ERNST
+ ALC
pt du un
a
1
p
Pal 1790 a
RUHR Eye Ar { Sr
Nah Pro
ER
Su Ti un)
ya
Kin) N 4
ví ai un
ah
i vi,
BRAN biblzsvrýt
u 139 V192 PU VOV
AE PANE HAE
"M
1
sd
us is
Karen
Aa OUR MAT fus
“ m
ed Mé Fab
it PN HT
DCE ONE
ét jé “un THE 4
I RUE
CHEN
FE
mn
ji
VAE HE
EHER FUME ai
W) au (EH
#6 di URE
bh
M f
1 44
RATE ann
ii Ana BIN
a ul a
Ka 4
BR 9.4 “a
Er
fie
M en
ně KV ie
HEN,
Jr AK
V
1 in
jan
er)
Kia: Ta)
= N
ii
area!
' Alan)
ti
He A)
p .
7
10}
Ho
mis
able bude
MM 190 H Kane
COMENT NAN v { TRE TO)
D VOIES ART EN RHIN a 1 Haan + dý
UL uam OSEO
LE} EO
NU IN
ir
Ar
IM mie
ie %
jl NAHEN. trà
NAN
m
AE MEN n
EN
ALL v ih Ik
EV RTA
ht KIEL:
KOK FI IE WAR
115
mh KIA
EU ie (Orne \
AE
POV HOT
aa P FREIEN
OT
Holá bit
EON i
REUNION
RASE
Aron RAT
ARTE
CARE] Mt
32
et
FE
4 A (8! Sun 12
NRC UT
Ait LIU
Re REA
ji PES
(ot le) jds77
DER
DIK
ne
ND
Enr ere te 2 6
fe
POTU
ii LEHNEN
" tail LATIN
ARTE TEL
a
ES
PORTER
“
H
KR,
APU hd 31440
oh poh jl
hw th 47 T
TEN.
AA Jena
Her Hrn
Pi | AR K à
It EE M
the thus ue ji
RER
LA
N
ii LE
9
he žab budí
BMY
ato
h [AIR]
CE
n
a A
4
ni ant
_
HET
RTL
ROHR TEEN R) MH
i SAME BEIN
à
ig
!
ER TETATLÁNÍ
ADD B ja
Ana ae ja as ár
on
JAN (134 In k
JH
KEY
Bl (gs
nr? POLÍ Kn
wlan
en
Hay IN LINE
HH
Ya Hi
al fi ot hr
har Su
T à
QAR) HAUT
Hot
ann LIDÍ
VEN PE
MNT FEN
(PRE
MOOV PT AnD ALE
HU
n weh ný Ares #1
Drdy
NÍ
au? name,
MEHR au
W
Ch
KOV Daprt
as
CU
reg EH
tý
jela
did
n
Loft
PEN
Al
ON EKV RAT
TERESA
ET K
vn)
AT
se
.
153,
HAT
MALE Re
4 HUE
Aires
halte
DATANT SE
PET
Kerlan aueh CAD 8
Prey lung {
bo OR báe 0
4
| játat sdogiě Muj
MIDIEE ye podá vys
GITE eh
Val MAL aj
f
NÍM
ML
#2
DELL
Hat fe
ji
Nu
in BERN
je
PEL
SES
MUNIE
Ki
srát
eb
cn
KOST
Had
ně
SES
Ss
=
tt
jf Hin
sjeli
atlet ON
a
He
4
is
st B
da
; Ai
hi ion PUTUJE
m
il RE te
Ah
The
sn fon
op 1 yet
Ark
nn
je
pr!
HE
QUES
ID SRESTERT,
Belag
FAHNEN
ERDE HUNTER ORTES TEN,
„ori edicí
a
CORSA RN
hair vd ars
(or
dak sb a
#44
sed en
Tee
1: , TN pur
db ddd LE
Zo EEE
PATENT
dt
IERTIMIENELET) 4% LP
DEEE
M
slyko
DE VO ZK
HAN
"ran i
Sen Wet ADN +
We ne EC
He
B
AVT s3e)
DIET IC HR Ren jiný m
# 4
RET
IH ET
PIE HEREIN
D'ELLES
CRIE
zá NE ah ach et,
ei Au nus
Ha N
she,
_ =
(es
ua
B Hl
jn
n
n karl
BIETEN
is Que
a ja
ni i
a
o Bit
a ie
ar Al v AR
ns
4 Has ata
ie
Bi An ile
Aal
BR
is Hit
I
an
Bi us
Ben A
vie
Hal
oh jo
fu _.
van
ee
u k
V in
| u
I a I
I hal
RE
ti se M
PTT
I al hin
CONTE
ER K ah Mb
Hi He JH
(Lt er
+) KHK
i
je HI
di
fw Újžadiké
" NE
Are He 4 he
Hi -
ii
ju INTEL
LAS F ne
DRS He
We iin bye ji
ra
il
RUE net
u
4564
à
i
re iR
há
né
MER
LULU Bin
Ku 6 daáBý
HAT
RO Pit tý bh
Slutfsäle
Arke
Pieter?
APP
»
ží Oka #3 tá 2 4
M
_
ann
ii
i
ra
Mh HER NA
k
+
Hi
ponte ii En
r
Mode Miete
M EHE
00 ont GER
His
rý i YOUR OKO
n BEN BER
FALK
i
ER
dial
i
is
pony
Nr a
ur een
35 DE +
o a FE 43
CAR
DETTE
Hi À
GARROS PS
LAS] Kur u
AT ET LAA L TER IE pa
PERL va)
ad u ala GARE
Fig hs PT
Si $
PETETE D Hi:
Je lei papas
[POP TE TO kč
% i RE
% My: A LORIE
1 THE A
ELBE
He :
Forte
dia i
Muh re
en
K Si iplě 724
dyz nddě
UN
CET IOTER
ON
DATE
TY
by EB M
tů Mt bh
a
dhs47a
Ana, 4 27 A CTAPERTEITES
DÉS rs BE
P
DIE 72 30
srt té
gris
LS
214 alýsh
CPE
Er à
; »
CRETE
RCE
žví
en
“ Kindes an
yeah
ntötası
RER pih
an érestocd a
jar
GPO
SALE ee 70600 le
ZR
OUI ENTER ALES
ae adresy
KARRIERE TEE REN
sis (het
VB then z NE
hn
BEREITEN
A boží soucier
odbor ges ou Ape
drástořýe
La ré da 3 it
ara
in
als
un be
SEITE HT vv
Mrssıaigin
Pk)
HEC dun
HAN
CUP LUE
ad oto oů sek 7)
TH Era ze
DELETE
va
4 BELIEF ERDE
PER LITE
Dalaran
STS Ge
Bee
MONTE 114
Me 1ÁY z Be tov tous
č vad) Ab a AU trav va
zb aa
Páky kok
aj
PTL
A ar
RATS Lun ENT koná:
ag! CICR PRINT
DRE
yl PIE "
14145 BEE ARR
LUEUR AE
ee
EAN etazámitánů
haben
ai rt Lan
HORS
CHU
geb omen
ie
HS
à B
pis aa rares tn
HS
CINE PES PEN
Su
Forest eus RU MERE
Ri Lu
Loan bus
163
US (o
O F
5 A 4 bo
W AT
TRENEW YORK BOTANICAL
=
—
2
SDR LIBRARY
= NEW YORK BOTANICA
ICAL GAR
BRONX, NEW York 1 ARDEN
0458
2 SIRIUNOSBERICHTE
LSCHART DER WISSENSCHAFT
a © MATHEMATISCH- |
= NÁTURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.
1906.
P VĚSTNÍK ©
SKÉ RSKÉ SPOLEČNOSTI NÄUK. ©
nr TRIDA
_ MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ.
VESTNIK
KRÁLOVSKÉ
ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK
TRIDA MATHEMATICKO- PŘÍRODOVĚDECKÁ,
ROČNÍK 1906.
OBSAHUJE 36 ROZPRAV, S 18 TABULKAMI A 61 OBRAZCI V TEXTU.
V PRAZE 1907.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE,
SITZUNGSBERICHTE
DER KONI GL. BOHMI SCHEN
GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.
| MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.
JAHRGANG 4906.
EP
PRAG 1907.
: FT
Seznam prednäsek
| konaných Ye ll třídy mathematicko- přírodovědecké
roku 1906. : ' > -
Dne 12. ledna.
O poměrech pohlavních a orgánech pohlavních u Lum-
1. Pror. Dr. Ar. Mräizer:
brieula. (Vyjde v „Zoolog. Jahrbücher“ 1907.)
. Pror. Dr. Jan Parackr: Nový obraz Ichthys africké
K. Srisar: K cytologii členitých cév mléčných.
ww 19
Dne 26. ledna:
Sravěk: Kolorimetrickä studie o mědi
1. Dr. Jar, MmBavER a Vi. 8
Vicr. Maure: Vejdovskyella comata (Mich.) a „Nais hamata Timm“
Dne 28. února.
. Pror. Em. Vo ocre
nÿch kyselin.
2. Pror. Dr. Barvik: O pravděpodobné možnosti vyhledávání ložisek užitečných
kovů fotografickým zachycením jich elektrického vyzařování.
Dne 9. března.
Dr. Em. Menen: Dodatky o jádře Bacterium gammari Vejd
Dne 23. března.
. Dr. Fr. Könter: Vliv zemského magnetismu na útlum a a dobu kyvu při určo-
vání tvaru země, měřením kyvadlovým..
2. Fr. Rosen: O přesnosti konstrukcí planimetrických.
Verzeichnis der Vorträge,
welche in den oitzungen der mathematisch-naturwissenschafllichen Classe
im Jahre 1906 abgehalten wurden.
Den 12. Januar.
1. Pror. Dr. Ar. Mrázek: Über Geschlechtsverhältnisse und Geschlechtsorgane
von Lumbriculus. (Erscheint in den „Zoolog. Jahrbüchern“ 1907.)
2. Pror. Dr. Jon. ParackY: Ein neues Bild der afrikanischen Ichthys.
3. K. Spisar: Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren.
Den 26. Januar.
1. Dr Jar. MrrBaveR a VL. Sranëk: Kolorimetrische Studien über das Kupfer.
2. W. Maure: Ueber Vejdovskyella comata (Mich.) und Nais hammata Timm.
Den 23. Februar.
1. Pror. Em. Voroëex: Nachweis der Sulphide neben den Sulphaten und Salzen
anderer Sulphosäuren.
2. Pror. Dr. J. L. Banvit: Über die wahrscheinliche Möglichkeit des Aufsuchens
von nutzbaren Erzlagerstátten mittels einer photographischen Aufnahme
ihrer elektrischen Ausstrahlung.
Den 9. März.
Dr. Em. Mexcz: Nachträge über den Kern von Bacterium gammari Vejd.
Den 23. März.
1. Dr. Fr. Könrter: Der Einfluss des Erdmagnetismus auf die Dämpfung und Schwin-
gungsdauer bei der Bestimmung der Erdgestalt durch Pendelmessungen.
ET Re ž
= 2. Fr. Roger: Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Konstruktionen.
VI : Seznam přednášek.
©
s
t
Dne 27. dubna:
. Pror. Dr. Em. SEKERA: O dvojčatech některých Rhabdocoel sladkovodních.
. Pror. Dr. Lan. FAuoun: O úpatnicích paraboly.
. Pror. Dr. Fr. Rysa: Studie o kounovském horizontu v plzeňské pánvi uhelné.
Dne 11. května.
. Zem. insp. V. JaroLimer: O specifickém kvadratickém komplexu tetraedralním.
. Doc. Dr. Jan. MirBavER: Několik drobností chemických.
. Pror. Av, Hormann: Předběžvá Zpráva o ložistích zlatorudných u Kasejovic.
Dne 6. července.
. Pror. Dr. FR. Vyjpovský: Posmrtná vzpomínka geniu 7 Fr. Schaudinna.
. Doc. Dr. Jar. Mırsaver: O titraci SO, iontem MnO,.
3. Doc. J. Hanus a Bien: Příspěvek k rozeznání cukrů v koïenich.
CI
Le)
A. J. V. Zzrizxo: Třetihorní uJoženiny u Volyně v jižních Čechách. :
. Dr. B. Macků: Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody.
. Jar. Sreurix: Histologie voskotvorných žláz u hmyzů.
. K. ScHárERNA: O novém rodu slepých Gammaridů (Typhlogammarus).
. MUDr. K. Sure: O nových endosymbiontech červců, Kermincola kermesina
nov. gen. n. sp. a physokermina n. sp.
. Pror. Dr. Fr. Vkjpovský: Poznámky k důležité práci Dra Šulce
10.
Pror. Dr. Ar. MrRázEk: O organisaci Catenula lemnae.
Dne 12. října.
. Pror. Dr. An. MRázEk: O nové mnohojícnové Bon z Černé Hory.
. Asist. K. ScHárERNA: Předběžná zpráva o amfipodech ž Hercegoviný a Černé
Hory.
. Pror. Dr. J. L. Banvíň: O vzájemných distancích některých rovných řad prvků.
. Dv. rada Dn. K. ZaugRapník: Jednotné sestrojení známých rationálních křivek
třetího řádu.
. Dr. B. Macků: Některá nová měření elektrodynamometrem.
Dne 23. listopadu.
. Pror, Dr. Anr. FRrč: O nových nálezích Saurií v českém křídovém útvaru.
. Doc. Dr. Lab ČrLAKOVSKÝ: K oe vozplozování Zah ea ann
nákladem autora.)
(0 5
Verzeichnis der Vorträge. VII
Den 27. April.
1. Pror. Dr. ‚Em. Srkers: Ueber Doppelbildungen ein'ger Süsswasser-Rhabdo-
coelen.
2. Pror. Dr. Lan. Fanoux: Ueber die Fasspunkte der Parabole.
3. Pror., Dr. Fr. RyBa: Studien. über das Kounovaer Horizont im Pilsener
Kohlenbecken.
-Den 11. Mai.
1. Landesinsp. V. Jarorimex: Ueber ein spezielles quadratisches Tetraedral-
Komplex.
2. Doz. Dr. Jar. MrrBateR: Einige chemische Kleinigkeiten.
3. Pror. Ap. Horrmann: Vorläufiger Bericht über die Goldlagerstátten von Kase-
jovic.
Den 6. Juli.
1. Pror. Dr. Fr. VespovskY: Ein Nachruf dem + Fritz Schaudinn.
2. Doz. Dr. Jar. Mirsauer: Ueber die Titration von SO, durch Ion MnO,.
3. Doz. J. Hanus a Brzy: Beitrag zur Unterscheidung der Zuckerarten in Ge-
würzen.
J. V. Zeuizxo: Tertiáre Ablagerungen bei Wolyň im Südböhmen.
Dr. B. Macků: Die Wirkung des Wechselstromes auf polarisierte Elektroden.
. Jar. SreHLik: Histologie der wachsbereitenden Drüsen bei den Insekten.
K. ScHárERNA; Ueber eine neue Gattung blinder Gammariden (Typhlogam
marus).
8. MUDe. K. Suzc: Ueber neue Endosymbionten der Coceiden und Kermincola
kermesina nov. gen. n. sp. physokermina n. sp.
9. Pror. Dr. FR. Vejpovský: Bemerkungen zu der wichtigen Arbeit von Dr. Šulc
10. Pror. Dr. Ar. Mräzex: Ueber die Organisation der Catenula lemnae.
near
Den 12. Oktober.
1. Pror. Dr. Ar. Mräzer: Ueber eine neue polypharyngeale Planarie aus Monte-
negro. :
2. Assist. K. ScHárERNA: Vorläufiger Bericht über Amphipoden aus Herzegowina
und Montenegro.
3. Pror. Dr. J. L. Barviñ: Ueber gegenseitige Distanzen e:niger geraden Ele-
mentenreihen.
4. Hofrat Dr. K. Zaurapnik: Einheitliche Erzeugung der bekannten rationalen
Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen.
5. DR, B. Macků: Einige neue Messungen mittels des Elektrodynamometers,
Den 23. November.
1. Pror. DR. Awr, Frıc: Ueber neue Saurierfunde in der Kreideformation
Bohmens.
. 2, Doz. Dr. L. Čevakovský: Zur Physiologie der Fortpflanzung bei den Pilzen.
(Ist selbständig im Selbstverlage des Autors erschienen.)
VIII Seznam přednášek.
Due 7. prosince.
1. Pror. Dr. Fr. Vesvovskr: Ó povaze chromosomů a chromatické hmoty při
zrání a oplození vajíčka. (Vyjde r. 1907.)
. Pror. Dr. Az. MpRázek: O evropském zástupci skupiny Temnocephaloidea.
t3
3. Pror. Dr. Em. SEKERA: K teratologii Planarií.
4. Reor. Dr. J. Preskor: K linearni konstrukci kuželoseček z částečně imagi-
narních elementů.
Verzeichnis der Vorträge. IX
Den 7. Dezember.
1. Pror. Dr. Fr. Vespovex?: Ueber die Natur der Chromosomen und der chro-
matischen Substanz bei Reifung und Befruchtung des Eies. (Wird im J.
1907 erscheinen.)
2. Pror. Dr. Ar. Mrizex: Ueber einen europäischen Vertreter der Gruppe Temno-
cephaloidea.
3. Pror. De. Em. SEKERA: Zur Teratologie der Planarien.
4. Pror. De. J. PLEskor: Zur linearen Konstruktion der Kegelschnitte aus teil-
weise imaginären Elementen.
ET,
JE
© histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ a její
skladbě histologické u Clepsiny.
Napsal Dr. Em. Menci.
S 1 tab. a 5 vyobrazeními v textu.
(Práce z ústavu zoologického české university v Praze.)
Pozorování, která tuto veřejnosti předkládám, v mnohém by so
mohla zdáti kusými nebo neúplnými — hlavně není tu dotčena celá
řada otázek sporných, jakých není nedostatek v nauce o vývoji a skladbě
nervstva vůbec. Také litteratura sem spadající, hlavně o vývoji 1 histo-
logii nervstva bezobratlých vůbec ani z daleka není v toto pojednání
jako úplná zahrnuta. To vysvětluji jednak tou okolností, že v ohromné
litteratuře otázky naší se týkající je celá řada pojednání opakujících
to, co před tím bylo řečeno, jako vůbec většinou litteratura o nervstvu
bezobratlých operuje stále s věcmi a pojmy starými, přidávajíc jen
detaily a nic nového v základních věcech neposkytujíc. Jedním z ta-
kových ztrnulých pojmů je ,punktsubstance“ Lrypigova a druhým
„hyaloplasma nervová“. A ať rozmanití autoři věci tyto jakkoliv na-
zývali, přece jenom v podstatě vše bylo stejné. Co pak se vývoje
týká, tu hleděno bylo vždy jenom k prvním základům nervové sou-
stavy vůbec — histogenesa však, s výjimkou VejpovskéHo, zůstala
úplně zanedbána a nepovšimnuta.
Nová doba přinesla v histologii a histogenesi nervstva obratlovců
tolik nových netušených objevů, že nemůže to zůstati bez vlivu na
naše názory i pro bezobratlé, zvláště když z množství znamenitých
« poznatků nové a nejnovější doby vystupuje ve stále ostřejších obry-
sech myšlénka o jednotnosti ve stavbě celého tvorstva.
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 19
I. Em. Mencl:
D
7, těchto i jiných důvodů pomocí moderních method dlužno také
zcela nejasnou byť 1 tolikráte projednávanou otázku o stavbě a vzniku
nervstva bezobratlých, znova úplně probrati. Prvním krokem k této
nemalé práci jest toto pojednání. Proto přihlíženo jen k tomu v litte-
ratuře, co s touto nepatrnou částkou ohromného celku zcela úzce souviselo.
Poznámky o methodě.
Nepřihlížeje k specielním fixacím, jak jich požadují mnou užité
methody Ariray-mo na zlacení primitivfibrill a k podobnému účeli se
nesoucí stříbrná methoda Ramóx x CAJALA, pro dospělé exempláry
C. sexoculata, Nephelis a ku kontrole i u Lumbricula a Rhynchel-
mis — dlužno vytknouti, že k řešení vytčeného thematu postačí i ty
nejjednodušší a nejobvyklejší methody. Ve většině případů užito fixace
o složení následujícím :
1. koncentr, sublimat 500 gr.
2. aqua destillata 500 gr.
3. acid. chromic. puriss. Merck 1 gr nebo 05 gr.
4. stopa acidi acetic. glac.
Fixáž takto upravená v celé řadě případů poskytuje (zvláště
u Enchytraeidů) znamenité obrazy. Pro můj materiál ukázala se však
methoda tato sice ne docela nevhodnou, ale přece ne tak schopnou
k docileni praeparatů obzvláště jasných a ostrých. Dlužno pricisti
pak tuto okolnost tomu, že přítomnost kys. chromové nepříznivě pů-
sobí na distinktnost zbarvení tkání embryonalních, ne docela ještě
differencovaných, pokud užíváme (jak v mém případě skoro výhradně
se dělo) haematoxylinů. Větší zastoupení kys. chromové ve fixační
tekutině může způsobiti tinkci zcela diffusni, třeba se dělo barvení
přesně a se všemi kautelami. To platí hlavně při užití Heidenhainova
haematoxylinu železitého — ač podobné věci zřejmě ze pozoro-
vati i při haematoxylinech jiných (Ehrlich, Delafield etc). Pro
nižší stadia — kde ještě nevymizely poslední stopy žloutku — mohu
doporučiti poloviční sublimat (půl koncentrovaného roztoku sublimatu
a půl vody — dle objemu) jako takový, anébo i s přísadou kys.
octové — pro stadia další pak raději sublimat koncentrovaný. Doba
působení fixace ať té či oné jest 24 hodiny. Jen ve zvláštních přípa-
dech, jak při barvení se zmíním, obnáší déle. Kratší doba fixování
vede k resultatům nedostatečným. — Užíváme-li karmínů, nepůsobí
přítomnost kys. chromové ve fixáži tak nepříznivě. "Tato okolnost je
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 3
známa z celé řady receptů ze starších dob techniky mikroskopické
a platí to zejména pro barvení in toto (Boraxkarmin). Specielně pro
pikromagnesiakarmin musím podotknouti, že vynechání chromových
solí působí spíše k dobru než na opak. — Jinak ovšem i zde platí
známé pravidlo, že i s tou nejjednodušší fixáží v celé řadě případů
dojdeme k výsledkům skvělým, a při jednom určitém objektu poznáme,
že fixáž tato úplně selže. Jsem přesvědčen, že i jiná okolnost hraje
zde roli ne docela podružného rázu. Fixoval jsem vždy veliký počet
objektů najednou — všechny prodělaly stejně a za týchž okolností
celou proceduru až k differenciaci haematoxylinu i přikrytí sou-
časně — a přece skoro vždy shledal jsem i v seriích z téhož stadia
pocházejících menší neb větší různost — častěji to druhé — v doko-
nalosti mikroskopického obrazu. Okolnost tato, jistě všem, kdož po
léta se zabývají mikroskopickou technikou, velice dobře známá a často
ve svrchovaně podivuhodné míře se vyskytující, nejsnadněji dä se
ještě vysvětliti tím, že jednotlivé exempláře nalézají se v okamžiku
fixace v různých stavech chemických a fysiologických. Jak na příklad
působí na zdaření praeparatu okolnost, v jaké míře zažívací traktus
je naplněn, je jistě každému, kdo třeba jen několik desítek serií už
si zhotovil, dobře známo — a že v míře svrchované o zdaru tinkce
rozhoduje qualita potravy je známo vesměs velmi dobře. —
Pro nejnižší stadia, kde tkaně repraesentují jen mizící vrstvičky
proti ohromným massám žloutkovým, a kde vedle toho všechny buňky
všech tkaní prostoupeny jsou většími či menšími partikulemi žloutku,
je takřka nemožno užíti Heidenhainova železitého haematoxylinu. To
platí nejen pro můj objekt, ale i pro všechny ostatní podobné. Žlout-
kové kapky všech zvířat drží velmi tvrdošijně barvu — daleko vy-
trvaleji než samy nukleoly — o jádře ostatním ani nemluvě. V ta-
kovém případě obdržíme na řezu mladičkým stadiem jednu černou
z větších koulí se skládající centralní massu — a druhou šedou peri-
ferní, polodifferencované derivaty epiblastu — šedé proto, že buňky
jejich obsahují jen zcela drobounké kapičky žloutkové, ale v míře ta-
kové, že zakrývají obrysy buněk a jádra docela. V tom případě nej-
lépe jest užíti pikromagnesiakarminu. Plasma buněk při této tinkei
je slabě růžová, jádra žhavě červená, žloutek pro výhradní imbibici
kys. pikrovou, jasně žlutý. Tato tinkce je pro studium nejnižších
stadií nevyhnutelnou; já pro Svoji osobu ovšem užíval jsem jí jen
velmi zřídka, protože k mému účeli postačilo vyjíti od stadií pozděj-
- ších, kde žloutek nebyl po tkaních již více v takové míře zastoupen,
aby pozorování mařil docela.
1*
4 I. Em. Mencl:
Jinak většinou jsem užíval stejně všední jako excellentní methody
HripExuarNovy. Methodou touto již při nejrozmanitějších a velmi
četných objektech docílil jsem výsledků tak podivubodných, že bych
byl velmi na rozpaku, měl-li bych ji prohlásit za universalní. V jed-
nom má velikou podobnost se zlatou methodou ArAtnyno: nezdaří-li
se s oběma tinkce svrchovaně specifická — možno praeparatü tako-
vých užíti tak jako jiných, karmínových, Delafieldských atd. Nejvíce
důvodů k přesvědčení, že HrrpExHaiNova methoda je kat’exochen spe-
ciickou načerpal jsem na nervových praeparatech na materialu obrat-
lovčím. Konečně doklady toho z litteratury odborné daly by se shle-
dati nesčíslné. A že to platí i u bezobratlých, pro to jeden důvod
budu moci uvésti v meritorní kapitole tohoto sdělení.
Josepn udává (1. c.), že znamenité obrazy neuroglie možno obdr-
žeti po fixaci sublimatem s kuchyňskou solí a barvením HErDENHAINEM.
Já však obdržel u nejrůznějšího materialu někdy svaly skvostně differen-
cované, jindy nervy, jindy vazivo, jindy neuroglii, nebo ependym etc.
a to po fixacích nejrozmanitějších, pokud obsahovaly sublimat, jako po
pikrosublimatu, concentr. sublimatu čistém nebo s octovou kys., nebo
sublimat konc. na půl zředěný bez anebo s octovou kys. atd. Také
po alkoholformolu, nebo jak E. Murrer udává, po chromatech obdrží se
velmi jasné struktury. Které podmínky hrají zde hlavní úlohu, ne-
mohu říci — Heidenhainovu methodu neovládáme tak, abychom na-
před mohli říci, který element histologický nejvíce vystoupne. Jen
tolik vím, že nějakou, ale jen podružnou úlohu hraje prolongování
fixace.
V mém případě užíval jsem většinou, kde jednalo se mi 0 po-
lohu jader anebo i o struktury jemnější praeparatů Heidenhainskych
nedobarvovanych. Kontrolní praeparaty byly dobarvovány orangí G,
zřídka eosinem nebo fuchsinem S (Grůbler), raději Bordeaux R nebo
Lichtgrün. Pěkná je kombinace Eosin-Orance G.
Jak v popise nálezů bude vytčeno, pro některé věci byla vhodná
tinkce Haematoxylin-Orange G, kde bylo užito Haematoxylinu Dela-
fieldova a poněkud jím přebarveno. V takových případech odrážely se
buněčné složky svou violettovou tinkcí nápadně od oranžové „punkt-
substance“. Podobné skvělé výsledky obdržíme přebarvením Delafiel-
dem, a dobarvením pikrovou kyselinou a Fuchsinem S (Van Gieson).
Při těchto tinkcích na rozdíl od Heidenhaina po koncentrovaném subli-
natu vypadá punktsubstance jako vláknitá nebo dost homogenní sub-
stance jednotná — Heidenhainovy praeparaty, kde nezdařila se zcela
tinkce specifická, dávají už tušiti vlastní skladbu punktsubstance.
O bistogenesi Leydigovy „punkisubstance“ u Clepsiny. 5
K vůli kontrolle starších nálezů zbarvil jsem karmínem několik
exemplářů Clepsiny a Nephelis po fixaci jednak čistou kys. chro-
movou, jednak toutéž s přísadou kyseliny octové: Užil jsem k tomu
účeli trojí koncentrace: 2°, '/2/o a 1%/,. Výsledky byly ve všech
šesti případech skoro totožné. Blíže se zmíním o tom později. Myslím,
že je to hlavně velmi pozvolné vnikání kys. chromové (a chromových
sloučenin vůbec) dovnitř tkaní, které působí tvoření síťovitých struktur
hlavně v orgánech nedosti resistentních a za druhé v orgánech ne-
homogenních. A je to právě nervové pásmo břišní bezobratlých, kde
podobné fixáže samy o sobě, pokud ovšem nejsou provázeny příměskem
rychle vnikajícím a tedy i rychle fixujícím, ze dvou příčin právě jme-
novaných nejspíše mohou vésti k omylüm; pásmo břišní je přece tkaní
svrchovaně jemnou — a že je také heterogenní, toho doklad má
podati toto pojednání.
Co se specielních, mnou pro tato pozorování užitých method
týká, tu dlužno přičiniti několik poznámek. V některých případech,
jak už výše zmíněno, koná methoda Heidenhainova, užita byvši po
čistém koncentrovaném sublimatu, tytéž služby skoro jako methoda
ArAruyno nebo nová Ramóv x Casar-ova. Dlužno tu ovšem vzíti
zřetel na dvě věci. Předně nejednalo se v našem případě nikterak
0 průběh primitwfibrül uvnitr buněk gangliovych. Pro taková pozoro-
vání ovšem se ani nejdokonalejší praeparaty Heidenhainovy nehodí.
Mně se podařilo ovšem do jisté míry, jak z přiložených vyobrazení
zřejmo, obdržeti tinkci neurofibrill i uvnitř buněk gangliovych — leč
případy ty jsou jednak velmi sporé, jednak nedokonalé a neúplné. —
Za druhé nejednalo se mi 0 Zopografii břišní pásky nervové) —
takže nepadá celkem na váhu okolnost, že při methodě Heidenhai-
mově, i na praeraratech velmi instruktivních, nedostaneme obyčejně
zbarvené dráhy všechny, nýbrž jen ohromnou jich většinu, jak porov-
nání s praeparaty APArHyno nebo Cajanovýmr ukazuje. Někdy ovšem
zdá se býti zbarvení kompletní — ale tu dlužno věc posuzovati
velmi opatrně. Nepřihlížíme-li k těmto dvěma okolnostem — a při
řešení našeho thematu není potřebí k nim přihlížeti — můžeme
tvrditi, že k řešení otázky o skladbě „punktsubstance“ methoda
Heidenhainova sama o sobě — ovšem dokonale provedena — by úplně
postačila.
1) Okolnost tato vyplývá z thematu samého, a proto pozorování činěna
skoro výhradně jen na břišní pásce pokud možno uprostřed těla. Že ostatně
stavba ganglií nejproximalnějších a nejdistalnějších v tomto bodě se stavbou
nervstva uprostřed těla bude shodnou, je samozřejmo.
5 I Em. Mend:
Methoda APÁrTHYHO v celé řadě případů poskytla mi velmi pře-
hledné praeparaty — jenom průběh fibrill v nervových buňkách ve
většině mých serií nedal se pozorovati. Na závadu pozorování nebyla
sice další vada mých zlacených serií — jenom že nevypadaly obrazy
nervových partií v zorném poli mikroskopu jako schemata — a sice
ta, že „pozadí“ mikroskopického obrazu bylo poněkud příliš červenavě
zbarvené; vinu toho nenese ale nikterak způsob, jakým při shotovo-
vání praeparatů bylo postupováno, nýbrž zřejmě provenience chloridu
zlatového. Užíval jsem jednak „aurum chloratum flavum“, jednak „a.
ch. fuscum“ — a jindy i směsi obou, ze dříve ScHERINGovy továrny
v Berlíně (Chemische Fabriken auf Actien). Aráruv 1 druzí autoři
užívali, pokud vím, praeparatů MERckovýcm. Přímo však jsem půso-
bení obojího dosud nekontroloval.“)
Methoda Ramôx r Cazar-ova (pomocí pyrogallol-formalinu) vede
k výsledkům velmi pěkným — hlavně pro velikou kontrastivnost
světle žlutohnědé tinkce tkaní bez nervové povahy, k hluboce černým
elementům nervovým. Podotknouti dlužno, že právě snad pro tuto
silnou kontrastnost vypadají na mých seriích stříbřených neurofibrilly
poněkud silnější, než na serifch zlacených dle methody APirayno.
Zkoušel jsem — bohužel bez výsledku — také methodu BE-
THEHO pomocí molybdaenu a toluidinu; i pokusy dříve již konané
s Apárnyno Haemateinem I. A. měly výsledek rovněž docela nega-
tivní, i při největších kautelách.
Methody Gorcıno ve všech jejích modifikacích na svém objektu
a v souvislosti s těmito pozorováními jsem neužil, protože, jak je
samozřejmo, pro naše thema nemá celkem žádného významu.
Úvod.
Břišní páska nervová Clepsiny skládá se podobně jako nervstvo
většiny bezobratlých z řady ganglif a pak ze spojek vláknité struktury,
probíhajících rovnoběžně s hlavní osou těla. Spojky ty jsou konnektivy,
a vyznamenávají se tím, že jsou ne celistvé, nýbrž ze dvou, vazivo-
vými pochvami od sebe oddělených polovin složeny, takže vlastně
máme před sebou vždy dva souběžné, k sobě přiléhající konnektivy
co spojnice vždy dvou a dvou za sebou následujících ganglií. Leč
i ganglia sama prozrazují stavbu ze dvou polovin — což naznačeno
*) Dokladů pro to, jaký rozhodující vliv má provenience reagencií na zda-
řilost praeparatů, je v litteratuře hojnost.
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny, 7
je dvojím způsobem: dosti hlubokým zářezem s dorsalni strany do
ganglia zasahujícím a více nebo méně vazivovými elementy naplněným,
a pak polohou „medianních buněk“ dřívějších autorů, respektive cho-
váním jejich dvou hlavních výběžků. O této věci budeme míti příle-
Zitost blíže se zmíniti až později. Mimo to je svislá osa symmetrie
každého ganglia určena také velice nápadnou „kommissurou“ ner-
vovou, která však na praeparatech pyrogallolovou stříbrnou methodou
Ramôn x Casava objeví se jako křížení vláken nervových, jež původ
svůj mají v gangliových buňkách lateralní skupiny a jež odtud na
druhou stranu skrze obě poloviny „punktsubstance“ probíhajíce, ko-
nečně do nervového periferního kořene strany opačné vbíhají.
Střed každého ganglia zaujímá rozmanitě kreslená, popisovaná
1 vykládaná „punktsubstance“, periferie její pak tvořena je s každé
strany dvěma obaly gangliovych buněk lateralními a dvěma ventral-
ními, takže na příčném průřezu vidíme „punktsubstanci“ obklopenu
třemi úsečemi: dvěma lateralními s každé strany a jednou ventralní,
přes celou basi obou polovin ganglia sahající; na horizontalním řezu
vidíme s každé strany dvě skupiny gangliových buněk za sebou, do-
hromady tedy čtyři skupiny; na sagütalnim řezu na ventralní straně
ganglia dvě skupiny gangliových buněk za sebou ležící. V tomto po-
sledním případě je hranice mezi oběma skupinami dána dotekem nej-
nižšího bodu ventralní konvexity „punktsubstance“ s obalem. Lateralní,
za sebon následující skupiny buněk gangliovych jsou od sebe oddě-
leny uprostřed délky ganglia dvojitým kořenem nervovým. Lateralní
pak skupiny gangliových buněk odděleny jsou od ventralních obaly
vazivovými, jimiž je každá skupina gangliových buněk uzavřena, a jež
v sobě zároveň uzavírají jednotlivé, pravidelně umístěné rourky sva-
lové. Tytéž poměry ostatně popsal Brisror. stejně pro Nephelis.
Mimo zmíněné už HeRmavvovy „medianní buňky“ uvnitř ganglií
za sebou (tedy ve dlouhé ose) vždy asi na rozhraní první a druhé,
a druhé a třetí třetiny umístěné veliké buňky, stanou se při prohlí-
žení serií již při malých zvětšeních nápadnými veliká jádra v půli
každého connectivu, tedy vedle sebe (po stranách dlouhé osy) umí-
stěná. První buňky „medianní“ zachyceny jsou tedy centralně na me-
dianních řezech vždy po dvou v každém ganglii, druhé buňky, con-
nectivové vždy po dvou na příčných řezech středem connectivu ve-
dených.
To co právě řečeno o „medianních buňkách“, platí o námi pře-
devším zkoumaném objektu, Clepsine sexoculata, jakož i o jiných
8 i. Em. Menci:
druzích na kontrollu pozorovaných, jako CI. bioculata, Piscicola, Ne-
phelis, Branchiobdella, Pontobdella.
Za to ale buňky connectivové, jinak stejné poměry všude vyka-
zující, aspoň u Clepsine bioculata byly zmnoženy. Na tento zjev po-
ukázal již Aráruy (Biol. Centralblatt. Bd. IX. 1889/90); tento autor,
jenž tyto buňky, jak později se zmíníme, zvláštním vykládá způsobem,
mluví však o zdvojení jejich. Dlužno podotknouti, že zdvojení je
tu pravidlem všeobecným, že ale tu a tam vyskytuje se i ztrojení
jejich.
Na fig. 1. na přiložené tabulce vidíme řadu sedmi ganglií břišní
pásky mladičké CI. sexoculata tak praecisně medianně proříznuté, že
ve všech za sebou obě „medianní buňky“ zcela centralně jsou za-
chyceny.
Obr. 2. na tabulce zobrazuje medialni (paramedianní) řez jinou
břišní páskou téhož druhu, kde zachyceny za sebou tři connectivove
buňky. "Tomuto řezu odpovídá shodný řez na druhé straně roviny
symmetrie ležící a tytéž poměry vykazující.
Z podaného svrchu stručného vylíčení topografických poměrů to-
hoto dvojího druhu zvláštních a velmi nápadných útvarů v nervové
pásce Clepsin i jiných forem vyplývá zřejmě na jevo, že není na
seriich řezů ve třech hlavních rovinách vedených nikdy možno oba
druhy buněk na jednom řezu obdržeti. Na podélných svislých seriích
leží ve třech rovinách tyto buňky: jedna prochází všemi connectivo-
vými jádry na levé straně nervového pásma, druhá rovina jde (medi-
anní) všemi „medianními“ buňkami, a třetí jde connectivovými pravé
strany. Horizontalní roviny řezové jsou dvě, které mohou zasáhnouti
tyto buňky, neboť connectivové leží za normalních poměrů výše než
ventralnéji uložené medianní. O příčných řezech kolmých netřeba se
ovšem zmiňovati. Jen zvláštní shodou okolností, můžeme říci náhodou,
můžeme na podélném řezu zachytiti obojí buňky, jak to znázorňuje
velice interessantní fig. 3. naší tabulky. V tomto případě vidíme, že
řez veden byl šikmo tak, že zachytil centralně buňku connectivovou
a prošel zároveň níže a medianně uloženými buňkami medianními.
Umožněno to bylo, jak z vyobrazení patrno, také prohnutím conne-
ctivu v tomto případě.
V následujícím popise budu užívati pro pár buněk uvnitř
ganglia za sebou ležících názvu starších autorů „medianni buňky“
(Medianzellen) nebo „intragangliové“ — pro pár buněk vedle sebe
v connectivech ležících, názvu „connectivové buňky“ nebo „inter-
gangliove“.
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 9
Vývoj a stavba medianních buněk.
O vzniku medianních buněk není dosud v litteratuře docela nic
známo. Ačkoliv veliké množství autorů od nejstarších dob vědy histo-
logické se zabývalo popisem skladby nervové pásky bezobratlých a ne-
bylo možno tak snadno aspoň u Annulatü medianní buňky pro jejich
nápadnou polohu a stavbu, jakož i velikost přehlédnouti, přece nikdo
se netäzal po jejich vzniku. První to byl Hermaxx (1875), který
u Hirudo je popsal a také název „Medianzellen“ pochází od něho.
Hermann dělí gangliové buňky nervové pásky u Hirudo na dvě
kategorie: unipolární a multipolární. K prvním dlužno počítati všechny
ganeliové buňky, které obklopují ganglia zevně. K druhé kategorii
patří Lexprcem u Piscicoly (1849), později Farvrem (1856) u Hirudo
nalezené bipolarní buňky ležící mimo centralní nervstvo a neurilem
v kořenech nervových, blízko u výstupu jejich od ganglia. Jiné sem
spadající buňky jsou medianní. O nich praví jejich objevitel HrRmaxx
lee. pe. 54/35.
„Die andere Art der multipolaren Form habe ich bis jetzt von
Keinem der Autoren erwähnt gefunden. Ebenfalls wie die vorige ist
sie durch ihre constante Lage und Gestalt ausgezeichnet, liegt aber
nicht peripher, sondern im Inneren des Ganglions. Ihre Grundform
ist länglich oval und ihre Lage im Ganglion so, dass die Längsachse
in der Medianlinie von vorne nach hinten gerichtet ist. Auf diese
Weise befinden sich in jedem der kleinen viernervigen Ganglien (wie
ich die Bauchganglien ausser Gehirn und letztem Ganglion bezeichnen
will) zwei solche Zellen in der Medianlinie hintereinander (Fig. 32.
r. Fig. 34, h) im unteren Schlund- und im letzten Ganglion je
sechs bis sieben (Fig. 41 und 42, n. Fig 43, h); der obere Schlund-
theil des Gehirns hat keine derartigen Ganglienzellen.
„Der Zellkörper verlängert sich am vorderen und hinterem Ende
zu je einem Fortsatz, von denen der eine gegen das Centrum des
Ganglions gerichtete, die Verbindung mit der anstossenden gleich-
sestalteten Zelle vermittelt, der andere in die entsprechende Com-
missur übergeht (Fig. 32, s, t. Fig. 34, i, 1.). Seitlich gehen nach
Aussen zwei ziemlich starke Fortsätze ab, von denen der eine etwas
schief nach oben, der andere nach unten seinen Verlauf nimmt
(Fig. 31, 3, 4).
„Ausser diesen sechs stärkeren Fortsätzen entspringen nun von
dem. Zellkörper an seiner oberen Seite noch feinere Fasern von stets
gleichem charakteristischen Ansehen. Die Zellsubstanz erhebt sich zu
10 I. Em. Mencl: =
einem niedrigen Kegel mit breiter Basis, dessen Spitze sich in eine
lange und feine Fibrille von etwa 9/90 Mm. Dicke verlängert, die
stets durch ihren starren und geraden, gegen den oberen Querfaserzug
gerichteten Verlauf ausgezeichnet ist (Fig. 43, I. Fig. 32. 41. 42.).“
A na konec pravi:
„Diess genügt vorerst zur allgemeinen Charakteristik dieses
Ganglienkörpers, den ich wegen seiner Lage im Ganglion im Folgen-
den als „mediane Zelle“ bezeichnen werde.“
Není bez zajímavosti, Ze tyto zcela nápadné veliké elementy ušly
pozornosti všech dřívějších autorů i Leyvıca v to počítaje, kdežto to-
muto poslednímu na příklad méně nápadné buňky v kořenech nervo-
vých byly brzo známy.
Třetí druh buněk multipolarních shledává Herwanx uvnitř ganglii.
Ty tvoří prý „Knotenpunkte, Verbindungsstellen“ fibrill probíhajících
gangliem. Zde máme co činiti se zřejmým omylem, omluvitelným méně
dokonalou methodou zkoumací — vždyť tyto domnělé multipolarní
buňky konstatovány byly jen na isolačních praeparatech. Jinak dlužno
se podiviti ostrosti a relativní dokonalosti pozorování HERMANNOVA,
hledíme-li k správnosti popisu medianních buněk na jedné a k tehdej-
šímu stavu mikroskopické techniky na druhé straně.
Jak již dříve jsem byl řekl, dostaneme na přesně medianním
řezu v každém ganglii po páru medianních buněk za sebou následují-
cích — okolnost, jež se s popisem HeRmavvovým kryje úplně. — Od
dob HERmavNovýcH všichni autoři, kteří se s medianními buňkami
byli setkali, považují je s ním shodně za multipolarní buňky gangliové.
Zvláště jasně kreslí je FRrEpLávpER (Zeitschr. f. wiss. Zool. XLVI.
1388.) u Lumbrica (Tab. IX. Fig. 2, 2a, 5 ete.). Stejně jako obje-
vitel jejich i ostatní autoři považuje je za gangliové buňky, ale ne .
docela stejnorodé s ostatními. Praví v této příčině pg. 58. I. c.: „Ge-
rade námlich auf dem Niveau der Wurzel des einfachen Nerven...
finden sich zwei unmittelbar hintereinander liegende Zellen, die sich
sowohl durch ihre Gestalt und Lage als auch durch ihre chemische
Beschaffenheit als Ganglienzellen besonderer Art erweisen.“
V dalším srovnává FrıspLänper tyto buňky s Hermannov*mr me-
dianními; výběžky mají tyto buňky tři — jeden na dorsalní stranu
vzestupující a dva lateralní. Jejich průběh ovšem zůstal mu záhad-
ným — domnívá ‘se jenom, že snad dorsalní větev vchází do „medi-
anního nervu“, kdežto obě lateralní direktně do kořenů nervových.
Stejného názoru je s FnIEDLÁNDEREM v této věci LENHOSSÉK (pro
Lumbrica). Odvolávaje se na Hermanna, považuje také medianní buňky
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 11
za nervové a praví, že výběžek jejich „vybíhá vždy po straně, kříží
střední čáru a přechází do jednoduchého kořene druhé strany (Arch)
mikr. Anat. Bd. XXXIX. pe. 122.).
V jiném svém pojednání (Z. wiss. Zool. LVIIL 1894) zobrazil
FpRrEpDLÁNDER na mikrofotografii (Tab. XL. Fig. 17.) zřejmou buňku
medianní.
Vedlo by daleko uváděti vše z litteratury o nervové soustavě
bezobratlých, co sem spadá — v té příčině postačí odkázati na úplný
snad seznam litteratury starších dob na př. u Hermanxa, NANSENA,
Frrepäspera (Mitteil. aus d. zool. Stat. z. Neapel Bd. IX. 1889.)
B. HALLERA etc.
Sem spadají také „Riesenzellen“ u Hirudo, jak je nalezl a zobra-
zuje Biedermann (1891). Tento autor viděl dokonce, že výběžky jejich
jdou do nervového kořene téže strany, anebo se větví, a pak jde
jeden výběžek do kořene jedné a druhý do periferního nervu druhé
strany. BreDERMANN je dokonce nakloněn považovati je za jakési cen-
trum v centru. Je zjevno, že se zde nejedná 0 nic jiného, než 0 Hen-
mannovy „Medianzellen“, třeba Ze autor sám o tom pochybuje, an di
(I. c. pg. 446.): „Ob die von Hermann beschriebenen multipolaren
zwei „Medianzellen“ in den Ganglien von Hirudo mit den von mir
beobachteten identisch sind, ist mir um se zweifelhafter, als jene
weder der Form, noch der Lage nach mit diesen übereinstimmen.
Freilich ist es mir auch nicht gelungen, andere, den letzteren mehr
ähnelnde Zellformen aufzufinden.“ Pohlédneme-li však na jeho fig. 1.
a 2. vidíme, že tyto buňky jsou totožné s HERmMANNovýmI. BIEDERMANN
pozoroval vypraeparovaná, vitálně zbarvená ganglia, a tu je nejvýš
pravděpodobno, že nastane přesunutí podobných útvarů buď podle osy
podélné anebo i napříč, takže velice snadno možno dojíti k takovým
obrazům, jak je podává Brepgrmanx. Přistoupí-li k tomu ještě nepřesná
orientace ganglia pozorovaného na podložním skle, může býti dislo-
kace jednotlivých částí dosti nápadnou.
Z novějších prací dlužno blíže sobé povšímnouti Ronpe-no (Hi-
stologische Untersuch. u. d. Nervensyst. d. Hirudineen 1892), na
kterouž práci bude nutno častěji zajiti.
Roupe poukazuje na to, že zevní podobou buňky medianní do-
cela jsou podobny gangliovým multipolarním buňkám — na druhé
straně, ale struktura jejich nezdá se mu být souhlasnou. U Aulastoma
prý velmi upomínají na buňky ležící ve vrstvě gangliovych buněk
dorsalně od nich; tyto buňky vykládá Rnope za vazivové. Ještě menší
12 I. Em. Mencl:
podobnost mezi medianními a gangliovymi buňkami jest u Pontobdelly.
Ruope nedovede se o těchto buňkách přímo vysloviti, a zdá se mi,
že je nakloněn považovati je spíše za gangliové než za vazivové. Při
tom opírá se hlavně o podobnost ve struktuře jádra, jaká panuje
mezi medianními buňkami a gangliovymi. Ve výsledcích svého pojed-
nání praví 0 nich (I. c. pg. 62):
„In der Centraisubstanz jedes Ganglions kommen ventral in der
Medianlinie in kurzer Entfernung hinter einander zwei Zellen vor
(Medianzellen), welche bei Aulastomum durch ihre gleichmässig
kôrnig-fibrilläre Struktur an die Stützzellen der Ganglienzellenschicht
CHINE E22: , bei Pontobdella aber einen der Centralsubstanz des
Ganglions sehr ähnlich gebauten Zellkörper besitzen, bei beiden Gat-
tungen gleich multipolaren Ganglienzellen eine grosse Anzahl Fort-
sätze von unbestimmter Begrenzung nach den verschiedenen Richtun-
sensentsenden‘..... und an der ganzen Peripherie mit ihren Fi-
brillen in diejenigen der Centralsubstanz übergehen.“
Kdežto tedy Brepermanx, jak zmíněno, domníval se vystihnouti
průběh výběžků těchto velikých buněk, nechává Roupe jednoduše vý-
běžky rozptylovati se do „punktsubstance“. Je opravdu s podivením,
že Ronpe, který se nalézal blízko pravdy, přece věc ve skutečných
jejích poměrech nedovedl vystihnouti a že charakteristický průběh
dvou hlavních, svrchovaně nápadných a v celém svém průběhu snadno
sledovatelných (aspoň na příčném průřezu) výběžků medianních buněk,
zůstal jím nepovšimnut. Také zakončení jejich, jak hnedle uvidíme,
je zcela snadno k zjištění.
Ačkoliv Roupe tedy první projevil myšlénku kterou dále nesle-
doval a nedovedl podepříti, že jedná se zde o elementy povahy jiné
než nervové, přece od té doby (r. 1892) všichni autoři tuto věc ne-
považují jaksi za schopnou jiného výkladu; a tak poznámka Ronupe-Ho
na pravý poměr věcí narazivší zase beze stopy zapadla. Na základě
svých praeparatů z důvodů níže uvedených poznal jsem pravou pod-
statu a význam těchto buněk dříve, než mi dosti nesměle vyslovená
domněnka Ronneno byla známou.
Názor HERMANNův 0 nervové povaze těchto buněk se tedy jed-
noduše dále tradicionelně převáděl, a nevím čemu tuto okolnost při-
čísti: zda nedostatku pozorování, nebo nedokonalosti method, nebo
snad dokonce váze autority Hermannovy a jiných. V každém případě
však okolnost tato bránila v nemalé míře nahlédnutí do pravých
a dosti jednoduchých poměrů histologické skladby nervové pásky bez-
obratlých vůbec.
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 13
Jediným, pokud mi je známo, autorem z doby nejnovější je
Josepx (1902), který správně vyložil povahu těchto buněk. V práci
své „Untersuchungen über die Stůtzsubstanzen des Nervensystems
etc.“, zobrazuje velice instruktivně na tab. III. fie. 27. velikou cen-
tralně uloženou, rozvětvenou buňku u Enchytraea, která direktně od-
povídá co do polohy i vlastností medianním buňkám u pijavek. Vy-
slovuje se pak o této věci (I. c. pg. 50) následovně:
„Fast das gesamte Gliagerüst wird hingegen von nur wenigen
sternförmigen, echten Gliazellen gebildet, die sich hier unter ganz
bestimmten Bedingungen befinden. Es findet sich nämlich ungefähr in
der Achse des annähernd cylindrischen Bauchstranges eine Längs-
reihe von grossen sternförmigen Zellen, die wir nothwendig als Glia-
zellen benennen müssen. Infolge dieser Anordnung sieht man auf einem
Querschnitt, und zwar ungefähr in der Mitte desselben immer nur
je eine solche Neurogliazelle (Fig. 27). Sie trägt alle Kennzeichen einer
solchen. Ein deutlicher mehrzipfeliger Plasmaleib, dessen Fortsätze
nach allen Seiten radiär ausstrahlen. Der Kern úst gross und gleicht
fast vollkommen dem der Ganglienzellen. Die Gliafasern nehmen ...
ihren Ursprung von der grossen Zelle, indem sie deren Fortsätzen an-
liegend sich radiär im Bauchmark vertheilen.“ Popis tento zjevně
souhlasí i do svých nejmenších podrobností s popisem, jak jej podal
HERMANN a jak výše byl citován. Zásluha, že první správně vysvětlil
povahu těchto buněk aspoň pro Enchytraeidy náleží tedy výhradně
JosEPROVI. ©
Správný výklad Josrpaüv zůstal však přece jen nepovšimnut —
neboť v celé řadě případů ještě do doby nejnovější, udržel se názor
starších autorů, že totiž buňky medianní jsou buňky gangliové, zvláštní
polohy a také svými výběžky od ostatních se líšící. Zde uvádím ještě
práci ScHmrprovu,“) která se mi krátkou jen dobu před dokončením
tohoto pojednání dostala do ruky.
Jmenovaný autor zmiňuje se v uvedené práci, jež celkem nic
nového k našim dosavadním vědomostem o nervové soustavě bez-
obratlých vůbec ani specielně Branchiobdelly nepřičiňuje, o median-
ních buňkách, které se zde vyskytují ve dvou párech v každém
ganglii. Podobné nalezl ovšem i v infraoesophagealní zauzlině ner-
vové. Praví o nich (l. c. pg. 682):
„Der dorsalwärts gerichtete Fortsatz lässt sich einigermassen
verfolgen; er gabelt sich und gibt anscheinend weiter die soeben be
3) Frrep. Schwipr. Zur Anatomie und Topographie des Zentralnervensystems
von Branchiobdella parasita. Festschrift für Ehlers. Bd. I. 1905.
14 I. Em. Mencl:
sprochenen dendritisch vorzweigten Züge her, welche sich durch die
Masse der Fasern verbreiten. Danach haben diese Zellen vielleicht
die Bedeutung von Gliazellen.“ Jinak ale neudává Scaminr žádných
dokladů pro toto své mínění.
O vzmku medianních buněk nedovidäme se v celé jinak dosti
bohaté litteratuře zcela ničeho. Pouze u BonaEna (1894) nalézám na
tab. XXVI. fig. 8. vyobrazení nervové pásky na středním stupni vý-
voje. Centralné uloženou massu „punktsubstance“ obklopují tu se
všech stran jádra, jež dávají vznik pozdějším buňkám gangliovym
(neuroblasty). Na ventralní straně uprostřed nad spodní vrstvou ne-
uroblastů vidíme veliké jádro jasnějšího obsahu než jádra ostatní.
Jedná se tu zjevně, jak ihned uvidíme, o předchůdce medianních
buněk. V textu ovšem nenalézáme nijaké zmínky o této věci —
práce sama o nervové soustavě nepojednává.
V našem případě není třeba přihlížeti k otázce, jakým způsobem
vzniká v nejrannějších stadiích nervová soustava vůbec — tedy k vě-
cem, o nichž pojednávali různí autoři, jako BERGH, ‘Wairuax, ArÁrHY,
Nuspaum, Brisroz a jiní, a o nichž vznikl — hlavně vinou BERGHovou
na jedné a ArárHYno na druhé straně — dosti urputný spor.
Ku zjištění původu nejen medianních buněk, ale i jiných po-
měrů strukturelních, postačí vyjíti ze stadia, kde obdobně jako
u obratlovců skládá se nervová soustava jen z velikého množství
jader zdánlivě nebo skutečně bez jakékoliv diferencované protoplasmy.
Jádra ta nejeví ani nejmenšího rozdílu co do struktury ba ani ne co
do velikosti. Kdežto však u obratlových v takovýchto stadiích, ba
i ve stadiích daleko pozdějších, kde už je vyvinuta v dosti vysoké
míře šedá hmota, nalézáme veliké množství mitotických figur, po-
ukazujících na velmi čilé zmnožování těchto indifferentních, dle účelu
svého na neuroblasty a spongioblasty rozlišovaných jader — zde,
u Clepsiny nejméně, dělení jader úplně ustává, když se mají díti další
pochody differenciační.
Tento klid trvá dosti dlouho — zdá se tak dle okolnosti, že
u třech partií embryonů, fixovaných vždy po 24 hodinách,“) nenalezl
jsem ani jediné mitosy; po této fasi však nastává první krok k další
diferenciaci.
+) Mimo to dlužno podotknouti, že fixovány byly každých 24 hodin embrya
od několika Clepsin najednou, takže nebyla všechna na stejném stupni vývoje.
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 15
V celé řadě případů nacházíme na příčných i podélných seriích
mladičkých embryonů na určitých místech s přesnou zákonitostí se
odlišujících, jádra poněkud větší, od ostatních nápadně svojí jasností
se opakujících. To shledáváme již ve stadiích velmi ranných, kde
jádra nejsou ještě obklopena viditelnými partiemi protoplasmy k nim
patřícími, nýbrž kde všechna leží skoro se dotýkajíce, jedno vedle
druhého a kde prostory mezi nimi vyplněny jsou zrnitým nebo zdán-
live sitovitym koagulem lymfatickým.
Ještě nápadnějšími jsou poměry tyto v těch stadiích, kde na-
stala prvá differenciace indifferentních jader, respektive neuroblastů
(fig. 4.). Tady vidíme jádra obklopena úzkou obroučkou granulované
protoplasmy, příštího to těla gangliovych buněk. Všechna jádra jsou
úplně stejná, podobně i podíly protoplasmy k nim přináležející. Jenom
zmíněná již jádra jasnější a zvětšená se tu nápadně od ostatního od-
lišují. Jasnost jejich na seriích podmíněna je řidším sítivem chroma-
tické hmoty a pak hlavně nedostatkem nebo nebarvitelností šťávy
jaderné: spíše však je to její nepřítomnost. Jenom nucleolus je tu
větší a nápadnější nežli v neuroblastech; jádro samo vidíme zprvu
pořád ještě nahé — teprve později obklopuje se viditelnou plasmou.
Ještě když už řada neuroblastů proměnila se ve skutečné gangliové
buňky, takže vidíme na dorsalní straně mladičké neuralní pásky ná-
padně ostré, někdy černě distinktně se barvici neurofibrilly, které
přestupují s jedné strany obloukovitě na druhou — ještě teď zříme
veliké bledé jádro úplně nahé (fig. 5.), uložené uprostřed neuroblastů,
medianně v nejdorsálnější jejich vrstvě. Mezi fibrillami nervovými,
které chystají se tu tvořiti „commissuru“ autorů (kdežto ve skuteč-
nosti je to křížení), vidíme ještě řadu příčných průřezů jakýchsi vlá-
kének v podobě teček. "Jsou to průřezy fibrillek patřících k buňkám
connectivovým, které, ač později než medianní buňky se objevují,
dříve než tyto se histologicky differencují, jak se zmíníme níže v pří-
slušné kapitole. Mimo to jsou tu ještě také bezpochyby průřezy vý-
běžků buněk gangliových vedle oněch connectivových. —
Rozvoj centralní vláknité hmoty nervové, staré „punktsubstance“
je již velice pokročilý — a jádro buněk medianních zůstává stále bez
vatrného těla protoplasmatického. Okolnost tu nejlépe lze zjistiti na
praeparatech barvených pikromagnesiakarminem (fig. 6. a 7.). Střed
pásky nervové je zaujat růžovou „punktsubstancí“, periferie tmavými
červenými buňkami gangliovymi. „Punktsubstance“ jeví zde úplně
stejnou strukturu v bezprostřední blízkosti gangliových buněk, stejně
jako v okolí medianního jádra. Zjev tento je patrný na příčných prů-
16 I. Em. Mencl:
řezech (fig. 6.) se stejnou zřejmostí jako na podélných (fig. 7.). Me-
dianní jádra vynikají zvláště na fig. 7. bohatostí chromatinu seskupe-
ného ve velikých vločkách a svojí žhavou červení.
Teprve ve stadiích dalších nastává konečně hromadění proto-
plasmy kolem medianního jádra, a vzniká tak skutečná HERmMANNovA
buňka medianní.
Poměry jádra zobrazené na fig. 6. jsou posledním stadiem kde
jádro je ještě zdánlivě nahé; v dalším postupu differenciace setká-
väme se s poměry, které jsou znázorněny na fig. 8a. Zobrazena je tu
jen střední část celého průřezu nervového pásma; „punktsubstance“ jeví
se tu složena z hrubších teček dvojího tonu: jedny jsou růžové, druhé
přijaly více kys. pikrové z barvy a jeví se tedy oranžové až skoro
žluté. Na horní straně uprostřed celku uloženo je chromatinem velmi
bohaté jádro, velikostí svou jádra gangliovych buněk více než dva-
kráte převyšující. Okolí jeho nejeví však více hmotu nestejnorodou,
nýbrž obklopeno je skoro trojúhelníkovou partií jemně zrnité červe-
navé hmoty — jejíž špička je obrácena ventralně. Přibývání této
hmoty děje se tedy dole. Hmota tato je protoplasmou jinak nediffe-
rencovanou medianní buňky a prodělává ještě řadu processů dříve,
než se stane hotovou medianní buňkou se všemi svými zajímavými
strukturami.
Plasma tato na své straně spodní, jak řečeno vzrůstá, až do-
stoupí k hranici mezi vrstvou gangliovych buněk a centralní hmotou
nervovou — starou „punktsubstancí“, a rozšířenou basí svou přisedá
těsně k bláně tvořící onu hranici a vchází s ní tak v intimní dotyk.
Není vyloučeno, že blána tato je vytvořena basi medianni buňky samé
aspoň z části — v té věci však chybí nám pozorování v tom směru.
Zcela jisto však je, že jako pozdější výběžky, jak níže budeme míti
příležitost seznati, úplně splývají s obalnou blanou celé „punktsub-
stance“ (= vnitřní neurilem Vespovsk£no), tak i tělo buňky na ven-
tralní straně s obalem tímto tvoří jedinou hmotu, což u svrchované
míře přispívá k pevnosti celku.
Dorsalní část medianní buňky počíná se protahovati vzhůru dvěma
cípy, jež vzrůstají až k hornímu okraji břišní pásky nervové. Zde upí-
nají se oba cípy širšími konci svými na neurilem a slévají se defini-
tivně s ním v jedinou hmotu. Mezi tím houstne plasma těchto vý-
běžků, takže kol jádra takové medianní buňky nalézáme. plasmu ještě
zrnitou, zarůžovělou, ve výběžcích směrem centrifugalním je proto-
plasma hustší a hustší, temněji červeně se barvící, homogenní na
okrajích (fig. 85). Toto shušťování plasmy postupuje u míře stále
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 17
větší, takže ve stadiích takových (fig. 9.) na praeparatech barvených
Heidenhainským haematoxylinem Zelezitym, shledáme od medianni
buňky dva docela černě se barvící výběžky, jež na dorsalní straně
docela splývají v nerozlučný celek s pochvou neurilemovou. Již zde
(viz fig. 9.) můžeme vystihnouti vlastní strukturu těchto výběžků.
Ona shuštěná plasma zmíněná nezůstává homogenní, nýbrž differen-
cuje v sobě jednotlivé velmi tuhé fibrilly, které probíhají skrze ony
výběžky a vplétají se na dorsalní straně do neurilemu, na druhé straně
dole vidíme je tu a tam jakoby volně splývati do protoplasmy své
matečné buňky. Velice často se stává, že se haematoxylinem zčernalé
výběžky medianních buněk jeví pouze co ostré, hladké, na celém prů-
běhu stejně tlusté fibrilly, jež se teprve blízko u neurilemové pochvy
zúžují a blednou, a tak jakýmis žíhanými kuželíčky v ní vyüstuji.
Příkladem toho je fig. 10. na přiložené tabulce. Vedle dvou veskrze
probíhajících fibrill zříme při jejich basi úřezky dalších dvou o stejné
struktuře — věc, která napovídá, že každá medianní buňka má více
výběžků. © tom zřejmé svědectví vydává podélný řez medianní, ve-
dený skrze čtyři ganglia za sebou, zobrazený na fig. 11. Jak jsem se
výše zmínil, a jak ostatně od dob Herwanxovicn je známo, obsahuje
každé ganglion břišního pásma nervového dvě medianní buňky. V tomto
řezu shledáváme tedy osu medianních buněk — vždy dvěma a dvěma
odpovídá na ventralní straně skupina gangliovych buněk, vždy od
sousední skupiny hlubokým zářezem, vzniklým stažením celého zvířete
a tím také pásky břišní oddělená. Tato kontrakce celého nervstva nemálo
přispěla vedle zvláště zdařilé tinkce haematoxylinem železitým, že
znamenitá struktura buněk medianních velmi nápadně vznikla. Až na
sednu z nich zasaženy jsou všechny buňky medianní centralně. Vět-
šina z nich ukazuje, podobně jako se to jevilo na příčném řezu, dva
hlavní, nápadné cípy, které zdánlivě se na basi větví v řadu fibrill
vy
. k dorsalní straně směřujících. Při bližším pozorování objeví se fibri!ly
každá co samostatný útvar, bez jakéhokoliv rozvětvení. Průběh jejich
dá se však sledovati také centripetalně, a to dosti hluboko do proto-
plasmy. Z toho vyplývá, že fibrilly tyto nejsou snad pouhými ztuh-
lými výběžky protoplasmy, jak Er MorrER přijímal pro buňky epen-
dymové i neurogliove. Praví totiž (Arch. f. mikr. Anat. Bd. 55, pa. 30),
že obojí „entweder in einen kleinen, ungefärbten, kegelförmigen Fort-
satz auslaufen der direkt in den Zellkörper übergeht, oder sich in
feine Fibrillen auflösen, die in der Peripherie der Zellen, sich oft
bogenförmig in einen der nächstliegenden Ausläufer fortsetzend, ver-
laufen“. Proti tomu se ale obrací Joszru (1900). Dle našich zkuše-
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 2
18 1. Em. Menci:
ností jsou tyto fibrilly zvláštní differenciací ve plasmě same — čímž
možno si vysvětliti volnou jejich polohu v protoplasmě, eventuelní
vybíhání jednoho vlákna povrchem buňky do druhého výběžku atd. —
Dosud popisované výběžky pro tuhost a hustotu svojí plasmy jeví se
na Heidenhainových praeparatech co úplně černá silná vlákna. Jinak
je tomu s vláknitými strukturami na basi těchto buněk. Jak již
Hermann (I. c. Tab. XV. obr. 34.) zobrazuje, souvisí obě za sebou
ležící medianní buňky úzkou dlouhou anastomosou úplně mezi sebou.
Anastomosa tato pak jeví také zjevně fibrillarní strukturu, leč vlák-
nění je tu daleko tenčí a jemnější (fig. 11.). Nepodaří-li se zčernání
těchto differenciací plasmatických pomocí haematoxylinu, jeví se plasma
medianních buněk jako ze samých šedých vláken složena (fig. 12.).
V takových případech, na což níže ještě blíže zajdeme, jeví se často
neurofibrilly úplně černě mezi ostatními složkami „punktsubstance“ ner-
vové povahy posträdajicimi (fig. 12.). Medianni buňky jsou podle
dlouhé osy silně protáhlé a jeví nápadné shuštění protoplasmy od
jádra na obě strany v medianní linii probíhající. Tím jeví se na ho-
rizontalních řezech vhodně zbarvených co úzké a dlouhé vřetenité
útvary (fig. 13.) dlouhou osu ganglia určující. Také na basi je proto-
plasma těchto buněk shuštěná, což znamenitě se jeví na praeparatech
zbarvených Delafiellovým haematoxylinem s Orangí G (Grübler).
Horní okraj jeví rovněž temnější zbarvení. Při této tinkci se dä
fialově-modré tělo se všemi jemnými výběžky dobře v oranžové „punkt-
substanci“ sledovati. Vidíme pak, že jako dříve popisovaná přída a záď
buňky hlavní podíl fibrill nahoru k bláně neurilemové vysílá, střed
ejí jeví dva hlavní proudy radiarních fibrill, šikmo nahoru jeden
a šikmo dolů druhý (fig. 14.). Z toho vyplývá, že v „punktsubstanci“
je veliké množství výběžků těchto buněk přimíseno.
Z dosavadního popisu zřetelně plyme na jevo, že přijímači buňky
medianná za multipolární gangliové je zcela nesprávné. Jedná se zde
jen a jen o buňky povahy vazivové — a protože nent důvodu Einiti
mezi nimi a vazivovými buňkami v nervstvu centralním Vertebrat zá-
kladního rozdílu, nazývám je direktně Virchowovým, z roku 1846 po-
cházejícím a všeobecně přijatým čerminem buňky neuřogliové.
Také sama tinkce Delafiellem a oranží napovídá jich naprostý
rozdíl od gangliových. Protoplasma buněk gangliových je hnědá zvlášt-
ního odstínu, způsobeného tím, že k oběma barvám stejnou jeví affi-
nitu. Naproti tomu jsou neurogliové buňky medianní čistě fialové,
beze stopy oranže, v čemž se shodují s buňkami connectivovými, jak
ještě jednou budeme nuceni akcentovati.
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 19
Vývoj a stavba connectivových buněk.
Jak při sledování vývoje medianních neurogliových buněk, tak
i zde dlužno vyjíti z úplně indifferentního stadia vývoje nervové pásky,
kde je tedy representována pásmem obsahujícím pouhá nedifferenco-
vaná jádra. Zmínil jsem se výše, že jádra medianních buněk dříve se
objevují než jádra patřící k pozdějším buňkám connectivovym. Jejich
stopa dá se stanoviti ovšem až teprve tehdy, kdy můžeme s určitostí
nalézti polohu příštích connectivů — a to děje se tehdy, kdy už
„punktsubstance“, třeba v míře jen nepatrné, je přítomna. V oněch
místech, kde vznikají příští connectivy, vidíme neuroblasty stále mi-
zeti, ježto vzrůstem jsou zatlačovány s těchto míst na obě strany do
ganglií. V mladých stadiích sem spadajících nalézáme už dvě jádra
v charakteristické fixní poloze nad nečetnými neuroblasty, od nichž
se liší bohatostí chromatinu a tím i temnějším zbarvením (fig. 15.,
16., 18.). Ostřejším a ostřejším odčlenováním jednotlivých ganglii do-
stávají se přirozeně tyto útvary mezi ganglia, na své definitivní místo:
do connectivů. Sledujeme-li serii podélnou, vidíme taková jádra do
mladé, mezi gangliemi se nalézající „punktsubstance“ vysunutá, ale
nenalézáme zprvu nic, co by svědčilo o přítomnosti nějaké charakte-
ristické protoplasmy (fig. 17.). Jádra jsou na takových seriích dvě —
nikdy na tomtéž řezu obě — což odpovídá úplně topografickým vzta-
hům těchto útvarů, jak se jeví na seriích příčných.
Ve stadiích pokročilejších, kde se intervally mezi jednotlivými
ganglii prodloužily a daly tak vznik skutečným již connectivům, shle-
dáváme se na karmínových praeparatech na příčných průřezech prochá-
zejících středem connectivových jader S poměry velmi zajímavými.
Střed celého průřezu zaujímá jádro connectivové buňky, od něhož radi-
arně, často velmi zřetelně, probíhají četné tečkovité průřezy výběžků
gangliových buněk (neurofibrill). Jednotlivé jejich řady seskupují se
ve větší komplexy a mezi těmito jednotlivými komplexy shledáváme
světlé širší radiarní pruhy. V těchto pruzích differencuje se patrně
neznatelná dosud protoplasma connectivových buněk. (Fig. 19.) Prů-
řezy takové jsou tu dva vedle sebe (= dva connectivy), obalené vazi-
vovou pochvou, neurilemem, a spojené vazivovým pruhem. Nad oběma
connectivy je veliká céva břišní, jednou úplně bezjadernä (fig. 19.),
jindy četná jádra na tomže řezu vykazující (fig. 8.). V těchto stadiích
již shledáváme pod zmíněnou spojkou vazivovou svazeček jemných,
… příčně proříznutých fibrill — Farvre-üv medianni nerv. Že ale již
v těchto stadiích nejedná se o pouhé neurofibrilly v connectivech,
9%
20 i. Em. Mencl:
tomu zdá se nasvědčovati průřez téhož stadia po Heidenhainově me-
thodě. (Fig. 20.) V tom případě jsou všechny poměry zcela shodné,
jenom ony proříznuté fibrilly jsou dvojího druhu: jedny se odbarvily,
a jsou tedy šedé, druhé podržely barvu a jsou úplně černé. Ovšem,
že není zcela vyloučeno, že se tu může také jednati o různé chování
k barvě se strany elementů totožných. (Na příslušné figure kresleny
jen průřezy connectivů.)
Struktura dospělé buňky je velmi zajímavá. Protoplasma její na
praeparatech Delafieldovým haematoxylinem a oranží G zbarvených,
stejně jako protoplasma medianních buněk, jak dříve vytčeno, je úplně
fialovä a nejeví tedy pražádnou affinitu k oranži. Z toho vyplývá jed-
nak naprostá shoda s medianními buňkami a rozdíl od gangliovych
buněk skutečných na jedné straně, na druhé straně dá se z toho vy-
tušiti zvláštní funkce těchto útvarů. Na příčném průřezu dostaneme
protoplasmu seskupenu úzkým pruhem kol jádra connectivové buňky ;
protoplasma je ale pravidelně jedním nebo více směry poloostrovovitě
protažena. Výběžky tyto ı vlastní perinuclearní plasma jsou posázeny
kuželovitými výběžky, z nichž vybíhají na všechny strany, z každého
výběžku jedno, tuhá, slabě jen zohybanä nebo zcela rovná, nevarikosní
vlákna, která se upínají pomocí maličkých kuželíčků na blánu neuri-
lemu. (Fig. 21.) Tím dostává celek zjev pavoukovitý, ještě nápadnější
na řezech vedených těsně za jádrem, tedy poněkud excentrických.
(Fig. 22.) Na takových ještě zřejměji vyniká temnější zabarvení proto-
plasmy v okolí zmíněných výběžků, svědčící o pevnější a hustší kon-
sistenei periferní protoplasmy. Výběžky těchto buněk neprobíhají
k periferii connectivu, totiž k neurilemu jen v jedné rovině, nýbrž
radiaruě všemi směry, tedy kolmo na průběh neurofibrill v connecti-
vech, šikmo naň, a dokonce i souhlasně s nimi, tedy zcela podle dlouhé
osy connectivů. O tom svědčí poněkud excentricky horizontalní řez
oběma connectivy vedený na fig. 23., kde výběžky obou buněk con-
nectivových haematoxylinem želežitým zčernalé na všechny strany smě-
řují. V těch případech, kde nezdařila se takováto tinkce, shledáme
buňky protažené ve dlouhé ose connectivu (na horiz. řezech) — tedy
tak, jak to již dřívější autoři (s nimi též Hermann) popisovali. (Fig.
24.) Také příčné průřezy connectivovými buňkami, kde podařilo se
zčernání výběžků jejich pomocí železitého haematoxylinu Heidenhai-
nova, dosvědčují, že výběžky ty jsou tuhé, jednoduché, nevarikosní
fibrilly, zdánlivě od blány jaderné vybíhající a na neurilem se připínající.
Jenom zřídka se fibrilly tyto dělí, a tu jedná se asi spíše o dě-
lení výběžků plasmatických fibrilly provázejících, kde se dvě fibrilly
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 91
dosud parallelné běžící rozbíhají (big. 25.). Že se děje direktní spo-
jení mezi fibrillarními výběžky dvou po sobě následujících connecti-
vových buněk skrze ganglion, o tom znamenité svědectví mimo jiné
vydal jeden případ na nezdařeném praeparatu dle AráruvHo (nezda-
řený byl proto, že neukazoval neurofibrilly v žádoucí ostrosti), kde
byla páska nervová a hlavně connectiv tak stočen, že na jedné straně
byla do polovice, až k jádru connectivová buňka říznuta kolmo, a uka-
zovala radiarní průběh svých výběžků, druhá půl pak byla rozříznuta
podél, kde byl průběh fibrill parallelní až k jistému vzdálenému svět-
lému místu, od něhož šly na druhou stranu zase radiarní paprsky.
To byla druhá buňka connectivová. Paprsky radiarní i podélné mezi
rm
sebou neanastomosují — hlavně ne tyto druhé. Parallelní uspořádání
fibrill connectivových buněk v podélném řezu nutně vyplývá z uspo-
řádání primitivfibrill v connectivu samém. Celkové tyto poměry na-
značeny jsou velmi instruktivně na obr. 26., kresleném z velmi pře-
svědčivého, fibrilly jasně vyjadřujícího Heidenhainova praeparatu. Na
praeparatech zbarvených Delafieldovým haematoxylinem a oranží G, po- .
délně řezaných, vystupuje fibrillarní a parallelní uspořádání plasmy
connectivových buněk co fialové struktury ve žlutém pozadí velmi
často svrchovaně nápadně. V těchto případech ale jsou fibrilly zvlněné,
poněkud varikosní — a tu soudím, že zbarvena je tu 1 matečná proto-
plasma, v níž fibrilly jsou uloženy, ježto fibrilly samy jsou hladké,
což ukazují nade vši pochybu jasně praeparaty Heidenhainovy.
(Fig. 27.)
Řekl jsem svrchu, že výběžky connectivových buněk ani jejich
fibrilly mezi sebou neanastomosuji. Ve skutečnosti platí to o oněch
výběžcích jen s jistou reservou. Na praeparatech zlacených dle Api-
THYHO vystupují všechny fibrillarní struktury bez rozdílu svrchovaně
ostře. A tu lze pozorovati, že mezi výběžky connectivových buněk
telná, která jde od výběžku k výběžku po celé jich délce a celém
průřezu. Sit tato je ohromně jemná, úplně bez varikosit. Skrze oka
této sítě probíhají druhé složky connectivu (viz text. fig. 1., 2.). Tu
a tam některé silnější vlákno této sítě způsobuje dojem anastomosy
mezi hlavními výběžky connectivové buňky. Také protoplasma těchto
buněk jeví fibrillarní strukturu, což nasvědčuje tomu, že fibrilly zde
nejsou zase pouhé ztuhlé výběžky buňky, nýbrž struktury vzniklé
v plasmě, její differenciací.
Všechny okolnosti mluví tedy proti tomu, že snad, jak skoro
bez výjimky se dosud za to mělo, buňky connectivové jsou povahy
99) I. Em. Mencl:
nervové. Naopak poloha jejich, hlavně ale jejich podivuhodnä struktura
a mikrochemické vlastnosti mluví pro ten názor, že connectivove
bunky jsou stejně jako mediannı čistě neurogliové elementy
bez nejmenší stopy po povaze nervové. A jako medianní buňky hlavně
pro upevnění ganglii, tak slouží connectivové co prostředek, jímž se
parallelně v těchto místech probíhající neurofibrilly pohromadě drží.
Pro tento názor mluví nade všechnu pochybnost dosud vytčené znaky
toho i onoho druhu neuroglie, neuroglie intragangliové à neuroglie
intergangliove.
Nemälo zajímavým dalším dokladem pro tyto věci je úplná sou-
vislost mezi glit obojího druhu. Jak na obr, 28. úplně jasně se dá vy-
pozorovati, vstupují fialové výběžky intergangliové neuroglie v intimní
styk s výběžky neuroghe intragangliove, ba úplnou continuitu. A vzpo-
meneme-li si na svrchu vytčenou úplmou souvislost mezi oběma intra-
gangliovÿmi neurogliovymi elementy, musíme konstatovati, Ze newro-
glia tvoří continuitni pásmo podpůrné hmoty celou
brisni páskou nervovou úplně a veskrz.
*
Poměry connectivových buněk, jak byly právě vylíčeny, platny
jsou pro druh Clepsine sexoculata, na němž vlastně všechna dosa-
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 23
vadní pozorování histogenetická i histologická byla konána. Jak už
dříve byl APAtuy zpozoroval, má druh ČZ. bioculata tu zvláštnost, že
ve svých connectivech chová jádra dvě. Totéž podařilo se mi zjistiti
pro tento druh u dospělých individuí, jakož i u několika mladičkých
exemplářů. Při této příležitosti podotýkám, že asi millimetr a něco málo
větší exempláře jsem nalezl v domácích aguariích ústavních koncem mě-
síce srpna a po dalším hledání dokonce několik Clepsin (bioculata),
které měly na břiše vajíčka ve velmi nízkých stadiích vývojových!
Nechci rozhodovati o tom, zda tu nehrály hlavní roli změněné pod-
mínky životní, nebo náhoda, nebo zda opravdu se děje snášení vají-
ček dvakráte do roka nebo vícekráte — v každém případě však okol-
nost tato nepostrádá vší zajímavosti.
Jak jsem se zmínil, je zmnožení jader pro druh CI. bioculata
v connectivových buňkách typickým. Pravím zmnožení, neboť zdvojení
jader, jak je Apiruy (1870) stanoví pro tento druh a ÚI. heteroclita,
je provázeno často u téhož individua (nejméně u Cl. bioculata) ztro-
jením jejich (fig. 29.) Vůbec vládne v této věci neurčitost. Velmi
často nalézáme v jednom connectivu jádro jediné, v druhém, hned
vedle, dvě (fig. 30.). Jádra leží pak nad sebou nebo za sebou (fig.
31.); variabilitě je tu ponecháno zkrátka zcela volné pole.
Jinak ale jeví tyto buňky vzhled s poměry dříve již popsanými
úplně totožný. Na praeparatech Heidenhainových možno pozorovati
zajímavé věci.pro CI. bioculata platné. Celý connectiv jeví vyjádřeně
fibrillarni strukturu po celém svém průřezu. Jinak ale jeví se partie
mezi oběma jádry. V těchto místech nalézáme shuštěné fibrilly, takže
mezi jádry jako by bylo uloženo compaktní, černé vřeteno. (Fig. 32.)
Jindy se táhne mezi jádry spojná klikatá, ale ne varikosní fibrilla,
silnější než ostatní v celém connectivu. Fibrilla tato zdá se upfnati
na obou koncích na blánu jadernou obou buněk. (Fig. 33.) Jak dlužno
sobě tyto věci vysvětlovati, o tom nemohu pro nedostatek tohoto ma-
terialu a nedostatek pozorování podati bližších zpráv. Také o vzniku
těchto jader nemám pozorování direktních, myslím, že můžeme se
přikloniti k názoru ArÁruvno, jenž dává vznikati těmto jádrům dě-
lenim z jednoho původního, třeba Ze neudává, zda to přímo pozoroval
(I. c. pg. 604).
Objevitelem connectivových buněk je Faıver, který ale je za
gangliové nepovažuje. Tak činili teprve pozdější autoři od HERMANNA
počínaje. Pochybnost o tom vyslovil, podobně jako o medianních
buňkách, jak jsme se výše zmínili, teprve Ronpe, který, mimochodem
řečeno, nesprávně nazývá tyto útvary „commissuralnfmi“ © RonpE
24 I. Em. Mencl:
(I. c. pg. 44) poznal pravou jejich strukturu fibrillarní, jakož i další
jejich poměry — ale nevšímá si blíže jich pravého významu, hledě
si jenom svého cíle, dokázati hyaloplasmu co jedině nervové. Teprve
ve svých výsledcích (1. c. pg. 62) sub 2. praví: „In jedem der beiden.
Commissurenstränge findet sich etwa in der Mitte zwischen den Gan-
glien je eine sehr grosse Nervenzelle (Commissurenzelle)“ etc. !
Zvláštním způsobem vykládá connectivovou neuroglii APÁrHY.
Ve svých „Studien über die Histologie der Najaden“ praví (pa. 628):
„Ich unterscheide die zelligen Elemente des Nervensystems der Mu-
scheln in Ganglienzellen und Nervenzellen. Erstere dienen für die
Nervenfasern als Ausgangspunkte, unterbrechen sie hie und da und
vermitteln ihre Endigung. Die Nervenzellen liegen in den Nerven-
fasern selbst... Die Nervensubstanz d. h. die leitende Substanz, ist
auch hier Produkt der Nervenzellen und ist nicht als blosser Fort-
satz der Ganglienzellen aufzufassen. Die Primitivfibrillen sind hier
ähnlich wie bei den Muskeln, durch eine interfibrilläre Substanz zu-
sammencehalten“ ete. V jiné svojí práci, dvě léta po právě zmíněné
(1890), rozvádí svoji nauku o nervových buňkách na rozdíl od gan-
gliovych dále a považuje direktné connectivové neurogliove buňky za
svoje nervové vřeteno (Nervenspindel). Z takové buňky dle něho
vzniká vodivá hmota, jež uložena je na periferii, kdežto plasmatická
část tvoří osu vřetena. Výklad connectivových buněk za „Nerven-
spindel“ ArárnyHo je zjevně nesprávný, nepřihlížeje k nejasnosti toho,
co si pod tím Arárny myslí, a není třeba, přihlédneme-li k zjevně
vazivové, výše odůvodněné povaze connectivových, hledati nějaký nový
a nepřirozený výklad.
Punktsubstanz Leydigova..
Z dosud uvedeného nutně vyplývá, že dosavadní názory tolika
četných autorů bude dlužno úplně corrigovati na základě těchto po-
znatků a poznatků novější doby o povaze, vztazích a průběhu nervo-
vých elementů. Levnie ve svém „Lehrbuch der Histologie“ (1857)
ani ve svých pozdějších spisech nedefinuje tak jasně svoji „Punkt-
substanz“, čímž bylo způsobeno, že i ti autoři, kteří ji přijímali,
přece na jejím pojmu stále něco corrigovali a přetvořovali. Dle Ley-
diga musíme rozeznávati dvojí punktsubstanci (l. c. pg. 61), extra-
cellularní a intracellularní, z nichž první může úplně vymizeti; ně-
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 25
jakého základního rozdílu mezi nimi však není. Odvolává se na Lev-
CKARTA, dle něhož u Akaleph na př. a Nemertinů není žádných prý
gangliovych buněk „sondern eben die gleichmässige Punktsubstanz
das verzweigte nervöse Rührensystem anfülle* (pg 61). Z toho nutně
musíme souditi, Ze původně LgEvpre nepovažoval svoji punktsubstanci
za něco eminentně nervového, nýbrž přijímal vedle ní ještě nervové
složky jiné. Výše, 1. c. pg. 58, dí: „Die Nervensubstanz erscheint
morphologisch auch hier als Zelleninhalt und als streifige, den Fi-
brillen der Vertebraten entsprechende Materie.“ Dále pak, pe. 182,
praví konečně: „Die Nervencentren (Gehirn und Ganglien) sind Ag-
gregate von Nervenzellen und fibrillärer Nervensubstanz, welch letztere
. auch einen mehr ausgesprochenen Charakter wirklicher Fasern
angenommen haben kann.“ Je zjevno, že původní pojem Levpicův
o punktsubstanci není docela ostrý, daleko ne tak, jak jiní po něm
přijímali.
Ve svých „Untersuchungen ete.“ r. 1883 udává, že celé nerv-
stvo sestává ze spongioplasmy, tvořící „Balkennetz“ a rozšiřující se
co tuhé vláknité iinie i do nervových kořenů, a pak z polotekuté
hyaloplasmy, která je vlastní nervové.
Vláknité tuhé linie při bližším pozorování (Zelle und Gewebe
pg. 166) jeví se co podélné pruhy podpůrné site — a to, co jeví se
jako zrnka, jsou body doteku jednotlivých stěn této sítě spongio-
plasmatické.
Po Leyvıcovı rozdělili se všichni, kdož o této věci pracovali, na
dva tábory: jedni přijímali jednotnou punktsubstanci co síť anebo
splet vláknitou, do níž se rozptylují výběžky buněk gangliovych.
Tato strana kreslila ve svých pracech síť tuto velmi zřetelně. Nej-
patrněji z nich činil tak Harzer (1889). Četní tito autoři však
v hlavních bodech úplně se shodovali, v čem nemalou roli hrála ta
okolnost, že právě v tomto táboře nalézali se pozorovatelé nejbystřejší.
Druhá strana, jež přijímala „hyaloplasmu“ po vzoru Leydigova
modifikovaného pozdějšího názoru, není tak četná a nemá také tolik
věcných a tak přesvědčivých dokladů co strana prvá. K ní patří
mimo Levprea samého hlavně Nansen a Roupe. Po nich přijal theorii
hyaloplasmy nervové i do své učebnice Harscuex. Nelze upříti, že
tato theorie, vášnivě hlavně se strany Ronpexo hájená, způsobila
spíše jakýsi krok nazpět než ku předu.
Řekli jsme právě, že autoři, přijímající síť punktsubstance
v centralních gangliich bezobratlých opírali svoji nauku o skutečná
26 I. Em. Mencl:
věcná pozorování a že se v základních bodech mezi sebou úplně
shodovali. Jestli názory jejich dnes, aspoň pro náš objekt, přijati nelze,
to dlužno přičísti hlavně nedostatečným methodám, kterých jim bylo
užívati. Nepřihlížeje ani k specifickým methodám na nervy, je to
hlavně zavedení HErDExHarovy methody, jež způsobilo úplný převrat
a vytříbení názorů v celé řadě věcí a založilo vědu nejmodernější.
Vedle tinkce ovšem je to také fixace, jež hraje roli nemalou -= a
v našem případě roli hlavní.
Fixujeme-li mladé i dospělé exempláře Clepsiny pomocí kysel.
chromové nebo její smíšeniny s octovou, tak jak starší autoři to či-
nili, obdržíme zvláštní útvary, vyobrazené na fig. 34., 35. Na prvním
vyobrazení vidíme řez skrze connectivy. V hořejším connectivu leží
jádro connectivové neurogliové buňky s dlouhým výběžkem. Kolem
buňky zříme distinktní síť fibrill, jež se co pravá síť jeví i při zvět-
šeních nejsilnějších. Ještě krásněji jeví se síťoví toto na příčných
průřezech (fig. 35.). Jinými methodami síť tuto tak distinktně neob-
držíme. — Jsem přesvědčen, že všichni autoři, kteřl síť takovou po-
pisovali, skutečně ji ve svých praeparatech měli — a že síť ta měla
touž podobu i vznik jako moje právě popsaná a působením kyseliny
chromové vyvolaná.
Menší počet je autorů, kteří viděli vlákna se proplétající
v „punktsubstanci“. Husrecur (1880) popisuje ve svém díle o Ne-
mertinech „Faserkern“ v mozku nebo „centrale Fasersubstanz“, kde
nechává mizeti výběžky gangliovych buněk často ve svazcích probí-
hající. Stavbu celku zove „spongiosní“.
Dle Levxnosséka, jenž přijímá tak vlastně názory Rerzıusory a
jiných, proplétají se „Nebenfortsátze“ buněk gangliovych a tvoří tak
Levnicovu „centrale Punktsubstanz“, totožnou s HazLerovou ,cen-
trales Nervennetz“, „Dendritenzone“ jiných autorů atd.
Vývojově nikdo nezkoumal vznik „Punlitsubstance“. Jedině
Vzjpovský (1888—92) podvolil se této práci a dává vznikati puukt-
substanci z quadrilly jader, jich rozplynutim a uvolněním jejich sí-
tiva; poměry tyto stanovil pro Oligochaety, specielně pro druh Al-
lolobophora putris. Zprávy ty dosud nebyly nikým kontrolovány a
čekaji bližšího osvětlení, eventuelně doplnění.
Jak z dosud zde podaných popisů nutně na jevo vychází, nent
„punktsubstance“ Levyvıcova a jiných jedinou hmotou, nýbrž souhrnem
hmot dvou, jedné neurogliové a druhé nervové. Je to tedy měco podob-
ného, ba aë na jisté odchylky vyplývající 2 vyššího stupně organisace
DD
=]
O histogenesi Leydigovy „puaktsubstance“ u Clepsiny.
totožného jako šedá hmota nervová u obratlovců. Principielniho rozdílu
mezi centralní hmotou ganglií bezobratlých a šedou hmotou obratlovců
vůbec není.
Již na praeparatech HrrpExnHarvovýcH můžeme ve spleti fibrillek
a jejich průřezů rozeznati dvojí druh vláken skládajících vláknivo
sanglii. To dokonce jeví se dosti zřejmě i na praeparatech pikro-
magnesiakarmínových, kde jedna část teček (zde vypadá centrum
ganglii granulované) má ton růžový, druhá nažloutlý. Jinak (na Hei-
denhainových praeparatech) rozpadá se celá střední hmota na dvě
ostře od sebe odlišné kategorie; jedna partie je šedá, druhá jeví se
co černé body nebo fibrilly. (Fig. 12.) Šedé tečky nebo vläkénka
repraesentují zde hmotu vazivovou, meuroglü, černá vlákémka jsou
neurofibrilly.
Neurogliovä kostra nervstva Clepsin je tvořena, jak z přede-
šlého vyplývá, dvěma hlavními proudy neuroglie z medianních buněk,
jevícími se co dva silné výběžky nebo lamelly na průřezu příčném
(fig. 9.), dále množstvím fibrill neurogliovych lateralnich (fig. 14) a
dorsalních (fig. 11.); rovněž connectivovä neuroglia účastní se na
tvoření vazivové kostry intragangliové tím, že do ganglií vyzařuje
svoje fibrilly (fig. 26. na pravo), a tím, že vstupuje v úplný styk
s glii intragangliovou (fig. 28.). Spletf takto konstruované kostry
proplétají se neurofibrilly, vzniklé z košíčků intracellularních, jak se
dají konstatovati na praeparatech ArárHvno zlatou methodou poříze-
ných a ještě lépe methodou Ramóx x CasaLovov. (Viz textovou fig. 3.)
Leč v několika případech daly se velmi krásně zjistiti neuro-
fibrilly i po methode Heidenhainově. Ve výběžku buněk gangliovych
vidíme v plasmě ležící ostrou nevarikosní, černě se barvící fibrillu,
un
28 I. Em. Mencl:
jež vbíhá do centralní hmoty ganglia. V některých případech zbarví
se i spodní část košíčku, jevící se co bifurkace neurofibrilly uvnitř
nervové buňky (textová fig. 4.). Jindy zase objeví se fibrill vice
(text. fig. 5.).
Z ventralní skupiny gangliovych buněk vybíhající vlákna ohybaji
se v pravém úhlu a probíhají potom podélně. Za to neurofbrilly
z lateralních skupin běží skrze ganglion a vybíhajíce na protější
straně kořenem nervovým, musí nutně tvořiti uprostřed ganglif mo-
hutné, na příčných řezech velmi typické křížení. Na zdařilých prae-
paratech CajaLovýcH vidíme, že všechny buňky ve ventralních 1 late-
ralních skupinách obsahují košíčky neurofibrillarní a že všechny dá-
vají neurofibrillám vznik. Tím dán je direktní důkaz, že Ronpe zcela
nesprávně považuje část buněk ve ventralních skupinách za neuro-
gliové. Z našich pozorování, usnadněných hlavně svrchovanou ostrostí
a jednoduchostí, s jakou methoda Ramox v Casanova nahlédnouti
dává do organisace břišní pásky nervové, nutně dlužno za to míli,
že všechny buňky, ve všech skupinách ventralnich à lateralnich („Gan-
glienzellenbelege* autorů) jsou povahy nervove. Medianní buňky na
příčných průřezech nikdy neukazují am stopy po nějaké fibrillarni
differenciaci po stříbrné methode Ramón y Cajalově, nýbrž jeví se co
žluté bezfibrillarní ostrůvky v ganglii — nejvýš že je poněkud zna-
telno jádro jejich co hnědější kruh. Rovněž neuroglia connectivů jako
taková se jeví 1 při nejdokonalejší impraegnaci neurofibrill. Postrada
všech fibrillarních, tedy nervových diferenciací při této methode. Svazky
hustých neurofibrill probíhají paprsčitě v jednotlivých konických po-
p Er Ve
ne
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 29
lích radiarních, mezi nimiž je žlutě zbarvená mezihmota. Také kru-
hovitý střed na takových příčných průřezech skrze connectivy v mí-
stech kde leží centrum neurogliove buňky jeví se co žlutá hmota
s hnědším středem (jádrem), bez jakékoliv stopy po neurofibrillách.
Na řezech podélných jeví se connectivy co complexy hustě vedle
sebe probíhajících velmi zvlněných silných primitivfibrill, jež jsou od
sebe odděleny mezihmotou žlutou — paprsky a fibrillami vazivovými
z neuroglie connectivové a intragangliové vycházejícími.
Jako tedy při posuzování histologických poměrů contralní hmoty
ganglii břišních a částečně 1 connectivů dlužno rozlišovati od sebe dvě
základní složky, nervovou a neurogliovou, které maji společný původ
jako u obratlovců, ale později morphologicky à fysiologicky zcela se
od sebe liší a není možno tedy mluviti vice 0 jednotce, zvané dosud
Leydigovou punktsubstancí, tak také nent možno mluviti o vývoji punkt-
substance jako celku, nýbrž vývoj rozpadá se tu na dvě zcela různé
kapitoly: vývoj nervových hmot a vývoj složek neurogliovych.
Podobné složení jako connectivy a centrum ganglif ukazuje také
medianní nerv FarvreËv a kořeny perifericke. | zde vedle černých
zvlněných neurofibrill, a to mezi nimi, pri methodě Cajalové žlutě
nebo zahnědle, při methodě AráruvHo červeně se barví substance,
již dlužno považovati za vazivovou a jež isoluje úplně neurofibrilly
od sebe. — Podobné obrazy obdržíme někdy také pomocí Herıpen-
HAINSKÉHO haematoxylinu, a to jak v connectivech, tak v centru can-
glif, 1 v periferních nervových kořenech.
Výklad tabulky.
(Všechny figury pokud možno i v detailech nanešeny pomocí kreslícího
apparatu při různých zvětšeních. Objektivy i oculary od Zeisse.)!)
Fig. 1. Řez sedmi gauglii, přesně medianní, znázorňující polohu sedmi párů
mediannich spongioblastů (intragangliovÿch), v mladém stadii. Oc. 4, obj. D.
Fig. 2. Paramedianní řez řadou ganglif, se čtyřmi spongioblasty inter-
gangliovymi (connectivové buňky). Centralni hmota nervová ukazuje rozlišení ele-
mentů nervových (černé fibrilly) a vazivových (šedé). Oc. 3, obj. D.
Fig. 3. Slabě šikmý řez dvěma ganglii, zachytivší jeden spongioblast inter-
gangliový a dva páry intragangliovych. Shustoväni plasmy kol connectivové buňky.
Oc. 4, obj. D.
!) Tabulka kreslena během prázdninového pobytu na jihu a tu považuji za
svou milou povinnost vřele poděkovati p. inž. F. Kundrátovi v Plzni za obětavé
zapůjčení apochromatu.
30 1. Em. Mencl:
Fig. 4. Příčný řez gangliem ve velmi mladém stadii. Neuroblasty počínají
se differencovati, obklopujice se velmi znatelnou plasmou, v gangliove buňky.
Intragangliovy spongioblast nemá patrné plasmy a liší se svojí jasností od neuro-
blastů. Apochrom immers. 20; ocular 4.
Fig. 5. Spongioblast intraganeliovy dosud bez znatelné plasmy, jasného ob-
sahu; přítomnost fibrill nervových — základ to příštího intragangliového křížení
drah označuje pokročilý již stupeň differenciace. Oc. 3, obj. D.
Fig. 6, Fig. 7. Příčný a podélný řez mladou páskou nervovou. Spongioblasty
intragangliové bez znatelného podílu plasmatického. Fig. 6. při oc. 4, obj. D;
Fig. 7 oc. 4, obj. ap. imm. 2:0. Pikromagnesiakarmin.
Fig. Sa. Střed ganglia z příčného průřezu. Intragangliovy spongioblast po-
číná se obklopovati jemnozrnnou protoplasmou. Pikromagnesiakarmin. Oc. 4, obj.
apochr. imm. 20.
Fig. Sb. Další differenciace „medianní buňky“. Dorsalní výběžky dosahují
k neurilemu a shušťují svou plasmu. Pikromagnesiakarmin.
Fig. 9 a 10. Detaily k struktuře „medianních“ neurogliových buněk. Fibril-
larní povaha výběžků upinajieich se na neurilemovou pochvu. Ocul. 4, obj. apochr.
imm. 02.
Fig. 11. Podélný řez čtyřmi ganglii. Četné fibrillarní výběžky intragangliové
neuroglie. Fibrillarní struktury nalézají se také uvnitř protoplasmy. Suchý apo-
chromat 3:0 mm, oc. 4.
Fig. 12. Podélné anastomosoväni intragangliové neuroglie a její fibrillarni
intraplasmatické složení. Opět zřejmé rozlišení centralní hmoty gangliové ve va-
zivové a černé nervové elementy fibrillarní. Ap. imm. 2-0; oc. 4.
Fig. 13. Horizontalní řez gangliem. Intragangliove neurogliové buňky jeví
vřetenovitý tvar. Obj. D, oc. 3.
Fig. 14. Dvojí šikmé lateralní výběžky intragangliové neurogliové buňky
s povahou fibrill. Delafield-Orange G. Ap. imm. 20, oc. 4.
Fig. 15, 16, 18. Rozmanitá prvá stadia tvoření neuroglie connectivové
v příčném průřezu. Pikromagnesiakarmin.
Fig. 17. Connectivový spongioblast v podélném řezu. Pikromagnesiakarmin.
Ap. imm. 2:0, oc. 4.
Fig. 19. Příčný řez mladými connectivy. Pochvy spojeny vazivově, pod
spojkou medianni FarvRrův nervový svazek. Nahoře céva. Plasma radiarně, prů-
hledná; svazky neurofibrill v radiarně sestavených polích. Ap. imm. 20, oc. 3.
Pikromagnesiakarmin.
Fig. 20. Podobné, jen poněkud starší stadium. Heidenhain. Ap. imm.
2:0, oc. 4. ;
Fig. 21 a 22. Příčné řezy connectivy dospělými, první centralní, druhý za
jádry vedený. Protoplasmatické výběžky upínají se na neurilem a oddělují fibrilly
nervové v jednotlivé přihrádky. Delafield, Orange 9. Ap. imm. 2:0, oc. 4.
Fig. 25. Horizontalní řez connectivy; větvení děje se i v horizontalní ro-
vině. Obj. D, oc. 4.
Fig. 24. Horiz. řez connectivy. Zbarvení výhonků neurogliových buněk se
nedostavilo. Ap. 3:0, oc. 4.
O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 31
Fig. 25. Struktura dospělých buněk connectivových po methode Heiden-
hainově, příčně. Ap. imm. 2:0, oc. 4.
Fig. 26. Struktura fibrillarní connectivu v podélném řezu. Řez poněkud
šikmo, takže neurogliové fibrilly proříznuty jeví se v levo co bod. V pravo za-
chyceny fibrilly do roviny. řezu. Ap. imm. 20, oc. 4.
Fig. 27. Fibrillarní struktura connectivové neurogliové buňky v podélném
řezu. Delafield, Orange G. Ap. imm. 20, oc. 4.
Fig. 28. Fibrillarni continuita plasmy obojího druhu neurogliových buněk,
intergangliovych a intragangliovych. Výběžky fibrillarní z intragangliové neuroglie
vzhůru k neurilemu. Delafield, Orange G, Ap. imm. 2'0, oc. 4.
Fig. 29, 80. Clepsine bioculata. Příčné řezy connectivy. Zmnožení jader
interganglinvé neuroglie. Fig. 29. Delafield Eosin. Oc. 3, obj. D. — Fig. 30.
Delafield, Orange G. Ap. 3:0, oc. 3.
Fig. 51. Totéž, podélný řez. Delafield, Bordeaux R. Ap. imm. 20, oc. 4.
Fig. 52, 33. Podélný řez connectivy CI. bioculata. Fibrillarní struktury mezi
jádry. Ap. imm. 20, oc. 4.
Fig. 34, 85. Artificielní struktury síťovité v connectivech na podélném
a příčném řezu po kys. chromové. Ap. imm. 20, oc. 4.
(U kterých figur nendávám tinkce, rozumí se Heidenhainův železitý hae-
matoxylin.)
seznam literatury.
Arárny, Nach welcher Richtung hin soll die Nervenlehre reformirt werden? Biol.
Centralblatt. Bd. IX. 1889/90, pag. 527, 600, 625.
Studien über die Histologie der Najaden. Ibid. Bd. VII. 1887/8, ps. 621.
BrRGu, Ueber die Metamorphose von Nephelis. Zeitschrift f. wissensch. Zool.
Bd. XLI. 1884, pg. 284.
— Neue Beiträge zur Embryologie der Anneliden. II. Die Schichtenbildung
im Keimstreifen der Hirudineen. Ibid. Bd. LI. 1891.
Berur, Allgemeine Anatomie und Physiologie des Nervensystems. Thieme.
Leipzig 1903.
BreDERmMANN, Ueber den Ursprung und die Endigungsweise der Nerven in den
Ganglien wirbelloser Tiere. Jenaische Zeitschr. f. Naturwiss. Bd. 25, 1891.
(N. F. Bd. 18.) pg. 429.
Brisror, The metamerism of Nephelis. A contribution to the morphology of the
nervous system etc. Journal of Morphology Vol. 15. 1898. (Referat: Zool.
Centralblatt. Jahrg. VI. 1899, pg. 285.
Bürger, Neue Beiträge zur Entwickelungsgeschichte der Hirudineen. Zur Embryo-
logie von Hirudo medicinalis und Aulastoma gulo. Zeitschr. f. wiss. Zoologie
Bd. LVIIL.
Cerroxtaıne, Contribution à l’étude du système nerveux central du Lombric ter-
restre. Bulletin roy. Acad. Belgique. 3me Série, Tome XXIII. No 6.
39 I. Em. Mencl:
Frrepränper, Beiträge zur Kenntniss des Centralnervensystems von Lumbricus.
Zeitschr. f. wiss. Zoologie. Bd. 47. 1888.
— Altes und Neues zur Histologie des Bauchstranges des Regenwurms.
Zeitschr. f. wiss. Zoologie Bd. LVIII. 1894.
HatreR B., Beiträge zur Kenatniss der Textur des Centralnervensystems höherer
Würmer. Arb. aus. d. zool. Inst. Univers. Wien. Bd. VIII. Hft. 2.
Haver, Structure du systeme nerveux des annélides. La Cellule. Tome 17.
1900.
Herrmann, Centralnervensystem von Hirudo medicinalis. Gekrönte Preisschrift.
München 1375. E. Stahl.
Hurrecur, Zur Anatomie und Physiologie des Nervensystems. Verh. d. Koninkl.
Akad. von Wetenschapen. D. XX. Amsterodam .880.
Joserx, Zur Kenntniss der Neuroglia. Anat. Anz. Bd. 17.
— Untersuchungen über die Stützsubstanz. Arbeiten aus dem zool. Institute
d. Univ. Wien. Bd. XIII. Hft. 3. 1902.
KceinexserG, On the Origin of the Central Nervons System of the Annelids. An-
nal of. Nat. Hist. Vol. IX. (Abstr. Journ. Roy. Micr. Soc. Vol. II. p. 44.)
— Die Entstehung des Annelids aus der Larve von Lopadorhynchus. Zeitschr,
f. wiss. Zool. Bd. XLIV.
Lrypie, Vom Bau des thierischen Körpers. Tübingen. 1864. Lehrbuch d. Histo-
logie des Menschen u. d. Thiere. Frankfurt a. M. 1857. Zelle und Gewebe,
Bonn 1885.
MůrreR, Studien über Neuroglia. Arch. f. mikr. Anatomie. Bd. LV.
Naxsex, Die Nervenelemente, ihre Struktur und Verbindung im Centralnerven-
system. Anat. Anzeiger. Bd. 3. 1888.
— The Structure and Combination of the Histological Elements of the Central
Nervous System. Bergens Museum Aarsberetning for 1886. Bergen 1887.
Nusssaum, Zur Entwickelunosgeschichte der Hirudineen (Clepsine). Zool. An-
zeiger VII.
Oka, Beiträge zur Anatomie der Clepsine. Zeitsch. f. wiss. Zoologie. Bd. LVIII.
Rawrrz, Das centrale Nervensystem der Acephalen. Jenaische Zeitschr. Bd. XX.
Rerzıus, Punktsubstanz, „Nervóses Grau“ und Neuronenlehre. Biolog. Unters,
Neue Folge. Bd. XII. Nro 1./2.
Ronpe, Histologische Untersuchungen über das Nervensystem der Hirudineen. —
Zoologische Beiträge. Bd. III. Hft 2.
Rorıc, On the Anatomy of the Nervons System in the Lumbricus terrestris.
Quart. Journ. Vol. HI. 1863.
Sırensky, Études sur le développement des Annélids. II. Développement de
Branchiobdella. Archives de Biologie. Vol. VI. 1887.
Scuurrze, Die fibrilläre Struktur der Nervenelemente bei Wirbellosen. Arch. f.
mikrosk. Anat. XVI.
SOUKATCHOFF, Contributions à l’étude du système nerveux de la Nephelis vulgaris.
Trav. Soc. Imp. Natur. St. Petersbourg, Vol. XXVII. Livr. 4. Referát: Zool.
Centralblatt. 1899.
nn un. Stains à
BO
O bistogenesi Leydigovy „punktsubstance“ u Clepsiny. 33
SPENGEL, Development of the Central Nervous System of Annelids. Biolog. Central-
blatt. Bd. II.
Oligognath us Bonneliae. Mitteil. d. zool. St. z. Neapel. Bd. III.
Vrspovský, Entwickelungsgeschichtliche Untersuchungen. 1888—1892.
Vienier, Anatomie comparée des Hirudinées. Compt. rend. Ac. Paris. T. 89.
Vorer, Beiträge zur feineren Anatomie und Histologie von Branchiobdella varians.
Arb. aus d. zool. Inst. Wůrzburg. Bd. VIII. Hft 1.
Wawrzık, Ueber die Stůtzgewebe des Nervensystems der Chaetopoden Zool.
Beiträge. Bd. III. Hft. 2.
Wairmans, The Embryology of Clepsine. Quart. Journ. Vol. XVII. A Contribution
to the History of the Germ-Layers in Clepsine. Journal of Morphology.
Vol. I. 1887.
aa
MENCL: O HISTOGENESI LEYDIGOVY PUNKTSUBSTANCE ETC.
Mencl ad nat del:
Věstnikkral české společnosti nauk: Tilda matnemát. prirodoved 1906. Úis.1
II.
Zur Liehtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers
und Platins.
Von Prof. Dr. Heinrich Barvíř in Prag.
Vorgelest in der Sitzung am 27. Oktober 1905.
Eine verlässliche Bestimmung der Lichtbrechungsexponenten
der Metalle würde bekanntlich eine ziemlich grosse Bedeutung haben
und zwar nicht nur bezüglich der Theorie der Lichtbrechung und
Lichtreflexion bei jenen Substanzen, sondern auch eine tiefere für die
theoretische Optik, freilich auch noch für die wechselseitige Ver-
gleichung der übrigen physikalischen und anderen Eigenschaften
sowohl bei den Metallen allein, als auch bei ihren chemischen Ver-
“bindungen, also für die physikalische Mineralogie, resp. physikalische
Chemie.
Die Lichtbrechungsexponenten der Metalle versuchten bereits
Manche nach verschiedenen Methoden zu bestimmen, die erzielten
Resultate scheinen jedoch weit von einander abzuweichen.") Am auf-
rs
fallendsten erscheint es, dass die nach einigen Methoden für Gold,
Silber und Kupfer berechneten Werte kleiner, ja bedeutend kleiner sind
als Eins, welche Resultate zumeist für mehr oder weniger richtig be-
trachtet werden. Solche Werte würden dann freilich bezeugen, dass
die Geschwindigkeit des Lichtes in Gold, Silber und Kupfer bedeutend
grösser sei als in der Luft, ja als in dem luftleeren Raume, und
mehrere physikalische und physikalisch-chemische Fragen müssten
- 1) Vergl. z. B. eine kleine Übersicht in meiner Publik.: Über die Verhält-
nisse zwischen dem Lichtbrechungsexp. u. d. Dichte bei einigen Mineralien. Diese
Sitzungsber. 1904, Nr. III, pag. 16 u. 17.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1
30 II. Heinrich Barvíř:
da anders beantwortet werden als fůr den Fall, wenn die Licht-
brechungsexponenten jener Metalle bedeutend höher wären, sogar
gegen 3 oder mehr betragen sollten.
So schloss z. B. Kuxpr aus seinen Beobachtungen,?) dass die
Geschwindigkeit des Lichtes in den Metallen zu dem Leitungsvermögen
derselben für Elektrizität und Wärme in naher Beziehung steht. Nach
Kuxpr ordnen sich die Metalle bezüglich der Lichtgeschwindigkeit in
dieselbe Reihe wie bezüglich ihres Leitungsvermögens für Elektrizität
und Wärme, es besteht eine wenigstens angenäherte Proportionalität
zwischen Lichtgeschwindigkeit, galvanischem Leitungsvermögen und
Wärmeleitungskoeffizient der Metalle, welche Relation wieder weitere
Folgerungen andeuten würde.
Deswegen ist es notwendig, die nach verschieden Methoden für
die Lichtbrechungsexponenten der Metalle erhaltenen, resp. berechneten
Werte nach anderen Methoden zu kontrollieren und die bereits er-
haltenen Resultate. zu diskutieren, wozu hier schon die eigentümliche
Art des Glanzes, d. i. der sogen. Metallglanz auffordert, welch’
letzterer schon selbst grössere Lichtbrechungsexponenten als 25 an-
zudeuten scheint.
Es soll hier aus der reichen Literatur nur an einige Abhand-
lungen hingewiesen werden.
Für am meisten zuverlässig würde man a priori direkte Bestim-
mungen der Ablenkungen von Lichtstrahlen beim durchgehenden Lichte
betrachten.
Die Prismenmethode wandte bereits A. Kunpr an, welcher seine
Metallprismen elektrolytisch auf platiniertem Glase niederschlug, und
für Goid, Silber und Kupfer bei senkrecht zu der Richtung der ein-
fallenden Strahlen orientierter Aufstellung der die Metallprismen
tragenden Glasplatten fast durchwegs negative Ablenkungen angibt,
aus welchen er die zugehörigen Lichtbrechungsexponenten als < 1 be-
rechnet,“) und zwar
bei Selber (8 Prismen) für weisses Licht und sämmtlich negative
Ablenkungen » = 027 durchschn. aus acht Fällen,
bei Gold (zwei Prismen) in zwei Fällen für rotes und in einem
für weisses Licht und lauter negative Ablenkungen, für blaues Licht
aber in einem Falle für eine positive, in dem anderen für eine ne-
gative Ablenkung n, — 0:38, n, = 1:00, für weisses Licht » = 0:58,
2) A. Kunpr: Über die Brechungsexponenten der Metalle, Annalen der
Physik und Chemie, N. F. 34, 1888, pag. 471, 486 —489.
3) Ibidem pag. 477, 478.
Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 37
bei Kupfer (3 Prismen) für rotes Licht in zwei Fällen, für
weisses Licht in drei Fällen nach lauter negativen Ablenkungen, für
blaues Licht in einem Falle nach einer positiven, in einem anderen
nach einer negativen Ablenkung n, = 045, n, = 09, für weisses
Licht n — 065,
bei Platin aus drei Prismen und lauter positiven Ablenkungen
N, —= 176, n, =1'44, n für Weiss 1'64.
Demgemäss wäre die durchschnittliche Lichtgeschwindigkeit im
Silber fast viermal, im Gold fast zweimal so gross und im Kupfer
etwa 1'/„mal grösser als im luftleeren Raume.
Seine Untersuchungen führte Kunpr, wie er auch eingehend
schildert, sehr gewissenhaft aus. Zu einer weiteren Kontrolle glühte
er mehrere angewandte Metallprismen, bis er aus denselben Prismen
von Oxyden des Eisens, Nickels, Wismuths und Kupfers erhielt, das
Silber von drei untersuchten Silberprismen wandelte er durch Jodieren
direkt in Jodsilber um und mass auch die Ablenkung des Lichtes
in diesen neu entstandenen Prismen. Als Brechungsexponenten berech-
nete er nun aus seinen Beobachtungen *) für Jodsilber (3 Prismen)
2:16— 246, für Kupferoxyd (1 Prisma) 2:84, für Eisenoxyd (2 Prismen)
2:11—2'12. Diese letzteren Zahlen sind von anderen, an besseren
Präparaten und von anderen Forschern erhaltenen durchschnittlichen
Werten verhältnismässig nicht allzuviel entfernt, denn Wersıcke erhielt
für AgJ bei Jodyrit 2'182, bei künstl. Jodsilber 2202, bei Cuprit
(Cu,O) 2'705, bei Hämatit erh. MrcHEL Lévy u. A. Lacroix 1:90. Darnach
würde es scheinen, dass auch die von Kuxpr für die Metalle selbst,
also auch für Gold, Silber, Kupfer und Platin berechneten Licht-
brechungsexponenten von den entsprechenden wahren Werten verhältnis-
mässig nur wenig abweichen dürften.
Auch aus der Berechnung der Beobachtung zweier interferierenden
Strahlenbündel nach ihrem teilweise durch die Luft, teilweise durch
durchsichtige Metallblättchen erfolgten Durchgange (mit Hilfe eines
Glasplattenkompensators) schloss Quiscke zuerst,’) dass im Silber,
welches mit blauer oder violetter Farbe durchsichtig ist, ferner in
dem mit brauner oder blaugrüner Farbe durchsichtigen Gold die Ge-
schwindigkeit des Lichtes grösser als in der Luft anzunehmen wäre,
dass aber im Silber, welches mit gelber oder grauer Farbe durch-
sichtig ist und in manchen „Varietäten“ von Gold und Goldblatt sich
*) Ibidem pag. 484.
5) G. Quixcxe: Ueber die optischen Eigenschaften der Metalle. Pogg. Ann.
119, 1863, pag. 368—388, vergl. 129, 1866, pag. 183.
1*
33 II. Heinrich Barvíř:
das Licht mit einer kleineren Geschwindigkeit als in der Luft fortsetzt,
wobei der Lichtbrechungsexponent wenig grösser als Eins sein soll.
Speziell berechnet Quincre aus seinen entsprechenden Beobachtungen ®)
für Silber » = 0'342..0°6, für Gold n < 1. A
Darüber, was derselbe Autor aus seinen Beobachtungen bezüglich
der „Newtonschen Farbenrimge“ bei prismatischen und linsenförmigen
Silberschichten in Pogg. Ann. 129 (1866) pag. 186, 187 deduziert,
soll hier in Rücksicht auf die Erklärung W. Vorcrs dortselbst, N.
F. 25, 1885, pag. 96, keine weitere Bemerkung gemacht werden, nur
dass Quixoxe für n des Silbers einen grösseren Wert berechnete, als
alle bekannte Brechungsexponenten aufweisen, obwohl „dieselben
Silberplatten mit einer anderen Methode untersucht einen Brechungs- _
exponenten < 1 zeigten, oder gar einen unmöglichen, nämlich nega-
tiven Wert desselben“.
Einen anderen Weg betrat Wernıcke, welcher aus der Ver-
gleichung der Abnahme des Lichtes bei normaler und geneigter In-
zidenz die Richtung des Strahles im Metall und daraus den zugehö-
rigen Brechungsexponenten berechnen will,“) und den Brechungsexpo-
nenten des Silbers aus seinen Beobachtungen auf 3 bis 5 (902 bis
5-18) berechnet. Allein seine theoretische Annahme wurde von F.
Ersexzonmr und W. Vorer nicht anerkannt.*)
Andere Methoden beruhen auf der Beobachtung des reflektierten
Lichtes.
Den von Kunpr berechneten Lichtbrechungsexponenten verhältnis-
mässig nahe stehende Zahlen erhielt man durch Berechnung der rela-
tiven Phasenverzögerung und des relativen Amplitudenverhältnisses
beim reflektierten Lichte nach einigen Formeln. Beer berechnete nach
der Caucny’schen Theorie’) aus den zugehörigen Beobachtungen
5) G. Quincke: Ueber die Brechungsexponenten der Metalle. Pogg. Ann.
120, 1863, pag. 602, 604, 142, 1871, pag. 186.
7) W. Wernicxe: Ueber die Absorption und Brechung des Lichtes in me-
tallisch undurchsichtigen Körpern. ‚Pogg. Ann. d. Phys. u. Chemie, 155, 1875,
pag. 87—95.
S) F. Eisencomr: Zur Metallreflexion, dortselbst N. F. Bd. 1 (237, 1877)
pag. 119—206, bes. p. 201—203. W. Vorer: Die optischen Eigenschaften sehr
důnner Metallschichten, dortselbst 25 (1885), pag. 96. :
9) A. Brer: Herleitung der allgemeinen Caucuy’schen Reflexionsfcrmeln
für durchsichtige und undurchsichtige Körper. Tabelle der Brechungsindices und
der Absorptionscoefficienten des verschiedenfarbigen Lichtes in Metallen, Pogg.
Ann. 92, 1854, pag. 417—418.
= = — = —
Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 39
0:1968, bei Kupfer für gelbes Licht n 1'1140, n, 0'8865, m, 1:3090.
Für Silber gibt er also bei anomaler Dispersion fast denselben
durschn. Exponenten an wie Kovpr, für Kupfer zwar einen bedeutend
höheren, doch aber immer einen kleineren als z. B. beim Wasser,
für n, einen kleineren als für den luftleeren Raum.
G. Quiscee berechnet aus eigenen Beobachtungen mit Hilfe der
ErsExLOHR'schen Formeln !°) » für Gold 02705, für Pt » 19493.
W. Vorcr erhält nach eigener Theorie '!) aus den Beobachtungen
Janın’s # bei Silber für Rot 0:28, Grün 0:26, Violett 0:21, bei Kupfer
für Rot 0:87, Grün 1'38, Violett 1:32, ferner berechnet er aus den
Beobachtungen S. Havanrow's (Phil. Trans. 1, 1863, p. 87) n, für
Silber 0:37 (gewalzt), 0:39 (gegossen), 0:40 gewalzt, für Gold 040,
für Kupfer 0:42, für Platin 1:3, und aus den Beobachtungen Quincxe’s
(Pogg. Ann. Jubelbd. 1874, p. 336) für Platin », 2:05, m, 155.
P. Drupe rechnet aus eigenen Beobachtungen !?)
für Gold »-Gelb 0'366, n-Rot 0'306,
„Silber: 0:181, 25, 420205;
„Kupfer: ; 0:641, 1:5 0580;
Plat 22:06 2 or
Man sieht also erhebliche Unterschiede zwischen den von ver-
schiedenen Autoren durch Berechnung der relativen Phasenverzöge-
rung und des relativen Amplitudenverhältnisses für das reflektierte
Licht erhaltenen Zahlen, man findet jedoch für Silber und Gold
immer, z. T. auch für Kupfer kleinere Werte als 1.
Rechnet man dagegen den Lichtbrechungsexponenten nach
Brewster als Tangente des Winkels der vollkommenen Polarisation
des reflektierten Lichtes, so erhält man bedeutend höhere Zahlen.
ScHrAUF Z. B. erhielt auf diesem Wege *) für Silber n = 3'376, für
Kupfer n — 2'932, also Werte, welche den aus den Grapston’schen
Daten für die spezifische Refraktionsenergie der einzelnen Elemente '*)
10) Pogg. Ann. 119 (1863), pag. 383.
1) W. Vorar: Theorie der absorbirenden isotropen Medien, insbesondere ©
Theorie der optischen Eigenschaften der Metalle, ibidem, N. F. 25, 1884, pag.
143, 144, 142.
12) Wied. Ann. 39, 1890 pag. 481 u. fi. Uebersicht pag. 537, über die Be-
obachtungen anderer Aut. s. pag. 546 ff. Vergl. auch daselbst 54, 1888, pag. 490.
15) Dr. Arsrecur Scuraur: Die Refractionságuivalente und optischen
Atomzahlen der Grundstoffe. Sitzb. d. kais. Akad. d. Wiss. Wien, LII. Bd. 1865,
pag. 21.
4) J. H. Gzrapsrone: On the Refraction-Equivalents of the Elements. Philos.
Magazine, London 1870, Vol. XXXIX. Fourth Ser. pag. 231—232.
40 II. Heinrich Barvíř:
nach der Formel » = spec. Refr. Energie. Dichte + 1 berechneten
Zahlen bedeutend näher stehen. Gzapsron kalkulierte seine Daten
aus der Beobachtung der Lichtbrechung bei verschiedenen Solutionen
entsprechender Metallsalze. Durch die Berechnung der GLAnsTon’-
schen Daten finde ich x für Kupfer 2-62, für Silber 2:52, Gold? 3:36,
Platin 3:84. Selbst berechnete ich beim Vergleichen der Lichtbre-
chungsexponenten einiger Mineralien mit der Dichte derselben ')
m für Kupfer auf etwa 3 (ca. 31), für Silber auf etwa 3 bis 3'/,
(ca. 3:3), welche Resultate auch in Bezug auf das Verhältnis zwi-
schen dem Atomgewicht und der Dichte derselben Metalle sich als
wahrscheinlich ergeben dürften. 1)
Ich war deswegen bestrebt, mich nach einer anderen Methode
von dem wahren Sachverhalte zu überzeugen und dachte auf die
Methode von DE CHAULNES, welche zur Untersuchung der Lichtbre-
chung bei den Metallen meines Wissens bisjetzt noch nicht benützt
wurde.
Diese Methode hat allerdings auch ihre Mängel, sie lässt sich
jedoch für verschiedene Fälle bedeutend vervollkommnen, sodass bei
gut durchsichtigen Plättchen von festen Substanzen, z. B. von Mine-
ralien, sich der Lichtbrechungsexponent auch in der zweiten Dezimal-
stelle ziemlich angenähert berechnen lässt. Ihre Grundlage besteht
bekanntlich darin, dass, wenn man durch eine durchsichtige Platte
die an ihrer unteren Fläche befindlichen oder künstlich angebrachten
Details betrachtet, diese Details desto höher gehoben erscheinen, d.i.
die Dicke der Platte desto geringer zu sein scheint, je stärker die
Lichtbrechung dieser Platte selbst ist. Für einzelne Platten gilt es
ziemlich angenähert, dass der Lichtbrechungsexponent
m mahre Dicker A
— scheinbare Dicke dr’
folglich für zwei gleich dicke Platten von verschiedenen Lichtbre-
chungsexponenten
nn, = do dla
Es handelte sich also zunächst um die Herstellung von dünnen,
hinreichend durchsichtigen Metallblättchen. Das käufliche Blattsilber
15) Barvir: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent
und der Dichte bei einigen Mineralien (diese Sitzungsber. 1904, Nro III),
pag. 15.
16) Barvik: Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem
Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. Diese Sitzber. 1904, Nro XXXI,
pag. 19.
Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 41
oder die Kupferbronze ist undurchsichtig, und nur das Blattgold ist
einigermassen durchsichtig. Die Dicke der Blättchen des letzteren
berechnete ich nach den Angaben des Prager Goldschlágers H. Čzada
auf etwa 0:000074 mm, doch liess sich auch bei solchen die
pu Cwauunes’sche Methode nicht mehr anwenden. Man könnte nun
solche Blättchen von Gold, Silber und Kupfer mit chemischen oder
mechanischen Hilfsmitteln dünner und dadurch hinreichend durch-
sichtig machen, allein die Manipulation mit solchen dünnen Häut-
chen ist ziemlich umständlich. Die Herstellung von dünnen durch-
sichtigen Metallschichten durch Zerstäuben einer aus entsprechendem
Metall hergestellten Kathode im Vacuum mittelst eines starken In-
duktionsstromes war bei meinen Verhältnissen nicht leicht ausführbar.
Ich entschloss mich daher dünne Metallschichten auf gewöhnlichen
Objektelásern direkt herzustellen. Da man Gold und Platin aus ihren
Chloriden, Silber aus seinem Nitrat mittels ätherischer Öle leicht
reduzieren kann, so benutzte ich zu diesem Zwecke ein reines lichtes
Nelkenöl, welches über einer kleinen Spiritusflamme abgedampft
werden kann, und dessen eventueller Rest mit absolutem Alkohol
leicht aufgelöst wird. Auf ein getrockuetes Objektglas setzte ich 2
bis 3 Tropfen einer konzentrierten wässerigen Lösung von Platin-
chlorid, oder einer verdünnten wässerigen Lösung von Goldchlorid
resp. Silbernitrat und erwärmte langsam, bis nach der Verdunstung
des Wassers eine dünne trockene Schicht der ursprünglichen Sub-
stanz auf dem Glase zurückblieb. Diese Schicht befeuchtete ich
mit Nelkenöl und erwärmte von neuem über der kleinen Flamme:
bald erfolgt die entsprechende Reduktion der Metalle, und es bildet sich
bei Platin nach einem stärkerem Ausglühen, bei Gold nach einer
stärkeren, beim Silber bereits nach einer schwächeren Erwärmung
ein glänzender, . durchsichtiger Metallspiegel. Man kann durch den
letzteren leicht lesen. Das Gold ist in solchen Präparaten in den
dünnsten Schichten rötlich, in stärkeren bläulich bis grünlich durch-
sichtig, Silber in sehr dünnen Schichten ebenfalls rötlich, in stär-
keren schmutzig gelblich bis schwach grünlich, Platin immer nur
- graulich durchsichtig.
Glatte durchsichtige Schichten von Platin und Gold stellte ich
auf Glas auch durch Ausglühen entsprechender Chlorammonium-
Verbindungen. Ich setzte, wie in den früheren Fällen, auf ein Ob-
jektglas 2 bis 3 Tropfen einer wässerigen, mässig konzentrierten
Lösung von Platinchlorid, oder einer verdünnten von Goldchlorid,
breitete die Flüssigkeit auf dem Glase mit einem Glasstäbchen aus,
= nmÄÄR_RT[T Emm
42 II. Heinrich Barvíř:
benetzte ein anderes Glasstäbchen mit starkem Ammon und hielt
das letztere nahe über der Flüssigkeitsschichte, es bildete sich sehr
bald eine kompakte glatte Schichte von Platin- resp- Gold-Ammo-
niumchlorid, welche hinreichend über einer Spiritusflamme ausgeglüht
ebenfalls durchsichtige und wenigstens stellenweise brauchbare Metall-
schichten lieferte. Ja bei Gold kann man zu Orientierungsversuchen
auch schon durch blosses Ausglühen von einzelnen getrockneten
Tropfen von einer wässerigen Goldchloridlüsung mitunter brauch-
bare Stellen bekommen, wenngleich das ausgeschiedene Gold gros-
senteils nur eine rauhe Oberfläche und eine geringe Kompaktheit
zeigt. 11)
Kupfer und andere Metalle, wie z. B. Eisen, Nickel, Kobalt,
kann man auf diese Weise nicht ausscheiden. Da wäre entweder die
oben erwähnte Zerstäubungsmethode anzuwenden, oder eine galvani-
sche Ausscheidung derselben Metalle durch Zersetzung entsprechender
Lösungen vorzunehmen. Ich betrat den anderen Weg und versuchte
Kupfer, Eisen und Nickel ebenfalls auf Objektgläsern — wie Wer-
NICKE U. A. auf platiniertem Glase — auf durchsichtigen Platin-
schichten, welche ich durch Ausglühen von Ammoniumplatinchlorid
erhalten habe, mittelst eines schwachen galvanischen Stromes aus-
zuscheiden. Man kann da leicht und bald eine hinreichend dünne,
durchsichtige Schicht mancher Metalle auf der Kathode erhalten.
Das Kupfer ist mit grüner, Eisen mit gelblicher bis schmutzig brauner
Farbe durchsichtig. Zur Ausscheidung des Kupfers benutzte ich eine
stark verdünnte wässerige Lösung von Kupfersulphat (Kupfervitriol),
zur Ausscheidung des Eisens eine solche von Eisenoxydulammonium-
sulphat, aus einer der letzten analogen Verbindung des Nickels kann
man leicht Nickel ausscheiden u. s. w. Dadurch bekommt man eine
durchsichtige Metallschicht auf einer durchsichtigen Platinschicht.
Um kleine Partien von Kupfer oder Eisen allein zu bekommen machte
ich früher in den Platinschichten schmale Ritze mit Messer bis auf
das Objektglas, in diesen Ritzen setzt sich das Metall an den Platin-
rändern allein ab und kann also u. d. Mikroskop auch allein unter-
sucht werden.
17) Ein lockeres Aggregat von Goldkörnchen lässt sich aus getrocknetem
Goldchlorid auch mittelst Kanadabalsam reduzieren. — Dünngeschlagene Blätt-
chen von reinem Gold sind grün, fast grasgrün durchsichtig (im reflekt. Lichte
goldgelb), die von stärker silberhaltigem Golde bläulichgrün bis bläulich (im refl.
Lichte lichtgelb mit einem Stich ins Grünliche), jene von stärker kupferhaltigem
Golde grün durchsichtig, fast wie Kupfer allein (im refl. Lichte rötlichgelb).
Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 43
Nun handelte es sich darum, die mikroskopische Beobachtungs-
methode der Beschaffenheit der Präparate anzupassen. Man kann
hier nämlich auf der unteren Seite der Metallschichten keine Details
wahrnehmen, weil dieselbe glatt ist. Auch wäre es nicht zweckmässig
irgend welche Zeichen an der Oberfläche des Objektglases anzubringen,
da bei der sehr geringen Dicke der Metallschichten bereits kleine
Grůbchen oder Erhabenheiten die Dickenverhältnisse der letzteren
verhältnismässig stark beeinflussen würden. Ein solcher Fall kommt
ja mitunter auch bei der Untersuchung dünner Mineralplättchen vor,
und da kann man nach dem Vorgange von RosExBuscH auch ein unter
dem Kondensor befestigtes Signal in das Gesichtsfeld projizieren,
z. B. eine mikroskopische Photographie oder dergleichen. Selbst be-
nutzte ich als Signal ein brauchbares Diatomaceenpräparat, und zwar
ein von Pleurosigma angulatum, welches ich etwa 26 mm tief unter
der unteren Kondensorlinse mit Wachs befestigt hatte. Daran ist es
freilich immer sehr viel gelegen, damit ein solches Signal durch He-
bung oder Senkung des Kondensors möglichst genau in das Gesichts-
feld resp. in das Niveau der oberen Fläche des Objektglases gebracht
werde. Weil das gewöhnliche Tageslicht bei der Beobachtung nicht
hinreichte, und eine elektrische Glühlampe auch wenig vorteilhaft
erschien, so benutzte ich bei der Beobachtung die breite Flamme
einer Oellampe. In dem dünnen Metallpräparat machte ich zuvor
mit Messer einige schmale Ritze, um Teile von Diatomaceenschalen
durch das Metall, die übrigen Teile zugleich frei durch die Luft
beobachten zu können. Bei den elektrolytisch auf Platin niederschla-
genen Metallschichten kann man einen Teil der Platinschichte frei
lassen und in ihre obere Fläche — wie bei den übrigen Präparaten
in die obere Fläche des Objektglases — die Signale projizieren.
Man kann nunmehr leicht erkennen, ob das Metall eine höhere
oder eine niedrigere Lichtbrechung besitzt als die Luft, sei es, dass
man durch eine geringe, mittelst der Mikrometerschraube ausgeführte
Hebung und Senkung des Tubus in beiden Substanzen die gleichen
Details zum Vorschein bringen will, oder dass man nach einer grös-
seren Hebung des Tubus diesen wieder allmählich senkt und die
ersten deutlichen Konturen der einzelnen Bilder beobachtet, oder
auch den Kondensor samt dem Signal langsam bewegt — die not-
wendige Hebung des Tubus zum Erscheinen der einzelnen Details,
das frühere Auftauchen deutlicher Konturen bei der Senkung des
+ stärker gehobenen Tubus, oder bereits bei einer niedrigeren Position
des mit dem Signal verbundenen Kondensors verrät freilich eben
44 II. Heinrich Barvíř:
die stärker lichtbrechende Substanz. In Bezug auf das Auftauchen
der ersten Spuren des Bildes überhaupt muss man bei dickeren
Schichten, hauptsächlich bei sehr stark absorbierendem Kupfer aller-
dings auch auf die Absorption des Metalls Rücksicht nehmen. Würde
man die einzelnen Positionen des Tubus genau messen können und
dabei möglichst kompakte Präparate anwenden, so könnte man die
Brechungsexponenten der Metalle mit einer ziemlichen Annäherung
berechnen. Mir ist dies vorläufig nicht in wünschenswertem Masse
gelungen, obgleich ich sonst mit meinem Mikroskop für die in den
gewöhnlichen Gesteinsdünnschliffen enthaltenen Mineraliendurchschnitte
brauchbare Resultate bekomme, da es sich bei den Metallen um sehr
geringe Höhendifferenzen handelt, ich zweifle jedoch nicht, dass da
eine Vervollkommnung rücksichtlich der Schärfe der Signale, Ablesung
der Mikrometerschraubenstellung u. s. w. möglich ist. Es folgt aber
aus meinen Versuchen ganz deutlich, dass die genannten Metalle
Gold, Silber, Kupfer und Platin recht hohe Lichtbrechungsexponenten
besitzen, speziell auch bei den drei ersten fand ich die Lichtbrechung
immer bedeutend grösser als in der Luft, also bedeutend grösser
als Eins.
Bei den mittelst Nelkenöl erhaltenen Metallschichten versuchte
ich auch, um vielleicht eventuell übriggebliebene verdichtete Spuren
von Oel zu parallelisieren, die Präparate mit einer Mischung von
Nelkenöl und Kassiaöl, welche ich auf den Lichtbrechungsexponenten
1'547 (jenen des festen Kanadabalsams) gebracht habe, '*) bedeckt zu
beobachten, ebenfalls bei Blattgold, beim Kupfer benutzte ich die
ursprüngliche verdünnte Lösung von Kupfersulphat, später bedeckte
ich alle genannten Präparate auch mittelst Kassiaöl allein, dessen
Brechungsexponenten ich bei 20° C auf 1'6015 bestimmt habe, und
in allen Fällen erschien die Lichtbrechung der Metalle höher als
jene des Kassiaöls. Ich habe den Eindruck, es sei nicht ausge-
schlossen, dass der Lichtbrechungsexponent bei Platin vielleicht gegen
4, bei Gold, Silber und Kupfer circa 3 betragen könnte, wie ich für
Silber und Kupfer bereits aus anderen Gründen abgeleitet habe.
18) Hinige Oele, wie z. B. das Nelken- und Kassiaöl lassen sich in belie-
bigen Verháltnissen mischen, deswegen kann man leicht Mischungen von be-
stimmten, in entsprechenden Grenzen liegenden Lichtbrechungsexponenten er-
halten. Ich empfahl daher solche Mischungen als Beihilfe bei der Bestimmung
von durchsichtigen Mineralien, speziell auch zur Unterscheidung der Feldspate
mittelst der Becxr’schen Methode anzuwenden, da sie billig, dauerhaft und ohne
jede weitere Sorgfalt anwendbar sind. (Barviz, Hornické a hutnické Listy 1902,
Nro. 11 u. 12.)
be ne Mie Là“
Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 45
Ich habe auch die Anwendung der Becke’schen Methode !*) an
den dünnen Metallschichten versucht, es gelang jedoch beim Gold,
Silber, Kupfer und Platin die bekannte helle Linie weder beim Heben
noch beim Senken des Tubus auf der Seite der Metalle deutlich
genug zu erhalten, einesteils wegen der sehr geringen Dicke der
Präparate, ferner auch wegen der allzu grossen Absorption und der
starken Reflexion der genannten Metalle, abgesehen davon, dass die
Intensität jener Linie auch von der Beschaffenheit und der Lage der
seitlichen Begrenzungsfläche des untersuchten Präparates abhängt.
Beim Eisen trat aber jene helle Linie bereits deutlicher zum Vor-
schein.
Von den bisher angewandten Untersuchungsmethoden bezüglich
der Lichtbrechung der Metalle steht der ou OnauLnes’schen Methode
jene von Kuspr angewandte am nächsten, denn die Kuvpr'schen
Prismen wichen eigentlich nicht allzuviel von planparallelen Platten,
indem die Prismenwinkel beim Silber nur 10:97 bis 41:8", bei Gold
18:8" und 270”, bei Kupfer zwischen 16:0" und 240" und bei
Platin 245" und 28:3" betrugen. Deswegen erscheint es wünschens-
wert die Kuxpr'schen Resultate näher zu betrachten.
Bei geringen Prismenwinkeln ergaben sich für die beobachtete
Lage des austretenden Spaltbildes selbstverständlich auch nur geringe
Abweichungen, maximal beim Silber —326", bei Gold —11'3”, bei
Kupfer —8'2” für weisses Licht. Wäre » der genannten Metalle
gleich approxim. 3, da müsste die Ablenkung der Strahlen positiv
sein, und aus der Formel n = ne , nach welcher gerechnet wurde,
wobei d den Prismenwinkel, « den Ablenkungswinkel der Strahlen
bedeutet, würde = erfolgen, also maximal beim Silber + 21:4”,
bei Gold +13°5’, bei Kupfer +120”, folglich würde die gesammte
- Differenz betragen maximal: beim Silber 540, bei Gold 24'8°, bei
er
Kupfer 20:2“.
Die grösste durchsichtige Dicke der Kunpr’schen Metallprismen
war recht gering, denn die Durchsichtigkeit für senkrecht auffallende
Strahlen reicht nach Quiscke”°) beim Silber nur bis zu einer Dicke
von etwa 0'000L1 mm, beim Gold nur bis zu einer Dicke von etwa
19) F. Becxe: Ueber die Bestimmbarkeit der Gesteinsgemengteile, beson-
ders der Plagioklase auf Grund ihres Lichtbrechungsverhältnisses. Sitzber. d.
kais. Akad. d. Wiss. in Wien, m. n. Classe, Bd. 102, 1893, Juli.
2) Pogg. Ann 729 (1866), pag. 183, 193.
46 II. Heinrich Barvíř:
000016 mm, d. i. die maximale durchsichtige Dicke beträgt, da eine
Wellenlänge für das Na-Licht in der Luft zu etwa 0:000589 mm an-
genommen wird, beim Silber kaum '/,, bei Gold wenig mehr als '/
einer Wellenlänge des Na-Lichtes. Deswegen ist die Absorption jener
Metalle sehr stark. Von jener des Silbers sagt Wernıcke nach eigenen
Beobachtungen :?') Nehmen wir eine Lichtwelle von mittlerer Schwin-
gungsdauer in Luft zu 0:000550 mm an, so sehen wir, dass das Licht
*/, seiner anfänglichen Intensität verliert, während es im Silber den
kleinen Weg von ‘|, einer solchen Wellenlänge zurücklegt. — Die
Beobachtung geschah bei Kuxpr derart, dass die Glasplatte, an wel-
cher das Metallprisma sich befand, senkrecht zu den einfallenden
Strahlen aufgestellt wurde. Dann musste wegen der eben erwähnten
sehr starken Absorption eine Verengung des Spaltbildes von der brei-
teren Prismenseite her erfolgen, wobei die Breite des Spaltes auch
infolge der gleichzeitig in der entgegengesetzten Richtung wirkenden
Lichtbrechung etwas abgenommen hat. Da aber die Absorption hier
bedeutend stärker wirkte als die Lichtbrechung, so erschien die mitt-
lere Linie des durch das Prisma austretenden Spaltbildes gegenüber
der ursprünglichen Mittellinie, also scheinbar auch das ursprüngliche
Spaltbild im negativen Sinne verrückt. Schon die Platinschichte, auf
welcher die Metallprismen elektrolytisch ausgeschieden wurden, musste
infolge ihres Absorptions- und Reflexions-Vermögens das Licht schwä-
chen. Falls ein sehr enges Spaltbild aus dem Metallprisma austreten
würde, dürfte es eher dem rechten (d. i. dem der rechten Hand des Be-
obachters genäherten) Randteile, eigentlich überhaupt einem rechten
Teile des ursprünglichen Strahlenbündels angehören. Kunpr selbst
äussert sich über die auffallende Enge des aus den Metallprismen
austretenden Spaltbildes, welche er jedoch anders zu erklären scheint.
Er sagt nämlich: „Da die Prismenflächen sehr klein sind, so sind
die in das Objektiv gelangenden Strahlenbündel sehr dünn; dadurch
wird die Einstellung des Okulars des Beobachtungsfernrohrs in die
richtige Brennebene erschwert. Dazu kommt, dass das Spaltbild in-
folge des Durchganges des Lichtes durch die schmalen Prismen nie
scharf ist, sondern durch Beugung verwaschene Ränder hat.??) Und
2) Daselbst, Ergbd. VIII, 1878, pag. 77.
22) Die Länge -des durchsichtigen Teiles jener Metallprismen lässt sich
mit Hilfe der oben erwähnten Zahlen Quincrr’s für die grösste durchsichtige
Dicke beim Silber in sechs Fällen zwischen etwa 1:03 und 0:66 mm, in einem
Falle auf 1-2, in einem anderen Falle auf 25 mm abschätzen, bei Gold in einem
Falle auf 3:02 mm, in dem anderen auf 1'74 mm.
Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 47
bekanntlich bewirkt schon eine kleine räumliche Verrückung eines
Spaltsignals in der Nähe des Mittelpunktes des geteilten Kreises eine
verhältnismässig grosse Winkeldifferenz. Einer Differenz von 1 Bogen-
minute würde bereits die Verrückung der Mittellinie eines z. B.
0:25 mm vor dem Mittelpunkte austretenden Spaltbildes um 0:000073 mm
entsprechen. Daraus folgt, dass bei der Berechnung analoger Beob-
achtungen für die aus Silber, Gold, Kupfer und Platin, hergestellten
Prismen, ja eigentlich für alle Metallprismen — abgesehen von an-
deren Nebenumständen — eine gebührende Rücksicht auf die schein-
bare Verrückung der Mittellinie des Spaltbildes infolge der Absorp-
tion dieser Metalle genommen werden muss. Dadurch wird auch er-
klärt, warum Kuxpr aus seinen Beobachtungen für die Oxyde den
richtigen Werten bedeutend nähere Zahlen berechnet hat, weil näm-
lich die Absorption der Oxyde bedeutend geringer ist als jene der
entsprechenden Metalle.
Zusatz. Die in meiner früheren Abhandlung „Ueber die Ver-
hältuisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent und der Dichte bei
einigen Mineralien“ angegebene Berechnung der Lichtbrechungsexpo-
nenten f. e. Metalle führte ich auf Grund der dortselbst näher begründe-
ten Annahme aus, dass in gewissen Sulphiden die Metalle mit ihren
gewöhnlichen, oder doch den gewöhnlichen ziemlich nahen Eigenschaf-
ten enthalten sein dürften. Zugleich wurde angenommen, dass die in
einigen Metalloxyden enthaltenen Metalle ganz andere Eigenschaften
zu besitzen scheinen, als welche sie im freien Zustande aufweisen
(I. c. pag. 21). Später (in der Abh. „Weitere Bemerkungen über die
Verhältnisse zw. d. Atomgewicht u. d. Dichte bei einigen Elementen,
pag. 10 u. 11) führte ich aus, dass in den entsprechenden Modifika-
tionen von CaO, MgO und SrO wahrscheinlich Modifikationen von
Ca, Mg und Sr vorhanden sind, deren Dichte doppelt so gross sein
dürfte als im gewöhnl. Zustande, also z. B. Ca?, Mg? und Sı?. Es ist
wohl bemerkenswert, dass Mg? bezüglich der Dichte und des Atom-
gewichtes ziemlich genau in die gerade Reihe Ti—Zr (Mg*—Ti—Zr)
fallen würde, Ca? in die Reihe Ge—Ti(—Ca?), Sr” in die Reihe
Ce(—Sr?)—Ti, folglich fallen Mg’, Ca? und Sr? sämmtlich aus der
Gruppe der zweiwertigen Erdalkalimetalle in die Gruppe und die
Reihen der vierwertigen Elemente. Dieses Resultat dürfte einerseits
einen berücksichtigungswürdigen Beleg zur Auffassung der wechsel-
48 II. Heinrich Barvir : Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins.
seitigen Verhältnisse der beiden genannten Elementengruppen liefern,
andererseits wiederum die Tatsache beleuchten, dass auch bezüglich
der Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent und der Dichte
die Reihe der Erdalkalimetalloxyde mit der Reihe der Oxyde Quarz-
IV
Kassiterit (RO,) (in meiner Abh. pag. 19) fast zusammenfällt.
Ex
Hi.
Spodní silur v okolí Radotina a Velké Chuchle,
Podává J. V. Želízko.
Předloženo v sezení dne 24. listopadu 1905.
Před několika léty obdržel jsem od pana V. Brány, c. k. kon-
trollora cukerní daně v Lounech, a pana prof. J. J. Janxa v Brně
větší množství silurského materialu pásma D—d, (zahořanské vrstvy),
z nového naleziště, stráně Stankovky u Radotina, k vědeckému zpra-
cování. Později navštívil jsem sám uvedené naleziště za účelem geo-
logického studia, rozhojniv při tom značně material dosud k určení
zaslaný.
Vědecké výsledky byly krátce na to uveřejněny ve dvou po-
jednänich,') v nichž uvedeno, že je fauna zmíněného naleziště ne-
obyčejně bohatá, neboť určeno ve veškerém materiálu 79 druhů zka-
menělin.
Dotčené naleziště, nevysoká stráň Staňkovka, nachází se jjz. od
Radotína, po levém břehu Berounky, naproti strážnímu domku české
západní dráhy. Na všech dosud stávajících geologických mapách středo-
české silurské pánve, vyznačeny jsou vrstvy zdejší jako králodvorské
břidlice a kosovské křemence pásma D—d..
Je to dle Kresöino a HELmnaknRA") tak zvaný jihovýchodní pruh
rozprostírající se po pravém břehu Berounky, kolem Korna, Klučic,
Bělčic a Zadní Třebáně. Pruh tento, prostoupený četnými žilami dia-
1) Ueber einen neuen Fossilienfundort im mittelbohmischen Untersilure
(Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanstalt. Wien 1900.) — Einige neue Bei-
träge zur Kenntnis der Fauna des mittelbohmischen Untersilurs. (Ibid. 1901.)
2) Vysvětlení geologické mapy okolí pražského. (Archiv pro přírodověd-
prozkoumání Čech. IV. díl, č. 6.)
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
|
|
9 ff. I. V. Želízko:
basu, nabývá po přechodu na levý břeh Berounky dosti značné šířky,
rozkládaje se kolem Hlásné Třebáně, Roviny, Let, Mořinek, směrem
k Vonoklasům, odkudž se dále k Dobřichovicům, Černošicům, Rado-
tínu, Lahovici, Velké a Malé Chuchli poněkud súžuje, pokryt jsa moc-
ným alluvialním nánosem Berounky a částečně také Vltavy. Na to
rozšiřuje se znovu po přechodu na pravý břeh Vltavy a pokračuje
přes Hodkovičky, Bráník, Michli, Záběhlice, Strašnice, Štěrboholy až
za Dolní Počernice.
Krátce po uveřejnění dvou svrchu uvedených pojednání o fauně
pášma D—d, ze Stañkovky, zaslal pan kontrollor Bláha museu říš-
ského geologického ústavu novou kollekci zkamenělin ze dvou jiných
nalezišť, z téhož, na mapách uváděného jihovýchodního pruhu pásma
D—d;, mezi Radotinem a Velkou Chuchlí a západně od Velké Chuchle.
Pokud se palaeontologického materialu a petrografické povahy
horniny týče, v níž se zkameněliny vyskytly, byla nápadna okolnost,
že fauna i hornina jevily úplnou shodu se Stankovkou.
Kámen jest hlinitá břidlice barvy šedé a nahnědlé, s jemnými
"šupinkami slídy. Místy vyskytuje se též pevná, temná a jemnozrnná
drobová břidla se zkamenělinami, shodná petrograficky úplně s břid-
lou pásma D—d, z Letné a od Lodenie. Ve výše zmíněné hiinité
břidlici přichází zhusta též ony známé křemité nebo vápnité konkrece,
u Radotína a Chuchle ledvinovité, kulovité a podélné.
O fauně z obou shora uvedených míst míním v následujících
řádcích obšírněji pojednati.
Naleziste uU Velke Chnele?
Zmíněné, na zkameněliny bohalé naleziště, nacházející se zá-
padně od Velké Chuchle, u cesty vedoucí k Lochkovu a na Lahovskou,
poskytlo tyto druhy zkamenělin:
I. Trilobiti.
Trinucleus ornatus Sternb. sp.”) — Vyskytuje se zde podobně ©
jako na Stankovce ze všech zkamenělin nejhojněji. Některé kusy břid-
lice jsou hnízdy pozůstávajícími buď z hlav a pygidií, v různém sta-
diu vývoje, úplně pokryty. Celých, zachovalých exemplářů vyskytuje
se porfdku. BanRaxpE uvádí druh tento z různých nalezišť pásma
3) Dle Marra totožný 8 Trinucleus concentricus.
Spodni silur v okoli Radotina a Velk& Chuchle. 3
-d, ad,. Ve starých sbírkách musea říšského geologického ústavu
nachází se též několik exemplářů uvedeného trilobita z Velké Chuchle
pocházejících, k d, zařaděných a označených podpisem Fkrrscu.
Vedle toho nalézá se tam též několik kusů z téže lokality a rovněž
k pásmu d, zařaděných a určených jako T. ornatus J. J. JanvEw.*)
Dalmama socialis Barr. — Jedno pygidium s částí těla. Na-
chází se ve staré sbírce říšského geologického ústavu, zařaděný rov-
něž k pásmu d, a označený podpisem Frrrscn na etiketě. Barranpe
uvádí druh tento z pásma d, a d,.
Dalmania Angelini Barr. — Jedno pygidium; ve sbírce pana
Bláhy. Barranoe uvádí jej z pásma d,—d,.
Dalmania Phillipsi Barr. — Jedna hlava; znám z různých
nalezišť pásma d,, d, a d,.
Acidaspis Buchi Barr. — Část těla; rovněž ve sbírce p. Blihy.
BanRaxpE uvádí druh tento z pásma d, —d,.
II. Crustacea.
Beirichia hastata Barr. — Jeden exemplář; Barrasoe uvádí ji
z různých nalezišť pásma d;, d, a d,.
III. Cephalopoda.
Orthoceras sp. — Jeden stlačený, blíže těžko určitelný exemplář.
IV. Brachiopoda.
Strophomena aquila Barr. — Jeden exemplář; známa z něko-
lika nalezišť pásma d,, d, a d,.
V. Gastropoda.
Enomphalus (Maclurea ?) comes Barr. sp. — Jeden malý exemplář.
VI. Lamellibranchiata.
Mytilus sp. — Jeden větší, stlačený exemplář.
Leda sp. — Jeden exemplär.
er 4) Počra uvádí ve svých Geologických výletech do okolí pražského od Velké
" Chuchle Trinucleus Goldfussi, kterÿ-jsme ale v materialu panem Bláhou zaslaném
neshledali.
Ir
4 - IH. J. V. Zelizko:
VII? Alcyonaria.
Monticulipora certa Počta. — Počta uvádí tři druhy vesměs
z pásma d,. Druh tento zjistili jsme též v materialu d, na Kněží
Hoře u Lodenic, kdež se hojně vyskytuje.
Naleziště mezi Velkou Chuchlí a Radotinem.
Jest to stráň, táhnoucí se mezi dotéenými místy, a nacházející
se u prvního domku české západní dráhy. Jdeme-li cestou podél dráhy
z Radotína do Velké Chuchle, tedy severovýchodně od Radotína, a
přestoupíme-li trať a přijdeme na pěšinu vedoucí vzhůru k Lahovské,
nalezneme zde vymleté rokle, bohaté na zkameněliny. Je to asi polo-
vina cesty mezi Radotínem a Valtrovým zahradnictvím, nad nímž se
kolonie Haidinger nachází. :
Místo ono dalo by se lépe označiti jménem „pod Lahoyskou“.
Odtud určil jsem tyto zkameněliny:
I. Trüobiti.
Trinucleus ornatus Sternb. sp. — Několik hlav a částí těl. Není
zde již tak hojný jako v lokalitě předešlé.
Dalmama socialis Barr. — Několik hlav a částí těl.
Dalmania solitaria Barr. — Jedna hlava; Barranpe uvádí druh
tento z pásma d, i d,.
Dalmama sp. — Několik zbytků.
Lichas nov. sp. — Jeden hypostöme nového druhu, o němž bude
obšírněji pojednáno ve zvláštní publikaci o fauně středočeského spod-
ního siluru.
II. Cephalopoda.
Orthoceras bisignatum Barr. — Několik úlomků; Barranpe uvádí
druh tento z různých nalezišť pásma d,.
Orthoceras sp. Jeden stlačený exemplář.
II. Brachiopoda.
Strophomena aguila Barr. — Hojná.
„Paterula bohemica Barr. — Jeden exemplář; známa z různých
nalezišť pásma d,, d, a d..
Spodní silur v okolí Radotina a Velké Chuchle. 5
IV. Gastropoda.
Pleurotomaria viator Barr. -— Jeden malý exemplář.
Temnodiscus sp. — Jeden exemplář.
Sinuitopsis sp. — Jeden exemplář.
V. Conularidu.
Conularia fecunda Barr. — Jeden exemplář; BaRRaxpE uvádí
druh tento z pásma d, a d,.
Conularia exquisita Barr. — Dva úlomky; známa z různých
nalezišť pásma d,, d,—d,.
Hyolithus sp. — Několik nezřetelných úlomků.
VI. Lamellibranchiata.
Leda bohemica Barr. — Dva exempláře; Barranpe uvádí druh
tento z pásma d,—d,.
Leda decurtata Barr. — Jeden exemplář ; známa z pásma d, — d,.
Leda sp. — Jeden nezřetelný exemplář.
Nucula protensa Barr. — Jeden malý exemplář. Barranne uvádí
druh tento z pásma d,—d..
Modiolopsis cf. senilis Barr. — Jeden malý exemplář, shodující
se nápadně s druhem, jejž DaRRAxpE z pásma e, uvádí.
VII. Graptoliti.
Diplograptus sp. — Jeden poněkud málo zřetelný otisk. Dle
všeho bude to druh Diplograptus foliaceus Murch. var., vulgatus Lapw.,
který uvádí Perser z d, od Velké Chuchle.“)
VIII. Vermes.
Cornulites confertus Barr. — Jeden exemplář; Barraxpe uvádí
jej z různých nalezišť pásma d, a d,.
K doplnění tohoto seznamu zkamenělin dlužno ještě uvésti několik
druhů Æibeirit, k Phyllopodům zařaděných, jichž se několik exemplářů
v materialu panem Blähou zaslaném rovněž nalézalo. Vědecké zpraco-
vání jich předal pisatel přítomné práce svého času dru ScauBerrovt. *)
| 5) Z téhož naleziště popisuje týž ještě druh Diplograptus pristis His
a Dipl. lingulitheca nov. sp. (Studie o českých graptolitech. Část II, Monografie
graptolitů spodního siluru. Praha 1895.)
6) R. J. Scxuserr und Dr. L. Waacew: Die untersilurischen Phyllopodengat-
tungen Ribeiria Sharpe und Ribeirella nov. gen. (Jahrbuch d. k. k. geolog. Reichs-
anstalt. Band 53. Wien 1903.)
6 III. J. V. Želízko:
Od Velké Chuchle popsány byly:
Ribeiria apusoides Schubert et Waagen. — Vyskytuje se v pásmu
dj» ds, d, a d,, mezi jiným i na Staňkovce. (Zde zjištěna mimo to
1 Fübeiria inflata Sch. & W.)
Ribeirella Sharpei Barr. sp. (emend. Sch. « W.) Přichází v růz-
ných nalezištích pásma d,, d, a d,. Vyskytuje se i na Staňkovce.
K vůli snazšímu přehledu, v jakém poměru se nalézá námi určená
fauna z nalezišť od Velké Chuchle a mezi Radotínem a Velkou Chuchlí,
k fauně ostatních pásem českého siluru, stůjž zde tabellarní přehled
na straně 7.
Fauna z obou tuto uvedených nalezišť, přes to, že není na
druhy tak bohatá jako ona na Staňkovce, vykazuje přec zkame-
něliny nazvíce shodné s tímto nalezištěm, jakož i s Kněží Horou
s., ee
Nápadným zjevem na Staňkovce, jakož i v nalezištích u Chuchle
je Trinucles ornatus, vyskytující se ze všech zkamenělin ňejhojněji.
Za to ale význačných, jedině v pásmu D—d, anebo ve vyšsích
horizontech přicházejících zkamenělin, (Remopleurides radians, Philli-
psia parabola, Trinucleus Bucklandi, Ampyx Portlocki, Cyphaspis
a j.) zjištěno mnou zde nebylo.
Petrografická povaha horniny jak ze Stañkovky, tak i od Chuchle
je stejná a, jak jsem se byl sám přesvědčil, zabývaje se po delší dobu
geologickými výzkumy zmíněného okolí, náleží jak Staňkovka tak
1 shora uvedená naleziště, u Velké Chuchle a mezi Radotínem a Vel-
kou Chuchlí, témuž horizontu pásma D—d, a nikoli pásmu D—d,,
jak se na geologických mapách a v literatuře uvádí. “)
7) Einige neue Beitráge zur Kenntnis der Fauna des mittelbohmischen
Untersilurs. (Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanstalt. 1901.)
S) Barranpe: Defense des Colonies III. (Prague 1865.) Barevné profily, při-
ložené témuž dílu. — Kkrsči-HELMHACKER: Vysvětlení geologické mapy okoli praž-
ského atd. — Karegyèi-FrismanreL: Orografický a geotektonický přehled území silur-
ského ve středních Čechách (Archiv pro přírodověd. prozk. Čech, díl V. č. 5.) —
Počra: Geologická mapa Čech (Ibid. díl XII. č.6). — KzeJčt: Geologie. (str. 415.)
Týž uvádí Velkou Chuchli jakožto naleziště zkamenělin pásma d,. Na str. 415.
popisuje rozšíření vrstev d. „na stráních mezi Velkými Chuchlemi pod Lahovskou
až k Radotínu“. —!KaArzer: Geologie von Böhmen. Na stránce 900. uvádí nsleziště
konkrecí buď kvarcitových buď vápenných nad Valtrovým zahradnictvím u Velké
Chuchle. Na str. 902. a 903. uvádí V. Chuchli jakožto vydatné naleziště zkame-
nělin pásma d,. — Jedině WorpěrcH (Všeobecná geologie díl III), část III. na
str. 219. řadí Velkou Chuchli (vedle Staňkovky, Kněží Hory a j.) k pásmu d,.
Spodní silur v okolí Radotina a Velké Chuchle,
-V
Druh | d, d,|d; | d, d| ©
L. Trilobiti. | |
'Minucieustornatus Sternb. Sp. - . - - « . : I— | — : =|
2.| Dalmania socialis Barr. M |) + |-
3., Dalmania Angelini Barr. . . . . I— +- ++-
4.| Dalmania Phillipsi Barr. . . . | FE | —| +-
5.| Dalmania solitaria Barr. oz ea
O PDAIMANIA sp... - + à - une... — |(— | — | + | —| —
7.| Acidaspis Buchi Barr. . i + -+ -+ |
SWlsichasanov-4sp. -13127 Kun). E al
| 1l4 | 3, 8| 4|—
II. Crustacea. jb a |
9.) Beirichia hastata Barr.. . . . . - — -= -=>
= E
III. Cephalopoda. WE NE
10.| Orthoceras bisignatum Barr. se I— 1-1 -|+|— || —
Em Orthocerasuspe ©- 7.6445 0- el 006 fe 6 |= di |
Eee ee
IV. Brachiopoda. | | I
12.| Strophomena aquila Barr. Bu lei lee
13.! Paterula bohemica Barr. . . . . . es arme
| Bene
| V. Gastropoda. | 7
14.) Enomphalus (Maciurea ?) comes Barr. sp. . - | — + | —
(beplenrotomariavlator: Barr. Men Li —| + | — || —
os Remnodiscus sp. Esc: : Kai me Sm Slo o
AIR SMUILODSIS ESP LUS en. alle
| me
VI. Conularida. |
18.| Conularia fecunda Barr. meer tan ee)
19.| Conularia exguisita Barr. zi EEA lee ee beurre
2, ENONITELS Bas 31 05 0 ll: r ee |
| 1 PE 1; 3 >| —
VII. Lammellibranchiata. Ina (Ba |
ZM MHC daponemica Barr A... 1.0 ee: I- +- +1 —
22.| Leda decurtata Barr. P
PILE ESS VS SRE RE ER Tel ea
Z BNIVUSPSPI 0. 0. 0.0. č nahe co oko = |= ===
35.| Nucula protensa Barr. . < . . . . - +. — Bar
26. mModiolopsis cí- senilis Barr... 2. == E =
ie el Bl TE ENT
VII. Graptoiiti. I |
A Diplooraptus sp... NB Mana. =
zd a
IX. ?Alcyonaria. (RES
28. Monticulipora certa Poëta | | a ee m
|| — 1 =|=
X. Vermes. |
29.| Cornulites confertus Barr. . - . + . - . - . mére
| nl) 1 | —
XI. Phyllopoda. cas |
30.| Ribeiria apusoides. Schub. & Waag.. . . . . = ae le
31.| Ribeirella Sharpei Barr. sp... . - . - - - | BEE E
ka
Úhrnně. . .| 7 | 6 11/31/14 1
rn
8 fit. 5. V. Zelizko: Spodní silur v okoli Radotina a Velké Chuchle,
Typické, zelenavé břidlice pásma D—d,, které na Kosově,
u Králova Dvora a j. chovají význačné zkameněliny tohoto pásma,
zjistil jsem v okolí Radotína a Velké Chuchle ve vyšších polohách
také, ku př. na Lahovské, ve stržích cesty vedoucí z Radotína k Loch-
kovu, jsou tyto dobře přístupné. Zkamenělin ale nenalezeno zde
žádných.
Stankovka, naleziště mezi Radotínem a Velkou Chuchli a nale-
ziště západně od Velké Chuchle jsou pokračováním vrstev pásma
D — d,, kteréž je na protější východní straně po pravém břehu
Berounky a po obou březích Vltavy v značné míře vyvinuto (Lipany,
Lipenec, Žabovřesky, Zbraslav, Modřany atd.), ale poblíže svrchu
uvedených nalezišť alluvialním nánosem z větší části zakryto.
Pokud se hranic, jakož i fauny pásma D—d, a D—d, na
jiných místech středočeské silurské pánve týče, bude nutno podrob-
nějšího studia, ježto není vyloučeno, že mnohé vrstvy jakož i fauna
těchto, dosud k pásmu D—d; řaděné, pásmu D—d, přináleží. °)
vrve
hende Stufe (2 c — D—d,) kann nicht scharf gezogen werden, da der Uebergang
aus den glimmerreichen Grauwackenschiefern in die schwach glimmerigen Thon-
schiefer ein allmäliger ist. Einige Profile scheinen wohl eine schärfere gegen-
seitige Abgrenzung beider Stufen dadurch anzudeuten, dass die für 2 d (D--d,)
typischen grünlichen Schiefer von schwarzen Schiefern mit Trinucleus ornatus deut-
lich geschieden zu werden vermögen, welche letzteren, obwohl bislang stets als
2 d (D—d.) aufgefasst, zur Stufe 2 ce (D—d,) gestellt werden könnten. Dagen
haben mich Petrefactenfunde bei Strašnitz und Hostawitz (O von Prag) überzeugt,
dass die dortigen grüngrauen, weichen, von Krrsci und HrLmuackER als 2 d (D—d,)
bezeichneten Schiefer der Stufe 2 c (D-d,) angehören. Die Farbe der Schiefer
kann somit kein unterscheidendes Merkmal der beiden Stufen 2 c und 2 d ab-
geben und die gegenseitige Abgrenzung derselben muss nach wie vor dort, wo
sie nicht auf Grund palaeontologischer Befunde bestimmt werden kann, dem
individuellen Ermessen anheimgestellt bleiben.“ (Geologie von Böhmen, Str. 899.)
-=
IV.
Zur Gytologie der gegliederten Milchröhren.
Von Karl Spisar.
(Mit einer Tafel.)
Vorgelest in der Sitzung den 12. Jäner 1906.
Es waren mehrere Fragen, welche mich - bestimmt haben die
eytologischen Verhältnisse der gegliederten Milchröhren zu untersu-
chen: zunächst die Frage, ob thatsächlich Kerne in den Milchröhren
in einem bestimmten Entwicklungsstadium degenerieren und sich auf-
lösen, wie das Schwipr vermuthungsweise ausgesprochen und ZANDER
zu beweisen versucht hat; weiter, ob sich vielleicht in den geglie-
derten Milchröhren amitotische Theilungen eventuell Fragmentationen
nachweisen liessen. Anderseits konnte auch ein gewisses Interesse das
gegenseitige Verhalten der Kerne nach der Auflösung der die ein-
zelnen Zellen, aus welchen die Milchröhren entstehen, trennenden
Querwände haben. Es war nicht ausgeschlossen, dass sich dann be-
‚stimmte Bewegungen der Zellkerne werden nachweisen lassen, denn
die neuern Arbeiten von Grrasımow, WisseriNen, Nëmec und anderen
haben gezeigt, dass die gegenseitige Lagerung der Zellkerne in
mehrkernigen Zellen eine ganz gesetzmässige sein kañn. Doch muss
‚schon jetzt bekannt werden, dass ich in dieser Beziehung zu keinem
positiven Resultate gelangt bin. Insbesondere ist hervorzuheben, dass
ich keine Kernverschmelzungen beobachten konnte, auch waren keine
_Kérnformen zu beobachten, welche als intermediäre Stadien entweder
4 amitotische Theilungen oder als Kernverschmelzungen gedeutet
werden konnten. Hingegen konnten ganz sicher Degenerationserschei-
… Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1
9 ÍV. Karl Spisar:
nungen an Zellkernen beobachtet werden. Womit dieselben zusam-
menhängen, ist schwer zu entscheiden. Möglicherweise brauchen die
älteren ausgewachsenen Theile des Milchröhrensystems, wo auch der
Milchsaft eine annährend definitive Zusammensetzung erreicht hat,
nicht so viele Kerne, wie in jüngeren Stadien. Der Ueberfluss an
Kernsubstanz wird dann durch Degeneration und Auflösung der Zell-
kerne beseitigt.
Was die Degeneration selbst betrifft, so erscheint dieselbe zu-
nächst als eine Schrumpfung des Zellkernes; anfangs sind diese Kerne
noch stark färbbar, offenbar weil in ihnen die Chromatinmenge nicht
abnimmt. Sie erscheinen fast homogen, obzwar sie noch bei einge-
hender Untersuchung sich als granulär erweisen. Später werden sie
viel schwächer färbbar, auch ist von dem Nucleolus nichts mehr zu
sehen. Offenbar verschwindet zunächst der Kernsaft, wodurch der
Kern schrumpft, hierauf wird erst auch das Chromatin angegriffen.
Das letzte Stadium scheint eine Fragmentation des Zellkernes zu sein.
Bevor ich mit dem Berichte über die Resultate meiner Unter-
suchungen an den gegliederten Milchrühren der Cichoriaceen beginne,
will ich die wichtigsten Ansichten der früheren Physiologen und Ana-
tomen kurz anführen.
Ich fühle mich verpflichtet zuvor meinen herzlichsten Dank
Herrn Prof. Dr. B. Němec abzustatten für das Interesse und die
freundlichen Winke, mit welchen er meine Arbeit begleitete.
Aus der zahlreichen Literatur, welche die gegliederten Milch-
röhren behandelt, erhellt, dass es kaum ein Element des Pflanzen-
körpers gibt, über das in Rücksicht auf seinen Bau, Entwicklung und
seine physiologische Bedeutung so abweichende Ansichten geäussert
gewesen wären, wie über die Milchsaftgefässe.
Die Milchröhren wurden schon von älteren Pflanzenanatomen
beobachtet, so schon durch Marrie. Die diesbezügliche Literatur
wurde von Hassrem') ausführlich in seiner im Jahre 1864 erschiene-
nen Arbeit besprochen. Es wäre daher überflüssig hier nochmals auf
die ältere Geschichte der Forschungen über das Milchröhrensystem
einzugehen. Es sei nur hervorgehoben, dass man eine Zeit lang der
Ansicht war, es gäbe zweierlei Milchröhren und zwar solche, welche
aus Zellreihen entstehen, welchen Vorgang schon MoLDENHAVER beo-
bachtet hat; als die zweite Art von Milchröhren wurden schleim-
führende Interzellularen angeführt. Um die Kenntniss der Milch-
1) Hansırın Jonann, Die Milchsaftgesässe und die verwandten Organe der
Rinde 1864 Seite 5—10.
| BE
Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren, 3
röhren haben sich unter anderen ScHLeiden, UNGER, ScHacur, Mont,
Eıy Uxcexannrer, Karsten und Teecur verdient gemacht. Eine be-
Sonders grosse Bedeutung kommt jedoch den Arbeiten von HANSTEIN zu.
Hansrteın sucht in seiner schon angeführten Schrift dem Begriff
der Milchsaftgefässen eine bestimmte Umgrenzung zu geben, indem
er meint, dass dies jene pflanzlichen Organe seien, welche in ihrer
vollkommensten Form das ausgebildetste Gefässsystem darstellen. Er
hat nämlich beobachtet, dass sie in den Familien der Cichoriaceen,
Campanulaceen und Lobeliaceen am vollendetsten vorkommen, und sah
auch, dass sie als röhrenförmige Schläuche ohne Unterbrechung das Ge-
fässbündel begleiten und dass diese Röhren durch häufige seitliche
Anastomosen zu einem Netz verbunden sind, das das Cambium umgibt.
Durch Versuche kann man sich leicht überzeugen, dass dieselben
aus Zellreihen hervorgegangen sind, wenn auch das Auflösen der
Querwände in einem so frühen Stadium vorsichgegangen ist, dass es
sich bei seiner Feinheit der Beobachtung entzieht. Deshalb gibt er
wohl zu, dass man auf grosse vielleicht auch unüberwindliche Schwie-
rigkeiten stossen würde, sollte man das Entstehen derselben aus se-
kundär austapezierten Interzellulargängen annehmen.
Bei den Cichoriaceen kommen Milchsaftgefässe auch im Mark in
Form von Bündeln vor. In der Zusammenfassung der Resultate sagt
er, dass die Schläuche, welche den milchigen Saft führen, wahre Ge-
fässe, d. h. Verschmelzungen von Zellen oder nach Users Bezeich-
nungen Zell-Fusionen sind, und dass diese Verschmelzung bei ihnen
viel vollkommener ist, als bei den Gefässen des Holzes. Die Milch-
saftgefässe lassen nirgends weder mit den Holzgefässen noch mit den
Siebröhren eine offene Kommunikation nachweisen, wohl aber ist es
sicher, dass sie die Gefässbündel bis in die Blätter und Blüten be-
gleiten und sich ihnen anfügen. Schliesslich lassen sie die Enden der
Spiralgefässe allein verlaufen und verlieren sich im Parenchym der
Blattspreite oder sie gehen in vereinzelte blinde Endungen über.
Im Blütenstiel lässt sich dieselbe Verteilung der Milchsaftgefässe beo-
bachten wie im Stengel. Aus dem Receptaculum ziehen sich die
Milch- und Siebröhren und Spiralgefässe in den Kelch und das Peri-
karpium und treten in kleinen Strängen in die Blumenkrone, Staub-
gefässe und den Griffel ein.
In der ganzen Arbeit Hansteıns findet man keine Angabe über
den Inhalt der Milchröhren. In einer weiteren Arbeit?) handelt er
2) Haxsreix J., Versuche über die Leitung des Saftes durch die Rinde und
Folgerungen daraus. Jahrb. für wiss. Botanik II B. Berlin 1860. S. 442 u. 461.
Tirer Re
4 IV. Karl Spisar:
über die physiologische Bedeutung der Milchröhren, ob dieselben bloss
Exkretorgane sind, oder vielleicht die Rolle eines Reservestoffbe-
hälters spielen.
Zehn Jahre später veröffentlichte derselbe Forscher neue Resul-
tate seines Studiums; *) unter anderem spricht er die Meinung aus,
dass die Milchröhren vielleicht auch Protoplasma besitzen, er sagt
aber nicht, ob Kerne darin vorkommen.
Dr Banv schreibt in seiner „Vergleichenden Anatomie“ von den
Milchröhren, dass‘) innerhalb der Wand weder Protoplasma noch
Zellkerne zu erkennen sind. Allerdings haben manche geronnene fein-
körnige Milchsäfte z. B. die der Cächoriaceen mit geronnenem Proto-
plasma Aehnlichkeit, oder es bleibt in teilweise entleerten Röhren
nach Einwirkung von Alkohol, Jodlösung u. s. w. streckenweise ein
Wandbeleg, welcher einer geronnenen protoplasmatischen Wandaus-
kleidung gleicht. Weitere Untersuchungen werden daher vielleicht
einen Protoplasmakörper nachzuweisen im Stande sein. An einer
anderen Stelle heisst es, dass die Milchsäfte für nichts -anderes als
für Flüssigkeiten betrachtet werden können.
Der erste, dem es gelungen ist einen Plasmakörper und eine
Mehrzahl von Kernen in ungegliederten Milchröhren nachzuweisen,
war TREUB.°)
Es lag nun die Frage nahe, ob auch die gegliederten Milch-
röhren der Cichoriaceen, Campanulaceen u. s. w. Plasma u. Kerne besitzen.
Jonow“) berůcksichte dies in seiner Arbeit beim Studium der Milch-
röhren der Aroideen. Indem er Anthurium als Vertreter derselben
nahm, kam er zu dem Resultate, dass diese Milchröhren Plasma und
Kerne besitzen uud dass wahrscheinlich nach der Verschmelzung keine
Vermehrung der Kerne stattfindet. Damit konnte aber die Sache
keinen Abschluss finden, weil der Milchsaft der Aroideen abweichende
Eigenschaften im Vergleiche mit dem Inhalt der sonstigen Milchsäfte
zeigt, das ganze Milchröhrensystem unvollkommen ausgebildet ist ?)
3) Haxsrrix J., Ueber die Bewegungserscheinungen des Zellkernes in ihren
Beziehungen zum Protoplasma. Stzber. der niederrh. Ges. für Natur und Heilkunde,
Bonn. 19. XII. 1870 S. 222.
*) Dr Bary, Vergleichende Anatomie der Vegetationsorgane etc. Leipzig. -
4877. S. 191. ; Fan
°) Treue M. F., Sur la pluralité des noyaux des certaines cellules végétales
Comptes rendus 1879. T. 89. S. 494. :
5) Jonow Fr., Untersuchungen über die Zellkerne in den Sekretbehältern
und Parenchymzellen der höheren Monokotylen. Bonn 1880. S. 29. -
1) Bar, CS 209. €
a nr Lo o Al de Ka ua
Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 5
und weil keine sicheren Anhaltspunkte für die Lebendigkeit der Proto-
plasmakörper aufzufinden waren.°)
Im Anschluss an die Resultate Jonows hat E, Scmmpr’) neue
Untersuchungen unternommen. Zu diesem Studium wählte er die Fa-
milien der Cichoriaceen, Campanulaceen, Lobeliaceen u. S. w.
Der Entstehung nach teilt er das Milchröhrensystem der Ctchoria-
ceen in 2 Kategorien, in solche, welche durch die Tätigkeit des Kam-
biums entstanden sind, und in jene, welche sich aus dem Urmeristem
differenzieren. Zur ersten Partie gehört die Hauptmenge der Milch-
röhren der Wurzeln, zur zweiten die Milchröhren zumeist der ober-
irdischen Pflanzenteile. Die Untersuchung der Schnitte vom lebendi-
gen Material führt zumeist zu keinem Ziel, dafür aber ergeben sich
gute Resultate durch‘ Härtung mit Pikrinsäure und durch Tinktion
mit Hämatoxylin. Seine Ergebnisse bezüglich der Kerne sind in fol-
genden Worten enthalten:!°) dass in den Milchröhren unmittelbar
neben runden Kernen auch sehr langgestreckte vorkommen, erscheint
als ein Punkt von sehr geringer Wichtigkeit. Das Kerukörperchen
ist in ihnen oft ebenso deutlich, wie in den Kernen der Nachbar-
zellen. Feinkörniges Aussehen kommt den einen wie den ande-
ren zu.
Im Alter übertreffen die Kerne der Milchröhren an Grösse oft
diejenigen der Nachbarzellen, sind aber andererseits bedeutend ärmer
an tingierbarer Substanz als diese. Bisweilen war diese Substanzar-
mut in hohem Grade in die Augen fallend.
Irgendwelche Figuren, die auf eine Kernteilung, sei es eine
direkte oder indirekte hinwiesen, wurden an keiner Stelle beobach-
tet.)
Die Anzahl der Kerne in den Milchröhren ist variabel, zumeist
aber sehr gering. Niemals findet man in den Milchgefässen besonders
in der Nachbarschaft des Bastes, so viele Kerne, wie viele ebenso
lange Reihen von Parenchymzellen der Rinde enthalten. Die Seltenheit
der Kerne will er durch zwei Ansichten erklären : Ein grosser Teil
des Milchröhrensystems ist bereits bei geringer Länge des Interno-
diums entwickelt und wenn bei weitergehender Streckung des Inter-
nodiums keine Kernvermehrung eintritt, so werden die Kerne relativ
3) Joxov, l. c. S. 36. à 2%
9) E. Smrpr, Ueber den Plasmakörper der gegliederten Milchröhren. Bot.
Zeit. 1882. 8. 437—440.
10) Scxmipr, 1. c. 9. 441.
1) SoHmrpr, I. c. 441 u. 442.
6 IV. Karl Spisar:
seltener als im Nachbargewebe. Von dieser Erklärung sagt Scaminr
selbst, dass sie den Vorzug verdient vor der nachfolgenden, welche
dahin lautet, dass sich die Kerne verschiedenartig verhalten.
Obwohl für alle Theile des Milchröhrenssystems ein Verbleiben
der Kerne bis zu den ältesten Stadien in zahlreichen Fällen festge-
stellt werden konnte, und in den Diaphragmen der Knoten sich alle
Kerne mit Sicherheit erhalten finden, erscheint anderseits doch nicht
ausgeschlossen, dass im Alter der Substanzunterschied mancher Kerne
gegen das Plasma gering genug wird, um sich der Wahrnehmung,
selbst bei Anwendung der erwähnten Mittel, zu entziehen. Es könnte
dies von einer wirklichen Auflösung der Kerne wohl noch verschie-
den sein. Für die Beobachtung stellt sich freilich, solange nicht etwa
besondere Hilfsmittel zum Nachweise der Kerne noch verbessert
werden, beides gleich und so kann auf Grund derselben eine wirk-
liche Auflösung nicht als ausgeschlossen bezeichnet werden."*)
Was den Protoplasten anbelangt, so vereinigen sich einzelne Proto-
plasten der Zellen nach der Verschmelzung zu einem einzigen Schlauch,
welcher die ganze Milchröhre auskleidet. In jüngeren Teilen ist der-
selbe relativ stark, mit dem Alter aber nimmt er an Dicke ab und
speichert weniger Hämatoxylin auf. Dass dieser Protoplasmakörper
bei den gegliederten Milchröhren lebt, nimmt der Autor als sicher
an, weil sich derselbe bei Verlängerung der betreffenden Milchröhren
mitverlängert und bei Verwundung eines Pflanzenteiles eigenartig
reagiert. Die Tatsache, dass in manchen Teilen keine Kerne aufge-
funden werden konnten, somit „möglicher Weise wirklich verschwun-
den sein können“, spricht noch nicht dafür, dass nach dem Verschwin-
den des Kernes das Leben zu Ende ist; der Autor führt Beispiele
vor, dass auch nach dem Verschwinden des Kernes das Protoplasma
lebt.'*)
R. ZaxDER nahm sich vor, die Entwicklung der Milchröhren vom
ersten Anfange an zu beobachten, um das Schicksal der Kerne auf-
zuklären. Er bemerkt in seiner Schrift,'“) dass Schmipr der erste war,
welcher darauf aufmerksam gemacht hatte, dass in alten Milchröhren
eine geringere Anzahl von Kernen vorkomme und dass er die Mei-
2) Scumif, I. c. S. 442.
13) Scuwrrz, Untersuchungen über die Struktur des Protoplasmas und der
Zellkerne in den Pflanzenzellen. Sitzungsberichte der niederrh. Ges. f. Nat. und
Heilkunde Bonn 13. Juli 1880, Separatabdruck Š. 31.
14) Zanper R., Die Milchsafthaare der Cíchoriaceen. Stuttgart 1896 Biblio-
theca botanica Heft 57., S. 14, 15.
Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 7
nung Scaurprs bezüglich des allmähligen Auflösens der Kerne bestä-
tigen müsse. Sein Resultat lautet:
».. . Im weiteren Verlauf der Entwicklung nimmt der Inhalt dieser Zel-
len an Opazitát zu und es treten nun auch bald die bekannten für die Milch-
röhren charakteristischen Resorbtionen der Wände ein, Im Beginn derselben sind
die einzelnen Zellen mit ihren Kernen und Plasmakörpern noch deutlich unter-
scheidbar. Der Kern ist gewöhnlich von linsenförmiger Gestalt und besitzt einen
deutlichen Nucleolus. Mit der Zeit fangen einige Kerne an sich zu strecken; sie
nehmen ellipsoidische bis spindelförmige Gestalt an und zeigen oft die seltsam-
sten Formveränderungen. Auf diese Erscheinung hatte bereits E, Scumror"“) hin-
gewiesen. Er vermutet, dass diese Verminderung der Kerne durch allmähliges
Auflösen derselben herbeigeführt werde, ohne jedoch tatsächliche Belege dafür
beibringen zu können.“
Es ist Zanper im Verlaufe seiner Untersuchungen öfters geglückt
Kerne zu beobachten, welche dieser Vermutung durchaus entsprechen.
Dieselben waren von Löchern und Kanälen durchsetzt, welche leb-
haft an die Korrosionserscheinungen der Stärkekörner bei der Kei-
mung erinnern. Oftmals war der ursprüngliche Kern in 2 oder
mehrere Stücke zerfallen, die noch in unmittelbarer Nähe bei einander
lagen, so dass kein Zweifel darüber bestehen konnte, das sie ursprüng-
lich zusammengehangen hatten.
Dazu will ich jetzt schon bemerken, dass ich bei meinen Studien
der Milchröhren niemals die Kerne derart gefunden habe, dass sie
von Löchern und Kanälen durchsetzt gewesen wären; ebenso ist das
Zerfallen der Kerne recht zweifelhaft.
In der neuesten Zeit hat den Inhalt der Milchröhren H. Mo-
LISCH '°) untersucht und unter anderem sagt er, dass er sich bei vielen
Pflanzen von der Gegenwart eines Plasmaschlauches, der die Milch-
röhren auskleidet und Kerne enthält, in denselben überzeugt habe.
Andere Schriften '") bezüglich der Milchröhren, welche vorlie-
gende Arbeit weniger angehen, können füglich übergangen werden
abgesehen von der Abhandlung von A. J. Scmmper ), welcher die
Milchröhren auf die Frage hin behandelt, ob dieselben Kohlenhydrate
und Eiweisskörper leiten oder nicht. !)
15) ScHmiDT, I. c. S. 436 u. w.
16) J. Moriscu,' Studien über den Milchsaft und Schleimsaft der Pflauzen.
Jena 1901. S. — 4.
17) 8. Schwepener, Einige Beobachtungen an Milchsaftgefässen: Sitzungsb-
der Berl. Akad. 1885.
18) A. F, Sckinper, Über die Bildung und Wanderung der Kohlenhydrate.
in den Laubblättern. Bot. Zeitung 188%. Nro 49.
19) HaBERLANpT, Zur physiologischen Anatomie der Milehrôhren. Sitzungsber.
der W. Ak. 1883 B. 87. — Physiologische Pflanzenanatomie 1884 S 223.
8 IV. Karl Spisar:
Zweck der vorliegenden Arbeit ist, die Entwicklung der Milch-
röhren der Cichoriaceen kurz zu behandeln und hauptsächlich das
Schicksal ihrer Kerne zu beschreiben. Aus der Familie der Cichoria-
ceen, welche zur Untersuchung herangezogen wurden, wurden Lactuca
sativa L., Scorzonera hispanica L, und Cichorium intybus L. unter-
sucht. Anfangs wurden auch mit mehreren Abarten der genannten
Pflanzen Versuche angestellt, allein weil dieselben nichts Neues zeigten,
brauchen sie nicht besprochen werden. ?°)
Die Pflanzen wurden sowohl in Sägespänen wie im Gartenboden
kultiviert und zwar bei Tageslicht und im dunklen Raume und in
verschiedenen Altersstadien untersucht Dazu wurden die einzelnen
Pflanzenpartien fixiert oder lebend untersucht. Zur Fixierung diente die
Flemmingsche Lösung, die Präparate wurden im Alkohol gehártet und
mit Parakarmin gefärbt. Die darauf folgende Tinktion durch Fuchsin
hat auch gute Resultate geliefert. Auch ungefärbte Präparate zum
Schluss mit Parakarmin tingiert führten zum Ziele _
Die zweite Methode der Untersuchung des lebenden Materials,
wie sie Morıscn ?') angestellt hat, hat dieselben Ergebnisse gezeigt,
welche ich am toten Material vorfand. *) Die Methode, der ich mich
bediente, besteht darin, dass man den Milchsaft aus einem Pflanzen-
teile auf ein Objektglas in einen grösseren Tropfen der dazu vor-
bereiteten Lösung ausfliessen lässt, welche aus Wasser und ein wenig
Jodsrün besteht, wozu man einen Tropfen Essigsäure hinzugibt. Die
Konzentration richtet sich nach der Pflanzenart, Das Zeichnen der
einzelnen Bilder geschah mit Hilfe des Leitzschen Zeichenapparates,
die Untersuchung fand statt mit einer Lewz- Immersion '/,, und Oc. = 5..
(Vergrösserung 940). Die Abbildungen wurden bei der Tubuslänge
170 mm., Imm.'/,,und Oc. = 3 gezeichnet (Vergrösserung 575). Bei
der Reproduktion wurden dieselben etwa um ‘/, linear verkleinert.
Dass die Milchröhren aus Zellreihen entstehen, deren Auer-
wände verschwinden, ist leicht zu konstatieren. In jungen Partieen der
Pflanze traf ich sehr oft Zellenkomplexe an, deren Zellen bezüglich
des Inhaltes und der Grösse in 2 Partien eingereiht werden können.
(Fig.1.) Zwischen den isodiametrischen Parenchymzellen bei Lactuca
ziehen sick andere immer einkernige, in die Länge verzogene Zellen,
2) Von Lactuca sativa: Hartkopf, Spitzkopf u. A. Scorzonera hispanica die
russische Süsswurzel u. die russische Schwarzwurzel. Cichorium endivia L. stand
mir nicht zur Verfügung. |
2) Morısenm, l. c. S. 4.
27) Scumipr, 1. c, S. 437.
EEE ER, .
Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 9
welche hintereinander liegen, an manchen Stellen Äste bilden und
in einem Netz verbunden sind. Sieht man sich die Zellen. genauer an,
so erkennt man gleich, dass sie sich nicht nur durch ihre längliche
Form, sondern auch durch ihren Inhalt von den Nachbarzellen unter-
scheiden.
In diesen Zellen ist meist ein normaler runder Kern UE
der aber zumeist 1'/, bis 2'/, länger ist, als in den Zellen der
Nachbargewebe. Der Nucieolus ist wegen des trüben Inhaltes nicht
gut sichtbar, manchmal ist er gar nicht zu konstatieren. Der Inhalt
der Milchzellen nimmt vom Anfang der Entwicklung der Milchröhren
an Opazität zu und ist in ganz entwickelten Milchgängen manchmal
so trüb, dass er jede weitere Untersuchung der Partieen ohne beson-
dere Tinktionen unmöglich macht.
Bei Scorzonera sind die Nucleolen gut sichtbar, in manchem
Kern sind auch 2 zu sehen (Fig. 2). Die Milchzellen sind da etwas
schmäler und länger als die Nachbarzellen; das ist aber nicht immer
der Fall (Fig. 3), die Parenchymzellen sind zuweilen ziemlich lang.
und im ganzen nähern sie sich in ihrer Breite den Nachbarzellen. Der
trübe Inhalt ist in den Milchzellen bei Scorzonera am dichtesten, bei
Lactuca und Cichorium ist derselbe viel durchsichtiger. Eben diese
Tatsache war auch der Grund, warum ich bei der Untersuchung der
Sorzonera das Stadium der Querwandresorbtion lange nicht beobachten
konnte.
Es ist mir überhaupt bloss einigemal gelungen, dieses Stadium
zu sehen, in der in Fig. 4. dargestellten Michröhre ist eine Querwand
auf einer Seite aufgelöst, in der rechten Hälfte der Rohres sind
2 Kerne zu sehen, ein Beweis, das die Resorbtion hier bereits
früher stattgefunden hat. In der ganzen Länge der Milchrôhre war
kein anderer Rest der Querwand sichtbar; daraus kann man schliessen,
dass die Querwände aller Milchzellen nicht streng auf einmal resor-
biert werden. Nach der Resorbtion stirbt der Protoplasmaschlauch
nicht ab, sondern es vereinigen sich die Plasmaschläuche zusammen
und kleiden so die Milchröhre in ihrer ganzen Länge aus. Es ent-
steht ein Symplast, der in jungen Pflanzenteilen ziemlich dick ist, mit
dem Alter aber an Dicke abnimmt, eine Tatsache, die von allen
Forschern bestätigt wurde. Von dem Plasmaschlauche kann man sich
überzeugen durch Färbung desselben mit Hämatoxylin oder, wie es
Mouscx gemacht hat, mittels einer Jodkaliumlósung.?*) Er sagt,
23) MorıscH, I. c. S. 4.
10 IV. Karl Spisar:
dass der Schlauch dann entweder der Zellwand anliegt, oder sich
als röhrenförmiger Sack abhebt.
Der ganze Inhalt der Milchröhre steht unter einem gewissen
Drucke. Den Beweis dafür liefert nicht bloss das Austreten des
Milchsaftes aus der Wunde der Pflanze, sondern auch das Mikroskop:
bei manchen Röhren sieht man, dass die Querwände der an die
Milchröhre angrenzenden Zellen nicht gerade verlaufen, sondern ge-
faltet sind (Fig. 31.). Gleich im Anfange meiner Versuche fand ich,
dass in jungen Milchröhren sich zahlreiche Kerne befinden, in älteren
dagegen gibt es nur eine geringe Anzahl derselben, oder sie sind
auf grössere Strecken des Rohres überhaupt nicht zu sehen.
Schon Scumrpr bemerkte, dass das seltene Vorkommen der Kerne
in den Milchröhren älterer Pflanzenteile nicht bloss darauf zu be-
ziehen wäre, dass der trübe Saft die Beobachtung hindere, sondern
dass der Substanzunterschied ?*) der Kerne gegen das Plasma im Alter
geringer werde und infolge dessen sich der Wahrnehmung entziehe.
Wenn wir nun den anderen Punkt ins Auge fassen, dass die Milch-
röhren schon am Anfang der Streckung entwickelt sind und dass bei
der Streckung des Pflanzenteiles keine Kernvermehrung mehr statt-
findet, was zur Folge hat, dass die Anzahl der Kerne eine geringe
ist, so kommen wir damit doch noch nicht aus. Auf Grund dessen
hat Scaminr die Vermutung ausgesprochen, dass die Kerne in den
Milchröhren allmählich aufgelöst werden. Diese Vermutung zu be-
stätigen, ist es mir bei meinem Studium der Milchröhren der Cicho-
riaceen gelungen: ich habe gar oft daselbst degenerierende Kerne
getroffen.
Verfolgen wir die Entwicklung der Milchröhren vom Anfange
an, so sehen wir gleich, dass die Kerne in den Milchzellen schon vor
der Resorbtion der Querwände in manchen Zellen länger als breiter
sind. In vielen Zellen habe ich Kerne von 00072—0015 mm
Länge gesehen, deren Breite zwischen 0 0024—0'0072 mm schwankte.
Die Konturen der Kerne sind da gut sichtbar gewesen und waren
vom Inhalte der betreffenden Zellen leicht zu unterscheiden. Der
ganze Kern besitzt eine glatte Oberfläche. Im weiteren Entwicklungs-
gange nehmen die Kerne an Tingierbarkeit stark ab. Beobachtet
man ein Stadium nach der Resorbtion der Querwände, so trifft man
24) In manchen Fällen ist es wirklich schwer, die Grenze des Kernes zu
konstatieren. Derselbe ist im Alter sehr schwach tingierbar, ja manchmal bleibte er
trotz aller Färbungsmittel ungefärbt.
Zur Cytologie der gegliedäten Milchröhren. 11
immer längere Kerne als sie ursprünglich waren (Fig. 31.). Bei
Scorzonera ist ihre Form sehr manigfaltig; grösstenteils kommen da
3 Kernarten vor: 1. Kerne, welche die ursprüngliche Form beibehalten
haben, 2. Kerne die mehr ohne weniger verlängert, bis fadenförmig sind
und 3. degeneriende Kerne. Es gibt überhaupt keine Regeln, nach
denen diese Kerne im Protoplasma verteilt wären. Hier z. B. sieht
man einen von ganz kugeliger Gestalt, daneben aber gleich einen
anderen, den degenerierenden ; ja manchmal konnte ich alle 3 Kern-
arten in unmittelbarer Nähe in derselben Milchröhre beobachten.
Mit Gewissheit kann ich aber konstatieren, dass in älteren Röhren
der grösste Teil der Kerne eine längliche Form hat. Jene Kerne,
welche ihre ursprüngliche Gestalt auch in weiteren Alterstadien bei-
behalten haben, weisen ganz scharfe Konturen auf und enthalten auch
einen oder zwei Nucleolen auf. Bei Lacfuca und Cichorium besitzt
der Kern fast immer zwei Nukleolen. Kerne mit mehr Nukleolen
»ind sehr selten. Die Form des Nucleolus ist bei Scorzonera fast
immer rundlich und nur im Ausnahmsfalle war er ein wenig ver-
längert. Bei Lactuca und Cichorium ist es ungekehrt der Fall. In
den jüngsten Stadien der Milchröhren sind die Nukleolen derselben
Form; ob diese Verschiedenheiten schon in vivo vorhanden waren oder
ob sie erst bei der Fixierung entstanden sind, kann ich nicht ent-
scheiden.
Ausser der oben erwähnten Form gibtes bei Scorzonera Kerne
(Fig. 18.), die der kugeligen Gestalt sich nähern, einen oder 2 Nucle-
olen besitzen und verschiedene tiefe Einschnitte in den Kernkörper
besitzen.
Bei Cichorium fand ich seltener Kerne mit solchen Einschnitten.
(Fig. 26.) Ob die Kerne an solchen Stellen, wo sich diese Einschnitte
zeigen, zu degenerieren beginnen, kann ich nicht sagen; nur das
habe ich beobachtet, dass diese Tatsache mit dem Zerfallen der
Kerne nach Zanper gar nichts zu tun hat *). Die von ihm beschrie-
benen Korrosionserscheinungen bei Kernen habe ich nicht getroffen.
Nicht minder interessant und manigfaltig geformt sind die ge-
streckten Kerne. Diese fand ich bei allen von mir untersuchten Pflan-
zen und zwar sowohl im Stengel und den Blättern, als auch in den
Wurzeln. Bei Scorzonera habe ich öfters Gelegenheit gehabt, die ge-
streckten Kerne schon in den jüngsten Pflanzenteilen zu sehen. Dass
die Anfänge der Milchröhren im Samen bereits vorkommen, ist sicher-
25) ZANDER, L. C. S. 14.
2 OR : 1V.*Karl Spisar:
gestellt, Man trifft in den Keimblättern Milchzellen und Milchröhren;
ihre Kerne sind grósstenteils rund oder nur sehr wenig gestreckt.
In den Keimblättern von Scorzonera-Pflanzen, welche. bloss 5 Tage in
in Sägespänen wuchsen, beobachtete ich schon sehr: langgestreckte
Kerne. Moriscn?®) hat Kerne dieser Form im Schleimsaft von Lycoris
radiata Herb. und bei anderen Amaryllideen gesehen und bezeichnete
dieselben als Fadenkerne.
. Die Verhältnisse dieser Kerne bei Scorzonera hispanica werden
(fig. 5—19) aus nachfolgender Tabelle erhellen.?”)
Alter der
Pflanze |
Keimblätter 5. Tag O0‘0072 0‘0048
1 ze :0:0060..: 0.000
Pflanzentheil Länge mm _ Breite mm
R: n 00096 : 00024
Wurzel A „00108 0:0012*
Keimblátter er 0:024 00036
à 2 Monate 00512 0.0024
5 5. Tag 00328 0:0048
5 » 0.0408 0.0036
en ony 00432 0.0024
2 k 0.0456 0.0036
Wurzel & 0.048 0:0060
a X 00552 00024
: Keimblätter 5 0:0792 0.0048
; ; 0:0834 0‘0048*
Lactuca sativa (fig. 20—23):
Alter der
Pflanzentheil Länge mm Breite mm
Pflanze
Stengel 4 Monate 0:0072 0:0024
k 3 00132 0:036
» » * . 0'0144 0:0024*
, 2 00216 0:0012*
I 00264 0:0024*
k) ee Ueber Zellkerne besonderer Art. Separatabdruck aus der Bo
Zeitung 1899. Heft X. S. 183.
1) Die Länge und Breite der Kerne wurde durch Messung in ihrer Mitte
bestimmt; die Zahl ist in manchen Fällen nur annähernd richtig. Die Ursache
davon liegt in der unregelmässigen Form der Kerne.
Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 13
Pfianzentheil re Länge mm Breite mm
Wurzel 5. Tag 0:0288 0:0012*
> % 00288 0:0048
» ÿ 0.0336 0:0048
Stengel 4 Monate © 00432 0.024
Cichorium intybus (fig. 24—30):
Alter der
Pflanze
Wurzel 4 Monate 00060 0:0012*
Stengel 3 Wochen 0:‘0096 0:0036
s a 00144 0:0012*
2 À 0.0144 00036
0:0216 0:0012*
0'024 0:0012*
0.0288 0.0024
0:0288 0:0012*
; n 0036 0:0018*
5 A 0.0384 0.0024
Wurzel 4 Monate 0:0528 0:0024 ?®)
Pflanzentheil Länge mm Breite mm
Ueberhaupt ist die Form, Länge und Breite der Fadenkerne
sehr verschieden. Bezüglich der Breite wäre noch zu bemerken, dass
manche Kerne fast so dick sind, dass sie die Milchröhre sozusagen
verstopfen. Die Grenzen des Kernes sind in vielen Fällen schwer zu
finden, vielleicht weil derselbe nur wenig färbbare Substanz enthält.
Es ist zu sehen, dass die Oberfläche derselben sich von der der jun-
gen Kerne unterscheidet, indem sie nicht mehr so glatt ist, wie es
früher der Fall war. Die Nucleolen erscheinen verschieden gross und
zumeist nur zu einem in jedem Kerne. Doch konnte ich auch Kerne‘
mit 2 Nucleolen beobachten (Fig. 15, 17, 20, 26). Sehr selten enthält:
ein Kern auch drei Nukleolen; manchmal war der Nucleolus über-
haupt unsichtbar. Ausser dieser Form zeigen die Kerne manchmal‘
auch eine wurm oder amoebenförmige Gestalt. Ob diese besonderen :
Formen nur eine Lappung oder Einrollung des Kernes zum Aus-:
drucke bringen, ist nicht zu entscheiden (Fig. 7, 28). Bei Scorzo-
nera habe ich auch Kerne gefunden, deren Enden keulenförmig an-
2) Die mit dem Stern bezeichneten Zahlen beziehen sich auf degenerierende
Kerne. . | a:
14 IV. Karl Spisar:
geschwollen waren und in einen Faden ausliefen (Fig. 5 bei Cichorium
Fig. 27), was vielleicht ein Zerfallen der Kerne andeuten kónnte,*")
was zu bestätigen mir aber nicht gelungen ist. Denn nie habe ich
Reste solcher Kerne gefunden, und doch müssten solche nach dem
Zerfallen derselben vorhanden sein.?“) Wenn ich Kernkörper von unbe-
stimmter Form gesehen habe, besass doch immer ein jeder noch
einen oder zwei Nucleolen. Infolge dessen hätte der ursprüngliche
Kern wenigstens 3—4 Nucleolen haben müssen, während doch Kerne
mit 3 Nucleolen zur Seltenheit gehören. Auch ist es nicht wahr-
scheinlich, dass die Figuren ein Vermehren der Kerne durch Zerfall
derselben beweisen, wie es KALLEN"") in den Bastfasern von Urtica
beobachtete. Ich habe zwar keine Figuren gefunden, die pro oder
contra sprechen würden, allein wenn diese Art der Kernvermehrung
auch in den Milchröhren stattfände, dann müssten in älteren Milch-
röhren mehr Kerne zum Vorschein kommen als dies thatsächlich
der Fall ist. Wann die Streckung der Kerne vor sich geht kann im
allgemeinen nicht gesagt werden.
In jungen Milchröhren sieht man, wie ich bereits betont habe,
bloss kugelförmige oder rundliche Kerne, in älteren Stadien ist es
aber anders. Da trifft man neben diesen Kernen gleichzeitig auch ge-
streckte und degenerierende. Im Milchröhrensystem von Scorzonera h.
sind kugelige Kerne auch bei einer Pflanze zu sehen, die 5 Monate
im Freien gewachsen ist.
Dass Kerne wirklich degenerieren, habe ich im Laufe meines
Studiums öfter beobachtet und zwar so wohl in jungen Milchröhren
als auch in längst ausgewachsenen Pflanzenteilen. (Fig. 11, 12, 14,
21, 22, 23, 29, 30.) Die degenerierenden Kerne sind von verschiedener
Länge, bei Cichorium (Fig. 29, 30) sind sie 0'006 mm bis 0'036 mm
lang, ihre Breite beträgt meist etwa 0-0012 mm. Bei allen Pflanzen
hatten diese Kerne ein wurm- oder schraubenförmiges Aussehen. Ihre
Oberfläche ist runzelig und von einem Nucleolus findet man überhaupt
keine Spur. Es ist möglich, dass bei solchen Kernen die Unglattheit
ihrer Oberfläche dem Stadium der Korrosionen entspricht, wie ein
solches Zanper beschreibt, ich konnte jedoch wirkliche Korrosionen
nie mit Sicherheit beobachten und auch keine Kanäle in den Kernen.
79) Moriscx, Ueber die Zellkerne besonderer Art, 1. c. S. 184.
90) ZANDER, I. c. 14.
3!) Karzen, Verhalten des Protoplasma in den Geweben von Urtica urens.
Flora 1882, am 21. II. S. 88.
Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 15
Wenn eine solche stattfände, so wäre sie wohl zu beobachten,
weil z. B. bei Zactuca und Cichorium der Milchsaft ganz hyalin ist.
Sind vielleicht ZavpERS Kernkorrosionen auf das letzte Stadium ge-
bunden, nämlich, wo die Kerne bei ihrer Auflösung in einzelne Stücke
zerfallen? Eine weitere Veränderung dieser Kerne konnte ich nicht
verfolgen. In den Milchröhren kommen wohl einzelne kleine tingierbare
homogene Gebilde vor, allein es ist nicht möglich zu sagen, ob die-
selben wirklich Kernstücke sind.
Häufig kommen in einem Pflanzenteile auch in sich geschlossene
Milehröhrenkomplexe vor, welche äusserst wenige Kerne aufweisen.
Fig. 31 zeigt einen solchen Komplex aus dem Keimblatte von
Scorzonera hispanica: die Querwände sind da resorbiert, die Seiten-
wände der Röhren sind an einzelnen Stellen unterbrochen und so
sind mehrere Milchröhren zu einem Milchkörper verbunden. In der
ganzen Milchmasse habe ich bloss 3 Kerne gefunden ; nach der Zahl
der Nachbarzellen zu schliessen, ist der Komplex sicher aus mehr als
3 Zellen entstanden, die übrigen Kerne sind schon verschwunden,
ohne dass Reste von ihnen da zu bemerken wären. Das musste
während der fünf Tage der Vegetation der betreffenden Keimpflanze
stattgefunden haben. Das Konstatieren von degenerierten Kernen an
Schnitten in vivo führt zu keinen sicheren Resultaten, weilman ausser
den kugelförmigen und Fadenkerne nichts weiteres mit Sicherheit
verfolgen kann.
Pflanzenphysiologisches Institut
der k. k. böhmischen Universität.
16 IV. Karl Spisar: Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren.
Tafelerklärung.
Figur 1. Milchröhrenanlagen aus einer Blattspreite von Lactuca sativa.
2. u. 3. Milchröhrenanlagen aus einem jungen Blatt von Scorzonera hispanica-
. 4. Resorbtion der Querwand im Milchrohr aus dem Stengel von Seorzonera
hisp. einer 14 Tage wachsenden Pflanze.
5—19. Die verschiedenen Kernformen bei Scorzonera hisp.: 5—13 aus dem
Stengel und den Keimblättern einer 5 Tage alten Keimpflanze, 14—16 aus einer
5 Tage alten Wurzel, 17—19 aus Keimblättern nach 2 Monaten.
20—23. Kernformen aus Stengeln einer 4 Monate alten Pflanze von Za-
cluca sal. -
24—30. Kerne von Cichorium intybus: 24—29 aus dem Stengel einer 3 Wo-
chen alten Pflanze und 30 aus der Wurzel einer 4 Monate alten Pflanze.
31. Ein Milchröhrennetz nach der Resorbtion der Querwände aus Keim-
blättern einer 5 Tage alten Pflanze von Scorzonera hispanica.
SPISAR: GEGLIEDERTE MILCHRÖHREN.
Sitzber d.königl.böhm.Gesellsch.d\\issı
1906. 0° 4
©
SE
hatt Mathemat naturwiss.Úlas
N
NE
Kolorimetrická studie © mědi.
Podávají Dr. Jaroslav Milbauer a Vladimir Staněk.
Předloženo 26. ledna 1906.
Při kolorimetrickém stanovení minimálních množství mědi ku př.
v některých produktech hutnických, v potravinách atd. postupuje se
dle předpisů, diktovaných praxí. Většina method*) založena jest na vlast-
nosti amonia, tvořiti s mědí komplexní ionty modře zbarvené. V pracích,
týkajících se této vlastnosti, nenacházíme však nic bližšího o různém
vlivu některých látek na sílu a ton vzniklého zbarvení; vyžaduje se
jedině, aby přidán byl přebytek amoniaku a nebyly přítomny soli ko-
vové, které skýtati mohou s amoniaku buď zbarvení (nikl) nebo sed-
linu (železo).
Známe celou řadu látek, jež udržují resp. uvádějí hydroxyd
měďnatý v roztok. Intensita a ton vzniklého zbarvení bývá však
neurčitě označen slovy „lazurovy,“ „sytě modrý,“ „temně modrý“
a p. Všimli jsme si v této práci takových látek a vyšetřovali jsme,
v jakém poměru jsou za jejich přítomnosti vzniklá zbarvení ku jistým
tonům základním.
Při pokusech svých používali jsme ponorného kolorimetru Krvs-
sova **) s hranolem Lummer-Brodhunovych od firmy Schmidt a Haensch
Přístroj tento dovoluje velmi dobře srovnávati malá množství roztoků,
což při látkách vzácných jest zajisté okolností zvláště cennou. V ko-
lorimetru námi používaném obě pole krajní i proužek střední při
0%) První použití praktické pochází od Heixe: Bergwerksfreund 1, 33 a 17,
405. z r. 1830.
==) Zeit f. anorg. Ch. 5. (1895). 325.
Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 1
2 V. Jar. Milbauer a Vlad. Staněk:
zkoušce s čistou vodou jeví stejnou intensitu světelnou. Pro roztoky
stejně barevné byla maximální chyba vyšetřena pro naše případy
následujícími pokusy.
Do kyvety kolorimetru 15 m uvnitř široké vpraveny amonia-
kální roztoky měďnaté a sice přibližně '/,, m, ‘/,,n, "oo, jež obsa-
hovaly postupně v lcc
3,04 mg mědi a 19,6 mg amoniaku
0,607 » ” » 11 2 ” 2
0,308 ” » 2 1,96 1 n
Do nádržky dán týž roztok. Při vyrovnání polí do stejného za-
barvení (což se musí alespoň třikráte opakovati), shledáno, že na škále
ukazovatel nalézal se na dflku 149— 15 (mm) při počasí jasném; při
obloze úplně zatažené mraky min. 14,7 (mm). Kolorimetr postavován
na velký arch bílého papíru nelesklého; pozorováno vždy v odra-
ženém světle.
Jakožto základní roztoky voleny byly vedle amoniakalných modrých
roztoků, již uvedených, i roztoky síranu měďnatého bez amoniaku, ze-
lenomodré, v různých koncentracích, tak že 1% odpovídal 1,24 mg
(min.) až 49,77 mg (max.); seznáno, že koncentrace byla úměrna přímo
intensitě zbarvení. Oboje roztoky chovány v dobře uzavřených láhvích
a chráněny před přímými paprsky slunečními. Zbarvení tekutin amo-
niakálních bylo občas kontrolováno srovnáním s barevnými skly stej-
ného odstínu a shledáno nezměněným. Množství mědi v srovnávaných
roztocích určováno elektrolysou po okyselení kyselinou dusičnou.
Při práci postupováno tak, že zkoušený roztok dán byl do nádržky
kolorimetru, tekutina srovnávací o známém titru do kyvety, o výše
poznamenaném rozměru. Každý z pozorovatelů učinil tři i více po-
zorování, z nichž brán pro výpočet střed.
Znamená-li obecně
a, množství mědi, obsažené ve volumu v, a odečteme-li na ko-
lorimetru
m, dílců při srovnávání se základním roztokem, kde množství
a mědi jest obsaženo ve volumu v při tlouštce prohlížené vrstvy
m, jest intensita zbarvení neznámého roztoku vzhledem ku zá-
kladnímu dána vzorcem:
Kolorimetrickä studie o medi. 3
Položíme-li však v našem případě
Vy
n lómm,
přejde vzorec ve formu jednoduší
Podle tohoto vzorce bylo průběhem našich pokusů počítáno:
a, znamená množství mědi v mg v 1° zkoumaného roztoku
a 2 3 P n ZAKLAANÍNO 2
1 5 odečtený údaj na škále.
Pro přehlednost uvádíme výsledky v tabulkách. V prvních třech
nalézají se výsledky pokusů o vlivu chloridu amonatého, amoniaku
i uhličitanu amonatého na zbarvení kupraminové soli, v následujících
srovnávány měďnaté vodné i alkalické roztoky připravené za přítom-
nosti různých látek organických s roztoky kupraminové soli i s vod-
nými roztoky síranu měďnatého.
Tabulka I
Vliv chloridu amonatého nazbarvenfkupraminovésoli.
Číslo Roztok obsahoval v Ice | © Srovnáván | Odečtený Zdánlivá hodnota
| s roztokem, kterÿ | .,. počítaná na měď
pkuu | my Cu | mg NH, Img NEO sale | Adajıe (J, X100)
| z | | 0,636 mg Cu | 2 100°),
1. | 0686 | 0182 | 00 Modes CRT Bany
A | A 5 f 0,636 mg Cu PR
5 = 0,636 mg Cu 5 RG
3. | 0,636 | 0,182 | 400 k O182my NA, 200 78,5%),
Zn ra
: 636 mg C “ob RE
20636. | 018241. 500 | > RE)
l i
a E ží dés. en |
U VY C
ne
CORRE El o ko SEHEN Sh PR BET VERRERNT
GESTERN
ie R u
eh
À V. Jar. Milbauer a Vlad. Staněk:
Tabulka II.
Vliv amoniaku na zbarvení kupraminové soli.
Číslo Roztok obsahoval v 1cc | Srovnävän Úlečtený Zdánlivá hod- j
s roztokem, jehož | ©. * | nota počítaná na měl
pokusu mg Cu mg NH, ice obsahoval: | Údaj: (J, X 100)
| la; | 100°/
| : | c | 0,6386 mg Cu |, „ : sta
> 9,686 | UE || 0904 mg NH, |! "7 | (základní údaj)
R | = | f 0,636 mg Cu ne IR
6. 0,636 | 0,728 1 0.904 ap RER 16,3 mm 92,09,
B en | = 110,636 mg Cu |. gm s
7 0,636 | 0,546 11 0,904 m9 NIZ, 17,9m 1 83,8°/
| | | | |
| i ; [1 0,636 mg Cu |-
8. 0,686 | u,364 M 0904 my na, (29 ES EU
I l I }
amu ka HE
Vliv uhličitanu amonatého na zbarvení kuprami-
nové soli.
Číslo. | Roztok obsahoval v 1ce | Srovnévän | jeter Zdánlivá hod-
Is roztokem, jehož | —,.* |nota počítaná na měď |
pokueu | mg Cu| my NH, Img(NH,),CO;| jcc obsahuje: údaj : (J, X 100)
| | | f 0,636 mg Cu |> 1m 97,76
21.0.0262 70.122 90 | 10,182 mg Cu | 9%” | (základní údaj)
|
6 2 | f 0,636 mg Cu |, =, À
10. | 0,636 | 0,182 50,0 | {os mg Qu (ee 193,3,
11. |0,636 | 0,182 100,0 | i ei = č 12,5mm| 193,30)
12. |0,636| 0,182 200,0 | Ds se = 11,4mm| 135,20,
Dále zkoušeny vodné roztoky měďnatých solí některých amino-
kyselin a srovnávány s roztoky“) solí kupraminových.
Výsledky vneseny do následující tabulky IV.:
*) Za základní roztoky sloužily tyto:
A obsahuje v 1 cc 3,04 mg Cu a 19,6 mg NA,
Dies 10,00 al 13
C ” n 1 + 0,308 » n à 196 „ n
di.
v
1e 0 me
Kolorimetrická stud
"90 0G RU OU9D91Z N0)Z01 070407 2 GZ
Auoo stu upejyo BZ 01701
AuooÁsvu upejyo VZ 103204
‚03201 Kuoo (seu npejyo VZ
'IBABUAOAB 9PZ OUZOU OJÁG
-ou {1034 ‘ÂAUU9T9Z UOF TUAISUOFUT VAVISOD
VAIBG uu9poaz ‘ÂAuo9ÂSEU npeiyd 82 X0)ZOVI
"90 00] VU OUYP9IZ NY07701 OUIZOWPpaAd 99 CZ
"99 (OT BU OUYP9IZ NY0IZOT OYIZOUOPOJŮ 90 09
Auookseu npejyo BZ Ayje1 0997 017011
vyuyuzod
‘9140pP
98 BABUAOLS
"fapou 91)
"9Iqop
95 VABUAOIG
"Aıpom 981)
‘21{0p
98 BABUAOIS
"Kıpout 21819
KıpoWw
Aawuopaz
1z0yopoad z9u
9914 099U ()
Kavu
-0[9Z pny9?u0ď
Kavu
-9[92 pu?uoT
Tu9AIBqZ UO,
26890
| 9920
18960
6980
6880
0090
1290
6990
(2
BJISUOJUT
011
og
| 901
(lu) (epn
Auo399po
Jupons
| 0 nuwißae |
= a jeapuoaudny 08
f nude à
X = yesyuo.udny 67
R nu1so4A} >
0 60 iné upa a
ar nudná
> 8910 an Fi
l ele |Ajeupaut ueuiwejn]g 91
60 ‘Ayeu
€ m A A
£ 957 pour weroyoyAg |"
90 ‚eu
ť 0
: -pow uejoyoy419 | ||
€ 671 "Ajeu ba
I 6 | -pow ULJOJONÁJY 61
[EE = ng bu (iv, PRSY VERRE =
Fu 3 |[VAOUESAO ; E
SE) nyogzor | "UŠI FUMOIHA =
S 8. ogyfofo 1 =
S
"Tabulka IV.
2 | TSI 8 \ | v .
= oak ES g| Střední | Intensita
=| Přítomná látka A ÿ | odečtený 15 a Ton zbarvení Poznámka
= obsahoval| 5 "S | údaj an | A = ——
& © údaj (2,)|°1 a, n
#5 (a;) AE L 20h
Čistě modrý.
ot VDO 0,37 B | 28,0 0,882 Srovnävä se 10 ce tohoto roztoku zředěno na 50 ce.
argininu dobre.
À 5 ne Cisté modry. |
29, MPrONIA 0,186 | B | 65,7 0,747 Srovnävä se B cc tohoto roztoku zředěno: na 50 cc.
argininu dobře
S PRE K Čistě modrý.
Mědňatá sůl :
93, A 1,65 A= 124539 0,602 Sonn so
alaninu à
dobre.
Zkoušeny i alkalické roztoky měďnaté za přítomnosti různých látek, roztoky modře zbarvené, analo-
gického tonu jaký má roztok“) sole kupraminové, s nímž srovnäväny. Výsledky uvádíme v näsled. tabulce.
*) 15 a jest pro roztok A— 45,6, B 9,10 a pro C- 4,52. 2
V. Jar. Milbauer a Vlad. Staněk
Tabulka V.
= jejího S S te :
= ka Z 9 g| Střední | Intensita
=| Přítomná látka | koahoval| 5 + £| odečtený S 15 a Ton zbarvení Poznámka
= o - oludaı (n nn
„5 (a) mg CuB 8 * údaj Gr] °1 o
(E === === RSA SA EE CRETE === n — =— == SET LO ef —— —— Te — = — —
Uhličitan měďnatý | | Konc. roztoku uhličitanu sodnatému přika-
24| v uhličitanu sod- | 2,15 B 11,5 mm | 0,369 Modry. povän roztok sfranu médnatého a pouzito
Ne) natem čiré tekutiny.
I
Kolorimetrickä studie o mědi.
TP C de o o C p S O z (res
'(z qus) n0js90 noudovuzeu Aueysiz
fyvuçoseip gnoj uof uearznod 1fopzod 070.1d v £JIST|OU 98 oysorden "z qns I "T qu8 Ny03z201 HIznod €z FUBASIZ ITDATLGZ
"oo Bu ze v HON
B z8009 Oypyeujoswip npixoipig uxoyzoi oyaurayznod 1ojsvolou 5007 9A awsf rzojen 10gojvujesvip nuvjoryn Ápojs Areaogesgo
Ky0jz04 ojÁT, '9poA Ou91844A 9A Argjgndzor € nopoa Ajnurovjdo o1qop oy9jeujoskap npáxoapán oyaulopoad AyurmÁg 3
'upaojodid orojeujoseíp npáxoapÁy
091519 709701 NIVHPZ IU9ZU80 OS Tos 24 + HOH8 (HO) va + "os I 9011401 epraodpo zou 9974 099u 0 ojiznod zoyal ‘nqesqo
WIMFUZ O OUPJLUJISVIP NUVIJS NYOJZOT ‘OU0Y V ÁDOA 9A03Á1VG OUVAOM) "00 Z Kyeufoswip páxoapÁr Ajsro uoawadııg ‘I
| (ogojorun nymosky Toqrosqe
epgtuza (NUB)IOI[QN IAJSZOUUL TUJEUTUTT TŮBUT ATTA kyel mopoid oussnoyz Ajeujosvap páxoapán rrfnqesqo {407201 011 (x
| |
| |
| |
| ‘09 (OT wu 019P91z |
| REV | wayeujase4 |
0 29 Bu gy% eaogesgo 00 T zorol ogojeu "Kpenopozen 7 : ‘ n NOT jedn
-pam nH07201 99 0€ oueprad Soaded Kaomo] Be 6120 < 61 1) YrLO M sua |O
ERS: č 2 pay2uoT nueuasJe 407204
| -eyjjousy wu wıu’/,gr wAjeufpaeseip woynof
OULAOSI[EAINIOUZ ONIAOTASIB AIDES Bao
"93 007 op oupupdop © : ee | („wayeujaseap
oqıu‘/,a I Oy9)eu[osvap NINO 29 GZ OUYUTILI ; E22 0 «ee 9 790 nynoj A oyayeupam |'cz
no bw ya y 00 1 zogal “oyayeupgur nyojz01 půd nueuas.ie Y0Z04
02 G Ou9)sndzo1 oj940uog18 nymorsky / (‘0 |
| | £
SE = SE EA = = PRO se ES et =
| ww 5] (u) (epn 838,0 u) =
AT ? Dar — {| fuasopo [Fe S |TeAoyesqo BUUOILA =
| vyweuzolf TI9AIRAZ UOT, GI Aus79>po | © 5, 407201 BI V MIK =
BIISU9JUT upon |B © El oysfaf 20 | =
A enge]
/lad. Staněk:
ilbauer a V
Jar. M
V.
29.
30.
31
Přítomná látka
1 ce jejího
roztoku
obsahoval
(a)
IS
Tabulka V.
Střední Intensita*
15 a
rovnává-
‚no s roz-
| tokem
Roztok
citranu měďnatého
-v louhu
draselnatém
Roztok
citranu měďnatého
v louhu
draselnatém
Roztok
vinanu měďnatého
v louhu
draselnatém
Roztok
vinanu měďnatého
v louhu
draselnatém
Roztok měďnaté
sole kyseliny slizske'
v louhu
draselnatém
* 9
6,2
1,2:
3,07
|
|
|
|
|
|
|
Ton zbarveni
Poznämka
A 25,0 0,29
A 18,3 0
B 22,0
à 0,336
B 13,5 0,226
C (
a]
0,56
*) Základní roztoky amoniakálné tytéž jako v tabulce
Poněkud
nazelenalý.
Poněkud
nazelenalý,
zvolna se
kalí.
Odstín
zelenavý
Odstín zelenavý,
v 10 minutách
roztok
zkalený.
Dává odstín
zelenavý.
IV.
5.05 g kyseliny citronové rozpuštěno ve
vodě, přidáno 50 cc louhu draselnatého
12°/,ufho a 25 cc roztoku síranu měďnatého,
jehož 1 ce — 24,8 mg Cu a zředěno a 100 cc.
5,05 g kyseliny citronové rozpuštěno v 50 cc
louhu draselnatého 12°,niho, přičiněno 15 ce
roztoku síranu měďnatého, jehož 1 ce
24 mg Cu a zředěno na 100 cc.
0,4 g Seignettovy sole-rozpuštěno ve vodě,
přidáno 20 cc roztoku sole měďnaté, jejíž
1cc—= 6,15 mg Cu, pak 10 cc louhu drasel-
natého 12°/,niho a zředěno na 100 ce.
1,2 g Seignettovy sole rozpuštěno ve vodě,
přidáno 50 ce roztoku CuSO,, jehož 1 cc
6,15 mg Cu, pak louhu 10 ce 12"/ního a zře-
děno na 100 ce.
Odváženo 0,2 g kyseliny slizské, přidáno
50 ce louhu draselnatého 26,7°/;niho a 20 ce
roztoku CuSO, (1 cez 6,15 mg Cu) a zře-
děno na 100 ce.
© ‘29 007 wu 0usp | | TETE AT
-912 T OqIu/,S'T8 OY9)LUJOSVAP NTNOT 99 09 | -9ıyop 98 z | a : Bar nyno] A OYJJEU ge
ouypud © 9poa 94 ougisndz01 "n Bu 93% yarunoag Kupony E92 0 | 98 i see “pau nueßeurdse
ogrorfnyesqo ‘ogayeupgwu nuvseavdse 6 10 | 404204
‘09 007 LT OUP | wajeujaseup
-912 L OUIU°/,8° IE OY9FBUJOSTIP NYNOT 22 09 | ‘J1{0p 98 190 020 7 6220 nynoj A oy9a}eu "ce
I | } 8 cg
OUYPHA v 9p04 94 oumsmdzor 19 6 682200 wanuroag “ipon ñ : -pau nyejoyAiß
oyrorengesgo oypyeupgu nJRI0H0H AIS 5 10 | | 707204
og“ wayeujaseup
= "99 007 Bu OUQPOIZ T OUTU/„8“TG OY9Jeujosvap | |
= alt 09.09 qu v Aa ougjgndzoa in) | “ATP 9 a40 968 Ej 6990 N ans
= > FR one fon lBABUAOIS *AIPDOIX DAC -pou nyejoyAıb
© 5 64900 ‘qesqo ‘ogoyeupou nyeoxoMA1S 620 |” ” ojzd
o 707204 À
2
3 wajeujase.ip
2 é : | nynoj A
En % vu OU9P91Z 1 % Bu G|'9 — 99 1 z0u9 "KGu9T9Z Á ee
© ee ee ue ar en EN 29 0 07% re) L08°0 ayszıjs AuıasAy 2
= OS #9 040204 99 G v ‘o[sopoid ouf oufojg | umspo ward 9108 ayeupau
©
= 701204
E
= : wajeujase.4p
12 ‘09 007 wu OU9pP9IZ ı 79 Bu GI‘ — 00 i nynoj A
zvysl og "9 NY0jz01 90 OT © ou“ 29% "KABUD]9% 0 | 241 9 G19‘0 ayszııs AuasAy (28)
Fe . 5 (4 vé Ft m . Ga U 9 = 4 LE .
Oy?1ujosvip NN] 22 0G ouvprd QDOA 9A | UHSpo ward] 3105 ayeupam
oupgsndzoa 93 szis Kurosáy G 190 ouozvapo 4101204
= ne Ze m —— == B A = == K S ŠÍ p
u | (u) fepn 223" N = =
ESS , 4 VA S
PYumPUZOJ 119A10GZ UO D91 Áuojo0po a 5 du BV VUWOII =
BIISU9FUT IUpo13S | 8 S &oqrfol oo] z
A vy,
Tabulka V.
| Číslo pokusu
Přítomná látka
z
1 ce je jí hol
7
ává-|
obsahoval
I
(a,)mg Cu
Srovn
Intensita
15 a
a, À
l'on zbarvení
Poznamka
Milbauer a Vlad. Stanek
V. Jar.
10
Roztok
asparaganu měď-
natého v louhu
draselnatém
Měďnatá sůl
tyrosinu
v louhu drasel-
natém |
Mednata šůl
tyrosinu
v louhu drasel-
natem
Mednata sůl |
tyrosinu
v louhu drasel-
natem
Měďnatá sůl |
tyrosinu |
v louhu drasel-
natem
13,4
51,0
0,55
0,58
Srovnává se
Odstín modrý.
Srovnává se
Odstín modrý.
Srovnává se
Odstín modrý.
Srovnává se
Odstín modrý,
Srovnävä se
0,2 9 asparaganu měďnatého, obsahujícího
45,2 mg Cu, jinak totéž co předešle.
0,5 g tyrosinu rozpuštěno ve vodě, přidáno
50 ce roztoku Cu SO,, jehož 1 ce = 1,24 mg
Cu a 50 ce louhu draselnatého 31,8°/,niho
i zředěno na 100 ce.
0,1 g tyrosinu rozpuštěno ve vodě, přidáno
20 ce roztoku Cu S0,, jehož 1 ce==1,24mg
Cu a 50 cc louhu draselnatého 31,8°/,niho
a zředěno na 100 ce.
0,5 g tyrosinu rozpuštěno ve vodě, přidáno
10 ce roztoku Cu S0,, jehož 1 ce — 6,15 mg
Cu a 25 ce louhu 31,8°/,niho i zředěno na
10) ce.
0,025 g tyrosinu rozpuštěno ve vodě, při-
dáno 5 ce roztoku Cu SO, jehož 1 «=
6,15 mg Cu à 12 ce louhu 31,8%,ního i zře-
děno na 100 ce.
= oy9jeujase4p
nynoj ©
e nulue|Ay}awou
| "ojsopord oxef ouoawrdn [Ep € 9PoA 94 Ougjtud apo 0860 eter ž Ih -om nyeapAyuolyo ler
| -zo1nuruejkgomouowu nYeıpÄgaoryd 6 6T270 Hsouuojiad
ez Ajeupau
Y0jz04y
oyayeujaseup
nynoj ®
in 2 00T RU OUQPAIZ T oyrud/,g‘oT Or9jeujosvap uno]
© iné zouol ‘ + de | oyapeuowe NP |
ň U SUR) 12T ZOO 010) ‘ADON 866.0 ra a „0950 -0149 Usoumojid 1
o -BUPIULNUELSNNONZOL 99 OT OUgUumtad ‘9poA = nn
D ? ? o 5 g2£0 SUR
=! 9A Ouojsndzo1 og9jenomv NpHO9 4 Ge
E A y07204
B }
|
3 | "09 001 Ba à
Le U -[9884
= BU LOSE CUS ner rie de pes 6890 ‘er A 108°0 ie |
= fu gyg 00 T zogal "og 10 ny0Jzo1 00 G op UNSPO 5
E ouepid ‘9poA 9A ou9jsndzo1 nuronoj 6 30‘0 Ins RJEUPIW
© ‘09 001 woyeu
DATES 3 4 nynoj A :
va ou9poiz L Oyra“/1g nymop 99 0€ v% pos ln Ei 7 Sea jsseap nynoj eg
bw 979 09 | zogol "og nd Ny0j701 29 01 op unSPO : nuronaj
ouvprd ‘gpoa 94 ou97sndzor nuronoj £ G0 | Ins PJEUPIW |
= = - = = pomme = nn —- — ee = rm en = o — > T — — — SEE
n bw (lo =
— — ju) Repas S n | =
| eyueuzodg IUDAIC{Z NOT, V GT Au9799po che B | nsoyzor enge] um (Z
| v)rsuoJup | rupoyo (E S Sloynfof 00 1 =
"A engel
k
v
ane
V. Jar. Milbauer a Vlad. St
|
Tabulka V.
D 1
E Le RE E S g| Střední | Intensita
=| Přítomná látka shora = a 4 odečtený = 15 a | Ton zbarvení Poznámka
3 ms an
Roztok |
mednaty za |
přítomnosti 0,5812 y chlorhydratu triethylaminu rozpu-
46.| chlorhydratu tri- 0,607 5 103 0,980 | Modrý. štěno a dál upraveno jako předešle.
| methylaminu a | | |
louhu
draselnatého
Roztok
měďnatý za 0,2887 g triethylaminchlorhydratu rozpu-
přítomnosti ee a štěno, 5 cc roztoku síranu měďnatého přiči-
47. chlorhydratu 05804 5 22 1,027 Hodný: něno (1 ce jeho — 6,07 mg Cu), 50 ce louhu
triethylaminu a draselnatého 20,5°/,niho i zředěno na 100 cc.
louhu
draselnatého ;
Roztok měďnatý 10 ce ‘|, n Cu 80,. jehož 1 ce obsahuje 6,36 mg
48.| za přitomnosti 0,31 C 23,5 0,634 Modrý. Cu, přidáno nadbytek pyridinu a zředěno
pyridinu na 100 ec.
Roztok | 2 ks? šak
měďnatý za | 2766 ozonu síranu měďnatého, jehož 1 ce
49. přítomnosti | 0,127 | C 56,0 0,64 Modrý. odpovídá 6,36 mg Cu, přidán 1cc prodejného
ethylenglykolu ethylenglykolu a 50 ce louhu draselnatého
a louhů 50,8°/,niho i zředěno na 100 cc.
draselnatého |
13
Kolorimetrická studie o mědi.
ou9p9dz I
oyayeuas
‘22001 VU OU9p91z I OULYD -EJp nynoj £ nu
-1ms ogru“/pr nynop 2063 € ny Bu g1‘9 onyes Áua[9z geh 1.87 q G190 -1429A]D 1s0umo0j ça
-q0 297] zorjal ‘oyayeupgu NUBIIS nHOJZOI 2901 pny9uog sk -1Jdezouayeupau |" 2
ouepud ‘opoa 94 ougjsndzor nage 510 nuejis 07204
oy9yeujas
‘20001 “Jp nynoj e nu
vu Ou9pa1z I OUBYDIMS oyru/z FI OYU9)BUJOS Ken ž Er 2 8160 -I400Á]B usoumoj lc
-81p nynof 9907 ® oyru“/,1“98 nuro9Áj8 990] haben 61990 166 d Jad ez oyojeupotu
nn bw 989 001 zoyol "og nd 1y0jz01 096 h NueJIS X0)Z0Y
6
‘29007 vu ar un
OURUIIUS Oy“ zr oy9yeupos n "n nynoj e nulı99 |
k IU /06 19Y6UP a freu Be nn PuGot| 60° -AG 1souwoyqud k
NO 2208 ‘oqiu//,p 98 nuoDÁTs 09011) Bu 81% -9A1990Z a Lie CEA ez oyayeupaw
ofnyesqo 291 zoyal ‘oyayeupam nx09207 29G 3 [eAoıjesgo ne 5 3
fo IS 207204
9 00T wu oyayeujaseup
ou9po1z OUPIJUS OUR pr Oy9jseujosvap freu : POL
nynoj 99 07 ‘oyru'/,F‘9g NUHOOÂTS 09 01 1 bu -9A1990% 0830 828 I retro | AB nsouwoynd (G
per ofngesqo 991 zoqof "OS ng NYOJZ0J 99 01 ez oyayeupaw
nueJis 07204
B 2 Cu) fepn | 5 5 et) =
veyweuzod IU9A18qZ UO, | V GI Kuojopo|RF7 3 Fe u OC ROMOJIT |=
RJISU9JUT 1upojis |B S «| Omar an à
"A eMag,
v
Ronan
V. Jar. Milbauer a Vlad. Staněk
«
14
= n) 11 = N nes .
š > © A| Střední | Intensita
=| Přítomná látka SD ahova E m | odečtený j; 15 a | Ton zbarvení
= S | 1 = 5
= (a,)mg Cu 5 S s údaj (m) | "1 an, S A
Roztok
síranu měďnatého SH
za přítomnosti 2,18 6,5 CRIE Be u
mannitu a louhu zelený
draselnatého.
Roztok
síranu měďnatého Poněkud
za přítomnosti 0,615 27,3 0,548 zelený
mannitu a louhu
draselnatého
|
Roztok siranu
mednateho za pří- Poněkud
tomnosti mannitu 2,48 (A QE zelenÿ
a louhu
draselnateho
Roztok siranu No tn
měďnatého za při- a
tomnosti rham- 0,4977 35 0,161 ce bo
nosy a louhu dra- P
selnatého
bec roztoku Cu SO,, jehož 1cc obsahuje 49,77
my Cu, přidán roztok 0,3 9 mannitu a 30ce
louhu 14,2°%/,niho a zředěno na 100ce.
0,1 9 mannitu, 10ce roztoku Cu SO,, jehož
ce 6,15 mg Cu a 25cc louhu 14°/,niho i zre-
děno na 100co.
5ce roztoku Cu SO,, jehož cc 49,77 mg Cu
přidáno 0,5 y mánnitu a po rozpuštění přiči-
něno 50ce louhu 14,2%/;ního i zředěno na
100ce.
0,1 g rhamnosy rozpuštěno ve vodě, 10cc roz-
toku síranu mědnatého, jehož 1cc obsahuje
1,97 my Cu a 25ce louhu 14,2°/;niho i zředěno
na 100ce.
15
Kolorimetrická studie o mědi.
| oyapeugaseup
| nynoj ® Ásou
22001 vu gugpaaz T OUIU/o28 | Kulojs 2960 pie 7 2580 -BY90LS IJSOUWO} |
nynoj 996z ouepiuad ev 79 Bu 261 epıaodpo v91, O E 2 < | -Jad ez oyoyeupauı 19
k ; € 3 e 5 : » € A , A 4 A
zoya[ ‘apoA 9A ougsudzox Asoavyoaes 6 140 NUEUIS 0)Z0y
oyajaujaseup
"20007 VU Ou9p91z I ee nynoj e Asou
oyru/o@ PT nynof 900g v 19 bm 16 oluyes 9 ; cor'0 0% 5 ete -weyd s0uwo} |'09
sp
-go 007 zoyal “ogojeupom nueas ny0)201 2909 c a -Jad ez oyajeupa U
ougumrad ‘9poA 9A ougjsndzo1 Asouweya / 9“ AN nuvuls XOJZOY
oyayeujase4p
‘29001 VU OU9D9IZ I Knauajaz nynoj e Asou
oyru/,a PT nynop 2006 € 19 Bw 161 ofuyes “unspo Lov | Li 1 816 -weyd 1souwoj | 6%
-q0 227 zoyal "oyayeupgyw NUBIIS NJ0)Z01 2908 kuayedon -Jad ez oyayeupaw
ougurpııd ‘9poA 9A ougjsndzo1 Asouweyıa 4 c“ : | nueJIis XOJZOHY
oyayeujase.up
: 0 o 2067 € m Pure‘ Aroua[oz | nynoLE ASoUMENS "se
Puspalze} OU lec TE UNO] 2292 0 unspo 6:70 | 961 0) LLG+‘0 nsouwoyid
ofngesqo 997 zoyal ‘oyayeuppw nuvays ny0j el N = ez ouojeupatu
/ 9 |
9 9 ç S 5 B 1:0 As L ‘ A
201 9901 9pP0A 94 ougzsndzox Asouwmvyr 6 10 nuBAIS Y0JZOY
on lu 1 (u) fepn Le © 2170 Bu Co) =
7 on Do | čz m č IUAONESQO| y Buwogud |
VYUVUZO IU9A18qZ uoL | 7 GT Áuaj99po |= a R 13101201 Be] © MI |Æ
? =
UJISUOJUI rupaagg |E S & logfol 001 z
|
Er SEN,
ae er V.
|
|
= Ice jejího S S s
á se : se Jeho 5 = Stredni Te
č Přítomná látka Peel IE a vers = 15 a | Ton zbarvení Poznámka
= (a,) mg Cu £ CET EAU m) Ch. Fr
Roztok siranu | 2 U
měďnatého za pří- | Modrý. 0,2 g sacchorsy rozpuštěno ve vodě, přičiněno
2 62.| tomnosti saccha- 0,995 B 18,0 0,507 Srovnává se |20ce roztoku Cu SO,, jehož 1cc odpovídá 4,97
= rosy a louhu velmi dobře. |"9 Cu A 25cc louhu 27°/niho i zředěno naj
a 5
£ draselnatého MA
77)
E Roztok síranu
BE měďnatého za pří- Modrý.
3 63.) tomnosti saccha- 0,995 B 17,8 0,514 Srovnává se |Stejn& jako předešle, avšak 0,5 g saccharosy.
= rosy a louhu dra- velmi dobře.
= selnatého à
= [4
5 Roztok síranu He HER tě dé. přiči
= měďnatého za pří- Modrý. = ee ni een a anodě) ě, PB
a 2 a c k 5
= 64.| tomnosti saccha- 2,18 b 6,5 0.565 Srovnävä se síranu mördnaleliosmjenofzice
odpovídá 4,97 mg Cu, 50ce louhu draselnatého
rosy a louhu velmi dobre. En
üraselnatäho 27°/,nuiho a Zdeno na 100ce.
Roztok síranu
měďnatého -za Modrý ton; 0,1 9 d-glukosy rozpuštěno ve vodě, přičině-
65. přítomnosti d- 0,1977 B 36,8 0.497 později s nepa- (no 10ce roztoku síranu měďnatého, jehož Ice
glukosy a louhu trným odstínem (odpovídá 4,97 mg Cu, 25ce louhu 27%/; a zře-
draselnatého | do zelena. děno na 100ce.
Ne)
m
17
oyayeu
-[9seJp nynoj te
‘20001 CU OU9P uÂAvUu9[9Z : ne
-912 I oyru OY9YLU[ISBIP NYNOL 900g € : ‘Ga
en s oka oyayeuf P qnoT OR 0) 98, PABIE t6r0 962 I 290 Hsouuojidd ez 89
rar o[uyesgo 001 zoqof ‘oypyeupgu nuva | 1opzod fapot oyayeupaw
-IS n707201 2209 A Ou9)sndzo1 Ásoynjs Bao | : In
nueJIS 90}Z04
|
= oyayeu |
= (0 19) -Jeseap n
o 92007 TU ougpa1z 1 oyput/o2z oy9seu RON 4 en :
© -Josep nynof 200 ouepuď uxyno rupysnd |. os i
S re Fa na aat AL . „EIN? PRSTŮ por € od £f404 2840 c“ T 8‘ nsouwoyud ez“ | 29
: 3 od ‘ougumrad (79 Aus 165 — 227) ogojeu -o uoy 1opzod x
= -pou nur.ıs ny0jz01 »0g Asoynis-p Seo |. = ns
© 10) ÁIpow nuvyls 104204
©
©
A oyayeu
S | ‘9007 wu Ouopojz v "€u9[9z Op “I2SEIP nynoj ©
2 oqru°/L8 nynoj 06e 9 Bw 16% YprAodpo | wounspo w£ux Dr ; ; Asoynjd-p :99
207 zoyaf “vypyvupom nuraps 04077041 908 | dou s ılopzod 67 0 981 4 366 0 Hsouwojid ez
ougumrıd “9poA aA ougsndzor Asoynfs 6 z“0 ‘uo9 Sıpom | oyayeupaw
| nueJIs X0JZ0Y
— === — == = nn re nme u = = a —
Gp = In Bu (To =
vyw z = IP Cu) fepn sí = los =.
yueuzod rugAreqz UO, | VD GI Auojpmopo 5 7 5 nyogzor | DPI Fund (3
vnsuagup | zupomg BE 2 onsfat oor =
SN ex lol =
SP
"A BA[MA6T
Třída II.
auk.
tin
české společnos
Věstník král.
V. Jar. Milbauer a Vlad. Staněk:
18
ého tonu, jaký má vodný roztok síranu
srovnäväny.
E
Č
Ž
C. Roztoky zelené neb zelenomodré, analogick
měďnatého s ním
Tabulka
= 0.07 Srovnäväno
B an s roztokem | Střední | Intensita
= | Přítomná látka | bojhoval| natého, je- A = De
= hož lec obsa- Údaj (7 32:
>> = |(&) Le] Cu alas Cu > el a A
| Roztok jableč- |
| sus | nas Done | à
ve vode
| Roztok jableč- | |
nanu měďnatého | 64 26,55 10,2 5,9
70. a draselnateho
ve vode | |
| Roztok jableč-
| nanu měďnatého 9,82 26,55 7,4 5,5
71. a draselnatého
| ve vodé
Roztok mednate
sole za pritom-
72. nosti štovanu 0,62 1,24 3,0 10,0
| draselnatého ve
| vode |
| Roztok mednate |
73. sole za přítom- | | Ss
nosti štovanu 0,93 | 24,8 ne Hi
draselnatého ve |
vodě |
Ton zbarveni Poznámka
Odváženo 0,5 g kyseliny jablečné rozpué-
těno ve vodě a zneutralisováno na papí-
se rek fenolftaleinový louhem draselnatým,
dobře 2. přidáno roztoku síranu měďnatého, jehož
: 1cc obsahuje 26,55 mg Cu,
Zeleny.
Srovnává
3. zředěno na 100ce.
Zelený. 1. Zde odváženo 0,12 9 a dále jako předešle,
Srovnává se | 2, zde přidáno 25ce téhož roztoku a
dobře. 3. zředěno na 100cc.
Zeleny. 1. Zde odväzeno 0,12 4 a dále jako předešle,
Srovnává se | 2. přičiněno 37ce téhož roztoku a
dobře. 3. zředěno na 100cc.
Zelený. 1. 3,266 y Stovanu draselnatého rozpuštěno,
Srovnává se | 2. přidáno 50cc roztoku síránu měďnatého,
dobře. jehož 1cc odpovídá 1,24 mg Cu
3. a zředěno na 100ce.
Zelený. 1. 3,269 g Stovanu draselnatého rozpušténo,
Srovnává, se 2. přidáno 75ce téhož roztoku
3. a zředěno na 100cc.
dobře.
!
D
weajeujaseup nu
-8U99.108030.JAd
waugajAgpeu A
ojeupowu 210$
7107204
woyeujdseup nu
-EU994 0JS0J01Âd
wougojÁgpeu A
3reupau 8[0S
307204
oUayEujaseup
nueylgtjyn
„As
NYOJZOJ ‘OUOY A
oyayeupaw nue}19
-yn 307204
oyareujase4p
nuv4}19
souwollid €Z
9jeupaw 908
707204
2
‘LL
FL
©
==
(OY9)LUJ0SBIP NUPVUJAIOJSOJOJÁH 0797s19 *9140P
nHOJZOI ‘OUOH 99 GG ougummd nwyu y : IS PAVO
‘ 5 ee "Bıpou 081 691 969% LG
ny Du eg'9z our P
-nyesgo ‘oypyeupgw NURIIS NYOJZOX 99 Z "1 op UNSPO
"oy9Feupos nurUp910JSsoJoakd 097819 'o1gop
ny0jz01 "9uoy 2% GZ owyunmd nugu y z | 98 PABUAOIS : ; ; ‘
> : oe g0“71 828 | 9996 z0“1
5 no bu 909% ouyo al
a Inyesgo orgojeupom nuwars ny01701 09 F ‘TJ op uNSpO
©
=
a ‘(29 Bu 160 = 00 1) pou Axogkrooro '91gop 98
= WUHAOUBIS % MOjeujesvIp nueyromqn nyoy | PAPUAOT0do 126 168 SVG 18°0
= “201 9uoy A ugjsndzox Syeupgu wegrgmug | ‘AUPI0701POIX
©
E
bm)
= 99 00T wu
bd ouppaaz 1%) bw g+% [eaogesgo 99 T zoyaf "J140p 98
‘oypyenpyu Ny0jz01 09 O1 ourprad ‘faou | PAruUAoaodan L'6T 9°L spe sr
-Tofwyrouoy yozided eu meujosvip woynog | 'U9|9z01P0X
OUBAOSITEAMIUZ Aurposky 94000110 Ê 70%
——— — = = — = R = === - — == =
60 du) fepn So (D) ny Bu
VyHURBUZOT JU9AIEZ UO ee 7 $u9j99po |zoyaltupgu pa
NUBIIS W9 0}
eyrsusjup | Fupans |... hore oyılal 00 1
07 LL E 0 0 > > =c
JA enger
XIE vUMOJIT
à
nsnyod ojst)
NE]
V. Jar. Milbauer a Vlad. Stanek
20
Tabalka VI.
= 1 ce jejiho|Srovn. s roz- Fr 5 z
= sE en tokem siranu Střední Intensita
= | Přítomná látka hoyal éd jehož odeëtenÿ |, _ 15a Ton zbarveni
= obsahoval |1 ce obsaho- údaj (n,) Jy E ==
„5 mg Cu (a,)|valmgCu(a) “v1 Gin U
Roztok ?
EEE Odstín do
sole měďnaté
ee SRE En modra.
78.) v nadbytečném 2,81 26,55 11,9 11,8 Br
= Srovnává se
(pyrofosforečnanu >
| , dobre.
draselnatem
Roztok
: 0 Odstin do
citranu med- 3
79 natého 2,84 24,8 6,0 25,0 modra.
Srovnává se
v louhu 3
: dobre.
draselnatem
Roztok k
e N Odstín do
eitranu med- Mn
80 natého 1,24 24,8 10,0 80,0 mo a
Srovnává se
v louhu N
draselnatem opre.
Roztok sole
mednate za pfi- Modravy.
81. tomnosti vinanu | 0,72 | 49,77 39,0 26,6 Srovnává se
‚sodnato-draseln. dobre.
a louhu draseln
JE
2.
D m
3 ce roztoku síranu měďnatého, obsahují-
cího 26,55 mg Cu, |
k němu přičiněno 25 ce konc. roztoku
čistého pyrofosforečnanu sodnatého.
Rozp. 2,02 g citronové kyseliny ve vodě,
přidáno 10 cc roztoku Cu SO, jehož 1 ce
— 24,8 mg Cu,
a däle 20 cc roztoku louhu draselnatého
190/,nino a zředěno na 100 ce,
Rozpuštěno 2,02 g citronové kyseliny ve
vodé,
přidáno 5 ce téhož roztoku Cu SO,,
a dále 20 ce roztoku louhu draselnatého
120/,nfho a zředěno na 100 cc.
Odváž. 0,4 g Seignetovy sole a rozpuštěno,
v 50 ce roztoku Cu SO,, jehož 1 ce ob-
sahuje 1,24 mg Úu, 3
a pricineno 10 cc louhu draselnateho
14°/,niho i zředěno na 100 cc.
di.
v
16 o me
Kolorimetrická stud
‘09 001 BU
vu OUPPOIZ T OY /GZ1 OU$ILUOSPIP NYNOT
00 OL R (29 Bug19720 T) "0919 nyojzo1
9 09 onepud ‘ouggndzor ujruuvu 5 10
"99 001 VU ou9p9Iz T Oyru"|;zT
OU9JUUOSCAP nynof 99 ca V (m Pu 019 —
00 1) ‘OS ND MY0IZoA 99 OT oueprıd “9PoA
9A oupysndzoa ‘njuq}Ât Ÿ TO OU9ZRAPO
» 001 RU Ou9po1z I OyTU“ GPT
OT9)EUJostIP UNO 22 OT VU ouguj9ud v '£
‘np Bu g1'9 ofnq
-8sqo 09 T zogol ‘OS nd M0701 09 0% "G
oug)sndzo1 € o[0s AA099uS199 / g“C "ZVADPO "I
‘29 007 VT On9p91z T OYIU“/ PT
OY9)euToSLIp nynof 99 0, Oudumud © '€
no bu c1“9 oluy
-eSg0 99 T zoyol ‘OS nd WX0jZ01 99 OI "G
‘ougysndzoa v oros Aa0)j9uS199 D $'0'ZBAP0 I
PNUBTZ0J
‘9979
98 BABUAOIG
LaoaııO
'21g0p HSOp
98 VABUAOIQ
-fawıpoW
‘9140p
98 VABUAOIQ
"AABIPOIX
‘21q0P
98 PAPUAOIQ
"AACIPOIN
TuU9AIBGZ UOT,
966
FA
c 6G
FE
De
CJISUOQUI
IA BAIMAUT,
0‘98
8“0%
S88
1|(u) fepn
f Au999po
tupanS
LLGY
2261
LL‘GF
16T
-oyesqo 99 T
zoyol “upgu
nuv118 19H 07
g19°0
81
9190
\w) oka wall») 19 Gu
jeaogesgqo
ny0j201
-Z01 8 "UAOIG ogilol 2 T
-oyareujaseup
nynoj ®
nyuueW 1}SOUWo] |-
Jad ez ojeupowu
9108 Xojz04
"oyayeujaseup
nynoj € nyt1y}Aus
Hsouuoj
-Jad ez ojeupowu
908 Y0)Z04
'ujoseup nynoj ®
uj9selpojeupos
nueulA I180UUu103
"ud ez ojeupow
9|0S 04204
ujose4p nynoj v
"UJ9SLAP OJEUPOS
NULUIA [}SOULO}
-Jad ez ojeupou
108 04Z04
68
BAS] BUMOJLIT
er
o
o
Staněk
V. Jar. Milbauer a Vlad.
(EO rc;
Tabulka VI.
{rhamnosy a louhu
draselnatého
dosti dobře.
š Hee jejího Bien, Su Stredni | Intensita
= | Přítomná látka ar U Imödn., jehož odeëtenÿ|, _ 15 a Ton zbarveni Poznámka
= obsahoval | cc obsaho- üdaj (n,) J, See
„5 mg Cu (a,)|valmg Cu (a) 1 BW
Roztok sole 5 ; : ka Se
měďnaté za při- Oo 0,3 g mannitu rozpuštěno, přidáno 50 ce
= Q Y 234
26 komnostimannitul 2,48 49,77 3,7 81,4 SE Ha à č roztoku Cu SO,, jehož 1 cc odpoyiia 4.977
= mg Cu a 30 ce louhu draselnateho: 12°/‚niho
a louhu těžce. n 9
iraselnatého 1 zředěno na 100 cc.
Roztok sole
měďnaté za pří- Olivový. 0,1 g mannitu, 10 ce roztoku Cu SO,, jehož
87. tomnosti mannitu, 0.615 49,77 16,6 13,1 Srovnává se | 1 ce odpovídá 6,15 mg Cu a 25 cc téhož
a louhu těžce. louhu i zředěno na 100 ce.
draselnatého
Roztok sole
mědnaté za pří- Olivový. 0,5 g mannitu, 50 cc roztoku Cu- SO,, jehož
88. tomnosti mannitu 24 49,77 8,5 85,1 Srovnává se | 1 cc odpovídá 4,971 mg Cu a 50 ce louhu
a louhu těžce. 12%/,niho i zředěno na 100 ec.
draselnatehe
Roztok sole
měďnaté za pří- Modravý. 0,5 g rhamnosy, 50 ce roztoku Cu SO,, jehož
33 tomnosti 2,49 49,72 4,65 63,8 Srovnává se | 1ccodpovidä 4,977 mg Cu, 50 celouhu 12°/,niho
draselnatého i zředěno na 100 ce.
Kolorimetrická studie o mědi. 23
Z pokusů našich lze následovné seznati:
1. Přítomností chloridu amonatého klesá intensita zbarvení ku-
praminové sole (Tabulka I.)
2. Stejně působí ve zbarvení volný amoniak (Tabulka II.)
3. Opáčně jako salmiak a amoniak chová se uhličitan amonatý.
Zbarvení amoniakálního roztoku stává se přísadou jeho temnější až
0 '/,, což zvláště důležito pro kolometrii mědi. (Tabulka III.)
4. Aminokyseliny (i arginin) skýtají sole měďnaté modře zabar-
vené, jichž ton jest v některých případech týž jako solí kuprami-
nových, někdy však zelenavý. Intensita zbarvení jest o něco menší
a sice činí 60—86°/, zbarvení sole kupraminové. Intensity, při srov-
nání s kupraminovým, roztokem jehož intensita považována za jedničku,
tvoří tuto řadu:
Glutaminan měďnatý 0,29 (ton zelenavý)
Měďnatá sůl argininu 0,60 (ton modrý)
Glykolan měďnatý 0,66 (ton zelenavý)
Měďnatá sůl tyrosinu 0,68 (ton modrý)
Kuproniträt argininu 0,82 (ton modrý)
Mednatä sůl leucinu 0,86 (ton modrý) (z tabulky IV).
5. Jak známo nevylučují louhy alkalické z roztoků měďnatých
za přítomnosti některých látek hydroxydu měďnatého, neboť se tento
v alkalické tekutině rozpouští barvou modrou. Toto zbarvení lze
srovnati ve většině případů se zabarvením roztoku sole kupraminové.
Klademe-li zbarvení toto za jedničku, obdržíme následující čísla pro
intensity zkoumaných alkalických roztoků. (Z tabulky V.)
Za přítomnosti:
arsenanu měďnatého 0,22— 0,32 (ton zelenavý, intensita stoupá
s množstvím přítomného arsenu)
citranu měďnatého 0,28 (ton zelený)
vinanu h 0,226—0,336 (ton zelenavy, intensita stoupä
s koncentrací přítomné vinné kyseliny)
slizanu měďnatého 0,53—0,62 (ton zelený, intensita stoupá
s koncentrací kyseliny slizské)
glykolatu měďnatého 0,56 (ton modrý)
měďnaté soli tyrosinu 0,57 (ton modrý)
> „. leueinu 0,66 (ton modry)
a „ asparaginu 0,76 (ton modrý).
24 V. Jar. Milbauer a Vlad. Staněk:
Sůl měďnatá za přítomnosti :
chloridu amonatého a louhu draselnatého 0,993 (ton modrý)
monomethylaminchlorhydratu a louhu draselnatého 0,980 (ton
modrý) ;
trimethylaminchlorhydratu a louhu draselnatého 0,900 (ton modrý)
triethylaminchlorhydratu a louhu draselnatého 1,027 (ton modrý).
Sůl měďnatá za přítomnosti:
alkoholů a cukrů i louhu draselnatého
Ethylenglykol 0,64 (ton modrý)
Glycerin 63:6 ne)
Mannit 0,56 ( „ zeleny)
Rhamnosa 0,46 ( „ nepatrně zelený)
Saccharosa 0,53 ( „ modrý)
Glucosa 0,49 (, er)
Jak patrno skýtají v louhu draselnatém nejintensivěji zbarvené
roztoky aminy za přítomnosti měďnaté soli a asparagan měďnatý.
V aminech nemá vlivu na zbarvení vstup skupin methy-
lových a ethylových na místo vodíku.
6. K těmto roztokům alkalickým možno přiřaditi modré roz-
toky uhličitanu měďnatého v uhličitanu draselnatém o intensitě 0,37
(ton zelenavý) a soli měďnaté v nadbytečném pyridinu o intensitě
0,63 (ton modrý).
7. Konečně srovnávány roztoky měďnaté, jichž ton je zelený.
Srovnávání s roztokem kupraminovým nebylo možné, neboť ton jeho
jest příliš odchylný a proto použit za základní roztok vodný měď-
naté soli, jenž má ton zbarvení stejný, jehož intensita položena rovna
jedničce. (Tabulka VL)
Roztok sole měďnaté za přítomnosti :
jablečnanu draselnatého jest 5,3kräte intensivnější než vodný
roztok síranu měďnatého o stejném množství mědi (ton
zbarvení stejný)
Stovanu draselnatého 12,0krâte intensivnější (ton zbarvení stejný)
citranu » 19,7 n » » » »
pyrosforečnanu sodnatého 11,8—14,03kráte intensivnější (stoupá
s koncentrací přítomné kys. pyrofosforečné)
kyseliny citronové a nadbytku
Kolorimetrická studie o mědi. . 25
louhu draselnatého 25,0—30kráte intensivnější (stoupá s koncen-
trací přítomné kyseliny citronové)
kyseliny vinné a nadbytku louhu draselnatého 26,6—31,4kräte
intensivnější (stoupá s koncentrací přítomné kyseliny citro-
nové)
rhamnosy a louhu draselhatého 63,Skräte intensivnější
SYNC. , „ 5 (ho ;
MAUNITUSS m à 81,4—93,6krâte intensivnější
(stoupá s koncentrací mannitu)
8. Roztok síranu měďnatého amoniakálný, srovnaný s roztokem
měďnatým neamoniakalným o stejném obsahu mědi, jeví se as 150krâte
intensivnější (bez ohledu na ton zbarvení).
Z chemické laboratoře
c. k. české vysoké školy technické v Praze.
VI.
Vejdovskyella comata (Mich.) a,,Nais hammata Timm“,
Od Václava S. Maule.
Se 3 obrazci v textu.
Předloženo v sezení dne 26. ledna 1906.
Mnohé druhy obou říší organických měly a mají zcela zvláštní
historii, než se samostatnost jich všeobecně uznává. Platí to zvláště
pro skupiny nižší, kde mnohdy v nedostatku typických znaků nutno
přikročiti až i ku rozměrům jednotlivých komponent tělových. Doklady
k tomu poskýtuje skoro každá větší skupina nižších tvarů živočišných,
na př. Nematodů, Rotatorií, Turbellarií, Entomostraků atd. Též mezi
Oligochaety bude nutno v příštích dobách učiniti revisi v tomto směru,
zvláště v čeledi Enchytraeidů, jež do dnešní doby obsahuje již ohromné
množství druhů, ovšem nad míru obtížně určitelných. Taktéž mezi
Naidomorphy vyskytují se tvary, jež jedněm se zdají býti pouhými
odrůdami, nebo pouhými stádii vzrůstu, kdežto autoři jiní tytéž za samo-
statné druhy popisují.
Již zběžný přehled díla MrcHAELSENovA, kde u každé čeledi uve-
deny jsou hojné „Species inguirendae“, anebo nové práce BRETSCHEROVY
o Oligochaetech švýcarských, jež jen nesnadno dle téhož autora určiti
lze, potvrzují tuto vyslovený názor o nutnosti revise nově popsaných
anebo za nové, samostatné druhy pokládaných forem.
Přítomná práce má za účel osvětliti podobnou otázku, zda totiž
„Nais hammata Timm.“ a „Bohemilla comata Vejd.“ jsou dva samo-
statné druhy, či představují-li druh jediný.
Pod uvedenými jmeny byla totiž současně popsána najidka, 0 niž
se točí spor v uvedeném směru v době nejnovější. Ku zevrubnému
Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 1
2 VI. Václav S. Maule:
poznání jmenované najidky dovolím si předeslati stručný historický
nástin.
R. 1883. podal VEjpovský !) předběžný přehled druhů Oligochaetů,
jakožto výňatek v tisku se nalézajícího velkého díla svého „System
und Morphologie der Oligochaeten“. Zde poprvé uvádí nový rod
Bohemilla s druhem comata, kterýž také zevrubně popsaný a vyobra-
zený uveřejněn o rok později, totiž 1884. O něco později uveřejnil
Trmm svou práci o anatomii Phreorycta a Naidek,?) kde jest uvedena
naše Bohemilla pod názvem „Nais hammata“. Srovnání vyobrazení a
popisů tohoto druhu nepřipouští žádné pochybnosti, že zde máme co
činiti s jednou a touže specif, o čemž se zvláště i písemně oba auto-
rové — jak vím z ústního sdělení prof. Vejdovského — dohodli. Ro-
dové jméno Bohemilla bylo sice zadáno již dříve BARRANDEM pro rod
trilobitů, leč rod ten byl tehdy velmi nejistým a jen dle úlomků ne-
známého trilobita stanovený. Tudíž jméno Bohemilla pro jmenovaného
korýše bylo nezávazné a vratké. Když však později vyšlo na jevo
z celkových exemplářů, že rod trilobitů Bohemilla jest oprávněný,
změnil r. 1903 MrcHAELSEN“) prvotný název naší najidky na „Vej-
dovskyella“, pod kterýmžto jmenem jest uplatněn náš druh jakožto
V. comata a uveden i v posledním pěkném spise téhož autora, „Geo-
graphische Verbreitung der Oligochaeten“ (Berlin 1904).
Leč v poslední době vyslovena pochybnost se strany A. DiTLEv-
SENA, zdali lze druh Trmmův prostě stotožňovati s druhem VEJDOVSKÉHO
a zda-li není na místě uznávati dva druhy, totiž Vejdovskyella (Bohe-
milla) hammata Timm a Vejdovskyella comata Vejd.
Ve své totiž práci o morfologii a oekologii dánských Oligochaetů
pronáší DrrLEvsEN*) náhled, že dle délky štětin břišních možno uzná-
vati formy obou autorů za samostatné a opírá se o zobrazení štětin
těch u VeEsDovsk£Ho, jakožto příliš krátkých vůči štětinám hřbetní
strany. Dle těchto poměrně krátkých štětin byla by Vejdovskyella co-
mata rozdílnou od V. hammata, jež má štětiny břišní delší, a takovýto
tvar shledal Drrcevsex i v Dánsku. Jakkoli vím z ústního sdělení
prof. Vejdovského, že dotyčné zobrazení štětin břišních jest reproduko-
váno při slabším zvětšení než celkový obraz, tož na druhé straně
") Vzjpovský, Revisio Oligochaetorum Bohemiae. S. B. Königl. böhm.
Gesellsch. Wissensch. Prag 1883. |
*) Tınm Rud., Beobacht. an Phreoryctes Menkeanus und Nais. Arb. zoolog
zootom. Institut. Wůrzburg 1883.
>) Micnartsen W., Hamburgische Elbe-Untersuchung IV. Oligochaeten. 1903.
*) A. DirLEvsry, Studien an Oligochaeten. Z. f.w. Z. Bd. 77. 1904, p. 401.
Vejdovskyella comata (Mich.) a „Nais hammata Timm“.
zobrazení celého zvířete ukazuje
poměr délky štětin hřbetních a
břišních zcela správně, takže to-
tožnost tvaru Timmova a Vezpov-
SKÉHO Z tohoto posledního zobrazení
na jevo vychází.
Nicméně jeví se i v této zjevné
nedůležité otázce nutným znovu
vyšetřiti číselný poměr mezi délkou
štětin hřbetních a břišních svazků.
Věc však sama má své obtíže. Vej-
dovskyella comata jest totiž ve zví-
řeně české zjevem celkem vzác-
ným, neboť, pokud mně známo ze
sdělení prof. Vejdovského, objevuje
se zajímavý druh ten ve vodách
Vltavy pořídku a vlastně jen jedin- -
kráte během 10 let byl přinesen
do zoologického ústavu české uni-
versity. Za to prý jest hojnější
dle zpráv Dra Thona v okolí Gol.
čova Jeníkova. Odtud dostalo se
muě jediného, dobře fixovaného
exempláře, který jsem mohl na
praeparätu podbarveném a v goly-
cerinové gelatině uzavřeném v pří-
čině délky štětin vyšetřiti a i kon-
činu tělní, v níž se děje pučení
a dělení, stanoviti. V poslední pří-
čině jest toto sdělení zcela nové.
Zkoumaný exemplář jsem peč-
live Abbeovou kamerou lucidou.
vykreslil, hřbetní i břišní štětiny
změřil a tak vzájemný poměr délky
obojích štětin stanovil.
Shledal jsem štětiny břišní dosti
dlouhé, štíhlé, silně prohnuté, na
distálním konci rozeklané, S ne-
stejně dlouhými, ostře špičatými
zoubky. Nodulus nalézá se blíže
Fig. 1. Vejdovskyella comata Mich.
kreslená dle fixovaného exempláře
4 VI. Václav S. Maule:
báse štětiny. To celkem odpovídá zobrazení i Trmma i VEIDOVSKEHO
i konečně Diruevsena. Hřbetní štětiny jsou mnohem delší, ve svazcích
po 4—6 a, jak již dříve správně od VEJDOVSKÉHO naznačeno, jedno-
stranně speřené.
Fig. 2. Tři svazky štětin hřbetních.
Délku štětin hřbetních a břišních stanovil jsem průměrně dle více
měřených štětin, ovšem ale pouze dle volných částí jich z těla vyční-
vajících, jak toho praeparát dovoloval. Měření dalo výsledky následující :
Břišní Stetiny: Hřbetná šťětimy:
0:03
0035 0280
0:03 0'245
0:03 0:230
0.025 0200
Průměrem 0:03 mm. Průměrem 0'239 mm.
Vejdovskyella comata (Mich.) a „Nais hammata Timm“. 5
Vzájemný poměr délky obojích štětin jest 1:8.
Drrzevsex ovšem správně požaduje, aby k definitivnímu stano-
vení, jedná-li se zde o jednu či dvě specie, bylo provedeno pečlivé
spracování anatomické, což platí též o jiných druzích Naidomorphů:
než i vnější poměry štětin jsou u našeho druhu kriteriem tak pěkným,
že již 1 při povrchním ohledání totožnost obou domnělých specií jest
ihned zřejmou.
Co se týče rozšíření geografického našeho druhu, tož zjištěna
dosud Vejdovskyella comata v Čechách, Velké Britanii, Francii, Ně-
mecku, ve středním Rusku a Dánsku.
9 W
N
Fig. 3. Dva svazky štětin břišních.
Pro srovnávací morfologii Naidomorphů jest důležitým poža-
davkem, aby se u jednotlivých rodů vyšetřila přesně končina, v níž
se tvoří zona pučení. Pro největší část dosud známých rodů základ
této zony neznáme, neboť v této příčině vykonáno dosud málo. Jest
tedy v tom ohledu každý příspěvek vítaným, zvláště u rodů tak vzác-
ných, jako jest Vejdovskyella. Jak ukazuje zobrazení tohoto druhu
(obr. 1.), jeví se exemplář mnou pozorovaný ve stadiu pučení, kde
zadní zooid dosud nejeví základu hlavy. Přední individuum čítá
14 svazků štětin hřbetních a zakončuje ztluštěním hypodermálním
jakožto zadní polovinou zony pučení, i bude tedy jeho vzorec
I—- 17 — z, při čemž I značí segment hlavový, 17 počet segmentů
trupových a x počet segmentů, jež se ze zony pučení vyvinou. Zadní
zooid postrádá segmentu hlavového vyvinutého a bude tedy jeho vzorec
© + 12 + x.
Dle posouzení tedy jediného exempláře možno předpokládati, že
zona pučení u Vejdovskyella comata nalézá se za segmentem 18.
x
VIE
Das neue Bild der afrikanischen Ichthys.
Von Prof. Dr. J. Palacky.
Vorgelegt den 12. Jänner 1906.
Das neue Verzeichnis der afrikanischen Fische von Boulenger
(Ann. Mag. Nat. History, 7. ser., 16. vol. N. 91, jul. 1905) ermöglicht eine
bessere Übersicht der Ichthys von Afrika, als es bisher möglich war.
Die Gesammtzahl der Süsswasserfische steigt auf 934 (von 283 Dam-
beck), worunter höchstens 54 Brakwasserfische. Schon die Familien-
zahlen sind überraschend — 209 Cypriniden (sonst 13 Dambeck,
133 Barbus), 184 Siluriden (62 Dambeck), 179 Cichliden (Chromiden
— davon 2 Tilapia, sonst 25 Sauvage), 107 Mormyriden (Sauvage 35)
— so dass diese grösste endemische Familie sich mehr als verdrei-
facht hat — nur 93 Characinen (Sauvage auch schon 35), 40 Cypri-
nodonten (Bleeker 6!), 23 Mastacembeliden (3 Sauvage), 30 Gobiiden,
je zu 14 Anabatiden, Ganoiden, 13 Mugiliden etc. Es haben also die Cypri-
niden die grösste absolute Zunahme — relativ die Chromiden, in denen
Afrika den ersten Rang vor Amerika gewonnen. (Eigenmann nur 86 —
Sauvage 135.) Die geographisch interessanteste Zunahme — ausser den
Cypriniden, sind die orientalischen Mastacembeliden, Labyrinthfische und
(3) Ofiocefaliden, die keineswegs auf den Osten beschränkt sind, denn von
den Mastacembeli.len sind 8 im Westen (bis zum Tsadsee), von den
Labyrinthfischen 4, von den Ofiocefaliden (alle 3) (alle beide Familien
bis zum Tsadsee), wobei Congo zum Zentrum gerechnet ist — ja
1 Anabas ist sogar im Senegal, 2 am Cap d. g. H.
Neu ist der Monotyp Cromeria (nilotica im Weissen Nil). Eine
detaillirte Vergleichung ist bei dem Mangel jeder Synonymik bei
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe.
2 VII. J. Palacký:
Boulenger unmöglich — ungern vermissen wir z. B. den Ciarias
lazera Barys in der Westsahara, den Alburnus alexandrinus Stein-
dachner aus Egypten, das Ctenopoma microlepidotum vom Cap d.
©. H. ete. Micracanthus (marchii) ist von den Labyrinthiei abgetrennt.
Von Monotypen erwähnen wir Phractolaemus ansorgii Bler.
(unterer Niger, Congo), Bedotia madagascariensis (dort, Atherinid),
Polycentropsis abbreviata Blgr. (unterer Niger).
Wenn wir die einzelnen grösseren Familien rasch durchgehen,
so bleiben die Mormyriden in den alten Grenzen (Senegal — Angola,
Ngamisee, Zambesi — Juba (2 end. Petrocefalus gliroides), Nil —
aber das maximum fällt nach Congo 58 (46 endemisch), der Nil 13 —
Guinea 10, der Niger 11, der Tsadsee 7, der Senegal 7 (wohl durch
Reduktion), Angola 5, der Nyassa 3, Ukamba 2, Zambesi 3, Rovuma 1,
Moero 1, Web Schebeli 2. Weit verbreitet ist nur Mormyrops
deliciosus (Senegal — Juba, Nyassa, Congo).
Die Characinen bleiben in den alten Grenzen — Nil, Senegal
Ngami 1 — die 2. sp. Castelnau 6 ist als ? angeführt), Limpopo,
Natal (1). Der Congo hat aber nur 49 (end. 40), Senegal nur 11
(Steindachner 13), der Tsadsee 10, der Niger 10, der Nil 16, West-
afrika (zwischen Senegal und Niger 19, zwischen Niger und Congo
16, der Tanganika 4, der Rudolfsee 2, Kingani 3, Zambesi 3, Moero-
see 2, Angola 2, Limpopo 1, Dilolosee 1 end., Tana 1, Omo 1. Die
weiteste Verbreitung hat Sarcodaces odoe (Senegal - Ngami), Hydro-
cyon lineatus (blauer Nil—Congo—Liberia—Limpopo).
Bei den Cypriniden tritt der Congo zurück (26—23 endem.), der
Osten wird doppelt so reich als der Westen, doch meist durch locale
sp., die auch den kleinsten Seen nicht fehlen (Omosee 2, Baringo 3,
Rukwa 3, Kiwu, Zuai (2), aber Canasee 15). Auch die Flüsse des Ostens
sind relativ reich (Hawasch 11, Rovuma 3, Pangani 3, Tana 5, Kingani 2,
Juba 3, Schebeli 3, Limpopo 4, Natal 4), während die Mitte nicht
besonders hervortritt (Nyassa 7, Tanganika 6, Victoria-Nyanza 5,
Nil 13), obgleich endemische spec. bis in der Capcolonie (Olifants-
river z. B.) vorkommen. Der Westen hat 10 am Kamerun, 7 in Angola,
5 in Guinea, 4 im Garip, 3 Benitöfluss, aber der Norden ist arm,
(Niger, Tsadsee, Senegal zu 3). Marokko hat 12 endem. sp., die Ber-
berei (Algier, Tunis) 3, die Sahara noch 1 end. Es scheint, als ob,
wie in Europa, diese geologisch jungen Fische vom Osten her ge-
kommen, den alten Centralsee Dambecks erreicht und sich von dort
allerseits ausgebreitet hätten.
Das neue Bild der afrikanischen Ichthys. 3
Bei den Siluriden tritt der Congo wieder an die erste Stelle
(60—43 end.), der Nil hat nur 31 (darunter den verbreitetsten Fisch
Afrikas Clarias lazera B.) von Syrien und der Nordwestsahara (Bary)
über den Senegal, Niger, Tsadsee bis zum Albertsee, Nyanza, Ngami.
In Kamerun sind 18, am Ogowé 11, im Niger 25 (mit Calabar), im
Tsadsee 10, im Senegal 15, in Guinea 29, in Angola 6, im Garid
noch 2 (bis zum Vaalriver 1). Die Westseite (vom Nil ab) hat 130
spec., also mehr als zwei Drittel, die Ostseite ist arm (c. 30) —
Zambesi 7, Natal 2, Schebeli 3, Mozambik 3, Rudolfsee 3, Tana 3,
Pangani 2, Uniamwesi 1, Juba 3, Kingani 1, Limpopo 1, Tsanas. 1,
Hawasch 1, Abyssinien 1 — obwohl sie die Capcolonie erreichen.
Selbst die centralen Seen sind arm: Tanganika 7, Nyassa 1, Albert 2,
Moerosee 2, Nyanza 1. Man sieht die Nähe von Amerika wirken.
Andrerseits hat Madagaskar 3 (1 mit Zanzibar, L mit Mauritius),
sowie es 2 Aale gegenüber 3 Afrikas besitzt (ohne die Meeresspezies).
Das Cap hat die einzigen 2 antarktischen: Galaxias. Von den
Cyprinodonten hat Congo nur 6 sp. (3 end.). Auch hier bei dieser
sonst meist amerikanischen Familie ist der Westen artenreicher (18)
als der Osten (9), Norden 5 (3 Egypten, 2 Algier), das Centrum 3
(je 1 Tanganika, Nyassa, Nyanza) und der Süden (1 am Cap, Falsebay).
Madagaskar hat 2 spec., die Seyschellen 2. Reicher sind Kamerun 5,
der weisse Nil 3, Guinea 3, der Senegal 2, Niger 2, Zanzibar 2,
sonst haben zu 1 Gabün, Mosambik, Somaliland, Angola, Schoa.
Algier behält den mediterranen Charakter durch Gasterosteus
aculeatus, Mugil cefalus, die Forelle des Edough (trutta bei Boulenger
Salar macrostigma Dum.), den Aal, Blennius vulgaris und Cristiceps
argentatus.
Die Chromiden (Cichliden) sind unlängst von Pellegrin mit
303 sp. (167 altweltlich) aufgezählt worden. Boulenger hat mehr um
3 Paratilapia (multicolor Unteregypten, carlottae vom Zambesi und
victoriana vom Nyanza), Pelmatochromis boulengeri vom Kamerun,
und 5 Tilapiae (Linellii Lönberg, dubia und Kottae (id.) Kamerun,
Tanganyikae Gthr. und guiarti Pellegrin Nyanza — der Rest der
Differenz betrifft Umtaufungen mit Spaltung oder Reduktion (Til.
multifasciata Günther, Guinea).
Das lokale maximum entfällt jetzt auf den Tanganyika (57 sp.),
wogegen der Congo mit 31 sp. zurücktritt; sonst haben wir 9 aus
dem Nyanza, 2 aus dem Albertsee, 4 aus dem Moerosee, 1 aus dem
Kiwusee, 7 aus dem Nil (bis Unteregypten, end. Paratilapia multi-
color), 6 aus dem Tsadsee, 6 aus dem Senegal, 11 aus Guinea, 7 aus
4 VII. J. Palacký: Das neue Bild der afrikanischen Ichthys.
dem Niger, mon. Kamerun (2 im Kratersee), 8 vom Gabün, 9 aus
Angola, 4 aus dem Ngamisee (Castelnau 10), 3 aus Transvaal, 1 Garip,
2 aus Natal, 9 aus dem Zambesi, 19 aus dem Nyassasee, 10 aus
Shiré, 3 von Madagaskar, 1 noch aus dem Canasee, Rudolfsee. Es
ist daher das Centrum am reichsten, von wo sie Algier, Syrien und
Indien (3) erreichen.
Die Gobiiden (30) haben die Mehrzahl in Madagaskar (10),
Natal 3, 2 in Algier, 9 im Westen, (17 im Osten), je 1 auf Anjuan
und den Seyschellen, 1 sp. im Nil bis in den Oberlauf, 1 am Cap.
Die Mastacembeliden (23) haben 6 sp. in Congo, 6 im Tanganika,
3 in Kamerun, 3 in Ogowé, 2in Guinea, je eine im Tsad, Niger, Nyassa,
Nyanza, Angola, Shire.
Im Ganzen ist die reichste Gegend der Congo bei Boulenger
mit 241 sp. (191 endemisch). Nil und Senegal behalten den alten
Rang, der Tanganika weist 81 sp. auf — der Tsadsee nur 41 — der
Nyassa nur 23 etc.
Die Wanderfische dürften noch ungenügend bekannt sein. So
wissen wir nicht, warum Boulenger den Cristiceps argentatus des
Mittelmeeres, der in Westaustralien im Schwanenflusse lebt, und
den Playfair aus der Quelle Air Malaka in Algier angiebt, dort
mit einem ? anführt — es gibt so viele Mittelmeerfische bis in
Neuseeland.
Madagaskar ist ziemlich selbstständig Interessant ist das weite
Vorkommen der asiatischen Chromiden in Afrika — Tilapia nilotica
im Schari, Gallaland, Kiwusse (Pellegrin), Tilapia zillii Uedzir, Schari.
Nach Pellegrin wäre der verbreitetste Fisch Hemichronis bimaculatus
Gill vom Mareotissee und den Zibans bis zum Cap — Boulenger hat
aber im Süden 2 spec. — angolencis dort und Frederici im Ngami.
Das kleinere Detail haben wir übergangen. Der Leser kann sich daraus
die geologischen Folgerungen selbst zieheu — wir enthalten uns jeder
vielleicht unzeitigen Äusserung.
Nachtrag. 1906 erschien von Boulenger ein Fischverzeichnis
vom Kwangof 6 (2 neue). Kasai (16 sp. — 2 neu), Bangweolos.
(24. — 9 neu) etc. — ohne wesentliches Neues.
ee
jha
MIN.
Ueber die wahrscheinliche. Möglichkeit der Aufsu-
chung von nutzbaren Erzlagerstätten mittels einer
photographischen Aufnahme ihrer elektrischen Aus-
strahlung.
Von Professor Dr. Heinrich Barvif in Prag.
Vorgelest in der Sitzung am 23. Februar 1906.
Bereits im Jänner 1904 habe ich bei einer (Gelegenheit auf
eine Angabe Lexmaxns hingewieseu.!) nach welcher die sog. Berg-
witterung im Erzgebirge eine häufige Erscheinung sein soll, man
„habe an den Orten, da hernach Bergstädte erbaut worden, zuvor
viel und starke Bergwitterung gespürt“, und bemerkte, dass eine der-
artige Ausstrahlung stellenweise vielleicht auch durch die Anwesen-
heit des Radiums hätte verursacht werden können. Ueber ähnliche
Erscheinungen an mehreren Stellen, wo Kupfer-, Blei-, Silber-, Zinn-
oder Zink-Erze sich befinden, gibt es zahlreiche ältere Nachrichten,
von welchen einige z. B. von GAETZSCHMANN zusammengestellt wurden. *)
Man war früher der Ansicht, dass die sogen. Witterungen (Strahlun-
gen, Bergfeuer, Feuerschein) vorzüglich über dem Ausgehenden von
Erzlagerstätten stattfinden, wollte sie sogar in einigen Erzgruben be-
obachtet haben und gab an, dass dieselben zumeist in der Dämme-
rung und in der Nacht, im Frühjahr, Sommer, z. T. auch im Herbst
1) Hornické a Hutnické Listy, Jahrgang V, Nro. 1, vom 10. Jänner 1904,
pag. 6. — Leumann: Ausführliche Beschreibung des Meissnischen Ober-Erz-
gebirges, Leipzig 1747, pag. 430.
2) Morız Ferod. Gaerzschumann: Die Aufsuchung und Untersuchung von
Lagerstätten nutzbarer Mineralien. 2. Aufl., Leipzig 1866, pag. 323 —326.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. l
> VIII. Heinrich Barvíř:
besonders nach Gewittern wahrgenommen werden können. Iu Nord-
amerika und Kalifornien will man tatsáchlich beobachtet haben, dass
die elektrischen Ströme in der Atmosphäre in der unmittelbaren Nach-
barschaft eines Erz-Ganges mächtiger wirken als weiter von demsel-
ben. In der neueren Zeit glaubte man derartige Nachrichten nicht,
oder man beachtete sie sehr wenig. Und doch findet eine elektrische
Ausstrahlung aus den obersten Partien unserer Erdkruste besonders
unter gewissen Umständen ziemlich stark statt, und unserem hoch-
verdienten Forscher KaRL V. Zexger gelang es schon im Jahre 1875
und später noch öfters analoge Erscheinungen, obwohl sie weder mit
blossem Auge noch mittels des Fernrohrs wahrgenommen werden
konnten, auch in der Nacht bei einer ziemlich starken Dunkelheit
mittels einer photographischen Aufnahme auf mit fluoreszierenden
Stoffen imprägnierten Platten zu konstatieren.“)
Dann könnte man aber auch tatsächlich erwarten, dass eine
solche Ausstrahlung an Stellen, wo bessere Leiter der Elektrizität in
grösserer Menge und nahe der Erdoberfläche vorkommen, auch stärker
stattfindet als an jenen, wo schlechte Elektrizitátsleiter sich befinden,
und ein grösserer Unterschied in der Intensität einer solchen Aus-
strahlung dürfte sich wohl auch an einer entsprechenden Photogra-
phie wahrnehmen lassen, falls man ähnliche Unterschiede stellenweise
bereits mit blossem Auge in der Natur wahrgenommen hat. Und eben
sind manche Erze wie Eisenkies, Kupferkies, Bleiglanz, Magnetit
u. a. sehr gute Elektrizitátsleiter, auch Graphit leitet die Elektrizität
ziemlich gut, *) während Quarz ein schlechter Leiter ist und die Feld-
spate höchstens zu den sogen. Halbleitern gerechnet werden können.
Deswegen dürfte man bei entsprechenden Umständen, z. B. vor
oder während der Gewitter, oder nach denselben, z. T. vielleicht auch
nach einer intensiven und länger andauernden Sonnenbeleuchtung
an Stellen, wo eine grössere Quantität solcher Erze nahe der
9) Vergl. z. B. Cu. V. Zexeer: La théorie électrodynamigue du monde et
le radium. Association Francaise pour l’avancement des sciences, Congrès de
Grenoble, 1904, Séance 10 août, der Mitth. pag. 1. u. 2. Desselben: T'hélio-
photographie appliquée à la prévision du temps in Mémoires du Bureau C. météoro-
logique de France 1880, (Annales IV), pag. 55—58. — Zexser tránkte zuerst
Collodium-Platten mit Silber-Bromchlorid und mit einer Lósung von Chloro-
phyll in Aether, später nebstdem mit Uranpráparaten u. ähnl. Es gelang
ihm mit solchen Platten auch unsichtbare Entladungen an den spitzigen
Elektroden einer gewöhnlichen Elektrisiermaschine zu photographieren.
4) Gemeine Braunkohle, manche — besonders die pyritführende — Schwarz-
kohle sowie der Anthrazit sind ebenfalls ziemlich gute Elektrizitätsleiter.
Ueber die Möglichkeit der Aufsuchung von nutzbaren Erzlagerstätten. 3
Oberfläche in der Gestalt von Lagern oder mächtigeren Gängen
vorkommt, auch eine stärkere Ausstrahlung der Elektrizität er-
warten, welche — zumeist freilich für das Auge unsichtbar
— doch wahrscheinlich mittels einer photographischen Aufnahme
auf mit fluoreszierenden Substanzen präparierten Platten kon-
statiert werden könnte. Ich möchte an der Möglichkeit und Zweck-
mässiekeitseiner solchen Untersuchung nicht zweifeln. Dieselbe könnte
zur geeigneten Zeit wohl auch in entsprechend gelegenen Gruben
und Stollen angestellt werden.
Falls sich eine solche Untersuchungsmethode bewähren sollte,
würde sie freilich eine grosse Bedeutung haben, man würde auf
eine solche Weise tatsächlich in sonst undurchsichtige Partien unsc-
rer Erdkruste gewissermassen hineinsehen können.
In den Gruben und Stollen könnte man eine elektrische Aus-
strahlůng auch künstlich mittels Influenz - Maschinen hervorrufen.
Man dachte bereits an die Anwendung einer photographischen Auf-
nahme von Lagerstätten mit Hilfe des Radiums, allein die Strahlen
des letzteren dringen in die Silikate nicht tief genug, sodass sie nur
ziemlich schmale Gesteinspartien durchsetzen. Eher würde man viel-
leicht stelleïweise das Radium oder andere die elektrische Ausglei-
chung befördernden Substanzen (z. B. Uranpräparate) zur Erregung,
resp. Verstärkung einer elektrischen Ausstrahlung in den Gruben und
Stollen benutzen, welche letzere dann photographisch aufzunehmen
wäre. So würde man stellenweise in den Stand gesetzt, mit Hilfe
eines photographischen Apparates die Lage der nächsten Erzlager-
stätten auch in den Gruben und Stollen zu erraten und darnach die
bergmännische Arbeit mitunter zum B. auch bei Verwerfungen ein-
zurichten.
Möglicherweise entströmen den die Erzgänge führenden tieferen
Klüften mitunter auch brennbare, resp. schwach leuchtende Gase, wie
es ja bereits von der atmosphärischen Luft und von Quellen erwiesen
wurde, dass dieselben eine desto stärkere Radiation zeigen, je tieferen
Resionen sie entstammen — aber auch solche Fälle lassen sich wahr-
scheinlich öfters photographisch konstatieren und zu entsprechenden
Konklusionen ausnützen, auch wo das Auge keine Ahnung von dem
Vorhandensein solcher Verhältnisse liefern kann. Allerdings müsste
man immer auch auf alle Nebenumstände eine entsprechende Rück-
sicht nehmen: auf die durch Ozon verursachte Strahlung des Wassers
nach Gewittern, auf die leicht erregbare starke Radiation der Karbo-
4 VIII. H. Barvíř: Über die Möglichkeit der Aufsuchung von Erzlagerstätten.
nate der Erdalkalimetalle, also in der Natur hauptsächlich des Kalk-
spats und des Dolomits etc.
Ich teilte den 21. d. M. meine Gedanken dem Herrn Hofrat
Kart ZENGER persönlich mit. Derselbe erklärte, er halte lokale Unter-
schiede in der Stärke der elektrischen Ausstrahlung beim Vorhanden-
sein von stark leitenden Erzen für wahrscheinlich und eine Konsta-
tierung solcher grösseren Unterschiede auf photographischem Wege
für nicht unmöglich. Sollte meine Proposition — welche eigentlich nur
eine Applikation der Erfindung ZevaeR's vorstellt, — sich bewähren,
dann würde daraus ein Nutzen sowohl für die geologische Wissen-
schaft als auch für die Praxis erfolgen. Es verdient also meine Idee
eine weitere Prüfung an geeigneten Orten.
KEM
IX.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu
při určení tvaru země kyvadlovým měřením.
Napsal Dr. František Köhler.
Se 7 obrazy v textu.
Předloženo v sezení dne 23. března 1906,
Úvod.
Kyvadlo, jehož užívá se již po dvé a půl století k různým vý-
zkumům v oboru fysiky a astronomie, stává se v novější době velmi
důležitým přístrojem geodétickým.
Již jednoduché kyvadlo podává nám zřejmý důkaz o denním
otáčení země kol své osy, mimo to poskytuje nám dále možnost určiti
tvar země dle teorému Clairautova, vyjadřujícího vztah mezi tíží
zemskou, setrvačností a sploštěním země.
Není tudíž divu, že kyvadlo bylo stále předmětem pilného studia
znamenitých učenců, kteří zejména po seznání některých chyb, při
kyvadlovém měření se vyskytujících, hleděli je všemožně zdokonaliti.
Přes to však nutno doznati, že až do dnešního dne nejsou úplně
známy veškeré zdroje chyb spojené s méřením kyvadlovým.
Správnost výsledků měření kyvadlových závisla jest nejen na
správnosti pozorování, nýbrž hlavně na stálosti a neproměnlivosti
kyvadel. Doba kyvu kyvadel nemá se při pozorování měniti, nýbrž
má býti veličinou stálou. "Toho ovšem nedá se nikdy úplně dociliti,
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
2 IX. František Köhler:
poněvadž na dobu kyvu během pozorování má vliv řada činitelů, více
neb méně proměnlivých. Tyto činitele při každém pozorování nutno
určiti, vliv jejich eliminovati a pozorované výsledky pak příslušně
opraviti. Proto redukuje se doba kyvu na nekonečně malý oblouk,
převádí se dále na nultý stupeň teploty, na vzduchoprázdný pro-
stor atd.
V poslední době vysloveny byly několikrát domněnky, že snad
magnetismus zemský má rovněž vliv na dobu kyvu. V tom případě
bylo by ovšem nutno i tento dosud zanedbávaný vliv určiti a výsledky
pozorování 1 v tomto směru příslušně opraviti.
Již Besser ve svém spise „Untersuchungen über die Länge des
einfachen Sekundenpendels") upozorňuje na pravděpodobnost vlivu
zemského magnetismu na dobu kyvu mosazného kyvadla. V poznámce
uvedeného spisu v novém vydání „Ostwalds Klassiker der exakten
Wissenschaften“ ?) H. Bruaxs znova opakuje tuto domněnku a vyzývá
ke konání pokusů v tomto směru. Podobně Hecuwerr*) při svých
studiích o převratném kyvadle obával se vlivu zemského magnetismu
na dobu kyvu kyvadla a dal proto konati předběžné pokusy v tomto
směru. Ukázalo se však, že tento vliv na délku matematického vteři-
nového kyvadla jest bezvýznamným a že působí pouze na útlum
kyvu.
Aby se vyšetřilo, do jaké míry tyto domněnky jsou správnými,
studoval profesor Haasemaxx na geodétickém ústavu v Postupími na
popud ředitele téhož ústavu profesora Helmerta vliv zemského magne-
tismu na dobu kyvu půlvteřinového kyvadla Sterneckova. Výsledky
pozorování, při nichž jsem byl profesoru Haasemannovi jako spolu-
pracovník nápomocen, uveřejněny jsou v publikaci král. pruského
geodétického ústavu v Postupfmi.‘)
Z pokusů Haasemannových vychází na jevo, že vliv změny zem-
ského magnetismu na dobu kyvu kyvadel Sterneckových jest nepatrný
1) Abhandlungen der matematischen Klasse der Königlichen Akademie der
Wissenschaften zu Berlin 1826, str. 99.
2) Leipzig 1889, čís. 7.
3) F. R. Hermerr: Beiträge zur Theorie des Reversionspendels, Potsdam
1898, str. 56.
*) Veröffentlichung des königl. Preussischen Geodätischen Institutes, Nr. 22.
1905, str. 138—140.
L. Haasemaw: Bestimmung der Intensität der Schwerkraft auf 66 Stationen
im Harze und seiner weiteren Umgebung.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 8
a že tudíž není třeba se obávat rušivých účinků zemského magnetismu
na dobu kyvu těchto kyvadel.
Aby vyšetřen byl vliv zemského magnetismu na dobu kyvu
1 jiných kyvadel, jichž v poslední době zvláště hojně k relativnímu
měření tíže se užívá, konal jsem na zmíněném ústavě podrobná pozo-
rování s kyvadly mechanika Stůckratha z Friedenau a to jednak
s obyčejnými mosaznými kyvadly, jednak s mosaznými kyvadly opa-
třenými galvanickou vrstvou niklu. Mimo to studoval jsem vliv zem-
ského magnetismu na dobu kyvu kyvadel téhož mechanika, zhotove-
ných z niklové oceli (invar), která pro svůj malý koeficient roztaži-
telnosti zvláště se výborně hodí pro kyvadlová měření. Konečně pro-
vedl jsem pozorování i s kyvadly mechanika král. pruského geodéti-
ckého ústavu v Postupími Fechnera, jenž zhotovuje kyvadla z fosfo-
rového bronzu.
Výsledky těchto pozorování budou uvedeny, nutno však napřed
seznati podrobně zařízení těchto přístrojů jakož i teorii kyvadlového
měření.
Zařízení.
Kyvadlovy stojan.
Kyvadlovy stojan, na němž zavěšeno jest vlastní kyvadlo, náleží
geodetickemu ústavu postupímskému a zhotoven jest mechanikem
Stůckrathem z Friedenau. Mosazny stojan má tvar komolého kužele
(obr. 1.) Spodní kruhový prsten průměru 30 cm má ve výběžcích
matice pro tři stavěcí šrouby S, jež možno svěracími šrouby s zuäiti
neb rozšířiti. Tři mohutná ramena M, M,, M, s prsténcem pevně
spojená nesou hlavu stojanu 7. Obě přední ramena M,, M, jsou plná;
zadní rameno W, rozdvojeno jest při prstenci ve dvě části, aby po-
skytnut byl volný průchod vzduchu, který se kýváním kyvadla v pohyb
uvádí.
S hlavou stojanu spojeno jest rameno N s hrubým ložiskem pro
zavěšení kyvadla. Šroubem Š dá se toto ložisko zvednouti neb snížiti,
čímž spustí se ostří kyvadla na vlastní achátové ložisko, na němž
se kývá během pozorování.
Achátové ložisko vpraveno jest za horka do rýhy mosazného
hranolu, který se dá při zasazování kyvadla z drážek hlavy stojanu
f 1*
4 IX. František Köhler:
vysunouti a pri měření pevně spojiti šrouby R a + s hlavou sto-
janu. Na hlavě stojanu jest krabicová libela Z pro urovnání hlavy
stojanu do polohy vodorovné, Na spodním prstenu jest v ložiskách
K tyč (© mající prostřed kostěný výstupek, jímž možno uvésti kyvadlo
v. pohyb. Na prstenci upevněn jest Šroubem u t. zv. kyvadlový teploměr
T, kterým měří se teplota kyvadla.
I!
| Im
Kyvadlový teploměr.
Kyvadlový teploměr skládá se z kyvadla týchž rozměrů jako
kyvadlo pozorovací. V duté kyvadlové tyči umístěn jest rtuťový te-
ploměr s nádobkou rtutovou v závaží kyvadla se nacházející. Teploměr
dělen jest po dvou desetinách stupně, takže možno ještě setinu stupně
buď lupou neb odčítacím dalekohledem odhadnouti.
Mimo to nachází se v objímkách upevněných na jednom předním
ramenu M, (v obrazci zakrytý), obyčejný rtutovy teploměr s dělením
po dvou desetinách pro určení teploty okolního vzduchu.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru zeme. 5
Stojan kyvadlový spočívá na mosazných podložkách p, které jsou
s- kamenným pilířem sádrou pevně spojeny. Pilíř ten jest čtverco-
vého průřezu o straně 40 cm a výšce 50 cm. Po celé výšce jest vy-
dlabána válcová dutina v průměru 20 cm.
Kyvadlový stojan chráněn jest při měření dřevěnou, staniolem
polepenou skříní, mající pro měření nutná zasklená okénka. Skříň
tato chrání kyvadlo před vlivem změny teploty jakož i před vlivem
proudícího vzduchu.
Kyvadla.
Kyvadlo čís. 5 jest z mosazi a na povrchu jest silně pozlaceno.
Kyvadlo skládá se z mosazné tyče 7' tlouštky 8,5 mm, která má na
spodním konci 1 kg těžké závaží Z, na horním konci pak dvě ramena
r, která nesoů ostří s kyvadla. Závaží skládá se ze dvou komolých
kuželů spojených spolu svými většími základnami. Průměr větší zá-
kladny jest 8 cm, menší 4 cm; výška obou jest 4 cm. Délka kyvadla
mezi ostřím a středem kyvu obnáší as 25 cm, celková délka pak
32 cm (Obr. 2.)
Hořejší část skládá se ze dvou ramen 7, která jsou zakončena
dvěma prsténci p, v nichž umístěn jest mosazný hranol, do jehož
drážek zasune se za horka achátové ostří s. Na obou svislých stěnách
hranolu nacházejí se zrcátka z a číslo kyvadla.
Ostří u kyvadla čís. 5 jest z oceli, u ostatních kyvadel pak
z achátu. Ostří má tvar pětibokého hranolu, jehož horní dvě stěny
6 - IX. František Köhler:
svírají s vodorovnou stěnou úhel 63°; spodní stěny svírají spolu úhel
95°. Toto ostří rozděleno jest třemi segmentovými výřezy ve čtyři
části. Dvě prostřední — každé v délce 14 mm — tvoří vlastní hlavní
ostří, na kterém se kyvadlo při měření kývá, obě postranní pak —
vedlejší ostří — v délce 7 mm zapadají do zářezů kovové vidlice
stojanu, která vyzvedne šroubem Š kyvadlo, nekoná-li se měření. Ostří
tvoří jednu přímku.
Podobně zařízena jsou ostatní Stückrathova kyvadla: čís. 88
s galvanickou vrstvou niklu, čís. 79 z niklové oceli; totéž zařízení
jest i u kyvadla Fechnerova /% z fosforového bronzu.
, COD
Sch ematickeé u sporadanı
Bussola ©
px je +
ee ee 15€
Elektrom agnet
Přeměnovač
Rorvodna deska. © Ampěremelre Rheostat
Údr. d.
Elektromagnet.
Elektromagnet, který slouží k vyvozování magnetické síly, skládá
se ze železného válce průměru 2 em a délky L — 49,2 cm. Válec za-
sunut jest ve dvou cívkách ovinutých v sedmi vrstvách isolovaným mě-
děným drátem. Na délce 1 cm nachází se 8'/, závitů.
Proud dodáván byl třemi termoelektrickými sloupy, které se
velmi dobře osvědčily po celou dobu měření, neboť byly takřka úplně
konstantními. Malé kolísaní proudu vyrovnävalo se zapjatým rheo-
statem firmy Siemens a Halske v Berlíně. Ku kontrole stálého proudu
sloužil ampermetr téže firmy, jímž možno čísti tisicinu amperu.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 7
Pozorování konalo se dvakrát vždy se střídáním směru proudu,
k čemuž používán byl malý přeměňovač.
Pro kontrolu, zda elektromagnetem prochází stále proud, posta-
vena vedle elektromagnetu busola, kterou zároveň kontrolován směr
proudu.
Síla proudu obnášela po dobu pozorování 0,320 amperu. Elektro-
magnet postaven nejprve do směru kyvu, pak kolmo na směr kyvu
v různých vzdálenostech, poté pod kyvadlo do prodlouženého směru
v klidu se nacházející tyče kyvadlové, též v různých vzdálenostech.
Celkové uspořádání vyznačeno jest schematicky v obrazci 3.
Z tabulek pak možno viděti postup provedených pokusů.
Stanovení magnetického momentu elektromagnetu.
Abychom poznali velikost síly magnetického pole, v kterém ky-
vadlo se kývá, jest třeba stanoviti magnetický moment užitého elektro-
magnetu.
Tento stanoven byl inversní metodou Gauss-Weberovou z toho,
že elektromagnet z určité vzdálenosti 7 odchyluje magnetku z původní
polohy o jistý úhel p.°)
Jklavní polohe
Pozorování koná se ve dvou hlavních polohách. V první hlavní
poloze nachází se elektromagnet kolmo na směr magnetického meri-
diánu tak, aby osa magnetu byla ve stejné výši s magnetkou. Magnet
nachází se v bodu A ve vzdálenosti 7 od středu magnetky (obr. 4.).
5) F. Kourrauscu: Lehrbuch der praktischen Physik, 9. vydání 1901, str. 320.
Sal IX. Frantisek Köhler:
Po zavedení proudu pozoruje se výchylka magnetky, při čemž
čte se udání obou konců magnetky; potom změní se směr proudu
a čtou sc opět oba konce magnetky. Otočením magnetu o 180% a změ-
nou proudu získáme opět čtvero čtení. Z osmi takto vykonaných čtení
vezme se aritmetický průměr, jenž jest výchylkou magnetky způso-
benou elektromagnetem v bodě A.
Obdobně pokračuje se v bodu B a z osmi pozorování vezme se
opět aritmetický průměr.
Aritmetický průměr hodnot v obou pozorovaných bodech Aa B
kde M jest magnetickým
momentem a 77 vodorovnou složkou zemského magnetismu, jest třeba
znáti odlehlost bodových pólů Z elektromagnetu délky Z a " magnetky
délky 7, z nichž vypočte se opravný člen n.
Jelikož
udává výchylku 9. K vypočtení poměru
N 5 12 > v2, jest»
M 1r’tigp
ED
14
Vzdálenost bodových pólů možno položiti rovnou à délky mag-
netu a magnetky.
RD te
L =5% l =%
V druhé hlavní poloze jest elektromagnet ve stejných vzdále“
nostech severně a jižně od středu magnetky v bodech Ca D (obr. 5.).
Pozorování vykoná se týmž způsobem jako dříve, takže obdržíme
z aritmetického průměru osmi pozorování výchylku © pro druhou
hlavní polohu.
Opravný člen n jest v tomto případě
BD
=o u a
M OA
en
LES
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 9
Složku zemského magnetismu určíme z tabulek Kohlrauscho-
vých“) a možno pak vypočísti velikost magnetického momentu W.
Hhlavní poloha.
V našem případě konalo se měření magnetického momentu ve
středním sklepu král. pruského geodétického ústavu rychle za sebou,
aby nenastaly změny jak magnetismu zemského tak i elektromagnetu.
Předcházející pozorování poskytovala následující výsledky.
I. hlavní poloha.
Vzdálenost středu magnetu od středu magnetky r = 124,75 cm.
U magnetky | Magnet východně | U magnetky | Magnet západně |
pól PROM E k || pól K A MSE JANE p à
1. hrot | 2. hrot | 1. hrot | 2. hrot
jižní | 15,35 | 15,60 | jižní | 15,30 | 15,50
severní | 15,15 | 15,35 | severní | 15,30 | 15,45
| 15,25 | 15,475, | 15,80 | 15,475
Průměr | 15,363 | | 15,388
| 15,375
S) Lehrbuch der praktischen Physik 1901, str. 599.
IX. František Köhler:
Délka magnetky 1 = 6,8 cm.
Vzdälenost pölü bodovych :
5
= 6 49,2 = 41,0 cm,
IN - 6,8 = 5,66 cn;
2 2
= a De = I 1,0 = ‚66 — 816,47 cm?’ a
Fo) nie = 81647 —
l s + 1 7 u 2
124,75
Jelikoz H— 0,190 jest
M=48186 I
II. hlavní poloha.
Vzdálenost středu magnetu od středu magnetky 7 = 101,15 cm.
Východně | Magnet severně |
| Východně |
pöl | See
|
|
| Magnet jižně
pól | ox de
SAS | 1. hrot | 2. hrot
|"
|
1. hrot | 2. hrot =
severní | 13,0 13,0 | severní | 13,0 13,3
jižní | 14,05 | 1405 | jižní 1315 | 1355
| | |
Pa
| 13,525 | 13,595 | 13,075 | 13,425
1 13,250
Průměr 13,525
13,387
|
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 11
sE EL 0
M _r’tgp __ 101,15 ég 13,387
[tr
101,15
M = 48221 I
Měření opakováno pro vzdálenost r = 164,5 cm v I. hlavní po-
loze; v tomto případu aritmetický průměr výchylek magnetky
(= 6,706 a moment
„P
M = 48252 I.
V I. hlavní poloze pro vzdálenost > == 140,1 cm aritmetický
průměr výchylek magnetky
0
p = 5,107 a moment
M = 48124 I.
Aritmetický průměr pak všech čtyř určení dává
M = 48196 T.
Počítáme-li dle Gaussova způsobu bez znalosti vzdáleností pólů
bodových, t. j. určíme-li ze dvou různých vzdáleností 7 a r’ výchylky
p a g''), čímž vyhneme se nejistotě v určení vzdáleností bodových
pólů, obdržíme z obou hlavních poloh moment
M = 48010 I.*)
M 1 154 l
7) Pro I. hlavní polohu — en KO CO
H73 N? 7?
M __r’tgp' — ı?tggp
a pro II. hlavní polohu nal T VA EE E
s) Počítáno pro kontrolu logaritmickým pravítkem. Větší odchylka vězí
různosti obou metod.
<
12 IX. Frantisek Köhler:
Urceni doby kyvu.
Pozorování doby kyvu konalo se metodou koincidenční.?) K po-
zorování koincidencí sloužil koincidenëni přístroj. (Obr. 6.)
N | | Il) i
|
=
U
==
I
Obr. 6.
Přístroj ten skládá se z mosazné skřínky tvaru hranolu rozměrů
25 cm délky, 12 cm šířky a 16 cm výšky ; spočívá na třech stavěcích
S) Metoda tato pochází od Rogera Josefa Boškoviče, profesora na kollegiu
římském. Viz Časopis pro pěstování matematiky a fysiky XVI. str. 267.
Dle C. Worra: Introduction historique 4. 1889, str, X. pochází tato metoda
od J. J. Mairana.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru žemě. 1%
šroubech, které uloženy jsou v maticích, jež dají se svěracími šrouby
zúžiti neb. rozšířiti. Na horní stěně skřínky umístěn jest dalekohled
D s jednoduchým nitkovým křížem a s 15tero násobným zvětšením,
jehož objektiv má 28 mm v průměru. Na přední stěně skřínky nachází
se dělená stupnice, jejíž dílek obnáší 3 mm. Stupnice dá se zakrýti
dvířky, jež mají uprostřed čtvercový otvor O. Pravá stěna dá se ode-
jmouti a má kulatý, mdlým sklem zakrytý otvor, jímž vrhá se do-
vnitř skřínky světlo pozorovací lampou.
Postavíme-li tento přístroj do jisté vzdálenosti od kyvadlového
přístroje, vidíme dalekohledem v zrcátku kyvadla obraz stupnice.
Stupnice má prostřed otvor; vnitř skřínky nachází se ve stejné výši
s tímto otvorem na předním ramenu kovová, svislá destička, v které
jest 0,5 mm široká štěrbina. Za touto destičkou jest zrcátko z pod
úhlem 45° skloněné, které vrhá kulatým otvorem přicházející pa-
prsek světla štěrbinou, dále pak otvorem ve stupnici a dvířkách na
zrcátko kyvadla, odkudž přichází dalekohledem do oka pozorovatele
v podobě jemné světelné čárky.
Ve skřínce jest mimo to elektromagnet K, který uzavřením
proudu přitáhne páku P k cívkám. Přerušením proudu odtažena jest
páka spirálným perem p, které jest na druhém, kratším konci páky
P. Spirálné pero p může se vnitř válečku V se nacházejícím šroubem
napnouti neb uvolniti. Páka, jejíž pohyb dá se dvěma, na rameni +
upevněnými, opravnými šrouby říditi, má na svém předním konci
rovněž svislou kovovou destičku s vodorovnou jemnou štěrbinou. Obě
destičky jsou několik milimetrů od sebe vzdáleny, aby při pohybu
na sebe nenarážely. Kryjí-li se obě štěrbiny, může světelný paprsek
těmito procházeti a po odrazu v dalekohledu se objeviti. V jiném
postavení obou destiček neprochází paprsek štěrbinami. Opravné šrouby
možno tak upraviti, že při každém pohybu páky kryjí se obě štěr-
biny a propouštějí světelný paprsek jednou při přitažení páky elektro-
magnetem, podruhé při odtažení páky perem, čímž utvoří se v daleko-
hledu vždy na okamžik jemná světelná čárka.
Spojíme-li elektromagnet přístroje koincidenčního s dotykem
vteřinových hodin, utvoří se během vteřiny dvě světlé čárky v da-
lekohledu, a nedbáme-li oné čárky, která vznikne uzavřením proudu
a pozorujeme-li pouze onu, která vznikne při přerušení proudu, objeví
se tato při kývajícím se kyvadle vždy na jiném místě zorného pole
dalekohledu, poněvadž doba kyvu kyvadla pozorovaného není právě
dvojnásobná s dobou kyvu kyvadla hodinového.
14 IX. František Köhler:
Na místě, kde jest vodorovná nit v dalekohledu, objeví se
tenkráte světlá čárka, když prochází kyvadlo hodinové a kyvadlo
pozorované rovnovážnou polohou. Doby těchto průchodů světlé čárky
vodorovnou nití dalekohledu označují nám dobu, ve které vyko-
nalo pozorované kyvadlo o jeden kyv více neb méně než kyvadlo
hodinové. Dobu tuto nazýváme dobou koincideneni neb zkrátka
komcidencí.
Určení doby kyvu tímto přístrojem jest velmi jednoduché a
snadné. Pozorovatel pozoruje v dalekohledu při přerušení proudu
vytvořenou světlou čárku a zaznamená dobu, v které procházela vodo-
rovnou nití dalekohledu.
Určení velikosti amplitudy.
Amplituda neb výkyv kyvadla určí se tím způsobem, že odečte
se na svislé stupnici koincidenčního přístroje vodorovnou nití daleko-
hledu největší výchylka kyvadla a tato ze známé hodnoty jednoho
dílku stupnice a ze vzdálenosti stupnice od zrcátka převede se na míru
úhlovou.'“) Přístrojem tímto možno určiti amplitudy 7‘ až 15‘, čímž
vystříháme se chyb, které mohou vzniknouti při velké amplitudě klou-
záním ostří po ložisku, neb soukyvem stojanu a pod. Při malém vý-
kyvu zjednoduší se výpočty a přibližují se více teorii.
Elektrický proud, jehož jest třeba k pohybu páky koincideněního
přístroje, dodáván jest dvěma suchými články. Abychom mohli proud
libovolně zavésti a přerušiti, upotřebíme k tomu vyměňovače, který
umístíme na stojanu přístroje koincidenëniho.
Základní vzorce pro dobu kyvu kyvadla.
Pro fysické kyvadlo, které se kolem pevné vodorovné osy v ne-
tlumeném prostředí kýve, platí diferenciální rovnice pohybu (obr. 7.):
10) V našem případě obnášel jeden dílek stupnice 3 mm a vzdálenost stup-
nice od zrcátka na kyvadle byla 2,06 m. Jeden dílek stupnice rovnal se 2,5“, kte-
réžto hodnoty bylo při redukci použito.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru zemë. 15
d'p a oo 1
dt? l op Da 2 ( )
je
MJ
kde v jest elongace kyvadla pro dobu ,
Obr. }
7 matematická délka kyvadla,
g přítažlivá síla zemská v místě kyvadla,
J moment setrvačnosti vzhledem k závěsné ose,
M hmota kyvadla a
h vzdálenost těžiště od závěsné osy.
Abychom mohli rovnici (1) integrovati, násobme ji integračním
d vr V »
faktorem = čímž obdržíme:
= 0, aneb
dpd’p 9. dp
dt op V4
d'i1fdp\* 9 ee
a | =) — 7 00s gl = 0; pročež
2
16 IX. František Köhler:
dœ\ ? |
sl A| a cos = C, (2)
kde C jest integrační konstantou. K určení této konstanty uvažme, že
rychlost kyvadla v bodě obratu jest nula, čili
dp _
ja =
Výchylka pro tuto polohu jest «. Z rovnice (2) obdržíme tudíž
pro tuto mez:
0 — “cos a = C!. (3)
Io a 27 (cos + — COS a). (4)
Vyjádříme-li « a p úhlem polovičním:
er a Ce
cos p — 1 — 2 sin* a cos — 1 — 2sin“—, jest
dm ae
l =4 (sin om ol:
Pravá strana rovnice bude vždy kladná, neboť
0430.
Pro další integraci odloučíme obě proměnné:
2
2
= 4Ť (dt).
Odmocněním obdržíme :
de = ola
= =2)\ 7 di.
on. 00)
(sin sin?
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu přiurčení tvaru země. 17
Pro malé úhly jest:
E 2 dé, čili
VE) -(?
Z V dt
V798!
a integrací:
arc in-=t\7. (6)
Integrační konstanta jest tenkráte nulou, je-li pro =0 též
© = 0, z čehož plyne:
© — asinť Ne
při čemž perioda:
Ic son:
TV£ — 2x, pročež
T = 9x V: (1)
Nejsou-li vychylky male, nutno vychäzeti od rovnice (5). Pravä
strana dä se snadno integrovat:
2 V£ de = >|“ (G)
kde r jest jistá veličina nahrazující integrační konstantu, závislá od
okamžiku, kdy počínáme počítat čas č. |
K řešení levé strany zavedme novou proměnnou © a polozme:
SEE.
sin 5 = Sin z sin W, (8)
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída Il.
18 IX. František Köhler
diferencovänfm obdržíme:
«
1 Di
5008 z de — sing cosw dý,
do __ 2dv
sin = cos (1) v zh
2 2
dp 2dy
sin SV: — sin? W Vi — sin?
Spojením s levou částí rovnice (5), obdržíme:
25 PAP Od SY
TA mi ee 9
V sin? — sin?> V 1 — sin? sin? (©)
což nám dá novou rovnici:
N TR 'g
= (č — T).
V 1 — sin? sin?Y E (10)
Touto rovnicí vyjádřen jest tudíž čas (č — r), od jistého
okamžiku počítaný, jako funkce w eliptickým integralem prvého
řádu.
Položíme-li v rovnici (10) za V = 27 a integrujeme-li pro celou
dobu kyvu, obdržíme:
RAS
27 dab Re à EN dd
AO AE ní
V1— sin? sine Vi sine sin°Ÿ
e/
0
©
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 19
Integral dá se rozvinouti v řadu:
|
-
„mh ( — sin? sin’v 1+3 — Sin? — sin db +
[04
> ko
a. o me
OL a does 4.
bogen Fi 546 sin o MY T...
<
=
Jeliko2 rada tato konverguje, dä se postupné integrovati.
2x
| ee)
Jy sin” slu
0
2x 2x
o
l SO. 5 a
= 2+5 | sin sin’y dw en sin“ z sin'y dal =
«
[=
0 0
RS il. a te V 3
=xji+ (3) sın +54) sın +
Tato řada konverguje též pro sin z ll, takže obdržíme rovnici:
Vír D 2x (144 sin tt. (12)
Z toho vyplývá doba kyvu T:
BE A Pe |
= 2 Eli sin a po |
Pro malé amplitudy dostačí první opravný člen řady, takže
v praksi užijeme vzorce:
T— 324141 sně 5) (13
20 IX. Frantisek Köhler:
a též s dostatečnou přesností pro malé amplitudy:
T= o |2| + (14)
Doba Koincidenční.
7
Doba kyvu půlvteřinového kyvadla pro nekonečně malou ampli-
tudu jest:
jE
jd
(a | E
a pro jiné místo pák:
es
jd
4 — x\ 1.
; V
V našem případě konány pokusy na témž místě, pročež:
De (16)
Jest tudíž pro určení doby kyvu třeba určiti délku Z kyvadla.
Délku obyčejného kyvadla s jedním závěsem nelze s náležitou přes-
ností určiti, neboť vzdálenost osy závěsné od středu -kyvu nedá se
měřiti.
Doba kyvu kyvadla určí se srovnáním jeho kyvu skyvy kyvadla
astronomických hodin (neb i chronometru), jichž chod se přesně určí
astronomickým měřením času. Srovnání vykoná se buď metodou regi-
strující, kterou určují se průchody kyvadla rovnovážnou polohou, neb
tak zvanou metodou koincidenëni. V našem případě použito, jak dříve
již bylo uvedeno, metody koincidenční.
Tato metoda vyžaduje, aby kyvadlo pozorované a kyvadlo astro-
nomických hodin mělo přibližně stejné doby kyvu, neb aby poměr
jich dob kyvu dal se vyjádřiti malými celistvými čísly. Tímto způ-
sobem pozorují se okamžiky — koincidence — kdy obě kyvadla sou-
"U —
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu pri určení tvaru země. 921
časně procházejí rovnovážnou polohou, neb všeobecně řečeno, pozo=
ruje se okamžik, kdy obě kyvadla nacházejí se v určité poloze.
: Doba mezi oběma po sobě následujícími koincidencemi nazývá
se dobou koincidenent e. Kdyby doba kyvu kyvadla pozorovaného byla
přesně polovičkou doby kyvu kyvadla vteřinového astronomických
hodin, tu by za c vteřin kyvadla hodinového vykonalo kyvadlo pozo-
rované 2c kyvu. Poněvadž ale doba kyvu kyvadla pozorovaného (půl-
vteřinového) jest buď o něco delší neb kratší než doba kyvu kyvadla
hodinového (vteřinového), vykoná tudíž za c vteřiny 2c + 1 kyv.
Horní znaménko platí pro delší dobu kyvu kyvadla hodinového, spodní
pro kratší dobu kyvu.
Toto se před měřením tím způsobem určí, že pozoruje se, zda
světelná čárka v zorném poli dalekohledu přístroje koincidenčního po-
hybuje se stejným či opačným směrem s obrazem stupnice. V prvém
případě jest doba kyvu kratší, v druhém delší než půl vteřiny ky-
vadla hodinového.
Jest tudíž doba kyvu kyvadla půlvteřinového:
C sky 1 (17)
tz= —— =
ee) CI 2
Užijeme-li k pozorování hodin, dle středního neb dle hvězdného
času jdoucích, obdržíme dle toho také doby kyvu ve středním neb
hvězdném čase.
Pro naše kyvadlo jest doba kyvu:
ie: 1 |
ee (17a)
Doba kyvu zävislou jest na:
. velikosti amplitudy,
. teplotě kyvadla,
. Haku vzduchu,
. chodu hodin,
OU M 0 M -=
. soukyvu stojanu,
22 IX. František Köhler:
6. na výšce místa pozorovacího nad hladinou mořskou,
T. na zeměpisné šířce místa pozorovacího.)
Abychom doby kyvu získané za různých okolností mohli spolu
srovnati, jest třeba tyto zbaviti vlivů nestejné velikosti amplitudy,
nestejné teploty, nestejného tlaku vzduchu, nestejného chodu hodin
a nestejného soukyvu kyvadlového stojanu, čili nutno redukovati zí-
skané výsledky dob kyvu na nekonečně malý oblouk, na nultý stupeň
teploty, na vzduchoprázdný prostor, pravidelný chod hodin a nehybné
postavení stojanu.
Opravy pod číslem 6. a 7. uvedené není třeba zaváděti, neboť
tyto jsou pro veškerá naše měření stálými.
1. Redukce pro nekonečně malý oblouk.
Pohyb kyvadlový není přesně isochronní. Tření vzduchu o povrch
kyvadla, tření vzdušných částic rozvířených kyvadlem mezi sebou,
jakož i tření ostří na ložiskách způsobují zmenšování amplitudy bě-
hem kývání kyvadla.
Je-li 7 doba kyvu při nekonečně malé amplitudě, platí pro dobu
kyvu kyvadla, pohybujícího se dle diferencialní rovnice (1), při ko-
nečné ale malé amplitudě « s dostatečnou přesností rovnice"*):
(1+5) (18)
16
tudy vypočísti a sestaviti v tabulku.')
kde člen —t jest členem redukčním, jejž možno pro různé ampli-
:!) Vedle těchto činitelů doba kyvu závislá jest ještě na činitelích, které
mají původ svůj v konstrukci přístroje kyvadlového, v postavení tohoto přístroje,
v ohybu tyče kyvadlové, v klouzání kyvadla na ložiskách a j., kteréž však jsou
nepatrnými, takže mohou býti zanedbány.
12) C. Wozr: Collection de mémoires relatifs au pendule, Collection de mé-
moires relatifs A la physique, Introduction historigue 4. 1889, str. XII.
G. LoRENzoNr: Relazione sulle esperieure istituite nel R. osservatorio astro-
nomico di Padova atd. Roma 1888, str. 23.
13) TH. Argrecur: Formeln und Hůlfstafeln zur geographischen Ortsbestim-
mung. Leipzig, 1894, str. 341. =
Počítáme-li dle tohoto vzorce, dopouštíme se chyby menší než 5X 10 s.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 23
Tento redukční člen jest teoreticky správným jen pro jeden kyv.
Poněvadž ale k určení doby kyvu jest třeba více kyvů a poněvadž
amplitudy zmenšují se během uplynulé doby, jest správný redukční
člen pro nekonečně malou amplitudu vyjádřen integralem:
ner ci) (18a)
kývá-li se kyvadlo v čase od r, do rn.
Uziväme-li při měření malé amplitudy (počátečná menší než 35‘)
pak postačí pro výpočet geometrický neb i aritmetický průměr z po-
čáteční a koncové amplitudy
ee (18b)
Podobně jsou prováděny výpočty v tomto pojednání pro počá-
teční amplitudu menší než 35‘.
Bylo-li třeba užíti větší počáteční amplitudy než 35‘, pak počí-
táno dle redukčního vzorce BoRpova“)
E sn(e— B) sin (e — 6)
32M a k (19)
14) Podobně odvozuje DErroRGEs zákon o ubývání amplitudy. Verhandlungen
der allg. Conferenz der Erdmessung zu Freiburg, 1890, An. Gp., str. 169.
K vyčíslení tohoto integrálu jest třeba znalosti zákona o ubývání amplitudy
kyvadla, aneb jest třeba častého odečtení amplitudy v době kývání to až tn.
15) J. C. Borpa et J. D. Cassini: Expériences pour connaître la longueur
du pendule qui bat les secondes à Paris. Uveřejnéno v: „Base du système métrique
décimal“, T. III. Paris, 1810, str. 353.
C. Worr: Collection de mémoires relatifs A la physigue, T. 4. Paris 1890, str. 30.
Trigonametrical Survey of India 5. 1879, str. [37].
Tu. v. Orronzer: Über die Reduktionsformeln bei anderen Gesetzen der
Amplitudenabnahme. Sitzungsberichte der Wiener Akademie der Wissenschaften
B. 86. 1882, str. 726.
CH. Drrroress: Verhandlungen der Permanenten Kommission der Europär-
schen Gradmessung Freiburg 1890, str. 179.
Observations du pendule, Mémorial du depöt general de la guerre T. 15.
1er fasc. Paris. 1894, str. 65.
94 | IX. František Köhler:
kde « jest počátečná, P koncová amplituda, M modul Brisgovych
logaritmü.
Dle tohoto redukčního vzorce Bordova vypočtena byla tabulka
pro různé počáteční a koncové amplitudy, dle níž výpočty v tabulkách ©
uvedené prováděny.'“)
2. Redukce na nultý stupeň teploty.
Změnou teploty prodlužuje neb zkracuje se kyvadlová tyč, čímž
mění se doba kyvu kyvadla. Povazujeme-li vliv teploty na délku a
dobu kyvu kyvadla za lineärny, plátí vzorec:
P (al) aneb (20)
u
nez nn + _ (20a)
kde #° značí dobu kyvu při nulté teplotě, % dobu kyvu při teplotě
T a l délku kyvadla.
Béřeme-li koeficient roztažitelnosti kyvadlové tyče za veličinu
stálou, pak možno rovnici (20a) psáti ve tvaru:
tft). (21)
. Tyče kyvadlové jsou obyčejně zhotoveny z mosazi neb bronzu.
© Pro mosaz jest roztažení dáno dle Fizeau !*) rovnicí:
d 1 {a+ a(t—40), než)
d= Uz Br _ (222)
11859X 10 + 196X10 (40), |
16) Uveřejněna bude Be jiném mé.
W 17) Janın et Bovrr: Cours de physique de V meole polytechnique. de edit,
Paris, T. 2. 1896, str. 91.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kývu při určení tvaru země. 95
Dá se tudíž z rovnice této výpočísti roztažení tyče kyvadlové
pro 1 stupeň a odvoditi t. zv. Zepelna konstanta, kteráž vyjadřuje změnu
doby kyvu pro 1°C.
Takto určená konstanta tepelná není však přesná a odvozuje se
zkusmo z měření doby kyvu při různých teplotách kyvadla.''*)
Tímto způsobem empiricky odvozená tepelná konstanta dá se vy-
jádřiti redukčním členem:
RT (23)
kl
kde « jest tepelná konstanta, t. j. změna doby kyvu pro 1°C teploty
v jednotkách sedmého desetinného místa vteřiny. Znaménko — platí
pro teplotu nad nulou, znaménko — pro teplotu pod nulou.
S takto určenou tepelnou konstantou obdržíme jen tenkráte
správné výsledky, když teplota v místnosti, kde měření kyvadlové se
koná, jest stálá, neboť v tomto případě teploměr kyvadlový udává
pravou teplotu tyče kyvadlové. Ménf-li se však teplota během pozo-
rování s jistou rychlostí, pak udává teploměr vždy větší neb menší
teplotu než má tyč kyvadlová; udává tudíž při stoupající teplotě velkou,
při klesající teplotě malou teplotu tyče kyvadlové. Abychom obdrželi
správné výsledky, jest třeba připojiti nový opravný člen.'*)
17a) R. von SrernecKk: Mitteilungen des k. k. militär-geograph-Institutes.
B. VII. 1887, Wien, str. 98—115.
E. Borrass : Bestimmung der Polhöhe und der Intensität der Schwerkraft.
Berlin 1896, str. 188.
L. Haasemann: Bestimmung der Polhöhe . . . atd. Berlin 1896, str. 94.
18) C. S. Prerrce: On the effect of unequal temperature upon a reversible
pendulum . : Report of the U. S. Coast and Geodetic Survey. 1885. App. 17,
str. 509.
© F.R. Hrrmrgr: Beiträge zur TLeorie des Reveısionspendels. Fotsdam. 1898
str. 92:
E. Borrass: Bestimmung der Polhöhe und der Intensität der Schwerkraft
auf zwei ud zwanzig Stationen von der Ostsee lei Kolberg Lis zur Schneekoppe
Berlin. 1896, str. 152 a 195. | -
Trigonometrical Survey of India T. 5, str. [95].
26 IX. Frantisek Köhler:
kde 8 jest empiricky při stoupající a klesající teplotě určená konstanta
v jednotkách sedmého desetinného místa vteřiny, zr jest rychlost
změny teploty během jedné hodiny.
První konstantu « nazýváme statickou, druhou $B dynamickou
konstantou.
Pro naše pokusná kyvadla jest statická tepelná konstanta
kyvadla čís. 5 « — — (47,72*+ 0,17). 10",
„ čís. 88 «— — (46,07*+ 0,20*). 1077,
„ds 79 a = —( 3,714 0,20%). 1077,
„BE = — (48,809 0,42). 1077.
Pro jednotlivá kyvadla vypočteny pro různé teploty tabulky,
dle nichž byly prováděny veškeré výpočty.
Konstanty dynamické nebylo pro naše měření třeba, neboť te-
plota měnila se po čas měření jen nepatrně.
9. Redukce na vzduchoprázdný prostor.
Vzduch klade kývajícímu kyvadlu odpor závislý na jeho hustotě.
Kyvadlo, jako každé jiné těleso, ztrácí na své váze tolik, kolik váží
množství jím vytlačeného vzduchu. Kyvadlo koná dále práci vypuzujíc
z místa, které kýváním hledí zaujmouti, částice vzdušné, dále mění
svůj moment setrvačnosti tím, že částice vzdušné lpějí na kyvadle a
trou se o částice volné. Tyto účinky jsou tak složité, že vliv jich na
dobu kyvu kyvadla dá se i teoreticky velmi těžko správně určiti.
Nazveme-li M hmotu kyvadla, M" hmotu vytlačeného vzduchu,
> Zd W EL se
jest zrychlení úměrno hmotám ———, z čehož vychází oprava pro
M?
VA z sté
dobu kyvu — přímo úměrná tlaku vzduchu.
2M
Besser !?) odvodil na základě tohoto redukční vzorec:
— tz 4+9, (25)
19) Transsaction A. 119. 1829, str. 207—238. |
F. Barry: On the correction of a pendulum for the reduction to a va-
cuum. Phil. Trans. A. 122. 1832, str. 400—492.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 97
kde % jest koeficient určený pokusy. Koeficient tento závisí na tvaru
a povrchu kyvadla.
Otázkou touto zabývali se mnozí učenci *“), kteří rozličnými
hypotesami hleděli vyšetřiti tento složitý zákon.
Veškeré teoretické vývody neuspokojily praktiky, kteří !zavä-
deji°'), podobně jako při tepelné konstantě, empiricky odvozený
člen tvaru
9D; (26)
kde d jest tlaková konstanta. t.j. změna doby kyvu pro změnu jedné
desetiny relativní hustoty vzduchu v jednotkách sedmého desetinného
místa vteřiny, D pak relativni??) hustota vzduchu.
Tato tlaková konstanta d určí se empiricky z měření doby kyvu
kyvadla při různém tlaku vzduchu.
S. D. Poisson: Mémoire sur les mouvements d’un pendule et de l'air
environnant. Mém. de l’Acad. de Paris T. 11. 1832, od str. 521.
GREEN: Trans. of the Royal Society oi Edinburgh. A. 13. str. 55.
Cuauuıs : Phil. Magazine. A. 3, str. 185.
Prava: Memoirie della R. Accademia di Torino. T. 38, str. 209.
STEFAN: Sitzungsberichte der Wiener Akademie. B. 46, str. 8.
O. E. Meyer: Ueber den Einfluss der Luft auf Pendelschwingungen.
Prag. Pogg. Ann. B. 125. 1865.
G. G. Srores: On the effect of the internal friction of fluids on the
motion of pendulums. Cambridge Phil. Trans. A. 9. II. 1856, str. 8. Mathem.
and Phys. papers 3. 1901, str. 1. Collection 5. str. 277
S. C. Perrce: Measurements of gravity at initial stations in America
and Europe. U. S. Survey. 1876, A. 15. str. 72.
F. R. Hecwerr: Beiträge zur Theorie des Reversionspendels. Potsdam.
1898, str. 89.
20) Ch. DrrroRGEs: Observations du pendule, Memorial du dépot général
de la guerre, T. 15. Paris, str. 57— 61.
R. von SrTERNECK: Mitteilungen des k. k. militär-geogr. Institutes. B. VII.
1887, Wien, str. 98—115.
E. Borrass: Bestimmung der Polhöhe... atd. Berlin 1896, str. 188.
21) Za jednotku jest volena hustota suchého vzduchu při 0 stupňů a 760 mm
napjetí.
22) Th. Arsrecur: Formeln und Hůlfstafeln. Leipzig 1894, str. 341.
28 -© IX. František Köhler:
Relativní hustota vzduchu vyjádřena jest vzorcem ?):
— 760(110,00367 T? en
kde B značí tlak vzduchu v mm, redukovaný na Otý stupeň teploty
à na normální tíži místa pozorovacího, e napjetí par ve vzduchu ? a
T teplotu vzduchu kyvadlo obklopujícího.
Pro naše pokusná kyvadla jest tlaková konstanta kyvadel:
eis. 5 A —— (560,80: 8,3°) X 1077,
čís. 88,8 = — (560,45* +. 5,05) X 107",
čís. 79 0 = — (560,15 + 3,2) X 1071,-
F, © d=— (560,00 + 4,8) X 10".
Pro jednotlivá kyvadla vypočteny pro různé tlaky tabulky, dle
kterých byly veškeré výpočty prováděny.
4. Redukce na hodinový čas. °
Přesnost kyvadlových měření závisí dále na správném chodu
hodin, kterými určujeme dobu kyvu pozorovaného kyvadla. — Může
tudíž chybné neb méně přesné určéní chodu hodin býti zdrojem chyb
pro určení doby kyvu kyvadla.
Tento zdroj chyb může býti při užití méně dobrých hodin dosti
povážlivým, neboť z astronomicky určeného času dá se odvoditi střední
chod hodin pro jeden den neb i pro více dní, kdežto pro měření
doby kyvu potřebujeme znáti střední chod hodin pouze pro dobu
měření.
Chceme-li se tudíž vyhnouti možným chybám povstalým ne-
správným chodem hodin, musíme dobu mezi dvěma určeními času
vyplniti kyvadlovým měřením, aneb kyvadlová měření eye DY
mezi tato dvě úrčení času rozdéliti.
23) Laxozr uno Bógysrev: Physikalisch-Chemische Tabellen. Berlin.
2) H. KareR: Phil. Trans. A. 108, str. 42.
J. C. Borpa Er J. D. Cassını: Expériences pour connaître la Mere
du pendule atd., str. 337.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 29
Jelikož doba kyvu kyvadla určená pomocí hodin, jichž chod
uvádí v pohyb koincidenční přístroj, obdrží se v jednotkách časových
těchto hodin, jest redukce této doby na hvězdný čas vyjádřena
vzorcem :
DO
28
r 86400° ? ( »
kde 7 jest doba kyvu kyvadla, U denní chod astronomických hodin.
V geodétickém ústavu v Postupími zařízena jest stálá časová
služba, která záleží v přesném určování času, v každodenním přirov-
nání veškerých hodin a v odvození pravděnejpodobnějších oprav a
chodu těchto hodin.
Určení času koná se v intervalech 3 až 4 denních. Ze dvou po
sobě jdoucích určení času odvodí se, s ohledem tlaku vzduchu na
chod hodin, opravy pro normální hodiny pro epochy mezilehlých
polednů, a : těchto, ve spojení s každodenním v poledne automaticky
provedeným srovnáním, pravděnejpodobnější opravy a chod hodin.
Tímto způsobem jest možno zjistiti i malé kolísání v chodu hodin a
vypočísti chod hodin pro libovolné epochy.
K našemu měření sloužily normálné kyvadlové hodiny Dencker
čís. 28 a Strasser & Rhode čís. 101.
Strasser & Rhode 101.
Denní chod Denní chod Denní chod
Uleemeis hodin po dobu Oben hodín po dobu ONE hodin po dobu
datum pozorování dom pozorování datum pozozování
s s s
Březen 14. | — 0,04 | březen 23. | — 0,01 | Duben 19. | -+ 0,09
5 18. | — 0,02 | Duben 12. |, 2110,03 5 20. | + 0,04
à 19. | + 0,06 ; 15 20:01... Kyeteu 1... 002)
n 21. | 40,01 5 16. | + 0,02 sy sy P ed
4 22. | — 0,02 = 18. | + 0,09 A 3. 0,00
ttes D à 2 COR, DS
30 IX. František Köhler:
Dencker 28.
Občanské | pjy vů | OBČANSKÉ | yjyvadu | ODĚRNSKÉ | zpod
datum pozorování datum pozorování datum pozorování
1905 s s s
Biezen 9. | — 0,44 | Cerven 11. | — 0,06 | Červenec 16. | — 0,13
x 10. | — 0,54 12. | — 0,05 Mam
N 17 2800,53 - 18.0 250.08 alas | — 0,09
a 1352048 £ 14140106 » 18. | — 0,12 |
Květen 17.| — 0,10 a 16 720.06 » 22072008
i LS ARE 0515 a 16. | — 0,06 o | 2005
2 19508419 À 17009 „522 Be ořoz
x 22. | — 0,26 8 18 Co Brenn
| Cerven 3.| — 0,01 : 19. | 0,00 y 24] —ou|
3 5. 2.003 À 20. | + 0,04 Jet Sog MERDE
| A 6. | — 0,10 u 27. | — 0,08 Bei 2 une: |
RE 7013 k 28102010 NOT 0,00
| s 8. 0.06 2 29. | — 0,09 o om |
IF 9. | — 0,02 8 30. | — 0,08 Bon 0,00 |
| À 10. | — 0,02 | Červenec 15. | — 0,08 530 = ae
V tabulce uvedené chody hodin pocházejí od B. Wanacha, věde-
ckého pracovníka geodétického ústavu.
Tyto chody hodin platí pro střední doby našeho měření a bylo
jich použito k redukci dob kyvů na hvězdný čas.
Pro největší střední chybu jednoho určení času udává Wanach
S *
+ 0,05; dle toho obnášela by střední chyba v užitém chodu hodin,
pocházející z chyb v třídenních intervalech provedených určení času
S
+ 0,024.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 31
5. Redukce na pevné postavení kyvadlového stojanu.
Již nejstarším pozorovatelům, zabývajícím se kyvadlovým mě-
řením *?*), bylo známo, že střídavým horizontálním tlakem, jejž způso-
buje kyvadlo, vyvozuje se v kyvadlovém stojanu, podstavci a částečně
i ve spodku isochronní pohyb, jenž zkracuje dobu kyvu. Aby tomu
tudíž zabránili, upevnili kyvadlové stojany na pevné pilíře. Novější
pozorovatelé zanedbávali teuto vliv soukyvu kyvadlového stojanu, až
opět v letech 1875 general Bayer ?°) poukázal na tento zdroj chyb,
neboť výsledky určené z měření kyvadlem Repsoldovým, jehož stojan
byl málo pevný, různily se od sebe dosti značně.
Toho povšiml si též PEırcz ?’). Nezávisle od něho podal CELLE-
RIER") teorii, dle níž vliv soukyvu kyvadlového stojanu dä se vypočísti
z rovnice:
e.v.h 5
= hi (29)
kde & jest koeficient závislý na pružnosti stojanu, v váha kyvadla,
h vzdálenost osy závěsu od těžiště, č doba kyvu, 7 délka kyvadla.
Konstanta s, na které závisí hodnota soukyvu stojanu, určí se
experimentálně, což může se vykonati několikerým způsobem:
1. způsobem statickým, kterýž záleží v tom, že uvedeme kyva-
dlový stojan jistou známou silou v pohyb a pozorujeme výchylku
stojanu. Měření výchylky může se konati přímo drobnohledem, cit-
25) Verhandlungen der 4. allgem. Conferenz der internationalen Erdmessung
str. 93.
28) Verhandlungen der 5. allgem. Conferenz der internationalen Erdmessung.
str. 171 atd.
Reports of the superintendent of the U. S. coast and geodetic survey.
Washington. 1881, A. 14.
27) Verhandlungen der 5.allgemeinen Conferenz der internationalen Erd-
messung. 1877, str. 163.
28) C. S. Prirce: Verhandlungen der 5. allg. Conferenz 1877, App. 1b, str. 171.
Th. v. orrozrzer: Verhandlungen der 5. Conferenz. 1877, str. 188.
E. PlaxramouR: Recherches expérimentales sur le mouvement simultané
d’un pendule et de ses supports. Genève, 1878. str. 1—58.
H. Nacaoka: Journal ofthe college of science imperial university. Tokyo,
Japan, 16. 1902, str. 20.
DZ IX. František Köhler:
livou pákou, zreätkem na odražené stupnici, neb interferencí světel-
ných paprsků *”).
2. způsobem dynamickým
a) Během pohybu kyvadla pozorujeme mikroskopem pohyb
stojanu: |
©) přímo mikroskopem,
B) pomocí citlivé páky,
v) interferencí světelných paprsků. 30)
b) Kmitänim pomocí siloméru :
Silomérem uvede se stojan, několika v taktu s kyvy kyvadla
provedenými postrky v pohyb, jenž pozoruje se dalekohledem na
stupnici *").
c) Uzitim dvou kyvadel, současně na témž stojanu se kývajících:
a) nestejně těžkých s nestejnými dobami kyvu *),
B) nestejně- těžkých s přibližně stejnými dobami kyvu?°),
v) stejně těžkých s přibližně stejnými dobami kyvu°®).
9) Vedle pozorovatelů uvedených pod "*) ještě:
Th. v. Oprorzer: Verhandlungen der 5. Conf. 1877, str. 191.
SERGIEVSKIJ: Zapiski Voenno-Topografiteskago otděla 1904, str. 58.
30) R. Schumann: Astronomische Nachrichten 140. 1896, str. 257.
E. Borrass: Veröffentlichung des Preussischen Geodátischen Institutes.
Neue Folge Nr. 9. Berlin 1902, str. 95.
F. R. Hecwerr: Beiträge zur Theorie des Reversionspendels 1898,
str. 73— 70. :
31) CaRL v. Orrr: Bestimmung der Länge des einfachen Sekundenpendels
auf der Sternwarte zu Bogenhausen. Můnchen 1883, str. 267 a atd.
G. Lorexzoxı: Relazione sulle esperienze istituite nel R Osservatorio
astroromico di Padova atd. Roma 1888, str. 65.
F. Küuxex: Bestimmung der Polhöhe und der Intensität der Schwerkraft
atd. Berlin 1895, str. 249.
37) K. R. Kocu: Jahreshefte des Vereines für vaterl. Naturkunde in
Württemberg 1901, str. 361.
99) R. Schumann: Zeitschrift für Mathematik und Physik 44. 1899, str. 102.
L. Haasewaxx: Bestimmung der Intensität der Schwerkraft. Berlin
1905, str. 31. |
31) M. Ham: Astronomische Nachrichten 143. 1897, str. 145—146 a
1898, str. 331.
E. Borrass: Bestimmungen der Intensität der Schwerkraft auf siebzehn
Stationen. Berlin, str. 90.
Relative Bestimmungen der Intensität der Schwerkraft auf den Stationen
Bukarest atd. Berlin 1905, str. 24.
Ph. Furrwäneter: Über die Schwingungen zweier Pendel mit annähernd
gleicher Schwingungsdauer auf gemeinsamer Unterlage. Sitzungsberichte der
Berliner Akademie der Wissenschaften 1902, str. 250.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 33
V našem případu užito bylo k určení soukyvu stojanu dvou
kyvadel, jichž hmoty a doby kyvu byly přibližně stejné a která ký-
vala se současně v jedné svislé rovině na ložiskách stojanu.
Achátová ložiska byla zasazena v mosazném hranolu, který se
dal zasunouti na místo krátkého hranolu do drážek hlavy stojanu.
Vzdálenost obou ložisek obnášela 12cm. Zadní kyvadlo — hlavní —
zavěšeno bylo ve středu hlavy stojanu, přední — pomocné — ky-
vadlo zavěšeno excentricky na ložisku vnějším. Zreätko zadního ky-
vadla bylo umístěno stranou tak, aby v obou zrcátkách mohla býti
pozorována stupnice koincidenčního přístroje. Aby snad kyvy jednoho
kyvadla nerušily kyvy druhého kyvadla, dána mezi obě kyvadla stěna.
Přední pomocné kyvadlo nalézalo se pro počáteční dobu (= 0)
v klidu, kdežto druhé hlavní kyvadlo vychýleno bylo as s amplitudou
25’ ze své původní polohy. Pohybem hlavního kyvadla vzbudil se
znenáhla pohyb ve stojanu a tento přenesl se na pomocné kyvadlo.
Pro obě kyvadla určeny byly amplitudy pro stejný časový moment
a z jich poměru odvodila se hodnota soukyvu e.
Jakožto hlavního kyvadla užito bylo staršího Stůckrathova ky-
vadla, jehož doba kyvu dala se závažím upraviti tak, aby byla při-
bližně stejná s kyvadlem pomocným. Amplitudy odečítány na stupnici
koincidenéniho přístroje.
Výpočet soukyvu « kyvadlového stojanu proveden byl dle vzorce:
4
&
8 = — 7 C08e6 p, (30)
kde a“ a « jsou amplitudy pomocného a hlavního kyvadla v čase č,
T a u dány jsou výrazy:
1 x (31)
Te DE GTS) 00 = 60 — Č :
Bela
kde č a ř jsou doby kyvu obou kyvadel kývajících se na témž sto-
janu, & a e’ jsou soukyvy pro obě kyvadla.
Abychom mohli vypočísti « z rovnice (30), potřebujeme znáti
jistou přibližnou hodnotu e, hodnoty e.
Zanedbejme součin ee“ v rovnici pro ©. Jest tedy:
Here (0
22
Věstník král. česke spol. náuk. Třída II.
34 IX. Frantisek Köhler:
4
a aa: ET
Es — es T COSEC NOM C, (32)
kde vyskytují se jen známé veličiny.
Z poměru
s. VVS ;
vh
kde v a v“ jsou váhy kyvadel, À a h‘ vzdálenosti tézist od os zá-
věsných, obdržíme:
hr =
Ep — ě
&
0 e'
z čehož určíme druhou přibližnou, avšak pro praksi úplně postačující
hodnotou za ©,
(ET
Jiným způsobem určíme e, když rozvineme rovnici (30) v řadu:
DOUTE | č |? ne y (84)
T du | 2 az bo
© DE = 72 N ee“
I
a ja
le al nn
5, = 560" T 90" E8 aŠ č i
Při malém r poskytuje již první člen rovnice (34) spolehlivé
hodnoty :
Be ar (35)
V 07 am
V našem případě prováděn byl výpočet soukyvu stojanu dle to-
hoto vzorce použitím logaritmického pravítka.
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 35
Pohyb kyvadla v odporujícím prostředí.
Diferencialní rovnice kyvadlového pohybu ve vzduchoprázdném
prostoru jest:
2
n dj; 66)
vyjädrime-li 2 hodnotou
- Mh’
kde .J jest moment setrvačnosti,
M hmota kyvadla,
h vzdálenost osy závěsné od těžiště,
obdržíme:
gMh
d’p (37)
Be N
a položíme-li za gMh = D t. zv. direkční moment, dostaneme rovnici:
ne + Dsnpg=(. >
Tlumené prostředí, které klade odpor úměrný rychlosti, vy-
jádříme členem PT čímž obdržíme diferencialni rovnici pohybu pro
kyvy v tlumeném prostředí.
„ře ps (39)
JR + D sin p+p di =
Pro malé výkyvy platí pak:
(40)
Z jr +De=0.
Rešení vykoná se tím, že položíme:
pe (41)
36 IX. Frantisek Köhler:
protez
dp __, VY _ 73
Dosazením do diferencialní rovnice, obdržíme kvadratickou rov-
nici o neznámé k
Jp + php + Dp =0
a zkrácením ©
z, =)
k Re p re p > D) (42a)
"= = lon z
Tím obdržíme dvě hodnoty pro % a lze pak řešiti rovnici (41).
Jest třeba ještě rozeznávati dva případy, je-li odmocnina v rov-
nici (42a) reálná či imaginärnä.
1: a7) n) LE
57 > = aneb p=2\JD,
2. p peu DE
— c od ID:
37 = 7 aneb »<2)
V prvém případě jest útlum tak mocný, že vzniká pohyb tlumeny
aperiodický, v druhém případě vzniká pohyb člumený periodický.
Uvažujme pouze případ druhý, kde
p<2VID.
Obdržíme pak pro oba kořeny:
Položíme-li:
| Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 37
obdržíme -
k=—b+4. (43)
Jest pak integral diferencialni rovnice
— bt + ift ra
g = Be — Fe (44)
aneb
— bt ift 4 /
p=ie (Bel — Fe A ei)
což vyjádřeno komplexními veličinami:
gie (B 7) cost (BB) sni, (45)
pročež
De { G cos ft + H sin ft b (46)
kde G a H jsou neurčité integrační konstanty, které určí se z po-
čátečných podmínek :
B:066 = 0 jest .p— U 41G— 0
Následkem toho jest:
— bt Am
Di Her smí. em)
Dosadíme-li původní veličiny, obdržíme:
kr
ee sin] 2 z 2° (470)
TORE Er
Není-li odporujícího prostředí, jest. p= 0 a pohyb jest ryze
periodický S poloviční periodou ;
z ar 48)
JA === anebh Iyenr NĚ
a Fr V5
38 IX. František Köhler:
Působí-li však odporující prostředí, není p —0 a pohyb kyvadla
jest tlumený s dobou kyvu:
by) P LO o Ja 1 ID.
Pi je p De D MEET (49)
df on \ ln ID)
pročež
Pa!
nee
ir (i 5) in,
aneb
I DNA 2
= DB tl Fe
= 0 == bo, T — 1} T (50)
Za (51)
== DET ee
pe sin Tb;
dp = : | T p T
rue ee 2 AR: Sn De a 9
dé He (as D T 2 | (52)
d JI
pro ==) 0, — = Hy: (53)
pro / — T jest:
\ 10 54)
Be dp BR 2 TT JE ( 3
0 (SFr =uHe T
Poměr útlumu % jest pak:
1 Z\
on. (55)
or
a jeho pfirozeny logaritmicky dekrement:
A=lognat.k= 2308 = PT
> J
z Cehoz
1p kA 230964
2 GRR en
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 39
Rovnici (45) možno psáti:
ni (57)
DPH sin Zt.
Rovnice (44) přejde ve výraz:
Va? + P + Zu jz Z —+ (2,3026 A)? (58)
ER A m UE,
T
NT;
Vliv odporujícího prostředí jeví se tudíž prodloužením doby kyvu.
Pro kyvy v tlumeném a netlumeném prostředí platí úměra:
Te APE (59)
aneb De Va 7030202) :x
kde 4 jest logaritmický dekrement obecných logaritmü pro jeden kyv.
Dle Helmerta platí pro kyvy v tlumeném a netlumeném pro-
středí úměra :
0) 19 5
SEE T lente : \ zZ (60)
kde A, jest logaritmicky dekrement prirozenych logaritmü pro jednu
vteřinu.
Jelikož A, T' 0,4343 — A
aneb 1142/2026
a jz je neDRe ee
9 Reel
možno napsati úměru:
TP RTA (61)
aneb Tý: T = x: | xž— (2,3026 4): (62)
I k 2 20200
pa = NSS o EOB —1 Sr Son = 3
což se shoduje s dříve odvozenou úměrou.
Výsledky pozorování těchto kyvadel, jakož i příslušné výpočty,
které zakládají se na upotřebení odvozených vzorců, uvedeny jsou
v následujících tabulkách.
Fechnerovo kyvadlo F5 z fosforového bronzu.
= "moe = Redukce na
© = = © = = E jb m =
à fe | 5 5 © = = © = = PS
55 | Datum == | © es |= ss | S g SE s B pe EB BO
& = = Sa a A 8 es ME PISA) "si IS = a ra vB =)
E ER RE On Se | 5-8 |(1e | 2 BE | PS os
2 = O oe ee = saké de ba oa a a
1905 :
1 | éervenec 26.| 0,19 0,0059| 29,981 | 21,0 | 16,79 | 752,7 | 0,5084800| —12 | —761 | —522| +2 | —60 |0,5083447
a 1,05 || Sh 59| 29,981 | 21,1 | 16,81 | 752,8 800| —12 | —762 | —522| -2 | —60 446,
5 1,05|| Jh 59| 29,979 | 21,2 | 16,84 | 752,9 806|. —12 | —763 | —522 | -—2 | —60.| 451
a 0,19 3 29,980 || 21,0 | 16,85 | 752,9 804| —12 | —763|—522| +2 | —60 449
x | |
3 2 | červenec 26.| 0,19 0,0059| 29,980 | 21,0 | 16,85 | 752,9 || 0,5084804| —12 |—763 —522| +2 | —60 5083449
© .1,34|| Gh 61| 29,980 | 21,3 | 16,88 || 752,9 804| —12 | —765| —522| —2 | —60 447
5 1,341 Jh 61| 29,977 | 21,4 | 16,90 || 753,0 812) —12 | —766 —522| 42 | —60 454
s 0,19 59| 29,975 || 21,4 | 16,91 | 753, 818| —ı2 | —766 | —522| +2 | —60 460
= a
> 3 červenece 26.) 0,19 0,0059| 29,975 | 21,4 | 16,91 || 753,0 | 0,5084818| —12 | —766 | —522| —2 | —60 0,509526)
= 5,50 | "Sh 75| 29,978 | 20,6 | 16,94 || 753, 810) —11 | —767 | —522| 2 | —60 452
5,50| Jh 76| 29,979 | 21,0 | 16,95 | 753,0 806| —12 | —768 | —522| 42 | —60 | : ns
0,19 59| 29,978 || 21,5 | 16,95 || 753,0 810) —11 | —768 | —522) +2 | —60 451
4 | červenec 26. || 0,19 0,0059|| 29,978 | 21,5 | 16,95 | 753,0 | 0,5084810| —11 | —768| —522 | -2 | —60 | 0,5083451
8,63|| Sv 095 29,979 | 20,5 | 16,96 | 752,9 806| —11 | —768 | —522| +9 | —60 447
8,63 | Jv 100) 29,981 | 15,3 | 16,91 | 752,8 800) — 6 | —766|—522| +21 —60 | .. +48
0,19 059| 29,982 | 21,3 | 16,88 || 752,6 798| —12 | —765 | —522| --2 | —60 … 441
5 || červenec 26. || 0,19 0,0059 29,982 | 21,3 | 16,88 | 752,6 | 0,5084798| —12 | —765| —522| -Le | —60 | 48083441
9,95|| Sv 151, 29,978 | 18,6 | 16,92 | 752,6 810| — 9 |—767|—522| -—2 | —60 454
9,95 | Jv 153| 29,979 | 20,1 | 16,94 | 752,6 806| —11 | —767|—522| +2 | —60 448
0,19 059, 29,980 | 21,2 | 16,96 || 752,6 804| —12 | —768| —522 | +2 | —60 444
© : ee
SH | | | | - |
41
ení tvaru země.
ři urč
tlum a dobu kyvu př
2
ismu na u
Vliv zemského magnet
| | | |
LO% 09— |: ©- |ee4— | P22— | 11 |FeS8 | gage | 8041 || 10% | €26'62 [60 610
397 09 — O cd 6918 | 9'282 | 9021 | 090% | 926962 |8G UP | Ge
997 09— O |386— |T24— | 2T— |Pa8 g/za2 | 6021 018 | 8266% |69 us | 921
£G78806'0|| 09— o |88G— (P24— | 11— (02878090 | G'2G2 | 80 2T|| 6561 T266% |6400°0 610 28 99194199 | OT
ech 09— 0 |egs— |P22— | 11 -- |088 g“z92 || 8o‘21 | 6‘61 | T266% |6G 610
677 09— o aa oh | E (OK g‘eg2 || 9041 | G'eT 8466% |19 uf ca“
‚rar 09= |. 0 |889— | G42— | 04 (818 Vz92 | FO'LT | 161 | 926/69 |T9 us | set |.
9GT880g0|| 09— 0. |88G— | I44— | 11— 102878090 | 8'342 || TOZT || 090% || V266% (16000 GT) 48 09094199 | 6
904 09— Dee ll 028 geh | TO‘LT | 0007 | 726968 (69 6T0
097 09— OG Site 8802 || 869T | 108 | 41696% ||09 u£ | 901
087 09 — OB C600 m 018 2292 | r6‘9r | 20% | 8266% ||6G us ga“ :
888090 | 09— 0 |geg—|292— | 11— 81878080 | 1'242 | 86°9T | 8‘0z | G2696% 116000 610 28 09094199 | 8
Bayer: 09— 0 |a29— | 492— | 11 |818 1282 || 8691 || 808 || 22662 ||6G 610
297 09 — 0 |29— | 992— | 9 — |908 1262 || 06°91 | O‘CT 62662 .|T9 uf | get
647 09-2202 A A COS NM S18 1'a92 | 88/97 | ea | S26‘6c |09 us | Sel
&9F£8090 | 09 — 0 |geg— | P92— | g1— (02878090 || 0‘agz || 9891 | 0‘Ta | 126962 |6g00‘0 | 610 |'4G 99u94199 |,»
c9F 09— 0 |8229-|792—| 81 — (008 0'292 || 98‘9T | 0°T% | 72668 (6 GROS 1%
687 09— 0 1889 | 094 GT 662 0“g92 | 22/91 || 0T2 | 7866% 179. | WC | 017
077 09— Or. Nee GI TE 064 l‘egz | 21'971 | s‘os | 98696% |r9 us | 01T
09P£8090 | 09— 0 |ecg—|9g1— | ZE- |bigrs0g‘o| r'ecz | 89/9T | 9°1% | 826'62 (69000 610 |'2G 90u9a199 | 9
G06T en
= (C TE
=) = = B == < a = ‘
as lame aa EB | ge | 48 | «Pl 42) me) <4| m9 les) 5 les =
a © (8.25 PN | oN | TE | SB NES | ur | 12 © sb (© Dos ©: IE ny
ob ‘+ @ SIREN ES o © © so | EE BES À à E CRE v
ár (BS = sE s- | 2 Ep | Bá|88| BS, £ sE r en ©
NA jso S m ma à TX So ERA © B: =, = une ES
a < 5 = o < = 8,» EB © Si He : 5
BA = a8 ©, | < S, = = E a.
€ : S |
B vu O2 XUPOY B za = :
42 IX. František Köhler:
Fechnerovo kyvadlo F5 z fosforoveho bronzu.
T = 1.5: J
| IPB 522 || | M = |
NS Doba kyvu |= =. MS E
Pee S oPSs+ | E =
Ira E IN || ©
08 | | 5855 | S a
= | ží ni 5 v prostředí | v prostředí IC | ro =| S S |
> | SS | #5 | zemského elektro- |” > =°2| 2 zu
| | = R Zn er |
Sál se | 5% | magnetismu | magnetu ses © E
\,S | + | all
ae 1 lip à he
| | | | | | | |
1 | 1,05 0,0059) 0,5083448 | 0,5088449 | — 1 | + 5 | 25| AN
| | | | | |! |
2.21.34 |7..061 55 BL sa 00 0 dv
| || ||
3 | 5,50 | 075 56 49 | +7| — 3 9 | 4
4 | 8,63 | 098 46 48 | —2|+6| 36 | 4
BI 95 152 43 sb 8 | +12 21944 4 |
6 | 1,10 | 063 61 40 || og —17 Sox |
| | | ll | |
| 7021,25 || 061) 60 | 56 | + 4 0 (Ua re |
(08 1596: 060) 57 60 | +7, —3 | ah
| 9 || 1,25 | 061 55 62 | -673 | En Bor
10 | 1,25 | 089 55 sa | 2 | La lon
|| | |
Pe ea jes
Střední hodnota 0,5083454 0,5088450 — 4
Rozdíl středních hodnot I. a II. řady dán jest hodnotou
+ 4X 1077, kterážto hodnota určena jest se střední chybou + 2,2"
XU
Z výsledků těchto plyne, že změna síly magnetického pole nemá
na dobu kyvu tohoto kyvadla patrného vlivu, neboť hodnota rozdílu
I. a II. řady jest menší než chyba, kteráž vyplývá z relativných
kyvadlových měření.
Vypočteme-li u tohoto kyvadla pro nejsilnější magnetické pole
9,95 T° vliv útlumu na dobu kyvu, obdržíme hodnotu 8° X 10-10, tudíž
hodnotu zcela nepatrnou.
Změna síly zemského magnetismu nemá u kyvadel Fechnerovjch,
zhotovených z fosforového bronzu, patrný vliv na dobu kyvu a na útlum.
| [| | {|
| | |
an | Be E = př ( € 16 € | 6 "|
009 = 819— | 664— | TI— (968 ‘272 || 92/9T | 0% | 026001 |8G0 610
867 | 79 2 |819— | 662—| 6 — (068 ‘pi | GL'9T | a/8T | 766001 [rt | AS | 066
raj L6% III ere 1008215011668 6272 | 9291 | 26T | 086001 (890. | 610
5 €8+ MO 22715819 6018928 g'2YL | a2/91 | 8Ý2T | 666007 (278. | Ar |.066
= +67 | er 602716 188 eur. | €2/91 | 8‘8r | GG6"00L [er | AS | 0666
= L678209/0 | 19— | 2— |819— | r62— | IT— |888rc09‘0 | T272 | 79‘9T | 2/08 | 826007 |86000 | 61°0 || "67 9094109 |G
> | |
= 167 |O 810 604888 v'LPL F9‘or | 20a | 8969001 BE | 610
© 109 O2 era | 260 | 01 (668 sur | 69/97 | 86T | 276007 |88 | Ar | 088
= 817 IC 1810| 682 0 11698 (LTA | 9/91 | 0°6T | 080°TOT (66 | AS || 088
= 667867000 | 19— | 27 |819 | 982— | IT |0287808°0 | 9272 | SY'OT | 8“08 | 000107 |3G00'0 610 | 610909109 (7
(S | |
= 809 | 19 921870 ore | er 1026 |9'LFL || 60/2T | 0722 | 088007 28 610
P G6% T9— | 8— |81g— | G18— | 81— |906 9212 | 80/21 | L‘TG | G28‘00T |69 Ap | 80T
x 667 | EI a STATS 61406 | LVL | 20°21 | Gíza | 88001 Be | AS | 80° |
= 20988090 | 19— | GS— |8Tg— | 918 | EI |616720g'0 | 0'872 | LO‘LT | Oza | 288 007 (29000 | 610 |'8190U9A199 | €
-= | |
8 LOG 119 0 ere | cT8 €1— (616 10/874 | L02T | 0/g8 | 9389007 |LG | 610
E FOS = 00 870 ris | e1= 676 | 64272 | 90421 | Fes | 178001 #9 se | 071 | |
= LM% „| #9 | 87 |819— | E18 | ar— 1988 | F'2PL | FO'LI | L‘IS | 896900T 89 ss | 07%
= 60g38208°0 | 19— | G— |819— | 8ISs— | 31 |816F208‘0 | r‘2F2 | €092T || O rz | 088/007 |8c00‘0 670 | '8199U9A199 | Z
{=}
= 609 Mo erg Ier NT 816 vun. | go'LT | Ora | 088‘007 |89 610 |
a 667 19. (era [eis | 21... 1806 vn | E0ŠLT | 2/TG | 8980001 |I9 | sp | ver |
= 867 190 8611185611906 | G2FL || 0021 | 0°8% || 828"00T |19 | SS || FE1
s 60983090 || 19— | S— |819—|118- | 21 (preřeosio| ziurz | 00921 | &'Ta | 288001 (85000 | 670 |'81 9909199 | I
S | | |
s | | G061
E — —
= gas sea 28 95 | 88 | 49 | o+s |+E| ns | 44) FS let) B sč >
a =P ONE an ee Lets | SL | Se © CF © 08 © 20 mu
= See aan | bo EE NS ER | En | so D5. Eee oe 5
S ar |E3 = sm | ms Sw | P3| 88| BS =. Br | ro 43 une =
= Na 50 al náš Fe ZE | EU = E S ©, a
a = B < = =] © < = B Ir
= RE ra = = 5 ©
B vu 99y9npoy a er =
| (EEE RTEA
"9 890 OJPLRAÁY 9UZLSOUL OAOUJLIYINIS
IX. František Köhler:
44
=
x >= >©
5 an = S ©
S Datum > = = =
>} =!
= PS | S || 58
en =" a | o:
1905 ||
6| červenec 19. | 0,19 0,0058| 100,920
1,04 | Ss 59| 100,920
1,04. | 98 59 100,907
0,19 | 58| 100,964
1,04 | Ss 58| 100,906
0,19 | 58| 100,950
7 | červenec 20.| 0,19 | 0,0058 101,071
1,36 | Ss 64| 101,064
1,36 | Js 62) 101,055
0,19 58| 101,050
8| červenec 20.|| 0,19 | 0,0058| 101,050
142 Ss 64) 101,006
1,42 Js 61] 101,005
0,19 | 58| 100,993
|
9] březen 9. | 0,19 | 0,0060| 102,020
1,51 | Sh 68| 102,005
1,51 | Jh 70, 101,992
0,19 | 61
101,983
v minutäch
Vychylka
kyvadla v C°
Teplota
Tlak vzduchu
v mm.
2
1novem
v
Doba kyvu
čase
v hod
0,5024896
896
899
885
899
888
0,5024858
860
862
863
0,5021863
874
872
877
0,5024626
629
633
634
Redukce na
o malou
=
‘4
Ze ser ESS R
o- = a ne) W B.S| aro
= © N © N a 5 ae 3 m
BB E | s | sea 255
A a < = A
— 799 | —518 —7 | —61 | 0,5023500
s T | = 508
ee 726 510)
CO Ta 498
— 8758 y | Gi 514
—788| —518| —7 | —61 503
— 774 | —521 —5 | —61 | 0,5023486
| li | l 487
— 776 | —521 —5 | —61 488
50 5 | i 489
— 777 | -—521 —5 261 0,5023489
— 780 | —521 —5 | —61 496 °
— 782 | —521 —5 | —61 493
—785 | —521 De OI 494
—471| —533| —31 | —62 ||0,5023510
—476 | —533 | —31 | —62 509
—480 | —533 | — 31 | —62 506
—482 | —539 | —31 | —62 509
enge
| |
16 | | |
=H | | | | | |
a | | I =
= | | | |
S 16% N 1 ACT om | LC | 1872 | G6'OT | 208 || SIGIOT 660 | 610 i
= g09 | 89 | gg— | I6G— | Teg— | P — (969 &‘8PL | 1607 | 0'GT | 68 TOT |G97 uf |P92 |
S 708 NEO NES | 880 OI ca — (eco PÍ8TL | 8808 | VET | 106 T0r |OTS us Fer |
= 66762090 | 29— | £6— | g6G— | gIG— | II— (24972000 | 8'8r2 | 62/01 | 708 | Zr6TOT |6g00'0 6T0 | ‘pr uazaıq | EI
= |
= |
= org | 89— | 16— | 889— | L09— | TI 699 Lian. | 89'OT | 6/67 | TO6 10T (600 _ 610
= 919 09e le 829 000 8 1089 9'8F2 | GS'OT | SLT | 286 TOT 08 Uf |a8'gT
5 729 69— TE 1829 609 | 2. — |pa9 ganz | Ts‘or || S'OT | COG‘IOT |G6T us |cSer | |
= 91962090 | 89— | 16— | 8G6— | 267 — | 11 |gP9Pz00"0 | ver. | arior || T0% | OF6 10T |6400'0 6190 | ‘GT Uoz014 Gr
E =
5 618 | 89—. | 06— | 289— | z67— | 8ı— |zř9 a IPL | T6'OT | 608 | TG6/T0T (090 610
a ges -| 89— | 06— | 209 — | 067—| 01— |P79 LTPL | GOT | S6T | GYGTOT (62T ur E96 |
=) 976 89— | 08-- | 189— | 989— | II— |I79 || 8'TPL | 6101 | 008 | 286100 |BaT us (606 |
= 28968090 | 89— | 06— | 4GG— | 6LP— | 81 (8697700 | TF2 | €0/0T | Tec | 026107 |6g00'0 610 | ‘IT Uo%014 (IT
= | | |
= rec | 29— | 08 — | 886— | £8r— | 81— |699 | gferz | eréoT | 0'92 | agé‘ror 09 610
= 821 292.506. | 809.681 | EI 989 | 9‘erz | or‘or.| 1908 || O8610T |22 ur 189g
à = veg . | G9— | 08— | 82G— | 087 —| Sı 1669 | L'erL | GO‘or | S'es | 996‘107 (92 us. | 96 |
5, €2982090|.29— | 08— | 889— | 1217 — | t1— |PE972)e'0 | 2zpL | 00°0T | o‘£a | S86T0r |T900°0) 610 | ‘OF uozajg OT
8 | hl
= | | GOGT
© | |
© | | ==
i 40 lumel «2 uB | se 19 «5 | | 5
| & Sa » = 8, 95 = =
> | |- 8 |. v prostředí | v prostředí ig 22|, „| © | =
E SY à S, ESS =
= | 55 | -29 | zemského elektro- "| = | Selen
s | D | S& | magnetismu | magnetu SHS sme S | S
s P sn I. I. See | ©
| T | | |
| 1 | 1,34|0,0061|0,5023509 |0,5023499 | +10 | — 8 | 64 | 2 |
I 222 1,20°° 063) 508 491 | 1715002950004
| || || || | |}
| 3 | 102)| 089] 508 494 | +14 | -ı2 | 141 4 |
| 4 | 8,30! 09 495 490 5 | — 30 a ere
| 5 | 9,90| 144] 498 299 NP na | 16 6
| || || | i
| 6 | 104| 059) 500 sa |-| +15 | 169 | 6 |
7 | 1,36|. 063 488 za | 0 (22 | 4 1 |
8 | 1,42| 064| 492 495 | 32 1 151095 a
| | | | | |
9 | 151. 069 510 508 | +2 0| o 1]
|| | | n ||
| 10 | 5,62| 07 522 524. | — 21 a Sie
11 | 9,63| 129 523 525 1 9 | 1 All Ste en
12 || 13,82 || 200 516 520 |— 4 EN | 36. 1 A |
13 | 17,54] 488 495 505 | —10 | +12 | 14400 a
| | | | il | |
i
|
|
Ze vzájemné shody středních hodnot I. a Il. řady seznáváme,
že změna magnetického pole nemá na dobu kyvu u tohoto kyvadla
téměř žádného vlivu. Rozdíl I. a II. řady obnáší + 2° X 1077 a určen
jest přesně se střední chybou + 272 X 107.
Vypočteme-li dle odvozených vzorců pro nejsilnější magnetické
pole 17,54 I' vliv útlumu na dobu kyvu tohoto kyvadla, obdržíme
hodnotu 8 X 107%, tudíž hodnotu, která se stávajícími metodami
v době kyvu určiti nedá. Tím menší hodnoty obdrželi bychom pro
ostatní magnetická pole, ve kterých se kyvadlo při pozorování
kývalo.
Nemá tudíž ani tak mocný útlum patrný vliv na dobu kyvu
tohoto kyvadla, jak pozorováním bylo zjištěno.
Můžeme z toho souditi, že změna síly zemského magnetismu nemá
patrný vliv na útlum a dobu kyvu mosazných, pozlacených kyvadel
Stůckrathových.
47
v
"u zeme.
tva
v
ři určení
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu p
ggn 09— | 9 — |189— | G42— | 31 —- (807 vier || 38‘91 || 607
290 09— | g — |T89— | P42— | 117 — (607 2182 || 08‘97 | 8°03
690 09— | G — |T84— | G22— | TI— (9817 2'182 || T891 || G0%
8g08T0g“0|| 09— | a — | res— | g22— | 1I— logrrrog'u | 2292 | T8Ý9T | G0%
2808 09— | GI £89— | 869— | 91— |P6% gere || 98T | 200
2186 09— MOTS (1069 FI FFO v'er. | T8'‘ar | 360
+808 09— | £I— | 889— | 869 - | 91— |T68 step, | A8“2T | TGG
1883 09— | GI— | geg— | 88G— | ZI — 1980 O‘gpz | 92/21 11%
8888 09— | 91 | 880 — | e8ı— | 2 — [920 8‘apz | 9921 | 99T
1808108°0 | 09— | 91- | geg— | 649— | 31 — |nrerrog‘o | 6‘arz | 2421 | 87%
8608 09— | rı— | 989 — | 869— | 91 — |P0€ a‘LPL | 86/21 | E02
100€ 09— | TI— |989— | 169 — | 0L— ||90G 8‘Lr2 || 96 2T|| 8‘6I
2668 09— | II— |289-— | 96G— | 01— (961 PÍ8PL | £6‘GI | 46T
96081080 | 09— | 11— |489— | 569 — | 91— |POSPIOG0 | 6874 | 06T 47%
901 09— | TI— |886— | 069— | 91— |IT 6674 | 08/21 || 77%
80 09— | TI— |889— | 889— | 2I— |41G z'ugL | 92 GT | 9418
290 09— | iI— |889— | 48g— | 21 08% r‘og2 | S2/2T|| ge
L608TOS0|| 09— | 11— |829— | P88— | 91— (9687100 | 9092 | 99°@r | 872
FOL 09— | 6 — |189— | 889— | 9I— (808 g‘ac2 | 921 | 970
620 09- | 6 — |18G— | 28g— | SI— |I8G 089, | PLGI | 468
280 09— | 6 — | T89— | 68g— | G1— [282 e'egı | 0121 | FE3
ıtreTos‘o | 09— | 6 — | 189 — | ass — | 91— !|sogrroc‘o | ses | Gyfer | 8°7%
207 09— | 9 — |789— | 949— | gI— [662 0“992 | 0g'2T | 17%
620 09= | 9— | VE Ch LI FL 1991 | Gal | 80%
LOT 09 9 Feg— | 229— | ST— [882 g'902 | ir‘sr | 67%
180 09— | 9 — | reg — | 699— | 9I— 898 6902 | JET | 6'87
880 09— | 9 — |789— | 19€ — | 9T— [02% 2/2902 || 0831 | Va
86081090 | 09— | 9 — |řeg— | 390 - | ga - |esarrog‘o || s‘rsr | 0821 | 8'62
O« nord = A <
A E B
PES |BEB UN an | Ses | SE | +88 sex) Sel 55
© = | ob | 28 | LE = sE ==
NS = © E x EP s pro P p ! = 4 5 =! =
u = = = s À SŠ = DD
E À = ot ES
BA ru 200 NpaY SN s 4 | 5
LILELT
6g8E4T
OLS EL
FoL'eLT
O0Y'GLT
£IS'8LI
LSF'GLT
LGL'8LT
IPL'8LT
OO0Z‘GLT
698'GLT
009921
9099941
CLG Q2T
OST'GLT
086921
866G41
GLG'GLT
T68'Q2T
G9G'GLT
PFIGLI
618 LT
OIP'GLT
889GAT
GLP'OLT
8IL'GLT
16942T
8gg021
pouto
eg0d
119u9
+
"urpysejd UTKAOTYTT S "$$ "879 OJDLAKY Yyuzesom OA0OJJLAYONIS
89 610
99 uf | 00T
89 us | QT
89000 610 || 'G10913A199 | 9
890 6190
(617 us | PGAT
890 610
697 HO BOJ
997 us | 7921
990090 610 | ‘aa U939A4Y | G
990 610
SLI uf age
621 us | čG8'€I
990090 610 | ‘67 9994 |?
890 6T0
PIT uf 896
GII us | £96
890090 610 | "61 U9)94Y |€
c9 610
gs ur | 89°9
88 us | 296g
+90090 GT'O || '8T 0994x | z
89 610
92 us | 197
89 61‘0
LE ur | 190
82 US LC
89000 610 | ‘LT 9994 |T
GO5T
"I eu (p) = Er
FB | & | 88 3
D 7 © B
B E. = 42 une a
CR = ©, Fa
= = Ir
IX. Frantisek Köhler
48
| p 3 i ee = 4
3 Sr = = E An ÈS u ES 2 Redukce na =
1 à! . + = ab « = >
| Dat se le S |AE se) Sg) #3 (SŠ |.: 5: | 8 | 85 38
8 atum sov u = © cel E re | Ode ee Ge s = oo | 98 | S oral s
= ae a |24| SE |8# | 53|S8,| 232 | 59 | ša 46 ma E32 Ss
Aa = | a |as| A S FP B 5" | ars | sf | a8 | 88,7 ses ses
1905
7|| červenec 16.| 0,19 0,0068| 173,917 21,0 | 16,80 || 750,2 || 0,5014416|| —12 | —774|—520| —8 — 60 || 0,5013042
1,23 Sv 71] 173,840 20,5 || 16,80 || 750,1 429] —-11 | —774| —520| —8 —60 049
1,23 | Jv 69 173,750 | 20,3 | 16,82 | 750,0 180 11 era mono 056
0,19 68| 173,739 | 17,1 || 16,82 | 749,6 2516075520180 060
červenec 16. | 0,19 0,0068| 173,739 | 17,1 | 16,82 | 749,5 || 0,5014431|| — 8 | —775| —520| —8. | —60 |0,5013060
0,99 | Sv 66| 173,687 | 21,1 || 16,83 || 749,1 A TO 520 | ii 059
0,99 Jv 69! 173,768 20,9 || 16,85 || 749,2 428] —11 | —776|—520| —8 — 60 053
0,19 68| 173,763 | 21,8 || 16,86 || 749,0 OS |. 8 00 051
9 || červenec 16. | 0,19 0,0068 173,763 | 21,8 | 16,86 | 749,0 || 0,5014429| —13 | —777| —520| —8 | —60 |0,5013051
0,99 Sv 69| 173,777 20,8 || 16,90 || 748,7 428 —12 | —779| —519 | —8 — 60 050
0,99 | Jv 69! 173,866 | 15,3 || 16,95 | 748,5 4206781 5190000 046
0,19 68, 173,750 20,9 | 16,98 || 748,5 430] —12 | —782| - 519 | —8 = 049
červenec 17. 0,19 0,0068| 173,821 20,6 || 16,85 | 749,0 || 0,5014424| —11 | —776 | —519| —5 —60 |0,5013053
5,56 | Sv 87|| 174,062 || 19,9 | 16,91 || 749,5 404 112 2770| = 520.0 5.1060. 029
5,56 | Jv 88 174,062 | 20,5 || 16,96 | 750,0 404° 1412| 781 500) 0 5.1060 027
0,19 68|| 173,688 21,5 || !7,01 | 750,4 4351| —12 | —784 | —520| —5 —-60 (54
červenec 17. | 0,19 0,0068 173,688 | 21,5 | 17,01 || 750,4 || 0,5014485|| —12 | —784|—520| —5 | —60 |0,5013054
9,81 Sv 119) 174,425 20,1 | 17,02 || 750,6 374| —11 | —784| —521 — 5 —60 . 12993
| 9,84 Jv 121| 174,286 20,1 || 17,02 || 750,9 385| —11 | —784| — 521 —5 — 60) 13004
| 0,19 68] 173,610 | 21,6 | 17,03 | 751,0 aaa, 10, ETS 6 Ball 2 160, 213058
červenec 17. | 0,19 0,0068| 173,610 | 21,6 | 17,03 | 751,0 | 0,5014442) —12 | —785| —521| —5 | —60 | 0,5013059
‚13,56 Sv 164| 174,777 19,4 || 17,03 | 751,0 345 — 10 | —785 | - 521 —5 — 60 | 2964
113,56 Jv 163|| 174,800 12,8 | 17,05 | 751,1 843, — 4 | —785|—521| —5 — 60 | 2968
0,19 0658| 173,708 170 0 USC 4353| — 9 | —784| —521| —5 — 60 3054
118,56 |. Sv ||0,0114| 174,786 | 17,3 | 17,04 || 751,1 ||| | 260 2965
|| 0,19 068] 173,580 || 19,5 | 0051 444| — 10 | —-785 | —521 —5 — 60 3063
l |
> SES RS, V o ON B O SE EEE dre P C er E ty, ne art Ze
© k
+
© 080 09 2901080) 782 | SI 2er L/6Y2 | SO'LT | 6/18 | gu2’ELT |89 610 k)
© 890 7.1 099 (000 — [082 | er. |eer 0.082 | S0/2T | 9°T@ | 889/621 |69 ss | 980
= 92087020 | 09— | g— | 082 |682— | 01— |gerFTos‘o | G'09L | 80‘2r | 06T | 089827 |8900'0 6100 ||'8T90094199 | ST \
E
5 990 09 | 2 | 089 | 882 | 01 |987 9062 || 80.21 | 0°6T | O89/g2T |B9 610
= 890 4100 oa Bl. OL 0% ‘092 || z0 2T | 81e | €TY/€2T |oL sg | 87T
5 Gg08T080|| 09— | g— | 189 |ř82—| 81— |PeřrTOc“0 || 9'082 | TO‘LT | 0°1% | OT2/82T 1890090 670 | '8T99u9a199 | LT
E
= GO 09— | 8— |T26— | I82— | 2I— per T'IGL || 96/97 | 8°Te || 002821 |89 610
A 760 © 09— | o— | Tec | 08. | a1 1267 WTG2 | 86791 | Te | GaL‘ezT |L9 AS | GET \
= 660 09— | g— |189— |642— | 2I— (087 T“Te2 | 06991 | 9 Iz || 042827 leg 610
R +60 09— (+0 reg Li | EI (081 1'182 | 9891 || 812 || 9PA/E2T |09 AÇ | eg =
= 760 „|| 09— | 87 | reg leu | 21— rer O‘TG2 || 9,91 | TÍTG || 008,1 12 AS | 081
= GGO8T0G 0] 09— | G— | TES— | TLL— | 3I— |Par7TOC/0 | 0782 | 72/91 | ‘Ia || Ozs‘gzr (890090 610 |) ST 99094199 |9T
=]
s 290 09— | 9— |189— | 982—| 31 - (981 GTG, | 9011 || ‘TG || 049827 |89 6T0
= GcO RO EN C0 OBZ ale | g“1g2 || g0“2T | 9°T2 || GS9 SLT |69 us | 760
= 830810° 0 || 09— | G— | 189 |?84— | €1— eEFFILoc‘o| ‘192 (2021 | 612 || 88982T (890060 670 |'4T9909AT99 GT} 5
= 260 09— | g— |T89— |782— | 61— ger $VTG2 | G0/21 | 613 | 889ELT |89 610 3
= 960 09— | -<— |1%9— | 782— | 21 ler e’rs2 | G02T | c‘ra || 9G9/62T |99 AC || 660 Ei
jz eo 09 | 0 rtn OD er A 8102 | GO'LT | 81% || ODLÍELT |69 AS || 66°0 =
S 9608T0G0| 09— | G— | Te |982— | 8 — |98PřTOg/0|| T$TEL || ZOLT | e“2T || 089°e21 (890060 610 |'2TOOU94199 |FI| S
à =
À 9808 09 GG 08 8 967 ver || 2021 | 82T || 089€2T |890 610 2,
= 2262 09— | 9— | I89— | 982—| T — (86% 1192 || 90 21 | var || ocs‘ezt jeee ‘| ap |as®r >
= [E66 | 097 | 27 [Te |882 | 6 — 608 TIL | 0021 | ‘gr | ere'szı |eee I: 2 a
= GGOSTOG 0|| 09— | 9— |Te4— |?82— | 6 — |PerrTOG/0 || T“TEL || To‘ || 82T || 002821 |8900‘0 610 || "419009419 |ET| +8
3 g06T =
|| u o U EN rá
> O< | nr TT |
= S s Sas ee S | '$ Br Il =
= Roč aaa s2| SE les) St) Bees (isE és) JS) 85 let) £ =F SE:
as |Bšo| "nl 33 | 85 | 85 | "88 Ber 55 | SE) SE |58| & 2 E| 8
spe DA SB Fiss Ep |ES 48 = E: B= m © lt B
= (= I =< S = =: a BEST 5 35 ©- < A. =
Be vu o9oynpay | Sc se = = = IR :
50 IX. Frantisek Köhler:
Stůckrathovo mosazné kyvadlo čís. 88. s niklovým pláštěm.
PE
= |] ı B
res | Doba kyvu E © E E
E SS B ns
es I as BE x = BE | S IE 232
B 38 © | v prostředí | v prostředí S55 |„-==| © |SSor
| me = | zemského elektro- = s AE 2 AT L +
| E © | S% | magnetismu | magnetu S5S|S5£ s | SE
3a» |” I IL. m a |
| | |
1,51 | 0,00770,5018100 |0,5018083. | +17 | er
2| 5,82| 087 108 sosı |+e7 | la | —u
8| 9,53| 112) 102 3050 | 152 | 4 | —20
413,82 | 179) 095 2997 || Los | |4 || —38
5| 17,54 | 458 084 2836 | +248| K
6| 1,25 | 067 057 8053 | +4| -6 | 36 | a]
7| 1,23} 070 051 3053 |—2| 0 | 0 |4|
8| 0,99 | 068 056 5056 | 0 | 2 | Ama
9! 0,90! 069 050 3048 | +2 | 4 | 16 4]
|| | |
10) 5,56| 087 054 8028. | -26 | | 4 | —10
11] 9,84) 120 057 2999 | +58 | | | 3 | —23
12|| 13,56 | 164 0595 = 299600. | 1-93 | 6 | —36
13|| 14,82 | 333 056 | 2927 | +129| | a | 51
14| 0,99 | 068] 054 3054 0. 2. U
15| 0,94| 089) 052 | 30660 =) + 1) Ta
16| 1,35 | 068) 084 | 30655 |+1|—3| 9 |6
17|| 1,28 | 070 054 3068 —14 | +12 | 144 | 3|
18| 0,86 | 069 053 3053 | 0 j—2) 4
leeres |
Z pozorovanych rad 6—9 a 14—18 vyplyvä, Ze u tohoto ky-
vadla mosazného s niklovým pláštěm nejeví magnetismus žádného vlivu
na dobu kyvu, neboť rozdíl I. a II. řady rovná se —2 X 10 a
určen jest přesně se střední chybou + 16 X 10 7".
Pro silnější magnetické pole působí niklový plášť zmenšováním
doby kyvu, jak z řad 1-5 a 10—13 jest viděti. (Čím silnější jest
magnetické pole, tím kratší jest doba kyvu.
REN
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 51
Útlum není však tak mocný jako při kyvadle pozlaceném. Pro
intensitu magnetického pole 17,54 T byl logaritmický dekrement
kyvadla pozlaceného 0,0488, u tohoto kyvadla jest 0,0458.
Zdá se, že působí niklový plášť tím, že umenšuje útlum a dobu
kyvu.
Toto umenšování doby kyvu platí jen pro silné změny intensity
magnetického pole. Pro takové změny, v kterých kolísá intensita zem-
ského magnetismu, má tato malá změna jen nepatrný vliv na dobu
kyvu a není třeba dbáti tohoto vlivu.
V mezích, v jakých ment se intensita zemského magnetismu??), má
tato změna nepatrný vliv na útlum a dobu kyvu Stückrathovych ky-
vadel s mklovým pláštěm a nent se třeba obävati chybných výsledků
při použití těchto kyvadel k relativnimu určování tíže.
cv ve,
39) V Rakousku mezi nejsevernějším a nejjižnějším cípem v rozsahu
okrouhle 9° zeměpisné šířky o hodnotu 0,040 I”.
4*
IX. František Köhler
52
Stückrathovo kyvadlo čís. 79 z niklové oceli.
==
= = = s Redukce na s
xD + >© = > = T SD)
dd FR = = = 8 = = © at sa
© = © d a 5 s'| 2, == = ur
Datum B > S || Se = MS | s= | N : | © 2% Ele |» PE BA
© m9 5 Se lee = E | Bal +
<| = s s s = = A = S || se vB Io
Se = M . = SS © ZS o m
ap >» 80 S "m © s = le M- = „= a As 5 © NO N a s au‘ =
© = -© =
Sa = © = S mp on S SNS S I "= © p = 528 zes
= ua + A > = = Be 8 ar. ae | a
1905 | | | |
1, březen 14 | 0,191|
s à
IX. František Köhler
54
T E S ES EE
> ; A = = = E E Redukce na a
a Datum SE = = 5 = S Ba E 25 ="
NS) atum Sp à SE =) M © & = A 35 = ==)
a à © PE S | | S$S | Sg | “Se 2a SES Bo S= BA
= 23 D So 2 = = A RS ME 393% ea SS LE = ol HE
„an Sal A 18°C | 8 CMS el ee 2 | £R 82 Sa see 273
A Fr = = SPŠ |eP | BB | ŘA 59 Bad SPS
1905 = =
| 0,191 0,0060| 32,868 | 16,6
Pel 2, 16,71 | 749,9||0,5077236| — 7 | —6%
ler a Sh 69| 32,889 | 20,5 | 16,67 | 750,0 0,5077236 ve m —521| —5 | —60 |0,5076581
0,576 | Jh 68| 32,838 | 20,1 | 16,70 || 750,0 Es Ines. E | 6646
‚191 60| 32,867 | 20,4 | 16,72 750,0 rene | Zo | a 00 oné
—521| —5 | — 6581
0,191 0,0060, 32,867 | 20,4 5
i ‚0060| 32, 20,4 || 16,72 | 750,0 0,5077240| —11 | —
17 | červenec 20. || 1780| Sh 69, 32,755 | 20,3 16,76 || 750,1| © 2e = 65 | ES
PV n 66| 32,744 | 20,4 | 16,80| 750,2 6 B | um CEE
; | 60| 32,865 | 20,6 | 16,80 | 750, à cn Re OR oa o 500 6874
ba = +6 || 16,80 | 750,2 245] —11 | —62 |—521| —5 | —60 6586
0, 0060! 32,865 | 20,6 | 16,80 || 750,2 | 0,5 B
18 | červenec 20. | 081 sh | 68) 32,676 20,6 16,79 750,8 ee Sn 2 ee o
2.081 || Jh 69| 32,672 | 20,6 | 16,76|| 750,4 Pt ee ne
1 60| 32,866 | 20,4 | 1 50 Gn Taler ee 7048
Ein | ; ‚4 || 16,74|| 750,4 238| —11 | —62 | —521| —5 | —60 | | 6579
; | 0,0060 32,866 || 20,4 | 16,74|| 750,4 5 9
19 | červenec 20. | 7275| Sh sel ara | 200 | vera core © nos ee ee Ro LS
all , ‚2| 7504| 80058| —11 | —62 | —521| —5
or) à 31,730 | 20,1 | 16,71 | 750,4 | ha en 9394
„ie 601 32.860 || 21.3 || 16.7 RO čr c = Er zw ZN 9393
N Le 72 || 750,5 256 a | 60 oc 6596
, 060! 32,866 21,0 || 16,25 c
be 3 RA | al, ‚25 || 751,2 || 0,50772 = a : à
20 | červenec 21. PE JE 78| 32,526 | 20,5 || 16,35 || 751,2 de "8062 ri a as a, zn
17 71) 32,537 | 20,2 | 16,45| 751,4 : aie Fe 7404
0,191 eo ans lool eee 8038| 112, 61 52315 3 00
5 Eee L 7377
… 54 || 751,3 7245| —12 | —61 |—523| —3 | —60 6586
0,19 ‚0060 32,865 | 20,9 | 16,54] 751,31 0,5077245| —
21 | červenec 21. | 08 Sh 67| 32,664 | 20,5 | 16,60 | 7513 S ee TS as
30811 Ih Go) 52,076 | 20,6 | 16,63 751,4 | ee Er | ar 7092
32.865 € are = —{ -=
h 82,865 | 21,4 | 16,67 | 751,4 13 12 EPO B | 0 I
%
e.
ëni tvaru zem
ři urč
vs
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu p
| 4 4 | € | |
269 09— | #—. | 180— | 89— | SI— 190 9'oe2 | 8291 | 1'Ic | 098/28 |09 | 1670
1527 09— | #— | 120 — | 89— | G1— (00T 9‘092 | LL‘OT | O‘Ta | 98628 |89 ur |TcrtT|
tor VOV a ee ee ob EL 9082 | ax'9r || o‘1e | 0268 |89 | US | TSET|
09920901 09— | $— |I84— | 89— | 11— 69222090 | 9082 | LOT | 2/08 | 88828 (090000, 167°0 30 90009199 | 9%
|
409 09 DZ ON En T696 99092 | z2/9T | 208 | 848/2€ |09 1610 |
60G 09— | $— |1e4— | 89— | SI 1691 9082 | 1291 | 012 | 668928 189 ur || 2920| |
16% 09— | +: | reg 2901091 L‘092 | PY9‘9T | TT | 70626 189 us || 2920
866920050) 09— | F— |188— | 89— | 11-- (902220860 | 8002 | o9‘ar | 8908 | 0988 |0900‘0 T610 |'G% 00u9a199 | GG
|
209 09 07 120.29 EI 1902 8002 | 09‘or | 808 | 098/26 |09 161°0
609 | ae Re ie ES vos. | 09°97 | 208 | 9488 129 ur 8280
&19 O9 | | a | 2‘og2 | gu‘gı | 0'172 | vas'zk 19 || us 182600
c8992090|| 09— | 5— |189— | 19— | 1E— \era2209'0 | 9'082 | «r'gr | 9902 | 99876 (090000) T6T“0 | ‘GG 99091199 | PG
f2g 09, 8 TG 89 | @l-.jieee | goe2 || a8‘9ı | ara || 02828 09 1610
019 09— | €— |129— | 89— | € — |82% | 092 | Te‘ur | 60% | T98/z6 |L9 ur | 828°0
019 | | EN 208 ‘og. || us‘gı | 70e | yas'ze |L9 | US | 8280
184 O0 C le re ADIEU GS v'ogz | 08“9T | 102 | 89828 109 1610
219 09 | €— | eg | 89— | &I (626 | vosz | 08‘or | 01e | cases |L9 | JC | 8280
889 | 09— | €— |169— | 89— | 81 (08% ‘092 | 08“9T || 6/12 | 0986 29 | TS | 88600
084 NO 0 ec I el... 868 P“062 | 62/91 | PIZ | 89826 (09 | 1610
LT9 09— | €—- |T89— | 29— | 8I— |G2G v'OGL LL‘9T | TG | aas'ze |L9 ur | 8860
1889 09— | E | res | 29— | er — (080 | a‘og2 | o2‘gr | era | ogs‘eg |L19 | US | 8280
G29920ç0 | 09— | €— |a89— | 39 — | 9 — |8cezzog'o | 8‘ogz | o2‘9r | -8“gT | 12888 |0900°0 1610 "Te 22094199 | 68
|
919 09— | €— |834— | 29— | 9 — (82% 80G4 || 02/9T || 8“aT | T28/2€ - 09 | 1610
612 09— | €— |geg— | 29— | 2I— |g26 ‘1e | G2‘or | 0/18 | TI8/z£ |89 (OR TAN:
TL 09— | g— |geg— | 29— | II— |2LE ‘192 | z2/9T | 20% | a18z6 189 us |IaL'T "IS 90094199 | GG
£879208'0 || 09— | £— |€8G—-| 89— | a1— |erer.oc‘o | ‘162 | 29‘or | vTa | 99826. |0900°0 16150 GO6T
PRD A = = = 8 =) 3 = < a E. A = I
BES. S03 Sa | BB | 62 | < SS by el lien A eee ul oe 3
She as MN) 28 | S58 | 55 659- BF| 35. | BE 5 8. NAS) 2. o: 5
< BB) 5 WeB | 2- ge B | Ba | Be | 5- S ska > =
ma < | RS | A ms Selen 5? sk = BS = Sa wnyedl =
DE E = ©: SB M s < S = a ;
= Se CS = = < s =
P euo>oynpay B 8| @ =
‘IX. Frantigek Köhler
El ee = Redukce na 8 IB
I des a 3 = Je
: “ER | E 3 als = F © = = ==
Sn Datum = = © SE ei | a Nee JE o (=) >= > = > TA
= o | eo S = sE se| ssl os | | Loc) LE.
= ws | 3 le: (P | BE- | | NE | 38| S82 Se ES IEC
= = À in AT = -i Br Se = ar” gr => AE z a eue Aare
| ň
1905 0,191 | 0,0060| 32,860 | 21,1 | 16,78 | 750,6 | 0,5077256| —12 | —62 | —521| —4 | —60 |.0,5076597
27 || červenec 22.| 3,081 Sh | 68| 33,045 | 21,0 | 16,78 || 750,5 6818, —12 | —62 |—521| —4 ! —60 159
3,081 Jh: 69| 33,046 21,0 | 16,79 | 750,4 6814| —12 | —62 | —521 | —4 | —60 155
0,191 60| 32,859 | 21,2 | 16,72 | 750,4 7260| —12 | —62 | —521| —4 | —60 soil
28 | červenec 22.| 0,191 0,0060| 32,859 21,2 | 16,72 | 750,4 || 0,5077260| —12 | —62 |—521| —4 | — 60 0,5076601|
1,171 | Sh 68| 32,781 | 20,7 | 16,83 | 750,2 44411 | er | 2260 786
1,171 Jh 68| 32,783 20,5 || 16,85 || 750,2 438| —11 — 63 |—520| —4 | — 60 780
0,191 | 60] 32,871 | 16,0 || 16,81 | 750,0 298] — 7 | —62 | —520 | —4 | —60 575
29 | červenec 22. | 0,191 | 0,0060| 32,871 16,0 || 16,81 | 750,0 0,5077228 -— 7 | —62 ı —520| —4 — 60 | 0,5076575
| 17121 Sh 68 32,921 20,9 || 16,79 || 749,8 ; 108| —12 | —62 | —520 | -—4 —60 450
1,12: | Jh 68] „32,920 | 20,7 | 16,80 | 749,7 118 12 | 62 | soo a | %0 455
0,191 60| 32,868 20,5 || 16,80 || 749,7 2361 —11 | —62 |—520| —4 | — 60 579
30 | červenec 22. 0,191 | 0,0060|, 32,868 | 20,5 || 16,80 | 749,7 ||0,5077236| —11 | —62 |—520| —4 | —60 | 0,5076579
0,528 sh | 67. 32,894 21,0 | 16,81 | 749,6 | 174| —12 — 62 |—520| —4 | —60 516
0,528 | Jh 67| 32,890 | 21,0 | 16,80 | 743,6 185 —12 | 62 | 520 4. | 60 527
0,191 60, 32,872 | 21,0 | 16,81 || 749,6 227 —12 | —62 | —520| —4 | —60 569
31 | červenec 22.| 0,191 0,0060| 32,872 |. 21,0 | 16,81 | 749,6 |0,5077227| —12 | —62 |—520| —4 | —60 |0,5076569
0,528 | Sh, | 67| 32,890 | 21,1 | 16,84 | 749,7 185| —12 | —68 | —520| —4 | —60 ‚526
0,528 Jh 67| , 32,889 21,0 || 16,85 |.749,7 187 —12 | —63 | —520| —4 60 528
0,191 60) 32,871 | 21,11 16,86 || 750,3 2238| —12 | —63 | —520| —4 | —60 569
32 | červenec 23. 0,191 0,0060| . 32,864 | .21,0 || 16,65 || 747,3 |0,5077247| —12 | —62 | —518| —€ —60 || 0,5076589
0,528 sh- 67 32,892 || 20,9 || 16,72 || 747,2 180! —19 | — 62 | —518| —6 —60 522
0,528 Jh 67|| 32,889 20,6 || 16,75 | 747,4 187) —11 | —62 | —518| —6 — 60 530
0,191 60! 32,866 | 15,6 || 16,78 || 746,7 242 — 6 | —62 | —518| —6 — 60 590
| | I | !
"CF 43 43 € 6 uf u u &
‘00€ [Oyn Nad WOIQUS 98 VIIAS US 9Z0[0 A H9AIIHOIIS 1909 (x
= N ; !
Ne | | | | |
geco | 09— | 2— |o1g—) e9— | 11— (0782 v52 | 66‘or | 0908 | 298%
| | 66'9T | 008 | 29828 |09
A 1182 1209222 o 1910 CON 118208 12220 169 20% | ope/ze |c9 Ap as
A g982 | 09— | L— (919—| 89— | 17 (6208 | P“PPL | 9699T | 8/08 | ares |69 AS | 020‘G =
= 0899208°0 | 09— | 2 9197 | 89 | 21 18824209'0 | S192 | 6/91 | Ola | 698/28 (090090, 1610 | "Pe 00U9A199| 8€
= | I | | |
E 089 ee ee 188% STPPL | 86/97 | OT | 898.z€ |09 16190
= 68% 09 Z oc | 99 Po | VPPL | v6 91) © 18 | roses 129 uf | 8240
5 609 a O9 RSS or) Ale ek vr. | P69T|| 0/10 || 908/26 29 us | 8240
= 88291050! 097 | L— | 918 | 89 | a1 |OFezLOS'O | Prr2 | z89T | Ile | 298‘€ (090000 1670 | ‘Fa 0009a199| „IE
= 2 = Ze | loc: |
zi = | = z (Dim m al (07% Hrn | 88:97 | l'a | 298°28 |09 161°0
= 19 ee ee VTPL | 6291 | #08 | v68ce (o ur | 8260
P 834 09 L 9TG— | 09 &I— |68T g‘vyL ! 92/91, €TG | 068° ze“
„a ese9Los‘o| 09— | 2— | gre— | 89— | zI— orzL2oK‘o | 1r2 ll 12‘9r | zur | oa on len
5 L 9TE— | 29 el 10762209 0 mL 12/97 | za | 29828 |0900°0 «| T610 | "VG 29094199 | 98
= | | | | | | |
s se 8 a m | Om Alm ik pet. | 6891 | are | 898/28 (09 16150 |
= & 1097 | 9 [LIST | 89 | IT— (ker | 'er2 | 28/91 | 9002 | 168‘ |L9 up | 8260
< Pad | 09 3 210. 89 | 21 lest GPL | 98 9T | T'TG 38°28 1
5 82992060 | 09— | 9— |2re— | 89— | ar- | ee QU QUE, at
s 2) LIS— | 89 &I— [96822060 | 1°GF2 | g8“9T| TTG | 89826 |0900‘0 1610 |'€G 90094199 | GE
a Il | |
s o = Im 1197 897 | I 1988 VeřL | 2891 | TG 898°2€ 09 1610
3 cn ze = DE 81— 08T wer | ss'9r | Ira | 682€ (Lo ur | 8260
E ol Lien. | ee, OP le re (BoB 8260
= G L19— | 69 SI |0re2L090 | Terz | es'9r | Te | 29828 |09000| T610 |'£S 09u9a199 | 75
&0 6 IE Ye ae | cr ora rien. | E8í91 | 116 || 298€. |09 1610
5 Da nes 3, Ale en eh DIT LierL | 08/97 | GI% | 86838 |L9 ug || 8880
E le 9— [2197 | 89— | ai st j6rer2 LOT | TIG | esse (Lo US | 8250 |'€G 09094109 | 6€
© 9— |819—| 89 | 9 — |eřaz2o0s'0| 2‘9r2 | 82/9r | 9'Gr | 998/28 (09000 161°0 G06T
2 l | |
N = = | = | |
E gas E93 sd | bh | se) at eus arc) Sl ss (ss. 8 (es =
= éme E55, S | SE SEE 655 | 5" Se | BĚ| Se (58 S | € >
Sr > = = | X = E < Do =, a, Ss © <
B PE 2 E Serie AUS Er les |
Sn : = à s W S = = = Ir
= AE: oa © F E N st =
eu oo9ynpoy = =) 8 =
o
IX. František Kóhler
98
ER R ETO O (OE EO EEE,
| i
| | = s = = nz Redukce na =
© =) = 3 | > | © => ==
à Zee S |sč| =|< | Bs |: | AIRES
S |- Datum |S>) & | sf S las ss | Sa) #3 Sn ss dE) El =:
S = © = le a 3 SES E s © © E55 | e2 | 82 |T ABS ao
= ve a se| S s Ms B s der P | E56 | 85 | 98 5282| Sos
s | =. A So = | so zs iz =, 57 a => zn =D See ©
1905 | © | | |
| | 0,101) 0,0060| 32,867 | 20,0 | 16,99|| 744,4 0,5077240 —11 | —68 | —516, —7 | —60 |0,5076583
ee pee 77) 32,504 | 20,3 | 16,99 744,1 side 11 | —63 | 616 1.60 7459
Sl AN UI 15950 2, 77| 32,506 | 20,1 | 16,98 || 744,1 8110 11012263 —516 | 20260 7453
| 0,191 | 60! 32868 | 20,1 | 16,98] 744,1 ER | Er | = 6581
l | | | |
0,191 | 0,0060 32,868 | 20,1 | 16,98 744,1\|0,5077238| —11 | —63 | —516| —7 | —60 |0,5076581
Se 5,062 Sv 64| 32524 | 21,0 | 1700| 7412] 8066] —12 | —63 | —516| —7 | —60 7408
40 červenec 24.) Logo) Jy | 6a 32522 | 211 | 1701, 7442 8000 —12 | —63 | Ba 7402
0,191, | 60) 82,868 | 16,1 | 16,98 | 744,5 Tas — 7 63. ire Nec Zn 6585
| 0,191 | 0,0060) 32,868 | 16,1 | 16,98 | 744,5) 0,5077238) — 7 | —68 | —516| —7 | —60 |0,5076585
: 15,520! Ss |” 81) 32,611 | 20,1 | 17,00 | 744,6 809! 11 cs | po 1.00 7441|
2 9 ; | | | | „| ’
41|| červenec 24. | 5550| Is | 81| 32,510 | 20,0 | 17,01 | 744,7 PA 8 7 | = 7443
| 0,191 | 60] 32868 | 20,1 | 17,02| 744,7 1238) it co een 6581
| | 0,191 | 10,0060) 32,868 | 20,1 | 17,02 | 744,7 0,5077238| —11 | —63 | —516) —7 | —60 |0,5076581
N 2.052| Ss 75| 32,685 | 20,3 | 17,05|| 744,7 A | | 7) = 7018
9 d 9 > | | 3 3 3 |
#2 |Servenec 24. Sono Js | 751 32,684 | 20,1 || 17,04| 744,7 era a (563 le 57260 7021
0,191 | | 60] 32,867 | 21,0 | 17,05) 744,8 101419 ne ere) m 6582
0,191 10,0060| 32,867 | 21,0 | 17,05 | 744,8||0,5077240| —12 | —63 |—516| —7 | --60 |0,5076582
: 1 | VT Sv 6k|| 32,784 | 21,0 | 17,08| 750,0 Ze aa 00 6779
#3 || servenec 24. | 7,- jy | | 68| 32,782 | 21,2 | 17,04|| 750,0 zo ae eee 6784
| 10191 60| 32867 | 21,5 | 17,04| 750,0 2409563 | 516 | 6582
| 0,191 [0,0060 32,867 | 21,5 || 17,04 | 750,0 ||0,5077240| —12 | —68 | -516| —7 | —60 |0,5076582
: | zosıl| Ss || ei 31862 | 19,7 | 1701| 745,1 9716) 10 63 | sie ©—7 60 9059
za 9 | 3 | 9 3
= | Plone rost es | ze) Seb 20,0 000) 7451 gzaoll —11 | —63 |=516) —7 | —60|| 9053
0,191 60| 32,868 | 20,1 | 17,01|| 745,1 Re ee er | 2 6581
| | | | | | U hl $ |
č. 59
tvaru zem
2
ri určení
útlum a dobu kyvu při
1smu na U
Vliv zemského magnet
1! I | |
088 OR | | TS — 69 | TI— |988 | 6‘0GL | T6 91 | 990% | 898/28 109 | [GEO
819 Kl | ar | [6082 |es'gr | 018 | agsze (Ba | WC |REO ||.oz oauearen
989 | 09 NE | 129— 897 | 11— 680 16062 (38/91 | E02 | 6r8ze (69. | US jeseo o
68992080 | 09— | T— |Igg— | 897 | 9 — Jorezz0S'O | 6062 | E8'9T | SCT | Z98“z€ 109000 T610 |
| | | | | |
6299 1 09— | I— eg | a 9622 | 8‘ogz |9s‘gı | 808 | sage |og | 1610
BEER (Oe m Sa 18062 |S8'or | var | 008 re |62 Uf (0792 ||.oz oouoateo
2068 | ee 2 TT I2‘0g2 |rs‘gr | 9Gr | 202 re |er us (0766, 2
26992090 | 09— | T— | reg— | 897 | 81— |vgg220s‘o | P'0g2 | o8'9r | 0°88 | T98‘e |0900'0, 161°0
I | | | | | |
26692 || 09— | I— |180— | 89 | gr— lpgezs |v'og2 los‘or | 08% | T9826 (09 1610
els |09- | I— |Tag—| 69— | 6 — |P2868. |v'og2 | 8297 | 08T | O8708 [26 UL 0706 | -cz oauoa109
RI O0 NES | 652668 g'og2 | 9297 | 28T | 9870€ 66 | US |0706 :
660920890 09— | I— |I89—| 89 | 11— |pg22208‘0 | 0082 |22'91 | 008 | 19828. |0900°0 L61°0
| | |
| | | |
6629 VE Les, A Te roc 10082 ||zL‘9T | 0°0% | 198/z€ 109 7610
6628 09 Em. oc 009017 1886 0‘082 | 69/9T | 867 | T66‘T6 |LZ SP EG 9 |. oau0a100
| DO ME 6 | € | 6 | € | \ 6 © V
8248 (0916 169017 esse | 0/0924 | 29/91 | er | 86618 |», | SS (eee
S6g920g'0|| 09— | I— |F8g— | 89— | 8I— (19822000 | 6674 (09/91 | 608 | a98“z€ |0900 0! 1610
08692 09— | 2— |210—, 89— | Ti— |gee22 |oferz |roter | 0'0% | 898/28 |o9 1670
G1E%9 BEL 21989 Ir 162629 ‘ar. || 0‘LT | 008 | 00807 |86 | AC |OT@ CL are wa
23 | A 4 € ( I ç Va 9 4
01829 en er RE sep, |FO'LT | 86T | F080F (B6 | AS |oIG er
162892090 09— | 4— |2IS—| 89 | 8I— |Bea22000 | gar, | z0“2T | ‘Te | 898/26 |0900°0 IT61 0 |
61 | 09— | 2— |210— | 89- | a1— |sez €‘Gyz |a0'2T | eTe | 8988. |09 1670 |
907 CON ITS Go or (090 | ser |TOÏ2T | a/Ta | or6e8 (02 | AC |I8OT |. oouonxo2
90% (| | 80 ot 1690 eier. (0021 | ore | 17628 (04 | AS |I80F :
18992090) 09— | 2— 1919| €9— | TI— |88@2208°0 | Te72 | 1O'LT | To | 89828 |09000| 1610 |
| | | | | G06T
) | I |
||
S = = S 8 S) = B = s | el m =
Sos 1883 Pa| BS SE | A ne ez | Es A as sy. 2 er?
6-9 ee 28 | Se | SE | 958 E" | SSI E5| ss |58| 7 (98
a |E 2 HSE | 2 | 25| B- | ES< | 25 | En = LÉ) B 4% une
NA jso P F PS = à | © = = © a
== = Ser © = = S S = =. || ký
Bel a" | ae: = =
= EE TUTO NN E = =
‘SI CPU
IX. František Köhler:
60
[SL
r
583
=
+ >©
E | = a: =
Datum se | a ss =
ERS In So t S =
Se ee
= (02) m =
1905
1 0,191 | 10,0060| 32,868
lo | B 67| 32,883
SEI 20.385,10 Ih 67| 32,879
0,191 | 60| 32,869
10,191 0,0060| 32,865
à | 0,885| Sh 68| 32,881
p oz | V ’
ČST 0 388] ah 66| 32,881
| 0,191 60] 32,866
0,191 0,0060| 32,866
= | 0,385|| Sh 67| 32,880
Ser 9 h |
SEES | och Sc 0,001
0,191 | 60) 32,867
0,191 0,0060| 32,865
a a || 0,885 || Sh 67| 32,879
červenec 29. | 9555 Jh 67| 32,880
0,191 | 60| 32,866
0,191 0,0060| 32,863
: 0,385 | Sh 67| 32,881
x 9 ’ | )
ns IR 67| 32,850
0,191 60, 32,862
o Redukce na
O = = VEE =
| E r E BE = = E
S = r =)
sales | Fa |čš (85 | =8 BE 53
ZE | SP LE | Se | AS | 82 82 | G, 325 so
= Se ea P | ša | 82 © S 5282| Ses
> a E et | gr = am > Sl a»
1 20,6 | 16,91 || 750,9 110,5077236| —11 | —63 | —521| —1 —60 | 0,5076580
21,0 || 16,93 || 750,9 200! — 12 | —62 |—521| —1 —60 543
21,0 | 16,95 || 750,9 2101063 ent ee 555
21,1 | 16,96 | 750,9 9341206302021 00 577
20,3 | 16,82 || 751,9 |0,5077245| —11 | —63 | —521| 0 | —60 |0,5076590
16,6 || 16,83 | 751,3 206| — 7 | —63 | —521 0 — 60 555
15,8 | 16,81|| 750,6 206 ET 0202000 556
17,3 || 16,80 | 750,4 948620520 08012260 591
17,3 | 16,80 | 750,4 |0,5077242| — 8 | —62 | -521| "0 | —60 l0,5076591
20,8 | 16,88 || 750,6 208| —11 | —63 | —521 0 —60 553
20,3 | 16,95 || 750,7 Re | vn | ei 551
16,0 | 16,96 | 750,8 ee Rue | 589
| 20,7 | 16,82 | 750,6 |0,5077245, —11 | —63 | —521| —1 | —60 |0,5076589
| 17,2 || 16,85|| 750,7 212) — 8 | —63 | —521| —1 —60 559
| 173 || 16,90 || 750,7 208 sl 632 5201 | Go 555
| 16,1 | 16,92 || 750,8 242 z 63 oo 60 590
| 20,6 | 16,85|| 750,5 |0,5077248| —11 | —63 |—521| 0 | —60 |0,5076593
| 20,0 || 16,88|| 750,5 206) —11 | —63 | —521 0 —60 551
19,2 || 16,92|| 750,6 208 10.0 630 Solo 80 554
| 19,0 || 16,94 || 750,6 251 —10 | —63 | —521 0 — 60 597
|
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 61
Stůckrathovo kyvadlo čís. 79 z niklové oceli.
ler. Doba kyvu ES ® | E
= ší s | v prostředí v prostředí S- 8 = E S
= | SE | € © zemského elektro- | — E a | a: =
= D & | magnetismu | magnetu | E © E = |
=. er a L : here le
1 | 0,306) 0,0063 | 0,5076553 | 05076534 | +19) —7| 2
2 0,283 | 63 || 554 | 6534 | op a ©
3 | 0242| 63 | 557 | 6534 | +28 — 9| 2
4 | 0,574 65 | 555 | 6491 | +64) —2| 2
5 || 0,574 65 | 555 | 6492 | 63 zo |
6 | 0,935, 68 | 548 6455 | +93| —36| 2
7 | 0,935 68 | 547 6448 | 00 sl 2
8 0,204 63 | 552 6550 RO pt |
9 || 0,204) 63 | 553 6548 le
10 | 0,204 63 | 542 6545 | — 3 | +1) 5
11 | 0,204 63 | 544 6545 | —1| +o) 4
12 | 0,24) 63 | 537 6661 | a | 20
13 | 0242| 63 | 539 Bra a o
14 | 0242| 63 | 552 | 6660 Lee eue |
15 | 0,170) 69 | 560 | 6508 | een
16 | 0,575] 69 | 581 | 6648 | —g7| +26 | 4
17 || 1,780 68 | 584 | 6862 | — 278 | + 105 | 4
18 | 3,081 | 09 | 583 | 7044 | — 461 | + 179 | 4
19 | 7275| 68 | 588 | 9394 | — 9806 | +1083| 4
20 | 5175| 72 | 588 | 7391 | — 808 || 312 a
| 3,081 68 | 585 | 7066 | — 481 | Fiss] A
99 | 1,1211) 68 579 713 | ia en 4
28 || 0,328] 67 578 6616 | — 38 | … 15) 10
24 | 0,328) 67 594 | 6611 | 117). Fa 4
95 | 0,752, 68 602 | 6497 | +105) — 4| 4
26 |1121| 68 601 | 648 ss — 5904
27 || 3081| 69 599 | 6157 | +412| —172| 4
28 |1,171| 68 588 | 6783 — 195 |: -+ 75), 4
99 |1,121 68 577 | 6453 | 1941 — 48| 4
30 | 0,528 | 67 574 | 6522 | + — 20, A
En |
62 IX. František Köhler:
m Penn.
lon | | Doba kyvu Base E |
| Ars | | — | 87 | Ss
SSS = 54 le lee | olea
= |SS = | v prostředí | v prostředí | SE R S
>= | ss E © | zemského elektro- =E 3 | = 2 3
2 | S | & S | magnetismu | © magnetu S no | E n = »
TD = © JE II. PS), lies à,
| | |
31 | 0,528! 0,0067 | 0,5076569 | 0,5076527 | + 42| = 17| 4
32 | 0,528 67 | 590 662640 2:64 PR Re
33 | 0,528 67 | 587 6525 |. 462 | 2
34 || 0,528 67 | 581 6598 | Nes ae
35 | 0,528 67 | 578 6526 | 4463 Ze
36 | 0,528 67 | 583 6523 | + 60| — 28| 4
37 | 0,528 67 | 581 6699 | —/18 | 25 aha
38 | 5,020) 65 | 582 7368 | -786| 303 | 4
39 | 5,950 77 | 582 7456 | —874| 1337 | 4
| 40 || 5,062 64 | 583 7406 | —822| +317, 4
| 41 | 5,520 81 | 583 7442 | —859| +332 | 4
42 | 2,052 75 582 7020 | —438| +169! 4
|, 4 | un 68 582 6782 | 900 ea ea
| 4 | 7081 78 582 9056 | —2474| +965) 4
| 45 | 1,081. 70 580 6405 | 4176 | = 6808
46 112,210 98 | 580 | 0,6062313 | 14267 | —5407| 4 |
47 | 6,252 77 | 597 8731 | — 2134 | + 840 | A
48 | 9,040 92 598 | 0,5082720 | — 6192 | 12363 | 4
49 | 7,540 73 588 | 0,5073530 | -: 3058 | — 1181 | 4
50 || 0,385 65 585 6622 — 37. | a
51 | 0,385 67 579 6549 30 0 Toner
52 | 0,385 67 591 6556 +35 14/4
53 | 0,385 67 590 6552 138 =
54 | 0,385 67 590 6557 sa || = 4
55 | 0,385 67 595 6553 142 en |
|
U kyvadla z niklové oceli jevilo již slabé magnetické pole
o intensité 0,284 T'vliv na dobu kyvu. Proto konány pokusy ve slabém
magnetickém poli a jen několik řad provedeno bylo v prostředí sil-
nějším za příčinou určení velikosti útlumu. Útlum v tomto případě
Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 63
jest velmi malý u porovnání s ostatními pozorovanými kyvadly. Tak
pro nejsilnější magnetické pole o síle 12,210 T° jest u tohoto kyvadla
logaritmický dekrement 0,0098, kdežto u druhých kyvadel pro slabší
magnetické pole o průměrné síle 9,700 T’jest logaritmický dekrement
0,0130. Toto shoduje se se zákonem, že u hmot diamagnetickych jest
útlum mocnější, u paramagnetickych jest útlum slabší.
Při směru silokřivek upotřebeného elektromagnetu kolmo k ro-
vině kyvu kyvadla jest rozdíl dob kyvu v prostředí nemagnetickém a
magnetickém kladný, t. j. doba kyvu jest v tomto magnetickém pro-
středí menší.
Při směru silokřivek upotřebeného elektromagnetu v rovině kyvu
kyvadla jest rozdíl dob kyvu v prostředí nemagnetickém a magne-
tickém záporný, t. j. doba kyvu jest v tomto magnetickém prostředí
větší.
-© Změně 0,018 I’ magnetického pole odpovídá jedna jednotka 5.
desetinného místa tíže g, tudíž změně intensity magnetického pole
0,040 T° v rozsahu mocnářství Rakousko-Uherského 2 jednotky 5. de-
setinného místa tíže g. Hodnota tato jest v mezích střední chyby re-
lativniho měření tíže.
Změna intensity zemského magnetismu má na útlum a dobu
kyvu Stůckrathových kyvadel z niklové ocele jen malý vliv, který zů-
stává v mezích střední chyby relativního měřená tie.
Není třeba ani při těchto Stůckrathových kyvadlech z niklové
oceli dbáti vlivu změny zemského magnetismu na dobu kyvu.
Z konaných pokusů vyplývá, že změna síly zemského magnetismu
nemá patrný vliv na dobu kyvu kyvadel užívaných nyní k relativnimu
měření tíže a že se à k tomuto měření dá použiti kyvadel z miklové
oceli.
La
X.
„Dodatky 0 jádru Bacteria gammarı.
Napsal Dr. E. Mencl.
(Z ústavu pro zoologii čes. university v Praze.)
Předloženo v sezení dne 9. března 1906.
(S tabulkou.)
Přítomné sdělení týká se několika podrobností o struktuře jádra
bakterie, kterou, jak známo, VEjpovský r. 1900 objevil a v ní
zřejmá jádra nalezl. Věc sama je důležitosti principiální; reakce na
barviva je tak přesvědčivá, že nikdo nebyl v pochybnostech o tom,
že se jedná o skutečné normalní jádro buněčné u zmíněného, v lymfé
caršinského gammara žijícího organismu.
Čtyři léta po prvém popsání svých nálezů podal VrEjpovský v této
Společnosti a v „Centralblatt f. Bakteriologie“ další zprávy o struktuře
našeho bakteria, tentokráte na praeparatech zbarvených haematoxy-
linem Heidenhainovým, kde se opět objevila taková affinita k tomuto
barvivu se strany jaderných elementů, že o chromatinové povaze jejich
musíme býti naprosto ujištění. Leč tentokráte, ač bylo zřejmo nejen
co do mikrochemické reakce, ale také co do morfologických poměrů,
že je tu zcela takové jádro přítomno, jako jsou jádra vyšších organismů,
postavil se proti tomu v polemice uveřejněné co referát v „Naturwissen-
schaftliche Rundschau“ (1904. Čís. 29.) Jany, který způsobem zcela
nevědeckým a nekritickým snažil se správnost udání VEJIDOVSKEHO
otřásti. :
Téhož roku podařilo se mi zjistiti zcela obdobné poměry u symbio-
tických bacillů žijících ve střevě Periplanety, kde dokázal jsem způ-
sobem vší pochybnost vylučujícím, existenci zcela normalního jádra.
Ještě skvělejších dokladů k normalní buněčné stavbě, tedy k přítom-
Věstník král. české spol. näuk. Třída II, 1
2) X. E. Mencl:
nosti jádra a k způsobům jeho dělení, poskytly mi studia konaná po-
mocí vitalního barvení na celé řadě a mnohých stadiích vývojových
u bakterií vyskytujících se ve vodě pražského vodovodu a ve Vltavě
vůbec, uveřejněná rok na to (1905) v „Centralblatt f. Bakteriologie“ ;
jinak se mi, jak dříve jsem sdělil, podařilo, méně jasně ovšem, pozo-
rovati jádra i u jiných druhů bakteriových, jako u Bacillus megathe-
rium, Bacterium typhi, Spirillum rubrum, Bacillus subtilis, Bacterium
coli foetidum, Diphthaeriae; později zcela zřejmá jádra zjistil jsem
v bakteriích sekretu conjunktivalního při zánětu, a před nedávnou
dobou zas při podobné příležitosti. Leč to vše nestačilo ještě dogmatiküm
školy Fıscuer-MiGuLa, kteří za každou cenu chtějí stále udržeti názor,
že bakterie jsou primitivní organismy, povahy moner, a jaksi výcho-
aisté vývoje organismů vyšších. Ze je to názor zcela falešný a ne-
udržitelný, to je dnes zcela zřejmo; nasvědčujeť tomu mimo méně
jisté nálezy jader se strany NAKANISHIHO, ŠJÓBRINGA, FEINBERGA A j.,
také v míře nemalé složitost vývojového cyklu bakterií, jak Zorr už
tušil, v bohužel nepovšímnuté veliké práci Birzer (Contribution
a Vétude de la morphologie et du développement des Bactériacées.
Bullet. scientif. de la France 1890) dokázal a já během zmíněných
studií na vodních bakteriích, jež zůstaly ale neukončeny, v mnohých
bodech potvrditi mohl.*)
Při příležitosti těchto studií jsem poznal, že jádro bakterií není
homogenním útvarem, nýbrž že stejně jako jádra ostatních organismů
a pletivná skládají se z blány jaderné, jež obsahuje jistý počet nukle-
olů v klidu anebo v předchozích stadiích dělení pravidelně dva ve-
liké chromosomy. Jednalo se tedy o to, zda i jiné bakterie budou
podobnou strukturu jadernou vykazovati, a tu ukázalo se jako dříve
už Bacterium gammari objektem pro svoji dostatečnou velikost velmi
vhodným. Výsledky obnovených pozovování, které ukázaly úplnou
shodu ve stavbě toho symbionta (parasita?) s volně žijícími vodními
druhy, uveřejňuji současně obšírněji na jiném místě (Centralblatt
f. Bakteriol.) a na tomto místě dovolím si sděliti jen hlavní výsledky.
Protože pak věc falešně pojímající námitky JaHvovy také u nás,
jak je přirozeno, našly ohlasu, budiž mi dovoleno také o této věci
se zminiti.
* Nedávno RůžrčkA činil si nároky na prioritu v těchto věcech. Nepřihlížeje
k tomu, že práce moje jedná o jádře bakterií a jeho dělení pozorovaném pomocí
mé vlastní nové methody, zůstávají námitky jeho pro neslýchanou formu vším
jiným jen ne vědeckou polemikou, a nelze o nich z těchto důvodů, jakož i potud,
pokud nebudou přednešeny na kompetentních místech, diskutovati.
Dodatky o jädru Bacteria gammari. 3
Jans neví vlastně, co má popřít, zda jádro, nebo bakteriovou
povahu našeho organismu vůbec. Když prý už přijmeme, že se tu
jedná o jádro, tu je prý nápadno, že se jádro to chová zcela obrá-
ceně než jádro vyšších rostlin. U těchto posledních prý je jádro
v klidu velmi patrné, ale nápadnost jeho mizí, když vstupuje v dě-
lení. — Nesmyslnost této námitky je zřejmá. Kdyby se i věci měly
tak jak chce Jany, nebylo by to ještě žálným důkazem. Není nikde
psáno, že jádro nižších rostlin musí se chovati stejně jako u vyšších.
Doklady pro to jsou četné jak v říši rostlinné tak živočišné. Pak-li
snad Jannovr dá práci nalézti jádro v mitose, to je pak jenom věcí:
individuální, zaviněnou nedostatkem praxe v mikroskopování — ale
o této otázce nerozhoduje. A pak: vyšší rostlinou B. gammari není,
proto, že tedy dle Jansa jádro jeho chová se jinak — nižší taky ne
z téhož důvodu; kde je logičnost úsudku, a co je tedy to B. gam-
mari? Kvasiuka to tedy taky není, jak chce Jany — rostlina to není
vůbec — a zvíře taky ne — co je to tedy? Odvolává-li se Jaun na
Escarricuova parasita (kvasinku) u Anobia, tu stačí jediný zběžný
pohled na autorovo vyobrazení (Biol. Centralblatt. Bd. XX. str. 354),
abychom se přesvědčili, že není nejmenší podobnosti mezi tímto
a naším organismem. Komu je EscHeRrcHovo pojednání a vyobrazení
známo, musí beze všeho uznati, jak nucené jsou „důvody“ Janvovy.
A jestliže Jany tvrdí, že bakterie nemají jádra (a priori!), nýbrž že
mají nanejvýš chromatickou hmotu shloučenu „bisweilen in kleinen
Klümpchen“ — tu je to předně také jádro a za druhé je z toho
vidět, že BurscHLiHo theorii, SCHAUDINNEM podporovanou, jak se na
ni odvolává, vůbec nepochopil.
Nebudu na další body polemiky Janxovy na tomto místě zachá-
zeti — v té příčině odkazuji na obšírnější pojednání německé; činím
tak z toho důvodu, že z toho, co jsem uvedl, je ráz a způsob vedení
„důkazu“ ze strany Janvovy dostatečně illustrovän.
Mimo to Janus si vůbec nevyžádal ani originalnfch praeparatů
k nahlédnutí, jak učinili vážní učenci ve Francii a Německu, chovající
snad nějaké pochybnosti, aby se přesvědčili o pravdivosti věci.
Že bakterium gammari je bakterium, o tom vyjímaje sofistiku
Jausovu nikdo nepochyboval — a že je to, co VEjpovskÝ za jádro
popsal, skutečným jádrem, to dosvědčují nové detaily, jež se mi po-
dařilo nalézti. A že není už více možno upírati bakteriím jádra, to
vyplývá také v nemalé míře z mých svrchu zmíněných pozorování na
velmi rozmanitých bakteriích jiných.
1*
4 X. E. Mencl:
Vejpovský popsal svého času (1900) dle praeparátů barvenych
karminem a bleu de Lyon jádra u Bakteria gammari co vesmés stejné
homogenní koule chromatinovou hmotou přeplněné. Později (1904)
pozoroval na tomtéž objektu barveném Heidenhainským haemato-
xylinem železitým úzké pruhy chromatické hmoty, šikmo na dlouhou
osu buňky, anebo i kolmo na ni postavené. Nad tímto pruhem ja-
kožto basí uloženy byly kuželíčky šedě zbarvené hmoty s temnějšími
vrcholy. Zda v těchto vrcholcích nalézají se zrnéčka, bylo pravděpo-
dobným, ale Vespovsky kriticky poznamenává, že je možno, že také
shuštěné hmoty v této špičce mohly by klamně představovati zrnéčka
ve skutečnosti třeba nepřítomná. VEjpovský prohlašuje tato stadia za
klidná vřeténka v stadil „aeguatoriální desky“ — asi tak, jako se
vyskytují klidná vřeténka toho druhu u mořského bičíkovce Noctiluca
(DoFLEIN).
Naproti tomu já pozoroval u vodních bakterií, že jádro, které
v klidu chová několik nukleolů obalených jadernou blanou zcela pa-
trnou, když se chystá k dělení, nevytvoří vždycky velikou desku
aeguatorialní, nýbrž že se chromatická hmota obyčejně sbalí ve dva
veliké chromosomy, které zaujmou aeguator jádra. A tu pojal jsem
úmysl věc hledati také u Bacteria gammari, ježto se mi zdálo, že prae-
paráty byly poněkud přebarveny. Domněnka ta se ukázala správnou.
Struktura plasmy v bakteriích našich je táž, jak už dříve ji
popsal Vesvovskv. Jenom tolik možno doplniti, Ze při dostatečném
oddifferencování objevila se centralní plasma i v případech, kde pří-
tomny jsou dvě veliké vakuoly postranní, ve struktuře alveolarní —
a to platí také nezřídka i o plasmě polární.
Struktury jádra v rozmanitých svých modifikacích ukazuje při-
ložená illustrace textová
Ve stadiu klidu leží uprostřed tyčinky, obklopeno jsouc cen-
tralní protoplasmou jádro sestávající z ostře konturované kruhové
blány jaderní, jež uzavírá světlý hyalinní obsah. Vedle toho přítomna
je uvnitř blány chromatická hmota v podobě dvou, tří i více nukle-
olů, obyčejně nestejné velikých.: Nukleoly přiléhají ku vnitřní straně
blány.
Jindy zříme, že jádro obsahuje dvě stejné koule velikostí i ty
největší nukleoly předstihující. Koule ty nejsou nic jiného, než v chromo-
somy sbalená hmota chromatická. Vedle těchto dvou kulí zříme na
bláně jaderné, ale vždy jen na vnitřní straně její, tedy uvnitř jádra
maličké zrnéčko, lišící se svojí tinkcí, hlavně svojí růzností v lomu
světla docela od chromatinu. Z dalšího vyplývá zřejmě tolik, že
Dodatky o jádru Bacteria gammati. 5
zrnéčko toto můžeme srovnati s karyosomem (Wrusox), aeguivalentem
centrioly, jak se objevuje u Rhizopodü a Sporozoi. Vzájemná poloha
útvarů těch je zprvu různá. Chromosomy neleží nejdříve v aeguatoru
jádra, a pakli ano, tedy karyosom uezaujímá polarní polohu v jádře.
To se stane teprve později, že oba chromosomy še posunou přesně
do aequatoru, a karyosom se uloží tam, kde seče osa celé figury
blánu jadernou, tedy přesně polárně. Osa ta zprvu spadá s dlouhou
osou v jedno; teprve později objeví se jakási rotace, takže celá figura
otočí se až o 45° stranou — čímž vzniká šikmá poloha, kterou již
Vrjpovský zval „šikmé vřeténko“.
Blána jaderná je celou tuto dobu přítomna. Karyosom jako by
se vzdaloval od chromosomů; a zároveň s tímto vzdalováním se vyta-
huje i blána jaderná, takže je na jedné straně od chromosomů ku-
latá, na druhé ale zašpičatělá. Ve špičce té leží karyosom.
Protažení to dostupuje jen určitých mezí. Zároveň počne jasný
dříve obsah jádra temněti, blána jaderná se rozpouští. Chromosomy
a karyosom se tím uvolní a leží volně v centralní masse protoplasmy.
Zmíněná temná hmota mezi karyosomem a chromosomy ale se odráží
od světlejší centralní plasıny, takže, ač blána jaderná není více pří-
tomna, tvar jádra, jak se jevil za její přítomnosti, je stále zachován.
V mnohých případech jeví se mezi chromosomy v uvolněném
stadiu temná linka od karyosomu mezi ně vybíhající — totožná asi
s mojí „chromatickou osou“, kterou jsem měl příležitost poznati někdy
u bakterií vodních při zbarvení vitálním.
Poslední tyčinka textové figury ukazuje tvar od normalních do-
cela odchylný. Všechny tyčinky nejsou stejně veliké, a také ne stej-
6 X. E. Menel: Dodatky o jádru Bacteria gammari.
ného tvaru. Některé mají podélné stěny docela parallelní, jiné sla-
bounce o poznání uprostřed jsou súžené. Leč súžení toto není příliš
nápadné. "Tato poslední tyčinka je aberrantní formou, vyskytující se
jen ohromně vzácně. Je tedy nesprávné, že Jaux takovouto abnor-
malní formu ve své polemice reprodukoval, aniž by se byl o této
okolnosti zmínil. Učinil snad tak, aby podporoval své chabé vývody
— snad proto, že si byl jejich neoprávněnosti vědom.
Z popsaného vyplývá, že u Bacteria gammari jedná se 0 sku-
tečné, zcela normalně stavěné jádro. Není bez zajímavosti, že stejně
stavěné jádro se vyskytuje také u všech jiných forem Bacteria gam-
mari, i u encystovaných individuí i u individuí hruškovitých, kde
jádro je polárně uloženo a teprve později se stěhuje doprostřed buňky.
Tyto tvary poslední považoval bych za vzniklé dělením z tyčinek
obyčejných.
Na přiložených dvou photogramech na místech označených zjevně
vystupuje zvláštní optická a mikrochemická —- a tím i morphologická
povaha onoho zmíněného, karyosomem zvaného zrnéčka. Mimo to uka-
zují oba photogramy, že není možno mluviti zde o nepříslušnosti Ba-
cteria gammari k bakteriím vůbec — námitky Janvovy jsou zjevně
bezpředmětné.
Svému učiteli a chefu prof. Dr. Vesnovskému vyslovuji také na
tomto místě upřímný dík za benevolentní zapůjčení vzácných praepa-
rátů z garšinského Gammarus Zschokkei a za obětavé neobmezené
svolení ke všem manipulacím s nimi, jak toho postup práce vyžadoval.
Také p. prof. K. Krusovr skládám svůj vřelý dík za laskavé _
zapůjčení ZrrssovýcH okularů projekčních k zhotovení mikrophoto-
gramů.
Posléze nutno připomenouti, že práce tato vykonána pomocí
nového objektivu Zeissova 15 mm.
=
in ODRA) pána po zah
ah,
ou
re rat
hadů
XI.
sirných.
Podává Emil Votoček v Praze.
Předloženo v sezení dne 9. února 1906.
Dokazování siřičitanů samotných neskytä chemikovi nijakých
obtíží ani tehdy, běží-li o skrovná jich množství, jet známa veliká řada
reakcí k tomu se hodících. Méně snadným úkolem bylo dosud zjišťo-
vání malých kvant siřičitanů za současné přítomnosti některých jiných
solí sirných, jmenovitě sirnatanů. Sloužila k účelu tomu dávno známá
barevná reakce BoEDEKEROVA“) S nitroprussidem sodnatym a solemi
zinečnatými; s činidlem tím skýtají i dosti zředěné roztoky siřičitanů
normálných zbarvení rudé, kdežto sirnatany jsou bez účinku. Citlivost
zkoušky té lze dle Borverera zvySiti přidáním trochy roztoku žluté
soli krevné nebo dle W. P. Broxama?) tím, že se pracuje v roztoku
slabě ammoniakálném. Nicméně není zkouška ta dle zkušeností W.
AuUTENRIETHA i A. Wrwpavse*) příliš spolehliva. Její citlivost totiž pří-
tomností sirnatanů valně se snižuje, po případě až i reakce se nedo-
staví. Nelze jí tudíž upotřebiti k dokázání stop siřičitanů vedle vět-
šího množství sirnatanů. Autorové posléz jmenovaní vypracovali k do-
kazování siřičitanů vedle sirnatanů (příp. k jich dělení) methodu lepší,
založenou na veliké nerozpustnosti siřičitanu strontnatého a značné
rozpustnosti příslušného sirnatanu ve vodě: Srážejí zkoumaný roztok
přebytkem soli strontnaté (dusičnanu nebo chloridu); vypadlý SrSO,,
1) Lieb. Ann. 117, 198.
2) Chem. News 72, 63 (1895).
5) Z. anal. Ch. 37 (1898), 290.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XI. Emil Votoček:
vodou promytý a v zředěné kyselině solné rozpuštěný, zoxydují roz-
tokem jod-jodkaliovým. Vypadne SrSO, příp. po předchozím přidání
rozpustné soli barnaté BaSO,. Sirnatan dokazují ve filtrátu po SrSO,
okyselením.
Podávám zde nový, velmi jednoduchý a rychlý způsob kvalita-
i tetrathionanů. Zakládá se na mém pozorování, že roztoky normál-
mých siřičitanů nadmíru rychle, okamžitě reagují se zředěnými roz-
toky četných barviv z řady trifenylmethanu (fuchsinu, malachitové
zeleni a m. j.). Nastává hned po smísení roztoků odbarvení, ježto
vzniknou sulfity barevných zásad jen velmi nepatrné mohutnosti bar-
vící, tedy v přiměřeném zředění prakticky bezbarvé. Reakce tato jest
na rozdíl od dávno známé reakce mezi volnou H,SO, nebo roztokem bisul-
fitu a fuchsinem — okamžitá, v čemž spočívá cennost její pro chemika
analytika. Přidá-li se k takto získanému (smísením sulfitu a fuchsinu)
bezbarvému roztoku dostatek aldehydu, nejlépe vodného acetaldehydu,
vystoupí známé intensivné zbarvení fialové. Při barvivech zelených
(malachitové zeleni a j.) objeví se ovšem zbarvení zelené.
Shledal jsem dále, že sirnatany, dithionany, trithionany a tetra-
hionany neodbarvují nikterak roztok řečených barviv.
Možno tudíž dokazovati siřičitany u přítomnosti všech těchto
sirných solí., Podobně nevadí přítomnost kyselých uhličitanů, sulfhy-
dratů, fosforečnanů a j., ježto jimi odbarvení fuchsinu nenastává. Na-
proti tomu sirníky (monosulfidy i polysulfidy) rozpustné chovají se
stejně jako normálné siřičitany; odbarvují zředěný roztok fuchsinový
i podobných barviv a přidání acetaldehydu k odbarvenému roztoku
skýtá barevnou reakci. Proto nutno sirníky přidáním soli zinečnaté
nebo ještě lépe kademnaté předem odstraniti ve způsobě ZnS příp.
ve ve
CdS“a teprve filträt zkoušeti na siřičitan.
Místo pouhého roztoku fuchsinového osvědčilo se mi ještě lépe
užiti směsi fuchsinu a zeleni malachitové. Zbývající při větší koncen-
traci barviva slabounké nádechy barevné (narůžovělý po fuchsinu a
nazelenalý po malachitové zeleni) se totiž vzájemně ruší a roztok
smísením sulfitu a činidla barevného získaný jeví se oku zcela bezbarvým.
Užívám roztoku upraveného smísením
3 objemů zředěného roztoku fuchsinu (0,25 g nejčistšího bar-
viva v 1 litru HO)a
1 objemu zeleni malachitové (0,25 g barviva v 1 litru H,O).
Zkouška na siřičitan provede se následujícím způsobem :
Dokazování siřičitanů vedle sirnatanů a jiných solí sirných. 3
Ke 2 nebo 3 cm? zkoušeného (ve zkoumavce) roztoku přikápne
se postupně 1, 2, 3 i více kapek činidla fuchsin-malachitového.
Je-li norm. siřičitan přítomen, nastane okamžité, úplné odbarvení při-
daného činidla. K bezbarvému roztoku tomu přičiní se pak vodný
acetaldehyd v dostatku. Roztok nabude barvy fialové, tím intensiv-
nější, čím více činidla fuchsin-malachitového bylo před tím přidáno a
odbarveno.
Obsahuje-li zkoušený roztok volné alkali, převedeme je proudem
kysličníku uhličitého v kyselý uhličitan alkalický, nevadící, a pak
zkoušíme, jak shora naznačeno. Je-li zkoušený roztok kyselý (přítom-
ností bisulfitu nebo volné H,SO,), pátráme v něm po SO, tím způ-
sobem, že nejdříve kyselinu otupíme přídavkem čistého dvojuhličitanu
sodnatého (přebytek tohoto nevadí) a pak hledáme siřičitan činidlem
fuchsin-malachitovým. Zkouška moje na siřičitany jest velmi citliva.
Roztok vodný, který obsahoval v 1 cm? pouze 0,00006 g SO, vázané
ve spůsobě normálného siřičitanu, odbarvoval okamžitě přidanou kapku
barevného činidla (o koncentraci nahoře uvedené) a nabyl po přidání
vodného acetaldehydu barvy pěkně fialové. Tím však hranice citlivosti
nikterak není dosažena, neboť i při zředěnějších roztocích sulfitů
normálných jest odbarvení zředěnějšího roztoku barevného ještě
patrno.
Použije-li se zkoušky mnou navržené, zjednoduší a urychlí se
valně bližší výzkum roztoků, jež okyselením vyloučily síru.
Příklady toho druhu:
Zkoumaný roztok. Obsahuje:
I. a) Odbarvuje činidlo fuchsin-malachi-
tové a bezbarvý roztok získaný fialoví acetalde-
hydem,
©
b) dává s alkalisovanÿm roztokem nitro- * po des um
|
prussidu sodnatého fialové zbarvení, i monosulfid)
c) po protřepání s přebytkem CdCO,,
filtraci a nasycení CO, neodbarvuje činidlo
fuchsin-malachitové, aniž vylučuje síru oky-
selením.
II. a) neodbarvuje činidlo fuchsin-mala- | girnatan nebo di-, tri-
chitové, tetra-thionan
b) nebarví se nitroprussidem sodnatým.
4 XI. Emil Votoček:
Zkoumaný roztok. | Obsahuje:
III. a) Odbarvuje činidlo fuchsin-mala- |
chitové, > siřičitan a sirnatan
b) nebarví se alkalisovaným roztokem |
nitroprussidu sodnatého. )
IV. a) Odbarvuje &inidlo fuchsin-mala-
chitove. |
b) fialoví alkalisovaným roztokem na- |
|
c) protřepán s přebytkem CdCO,, filtro-
ván a nasycen CO, odbarvuje činidlo fuchsin-
malachitové, ale kyselinami již nevylučuje síru }
trium-nitroprussidu. | sirník a siřičitan
V. a) S alkalisovaným roztokem natrium-
nitroprussidu zbarvuje se fialově,
b) odbarvuje činidlo fuchsin malachi- |
tové, monosulfid a sirnatan
c) protřepán s přebytkem CdCO,, fil-
trován a nasycen CO, neodbarvuje činidlo
fuchsin-malachitové. )
VI. a) Odbarvuje činidlo fuchsin-mala-
chitové, |
b) fialoví alkalisovaným roztokem nitro- | .
prussidu sodnatého,
c) protřepán s přebytkem CdCO,, fil-
trován a nasycen CO,, odbarvuje činidlo |
fuchsin-malachitové a vylučuje kyselinami síru. |
ve
natan.
Též v analyse plynů lze činidla fuchsin-malachitového použiti
k dokazování SO, vedle HS. Plyny ty, jak známo, jsou-li úplně
suché nebo jsou-li zředěny velkým množstvím indifferentního plynu
mohou vedle sebe obstáti. Aby se SO, vedle HS zjistil ssaje se plyn
zprvu U- trubicí s vroucím roztokem soli kademnaté (Cd SO,), pak U-
trubkou obsahující reagens fuchsin-malachitové s trochou Na HCO,.
Odbarví-li se reagens to a pak acetaldehydem zfialoví, svědčí to pro
přítomnost SO,. Věc tu.míním ještě sledovati.
Konečně připomínám, že lze činidlem fuchsin-malachitovým roze-
znati též zředěné roztoky sulfhydratů a sirníků. Prvé neodbarvují
činidlo to, druhé je odbarvují.
vive
Dokazoväni siřičitanů vedle sirnatanů a jiných solí sirných. 5
Zda činidla fuchsin-malachitového nebo podobného jiného roztoku
barviv trifenylmethanových bude lze použiti k přímé titraci sulfitü
vedle sirnatanů, o tom rozhodnou další pokusy.
Spolu s kollegou doc. J. Havvšem hodláme též přispůsobiti
ve ve
Chemická laboratoř
c. k. české vysoké školy technické v Praze.
XI.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen
Constructionen,
(Mit 16 Abbildungen im Text und 1 Tafel mit 6 Abbildungen.)
Von Franz Rogel.
Vorgelegt in der Sitzung am 23. März 1906.
1
Unter den zahlreichen Factoren, von welchen die Genauigkeit
des Ergebnisses einer planimetrischen Construction abhängt, ist keiner
der so Ausschlag gebend wäre, dass er mit Hintansetzung aller übrigen
der Beurteilung der Genauigkeit zu Grunde gelegt werden könnte.
Hievon macht selbst der wichtigste, die Einfachkeit, welche in neuerer
Zeit durch die geometrographischen Bestrebungen in den Vordergrund
des Interesses gestellt wird, keine Ausnahme. Sicheren Aufschluss über
die Genauigkeit, ein Mass für dieselbe, wird nur mit Heranziehung
alles dessen, was Einfluss auf dieselbe ausübt, mit voller Berůck-
sichtigung der Art und Weise, wie eine Construction tatsächlich zu
Stande kommt, erhalten werden können.
Der Vergleich der „theoretischen“ mit der ‚wirklichen‘ Aus-
führung lässt erkennen, dass zu wenig damit gesagt wäre: „das Er-
gebnis der letzteren weicht um einen gewissen Fehler von der wahren
Lösung ab‘: das Charakteristische des Unterschiedes liegt vielmehr
in der für die nachfolgende Untersuchung massgebenden „begrenzten
Unbestimmtheit“ des Resultates. Und zwar aus folgenden Gründen:
a) Um Punkte, Gerade, Kreise dem Auge sichtbar zu machen, ist
man genötigt, anihrer Stelle kleine Flächen, Flächenstreifen bezw.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
9 XII Franz Rogel:
Kreisringe zu setzen, deren Grenzen wegen der Rauheit des
Papieres und des Stiftes oder der Feder zudem noch sehr un-
regelmässig verlaufen. Man construiert nicht mit „mathematischen“
Punkten und Linien sondern mit kleinen Vielecken (statt der
Punkte) und Flächenstreifen ! Jeder innerhalb dieser verzeichneten
Flächen liegende Punkt, Kreis und jede Gerade kann als jenes
mathematisches Gebilde angesehen werden, das zu zeichnen be-
absichtigt war. Allen diesen möglichen Annahmen entsprechen
aber verschiedene Lösungen.
Im Nachfolgenden wird der Punkt durch eine Kreisfläche
vom Durchmesser d, die Gerade durch einen Parallelstreifen
von der Breite 0 und der Kreis durch einen Kreisring von der
Breite © dargestellt, wo d die Länge einer gerade noch sicht-
baren Strecke bedeutet d. i. = 0,1 — 0,15 mm.
b) Bei jeder Zeichenoperation wird infolge der Unvoilkommenheit
unserer Sinnesorgane und Instrumente ein Fehler begangen, von
dem vorausgesetzt werden soll, dass er die Grösse d, die in der
Rechnung als unendlich klein angenommen wird, nicht übertrifft
Verschiedenen Fehlercomplexionen entsprechen im Allgemeinen
wieder verschiedene Ergebnisse.
Allen diesen aus a) und b) hervorgehenden Möglichkeiten ent-
spricht ein Complex von Resultaten, die eine Fläche — die Fehler-
fläche‘) des Resultates — erfüllen. Die Grenzen derselben sind jene
Ergebnisse, welche den ungünstigsten Annahmen entsprechen. Da die
möglichen Lösungen nur wenig von einander verschieden sind, so
folgt, dass Fehlerflächen von geometrischen Gebilden, die ganz im
Bereich des Endlichen liegen, allseitig begrenzt, hingegen von solchen,
die unendlich ferne Punkte enthalten, nur zweiseitig begrenzte ins
Unendliche sich erstreckende Flächen sein müssen.
Unter den die Fehlerfläche ausfüllenden Resultaten sind es die
„Extremen“, die als besonders wichtig für die Bewertung der Ge-
nauigkeit hervorgehoben werden müssen; das sind bei der Fehler-
fläche eines Punktes jene zwei Punkte, die unter allen Punktepaaren
den grössten Abstand — die Fehlerweite — haben und bei der Fehler-
fläche einer Geraden jene zwei Geraden, welche den grössten Winkel
— den Fehlerwinkel — einschliessen, sowie die innerhalb der Fehler-
fläche liegenden Parallelen vom grössten Abstande.
!) Bei älteren Autoren, wie LampERr, auch „Spielflächen“ genannt.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 3
Da nun die Fehlerfláche in ihrer Grósse und Form ein getreues
Bild der Unbestimmtheit des Resultates ist, so besitzt sie demgemáss
auch die gewünschte Eigenschaft über die Genauigkeit desselben in
erschöpfender Weise Auskunft zu geben. Um aber die Art der Ab-
hängigkeit der Genauigkeit von den bei der Construction mitwirken-
den Hilfssgrössen: Radien, Strecken, Winkel zu erfahren, bedarf man
für das Mass der Genauigkeit eines analytischen Ausdruckes, welcher
aus der Fehlerfläche abzuleiten sein wird.
Bei den die Untersuchungen unterstützenden Abbildungen sind
die „Fehlerflächen in 15—20facher Vergrösserung wiedergegeben.
Das Bild der letzteren im Verein mit diesem Ausdruck ermöglicht
die Lösung der Probleme:
I. Wie sind die Hilfsgróssen einer Construction zu wählen, damit
das genaueste Resultat erzielt wird?
II. Welche von mehreren demselben Zwecke dienenden Constructionen
liefert das genaueste Resultat ?
III. Für welche Verhältnisse eignet sich eine bestimmte Construction
am besten?
2.
Masse der Genauigkeit.
Je grösser die Anzahl m aller möglichen Ergebnisse, desto ge-
ringer ist die Wahrscheinlichkeit w = I : m, dass ein bestimmtes
Ergebnis das richtige ist und desto ungenauer ist dasselbe. Wahr-
scheinlichkeit und Genauigkeit hängen daher auf das engste zusammen,
Das Naheliegendste ist es offenbar, das Mass für die Wahrscheinlich-
keit w der Abmessung der Genauigkeit zu Grunde zu legen.
Wird 6? als Flächeneinheit für die Fehlerfläche angenommen,
so kann daher
02
IT = — (1)
Mm
als Mass für die Genauigkeit gelten.
a) Für den Punkt, dessen Fehlerfläche F sei, ist als Mass m aller
in F enthaltenen Punkte der Flächeninhalt F anzusehen!), daher
las S 16)
1) E. Czuser: Geometrische Wahrscheinlichkeiten und Mittelwerte; B. G.
Teubner, 1884.
1
4 XII. Franz Rogel:
Entstand der Punkt durch den rechtwinkeligen Schnitt zweier ge-
gebener Geraden (Breite 6), so ist F = 07, daher I = 1.
Ist der Punkt unmittelbar gegeben (nicht durch Construction
gefunden), so ist, wie oben bemerkt, seine Fehlerfläche ein Kreis mit
dem Durchmesser 0, somit
T = 0’: = 1,273... (3)
es ist die grüsste Genauigkeit, die überhaupt erreicht werden kann.
Fand sich der Punkt durch Construction, so ist seine Fehler-
fläche wegen der Kleinheit der Seiten im Allgemeinen als eine Vielecks-
fläche zu betrachten (es giebt auch kreisförmige und elliptische Fehler-
flächen). Haben zwei Punkte ähnliche Fehlerflächen F, F,, so ver-
hält sich
B PES? (4)
wenn s, s, zwei entsprechende Seiten dieser Vielecke vorstellen.
Ist F ein Parallelogramm mit den Höhen d, > d, und dem
inneren spitzen Winkel «, so ist f — d,d, sin «, daher
105 osm.: d'a (5)
Die Genauigkeit wächst daher mit zunehmendem Winkel « und
erreicht ihren Grösstwert für « = 90°, d. i.
I max SE 0? E d,d,, (6)
woraus für d, = d, = 9, d.h. für zwei direkt gegebene Gerade
noch folgt
sin U, Inox = ire (7)
Bei unregelmässiger Form von F sind die Schwankungen in der
Lage von P in verschiedenen Richtungen auch verschieden gross. Ihr
Grässtwert ist in der längsten Dianonale (beim Rechteck deren zwei)
— der Fehlerweite — vorhanden. Für die Genauigkeiten /\, I, zweier
Rechtecke f,, fo von gleichen Höhen entsprechend ist annähernd
Fi F ru (8)
wo w,, w, die Fehlerweiten (Diagonalen) der Rechtecke bezeichnen.
b) Die Fehlerfláche F der Geraden g ist von jenen Geraden be-
grenzt, welche im ungůnstigsten Falle resultieren, und ausserdem
noch durch Zeichengrenzen, daher ein geschlossenes Vieleck. Um
die Menge der darin enthaltenen Geraden zu erhalten, werde
SON
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 5
zuerst eine Fehlerfläche ZKML, Abb. 1, von viereckiger Form
betrachtet, wo ZL und KM Grenzlagen der Geraden und ZK
LM willkürlich gezogene Grenzen bedeuten. Erstere Grenzen
sind endlich, letztere unendlich klein. Von diesem Viereck soll
noch vorausgesetzt werden, dass sich sein Umfang nicht selbst
seimeidet> Ser: ferner LM GMT = hs, KK = hs,
MEZ E MKA — à, IK = bia T © T m = Bb, di.
die orthogonale Projection von b auf a, N ein beliebiger Punkt
auf LM zwischen L und M, LN — «, INK = c (unendlich
klein), und Nr = 025 KNY = «,. Die Menge aller inner-
halb des Winkelraumes INK = « gelegenen Geraden wird
gemessen durch die Länge des « entsprechenden Bogens für den
Radius — 1, daher
G — a, -+ «, = tana, -= tane, p
x 2
nd, i) SE: ee =
Lässt man hierin x alle Werte von x = 0 bis x = 0 annehmen,
so erhält man sämtliche Gerade, ‘die zwischen den Grenzen J L und
K M liegen (und letztere nicht innerhalb der Seiten J Lund X M
schneiden). Bei der Summierung ist zu beachten, dass die Glieder-
anzahl gleich der in a enthaltenen Punktmenge, deren Mass = a ist,
daher
<
E Pl ©) AL 2
| (++).
m
= [+
Um die dem letzten Gliede in (==) entsprechende Summe zu
“erhalten, denke man sich alle x von 0 bis a in gleichen Abständen
übereinander gelegt, so dass die Anfänge in eine Gerade fallen,
wodurch ein Dreieck entsteht, dessen Grundlinie — a und dessen
6 XII. Franz Rogel:
Höhe wieder gleich der in a enthaltenen Punktmenge, also = a ist,
somit ist
und
no, de + a en.
In den meisten Fällen ist 4, und 4, unendlich wenig von einer
endlichen Grösse 4% verschieden und sind x,, x, unendlich kleine
Grössen, d. h. die Projection 9, von b auf a ist letzterem unendlich
nahe. Es vereinfacht sich dann obiger Ausdruck wesentlich, indem
Li A V ACH)
« | + = h 0
9
und
wird, wo « unendlich kein ist, daher
weab OSE ab, x
Ro pue mam)
0
weil ae als unendlich kleine Grösse dritter Ordnung gegen ab,
vernachlässigt werden kann.
Führt man den Winkel v = ein, so ist ab, — ab cos Ÿ und
EO 0005
JA ab, ab cos W 9)
jedoch nur giltig unter den gemachten Voraussetzungen.
Speciell ur r = 7, — r isto a | 2rund
: há?
U = :
a(a—+ 2x) (9)
Ist JL MK = y, so folst b, = a + hp, @ unendlich “klein vor-
ausgesetzt, daher ©
KO? ai sad}
a (a+hp) a?
mar
(10)
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 7
Da ap und a? unendlich klein zweiter Ordnung sind, so folgt
dass bei ungebrochenen Grenzen JL, KM die Genauigkeit der Länge
proportional ist.
Wenn JLKM ein Rechteck = ah, so ist
hö?
Ir až" (11)
Bei einer mit Bleistift oder Feder gezogenen Geraden von der
Länge C ist a — 0, h —1, daher
T=1 (119)
oder m ==
Sind fi, f, rechteckige Fehlerflächen von derselben Länge — /
und verschiedenen Breiten a,, as, so gilt
1:27, 04
Nimmt man A= m, so kommt der asymptotische Ausdruck
02
= -
ag
(12)
Der allgemeine Fall wird im Zusammenhange mit der Elementar-
construction II erörtert werden.
c) Die Fehlerfläche $ eines Kreises hängt von jener F seines
Mittelpunktes M ab. Sie ist von Kurven begrenzt, welche die
aus alllen Punkten von F beschriebenen Kreise einhüllen. Ist
der Radius beliebig, so werden diese Kreise mit einen und
demselben Radius 7, ist er aber gegeben — 7, so sind dieselben
sowohl mit r + à als auch mit r — d zu beschreiben.
Bezeichnet P irgend einen innerhalb F liegenden Punkt, um
welchen w verschiedene innerhalb % liegende Kreise beschrieben
werden können, so stellt W = Zu wo sich die Summe über alle in
F enthaltenen Punkte erstreckt, die Menge aller in S liegenden Kreise
dar; sie kann auch als das Gewicht einer ungleich dichten Platte
aufgefasst werden. Für die Genauigkeit ist wieder
IP 02.
Ein bemerkenswerter Fall ist der, wo $ von zwei Kreisen X,,
K,, wo K, ganz innerhalb K, liegt, begrenzt ist; Abb. 2. Es seien
8 XII. Franz Rogel:
0,, 0, die Mittelpunkte, 0,0, = c die Centrale, A,B, = 21, 4,B; =2r,.
Um die Grenzlinie von F (des Mittelpunktes) zu erhalten hat man
den geometrischen Ort aller Mittelpunkte © von Kreisen O (o),
rs So)
1 el 2 1 2/)
wo mt, — mt, = z die Breite des um m gezogenen concentrischen
Kreisringes und das Mass für die Menge aller concentrischen Kreise
darstet, welche um » innerhalb 0,(r,) — o(r:) gezogen werden können.
Ist mo, + mo, — x constant, so liegt m auf einer mit ABCD confo-
calen Ellipse E mit den Brennpunkten 0,, 0, und der grossen
Axe x.
Der geometrische Ort aller Punkte m, um welche sich gleich
viele concentrische, innerhalb 0,(r,), 0,(r,) liegende Kreise ziehen
lassen, ist daher eine Ellipse E. — Da 7; — 7, = a der grossen Axe
von E ist, so lautet obige Gleichung (==)
„BZA— Lu.
Denkt man sich nun über jeden Punkt innerhalb von E das ent-
sprechende z lothrecht aufgetragen, so erhält man einen Köper X, ').
2
4 v ==
!) Die Gleichung seiner Grenzfläche ist o
(a — 2)” — €”
(a — 2)°
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 9
dessen Inhalt J das Mass für die Menge aller Kreise darstellt, die
innerhalb 0,(7,), @(r,) gezogen werden können. Die Schnitte, welche
parallel zur Ebene ABCD im Abstande z geführt werden, ergeben
Ellipsen, deren grosse Axe x = a — z und deren Excentricitát e — 0,0,
ist. Bezeichnet d die kleine Axe CD = Ya? — e? von ABCD, so ist
d
J=x | eV ere,
daher
3 0°
Le (52)
wenn man, um einen endlichen Ausdruck zu erhalten, mit d% mul-
tiplieirt.
Besondere Fälle. «) e=0, concentrischer Kreisring b = a =
=r, —7,, daher
30°
Tann)?
B)e=r, —r,. b=0; da J=0 ist, versagt obige Formel, aber es ist
ohne weiters einzusehen, dass 2r, — 2r, als Mass für die Kreismenge
gelten kann, daher à
en 1
a Z
d) Genauigkeit einer Strecke s. Ist s durch die Punkte A, B
begrenzt, deren Fehlerflächen, bezw. Fi, F, sind, so kann jede
Strecke, die irgend einen Punkt von F, mit irgend einem Punkt von
F, verbindet, die Strecke s bedeuten. Es sind also m — F\.F, Strecken
möglich. Nimmt man die Genauigkeit jener Strecke, welche die
quadratischen Fehlerfláchen Æ — F, = 0? verbindet, mit 1 an, so
kann als Mass für die Genauigkeit der Strecke s gelten
0% a? 02
FIRE) >
=
wo 02: F = I' und d?:F,=T, die Genauigkeitsmasse der Grenz-
punkte A, B sind, daher |
IN 119, (2)
1) Das hier behandelte Problem lässt sich unschwer auf zwei excentrische
Kugeln ausdehnen.
10 XII. Franz Rogel:
Die Genauigkeit einer Strecke ist gleich dem Produkte der Ge-
nauigkeiten der Grenzen.!)
Sind A und B Kreise mit dem Durchmesser d, so ist
Tu
RENTE 07,
daher
Sind A undB durch Schnitte beliebig gerichteter Geraden Dicke
ö hervorgezogen, so ist
B = 0 sna, 2, 05 sine
daher
psa sine, (m)
am ‚grössten.für & = G, = 90, nämlich”... ==1.
Wie man sieht, spielt die gegenseitige Lage der Grenzpunkte
keine Rolle; Ausschlag gebend ist nur die Grösse der Fehlerflächen.
3.
Wahrscheinlichste Lage eines Punktes und einer
Geraden.
Nach dem vom Verfasser in seiner „Note über den Ausgleich
von Streckenmessungen“, Sitzungs-Ber. d. Kgl. Böhm. Ges. d. Wiss.,
XXX, 1905, Bewiesenen folgt unmittelbar, wenn überall derselbe Grad
der Präcision beim Zeichnem vorausgesetzt wird;
a) Der Punkt, für welchen unter allen Punkten seiner Fehlerfläche
die Wahrscheinlichkeit am grössten ist, dass er der Gesuchte,
ist der Schwerpunkt der Fehlerfläche.
b) Unter allen Verbindungsstrecken von Punkten der Fehlerflächen
zweier eine Strecke begrenzenden Punkte, hat die Schwerpunkte
dieser Flächen verbindende Strecke die grösste Wahrscheinlichkeit
für sich, dass Sie die Gesuchte ist.
) Dieser Satz lässt sich leicht auf ein geschlossenes oder offenes Vieleck
mit n Ecken ausdehnen. Sind I'm, m=1, 2...» die Genauiskeiten dieser Eck-
punkte, so ist die Genauigkeit des Vieleckzuges
n
TEL m.
mal:
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 11
c) Unter allen Äreisen, welche innerhalb der Fehlerfláche eines
gesuchten Kreises gezogen werden können, besitzt jener Kreis
die grösste Wahrscheinlichkeit, dass er der richtige ist, welcher
aus dem Schwerpunkt der Fehlerfläche des Mittelpunktes be-
schrieben wird (vergl. 2c), welche als ungleich schwer zu
denken ist.
4.
Elementar-Gonstructionen.
Aus solchen geht jede Construction durch Zusammensetzung
bezw. Wiederholung hervor. Jede Elementar-Construction setzt sich,
wenn nur der Gebrauch von Zirkel und Lineal zugelassen wird,
wieder aus Hlementar-Operationen zusammen, deren es nach LEMoINE,')
dem Schöpfer der Geometrographie, fünf giebt.
Im Folgenden sollen die bei jeder Elementarconstruction ent-
stehenden Fehlerflächen construiert, discutiert und für das Resultat
das Mass der I’ Genauigkeit ermittelt werden.
I. Anlegen des Lineals an einem bestimmten Punkt A und Ziehen
einer Geraden g längs des Limeals; op: (R + R,).”)
Im ungünstigsten Falle wird g so gezogen, dass eine Grenze g,,
Abb. 3, des g darstellenden Streifens um 9 vom Umfange der Fehler-
Abb.5.
fläche F des Punktes A absteht, während g, letztere tangiert; apss
ferner g an seinem anderen Ende, etwa im Abstande { von A um 0
nach der einen oder andern Seite von der wahren Richtung abweicht.
Beschreibt man daher aus allen Punkten des genannten Umfanges
Kreise mit dem Radius O, so ist die äussere Umhüllende dieser
Kreise eine Linie #, die von den Grenzen ď, und ť, der Fehlerfläche S
von g berührt wird, welch letztere alle Geraden in sich schliesst,
!) Géométrographie ou art des constructions géométriques; Sammlung
„Scientia“ No 18, Paris, Naud et Carré.
*) Geomrtrographisches Symbol nach Lemoine.
O o n EEE UT
12 XII. Franz Rogel:
die durch die Punkte der von «w eingeschlossenen Fläche mittels
Lineal mit genannter Abweichung < 0 gezogen werden können,
Nach (9) ist, wenn a den Abstand der Berührungspunkte von,
und 7, — Berührungssehne — und y den von a und der Halbierenden
von 7,7, eingeschlohsenen Winkel bezeichnet
102
= =. (15):
a Sin 4 (a Sin y; +20)
Die Genauigkeit ist daher bei gegebener Richtung und Länge
von g nur von der Berührungssehne, nicht von der Fehlerfläche ab-
hängig.
Sie nimmt bei gleicher Länge und Berührungssehne zu, wenn
der Winkel x abnimmt.
Ist die Fehlerfläche von A ein Vieleck, so ist im Allgemeinen
a—d--20, wo d eine Diagonale bezeichnet; für y= 90° besteht
das Minimum
8
rl ) - (4) | (14)
wo der letzte Ausdruck nur angenähert für d> 60 richtig ist.
Entstand A durch den Schnitt zweier direct gegebener Ge-
raden oder Kreise, so ist F ein Rhombus, dessen Diagonalen, Abb. 4,
DEN = Sinn, bad d, =10,:.008 = sind, wo « den innern
le RE
spitzen Winkel bezeichnet. Las tritt für = > ein, d. h. wenn
g|| mit einer Rhombusseite, d. h. wenn g mit der Richtung einer von
jenen Geraden p, 9 zusammenfällt, durch deren Schnitt A entstand,
u. zw. ist
l
J er 14‘,
max 9 9 (
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 13
für «= 90° ergeben sich die beiden Minima
di
I“
min —
(2 sin -+ 1) (4sin = + 1)
|
1, sin? > |
\.. RD)
44
2
l cos 9
© cos ++ 1) (4cos3 +1)
I“ >> 140;
4 ==
Tin —
Die Genauigkeit, mit welcher sich eine Gerade g durch einen
Punkt A ziehen lässt, welcher durch den Schnitt zweier Geraden p,
g hervorgieng, ist daher umso grösser, je kleiner der Winkel pg
oder gg ist. Am ungenauesten hestimmt sich g, wenn sie mit der
Halbierenden h des stumpfen Winkels 180 —« zusammenfällt, minder
ungenau, wenn sie mit jener h‘ des spitzen Winkels e —pq coin:
eidiert.
Aus (15) geht hervor, dass I" bei abnehmendem « zunimmt
I’ nn hingegen abnimmt. Die Gerade g wird sich daher in der Hal-
bierenden h‘ des spitzen Winkels « um so genauer ziehen lassen je
kleiner « oder je „schiefer“ der Schnitt ist. Weicht die Gerade g von
der Halbierenden ab und nähert sie sich bei demselben Winkel «
einer der Geraden p, g, so erhöht sich die Genauigkeit und erreicht
ihren Grösstwert, wie bereits bemerkt, wenn sie mit p oder q coin-
eidiert (14.
F Ô
Ist A direkt gegeben, Abb. 5, so ist w ein Kreis 4(35) und
I für alle durch A gehenden Geraden constant
(16)
14 XII. Franz Rogel:
IL Durch zwei gegebene Punkte A, B die Gerade 9 zu ziehen;
op: (m 1).
Um die Fehlerflächen f,, f, von A, B sind zunächst die Ein-
hůllenden u,, w,") zu verzeichnen, an welche die die Gerade g dar-
stellenden Streifen in der aus Abb. 6 ersichlichten Weise berührend
zu legen sind, wodurch die den ungünstigsten Fehlercomplexionen
entsprechenden Lösungen der Aufgabe hervorgehen, welche die Fehler-
fläche F von g bestimmen. Charakteristische Eigenschaften der Grenzen
sind: CD CD, = EF EF = 9, dem Fehlerwinkel; CD || EP,
C*D' || EF, Abstand der CD von E’F' = Abstand der CD“ von
EF gleich 0; DE D'E' = g' dem Nebem-Fehlerwinkel. Ferner haben
die Winkel C/C’= FKF' eine gemeinsame Halbierende h, welche
mit DD“ — a, und EE“ = a, die Winkel 3, bezw. 7, einschliesst, mit
der Halbierenden h‘ von DE D'E' im Allgemeinen jedoch nicht coin-
cidiert. Abstand IK=0:sin © —20:9. Für EE =a, DD, = b
und DD’ EE' — v gilt für die Strecke AB unmittelbar die
Formel (9). Begrenzt man die F noch durch c = CC | him Ab-
stande 7 von A und durch d= Př“ | h im Abstande 7 von B, be-
zeichnet ferner mit c,, d, die Projection von c auf a, bezw. von d
1) Es genügt um 2 Ecken von f,, f, Kreise mit dem Radius d zu ziehen.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 15
auf D, so hat man zufolge (9) für die Teile ZEFF DDEE,
CC'D'D
10? L 0° Lo?
TR dy) Ale Fre BEINEN N
3 C 5, abcosu ' ? bd,*
daher
m bien: Talia bd ac, (17)
wenn wie früher
b, — 0 cos Ÿ, a, = acosv.
Wird a a,c,, daher
auch 4, Te
Kann a b | h angenommen werden, so ist 4 = 0 und
1 1 1 =
D RAR ob ba (17°)
d. h. die Genauigkeiten der drei Strecken CA, AB, BD verhalten
sich indirekt wie die Produkte jener Ordinaten, welche die Strecken
begrenzen. Ferner folgt noch wegen c>b5b:T,>T', und wegen
beam > I endich I. >...
Die Verbindungsstrecke AB ist daher unter diesen 3 Strecken
die genaueste; minder genau ist die Strecke CA, die sich an die klei-
nere Ordinate a anschliesst; am ungenauesten ist die an die grössere
Ordinate 5 grenzende Strecke BD.
In dem besondern Falle, als a — b = 30 ist, Abb. 7, wenn also
beide Punkte A, B direkt gegeben sind, ist =0, W“=0 und
I 9 © , daher a,
CC BR.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 19
Indem man wie oben die Mengen m, bis m, aller aus Punkten
von bezw. FF, EP, PL, LF,, F,F, auslaufenden, innerhalb von
F liegenden Geraden ermittelt, kommt
s m . ae FF, + ae . Ne F,P + A8 =; PL)
Be MQ, + CG, DES CG, + CC, EF, nn (24)
2 2 l
Für CC, || DD’ || EE || FF L 6 (W=0) ist
GG CG = Es NO=MG, =a —,
I, Io = l,
pr Pi pra el, So Allan 6
4 0 A 0
p +, 1-08 9—p, Do
2 LAN L,
daher nach leichter Reduction
0?
= U : (25)
L ng
L+t
somit
l
jp 1 À 26
a b ul )
0? l
1 0
een
ferner
a + b b— a ;
Pe = (26)
by by
T' ist daher um so grösser, je kleiner ab und U: (l +1,) und
je grösser l, ist. Da bei gleichem ab I, einen bedeutend grösseren
Einfluss ausübt als der Bruch /,:(l, +1,), der nicht kleiner als 0
und nicht grösser als 1 sein kann, so wird man die Bestimmung
einer Geraden durch möglichst weit von einander entfernte Punkte zu
bewirken trachten.
") Ist auch dann noch richtig, wenn sich PN und LM innerhalb der Gren-
zen CC“ und FF“ schneiden.
9
20 XII Franz Rogel:
Dieselben Ausdrücke für m wie in (24) und (25) hätten sich
auch ergeben, wenn man von Punkten der CÚ, ausgegangen wäre und
für das dem F,P correspondierende
a ON, a BL Monk
3 2 1 À 1,
gesetzt hätte.
Für ,+l,=» erreicht I' ihren Grösstwert
I max == Sn o (27)
wie in (21).
Ist wieder a — b — 30, so geht der in (23) gefundene Wert
hervor. Setzt man in (26) entweder Z, oder /, der Nulle gleich, so
geht (20) und setzt man 7, =1,0, so geht (9) hervor. Bemerkenswert
ist es, dass I’ von der Summe 7, + /, und nicht auch von 7:4, ab-
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 21
hängt; ferner dass in (26) nur die Berührungssehnen a, b der Punkte
A, B, nicht ihre Fehlerflächen erscheinen; letztere können daher
beliebig gross sein. So kann es kommen, dass Punkte, die durch sehr
„schiefe“ Schnitte entstanden aber kleine Berührungssehnen besitzen,
d.h. eine günstige Stellung zu einander haben, wie es Abbildung 10
zeigt, eine verhältnismässig genaue Verbindungslinie g ergeben. Um-
gekehrt können Punkte mit kleinen Fehlerflächen eine so ungünstige
Lage, d.h. sehr grosse Berührungssehnen haben, dass sich g ziemlich
ungenau bestimmt, Abb. 11.
Die Sicherheit, mit der sich ein Punkt P auf g bestimmt, ist
innerhalb AB eng begrenzt, kann auch constant sein, nimmt aber
ausserhalb Ab mit zunehmender Entfernung AP oder BP unbe-
grenzt ab (Abb. 6). Betrachtet man alle um 7 von J (Scheitel von y)
abstehenden, innerhalb © liegende Punkte, so wird ihre Menge (nach
Czuber) gemessen durch die Länge des Kreisbogens = ry und kann
somit 1:rp = als Mass für die Sicherheit gelten. Ist a“ die Sicher-
heit eines zweiten Punktes F“ im Abstande JP' = r', so isto'=1:r'y
daher
d. h. die Sicherheiten, mit welchen sich Punkte ausserhalb der die
Gerade bestimmenden Punkte bestimmen, sind den Abständen derselben
vom Scheitel des Fehlerwinkels umgekehrt proportional. Um die Sicher-
heit aller Punkte von g vergleichen zu können, errichte man ausser-.
halb AB Senkrechte y zu h von © und innerhalb AB Senkrechte y
zu ÿ, von w,. Die reciproke Länge dieser innerhalb der F liegenden
22 XII Franz Rogel:
Ordinaten giebt ein Mass für die Sicherheit, {= 1:9.) Ist a < b, so
lassen sich ausserhalb AB auf Seite von A bis auf eine gewisse
Entfernung ab-
stehen. Die aus allen Punkten von z mit > beschriebenen Kreise füllen
Abb.15.
die ringförmige Fehlerfläche F des gesuchten Kreises aus. Die äussere
Grenze von F ist zusammengesetzt aus Kreisbögen, welche aus den
Ecken a, b, c, d mit dem Radius r + à beschrieben werden, und aus
den gemeinsamen Tangenten an benachbarte Bögen, die H den ge-
genůber liegenden Viereckseiten sind. Die innere Grenze besteht aus
vier Kreisbögen, welche wieder aus den Ecken a,d,c,d mit dem Ra-
dius r — à beschrieben werden und ein Bogenviereck bilden.
24 XII. Franz Rogel:
IV. Um einen beliebigen Punkt P einen Kreis mit gegebenem
Radius r zu beschrieben, op: (2 C + ©).
Wird der Radius r in den Zirkel genommen, so kann der Fehler
+ à betragen. Da P beliebig, so sind aus diesen einzigen Punkte zwei
ol
Kreise mit den Radien r + > duudr— - ö zu ziehen, welche die
Grenzen der Fehlerfläche bilden.
V. Um einen gegebenen Punkt P mit gegebenem Radius r einen
Kreis zu beschreiben. op :(3C, + ©).
Lösung wie in III, nur sind aus den Punkten von z je zwei
Kreise mit den Radien » + d und r — à zu ziehen.
Ist / von P der Kreis 6} so ist F ein Kreisring begrenzt
von pfr— 20) und P (+ : oj.
Bei viereckiger Form von f sind wieder nur aus zwei Ecken
Kreise mit den Radien r + 29 und r — 20 und die gemeinsamen
Berůhrenden (wie in Abb. 13) zu ziehen.
VI. Um einen gegebenen Punkt P einen Kreis zu beschreiben, der
durch einen gegebenen Punkt © geht, op: (20 + C).
Die kreisförmigen Fehlerflächen der Zirkeleinsätze liegen im
ungünstigsten Falle so, dass sie die Fehlerfláche f von P von Aussen
berühren. Werden aus denselben je zwei Kreise gezogen, welche eine
Linie u, Abb. 14 und 15, von Aussen und Innen berührt, deren
Punkte vom Umfange der Fehlerfläche f, von © um © abstehen, so
entsteht eine allseitig von Kurven begrenzte ringförmige Fehler-
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 25
fläche F. Von « benötigt man, wenn f, ein Viereck ist, nur jene Kreis-
bögen, welche mit dem Radius d aus zwei Ecken von f, beschrieben
werden.
Da sowohl P als © eine viereckige oder kreisförmige Fehler-
fläche haben können, sind vier Fälle zu unterscheiden
VII. Um einen beliebigen Punkt P einer Geraden g einen Kreis zu
beschreiben, der durch einen gegebenen Punkt Q geht,
op: (C, + C, + C); Abb. 16.
Der Mittelpunkt o der kreisförmigen Fehlerfláche der Zirkel-
spitze kann um O höher oder tiefer als die Mittellinie des g dar-
Abb.16.
stellenden Streifens liegen. Sind diese ungünstigsten Punkte 0,, 0,
und soll die Fehlerdifferenz 20 nicht übertreffen, so muss 0, 0, | g
26 XII. Franz Rogel.
sein. Um © ist nun die in VI definierte Linie w zu zeichnen, von
welcher man, im Falle einer viereckigen Fehlerfläche von Q, nur
die aus zwei Ecken beschriebener Kreise (mit dem Radius ©) benötiet.
Wie aus Abb. 16 zu ersehen ist, bestehen die Grenzen der ringför-
migen Fehlerfläche des Kreises hauptsächlich aus je zwei Kreisbögen.
Die Fehlerfläche des Mittelpunktes setzt sich mit einer geringen
Abweichung aus zwei confocalen Elipsenfláchen E, und E, zusammen
(verel. 2c); E, entspricht dem excentrischen Kreisring 0, (0, A),
0, (0, A) und E, dem Kreisring 0, (0, A), 0, (0, A;).
VIII. Auf einer gegebenen Geraden g von einem bestimmten Punkte P
derselben aus eine Strecke gleich einer gegebenen s abzutragen,
op: (30, + Ci).
Beim Abtragen kann der Fehler +0 begangen werden. Man
beschreibe daher, wenn die Fehlerfläche von P der Kreis P(Ž)
ist, aus dessen Mittelpunkt zwei Kreise mit den Radien s Lo sie
schneiden auf g die Fehlerfläche abcd des zweiten Endpunktes Q ab,
dessen 1” =% ist,
Ergab sich P erst durch Construction, so ist seine Fehlerfláche
mnpa ein Trapez; der Vorgang wie in V. Es wird genügen, aus den
exponiertesten Punkten, etwa m, g, die Kreisbögen mit obigen Halb-
messern zu beschreiben. Bedeutet Æ die Projection von mg auf g, so
ist für or—1 (5 +5)
IX. Auf einer gegebenen Geraden g von einem beliebigen Punkte P
derselben aus eine Strecke gleich einer gegebenen s abzutragen,
op: 8, + Cj).
Zufolge VII beschreibe man aus 0, und 0, (0,0, | 9) Kreise
mit den Radien s + © und erhält in abcd die Fehlerfläche der
Ir
anderen Grenze (© der Strecke s, deren I' = o Ist.
Die Ergebnisse der bisherigen Untersuchungen gestatten nun
die Inangriffnahme der in 1, pag. 3 angekündigten Probleme. Sie
sind für einige der wichtigsten Hilfsconstructionen durch Construc-
tion und Rechnung gelöst.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 97
5.
Hilfsconstructionen.
I. Auf der Geraden g im Punkte À die Senkrechte p zu errichten.
a) Klassische Construction. Tafel, Abb. 1. Man beschreibe um
A, Fehlerfläche Kreis 45) einen Kreis mit beliebigem Radius A,
der g in B und € schneidet — 4, III, deren Fehlerflächen abcd und
a,b,c,d, sind. Dann ziehe man mit einem Radius r > k die Kreise
B(r) und B‘r); 4, III, welche sich in D (ee, fh) schneiden und
verbinde D mit A — 4, II; Ergebnis DA = p, Fehlerfläche F; op:
CR ER +30, + 36)= (9); (1 Gerade, 3 Kreise).
Wählt man die Mittellinie des Streifens g zur X-Axe, A zum
Ursprung und die Senkrechte in A zur Y-Axe, so sind die Coordi-
| Ben, a V A a
naten von a] (z + 9 Ô } — 9 (, jene von c: hk o
by DIE
Um diese Punkte a, c, sind nach 4, III Kreise mit den Radien 7 — 0,
bzw. r + à
| 6 SE de |
aa 6)... (z +k+ 30) (475) = (670) (1)
5 O: de
5 TONNES PETER WW 5)=ct: ©
zu beschreiben, die sich in einer Ecke e, (x,, y,) der Fehlerfläche
von D schneiden. Durch Subtraction dieser Gleichungen findet sich
2ky, + 3dk + dy = — 207,
wo dy, — 0A, h= AC, da y— 4 eine unendlich kleine Grösse ist;
daher
ah 36 2r ó
. 2k
Für die symmetrisch zu e, gelegene Ecke e, ergibt sich x, =
— x, als Abscisse. Zufolge 4, II sind nun an die Kreise e, (0),
A (0), A (50) und e, (d) die Berührenden zu legen, wodurch sich
die parallelen Berührungssehnen a = 30 und b = 2x, + 29 ergeben,
daher zufolge (9)
hk
ro
(29)
28 XII. Franz Rogel:
oder, wenn man » = r sin «&, k = r cos « einführt
sin 2 & r 1 COS « h (30)
= , ES —— Á
2—+sina+bcosa 6 3 2 + sin « +5 cos « (
als Genauigkeit für die Strecke AC.
a — | 0° 100.7) 20° 30 LOD 450 5099607 70° 80°
|
= po 0,0463 |0,0445 |0,0423 |0,0395 |0,0378 |0, 0,0310 | 0,0245 | 0,0150
| .
Hieraus schliesst man:
Bei gleichbleibendem Verhältnis von r zu % wächst T’ zugleich
mit +. Bei constanter Länge h der Senkrechten wird ihre Genauig-
keit um so grösser, je kleiner «, denn
al hd cos « h 1 +2sina
de 3da2tsine dose 3(2Lsine dcs)
daher für « < 90 stets negativ. Je kleiner «, desto kleiner die Be-
rührungssehne e,e, + 20 und desto grösser I'
Bei constantem % wächst
se
E EEE
Anl ende 9
pon
zugleich mit 4 oder mit a.
IN
Man wird daher die Radien k und r so gross wählen, als es
der Raum erlaubt.)
Wird die Senkrechte über D um /, und über A nach unten um
l, verlängert, so ist nach (26)
u (31)
(h1 5% or) — un,
Da > (k + 5k+ 27) mit « zugleich wächst und em Mini-
mum = 21 für « = 0 besitzt, während (4, + 4): (l + A- 4) stets
ein echter Bruch ist, wenn l; + 2, endlich und = 1 wem 4 -4
1) Wiener u. Mürrer finden als günstigstes Verhältniss k = 1/2.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 20
unendlieh gross ist, so übt die Verlängerung nur einen unbedeu-
tenden Einfluss auf die Genauigkeit aus.
Die Sicherheit, mit der sich ein Punkt zwischen A und D be-
stimmt, schwankt zwischen 1:30 und 1:(% + 5k + 2») “
Da bei der symmetrischen Anordnug der Construction der
Schwerpunkt 6 von ee,fh und von A (5) in die lothrechte Sym-
metrieaxe Y fällt, so stellt, wie nicht anders zu erwarten, Y die
wahrscheinlichste Lage der Senkrechten dar.
b) Klassische Construction, Tafel, Abb. 2. Man beschreibe mit be-
liebigem Radius r den Kreis À (r) — 4, IH — der g in B (abcD)
schneidet; dann B (r) — 4, IT — der A(r) in Ce, e, fh) trifft;
dann C(r) — 4,V; hierauf ziehe man 3C— 4 II— welche
C (r) noch in D (4%) schneidet — 4, I — und verbinde D mit
A—4 1.
ap: (4R+-2R, -+ + 2G+ 30) = (12); (2 Gerade,
3 Kreise). Coordinatensystem wie in a).
Die Ecke e, (x,,7,) von C geht herwor aus dem Schnitt von
Ale 5) D... hy = 0) a)
+0. (e—r+ Hl) =0+% ©
: : r
Beachtend, dass &,, y, unendlich wenig von DI bezw. von
r sin 60" = = 137 verschieden sind, kann für (4) und (u) auch geschrieben
werden
(WARE == y + aha) d
9 3
(u). Lada 4, V3 = 2r — 30,
woraus ‘4
Me ne seo)
folgt. Für die Ordinate der Gegenecke e, ergiebt sich in ähnlicher
Weise
Y = : Van ra dent ER ares Fr (6)
30 XII. Franz Rogel:
Um die Fehlerfläche von BC zu erhalten, sind die Grenzen p,g
zu ziehen u. zw. p durch c berührend an e, (9) und g durch a be-
rührend an e, (0).
Die Gleichung von p ergiebt sich, indem man zunächst Xe, cA=A,
bestimmt; es kommt
tan 4, = z | =
F I
3+2813 d
3 r
Nun ist der spitze Winkelp X= U ZÁ, — v, wev — pce, unendlich klein
Ô Ou.
=. == Sl, daher
ce, Y
tan A, — tanv _ | 1542513 0
I-tau4 tanv © 3 rn"
folglich ist die Gleichung von p, wenn der stumpfe Winkel 180 — u
eingeführt wird.
Ô = 15 99310 3
1 =|- V3 + LU v |lE—r— 37
'A
tan u, — tan (4 — v) =
oder
154283 6 5 27+ 47 V3
ne PTE
Bringt man p zum Schnitt ©, (&,,Y,) mit dem Kreise
a nn 2. (O)
so ergiebt sich, wenn beide Gleichungen, beachtend dass x, und y, — V37
unendlich klein ist, umgeformt werden in
KO)... ut, 8r+ CN 6,
27 +47
(G -By + =V28r — o,
woraus
eu,
ee RL Ed
für die Gegenecke i, der Fehlerfläche von D findet sich auf ana-
loge Art
Cie
Schliesslich sind die Tangenten č,, é,, vy, v,, zufolge 4, II in
der aus der Abbildung ersichtlichen Weise zu ziehen.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Čr nstructionen.
Da die Berührungssehnen
= 80undb 2) +20 = "04
3
so ist nach (9) fůr die Strecke AD
PBD om
518
31
. (32)
also proportional dem Radius 7, welcher daher so gross, als es der
Platz erlaubt, zu machen ist.
c) Geometrographische Construction. Tafel, Abb. 3. Man ziehe einen
beliebigen durch A gehenden Kreis B (r), — 4,, VII — der g noch
in C (abcd) trifft -— 4 I — und verbinde c mit A — 4, II. Die
hinreichend verlängerte BC schneidet B (r) noch in D (e, e,)— 4,1.
Schliesslich ist D mit À zu verbinden — 4, II.
op:(4AR,+4R,+C, + G) = (8); (2 Gerade, 1 Kreis).
Coordinatensystem wie bei I d.
Sind 4, A die Coordinaten von B, so ist die äussere Umhüllende
der Fehlerfläche von B(r) der Kreis
Br+39... (e—Bhu-W=(r+30): 00
welcher von der durch die Ecke c von C gehenden Grenze p der
Fehlerfláche von BC in der Ecke e, (x, 4,) der Fehlerfläche von
D, ec, fh getroffen wird. Die Coordinaten von c, finden sich, indem
man diesen Kreis zum Schnitt mit der Geraden
DA Ob ör—h, Ô
y = + DE bringt u. zw.2£ + o O und 9"
Sei BA=4,,so ist
1
h 0 2
PET een
[tan 4,| = RM = tana——;; ;
ROM
sei ferner tane, der Richtungscoëfficient von p, ee — À, = w.
Ing
SEE DO)
Dep au) er
92 XII. Franz Rogel:
so ist
Fan
tane, = — tan ae + oj :
daher die Gleichung von p
0) 5
7-9, 7- tane, by am ko)
Letztere und (jf) gehen, beachtend, dass r, und ÿ, — 24 unendlich
klein sind über in
or 434-464
(5). < „p=— tana 42 o 2
QUES by tant dr,
woraus
| koto P PU SE 6
ER 2k ra
Die zweite Grenze g geht durch a und berůhrt ebenfalls B (5 0) i
ihre Gleichung, sowie jene von B I as > 9) unterscheidet sich von
der analogen (%5‘) bezw. (“) nur durch das Vorzeichen von 0. Für
den Schnitt e, findet sich x, = — r, Werden endlich zufolge 4, II
o) 0)
die Berührenden 7,, £,, vy, v; berührend an À (5) 4 (5 |. e, (0)
und e, (d) gegogen, so erhält man die Fehlerfláche F der Senkrechten
AD. Die Berührungssehnen sind
37? +2kr+Ghk + hr
00210 d,
kr
daher
r- 2 hk r
= 3 “37? L 2kr+ 6hk L hr
a sin 2 « r (38)
DS sine 301200 ar nr
COS «
= 339-1 57,,2Á
3 — sin e + 3sin2 a- 2 (os «
a— | 0° | 109 | 209 | 300 | 400 | 450 | 509 | 609 | 709 | 809
1 |
Slt 10,0667 |0,0532 m 0,0368 |0,0314 |0,0290 |0,0268 poses 0,0174 |0,0108
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 33
Hieraus folgt:
Bei constantem Winkel « wächst I' wenn r zunimmt.
Bringt man den Zähler in die Form 2 h cos «, so zeigt das nega-
tive Vorzeichen des trigonometrischen Faktors des Differential-
quolienten, dass bei constanter Länge 2h der Senkrechten I’ um so
grösser wird, je kleiner « ist. Dies hängt mit der Tatsache zu-
sammen, dass der Schnitt C des Hilfskreises mit g um so gross-
winkeliger wird, je kleiner « ist.
In jedem Falle ist r so gross und « so klein als möglich zu
wählen.
Vergleich der drei Constructionen.
a) Die Länge der Senkrechten AD sei bei allen gleich gross = s
vorausgesetzt. Indem man in (30) h=s, in (32) r = F und in
a
(33) 2h — s nimmt, stellen sich die Masse der Genauigkeiten
für La, Ibund Ic als Functionen von s und «, wie folgt, dar
j COS « Er
“7 9- sine T5cos«e 3°
aaa er
m eg = 0045,
r COS « Loi
S 3+sine+3sin2«-+2cos« 3
Vergleicht man 1”, mit 1°, so ergiebt sich, dass I”, ji
N
AV
>
jenachdem « < 18953“ oder 2% SZ 2h cot 68953“ — 5,848 h ist. Bei
grósserem Winkel æ macht sich in Ic der schiefe Schnitt bei C un-
vorteilhaft bemerkbar.
Um auch I%, wo « = 60° ist mit den anderen vergleichen zu
können nehme man in (30) und (33) «= 60° und erhält
V 7, = 0.0158 72 — 0,0925
so dass Id als die ungenaueste Construction erscheint, was mit der
Tatsache übereinstimmt, dass ihr geometrographischer Coëfficient
12 am grössten ist. Dass Ib minder genau als Ic sein muss folgt
auch aus dem Umstande, dass erstere zwei überflüssige Zirkeleinsätze
und zwei überflüssige Kreise enthält, wodurch sie sich von Ic zu ihrem
Nachteile unterscheidet.
Sitzber. der kön. Böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3
34 XII: Franz Rogel:
b) Wird bei Allen £ = 7 cos « als unveränderlich angenommen, was
etwa der Voraussetzupg eines in der Richtung von g beschränkten
Raumes entspricht, so ist
DÉS sin « k
3 2+sina+5cos«a ?
nL; 005424
OR Sr
2 sin « L
3 3+sina+3sn2a+2cosa
Da 2 sina +5oosa> + (3 + sin e + 3 sin 2 a + 2 cos a)
für 0 << « < 90, so ist für jedes spitzwinkelice a I, > (Abstand A von g) einen Kreis A(r) — 4, HI,
welcher g in B (abed) und ( (a,b, c,d,) begegnet; dann um
letztere Punkte Kreise mit demselben Radius r B(r) und Cr)
— 4, VI, die sich noch in D (ee, fh) treffen und verbinde
k, D mit A— 4,II. Das gesuchte Loth ist DA mit der durch
t,,t,,V,,v, begrenzten Fehlerfláche F. ap:(R + BR, + C1-
20, + 80.) = (9); (1 Gerade 3 Kreise). Tafel Abb. 5.
38 XII. Franz Rogel:
Coordinaten-System wie in IIa; « = ACB = ABC.
Die Ecke e, (14,9,) von D entsteht durch den Schnitt von
| ONE
a (r+0)...(x — aM)’ + [y +=) = (r=1.0)2,. RACE)
er)... ++ (v5) an
wo sich aM und c,M als Abscissen von a und c, aus den Schnitten
der Kreise
2
af?) ee ey ( - 39)
ar) a by- hi = +32)
À Ó :
mit den Geraden y = + — ergeben, u. zw. ist
2
Br
aj er Qype Este
2 cos a + 22.6030
Durch Substraction der (69) von (?5) kommt
Deep ne
d — y d — — 2,
cos «
woraus mit Rücksicht auf y, — 4
-
9)
el oe
fotgt; es ist derselbe Absolutwert, den die Abscisse x, der Gegenecke
e, besitzt. Da die Berührungssehnen a = 30 und b, = 2|x,| +20
sind, so ist wegen /, = 2h
2 cos «
Em ZP ’ . . . . . .
3 BE (36)
Einige Zahlenwerte sind :
10° 200 309 40° 70° 80°
Gi
0,0858
1
==" Z
h
0,0942 | 0,0911 0,0782 | 0,0735 | 0,0682 | 0,0556 | 0,0401 | 0,0216
I
Da bei constantem 4 der Differentialquotient für e < 180 negativ
ausfällt, so folgt, dass I' um so grösser ist, je kleiner « oder je
grösser r ist.
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen
39
Beim Construieren ist daher r so gross als möglich machen
Ein Maximum besteht für « = 0, I max — - ein Minimum
O hirle —.909.
Bei constantem k (= ktan «) wächst I’ mit zunehmendem «.
Sind daher von mehreren Punkten Lothe zu fällen und wird überall
dieselbe Constructionsbreite 2% verwendet, so ist beim längern Loth
die grössere Genauigkeit.
Der Fehlerwinkel ist
_a+b 5 l+coa 0
la EN h°
Für die Fehlerfläche des Fusspunktes findet sich ein Trapez
dessen Mittellinie
nd de c08,6
2 2
COS G
am kleinsten (= 50) für e — 0 ist und mit wachsendem © zunimmt;
fine 90% istisie: — ©
c) Gróssere Lothlánge und Genauigkeit wird erzielt, wenn um B
und C Kreise mit einem Halbmesser 7, >r beschrieben werden
es treten dann an die Stelle von (69) und (92)
a(r +0)... E VE) o) +
92
2 cos æ +3 Let ar
0)
ad). [phroosa + Ze) RS) =
woraus
0)
40 ee ve a
= 55m | 24 sin a) 3 sin a |
Ist -BCD =‘, also rcos a —7, cos ©; ,=h+t-r'sin a
so folgt
jm — 1 cote sin (&œ +«) | BEN (37)
3 2cos « + 3 cos a! + 2 cos a cos a' — sin a — a
Da sin(e + a“) im Zähler zunimmt und der Nenner abnimmt
hl N
wenn a‘ wächst, so folgt, dass I' für alle @'>« grösser ist als I’
M = G-
40 XII. Franz Rogel:
Speciell für «, = 60°, CD — BC, hat man
p 2. cot « cos (a — 30)
3 6c08@ — cos « + 30
RAT 0,86603 + cos (2e — 30)
3 05+6sin2«— sin (2 a + 39)
h (38)
h.
Einige Zahlenwerte sind
== 10° 20° 30° 40° 45° 50° 60° 70°
80,
= 0,6908 | 0,3611 | 0,2568 | 0,1839 | 0,1616 | 0,1378 | 0,1111
[2
0,0835 | 0,0546
Für «= 0° wird Ina = m.
’ergleich der Constructionen II a, b, c:
Aus den Ausdrücken für I’ in (35) und (36) folgt sofort, dass
bei gleichem « und h die Genauigkeit der Ila grösser ist als die
der Ild, vorausgesetzt, dass in Ia wirklich 7, =r, ist; trifft dies
nicht zu, so verschieben sich die Verhältnisse zu Gunsten von If.
Diese Tatsachen befinden sich mit der Grösse der geometrographi-
schen Coëfficienten nicht im Einklang.
| | | x SSSR
dr = 0,1333 | 0,1321 | 0,1284 | 0,1220 | 0,1067| 0 9
by =! 0,0952 | 0,0942 | 0,0911 | 0,0858 | 0,0735 | 0 9
DE —| ol) | 0,6908 | 0,3282 | 0,2459 | 0,1617| 0 9
a“ — 60
Die beträchtliche Ueberlegenheit der particulären Construction
II c steigert sich noch, wenn, wie aus Obigem folgt, « >60 gewählt
wird. Dasie nicht mehr Elementaroperationen bedarf wie II d, so :st
derselben in jeder Hinsicht der Vorzug den andern gegenüber einzu-
1) In diesem Falle ist auch die Länge 7 des Lothes = ©; hingegen ist
1 g 3
V T max = L = 0,0458
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 41
räumen. Bemerkenswert ist es, dass bei IIa und IId die Genauigkeit
um so grösser ist, je spitzwinkeliger der Schnitt bei D ist!
Als ein Mangel der II« und IIb muss die unveränderliche
Länge 24 des Lothes AD bezeichnet werden: beilleist AD—h-+-r'sin «',
für @ > « daher >2%h und mit wachsenden «' zunehmend.
II.
Mittelsenkrechte und Mittelpunkt.
: Mie AB
Geometrographische Construction. — Mit einem Halbmesser »>
beschreibe man A(r) und B (r) —4, III, welche sich in C (e, e,) und
C“ (it) schneiden und verbinde € mit ©, — 4, II. Tafel, Abb. 6.
ap: (2 R+R,+2G,+2C)=(7);(l Gerade, 2 Kreise).
Coordinatensystem: X durch A, B gehend, Y mit CC’ coinci-
dierend, U Ursprung. —
SSCAB a, AB — d= 27.0080, (U =ZCÜU=eh=zrsine
0
a) Aund Bsind direct gegeben, ihre Fehlerfláchen A (5) und B (5)
Die Ecke c, (x,, 4,) der Fehlerfláche von C entsteht durch den
Schnitt von
BEN d
A gt ER £T 3 + y} = 7? — 30r,
2
Br +50) el .-5) a yon
oder, weil x, und y, — % unendlich klein
dx, +2hy, = 2h* — 30 r,
— dy, +2hy, = 2A* + 307,
woraus
r
1=-—37% ÿ, = À.
Für die Gegenecke C, (x, 4) ist à, = —%,,1, = h, daher die
Berührungssehne b — e, e, + 20 — 2 g LÉ 0, die gleich und paralell
jener von Cd. i. à à, 20 ist; folglich
Mh 26710 9 A204 di
OV dh d sin 2d d
‚42 XII. Franz Rogel:
und
He al sn 2« A
2 11 +12 cos « +2 cos 2 «
also bei beständigem « proportional der Entfernung der Punkte AB.
|
©
(= 0° 10° 20° 30° 40° 45° 50° 60° 70° 80°
|
0,0135
|
Aus der Bedingungsgleichung
dr
N oder 3c082« + 2cos « — 0
&
0,0069 0,0193 0,0242 |0,0256 0,0267 |0,0271 | 0,0237 [0,0151
für das Maximum bei constantem d folst
COS & Z ea ‚ob
wofür
TI max == 0,0273 d.
Die grösste Genauigkeit wird mit einem Radius
r — 0,8031 de d
erzielt.
Es sind zwei Minima L'un —0 für «&=0 und « = 90° vor-
handen. Dient die Mittelsenkrechte zur Bestimmuug der Mitte U von
AB, so ist zufolge (1)
r 0? COS «
— non: „©
bd 3 + 2cos«
dl“ 3 sin «
mit zunehmendem © abnehmend wegen — — = — — 5
de (3 + 2 cos a)“
1
tue 0 [max — —
5
Einige besondere Zahlenwerte sind
o = | 0° | 10% | 209 | 30%.|-409 | 450 |, 509 | -609 | 7002 802
nenn
D—= | 0,2 0,182 [0,1926 |0,1830 |0,1689 [0,1602 | 0,1500 Mon 0,0928 |0,0517
Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 43
Die Mitte U von A, B ergiebt sich nach diesem Verfahren um
so genauer, je kleiner der Halbmesser ist.
Es ist bemerkenswert, dass die Genauigkeit um so grösser ist,
je kleiner der Winkel, unter welchem sich die Bögen bei C und €*
schneiden (vergl. 4, I).
b) Sind die Punkte A, B durch Construction gefunden, ihre Fehler-
flächen Vielecke, so hängt die Genauigkeit von der Form, Grösse
und gegenseitigen Lage derselben ab; jedenfalls ist sie geringer
als im vorigen Falle.
Sind beispielsweise die Punkte B und C in Tafel, Abb. I, mit
den Fehlerfláchen abcd und a, b, c, d, gegeben, so ist nach 5, /a
2 + sin a + 5 cos «
COS «
bi= d
I
daher für die Mittelsenkrechte
m sin 2« u
(2 +sinæ—+Bcosa)* 2
Aus = = Ooder 4 cos 2 & — 2 sin e + 10 cos « — 0 findet sich
die Wurzel « = 64, 3‘, 26‘,, wofür 7 — 1,154 d und
I'max — 0.0152 d.
Für die Mitte U von B und C ist
AR cos G
7 2+sina—+5cosa
und gilt hiefür das über (©) Gesagte.
Für &æ = 0 ist [max — =
Bemerkenswert ist es, dass Mittelsenkrechte und Mittelpunkt
nicht zugleich möglichst genau erhalten werden können. Für den beim
Errichten der Mittelsenkrechten vorteilhaftesten Winkel « = 55° 75
ist die Genauigkeit des Mittelpunktes nur 0,136 (a) und 0,085 ().
Aus den Untersuchungen und Ergebnissen der Elementar — und
Hilfs — Constructionen lassen sich die folgenden Schlüsse ziehen.
44 XU. F. Rogel: Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen.
a)
b)
Die Genauigkeit des Endergebnisses hängt von I' der Zwischen-
resultate nicht direkt ab, sondern hauptsächlich von der gegen-
seitigen Lage der Fehlerflächen der verwendeten Punkte, Geraden
und Kreise. So ist z. B. in Ild, Tafel, Abb. 5, I' in erster
Linie von der Derührungssehne e, e, abhängig, die Fläche e, e, fh
und demnach I’ des Punktes D kann hiebei jede beliebige
Grösse haben. Es sind daher „schiefe“ Schnitte und Verbindungs-
strecken nahegelegener Punkte nicht von vornherein zu ver-
werfen; siche Abb. 10, 4, I.
Grössere Einfachheit (kleiner Einfachheits- Coefficient) hat nicht
notwendig grössere Genauigkeit zur Folge. So verlangt die
Construction Ia 9, hingegen Ic nur 8 Operationen, trotzdem
ist == o für a>> 1853|
Werden behufs Erzielung maximaler Genauigkeit besondere Hilfs-
constructionen angewendet, um die günstigsten Hilfsgrössen zu erhalten,
so kann sogar eine wesentliche Erhöhung der Einfachheitsziffer ein-
treten !
So z. B. wird die Genauigkeit in IIa keineswegs vermindert,
sondern erhöht, wenn mit dem Zirkel BM= CM gemacht wird,
wodurch aber die Einfachheitsziffer um 2 Einheiten vergrössert wird.
Die Untersuchungen auf alle andern wichtigeren planimetrischen
Constructionen auszudehnen behält sich der Verfasser vor.
F ROGEL: GENAUIGKEIT PLANIM. CONSTRUCT.
CA
STE
KEĎ
ojtzber d konigl.bóhm.Gesellsch dWissem
ja A
O
VĚ 77725 75 RN
at de SA
KEN ye 5 ASS CAE
X KEN = R FRIST —X
UN AN VCL
=—X XX ZOO CZ
A)
RTE
a”
2
Lith.Farsky, Prag.
(at Mathemat naturwiss. Classe 1906 NT 12.
Nachtrag
zur vorstehenden Abhandlung „Über die Genauigkeit
planimetrischer Constructionen‘.*)
Von Franz Rogel.
Vorliegende Mitteilung ist an die Stelle von Punkt 2d, pag. 9
und 10 zu setzen; die Fussnote auf pag. 10 entfällt.
d) Genauigkeit einer Strecke AB. Sind F\, F, die Fehlerflächen
der Grenzen A, B, so teile man erstere in unendlich schmale Parallel-
streifen ©, bezw. B. Zufolge (() in 25 ist dann das Mass für die
Menge aller, Punkte von « mit Pankten von 5 verbindenden Strecken,
wenn e den Abstand der Streifen «, 6 bedeutet — aß:e, folglich
MZ ED,
e
wo die e vom Abstande s der Schwerpunkte von F,, F, unendlich
wenig differieren, daher
jl à l N
M ee Nas
S s
Setzt man die Genauigkeit einer Strecke s = 1 bei À — F, = 0?
gleich Zins, so ergiebt sich für die Genauigkeit der Strecke AB
sd“ (6)
er
oder, da nach (2) 0%: F, —I',0*: F, = T, die Genauigkeit der Punkte
A, B ausdrücken
a Be (4)
*) Diese Sitzungsberichte 1906, Nr. XII.
2 Franz Rogel: Ueber die Genauigkeit planimetrischer Constructionen.
Die Genauigkeit einer Strecke ist daher umso grösser, je grösser
die Genauigkeit jedes Grenzpunktes und je grösser die Länge ist, und
ist unabhängig von der gegenseitigen Stellung der Fehlerflächen der
Grenzen.
Insbesonders ist bei
F=F, = + 6°
m PA
IT
2 =
Sind ferner A, B durch Schnitte beliebig gerichteter Geraden
(Breite d) entstanden, so ist
B 0811005 —=.0 2 sinoy,
I' = ssin e, sine, (m)
und bei «a, — «, = 90°
['max — s
Limbach, 29. September 1906.
RR"
XIII.
O dvojčatech některých turbellarií sladkovodních.
Sděluje prof. dr. Emil Sekera v Táboře.
S 8 vyobrazeními v textu.
Předloženo v sezení dne 27. dubna 1906.
V posledních dvou letech konal jsem četné pokusy s chovem
isolovaných mláďat buď přinešených, buď z vajíček v pokoji vypěstě-
ných až do jejich pohlavní dospělosti. Prvním popudem byla k tomu
BRESSLAUEM nadhozená a nerozřešená otázka o poměru tak zv. letních
a zimních vajíček u Mesostomid a zejména jakým způsobem embryoni
z letních vajíček v těle mateřském vylíhlí unikají do vody. Neboť
dotyčné mateřské individuum jest schopno později i zimní vajíčka
tvořiti. Ježto pak vznik letních vajíček souvisí se způsobem samo-
oplození, jak právě pokusy s isolovanými jedinci po příkladě ScHvErpDRA
a j. jsem se snažil dokäzati'); ano jest i možno ještě týmž matečným
zvířatům i zimní vajíčka toutéž cestou tvořiti, vznikla ve mně myšlenka,
že snad i zástupci jiných čeledí isoloväni a dobře živeni jsouce
mohli by k tomuto úkazu další doklady podati.
Upotřebil jsem k tomuto účeli všech zástupců jednotlivých
čeledí, jež v okolí mého působiště v tůňkách i v rybnících se vyskytují
a došel jsem k výsledkům, jež ukazují, že samooplozeni jest zjevem
mnoho rozšířeným ano i v některých životních poměrech pro zachování
některých druhů jedině možným, aby před náhlým vysýcháním ústředí
byli schopni položiti vajíčka. Tam kde obojí ústrojí — samčí a
1) E. Sekrra: Ueber Viviparität der Sommertiere bei den Eumesostomiden.
(Zool. Anzeiger Bd. 28. 1904.)
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
2 XIII. Emil Sekera:
samičí — ústí do jednoho prostoru pohlavního jest také možnost
samooplozením docíliti tvorbu vajíček pochopitelnější, než u druhů,
jež mají ústroje odděleny a tudíž i dvoje otvory pohlavní různě
umístěné.)
Jsou to pak zástupci čeledi Stenostomidae, Macrostomidae a
Prorhynchidae — kde jsou oboje ústroje pohlavní místně oddělené.
Pokud se prvé čeledi týče, děje se samooplození do jisté míry passivně
— a to způsobem nejjednodušším. U zástupců dálších dvou čeledí
jest pářící ústrojí upraveno jako háčky neb tyčinky chitinové, pomocí
jichž teprvé buňky chámové musí býti přivedeny ve styk s buňkami
vaječnými.
U druhu Macrostoma hystrix Osrsteo, jenž jest v našich vodách
všeobecně rozšířen, bylo na isolovaných jedincích pozorováno, že zvíře
ohýbajíc zadní částí těla kde háček chitinový z otvoru pohlavního
jako z podélné kožní štěrbinky zřetelně vyniká, dosáhne jím přímo
do výše položeného otvoru samičího. Do prostoru pohlavního (antrum)
sestupující dozralé vaječné buňky mohou tak přímo býti oplozeny
spermatozoidy tvaru vlnitého a tuhé konsistence, jež do antra uvedeným
háčkem pářícím byly vpraveny.
V poměrně krátkém čase po zúrodnění obaleno jest vajíčko
bezbarvou blanou jako vyloučeninou žláz do antra ústících a z prostoru
tohoto otvorem pohlavním vypuzeno. Bylo pak pozorováno, že může
současně zvláště v teplé době, kdy rozvoj životní rychle pokračuje,
několik buněk dozrálých do antra sestoupiti a tu oplozeno býti.
Tak obdržel jsem od isolovaných jedinců velmi mnoho vajíček,
jež na úlomky listů neb jiných drobných předmětů byla položena.
Vývoj pokračoval velice rychle takže ku př. u vajíček, jež byla
položena 23. května 1905 již 30. téhož měsíce vylezla mláďata
v rozměrech 0'34/0'06 mm.
Z těchto vajíček uschovaných nabyla pro mne zvláštního vý-
znamu dvě, jež byla uložena v prázdné skořápce Bosminy (obr. 1.)
z nichž prvé mělo rozměry udané 0:12 mm, druhé větší 025 mm
v průměru, uprostřed jakoby rýhou rozdělené. Byla to patrně prvá
rýha meridionální. Po čtyrech dnech bylo znamenati, že část vnější,
pokožní jest zřetelně od vnitřní střevní zrůzněna. V případě druhém
části střevní k sobě přiléhaly, objaty na zevnějšek pokryvem, tak že
?) Podrobnější zprávy udány jsou v právě vyšlém předběžném mém sdělení
v Zool. Anzeiger 906 čís. 5. pod názvem: „Ueber die Verbreitung der Selbst-
befruchtung bei den Rhabdcoeoliden“ (p. 142—153).
O dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. 3
očividný byl tu srůst části střevní v jakýsi celek. (obr. 2.)?) Za tři
dny po té, tedy sedm až osm dní od snesení byla shledána mláďata
vylezlá a to jednoduché z menšího vajíčka a pak dvojité hned
nápadné oddělenými předními i zadními částmi těla. Pod očima
v obou částech pravidelně uloženými nalézaly se ústní otvory vedoucí
do jednoduchých jícnů. Celkový dojem činila zrůda ta, jakoby dvě
mláďata křížem uprostřed byla srostla tam, kde střední část naduřela
v podobě hrbolku jak se strany dobře bylo pozorovati. (obr. 3. a 4.)
Obr. 1. Obr. 2.
Rozměry této zrůdy neodchylovaly se od udaných rozměrů
jiných mláďat. Táž jevila schopnost svou k životu tím, že neustále
předními i zadními volnými částěmi pohybovala, čímž ovšem také
třebas pozvolna se celé tělo posunovalo sem tam.
Zpočátku nebylo pozorováno, že by přijímalo popisované indi-
viduum nějaké potravy, tráviloť ještě ze zásoby žloutkových buněk,
pokud se nalézaly ještě v střevní čáti. Na světlo bylo velice zvláště
z rána citlivo, kde se objevilo vždy na okraji malého množství vody
na hodinovém sklíčku. Během dne, zvláště v době poslední skrývalo
3) Musím se čtenáři omluviti, že zobrazení těchto zajímavých pochodů.
vývoje anormálného nejsou provedena s náležitou pečlivostí, jakou by zasluhovala
Nepřikládal jsem totiž z počátku zvláštní váhy pozorovaným faktům, teprvé
později, poznav theoretický význam tvoření dvojčat, počal jsem větší pozornost
vývoji jich věnovati. Vlastně se tak stalo až v době, kdy jsem o otázce této
v zoologickém ústavu v Praze diskutoval.
1
4 XIIL Emil Sekera:
se ve rmutu a drobném písku. O růstu jeho neučinil jsem si žádných
poznámek, ač mláďatům z jiných vajíček očividně na velikosti při-
bývalo, tak že během dvou týdnů dospěla pohlavně.
Chtéje se dověděti, jak dlouho asi bude zrůda tato živa, neučinil
jsem ji předmětem podrobnějšího ohledání, abych nějakým spůsobem
se oni nepřipravil. A tak mohl jsem ji v pohybech různých sledovati
přes týden s úmyslem, až dosáhne větších rozměrů, že bude obětována
důkladnému rozboru. Než jsem se toho okamžiku mohl dočkati, stalo
se, že při nastalých vedrech červnových životní ústředí nějakým
nedopatřením vyschlo a tím také přišel jsem o tuto zajímavost.
Obr. 3. Obr. 4.
Za několik měsíců po té měl jsem příležitost nahraditi si ztrátu
uvedenou případem jiným a to u druhu Prorhynchus balticus KENNEL
našeho obyčejného, ale největšího obyvatele rašelinných tůněk. Dosahuje
mnohdy 10—12 mm délky při šířce 0:3—05 mm a objeví se brzy
po přinešení rašelinného nálevů na stěnách nádob jako dlouhá bez-
barvá páska na předu poněkud klínovitě porozšířená.
Také tento druh poskytl mně možnost sledovati samooplození
u isolovaného exempláru, jenž týdně byl krmen krví tubificidů a
dobře se mu dařilo. Rozměry jeho činily 8 mm po délce a 0:42—05
po šířce, při čemž dozralý vaječník rozložený na břišní straně v ose
podélné měřil 4 mm délky a 0:17 v šířce, sabaje od špičky tělní
až do prostřed těla, kde se nalézá jednoduchý otvor pohlavní vroubený
O dvojčatech některých turbellarii sladkovodních. 5
četnými žlázami skořápečnými. Samčí ústrojí skládá se z pářícího
ústrojí v podobě malého háčku ohnutého (0:04—0:05 mm), jenž
upevněn jest na svalnatém vývodu, po straně jícnu a souvisejícím
úzkým kanálkem se sběrnou, kteráž leží níže na okraji střevní části.
Váčky varlatové v značném počtu nalézají se po straně těla od otvoru
samičího počínaje až na konec střevní části.
Samooplození provádí se u dozrávajících buněk vaječných tím
způsobem, že zvíře přehne svou přední polovici těla tak virtuosně
na místo, kde jest třeba spermatozoidu a to podkožní injekcí přímo
do okolí buněk, že tyto mohou rychle uzráti a do kokonu býti uloženy
Děje se tak najednou ode dvou až do šesti buněk, tak že po vy-
tvoření vnitřních žloutkových tělísek z otvoru samičího bývají také
současně vytlačeny. Na tvoření obalu zúčastní se kromě všech zmí-
něných žláz skořápečných i četné hlenné žlázy pokožkové, neboť
individuum tvořící kokon prohne se tak, že vytvoří kulovitou dutinu,
jež odpovídá pozdějšímu tvaru jeho. Velikost kokonů jest různá dle
toho, kolik buněk vaječných se svým žloutkovým obsahem se tu
zúčastňuje — totiž v průměru 0°6—0'3 mm. Za dobu od 2, ledna 1906
do 3. března, tedy za dva měsíce sneslo výše uvedené individuum
čtrnácte kokonů, z nichž průměrně vylezlo na čtyřicet mláďat a to
v době dvou až čtyř týdnů.
Ovšem že všechna mláďata, jež se postupem doby líhla nebyla
stejně silna; pouze z prvního největšího kokonu vylezlo as za čtyři
týdny 6 mláďat, jež se udržela všechna a dosáhla pohlavní dospělosti
za dva měsíce, tak že sama pak kladla znovu vajíčka. Z druhého
kokonu vylezla pak za tři neděle (1. února 1906) dvě mláďata a pak
zvláštní individuum, jež mělo na předu dvě zřetelné hlavy téže podoby
jako původní druh mívá a rovněž i vzadu oddělené části, tak že
připomělo mně hned tvar již popsaný u druhu Macrostoma hystrix.
Čím později se líhla mláďata, tím byla nejen menší, ale i slabší, tak
že jen skrovně se pohybovala a netknula se rozfezanych žížalic,
kdežto starší individua hltavě se na ně vrhala. Z uvedeného počtu
bylo tak zachováno celkem as 12 exemplárů, jichž růst mohl býti
sledován, kdežto ostatní asi vrozenou slabostí zahynula.
Rozměry výše popsaného dvojitého individua nelišily se rovněž
od jiných mláďat v délce 1:25 mm; šířka pak předních i zadních
rozdělených obnášela jen 0:1, v srostlé části až 02 mm. Jako dospělí
jedinci bývají tak i toto dvojče bylo slepé, ač vykonávalo přední
částí úsilné pohybý na obě strany a proti světlu velice citlivě se
chovalo. Na rozdíl od uvedeného dvojčete u Macrostoma hystrix bylo
6 XIII. Emil Sekera:
poslednější od Prorh. balticus opatřeno jen jedním jícnem, jenž byl
umístěn mezi rozeklaným předkem, kde vedl do ústního otvoru a
tudy byl i při ssání vychlipován. Vlastní dutina zažívací zpočátku
byla v nejširší části, kde bylo znáti ještě prvotní zásobu žloutkovou,
z níž zvíře nějaký čas trávilo, dokud nehybně ve rmutu odpočívalo.
Taktéž v zadních oddělených částech bylo znáti v každé proužek
tmavější, jako čásť budoucí střevní dutiny. (obr. 5.) Při pohybu samo-
volném když bylo dvojče dáno na světlo, hledělo se rychle vzdáliti
Obr. 5. Obr. 6.
a tu obě rozdvojené části proti sobě se naklonivše posunovaly střední
část, kdežto zadní mnohdy i do výše byla obrácena. (Obr. 8.) Na
okraji rozdvojeného zadečku bylo znamenati hojné žlázy slizné v téže
podobě i uspořádání jako u jiných volně žijících individuí.
Když pak do mísky skleněné, kde tato celá rodina Prorhyncha
balt. byla chována, dány byly nové kousky žížalic, bylo pozorováno
hned v prvém týdnu, že se dvojče moje taktéž připojilo k jiným
mláďatům a vychlípeným z pochvy a otvoru ústního jícnem ssálo krev.
Postavilo se při tom téměř kolmo, tak že rozdělené přední části
spočívaly vespod a zažívací střední čásť i zadní obě poloviny čněly
O dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. 7
výše, tak že vznikl z toho obrázek, obráceně upevněných nějakých
spodků. Zvíře nassálo se při tom zcela dobře tolik krve, že zadní
části byly rozšířeny značně a měřily po délce 0:6 mm, celá délka
obnášela již 1:7 mm. (obr. 6.)
Takto živenému dvojčeti vedlo se tudíž velmi dobře, neboť
jakmile bylo zpozorováno, že jest zažívací dutina prázdna, bylo znovu
nakrmeno. Dne 28. února t. r. (tedy po 4 nedělích) dosáhlo již délky
při natažení 2 mm při šířce 0:25 mm v nejširší části, při čemž zadní
N
Ih à JUL
vl Ne
\
Obr. 7. Obr. 8.
rozdvojená čásť měřila 085 mm; z čehož vidno, Ze rychleji rostla
než přední. Ostatně toto pravidlo platí i pro růst mláděte vůbec, že
se prodlužuje nazad, kdežto přední čásť jen velmi pomalu se zvětšuje
Rovněž u nakrmeného individua bylo pozorováno, že i laloky zažívací
dutiny do předu roztáhly se tou měrou, že i objaly jícen, ačkoliv
pravidelně nad jícen nesahají. (obr. 7.) Způsob života dálšího neměnil
se u dvojčete nikterak a žilo tudíž i následující březen až do polovice
dubna. Měl jsem tudíž pevnou důvěru, že se mně podaří individunm
toto vychovati až do doby tvoření ústrojů pohlavních a dle zkušeností
získaných a uvedených u mláďat ostatních, nebylo o tom pochyby.
|
'
8 XIII. Emil Sekera:
Než jako prvé dvojče u Macrostoma hystrix zašlo nedopatřením,
stalo se tak i s poslednějším. Chtěje totiž ukázati je živé v ústavu
zoologickém prof. VEjpovskéHo převezl jsem je 17. dubna do Prahy,
tak že druhý den ráno ještě bylo konstatováno. Avšak nádobka zůstala
uzavřena a ježto kousky přidaných žížalic ve vysoké teplotě pokoje
počaly rychle se rozkládati, zkazilo se životní ústředí tak, že od-
poledne neshledáno více na živu, rovněž jako ostatní pohlavní indi-
vidua současně převezená.
Pokud te týče ostatních čeledí (jako Microstomid, Mesostomid,
Proboscid, Vorticid a Bothrioplany), jež tvoří vajíčka pevnou skořápkou
opatřená, jež stanou se pak neprůhlednými, jest těžko o rozvoji jich
se hned orientovati, kdežto u Stenostomid*), Macrostomid a Prorhyn-
chidů jsou to blány velmi jemné a průhledné, v nichž dá se týž
snadněji kontrolovati i ve uschovaných zásobách. Jestli pak podobné
tvary dvojčatné v přírodě se vyskytují volně, ujdou jistě pozornosti
naší, ježto poměrně namáhavěji se pohybují, častěji se skrývají aneb
stávají se kořistí jiných vodních obyvatelů. Proto dají se spíše chovem
ziskati a pokusy uvedené o samooplození našich sladkovodních druhů
jsou k tomu přímo vodítkem. —
Výsledky všeobecné.
Ohlédneme-li se v literatuře po zjevech podobných, shledáme,
že již Dueěs*) v r. 1828 kreslí podobné tvary s dvěma hlavami neb
zadečky u Planaria lactea. Avšak případy znázorněné v užším smyslu
nelze zařaditi v typus popsaných dvojčat proto, že byly získány roz-
říznutím těla dotyčné planarie a patří pak na vrub jich činnosti
regenerační, jak v novější době se zdarem otázku tu řeší T. H. Morcan,
BARDEEN a j.
V našem případě jedná se o vysvětlení původu dvojčatných
tvarů z prvého základu zárodků t. j. z vajíčka se rýhujícího a v tom
4) V době nejnovější snaží se v. GRAFF opětně zastávati názor, že nutno
rod Stenostoma Catenula, Microstoma a Alaurina spojiti v jednu jedinou čeleď
Catenulidae, uváděje k tomu důvody, jež nelze za přesvědčivé pokládati. Již
také i způsob vnějšího obalu vajíček u Microstomy na jedné a u Stenostom na
straně druhé mluví proti tomuto názoru v. Grarrové a nutno z ostatních poměrů
organisace jmenovaných rodů přidržeti se výkladu VEjpovsKéHo, že Stenostomidae
a Microstomidae tvoří čeledi samostatné.
5) A. Dueës: Recherches sur l’organisation et les moeurs des Plana-
riées 1828. :
O dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. 9
oheldě musíme se úplně přidržeti vysvětlení, jež v té příčině podal
1888 VEjnovský ohledně původu dvojčat různých zvláště u lumbricidů,
Allolobophora trapezoides a L. terrestris a s nimiž později (1904) úplný
souhlas vyslovil KoRscHkLT“). VEjpovský shledal, že se dvojčata tvoří
velmi záhy z jediného vajíčka, že zárodečné lupeny dříve neb později
se zdvojnásobí a dávají podnět k tvoření zárodků dvojitých, v nej-
různějších osách tělových srostlých, jakž zevrubně ve svém díle')
líčí. Zamítá domněnku v literatuře se udržující, že by mohla 2 indi-
vidua srůsti a vyvolávati tak tvary dvojčatné. Kterak tyto ranné
základy dvojité vzniknouti mohou, pokusil se VEJpovský experimentálně
dokázati, chovaje snešená vajíčka ve zvýšených temperaturách, při
čemž z pravidla se objevila dvojčata jakožto výsledek vývoje embryo-
nálního Aby prvé základy dvojité zjistil, vyšel VEjpovský přímo od
vajíčka v kokonu, jež právě bylo sneseno.
Vajíčko toto rozdělilo se ve 2 stejně veliké, stejně hustým
žloutkem opatřené blastomery. "Tyto však nerýhovaly se dále po
způsobu normálním, nýbrž každá z nich zplozovala další blastomery,
makro- a mikromery, podobné oněm při rýhování normálním. Veypov-
SKÝ usuzuje tedy právem, že prvé 2 blastomery podržely každá pro
sebe povahu normálního vajíčka a že každá z nich může se dále
vyvíjeti jako obyčejné individuum. Obě však individua vyvíjí se dále
a tvoří celek — dvojče. VkEjpovský označuje tento způsob vývoje
vajíčka jakožto „dvojité rýhování“ (Doppelfurchung).
K tomuto výkladu dokládá Konscaezr: „In der Tat erscheint
die Annahme einer sehr frůh entstehenden Sonderung des Keims in
zwei Hälften als die naheliegendste Erklärung für die Entstehung
derartiger Doppelbildungen. Beide Hälften machen eine selbständige
Entwicklung durch, sind aber durch die enge Verbindung, in der
sie sich befinden, beeinflusst, und einzelne Körperpartien erleiden in
Folge derselben eine Verschiebung oder kommen überhaupt nicht zur
Ausbildung‘.
Pozorováním a výkladem VrjpovskéHo a KoRsScCHELTA jest vy-
světlení původu dvojčat dáno a patrně všechny embryonální útvary
dvojčatné u všech kmenů živočišných, tedy i u ssavců jen z dvojıteho
neb snad i mnohonásobného rýhování vajíčka původ mají. Obtížněji
ovšem lze nalézti příčiny pro regenerační dvojčata, leč to nenáleží
v rámec našich pozorování a úvah.
6) Korscherr, Über Doppelbildungen bei Lumbriciden. Zool. Jahrbücher
VII. Supplementband.
7) VespovskY, Entwickl. Untersuchungen. Prag 1888—92.
10 XIII. Emil Sekera:
Naše pozorování v plné míře osvětluje „normální“ tvoření dvojčat
u bilaterií a potvrzuje výklad VyjpovskéHo, ano sledování vývoje
u Macrostoma hystrix ukazuje i na vlastní příčinu vzniku dvojčat.
Z malého vajíčka vylíhlo se jednotné normální individuum, z vajíčka
velkého, (viz výše) povstalo dvojče. I jest na jevu, že toto velké
vajíčko obsahovalo jistě dvakrát tolik tvořivé hmoty, jako vajíčko
malé. A jde dále na jevo, že nastalo zde rýhování dvojité, při čemž
entodermové buňky obou polovin vedly k utvoření jednotného žaludku
střevního, kdežto z plasmy tvořivé vznikla normální těla obou polovin,
při čemž se zajisté samostatně tvořily jícny, zauzliny nervové a
smyslové orgány atd. Stejným způsobem lze vysvětliti i původ dvojčete
druhu Prorhynchus balticus, jakž k tomu ukazuje organisace tělesná
vůči mohutnému žaludku střevnímu. Pouze jediný jícen jest odchylkou
vůči dvojčeti Macrostomy, kterýžto jen vyložen musí býti buď pozděj-
ším základem tohoto orgánu, anebo jistými korrelacemi, které by se
daly zjistiti pouze přesným pozorováním celkového vývoje dvojčete.
Na každý způsob jsou pozorované mnou případy dvojčat u tur-
bellarií významným příspěvkem k teratologii.
Ku konci jest mně vzpomenouti s díky vzácné ochoty a rady
p. prof. VEJDOVSKÉHO, v jehož ústavu jsem mohl této otázce věnovati
bližší pozornost.
Resume des böhm. Textes
„Über Doppelbildungen bei einigen Süsswasser-
turbellarien“.
Bei meinen Zůchtungsversuchen mit den Eiern oder Jungen
unserer Sůsswasser-Turbellarien — wie ich darůber im Zool. Anzeiger
1906 Nr. 5. eine vorläufige Mitteilung veröffentlichte — sind mir
zwei interessante Fälle vorgekommen, welche beweisen, dass auch
in dieser Wurmgruppe Doppelbildungen vorkommen.
Der erste Fall betrifft Macrostoma hystrix, bei welcher ich
zahlreiche nach der Selbstbefruchtung abgelegte Eier züchten Konnte.
Dieselben wurden auf kleine Gegenstände z. B. Pflanzenblätter oder in
leere Hautpanzer oder Schalen der Krustentiere abgelegt. So fand ich in
einer Bosminaschale einmal (23. Mai 1905) zwei solche Eier von denen das
eine 0:12 mm, das andere aber 0'25 mm im Diameter hatte und in der
Mitte mit einer feinen Rinne versehen war. (Fig. 1.) Es war offenbar die
O dvojčatech některých turbellarii sladkovodních. 11
erste Meridionalfurche. Nach vier Tagen konnte man schon beobachten,
dass die Darmpartie schon von der äusseren Hautschicht ganz deutlich
differenziert war und besonders bei dem grossen Ei berührten sich
beide Teile „des Entoderms“. (Fig. 2.)
In drei Tagen später kroch dann aus dem ersten Ei ein kleiner
Embryo (0 34/0:05) aus, wogegen aus dem grossen Ei eine Zwillingsform
von ähnlichen Dimensionen, aber mit zwei „Köpfen* und zwei
„Schwänzen“ zum Vorschein kam. Nurin der Mitte wurde ein Höckerchen
bemerkbar, welches auf eine gemeinsame Darmhöhle hinwies. Die
Richtung der Lage der zusammengewachsenen Körper beider Indi-
viduen war kreuzartig (Fig. 3.) wie eines Diplozoons. Die Augen und
Pharynges waren ganz normal angelegt und wenn sich das Tierchen
langsam bewegte, kam das Hückerchen nach oben zu liegen, wobei
die Köpfe hin und her sich drehten. (Fig. 4.) Ob die Doppelbildung
irgend eine Nahrung zu sich nahm, konnte nicht beobachtet werden,
nur auf das Licht reagierte sie sehr intensiv und wurde fast den
ganzen Tag im Detritus verborgen. Ich konnte dieses Tierchen fast
eine Woche züchten, bis es durch Versehen zu Grunde gegangen
ist, indem das Wasser am Uhrgläschen in den betreffenden heissen
Tagen ausgetrocknet war.
Noch interessanterer Vorfall ist mir bei einer anderen Art
Prorhynchus balticus vorgekommen. Bei einem Individuum, wie ich
in der obenerwähnten Mitteilung dargestellt habe, gelang es mir in
einer Dauer vom 2. Jänner 1906 bis zum 3. März d. J. vierzehn
Kokons zu bekommen. Aus diesen Kokons krochen dann fast vierzig
Juugen heraus, deren Grösse sehr mannigfaltig war, jenach der Zahl
der Eizellen, welche mit ihrem Detterinhalt in Kokons eingeschlossen
zu werden pflegen. Je später die Eier abgelegt wurden, desto kleiner
waren sie und die ausgekrochenen Embryonen waren dann sehr
schwach, nahmen keine Nahrung zu sich und sind in Folge dessen
bald zu Grunde gegangen. Aus der obenerwähnten Zahl der Jungen
entwickelten sich nur zwölf Individuen weiter und waren binnen zwei
Monaten geschlechtlich reifund befähigt die Kokons abzulegen. Aus einem
der Kokons krochen am 1. Februar 1906 zwei normale Jungen und
nebst dem noch eine Zwillingsform mit zwei deutlichen „Köpfen“
und zwei ,Schwänzchen“ — dagegen nur mit einem für Prorhynchiden
typischen Pharynx in der Mitte zwischen den Köpfen. Die Dimensionen
dieser Doppelbildung (Fig. 5.) waren nicht von denen der anderen
Jüngen verschieden — die Länge mass 1:25 mm, die Breite O'1 mm.
In der Mitte war auch die gemeinsame Darmhöhle welche mit deut-
2 XIII. Emil Sekera:
lichem Dotterinhalt angefüllt war. In den abgetrennten hinteren
Körperteilen war nur ein dünner Streifen bemerkbar. Die Doppelbil-
dung reagierte sehr auf das Tageslicht und lag fast die ganze Zeit
um Mittagstunden im Detritus verborgen. Nur am Morgen und Abend
bewegte sie sich hin und her sehr langsam, indem die beiden Köpfe sehr
lebhaft schwankten und die mittlere Körperpartie mit sich schleppten,
wogegen die hinteren Teile fast hosenartig aufgehoben wurden.
(Fig. 8.)
Alle Individuen fütterte ich mit zerrissenen Tubificiden und
da beobachtete ich, dass unser Zwilling gleich in erster Woche sich
zu den übrigens Jungen gesellte und mit dem aus der Mundöffnung
hervorgestreckten Pharynx sehr intensiv das Blut saugte. Dabei
wurden die hinteren Körperteile fast senkrecht aufgehoben und das
Tier wurde in einiger kurzen Zeit so angeschwellen, dass die ganze Länge
17 mm betrag und die erweiterten hinteren Teile 06 mm massen.
(Fig. 6.)
Unserem Jungen gieng also sehr wel, denn es wurde immer
gefüttert, wenn die Darmhöhle leer war. Nach vier Wochen erreichte das-
selbe schon 2 mm Länge (bei der grössten Breite in der Körpermitte
0:25) und die Hinterteile waren 0.85 mm lang, so dass sie gewiss
schneller heranwachsen als die vorderen Kopfteile. Bei demselben
gesättigten Individuum konnte man auch beobachten, dass die Darm-
höhle in die vorderen Kopfteile ausgedehnt wurde, so dass der Pharynx
ganz umgeben war, obwohl bei den anderen normalen Individuen
dieselbe niemals so hoch reicht. (Fig. 7.)
Die Lebensweise der betreffenden Zwillingsform änderte sich
nicht in den folgenden Tagen während des Monates März und der
ersten Hälfte Aprils; nur das Wachstum gieng etwas langsamer fort.
Als ich dann eine Gelegenheit hatte nach Prag zu fahren, brachte
ich das betreffende Junge von Prorhynchus balticus mit, um dasselbe
Herrn Prof. F. Vespovsky in seinem Zoologischen Institute demon-
strieren können. Es ist mir tatsächlich gelungen sammt einigen
anderen Turbellarien das Junge nach Prag lebend zu bringen, aber
durch Zufall blieb das Gläschen geschlossen und alle Individuen mit
unserem Zwilling giengen im rasch faulenden Wasser zu Grunde
(am 17. April.) —
Wenn wir also die Art der Eibildung bei unseren Süsswasser-
Turbellarien erwägen, so sind es nur die Familien Séenostomidae,
Macrostomidae, Prorhynchidae bei welchen die Eier mit feinen, durch-
O dvojčatech některých turbellarii sladkovodních. 13
sichtigen Eihüllen versehen sind — wogegen bei allen anderen eine
farbige, chitinige und dann undurchsichtige Eischale gebildet wird.
Bei den erstgenannten Familien kann man die Entwickelung der
Embryonen in den farblosen Eihüllen leichter kontrolieren, wenn man
solche ablegen lässt oder auf irgend eine Weise ansammelt. Wenn
es also zur Ausbildung der beschriebenen Zwillingsformen in freier
Natur kommt, so können dieselben sehr leicht unserer Aufmerksam-
keit entgehen, weil sie verborgen leben, langsamer sich bewegen und
auch zur Beute anderer Süsswassernachbaren dienen. Es ist dann
immer besser, wenn man solche Formen durch Züchtungsversuche
erlangt und die beschriebenen Fälle bilden den ersten Anfang zur
weiteren Untersuchung der ganzen Frage.
Allgemeines.
In der Litteratur findet man nur bei A. Ducës aus d. J. 1820
ähnliche Formen mit doppelten Köpfen oder Hinterteilen bei der
Art Planaria lactea. Aber diese Zwilingsbildungen wurden auf künst-
liche Weise (durch Zerschneidung) erreicht und gehören also in den
grossen Kreis der Regenerationserscheinungen, welche eine Reihe
namhafter Beobachter schon lange Zeit beschäftigen (T. H. Morcas,
BARDEEN etc.)
In unserem Falle handelt es sich um die Erklärung der Ent-
stehung von Doppelbildungen bei der embryonalen Entwicklung und
hier müssen wir uns derjenigen Deutung anschliessen, welche in
dieser Richtung vornehmlich von VEjpovský*) bezüglich der Bildung der
Doppelembryonen verschiedener Lumbriciden gegeben wurde und
welcher sich später (1904) Korschkrr’) bedingunglos angeschlossen
hat. Vesvovsky hat sichergestellt, dass die Doppelbildungen sehr
früh aus je einem Eie entstehen, dass sich die Keimblätter früher
oder später verdoppeln und auf diese Weise die Bildung der in
verschiedensten Körperachsen verwachsenen Zwillinge veranlassen,
wie er sie ausführlich in dem angezogenen Werke darstellt. Auch
versuchte Vejpovský die Entstehung der Doppelanlagen durch direkte
Beobachtung nachzuweisen, indem er die abgelegten Kokons in
erhöhten Temperaturen züchtete, wobei in der Regel Doppelbildungen
#) VEjpovský, Entwickl. Untersuchungen. Prag 1888— 92.
9) KorscHert, Doppelbildungen bei Lumbrieiden. Zool. Jahrb. Supplement-
band VII.
‘14 XII. Emil Sekera:
als Resultat der embryonalen Entwicklung zum Vorschein kamen. Zur
Sicherstellung der ersten Doppelanlagen gieng Vespovsx* direkt von
der Beobachtung des eben abgelegten Eies aus. Dieses Ei teilte sich
zu zwei gleich grossen und mit gleich dichtem Dotter versehenen
Blastomeren, welche sich weiter in derselben Weise vermehrten, und
Makro- und Mikromeren produzierten wie ein einzelnes Ei bei normaler
Furchung. Vesnovsxy schliesst daher mit Recht, dass jede der ersten zwei
Blastomeren selbständige Anlagen für zwei Individuen bilden kann,
die schliesslich als eine Doppelbildung erscheinen muss und bezeichnet
diese Entwicklungweise als „Doppelfurchung“ (Halbfurchung von Roux).
Mit der Darstellung Vgjpovský's stimmt Korscnertr überein,
indem er sagt: „In der Tat erscheint die Annahme einer sehr früh
eintretenden Sonderung des Keims in zwei Hälften als naheliegendste
Erklärung für die Entstehung derartiger Doppelbildungen. Beide
Hälften machen eine selbständige Entwickluug durch, sind durch die
enge Verbindung, in der sie sich befinden, beeinflusst, und einzelne
Körperpartien erleiden in Folge derselben eine Verschiebung oder
kommen überhaupt nicht zur Ausbildung“:
Durch die Beobachtungen und Deutungen von VrspnovskY und
Korscaezr ist die Entstehung von Doppelbildungen klargelegt und es
ist höchst wahrscheinlich, dass sämtliche embryonale Doppelbildungen
bei allen Tierstämmen, die Vertebraten nicht ausgenommen, nur aus
Doppelfurchung des Eies hervorgehen. Schwieriger ist allerdings die
Ursachen für die durch Regeneration entstandenen Zwillinge zu
statuiren, doch dies gehört nicht in den Rahmen unserer Erwägungen.
Meine Beobachtungen erklären in vollem Masse die „normale“
Doppelbildung bei den Bilaterien und bestätigen die Annahmen von
Vkjpovský, ja die Verfolgung der Entwicklung von Macrostomum
hystrix weist auf die Ursache dieser Doppelbildung hin. Aus dem
kleinen Eie schlüpfte ein normales Einzelindividuum aus, wogegen
das doppelt so grosse (siehe oben) Ei ergab die Doppelbildung. Es
ist einleuchtend, dass dieses grosse Ei gewiss doppelt so viele Bildungs-
substanz enthielt, wie das kleine normale Ei. Und ferner geht es
aus der Beovachtung soviel hervor, dass hier eine Doppelfurchung
eintrat, wobei die Entodermzellen beider Hälften zur Bildung eines
einheitlichen Magendarmes führten, während aus dem Bildungsplasma
normale Anlagen beider Körperhälften mit selbständigen Gehirn-
ganglien, Nerven, Sinnesorganen, Pharyngen ete. hervorgiengen. Ia
gleicher Weise gieng auch die Entwicklung der Doppelbildung von
Prorhynchus baltieus vor sich, nur der einfache Pharynx macht hier die
O dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. 15
Ausnahme. Es ist aber möglich, dass dieses Organ dem Entoderm seinen
Ursprung verdankte und erst zur Zeit entstand, als die Entoderm-
zellen einen einheitlichen Magendarm gebildet hatten.
Zum Schlusse gestatte mir meinen verbindlichsten Dank Herrn
Prof. VEspovskY für seine Ratschläge und die Bereitwilligkeit diese
Arbeit in seinem Institute zu vollenden, auszusprechen.
XIV.
Studien über das Kounowaer Horizont im Pilsner
Kohlenbeeken.
Von Prof. Dr. F. Ryba ia Pribram.
(Mit 4 Tafeln.)
Vorgelegt in der Sitzung am 27. April 1906.
Als ich im Jahre 1903 die ersten Pflanzenüberreste von Kottiken
in der geologischen Abtheilung des Historischen Museums in Pilsen
gesehen und im nächsten Frühjahre den interessanten Fundpunkt aus
eigener Anschauung kennen gelernt habe, reifte in mir der Vorsatz, die
wenig bekannte Flora der sogen. Kounowa’er Schichten im Pilsner
Kohlenbecken einem hauptsächlich die stratigraphischen Ziele verfol-
genden Studium zu unterziehen und die Ergebnisse dieser Forschung
als Beitrag zur Floristik der '!permischen Formation in Böhmen zu
veröffentlichen.
Dank dem unermüdlichen Eifer meines lieben Freundes Prof.
Cyr Rrrr. Purxyné in Pilsen hat sich seitdem das in zwei verflos-
senen Jahren bei Kottiken aufsesammelte Material zu einer schönen
Collection gestaltet, wozu noch die Ausbeute anderer Localitäten in
demselben Terrain, und insbesondere die Funde „V propastech“ bei
Ledec, in hohem Maasse beigetragen haben.
Alle diese sorgfältigen Aufsammlungen wurden mir vom Prof.
PoRgyvě in liebenswürdiger Weise zur Untersuchung zugeschickt, so
dass ich in die Lage versetzt bin, im Folgenden eine kurze Beschrei-
bung und womöglich auch die photographische Abbildung derjenigen
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d, Wiss. II, Classe, 1
2 XIV. F. Ryba:
Arten wiederzugeben, welche für die Flora des Kounowa’er Horizontes
bei Pilsen als new zu betrachten sind.
Die älteren Angaben über die Pflanzen des Kounowa’er Niveau’s
in der Umgebung von Pilsen sind von Carr FeıstmanteL in seinem Werke
„Die mittelböhmische Steinkohlenablagerung“!) in einer Tabelle
ersichtlich gemacht und von mir, soweit die Originale aufzufinden
waren, mit den modernen Bestimmungen identificirt; es sind folgende
Species:
Hymenophyllites stipulatus Gutb. = Sphenopteris stipulata Gutb.
Hymenophyllites cf. semialatus Gein. = Callipteris sp., vielleicht
Callipteris Pellati Zeill. (sp.).
Cyatheites arborescens Goepp. — Pecopteris arborescens (Schloth.)
Brongn.
Cyatheites Miltoni Goepp. = Pecopteris (Asterotheca) © Miltomii
(Artis) Brongn. ex parte em. Kidston.
Alethopteris Serlii Brongn. = Vielleicht Alethopteris Grandinü
(Brongn.) Goepp. ?
Alethopteris pteroides Brongn. — Pecopteris pseudoreopteridia
Potonie.
Alethopteris longifolia Goepp. = Desmopteris Pon Tu
Presl) Potonie.
Callipteris conferta Brongn. sp.
Schizopteris lactuca Presl = Aphlebia crispa Gutb. sp.
Calamites Suckowi Brongn.
Calamites cannaeformis Schloth.
Calamites (varians) Stbg. approximatus Brongn.?
Asterophyllites eguisetiformis Br.
Annularia longifolia Brongn. — Annularia stellata (Schloth.)
Wood.
Annularia sphenophylloides Zenk.
Sphenophyllum Schlotheimi Br. Sphenophyllum verticillatum
5 emarginatum Br. (Schloth.) Bronn.
Lepidodendron dichotomum Stbg. ?
Sigillaria denudata Goepp. = Sygillaria Brardii Brongniart.
Stigmaria ficoides Brongn.
Walchia piniformis Schl.
', Archiv der naturw. Landesdurchforschung von Böhmen. V. Bd., Nro. 3.
(Geologische Abtheilung.)
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 3
Araucaroxylon Schrollianum Gp.?
Carpolites insignis K. F.?
F. KarzER in seiner, Geologie von Böhmen“ S. 1158 führt ausser-
dem aus dem Hangendflötzzuge Cordaites borassifolius Stgb. an.
Bemerkungen zu einigen neu aufgefundenen Pflanzen-
resten aus dem Kounowa'er Horizonte bei Pilsen.
A. Kryptogamae.
1- Pteridophyta.
1. Filices (Farne).
a) Stammreste.
Ptychopteris macrodiscus (Bronen.) Corda.
(Taf. I- R69.)
1836. Sigillaria (Caulopteris) macrodiscus. Brongniart., Hist.
veget. foss., I, p. 418, T. 139.
1838. Caulopteris macrodiscus. Presl, in Sternberg, Ess. Fl.
monde prim., If, fasc. 7— 8, p. 178, Geinitz, Verst. d.
Steink. in Sachs., p. 31, T. XXXV, Fig. 4 (an fig. 5?).
Schimper, Trait. de pal. veget., I, p. 707, T. LIII Fig. 3.
1845. Ptychopteris macrodiscus. Corda, Beitr. z. Fl. d. Vorw., p.
76. Germar, Verst. d. Steink. v. Wettin u. Löbejün, p. 115,
T. XL, Fig. 1. Zeiller, Expl. Carte geol. Fr., IV, p. 102,
T. CLXX, Fig. 2. Zeiller, Fl. foss. terr. houiller de Com-
mentry, lre part., p. 342, T. XXXVII, Fig. 5,6.
1853. Péychopteris oblıqua. Germar, Verst. d. Steink. v. Wettin
u. Lóbejůn, p. 115, T. XL, Fig. 2.
Ein zusammengedrückter ungefähr 20 cm langer Stamm; die
elliptisch-eiförmigen Blattnarben stehen jederseits in 4 deutlichen
Orthostichen, sind bei 7 cm Länge 25 cm breit, an einigen Stellen
wenig scharf begrenzt und weisen unten eine nicht geschlossene Contour
auf. Das Leitbündel ist elliptisch, also vollständig geschlossen, inner-
halb desselben befindet sich ein 1’5 cm vom oberen Ende entferntes,
strichförmiges und etwas umgebogenes Innenbündel, welches an unse-
rem Exemplare nur bei zwei Narben deutlich zu sehen ist. Die
1*
4 XIV. F. Ryba:
Oberfläche zwischen den Blattfussspuren ist ziemlich glatt, aber die
Narben selbst zeigen insbesondere innerhalb des Aussenbündels
deutliche, von abgefallenen Luftwurzeln herrührende Furchen.
Ein einziges Stück von Kottiken bei Pilsen hat eine grosse
Aehnlichkeit mit dem in Flora v, Commentry T. XXXVIL Fig. 5 u. 6
abgebildeten Funde und scheint nach Zeiller als Steinkern mit Cau-
lopteris peltigera Brongn. zu correspondiren.
b) Wedelreste.
Callipteridium crassinervium (H. Potonie) Weiss.
(Taf. III, Fig. 5.)
1880. cf. Alethopteris Virginiana. Fontaine et White, The Per-
mian or Upper Carboniferous Flora of West-Virginia and
Southwest-Pennsylvania, S. 88, T. XXXI, Fig. 1-5, T.
XXXIII, Fig. 1—4.
1880. cf. Alethopteris gigas Gein. bei Fontaine et White, Op. cit.,
3 8Ial. AXXI W050.
1893. Callipteridium crassinervium. Potonié, Die Flora d. Rothlieg. ©
von Thüringen, S. 103, T. XI, Fig. 3, T. XIII, Fig. 1.
Einige Fiederbruchstücke von Ledec und Kottiken. Die Fieder-
chen letzter Ordnung dieser Art sind 4—10 mm lang und im Durch-
schnitt 25 mm breit, allmählich und wenig convergent, mit sehr
stumpfen Spitzen versehen, an der Basis schwach neuropteridisch
eingeschnürt; sie stehen an dem reproducirten Stückchen von Kotti-
ken etwas entfernt, bei Ledec dagegen kommen Exemplare mit dicht
an einander stehenden Fiederchen vor.
Das wichtigste Merkmal ist die aussergewöhnlich breite Mittel-
ader, welche „nur sehr allmählich nach der Spitze zu an Breite ab-
nimmt“ ;sie nimmt an der Basis sogar bis "/„ der Fiederchen-Breite ein
und verläuft fast bis zur Spitze. Die Seitennerven scheinen zwei-
mal-dichotom zu sein und treffen den Rand unter schiefen Winkeln.
Callipteridium gigas. (Gutbier) Weiss.
SIE Io 120)
1849. Pecopteris gigas. Gutbier, Verst. d. Rothl. in Sachsen, 8.
14, T. VI, Fig. 1—3 (T. IX, Fig. 82).
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 5
1858. Alethopteris gigas. Geinitz, Leitpfl. d. Rothl. u. d. Zechst.
IANSACHS O2 11110293.
1870. Callipteridium gigas. Weiss, Studien über Odontopterideu
in Zeitsch. d. Deutschen Geol. Gesellsch., XXII S. 879.
Sterzel, FI. d. Rothl. im nordw. Sachs., S. 49, T. VII, Fig.
4. Zeiller, FI. foss. terr. houiller de Commentry, S. 199,
T. XX, Fig. 1—3. Zeiller, FI. Foss. bass. houill. et perm.
d'Autun et d'Épinae, 8. 78, T. IX, Fig. 4. Grand’ Eury,
Géol, et paléont. du bass. houill. du Gard, S. 292, T. XIX,
Bie22, 3, 4 Sterzel, Pl. d. Rotl. v. Oppenau, 9: 275, T.
VIII, Fig. 1—5.
Diese Art tritt nach meinem Material sehr häufig bei Kottiken
auf. Die Bruchstücke sind erhalten bis zu 20 cm Länge und 45 mm
Breite. Von den übrigen Localitäten des Kounowa’er Horizontes im
Pilsner Kohlenbecken, d.h. von Ledec, Čabálka, Trnowä, Malesitz ete.
ist mir diese Species bis jezt nicht bekannt.
Das Taf. I, Fig. 2 in natürlicher Grösse dargestellte Fieder-
bruchstück zeigt, wie sich die Fiedern allmälich verschmälern und wie
sie in ein kleines oval-lineares Endblättchen auskeilen, welch’ letzeres
von wenig grösserer Länge ist als die vorhergehenden.
Die Fiederchen sind unten 16 mn lang und 5 mm breit, die ober-
sten sind nur 6 mm lang und ungefähr 3 mm breit, an einem ande-
ren Exemplare (T. I, Fig. 1) sind sie bis über 20 mm lang und bis
6:5 mm breit, entweder abwechselnd oder fast gegenständig angeheftet,
meist annähernd rechtwinklig abstehend und häufig ein wenig sichel-
förmig aufwärts gebogen, sich mit den Rändern berührend oder an der
Spitze getrennt, schwach gewölbt, mit der ganzen Basis ansitzend oder
am Grunde ein wenig eingezogen, oben abgerundet oder stumpflich-
spitzig.
Die Mittelader ist kräftig, rinnenartig eingesenkt, nicht herab-
blaufend, wenig vor der Fiederspitze verschwindend. Die Seitennerven
sind sehr zahlreich und mehrfach dichotomirend; sie gehen ziemlich
steil von dem Mittelnerven ab, biegen sich dann etwas nach rückwärts
und erreichen den Rand unter Winkeln von 50°—70°. Neben der
Mittelader treten beiderseits kurze Aderchen direkt aus der fein längs-
gestreiften Rhachis heraus.
Die jüngeren oder überhaupt die kleineren Wedel von Calipteri-
dium gigas (Gutbier) Weiss könnte man mit denjenigen von Callipte-
ridium pteridium (Schloth.) Zeill. verwechseln ; ein gutes Erkennungs-
6 XIV. F. Ryba:
merkmal liefern aber die Secundárnerven, welche bei Callipteridium
pteridium viel lockerer stehen. Das ähnliche Callipteridium Regina
(A. Römer erw.) Weiss unterscheidet sich von Callipteridium gigas,
durch breitere Fiederchen sowie durch das terminale, weniger zuge-
spitzte und grössere Blättchen der secundären Fiedern.
Callipteridium pteridium (Schloth.) Zeill.
(Wat Il, Bi? 4,5, 6.)
1820. Filicites pteridius. Schlotheim, Petrefactenkunde, S. 406.
1828. Pecopteris pteroides. Brongniart, Prodr., S. 57 (? Hist.
; vépét.: 1083 1, 19929, E99 Bio, 12),
1833. od. 1834. Pecopteris ovata. Brongniart, Hist. végét. foss.,
-E T. 107, f. 4; S. 328. Sternberg, Ess. Fl. monde prim.,
II, fasc. 7—8, S. 150.
1836. Allethopteris ovata. Goeppert, Syst. fil. foss., S. 315.
1839. Neuropteris mirabilis. Rost, De filic. ectyp., S. 23.
1845. Neuropteris ovata. Germar, Verst. d. Steink. v. Wettin
und Löbejün, 8. 33, T. XII.
1869. Neuropteridium mirabile. Weiss, Foss. Fl. d. jüngst. Stein-
kohl., S. 29.
1870. Callipteridium mirabile. Weiss, Zeitschr. d. deutsch. geol.
Gesellsch. XXII, S. 877. Weiss, Aus d. Steink., S. 14, T.
13, Fig. 85, 86.
1877. Callipteridium ovatum. Grad’Eury, Fl. carb. du dep. de
la Loire, S. 109. Zeiller, Expl. Carte géol. Fr., IV, S. 66,
T. CLXVI, Fig. 3, 4. Renault, Cours bot. foss., III, S. 155,
2.10, Bio. 41 [8 Rio. 3,4.
1880. Callipteridium Pardeei. Lesquereux, Coal-Fl, S. 169,
Atlas 1879, T. XXVI, Fig. 2, 3.
1888. Callipteridium pteridium. Zeiller, Fl. foss. terr. houiller
de Commentry, 1re part, S. 194 T. XIX, Fig. 1-3. Zeiller,
Fl. foss. bass. houill. et perm. d’Autun et d’Epinae, S. 76,
T. VIII, Fig. 12, 13. Zeiller, Bass. houill. et perm. de
Brive II. Fl. Foss., S. 33. Potonié, F1 d. Rothl. v. Thü-
rincer, 106, I. IX, Bio. 3.
Diese Art fand sich häufig bei Ledec, seltener bei Kottiken.
: An dem Taf. II, Fig. 6 abgebildeten Wedelstück von Kottiken
sieht man die spitzständigen, langen und alethopteridisch-herablau-
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 7
fenden Fiederchen, welche sich weiter unten in breit-lineare Fiedern
zweiter Ordnung auflösen. Die Spindeln sind mit „decursiven,“ drei-
eckigen Fiederchen besetzt. Die Rhachis ist fein längsgestreift.
Die Fig. II, Taf. 5 habe ich hauptsächlich zur Veranschaulichung
der Nervatur abbilden lassen. Das Stückchen ist bei Ledec vorge-
kommen und besteht aus zwei 5'5 cm langen secundären Fiedern. Die
Fiederchen sind durchschnittlich 13 mm lang und über 4 mm breit,
ein wenig sichelförmig gekrümmt, mit schwach convergenten Rändern,
an der Basis sich berührend, am oberen Ende abgerundet. Der
Mittelnerv ist nicht besonders kräftig und am Grunde nicht herablau-
fend, die Seitennerven sind zahlreich, einmal bis dreimal gegabelt,
die unteren Secundärnerven treten direkt aus der Rhachis.
Wie sich diese Species von Callipterıdium gigas (Gutbier) Weiss
unterscheidet, habe ich schon bei der Beschreibung des letzteren erwähnt.
Callipteridium Rochei (Zeiller) Weiss wird gegenüber Callipteridium
pteridium durch eine deutliche Oehrchenbildung, schwächere Narben-
gabelung, sowie durch stärkere und weniger dichte Secundärnerven
charakterisirt.
Callipteridium aff. Regina (A. Roemer erw.) Weiss.
Einige Callipteridium-Reste von Ledec scheinen eine Mittelform
zwischen Callipteridium gigas (Gutbier) Weiss ernerseits und Calli-
pteridium pteridium (Schloth.) Zeill. andrerseits zu bilden, ihre Fiedern
letzter Ordnung sind aber viel breiter, so dass das Verhältniss der
Länge zur Breite ähnlich demjenigen bei Callipteridium Regina (A.
Roemer erw.) Weiss erscheint. Der Mittelnerv läuft nicht bis zur
Spitze fort, die Secundärnerven sind zweifach, selten dreifach dicho-
tom, dafür bilden sie „mit dem Mittelnerven und mit dem seitlichen
Blattrande spitze Winkel“, — ein Kennzeichen, welches nach
Rorner!) und Porosı?) für Callipteridium Regina charakteristisch
sein soll.
Callipteridium subelegans (H. Potonié) Weiss.
(lat T Bios.)
1890. cf. Callipteridium pteridium. Zeiller, Bass. houill. et perm.
d' Autun et d’Epinac, S. 76, T. VII, Fig. 13.
1) F. A. Roemer, Die Pflanzen des productiven Kohlengebirges am südlichen
Harzrande und am Piesberge bei Osnabrück, S. 29.
?) H. Potonié, Die Flora des Rothliegenden von Thüringen, S. 105.
8 XIV. F. Ryba:
1893. Callipteridium subelegans. Potonié, Die Flora des Rothlie-
genden von Thüringen, S. 107, T. XI, Fig. 3, T. XIIL
Fig. 4.
Obzwar ich schon auf Grund der früheren Funde bei Ledec die
Anwesenheit dieser von Poroxté aufgestellten Species im Pilsner Kou-
nowá'er Horizonte vermuthet habe, ist es mir gelungen erst in der
der letzten Sendung von Kottiken dieselbe unzweifelhaft zu con-
statiren.
Es ist ein 20 Centimeter langer und 8 Centimeter breiter Wedel
mit allen von Poronté angegebenen Merkmalen. Fiedern vorletzter Ord-
nung sind 5°5 bis 6 cm lang und ungefähr 15 mm breit. Fiedern
letzter Ordnung sind bis 10 mm lang und gegen 2 bis fast 5 mm
breit, sie stehen nicht so steil auf den Spindeln letzter Ordnung wie
bei Callipteridium pteridium (Schloth.) Zeill. und zeigen hie und da
eine schwache Oerchenbildung wie Callipteridiun Rochei Zeill. (sp.),
sie berühren sich nicht gegenseitig und sind durch schwache Ein-
schnürung ausgezeichnet.
Mittelnerv der Fiederchen ist bis ?/, hinauf breit, Nervchen
sind höchstens zweimal gegabelt, „daher auch ihre Fussstücke (in der
Nähe des Hauptnerven) eng aneinander stehend und die ganze Fläche
gleichmässig eng — genervt erscheinend.“ (Potonié, Op. cit. S. 109!)
Odontopteris suberenulata (Rost) Zeiller erw.
Unter dem Material der ersten Aufsammlungen von Kottiken
und Malesitz finden sich einige Fragmente von Fiederspitzen, deren
Aehnlichkeit mit Odontopteris subcrenulata nicht zu verkennen ist
und die sonst mit der folgenden Neurodontopteris auriculata (Brongn.
emend.) Potonié leicht zu verwechseln sind. Sie unterscheiden sich
von der letztgenannten Species dadurch, dass ihre Nervchen etwas
regelmässiger und meist deutlicher sind und verhältnissmässig dichter
stehen. Ausserdem sind die Fiedern der Odontopteris suberenulata
„meist mehr lineal gestaltet“ und ihre Kuppen „sind mehr halbkreis-
förmig contourirt“ (Vrgl. Potonié, Thüringen, S. 134 und Derselbe
Abbildg. u. Beschreibg. Foss. Pflanzen-Reste, Lief. II, 26.1).
Neurodontopteris auriculata (Brongn. emend.) Potonie.
Von dieser hat Art die geologische Sammlung der k. k. montanist
Hochschule in Pribram im Jahre 1905 von einem hochverdienten Local-
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 9
sammler Bayer aus Pilsen ein einziges Stück erworben. Es ist sehr
fragmentarisch und in verwittertem weichem Materiale von Ledec
schlecht erhalten, 7 cm lang, fast 5 cm breit und besteht aus einer
fein gestreiften Rhachis, von der rechts und links 4 abwechselnde,
unvollständige Fiederchen abgehen. Die äussere Gestalt der Fieder-
chen, die Art ihrer Anheftung sowie die Nervatur entsprechen voll-
kommen der von Potonié, Thüringen S. 125 u. folg. angegebenen
Diagnose. Die specielle Beschreibung und Abbildung muss den weiteren
Funden überlassen werden.
Linopteris Germari (Giebel) Potonié.
Rap ie)
1857. Lonchopteris Germari, Giebel, Palaeontol. Unters. (Zeit-
schrift f. d. ges. Naturw.) 9. 301— 503, T. I.
1862. Dictyopteris Schuetzei. A. Roemer, Beiträge znr geol.
Kenntnis des nordw. Harzgebirges, S. 30, T. XII, Fig. 1.
Potonié, Die Flora d. Rothlieg. von Thüringen, S. 145,
XVI Big. 27,1% XX Hig,2.
1864—65. Sagenopteris laeniaefolia. Goeppert, Foss. FI. der
perm. Format., S. 127, T. IX, Fig. 11—13.
1880. An Neuropteris dictyopteroides. Fontaine u. White, Perm.
a. upp. Carb. Fl. of West-Virginia und S. W. Pennsyl-
vania, S. 49, T. VIII. Fig. 3—5.
1897. Linopteris Schuetzei. Potonie, Lehrb. d. Pflanzenpalaeont.
S. 154.
1897. Linopteris Germari. Potonie, Lehrb. d. Pflanzenpaleaont.,
S. 154. Potonie, Abbildung. u. Beschreibg. foss. Pflanzen-
Reste der palaeozoischen und mesozoischen Format.
Lief. II, 30.
1901. Lonchopteris Schuetzei u. Sugenopteris Schuetzei. A. Roemer,
Manuscript, veröffentlicht bei Sterzel, Weitere Beiträge zur
Revision der Rothliegendflora v. Ilfeld, S. 593.
Ein isolirtes Fiederchen von Kottiken, schwach sichelförmig ge-
bogen, 18 mm lang und über 6 mm breit (also fast 3mal länger als
breit), an der Basis herzförmig eingeschnürt, mit fast parallelen
Rändern und einem stumpf abgerundeten Ende. Der Mittelnerv deut-
lich sichtbar und im obersten Theile des Fiederchens verschwindend.
19 XIV. F. Ryba:
Adermaschen (besonders ,die rechtwinklig auftreffenden randstän-
digen!“) klein.
Aphlebia Erdmannii (Germar) H. Potonie.
(Fat Gr Bier 3:773):
1849. Selaginites Erdmannii. Germar, Verstein. von Wettin und
Löbejün, 6. Heft, 1849, S. 61, T. XX VI.
1858. Pachyphyllum fimbriatum. Lesquereux in Rogers, Geol. of
Penns. II, 2, 1858, S- 003,15 Dies
1858. Pachyphyllum hirsutum. Lesquereux I. c. S. 863, T. VIII,
Fig. 3.
1869. Sprropteris Erdmannii. Schimper, Traité de paléont. véget.
I, 1869, S. 689, Atlas S. 19,#T. XEIX, Eie732 =aCopie
nach Germar.
1869. Rhacophyllum hirsutum (Lesqu.) Schimper, Traité ete. I,
S. 687 und Lesquereux, Coal-Flora 1880, S. 318, Atlas
1809, TBV, Big. 2.
1890. Schizopteris Gutbieriana Preslcf. Grand’ Eury, Bass. houill.
du Gard, S. 300, T. XII, Fig. 15.
1892. Aphlebia Dessortü. Zeiller, Fl. foss, de Brive, S. 51,
Le IX mon 24;
1893. Aphlebia Erdmanmii. Potonie, Die Fl. des Rothlieg. in
Thurneen Ss, 158, 41. XXL
Ein flaches, blattartiges, theilig-gefiedertes Gebilde, von dem der
oberste Theil und ausserdem noch ein der Germar’chen Figur A ähn-
liches Bruchstück abgebildet sind.
Die obere Partie dieser aphleboiden Bildung besteht aus dem
Mittelstück und aus sechs Seitenästen, welche von dem ersteren paar-
weise (rechts und links) unter einem mehr oder weniger spitzigen
Winkel abgehen und wieder fiederartig vertheilt sind. Die Spreu-
schuppen, resp. Stachel -- ähnlichen Organe, welche den 10 cm langen
und 5 cm breiten Rest bekleiden, stehen ziemlich dicht, wie z. B.
an der Germar’schen Figur B, und haften nicht nur dem Rande an,
sondern bedecken namentlich die ganze Fläche der Seitenäste sowie
den freien Theil des Mittelstücks. Der übrige Theil der Fläche ist mit
kleinen Vertiefungen versehen, welche von den abgefallenen Schuppen
herrühren.
Das zweite Exemplar muss entweder der Basis des Wedels oder
einer grösseren Aphlebia angehören; die Seitenäste sind nicht er-
ání re. ne
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 11
halten und anstatt der Vertiefungen sieht man hie und da Höckerchen,
„auf denen Schuppen, die dann an ihrem Grunde als zwiebelartig an-
geschwollen zu bezeichnen sind, gesessen haben.“ (Potonié, Op. cit.,
S. 158!). Die hervortretenden Unebenheiten sind gegen den Rand zu
weiter von einander entfernt, nach der Mitte hin sind sie aber sehr
genähert und bilden bisweilen auch unter einander fliessende Reihen.
Vorkommen: Kottiken bei Pilsen; 2. Exemplare in der Samm-
lung der k. k. montan. Hochschule in Pribram, 1 Exemplar im Pilsner
Museum.
Aphlebia Germarü (Zeiller) Presl.
(Rat. =, Biel).
1847. Schizopteris lactuca. Germar,- Verst. d. Steink. v. Wettin
und Lóbejůn, S. 45, T. XVIII, Fig. 1a, 1b, T. XIX.
1852. Palmacites caryotoides Sternb.? in Ettingshausen, Flora
von Stradonitz, S. 17, T. I, Fig. 3.
1888. Aphlebia Germaru. Zeiller, Fl. foss. de Commentry,
S. 289, T. XXXIV. Potonie, Die Fiora des Rothlieg. v.
Thüringen, S. 157, XXIII, Fig. 1.
Die äussere Gestalt der Aphlebia Germarii Zeiller (sp.) ergiebt
sich zur Genůge aus unseren in ", die uns vorliegenden Reste der
Art darstellenden Figuren.
Das besser erhaltene Stück, von dem sich auch der negative
Abdruck im Pilsner Museum befindet, ist in der Schlucht „V pro-
pastech“ bei Ledec vorgekommen. Es ist gegen 10 cm lang und über
8 cm breit, zweifach (?) fiederiggelappt, mit ziemlich gut contourirten
unregelmässigen Spreitentheilen. Die Mittelaxe des Gebildes ist unten
1', cm breit, die schief abstehenden Fiedern erster Ordnung sind
abwechselnd, herablaufend und wellig umgebogen, und sind 2—3 cm
von einander entfernt. Die Fiedern letzter Ordnung, resp. die Lappen
sind auch abwechselnd, aber ihre Form ist schwer zu bestimmen, da
dieselben in das Gestein eindringen und in Folge dessen nur ihre
basischen Theile zur Schau tragen.
Von der Aphlebia crispa Gutbier (sp.) unterscheidet sich unsere
Species, wie Zeiller, Op. eit. S. 291 bemerkt, durch folgende Merk-
male: Sie ist regelmässiger gelappt, hat eine mehr ovale Gestalt, eine
relativ engere Eniwickelung der Axen, die Sinus der Lappen sind viel
tiefer eingeschnitten, und endlich zeigen die Lappen eine mehr lineare
Form. Recht ähnlich der Aphlebia Germari Zeiller (sp.) ist weiter
12 | XIV. F. Ryba:
die von ZeisLer bekannt gegebene Aphlebia elongata Zeiller (sp.),
speciell die Fig. 4, Taf. XXXII in der Flora von Commentry, nur
sind die Nerven unserer Art sehr zahlreich, fein, parallel verlaufeud
und bis in die letzten Lappen gehend.
2. Sphenophyllaceae.
Sphenophyllum oblongifolium Germar.
(Taf. I, Fig. 4. 5.)
1828. Rotularia oblongifolia, Germar u. Kaulfuss, Act. Ac. Caes.
Leop. Car. Nat. Gur. XV, P.II. S. 225716503"
1845. Spenophyllites oblongifolius. Germar, Die Verst. der
Steinkohlengeb. v. Wettin u. Löbejün im Saalkreise II, S. 18,
eV 1022:
1855. Sphenophyllum oblongifolium mit angustifolium. Geinitz,
Die Verst. d. Steinkohlenf. in Sachsen, S. 12 (exkl. angu-
stifolium), T. XX, Fig. 11— 14. v. Roehl, Foss. Fl. d. Stein-
kohl.-Format. Westi., S. 32, T..IV. Fig. 1822208:
1880. Sphenophyllum oblongifolium. Zeiller, Vég. Foss. du terr.
carb. de la France, S. 33, T. CLXI, Fig. 7,8. Renault,
Cours de Botan. foss. IT, S. 88, T. XIII, Fig. 15 —17. Sterzel,
Flora d. Rotlieg. im Plauenschen Grunde, S. 104, T. X.
Fig. 2 u. 2 a—c. Zeiller, Mém. Soc. ‘géol. d. France Nro.
065926, 1TE34 Renault, Études sur la terrain
houill. de Commentry II, Flore fossile, 2e Partie, S. 483, T. L,
Fig. 1—5. Sterzel, Fl. d. Rotlieg. v. Oppenau, SŠ. 324,
T. XI, Fig. 5, 6? Zeiller, Bass. houill. et perm. de Brive
IT 2 1108354 1510. PA VAB PDC:
Das häufigste Sphenophyllum bei Kottiken und Ledec. Die Quirle
sind 6blättrig, von den Blättern sind zwei kleiner und vier grösser
(Trizygia - Beblätterung!) Die Form der Blätter ist länglich ver-
kehrt eirund oder länglich-keilförmig, in zwei flache und ge-
zähnte Loben getheilt, die grösseren Blätter sind über 8 mm, die
kleineren höchstens 5 mm lang. Von der Basis gehen 2 Hauptverven
aus, die sich einfach oder auch zweifach (nicht selten einseitig!)
teilen und in ziemlich paralleler Stellung in die einzelnen Zähne ein-
münden.
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 13
3. Calamariaceae.
C'alamites (Calamophyllites) varıans forma semicircularis W. (sp.).
Von diesem Calamiten sind mir 3 Bruchstücke von Kottiken
bekannt. Zwei von ihnen sind gerade so beschaffen, wie die Taf. XVI,
Fig. 7 und 8 in Weiss, Steinkohlen-Calamarien II abgebildeten Exem -
plare, nur sind sie noch unvollständiger erhalten, indem die Periode
gar nicht markirt ist und blos die grossen Astnarben gedrängt, oben
abgeplattet und unten halbkreisförmig erscheinen. Das dritte Stück
ist 20 cm lang und 10 cm breit, seine Zugehörigkeit zu C'alamo-
phyllites varians ist zweifellos, aber die specielle Form lässt sich
nicht bestimmen.
Annularia spicata (Gutbier) Schimper.
(Bat, Me 25732)
1849. Asterophyllites spicata. Gutbier, Verst. d. Rothlieg. in
Sachs., S. 9, T. II, Fig. 1—3. Geinitz, Leitpfl. d. Rothlieg.
u. d. Zechsteingeb. od. d. perm. Format. in Sachsen, S. 8.
Geinitz, Dyas, II. Heft, S. 136.
1869. Annularia spicata, Schimper, Traité de paléont. végét. I,
S. 350, IH. S. 459. Zeiller, Bass. houill. et perm. de
Brive II. Fl. foss., S 68, T. XI, Fig. 2—4. Potonie, Die
Fl. des Rothlieg. v. Thüringen, S. 175, T. XXIV, Fig. 7.
1869 —72. Asterophyllites spicatus. Weiss, Foss. Fl. d. jüngsten
Steinkohlenf. u. d. Rothlieg., S. 128, T. XVIII, Fig. 32.
1887, Annularia microphylla Sauveur in Stur, Carbon-Fl. d.
Schatzlarer Schichten, 2. Calamarien, S. 211, T. XIV, Fig.
Sur
Dieser Calamarienrest ist bei Ledec in der Schlucht „V pro-
pastech“ und bei Čabálka (1 Stück) sehr fragmentarisch erhalten;
man hat meistens von ihm nur kleine Stücke gefunden, welche aus
primären Astchen und höchstens noch aus einem oder dem anderen
haftenden Secundärzweigchen bestehen. Erst in der letzten Zeit hat
mir mein Freund Prof. C. Ritter Purkyně ein etwas ausgelaugtes
Exemplar von Ledec eingesendet, an dem alle Charaktere dieser höchst
zarten und zierlichen Pflanze schön ausgebildet sind.
Das mir zugesendete Exemplar habe ich auf Taf. III, Fig. 3
abbilden lassen; es ist 10 cm lang und unten 6 cm breit, sein Stämmehen
ist unten 25 mm breit, fein gestreift und gegliedert; die einzelnen
14 XIV. F. Ryba:
Glieder sind von unten nach oben 20 mm, 15 mm, 11 mm, 8 mm,
65 mm, 4 mm und 2 mm lang. Stengel zweiter und dritter Ordnung
sind gegenständig, auch fein gestreift und fast aufrecht abstehend.
Die Blattquirle des Hauptstengels messen höchstens 9—12 mm im
Durchmesser, die kleinen Blattquirle der Secundär- und Tertiärzweige
haben ungefähr 4—7 mm im Durchmesser. Die Grösse der Blätter bei den
dem Hauptstämmcehen ansitzenden Quirlen schwankt zwischen 3 u. LO mm
bei den secundären und tertiären Quirlen zwischen 25—5 mm. Die
Form der Blätter ist lineallanzettlich, die kleinsten von ihnen stehen
normal zu 6 an den zarten Zweigen dritter Ordnung, die grösseren
zu 9 oder mehr an denen der zweiten Ordnung beisammen; sie sind
an ihrer Basis zu einem manchmal kaum merklichen Ringe verwachsen,
welch letzterer am stärksten an den Blattquirlen der Hauptzweige
entwickelt erscheint.
Calamostachys (Stachannularia) tuberculata (Sternberg) Schimper.
Ziemlich zahlreich und schön. Besonders gute Exemplare von
Kottiken sind durch Kauf in den Besitz der geol. Sammlung des
k. k. montan. Hochschule in Pribram übergegangen; ausserdem ist
diese Calamostachys einigemal bei Ledec vorgekommen.
Huttonia carinata Germar.
Die mittlere Partie der abgeblatteten Ähre. Fundpunkt: Kot-
tiken, 1 Stück.
Cingularia typica Weiss.
Ein abgebrochener plattgedrückter fertiler Blattkreis von Kottiken.
Equisetites grandis Ryba (n. sp.).
(Taf. HI, Fig 7.)
Es sind zwei Diaphragmen von Kottiken, von denen das eine
in unserer Abhandlung reproducirte im Abdruck einer elliptischen (?)
Fläche von ungewöhnlich grossem Durchmesser entsprechen dürfte.
Dieselbe markirt sich durch eine Reihe von knotenförmigen Fältchen,
welche nach innen mit einer linearen Auftreibung begrenzt sind und
dann in die glatte Scheidewand übergehen, nach aussen von einem
etwa 17 mm breiten Ringe umgeben sind, welcher unter der Lupe
eine höchst feine radiale Streifung wahrnehmem lässt und in regel-
mässigen, 20 mm betragenden Distanzen mit 11 mm langen und
ziemlich tiefen Einschnitten versehen ist.
Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 15
Obzwar die Scheidenzähne nicht sichtbar sind, liegt kein Grund
vor, diese Pflanze von Équisetites zu trennen; die detaillirte Beschreibung
und botanische Erklärung derselben, sowie der Vergleich mit anderen
Species dieser Gattung, besonders mit Æquisetiles lingulatus Germar
(Verst. d. Steinkohlengeb. von Wettin und Löbejün 8. 27, T. X, Fie. 11),
lässt sich so lange nicht durchführen, als uns ein reichlicheres Ma-
terial zur Verfügung stehen wird.
4. Lycopodiales.
Lepidophytae: Bothrodendron Lindley und Hutton.
cf. Bothrodendron minutifolium Boulay (sp.).
(Taf. II, Fig. 8.)
1876. Rhytidodendron minutifolium. Boulay, Terr. houill. du Nord de
la Fr., 9. 39, T. HI; Fig. 1. Renault, Cours bot. foss., H,
8.52, L. XI, Bed 2.
1879. Bothrodendron minutifolium. Zeiller, Expl. carte geol.
Fr., IV; S. 117; Bull. Soc. Géol , 3e Série, XIV, S. 180,
T. IX, Fig. 1, 2; Flore foss. de Valenciennes, S. 491,
T. LXXIV, Fie. 2—4. Kidston, The Flora of the Carboni-
ferous Period., second papér. Proc. Yorks. Geol. and Po-
lytech. Society, S. 350, T. LIX, Fig. 1—3. Zalessky, Végét.
foss. du terr. carbonifere du bassin du Donetz I. Lyco-
podiales, S. 44, T. VI, Fig. 6, 6a, 9, 9a.
1893. Sigillaria (Bothrodendron) minutifolia. Weiss, die Sigil-
larien der Preuss. Steinkohl. und Rothlieg. Geb., Subsigil-
lavien, 8-49, 7. T, Rio: 3, 4,6, PIP- 1:
Dieser formenreiche Bothrodendron scheint auch bei Kottiken
nicht selten vorzukomuen, aber der Erhaltungszustand ist so ungünstig,
dass seine definitive Bestimmung erst den weiteren Funden überlassen
werden muss.
Die Blattnarben sind sehr klein, breiter als hoch, mehr gerundet,
die 3 Närbehen in der Blattnarbe, sowie der punktförmige Höcker
über derselben habe ich virgends beobachten können.
Zur Orientation für die Sammler im Terrain von Kottiken ist
in unserer Abhandlung ein Exemplar abgebildet, an dem die lepido-
dendroiden Polster schwach angedeutet sind und welches wahrscheinlich
die Oberfläche eines jungen Zweiges darstellt.
16 XIV. F. Ryba:
Lepidophytae: Sigilluriaceae.
Sigillaria camptotaenia Wood.
(Date IN Elie a 4,5: Cu 8)
1857. Sigillaria rimosa. Goldenberg, Flora Saraep. foss. II, S. 22,
T. VI, Fig 1—4; HI, S. 42, T. XH, Fig. 7?, 8?; v. Roehl,
Palaeontogr. Bd. XVIII, S. 93, T. XXX, Fig. 5.
1860. Asolanus camptotaema. Wood, Proc. Acad. nat. sc. Philad.,
Jun Ss 238, Vo aie
1860. Lepidodendron barbatum. A. Roemer, Beiträge zur geol.
Kenntniss des norwestl. Harzgebirges, IV, S 196, T. XXXI,
Fig. 12; dasselbe in Palaeontogr. Bd. IX, S. 40, T. VII.
Fig 12.
1866. Sigillaria monostigma. Lesquereux, Geol. Survey of Illinois
II, S. 449, T. 42, Fig. 1—5; Coal flora of Pennsylvania etc.
S. 468, T. LXXHI, Fig. 3—6.
1369. Sigillaria camptotaenia. Wood, Trans. Americ. phil. Soc
XIII, S. 342, T. IX, Fig. 3; Zeiller, Bassin houill. de Valen-
ciennes, S. 588, T. LXXXVII, Fig. 4-6; Weiss-Sterzel,
Sigill. d. preuss Steink.- u. Rothlieg.-Gebiete II, S. 66,
T. IV, Fig. 20—25, T. V, Fig. 28—30.
1877. Pseudosigillaria monostigma. Grand’ Eury, Flore carb.,
du depart. de la Loire, S. 144.
1590. Sigillaria-Camptotaenia monostigma. Grand’ Eury, Géologie
et paléontologie du bassin houiller du Gard, S. 262, T. IX,
Fig. 4 u. 7.
1890. Sigillaria-Camptotaenia gracilenta. Grand’ Eury, Géol. et
paléont du bassin houill, du Gard. T. IX, Fig. 6. u. T.
XXII. Fig. 1.
Bei Kottiken isi diese Sigillaria-Species ziemlich häufig und liegt
uns in mannigfachen Erhaltungsstadien vor. Bevor ich zur Beschrei-
bung derselben übergehen werde, gebe ich wörtlich die Diagnose von
Weiss (Op. cit., S. 65. u. 66!) wieder:
„Stämme, deren Oberfläche bisher nur leioderm gefunden wurde,
aber mit mehr oder weniger geschlängelten Runzelungen oder Streifen
versehen ist, die schräg von Narbe zu Narbe verlaufen. Die Blatt-
narben bei guter Erhaltung zwischen querrhombisch und querelliptisch
mit spitzen und in querlaufende Kanten verlängerten Seitenecken. In
der Narbe haben die 3 Närbehen eine solche Umbildung erfahren,
dass sie wohl kaum zu 3 auftreten, sondern mehr oder weniger
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 17
deutlich einen Ring bilden. Unter der Narbe, manchmal auch über
ihr ein glatteres etwas convexes, oft schwanzförmiges Feld, das in
die Runzeln sich auflöst. Der convexe Streifen unter der Narbe
setzt sich als Strang durch die Rinde bis zum Holzkörper fort und
bildet auf dem entrindeten Steinkern vorstehende Wälste oder CPE
in Knorrienform.
Die Blattnarbe wird häufig dadurch scheinbar verändert, dass
der oberste in der Narbe endende Spitzentheil dieser Wülste sich
ablöst und abfällt und eine concave, länglich elliptische bis rundliche
Narbe hervorruft, die nicht Blattnarbe ist. Von den Haupt-Schrägzeilen
die steileren am meisten vortretend. Kohlenrinde stets dünn.“
T. IV, Fig. 1. Ein 6 cm langes und in der Mitte 8:5 cm breites
Fragment, an dem aus der runzeligen Rindenoberfläche drei in einem
schrägen Zeile stehenden Narben hervorspringen, welche die oben
beschriebene Beschaffenheit der Blattnarbenfläche deutlich dokumen-
tiren. Über den Narben, insbesondere über der untersten, findet sich
eine rinnenartige Einsenkuug mit einem schwachen Pünktchen darin,
welches an den „Knotenpunkt“ anderer Sigillaria-Spezies erinnert.
Der schwanzförmige Anhängsel unter dem sackförmigen Theile ist
gerade so wie an der Weiss’schen Abbildung Op. cit. T. IV, Fig. 22
u. 22a nur angedeutet, aber das Streifensysten ist deutlich wellen-
förmig und lauft von jeder Blattnarbe nach 4 Richtungen aus. Die
Entfernung der mittleren Narbenpunkte in II beträgt 20 mm (Siehe
die nebenstehende Schema !).
T. IV, Fig. 4. Flachgedrücktes Stämmchen, nur auf einer Seite
gut erhalten. Von den drei Hauptzeilen schneiden sich 1. u. II. oben
unten 93°, die dritte Hauptzeile, Diagonale der beiden ersteren, (III)
macht mit (I) etwa 46°. Die Distanz der Blattnarben in der Richtung
(I) beträgt 25 mm, in (II) 28 mm, in (II) 37 mm. Ein „Narbenfeld“
ist etwa 750 qmm gross. Durch eine starke Entrindung erscheinen
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 22 >
18 XIV. F. Ryba:
die mit dem sackförmigen Theile zusammengeschmolzenen Narben als
Ellipsen und die strangartigen Wülste treten in typischer Weise
hervor.
T. IV, Fig. 5. Ein 155 mm langer und 55 mm breiter Abdruck,
dessen Wellenstreifung sehr steil, daher fast parallel ist. Die Narben-
beschaffenheit wie an vorigem Stücke. Die Hauptzeilen I. u. II. schneiden
sich oben unter 84°, die (I) ist etwa 48°, die (II) etwa 32° gegen die
Axe geneigt. Die Diagonale (III) ist 8° geneigt und macht mit (I)
etwa 42% Die Distanz der B. N. in der Richtung (I) beträgt fast
21 mm, in (H) 185 mm, in IH 30 mm. Ein „Narbenfeld“ hat die
Grösse 360 gmm.
T. IV, Fig. 2. Ein 12 cm langes, 7 cm breites Negativ; die
Wellenstreifen folgen besonders der Richtung der dritten Hauptzeile.
Von den B. N. sieht man nur den inneren Ring und die Seitenecken.
Das Positiv, welches ich nach der von Potonie angegebenen Methode
(in Keilhack, Lehrb. d. prakt. Geol., p. 559 folg.!) erhalten habe, zeigt
einen „gefranzten schwanzförmigen Anhängsel mit flacher mittlerer
Längsrinne.“
T. IV, Fig. 3. Die Blattnarben uud die Kohlenrinde fehlen ganz,
die Abbruchstellen sind ähnlich der Knorria acicularis ausgebildet.
Die Wellenstreifen sind schwach und sehr fein.
T. IV, Fig. 8. zu einem 15 cm langen und 5 cm breiten Stamm
gehörig, welcher knorrienartige Struktur auf dem Steinkern trägt. Die
Wülste sind als langgestreckte, oben und unten spitz endende Erhe-
bungen entwickelt. Die Oberfläche zeigt äusserst zarte Längsstreifung
wie das Weiss’sche Original, Op. eit. T. V., Fig. 28 u. 29.
T. IV, Fig. 6. Die Blattnarben sind vollständig verschwunden
und ihre Seitenecken sind zu horizontalen Linien vereinigt. Die
Wellenstreifung zwischen den Narben nur mit der Lupe gut wahr-
nehmbar.
Sigillaria Hofmanni Ryba (n. sp.)
(Taf. IV, Fie. 7.)
Kleine und abgerundet querrhombische Blattnarben mit scharfen
Seitenecken, welche in bogige Seitenlinien verlängert sind. Oberrand
meistens mit einem ziemlich tiefen, spitzen Einschnitt versehen. Leio-
derme Oberfläche mit etwas welligen fast geraden Längsrunzeln, die
an einigen Stellen von den Seitenecken der B. N, fächerförmig aus-
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 19
gehen und nur mit der Lupe deutlich sichtbar sind. Unter den B. N.
eine flache rinnenartige Vertiefung.
Diese neue Species ist einerseits mit Sigillaria halensis Weiss
(n. Sp.) verwandt, andrerseits nähert sie sich der Sigillaria mutans
Weiss (n. sp.) und zwar den leiodermen Formen vom Typus Sigilla-
ria denudata Goeppert. Wie Sigillaria halensis hat auch unsere Art
kleinere und mehr zum Rhombischen geneigte Blattnarben, deren
Seitenecken bogig verlängert sind; sie unterscheidet sich aber von ihr
durch die scharfe Bucht am oberen Rande der B. N. sowie durch das
Fehlen einer schwachen Bogenlinie und eines vertieften Pünktchens
über denselben. — Von Sigillaria mutans Weiss, forma denudata
Goeppert sp. wird sie durch grössere Entfernung der Narben, durch
ihre rhombische Gestalt und durch weniger kräftige Runzeln unter-
schieden. — Die Vertiefung unter den Narben zeigt eine gewisse
Aehnlichkeit mit Sigillaria camptotaenia Wood.
Betrachtet man die Blattnarbenreihe a 5 (T. IV, Fig. 7.) als
Orthostiche, so bilden die drei Hauptzeilen mit a b folgende Winkel:
ungefähr 31° mit den beiden steilen, 80° mit der flachen. Die Ent-
fernung zweier Narben in der flachen Zeile beträgt etwa 10 mm, in
den beiden steilen Hauptzeilen (von oben rechts nach unten links)
9 mm und (von oben links nach unten rechts) 9:5—12 mm, in der
senkrechten (Diagonale) 16—18 mm. Ein „Narbenfeld“ hat etwa
99 gmm.
Benannt wurde diese bei Kottiken gefundene Pflanze nach dem Vor-
stand der Lehrkanzel für Mineralogie, Geol. etc. an d. k. k. montan.
Hochschule in Přibram 0. ©, Professor A. Hofmann.
B. Phanerogamae.
II. Gymnospermae.
5. Cordaitaceae.
Cordaites principalis (Germar) H. B. Geinitz.
(Taf. IT; Fig. 2)
Unter dem 1904 und 1905 von Prof. Purkyn& bei Kottiken ge-
sammelten Materiale befinden sich Bruchstücke von Cordaiten, die
mit Ausnahme eines Taf. II, Fig. 2. neben Cordaianthus major Re-
3*
20 XIV. F. Ryba:
nault aufgefundenen Exemplares keine sichere spezifische Bestimmung
zulassen. Doch glaube ich, dass ein grosser Theil derselben zu Cor-
daites principalis Germ. (sp.) gehört.
Poacordaites linearis Gr.
(Taf. III, Fig. 8.)
1855. Noeggerathia palmaeformis. Geinitz, Die Verst. d. Stein-
kohlenform. in Sachsen, S. 42, T. XXII, Fig. 7.
1569—72. Cordaites imerostachys. Goldenberg in Weiss, Foss.
Fl. d. jüngsten Steinkohlenform. und d. Rothlieg. in dem
Saar-Rhein-Gebiete, S. 195, Fig. 1—3. Zeiller, Bass. houill
et perm. de Brive II, Fl. foss. S. 89.
1877. Poacordaites linearis, Grand’ Eury, Fl. carbonifere du dép.
de la Loire... S. 225, T. XXIII, Renault, Etudes sur le
terrain houill. de Commentry II, Fl. foss. 2e Partie, S. 588,
1 ELXV ie 1 u 2:
Ich rechne zu dieser von Grand’ Eury für Formen von Loire
aufgestellten Art ein Fragment mit mehreren fächerförmig ausgebrei-
teten linearen Blättern. Die Breite der Blätter schwankt von 4 bis
T mm, ihre Länge konnte nicht bestimmt werden, da die Spitzen
fehlen. Die Blätter sind von deutlichen "/ bis "/5 mm von einander
abstehenden Nerven durchzogen, zwischen denen man 1 oder 2 fei-
nere Nervchen bemerkt.
Fundpunkt: Kottiken.
Cordaianthus major Renault (Sp.)
(Taf. III, Fig. 4.)
1890. Cordaianthus major. Renault, Études sur le terr. houill. de
Commentry II, Fl. foss. 2e Partie, S. 595, T. LXXIL Fig.
33 u 33:
Die Axe ist 3 bis, 4 mm im Durchmesser (wie an der Abbildung
Renault’s Fig. 3 im oberen Theile!), die knospenförmigen in dem
Winkel je eines Deckblattes abwechseind rechts und links stehenden
Bildungen sind bis 18 mm lang und ungefähr 8 mm breit. Nicht
Selten bei Kottiken,
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 21
C. Semina.
Samaropsis Crampii (Hartt) H. Potonié.
(lat TT Fi) 6.)
1868. Cardiocarpum Crampiü. J. W. Dawson, Acadian geology,
S. 554, Fig. 194C. und Foss. plants of dev. a. upp. sil.
Form. 1871, S. 60, T. XIX, Fig. 220— 222.
1871. Jordania moravica. Helmhacker, Sitzungsber. d. k. böhm.
Gesellsch. d. Wissensch., S. 81. Derselbe, die Permmulde
bei Budweis, S. 117, E. Geinitz, Neues Jahrb. f. Min.,
DST SEL PTE Bie 10, 11.
1890. Samaropsis elongata. Renault, FI. foss. terr. houill. de Com-
mentry, 2e Partie, S. 667, T. LXXII, Fig. 35.
1892. Samaropsis moravica. Zeiller, Bass. houill. et perm. de
Brive, S. 95, T. XV, Fig. 8—10.
1893. Samaropsis Crampii. Potonié, Die Fl. d. Rothlieg. v. Thü-
ringen, S. 253, T. XXXII, Fig. 12, 13.
Samaropsis Crampii ist mir bisher nur von Kottiken zugekommen,
wo sie ziemlich häufig ist. Wahrscheinlich handelt es sich in dieser
Species um geflügelte Samen, nicht Früchte. Zu der in den oben an-
geführten Schriften enthaltenen Diagnose muss ich noch hinzufügen,
dass ich an zwei Stücken einen deutlichen ungefähr 18 mm langen
und umgebogenen Stiel gefunden habe.
Samaropsis Jluitans (Dawson) E. Weiss.
Diese bei Kottiken nicht selten vorkommende und auch bei Malesic
sesammelte Art stimmt derart mit den Figuren und der Beschreibung
von Weiss (Saar-Rhein-Gebiet, S. 209!) überein, dass ich auf die
Abbildung derselben verzichten konnte.
D. Incertae sedis.
Radicites capillacea. (Lindley et Hutton) H. Potonie.
Ein Wurzel (?)-Rest von Kottiken.
Die auf den folgenden Seiten gegebene tabellarische Übersicht
über die Flora des Kounowa'er Horizontes bei Pilsen enthält eine
systematische Aufzählung der einzelnen Pflanzen-Species nebst Angabe
ihrer vertikalen Verbreitung in M,-Bóhmen und in anderen Carbon-
u. Perm-Gebieten M. Europas.
29 XIV. F. Ryba:
I | M. Böhmen ;
Kounowa'er = =
| Schiehten | Anderweites Vorkommen
Ar t2ezn I = & | :
SU ON in M.-Europa
= > [| m)
. | © a a A
© || wa C >= =
= IR REN || 8 |
Z m A |A
A. Krypto-
game.
LPteridophyta.
|1. Filices. | |
a. Stammreste. | |
1.| Ptychopteris ma- | + | + | Zwickau (0. Carbon), Commentry. |
crodiscus (Brong.) |
b. Wedelreste.
Corda. |
2.| Sphenopteris sti- | + — | + || Zwickau Saar-Rhein-Gebiet (mittl. Saar- |
pulata Gutb. | brůckener Sch., ob. Ottweiler Sch.), |
Valenciennes, Schatzlar.
3.|| Pecopteris (Aste- I + | +} +4) Plauenscher Grund, Piesberg, Wettin, |
ro:heca) Miltonii Schatzlar, Zwickau (U. O. Carbon), |
(Artis) Brongn. | Thüringen (Gehrener u. Manebacher |
exp. em. Kidston | Sch.), Saar-Rhein-Gebiet (Saarbrücke- |
| ner-Lebacher Sch.), Westfalen, Valen-
cienne, Lodève, Commentry, Autun..
4.|| Pecopteris arbo- |--|-—| + |-+| Plauenscher Grund (U. Rothliec.), |
| reocens (Schloth.) | Zwickau (Carbon u. Rothlieg.), Thů- |
Brongn. | ringen (Gehrener-Goldlauterer Sch.),
| Saar-Rhein-Gebiet (Saarbrückener-
Lebacher Sch.), Ilfeld, Trienbach,
Commentry, Brive, Epinac.
5.|| Pecopterispseudo- + | ? ? || Thüringen (Gehrener-Manebacher Sch.).
reopteridia Pot.
6. | Desmopteris longi- || +- +] Zwickau, Schwadowitz, Saar-Revier
folia (Sternberg- (Fettkohlenpartie), Valencienne.
Presl), Potonie.
7. Alethopteris Serli
(Brongn.) Göpp.
—? Aleth. Grandi-
nii (Brong.) Gópp.
8. Callipteridium cras-| + Thüringen (Manebacher (Sch.).
sinervium (H. Pot.)
Weiss.
9. || Callipteridium gi- | ‘+ Zwickau (M. Rothlieg.), Weissig, Erz-
gas. (Gutb.) Weiss. | , geb, Thüringen (Gehrener-Goldlaute-
rer Sch.), Oppenau, Trienbach, Ilfeld,
Loděve, Commentry, Brive (Terasson),
Gard (Portes), St. Etinae (Etage der
Farne und Calamodendren).
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken.
23
Nro.
le
18.
19.
Arten
| M. Böhmen |
| Kounowa’er č |
| Sehichten | "2 | 2
| tn OPT (a
-i
. d
ESR
= IS Wer les
ED ee IE
| a = >= |
tel Ro EC:
à Zm | &
Callipteridium pte- | —-
| ridium (Schloth).
Zeill. |
| Callipteridium aff. |
Regina (A. Roemer |
erw.) Weiss.
elegans (H. Pot.)
Weiss.
3. | Callipteris conferta
! (Sternb.) Brongn. |
? Callipteris Pellati |
Zeill. (Sp.)
Odontopteris sub- |
cerenulata (Rost) |
Zeill. erw.
Neurodontopteris
„| Callipteridium sub- +
auriculata (Brongn. |
emend.) Potonié. |
Linopteris Germari | +
(Giebel) Potonié. |
|
(Germar) H. Pot. |
Aphlebia Germarii |
(Zeill.) Potonie.
Aphlebia
Gntb. sp.
crispa | +
||
||
||
| Thüringen (Gehrener Sch.), Saar-Rhein-
| Gebiet (ob. Ottweiler Sch.), Commentry,
| Plauenscher Grund, Weissig, Zwickau
| Plauenscher Grund, Weissig, Zwickau
| (Rothlieg.),
| (Otweiler-Lebacher
| Thüringen (Stockheim, Oberhöfer Sch. ), |
Zwickau (U. O. Carbon), Saar-Rhein-
Anderweites Vorkommen
in M.-Europa.
Brive, Autun- Epinac.
| Thüringen (Gehrener Sch.), Ilfeld, Au-
tun (Millery).
(Gehrener-Goldlauterer
Thüringen
Sch.). |
(Rothlieg.), Thürivgen (Stockheim,
Goldlauterer u. Oberhöfer Sch.), Saar-
Rhein-Gebiet (Cuseler u. Lebacher
Sch.), Trienbach, Lodeve, Brive, Autun.
Thüringen (Manebacher-
Sch.), Saar-Rhein-Gebiet
Sch.), Oppenau,
| Trienbach, Wettin, Lodeve, Commentry,
Brive, Autun.
Oberhöfer
Loděve.
Thüringen (Stockheim, Manebacher |
Sch.), Ifeld, Trienbach, Commentry,
Brive (?), Autun-Epinac.
Thüringen (Manebacher u. Goldlauterer
Sch.), Wettin, Ilfeld.
Ihüringen (Manebacher Sch., Stock- |
heim ?), Ilfeld, Commentry, Brive (Te-
rasson).
Gebiet (Carbon ?), Valenciennes.
24 XIV. F. Ryba:
M. Böhmen |
Keunoráer| 14
Schichten | © | 0 | Anderweites Vorkommen
Arten ee | ;
a are in M.-Europa
s | S | als
5 © = 8 s ||
a 213/513)
z ME | za | |
2. Sphenophyl-| |
laceae. | |
21 | Sphenophyllum + |-| + Nordw. Sachsen, Zwickau (Carbon),
| verticillatum (Sch.) | | Thüringen (Gehrener und Goldlauterer
Bronn. | | Sch.), Saar-Rhein-Gebiet (Saarbrücke-
| (ner u. Ottweiler Sch.), Schatzlar,
| N | Schwadowitz, ob. Radowenz-Sch.,
| | IE‘ Ilfeld, Valenciennes.
22 | Sphenophyllum ob- | + ‚+ Plauenscher Grund, Thüringen (Geh-
| longifolium © Ger- | rener-Goldlauterer Sch.), Saar-Rhein-
| mar. | | Gebiet (Ottweiler Sch.), Oppenau,
i | |__| Ilfeld, Trienbach, Commentry, Brive.
| 3. Calamaria- | |
| ceae. M IN
23 Calamites (Stylo- | +/-+ [++ Zwickau (Carbon), Thüringen (Mane-
| ealamites) canae- | | bacherSch.), Saar-Rhein-Gebiet) (Saar-
" formis v. Schloth. | | brückener Sch., u. m. Stufe), Ilfeld ?,
| | | Trienbach, Valenciennes, Commentry.
24 Calamites (Stylo: | |! | 1 || Zwickau (Carbon), Thüringen (Gehre-
calamites) Suckowi | | ner-Goldlauterer Sch.), Saar-Rhein-
Brongn. | Gebiet (Saarbrückener-Lebacher Sch.),
Ik Ps] Ilfeld ?, Commentry, Brive.
25 | Calamites (Cala- |-+| ? | -+ | + Thüringen (Gehrener-Goldlauterer ?
mophyllites) va- | |__| Sch.), © Saar- Rhein- Gebiet (Saar-
rians semicircula- | brůckener—m? Lebacher Sch.).
ris W. (sp.) |
26 || ? Calamites (va- |
rians) Stbg. appro- |
ximatus Bronen. | |
27 || Annulariaspheno- | + | +1! | Zwickau (Carbon), Thüringen (Gehre-
phylloides (Zenk) ner Sch ), Saar-Rhein-Gebiet (m. Saar-
ng. | brückener, u. o. Ottweiler Sch ), Schatz-
| lar, Schwadowitz, o. Radowenz Sch.
Oppenáu, Valenciennes, Commentry,
Brive.
28 || Annularia spicata | + + -|-| Zwickau (Rothlieg.), Thüringen (Stock-
(Gutb.) Schimper. | | heim, Manebacher Sch.), Saar-Rhein-
| | | Gebiet (? Saarbr. u. Ottweiler Sch.,
| | Cuseler-Lebacher Sch.), Brive (Teras-
: | son u. Corrèze).
29 || Annularia stellata | + |4- - | + || Plauenscher Grund, Weissig, Erzgeb,
(Schloth.) Wood | Zwickau (0. Carbon u. Rothlieg.), Thü-
ringen (Gehrener-Goldlauterer Sch.),
Oppenau, Ilfeld, Trienbach, Westfalen,
Valenciennes, Saar-Rhein-Gebiet
(Saarbr.-Lebacher Sch ), Commentry,
Brive.
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken.
BÍ
ot
I | M. Böhmen |
| ‚Komena'er À E |
| ‚Schichten | "5 | 22 Anderweites Vorkommen |
| Arten | ee | |
| ZB in M.-Europa. |
| OURS = -= || |
| tor EMEA S]
4 2383
zi | (E 2 AM, |
| || | |
30.) Asterophyllites | ++ |+) +) Zwickau (U. Carbon), Thüringen (Geh- |
| eguisetiformis | | rener-Goldlauterer Sch.), Saar-Rhein- |
| (Schl.) Brongn. | | Gebiet (Saarbr.-Lebacher Sch.), Schwa- |
| | | dowitz, n. o. Radowenz-Sch., Valen- |
| | | ciennes, Commentry, Brive. — |
31. Calamostachys (Sta | + | + a | Zwickau (Carbon u. Rothlieg.), Thü- |
| channularia) tuber- | | ringen (Gehrener-Goldlauterer Sch.), |
| culata (Sternb.) | | Saar-Rhein-Gebiet (Saarbr.-Lebacher |
| Schimp. | | Sch.), Ilfeld.
32. | Huttonia carinata | + | + | + + || Zwickau (0. Carbon), Saarbr.-Ott- |
| Germar. | | weiler Sch. im Saar-Rhein-Gebiete, |
| | |__| Schwadowitz, Radowentz, Commentry, ©
| | Brive (? |
33.| Cingularia typica | +! Ar -| Saar-Rhein-Gebiet (Saarbr. Sch.),
| Weiss. | PS 1 Schatzlar.
34.| Equisetites gran-| +
| dis Ryba (n. sp.) |
| V
| 4. Lycopodia-
les |
a) Lepidophytae. |
| aa) Stigmarieae. | |
35.| Stigmaria ficoides +|+|+ + | Zwickau (Carbon), Thüringen ?, Saar-
Brongn. = | Rhein-Gebiet (Saarbr.-Ottweiler Sch.), |
Schatzlar, Schwadowitz, Radowenz, Va-
| lenciennes, Commentry, Brive.
bb) Lepidodendra- |
ceae. | |
36.| ? Lepidodendron | |
dichotomum Sternb. |
37.| cf. Bothrodendron | + Westphalen.
minutifolium Bou- |
lay (sp-)
ce) Sigillariaceae | |
„| Sigillaria campto- — | Westphalen, Saarbrücken (Saarbrücker
= ein, ot 4 nn Sch.), Piesberg, Valenciennes.
39. | Sigillaria Hofmanni | +
Ryba (n. sp.) |
40.| Sigillaria Brardi |—- | + Thüringen (Gehrener?-, Manebacher
Brongn. Sch.), Saar-Rhein-Gebiet (Ottweiler
| | Sch.), Commentry, Brive.
26 XIV. F. Ryba:
| M. Böhmen |
Konnova’er Par:
| Schichten | © | 02 | Anderweites Vorkommen
Arten Mer = } ži
slo, N in M. Europa.
APE
à = 8 P 8
Z | EC
(B. Phaneroga-
mate. |
| II. Gymnosper-
| mae.
15. Cordaitaceae.
41.. Cordaites borassi- | + + -- | + | Thüringen (Gehrener u. Goldlauterer
folius (Sternb.) Ung. | Sch.), Saar-Rhein-Gebiet (u. m. Saar-
| brücker Sch.), Westphalen, Valencien-
| | nes.
42.| Cordaites principa- | + | + | -+ + | Plagwitz-Leipzig, Plauenscher Grund,
| lis (Germ.) H. B. Weissig, Erzgeb., Zwickau (Carbon u.
Geinitz. Rothlieg.), Thüringen (Stockheim, Ma-
nebacher Sch,), Saar-Rhein-Gebiet (Saar-
| brückener, Ottweiler- u. Lebacher Sch,)
| Oppenau, Trienbach ? Ilfeld, Valenci-
| ennes.
43.| Poacordaites line- | + Saar-Rhein-Gebiet (m. Saabrückener
aris Gr. | Sch.), Flöha, Gückelsberg, Zwickau ?,
| Loire, Commentry, Brive.
44.|Cordaianthus major + Commentry.
Renault (sp.) |
45.| ? Araucaroxylon |
Schrollianum Gp.
6. Coniferae.
46. Walchia piniformis | + | 4 | + Plauenscher Grund, Weissig, Erzge-
(v.Schloth.) Sternb. birge, Zwickau (Rothlieg.), Thüringen
| (Stockheim-Tambacher Sch.), Saar-
Rhein-Geb. (Cuseler u. Lebacher Sch.),
Wettin, Ilfeld, Oppenau ?, Trienbach.
Lodeve, Autun, Bert, Brive.
O. Semina.
47.) Samaropsis Cram- | + | +- Thüringen (Stockheim), Commentry,
pii (Hartt) H. Po- Brive.
tonie.
48.| Samaropsis flui- | + Thüringen (Saarbr.-Lebacher Sch.).
tans (Dawson) E.
Weiss.
49.| ? Carpolithes in- | +
signis K. F. :
D. Incertae
sedis.
50.| Radicites capilla- +| + |-+| + | Thüringen (Gehrener Sch), Saar-
cea (Lindley et Rhein-Gebiet ?
Hutton)H. Potonie.
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 27
Bei der Entscheidung, was fůr ein stratigraphisches Horizont
die Kounowa'er Schichten im Pilsner Kohlenbecken einnehmen, můssen
wir uns nach Sterzel‘) von folgenden Gesichtspunkten leiten lassen:
„Die Grenze zwischen Carbon und Rothliegendem ist dort zu
ziehen, wo
1. Der Florencharakter insofern wechselt, als nach den auch
im Carbon dominirenden Farnen in Bezug auf Häufigkeit der Arten die
Calamariaceen und Gymnospermen (Cordaiteen, Coniferen, Cycadeen)
folgen, dagegen die Zycopodiaceen zurücktreten;
2. unter den Farnen die Pecopterideen zahlreicher vorhanden
sind als Sphenopterideen und von Sigillarien nur vereinzelt noch Subsi-
gülarien vorkommen, ausnahmsweise wohl auch noch eine Husigillarie
(Stockheim, erzgebirgisches Becken, Frankreich);
3. Rothliegend-Typen wie Callipteris, Callipteridium gigas und
Regina, Taemopteris, Neuropteris gleichenioides, Walchia, Gomphostro-
bus, Pterophyllum, Zamites (Plagiozamites), Sphenophyllum Thonii,
Calamites gigas u. a. auftreten.
Im Rothliegenden selbst unterscheiden wir im Allgemeinen nur
folgende Stufen:
: 1. Das untere Rothliegende (Cuseler Schichten) worin- typische
Rothliegendpflanzen in untergeordneter Weise noch gemischt mit
vielen Carbonarten vorkommen und zwar so, dass sowohl die fort-
bestehenden Carbon, — wie auch die |hinzutretenden Rothliegend-
typen verschiedenen Gattungen und Arten angehören können;
2. Das mittlere Rothlhiegende (Lebacher Schichten)‘ worin typische
Rothliegendpflanzen häufiger sind als die noch vorhandenen Carbon-
formen, hier und da sich auch schon Arten einstellen, die auf das
Mesozoicum hinweisen ;
3. Das obere Rothliegende, mehr nur aus geognostischen Gründen
Es ist frei von Eruptivgesteinen und sehr arm an pflanzlichen Resten.“
Mit Rücksicht auf diese floristische Charakteristik und die Ein-
theilung der permischen Formation ergiebt sich als Resultat unserer
Verbreitungs-Tabelle, dass die pflanzenführenden Schichten bei Kotti-
ken, Ledec, etc. zum unteren Rothliegenden angehören und dass man sie
mit dem Unt. Perm des Plauenschen Grundes bei Dresdeu, mit den
Gehrener Schichten (speciell Stockheim!) in Thüringen, mit den Cu-
seler Schichten des Saar-Rheingebietes, mit den Trienbacher Schichten,
1) 3. F. srenzez, Die Flora des Rothliegenden von Ilfeld am Harz. (Central-
blatt f. Mineralogie, Geol. u. Palaeont. 1901, S. 4251).
28 XIV. F. Ryba:
mit Igornay d. h. dem Autunien inférieur parallelisiren kann. Dafür
sprechen:
1. Das Auftreten von Callipteris und Walchia, die überwiegende
Mehrzahl der Pecopterideen unter den Filices und das schwache Ver-
treten der ZLycopodialeen, welch’ letztere ausser Stigmaria ficoides
nur zwei fragliche Lepidodendraceae und einige gut erhaltene Sw-
sigillarieae enthalten.
2. Man findet nur als grösste Seltenheit rein carbonische Arten,
wie z. B.: Přychopteris macrodiscus, Sphenopteris stipulata, Aphlebia
crispa, Huttonia carinata.
3. Es befinden sich in unserer Flora viele permo-carbonische
Arten, welche mehr oder weniger hoch in das Rothliegende hinauf-
gehen; es sind: Pecopteris Miltonti, Pecopt. arborescens, Pecopt. pseu-
doreopteridia, Callipteridium pteridium, Odontopteris subcrenulata,
Neurodontopteris auriculata, Aphlebia Erdmanni, Aphlebia Germarii,
Sphenophyllum verticılatum, Sphenophyllum oblongifolium, Calamites
canaeformis, Cal. Suckowi, Cal, varians semicircularis, Annularia
sphenophylloides, Annul. stellata ‚Ästerophyllites equisetiformis, Calamo-
stachys tuberculata, Stigmaria ficoides, Sigillaria Brardü, Sig. cam-
ptotaenia, Cordaites borassifolius u. principalis, Poacordaites linearis,
Samaropsis fluitans.
4. Unter den Pflanzen-Arten sind echte Rothliegend-Typen ver-
reten : Callipteridium crassinervium, Callipteridium gigas, Callipteri-
dium Regina, Callipteridium subelegans, Callipteris conferta, Annularia
spicata, Linopteris Germari (auch im ob. produkt. Carbon?) und
Walchia piniformis.
5. Man vermisst die so mannigfaltigen Gestalten von Callipteris
(©. Naumanni, C. lyratifolia, C. subauriculata etc.), die man gewöhnt
ist im mittleren Rothliegenden zu finden.
Ich kann diese Arbeit nicht schliessen ohne derjenigen Herren
eingedenk zu sein, die mir helfend zur Seite standen. Es ist vor
allem mein Freund Prof. Crumı Rırmr. Ponkyvě in Pilsen, der mir
durch Ueberlassung des reichen phytopalaeontologischen Materiales
die erste Anregung zur Ausführung dieser Arbeit gab und durch
weitere Sendungen ihre Fortsetzung zu ermöglichen beabsichtigt, ferner
bin ich zu besonderem Dank Herrn A. Hormans, 0. 6. Professor an
der k. k. montan. Hochschule in Přibram verbunden, der sämmtliche
photographische Tafeln mit der grössten Sorgfalt und ohne nachträg-
liche Retouche aufgenommen hat.
Studien über das Kounowa’er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 29
Taïfel-Erklärung.
af: I
Fig. 1, 2. Callipteridium gigas (Gutbier) Weiss. Fig. 3, Linopteris Germari
(Giebel) Potonié. Fig. 4. 5. Sphenophyllum oblongifolium Germar.
at. Il.
Fig. 1. Aphlebia Germarii (Zeiller) Presl. Fig. 2. Cordaites principalis
(Germar) H. B. Geinitz. Fig. 3, 7. Aphlebia Erdmannii (Germar) H. Potonie. Fig.
4, 5, 6. Callipteridium pteridium (Schloth.) Zeill. Fig. 8. cf. Bothrodendron minuti-
folium Boulay (sp.), Fig. 9. Ptychopteris macrodiscus (Brongn.) Corda.
Tat. III.
Fig. 1. Gallipteridium subelegans (H. Potonié) Weiss. Fig. 2, 3. Annularia
spicata (Gutbier) Schimper. Fig. 4. Cordaianthus major Renault (sp.). Fig. 5. Calli-
pteridium crassinervium (H. Potonie) Weiss. Fig. 6. Samaropsis Crampii (Hartt)
H. Potonié. Fig. 7. Eguisetites grandis Ryba (n. sp.) Fig. 8. Poacordaites linea-
ris Gr.
Taf. IV.
Fig. 1—6, 8. Sigillaria camptotaenia Wood. Fig. 8. Sigillaria Hofmanni
Ryba (n. sp.)
LT a TEE Ta ee gen m
- -< = k PŘ K PO EE O S EL TO ANR PES
Lichtdruck von Carl Bellmann in Prag.
Gesellsch. Wissensch. 1906. — Nro. 14.
HS
a
©
a) :
—
S =
m ‘©
B Be)
nl
© =
2 20
© a
= =
= rá
= es
ao U
Prof. Hofmann phot.
F. RYBA
=
<
M
=
©
da
1zont.
Kounovaër Hor
F. RYBA
SB. königl. böhm. Gesellsci
Prof. Hofmann phot.
ate
Lichtdruck von Carl Bellmann in Prag.
Nro. 14.
Wissensch. 1906.
Kounovaër Horizont.
F. RYBA:
SB. königl. böhm. Gesellsch
Prof. Hofmann phot.
Liehtdruck von Carl Bellmann in Prag.
Nissensch. 1906. — Nro. 14.
Kounovaér Horizont.
F. RYBA
SB. königl. böhm. Gesellsch
Prof. Hofmann phot.
Pat
Lichtdruck von Carl Bellmann in Prag.
Ji 1906. =< RO AU
1SSENSC
XV.
O üpatnicich paraboly.
Napsal Dr. Lad Fahoun, professor státní reálky v Lounech.
Předloženo v sezení dne 27. dubna 1906.
Budiž rovnice paraboly
y —= 4 mx + 4 mn (1)
a předpokládejme pol v počátku souřadnic, tu obdržíme pro úpatnici
paraboly rovnici:
až + xy? + ne? + my? = 0, (2)
kteráž, jak patrno, náleží racioálné čáře třetího stupně. Čára tato má
v počátku souřadnic zvláštní bod, kterýž jest bodem dvojným, úvraťu
nebo isolovanÿm dle toho, je-li
mn = 0.
>
Povaha zvláštního toho bodu závisí tedy na označení coěfficientů
m a n. Případ dvojného bodu vyžaduje pro m a » označení různé,
což ukazuje, že pol musí ležeti vně paraboly, jak z rovnice této křivky
na první pohled patrno. Je-li n = 0, (m je vždycky od nully různé),
má křivka bod úvratu v polu, jenž leží ve vrcholu paraboly, je-li pak
znamení » a » stejné, má křivka bod isolovaný, kterýž jsa polem
leží uvnitř paraboly.
Dle těchto známek jakož i dle toho, že křivka (2) má realnou
assymptotu © = — m, soudíme, že křivka (2) jest v případě 1.
Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 1
UT ae a pit ose me re mi me ET NÉ ST S ei
XV. Lad. Fahoun:
A)
strofoidalou, v 2. cissoidou Diokleovou, v 3. křivkou konchoidal-
nou.*)
Sestrojení těchto křivek.
Konstukci svrchu uvedených křivek lze provésti lineárně tímto
jednoduchým způsobem:
BM Po
Buďtež P, a P, rovnoběžky a O dvojný bod čáry třetího stupně;
veďme tímto bodem libovolný paprsek, jenž protne přímku P, v bodě M,
a spustme s bodu tohoto kolmici na P, do bodu N. Průmět S tohoto
bodu na paprsek MO jest bodem čáry třetího stupně o dvojném bodě O.
*) Viz Dr. K. ZaHRapvík: „O jisté biracionální kubické transformaci a jejím
upotřebení v thcorii křisek.“ Č. Č. M. r. XXXIV., č. 3. a 4., jakož i „Beitrag
zur Theorie der rationalen Kurven dritter Ordnung“ ve zprávách vídeňské
Akademie věd, 1904. : FAR
O úpatnicích paraboly. 3
Neboť položíme-li bod dvojný do počátku souřadnic a volíme-li přímky
P, a F, rovnoběžně k ose Y, P, ve vzdálenosti — m, P, ve vzdále-
nosti — », tu bude míti geometrické místo bodu S rovnici:
x? + gy? + na? + my? =
kolmice SN pak má rovnici:
pob 20b
je-li = Am
rovnicí paprsku OW.
Obálka těchto kolmic jest parabola (1), P, jest assymptotou
křivky (2), P, pak tečnou ve vrcholu paraboly. Tvar křivky, jak
z předchozího plyne, závisí tedy na poloze dvojného bodu vůči rovno-
běžkám P, a P,. Leží-li dvojný bod uvnitř rovnoběžek, vznikne sfro-
foidala, je-li vně, konchoidala,*) je-li v některé z rovnoběžek, vznikne
cissoida, v kterémžto případě je konstrukce zvláště jednoduchá. (Obr.
Fa 2)
*) V tomto případě zahrnut jest případ, kdy polem jest ohnisko paraboly,
kdy tedy úpatnicí jest tečna paraboly ve vrcholu, o čemž viz též výše citovaný
Zahradníkův článek Č. C. M. str. 330. V případě tomto obě rovnoběžky P, a P,
se sjednocují.
4 XV. Lad. Fahoun: O úpatnicích paraboly.
Sestrojení tečny v daném bodě.
Uvedená methoda pro konstrukci naší křivky poskytuje i jedno-
duchý způsob konstrukce tečny v daném bodě.
Stanovme dotyčný bod tečny SN na parabole. K tomu cíli učiňme
CA = AD, pak je CD dle známé věty subtangentou, takže kolmice
v bodě D vztýčená na osu paraboly protne tečnu SN v bodě dotyčném
paraboly T.
Rozpůlíme-li úsečku O7 a spojíme-li půlící bod s bodem S,
obdržíme normálu křivky v bodě S. (Tečnu SN paraboly stanovime
jakožto kolmici vztýčenou v bodě S na paprsek spojující tento bod
s dvojným bodem křivky.)
Úpatnice paraboly jakožto cissoidaly.
Protneme-li křivku (2) pohyblivým paprskem
M
obdržíme po krátké redukci:
M — 1
= — m + Ze
z čehož patrno, Ze úsečka x skládá se z úsečky průseku pohyblivého
paprsku s přímkou x = — m a z úsečky průseku téhož paprsku
s kružnicí
K, = x + y — (m— n) x = 0,
o čemž lze se snadno přesvědčiti.
Dle toho jest úpatnice paraboly cissoidalou, jejíž základní kuželo-
sečkou jest kružnice X, a příslušnou přímkou assymptota P= x = — m.*)
Pokud m a » jsou označení různého, jest úpatnice paraboly
strofoidalou, v případě opačném konchoidalou, což plyne z úvah před-
chozich. Je-li m — — n, obdržíme cissoidu a pro m = » plyne
zvláštní případ svrchu vytčený, kdy úpatnicí jest přímka. Základní
kuželosečkou jest tu systém isotropických přímek y = + ix, v něž
v tomto případě kružnice přejde.
*) Viz: Dr. K. Zauranwix: „Křivky cissoidálné“, Č. ©. M. II. a Dr. Lan.
Fanoux. „Příspěvek ku theorii a konstrukci rac. křivek 3. stupně“ Č. Č. M.
XXXIV.
XVI
O speciálním kvadratickém komplexu tetraedrälnim.
Sepsal Vincenc Jarolímek, c. k. zemský školní inspektor v Brně.
Předloženo v sezení dne 11. května 1906.
Pokud se týče kvadratických komplexů tetraedrálních, přísluší
zajisté nejprostší vytvoření komplexu Higsrově“), jenž určen jest
dvěma projektivnými svazky paprskovými
S (AB. Čas) Ji (ABO 0)
ležícími ve dvou různých rovinách 04, 0,. Komplex skládá se ze
všech paprsků, jež každé dva homologické paprsky svazků s,, s, pro-
tínají. Předpokládáme ovšem, že středy s,, s, leží mimo průsečnici
0,0, = O a svazky že nejsou perspektivné. Kdyby s,, s, ležely na O
a spojnice s, s, — O byla samodružným paprskem obou svazků, komplex
rozpadl by se ve dva komplexy lineárné; prvý jest obecný (závit,
„Gewinde“ dle Sturma), druhý skládá se ze všech paprsků protína-
jících přímku © (Strahlengebüsche). Kdyby však středy s,, s, ležely
sice mimo O, ale svazky byly by perspektivne, protínajíce O v téže
řadě bodové (samodružné), nacházely by se každé dva homologické
paprsky v jedné rovině, komplex pak rozpadl by se ve dva lineárné,
z nichž jeden obsahuje veškeré sečny přímky O, druhý veškeré sečny
neomezené spojnice S; S;.
Mají-li tedy svazky s,, s, polohu obecnou, vytvoří kvadratický
komplex Hirstův. Paprsky, jež protínají kterékoli dva homologické
*) Proceedings of the London Math. Soc. Svazek 10., p. 131. — Srurm,
Liniengeometrie, I., pag. 339., III., p. 430—436.
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
2 XVI. Vincenc Jarolímek:
paprsky M, M,, vyplňují kongruenci lineárnou („Strahlennetz“ dle
Sturma), souhrn pak všech kongruenci (4, A,), (B, B,)... dä
komplex uvažovaný. Kongruencf jest oo', každá obsahuje æ° paprsků,
celkem tedy jest množství paprsků oc?, jak toho každý komplex vy-
žaduje.
Tu však čítány jsou toliko paprsky reálné. Mimo ně komplex
obsahuje ještě co“ paprsků imaginarnych. Neboť svazek s, obsahuje
tolik imag. paprsků, kolik elliptických involucí, tedy co“, jimž odpo-
vídá ve svazku s, tolikéž imag. paprsků homologických ; jest tudíž
oo? imaginárných kongruenci. Buďtež Z, I, dva imag. homol. paprsky;
na každém z nich jest c" imag. bodů, tak že kongruence (I, Z)
skládá se z w* imag. sečen paprsků Z., Z). Komplex obsahuje tedy
celkem co“ imaginarných paprsků, kdežto veškerých takových paprsků
v prostoru jest, jak známo, oo.
K tomu arci přičísti sluší ještě paprsky, které v reálných kon-
gruencích spojují realné i imacinárné body jedné přímky řídicí A, se
všemi imaginárnými body druhé přímky řídící A, (a naopak); ale všech
těchto imag. spojnic v komplexu jest tolikc oo“, tak že mocnost (6)
souhrnu imag. paprsků komplexových se tím nemění. |
V tomto souhrnu &° obsaženo jest oo? imaginärnych paprsků
jednobodovych (navrhuji tento výraz za „imaginäre Gerade erster Art“
dle Staudta, nebo „punktiert-planierte Gerade“ dle Fiedlera), t. j. ta-
kových, z nichž každý obsažen jsa v rovině reálné má jeden bod
reálný (centrum), totiž průsečík s imag. paprskem konjugovanym.
Neboť zajisté jest realných rovin v prostoru &°, z nichž každá ob-
sahuje tolik imag. paprsků komplexových, kolik jest imag. kongruencí
totiž což. K nim pak přičísti sluší «* imag. paprsků jednobodových,
jež obsaženy jsou v kongruencích reálných (A, À,) ..., spojujíce
reálné body řídící přímky jedné A, se všemi imag. body přímky
druhé A, (a naopak).
Vedle těchto oo“ imag. paprsků jednobodových zůstává ovšem
v komplexu neztenčeně oo“ paprsků naprosto imaginárných („imag.
Gerade zweiter Art“ nebo „rein imag. Gerade“), t. j. takových,
z nichž každý nejsa obsažen v Žádné rovině reálné, nemá centra
reálného a s kunjugovanym paprskem imag. je mimoběžný.
Vratme se k reálné části komplexu Hirstova. Každý paprsek
prostorového svazku s, jest v komplexu obsažen; protínaje zajisté
v určitém bodě rovinu ©, a v něm i určitý paprsek R, svazku sz,
seče i homol. paprsek Z, v bodě s,. Totéž platí i o bodě s,. Jsou
tedy s,, s, dva hlavní body komplexu, vždy reálné.
TE
k
O speciálním kvadratickém komplexu tetraedrálním. 3
Tolikéž každý paprsek ležící v rovině o, přináleží komplexu.
Protínaje v určitém bodě průsečnici O a v něm i určitý paprsek N,
vině 0,.
. svazku s,, seče i homol. paprsek N,, ježto s ním leží v téže ro-
Totéž platí o každém paprsku ležícím v rovině 0,.
Jsou
tedy 0,, 0, dvě hlavní roviny komplexu, vědy reálné.
Každým bodem v prostoru 7
prochází co! komplexových pa-
prsků, jež vyplňují küzelovou
plochu stupně druhého. Z bodu č
promítají se totiž svazky pa-
prskové s,, s, dvěma projektiv-
nými svazky rovinovými, jichž
osy čs,, ts, se protínají; svazky
rovinové vytvořují tudíž (průseč-
nicemi homologických rovin) ku-
Každá rovina v prostoru z ob-
sahuje ©! komplexových paprsků,
jež vyplňují svazek druhé třídy.
Rovina r seče totiž svažky pa-
prskové s,, s, ve dvou projektiv-
ných řadách bodových, jichž spoj-
nice 70,, 70, Se protínají; řady
bodové vytvořují tudíž (spojnicemi
homologických bodů) svazek druhé
třídy, jenž obaluje křivku stupně
želovou plochu stupně druhého, druhého,
již komplexovou zoveme.
Komplex jest tedy kvadratický a tetraedrální. s,, s, jsou dva
reálné vrcholy, 0,, o, dvě reálné stěny hlavního čtyrstěnu. Svazky
S,, S, Vytvořují na přímce O dvě soumístné projektivné řady bodové,
jichž samodružné body x,, %., buď reálné nebo imaginárné, dají
ostatní dva vrcholy čtyrstěnu. Neboť homologické paprsky s, x = X,
S 4, — X, protínají se v bodě x,, a kadžý paprsek prostorového
svazku x,, náleží komplexu; totéž platí 0 4,,.
Mohutnost (navrhuji za „Manniefaltigkeit“) komplexu Hirstova
jest 14. Neboť reálných dvojin rovinovych jest of, každý pak z x"
bodů roviny jedné s každým z oo“ bodů roviny druhé může učiněn
býti středem paprskových svazků řídicích, jichž tudíž jest oo'“ dvojin.
Avšak projektivnost každých dvou svazků s,, s, zřízena býti může, jak
známo, o* způsoby (kolik jest totiž možných reálných projektivních
řad bodových na přímce O); komplexů Hirstových jest tudíž oo'*.
Komplex Hirstův obdržíme vždy, kdykoli paprskovému svazku
s, v rovině o, přikážeme jakožto projektivný svazek sdružených
polár s, vzhledem k určité ploše druhého stupně F*. Bod s, jest
pólem plochy příslušným k polárné rovině 0,, polárnou pak rovinou
odpovídající pólu s, jest rovina ©, svazku s,. Seče-li průsečnice
0,0, = O plochu P? ve dvou bodech reálných, jest komplexovy
čtyrstěn zcela reálný.
T
4 XVI. Vincenc Jarolímek:
Speciální komplex T? vznikne, zvolíme-li plochu P? rořační,
jejíž osa buď Z, rovinu svazku jednoho 0, | Z, střed jeho v průse-
číku (0, Z) —=s,. Pak jsou sdružené poláry k sobě kolmy, A, | 4,,
B, | B,.. . rovina 0, | Z, tedy 0, //0,; a střed druhého svazku
s, = (0, Z). Jsou tedy projektivné svazky s; , s, navzájem pravoúhlé,
leží ve dvou rovinách rovinách rovnoběžných, spojnice pak středů
S, 8, = Z stojí na těchto rovinách kolmo. Komplex TŽ jest rotační,
ježto svazky s,, s, vytvoří se rotací mimoběžek A, | A, okolo
osy Z. :
Jsa určen libovolnými dvěma body v prostoru s,, S,, sestrojí se
komplex T° takto. Spojme s; s; = Z, středy s,, s, proložme roviny
svazků 0, //e, 1 Z, v bodě s; učiňme libovolným směrem A, | Z,
v bodě s, A, | (A, Z), a kongruenci, která se skládá ze všech spo-
lečných sečen mimoběžek A,, A,, otočme okolo Z. Veškeré polohy
sečen vyplňují komplex T°. Každá sečna vytvoří rotační sborcený
hyperboloid, tedy:
Komplex T° skládá se z o* jednoplochých rotačních hyperbo-
loidův o společné ose rotační Z, jichž středy a rovniky leží vesměs
mezi rovinami 0, // o, (důkaz na snadě).
Obě soustavy površek každého hyperboloidu jsou obsaženy v kom-
plexu; jednu soustavu vytvořuje na př. paprsek protínající A,, À,
v bodech a,, a,, druhou soustavu sečna a’a, pravoúhelné symme-
trická ku a, a, dle roviny (a, Z).
Hlavní tetraeder komplexu T? má jen dvě stěny reálné, 0, //0,,
dvě hrany reálné, s, s, a protější 0, 0, — 0% v nekonečnu, a dva
vrcholy reálné s,, s,. Pravoúhlé navzájem svazky s,, s, vytvořují na
Ox absolutní řadu involuční, jejíž samodružné body jsou totožny
s imaginárnými kruhovými body 7, j v nekonečnu pro roviny //0,.
Body %, j jsou ostatní dva vrcholy čtyrstěnu. Každá komplexní plocha
kuželová jde všemi vrcholy čtyrstěnu s, , s,, % J. Pronik její tudíž
s rovinou 0,, procházeje imag. body kruhovými 2, J, jest Aružnací,
která jde bodem s,; rovina pak o, seče plochu v kružnici procháze-
jící bodem s,, vůbec pak: Každá rovina kolmá k ose Z seče každou
koplexni plochu kuželovou v kružmei. Tuto větu lze dokázati 1 takto.
Je-li 7 vrchol plochy kuželové, jest tato výtvarem projektivnÿch
svazků rovinových, jimiž se svazky paprskové s,, s, promítají z boduč.
Proniky svazků rovinových s rovinou 6 | Z jsou dva projektivné
svazky paprskové, jichž středy 0,, 0, jsou průsečíky paprsků čs,,
ts, na rovině c. Ale tyto svazky jsou shodny se svazky s,, s,, tedy
navzájem pravoúhlé; vytvořují tudíž kružnici, jejíž průměr jest 0, 0,.
O speciálním kvadratickém komplexu tetraedrálním. 5
Ježto pak svazky 0,, 0, se nemění, posouvá-li se vrchol t po přímce
=
1 > . , protínají se všecky komplexové plochy
Says
ts ee ;
ls. a je-li rovina
LS,
kuželové, jichž vrcholy leží na paprsku jdoucim bodem | = , na ro-
92 v téže kružnici. Pronik pak veškerých komplexových ploch
vině
: 1
kuželových na rovině o, (nebo 0,) tvoří síť kruënic, určenou bodem
S, (nebo s,) a kruhovými body úběžnými 2, 7.
Je-li vrchol č komplexové plochy knželové singulární, t. j. leží-li
v jedné rovině hlavní, na př. 0,, rozpadá se plocha kuželová ve dva
paprskové svazky prvního řádu o společném vrcholu č; jeden jest
obsažen v rovině 0,, druhý v rovině (s, M,), kdež M, je paprsek
kolmý k rovině (és, s,), t. j. paprsek svazku s, homologicky S pa-
prskem s, t= M, ve svazku s,.
Komplexové křivky jsou ellipsy nebo hyperboly dle toho, seče-li
rovina křivky zr úsečku s, s, vnitř nebo vně. Průsečnice roviny r
s rovinami 0,, 0, jsou vrcholovými tečnami křivky komplexové, hlavní
pak vrcholy leží v rovině, která jest proložena osou s, s, = Z
kolmo k rovině r. Veškeré křivky komplexové promítají se ortho-
gonálně na rovinu | Z do kuželoseček, jež mají jedno ohnisko spo-
lečné v průmětě osy Z. Jde-li rovina r vrcholem čtyrstěnu s, (nebo
S), rozpadá se komplexový svazek druhé třídy ve dva svazky prvního
řádu, z nichž jeden má střed s,, druhý v průsečíku rovin r, 0, a
roviny proložené osou Z | z. o
Soustava Z* rotačních hyperboloidů, z nichž komplex T°? se
skládá, má ještě tyto zajímavé vlastnosti: Soustava 2° jest dvojmocná
obsahujíc co? rotačních hyperboloidů, jichž společný polárný čtyrstěn
jestes.n 521% 7. Rovina 16;
0
jest společnou jejich rovinou polárnou pro
pól m proto leží středy všech hyperboloidů vnitř úsečky s, 5.
Hyperboloidy vytvořují na ose Z elliptické involuce sdružených pólů,
jež mají společnou družinu S, S,.
Souhrn hyperboloidů soustředných (společný střed & na ose Z),
v tomto případě i koaxialnich, tvoří soustavu jednomocnou &' (sva-
zek); soustředné rovníky jejich leží v rovině || 0,. Hyperboloidy.
svazku Z* indukují na ose Z ťouž involuci harmonických pólů, jejíž
potence © s, . © Ss, — — ©; mají tedy společnou osu laterální i co
do délky, identické vrcholy imaginärné m, n na ose Z. Hyperboloidy
6 XVI. Vincenc Jarolímek:
tyto pronikajíce se ve stranách prostorového imaginárného čtyřúhelníka
m n% j, dotýkají se navzájem ve všech čtyřech vrcholech jeho, ze-
jména v imag. bodech kruhových 7, j, majíce v nich společnými ro-
vinami tečnými imag. samodružné roviny (Zi), (Z j) pravoúhlé invo-
luce rovinové Z.
Podle rovnice c = “— a = . © s, sestrojí se snadno hyper-
boloid komplexový, dán-li jeho rovník mezi rovinami 0, ||0,. Svazek
Z" obsahuje jeden hyperboloid stejnoosý (poloměr rovnika = c);
rovníky všech hyperboloidů stejnoosých, jež obsaženy jsou v soustavě
2°, vyplňjí plochu kulovou, určenou průměrem s, s,.
Týž svazek koaxiálních hyperboloidů Z" vytvoří se rotací pa-
prsků E, F... sborceného svazku druhého stupně, jehož řídicí přímky
jsou 4,, A, a řídicí rovina © || Z, který trdíž vyplňuje hyperbolický
paraboloid.
Nejkratší příčky mimoběžek Z E, Z F... leží totiž v témé pa-
prsku U | Z, který náleží k druhé soustavě površek paraboloidu;
příčky ty jsou poloměry rovníků hyperboloidů. Střed hyperboloidů
jest ve vrcholu paraboloidu (U Z) = «w, jehož osa V | (U Z).
Ježto řídicí roviny jeho © | 0,, jest paraboloid orthogonálný. Kon-
gruence (A, A,) obsahuje těchto hyperbolických paraboloidů co“ (ří-
dicí roviny procházejí úběžným bodem osy Z); rotací jejich okolo
společné vrcholové přímky Z vytvoří se komplex T?, jejž vyplňují
površky paraboloidů soustavy první. Površky soustavy druhé ke kom-
plexu tomu nenáležejí; jsouce | Z, vyplňují komplex lineárný, sklá-
dající se ze všech paprsků, jež osu Z kolmo protínají. Ostatní vrcho-
lové přímky paraboloidů U vyplňují konoid třetího slupně (cylindroid
dle Cayleye*), a shodný s ním konoid i osy paraboloidů V; oba ko-
noidy lze sjednotit otočením jednoho okolo Z o úhel pravý.
Co pak se týče imaginárných paprsků v komplexu T% obsaže-
ných, leží, pokud nemají reálného centra, buď na hyperboloidech
soustavy 27, nebo na imaginárných plochách rotačních 2. stupně.
Naproti tomu náležejí imag. paprsky jednobodové reálným plochám
2. stupně nepřímkovým, tedy rotačním ellipsoidům, paraboloidům a
dvojplochym hyperboloidüm; neboť imag. přímek jednobodových na
sborcené ploše 2. stupně není. I tyto plochy náležejí k dvojmocné
soustavě 2? svrchu uvážované; indukujíce na společné ose Z involuci
harmonických polů Ahyperbolickou, jejíž jedna družina jest S, s., mají
středy své o vně úsečky S, S, ježto potence e s, . e s, — © je
*) Sturm, Liniengeometrie, I. p. 150 a 154.
de ann,
O speciálním kvadratickém komplexu tetraedrálním. 7
zde kladná. Každý svazek Z? soustředěných ellipsoidů obsahuje jednu
realnou plochu kulovou (o středu e a poloměru == c); veškeré plochy
kulové obsažené v dvojmocné soustavě Z° tvoří svazek, rovníky ploch
dvojplochý rotační hyperboloid stejnoosý, jehož vrcholy jsou s,, Sv.
Učiníme-li bod 0, jenž úsečku s, s, půlí, počátkem souřadnic
pravoúhlých, s, s, osou Z, seče-li paprsek E kongruence (4, A)
přímky A,, A, v bodech a,, a, a položíme-li s, a, = v, 82 a, = u.
os Z + 8 08 — — e, bude rovnice hyperboloidu vytvořeného
rotací paprsku E okolo Z
a CM ns UE) a
x L y? už = v2
nue = 1, U
už v 4e? u? v?
u + v° (u? + v?)*“
kdež souřadnice z středu plochy ©
2
e (u? — v?) 5 = > 1}
0 - en - (2)
W Ur U
FE
jakož ı laterálná poloosa hyperboloidu
P 204 Vu 2e
Poe u v (3)
Ta
závisly jsou v témž komplexu jedině na poměru úseků u, v, t. j. svazek
hyperboloidů koaxiálních Z* vytvoří se rotací paprsků Æ rovnoběžných
s rovinou © || Z, protínajících A,, A, v řadách podobných a vypl-
ňujících tudíž hyperbolický paraboloid, jak již svrchu pověděno.
Poloměr rovníka hyperboloidu (1)
u v
r = ===
u
oa Ver (4)
v?
Pokud úseky u, v béřeme za proměnné a reálné parametry,
možno (1) pokládati za rovnici dvojmocné soustavy hyperboloidů 2°,
a při konstatním poměru = za rovnici svazku 2! hyperboloidů ko-
axiälnich.
8 XVI Vincenc Jarolímek:
Připustíme-li však také imaginarne hodnoty za u, v, bude sou-
stava (1) obsahovati i rotační plochy 2. stupně nepřímkové. Přihlédněme
na př. k imaginárnému paprsku jednobodovému ZE; který seče A,
v reálném bodě a, s, a, = u, À, pak v bodě imag. a,, dejme tomu
5a, = v = 1 w, tak že E; leží v reálné rovině (a, A,), načež
rovnice plochy (1)
w? + u“ 2
Dee E le u. =:
už w° de? u? w? a P)
oP TEE (wž — u?)*
nebo také
4e* (a? + y?) + (w* — w) (z Le?) — 2e (w? Lu) 2=0, (6)
kterážto plocha jest reálný rotační ellipsoid, paraboloid nebo dvoj-
plochý hyperboloid dle toho, je-li
MV
Zároveň je zřejmo, že rovnice (5) se nemění, dosadíme-li (— w)
za w, t. j., že táž plocha se vytvoří paprskem Z“ = a, a‘, konjugo-
vaným ku Z, jehož úseky s, a, = U, S, a, — — à w. Oba imag.
paprsky E, E; protínajíce se v společném reálném centru a,, leží
v reálné rovině (a, À,), která tudíž je zároveň tečnou rovinou plochy
(5) v bodě a..
Pro konstatní poměr - bude rovnice (5) příslušeti svazku X"
ellipsoidů, po případě dvojplochych hyperboloidů koaxiálních, jež mají
společné reálné vrcholy na ose Z. Reálná plocha kulová ve svazku
obsažená (pro w® — u? — 4e*) má poloměr
a u a: U MVE 2e
D D ee wu (9
00? : u w
Pro w = u nabude rovnice (6) tvaru
už
TS = 5 == 7) o € (8)
přísluší tedy reálnému rotačnímu paraboloidu.
Soustava Z? obsahuje tedy i svazek rotačních paraboloidü, jež
mají společnou osu Z i společný vrchol o, vesměs v něm navzájem
O speciálním kvadratickém komplexu tetraedrälnim. 9
se dotýkajíce. Pro úseky wu — U, -F à u,, V — v, + iv, obecně
soujemné bude plocha (1) imaginärnä.
Konečně budiž připomenuto, že mohutnost (Mannigfaltigkeit)
našeho komplexu T% jest 6. Neboť každý jest určen dvěma body
(S}, &), reálných bodů v prostoru jest oo *, tudíž dvojin bodových co“.
Že komplex jest centricky symmetrický dle středu o, jenž půlí úsečku
S, S,, orthogonálně pak symmetrický k rovině proložené bodem
0 | s, 5, jakož i ke každé rovině svazku s, s, = Z, jest samo-
zřejmo.
Ještě speciálnější komplex vytvoříme, učiníme li svazkem s, svazek
průměrů rovnika libovolné rotační plochy druhého stupně /P* (anebo
plochy kulové dle TuremE*), což jedno jest); pak jest svazek sdružených
polár s, v nekonečnu. Komplex tento skládá se ze všech paprsků
v prostoru, jež paprsky svazku s, kolmo protínají. Komplex Thiemův
jest určen libovolnou přímkou v prostoru Z a jedním bodem jejím s,.
Hlavní čtyrstěn má toliko jeden reálný vrchol s, a jednu reálnou
stěnu s, ©, | Z v konečnu: druhý reálný vrchol s, jest v úběžném
bodě osy Z, druhá reálná stěna o, úběžná. Z jest jedna hrana reálná,
druhá (protější) O v úběžné přímce rovin | Z. Komplexové plochy
kuželové mají jednu površku | 0,, řídicí kružnici v 0,; komplexové
křivky jsou vesměs paraboly, ježto jedna tečna vrcholová jest v ne-
konečnu (v rovině 0%).
Komplex obsahuje «©! rotačních ploch válcových a æ ? rotačních
hyperboloidů sborcených o společné ose Z, jichž soustředné rovníky
leží vesměs v rovině 0,. Mohutnost komplexu jest 5; neboť přímek
Z jest v prostoru x * a na každé z nich ©! reálných bodů
Náš svrchu uvažovaný komplex T * tvoří tudíž přechod od kom-
plexu Hirstova ke komplexu Thiemovu.
*) Reve, Geometrie der Lage, 3. vyd., III. díl, pag. 175.
XVII.
Několik drobností chemických.
Sděluje docent Dr. Jarosiav Milbauer.
Předloženo v sezení dne 11. května 1906.
Podávám zde několik drobnějších pozorování, jež během svých
prací jsem učinil a které zde shrnuji.
a) Krystalovaný trichlorchromtripyridin.
K pokusům o účinku sulfokyanidu draselnatého na kysličníky“,
připravoval jsem také sirník chromitý, chtěje vysvětliti reakci pří-
slušnou. Všechny cesty ku přípravě jeho navržené vedly však ku
krystalované hmotě, která se sulfokyanidem draselnatým nereagovala.
V doměnce, že bude možno sraziti sirník chromitý z roztoku chloridu
chromitého v pyridinu, byl takový připraven a s bezvodým sirníkem
amonatým i plynným sírovodíkem uveden ve styk. Nevypadl však
sirník chromitý, neboť chrom jest zde obsažen ve velmi stálé komplexní
sloučenině, jíž popsal Preırer [Zeit. f. anorg. Ch. 24.284]. Ostavením
roztoku chloridu chromitého v pyridinu nad koncentrovanou kyselinu
sírovou vypadly jehličky jemné složení CrCl,(C,H,N), trichlorchrom-
tripyridin dle nomenklatury Wernerovy.
Získal jsem tuto látku ve velkých krystalech tímto způsobem:
As 10 g chloridu chromitého bezvodého zahříváno se 100. bez-
vodého pyridinu na zpětném chladiči do úplného rozpuštění, což trvalo
as 3 hod. Pak přidány po ochlazení dálší 4g chloridu chromitého
a vařeno opět po 2 hodiny. Během té doby počnou v tekutině růsti
*) Rozpravy České Akademie XIII. 8.
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. l!
2 XVII. Jaroslav Milbauer:
krystaly. Po vychladnutí odssáty jednotlivé krystalky až 0,8 cm
dlouhé, po případě i velké drůzy na destičce Wittově, promyty horkou
vodou, líhem a na konec etherem, sušeny při 98°C krátkou dobu.*)
Hustota jejich ve vodě při 20°C ze tří určení nalezena 1,457.
Laskavostí p. Doc. Dr. Františka Slavíka byla mi dána k dispo-
sici tato data krystalografickä:
Krystaly, svrchu vyznačenou cestou připravené jsou trojklonné
sloupce protáhlé dle osy brachidiagonálné nebo tvary skoro isometrické ;
převládají tvary ((011) (011) P“ o5.“P 5, v pásmu vertikálném hlavně
(110) 110) 100) ©“ P. © P“ o P. Reflexy ploch špatné. Štípatelnost
dosti dokonalá podle oo Po ; ve štěpných lupineich svírá průmět osy
menší optické elasticity s vertikalou na přední ploše (100) úhel
319 v pravo nahoře a v levo dole. Pleochroismus je značný: směr
menší optické elasticity jest průhledný barvou světleji zelenou s od-
stínem poněkul do žluta, s menší absorbcí, směr k němu kolmý
(negativní) je méně průsvitný, temně zelený bez odstínu do žluta.
Ze stanoviska krystalografického bylo zajímavo zjistiti, zda pů-
sobí přistoupení jedné neb více skupin methylových do jádra pyridino-
vého na tvar krystalů. I zkoušel jsem s «-pikolinem, zda by nevznikly
krystaly touto cestou © Rozpustnost chloridu chromitého v látce té
byla však veliká, tvořil se hustý zelený olej, z něhož ochlazením
enom mikroskopicky jemné krystaly vyrostly. V chinolinu je též
chlorid chromitý rozpustný, avšak roztok vařením vylučuje černé ne-
zhledné mazy.
b) Jednoduchá příprava dirhodanzinkdipyridinu.
Obíraje se delší čas vyhledáváním methody ku pohodlnému sta-
novení zinku narazil jsem na tuto sloučeninu.
Látku tu myslím měl pod rukou prvně EnrvcER, neboť ve svém
patentu (D. P.86.148 z 28. března 1895, tř. 12) praví, že rhodanidy pyri-
dinu skytají srhodanidy zinku a vizmutu krystalované sloučeniny, které
mohou být užitečny pro therapeutické účely. Velká práce Grosman-
Nova (Ber. 38. 559) uvádí sloučeninu Zn (CNS), (C,H,N),, připravenou
z rhodanidu pyridinu a rhodanidu zinku.
Velmi jednoduchým způsobem dospěl jsem k této sloučenině, když
přidal jsem ku roztoku síranu zinečnatého rhodanid draselnatý a py-
ridin; tekutinu u vzniklou sedlinou, jež jest v podstatě hydrat zineč-
*) Obsahovaly 13, 15°/, Cr oproti theoretickým 13, 2°/,. Látka pro analysu
rozklädäna zředěnou kyselinou sírovou (1:1) pod tlakem při 1809 C.
Nekolik drobnosti chemickych. 3
natý, vařil jsem po delší čas a filtrát ponechal ochladnutf. Vykrysta-
lovala látka tato v jemných jehlickäch.
Však vzniká ihned, když do silně zředěného vroucího roztoku
rhodanidu amonatého neb draselnatého přidáme něco pyridinu a ka-
peme zředěný roztok síranu zinečnatého, až počne se tekutina ne-
patrně kalit a vaříme-li dále as '/, hodiny. Skoro veškerý zinek vy-
loučí se v podobě jemných jehel této sloučeniny. Látku možno téměř
beze ztrát promývat studenou vodou. Rozpustná je dobře v líhu.
Při analyse*) vykazovala:
Nalezeno Theorie pro Zn (CNS), (C,H,N),
ZM l 20 a 10 20e 19,259
GENE" 4640 4469, 46,57°/,
en sd 3465 34,189/,
99,897, 98,507 100,007,
Zkouším, zda látky té dä se užít k účelům analytickým.
DEmaRcAY v Comptes rendus 104. 111 popsal přípravu chloridu
chromitého z kysličníku chromitého žíháním v parách chloridu uhliči-
tého. Velmi instruktivním způsobem pro přednášky lze reakci tuto
ukázati následujícím způsobem :
Upravme si rouru z tvrdého skla, jež má dvě kulovité rozšířeniny.
Do jedné z nich dáme kyprý kysličník chromitý, získaný mírným
žíháním chromanu amonatého. Do druhé rozšířeniny vpravíme něco
chloridu ubličitého. Konec roury uzavřeme korkovou zátkou a druhý
jen volně vatou. Na to rozpálíme kysličník chromitý do červeného
žáru ostrým kahanem s komínkem a chlorid uhličitý uvedeme skoro
do varu malým plaménkem. Po krátkém čase jest celá roura povle-
čena vytvořeným chloridem chromitým, který v některých partiích
hlavně v kulovité roršířenině jeví se v krásných fialových krystalech.
d) Tetramethyliumplatinkyanid
Ku přípravě této látky dosud neznámé postupováno obvyklým
způsobem přípravy platinokyanidů, jak ji byl popsal Quaprar Ga
d. Chemie 63. 164).
*) Zinek stanoven přímým spálením, žíháním a väzenim ZnO. Pyridin od-
desiltován s louhem a titrován na patentní modř dle methody, kterou popsali jsme
s VI. Staňkem (Z. f. anal. Ch. 1903. 215) Rhodan určen titrací dle Volharda.
**) Případně i jiných chloridů.
1*
4 XVII. Jaroslav Milbauer:
Tetramethyliumhydroxyd neutralysován volnou kyselinou platino-
kyanovodíkovou (získaná z měďnaté sole sírovodíkem) na lakmus, roztok
sfiltrovaný pak ponechán volné krystalisaci. Vzniklá látka měla
složení:
Theorie pro [N(CH,),],
Nalezeno: Pt [CN],
ENACHA).N -= 0:6 39,906 Re -82,9%
Pb Aie. tentent. 128,09 AB TO NASE
ION. ee To 23,3%,
100,4°/, 5100709
Analysa provedena takto: Platina stanovena prostým vyžíháním
a vážením co takové, dusík tetramethylia oddestilován do titrované
kyseliny ve formě trimethylaminu z látky opatrně tavené s pevným
hydroxydem draselnatým v proudu vodika, cyan určen ve formě
Ag, Pt (CN), titrací dusičnanem stříbrnatým dle Mohra na chroman
jako indikator.
Tetramethyliumplatinkyanid jeví se v dezbarvých krystalech,
snadno rozpustných v chladné vodě. Zihänim se rozkládá a zbývá
platina. V unikajících splodinách jeví se patrný zápachem trimethylamin.
Dusičnan stříbrnatý sráží kvantitativně platinokyanid stříbrnatý. Zají-
mavým je, že platinokyanid tetramethylia nejeví dichroismus, není
triboluminiscenční, ačkoliv složky jeho, tetramethylium i platino-
kyanovodíková kyselina zdají se vlastnosti tyto podporovati (Viz
Trautz: Zeit. f. physik. Ch. 1905 39. a násl.) Ozářen rtutovou
lampou elektrickou nejeví fosforescenci, neotáčí též v roztoku rovinu
světla polarisovaného.
O látce ze stanoviska krystalografického bylo mi laskavostí
p. Doc. Dr. Fr. Slavíka sděleno následující :
Krystaly čiré, tabulkovité, souměrnosti jednoklonné hemimorfní
(monoklinicky sfenoidické). Nejrozšířenějším párem ploch jest klino-
pinakoid. Poměr parametrů a úhel meziosní jsou:
a: b: c — 0,9968: 1: 0,6729
B= 59936007
Symetrie nižší, sfenoidická, jest naznačena tim, že z ploch základního
polojehlanu záporného p' (viz obrazec) je vždy vyvinuta jen levá
nahoře i dole, ze základního positivního polojehlanu s, jen polovina
pravá. Hranol základní vyvinut nejčastěji oběma polovinami, někdy
jen levou. Celkem pozorovány tvary:
2
Několik drobností chemických. 5
b (010) P
m (110) © F"
m’ (110) ©’ P
p al) — P
SAR
v (101) P
Plochy 5, p’, m’ jsou vyvinuty vždy, m chybí zřídka, s vyskytlo se
pouze na jednom, v na dvou krystalech. Poměrná velikost ploch je
nejčastěji jak znázorněno na připojeném obrazci, b převládá daleko
nad ostatními a podle ní jsou krystaly tabulkovité, v postranním
omezení buď p a mm’ jsou v rovnováze anebo jedno z obojího
poněkud převládá, častěji p než mm’. Pásmo b:v:s je podřízeně
vyvinuto neb chybí zcela a obrys tabulek je pak dosti ostře rhom-
boidální.
Plochy b a mm’ reflektují někdy dosti dobře, většinou však
jest jakost ploch méné dobrá, plochy s a v měřeny pouze na třpyt.
Úhlová data jsou:
Měřeno: Vypočteno: Hran měřeno:
b (010) : (110) AO — 4
pz (Eb) 855 — 8
m’(110):p’(111) * 35956 = 1
m (110): p’ (111) 71° 13 70° 48 2
b (010):s (111) DN 96.3322 1
:v (101) SSI JOY 4
Dále změřeny v mikroskopu s nitkovým křížem v okularu plošné
úhly mezi hranami převládajících ploch klinopinakoidových s ostatními:
Měřeno: Vypočteno :
[010 :110]:[010: 111] 144" 143° 52°
:[010:101] 100° 101° 4%,
Štěpnost podle klinopinakoidů jest nedokonalä. Jelikož sloučenina
není v roztoku aktivní, náleží k téže kategorii hmot jako síran
lithnatý Li, SO, . H, O (dle Scaccnmo) a dibenzoyl dioxystilben (iso-
benzil) C,, H,, O, (dle Brow mana), totiž takových, které při symetrii
krystalové stejné jako kyselina vinná, vinany, mlečný a třtinový
cukr nejeví optické aktivity.
6 XVII. Jaroslav Milbauer:
Dvojlom jest velmi silny.
Optická orientace: Směr zhášení, jenž jeví větší exponent
lomu (+), svírá na klinopinakoidu s vertikalou úhel 59° v před dolů,
spadá tudíž approximativně v jedno s klinodiagonalou; směr o menším
exponentu lomu (—) pak prochází tupým úhlem 5 od předu nahoře
do zadu dolů, svíraje s vertikalou úhel 319 v předu.
(411)
Obr. 1. Obr. 2:
e) Srovnání kolorimetrické roztoků mědi a niklu.
O sloučeninách nikelnatých jest známo, že skytají s amoniakem
modré roztoky podobného odstínu jako měď. V obojích předpokládají
se hexaminové sole dle theorie Wernerovy typu X, [Ni(NH;).] a X,
[Cu (NH,),], jichž komplexní ionty nejsou stejně sytě modré. Každému
analytikovi je to známou věcí, bližší srovnání však učiněno nebylo.
Za tím účelem byly připraveny čisté roztoky solí měďnatých a nikel-
natých o stejném aniontu (hodnota jejich kontrolována elektrolyticky),
a srovnávány v kolorimetru Krůssově s hranolem Lummer-Brodhuno-
vým. Přípravě sloučenin nikelnatých věnována zvláštní péče, neboť
shledáno, že přítomnost nepatrných sledů kobaltnatých solí způsobo-
vala při přesycení amoniakem zvláštní odstín do červena. Takové roz-
toky dlouhým stáním usadily načervenalou, sedlinu, v níž zjištěn
Nekolik drobnosti chemickych. 7
kobalt. Ku čištění využito hlavně reakce Liebigovy a vícenásobného
překrystalování.
Postup při práci byl jinak týž, jaký popsal jsem společně s VL.
Staňkem ve Věstníku král. č. spol. nauk letošního roku ve studii
o kolorimetrii mědi.
a) Roztoky síranů.
mn amoniakálný nikelnaty: 1,404g NiSO,. Tag rozpuštěno
v 10% vody a doplněno konc. amoniakem na 100°.
1000 amoniakálný měďňatý: 0,1248 g CuSO,. 5ag rozpuštěno
v 10° vody, a doplněno jako předešle.
Při vyrovnání do stejných intensit odečtěno pro nikelnatý roztok
15 mm a médnatÿ 8,0 mm (střed).
Z těchto čísel plyne poměr 1: 17,3.*)
Roztoky jiné koncentrace nešly dobře srovnávat, tak zředěnější
než uvedené měly odstíny příliš se různící, totéž ještě větší měrou
platilo pro koncentrovanější. Nikelnaté vždy měly ton violový, měď-
naté zelenomodrý.
B) Roztoky dusičňanů:
"on uikelnatý: 1,453 g Ni(NO,),. 6ag rozpuštěno v 10” vody
a doplněno amoniakem.
U 00m měďnatý: 0,1478 g Cu(NO,),. 6ag rozpuštěno jako dřív.
Při vyrovnání do stejné intensity pro vrstvy 15 mm roztoku
nikelnatého a 7 mm (střed) měďnatého vypočten poměr 1: 19,7.
v) Roztoky chloridů.
1/,ù nikelnatý: 1,189 NiCl,. 6aq rozpuštěno v 10° vody a do-
plněn do 100° amoniakem.
1/1000 měďnatý: 0,1353 g CuCl,. 2ag rozpuštěno jako předešle.
Stejné intensity daly vrstvy 15 mm (Ni) a 7 mm (střed) (Cu).
Vypočten poměr 1: 19,7.
I při B) a y) bylo nejpříhodnější srovnávání roztoků uvedené
koncentrace z důvodů stejných jaké při «) vytknuty.
Vypočtené poměry jsou přibližně stejné. Praví nám, že vliv aniontu
není skoro žádný, že 1 díl mědi jako komplexní iont amoniakový
dává v stejném objemu touž intensitu zbarvení jako přibližně 18 dílů
niklu v témž iontu.
*) Vypočteno dle úměry:
VE L O8 DE x Wo = 18%
0031857 2: av CU
029350 kon ja Av NÍ
8 XVI. Jaroslav Milbauer: Několik drobností chemických.
Zkouška amoniakem v solích nikelnatých jest
velmi málo citlivou usrovnání s měďnatými; kdežto '/,n
nikelnaté roztoky s nadbytkem amoniaku jsou téměř bezbarvé, ještě
on měďnaté za těchto okolností modrozelené.
f) Zbarvení perliček solemi praseodymu a neodymu.
V analytických učebnicích i těch nejnovějších bývají dosud uvá-
děny zbarvení perliček pro starý didym, jež jsou bezbarvé, v nasy-
cení slabě violové. Dostalo se mi laskavostí p. prof. BRAUNERA něco
čistých síranů neodymu a praseodymu ku pokusům pro práci, uveřej-
něnou v Rozpravách české Akademie XV. 13.
Mohl jsem z části zbytku provésti zkoušky perličkami. Preparaty
tyto daly následující zbarvení:
Síran neodymu
v boraxove perlčce jak v oxydačním tak v redukčním
bezbarvá, po silném nasycení slabě modrá, amethy-
stová.
ve fosforečné totéž co v boraxové.
Síran praseodymu
v boraxové perličce v redukčním plamenu při velkém na-
sycení žlutězelená, v oxydačním zelená;
ve fosforečné perličce totéž co v boraxu.
Dáme-li obě perličky boraxové v oxydačním plameni získané za
sebe, tu propouští, podobně jako při roztocích pozorováno, čistě bílé
světlo.
Z chemické laboratoře
c. k. české vysoké školy techmicke.
XVIII.
Vorläufiger Bericht über das Golderzvorkommen von
Kasejovice.
Von Prof. A. Hofmann.
Vorgelest in der Sitzung am 11. Mai 1906.
Schon im 18. und 19. Jahrhunderte wurde bei Kasejovie Gold
gewonnen, und wie überall, zuerst in Seifen, später auf vorgefundenen
Gängen, in welchen das Gold im Quarz nicht gar reichlich verteilt war.
In den ersten Jahren dieses Jahrhundertes wurden die Gruben,
insbesondere der Jakobschacht, abermals gewältigt und Proben aus
den aufgeschlossenen Quarzgängen der Prüfung unterworfen. Von den
Alten werden laut Urkunden Durchschnitthalte von circa 4 Gramm
-pro Tonne angegeben, welcher Halt natürlich nicht ausreichte, den
kostspieligen Grubenbau zu betreiben und allenfalls noch einen Ge-
winn zu erzielen.
Die neueren Proben ergaben aber viel höhere Halte, von welchen
manche so hoch waren, dasz unwillkürlich die Annahme platzgreifen
musste, die Proben seien von besonders für diesen Zweck gewählten
Stücken entnommen und nicht von Erzen im technischen Sinne. Bei
einer kommissionellen Erhebung im Monate April 1. J. hatte ich
Gelegenheit, die Erze und auch den Bergbau kennen zu lernen. Ich
war nicht wenig überrascht, als ich auf der Erzhalde des Jakob-
schachtes am ersten Quarzstück ein unansehnliches, bleigraues Mineral
bemerkte, das ich als Nagyagit oder ein dem Nagyagit ähnliches
Mineral ansprechen musste, worüber ich mich später durch eine ganz
oberflächliche Prüfung betreffs der Anwesenheit von Tellur, Blei und
Gold überzeugt habe.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1
2 XVII. A. Hofmann: Bericht über das Golderzvorkommen von Kasejovic.
Der höhere Goldhalt der neueren Proben wäre mithin auf dieses
letztere Erz zurückzuführen, welches die Alten nicht kannten und nur
auf das in demselben reduzierte Gold im „Hute“ (hier könnte man
mit vollem Rechte im „goldenen Hute“ sagen) arbeiteten und durch
den gewöhnlichen Prozesz durch Sichern gewannen.
Aber nicht nur der Nagyagit allein, auch andere Tellurgold-
und Tellurgoldsilber-Mineralien scheinen in den Gängen einzubrechen
und müssen in erster Linie genaue Analysen durchgeführt werden,
um näheres über diese Erze und Minerale sagen zu können ; vorlie-
gende Zeilen wurden nur zum Zwecke der Wahrung der Priorität
verfasst.
Zu dieser Arbeit werden dann auch die Resultate der montan-
geologischen Verhältnisse, die aus dem Studium dieser Erzgänge und
des ganzen Schurfterrains sich ergehen, niedergelegt werden.
Das Vorkommen dieser Erzgänge ist abgesehen von der national-
oekonomischen Seite, die auch erst erwiesen werden musz, von
besonderem wissenschaftlichem Interesse, da derlei Tellurgolderze bis
nun nur im engen geologischen Verbande mit tertiaeren Eruptivge-
steinen, insbesondere Trachyten, Daciten etc. stehend, beobachtet
wurden.
Im vorliegenden Falle brechen die Erzgänge am Kontakte zwi-
schen Gneis und Granit ein, und es ist ihre Entstehung und Bildung
nur als die letzten Nachklänge der Granit-Eruption aufzufassen.
Pribram, 9. Mai 1906.
XIX.
Kermincola kermesina n. gn. n. sp., und physokermina
n. sp., neue Mikroendosymbiotiker der Cocciden.
Von Dr. K. Šulc. (Ostrau-Michalkowitz.)
Mit 2 Textfiguren.
Vorgelegt in der Sitzung am 6. Juli 1906.
Bei Gelegenheit anatomischer Untersuchungen der Cocciden,
stiess ich seiner Zeit in der Körperflüssigkeit von Kermes quercus L.
an eigentümliche stäbchenförmige Organismen, welche in einem jeden
Individuum massenhaft vorhanden waren. Ich will sie vorläufig als
Kermincola bezeichnen und im Nachfolgenden kurz beschreiben.
Kermincola kermesina n. 8. n. Sp.
Die Organismen sind in der Regel von länglicher Form, 0:02 mm
lang, 0:004 mm breit; die Seiten parallel, das eine Ende breit abge-
rundet oder allmälich von den Seiten nach hinten abgestutzt, das
andere Ende rasch verschmálert und zipfelartig ausgezogen (0'003 mm) ;
die Farbe in vivo ist licht weingelb, oder auch wasserklar, das ausge-
zogene Ende und die schmale perifere Zone fast durchsichtig, Was
die Fixation und Färbung anbelangt, so wurden die Organismen ein-
fach auf Deckgläschen, wie Bacterien übertragen dreimal durch
Spiritusflamme durchgezogen, mit wässeriger Fuchsinlösung gefärbt,
der Überschuss der Farbe mit Wasser abgespült, dann folgte die
übliche Trocknung des Präparates, Terpentinoel, Canadabalsam.
Sitzber. d. kön. bühm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 XIX. K. Šulc:
An solchen fixirten Präparaten zeigte sich ein dichtes, gutgefárbtes,
feinkörniges Cytoplasma, dessen Körnchen weder als Stärke noch
als Glycogen reagirten; eine schmale Zone an der Periferie und das
verlängerte Ende blieben fast ungefärbt. In der Mitte des Körpers
liest ein grosser rundlicher, bläschenförmiger Kern von 0'003 mm
im Durchmesser, der daher die ganze Leibesbreite vollkommen ein-
nimmt.
Nicht selten ist der Kern noch länger. Bei einigen Individuen
tritt auch deutlich ein Kernkörperchen hervor.
4
4 1 2. JA 5
2
s
€ SuWrnee
8/6. De
Abbild. I: Kermincola kermesina ng. n. sp. 1. die häufigste Form. 2. Eine vorne
breitere Form. 3. Ein sehr langes Individuum mit drei Kernen. 4. Das ausge-
zogene Ende zweizackig. 5. Ein kurzes Individuum in Knospung. 6. Seiten-
knospung bei einem langen Individuum.
Von dieser durchschnittlichen Form fand ich viele Abweichungen;
so z. B. Individuen, wo der Kern nicht in der Mitte lag, sondern
mehr einem Pole angenähert. Dieser Körperteil war dann breiter als
der kernlose. Seltener kamen zum Vorschein Individuen mit 2 bis
4 Kernen, welche demenstprächend zweimal bis viermal länger waren
(0:04—0:06 mm) bei ursprünglicher Breite von 0'004 mm. Bei manchen
Individuen war das ziepfelartige Körperende oft mehr oder weniger
verlängert und nicht selten auch zweizackig gespaltet. Bei einem
langen dreikernigen Individuum fand ich eine spindelförmige kernlose
Knospe, die einer Längsseite entsprosste, bei einigen anderen, kurzen
eiukernigen Exemplaren wieder eine kernlose Kuospe die sich am
Kermincola kermesina n. gn. n sp., und physokermina n. sp 3
Ende in der Längsachse des Körpers abschnürte, niemals aber ge-
lang es mir Kernfiguren zu constatiren.
Die Organismen zeigten in der physiologischen Lösung keine
Bewegung.
Sitz und Fundstätte der Kermincola kermesina ist die Tre LE
und Leibesflüssigkeit von Kermes quercus L. Die Wirthtiere waren
dabei gesund, nicht schimmelig, die einzelnen Organe nicht alterirt;
ich fand weder Atrophie noch Zellendegeneration. Die Eibildung und
Eiablage gieng normaler Weise vor sich. — Aus allen diesen Gründen
sowie aus dem regelmässigen Vorkommen der massenhaften Invasion
der Organismen in einem jeden untersuchten Individuum lässt an eine
Symbiose schliessen, deren physiologische Deutung derzeit unerklärt
bleibt.
Soweit ich mich überzeugen konate, waren die Kermincolen im
zweiten und dritten weiblichen Stadium zu finden; die männlichen
Larven, Puppen und Männchen selbst habe ich nicht untersucht; in Em-
bryonen und abgelegten Eiern habe ich sie nicht gefunden.
Was die systematische Stellung der Kermincola anbelangt, war
ich im Unklaren, ob sich hier um mycotische Elemente oder gewisse
entwicklungsgechichtliche Stadien vielleicht der Coccidien handle. ©
Nach der Meinung des Herrn Prof. Dr. F. VEjpovský, Vorstand
des zoolog. Institutes der böhmischen Universität in Prag, welchem
ich meine Befunde sowohl in Praeparaten als in lebendem Zustande
vorgelegt habe, handelt es sich hier höchstwahrscheinlich um Sac-
charomyceten oder ähnliche Entwicklungsformen.
Derselben Meinung ist auch Herr Prof. Dr. B. Niuec, Vorstand
des pflanzenphysiologischen Institutes der böhmischen Universität in
Prag, welcher mir versprach, die eventuellen Kulturen zu versuchen
und die Sache namentlich vom pflauzenphysiologischen Standpunkte
auf den Kern zu nehmen.
Es ist jedoch schwer schon heutzutage den endgültigen Schluss
zu fassen, da Beobachtungen sowohl über das Eindringen in. den
Insectenkörper, als über die ganze Entwicklung, eventuelle Sporu-
lation, und über die physiologische Bedeutung der Lebensweise fehlen.
Der Zweck dieser Zeilen eines Landarztes und dazu leider
auch noch Kassenarztes, dem jede freie Zeit mangelt, kann nur der
sein, vorläufig auf die besprochenen hochinteressanten Erscheinungen
Aufmerksamkeit zu lenken — und erst später nach eingehendem
Studium der Entwicklung und Physiologie an eine esse | Bear:
beitung heranzutreten.
1%
4 XIX. K. Šulc:
N. B. Um denen, die sich vielleicht um das eben Gesagte in-
teressiren würden, die Sache und den Fund des Kermes guercus L.
zu erleichtern, theile ich gleichzeitig in kurzen Umrissen die heut-
zutage noch unvollständig bekannte Lebensweise des Coccus mit.
Die erwachsenen befruchteten Weibchen sind im Juni zu suchen;
sie sitzen unbeweglich oft in sehr grosser Zahl in Rindenrissen am
Stamme der Eichen in Form kleiner Kügelchen, welche circa 4 mm
im Durchmesser haben. Die Oberfläche ist glatt, glänzend oder fein
bestaubt, die Grund-Farbe rothbraun, mit 7—8 sepienbraunen Auer-
streifen oder auch ganz schwarzbraun. Die abgelegten Eier schützt
und bedeckt das Weibchen mit seinem Körper. Die Larven (das erste
Stadium) erscheinen Ende Juni; sie sind beweglich — und begeben
sich auf junge Aeste und Blätter. Die weitere Entwickelung ist beim
Männchen und beim Weibchen verschieden.
Die weiblichen Larven bleiben nach der ersten Häutung (zweites
Stadium) Ende Sommer unbeweglich am Stamme sitzen und bedecken
sich mit einem wachsartigen Flaume. Die zweite Häutung, die das
dritte (letzte) und geschlechtsreife Stadium liefert, erfolgt je nach der
Witterung Ende Mai, des nächsten Jahres. Zu dieser Zeit vollzieht
sich auch die Kopula.
Das männliche zweite Stadium bleibt beweglich, hat gut ent-
wickelte Füsse, überwintert kahl, und versteckt unter dem Moose am
Stamme oder in den Rinderissen. Am ersten schönen sonnigen Früh-
lingstage (heuer z. B. am 10. April) erscheinen sie auf einmal mas-
senhaft auf der Oberfläche des Stammes herumkriechend. — Sie
suchen sich einen neuen Schlupfwinkel und secernieren hier in einen
oder zwei Tagen einen wachshaarigen dichten Kokon, in welchem
sie circa 4—6 Wochen verbleiben, um das dritte (Pronympha), dann
vierte (Nympha) und fünfte Stadium durchzumachen. Das fünfte
Stadium ist das geschlechtsreife Männchen, welches bald die Stätte
verlässt und zur Kopula schreitet. — Es ist bisher unbeschrieben.
Der Farbe nach ist das Männchen rotbraun, hat 6 Augenpaare, ent-
wickelte Flügel und Halteres, nach hinten allmählig verschmälertes
Abdomen, welches am 7. Segmente zwei dünne lange Cerochaeten
führt. Der Penis ist mittellang, säbelförmig nach unten gekrümmt.
Kermes ist sehr wenig durch die gewöhnlich bei Cocciden vor-
kommenden Mycelien von Alternaria tenuis befallen, die Larven
werden dafür in Unmassen von Chilocoris (Coccinellide) verzehrt.
Kermincola kermesina n. gn. n. sp., und physokermina n. sp. 5
Meine zum Studium herangezogene Exemplare entstammen den
Eichen, die reichlich in: Wäldern der Excell. gräfl. Wilezeck’schen Do-
maine zu P. Ostrau cultivirt werden.
Kermincola physokermina n. sp.
Angespornt durch den Fund der Kermincola kermesina suchte
ich bei anderen Genera und fand wirklich beim Physokermes abietis eine
analoge Form, die jedoch in Folge seiner abweichenden Gestalt
als n. sp. gelten soll.
l 2 3: A.
Textbild II. Kermincola physokermina n. sp. 1. Tbránenfórmiges, 2. spindel-
fömiges Individuum. 3. 4. Dieselben in Knospung begriffen.
Sie ist kürzer als Kermincola kermesina; die Länge beträgt
001 mm bei 0'003 mm Breite; die gewöhnlich und am häufigsten
vorkommenden Exemplare sind thränenförmig: an einem Ende breit
abgerundet, am zweiten lang und allmählig ausgezogen; es finden sich
aber auch Formen, die sowohl vorne wie auch hinten ausgezogen
sind, sodass sie spindelförmig aussehen; viele Exemplare zeigten
Knospung. Die Knospen waren klein, kernfrei und lagen in der Längs-
achse; Plasmanetz ist dicht, es färbt sich gut, zeigt manchmal einige
Vacuolen und Körnchen; der Kern ist sehr gross, relativ grösser als bei
Kermincola, deutlich gefärbt und abgegrenzt, hat ein Kernchen, welches
dicht an seiner Peripherie steht.
Eine lichtere Randzone fehlt.
6 XX. F. Vejdovsky:
Kermincola physokerm'na fand ich ebenfalls nur in der Leibes-
flüssigkeit; die Cocciden waren dadurch nicht im geringsten alterirt;
sie waren gut entwickelt, nicht schimmlig, die Organe vollkommen
gesund; unter ihnen reichlich abgelegte Eier.
Das erwachsene Physokermes — Weibchen ist an Abies excelsa
zwischen den Jahreswuchsen im Monate Juni zu suchen.
Schliesslich spreche ich den Herren Prof. Dr. Fr. VEspovskr
und Prof. Dr. B. Nëurc für das freundliche Interesse und Informati-
onen meinen verbindlichsten Dank aus.
Ostrau-Michalkowitz am 20. Juni 1906.
XX.
Bemerkungen zum Aufsatze des Herrn Dr. K. Sule
über Kermincola kermesina ete,
Von F. Vejdovsky.
Mit einer Textfigur.
Vorgelegt in der Sitzung den 6. Juli 1906
Die vorstehende Mitteilung des Herrn Dr. K. Suro ist für mich
persönlich von besonderem Interesse. Die hier beschriebenen Organismen
erscheinen meiner Ansicht nach als tatsächliche Sprosspilze, von denen
sie sich nur durch die Eigentümlichkeit unterscheiden, dass ihr Kern
ungemein leicht, sowohl während des Lebens als mit Hilfe der Fär-
bungsmittel, nachweisbar ist. Bei keinem Sacharomyceten lässt sich
der Kern — vielleicht noch mit Ausnahme deren Sporenkerne —
mit allen seinen Strukturen so leicht feststellen, wie bei unserem
„Kermincola“. Ich habe daher nicht nur aus diesem Grunde den in
Rede stehenden Organismen, welche mir von Sunc sowohl in lebendem
Zustande, als in fixierten Praeparaten zur Beurteilung gesandt
wurden, meine volle Aufmerksamkeit gewidmet, sondern auch vornehmlich
zu dem Zwecke, um deren Organisation mit der vom Bacterium gammari
einem Vergleiche unterziehen zu können. Der letztgenannte Organismus,
bei welchem ich bekanntlich einen unzweifelhaften Kern nachgewiesen
Bemerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Šulc über Kermincola kermesina etc. 7
habe, *) ist nämlich in derletzten Zeit Gegenstand einer lebhaften Diskus-
sion geworden und es ist bei dieser Gelegenheit von einer Seite die
Vermutung ausgesprochen worden, dass man es im Bacterium gam-
mari wahrscheinlich mit einer Form der Sacharomyceten zu tun
habe. Aus diesem Grunde liegt mir die Verpflichtung auf, über den
Fortschritt und weitere Entwicklung der Frage zu berichten. Und in
dieser Beziehung muss ich von vornherein hervorheben, dass der ein-
gehende Vergleich von Bacterium gammari mit „Kermincola“ zu
dem Resultate führen musste, dass von einer auch annähernden Ueber-
einstimmung zwischen den genannten Organismen keine Rede sein
kann, dass nämlich der erstgenannte Organismus eine gewöhnliche
Form der Spaltpilze ist, während „Kermincola“ nur den Sacharo-
myceten eingereiht werden kann. Indem ich nunmehr auf die früheren
Beschreibungen und Abbildungen über die Organisation und Ent-
wicklung von Bacterium gammari in den angezogenen Mitteilungen
verweise, will ich zu dem Berichte von Dr. Surc einige, den Orga-
nismus von Kermincola näher beleuchtende Angaben beifügen, sowie
*) Diese Sitzuagsberichte (1900, 1903) und „Centralblatt für Bacteriologie
und Parasitenkunde“ (Abth. II. Bd. VI. 1900 [Bemerkungen über den Bau und
Entwickl. der Bacterien] und Bd. XI. 1904 [Ueber den Kern der Bacterien und
seine Teilung|.)
8 XX. F. Vejdovský:
gewisse Vermutungen über die biologische Bedeutung der Symbiose
beider Organismen, der Coceiden einerseits und Sacharomyceten
andererseits der Öffentlichkeit zur Diskussion vorlegen. Zu diesem
Zwecke habe ich auch einige neue Abbildungen hergestellt, in denen
die Strukturen unserer Organismen gewissermassen deutlicher her-
vortreten.
An den im Wasser kultivierten Kermincolen hebt sich die
Zellmenbran vom Zellinhalte meist stark ab und umgibt dann cysten-
artig die innere Substanz.*) Diese äussere Membran entspricht offenbar
dem, was Dr. Surc als „schmale Zone an der Peripherie‘ bezeichnet.
An fixierten Praeparaten lässt sich die bis zur Unkenntnis durch-
sichtig gewordene Zellmembran nur bei sehr starken Vergrösserungen
nachweisen, am überzeugendsten tritt sie im lebenden Zustande und
noch besser nach der Romanowskyschen Färbungsmethode hervor
(Vergl. Textabb. e, f.) Von grösseren Vakuolen innerhalb des Cyto-
plasma habe ich keine Spur gefunden. An fixierten Praeparaten, die
mit polychromem Methylenblau gefärbt worden waren, erscheint der
Bau des Cytoplasmas folgendermassen (Textabb. d, c, d). Es ist eine
rot sich fárbende Grundsubstanz vorhanden, in welcher zahlreiche
blau gefärbte Körnchen eingelagert sind. Diese erscheinen als Knötchen
der netzig-alveolären Strukturen, die allerdings nicht bei allen Indi-
viduen gleichgestaltet hervortreten. Meist sind die blauen Körnchen
auf den centralen Plasmainhalt beschränkt, während die Netz- und
Alveolenstrukturen grösstenteils an der Peripherie der Zelle verteilt
erscheinen. Mit EH-methode gefärbt, erscheint das Cytoplasma fast
homogen oder feinkörnig (Textabb. a). Ich begnüge mich nur mit
Hinweis auf diese Strukturen, da ich überzeugt bin, dass sich die
beschriebenen Sprosspilze demnächst einer eingehenden Aufmerksam-
keit der Fachgenossen erfreuen werden.
Der Kern gestaltet sich so, wie Dr. Surc beschreibt; er ist
bläschenförmig mit einem homogenen Kernsaft erfüllt, in welchem
ein grosses, mit allen Methoden dunkel sich färbendes Kernkörperchen
liegt. Meist ist der Kern in der Einzahl vorhanden, man trifft aber
Individuen mit 2, 3, selbst 4 Kernen. Nicht selten sind zwei Kerne
so genähert, dass man hier auf eine vollzogene Teilung schliessen
muss; nichtsdestoweniger gelang es mir in keinem einzigen Falle die
*) Ich muss sehr bedauern, dass ich eine gediegene, die Organisation der
im Wasser kultivierten Kermincolen klarstellende Photographie, die Herr Kollege
K. Kruis zu diesem Zwecke liebenswürdig hergestellt hat, dieser Mitteilung
nicht beifügen kann.
Bemerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Sule über Kermincola kermesina etc. 9
Teilung selbst sicherzustellen. Weder kinetische Figuren, noch aki-
netische Einschnürungen der Mutterkerne kamen mir zu Gesicht.
Um so weniger kann von der Existenz der Centriolen oder ähnlich
sich gestaltenden Körperchen die Rede sein.
Es unterscheidet sich daher Kermincola durch die Strukturen
sowohl des Cytoplasmas als des Kernes von den. des Bacterium gam-
mari und man kann aus diesen Gründen den letztgenannten Orga-
nismus nicht als einen Sprosspilz ansehen.
Das Vorkommen von Kermincola im Kermes und Physokermes
ist nicht vereinzelt, es werden wahrscheinlich sämtliche Cocciden ihre
eigenen Sprosspilze beherbergen. Zu dieser Ansicht führt mich der
Befund meines Assistenten J. Sreurix, welcher sich mit der histo-
logischen Struktur der Wachsdrüsen einiger Insekten befasst und
zu diesem Zwecke einige Vertreter der Phytophthiren gewählt hat.
Und gerade in der letzten Woche, als mir die Kermincola des Herrn
Dr. Suzc zu Gesicht gekommen ist, fand Herr Sreurik ähnliche, aber
viel kleinere Organismen in den Geweben eines anderen Cocciden,
nämlich in Pulvinaria ribesiae und zwar ebenso massenhaft wie
Dr. Sure und ich im Kermes. Genauere Angaben über den Srenrír'schen
Befund dürften später von einer anderen Seite veröffentlicht werden.
Soweit mir die einschlägige Literatur über die Anatomie der
Cocciden bekannt und zugänglich war, habe ich auch einige Notizen ge-
funden, die auf das Vorkommen der in Rede stehenden Organismen in der
Leibeshöhle und gewissen Geweben der Cocciden hinweisen. So erwähnt
Levpic (Zur Anatomie von Coccus hesperidum. Z. f. w. Z. Bd. 5.
1854. p. 11. Taf. I. Fig. 5.), dass er in der Leibeshöhle von Lecanium
hesperidum fast bei allen erwachsenen Individuen „eigenthümliche
Körperchen in grösster Menge“ gefunden hat, die durchaus‘ an
Pseudonavicellen erinnerten. „Es sind spindelförmige, scharf gezeichnete
Gebilde von 0:004°“ Länge, die immer frei, nicht in Zellen einge-
schlossen beobachtet werden und in Essigsäure und Natronlösung sich
nicht veränderten.. Ihre Vermehrungsweise liess sich aus den ver-
schiedenen vorliegenden Formen leicht abnehmen, die eine Polspitze
- wächst etwas in gerader Richtung aus, dann verdickt sich dieser Fort-
satz zu einem rundlichen, birnförmigen Körperchen. Während dieses
wächst und allmählich die Spindelgestalt des Mutterkörperchen an-
nimmt, ändert es auch seine Stellung zu letzterem dadurch, dass es
mit diesem einen Winkel bildet. Hat das Tochterkörperchen die gleiche
Grösse des Mutterkörperchen erreicht, so löst sich seine Verbindung
mit diesem, es wird selbständig. Die bezeichnete Art der Vermehrung
10 XX. F. Vejdovský:
dürfte demnach unter den Begriff der Sprossenbildung zu stellen
sein.“
Wir sehen aus dieser äusserst sorgfältigen Beschreibung unseres
Altmeisters der vergleichenden Histologie, dass er nur eine ähnliche
für das Lecanium hesperidum charakteristische Art der Sacharomy-
ceten vor sich hatte. Neuerdings wird dieser von Levure erwähnte
Organismus von LaBBÉ (,Sporozoa“. Das Tierreich. 5. Lief. 1899)
unter den „Sporozoa incerta“ (l. c. p. 127) erwähnt, während er
früher von Barpraxr (Lecons sur les Sporozoaires. Paris 1884) zu
den Microsporidien eingereiht wurde.
Ähnliche Körperchen beschreibt auch J. D. Purxam (Biologicál
and other notes on Coccidae. Proceed. Davenport Academy Vol, II.
1880. p. 326) in Pulvinaria innumerabilis. Sie sind 10 u lang, von
sehr bestándiger Gestalt, „usually regularly oval, often slightly con-
stricted in the middle“. „Some are seen to taper to a point of one
end (fig. 4, e), others while preserwing the oval form have a small
projection et one end, in others the projection is a little larger, in
others it is still larger and of an oval form, in others a similar oval
body to the original and finally two, three or more full sized bodies
may be seen strung together end to end.“ Purvam betrachtet die
Körperchen nicht als Pseudonavicellen, aus seiner Beschreibung
glaube ich aber schliessen zu müssen, dass die genannte Pulvinaria
ebenfalls Sprosspilze, wie unsere einheimische P. ribesiae beherbergt.
Schliesslich ist eine Arbeit von R. Moxırz (Sur un champignon
parasite de Lecanium hesperidum [Lecaniascus polymorphus nobis]
in Bull. Société Zool. de France 1887. p. 150) anzufůhren, in welcher
der Verfasser die von Leyoıs beobachteten Organismen ganz anders
schildert. Sie haben mit den Microsporidien nichts zu tun; „c'est un
Champignon ascosporé comme nous l’ont démontré ses formes de
reproduction“. Movrez bezeichnet den Pilz als Lecaniascus poly-
morphus, welcher äusserst veránderlich ist „selon les différents états
de son mycélium; sa forme la plus simple est celle d'un corps
ovoide, un peu allongé mesurant de 4 à 5 u de longueur, sous leguel
il est difficile de distinguer une conidie ou une ascospore dévelopées.
On observe très fréquemment le bourgeonnement a se stade: il est
identique à celui de Levüres.“ Diese, sowie die weitere Beschreibung
von Mowrez, namentlich seine Darstellung des Myceliums (welches
nach Umständen 50—60 u Länge erreichet) bringt mich in Ver-
legenheit; da hätten wir wohl mit einem anderen Parasiten es zu
tun, namentlich weil Moxırz noch weiter sagt: „J'ai observé quel-
Bemerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Šulc über Kermincola kermesina ete. 11
quefois les asques: ce sont des formations assez rares, du moins de-
puis le mois de septembre jusque janvier.“ „Le spores sont de forme
oval-allongée et il m’a semblé voir, sur quelques unes d’entr’elles,
un commencement de bourgeonnement.“
Eine Nachuntersuchung der von Moxrez geschilderten Verhält-
nisse ist dringend notwendig, namentlich in Bezug auf die Frage
des Myceliums. Es ist möglich, dass Mosırz die mit Mycelien von
Alternaria tenuis befallenen Lecanien vorlagen.
Nach dem bisher Mitgeteilten kann aber mit ziemlicher Sicherheit
behauptet werden, dass die meisten Coceiden-Gattungen spezielle Sacha-
romyceten führen werden, welche letzteren daher eine wichtige biolo-
gische Bedeutung in der Lebensweise ihrer ‘Wirte haben müssen. Es
handelt sich sicher, wie Surc hervorhebt, um eine Art Symbiose; aber
die Sprosspilze beschränken sich nicht nur an die Hämolymphe der
Cocciden, sondern bewohnen auch andere Gewebe. Soviel ich an Schnit-
ten sicherstellen konnte, leben sie in ungemein grosser Anzahl in den
Zellen des Fettkörpers. Man findet Zellen, die eigentlich förmliche
Bündel der Sprosspilze bilden, so dicht die letzteren den Zellinhalt
des Fettkörpers anfüllen. Der Kern bleibt dabei intakt.
Wenn man sich nunmehr durch Beobachtung belehrt, dass in-
folge dieser Invasion einzelne Fettkörperzellen zerfallen, da ihre Trüm-
mer zahlreich in der Hämolymphe enthalten sind, so kann man
nicht sogleich auf einfache Symbiose schliessen. Es wirken die Spross-
pilze in diesem letzteren Falle sicher als Parasiten ein, trotzdem der
Wirt ganz ungestört die Geschlechtsdrüsen entfalten lässt und die
befruchteten Eier in der Leibeshöhle in der weiteren Entwicklung
fortschreiten. Das ist natürlich nur bei einer reichlichen Ernährung
möglich und diese findet gewiss statt durch das fortschreitende Saugen
der Pflanzensäfte gerade in den ersten Frühlingsmonaten. Auf solche
Weise entfalten sich alle Organe gleichmässig im Körper der Cocei-
den. Später aber, als die befruchteten Eier ihre Entwicklung durch-
gemacht haben, wird der schildförmige Mutterkórper zur Aufbewalı-
rung der Embryonen verwendet, wobei die Nahrungsaufnahme aufhören
muss, und es werden alle übrigen Gewebe resorbiert und auf irgend
eine Weise mit ihren Assimilationsprodukten vernichtet. Diese wich-
tige Aufgabe übernehmen also die Sprosspilze; sie erscheinen früh-
zeitig in den jungen Larven, regulieren durch ihre Tätigkeit die Ent-
faltung des Fettkörpers und der Hämolymphe und schliesslich ver-
zehren sie alle Gewebe, um den Körperchitin als Schild zum Schutze
12 XX. F. Vejdovský: Bemerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Šulc.
der nachfolgenden Larvengeneration der bisher funktionierenden
lebenden Substanzen zu entledigen.
Dann gehen aber die Sprosspilze auch zu Grunde. Welches ist
ihr weiteres Schicksal, in welcher Form sie auf weitere Generatio-
nen der Schildläuse übergehen, das sind Fragen, die nur durch
weitere Beobachtungen und Experimente entschieden werden können.
In den abgestorbenen Weibchen, deren Körperpanzer nur mit sich bil-
denden Larven angefüllt ist, findet man massenhaft nur spiralförmig
gewundene schneeweisse Körperchen, die wohl kaum mit der Entwick-
lung der Sprosspilze etwas zu tun haben und eher den Wachsgebilden
entsprechen, in welche die Eier eingebettet erscheinen.
Die hier ausgesprochenen Ansichten über das Wechselverhältnis
zwischen den Cocciden und Sprosspilzen betreffen natürlich nur jene
Gattungen, bei welchen der chitinige Körperpanzer als Schild zum
Schutze der Eier und Larven verwendet wird. Es wäre nun interes-
sant zu erfahren, ob auch jene Gattungen, wie z. B. Pseudococcus,
bei denen der chitinige Schild nicht zur Ausbildung kommt, Spross-
pilze in irgend welchem Entwicklungsstadium beherbergen. Nach der
hier ausgesprochenen Hypothese sollte dies nicht der Fall sein.
Die Entdeckung der Sprosspilze als stetiger Begleiter der
Cocciden eröffnet uns jedenfalls neue Fragen über die Bedeutung
dieser Organismen im Haushalte der Natur.
Prag, den 25. Juni 1906.
XXI.
O titraci SO; iontem MnO,.
Podává docent Dr. Jaroslav Milbauer.
Predloieno v sezení dne 6. července 1906.
Řada autorů starších dob zkoušela oxydaci siřičitanů a kysličníku
siřičitého permanganatem: Forpos a Géris (J. Pharm. [3.] 36. 112);
Prant ve Sasır GrnLEs (A. M. [3.] 55. 374); BuraNET (J. Pharm. [5.]
20- 112.)
Všichni shledali souhlasně, že síra a sirné sloučeniny neoxydují
se úplně permanganatem a že tento ku jich stanovení se nehodí.
Vytvoří se sice vždy kyselina sírová, však vedle toho něco kyseliny
sirné s menším obsahem kyslíka.
Z analytického stanoviska všimli si v novější době znovu naší
otázky H. Kovre a E. Zarzek (Monatsh. f. Chemie. 4. 738.) Zkoušeli
oxydaci siřičitanů v různém mediu a nalezli, že jak za chladu, tak
za horka oxydují se v kyselém prostředí neúplně a sice tím nedo-
konaleji, čím více přítomno je volné kyseliny. Domnívají se, že onou
vedlejší zplodinou, která neúplnou oxydací vzniká, jest kyselina dithio-
nová, neboť jen tato jest proti permanganatu stálá a jenom volnými
halogeny oxyduje se na sírovou. Pro úplnou oxydaci nestačí ani, aby
byl původní roztok neutrálný, toliko v alkalickém roztoku lze nadbyt-
kem parmanganatu veskeren siřičitan zoxydovati na síran.
Zdálo by se, že poměry budou lepší; bude-li se pro stanovení
titrimetrické vpouštěti siřičitan do -permanganatu, kde tedy obrácené
titrace bude užito. Skutečně L. pe Koxrok v německém vydání své
učebné knihy (Koninck-Meineke : Lehrbuců der qualitativen und guanti-
tativen chemischen Analyse, II. díl. str. 442) praví do slova: „Mann
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
2 XXI. Jaroslav Milbauer:
giesst die schweflige Saüre in eine in Ueberschluss abgemessene,
titrirte Permanganatlösung und bestimmt den Ueberschuss durch irgend
eins der Mittel, welche wir früher kennen gelernt haben.“
Nemluví dále o tom, jaké výsledky methoda dává, nepraví nic
bližšího, jak silně okyselený roztok má být, jaké celkové zředění.
Zdálo by se, že methoda je přesná a hodí se pro jakékoliv podmínky.
Není tomu tak. Měl jsem příležitost, obíraje se stanovením kysličníku
siřičitého, rozpuštěného v koncentrované kyselině sírové, pozorovat, že
výsledky bývají nižší než theoretické.
V této práci dovoluji si podati zprávu o pokusech, kterými vy-
šetřil jsem příčinu toho.
Připraveny následující roztoky:
a) jodu, jehož 1cc odpovídá přesně Img SO, ;
b) sirnatanu sodnatého, jehož 50.c odpovídá přesně 50.c roztoku
předchozího ;
c) permanganatu draselnatého takové koncentrace, že lcc odpovídá
1mg SO, dle rovnice:
5850,” 550,”
2MnO,’ 2Mn: :
6H : | 34,0
d) síranu Zeleznatého;
e) kysličníku vodičitého a
f) kyseliny šťavelové, vesměs postavených na roztok perman-
ganatu. |
Titr jodu kontrolován trikräte čistým kysličníkem arsenovym,
rozpuštěným v roztoku dvojuhličitanu draselnatého. Jako indikator po-
užit při titraci filtrovaný roztok škrobový. Dvě určení provedena
na začátku práce a jedno na konci. Ostatní roztoky obvyklým způ-
sobem kontrolovány.
Následují pokusy:
A) Do odměřeného objemu roztoku vždy stejného, 50cc (v něko-
lika málo případech použito 100cc A 25«c) permanganatu, jemuž při-
činěno 10 kone. kyseliny sírové a zředěného as na 200. vyvařenou
vodou, přidáno určité množství roztoku siřičitanu a nadbytek perman-
ganatu stanoven vhodným způsobem. V několika případech stitrováno
přímo siřičitanem do odbarvení. Ku srovnání vždy před pokusy a po
nich provedeno stanovení jodimetrické za šetření všech možných
kautel, na něž upozornili Rose-Finxener, Mour, VoruArn, Torr,
Bere a j. (Koninck: I. c. 441). Pracováno tak, že do odměřeného
O titraci SO,” iontem MnO,. 3
roztoku jodu přičiněny as 2 g kyselého uhličitanu draselnatého a sti-
trováno roztokem siřičitanu do světle žluté barvy, na to přidán filtro-
vaný roztok škrobový a dotitrováno do zmizení modré barvy. Po ukon-
čených pokusech opět kontrolována hodnota siřičitanu jodimetricky
(údaj II. neb III.) Stanovení všechna děla se co nejrychleji; všechny
roztoky připraveny byly pomocí vyvařené vody, aby vymezena byla
we ve
vo ve
čitého:
| a) Nalezeno při stitrování přímo
siřičitanem do odbarvení permanganatu
Nalezeno jodimetricky:
OO IL 69,90 | ie cu AH 61.60
1 300n5 IT 30 0ny | I. 26,4mg II. 26,4mg
I. 1,0mg II. 1,0mg I. 6,2mg
| | 5) Nalezeno za použití zpětné titrace
síranem železnatým
TS A LE | 11590 UL. 158,
|
NT Ge NL 15 304
| e) Nalezeno za použití zpětné titrace
| oxalovou kyselinou
IE TE == == ee
66 IL 16.8 | Be
T 92,0mg II. 32,9mg | 30mg
0, I. Gr | jha
d) Za použití zpětné titrace
kysličníkem vodičitým
|
700%, IL 00. | Po
230.05, IL 30:0: | B 28m, LL 20000
Bona IL du | 6785
4 XXI. Jaroslav Milbauer:
e) Použito zpětné titrace jodimetrické ;
po přidání urč. volumu siřičitanu dán
Nalezeno jodimetricky: nadbytek jodidu draselnatého a vylou-
éeny jod stitrován sirnatanem na roz-|
tok škrobový:
I. 20,6mg II 20,6mg III. 20 6m4 T. 18.35 LI
IV. 20,6mg | II: 18,0mg
I. 96,0mg II. 97,0mg | I. 85,0mg
I. 83, 1mg. II. 83,1mg | [..75,%mg
B) V tomto oddílu zkoušen vliv mnoëstvi kyseliny na pochod
titrační. K odměření volumu permanganatu přidán určitý volum konc.
kyseliny sírové zředěno vodou, ochlazeno na 18“ C, přičiněn určitý
swe.
siříčitého :
a) Titrací jodickou
Na 200 tekutiny Zpět titrováno
titrované přišlo cc roztokem šťavelové
konc. sírové: kyseliny:
L le L 0,
1058.00. ee
Be... N
Te 2... Ole
519510 DO EEE
Oe V Dina
I: 95.079 bs ee
lié ce ee nz
V posledním případě pozorován bílý zákal.
C) Vliv teploty. Postupováno jako v odstavci A, tekutina tem-
peroväna. Ve 100 nalezeno SO, :
O titraci SO,” iontou MnO,’. 5
Při zpětné titraci
Jodimetticky eplois vodičitým kysličníkem
I. 94,8mg O B ner
709 . . . o . a o 83,0mg
II. 94,8mg Z m
oo à ei G7 Ge
B à 826
D) Vliv zředění jest velice značný a jest patrný z této tabulky:
Titrací Jodimetrickou | Celkovy volum | Použito zpětné titrace
nalezeno ve 100ce | stitrované tekutiny as | kysliénikem vodičitýra
| | :
| 200cc | 15.89 SO,
720850; | |
150, SO
| 100ce | 18,9mg SO,
12220/3450, |
D0ce | 20,0mg SO,
B) Vliv doby na míru oxydace nenalezen žádný. Při zachování
podmínek sub A) popsaných, ponechána tekutina s přidaným objemem
siřičitanu v atmosféře kysličníku uhličitého určitou dobu a stitrována
zpět. Ani po hodině nestoupla hodnota takto určená nad 17,2mg SO,
ve 100: oproti oné, určené jodimetrichy 18,6m7 SO.
G) Vliv některých přidaných látek.
E. Bere (Comptes rendus 138. 907) nalezl, že urychlují oxydaci
siřičité kyseliny chloridy manganu, železa a v jistých koncentracích
i jodovodíková kyselina. Mez pro tuto je udäna při 4°/, SO, na 3%,
HJ, pod ní není účinku zrychlujícího.
Č. Lane (Věstník král. české společnosti nauk. 1904) ukázal
v naší laboratoři, že minimální sledy bromu a jodu dovedou zrychliti
oxydaci kysličníku arsenového permanganatem v kyselém prostředí.
Zkoušel jsem, zda nebylo by možno i zde při titraci výsledky
zlepšiti přidáním látky takové, jež by působily katalyticky anebo
látkami oxydujícími vedle permanganatu docíliti úplné oxydace SO,”
na 80,”, při čemž by se zredukovaná látka zpět oxydovala přítomným
permanganatem.
XXI. Jaroslav Milbauer:
Výsledky sestaveny jsou v následujícím přehledu:
Ve 100e. nalezeno titrací |
jodimetrickou mg SO,
|
Přidána látka
Nalezeno za použití
zpětné titrace:
I. 17,8
m | | Síranem L 17,9
- 171 | Sledy | železnatým IL 176
PE6 | ‚ts,
| bromidu |
I 32,6 1.119 | draselnatého Rae LE II.
| oxalovou [33,0 11,9
1122597 B1156 | | ; :
| |
I. 70,2 | Kyslicnikem | 71.0 |
Sled vodičitým el
II. 70,2 A i
Ze | jodidu
| Sirnatanem po přidání
I. 66,8 L 960 | draseinateho | jodidu draselnatého a |
č | | a škrobového roztoku:
I: 6751 II. 97,0 | | ji 62,7 m 91,0
A 50.c arseničnanu soduatého (1cc— Img SO,) přidáno |
I. 82,0 | do permanganatu, pak okyseleno 10. H, SO, načež |
| stitrováno siřičitanem.
II. 80,0 | Nalezeno: 71,4.
5 Do odměřeného permanganatu přidáno 10ce H,S0,
I. 23,1 a roztoku 1, vanadičnanu amonatého pak dotitro-
váno siřičitanem.
< >
II. 22,8 Nalezeno: 22,3.
I. 47,9 pans I. 45,7
siranu manganatého
II. 47,9 na 200 tekutiny Il. 45,2
Přidáno 5g
III. 41,9 síranu Zelezito-amona- | 46,0
tého na 200.. tekutiny
| Přidány 2,
IV. 47,9 síranuj rtutnatého 46,0
na 200 tekutiny
O titraci SO,” iontou MnO,. 7
H) Oxydace dithionanü.
Zjistil jsem, Ze dithionan sodnaty, též barnatý po rozpuštění
ve vodě a přidání kyseliny sírové 1 : 10 se neoxyduje permanganatem ;
přidán-li však veliký nadbytek koncentrované kyseliny sírové, tu na-
stane rozklad uvolněné dithionové kyseliny a unikající siřičitý kysličník
se oxyduje nadbytkem permanganatu. Jodem v alkalickém roztoku
dithionany též nejsou oxydovány, v kyselém jen tehdy, dostoupí-li
koncentrace kyseliny sírové jistou mez, při níž už nastává rozklad
dithionové kyseliny.
Ch) Dobrých výsledků lze dociliti, šetříme-li nabytých zkuše-
ností. Postaráme-li se o velký nadbytek permanganatu, dostatečné
zředění siřičitanu a náležité okyselení, jsou výsledky velmi blízké
oněm, získaným jodimetricky. Při následujících pokusech odměřeno
vždy 100ce KMnO, (lec = Img SO,)
20ce kone. H, SO,
as 20cc roztoku Na, SO, (v lce méně než 0,5mg SO,) a zpět
určíme nadbytek permanganatu buď kysličníkem vodičitým, po případě
roztokem síranu železnatého neb šťavelové kyseliny.
Tak nalezeno ve 1000cc
I. 256,0mg SO,
182296.02, oproti jodimetricky určeným
II DD » 255,dmg SO, a
256217 255,3
n
Z této práce možno tedy učiniti následující
résumé:
Titrují-li se siřičitany do přebytku permanganatu, okyseleného
kyselinou sírovou a jeho nadbytek určí se vhodným způsobem (sira-
nem železnatým, šťavelovou kyselinou, kysličníkem vodičitým, jodidem
draselnatým a sirnatanem sodnatým) dle návodu uvedeného v Koxincx-
Menexovi učebnici: Lehrbuch der qualitativen und quantitativen
chemischen Analyse (II. díl, str. 442) nezískají se vždy kvantitativní
výsledky.
Technicky přípustnými se stávají, pak-li že jest užit roztok
permanganatu, rovné neb větší koncentrace než oné, kdy 1cc — Img SO,
ve značném alespoň 10näsobném přebytku, roztok silně je okyselen
kyselinou sírovou a přičiňuje-li se zředěný roztok siřičitanu (max.
8 XXI. Jaroslav Milbauer: O titraci SO”, iontou MnO’,.
koncentrace 1ce = Img90,). Ku zpětné titraci hodí se dobře roztok
šťavelové kyseliny, kysličníku vodičitého neb síranu železnatého. Hod-
noty takto nalezené blíží se téměř úplně oněm určeným jodimetricky.
Neosvédéilo se určovati nadbytek permanganatu jodidem draselnatym
a sirnatanem sodnatým.
Některé látky ve sledech přítomné jako: brom, jod a j. ury-
chlují reakci a činí oxydaci dokonalejší i při koncentracích nižších.
Z laboratoře
c. k. české vysoké školy technické v Praze.
XXII.
Příspěvek k seznání cukrů v korenich.
Jos. Hanuš a Frant. Bien.
Předloženo v sezení dne 7. července 1906.
Úkolem potravního chemika není pouze náležitě znáti a ovládati
veškeré analytické methody, směřující k dokazování čistoty případně
porušení jednotlivých objektů, nýbrž v prvé řadě musí dokonale býti
informován 1. o jejich chemickém složení, 2. o chemické povaze všech
látek, ať již významu hlavního nebo podřízeného, které v jednotlivých
potravinách se vyskytují, 3. o fluktuaci, které množství jednotlivých
součástek potravin podléhá a 4. o vlivech kolísání způsobujících.
Nelze se tudíž diviti, že na všech stranách pracuje se na pro-
hloubení našich vědomostí v oboru potravním. Práce tyto, budou-li
systematicky prováděny, mohou, odhlížíme-li 1 od jejich čistě vědeckého
významu, byť ne hned tedy jistě časem, prokázati platných služeb při
posuzování potravin.
Znalosti naše ohledně chemického složení některých potravin,
případně látek požitkových, jsou ještě velmi kusé, a tu zejména o che-
mickém složení koření, odhlížeje od jeho hlavní kořenné součástky,
jest nutno vědomosti naše rozšířiti a pátrati, zda-li by mezi některými
z jejích součástí, nenalezla se taková, která jsouc podrobena nepatrné
fluktuaci, vystupujíc tedy pravidelně a v málo se měnícím množství,
byla by dobrým kriteriem pro posouzení čistoty.
Vzali jsme si za úkol studovati koření po stránce složek leere
ných, an v tomto směru dosud velmi málo bylo pracováno a zvlášté
1 proto, že stanovení některých. uhlohydratů bylo již ku posouzení
jakosti koření použito. Mimo to, v některých případech pozorováno
Věstník král. české spol. náuk, Třída II. 1
2 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:
porušení tlučeného koření jednak sacharosou, jednak složitými uhlo-
hydraty, škrobem atd., případně látkami v hojné míře uhlohydraty
obsahujícími, což opět jedním z důvodů, proč nutno koření se
stanoviska uhlohydratů důkladně probadati.
Tak jako provedli jsme studium toto pro skořici bílou, hodláme
prostudovati i veškerá další běžná koření, což nutno, jedná-li se
o správný závěr a 0 vyšetření, pokud stanovením uhlohydratů může
se jakost koření vystihnouti.
Přehlížíme-li literaturu nalézáme v ní málo prací tímto thematem
se zabývajících. Většina potravních chemiků při svých studiích o ko-
ření spokojila se pouze stanovením množství některých polysacharidů
jako škrobu, celulosy atd. případně cukrů redukujících souborně,
v pozdější době přibráno k nim, však zase jen v některých případech,
též stanovení pentosanů; zřídka kdy však blíže stanoveno, které
cukerné složky v kořeních přicházejí.
V okruh tento náležející práce uváděti, bylo by zbytečno, pou-
kazujeme pouze na dílo J. Konica „Chemie der menschlichen Nahrungs-
und Genussmittel.“ Ve výčtu literatury podáváme proto pouze práce
v nichž skutečně některé ublohydraty blíže byly charakterisovány;
jenom ohledně pentosanů citujeme všechny publikace, poněvadž část
naší studie týká se též této skupiny uhlohydratů. Rovněž dbáno lite-
ratury o glykosidech, neboť látky tyto v některých kořeních skutečně
byly nalezeny (hořčice, šafrán, kaprlata atd.) v některých se předpo-
kládají (vanilka atd.)
Hořčice dle prací VonrA!), PASTERNAKA“), ScHuLzE a WINTER-
steina°), obsahuje cyklický cukr inosit, HEHNER a SKERTCHLY*) ve
slupkäch hořčičných stanovili množství pentosanů. Co se tkne prací
o glykosidech z hořčice bílé a černé sinigrinu či myronanu draselna-
tého a sinalbinu, budiž poukázáno k dílu van Rusovu „Die Glykoside.“
Dle udání BrRacHrNA*) nachází se v muškátových ořechách cukr třti-
nový a pentosán xylan. Vodné výluhy macisu (chybně muškátového květu)
otáčejí rovinu světla polarisovaného na pravo a redukují, aniž však
redukce po inversi se zvýší, (SPAErH“), LupwiG a Haupr‘), jaká látka
!) Liebigovy Annaly 101, 50.
*) Ztsch. f. physiolog. Chm. 22, 90.
3) Berl. Ber. 30, 2299.
4) C. B. II. 99, 486.
5) Jour. de pharmacie VI., 18, 16.
5) Forschungs-Berichte III. 1896, 291.
7) Ztsch. f. Nahrmchem. 1905, 9, 200.
Příspěvek k seznäni cukrů v kořeních. 3
neb cukr se ve výtažku tomto nachází však nestanoveno. Uhlohydrat
v macisu převládající jest patrně amylodextran. W. v. Leurner *) udává
množství redukujících cukrů ve vanilce a zmiňuje se dále o přítomnosti
škrobu a dextrinu. Busse’) a Leconte !’) zabývají se otázkou, je-li
vanilin ve vanilce v glykosidické formě či nikoliv. LEcomre hledá původ
v anilinu v glykosidu, koniferinu. V pepři černém, bílém a dlouhém jest
dle prací Hiccer a BavERA'") značně pentosanů, zvláště v obalových
vrstvách, takže může se souditi dle jich množství na porušení tluče-
ného pepře slupkami. Torress a Ezzerr *) dokázali v bílém a černém
pepři methylpentosany. Semena papriky po stránce cukerné studoval
Béca z Brrró ) a nalezl v nich jednak galaktany, jednak pentosany.
Zdali v hřebíčku nalézá se škrob jest pochybno. AG objevování se
zrnek škrobových jest jedním z důkazů pro porušení tlučeného hře-
bíčku stopkami, přece Wixrox, Oapex a MrrcHELL "“) nacházejí ho
v něm až 3°/,. Cukerné složky šafránu jsou jednak ve formě glyko-
sidické jednak ve způsobě polysacharidů. O glykosidech krocinu a
pikrokrocinu, vzhledem k jich složkám cukernym poukazujeme na
práci Kasrnerovu ). Ohledně uhlohydratů šafránu nenalezli jsme
v přístupné nám literatuře bližších údajů, ač se v něm nachází
kol 13°/, látek v cukry převeditelných, které jistě se všechny v gly-
kosidické formě nenacházejí. Totéž platí o poupatech rostliny capparis
spinosa, kde hlavně pozornost věnována glykosidu rutinu a guercitrinu ;
v obou dokázána rhamnosa. (Viz v ohledu tom dílo van Rıssovo a v.
LiPPMAxN „Die Chemie der Zuckerarten“.)
O. v. Czaper !°) vyšetřoval množství sacharosy respective invert-
ního cukru v přirozené kůře skořicové se nacházející za tím účelem,
aby se mohlo poznati množství cukru, jež při mletí kůry skořicové
se přidává; rovněž Sparr# |) udává množství invertního cukru ve sko-
řici a to 1'56°/,, kdežto ÚzapEk nalezl v jednom druhu cassia lignea
až 6°22°/,. Ve skořici musí se však nachäzeti ještě jiné polysacharidy,
8) Pharm. Ztsch. f. Russland 1871, 10, 642.
9) Ztsch. f. Nahrmchem. 1900, 3, 21.
19) Compt. Rend. 1901.
1) Forschungs-Berichte 1896, 3, 113.
1*) Berl. Ber. 38, 492.
15) Landw. Versuchs-Stationen 1896, 46, 309.
4) Chemie der menschlichen Nahrungs- und Genussmittel. J. König 1903.
I. 968. ;
15) Listy cukrovarnicke XX. 297.
16) Z. landw. Vers. Wes. Oester. 1903, 524.
17) Forschungs-Berichte III. 1896, 291,
1
4 XXI. Jos. Hanus a Frant. Bien:
neboť látky, jež hydrolysou poskytují cukry redukující, odpovídají jen
z části škrobu. (Viz Kovre, atd.). O skořici bílé v literatuře nám
přístupné nalezli jsme práci z r. 1843 od Meyer a v. Rercng"*); autoři
tito zmiňují se, že se nachází v bílé skořici manit. Rovněž v zázvoru
vedle škrobu budou též jiné polysacharidy. "Totéž platí o kurkumě,
galgantu atd.
Že ve všech těchto kořeních jest celulosa, netřeba podotýkati.
Ke kterým však celulosám ji počítati dlužno, není taktéž pro-
kázáno.
Z výčtu těchto prací vysvítá, že zprávy naše o vyskytování se
uhlohydratů v kořeních jsou velice kusé, v některých případech neur-
čité a že systematické probadání celé otázky jest žádoucí, abychom
si mohli učiniti úplný obraz o složení koření. Studium toto jest již
proto nutné, abychom konečně si mohli uvědomiti, které to látky
shrnuty jsou pod souborným názvem „dusíku prosté látky ex-
traktivné“, jichž v kořeních bývá kol 10°, ba v některých i 309,
až 409/.
Stanovili jsme předem množství pentosanů ve všech běžných
druzích koření jak nám zdejšími materialními závody byly dodány,
chtíce jednak vvšetřiti, při kterém druhu nejlépe stanovení pentosanů
dalo by se použíti k jeho posuzování, jednak abychom seznali, v kterých
druzích jest nejvíce pentosanü a tyto pak nejdříve podrobili
studiu.
Koření k zjištění množství pentosanů do práce vzatá neměla
specielní nějakou značku, nýbrž byly to druhy v obchodech material-
ních obvyklé. Užili jsme vždy koření celistvého, o jehož čistotě jsme
se předem přesvědčili, takže nějaké porušení jest naprosto vy-
loučeno. |
Jest samozřejmo, že nálezy naše nemohou úplně souhlasiti s údaji
jiných autorů, pokud v ohledu tomto v literatuře se s nimi setkáváme,
nýbrž, že kolísají v mezích, jaké jsme zvyklí vídati ku př. při celu-
lose. Užíváme tohoto přirovnání proto, že i tu jednak přírodou samou
kolísání množství buničiny jest přivoděno, jednak, že i methody samy,
jimiž se celulosa stanoví, nejsou naprosto správné. S oběma těmito
faktory shledáváme se při pentosanech, kde na správnost výsledku
má vliv nejenom destilace s 12°/,ni kys. solnou, (doba destilační, po-
stup destilace, přítomnost látek furol v nepatrné míře odstěpujících
18) Liebigovy Annaly 47, 1843, 234,
Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 5
atd.) nýbrž i více méně kvantitativní průběh reakce mezi furolem a
floroglucinem. V některých kořeních není možno přímo destilací s 12°/ ni
kys. solnou určiti množství pentosanů, jelikož obsahují těkavé látky
s aldehydickou skupinou (ve skořici, vanilce, v hřebíčku jest dokonce
furol atd.), tudíž floroglucinem se srážející; proto předem každé ko-
ření jemně rozemleto, po vysušení bezvodým etherem vyextrahováno,
opět vysušeno a pak teprve destilováno.
Destilaci s 12°/,ni kys. solnou prováděli jsme dle methody ©
CHazmor-Torcexsovy modifikované E. Vorocken !?). Destilováno z lázně
Rose-ova kovu, přehnáno známým postupem 390 cm?, doplněno na
500 cm? 12"/,ní kys. solnou; z toho odměřeno 2krät po 200 cm? de-
stilatu a sráženo přebytkem floroglucinu. Získaná sedlina furolfloro-
glucidu filtrována po době 40—59 hodin vysušeným a váženým Goo-
cHovým tyglikem asbestem vystlanym a promývána vodou až do odstra-
nění chlorovodíkové reakce. Na to sušena v proudu vodíku v sušárně
navržené E. Voročkem při 100—105° do konstantní váhy. Naváženému
množství furolfloroglucidu z křivky Voroëxem vyšetřené vyčteno množ-
ství furolu, a dle vzorce (furol — 00104). 1:88 vypočteno množství
pentosanů.
Výsledky, průměry to dvojího srážení, uvádíme v připojené tabulce ;
jsou to množství furolu resp. pentosanů v koření nesušeném ; aby pak
mohly se výsledky tyto porovnávati s údaji jiných autorů, uvádíme
zároveň ve sloupct 1. množství vody stanovené postupem navrženým
v sjednocených methodách něm. potr. chem. díl IT. str. 57. a ve sloupci
4. množství pentosanů v sušině. Arciť čísla tato, množství vody a pen-
tosanů v sušině dlužno bráti s výhradou, poněvadž stanovení vody
v tomto případě jest nepřesné, an v koření se nacházejí látky, jednak
při nízké již teplotě těkající, jednak snadno při poněkud vyšší teplotě
se oxydující. Čísla tato jsou tudíž prostě orientační.
V posledním sloupci pak podáváme u jednotlivých koření jména
autorů, otázkou touto rovněž se zabývajících.
U všech těchto zkoušek byla barva získaného furolfloroglueidu,
pokud se dala sledovati, normální, totiž zelenočerná, pouze při srážení
destilätu ze satureje a bílého pepře byla z počátku načervenalá. TouLExs
a Errerr dokázali také skutečně v bílém a černém pepři přítomnost
methylpentosanů.
19) Listy chemické XXIL. 87.
XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:
F
©
mit
©
=]
=
Hořčice bílá .
s černá .
| Muškátový ořech
Macis
Badyán pravý .
5 posvátný
Vanilka.
Semeno Kardamo-
my Ceyl.
Semeno Kardamo-
my Malab.
Pepř černý
„i bílý-
„ dlouhý
„ kayenský
Paprika.
Nové koření .
Kmín.
„římský
Fenykl
Anýz..
Koryandr .
Hřebíček
Šafrán
Skořicový květ
Kapari SE
Vavfin
furolu ve
vodnem ko-
0
l
ření
v
©
G1
©
3 00
3:05
5:97
3:92
2:89
3:92
0:78
6:99
pentosanů
ve vodném
koření 9%,
12:11
10:26
403
5-11
10:65
6-81
4-73
540
1-24
12:42
pentosanů
v sušině °/,
7:82
5:90
5:64
11:1%
7:48
5:20
6:18
4:01
13:34
Bauer Helmer
a Hilger; © a Nkertehly ;
582-6°27°/, 4589,
121-1:34%/, 1:680/,
4-85-4-639/.
Béla z Bittó 7:29°/, v semen.
Tollens
a Ellett;
5659,
1839,
: sec
Prispevek k seznäni cukrü v korenich. 7
o m B. o ms“
s [2H 593 a“
S% à Ss = So
Koření: Ss- sE
rs od E | = v mn
© -ED A" al AB
> BSH ©œ°| Pu
= S ap P
Marjánka . . . .| 990| 445| 750| 832
ibymián, us... 910, 749 | 13°40 | 14:74
Satuzejer on... 9:61 | 6:12 | 10:80 | 1195
Šalvěj lékař. ., 979| 494) 865| 9-59
Skořice ceylon. .| 9:11 | 6:99| 12-39 | 13:63
7 čínská.. . 9:85 | 462 7:82 | 868
„ hiebick. . | 1241, 5:59) 9-89| 11-29
A blé : .:. | 11:90 | :8-90 | 16:10 | 18:28
Zázvorbeng.,neloup. | 12:59 | 3:90! 6:68 | 764
Kurkuma . . . .| 15:65) 2:83| 4770| 5:57
Kalkän. 1: . .:. 1273| 451 79er 8:93
Puskvorec . . . | 1198| 454| 780, 886
Sladké dřevo . . | 1183| 5‘29| 9:15 | 10:38 |
Jalovec- « . .. -13:90| 424| 730| 848| Wittmann 6:00°/, ve vodném. |
Z tabulky této plyne, že v koření, které se skládá z celé
rostliny neb pouze z listů jest nejvíce pentosanů (saturej, tymián,
Šalvěj, marjánka, vavřín.) Na to přijdou kory, některá semena a plody
(badyán, nové koření atd.) případně koření mnoho hemicelulas obsa-
hující a oddenky. Málo pentosánů jest v součástkách květních, nejméně
ale v semenech kardamomů a muškátového ořechu, kdežto v macisu
jest skoro 2krát tolik pentosanů. Nápadno jest, že zdomácnělé u náš
rostliny okoličnaté (anýz, fenykl, kmín) mají skoro stejné množství
pentosanů, naproti tomu taktéž okoličnatá rostlina koryandr obsahuje
jich 2krát tolik, což rozhodně souvisí s přítomností hemicelulos. Již
K. Wırrmanx ?°) ve studii o pentosanech v ovoci se vyskytujících
poukazuje na vztah mezi množstvím pentosanů a množstvím celulosy,
tentýž vztah můžeme též my při koření potvrditi, přihlížíme-li k čí-
20) Ztsch. f. d. Landw. Versuchswesen in Ost. 1901, IV, 3,
8 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien :
slům, která v díle Kónig-Bómerově pro množství buničiny v jednotli-
vých kořeních jsou uvedena. Vysokému množství celulosy resp. surové
buničiny, odpovídá vždy vyšší číslo pro pentosany. Bylo by zajímavo
sledovati otázku tuto ohledně množství pentosanů dále, vyšetřiti
zejména v jakých mezích množství tato kolísají a srovnávati čísla jedno-
tlivá s výsledky nalezenými pro pentosany v obvyklých porušovadlech ;
zajisté že by leckterý způsob porušení dle jich množství snadno se
mohl poznati. Methodu tuto zaváděli již Hilger a Bauer, leč dráha
jimi naznačená, dále nesledována.
Jelikož ve skořici bílé nejvíce pentosanů nalezeno, zajímalo nás
zvěděti, z kterých asi pentos polysacharidy tyto se skládají. Vzali
jsme proto toto druhdy užívané koření nejdříve ke studiu.
Skořice bílá jest kora, korkové vrstvy zbavená, stromu Canella
alba Murr., barvy bílé poněkud do žlutošeda, v obchodu ve svazkách
as 50 neb 60 kg, se vyskytující. Ve střední jakož i ve vnitřní vrstvě
kůry nacházejí se v parenchymatických bunicích polyedrická malá
zrnka škrobová, buď jednoduchá neb složitá; obsah buněčný se také
tinkturou jodovou barví sytě modře. © Mimo to v obou vrstvách jsou
četné sekretové bunice naplněné žlutavým obsahem pryskyřičným; na
rozhraní pak obou vrstev jsou při svazcích lýkových bunice pigmen-
tové s hnědým homogením obsahem. Barevnou reakcí mikroskopickou
dokázána přítomnost ligninu (kys. solná + floroglucin.)
Chemická literatura o bílé skořici jest nevalná. Zaznamenati
můžeme v ohledu tomto pouze v předu již uvedenou studii v „Lie-
bigových Annalech“ redaktorem F. Wonrerem podepsanou, v níž na
počátku se uvádí, že pánové W. Meyer a v. Reıcne potvrdili nález
Perroz-R a RoBINET-A, týkající se přítomnosti a množství manitu v bílé
skořici. V dalších statích jedná se o etherických olejích bílé skořice.
Vocr v knize „Die wichtigsten vegetab. Nahrungs- und Genussmittel“
praví, že obsahuje skořice bílá vedle etherického oleje, škrobu, pry-
skyřice a gummi bez pochyby též manit (8°/, dle Meyer a v. Rercxe.)
Ostatní práce týkají se pouze etherického oleje skořice; poukazujeme
v ohledu tom na dílo Grrnemeisrer a HOFFMANN „Die aetherischen Oele“.
Prve nežli jsme přikročili k vlastní práci, byl proveden úplný
rozbor skořice, za tím účelem, abychom seznali množství škrobu,
celulosy, pentosanů a manitu.
Stanovení jednotlivých součástí dálo se většinou způsoby odpo-
ručenými ve sjednocenych methodäch. Škrob stanoven methodou Mar-
CKER- MoRGENOvOU ve vyextrahované skořici etherem, při čemž přihlíženo
k redukční mohutnosti vodného výluhu škořice extrahované etherem,
Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 9
buničina dle způsobu weendského, jak jej popisuje Sparrx, pentosany
postupem výše uvedeným, dusík dle KsELDAHLovVA způsobu. Manit
stanoven v alkoholickém extraktu dle Seaovu’a *') takto: extrahovanä
skořice etherem podrobena extrakci líhem, líh odkouřen a vodný
roztok sražen octanem olovnatým; vzniklá sedlina odfiitroväna a pře-
bytečné olovo odstraněno sírovodíkem. Čirý filtrát odkouřen na vodní
lázni a ve vodní sušárně sušen do konstantní váhy. O identifikaci
manitu zmiňujeme se níže.
Nalezeno :
VO S R 900
etherického Pan ee NESE OAK LO oa HA
Natel (NEC 20) P ES ONE
BKEODU a MD
redukujících látek ve nem vyluhu (na
glukosu přepočteno) . . . . . . 076%,
buneiny u Vene er 6.0207,
PENtOSaANU AAN A002
ÉD OU NE EME EAP ES Be ERNST
POpEleN PRE OR TA QU
blíže on látek . a Ag]:
Jednalo se näm nejprv o to vypâtrati: 1. jak se chovaji Dental
sany skořice bílé ke kyselině sírové různé koncentrace, 2. které složky
cukerné vůbec se v pletivu skořice bílé nacházejí, zvláště přicházejí-li
v něm též methylpentosany a konečně 3. které polysacharidy pře-
cházejí do vodného extraktu, jestliže se působí za tlaku vodou a které
zůstávají za těchto okolností nerozpustěny. Na počátku jsme již uvedli,
že o probadání celulosy samotné nám neběželo.
Po methylpentosách pátráno ve skořici dle postupu, jak jej
v Chem. L. 1904, 1, navrhují E. Voroček a Veserÿ. Větší množství
skořice bílé etherem vyextrahované zdestilováno s 12°/,ni kys. solnou,
destilát objemu as 400 cm? zneutralisovän uhličitanem vápenatým a po
přidání chloridu sodnatého znovu přehnán. Ze získaných as 100 cm?
destilátu na novo přehnáno po přidání soli kuchyňské as 40 cm?,
z těchto konečně tímtéž způsobem oddestilováno 10 cm?. S frakcí
touto provedeny tyto kvalitativné zkoušky: :
a) reakce Maquennova,
b) kondensace s resorcinem,
c) ; s floroglucinem.
#1) Jour. Pharm. Chimigue [6] 1893, 28, 103.
‘10 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:
Dle výsledku zkoušek těchto nelze s naprostou jistotou tvrditi,
že by v bílé skořici zastoupeny byly též methylpentosany. © Podobný
nález učiněn, postupováno-l bylo kvantitativně dle návodu ToLLExs-
Ercerrova *) a vysušený furolfloroglucid extrahován alkoholem 95°/ nim
při 60°, pak opět vysušen a vážen. V případu našem zjištěn nepatrný
úbytek na váze, s kterýmž dle pozorování WErBEL-ZersEL-A, zvláště
však VoročKova nelze počítati.
Hydrolysa skořice.
As 600 g skořice bílé předem etherem důkladně několik dní
extrahované, aby odstraněny byly pryskyřice, podrobeno dvojnásobné
hydrolyse vždy 2 7 4°/,ni kys. sírové v nádobě porcelánové opatřené
zpětným chladičem po dobu 8 hodin. Kapalina odlisována a zneutra-
lisoväna uhličitanem bárnatým. Abychom zjistili jak dalece postoupila
hydrolysa vzhledem ku pentosanům byla malá část výtlačku promyta
vodou, vysušena a destilována s 12°/,ui kys. solnou. Výsledek uveden
níže. Jelikož značný podíl pentosanů nebyl zhydrolysován; proto zbytek
vařen dále dvakrát vždy s 2 1 8°/,ni kys. sírové. Kterak pentosanü
touto postupnou hydrolysou ubývalo jest znázorněno v této tabulce:
Vysušená skořice bílá po Patabeifetstem furolu pentosanů
skýtala: % 0),
= 4 |
před hydrolysou tit 2... 22 0 en 3 11:80 22:17
po II. hydrolyse 4°/,ni kys. sírovou. . 6:85 12:24
al, syn. once 10:06
DM. N OV OM > ce 5:47 5:50
„ Jest tudíž část pentosanů ve skořici bílé obsažena -v polysacha-
ridech těžko se hydrolysujících, blížících se ke skupině celulosové.
Druhá část pentosanů přejde skoro všechna do roztoku již působením
4°/,ni kys. sírové. Kterak by poměry ty se utvářily při použití tlaku,
nemohli jsme studovati, postrádajíce vhodného autoklave.
22) Berl. Ber. 38, 492.
i
Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 11
Veškeré spojené roztoky hydrolysou získané po otupení kys.
sírové uhličitanem bárnatým a odstranění síranu bárnatého, zahuštěny
na malý objem a čištěny několikanásobným vytřepáváním líhem. Čistý
syrob zavařen ve vakuu. Po nějakém čase počaly se z něho vylučo-
vati krystaly, kteréž odsáním poněkud zředěného roztoku získány,
ukázaly se býti manitem. Po odstranění manitu zkoncentrovaný syrob
byl tmavší barvy a po delším stání opětně se z něho něco manitu
vyloučilo. Syrob otáčel rovinu světla polarisovaného na pravo, jeho
redukující sušina dle Arıımya stanovená obnášela 48:02, (na glukosu
přepočteno). Sušina činila 664%, popel 5:15°/,, neredukující část
-syrobu byl manit a nepatrné množství látek pigmentových atd., které
se vzdor několikanásobnému čištění alkoholem nedaly odstraniti a jež
pozdější zkoušky stěžovaly. Destilaci s 12°/,ni kys. solnou získáno
10:95°/, furolu, což odpovídá, přepočteno dle vzorce (furol — 00104).
2:13, 22:09°/, pentos. Připadá tedy skoro polovice redukující sušiny
syrobu na pentosy. „Jest proto číslo 48'02°/, vzhledem ke glukose
přepočtěné tou měrou nesprávné, oč se liší redukující mohutnost
arabinosy případně xylosy od redukující mohutnosti glukosy, neboť dle
STONE'HO **)
1 mg glukosy odpovídá 1'8—19 mg mědi vyredukované
1 N arabinosy " 1°929—2:0 » » »
1 „ xylosy 5 158412 1:959 , 0 > >
Z tohoto důvodu neuvádíme v tomto případě specifickou rotaci, která
bez tak jest jen orientační při směsích cukerných.
K identifikaci. cukrů v syrobech jsou dvě cesty známé, jedna
dle níž v laboratoři ToLLExsově se postupuje, směřující k isolaci cukrů
v krystalické formě, druhá, kterou navrhl E. VorToček a R. VoxpRá-
čEk:?*) příprava hydrazinoderivatů cukerných, z jichž specifických
vlastností možno souditi na přítomnost toho kterého cukru. Rozhodli
jsme se pro cestu druhou, poněvadž v čase poměrně krátkém a zvláště
při syrobech obtížně krystalujících, lze bezpečně dojiti k cíli. Ze
zkoušek předběžných při tomto způsobu dokazování cukrů nutných,
uvedli jsme již stanovení redukující mohutnosti a zkoušku destilační.
Další pátrání předběžné týkalo se dokázání fruktosy a galaktosy.
Fruktosa hledána zkouškou SeLrvanovou modifikovanou OFNEREM —
výsledek byl negativní. Galaktosa dokazována oxydaci kys. dusičnou
23) Berl. Ber. 23, 3793.
24) Věstník král. čes. společnosti né v Praze IX., XXXIV, 1904,
12 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:
h = 1:15 dle methody Orrypr-ovyr; po delším stání vypadla krysta-
lická látka, kyselina slizká, jež překrystalováním tála při 2225,
ammonatá sůl suchou destilací dávala pyrrol. V syrobu jest tudíž
jednou složkou cukerní galaktosa. Množství kys. slizké odpovídalo as
3°/, galaktosy v syrobu.
Na základě těchto předběžných zkoušek přistoupeno k identifi-
kaci cukru methodu Voročkovov. Užito postupně hydrazinů: fenyl-,
difenyl-, methylfenylhydrazinu a konečně působeno přebytkem fenyl-
hydrazinu, abychom získali osazony.
K roztoku 1'’5g syrobu as v 10 cm* vody přidáno několik kapek
ledové kyseliny octové a 06 g fenylhydrazinu. Ani po delším stání
hydrazon se nevyloučil: manosa nepřítomna.
Proto v novém množství syrobu pátráno po arabinose difenyl-
hydrazinem: 5 g syrobu rozpuštěno v 10 cm? vody, přidány 3 g
difenylhydrazinu, alkohol a ve vodní lázní po 2 hodiny zahříváno.
Na to alkohol odkouřen; z reakční směsi po vychladnutí vylučovala
se krystalická sedlina hydrazonu, kteráž odsáta. Preparat překrysta-
lován několikráte z líhu, tál při 20459; což svědčí difenylhydrazonu
arabinosy. Abychom se přesvědčili, zda-li skutečně jsme obdrželi
derivat pentosy podroben tento destilaci s 12°/,ni kys. solnou; z de-
stilatu po přidání floroglucinu vylučoval se zelenočerný furoliloro-
glueid.
Ve filtratu po difenylhydrazonu arabinosy reagoväno v prostředí
octovém přebytkem methylfenylhydrazinu. Po delší době vyloučily se
sporé krystalky hydrazonu, kteréž odsáty a pouze jednou překrysta-
lovány, täly při 184°, což svědčí methylfenylhydrazonu galaktosy.
V syrobu nachází se dále d-glukosa, hydrolysou škrobu vzniklá,
Působením přebytku fenylhydrazinu v syrob v octovém prostředí vy-
loučené osazony promývány acetonem. Fenylelukosazon jsa nepatrně
v acetonu rozpustný zůstal zpět. Překrystalován tál pri 210°.
Množství vyloučeného difenylhydrazonu arabinosy neodpovídalo
však množství pentos destilací nalezených, i musí se tedy v syrobu
nalézati ještě jiná pentosa, patrně asi xylosa. Po této pátráno zkou-
škou BERTRANDOvOU,“*) oxydací bromem a vyloučením vzniklé podvojné
soli xylonobromidu kademnatého. Jelikož syrob náš nebyl poměrně
dosti čist, podařilo se nám, po vyčistění jeho alkohol-etherem, dostati
syrob takový, ve kterém Berrrannova zkouška dopadla positivně.
Vedle této zkoušky provedena též zkouška NevuBERGova,?*) kterou autor
25) Bull. Soc. chim. [3] 5, 546, 554.
26) Berl. Ber. 35, 1473.
Příspěvek k seznänf cukrů v kořeních. 13
odporučuje pro roztoky znečistěné rozkladnými produkty bílkovin
a spočívající na vytvoření se krystalických solí kyseliny xylonové
s alkaloidy: brucinem, strychninem atd. K reakci vzali jsme brucin.
Podvojná kademnatá sůl kyseliny xylonové rozložena sirovodfkem,
bromovodík odstraněn kysličníkem stříbrnatým a k filträtu přidáván
za tepla brucin až do alkalické reakce. Na to přebytečný brucin
vytřepán chloroformem a vodný roztok odkouřen. Po delším čase vy-
lučovaly se karakteristické drůzy jehlic, jež tály při 171° (Neuberg
172°—174°). Další zkoušky se solí touto jako specif. otáčivost, sta-
novení množství dusíku, nemohli jsme pro malé množství provésti.
Mimo to provedli jsme se syrobem pokus kvašebný. 10'282 g
syrobu (= 49374 9 redukující sušiny) zakvašeno čistými pivovar-
skými kvasnicemi za přidání odvaru kvasnic. Kvašení trvalo 5 dní
při teplotě 34°. Prokvašená kapalina zředéna ve 100 cm?, sfiltrována
a stanovena polarisace. Odečteno v polarimetru ScHmIDT-HAENSCHE-HO
ve 200 mm rource + 4°. Z čirého filtrátu odměřeno 20 cm’, doplněno
na 100 cm? a v 25 cm? takto zředěného roztoku určena methodou
Aruınnovov redukující sušina. Naváženo 02199 g mědi = 0:1127 g
vyjádřeno glukosou, přepočteno na původní roztok dává 2254 g glu-
kosy čili ze syrobu užitého nezkvasilo 21'9°/,. Dle methody destilační
nalezeno pentos v syrobu 22:09°/,. Z toho jest viděti, že prokvašení
bylo úplné, a že v syrobu zbyly pouze pentosy. Specif. otáčivost jeho
vypočtena dle vzorce:
ap 100 X 2X 0346 __
er 2254 jm
+ 30-70.
Z otáčivosti této vyplývá, že pentosány skořice bílé vedle arabinosy
obsahují ještě pentosu o menší specif. otáčivosti — xylosu.
Nalezeny tudíž povšechně ve skořici bílé, vedle alkoholického
cukru manitu a mimo d-glukosu ze škrobu, ještě tyto složky cukerné,
z pentos: l-xylosa a l-arabinosa, z hexos: d-galaktosa.
Jednalo se nyní o to, vyšetřiti v jaké formě polysacharidy z těchto
složek cukerných se skládající, ve skořici přicházejí. Za tím účelem
jsme hleděli dokázati, které složky cukerné přejdou do roztoku pů-
sobením vody pod tlakem 3 atm. a které zůstanou zpět. Aby nám
však nevadil manit v získaných syrobech, proto předem etherem ex-
trahovaná skořice (zase as 600 9) podrobena extrakci lihem 95°/,nim
-za tepla po dobu 60 hodin. Z lihového výtažku okamžitě po vychlad-
nutí vylučovaly se jehličky manitu, které odsáty a překrystalovány
několikráte z lihu. Vzhledem k tomu, že dokázání manitu v bílé sko-
14 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:
řici pochází z r. 1843 (viz práci výše uvedenou) a že o jeho přítom-
nosti z jiné strany dějí se neurčité záznamy, provedli jsme elemen-
tárný rozbor látky této, tající při 165° a neredukující Fehlingüv
roztok. 02065 g látky spálením dalo 0'301 g CO, a 0 1495 g vody.
Nalezeno tudíž v procentech:
Theorie pro C,H,,O,
— 99400) 39569
H 21,00%, 169%
JelikoZ v literature nenf udäno, jednä-li se v tomto pripadé
skutečně o d-manit, přikročeno k určení spec. otäcivosti praeparatu
našeho za přítomnosti boraxu. Užito Vraxox-ova postupu: 10 g pře-
krystalovaného manitu rozpuštěno ve vodě přidáno 12:89 bezvodého
boraxu, doplněno do 100 cm? a po nějakém čase polarisoväno v appa-
ratu ScHmipT-HakxscHově, nalezeno ve 200 mm rource + 133°.
100% = X 0816 _ 1.939, (Vignon +- 22:50).
Látka tato jest tudíž d-manit, nachází se jí ve skořici bílé nad 8°/,,
což tedy dobře souhlasí s odhadem Meyer a v. Reıcnovyn.
Tudíž [a] D
Material manitu zbaveny païen za tlaku 3 atm. v autoklave po
dobu 3 hodin s as 2 Z vody. Odlisovanä tekutina barvila se jodem
intensivně modře, což svědčí, že škrob zmazovatěv, přešel do vodného
roztoku. Výtlačky podrobeny na to ještě dvakráte tlaku 25 atm.
a spojené filtráty po částečném zahustění as na '/, 7 hydrolisovány
20 g konc. kys. sírové v baňce se zpětným chladičem po dobu 6 hodin.
Dále postupováno jak výše uvedeno.
Ziskanÿ syrob byl jasný a slabě žluté barvy. Redukující sušiny
obsahoval 58:5°/, (na glukosu přepočteno). 1'237 g syrobu odpovídající
07236 g redukující sušiny ve 100 cm?, polarisovalo ve 200 mm rource
v apparatu Scaminr-Haenscaeno —- 32%, tudíž spec. rotace
__ 100.16.0:346 _
[e]p ==
War ae
Destilací s 12°/,nf kys. solnou nalezeno 18:62"/, furolu, což odpovídá
38:299/, pentos. Zkouškou ŠELrvaNov-OrxEROvov fruktosa nenalezena.
Oxydací kys. dusičnou h= 1:15 vznikla kys. slizká, což nasvědčuje
přítomnosti galaktosy. Reakce hydrazinové: Fenylhydrazinem přítom-
nost manosy nezjistěna. Působením 4 g difenylhydrazinu na 6 g sy-
Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 15
robu, získáno v brzku značné množství hydrazonu, tento odsát tyglem
GoocHovým, vysušen a zvážen; nalezeno 3:15 g, což odpovídá 1:5 g
arabinosy čili na syrob přepočteno as 25°/,. V syrobu tom nachází
se ovšem arabinosy více, jelikož vyloučení se difenylhydrazonu ara-
binosy není úplně kvantitativné. Arabinosodifenylhydrazon překrysta-
lován z vroucího alkoholu tál pri 204°. Při stanovení dusíku dle
Dumas-a získáno z 0:173 g látky 19:7 cm? dusíku za tlaku 750 mm
at 16°; což odpovídá 8:95%/, dusíku; theorie pro difenylhydrazon
arabinosy žádá 8:86"/, dusíku.
Methylfenylhydrazinem po odstranění arabinosy vzniklo malé
množství methylfenylhydrazonu galaktosy, jenž karakterisován bo-
dem tání.
Glukosa identifikována glukosazonem.
Jelikož difenylhydrazinem vyloučeno pouze as 25"/, arabinosy,
musí se v syrobu nacházeti ještě jiná pentosa, čemuž nasvědčuje též
specifická otáčivost cukru, která v případu, že by v syrobu byla pouze
d- glukosa a 1- arabinosa vedle něco málo d- galaktosy, by musela
býti vyšší. Skutečně také BerTraxp-ovou zkouškou charakteristické
krystalky xylonobromidu kademnatého získány, čímž dokázána pří-
tomnost xylosy.
V syrobu po delším stání vylučovaly se krystalky, jež s alko-
holem rozmíchány a propláchnuty, objevily se býti arabinosou, neboť
0:4115 g cukru rozpuštěných v 50 cm” vody polarisovalo v apparatu
ScHmrpT- HAExscHEHO ve 200 mm rource 449° z čehož spec. rotace
a 100 X 2:45 X 0346
a 0:823
— 4103"
Část cukru převedena v dyfenylhydrazon, o bodu tání 204°, svědčící
tudíž arabinose. Kromě toho hydrazon skýtal furol při destilaci s 12°/,nf
kys. solnou.
Uhlohydraty do vodného roztoku za tlaku přecházející vedle d- slu-
kosy ze skrobu odštěpené skládají se z pentos l-arabinosy převládající,
l-xylosy a malého množství hexosy : d-galaktosy — jsou to tedy hlavně ara-
bány případně araboxylány vedle malého množství galaktánů neb
galaktoarabánů. Je tedy taktéž v gummovitých látkách bílé skořice
vedle arabinosy ještě xylosa jak TorLuens a BRowwe*") v jiných přípa-
dech již dokázali.
27) Berl. Ber. 35, 1457.
16 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:
Vysušené výtlačky po uhlohydratech ve vodě za tlaku rozpust-
ných destilovány nejprve s 12°/,ut kys. solnou, aby se určilo jaké
množství pentos obsahují. Furolu nalezeno 11'35°/,, což přepočténo
na pentosany odpovídá 20'50%/,. Mikroskopickým ohledáním a reakcí
jodem zjištěno, že malá část škrobu nebyla odstraněna. Výtlačky
hydrolysovány 2 krát 5°/,ni kys. sírovou po dobu 8 hodin. Zbytek pc
hydrolyse dával ještě destilací 5:439/, furolu čili 9:57°/, pentosanů.
Syrobu získáno poskrovnu, vzhledu dobrého. Furolu skýtal
13:419/, čili na pentosy vyjádřeno 27:409/,. Redukujici sušina obná-
šela 43°27°/, (počítáno na glukosu). Zkouška OrxERova na ketosy, pá-
trání po galaktose oxydací kys. dusičnou h = 1:15 a reakce fenylhy-
drazinem na manosu vyzněly negativně. Uhlohydrát založený na
galaktose byl tudíž vyloužen vodou při tlaku. Působením 3 g difenyl-
hydrazinu na 5'7 g syrobu rozpuštěného v 5cm° vody dalo difenyl-
hydrazinu 0:44 g — 37°/, arabinosy. Bod tání byl 203°. Glukosazonem
dokázána glukosa. Malé množství arabinosy vzhledem k nalezenému
množství pentos svědčí o přítomnosti jiné pentosy kromě arabinosy.
Tato také zjištěna jako xylosa zkouškami výše vytčenými.
Nerozpustný ve vodě podíl hydrolysovatelný 5°/,nf kys. sírovou
jest tedy převážně xylán. Arabinosa, jelikož se jí nachází v syrobu
malé množství, patrně povstala hydrolysou gum nedostatečně vodou
vyloužených. Co se týče glukosy tu lze pravděpodobně předpokládati,
jelikož mikroskopická reakce zbytku na škrob, po vypaření vodou,
byla nepatrná, že jest přítomna co glukosan.
Resumé.
Množství pentosanů v kořeních jest měnlivé a řídí se dle toho
z jakých částí rostlinných koření pochází. Nejvíce pentosanů jest v bílé
skořici, dále v kořeních z celé rostliny a listů; na to přijdou kory,
některé plody, semena a oddenky případně koření mnoho hemicelulos
obsahující; konečně nejméně pentosanů jest v částech květních. Náhled
Wrrrmaxvův, že většímu množství celulosy odpovídá též větší množství
pentosanů se tím potvrzuje. Pro některé druhy koření stanovení pento-
sanů (viz práci Hıngzr.a Baverovo) bude dobrým kriteriem ku pozná-
vání jich porušení.
Nález Meyer a v. RercHův, že ve skořici bílé přichází manit
jest správný. Dokäzäno, že přísluší d- řadě (tedy přirozený manit)
Množství jeho kolísá kol. 8%/,.
Prispevek k seznäni cukrü v korenich. 1
Z polysacharidů nacházejí se ve skořici bílé vedle škrobu a celu-
losy ještě galaktán a pravděpodně glukosán, z pentosánů pak arabän
a xylán případně jich kombinace.
Z těchto polysacharidů do vodného výluhu za tlaku přecházejí
galaktän a arabán spolu s menším množstvím xylänu. Osvédèuje se tu
opět náhled Tozzexsüv, že v rostlinných gummách vedle arabánu bývá
obyčejně xylán.
Ve zbytku po vyloužení vodou nacházejí se ještě 5°/nf kys.
sírovou v rozıok přecházející polysacharidy xylän a pravděpodobně
též glukosän.
Pentosany i za použití 8°/,ni kys. sírové a dvojnásobného půso-
bení se všechny nehydrolysují, nýbrž zůstává jich část úplně netknuta,
což by svědčilo, že jsou Pen na látky celulose blízké, případně na
celulosu samu.
Chemické laboratorium
c. k. české vysoké školy techmcké v Praze.
XXIII.
Třetihorní ulozeniny u Volyně v jižních Čechách,
Napsal J. V. Želízko.
Předloženo v sezení dne 6. července 1906.
Že kaenozoické čili třetihorní usazeniny stáří miocénního, v úvodí
řeky Volyňky, v jižních Čechách, mají mnohem větší rozlohy, nežli
jak na dosavadních geologických mapách je vyznačeno, vysvítá z vý-
zkumů J. N. a Jos, Worpňrcna, kteří zjistili nejjižnější a nejvyšší
zbytek třetihorní pokrývky u Malenic, na levém břehu Volyňky, ve
ve výši 490 m n. m.)
Jak známo, jsou třetihorní vrstvy zdejší krajiny výběžkem kdysi
rozsáhlého miocenniho sladkovodního jezera pánve Budějovicko-Tře-
boňské, v níž dnešní Vltava, tehdy u Vyššího Brodu vznikající, jakož
1 Malče a Nežárka, ústily. Rameno tohoto jezera táhlo se přes Vod-
ňany, Protivín a Heřmáň, podél dnešní Blanice a Otavy, kolem Štěkné
k Strakonicům, odkud se rozšiřoval výběžek jeho až za Horažďovice.
Na staré rukopisné mapě říšského geologického ústavu (Protivín
— Prachatice, Z. 9. Col, X.) ZEPHAROVICHEM provedené, jsou v poříčí
sety vevz
s.ty WD,
J. N. a Jos. Worpkıcn shledali tyto uloženiny (kaenozoické jíly)
ještě dále k jihu, po pravém břehu Volyňky, u Boháčovy cihelny. jv.
od Nemetie a na severovýchod od Starova (jz. od Volyně) a nejjiž-
něji, jak již shora uvedeno, u Malenic.
1) Geologické studie z jižních Čech. JL Údolí Volyňky na Šumavě (Archiv
pro přírodověd. výzkum Čech. Díl XII. Č. 4. S. 83. Praha 1903.)
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
9 XXIII. J. V. Želízko:
V nejbližším okolí Volyně samé, podařilo se pisateli přítomného
pojednání taktéž nedávno zjistiti na dvou místech zajímavé a v literatuře
dosud neuvedené zbytky bývalé třetihorní pokrývky.
První místo, kde jsou zmíněné uloženiny dobře odkryté, nachází
se jižně u Volyně, po levém břehu Dobřanovského (Starovského)
potoka, na severní straně cesty vedoucí k Zechovicům, která se s cí-
sařskou silnicí, k Vimperku směřující, stýká.
Zde vyskytují se třetihorní jemné písky, šedé, žlutavé a hnědé
barvy, v tenkých vrstvách nestejné mocnosti střídavě uložené, na nichž
opět diluvialní a alluvialní nános spočívá. Odkrytá je stěna asi na
15 m. Jinak ale sahají zdejší vrstvy až dolů k samému potoku
o čemž nás zde přesvědčila před nějakou dobou za účelem dobývání
písku založená hluboká jáma, dnes již ovšem zasypaná a travou za-
rostlá, jako ona ostatní část bývalé třetihorní pokrývky dále k západu
a směrem k potoku se rozšiřující.
Druhý zajímavější průřez kaenozoických vrstev (viz přiložené
vyobrazení), nacházíme na sever od Volyně, na tak zvaném Děkanském
vrchu, v prvním vápenném lomu, poblíže hospodářských stavení dříve
p. Jos. Boháčovi náležejících.
Třetihorní uloženiny (IIL) spočívají zde přímo na prahorním
vápenci (IV.), vyplňujíce i jeho rozsedliny.
Diluvialní nános (II.) v patře uložený, pozůstává ze žluté písčité
hlíny, úlomky a balvany většinou pravápence promíšené. Nejvýše pak
následuje vrstva ornice (I.).
Kaenozoická pokrývka na děkanském vrchu skládá se z nepra-
videlně uložených jemných písků a jílů.
Písky jsou barvy bělošedé, nažloutlé a hnědé, v nichž nalézáme
úlomky křemene, živce v kaolín proměněného (vzniklého rozkladem
žil aplitu, zdejší vápence hojně prostupujícího), úlomky prahorní bři-
diice, v blízkém okolí na den vycházející a některé pozoruhodné
horniny cizího původu, o nichž ještě zvláště bude promluveno.
Jily, které jsou jemné, lesklé a velice mastné, barvy hnědé
(tabákové), šedozelené, nejhojněji ale krvavě červené, tvoří mezi pískem
shluky a vrstvičky. Místy vyskytují se i černé, tuhovité, mouru po-
dobné shluky, místy zase i co křída bílé.
Že jíly tyto vznikly rozkladem hornin cizího původu, pozná již
na první pohled každý, kdo je s jednoduchými geologickými poměry
zdejší prahorní krajiny jen poněkud obeznámen.
Pátraje dále po příčině vzniku zmíněných jílů, dospěl pisatel
této práce opravdu k zajímavým výsledkům.
> Arte 2m
Třetihorní uloženiny u Volyně v jižních Čechách. 3
Když svého času nájemce okolních pozemků a vápenných lomů
p. Jos. Boháč, dal kopati poblíže našeho průřezu, v místech o něco
níže položených, jámu, z níž byl kaenozoický písek nějakou dobu do-
býván, sebral jsem ve vyházeném materialu kusy a úlomky hornin,
které, jako v této krajině horniny nové, mnou dosud nikdy nenalezené,
zvláště pozornost moji upoutaly.
Některé kusy jedné a téže horniny byly celistvé, jiné již drobivé,
v jíl se rozkládající. Výskyt celistvých hornin a pozvolný jich přechod
k zvětrání, poukazoval zde bezpečně k tomu, z jakého se asi materialu
některé z oněch jílů, v našem výše již popsaném průřezu shledané,
skládají.
LE ARTE One
> LVÍ
RS
E
P u! MITA AIT Daum Al T er
Ana: + En AU mt
z Dee, Re
Her 5:0 EE : Ta
! BC C L M SL I, ČRUBO
Průřez třetihorních a diluvialních vrstev v lomu na Děkanském vrchu u Volyně.
I. Ornice.
II. Diluviální nános.
III. Kaenozoické písky a jíly.
IV. Prahorní vápenec.
V. Diluvialní hlína.
Zaslav nedávno část mnou nasbíraného materialu k revisi příteli
p. prof. dru F. SrAvikovı, určil jej týž, pokud to ovšem bylo možno,
následovně : ;
Opál hadcový. Nalezeny kusy olivově zelené, voskově žluté a
oranžové. Rozkladem v jíl mění se barva v šedozelenou. Hojný je
v prahorách a hadcích na př. u Krumlova, Zlaté Koruny, v pegmatitu
u Písku a j. V širším okolí Volyně výskyt jeho neznámý.
1*
4 XXI J. V. Želízko:
vohovec. Kusy temnohnědé, tabákové barvy, která, jakož 1 kámen
sám upomíná nápadně na kompaktní limonit. V jíl přeměněný rohovec
tento neztrácí původní barvy, naopak tato se stává poněkud tmavší.
Pokud se vím s určitostí pamatovati, povaloval se balvan po-
dobného rohovce, celá léta též v polích jižně od Volyně, pod hřbi-
tovem Malsičkou, v blízkosti shora již popsaných třetihorních usa-
zenin u Dobřanovského potoka. V těchže místech nacházely se 1 kusy
hadcového opálu.
Magnesit. Na děkanském vrchu vyskytuje se v celistvých kusech,
barvy bílé a nažloutlé. Úplně zvětralý rozpadává se zde v bílou
moučku, anebo tvoří jílovité shluky, namnoze kysličníkem železitým
červeně zbarvené, zejména tam, kde přišel do styku s výše již uve-
deným krvavě červeným jílem.
Nerost tento, známý jako produkt přeměny hornin, kysličníkem
hořečnatým bohatých, objevuje se v hadcích a mastkových břidlicích
ku př. na Krumlovsku u Zlaté Koruny a jinde.
Magnesit, podobně jako zde popsaný opál voskový a rohovee,
taktéž v širším okolí Volyně dosud nikde nalezen nebyl.
Pozoruhodným zjevem na Děkanském vrchu, v polích západně
se nad naším průřezem rozkládajících, je hojný výskyt nápadně těžké,
na povrchu rezavé horniny, která se zde v kusech velikosti ořechu,
pěsti a i větších nachází.
V několika zaslaných kusech p. dru Slavíkovi k určení, zjištěna
hornina pyroxenova (diallagova) shodná s horninou Schraufem popi-
sovanou.”)
Mnou nasbirany material je neobyčejně tvrdý, uvnitř vesměs
tmavozelené barvy, polokovově perletového lesku a více méně lupe-
nitého slohu.
Poněvadž se hojně vyskytuje jedině na povrchu v polích, těžko
lze říci něco určitého o jeho původu.
Nicméně uvážíme-li, že hornina je rozhodně cizího původu, ve
zdejší krajině úplně neznámá, musela sem býti připlavena ze značné.
dálky, a to možno že od jihovýchodu proudem vod jezera miocénního.
Že by se bylo snad její připlavení událo v době pozdější, dilu-
vialní, je ze dvou příčin pochybné.
Předně vody diluvialní nádržky, pod samou Volyní se rozšiřující,
nesáhaly zde nikdy tak vysoko (přes 400 m) a pak zbytky diluvialní
pokrývky na Děkanském vrchu a jinde uložené, vznikly jednak ronem
*) Zeitschrift für Krystailographie VII. 321.
Třetihorní uloženiny u Volyně v jižních Čechách. 5
povrchovým (písčité hlíny) a obsahují štěrk jen z nejbližšího okolí
snesený, jak jsme se byli ve zdejší krajině sami přesvědčili.
Jak již výše podotknuto, nachází se v průřezu kaenozoických
vrstev na Děkanském vrchu, nejhojněji krvavě červený jíl. Z jaké
však horniny vznikl, nepodařilo se nám dosud zjistit.
Některé kusy poněkud světlejší barvy, upomínají na známé
třetihorní, do červena vypálené tufy.
Jiná zajímavá okolnost je ta, že jíl červené a tabákové barvy,
jeví nápadnou shodu s tak zvanou „kadaňskou zelení“ čili seladonitem,
vzniklým rozkladem -augitu v čedičových tufech obsaženého.
Podotknouti jestě dlužno, že jsou naše jíly uplně bezvápenné.
Z přiloženého průřezu zjevno, že kaenozoické uloženiny, písek
a štěrk (III.), na Děkanském vrchu postrádají zcela vrstevnatosti.
Jak terrain zdejší krajiny nasvědčuje, zatáčel se v této krajině
proud vody miocénního jezera náhle, takže byl nános při silném
proudu a víru v neustálém pohybu.
Rovněž i stěny skály pravápence byly vodami třetihorními stále
omílány, jak je již na první pohled viditelno.
A i v pozdější době, kdy tvořily se na původním tomto nánosu
uloženiny diluvialní, bylo podloží těchto často budto vodami po svahu
do údolí splavováno, anebo jsouc místy vodou vyhlodáno, bylo mladším
nánosem zalito, jak možno viděti na vyobrazení, kde se pod třeti-
horní usazeniny vedrala diluvialní žlutá, písčitá hlína (V.).
m
XXIV.
»
Učinek střídavého proudu na polarisované
elektrody.
Napsal Dr. B. Macků, assistent fysikálního ústavu české techniky v Brně.
S 5 tabulkami.
Předloženo v sezení dne 6. července 1906.
1. Již roku 1902 upozornil professor Dr. Franr. KoLáčEkc, když
prof. Dr. V. Novák a já jsme se zabývali experimentálním studiem
jednoduchého kohereru!), že úkazy na kohereru souvisí s elektrolysou
a polarisací. Myšlenka tato došla již částečně svého potvrzení sestro-
jením Schloemilchova elektrolytického detektoru, jehož reakce na vlny
elektrické většinou se vykládá změnou polarisace.“) Chtěje souvislost
tuto podrobněji studovati, přikročil jsem nejprve k experimentálnímu
studiu dosud neřešené otázky o účinku elektrických oscillací na galva-
nickou polarisaci. (Otázka do jisté míry opačná, t. j. vliv polarisace
proudem stejnoměrným na polarisační kapacitu při proudu střídavém
byla již řešena. ©), “)
) Dr. V. Novák a B. Macků. Tento Věstník 1903. č. XXVII; B. Macrü
číslo XLV.
2) W. ScuzormiLcx: E. T. ZS p. 959, 1903; M. Reıcn: Phys. ZS5 p. 338,
1904; V. Rorumunn a A. Lessing. D. Ann. 15. p. 193, 1904.
3) C. M. Gorpox, Wied. Ann. 61 p. 1. 1897; M. A. Scorr Wied. Ann, 67
p, 38, 1899; E. R. Worcorr: D. Ann. 12, p. 653, 1905.
*) Když práce byla již provedena i napsána, našel jsem, že v principu týmž
thematem zabýval se na popud prof. Nernsta F. G. GuxpRy (ZS. f. phys Chemie.
LIII. p. 177, 1905). Gundry volil případy jednoduché, na něž se dalo užiti War-
burgovy theorie (Wied. Ann. 67 p. 493. 1899). Výsledky v některých případech
dobře s theorií souhlasí. Na komplikovaný případ mnou užitý theorie Warburgovy
wšak užíti nelze.
Věstník král, české spol. náuk. Třída II. 1
2 XXIV. B. Macků:
Práce tato obsahuje měření jen informační, všeobecný pohled
na úkazy, zde se vyskytující, jež mají v další práci býti kvantitativně
a pokud možno obecně pozorovány. Pak teprva bude moci následo-
vati vymezení souvislosti úkazů těchto s úkazy pozorovanými jinde,
především na kohereru. Budiž předem podotknuto, že všechna v práci
této uvedená měření nutno považovati jen za kvalitativní a že není
možno mezi sebou srovnávati měření, byla-li provedena v různé dny,
když i všechny ostatní poměry byly naprosto stejné. Příčina toho-vězí
v rušivých vlivech, jež pocházely z nedostatečné isolace vedení měst-
ského proudu, což bohužel bylo konstatovänr, až když veliký počet
měření byl vykonán. Rušivé vlivy měnily se během celé doby pozoro-
vání nápadně, hlavní příčinou bylo pravděpodobně pon (jets nım
souvisící vlhkost země.
Účel této práce vyžadoval voliti elekteulyt v němž by polari-
sace elektrod byla pokud možno veliká a rychle se dostavovala.
Elektrolyt takový nalezl jsem dle ERmaxa“) v mýdle, jež Erman pro ne-
obyčejně silnou polarisaci na anodě nazývá negativním jednostranným
vodičem.
Práci dělím na dva díly:
I. Účinek střídavého proudu nepatrné intensity.
II. Účinek střídavého proudu značné intensity.
Abych se vyhnul možnému nedorozumění uvádím výslovně, Ze
užívám slova polarisace ne v obvyklém smyslu pro elektromotorickou
sílu při polarisaci se vyskytující, nýbrž Ze jí rozumím snížení intensity
proudu bez ohledu, je-li způsobeno elektromotorickou silou neb změ-
nou odporu. Činím tak prostě z toho důvodu, poněvadž přesné sta-
novení odporu bylo nemožné a v souhlase s tím ani elektromotorická
síla polarisace nedala se určiti. Aby pojem polarisace takto určený
mohl býti číselně vyjadřován, určuji jej poměrným snížením intensity.
Je-li tedy elektromotorická síla e odpor r původní, intensita i, jest.
polarisace definována výrazem
=
Le
ß T
Z, výrazu tohoto patrno, že v tom případě, kdy při změně e mění se
% tak, že tvoří přímku, jest polarisace p konstantní, tvoří-li se křivka
*) Viz G. Wıerpeman Die Lehre von der Elektricitát II. p. 627, 1883.
Učinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 3
k ose e dutä pak polarisace roste, je-li kfivka k ose e vypuklä, pak
polarisace ubývá. IR
2. Schema uspořádání znázorňuje výkres 1. Proud baterie
B (jednoho akumulatoru) veden přes odpor R (= 1000 ©), od jehož
proměnlivé části > mohl býti odvětven ke zkoušeným elektrodám
(1, 2). V témž kruhu nacházel se veliký odpor A (pravidelně 72475 ©)
a proměnný odpor C (0:1 — 30.000 — co 2), od něhož teprve od-
větven proud do galvanometru D'Arsonvalova (1 mm skály ve vzdále-
nosti 2 m odpov. 7:07 10-10 ampěre) přes veliký odpor D (= 95090 2).
Odpor galvanometru s vedle zapnutým tlumícím odporem obnášel 1002 ©.
Střídavý proud městský (110 volt a 50 kmitů) veden ke dvěma
svorkám komutatoru S, jenž sloužil zároveň za klíč. Druhé svorky spojeny
s odporem P (= 10.000 2) od jehož části p mohl býti proud odveden
ke zkoušené elektrodě (1), kdež se rozvětvoval a pomocnou elektrodou
(1°) vracel se k jednomu polepu kondensatoru K o proměnné kapa-
cité (0001 — 1'110 mikrofarad). Druhý polep kondensatoru spojen
s druhým koncem odporu p.
Změnou odporu 7 byla měněna elektromotorická síla proudu pro-
cházejícího elektrodami, odporem C byla regulována citlivost galvano-
metru. Proměnnost střídavého proudu spočívala zase, pokud se na-
pjelí týče ve změně odporu p, pokud se týče množství ve změně kapa-
city kondensatoru X.
Elektrolytem bylo mýdlo (přicházející do obchodu pode jménem
mýdla kokosového) úprava byla tato: Do hranolku mýdla byly vra-
ženy ve vzdálenosti asi 3 mm od krajů dva drátky jako elektrody
hlavní, třetí drátek jako elektroda pomocná na spojnici jich asi 2 mm
od elektrody hlavní. Drátky byly proraženy veskrz, tak že tlouštka
hranolku znamenala ihned délku elektrod. © Hranolky byly pravidelně
4 cm dlouhé, 1:2 cm široké a stejně asi tlusté, a pro měření, jež se
mají srovnávati vždy z téhož kusu mýdla vyříznuty. Za elektrody
sloužily buď osmirkované drátky měděné aneb v líhovém plameni
vyžíhané drátky platinové. Elektroda pomocná volena proto, aby
účinek proudu střídavého mohl býti více koncentrován na jednu
z elektrod hlavních. Proud střídavý rozvětvil se totiž z ní jednak
směrem ke zkoušené elektrodě jednak ke druhé elektrodě, v této
větvi však byl značně slabší jednak proto, že mu byl v cestě větší
kus mýdla a mimo to nacházel se v této větví značný odpor A.
Měření aspoň ukázala, že přibráním takové pomocné elektrody se
skutečně docílí většího účinku a že mohou býti do jisté míry obě
elektrody separatně zkoumány.
1*
4 XXIV. B. Macků:
I. Účinek střídavého proudu o nepatrné intensitě.
3. Učinek střídavého proudu o nepatrné intensité ukazuje obr.
č. 2. v němž znázorněno graficky pozorování provedené za těchto
poměrů.
Anoda, Cu, FP == p—024em © — 15 dní pueuzite
e = 00407 2 — 11, C = 0:006, 1 —10:110% 7
Údaje tyto znamenají: Anoda (kathoda) značí elektrodu na níž
byl účinek střídavého proudu koncentrován. Cu (Př) kov elektrod,
P.,, P_,p velikost povrchu anody, kathody a elektrody pomocné,
S stáří elektrod, t. j. doba po kterou elektrody, již v mýdle tkvěly
než jich k udanému měření bylo užito; pak připojena poznámka, by-
ly-li elektrody ještě vůbec neužity aneb již užity. e značí elekromoto-
rickou sílu proudu stejnoměrného ve voltech, Æ elektromotorickou sílu
proudu střídavého měřenou elektrodynamicky, C kapacitu kondensa-
toru v mikrofaradech, + onu intensitu proudu stejnoměrného mýdlem
(ne galvanometrem) procházejícího, jíž odpovídá 100 dílců úchylky
, (měřené v desetinách mm skály) jež jest intensité přímo úměrna,
S intensitu střídavého proudu elektrodou (pomocnou) procházejícího, při
čemž za jednotku jest brána intensita 27 50 . 11. V2. 10° — 4:87. 10
amper;°) č temperaturu za níž bylo měření provedeno.
5) Přesně by se měla intensita počítati takto:
Budiž ;, intensita střídavého proudu a r, odpor větve od 1 přes A do 1,
ar, v části mezi 1“a 1, à, množství elektřiny za sekundu vystřídající se v kon-
densatoru, 1, ar, ve větvi o odporu p, 7, ar, ve větvi o odporu P. Z Kirchhoffových
zákonů plynou rovnice:
G ot
2 u
eo
N
VAT Čs =
Z rovnic těchto obdržíme pro 4; rovnici:
zoo zl N er
m, I | dě= =
C Přání TE
kde
vr, Te
Wette e— E, sin2rent
== =
=
Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 5
Měření provedeno bylo tímto způsobem. Nejprve zapnut proud
akkumulätoru a vyčkáno, až polarisace elektrod přiblížila se dosta-
tečně ke své limitní hodnotě (asi po půl hodině). O průběhu polari-
sace viz odst. 7. Pak spojen proud střídavý a pozorována po 10 sekun-
dách úchylka galvanometru. Tím vznikla křivka I. obr. č. 2.
Poněvadž úchylka galvanometru jest v pozorovaných mezích
přímo úměrna intensitě, dává křivka též průběh intensity. Po 5 mi-
nutách střídavý proud přerušen a úchylka pozorována ještě dále po
3 minuty. Dle výkresu jeví se účinek střídavého proudu na anodu:
1. zvětšením intensity původního proudu, 2. intensity však časem ubývá,
tak že může klesnouti i pod původní hodnotu. Abych tyto účinky,
které ovšem vždy jen spolu se objevují, od sebe odlišoval, budu prvý
(v tomto případě vzrůst) nazývati „prvním účinkem“ střídavého proudu,
a druhý (klesání) „druhým účinkem“. Při přerušení střídavého proudu
nastane rapidní klesnutí intensity, jež se také časem umenšuje, inten-
sita blíží se k hodnotě původní a sice tím rychleji, čím byla inten-
sita střídavého proudu menší a čím kratší dobu střídavý proud pů-
Rovnice horní dává differentialni rovnici:
TE V SD
W =
dB PU n
2 zn COS 2 nut
Integrací rovnice této obdržíme pro 7; (pro stationární stav)
=- 317 sin(2rnt-te)
Y1+ ez WC)
kde
; 1
CR
3 27n WC
Pro střední hodnotu à, — J (bez ohledu na znamení) a uvážíme-li, že to měřeno
jest elektrodynamicky, obdržíme
2 zn\2C ke
J= Z
V1 + (270 WO)
Avšak
VY
ets AN
5 97n |2CE
Zu n —- (270 WC)’
V tom případě, kdy možno (2 7n WC)? zanedbati proti jedničce, (viz odst. 5.) je
možno intensitu J klásti přímo úměrnu kapacitě. Horní jednička volena pro tento
případ a pro E— 11 volt, C = 10-6 farad.
6 XXIV. B. Mackü:
sobil. Změnu intensity po přerušení střídavého proudu budu nazývati
„trvalým účinkem“ proudu.
Bylo-li elektrod již tímto způsobem užito, pak ukazovaly při
novém užití téhož střídavého proudu kvantitativně jiný účinek. Jako
příklad uvádím počátky dvou křivek:
úchylka
L! (intensita) 250 389 350 334 320 310 366 0:1 mım (70:7.107" amp.)
změna 139:100784 2706056; 3 i
| úchylka
LI. / (intensita) 212.283 278.259 250.250 243 |, a
zmena 11 .66. 47 38 38 31
» 1
Srovnáme-li řady, vidíme, že změna základní polohy, t.j. črvalý
účinek proudu má za následek zmenšení změny intensity, tedy citli-
vosti.
Při tomto způsobu měření vliv prvého měření mizel dostatečně
teprve po několika hodinách. Tak křivka II. na obr. 2. provedena
za 12 hodin po křivce I, Nehodil se tedy tento způsob, mělo-li na těchže
elektrodách býti provedeno více měření, hlavně proto, že čas, po nějž
elektrody tkvěly v mýdle, měl značný vliv na výsledek (jak později
bude ukázáno). Proto bylo užito takového způsobu měření, při němž
střídavý proud působil jen krátkou dobu.
4. Každé pozorování skládalo se z odečtení tří úchylek: 1. úchylka
před uzavřením střídavého proudu (»,), jež udává původní intensitu
proudu mýdlem procházejícího, 2. maximální úchylka způsobená stří-
davým proudem (»,), 3. konečná úchylka, když střídavý proud působil
30 vteřin (n,), udává intensitu střídavým proudem změněnou. Pak
střídavý proud byl přerušen: Kromě toho pozorována po ‘/, minutě
další úchylka ukazující, jak se původní intensita vrací. Jednotlivá po-
zorování šla za sebou v intervallech 1'/, minuty.
Řady pozorování dály se tím způsobem, že buďto postupně zvy-
Soväno napjetí střídavého proudu (zvětšováním p) aneb (častěji) při
stálém napjetí měněna kapacita kondensatoru.
Ukázkou měření, touto methodou provedených, jest tab. č. 1. pro
elektrody měděné a tab. čís. 2. pro elektrody platinové.
Učinek střídavého proudu na polarisované elektrody.
Anoda, Cu, PL=
Tab
p 052 emi, 8.4 Any, užité
Ci V:0404 -B 11030 He 18:
|
G m" N; n,;, In, —», střed In, —n, střed |n, —n,| 100 2 >
k N, — M4
0:000 | 946 | 1063 1063 | 117 117
115 115
= 930 | 1045 | 1045 | 115 115 0 0%
2% 29/0
» | 918 | 1032 | 1082-| 114 114
0-001| 903 | 1042 | 1036 | 139 133
140:5 133
888.. 1030| 1021 | 142; 133 75 EU
R | 1 | 19
2379 | 1013 134
0:005 | 868 | 1148 | 1103 | 280 | 235 }
sa 1117. 1068 | "263 |., 241 098 | 2315
a. le 15%),
„ | 832 | 1100 | 1065 | 268 | 3%% | 233 | 20/0
» | 828 | 1100 | 1058 | 273 ) 230 |
0:010| 816 | 1335 | 1229 | 519 413
533 416
"©8300 "1339 | 1223. | 587 à 423 117 990/
| 30, | 2%, lo
» | 785 | 1329 | 1198 | 544 413
0:015| 774 | 1670 | 1391 | 896 617
865 616
ar "1618 | 1369| "gel 612 219 290!
| ah 1% \
„ | 749 | 1586 | 1368 | 837 619
i
|
0:020| 741 | 1963 | 1563 | 1242 822
| 1192 | 826 |
» | 714711890 | 1550 | 1176 836 806 | 269%,
| ; 5% 1%
„ 15706: "1863 | 1527 | 1157 821
0025| 693 | 2238 | 1773 | 1545 } 1080 }
» | 670 | 2187 | 1709 | 1517 | 1507 | 1039 | 1043.) «©.
2 i 464 31
- | 669 | 2148 | 1697 | 1479 | 3% 1028 | 4
663 | 2148 “1485 Ji 14092]
1687
ee)
XXIV. B. Mackü:
Tab. 16.22.
Anoda Pt PF=027° cm’ PE=9=2 ms 0Anamerzite
e=.0:9, = OA TOR 0 a}
|
C n | n 7 „„—n, Střed In, — n, střed n, — n P
jE 2 3 Us 1 3 1 2 3 100 RP |
| 1
| | | |
10000 | 860 | S60. | so | 0 0 |
| | |
| |
0:005 | 860 930 | 930 | 70 70
| | 10 | | 70
yére 838 | 908 | 908 | 70 70 0 09/,
| | 0° 0 | 02%
2 813 | 888 | 888 | 70 70
[0010 | 777 | 1050 | 1016 | 273 | 249 |
| | 259 | 240
| ” l 1027 1010 | 256 | 239 19 | sun
n ter 1
| , | 759 | 1008 | 982 | 219 233 5
| | |
0.015 | 747 | 1212 | 1181 | 465 | 434 |
| | 449 418 |
Ř 748 | 1190 | 1157 | 442 © 409 31 7%
| | | 49/6 | 4% |
„210729 | 1180) 1150 | 440 410
0:020 | 730 | 1414 | 1360 | 684 630
| | 654 599
2 742 | 1388 | 1331 | 646 À 592 55 Bun
| | | 5%, 59 |
£ 736 | 1368 | 1310 | 632 574
0:025 | 726 | 1566 | 1510 | 840 784 | |
| 818 755 | |
a 739 | 1553 | 1489 | 814 750 | 63 sel, |
| | | 3/0 | 4% |
„739 | 1536°| 1473 | 802 1 731 | |
|
I |
pa | |
Z tabulek patrno, Ze po každém působení střídavého proudu se
změnila základní poloha n,, není tedy trvalý účinek proudu úplně
vyloučen. Na hodnotách n, a n, pozorujeme, že za těchže poměrů,
jak je za konstantní jsme nuceni považovati (vždy trojice patřící
k téže kapacitě), jsou difference dosti značné. Mnohem lépe souhlasí
vespolek difference n, — n, , resp. n, — n, a z těchto zase lépe 1; — n,,
neboť rozdíly jich od hodnoty střední nepřesahují nikde 5°/,. Jest
tedy nejvýhodnější voliti za veličinu charakterisující účinek střídavého
proudu změnu intensity proudu stejnoměrného, jež jest úměrna rozdílu
Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 9
n; — m. Majfce zřetel k průběhu intensity (obr. 2.), bylo by sice
správnější voliti rozdíl n, — n,, neboť n, má na křivce význačné po-
stavení znamenajíc intensitu maximální. Ve skutečnosti jest však
význačnost tato pouze zdánlivá, neboť při tak rychlém průběhu inten-
sity není možno zanedbati ostatních pohybů galvanometru, jež mají
za následek, že maximum úchylky a maximum intensity spolu časově
nesplývají a mimo to že není intensita přímo úměrna pouze úchylce.“)
Jest tedy výhodnější voliti za charakteristickou veličinu »,, neboť
vystihuje lépe onu veličinu, kterou je definováno (intensitu po půl-
minutovém působení střídavého proudu), kdežto », definici maximalní
úchylky vůbec neodpovídá.
Methodou touto, při níž střídavý proud působil pouze krátkou
do“u, chtěl jsem se vybnouti vlivu trvalého účinku (jevícího se zmen-
šením původní intensity) na měření další. Obě tabulky ukazují, že
cíle toho částečně dosaženo bylo. Intensita původní (n,) ukazuje sice
v obou případech neustálé klesání (účinek trvalý tedy nevymizel do-
cela) a shodně s ním ukazují měření, pro tutéž kapacitu provedená
pravidelně klesání rozdílu (n, — n,) a tedy ubývání citlivosti, avšak
rozdíly tyto jsou proti onomu v odst. 3. nepatrné. Spokojime-li se
s přesností několika procent, možno změnu citlivosti zanedbati, jak
ukazují měření, při nichž postupováno nejprve vzestupně (kapacita
zvětšována) a pak sestupně (kapacita zmenšována). Příkladem budiž:
© 0000. 0:005 0010. 0015. 0‘020 0025
BA | 138 260% 0469) 102. 110021250" vzestupné
i : 14622.259= 4530 21122 21944771260 sestupně:
1) Intensita © má se přesně počítati dle vzorce:
AZ dn À
Grp PR lt
aneb
DADY d’n\
i= | au N
q g dt gas)
Konstanty Le 7 dají se vypočísti z doby kyvu a útlumu daného galvanometru
a tedy experimentalně určiti. Pro užitý galvanometr bylo:
>
ih K dx
žl == U6/sec : — = 6:3 sec 7
y J
Korrekce
2
pdn , Kan
g dt ” g di
obnáší při křivce I. obr. 2 pro differenci n, — n, asi 4°/,.
rn
ně:
10 XXIV. B. Macků:
Jiným důkazem jsou měření po různých intervallech provedená.
Příklad: : ne
C 0005 0'010 0‘015 0020. 0025
N 205, : 224 7470°2619° 795 Intervally-Ppor0008
Le : | 197 310 473 650 813 5 + (000):
Uspokojivych těchto výsledků však bylo dosaženo jen na elektrodách
již užitých. Prvá měření byla vždy značně citlivější než následující.
Mnohem větší chyby než následkem trvalého účinku mohou
vzniknouti rušivými vlivy. V tab. č. 1.a2. vidíme značné změny in-
tensity i pro kapacitu 0000, t. j. pro pouhé spojení klíče S. Příčinou
tohoto úkazu jest nedokonalá isolace vedení městského proudu. Nedo-
konalost isolace zvláště byla patrna v tom, že stačilo pouhé dotknutí
se prstem na některém neisolovaném místě proudovodu, aby se do-
stavila značná úchylka. Vlivy tyto byly různé dle postavení kommu-
tatoru S. Dvě řady měření při různém postavení kommutatoru pro-
vedené dává pozorování následující:
C 0:000 0001 0:002 0003 0004 0005 0006 0.007 0:008
né nl 1145271585165, 1184205 2260 24305
7 78
3
-14
W — Mm 80 92 101 118 125 -144161
rozdíl 63 65 TE 13 13 Star OE 99:44
C 0009 0010 0-011 0012 0018 0014 0015 0016 0017
n —m 296 324 351 379 410. 442 477 500 538
Dim IS 209 230° 257 284 316. 350.7 38325
rozdíl © 114 115412126 129% 2116: 196. 1.1270 SE
00137 0:019° 20.0207 0.028: 0.02270:023 00224005
n, —n, 563 592 619 671 688 722 753 195
nz — m 436 491 507 547 578 602 633 645
rozdíl 127 95 112 124 110 120 120 150
Srovnáním obou řad patrno, je-li dovoleno extrapolovati průběh roz-
dílů vlivů rušivých na vlivy samy, že vlivy rušivé celkem charakter
křivek nemění a že zvedají jen křivky nad osu absciss a sice pro větší
kapacity skoro o konstantní hodnotu.
Pokud se týče druhého účinku proudu, t. j. klesání intensity,
. / / = 4 „ v N, — N
vidíme srovnáním differencí n,—n, aneb procentualních změn 100 an
EL:
že účinku tohoto přibývá u mědi s rostoucí změnou intensity urychleně.
Wi
Učinek střídavého proudu na polarisované elektrody.
' || je
| | ver | 48 | 90.0.
| | spr | va | 100.0
QT | 82 | 620.0:
019 | 2% || 870.0
.. | 888 | Te || 160.0
82 | or | z2e | 05 | 080.0
| | 184 | se: || 59e || Gr 1610.04
169 | 98. | 96€ | 8T (810.0
029 | pe | TIE ZE 270-0
| eıg | 88 | 268 | 9T || 910.0
616 | gp | 899 | 08 "282 | QT || 010.0
| 98 | ar | 687 | 8e | 92% | PI |vL0.0
| | | el | 68 | Fer | 92 | 696 | 61 (8100
| 206 | 87 | 81 98 | 087 | te. | 9v8 | GI |c10-0
| ses | tb | geo | ge | ae: |: ce, | 286 | IT | 110:0
| ges | 07 | 699 | oe | gře:| 08 | 926 | 01 | 010.0
| 216 GP :99 98 297 LE 818 8D. | 61% 6 600.0
- 86 | er -| 082.707- soa| se | 8075) va | 10869 -91500 82021.800:0
ıror | er || 298 | er | 089 | ge | rer | 8% | gge | 12 | 898 | vr | 908 | Z | 200.0
srıı | va | 088 Var || 699 | 98 || vec | 008 || rer | ve | acc | er || Tee | 01 667 | 9900
ır01 | og | vos | av | 229 | ce | org | oe | apr | da | 908 | 08 | 625 | 97 | ges | ON (261 | 4. |, 800.0 |
988 | orl|| 229 | og | 696 | sa | ISP | va | 228 | 08 | 106 | 9T | pre | čr. | 81e 8 cc | #700
9eg | 08 || LeH | 2e | ese | Ta | gee | gr | 688 | gr || aa | Gt | Ces | 6 608 | 9 981 | & | 8000
ste | 08 | 918 |-8T | 028 | vr | res | er || 968 | OI celte 908 | 9 86T ur g8r | © 000
age | or | 668 |6 | sta | 4 | 912 | 9 A 108 | Ď +08 ; 96T | 8 OL | 1. | 100.0
w— ul p a — Fu] re Nu— ul r u — Vu p | l Ir
| =. |-
OLT | eu | WH 94 | wa
0 2020:0 = 9 9uzn por Fa —S “ww go =d= AT =" M "epouy
VL
|
LT =? 1-01 LOL
12 XXIV. B. Mackü:
Můžeme všeobecně říci, Ze čím větší změna intensity proudem střídavým
nastala, tím rychleji ji poměrně ubývá (pravidlo toto potvrzeno bude
1 dále v odst. 7. a 11.). :
D. Závislost změny intensity na intensité proudu střídavého dána
jest tabulkou čís. 3. Řady měření provedeny při nezměněné elektro-
motorické síle a rostoucí kapacitě, Srovnáním hodnoty n,—n, v různých
sloupcích patřících k témuž J, jež jest přímo úměrno intensité střídavého
proudu (předpokládáme-li, že výraz (2zn WC)? možno proti jedničce
zanedbati) (Viz pozn. v odst. 3.), shledán souhlas dosti dobrý. (Souhlas
tento jest opět důkazem, že předpoklad byl oprávněný, neboť člen
(2zn WC)* jest různý pro různá J dle velikosti C). Postupujíce s ro-
stoucím J vidíme především velikou změnu pro J=1. Příčina tkví
ve vlivech rušivých. V dalším změna intensity s rostoucím J roste po-
někud urychleně.
6. Závislost změny intensity na elektromotorické síle proudu stej-
nosměrného. Spojfme-li vodivý kruh o určité elektromotorické síle,
v němž se nachází mýdlo, dostaví se značná intensita, již však časem
ubývá a sice s počátku rychle a čím dál tím pomaleji, právě tak jako
při obyčejných elektrolytech. Takový normalný průběh znázorněn jest
křivkou I. obr. č. 3. Dostoupí-li však elektromotorickä síla určité
výše (asi 0:6 volt) pak nastane jiný průběh v ubývání intensity a
sice takový, jaký udává křivka II. Počátek křivky jest obdobný křivce
I, avšak v partii, kde dříve nastalo přibližování se k limitní hodnotě,
nastane znovu prudké klesání, jež teprve přejde v pozvolné, k limitní
hodnotě se blížící. Křivka II vypadá jako by složena ze dvou křivek
tvaru I pod sebou ležících. Na základě dosavadních měření jest sice ne-
možno říci, je-li křivka tvaru druhého skutečně novou, aneb je-li křivka I
pouze částí křivky II, křivku tvaru II pozoroval jsem však vždy jen
při vyšší elektromotorické síle pod 0'6 volt nepřešla křivka I ve tvar
druhý ani za dvě hodiny.
Sestrojíme-li diagramm z hodnot, jichž nabude intensita vždy po
15 minutách po spojení proudu, dostaneme křivky I a II obr. č. 4. Křivka
III téhož obrazu byla získána.tím, že elektromotorická síla byla zvy-
Šována každou minutu o 00078 volt, při čemž úchylka odečtena těsně
před každým zvýšením. Všechny křivky mají maximum intensity a
sice křivka II a III přibližně pro tutéž hodnotu elektromotorické síly I
poněkud nižší, pravděpodobně následkem toho, že na každé mice
byl zkoušen vliv střídavého proudu (tab. č. 4.).
Účinek střídavého proudu při různé sick on sile uka-
zuje tabulka čís. 4.
Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 13
Tab. č. 4.
Ansdareu, Pr — = p 29. 8 — Io. dní; neuzite, E — 11,
VO 1W 18! :
e 0-039 | 0078 | 0156 | 0312 | 0168 | 0624 | 0780
M 136 307 516 1686 | 3014 | 2190 | 1024
(0) | NN nn, Han, NN, Mg | Ron, n,—n,
0:000 | 32 29 26 42 500 1035 | 1680
0-005. | 28 en 65 530 993 1580
0010 | 54 50 AU 50 436 sai 492 1510
0:015 102 89 73 790 500 — 1233 430
0:020 0: 169%, "181 259 9082 720 —970 | —540
| 0025 | 207 324 569 | 1032 | zoo | —1780 | —3800
Pozorujeme-li sloupce za sebou vidíme, Ze změny intensity při-
bývá s rostoucím e bez ohledu na n,. Negativní změny znamenají, že
během 30 vteřin, po něž byl proud střídavý zapjat, přešla intensita
(následkem druhého účinku proudu) pod původní hodnotu. Úkaz tento
znamená též zvýšenou citlivost (neboť jak později bude ukázáno, do-
stavuje se zvyšováním intensity střídavého proudu). Možno tedy celkem
říci, že zvyšováním elektromotoricke síly roste polarisace a s rostoucí
polarisací roste citlivost polarisovaných elektrod.
7. Závislost změny intensity na velikosti elektrod ukazují tab.
čís. 5. a 6.
Tab. čís. 5. vztahuje se k elektrodam platinovým. Byly tři
v témže kusu mýdla a chovaly se skoro úplně stejně, jak svědčí prvé
tři sloupce této tabulky. Pak spojeny byly dvě vedle sebe (sloupec
čtvrtý) a konečně všechny tři vedle sebe (sloupec pátý). Znäzor-
níme-li závislosti mezi n,—n, a C graficky obdržíme čáry, jež
ve střední partii (kde rušivé vlivy přistupují additivně) jsou skoro
dokonalé přímky. Počítáme-li z těchto přímkových partií změny inten-
sity připadající na vzrůst kapacity o 0'001 mikrofaradu, obdržíme čísla :
pro sloupec 1 -. 37, pro sloupec 2...37, pro sloupec 3.2. 36,
projsloupec 4... 16 (X 2= 32), pro sloupec 5.. 114(X3=33)!
Z čísel těchto patrno, že účinku střídavého proudu ubývá přímo úměrně
s velikostí povrchu elektrod.
14 XXIV. B. Mackü:
Tab. čís. 5. Anoda, Pi, P — p- 2em?, S—1—6 hod., neužité
B1010 099, 11426 -107 0%)
PE.
i B0024 em’ PH —027 cm? P 02T0n|P 0-54 em? [PL — 0:81 em?
C | n, | -1 | ZM | Non, | n, | nn, | n |- | n, na- |
| 0.005). 860 | 70... 662 | 76. 448 | 72 | 1088 | 12
| 0:010|| 777 | 249 | 636
944 | 436, 227 | 1011 | 58 | 953) 28
0015| 747 | 434 || 619
441 || 430 | 409 | 977 | 139
0:020| 730 | 630 | 612 | 636 | ası | 619 | 950 | 217 | 938 102
| | l | l |
| 0:000 | 860 0 | 662 0 | 448 0 | 1038 0 | 953 0
| 0:025|| 726 | sa! 614 | 776 | 443 | 768 | 930 | 296 |
0030. | | "918 | 377 | 923 | 213 |
0-035 | | | | 900 | 458 | |
| 0:040 | | | s91 | 542 | 917) 336 |
0050 | | | | | 916 | a6 |
| 09060 | | | | 1918: 14 570 |
| 0.070 | | | | | 981 | 671 N
| | | | |
Tab. is: 6: Anoda, Cu, P- p=0:33.cm;:9 = 21 Node nemaké
Pile 00108 1 — 20210: 4 1
1 | P+ 0'050 em” | pee 100 em? | RUE cm? | Pr = 0200 cm?
N ©, n, NN | n, | Nan | m nan | nm mn,
0:000 | 182 59 | 140° >0 | 193 6 130 1
0001 | 172 158 | 130 | Be alas | | |
0-002 | 165 296 | 131 | 111 | 120 29 | |
0:003 | 159 522 | (148) | 186 |: 119 48 |
0004 | 163 804 | 139 | 297 | 117 70 |
|- 0005. 174 | 1006 | 151 |- "1399 | 119 95 | 130 A7.
0006. |! 189.) 1171 | 130 | 548 | 210 122 || |
| 0:007 | 202 | 1998 | 130 | 705 | 109 | 154 |
0:008 | .213 | 1397 | 141 so. | 104 | 187 |
0:009 | 229 | 1593 | 151 949 | 101 231
0.010 | 220 | 1700 | 1683 |-1087 | 100 | 272 | 126° | 187
=
Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 15
Tab. čís. 6. dává měření na elektrodách měděných. Povrchy elektrod
jsou menší než u platiny a účinku přibývá s ubývajícím povrchem
elektrody rapidně: Nutno tedy říci, že pro (malé) elektrody měděné
přibývá změny intensity urychleně s hustotou střídavého proudu. Vý-
sledek tento souhlasí s pozorováním v odstavci 5, že totiž s rostoucím
= příbývá změny n,—n, urychleně.
Tab. čís. %.
Kathoda, @u, P+ — Pe p= 052m’, S—A a2 6. dní uzite
H= Bet 10110207 17:
| e— 00404 | e— 0.0808
C | i I
; | m (M | nn, | n, | N, 0 | .ns_n,
0.000 909 | —0 | 205 | 1550 | —) 297
0005 | 910 | 123 2394.) 1660 18 513
0:010 911 | W 477 | 1548 —35 739
0015 | 911 | eg |- 019. | 1547 | —75 922
0020 | 918 | —160 I 205 1a, | 106) | ale
0025 | oi | 2m | | 1550 —216
0:080 | gt | 390 | | 1560 —310
6.035 -| 913 617 | ||. 1567 —435
0:040 | 914 —680 | LOT ost
0-045 918 |. — 79. 1580 —686 |
0:050 92 | —920 | | 1587 | —798 |
0.055 | — 1022 | 1592 — 926 |
0:060 931 | —1191 | 1598. | 1043 |
0:065 937 | —1294 10 1610 —1160 |
| 9070 942 —1375 60 men |
| 0-075 90, 1520 | | 1620 | —1420 |
8. Působení střídavého proudu na kathodu. Pravidelně zkoušen
byl vliv střídavého proudu na anodu. Pro informaci provedeno též
několik pozorování na kathodě. Dvě z nich dává tab. čís. 7. ve sloupci
třetím a šestém. Pro kontrolu přidána jsou ve sloupci čtvrtém a sed-
mém měření provedená na těchže elektrodách při užití anody. Na
16 XXIV. B. Mackü:
kathodě jeví se v obou případech účinek střídavého proudu snížením
intensity. Chovd se tedy kathoda opačně než anoda. Ze svovnání účinku
na anodě a kathodě je patrna mnobem menší citlivost kathody proti
anodě. Že menší citlivost spočívala v povaze kathody a nebyla pod-
míněna Snad méně příznivým rozvětvením proudu (což by nastalo,
kdyby na kathodě byl mnohem značnější odpor než na anodě) ukázala
měření, kde střídavý proud přiváděn byl současně k oběma elektrodám
(pomocná byla vynechána). Pak nastalo zvětšení intensity, t. j. pře-
vládal účinek na anodu.
9. Ve měřeních předcházejících zvyšoval jsem intensitu střída-
vého proudu pravidelně k J=25 t. j. 122.107% ampěre. Poslední
hodnota měřená často jest již nižší než by se z hodnot předcházejících
očekávalo. V měření následujícím bylo postupováno až k J — 1000
t. j. k 487.10 ampěre. :
Anoda,Cu, Ds P pe 0 Diem? S = Tanluzite
2 == Me —0 0808923511070
(0 0000 0010 0920 0030. 09040. 01050. 0:060 0070
W — M 3i I 39 549 130. OOM 982 1080
0:080 : 0 090" :0:100 °0:110 "0'120. 0.1307 02102807150
1162. 1221 21801. 1352 11400 1 1442 214309. 1795
0:160. 07170 :0:180: 0:190 :0:200 "072505 030070350
1440 1467 1455 1468 1464 1560 1566 1577
0:400 0,500 0600 0700 0800 0900 1:000 mikrofarad
1521. 1516 .14685 1444 ..1373 . 1390) 39. am
Změna intensity roste z počátku rychle, pak však stále pomaleji
až u U —=0'350 dosáhne maxima, potom Zase klesá. Stále pomalejší
vzrůst intensity s rostoucím C dal by se do jisté míry vysvětliti tím,
že ıntensita střídavého proudu pro větší kapacity není již přímo
úmérna kapacitě (t. j. není možno zanedbati člen Yl+(2zn WC).
Viz odst. 3.) Klesání však od C = 0350 se však již tímto způsobem
vysvětliti nedá. Příčina úkazu tohoto tkví v tom, že S rostoucí in-
tensitou J rychle roste druhý účinek střídavého proudu (viz 4) čili
zvětšení intensity rapidně ubývá, tak že po 30 vteřinách při větších
hodnotách ( intensity poměrně více ubude než při kapacitách menších.
II. Účinek střídavého proudu značné intensity.
Měření následující dávají několik ukázek pozorování provedených
s velikou intensitou střídavého proudu. Při měřeních těchto bylo nutno
Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 17
předem zamítnouti způsob konati více měření na jednom kousku
mýdla a těchže elektrodách. Byl tedy každý pokus proveden na
elektrodách ještě neužitých. Pozorování dálo se časově, tak jak o tom
byla řeč v odst. 3.
10. Obr. č. 5. dává graficky časové pozorování za těchto
poměrů
Anoda, Cu, P+ = BR p = 052.cm9— 10 dní) neužité
= NC —= 0100 e— 0039111426106 17
Pozorování provedeno tak, Ze po ustálení polarisace působil stří-
davý proud nepřetržitě a úchylka (intensita) časově odčítána.
Pozoruhodným jest klesání intensity až k nulle a přechod přes
ni. V době půl třetí hodiny přešla intensita přes nullu čtyřikráte. Na
výkrese patrno, že v prvých asi 40 minutách byl průběh intensity
dosti pravidelný, pak však intensita neustále rychle se měnila. Změny
na výkrese patrné daleko ještě všechny změny nevystihují. Proto
omezil jsem se v dalších pokusech pouze na pozorování prvé, pravi-
delnější části.
11. Závislost průběhu intensity na intensité střídavého proudu
ukazuje graficky obr. č. 6. Měření provedena za těchto poměrů:
Anoda, Cu, Pı = 0055 cm’, P_=p — 090 cm”, S = 50 hod., neužité
E = 110,e—00197,i— 1426 10-1, = 17
Intensita střídavého proudu byla měněna tím způsobem, že byla
postupně zvyšována kapacita kondensatoru střídavým proudem napä-
jeného. Proud střídavý působil opět (jako ve všech měřeních násle-
dujících) trvale; velikost kapacity udána jest v mikrofaradech vždy
na příslušné křivce. Při těchto značných intensitách není možno již
říci, že intensita jest přímo úměrna součinu E.C, neboť hodnota
V1— (2zn WC)? není jedničkou, jisto pouze je, že s rostoucí kapacitou
intensita opozděně roste. Všechny křivky mají týž charakter: oblouk
vzepnuty nad rovnovážnou polohou, v dalším průběhu klesá křivka
pod ni. Všímneme-li si šířky oblouku, vidíme, že jí s rostoucí in-
tensitou rychle ubývá, čím větší jest intensita proudu střídavého, tim
dříve obrátí se znamení intensity proudu stejnosměrného. Při kapacitě
0:003 zdá se, že intensita asymptoticky se blíží k rovnovážné poloze.
Pokud se týče výšky oblouku, přibývá jí s počátku s rostoucí inten-
sitou až k hodnotě kapacity c — 0010, pak zase ubývá. Výklad je
týž jako v odstavci 7, totiž že s rostoucí intensitou střídavého proudu
Věstník král. české společnosti näuk. Třída II. 9
+3 Eye XXIV. B. Macků:
druhý účinek: střídavého proudu. roste poměrně rychleji než prvý.
Srovnáváme-li vespolek partie pod rovnovážnou polohou jeví se v prů-
běhu jich diskontinuita. Křivky 0:05, 0:04, 0:03 rychle klesají, ostatní
však jen ponenáhlu aneb se vrací k rovnovážné poloze zpět. Pozoru-
hodnými jsou ještě velká zakřivení v čase 30 —40 sec. Intensita kle-
sala mírně a v určitém bodě náhle rychlosti změny přibylo; při po-
zorování byl okamžik tento zcela dobře patrný, tak že a. ho mohl
bezpečně na křivkách vyznačit.
Obr. 1. dává křivky, pro něž součin kapacity a elektromotorické
síly jest stále týž (CE = 18-48) kapacita a elektromotorická síla jsou
však vždy různé. Hodnoty jich jsou pro každou křivku na ní napsány.
Poměry, za nichž pozorování provedena, jsou:
Anoda, Cu, Pı = 628, P_ = p — 0.39, neužité
e — 00403, 2— 142610797 16
Srovnáme-li obě křivky pro 0'168 X 110 vidíme v počátečné
partii úplný souhlas, křivka jedna probíhá však celá hladce, kdežto
druhá má po 60 sec náhlý obrat. Skok takový vyskytuje se u dalších
křivek pravidelně a byl i jinde pozorován (viz obr. 9.). Srovnáme-li
křivky v dalším. průběhu vypadá křivka druhá tak, jako by partie
křivky prvé mezi 60— asi 360 sek vypadla a zbytek byl pošinut
k negativním intensitám.
Křivky pro 0840 X 22 liší se značněji od sebe. Křivka jedna
má též náhlý obrat a to vzhůru. Srovnáme-li je vespolek, zdá se, ja-
koby druhá odpovídala typu náhle klesajících křivek obr. 6., druhá
pak typu druhému, křivek k rovnovážné poloze se vracejfefch. Vy-
loučíme-li druhou z těchto křivek, vidíme na ostatních sice týž cha-
rakter, avšak postupný přechod jedné křivký v druhou a to takový,
že při součinu 0 840 X 110 nutno intensitu střídavého proudu pova-
zovati za největší, při součinu 0'840 X 22 za nejmenší. Příčina vězí
v.tom, že výraz V1-+(22» WC) s rostoucím C roste a proto
musí intensity (viz, odst. 9) s rostoucím © při nezměněném: součinu
Fe ubývati.
02 vite na, velikosti elektrod jest Pan z obrazu č. 8 pro
nějž provedena měření za pon těchto: … SRE OU
Anoda, Cu, Er, ge! dny, neužité ,
HE UD 02-005,,0.0:0401, ï — 1426,10, Rat.
Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 19
N Velikost anody v mm? udäna jest čísly připsanými na křivky:
> Křivky mají známý již průběh, a srovnáme-li je mezi sebou vi-
díme, že účinek střídavého proudu se jeví nejnápadněji na elektrodě
nejmenší, (aspoň tehdy, béřeme-li za kriterium čas, v němž přejde
intensita přes rovnovážnou polohu). Pozorujeme-li prvá minima při
křivkách 70, 140, 21:0 vidíme,, že s rostoucí plochou postupují ve
stejných intervallech. Na křivkách 210, 28:0, 350 jest v partiích,
kde klesají, opět ohyb obdobný oněm z obr. 6. Křivky ukazují zřejmě,
2e zvětšení povrchu elektrody má ast týž účinek jako zmenšení intensity
střídavého proudu. Záleží tedy ne na intensité, nýbrž na hustotě stří-
davého proudu (srov. odst. 7.).
13. Závislost na elektromotorické síle proudu stejnosměrného.
Měření sem patřící jsou graficky znázorněna obr. č. 9 a provedena
byla za těchto poměrů:
„Anoda, Cu, Pı = 0058 cm’, P_=p=0'32, S — 24 hod., neužité
| = 110, C005, 1 — 14261070, La.
Elektromotorickä síla e jest vyznačena na křivkách. Vyloučíme-li
případ e= 0:000 jest průběh počátečný dosti shodný pro všechny
křivky, později se však křivky značně od sebe liší. Přechod z jedné
křivky do druhé možno viděti jen tehdy, předpokládáme-li, že křivka
0:1186 ve střédní partii své neběží normálně, nýbrž že klesnutí, které
se dostavilo rapidně teprve ke konci, mělo se dostaviti již dříve.
Průběh křivek jest pak takový, že s rostoucí elektromotorickou silou
proudu stejnosměrného a tedy i s rostoucí polarisací (odst. 6.) účinku
střídavého proudu přibývá. Výsledek tento souhlasí s odstavcem 7.
Zajímavo je, že obdobný úkaz povstal i při elektromotorické síle 0:000.
Nutno tedy za to míti, že úkazy tyto povstávají transformací střída-
vého proudu ra stejnosměrný, polarisace elektrod je pak pouze zvět-
fie a Casové urychluje. :
A Závislost na stáří elektrod patrna jest z obr. č. 10, prove-
deného za těchto: poměrů:
"Anoda,: Cu, P; = 0056 cm?; Pa = p3- 031, neužité
B 110, C= 0:05, e = 0.0394, “= 1426.10% 7— 18.
Cala pa křivkách udávají počet hodin po něž elektrody v mýdle
tkvěly nez. -jich bylo užito. |
Křivky dle stáří postupují v obraze tomto zrovna tak, ua po-
stupovaly v obr. 6. dle velikosti intensity střídavého proudu. Stářím
DE:
-
20 XXIV. B. Macků:
elektrod zvyšuje se účimek trvalého střídavého proudu. Na křivkách
obrazu tohoto patrna jsou též mezi 30—40 sec. ohbí jako v obr. č.
6. a č. 8.
15. Material elektrod může při těchto pozorováních býti i jiný
nežli měď. Pro platinu obdržel jsem ku př. za poměrů:
Anoda, Pt, Pı = 0021, P_ = p=10em?, užité
B1110" C=VO10; e — 0:0404,7 = 70 7105
pro intensitu stejnoměrného proudu při trvalém působení střídavého
proudu při odečítání v intervallech 10ti sekundových tyto úchylky:
50 70 55 37 18 —7 —15 —30 —35 --40 —150 —355 mm
Résumé.
16. Prochází-li střídavý proud nepatrné intensity polarisovanou
anodou nastává (pravidelně) zvýšení intensity proudu stejnosměrného,
při kathodě pak naopak snížení.
Velikost změny intensity jest závislou na hustotě střídavého
a na elektromotorické stle proudu stenjosměrného. S oběma veličinami
jí přibývá.
17. Při trvalém působení střídavého proudu změny intensity
rychle ubývá, intensita klesá i pod původní hodnotu a při značnější
intensitě střídavého proudu přechází do hodnot negativních a to tím
rychleji, čím větší byla elektromotorická síla proudu stejnosměrného
a čím starší byly elektrody. Intensita negativní není však trvalou,
přecházejíc časem opět v positivní. Úkaz tento může se několikráte za
sebou opakovati.
18. Tyto křivky průběhu vyznačují se pravidelně náhlými pře-
chody, činícími dojem, jako by děj déle probíhal po křivce než která
skutečně jeho poměrům již přísluší a pak skokem přecházel na křivku
po níž průběh již dříve se díti měl (Úkazy jsou analogické průběhům
nastávajícím při přehrátí nebo přechlazení).
Stejnosměrný proud vzniká při úkazech těchto patrně transfor-
mací proudu střídavého, jež má původ svůj jednak ve změně kon-
centrace iontů a v chemické změně povrchu elektrod. Vliv chemické
změny ukazuje stáří elektrod, S nímž souvisí jich oxydace. Že také
platinové elektrody chemicky se mění, dokazují práce R. Rcera), R.
S) R. RorR: Z. S. f. phys. Chemie XLIV. 1903 p. 81.
Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 21
Luruera a F. J. Bristera?), J. B. Wesraæavera !°). Chemická změna
elektrod jest asi též příčinou proč fakta zde pozorovaná nesouhlasí
s theorií jak ji provedl Guxpry. (S tím souvisí i jeho poznámka na
str. 209.).
Závislost intensity na elektromotorické síle stejnosměrného proudu
vyznačuje se maximem kol hodnoty 0'6 volt elektromotorické síly.
I zde jedná se pravděpodobně o úkaz přešlý. Úkaz tento souvisí asi
se zjevem známým pod jménem bodů rozkladu "). Úkaz obdobný,
náhlá depresse polarisace (tedy zvýšení intensity) pozorován byl za
časového průběhu polarisace J. TarELEw '?).
19. Srovnáme-li úkazy zde pozorované se zjevem na elektroly-
tickém detektoru (aneb kohererech vůbec) vynikne ještě jeden rozdíl.
Přírůstek energie odpovídající sesílení stejnosměrného proudu jest zde
všude jen zlomkem energie užitého střídavého proudu, a mohl tedy
ze střídavého proudu povstati. Při detektorech (a kohererech) jest
tomu naopak, tam jest energie indukčního účinku nepatrná, proti změně
energie již vyvolá, "*; t.j. pozorovaná změna pochází ze zdroje proudu
stejnosměrného (článku) indukční náraz jest pouze impulsem k uvol-
nění této energie. K důkazu o identitě obou zjevů (ač pravděpodob-
nost jest veliká) bylo by nutno dokäzati experimentalně, že změna
energie proudu stejnosměrného jest aspoň částečně nahrazena z článku
a že části této s ubývající plochou elektrody v poměru k celkové
energii impulsu (proudu střídavého) přibývá. Že změna energie částečně
pochází z článku. toho důkazem jest, že změny přibývá s rostoucí
elektromotorickou silou (bez ohledu na velikost polarisace).
20. Úkazy zde pozorované souhlasí kvalitativně s úkazy na ko-
hereru (resp. elektrolytickém detektoru pozorovanými. Poněvadž úči-
nek elektrických oscillací roste urychleně s hustotou jich proudu jest
zřejmo, že při nepatrné plošce elektrody detektoru (nebo kontanktu
kohereru) může nepatrná intensita oscillací míti veliký vliv. Prvý a
druhý účinek proudu souhlasí se zjevem, často na kohererech pozo-
rovanym, že totiž oscillace mohutné způsobují někdy opačný effekt
než oscilace mírné intensity.
9) R. Luruer a F. J. Brıster: Z. S. £ phys. Chemie XLV. 1903 p. 216.
10) J. B. Westuaver: Z. S. f. phys. Chemie LI. 1905 p. 64.
11) Literaturu viz: A. WınkeLmann: Handbuch d. Physik 2. vyd. 2. sv. 2. část
1905 p. 993. Srovnej též: B. Macků. Phys. Z. S. 6, p. 232, 1905.
:*) J. Tareu: Z. S. f. phys. Chemie L. 1905. p. 641.
15) Viz odhady FrsskýpENovy v Přehledu pokroků fysiky za vok 1904 p. 173.
22 " XXIV. B: Macků:
21. Budiž zde upozorueno ještě na některé analogie meži pola-
risovanyıni elektrodami a koherery (s jedním kontaktem).
Průběh intensity s rostoucím množstvím prošlé elektřiny jest
u polarisovaných elektrod dvojí: intensity pravidelně ubývá, někdy
však též přibývá. Oba průběhy nastávají i u kohererů: Příklad prvý
u elektrolytických detektorů, druhý u mřížky SsHAreRovy'*), u vlhkých
kohererů ASCHKkINassovýcH'“) a u kohererů s vrstvou pes
sloučenin mědi.
Zajímavým je, že u kohererů, u nichž s rostoucím množstvím
prošlé elektřiny roste intensita, účinkem oscillací jí ubývá a naopak
u kohererů, u nichž s rostoucím množstvím intensity ubývá, oscillace
způsobují její vzrůst. (Zajímavá pozorování BosEno*“) nemají bohužel
udání, jak intensita na prošlém množství závisí.) Oboje dá se shrnouti
v jedinou vêtu. Koherer oscillacemi elektrickými vrací se :k onomu
stavu, z něhož působením proudu vyšel. Z věty této však následuje,
že po přerušení oscillací, musí proudem stejnoměrným 'nastati týž stav
jako před působením. oscillací, t. j. koherery tyto . ınusf‘ samočinně
dekoherovati. Skutečně tomu také tak u všech uvedených hohererů
jest. (Též Boseho kaliovy koherer s tím souhlasí.)
Děje odehrávající se na kontanktech, kudy proud prochází, možno
si představiti takto: Účinkem původního proudu nastává elektrolysa
(elektrolytu tekutého resp. Vrstvy na povrchu), jež má za náslédek
chemickou změnu kovových elektrod na jich povrchu. © Působením
oscillací redukuje se změněný povrch opět na kov. Reakci tuto
možno prijmouti jako pravděpodobnou, přisoudíme-li chemickým reak-
cím rychlost. měřitelnou -s periodou. střídavých proudů; čož. pokusy
dokázali Le Bravc a Sonrek"") Přímo podporují horní předpoklad tyto
pokusy: 1. Střídavým proudem. vyloučí se na platinových elektrodách
z roztoku modré skalice (jež před rozpuštěním byla vyžíhána, aby roz-
tok nebyl kyselý) metallická měď. 2. Na oxydovaných elektrodách mě-
děných redukuje se v«roztoku: modré skalice působením. střídavého.
proudu. vrstva oxydu na metallickou měď. — Redukuje-li se však
povrch na kovový. pak nastávají opět poměry podobné oněm, z nichž
se před působením proudu stejnosměrného vyšlo. Redukce může za-
sáhnouti ovšem i původní vrstvu (jež byla elektrolytem při proudu
14) A. Neugschwender: Phys. ZS. 2, p. 550, 1901.
15) E. Aschkinass: Wied. Ann. 67, p. 843, 1899.
16) J. Ch. Bose: E. E. ZS. 20, p. 688, 1899.
1) M. Le Blanc a K. Schick: ZS. f. phÿs. Chemie XLVT p. 213, 1903.
Učinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 23
stejnoměrném) po případě ji i úplně rozložiti. Pak nemůže však po
přerušení oscillací více nastati elektrolysa, musí tedy intensita zůstati
neproměnná — koherer nedokoheruje. . Úplný rozklad vrstvy může
nastati tím dříve, čím je vrstva tenčí, tedy především u tak zvaných
čistých kontaktů a kohererů pilinových, což souhlasí se skuteč-
ností.
Uvážíme-li -komplikovanou závislost polarisace na elektromoto-
rické síle, rozdílné chování se anody a kathody, komplikovanou zá-
vislost změny polarisace na intensitě oscillací, domnívám se, že úkazy
polarisace jsou dosti mnohotvárné, aby jimi celý známý komplex úkazů
na kohereru mohl býti vysvětlen bez zavádění nových, jen pro ko-
herer potřebných hypothes.
Na konec činím milou povinnost vzdávaje srdečné díky panu
professoru Dr. V. Novákovr za stálý interess, který práci této věnoval,
1 za muohou podporu.
Brno, fysikální ústav české techniky.
Ihe ect of the alternatine current on polarised
eleetrodes. (Resume,
chá ie cd. investigated is. shown in fig. 1 They. were od
Cu-electrodes (generally in a form of thin wires, inserted in a rectan-
gular piece of soap (cocao-nut-soap).
The curve giving the dependence of the intensity on the electro-
motive force shows a maximum (about at 06 volt, s. fig. 4) The
change of the intensity with -time is. given by curve I (fig. 3) for
electromotive force less than 06 volt, and by curve II (fig. 3) for
larger electromotive forces.
An alternating current of a small intensity (less than 10?
ampěre) applied to the anode makes out an increase of intensity,
which decreases afterwards with time. The alternating current beeing
broken, the intensity sinks under the original value (fig. 2) and
the sensitiveness of the electrode decreases very much. For the
characteristic effect of the alternating current there was elected the
change of the intensity (n,—n,), which was the result of the
alternating during 30 seconds. This guantity increases with the in-
creasing density of the alternating on the electrode and with the
24 XXIV. B. Macků: Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody.
increase of the electromotive force of the continuous current. The increase
of the characteristic quantity with increasing intensity Z of the
alternatig, is given in tab. 3; with decreasing of the surface of the
electrode (P-+) in tab. 5 and 6; the second dependence is illustrated
in tab. 4.
The Cathode is less sensitive than the Anode and the characteristie
changes of the intensity have a reversed signe than before (tab. 7).
If the alternating current of a larger intensity (more than
1074 ampere) affects the anode continually, the intensity increases,
decreases very rapidly afterwards until to negative values, returns
to positive values a. s. 0. this being repeated several times but with
greater irregularities (fig. 5). The intensity changes in negativè values
as sooner as greater is the density of the alternating. This effect
partly given by larger intensities, partly by smaler electrodes, is
shown in fig. 6, and in fig. 8 respectively. The other causes of the
rapid change of the intensity to negativ values are the increasing
electromotive force of the polarising current (s. the increas of
polarisation in fig. 9) and the prolongation of time for which the
electrodes stuck in the soap (i. e. the progress of oxydation of the
ectrodes s. fig. 10).
The curves showing the course with time have rapid passages
like phenomena of overcooling or surcharging.
The changes of the intensity arise partly from the transformation
of the alternating to the continuous current, partly probably from the
change of the polarisation of the electrodes.
IT r
26
PAE Ač Tab. I.
Obr. 1.
Obr 2.
10 I
Z:
x
1
„7
vsla“ “
u
4
u
1
Int.Farsky v Praze
| Věstník král.české společnosti naulc. Třída mathemat přirodovéd. 1906.č 24.
kA lé
Tab. II.
k
Obr. 3.
an ms Dan — Z
|
À X
2 4 6 MES 10 12 min
|
Obr 4
|
i z
\ |
L
|
/ |
| |
|
| i
VB
JK
03 0% 05 06 07 08 99 vo w1 volt
Věstník král české společnosti nal. ride mathemat prirodovec. 1906. č.24.
Lit Farský v Praze.
Tab. II.
Mae Obr. 5.
-motem
120 min
Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat prirodoved. 1906
E ey o Te
It Farský v Praze
Se
OVA
B. MACKů. Tab. IV.
9910
,
=
ob
Jit.Farský w Praze,
Věstník král české společnosti naule. Třída mathemat prirodoved. 1906... 24.
Tab.V.
NH
-1
©
9 10 amp \
1 mm
Obr. 10.
EIERN
2 Smin À
+
2
557
6 2
40°
-U
-6
2|10 amp
-15--em
55 22
L A
Tit.Farsky v Praze.
Věstník král české společnosti náulk. Třída mathernat prirodovéd. 1906, č. 24.
I
XAV.
O voskotvornych Zlazäch hmyzu.
Sepsal J. Stehlík, assistent zoologického ústavu české university.
Se 2 tabulkami.
(Práce z ústavu zoologického v Praze.)
Předloženo v sezení dne 6. července 1906.
Úvod.
Voskotvorné apparáty hmyzu patří do skupiny kožních žlaz,
vylučujících sekret, chemickým složením vosku podobný, dle něhož
jsou též pojmenovány. Dle souhlasu všech autorů, kteří o nich
psali, jsou to původně epidermální buňky, jež zmohutnivše během
vývoje odlišily se tím značně od sousedních elementů nízké pokožky,
-a přijaly funkci sekrece voskové hmoty. Stačí uvésti o tom výrok
Wrrzaczinův (6, str. 600 —601): „Die Wachsdrůsen, wo sie vorkom-
men, bilden sich auch in den letzten Entwicklungsstadien aus, indem
an gewissen Stellen die Zellen der Hypodermis hoch werden und
sich in einzellige Drüsen, deren viele in einer schildförmigen Masse
‚zusammensitzen differenzieren.“
Dle Nasovova (16) vyskytují se tyto ústroje hlavně u dvou
skupin hmyzových; předně u „Hemiptera homoptera“ (zejména u podř.
Phytophthires: Aphididae, Coccidae, Aleurodidae, Psyllidae; pak u če-
ledí Cicadin: Cicadidae, Fulgoridae) a za druhé hlavně n některých
čeledí řádu Hymenopter (Apidae sociales a Tenthredinidae). Jako ne-
"patrné zbytky objevují se voskové ústroje i u některých zástupců Co-
leopter, při čemž na prvním místě sluší uvésti larvu r. Scymnus
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. i 1
2 XXV. J. Stehlík:
(čel. Coccinelidae). Též tělo několika dospělých brouků z čeledí (Cur-
culionidae: na př. Lixus, Chlorophanus, Larinus) bývá dle tohoto
autora pokryto žlutozeleným práškem, podobným voskové hmotě. Cosi
analogického vyskytá se i na některých místech těla u vážek. Vo-
skový sekret pokrývá dále i kukly motýlů, jako u Parnassius Apollo.
Toto vyčtení zástupců hmyzových, u kterých voskotvorné apparáty se
vyskytují, vyňato jest tedy z pojednání ruského autora Nasonova (16).
Ve spise svém podává autor jak na základě literatury, tak i dle čet-
ných vlastních zkušeností přehledný a pečlivý soubor poznatků o za-
imavých ústrojích těchto. Probírá nejprve obšírně poměry jejich
u podř. Phytophtbires a to pořadem u jednotlivých čeledí sem pří-
slušných: Aphididü, Coccidü, Psyllidü, Aleurodidů, a potom jen
v krátkém referátu zmiňuje se o voskových žlazách ostatních skupin.
Přes tento systematický postup přece naznačuje autor během
práce možnost jakéhosi všeobecného rozdělení žlaz, užívaje za dělící
kriterium jednak podobu chitinových vývodů, jimiž na povrchu jsou
opatřeny, jednak tvar sekretu voskového, jimi produkovaného. Dělí
potom vývodné útvary chitinové na dvě skupiny: A. ceroporoidy, B.
verochteoidy. Pod první název zařazuje na př. důlkovitě prohloubené
membránky chitinové, doprovázející žlaznaté buňky Aphidů, nebo t.
zv. „pory“, vývody to jednoho druhu voskotvornych žlazek, zhusta
u Coceidä se objevujících, nebo dále i nepatrné elliptické zvýšeniny.
které tvoří skulptury na povrchu rozsáhlých žlaznatých poli Psyllid
etc. Všecky tyto útvary mají sice navzájem různící se podobu, ale
dají se dle Nasoxova shrnouti pod jeden název z toho důvodu, že:
sekret jimi na vnějšek vycházející má společnou podobu nití.
Při tomto rozdělení do této skupiny zařaditi by se daly dle-
mého mínění i vývody i sekrety voskotvorných žlaz u Qimag. Aleu-
rodes chelidoni, larev rodu Scymnus, a rovněž i produkty žlázek
u Pseudococcus aesculi, které jsem sám prozkoumal. Do druhé skupiny,
která jest označena názvem „cerochaetoidů“ zařazuje autor, jak již
smysl slova toho naznačuje, spíše. štětinovité nebo kůželovité vývody
žlázek, jak se jeví na př. ná těle Coccus cacti, Philippia fohcularis,.
nebo podobné výběžky, vyskytující se na integumentu larev většiny
Psyllid (Psyllopsis, Homotoma, Triozza), nebo konečně útvary nesoucí
podobu bradavek (Cerataphis betulae). A jako u první, tak i u této-
druhé skupiny různé ty útvary pod jeden název sjednocuje zase spo-
lečná podoba sekretu jimi tvořeného, která jest u tohoto druhého
oddělení trubičkovitá. Právě naznačeného oddělení užívá autor pouze
při projednávaní žlázek u podř. Phytophthires, kdežto o voskových
O voskotvornych žlazách hmyzu. 3
žlazách ostatních zástupců, na příklad včely, podává jen krátký re-
ferát (tehdy ještě nebyly dostatečně známy jako dnes, kdy zpraco-
vány jsou hlavně pracemi DREYLINGOVÝMI).
Podoba vývodů a sekretü. voskových nezdá se mi býti tak
vhodným kriteriem, aby na základě jeho. dalo se provésti rozdělení
žlaz, jednak z toho důvodu, že by toto rozdělení ztrácelo všeobecnosti
(u včely a melipon není vůbec žádných zvláštních vývodných útvarů
a vosková hmota vychäzejic skrz silný chitin jemnými kanálky
(„Porenkanálchen“, Drevyrısc), tuhne v šupinky voskové (Wachs-
plättchen), tedy zase útvar, který by se nedal srovnati ani s nitkami
ani s trubičkami) jednak z toho důvodu, že, jak i ze samé práce
Nasovova vysvítá, tak i dle mých vlastních pozorování, které později
vvedu, jest povaha těchto vývodných zařízení chitinových, hlavně
pak i sekretů u samotné skupiny Phytophthirů tak rozmanitá, že by
v pravdě bylo těžko i v mezích tohoto podřádu přesně vymeziti
hranici mezi pojmem ceroporoidů a cerochaetoidů. Lépe bude tedy
dle mého názoru postaviti rozdělení voskotvorných orgánů na znaku
všeobecnějším, a závažnějším a sice na histologickém složení jejich.
Na prvním místě vyjímám ovšem případ, zajisté původní, jejž po-
dává Nasovov u © Cerataphis betulae, kdež kromě skutečných diffe-
rencovaných žlázek, tvořících lem na periferii štítkovitého těla, i sama
nízká hypodermis celé břišní i hřbetní strany vykonává funkci sekrece
voskové hmoty, mající podobu jemných plátečků.
Vlastní pak skutečné již zrůzněné žlaznaté buňky voskotvorné,
jak částečně již na počátku byly charakterisovány, rozdělím tedy dle
uvedeného kriteria na tři hlavní skupiny:
A. Jednobuněčné žlázky rozptýlené. B. Jednovrstevná žlaznatá
pole (žlaznaté epithely). ©. Žlázky složené. Práce moje pak skládati
se bude ze dvou částí. V první pokusím se podati krátce za základě
příkladů z literatury nástin morfologie žlázek zařazených do skupin
svrchu vytčených, pak připojím k tomu samostatné poznatky o histo-
logii těchto ústrojů: a) © imag. Aleurodes chelidonii, b) larev Scymnus
subvillosus a c) dospělých © Pseudococcus aesculi. Ve druhé části na
prvním místě uvedu dle vlastních pozorování příspěvek k řešení
otázky průběhu sekrece a činnosti žlázek, pak i příspěvek k roz-
hodnutí sporné otázky, jak vyniká vosková hmota chitinovým in-
tegnmentem na vnějšek. Na konec práce zmíním se o podobě vosko-
vých sekretů a jich biologickém významu.
4 XXV. J. Stehlík:
Methody.
Při samostatné práci držel jsem se při zhotovovänipraeparätün
zcela jednoduchých method. Z počátku dlouhou dobu kladlo“ mné
obtíže hledání vhodné fixaže, která by překonala odpor, jež kladou
jejímu pronikání do těla zvířete, jednak voskové povlaky tělo halicı,
jednak dosti silná chitinová kuticula. Od sublimatových fixaží jsem
naprosto upustil, z toho důvodu, ježto nejsou s to překonati ni jedné
z těchto obtíží, ani vosk nerozpouštějíce, ani neprostupujíce snadno
chitinovÿm pokryvem zvířat. Dle příkladu Lisrova u Orthezie užíval
jsem nějakou dobu k měkčení pokryvu Javellova louhu (Eau de Ja-
velle) a k samotnému fixování pak 70°/, alkoholu s n n
tem kyseliny octové.
Touto cestou nedocházel jsem však uspokojivých výsledků, patrné
ast z toho důvodu, že louh nezměkčí jenom sám chitin, ale poruší,
i při poněkud delším působení struktury nejblíže. uložené epidermis,
o které však se mi při mé práci nejvíce jednalo. Po četných zkouškách
s mnoha jinými methodami, které však nevedly k žádoucímu cíli, uznal
jsem a zvolil jako nejvhodnější fixaž, poněkud /obměněnou směs uve
denou vLer Mayrrovy mikroskopické technice pod názvem Carnoy.*)
Směs tato původně skládá se ze 6 dílů absolutního alkoholu,
3 dílů chloroformu, 1 dílu kyseliny octové; moje obměna spočívala
v tom, že jsem užíval ve směsi 6 dilů absolutního alkoholu, 4 díly
chloroformu a půl dílu kyseliny octové. Fixaž tato jest pro ty pu-
měry velice výhodná z několika důvodů: Jednak rozpouští značné
guantum voskových sekretů, potom měkčí značně chitinový integu-
ment a proniká též okamžitě dovnitř těla; jednak ušetří se při ní
cas sträveny obyčejně při jiných methodách přenášením z nižších
alkoholů postupně do absolutního. Doba fixaže řídila se podle ob-
jektů. Aleuroda fixoval jsem pouze 2 hodiny, u Pseudococca, Al
má daleko tlustší chitin, trvala doba fixování až 6 hodin.
Po fixaži přenesl jsem objekty hned do absolutního alkoholu a
po nekolikerem vyměnění jeho do cedrového oleje. Na to užíval
jsem jako rychlého rozpustidla parafinového ,carboneum tetrachlo-
ratum CCl,*, který rozpouští již za studena značné množství para-
finu, a není potřeba potom dlouhého času k zalévání na kaminkäch.
*) Carxoy in: La cellule Tome 3. 1887 p. 6. VAN BENEDEN a Neyr in:
Bull. Acad. Belg. (3.) Tome 14, 1887, p. 218. ZacHARras in Anatom. Anzeiger
3. Jahrg. 1888. p. 24. VAN GEHUCHTEN ibid. p. 237.
O voskotvornych žlazách hmyzu. 5
K barvení řezů užíval jsem jednak obvyklého dvojitého barvení
haematoxylinu DELAFIELDOVA na jádra, a na plasmu obyčejně eosinu,
nebo také i jiných plasmatických barviv. Daleko distinktnějších však
struktur jak na jádrech, tak zvlášť na plasmě poskytovaly mi prae-
paräty harvené známou methodou Heidenhainova železitého haema-:
toxylinu.
I. Rozptýlené žlázky jednobuněčné.
Toto oddělení možno charakterisovati krátce asi tímto způso-
bem: Mezi nízkými buňkami epidermälnimi se některé elementy
jednotlivě zvůznily v žlázky. Přijaly na sebe podobu rozličnou; lahvico-
vitou, kulovitou, váčkovitou atd. (List, Tozzerrı, Nasoxov). Na povrchu
opatřeny jsou chitinovými vývody rozmanité podoby. Tak již Tararonr
Tozzerr (3) popisuje různé útvary chitinové na těle Coccidü, a dělí
je na dva druhy: t. zv. „peli“ (chioupky) a druhé „filiere“ (osténky).
Pod názvem prvním „peli“ uvádí autor celou řadu chitinových
útvarů té nejrozmanitější podoby: „Peli semplici“ (chloupky jednoduché)
spesso essillissimi (často velice jemné, na pr. u Coccus, Dactylopius)
někdy delší, drsnější. Zvláštní podobu mají dle Tozzerrıuo chloupky na
bradavce poblíž genitál. otvorů (,,Peli della papila genitale‘‘) význačné
svým plochým svrchu smáčklým tvarem. Pod tento název řadí též do
tyčný autor „setole“, t. j. štětinky, delší a pevnější (Diaspis dactylo-
pius), dále i tak zv. squame sotillissime denticolate o multifide (šu-
pinky velice jemné, zubaté, na posledních segmentech těla samiček
[Diaspis]), někdy i silnější, a pak nazývá je „,palee“ atd. Pod druhý
pojem „filiere“ zařazuje Tozzerrı zase různé útvary kutikulové „una
serie di organi cutanei“, které představují výčnělky „sporgeuze pili-
formi, „ingrossamenti anulari“ [prstenkovité stluštěniny], též jedno-
duché, otvürky na chitinovém intugementu „semplici pertugi involucro
chitinoso““ a j. Velká část těchto útvarů. „peli“ i „filiere“ slouží dle
Tozzerrıno k tomu, aby vyváděla na vnějšek voskovou hmotu, která
vypocována jest jednobuněčnou Zläzxou, a tuhnouc na vnějšku, po-
krývá orgán, na-kterém tyto chitinové útvary se vyskytují.
Zmiňuje se-tento autor i o podobě žlaznatých bunitek. U Aleu-
rodes nebo Aleurodes Brassicae nebo Aleurodes Phylliriae „in stato
lecaniforme o di aderenza“ běží kolem celého těla lem složený ze
zvláštních výčnělků, které zařazuje pod název „peli“ a jež chovají dle
něho ve svém nitru malé žlaznaté buničky (,,si trovano delle picole
cellule poco. o assai sporgenti“), dávající původ voskovému sekretu.
6 XXV. J. Stehlík:
Podobně i pod některými vývody zařazenými pod název „fi-
liere“ pozoroval TaRcrovr Tozzer jednobuněčné voskotvorné žlázky.
U Lecanium hemisphaericum na př. popisuje pod šupinou chitinovou,
která ve svém středu nese trn tubulosní zakřivený a artikulovany („una
spina tubulare incurvata articulata“) jedinou velikou buňku míškovi-
tou („un grande otricolo con un nucleo e molta materia granulare“).
Jiný příklad jednobuněčných žlázek podává List u Orthezia
cataphracta Shaw.
Tělo tohoto hmyzu kryto jest chitinovými štítky, na nichž ve
velikém množství vyvstávají útvary trojího druhu. Jednak jsou to silné
solidní zašpičatělé osténky, potom kůželovité duté štětinky (,Bor-
sten“, Lisr, „peli* Tozzerr) a konečně třetí druh, jakési bradavičky
(Chitinpapillen, Lisr, ,filiere“ Tozzerr), kteréžto poslední se nacházejí
na abdominálních štítcích, ale zvláště potom na papile ohraničující
otvor oviduktů. Tyto dva poslední útvary, tedy duté štětiny a chiti-
nové papily, zastávají funkci vývodů jednobuněčných žlázek pod nimi
ležících. Lumen těchto vývodů spojeno jest kanálkem provrtávajícím
silnou kutikulu jednak s ústím voskotvorné buňky, jednak na druhém
svém konci dle Lista otevírá se potom jemným otvürkem na vnějšek.
Žlázky jeví tvar láhvicovitý a dle výroku autora v cit. pr. pag.
222.: „Wenn man Schnitte durchmustert (Taf. 1. Fig. 16.), so findet
man, dass die Zellen mit ihrem oberen halsartigen Theile zwischen
den Hypodermiszellen sitzen.“ Plasma buněk jest silně zrnitá a jádro
kulovitého, často i sploštělého tvaru, posunuto jest na naduřelý
proximální konec buňky. Zřetelnou membránu, která by halila těio
žlaznaté buňky, Lisr. nebyl sto v každém případě zjistiti. V optickém
řezu mají žlázky u orthezie obrysy hexagonální. Dle zprávy autorovy
jsou 1 případy, že žlázky na některých místech vypadly, doslova pag. 222.
cit. práce: „so gelingt häufig, Stellen zu beobachten, an welchen die
Drůsenzellen herausgefallen sind“ (Fig. 18.) a jenom dutinka mezi
hypodermálními buňkami a kanálek spojující ji s luminem vývodné
štětiny označují místo, kde ležela dříve žlaznatá buňka. Žlázky dle Lisra
kupí se k sobě těsněji na některých místech těla a nejvýznačněji
hlavně na řitní chitinové trubici. Jak z jeho obrázku patrno (Taf.
IV. Fig. 18. Dr. cit. pr.) máme tu tedy již co činiti s jakýmsi po-
čátkem žlaznatého pole.
Podobné poměry jsou i u přibuzného rodu Ortheziola Vejdovskyi,
který popsal Sure. Zläzky, jak jsem sám měl příležitost na řezech
pozorovati, mají analogický tvar jako Listem popsané u Orthezia ca-
taphracta, a jenom chitinové vývody, jak Šulc správně uvádí, nemají
O voskotvornych žlazách hmyzu. 7
podobu kůželovité štětiny, nýbrž jsou tvaru silně lahvicovitého nebo
i retortovitého.
Jako další příklad jednobuněčných žlázek uvedu voskotvorné
apparáty, které popisuje Nasovov u © Cerataphis betulae. Zde na pe-
riferii celého štítovitého těla táhne se lem, skládající se z chitinových
kupolek, těsně vedle sebe seřazených, které autor zařazuje pod název
cerochaetoidů a jež představují vývody jednobuněčných žlázek. Každá
z kupolek vroubena jest na své bási kolem dokola chitinovym
valem, dosahujícím svrchním svým krajem asi polovice celé výšky
bradavky. — Okraj tohoto valu pak a báse vývodné bradavky
spojeny jsou jemnou prsténcovitou membránou, která dle mínění auto-
rova jest právě místem, kde vosková hmota vychází na venek. Uvnitř,
v dutině každé bradavky sedí vždy jedna žlaznatá buňka, která svým
objemem vyplňuje celé její nitro.
Do tohoto oddělení jednobuněčných žlázek dlužno dle mého mí-
nění zařaditi i žlaznaté buňky, které dle Wrriaczira vyskytují se
u larev mnohých -Psyllid a dávají původ t. zv. voskovým brvám
(„Wachshaare“). Autor nepopisuje blíže vývody žlázek a praví pouze
o nich toto: „Die Anatomie der Psylliden“. Z. wiss. Z. Bd. XL.
pag. 584. Sie (die Wachshaare) sitzen, wie die gewöhnlichen Haare,
an Vorragungen der Körperhaut, werden aber nicht von Fortsätzen,
wenn auch besonders geformter Hypodermiszellen, sondern von Drü-
senzellen abgesondert; . . . a o něco níže str. 585 praví o nich toto:
„Ähnlich, wie die gewöhnlichen Haare werden die Wachshaare
von grösseren Hypodermiszellen abgesondert, welche bei dem ge-
wöhnlichen Larventypus unregelmässig einzeln, oder zu mehreren
am Rücken vertheilt sind. Bei Homotoma ficus kommen nur einzelne
vor.“ Z toho jest patrno, že tu máme zase přechod mezi jednobu-
něčnými žlázkami (Homotoma ficus) a následujícím oddělením žlaz vo-
skových, totiž žlaznatými poli. Nejvíce však, a u Trıozza jenom vý-
hradně, tvoří tyto buňky produkující t. zv. „Wachshaare“ periferickou
čáru kolem celého těla larev. © histologické podobě buněk praví
autor krátce asi to, že plasma buněk bývá, jak na čerstvých, tak i na
barvených praeparátech radiálně žíhána, po délce směrem k ústí
buněk; plasmatický obsah jest jemně zrnitý a jádro uloženo, jak hlavně
z obrázku patrno, zase na vnitřním do dutinv tělesné obráceném polu.
8 XX V. J. Stehlík:
2. Jednovrstevná žlaznatá pole.
Tuto druhou skupinu voskotvorných apparátů hmyzových možno
definovati asi takto: „Buňky hypodermální ve větším množství „in
einer schildförmigen Masse“ (WirLaczim u mšic) na určitém mis.e
těla (což jest i systematickým znakem) zmohutněly, utvořily celé
žlaznaté pole, jakýsi jednovrstevný žlaznatý epithel, produkující vo-
skovou hmotu zase v různé podobě. Buněk skládajících takové pole
může býti buď menší počet, na př. 10 (většina mšic), nebo množství
velice značné, na př. až 150 (Aleurodes chelidonii). Tato forma ústrojů
voskotvorných převládá u Phytophthirů, přichází i u larev r. Scymnus
(Coccinellidae) a typicky vyvinuta jest i u včely a melipon.
Za příklad sloužiti nám mohou na prvním místě žlaznatá pole
voskotvorná u čeledi Aphididů, jichž morfologii na některých příkla-
dech podává hlavně Czaus, Wırvaczın, Nasovov, NUssLIw.
U Schizoneura lanigera jsou dle Nasovova -tyto orgánky rozlo-
ženy u forem křídlatých pouze na hřbetní straně zadečku, kdežto
u forem bezkřídlých na hřbetní straně celého těla. Serazeny jsou do
4 rad. po délce těla probíhajících, při čemž 2 řady jdou po obou
stranách střední podélné linie a 2 táhnou se na bocích tělesných. Na,
každém segmentu leží tedy dohromady 4 políčka, na hlavě jich jest 10.
Na. povrchu chitinovém vyznačeny jsou tyto apparáty zvláštními.
skulpturami v podobě kruhovitého zvýšení, které rozděleno jest na
celém svém povrchu v jednotlivé menší okrouhlé plošky v počtu obyč.
asi 6 rozetovitě sestavené -kolem jedné střední, často poněkud roz-
sáhlejší plochy. Tyto plošky lemovány jsou na periferii se zdvihajícími
tmavými prstýnky, nebo abych řekl spíše valy, jež na ovrubě celého.
zvýšení splývají v jednotný lem. Střední ploška, hlavně na skulptu-
rách pokrývajících žlaznatá. pole zadečku, bývá často rozdělena az
i ve 3 odstavce, tak že apparáty nabývají v těch místech značnějšího.
rozsahu (až 10 i více plošek „ceroporoidů“). Každé této zmíněné plošce
odpovídá pak uvnitř těla jedna žlaznatá buňka, odlišná zase nápadně
svojí velikostí a podobou od sousedních nízkých buněk hypodermál-
ních. Pod střední ploškou sedí výjimkou obyčejně jedna větší a ještě
několik menších elementů žlaznatých, a v případě, že tato ploška. jest
rozdělena na více částí, sedí pod ní také i vice mohutných žlaznatých
buněk.
Jiný příklad podává Nasoxov u Schizoneura ulmi. Zde na rozdíl
od předešlého druhu, jsou zvýšeniny chitinové, pokrývající žlaznatá
O voskotvornych žlazách hmyzu. 9
pole, daleko většího rozsahu, a obsahují 100 a i vice: jednotlivých
plošek „ceroporoidů“. Pod touto rozsáhlou skulpturou rozkládá se
mohutné žlažnaté pole, skládající se zase z tolika buněk, kolik plošek
obsahuje chitinová skulptura. Žlaznaté buňky jsou v centru pole
nejmohutnější, směrem pak ku krajům jeho ztrácejí na velikosti, až
konečně na periferii přecházejí poznenáhlu v nízké buňky sousední
hypodermis. :
Nasoxov na tomto. místě přičiňuje poznámku, týkající se pů-
vodu voskotvorných buněk u mšic citované práce (pag. 85.): :„910
YRA3HIBACTE HA TO, UTO KCTO3NCTNA KIBTEN 315Ch TAKb KE, KAKB
H Y Apyruxe TIE. NPĚTCOTABNALOTCA BHAOU3MPBHEHHBMA EIBTRAMM
runorepum. WrrLaczrm přijímá o žlazách r. Pemphigus, Schizoneura
a Chermes názor Úravsův a referát jeho, co se týče morfologické
stránky jich, shoduje se celkem se svrchu podanými udaji Nasoxova.
Mluví rovněž o zvýšeninách (,Erhebungen“), které jsou lemovány
chitinovým prsténcem a jeví polygonální políčkování.
O jednotlivých těchto políčkách vyjádřuje se vlastně. podobně
jako Nasovov: „Die zarten, manchmal grubenförmig gegen den Körper
des Thieres vertieften Chitinhäutchen dieser Felder“ atd. © podobě
voskových žlaz, z nichž vždy jedna zase i dle tohoto autora odpovídá
pouze jedné plošce, praví toto: (pag. 12.) „Zur Anatomie der Aphi-
den“: „Jede solche Zelle beginnt mit einem halsartig verengten
Abschnitte, und enthält am blinden, kolbig aufgetriebenen Ende, einen
srossen Zellkern.“ Plasma buněk jest jemně. vláknitá a granulosni
Vlastní pozorování konal Wrruaczru na Zlazäch Pemphigus bursarius
ale kromě umístění odchylného na těle, neuvádí tu z morfologické
s ränky nic nového.
Případ voskotvorných polí u mšic lišících se rozhodně lokali-
sac{ i rozsahem a povahou chitinové skulptury od těch, o nichž jsem
právě referoval, podává Nosszix u rodu Mindarus. Nacházejí se na
břišní straně 5tého a Gtého segmentu. Chitinovy pokryv pole vyka-
zuje nepravidelně oválný obrys a jeví 38—4—5— 6 úhelníkové figury,
hranice to žlaznatých buněk pod nimi uložených. Buňky pole bývají
v prvních stadiích vývoje kubické, při IV. stadiu vývoje nabývají
podoby dlouze cylindrické. Jádra leží zase na bási buňky, zřídka
vprostřed délky její. :
Jiný příklad.voskových ústrojů ve formě jednovrstávaých nr
podává: Wırvaczıv, Nasovov, ÜHoLoDKovskKY u Psyllid. Zde vosko-
tvorná pole všeobecně jeví se u larev obojího pohlaví a samičich
imag: uložená vždy poblíž řiti, která. u prvních otvírá se na břišní,
10 XXV. J. Stehlík:
u dospělých samiček na hřbetní straně abdomina (Wrruaczırn). Pole
tato skládají se. z velikého počtu dlouhých, trubicovitých žlaznátých
buněk, v řady sestavených a „rozdělených obyčejně kolmými zářezy
v menší: skupiny po 6—8. Na povrchu pokryto jest žlaznaté pole
rozsáhlou skulpturou, která má podobu podkovovitou, a objata jest
v předu na konkavním, od řiti odvráceném kraji, silným chitinovým
pruhem, kdežto na okraji, kde přistupuje v bezprostřední blízkost
řiti, vyznačena jest hranice její podobným sice, ale daleko jemnějším
proužkem. Na ploše této skulptury, která v pohledu svrchu vypadá
jako jemně tečkována, zdvihá se v příčném řezu ohromné množství
chitinových stluštěnin podoby eliptické, které Nasovov zařazuje zase
pod název „ceroporoidů“. Každá z těchto stluštěnin objímá potom
na své basi ústí jedné žlaznaté buňky.
Typický příklad žlaznatých polí podávají i voskotvorne üstroje
u společensky žijících včel, o nichž pojednává Dreyrine v práci:
„Die wachsbereitenden Organe bei den gesellig lebenden Bienen“.
Podám též krátký obsah tohoto pojednání. U včely (Apis melifica)
schopnost voskové sekrece má pouze dělnice. Žlaznatá pole uložena
jsou na ventrálních plátkách „Ventralplatten“ čtyř posledních seg-
mentů šestičlánkového abdomina. Na pokryvu chitinovém každý plátek
rozdělen jest ve dvě poloviny. Přední z nich zaujímají dvě plochy tvo-
řené úplně hladkým chitinem, které autor jmenuje vhodným názvem
„Spiegel“, a jež představují nám vnější povrch žlaznatých polí. Tyto
dvě „zrcadla“ vroubena jsou jak na předním tak i na zadním svém
okraji stluštěnými chitinovými lištničkami, které na bočních stranách
spolu splývají, v medianní čáře těla nejvíc se k sobě sbližují, a spojeny
jsou zde silnějším pruhem vlásky opatřeného chitinu, který zde v me-
dianně dělí obě zrcádka na pravé a levé.
Zrcádka, jak z řezů patrno, jsou do svého, takto tvořeného
rámečku poněkud ponořena. Zadní poloviny ventrálních plátků těchto
čtyř segmentů jsou obrveny, a nemají žádných rámečků nebo lišten.
Chitinový pokryv žlaznatých polí „Spiegel“ vyznačuje se dále tím,
že, kdežto okolní integument, hlavně obrvenych polovin venträlnich
plátků a proužku dělícího v mediáně obě zrcádka, vykazuje nepra-
videlné polygonální políčkování, tento jest naprosto hladký a po
něčem podobném není na něm ani stopy. Tím, že pokryvy jednotli-
vých segmentů do sebe jsou silně posunuty, zjednáno jest zrcádkům
„ochranného opatření. Jak z podélného řezu patrno, vždy obrvenä
spodní polovina každého segmentu vybíhá do zadu v ostrý okraj,
a přikrývá celou plochu zrcadel náležejících následujícímu článku.
O voskotvorných Zlazäch hmyzu. 11
Spojení mezi jednotlivými ventrálními plátky článků obstarává t. zv.
pojná elastická kůžička „Gelenkháutchen“. Ochranné opatření jest
ještě zajištěno tím, že také dorsální polovina chitinového pokryvu
každého segmentu tvoří na bocích ostrý kraj, přečnívající přes po-
stranní části ventrálního plátku a přikrývající tím rovněž část plochy
zrcädek. Na základě toho povstává dle slov autora v místech těchto
voskotvorných ústrojů cit: pr. pag. 301.: „tatsächlich eine kleine, nur
nach hinten zu offene Tasche.“
Jak bylo řečeno, vždy zadní polovina každého ventrálního plátku
jest pokryta vlásky, a z těchto ty, které leží na přední její části
jsou kratší a jednoduché, kdežto ty, které pokrývají zadní část této
poloviny, jsou delší a zpeřené. A o těchto tvrdí autor, že mají funkci
smyslovou. Každý tento vlásek pak nasedá na lahvicovitém útvaru
chitinovém. Pag. 302 cit. práce: „Diese Flaschenform kommt dadurch
zustande, dass das Chitin anscheinend an zwei korrespondierenden
Stellen leistenförmige Verdickungen bildet, die sich nach vorn halsartig
verengern.“ Forma těchto lahvicovitych útvarů u dělnic, královen a
trubců se navzájem poněkud liší. U dělnic jsou silné, krátkým krkem
opatřené, rozvětvené, u královny jsou značně menší a štíhlejší, za to
ale četnější a více rozvětveny. Lahvicovité útvary trubců, vzhledem
k velikosti zaujímají proti ostatním nejprvnější místo. Z jednotné
bâse vyvstává větší množství větších a častěji také ještě menších
lahviček, které na konci krku mají prsténcovité stluštění. Každý pak
z těchto prsténců tvoří stěnu kanálu, prostupujícího kolmo chitin a
- uzavřeného na vnějšek tenkou elastickou membranou, na níž nasedá
zpeřený vlas.
O smyslových orgánech, které by v těchto lahvičkovitých útva-
rech zakončovaly, autor se blíže nezmiňuje a praví jenom to, že
hypodermis vysílá do lahvicovitého prostoru své výběžky a dle slov
autora pag. 303.: „wovon jeder (totiž Fortsatz) eine Anzahl Kerne mit
Kernkôürperchen erkennen lässt. In der Nähe des Halses ist einer
davon durch besondere Grösse ausgezeichnet.“ Na konec této ka-
pitoly vyslovuje autor domněnku, že tyto útvary mají funkci hma-
tovou.
Pod zmíněnýini zrcadly („Spiegel“) nalézá se u dělnice žlaznaté
pole epitheliálního charakteru. Buňky je skládající mají šestiúhel-
níkové obrysy. Vzhled pole s plochy jest různý u individuí vyka-
zujících různý stupeů stáří. U včel pouze několik dní starýcn a
u těch, které právě opustily buňku plástve, tvoří žlázy související
dosti silně se barvící massu plasmatickou, z níž jádra a membrány
12: XXV. J. Stehlík:
buněk jen slabě vystupují. S přibývajícím stářím žlaznaté buňky stí-
vají se delšími a mají větší :schopnost přijímati barviva „Tinktionfä-
higkeit* jevící se hlavně pak na jádrech jejich. U starších včel celý
Zlaznatÿ epithel degeneruje a pag. 304 „die Zellen werden sehr
niedrig und repraesentieren so ein typisches Plattenepithel.“ Jádra
zacházejí, počet zrníček v nich uložených dřív zřetelně viditelných
se menší, a často jsou i sama jádra v mnohých případech sotva
znatelna. Na ostatních místech ventrálních plátků v okolí Zlaz-
natých polí jest hypodermis složena z nízkých, s plochy nepravidelně
polygonální obrysy vykazujících buněk. U královen a trubců pod
celým ventrálním plátkem článku uložena jest normální nízká hypo-
dermis, složená z nepravidelně polygonálních buněk s oválnými jádry,
tak že žlaznatá pole, jako jsou vyvinuta u dělnic, tu scházejí.
Dreyume probírá důkladně potom otázku vývoje a degenerace
žláz u vyvinutých včel, potom pojednává i o vývoji žlaz v stadiu
larválním.
Žlaznaté buňky u docela mladých, buňku opustivších včel, mají
podobu spíše kubickou a obsahují veliká, nápadná jádra. © Postupem
stáří se buňky ty prodlužují, a nabývají podobu cylindrickou. Na šířce
jim ubývá a tvoří se mezi nimi zřetelné prostory, které dle vší
pravděpodobnosti obsahují sekret. Ve stadiích největší činnosti sekreční
nabývají buňky značné délky „und stehen wie Pallissaden neben-
“einander.* Plasma buněk zde vykazuje vláknitou, jemnými zrnky
prostoupenou strukturu. Buňky stýkají se pak jen na obou svých
koncích, jednak na polu přiléhajícím k chitinu, jednak na opáčném
konci, obráceném do vnitř. Na pag. 307.: „Die Kerne liegen nicht
genau in der Mitte, sondern der innern Seite mehr genähert.“ Po-
čátek degenerace žlázek objevoval se autorovi u včel, které byly
vzaty z oule v pozdním podzimku. Epitel vykazoval tu na konei od
chitinu obráceném větší počet buněčných komplexů různé délky. Hra-
nice buněk nejsou již tak ostré jako dříve, mizejí obyčejně v polo-
vici délky žlaznatých buněk, nebo později ztrácejí se. docela.
O tvaru a povaze plasmy v: těchto stadiích, kde jeví se počátek
degenerace, praví autor následovně: „Jedenfalls erreichen sie (totiž
Zellgränzen) die innere Wandung nicht; unter dieser breitet sich da-
gegen seine gleichmässige, sehr feiukórnice und mit Vakuolen durch-
setzte Protoplasmamasse aus, die den ganzen Komplex: abschliesst.“
Konečně podává Dreyrine vyobrazení nejvíce degenerovaných žlázek
od -včel, které označuje názvem „Flugbiene“, a které jak známo za-
bývají se jenom sbíráním medu a pelu. : A na těchto hranice žlaz-
O voskotvornych žlazách hmyzu. "13
natých buněk zmizely již docela a buňky jsou všecky stejně nízké,
ztratily úplně žlaznatý charakter, a i jádra, jejich mnohdy nejsou více
-přesně ohraničena. Mnohdy pozoroval autor.i případy, že vrstva buněk
v: místech, žlaznatého epithelu bývá i nižší, než sám na ní ležící, chi-
tinový integument. © Zkrátka voskové žlázky, v tomto stadiu dělají
dojem, abych užil slov autora, „eines verbrauchten und abgenutzten
Organs.“ Poněvadž řezy dávající, obrazy: takto degenerovaných žlaz,
obdržel Dnexrrixe z individuí, která byla vzata z oulu v pozdní zimě,
nebo sebrána na květech v časném jaře, a potom tedy z tak zva-
ných „Flugbiene“, létacích včel, které zkoumal až v červnu, na zá-
kladě toho soudí autor, že vývoj i degenerace žlaz souvisí jenom se
stářím včel.
U nymf prvních stadií, tedy kdy ještě oči byly prosty pigmentu.
hypodermis abdomina, na které patrno již bylo rozdělení na 6
segmentů, byla všude stejně silná, a jenom v místech, kde později
za dospělosti vytvořeny jsou ony rámečky vroub!ci zreädka, „Spiegel“,
jevila se poněkud vyšší. Chitin v tomto stadiu jeví se na řezech jen
jako docela úzký bezbarvý pruh.
V následujících. starších stadiích konečně jeví se differenciace
chitinu na hladká zrcádka a na zadní, vlásky opatřené části. Hypo-
dermis však ještě vykazuje všude stejnou tlouštku. Teprve ve třetím
stadiu, když oči jsou tmavé, tloustne hypodermis v místě zrcádek,
buňky nabývají zde kubickou podobu a představují základy pozdějších
žlaznatých polí. Na základě pozorování tlouštky voskových plástynek,
vyloučených na chitinovém pokryvu zrcadélkových polí, a současného
zkoumání stavby a vývoje žlaz u týchž individuí, dochází DRExLING
k tomuto přesvědčení, pe. 325. cit. práce: „Die Secretionsfähigkeit
der Wachsdrüsen hängt mit dem Bau derselben innig zusammen.“ Na
"konec svého pojednání o včele praví, že pozorování vývoje a za ním
na to následující degenerace žlaz by mohly vésti k domněnce, že tyto
mohou po degeneraci znovu zmohutněti asi tak, jako mléčné žlázy
ssavců které vykazují stadia klidu střídající se se stadii zvýšené činnosti.
U včely dle autora pro krátký její věk jest tento fakt velice pravdě-
nepodobný a autor také pro to žádných dokladů nenalezl. Uvedu
z práce této dále pozorování Drrvuıscova o žlaznatých polích dvou
jihoamerických druhů.. Melipona, resp. Trigona, z nichž jeden nebyl
určen, a druhý náležel k Melipona quinque-fasciata. U těch voskové
plástynky vylučovány jsou na rozdíl od včely na hrbetni straně abdo-
„minálních segmentů a pak nejvíce na čtyřech posledních. Kromě po-
sledního článku abdomina rozdělen jest povrch hřbetní strany abdo-
‘14 ER XXV. J. Stehlík:
minálních článků na dvě zony, jednu přední černou, jako ostatní po-
vrch celého abdomina, a druhou za touto vzadu uloženou, která se
vyznačuje zelenožlutou barvou. Na této černé zoně pak še jedině děje
sekrece. Nějakého přesného rozdělení zon jako u včely zde není a
fovněž ani význačného zreadelka. Chitinová pokrývka polí jest naopak
polygonálně políčkována, černě pigmentována a také i trochu vlásky
opatřena. Žlutá zona jednoho segmentu přečnívá sice a tím i kryje čer-
nou Cast segmentu následujícího, přes to však následkem neustálého
vysunování a vsunovänf se segmentů voskové plástynky leží potom volně,
nepřikrýty, přece však drží pevn® na pokryvu poli, za jedno pro své
složení, za druhé, že vysoká temperatura, která v domově zvířat panuje,
udržuje vosk měkkým a lepivým. U exemplářů v červnu fixovaných
nalezl autor v místech černé zvny vyvinuté voskové žlázky a u jed-
noho individua bezpochyby 'shledál je v největším stupni vývoje. Žlázky
ty byly naprosto podobny žlázkám včely a autor praví pag. 519: „Diese
Drüsen zeigen eine überraschende Ähnlichkeit mit denen der Honigbiene,
so dass man bei oberflächlicher Betrachtung beide miteinander verwech-
seln könnte, nur dass dieselben bei den Meliponen am Rücken, bei
der Honigbiene dagegen an der Bauchfläche liegen.“ Zläzky vyvi-
nuty byly jen na 4 posledních segmentech a sice zase vždy na každém
párovitě. Co se vývoje, a potom degenerace těchto žlázek týče, jest
Drevrixe téhož mínění, jaké podal o žlazách u včely.
U Trigon vylučován jest dle tohoto autora vosk na dorsální
straně abdomina, a Sice na 2—-6. segmentu. Pokrýv polí jest podobně
políčkován jako u Melipona a rovněž i stavba, vývoj a degenerace
žlázek vykazuje podobné poměry jako tam. U čmeláků konečně na
těch samých segmentech děje se sekrece jako u Trigona, ale žlázky
uloženy jsou na hřbetní i břišní straně. Žlázky zde zase prodělávají
analogické processy, co se vývoje a degenerace týče, jako u předešlých.
O voskotvorném ústrojí samičích imag Aleurodes
chelidonií.
Do skupiny posledně uvedených žlaz náleží také voskotvorný
apparät u dospělých imag Aleurodes chelidomi. Nasoxov v práci již
svrchu citované zmiňuje se o něm krátkým popisem u obojího po-
hlaví, mým předsevzetím pak jest, na základě vlastních pozorování
podati obšírné vylíčení morfologie těchto ústrojů pouze u dospělých
samiček.
O voskotvornych žlazách hmyzu. 15
Uložení a vnější data ohitišového lei vosko-
tvornych pol
- Žlaznatý en ulozen jest zde na 4 komujentoch hin, na
druhém počínaje a na pátém konče. Zaujímá celou břišní polovinu
obvodu vytčených článků a rozdělen jest ve 2. poloviny, rozložené
úplně symmetricky po obou stranách střední podélné linie. Každá
z těchto polovin skládá se potom ze dvou menších za sebou ulože-
ných polí, která mají podobu obdélníků se zatupělými rohy. Celý
ústroj skládá se tedy ze 4 komponent (Viz Tab. 1. fig. 1.), z nichž
obě přední a obě zadní jsou symmetrické a téměř úplně si odpoví-
dají. (Tab. 1. Fig. 2. zobrazuje jednu párovitou polovinu apparátu.)
Přední dvě pole leží na druhém a třetím segmentu, zadní pak zaují-
mají břišní stranu čtvrtého a pátého článku. Střední podélná linie,
rozdělující zmíněné párovité poloviny, vyznačena jest proužkem var-
hánkovitého chitinu, kdežto na rozhraní dolních a horních políček
táhne se v transversální čáře dosti hluboký žlábek, tvořený silnějším
vyznačeně tmavým chitinem. (Viz Tab. 1. Fig. 3. ch. ž.) Jednotlivá
čtyřúhelníková pole jsou velice přesně na svých hranách ohraničena,
a může se říci jaksi zarámcována. Na celé periferii každého z nich
táhne se válcovitý prstýnek, který na vnějších hranách polí, obráce-
ných k bočným stranám abdomina, jest zvlášť značně sesílen a roz
šířen, a vykazuje tmavé stínování. (Tab. 1. Fig. 2. ch. p.)
Nejbližší okolí celého apparátu jest též malebně vyznačeno.
Nad svrchní hranou každého horního obdélníka přechází zmíněný
prstýnek, lemující obvod jeho, v trojhranou tmavé stínovanou skvrnu,
zdobící boční strany prvního segmentu. Za zadními poli appárátu
uložena jest rovněž tmavá skvrna, obrysu však spíše polygonálního.
(Tab. 1. Fig. 1. a 2.) Tato zadní spodní skvrna, jakož i zmíněný
periferický prstýnek vyzbrojeny jsou dosti silnými z lesklého a
světlého chitinu tvořenými osténky, jež skoro vždy zachovávají
konstantní polohu. Na prstýnku přicházejí v počtu 3, na skulpture
vždy v odětu dvou. (Tab. 1, Fig. 2. os.) Tyto ostny, které zde patrně
slouží k výzbroji ochranného rámečku jednotlivých polí, jsou podobny
útvarům, jež pokrývají různé části těla, hlavně pak nohy; jsou
solidní a na bási opatřeny zvýšeným valem. Na ploše takto za-
rémcovaného každého pole jest chitinový integument značně zten-
čen a má zajímavou strukturu., V pravidelných řadách zdvihá se tu
ohromné množství mikroskopických, velice nízkých vývodů, podoby
16 I XXV. J. Steblik::
cylindrické, které při pohledu shora vykazují obrysy hexaconální.
(Tab. 1. Fig..6. a Fig. 7.) V celku má celý vnější pokryv každého
pole při pohledu shora vzhled hustého sítka, provrtaného nesmírným
počtem otvůrků sestavených do pravidelných řad. Zmíněné vývody,
jevíce sice vždy šikmou orientáci k povrchu pole (jak vidno z Fig. 6.
Tab. 1.), zachovávají při tom přece symmetričnost celku tím, že ty,
které uloženy jsou na pravé párovité polovině, a odkloněny jsou
od střední podélné čáry též v pravo, které pak pokrývají levou polovinu,
sklánějí se směrem na levo. Na příčném řezu v místech voskových
polí vedeném, dělá tedy celý tento pokryv dojem vlásků, ve středu
na obě strany rozčísnutých.
Cylindrovité vývody jeví se na řezech zřetelně dutými a na
bäsi pak proti žlaznatým buňkám otvírají se širším ústím, kdežto na
opačném a súženém vnějším konci vyúsťují těsným otvürkem na
vnějšek. Zajímavý jest však ještě jiný druh chitinových útvarů v ne-
patrném počtu na chitinovém pokryvu polí přicházejících, jež mají
naprosto odlišnou: podobu od právě popsaných vývodů. Tyto bývají
roztroušeny obyčejně poblíž středu pole, a nezachovávají u všech in-
dividuf konstantního umístění. Ve většině případů unpočetl jsem
jich na každém poli obyčejně pět nebo šest. S pohledu shora mají
tyto útvary podobu tmavých kroužků s tečkou ve středu jejich ulo-
ženou. (Viz Tab. 1. Fig. 2.) Jak z řezu patrno, máme tu co činiti
s kruhovitými důlky více méně hluboko pod bási okolních vývodů
ponořenými, v jejichž středu zdvihá se nízký kůžel. Na terminálním
poněkud zatupělém konci tohoto kůžele zasazen jest pak jemný vlásek,
který svojí délkou poněkud převyšuje vrcholy okolních vývodů. (Tab.
1. Fig. 5. b.) Stěna důlku, která se zúžuje na vnějšek v ostrý okraj,
sesílena jest značně na dně důlku, jest zde též silně pigmentována, a
objímá okrouhlý kanálek, který pokračuje do lumina dutého kůželíka,
a zakončuje zúženým koncem na bási vetknutého vlásku. Celý útvar,
jenž naprosto se od okolních žlázových vývodů liší, má od těchto
také docela odchylnou funkci. Kdežto pod cylindříčky na počátku po-
psanymi, uloženy jsou voskotvorné buňky, pod těmito důlky sedí ele-
menty docela jiného rázu, jak později naznačím, a které mají funkci
nikoliv sekretorickou, nýbrž smyslovou.
Srovnáváme-li tyto 'kůželíky s útvary, které v literatuře jsou uvá-
dény jakožto chitinová zakončení smyslových kožních orgánů hmyzu,
vidíme, že těžko jest nalézti jim úplně podobných při velikém množ-
ství různých forem, jimiž se tato chitinová zakončení vyznačují.
O voskotvornych žlazách hmyzu. 17
Von Rarx (29) praví: in manchen Fällen haben allerdings die
Sinneshaare eigenartige Formen die als Kegel, Keulen, Kolben, Zapfen,
Cylinder, Schläuche, Griffel, Fäden, Fiederborsten, Halbfiederborsten
etc., beschrieben wurden“, které většinou popsány byly na tykadlech
a přiústních ústrojích, a jež ovšem mají zde odchylný specielní fy-
siologický význam. Náš útvar jest pak jednou z četných modifikací
smyslového vlásku (gewöhnliches Haar, Sinneshaar) a dä se asi cha-
rakterisovati výrokem von Rarxa, který pronáší v jedné ze svých
četných prací o smyslových orgánech hmyzu v Z. f. w. Z. Bd. XLVI.
pag. 415.: „Meist liegt der obere Rand des Porenkanales in der
Ebene der Chitinoberfláche, es kann aber sein, dass die Chitinschicht
eine Einsenkung besitzt, so dass das Haargebilde im Grunde einer
mehr oder weniger tiefen Grube eingepflanzt ist (offene Grube mit
Sinneskegel der Autoren).“
Lumen našeho kůžele, jež objato jest tenkou stěnou jeho (Kup-
pelmembran: KRAEPELIN) prodlužující se na bási v zmíněný kanálek,
odpovídá „membrankanálu“ nebo „porenkanálu“ autorů, o jehož po-
vaze praví vox RATH na téže stránce o něco výše: „Die Wandung
des Porenkanals kann aus der dunkleren und hárteren Modifikation
des Chitins bestehen, so dass sie als cylinderförmige oder konische
Röhre erscheint.“
Vnitřní morfologie žlaznatých polí.
Symmetrie celého apparátu jest i uvnitř, jak jest samozřejmo,
zcela zachována. V střední podélné linii probíhají na rozhraní páro-
vitých polovin 2 silné svaly (Tab. 1. Fig. 4.), které upínajíce se asi
uprostřed břišní poloviny prvního abdominálního segmentu, vyznačují
dělící čáru obou polovin apparátu a rozvětvují se pak v zadní části
abdomina, každý v 5 tenčích větví. Rovněž na svrchu zmíněném
žlábku, který dělí přední políčka od zadních, inserovány jsou po každé
straně symmetr. 3 slabší svaly, připínající se na svém druhém konci
na boční strany abdomina, a sice na rozhraní mezi třetím a čtvrtým
segmentem. Něco podobného popisuje Nussuıs (15) na voskových
polích u rodu Mindarus: „In der Mitte wird jedes Drüsenfeld von
einem der dorscventralen Muskeln, welche zwischen dem 5. und 6.
Segment verlaufen, durchbohrt.“
-> Každá z párovitých polovin voskotvorného epithelu opatřena
jest bohatou sítí tracheí, jichž poslední nitky, obetkávajíce pavučino-
Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 2
=
18 XXV. J. Stehlík:
vitě proximální konce voskových žlaz, sjednocují se v silnější větve,
jež probíhají na všecky strany přes celý rozsah žlaznatých polí a vy-
üstuji konečně v hlavní silnou tracheu (Tab. 1. Fig. 8.), která se.
otevírá stigmatem, uloženým nad vnějším rohem každého horního po-
líčka. (Tab. Fig. 2. st.)
-Jako pokryv každého pole tvořen jest z dvojího druhu kom-
ponent, jednak z cylindrických vývodů, jednak ze smyslových důlků,
tak i sám Zlaznatÿ epithel pod tímto pokryvem se rozprostírající se
skládá ze dvou složek, a Sice na prvním místě z převážného množství
žlázek (asi 150 v každém poli), jednak z nepatrného počtu smyslo-
vých elementů, zakončujících v řečených chitinových důlcích. Vosko-
tvorné buňky jsou tu opět silně protáhlé, neobyčejně zmohutnělé ele-
menty, lišící se naprosto od sousední nízké pokožky, která jest zde-
redukována skoro až na pouhá jádra. -
Každá žlaznatá buňka ovládá na pokryvu chitinovém 60 až 70
cylindrických vývodů. Při pohledu shora a zároveň hlubším otočení
mikroskopického šroubu, jeví tyto žlaznaté buňky na celkových prae-
parátech obrysy více méně nepravidelných hexagonü a pentagonü,
které svými stranami se těsně dotýkají, a sestaveny jsou na ploše
žlaznatého polstářku v pravidelné transversální řady. (Tab. 1. Fig. 2.)
Jak z řezů příčných i podélných patrno, jeví tyto žlaznaté buňky po
celé téméř délce mezi sebou těsný stvk, tak že těžko mnohdy, zvlášť
při obyčejném barvení, rozeznati jejich hranice. Na samém polu však
obráceném do dutiny tělesné, který má vždy polokulovitě vypouklý
tvar, se plasmy jednotlivců od sebe odlučují, jevíce tu přímý styk
s plasmatickymi výběžky buněk tukového tělesa. Na tomto konci
voskotvorných buněk uložena jsou též jádra, dosti veliká, vždy pra-
videlně kulovitá, se zřetelnými 2 i více nucleoly a hojnými zrnky
chromatinu. Plasma buněk jest jemně zrnitá a struktury její, které
vykazovaly u jednotlivých individuí různé obrazy, jeví patrnou sou-
vislost s činnostížla znatých buněk, o které, dle rozvrhu v úvodě stano-
veném zmíním se až později.
Pod popsanými důlky sedí zase buňky podoby docela odlišné od
sousedních žlázek a které mají funkci smyslovou. Sedí obyčejně na
stykovém místě tří až čtyř žlaz (Viz Tab. 1. Fig. 2.) a jsou tak ne-
patrné, že nedosahují často ani polovice výšky jejich.
Na praeparátech nebyl jsem s to zjistiti, zda máme tu
eo činiti s jedno-, dvou- nebo trojjadernými buňkami, nebo jedno až
trojbuněčnými smyslovými orgánky, z toho důvodu, že pro nepatrnou
O voskotvornych žlazách hmyzu. 19
velikost těchto elementů nebylo mi lze zjistiti hranice buněk. Podoba
těchto, ať už vícejaderných nebo vícebuněčných elementů byla vždy
vřetenitá, někdy nižší a objemnější do šířky, jindy užší a značně pro-
táhlejší. (Tab. 1. Fig. 5a s b.) Plasma protažena jest tedy ve dva
výběžky; jeden míří k smyslovému vlásku, „distaler Fortsatz“ (vom
Rarn), drubý, velice jemňoučký proti tomuto, vine se na rozhraní
žlaznatých buněk a směřuje do dutiny tělesné „proximaler Fortsatz“
(vom Raru). Distälni plasmatický výběžek objímá na svém konci bäsi
chitinoveho dülku a v nitru jeho podařilo se mi ovšem jen pomocí
silné optické distinkce, jakou mi poskytoval appochr. obj. app. 1:30
a kompensační ok. čís. 4 -a zvlášť jen na praeparátech barvených
Heidenhainskym haematoxylinem, zjistiti přítomnost tmavé jemné
fibrilky.
Tato počínala v jemně vláknité plasmě často až v bezprostřední
blízkosti jader, a probíhajíc středem celého distálního výběžku, po-
kračovala do lumina zmíněného kuželíka a zakončila až na konci
jeho na bási vetknutého vlásku. (Tab. 1. Fig. 5b.)
Plasma obou výběžků byla jemně vláknitá a barvila se vždy in-
tensivněji, než plasma okolních žlaznatých sousedů. Svůj názor o smy-
slovém zakončení těchto elementů a významu jejich objasním blíže
až při projednávání smyslových buněk, uložených na voskotvorných
polích larev rodu Scymnus.
Liší se sice tam přítomné smyslové elementy od těchto chitino-
vým zakončením, jinak však, co se stavby a zajisté i významu týče,
jest postavení jejich docela analogické. Odchylné jest u nich to, že
tam jsou daleko mohutnější než popsané buňky u Aleurodes chelidonit,
ale to právě činí je daleko výhodnějšími k studiu různých detailů.
Jako dodatek k této kapitole chci poznamenati ještě to, že Nasoxov
pozoroval rovněž na žlaznatých polích u © imag Psylla alni nízké bu-
ničky, nedosahující, co se velikosti týče, dlouhých, žlaznatých buněk
sousedních, které měly jádro uloženo v bezprostřední blízkosti kuti-
kuly. Pravit na tom místě cit. pr. »BoCKOBKA zme.iess« pag. 108.:
„Mexıy Tarumn KTŠTKAMM (totiž voskotvornými) NOMbramTca H3PIKA
EIŠTEH (Cb AIDOMb PA3NOIOKEHHHMB ÓTM3b EYTHEYIN. HasHayenie
3TAXB KIŠTOKD, He JOCTATANIMUXE JIHHN KETO3ACTNXB KIBTOEB MHB
OoCTATOCH HEACHBMB.* Význam těchto buněk mu zůstal nejasným. Zdá
se mi, že i u Psylla alni, podobně jako u Aleurodes, tyto NasoxovEm
pozorované nízké elementy, uložené mezi voskotvornými buňkami,
mají rovněž význam smyslový,
1%
20 XXV. J. Stehlík:
Autor patrně asi přehlédl chitinový útvar, v němž na povrchu
zakončují a nevěnoval pozornosti specielnímu vyšetření jejich po-
doby.
: Z prâvé vyliteného popisu jest patrno, Ze voskotvorny apparät
u © imag Aleurodes chelidonii stojí ve srovnání s podobnými ústroji
u Aphididů, Coccidů a Psyllidů, pokud tyto jsou prozkoumány, na
velmi vysokém stupni organisace. Padá tu na váhu jednak účelné
umístění jeho na určitém místě těla, dále ochranné opatření apparátu
proti jakémukoli vnějšímu poškození, zakládající se v pevném zarám-
cování jednotlivých polí v silném chitinovém válečku, vyzbrojeném
ještě přítomností zmíněných osténků. Dále sluší vytknouti i účelné
uložení dvou trachei docela symmetricky nad oběma párovitými polo-
vinami apparátu, probíhajících a obetkávajících hojně svými posled-
ními nitkami vypouklé poly žlaznatých buněk. Význačné jest i na
konec smyslové opatření polí.
Žlázky u larvy rodu Scymnus (Coccinellidae).
Do oddělení voskotvorných polí můžeme dále zařaditi žlaznaté
ústroje u larev brouka r. Scymnus z čeledi Coccinellidae. Jak na po-
čátku jsem podotkl, zmiňuje se Nasonov o tom, že tělo těchto larev
bývá pokryto voskovými sekrety, ale hned na to autor připomíná, že
tvar jejich, jakož 1 morfologie žlaz, které sekret tento vypocují, je ne-
znám. Pag. 112 několikrát cit. práce: „BoCROOTIBIPHNA KETE3H 3THXb
HaGBEOHBNXB H HA3HAyeHie BRIDAÓLTHBACMATO AMH BĚKOCTBA He H3Y-
uen,“ Mně podařilo se zaopatřiti si dostatečné množství larev druhu
Scymnus subvillosus, tak že mohu: na základě serií, jež zjednal jsem
si pomocí methody svrchu naznačené, podati obšírný popis tohoto
apparátu.
Z předešlého jest viděti, že v podobě voskotvorných orgánů
u hmyzu jeví se veliká variabilita. Novým dokladem toho budou i vo-
skové žlázy u těchto larev, které mají zde zase svou vlastní typickou
povahu, jednak co se týká umístění a rozdělení jich na těle, jednak
podoby vnějšího chitinového pokryvu jednotlivých polí, a konečně
i tvaru žlaznatých komplexů, uvnitř pod pokryvem se prostírajících.
Žlaznatá pole uložena jsou, kromě hlavy, na všech segmentech těla,
a zaujímají svým rozsahem celou hřbetní stranu jejich.
Uspořádání a rozdělení apparátů jest mimo článek, nesoucí první
pár noh, a potom poslední anální segment, na všech ostatních člán-
14
O voskotvorných žlazách hmyzu. 91
cích docela konstantní a homodynamicke. Každý z nich rozdělen jest
na své hřbetní straně v šest vyvýšenin, jednotlivá pole představu-
jících. :
Hranice polí jsou docela neurčité, tak že na některých místech,
hlavně pak v střední transversální čáře, sousední pole v sebe neur-
čitě přecházejí. Samozřejmo jest, že tu potom nemáme ani chitinových
prstýnků nebo válečků, v nichž by byla jednotlivá pole zarámcována,
jak jsme to viděli na př. u Aleuroda chelidonii. Jinak však symmetrie:
v uložení polí jest zachována tím, že umístěny jsou vždy po třech
na pravé i levé straně medianní podélné čáry. Pole jednoho segmentu
jsou asi stejně rozsáhlá. Na článku nesoucím první pár noh, jak
svrchu bylo připomenuto, jest toto rozdělení porušeno tím, že valnou
část jeho zaujímá čtvercovitá, abych tak řekl deska, tvořená z ná-
padně silného chitinu a zabírající střední plochu segmentu. Po každé
straně této desky pak se prostírá jedno již normálně stavěné pole.
Na této desce děje se sice též sekrece voskové hmoty, ale způsobem
jiným, než na ostatních voskotvorných polích.
Poslední pak anální segment, který jest rozsahem ze všech nej-
menší, můžeme považovati za jednolité žlaznaté pole, na kterém jest
rozdělení jen jaksi naznačeno nepatrnými zvýšeninami, jichž jest však
nikoliv jako na ostatních článcích 6, nýbrž osm.
Chitinový pokryv.
Plocha vnějšího povrchu každého pole má podobu skulptury,
skládající se právě tak, jako u Aleuroda chelidonii, z dvojího druhu
navzájem různých chitinových útvarů. Jest to jednak převládající
množství žlaznatých vývodů podoby bradavkovité, jednak menší počet
štětinovitých útvarů, které stavěny jsou sice všecky dle jednoho a
téhož typu, ale vykazují různou velikost. V centru zvýšeného pole
a zároveň tedy i na nejvyšším místě jeho stojí vždy skupina nejsil-
nějších a nejdelších štětin v počtu 2 nebo 3, z nichž kromě toho
jedna vždy převyšuje asi dvakrát ostatní (Tab. II. Fig. 5c); zbýva-
jící část chitinových útvarů tohoto druhu jeví docela nepatrnou veli-
kost a roztroušena jest na různých místech pokryvu pole mezi bra-
davkovitými vývody žlaz.
Bradavkovitým vývodům odpovídají uvnitř žlaznaté buňky, kdežto
ve zmíněných štětinách nalézají zakončení elementy docela odlišného
rázu, mající význam smyslový.
29 XXV. J: Stehlik: ©
Máme tu tedy zcela analogické“ složení. = u voskotvorných
polí Aleuroda chelidonif.
Popis vývodů žlázek.
Převládající druh elementů na skulptuře, pokrývající vnější povrch
polí, jsou tedy vlastní vývody voskotvornych žlázek. Ty, jak svrchu
bylo již podotčeno, mají podobu nízkých a i nestejně velikých
bradavek, jež, jak z řezů jest patrno, tvořeny jsou jasným skelně
lesklým chitinem. Každá z nich skládá se nebo spíše, abych tak
řekl, jest roztřepena ve více drobných zřetelně dutých komolých ku-
želů, které při sekreci formují voskovou hmotu na vnějšek. (Tab. II.
Fig. 3.) V pohledu shora jeví tyto bradavky obrysy menších nebo
větších, celkem však nepravidelných polygonů, na jejichž ploše vy-
značeno jest obyč. 6—10 nestejně velikých kroužků (Tab. II. Fig. 1.)
často pravidelně na prostředku v rozetiu sestavených, a které nejsou
ničím jiným, než kolmými projekcemi vývodných kuželíků, z nichž
jednotlivé bradavky se skládají. |
Popis smyslových štětin.
Všecky smyslové štětiny, ač varirují ve velikosti, přece stavěny
jsou, jak již řečeno, dle téhož plánu. Od široké své báse se směrem
k terminálnímu polu poznenáhlu ztenčují, a vybíhají v poněkud zatu-
pělý konec. Po celé délce vykazují ve svém nitru kuželovité lumen,
zúžující se značně pod zřetelně uzavřeným koncem štětiny. Na bási
objaty jsou dosti vysokou pochvou, jež přimýká se těsně k vnější
stěně jejich, a která na své rozšířené základně vyznačena jest úzkým,
kolem celé její periferie běžícím tmavým proužkem. (Tab. II. Fig. 5c.)
Zkoumáme-li poměry štětin ns řezech, dojdeme k těmto resul-
tátům.
Jednovrstevná, v en štětiny sesflenä kutikula, zdvihá se
značně nad niveau povrchu a objímá ve svém nitru dutinu podoby
komolého konu „Porenkanal“ autorů (KRAEPEriN, RuLaxp, vom Rarx,
Rönter, etc.), která potom na svém užším konci vüstuje do lumina
vlastní štětiny. V těch místech pak se dělí kutikula na dvě od sebe
oddělené vrstvy. Vnější z nich tvoří zmíněnou pochvu, vnitřní pak
vlastní stěnu štětiny. (Tab. II. Fig. 5 a.)
O voskotvornych Zlazäch hmyzu. 23
Jest tedy štětina v těchto místech ve svoji pochvu zřetelně
vkloubena. Celý popis, hlavně pak toto charakteristické vkloubení
štětin, dále i ta okolnost, že jsou na svém konci uzavřeny, ukazuje
na to, že tu máme co činiti s druhem hmatacích štětin, které obyč.
v literatuře smyslových orgánů hmyzu označeny bývají názvem „Sin-
nesborsten“ nebo „Tastborsten“, a jež hlavně na basálních článcích
tykadel (ScmrEmExz, RoLavp, ScHexr, HAvsER, RoHLER) neboi na jiných
částech, na př. ocasní štětiny daphnif (Craus) bývají uváděny.
Tak ScHremExz popisuje na vnější straně basálních článků ty-
kadel včely útvary, které označuje jako (Über das Herkommen des
Futtersaftes und die Speicheldrůsen der Bienen, nebst einem Anhang
über das Riechorgan, in: Z. wiss. Zool. 38. 1832 pag. 126.) „starre
Chitinborste“, welche in einer weichhäutigen Grube vermittels eines
Gelenkes mit der Cuticula zusammenhängt atd.. . .. a o něco dále
praví, že těmto štětinám chitinovým naprosto jsou podobny již Hau-
SEREM jako hmatací štětiny označené „Tastborsten“, které se nalézají
na vnitřním ohybu tykadel. RuLaxp (30) charakterisuje několika slovy
orgány funkce hmatové takto: „Rein theoretisch betrachtet, könnten wir
als Kriterium fůr die den Tastsinn vermittelnden Organe den Um-
Stand verwerthen, dass . ..also die Tastborsten im Gegensatze zu den
die chemischen Sinnesreize percipirenden Apparate. — an der Spitze
geschlossen sein werden.“ A dále: „Es ist nicht immer ganz leicht,
die Tastborsten von den anderen Sinneshaaren zu unterscheiden; dem
geübteren Auge jedoch bieten sich bald Merkmale, wie das Uiberragen
der anderen Haare, ihre stärkere Chitinisierung, die eigenthümliche
Einlenkung, die eine ziemlich sichere Entscheidung in den meisten
Fällen ermöglichen.“ Co se týče vnějších detailů, jsou tyto „Tast-
borsten“ variabilní, jak vidno z popisů jich u různých zástupců, tak
že o našich Stetinäch zase nemůžeme říci, ku kterým již popsaným
útvarům by se podobou nejvíce blížily. Znaky hmatacích štětin, jak
je na př. podává Rurann, rozhodně však zachovávají. O speciálnějším
jich výzmanu na žlaznatých polích zmíním se později při projednávání
smyslových buněk v nich zakončujících.
Vnitřní morfologie žlaznatých polí.
Pod popsaným chitinovým pokryvem každého pole rozkládá se
žlaznatý apparát, který, jak již bylo podotčeno, skládá se z dvojího
druhu elementů, naproti navzájem odlišných jak podobou taki funkcí
24 XXV. J. Stehlík:
Jest to jednak převládající množství voskotvorných buněk, popsaným
vývodným bradavkám odpovídajících, jednak menší množství smyslo-
vých elementů, uložených pod zmíněnými štětinami.
Voskotvorné buňky.
Voskotvorné buňky jsou zde nepatrné a dosahují asi poloviční
velikosti zlázek © Aleuroda chelidonii. Podobou svojí však dosti na
ně upomínají.
Každá z nich objímá svým širším distálním koncem bási jedné
vývodné bradavky, a na opačném do dutiny tělesné protaženém konci
obsahuje často až skoro na samý vypouklý pol posunuté jádro podoby
opět kulovité. U mladších larev buňky ty těsně se na svých štěti-
nách dotýkají, rozlučujíce se poněkud jen na vnitřním konci v mí-
stech jader (Tab. 2 Fig. 3.) a bývají podoby více kubické; u starších
stadií larválních se od sebe téměř po celé délce odlučují, a jsou pro-
táhlejší a podoby spíše šlahounovité.
Na periferii každého pole, které, jak bylo řečeno, nemá přesně
vymezených hranic, bývají tyto žlaznaté buňky docela nepatrné a pře-
cbázejí poznenáhlu v normální nízkou hypodermis ; směrem ku středu
pole přibývá jim stále na mohutnosti, až konečně v centru, právě
tam, kde sedí smyslové buňky, náležející zmíněným silným štětinám,
dosahují největší délky. Plasma buněk, vždy silně se barvící, vyka-
zovala zase sice daleko nejasnější, ale přece analogické struktury, jako
u Aleuroda chelidonii, a o nichž bude řeč na jiném místě.
Každé žlaznaté buňce odpovídá tedy jedna chitinová bradavka
a 6—10 vývodných kuželíků, ve které se tato třepí.
Smyslové buňky.
Pod každou svrchu popsanou Stetinou sedí vždy pouze jediná
buňka zase naprosto se lišící od sousedních žlaz. Jak najisto lze sou-
diti ze zakončení plasmatického výběžku buňky té v Štětině a ze spo-
jení jejího S nervem k ní přistupujícím, máme tu opět, jako na žlaz-
natých polích Aleuroda co činiti s buúkami, majícími význam smy-
slový. Podobně jako štětiny, tak i tyto uvnitř jim odpovídající buňky
varirují sice svojí velikostí, ale co se stavby histologické týče, jsou
úplně všecky totožné a konstantní.
O voskotvornych žlazách hmyzu. 25
Z toho důvodu podám popis těch elementů, které zakončují v sil-
ných štětinách stojících v centru pole, poněvadž pro svou velikost
byly k prozkoumání nejpříhodnější; popis ten však platí bez výjimky
i pro ostatní smyslové buňky, zakončující v menších štětinách roz-
troušených na různých jiných místech pole.
K povrchu chitinovému a ku směru štětiny jeví tyto elementy
pravidelně velice šikmou orientaci, tak že bylo mi těžko zachytiti na
jednom řezu celý a jasný obraz jejich struktur. Z toho důvodu
zobrazil jsem na Tab. II. dva řezy, jednak Fig. 5a., mající zuäzorniti
zakončení buňky v štětině, a druhý Fig. 5b., mající vystihnouti kon-
tinuitu smyslové buňky s nervovým vláknem.
Jak viděti z obou nákresů, jsou elementy tyto daleko mohut-
nější než samy voskotvorné buňky a často dosti hluboko pod ně do
dutiny tělesné posunuty. (Opačný poměr než u Aleuroda chelidonii.)
Podoba jejich jest opět vřetenovitá. Plasma jemně vláknitá a silněji
se barvící než plasma okolních žlaz protažena jest ve dva výběžky.
Jeden obrácen jest k chitinovému pokryvu a objímá na svém konci
kruhovitou bási konického kanálku, „Porenkanálu“. Dovnitř kanálku
tento plasmatický výběžek nevniká, nýbrž vysílá tam dosti silnou
fibrilu, vystupující hlavně velice ostře na praeparátech barvenych
Heidenhainským haematoxylinem. Tato fibrilka probíhá celou délkou
zmíněného kanálku a naduřuje na svém konci v silný uzlík, vybíha-
jící v tenkou ostrou špičku, jež zakončuje na bási štětiny, právě
v tom místě, kde jest tato vkloubena v pochvu. (Tab. II. Fig. 5a.)
Na opačném konci vchází tato fibrilka do plasmy výběžku buňky, pro-
bíhá v jeho centru a větví se poblíž jádra ve více tenčích kom-
ponent. (Dobře lze sledovati na méně odbarvenych praeparátech.)
Fibrilka tato objata jest obyčejně světlým válečkem. Drubÿ výběžek
smyslové buňky (viz Tab. II. Fig. 5b.), směřující do dutiny tělesné,
vstupuje značně zúženým koncem do centra silného vlákna nervového,
které právě v místech smyslových buněk k žlaznatému poli přistu-
puje a rozděluje se na větší počet větviček, opatřujících okolní vo-
skové žlázky.
Histologické poměry těchto smyslových buněk, hlavně však za-
končení jich pomocí zmíněná fibrilky považuji za dosti cenný příspěvek
k poznání morfologie kožních smyslových orgánů u Arthropodů, jejichž
histologií zabývala se již celá řada autorů (GRABER, Hauser, KRAE:
PELIN, vom Rath, RuLavp, ScHrEmENZ, NAGEL, Sommer, Craus, RerTziws,
Roater). Jak vidno z popisu různých druhů těchto ústrojů, možno je
uvésti na jediný typ (vom Raru). Smyslová buňka, ať už nese název
26 XXV. J. Stehlík:
„Ganglienzelle“ (CLaus, starší autoři), Nervenendzelle (SonrexExz), Sin-
neszelle (vom Rarx), Sinnesnervenzelle (Rerzıus) atd., sedící pod chi-
tinovým zakončením, té nejrozmanitější podoby, jak již bylo připome-
nuto (Sinneshaar, Kegel, Zapfen, Borsten, Fiederborsten etc.), které
řídí se právě dle funkce těchto orgánů, protažena jest ve 2 výběžky.
Jeden z nich zakončuje v chitinovém útvaru (Terminalstrang, Chorda,
Achse, Nervenfaser, Distal-Fortsatz autorů), kdežto druhý „Proximal-
Fortsatz“ (vom Rarx) sděluje podnět centrálnímu nervstvu. Smy-
slové buňky potom seskupeny jsou v četnějších případech ve větším
muozstvi k tvoření celého složitého orgánu (Ganglion starších autorů,
Gruppe der Sinneszellen (vom Rarm), a následkem toho také oba vý-
běžky takového to již složeného üstroje, jak „distal“, tak i „proximal
Fortsatz“ složeny jsou z více vláken náležejících jednotlivým buňkám,
ze ktérých se orgán skládá. Méně časté jsou případy, a k těm ná-
leží i náš, kde pod chitinovým zakončením sedí pouze jediná smy-
slová buňka. Vom Rarx (29) praví o ni: „Weniger häufig sind die
Fälle, bei welchen unterhalb eines Sinneshaares nur eine meist grosse,
bipolare Sinneszelle gefunden wird.“ Takový příklad podává WerxLaxD
na smyslových papilläch kyvadélka dipter, nebo ScHrEmExz na hma-
tacich štětinách tykadel Apis melifica, dále i vom Rarx na smyslo-
vých vláscích maxilly u Coceinella etc. Dle vom Rarnı bývají skupiny
buněk a rovněž i výběžky jejich opatřeny obyčejně obalem, který
sestává z plochých buniček se smáčknutými jádry a nez ie neu-
rilemu.
AZ dosud se tedy poměry našich buněk shodují s tímto vše-
obecným charakterem smyslových buněk až na to, že já nepozoroval,
jsem ani na smyslových buňkách Aleuroda ani larev Scymna nějake
zřetelné -pochvy neurilemové. Za to okolní voskové buňky u larev
r. Scymnus prodlužují se proximálně a vcházejí do nervového vlákna,
tvoříce kolem smyslových buněk jakýsi obal.
Hlavní však odchylxa, kterou přičítati nutno neobvyklému po-
stavení našich smyslových buněk, uložených zde mezi voskotvornými
buňkami, záleží v povaze distálního výběžku jejich. Všeobecně tedy
distální výběžek, Terminalstrang (autorů) etc. prostupuje porenka-
nálem a zakončuje v chitinovém útvaru, doprovázen jsa prodlouže-
nými výběžky okolních buněk bypodermálních, které o matrixem
onoho chitinového zakončení.
Zde, jak u Aleuroda, tak i larvy r. Scymnus, buňky okolní matrix
změnily se v žlázky, tak že nemohly dáti původ smyslové štětině, a
z toho důvodu nevysílají ani výběžků do řečeného porenkanalu. Smy-
O voskotvornych žlazách hmyzu. 27
slová buňka tedy zde sama patrně dala původ štětině, a z toho dů-
vodu patrně i její distální výběžek „Terminalstrang“ (autorů), neob-
starává celým svým plasmatickým obsahem zakončení v štětině, jak
pravidlem v literatuře se udává, nýbrž produkuje ve svém centru
fibrilu, na kterou omezuje se percipování vnějších dojmů. Průběh
proximálního výběžku smyslových buněk ve vláknu nervovém nebyl
jsem s to sledovati, neboť k umožnění toho bylo by zajisté potřebí
specielnějších method.
V té věci uvedu však k vůli úplnosti jistě opravněný názor
vom Rarnův, ku kterému tento autor došel jednak na základě prae-
vitálního barvení methylenovou modří, jednak methodou Golgiho.
Smyslová buňka dle něho více méně pod hypodermis ponořena nese
direktně dojem proximálním svým výběžkem do centrálního orgánu,
aniž by vchäzela ve spojení S gangliovou buňkou. Při svém vstupu
dichotonický se dělí a vybíhá volně po tvoření více méně bohatých
rozvětvení. Pravit vom Raru (Z. w. Z. Bd. 61, pag. 522): „In den
Verlauf jedes sensiblen Nervenapparates ist daher nur immer eine
Zelle (Sinneszelle) eingeschaltet, und nicht wie frůher allgemein an-
genommen wurde, eine im Centralorgan liegende Ganglienzelle und
eine perephere Sinneszelle.“ Vypsané poměry našich buněk přispí-
vají k potvrzení názoru vom Rarnově, který pronáší v poslední své
právě citované práci pag. 522: „Genau genommen ist die betref-
fende Zelle nichts anderes als eine gewöhnliche Hypodermiszelle, deren
proximaler Fortsatz bis in das Centralorgan hineingewachsen ist.
Der distale Fortsatz nimmt den Reiz auf, und der proximale leitet
denselben dem Centralorgan zu.“ Jak vidno ze zakončení smyslo-
vých buněk u Scymnusa, které obstaräväno jest popsanou fibrilkou
právě v tom místě, kde vkloubena jest štětina do své pochvy, děje
se zde percepce vnějších popudů docela mechanicky. Vnější tlak neb
náraz, působící na konci štětiny, přenáší a zajisté i sesiluje se hlavně
v místě vkloubení jejího, a působí zde zase tlakem na konec fibrilky.
"Touto vede se potom dále, sdílí se proximálnímu výběžku smyslové
buňky a tímto potom ve smyslu vom RATHA nese se nervovým vlák-
nem až do centrálního orgánu. Jako dodatkem k předešlému, zmíním
se o specielním významu těchto smyslových orgánů, které zde na
zlaznatych polích mají tak neobvyklou pro sebe polohu. ©
Jak viděti na Tab. II. Fig. 5b, totéž vlákno nervové jednak přijímá
do svého středu proximální výběžek smyslové buňky, jednak vétvic se
diskoidälne, inervuje okolní voskové žlázky. Na základě této zřejmé
Souvislosti, oprávněna jest zajisté moje domněnka, že funkce smyslo-
28 XXV. J. Stehlík:
vých buněk na žlaznatých polích uložených, jest v kontinuitě se se-
kreční činností okolních žlázek, a že na vnější popud (na př. tlak
kapky vodní nebo náraz nějaký) následuje asi zvýšení sekretorické
činnosti žlázek. Totéž dá se asi souditi analogicky o významu smy-
slových buniček, jimiž opatřeny jsou pole u © Aleuroda chelidonii,
kde však se mi ovšem pro nepatrnou velikost nepodařilo na řezech
nalézti vztah vlákna nervového, ani k smyslovým buňkám, ani k okol-
ním žlázkám.
Žlázky složené.
Toto poslední oddělení zajisté nejvýše stojící, co se organisace
týče, možno vymeziti asi takto: „Voskotvorné buňky sjednotily se ve
větším anebo menším množství k tvoření složitého útvaru v podobě
nádoru, nebo váčku, více méně hluboko do dutiny tělesné ponořeného,
jehož sekreční produkty vyváděny jsou na vnějšek pouze jediným
společným vývodem.
Za první příklad sloužiti mohou t. zv. voskové „pory“ u Coc-
cidů hojně rozšířené („Wachsporen“) a jejichž morfologii poněkud
obšírněji podává Mayer u Coccus cacti.
Každý por začíná silnějším prstýnkem ze žlutého chitinu tvoře-
ným. Do vnitř integumentu tvoří trichtýřovitou prohlubeninu, jejíž:
dno uzavírá membrána obyčejně s pěti výběžky (Vorsprünge Mayer).
Každému z těchto výběžků odpovídá potom lahvicovitä voskotvorná
buňka; a autor praví dále o buňkách těchto v „Zur Kenntniss von
Coccus cacti v Mith. aus d. zool. Stat. zu Neapel“, pag. 512.: „In
der Regel sind also 5 solche Zellen als Gruppe beisammen (Fig. 5.) und
bilden mit ihren verschmolzenen Hälsen einen gemeinschaftlichen Aus-
fürgang, der bei allen Thieren ein beträchtliches Stück weicheres
Chitin durchsetzten muss, ehe er an die membran gelangt.“
Z každého „poru“ potom soudobně vzniká tolik nití, kolik vý-
běžků má zmíněná basální membrána a zároveň kolik buněk pod
každým porem leží. Z tohoto posledního znaku jest viděti, že tyto-
„pory“ tvoří jakýsi přechod mezi voskotvornými poli a složenými
žlázkami. 1,
Buňky tvoří tu sice složitý útvar „Gruppe“, jemuž odpovídá.
společný vývod, trichtýřovitá prohlubenina. Basälni membrána však
rozdělena právě v tolik výběžků „Vorsprünge* kolik jest buněk,
O voskotvornych žlazách hmyzu. 29
a rovněž také nití porem vychází soudobně tolik, kolik jest
buněk.
Jelikož tedy každá jednotlivá buňka v tomto jinak složeném
útvaru funguje samostatně, mohli bychom tyto Wachsporen i zařa-
diti pod oddělení voskotvorných polí.
Podobně složené žlázky pory nalezl jsem i u „Pseudococcus aeseuli“
Zde roztroušeny jsou hlavně na břisní straně těla. V hlavních rysech
shoduje se podoba jejich s tím, co podává Mayer o porech u Coccus
cacti, a obměna spočívá pouze v tom, že chitinová membrána, na
bási zmíněné prohlubiny, vystupuje na vnějšek v 6 dutých výběžků,
majících podobu komolých kuželíků. Jeden z nich má čistě centrální
polohu a ostatních pět jest sestaveno radiálně na stěnách prohlu-
biny. Buněk, jak někdy jsem mohl zjistiti jest pod tímto „porem“
zde 6 a týž počet nití vychází z něho najednou na vnějšek.
Za druhý příklad složených žlázek podám voskotvorné ústroje
fungující v larválních štítcích u Aleurodes chelidonii. Nasoxov v často
citované práci praví, že u larev Aleurodes chelidonii tělo opatřeno
jest na svém obvodu voskovým lemem, složeným ze samých válečků,
solidních, nasedajících na zvláštní bradavky chitinové, které sestaveny
jsou na periterii štítkovitého těla rovněž do jediné řady. Srovnävä
toto zařízení s podobným u Cerataphis betulae, ale upozorňuje na ten
rozdíl, že zde u tohoto zástupce jsou to duté trubičky, které tvoří
zmíněný lem, kdežto u larev Aleuroda chelidonii jsou to naopak so-
lidni voskové válečky.
Na konec pak této kapitoly jednající o voskových žlazkách
Aleurodidů přiznává se autor, že poměry voskových žlaz u larev této
čeledi zůstaly mu neznámými. Mné podařilo se na řezech vyšetřiti
poměry voskotvorných zařízení u larev druhu Aleurodes chelidonii.
Na praeparátech nacházel jsem vždy v larválních štítcích prvních
stadií žlázky dvojího druhu. Jedny, uložené na břišní straně štítků,
v podobě dosud nízkého epithelu (Tab. I., Fig. 9, z. ž. p.), základy
to budoucích imaginälnfch voskotvorných polí, jichž morfologii jsem
již dříve vylíčil. Tyto nízké a spíše kubické buňky v larválních
štítcích ještě neprovozují funkci sekrece. Nedovoluje ani silná lar-
vální pokožka, v těch místech docela homogenní, vycházení nějakého
sekretu na vnějšek. ;
Druhý druh žlaznatých ústrojů, v larválním štítku přítomných
a také fungujících, jsou již skutečně složené žlázy. (Tab. I., Fig 9.
L. 2. a Fig. 10.) Chitinové vývody jejich, které mají spíše podobu
30 -© XXV. J. Stehlík:
prstu ku spodu štítku poněkud zahnutého, než bradavky, (jak Na-
soxov míní) uspořádány jsou, jak svrchu připomenuto, jako nepře-
tržitý jednořadý lem; táhnoucí se na celé periferii plochého štítku-
Tvořeny jsou ze světlého chitinu a silné larvarní kutikuly, a na
svém vnějším konci znamenány temnou skvrnou podoby nehtu. Pod
každým takovýmto vývodem sedí 8 až 10 voskotvorných buněk
značně protáhlých do dutiny tělesné, sjednocujících se k tvoření
jednotného, složitého, dosti objemného nádoru. Buňky jednotlivé splý-
vají téměř po celé délce, a individualita jejich jest patrna pouze na
samém polovypuklém polu, kde přicházejí ve styk s plasmatickými
výběžky tukového tělesa.
Na tento pol posunuta jsou také jádra jejich. Žlázky tyto
v posledním stadiu před vylíhnutím imaga mizí beze stopy, a v těch
místech zakládá se normální nízká imaginälni hypodermis, produku-
jící tenkou chitinovou kutikulu.
Do této skupiny zařazují dále zajímavé voskotvorné žlázky, které.
se vyskytují a jež jsem prozkoumal u © Pseudococcus aesculi (Cocci-
dae). Roztroušeny jsou u tohoto zástupce čeledi Coccidů nepravi-
delně na celém hřbetě a hlavně však na bocích tělesných. Můžeme.
rozeznávati mezi nimi 2 modifikace, lišící se navzájem velikostí ob-
jemu (jedny 2krät tak mohutné druhých) a dále i malou odchylkou
ve stavbě chitinových vývodů. Jinak co se histologického složení
týče, se od sebe tyto 2 modifikace nijak neliší.
Ústroje tyto mají podobu, abych tak řekl, váčků daleko do du-
tiny tělesné pod niveau nízké hypodermis posunutých. — Jak vidno.
z Tab. II., Fig. 10. spojeny jsou S vnějškem pomocí dlouhého a ob-
jemného vývodu chitinového, rourkovité podoby, který prošed nejprve
silnou chitinovou kutikulou, nad tuto na povrchu ještě dosti vysoko
se zdvihá a otvírá se na svém konci poněkud züZenym ústím na
vnějšek. Tento, venku vyčnívající konec vývodu, obehnán jest tenko-
těsnostěnou pochvou, která tvořena jest okolní, kolem něho se zdvi-
hající kutikulou. Tato pochva na své bási od stěny vývodu značně
odstává, sbližuje se s ním ponenáhlu postupem k jeho vnějšímu ter-
minálnímu konci, pak s ním konečně splývá a tvoří společný ostrý
tmavě označený okraj vnějšího ústí. Krátce řečeno, má tento útvar
povahu chitinové dupplikatury.
O voskotvorných žlazách hmyzu. 31
„Ve znaku, který nyní podám, se vývody obou modifikací těchto-
složených váčkovitých žlázek rozlišují. Kdežto zmíněná pochva ob-
klopující konec vývodů méně objemných .Zläzek, jest úplně hladká,
vyzbrojena jest tato u druhé modifikace žláz zvláštními Stetinkami.
(Tab. II., Fig. 10.) Jsou přítomny v každém případě v počtu 4 a
vzdáleny od sebe konstantně o úhel 90°. Jak z řezu patrno, tvo-
řeny jsou stěnou pochvy a směrem svým kolmo orientovány k jejímu
povrchu. Na tenkých 4 mikronových řezech a při silných distinkcích
optických (apochr. apert. 1:30 a komp. ok. 4.) jevila se stavba těchto
štětinek býti obdobnou stavbě smyslových štětin, jaké jsem popsal
na voskotvorných polích u larev r. Scymnus. Zda jsou duté neb so-
lidní nemohl jsem ovšem na určito rozhodnouti. S bezpečnou jistotou
mohu však tvrditi, že jsou opět charakteristicky vkloubeny do poch-
vičky objímající jejich basi, zde ovšem velice nizounké. V místech
tohoto vkloubení pozoroval jsem často zakončení silně impraegnujícího
se vlákénka vinoucího se prostorem mezi pochvou a stěnou kanálku
vývodného, a mizícího v dutině tělesné. Ačkoli pro minutiesnost
a šikmou orientaci těchto poměrů nebyl jsem s to sledovati celý prů-
běh vlákénka, aniž nalézti jeho původ, přece zajisté oprávněno jest
souditi na základě analogie, že tyto štětiny jsou chitinovým zakon-
čením smyslových buněk, a zmíněné vlákénko pak pokračováním di-
stálního výběžku jejich.
Zajímavým jest uložení smyslových štětinek na vývodech žlaz,
ukazující opět asi na vzájemnou kontinuitu mezi funkcí žlázek a
těchto smyslových zařízení.
Histologické složení žlaznatých váčků.
Na proximálním konci vývodného kanálku připíná se žlaznatý
váček, který, jak již podotknuto, u té modifikace žlaz, která na.
vnějším konci vývodu postrádá smyslových štětinek, má asi poloviční
objem proti modifikaci druhé.
Podoba a složení jeho jest však u obou modifikací úplně to-
tožná. Bývá zřídka pravidelně kulovitý, obyčejně více méně shora
ke dnu sploštělý, spíše nepravidelně oválný. Jest vždycky dokonale
uzavřen a na povrch pokryt tenkou pelikulou. Skládá se, jak ve
většině případů jsem pozoroval, obyčejně ze 13 buněk, při čemž
jedna, která se patrně nezúčastní funkce sekreční, má docela odliš-
nou podobu i polohu od ostatních /2 buněk voskotvornou funkci vy-
39 XXV. J. Stehlík:
konávajících. Umistena jest na vrcholu váčku, obráceném k chiti-
novému integumentu, a plasma její objímá kolem dokola vývodný
kanálek vstupující právě v tom místě do nitra Zlaznatého útvaru
(Tab. II., Fig. 8. a Fig. 10.). Na plasmu této buňky upínají se potom
mohutné žlaznaté elementy váček skládající. Jsou sestaveny oby-
čejně, jak z obrazce patrno, do pravidelné rozetty.
Plasmou svojí těsně se dotýkají, takže těžko lze stanoviti přes-
ných hranic jejich.
Struktury plasmatické jednotlivých buněk byly velice zajímavé
a objevovaly se konstantně na každém řezu tímto žlaznatým útvarem.
Jedna buňka, jak vidno z Tab. II., Fig. 9. a 10., obyčejné velikostí
nad ostatní značně vynikala, a plasma její vykazující silně alveo-
lární strukturu po zbarvení Heidenhainským haematoxylinem nabita
byla silně impraegnovanymi zrnky spojujícími se na mnohých mí-
stech až k celým skoro homogenním tmavým massám.
Plasma ostatních buněk jevila se na řezech obyčejně prostou-
pena jemnými kanálky postupujícími často až k jádru, a dále i vedle
jádra, a vyúsťujícími na opačném svém konci do společné dutiny
váčku (Tab. IT. Fig. 9. a 10.), do které otvírá se také spodní konec
vývodného chitinového kanálu.
Probral jsem tedy jednotlivá oddělení voskotvorných ústrojů a
nastínil jednak na základě mně přístupné literatury, jednak dle mých
vlastních pozorování obraz morfologie těchto apparátů.
Pristupuji nyní k druhé části této práce, ve které, jak na po-
čátku jsem také již předeslal, podám nejprve příspěvek k poznání
činnosti žlázek nebo také vývoje voskové hmoty.
Vývoj voskové hmoty.
Většina autorů, kteří se zabývali histologickými poměry vosko-
vých žlázek, uvádí, že v obsahu jich nacházejí se kanálky, nebo du-
tinky kanälkovite, vyüstujici na bäsi chitinových vývodů. Tak na př.
List u Orthezia cataphracta, pag. 222.: „Am halsartigen Theile der
Zelle konnte ich manchmal im Inneren kanalartige Aushöhlungen
sehen, die mir den Eindruck machten, als ob ein Theil des Inhaltes
ausgestossen wurde. An Isolationspraeparaten aus Alkohol schien
mir an manchen Zellen am halsartigen Theile ein Porus vorhanden
zu sein.
O voskotvornych žlazách hmyzu. 33
Něco podobného pronáší 1 Wırzaczın a Nasonov o voskových
žlazách Aphidů. Tak Wrrraczm (Anatomie der Aphiden, pag. 13.):
„Jeder Drůsenschlauch besitzt deutlich ein cylindrisches Lumen“ a
podobně Nasovov o voskových žlazách Schizoneura lanigera (»Boc-
ROBNA eJe3H<, pag. 84.) praví následující: »BR TbIb RIBTKK HAÓTO-
NOPTCA .... A TAEKC TONOCTH, NMOMBHAMWIIHACA TIABHAMB 06pa-
30MB BB TOMB KOHIKB KAbTEH, ROTOPDNŮ NpmAeraeTb Kb KYTUKYINĚ,
H BEPOATHO, COTepRamma cCerperTp,“ a dodává tedy ještě na tomto
místě, že ony dutiny obrácené ke kutikule podle všeho asi obsahují
za živa voskový sekret. Stejným způsobem vyjadřuje se i WrrLaczrn
o těchto dutinkách ve voskových žlázkách u Psyllid v „Anatomie
der Psylliden“ pagina 583.): „Von demselben aus (totiž von dem
Kerne) kann man an frischen Präparaten bis zur Mündung einen
hellen Streifen ziehen sehen, welcher von dem feinkörnigen Proto-
plasma des Zellkörpers umgeben wird,“ a dále o žlaznatých buňkách
vylučujících jeho t. zv. „Wachshaare“ na pag. 586: „Die betreffenden
Zellen weisen, ähnlich wie ich dies für die Haare der Aphiden bil-
denden Zellen nachgewiesen habe, im frischen Zustande einen ver-
hältnissmässig grossen Hohlraum auf, welcher vielleicht mit Sekre-
tionsflüssigkeit gefüllt ist“ etc.
K těmto údajům přidávám svoje pozorování na voskových žla-
zách Aleurodes chelidonii, která přispějí k řešení otázky činnosti
voskotvorných buněk a sekretu. Jako nikomu z předchůdců mých,
tak ani mně nepodařilo se na řezech uchovati voskovou hmotu in
statu nascendi v těle žlaznatých buněk z toho jednoduchého důvodu,
že nebyl jsem s to nalézti vhodné fixaže, ve které by se tato hmota
nerozpouštěla a zároveň tělo buněk náležitě fixovala. Za to pozoro-
val jsem v plasmě žlaz u jednotlivých individuií zajímavé struktury,
jež poukazují zřejmě na pochod, jakým se béře sekreční činnost.
Na některých seriích plasma buněk byla úplně homogenní, jemně
zrnitá, a prostoupena malými zrnky i silnějšími krátkými vlákny bar-
vícími se silně haematoxylinem. Nejvíce nakupeny byly tyto ele-
menty až na samém polu žlázek za jádrem, kde žlázky přicházely ve
-styk s plasmatickými výběžky tukového tělesa. Ve většině ostatních pří-
padů, ovšem jen na řezech přesně kolmo ku směru vývodů vedených,
objevovaly se v plasmě žlaz zřejmé kanálky, o stěnách nerovných,
tvořených jemně zrnitou okolní plasmou, a které vyúsťovaly na svém
vnějším konci do lumina cylindrických vývodů. "Tyto kanálky byly
na některých seriích docela kratinké, končíce slepě v bezprostřední
blízkosti chitinového pokryvu, jinde byly delší, a zvlášť u jednoho
Věstník král. české spol. náuk. Třída II, 3
34 XXV. J. Stehlík:
individua objevovaly se v tak nápadném rozvoji (Tab. I., Fig, 6), že
probíhaly celou délkou buňky až k jádru a pokračujíce i v plasmě
vedle jádra, končily slepě skoro až na samém opáčném polu buňky.
Tyto struktury dají se zachytiti, jak bylo již svrchu řečeno, pouze na
přesně kolmo ku směru vývodu vedených řezech, při poněkud šikmé
orientaci nože jeví se proříznutá lumina kanálků a stěny jich jako
drobné vaknolky prostupující plasma buněk. Přesná orientace zmí-
něných kanálků, různá délka jich u jednotlivých individuí, a případy,
ve kterých plasma žlázek byla úplně homogenní při stejné fixaži, a
vždy při stejné době fixování jsou okolnosti, které vylučují naprosto
možnost považovati vylíčené struktury za artefakt a naznačují spíše,
jakým asi pochodem děje se sekrece voskové hmoty.
V plasmě původně homogenní tvoří se totiž během činnosti
žlázek kanálek, v němž nashromažďuje se vosková hmota v tekuté
formě a snad v podobě kapek, jak naznačují přerušované a nerovné
stěny a ta tlačí se potom luminem chitinového vývodu na vnějšek.
Kanálky rostou postupem sekrece, až provrtají téměř celé tělo buňky
a dosahují jádra i hlouběji. (Tab. I., Fig. 6.)
V tom stadiu asi (jak nasvědčují individua, u nichž plasma žlá-
zek byla homogenní) nastává nové dosazení plasmy v buňce, a celý
průběh, tvoření se kanálků, může se opakovati znova. Činnost tato
byla by tedy periodická. Délku periody a detaily tohoto pochodu
bylo by velice těžko vystihnouti, poněvadž není možno si zaopatřiti
stadia, co se pokročilosti sekrece týče, přesně za sebou následující.
Podobné kanálkovité struktury, jaké jsem podal na Zlazäch Aleuroda
chelidonii, pozoroval jsem, ovšem v daleko menším měřítku, a proto
daleko nejasněji, i u larev Scymna 1 na voskotvorných buňkách sklá-
dajfeich váčkovité žlázky Pseudococca aesculi.
U tohoto posledního vosková hmota tvoříc se patrně v tekuté
formě v zmíněných kanálcích (o kterých jsem se při popisu váčků
iž zmínil), svádí se do společné dutiny žlaznatého váčku, a vychází
jpotom popsaným vývodným kanálkem na vnějšek.
Ku konci chci ještě upozorniti na zajímavý rozdíl, jakým se
vyznačují voskotvorné buňky Aleuroda chelidonii a larev r. Scymnus
proti žlaznatým buňkám u většiny zástupcův podřádu Phytophthires.
Jak se v literatuře uvádí tam vždy každé jednotlivé žlaznaté
buňce odpovídá pouze jediný «hitinovy vývod (ať už jest to Borste,
peli, filiere, neponopoun, mepoxeronn, Vorsprung na membraně „poru“,
polygonales Feld, eliptische Verdickung a t. d.). Z toho důvodu uvádí
se v každé žlaznaté buňce pouze jediná dutina anebo jediný kanálek
O voskotvornych žlazách hmyzu. 35
vyúsťující do vývodu. Rovněž i při sekreci vylučována bývá samo-
zřejmě těmito buňkami pouze jediná nit nebo až jediná trubička.
U Aleuroda chelidonii nap.oti tomu každé žlaznaté buňce pole odpo-
vídá 60—70 cylindrických vývodů, au larev a Scymnus pak vývodová
bradavka obsahuje 6 až 10 zmíněných kůželů. Proto také u těchto
žlázek objevuje se v plasmě větší počet kanálků, a sice tolik, kolik
jest vývodů, a soudobně vypocuje se i na vnějšek tolikéž samostat-
ných voskových nitek. Každá buňka tu tedy vykoná vlastně složitou
fysiolosickou funkci.
Jak vychází vosková hmota chitinem na vnějšek.
Sporná tato otázka, jak dostává se voskový sekret chitinovým
integumentem na vnějšek, jest v literature řešena dvojím způsobem.
Větší část autorů (Gecexpauer, Last, Craus, Wirvaezın, Nüssuıs) za-
stává stanovisko, že chitinový integument v místech žlázek opatřen
jest skutečnými otvůrky nebo otevřenými kanálky, kterými voskový
sekret direktně na vnějšek vychází. Druhá strana autorů, jimž v po-
předí stojí hlavně Mayer a Nasovov, hájí stanovisko opačné, že totiž
produkty voskových žlázek prolínají na vnějšek chitinovou membrá-
nou, aniž by v ní existovaly nějaké skutečné otvůrky nebo otevřené
kanálky. Tak ku př. List, ačkoli nevyznačuje otvůrků na konci vý-
vodných štětinek „Borsten“, píše přece o Orthezia cataphracta pag.
215: „Die Borsten. . . sind hohle. . . und mit einer Oeffnung
nach aussen mündende Chitingebilde“ a na jiném místě pag. 214:
„Die aus den Zellen ausgeschiedene Masse nimmt ihren Wee durch
die Löcher des Chitinpanzers, gleitet durch die hohlen Borsten durch,
und sammelt sich auf der äusseren Oberfläche an. Wenn man dün-
nere Stellen von in Glycerin aufgehellten Rückenschildern beobachtet,
so kann man ganz kurze manigfach gewundene Fäden bemerken, die
in ihrer Dicke dem äusseren Borstenloche entsprechen.“ Gegenbauer
v Grundzüge der vergleichenden Anatomie 2. Aufl. 1870 pag. 357
praví © voskových žlázách včely: „Polygonale Felder tragen die
Oeffnungen . . . feiner Porenkanále, in welche. . . . dicht an ein-
ander gereihte cylindrische Drůsenzellen ausmůnden.“ Craus rovněž
ve své práci: „Über die wachsbereitenden Hautdrüsen der Insekten
(Dle referátu o této práci obsaženém jednak v MavERově práci „Zur
Kenntniss von Coccus cacti* a Nasovova „Bockosna xexe3n“ uvádí
y chitinovem integumentu skutečné otvůrky, kterými sekret direktně
3%
36 XXV. J. Stehlík:
se ubírá na vnějšek a praví specielně o chitinu voskových žlázách
včely pag. 69 (obsaž. v práci Meyrově „Zur Kenntniss von Coccus
cacti* pag. 910), že obsahuje „sehr feine (mit Hilfe des Hartnack'schen
Immersionssystemes 9 nachweisbare) dichte Punktirung, welche auf
das Vorhandensein unzähliger Porenkanälchen hinweist.“
Witlaezil sám nevyjadřaje se určitě o této sporné otázce, ačkoli
jinak, jak z prací jeho vysvítá, přijímá o voskotvorných žlázkách ná-
zory Clausovy. Zur Anatomie der Aphiden“ pag. 12. praví následovně
o membránkách kryjících voskotvorné buňky mšic: „Die zarten manch-
mal. . . chitinhäutchen dieser Felder lassen die Wachstheilchen hin-
durch treten“.
Při projednávání voskových ústrojů Psyllid a Coceidü nechává
Wirzaczi tuto otázku docela stranou. Z novějších autorů jest to
konečně Nossriv, a nejposledněji Dreyling, kteří zastávají názor, že
voskové sekrety otevřenými cestami vycházejí na povrch kutikuly. Tak
NusstiŇ. o chitinovém pokryvu voskotvorných polí u r. Mindarus
(Koch.) „Zur Biologie der schizoneuriden Gattune Mindarus Koch.:
Biol. Cantralbl: Bd. XX. 1900 pag. 481—482: „Die Cuticula, welche
das Drüsenfeld überzieht . . . ist von äusserst feinen, nicht deutlich
erkennbaren Poren durchbrochen® . . .a dále: „Die Wachsmasse
wird gleichsamm durch die Cuticularporen durchfiltriert (durchge-
presst) . . ..“ Nejposledngji, ale také nejurčitěji se v tento smysl
vyjadřuje konečně Drevuıse v cit. práci o voskotvornych orgánech
žijících včel: „Die wachsbereienden Organe bei den gesellig lebenden
Bienen.“ Zool. Jahrbücher Bd. XXII, pag. 310 v kapitote jednající
o porech v chitinu.
Na tomto místě probírá nejprvé názory některých autorů vše-
obecné o přítomnosti porů v chitinové kutikule artropodů (Levora),
SCHNEIDER, HOLMGREN. DIEDERMANN) a na konec jako resultát předešlého
pronáší tento úsudek: „Das Vorhandensein von Poren in der Chitin-
haut vieler Insekten steht also ausser Zweifel, und es fragt sich nun,
ob solche auch an den Spiegeln der Bienen nachweisbar sind.“
A k této otázce odpovídá potom rovněž kladně o něco dále na pag.
312 slovy: „Nach meinen Beobachtungen sind nun tatsächlich Poren’
vorhanden, sie durchsetzen in annährend gleichen Abständen die ganze
Chitinmasse, und verlaufen in senkrechter Richtung zur Fläche, also
parallel.“ A podobného mínění jest autor i o chitinové kutikule, po-
krývající žlaznatá pole Melipon, jak svědčí o tom výrok jeho pag.
321: „Betrachtet man einen Segmentabschnitt der ersten Species von
der Fläche, so erblickt man schon bei mässiger Vergrösserung zahl-
O voskotvorných žlazách hmyzu.
©2
=]
lose dunkle Pünktchen auf hellerm Grunde. An senkrecht zur Fläche
geführten Schnitten sieht man aber dicht nebeneinander gelegene
helle und dunkle Linien abwechselnd das Chitin durchsetzen, die
hellen Linien sind immer. . . . die Frage, welche von den beiden
Linien als Poren anzusprechen sind, möchte ich nach meinen Beo-
bachtungen dahin beantworten, dass es sicher die dunklen sind,
denn nur in diese ist der Farbstoff öfter eingedrungen.“
Proti tomuto názoru uvedu nyní některé úsudky druhé strany
autorů, kteří popírají existenci skutečných otvůrků neb kanálků. Tak
ku příkladu Mayer velice příkře staví se v této sporné otázce proti
Clausovi, jak vysvítá z výroků jeho v „Zur Kenntniss von Coccus
cacti“ pag. 510 o voskotvorných žlázách včely: „Ich selber habe
lange Zeit nicht recht an die Durchlássigkeit des Chitins fůr Wachs
in flüssiger Form, oder in statu nascendi, glauben wollen, habe ich
aber durch Autopsie davon überzeugt, dass thatsächlich bei Apis keine
eigenen Wachsdrüsen mit Poren vorhanden sind, sondern, dass an
den betreffenden Stellen der Bauchwand die sonst ganz niedrige Hy-
podernis sehr dick ist (Fig. 4e und Fig. 4A) und aus Zellen in
Form sechsseitiger Prismen besteht, sowie, dass das Chitin absolut
keine Poren besitzt.“ A podobného mínění jest i o voskové sekreci
na žlázkách Coceus cacti.
Jak jeho „Wachshaare“ tak i t. zv. „pory“, o nichž svrchu
byla řeč, nemají žádných skutečných otvůrků na vnějšek ústících a
jak u prvních (pg. 511: „Das Wachs trete hier aus also wiederum
durch eine Membran ohne sichtbare Poren“), tak i o druhých vývo-
dech t. zv. „porech“ tvrdí proti Clausovi, že jsou „zweifellos ge-
schlossen“, a „nirgendwo Oeffnungen zum Austritt vorhanden sind“;
a däle pag. 513. „sie hätten mir (die Oeffnungen) auf den Schnitten
(bis zu 3 u herab) nicht entgehen können, und sich an den ganzen
aber passend gefärbten Chitinhäutchen verrathen müssen.“
Stejného mínění s Mayerem jest i ruský autor HacouoBe, který
existenci skutečných otvůrků na chitinových membránkách nebo vý-
vodech jak »neponopoumaxb<, tak i »HepoxeTOnuTaxb«, se vší rozhod-
ností popírá.
Pravft v práci své o membränkäch, pokrývajících žlaznatá pole
mšic pag. 83: »K1aycs (1) JyMATb, UTO V TAC HA HAXB HAXOJATCA
IOPH yepe3b KOTOPHA BOCKOBUJIHHOE BĚMCCTBO BRIXOJJUTB HADYKY,
HO KAKb MOÆHO YOPAATECH Ha Pasptaaxs, 3]LBCP BB RYTAKYTÉ He
UMĚETCA HHRAKUXE OTBEPOTIŮ.“*
38 XXV. J. Stehlík:
V této sporné otázce stavím se rozhodně k názoru první části
autorů, hájících názor, že existují otevřené cesty v chitinovém po-
kryvu, jimiž voskové produkty direktně na vnějšek se ubírají. U všech
tri zástupců, jak u © Aleuroda chelidonii, tak larev Scymna i Pseu-
dococca aesculi jsou vývody voskových Zlaz na vnějšek otevřené.
U Pseudococca aesculi bylo velice lehké a dalo se snadno i na dosti
silných řezech (5 u) zjistiti, že zúžený konec objemného kanálku (jistě
Dkrát tak silného vývodů žlázek i u Aleuroda chelidonii larev Scymna)
vyúsťuje na vnějšek zřetelným kruhovitým otvůrkem. Daleko obtíž-
nějším objektem byly však v tomto smyslu pro svoji nepatrnou veli-
kost vývody žlázek druhých dvou jmenovaných zástupců.
Zde ku konstatování tohoto faktu bylo třeba velice slabých 3 mi-
kronových řezů a silné optické distinkce, jakou mi poskytoval objectiv
appochr. appert. 1:30 a komp. ok. 4. Za těchto disposic podařilo se
mi konečně u Aleuroda chelidonii na konci popsaných cylindrických
vývodů zjistiti přítomnost nepatrných otvůrků, zjevných však pouze
při určitém otočení mikrometrického. šroubu. Při hlubším nebo vyšším
otočení objevuje se nám vždy okraj ústí vývodů, tak že se při ne-
dosti bedlivém pozorování zdá, jako by konec vývodů byl přepnut
tenkou do vnitra vývodu dolíčkovitě proláklou chitinovou membránkou.
(Jak kresleno také na Tab. 1. Fig. 6.) U larev Scymnusa vychází,
jak svrchu řečeno, voskový sekret na povrch dvojím druhem chitino-
vých útvarů. Jednak jsou to normální bradavky, roztřepené ve více
vývodných kůželů, které pokrývají žlaznatá pole všech segmentů a
a na druhém místě jest to homogenní chitinová deska, ležící na seg-
mentu nesoucím první pár noh, a na které rovněž děje se sekrece
voskové hmoty. Poměry vývodných útvarů prvního druhu daly se
nejlépe sledovati na bradavkách uložených ve středu každého pole,
obklopující skupinu silných smyslových štětin.
Zde chitinová kutikula jest silně prostoupena pigmentem, tak že
na přesně kolmých řezech, jak patrno z Tab. II. Fig. 5a a 5b velice
jasně odrážela se světlá lumina vývodných kůželíků od tmavých někdy
až černých stěn. Rovněž obě ústí, jak vnitřní, poněkud Širší, proti
žlaznatým buňkám obrácené, tak i poněkud užší vnější ústí byly na
útvarech v těchto místech uložených docela patrné na druhém útvaru
chitinovém, na zmíněné silné desce, vychází voskový sekret asi podob-
ným způsobem na vnějšek, jak popisuje DreyLıns u voskových žlaz včely.
Jak z tenkých 3 w k povrchu kolmo vedených řezů patrno, pro-
bíhá celou tlouštkou desky nesmírné množství paralelních kanálků, vy-
vádějících patrně voskovou hmotu ze žlaznaté hypodermis na vnějšek.
O voskotvornych žlazách hmyzu. 39
Podobně zařízeny jsou i prstovité vývody na složených žlázkách fun-
gujicich v larválních štítcích Aleuroda chelidonii. I zde, ovšem s da-
leko většími obtížemi podařilo se mi zjistiti existenci tenounkych
světlých paralelních kanálků „Porenkanálchen, (Deyuıss), jichž celý
průběh dal se sledovati jen na řezech, vedených přesně rovnoběžně
ku směru vývodu. (Tab I. Fib. 10.) Vnější ústí kanálků, které na-
lézá se na zúženém konci vývodu, nemohl jsem zde náležitě vysti-
hnouti, asi z toho důvodu, že lumina kanálku v tom místě se právě
značně ztenčují. Mnou uvedená fakta zajisté dostatečně přispívají
k rozhodnutí sporné otázky o procházení voskové hmoty chitinovým
integumentem ve prospěch první části autorů, hájících názor, že vo-
skové sekrety vycházejí na vnějšek otevřenými cestami, ať už jsou to
„zvlášť stavěné vývody chitinové, nebo kanálky „Porenkanälchen“ pro-
stupující chitinovou membránu, která pokrývá voskotvorná pole.
Tvar voskových sekretů.
Produkty voskových žlaz uváděny jsou v literatuře všeobecně
asi ve 3 hlavních tvarech. Jako niti, solidní nebo duté, potom tru-
bičky, anebo solidní forma této druhé modifikace, tedy jakési válečky,
a konečně útvary, které bychom označili jako plástynky. Tvar nití
mají na příklad voskové sekrety u mšic. Wrruaczın u r. Pemphigus
uvádí produkty voskových žlaz pod názvem „Wachsfáden““ a praví
o nich, že jsou duté, a že všecky niti na jednom políčku vyloučené,
spojeny jsou z počátku ve svazek, čím výše však rostou, tím více od
sebe se rozstupují a tvoří potom závoj halící tělo zvířete. Dle Na-
sonova (u Schizoneura lanigera a Schizoneura ulmi) vždy jedna žlaz-
natá buňka pole vylučuje na svém vývodu »1eponopomTy« pouze je-
dinou nit, která vzniká tím způsobem, že voskové látky, na vnějšek
vycházející naplní z počátku dno vyhloubeného »meponopomnmy«,
ztvrdnou na ploše jeho v podobě okrouhlé destičky, která během stálé
sekrece buňky do výše roste a přechází konečně v naznačený tvar
niti. Poněkud obšírněji popisuje Nusszix produkty voskotvornych
buněk u r. Mindarus (Koch.) Biol. Centralbl. Bd. XX. 1900. pac. 482.
Dle tohoto autora rovněž každá buňka pole vylučuje vždy pouze je-
dinou nit, na jejíž periferii význačná jest jakási hustší plášťová vrstva
„dichtere Mantelschicht'“, která zvlášť dobře je rozeznatelna při pro-
niknutí niti alkoholem. Autor vyjadřuje se o této vrstvičce na pag.
482 (Biolog. Centralblatt Band XX, 1900) následovně: „Diese
40 XXV. J. Stehlík:
Schicht ist aus einzelnen Fäden zusammengesetzt, die am freien
Ende etwas verdickt sind, und hier durch eine leichte Ringwulst
am Ende des Gesamtsfadens erzeugen.“ Uvnitr niti pod touto plá-
šťovou vrstvičkou není dle autora společného lumina, nýbrž mezi
vláknitou hmotou sekretu táhne prý se větší počet vzduchem naplně-
ných jemných kanálků.
V alkoholu zdají se niti tyto pod mikroskopem jasné, jemně
pruhované, kdežto po vypaření jeho ihned ztemní a dle slov autora
„ohne dass es dem beobachtenden Auge gelingt, einzelne Cutatropfen
eintreten, oder Luftsäulen entstehen zu sehen, wie soust in mikrosko-
pischen Röhren.“ A o složení nítě praví NossLın následující. „Die
Zusammensetzung des Wachsfadens aus feinen Fädchen lässt sich
durch Deckglasdruck nachweissen, in welchem Falle nicht selten das
Ende des Fadens in ein feines Strahlenbündel aufgelöst wird.“ Ve
tvaru nití formovány jsou dle Wrrvaozına i produkty voskotvorných
buněk, skládající žlaznatá pole poblíž řiti uložená u larev a dospě-
lých samičích imag Psyllid. Autor blíže tyto sekrety nepopisuje, ale
charakterisuje podobu jejich názvem „dünne Wachsfáden“. Těmto nitím
však podle něho jsou velice podobna tenká vosková vlákna, která
roztroušena jsou na hřbetní straně, hlavně abdominální části těla
larev některých Psyllid a ku kterým však autor nemohl nalézti žlaz-
natých buněk. A o těchto poznamenává ve spise Anatomie der Psyl-
liden z. w. Z. Bd. XLII. pg. 584 následující: „Diese Fäden sind
meist stark gekráuselt, von wolligem Aussehen, und bilden, theilweise
zerrieben, einen Wachsüberzug, besonders an den seitlichen Partien
von Abdomen und Thorax (Fig. 6), so dass das Thier wie bestäubt
erscheint.“
Ve tvaru nití popisuje dále Lrsr voskové sekrety u Orthezia
cataphracta a Sunc u Ortheziola Vejdovskyi (Coccidae). Dle Lisra
splynutím a spletením těchto nitek, pro něž užívá autor výrazu
„ganz kurze, oft mannigfach gewundene Fäden“, tvoří se na těle to-
hoto zvířete voskové štítky, které pokrývají tělo jako pevný pancíř,
a u samiček na zádi těla tvoří se ještě u voskových nitek zvláštní
vak, „marsupium“, v němž se mláďata pro první čas zdržují. List
v „Orthezia cataphracta“ pag. 214: „Die aus den Zellen (einzeligen
Drüsen) abgeschiedene Masse ordnet sich in solche Fäden, die als
solche auf dem Chitinpanzer aufgestapelt werden“ a däle: „Durch,
das Aneinanderfügen und -die Vorschmelzung dieser kleinen Fäden
kommen dann die einzelnen Schilder zu Stande.“ Podobně i Šulc
u Ortheziola Vejdovskyi: „O novém rodu a druhu červců (Coccidae)“
O voskotvorných žlazách hmyzu. 41
Věstník král. české společnosti nauk, 1894, str. 3: „Voskovitá hmota,
v podobě nitek z vývodů žlazových vynikající, splývá v desky, pyra-
midy, rohovité útvary — lesklé, skvěle bílé, dvěma žlutými páskami
opatřené “ A ty i u tohoto rodu tvoří na těle podobný pancíř a
u samiček rovněž marsupiální vak. Jinak produkty voskotvornych
žlaz u ostatních Coccidů formují se rovněž z velké části v podobě nití.
Tak Wrrzaczir při popisu vzniku hřbetního štítku u Aspidiotus nerii,
zonatus, spurcatus a u Leucaspis pini praví, že larvy v krátkém čase
po vylíhnutí vylučují voskovou hmotu a sice nejprv na předním, pak
na zadním konci, a konečně na celé periferii těla. A zrovna na to
praví v tomto pojednání: „Zur Morfologie und Anatomie der Cocci-
den“ pag. 158 následující: „Man findet meist bloss ganz dünne Fäden,
welche gewellt, gekräuselt, oder selbst ziekzackförmig gebogen er-
scheinen. (Fig. 2.) U Leucaspis nalezl autor na okraji těla také sil-
nější rovné niti, obsahující ve svém nitru velice úzké lumen. Nitky
pak spřádají se zde dohromady tak hustě, že tvoří jednolitý štítek,
větší než tělo, k němuž tento těsně přiléhá. Za příčinu tohoto pev-
ného spředení autor pokládá klikatý průběh nití. Rovněž i Reu při
popisu vznikání larválních štítků dorsálních u Aspidiotus perniciosus
v sdělení nesoucím nadpis: Über Schildbildung und Häutung bei
Aspidiotus perniciosus.“ (Comst. Zool. Anz, Bd. XXIII. 1900. pg. 503):
„Die Bildung des Dorsalschildes bezw. der Dorsalschilde beginnt mit
der Ausscheidung eines aus weissen gekräuselten Wachsfäden beste-
henden wolligen Flaumes ete. Dieser Flaum wird rasch dichter, bis
er sich. . . zu. . . dem ersten oder weissen Larvenschilde ver-
filzt.“ Jako resultät celého svého pojednání píše Reh toto, pag. 584:
„Um zusammenfassen, so haben wir also bei Aspid. perniciosus ver-
schiedene Schilde, den ersten oder weissen Larvenschild, den zweiten,
oder schwarzen Larvenschild, und den endgültigen Schild. Der erste
und der zweite bestehen nur aus Wachsfäden ohne Antheil einer
Larvenhaut, die sich erst am Aufbau des 3. Schildes betheiligt.“ Pod
tvarem nití uvádí i Mayer voskové sekrety u Coccus cacti a sice ro-
zeznává mezi nimi dvojí formu. Jedny z nich formovány jsou na jeho
t. zv. voskových vláscích „Wachshaare“, ty jsou delší, duté, a dle vy-
obrazení autorových, objímají na své bási chitinový vývodný vlas, a
dají se sledovati k samé bási jeho až k tenkému prstýnku, jímž tento
nasedá na povrch kutikuly. Za druhou formu nití považuje autor
sekrety, vypocené na druhých chitinových vývodech, t. zv. „porech“.
Tyto mají prý naopak podobu krátkých, zahnutých nití, o kterých
autor rovněž přijímá, že jsou duté.
42 XXV. J. Stehlík:
HacoHoB5 0 této vlastnosti nití v „porech‘ vyloučených pochybnje
a praví, že Mayer dle všeho asi chybil, když přijal, že tyto niti
v nitru svém osahují světlost, poněvadž jím prozkoumané krátké niti
červců byly vždy solidní. Naskytá se mi zde příležitost potvrditi
názor Mayerův. Prozkoumal jsem rovněž niťovité produkty „porů“
u Pseudococca aesculi a shledal jsem, že v nitru těchto i zde krát-
kých a zahnutých vláken vždy objevovala se zřejmá tenká lu-
mina.
Dle výroků Mavera, jak u mnohých jiných coccidů, tak i spe-
ciálně u Coccus cacti, samečkové prožívají svůj vývoj v jakémsi co-
conu, který na první pohled skládá se jenom ze spředených zmíněných
voskových nití, ve skutečnosti při bedlivějším prozkoumání podařilo
se autorovi zjistiti v obsahu coconu kromě voskových nití ještě pří-
tomnost cizorodých nití. Tyto poslední dají se lehce protähnouti a
mají dle Mayera ten význam, aby se na ně voskové nitě nalepovaly
a spřádaly k tvoření pevné schránky. U samiček tyto cizorodé niti
přítomny jsou též, ale v menším množství a hlavně na zadním konci
těla, a slouží k nalepování položených vajíček. Žlázy, vylučující tyto
niti jsou jiné podoby než voskotvorné a MAYEREm jsou uváděny pod
názvem „Klebdrůsen“.
Pod všeobecný tvar nití zařadím i produkty voskových žlaz
u dospělých © Aleurodes chel. i larev Scymnus subvill. a rovněž i à
Pseudococeus aesculi. U prvního, jak i HacoHoBs správně pozname-
nává, jsou to obyčejně krátké, zahnuté, někdy až i do spirály stočené
nitky neb 1 zrnka, která svým objemem odpovídají zevnímu ústí
chitinových vývodů žlázek. Jak v jednom případě (Tab. I. Fig. 11)
nalezl jsem na individuu přes noc v klidu chovaném na voskových
žlázkách nepatrný závoi z poněkud delších a rovnějších nití složený.
Tyto niti pak po celé délce byly lehce slepeny a na svém konci
třepily se v mnoho tenčích vlákének. Byly rozhodně solidní. Celé
tělo tohoto zvířete bývá voskovým sekretem jakoby jemně bíle po-
prášeno.
U larev Scymnusa produkují jednotlivé žlaznaté buňky voskový
sekret opět v podobě nití, nestejně tlustých, odpovídajících svým
objemem zevnímu ústí popsaných kuželů, z nichž skládají se vývodné
bradavky. Niti tyto jsou podobně jako u předešlého zástupce naprosto
solidní, dosahují však vždy značné délky.
Tvořeny jsouce jasnou světlo lámající voskovou hmotou, jsou po
celé délce vlnitě zprohýbány, dosti pružny a vláčny. Po celé své délce
O voskotvornych žlazách hmyzu. 43
splétají se na povrchu žlaznatých polí v tenčí i silnější snůpky a
proudečky, oplétají popsané smyslové štětiny, hlavně ty nejdelší, které
stojí v prostřed žlaznatých polí a pokrývajíce tak téměř celou hřbetní
stranu všech segmentů, kromě hlavy, tvoří elegantní bělostný závoj
halící téměř celý hřbetní povrch těla larvy. :
U Pseudococca aesculi máme trojí druh nitek. Jedny, o kterých
jsem se již svrchu zmínil, vypocovány jsou t. zv. „pory“. Druhé
produkovány jsou složenými žlázkami váčkovitými, ale modifikace první,
mající menší objem a jejichž vývody nejsou opatřeny smyslovými
štětinkami.
Tyto niti jsou opět duté, svou tlouštkou odpovídají vnějšímu
ústí vývodů žlázek, bývají však obyčejně delší a rovnější, než niti
vycházející z „porů“. Pozoroval jsem často na živých zvířatech, jak
tyto niti zasazeny jsou na své bäsi do ústí vývodu. Nejzajímavěji
však jsou utvářeny silné niti, secernované druhou modifikací složených
žlázek váčkovitých. Ty vynikají neobyčejnou délkou často i až 1 cm
i více a křehkostí. Po celé délce jsou rovné, nezakřivené. Objemem
svým odpovídají zase vnějšímu ústí vývodů žlázek, v němž, jak za
živa pod mikroskopem jsem pozoroval, bývají pevně zasazeny. V na-
padajícím světle krásně irrisují. Vysvětlení této vlastnosti podává za-
jímavé složení těchto voskových útvarů. Při silných zvětšeních po-
zoroval jsem na nich dvě vrstvy. Jedna, plášťová periferická jest
docela slabá a tvořena jest z jasné hmoty, průhledné, podobné asi
substanci, ze které sestávají niti vypocené buď z „porů“ nebo první
modifikace váčkovitých žlázek. Druhá vnitřní vrstva jest daleko sil-
nější, kompaktnější a vykazuje na první pohled šroubovité žíhání. Při
bedlivějším pozorování a hlavně na zlomeném místě niti konstatoval
jsem při silném zvětšení, že tato vrstva složena jest z více slepených
solidních vlákének velle sebe šroubovitě se vinoucích. Na zlomeném
místě niti se tato vrstva pod tlakem sklíčka snadno v zmíněná vlá-
kénka třepila. Uprostřed této vrstvy táhne se pak celou délkou niti
uzounké lumen.
Zdá se, že jest zajímavé složení těchto nití podmíněno asi ně-
jakou komplikací ve vnitru chitinových vývodů váčkovitých žlázek
(Tab. II. Fig. 10). Ač sebe bedlivěji a při nejsilnější optické distinkci
(obj. apochr. ap. 1:30 a ok. 4.) jsem poměry těchto vývodů pro Svoji
velikost zajisté k studiu dosti výhodných prohlížel, přece na nějaké
zvláštní zařízení, které by podmiňovalo ono komplikované složení
produktů voskových, jsem ve vnitru jejich nemohl konstatovati.
44 XXV. J. Steblík:
Jak tedy zřejmo z tohoto popisu zmíněné irrisování a měnu
barev způsobuje na těchto zajímavě složených voskových útvarech
tato vnitřní z jemných vlákenek složená vrstva. Voskové niti prvních
dvou tvarů, tedy jednak „pory“, za druhé váčkovitými žlázkami první
modifikace produkované, sprädaji se zde u Pseudococea aesculi k tvo-
ření bělostného povlaku, pokrývajícího hlavně hřbetní stranu zvířete.
Břišní strana těla jest jen chudě opatřována hlavně produkty t. zv.
„porů“ zde uložených.
Dlouhé a rovné niti třetího druhu, vyznačující se krásným irri-
sováním, nacházíme na těle dosti čile se pohybujících zvířat obyčejně
v dosti nepatrném rozvoji a ojediněle, asi z toho důvodu, že násled-
kem pohybu se tyto křehké niti snadno ulamují. Nechal-li jsem však
zvířátka delší dobu v klidu a ve tmě, tu tyto niti vyvinuly se na těle
ve větším množství a nabyly značné délky.
Druhá forma voskových sekretů, jak na počátku této kapitoly
jsem uvedl, jsou tedy „trubičky“ anebo solidní obměna tohoto tvaru,
tedy „válečky“ Tarcıonı Tozzerrr popisuje vznik takové voskové tru-
bičky na vývodu chitinovém u Philippia follicularis slovy: „Studij
sulle Cocciniglie atd.“ pag. 24: „I peli spiniformi della nostra Phi-
lippia follicularis . . . appariscono corpi tubulari terminati da una
punta conica e scabra . . . perche appunto di materia cosi adattata
alla superficie del pello (b) si forma un astucio (a) che con-
tinuo in giro cresce sempre sulla parte inferiore dell“ organo verso
la sua somnita, il deposito nuovo spostando Vantico (Fav. 2, fig. 5)
come fa l’astuccio del corno sulla prominenza del chapo ch'esso ri-
veste nei ruminanti,“ Krátce řečeno, vosková hmota vynikajíc na
vnějšek, objímá bási kuželovitého vývodu v podobě prstýnku, který
stále do výše roste a mění se tím v trubičku, obmajíjící chiti-
nový vývod. Jako druhý příklad na trubičkovitý tvar voskových
sekretů můžeme uvésti t. zv. „Wachshaare“, které popisuje WrrLacziL
u larev Psyllid. Jak bylo již řečeno, sedí na výběžcích chitinových, a
při svlékání bývají odvrženy. Ze spoda přirůstají, kdežto na konci se
často ulamují.
Podobu jejich popisuje poněkud autor u larev Psyllopsis fraxi-
nicola, Rhinocola speciosa Homotoma ficus a hlavně u Triozza rhamni.
Pravit v „Anatomie der Psylliden“ pg. 584 o těchto voskových vlá-
skách u Psyllopsis fraxinicola: „Wir können bei Psyllopsis zwei Arten
davon unterscheiden; die einen haben ein sehr weites Lumen und
O voskotvorných žlazách hmyzu. 45
sind dünnwandig, die anderen haben ein sehr enges, nur an der
Basis etwas erweitertes Lumen in Form. eines dunklen Striches
in der Mitte und sind sehr dickwandig, wobei diese dicken
Massen wellenförmige Längstreifen aufweisen. Jene sind meist un-
regelmässig abgebrochen, diese öfter intakt erhalten, am Ende zu-
gespitzt.“
U obojích larev, jak od Psyllopsis fraxinicola tak i Rhinocola
speciosa jsou uloženy dle tohoto autora „verhältnissmässig dicke, ge-
rade spiesfórmige, oder etwas gebogene Haare“ na hřbetní straně,
zvláště však na periferii těla, a sice tam, kde se zakládají křídla,
rovněž i kolem abdomina a v největším. množství na zadním konci
těla. Zvláštním způsobem jsou tyto „Wachshaare“ | uzpůsobeny
u Triozza rhamni (WrrLacziL). Přicházejí u tohoto zástupce jedině na
periferii těla srovnány do jedné řady. Podoba i počet jich během
jednotlivých stadií larválních není konstantní. V prvním stadiu mají
podobu listovitou, mohou se na nich pozorovati dva postraní proužky,
„zwei seitliche Partien“ a jedna partie střední, jasnější, mající podobu
elliptickou. WrrLaczru. praví o vzniku těchto struktur v „Die Anatomie
der Psylliden“ pg. 585 následovně: „Es scheint fast, dass diese centrale
Partie die komprimirteste ist, indem in den beiden seitlichen Streifen,
oder wenigsten in einem derselben sich bei Untersuchung im Wasser
oft Luft vorfindet, während dies in mittleren Raume seltener der Fall
ist.“ V ostatních stadiích larválních dle Wırnacına po odvržení těchto
prvních listových voskových vlasů objevují se „Wachshaare“ na těle
v podobě poněkud jiné o stěnách rovnoběžných „parallelseitig“, ale
také „dorsoventral zusammen gedrůckt“. Co se počtu týče, tu těchto
vlásků od prvniho postupem ku starším a starším stadií lárválním
stále přibývá.
Nasoxov jako trubičky označuje dále voskové sekrety u Cera-
taphis betulae. Ty zase tvoří lem na periferii těla a nasedaji na své
bäsi na prstýnkovitou membránku, spojující bási bradavky s valem
chitinovým kolem dokola ji obehnávajícím. Trubicky jsou na konci
uzavřeny. Příklad solidních válečků podává Tarcıosı Tozzkrm u Aleu-
rodes Phyllirieae a o nichž praví následující: Studii sulle Cocei-
niglic etc. pag. 24.: „il margine (Tav. 2, fig. 7, 8) e ornato di un’
elegantissima raggiera di lamine triangolari, sottili depresse, la ma-
teria delle guali ha le apparenze e la natura di guelle dei rivesti-
menti di peli fin gui veduti.“ A podobného tvaru jsou též voskové
sekrety u larev Aleurodes chelidonii, vypocené s vrchu popsa-
nými žlázkami složenými. Tyto válečky, které Nasovov označuje jako
46 XXV. J. Stehlík:
„nanoycu“ nasedají na své bäsi na prstovité vývody žlaz a tvoří tedy
právě jako tyto vývody jednořadý lem kolem celého larválního štítku.
Jsou solidní a pod mikroskopem vykazují velice jemnou vláknitost,
pochodící asi od toho, že hmota jejich formována jest na vnějšek
popsanými: tenkými kanálky provrtávajícími nitro chitinového vý-
vodu.
Podobu třetího druhu tedy plástynek „Wachspláttchen““ mají
Dreyuine. U včely tyto plátky mají obrys zrcadel, „Spiegel“, na kte-
rých jsou vypocovány. Každý plátek, jak dobře hlavně na proraženém
místě Ize sledovati, jest složen z více vrstev pevně splývajících do-
hromady. Čím se plátky postupem sekrece stávají tlustšími, tím více
ztrácejí na elasticitě. U Melipona dle téhož autora „Wachsplátehen“
mají lamellosní strukturu a zřetelné políčkování, které odpovídá zde
podobné struktuře chitinu na povrchu polí. "Tímto však liší se od
plástynek u včel, které jsou naprosto hladké.
Ještě charakterističtější políčkování jeví se na plästynkäch
Trigon (Drevuxe), kde podle velikosti jednotlivých políček můžeme
i souditi na velikost celého zvířete. U čmeláků dle slov autora pag.
323: „Die ganze Art der Abscheidung erinnert mehr an die bei Me-
liponen als bei Bienen.“
Biologické o voskových sekretech.
Co se týče biologického významu vosku u hmyzu, tu rozhodně mu-
síme zvlášť mluviti na jedné straně o včelách a na druhé straně 0 ostat-
ních skupinách. DREYLING poznamenává, že není žádné homologie
mezi ‘*lazami těchto dvou velikých oddělení. Pag. 324 cit. pr.:
„Keine Homologie besteht dagegen mit den bisher bekannten Wachs-
drüsen den übrigen Insekten, deren biologische Bedeutung zudem eine
gänzlich abweichende ist; denn während die oben genannten Arten
das Wachs zum Aufbau ihrer Wohnung, ihrer Vorratskammern und
zur Pflege der Brut verwenden, wird es bei vielen anderen Insekten
häufig während der Entwicklung oder auch ausgebildeten Zustand als
Schutzmittel gegen Nässe, Kälte oder Austrocknung in Form feiner
Fäden ausgeschieden.“ Tedy voskové sekrety, ač původ berou ze Zläzek
docela si podobných a stejného vývoje, jsou tedy morfologicky stejno-
cenné, slouží ale k různým účelům se stanoviska biologického.
O voskotvorných žlazách hmyzu. 47
„WirLaczim vyjadřuje se dosti obšírně a případně o významu voskových
sekretů jak u mšic, tak i u Psyllid.
V „Zur Anatomie der Aphiden“ pag. 13: „Die Wachsdrůsen sind
eine Bildung, die mit der Verkůmmerung der Honigróhren Hand in
Hand geht, und wohl durch die Lebensweise in Gallen hervorgerufen
wurde.“
Mínění autorovo je tedy to, že voskové sekrety mají úlohu, by
chránily tělo proti vlhkosti. Život mšic, které žijí v uzavřených vý-
kalech „„Gallen“, jež se otvírají teprv tehdy, aby propustily okřídlená
zvířata, a které se vypařují jen v omezené mase, byl by nemožným,
kdyby nebylo voskových sekretů. Voskové nitky dle tohoto autora
drobí se při pohybu zvířete ve výkalech, a tvoří tenkou vrstvu vosko-
vého prachu na kůži zvířete, bránící přilnutí tekutých exkrementů
k tělu; částečně obalují vyloučené exkrementy, které tím potem
pevně pohromadě souvisí. Najdou se sice. též v kolonii larvy, které
mají delší nitky na těle, ale nikdy individua s dokonalým voskovým
oděním. Tento dostanou jen okřídlená zvířata opouštějící výkaly. O tom,
že by sekret voskový byl ochranou proti zimě, Wrrzaczr, pochybuje.
Správnost svrchu citovaného názoru o významu voskových žlaz
u Aphid odůvodňuje autor tím, „dass die Wachsdrůsen vornehmlich
bei in verschieden gebildeten Pflanzengallen lebenden Gattungen vor-
kommen‘. Podobné mínění pronáší týž autor o voskových sekretech
produkovaných voskotvornými poli, uloženými poblíž řitního otvoru
u larev a dospělých © Psyllid. V „Die Anatomie der Psylliden pag.
583: „Diese Wachsdrůsen haben also eine ganz ähnliche Aufgabe
wie jene der in Gallen lebenden Blattläuse“ etc.
Při vyprázdňování exkrementů vystupují voskové nitky a obalují
tyto souvislou tenkou voskovou vrstvou. Hmota exkrementů má po-
dobu podlouhle válcovitou zaškrcovanou, mnohdy bývají spirálně svi-
nuty a někdy ukládají se na hřbetě ploché larvy. A právě obalující
je vrstvička vosková jest příčinou, že cukrovité a lepivé exkrementy
pohromadě drží a tělo nepomaäi.
Stejný názor zastává i Mayer o voskových sekretech u Coccus
cacti. Praví v Zur Kenntniss von Coccus cacti: „Aus dem After
treten nämlich die Exkremente flüssig hervor, und werden dann gleich
vom Wachs derart eingehüllt, dass sie in oft mächtigen (blassrothen)
Tropfen dort so lange schweben bleiben, bis sie eingedunstet sind.“
Jak dokazují dále marsupiální vaky Orthezie (Lisr) nebo Orthezioly
(Svro), Cocony u samců od Coccus cacti (Mayer), polštářky na břišní
48 XXV. J. Stehlík:
straně abdomina z předlouhých voskových nitek složené u Pulvinarie,
vidíme, že voskový sekret stal se dobrým materiálem k stavbě
ochranných příbytků a obalů, v nichž zvířata prodělávají vývoj.
O speciálním významu sekretů u larev r. Scymnus a G Pseudococca
aesculi Jze těžko něco určitějšího pronésti. Zvířátka nežijí ve výka-
lech a pohybujíce se většinou čile, nepotřebují také ochranného opa-
tření namířeného proti zamazání těla od vystupujících exkrementů.
Mohli bychom snad až nejspíše říci, že voskový povlak chrání tělo
jejich před smáčením rosou nebo kapkami deště.
O voskových sekretech u © Aleuroda chelidonii platí něco po-
dobného, ale kromě toho oprávněna jest zajisté moje domněnka, že
mají zde voskové produkty ještě jiný speciálnější význam. Jsou totiž
tato zvířátka zřejmě fotofobní, vždy přissáta jen na spodině listu lašto-
vičníku („Chelidonium majus“). Jak ukazuje účelné uložení žlaznatých
polí na břišní straně abdomina a ta okolnost, že pod zvířátky vždy
nacházíme u větší míře vrstvu na listu přilepené moučkovité bílé hmoty,
mají zde patrně lepkavé produkty voskotvornych žlázek ten účel, aby
napomáhaly zvířátkům, hřbetní stranou dolů obráceným, k lepšímu při-
držení se spodiny listu.
Zajímavým jest i s biologického stanoviska vysvětlení toho, jak
dostávají se zde u © Aleurodes chelidonii produkty voskových žlázek,
na břišní straně abdomina uložených, na všecky ostatní části těla, hlavně
však na stranu hřbetní.
Zvířátka totiž pomáhají si při tom nožičkami. Poškrabujíce se
jimi občas po povrchu voskotvornych polí, stírají pomocí četných
chloupků a osténků vyloučený lepkavý sekret, a roztírají si jej potom
účelnými pohyby nožiček po celém povrchu těla. Velice pěkně lze
toto pozorovati hlavně na mladých, právě larvální štítek opustivších
imágách. "Tělo v tom stadiu bývá docela prosto voskového povlaku,
ovšem jen na krátkou dobu, neboť zvířata zmíněným způsobem ve-
lice úsilovně pracují, aby co nejdříve si opatřila potřebné odění.
Na konec uvedu ještě krátký přehled hlavních resultátů v této
práci obsažených.
V úvodě podal jsem nové rozdělení žlaz, a sice na 3 skupiny:
a) jednobuněčné žlázky, b) jednovrstevná žlaznatá pole, c) žlázy slo-
žené. Při tomto rozdělení za kriterium zvolil jsem tedy histologické
složení těchto orgánů.
O voskotvornych žlazách hmyzu. 49
K vůli úplnosti na základě literatury podal jsem nejprve přehled
morfologických a histologických poznatků o těchto skupinách a k tomu
jsem připojil jednak pod druhým oddělením b) jednovrstevná žlaznatá
pole, samostatné vylíčení morfologie voskových orgánů u samičích
imag. © Aleurodes chelidonii. a na druhém místě u larev r. Scymnus
(Coccinelidae), ve třetím oddělení c) složených žlaz uvedl jsem nález
a dosud neznámý popis složených žlázek fungujících v lárválních štít-
cích Aleuroda chelidonii a potom vysoce již organisovanych a zají-
mavých složitých žlázek u Pseudococcus aesculi.
U dospělých imag. © „Aleurodes chelidonii“ zaujímá. vosko-
tvorný apparát břišní stranu 2.—5. segmentu abdomina. Obsahuje 4
zarámcovaná pole. Na pravé a levé straně podélné střední čáry leží
symmetricky 2 pole. Každá tato pórovitá polovina má svou tracheu,
vyüstujfei stigmem nad vnějším rohem každého svrchního pole. Povrch
pokryvu pole má shora podobu sýta provrtaného v přesných řadách
postavenými otvory, které představují projekce cylindrických nízkých
vývodů žlázek. Kromě toho na každém poli asi po prostředku ulo-
ženo jest vždy asi 5—6 smyslových důlků s kuželem v prostřed se
zdvihajícím a zakončujícím v tenký vlásek. 60—70 vývodům odpovídá
ve vnitř vždy jedna mohutná buňka žlaznatá, jednomu každému smy-
slovému důlku jedno-, dvou- až trojjaderná buňka smyslová.
U larev 7. Scymnus (Coccinellidae) žlaznatá pole uložena jsou
na hřbetní straně všech segmentů těla, vyjímaje hlavu. Pole neurčitě
ohraničena, nezarámcována. Na každém segmentu, vyjímaje článek,
který nese první pár noh a potom poslední anální článek, jest
celkem 6 polí.
Každé pole na povrchu nese jednak u velikém počtu bradavko-
vité vývody žlázek, jednak smyslové štětiny, mezi těmito roztroušené.
Nejsilnější štětiny v počtu 2—3 stojí v prostřed zvýšeného pole. Každé
bradavce roztřepené na své ploše ve 6—10 kuželíků vývodných od-
povídá uvnitř 1 žlaznatá buňka, každé smyslové štětině potom jedna
veliká smyslová buňka.
Smyslové buňky ve středu svého distálního výběžku vylučují
fibrilku obstarávající zakončení smyslové a sice právě v tom místě,
kde vkloubena jest štětina (larvy Scymnus), nebo zasazen do kužele
vlásek (Aleurodes chelidonii). ;
Jak dokazuje u Scymna nervové vlákno, opatřující jak okolní
žlázky, tak i smyslovou buňku, jest funkce obojích v kontinuitě,
Z analogie podobně jest tomu asi i u © Aleuroda,
Věstník král, čes, spol. náuk. Třída II.
50 XXV. J. Stehlík:
U larev Aleurodes chelidont jsou přítomny žlázky dvojího druhu.
Jedny nefungující, základy pozdějších imaginálních polí, druhé slo-
žené žlázy fungující. Tyto poslední uloženy jsou na periferii těla.
Každému prstovitému vývodu odpovídá 7—9 buněk.
Váčkovité žlázky složené u Pseudococca aesculi jsou dvojí mo-
difikace. Jedny asi 2krát objemnější než druhé a opatřeny proti těmto
na svých vývodech 4 smyslovými štětinkami. Žlázky mají podobu váčků
složeného asi ze 13 buněk, jehož společná dutina spojena dlouhým
chitinovým kanälkem se vnějškem.
V následující kapitole podávám na základě pozorování na žláz-
kách u © Aleurodes chelidonii příspěvek k řešení otázky činnosti
žlaz. Tato jest patrně periodická. Během sekrece tvoří se totiž
v plasmě buňky kanálek stále do vnitř rostoucí, vyúsťující do dutého
chitinového vývodu.
© Když kanálky dosáhnou jádra a i vedle jádra až skoro druhého
polu bunék, nastane patrně nová regenerace plasmy, a proces dří-
vější tvoření se kanálků se opakuje znova.
Poněvadž jsem na svých praeparátech shledal, že chitinové vý-
vody žlaz jsou u všech na vnějšek otevřené, potvrzeno jest tím mí-
nění autorů, přijímajících, že voskový sekret integumentem prochází
na vnějšek otevřenými cestami a ne, že by prolínal bez přítomnosti
skutečných otvorů, neb porů, jak tvrdí druhá strana autorů.
V následující kapitole podal jsem na základě literatury vše-
obecně popis voskových sekretů, připojil jsem k tomu svoje poznatky,
a v poslední stati mé práce konečně podobným způsobem naznačil
jsem biologický význam voskových sekretů.
Používám této příležitosti, abych vyslovil nejsrdečnější díky
prednostovi zoologického ústavu, svému chefu a učiteli p. prof. Dru
Vejdovskému za vytčení směru a vedení v této práci a zapůjčení po-
třebné literatury. Rovným způsobem jsem zavázám i p. prof. Dru
Mrázkov. P. doc. Dr. Menclovi, assistentn ústavu, vzdávám rovněž
vřelý dík za uvedení do mikroskopické techniky a jinou všestrannou
pomoc.
SD
W
G1
18.
19.
20.
O voskotvorných žlazách hmyzu. 51
seznam literatury.
F. Dusarpın: Memoire sur les Dorthesia et sur les Coccus en general comme
devant former un ordre particulier dans la classe des Insectes. Comp. Kend.
Acad. Paris T. 34. 1852.
. C, Craus: Ueber die wachsbereitenden Hautdrüsen der Insecten. Sitzungsber.
Gesellsch. z. Beförder. gesam. Naturwiss. Marburg. 1867. (Z referátů uve-
dených v pojednáních Witlaczila, HaconoBa, Mayera).
. Ap. TaRgroxr Tozzerri: Studii sulle Cocciniglie. Mem. Soc. Ital. di scien. natur.
T III. N. 3, 1867.
V. Sıanorer: Essai sur les cochenilles. Ann Soc. Ent. France. 4. Serie. U. 7.
1868.
. E. Wırvaczın: Zur Anatomie der Aphiden. Arb. aus dem Zool. Institut. Univ.
Wien. T. 4., 1882.
E. Wırvaczın: Entwicklungsgeschichte der Aphiden, Z. f. wiss. Zool. Bd. 40.
1884.
„ E. Wrrraczm: Zur Morfologie und Anatomie der Cocciden. Zeit. f. wiss. Zool.
Bd. 43. 1885.
. E. Wrrzacziu: Die Anatomie der Psylliden. Zeit. für wiss. Zool. Bd. 42.
1885.
. I. Lısr: Orthezia cataphracta Shaw. Zeit. f. wiss. Zool. Bd. 45. 1886.
G. v. HoRvaru: Die Exkremente der gallebewohnenden Aphiden. Wiener
Entom. Zeitung. V. 1887.
„ R. BraxcHaRD: Les Coccides utiles. Bull. Soc. Zool. France. T. 8. 1883.
. P. Mayer: Zur Kenntniss von Coccus cacti. Mith. Zool. Station. Neapel. Bd.
10. 1891—1893.
. K. Sure: O novém rodu a druhu červců (Coccidae). Oftheziola Vejdovskyi.
Věstník král. české spol. nauk. Tř. matb.-prfrodov. 44. 1894.
. K. Šuzc: Studie o Coccidech. Věst. král. české spol. nauk. Tř. math.-přírod.
49. 1895.
. Nůssriv: Zur Biologie der Schizoneuriden-Gattung Mindarus Koch. Biol. Cen-
tralbl. Bd. 20. 1900.
„ H. Haconocs, Rypus suromoorui: Koxneıa skeresst. 1901. BapmaBa.
. L. Reu: Über Schildbildung und Häutung bei Aspidiotus perniciosus. Comst
Zool. Anz. Jahrg. 23. 1900.
L. Deryuıme: Die wachsbereitenden Organe bei den gesellig lebenden
Bienen. (Zool. Instit. in Marburg.) Zoologische Jahrbücher. Bd. 22. II. Heft.
1905.
C. Craus : Grundzüge der Zoologie. 4. Aufl. I. Bd. 1880. pg. 699.
GEGENBAUER: Grundzüge der vergleichenden Anatomie. 2. Aufl. 1870. pag.
357.
32.
36.
37.
38,
39.
XXV. J. Stehlík:
. A. PackaRD: A text book of Entomology. 1898.
. M. J. Drerc: Untersuchungen über Tasthaare in: SB. Akad. Wiss. Wien,
math.-naturw. Cl. Vol. 64. Abt. 1. 1871; Vol. 66. Abt. 3. 1872. Vol. 68.
Abt. 3. 1874.
23. Grossen: Über bläschenförmige Sinnesorgane und eine eigenthůmliche Herz-
bildung der Larve von Ptychoptera contaminata in: SB. Akad. Wiss. Wien
Vol. 72, 1875. |
. Hauser: Physiologische und histologische Untersuchungen über die Geruchs-
organe der Insekten, in: Z. wiss. Zool. Vol 34. 1880.
. Forez: Der Giftapparat und die Analdrůsen der Ameisen in: Z. wiss. Zool.
Vol. 30. Suppl. 1878.
. Vom Rarı 0.: Über die Hautsinnesorgane der Insekten in: Zool. Anz. Vol. 10.
1887- ;
. Vom Raru O.: Über die Hautsinnesorgane der Insecten in: Z. wiss. Zool.
Vol. 46. 1888.
. Vom Raru 0.: Über die Nervenendigungen der Hautsinnesorgane der Arthro-
poden nach Behandlung mit der Methylenblau- und Chromsilbermethode.
v Ber. naturf. Ges. Freiburg. Vol. 9. 1894.
. Vom Rarn 0.: Zur Kenntniss der Hautsinnesorgane und des sensiblen Ner-
vensystems der Arthropoden v: Z. wiss. Zool. Vol. 61, 1896.
. Rurannp: Beiträge zur Kenntniss der antennalen Hautsinnesorgane bei Inseeten
v. Z. wiss. Zool. Vol. 46. 1888.
. GRaBER V.: Vergleichende Grundversuche über die Wirkung und die Auf-
nahmestellen chemischer Reize bei den Thieren v: Biol. Ctrbl. Vol. 5,
No. 13. 1885.
Cuizo, Ch. Mannıe: Beiträge zur Kenntniss der antennalen Sinnesorgane der
Insekten v: Zool. Anz. Jg. 17. 1893. No. 439.
Cain, Cu. Maxxive: Ein bisher wenig beachtetes Sinnesorgan der Insekten
mit besonderer Berücksichtigung der Cesticiden und Chironomiden v: Z.
wiss. Zool. 58. 1894.
. Kırsacn: Mundwerkzeuge der Schmetterlinge v: Zool. Anz. Jahrg. 6.
1883.
. Krarrezix K.: Über die Mundwerkzeuge der saugenden Inseeten v: Zool.
Anz. Jg. 5. 1882.
. Krarrerın K.: Zur Kenntniss der Anatomie und Physiologie des Rüssels von
Musca v: Z. wiss. Zool. Vol. 39. 1883.
Maver P.: Zur Lehre von den Sinnesorganen der Insecten v: Zool. Anz. Jg.2.
No. 25. 1879.
Schenk 0.: Die antennalen Hautsinnesorgane einiger Lepidopteren und Hyme
nopteren mit besonderer Berücksichtigung der sexuellen Unterschiede. Zool.
Jahrb. Vol. 17. Anat. ’ 1903.
Sommer A.: Über Macrotoma plumbea v: Z. wiss. Zool. Vol. 41.
WrrxLaxp E.: Über die Schwinger (Halteren) der Dipteren v: Z. wiss. Zool,
Vol. 51. 1890,
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
O voskotvorných žlazách hmyzu. 53
Wrr: Das Geschmacksorgan der Insekten. Z. wiss. Zool. Vol. 42. 1885.
Schiemenz P.: Über das Herkommen des Futtersaftes und die Speicheldrüsen
der Bienen, nebst einem Anhang über das Riechorgan v: Z. wiss. Zool.
Vol. 38. 1882.
Levnic: Die Hautsinnesorgane der Arthropoden v: Zool. Anz. Jahrg. 9.
1886.
Lee A. Borues: Bemerkungen über den feineren Bau der Chordotonalorgane
v: Arch. mikrosk. Anatomie. Vol. 23. 1884.
Günruer C.: Über Nervenendigungen auf dem Schmetterlingsflügel. Zool.
Jahrb. Vol. 19. Anat. 1901.
Breıtwaurr: Über die Anatomie und die Functionen der Bienenzunge, Arch.
Naturgesch. 1886.
Craus C.: Über das Verhalten des nervösen Endapparates an den Sinnes-
haaren der Crustaceen. Zool. Anz. Jg. XIV. 1891. Nr. 375.
G. Rerzrus: Biol. Untersuchungen N. F. I. 1890.
G. Rerzıus: Biol. Untersuchungen N. F. IV. 1892.
Ernsr Röuter: Sinnesorgane der Insekten. Zool. Jahrbücher. Ab. f. Anat. u.
Ontag. J. I. Bd. XXII, II. Heft. 1905.
54 „ XXV. J. Stehlík:
Výklad tabulek.
Tabs
Fig. 1. Celkový obraz abdomina od dospělé“ © Aleurodes chelidonii. (Kresleno
při pohledu se strany, ale tak, že část druhé párovité poloviny voskotvor-
ného apparátu jest zachycena.) Zeiss. Obj. A. Oc. IV. v. p. voskotvorná
pole.
Fig. 2. Zvětšená polovina voskotv. apparátu. s. d. smyslové důlky. Ah. ž. hranice
; žlaznatých buněk. ch. p. chitinový prstýnek, lemující jednotlivá obdélníková
pole. os. ostny ochranné, vyzbrojující prstýnek. sk. skvrna pod každým
"spodním polem uložená. st. Stigma tracheje opatřující párovitou polovinu.
Zeiss. Obj. D. Oc. IV. Komp. IV.
Fig. 3. Podélný řez abdominem v místě žlaznatých polí. Ch.ž. Chitinový žlábek tá-
hnoucí se v transversální linii na rozhraní horních a spodních polí. v. ž.
voskové žlázky. Zeiss. D. Obj. ok. I.
Fig. 4. Příčný řez abdominem v místech voskotv. polí. v. ž. voskotvorné buňky.
sv. svaly probíhající v podélné linii na rozhraní obou párov. polovin Zeiss.
Obj. D. Oc. I.
Fig. 5a. Uložení smyslových buněk mezi voskotvornými žlázkami. Apochr. obj. ap.
1:30. s. b. smysl. buňky. Komp. oc. IV.
Fig. 5b. Zvětšená samotná smyslová buňka, v níž znázorněn jest hlavně zře-
telně průběh a zakončení fibrilky produkované v centru distálního vý-
běžku buňky. Zeiss. homogen. imm. !/,,. Oc. 5. Detail. při. apochr. obj. ap.
1:30 a Oc. komp. IV.
Fig. 6. Dvě žlaznaté buňky kreslené dle řezu individuem, jehož žlázky byly ve
velmi pokročilém stadiu činnosti, kde kanálky v plasmě dosahují téměř
až k jádru a vedle jádra až skoro na samý vnitřní pol buňky. Zeiss.
homog. imm. '/,, Oc. V. Detail. Apochr. Obj. Oc. komp. IV.
Fig. 7. Obrázek části pokryvu žlaznatého pole při pohledu shora. (Podoba sýta.)
Apochr. Obj. Oc. Komp. IV.
Fig. 8. znázorňuje průběh tracheje nad žlaznatou polovinou Apparätu a roz-
větvení její mezi vypouklými poly buněk. Zeiss. Obj. D. Oc. II. Při vytaž.
tubu.
Fig. 9. Řez žlázkami larvälniho štítku © Aleurodes chelidonii. z. ž. p. základy
žlaznatých polí imaginálních, v larvě ještě nefungujících. L. ž. Složené
žlázky fungující v larvových stadiích. Zeiss. Ob. D. Oc. II.
Fig. 10. Zvětšené složené žlázy larvální. Al. chelid. Zeiss. Vod. imm. J. Oc. IV.
Detail. Apoch. Obj. Oc. Komp. IV.
Fig. 11. Tvar voskových sekretů u dospělých © Aleur. chel.
Fig
O voskotvornych žlazách hmyzu. 55
Tab. II.
. 1. Pohled shora na chitinový pokryv Zlaznatych polí u larev r. Scymnus
(Coccinellidae). Zeiss. Vod. immerse. Oc. IV.
larvy.
'g. 2. Rez znázorňující uložení žlaznatých polí na jednom segmentu u téže
ig. 3. Rez jedním polem při značném zvětšení. Zeiss. vod. immers. Oc. IV.
Detail. Apochr. Obj. ap. 1:30. Oc. Komp. IV.
4. Horizontální řez polem asi ve hloubce jaděr. Zeiss. Vod. immer. J.
Oc. IV.
. 5a. Rez smyslovou buňkou, na němž hlavně silně vyniká v celém svém prů-
běhu smyslová fibrila distálního výběžku smysl. buňky. v. ž. voskové
žlázky. s. šť. smyslová štětina. Zeiss. Vod. immers. J. Oc. IV. Detail. Apochr.
Obj. Komp. oc. IV.
. 5b. Bez smyslovou buňkou vedený tak, že zachyceno jest zakončení je-
jího proximálního výběžku v nervovém vláknu. Kresleno při téže optické
distinkci.
j. 5e. Pohled celkový na smyslové štětiny stojící v prostřed pole. Kresleno na
celkovém praeparátu. Zeiss. Vod. immers. J. Oc. IV.
. 6. Smyslová buňka zakončující v menší štětině.
ig. 7. Voskové sekrety larvy Scymnusa. Zeiss. Vod. immers. Oc. IV.
g. 8. Horizontální řez složenou žlázkou váčkovitou od Pseudococca aesculi. Zeiss.
Vod. Immers. J. Oc. IV. Detail. Apoch. Obj. ap. 1:30. Comp. Oc. IV.
vodného kanálu. Zeiss. Vod.
Komp. Oc. IV.
. 9. Poněkud níže vedený řez horiz. týmž váčkem. Totéž zvětšení.
ig. 10. Příčný řez touž složenou žlázou váčkovitou, zachycen dobře průběh vý-
immers. Oc. IV. Detail. Apochr. Obj. ap. 1:30.
PATH
#
J. STEHLIK
Voskotvorné zlazy.
.
.
ké spol.
král. čes
ik
Vestn
Autor del.
|
|
|
aber
70309908
| =
(uk 1906. Cis. 25. K. Bellmann,
1
|
Iu
Na N
Ne
ll: STEHLÍK: Voskotvorné žlázy.
j
J
9
À
nase
Ss
a use
; seb
Peso,
005
v
CURE)
a Sozoeo s ýšit
RS
WEGE
Te ee
Věstník král. české sr
Autor del.
mě-
K. Bellmann.
XAVI.
OÖ novém slepém blesivei, Typhlogammarus n. sbg,
Podává Karel Scháferna,
assistent zoologického ústavu sčeké university.
S tabulkou a 2 obrázky v textu.
(Práce z ústavu zoologického české university.)
Předloženo v sezení dne 6. července 1906.
Úvodní poznámky.
Dějiny zoologie potvrzují, že objevy nových tvarů zvířeny pod-
zemní byly vždy vděčným předmětem pozorování a theoretických úvah
badatelů, a to zvláště objevy tvarů takových, na nichž působení temnoty
zanechalo stopy buď počínající, neb již dokonané degenerace určitých
orgánů, jmenovitě zrakových. Moderní biologie čerpá z nálezů těchto
vydatné podpory pro jisté názory theoretické, zvláště v ohledě k na-
ukám o přizpůsobení a dědičnosti. Není zajisté vděčnějších objektů
pro tyto nauky, než sledování pozvolného zakrsávání orgánů zrako-
vých až do úplné jich degenerace hlavně na druzích Amphipodů a
Isopodů v podzemních vodách žijících. Shledáme-li u druhů téhož
rodu neb rodů příbuzných, že se týž orgán — oko — nalézá v po-
stupných stadiích zakrsäväni, od vnějších apparátů dioptrických,
jako jsou kůžele křišťálové, až docela zmizí a s ním zaniká netoliko
ganglion zrakové, nýbrž i nerv optický: nemůžeme se vyhnouti jinému
závěru, než že působení temnoty vyvolává tyto změny nikoliv náhle,
- nýbrž pozvolna a postupně, až konečně objeví se druhy fauny pod-
zemní zcela slepé, beze stop orgánů zrakových i jich innervace. Ne-
dávno sestavil a vyložil tento postup degenerační u různých zástupců
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XXVI. K. Schäferna:
podzemních Gammaridü VEjpovský (16) a jest po mém soudu úkolem
dalších badání věty v práci jeho obsažené zkoušeti a doplňovati a tak
poznatky naše ve směru daném rozhojhovati a uplatniti. Nový a ne-
zpracovaný dosud materiál k řešení takovýchto důležitých otázek
získati jest ovšem věcí nad jiné obtížnou a spočívá více jen na
šťastné náhodě, když získané nové druhy podzemní fauny dostanou
se do rukou povolaných odborníků. A z toho důvodu jest mně sku-
tečným potěšením, že mohu touto svou prvotinou vědeckou přispěti
ku poznání nového zástupce podzemní fauny blešivců evropských,
jenž může dosavadní názory naše o příbuznosti známých slepých rodů
Gammaridů v podstatné míře zdokovaliti.
Bylo by radno vylíčiti jakožto úvod ku vlastní této práci veškeru
literaturu jednající o pokrocích výzkumů podzemní fauny blešivců,
zvláště také z té příčiny, že v naší literatuře české dosud takovýto
historický přehled podán nebyl. Po dobré rozvaze upustil jsem však
od tohoto úmyslu, ježto bych musil opakovati namnoze to, co již
přede mnou snesli ve svých monografiích na př. o rodu Niphargus
Hunserr (8), Werzessıowskı (18, 19) a CHrurox (2), o rodu Crangonyx
pak Vrjpovský (14). Skutečně také, sledujeme-li tyto rozbory historické,
setkáváme se S opakováním těchže dat literárních, které se jen
v drobnostech od sebe liší a mnohdy jen nových doplňků vyžadují,
jak dokazuje na př. osvětlení otázky o samostatnosti druhů Niphargus
Kochanus a N. Caspary, kteréž se dilem (před r. 1905) vykládaly
namnoze za druh jediný.
Dle výše uvedených autorů, jmenovitě dle HuwBerra a Wezes-
NIOWSKÉHO jedná se zvláště o otázku, zdali veškeré slepé tvary Gam-
maridů možno shrnouti pod jediný rod Gammarus, či nutno rozezná-
vati i rod Niphargus a zdali tento rod obsahuje druh jediný, či druhů
vice. Vývoj těchto otázek systematických nesl se postupem doby ve
směru posledním, zvláště že již Wrzesniowskı sám popsal nové rody
Goplana a Boruta a že po přesných rozborech druhů nebylo možuo
uznávati snahu pe Roucemonra, aby se veškeré druhy Niphargü
i s rodem Crangonyx považovaly co jediný slepý druh rodu Gammarus.
Přesvědčivé závěry WrzESNrowskKÉéHO 0 mnohosti rodů a druhů
nedošly přes to uznání obecného, což jest s podivem zvláště pro
DrrLa VarLe(4), jenž ve své velké monografii o fauně Amphipodů :
zálivu Neapolského shrnuje všechny známé druhy rodu Nipbargus
v jeden jediný drub „Niphargus subterraneus Leach“, aniž by ovšem
názor svůj blíže vyložil a zdůvodnil. Tím obtížněji pak rozuměti lze
snaze HAmavvově (7, r. 1894) po obnovení myšlenky RovcEmoxrovy,
O novém slepem blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 3
aby se veškeré druhy rodu Niphargus, jakož i rod Crangonyx uznä-
valy za rod Gammarus a sloučily se v druh jediný „G. subterraneus“
Názor ten po zásluze zamítnut již Vkjpovským (15) a nejnověji
(XROCHOWSKIM (6). *)
Dnes rozeznává se právem řada rodů slepých Gammaridü a
známo jest i značné množství samostatných druhů těchto rodů. Zbývá
jen k rozřešení otázka, zdali se i ve fauně evropské nalézá nějaký
slepý druh obyčejného rodu Gammarus, totiž tvar, který z tohoto
rodu přímo Ize odvoditi. Otázka ta jest důležitou hlavně vůči namnoze
běžným názorům, dle nichž se rod Niphargus přímo z Gammara
vyvinul. Přes přesvědčivé výklady Wazesniowsréno a VEJDOvSKÉHO,
že není možným přímou příbuznost tuto uznávati, udržuje se náhled
tento i nadále (GanpIxI), i jest nutno znovu a opět jej vyvraceti.
Než přistoupíme k řešení této vlastní otázky přítomné práce, bude
nám potřebným učiniti si přehled nálezů slepých neb poloslepých
Gammaridů z podzemních vod různých území.
AŽ na zmíněnou práci Hamaxxovu neučiněno v Německu v poslední
době v příčině naší otázky pohříchu ničeho. V Italii snažil se GarBin (5)
postaviti genealogii slepých a poloslepých druhů (Niph. elegans)
z rodu Gammarus. I jest to pravý vzor starozákonného rodokmenu,
v němž Garmin vykládá za praotce slepých 1 vidoucích blešivců
*) GRocrowskÉMo práce má tento obsah: Po předběžném rozdělení Gamma-
ridů a po vyčerpání literatury týkající se rodu Niphargus až do doby nejnovější
rozbírá kriticky, které znaky možno jako specifické podržeti a které nikoliv.
Zavrhl tvoriti specie: 1. Na základě poměrů výšky epimerů k výšce segmentů
tělních, neboť znak ten se mění již klamy optickými dle toho, jak leží pod krycím
sklíčkem ; fixace různá stahuje je více neb méně. 2. Dle poměru délky gnathopodů
k šířce, neboť jest poměr ten variabilní dle ponlaví. Dle tvaru rukou gnathopodů
nelze též určiti specie. Původně určovali za specie s trojúhelníkovitými propodity
N. godeti, N. stygius, N. longicaudatus a j., kdežto u N. croaticus popisován
propodit oválný a tím specie oddělovány, ale Grocuowskı, ač prostudoval jak
polský tak krasový materiál, znaku rukou (propoditů) trojúhelníkovitých vůbec
nenalezl (a nigdzie rak trojkatnych nie znalezlismy). 3. NemcZno tvořiti specie.
dle variabilního znaku, hlubokosti rozeklání telsonu.
Naproti tomu jako důležité znaky k určení druhů rodu Niphargus stanoví:
1. Poměr délky tykadel k délce celého těla. 2. Barvu pigmentu skvrn očních.
3. Formu zakončení postranních bočních rozšířenin prvých tří segmentů abdomi-
nálních. 4. Poměr délek větví posledního páru uropodů, ale nutno tu v úvahu
bráti S téhož stáří.
Na to dle svých znaků sestavuje klíč k určení druhů r. Niphargus, po čemž
následuje důkladný rozbor specie N. puteanus z různých nalezišť.
V poslední kapitole zmiňuje se o odůvodněnosti druhů Niphargus a odmítá
již zmíněné extrémní názory pk Roucemonrév a Hamavvův.
1*
4 XXVI. K. Schäferna:
mořský druh Gammarus locusta, z kterého prý povstal sladkovodní
G. fluviatilis R. (G. pungens M. Edw., G. pulex L.) a tento se roz-
štěpil na 2 větve: a) G. fluviatilis var. spinosus a
b) G. fluviatilis var. manophthalmus.
Toto poslední plémě zplodilo dle našeho autora tvary slepé, ne
sice náhle, nýbrž postupně. Nejprve povstal Niphargus elegans var.
imperfectus a později Niph. elegans Garbini. Tento pak poloslepý druh
jest otcem našeho středoevropského N. puteanus. Vůči této romantice
Inožno jen poznamenati, že GaRBINr překonal všecky moderní genealogy.
Ve Francii přispěl hlavně En. Cnevreux k poznání několika
druhů Gammaridů z Francie a Alžíru, kdežto publikace jiného autora,
Armanpa Viré (17), nepříspívá ničím závažným k poznání této fauny
podzemní. Naopak, zprávy tohoto spisovatele, jako by pokusně zjistil
změny v pigmentaci oční u Gammarus fluviatilis již po několika
měsících, nezasluhují vůbec důvěry. Tak krátká doba zajisté nestačí
na degeneraci očí, zvláště víme-li, že ku př. v dolech Příbramských
žije Gammarus pulex od staletí, anižby i jen stopy degenerace očí
jeho bylo lze znamenati. Pouze ztráta pigmentu kožního — jest
staletého žití ve vodách dolů příbramských. Zrovna tak nezasluhuje
důvěry tvrzení téhož autora (Viré), že by se v několika měsících
mohla prodloužiti tykadla a smyslové štětiny jich u Gum. fluviatilis.
V sev. Americe pozoruhodné jsou výzkumy PaAckarnovy (11)
o slepé fauně mamutí jeskyně, v níž shledán z Gammaridů hlavně
rod Orangonyx.
Zvláštní pozornosti zoologů těší se ode dávna podzemní zvířena
blešivců v Anglii. Po předchozích pracech starších autorů jest to
hlavně CHrurox, jenž již r. 1897. věnoval mnoho péče a pozornosti
podivuhodné zvířeně podzemních Isopodů a Amphipodů Novo-Zealand-
ských. Z díla jeho vychází na jevo zajímavý fakt, že v tak vzdálené
a zcela isolované oblasti objevují se i zástupcové rodů podzemních
(Gammaridů jako v oblasti palaearktické, ku př. Crangonyx compactus
a Gammarus fragilis a že tedy stáří rodů těchto sahá daleko za
dobu terciární. R. 1900 zpracoval pak CHrurox (3) podzemní Amphi-
pody Velké Britanie, stanoviv přesnější diagnosy pro druhy zdejších
Niphargü a pro rod Crangonyx než předchůdcové jeho Sp. Bark a
SreBBING. V této své práci zdůrazňuje Cnaicrox zvláště stanovisko
VEjpovsKýmM poprvé zastávané, že nutno si vSimati tvarů a rozdělení
smyslových apparátů kožních, jež mohou býti i důležitým vodítkem
systematickým.
-
O novém slepem blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 5
Po Cninrovovr jest to pak W. F. ne Vısmes Kane, jenž v nej-
novější době pracuje o subterranní fauně korýšů ostrovů Velkobritských.
Význam nálezů tohoto autora oceněn níže.
Za základní práci o fauně podzemních blešivců platí bez odporu
monografie tatranských Gammaridü od WnzrksxrovskéHo, byť i nebyla
s dostatečnou blahovůlí přijata se strany DELLA VALLE a HAMANNA,
o jichž pracech úsudek vynesli jsme výše. WRzEsxrovskému dostalo
se ku zpracování i materialu z Čech, kde od let všímáno si jednot-
livých nálezů nejobyčejnějšího druhu studničného, Niph. puteanus.
Skoro každý nález tohoto blešivce byl u nás svědomitě konstatován,
leč nelze tvrditi, že vždy týž druh byl správně určen, ano spíše
druhdy i s jiným rodem (Crangonyx) zaměňován. Jest jisté, že v Čechách
teprve od r. 1882 systematicky věnována přesnější pozornost korýšům
podzemním. Téhož roku totiž vyšla monografie VEJDOYSKÉHO 0 zvirene
studní pražských, kde uveden netoliko obyčejný N. puteanus (ještě
pod rodovým jménem Gammarus), nýbrž i obdivuhodná a největšího
zájmu v kruzích zoologických vzbuzující Bathynella natans, příslušící
dle Carwaxa s austrálským rodem Anaspides tasmaniae G. M. Thoms.
do zvláštní nové skupiny Arthrostrak, již GROBBEN ve své Zoologii
označuje jakožto „Anomostraca“.
Po tomto skutečně památném nálezu Bathynelly následoval
druhý pozoruhodný objev VejpovskéHo r. 1896, kdy v samém sou-
sedství Prahy, v podzemních vodách Radotínských u větším množství
shledán v Evropě skoro zapomenutý blešivec Crangonyx subterraneus.
Kdežto totiž v Anglii a Mnichově byl před tím tento druh po jediném
exempláři znám a tudíž nedostatečně popsán, mohl VEjpovský na českém
materialu zvláště důkladně propracovati veškery orgány, jmenovitě
smyslové, z nichž oči jsou pouze skvrnami pigmentovými zastoupeny.
Od té doby otázku stupně zakrsání orgánů zrakových u jednot-
livých Gammaridů podzemních nespustil již Vrjpovský se zřetele,
shledávaje v ní důležitý všeobecně biologický doklad pro nauku 0 po-
zvolném a nestejně u různých druhů pokračujícím zakrsavani orgánů ;
nikoliv mutace, nýbrž vývoj ponenáhlý jest tu hlavním činitelem.
Těmito otázkami zabývá se další práce jeho z r. 1901, především
pak z r. 1905, založená na materiálu z Mnichova a Jrska, v níž
ukázáno na různý stupeň zakrsání zrakových ústrojí od prvého po-
čátku až do zániku nervu optického v postupné řadě všech známých
rodů slepých. Mimo to pak stanoví definitivně samostatnost drubu
N. Caspary ze studní mnichovských, jenž až do té doby stotožňován
byl s anglickým N. Kochianus. :
6 XXVI. K. Schäferna.
Pro řešení otázky o významu rudimentů očních nejdůležitější
materiál poskytlo irské jezero Mask. Jak výše poznamenáno, zabýval
se výzkumem zdejší hlubinné fauny W. F. pe Visues Kane. Mezi sty
exemplářů Niph. Kochianus shledal 4 kusy, jež považoval za týž druh,
leč ještě s pigmentem očním na hlavě. Pro potvrzení svého mínění
zaslal pe Vısues Kane tyto poloslepé blešivce prof. VEjpovskému k po-
souzení, jenž však po analyse organisace poznal zde zástupce nového
rodu Bathyonyx, u něhož jsou oči diffusnf, t. j. světlolomné apparáty
netvoří kompaktní celky jako u obyčejných blešivců, nýbrž jsou v ne-
stejném počtu a velikosti roztroušeny po obou stranách hlavy. Tento
stav očí pokládá VEjJpovský za prvý stupeň degenerace a odtud po-
kračuje v stanovení řady rudimentů očních u ostatních slepých blešivců.
1 vzpomíná zde prof. VEjpovský zvláštního velikého Gammara z Herce-
goviny, jenž úplně postrádá očí a jest dle toho prvým slepým zástup-
cem toho rodu v Evropě známým, nehledě ovšem k nedosti věro-
hodným zmínkám různých autorů (ku př. Asrer), dle nichž se mohou
mezi blešivci obyčejnými objevovati současně exempláře zcela slepé.
Leč ze dvou exemplářů, jež byly prof. Vejpovskému k disposici, nebylo
možno ihned učiniti analytický rozbor jmenovaného druhu hercegov-
ského a bylo radno věc ponechati k rozhodnutí budoucnosti, až se
nahromadí více materiálu úplnějšího. Věc nedala na se dlouho Cekati;
právě když jsem se hotovil zpracovati některé jiné Gammaridy herce-
govské, obdržel jsem laskavostí p. prof. Dra A. Mrázka hojnějšího
materiálu zmíněného blešivce slepého, jejž sbíral na Černé Hoře u pří-
ležitosti druhé své cesty sběratelské. Nalezištěm onoho blešivce jest
sluj, zvaná Lipska pečina, kterou MrAzex (10) uvádí již ve své zprávě
o prvé cestě ua Černou Horu 1902, kde však výslovně poznamenává,
že pro nedostatek vlhka nepodařilo se mu ani jediného Nipharga zde
nalézti. Prvá tato cesta konána ovšem za parneho léta 1902, kdežto
letos (1906) o velikonočních prázdninách byly v Lipské pečině mělké
nádržky vody, v nichž byl právě slepý onen blešivec sbírán. Dle sdě-
lení Dra Mrázka i v rozsedlinách kolmých stěn, odkud voda prame-
nila, bylo možno blešivce sbírati, z čehož jde na jevo, že vlastním
sídlem jeho jsou. hlubiny podzemní, a že prameny přichází do Lipské
peëiny.*) Celkem jsem měl asi 15 exemplářů k disposici, fixovaných
v 70%, alkoholu.
*) V době korrektury této práce v měsíci srpnu, dostalo se mi písemného
sdělení od p. prof. Mrázka, že právě nalezl na své třetí cestě na Černou Horu
znovu Typhlogammara ve studánce u Njeguše. Jest tedy výskyt podrodu Typhlo-
gammarus podobný s výskytem r. Niphargus, jenž nalezen byl nejen v hlubin-
O novém slepém blešivci, Typhlogamm arus n. sbg. 7
Po pečlivém rozboru jsem shledal, že nedá se tento drub za-
řaditi do rámce rodu Gammarus, jak by se snad na prvý pohled zdálo,
ale že tu nutno stanoviti nový podrod tohoto rodu, jejž nazývám
Typhlogammarus n. subg. Jako specii označuji formu tuto jakožto
T. Mrázeki, dle jména jeho nálezce p. prof. Dra A. Mrázka jako
výraz díku za laskavé přenechání tak vzácného materiálu.
Velkým díkem jsem zavázán slovutnému učiteli svému p. prof.
Dru F. VEjpovskémv, na jehož popud podjal jsem se studia Amphi-
podů, při němž mne s nevšední ochotou podporoval po celý čas. vše-
strannou radou, materiálem i zapůjčováním literatury. P. assistentu
ústavu Dru E. MencLovı vzdávám dík za laskavé přispění v práci.
a) Typhlogammarus Mrázeki n. sp.
Tělo jest mohutné, habitus činí dojem těla r. Gammarus; dosa-
huje měřeno od rostra až k basi telsonu u největších exemplářů až
29 mm. Nejmenší individuum, jehož se mi dostalo, bylo 16:15 mm.
Byla to jediná samička, kterou jsem mezi svým materiálem nalezl.
Jest to dokladem pro pohlavní dimorfismus u Amphipodů, že samička
bývá vždy mnohem menší. A že se v našem případě nejedná snad
o nějaký mladý, nedospělý exemplář, nýbrž o úplně dospělé indivi-
duum, jest patrno z toho, že měla úplně vyvinuté inkubační lamelly
i s postranními laciniemi. (Viz tab. fig. 32.)
Ač celkový tvar těla činí dojem těla r. Gammarus, přece při po-
někud pečlivějším přihlédnutí jest hned patrný zásadní rozdíl.
Hlava jest tu velmi krátká, vždy poměrně o něco kratší než
segment následující. K objasnění poměrů těchto podávám následující
číselné srovnání v mm 7 exemplářů:
© O O0 140) Se
Délka hlavy: 12 1 1 a
mn hrudnoseem. 1:5 BB 2 15 Rome?
RO oc \9175 19:50, 23:0..290 260 217. 16:15
zvířat srovnávaných j
ných vodách podzemních, nýbrž i v pramenech na povrchu zemském. Toto na
prvý pohled podivné vyskytování se forem slepých též ve vodách povrchu zem-
ského patrně nutno vysvětlovati spojitostí vodstva na povrchu s vodstvem pod-
zemním.
8 XXVI. K. Scháferna:
Z toho jest patrno, že poměr délky hlavy k délce následujícího
segmentu zůstává skoro stálým, ačkoliv délka těla vzrostla značně, na.
hlavě jest jen přírůstek nepatrný v několika málo desetinách mm se
pohybující. Jest to velmi řídký případ mezi Gammaridy, kdež vždy
bývá zpravidla hlava delší, než následující segment. Tak G. O. Sars
u Gammarus neglectus praví (11, pg. 47). „La tête est à peu près de la
longuer des 2 segments suivants réunis.“ Derza Vazze (4, pg. 5) pro
Gammaridy udává následující poměry: „Calcolando dal punto d' inser-
zione delle antenne anteriori, la lunghezza della linea dorsale del capo
č sempre maggiore di quella della linea dorsale del 1°. segmento to-
racico.“ Toto týká se ovšem forem s očima úplně vyvinutýma, i mohlo
ny
Obr. 1. Typhlogammarus Mrazeki n. sbg. n. sp. Obr. 2. Hlava a 1. segment
S 4krät. hrudní shora.
by se namítnouti, že jest krátkost ta následek redukce oční, ale pak by
bylo zvláštní, že nevyskytují se podobné poměry také jinde u zástupců
s očima redukovanýma. Dathyonyx de Vismesi Vejd., u něhož jest za-
čátek redukce oční, má délku hlavy 2kráte tak velkou, jako jest délka.
následujícího segmentu thorakálního. U jiných rodů a druhů s očima
úplně redukovanýma, jako jsou: Crangonyx, Calliopius subterraneus
Chilton, Gammarus fragilis Chilton, bývá hlava vždy delší následují-
cího segmentu. Jedině poněkud podobný poměr v délce hlavy k délce
následujícího segmentu „kreslí Jurısac u druhů Niphargus croaticus
Jurinac (9, Tab. fig. 1), ale přece není zde krátkost hlavy tak nápadná
jako u našeho nového černohorského Gammarida, tím pak podmíněn
i jiný tvar hlavy, při pohledu se strany hned nápadný.
O novém slepem blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 9
Hlava Typhlogammara činí dojem, jako by byla ve směru dorso-
ventrálním protažena, ač o protažení nelze zde mluviti, nýbrž tvar ten
jest výsledkem přílišné její krátkosti.
Oči úplně scházejí. To jest patrno hned s povrchu, neboť ple-
tovä barva hlavy není přerušena ani stopou po nějakém pigmentu
očním, jenž u Gammaridů velmi nápadně vždy vyniká. Rovněž z řezů,
jež jsem si jednak sám pořídil, jednak z řezového praeparátu mně
laskavě p. prof. Mrázkem zapůjčeného jest vidno, že světlolomné
apparáty, kony oční zde úplně scházejí.
Ani po pigmentu není nikde stopy. Pokud se týče poměru gan-
glia optického k pokožce, jak daleko totiž zde redukce pokročila, jsem
bohužel nemohl sledovati na svém materiálu pro ohledání histologické
ne dosti výhodně fixovaném. Ale doufám, že budu moci ještě jednou
zajíti na tuto otázku, až se mi dostane materiálu příhodnějšího k me-
thodě řezové.
Při pohledu shora jeví hlava malé tupé rostrum mezi antennami.
Hřbetní strana všech segmentů jest docela oblá a nevykazuje
žádných kýlů. Na segmentech pleopodových jest zadní kraj po celé
své délce opatřen větším počtem tenkých štětinek, sedících po jedné
v mělkých vroubcích. (Viz text fig. 1.)
Pro rod Gammarus jest charakteristický výzbroj uropodových
segmentů, a sice nalézáme tu 5 skupin o 1—3 silných štětinkách
krycích, provázených řadou tenčích štětinek. Postaveny jsou jedna
skupina medianně, jest tedy lichá, po straně pak má 2 páry podobných
skupin. Změnu v těchto poměrech považují někteří autoři za důležitý
druhový znak.
Přihlédneme-li k tomuto znaku u popisovaných individuí, shledáme,
že vždy schází skupina medianní, z postranních pak na posledních
2 segmentech jest vyvinut úplně jen vnější pár. Z vnitřního zbývají
jen 2 tenké štětinky. Na prvém ze jmenovaných segmentů někde ne-
nalezneme ani jediné silné krycí štětinky a pouze 2 postranní tenké
jsou zachovány. (Viz tab. fig. 11, 12, 13.)
To jest však případ nejextremnější, neboť jindy nalezneme ještě po
jedné straně zcela normální skupinu sjednou silnou krycí Stetinou a obalem
tenčích, ale na druhé straně marně jí hledáme. Jest tedy v popsaných
poměrech všech tří segmentů rozdíl od rodu Gammarus a spíše mů-
žeme říci dle výskytu jedině tenkých štětinek na prvém uropodovém
segmentu jest podobnost s rodem Niphargus, jenž nikdy nevytvoruje
na uropodových segmentech silnějších krycích štětin, nýbrž jen po
1—2 tenkých, po straně od sebe oddálených.
10 XXVI. K. Schäferna:
Prvý pár tykadel. Svrchní antenny jsou dlouhé, více než přes
polovinu těla dosahující. Basální 3 články silné, ne příliš dlouhé;
vzájemný poměr jich délek jest 35:2: 1. (Viz tab. fig. 16.) Opa-
třeny jsou hojnými smyslovými apparáty: smyslovými puštičkami, ště-
tečky i silnějšími štětinkami snad významu hmatového. Smyslové pu-
Sticky jsou typu rodu Gammarus a byly popsány à zobrazeny již
Vrjpovským (16) z exempláře hercegovského. (15, pg. 6, T. IL fig. 20).
Vynikají však nad tytéž orgány zmíněného rodu svou velikostí, neboť
dosahují až 22 u délky. Nejvíce smyslových puštiček nalézáme na
prvém basálním článku. Smyslové štětečky různých délek maji své
místo nejvíce na prvém, pak na třetím basálním článku.
Třetí basální článek nese flagellum hlavní, jež bývá více než
40členné a flagellum krátké vedlejší 3—5 členné. (Viz tab. fig. 16, 17.)
Vedlejší flagellum má poslední článek nepatrné velikosti, takže se
téměř tratí v chitinovém valu článku předposledního. Zvláštností ve
výzbroji vedlejšího flagella, což se i u rodu Gammarus vyskytá, jsou
zcela typické smyslové štětečky nalézající se na distálních koncích
článků v počtu 1—2 vedle jiných silnějších smyslových Stetinek. Na
hlavním flagellu na hřbetní straně sedí při konci článků po 1, neb
častěji po 2 bledych válečcích (viz tab. fig. 18), jež obyčejně za
čichové se vykládají. Jsou velmi mohutné, ve středu mírně súžené
a členěné, ku konci protáhlé, s terminálním otvorem. Pod nimi na-
chäzi se větší počet štětinek zvláštní oreanisace. Dosud přikládán jim
ponejvíce význam krycích, jen VEJDOVSKÝ upozornil u Crangonyxe na
zvláštní zakončení útvarů asi téhož významu. Derra VALLE (4) jme-
nuje je „setole“, aniž by se o nějaké jich differenciaci zmiňoval: „Le
setole propriamente dette sono dei fili lunghi e sotili, rigidi, ma non
molto resistenti. La loro sede principale © nelle antenne, dove qualche
volta si presentano pure con la punta curvata ad uncino“ (4, pg. 51,
tab. 54, fig. 21). Při bližším ohledání však vidíme, že jsou úplně
duté a do ?/,, někde jen něco málo přes polovinu od base jsou stěny
dosti silné. Lumen z této basální části pokračuje do válečkovitého,
tenšího, mírně vlnitě prohnutého útvaru, jenž při konci poněkud na-
duřuje a ústí přímo na venek. S jedné strany podle tenčí části jest
jemný bledý kýl, s druhé strany jest jen krátké, šípovité protažení
basální části. Všechny tyto štětinky jsou opatřeny nervy, ale jaký jest
jich vzájemný poměr, zda nerv vchází do štětinky, toho jsem bohužel
nemohl rozhodnouti.
Druhý pár tykadel. (Tab. fig. 19.) Spodní tykadla json o polo-
vinu kratší horních. Vzájemný poměr v délce basálních článků jest
O novém slepém blesivci, Typhlogammarus n. sbg. 17
1:3:2, nevynikají tedy zase zvláštní délkou. Jsou opatřeny hojnými
delšími Stetinkami smyslovými a to zase Stetinkami onoho typu
u prvých antenn popsaného, smyslovými puštičkami, ovšem v menším
počtu, jakož i smyslovými štětečky, též v menším počtu, než byly na
basálních článcích antenn prvého páru. Flagellum jest 1Sčlenné, se
články dosti nízkými, opatřenými při distálních koncích hmatovými
štětinkami. Zajímavo jest pozorovati, že tyto štětinky ve svém počtu
na jednotlivých článcích skoro pravidelně alternují. Tak vidíme na
obrázku alternaci čísel 3, 4; 3, 4 atd., jindy bývá 2, 3; 2, 3. Stri-
dání toto platí ovšem i pro podobné útvary na flagellu antenn prvého
páru. Calceolů nenalezl jsem nikde ani u G ani u ©. Zvláštností
flagella prvých i druhých antenn jest ostnitá kutikula. Na prvých
článcích vyskytují se velmi hustě jemné osténky, ale čím dále na
distálních článcích, tím více se jich počet zmenšuje. Jsou to podobné
útvary, jako popisuje je DELLA VALLE (4) u Æusirus cuspidatus pod
názvem „pelurie“.
Svrchní pysk (tab. fig, 31) jest tvaru nepravidelně vejčitého,
s chitinovými stluštěninami na vnitřní straně. Při konci jest pokryt
hustými, tenkými štětinkami ve 2 různých směrech stojícími.
Spodná pysk (hypopharynx) (tab. fig 26, 27) jest hluboce roz-
délený, jen o 1 páru křídel s postranními výběžky. Vnitřní křídla
jsou někde jen nepatrně naznačena. Na konci při vnitřních rozích při
rozdělení jsou skupiny silnějších, obloukovitě přihnutých štětinek, jež
bývají dvojího tvaru. U některých exemplářů jsou tyto štětinky při basi
úzké, pak asi v polovině se značně rozšíří a ku konci se zase súží
v ostrou špičku. U jiných individuí jsem nalezl štětinky tyto typu
více méně vidličnatého. Ale někdy mohou se oba typy vyskytnouti
u téhož individua. Jinak opatřen jest hypopharynx v horních a střed-
ních svých partiích a na postranních výběžcích hustým pokryvem
jemných štětinek.
Mandibuly (tab. fig. 28, 29, 30) podobají se v celku mandi-
bulám rodu Gammarus. Rozdíl jeví se v poměrech palpů. Palpus jest
normálně tříčlenný, ale články jeho jsou poměrně dosti krátké, takže
na př. střední článek jest tvaru skoro soudečkovitého. Rovněž po-
slední článek jest zvláště u © dosti krátký a ne příliš úzký. Výzbroj
všech tří článků jest podobná oné u r. Gammarus.
Mohutná basální část mandibulární nese 2 zubovité výběžky,
z nichž jeden a to spodní jest v kloubu pohyblivý. Dle tvaru těchto
spodních zubů lze rozeznati okamžitě pravou a levou mandibulu.
Mandibula levá má silnější tyto zuby podobné svrchním, kdežto na
12 XXVI. K. Scháferna:
pravé straně jest pohyblivý slabší vidličkovitý útvar. Doleji pod zmíně-
nými útvary jest na nízkém kuželíku žvýkací ploška eliptiéná, skoro
kruhovitá, s několika řadami do vnitř směřujících zoubků. Při spodu
vyniká ze žvýkacího výběžku dosti dlouhá štětina, oboustranně ne
příliš jemně zpeřená. Wrzesnıowskı (19, pag. 628) udává o ní: „Die
in Frage stehende Borste soll nach ne RovcEmovr gegliedert sein, was
jedoch weder von HvumBERT, noch von mir selbst bestätigt werden
konnte.“ Na svých exemplářích jsem však nalezl, že jest zřetelně
dvoučlenná. Obyčejně se právě v zakloubení ulamuje, tak že zůstává
jen prvá část. Bezprostředně pod prvně zmíněnými zubovitými výběžky
jsou štětiny ve 2 řadách, a sice na vnější straně jsou oboustranně
zpeřené, na vnitřní pak silnější srpovité s brvami jen po jedné straně,
ale tyto bývají zpravidla otřeny. Na přechodu od těchto silnějších
štětin ke žvýkacímu výběžku jest řada jemných, rozvětvených štětinek ;
při slabším zvětšení činí dojem smyslových štětečků, ač jistě nemají
stejného významu, neboť nevykazují žádného lumina, ani jsem nesle-
doval nikde nervu k nim se táhnoucího. Význama budou patrně téhož
jako dříve zmíněné velké rozvětvené štětinky, aby totiž přidržovaly
potravu. Po žvýkacím kuželíku na vnitřní straně jsou v řadách velmi
jemné štětinky; differenciaci jich jsem pro nepatrné rozměry nemohl
vystihnouti.
Maxilla 1. páru. (Tab. fig. 21, 22, 23.) Endopodit jest tvaru
skoro kosočtverečného, se 7 dlouze, jemně zpeřenými štětinami, jež
nacházejí se až v horní polovině předního kraje. Endopodit a vůbec
celá maxilla 1. páru jsou velmi důležitým znakem generickým. O jeho
důležitosti zmiňuje se Wrzesniowskı (19, pg. 616) následovně: „Der-
selbe (der breite Innenlappen) stellt ein wichtiges Merkmal von Gam-
marus im Gegensatz zum Niphargus dar.“ Malým počtem štětinek
zpeřených na endopoditu se vyznačují vůbec Gammaridi s očima re-
dukovanýma a sice u Boruty 7, u Nipharga 3, u Crangonyxe 4,
u Gammarus fragilis Chilton rovněž 7, kdežto u druhů s dokonalýma
očima jich bývá 10, 14, 15 ivíce. Jest tedy poměr endopoditu 1. ma-
xilly důležitým rozdílem pro náš podrod od rodu Gammarus, u něhož
jest endopodit význačně trojühelnikovity s hojnými zpeřenými štětinami.
Exopodit nese na svém konci hřebenité štětiny ve dvou řadách:
ve vnější 5, ve vnitřní 6. Útvary tyto vyznačují se velikým počtem
zubů, bývá jich až přes 20. Zač máme považovati tyto hřebenité
útvary, jest viděti na první vnitřní štětině, která jest mnohem štíhlejší
ostatních a na opačné straně proti hřebenu bývají stopy po odlome-
ných jemných větvičkách. Byly tedy püvodne asi i tyto hřebenité
O novém slepem blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 13
štětiny dvojstranně zpeřené, ale dále vyvíjela se jen jedna strana
k speciálnímu účelu, kdežto výzbroj druhé strany, jež by zde neměla
významu, zanikla.
Palpus jest 2členný a dosti krátký, nepresahujet přes zuby exo-
poditové. Poslední článek jest ve všech svých částech stejně široký.
U jiných rodů Gammaridü, jako na př. u r. Gammarus, jest rozdíl ve
výzbroji mezi pravým a levým palpem maxillárním. Jest totiž u to-
hoto rodu pravý palpus opatřen silnými, krátkými, trojúhelníkovitými
zuby, kdežto levý palpus vykazuje jen tenké, jemně zpeřené štětinky.
U Typhlogammara jsou stejné, tenké štětinky na pravém i levém
palpu. Povahou jsou vlastně totožné s předešlými hřebenitými, jak
jsem o tom předem mluvil. Bývá jich na vnitřní straně 5—7, z nichž
jsou zpeřením zvláště význačné 2 při vnějším kraji. Na vnější straně
stojí po 3 tenkých štětinkách téhož typu.
Maxilla 2. páru. (Tab. fig. 24.) Exopodit i endopodit jsou úplně
vyvinuty a tvarů jako u r. Gammarus. Exopodit nese apikálně posta-
vené 2 řady jednostranně krátce zpeřených, srpovitých, silných ště-
tinek. Na vnější ploše a sice při kraji vnějším jsou 3 dosti mohutné
štětinky tohoto tvaru a 0 něco nepatrně níže začíná řada podobných
© postupně nižších štětinek. Na vnitřní ploše jsou při vnějším kraji
9 skupiny tenkých, válcovitých, úplně dutých štětinek, a Sice jsou
postaveny postupně nad sebou. S podobnými u větším počtu se shle-
dáme uprostřed na vnitřní ploše ve 2—3 řadách za oněmi 6 srpo-
vitými.
Endopodit nese na konci svém dvě řady štětinek. Řada při
vnější ploše, jež začíná poněkud dále od kraje, má štětinky 2 druhů
a to 4 poněkud srpovité, jednostranně zpeřené, dalších pak 6 jest
skoro rovných a zpeřeny jsou oboustranně. Pokračováním posledních
© jest postupně kratších několik zpeřených štětinek na předním kraji.
Druhá řada sestává z 10—11 jednostranně zpeřených štětinek téhož
typu, jako byly ony prvé 4 na vnější ploše. Na vnitřní ploše bývá
v diagonále zasazeno 6—7 dlouhých, silných zpeřených štětinek.
Maxzillipedy velmi mohutné, silné, v celku odpovídající tvarům
u rodu Gammarus. Jsou opatřeny všemi typy štětin maxillárních.
Vnitřní lalok nese nejen při hořejšku, ale i na vnitřní ploše hojné
zubovité štětiny. (Tab. fig. 25.)
Epimery jsou u Typhlogammara charakteristické svou krátkostí.
Největší jsou vždy epimery prvých 4 párů noh.
Epimer 1. páru gnathopodů (tab. fig. 2) jest tvaru skoro kosočtver-
covitého; zadní kraj je vždy delší a rovná se délkou svou šířce epi-
14 XXVI. K. Scháferna:
meru. Přední kraj jest o "/, kratší. Na spodním okraji jsou zasazeny
sporé štětinky ve vroubcích, bývá jich jen 1—4 na předu, vzadu 2,
Krátkost tohoto epimeru jest na prvý pohled patrna: Přečnívá
jen málo přes zakloubení basipoditu a nezasahuje svým předním koncem
přes basi hlavy jako tomu jest u r. Gammarus.
2. par gnathopodů (tab. fig. 1) má epimer skoro čtvercovitý, ač
od čtverce se přece odchyluje svým protažením na zad. Jest zase
dosti krátký. Délka spodního kraje jest rovna délce předního kraje.
U Gammara je celkový tvar epimeru téhož páru noh obdélníkovitý,
máť spodní kraj o polovinu kratší, než jest délka výšky epimeru. Na
spodním okraji popisovaných exemplářů jsou velmi sporé štětinky, bý-
vají někdy jen 2, každá při jiném rohu.
U epimeru 1. páru pereiopodů (tab. fig. 3) jest opět tvar skoro
čtvercovitý, ale spodní není docela rovný, nýbrž začíná se odkláněti
v zadní polovině nahoru. To je provedeno zvlástě u epimeru 2. páru
pereiopodů (tab. fig. 3), jenž jest na zadním rohu rozšířen, aby tvořil
s rozšířenými basipodity souvislý kryt pro branchiální lamelly i u ©
pro inkubační lamelly. Na předním rohu bývá po 3, na zadním po
5 zářezech se štětinkami.
U 3.—5. páru pereiopodů (tab. fig. 5—7) jsou epimery velmi
krátké a dvojlaločné. "Tvarové rozdíly stejných epimerů od r. Gam-
marus jsou následující: Přední laloky prvních 2 epimerů jsou mohut-
nější následkem hlubokých středních zářezů. Ze zadních laloků má nej-
odchylnější tvar u 4. pereiopodoveho epimeru. Tento súžuje se do špičky,
i můžeme tvar jeho nazvati kopinovitým. Stětinky se vyskytují jen
na zadních lalocích. Epimer 5. páru pereiopodů jest jen mělce vykro-
jen, méně než u Gammara.
Gnathopoda 1. páru. (Tab. fig. 2, 2a.) Celkový tvar propoditu jest
trojúhelníkovitý, což podmíněno jest tím, že horní kraj se staví do
směru mírně, obloukovitě prohnutého kraje předního (acies).
Daktylopodit i horní kraj jsou velmi dlouhé, dosahujft ?/, délky
propoditu. Daktylopodit jest mírně prohnutý, dosti štíhlý. Na hřbeté
nese jen jedinou štětinku, jež jest zasazena asi v '/, od konce dakty-
lopoditu. (U r. Gammarus jest to pravý opak, tam ji nalezneme v !/,
od kořene daktylopoditu.) Významu jest jistě smyslového, neboť lumen
iejí dá se sledovati až na vnějšek a, jak možno též pozorovati, jest
opatřena smyslovou buňkou, u jiných rodů pak bývá zpeřená. U exem-
pláře z Hercegoviny jsem nalezl v polovině daktylopoditu Stetinky 3.
Po obou stranách horního kraje jsou vidlicovité štětinky vět-
Šinou ve velmi hojném počtu: 25. Na vnější straně jsou při horním
O novém slepém blešivci, Typhlogammarus n. sgb.
+-
Qt
kraji 4 vroubky, v nichž sedí po jedné silné, krycí štětině. První
z nich, největší, sedí v polovině, ostatní čím doleji, tím více se zkra-
eujf a vtéže výši, jako jest poslední, nejkratší, nalezneme na vnitřní
straně propoditu 2 krátké krycí téhož typu jako předcházející. Účelem
jejich jest přidržování, neboť nalézají se právě tam, kam doléhá daktylo-
podit svou špičkou. Bývají též nejdříve opotřebovány. Na dosti mladých
individuích nelze již na jejich koncích znamenati diferenciace. V této
výši propoditu můžeme říci, že přestává kraj horní a začíná acies —
kraj přední. Přední kraj, jak zmíněno, mírně obloukovitý nese výzbroj
v 9 řadách jdoucích z vnitřku na vnějšek. Ve směru tom přibírají
též štětinky na své délce. První 2 řady, či první 2 vroubky nesou
2 silné krycí štětiny, jež odlišují se svou délkou od předchozí sestupně
kratší řady štětin téhož typu při daktylopoditu. Jsouť delší nežli před-
cházející u úhlu chápacího. Ačkoliv rozměry propoditu jsou dosti značné,
neboť dosahuje u 2. päru až 2:25 mm délky a 1:5 mm šířky, možno
říci, že výzbroj štětinová jest poměrně menší i co do počtu, i co do
délky než ur. Gammarus. U našeho podrodu nese strana vnitřní při
vnějším kraji 3 řádky s rozeklanými štětinkami a sice v počtu 5, 4, 3.
Při kraji horním a vnitřním 5 řádek ; počet 3, 4, 6, 7, 5.
Carpopodit jest trojühelnikovity. Na rozdíl od Gammara i Ni-
pharga, kdež jest carpopodit tvaru čtyřúhelníkovitého, jest přední kraj
tohoto článku velmi krátký a silně prohnutý, tak že se repraesentuje
jako hrbolek opatřený čisticími, k vnější straně postupně delšími ště-
tinkami. Přední strana carpopoditu dá se velmi snadno rozeznati od zadní.
Na přední straně jest kraj lomen v !/, a vykazuje vlnovku. Na straně
zadní jest toto lomení ve ‘/, při hřbetu a není tu prohnutí, nýbrž
linie skoro rovné (viz tab. fig. 2a).
Meropodit jest celkem kosočtverečný; při svrchním rohu jsou
oba kraje mírně proláklé, takže tvoří jakoby výběžek.
Ischiopodit nevykazuje žádných zvláštních nových tvarů; jest
skoro čtvercovitý.
Basipodit jest dlouhý k basi se súžující. Na spodní strané jsou
v několika vroubcích dlouhé štětinky, na konci slabě zpeřené, téhož
typu jako u jiných příbuzných rodů, ale na rozdíl cd Gammara jsou
mnohem kratší. Při rohu u ischiopoditu nalezneme vždycky 3 dosti
silné hřebenité štětinky. U těchto štětinek hřebenitých, jakož i u dříve
zmíněných dlouhých, při konci jemně zpeřených nelze znamenati lumen,
jež by se táhlo až ku konci, i jest u nich smyslová funkce úplně vy-
loutena. Na hřbetě u samečků jest šest řad s hustě nahloučenými ště-
tinkami, jež jsou zvláštním typem pro tento podrod.
16 XXVI. K. Schäferna:
Gnathopoda 2. páru. (Tab. fig. 1, la.) Druhý pár gnathopodü
jest poněkud silnější a mohutnější prvého páru asi 0 !/..
Daktylopodit tvarově odpovídá předchozímu a nese rovněž v prvé
třetině smyslovou štětinku. Poměr délky daktylopoditu k zadnímu kraji
propoditu jest 13:1.
Propodit má celkový tvar stejně trojúhelníkovitý jako u páru
prvého. To podmíněno jest stejnými poměry ve vzájemném postavení
horního kraje ku kraji přednímu, jak jsem to popsal u páru předcho-
zího. Tvarově v těchto okončinách není vůbec rozdílu mezi samečkem
a samičkou, jako na př. skutečný rozdí! nalézáme u různých druhů
rodu Gammarus.
I poměry ve výzbroji propoditu jsou podobné oněm u předcho-
zího páru. Podle horního kraje sedí hojné vidlicovité štětinky a při
vnější jeho straně sedí na hrbolcích silné krycí štětiny provázené sva-
zečky delších vidličnatých štětinek, jež jako chvostky přes daktylopo-
dit přečnívají. Na vnitřní straně nalézáme také ony 2 krátké krycí.
Přední kraj nese 10 vroubků, v nichž štětinky jsou ku vnitřku po-
stupně kratší. Při prvních 2 jsou silné krycí štětiny. Při zadním kraji
jest na vnější straně jen 1 svazeček dosti krátkých štětinek a to asi
ve výši 2. hrbolku při kraji chápacím. Na vnitřní straně propoditu
sestává výzbroj ze 4 řad štětinek při horním a předním kraji. Při
zadním jsou jen 2 řady. Na vrcholu při basi daktylopoditu jest ně-
kolik poměrně též krátkých štětinek. Poměry tyto jsou u obou popi-
sovaných párů stejné.
Carpopodit jest trojúhelníkovitý, vykazující kratounky, silně za-
hnutý přední kraj se 4 vroubky s výzbrojí.
Meropodit jako u předešlého páru skoro kosočtverečný, na horním
rohu slabě zobáčkovitě protažený.
Ischiopodit: Čtvercovitý, nevykazující žádných specifických char-
akterů.
Basipodit je dlouhý, úzký, delší než u předešlého páru. Výzbroj
s předchozím skoro stejná.
Periopoda 1. páru. (Tab. fig. 3.) Basipodit úzký, dosti dlouhý,
v poměrech tvarů i výzbroje odpovídající basipoditu gnathopodů. Na
hřbetě má G asi 5 svazečků tenkých krátkých štětinek, na spodu
několik ne příliš dlouhých: štětinek, na konci slabě zperenych.
Ischiopodit čtvercovitý bez zvláštních differenciací.
Meropodit více než 2krát tak dlouhý jako ischiopodit. Carpopodit
jest značně slabší a kratší meropoditu. Propodit delší předešlého.
O novém slepém blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 17
Meropodit i carpopodit nesou na hřbetní straně v dosti hlubo-
kých vroubcích silné krycí štětinky, jež sedí jakoby v obalu tenkých
krátkých štětinek. Propodit má jen jeden takovýto svazeček. Břišní
strana všech 4 posledně jmenovaných článků nese po 2 vroubcích,
v nichž na carpopoditu a propoditu jsou zasazeny silné, krycí, s ně-
kolika málo tenkými štětinkami. Ischiopodit pak někdy nemá ani
těchto silných Stötinek a nese jen po svazečcích štětinek tenkých.
Vůbec je možno pozorovati, že na ventrální straně okončiny čím dále
k jejímu konci, tím více ubývá oněch štětinek tenkých; na posledních
jsou 2 silné štětiny. Na hřbetní straně bývají hlavně tenké štětinky
i na posledních článcích vytvořeny.
Pereiopoda 2. páru (tab. fig. 4) souhlasí celkem, co se tvaru,
délek i výzbroje jednotlivých článků týče, úplně s předešlým. Poměry
epimerů viz v odstavci o těchto článcích.
Pro formy s očima redukovanýma, jako Crangonyx, Niphargus,
Calliopius, Boruta, 1 pro náš nový rod jest charakteristické, že pro-
podit a carpopodit I. a 2. thorakální nohy není opatřen dlouhými
štětinkami ani u Z, ač jiná výzbroj je dosti silná, jako u forem
S očima vyvinutýma. Tak již ten poměr jest velice nápadný při srov-
nání s obyčejným Gam. pulex, u nějž jsou velmi mohutné hřebeny
dlouhých štětin. Vůbec musím se na tomto místě zmíniti o jedné
zvláštnosti podrodu Typhlogammarus. Ač tělo i okončiny jsou dosti
mohutné, výzbroj v délce nevykazuje žádných abnormních rozměrů,
ano naopak klesá ještě doleji, než bychom dle celkových rozměrů těla
si představovali. To jest velmi nápadné, srovnáme-li výzbroj zvláště
na vnitřní a vnější straně a na vrcholu propoditu gnathopodů. Proti
tomu, jak jsme zvyklí u Gammara nalézati, jsou mnohem kratší,
takže na př. při zakloubení daktylopoditu k propoditu jest jen ne-
patrný chvostek stětinek. U S jsou zvláště na basipoditech na hřbetě,
jak jsem se otom u předešlých párů zmínil, a shledáme též u násle-
dujících chvostky štětinek hmatových tam, kde jest u Gammara jen
několik štětinek, ale za to dlouhých.
3.—5. pár pereiopodů. Následující 9 páry okončin vyznačují se
na vnější straně křídlatě rozšířenými basipodity a svou délkou. Roz-
šíření to zastupuje zde epimery, které jsou u všech posledních 3 párů
noh thorakálních jen kratičké, takže mnoho nepřesahují za inserci
básipoditů. :
3. pár. (Tab. fig. 5, 5a.) Nejmenší křídlatostí se vyznačuje basi-
podit třetího páru pereiopodového. Vůbec celá tato okončina jest
vzhledem ke dvěma následujícím poměrně nejkratší a nejslabší. Na
Věstník král. české spol, náuk, Třída II. 2
18 XXVI. K. Schäferna :
předním kraji nese 3 vroubky a to jeden uprostřed, druhé dva pak
jsou jemu symmetricky po stranách poněkud dále položeny. Ve všech
vroubcích nacházejí se 1—3 silné krycí štětinky, provázené několika
tenkými krátkými. Zadní kraj basipoditu jest mírně křídlovitě roz-
šířený. Při distálním konci nevybočuje namnoze toto rozšíření z nor-
mální šíře vlastního těla basipoditu a nastává teprve v proximální
polovině, odkudž se klene v mírném oblouku na zad. U © jsem nalezl
již na tomto páru dosti křídlatý basipodit. Na oblouku ve svrchní
polovině jsou pilovité zářezy, z nichž každý jest opatřen jedinou
štětinkou. Čím dále distálně, tím více ubývá určitosti oněm zářezům
a od poloviny délky kraje se počínají štětinky rozmnožovati. Na vnitřní
straně basipoditu, asi v místech, kde jsou upjaty svaly, jest u S
řada svazečků štětinových. Štětinky ty mají asi význam smyslový a
jsou téhož typu, jako jsem popsal ony na antennách. U © jsem nalezl
místo celých svazečků na každém místě jen několik málo štětinek a
mezi nimi obyčejně jednu silnou krycí. Slabé štětinky byly u © asi
jen tak vyvinuty, jako to nalézáme u jižních forem rodu Gammarus,
u nichž však není ani u ($ ani u © ni jediné oné silné krycí ště-
tiny. Skupinky tyto můžeme srovnati s oněmi na hřbetech basipoditů
gnathopodovych se nalézajícími. Basipodit 3. páru není distálně skoro
nic rozšířen, i jest viděti, jak stojí do poloviny délky hřbetu skupinky
tyto docela volně, podobně jako na basipoditech gnathopodovych, a
teprve od poloviny jsou kryty rozšířeninou, neboť neposunují se ve
své poloze na rozšíření, ale zůstávají na svém původním místě.
Následující články souhlasí ve svých rozměrech s poměry rodu
Gammarus. Rozdíl zde spočívá hlavně ve výzbroji. 2.—4. článek mají
na hřbetě svazečky štětinek a sice na propoditu 3, na carpopoditu 6,
na meropoditu 4. U dvou posledně jmenovaných článků jsou pro-
střední 2 opatřeny silnou krycí štětinou. Tento druh skupinek štěti-
nových převládá na břišní straně článků, kdež nutno podotknouti, že
jako u 1. a 2. pereiopodu, tak také i zde ubývá čím dále ke konci okon-
činy, tím více štětinek tenkých. Zářezy jsou zde dosti hluboké, i nesou
často více než jednu tenoučkou krycí štětinu. Na propoditu jsou 3, na
carpopoditu po 1—2, na meropoditu po 1 zářezu s vyzbrojem. Daktylo-
podit tohoto páru, jakož i předcházejících 2, i následujících 2 párů
noh nese na svém hřbetě jednu zpeřenou smyslovou štětinku.
U 4.—5. páru máme poměry skoro podobné jako u 3. páru,
pokud se týče článků daktylopoditu až ischiopoditu, jenže délky
u jednotlivých článků jsou poměrně větší, Nejdelší jest předposlední
thorakální okončina,
O novém slepém blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 19
Ve tvaru epimerů a basipoditů jsou značné rozdíly.
Basipodit 4. páru (tab. fig. 6, 6a) jest již více křídlatě roz-
šířený, než jsme viděli u páru předcházejícího. Rozšíření na zadu
silně převyšuje na distálním konci vlastní šíři těla basipoditu a jest
poněkud na zad v cípek protaženo. Šíře přibylo též v proximálních
partiích. Zadní kraj, vlnitě ohraničený, má totožná opatření, jako jsem
popsal u předcházejícího páru. Na vnitřní straně nacházíme u S zase
svazečky štětinek v počtu asi S.
5. pár (tab. fig. 7, 7a) má basipodit s největším rozšířením na
straně zadní. Při epimeru, jenž jest tvarem svým pravým opakem
2 předcházejících epimerů (jest, jak popsáno, s kraji šikmo vzhůru
obrácenými) jest basipodit velmi široký. Kraj nesbíhá od inserce hned
dolů, nýbrž jest nejprve skoro rovný, poněkud nahoru směřující. Pak
se náhle počne dosti ostře ohýbati dolů a mírně proláklý končí cípkem
při distálním konci. Štětinový výzbroj kraje i vnitřní plochy basi-
poditové jest podobný jako u předchozích 2 párů.
Pleopoda jsou dvouvětevná, článkovitá, se zpeřenými štětinkami.
Článků postupně u jednotlivých noh ubývá. Počet článků u párů za
sebou následujících jest 35, 29, 26. Při basi nejsou zřetelně článko-
vány a tu shledáváme se na endopoditu asi s 6 dosti k sobě sblíže-
nými, hluboce rozeklanými štětinami, jež slouží ke spojení okončiny
pravé a levé strany. K témuž účelu na basi jsou při vnitřní straně
v řadě tak zvané spojné štětinky („coupling-spines“ Stebbing). Tyto
útvary jsou u Typhlogammara přítomny u velikém počtu. Obyčejně
u jiných rodů bývají, ač jsou někdy docela jiného tvaru, jen po 2,
jako u G. pulex, G. fragilis Chilton, Bathyonyxz de Vismesi Vejd. a j.
STEBBING popisuje jich více jen u několika málo rodů: Phronimella
elongata Claus 3, Laetmatophilus purus T, Dairella Bovalli St. 12.
U našeho podrodu jsou poměry ty následující. Nejmohutnější a u ně-
kterých individuí v největším počtu 7—8 jsou na basálním článku
prvého páru pleopodového. Assymmetrie jest tu velmi častá, jak
jest viděti na obrázcích (tab. fig. 33, 34a,). Toho jest hlavně
příčinou to, že místo útvaru s dvěma řadami háčků, jež bývají na
jedné straně 3 velké, na druhé pak větší počet drobnějších háčků
5—8, se vyvine buď proximálně jedna silná krycí štětina, jako ji na-
lézáme na uropodech a jinde. Neb v jiném případě útvar kuželovitý,
na konci silně súžený, bez jakýchkoli differenciací. Jak spojné háčky,
tak i změněné ony vřetenité útvary nemají asi žádné funkce smyslové.
Neb zakončení jejich jest úplně solidní a lumen se táhne jen do
poloviny. Na druhém páru (tab. fig. 34) jsou skoro o '/, kratší, počet
1*
20 XXVI. K. Schäferna :
bývá 6—8; na třetím páru (tab. fig. 35) jsou zase jen o málo kratší
předešlých neb skoro stejně dlouhé, o počtu mezi týmiž čísly se po-
hybujícím.
Basální články jsou ještě opatřeny řadami dosti dlouhých štětinek.
Uropoda (tab. fig. 8, 9):1. a 2. páru 2větevné, prvý pár mo-
hutnější druhého. Typu jsou téhož jako u Gammara. Výzbroj je
vytvořena rovněž ze silných štětin krycích, ale u samečka někdy
místo těchto při basálním článku vyrůstají dlouhé štětinky, patrně
hmatové. Rovněž na basipoditu obou jmenovaných párů noh lze nalézti
u © celé řady těchto hmatových dlouhých štětinek. Přední strana
base i větví jest opatřena smyslovými puštičkami, obyčejně po 2 na
článku.
Uropoda 9. páru. (Tab. fig. 10.) Basální článek jest kubický, po-
někud protažený. Na něj nasedají 2 větve: exo- a endopodit: Exo-
podit je delší a délka jeho má se u G k výšce basálního článku
jako 16:1. Zvláštností exopoditu u našeho druhu jest to, že jest
jednoëlenny, což není ani u příbuzných rodů, jako je r. Gammarus,
Crangonyx a Niphargus. Jen Wrzessiowskı připomíná dle Monruza,
že (G. puteanus dotyčného autora měl jednočlenný exopodit. Pak Prarz
popisuje jednočlenný exopodit pro © Niphargus Caspary Pratz.
U našeho druhu však nelze ani u G, ani u © nalézti mezi štětin-
kami i jen rudiment tohoto druhého článku. Na konci nese exopodit
2—3 silné krycí štětiny a řadu smyslových štětinek různé délky,
jakož i několik málo zpeřených Stetinek při straně vnitřní. Zpeřené
štětinky se nacházejí na vnější straně a sice vždy v mělkých vroubcích
v počtu asi 9. Po stranách jim obyčejně sedí 1 neb 2 kratší brvy
smyslové. Na hřbetní straně exopoditu jsou asi ve čtvrtině a pak
v polovině silné zářezy, v nichž jsou zasazeny silné krycí štětinky,
provázené vždy několika slabšími dutými. Doleji pak bývají ještě
2 zářezy, ne však již tak hluboké, a nesou jen několik slabých ště-
tinek. Po stranách při vnějším hřbetu exopoditu jsou v řadě pod
sebou 3 smyslové puštičky. Endopodit je asi o '/,, neb '/, kratší
exopoditu. Na obou stranách má ve vroubcích zpeřené štětinky oby-
čejně pospolu s jednou smyslovou a to na vnější straně jich bývá
6—7, na vnitřní pak jen 2—3. Na konci sedí jedna silná krycí Štětina.
U samičky nemohl jsem pevně určiti poměry, neboť měl jsem
jen jediný exemplář © pohlaví. U tohoto jevily se následující různosti
od G: Poměr délky exopoditu k basálnímu článku 13:1.. Poměry
délek exo- a endopoditu jako u ©. Výzbroj následkem zkrácení též
chudší, zvláště na hřbetní straně exopoditu.
O novém slepem blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 21-
Telson (tab. fig. 14, 15) je hluboce rozčísnut nikoliv, však úplně,
jako jest u Gammara, nýbrž jedna třetina od base zůstává dole
spojena, někdy jde rozčísnutí ještě o něco málo dále pod toto udané
číslo. Celkem ve svém tvaru jest podoben. telsopu Nipharga neb
Gammara. Hrany nejsou přesně rovné, nýbrž poněkud proláklé.
Assymetrie jest co nejzřetelněji vyjádřena zvláště ve výzbroji.
Na svrchní straně na koncích obou laloků trčí vždy do: výše:
jedna silná krycí štětina. Vedlejší její štětiny pak varirují. Poméry
bývají asi následující: Na vnější straně bývá po 1 poněkud slabší
chápací štětině. © Po obou stranách při rozích nalezneme po 2 i vice
tenkých, dutých štětinkách, počet jich není nikdy stejný na pravé
a levé straně. Blízko při vnějších krajích malounko nad polovinou
délky kraje bývá zasazeno několik delších, patrně hmatových štětinek
nestejné délky. Počet 4, 1. Místo nich nalezneme někdy jedinou
silnou chápací, jež pak bývá vždy hlouběji pod polovinou délky
zasazena.
Nejtypičtěji jsou vždy přítomny smyslové štětečky a smyslové
puštičky. |
Smyslové štětečky nacházejí se blízko u konce laloku při vnější
straně silné štětiny prostřední. Urny jsou tu velmi dokonale vyvinuté,
polohou svou 4 sobě sblížené. Jest to pravý opak jich postavení u rodů
Gammarus, Niphargus i Crangonyx, kde je též vždy na telsonu
nalezneme. U těchto rodů je nacházíme v následujícím postavení:
Při silné krycí štětině sedí vždy jeden štěteček; druhé 2 k sobě
vždy sblížené jsou nad polovinou délky blíže ku konci. U našeho
podrodu Typhlogammarus jsou tyto druhé dvé posunuty distálně až
k onomu dříve zmíněnému štětečku. Že skutečně tyto 2 vnější k sobě
patřejí a že odpovídají úplně oném níže postaveným u dříve vytknu-
tých rodů, poznáme při bedlivějším pozorování. Vidíme totiž, že ty
2 vnější urnicky jsou téměř bezprostředně u sebe a od oné nejvnitř-
nější jsou přece jen poněkud, byť i jen nepatrně, dále položeny.
Střední urnička jest vždy nejníže. v
Jsou dosti veliké a v organisaci své odpovídají oněm, jež
Vejpovský. popsal pro Crangonyxe. Z onoho určitého postavení těchto
smyslových štětečků pro různé rody jest viděti, že nesmějí se nikdy
zanedbávati orgány smyslové, jak také dobře na to CurmTox ve své
práci „The Crustacea of British Isles“ poukazuje.
Smyslové puštičky zde nalézáme po jedné uprostřed na každém
laloku, někdy jedna z obou též schází (viz tab. fig. 15).
29 XXVI. K. Scháferna :
b) Diagnosa podrodu Typhlogammarus.
Hlava velmi krátká bez očí.
Maxilla prvého páru s endopoditem se 7 zpeřenými štětinkami.
Exopodit nese hřebenité štětinky s hojnými zuby. Palpus pravé i levé
strany dosti krátký, nese na konci jen tenké, jemně zpeřené štětinky.
Sponky na pleopodech velmi hojné a mohutné.
Poslední pár uropodů s exopoditem jednočlenným.
Telson hluboce rozeklaný, nese při vnějším rohu po 3 smyslových
štětečkách k sobě sblížených.
c) O příbuznosti podrodu Typhlogammarus.
Jedním z důležitých znaků, jehož se musí při systematice
Amphipodü dbáti jsou smyslové štětiny. Jich význam poprvé vytkl
v organisaci rodu Crangonyx VEjpovský (1896) a po něm oprávněnost
jich jako důležité systematické jedničky uznává Cmiurox. V poslední
své práci o Bathyonyxu vyslovuje VEjpovský svůj názor, že důležitým
znakem generickým jsou smyslové puštičky. Pravit (l. c. pg. 4:
„Von den Sinnespinseln sind der Struktur nach ganz verschieden
die segmentalen Sinneskapseln, welche bei verschiedenen Gammariden
eine für die Gattung typische Gestalt aufweisen. Nach diesen Sinnes-
organen kann man die Gattungen Niphargus, Crangonyx und Gamma-
rus ganz verlässlich bestimmen, etc.“ Prihlédneme-li k zmíněným
puštičkám u našeho podrodu Typhlogammarus, vidíme, Ze shodují se
ve své organisaci s týmiž útvary u rodu Gammarus, ač jinak jsme
viděli značné rozdíly vespolné ve vnější organisaci. To také právě vedlo
VEJpovskÉHO k tomu, že 2 exempláře podrodu Typhlogammarus z Herce-
goviny považoval za příslušníky rodu Gammarus, neboť pro nepatrný
materiál nebylo mu možno bezpečně posouditi poměry v ostatní
organisaci.
Jelikož jest tvar smyslových puštiček velmi důležitým charakterem
rodovým, jenž nedoznává tak rychle změny jako jiné částky těla,
nutno Typhlogammarus následkem stejné stavby smyslových puštiček
položiti do blízkého příbuzenství rodu Gammarus a sice jako podrod
rodu tohoto. Typhlogammarus jest pěkným příkladem přizpůsobení,
jak se totiž následkem změněných poměrů změní organisace jednot-
livých součástek. Ale z uvedeného jest dobře viděti, že nejde ta
O novém slepem blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 23
změna ve všech částech současně. Neboť ač jiné části, jako oči, tvar
těla a okončiny změnily svůj tvar, zachovaly si puštičky ještě svůj
tvar původní. Předek podrodu Typhlogammarus byl jistě z rodu Gam-
marus a můžeme Typhlogammarus považovati za jednu větev od rodu
Gammarus se oddělivší, následkem změněných poměrů životních.
Kolik bylo přechodních tvarů a jakou cestou se změna brala, jest
těžko rozhodnouti. Redukce očí patrně se brala tou cestou, jak to
vytkl Vrjpovský u rodu Bathyonyx. Pathyonyx jest druhou větví
z r. Gammarus povstalou, neboť i ten má podobnou organisaci smy-
slových puštiček, jak praví VEspovský (1. c. pg. 6): „Dieselben Form-
verháltnisse (totiž jako u Gammarus) gelten im Allgemeinen auch fůr
Bathyonyz, nur sind die Gebilde viel kleiner und schwierig zu finden.“
Bylo by tedy příbuzenství asi tímto způsobem označeno:
Gen. Gammarus
Z
IE DI
I
Subg. T yphlogammarus IN,
u
Gen. Bathyonyx.
V bezprostřední příbuzenství s Novozélandským slepým druhem
Gam. fragilis Chilton není však možno Typhlogammarus uvésti. To
lze vyložiti následkem isolovanosti fauny Nového Zélandu. Jak Typhlo-
gammarus tak G. fragilis vyvinuli se daleko od sebe, jistě každý docela
samostatně, na sobě nezávisle. Také komponenty životních podmínek
byly různé, jen to bezpečně bylo společné, že žili ve tmě a odtud
také redukce očí u obou. "Tato jejich různost ve vývoji, ač pravdě-
podobně měli společného předka, nám velmi pěkně dokazuje správnost
stanoviska polyphylletického vývoje.
Se slepými rody Niphargus, Crangonyr, Boruta, Eriopsis nelze
nijak uvésti Typhlogammarus ve spojení.
94 | XXVI. K. Scháferna :
Literatura.
1. Cuevreux En.: Amphipodes des eaux souterraines de France et d'Algérie.
Bulletin de la Société Zoologique de France. Paris 1901.
2. Cnirron Caarzes: The Subterranean Crustacea of New Zealand: with some
. general Remarks on the Fauna of Caves and Wells. Trans. Linn. Soc.
London. Second Series. Zoology. Vol VI. 1894., p. 163—284, Pl. XNVI-XXII.
3. Caicrox Cuarues: The Subterranean Amphipoda of the British Isles. Journ.
Linnean Society. Zoology. Vol XXVIIL November 1900, pp. 40—160,
Pl. 16—18.
4. Derra Varre A.: Gammarini del Golfo di Napoli. Fauna und Flora des Golfes
von Neapel. XX. Berlin 1893.
. GaRBINI A.: Osservazioni biolociche intorno alle acgue freatiche Veronesi.
Verona 1896.
6. Grocnowskı M.: O rodzaju studniczka (Niphargus). Odbitka z czasopisma
„Kosmos“. S 45 rycinami cynkograficznemi. 1904.
7. Hamann O.: Europäische Höhlenfauna. Jena 1896.
8. Huwserr A.: Description du Niphargus puteanus var. Foreli. Bull. Soc. Vand.
Sc. Nat. T. XIV. pp. 278—398. pl. 6—
9. Jurinac A.: Ein Beitrag zur Kenntniss der Fauna des Kroatischen Karstes
und seiner unterirdischen Höhlen. Inaugural-Dissertation zur Erlangung
der Doktorwürds der philosophischen Facultät der Grossherzogl. Herzogl.
Sächsischen Gesammt-Universität Jena. München 1888.
10. Mräzer Ar.: Ergebnisse einer von Dr. Al. Mrázek im J. 1902 nach Monte-
negro unternommenen Sammelreise. I. Einleitung und Reisebericht: Sitzber.
königl. böhm. Gesellschaft d. Wiss. Prag 1904. XV.
11. Packarn A. S : The Cave Fauna of the North America, with remarks on the
Anatomy of the Brain and Origin of the Blind Species. Nat. Acad. of
Sciences. Vol. IV, pp. 3—156, pl. I—XXIIL.
12. Sars G. 0.: Histoire naturelle des Crustacés d’ean douce de Norvége.
© (Christiania 1867. a Kai
13. VesypovskY F.: Thierische Organismen der Brunnenwásser von Prag. Prag 1882.
14. Vrapovský F.: Über einige Süsswasseramphipoden: I. Über Crangonyx Sp.
Bate. Sitzber königl. bôhm. Gesellschaft d. Wiss. Prag. 1896. X.
15. VronovsxY F.: Über einige Süsswasseramphipoden: II. Zur Frage der Augen-
rudimente von Niphargus. Ibidem 1900.
16. VrsvovskY F.: Über einige Süsswasseramphipoden: III. Die Augenreduktion
bei einem neuen Gammariden aus Irland und über Niphargus Caspary
Pratz aus den Brunnen von München. Ibidem 1905.
17. Viré A.: La faune souterraine de France. Paris 1900.
18. Wezessiows kr A.: O trzech kietžach podziemnych. Pamietnik fizyjograficzny
1888. È
19. — Über drei unterirdische Gammariden. Z. f. w. Z. Bd. 50, pp. 600—725. 1890
Taf. XXVIU—XXXI.
o
O novém slepém blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 25
Výklad tabulky:
1 Gnathopod 2. páru z vnější strany ob. aa, oc. 1, Zeiss; Camera.
1a Propodit téhož páru z vnitřní strany = 5 à =
2 Gnathopod 1. páru zevně I A x
2a Propodit téhož páru z vnitřní strany 5 a à =
3 Pereiopod 1. päru 2 a RŠ %
4 A Di, Bi “ = 2
5 n 3. „z vnější strany k HA N
5a Basipodit téhož páru z vnitřní strany i jh 8 À
6 Pereiopod 4. páru z vnější strany a M = >
6a Basipodit téhož páru z vnitřní strany 5 2 2 3
7 Pereiopod 5. páru z vnitřní strany x à N a
7a Basipodit téhož páru z vnější strany % = č a
8 Uropod 1. páru 5 2 D à
9 jn 2. 2 N „ " kal
10 5 Ban, ob. A = 5 ë
11 Vyzbroj hřbetu 1. segmentu uropodového 5 R el k
12 = se 2 2 = A N À s
13 5 = 3. " 7 » " » D
14 Telson „ 00.2 > A
15 Smyslové stětečky telsonu silně zvětšeny. Ob. Hom. Imm. !/,,, oc.2, Zeiss, Camera.
16 Basální články antenny 1 páru se smyslovými apparáty. Smyslové puštičky
zakresleny přehnaně velké. Ob. aa, oc.1, Zeiss, Camera.
17 Vedlejší 5élenné flagellam prvého páru antenn. Ob. A, oc. 2, Zeiss, Camera.
18 Výzbroj jednoho segmentu 1 antenny. Ob. D, oc. 2, Zeiss, Camera.
19 Antenna 2. páru. Ob.aa, oc. 1, Zeiss, Camera.
20 Chitinové trny kutikuly z antenny. Hom. imm. "/;;, oc. 4, Zeiss, Camera.
21 1. maxilla. Ob. A, oc. 2, Zeiss, Camera.
22 První vnitřní hřebenitá štětinka 1. maxilly. Ob. D, oc. 2, Zeiss; Camera.
23 Jedna z následujících hřebenitých štětinek 1. max. Ob. D, oc. 2, Zeiss; Camera.
24 Maxilla 2. páru. Ob. A, oc. 2, Zeiss; Cammera.
26 Hypopharynx 2 a 5 5
27 Několik štětinek ze svrchní partie hypopharyngu zvětšených. Ob. Hom.,
Imm.: */,,, oc. 3, Zeiss; Camera.
28 Mandibula v celku. Ob.aa, oc. 1, Zeiss: Camera.
29 Basální část pravé mandibuly. Ob. A, oc.1, , A
30 ” » levé ” M ” ” n
31 Svrchní pysk. OCH : =
32 Inkubaöni lamella 5 A x A
33, 33a Pojnéštětinky 1. páru pleopodů. Ob. D, oc.2,
34 5 2
35 » 3
5)
» » ” » » »
” » » »
Všechny obrazy na tabulce jsou provedeny v !/, velikosti obrazů, jak byly
nakresleny při uvedených zvětšeních.
zadu Rosa 7
EN: sta RE 2
Me Le le bi
„k See
„drak als, Wa
1 ee
‚ar Ware, à
SCHÄFERNA: TYPHLOGAMMARUS.
Autor del.
"Věstník král. české společnosti
©. Fapsky v Praze
Li
rirodoved. 1908.c. 26.
Třída mathemat p
ň
N
XXVII.
Uber die Organisationsverhältnisse der Catenula
lemnae Dug.
Von Al. Mrázek, in Prag.
Mit 4 Textabbildungen.
Vorgelegt in der Sitzung am 6. Juli 1906.
Eingehendere Angaben neueren Datums über das durch den
Besitz einer Statocyste ausgezeichnete Turbellar Catenula lemnae Dug.
finden sich bei SEKERA (1888, 1903). Dieselben basierten auf den Be-
obachtungen und Abbildungen Sror.c’s, und diesser letztgenannter Autor
hat übrigens auch die Ergebnisse seiner Untersuchung bereits schon
früher (1886) kurz mitgeteilt. Erst später hat Serera die Catenula
selber gefunden, doch hat er, wenn wir von seinen Angaben über die
Geschlechtsorgane absehen, in seiner neuen Mitteilung (1903) an seiner
ursprünglichen D told ie nichts Wesentliches geändert.
Ich selber habe die Catenula lemnae während der langen Reihe
von Jahren, seit welcher ich mit der Süsswasserfauna beschäftige,
vielmals auf zahlreichen Lokalitäten angetroffen. Zum erstenmäle
bekam ich dieselbe im Sommer 1889 zu Gesicht, also bald nach dem
Erscheinen der Arbeit SEKERA s. Schon damals erkannte ich, dass die
Schilderung des Exkretionsapparates von Catenula wie sie er und
SEKERA geben nicht richtig ist, aber eine Publizierung meiner dies-
bezüglichen Befunde «blieb bis heutzutage aus. Den unmittelbaren
Anlass zur Veröffentlichung folgender Zeilen gab die unlängst erschie-
nene Arbeit v. GRarr's (1905). SEKERA hat für die Trennung der
beiden Familien Microstomidae und Stenostomidae sowohl, als auch
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1
9 XXVII. Al. Mrázek:
für die früher von v. Grarr (1882) angezweifelte Selbstständigkeit
der Gattung Catenula einige Züge aus der Organisation der Cafenula
lemnae hervorgehoben, so besonders den Bau des Exkretionsapparates,
die Gestaltswerhältnisse des Darmapparates, die Beschaffenheit des
Darmepithels und die Verhältnisse des Parenchymgewebes, resp. des
Pseudocoels. v. Grarr macht nun zwar einige Einwendungen gegen
die Angaben Serera’s, die Richtigkeit der Beobachtungen SERERA’S
wird aber dabei stillschweigend angenommen. Dies bewog mich, als
ich vor etwa einem Monat in der Umgebung voi Příbram die Cate-
nula wieder in grosser Menge auf mehreren verschiedenen Lokali-
täten fand, mir diese Form wieder einmal etwas genauer anzusehen.
Das Resultat davon war, dass nicht nur meine alten Beobachtungen
über das Exkretionssystem sich als vollkommen richtig erwiesen,
sondern das ich auch bezüglich anderer Organsysteme zu Schlüssen
kam, die von den Angaben SEKERA'S diametral abweichen! Und deshalb
halte ich es für angebracht diese meine Befunde zu publizieren. Wie
ich aber von Vornherein hervorheben will, sind meine so abwei-
chenden Beobachtungen nur zum kleinen Teile, in einigen Detaills
neu bedeuten sonst aber eine Rückkehr zu den Angaben alter Forscher
wie Leynie und Scamint zurück, die teilweise angezweifelt wurden,
denen aber meine Beobachtungen zu ihrem vollen Recht verhelfen.
1. Das Exkretionssystem. Lrypic gelang es nicht den Exkretions-
apparat von Catenula zu erforschen. Nach Srorc und Serera ist der-
selbe sehr primitiv, durch einen einfachen geschlängelten Kanal reprä-
sentiert, welcher sich im Vorderkörper unmerklich verliert. In der
späteren Arbeit Serera’s (1903 p, 577) lesen wir Folgendes: „Bei
meiner ersten Beschreibung von Cafenula gab ich an, dass das Proto-
nephridium nur ein einfaches Canälchen in der Mitte des Körpers
darstellt. Bei näherer Betrachtung können wir uns überzeugen, dass
der Hauptstamm des Exkretions organs doch an vielen Stellen Knötchen
bildet, welche feine Verästelungen nach oben oder unter in die Darm-
zellen auf der Bauchseite aussenden, weshalb die Exkretionsäste
manchmal verdoppelt erscheinen wie auch an der Scunipr’-schen
Abbildung zu sehen ist).“ Diese Darstellung ist unrichtig. Der Stamm
des Exkretionsapparates ist bei Catenula wirklich „doppelt“ in dem
Sinn, dass die beiden Teile desselben, der aufsteigende und abstei-
gende, parallel neben einander verlaufen wie es unsere vollständigere
Figuren darstellen, und wie es auch bereits bei Scunipr zu sehen war.
Der Exkretionskanal beginnt nahe am Hinterende des Tieres
als ein dünnes Gefäss welches in zahlreichen Windungen allmählich
Über die Organisationsverhältnisse der Catenula lemnae Dug. 3
weiter werdend nach vorne zieht. An der vordersten Partie des
Kopflappens biegt das Gefäss um und zieht jetzt als absteigender
stärkerer Kanal wieder nach Hinten, wo es am dorsalen Hinterrande
ausmündet. Der absteigende stärkere Teil des Gefässes zeigt
gewöhnlich zahlreichere Windungen als der aufsteigende, doch ist
natürlich die Gestalt der Schlingen von dem Kontraktionszustande
des Tieres abhängig. Der ganze Verlauf dieser Exkretionsgefässe lässt
sich ganz leicht schon bei schwachen Trockensystemen (Zeiss D z.
B.) verfolgen. Die feineren Nebenäste lassen sich jedoch nur hie und
da beobachten und es will mir scheinen dass dieselben hauptsächlich
(ob ausschliesslich?) an dem Anfangsteil (dem aufsteigenden Ast) des
Exkretionsgefässes sich finden. Es muss bemerkt werden, dass der
Stamm des Exkretionsapparates in der Medianlinie des Körpers auf
der dorsalen Seite hinzieht. Im Kopflappen jedoch ist die Lage des-
selben gerade entgegengesetzt eine ventrale (vergl. unsere Fig. 2.).
Dies erklärt sich ganz leicht dadurch, dass im Kopflappen das um-
fangreiche dorsal gelegene Gehirnganglion das Exkretionsgefäss an
die ventrale Seite drängt. Bei der Knospung neuer Individuen. er-
reicht nach meinen Beobachtungen das Exkretionsystem der jungen
Tiere ziemlich früh seine Selbständigkeit (vergl. auch Fig. 1.)
2. Das Darmsystem. An demselben sind zwei Teile zu unter-
scheiden: der mit der dreieckiger Mundöffnung beginnende Pha-
ryngelabschnitt und der eigentliche Magendarm. Die topographischen
Verhältnisse beider sind aus der Fig. 2. und 3. zu ersehen. Der
Schlund ist immer sehr deutlich, schon durch die lebhafte Bewegungs
seines starken Flimmerbesatzes allein recht sichtbar. Der Magendarm
erheischt dagegen eine viel aufmerksamere Beobachtung, besonders
wenn man sich von dem Vorhandensein der Flimmerhaare an dem
Darmepithel überzeigen will, doch gelingt dies ebenfalls auch schon
bei Trokensystemen. Sehr leicht ist der Magendarm da festzustellen,
wo er Nahrungsballen enthält. Durch dieselben wird die mittlere
Partie desselben aufgetrieben, so dass derselbe oft eine birnförmige
Gestalt annimmt. In solchen Fällen erscheint der Magendarm schon
bei dem Ileraussuchen der Catenulae aus dem Bodenschlamm unter
der Loupe als ein deutliches in der Mitte des Körpers durchschim-
mendes Organ. Sonst ist aber der Magendarm im Verhältniss zu
den übrigen Stenostomiden (oder nach der jetzt vorgeschriebenen
Beziehung Catenuliden) als nicht besonders umfangreich, ja eher als
klein zu bezeichnen, und das Hinterende desselben ist normalerweise
weit vom Hinterende des Körpers entfernt. Bei der Durchsicht der
1
XXVIJ. Al. Mrázek:
Fig. 2.
. Fig. 1. Halbschematische Darstellung des Ver-
laufes der Exkretionsgefässe bei einer aus drei
Individuen zusammengesetzten Catenula-Kette.
Fig. 2. Ein Einzelntier der Catenula lemnae von
der Seite. In das Schema sind ausser dem Gehirn
nur. der Exkretionsapparat und der Darm-
apparat eingezeichnet.
Fig. 3. Eine Kette von zwei Individuen von
der Bauchseite. Nur die Umrisse des Darm-
apparates eingezeichnet.
Fig. 3.
Über die Organisationsverhältnisse der Catenula lemnae Dug. 5
älteren Litteratur sehen wir dass bereits der erste Autor, welcher sich
eingehender mit Catenula beschäftigt hatte, nämlich Lervıs (1854) die
Verhältnisse des Darmapparates im allgemeinen ganz richtig dar-
gestellt und beschrieben hatte. Die einzige Korrektur, die wir an
seinen Angaben machen können, ist die, dass wir festgestellt haben,
dass auch der Magendarm flimmert, was Lrvpre übersah, doch ist
dies nach dem oben Mitgeteilten und wenn wir bedenken dass die
Beobachtung Lexprc's vor mehr als halbem Jahrhundert geschah leicht
erklärlich. Unbegreiflich ist mir jedoch die Angabe Serera’s (1888 p.
323.) dass Leypıs auch im Kopflappen des vordersten Individuums
der Catenula-Kette den Umriss des Magendarmes zeichnet, da in der
Figur Leyoıe’s sich auch nicht eine Spur davon findet, dieselbe viel-
mehr vollkommen etva unserer Abbildung Nr. 3. entspricht. Vielleicht
hängt dies mit eigenen Anschauungen Serera’s über den Bau des
Darmapparates von Catenula zusammen, die er unwillkürlich in die
Abbildung Leyvıc’s hineininterpretierte. Zu diesen Anschauungen
wollen wir uns jetzt wenden. Nach Sexera (resp. Stone und SEKERA)
soll der Magendarm fast das ganze Innere des Körpers einnehmen
und insbesondere auch präpharyngeal im Kopflappen etwickelt sein.
Das Darmepithel ffèmmert nicht und ist von Zellen ansehnlicher Grösse
gebildet. Diese Angaben stehen, wie sofort einem jeden verständlich
ist, in einem scharfen Gegensatz, zu unseren oben mittgeteilten Be-
funden. Wie sollen wir diese Diskordanz erklären? Die Lösung ist
sehr einfach! ŠroLo und SekERA haben von dem ganzen Darmapparat
nur den leicht erkennbaren stark flimmernden Pharynx gesehen, der
übrige Teil des Darmapparates ist ihnen vollkommen entgangen. Das-
jenige was diese beide Autoren für den eigentlichen Magendarm halten
ist weiter nichts Anderes als das
3. Parenchymgewebe. Dasselbe ist hauptsächlich aus grossen
Zellen gebildet, die fast den ganzen Raum zwischen der Körperwand
und dem Darmapparat ausfüllen (vergl. Fig. 4.) und die im optischen
Längsschnitt als in zwei seitlichen Reihen (Sekera 1889 Fig. 2, 5.)
angeordnet erscheinen. Die vermeintliche durch den ganzen Körper
bis in den Kopflappen hinziehende Darmhöhle stellt in Wirklichkeit nur
Spalträume zwischen den grossen Mesenchymzellen dar. Bei dieser
Sachlage, wo das Parenchym für das Darmepithel gehalten wurde
ist es natürlich, dass von einer sehr spärlichen Entwicklung des
Mesenchyms gesprochen wurde. Tatsächlich ist gerade das Entgegen-
gesetzte der Fall, das Mesenchym ist sehr stark ausgebildet.
6 XXVII. Al. Mrázek:
Soweit meine anatomischen Befunde an Catenula lemnae. Aus
denselben ergeben sich zunächst einige Korrekturen oder Ergänzungen
zu den systematischen Erörterungen ŠEKERA's und auch v. Grarr's,
Ein Teil der von SEKERA angeführten Unterscheidungsmerkmale zwischen
den Gattungen Catenula und Stenostoma fällt weg durch unsere Be-
obachtungen, die z. B. bezüglich des Exkretionsapparates und des
Darmkanal beide Formen einander bedeutend genähert haben. Doch
dies bedeutet keineswegs noch die Wegschaffung der Gattung Cate-
nula, welche ja jetzt auch v. Grarr anerkennt. Ich glaube dass Cate-
nula schon durch den Besitz einer Statocyste gut charakterisiert ist.
Möglich ist es, dass auch im Bau der Geschlechtsorgane, bis diese
einmal bekannt sein werden sich Unterscheidungsmerkmale finden
liessen,
Fig. 4. Querschnitt durch Catenula in der Mitte des Magendarmes. Man sieht
die grossen Mesenchymzellen zwischen dem Darm und der Körperwand.
Eins ist aber sicher: es liegt jetzt kein einziger Grund für die
Annahme Serrra’s vor (1905 p. 577), dass Catenula unter den Rhab-
docoelen auf der niedrigsten Stufe steht, die Organisation derselben
ist keineswegs niedriger oder primitiver als irgend einer anderen
Catenulide. Die Mehrzahl für diese primitive Stellung der Catenula
von SEKERA angeführten Gründe beruht auf unrichtigen Beobachtungen
die in dem vorligenden Aufsatz berichtigt wurden.
Die Verhältnisse des von mir gewissermaassen „wiederent-
deckten“ Darmapparates sind aber noch in einer anderen Beziehung
vom grossen allgemeinen Interesse. Schon Lervıc gab an, dass in einer
Catenula-Kette ein jedes Individuum seinen eigenen Nahrungskanal
Über die Organisationsverhältnisse der Catenula lemnae Dug. 7
besitzt, welches für sich abgeschlossen ist. Dies schien v. GRAFF
(1882) unwahrscheinlich. ZacHarıas (1885) hat jedoch die Angaben
Leyoic’s in ihrem vollen Umfange bestätigt und überdies sehr wich-
tige Angaben über die Bildung des Darmapparates in dem sprossenden
neuen Individuen gemacht. Der ganze Darmapparat wird in dem
Sprössling durch einen Einstülpungsprozess vollkommen de movo ge-
bildet. Zacharias sagt ausdrücklich (p. 500): „An dem vordersten
(ältesten; Gliede eines Catenula Stockes kann man sich übrigens
leicht davon überzeugen, dass der Darmkanal desselben weit vom
eigentlichen Leibesende zurückbleibt und dass die erste Querteilung
an einer Stelle erfolgt, die bereits hinter dem blindgeschlossenen
Darmende liegt.“ Ich muss mich auf Grund meiner Beobachtungen
ZACHARIAS nur anschliessen. Der neue Pharynx legt sich, was bei
den topographischen Verhältnissen des Darmapparates von Catenula
(vergl. Fig. 2. der 3.) leicht begreiflich ist, hinter dem freien Hinte-
rende des Darmes des Muttertieres an, und man kann sich leicht
davon überzeugen, dass der neu sich bildende Darmapparat des
Sprösslings von dem alten stets vollkommen gesondert bleibt. Nach
dem Studium des lebenden Objektes kam ich ebenso wie ZACHARIAS
zu dem Schluss, dass der Pharynx als eine Einstülpung erscheint.
Die ausserordentliche Kleinheit des Objekts hat es bedingt, dass ich
den ganzen Vorgang der Bildung des Darmapparates in dem Sprössliug
bisher nicht in einer lückenlossen Serie mittels der Schnittmethode
verfolgen konnte. Dies würde wünchenswert sein in Anbetracht der
Beobachtung v. Wacner’s, nach welcher bei der Querteilung der
Rhabdocoelidenpharynx mesodermal sich bildet. Doch dieser Punkt
ist von einer untergeordneteren Bedeutung gegenüber der Tatsache,
die als gesichert erscheinen kann, dass an der Bildung des neuen
Darmapparates des Sprössling der Darmapparat des Muttertieres keinen
Anteil nimmt, dass dieselbe also vollkommen auch in dem sonst
„entodermalen“ Teil ohne jegliche Beteiligung des alten Entoderms
geschieht. Für die Auffassung der Keimblätterlehre ist dies wohl von
gewisser Bedeutung, und ein weiterer Zusatz zu ähnlichen in der
Tierreihe bekannt gewordenen Beispielen.
& XXVIL AI Mrázek: Die Organisationsverhältnisse der Catenula lemnae Dug.
Literaturverzeichniss.
L. v. Grarr 1882: Monographie der Turbellarien. I.
1905: Marine Turbellarie Orotavas und der Küsten Europas. Z. f.
wiss. Zool. Vol. 83.
F. Leypia 1854: Zoologisches. Arch. Anat. Physiol.
O. Scımipr 1876: Brehm’s Thierleben. Vol. IV. 2.
E. Sexera 1888: Příspěvky ku známostem o turbellariích sladkovodních. Věstn.
kr. č. spol. nauk. R. 1888.
E. SEKERA 1903: Erneute Untersuchungen über die Geschlechtsverhältnisse der
Stenostomiden. Zool. Anz. V. 26.
A. Storc 1886: Příspěvky k fauně šumavské. Věstn. kr. č. spol. nauk R. 1886.
F. v. Wasser 1891: Zur Kenntniss der ungeschlechtlichen Fortpflanzung von
Microstoma. Zool. Jahrb. Anat. Abt. V. 4.
O. ZacHarıas 1885: Studien über die Fauna des Grossen und kleinen Teiches im
Riesengebirge. Z. f. wiss. Zool. V. 41.
NE
XXVIII.
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen
von Elementen.
Von Prof. Dr. Heinrich Barvir in Prac.
Vorgelegt in der Sitzung am 12. Oktober 1906.
In diesen Sitzungbserichten habe ich bereits mehrmals auf „ge-
rade Reihen“ von Elementen bezüglich des. Atomgewichtes und der
Dichte der letzteren im festen Zustande hingewiesen.") Ein anschau-
liches Beispiel der gegenseitigen Verhältnisse bei solchen Reihen bie-
ten namentlich die Glieder der vierten Gruppe des MexpěLEjerP'schen
period. Systems, welche mit einander wahrscheinlich folgende gerade
Reihen bilden: °)
1.:C Ti Zr Ge, - Th? oder
Ci Ti? — Zr? — Ge) — Th,
26 o — TE
3. Si, — Ge — Pb, — Sn’,
4. Si, — Zr — Ce,
D. Si, — Ti— Zrı — Ge, oder
Si, mine Gel
1) Eine Uebersicht derselben für einzelnen Gruppen des Mexp&neserr’schen
period. Systems 1905, Nro. XIV. — Ueber die Richtungen einiger Reihen 1905,
Nro. XVIII.
?) Bei B“ bedeutet m die mfache Dichte im festen Zustande (d), n die
nfache Atomgewichtszahl (a); y ist die Entfernung der geraden Reihe auf der
d-Koordinate von dem Anfangspunkte in den Einheiten des angenommenen ©
Dichtenmasses.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II, Classe. 1
2 XXVIII. Heinrich Barvíř:
- Ti — Sn — Pb,
1. Ti — Zr, — Sn, >
8. Ti, — Zr, — Th
u. S. W.
Es entsteht gewissermassen ein kleines Vorbild für analoge Be-
ziehungen bei allen Elementen. Man findet, dass die gegenseitigen
Entfernungen der einzelnen geraden Reihen ganz gesetzmässig sind,
und zwar auf eine solche Weise, dass einzelne Elemente nach einer
Vervielfachung oder nach einer Division ihrer Dichten- resp. Atom-
gewichts-Zahlen mittelst einfacher Faktoren als Glieder anderer
geraden Reihen derselben Gruppe erscheinen.
Die Aenderung der Richtungen erfolgt hier nach der Formel
d, — d d—1 2
Ah _ I — Const., die Aenderung von y nach der Formel
a, a
a,d, —d,a
ee Te ZN = d— a (6%
A, Et a,
Es wird hier auch der Zusammenhang jener zwei Arten von
Reihen veranschaulicht, von denen beim Heranwachsen von d in der
einen Art (1) a wächst, in der anderen (2) jedoch sinkt:
(1) C— Ti — Zr— Ge,,
(2) Si, — Ti, — Zr — Ge.*)
(Quer verlaufende Reihen entstehen aus den anderen am ein-
fachsten durch eine passende Multiplikation oder Division entweder -
nur der Atomgewichtszahlen oder nur der Dichtenzahlen. Bei gleich-
zeitiger Multiplikation oder Division sowohl bei d als auch bei a
mit einer und derselben Zahl würde man nur neue parallele Reihen
bekommen. So verlaufen die Reihen
Si, — Ti — Zri — Ge, und
Si : =- Di; — Zr? — Ge?
zu einander parallel, während die Reihe
Si, — Ti, — Zr — Ge
zu denselben quer liegt.
3) Zu bemerken ist, dass wohl jedes von den Gliedern der zu der linken
Hand fallenden Hauptreihen (wie Cu, Zn, As u. s. w.) mit seinen nächst ver-
wandten Elementen zur Rechten fallende gerade Reihen bildet, in welchen also
mit der Zunahme von d auch a wächst,
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von Elementen. 3
Beachtenswert ist die Rolle der Verbindungsglieder bei den ein-
zelnen Reihen. Solche sind:
C für die Reihen 1 und 2;
D52 RES NN Re
M NS AM 5 6 Te
LISE ES 4 14525285
Gedi zob, MoN AE.
SH MEA S 2516, 103
he 04.4406, ” 17228:
Mit Rücksicht auf diese Verbindungsglieder (a, d) kann man
die Wechselbeziebung zwischen C und y in den durch diese Ele-
mente gehenden geraden Reihen allgemein ausdrücken: (y + n) +
+ (aC-En) = d für die gegen die: rechte Hand fallenden, und
(y + n)— (aC-+ n) =d für die gegen die linke Hand fallenden ge-
raden Reihen. Aus diesen Gleichungen ist zugleich die Aenderung
von y für n C sowie jene von C für ny ersichtlich.
Nähere Beziehungen zu einander zeigen die Reihen
oder 2, 3,40:
big und bah — C für die geraden
a os i
Reihen auch genetische Beziehungen andeuten, dann würde daraus
mindestens für eine Anzahl von Elementen im allgemeinen erfolgen,
dieselben seien durch Spaltungsvorgänge unter eigentümlichen Ver-
hältnissen entstanden, wären also als eigenartige Spaltungsprodukte
aufzufassen, weswegen sie auch nach gewöhnlichen Zersetzungs-Me-
thoden in andere ‚Elemente‘ nicht leicht zerlegbar wären. Die ge-
genseitigen Beziehungen der eventuellen Spaltungsprodukte würde
das benutzte Beispiel gut veranschaulichen.
Sollten die Ausdrücke
Aus dem gegebenen Beispiel erhellt also eine ziemlich grosse
Bedeutung der „geraden Reihen“,
Analoge, wenngleich nicht so grosse Beispiele kann man aber
auch für andere Gruppen finden, wobei mitunter zugleich Beziehun-
gen zwischen der gegenseitigen Entfernung einzelner Reihen und der
Valenz ihrer Glieder zum Vorschein kommen,
1*
4 XXVIII. Heinrich Barvíř:
Ich habe bereits bei einer Gelegenheit*) n dass Fans
scheinlich
Ms? in die gerade Reihe Ti — Zr,
Ga? = „ Ge—Ti,
ST „ Ce—Ti
füllt, dass also die genannteu zweiwertigen Elemente bei Verdoppe-
lung ihrer Dichte in die Reihen der vierwertigen fallen dürften. Mit
Mg? scheint aber auch Be“ in die Reihe Ti — Zr, ferner Mg} in die
Reihe Ge— Ti? zu fallen, letzteres wohl bei denselben Differenzen
für d und a gegen Ge, wie dieses gegen Bir; Ba? ist von der
Reihe C— Th kaum allzu weit entfernt. Zn dürfte als Zn, den Be-
dingungen der Reihe Mg — Ba entsprechen.
Als sehr interessant kann man die Erscheinung bezeichnen, dass
Pt bei halber Dichtenzahl mit Ti, Sn und Pb aus der IV. Gruppe,
bei einem Viertel derselben Zahl mit Zn? und Ba aus der II. Gruppe
und zugleich auch mit Pb? serade Reihen liefert. Fe dürfte als
Fe, vielleicht ebenfalls in die IV. Gruppe fallen (Si — Zr — Fe,),
während Fe“ wohl in die Reihe Ca— Sr passt. Pb? fällt mit Ca*
wahrscheinlich in die Reihe Fe — Ru— Pt, Si? in d. R. C— Ru oder Pt
(C etwa 0:1), Pbı und Zn; in die Nähe der Reihe Cu — Pd (C= 0:06).
Die Alkalimetalle aus der I. Gruppe des Mexpireserr’schen Sy-
stems bilden eine gerade Reihe Li — K— Na, — Rb— Cs, falls die
Dichte für K=0'91, für Rb = 1'37 ist. Sollte aber die Dichte für
K 0:86, für Rb 1'52 ausmachen, so würde den Bedingungen der :
Reihe Li— Na, — Cs genauer Kč und Rb, entsprechen, sodass die
letztere dann lauten würde: Li — Na, — K7 — Cs —Rb.. Diese
Frage soll aber vorläufig dahingestellt re Uebrigens erhält man,
wohl auch in der II. Gruppe eine ähnliche Reihe: Ca, — Sr, — Ba’.
Von den Alkalimetallen fällt wahrscheinlich
Li? in die Reihe der zweiwertigen Ca — Sr,
B » „ dreiwertigen Sc — Y,
da Be R „ vierwertigen Ti — Ce.
Na nn a a, — Sr,
4) Barvir: Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und PRE,
Diese Sitzungsber. 1906, Nro. II., pag. 13. |
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von Elementen. 5
Na“ in die Reihe Ti — Zr,
Na „ Cu — Au,
Na er, Zn 00
Os“ FRE , C—Th,
Con, „CW Ar.
Cu nähert sich als Cu, der Reihe Zn — Cd — Pb recht deutlich,
während die Linie Cu, — Ag, mit der Linie Zn, — Cd mehr oder
a čí 1 © ar 2 à
weniger zusammenfällt. Cu?, Ag? und Aus passen wahrscheinlich
6 6 ‘
in die Reihe Li— Cs, Cus und Ag: in die Reihe Ca— Sr. Wie
die Richtung Au— Ag y=0 hat, so hat es auch die Richtung
Zn, — Pb,, Zn,, — Cu, — Pb, u. s. w.
TI fällt mit halbem Atomgewicht in die I. Gruppe (Cu — TI, —
— Au), mit dem ganzen in die III. Gruppe (B — In — T)). ‘
In die III. Gruppe Mexsvereserr’s passen wohl aus der V.
Gruppe
1 - : .
P, ungefähr auch V?, u. zwar in die Reihe Se — Y,
p? 93 » In — Ga,
As und Ta FERNE „.B-T,
Bi en: „ YŸ — La und um-
gekehrt
Ga 9 39 39 Vz Bi,
In RULES „ Nb—Bi
La | nr „o VAs
Die Richtung As—Sc ist ||zu d. R. Sb—Y.
Cr aus der VI. Gruppe liegt als Cr? kaum allzu weit ent-
fernt von der Linie Al— La, mit halbem a und halber d fällt es in
die Reihe B— As— Tl. U: fällt in die Reihe P? — As — Sb.
Aus der VIII. Gruppe passt Fe, wohl in die Richtung P? —
As— Sb, Ni, ist von der Linie As — Bi vielleicht nicht allzu weit
entfernt. ;
Bemerkenswert in Bezug auf die Valenzverhältnisse von Au
sind die Reihen: 1. Ag— Au (y—0, C=01), 2. C—Tlı — Au,
3. (Ni?—) Rh — Sb? — Au.
Aehnliche Beziehungen findet man auch bei S, Se, Te. Bei S
bemerkt man, dass derselbe bezüglich seiner Lage im Diagramm
6 X XVIII. Heinrich Barvíř:
auch ziemlich gut in die Reihen der zweiwertigen Elemente der II.
MeEsD&ueserr’schen Gruppe passt, denn es scheint S in die Reihe
Be — Sr, S, und Se? in die Reihe Ca — Sr, S* in die Reihe C — Ge —
Sn — Th zu fallen. S° und Se} (wahrscheinlich auch O,) entsprechen
wohl den Bedingungen der Reihe P? — As — Sb, SE den Bedingun-
gen d. R. P — Se — Y. Die Richtung S* — Te ist wohl || zu Ca — Ba,
die Richtung S? — Se — Te, weicht von der Richtung Ti — Zr nicht
viel ab, die Reihe S° — Se— Te ist ||zu d. R. C— Ge — Sn —Th
(oder Ti— Zr?) für d bei Te= ca 6°3.
Festes CI dürfte als Cl? in die Reihe Se — Te fallen. Die Rich-
tung Br — I, weicht, wenn man als d für (fl.) Br=3'19 nimmt, von
der Richtung Li— Cs nur wenig ab, falls eben nicht Parallelismus
vorliegen sollte. Bei Verdoppelung der Dichtenzahl für Br u. I, er-
folgt als Richtungstangente fast 0-02, bei Verdreifachung fast
0:03 etc. In Bezug auf die Valenzverháltnisse ist es nicht uninteres-
sant, dass I* in die Reihe Cr — Mo zu fallen scheint.
Dadurch verraten die genannten elektronegativen Elemente wohl
auch einen analogen Ursprung wie die anderen elektropositiven, man
kann auch aus solchen Verhältnissen gewissermassen berechtigt sein,
auf die Einheit des ganzen Elementensystems und auf einen — sei es
direkt oder indirekt — gemeinsamen Ursprung aller Elemente zu
schliessen.
Mit den „geraden Reihen“ der Elemente, welche bezüglich des
Atomgewichtes und der Dichte im festen Zustande resultieren, kann
man auch solche vergleichen, bei denen die Dichte sich auf den gas-
förmigen, oder wohl auch auf den flüssigen Zustand bezieht.
Wenn man auf der einen von den beiden, auf einander sen-
krecht stehenden Koordinaten anstatt der für den festen Zustand gel-
tenden Dichtenzahlen jene für den gasförmigen beobachteten, und
auf die andere wiederum die Atomgewichtszahlen aufträgt, so erhält
man für die mit einander am meisten verwandten Elemente wiederum
gerade Reihen, z. B.
(N Bst,
7037 358—Te}
- CI — Br—L
Die entsprechenden Geraden gehen durch den Koordinaten-An-
fangspunkt. Die Reihe O — Te fällt hier jedoch mit der Reihe
CI — I zusammen, während auch die erste Reihe nach Verdoppelung
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von Elementen. 7
der Atomgewichtszahlen, also als N— P, — As,, oder bei halben
Diehtenzahlen hieher gelangt. Bei vierfachem Atomgewicht oder wenn
man nur ein Viertel der Dichtenzahlen in Rechnung zieht, kommt
die zuerst genannte Reihe mit der Reihe H, — Hg zusammen, in
welche auch O,, S, resp. 02,82, Pi u. s. W. passen wůrden. Diese
Erscheinungen sind z. T. auf den ersten Blick sehr auffallend.
In einigen Fällen treten hier aber bereits Molekulardissotiationen
zum Vorschein und nebstdem muss man hier die üblichen An-
schauungen über die atomistische Zusammensetzung der Moleküle
der genannten Elemente berůcksichtigen.?) Bei einer entsprechenden
Vervielfachung von a bekommt man nämlich die gerade Reihe
HAN 05 Zn, CL. Cd, BR. Se, Br, Ho Te, As, . .;
welche wiederum in einfachster Form den bekannten Satz Avocapro's,
dass „die Molekulargewichte der Gase sich wie die Dichtigkeiten der
letzteren verhalten‘ veranschaulicht.
Sollte man an die Bildung der Elemente nach den Verhältnis-
sen der entsprechenden geraden Reihen im gasförmigen Zustande
denken, so gilt für solche Reihen:
< =—(6odend:— al
: : D — à
also subtraktiv und allgemein genommen Ds, = 1) welche
letztere Formel Spaltungsvorgánge andeuten wůrde und zwar in einem
solchen Sinne, dass bei Verminderung der Dichte D um d auch eine
Verminderung des Atomgewichtes um eine solche Grösse a stattfand,
dass das resultierende Verhältnis jener Differenzen dem einfachen
Verhältnisse > gleich blieb; d und a sind zusammengehörige, für
einzelne Glieder derselben Elementenreihe passende Grössen. Addi-
tiv erhält man
D+d __
az Ca)
u. s. w. für einen umgekehrten Vorgang, d. i. für eventuelle Verbin-
dungen von einzelnen Gliedern einer und derselben Reihe.
Die Formel 1) gilt zugleich für jene geraden Reihen, in welchen
die Dichtenzahlen sich auf den festen Zustand der Elemente bezie-
hen. Auch hier würden die eventuellen Spaltungsvorgänge dadurch
‘) Im festen Zustande fällt Pı in die gerade Reihe S, — Se— Te.
8 i XXVIII. Heinrich Barvíř:
charakterisiert, dass bei den Gliedern einer zur rechten Hand fal-
lenden geraden Reihe bei einer Verminderung der Dichte d, um d,
immer auch die Verminderung des Atomgewichtes um einen passen-
den Anteil a, verbunden sein müsste, wobei beide Grössen d, und
a, immer zugleich einem von den einzelnen, in jene gerade Reihe
fallenden Elementen gehören und zu einander in einem bestimmten
Verhältnisse nach der Bedingung derselben gerade. Reihe (oder nach
den Verhältnissen einiger geraden Reihen) stehen würden.
Die zugehörige Formel gibt für a:
Ad, — a, nn i asia: na
Analoge Formeln kann man direkt auch für mehrere Glieder
einzelner Reihen ableiten.
Dagegen könnte die Formel (2) nur selten auch für den festen
Zustand der Elemente ‚gelten, ‚weil die Reihen hier zumeist nicht
durch den Koordinatenanfangspunkt gehen, sondern erst in einer Ent-
fernung y von dem letzteren auf der d-Koordinate anfangen. Da ist
nun anstatt d immer d--y zu setzen, also d— y — aC,“) wornach
die Formel (2) allgemein
Aa ame
lautet, und auf analoge Weise für mehrere Glieder einzelner Reihen
ausgedrückt werden kann. Die Gröse y dürfte also z. T. auch eine
Relation zwischen den beiden genannten Aggregationszuständen in
Bezug auf die zugehörigen Dichtenzahlen ausdrücken, eventuell auch
einen Hinweis auf die gegenseitigen Verhältnisse von a für dieselben
enthalten.
Die Gleichung n — (kann man aber auch als
Dad
dd
ei — 4 = cu © a d.h.
in einer geraden Reihe nimmt das Atomgewicht wie die C-ten Teile
der Dichtenzahlen ab. Wenn man also für die Dichte in Bezug auf
; d
S) Dengemäss dann n (4 — y) =n a C, ferner Pr C+ i :
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Rei'e:: von Elementen, 9
a als Einheit = setzt, und die neuen Dichtenzahlen mit © bezcichnet,
so erhält man a, — a, — 0, —6,.
Es wäre dann für d in ganzen Zalılen, z. B. bei Li59, Cs 188,
Zn 238, Ag300, S117T u. s. w. zu nehmen, da C für die Reihe
Li — Cs 0'010, für die R. Zn — Cd 0030, für d. R. Ca — Sr 0:020,
für die R. Cu— Ag0:035, ebensoviel wohl auch für die Reihe
S° — Se — Te beträgt, etc.
“ Will man die Dichtenzahlen nicht ändern, so hat man:
d, —d, =Ca—Ca=a— m, (di.
multipliziert man die Atomgewichtszahlen der eine gerade Reihe bil-
denden Elemente mit der für dieselbe Reihe giltigen Const. C, so
nehmen die neu erhaltenen Atomgewichtszahlen in demselben Masse
wie die zugehörigen Dichtenzahlen ab. Für a wäre dann zu nehmen
bei: Li 0:070, Cs 1'329, Zn 1'962, Ag 3778, S 1122 u. s. w., d. i.
es wären für a in den einzelnen R-ihen bedeutend grössere Einheiten
zu nehmen.
Vielleicht verhelfen auch solche Relationen einmal einigermassen
zu einer Aufklärung über die atomistische Zusammensetzung der
Elementenmoleküle im festen Zustande.
Man kann im Diagramm auch anstatt d direkt d — y anzu-
wenden versuchen, oder a um eine Grösse z vermehren, da anstatt
der Formel fps C auch = C gesetzt werden kann, wo
a a +2
= 5- Es betrágt z. B. bei der Reihe
Li — Cs y circa 052, z etwa 52
Ca — Sr 0'785 40
Al, — Y 0:93 31
C— Zr 324 324
C — Th 2:93 84
Cu — Ag 6:13 192
Cu — Au 402 52
Ag — Au 0 „0
Zu Dh 5:19 ie
S — Te 1:83 52
P=As — Nb 0 0%
9, — Se — 8:86 D2
Pi Asie 1353 SOUS
10 =: XXVIII. Heinrich Barvir: °
Trágt man nun d— y anstatt d oder a +- 4 anstatt a auf, so
bekommt man Reihen, welche in beiden Fällen — ähnlich wie jene
für den gasförmigen Zustand — in dem Koordinatenanfangspunkte
beginnen. Die ursprüngliche Lichtung der Leihen bleibt unverändert,
folglich fallen jene, welche dieselbe Richtung aufweisen, hier zusam-
men. Da C für die Richtung Li— Cs oder für C — Ti — Zr 0010
beträgt,') für d. R. Ca — Sr = 0'020, f. d. R. Al, — Y oder Al — Ga,
— 0030, für Zn — Pb ebenfalls 0030, f. C — Th 0:035 (bei d für
Th ca. 11:0), f. Cr — Mo || V — Nb — Ta 0040, f. P, — Bi (|| Y — La?)
wohl 0:050, As, — TI 0'060, Ga — Mo etwa 0'100, Ga — Nb || B —
— In — TI (und As — Ta) 00475, S, — Se 0'170, für P, — As 0256,
wobl genau um die Hälfte mehr als für S, — Se u. s. w., so folet
daraus, dass i
CU A Len CFE ON ar ir en
die Reil
(LED 008 Ae a + 2) Shan
Li, Na,, Cs bei doppeltem, oder bei halbem Ca — Sr fallen *)
1
= 1, — Y
» ” „ 3 a A 2
4 4
» » » EE AR OE
? ” „ 5 2 E TÍ Bi
7 2
) n » DJ 7e Cu wer Ag
Ca Me. Be, se 24 bie ds
l 2
» » ’ „ DI — PE 2 C— ZU
3 2
» ) n " > Sy Al, —\
5 2 :
n » » ” 2 5 E — Bi
7) G- 0010 wohl für die Richtung Ti — Th, fast auch f. d. R. C— Pt;
die Richtung Na, — TI; hat C- 0010. Rechnet man mit Rücksicht auf die elektro-
chemischen Aeguivalénte mit Acquivaleutgewichten, so bekommt man als C au-
genähert für die Richtung: Li — Cs wiederum 0'010, Cu — Ag einwertig 0'035,
zweiwertig 0'070, Ca — Sr 0'040, C — Zr 0:040, Zn— Pb 0:060 u. 8. w., wobei
aber y unverändert wie oben bleibt. .
8) In Bezug auf die elektrochemischen Equivalente würde bekanntlich einer
n fachen Valenz im allgemeinen ein » faches Aequivalentgewicht entsprechen.
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von Elementen. 11
G 5 2
D96; Le Dr 3 P, — As
| 1 :
Mo 0 10 Li— Cs
a - 5 Ca — Sr
u. S. W.
Das Zusammentreffen verschiedener Reihen von gleicher Rich-
tung erinnert hier im allgemeinen (und abgesehen von den Valenz-
verháltnissen) an einen ähnlichen Vorgang bei den für den gasfórmi-
gen Zustand der Elemente giltigen Reihen.
In Berücksichtigung der neueren Ansichten von dem Zerfall der
Elemente (W. Ramsay, Sonny u. A.) sollte man die Möglichkeit von
Spaltungsvorgängen bei der Bildung wohl mancher Elemente anneh-
men. Vielleicht deutet selbst die Tatsache, dass die Formel = 6
bei den geraden Reihen von Elementen allgemein für jeden Aggrega-
tionszustand anwendbar ist, auf die einstige Existenz solcher Vor-
gänge hin. Allerdings leiten verschiedene ältere und neuere Theorien
die Bildung der Elemente gewöhnlich aus einer ursprünglich feinen,
ja überaus feinen Materie ab, es wäre aber eine wiederholte Ent-
stehung einer solchen aus einer bereits dichteren Masse unter eigen-
artigen Umständen kaum ausgeschlossen. Ist aber das Vorkommen
von schweren Metallen und von Elementen mit hohem Atomgewicht
in der Sonne und in zahlreichen selbstleuchtenden, zumeist also
überaus heissen Sternen in Dampfform durch blosse Verdichtungs-
vorgänge leicht wenigstens annähernd zu erklären, zumal die für den
gasförmigen Zustand geltenden geraden Reihen z. T. bereits mole-
kulare Dissotiationen verraten? Sollte noch die Entstehung wenig-
stens mehrerer von unseren häufigeren Elementen, wie vielleicht
z. B. von Na einfacher oder überhaupt mit einer grösseren Wahr-
scheinlichkeit durch Annahme von Spaltungsvorgängen als durch Ver-
dichtungs- resp. Verbindungsvorgänge ableitbar sein, würde dann
nicht die Idee nahe liegen — um im Sinne der Kant- Laplace-
schen Theorie zu sprechen, da bekanntlich recht viele unsere Ele-
mente als Bestandteile selbstleuchtender Himmelskörper sowie der
Meteoriten nachweisbar sind —, es habe wohl bereits ein System
von festen Weltkörpern existiert, deren Zusammenstoss zur Entwicke-
lung eines neuen Weltsystems unter Bildung der jetzigen Elemente
Anlass gegeben hat? Darüber könnten einst weitere Forschungen,
12 XXVIII. Heinrich Barvir:
z. T. auch Studien über die Verhältnisse zwischen d und a für ver-
schiedene Aggregatzustände der Elemente wahrscheinlich einiges Licht
bringen. Vielleicht könnte eben auch der Ausdruck d — y einmal
zur Erkenntnis der eventuellen Bildungsverhältnisse einigermassen
beitragen. Ein Zusammenstoss von. grossen Weltkörpern würde die
Entwicklung einer überaus hohen Temperatur und zum grossen Teil!
auch zugleich eines immensen Druckes zur Folge haben. Die Diffe-
renz d— y ist aber bei den geraden Hauptreihen der Elemente be-
deutend kleiner als die für den flüssigen Zustand der entsprechenden
Glieder ermittelten oder annehmbaren Werte, dagegen aber bedeu-
tend grösser als die Dichtenzahlen, welche man für den gasförmigen
Zustand der letzteren kennt oder voraussetzen darf, ja bei den mei-
sten Elementen grösser als die jetzige Dichte der Sonne und der
letzten vier Planeten. Falls also der genannte Ausdruck für die ge-
netischen Beziehungen der Elemente irgend eine Bedeutung haben
sollte, so dürfte er auf gewisse Phasen des unter eigentümlichen
Verhältnissen (d. i. bei einer sehr hohen "Temperatur und einem
enorm grossen Drucke) erfolgten Übergangs eines entsprechend grossen,
vielleicht eines bei weitem grösseren Teiles der einst festen Materie
aus dem flüssigen in den gasförmigen Zustand als Anfangsstadien von
Spaltungen hinweisen. Es ist z. B. für die Reihe Zn — Cd — Pb
y=5'19, d—y für Zn etwa 1:96, für Cd etwa 3:37, während die
Dampfdichte von Zn (bezogen auf Wasser = 1) bloss 0 003, jene von
Cd nur 0'005 beträgt. Für die Reihe Cu — Ag — Hg beträgt y 6:78,
d — y für Hg demgemäss ca. 7, wogegen die Dichte desselben Ele-
ments im gasförmigen Zustande 0'009, in dem flüssigen 13:99 beträgt.
Für die Reihe S° — Se — Te ist y — 1:83, demnach y — d für
Sí — 225, für Se 28, für Te 44, während die Dampfdichte von
S0:003 (d von S im flüssigen Zustande = 1'811), von Se 000%,
von Te (0115.
Sollten die Glieder jeder einzelnen Periode gegenseitige Bezie-
hungen mindestens betreffs der ihre Bildung bedingenden Umstände
aufweisen, dann würde vielleicht jede Elementen-Periode grössere
Abstufungen, im allgemeinen also gewisse zeitliche oder andere Perioden
in der Entwickelung der Elemente andeuten, in welchen die Ver-
hältnisse zur Bildung von den bestandfähigsten Modifikationen der-
selben am günstigsten gewesen. Falls nun die Bildungsweise der Ele-
mente hauptsächlich in Spaltungsvorgängen zu suchen wäre, dann
dürfte die letzte untere Periode einige der relativ ältesten Elemente
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von Elementen. 13
enthalten ) — der Menge nach also nur übrig gebliebene Reste der-
selben —, welche zwar genetisch verwandt gewesen, sich aber kaum
direkt aus einer einfachen Substanz gebildet haben mochten; dann
würden ferner wohl einige von den bis jetzt leeren Stellen in dem
Elementensystem, möglicherweise auch einige andere der seltensten
Elemente den in unserer Erdmasse bereits mehr oder weniger voll-
ständig gespaltenen Typen entsprechen, und es dürften in den Fragen
der Spaltungsfähigkeit und der Spaltungsvorgänge demgemäss eben
die seltensten Elemente eine besondere Untersuchung verdienen, zu-
mal hauptsächlich auch Radium, Thorium (Aktinium, Polonium) zu
den seltensten Elementen unserer Erdkruste gehören; auch Uran ge-
hört zu den selteneren Elementen.
Schon lange war man bestrebt „numerische Unregelmässigkeiten“
in der Ordnung der Atomgewichtszahlen zu erklären, jedoch verge-
bens. Von den geäusserten Ideen verdient wohl hauptsächlich jene
von W. Ramsay, der die auftretenden Abweichungen durch nachfol-
gende Spaltungen der Elementensubstanz begründen will, eine weitere
Berücksichtigung. Auf merkwürdige Weise tritt jedoch die Ursache
jener „Unregelmássigkeiten“ — mindestens zum Teil — eben in je-
nem Diagramm hervor, welches die Elemente in Bezug auf ihr
Atomgewicht und auf ihre Dichte im festen Zustande geordnet ent-
hält. Man findet, dass die gegenseitigen Distanzen der benachbarten
Elemente zugleich auf die Bedingungen der zugehörigen geraden
Reihen der verwandtesten Elemente gebunden sind. Nimmt man zum.
Beispiel die Reihe Li — Be— B—C in Betracht, so findet man,
dass die entsprechenden Atomgewichtszahlen etwa 21, 1'9, 1 als
Differenzen der Reihe nach geben müssen, falls die genannten Ele-
mente von ihren verwandtesten Gliedern der nächsten queren Reihe
(Na — Mg — AI) möglichst gleich entfernt sein sollen, zugleich aber
den Bedingungen der zugehörigen geraden Reihen: Ca — Mg, B — Sc,
Zr — Ti in Bezug auf a und d entsprechen müssen. Deswegen ist
eine Unregelmässigkeit hier nur scheinbar vorhanden. In der geraden:
Reihe Li — Cs ist am auffallendsten die Differenz für a zwischen Rb
und Cs, d. i. 405, während jene zwischen K und Rb nur 46-25 aus-
macht. Aus dem Diagramm erkennt man jedoch, dass a beim Cs
hauptsächlich im Verhältnis zu dem benachbarten Ba weder bedeu-
tend grösser, noch bedeutend kleiner sein darf, falls die Richtung
9) Dementgegen werden von einigen Forschern umgekehrt die Atome der
radioaktiven Elemente gegenüber jenen der nicht radioaktiven als noch im Wer- :
den begriffen betrachtet. sa
14 : XXVIII. Heinrich Barvíř:
Ba — Cs zu jener von Sr — Rb möglichst analog sein soll, und wenn,
dabei Cs in die gerade Reihe Li — Na, fällt. Sollte Te eine kleinere
Atomgewichtszahl als I haben — weil a bei Se kleiner ist als bei.
Br —, dann würde es bei der gewöhnlichen Dichte nicht in die ge-
rade Reihe S, — Se — Te fallen. Ge nimmt eben eine ganz andere
Stellung gegen As (Diff. 25) ein als Sn gegen Sb (Diff. 12), weil
es ein Glied der geraden Reihe C — Th ist, während As und Sb mit
P* in eine anders gerichtete gerade Reihe gehören u. a. m.
Was die Dichtenzahlen allein anbelangt, so bemerkt man bei ver-
wandten Elementen bekanntlich nicht selten deutliche Annäherungen
an regelmässige Beziehungen betreffs jener Zahlen oder ihrer Diffe-
renzen. Die hervortretenden kleineren Abweichungen von einfachen
Verhältnissen dürften — abgesehen von Ungenauigkeiten mancher
Bestimmungen — z. T. auch durch die Gestalt der kleinsten Massen-
teilchen verursacht werden, welche die Art der Raumerfüllung be-
dingt resp. modifiziert. Für andere Dichtenzahlen, also für Modifika-
tionen von Elementen verlangen die Bedingungen der geraden Reiben
allerdings auch entsprechend geänderte Atomgewichtszahlen. Weil
nun untereinander verwandte Elemente auch in jenen Källen, wo
zwischen ihren Atomgewichten oder zwischen ihren Dichtenzahlen
keine genau einfachen Verhältnisse bestehen, öfters doch gerade
Reihen liefern, welche die Verwandtschaft solcher Elemente näher
ausdrücken, so verdienen die geraden Reihen von Elementen aller-
dings eine nähere wissenschaftliche Berücksichtigung. Ihr Wert wäre
freilich noch grösser, falls sie auch genetische Beziehungen der Ele-
mente ausdrücken sollten.
Zum Schluss möchte ich noch erwähuen, dass bei der Betrach-
tung der hier gemeinten geraden Reihen von Elementen oft auch
Beziehungen zwischen einander auf den ersten Blick ziemlich unähn-
lichen Elementen hervortreten oder hervorzutreten scheinen. Solche
Verhältnisse verdienen aber wohl ebenfalls weitere Studien, wie ich
schon in meiner ersten diesbezüglichen Publikation im J. 1904 her-
vorgehoben habe. MENDĚLEJEFF, dem es „am natůrlichsten und am
folgereichsten“ schien „die Eigenschaften der Elemente in Abhängig-
keit von deren Atomgewichten zu erforschen“, der eben „in der Be-
stimmung dieser Abhängigkeit eine der Hauptaufgaben der Chemie
der Zukunft“ sah, schrieb bereits im J. 1569 in dem Journal der
russischen chemischen Gesellschaft am Schlusse seiner bedeutungs-
vollen Abhandlung über die Beziehungen zwischen den Eigenschaften |
Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von Elementen. 15
der Elemente und ihren Atomgewichten : !°) „Der Zweck meiner Ab-
handlung wäre vollständig erreicht, sollte es mir gelungen sein, die
Aufmerksamkeit der Forscher auf die Beziehungen der Grösse des
Atomgewichtes bei den unähnlichen Elementen zu lenken... In
der Voraussetzung, dass in Aufgaben dieser Art die Lösung einer
der wichtigsten Fragen unserer Wissenschaft liegt, werde ich selbst
mich .. dem vergleichenden Studium von Lithium, Beryllium und
Bor zuwenden.“
1) Vergl. Osrwarp's: Klassiker der exakten Wissenschaften, Nro. 68,
Leipzig 1895, pag. 40, u. 44.
XXIX.
Zu meiner Mitteilung „Ueber die wahrscheinliche
Möglichkeit der Aufsuchung von nutzbaren Krz-
lagerstätten mittels einer photographisehen Auf-
nahme ihrer elektrischen Ausstrahlung“.')
Von Prof. Dr. Heinrich Barvir in Prag.
Vorgelegt in der Sitzung am 12. Oktober 1906.
Bei den in Gruben und Stollen vorgenommenen Untersuchungen
könnte man wohl in einfachster Weise nachstehende Entdeckung
ZENGER'S anzuwenden versuchen.“) Im Jahre 1886 klebte ZENGER auf
einen aus Uranglas geschliffenen Würfel einen aus barythaltigem
Papier (,cream lead“) geschnittenen Stern an und stellte jenen Würfel
in völliger Dunkelheit unweit von einem grösseren Ruhmkorff'schen
Apparat, an welchem jedoch keine Funkenbildung, auch keine Strahlung
zu sehen war. Um aber doch eventuelle unsichtbare Radiationen
zurückzuhalten, steckte er diesen Apparat noch in eine aus dickem
Papier gefertigte Schachtel. Sodann richtete er seinen, mit einer
sensibilisierten Platte versehenen photographischen Apparat auf den
Uranglas- Würfel, exponierte zehn Minuten lang und erhielt bei der
Entwickelung ein Bild von jenem Würfel und von dem auf demselben
angeklebten Sterne, obwohl weder der Würfel noch der Stern mit
blossem Auge sichtbar gewesen.
!) Diese Sitzungsber. 1906, Nr. VIII.
2) Cu. V. Zexcer: La théorie électrodynamigue du monde et le radium.
Comptes rendus de (Association Française pour l’Avencement des Sciences,
Congrès de Grenoble, 1904, Paris, pag. 2. — K. V. Zexcer: Fotografování ne-
viditelného. Časopis Vynálezy a pokroky, v Praze 1905, str. 55.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
XXIX. Heinrich Barvíř:
BÍ
Man darf demnach erwarten, dass eine, wenn auch fůr das
Auge direkt nicht sichtbare elektrische Strahlung zur Zeit einer
grösseren elektrischen Spannung, z. B. während eines Sturmes in den
Gruben und Stollen auch Uranglas oder andere fluoreszierende Sub-
stanzen zu einer Radiation zu bringen im stande wäre, welche letztere,
wenn auch für das Auge unsichtbar, doch auf photographischem Wege
konstatiert werden könnte. Würde man dabei kantige fluoreszierende
Körper, z. B. in Würfelform anwenden, dann liesse es sich wohl nach
der Intensität dieser Radiation beurteilen, in welcher Richtung, d
woher die elektrische Ausstrahlung, wirkte.
Dass gewisse, auch mit freiem A wahrnehmbare Lichter-
scheinungen in den Gruben nicht allzu selten auftreten, kann: man
für gewiss annehmen, deswegen verdienen sie eine Denen Auf-
merksamkeit.., Auf solche beziehen sich ja. allgemein bekannte Be-
hauptungen der Bergleute, deren Phantasie freilich jene Erscheinungen
mannigfach ausgeschmückt und verschiedene Berggeister oder Berg-
männlein zu denselben erdichtet hat.“) In der Dunkelheit nimmt das
menschliche Auge nach einer hinreichend langen Akkomodation tat-
sächlich auch recht schwache Lichtspuren wahr, wie besonders die
Photographen nach ihren in dunklen Kammern gemachten Erfahrungen
bezeugen; bekanntlich zeigte Dors, dass auch die X-Strahlen im
menschlichen Auge, welches sich im Dunkeln einige Zeit ausgeruht,
eine Lichtempfindung hervorbringen.
Es wäre vielleicht interessant nachzuforschen, ob auch jene
alten Angaben vollständig grundlos gewesen, nach welchen sich im
Dunklen ein für das blosse Auge unsichtbarer Lichtschein in einem
Metallspiegel reflektiert wahrnehmen lässt.*) In Bezug auf die Frage
über die Anwendbarkeit ähnlicher Hilfsmittel zum Zweck einer photo-
graphischen Aufnahme würde man eine allerdings. entfernte Aehnlich-
keit in der Entdeckung Sacnac'’s finden, derzufolee von einer
Silber-, Gold-, Zinn-, Zink- oder Blei-Platte, auf welche Röntgen-
strahlen auffallen, ace Strahlen ausgehen, die dann “eus
auf eine photographische Platte Sn
3) Cf. Bou. Bazin: Miscellanea, I. Pragae, 1679, pag. 45. — P. MAupRrrrus
Vocr: Boemia et Moravia subterranea, 1729, Manuskr. im Museum des Kônier.
Böhmen, pag. 340 bis bes. pag. 344, ferner 110 bis 112 („diabunculi s seu lemures
fodinarum“), ZAcHARIAS THEROBALDUS, AGRICOLA U. A. i
4) Cf. BasınırVarentını Letztes Testament. Strassburg 1651, pag. 100 bis
102. („De clatire oder von dem Blankenfeuer.“) |
Ueber die Möglichkeit der Aufsuchung von nutzbaren Erzlagerstätten. 3
Das elektrische Leitungsvermögen mancher Erze ist ziemlich
gross, aber auch jene Gesteine, welche in trockenem Zustande als
schlechte Elektrizitätsleiter oder als Nichtleiter gelten, können. im
feuchten („bergfeuchten“) Zustande die Elektrizität in hinreichendem
Masse leiten,’) und die meisten Gesteine sind in der Tat in den
tieferen Horizonten mehr oder weniger feucht. Hierüber äussert sich
F. Rec in Bezug auf seine Versuche: °) „Auffallend ist die Leichtig-
keit, mit welcher diese schwachen Ströme sich auf Entfernungen von
mehreren Hundert Fuss durch Gesteine wie Gneis, Schwerspat, Quarz
fortpflanzen, die selbst für Elektrizität von weit stärkerer Spannung
gute Nichtleiter sind. Man hat sogar deshalb die Möglichkeit dieser
Ströme bezweifeln wollen. Es muss indessen die Feuchtigkeit, welche,
das ganze Gestein durchdringt, den Peibmnermiderstand auf den Grad.
vermindern, wie wir wirklich wahrnehmen .
Die Leitungsfähigkeit mancher gewöhnlichen Erze ist allerdines
zweifelsohne grösser. Heuer haben wir im Juli die Nachricht gelesen,
dass während eines Gewitters in Centralia (Pennsylvanien) ein Blitz
in ein Bergwerk fuhr, durch einen Erzgang einen Kilometer weit. fort-
geleitet wurde und unter der Erde ein Dynamitlager zur Explosion
brachte.
Zur Aufnahme von schwachen elektrischen Lichserlsekeifungen
eignet sich nach ZENGER besser eine Quarz- als eine Glas-Linse. Um
eine mittels Chlorophyll sensibilisierte Aufnahmsplatte zu erhalten,
verfährt man nach demselben Autor folgendermassen. Man bereitet
eine Emulsion des Kollodiums mit Silber-Bromchlorid (oder kauft
eine solche bereits hergestellt) und setzt zu derselben 10°/, von einer
ätherischen Chlorophyllösung. Diese Lösung erhält man durch Auf-
giessen von Aether auf gut getrocknete und zu Pulver zerstossene
Blätter von Spinat oder Pfefferminze oder von anderen: Pflanzen ;
nachdem die Lösung eine fast schwarze Farbe erhalten hat, wird. sie
filtriert, und in das Filtrat wird etwas Alkohol, in welchem: einige
Tropfen Glycerin aufgelöst worden, zugesetzt. Mit gut durchschiittelter:
on der oben genannten Emulsion und der ätherischen Chloro-
5 So auch die in trockenem Zustande nichtleitenden Steinkohlenarten,
6) Po@genvorrr’s Annalen Band 48 (1839), pag. 290, 291. Näheres über die
Versuche von Reıcu und Anderen: Pocsenvorrr’s Ann. Bd. 22, S. 150 (Fox),
Bd. 48, S. 287-292 (F. Reich), KaRsrews Archiv für Bergbau, Bd. VI., S. 431°
(v. SrRomBErL), Bere- und Hüttenmännische Zeitung 1814, S. 342 (F. z ab-
gedruckt auch in BERxHaRD Corra's Lehre vou jn ony I. ‚Eh: ..2, Aufl,
Freiberg 1859, pag: 238 fl. ;
.
4 XXIX. Heinrich Barvif:
phyllösung begiesst man nun eine gut gereinigte Glasplatte und be-
nutzt die letztere sofort nass oder feucht zum Exponieren. Die Ex-
positionszeit kann nach Bedarf einige Sekunden bis viele Minuten
dauern. Die Platte bleibt empfindlich, solange sie halbfeucht ist;
vollständig ausgetrocknet würde sie die gewünschte Empfindlichkeit
grossenteils einbüssen. Zur Entwickelung wird ein Pyrogallussäure
und Tanniu enthaltender Entwickler verwendet (1 cem einer Lösung
von Pyrogallussäure in Alkohol, 10: 100 nach Gewicht, wird in etwa
31 g einer Lösung von Tannin in Wasser — 09 9:30 g — zugesetzt).
Ausser Chlorophyll oder neben demselben kann man auch andere
fluoreszierende Substanzen zur Sensibilisierung der Kollodium-Emulsion
benutzen, z. B. Urannitrat, oder auch bereits fertige photographische
Kollodium-Platten in Lösungen fluoreszierender Substanzen (Chloro-
phyll, Urannitrat ete.) baden.
Eine für das Auge unsichtbare, jedoch photographisch abge-
bildete elektrische Ausstrahlung dürfte sich von anderen Lichter-
scheinungen nicht selten schon nach den sonst bekannten büscheïigen
Formen unterscheiden lassen. Solche — für das Auge unsichtbare —
konstatierte Zuxger mittels photographischer Aufnahme nach starkem
Gewitter zwischen dem Gipfel des Ortler und einer in einer gewissen
Höhe über dem letzteren befindlichen Wolke.
Die Fluoreszenz-Erscheinungen bemerkt man zumeist haupt-
sächlich bei reflektiertem Licht. Es gelang jedoch Zexcer in einem
photographischen Apparat an den Sonnenbildern nach Bedeckung des
inneren Teiles der letzteren mit einem runden Stanuiolblättchen Ab-
bildungen der Sonnenkorona zu beobachten, wenn die Glasplatten mit
Chlorophyll überzogen waren. Und begiesst man eine Glas-Platte mit
einer ätherischen Chlorophyllösung, so bemerkt man um ein elektrisches
und um manches andere Licht, auch um kleine elektrische Funken oder
um deren Bilder herum einen früher mit blossem Auge nicht gesehenen
Lichtschein, am stärksten eine kurze Zeit vor der vollständigen Aus-
důnstuvg des Aethers. Zu demselben Zweck kann man die Glasplatte
mit einer geringen Menge von einer stark verdünnten ätherischen
Kollodiumlösung begiessen, oder mit einer dünnen Schicht von einer
anderen fluoreszierenden Substanz (Urannitrat, Uranacetat, Pulver von
Scheelit, Baryumplatincyanůr, Aesculinlösung ete.) belegen, eventuell
die Platte bloss anhauchen. Der genannte Lichtschein wird sichtbar,
auch wenn man die Stelle des sonst mit blossem Auge wahrnehm-
baren Licht-Bildes mit schwarzem Papier oder mit Staniol etc. be-
deckt. Anstatt einer Glasplatte lässt sich noch zweckmässiger eine
jd
Ueber die Möglichkeit der Aufsuchung von nutzbaren Erzlagerstätten. 5
Quarzplatte (eine Auarzbrille) anwenden. Am schönsten erhielt ich
die Erscheinung, wenn ich solche Platten mit einer ätherischen Lösung
von Chlorophyll vermischt mit ein wenig Kollodium unter Zusatz von
etwas Alkohol und Glycerin nach genügendem Durchschütteln begossen
habe. Zeigen solche Erscheinungen nicht etwa den Weg an, auf
welchem man nach hinreichender Vorvollkommnung des Verfahrens
einst dazu kommen würde, die bis jetzt unsichtbaren elektrischen Aus-
strahlungen öfters direkt wahrnehmen zu können?
DIS =
PEN
A
XXX.
Einheitliche Erzeugung der bekannten rationalen
Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen.
Prof. Dr. K. Zahradnik in Brünn.
Vorgelest in der Sitzung am 12. Oktober 1906.
Jede durch den Punkt O des Kegelschnittes C, gelegte Sekante
schneidet den Kegelschnitt in einem weiteren Punkte A und eine
gegebene Gerade g im Punkte B. Bestimmen wir nun auf jeder Se-
kante einem Punkt M so, dass
OM = OB — OA (1)
ist, so ist der Ort (M) solcher Punkte eine Zissoidale. Nehmen wir
statt der Differenz die Summe (Fig. 1.), so dass
OM = OB + OA (2)
oilt, dann ist der Ort (M) der Punkte W die Begleitkurve der Zis-
soidale.
Wählen wir den Punkt O zum Anfangspunkte der Koordinaten,
so ist die Gleichung des Kegelschnittes
G=u+w=0, (3)
wo u, eine bináre Form #-ten Grades in x, y bedeutet.
Die Gleichung der Geraden g sei
g= ax + by + c—=0. (4)
Bezeichnet œ den Polarwinkel der Punkte A, B, und „=
Un (cos, sin p), so dass u. = r"#, ist, dann ist ;
OA— —"
TAN
= c
a cos g+bsing' -
Siizb, d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
0B=
9 XXX. K. Zahradník:
somit ist nach der Gleichung (1)
(ax + by + ©) u, — (ax + by) u =0 (5)
die Gleichung der Zissoidale (M) und nach der Gleichung (2)
(ax + by + ec) u, + (ax + by) u, =0 (6)
die Gleichung ihrer Begleitkurve (M“).
9. Setzen wir — u statt w in der Gleichung des Kegel-
schnittes C,, so erhalten wir einen in: Bezug auf den Punkt O sym-
metrischen Kegelschnitt C", und die Gleichung. (5) geht in die Glei--
chung (6) über. Die Begleitkurve der Zissoidale wird. hiemit zur
Zissoidale und umgekehrt. Wir können somit die Begleitkurve der
Zissöidale als eine Zissoidale konstruieren, wenn wir unter Beibehaltung
der Geraden.y statt des Kegelschnittes (G denihm in Bezug auf den
Punkt O symmetrischen Keselschnitt fun -Grundkögelkehnitie nehmen.
So ist fig. (2) Re SRE
OM = OB- OA = OB + 04
und 5 B,
OW =OB E OA==0B— OAr.
[CON EE
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ördnung als Zissoidalen. 3
3. Die Zissoidale (M), sowie ihre Begleitkurve (M“) sind ratio-
nale Kurven dritter Ordnung, welche den Punkt O zum singulären
Punkte haben. Die Gerade g ist eine ihrer Asymptoten und schneidet
die Zissoidale sowie ihre Begleitkurve ausserdem noch. in ihrem
Schnittpunkte mit der Tangente u. —0 des Kegelschnittes C, im
Punkte ©. Die übrigen Asymptoten sind paralell den Asymptoten
des Kegelschnittes C.
Dass wir so jede): rationale Kurve: dritter Ordnung konstruie-
ren können, wurde am anderem Orte *) bewiesen. |
4. Ist die Gerade g zu einer Asymptote des Kegelschnittes (©
oder zu dessen Achse, wenn der Kegelschnitt C, eine Parabel ist,
paralell, so zerfällt die Zissoidale, sowie ihre Begleitkurve in eine
zur g paralelle Gerade ax + by — 0 und in einen Kegelschnitt
welcher mit dem gegebenen Kegelschnitt C, homothetisch ist.
1 Mit Ausnahme derjenigen, welche die unendlich ferne Gerade zur Wende-
- punktstangente haben; siehe G. px Lonsenanes: Sur les cubiques unicursales
Nouvelle corespond&nee mathem. 1878. PAR
2) K. Zaurapnik: ,Cissoidalkurven“, Archiv für Math. und Phys. LVI
1874, oder „Časopis jednoty českých mathematiků“, II 1873 pg. 183.
1*
4 A XXX. K. Zahradník:
Im folgendem wollen wir die Konstruktionselemente g und €,
allgemein für eine gegebene rationale Kurve dritter Ordnung be:
stimmen, d. i. deren Konstruktion als einer Zissoidale und nachher
die Konstruktionselemente für einzelne bekannte rationale Kurven
dritter Ordnung als Zissoidalkurven angeben.
Rationale Kurre dritter Ordnung als Zissoidale.
5. Ist
C=u, +u, =0
die Gleichung einer rationalen Kurve dritter Ordnung, wo u, eine
bináre Form n-ter Ordnung in x, y ist, ferner
An © + On Y + Cn = 0
eine ihrer Asymptoten, und setzen wir
Aus _ — 2j af 2
ant + dny AT Id, (7)
U = la may U
dann ist
G = (az 4:09 Ca) (6-15 1 P, XY + VnY*)— (an + dny) (In® + Ex) — 0.
Die Koefficienten d,, &, bestimmen sich aus der Identität
Cn (Ant + Pay + Yny?) —(aux buy) (01x + eny) ==la? | may + ny?,.
aus welcher folgt
Unln — and = l
Buch RICH ba, Bahr Une n m (8)
VnÉn Ge, dne — W,
vorausgesetzt, dass die Determinante des Systems
2 2
A mer bin MENT Andußn + UnYn 5
nicht verschwindet, d. i. dass die Kurve C, keine zwei paralelle
Asymptoten besitzt. °)
Die Konstruktionselemente sind hier Bea. Si
9= dt by En — 0 | n | (9)
C, = ant + Bary + Yny? + dut + ty = 0.
© Hat nun die rationale Kurve dritter Ordnung C, sämtliche
Asymptoten reell, also
„(or by) Co) Do ER
3) Vergleiche Art. 4. | .
Einheitliche Erzeugung der ‚Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 5
wo an, ba reell sind, so können wir dieselbe auf dreifache Art als
eine Zissoidale konstruieren, da wir jede der Asymptoten zur Geraden
9 nehmen können. Der Grundkegelschnitt ist hier eine Hyperbel.
Hat aber die Kurve C, nur eine reelle Asymptote und zwei
imaginäre konjugierte Asymptoten, so ist der Grundkegelschnitt eine
Ellipse und die Kurve C, nur auf eine Art als Zissoidale konstruier-
bar. —
Endlich kann die Kurve (C, eine reelle endlich gelegene
Asymptote besitzen, während die übrigen zwei mit der unendlich fernen
Geraden zusammenfallen. Die Kurve C, berührt hier die unendlich
ferne Gerade und ihre Gleichung ist
C, = (ax + by) (ax + By)? — la + may + ny = 0.
Hier ist
C; = (az + by + c) (ax + By)? — (ax +- by) (yx + dy) = 0,
vorausgesetzt dass
c (ay + By)? — (ax + dy) (ve + dy) = le? + may + ny?
ist. Aus dieser Identitát folgt
ec — ay Zi
2aße — by — ad = m (10)
CB? — bd — n,
aus welchen Gleichungen wir wieder die Werte für y, 0, c bestimmen
kónnen, wenn
ab — Ba=E0.
Die Konstruktionselemente sind hier
g=ax + by +c=0
C, = (ee + By) + ve + dy — 0.
Der Grundkegelschnitt ist in diesem Falle eine Parabel. Der
Ausnahmsfall ad — Ba = 0 tritt ein, wenn die Gerade g paralell zur
Achse der Parabel C, ist und wurde im Art. 4 schon erwähnt.
Berührt die C; die unendlich ferne Gerade, so können wir die-
selbe auf eine Art als eine Zissoidale konstruieren; der Grundkegel-
schnitt ist hier eine Parabel, was mit der Konstruktion, die Lonra*)
anführt, übereinstimmt. a,
4) Dr. G. LoRra, Spezielle algebraische und transscendente Kurven, deutsch
von Fritz Schütte. Leipzig 1902, pg. 74.
6 XXX. K. Zahradník:
Zirkulare :rationale Kurven: dritter Ordnung als‘
Zissoidale.
6. Nehmen wir wieder den Doppelpunkt der Kurve zum An-
fangspunkte der Koordinaten, so ist die Gleichung. solcher rationalen
Kurven dritter Ordnung
C; = (uy + by) (x? + Z ; ro)
Dieselbe kônnen wir schreiben
IC = ar Foy 0) GE 9) (a + bytes pp gel
wobei
c (2? + y”) — (ax + dy) (ax + By) = la? à mai ny“
ist. Aus dieser Identitát folgt
- ae— (= —1 : ek
ba + af =—m = 2012)
B—-cec=—n
somit ist
an —ıh) —bm
wa: et
Ge
pis b(n—l)+am
3 237: a? bp? UE
an — abm + db? (19)
a? +0?
Die Konstruktionselemente sind in diesem Falle
g = ax +by+c—0 s
Goo
und hiemit ist die Konstruktion der zirkularen rationalen Kurve 3ter
Ordnung als einer zirkularen Zissoidale gegeben.
Die Mittelpunktskoordinaten p, g des Grundkreises sind
Fe CR p
Dont op P (4)
© Die Gerade g ist die reelle Asymptote der C, die übrigen zwei
Asymptoten sind konjugiert imaginär, und 1 :
=o (15)
ihre Gleichungen. Dieselbe schneiden sich im Pole P(— p | —9) der
Kurve C,, der auch als Zentrum oder als ausserordentlicher Brenn-.
punkt der Kurve C, bezeichnet wird. Derselbe liegt symmetrisch
zum Mittelpunkte S des Grundkreises in Bezug -auf den SINBLRLen
Punkt O. ;
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 7
7. Wen OS auf der geraden g senkrecht steht, somit
ag — bp — 0 (16)
ist, haben wir eine Gerade zirkulare Zissoidale, in anderem Falle
eine schiefe. Die Kurve C, ist hier zu der Verbindungslinie OS sym-
metrisch.
Die Bedingung (16) für eine gerade zirkulare Zissoidale drückt
sich in ‚Folge der zweiten Gleichung von (12) aus
EEE, | V ja Mi 0: ee sp)
<8. Liegt der Pol P (— p | — 9) auf der zirkularen Zissoide,'so ist
Fe dre eine Fokalkurve, nämlich eine DVA und zwar im allge-
meinen) eine schiefe Strophoide.
Dies findet statt, wenn
cn (18)
ist, er was dasselbe ist:
IHn=o (19)
mit Rücksicht auf die Werte von p und 9.
Die Gleichung (18) besagt uns, dass der Mittelpunkt S des
Grundkreises auf der Geraden g liegen mus, und die ihr aequivalente
Gleichung (19) besagt, dass die Tangenten des singulären Punktes O
auf einander senkrecht stehen müssen.
Die Koordinaten des Grundkreises sind in diesem Falle
1.T ‚dm 2al
SOM -+ b?
_ 1 am —\2bl
qd — 2 a? Lo
Nehmen wir OS zur Abseissenachse, so wird 9 = 0; somit ist in diesem
Falle:
m __ 2b
Die Gleichung der schiefen Strophoide hat hier die Form
| 28 a
(ar by) En 99) + I ee u = à
| oder”) |
(eby) en Vz En
5) Siehe LonRra- Schörre L c. pag. 62.
8 XXX. K. Zahradnik:
wenn wir setzen
io wage À
ee)
Gilt ausser der Bedingung (18) noch die Bedingung (16), dann ist
7 = 0,
die zirkulare Zissoidale wird zur geraden Strophoide.
9. Nehmen wir die Tangenten des Doppelpunktes O einer schiefen
Strophoide zu Koordinatenachseu, so it /=n=0, mit welchen
Werten der Gleichung (19) genügt wird. Die Gleichung der Kurve
ist dann
(y + éx) (2° + y") + hay = 0, (20)
wo Z = i =" |
De) (21)
gesetzt wurde. Hier ist
| h ne ht US bht by
ee 12,110 n.
und die Gleichungen der Konstruktionselemente lauten
ht
= ba — — —- 0
h
— y2 r DEREN Ben SR o a Se SCBA wer
= y 1 + 4? x 1-7 HEN
wo t=tgß=—tga bedeutet (Fig. 3). Da nun
A h 2
př OS E (5) pr TE
ist, so ist
08 = ei B
2 3
somit
N == OH
wo H den Durchschnitt der Tangente im Punkte N, nämlich des
Diametralpunktes von O, mit der X-Achse bedeutet.
10. Mit den Grössen é, % sind die Konstruktionselemente g, C,,
somit auch die Strophoide gegeben. Ist aber % konstant und č ver-
änderlich, so bekommen wir eine Schar von Strophoiden. Wir wollen
jetzt untersuchen
«) den Ort der Mittelpunkte der Grundkreise,
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 9
3) die Einhüllende des Konstruktionselementes g, nämlich der
realen Asymptoten der Strophoidenschar,
y) die Einhüllende der Grundkreise C;.
Was «) betrifft, so ist diese Frage mit den Gleichungen (22)
schon gelöst. Die Elimination des Parameters ? ergibt
i o AR |
2 AC Dome nt LE (24)
Der Ort (S) ist also ein Kreis X = 0 -
Die Gleichung der Asymptote g ist (23)
= (1 +7) x + (1+7 y — hi = 0,
somit ist die Einhüllende bei parametrischer Darstellung
_ (Ai—#)h
CFP?
à — 20h
drahe)
Aus diesen drei Gleichungen erhellt, dass die Einhůllende (g) eine
Kurve vierter Ordnung und dritter Klasse ist, welche von der un-
(25)
10 úolubrozst Ele ans IRRE K. :Zahrad ‘ik: : no slo range
endlich fernen (reraden in den. zyklischen: Punkten berührt wird,“)
somit ist die Einhüllende (g) ‚eine Srerner-sche Hypozykloide.
Wir können diese Frage auch so lösen, indem wir in die Glei-
chung der Geraden g setzen = — tg a, wo a den winkel (9) ne
Wir erhalten so | adí N
Z ko Ina co?a—(
somit ist k
p, = hsinacos*« (26)
eine Tangentialgleichung‘) der Einhůllenden (9), wo p, die Entfernung
der Geraden g vom Punkte O bezeichnet.
Aus dieser Gleichung erhällt sofort, dass (g) eine Steinersche
Hypozykloide ist.
Die Gleichung des Grundkreises C, ist (22)
CG = +) (a? + y) — x — hty = 0
somit ist die Gleichung der Einhüllenden (C,)
4 (x? + y?) — 4 ha (x? + y?) — h?y*—=0, (27)
A sh ne i s oa
welche somit eine Kardioide ist für r = n ais Halbmesser.
Gerade zirkulare Zissoidale.
11. Wählen wir in diesem Falle OS zur X-Achse, dann können
wir die Gleichungen der Konstruktionselemente schreiben in der
Form
= = 4 —d=o
= A SUR y" — 2 ax — 0,
und die Gleichung der entsprechenden geraden aan Zissoidale
ist
ab MONET
== ($£—)) a y): Hart E10: AD
ne 2a — — 2
A (23)
S) Siehe Dr. K. ZAuRADNÍK! Über eine tennis kubische Verwandschaft
und deren Anwendung. Sitzb, d. k. „Akad der Wissensch. Wien 1905 PS. 21. À
aj Dr. ie ZaumaDNíK l. c. "pe. 2, 22, sowie oO krivuljah u ravninié. Rad
jugosl. lakaděmije' Zagreb 1885! knjiga LXXV. pag 11. | Eu VET SHE
oder
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 11
und ihre Begleitkurve hat die Gleichung
he
eb
Dieselbe ist die SLuse-sche Konchöide,‘) und ist selbst wieder!
eine gerade zirkulare Zissoidale, wenn wir statt des Kreises K (2 | 6 a a)
den Kreis K“(— a|0|a) zum Grundkreise nehmen. | NN
12. Für b— a wird C,—=0 die gerade Strophoide *
+) ta —y)—0
und ihne Begleitkurve ist die sekamek-sche Kurve?)
(+ y?) — a (3x? + y =
Die JeraBer-sche Kurve ist demnach eine Siuse-sche Konchoide,
wenn die Gerade g durch den Mittelpunkt S des Grundkreises geht
und auf OS senkrecht steht. \
13. Ist nun u = 2a, so ist C; die Zissovde des Diokles, deren
Gleichung a. K
Ju ÿ | k { d 1 VAE NOR VÁ
Ha
N B Za = N
und ihre Begleitkurve ist
welche man speziell die Begleitkurve der Zissoide ") nennt.
14. Nehmen wir zum Grundkreise
K= 3%? + y — 4 ax —=0
und CE EL O
I: == = z OM
27 4 D 1 ZEN 3 \
4 \ \ Fes
als Gerade 9, 50 „erhalten wir die Trisektria von Mac avan ).
249) = à Qi — 37°),
Welche also ein spezieller Fall der zirkularen geraden: Zissoidale eu
usa 20.
i
FYT
8) Dr. G. LorıA-Scuürrz 1. c. pe. 71.
9) Dr. G. Lorra-Scuürre 1. c. pag. 47. JEŘABEK „Sur une cubique circulaire“
Mathesis 2. Serie, T. VIII. 1898. a ist der be. an des Kreises bei
JEŘÁBEK. ;
» 36,1) Dr. G. Lonra-ScnůrTE 1. c. pag. 37. Wie Work anführt, id ieselbs von,
G. Berracmr in „Introduzione storica allé teoria delle funzioni ns. Forenz
1874 „la conjugate della cissoide“ genannt.
1) LoRra-ScHůrrE 1. c. po. 81.
12 XXX. K. Zähradnik:
(5. Für
=a"— y? + 2rx = 0
. g=x+r—1l=0
als Konstruktions-Elemente erhalten wir die Crauer-sche Tresehtrix
als einer geraden zirkularen Zissoidale, welche die Trisektrix des
Maclauriu als speziellen Fall für 7 —--2a und /— — a enthält.
Ihre Gleichung ist
x(22—-y) = (r—))y— (r+ Da?
16. Nehmen wir zum Grundkreise
5 a
K= y? + x + D
und
g=x——0
für die Gerade g, so erhalten wir eine zirkuläre gerade Zissoidale,
welche den Namen der Visiera"?) des Praxo führt und die Wir na-
türlich auch als eine Begleiterin konstruieren können, wenn wir statt
K = o, den Kreis
7 > 9 a
K=a Ty — 10
zum Grundkreise nehmen.'*) Ihre Gleichung ist
: N |
(x a 5) (a? + y
Dieselbe ist eine Begleitkurve der Zissoide des Diokles, für
a
rl):
welche der Durchmesser des Grundkreises = ist, Dasselbe erhellt
auch aus der Konstruktion des Herrn PrAno, denn ist é ein beliebiger
Strahl durch den Punkt O, und A, T seine Schnittpunkte mit X=0,
beziehungsweise g = 0, dann ist. mit
0 CAO
a 2
12) Lorra-Scaürre 1. c, p&. 83. Was die Bedeutung des r und č betrifft, sowie
die besonderen Konstruktionen dieses und der früher angeführten Kurven, siehe
das zitierte Werk von Lorra-Scuürre. Dass jede der Zissoidalen auch als Begleit-
kurve einer Zissoidale konstruiert werden kann, wurde im Art, 2 erwähnt.
13) LORIA-SCHÜTTE L. ©. pe. 77.
Te (0% en 2
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 13
ein Punkt der Visiera bestimmt. Nehmen wir statt K = 0; g = 0 den Krcis
K (+ | +) und — x — > — 0 als Konstruktionselemente und
bezeichnen mit A,, 7, ihre entsprechenden Durchschnitte mit dem
Strahle č, so ist wegen OT = 20T1, 0A=204,
OV = OT, + OA,
womit der Ort der Punkte W als eine Begleiterin der Zissoide für
die Konstruktionselemente Ki, g, erscheint.
Andere bekannte Zissoidalen.
17. Weitere bekannte rationale Kurve dritter Ordnung ist die
Ophiure, deren Gleichung
£ (2° + y") — y (bx — cy) =0.
Dieselbe kann als eine Zissoidale konstruiert werden,!e) wenn man
zu Konstruktionselementen
K= x° + y? + by + cx =0
E82 E00
nımmt. Wir bekommen so
(z+ ©) (w*-+9") — x (by + or) =0,
welche Gleichung mit der oben angeführten übereinstimmt. Die
Ophiure ist demnach eine schiefe zirkulare Zissoidale.
18. Die Trisektrix "") von LoxecHanrs, auch Trefle équilatéral
von Astor und Tricratere regolare von Bellavitis genannt, hat die
Gleichung |
(2° — dy) + r (a? + y} = 0.
Auf dem Kreise über AB=2r als Durchmesser nehmen wir
zwei Bogen AD und EB, sodass are AD — 2 arc EB. Der Schnitt-
punkt der Tangenten des Kreises in den Punkten D und # ist ein
Punkt der Trisektrix.
Da die Kurve drei reale Asymptoten hat, und man eine belie-
bige derselben zum Konstruktionselemente g nehmen kann, wo dann
15) Siehe Gl. 2.
16) Lorra-Scuürre I, c, pag. 48, Vergleiche die dort angeführte Konstruktion
und die geometrische Bedeutung von 4 und c.
M) Lorıa-Scnürtz 1, c. pag. 87, wo nähere cents zu finden sind.
14 s XXX. K. Zahradník:
das »zweite Konstruktionselement C, eine Hyperbel ist, die wir a's
solche mit A bezeichnen wollen, so erhalten wir als zugehörige
Konstruktionselemente 4% da
Nana
en dé
ý 9]
somit : :
are oe — 3) + 72 = 0;
oder
a en
ee
gr r :
H,= +3 az
somit... 2
— (= 13)(- 324,5 9)= 0;
oder schliesslich
podat il PSU
nr, ne y = 0
somit : ; PE
Gelehrter 478) +
Het) 2+5 z E
Da wir die Gleichung dieser Trisektrix auch Schreiben könden
Cz = 992% 97 dá ODA en)
so sehen wir, dass für jeden Punkt der Trisektrix das Volumen des
Trieders aus seinen Entfernungen von den Asymptoten einen konstanten
Wert besitzt nämlich (3) Aus der Form der letzten‘ Gleichung‘
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 15
ist. ersichtlich, dass die Asymptoten 'der:Trisektrix von Br
deren -Wendetangenten sind.
19, Ahnlich ‘können wir das ee sche Blatt, dessen: Glět!
chung
| et v — dary = 0.
als eine Zissoitale konstruieren, 1) wenn wir zum Grundkegelschnitte
die Ellipse
C2 — zy+y— a (x + y) =0
und für die Gerade g
g=2x+y+a—0,
d. i. die reale Asymptote des Blattes nehmen.
20. Erwähnt möge noch die Kurve des Herrn Cesaro, !?) deren
Gleichung | Nu en
a ty —2 kxy + y) = 2 (1 LÉ) axy.
Dieselbe enthält die en Strophoide für k = 0 und das Des-
cartes-sche Blatt für = als speziellen Fall. Nach dem Artikel
5
(5) finden wir die Konstruktionselemente für disse Kurve
g=0+y+a=0
a = 2? — 2kry + y "hale +y=0..
Ist der Grundkegelschnitt eine Hyperbel, also A*>> 1, dann
hat die Kurve alle drei Asymptoten real, für k®<1,hat sie nur
eine reale Asymptote, nämlich die Gerade g. Mit dem Fall =;
werden wir uns im folgenden Se Do
- Bekannte Ziesoinalen, welche die unendlich ferne
Gerade berühren. u sin Sim Sellerıe
21. Eine solche ist die von Lorra °°) angeführte Kurve
29° (pe — [a + 8] y) = 2px — ay) (Opa — 6),
mit nachstehender Konstruktion. Gegeben sei eine Parabel und eine
Gerade r. Ein beliebiger Strahl aus dem Punkte 0 der Parabel trifft
silicí
'*) Die Durchführung der Konstruktion, die sehr einfach ist, Habe) ich in
„Casopis pro pěstování mathem. a fys.“, Jahrg. XXXIV. Prag, gegeben.
19 Crsaro : Elementares Bdirbuch der alg. Analysis und der Infinitesimal-
rechnung, deutsch von Dr. G. Kovalewski. Leipzig 1904, PS. 573.
20) LoRia-ScHůr1E | g. pag. 74. ZE
16: XXX. K. Zahradník:
dieselbe noch im Punkte O’ und die Gerade 7 im Punkte P. Auf
diesem Strahle bestimme man einen Punkt P so, dass die Strecken
OO’ und PP’ denselben Mittelpunkt haben. Der Ort der Punkte P"
ist die besagte Kurve.
2
Die Parabel ist mit den Gleichungen x = YA, und die
2p 2
Gerade r als die Verbindungslinie zweier sine für Par ameter-
werte «, B gegeben.
Wenn wir die Gleichungen (10) des Artikels (5) pente er-
balten wir für die Konstruktionselemente der Kurve fe
ge (at by- at 0
GE y ne
und somit können wir dieselbe schreiben als eine Zissoidale
(pz + [+ Bly—le +81 — Pr —
— px — le + Bly) (px + [a+ 8] y) =O,
womit wieder eine Konstruktion derselben Kurve als einer Zissoidale
gegeben ist.
22. Für e« — geht die Schleife der Kurve in eine Spitze über
und ie Gleichung kann auf die Form
ny? — a (y — ma) =0 ©
gebracht werden. Ihre Konstruktionselemente sind hier
yzr-a—0
, = y? + am’z — 2amy = 0.
Der Berührungspunkt von g mit C, ist (a|am). Für m=— 1
erhalten wir die Kurve von Rorue *!)
f xu— al + y) = 0,
deren Gleichung wir schreiben können
1 1 1
| £ 1 y a
oder in Polarkoordinaten :
a a
| cosy je sin ©
2!) Lonra-Scuůrre 1. c. pg. 75.
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 17
Diese Kurve ist somit ein Spezialfall der Lamé-schen Kurven,
und da man die letzte Gleichung
S = +"
schreiben kann, wo
a 20 a
M=-—,
COS p sin ©
Y, —
ist so ist die Konstruktion der Tangente mittelst der polaren Subnor-
male **) unmittelbar gegeben.
23. In diese Kategorie der Kurven fällt der spezielle Fall der
Kurve von CrsáRo für k= 1, nämlich
(z + y) (a — y)* = Aaxy.
Mit Benützung”) der Gleichungen (10) Artikel (5) erhalten wir
als Konstruktionselemente derselben
g=x+y+a—=0
CG,=(t—y) +a(+7y)—=0.
Drehen wir das Achsensystem der Koordinaten um > so be-
kommen wir für die Gleichung der Kurve von Crsiro, wenn k— 1
ist,
a
£ 2 — = x? 2
Das in #1
und ihre Konstruktionselemente haben die Gleichungen
In Polarkoordinaten ist die Gleichung der Kurve
Le cos p 1
ou Er cos 5)
Setzen wir
| aan, an
"7,2 su’ 2 Vo cos og
—
22) ibid, pg. 47.
23) Oder aus Art. 20 für m = 1.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss, II. Classe. 1
18 selahisasů dla asuuh RAR HR Zahradník css rastet
aoust st. usdsa-aws.! boh. Bajlarmogé ar Sion jal m ost
FZ ry rmdsiclů závidí ei dbal ab Dar
woraus wieder eine ganz analoge: Konstruktion vermittelst der Ge-
raden g‘ und der Parabel C“, folgt, welche zu den Konstruktions-
elementen g, C, in Bezug auf O symmetrisch sind. Die im vorher-
gehenden Artikel gemachte Bemerkung in Betreff der Tangenten-
konstruktion. gilt ‚auch, hier,
‘Tabellarische Zusammenstellung:
Gerade zirkulare. Zissoidalen, Konstr uktionselemeni.h
6 = pl O |. 0
p | q | r | V) „Art ‘Name:
a 0 f a | = u Gerade zukul 2
—.a| 0 | a u b=. | 11 Sluse. sche Konchoide =
1a 20 a 2 — à — 12| Gerade Stano
— a| 0 a t—az= 12| Jeřabek-sche Kurve
a 0 a gr 24 —0,.|15| Zissoide der Diokles .: :
— a 0 a £— 24 = 13| Begleitkurve des Zissoide
T 0 + E o a =) a Ru des Peano
24 | 0 | 24 £—a=0 |14| Trisektrix von Maclaurin
— rl 0 |o7 otre 0 |15| Trišektrix des Cramer |
Schiefe zirkulare Zissoidale
ER PL
ne 200 ir Iiöpninde à
| n
Einheitliche Erzeugung der Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen. 19
Rationale kubische Kurven, deren Konstruktionselement (,
vom Kreise verschieden ist
00 = 2 Name
2 3 =
W — 3y? — — rx 0 ig |
3 |
ai
= r r LEO Trisektrix
zit, my "8 r—0 ie | von Longchamps
2 Vs: 1 == 2 |
ee a Sr 0 |
a —xy + y —a(x + y)=0 xLyta—0 19 Das Sn tu
x? — 2kayty—alc+y)=0! z+y+a=0 |20| Cesàro-sche Kurve
y” + am°x — 2amy — 0 £— 4 — 0 22 | Rolle sche Kurse
a 0 (| sy ao: es 000 she Kuro
a
XXXI.
Některá nová měření elektrodynamometrem.
Napsal Dr. B. Macků, assistent fysikalního ústavu české techniky v Brně.
S dvěma ohrazci v textu.
(Předloženo v sezení dne 12. října 1906.)
1. Práce tato obsahuje početní i experimentalní ustanovení kor-
rekcí při měření elektrodynamometrem a
novou nullovou methodu -srovnávání samoindukce, kapacity a od-
poru elektrodynamometrem. ©
Jako měřícího stroje užito bylo elektrodynamometru firmy HART-
MANN a BRAUN. Vnější cívky mají 2521 závitů a 807 odporu při
19-29, vnitřní cívka 1263 závitů, odpor 99-4 při 192 Železné jádro
z pohyblivé cífky bylo vyjmuto. Přívod kapalinový bylo nutno odstra-
niti, neboť jím vzniká v kruhu proudovém odpor resp. elektromoto-
rická síla, jež závisí následkem polarisace elektrovod na povaze
proudu. Při proudech střídavých vzniká mimo to fasové pošinutí.
Proto byl pořízen přívod pomocí jemného pérka (od galvanometru
D'Arsonvalova) a zařízeno tlumení elektromagnetické. K pohyblivé
cívce, místo platinového plisku, jenž se noří do kyseliny sírové, byl
„zasazen 15 cm dlouhý drát měděný (0 průměru 0:7 mm), jenž nesl
na konci měděný váleček (o průměru 1 cm a výšce 25 cm) mající
-na spodním konci opět delší výstupek opatřený postranní dírkou, do
níž měděným klínkem upevněno péro. Měděný váleček nacházel se
v dosti homogenním poli magnetu od demonstračního galvanometru
typu Deprez D'Arsonvalova. (Obr. 1.) ae
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. : 1
p dei Ze ru U 2 P rn r m - = +
o 20 Da cms
2 XXXI. B. Macků:
I. Stanovení korrekcí při úchylkových měřeních
elektrodynamometrem.
2. Při měření elektrodynamometrem může se užiti spojení cívek
buďto za sebou nebo vedle sebe. Spojení za sebou má tu výhodu, že
při střídavém proudu jest fase proudu procházejícího oběma cívkami
táž. Nevýhodou jest malá citlivost stroje při tomto spojení, neboť
úchylka jest přímo úměrna čtverci intensity strojem procházející.
Z korrekcí třeba jest zde dbáti dvou:
1. úchylka není přesně přímo úměrna Eiverci intensity. Korrekci
tuto stanovíme (poněvadž vylučujeme předem případ, že by se jednalo
o měření absolutní) graduací stroje (pomocí známé elektromotorické
síly a známých odporů), konají-li se měření proudem střídavým, pak
nutno vzíti do počtu i samoindukci cívek.
2. Při proudech střídavých vzniká ještě nová korrekce se vza-
jemné indukce cívky pevné a pohyblivé. Korrekci tuto lze určiti po-
čtem takto: Budiž celkový odpor kruhu A, samoindukce cívky pevné
S, cívky pohyblivé o, vzájemná indukce AZ. Elektromotorická síla
budiž E, sin oč, intensitu označme J. Pak jest
Leone DAT UD AT ON ROY
E, sin œt = RJ- DT Ua PS Ga Al M
Některá nová měření elektrodynamometrem. 3
aneb E, sin a = RI (8442) À =
Členy s M jsou vždy positivní, neboť cívky staví se tak, aby
proud v nich obíhal tímže směrem. Poněvadž vzájemná indukce M
jest. závislou na postavení cívek k sobě a tedy na úchylce, má kor-
rekce tato význam: korrigovati samoindukci dle uchylky.
Hrubé odhadnutí maxima korrekce možno provésti takto:
Označme M,, maximalní vzájemnou indukci (t. j. pro ten případ, že
by roviny závitů obou cívek spolu splývaly). Pak jest pro úhel «,
který svírá osa cívky pobyblivé s rovinou cívky pevné
Má = M,, Sin à (2)
Mysleme si cívky v koaxialné poloze spojeny proti sobě. Pak
jest samoindukce celku
G=S+s—2M,
Z rovnice této následuje
S s
M = Sos
V tom případě, že bychom šli při měřění až k ühlu e— 6° bude
S + S
M = p
t. j. vzájemnou indukcí zvětší se samoindukce o méně než 9°/,. Jak
později (v odst. 12.) bude ukázáno, jest v praktickém případě kor-
rekce vždy daleko vzdálena této maximalné hodnoty a může pravi-
delně býti zanedbána.
3. Obratme se nyní k důležitějšímu případu hen tj- kayz
cívky jsou spojeny vedle sebe. Pak nutno míti zřetel k těmto korrekcím:
1. Nedokonala přímá úměrnost mezi úchylkou a intensitou (lépe
součinem intensit). Korrekce zde vznikající stanoví se opět graduací
(je-li zase vyloučeno měření absolutní). Příklad korrekce podán jest
v odst. 11.
2. Při proudu střídavém snížení intensit následkem samoindukcí
a vzájemné indukce.
3. Jako nová korrekce přistupuje zde fasové posten proudü
v. cívkách.
Vliv samoindukce ie se zmerenim monde Jak možno
bez užití nového stroje stanoviti samoindukci cívky pevné, jest uká-
záno v druhém oddílu této práce (viz odst. 32.).
4. Korrekci ze vzájemné indukce a samoindukce cívky pohyblivé
ustanovíme takto: V kruhu cívky pevné nechť probíhá. proud inten-
i he
4 XXXI. B. Macků:
sity J— J,sinet. V kruhu cívky pohyblivé budiž odpor 7, samo-
indukce s, kapacita c. Vzájemná indukce budiž M (a jest ovšem zá-
vislou od postavení cívek). Intensitu proudu v kruhu cívky pohyblivé
označme i. Poněvadž proud v cívce této vzniká jen vzájemnou in-
dukcí, bude à proti J nepatrným, t. j. můžeme indukci proudu : na
proud J zanedbati. (Kdybychom i na tuto indukci vzali zřetel, dal
by se počet i pak snadno provésti, výsledky by se však zbytečně
komplikovaly.) Pro proud v cívce pohyblivé máme pak différencialní
rovnici:
dJ di i bl
Een a oe (3)
aneb
bs di d% ;
— = Mi: : à
à VTT So MJ co“ sin ot (4)
Pro stationarný stav bude míti integral této rovnice tvar:
Zasinoat—bcoswt. (5)
Dosazením tohoto integralu do rovnice (4) obdržíme pro kon-
stanty a a B rovnice:
(m a—rb = — J, Mo |
| (6)
ra + (2 —se )o=0 )
Z rovnic těchto vychází:
Jak graduace (viz odst. 11.) ukázala, jest úchylka N v mezích
pozorovacích chyb přesně přímo úměrna střednímu součinu in-
tensit, tedy :
2x
N=2K, / J,sinot(asinot |- b cos ot) dé
0
N=KJ,a | | (8)
Některá nová měření elektrodynam ometrem. 5
Dosadíme-li za a z rovnic (7)
NK ee EPS (9)
Jsou-li cívky postaveny k sobě přesně kolmo svými rovinami
závitů, jest M — o a nenastává tedy žádná úchylka. Jest to známý
způsob postaviti pohyblivou cívku kolmo k pevné.
Stočme úmyslně cívku pevnou tak, aby osa její svírala s rovi-
nou závitů úhel od nully rozdílný. Pro nepatrné úhly (nepřesahující
(5—6°) můžeme s přesností několika desetin “, zaměniti tangenty,
sinusy a oblouky. Musí tedy dle theorie býti M přímo úměrno úchylce
pohyblivé cívky od kolmého postavení.
5. Měření provedena nejprve tak, že zvoleno c = © (t. j. ne-
byla do kruhu vložena žádná kapacita) a cívka pohyblivá spojena
byla na krátko (r —r, kde 7, jest odpor cívky pohyblivé). Proudu
užito z městského vedení, přibližně 110 volt a 50 kmitů za sec.
Cívka stočena byla o úchylku N, (odečtenou v desetinách mm na
skále vzdálené o 132 cm od zrcádka dynamometru) od polohy nor-
mální a spojen proud vždy téže intensity. Tím změnila se úchylka
na N*. Klademe-li pro malé úhly, odpovídající těmto úchylkám ob-
louky, sinusy i tangenty si vespolek rovny, jest úchylka N dána roz-
dílem N, — N*,. Máme tedy v tomto případě
so
ro + (sw)“
M však závislo jest na konečné úchylce N* a sice jest jí přímo
úměrno. Poněvadž pak K, Jo, s, ©, 7, zůstává při změně N, kon-
stantním, možno psáti hořejší rovnici ve tvaru:
N, — N*=Q,N*, (11)
N=N,— N*= — KJ,'Mo (10)
kde Q, jest konstantou.
Následující tabulka na str 6. dává řadu pozorování pro různé
hodnoty M.
Z hodnot sloupce druhého a třetího byla stanovena konstanta
O, = 04531 (12)
a pomocí této hodnoty vypočteny zpět rozdíly N, —N* udané ve
sloupci čtvrtém. Sloupec pátý dávající rozdíly hodnot stanovených
6 XXXI. B. Macků:
počtem a pozorováním ukazuje, že souhlas jest dosti dobrý, nepře-
sahuje nikde meze pravděpodobných chyb. Chyby jsou v desetinách
mm, jež následkem nestálosti proudu nebylo možno přesně zaručit.
N, N*
0
0:1 mm 01 mm
| NLN
N—N* | MEN | Rozdíl
0:1 mm poster
01 mm
1358 | 930 417 492; | SD
989 680 301 302.1 2526
629 434 192 198 | 6
262 180 82 82 0
— | —63 | Mage sg Rose
= 5484507 9811-2502) 2150 ro
Bag? op ol 965 A Ve:
— 29 SA 85 as 4
1599) 440341, 4962500 Ind A
6. Jiná řada pozorování provedena byla tím způsobem, že bylo
-zvoleno c = 1 mikrofarad, 7 = r,. V případě tomto jest
Poněvadž bylo 7, = 100-7 ©, jest možno 7, proti e — so} zane-
dbati, čímž obdržíme
NE K Maa E x
her (13)
co
Konají-li se měření tímže způsobem jako dříve, -jest
NE — N-— 0,N*
- - Vztah- tento potvrzen jest pozorováními uvedenými v následující
tabulce: | “ass
Některá nová měřenl elektrodynamometre m. 17
2 à N* —
NE 0 ee Er ue IN í a
1357 | 1678 sam 33 | 8
983 | 1208 225 | 925 0
616 750 134 140 4
250 302 52 56 | —4
219 ee 1
Ze or el 111 0
5 10-12 |. 3
— 1931 |— 1507 | —276| —281| —5
2599 11970. 17371 1. 367 | 4
Hodnoty N* — N, počtem stanovené (sloupec čtvrtý) vypočteny
opět tím způsobem, že z pozorovaných hodnot ustanoveno
Q.=0:1862 (15)
Souhlas jest opět uspokojivý.
7. Hledíce k veličinám, jež v obou měřeních zůstávají stálými,
můžeme psáti
ES So
ET) |
oa 1 (16)
1 |
meer j
Z rovnic těchto pak se zřetelem k tomu, že sw jest proti =
resp. 7, malým, vypočteme s ve formě
KZ | r c À 2
S — „r | | = SOEUR m (7,co) (17)
w přichází jen v korrekei, proto není je třeba přesně znáti. Do-
sadíme-li za veličiny na pravé straně známé hodnoty 7, = 1007 4,
2— 10-8 farad,. © = 22.50. Q, a O- zrovnie (12) a (15) obdržíme
s — 00248 henry.
8 FCO EE RTE Bi MaCkE à
Proti později udané, správnější hodnotě s = 0:0267 (odst. 14.)
jeví se zde chyba 7°/,, jež však jest vysvětlitelna nestálostí střída-
vého proudu městského, v “ons variace lprocentni způsobují již
chybu 2/5.
8. Pro případ bez pe mäme (16)
(ge Rt 17
Fa. + (so)? (ED)
Zvětšíme-li odpor na r, obdržíme
: = TES r iv (18)
aneb : : s 0)?
iQ =8 nt (19)
poněvadž pak jest (sw)? proti r, resp. 93 malým,
= Foiž se|" se|?
DZD — | — PE ;
race ©
Při měřeních zvětšeno bylo r, na r, — 150 74%. Z horniho vzorce
obdržíme tím pro ji
- 02022
V následující tabulce jsou k pozorovaným hodnotám N — N*
připojeny hodnoty vypočtené na základě této konstanty.
| N, — N* :
* ie * Yo 4
N, N IN, N počtem Rozdil
0°1 mm O1 mm 0°‘1 mm 0:1 mm 0:1 mm
= 1127| +225 298 | 1285
LOBO 820 165 1165 0
629 523| 106 106 0
262 218 A4 | Al 0
oz DT EB 5
ERA ET 740. na 39 (94419, =
— 1225| — 1020| — 205 | — 206 1
— 1599| — 1334| — 265 | —270| —5
|
A rn I à
Některá nová měření elektrodynamometrem. 9
Souhlas jest uspokojivý.
Uvedené pokusy ukazují, že uvedenou methodou jest možno v me-
zich pozorovacich chyb, s přesností danou stálosté zdroje, stanoviti
korrekci se vzájemné indukce a samoindukce cívky pohyblivé.
Jak korrekce této se užívá, záleží od specielních případů a
bude ukázáno v odstavcích dalších.
9. Měření s dynamometrem při spojené vedle sebe provádí se
pravidelně tím způsobem, že proud hlavní prochází cívkou pevnou,
část tohoto proudu přichází pak do cívky pohyblivé, odvětvená od
části odporu (x) v kruhu cívky pevné. Je-li intensita proudu v cívce
pevné
J= J, sin ot (21)
Odpor v cívce pohyblivé (i s odporem x) 7, samoindukce s, kapa-
cita c, intensita ? (proti / nepatrná) platí pro kruh pohyblivé cívky:
SE v) Le dJ >
In sg T ZUM (22)
aneb se zřetelem k (21)
JE di CRUE PAPE A
z +r Fr + s BT 2J,o cos ot + JM o* sin cv. (23)
Pro stationarný stav jest integralem této rovnice
i = a sin ot + b cos of | (24)
pro a a b mäme rovnice:
(se) a—ıbzJ, Mo
co
ra + = — su) D 2
ne, nd
x
Rešením těchto rovnic obdržíme:
1
xr + Mo = 0)
RATE AN ANREDE DER
v? = su)
co
(26)
o ee mn m m mn
10 XXXI. B. Macků:
Pro úchylku máme jako dříve (8)
N KI "a
frs artagsianes à 2e [nt
NUS Rn + ——— (27)
"+5 e) r = a
10. Pro případ bez kapacity, t.j.
f bon oo)
přejde rovnice tato v
r BE zad
som Ma 5
Poněvadž WM jest přímo úměrno úchylce, jest
| m M = M, N (25)
kde M, znamená vzájemnou indukci, je-li cívka vnitřní stočena od
kolmé polohy o úchylku O1 mm.
Rovnici (28) můžeme psáti ve tvaru
2 cr
Aneb dle dřívějšího označení
2 ar :
sli are A- (APE (so)? = KJ, TE (sn)? (31)
jest tedy třeba stanoviti
OK Mo: (32)
Měli bychom tedy znáti vlastně čtyři veličiny K, J,, Mj, ®.
Poněvadž se však pravidelně jedná o srovnávání, není třeba
(nevyžadují-li toho jiné podmínky měření) všechny tyto veličiny znáti,
neboť možno dříve udanou methodou ustanoviti © jako celek.
Poněvadž měla býti provedena též graduace stroje, bylo třeba
ustanoviti © za příznivějších podmínek než dříve. Proud dynama
o svorkovém napjeti e — 475 volt (měřených elektrodynamicky) vy-
rovnávál se přes rheotanový odpor o = 49:3 2. Od jeho části À — 2758
byl proud odvětven do cívky pevné, v jejímž kruhu byl odpor cívky
pevné 81:0 42 a rheotanový odpor 273 2. Samoindukce její byla 0'2254
henry. Proud zůstával během pozorování dostatečně stálým. Kmitočet
určen z počtu obrátek. stroje (3812 před a 3822 po pozorování pro
Některá nová měření eléktrodynamometrem. 11
"180 sek.), z čehož vychází pro kmitočet n — 42:40, neboť stroj byl
čtyřpolový). Pro intensitu proudu J v cívce pevné obdržíme-
A
ja
= — 2 SV)
V (R + r) (So)
kde À znamená celý odpor v kruhu cívky pevné, t. j.
R—=810 4273-2758.
Dosazenim udanych hodnot vychäzi pro
J, = 40305 ampere.
Cívka „pohyblivá spojena na krátko (r=r,=994 při 19°,
x —o). Pak byla stočena nejprve směrem k větším číslům odčítací
skály. Odečtení budiž »,. Při spojení proudu změnilo se toto na m’,
t. j. úchylka byla »,—W,. Podobně se. stalo pro opačnou stranu
skály, pro čísla menší. Odečtená byla n,, »,, úchylka n’, — %.
Označme odečtení pro kolmé postavení n,. Pak máme
s |
—n, = UW — m)
TEST gap te ul za
, bi « | ©)
W No Z Q (N, — W) —— À
2 2 0 : 2) v z (sw)? i ji
Z rovnic těchto: |
oj B eo oj o
NN
Pozoroväni dala
on, = 5934 n, = 5696 - n —n, —=238 0'1lmm
n, — 9684 ° m, = 4003 n, —n; —=319 0:1 mm
Den 100 an) DDU, 0 Arr
Z hodnot těchto pomocí později nalezené hodnoty s = 00207
(odst. 14) následuje
Os = 2139. (85)
Ustanovíme-li korrekci tuto pro určitý zdroj (dynamo), jest možno
pro malé variace proudu přepočítávati je, běží-li dynamo poněkud
jinou rychlostí, takto:
12 a: XXXL B. Macků: |
Změní-li se kmitočet z » na »’, změní se intensita přibližně též
v poměru —. Mäme tedy
O v mer n
Aneb
Vs Qs (5 = Qs (1 +4 =) (36)
označíme-li
n"—nz An Ka
Q's = 2132 (1 14 2" | (37)
Při graduaci dále vedené byl nejmenší odpor r = 2102 & a
tedy s Rs EN
Os. Sado
Fr
t. j. korrekce tato zasahuje až teprve do setin procenta a může býti
zanedbána. I
Pravidelně korrekce tato, nent li v kruhu cívky pohyblivá kapa-
cita, nemá vlivu na výsledek. Obecné pravidlo, kdy může býti zane-
dbána, ustanoveno bude v odst. 12.
11. Graduace provedena byla za poměrů udaných v odstavci
předcházejícím. Pouze kmitočet změnil se na 4256 a tím J, na
J, = ©0307 ampěre.
Do cívky pohyblivé odvětven byl odpor od části odporu 2738,
rovné
x — 2:42 0.
Poněvadž jest (sw)? —7 r? >4.10%° možno (sx)? zanedbati.
Mimo. to (jak v odstavci předcházejícím ukázáno) možno korrekci na
vzájemnou indukci zanedbati; dostáváme tedy z rovnice (31)
ov Ů
Ne 8)
aneb
| (89)
kde dé |
DK X. | RER CU).
Některá nová měření elektrodynamometrem. 13
Výsledek: graduace podává tabulka. N známená úchylku obou-
strannou. | |
| N
N 0-1 mm Dom a a "o
20102 | 521 |: -523 2 04
| 12102 | 866 871 03
10102 | 1039 | 1041. 2 02
8602 | 1225 1223 = 9 02
7102 | 1477 1481 4 0:3
6102 1726 1724 = 01
5102 | 2056 | 2061 5 02
4102 | 2563 2564 1 | 0 05
3102 | 3397 | 3392 26 02
2602 | 4065. | 4042 | — 23 0:5
2162 | 4993 | 5004 11 0:2
| |
Z en a bylo vypočteno
—#1:05227.,20° (41).
a pomocí této konstanty přepočteny zpět úchylky. Souhlas jest úplně
uspokojivý (v desetinách °/,, t. j. v mezích pozorovacích chyb) a
možno tedy považovat vztah (39) za přesně platný.
„Dle substituce (40) jest
D
I
IX
— 4682.10" (42)
pro srovnávání má význam konstanta D a nikoli K. Při užití téhož
stroje při kmitočtu jen poněkud změněném a jiném odporu z jest
se| 2)
van
aneb.
2-42
D' = 10529. 107 = č) (1+2 S56 ae: 3)
14 de XXXL. B. Macků:
12. Pomocí konstanty D. můžeme -vypočísti M, jest však třeba
přepočísti ji na kmitočet n = 42:40. Tím dostaneme ©
: DVS 107 (44)
Z rovnice (32) a (35)
ORJ Mars = 2132-
(40) a (44)
KJ, 21.048. 10%
z čehož plyne
2132: % :
M 10°
| 0 — 7.048025 |
aneb dosadíme-íi x — 2'422, s = (40267 henry, w — 2x. 4240, ob-
držíme
M, =5325 107 heny 0e 1 (db)
M, jest vzájemná indukce při úhlu, jehož sinus RE 13900” pro
Sin, 69 6 obdržíme
M, = 0000426 henry.
Srovnáme-li ji s &+s = 0'252 henry, vidfme, že činí sotva
jeho 02°/, a může tedy ještě zpravidla býti zanedbána (viz odst. 2).
Při měření neužívá se pravidelně úchylky větší než 6°. Pak vy-
chází z rovnice (28), že korrekce může býti vždy zanedbána, dokud
xr velikým proti M,so?, t. j. v našem případě dokud jest +7 velikým
proti 0:000426 . 010267 .(2x.424)2— 1. |
Je-li v kruhu cívky pohyblivé též kapacita, pak následuje z rov-
nice (27), že korrekci můžeme zanedbati, když jest wrc velikým proti
M;. Poněvadž však c jest pravidelně malé, jest pravidelně nutno
korrekci tuto bráti do počtu. Proto se tímto případem budeme obí-
rati podrobněji.
13. Se zřetelem na rovnici (29) můžeme psáti rovnici (27) ve
formě
RY 0 za,
a „L -| 0 à 1
rend r + p
Do rovnice této mohli bychom zavésti jako korrekci opět ©,
tím však zůstala by rovnice značně složitou a počet pro neznámou
(c neb æ) by byl nepohodlný. -Výhodnějším jest určiti tuto korrekci
N (1— KJs” Mo
Některá nová měření elektrodynamometrem. 19
separátně (již pro třeba neznámou kapacitu). Postup jest týž jako
v odst. 10, Učiní 8 7— 0, r=r, a nechá se vložená kapacita. Po-
hyblivá cívka vychyli se k číslům větším (n,), spojí se proud (x),
vychyli se k číslům menším (n,) a spojí se proud (n,). Z měření
těchto máme rovnice
/ Te > 72
ee N JE IT
D
No — N'y = (n, — Ne) KJ, Mo 1 2
2
0 jn Im a su)
Odečtením :
W FE dě io;
DEL M TY ee) da)
„2 Jon 9
V + | ae so)
Veličinu © dovedeme ustanoviti i když c resp. o neznáme a
proto zavedeme ji jako korrekci.
Při měření bylo:
n, = 5934 n, — 6066 n, Wy 133 O1 mm
n, — 3684 n', = 3504 n —n', — 180 O1 mm
W — n, 2502 (mn, —n)+(n, —n,)—313. 0:1 mm
„LO
POOH
di R69 — 01222.
Měření prováděno bylo při c — 10" farad a n — 4240.
14. Pomocí uvedené korrekce a korrekce pro případ bez kana-
city (34), možno způsobem dříve udaným (odst. 7.) určiti samoindukci
s. Byla stanovena na
s = 00267 henry. - (50)
Abych se přesvědčil o možné chybě v této hodnotě, byla v při-
padě bez kapacity přidána do kruhu cívky pevné známá samoindukce
(st), cívka demonstračního zemského induktoru o velikém odporu a
malém průřezu závitů, jejíž samoindukce stanovena dle Stefanova
vzorce“) na
s — 0 00576 henry.
JE M Lehrbuch d. praktischen Physik, 10. aut. 1905, p. 605.
16 XXXI. B. Macků:
Odpor byl r° = 1924 (při 19°). Pozorování dalo:
n, — 5934 2, — D00 n, — W, = 267 O1 mm
n, — 3684 n‘, — 4047 n', —n, = 363 01 mm
n, — n', —=1619 (n —n‘) + (n,—n,)=630 0'1 mm.
Uvedeme-li do počtu tento případ s případem s kapacitou vy-
chází
s+-s’ = 00327 henry,
kdežto mělo vyjíti dle dřívějšího výsledku pro s a známé s“
ss’ = 00325 henry.
Souhlas jest velice dobrý, hodnotu s a následkem toho i kor-
rekci © tímto způsobem stanovenou možno ast na 1°/, považovati za
správné.
15. Pomocí odečtení nutných“ pro ustanovení korrekce možno
též stanoviti kolmé postavené cívek, t. j. hodnotu n,. Ustanovujeme li
libovolnou korrekci, jest vždy
ny — W = (W1— m) .konst
No — N, = (Mm— W) .konst
či-li
W (W —n)--n' (nm — W)
(n, —W)+ (W,— n)
Způsobem tímto ustanoveno zavedených měření odst. 10, 13, 14
pro n, 4972 4919 4980 O1 mm.
N, —
(51)
Souhlas jest velmi dobrý, poloha dá se tímto způsobem ustano-
viti až na 1 mm skály přesně, což obvyklou methodou, kdy nena-
stává úchylka, stěží se docílí a methoda tato jest pohodlnější. Mimo
to dá se justování stroje zároveň spojiti s ustanovením korrekce.
16. Zavedeme-li korrekci udanou v rovnici (48) do rovnice (46)
obdržíme:
hodnota 7 bude pravidelně proti = malou, a poněvadž vyskytuje
Některá nová měření elektrodynamometrem. 17
se až v korrekci, může býti zanedbána. Däme-li üchylce N index c
abychom vyznačili, že platí pro případ s kapacitou, obdržíme
1 2 | 2
2 un EIA AK — m 7
N, r- (0) = so) n er. (53)
Znajíce 7, K, 1,, x mohli bychom z rovnice této c resp. o po-
čítati. Tento způsob byl by však nepraktický. Lépe jest provésti ještě
jedno měření.
Proveďme druhé měření tím, že vypneme kapacitu. Pak máme
NK Gr. (54)
kde N označeno indexem 7, aby se vyznačilo, že kapacita chybí. Dě-
lením rovnic (53 a 54) obdržíme:
1 NN
— — S80 T T c Ex
co Noa) 4 (65)
Z výrazu tohoto můžeme určiti buď c aneb ®. Jedná-li se
o kmitočet n= obdržíme s ohledem na to, že s jest nepatrné -
g’c g°c
Pravidelně stačí prvé dva členy.
Î7. Jiné měření možno provésti s touže kapacitou, avšak se
změněným odporem. Tím nabudeme dvou rovnic:
"| +90) |=K Kar;
et er | (56)
| (57)
min (1 —0) 2- = Ke ne
z nichž vychází:
a MM) =, (58)
c“ (N, 7, — N; ry) 0)
Pro stanovení x platí opět rovnice (56).
18. Abychom mohli oceniti upotřebitelnost methody této k ur-
: : : 1
čování kmitočtu resp. kapacity, t. j. k určení hodnoty- ustanovme
chyby, jež z měření úchylek mohou ve výsledku nastati. K vůli jed-
noduchosti zvolíme pro úvahy tyto jednodušší případ, t. j. že kor-
rekce dají se zanedbati (s=o, d — 0).
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 2
18 XXXI. B. Macků:
Chyba v hodnotě > vzniká tim, že místo správných hodnot pro
úchylky kladememe hodnoty poněkud od nich se líšící. Zdrojem chyb
pro úchylku jest nemožnost přesného odečtení na skále. Rozeznáváme
dva případy, mezi nimiž se pravděpodobně chyba pro úchylky pohy-
buje: I. Chyba pravděpodobná, absolutně vzato, jest stálou, nezávislou
od velikosti úchylky. Případ tento by nastal, kdyby chyba měla pů-
vod svůj jen v odečtení na skále. Původ chyby jest však ještě v ne-
dokonalé úměrnosti K a N a mimo to následkem nestálosti zdroje
vzniká chyba, jež roste s üchylkou. Volme tedy jako případ II, že
procentualni chyba jest stálou. Každý z těchto případů nutno ještě
rozděliti na dva, t. j. chyby z obou úchylek k počtu nutných mají
znamení a) opačné, b) souhlasné. Nutno tedy uvažovati celkem o čty-
řech případech: |
I. a) absolutní hodnota chyby stálou; chyby opačného znamení;
I. b) 2) ” » » ,» téhož CD
IT. a) procentualní hodnota chyby stálou; chyby opačného zna-
mení: | ir :
IE. d) procentualní hodnota chyby stálou; chyby téhož znamení.
19. Obratme se nejprve k případu prvému (odst. 16). Na zá-
kladě předpokladu
050 SO (59)
1 2675 .
označíme-li m =y. KT ED, (60)
N.= D? N,=D— 61
máme No „272 neun (61)
IN,=N
ey T c
= (62)
Chybu obdržíme differencováním poslední rovnice:
1? NAN, = NrdN.
dy = 5, N, N (63)
Pro případ I. a): |
| | O IN NÉ | (64)
Dosazením těchto hodnot
A 28 2 NI EN s
Ren ea
aneb 1 (2r2 + BD
| > 17) CE ce?
dy = 3yD = dN.
|
ur “
Některá nová měření elektrodynamometrem. 19
Chyba tato bude minimální pro
U 7
či-li
r = 08543. (65)
Pro nejpříznivější tento případ jest
dy . 5. dN
volime-li
= };
jest
dy AN a
t. j. zůstáváme dosti blízko minimální chybě, volime-li r=y. Pro-
centuální chyba y jest pak třikráte větší procentuální chyby úchylky N,
20. Pro případ I. 5):
dN,=dN.=dN, (67)
dostaneme z rovnice (63)
NN;
dy = 2 N.? dN,
aneb
po L M EN
dy = 5D r dN.
Chyba tato jest minimální pro
ey 0er). (67)
V případě tomto jest
dy, kata LM
t. j.: procentuální chyba y jest rovna procentuální chybě N,.
21. Pro případ II. a):
dNe _ AN, a
R ON
kde dv jest konstantnf chyba procentuälnf, nâme z rovnice (63)
Ne , X
a a Ns N.
dy = Dr AN dv,
aneb
2*
20 XXXI. B. Macků:
_ 1 A poř bm)
DRM
dy jest minimum, je-li splněna podmínka
y\ 6 v 4 y 2
| — 10 (7 2 (5) — 1=0.
7) mh m
Z rovnice této vychází
(ER r—=0'451:7. (71)
a pro chybu
dy dN, 4 STV un
> em (72)
volíme-li i zde r—= > obdržíme
| dr AN, (72%)
7 N,
nevzdálíme se tedy příliš hodnoty minimální, Brose oh „chyba 7
jest pětkráte větší procentualní chyby N... ne 4
22. V případě II. 5):
dN, _dN, | ee
u — an dv, (2)
|
obdržíme z rovnice (63)
N.
N, N,
De 2, me 00
aneb
wer Br) TCO
= non? T° =
Pro minimum mäme podminku
„= (74)
Pro chybu pak : | a
dy ie dN,
Y N,
ab procentualná chyba y. jest 3kräte větší procentualní chyby N,.
Celkem možno říci: © stanovéme-li veličinu y 2 jednoho Ÿ měření
s kapacitou a z jednoho bez kapacıty stále při témže odporu, pak, me-
vzrüsta-li chyba úchylky s rostoucí úchylkou rychleji“ než dává přímá
úměrnosť, jest procentuální chyba veličiny y volime-h v = y v nejne- «
vsv,
příznivějším případě petkräte větší procentuálná chyby úchylky N,.
(75)
Některá nová měření elektrodynamometrem. 91
__ 25. Obrátíme se nyní k druhému případu (odst. 17), kdy urču-
jeme y ze dvou úchylek při téže kapacitě. Na základě předpokladů
(59) a substituce (60) obdržíme: |
N, ná
M Do a 2, à Fr (76)
(N, r ZN r )r, o
= N, UNE, ©
Pro chybu name
a us) INNERN AN VS (78)
: = 27 N00
Pro případ Ia dN, = — dN, =dN (79)
V (nr) (N, — N) y
a Fan):
aneb |
M k : NALE | 2 2 b 2
a Van
2yD MT,
.. Differencováním dle r, a r, obdržíme pro extremum podmínky:
r, (7° — r) — 2, (rý r —7)=0
m (p — n) — 9r, CA 15 — y?) = 0
Z rovnic téchto jde
budto: one —= U
aneb 1 == Va hg
Oboje tyto podmínky dávají však maximum. Nemá tedy chyba mi-
nima.
Mysleme si však, že splněna jest podmínka 7, r, = Ges se
ukáže výhodnou pro případ 2
Z podmínky
hr (80)
následuje vzhledem k rovnici (77) NE
| M=M=N. n (81)
Pro chybu obdržíme nyní
Abe Ko en, (AN (82)
a N
14 i aim! chyby veličiny y a N jsou v poměru dod odporů
k jich rozdílu. Jest tedy nutno odpory voliti značně od sebe rozdílné.
22 XXXI. B. Macků:
24. Pro případ Ib
AN, =dN, =dN (83).
obdržíme |
gp a GORE AN) 4
27 (Nir, = Nr)
aneb
2 2) (42 2
dy ČT DET
2y (rz + 7)7 7
Pro minimum máme nyní podmínky:
sb) 220172 WS
Vo (r — y) — 2r, (ri vs —y')=0
aneb
IE Vlr = Tr (84)
Kdyby byly obě podmínky plněny, byla by chyba dy = 0. Vzhle-
dem však k předcházejícímu případu, kde by pro r,=r, nastala
chyba maximalní, splůme pouze prvou podmínku 7,r,—=?. Pak
obdržíme
dy _ _ dN
RN
t. j. procentualní chyba veličiny y jest rovna procentualní chybě
úchylky.
25. Pro případ Ila
(85)
dN © N50
B 0
obdržíme
dy = ide Œ a 1) eh dv
7 (N rn — Nr)
aneb
2 Do 5
(r a)
et 2 Zen o
Y ee
Pro extremum dostäväme podminky
nr 10) 0 7 29) U
ili
TE
Extremum toto však jest maximem. Volme však jako dříve
n—Yr.
Některá nová měření elektrodynamometrem. 23
pak obdržíme |
à dý ir Er, dN
Te ne N (87)
tedy tutéž hodnotu jako v případě Za.
26. Pro případ Z/b a žá (88)
dN, AN
A ee
jest
dy an ee — )(N, N, — NN),
z (N, r, — N, Z
aneb
V and
mor EURE (5 — ")
t.j:
dy = 0. (89)
Shrneme-li všechny případy dohromady, vidíme, že v tom pří-
padě, kdy y určuje se ze dvou úchylek, provedených vědy pri téže ka-
pacité, jest výhodno voliti r, r,—y?’. Maximalni procentualni chyba
veličiny y jest pak pravidelně rovna procentualni chybě úchylky N ná-
sobene poměrem součtu odporů k jich rozdílu. Proto jest výhodno
voliti odpory tyto značně různé. Volíme-li r, —= 4, pak jest poměr
tento = Srovnäme-li výsledek tento s výsledkem pro dvě úchylky,
z nichž jedna jest při kapacitě a druhá bez ní, vidíme, že výhodněj-
ším jest voliti obě úchylky s kapacitou.
27. Máme-li splniti podmínky předpokládané, nutno hodnoty y
aneb počítáme-li i s korrekcí 0, hodnotu g předem přibližně znáti.
Toto přibližné ustanovení stane se tím způsobem, že určíme úchylku
pro libovolný odpor 7 a pak měníme odpor tak dlouho (r‘), až ob-
držíme tutéž úchylku. Pak jest dle rovnice (58)
je 2)
JV k (90)
*) Rovnice této dalo by se přímo užíti k přesnému určování g tím způso-
bem, že bychom hledali pro odpor r takový odpor 7“—7, jenž přidán k odporu
r by úchylku neměnil. Methoda tato měla by do jisté míry výhody methody nul-
lové, předpokládala by však naprosto Font proud. Pro proud m mnou užívaný
se methoda tato neosvědčila.
24 XXXI. B. Macků:
Příkladem budiž zde uvedena pozorování následující: Pro in-
formační stanovení veličiny g bylo při 7 — 13062, nalezeno +“ =
9606 ©; přijmeme-li za O hodnotu pro tento případ nalezenou d =
0:1277, obdržíme
9 — 309:
Další měření byla:
Pro případ prvý:
= 3754 Lo N, = 4326 EU 8 01 mm N. — 2248 am 401 mme
Pro pripad druhy
r, = 1856 Ni— 4088 € 8 01.mm (72 — 1506 N, = 3747 4 801 mm;
ostatní veličiny jsou pro oba případy stejné, a to:
c — 107% farad s = 002617 henry r, —100 9 9 = 0:1277.
Z čísel těchto vychází pro případ prvý
g = 3857 n, = 41929. (91)
Pro případ druhý
9 = 3163 n, = 42-21. (92)
Stanovením počtu obrätek stroje nalezeno bylo 3859, 3861, 3876
obrátek vždy pro 180 sec., z čehož vychází
n = 4294 (93)
t. j. chyba v případě prvém jest 1:65 t. j. 4°/,,
v druhém. 0:75 tj 23.
Chyby tyto však nemohou míti původ svůj v pozorování. Aby
to bylo patrno, uvádím zde odečtení jednotlivých úchylek pro případ
prvý:
Diff. Diff.
Bez kapacity: 4324 —2 s kapacitou: 2251 3
4320 —6 2249 1
4313 —13 2247 —1
4313 —13 . 2238 — 10
4334 —8 2244 —4
4340 +14 2250 2
4331 +5 2253 5
4330 4 2251 3
střed 4326 -+ 8 (0:2°/)) střed 2248 + 4(02/,)
Pokládáme-li tedy i za možnou chybu tu, jež plyne jako střed
differencí jednotlivých pozorování od hodnoty střední, jest chyba tato
Některá nová měření elektrodynamometrem. 25
v obou případech 0 2°/,, tedy procentualně stejnou, a jest tedy maxi-
malní možná chyba dle (72°) a (75) 1°/,. Pro případ druhý, kdy byla
chyba též 0*2"/,, jest možnou chyba dle (87) jen A „WZ U) ao:
28. Původ chyby nutno hledati v nedokonalém splnění před-
pokladu, že je proud přesně sinusový. Poněvadž stroj byl čtyřpolový,
opakuje se přesně celý průběh proudu následkem nedokonalé sym-
metrie stroje teprve při jednom otočení induktoru. Nutno tedy k dří-
vějšímu proudu přidat korrekci, jež má dvojnásobnou periodu. Větší
část korrekce této bude zahrnuta ve výraze
ot
+ Boos
t. j. v rovnicích v odst. 9. jest třeba klásti
J = Jo sin ot + a sin © t+ Boos zit. (94)
Poněvadž se jedná o korrekce, provedeme další úvahy opět se
zanedbáním korrekcí s a 0.
Pro úchylku obdržíme nn
2 v Sn
Prvý člen
Ne KJ Er 96
ra (6)
jest vyraz, jenz mel byti brän do oběhu 2 Správná úchylka. Místo
něho brán byl výraz větší o
E NK ko (2 P ako ta
N—N*=K(a em (97) :
Označíme-li poměr čtverců amplitud
Kae cu
| 2 = 9, le
obdržíme z (96) a (97) pro korrigovanou úchylku
2 2 i
HE Rh er
NE = vt Porn). (99)
Pomocí tohoto vzorce, známe- œ, můžeme korrekei určiti.
o možno však určit, máme-li dvě skupiny pozorování, jak uvedeny
jsou v předešlém odstavci. Při měřeních oněch bylo
pro N, 7—0
tedy F N, (EL — 9).
XXXI. B. Macků:
Pro N,. r — 3154
y=9=3851 t.j.r—y
tedy
N° = 2 ‚da Re
N'=N, (1 à |
Pro Ne 71800 99, 31083 +4. ned
tedy
ie)
N, =M l ET 2 :
Pro 70000 = Od |- n= 02
tedy
NN, ( 39).
„Dosadíme-li korrigované hodnoty tyto do rovnice (55), dostaneme
Va ny [Ne
* 5
g zh
| g
1—9 NI)
4
un de
D an
dl DEN EN E 5 PM
Poněvadž pak jest N,— 2X,
aneb
4
= ( Tu 9)
a pro kmitočet
4
n=m|i+ jv). (100)
Dosadíme-li druhé dvě hodnoty do rovnice (58), dostaneme:
hr Domem CRE BAT ENTER
2 Va, 1 — Nr, — (> n— 7 Mn )ojm mn
m |= en a
5 5
DM (N, n—g Me Ar
aneb ;
N,r,- Nr, Nr, — Nor
5 5 5 5 ;
ň 1 a Ina Nr Nr g Mn
RE ar Lk |
Některá nová měření elektrodynamometrem. 27
Poněvadž pak bylo
= Nr Tr,
aneb pro kmitočet
5
m (1+9). (101).
Poněvadž má býti n* = n*, obdržíme z rovnic (100) a (101),
dosadíme-li za n, a n, hodnoty (91) a (92)
p — 0048. (102)
Zavedeme-li korrekci tuto do (100) a (101), obdržíme k
n = n° — n° = 4270. (103).
Hodnota tato liší se od hodnoty z obrätek nalezené
n 4294
pouze o 0%5"/,, což jest již možná chyba z pozorování a nestälosti
proudu.
II. Nová nullová methoda k určení samoindukce
z odporu a kapacity.
29. Na elektrodynamometru nenastává úchylka při spojení cívek
vedle sebe v dvojím případě:
a) když kteroukoliv cívkou, aneb oběma současně, neprochází
proud (předpokládaje ovšem kolmé postavení cfvek);
b) když proudy v cívkách probíhající jsou posunuty ve fasi o :
Při měření, po případě srovnávání, samoindukcí a kapacit volí
se pravidelně případ a), jenž dovoluje místo dynamometru užiti jakého-
koliv jiného indikatoru pro střídavý proud. Nevýhodou nullovych
method na tomto základě založených jest nutnost současně iustovati
dvě proměnné, neboť jest potřebí vyhledati pro konce cote an
stejného potencialu bez fasového rozdílu.
30. Podmínku druhou, t.j. úchylka nenastává, když proudý jsou
posunuty ve fasi o i splnil při svých měřeních OBERBEcK,*) po něm
Tuose.**) Oberbeck ponechal však Wheatstoneovo rozvětvení. Samo-
WA. OBERRECK, Wied. Ann. 17, p. 816, 1882.
**) O, Trose, Wied. Ann, 47, p. 501, 1892,
28 XXXI. B. Macků;
indukce (po případě kapacita) dána jest výrazem obsahujícím odpory
a kmitočet užitého střídavého proudu. Meze přesnosti dány jsou kon-
stantnasti střídavého proudu a přesností určení jeho kmitočtu. Mimo
to musí býti střídavý proud dokonale Sinusový. Při pečlivě prová-
děných měřeních dosáhne se přesnosti na několik desetin, procenta,
rozdíly v jednotlivých měřeních zasahují však ještě do procent. Me-
thoda Oberbachova jest v principu methodou určiti samoindukci se
zvýšení odporu při střídavém proudu.
31. Nová nullová methoda, již zde. uvádím, zakládá se též na
IT
9?
v principu svém: jest methodou Maxwellovou, -neboť se- srovnává samo-
indukce s odporem a kapacitou, jest však voleno rozvětvení proudu
zcela jednoduché a stačí instování pouze jedné veličiny (odporu).
tom, že úchylka nenastává, jsou li proudy posunuty ve fasi o
Rozvětvení proudu jest následující: *) (Obr. 2.) Od daného
střídavého proudu (jejž s počátku předpokládejme ža přesně sinu-
sový) odděleny jsou od dvou odporů proudy jednak do cívky pevné,
jednak do cívky pohyblivé. Veličiny vztahující se na kruh hlavní
označeny buďtež řeckými písmenami (4, ©). V kruhu cívky pevné, do
níž proud odvětven jest od odporu X (intensita v této větví: budiž
*) Rozvětvení toto udáno jest též v H. A. Rowlandově článku: » Électrica-
measurement by alternating currents“. Amer. J. of Science IV. 436. 1897.
"
|
Nekterä novä mereni elektrodynamometrem. 29
Jx) budiž odpor R— X, samoindukce S a intensita proudu J. (Proudy
vznikající v cívce této indukcí z cívky pohyblivé mohou býti zane-
dbány, neboť intensita proudu v cívce pohyblivé bude vždy proti J
malá a mimo to koefficient vzájemné indukce při přesném postavení
jest při nullové úchylce roven nulle a tedy prakticky aspoň vždy ne-
patrný.) V kruhu cívky -pohyblivé, do níž jest proud odvětven od
odporu æ (intensita v této větvi budiž 2x) jest odpor 7 — x, samo-
indukce s, kapacita c, intensita proudu č. Vzájemná indukce obou
cívek budiž W. ae
Z Kirchhoffových zákonů plynou rovnice:
a) pro kruh cívky pevné:
dJ
Jx—=ı—J JR SE DES on = X Jr
aneb: |
JBR SEE = NE, :
(D
b) pro kruh civky pohyblivé:
ix =t— 1
dJ
ae E ŠÍ im = six
aneb :
1: di d’i dı dJ
o ae a ee (2)
Je-li proud hlavní čistě sinusový, tedy
LZ 1, sin ot
budou horní rovnice míti pro stationarny stav integraly |
.J = À sin ot LB cos ot |
à Z a sin + b cos ot : (3) |
£ Dosadime-li hodnoty tyto do rovnie (1) a (2) obdržíme čtyři
linearní rovnice pro koefficienty A, B, a, b; jich řešením obdržíme;
Re
R° + (80)?
So
ně FE E 50"
A
(4)
Sie mms o m me
B= —
30 XXXI B. Macků:
a B+ |= 50) A| |
rt a
moe) Me (ra — (so) B | pe
A nt |
32. Uchylka na stroji jest přímo úměrna součinu Aa + Bb,
tedy
\
Xe] Br — = — so) Su | + XMo (z — 10)
NK =
a+ (su) a+ Fe s) í p
Pro N= o jest při přesně postaveném stroji i M = o. Jest tedy
podmínkou, aby nenastala úchylka:
F Sof — so)
co Rrc
— (50 (7)
aneb
Není-li stroj zcela přesně iustován (M > 0), pak pro podmínku (7)
Mol _
jest IN Ki re
(Pre) | +)
jež jest nezávislé na směru proudu. Jest tedy podmínka (7) splněna,
když při kommutaci proudu v cívce pohyblivé se postavení cívky této
nezmění.
Podmínka (7) dává jednoduchou methodu pro určení samoindukce
S. Neznámá samoindukce zapne se do kruhu cívky pevné při roz-
větvení proudu popsaném v odstavci 31. V kruhu cívky pohyblivé
mění se odpor 7 tak dlouho, až při kommutaci proudu v cívce této
úchylka se nemění. Jak veliké nutno voliti c, vysvitne z úvahy o citli-
vosti a přesnosti methody. Hodnota z rovnice (7) vypočtená dává
samoindukci neznámou a samoindukci pevné cívky stroje. Z tohoto
následuje již omezení, že s plnou možnou přesností možno stanoviti
samoindukce, jež jsou větší než samoindukce cévky pevné. Samo-
Některá nová měření elektrodynamometrem. 31
indukce cívky pevné určí se pohodlně touto methodou, tim že cívka
pevná přímo se připne na odpor X. Mimo samoindukci pevné cívky
nutno znáti odpory R, r, kapacitu c, a samoindukci s a kmitočet w.
Poslední dvě veličiny nutno znáti jen přibližně, pro s stačí hodnota
nalezená methodou udanou v odst. 14.; ne příliš přesné stanovení ve-
ličiny © (jednou pro vždy) nečiní též obtíží.
33. Při měřeních užito bylo střídavého proudu městského (110
volt), jehož kmitočet ustanoven z obrátek synchronního motoru na
n — 497. Proud tento veden byl pres 50sviékovou žárovku a odpory
X (=507 2 rheotanu) a odpor x (též ž rheotanu, jenž mohl býti
měněn od 01 do 273 ©). Ostatní veličiny byly: s = 00267 henry,
o OE farad.
© Pro samoindukci cívky pevné (S) bylo:
R= 8650 8. 7 — 2600 2 tedy S- 02254 henry.
Pak provedena byla měření na transformatorku (bez železného
jádra) a nalezeno.
Pro cívku primarní (Si)
+ Henry * henry
R=— 3130 r=118282 z toho St + S = 04420 Sı = 02166
Pro cívku sekundarni (Sr)
R=,:2818 Q, r = 2694 Si +S—= 7611 Sı = 71'386
Pro obě cívky za sebou (Si: 1) ; |
= 3103 A r = 2963 Su +1 + S — 9914 Sır +1 = 8 989
Pro obě cívky proti sobě (Su — 1)
= 0 6 71 2011 See 01298. Su: 1, — 0.098
Z posledních dvou hodnot vychází pro vzájemnou indukci trans-
formatorku
Pi KL — 0'739 henry
4 (8)
Hodnoty této bude později použito k určení přesnosti měření.
34. Obratme se nyní k určení citlivosti a přesnosti této methody.
Citlivost dána jest differencialním poměrem úchylky a měřené samo-
indukce pro případ N = o, tedy výrazem
W-—
2 =: "KX fe
B Terre) la
32 XXXI. B. Macků:
při čemž korrekci na W zanedbáváme. Se zřetelem na podmínku (7)
píšeme-li
: LÀ
\? (So)
A 15%
I, == 1 2
\ + l — so)
kde J, ai, znamenají velice přibližně amplitudy proudů v cívce pevné
a pohyblivé, obdržíme z (9)
2
AN Ki - So
PO 0% 2 11
ne
Výraz tento znamená, Ze vyhodno voliti jest J, a % pokud
možno veliké (zvětšením X.a x) R pokud možno malé (t. j. nepřidá-
‚vati k samoindukéi nových odporů). S nemáme v moci. © vyhodno
voliti jest značně veliké.
36. Procentualná chyba v samoindukci S vznikající z nepřesného
určení nullové úchylky jest
dS 1 R?
ee
Další chyby vznikají nepřesností veličin R, 7, c, o. Chybu tuto
stanovíme differencováním rovnice (7). Obdržíme :
= a ©? u 2sce“ dw (13)
— (50°) c 1 —sco? w
I
\
|
|:
| (10)
Spojfme-li rovnice (12) a (13), obdržíme celkovou procentualní
chybu:
= in, =
tr [1 +5) | av (14)
© Výsledek tento praví, že dokud poslední dvě chyby nerozhodují
jest výsledek v mezích přesnosti, s níž jsou určeny odpory a kapa-
cita. Není-li zvláštních zařízení, jimiž odpory udržují se na konstantní
temneratuře (jak tomu při udaných měřeních bylo), jest větší chyba
v odporu R. Odpor 7 jest většinou odpor rheostatu, tedy z drátu,
jenž málo podléhá vlivu temperatury. Odpor AR naproti tomu jest
odpor vnější cívky stroje a odpor měřené cívky, oboje z drátu mědě-
+
el. de 2cse* do
— CSG an — (50° ©
Některá nová měření elektr odynamometrem. 99
ného, na jehož odpor má teplota značný vliv. Poněvadž pak teplotu
jeho nemůžeme lépe než na 1° přesně zaručiti, plyne z chyby v tomto
odporu pravděpodobná chyba až 04 proc. Je-li kapacita se stejnou
(neb větší) přesností stanovena, jest nalezená samoindukce stanovena
s chybou v desetinách procenta.
Pokud se týče velikosti kapacity, jest výhodno voliti takovou,
aby její procentualní chyba byla pokud možno malá (tedy kapacitu
velkou), aby bylo možno dosíci maximalní hodnoty % (tedy zase velkou
kapacitu). Pouze chyba z žádala by kapacitu malou, poté tato
jest však sama 0 sobě malou (viz dále). Ä
Chyba z citlivosti dána jest konstrukcí stroje. Mimo to třeba
voliti o tak, aby výraz a nebyl mnohokráte větší než 1. (Kmitočet
obyčejného dynama ve většině případů dostačí.) Značná výhoda me-
thody této (proti Oberbeckově) jest ta, že J, a i, dä se pohodlně
regulovati (změnou odporu X ax) a tak možno (je li toho třeba) do-
sáhnouti maximalní citlivosti. Pro užitý stroj bylo: K — 47. 10°
(viz 42). J, mohlo býti 0:05 ampěre, % = 0'005 ampěre. Z dat těchto
následuje pro chybu z citlivosti, předpokládáme-li, že možno zaručiti
úchylku 1 mm, t.j. dN==10, chyba = 08. 10° (1 (S t.j.
je-li (Z) — 1, jest. chyba až v setinách procenta. (Vložením želez-
ného jádra do vnitřní cívky dala by se citlivost ještě zvýšiti a tím
chyba tato ještě snížiti.)
37. Zbývá ještě odhadnouti chybu z formy průběhu intensity
střídavého proudu. Dokud jest proud čistě sinusový, jest chyba tato
SO nem (lon nepadlo
T Gare . nepatrný. (Pro užitý případ bylo |
s = 00267 henry, ce = 107 farad, © —27. 49:7, což dává pro tento
výraz 0:005, stačí tedy určení e na 1 proc. úplně dobře, -aby chyba
tato nemusila býti brána v úvahu:) Dosti velká chyba mohla by však
vzniknouti, kdyby proud nebyl přesně sinusový. Abychom o.velikosti
chyby v tomto případě nabyli představy, provedme celý počet znova,
předpokládajíce, že určitý proud jest buď střídavý neb stejnosměrný
přerušovaný, zcela libovolné formy ný obecným výrazem
nepatrná, neboť výraz
A ač a VB o sin Aut + b, cos Aal) (15)
I sedě, = 0 2
Věstník král. ie spol. na Třída II. 3
34 XXXI. B. Macků:
Dosadíme-li výraz tento do differencialních rovnic (1) a (2),
při čemž korrekci na M zanedbáme, obdržíme differencialní rovnice,
jichž integraly pro stav stationarný budou:
Je Ÿ (A, sin Aut +- B, cos Auf)
40
dy a, sin Aut + db, cos Aw)
|
|
| (16)
= )
Dosazením těchto hodnot do differencialních rovnic nabudeme
opět pro koefficienty vždy s tímže indexem, vždy čtyři linearné rov-
nice, jichž řešením obdržíme :
ont FT co |
B=X re a Z | ‘2
ra, — (ee — saw JB, |
N r 4+ (2-— se) |
rB1 + (= — sko Ja, | G8
= = =
: 8 ie — saw) |
Uchylka pak jest
M KY (40 + BB) =
A0
vně (0% + p° er slo )|
= m) EE + (Saw): o)|| in = — sko) | a
Pro nullovou üchylku dostäväme podmfnku:
re ee
Některá nová měření elektrodynamometrem. 35
Označíme-li
AV rai
eee)
|
cz ; | (21)
. (až + Bye
i à k: = {So )| E + (© —sia) |
Obdržíme nyní pro S výraz
Rre
Mi, (22)
1 — y®®
SE
38. Abychom nabyli näzoru o velikosti vyrazu předpoklá-
dejme, že by bylo užito přerušovaného proudu formy
eu (1-+sinot— , sin dat — "sin At — — sin 2 ol—. )
(25)
Výraz tento znamená proud okamžitě přerušovaný s linearným vzrůstem
intensity. (Prakticky blíží se k němu rychle přerušovaný proud Weh-
neltovým přerušovačem při veliké samoindukci v kruhu.) K vůli zjed-
X
nodušení počtu předpokládejme ještě = — 1. Pak jest z rovnice
(22) velice přibližně též = — 1. Za csw? volme hodnotu dříve
udanou cs»? — 0'005. Pak obdržíme:
il
© OLDA
2a Ta
HERO {1 — 0005. 2%} Z
=
F
Z, 1+2 + (1— 0006.92) 22
V 025000 + 004055 + 000378 + 000035 en 0:00005 + :.
uU 0:25000 £°0:01016 + 00084 +.
V O
D ous |
B
36 4 - XXXI. B. Macků:
Klademe-li za — = 1, dopouštíme se tím procentualní chyby:
U
Rrc Rrc
Var een:
1 — — cso”
a { : = T 1 Jose
Rrc ; INT (24)
RES
1 — — cso?
U
V našem případě:
> — 1 Jose“ = 0.106 . 0:005 = 00005
t. j. chyba jest až v setinách procenta. Z úvahy této patrno, že mů-
ne pro libovolný střídavý proud klästi — 1, či-li výraz (T) jest
nezávislý od formy střídavého proudu,
39. Velikost chyby v měřeních v odst. 33. dá se posouditi z ná-
sledujících měření. Do kruhu cívky pevné zapjata byla primarní cívka
transformatorku, sekundarní spojena byla na krátko. Značíme-li veli-
činy, vztahující se na krátce uzavřený kruh čárkovaně, vzájemnou in-
dukci W, obdržíme differentialní rovnice:
BOV au v
JÁ S ar LW dJ |
= dě 4
dJ (2
D o, bir à
Integraly těchto rovnic pro stav stationarný s ohledem na
L —1, Sin ot
jsou:
J= À sin mé + B cos ot |
J = A'sin@t+ B cos oč GD
Dosazením těchto hodnot do (25) obdržíme čtyři linearné rovnice
pro koefficienty. Jich řešením dostaneme :
zlá + (S&)°] R + (Mo) RR + SE
o prd je
ho „iR +. (S'm)?] Su! — (Mo)? So} (R? + (Se) | (27)
EN De )
Některá nová měření elektrodynamometrem. 37
kde E donace RE
I p=[R”+(80)’|R + (Mo)R
4 =[R? + (Sw)*|Se“ — (Mo)*So
„Pro proud v cívce pohyblivé bude jako dříve:
(28)
—
een
re)
here
co
9 1 2
r° + (= — so)
Úchylka bude nullová, když
Aw B — 0 |
Dosazením z rovnice (27) a (29) obdržíme podmínku:
W = “ g” 25 E — Rre r
see*) R'rc
(29) |
b=uX
m m eme =
Při měření bylo:
@—92n.497 c=10°farad s— 00267 henry
201844 Tu 2883.82 r—2419 2,
S = Sn -8= 7611 henry | St 8 — 02166 henry.
Z hodnot těchto vychází
W= 0'172 henry (3°
Mimo to provedeno ještě měření opačné, cívka primarní byla
zapnuta do kruhu cívky pevné, cívka sekundarní spojená na‘ P
V tomto případě bylo:
_o —= 927.497 c=10"farad s—0‘0267 henry *
RES 180 1% * RH 27858 = 108760“
SZ Sn + S = 04420 Henng 239 Sn =17"386 henry
Z těchto hodnot vyjde: : | =
W013: henry : Std ;: (32)
vespolek art Honor tyto velice dobře, proti hodnotě dříve -
nalezené (8) jest chyba asi 4°/,., Chyba tato vysvětlí se: z nevhodných
poměrů cívek. Počítejme, jakou chybu ve ne W zavini pou
y Sa S. Obdržíme: TER ir
38 000. XXXL B. Macků:
oh nh 1 \ daS‘
E tg = == =-
W | en P — Ee | S'
| I (= (1 — a) | sa — sew*) |
1 ds
m 2 Rear (83)
S(L — sco°)
Dosadfme-li do tohoto vyrazu hodnoty z případu prvého, ob-
držíme
dW ds‘ dS
V případě druhém
dW a =
Poněvadž pravděpodobná chyba jest asi 4°/,, nutno z rovnic
těchto souditi, že hodnoty pro samoidukci v odstavci 33. byly stano-
veny na 0:19, přesně, t. j. chyba v oněch hodnotách jest v mezích
přesnosti hodnot udaných pro odpory.
Výsledky.
40. Korrekce plynoucí ze vzájemné indukce cívky pevné a po-
hyblivé, přicházející v úchylkových měřeních elektrodýnamometrem,
ustanoví se z úchylek, jež nastanou, stočí-li se pohyblivá cívka o známý
úhel z polohy kolmé.
Z úchylek těchto dá se též ustanoviti samoindukce cívky pohyb-
live, vzájemná indukce cívky pevné a pohyblivé a kolmá poloha cívky
pevné., Se
Korrekce ze vzäjemne indukce nemä pravidelné vlivu pri mé-
řeních, při nichž jsou cívky spojeny za sebou a při měřeních s cív-
kami vedle sebe spojenými, není li v proudovodu kapacity. Konají-li
se měření s kapacitou, zasahuje korrekce tato snadno až do procent
ve výsledku.
41. O methodě k měření samoindukcí, jež jest v práci této
diskutována, platí všeobecně:
Methoda hodí se k určení samoindukce pevné cívky elektro-
dynamon.etru a samoindukcí, jež jsou aspoň tak veliké jako samo-
indukce cívky pevné. =
Některá nová měření elektrodynamometrem. 39
Citlivost dá se snadno regulovati až na maximum.
Přesnost výsledku jest téhož řádu jako přesnost určité kapacity
a odporů. Citlivosti jsou jí dány meze až v tisícinách procenta.
Za proud možno voliti proud dynama, jehož kmitočet v pro-
centech se mění. Při užití proudu přerušovaného vznikají chyby až
v tisícinách procenta.
Konám milou povinnost, vyslovuje díky panu profesoru dru V.
Novákovi za interess i podporu při této práci.
V Brně, fysikalní ústav české techniky.
IR
PO
ER
L uěnojh
= BED
XXXII.
Eine zweite polypharyngeale Planarienform aus
Montenegro.
Von Al. Mrázek in Prag.
Mit einer Tafel und 3 Abbildungen im Text.
(Vorgelegt in der Sitzung am 12. Oktober 1906.)
Während meines diesjährigen Aufenthaltes in Montenegro habe
ich der Planarienfauna meine besondere Aufmerksamkeit gewidmet.
Habe ich ja doch vor einigen Jahren in diesem Gebiet eine in de-
scendenztheoretischer Hinsicht hochinteressante polypharyngeale Pla-
narienform entdeckt und es galt nun vor Allem noch nähere Daten
zur Feststellung der geographischen Verbreitungsverhältnisse dieser
Form in Montenegro zu sammeln.
Dies ist mir in einem reichlichen Maasse gelungen. Ursprünglich
fand ich die Form (Planaria montenigrina Mräz.) im nördlichen
- Montenegro im Durmitor-Gebiet, in einer Gegend, welche laud-
schaftlich und auch biologisch, d. h. vom floristischen und faunisti-
schen Standpunkt vielfach an unsere mitteleuropäische subalpine und
alpine Region erinnert.
In diesem Sommer habe ich den östlichsten, an Altserbien und
Albanien anstossenden Teil Montenegros bereist, und fand, dass Pla-
naria montenigrina hier ebenfalls auf vielen Lokalitäten verbreitet
ist. Insbesondere an beiden Abhängen sowohl dem nördlichen als
auch dem südlichen des Kom-Gebietes, ebenso wie auch auf der
Strecke zwischen Andrijevica und Kolašín habe ich die Form
auf so vielen (über 50) Punkten gefunden, dass ich es für vollkom-
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe, 1
2 XXXIL Al Mrázek:
men überflüssig halte, die einzelnen Lokalitáten aufzuzáhlen. Die
Fundorte sind grösstenteils hochgelegene (bis zu 1800 Meter über
dem Meere) Gebirgsbäche mit eisigkaltem Wasser oder auch kleine
im Sommer zur Zeit meines Besuches beinahe ausgetrocknete Rinn-
sale auf den Bergabhängen. Unten im Thal in den grösseren Flüssen
(Lim, Tara) habe ich die Form vermisst, obgleich in den kurzen
seitlichen Zuflüssen derselben dieselbe ebenfalls vorkommt. Geogra-
phisch zeigt dieser Teil Montenegros eine Ähnlichkeit mit dem
Durmitor-Gebiet und die Vegetationsverhältnisse z. B. bei Ko-
lašín schienen mir oft mit unseren böhmischen resp. mitteleuropá-
ischen beinahe identisch zu sein, während in der Fauna schon deut-
lich ein östlicher und südlicher Charakter sich zeigt. | |
Aber zusammenfassend kann man sagen, dass die sämmtlichen
von mir in Montenegro bisher entdeckten Lokalitäten der Planaria
montenigrina aus einer Gebirgsgegend mit relativ recht üppigem
Pflanzenwuchs, zahlreichen oft ausgedehnten Waldungen (viele Nadel-
holzwälder) und reichlichen Wasseradern stammen. Ähnlicher Art
scheinen auch die Fundorte in Bulgarien, wo die Form von
Chichkoff entdeckt wurde zu sein und wahrscheinlich wird die
Form auch in ähnlichen Verhältnissen in Serbien, Bosnien und Her-
zegovina vorkommen. Im südlichen Montenegro auf der Strecke Vir-
Pazar-Sutorman-Antivari-Dulcigno habe ich im Früh-
jahr dieses Jahres die Form vergebens gesucht, doch ist es mir jetzt
gelungen die Planaria montenigrina auch in einer typischen Karst-:
gegend und zwar in unmittelbarer Nähe von Cattaro, hart an der
österreichisch-montenigrinischen Grenze in dem kleinen im Sommer.
beinahe austrocknenden Sturzbach, den man passirt, wenn man den
alten steilen Saumpfad, welcher.von Cattaro nach Něguši resp.
nach Montenegro führt, emporklettert, zu finden. i
Als ich Planaria montenigrina auch hier, mitten in einer öden,
völlig verkarsteten, jeden Baumwuchses entbehrenden Felsenmasse:
angetroffen habe, gewann ich die Überzeugung, dass unsere Planarie:
wohl als ein Chärakteristikon des Karstgebietes aufzufassen ist, und
dass dieselbe mit der Zeit sich auch in anderen Karstländern (ir
Dalmatien, Istrien) finden wird. Der bei dem Niederschreiben
dieser Zeilen soeben zu meiner Kenntniss gelangte interessante.
Fund SreısmAnn’s im Timavo, dessen grosse Bedeutung ich noch,
weiter unten näher auseinandersetzen werde, macht diese meine Ver-.
mutung zur Gewissleit.
Eine zweite polypharyngeale Planarienform aus Montenegro. 3
; Aber meine Forschungen in Montenegro haben noch ein an-
deres Resultat gehabt: es ist mir gelungen, noch eine zweite
polypharyngeale Planarienform zu finden, die wie schon Pla-
- naria montenigrina vom Standpunkt der Descendenztheorie höchst in-
teressant ist, indem sie durch ihre engen Beziehungen zu einer schon
bekannten Planarienform (und zwar wieder Planaria alpina) geradezu
zu einer Discusion der Speziesfrage und der Wege, auf welchen
neue Formen entstehen, drängt.
‚Ich werde im Folgenden zunächst eine Beschreibung der neuen
polypharyngealen Form, für die ich den Namen Plunaria anophthalma
vorschlage, geben und im Anschlusse daran die descendenztheoreti-
schen Schlüsse die sich aus der Betrachtung. der polupherknssnlen
Planarienformen ergeben.
Bei der Schilderung der Pl. anophthalma kann ich mich ganz
kurz fassen, da sich dieselbe eng an Plan. alpina, resp. Plan. mon-
tenigrina anschliesst und ich die Organisation dieser letzteren aus-
fůhrlich früher geschildert habe.
Der Fundort der neuen Planarienform ist Voda Radujevina,
eine kleine Quelle mit kaltem cristallklarem Wasser oberhalb der:
Ortschaft N&gusi, kaum einen Kilometer weit entfernt von der
Strasse Cattaro-Cetinje. Der Abfluss der Quelle war zur Zeit
meines Besuches nur äussert gering, so dass das abfliessende Wasser
sich bald zwischen dem abgefallenen Buchenlaub, (die Quelle liegt.
in einem Buchenwald) vollständig verlor. Im Frühjahr und nach an-
haltenden Regengůssen soll hier das Wasser mächtiger hervorquel-
len und es kommen dann in der Quelle ausser der Planarie noch
einige Tierarten zu Vorschein, die subterraneer Herkunft sind. Es
ist dies hauptsächlich der blinde Amphipode Typhlogammarus - mrá-
zeki Schäf, den ich ursprünglich in der Höhle Lipska pečina bei
Cetinje entdeckte. Diese Angaben verdanke ich meinem montene-
grinischen Begleiter Krsta PzsovıC, welcher mich auch auf diesen
Fundort aufmerksam machte. In einigen benachbarten Quellen kam
die Planarie nicht vor, aber es waren dies Quellen mit schlechtem,
viel wärmeren Wasser. Offenbar ist unsere Planarie eine kaltwasser-
form und eines subterraneen Ursprunges, wie weiter unten darge-
stellt. sein wird.
Der Boden der kleinen 6 cle war nico und mit vermo-
derndem Buchenlaub bedeckt. Bei aufmerksamer Beobachtung sah
man stets einige Exemplare der Planarie, die durch ihre schneeweisse
*) Ich fand im demselben einige Exemplare -einer Haplotaxis-Art.
al
am
4 XXXII. Al. Mrázek:
Farbe von der dunkeln Unterlage sich stark abhoben, umherkriechen.
Wurde am Boden zwischen den Blättern etwas gerührt so kamen
bald zahlreichere Exemplare zu Vorschein. So gelang es mir in kurzer
Zeit an 100 Individuen verschiedenster Körpergrösse zu sammeln,
die meinen Untersuchungen zur Grundlage dienten. Die Untersu-
chung geschah zunächst am lebenden Material und wurde dann durch
Schnittpräparate vervollständigt. Die Gestalt der neuen Form entspricht
vollkommen derjenigen der Planaria alpina, mit welcher unsere
Planarie auch was die Grössenverhältnisse betrifft übereinstimmt.
Was die für Planarien so charakteristischen Ohrzipfel betrifft, so
konnten recht wechselnde Verhältnisse konstatiert werden. Bei einigen
Tieren war der Körper vorne fast gerade zugestutzt und die Ohr-
zipfel vollkommen transversal gerichtet, bei anderen zeigte das Vor-
derende mehr einen flachen Stirnkegel (_ S) und die Ohr-
zipfel waren relativ dick und mehr abgerundet. Bei anderen Indivi-
duen waren endlich die Ohrzipfel deutlich nach vorne gerichtet. Aber
sonst liess sich kein Unterschied zwischen den einzelnen Formen
nachweisen, und ich fand, dass ähnliche Variationen in der Ohrzipfel-
form und Richtung auf bei Plan. montenigrina und bei Plan. alpina
auf unseren böhmischen Lokalitäten vorkommen. Von der typischen
Planaria alpina unterscheidet sich Plan. anophthalma durch ihre
vollkommene Pigmentlosigkeit. Sie ist schneeweiss und ziemlich durch-
sichtig, etwa wie Plan. vitta oder Plan. mrazeki. Die Darmáste frei-
lich sind gelblich bis bräunlich gefärbt.
Noch durch ein anderes Merkmal unterscheidet sich Plan.
anophthalma von Plan. alpina, dadurch nämlich dass sie der Augen
volkommen entbehrt, also unter die spärlichen blinden Planarien for-
men gehört.
Die Mehrzahl der von mir gesammelten Exemplare besass mehr
oder weniger entwickelte Geschlechtsorgane, die vollkommen denje-
nigen der Plan. alpina entsprechen. Gegenüber der Plan. monteni-
grina ergeben sich einige Differenzen was die Grössenverhältnisse
des eigentlichen Penis und der Penisscheide betrifft (vergl. unsere
Fig. 5. mit MrAzer 1904, Taf II. Fig. 16), doch sind diese Unter
schiede nur quantitativer Natur, und es ist auch möglich dass wir es
hier teilweise nur mit verschiedenen Entwicklungsstadien zu tun ha-
ben. Im Anschluss an die neueren Ausführungen SToPPENBRINK's (1905)
muss ich jedoch bemerken, dass es mir jetzt gelungen ist in der
mächtigen Längsmuskelschicht der Penialkapsel Zellenkerne zwar ver-
einzelt aber doch nicht gerade selten, anzutreffen.
Fine zweite polypharyngeale Planarienform aus Montenegro. ñ
Auch erscheint es mir nötig zu bemerken dass bei den grösse-
ren Individuen mit wohlentwickelten Geschlechtsorganen der sog.
Uterns stets mit grossen Spermamassen angefüllt war.
Die interessantesten „Verhältnisse bietet jedoch wieder der Ver-
daungsapparat. Ein typisches Bild desselben giebt uusere Fig. 1.
wieder. Die Form ist wieder polypharyngeal und bezüglich der all-
gemeinen Lagerungsverhältnisse des „Hauptpharynges“ und der „Ne-
benpharynge“, der Bildung der Pharyngealtasche ete. kann ich nur
auf meine frühere Schilderung der Pl. montenigrina hinweisen.
Es besteht jedoch ein bedeutsamer Unterschied zwischen Plan.
montenigrina und Pl. anophthalma. Während die erstere polypharyn-
geal im wahren Sinne des Wortes ist, mindestens fünf, gewöhnlich
aber viele (9—14) Pharynge besitzt, ist Pl. anophthalma nur tri-
pharyngeal, neben dem Hauptpharynx kommen nur noch zwei Neben-
pharynge vor. In Folge dessen ist auch die ganze Pharyngealtasche
bedeutend weniger umfangreich als bei Pl. montenigrina (vergl. die
Textfigur A mit Taf. I. Fig. 2 bei Mnázek, 1904) und die Körper-
umrisse unserer Form unterscheiden sich nur höchst unbedeutend
von denjenigen der Pl. alpina, während besonders die grossen Exem-
plare der Pl. montenigrina viel plumper, wie in der Mitte ange-
schwollen erscheinen. Die beiden Nebenpharynge sind kleiner als der
Hauptpharynx. Diese Dreizahl der Pharynge kehrte bei der überwie-
genden Mehrzahl der untersuchten Individuen wieder, sie scheint das
Maximum zu sein, welches die Pl, anophthalma erreichen kann. In
dieser Beziehung gab es keinen Unterschied zwischen ganz kleinen,
im konservierten Zustande kaum 2 mm langen Exemplaren und den
grössten Individuen mit in vollster Entfaltung befindlichen Ge-
schlechtsorganen. Schon bei den kleinsten Individuen zeigten die
Nebenpharynge schon ganz das Bild vollkommen fertiger differen-
zierter Organe, niemals aber das Bild von Knospen, wie es bei den
polypharyngealen Planarien (Phagocata gracilis, Planaria monteni-
grina) bei den hintersten jüngsten Pharyngen oft der Fall ist. Auch
bei den grössten Exemplaren konnten ausser den drei Pharyngen
keine weitere Pharyngealknospen oder Knospenanlagen nachgewiesen
werden. Es scheint demnach sichergestellt zu sein, dass falls die
Form nicht schon den Cocon mit mehreren Pharyngen verlässt, die-
selbe sicher schon in frühester Jugend tripharyngeal wird, und dass
dieser Zustand dann durch das ganze Leben beibehalten wird.
Einige Exemplare zeigten jedoch bemerkenswerte Abweichun-
gen von dem für die Mehrzahl festgestellten Verhalten. Zunächst
i
i
|
|
|
6 Ph és XXXIE Al. Mrázék: ©- je a
waren dies Exemplare, wo nur zwei Pharynge vorhanden waren. In
einem dieser Fälle fehlte jedoch der grosse Hauptpharynx der nur
Der
ve
Fig. A. Schematischer Lángschnitt durch Pi. anophthalma.
durch eine kleine Knospe vertreten war. Entweder handelte es sich
hier um eine Hemmungsbildung, oder um den Anfang einer Regeneration
Eine zweite polypharyageale Planárienform aus Montenegro. l
eines verloren gegangenen Pharynges: Schon bei blossem Ansammeln
děs Materials und in noch stárkerem Maasse beim späteren Konser-
vieren desselben passiert es sehr leicht, dass einzelne Individuen ihre
Pharynge verlieren, und wenn man polypharyngeale Planarien fixiert,
findet man stets am Boden des Gefässes vereinzelte isolierte Pha-
rynge. Dieser Umstand mahnt zur Vorsicht, doch in dem Fall, der in
Fig. 4 abgebildet ist, waren nur zwei Pharynge vorhanden, ohne dass
Fig. B u. C. Querschnitte durch die Pharyngealgegend.
seringste Spuren einer Verstümmelung etc. zu finden wären, die dar-
auf schliessen liessen, ass ein zweiter eo „eny se-
kommen wáre. : :
Aber viel wichtiger noch erscheinen mir einige Individuen zu
sein, die nur einen einzigen Pharynx, den dem gewöhnlichen Planarien- ©
pharynx entsprechenden Hauptpharynx aufwiesen. Die diesbezüglichen
Exemplare waren sámmtlich ganz junge kleinste Individuen und ich
würde diesem Umstand eine gewisse Bedeutung beimessen, wenn
nicht, wie oben bereits bemerkt wurde, die Mehrzahl der übrigen
u ne Re nn
p A Z mt + mn men
8 XXXII. Al. Mrázek:
kleinen Individuen nicht schon die Dreizahl der Pharynge aufgewiesen
hätte und zwar auch solche, die offenbar ganz jung waren, wo das
Parenchym noch kaum entwickelt war (vergl. das darüber in meiner
Arbeit v. J. 1904 Gesagte). Da ich auf meiner Exkursion die Tiere
nicht längere Zeit hindurch lebend beobachten konnte, so kann man
höchstens Vermutungen darüber anstellen, ob diesen Exemplaren die
noch fehlenden Pharynge mit der Zeit nachgewachsen wären oder
nicht. Aber zwei Möglichkeiten drängen sich hier auf. Entweder sind
diese monopharyngeale und dipharyngeale Individuen éeratologische
Bildungen, ebenso wie es polypharyngeale Individuen bei einer soust
ınonopbaryngealen Art sind, oder aber sie haben eine descendenz-
theoretische, oder wieich mich vielleicht besser ausdrücken will, eine
senealogische Bedeutung. Wir könnten annehmen, dass Pl. anophthalma
noch keine vollkommen befestigte unveränderliche Art oder Rasse ist,
sondern noch Fluctuationen zeigt, die vielleicht als Rückschläge zu
bezeichnen wären. Wir könnten aber auch in der Ausdrucksweise
der modernen Vererbungslehren sagen, dass wir hier mit einer Popu-
lation zu tun haben, in der es verschiedene reine Linien gibt, also
neben der tripharyngealen Rasse z. B. noch eine monopharyngeale.
Natürlich sind das Alles nur Hypothesen, die einer späteren experi-
mentellen Untersuchung bedürfen.
Betrachten wir nun die von mir gefundene Form, so kommen
wir zum Schluss, dass sich dieselbe zwar durch Farbe, Augenlosigkeit
und Tripharyngie, also -Charaktere, die sonst unter Umständen als
gute Speziesunterschiede anzusehen wären, auszeichnet, sonst aber
eine überaus enge verwandtschaftliche Beziehung zu Planaria alpina
manifestiert. Wir können geradezu diese Form als eine pigmentlose
blinde tripharyngeale Rasse der Planaria alpina bezeichnen. Es wie-
derholt sich hier dasselbe wie bei Planaria montenigrina MrAz. Fast
gleichzeitig mit mir hat diese Form Cuicukorr in Bulgarien entdeckt.
Meiner Bezeichnung /?. montenigrina gehört die Priorität, da die-
selbe zugleich mit genügender Diagnose sich bereits in meinem Reise-
bericht, welcher vor der Mitteilung Cmonkorr's erschienen ist findet.
Aber es liegt mir fern ein kleinliche Prioritätsreklame, worauf ich
hinweisen will, ist der prinzipiell verschiedene Standpunkt den CHicH-
KOFF und ich einnehmen. Auch Cnicuxorr erkannte die verwandt-
schaftlichen Verhältnisse seiner Form zu Planaria alpina und be-
trachtet dieselbe als ein Derivat dieser letzteren aber nichtsdestowe-
niger stellt er sie in die Gattung Phagocata als Phagoc. cornuta n.
sp. Für mich war das Auffinden der polypharyngealen Form eiu
Eine zweite polypharyngeale Planarienform aus Montenegro. 9
Beweis dafür, dass die Polypharyngie an sich selbst sicher kein Gat-
tungscharakter ist, der zur Aufstellung einer besonderen Gattung
Phagocata berechtigen würde. Es schien mir sogar fraglich, ob dieses
einziges Merkmal überhaupt zur Aufstellung einer besonderen Art
Anlass geben kann. Ausschlaggebend war für mich endlich der Um-
stand dass die Polypharyngie auf allen von mir besuchten Lokalitáten
vollkommen konstant war und dass es nach meiner Ausicht schon
von einer untergeordneteren Bedeutung ist, ob wir eine Form als
Rasse, Subspezies oder Spezies bezeichnen, wenn nir nur über die ver-
wandtschaftlichen Beziehungen derselben zu anderen Formen im Kla-
ren sind. Hätte ich Plan. montenigrina in Gesellschaft von Planaria
alpina angetroffen, wie es in Bulgarien nach CHrcHkorr's Angaben der
Fall sein soll,*) so hätte ich vielleicht meine Form nur als eine
polypharyngeale Rasse hingestellt. Es kommt ja bei der ganzen Sache
einzie und allein darauf an, ob die polypharyngeale Planarienform
der Balkanländer sich überhaupt von der Pl. alpina trennen lässt,
keineswegs jedoch, ob dieselbe sich von der nordamerikanischen
Phagocata gracilis artlich unterscheidet, wie es für CHicHKOFF
maassgebend war**). Schliesslich aber erscheint es mir sichergestellt
zu Seiu, dass in Plan. montenigrina eine gut charakterisierbare
geographische Form vorliegt, die wohl ein Derivat der Pl. alpina
ist, aber nichtsdestoweniger mit einem besonderen Namen belegt und
als eine besondere Art beirachtet werden kann.
Bei Planaria anophthalma sind die Verhältnisse viel einfacher.
Die Unterscheidungsmerkmale sind hier zahlreicher, insbesondere
die Augenlosigkeit ist so auffallend, dass hier sicher die Aufstellung
einer besonderen neuen Art eine allgemeine Billigung finden wird.
Die beiden Formen Plan. montenigrina und Plan. anophthalma
sind vom hohen descendenztheoretischen Interesse, wie ich es schon
seinerzeit für die erstere hervorgehoben habe. Sie lassen sich nur
auf dem Boden der Descendenztheorie erklären, es sind Abkömmlinge
“) Bei dem grossen zoogeographischen Interesse welches die Verbreitungs-
verhältnisse der Planarien, insbesondere der Plan. alpina-Gruppe bieten, wäre
es sehr wünschenswert, womöglich ausführliche Angaben über die Verbreitung
der Planarien in dem Gebirgsbächen Bulgariens zu erhalten.
"*, CHICHKOFF p. 406:... V animal qui nous occupe se rapproche de Pla-
naria alpina, par contre, il se distingue de Phagocata gracilis. Voila pourquoi je
le considere comme une nouvelle espěce.
‘10 de ň XXXII AL Mrázek:
der Plan. alpina. Sie können gewissermaassen als ein schöner‘ Beleg
für die Umwandlung der Organismen gelten. Aus der näheren Be.
trachtung der Organisationsverhältnisse dieser polypharyngealen Pla-
narienformen ergiebt sich jedoch ausserdem noch eine Anzahl anderer
His, a und Fragen von einem allgemeinen Interesse.
Die erste Frage betrifft das gegenseitige Verhältnis der
drei Formen Plan. alpina — montenigrina — anophthalma. Dass die
beiden letzteren sekundäre aus der monopharyngealen Stammform
abzuleitende Arten sind ist ohne weiters evident. Hier befinden wir
uns noch auf vollkommen sicherem Boden, diesen verlassen wir je-
doch sofort, falls wir nach dem detaillierten Stammbaum der polypha-
ryngealen Formen forschen wollen.
Beide polypharyngeale Planarien konnten sich vielleicht aus
der gemeinsamen Stammform Plan. alpina ganz unabhängig von ein-
ander entwickelt haben, wir hätten dann vor uns eine Conver genzer-
scheinung.
Wie schon die nes Fälle zeigen, besitzen die Süss-
wasserplanarien eine gewisse „Neigung“ zur Polypharyngie, und diese
‚Eigenschaft, mag sie nun als eine Reaktion auf gewisse äussere Reize
betrachtet werden oder nicht, konnte sicher unabhängig an verschie-
denen Stellen zur Hervorbildung von selbstständigen polypharyngealen
Rassen, resp. Arten, führen. Dass die nordamerikanische Phagocata
gracilis sich ganz unabhängig von den europäischen polypharyngealen
‚Formen entwickelt hat, bedarf bei der systematischen . Divergenz
zwischen. dieser Form und der Plan: alpina. wohl keiner besonderen
Begründung, aber ebenso wäre es möglich dass zwischen Pl. monte-
nigrina und Pl. anophthalma keine anderen genetischen Beziehungen
bestünden, als dass beide aus der monopharyngealen Plan. alpina
entstanden sind.
Die zweite Möglichkeit wäre die, dass beide Formen eine 80-
meinsame schon polypharyngeale (vielleicht tripharyngeale) Stammform
zu ihrem Ausgangspunkt haben.
Es ist heutzutage noch kaum möglich zu entscheiden, welcher
von diesen beiden Eventualitäten eine grössere Wanna
zukommt. Jedenfalls aber ist sicher, dass die Plan. anophthalma eine
Form ist, die sich durch bestimmte Eigenschaften sowohl von Plan.
alpina als auch Plan. montenigrina unterscheidet, und als eine Form
zu betrachten. ist die sich in einer besonderen Richtung entwickelt
resp. umgeändert hat.
Eine zweite polypharyngeale Planarienform aus Montenegro. hl
‘ Betrachten wir die polypharyncealen Planarien: die nur’ tri-
pharyngeale Plan. anophthalma und die montenigrinischen und bul-
garischen Individuen der Plan. montenigrina, so sehen wir, dass die
Polypharyngie in sehr verschiedenem Grade entwickelt sein kann, und
wir könnten ja auch von einer bestimmten aus uns DL
reden.
- Die tripharyngeale Plan. le steht noch am Ava
einer solchen Entwicklungsreihe. Dies lässt sich Po: auf beide
oben erwáhnten Eventualitáten applizieren.
Man könnte sagen, dass bei Pl. anophthalma sich :derselbe
Prozess wiederholt, der zur Hervorbildung der Pl. montenigrina führte,
nur dass derselbe es hier erst zur Tripharyngie gebracht hat. Eine
weitere Konsequenz diese Standpunktes wäre vielleicht die Annahme
der Pl. anophthalma als einer jüngeren Form.
Für den Fall einer mit Pl. montenigrina gemeinsamen Wurzel,
wäre zunächstliegend die Annahme, dass Pl. anophthalma sich von
der Stammform auf dem Stadium der Tripharyngie abgezweigt hatte.
Sie könnte dann auch als eine auf einer früheren Entwicklungsstufe
stehend gebliebene Form bezeichnet werden.
An diese Stelle unserer Betrachtungen angelangt, wird es.an-
gebracht sein, einige. Struktureigentümlichkeiten der PI. anophthalma
näher zu berücksichtigen. Dieselbe ist pigmentlos, recht durchsich-
tig und blind. Es sind dies Eigentümlichkeiten, die wir bei den
Vertretern der Dunkelfauna anzutreffen gewohnt sind. Ohne hier auf
die ursächlichen Beziehungen zwischen diesen Erscheinungen und
der Lebensweise in den des Lichtes entbehrenden Lokalitäten ein-
sehen zu wollen, können wir nur hervorheben, dass die erwähnten
Charaktere entschieden auf eine subterranee ‚Herkunft der Plan.
anophthalma hinweisen. Ich habe schon vor einigen Jahren eine an-
dere blinde Planarie (Pl. mrazeki Vejd.) als eine Form erklärt, die
wahrscheinlich erst sekundär wieder oberirdisch geworden ist. Ausser
den Struktureigentümlichkeiten war maassgebend für mich der Um-
stand, dass ich die. Form nur in den Anfangsstrecken der Bäche,
ausserdem aber auch in Quellen, und dazu noch in solchen, die ganz
isoliert und soeben künstlich aufgeschlossenen waren angetroffen habe,
zum Teil sogar vergesellschaftet mit einem unzweifelhaften Miteliede
der subterraneen Fauna (Miphargus). ‘Und’ ganz’ ähnlich verhält és
sich auch mit der montenegrinischen Form, ‘wie schon oben bei der
Beschreibung derselben hervorgehoben wurde. Ich zweifle nicht, dass
die 77. anophthalma ursprünglich ein Bewohner der subterraneen
12 XXXIT Al. Mrázek:
Wásser war. Wahrscheinlich kommt dieselbe noch heutzutage in den
kalten unterirdischen Gewässern des von mir bereisten Karstgebietes
vor und wird wohl noch auf anderen Stellen, wo dieselben in Form
von Quellen mit der Erdoberfläche in Verbindung treten, aufzufinden
sein. Ich habe dieselbe freilich nur in einer einzigen Quelle gefunden,
aber es muss hervorgehoben werden, dass das Auffinden eines solchen
so eng lokalisierten Fundortes wie es eine Quelle ist, innerhalb des
schwer zugänglichen Karstgebietes auf einer Exkursion mehr die
Sache eines Zufalls ist, und dass von einer planmässigen Durchfor-
schung sämmtlicher Quellen kaum die Rede sein kann.
Ein Uebergang zu einer subterraneen Lebensweise scheint bei
Planarien sehr leicht zu sein. Ich selbst habe schon vor beinahe
zwanzig Jahren Pl. gonocephala in den Grubenwässern der Pribra-
mer Schächte gefunden und auch die biologischen Verhältnisse unter
welchen diese Form in der nächsten Umgebung von Prag z. B. bei
Jarov vorkommt sind sehr interessant in dieser Beziehung. Plan.
yonocephala bewohnt in der Prager Umgebung fast sámmtliche Bäche
in den kurzen oft schluchtartigen Quertälern die in das Moldautal
eiamünden. Zur Sommerzeit sind diese Bäche beinahe ausgetrocknet,
d. h. nur stellenweise zeigt sich etwas Wasser, während ganze Stre-
cken nur das leere mit mächtiger Steingeröllschichte bedeckte Bett
zeigen. Offenbar fliesst hier das spärliche Wasser unterirdisch unter
der Steindecke, und auch die tierischen Bewohner dieser Bäche (Gam-
marus und Planarien z. B.) haben im Untereruud ihre Zufluchtstätte
gefunden.
Was die Plan. alpina betrifft, so kommt auf Grund der Vor-
kommenverhältnisse dieser Form in wasserarmen Gegenden Tuaiexe-
MANN (1906) zum Schluss, dass es nötig ist anzunehmen, dass Plan.
alpina auch subterran lebt, resp. sich subterran, durch die Grund-
wässer verbreiten kann. Auch einzelne Fundorte der Plan. monte-
nigrina im Kom-(ebiete (kleine Quellen, oder besser gesagt Wasser-
aderchen auf den steilen ausgetrockneten Bergabhängen) sind der-
artig, dass wir das Vorkommen der Planarie auf derselben nur auf
die Weise erklären können, wen wir annehmen, dass die Form ent-
weder ein Zelict ist, aus einer Zeit, wo das Land noch viel wald-
reicher und auch wasserreicher war und wo eine oberirdische Komu-
nikation der verschiedenen (sewässer bestand und eine Einwanderung
möglich war, oder aber auf subterraneem Wege auf die jetzigen Fund-
orte gelang. Jedenfalls aber hinterliess die supponierte vielleicht nur
Eine zweite polypharyngeale Planarienform aus Montenegro. 13
zeitweilige unterirdische Lebensweise keine sichtbaren Spuren in der
Organisation der betreffenden Planarien.*)
Plan. anophthalma unterscheidet sich jedoch in dieser Bezie-
hung ganz beträchtlich von ihren Verwandten und manifestiert sich
als ein Tier der Finsternis. Sehr interessant und wichtig ist dabei,
dass wir bei derselben, einer blinden Form, noch mit voller Sicher-
heit auf eine bestimmte augenführende Stammform hinweisen können,
was sonst bei blinden Tieren (z. B. Höhlenbewohnern etc.) nicht immer
möglich ist.
Es lässt sich jedoch wieder, wenigstens vorläufig, nicht
‘entscheiden ob unsere Form zuerst blind und dann polypharyngeal
wurde oder umgekehrt erst in bereits polypharyngealem Zustande
die Augen verlor. In diesem letzteren Fall könnte dann vermutet
werden, dass die biologischen Zustände, welche die Augeulosigkeit
der Pl. anophthalma vielleicht zwar nicht direkt verursacht haben,
aber mit derselben doch in einem gewissen Zusammenhange stehen,
eben auch zugleich die Ursache davon sind, dass die Form auf dem
tripharyngealen Stadium stehen geblieben ist. Die subterranee Le-
bensweise konnte dieselbe dem Machtbereiche der Faktoren entrücken,
die bei der Hervorbildung der Polypharyngie mitbestimmend waren.
Man sieht, dass diese Annahme analog wäre der Auslegung einiger
Eigentümlichkeiten, z B. des konservativen, altertümlichen Charakters
der abyssalen Meeresfauna.
Wir haben im Vorhergehenden eine Anzahl an die Entstehung
der polypharyngealen Formen sich knüpfenden Detailfragen kurz be-
rührt. Die polypharyngealen Planarien führen uns indessen auch zur
Betrachtung der Frage, wie die Organismen sich umändern und auf
welchem Wege neue Formen entstehen, resp. zur Prüfung der ein-
zelnen darüber aufgestellten Theorien und Hypothesen.
Eine Zeit lang drehte sich die ganze Kontroverse um die Be-
rechtigung resp. Allmacht der natürlichen Auslese, insbesondere um
den Selektionswert der ersten unbedeutendsten Varianten, das Lösungs-
wort der Neuzeit ist hier: Variation, dort: Mutation !
Er erscheint bei einer eingehenderen Betrachtung vollkommen
gesichert zu sein, dass die Polypharyngie der Planarien zu den sog.
Mutationen einzureihen ist.
*) In seiner soeben erschienenen Arbeit teilt auch Srrixmanx einige eigene
Funde, wie auch diejenigen 7scnorer’s mit, die epenfalls auf ein unterirdisches
Vorkommen der PI. alpina hinweisen. ZscHOKKE fand sogar „schwach pigmeutierte,
fast augenlose Exemplare‘ dieser Art.
14 Zn XXX. Al. Mrázek:
Auch wenn wir annehmen würden,. dass der teilweise gespal-
tene Pharynx, wie ich denselben als eine teratologische- Bildung: in
meiner Arbeit. (MRázEk, 1904 p. 35. fig. 2.) besehrieb,- einen Anfang
der ganzen Entwicklungsreihe bildet, so kann doch die Polypharyn-
gie unmöglich almählich durch unbedeutende: Variationen entstanden
sein. Teilweise gespaltener Pharynx ist aber tatsächlich kein Uebergang
zu zwei Pharyngen, ebenso. wie sich kein Uebergang zu demselbew
von den einfachen Pharynx findet. Die teratologischen Fälle wo ent-
weder ein gespaltener Pharynx oder zwei gesonderte oder nur auf
ihrer Basis mit einander zusammenhängende Pharynge auftreten, sind
einander vollkommen gleichwertig,. sie beruhen. wohl auf denselben.
Ursachen, nur mit teilweise verschiedenen Endeffekt. Bei beiden han-
delt es sich um eine Spaltung des Organanlagematerials. Die terato-
logischen Fälle mit zwei Pharyngen sind- wohl sicher sogleich... aus
ganz normalen monopharıngealen Eltern entstanden. Und ebenso ver-
hält sich die Sache bei den polypharyngealen Planarien wo das te-
ratologische gewissermaassen zur Norm geworden ist. Es ist wahr
scheinlich, dass- die Polypharyngie nicht plötzlich sogleich in der hoch-
komplizierten Gestalt wie sie sich jetzt bei der Phagocata. oder. bei
den bulgarischen Exemplaren der Plan. montenigrina zeigt, aufge-
treten ist, sondern, dass hier. eine Entwicklungsreihe (vergl. darüber
das weiter unten Gesagte) yorliegt.. Aber die einzelnen: Etappen dieser:
Reihe von der monopharyngealen Form über die tripharyngeale —
pentapharyngeale ete. bis zur, polypharyngealen, bedeuten ebenso
viel Sprünge, ohne .jeden Uebergang, wie in dem soeben erörterten
Beispiel. _
„Die Polypharyngie steht jedoch nach unserer Ana in dieser
Beziehung nicht vereinsammt da, ähnliches lässt sich a priori von-
einer Anzahl anderer Char aktere bei verschiedensten Tierformen aus-
sagen. Insbesondere kann als höchst wahrscheinlich gelten, dass ein
grosser Teil der numerisch ausdrückbaren Eigenschaften, wo es sich.
um Verdoppelung oder Vervielfältigung von Organteilen oder Orga-
nen handelt, wie z. B. gerade die Turbellarien (wohl am schönsten
die Polycladen) eine Menge solcher Beispiele bieten, nicht anders
als auf dem Wege der Mutation entstanden sein.kann.-
Es muss indessen zugestanden werden, „dass in allen diesen
Fällen zwar selbständige „neue“ Formen entstehen, die oft ganz
aberrant (wie die polypharyngealen Planarien) sein können, keines-
wegs aber eine Umänderung des „Organisationsplanes“ bei diesen
Formen stattfindet. Es entsteht dabei nichts prinzipiell Neues, son-
Eine zweite polypharyngeale Planarienform aus Montenegro. 15
dern es wiederholen sieh nur die dem. Typus eigentümlichen Bil-
dungen. Die neuen überzähligen Pharynge gleichen vollkommen dem
alten normalen Pharynx etc. Immer handelt es sich nur um Trans-
mutation. innerhalb der Grenzen eines bestimmten Organisations-
typus.
„Wir haben die Ausbildung der Belynhatsngenlen Planarien. IE
Erscheinungen der Mutation hingestellt. Aber wir finden dabei, . dass,
die Polypharyngie bei den einzelnen „Arten“ oder Formen sehr ver-
schiedenem Umfang ausgebildet ist. Plan. anophthalma ist nur tri:
pharyngeal, Phagocata. dagegen polypharyngeal im wahren Sinne des
Wortes während Plan. montenigrina nach meiner Darstellung (nach
den montenegrinischen individuen) etwa die Mitte zwischen den bei-
den Extremen einnimmt. Schon diese Tatsache allein könnte uns auf
den Gedanken führen, dass die Polypharyngie nicht sogleich in der
jetzigen definitiven Form aufgetreten ist, sondern sich auch erst nach
gewissen Oscillationen oder stufenweise: herausgebildet hat. Einige
Tatsachen die schon auch erwähnt wurden verleihen dieser Vermu-
tung eine gewisse Wahrscheinlichkeit. Es wurde angeführt, dass bei
Plan. anophthalma auch nur monopharyngeale oder dipharyngeale
Individuen verkommen. Dass diese Erscheinung auf verschiedene
Weisen gedeutet werden kann, wurde dabei erwähnt, immerhin. kóu-
nen diese Tatsachen für die Annahme verwertet werden, dass. bei
Plan. anophthalma die Artbildung doch nicht ganz plötzlich geschah.
Sehr instruktiv sind die Verhältnisse der Pl. montenigrina. Bei Pl.
anophthalma entwickeln sich auch bei den grössten Exemplaren keine
weiteren Pharynge ausser den drei Pharyngen, welche schon die gänz
jungen Individuen aufweisen. Bei Pl. montenigrina habe ich angeführt,
dass die Zahl der Pharynge im Laufe des individuellen Lebens zu-
nimmt, indem in der hintersten Partie der Pharyngealtasche neue
Pharynge nachwachsen. Mindestens sind jedoch bei den jüngsten
Tieren fünf Pharynge vorhanden während die grössten, ältesten Indi-
viduen eine viel grössere Zahl: der Pharynge aufweisen. Aber in
dieser Beziehung scheinen die Exemplare aus verschiedenen Gegen-
den verschiedenes Verhalten zeigen. Ich habe bei den montenieri-.
nischen Individuen obgleich ich viele Hunderte ja Tausende von
Exemplaren daraufhin geprüft habe stets nur höchstens 14 Pharynge
angetroffen, während bei den bulgarischen Exemplaren die Pharynx-:
zahl bis zu 30 steigen kann.*) Es scheint also dass in Bulgarien
=) a: l. c. p. 404: Dans dix individus observés j’en ai trouvé deux
oni) l'un avait douze pharynx sur la }ranche droit et onze sur la branche gauche,.
16 XXXII. Al. Mrázek:
eine selbstständige hasse der Pl. montenigrina vorkommt, bei wel-
cher die Polypharyngie viel weiter vorgeschritten ist, als bei der
montenigrinischen. Nach den neuesten sehr interressanten Mitteilun-
gen STEINMANN S Scheint es dass in Istrien bei der Plan. alpina
erst die ersten Anfänge eines Ueberganges zu der Polypharyngie sich
zeigen, und wir hätten hier eine Zwischenform, welche Pl. monte-
nigrina und Pl. alpina verbindet. Planaria montenigrina ist ein Ab-
kömmling der Pl. alpina, welcher wohl auf einem grossen Teil der
Balkanhalbinsel und in den angrenzenden Gegenden vorkommt. Aber
innerhalb dieses Gebietes scheint dieselbe verschieden weit vorge:
schritten zu sein, und an den Grenzen des Verbreitungsgebietes, da
wo dieselbe mit der Area der normalen Stammform zusammenstösst
finden sich Uebergänge zu dieser letzteren. Das Alles sind Erschei-
nungen die wir überhaupt gewohnt sind anzutreffen, insbesondere bei
den sog. geographischen Arten, und welche beweisen, dass eine Form
mag sie schon auch auf dem Wege der Mutation entstanden sein,
doch nicht sogleich in ihrer definitiven Form aufgetreten sein muss.
Vielleicht könnten die von uos mitgeteilten Tatsachen zu Gunsten
der Auffassung angeführt werden, zu welcher z. B. Prare und Laxc
(dieser auf Grund seiner Vererbungsexperimente) gelangt sind, nach
welcher zwischen Variation und Mutation kein so schroffer prinzi-
pieller Unterschied besteht wie oft angenommen wird.*)
Einige bei einer vergleichenden Untersuchung der polypharyn-
gealen Planarien sich zeigende Eigentümlichkeiten, die schon im
obigen mehrmals gestreift wurden, könnten in Verbindung mit den
schon zahlreich bekannten teratologischen Fällen, vielleicht zu der
Annahme führen, dass wir es hier mit einer orthogenetischen Um-
wandlungsreihe zu tun haben.
. Dass die teratologischen Fälle mit der normalen Polypharyngie
wie dieselbe bei den Planarien gewisser Gegendeu vorkommt, in die
gleiche Reihe zu stellen sind ist wohl von selbst einleuchtend. Ob
der Versuch, die Polypharyngie mit den Erscheinungen der Fissi-
parität und des überaus grossen Regenerationsvermögens der Plana-
rien in Zusammenhang zu bringen, den ich in meiner früheren Arbeit
et Vautre quatorze pharynx sur la branche droit et quinze sur la branche
gauche,
#) Lang, Arn. 1906: Ueber die Mendelschen Gesetze, Art- und Varietäten-
bildung, Mutation und Variation, insbesondere bei unsern Hain- und Garten-
sehnecken. Verh. Schweiz. Nat. Ges. 88. Jhr. Vers. Luzern.
Eine zweite polypharyngeale Planarienform aus Montenegro. 17
gemacht habe, sich AU RUE aufrecht exita en lässt, lasse ich da-
kingestelil
Sicher ist, dass bei Planärien zuweilen mehr oder minder voll-
kommene Beispiele einer Polypharyngie auftreten: Es zeigt sich eine
„Neigung“ - zur Polypharyngie. Eine solche ist in besonders hohem
Maasse entwickelt bei Plan. alpina. Einige Beispiele der Polypharyn-
gie bei dieser letzten Form hat soeben STEINmAxN publiziert, und
auch ich kann über zwei weitere Fälle berichten, wo zwei nur an der
Basis mit einander zusammenhängende Pharynge vorkammen. Dieser
mein Fund, welcher aus der einzigen Lokalität der Prager Umgebung
auf welcher Pl. alpina vorkommt, : stammt (Chuchle) ist umso be-
merkenswerter, da ich nur relativ wenige Individuen untersuchen.
konnte, weil die Form auf der Lokalitát immer mehr und mehr
schwindet. Aber es erscheint mir doch kaum ratsam, anzunehmen,
dass wir es hier mit rein inneren Wachstumgesetzen zu tun haben.
Vielmehr-kann vermutet werden, dass die Planarien auf bestimmte:
äusere Reize mit Polypharyngie antworten. Die Tatsache, dass gerade:
auf der Balkanhalbinsel und insbesondere auch innerhalb des Karst-
gebietes polypharyngeale Formen oder Rassen. vorkommen, die aus
P alpina hervorgegangen sind, führt zu der Ansicht, dass es- ge--
rade die biologischen Verhältnisse dieser Gegenden sind welche: bei
der wie es scheint ohne hin auch in Mitteleuropa zur Polypharyngie
neigenden Form die Polypharyngie hervorgerufen haben.
Es ist jedoch ohne direkte Experimente nicht möglich, nähere:
Angaben darüber zu machen. Sollte es jedoch erlaubt sein Hypothe--
sen aufzustellen, so wäre ich geneigt, dem Kalkgehalt des Wassers:
-eine Rolle beizulegen. Dass die Zusamensetzung des Wassers auf den:
Verlauf der Ontogenie einen bestimmenden Einfluss ausüben kann:
haben zahlreiche; neuere entwicklungsphysiologische- Untersuchungen
(Heresr u- A.) gelehrt, und stark‘ kalkhaltiges Wasser führen wohl
auch die: von den polypharyngealen Planarien bewohnten Wasserläufe
Balkans. Vielleicht. nicht ohne Bedeutung ist die Tatsache, dass ge-
rade auch das Wasser der Lokalitát von Chuchle wo nach meinen
Untersuchungen die teratologische Polypharyngie bei Pl. alpina re-
lativ häufig vorkommt einen starken Kalkgehalt hat, während ich die
Polypharyngie bei Pl. alpina aus-anderen im Urgebirge gelegenen
böhmischen Lokalitäten bisher nicht beobachtet habe. Leider sind
meine diesbezüglichen Untersuchungen nicht erschöpfend genug um
ein definitives Urteil zu ermöglichen. Liesse sich jedoch die Poly-
pharyngie der Planarien in letzter Instanz auf Einwirkung äusserer
Sizber. d. kön. böhm Ges. d. Wiss. II. Classe. 2
i
18 XXXII. Al. Mrázek: Eine zweite polypharyngeale Planarienfor m.
Einflüsse zurückführen, so wären die polypharyngealen Planarien ein
vorzügliches Objekt für die Verfolgung der Wege, auf welchen neue
Eigenschaften in die Erblichkeitssphäre hineingelangen. Leider ist
Pl. alpina und ihre Derivate stenotherm und sehr empfindlich und
es gelang mir nicht lebendes Material von Montenegro nach der
Heimat mitzubringen, wie ich es auch plante. Zuchtversuche mit po-
lypharyngealen Planarien bleiben also vorläufig pia desideria.
Literaturverzeichnis.
Caicuxorr 1903: Sur une nouvelle espèce du genre Phagocata Leidy. Arch. Zool.
Exp, Gen. 4 Sér. T. 1.
Mrázek, Al. 1900: Ueber das Vorkommen einer Süsswassernemertine i in Böhmen.
Sitzb. k. böhm. Ges. d. Wiss.
— 1903: Ergebnisse einer von Dr. Al. Mräzek im Jahre 1902 nach Montenegro
unternommenen Sammelreise. Sitzb. k. böhm. Ges. d. Wiss.
— 1904: Ueber eine neue polypharyngeale Planarienart aus Montenegro. (Pläna-
ria montenigrina n. sp.) Sitzb. k. böhm. Ges. d. Wiss.
STEINMANN, P. 1906: Geographisches aus Biologisches von Gebiresbachplanarien.
Arch. Hydrobiol. Plankt. Bd.
STOPPENBRINK, F. 1905 : Der a herabgesetkter Ernährung auf den histolo“
gischen Bau der Süsswassertricladen. Z. f. wiss. Zoologie. Bd. 79.
THIENEMANN, Aug. 1906: Planaria alpina auf Rügen und die Eiszeit: X a
ber. Geogr. Ges. Greifswald. .
— 1906: Die Alpenplanarie am Ostseestrand und die Eiszeit. Zool. M Bd.
XXX. Nr. 16.
Tafelerklärung.
Plan. anophthalma nov. spec.
Fig. 1. Habitusbild. Mr
Fig. 2. Uebersichtsbild der animation (Darm- .und Gescher eines
grossen noch. nicht vollkommen geschlechtsreifen Individuums.
Fig. 8. Eins der jüngsten Exemplare, aber bereits mit drei Pharyngen.
Fig. 4. Ein Individuum mit bloss zwei Pharyngen.
Fig. 5. Der männliche ln, im Längsschnitt.
MRÁZEK: PLANARIA ANOPHTHALMA..
1.
Litn.Farsky in Prag.
Mrázek del.
Sitzber. d könig] ohm. Gesellsch.u Wissenschale Maikematnatwiss Classe 1905. 0722.
LO
XXXIIT.
Uber neue Saurierfunde in der Kreideformation
Bühmens.
Von Prof. Dr. Ant. Fritsch.
Vorgelest in der Sitzung den 23. November 1906.
Bald nach der Veröffentlichung meiner Arbeit über neue Saurier
aus Böhmen*) wurden zwei neue Funde gemacht, über welche ich
hier nur kurz berichten will, da eine mit Tafeln ausgestattete Publi-
cation ein wenig lohnendes Unternehmen wäre.
Der erste Fund wurde unweit Jungbunzlau beim Dorfe Chrast
gemacht, wo an der Umbiegung der nach Nimburg führenden Bahn
ein Steinbruch geöffnet wurde. Die Reste wurden von einem Schüler
dem Professor Hoffman und über Intervention des Herrn Schuldi-
rektors Krauskopf mir zur Bearbeitung übergeben.
Die Schichten, in denen der Fund gemacht wurde, sind die un-
teren Partien der Trigoniaschichten, welche in dieser Gegend die
riesigen Exemplare von Inoceramus Brongniarti, Nautilus rugatus und
Ammonites peramplus liefern.
Ich besuchte den Fundort um zu eruiren, ob weitere Nachfor-
schungen einzuleiten wären, aber dies war unmöglich, denn die Fort-
setzung der Brucharbeiten war abgeschlossen, weil die angrenzenden
Lagen nicht mehr Eigenthum der Bahn waren.
Beim Sprengen eines grossen Blockes kamen die vorliegenden
Stücke zum Vorschein, die wahrscheinlich einem Individuum ange-
hörten, das hier dislocirt eingebettet war.
*) Neue Fische und Reptilien aus der böhm. Kreidef. von Prof. Dr. Ant.
Fritsch und Dr. Fr. Bayer mit 9 Tafeln und vielen Textfiguren. Prag, in Com-
mission bei Fr. Rivnáč.
Stzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
#
2 XXXIII. Ant. Fritsch:
Das grösste Stück hinterliess einen Negativabdruck in dem nur
die Basis erhalten liegen blieb und das mit Anfügung des Gypsab-
gusses die ganze Form des Knochens darbot.
Es ist diess ein Theil des Beckens, das Os Ischii. (Fig. 1. 1.)
Die Länge beträgt 24 cm, die Breite in der Mitte 7 cm.
| z
Fig. 1. Cimoliosaurus (vicinus Fr.) aus den Iserschichten von Chrast bei Jung-
bunzlau. '/, der nat. Grösse.
1. Os Ischii.
|
|
2. Negativ des Ischii und. Wirbelreste. Bandförmige Streifen der Knorpel
| des Sternums.
3. Dornfortsätze dreier Thoraxwirbel.
4. Wirbel und Dornfortsätze.
5. Halswirbel.
Von der Mitte ab verschmälert sich der Knochen nach dem :
distalen Ende hin. Auf demselben Blocke (Fig. 1. 2.) liegen einige
| schlecht erhaltene Wirbel und mehrere schmale Bänder, welche den |
HU Knorpeln angehören dürften, welche die knöchernen Rippen mit dem
Sternum verbanden.
{| Ähnliche Gebilde fand Osborne bei amerikanischen Sauriern.
Das dritte Stück enthält drei Dornfortsätze von Ban
| 9 cm hoch, 5 cm an der Basis breit.
Über neue Saurierfunde in der Kreideformation Böhmens. 3
-Das vierte Stück zeigt einen ‚solchen Dornfortsatz von 9 cm
Länge.
Von grösserer Wichtigkeit ist ein isoliert esfindäner Wirbel
(Fig. 2.), welcher der Halsregion angehört. Derselbe ist 6, cm breit,
2', cm lang.
„An der linken Seite ist eine 2 cm breite Gelenkgrube für den
Ansatz. der Rippe.
Die Unterseite lässt zwei Gefässöffnungen .erkennen, welche
ähnlich Owen*) bei Plesiosaurus Bernardi abbildet und die wir besser
bei dem folgenden Teplitzer Funde kennen lernen werden.
Fig. 2. Halswirbel von Cimoliosaurus von Chrast. Nat. Grösse.
Da in der neueren Zeit nachgewiesen wurde, dass Polyptychodon
auch zu den Plesiosauriden gehört und von demselben unweit des
Fundortes Chrast ebenfalls in denselben Lagen der Iserschichten
Zähne beschrieben wurden,**) so wird es wahrscheinlich, dass auch die
eben beschriebenen Reste zu Polyptychodon gehören.
Der zweite Fund rührt aus den Teplitzer Schichten von Hun-
dorf her und wurde mir auf Anrathen des Prof. Laube zůr Unter-
Suchung auf kurze Zeit von der Direktorion des Museums in ui an-
vertraut. :
Die Knochen waren sehr mürbe und mussten in eine feste Un-
terlage eingesetzt und mit Schellaklösung getränkt werden, um nicht
zu zerfallen. |
+ Reptilia of the cretaceous Formation. Palaeontografica CARRE IV. 1864,
Pt. Bl. V. Fig. 4, 7.
**) Dr, Fr. Bayer Sitzungsber. d. k. b. .Gess. 1897.
1
A XXXIII. Ant. Fritsch‘
Die Reste rühren von einem etwa 2 m langen Plesiosau-
riden her.
Der best erhaltene Knochen ist das Schulterblatt (Scapula)
(Fig. II. 1.). Da man von den cretacischen Plesiosauriden bisher nur
sehr wenig Reste kennt, so ist man gezwungen, behufs der Vergleichung
zu den besser erhaltenen liasischen seine Zuflucht zu nehmen. Der Ab-
guss eines vollständigen Skelettes von Plesiosaurus dolychodeirus,
den unser Museum besitzt, leistete mir die beste Hilfe.
Fig. 3. Cimoliosaurus (Teplicensis Fr.) Nach einer Photographie in ", nat. Grögse
reproducirt.
Aus den Teplitzer Schichten von Hundorf.
1. Scapula, der linke Rand restaurirt.
2. Zwei Phalangen der ersten Reihe.
, 5. Reste des Coracoids. _
. Rippenreste.
Femur.
. Tibia und Fibula.
. Halswirbel.
9, 10. Phalangen der 2. und 3. Reihe.
=
un»
BY,
ER
O SE À
>
XXXVI.
Ein europäischer Vertreter der Gruppe Temno-
| cephaloidea.
Von Prof. Dr. Al. Mräzek in Prag.
Mit einer Tafel.
Vorgelegt in der'Sitzung am 7. Dezember 1906.
Unsere Kenntnisse der eigentůmličhen Plathelmintheneruppe der
Temnocephaloidea können wir gewiss trotz der verdienstvollen Unter-
suchungen einiger neuerer Autoren (Haswerr etc). noch immer als
lückenhaft bezeichnen. Wir haben auch wohl erst einen kleinen
Bruchteil der überhaupt existierenden Formen kennen gelernt, und
dies Alles ist im offenbaren Missverhältnis zu dem grossen morpho-
logischen und systematischen Interesse, welches die Temnocephaloi-
-dea bieten, die am besten, wie es in der Neuzeit geschieht,” als eine
‚selbständige, anderen Plathelminthengruppen (Turbellaria, Tremato-
des) gleichwertige Abteilung zu betrachten sind.
© Eine Erklärung für diese Erscheinung kann man in der: geo-
graphischen Verbreitung der Gruppe finden. Temnocephaloidea sind
nach den bisherigen Berichten auf tropische resp. subtropische Ge-
genden beschränkt (Central- und Südamerika, Madagascar, Indoma-
layisches und australisches Gebiet). Als ihr Hauptgebiet, wenn wir
die Artenzahl in Betracht ziehen, muss die australische Region be-
zeichnet werden. Die Fortschritte in der Erkenntnis der Organisa-
-tion der Temnocephaloidea sind ziemlich jung, sie datieren von der
Zeit an, wo entweder an Ort und Stelle ansässige moderne Zoolo-
gen auch den Evertebraten ihrer Gegenden eine eingehendere Auf-
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 XXXVI. Al. Mräzek:
merksamkeit zu widmen anfiengen (Haswerr), oder als europäische
Zoologen (WrBER, Prare) Forschungsreisen in die Gegenden unter-
nahmen in denen Temnocephaliden vorkommen.
Besitzen zwar die Temnocephaliden ein ausgedehntes Verbrei-
tungsgebiet, so kommen sie doch nach den Ergebnissen der bisherigen
zoologischen Forschung vorwiegend auf der südlichen Hemis-
phäre vor.
Umsomehr war ich also überrascht als ich auf einen Vertreter
dieser Gruppe stiess, welcher ganz auffallend aus den sonstigen geo-
graphischen Grenzen der ganzen Gruppe heraustritt. Es handelt sich
hier um ein Mittglied der europäischen Fauna. Meine faunistischen
Forschungen in Montenegro, dessen Fauna sich auch sonst in
manch anderer Beziehung als besonders interessant erwies, lieferten
mir die betreffende Form.
Der Fundort ist das Delta des Morača-Flusses am Seutarisee
bei Plavnica. Der Wirt der montenegrinischen Form ist der kleine
Süsswasser-Decapode Aéyaëphyra desmarestů (Joly).
So überraschend auch der Fund einer Temnocephalide in der
palaearktischen Region, und sogar in Europa auf den ersten Blick
erscheinen muss, so lässt sich derselbe doch erklären. Es wurde be-
reits oben auf die Lückenhaftigkeit unserer faunistischen Kenntnisse
hingewiesen. Ein genaueres Nachforschen wird sicher noch eine Menge
weiterer Temnocephalidenformen zu Tage fördern, und ich zweifle
für meine Person nicht, dass insbesondere auch die südlicheren Ge-
genden der palaearktischen Region als von Angehörigen dieser Gruppe
bewohnt sich erweisen werden. Andererseits sehen wir aus der z00-
geographischen Zusammenstellung OrTmAnn’s, dass Afyaëphyra ein
letzter, nördlichster Ausläufer einer in subtropischen Gegenden in
einer Anzahl von Formen weitverbreiteten Gruppe ist, und wir kün-
nen dies mit dem Vordringen einer Temnocephalide in das Gebiet
der europäischen Fauna in einen ursächlichen Zusammenhang brin-
gen. Freilich stört dabei ein Umstand: soweit ich die bisherigen An-
gaben durchgesehen habe, wurde noch niemals ein Vertreter der
Gruppe Temnocephaloidea auf den mit Atyaephyra verwandten Deca-
podenformen gefunden. Aber bei der Lückenhaftigkeit unserer Kennt-
nisse kann dieser negativer Fund unmöglich viel besagen, und es
würde sich im Gegenteil dringend empfehlen die zahlreichen Caridinen
auf das eventuelle Vorkommen von Temnocephaliden zu untersuchen.
Es ist höchst wahrscheinlich, dass das kleine faunistisch Zwar
hochinteressante Land Montenegro nicht das ursprüngliche resp.
Ein europäischer Vertreter der Gruppe Temnocephaloidea. 3
einzige Vaterland unserer Temnocephalide ist, sondern dass dieselbe
noch eine weitere Verbreitung haben wird. Ihr Wirt, die Afyaëphyra
desmarestů scheint eine in Südeuropa weitverbreitete Form zu sein,
und damit wäre auch die Basis für die geographische Verbreitung
unserer Form gegeben. Natürlich ist es keineswegs notwendig, ja
kaum auch ratsam anzunehmen, dass die Verbreitungsverhältnisse
beider Formen identisch sein müssen. Die äusseren physikalischen
Lebensbedingungen an welche die Temnocephalide gebunden ist, brau-
chen sich ja nicht vollkommen mit denjenigen des Wirtstieres (Atyaö-
phyra) . decken.
Höchstwahrscheinlich wird die Temnocephalide auf allen süd-
licheren Lokalitäten der Balkanhalbinsel vorkommen, wahrscheinlich
auch im benachbarten Dalmatien, wo nach HeLLER die Atyačphyra
bei Gravosa im Ombla-Flusse vorkommt, Es lässt sich jedoch
nicht ausschliessen, dass die montenegrinische Form auch ein be-
schränkteres Verbreitungsgebiet haben könnte, wie ja nach WEBER
die Temnocephaliden oft sehr lokalisiert sind.
Es ist möglich dass die auf Atyaephyra vorkommende Temno-
cephalide von den früheren Untersuchern der Atyaephyra übersehen
wurde, was bei der Kleinheit derselben leicht begreiflich ist.
Dieselbe ist nämlich wohl als die Aleinste Art der ganzen
Gruppe zu betrachten, da die grössten Exemplare die ich zu Gesicht
bekam nicht einmal 1 mm Länge erreichten (0'8 mm). Die Mehrzahl
der Exemplare war ungefähr nur 05 mm lang. Die kleinen Tierchen
ähneln, wenn man sie bei der Präparation des Wirtstieres unter der
Lupe blosslegt, mehr einem zusammengezogenen Rädertier, mit dem
sie ja auch in der Grösse so ungefähr übereinstimmen, als einem
Plathelminthen.
Ich selbst bin auf die Tiere erst dann aufmerksam geworden,
als ich eine Anzahl davon am Boden eines Gefässes fand in welchen
sich eine grosse Menge konservierter Atyaephyrae befand. Eine Unter-
suchung der Krebse ergab dann, dass die Temnocephalide regelmässig
in der Kiemenhöhle derselben vorkommt.
Es stand mir nur konserviertes (in Alkohol oder Formaldehyd)
Material zu Gebote. An demselben konnte ich mich zwar überzeu-
gen, dass wir es hier mit einem typischen Vertreter der Temnocepha-
loidea zu tun haben, aber eine erschöpfende Darstellung der gesamm-
ten Organisation kann ich nicht geben, da bei der extremen Klein-
heit des Tieres das alleinige Studium der Schnittserien sich als un-
zureichend erwies. Zur eingehenderen Darstellung des Exkretionsap-
1*
4 XXXVI Al Mrázek“ -
parates, der Geschlechtsorgane etc. muss vielmehr noch das Studium
am lebenden Tier abgewartet werden. Ich hoffe dass es mir in der
nächsten Zeit gelingen wird diese Lücke auszufüllen, aber bei dem
grossen faunistischen Interesse welches sich an meinen- Fůnd knüpft,
finde ich es angebracht, schon jetzt über meinen neuen ml. zu be-
richten. ‘ Bat
Die montenegrinische Temnocephalide scheint ganz an Atyaë-
phyra gebunden zu sein, denn ich habe dieselbe niemals an Palae-
monetes finden könnnen, weder da wo der Palaemonetes allein (wie
im Zogajsko blato bei Dulcigno) oder mit Atyačphyrá: verge-.
sellschaftet (wie im fliessenden Wasser und den Sun a o
rača-Deltas) vorkommt.
Diese Erscheinung ist ganz konform: den bei ihre Tenis:
cephaliden festgestellten Verhältnissen und lässt sich- auch noch
anders begreifen. Temnocephaloidea leben an Süsswassertieren (resp.
an Landkrabben), Palaemonetes ist nun aber eine Decapodenform, die
als Süsswasserform erst eines ziemlich: jungen Datums ist, während
Atyaöphyra dagegen wie die cit betreffende Gruppe alte Süsswasser-
formen sind.
Die Tiere kamen auf der von mir Hintern Lokalität sehr
zahlreich vor. Es war ein volles Drittel der Decapoden infiziert. Ge-
wöhnlich fanden sich stets mehrere, 3—4 Stück in der Kiemenhöhle
des Krebses vor. Doch muss man im Auge behalten, dass ich nur
auf konserviertes Material angewiesen war und dass die Temnocepha-
liden bei der Konservierung leicht abfallen können, so dass nicht ent-
schieden werden kann, ob dieselben ausschliessliche Bewohner der Kie-
menhöhle ihres Wirtstieres sind, oder ob dieselben ähnlich wie einige
andere ihrer Verwandten auch anderswo auf der äusseren 1 Oberfläche
des Krebses vorkommen können.
Die Temnocephaliden sind nach dem bisher’ von den früheren
Beobachtern Mitgeteilten keine eigentlichen Parasiten, sondern höchstens
als Raumparasiten zu bezeichnen. Sie leben von kleinen Krustern ete.,
vom organischen Detritus, Abfällen der Nahrung ihrer Wirte, Reste
davon wurden in der Darmhöhle gefunden. Was mein Material an-
belanst, so fand ich stets das Lumen des Darmes von einer zähen
Masse erfüllt, die hie und da grössere Klumpen bildete, gewöhnlich
aber durch stark lichtbrechende homogene Kügelchen ‘representiert
war und ganz das Bild einer geronnenen Flüssigkeit trug. An von Eiern
des Wirtstieres herrührendes Dottermaterial wie in einem ähnlichen Fall,
iiber welchen Haswerx referiert, war nicht zu denken, da die. Atyač-
Ein europäischer Vertreter der Gruppe Temnocephaloidea.
phyra iin Sommer (August), wo dieselbe gesammelt wurde, nicht Jaicht.
Es ist nur wahrscheinlich, dass'unsere Temnocephalide als ein echter
Ectópavasit,“ welehe puis von Säfien des Wirtstieres Z aufzu-
fassen Aal Ei, 2
Dje“ L ieěiibiné: no ist in: ken Habitusbildern Fig.
1, 2 und 8 (junges Tier) dargestellt. Die für die ganze Gruppe so
ehärakteristischen 'Tentakel sind nur in ‘der Zweizahl vorhanden.
ES findensich zwar sowohl ‘auf ‘dem dorsalen, als’ auch : ventralen
Rande ‘des zwischen den : beiden: Tentakeln. befindlichen -seichten
Trichters, ‘an dessen Boden sich die’ Munděffnung befindet, noch je
zwei kleine Hôcker (Fig. 1 u. 3), die jedoch schwerlich. den Ten-
takeln gleichzustellen sind. Unsere Bilder stellen natürlich die. Ten-
takel im stark kontrahierten Zustande dar, ‘über die wahre. Gestalt,
die dieselben im Leben annehmen können, lässt sich nur nach: Analogie.
schliessen.‘ Die auf den: Tentakeln ausmündenden Ausführungsgänge
der Hautdrůsen (Rhabditendrüsen) sind stets recht sichtbar (Fig. 2).
: Die Körperbedeekung ist dünn und meistens fein gerunzelt: Über
die histologische: Beschaffenheit‘ derselben behalte ich mir wie über
andere Organisationsverhältnisse ausführlichere Mitteilungen für eine
spätere ‘Zeit vor, und will hier nur bemerken, dass, soweit ich gesehen
habe die Körperbedeckung kein Flimmerepithel trägt. |
Die mit Formaldehyd konservierten Tiere waren, kurz nach dek
Rückkehr nach Prag: untersucht, sehr durchsichtig, so: dass man
daraus’ wohl ‘auf eine grosse Durchsichtigkeit im: Leben: schliessen
kann. Es scheint kein Pigment vorhanden zu sein. Mit der Zeit dunkeln
jedoch besonders die‘in Alkohol fixierten Individuen stark nach. :
‘1 Der einzige, nahe dem Hinterende befindliche Saugnapf hat bei
allen untersuchten Exemplaren eine ganz charakteristiche Form, indem
er vorne: herzförmig eingebuchtet ist. -
> Der Darm ist sehr umfangreich: und zieht sich bis an das Hiňteří
ende des Körpers (Fig. 2 und 3); wodurch ‘unsere Form sich von
anderen Temnocephaliden ziemlich scharf unterscheidet. Derselbe stellt
einen einfachen Sack. welcher mehrere Konstriktionen zeigt, wie es
für die übrigen Formen von den früheren Beobachtern festgestellt wurde,
welchen wir jedoch auch als zweiteilig bezeichnen könnten. . Nicht
etwain dem Sinn, als ob etwa eine ähnliche Zweiteiligkeit des Darmes
vorhanden wäre wie bei vielen Trematoden. und wie solche nach
Wacxe auch bei Temnocephala angedeutet sein soll, sondern so, dass
der Darm ungefähr in der Mitte eine Querfurche zeigt. In dieser
Gegend liegen auch das Ovarium und der Begattungsapparat. doch
1
6 XXXVI. Al. Mrázek:
lässt sich diese Furche auch bereits an ganz jungen. Exemplaren,
welche der Geschlechtsorgane noch entbehren (Fig. 3), beobachten.
Der Pharynx ist nach vorne geschoben, so dass die Mundöffnung
beinahe terminal liegt (Fig. 4). Wir können hier von einer wirklichen
Mundhöhle, resp. von einer eigentlichen, wenn auch kleinen Pharyngeal-
tasche reden, deren Eingang von Falten begrenzt ist. In diese Pha-
ryngealtasche springen nun von dem vordersten Ende des Pharynx
eigentümlich Gebilde vor, in Form von Gruppen starker Cilien.
Die Anordnung derselben ist aus den Fig, 4 u. 5 (Längschnitte)
und Fig. 6 (Querschnitt) zu ersehen. Am konservierten Material
lässt es sich nicht entscheiden, ob wir es mit wirklichen flinmernden
Cilien, mit einem mit der Nahrungsaufnahme in Verbindung stehenden
Strudelapparat zu tun haben, oder ob es nicht etwa nur starre Cilien
sind, die als ein Reusenapparat fungieren.
Die terminale Lage des Pharynges hat wohl zur Folge gehabt,
dass das Gehirn mit den beiden kleinen (schwarz pigmentierten) Augen,
die demselben aufliegen, nach Hinten verlagert erscheint. (Fig. 2, 4.)
Die Genitalöffnung befindet sich, wie üblich, in der Mitte der
Bauchseite des Körpers (Fig. 1). Ich kann zur Zeit nicht eine
genaue Schilderung des gesammten Geschlechtsapparates der von mir
untersuchten Form geben, doch soviel ergaben meine Untersuchungen,
dass die montenegrinische Form auch bezüglich des Geschlechtsappa-
rates sich als eine typische Temnocephalide repräsentiert. Es kann
vielleicht nur bemerkt werden, dass der auf der rechten Körperseite
befindliche Eierstock relativ sehr gross ist, viel grösser als bei anderen
Formen, die ich natürlich aus eigener Anschauung nicht kenne.
Darüber, dass die montenegrinische Form neu ist, kann man
nicht einen Augenblick zweifeln. Anders verhält es sich aber bei der
Frage, ob sich dieselbe in ein der bestehenden Genera, speziell in
die Gattung Temnocephala einreihen lässt. Ich glaube jedoch, dass
schon die von mir mitgeteilten allgemeinen Gestaltungsverhältnisse
des Körpers, des Darmapparates ete. genug Anhaltspunkte für die
Aufstellung einer besonderen Gattung bieten, und ich schlage für die
montenegrinische Form die Bezeichnung Scutarsela didactyla nov.
Sen. nov. 8p. vor. :
Ein europäischer Vertreter der Gruppe Temnocephaloidea.
Qu
Tafelerklärung.
Fig. 1. Habitusbild des Tieres von der Bauchseite.
Fig/ 2. Habitusbild des Tieres von der Růckenseite. Es sind auch die in-
neren Organe eingezeichnet, soweit dieselben auf dem Totalpräparat
sichtbar sind.
Fig. 3. Habitusbild eines jungen Individuums von der Bauchseite.
Fig. 4., 5. Zwel Längsschnitte durch die Pharyngealgegend, die Ciliengruppen
der Pharyngealtasche zeigend.
Fig. 6. Drei solche Ciliengruppen, nach dem Bild, welches dieselben auf Quer-
schnitten bieten.
MRÄZEK: Temnocephalidae.
LL = 6
: Sitzber. k. böhm. Ges. d. Wiss. 1906. Math. naturw. Klasse. No. 36.
REJSTŘÍK ODBOROVÝ, © FACHREGISTER.
Zoologie.
Frirsou A., Neue Saurierfunde in der böhm. Kreideformation. 6 S, 4 Texttig.
XXXIII.
Maure Váce., Vejdovskyella comata (Mich.) a „Nais hammata“ Timm. 5 str.,
3 obr. v textu. VI.
Mzxcu Em., O histogenesi Leydigovy Punktsubstance a její skladbě histologické
u Clepsiny. 33 str., 1 tab. a 5 vyobr. v textu. I.
Mrázek A, Über die Organisation von Catenula lemnae. 8 S., 2 Textfig. XX VII.
—, Über eine neue polypharyngeale Planarie aus Montenegro. 18 S., 1 Taf. und
3 Textfig. XXXIL v
- —, Über einen europäischen Vertreter der Temnocephaloidea. 7 S., 1 Taf. XXXVI.
Pazacký J., Das neue Bild der afrikanischen Ichthys. 4 S. VII.
SEKERA E., O dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. Deutsch. Résumé:
Über Doppelbildungen bei einigen Süsswasserturbellarien. 15 S., 8 Textfig.
XII.
—, Zur Teratologie bei den Planarien. 15 S. 10, Textfig. XXXIV.
Scwärerna Karer, 0 novém slepém blešivci, Typhlogammarus n. g. 25 str., 1 tab.
a 2 obr. v textu. XXVI.
Sreurik Jos., O voskotvorných žlazách hmyzu. 55 str., 2 tab. XXV.
Surc Karer, Kermincola kermesina n. g., n. sp. und physokermina n. Sp, neue
Mikroendosymbiotiker der Cocciden. 6 S., 2 Textfig. XIX.
Vujpovský F., Bemerkungen zum Aufsatze des Herrn Dr. K. Šulc über Ker
mincola kermesina ete. 12 S. Mit einer Textfig. XX.
Botanika.
SprsaR Kırr, Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 16 S., 1 Taf. IV.
Mencz Em., Dodatky o jádru Bacteria gammari. 6 str., 1 tab. a 1 obr. v textu. X.
Geologie. Mineralogie. |
Barvik H., Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Piatins. 15 S. II.
—, Über die wahrscheinliche Möglichkeit der Aufsuchung von nutzbaren Erz-
lagerstätten mittels einer photograph. Aufnahme ihrer elektr. Ausstrahlung.
4 S. VII.
—, Úber gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von Elementen. 15 S.
XXVIII.
—, Zu meiner Mitteilung über die wahrscheinl. Möglichkeit der Aufsuchung von
nutzbaren Erzlagerstätten mittels einer photogr. Aufnahme ihrer elektr.
Ausstrahlung. 5 S. XXIX.
Hormaxx Ap, Vorläufiger Bericht über das: Golderzvorkommen von Psa
28 XVIII.
Rysa FR, Studien über das Kounova’er Horizont im Pilsner Kohlenbeckon.
29 9., 4 Taf. XIV.
Zeuızeo J. V., Spodní silur v okolí Radotína a Velké Chuchle. 8 str. II.
—, Třetihorní uloženiny u Volyně v jižních Čechách. 5 str., 1 obr. v textu. XXMI.
Chemie.
Hanus J. a Bien Fr., Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 17 str. XXII.
Mivsauer JarosLav, Několik drobností chemických. 8 str. N
, O titraci SO“, iontem MnO“, 8 str. XXL
Moine J. a Sravěk Vu, Kolorimetrická studie o mědi 25 str. V.
ve ve
VoročEk Emi, Dokazování siřičitanů vedle sírnatanů a jiných solí sírných. 5 str.
XI
Fysika.
Macků B., Učinek sifidavého proudu na polarisované elektrody. 24 str., 5 tab
XXIV.
—, Některá měření elektrodynamická. 39 str., 2 obr. v textu. XXXL
Mathematika. Geometrie. Geodásie.
Fanoux Lab., O úpatnicích paraboly.'4 str., 2 obr. v textu. XV.
JanoLimEk Vınc, O speciálním kvadratickém komplexu tetračdrálním. 9 str. XVL
Kôwcer Fr, Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru
země kyvadlovým měřením. 63 s'r., 7 obr. v textu. IX.
Vteskor A, Lineale Konstruktion von Kegelschnitten aus teilweise imaginären
Elementen. 6 S. XXXV.
Roger Fr., Über die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 41 S.,
16 Abb. im Text und 1 Taf. mit 6 Abb. XII.
Zauxapnix K., Einheitliche Erzeugung der bekannten rationaleı Kurven dritter
Ordnung als Zissoidalen. 19 S., 3 Textfig. XXX.
Náklad em. Královské České Společnosti Näuk, — Tiskem Dra Ed. Grégra a syna v Praze.
OBSAH. | INHALT.
—— r —
Seznam přednášek, konaných ve Verzeichnis der Vortráge, welche
schůzkách třídy mathematicko- in den Sitzungen der mathe-
přírodovědecké r. 1906 . . . „str. IV. | matisch - naturwissenschaftlichen ©
| Classe im J. 1906 abgehalten
wurden 159 Aa 0%. Sana ee ES
. Mexer E., O histogenesi Leydigovy „punktsubstance“ a její skladbě histo-
logické u Clepsiny. 33 str., 1 tab., 5 vyobr. Předl. 13. října 1905.
. Barvik H., Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins.
14 S. Vorgelegt am 27. October 1905.
. Zecizxo J. V., Spodní silur v okolí Radotína a Velké Chuchle. 8 str.
Předl. 24. listopadu 1905.
. Srısar Kart, Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 16 S., 1 Taf.
. Micsauer Jar. a Sravěk Vravımir, Kolorimetrická studie o mědi. 25 str.
. Maure VácL., Vejdovskyella comata (Mich.) a „Nais hammata“ Timm.
52str., 3 obr. v textu.
. ParackY J., Das neue Bild der afrikanischen Ichthys. 4 S.
. Birvik H., Über die wahrscheinliche Möglichkeit der Aufsuchung von
nutzbaren. Erzlagerstätten mitttels einer photograph. Aufnahme ihrer
elektr. Ausstrahlung. 4 S.
. Könter Fn., Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení
tvaru země kyvadlovým měřením. 63 stran, 7 obr, v textu.
. Mexcz E., Dodatky o jádru Bacteria gammari. 6 str., 1tab. a obr. v textu.
eve ve
5 stran.
. Rocez Franz, Über die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen,
44 8., 16 Abbild. im Texte und 1 Taf. mit 6 Abbild.
. SEKERA Exiz, O dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. 15 str.,
8 obr. v textu.
Deutsches Résumé: Über Doppelbildungen bei einigen Süsswasser-
Turbellarien,
XIV. Rysa Fx., Studien über das Kounova’er Horizont im Pilsner Kohlen-
becken. 29 S., 4 Taf.
XV. Fauoun Lan., O úpatnicích paraboly. 4 str., 2 obr. v textu.
XVI. Jarorimex Vıxc., O speciálním kvadratickém komplexu tetraödrälnim. 9 str.
XVII. MruBavER JArosLAv, Několik drobností chemických. 8 str.
XVIII. Hormaxx ApnorLr, Vorläufiger Bericht über das Golderzvorkommen von
Kasejovic. 2 8. |
XIX. Sure Karrt, Kermincola kermesina n. g., n. sp. und physokermina u.
sp., neue Mikroendosymbiotiker der Cocciden. 6 S., 2 Textfig.
XX. Vrapovský F., Bemerkungen zum Aufsalze des Herrn Dr. K. Šulc über
Kermincola Kermesina ete. 12 S. Mit einer Textfigur.
XXI. Mirsauer Jaroscav, O titraci SO“, iontem MnO“,. 8 str.
XXII. Havvš Jos. a Bien Frawr., Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 17 str.
XXIII. Ževízko J. V., Třetihorní uloženiny u Volyně v jižních Čechách. 5 str.,
1 obr. v textu. ;
XXIV. Macků B., Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 24 str.,
5 tab. 6
XXV. Sreuzik Jos., O voskotvorných žlazách hmyzu. 55 str., 2 tab.
XXVI. SobwárERNA Kap., O novém slepém blešivci, Typhlogammarus n. ©. 25 str.,
1 tab. a 2 obr. v textu.
XXVII. Mrázek A., Über die Organisation von Catenula lemnae. 8 S., 2 Textfig.
XXVIIL Barvi@ H., Über gegenseitige Distanzen einiger geraden Reihen von
Elementen 15 S.
© XXIX. Barvir H., Zu meiner Mitteilung über die wahrscheinliche Möglichkeit
-der Aufsuchung von nutzbaren Erzlacerstátten mittels einer photosr.
Aufnahme ihrer elektr. Ausstrahlung. 5 8.
XXX. ZauRapník K., Einheitliche Erzéugung der bekannten rationalen Kurven
dritter Ordnung als Zissoidalen. 19 S., 3 Textfig.
XXXI Macků B., Některá měření elektrodynamickä. 59 str., 2 obr. v textu.
XXXII. Mrázek A., Über eine neue polypharyngeale Planarie. 18 S. 1 Tať,
3 Textfig.
"XKXIII. Frırscn A., Neue Saurierfunde in der Kreideformation Böhmens. 6 S.
XXXIV. Sexera E., Zur Teratologie bei den Planarien. 15 3, 10 Textfio.
XXXV. Preskor A., Lineale Konstruktion von Kecelschnitten aus teilweise
imaginären Elementen. 6 S. 2 Textfio.
XXXVI. Mrázek A., Úber einen europäischen Vertreter der Temnocephaloidea. 7 S.
Taf.
Dre
5
EN —
2
= C7
>?
aŠ)
GK
Knihtiekärna Dr: Ed. Grégr a syn. v Praze 1907.)
ab
ANA
ESS
Sn
TT
T
I |||
ty
ds RS
de “bu
Aa
_
Aa
ons
ERS ei
Aa zk in “ A
ra nn
i
K
at a
17 NE an
Bu I 4 M ia
ne ER +
Ne
ANT
RUE tape di
rente brel
vorn
(}
Mad
datt ins
1}
u
1
u Ft
_
Be ne
Ma)
Meer
Fi ie] jh 4 } N Hi
ter r Ahr Mar
M I
Hl i
AR
V
DE
o
in A
a
Hai u
site
tu? ul
Hd
pls
det i
Nik, n:
Alice
u N in M
Ent (Tee
CA HE
name?
PN
i
NUM
a Hi ]
Al
SAN n l AE
rat vn
CRETE
i
tí RENE
Kira) A ’
Hain hun
Hi nee
js
ATEN T
fjür AR nes
HA Ha
In
0
i l Au j
TH
sr
RE
Li 17
ue Rent
) EUR le vk
F6 Plopbýj IM
DAME "
MG v
l
DTA Kerken
oa ran
MAL
ii
n jbiketeé
vr
sl)
he vál Hi Mt
il HER Lu
STATE)
UT
ri
it,
HONTE MEM 1
DY yt una wen kys HAUT
re
úěyadvé RAA E
Juklák> K
“ PH dite
NE
nen
PORN
srl dv sáhl pá Pre
419
len anf
TA
Med 4 Na ie
LOU
MAN
au ie 42
oo. Ri
Pha MAB
qu U FA s)
LA
ya an bebe:
#
sil
MALA ur
M
(HN En MTA
il u
Ana
+
Mesh at EEE
tirant
VPN
Rn Kan)
N CEE ip
M TENTE HE
nage 2 HEIL", Mair? FA KEY
nun LAD KOVEM
MOT
hei‘
es v vr
ve
tj EA)
a El
rare]
alt
ja ne
1, TY výr
= LH, "alte Hi)
MU
HA bel
ne
Akt pr ta
RENE ii
styky
EINEN
CARS
+
“
Bi KUH:
+ s
Bude
side? cn (#4
HO Kan
ter A
V Kool potom
ON
ARE da s
HR urn
Met
EA ENT
UELI 1H fr
Na ROM Inh
: pt
Eten
euh rh EE
RUE (rs
ne *
von Han Dante
ae
Ze hi
er ertrAhat
1 HA
k KVM)
Ka v if
Auch
fus ha Hi 14
jet v rue REGIONEN
Pont Ham AAA BT ra
Kreta re
+
Ka REN ET
jí Ben tri
fus
Yun jel
DER EN
1 ar 1
NES
nn A
4
WEL
W N era AMEN)
ee ea re
Melanie
AU
Era
BAHN
vet:
I
har
HORA
KOV
En ré
if} pan Pet WT
Fasuae M dět N)
qe DIR pak HEN
bi n LUTTE
HAN br)
MR
Ih Nail
04
ai ATI fl
RE laty A Me
Mar. Ak fr dir, Men er
Mahn on NO
Halle Wie
DUT YO
(3
o Hire
L ui
zast
+
int deky
vů {N 1 ri té
v mA !
ring] oby
ni us
at: Z
Cor
on ny
MAX Ur Ant
fu
qi
ie
ane Aa
et
ji in! ie
HIS But M hk)
one
+ À
qu
Ark hi
de QE ih
Hl Kai
He ui
nn a
rl: it Ks, af
nr
Al by Ar pire
ROM KANTA pe el
AN PDK 44, SEAL ri
À :
OHL) on ent
#
M B
č Aa
i FÉES En
ARE te MUS
MER A M tvý
Kr LTE HisEIE
dore
fl LAIT
ENA
I ft an Ray
CN
l Ai
ia
en
ip he
ELY NUR N V
ut ine 16
ans KOL HERAN
KOB AU
ir id HEHE
4 var
Hi DARIN: ir
IH fěstlvje Al MRV RR
MU Hailit u Het
Mit
ALT
net HA
PAT
à N LE)
PSN er
x UN
RE ya
PAIN
Erle jí É
AU hi PTIT
LISTEN le
DRE
à \
ji N nF
OR N „bodl o PORTE AT Hu
$ KOSA au vn
G
k
h
M i it
VM MASA |
KU
Win
u
aan ej h i
Mil
Hirt
on
i
‘ NOTE ut Faust
KUNÍ ur 16 IM
al {ui ut
(CK tahlavt
N DRD AT
AMEN DUA
ADEME AE o DA BIT
STEP (Ví
Vibe í
(TEEN (TRES
Dart)
HO
IT nor [IE
u
th
ře AU
HAT
dr roje
ti i
PITT
Baal noviny hy
ARE IFTE NENNT M
a
il
NL)
Frl
\
CRTC TELE PLANTE
PDA
vntıkih
It nh
IK days tre tn
à
Weliuiis
LT CUIR
M
Jil
I KO
una ren
M
Do íd
De lub
PR win
DEI PN
Kit MU
Er
ee
vw
i LE
CROP ETES
apps
Klar
on
+
Kein n TM
PUR oral [DLLRIKTE TE BUTP SER +
ent En mr MU are tp ach
“le N
he
ho LIT
(pue DICO MENT
jn HA
CA DROLE EE RU tn
RO ARESON kl
NAS
y
ur HAE
cu DS TI
odiv
Py-oý ej láká
veniee,
COMENT
CODES CELLES Ur
KAY TRIKE OTRS VT
Merkybá r hidej eh
a
daté
POT HR
HR
Naar
obava z
LTD ON Jane yh
ve LAK
Kehren Kar
qe Ů
S ET PT
CEE
TT
COMME IE
EDIT
1h
KDL
Muhr MNO vé
ara kenn #4 ol
“ana sl
LUISE
vif hr
MATINS
COTON ENT
CTI PE
QI CETTE PINOT
%
ANT EN EON
INEINIEILEN
A n fr
a
ala cure lt
SPOT Rah
“
at
DATANT
“A Mal a. af
ht
KO n dní,
Fe a i
IM 4
Mi M
úl a
han
In
MERE
PONT TU
MAT in
ve
ll, pe
4
LA
Fan
PE
dr
Ba
M Labor LE
4
ERA den ds a)
Male
Be
he
MM
jet UD T4
RIDE
jh, p fe Le y
LAS AN
tite Ms
5]
qe
ei
$
fu
4"
I u
M va
Ba
te F4 qu
RRQ
AT UNE pobyty "ie
RT HN
nets a or
Uk jší
ASS
HAE
Eu? h
ARIAR 0
AE
h ar
AS ge Ait
ERAN | AN
Ÿ DAME
RITA ) i
A
wi), MONA I
Eh
MM
po
pel
M
hravě
k
tisk ME OUT ‚N 4