avšak nesprávně rýsovanou profilací ostění jeví se býti dílem poslední opravy. Boční lodě, nižší, prolomeny jsou v čelech menším hrotitým oknem a oživeny v nárožích jednoduchým opěrákem, postaveným ve směru hlavní osy.

Podélné strany lodí bočních, třemi okenními osami na tolikéž polí rozdělené, v každém poli hrotité okno mezi dvěma opěráky o jed- nom ústupku, na každé straně uprostřed nový portál; pultové střechy opírají se o zdivo lodě hlavní, členěné týmž počtem oper a hrotitých oken. Sokl, zdivu i opěrákům společný, v původní podobě neúplně za- chovaný, běží bez přerušení až k presbytáři, v jehož zdivu se ztrácí.

Presbytář s osou k pravé straně odchýlenou, dle šetření, konaného prof. Vocelem při opravě mezi léty 1857 — 59, jeví se býti ve spodní části až po kordonovou římsu zbytkem pů- vodního románského kostela, jehož strany dosahovaly až k prvnímu opěrnému pilíři po- lygonálního závěru.

Na straně jižní román- ský portálek s oblým sloupkem na patce v podobě obráceného echinu; archivolta z talířovité hlavice vystupující uzavírá tympanon, zdobený vy- pouklým, plochým křížem, jemuž

po stranách mělké, kruhovité prohlubně, kdysi snad malbou neb reliéfním obrazem vyplněné. (Obr. 35.) Opěrné pilíře (z nichž onen při románském portálku se starým zdivem organicky spojen není) mají dva ústupky (spodním probíhá kordonová římsa), patu přizdívkou sesílenou a vrcholy novými nevkusnými pultovými deskami kryté. Zvláště význačný jsou na opěrných pilířích chórových malé, hrotitými oblouky překlenuté prů- chody ve výši kordonovč římsy založené.

V n i t ř e k. Síň chrámová, ve světlosti průměrem 1633 m široká, 18-0 m dlouhá, rozvržena jest dvěma páry čtyřbokých pilířů na lod hlavní

Soupis památek bist. a uměl. Pol. okres Přeštický. 4

Obr. 35. Kostel sv. Jakuba. Románský portál.

50

7*86 m širokou a dvě nižší, bezmála stejně široké lodě boční, každá o třech křížových polích s žebry, jež v lodi hlavní spočívají na plochých ležinách a zde na nějakou později vykonanou přeměnu klenby poukazovati se zdají. Západní travée hlavní lodi zastaveno jest kruchtou při poslední opravě nově založenou. Arkády tupě lomené, na hranách ubrané vyvinují se bez- prostředně z lícních ploch pilířů, sesílených na straně do boční lodě obrácené čtverhrannou příporou; žebra na těchto příporách nasa- zená, opřena jsou na místě kon- solů krátkými, oblými dříky. Nad arkádami v lodi hlavní založena jest římsa, nad ní v každém poli neveliké, hrotité okno bez kružby; též v lodích bočních běží pod ná- stěnnými oblouky nad portálem oblomená, v čelech v přízední pás převedená římsa, nad ní v jednot- livých polích hrotité okno. Na jižní zdi pět erbů neuměle malo- vaných podle zbytků při poslední opravě tu i jinde na spodní omítce objevených heraldických a figu- rálních maleb.

Oblouk triumfální (6o°) bez trnože a římsy, na hranách otu- pený otvírá se do nižšího, s hlavní lodí stejně širokého a 1470W dlou- hého presbytáře, obsahujícího dvě křížová travée a chórový, sedmi stranami dvanáctiúhelníka vytvo- řený závěr paprskovitě sklenutý. Mohutná žebra chórového závěru mají tvar proláklých klínů, v před- ních travée jsou však žebra tak jako v lodi šťavnatě profilována oblounem s čelným páskem; tři svorníky jsou hladké. Žebra vyrůstají z útlých konsolků, zdobených třemi kružbovými jeptiškami, pod nimi oblé přípory prodlužují se až k okenním splávkům, kdež trojím vykrou- žením se vytrácejí. Zajímavé jsou oba mohutné konsoly na podélných stranách, tvořící v podstatě pod pětilaločnou římsou svaz pěti silných a tolikéž útlejších prutů podlomených a dole spjatých obroučkem, pod nímž krátký, oblý dřík s kulovitým závěsem. Konsoly tyto jsou tvarem velmi podobny konsolům, jakéž v blízkém klášteře jako zbytky tamního

Obr. 36. Nepomuk. Kostel sv. Jakuba. Epitaf Jaroslava ze Šternberka.

5i

chrámu se zachovaly (srovnej obr. 16). Okna hrotitá, bez kružeb, pů- vodně as ve všech polích dvojdílná, vyzdobena byla v ostění vnitřním dvojí řadou ostře vykrajovaných trojlistů a hvězdic z pálené hlíny, bílých v šedém poli. Zbytek této účinné dekorace spatřuje se v jediném okně nad severním portálkem, byly však podobné okrasy shledány i v oknech lodi. Ze dvou velkých portálů s moderní gotickou profilací ostění, osa- zených kraby a křížovou kytkou, tvoří pravý vnitřní dekoraci román- ského port alku výše jmenovaného, levý pak vede do sakristie; před ním spatřuje se nižší hrotitý portál, starý, jehož hladce skrojené ostění přidělaným maltovým profilováním je zakryto. Okna nad těmito por- tály, dříve volná, otevírají se nyní do oratoře, která i se sakristií v přízemí jest dílem z doby poslední opravy na místě odbourané staré sakristie.

Hlavní oltář a oba boční jsou díla moderní gotiky; oltářní obrazy na nich maloval Vil. Kandler r. 1859.

Nová je též gotická kazatelna.

Křtitelnice hladká, cínová, na třech nohách s maskarony a drápy, zvonovitá nádoba hladká, výška i s nohami 0-82 m.

Lampa na věčné světlo, těžkého barokového tvaru s appliko- vanými kartušemi a listovými uchy. 18. stol.

K a s u 1 e z karmazínové, květované látky, na ní dva vyšité, sdru- žené erby, levý Šternberský, pravý Schwarzenberský pod nimi letopočet 1722.

Pluviál a kasule z červeného sametu, zlatem skvostně vyšívané, na pluviálu znaky Kinských a Colloredo-Mansfeldů, z r. 1829.

Náhrobníky. V choru mramorový epitaf Ladislava ze Šternberka (obr. 36.), až po římsu 3-60 m vys., šířka v plintech i-86 m, na podstavci erb Lokšanský, na hlavní desce klečící postava ve zbroji před křížem, na jehož podstavci erb Šternberský; v hořejší, volutami orámované desce nápis:

LETHA • M • D • LXVI ■ W NEDIELI ■ SEDMÉHO DNE • MIESIICZE ■ CZIERWENCZE • VMRZEL • GEST • MEZI I • SIIDMAV ■ A OSMAV HODINV ■ NA PVOL WORLOGII ■ VROZENU PAN ■ PAN - LACZLAW • Z SSTERNBERGKA ■ A NA ZELENÉ • HORZE • A ■ PLANCZII ■ GEHO MILOSTI : ARCZIIKNIIZETE FERDIINANDA RADDA • A KOMORNÍ I K ■ PAN BVOH RACZ • MILOSTIW ■ BITU ■ DVSSI • GEHO

Y hradební zdi hřbitovní žulové náhrobníky, vyzdvižené při opravě chrámové:

4*

52

I. in cinerem corpus 2. FRANCISCUS SEIFRIDUS HOC

collapsum Pánek . . . SVB MARMORE PUTRET

Hic cinis ex Io us HUJAS D RECTOR (MERI)

furget in a . . . poli MVLT : EGENS

qvi Nepomuc VIR PIVS ET ■ IS PATIENS

animarum Pastor FIDELIS IN OMNI

A 1728 usque A 1763 CREDO QVOD /ETERNA

Da requiem cineri PÁCE QVIESCIT AMEN

Lector ami . . TEMPORE BELLONA GaLI

TRANSÍVlT : IN ytDES Xlmo IUNII

3. Pískovcový s erbem a opisem, z něhož čísti možno pouze: mtE- fncíe Brtora Brnící Brojeni; pan H)aqlatrj . . .

Voříšek připisuje náhrobek ten Václavu Žišovskému z Udimě, jenž r. 1592 byl již mrtev.

4. Pískovcový s erbem z části jen zachovaným, nápis setřený.

5. Žulový s kalichem a nápisem:

HIC IACET IN TVMBA AVGVSTINI PASSERIS VMBRA QVI NEPOMVCENVS MVNE RE PASTOR ERAT

A XXVIII OBUT 29 MAY MDCCXXVIII

V kostele kamenný pomník Gustava šl. z Putzlacheru (syna dobro- dince chrámu Tomáše šl. z Putzlacheru) od A. Wilda v Praze z r. 1860.

Věž čtverhranná, v ose chrámové před presbytářem stojící, běžná baroková stavba s cibulovou bání, nárožními pilastry na dvě patra dě- lená, z r. 1788 (Eichler) (obr. 32.). V ní visí zvony:

1. Výška 1-05 m, průměr 1-40 m. Ucha v podobě vousáčů, nahoře pod anthemiovým páskem opis: ipv- DURCH DAS FEUER BIN ICH GE- FLOSSEN IOHANN GEORG KUHNER HAT MÍCH GEGOSSEN IN DER KONIGLICHEN STADT PRAG, pod ním festony.

Na plášti obrazy sv. Jakuba, Jana Nep. a Vojtěcha s podpisem:

m~- s • nepoMVCene s • IaCobe s ■ aDaLberte | opes ferte.

a nápis:

«»•- PRIOR CAMPANA ANTIQVA

PONDERANS 24 CENTENARIOS 74 //. AB AO 1500 USQVE AD ANNUM 1753 SONANDO DVRAVIT H/EC RUPTA DENUO PRAG/E AO 1756 TRANSFUSA IN EODEM PONDERE, TVNC DOMINANTĚ

35

ILLUSTRISSIMA MARIA DOMINICA NATA COMITISSA A MARTI NITZ ET DECANO LOCI IOANNE PÁNEK PRESBYTERO ECCLESIASTICO P- T- EXISTENTE

Při dolejším kraji rocailový pás.

2. Výška 067, průměr o-8o m- Kolem koruny vlys, sestavený z alego- rických figurek. Na plášti Ukřižovaný a nápis:

Chwaltez Pana Boha Wssyckni Swati geho Nebo on sprawedliwy gest Pan na wssech cestách swy ch a swaty we wssech skvtcych swych léta panie 1585 —

Na jiném místě nezřetelný otisk medalionu s hlavičkou. Při dolejším kraji vyryto:

Tento zwon Slyt gest w miestie rokyczanech skrze lana makala

3. Ulil Jan V. Pemer v Č. Budějovicích za děkana Fr. Boubela.

4. Z doby nejnovější.

KOSTEL SV. JANA.

Traj er J., 1. c. 222.

Založený r. 1639 jak° kostel sv. Janu Krt. zasvěcený (dle podání na místě rodného domku Jana z Pomuku) Frant. Matějem hr. Šternberkem. Nynější stavba provedena za Adolfa hraběte z Martinic mezi lety 1734 — 38 a kostel zasvěcen sv. Janu Nep. a Janu Křt.

Stavba baroková s chorem k severu obráceným, centrálního uspo- řádání. Jméno stavitele nepovědomé.

Jižní, do ulice hledící průčelí tvoří mírně vystupující risalit, členěný čtyřmi pilastry, nad římsou zvedá se štít volutami opřený a též dvěma páry pilastrů oživený, v něm výklenek s pískovcovou sochou sv. Jana Křt. Hlavní portál renaissaňční, z prvotní stavby chrámové pocházející, s otevíeným štítem, v jehož poli erb Martinický s hvězdou Šternberskou, na architravu deska s nápisem:

HANČ ECCLESIAM IN DOMO CVNARVM B: IOANIS NEPOMV

CENÍ STANTEM IN HONOREM S. IOANIS BAPTISTAE EXSTRVXIT

EX LEGATO ILLVSTRISSIMI CONIVGIS SVI FRANCISCI DE STERNBERG

LVDOMILADERZICZANetcNVPERVERO 1686 20 AVG I NCENDIO HVIVSOP

PÍDI DEFORMATAM PRISTINO RESTITVIT DECORI EORVNDEM FILIVS ET

HAERES: WENCESLA. ADAL. COMES A STERNBERG. ANNO 1688.

54

Nad portálem okno polokruhem sklenuté.

Obě boční věže, poněkud na zad ustupující, ve svrchních patrech v nárožích zaoblené nesou nad vyklenutou římsou zvonovité báně s lucernou, nároží dekorována jsou pilastry, okna vrchního patra segmentová, nižší polokruhová, v přízemí portálky s kamenným baro- kovým ostěním a štukovým ozdobným rámovím, nad nimi výklenky se sochami sv. Dominika a sv. Františka.

Obr. 37. Nepomuk. Kostel sv. Jana Nep. Průčelí.

Průčelí a věže okázaleji jsou dekorovány štukovou, mírně vypouklou ornamentikou.

Podélné stěny lodě a pravoúhle zakončeného choru jsou prázdné a jen velkými, barokově vykrajovanými, jinde opět polokruhem sklenu- tými aneb prostě čtverhrannými okny oživeny. Choř i lod mají na venek stejnou výšku, nad mansardovou střechou zvedá se cibulovitý sanktusník.

Vnitřek, příznivě působivý dobrým řešením půdorysu a členi- tostí stěn trpí poněkud nedostatečnými rozměry výškovými.

Vlastní lod má podobu čtvercové síně, čítající 9 metrů vnitřního rozpjetí a sklenuté stlačenou kopulí, zvedající se nad polokruhovými pásy stran a vypnutých do vnitř empor rohových.

55

Z této lodě otvírají se plným pásovým obloukem po obou stranách kaple s přímou závěrovou zdí, konchovitě sklenuté, prolomené v čele velkým, barokně vykrajovaným oknem, k jihu kvadratická síň, jež tvoří přední, menší loď, na sever pak presbytář obdélníkový se závěrem, od- povídajícím oběma bočním výstupkům, obě dvojicí sdružených pilastrú a klenbových pásů od hlavní lodě oddělené a kopulemi sklenuté. Před- síní a hudební emporou nad ní s barokovou poprsní a valeným klenutím doplňuje se chrámová prostora ve směru hlavní osy, ostatní pak části chrá- mového obdélníka zaujímají sakristie, schodiště ;i jiné k různým boho- služebným účelům sloužící síně, v hořejším patře po obou stranách presby-

-4M — I i h-

Obr. 38. Nepomuk. Kostel sv. Jana Nep. Půdorys.

teria oratoře s vysedlými barokovými poprsněmi. Stěny vlastní prostory chrámové dekorovány jsou ve všech částech pilastry, oblamovaným kládím a římsami, pole šikmých stěn mezi pilastry ozdobnvmi vvklenky, vše v nové, jednoduché, dobře zharmonisované polychromu.

Na hlavním oltáři, nové nádherné renaissanční architektuře, socha sv. Jana Nep. v životní velikosti, r. 1849 dle modelu Jos. Maxe v mědi tepaná a postříbřená, dílo Ludvíka Fortncra v Praze.

Dva oltáře boční v kaplích a jiné dva v přední lodi jsou bezcemn; architektury z 18. a ig. stol., podobně i v středu lodi nízký oltářík sv. Jana Nep., označený nápisy jako místo, kde narodil se sv. Jan Nep.

Kazatelna baroková na konsole ze spleti spirálových haluzí, mezi nimi putti, festony a květinové závěsy, baldachýn v podobě akan- tových ratolestí sbíhajících se k vrcholu, na němž Šternberská hvězda. Výborná řezba z první polovice XVI 1 1. stol.

56

Obr. 39. Nepomuk. Vnitřek kostela sv. Jana Nep.

Na stěně presbyteria mramorová deska s nápisem:

ANNÓ_1738 DÍE 17 AVGVSTI QU/E FVIT DOM. 12 POST PeNTECOSTj: RDÍSSM9ACILLm9:D: D:IOANNESRUDOLPHUSe S:R:J: COMITIBVSDE SPORK EP9 ADRATENSÍS AC SUFFRAGANEUS PRAGENSÍS etc: HANČ ECCLESIAM AB ILL^o AC EXCELLM0 D : D :ADOLPHOS:R : I: COM: A MARTlNiTZ DNO IN GRUNBERG etc: AMPLIATAM CONSECRA

57

VIT ET EJUSDEM. 4: ALTARÍA, NEMPE: ÍMO MAJUS IN HONOREM S: JOANNÍS BAPTiST/E, 2d0 S: JOANNÍS NePOMUCENÍ ÍN MEDÍO EC- CLESI/E, UBI NATUS EST. 3™ B : V : MARÍ/E, 4™ S : DOMINICI CONF: ITAQUE SÍNGVLÍS XtI FIDELlBVS IN ANNIVERSARIO DIE CON- -SECRATÍONÍS ECCLESIAM HANČ DEVOŤE VÍSITANTÍBUS 40 DÍES DE VĚRA INDULGENTÍA IN FORMA ECCLESI/E CON-

SVETA CONCESSIT Pro tunc Decanus Loci Joes Pánek.

Obr. 40. Nepomuk. Průčelí domu čp. 85.

Na poprsní empor v střední lodi čtyři obrazy ze života sv. Jana Nep., prostřední hodnoty, 18. stol.

Mosazný krucifix na troj bokem podstavci (as 40 cm vys.), jehož rohy zdobí akantové listy; na podstavci ryté znaky hrab. Šternbergň a Maltzanů a nápis:

HONORI S. lOANNIS NEPOMVCENI 1688. Dobrá práce lijecká.

Zvony: 1. Priiměr 180 m, výška 140 m, přelit byl ze zvonu Jak. Vil. Seitzem r. 1775 ulitého od Vád. Pemera v Plzni r. 1848.

2. Průměr 0-38 m, výška 0-36 m, opis : SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM IN SyECVLA MT AO 1716.

2. Přelitý od Juránka a Pemera v Plzni r. 1879.

Na hlav. dveřích velký zámek renaissanční s prolamovanými ornamenty. Pozoruhodná práce ze 17. stol.

KAPLE BOZI HO TĚLA při zádušním rybníce, nepatrná stavba obdélníková, polokruhem uzavřená, v konce 17. stol., zrušená r. 1786. Zevně jednoduchá, renaissanční výzdoba, okna polokruhová, uvnitř valená klenba s výseky. Stavení slouží nyní za kovárnu.

KAPLE PIARISTŮ při škole měšťanské (stavba novodobá); v ní oltář z r. 1866 dle nákresů Frici. Wachsmanna s obrazy žehnajícího Spasitele a sv. Josefa z Calesanzy od Ant. Lhoty a soškami od Ed. Ve- selého.

Naproti kostelu sv. Jakuba chudobinec, prostá stavba z konce 17. stol., obnovená r. 1902. Nad vchodem kamenné nadpraží s maskarony na obou koncích, na něm letopočet 1699 a Šternberská hvězda. V sousedství jeho některé starší domy. (Obr. 40.)

Na náměstí SOCHA P. MARIE (u kašny) od Jindř. Čapka.

Na cestě z Nepomuku do Milce žulový sloup, s podstavcem na 4 m vysoký; čtverhranný dřík k hořejšímu konci se zužující, kdež oživen

okrouhlými a routovými puklemi; na štítovém vrcholu sedí pěkně kutý kříž. Z druhé polo- vice 17. stol. (Obr. 41.)

Na silnici k nádraží u města SOCHA P. MARIE s Ježíškem na pískovcovém pod- stavci, málo přes 1 m vysoká. Na podstavci nápis:

DOM.

B. V. MARI/E

VIRIDO MONTA

N/E HONORI

PONI ET EX

STRVI FECIT

D . F : TÁBORSKÝ

Á HIRSCHEN

FELDT *)

1688.

Na pěšině od nádraží do města pískov- cová socha Krista zbičovaného sedícího. Na žulovém podstavci W P

1767.

Obr. 41. Nepomuk. Boží muka při ccs té do Mileče.

* Daniel Frant. Táborský z Hirschenfeldu byl hejtmanem a inspektorem panství Zelenohorského za hrab. Václ. Vojt. Šternberka.

59

Neuraz.

T r a j c r J., 1. c. 225.

Matriky od r. 1784. -- Liber memorabil. ab anno 1823.

Ves někdy kláštera Nepomuckého, po rozdělení zboží zelenohorského připadla k statku Plánickému.

FARNÍ KOSTEL SV. MARTINA. Původ neznámý, v starším inventáři z r. 1796 poznámka, že tu bývala fara, později filiální k Myslivu,

Obr. 42. Neuraz. Kostel a zvonice.

od r. 1773 vlastní duchovní správa. Faru Neurazskou neuvádějí ani knihy erekční ani konfirmační, ba ani ještě knihy visitační z r. 1573, ovšem ale již rukopis arcib. knih. o sčítání duší z r. 1730, který klade kostel Neurazský jako filiální k faře Myslevské.

Prostá budova bezslohová, orientovaná, r. 1870 opravená. Loď ob- délníková s jednoduchým štítem v západním průčelí, v něm kruhové okno a prostý vchod; podélné strany o třech segmentových oknech, presbytář užší, čtvercový, nad ním plechem pobitá zvonička; sakristie po pravé straně má v čele zděný barokový štít.

Uvnitř lodi strop rovný, presbytář sklenutý plackou, oblouk trium- fální polokruhový.

Tři oltáře bezcenné, na hlavním obraz sv. Martina od /. Herzoga v Plzni.

6o

ZVONICE dřevěná, o sobě stojící na kamenné podezdívce (obr. 42). Ze dvou zvonů větší o-6o m vysoký, o-8o m průměru, má na plášti obrázek Ukřižovaného a sv. Martina, v medalionu jméno zvonaře Jana Vojt. Per- nera v Budějovicích a letopočet 1838; menší 0-48 m průměru, 0-42 m vysoký s obrázkem sv. Martina má nahoře opis: HT FRANCISCVS ANTON I VS FRANCK ME FVDIT PRAG/E 1753.

Oltář ní zvonek zdobený lístky akantovými a nápisem CLATT/E pochází z Klatovské zvonařské dílny Pricqveyovy.

Obr. 43. Nezdice Dolní s kostelem sv. Prokopa.

Nezdice Dolní.

Traj er J., 1. c. 810 a 1021. — Košín J. T. Umtribs der H. Poritschen oc. rkp. —

Beschreibung des Wúrtschaít; Eichler J., 1. c.

Osada, ve které stávala tvrz, z níž značné zbytky valů a příkopů spatřiti lze v zahradách při domku čp. 7. severně nad kostelem. Na sklonku 14. stol. dostala se do majetku držitelů Roupova, s nímž r. 1707 připojena k panství Červ. Poříč- skému.

O nálezu popelnic a jiných předmětů předhistorických zmiňuje se pa- mětní kniha školní, aniž však udává bližšího označení místa. Na Lužanské hoře nad Xezdicemi říká se nejvyššímu místu ,,na tanečk u". Na svahu k Lužanům obdélný, valu podobný násep.

KOSTEL SV. PROKOPA, ve 14. stol. farní, později filiální do Vřeskovic; r. 1861 fara při kostele obnovena nadáním císaře Ferdinanda Dobrotivého.

Baroková stavba orientovaná, vystavěná v polovici 18. stol. nákladem hraběnky Františky Aug. Tórringové z Jettenbac.hu na místě skrovné gotické svatyně, ze které podrženo však presbyterium (nynější sakristie) a východní čásť lodě (presbytář) ; k té přistavěna nová širší locl s koncho- vitými boky a emporou, čímž stavba v půdorysu nabyla podoby kříže.

6i

Průčelí bez štítu, proláklé, s jednoduchými pilastry při zaoblených nárožích, v nichž schodiště na kruchtu a sínec pro Boží hrob, uprostřed čtverhranný, prostě orámovaný vchod. Na podélných stranách pravoúhlé výstupky střední častě lodní s vy krouženými nárožími, okno segmenty překlenutá, na jižní straně hlavní vchod v prosté úpravě.

Východní stranu zakončuje nižší stavba původního gotického presby- teria s polygonálním, opěrných pilířů prostým závěrem a stará sakristie, nad kterou, zdá se, zvedala se kdysi dřevěná zvonice. Nízké oratoře vypl- ňují na obou stranách boky a kouty východního choru.

Vnitřní prostora kostela 14 m široká a 18 m dlouhá, souměrně roz- vržená, obsahuje jako střed obdélní- kovou síň rozšířenou o konchovitě vyklenuté boky; tato síň prodlužuje se k západnímu průčelí o užší, valeně sklenuté travée, jemuž odpovídá v opačném směru stejná prostora

!

HM

presbyteria. Za oltářem spatřuje se polokruhový triumfální oblouk starého gotického kostela na cihlu za- zděný; dveřmi v této přepážce vstoupí se do bývalého choru, zavřeného pěti stranami pravidelného osmiúhel- níka; žebra paprskovitého klenutí, jednoduše vykroužená vystupují z je- hlanovitých konsolků k hladkému svorníku. V čelné zdi hrotité, zevně zazděné gotické okénko, v levo čtverhranné sanktuarium s jed- noduchou obrubou, na pravé straně sediliumo dvou obloucích v jedno- duše profilovaném orámování. Dvéře

na levo vedou do čtvercové síňky s křížovou klenbou, kdysi žebry vy- loženou, jak tomu nasvědčují zbylé v rozích konsolky stejného tvaru s vedlejšími; polokruhový oblouk s otupeným nárožím ve východní zdi svědčí starému gotickému vchodu.

Hlavní oltář jest prostá baroková stavba na čtyřech sloupech; na něm sochy Nejsv. Trojice, sv. Václava a Jana Nep., jakož i erb hrabat Tórringů a z Hanben (18. stol.); oltářní obraz od Ant. Friebla z r. 1863.

Dva boční oltáře sv. Apoleny a sv. Vojtěcha, barokové, jsou bezcenné.

Obr. 44. Nezdice Dolní. Kostel sv. Prokopa. Půdorys.

62

Pět párů větších cínových svícnů copových a dva páry menších svícnů barokových, tyto poznamenány A W 1715.

Zvony: i. Ulitý r. 1895 od Rob. Pemera v Plzni.

2. Průměr 0-34 m, výška 0-25 m, ucha zdobena provazcovým páskem, z nich dvě jsou ulomena; nahoře opis: + leía * bojEÍjo + m° 1 crxc 4* xx £ aue 2 marta 1 gra.

[Obr. 45. Nezdice Dolní. Sanktuarium, sedile a konsol v kostele sv. Prokopa.

3. Přelitý Vád. Pernerem v Plzni, má nejvýš letopočet starého zvonu FVSA A° 1582, pod tím REFVSA A° 1831 a plaketu Matky Boží bolestné.

Nezdice Horní.

U samoty Loupenska ve Velkém Lese skupina mohyl. Szombathy Jos. v ,,Annalen des k. k. nat.-hist. Hofmuseums" III., Not. 98, Dr. Píč v „Čechy předhistor. II., 143. Mitth. der anthr. G. XXVIII.

Oplot.

Při přestavbě obytného stavení J. Levory, číslo 34, nalezen roku 1901 pod podlahou hrnek naplnčný 360 kusy Pražských a Míšeňských grošů z dob krále Jana a Karla IV.

63

Otěšice (Vojtěšice).

Žák J., 1. c.

V lese Vrší as i km severových. od obce 2 mohyly. Na trati „na hrádkách" severov. od Otěšic městiště pusté vsi Jesení (Jeseň), jež zašla bezpochyby již ve válkách husitských. Osada Otěšice uvádí se kol r. 1228 jako zboží kláštera Svato- jiřského v Praze.

O staré KAPLI sv. Vojtěcha děje se zmínka v pam. knize Merklínské r. 1721. R. 1840 vystavěna byla kaple nynější (letopočet nad vchodem).

Na jediném oltáříku olej. obraz sv. Vojtěcha s nápisem v levém rohu: Ke cti a chvále Boží a sv. Vojt: obětoval obraz tento kostelu vojtěšickému Jan Karel hr. z Kolovratu Krakovský v r. 1841, t. č. pán na Merklíně. — mal. Ant. Lhota.

Zvon. Prům. 0-32 m, výška 0-27 m. Opis dvouřádkový:

mr HONORI SANCTORVM WENCESLAI ET MICHAELIS MT ARCHANGELI FVSA ® ANNO DOMINI $ 1719.

Na plášti plakety sv. Václava a Michala a štítek zvonařův s opisem IOANNES PRICQVEY.

Petrovice.

S c h a 1 1 e r Jar., 1. c, XII., 155. -- T r a j e r J., 1. r. 236.

Bývalý zámek, nyní obydlí hospodářského správce při poplužním dvoře, dříve zvláštním statku, jejž hrabě Frant. Václav z Vrtby získal sňatkem s Marií Annou, dcerou hraběte Václava z Klenového r. 1740, připojiv jej pak ku panství Žinkovskému. Zámek, dříve větší, již v XVIII. stol. částečně byl snesen a ubourán, zbytek neposkytuje nic zajímavého.

KAPLE SV. VOJTĚCHA, orientovaná, v založení gotická bu- dova nevelikých rozměrů (délka 18-85 w, šířka 8-33 m) z druhé polovice 15. stol., barokisovaná v 18. stol.

V západním průčelí obyčejný vchod a polokruhové okno, nad římsou hladká, štítová zed, v jejímž středu neveliká, zděná zvonice s jehlancovou střechou, podepřenou uvnitř dvěma pásy (pozdější přístavba). Podélné strany lodě prolomeny na každé straně dvěma polokruhovými, do vnitř vyšpaletovanými okny, se strany jižní druhý, prostý vchod, choř s pravo- úhlým závěrem, užší a nižší, mezi ním a lodí zděný štít se zbytkem kamen- ného kříže, v něm dvě úzká, obdélníková okénka s kamennými venýři, pod taškovou střechou průchod lomeným obloukem sklenutý. Po levé straně presbytáře nízká sakristie s polokruhovým (barokním) okénkem a oby- čejným vchodem, v nynější podobě as ze XVII. stol.

64

Loď, původně plochá, má valené klenutí s lunetami, v západní části emporu na polokruhovém oblouku, podkruchtí s kasetovaným stropem, v jehož 16 polích primitivním způsobem malované výjevy ze života a utrpení Kristova (lidová práce, snad ze 17. stol.).

Do choru poněkud na levo posunutého, nižšího, otvírá se lomený oblouk triumfální v předu hladký, k choru členěný pětibokou příporou s nízkou patkou a podbrádkovou římsou. Křížové klenutí choru s klenbičkami stoupavými podepřeno žebry prostě vykrouženými, v koutech hladké konsoly v podobě dvou okrouhlých obručí na visutém jehlanu,

Obr. 46. Petrovice. Kostel sv. Vojtěcha. Půdorys a detaily.

svorník hladký. Na straně evangelia gotické dvéře s vodorovným, v koutech vykrouženým nadpražím.

Na třech oltářích z konce 17. stol. nástavce z akantových, zručně řezaných rozvilin; na hlavním s kamennou tumbou zašlý obraz smrti sv. Vojtěcha a kolem v pěti medalionových rámech výborně malovaná (obno- vená) poprsí svatých: Prokopa, Václava, Norberta, Víta a Jana Nep.; na pravém oltáři obraz Nesjv. Trojice, technickou vyspělostí malby pozoru- hodný, na levém dobrý, opravu vyžadující obraz sv. Vojtěcha a sv. Kate- řiny před Ukřižovaným, oba z konce 17. stol.

Tři jiné, oválové obrázky svatých, po různu rozvěšené, téhož pů- vodu a rázu, jako obrazy na hlav. oltáři.

Tři páry barokových svícnů běžného tvaru, cínových, větších a 1 pár malých, ze 17. stol.

Zvony: 1. Průměr 0-47 m, výška 0-42 m, ulil Arnošt Diepold v Praze r. 1899.

65

2. Průměr 0-42///, výška 0-33 m, opis dvouřádkový:

X PRIBIK WILIM KOKORZOVECZ Z KOKORZOVA P. NA WELKICH PETROVICIH &v

PVCHARSKIM AVGEZDIE WOTINIE PRZEDSLAVI. A ROHANOVGE - L ■ P 1710, pod tím festony.

Na plášti obrázky sv. Vojtěcha, Jiří a Jana Nep., znak Kokořovských a štítek zvonaře Jana Pricqueye v Klatovech.

Na návsi SOCHA SV. JANA NEP., obstojná, na podstavci ka- menný erb (Jeníšků z Ujezda) s jednorožcem na pndě pokosem červené a modré, pod ním letopočet 1713; pod sochou prkna kutá lucerna na troj- ramenu.

Červené Poříčí.

Beschreibung des Wurtschafts-Umtribs der Hcrrschaft Poritschen Croneberg und Ruppau od Jana N. T a d. Kosí na, purkrabího v Č. Poříčí, rkp. z polovice 18. stol, — Se halíc r Jaroši.. 1. c. XI., 124. -- Sommer J. G., 1. c. VII., 227. - Sedláček A. u g., Hrady IX., 207. --Bílek Tom. V., Dě- jiny konfiskací, 587; E i c h 1 e r, 1. c.

Na panském poli ,,pod Taraachovcm" č. k. 791/1 j. v. od obce učiněn byl v r. 1887 a 1888 hromadný nález z mladší doby bi"onzové, obsahující 16 pálstavů, celt, tulejku a střepy tenké bronz, nádoby. Jen 20 kroků sv. od naleziště zjištěna byla jáma kulturní naplněná popelem a několika střípky hlin. nádob. P a m. Arch. XIV., 259. ■ — Annalen des k. k. H o f m u s. III., Xot. 90.

Nejstarší zprávy o místě a tvrzi zde stávající sahají na počátek 14. stol.; tehdy byli držiteli bratří Jaroslav a Drslav z Poříčí. Ve stol. 15. byl statek částí zboží Švihovského, od něhož odkoupil jej Jindřich Mladota z Jilmanic r. 1547. Týž prodal jej 1569 Mikuláši Šicovi z Drahcnic, po němž v držení následovali bratři jeho Adam a Albrecht, kteří šetrným hospodařením nemalého jmění získali. Nástupce Albrechtův Mikuláš Šic postavil na místě staré tvrze nový zámek (r. 161 1), avšak pro účastenství ve vzpouře r. 1623 statku jest zbaven. Po té koupí uvázal se v držení Filip Adam, svob. pán z Kronenbergu, na něhož dosud upomíná německé pojmeno- vání obce (Kron-Poritschen). Dědictvím přešlo panství r. 1709 na generála Jana Jiřího hrab. z Hauben a po něm na dceru jeho Františku Augustu, provdanou hra- běnku Tórringovou z Jettenbachu. R. 1763 po synu této Norbertu hr. Tórringovi koupil Poříčí s Roupovem Kliment František vévoda Bavorský. Posléze přešlo panství na základě státní smlouvy z r. 1805 na princi' Ferdinanda III. z domu Tos- kánského a jest dosud v držení rodu panovnického.

ZÁMEK na místě někdejší tvrze, vystavěn byl nákladem Mikuláše Šice z Drahenic r. 161 1. Ze staré tvrze, ležící těsně při řece Uhlavě zbyla část severovýchodní, přiléhající k novému stavení a jednopatrová budova před nádvořím, obsahující v j e z d. Týž upraven r. 1766 v bránu stlačeným obloukem sklenutou, nad níž v kamenu vytesán s levé stranv lev s prázdným nyní štítem, vedle v právo Minerva se štítem, na němž znak vévod Bavor- ských; na architravu nápis: Porta hoC sVb gratlosIsIMo praesIDII CLYpeo renoVata; okno nad vchodem obloženo knížecím pláštěm, nad nímž vé- vodská koruna.

Soupis památek hict. a uměl. Pol. okres Přeštic!

66

Vlastní zámek je renaissanční budova jednopatrová s průčelím k zá- padu hledícím, v jehož středu vchod rustikovaný; zde v nadpraží deska žulová s nápisem Xeífja 1611. Oba boky vybíhají nad hlavní římsou v zděné štíty, členěné římsami a pilastry; kamenné obruby oken s přímoča- rými římsami a pětiboká věž v severozápadním rohu nad slemeno střechy vy- stupující a zvonovitou bání s cibulovou lucernou pokrytá oživují dostatečně jednotvárné jinak stavení, nad jehož střechu zvedá se několik renaissanč- ních komínu s rozložitými římsami. K severu pojí se k zámku samostatné křídlo, jak se podobá zbytek starší stavby, jehož zevnějšku dostalo se ale renaissanční úpravy. Pod maltou tu a tam stopy sgraffitované rustiky.

V přízemí táhne se po celé západní délce široká, salleterreně podobná chodba, jejíž valená, okenními kápěmi prostoupená klenba de-

sm

Obr. 47. Červené Poříčí. Zámek

korována jest stuccovými lištami. V chodbě této, nyní po délce přepažené zdí, nalézají se místnosti kancelářské; v podvěžní kobce umístěn dobře uspořádaný archiv.

Místnosti v 1. patře jsou vesměs rovnými stropy opatřeny: z plafondů stuccová rámování odstraněna a freskové obrazy obsahu mythologického zabíleny. Zachován jest obraz v síni před kaplí, ovál 2ffl široký, 2-50 m vy- soký, představující Dianu s Aktaeonem, vynikající uhlazenou technikou a živým koloritem.

V jihovýchodním nároží KAPLE s arkýřem.

Ve věži zvonek 0-27;;/ vysoký, 0-37 m v průměru, pod torovým páski m n koruny opis dvouřádkový:

SVB PROTECTIONE HORVM VIVIT PAGVS + OTROCZINENSIS FVS\ GLATT/E ANNO ® 1714 ®

Pod opisem visuté akanty a stylisované květy, na plášti sv. Václav a sv. Isidor, hlava andílka a štítek zvonaře Jana Pricqveye.

< 7

Obr. 4S. Červené Poříčí. Nároží zámku s věží.

Y přízemku věže kobka pětistranná, paprskovitě klenutá, ve které umístěn archi v. Y něm listiny obsahu právního, účty hospodářské a kostelní od počátku 17. století.

Z rozsáhlé zámecké zahrady, kdysi pečlivě opatrované, udržuje se v lepším stavu jen čásť zámku nejbližší, zvláštní terrassou od ostatní velké prostory ohrazená. Na této vnitřní zdi zachovalo se 23 poprsí pa- novníků českých, provedených po r. 1765 v pískovci po způsobu podobizen v Pubičkově Chronolog. Geschichte Bohmens z r. 1770.

Z ostatních poprsí (jich umělecká cena je nepatrná), postavených též na vnější ohradě zahrady, udržely se jen dvě, ostatní byly pohozeny.

ME$Nt KAPLE Srdce Kristova a sv. Jana Nep., baroková stavba před zámkem, založená Amalií Eleonorou, říšskou hraběnkou z Hauben

68

(zakládací listina z r. 1713 v zámeckém archivu). Kaple tvoří v základě čtverec s nárožími vně i uvnitř vykrouženými, k němuž pojí se na sever polokruhová apsida, po stranách úzké kaple, nad nimi oratoře. Okna obdélníková s polokruhovými závěry, vchod prostý s barokovou římsou. Nad stanovou střechou lucernička.

Klenka kaple placková s otvorem do lucerny, oltářiště sklenuto konchou s výseky. K výzdobě vnitřku použito drobného dekoru stucco- vého, jímž také ve čtyřech cípech klenby, nad vchodem a nad oblouky k oltářišti a bočním oratoriím vylíčeny obrazy symbolického obsahu, vztahujícího se k lásce Kristově.

Oltář s prolamovaným nástavcem, na němž šest soch světců se srdci v rukou a kazatelna jsou dobrá díla baroku z doby založení kaple.

K téže době hlásí se i stříbrný kalič h, 21 cm vysoký, ^ jehož prolamovaný kos ., šestilaločná noha vynikají dobrou te- /SjAk panou prací. Značka:

Nad zámkem ve vsi kamenná socha s v. Jana Ne p. z 1. polov. 18. stol., na jejímž podstavci sdružené dva erby hrabat Tor- ringů z Jettenbac.hu a z Hauben.

Při silnici do Švihová vedoucí dvě barokové, otevřené k a p 1 i c e sv. Jana Nep. a Ukřižovaného.

Prádlo.

Tra jer Job., 1. c. 226. - Sommcr J, G., 1. c. 34. -- Sedláček A.ug. Hrady IX., 248. Liber memorabilium od r. 1787. -- Matriky

od r. 1786.

Zvláštní statek a ves, ve které fara teprve v 16. stol. listinně se připomíná. (,,Bratly" s kostelem filiálním v děkanátu Klatovském, uváděné v lib. visit. r. 1579 hodí se jedině na Prádlo.) Zboží patřilo klášteru Nepomuckému, pak až do polovice 16. stol. k Zelené Hoře, odtud do 1629 seděli tu Kokořovci a po nich Lapáčkové ze Rzavého. Koncem 17. stol. koupil statek Václ. Vojtěch hr. ze Šternberků a spojil ho opět s panstvím Zelenohorským.

Bývalé sídlo majitelů, z něhož před lety dvě hořejší patra sne- sena, zachovalo se dosud v podobě jednopatrového stavení, prostého jakékoli architektonické úpravy.

KOSTEL POVÝŠENI SV. KRI2E měl v 16. stol. a 17. vlastního správce, r. 1667 přidělen jako filiální k faře Vrčeňské; r. 1786 zřízena tu lokalie, r. 1857 opět fara.

Prostá budova z doby pozdní gotiky, zvenčí úplně barokisovaná, při poslední opravě r. 1882 k západu o 7 m prodloužená. Loď a choř stejné výšky, mezi nimi štítová zed s původním, laločnatým nárožím, kryt taškový, nový. K východní straně čtvercového presbytáře přiléhá zděná věž, v novější době (1882) zvýšená a Štíhlým jehlanem krytá.

69

LocT, ve světlosti y-2om široká, původně 9-80 m, nyní 17-05 m dlouhá, má rovný strop, okna baroková, na pravé straně kobku pro boží hrob (novou). Oblouk triumfální tupě lomený, hladký; čtvercový presbytář 4-60 m široký, na každé straně barokovým oknem osvětlený (špalety oboustranné jako v lodi), klenutí křížové (tupoúhlé klenbičky stoupají) s žebry profilu vedle znázorněného na přihroublých, sklípkovanvch kon- solech (obr. 50.), v závěrníku trojnásobná, sedmilistá růžice. Podvěžní kobka (sakristie) sklenuta je plackou.

H 1 a v n í o 1 t á ř má kamennou tumbu, ostatek bezcenný.

Obr. 4<j. Prádlo. Koste] Povýšení sv. Kříže. Pftdorys.

C í n o v á křtitelnic e, hladký kotlík 24 cm vysoký (bez víka), na třech šikmých nožkách v podobě vousatých kariatyd, na víku

kříž;

itol

Káli c h, kupa stříbrná, hladká, 9 cm v průměru, na ní dva sdru- žené, ryté erby, na levém šikmý pruh od pravého k levému rohu, v klenotu, chrt, při něm písmeny G • L • Z • Z (Gindřich Lapáěek ze Zrzavého), na pravém břevno středem svislé, v klenotu sloní trouby, při nich písmeny A ■ S • L • Z • K • znamenají Alena Sibilla Lapáčková z Kokořova. Měděná noha je pozdější.

Zvony: i. Průměr 0-69 m, výška 054 111. Pod torovým věncem opis jednořádkový + A FVLGURE ET TEMPESTATE LIBERA NOS DOMINE • S • IONNES ORA PRO NOBIS. A° $ 1652 ® Pod nápisem orna- mentální vlys renaissanční, pod ním střídavě hlavičky andílku a visuté květy. Na plášti štítek nesený dvěma anděly, na něm monogram IHS, obrázek Ukřižovaného a Madonny, nad ní tři hlavičky andělu, dále otisky dvou pečetidel s erby (viz kalich), pod nimi příslušné nápisy: Hindrzich La- paezek Zzerzauueho. Alena Sibilla Lapaczkouua, Z kokorzorua (sic). Na jiném místě štítek zvonaře se zvonem a písmeny S • P ■ (Štěpán Pricqvey).

2. Průměr 0-54;;/, výška 045 w. Opis jednořádkový: + SANCTE WENCISLAE ORA PRO NOBIS ® ANNO DOMINI 1652.

Pod nápisem ornamentální pásek a střídavě hlavičky andělů a závěsy květinové; na plášti Ukřižovaný s Marií a Janem, sv. Václav, štítek s J- H -S a nápis s otisky pečetidel:

Gindrzich LaPaczek, ze zerzaweho na Prádle a drachkowe : g. c. m radda, a favdcze zemfky.

Helena Lapaczkowa, rozena z kokorzowa, na Prádle a drachkowe.

I tento zvon jest dílem klatovského zvonaře Step. Pricqveye.

3. Přelitý r. 1900 od R. Perncra v Budějovicích ze zvonu též Štěp. Pricqveye.

V presbytáři otlučený náhrobek žulový s hrubě vyrytým nápisem:

. 583 PA

L HODN

MIESYCE

(M)AGE VSNVL

. W PANV BO

. V VROZENA

. ANNA (E)VA KO

. ORZINKA Z

. OKORZOWA.

Druhý náhrobník v lodi, žulový s postavou ženskou, hrubého díla!

„ — ;„.. i„„ : xí„4-: .

ZOWA

„v "//^v^

Na faře obraz (majetek sou- kromý) olejový, na plátně oyom vys.. o-88 m sir., Narození Krista, figurálně bohatý děj, v pozadí pastýři s lucernami nahlížejí do stáje; osvětlení výborné. Dobré dílo holandské školy ze XVII. století.

Obr.

Prádlo. Profil žebra. Konsol.

Přeštice.

Řičák E. V., Dějepis města Přeštic a jeho okolí. - Tra jer J. Somiiier J. G., VIL, 1. c. 244. -- Eichler J., 1. c.

1. c. 829.

Újezd Přeštický od dávna (1239) býval zbožím kláštera Kladrubského a sídleni proboštství , jemuž příslušela vrchní správa desíti okolních farností, obsluhovaných kněžími řádovými. Zboží sic za válek husitských větším dílem zástavou dáno bylo pánům z Risenberka, ale proboštství a jistou část dřívějšího statku podržel klášter Kladrubský S přestávkou mezi léty 1578 — 1705 až do svého zrušení r. 1785. Od

7i

Obr. 51. Přeštice. Pečeť městská z r. 1529.

matice náboženské postoupeny byly Přeštice r. 1 <s 1 1 Hugonu Dam. Ervinu hraběti z Schónbornů, při jehož rodu dosud trvají.

Starobylá osada nabyla r. 1510 za Jindřicha z Risenberka po spůsobu Horaždo- vických práva městská, jež byla královskými majestáty potvrzována; město však ostávalo v poddanství vrchnostenském až do r. [796. Strašné požáry stihly město r. 1590 a 1643; po velkých ohních r. [784, [810 a [866 větší část domu v nynější podobě přestavěna a tím starobylý ráz města setřen.

Znak měst a, štít svisle půlený, v stříbrném poli dvě černé, hlavami k sobě obrácené orlice se zlatými korunkami, upomíná na někdejší pány z Risenberka.

U obce: 1. Stříbrné pečetidlo, prům. $ cm, uprostřed znak města, kolem nápis: SIGILLVM : CIVITATIS j PRZESSTICZ \ 1 • 5 • 29.

2. Pečetidlo m o s a z n é na závěs, pním. 3 cm; legenda v opisu: í§? SIGILLVM CIVITATIS ■ PRZESTICENSIS-. uprostřed znak městský, nad ním letopočet 1552.

3. Malé ovální pečetidlo mosazné s opisem: SIGI IVDICIS CIVITATIS PRSESTIC.

Městské výsady z r. 1519 a 1524 (na některá práva a svobody, jako jich užívají měšťané Horaždějovičtí), 1570 (potvrzení jich Maxm. II.), [586 (Václav Švihovskv z Risenberka a Michal Spanovský z Lisova udílejí právo na vaření, vy- stavování a šenkování piv bílých i ječných za plat roční 600 k. m.) a 1589 (Rud. II. potvrzuje právo to a povoluje třetí trh a clo) — chovají se u obce pouze v ověř. opisu z r. 1839.

V k ni ho v n ě u c. k. okres, soudu: knihy pozemkové obcí v okresu z 18. stol., obce Zerovické z roku 1652 a Červeno-Pořičské z roku 1622. Ostatní starší v zemském archivu.

DĚKANSKÝ KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

vznikl při nově založeném proboštství kláštera Kladrubského r. I2_|5 jako místní kaple, obsluhovaná farářem Vícovským. R. 1578 zřízeno při kostele děkanství, od kteréhož času až do r. 17 10 správa duchovní byla v rukou kněží světských. Potom správu duchovní vykonávali opět benediktini kladrubští až do vyzdvižení kláštera r. 1785. Roku toho zrušeno v Přešticích proboštství se šesti mnichy a kostel učiněn farním; děkanství na to r. 1808 obnoveno. Starý kostel, r. 1590 obnovený, stál vedle roze- stavěného nového kostela až do r. 1752.

Ku stavbě nynějšího kostela položen základ r. 1748. Dvě léta později započato se stavbou za superiora místního a pozdějšího opata kladrub- ského Amanda Streera dle plánů vypracovaných Kiliánem Ignácem Dintzenhofercm; po smrti téhož (r. 1752) řídil další stavbu Anselm Lu- rago (t 1765) a po něm Ant. Hafaicckcr, který ji r. 1775 dokončil. Po- slednímu staviteli dlužno zajisté přičísti veškerou dekorativní práci a ze- jména úpravu západní fasády chrámové.

Svou krásnou polohou nad řekou Uhlavou, svou imposantní veli- kostí, zejména pak svou uměleckou hodnotou řadí se chrám mezi přední památky domácího baroku.

74

R. 1892 bleskem zasažen, shořel krov chrámu, ale vnitřek uhájen.

Disposice chrámové stavby dána jest prostupem trojlodní síně chrámové s lodí příční. Tím vzniká mohutná čtvercová síň střední, ku které symmetricky pojí se v ose podélné dvojice klenbových polí lodi hlavní a presbytáře, v ose příční pak krátká, poněkud z boků lodí vedlejších vystupující ramena lodi příční s přímo uzavřenými čelnými zdmi. Vý- chodní choř je uzavřen polokruhem; k oběma jeho stranám přiléhají osmi- boké, v ose bočních lodí ležící kaple, z nich pravá slouží za sakristii. Jim odpovídají v západní části čtvercové kobky podvěžní, přizpůsobené tvarem i rozměry čtvercovým polím lodí bočních.

Celkové rozvržení dané plochy půdorysné prozrazuje mistra, ovlá- dajícího dokonale způsob řešení konstruktivního.

Poněvadž chrám stojí na svahu, bylo nutno severní, k městu obrá- cenou stranu založiti na pevné terrasse a zříditi zde schodiště, jímž vy- stupuje se k velkému, postrannímu portálu; z téže příčiny i západní průčelí obdrželo dvojramenné schodiště s parapetem.

Průčelí, mírným segmentem před obě boční lodě posunuté, rozvrženo je na dvě patra, odpovídající výši lodí chrámových. Dvojice mohutných toskánských sloupů po obou stranách hlavního portálu nese oblomené břevnoví, jež převádí se na nárožní věže a z nich na lodě boční, kdež tvoří spolu hlavní římsu. Vrchní patro téhož rozčlenění má oblé sloupy na vysokém plintu postavené s hlavicemi kompositními, jež nesou hlavní, uprostřed do oblouku vypjatou hlavní římsu, nad kterou zvedá se štítový nástavec s volutovou římsou.

Hlavní portál polokruhem uzavřený má vlnitě profilované ostění z tesaného kamene, v jehož závěru lilie; nad ním al stucco ozdobný štít se znakem klášterním (francouzská lilie s infulovanou hlavou), po stranách letopočet výstavby chrámu MDCCLXXV'

XV 1 1 SEPT.

Svrchní patro prolomeno je velikvm oknem eliptického závěru, nad ním výklenek s kamennou sochou Bolestné Matky Boží Přeštické.

Obě věže s proláklými stranami, trojpatrové, s kosými nárožími dekorovány jsou na všech stranách a po celé výši pilastry s ornamen- tálními hlavicemi; svrchní patro, zúžené, nese nízké, jehlancové krovy na místě bání, k jichž postavení více nedošlo a jež dle rekonstrukčních B. Ohmanem vypracovaných plánů dodatečně mají věže zdobiti. V čelných stranách věží založeny jsou vedlejší portály, nad nimi troje okna nad sebou, spodní obdélná s ozdobným rámovím, svrchní polokruhová vý- borné doplňují lepou dekoraci. V segmentových ústupcích mezi věžemi a středním risalitem jsou točitá schodiště.

Severní, k městu obrácená strana, má úpravu ozdobnější: středem jejím jest průčelí příční lodi, zakouřené rovnoramenným štítem, jenž vypíná se nad úroveň hlavní lodi; pod ním otvírá se velké, polokruhem zavřené okno, v přízemí široký, mělce profilovaný portál, na každé straně

.

77

Obr. 56. Přeštice. Vnitřek děk. kostela !'. Marii

dva výklenky nad sebou, v nich pískovcové sochy světců řádových v nad- životní velikosti. Nižší boční loď oživena jest lesenami a barokově vykra- jovanými okny. Podobným zpnsobem členěny jsou i podélné strany hlavní lodi, boky kaplí a polokruhový závěr presbytáře, jehož svrchní okna jsou však oválová.

S chorem souvisí na straně jižní bývalý konvent, nyní děkanství, jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s prostou barokovou úpravou vnějšku.

Jižní strana chrámová ve své členitosti shoduje se se stranou se- verní, jest však prosta figurální výzdoby a jednodušší v ornamentální úpravě.

Vnitře k mocně působivý imposantními rozměry prostorovými. Hlavním portálem vstupuje se do předsíně pod hudební emporou, jež tvoří přední, poněkud užší travée hlavní lodi. Předsíň sklenuta je do kříže, v ní polokruhové oblouky otvírají se po stranách do lodí vedlejších. Mezi oběma mohutnými pilíři podvěžními pne se 8 '5 m široký oblouk eliptický, pod nímž vchází se do hlavní lodě; na něm spočívá vpřed vy- pnutá poprseň empory.

Střed prostory chrámové tvoří čtverec vzdušné, křížové síně, 15 m široké, sklenuté stlačenou kopulí. Mohutné pilíře, které ji nesou a jež mají v řezu tvar pravoúhlého trojúhelníka s přeponou do síně obrácenou, sesíleny jsou oblými polosloupy s bohatými korinthickými hlavicemi, na nichž spočívá oblomené břevnoví s attikou. Polokruhové pásy od- dělují tuto centrální síň od vedlejších klenbových polí.

V hlavní lodi a též v presbytáři dekorovány jsou boky pilířové skupi- nami sdružených pilastrů, nesoucích oblamovanou římsu, která bez pře- rušení probíhá lodí a presbytářem, tvoříc v jednotlivých volných polích střídavě obloukové aneb lomenicové štíty, jichž pole zdobí stuccové ro- caillové ozdoby.

Presbytář, o tři stupně zvýšený, uzavřen jest mramorovým zábradlím s kovanými dvířky uprostřed. V předním jeho travée otvírají se na každé straně dveře, mramorovým, barokním pažením obložené a nad nimi tabernakulová trojkřídlá okna v levo do kaple sv. Barbory, v právo do sakristie a kněžského oratoria nad ní.

Boční lodě dosahují jen poloviny výše hlavní a příční lodi, do nichž otvírají se polokruhovými oblouky dvojitých pásů; mají přímá závěrová čela, v nichž prolomeny velké dvéře s ozdobnými dubovými dvcřejemi do kaple a sakristie.

Všechny klenby chrámové, ať čtverečné neb obdélníkové, jsou plackové; jen závěr chórový sklenut konchou, prostoupenou okenními lunetami.

Kaple s v. B a r b o r y, jakož i protější sakristie a oratoř nad ní jsou pravidelné, osmiboké síně, sklenuté paprskovitě; v kapli sv. Bar- bory jsou tři volné strany prolomeny barokově vykrajovanými okny, ostatních pět stran k chrámu přilehlých nese visutou, do kaple otevřenou pavláčku (emporu). V kapli té je bývalá hrobka členů konventu. Bratrstvo sv. Barbory stávalo při kostele (jcštř starém) již od počátku 16. stolet'.

Rozměry chrámu ve světlosti jsou tyto: šířka střední lodě ii-io m, boční Lodě 570 m, předsíně a presbytáře 9-50 m, čtverce v křížení

7

m.

i5-o m, úhrnná šířka trojlodní síně 28-60 m. Úhrnná délka chrámu 55-55 z ní připadá na presbytář 15-50 m; délka příční lodi 29-10 m; světlost kaple a sakristie 8 85 m.

K oltářům, ozdobnému zábradlí před chorem, kazatelně a některým pažením dveří užito vesměs mramoru a to k podstatným částem českého od Berouna a hornorakouského, k ozdobným částem vzácnějších druhů cizích.

Hlavní oltář je stereotypní baroková architektura S třemi páry volně stojících sloupů (přední s točitým dříkem) nesoucích oblamo- vané břevnoví s vysokým nástavcem a volutovými římsami; za postran- ními portály vedou schody vzhůru okolo tabernakula, na něm dobrý olejový o b r a z (45 cm vys., 35 cm sir.). Bolestné AI a t k y P ř e š- tick é (kopie obrazu z kostela sv. Michala na Starém Městě Pražském, zhotovená kol r. 1686 Matějem Pazourkem z Dobřan). Obraz se zlatou korunkou, svatozáří a stříbrnou obrubou zasazen jest do barokového rámu, tepaného z mědi a postříbřeného, na němž vyryta písmena A5-AK (Amandus Streer, abbas Kladrubiensis), při dolejším kraji pak drobným písmem 1773 Antton Nick. — Stockel.

V nástavci oltáře skupina Nejsv. Trojice v průvodu andělu, nad postranními portály 4 sochy světců z řádu sv. Benedikta. Sochv v nad- životní velikosti ze dřeva řezané jsou hodnoty prostřední. Velký o 1 1 á ř n í obraz 3 m široký, 6-45 m vysoký, Nanebevzetí Panny Marie, bohatá komposice jemně od- stíněné barvitosti a dobré kresby od Jos. Redelmaiera, Na pažení pravého portálu vydlabána značka kamenická:

Čtyři oltáře boční při pilířích v křížové lodi, jednodušší architektonické koncepce a umírněných barokních tvarů, na každém pár volně stojících sloupů korinthských s kanellovanými dříky a hladkými pilastry. Na nich obrazy a sochy jsou pořadem tyto:

1. Větší obraz sv. Josefa, v nástavci menší Davida krále (poprsí) na konsolech po stranách sochy Simeona a Anny.

2. Větší obraz sv. Anny s P. Marií, menší sv. Jan Křt., sochy Za- chariáše a Alžběty.

3. Větší obraz sv. Jana Nep., menší sv. Víta, sochv sv. Václava a Ludmily.

4. Větší obraz sv. Kiliána, svrchní sv. Valpurgy, sochy dvou světic. Obrazy dvou posledně uvedených oltářů, nepřemalované, jsou hodnoty

dobré; některé z nich připisují se v Sommerově topografii Brandlovi (ne- právem) .

5. Oltář s v. B e n e dik t a v jižním ramenu příční kuli, větších rozměrů, má po stranách dvojici sloupu s korinthskými hlavicemi (přední točitý), velký olejový obraz sv. Benedikta, znamenaný: PINXIT IOSEPH REDELMAIER, nádherné tabernakulnm, jehož dvířka zdobena jsou stříbrnými, částečně zlacenými, výborné tepanými roccailovými orná-

So

menty, litým krucifixem a Matkou Bolestnou. Dvě sochy řádových světců na oltáři jsou hodnoty prostřední.

V kapli s v. Barbory barokový oltář z pestrého mramoru, zábradlím a mříží uzavřený, na něm neumělé sochy sv. Apoleny a Kate- řiny, v středním poli soška M a d o n n y . potírající nohou hlavu pohana, dva andílci drží spodní lem roucha. Socha, i m vysoká, přeměněná odejmutím Ježíška a žezla na sv. Barboru, je dobrá řezba z 16. století. Polychromie a zlacení dle původního stavu byly obnoveny. Na tabernakulových dvíř- kách, velmi pěkně tepaných v mědi a po- stříbřených spatřují se attributy sv. Barbory. Kazatelna s visutou ambonou, na ní odznaky čtyř evangelistů, nad baldachýnem pěkná socha (dřevěná) Krista kázajícího. Kredenční oltář, plochá mramo- rová architektura, na ní olej. obraz Ukřižo- vaného zběžně malovaný, ale působivý.

Y sakristii velké, mramorové lavabo s mušlovou nádobou, na ní mosazný ko- houtek v podobě hlavy hadí, osedlané mořskou pannou. Nádoby mají panelové pozadí účinného barokového rázu, výborně do výklenku vkomponované.

Z inventáře nábytkového, vesměs

stejnodobého s novostavbou kostela, sluší

obzvláště vytknouti dvě velké skříně na

nádoby a náčiní kostelní a paramenty

v sakristii, dubové, bohatě a vkusně intar-

sované a velmi řemeslně pracované. Týmž

způsobem zpracovány i vnitřní d v e ř e j e

chrámové, lavice a čtyři velké, dvojaté

zpovědnice se sochami kajícníků a

andílků, držících štítky s případnými nápisy.

Na oblouku triumfálním proti kazatelně socha Ukřižovaného

ve 3/4 životní velikosti řezaná ze dřeva, tělo poněkud stlačených pro-

poicí výborně řezané, 18. stol. počátek.

Před hlavním oltářem sedm lamp ze stříbřeného plechu tepaných dobrého tvaru rokokového. Prostřední, větší ostatních, má ve třech kar- tuších nápisy, z nichž vyčísti lze P. Mauritius Girziczek 1777.

Na severní zdi příční lodi visí veliký, na způsob trofeje ze žlutého plechu tepaný obraz Matky Boží Přeštické s korunou, srdcem a paprs- kovou září, přenesený sem ze starého kostela. Práce z počátku 18. stol.

	K <£■ MĚ
	1 \ f TĚ*.
	dé&M

Obr. 57. Přeštice. Děkansky kostel. Soika P. Marie.

8i

Dva káli c h y barokové z druhé polovice 18. stol., stříbrné kupy obou mají tepané c |"č~| s koše s třemi ovály, v nichž srdce, kalich a

kříž benediktinský Jnd" s mdJ , na noze menšího z nich, 26-5 cm vysokého tři oválové meda- p] l| b liony modře emailované s obrázky P. Marie Přeštické, svatého Benedikta a symbolického srdce s mečem a třemi liliemi.

Dva páry mosazných svícnu, soustruhovaných (6o cm a 51 cm vys.), renaissančního profilu, z počátku 17. stol.

Dva páry menších, barokových ze stol. 17.

Pět párů barokových svícnu cínových (61 cm vys.) znamenaných J77^ As- a tři páry jiných (90 cm vys.) s letopočtem 1775, erbem kláštera kladrubského a písmeny ^s. (Abas Amand. Streer.)

Křtitelnice ve dřevěné barokové armatuře, má tvar hlad- kého cínového kotlíku s dvěma lvími hlavičkami a kruhy, ze 17. stol., původně v kostele Vícovském.

Zámky u velkých dveří kostelních mají uvnitř pěkné kování prolamované, ale velice poškozené.

Paramenty jsou z doby novější; jedině kasule baroková, se zelenými brokátovými postranicemi, dorsální kříž vyšívaný (na něm sdružené erby Risenberský a Bubnů z Litic) je z konce 17. stol.

V archivu děkanském vedle četné sbírky knih obsahu theologi- ckého, většinou z 18. stol., matriky farní a index přifařenvch obcí, obé z r. 1675. Pamětní knih y: Mnemosynon sivé monumenta et memorabilia praepos. Přesticensis, Puteus aquar. viv. od M. Sexstei- tera, (| 1772) Codex miracul., Liber memorab. od Fr. Kuttncra (f 18:8).

Zvony: 1 Průměr 0-99 m, výška 080 m, šestiuchý s bradáči, u koruny opis dvouřádkovv:

LÉTA PANE 1824 NECHAL MNE IOSEF LINDAUER DĚKAN PRZE-

STICKÝ

NÁKLADEM DOBRODINCŮ A OSADNÍKU PRZESTICKYCH PŘELITI.

Pod legendou široké barokové arabesky. Na plášti Ukřižovanv s Marií a Janem, na protější straně obrázek Nanebevzetí P. Marie a štít zvonaře s opisem PETER PAVL PERNER IN PILSEN. Na bocích sv. Florian a Vavřinec. Přelit byl ze zvonu nesoucího znak a nápis pánů Risenber- ských z r. 1650.

2. Průměr 0-98;;?, výška 075;;;, ucha pletená. Opis: 2 tento I nnon 2 bnclan * gert 2 Ieííja s nmbnaroicnt 2 smta 2 Imnihn 1 ttsiKcIni nírivnistrlio 2 bcmabcsaírtjo 2 sebmcbo na druhém řádku nan 2 hnmuar? 2 bielal £ Íeirío2ír0on2 Pod jménem zvonařovým kruhový medalion s reliéfním obrazem klanění se Tří sv. králů.

Na hambalku ,^8 .

3. Průměr 075 ;;;, výška o-6o m, ucha rýhovaná, čepec silněji klo- pený, nahoře cimbuřová obruba, pod ní <>pis ve dvou řádkách:

Soupis památek hist. a uměl. Pol. okres Přeštický. ''

82

mane VS nirauu

a & biu ů cret xxx

1. Ijoc 4 opus fi nt^ottore mu & peefedum ů esí

2. & sb preposiío ® fjennto ® magister á? pcíms a be mivmbřrga. Mezi oběma řádky got. obloučkový vlys, na plášti pod vimperkem

s plaménkovou kružbou obraz Ukřižovaného (obr. 58.). Práce lijecká je nepodařená. Na hambalku letopočet 1734.

4. Průměr o-6o m, výška 0-47 m, ucha s bradáči. Kolem hlavy věnec z barokových elementů, listů a květů. Na plášti plaketa se sv. Trojicí, pod ní psáno:

LÍNI: trínoqUe Deo Cantate In CYMbaLIs

BENE SONANTlUPs

Dále na obrubě TRINE DEUS PLAGAS QUAS PATRIA SVSTINET AUFER CUM METU MARTI FUNERA TOLLE FAMEM.

Na plášti dále erb kladrub. kláštera, kolem něho

A : S :

A : C :

MDCCLXXII

IACOB WILHELM

a štítek se jménem zvonaře SEITZ IN PILSEN.

5. Průměr 0-39 m, výška 0-30 m, má na plášti plakety sv. Václava a Nejsv. Trojice a letopočet 1824. Přelit byl P. P. Pernerem v Plzni ze zvonu sv. Barbory. Na náměstí čtyry sochy:

I. Na straně jižní na korinthském sloupu soška Panny M árie, dole na podstavci s v. Václav a Vojtěch. Na podstavci nápis :

AMSDP

IBAHHP

EX VOTO

A" Dni

1676:

Obr. 58. Přeštice. Plaketa na zvoně č. 3.

Sochu postavil Adalb. M. Schram, děkan Přeštický.

2. Na západní straně dobrá socha sv. J a n a N e p. na barokovém podstavci, postavená Jak. Hlávkou, far. Němčickým (1707 — 1740).

3. Na severní straně sv. Benedikt s kalichem a knihou, pod ním skupina zvířat, dok' andělíček s berlou a mitrou. Rázovitá baroková práce (1729), velmi poškozená a opravy hodná. (Obr. 59.)

83

4. Na východní straně sv. Kilián pravicí žehnající, slabší dílo barokové z 18. stol. (1784).

Na mostě přes Chlavku kamenné poprsí sv. Jana Nep.

Příchovice.

Sedl á č e k A u g. , Hrady IX. , 1 76. — Řičák E. V., 1. c. 198.

ZÁMEK na místě bývalé tvrze a kolébky starobylého ro- du Příchovských z Příchovic. Jednopatrová budova obdélníko- vého půdorysu, jednoduché ba- rokové úpravy pod mansardovou střechou. Průčelí o 11 okenních osách má uprostřed mírně vy- stupující a o patro zvýšený ri- salit, v něm portál s balkonem, podepřeným dvěma dobře mode- lovanými postavami obrů (od Lazara Widmanna?). Nad bal- konem erb nynějších majitelů, hrabat Schónbornú. Risalitu od- povídá na zadní straně polygon, vystupující pěti proláklými stra- nami z přímé čáry a nasazeným patrem nad hlavní římsu zámeckého stavení.

Stavba provedena v prvé polovici 18. století.

U kapličky na návsi barokní socha s v. Jana N e p o m.

Obr. 59. Přeštice. Socha sv. Benedikta na náměstí.

Ptenín

Sedláček Aug., Hrady IX., 191. - ■ Žák J.. 1. c. - - Kniha pur kreditní a urbární všech ku statku Ptenínskému příslušných vesnic z r. 172 1 (v archivu ho- spodář, správy v Merklíně).

Ves byla kol r. 122S zbožím kláštera Svatojirského v Praze. Yc 14. stol. sídlili na zdejší tvrzi různí majitelé, z pozdějších rodu nejdéle se zde udrželi Kameničtí (1437 — 1534) a Vidršperkárové, poslední drželi polovici statku a tvrze (již valně zpustlé) r. 1646 na dvé rozdělených. R. 17 12 koupil díl Ptenína hrabě Hrzán z Hara- sova, který, jak se podobá, zadní, sešlou část tvrze přestavěl .1 stavbu novelu 1 zámeckého stavení, tak jak jest popsáno v inventáři / r. 173S a jak se dosud spatřuje, provedl. R. 1738 nabyl Ptenína Ferd. hr. Morzin a odtud Ptenín spojen zastává s Merklínem.

6*

84

ZÁMEK, nová část, vystavěná v i. polovici XVIII. stol. v jedno- duché barokové úpravě. Jednopatrové stavení s průčelím o n oknech k jihu obráceným, v jeho středu mírně vystupující risalit se štítem, kdež malované stopy dvou sdružených erbů (Morzin a Černín), v právo od risa- litu široký, obyčejný vjezd. Z mansardové střechy vystupuje jehlancová věžice s ciferníkem. Východní, pravým úhlem vybíhající trakt o osmi oknech (v přízemí některé klenby a dveře je ze starší stavby) spojuje se na sever se starší, v podstatě dosud zachovanou přední částí bývalé tvrze. Stavba tato, ač bez charakteristických známek slohových, datuje se asi ze 16. století. Obsahuje v sobě vjezd polokruhem sklenutý, vedle něhož čtverhranná, do předu vystupující, věži podobná bašta s klenutou síňkou v i. patře, za ní rozkládá se prosté stavení jednopatrové, k pravé straně se prodlužující, v němž byly komory a jizby, čeledí obývané. Příkop, hájící tuto stranu, je dnes zasypán.

V i. patře zámku síň, bývalá tabulnice, s plochým stropem, na zdích v sedmi polích s barokovým orámováním namalovány v chiaro- scuro prospekty panských dvorů (Ptenín, Ježovy, Křenice, Přetín, Vyšov, Bolkov a Háje).

Na půdě velký olej. obraz ze zrušené domácí kaple: sv. Tomáš v nadživotní velikosti, od Ign. Raaba (pendant k obrazům v kostele v Bu- kové).

Zvonec ve věžici, 0-37 m prům., s opisem: IACOB WILHELM SEITZ IN PILSEN. Na plášti Ukřižovaný, sv. Florian a Vavřinec. Bez letopočtu (18. stol.).

Nad Ptenínem na cestě k Merklínu pískovcová socha, na podstavci nápis:

S: IUDAS

Thad^us

A 17 ■ 70-

Radkovice.

Sedláček Aug., Hrady IX., 177.

Jihovýchodně od obce na vrchu Jindřínu předhistorické valy (v. t.). Při kopání základů na pozemku od čp. 8 r. 1882 nález pražských grošů.

Na severním konci vesnice Radkovic pod Skalou spodní část věžo- vitého stavení čp. 18 s kvádrovými nárožími jest zbytkem TVRZE, jejíž vrchní patro s valbovou střechou as před 25 lety bylo sneseno. Pod sta- vením sklepení valeně sklenuté s prostým vchodem, nad kterým býval vchod do stavení. Valy a příkopy až na nepatrné zbytky na straně ke vsi obrácené rozmeteny. Kdy tvrz vznikla, o tom zpráv historických se nedostává, původně patřila bezpochyby k blízkému hradu Skále.

Radkovice Zinkovské.

Ves zvaná tak po blízkých Zinkovech na rozdíl od Radkovic pod hradem Skálou. Bývala statkem zemanským. Tvrz po připojení K. k panství Žinkovskému na poč. 17. stol. zanikla. Jihozáp. od obce. směrem k Bilukám (v. t.) skupina mohyl. Chudý nález z jedné r. [903 prozkoumané mohyly: 2 hliněné jehlance (závaží), střepy 4 nádob a nedopálené kosti uložen je v musei Klatovském.

Řenče.

V lese Sukoříně (připom. se již 1577) na severním svahu vrchu ,,K o ž i c li u" skupina mohyl (srov. Libákovice).

TVRZ, ])ůvodiště Sudů Lukavských z Reneč, nyní panská sýpka při poplužním panském dvoře, dříve příkopy a na severní straně ryb- níkem obhájená, má ve východním čele věžovité stavení, spola snesené, v něm dosud polokruhový vjezd, kdysi po zvoditém mostě přístupný se skrovnými zbytky jednoduché architektonické úpravy. Průjezdem valené sklenutým vstoupí se na malé nádvoří, uzavřené na severní straně hradební zdí, na druhých dvou stranách vnitřními boky neveliké, prostě stavěné palácové budovy, nyní jednopatrové. V přízemí jsou sklepení, síně v 1. patře (nyní bez hrazení) byly povalové, okna velká, tři na každé straně, nyní zazděná. V celku byla tvrz jednoduchým vší architektonické výzdoby prostým stavením.

FARNÍ kostel sv. cyrilla a methoděje,

nová budova v romanisujícím slohu provedená mezi lety 1868 — 1878.

LocT 22 m dlouhá, 12 m široká o třech klenbových, kápěmi sklenutých

travéc, choř polygonální sklenutý konchou, v čele západ, průčelí věž

jehlancová.

Vnitřní zařízení nové. Z kostela Vícovského sem přeneseny: Křtitelnice baroková, dřevěná, na přední straně erb klást tra

kladrubského s písmeny I • S • M • C • (prelát Josef Sieber) a letopočtem

1748, na boku reliéf sv. Ambrože.

Z v o n vysoký 077, průměr 100;;/. Ucha pletená, na boku apoštol.

Opis dvouřádkový got. mhmskulemi:

1. f .Hnim 2 bonitní 2 intlmnio 2 iJhnnccntmnio t memmo 2 primo 2 lihů 2 nic 2 fení 2 magtcfřr s bavtliolomws 2 nomen 2 Ijauct 2 111 2 s

2. % dtuttafe 2 prage 2 e.\ 2 hor 2 Iaus 2 beo 2 paíci 1 oinntnotcnti 2 ti 2 beafe 2 mam a cemper 2 otrgtms 2 ct 2 omnibus a cartctis 2 Iaus 2 břo 2

Na hambalku letopočet 1722 a písmeny P • M ■ I • P Zvon i křtitelnice byly sem přeneseny z kostelíka Vícovského. (Ričák E. Y., Dějepis m. Přeštic 191.)

86

Obr. 60. Zříceniny hradu Roupova se strany západní.

Roupov.

B albin B o h u s 1., Miscell. L. III., C. 8, p. 04. — S o m m e r Jo h. G., 1. c. 233. -- Eichler J os., Dotazy. Rukop. z r. 1826 v zemském archivu. - H e b e r Fr. A., Bohmens Burgen IV., 41 (s 2 vyobraz, a půdorysem). — Trajer J o h., 1. c. 811. — Sedláček Aug., Hrady, IX., 193. — Beschreibung des Wiirt- schafts-Umtribs der Herrschaít Poritschen Croneberg und Ruppau od Jana N. Tad. Košína, purkrabího v Č. Poříčí, rkp. z pol. 18. st.

V lese ,,za díly" 2 km jižně od obce velké předhistor. pohřebiště o 134 mo- hylách; menší skupina mohyl od Roupova 1 km na jih u návrší ,,dubí". As pět minut od této skupiny na samých hranicích Merkl. a Roup., poblíž silnice z Merklína do Přeštic osamocená mohyla (Žák).

Na pastvině ,,Chejlině" čk. 507 a 509 nalezeny a r. 1862 do zem. musea za- slány dva prsteny ze zlatého drátu, tři jehlice bronzové s kulatými hlavicemi a bron- zový závitek z ploského, pružného drátu. (Arch. Pam. V., 239, Šnajdr L., 1. c. 801, Dr. Píč, Čechy předhist. II., 146, Annal. des k. k. Hofmus. III., Not. 96.) As vroce 1813 vykopány v domě č. 21 v Roupově praž. groše Václava III. (Eichler 1. c).

Zbytky někdy znamenitého hradu a sídla panského rodu z Roupova. Hrad ještě v 17. stol. byl obýván (vyobrazení jeho z r. 1602 viz na pro- spektu J. Willenberga), teprv když Roupov spojen byl s panstvím Po- říčským, zámek neobydlený propadal pozvolnému rozkladu. Ještě v 18. st. z větší části byl pod střechou; r. 181 7 na několika místech se pobořil a odtud nastává jeho devastace.

87

Kdy byl hrad založen, neznámo, v 14. stol. vyskytuje se již častěji jméno Roupovských. Za Jana II. z Roupova (týž zastával úřad hoťmistrovský a mezi léty 1 488 — 1493 úřad nejvyššího písaře) byl hrad nákladným způsobem přestavován a též za Jana \\. posledního držitele hradu /. rodu pánů z Roupova, vletech 1595 až

Obr. 61. Roupov. Vnitřni brána hradní.

1508 mnoho se na hradě stavělo. R. 1607 přesel hrad pro dluhy na pány z Klenového a od těch r. 1707 propuštěn říšskému hraběti Janu Jiřímu z Hanben, kterýž jej při- vtělil k panství Poříčskému; při něm trvá dosud.

< >sada pod hradem byla za pánů Roupovských povýšena na městečko r. 15 14.

HRAD rozkládá se na skalnatém hřebenu, který mírně se sklání k východu a jilm, na strano severní a západní však příkře spadá k městečku.

88

Předhradí i vlastní hrad obehnány byly zevně valem znatelným a částečné zachovaným příkopem, uvnitř děleny byly od sebe přímým příkopem.

Do předhradí vchází se novější branou polokruhem sklenutou, v právo před ní stopy hlubokého příkopu. Na místě bývalých parkánů rozkládá se po levé straně zelinářská a květinářská zahrada, která dále mění se v divoký parčík, po pravé straně spatřují se stáje a hospodářské komory dosud zachované a výbornou valenou klenbou opatřené; z nich vystupuje velkým polokruhem do příkopu bašta uvnitř klenutá. Na konci tohoto stavení zvedá se dvoupatrová budova, ve zdivu dobře zachovaná, slou- ží vší někdy jako mocná, do hradebního příkopu vysunutá bašta k obraně strany východní a severní a spolu snad též jako zbrojnice. Zvenčí jest to stavení sesíleno v jihovýchodním nároží opěrnou zdí a prolomeno v i. a 2. patře dvěma páry čtverhranných oken s profilovaným pažením. Každé poschodí obsahuje jedinou jen síň; spodní, valené klenutá, přístupna jest z obydelného stavení vedlejšího, hořejší z půdy vedlejších koníren, kdež gotický vchod s vodorovným nadpražím vyložen jest na obou stranách profilovaným ostěním. Hned vedle toho vchodu vlevo jest malá, čtverhranná prostora, kterou mnozí vydávají za kuchyňku, ač zde bezpochyby býval krb, z něhož kouř odváděn byl komínem, založeným na dvou krakorcích, dosud viditelných. Síň tato má uvnitř zdivo jen režné a sotva kdy stropem byla opatřena; pod každým nevelikým oknem spatřují se okrouhlé, v je- diném kusu pískovcovém vytesané otvory (zvenčí cihlami zazděné, krajní s šikmým směrem) pro hlavně velkých pušek.

Nepodobá se, že by stavení to bylo mělo ještě nějaké vyšší patro, od- bourána byla jen svrchní chodba s podsebitím, když se posledně (okolo r. 1840) dával nový krov.

Vedlejší jednopatrové stavení, užší, obývané správcem statku, je v jádru dosud původní, ale častějším obnovováním pozbylo staré tvárnosti; uvnitř dvéře z tesaného pískovce a zbytky ozdobných ostění okenních. Ve věžici nad střechou visí zvonek znamenaný písmeny F • A • F a leto- počtem 1768; na plášti dvě figurky světců v rytířské zbroji. (Dílo Frant. Ant. Franka.)

Od stavení toho běží k vlastnímu hradu zed, ve které spatřuje se dosud branka s otvory pro kladky padacího můstku; od ní na jih táhl se hluboký příkop (nyní zasypaný) až k veliké okrouhlé věži v protější hradební zdi (spodní část dosud zachovaná), jímž odděleno bylo předhradí od vlastního hradu.

Brána hořejšího hradu má dva podjezdy (obr. 61.), sklenuté do lo- meného oblouku, přední hladký, přizpůsobený pro zvoditý most, vnitřní s profilovaným ostěním. V levo od brány spatřují se značné zbytky obyt- ného, kdysi dvoupatrového stavení, kordonovou římsou přepásaného; v jeho přízemí byla vrátnice. Vedle ní spatřuje se veliká kuchyně, dosud zachovaná, čtvercového základu s překlenutými rohy, nad nimiž zvedá se klenba osmibokého hranolu, ústící do vysokého, zevně pásy sesíleného

89

komínu (obr. 62.). Komín ten, zbavený krovu, který jej as dříve zakrýval, pro svou neobyčejnou formu stal se dalekému okolí viditelným znamením i předmětem všeobecného obdivu. Stavba jeho datuje se z konce 16. stol.; zdivo je vesměs cihelné a výborné jakosti.

Neveliké nádvoří obklíčeno bylo (na třech stranách) palácem, z něhož značnější zbytky zachovaly se jen na kratší, k západu obrácené straně;

Obr. 62. Roupov. Zříceniny hradní kuchyně.

šíje severní je rozvalena, jižní, na holé skále, zmizela na dobro; na jejím místě rozkládá se část divoké zahrady, zde ,,na tanečku" neb „Daníčku" zvaná. Ve sklepení, jež sousedilo s vrátnicí a kuchyní, nyní již sesypaném, spatřuje se dosud hluboká, nepravidelně do skály vytesaná studeň. Y zá- padním křídle bývalého paláce stojí dosud zdi až do 2. patra sahající. Rozeznávají se zde ještě dvě síně nad sebou; z klenby síně hořejší, obsa- hující dvě křížová travée, zachovaly se ještě patky žeber na konsolech, z nichž jeden zdoben jest listem; též v ostění okenním spatřuje se dosud zbytek ornamentální malby z doby renaissance na červené půdě.

9°

Z nádherného sálu rytířského a komnat s ním sousedících na straně severní, k nimž vedlo schodiště vpravo u brány, nezachovalo se již ničeho; jenom základy zdí několika opěráky sesílených a části přízemních kleneb a sklepení svědčí o tom, že toto křídlo bylo nejvýznačnější částí hradu. Dočítáme se v Balbínových Miscellaneích o zvláštní úpravě síně, jež vyzdo- bena byla velkým počtem (na 300) erbu genealogie Roupovské, malo- vaných na zdi, též o nádherném krbu se zlacenými erby, jehož cena páčila se na tisíc tolarů.

Kamenická práce, pokud se u vchodů a oken zachovala, tvarem i provedením téměř shodná jest s památkami toho druhu v blízkém hradu Švihovském a poukazuje na druhou polovici 15. stol. V té době byl hrad ne-li veskrz, aspoň z větší části přestavován. Větší stavby, prováděné mezi lety 1595 — 1598, týkaly se hlavně traktu nad schodištěm, vyznamená- vajícím se dvěma renaissančními štíty a velké kuchyně.

Před hradem stojí veliká, daleko viditelná sýpka, k jejíž stavbě z 18. stol. použito z větší části kamene z opuštěného hradu Roupovského.

Opodál stojí KAPLE SV. ANNY, vystavěná r. 1696 Frant. Hart- mannem hr. z Klenového; jest to prostá, baroková budova skrovných roz- měrů, tvaru obdélníka s nižšími kaplemi po stranách. Nad prejzovou střechou malá cibulovitá zvonička. V průčelí zděný štít a obyčejný vchod, okna polokruhová. Vnitřek prostý; lod čtvercová s předsíní i oltářištěm mají hladká, křížová klenutí, v bocích polokruhové výklenky kaplí.

Oltář s bohatě řezaným, rozvilinovým nástavcem, v jehož listoví sošky sv. Václava, dvou andělů s erby a níže dvou světců bez attributů, jest slušná baroková práce ze sklonu 17. stol. Do středního výklenku postaven jest ve dřevě řezaný reliéf rázu pozdní gotiky, 60 cm vysoký, 44 cm šir., představující skupinu sv. Anny, Marie a Ježíška, ceny prostřední.

Kalich barokový s kupou stříbrnou s prolamovanvm a pěkně tepaným košem, v jehož ornamentice tři hlavičky andílkův. Z prvé polo- vice XVIII. stol.

Dva svícny mosazné, 24 cm vys., barokové, robené na soustruhu. Ze XVII. stol.

V městečku baroková socha sv. Jana Nep.

Skála.

]■'. A. Hcbc r, Bóhmens Burgcn etc. IV., 90 (s obrázkem a půdorysem). — A u g. S c (1 1 á é e k, Hrady, IX., 170 (s vyobraz, a půdorysem). — R i č á k E. V., Děje- pis města Přeštic 210, a Památky arch. IV., b. 130.

Hlíze hradu nalezeny tři palstavy bronzové (pod dubem). Arch. Pam. XI., \ju. V hradišti nález střepin nádob z doby historické. (Učitel p. Ad. Šlegl v Měčíně.)

ZŘÍCENINY HRADU, založeného kterýmsi členem rodu Drslaviců v 13. stol. Určitá jména některých pánů Risenberských s pří-

91

domkem ,,ze Skály" vyskytují se teprv za Jana Lucemburského. Hrad nedlouho potom ustupuje Svihovu, pozbyl svého významu a jak se po- dobá, nebyl více pány Švihovskvmi obýván, ale spíše udržován jako rodinný hrad. Se Švihovém sdílel stejné osudy, ostávaje částí jeho zboží až do svého úplného zaniknutí na konci 16. stol. Kdežto ale hrad Švihovský a s ním též ti adice původních pánu udržely se až na naše časy, opuštěná Skála propadla zapomenutí úplnému. Teprv F. A. Heber na podnět Pa- lackvm daný prokázal opět topografickou spojitost hradu Skály s tradi- cemi rodu pánů Svihovských. Nyní patří bývalé zboží Skalské a s nírr i zříceniny hradu k panství Lukavickému hrabat Schónbornů.

Hrad je založen na posledních dvou výčnělech skalního hřebenu, který od ,, Velkého lesa" nad Vlčím přes Loupensko táhne se k Radkovicúm a zde do údolí zapadá. Podél celé jeho severní strany běží málo již zna- telný příkop s valem, kterv uzavírá se skalnatým bradlem, na němž zříce- ninv hradu se zvedají, prostranství podobné předhistonckému hradišti. Vyšší, vlastní hrad obklíčen byl kruhovitým valem, měl malé předhradí. čtverhrannou věž, která chránila vnitřní ve skále vytesanou bránu a pa- lácové stavení se čtyřmi světnicemi v každém patře. Z těchto staveb zachovaly se jen základy a někde větší části prostého zdiva.

Podobně i druhé, níže položené a od vyššího hradu úplně oddělené hradiště vykazuje jen zbytky větší čtverhranné věže na osamělém skalisku, ze které bylo lze hájiti vchod k nevelikému, po délce zdí na dvé dělenému obydelnému stavení. Za ním rozkládalo se prostranné nádvoří, mocnou zdí obehnané na posledním výpustku skalním. Tento spodní hrad byl as bvdlištěm čeledi hradní, slouže zároveň za přední, ochrannou jeho baštu.

Skočíce.

Sedláček A., Hrady IX., 204.

Ze staré tvrze na návrší nade vsí zbyly jen nepatrné stopy náspů a příkopů. Na plánu z konce 18. stol. (v archivu Lužanském) objevuje se tvrz zdejší ještě jako vysoké, věžovité stavení.

Soběkury.

V lese „na Držale" dvě a v lese „Radlici" deset mohylek. (Srovn. u Merklína skup. 4. a 5.)

Soběsuky.

Sněmy české IX., 462.

Ves někdy cisterc. kláštera Nepomuckého; důchod z ní a dv.,11 jiných Vsí, Vrčené a Sedliště, byl prebendou opata. Panství Zelenohorské obsa- hující nyní část býv. klášterského zboží má tu panský dvůr.

92

Ve zdi, kterou ohrazeno je nádvoří statku čp. 20 pod dvorem panským, zasazen je žulový obdélný kámen (délka 120 m) s dvouřádkovým nápisem hrubě vtesanými minuskulemi:

^

OS-(f0lWTSiilf

]e

1

Druhý kámen 1-25 m dl., který byl v téže zdi zazděn a nyní v stodole pohozen, má nápis:

°'S~. -

Kameny oba patrně mají vztah ku klášteru Pomuckému. KAPLIČKA na návsi, malá šestihranná stavba s vysokou střechou let čtyřicátých min. stol. ničím se nevvznamenává.

Stropčice (Tyrol).

V lese ..Stropečko" 7 nízkých, porušených mohylek a zbytky nasy- paných valů. Annalen des Hofmus. III., Not. 04., 99. Čechy předhistorické II., 147

Strýčkovice.

Žák J., 1. c.

As 10 min. jižně od obce mezi potokem Merklínkou a lesem Hůrkou na malém lučním površí skupina 1 1 m o h y 1 valně poškozených. Mohyly jsou 0*5 až 1 m vys., O průměru 8 — 10 ni.

Újezd Purkartův.

Sedl á i c k A u g., Hrady IX., 247. -- S o m m c r J. G., 1. c. 243.

Nejstarší zprávy o místě sahají do 14. stol. V [6. stol. připomíná se zde dvůr s tvrzí ode dřeva dobře vystavěnou, kteráž při dělení statkův rodu Chlumčanských dostala se v držení Jana Borcně Chlumčanského, horlivého cestovatele, kterýž pří- hody svých cest českým jazykem popsal. Synové jeho prodali r. 1615 statek

93

Bedřichu Švihovskému z Ryžmberka. R. 1642 nabyli ho Kokořovci a seděli tu až do 18. stol. Později přivtělen statek k panství Žinkovskému.

ZÁMEK na místě dřevěné tvrze as na sklonku 16. stol. nové po- stavený jest jednopatrová budova prosté zevní úpravy, tvořící dvě ra- mena pravým úhlem k sobě připojená. V přízemí některé siné křížem sklenuté mají trojhranná, maltová žebra.

KAPLE k zámku ve směru východním přistavěna a jej o 1 m převyšující jest baroková stavba z první třetiny 18. stol. se závěrem poly- gonálním, prolomená na každé strané podélné širokými, barokovými okny a prostým vchodem. Nad slemenem taškové střechy skromná zvo- nička; sakristie tvoří nízký, pětiboký přístavek při východní závěrové zdi.

Vnitřek tvoří jedinou sin 15 m dlouhou, 860 m širokou, opatřenou valeným klenutím, příčnými pásy na tři pole rozdělenou. V západním poli na stlačeném oblouku empora, přístupná dveřmi z 1. patra zámečku.

Jednoduchá architektonická úprava vnitřku velmi účinně doplněna jest současně provedenou freskovou malbou v působivý celek. Malba ta povrchní machy ale v pravém duchu dekorativním provedená, pokrývá veškery plochy.

Na čelné stěně až do klenby zasahuje malovaná architektura baro- kového oltáře, v jehož nástavci Bůh Otec s holubicí, vysílající paprskovou záři k hlav. oltářnímu obrazu (olejovému v bohatém barokovém rámci) Rodiny Páně. Ve třech polích klenby výjevy ze života sv. Annv a P. Marie Na stěně západní nad emporou skupina hudoucích a prozpěvujících andělů. Po stranách hlav. oltáře en grisaille postavy sv. Prokopa a Donáta, v lodi sv. Terezie a Barbory; vedle toho dva malované postranní oltáře s vrchními obrazy sv. Ludmily a sv. Václava (spodní zakryty novějšími olej. obrazy).

Kazatelna, tabernakl hlav. oltáře, lavice a zpo- vědnice jsou dobrá díla baroková s výstavbou kaple současná.

Cínová lampa na věčný oheň je dobrá lijecká práce rokoková.

Dva cínové svícny barokní na trojbokých nohách, běžného tvaru z poč. 18. stol.

Zvony: 1. S obrázkem P. Marie ulit byl r. 1835 Vád. Pernerem v Plzni. 2. Výška 018 m, průměr 0-20 m, kol hlavy: SANCTA MARIA ORA PRO NOBIS ®. Na plášti: MARIA THERESIA | GRAFIN IN | SCHINCKAV | 1739 a nejasně vylitý obrázek sv. Barbory.

Vlčí.

V panském lese Lužanském jz. od obce 11 malých mohyl Dr. Píčem pro- zkoumaných a popsaných; Pam. Arch. XVI., 538. Vyobrazení nálezu na tab. XXXII. a XXXIII.

Naproti v Poříčském panském revíru Křížkovici skupina 8 malých mohyl a opodál velké pohřebiště obsahující na 70 mohyl kamenných. Jos. Szom- bathy v Annalen des k. k. Hofmus., Xot. III., 99.

94

Vícov.

E. V. Řič á k. 1.

1 8 1 . — J o h. T r a j e r, 1. c. 830. ských Listech 1892, č. 68, 69.

A. Š 1 e " 1 v Plzeň-

KOSTEL jako farní pod správou kláštera Kladrubského, jenž držel od r. 1245 některé vesnice v okolí Přeštickém, znám jest již od 13. stol. Y bouřích husitských kostel, fara i ves byly vypáleny, avšak na sklonku 15. stol. benediktiny kladrubskými opět obnoveny. Po vytlačení bene- diktinů z Přeštic za Rudolfa II. proměněn Vícov ve filiálku děkanství Přeštického, r. 1710 (když benediktini nabyli opět Přeštic) fara tu obno

Obr. 63. Vícov. Kostel sv. Ambrože.

vena a k ní i Přeštice, kde bylo proboštství bez duchovní správy, přifařeny. Po vyzdvižení benediktinu r. 1785 stal se Vícov filiálkou obnoveného děkanství Přeštického.

Gotická, v celku i podrobnostech dosud zachovaná stavba, svým původem na sklon 13. stol. poukazující a tím zajímavá, že západní průčelí s věží cele z pískovcových, pravidelně vrstvených kvádříků vyložené, sloužilo nad pochybnost k účelům obranným, ježto k ostatní stavbě upo- třebeno pouze lomového kamene.

Nevysoká věž v západním průčelí má ve zděné části jen dvě patra, nad nimi na krakorcích posud znalých sedělo bednění dřívější zvonice, nynější s mansardovou střechou nepřesahuje hrubě vrchol štítové zdi. Věž, přístupná jen z vnitř kostela (otvor na severní straně později byl vybourán) má jediné, úzké okénko na straně jižní. (Obr. 63.)

Obdélníková loď prolomena jest na každé straně dvěma rozší- řenými, do polokruhu sklenutými okny s vnitřními jen špaletami; jediný

95

vchod na jižní straně je na obyčejný /působ přeměněn a pozdější kobkou

zastavěn.

Presbytář zúžený, stejné s lodí výše, má polygonální závěr bez oper (dva opěráky na straně severní jsou pozdější), dvě okna postranní, jako v lodi utvářené, pravé v závěru (zazděné) a čelné jsou původní, hro- tité a kamenným, na obě strany vyšpaletovaným ostěním opatřeny. Na pravé straně presbytáře stopy zazděného oblouku nasvědčují tomu. že zde bývala přístavba (sakristie připomíná se r. 1677) aneb oratoř. Lod i choř kryje strmá střecha, kryt z části prejzový, z části taškový.

V n i t ř c k lodě vykazuje plochý strop, prostou dřevěnou emporu, pod kterou otvírá se oblouk 1 50 ;;; široký do podvěžní kobky. Triumfální oblouk lomený, na hranách ubraný, spočívá na patkové římse nezřetelné profilace. Klenutí presbytáře tvoří křížové travée a paprskové zaklenutí chórového zá- věru. Žebra přiměřené síly, jednoduše vy- kroužená jsou bez konsol, v obou svorní- cích skulptury: v předním pelikán, v zá- věrovém poprsí Krista s knihou v levici, pravicí žehnajícího. Na straně evangelia čtverhranný otvor sanktuaria, nad ním vodorovná římsa a stříška lilií zdobená.

Z nástěnných maleb, jimiž jak se po- dobá celý kostel byl v 15. století vyzdoben (r. 1 712 objeven při opravě kostela u ka- zatelny obraz sv. Benedikta a sv. Scholastiky, u oltáře na straně evang. erb Kladrubského kláštera, lilie) dvě freskové malby na levé straně lodi odkryté a opravy hodné předsta- vují ve dvou scénách (172 m vys., 140 m a 1-62111 sir.) výjevy ze života sv. Ambrože (obr. 66. a 67). Nálevem sv. Ambrož v biskup- ském ornáte zelené barvy s knihou a kropáčem v ruce modlí se nad klečící postavou kajícího se císaře Theodosia (roucho hnědé), v pozadí podoba dábla a stuha s minuskulovým nápisem k ději se vztahujícím a z větší části nečitelným (■ . . btaÍHJlos torqt) • • • ab JRmbrosto • • • torquef • • •) Na pravém smrt sv. Ambrože, při jeho levici Kristus, v právo klečící mnich (biskup Honorát) s odloženou mitrou, před lůžkem štíhlá postava jinocha v těsně přiléhajícím žlutém kabátci a fialových spodkách; i zde nápis nezřetelný (. . . J&et tnori tunco íum bniuun bomuuí IiabíMnns . . .)

Hlavní oltář s postranními portály nese rokokový nástavec rozvi- linový se čtyřmi andílky a Nejsv. Trojicí, uprostřed bezcenný olej. obraz sv. Ambrože, vše z [8. stol.

Obr. 64. Vícov. Kostel sv. Ambrože. Půdorys.

96

Oba boční oltáře jsou slušné barokové řezby z počátku 18. stol., na pravém socha Madonny s děckem na půlměsíci (obr. 69.) 1 40 m vys., výborná řezba z počátku 16. stol.; na levém sv. Anna, 110 m vvs., neumělá iezba z konce 16. stol.

Před hlavním oltářem dřevěná pěkně vyřezávaná kov v akant a dva ovocné fest ony) z poč. 18. stol.

b

mříž (baro-

II

a C

Obr. 65. Vícov. Koste] sv. Ambrože: a patka vítězného oblouku, b sanktuarium, c profil žebra

Mezi paramenty nalézá se zelená, sametová k a s 11 1 e s krásným, tlačeným vzorkem, ze 17. stol.; na ní vyšity dva erby (ve čtvrceném štítu v střídavě žlutých a modrých polích lvíčky těchže střídavých barev, ve druhém bílé lekno v červeném poli).

Ze dvou zvonu větší odtud převezen do kostela v Řenči (viz tento), menší 0-50 m vysoký, o-6o m průměru, s uchy pletenými má opis jednořádkový: + JRnno bonům m* gmttgBníeftrm) fepftmo m onouc beo eí s ainlirofto.

Na plášti figurka Madonny, n cm vysoká. Na hambalku leto- počet 1701.

Náhrobníky:

i. Deska z bílého mramoru (pod kazatelnou) r-8l m vys., 0-95 m šít., ve spodní polovici erb Loubských z Lub, v hořejší polov, nápis:

97

Obr. 66. Vicov. Fresko v kostele sv, Ambrože.

LETHA PANIE. 1.5.9-0. WE CZTWRTEK . PRZED HROM NICZEMI . PAN . BVH . WSSEMO HVCZI . SV/AV . SWATAV MILCSTI GEST PRO(STRZED)KEM SMRTI Z TO(HOTO BÍDNÉHO) SWIETA POW(OLATI RACZIL) VROZE NĚHO (PANA ADAMA) LOVBSK IHO (Z LVB A NA RZENC)ZICH A W TO(MTO KOSTELE) WIT ZOW(SKEM TVTO) TI ELO GEHO POCHOWANO GEST

odtud v opise: GEHOZTO DVSSI . PAN . BVH WSSEMOHVCZ1 . RACZ1Z . MIL| OSTIW. BITY. A MEZI . SWE | WOLENE PRZIGITI AMEN. (Písmo v zá-

Soupis památek hist. a uměl. Pol. okres Přesticky. 7

98

Obr. 67. Vícov. Fresko v kostele sv. Ambrože.

vorkách je nečitelno, jelikož zakryto je sloupem kazatelny; doplněno dle čtení Řičákova.)

2. Deska 1-90 m dlouhá, 0-84 m široká, ve spodní polovici erb, v něm dvě křížem položené bradatice; nápis:

LETHA PANIE 1589 WE SST . R . . PO SWATEM . AN TONNYNOWY ■ MEZY SEDMAV A WVSSMAV . HO DYNAV VSNVLA GEST W PANV BOHV • VROZENA PANI ANNA MARKWARTO WA Z DRAHENIC ANA WODO KRTE GEGYZTO DVSSI PAN BVOH WSSEMOH VCY RACIZ MILOSTIV/ BYTY,

wm

100

odtud v opise

A W POCZET SWATYCH WOLENYCH

3. Vedlejší náhrobník 148 m dlouhý, 0-82 m široký s erbem vyšla- paným má nápis ztěži čitelný, jejž uvádíme dle čtení Řičákova:

LETHA P. 1558 VMRZEL GEST VROZ. A STATECZNY RYTIRZ P. HVMP- RECHT MARQVARD Z HRADKV KTERYZ BYI

Obr. 69. Vícov. Kostel sv. Ambrože. Madonna na postranním oltáři.

4. Deska 1-15 m dlouhá, 062 m široká, znak vyšlapaný s opisem: Ieía pane 1559 tjmrjel gcsí urobeni; p. Han BQIabsst B)arqrjarb j rjrabhn prmu Bebteh pojím a toto porhouan grsí . p ímíj racj se smiloroaft nab buJTn ad)o.

Kromě těchto ještě dva epitafy jiné v choru, nečitelné.

5. V lodi při vchodu do kostela ve zdi zasazený náhrobník pískov- cový, i-6o m vysoký, 077 m široký, na něm rytíř klečící s erbem nad hlavou, před ním kůň osedlaný, v pravém rohu obraz Nejsv. Trojice (v klíně Boha Otce mrtvola Kristova, vedle holubice); rytíř drží blánu s nápisem: BOZIE BVD MILOSTIV/- | MNYE • HRZYSSNEMV. V levém rohu nápis:

101

Obr. 70. Vícov. Kostel sv. Ambrože. Náhrobník Adama Boryně ze Lhoty

CZOZ • SE • KOLI • 1 NARODILO : VMR ZYTI ■ MVSY ■ YA KOZ ■ ON ■ VMRZEL | I -TY -VMRZYTI • MVS | YSS • WCZERA • BILO | NA NI EM -A- DNES | NA TOBIE

V opise čteme: LÉTA ■ 1 • 566 ■ TEN S PATEK ■ PRZED j KWIETNAV S NEDIELI S VMRZEL *> VROZENI S PAN S ADAM S BOŘIN S ZE LHOTI | SIN S PANA S IANA S BORNIE S ZE LHOTI A NA S MYSKOWICZICH S GEHO S KRÁLE S FERDINANDA S PROKORATOR A ■ odtud dále: PAN • BVOH S RACZ S MILOSTIV/ ■ I BEYTI ■ DVSSI S GEHO S

Náhrobník pečlivě, ač neumělou rukou pracovaný (obr. 70.

102

Lampa na věčné světlo, darovaná dle nápisu Anežkou Kunhutou Príchovskou z Příchovic r. 1669.

Vrčen.

T r a j e r J., 1. c. 228.

Lib. memorabil. (Manuále parochiae Vrčzenensis) z r. 1700. — Ma- trika I. (dlouhý, špalíčkovv formát, cenná a zajímavá po stránce formální i obsažné), založená knězem Blaž. Venceliem Holickým r. 1652.

Stará osada na Úslavě již ve 12. stol. připomínaná, patřívala klášteru Pomu- ckému, s jehož zbožím připadla k Zelené Hoře.

KOSTEL SV. VAVŘINCE, již ve 14. stol. (1352) a odtud nepřetržitě farní. Gotická budova orientovaná, při rozsáhlé opravě mezi lety 1866 — 1869 vykonané v podrobnostech přeměněná, při čemž loď k západu prodloužena o 7-5 m.

Obdélníková 1 o d s novým průčelím, v němž hlavní vchod, podélné strany mají po 3 oknech, uprostřed sev. strany nový, hrotitý portál s pro- filovaným obložením, choř se závěrem polygonálním, při něm na straně severní věž ve svrchní části nová s okrouhlým, nově přistavěným scho- dištěm. Všecky opěráky při lodi a presbytáři jsou od základu nové, též všecka okna, hrotitá, při poslední opravě zvětšena a novým ostěním opa- třena.

L o d uvnitř 20-50 m dlouhá, 8-40 m široká, původně krytá rovným stropem, sklenuta je nově ve tři křížová travée s žebry, oblouk trium- fální lomený s ubranými hranami, bez paty a římsy má v rozpětí 4-87 m, presbytář 6m široký, g-iom dlouhý s původní got. klenbou tvoří křížové travée a 5/8boký závěr sklenutý paprskovitě, závěrníky jsou hladké, žebra klínovitá s jednoduchým žlábkem, opřená bezprostředně o zed, pouze na stranách podélných sedí na hladkém, pětibokém konsolu. Okna hrotitá, na straně severní nový vchod do podvěžní, valené sklenuté kobky, která slouží za sakristii. Vnitřní zařízení nové, obrazy oltářní od Jana Herzoga v Plzni.

Pacifikálek tabletový, rokokový, 26 cm vysoký, uvnitř auten- tika z r. 1742. Běžná, tepaná práce.

Křtitelnice polokulová, žulová, hrubého díla, jejíž doba vzniku bezpečně stanoviti se nedá.

Zvony: 1. Průměr 0-83 m, výška o-6i m, ucha rýhovaná, opis jedno- řádkový: O VENERANDA STRINITAS S O ADORANDA S VNITA S S LÉTA 8 1 í3 5 c5 5 <? 7 ' S MK S Pod opisem got. obloučkový vlys, na dolejším okraji gotická vinutina, boky hladké.

2. Průměr 081 m, výška 063 m slit byl r. 1873 v Plzni.

103

3. Průměr 035 m, výška 0-28 m, na plášti figurky sv. Jana a Pavla, letopočet 1823 a štítek zvonařský s opisem: IOHANN : ADAL ■ PERNER IN BUDWEIS.

4. Průměr 023 m, výška 018 m s obrázky sv. Jana Nep. a dvou jiných nezřetelně ulitých světců, letopočet 1823; unt °d téhož Pernera.

V sakristii žulový náhrobník i-8om vys., 075 m šir. s nápisem prohloubeným, hrubých liter:

LETHA 1584

VMRZEL

KNIEZ IAN

CHRIZOSTO

M ZLATOVSS

HI TVTO GES

T POLOZIEN.

KAPLE SV. VOJTĚCHA v lese Chlumci nad Vrčení, založená r. 1684 Václ. Vojtěchem hrab. ze Šternberka; 1787 zavřena, byla r. 1819 opět otevřena a 1883 obnovena.

Zděný, vysoký oktogon se stanovou střechou, obyčejným vchodem a gotisujícími okny. Vnitřek paprskovitě sklenutý. Na oltáři olej. obraz 2w široký, 2-50 m vysoký, polokruhem zakončený: sv. Vojtěch žehná zemi, od Frant. Horčičky v Praze.

Vedle oltáře balvan s dvojatou prohlubní, v kraji proslulý, na němž dle pověsti lidové odpočinul sv. Vojtěch při svém návratu z Říma do Čech.

Na mostě přes řeku Úslavu pískovcová SOCHA SV. JANA NEP. v životní velikosti, dobrého díla; na třech stranách žulového podstavce chronogramm z velké části již nečitelný. Z XVIII. stol.

Vřeskovice (Breskovice).

S c h a 1 1 e r Jar., 1. c. XII., 126. — Heber F r. A., IV., 249. — S o m m e r J. G., 1. c. VIL, 232. — T r a j e r J., 1. c, 809. --Sedláček A u g., Hrady IX., 203. — Jan X e p. T a d. Koši n, Beschreibung des Vvúrtschafts Umb- tribes der Herrschaft Poritschen Croneberg und Ruppau. Rukopis v archivu na zámku Poříčském a na děkanství ve Vřeskovicích. — Eichler J.,1. c.

Ves a v ní tvrz byly zbožím Drslavicův, jichž jedna větev zde sídlila; z nich první známý držitel byl Ota z Vřeskovic okolo r. 1339. Ve stol. 15. dostaly se Vres- kovice v držení pánů z Roupova, od kteréž doby tvrz neobydlená pustla, až zanikla docela. Statek počátkem stol. iS. připojen s Roupovem ku zboží Červeno-Poříč- skému, u něhož dosud trvá.

Z TVRZE, stávavší na návrší, jež na straně severní k obci příkře spadá, zbyla jedině zed as 7 m vysoká, o níž opírá se nyní stavení čp. 88. V tvrzišti samém, jehož nepatrné stopy valů na straně jihovýchodní se

104

ještě spatřují, stojí nyní několik chalup. Před časy nazývala se planina s tvrzí sousedící Ůpor, odkudž vysvětliti si lze německý přídomek Schon- anger, jehož ve 14. stol. užíval Racek z Vřeskovic.

DĚKANSKÝ KOSTEL SV. JANA KRT. (farní ve 14. stol, (1352), r. 1834 fara na děkanství povýšena), orientovaná budova původně gotická, na sklonku 16. stol. opravená, ne-li přestavěná (r. 1593 byl kostel arcibiskupem pražskvm Zbyňkem Berkou vysvěcen). R. 1870 byl kostel

Obr. 71. Yřeskovice. Kostel sv. Jana Křt.

přístavbou bočních lodí a předsíně s kruchtou značně rozšířen a stará čásť zevně modernisována.

Nové průčelí s třemi segmentovými vchody, balkonem a bizarním štítem jest přístavbou z r. 1870; z téže doby jsou i podélné zdi lodi chrá- mové, oživené lesenami a prolomené na každé straně čtyřmi podélnými, nahoře polokruhem zavřenými okny. Nad chorem zvedá se stanová, taškami krytá střecha.

Choř polygonální, bez oper, s okny přeměněnými má po levé straně věž, v horní části modernisovanou, krytou jehlanovou střechou, po pravé straně oratoř.

Původní chrámová síň, 13 m dlouhá, 7-53 m široká (do ní vstupuje se z nově přistavěné předsíně), před poslední přestavbou (1870) na každé straně dvěma širokými, polokruhem sklenutými okny prolomená a va- leným, kápěmi prostoupeným klenutím opatřená, tvoří nyní střední locf

io5

chrámovou, po stranách dvěma širokými oblouky a čtverhranným pilířem od přistavěných lodí bočních oddělenou. (V bočních lodích dvě travée, sklenutá kápěmi). Oblouk triumfální, segmentový, přizpůsoben jest valené klenbě presbytáře 6-i6m dlouhého, 6w širokého, v závěru sklenutého paprskovitě. V levo široký oblouk otvírá se do sakristie pod věží, kdež va- lená klenba, v právo do ploše krytého oratoria.

Hlavní oltář, baroková stavba výborných poměrů a tvarů s dvojatým sloupovím, z 18. stol., na něm slabé sochy sv. Petra a Pavla, nový oltářní obraz křtu Kristova a obrázek na plátně malovaný (30 x 25 cm) hlava Jana Krt. na míse (velmi jemná, delikátní olejomalba z počátku 18. stol.)

Oba boční oltáře jsou dobré, ploché architektury z 18. stol., obrazy na nich (sv. Filomena a P. Marie) nové.

Z téže doby i k a z a t e 1 n a, okrouhlá na osmibokém sloupku korinth- ském, na amboně tři reliéfy (Kristus pastýř, sv. Jan Křt. na poušti a Roz- sévač).

Socha sv. Fe lixe, obstojná řezba z 18. stol.

Křtitelnice cínová, tvaru zvonovitého, bez víka 079 m, s víkem 1-02 m vysoká, s opisem na dvou páskách got. písmem stuhovým, vypoukle rytým, nahoře:

gbrjcjE © po rossEm © srotEÍtE 0 hajte © Ero o rossemn © símor^m © htoj ů rjroteqi © a

dole: pokryti ® se © íen ? spasen (hlavička andílka) ímOB 8 alE <? kfoj 3 ne 8 orotert © bobe 3 jafraqEn 3 marER 1 ♦ 5 • 4 ♦ 2 ♦

Na boku vyryty dva erby sdružené, v levém orlice Roupovská, v pra- vém křížem přeložené ostrve, pod erby: ZK KIII62I6 P€TR7£, po stranách erbů později připsáno:

OBNOWEN LÉTA 1657

ZA KNĚZE JGAKVBA

JGANZ BRAMBVRSKYHO.

Zvon y: 1. Výška 0-647//, průměr oj6m, ucha pletená, opis jedno- řádkový:

anno 1 ocnmm + m s cccc ® l#u 2 fosa + esí 2 ampana (sic) 2 ab + laobEin 2 bEt 2 eí ® sanctorum ® nni

2. Výška 043///, průměr 060 m, přelitý od Anny Bellmannové v Praze r. 1870 ze zvonu původně z r. 1514.

3. Nově ulitý v téže dílně a téhož roku 1870.

4. Bez nápisu s plaketami sv. Václava a Nejsv. Trojice, bez nápisu, zdá se býti z dílny Pernera v Plzni z počátku 19. stol.

Pacifikálek stříbrný, zlacený, 30 cm vys., pěkně tepaný barok. Svícny mosazné, soustruhované, tři páry (31, 34 a 37 cm výšky), renaissanční profil, ze 17. stol.

io6

Kancionál (na kruchtě) z r. 1693 Václava Karla Holana Roven- skýho „Capelmistra Wyssehradského" v bílé kožené vazbě.

Náhrobník z červeného mramoru 1 -05 m široký, 1 95 cm vysoký, na něm rytíř ve zbroji s přilbou u levé a erbem (dvě křížem přeložené krace)

při pravé noze. Opis (švabachem) : Eefa f> : 1606 ro J&wtbtth $o pamaqe & | BDarka (Eroangelijii J^ame Bmrjel l^rojem M. síatECjnn Brjíirj $an Jftlbreíjf ^^tcj jbra | rjennq Ba porotu .... JI to íom- ío . . . I .... ]$on)oroan ©efjojfo bufljt bul;) Baq BhlosítTO Bmft Brněn. (Obr. 72.)

Náhrobník z téhož mra- moru, 0-95 m široký, 1-90 m vys., na něm postava paní s rukama sepjatýma (hlava a ruce vytlučeny) spočívající na podušce. Opis:

%ti\)ň pante 1604 ro paíek po Be= j bteh (Hanfafe Pmcjela Bro- jena $anij Jíljíueía ;š?Jt;praa j B5i- froroicj, I na porjicji a ^nd)e, a íuío . . . (gep íte) I Io ro Ifiami oopoqiraa l^qteharaaiuqe raEfeleíjo j Khnrírondj po ra pani; *— *

Ostatní náhrobníky a sice: Jana z Roupova (f 1540), Bohosuda Koce z Dobrše na Bo- íovech (f 1570), Kateřiny Nebi- lovské z Drahobuzi na Ježovech (f 1601) a hraběnky Amalie von

der Hauben, rozené Stáel-Holstein (z počátku 18. stol.) byly r. 1856 při

kladení nové podlahy dlaždicemi pokryty.

Ve škole: ,,Schul-Verordnungsbuch v. J. 1788" a ,,Tage u. Vor-

merkbuch" z r. 1789. — Pamětní kniha školy od r. 1852.

Obr. 72. Vřeskovice. Náhrobník Albrechta Šice z Drahenic.

Zálesí.

V obecním lese sz. od samoty Loupenska 3 mohylky. Annalen des k. k. Hofmus. Not. III., 98.

Zelené.

U sochy sv. Vojtěcha jz. od vesnice skupina as 10 malých mohyl. Jiné 2 mo- hylky na obec. pastvině j. od obce nedaleko skupiny mohyl u Loupenska. Mohyly

107

popsal Dr. J. Píč v P a m. Arch. XVI., 536; tam i nález bronz, věcí vyobrazen. Čechy předhistor. II., 148. Annalen des Hofmus. Not. III., 98.

Zelená Hora.

H e b e r Fr. A. 1. c. — S c h a 1 1 e r Jar., 1. c. XII., 138. — S o m m e r J. G. 1. c, VII., 24. — Sedláček A u g., Hrady IX., 221. (s půdorysem). -

Památný hrad na vysokém, zalesněném vrchu, na jehož jižním úpatí roz- kládá se město Nepomuk a pod srázem severním starodávný klášter cisterciáckv,

Obr. 73. Zelená Hora. Brána předního nádvoří zámeckého.

k jehož zboží Zelená Hora patřila. Král Zikmund zastavil r. 1420 veškeré zboží rozkotaného před tím kláštera bratřím Bohuslavovi a Hynku Krušinoví ze Švamberka, po nichž přešlo zástavou na Zdeňka ze Šternberka na Konopišti, za něhož odbý- vána zde památná ona schůze Jednoty panské r. 1465. Rod pánův ze Šternberka držel panství Zelenohorské až do r. 1726, kdy koupí získal je Adolf Bernard hr. z Mar- tinic. Dcera jeho Marie Dominika, jeptiška kláštera sv. Anny ve Vídni, ustanovila dědicem panství Jeronýma hraběte Colloredo-Mansfelda, skrze jehož vnučku Vile- minu dostalo se v držení rodu knížat Aucrspergů.

Založení hradu je v podstatě původní, avšak jednotlivé části jeho prodlením času podlehly různým proměnám, najmě pak stavba palácová, která byť ne celá aspoň z části přestavěna byla v nynější stavení zámecké umění milovným hrabětem

io8

Václavem Vojtěchem ze Šternberka ve druhé polovici 17. století. Tomu nasvědčují četné, do nadpraží i jinde vytesané letopočty. Trakt východní ve svrchní části po- staven teprv ve století osmnáctém.

Strmé stráně vrchu tvoří se tří stran přirozené opevnění hradu. Se strany jižní, k městu obrácené, nutno bylo vedle hradební zdi, která obkličuje celé hradiště, učiniti ještě ochranné opatření zvláštní, o sobě stojící baštou s hláskou, ze které ještě nepatrné zbytky na osamělém chlumku se spatřují. Těsně při ní stojí panská sýpka, prosté obdélníkové

Obr. 74. Zelená Hora. Sošky svatých v průjezde zámeckém.

stavení, na jehož štítu letopočet 1669 odkazuje stavbu tu témuž Václavu Vojt. hraběti ze Šternberka. Vchod na sýpku, obložený kamenným pa- žením, má ve štítovém poli desku s hvězdou Šternberskou a nápisem:

HOC OPVS I EXSTRVI CVRAVIT ILLVS : D ■ D • WENCESLA, ADALBERT COMES A STERENBERG ■ MAGIS TRO HVI CAPITANEO TVNC DANIELE • F ■ T • A HIRSHENFELD ANNO • 1670

Poněkud níže je poplužní dvůr s pivovarem, kde na sloupu sklepení spatřuje se letopočet 1(393.

109

Od sýpky mírně stoupá cesta podél svahu horského, podepřená zděnou terasou, při jejímž počátku kříž na kamenném podstavci s letopočtem 1705 a hvězdou. Terasový výstupek pod samým již hradem označuje místo, kde stávala přední branka. Vlastní brána předhradní, sklenutá polokruhem, hájena jest po pravé straně okrouhlou věžovitou baštou (nyní sníženou), na níž znáti dosud zbytky sgraffitované rustiky a po levé straně jedno- patrovým stavením obydelním (obr. y^,.). Obě ta stavení spojena jsou zděnou, krytou chodbou, přes bránu vedenou. Branou vstoupíme do dvora předhradního, v němž po levé straně nalézá se kůlna a dále stáje pro koně

Obr. 75. Zelená Hora. Renaissanční truhla v zámku.

(v nadpraží letopočet 1706), mezi nimi ve zdi branka na parkán s leto- počtem 1695. Stranu pravou zaujímá kostel hradní. Cestou mezi kostelem a stájemi, nad jichž jedním oknem zvětralý, nečitelný nápis ze 17. stol., dojdeme k západnímu traktu zámeckého stavení.

ZÁMEK skládá se ze tří traktů, uzavírajících pravoúhlý dvůr, který na čtvrté, severní straně ohraničen jest hradební zdí. Trojpatrová stavba vyniká sic imposantní, vysokou polohou a rozsáhlostí, avšak chudě vy- pravena po stránce architektonické, činí dojem slohu prázdné, jedno- tvárné budovy, což zejména platí o dlouhé, všude hladké frontě jižní. Že se druhdy zámek honosil též nádhernější úpravou zevnějšku, toho svědkem jsou některé dekorativní kusy pískovcové, ležící před průčelím zámeckého kostela, z nichž zejména mohutný konsol renaissanční vyniká ušlechtilostí tvaru a vyspělostí technickou.

110

Hlavní vchod, polokruhem sklenutý a úplně holý nalézá se v traktu západním, jehož levá třetina poněkud vystupuje z přímé čáry ostatního zdiva. V průjezdu valené sklenutém jsou po levé straně dvéře dřevěné s hvězdou a letopočtem 1669, na zdi dřevěné sochy ve 2/3 životní velikosti sv. Šebestian, sv. Štěpán, sv. Vavřinec a sv. Jiří, dobré řezby, ze 16. stol., pocházející z domácí knížecí kaple Vídeňské. (Obr. 74.)

Strana východního křídla, do dvora obrácená má v přízemí čtyři arkády (nyní zazděné), v jichž záklenkách spatřují se hvězdy, nad dvěma pak ANNO — 1696. Ve výši druhého patra je terasa, zakončená k se-

Obr. 76. Zelená Hora. Renaissanční truhla v zámku.

veru věží od barokové římsy teprv po 17. stol. přistavěnou a přikrytou plechovým jehlanem.

V jižním hlavním traktu, 68 m dlouhém, jest ze dvora vchod o dvou obloucích v hladké renaissanční bossáži, vedoucí na schodiště k vyšším patrům, v rohu jihozápadním vchod k bývalým důchodenským kancelářím, odkudž na světlo vynesen pověstný Zelenohorský rukopis; místo označeno jest mramorovou deskou.

Prostranná nárožní síň, která slouží v době letních veder za jídelnu a přístupna jest též z parkánu zvláštním vchodem (v nadpraží leto- počet 1669), sklenuta jest valeně; z jejího kouta otvírají se dvéře do kamenného ve zdi založeného šneku, vedoucího až do nejvyššího patra.

Hlavní schodiště dekorováno jest trofejemi válečnými a loveckými různého druhu, domácí i cize provenience. Ze společné chodby, vedené při stranách do dvora obrácených, vchází se do jednotlivých síní a komnat, uvnitř volnými průchody spojených. V nich nalézá se množství namnoze cenných kusů nábytkových a drobnějších předmětů uměleckého průmyslu

III

moderního i staršího z doby baroku, rokoka a empiru, srovnaného dle účel- nosti jednotlivých interieurů, jichž jednotlivý výpočet vymyká se z rámce nutné stručnosti. Ukázkou uvedeny některé jen předměty ve vyobrazení.

Též místnosti druhého i třetího podkrovního patra nepostrádají cenného nábytku, různých drobotin a předmětů dekoračních. Chodby dekorovány jsou (v i. patře v levo) výrobky keramickými z majoliky, skla, cínu a mědi,

112

(v i. patře v právo) olejovými portréty členů rodův Auersperg, Colloredo- Mansfeld a Šternberk; ve 2. patře výbornými portrétními mědirytinami od Dreveta, mědirytinami a lepty německými, francouzskými a vlašskými, rozmanitými prospekty měst a zámků, výjevy loveckými od Riedingera a j. Ve východním křídle téhož patra jest ve velké síni umístěna sbírka ethno- grafická a vedle ní prostranné domácí divadlo.

Obr. 78. Zelená Hora. Pušky ze XVII. stol.

Z jednotlivých síní zámku budtež tuto zvláště uvedeny ony v 1. patře, do nichž vchází se z koridoru renaissančním portálem, v jehož nadpraží letopočet 1670.

Velká síň na konci západního traktu, příčkou na dvě dělená, jejíž plochý strop vylíčen malbou prostřední ceny, znázorňující výpad Ladi- slava ze Šternberka proti Turkům z Budína, na podlaze letopočet 1689. Vedle ní ložnice s dobrým nábytkem barokovým; dále salon s některými výbornými kusy nábytku z doby empirové, na stěnách krásná benátská zrcadla, skvostné nádoby a figury z porculánu míšeňského, vídeňského a j., křišťálový pohárek s broušenými ornamenty z 18. stol., zlaté kuli- čkové hodinky francouzské, jiné s tepaným mosazným ciferníkem ve společenském saloně s koženými tapetami některé výborně pracované a vykládané sekretáře, prádelník s rokokovým kováním, četné nádoby ze staršího porculánu čínského, výborné majoliky hollandské a j.; v lo- vecké síni skříně a sekretáře slonovinou vykládané, velká truhla renais-

H3

sanční , vyřezávaná (obr. 76.) , skvostný otisk Důrerova sv. Huberta, z četných loveckých zbraní některé kusy obzvláště pěkně vykládané slonovinou a perletí (obr. JJ.)\ v červeném přijímacím saloně výborné rytiny anglické a francouzské, tři skvostné barokové sekretáře (obr. 79.). V nároží jiho- východním knihovna (díla francouzská a německá) se stropem valené sklenutým, lustr z benátského skla, krb z červeného mramoru se sdruže- nými erby Šternberkův a Maltzanův, nad ním velká olejová podobizna v bohatě řezaném barokovém rámci Marie Dominiky z Mar- tinic v kroji mnišském, (ma- jitelky Zelené Hory) z r. 1769 od Mart. Unterbergra, na stě- nách výborné starší rytiny anglické, bohatě vyřezávaná kolébka ze 17. stol., barokový pulpit skládací ze 17. stol., na něm dva urbáře vázané v koži (české) z r. 1680 a 1681.

Vchod ku koridorům 2. patra má v nadpraží letopočet 167 1, na dveřích v traktu vý- chodním 1765. V síních a kom- natách tohoto poschodí mnohé cenné kusy nábytkové a de- korativní, zajímavé též některé starší majoliky slovácké, tři olejové obrazy krajin od Ant. Mánesa s motivy z okolí Ze- lenohorského z let 1830 — 1832. Na chodbě ku věži dva velké obrazy alegorické z někdejšího paláce hrab. Colloreda v Praze z počátku 19. století.

Síně 3. patra, nižší, s eliptickými okny jsou původu již novějšího, byvše bezpochyby zřízeny z podkroví v 19. století. V západním traktu domácí, nově upravená kápl e. Ze dvou kalichů jeden je z konce 16. stol. Týž je 18-5 cm vysoký, má hladkou, kuželovitou kupu, šesti- laločnou nohu na okrouhlém podstavci, nodus s routovými výčněly a šestiboký stvol, na němž mírně vypuklé, jemně kreslené ratolístky renaissanční. Dvě pokrývky na kalich, jedna ze zeleného, druhá z červeného hedbáví, bohatě zlatem vyšívaná; prvá znamenána je písmeny F ■ E • T • AP • P • L • V • G a letopočtem MDCCXXXIII, druhá, podobně znamenaná, vykazuje letopočet 1725, na každé opakuje se čtyřikrát spleť známek T a Z. Výrobek francouzský. Ornát je z r. 1826.

Soupis památek hist. a uměl. Pol. okres Přeštický. o

Obr. 79. Zelená Hora. Barokní sekretář v zámku.

H4

KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE. Oriento- vaná budova, ve východní části gotická; baroková lod založena, jak se podobá, na starých základech. O původu kostela písemných zpráv se nezachovalo, ale stavba sama svědčí druhé polovině 15. stol., kdy vládli na Zel. Hoře již pánové ze Šternberka, jichž erb spatřuje se na svornících klenby kostelní. R. 1557 (za Ladislava ze Šternberka) byl kostel opravován, r. 1688 za Václava Vojt. hraběte ze Šternberka obdržela loď nynější podobu

a přistavěny oratoř a sakristie. Gotická stavba obsahuje v sobě presbytář a dvě čtver- cové kaple, které jako příčná ramena, z boků jeho vystupu- jící, stejné jsou s ním výše. Čtyři opěráky v nárožích poly- gon álního chórového závěru mají po ústupku, pultové jich stříšky oživeny jsou lomeni- čkami. Okna chórového zá- věru a východní strany kaplí jsou podélná, na obě strany mírně vyšpaletovaná a polo- kruhem zaklenutá ; ostatní okna, prolomená na podélných stranách do kaplí, jsou již z doby baroku. Zdivo této vý- chodní části je z větší části kvádrové, avšak omítnuté. Mezi závěr chórový a kaple vsunuty v 17. stol. nižší pří- stavby oratoře po levé a sa- kristie po pravé straně, jimiž některá okna do polovice výšky zastavěna. Síň chrámová tvoří obdélník. Barokové průčelí, vybíhající nad hlavní římsou v zděný štít, prolomený segmentovým oknem a oživený nárožními jehlany, má uprostřed čtverhranný portál s tesaným ostěním, v jehož nadpraží deska s nápisem:

DEO OPT • MAX : OMNIVM BENEDICTIONVM AVTHORI PATŘI ET VIRG1NI MATRI MARI/E IN COELOS ASSVMP17E ■ S ■ ADALBERTO BENEDICENTI VNDE MONS VIRIDIS HANČ /EDEM S ■ VETVSTATE CADVCAM RECONCINARI FECIT I WENCESLAVS ADALBERTVS COMES A STERNBERG

-— .- r*r~M	—
	£•&&> -AHD- tiatac* xxxvui	. W ,
	■■■"'.
1 1 lit
	■~="^ ■ ■ ■ ^B^m^^^^^^^^^^^^^mř
		m

Obr. 80. Zelená Hora. Almara z r. 1738.

V římse hvězda Šternberkův a letopočet 1688. Ve štítu nad portálem sdružené erby Václava Vojtěcha hrab. ze Šternberka (t 1708) a manželky jeho Kláry Bernardiny roz. svobod, paní z Maltzan (f 1719).

"5

Podélné zdi prolomeny na každé straně čtyřmi okny čtverečnými s polokruhovými závěry.

Vnitřek. Čtyři páry čtverhranných pilířů, sesílených na všech stranách jednoduchými pilastry, dělí síň chrámovou na širší a vyšší lod

Obr. 81. Zelená Hora. Sklenice ve sbírkách zámeckých.

hlavní a dvě nižší a užší lodě boční; z těch otvírají se do střední lodi elip- tické oblouky. V prvním poli, jež zaujímá předsíň s emporou, je klenutí valené, v ostatních polích stlačené klenby křížové.

Obr. 82. Zelená Hora. Nádoby majolikové.

Gotický presbytář s lodí stejně široký, je bez vítězného oblouku. Týž skládá se ze dvou křížovvch polí a chórového závěru, vytvořeného z pěti stran pravidelného osmiúhelníka a sklenutého paprskovitě. Z před ního pole prolomeny bvK* v době barokové přestavby eliptické oblouky, jimiž hlavní lod jaksi se prodlužuje. Klenba choru i obou kaplí zvýšena

n6

jest nad hlavní loď o i m; klínovitě skrojená žebra jsou v choru bez konsolů. Na všech svornících spatřují se erbovní štítky Šternberkův; svorník v chó- rovém závěru prodlužuje se mimo to ve směru osy deskami s minuskulovým nápisem, silnou vrstvou maltovou zakrytým a proto nečitelným.

WWW i 1-

» f t a 10

Obr. 83. Zelená Hora. Kostel P. Marie. Půdorys.

Čtvercové kaple mají 4-60 m v rozpjetí, žebra opírají se zde o kon- solky, z nichž jeden zdoben je erbem Šternberkův. Na hlavním ol- táři (obr. 85.) výborně řezaný akantový nástavec, v něm nejvýš hvězda,

Obr. 84. Zelená Hora. Kostel P. Marie. Podélný řez.

pod ní Nejsv. Trojice, tři páry andílků, dole klečící sochy sv. Vojtěcha a Jana Nep., uprostřed v zasklené skříni dřev. socha Madonny Zeleno- horské s děckem, i-6o m vysoká, neumělá, gotisující řezba (kopie sochy z konce 16. stol., nyní v klášteře františkánském ve Vídni), nad ní znak Martinický s písmeny M : D : V : M. (Maria Dominika v. Martinic). Z polov. 18. stol.

II?

Obr. 85. Zelená Hora. Hlavní oltář v kostele P. Marie.

Oba boční oltáře mají prolamované nástavce z akantových rozvilin s erby Šternberků a Maltzanů; na levém nový obraz Anděla Strážce od /. Schmidta (1861), na pravém olej. obraz Ukřižovaného, zběžně sic, ale s vervou malovaný. Z konce 17. stol.

S oltářem hlavním stejného je původu též baroková kazatelna, na ní erb Martinický, na baldachýnu sv. Jan Nep., na schodišti a amboně reliéfy otcův církevních a evangelistův.

n8

Obr. 86. Zelená Hora. Soška sv. Vojtěcha v kostele P. Marie.

V choru na zdi dřevěná soška sv. Vojtěcha v biskupském ornáte, pravicí penízky podávajícího. Čtverhranné gotické tabernakulum je středem bývalé archy; v jeho pozadí malovaný červený koberec, ne- sený dvěma cheruby, dole na podstavci hvězda Šternberská, nahoře segmen- tová výplú s prolamovanou gotickou ratolestí. Soška 1-20 m vysoká, zla- cená i s tabernakulem je vynikající práce řezbářská z počátku 16. stol.

ii9

V bočních lodích: 4 reliéfní obrazy, řezané ve dřevě, 1-30 m vys., 1-24 m šir., představují výjevy ze života Kristova: Narození, Kla- nění se sv. Tří králů, Obřezání a Obětování. Původem z Klatov (dle ne- zaruč, zprávy z kláštera dominik.), patří skulptury tyto, koncipované ve velkých rysech a energicky prováděné, k výborným toho druhu pracím 16. stol. Bez polychromie (obr. 87. a 88.).

Na hlav. oltáři antipendium, barokoví' motivy skvostné vyšívané hedbávím a zlatem na šedivé, soukenné půdě (dle všeho část dekorativního předmětu ze zámku). Po obou stranách mensy obrazy na dřevěných deskách malované v oleji: S • WENCESLAVS S ■ ADALBERTVS, jiné dva na pudě (sv. Jakub a Petr), barokové, prostřední ceny.

Kalich stříbrný je věrnou (novou) kopií kalichu zámeckého

ze 16. století.

Velký olej. obraz sv. Antonína Paduanského ceny pro- střední z 18. stol., byl původně v zámecké kapli. V choru v právo na zdi žulový náhrobek barokový s erbem Šternberským, v hořejší polovici kartušová deska s nápisem:

WENCESLA • AD ALBERT .... TO NAT(?)G IX IAN OBUT XXIII FEB.

(Náhrobek ten patří asi synáčkovi umění milovného hrab. Václ. Vojt- ze Šternberka, zemřelému v útlém věku dětském.)

Za oltářem jsou 3 epitafní desky ve zdi, první značí místo, kde zazděno jest srdce zesnulého majitele panství: Jeronýma hrab. Colloredo- Mannsfelda (f 1822), druhé náleží Františku hrab. Colloredo-Mannsfeldovi (t 1852) a třetí manželce jeho Kristině, roz. Clam-Gallasové t l886-

Dvě desky pískovcové (na jedné znatelná *) jsou úplně vyšlapané.

Před kostelem leží vedle svrchu zmíněného konsolu a jiných renaiss. stavitelských okras též žulový konsol paty klenbové s ornamentální skulp- turou pocházející ze zřícenin Klášterních. Téhož původu je též fiala, uložená v koutě pod hudební emporou. (Obr. 16.)

Na vížce v západním štítu z v o 11 s plaketami sv. Vojtěcha a Jana Xep. má nápis: SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM | IOS. PERNER GOS MÍCH IN PILSEN ANNO • 1 • 7 • 50.

Pod hradem, na pokraji le^a (při silnici) kamenná socha Bo- lestné Matky Boží s Kristem na klíně, v životní velikosti. Velmi dobrá sochařská práce baroková. Na jednoduchém barok, podstavci nápis se tří stran, v předu:

Doloros/eVirgini Gratios^: Matri Saschi nensi ex singulari de votione ob varia beneficia per

122

cepta erigi fecit losephus Franciscus Lydl Director

GrONBERG/E DIE XXV MARTI

VtIpsa VIrgo InterrIs

GRESSVS NOSTROS DlRl GAT ATQVE IN HORA MOR

Tis nobIs propItIa sVCCVr

RAT

v levo: Der Schmertzhafften

Iungfrauen und Gnadenrei chen Saschner Mutter Got tes aus sonderbarer an dacht wegen villfaltig erhaltenen gnaden hat avfrichten lassen loseph Frantz Lydl Verwalder in grunberg den xxv marti

AUF DAS

die gottes geb/ehrerln Vnsere sChrItt beVare VnD beI Vns bIs In Letzte stVnD Volte Verharren

v právo: BOLESTNÉ PANNIE A

Milostiwe Matce Boži Sassinske, z obwzlasst ni pobožnosti za rozličné dosáhnuté dobrodiní pos tawiti dal lozef francz Lydl Sprawce Zeleno Hors ky dne xxv Března

ABlTA SVATA PANNA KROKl NASSE RZlDILA APRZl

sMrtI sVaV przIVIetIVostI

NAS V BOHA CHRÁNILA (1741)

Při silnici před cestou na hrad u hostince na „Vyskočilce" slušná socha sv. Jana Nep., klečícího. Na žul. podstavci

I P 1748.

I23

Zerovice.

Ve statku č. 30 nalezeno bylo r. 1898 při kopání studně množství drobných stř. mincí (halířky husitské, rakouské, bavorské a j. ze stol. XIV. a XV.)

Zinkovice.

Dvůr u Zinkov, někdy dědina kláštera Svatojirského (Žizenkovici, kol r. 1228). U dvora mohyla.

v

Zinkový.

S c h a 1 1 e r Jar., 1. c., XII., 155. - - S o m m e r J. G., 1. c., VII., 261. - Eichler J., 1. c. — T r a j e r J o h., 1. c., 230. -- Sedláček Aug., Hrady IX., 241. -- Kolář M., v Pam. Arch. VIII., 81.

Matriky, 2 svazečky špalíčkové, I. od r. 1650, II. od r. 1685. -- A lí- nal es z r. 1737 (liber, memorabil.), založené P. Václ. Vojtěchem Janem Pátkem z Wiesenfeldu.

Starobylá osada, ve které kolébku svou měla stará Drslavická větev pánů ze Žínkov. Původní sídlo jich bylo při rybníce nad říčkou U slávou, na jehož místě stoji zámek dosud obývaný; ve 13. stol. založili východně na skalnaté výšině (nyní ve Františkově lese a oboře) nový hrad, zvaný po zakladateli Potovi Potenštein. z něhož zachovaly se jen valy, příkopy a slabé stopy zdí.

Kdy tento hrad zanikl, o tom zpráv není, ale opuštěn byl již ve stol. patnáctém. Od polovice 15. stol. drželi Zinkový po Drslavicích pánové z Klenového. R. 17 12 prodala je Zuzana Frant. ovdovělá hrab. z Klenového Janu Fr. hrab. ze Steinau. který je postoupil 1722 dceři své Marii Terezii, provdané za hraběte Václava z Vrtby. Dědictvím přešel statek po vymření toho rodu r. 1830 na Jana kníž. z Lobkovic, od toho na hrab. Fil. Štaufenberga a po něm na Jana hrab. Harracha. Nynějším držitelem je Karel ryt. Wessely.

Osada rozkládající se na konci rybníka nabyla práv městečka již ve 14. stol., neznámo ale, byla-li v užívání erbu; listiny o tom přišly před časem k ztracení.

i	A
-,- v_

Obr. 89. Zinkový. Koste] sv. Václava. Půdorys.

124

FARNÍ KOSTEL SV. VÁCLAVA připomíná se mezi farními ve 14. stol. (Reg. dec. pap. 1352), r. 1684 shořel, r. 1736 byl v nynější své podobě od základů nově vystavěn.

■ Baroková stavba orientovaná má proláklé průčelí s rovnoramenným štítem, jejž převyšuje tašková střecha s křížovým slemenem; portál ob-

Obr. 90. Zinkový. Kostel sv. Václava. Jižní portál.

délný s kamenným pažením a vodorovným nadpražím, nad ním plastický, stuccový obraz smrti sv. Václava (obr. 91.), nad portálem velké okno segmentem sklenuté, nad ním v kartuši kusý již nápis plastický:

MARIA TERESIA

WRTTBY NATA COMITISSA DE (STEINAV) DICTA

HANČ SACRAM ^EDEM

E FVNDAMENTIS NOVITER SVMPTIBVS PROPRYS (FIERI FECIT)

ÁO

1735

125

Vlnitě kroužená nároží (v nich schodiště na kruchtu) tvoří přechod k podélným stranám lodi, která pravoúhlými výstupky doplňuje se s chorem analogicky s přední částí lodi utvářeným v podobu pravidelného kříže; příčná ramena v obou čelech prolomena jsou velkým, segmentovým oknem a dekorována pilastry s vkusnými, výborně modelovanými hlavicemi šabra-

Obr. 91. Zinkový. Kostel sv. Václava. Západní portál.

kovými. K východní straně choru přiléhá věž, nad římsu kostelní o jedno patro zvýšená, v nárožích dekorovaná pilastry a krytá cibulovou bání.

Na jižní boční straně lodi portál s kamenným pažením, v ozdobně orámovaném poli nad ním sdružené erby zakladatelů z Vrtby a Steinau, pod nimi stuha s nápisem:

MARIA THERESIA DE WRTTBY • NAT ■ C • DE STEINAV ANNO 1735 Vnitřek velkými segmentovými okny vydatně osvětlený, půso- bivý je ladným rozvržením prostory a účinnou dekorací stěn sdruženými

I2Ó

pilaslry, jichž barel isované korinthské hlavice a spojující je ornamentální vlys s maskaronem výborně jsou koncipovány a s technickou vyspělostí al stucco provedeny.

Středem je čtverec lodi s otupenými rohy, k němuž pojí se v ose podélné přední lod a choř a v ose příční kaple, v půdorysech stejné to obdélníky valeně sklenuté; lod hlavní přepnuta jest kápí. Empora v zá- padní části lodi na mírně vzedmutém klenbovém koši má nad sebou kon-

Obr. 92. Zinkový. Kostel sv. Václava. Vnitřek

chovitou, do přímé závěrové zdi zapadající klenbu. Sakristie, do které se vchází za oltářem jest podvěžní kobka s klášterním klenutím; z ní vedou točité schody do depositáře hladkým kříž. klenutím přepnutého.

Veškerá dřevěná architektura barokových oltářů, výzdoba skulp'u- rální a řezbárská pochází z doby výstavbě kostela blízké a patří mezi dobré toho druhu práce, řezbárská mezi výborné (čtyři velké obrazy s deko- rativními, znamenitě řezanými rámy odneseny do zámku). Na hlavním oltáři obraz sv. Václava od Frant. Horčičky v Praze z r. 1820 malý obraz Nejsv. Trojice (přemalovaný) od Fr. Scherera v Klatovech z r. 1833, barokové sochy sv. Havla a Ignáce, na římse sdružený erb Vrtby-Steinau a letopočet MDCCXXXVI.

Na levém vedlejším oltáři slušný obraz Rodiny Kristovy z r. 1776 a sochy sv. Terezie a Valbufgy, na pravém obraz

127

sv. V i n c e n c e z Ferrary (slabý) signovaný: Avgítin Tomaifchel pinx. 1819, sochy sv. Františka a Isidora.

Na bočním oltáři sv. Jana Nep. (z r. 1738) bohatě figurovaný a rázo- vitě malovaný obraz s v. J a n a, podílejícího chudé a neduživé, po stranách sochy sv. Rocha a Šebestiána, ve skleněném sarko- fágu na oltáři ostatky sv. Theodora, v jehož ruce stříbrná, zlacená nádobka s rytým nápisem:

CapsULa

qUa

GLorlosI MartYrls

TheoDorI

proprIVs sangUIs

asserVatUr.

Nad dřevěným barokovým pažením, jímž boční portál je obložen, zvedá se ozdobný, až k oknu sahající nástavec volutovou římsou zakon- čený, v jeho ploše dobrý olejový obraz s v. Michala arch. v boji dábla potírajícího, po stranách sochy sv. Apoleny a V avřince. V nárožích lodi sochy sv. Petra a Pavla, v postoji výborných a dovedně řezaných.

Posléze jmenované čtyři sochy jsou bez odporu dílem sochaře Lazara Widmanna, jehož vedením i mnohé jiné sošnické práce v kostele provedeny byly. Od něho též pocházejí dva putti a 6 pískovcových soch světců na parapetní zdi, kterou hrazen jest vyvýšený hřbitov kolem kostela a které svými attributy jeví se býti ochránci proti moru, válce, neúrodě, bouři atp.; socha římského vojína ve válečné zbroji má na zadní straně nápis;

OPVS LAZAŘI WIDEMANN MDCCLXVIII

Na oltáři sv. Vincence dřevěná socha P. Marie s děckem, obstojná řezba ze 17. stol. (barokisovaná kopie dle staršího originálu).

Svícny: 3 páry cínových rokokových, 6 párů barokových z 18. stol., pár mosazných soustruhovaných ze 17. stol.

Křtitelnice baroková z pestrého mramoru, nádoba poloku- lová na čtverhranném dříku, tvarem i provedením výborná práce z 18. stol.

Před 0'tářem sv. Jana náhrobník vyšlapaný, z něhož vyčísti lze jen HIC SEPVLTVS | A 176 ■ | REQVIESCAT IN PÁCE.

Jiné dva kameny na hladko vyšlapané, před hlavním vchodem, kryjí vchod do hrobky Klenovské, ve které dle nápisu v pamětní knize farní zaznamenaného pochován též Vilém Fr. hrabě z Klenového a Janovic, hejtman kraje Plzeňského, zemřelý dne 17. března 1696.

128

Kasule z bílého a zlatého brokátu s vetkanými pestrými hedbáv- nými květy. Polovice 18. stol.

Zvony: i. Průměr 0-94 ni, výška 076 m. Na koruně ornamentální pásek renaissanční, pod ním opis dvoj řádkový:

+ SKRZE ZNAMENY SWATEHO KRZIZE OD NEPRZATEL NASSICH WISWOBOD NAS -**M

W*~ PANE BOŽE NASS WEGMENO + OTCE Y + SINÁ Y DVC + HA SWATEHO AMEN (3 hlavičky okřídlené).

Pod tím dvojatý ornamentální pás. Na boku v torovém orámování:

TENTO ZVON Z GINICH ZVONV

KTER1 SKRZE OHEŇ NA S ■ WITA DNE

15IVNY LÉTA 1684 SKAZV PRISSLI

S POMOCI GINICH DOBRODIN-

CZVW PRZELIT /"~^X EG GEST L. 1695

ZA PANOVANÍ ř (erb) j W • V • P • P • WYLIMA

FRANTIŠKA STE V / RIMSKE RISSE

Hrab : z Klenoví ho Svobodné

HO P-Z ÍANOVICZP-NA ZlNKOVEH A RATKOVICIH

Dále obrázky Ukřižovaného s Marií a Janem na ornamentálním podstavci, sv. Václava, sv. Ondřeje, štítek zvonaře a pod ním nápis: IOANNES PRIC I QVEY FVSOR | CAMPANARVM | ME FVDIT CL | ATT/E.

2. Průměr 0-67 m, výška o 84 m, na plášti:

GOSS NICH IN PILSEN WENZL PERNER 1838

3. Litý od Juránka a Pemera v Plzni roku 1879.

4. Prům. 27, výš. 22 cm, s opisem dvouřádkovým:

+ HONORI SANCI7E TERESI^ VIRGINIS FVSA CLAnVE ANNO DOMINI ® 1720 &

Na plášti obraz Matky B. a štítek zvonaře Jana Pricqveye z Klatov. Na náměstí u kostela (proti věži) velká socha Neposkvrněného Početí P. Marie (stromy zakrytá) na oblém, do čtyř barokových k o n s o 1 ů s okřídlenými hlavičkami vybíhajícím podstavci, na němž čtyři kartuše (v jedné z nich erb hrabat z Vrtby). Výborné dílo Lazara Widmanna.

ZÁMEK, původně jednoduché stavení v 17. stol. přestavované, o dvou pravý úhel svírajících křídlech dvoupatrových, zbavených častými přeměnami slohově zajímavých podrobností, přeměněn byl v naší době pod vedením vídeňských architektů Helmera a Fellnera přístavbou věže,

129

Obr. v3. Zinkový. Pohled na zámek před opravou.

Obr. 94. Zinkový. Pohled na zámek po přestavbi

dvou věžovitých arkýřů, terrassy na sloupových arkádách, zvláštní gotické kaple a bohatou ornamentální výzdobou zevní i vnitřní v nádherné ro- mantické sídlo s póla gotické, s póla renaissanční.

Zbytky valů a příkopů, které se zde ještě v minulém století spatřo- valy Eichler) zarovnány byly při úpravě okolního parku.

Soupis památek kist. a uiuči. Pol. okres 1'restický.

13°

Z bohatého vnitřního inventáře moderních i archaeologicky cenných předmětů uvedeny budtež zvláště:

Velká skříň renaissanční, v náplních dvouhlaví orlové, ve vlysu nápis: 16 MARIA ELISABET WIERERIN 84.

Gotická truhla, i-86 m dlouhá, 0-78 m šir., 0-94 m vysoká, víko třešňovým sametem s tlačeným vzorem podloženo, spodní ležina a vnitřní dvě přítruhlí řezanou a polychromovanou ornamentikou zdobené,

Obr. 95. Zinkový. Barokní kredenc a židle v zámku.

zevně bohaté kování prolamované. Původně v tvrzi Lubské u Klatov. 15. stol.

Velký sekretář renaissanční vykládaný a mnohé jiné kusy nábytku ze 17. a 18. stol.

Na chodbách několik dobrých alegorických obrazů a architektur, na plátně malovaných (inventář starého zámku), dva velké obrazy z far- ního kostela.

V salonu tři olej. obrazy portrétní, z nich dva jsou kopie dle Van Dýka a Rubense.

V pracovně velký obraz Rubensův (na dřevě) 160 cm vys., 125 cm šir., Faun a Nymfa, výborná kopie originálu v Mnich. Pinakothece.

i3i

V ložnici: M a d o n n a s Ježíškem mezi dvěma anděly, obraz na dřevě 90 cm vys., 60 cm šiř. Vlašská škola z 15. stol.

Četné nádoby, tepané v mědi, porcelánové a kameninové Dawenportské a Wedgwoodské; skleněný pokál z českého skla s dvoj- hlavým orlem (na kovovém podstavci, uražený) a j. v. V jídelně tepaný žlutý ciferník.

Žitín.

S o m me r J. G., 1. c. VIL, 262. — Sedláček A., Slov. místop. — EichlerJ.,1. c.

Samostatný statek, nyní dvůr k panství Žinkovskému příslušný. Severně od dvora v lese stopy valů zaniklé tvrze M a 1 e š o v a, kteréž jméno u lidu dosud se udrželo. Táž byla zbožím kdysi kláštera Nepomuckého; dvůr dostal se v 16. stol. jako pustina ke statku Žitínskému. V lese ,,na B u č i" mohyla.

SEZNAM MÍST.

Bezděkov	Lišíce	Radkovice Žinkovské
Bijadly	Lukavice Dolní	Řenče
Bíluky	Lukavice Horní	Roupov
Biřkov	Lužany	Skála
Borový	Měčín	Skočíce
Buková	Merklín	Soběkury
Čelakovy	Milec	Soběsuky
Dnešice	Nedanice	Stropčice
Horšíce	Nedaničky	Strýčkovice
Chalupy	Nepomuk	Tyrol viz Stropčice
Chlumčany	Neuraz	Újezd Purkartův
Ježovy	Nezdice Dolní	Vícov
Jindřín	Nezdice Horní	Vlčí
Kaliště	Oplot	Vrčen
Kbely	Otěšice	Vřeskovice
Klášter (Pomůcky)	Petrovice	Zálesí
Klikařov	Poříčí Červené	Zelené
Kloušov	Prádlo	Zelená Hora
Krašovice	Přeštice	Zerovice
Křenice	Příchovice	Zinkovice
Letiny	Ptenín	Zinkový
Libákovice	Radkovice pod Skalou	Zitín.

SEZNAM UMĚLCO A ŘEMESLNÍKŮ.

Bartoloměj, zvonař v Praze, 85.

Bellmannová Anna, zvonařství v Praze, [05.

Bellmann Karel, zvonař v Praze, 38.

Bergler Josef, malíř v Praze, 38.

Brandl Petr, malíř v Praze a Kutné Hoře, 31, 79.

Čapek Jindřich, sochař v Praze, 58.

Dientzenhofer Kilián Ignác, stavitel v Praze, 71.

Diepoldt Arnošt, zvonař v Praze, 64.

Diepoldt Josef, zvonař v Praze, 12.

Drevet C, médirytec v Paříži, 112.

Fellner a Helmer, architekti ve Vídni, 128.

Fliegl Josef, řezbář a truhlář v Klato- vech, 40.

Fortner Ludvík, zlatník a stříbrník v Praze, 55.

Franck Frant. Antonín, zvonař v Praze, 60, 88.

Friebl Antonín, malíř, 61.

Fúhrich Josef, malíř ve Vídni, 17.

Geřábek Kar. Josef, tiskař v Praze, 42.

Haffenecker Antonín, stavitel v Praze,

Hanuš, konvář, 30.

Herzog Jan, malíř v Plzni, 59, 102.

Horčička František, malíř v Praze, 103,

126. Jan Konvář, zvonař, 81. Jiljí (Egidius), zvonař v Plzni, 27, 30. Juránek a Perner, zvonaři v Plzni, 9, 24,

36, 57, 128. Kandler Vilém, malíř v Praze, 51. Kratzmann G., malíř v Praze, 17. Kúhner Jan Jiří, zvonař v Praze, 52. Kůhner Josef, zvonař v Praze, 12. Lhota Antonín, malíř v Praze, 58, 63. Luragho Anselm, stavitel, 71. Lux F. Julius, malíř v Plzni, 31. Makal Jan, zvonař v Rokycanech, 53. Mánes Antonín, malíř v Praze, 113.

Max Josef, sochař v Praze, 55.

Ohmann Bedřich, architekt, 74.

Pazourek Matěj, malíř v Dobřanech, 79.

Perner Jan Vojtěch, zvonař v Budějo- vicích, 53, 60, 103.

Perner Josef, zvonař v Plzni, 119.

Perner Petr Pavel, zvonař v Plzni, 81, 82.

Perner Robert, zvonař v Plzni, 62, 70.

Perner Václav, zvonař v Plzni, 14, 57, 62, 93, 128.

Petr, zvonař v Xorimberce, 82.

Pricqvey Štěpán, zvonař v Klatovech, 9, 69, 70.

Pricqvey Jan (starší), zvonař v Klato- vech, 128.

Pricqvey Jan zvonař v Klatovech, 12, 17, 42, 60, 63, 65, 66, 128.

Quitainer Ondřej, řezbář a sochař v Praze,

14. 3i- Raab Ignác, malíř jesuita, 6, 26, 84. Redelmaier Josef, malíř, 79. Ridinger Jan Eliáš, malíř a mědiryjec,

1 12. Rovenský Václav, varhaník v Praze, 106. Rubens P. Pavel, malíř, 130. Samassa Maxm., zvonař v Lublani, 24, 42. Scherer Frt., malíř v Klatovech, 126. Schmidt J., malíř, 117. Schor Jan Ferd., inženýr v Praze, 31. Seitz Jakub Vilém, zvonař v Plzni, 57,

82, 84. Sittauer Antonín, geometr, 33. Stóckel Ant. Mikuláš, zlatník, 79. Tomaischel Aug., malíř, 127. Unterberger Martin, malíř, 113. Veselý Eduard, řezbář v Praze, 58. Wachsmann Bedřich, malíř v Praze, 58. Widemann Lazar, sochař v Plzni, 31, 83,

127, 128. Wild Antonín, sochař v Praze, 52. Willenberg (Willenberger) J., kreslíř

v Praze, 86.

GETTY CENTER LINRARY

3 3125 00672 2892

• ■	•
,
-

•■